Studie Jedu

Studie jedu
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.cooboo.cz
www.albatrosmedia.cz
Maria V. Snyderová
Studie jedu – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2020
Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.
Kniha byla zakoupena na serveru Palmknihy.cz.
Kupující: Johanka Masopustová

ID 20110-22042824314000022112-208558-206
Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.

Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani
jinak dále zveřejňována. V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete
do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního
zákoníku.
Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České
republice.
Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k
vydavatelům, k autorům a také k nám fér.
print-bimj3lg-margin-0
POISON
STUDY
Maria V. Snyder
®
Přeložila Magdaléna Stárková
POISON STUDY
© 2005 by Maria V. Snyder
Translation copyright © Magdaléna Stárková, 2020
All rights reserved including the right of reproduction in whole,
or in part in any form.
This edition is published by arrangement with Harlequin Books S.A.
This is a work of fiction. Names, characters, places and incidents are
either the product of the author’s imagination, or are used fictitious-
ly, and any resemblance to actual persons, living or dead, business
establishments, events, or locales are entirely coincidental.
Cover © Kamila Flonerová, 2020
ISBN tištěné verze 978-80-7661-041-5

ISBN e-knihy 978-80-4661-087-3 (1. zveřejnění, 2020) (epub)
ISBN e-knihy 978-80-4661-088-0 (1. zveřejnění, 2020) (mobi)
ISBN e-knihy 978-80-4661-086-6 (1. zveřejnění, 2020) (ePDF)
9780778324331_txt_.qxp 11/20/06 11:08 AM Page 9
Mému manželovi Rodneymu za veškerou jeho podporu,

kterou mi poskytoval, poskytuje a poskytovat bude.
Rozmazluješ mě!
Věnováno vzpomínce na Frances Snyderovou,

Jeanette a Josepha Scirrottovy
„Mluví s tebou a vtipkují, zatímco tě napájí jedem.“

Kathy Brandtová o chemoterapii, skvělá přítelkyně,
1
která prohrála boj
L o c k e d i n d a r k n e s s that surrounded me like

a coffin, I had nothing to distract me from my memories. Vivid
recollections waited to ambush me whenever my mind
wandered.
Encompassed by the blackness, I remembered white-hot
f lames stabbing at my face. Though my hands had been tied
to a post that dug sharply into my back, I had recoiled from
the onslaught. The fire had pulled away just before blistering
my skin, but my eyebrows and eyelashes had long since been
singed off.
“Put the f lames out!” a man’s rough voice had ordered. I
blew at the blaze through cracked lips. Dried by fire and fear,
the moisture in my mouth had gone and my teeth radiated heat
1 1.
Uvězněná ve tmě, která mě obklopovala jako neprodyšná

rakev, jsem neměla nic, co by mě vytrhlo ze vzpomínek. Ať
L užo se
c kmoje
e dmysli nzatoulala
d a r kkamkoli,
n e s s vždycky
that surrounded
tam číhalymebar-
like
a coffin, I hadz minulosti.
vité obrazy nothing to distract me from my memories. Vivid
Obklopená
recollections temnotou
waited jsem si vzpomněla
to ambush me whenever na horké pla-
my mind
meny, které mi šlehaly do tváře. Ačkoli jsem byla za ruce
wandered.
připoutaná
Encompassed ke kůlu, který
by the se mi zarýval
blackness, do zad, snažila
I remembered jsem
white-hot
se tomu
f lames stravujícímu
stabbing ohniThough
at my face. vyhnout.myVýheň
handssehad
zasebeen
vzdálila
tied
topřesně
a postve chvíli,
that dugnež mi plameny
sharply into myolízly
back,kůži, alerecoiled
I had obočí a řasy
from
mi stejně spálila na popel.
„Uhas to!“ ozval se drsný mužský hlas. Popraskanými rty
jsem foukla do plamenů. V ústech jsem měla sucho jako na
singed off.
poušti a ze zubů mi sálalo horko, jako by mě někdo zrovna
vytáhl z trouby.
„Huso!“ obořil se na mě ten muž. „Nemyslel jsem fou-
the moisture
káním! Udus in my mouth myšlenkou!“
tu hranici had gone and my teeth radiated heat
as if they had been baked in an oven.
“Idiot,” he cursed. “Not with your mouth. Use your mind.
7
Put the f lames out with your mind.”
Zavřela jsem oči a představila si, jak žhavé inferno pře-
de mnou chladne. Byla jsem odhodlaná udělat cokoli, klid-
ně i tu nejnerozumnější věc, jen aby toho ten chlap nechal.
„Málo se snažíš!“ máchl mi pochodní přímo před obli-
čejem, takže mě její záře oslepila i přes zavřená víčka.
„Zapal jí vlasy,“ radil jiný, mladší hlas. Jeho majitel byl
podstatně energičtější. „To by jí mělo pomoct. Dej to sem,
tati, poradím si s ní.“
Poděšeně jsem sebou trhla. Ten hlas přece znám! Di-
voce jsem se zmítala v poutech a z myšlenek mi zbylo jen
rozptýlené bzučení. Z krku se mi vydralo jakési hučení,
stále silnější, až naplnilo místnost a nakonec uhasilo i pla-
meny.
Z hrůzných vzpomínek mě vytrhlo až kovové cvaknu-
tí zámku. Mezírkou ve dveřích sem pronikl útlý proužek
světla a letěl po zdi kobky. Panty těžkých dveří zasténa-
ly a já jsem přimhouřila oči v jasném světle lucerny. Na-
konec jsem víčka zavřela úplně a v hrůze se krčila v rohu
cely.
„Hejbni sebou, ty kryso! Nebo na tebe máme vzít bič?“
štěkli na mě dva bachaři, připevnili mi ke kovovému oboj-
ku řetěz a násilím mě postavili na nohy. Tam, kde se kov
dotýkal mého krku, se do mě zakousla prudká bolest. Udě-
lala jsem pár vrávoravých kroků. Jakmile jsem na vratkých
nohou dokázala stát, spoutali mi strážci ruce i nohy okovy.
Odvrátila jsem oči od blikotavého světla, zatímco mě
vedli hlavní chodbou vězení. Ovanul mě těžký, hnilobný
vzduch a moje chodidla se brodila kalužemi neidentifiko-
vatelné břečky.
8
Strážní postupovali jistým krokem dál a z klidu je ne-
vyvedlo ani pokřikování a sténání ostatních vězňů. Mně se
z těch zvuků ale svíralo srdce strachy.
„Hahahá! Někdo se dneska zhoupne na šibenici!“
„Škub! Cuk! A tvoje poslední jídlo ti poteče po nohách!“
„O jeden krysí krk míň!“
„Vemte si radši mě! No tak! Já chci taky umřít!“
Zastavili jsme se. Přimhouřenýma očima jsem zahléd-
la schodiště. Zvedla jsem únavou zesláblou nohu na první
schod, ale zakopla jsem o řetězy a spadla. Strážci mě po-
padli a vlekli dál. Ostré hrany schodů se mi zarývaly do
kůže a odíraly ji až na maso. Poté co mě protáhli dvojicí
silných kovových dveří, mě pohodili na zem. Do očí mě
bodly sluneční paprsky. Zavřela jsem víčka a nechala zpod
nich volně kanout slzy. Kdy jsem vůbec naposledy viděla
slunce?
Už je to tady, pomyslela jsem si s hrůzou v srdci, ale my-
šlenka, že mě poprava konečně osvobodí od zoufalého ži-
vota v kobce, mě uklidňovala.
Když mě stráže zase postavily na vlastní nohy, šla jsem
za nimi mírně jako ovečka. Celé tělo mě svědilo a štípalo od
hmyzích kousanců a spaní na špinavé slámě. Páchla jsem
myšinou. Vzhledem k tomu, že jsem na den dostávala jen
chudičký příděl vody, nehodlala jsem ho vyplýtvat na mytí.
Jakmile si moje oči přivykly na světlo, rozhlédla jsem se.
Zdi chodeb byly holé a po zlatých svícnech a drahých tapi-
seriích nezbyla ani stopa. Studená kamenná podlaha se po
letech užívání uprostřed zbrousila dohladka. Z toho jsem
usoudila, že mě pravděpodobně vedou skrytými chodbami
9
pro služebnictvo a stráže. Když jsme minuli dvě otevřená
okna, zadívala jsem se do nich s hladem, který žádné jídlo
na světě nenasytí.
Z jasného smaragdu trávníku mě rozbolely oči. Stro-
my byly zahalené v hustém plášti listoví a květiny lemovaly
stezky a přetékaly ze sudů. Čerstvý vánek voněl tak láka-
vě jako drahý parfém a já jsem ho hladově nasála do plic.
Po kyselém zápachu výkalů a tělesných tekutin se mi zdálo,
jako bych se napila drahého vína. Moji kůži polaskal teplý
vzduch, tak odlišný od věčné vlhkosti a mrazivosti kobky.
Odhadla jsem, že právě začíná horké roční období. To
znamenalo, že jsem ve vězení hnila už skoro rok, celých
pět období. To byla na někoho, koho čekal kat, neobvykle
dlouhá doba.
Zadýchaná chůzí v okovech jsem za strážemi doklopý-
tala až do prostorné kanceláře se stěnami pokrytými ma-
pami Ixie a sousedních zemí. Na podlaze se válely hro-
mady knih, které mi ztěžovaly pohyb. Všude kolem stály
různě ohořelé svíčky a tu a tam se objevil i lehce ožehnutý
papír, jak si někdo nedával pozor při čtení a naklonil doku-
ment příliš blízko k plameni. Uprostřed místnosti stál by-
telný dřevěný stůl s nejrůznějšími lejstry a kolem půl tuctu
židlí. Úplně vzadu seděl u stolu nějaký muž. Za ním zelo
otevřené okno, kterým profukoval dovnitř vítr a čechral
mu po ramena dlouhé vlasy.
Zachvěla jsem se, až okovy zařinčely. Z vězeňské šeptan-
dy jsem se dávno dozvěděla, že každý odsouzenec je nej-
prve odveden k úředníkovi, aby se přiznal ke svým činům,
než pokračuje k šibenici.
10
Černé kalhoty a košile se dvěma rudými diamanty vy-
šitými na límci mi prozradily, že přede mnou sedí velitelův
rádce. Jeho bledá tvář nejdřív neprozrazovala vůbec nic.
Když si mě změřil safírovýma očima, usadil se mu na ob-
ličeji údiv.
Najednou mi došlo, jak příšerně asi vypadám v roztr-
haném červeném vězeňském šatu a se špinavýma nohama
pokrytýma žlutými puchýři. Trhlinami v šatech prosvítala
ušmudlaná kůže a dlouhé vlasy mi splývaly po ramenou
jako mastné provazy. Promáčená potem jsem se kymácela
pod tíhou okovů.
„Žena? Další odsouzenec na smrt je... ona?“ zeptal se le-
dovým hlasem rádce. Když mu z úst vyklouzlo slovo smrt,
zachvěla jsem se strachy. Můj dřívější klid ze mě vyprchal,
a kdyby mě nedržely stráže, asi bych se svezla s pláčem
k zemi. Dobře jsem ale věděla, že kdybych ukázala slabost,
tihle biřici by mě o to víc trápili.
Muž u stolu si rozpačitě pohrával s černými prstýnky
vlasů. „Měl jsem si tvůj případ znovu projít,“ povzdychl si.
„Jděte, tady vaše práce končí!“ odehnal stráže.
Když se biřici ztratili, pokynul mi gestem, abych se po-
sadila. Opatrně jsem klesla na hranu židle. Řetězy kovově
zařinčely.
Muž otevřel složku na stole a pozorně se začetl do po-
psaných stránek. „Dnes je dost možná tvůj šťastný den,
Jeleno.“
Polkla jsem sarkastickou odpověď. Pokud jsem se v kob-
ce něco naučila, pak neodmlouvat. Místo toho jsem pokor-
ně sklopila hlavu, abych se vyhnula úředníkovu pohledu.
11
Muž chvíli mlčel. „Vychovaná a uctivá. Zdá se, že z tebe
bude vhodná kandidátka.“
I přes chaos v kanceláři působil jeho stůl uklizeným do-
jmem. Kromě mojí složky a psacích potřeb na něm stály
ještě dvě černé sošky s občasnou stříbrnou žílou – dva pan-
teři vyřezaní tak dokonale, že vypadali jako živí.
„Byla jsi právem odsouzena za vraždu Reyada, jediné-
ho syna generála Brazella,“ promnul si spánky prsty. „To
by vysvětlovalo, proč sem tento týden Brazell zavítal a proč
ho tak zajímal rozvrh poprav,“ mumlal si muž spíš pro sebe
než pro moje uši.
Hned jak jsem to jméno zaslechla, ztuhla mi hrůzou
krev v žilách. Narovnala jsem se, uklidnila a připomněla si,
že už budu brzy někde, kam na mě nebude moct.
Armáda Ixie tu přebrala vládu teprve před jednou ge-
nerací, ale podařilo se jí nastolit velmi přísné zákony zva-
né souhrnně Kodex chování. V dobách míru – což bylo
paradoxně většinu času – byla vražda hrdelním zločinem.
Zabití z nedbalosti nebo v sebeobraně se nepočítaly jako
omluva ani polehčující okolnost. Jakmile byl někdo odsou-
zen, počkal si ve velitelově vězení na veřejnou popravu na
šibenici.
„Počítám, že se proti rozsudku odvoláš? Řekněme, že jsi
ho zabila v sebeobraně nebo tě někdo do vraždy namočil?“
opřel se do židle a s unavenou trpělivostí čekal na odpověď.
„Ne, pane,“ zachraptěla jsem, jak mi dlouho nepoužíva-
né hlasivky jen dovolily, „zabila jsem ho úmyslně.“
Muž v černém se napřímil a bleskl po mně podráždě-
ným pohledem. Potom se rozchechtal. „Ty jsi ještě lepší,
12
než jsem čekal, Jeleno! Nabízím ti volbu – buď tě pověsí-
me, nebo se staneš novou ochutnavačkou velitele Ambro-
sea. Poslední ochutnavač nedávno zemřel, a tak potřebuju
někoho na jeho místo.“
Vytřeštila jsem na něho oči a srdce mi tlouklo jako
zvon. Dobíral si mě snad? Možná se na můj účet králov-
sky bavil. Skvělá kratochvíle – sledovat, jak v očích odsou-
zence vzplanou jiskry naděje, a potom ho poslat rovnou na
popraviště.
Rozhodla jsem se mu legraci nekazit. „Jen blázen by tu
práci odmítl,“ zachraptěla jsem o něco hlasitěji.
„No, je to na doživotí. A už jen zaučení tě může stát ži-
vot. Nakonec jak jinak bys dokázala identifikovat jed ve ve-
litelově jídle, kdybys nevěděla, jak chutná?“ urovnal si pa-
píry v mé složce. „Přidělíme ti tady v hradě komnatu, kam
budeš chodit spát, ale většinu času strávíš po velitelově
boku. Na jakékoli volno, manžela nebo děti hned zapomeň.
Někteří vězni si raději vybrali smrt, protože aspoň věděli,
kdy přesně zemřou, místo toho, aby zubatou čekali s kaž-
dým soustem.“ Cvakl zuby a na tváři se mu rozhostil divo-
ký škleb.
Takže nežertoval! Roztřásla jsem se jako osika. Šance na
život! Sloužit veliteli rozhodně bylo lepší než život v kobce,
o oprátce ani nemluvě. Hlavou se mi honilo tisíc otázek –
jak můžou jen tak věřit odsouzenému vrahovi? Jak zabrání
tomu, abych odstranila i velitele a utekla někam za kopečky?
„Kdo ochutnává velitelovo jídlo teď?“ zeptala jsem se
radši, abych potlačila všechny ty předchozí dotazy, které by
mě jistě poslaly rovnou zpátky na šibenici.
13
„Já sám, takže si asi umíš představit, jak zoufale za sebe
hledám náhradu. Kromě toho nám Kodex chování ukládá
takový post nabídnout jen tomu, jehož život už je stejně
ztracen.“
Byla jsem tak nervózní, že už jsem nevydržela klidně
sedět a místo toho v okovech pochodovala po místnosti.
Mapy na stěnách prozrazovaly strategické vojenské pozice.
Hřbety knih se zase věnovaly otázkám bezpečnosti a špio-
náže. Podle všudypřítomných svíček jsem usoudila, že se
tu pracuje hluboko do noci.
Ještě jednou jsem se zadívala na rádcovu uniformu. Po-
dle všeho přede mnou stál Valek, hlava bezpečnostních
složek a tajných služeb Ixie v jedné osobě.
„Už víš, co mám vzkázat katovi?“ zeptal se Valek.
„Že nejsem hloupá.“
1 2.
Valek prudce zavřel složku a krokem svou elegancí podob-

ným pohybu sněžné kočky na tenkém ledu přešel ke dve-
Lřím.
o cJakmile
k e d se in d a rpostavili
otevřely, k n e s se
s biřici
that surrounded
do pozoru.me like
Valek
a s nimi
coffin, Ikrátce
had nothing
promluvilto distract
a potomme kývl.
from my memories.
Jeden Vivid
ze strážných
přistoupil kewaited
recollections mně. Pokud jsem si me
to ambush dobře vzpomínala,
whenever my neří-
mind
kal Valek nic o tom, že se teď budu muset vrátit do kobky.
wandered.
Mohla bych odsud
Encompassed by theutéct? Letmo Ijsem
blackness, si prohlédla
remembered míst-
white-hot
nost. V tu
f lames chvíli
stabbing at mě
myale strážce
face. otočil
Though mya zbavil okovů,
hands had been které
tied
tomě tížilythat
a post od chvíle, kdy jsem
dug sharply intobyla dopadena.
my back, I had recoiled from
Na zápěstích mi zářily rudé pruhy sedřené
the onslaught. The fire had pulled away just before kůže. Opa-
blistering
trně jsem se dotkla krku tam, kde byl ještě před chvílí kov.
Když jsem prsty odtáhla, byly celé ulepené od krve. Za-
singed off.
vrávorala jsem a zachytila se židle. Když jsem se najednou
zbavila takové váhy, měla jsem pocit, že se buď začnu vzná-
šet, nebo omdlím. Zhluboka jsem se nadechla, než mě ne-
the moisture
volnost in my mouth had gone and my teeth radiated heat
přešla.
15
Když jsem se trochu sebrala, všimla jsem si, že Valek
nalévá cosi do dvou pohárů. V otevřené skříňce stály se-
řazené lahve nejrůznějších tvarů a barevné sklenice. Valek
vrátil jednu z lahví zpět a zamknul dvířka.
„Zatímco čekáme na Margg, myslel jsem si, že by ti při-
šel vhod lok nějakého pití,“ podal mi pohár z cínové slitiny
naplněný až po okraj jantarovou tekutinou. Potom zvedl
vlastní pohár a připil mi: „Na Jelenu, naši novou ochutna-
vačku. Ať nám vydržíš déle než tvůj předchůdce.“
Ztuhla jsem se sklenicí na rtech.
„Klid,“ zasmál se, „takhle tady připíjíme každému ochut-
navači.“
Dopřála jsem si dlouhý doušek. Jemná tekutina malin-
ko pálila v krku a můj žaludek na chvilku naznačil, že bude
protestovat. Dnes to bylo poprvé, co jsem pila něco jiného
než vodu. Potom se ale moje břicho přece jen umoudřilo.
Než jsem se stihla zeptat, co přesně se stalo mému před-
chůdci, pobídl mě Valek, abych určila, co v nápoji je. Usrk-
la jsem si z poháru a odpověděla: „Broskve s medem?“
„Výborně. Napij se ještě jednou, ale tentokrát poválej
nápoj po jazyku, než polkneš.“
Poslechla jsem a k vlastnímu překvapení zachytila sotva
patrný tón citrusů. „Pomeranč?“
„Výborně. A teď si tím pitím vykloktej.“
„Vykloktej?“ zeptala jsem se nevěřícně. Valek kývl. Tro-
chu jsem se styděla, ale nakonec jsem přece jen poslechla.
„Shnilé pomeranče!“ vyprskla jsem znechuceně.
Kůže okolo jeho očí se zvrásnila v pobaveném výrazu.
Měl mužnou, hranatou tvář a vypadal jako vyražený z kusu
16
plechu, ale když se usmál, celý obličej mu zněžněl. Podal mi
svůj pohár a pobídl mě, ať celou proceduru znovu zopakuju.
Po chvilce váhání jsem se napila a opět určila pomeran-
čovou chuť. V duchu jsem se obrnila proti žluklé pachuti
a nechala tekutinu sklouznout po zakloktání až do krku.
Docela se mi ulevilo, když jsem ke svému překvapení ucí-
tila zase jen zralý pomeranč.
„Lepší?“ zeptal se Valek, když mi z rukou opatrně vzal
prázdný pohár.
„Ano.“
Posadil se a znovu otevřel moji složku. Potom se cho-
pil pera, a zatímco si něco znamenal, povídal si se mnou.
„Právě jsi absolvovala první lekci v ochutnávání jídla.
V poháru jsi měla trochu jedu zvaného motýlí prach. Já
tam neměl žádný. Motýlí prach člověk určí jen tehdy, když
si nápojem vykloktá. Ta hnilobná pomerančová pachuť, to
je právě ten jed.“
„Je to... je to smrtelné?“ vyskočila jsem tak rychle, až se
mi zatočila hlava.
„Správná dávka tě zabije do dvou dní. Příznaky se ale
objeví teprve druhý den po požití. A to už je pozdě.“
„A tohle byla smrtelná dávka?“ zblednu.
„Samozřejmě. Jinak bys jed ani nepoznala.“
Můj žaludek se zase probudil k životu a já se začala dá-
vit. Polkla jsem žluč, která se mi začala drát do krku. To by
tak bylo, abych mu pozvracela stůl!
Valek zvedl oči a zadíval se mi do tváře. „Varoval jsem
tě, že zaučení bude nebezpečné, ale nikdy bych ti nedal jed,
se kterým si tvé tělo neumí poradit, v době, kdy jsi oslabe-
17
ná a podvyživená. Proti motýlímu prachu máme naštěstí
protijed,“ ukázal mi lahvičku s bílou tekutinou.
S povzdechem jsem klesla na židli. Valek znovu nasadil
kamennou tvář. Teprve teď mi došlo, že mi protijed zatím
nenabídl.
„Abych ti odpověděl na dotaz, který jsi mi měla polo-
žit, ale nepoložila. Jak zabráníme tomu, aby nám velitelova
ochutnavačka utekla...“ zvedl Valek lahvičku s protijedem
a zatřásl jí.
Nad jeho narážkou jsem překvapeně vykulila oči.
„Jeleno, přiznala ses k vraždě. Jak hloupí bychom byli,
kdybychom tě nechali sloužit veliteli jen tak bez záruky.
Velitel má po svém boku neustále stráže, takže pochybuji,
že by ses k němu dostala se zbraní v ruce. A pro případ, že
by tě napadl jiný způsob, jak se nám pomstít, tu máme mo-
týlí prach.“ Valek vzal lahvičku protijedu znovu mezi prsty
a zatočil s ní proti světlu. „Abys zůstala naživu, budeš mu-
set denně dostávat protijed. To on zamezí jedu, aby tě zabil.
Každé ráno se dostavíš do mé kanceláře pro svoji dávku.
Stačí jednou zapomenout a jsi mrtvá. Pokus se nás zradit
a hodíme tě zpátky do kobky, kde si počkáš, až tě dostane
motýlí prach. A to bych na tvém místě neriskoval, protože
jed způsobuje žaludeční křeče a nekontrolované zvracení.“
Než mi skutečně došlo, do jaké situace jsem se dostala,
podíval se Valek někam za moje rameno. Když jsem se oto-
čila, stála tam podsaditá žena v uniformě komorné. Valek
ji představil jako Margg, osobu, která se bude starat o moje
základní potřeby. Vykolébala se ze dveří a automaticky če-
kala, že půjdu za ní.
18
Upřela jsem pohled na lahvičku na Valekově stole.
„Přijď za mnou zítra ráno. Margg tě sem odvede.“
Takže jsem si asi měla jít po svých, ale nedalo mi to a za-
stavila jsem se u dveří s tolika otázkami na rtech. Nakonec
jsem je raději polkla a ony mi jako kameny spadly do ža-
ludku. Potom jsem za sebou zavřela a pospíchala za Margg,
která se ani neobtěžovala na mě počkat.
Nasadila ostré, neúnavné tempo a já jsem z posledních
sil klopýtala za ní, zatímco jsem se snažila zapamatovat si
všechny chodby a průchody, kterými mě vlekla. Brzy jsem
to ale vzdala a spokojila se s tím, že se můj svět smrskl na
pohled na její obrovský zadek rozhoupaný svižným krokem
a splývavou černou sukni. Na ní měla ještě bílou zástěru od
krku až k patě, upevněnou šňůrkou kolem pasu. Když se
konečně zastavila u koupelen, musela jsem se posadit na
zem, aby se mi přestala točit hlava.
„Smrdíš,“ prohlásila komorná znechuceně a zkřivila
buclatou tvář do všeříkajícího šklebu. Potom ukázala někam
do nejzazšího kouta koupelny gestem, které dávalo tušit,
kdo je tady pánem. „Dvakrát se vydrhni a potom pořád-
ně spláchni. Já ti zatím dojdu pro uniformu,“ zabručela
a zmizela.
Při představě koupele moje kůže ožila. Plná energie jsem
ze sebe stáhla vězeňské hadry a běžela k umyvadlům. Když
jsem otevřela kohout nad hlavou, vyvalila se horká voda
z nádrží v patře nad umývárnami. Takový luxus nebyl ani
v Brazellově marnotratném sídle.
Dlouho jsem stála pod sprchou a doufala, že bubnování
vody do temene mi z hlavy vyžene všechny myšlenky na to,
19
že mi v krvi koluje jed. Poslušně jsem si dvakrát vydrbala
tělo i vlasy. Odřený krk, zápěstí a kotníky mě štípaly, jak se
mýdlo dostalo do otevřených ran, ale vůbec mi to nevadi-
lo. Tvrdohlavě jsem si z kůže drhnula skvrny zažrané špíny,
než mi došlo, že to jsou modřiny.
Měla jsem pocit, že mi tělo pod sprchou vůbec nepatří.
Bolest a ponížení z uvěznění neslo jen ono, zatímco moje
duše už z něho odešla někdy dávno během posledních dvou
let, kdy jsem žila v Brazellově sídle.
Najednou mi před očima probleskl obraz Brazellova syna.
Reyadův obličej zkroucený hněvem. Ucouvla jsem a reflexiv-
ně si zakryla rukama tvář. Potom se obraz vytratil a já zůstala
stát celá roztřesená pod padající vodou.
Utřít se a zabalit do ručníku chtělo pořádnou dávku
úsilí. Pokusila jsem se najít raději nějaký hřeben, než abych
se soustředila na další živé obrazy vyvolané vzpomínkou
na Reyada.
Ani umyté se moje zacuchané vlasy nechtěly poddat
hřebenu, a tak jsem se rozhlédla, zda tu někde neleží nůž-
ky. Přitom jsem koutkem oka zahlédla, že v koupelně ne-
jsem sama. Otočila jsem se tím směrem a uviděla mrtvolu.
Jen planoucí zelené oči v bledé oválné tváři dávaly tušit, že
moje společnost ještě žije. Jako hůlky hubené nožky sotva
unesly váhu těla.
Teprve teď mi to došlo. Tohle jsem přece já! Při tom po-
hledu jsem se roztřásla strachy. Takže ta mrtvola je odraz
mého těla v zrcadle. Odvrátila jsem oči, protože se mi vů-
bec nechtělo podrobněji zkoumat, jaká troska se ze mě sta-
la. Zbabělče, pokárala jsem se v duchu a tentokrát se schvál-
20
ně znovu podívala do zrcadla. Osvobodila snad Reyadova
smrt moji duši? Pokoušela jsem se ji v duchu zase sjed-
notit s tělem. Proč jsem si myslela, že se duše vrátí, když
moje tělo už mi nepatřilo? Teď ho vlastnil velitel Ambrose
a bude ho používat jako filtr na jed. Odvrátila jsem se a vy-
táhla z hřebene chuchvalce zacuchaných vlasů. To, co mi
na hlavě ještě zůstalo, jsem si zapletla do dlouhého copu.
Ještě před pár dny jsem si přála jen jedno – čistou koši-
li na popravu –, a teď se tu najednou ráchám ve velitelově
slavné koupelně.
„To stačí!“ štěkla na mě Margg a vytrhla mě z blažené-
ho polospánku. „Tady máš uniformu. Obleč se!“ mračila se
na mě popuzeně.
Zatímco jsem se utírala, cítila jsem její netrpělivost.
Kromě spodního prádla uniforma ochutnavače sestá-
vala z černých kalhot, širokého saténového pásku v krva-
vě rudé barvě a rudé košile s našitými kosočtverci táhnou-
cími se až k manžetám rukávů. Navíc rozhodně v mužské
velikosti. Podvyživená a se svým metrem šedesát jsem vy-
padala spíš jako malá holčička navlečená v tátově oblečení.
Pásek jsem si omotala třikrát kolem těla a vykasala rukávy
a nohavice.
Margg pobaveně vyprskla. „Valek mi přikázal, abych tě
jen nakrmila a ukázala ti tvůj pokoj, ale mám pocit, že ze
všeho nejdřív půjdeme ke švadleně.“ Otevřela dveře a s na-
špulenými rty dodala: „A boty budeš potřebovat taky.“
Poslušně jako ztracené štěně jsem cupitala za ní.
Když mě švadlena Dilana uviděla, neubránila se veselé-
mu smíchu.
21
Její srdcovitý obličej rámovala svatozář blonďatých ku-
drn a medové oči za dlouhými řasami jen podtrhovaly její
krásu.
„Takové kalhoty nosí štolbové a tyhle červené košile
zase kuchtičky,“ řekla, když se dosyta nasmála. Potom ma-
linko pokárala Margg, že mi nenašla lepší uniformu. Ta jen
sevřela rty.
Dilana mě obskakovala spíš jako babička než mladá
žena, což mě hřálo na duši. Hned jsem si představila, že by-
chom se mohly přátelit. Vsadila bych se, že má celé zástupy
známých a nápadníků, kteří se chodí hřát do světla její slu-
nečné osobnosti jako ke krbu. I já jsem okamžitě zatoužila
po její náklonnosti.
Když si mě Dilana změřila, zanořila se mezi štůčky čer-
vených, bílých a černých látek, které ležely všude kolem.
Každý, kdo v Ixii pracoval, nosil nějaký druh uniformy.
Služebnictvo v hradě samotného velitele se oblékalo do
různých kombinací černé, bílé a červené s vertikálními ko-
sočtverci na rukávech nebo místo lampasů. Rádcové a vyš-
ší důstojníci chodili většinou jen v černé s malými rudými
odznaky ve tvaru diamantu na límci. Z nich se dala vyčíst
šarže jejich nositele. Když se velitel dostal k moci, zavedl
systém uniforem, aby každý hned věděl, s kým má tu čest.
Černá a červená byly barvy velitele Ambrosea. Ixie se
dělila na osm vojenských oblastí s generálem v čele. Uni-
formy všech osmi se lišily od těch velitelových jen barvou.
Komorná v černých šatech s purpurovými kosočtverci na
zástěře například pracovala ve Vojenské oblasti 3, krátce
ve VO3.
22
„Myslím, že tohle ti padne líp,“ podala mi hromádku
šatstva a ukázala někam za paraván na druhé straně dílny.
Zatímco jsem se převlékala, slyšela jsem její hlas: „Bude
potřebovat boty.“ V nových šatech už jsem si nepřipadala
jako šašek, což mě potěšilo. Sebrala jsem původní unifor-
mu a podala ji Dilaně.
„Tohle asi dřív patřilo Oscoveovi, tvému předchůdci,“
řekla. Její tvář na chvilku posmutněla, ale potom zavrtěla
hlavou, jako by si z ní chtěla vytřást bolestné vzpomínky,
a už se zase usmívala.
Všechny moje představy o kamarádství se švadlenkou
se tím rozplynuly. Kdo by se taky chtěl kamarádit s někým,
kdo může každou chvíli umřít? Žaludek se mi stáhl a Di-
lanino teplo mi vyprchalo z těla. Zůstala jen chladná hoř-
kost.
U srdce mě píchl podivný pocit osamělosti. Vzpomně-
la jsem si na May a Carru, které ještě pořád bydlely v Bra-
zellově sídle. V rukou mi samovolně škublo, jak moje prs-
ty zatoužily narovnat Cařin křivě zapletený cop a Mayinu
sukni.
Teď jsem ale místo hedvábných zrzavých vlasů své staré
kamarádky držela v ruce jen kupku prádla. Dilana mě při-
vedla k židli, klekla si a opatrně mi natáhla ponožky a ho-
linky z měkké černé kůže vysoké až do půli lýtek, kde se
ohýbaly jako manžeta. Do bot mi zastrčila nohavice a po-
mohla mi na nohy.
Boty jsem nenosila už celé měsíce, takže jsem čekala,
že to bude bolestivá zkušenost, ale tyto holinky mi laskaly
chodidla jako nejměkčí polštáře a padly jako ulité. Usmá-
23
la jsem se na Dilanu a na chvilku tak zahnala myšlenky na
Carru s May. Tohle byly ty nejluxusnější boty, které jsem
kdy měla na nohou.
„Vždycky poznám, jaké číslo člověk potřebuje, a nemu-
sím si ho ani měřit,“ oplatila mi úsměv.
Margg zavrčela: „Jen u chudáka Randa ses trochu splet-
la. Toho tlačí boty jako čert, ale nic neřekne, protože je
z tebe úplně paf, a radši hrdinně kulhá po kuchyni.“
„Nic si z ní nedělej,“ řekla mi Dilana. „Margg, nemáš
náhodou práci jinde? Mazej pryč, nebo se ti vloupu do po-
koje a zkrátím ti všechny sukně,“ vyhnala nás dobromysl-
ně z dílny.
Margg mě odvedla do jídelny pro služebnictvo a posta-
vila přede mě malý talíř polévky a krajíček chleba. Polévka
chutnala přímo božsky. Když jsem ji do sebe hltavě nahá-
zela, poprosila jsem o přídavek.
„Ne. Kdyby ses přejedla, bylo by ti zle,“ odsekla Margg,
a tak jsem neochotně nechala talíř talířem a cupitala za ní
do pokoje.
„Začneš pracovat hned za svítání,“ zabručela a pak už
jsem z ní viděla jen rozvlněný zadek.
Ve skromném pokojíčku stála úzká postel s matrací na
kovovém roštu, dřevěný stůl a židle, nočník, skříň, lucerna
a kamínka. Jediné okno bylo pevně zabedněné. Zdi z šedé-
ho kamene byly holé. Hned jsem otestovala matraci. Pod
mojí váhou se skoro neprohnula. Bylo to tu lepší než v cele,
ale čekala jsem přece jen trochu víc.
Všechno tady působilo tvrdě. S očima plnýma Valekovy
kovové tváře, Maržina nabručeného výrazu a ostře střiže-
24
ných křiklavých uniforem jsem zatoužila po měkkém pol-
štáři a dece jako ztracené dítě, které hledá něco, k čemu by
se mohlo přitisknout a co by mu neublížilo.
Když jsem si do skříně pověsila náhradní uniformu,
přešla jsem k oknu. Římsa byla dost široká, aby se na ní
dalo sedět. Okenice byly sice zavřené, ale daly se otevřít ze-
vnitř. Roztřesenýma rukama jsem uvolnila háčky a otevře-
la dokořán. Do očí mě bodlo ostré světlo. Zakryla jsem si
rukou oči. Jakmile jsem si zvykla na světlo a dlaň odtáhla,
ke svému překvapení jsem zjistila, že bydlím v prvním pa-
tře. Země pode mnou byla na dosah ruky.
Mezi mým pokojem a stájemi ležel ještě velitelův psi-
nec a jízdárna. Štolbům a psovodům by bylo úplně jedno,
kdybych zmizela. Mohla bych prostě seskočit a vzít do za-
ječích. Jak lákavé, kdyby mi ovšem tělem nekoloval jed.
Takže asi jindy. Až mi vlastní smrt bude připadat jako při-
jatelná cena za dva dny sladké svobody.
Zatím jsem mohla jen doufat.
1 3.
Reyadův bič se mi zakousl do kůže a způsobil pálivý příval

bolesti. „Hni sebou!“ štěkl.
L o Ucukla
c k e d jsem,
i n aled aser zápěstím
k n e s s připoutaným
that surrounded me like
dlouhým
a lanem
coffin, Ikehad nothing
sloupu to distract
uprostřed me from stejně
místnosti my memories.
nebylo, Vivid
kam
ustoupit.
„Rychleji! Dělej!“ křičel na mě.
wandered.
Znovu a znovu
Encompassed práskal
by the bičem.I Moje
blackness, roztrhaná
remembered košile
white-hot
mě před
f lames jeho koženým
stabbing koncem
at my face. Thoughani v nejmenším
my hands hadnechráni-
been tied
tola.a Do
posthlavy se misharply
that dug vetřel klidný,
into mykonejšivý hlas.
back, I had „Jdi pryč,“
recoiled from
šeptal, „pošli svoji mysl někam hodně daleko na místo
the onslaught. The fire had pulled away just before blistering na-
plněné teplem a láskou. Nech své tělo jít.“
Ten hedvábný hlas nepatřil Reyadovi ani Brazellovi.
singed off.
Snad mě někdo přišel zachránit? Bylo by tak snadné pod-
lehnout pokušení, ale tu možnost jsem si nechala na jindy
a místo toho se snažila vyhnout se dalšímu šlehnutí biče.
the moisture
Když in my mouth
mě přemohlo had gone
vyčerpání, and my
začala jsemteeth radiated
se třást po heat
ce-
26
lém těle. Jako šílený kolibřík jsem poletovala po místnosti
ve snaze uniknout koženému řemínku.
Probudila jsem se v temnotě zmáčená potem a s pomač-

kanou uniformou pevně omotanou kolem sebe. Chvě-
ní mého těla ve snu vystřídalo bušení na dveře. Než jsem
usnula, zajistila jsem dveře židlí pro případ, že bych měla
v noci nezvané hosty. Teď židle dělala při každém úderu na
dveře pekelný rámus.
„Jsem vzhůru!“ křikla jsem a lomoz ustal. Když jsem
otevřela, uviděla jsem ve světle lucerny Maržinu podmra-
čenou tvář. Spěšně jsem se převlékla a vyšla za ní na chod-
bu. „Neříkala jsi, že vstáváme za svítání?“
Její popuzený pohled mě umlčel. „Však už svítá.“
Následovala jsem ji labyrintem chodeb. Už se začínalo
jasnit. Můj pokoj měl ale okna na západ, takže tam žádné
ranní slunce nedopadalo. Margg zhasla lucernu přesně ve
chvíli, kdy mě v nose polechtala sladká vůně pečiva.
Vdechla jsem ji a zeptala se: „Snídaně?“ Znělo to skoro
prosebně.
„Ne. Tebe nakrmí Valek.“
Při představě, že mě čeká další jedem kořeněná snídaně,
mě hned chuť na jídlo přešla. Jakmile jsem si vzpomněla na
pachuť motýlího prachu, sevřel se mi žaludek. Než jsme do-
šly do jeho pracovny, byla jsem přesvědčená, že pokud oka-
mžitě nedostanu protijed, padnu každou chvíli mrtvá k zemi.
Když jsem vstoupila do kanceláře, Valek zrovna rovnal
na stůl talíře plné horkého jídla. Pro tu příležitost odsunul
na stranu všechny papíry, které se teď vršily všude okolo.
27
Ukázal na židli, a tak jsem si poslušně sedla a očima hleda-
la lahvičku s protijedem.
„Doufám, že…“ Valek se na mě překvapeně zadíval a já
jsem měla co dělat, abych po váhou jeho pohledu neucukla.
„Úžasné, jak člověka změní pořádná koupel a unifor-
ma,“ vydechl Valek, zatímco trochu zamyšleně žvýkal
proužek slaniny. „To si budu muset pamatovat. V budouc-
nu by se nám to mohlo hodit.“ S těmi slovy přede mě po-
stavil dva talíře vajec se šunkou a pobídl mě: „Jen do toho.“
Protože se mi točila hlava a nemohla jsem popadnout
dech, vyhrkla jsem: „Radši bych začala tím protijedem.“
Valekovo dlouhé mlčení mi na klidu nepřidalo. Začala
jsem se nervózně vrtět na židli.
„Teď bys ještě neměla cítit žádné příznaky. Ty by měly
přijít až dnes odpoledne.“ Nakonec ale pokrčil rameny
a šel otevřít skřínku. Z velké lahve s bílou tekutinou opatr-
ně odměřil denní dávku a potom skřínku zase zavřel. Asi
mu došlo, jak moc mě zajímá, kde uchovává klíče, protože
je nechal nějakým šikovným pohybem ruky zmizet. Potom
mi podal pipetu a posadil se naproti mně. „Vypij to, aby-
chom mohli začít s výcvikem.“
Vytlačila jsem si do úst obsah pipety hořký tak, až jsem
se zašklebila. Valek mi ji potom vzal z rukou a místo ní mi
podal modrou sklenici. „Čichni si.“
Obsahovala bílý prášek podobný cukru vonící po pa-
lisandru. Valek ukázal na dva talíře a požádal mě, abych
zkusila vybrat ten, který obsahuje jed. Očichala jsem jídlo,
jako když ohař větří kořist. Z levého talíře vzlínala lehká
dřevitá vůně.
28
„Výborně. Kdybys takové aroma ucítila z jakéhokoli ji-
ného jídla, okamžitě ho nech odnést. Ten jed se jmenuje tig-
tus a pouhé jeho zrnko zabije člověka do hodiny,“ odstrčil
otrávené jídlo pryč. „A teď si dej snídani,“ ukázal mi na ne-
závadnou porci, „musíš zesílit.“
Zbytek dne jsem strávila očicháváním jedů. Bylo toho
tolik, že se mi ze všech těch informací zatočila hlava. Abych
si všechno zapamatovala, poprosila jsem Valeka o papír,
pero a inkoust. Zarazil se.
„Sám nevím, proč mě stále překvapuješ. Měl bych pře-
ce vědět, že generál Brazell svým sirotkům dopřává sluš-
né vzdělání,“ přistrčil mi Valek pár prázdných papírů, pero
i inkoust. „Vezmi si to s sebou do pokoje. Dnes už jsme
toho probrali dost.“
V duchu jsem si vynadala za to, že jsem Valekovi připo-
mněla, proč mě ještě před nedávnem čekala šibenice. Tiše
jsem sebrala desky s papíry a psací potřeby. Valekův ledový
výraz dával tušit, co si o mně myslí. Holka sebraná z ulice,
kterou Brazell živil, šatil a vzdělával, mu jeho laskavost opla-
tila tím, že mu zabila jediné dítě. Dobře vím, že by mi nikdy
neuvěřil, kdybych mu o Brazellovi a Reyadovi řekla pravdu.
Sirotčinec generála Brazella sloužil ostatním generálům
jako důvod k výsměchu. Vyčítali mu, že za patnáct let po
ixijském převratu změkl. Takový obraz samozřejmě Brazel-
lovi vyhovoval. Rád hrál roli starého laskavého dobrodin-
ce, která mu zaručovala, že nikdo nebude příliš zkoumat,
jak vede svoji VO5.
U vchodu do Valekovy kanceláře jsem zaváhala. Teprve
teď jsem si všimla tří složitých zámků na dveřích. Zamy-
29
šleně jsem se dotkla jednoho z nich a stála ve dveřích tak
dlouho, až Valek zavrčel: „Tak co ještě?“
„Zapomněla jsem, kde mám pokoj.“
Valek na mě promluvil jako na pomalé, nedůvtipné
dítě: „Zeptej se první děvečky, komorné nebo kuchtičky,
kterou potkáš. V tuhle denní dobu jich pobíhají po hradě
tucty. Řekni jim, že bydlíš v pokoji pro služebnictvo v zá-
padním křídle v přízemí. Oni tě tam už dovedou.“
Kuchtička, kterou jsem odchytila na chodbě, byla o dost
sdílnější než Margg, a tak jsem hned využila její dobroty
a nechala se odvést do prádelny, kde mi dali ložní prádlo.
Potom jsem si nechala ukázat, jak se dostat do koupelen
a k švadleně. Říkala jsem si, že nikdy nevím, kdy se mi Di-
laniny hromady uniforem budou hodit.
Jakmile jsem se vrátila do pokoje, otevřela jsem oke-
nice a vpustila dovnitř poslední paprsky slunce před sou-
mrakem. Posadila jsem se ke stolu a podrobně si zapsa-
la všechno, co jsem se dnes naučila. Kromě toho jsem si
ještě načrtla hrubý plánek křídla pro služebnictvo. Na-
padlo mě, že bych se tu asi měla pořádně poohlédnout,
ale nakonec jsem to pro dnešek zavrhla. Valek měl prav-
du – nejdřív jsem musela nabrat síly. Nezbylo tedy než
doufat, že se k objevování svého nového domova dostanu
jindy.
Dalších čtrnáct dnů se sobě podobalo jako vejce vejci.
Každé ráno jsem se hlásila u Valeka v kanceláři a zabrala se
do výcviku. Po čtrnácti dnech čichání jedů jsem zjistila, že
se můj čich vytříbil. Potom mi Valek oznámil, že už jsem
silná natolik, abych začala jedy ochutnávat.
30
„Začnu tím nejprudším,“ řekl suše. „Pokud tě nezabi-
je, přežiješ i ty ostatní. Nechci s tebou marnit tolik času
jen proto, abys mi na konci stejně umřela.“ Na stůl položil
útlou rudou lahev. „Je to pěknej hnus. A účinkuje okamži-
tě.“ Při pohledu na jed se Valekovi rozzářily oči. „Říká se
mu napij se, miláčku, nebo taky krátce miláček. Je to pro-
to, že ho rády používají nespokojené manželky,“ kápl do
šálku s horkou tekutinou dvě kapky. „Silnější dávka by tě
zabila. Tuhle možná přežiješ, ale připrav se na to, že budeš
blouznit, budeš paranoidní a úplně dezorientovaná. Potrvá
to určitě pár dní.“
„Valeku, proč musím tu věc ochutnat, když účinkuje oka-
mžitě? Ochutnám velitelovo jídlo a padnu mrtvá k zemi.
Snadné. Od toho tu přece ochutnavači jsou, ne?“ Nervózně
jsem pochodovala po kanceláři, ale věčně jsem zakopávala
o komínky knih. Frustrovaně jsem jednu hromádku nakop-
la, takže se knihy rozletěly po podlaze. Valek mě probodl
podrážděným pohledem, což poněkud zchladilo můj pocit
zadostiučinění.
„Úloha ochutnavače je daleko složitější,“ vysvětlil Valek,
když si z tváře odhrnul pramen vlasů. „Když správně identi-
fikuju jed ve velitelově jídle, dovede mě to za travičem.“ Po-
dal mi hrnek. „I kdybys jen v posledním zlomku vteřiny před
ztrátou vědomí vykřikla ‚Miláček!‘, zúžilo by to seznam po-
dezřelých. Existuje skupina vrahů, která tento jed používá
obzvláště ráda. Rostlina, z níž se získává, roste na jihu v Si-
tii. Před převratem se k ní člověk bez potíží dostal, ale poté,
co jsme uzavřeli jižní hranice, si ji mohou dovolit jen ti, kdo
jsou dost bohatí, aby si ji koupili na černému trhu.“
31
S těmi slovy na sebe zase začal skládat hromádky knih.
Pohyboval se elegantně jako tanečník, ale jeho slova mi
prozradila, že za plavné pohyby vděčí výcviku profesionál-
ního zabijáka.
„Jeleno, máš velmi důležitý úkol. To proto s tebou trávím
tolik času. Mazaný travič může ochutnavače sledovat celé
dny, aby zjistil, jak pracuje,“ poučoval mě, usazený na pod-
laze. „Ochutnavač může například odkrojit maso jen z levé
strany. Nebo si nikdy nezamíchá pití. Některé jedy se drží
u dna sklenice, takže když si jen povrchově usrkne, bude
travič vědět, kam přesně jed umístit, aby svoji oběť skutečně
zabil.“ Když přestal rovnat knihy, byly nové komínky uspo-
řádanější než ty staré. Asi se mu to zalíbilo, protože v úklidu
pokračoval dál.
„Jakmile ten jed vypiješ, odvede tě Margg do pokoje
a postará se o tebe. Dám jí s sebou tvoji denní dávku proti-
jedu proti motýlímu prachu.“
Zadívala jsem se na páru stoupající z čaje. Zvedla jsem
hrnek a zahřála si o něj prokřehlé prsty. Když do místnos-
ti přisupěla Margg, měla jsem pocit, že právě dorazil můj
kat a sáhl po páce propadla. Měla bych se posadit nebo po-
ložit? Rozhlédla jsem se po pokoji, ale nenašla jsem nic,
na co bych si mohla lehnout. Mravenčilo mi v rukou – asi
jsem příliš dlouho zadržovala dech.
Zvedla jsem šálek v ironickém přípitku a vypila ho do
dna. „Kyselý jabka,“ zašklebila jsem se.
Valek kývl. Měla jsem akorát dost času na to, abych od-
ložila hrnek na stůl, než se mi svět rozpil před očima a pře-
de mnou zavlálo Maržino rozložité tělo. Z očních důlků jí
32
vyrazily květiny, než se její hlava smrskla a tělo naopak vy-

rostlo do obřích rozměrů.
Cítila jsem pohyb. Z šedivých stěn se natahovaly ruce
a nohy a sápaly se po mně jako po zbrani v boji proti pod-
laze. Pod nohama se mi rodily šedivé přízraky. Útočily,
rýpaly do mě a zlomyslně se chechtaly, ale slibovaly svo-
bodu. Pokusila jsem se od sebe odtlačit obludnou Margg,
ale ta se kolem mě ovinula, pronikla mi ušima a bušila do
hlavy.
„Vražedkyně!“ syčela na mě ta věc „Proradná zmije! Jis-
tě jsi mu podřízla krk, zatímco spal. Jak snadné. Líbilo se ti,
jak jeho krev smáčela prostěradlo? Jsi jen špinavá krysa!“
Sápala jsem se po tom hlase v zoufalé snaze ho zastavit,
ale ten se zhmotnil do dvou zelenočerných hračkových vo-
jáčků, kteří mě drželi zpátky.
„Pokud ji nezabije ten jed, je vaše,“ prskla Margg smě-
rem k vojákům.
Ti mě popadli a hodili do černé jámy. Propadla jsem se
do tmy.
Když jsem přišla k sobě, přivítal mě smrad zvratků a výka-

lů. Nezaměnitelný puch hradní kobky. Překvapená, že jsem
zpátky ve své cele, jsem se posadila. Okamžitě se mi zvedl
žaludek. Šátrala jsem po vědru na splašky, ale nahmatala jen
kovovou nohu postele, kterou jsem svírala, zatímco jsem
nasucho dávila. Jakmile nutkání na zvracení malinko pole-
vilo, opřela jsem se o zeď, celá šťastná, že jsem přece jen na
podlaze pokoje, a ne v kobce, kde jsem si o luxusu vlastní
postele mohla nechat jen zdát.
33
Sebrala jsem všechny síly, vstala a rozsvítila lucernu.
Celou tvář jsem měla pokrytou zaschlým obsahem své-
ho žaludku. Košili i kalhoty jsem měla mokré a páchnoucí
a všechny tělní tekutiny se teď slily do jedné odporné ka-
luže na podlaze.
Margg se o mě skutečně skvěle postarala, pomyslela jsem
si sarkasticky. Aspoň přemýšlela prakticky. Kdyby mě místo
na zem položila na postel, měla bych po matraci.
Poděkovala jsem osudu, že jsem otravu přežila, i za to,
že jsem se vzbudila uprostřed noci. Mokrou uniformu už
jsem na sobě dál nesnesla, a tak jsem se těžkým krokem vy-
dala do koupelen.
Po cestě zpět do pokoje mě zastavily nějaké hlasy. Uha-
sila jsem lucernu jediným rychlým pohybem a zadívala se
za roh chodby. Před dveřmi do mého pokoje stáli dva vojá-
ci v zelenočerných uniformách Brazellovy oblasti.
1 4.
„Neměli bychom zkontrolovat, jestli není mrtvá?“ zeptal se

jeden z vojáků a posvítil na dveře mého pokoje lucernou.
LKdyž
o c kji zvedl,
e d izacinkal
n d a mu r k pás
n eplný
s s zbraní.
a coffin,
„Ne.I Komorná
had nothing zatonídistract
chodí me from
každé mya dává
ráno memories. Vivid
jí nějaký
lektvar. Brzy waited
recollections se dozvíme, jak na tom
to ambush meje.whenever
Kromě toho myto mind
tam
pekelně smrdí,“ zamával si voják rukou před obličejem.
wandered.
„Jo. A kdyby by
Encompassed tě náhodou nepřešla
the blackness, chuť už z tohowhite-hot
I remembered smradu,
určitě stabbing
f lames by ses poblil,
at mykdybys
face. z ní muselmy
Though stáhnout
hands tu
hadpodělanou
been tied
touniformu.
a post thatI když…“
dug sharplypřejel
intovoják prsty Iokovy
my back, připnutéfrom
had recoiled na
pásu, „kdybychom ji odtáhli do koupelny a pořádně
the onslaught. The fire had pulled away just before blistering vydrba-
li, třeba bychom si s ní ještě mohli trochu užít, než chcípne.“
„Někdo by nás mohl vidět. Jestli to přežije, budeme mít
singed off.
ještě dost času omrknout, co má pod uniformou. Bude to
jako rozbalit dárek. A určitě o dost zábavnější, když bude
při vědomí.“ V očích se mu zlomyslně zablesklo. Oba vojá-
theci moisture
se chlípněinrozchechtali
my mouth had gone and mychodbou
a pokračovali teeth radiated
dál. heat
35
Přitiskla jsem se ke zdi. Zajímalo by mě, jestli ti dva
byli skuteční, nebo jen halucinace. V hlavě mi hučelo, jako
bych ji měla příliš dlouho ponořenou pod vodou. Tělem
mi projela další vlna nevolnosti.
Do pokoje jsem se odvážila až tehdy, když byli vojáci
dávno pryč. Otevřela jsem dveře a posvítila dovnitř. Radě-
ji jsem prozkoumala každý kout a podívala se i pod postel.
Jediná věc, která na mě ale vyskočila, byl odporný puch.
Zase se mi zvedl žaludek, a tak jsem rychle otevřela okno
a vtahovala do plic čerstvý vzduch.
Zadívala jsem se na nechutnou kaluž na podlaze. Po-
slední věc, po které jsem toužila, bylo tohle uklízet, ale taky
jsem věděla, že pokud to neudělám, budu ten smrad muset
dýchat. Vydala jsem se ven pro vědro, pár hadrů a ostatní
potřebné věci a s občasnými přestávkami na zahnání ne-
volnosti se mi skutečně podařilo vydrhnout podlahu, aniž
bych omdlela.
K smrti unavená jsem sebou plácla na postel. Docela
tlačila. Vrtěla jsem se a otáčela v naději, že přece jen najdu
pohodlnou polohu. Co když se vrátí ti Brazellovi vojáci? Ve
spánku by ze mě byl snadný cíl. Navíc jsem se umyla sama,
takže by mě ani nemuseli vléct do umýváren. Pokoj páchl
desinfekcí a já jsem byla tak unavená, že jsem zapomněla
zajistit dveře židlí.
Moje představivost začala pracovat na plné obrátky. Vi-
děla jsem se připoutaná k posteli v obležení vojáků, kteří
mě pomalu svlékali a užívali si strachu bezbranné oběti.
Zdi pokoje teď pulzovaly životem a jako by nabraly na
objemu. Vymrštila jsem se z postele a vyběhla ven na chod-
36
bu v očekávání, že tam najdu Brazellovy vojáky. Místo toho
mě pozdravila jen tma a ticho.
Když jsem se vracela zpět do pokoje, najednou jsem
měla pocit, jako by mi někdo přitiskl na tvář polštář. Ne-
mohla jsem udělat ani krok. Můj pokoj byla past. Miláčko-
va paranoia, nebo selský rozum? Nemohla jsem na to při-
jít. Nerozhodně jsem postávala mezi dveřmi, až se ozval
můj prázdný žaludek a donutil mě jít hledat něco k snědku.
Doufala jsem, že najdu kuchyň prázdnou, ale k mé neli-
bosti postával u pecí vysoký muž v bílé uniformě se dvěma
černými kosočtverci na prsou a něco si pro sebe mumlal.
Vypadalo to, že nemůže ohnout levou nohu v koleni. Už
jsem se chtěla vytratit, když si mě všiml.
„Hledáš mě?“ zeptal se.
„Ne,“ hlesla jsem, „jen se sháním po něčem k jídlu.“ Na-
táhla jsem krk, abych mu viděla do tváře.
Zamračil se a přešlápl na zdravou nohu, zatímco si po-
dezíravě měřil moji uniformu. Na kuchaře je moc hubený,
pomyslela jsem si. Na druhou stranu měl na sobě ty správ-
né šaty a jen kuchař by byl vzhůru v tak brzkou hodinu.
Měl v sobě jistý druh nevtíravé krásy, kterou podtrhovaly
oříškové oči a kaštanové vlasy sestřižené na krátko. Možná
to byl Dilanin Rand, o kterém se zmínila Margg?
„Posluž si,“ ukázal na dva teplé bochníky chleba. „Zrov-
na jsi mi vyhrála dvojnásobek týdenního platu.“
„Prosím?“ podivila jsem se a ukrojila si pořádný krajíc.
„Jak jsem ti něco mohla vyhrát?“
„Copak nejsi ta nová ochutnavačka?“
Kývla jsem.
37
„Celý hrad ví, že ti dal Valek dávku miláčka. Zarisko-
val jsem a vsadil svůj týdenní plat, že to přežiješ,“ vytáhl
z pece další tři bochníky. „A riziko to teda bylo, protože
když se na tebe tak koukám, jsi ten nejvyzáblejší a nejtitěr-
nější ochutnavač, jakýho jsme kdy měli. Všichni se sázeli,
že to nezvládneš. Včetně Margg!“
Kuchař se zanořil do jedné ze skřínek a podal mi trochu
másla. „Na, jez. Upeču ti něco sladkýho,“ řekl a začal z nej-
různějších přísad hbitě míchat těsto.
„Kolik ochutnavačů jste tu už měli?“ zeptala jsem se
mezi sousty chleba. Vypadalo to, že kuchaři samota ne-
svědčí a že je za moji společnost rád.
Aniž by přestal hníst těsto, odpověděl: „Od doby, co se
k moci dostal velitel Ambrose, pět. Valek svoje jedy milu-
je. Sám otrávil spousty velitelových nepřátel a nerad by vy-
šel ze cviku, takže svoje ochutnavače občas otestuje, aby se
ujistil, že mu nezlenivěli.“
Z kuchařových slov mě zamrazilo. Jako by se mi roztek-
lo tělo a sklouzlo do mísy na těsto. Sama jsem byla jen ne-
foremná hromada přísad, které čekaly, že je někdo uhně-
te a použije. Když kuchař nalil těsto na pánvičku, zasyčela
moje krev stejně jako sladká hmota.
„Chudák Oscove. Valek ho nikdy neměl rád a testoval ho
tak dlouho, až ho dohnal k sebevraždě. To je přinejmenším
oficiální příčina jeho smrti, ale já si myslím, že ho zabil Valek.“
Šup. Pozorovala jsem, jak kuchař hbitě otočil těsto na
pánvi. Moje svaly se roztřásly v harmonii s ním.
Tak já se tu děsím Brazella a zatím stačí jediný neopatr-
ný krok a šup! Valek mě odstraní. Určitě má pár lahví jedu
38
do rezervy pro případ, kdyby se rozhodl, že je čas vystří-
dat ochutnavače. Když jsem se ohlédla přes rameno, hned
jsem si představila, jak se kuchyní plíží Valek s dávkou jedu
do mojí snídaně. Nemohla jsem si ani užít bezstarostného
tlachání s povídavým kuchařem, aniž bych hned nemyslela
na to, že ochutnávání jedovatých jídel nebude jediným ri-
zikem mojí nové práce.
Kuchař přede mě postavil talíř s lívanci, z pece vytáhl tři
pecny chleba a na lopatu posadil další várku. Horké lívance
byly tak vzácnou a lákavou pochoutkou, že jsem je do sebe
naházela i přes rozbouřený žaludek.
„Oscove byl můj kamarád a velitelův nejlepší ochutna-
vač. Každý ráno mě navštěvoval v kuchyni a pomáhal mi
vymýšlet nový recepty. Musím se snažit, aby se velitel ne-
nudil, jinak by ho třeba napadlo, že je čas najít si novýho
kuchaře, jestli víš, co tím myslím?“
Kývla jsem a otřela si z brady máslo.
„Já jsem Rand,“ podal mi ruku.
„A já Jelena,“ stiskla jsem ji.
Po cestě do Valekovy kanceláře jsem se zastavila u otevře-

ného okna. Vycházející slunce se právě dotklo Dušehor na
východ od hradu. Barvy na obloze teď připomínaly poka-
žený výkres dítěte, které si na plátno omylem vylilo vodu.
Nechala jsem svoje oči, ať se popasou na té přehlídce ži-
vota, a vdechovala jsem čerstvý vzduch. Všechno kolem
kvetlo a slunce slibovalo příjemně teplý den. Horké období
bylo zatím v plenkách a žhavé dny a vlhce dusné noci měly
ještě pár týdnů čas. Už jsem se od Valeka učila celých čtr-
39
náct dní a sama jsem netušila, jak dlouho jsem ležela v bez-
vědomí po požití miláčka.
Když jsem se odtrhla od okna a zamířila do kanceláře,
srazila jsem se ve dveřích s Valekem.
„Jeleno! Takže jsi to zvládla!“ usmál se. „Byla jsi bez
sebe celé tři dny! Už jsem se o tebe začínal bát.“
Zadívala jsem se mu do tváře. Skoro se zdálo, že má
opravdovou radost, že mě vidí.
„Kde je Margg?“ zeptal se.
„Tu jsem neviděla ani nepamatuju,“ zabručela jsem. Na-
štěstí, dodala jsem v duchu.
„V tom případě budeš potřebovat protijed,“ vydal se Va-
lek ke skřínce s jedy.
Jakmile jsem polkla hořkou tekutinu, zamířil Valek zpět
ke dveřím. Když jsem za ním nešla, pobídl mě gestem ruky.
„Musím jít ochutnat velitelovu snídani.“ Přidal do kroku
a já unaveně funěla za ním. „Přišel čas představit tě veliteli
a ukázat ti, jak se chutná jídlo.“
Zahnuli jsme do hlavní síně hradu. Valek kráčel pevně,
ale mně se ještě pletly unavené nohy. Zakopla jsem a ma-
linko se zajíkla. Slavné tapiserie z královského období byly
potrhané a potřísněné černou barvou. V Brazellově sirot-
činci nás učili, že každá z tapiserií zobrazovala jednu pro-
vincii starého království. Byly ručně protkávané zlatými
nitkami a vyprávěly v jasných barvách dějiny jednotlivých
provincií. Teď tu ale visely ze stěn jako ošklivé cáry a mlu-
vily dost jasnou řečí o tom, jaká vláda je ta velitelova.
Celá Ixie dobře věděla, že velitel pohrdá honosnou oká-
zalostí, excesy a nespravedlnostmi minulého vládce a jeho
40
rodiny. Když se z monarchie stala vojenská diktatura, byla
to pro celou říši pořádná změna. Zatímco někteří občané
beze slova přijali jednoduchá, ale přísná pravidla Kodexu,
jiní se bouřili, odmítali nosit uniformy a žádat o povolení
k vycestování. A někteří dokonce utekli na jih.
Dle jejich přestupku potom byli trestáni přesně tak, jak
stálo v Kodexu. Koho chytili bez uniformy, musel stát dva
dny nahý v řetězech na náměstí, ať už měl pro nenošení
předepsaných šatů ten sebelogičtější důvod. Ixiané brzy
pochopili, že o trestech se nediskutuje. Stejně tak neplatila
korupce ani známosti. S velitelem se nežertovalo – kdo ne-
žil podle Kodexu, musel počítat s následky.
Odtrhla jsem oči od poničených tapiserií právě včas,
abych si všimla, že Valek zahnul do klenutého vchodu zdo-
beného složitými kamennými reliéfy. Odřené dřevěné dve-
ře visely křivě v pantech, ale ani roky zanedbané péče ne-
smazaly dokonale vyvedenou řezbu stromů a exotických
ptáků. Jen další oběť převratu a další připomínka velitelo-
vých záměrů.
Udiveně jsem se zastavila před poškozenými dveřmi.
Za nimi se přece skrýval trůnní sál! Vevnitř se tísnily stoly
obsypané rádci a důstojníky ze všech koutů země. Bzučelo
to tam jako v úle.
Tváře a postavy se v té vřavě slévaly v jednu rozmazanou
skvrnu, ale nakonec jsem přece jen zahlédla Valekův plav-
ný krok. Zamířil do dveří na opačném konci síně. Chvilku
trvalo, než jsem se propletla davem v místnosti až tam, kde
jsem Valeka viděla naposledy. Když jsem stanula u dveří,
dolehl mi k uším mužský hlas stěžující si na vystydlé lívance.
41
Velitel Ambrose seděl u jednoduchého dřevěného stolu
ve stroze zařízené, odosobněné pracovně. Valekova kance-
lář byla proti tomu hotovou oázou pohodlí. Jediným před-
mětem, který tu ničemu nesloužil, byla jako dlaň veliká
socha černé sněžné kočky. Její oči se stříbrně třpytily a na
jinak černočerných zádech se občas zaleskla třpytka.
Velitel měl na sobě dokonale padnoucí uniformu, čis-
tou a nažehlenou. Od té Valekovy se lišila jen tím, že dia-
manty na límci byly pravé a lákavě se třpytily v ranním
světle. Velitelovy černé vlasy už začaly prokvétat stříbrem
a byly střiženy tak krátce, že mu trčely z hlavy jako štětiny.
U Brazella ve škole nám povídali, že velitel se veřejnosti
spíše straní a také se nerad nechává portrétovat. Čím méně
lidí vědělo, jak vypadá, tím menší byla šance, že ho někdo
zabije. Někteří ho měli za paranoidního blázna, ale já jsem
spíš věřila, že vzhledem k tomu, že přišel k moci pomocí
nájemných vrahů a úkladů, se má čeho bát.
Tohle nebyl ten statný, zarostlý, řády a zbraněmi ověše-
ný velitel, kterého jsem si představovala. Přede mnou seděl
obyčejný hubený pán s hladkou tváří a jemnými rysy.
„To je Jelena, vaše nová ochutnavačka,“ vtáhl mě Valek
do místnosti.
Velitelovy zlaté mandlové oči se setkaly s mým pohle-
dem a byly ostré jako břitva. Měla jsem pocit, že mě ostří
jeho pohledu tiskne k zemi a rozkládá na částečky, až ze
mě zbude jen holá duše. Když se zaměřil na Valeka, znač-
ně se mi ulevilo.
„Podle toho, co tu vykřikoval Brazell, bych čekal, že
bude chrlit oheň,“ řekl velitel.
42
Jakmile jsem to jméno zaslechla, ztuhla jsem hrůzou.
Pokud o mně Brazell s velitelem mluvil, mohla jsem být
v tu ránu zpátky pod šibenicí.
„Brazell je hlupák,“ řekl Valek. „Chtěl jen z popravy vra-
ha svého syna udělat veřejnou podívanou. Já osobně bych
ji zabil na místě. Jistě by na to měl právo,“ usrkl Valek z ve-
litelova hrnku a očichal lívance.
Stáhlo se mi hrdlo tak, že jsem skoro nemohla dýchat.
„Kromě toho v Kodexu jasně stojí, že jakmile zemře
ochutnavač, nabídne se jeho pozice prvnímu odsouzenci
k smrti, který přijde na řadu. Brazell ten Kodex přece sám
pomáhal sepsat.“ Valek vyřízl kousky ze středu a okraje ve-
litelova lívance, vložil si je do úst a pomalu žvýkal. „V po-
řádku,“ podal talíř veliteli.
„Třeba má Brazell pravdu,“ zvedl velitel hrnek s čajem
a podezíravě se podíval dovnitř. „Kdy začne? Už mě pře-
stává bavit jíst studené jídlo.“
„Ještě pár dní, pane,“ odpověděl Valek.
„Dobře,“ zabručel velitel a podíval se na mě. „Budeš mi
nosit jídlo a ochutnávat rychle. Ne abych tě musel shánět
někde po hradě, jasné?“
„Ano, pane,“ vydechla jsem. Hlava se mi slabostí ještě
točila.
„Kvůli tobě hubnu,“ obořil se velitel na Valeka. „Oběd
bude ve strategické místnosti. Opovaž se přijít pozdě.“
„Ano, pane,“ řekl Valek a zamířil ke dveřím. Já jsem cu-
pitala za ním. Proplétali jsme se mezi stoly, a když se občas
zastavil, aby se poradil s některým z rádců, měla jsem čas
se tu trochu porozhlédnout. Bylo tu dokonce i několik žen
43
na pozicích rádkyň, dvě kapitánky a jedna plukovnice. Do
funkce se dostaly díky převratu. Velitel byl známý tím, že
uděloval role podle schopnosti a inteligence, ne podle po-
hlaví.
Zatímco za monarchie se od žen čekalo, že budou slou-
žit, pracovat v kuchyni nebo doma vychovávat děti, dal jim
velitel možnost se svobodně rozhodnout, jak se svým živo-
tem naloží. Některé ženy prostě dál dělaly to, čemu se vě-
novaly dřív, ale ostatní se rády chopily příležitosti pustit se
do něčeho jiného.
Zpět ve Valekově pracovně se zatím činila Margg. Při-
činlivě oprašovala hromady papíru na stole, až se zdálo, že
je vlastně spíš čte, než rovná. Copak si toho Valek vůbec
nevšiml? Docela mě zajímalo, jaké další služby kromě uklí-
zení mu ta ženská poskytuje.
Margg se na něj medově usmála, ale jakmile byl z do-
hledu, zabodla do mě přísný pohled. Asi ji pořádně štva-
lo, že jsem přežila a ona prohrála balík peněz. Neubránila
jsem se úsměvu. Margg se měla co držet, aby zkrotila svůj
popuzený výraz dřív, než Valek zase zvedne oči.
„Jeleno, vypadáš vyčerpaně. Chce se mi spát, jen se na
tebe podívám. Jdi si odpočinout a vrať se po obědě. Potom
budeme pokračovat v tvém výcviku.“
Sice jsem se unavená necítila, ale proti odpočinku jsem
sotva mohla něco namítat. Naopak – byla to docela láka-
vá představa. Po cestě do pokoje mi vrtala hlavou Valekova
poznámka. Zpomalila jsem a ztěžka se vlekla chodbou. Za-
ujatá fyzickou námahou jsem si ani nevšimla, že jsem na-
razila do dvou Brazellových lidí.
44
„A heleme se! Wrene, chytil jsem tu krysu!“ popadl mě
jeden z vojáků za zápěstí. Poplašeně jsem vytřeštila oči na
zelené diamanty na jeho uniformě.
„To máš dobrý!“ odpověděl Wren. „Půjdem ji ukázat
generálovi.“
„Generál nemá rád živý krysy. A tuhle obzvlášť ne.“
Voják mnou zatřásl tak, až mě z toho rozbolelo celé tělo.
V hrůze jsem očima těkala po chodbě s nadějí, že najdu
pomoc. Jenže nikde nikdo.
„To je pravda. Pán je má rád zaživa stažený z kůže.“
Už jsem toho slyšela dost, a tak jsem udělala to, co každá
správná krysa, a zaryla vojákovi zuby do ruky. Povolila jsem
teprve, když mě na jazyku štípla pachuť krve. Voják vykvikl
a pustil. V tu chvíli jsem se mu vytrhla a běžela jako o život.
1 5.
Stačila jsem udělat jen pár kroků, než se Brazellovi vojá-

ci probrali z údivu a začali mě honit. Protože jsem měla
Lnahnáno
o c k e a netížily
d i n dmě ar k n ebyla
zbraně, s s jsem
that surrounded
ve výhodě,me like
která
a ale
coffin, I had nothing
netrvala dlouho. to distract
Moje me from
zesláblé tělomy memories.
zoufale lapaloVivid
po
vzduchu. waited to ambush me whenever my mind
recollections
Když jsem se hnala chodbou, panovalo všude podivné
wandered.
ticho. Nikde anibyživáčka.
Encompassed A kdybych
the blackness, přece jen někoho
I remembered na-
white-hot
šla, nebyla
f lames stabbingjsemat simyjistá, zda
face. by mi pomohl.
Though my handsZachránit
had been mě tied
tomohlo
a postjen
thatto,dug
co by spasilo
sharply opravdovou
into my back, krysu – skrýš. from
I had recoiled
the onslaught. The fire had pulled away just before udržet
Běžela jsem bez rozmyslu dál s jediným cílem: si
blistering
ty dva od těla. Chodba se slila v jednu rozmazanou šmou-
hu a já jsem měla pocit, že běžím na místě. Na chvilku jsem
singed off.
zpomalila, abych se dala trochu dohromady. Kam jsem to
zaběhla?
Světlo na chodbách se pomalu ztrácelo a moje kroky ví-
the moisture in my mouth
řily prach. Utekla jsem dohad gone and
izolované myhradu,
části teeth radiated
dokonalé-heat
46
ho místa pro tichou vraždu. Tichou proto, že už mi nezbý-
val v plicích vzduch ani na to, abych křičela.
Rychle jsem zapadla doprava do chřtánu černočerné
chodby vedoucí někam do tmy. Když jsem teď na chvilku
zmizela strážím z očí, zkusila jsem první dveře, které mi
přišly pod ruku. Malinko vrzly, otevřely se jen na mezírku
a potom se zadrhly. Tělo bych tou škvírou protáhla, ale hla-
vu sotva. Kroky se nebezpečně blížily, a tak jsem ještě jed-
nou opřela do zatuhlých pantů a získala dost místa, abych
skočila dovnitř a dopadla na podlahu.
Vojáci moje dveře bez obtíží našli a já jsem s hrůzou sle-
dovala, jak s nimi bojují. Mezera se pomalu, ale jistě roz-
šiřovala. Moje oči přivykly tmě a já si místnost prohlédla.
Po zemi se válely prázdné sudy a shnilé pytle s obilím. Pod
oknem ležela hromada koberců.
Dveře se pohnuly o dalších pár centimetrů. Na nic jsem
nečekala a navršila sudy na koberce, vyšplhala po nich až
k oknu a... zjistila, že se jím neprotáhnu.
Dveře zlověstně zavrzaly. Loktem jsem rozbila okenní
tabulku, holou rukou vytrhala zbylé střepy a hodila je na
zem. Z ran mi prýštila krev, ale já se bolest nebolest vrhla
dolů a přitiskla ke zdi hned u dveří. Hlavně nedýchat.
Dveře se s hlasitým zasténáním zastavily kousek od
mého obličeje. Do skladu se vřítili strážní.
„Zkontroluj okno. Já budu hlídat dveře,“ štěkl Wren.
Vykoukla jsem opatrně zpoza rohu. Wrenův společník
se vydal k hromadě koberců a sudů a pod holinami mu
praskaly skleněné střepy z vybitého okna.
„To okno je moc malý. Ta krysa bude ještě tady!“ houkl.
47
Můj přerývaný dech se změnil v zoufalé zajíkání. Točila
se mi hlava. Past na krysy sklapla a já zůstala vězet v jejích
ocelových čelistech.
Ze všech mých myšlenek zůstalo jen zašmodrchané
klubko obrazů. Držela jsem se dveří, abych nespadla. Z hr-
dla mi unikl bzučivý zvuk, který už jsem nemohla potlačit.
Když jsem se o to pokoušela, jen zesílil.
Vrávoravě jsem se posunula do středu místnosti, ale
stráže se za mnou ani nepodívaly. Ačkoli jsem dělala tako-
vý rámus, stáli jako přikovaní.
Plíce žadonily o vzduch. Na samé hraně mdlob mě
bzučení propustilo ze své moci. Stále rozechvívalo vzduch
v místnosti, ale už nevycházelo ze mě.
Vojáci ještě pořád zírali někam do neznáma, a tak jsem
se několikrát nadechla a vyrazila na chodbu. Nehodlala jsem
marnit čas přemítáním, jak jsem tohle dokázala. Bzučení mě
provázelo i cestou zpět a ustalo teprve ve chvíli, kdy jsem za-
čala potkávat služebnictvo spěchající po své práci. Všichni
se na mě dívali dost divně, takže mi došlo, že na mě musí být
nehezký pohled. Donutila jsem se na chvilku zastavit a do-
přát svému zběsile tlukoucímu srdci odpočinku.
V krku mě škrábalo od přerývaného dechu, uniformu
jsem měla celou od krve, loktem mi škubala ostrá bolest
a po prstech stékaly rudé lepkavé kapky. V dlaních mi zely
rozšklebené hluboké rány po střepech. Zadívala jsem se na
krev na podlaze.
Když jsem se otočila, neušla mi cestička z krvavých ka-
pek vedoucí až tam, odkud jsem právě přiběhla. Přitisk-
la jsem si poraněné ruce na prsa, ale bylo pozdě. Nechala
48
jsem za sebou stopu, po které Brazellovi muži půjdou jako
lovečtí psi.
Už se vynořili zpoza rohu na konci chodby, ale mě za-
tím nezahlédli. Bála jsem se, že na sebe prudkými pohy-
by upoutám pozornost, a tak jsem se zařadila do skupin-
ky sloužících v naději, že s ní splynu. Bolest mi pulzovala
v těle v dokonalé souhře s údery polekaného srdce.
Než jsem zahnula za roh, odvážila jsem se letmo ohléd-
nout přes rameno. Vojáci stáli přesně tam, kde moje krvavá
stopa zmizela. Wren mával rukama a o něčem se dohado-
val se svým společníkem. Tiše jsem zmizela z dohledu, ale
vběhla rovnou Valekovi do náručí.
„Jeleno! Co se ti stalo?“ popadl mě Valek za ruku. Když
jsem sykla bolestí, okamžitě mě pustil.
„Já jsem... spadla... na sklo.“ Chabá výmluva. „Jdu se
zrovna dát znovu do pořádku,“ vyhrkla jsem rychle a chys-
tala se prosmýknout kolem něho, ale Valek mě chytil za ra-
meno a otočil tváří k sobě.
„Potřebuješ ranhojiče.“
„No... no jo,“ pokusila jsem se mu znovu uniknout.
„Najdeš ho tamtím směrem,“ vedl mě zpět chodbou
rovnou k Brazellovým vojákům. Bláhově jsem si myslela,
že si mě nevšimnou, ale když jsme je minuli, zlomyslně se
usmáli a pověsili se nám na paty.
Vrhla jsem letmý pohled na Valeka. Tvářil se nepronik-
nutelně, jen jeho sevření zesílilo. Vede mě snad na nějaké
předem určené místo, kde mě společnými silami odpraví?
Měla bych mu zkusit utéct? Kdyby mě ale chtěl zabít, stači-
lo by mu přece nedat mi protijed.
49
Když se chodba vyprázdnila, pustil Valek mé rameno
a otočil se rovnou na zelenočerné vojáky. Já jsem se držela
hned za ním.
„Zabloudili jste?“ zeptal se jich.
„Ne, pane,“ odpověděl Wren. Byl o hlavu větší než Va-
lek a ruce měl tak velké, že by se do nich vešla celá moje
hlava. „Jen si jdeme vyzvednout naši zajatkyni,“ natáhl po
mně lačnou ruku.
Valek ji odrazil. „Vaši zajatkyni?“ prořízl ticho jeho hlas
ledový jako ocel.
Strážci si vyměnili nevěřícné pohledy. Valek nebyl ozbro-
jen, a ačkoli byl Wrenův společník o něco menší než Wren
sám, vážil jistě tolik, co oba muži dohromady. Vojákům se
na tvářích usadily identické sebevědomé úsměvy. Byla bych
se vsadila, že výsměch patřil k jejich základnímu výcviku.
Kuchař Rand by teď jistě vsadil spíš na ně dva.
„Přesněji řečeno je to zajatkyně generála Brazella, pane.
A teď, když dovolíte...“ pobídl Wren gestem Valeka, aby se
klidil.
„Řekněte svému veliteli, že Valekovi se vůbec nelíbí,
když mu jeho novou ochutnavačku někdo honí po hradě
jako lovnou zvěř. A taky mu vzkažte, že bych velmi ocenil,
kdyby ji příště nechal být.“
Stráže se na sebe opět trochu nechápavě podívaly. Sko-
ro bych tvrdila, že ti dva se dělili jen o jeden jediný mo-
zek. Změřili si Valeka trochu pozorněji a zaujali bojový
postoj.
„Máme rozkaz přivést tu holku generálovi. Nejsme po-
slíčci,“ zavrčel Wren a tasil.
50
Jakmile druhý voják uslyšel svist zbraně, také se chopil
meče. Potom Wren ještě jednou poručil Valekovi, ať ustou-
pí. Co asi tak mohl dělat, když proti němu stáli dva ozbro-
jenci? Já osobně bych vzala nohy na ramena, a tak jsem
přenesla váhu na špičky a chystala se v příhodné chvíli vy-
razit.
Valekova pravá ruka se kmitla ve vzduchu takovou rych-
lostí, až mu luply zápěstní kůstky. Vypadalo to, jako by obě-
ma vojákům salutoval, ale než se ti dva rozkoukali, byl u nich
tak blízko, že na meč mohli zapomenout. Šel do podřepu,
opřel se dlaněmi o podlahu a roztočil se jako káča. Pak už
jsem slyšela jen řinkot železa, poplašený výdech Wrena a na-
dávku toho druhého, než oba dopadli na zem a zůstali bez-
vládně ležet, když jim podrazil nohy.
Ohromeně jsem sledovala, jak se Valek elegantně zvedl
a odtáhl od svých protivníků. Pod nosem si pomalu po-
čítal. Když napočítal do deseti, vytáhl každému z vojáků
z krku malinkou šipku.
„Je to sice nečestný způsob boje, ale spěchám na oběd.“
1 6.
Valek překročil spící vojáky a jemně mě vzal za ruku, aby

si prohlédl zranění na mé paži. „Vypadá to horší, než to je.
LTo o přežiješ.
c k e d Nejdřív
i n d půjdeme
a r k n ezasvelitelem
s that surrounded mefel-
a potom za like
a čarem.“
coffin, I had nothing to distract me from my memories. Vivid
Valek mě waited
recollections hnal dáltohradními
ambushchodbami.
me whenever Poraněná
my ruka
mind
mi pulzovala bolestí, a tak jsem mu sotva stačila. Tížila mě
wandered.
i představa,
Encompassed že nabymně
thebrzy zase ulpí
blackness, velitelův kamenný
I remembered po-
white-hot
hled. Lhala
f lames bych,
stabbing kdybych
at my tvrdila, že
face. Though mysehands
mi představa
had beenhor-
tied
tokéa koupele
post thata návštěvy
dug sharplyu ranhojiče nezamlouvala
into my back, podstat-
I had recoiled from
ně víc.
Vešli jsme do prostorné kulaté síně sloužící jako míst-
nost pro vojenské strategické rozhovory. Od podlahy ke
singed off.
stropu se táhla štíhlá vitrážová okna, která zabírala tři čtvr-
tiny místnosti. Z kaleidoskopu barev se mi zatočila hla-
va. Málem bych se poroučela k zemi, kdybych nezahlédla
the moisture
něco, in moje
čeho se my mouth had gone and my teeth radiated heat
oči zachytily.
52
Uprostřed síně stál dlouhý dřevěný stůl. Za ním ve
společnosti dvou vojáků seděl velitel a podrážděně kr-
čil tenké obočí na podnos plný netknutého jídla. U téhož
stolu seděli i tři jeho generálové. Dva z nich už se dávno
pustili do jídla, jen ten třetí držel vidličku těsně nad talí-
řem. Soustředila jsem se na jeho ruku. Bílé klouby prozra-
zovaly výbušný hněv. Neochotně jsem se podívala Brazel-
lovi do očí.
Položil vidličku. Tvář měl napjatou a z očí mu šlehaly
blesky, jejichž cílem jsem byla já. Nemohla jsem se ani po-
hnout jako králíček, který někde v lese narazil na vlka.
„Valeku, jdeš...“ zavrčel velitel Ambrose.
„Pozdě,“ dopověděl Valek. „To vím. Zdržela mě jedna
malá nepříjemnost,“ přitáhl si mě ochranitelsky blíž.
Dva generálové přestali jíst a začali nás zvědavě pozo-
rovat. Zčervenala jsem a musela se hodně držet, abych ne-
utekla. Protože jsem nikdy předtím s vysokými důstojníky
do styku nepřišla, poznala jsem generály jen podle barev
uniformy. Kdyby nebylo toho, že mě dovlekli do velitelova
vězení, nikdy bych se nepodívala za hranice VO5. Dokon-
ce i Brazella s rodinou jsem za prvních deset let v jeho si-
rotčinci viděla sotva párkrát.
Bohužel se ale pohled na něho a jeho syna měl hned
po mých šestnáctých narozeninách stát mojí každodenní
noční můrou. Nejdřív mi pozornost mého dobrodince li-
chotila: jeho šedivé vlasy a krátké vousy rámovaly hrana-
tou, pohlednou tvář, ze které slušnost jen čišela. Jeho pev-
ná, podsaditá postava z něho dělala dokonalou otcovskou
figuru. Brazell mi řekl, že jsem nejchytřejší z jeho „adop-
53
tovaných“ dětí, a tak by mě rád poprosil o pomoc při něja-
kých pokusech. Ráda jsem na jeho nabídku kývla.
Když jsem si vzpomněla, jak naivně vděčná jsem tehdy
byla, obrátil se mi žaludek. To bylo před třemi lety. Tehdy
jsem byla ještě hloupé štěně, které vrtělo ocasem, zatímco
se mu za zády utahovala smyčka.
Dva roky jsem trpěla. Při té představě jsem se v duchu
bolestně zašklebila. Stála jsem ve válečné místnosti a zírala
na Brazella. Měl pevně sevřená ústa a brada se mu lehoun-
ce chvěla, jak se snažil přemoci vlastní nenávist. Moje una-
vená mysl za jeho zády vykouzlila Reyadova ducha s pod-
řezaným krkem a noční košilí potřísněnou čerstvou krví.
Neslyšela jsem už někde, že oběti chodí strašit své vrahy,
dokud si s nimi nevyrovnají účty?
Protřela jsem si oči. Viděl ho snad ještě někdo? Pokud
ano, dobře to zakrývali. Očima jsem spočinula na Valeko-
vi. Trápili snad i jeho duchové? Kdyby se těm povídačkám
dalo věřit, měl by jich kolem sebe celá stáda.
Ačkoli jsem se trochu bála, že se mi Reyadova duše ješ-
tě pořád lepí na paty, svého činu jsem ani v nejmenším ne-
litovala. Pokud mě už něco mrzelo, pak jenom to, že jsem
se synkem neposlala na onen svět taky jeho otce, a neza-
chránila tak všechny „bratry a sestry“ ze sirotčince dřív,
než i oni oslavili šestnáctiny. Jak moc jsem si vyčítala, že
jsem nestihla varovat May s Carrou a nepomohla jim včas
utéct!
Velitelův hlas mě přivedl zpět do přítomnosti.
„Takže nepříjemnosti, Valeku?“ povzdychl si blahosklon-
ně rodičovským tónem. „Kolik mrtvých?“
54
„Ani jeden. Nemohl bych ospravedlnit zabití dvou vo-
jáků jen proto, že chtěli dle příkazu generála Brazella chytit
a zabít naši novou ochutnavačku. Kromě toho nejsou příliš
chytří. Kdyby do mě to děvče nevrazilo, určitě by jim utek-
lo. Ještě dobře, že jsem se k tomu připletl, jinak bych ani
nevěděl, co se tu děje.“
Velitel si mě pátravě prohlédl a potom se otočil k Bra-
zellovi.
To bylo všechno, co Brazell potřeboval. Vyskočil ze žid-
le a vykřikl: „Má být dávno mrtvá! Chci ji vidět tuhou! Za-
bila mi syna!“
„Ale v Kodexu stojí...“ nakousl Valek.
„K čertu s Kodexem! Jsem generál! Zabila generálova
syna a teď tu stojí živá a zdravá...“ Brazellovi se pod příva-
lem emocí zlomil hlas a v rukách mu cukala bezmocná tou-
ha mě na místě uškrtit. Reyadova přízračná tvář se s ironic-
kým šklebem mihotala za jeho zády. „Jen to, že žije, je pro
mě potupa!“ prskl Brazell. „Urážka! Vycvičte si jiného zajat-
ce! Tahle ať se houpe!“
Instinktivně jsem se schovala za Valeka, zatímco ostatní
generálové souhlasně pokyvovali hlavou. Neměla jsem od-
vahu podívat se na velitele.
„Mluví rozumně,“ řekl velitel bezbarvě.
„Ještě nikdy jste se neodchýlil od Kodexu, pane,“ hádal
se Valek. „Když s tím teď začnete, ostatní vás budou brzy
následovat. A kromě toho si zabijete toho nejchytřejšího
ochutnavače, kterého jsme tu kdy měli. S výcvikem už je
skoro u konce,“ ukázal významně na chladnoucí porci jíd-
la před velitelem.
55
Teprve teď jsem zvedla oči, abych zjistila, jak se tváří.
S našpulenými rty přemýšlel nad Valekovým argumentem.
Založila jsem si ruce na hrudi a nervózně zarývala nehty
do masa na předloktí.
Brazell vycítil, že velitel váhá, a tak promluvil: „Je chyt-
rá, protože jsem jí já dopřál vzdělání. Nechápu, proč po-
sloucháte toho povýšeného, vychytralého, podlého zlodě-
je!“ Brazell se zarazil. Nechal se příliš unést a urazil Valeka.
Dokonce i já jsem věděla, že pro svého mladého rádce má
velitel zvláštní slabost.
„Nech moji ochutnavačku na pokoji, Brazelle,“ zavrčel
velitel.
Chraplavě jsem si oddychla.
Brazell se ještě pokoušel se hádat, ale velitel ho umlčel:
„To je rozkaz. A teď jdi a postav si tu novou továrnu. Tím-
to se stavba povoluje.“ Taková nabídla Brazella jistě lákala.
Měla snad nová továrna větší cenu než moje smrt?
V nastalém tichu všichni napjatě očekávali Brazellův
komentář. Ten po mně ale jen bleskl jedovatým pohledem,
Reyadův duch se zlomyslně zazubil a já jsem z jeho potu-
telného úsměvu kočky, která právě sežrala myš, pochopi-
la, že na nové továrně Brazellovi velmi záleželo. Určitě víc,
než dal veliteli najevo. Jeho hněv, že jsem unikla oprátce,
byl opravdový, ale mohl si přece nejdříve postavit továrnu
a zabít mě až potom. Nakonec – věděl, kde mě hledat.
Brazell beze slova odešel z místnosti a pobavený duch
jeho syna ústy naznačil: „Tak příště!“ Potom oba zmizeli.
Když začali ostatní generálové hlasitě protestovat pro-
ti povolení postavit továrnu, vyslechl si velitel mlčky je-
56
jich argumenty. Zabraní do diskuse mě všichni ignorova-
li, a tak jsem měla čas si nerušeně prohlédnout přítomné.
Uniformy měli podobné jako velitel, jen na černých kabá-
tech se leskly zlaté knoflíky a místo pravých diamantů na
límci se jim přímo nad srdcem třpytilo pět vyšitých ko-
sočtverců. Jinak byly prosté a nezdobily je žádné řády ani
medaile. Velitelovi vojáci nosili prostě jen to, co umožnilo
ostatním rozeznat jejich šarži a co bylo praktické v bitvě.
Generál nejblíž veliteli měl modré kosočtverce. To byl
generál Hazal, velitel VO6, oblasti západně od Brazellovy
VO5. Pokud jakákoli oblast plánovala velký projekt, napří-
klad stavbu nové továrny nebo vyklučení větší části území
pro zemědělské účely, musela velitele požádat o povolení.
Menší úpravy jako vybudování nové pekařské pece nebo
stavba domu si vystačily s požehnáním generála. Většina
generálů měla na podobnou administrativu personál.
Z protestů generálů jsem usoudila, že Brazellovo povo-
lení bylo ještě v plenkách. Vyjednávání se sousedními ob-
lastmi sice už začalo, ale velitelovi lidé ještě neviděli a ne-
povolili plány stavby. Běžný postup byl takový, že velitel
podepsal povolení teprve ve chvíli, kdy dostal doporučení
od svých odborníků. Kodex jasně určoval, že před vlastní
stavbou musí být uděleno povolení, ale velitel smí proces
urychlit nebo obejít, bude-li to považovat za vhodné.
Kodex nám nalili do hlav už v sirotčinci. Každý, kdo si
chtěl vysloužit čest jít něco vyřídit do města, se musel Ko-
dex naučit slovo od slova a také ho nazpaměť odříkat. Te-
prve potom ho někdo mohl pro něco poslat ven. Kromě
toho, že jsem se u Brazella naučila číst a psát, se mi dostalo
57
vzdělání v matematice a dějinách, kde jsme ovšem probí-
rali jen převzetí moci velitelem. Od převratu bylo vzdělá-
ní dostupné každému, zatímco dříve bylo privilegiem pro
muže z vyšších společenských tříd.
Moje vlastní vzdělání se ovšem stalo noční můrou přes-
ně ve chvíli, kdy jsem začala „pomáhat“ Brazellovi. Hro-
zilo, že mě opět přemůžou vzpomínky tak nepříjemné,
že bych nejraději vyskočila z kůže. Celá jsem se roztřásla
a musela se hodně soustředit, abych se duchem vrátila zpět
do přítomnosti. Generálové už předložili všechny důvo-
dy, proč se jim velitelovo rozhodnutí nezamlouvá, a Valek
byl hotov s ochutnáváním jídla. Posunul vystydlý talíř před
velitele.
„Vaše obavy jsem vyslechl, ale moje rozhodnutí platí,“
řekl velitel. Potom se otočil na Valeka. „Doufám, že tvo-
je ochutnavačka dostojí tvému vychvalování. Jedna chyba
a vyučíš si nového ochutnavače, než tě pošlu na jiné mís-
to. Odchod!“
Valek mě popadl za loket a postrčil ven z místnosti. Šli
jsme chodbou dál, až za námi cvakly dveře do válečné síně.
Potom se zastavil a jeho tvář ztvrdla do chladné porcelá-
nové masky.
„Jeleno...“
„Nic neříkej. Nezastrašuj mě, nevyhrožuj, neděs mě.
Toho už jsem si od Brazella užila dost a dost. Udělám
všechno proto, abych se stala skvělou ochutnavačkou, pro-
tože si začínám zase zvykat na myšlenku, že budu ještě
chvilku žít. Nerada bych Brazellovi udělala tu radost, že
jednou uvidí moji mrtvolu.“ Protože už mě unavovala věč-
58
ná snaha číst ve Valekově tváři a hlase, poodstoupila jsem
a vydala se dál. Valek za mnou. Na další křižovatce mě vzal
za loket a stiskl. Slyšela jsem, jak si pod nos zabručel něco
o „ranhojiči“, ale to už mě vedl někam doleva do chodby.
Nechala jsem ho nasměrovat mě na marodku.
Když mě postrkoval k prázdnému lehátku, zaměřila jsem
se na ranhojičovu bílou uniformu se dvěma malými červe-
nými kosočtverci vyšitými na límci. Teprve teď mi došlo, že
ten krátkovlasý felčar je žena. S povzdychem jsem si lehla.
Když si ranhojička šla pro nádobíčko, řekl Valek: „Po-
stavím ti před dveře stráže pro případ, že by si to Brazell
rozmyslel.“ Než odešel z marodky, promluvil ještě s ženou
v bílém. Ta kývla a letmo se na mě podívala.
Potom se vrátila s táckem plným naleštěných lékařských
nástrojů a sklenkou látky vzdáleně připomínající marme-
ládu. Otřela mi rány alkoholem, takže se znovu rozkrvá-
cely a pálily jako čert. Kousla jsem se do rtu, abych nevy-
křikla bolestí.
„Jsou to všechno jen povrchové škrábance, až tady na
tuhle,“ ukázala ranhojička na ránu na lokti, kterým jsem
rozbila okno. „Tu budeme muset uzavřít.“
„Uzavřít?“ hlesla jsem. Znělo to jako dost bolestivá pro-
cedura.
Lékařka zvedla sklenku s marmeládou. „Neboj. Máme
na to úplně novou metodu. Stáhneme k sobě okraje rány
lepidlem, a jakmile se všechno zahojí, tělo lepidlo vstřebá.“
Nabrala na prsty podivnou hmotu a plácla mi ji na ránu.
Bolestně jsem se zašklebila, když mi stáhla okraje rány
k sobě a chvíli přidržela. Po tvářích se mi koulely slzy.
59
„Představ si, že to vynalezl velitelův kuchař! Nemá to
vedlejší účinky a docela slušně to chutná v čaji.“
„Rand?“
Kývla. Aniž by pustila ránu, dodala: „Na pár dní ti to
ovážeme. Musí to být v suchu.“ Potom několikrát foukla
na lepidlo, pustila mě a hbitě mi ovázala ruku. „Valek chce,
abys tu dnes v noci zůstala. Donesu ti večeři. Odpočiň si
trochu.“
Nejdřív jsem si říkala, že jsem příliš vyčerpaná na to,
abych se se zraněnou rukou ještě pokoušela nakrmit, ale
když přede mě ranhojička položila horkou večeři, uvědo-
mila jsem si, že mám hlad jako vlk. Když jsem ale ochutna-
la čaj, hned mě chuť přešla.
Někdo ho otrávil.
1 7.
Poplašeně jsem mávla na ranhojičku.

„Mám něco v čaji!“ vyjekla jsem. Cítila jsem, že se mi
L podezřele
o c k e dtočíi hlava.
n d „Zavolej
a r k n Valeka.“
e s s that surrounded
Možná měl veme like
skřín-
a coffin, I had nothing to distract me from my memories. Vivid
ce protijed?
Ranhojička
recollections na mě
waited to upřela
ambushvelkéme hnědé
whenever oči my
zasazené
mind
v podlouhlé, hubené tváři. Kdyby měla delší vlasy, její rysy
wandered.
by se zdály jemnější,
Encompassed by theale teď ze všeho
blackness, nejvíc připomínala
I remembered white-hot
fretku.stabbing at my face. Though my hands had been tied
f lames
„Prášky
to a post thatna
dugspaní. Na Valekův
sharply into my příkaz,“ řekla.
back, I had recoiled from
Ulehčeně jsem vydechla. Ranhojička se
the onslaught. The fire had pulled away just before na mě blistering
pobave-
ně podívala a potom odešla. Na jídlo už jsem skutečně ne-
měla chuť, a tak jsem ho odsunula stranou. Byla jsem tak
singed off.
unavená, že si Valek ty prášky klidně mohl odpustit.
Když jsem se druhý den ráno probudila, něco bílého se
pohnulo u nohou postele. Mžourala jsem tak dlouho, až
the moisture
jsem in myobrysy
rozeznala mouthkrátkovlasé
had gone and my teeth radiated heat
ranhojičky.
61
„Jak jsme se vyspali?“
„Dobře,“ vydechla jsem. Byla to po dlouhé době první
noc bez nočních můr, i když jsem po probuzení měla pocit,
že mám v hlavě vatu, a v puse se mi usadila hnusná pachuť.
Ranhojička mi zkontrolovala obvazy, něco si zabručela
pod nos a oznámila mi, že za chvilku bude snídaně.
Zatímco jsem čekala na jídlo, prohlížela jsem si marod-
ku. Stálo tu dvanáct postelí, šest po každé straně rozesta-
věných do zrcadlového obrazu. Prostěradla na prázdných
lůžkách byla natažená jako tětivy. Ten dokonalý, sterilní
pořádek mě rozčiloval. Sama jsem se cítila jako pomačkané
ložní prádlo bez kontroly nad vlastní duší, tělem i světem.
Uhlazenost marodky mě urážela tak moc, že mě přepadla
chuť skákat po postelích tak dlouho, až budou rozházené
po celém pokoji.
Ležela jsem nejdál od dveří. Mezi mnou a třemi ostatní-
mi pacienty na mé straně pokoje stála ještě dvě neobsaze-
ná lůžka. Spolupacienti stále klidně oddychovali, takže tu
nebylo s kým promluvit. Kamenné zdi byly tak holé, že se
proti nim i stěny cely zdály zajímavé. Ještě dobře, že to tu
aspoň vonělo lépe než v kobce. Zhluboka jsem se nadech-
la a natáhla do nosu čistý, ostrý pach alkoholu s desinfek-
cí, vůni tak odlišnou od zatuchlého smradu vězení. Tohle
bylo o dost lepší. A nebo ne? Zachytila jsem ještě jeden
pach. Kyselý odér vlastního strachu.
Jak to, že jsem vůbec přežila včerejšek? Brazellovi lidé
mě zahnali do kouta. Nemohla jsem utéct. Přesto mě za-
chránilo podivné bzučení, které se zrodilo v mém vlast-
ním hrdle jako nezbedný, nekontrolovaný potěr. Staro-
62
dávný pud sebezáchovy, který se proplétal mými nočními

můrami.
Raději jsem myšlenky na bzučení zahnala. Bylo jako
starý známý, který se člověku nekonečně vkrádá do hlavy.
Raději jsem se soustředila na poslední tři roky ve sna-
ze zjistit, kdy a kde se to bzučení objevilo. Emoce jsem ze
všech sil ignorovala.
První měsíce Brazellových pokusů jen otestovaly moje
reflexy. Jak rychle jsem uhnula před letícím míčem nebo
svištící tyčí. Všechny tyhle neškodnosti se ale brzy změnily
v něco daleko temnějšího. Z míče se stal nůž a z tyče meč.
Rozbušilo se mi srdce. Zpocenou dlaní jsem nahmatala
jizvu na krku. Žádné city, zakázala jsem si přísně a mávla
rukou, jako by mi to gesto pomohlo odehnat strach. Před-
stav si, že jsi ranhojička, pomyslela jsem si a začala se sama
sebe ptát na různé informace. V duchu jsem si přimyslela
bílý plášť a sedla si k pacientce blábolící v horečce.
Co bylo dál? zeptala jsem se. Testy síly a vytrvalosti, od-
pověděla. Jednoduché vzpírání se brzy proměnilo na zve-
dání těžkých kamenů nad hlavu. Nejdřív to trvalo minuty,
potom hodiny. Když kámen upustila, zbičovali ji. Musela
se chytit řetězů houpajících se u stropu a celou svoji váhu
držet jen pár centimetrů nad zemí tak dlouho, dokud ji
Reyad nebo Brazell zase nepropustili.
Kdy jsi to bzučení slyšela poprvé? zeptala jsem se po-
myslné pacientky. Příliš často pustila řetězy dřív, než jí
Reyad přikázal, což ho rozhněvalo. Odtáhl ji k oknu v šes-
tém patře, vyhodil ji ven a nechal ji viset za ruce dolů
z římsy.
63
„Zkusíme to znovu,“ řekl. „Teď, když jsou sázky vyšší,
už třeba vydržíš celou hodinu.“
Pacientka umlkla. No tak, pověz, co bylo dál, vyzvída-
la jsem. Její paže už byly celé zesláblé po celém dni na ře-
tězech, prsty kluzké od potu a svaly roztřesené únavou.
Zmocnila se jí hrůza. Když její prsty sklouzly z římsy, za-
vřískla jako novorozeně. Její hlas se proměnil v hmotu, šířil
se, obalil ji jako voda a polaskal upocenou kůži. Najednou
měla pocit, že se ponořila do příjemně teplé koupele.
Pak už si pamatovala jen to, že sedí na zemi a dívá se na-
horu do okna. Reyad byl celý brunátný a jeho jinak tak do-
konale učesaná blonďatá kštice vlála do všech stran. Celý
nadšený jí poslal vzdušnou pusu.
Takový pád mohla přežít jen kouzlem. Ne. Ani náho-
dou. Možná jí spíš pomohly vzdušné proudy a štěstí. Dobře
přistála, to je všechno. Žádná kouzla.
Od doby, kdy se k moci dostal velitel Ambrose, se v Ixii
o magii mluvit nesmělo a s kouzelníky bylo nakládáno jako
s nemocemi promořeným hmyzem. Vojáci je stíhali, chy-
tali a zabíjeli. Stačilo se jen zmínit, že má někdo kouzelné
schopnosti, a už nad ním visel rozsudek smrti. Jeho jedi-
nou nadějí bylo utéct do Sitie.
Pacientka začala být neklidná a ostatní na marodce na
ni nechápavě zírali. Na mě. Malinké krůčky, řekla jsem si.
Vzpomínky si musím dávkovat opatrně jako lék. Po kap-
kách.
Nakonec – ten pád mi neublížil a Reyad na mě byl chvil-
ku hodný. Jeho laskavost ale trvala jen tak dlouho, než jsem
zase začala v jeho zkouškách selhávat.
64
Abych se odpoutala od bolestivých vzpomínek, začala
jsem počítat trhliny na stropě. Když se na mě přišel podí-
vat Valek, byla jsem u čísla padesát šest.
V jedné ruce měl tácek s jídlem a v druhé složku s do-
kumenty. Podezíravě jsem si změřila horkou omeletu. „Co
v ní je?“ zeptala jsem se. „Další prášky na spaní? Nebo nový
jed?“ Celá jsem ztuhla. Chtěla jsem se posadit, ale svaly mi
vypověděly poslušnost. „Co takhle mi pro změnu dát něco,
po čem mi bude dobře?“
„Co takhle ti dát něco, co tě udrží při životě?“ zeptal se
Valek, posadil mě a nabídl mi pipetu s protijedem. Potom
mi do klína složil tácek se snídaní. „Prášky na spaní už ne-
potřebuješ. Ranhojička se včera zmínila, že jsi je hned po-
znala,“ řekl Valek. Z jeho hlasu jsem vyčetla spokojenost.
„Ochutnej snídani a řekni mi, jestli bys ji nechala velitele
sníst.“
Valek nepřeháněl, když mě varoval, že nebudu mít ani
den volna. S povzdechem jsem očichala omeletu. Žádný
nepřirozený pach. Rozřízla jsem ji na čtyři díly a dobře se
podívala, jestli v ní nevězí něco, co tam nemá být. Z každé-
ho z dílků jsem si kousek uždíbla, vložila do úst a pomalu
převalila v ústech. Když jsem polkla, chvilku jsem počka-
la, zda neucítím na kořeni jazyka nějakou pachuť. Očichala
jsem i čaj a než jsem si usrkla, pořádně jsem ho zamíchala.
Poválela jsem horkou tekutinu v ústech a odhalila jen slad-
kou chuť. Potom jsem v klidu polkla.
„Pokud velitel nemá nic proti medu v čaji, může klid-
ně jíst.“
„Tak jez i ty.“
65
Zaváhala jsem. Snažil se mě snad Valek ošálit? Pokud
nepoužil jed, který mi ještě nepředstavil, byla snídaně jed-
lá. Spořádala jsem ji do posledního drobku a hltavě vypila
čaj. Valek mě pobaveně pozoroval.
„To není špatné,“ usmál se. „Žádný jed... Pro dnešek.“
Jeden z ranhojičů přispěchal s dalším táckem a podal
ho Valekovi. Na něm stály čtyři bílé pohárky olivově zelené
tekutiny vonící mátou. Když mi jemně odebral prázdný tác
od snídaně a přistrčil ten nový, řekl: „Rád bych si s tebou
prošel pár ochutnávacích technik. Každý z těchto pohárků
obsahuje mátový čaj. Ochutnej z jednoho.“
Vzala jsem do ruky ten nejbližší a usrkla si. V ústech se
mi rozlila chuť máty tak silná, až mi málem zaskočilo.
Valek se zazubil. „Cítíš tam i něco jiného?“
Zkusila jsem to znovu. Zase jen máta. „Ne.“
„Tak dobře. Teď si zacpi nos a zkus to znovu.“
S ovázanou rukou jsem měla co dělat, abych se zvlád-
la chytit za nos, ale nakonec se podařilo. V uších mi luplo,
jak jsem polkla. Samotnou mě překvapilo, jak čaj chutná
teď. „Je to sladký. Ale nikde žádná máta.“ Můj hlas zněl tak
hloupě, že jsem si nos zase pustila. Jakmile byl volný, zase
dominovala jen máta.
„Přesně tak. Teď zkus ty ostatní.“
Další šálek mátového čaje skrýval kyselou chuť, třetí
hořkou a čtvrtý slanou.
„Tohle funguje pro jakékoli jídlo a pití. Když si zacpeš
nos, budeš vnímat jen sladkou, kyselou, hořkou a slanou
chuť. Některé jedy se tak dají docela dobře rozeznat,“ ote-
vřel Valek svoji složku a chvilku v ní listoval. „Tady máš
66
kompletní seznam jedů působících na lidi včetně popisu
jejich chuti. Nauč se to nazpaměť. Na světě je padesát dva
známých jedů.“
Prohlédla jsem si soupis. K některým z jedů už jsem
přičichla. Miláček byl úplně nahoře. Kdybych si tohle pře-
četla dřív, ušetřila bych si točení a bolesti hlavy, nevolnost
a občasné halucinace, které mi po otravě zůstaly. „Proč jsi
mě nechal ochutnat miláčka a nedal mi rovnou tohle?“ za-
mávala jsem papírem Valekovi před obličejem.
Přestal listovat ve složce. „A co by ses z toho naučila?
Kattsgut chutná sladce, ale co přesně to znamená? Sladce
jako jablka? Jako med? Je tolik druhů sladké chuti a člověk
se je nejlépe naučí tak, že je ochutná. Jediný důvod, proč
ti ten seznam dávám, je, že si tě velitel přeje vidět v práci
co nejdřív,“ zaklapnul papíry. „To, že všechno neochutnáš
teď, neznamená, že tě to nepotká v budoucnu. Nauč se ten
seznam nazpaměť. Jakmile tě ranhojička pustí z marodky,
sám si tě vyzkouším. Pokud projdeš, můžeš začít pracovat.“
„A pokud ne?“
„Pak si zaučím nového ochutnavače.“
Jeho hlas byl bezbarvý a monotónní, ale tak pevný, že se
mi sevřelo srdce.
Valek pokračoval: „Brazell tu bude ještě další dva týd-
ny. Musí si tu něco vyřídit. Nemůžu tě nechat hlídat ve dne
v noci, a tak ti Margg připraví pokoj v mých komnatách.
Stavím se tu později zeptat se, kdy tě pustí.“
S těmi slovy odešel ke dveřím. Skoro se vznášel nad
zemí, jak atleticky plavnou měl chůzi. Zavrtěla jsem hla-
vou. Básnit o Valekovi byla poslední věc, kterou jsem tu
67
měla na práci. Místo toho jsem se soustředila na seznam
jedů, který jsem tiskla v dlani. Uhladila jsem papír a doufa-
la, že můj pot nerozpustil inkoust. Když jsem s úlevou zjis-
tila, že je písmo čitelné, ponořila jsem se do učení.
Skoro jsem nevnímala, že se přišla ranhojička podívat
na moji paži. Asi také odnesla podnos s mátovým čajem,
protože když jsem zase zvedla oči, už mi neležel na klí-
ně. Vytěsnila jsem všechen šum a pohyb na marodce, a tak
jsem polekaně poskočila, když mi někdo strčil pod nos ta-
líř s nějakým kulatým pečivem.
Ruka, která mi ho podávala, patřila Randovi. Radostně
se na mě usmíval. „Hele, co jsem propašoval kolem mámy
ranhojičky! Jen si dej! Sněz to, než se vrátí!“
Teplý zákusek voněl po skořici a po jeho stranách sté-
kala bílá, lepkavá poleva. Vzala jsem pečivo opatrně mezi
prsty a přivoněla si, abych odhalila případný cizorodý
pach. Ukousla jsem si a na jazyku ucítila jen těsto a sko-
řici.
„Bože, Jeleno, snad si nemyslíš, že tam je jed?“ zíral na
mě uraženě Rand.
Přesně to jsem si myslela, ale skutečně jsem se Ran-
da nechtěla dotknout. Přece jen jsem nevěděla, proč sem
přišel. I když se tvářil jako přítel, klidně se mohl mstít za
smrt Oscovea, minulého ochutnavače. Na druhou stranu –
Rand by mohl být mým spojencem. Koho bych si asi měla
naklonit spíš? Kuchaře, jehož jídlo budu denně jíst, nebo
raději Valeka, profesionálního vraha s ošklivým zvykem
mi do talíře sypat jed?
„Profesionální deformace,“ zažertovala jsem.
68
Rand se ještě pořád tvářil zklamaně, a tak jsem si od-
vážně kousla.
„Hmmm, to je dobrota,“ zavrněla jsem spokojeně, abych
mu trochu pohladila ego.
Randův výraz zněžněl. „Je to fakt dobrý, co? Můj po-
slední recept. Dlouhý pruh těsta posypu skořicí, zabalím
ho do kuličky, upeču a zatepla poliju polevou. Ještě ale ne-
vím, jak tomu budu říkat. Skořicový koláč? Nebo radši
koule? Uzel?“ Na chvilku přestal drmolit a přisunul si žid-
li. Po chvilce vrtění našel i s nehybným kolenem pohodl-
nou pozici.
Když jsem dojedla, Rand pokračoval: „Hlavně neříkej
mámě ranhojičce, že jsem ti to dal. Ta by nejradši pacien-
ty krmila jen řídkou ovesnou kaší. Prý se po tom rychle-
ji uzdraví!“ zasmál se a zvedl ruce plné jizev a popálenin.
„Jistý efekt to ale má. Chutná to tak odporně, že se všichni
raději rychle uzdraví, aby se mohli slušně najíst.“
Jeho divoká gestikulace k nám přilákala oči ostatních
pacientů. Rand se naklonil blíž a špitl: „Tak co, Jeleno, jak
ti je?“ Díval se na mě jako na kusy masa, když se rozhodu-
je, ze kterého bude lepší pečínka.
Příliš jsem mu nevěřila. Proč ho asi zajímal stav nějaké
ochutnavačky? „Zase ses vsadil?“ zeptala jsem se.
„My se sázíme v jednom kuse,“ opřel se do židle. „Sázky
a drby – zábava služebnictva. Co jinýho nám zbývá? Mělas
vidět, jak se rozjely sázky, když se rozneslo, že po tobě jdou
ty Brazellovy gorily.“
„Ale pomoct mi vás ani nenapadlo, co?“ vyprskla jsem
podrážděně. „Na chodbách bylo jako po vymření.“
69
„Nikdy se nemícháme do ničeho, co se nás přímo netý-
ká. To už je úděl personálu. Jsme jako švábi, co vylézají jen
potmě,“ mihnul Rand štíhlými prsty jako hmyzími nožka-
mi. „Ale rozsviť a... frrr! Jsme pryč.“
Já sama jsem se cítila jako nešťastný šváb přistižený za
denního světla. Můžu si nohy uběhat, abych byla o krok
napřed, zatímco se blíží hrozivý stín boty.
„Tak nebo tak, všechno hrálo proti tobě. Většina pro-
hrála i kalhoty, zatímco pár šťastlivců...“ Rand se dramatic-
ky odmlčel, „shráblo bank!“
„A protože jsi tady i se zákuskem, počítám, že ty jsi ten
druhý.“
Kuchař se usmál. „Já na tebe budu vždycky sázet, Jeleno.
Jsi jako jeden z velitelových teriérů. Malá, uštěkaná krysa,
která nestojí ani za pohled, ale jakmile se ti zakousne do
nohavice, nepustí, ani kdybys ji zabil.“
„Otrav tomu psovi maso a už tě nebude otravovat.“
Moje kyselá poznámka zkrotila jeho nadšení. „Potíže?“
Překvapená, že už se dávno nevypisují sázky na můj je-
dový test, jsem zaváhala. Rand rád žvanil, a mohl mě tak do-
stat do potíží. „Ne. Ale přece jen jsem ochutnavačka a tak...“
Doufala jsem, že ho moje odpověď uspokojí natolik, aby se
už dál nevyptával.
Rand kývl. Zbytek odpoledne vzpomínal na Oscovea
nebo vymýšlel nové recepty. Když se v pokoji objevil Valek,
přestal Rand žvanit, zbledl, vykoktal něco o tom, že musí
vařit večeři, vyskočil ze židle a prchal z marodky tak rych-
le, že div nezakopl o vlastní chromou nohu. Valek se za ním
zamračeně díval.
70
„Co tu chtěl?“
Jeho výraz byl neutrální, ale ztuhlý postoj mě znervóz-
ňoval. Zlobil se snad? Opatrně jsem hledala slova, která by
mu vysvětlila, proč se za mnou Rand stavil.
„Kdy jsi ho potkala?“
Obyčejná, nevinná otázka, a přesto nebezpečná.
„Když jsem se vzpamatovala z otravy miláčkem a šla do
kuchyně hledat něco k snědku. Tam jsem na Randa nara-
zila.“
„Dávej si před ním pozor na jazyk – nedá se mu věřit.
Nejradši bych ho někam přeložil, ale velitel trvá na tom,
že tu zůstane. Pravdou je, že v kuchyni umí hotová kouzla.
Byl to ještě králův chráněnec. Vařil pro něho už jako kluk.“
Valekovy chladné modré oči mě před Randem varovaly.
Možná proto Valek neměl rád Oscovea? Kdybych se přáte-
lila s někým, kdo býval věrný králi, jistě by to na mě vrhlo
stín podezření. Trochu mě ale štvalo, že jsem se nechala tak
zastrašit. Oplatila jsem mu pohled a snažila se o naprosto
neutrální výraz.
Odvrátil hlavu. V duchu jsem zajásala. Konečně jedno
malé vítězství!
„Zítra ráno tě pustí z marodky,“ odtušil suše. „Dej se
trochu do pořádku a hlas se v mé kanceláři. Pak tě čeká
test. Ani když ho splníš, nebudu přesvědčený o tom, že jsi
připravená, ale velitelův rozkaz je velitelův rozkaz. Zítra
v poledne začínáš pracovat.“ Nespokojeně zavrtěl hlavou.
„Je to zkratka. A já zkratky nesnáším,“
„Ale proč? Už nebudeš muset riskovat vlastní život.“
Těch slov jsem litovala, jakmile opustila mé rty.
71
Vrhl na mě vražedný pohled. „Protože zkratky většinou
zabíjejí.“
„Tak jste přišli o mého předchůdce?“ nemohla jsem po-
tlačit zvědavost. Jestlipak Valek potvrdí Randovu teorii?
„Oscove?“ Valek se odmlčel. „Ten na to neměl žaludek.“
1 8.
Když jsem se příštího rána vzbudila, v ruce jsem ještě sví-

rala Valekův seznam jedů, který jsem si pak soukala do
Lhlavy
o c kažedod chvíle,
in d a mě
kdy r kpřišla
n e sranhojička
s that surrounded me like
propustit.
a coffin, I had nothing
Potlučené to distract mepři
svaly protestovaly from my memories.
každém sebemenšímVivid
pohybu, kdyžwaited
recollections jsem setopomalu
ambushšourala ke dveřím my
me whenever ošetřov-
mind
ny. Asi jsem měla mít radost, že odsud konečně můžu pryč,
wandered.
ale nervy jsem měla
Encompassed napnuté
by the jako Istruny
blackness, a žaludekwhite-hot
remembered tak po-
drážděný,
f lames jako at
stabbing bymy
mi face.
tam běhala
Though živámymyš a snažila
hands se pro-
had been tied
tokousat
a postven.
that dug sharply into my back, I had recoiled from
Stráže
the onslaught.předThe
marodkou
fire had mě
pulledpolekaly. Potom
away just jsem
before si ale
blistering
všimla, že nenosí Brazellovy barvy, a matně si vzpomněla,
že je tam postavil Valek sám pro moji ochranu do chvíle,
singed off.
než mě odvedou k němu do kanceláře.
Rozhlédla jsem se, abych se trochu sebrala. Pořád jsem
ale netušila, kudy se dostat do svého pokoje. V hradě už
the moisture
jsem bydlelainosmnáct
my mouth dní,had gone and
a přesto jsemmy teeth
stále radiated
bloudila. heat
Snad
73
to bylo tím, že jsem ho ještě nikdy neviděla zvenčí, a tak mi
jeho celkový tvar unikal.
Na hrad mě přivezli vězeňským povozem, který nebyl
nic jiného než bedna s otvory na dýchání. Odmítala jsem
se jimi dívat ven jako zvíře v kleci. Když mě vyložili a vedli
přes nádvoří, zavřela jsem oči, abych nemusela myslet na
to, jak mě v řetězech hrubou silou táhnou do kobky. Asi
jsem se měla rozhlížet a pátrat po únikové cestě, ale když
jsem zabila Reyada, přijala jsem i svůj trest.
Ačkoli se mi to vůbec nezamlouvalo, nezbylo mi, než
se na cestu do pokoje zeptat vojáků. Ti mě beze slova vedli
hradem, jeden přede mnou, druhý za mnou. Teprve když
první prohledal můj pokoj, mohla jsem vejít.
Moje uniformy visely netknuté ve skříni, ale něco se mi
tu přece nezdálo. Můj deník se už neskrýval v zásuvce, ale
ležel otevřený na stole. Někdo četl moje zápisky o jedech
i všechno ostatní. Podivný pocit v žaludku vystřídal chlad
jistoty. Myš uvnitř pošla a tím dokonale vystihla moji ky-
selou náladu.
Hned jsem začala podezírat Valeka. Kdo jiný by měl
dost drzosti si bezostyšně prohlížet moje osobní věci? Ur-
čitě by mi řekl, že měl dobrý důvod si je projít. Mohla jsem
přece plánovat nějaké nekalosti. A vůbec – odkdy měla
obyčejná ochutnavačka právo na soukromí?
Popadla jsem deník i uniformu a nakvašeně odpocho-
dovala do koupelen, kde jsem se postavila pod proud hor-
ké vody, zatímco stráže čekaly venku. Nikam jsem nespě-
chala. Valek a jeho test musely počkat. Nehodlala jsem
poslouchat jeho rozkazy jako nějaký pitomec.
74
To, že mě po hradě honili Brazellovi vojáci, že mi někdo
při každé příležitosti sypal do jídla jed a že si na mě slu-
žebnictvo sázelo jako na dostihového koně, mě nenaštvalo
zdaleka tolik jako fakt, že mi Valek četl deník.
Když jsem vešla do jeho kanceláře, nedala jsem mu pro-
stor k ostré poznámce a hned prskla: „Tak kde máš ten test?“
Pobaveně se pousmál a vstal od stolu. Potom dramatic-
kým gestem ukázal na dvě řady talířů a sklenic na konfe-
renčním stole. „Jen jedna z těch nádob není otrávená. Na-
jdi ji a sněz nebo vypij její obsah.“
Ochutnala jsem každou porci. Očichala ji. Vyklokta-
la. Přidržela si nos. Ukousla si a jídlo zase vyplivla. Něco
už vychladlo. Většina pokrmů byla bez koření a spíš mdlá,
takže jsem v nich jed snadno odhalila, zatímco v pití ho
maskovala ovocná chuť.
Když jsem byla hotová s posledním talířem a sklenicí,
otočila jsem se k Valekovi. „Ty zmetku. Jsou jedovaté úplně
všechny.“ Takový hnusný podraz – hned jsem měla čekat,
že na mě něco takového ušije.
„Určitě?“
„Samozřejmě. Nedotkla bych se ničeho, co tu na stole
leží.“
Valek si mě změřil kamenným pohledem. „Je mi líto, Je-
leno. Testem jsi neprošla.“
Srdce mi tlouklo až v krku a myš v mém žaludku vsta-
la z mrtvých a začala hryzat. Zadívala jsem se na stůl. Co
mi uniklo?
Nic. Měla jsem všechno správně. Provokativně jsem se
podívala na Valeka. Jen ať si zkusí mě přesvědčit o opaku!
75
Bez váhání zvedl sklenici. „Tady nic není.“
„Tak to vypij.“ Dobře jsem si ten pohár pamatovala. Byl
v něm hořký jed.
Valek zaváhal, ale potom si usrkl. Kousla jsem se do rtu.
Třeba jsem se vážně pletla? Možná to byla vedlejší skleni-
ce? Valek se mi zadíval do očí, poválel tekutinu po jazyku
a potom ji vyprskl.
Nejradši bych byla skákala radostí, výskala a vysekla ví-
tězný taneček, ale nakonec jsem se spokojila jen s konsta-
továním: „Ostružinka.“
„Ano,“ kývl hlavou Valek s očima upřenýma na chlad-
noucí porce jídla na stolech.
„Takže jsem prošla?“
Valek nepřítomně kývl. Potom přešel ke stolu a opatrně
odložil sklenici. Zavrtěl hlavou, zvedl několik papírů, ale
potom je nepřečtené zase odložil.
„Měla jsem vědět, že mě budeš chtít napálit.“
Můj rozčilený tón přitáhl jeho pohled. Že jsem nedrže-
la pusu!
„Jsi pěkně nabroušená a kvůli té zkoušce to není. Vy-
světli mi, co se děje.“
„Já a vysvětlovat? Možná bys mi spíš ty měl říct, proč jsi
četl můj deník!“ Tak. A bylo to venku.
„Deník?“ vykulil na mě Valek překvapeně oči. „Nic tvého
jsem nečetl, ale i kdybych to udělal, měl bych na to právo.“
„Proč?“ chtěla jsem vědět.
Valek udělal nevěřícný obličej a několikrát jen naprázd-
no otevřel a zavřel ústa, než se zmohl na artikulovanou od-
pověď: „Jeleno, přiznala ses k vraždě. Chytili tě nad Reya-
76
dovým tělem s krvavým nožem v ruce. Pátral jsem ve tvé
složce po nějakém motivu, ale žádný jsem nenašel. Objevil
jsem jen poznámku v protokolu, že odmítáš odpovídat na
některé otázky.“
Přišel blíž a pokračoval hlubokým hlasem: „Protože ne-
vím, co tě přimělo zabíjet, nemůžu předvídat, zda to udě-
láš znovu a co tě k tomu vyprovokuje. Nabídl jsem ti mís-
to ochutnavače, protože mi to ukládá Kodex.“ Vtáhl ostře
vzduch do plic a pokračoval: „Každý den budeš nablízku
veliteli. Dokud se nepřesvědčím, že ti můžu věřit, budu tě
sledovat na každém kroku.“
Hněv ze mě rázem vyprchal. Proč bych měla od Valeka
čekat důvěru, když jsem nevěřila ani já jemu?
Zase jsem se uklidnila. „Jak si tvoji důvěru můžu získat?“
„Řekni mi, proč jsi zabila Reyada.“
„Stejně nejsi připravený mi věřit.“
Valek odvrátil zrak ke stolu a já jsem si dala ruku před
ústa. Proč jsem to řekla zrovna takhle? Připravený zname-
nalo, že by mi někdy mohl uvěřit, ale to byla jen bláhová
naděje.
„Máš pravdu,“ odpověděl.
Zdálo se, že jsme se dostali do slepé uličky.
„Tvoji zkoušku jsem splnila. Teď chci svůj protijed.“
Valek naplnil pipetu a podal mi ji.
„Co dál?“ zeptala jsem se.
„Oběd! Zase jdeme pozdě!“ strkal mě ven ze dveří. Chvat-
ně jsem do sebe obrátila bílou tekutinu.
Když jsme se blížili k trůnnímu sálu, donesl se mi k uším
šum hlasů. Dva z velitelových rádců se hádali a za jejich
77
zády se utvořil chumel důstojníků a vojáků. Velitel se opíral
o stůl a pozorně poslouchal.
Skupina se radila, jak nejlépe najít a chytit uprchlého
vězně. Pravá strana navrhovala poslat do míst jeho před-
pokládaného pobytu více mužů a stopařské psy, zatím-
co levá strana soudila, že hrstka chytrých vojáků ten úkol
zvládne stejně dobře. Hrubá síla versus inteligence.
Ať byl ten hovor jakkoli hlasitý, postrádal hněv. Vojáci
rozestavění v místnosti stáli uvolněně, a tak jsem usoudila,
že podobné debaty tu byly na denním pořádku. Jen jsem
si říkala, zda uprchlík, o kterém se mluvilo, byla skutečná
osoba nebo jen hypotetická představa.
Valek se přesunul k veliteli. Stála jsem několik kroků za
nimi a z jejich přemítání se mi dělalo zle, protože jsem si na
místě stíhaného nebožáka hned představila samu sebe, jak
bez dechu pádím lesem a napínám uši, abych slyšela kro-
ky svých pronásledovatelů. Jak nejsem schopná se vmísit
do davu ve městě, protože nová tvář by na sebe hned upo-
zornila znuděné vojáky na hlídce, jejichž jediným úkolem
je sledovat dění okolo, a tak znají každou místní tvář jako
svoje boty.
Každý občan Ixie vykonával přesně určené povolání,
které mu bylo dáno po převratu. Mohl se sice přestěhovat
do jiného města nebo vojenské oblasti, ale potřeboval na to
povolení nadřízeného a potvrzení, že na něho na nové ad-
rese čeká podobné místo. Bez patřičných dokumentů byl
civil na cizím území zadržen. Návštěvy se sice tolerovaly,
ale i pro ty bylo třeba sehnat povolenky a ukázat je při pří-
jezdu vojákům.
78
Když jsem v izolaci pracovala pro Brazella a Reyada, ho-
rečně jsem přemýšlela o útěku. Myšlenky na svobodu byly
tisíckrát příjemnější než každodenní realita generálovy labo-
ratorní krysy. Mimo jeho sídlo jsem neměla rodinu ani přá-
tele, kteří by mě mohli schovat, a tak mi jedinou naději skýtal
jih. Pokud bych ovšem pronikla přes dobře střežené hranice.
Vymyslela jsem si pečlivě propracovanou fantazii o tom,
jak tajně uteču do Sitie, najdu si adoptivní rodinu a zamilu-
ju se tam. Trapné, sentimentální sny, ale ty jediné mě drže-
ly při životě. Každý den, když začaly pokus, jsem se v hlavě
přenesla do Sitie a vysnila si v jasných barvách milující ges-
ta a lidské teplo. Jen tak jsem přežila Reyadovy testy.
Jenže i kdyby se mi byla naskytla příležitost utéct, sama
nevím, zda bych jí využila. Na svoji skutečnou rodinu jsem
si nepamatovala, ale svoji druhou rodinu jsem našla právě
v Brazellově sídle v podobě ostatních sirotků. Mých sester.
Mých bratrů. Mých dětí. Učila jsem se s nimi, hrála jsem si
s nimi a starala se o ně. Jak bych je teď mohla opustit? Pou-
há představa, že by pak na moje místo musela nastoupit
Carra nebo May, byla k nesnesení.
Kousla jsem se do prstu, až vytryskla krev, a vrátila se
tak do přítomnosti. Brazellovi jsem utekla. Za dva týdny se
vrátí domů a bude ve svých krutých pokusech pokračovat –
jen s jiným pokusným králíčkem. Moje srdce se sevřelo nad
jejím osudem, ať už si generál vybral kohokoli. Brazell byl
zvíře a dalo se čekat, že s ní bude zacházet hrubě. Alespoň
Reyada jsem jí ale ušetřila.
Odtáhla jsem si ruku od úst a prohlédla si ranku. Neby-
la dost hluboká na to, aby zanechala jizvu. Očima jsem let-
79
mo přejela celou hromadu takových ranek rozesetých po
kůži prstů a kloubů. Nakonec jsem si ruce založila za záda.
Velitel zvedl ruku. Sál okamžitě utichl. „Výborné argu-
menty na obou stranách. Hned je otestujeme. Vytvoříme
dva týmy,“ ukázal na dva vedoucí debaty, „a vy budete je-
jich vedoucí. Sežeňte si muže a vymyslete plán útoku. Vez-
měte si, koho potřebujete. Valek vám pak ze svých lidí vy-
bere někoho, kdo poslouží jako uprchlík. Máte čtrnáct dní
na přípravu.“
Šum hlasů zesílil, jak se velitel vydal ke kanceláři s Vale-
kem a mnou za patami.
Valek za námi zavřel dveře a nechal hluk za nimi. „Po-
řád vás ještě trápí Marrokův útěk do Sitie, pane?“ zeptal se.
Velitel se zamračil. „Ano. To stíhání jsme pěkně pokazi-
li. Marrok musel vědět, že jsi zrovna v VO8. Vážně si musíš
vycvičit pár chráněnců.“
„Pak bych ale nebyl nenahraditelný,“ vykulil na něho
Valek oči v hraném úděsu.
Veliteli probleskl tváří úsměv. Potom si všiml, že v rohu
postávám já. „No, Valeku, s touhle jsi měl pravdu. Vidím,
že tvůj test přežila.“ Potom kývnul prstem na mě: „Pojď
sem.“
Srdce mi hystericky tlouklo, ale nohy poslechly.
„Ode dneška jsi moje oficiální ochutnavačka. Přijdeš kaž-
dé ráno k snídani, kde ti dám denní rozvrh. Očekávám, že
budeš u každého jídla. Pozdní příchody netoleruji. Jasné?“
„Ano, pane.“
„Vypadá křehce,“ podíval se na Valeka. „Určitě je na ta-
kový úkol dost silná?“
80
„Ano, pane.“
Velitele ale příliš nepřesvědčil. Jeho zlaté oči zamyšleně
těkaly mezi mnou a jeho oblíbencem. Zoufale jsem doufa-
la, že si zrovna nevymýšlí výmluvu, proč mě vyhodit.
„No dobrá. Protože jsem oběd promeškal, potkáme se
u časné večeře, Valeku. Tebe, Jeleno, čekám až zítra k sní-
dani.“
„Ano, pane,“ odpověděli jsme s Valekem unisono a moh-
li si jít po svých.
Potom jsme se vrátili do Valekovy pracovny pro můj
deník a uniformy, než mě odvedl do samého srdce hradu.
Když jsme procházeli hlavními chodbami, všimla jsem si
jasných čtverců na tmavé zdi. Zdálo se, že tu kdysi vise-
ly obrazy, které někdo sundal. Také jsme minuli několik
rozlehlých bezbarvých místností předělaných na kancelá-
ře a kasárny.
Napadlo mě, že velitelova strohost ukradla hradu duši.
Zůstal už jen mrtvý kámen sloužící čistě pragmatickým
účelům.
Byla jsem příliš mladá na to, abych si pamatovala, jak
se v Ixii žilo před převratem, ale u Brazella mě učili, že za
monarchie tu vládlo úplatkářství a obyvatelé byli nešťast-
ní. Převrat byl ale také jen převratem – žádná skutečná vál-
ka se kvůli tomu nerozhořela a většina vojáků ráda dob-
rovolně odpřisáhla věrnost veliteli, protože už je nebavilo
povyšování na základě úplatků a příbuzenských vazeb bez
ohledu na zásluhy a schopnosti. Byli znechucení, že museli
zabíjet lidi za sebemenší prohřešky, když se na ně rozhně-
val nějaký člen vyšších vrstev.
81
Ženy se daly rychle získat pro velitelovu věc a projevi-
ly se jako dokonalé špionky. Valek potom zavraždil hlav-
ní podporovatele krále, takže když chtěl panovník postavit
armádu a bránit se veliteli, po jeho boku už nikdo nestál.
Velitel se zmocnil hradu bez boje a nemusel prolévat krev.
Většina šlechty už byla stejně mrtvá a ti, co unikli úkladné
vraždě, utekli dávno do Sitie.
Přišli jsme k masivním dřevěným dveřím hlídaným dvě-
ma vojáky. Valek je krátce poučil, že smím přicházet a od-
cházet, jak se mi zlíbí, a potom jsme vešli do krátké před-
síně se dvěma protilehlými dveřmi. Odemkl ty na pravé
straně a vysvětlil, že levé vedou do pokojů velitele.
Valekovy komnaty byly prostorné a neobvykle světlé.
S potemnělou chodbou nejvíce kontrastoval prozářený sa-
lon ve tvaru písmene L. Okny tak úzkými jako tygří pruhy
sem proudily sluneční paprsky.
Všude se válely hromady knih a jejich vysoké komín-
ky zabíraly všechny rohy a desky stolů. Občas někde ležely
bíle prokvetlé šedivé valouny tak akorát do ruky a barevné
krystaly.
Sošky zvířat a květin se stříbrně třpytily a zdobily
místnost. Jejich dokonalé tvary a detailní provedení mi
hned připomněly pantery na Valekově pracovním stole
v kanceláři. Byly také jedinou ozdobou bez praktického
účelu.
Na stěnách visela slušná sbírka zbraní. Některé byly už
staré, zaprášené památky na doby dávno minulé, zatím-
co jiné se leskly novotou a na jednom dlouhém, tenkém
noži ulpívala čerstvá krev a třpytila se ve slunci. Trochu
82
mě z toho zamrazilo. Kdopak asi stál na špatném konci
čepele?
Vlevo se táhlo schodiště a na pravé straně obýváku byly
troje dveře.
Valek ukázal na první zprava. „Tady budeš bydlet do
chvíle, než Brazell odcestuje. Radil bych ti, aby sis pořádně
odpočinula.“ Ze stolu si podal tři knihy. „Vrátím se později.
Raději nevycházej. Přinesu ti večeři.“ Odešel, ale než jsem
stačila vydechnout, byl zpět. „Zamkni za mnou. Tady bys
měla být v bezpečí.“
V bezpečí, pomyslela jsem si, když jsem otočila klíčem. To
tak. Každý, kdo uměl otevřít zámek, se sem mohl vloupat, po-
padnout některou z vystavených zbraní a poslat mě na onen
svět. Zadívala jsem se na meče na stěně a s alespoň drobnou
úlevou vydechla. Byly tam dobře upevněné. Sáhla jsem po
trnovém kyji. Ani se nehnul. Teď jsem si byla trochu jistější.
Nepořádek okolo mých dveří byl větší než jinde. Jak-
mile jsem vešla, zjistila jsem proč. Na zaprášené podlaze
se rýsovaly čisté obdélníky, jinak ale prach pokrýval i po-
stel, stolek a psací stůl. Valek to tu používal jako skladiště.
Margg se ani neobtěžovala tady uklízet – jen odtáhla bed-
ny a považovala svůj úkol za splněný.
Pokud šlo o její antipatie k mé osobě, nenechala mě tá-
pat. Možná bude nejlépe se jí nějakou dobu vyhýbat.
Ložní prádlo bylo špinavé a všude to zatuchle páchlo.
Rozkýchala jsem se. Po chvilce zápasení s okenicemi se mi
podařilo otevřít malé okno.
Nábytek byl vyvedený v luxusním ebenovém dřevě. Slo-
žité řezby listů a šlahounů se vinuly dolů po nohách židlí
83
a přes čela zásuvek. Když jsem oprášila čelo postele, obje-
vila jsem něžnou scénu s motýly a květinami.
Sundala jsem špinavé lůžkoviny a lehla si jen tak na mat-
raci. Představa Margg jako neškodné ubručené ženské se
mi rozplynula před očima ve chvíli, kdy můj pohled spoči-
nul na nápisu v prachu na desce stolu.
Stálo tam: „Vražedkyně! Oprátka tě nemine!“
1 9.
Vyskočila jsem z postele a vzkaz mi zmizel z dohledu, ale

po těle mi nebylo o nic lépe. Do srdce se mi zabodly drob-
Lné oc k e strachu
šipky d i n a dmojea r kmysl
n esis vytvářela
s that surrounded me like
jeden příšerný
a scénář
coffin, za
I had nothing to distract me from my memories. Vivid
druhým.
Chtěla měwaited
recollections Marggtovarovat,
ambushnebo me mi spíš vyhrožovala?
whenever my mind
Plánovala si vydělat peníze ztracené v sázce s kuchařem zpět
wandered.
tak, že mě lapí by
Encompassed a odevzdá Brazellovým
the blackness, gorilám za
I remembered tučnou
white-hot
odměnu?
f lames stabbing at my face. Though my hands had been tied
to a Proč by mě
post that alesharply
dug varovala? Trochu
into jsemIsehad
my back, uklidnila.
recoiledMož-
from
ná jsem jen zbytečně plašila. Podle toho, co jsem
the onslaught. The fire had pulled away just before blisteringo Margg
slyšela, jí šlo jen o to mi zaškodit. Zlomyslné gesto jako msta
za práci navíc, kterou se mnou měla. Rozhodla jsem se jí ni-
singed off.
jak nedat najevo, že jsem její dětinský vzkaz viděla nebo že
mě zasáhl. Když jsem se nad tím tak zamýšlela, nic bych za
to nedala, že to ona přečetla můj deník a nechala ho na stole
the moisture
otevřený jeninproto,
my mouth
aby měhaddopálila.
gone and my teeth radiated heat
85
Valek mi sice radil, abych si odpočinula, ale já jsem byla
jako na trní, a tak jsem se vydala zpět do salonku. Maržina
zpráva mi připomněla, že se mám mít na pozoru a nikomu
nevěřit. Tak se moje starosti zúží jen na jedy ve velitelově
jídle a snahu se za každou cenu vyhnout Brazellovi.
Kéž by to ale bylo tak snadné a já tak silná. Naivitě a dět-
ské důvěřivosti mě Reyad s Brazellem dokonale odnaučili,
ale někde v srdci jsem si přesto chovala naději, že jednou
najdu skutečného přítele.
I krysa potřebuje ostatní krysy. Cítila jsem s nimi. I já
jsem pobíhala po hradě, ohlížela se a očichávala jedové pasti.
Teď jsem každý den bojovala jen za to, abych přežila do
dalšího rána, ale jednou přijde chvíle, kdy budu chtít pryč.
Znalosti znamenají sílu, a tak jsem plánovala tiše sedět, po-
slouchat a poznat tady, co budu moct. Učit se. Začala jsem
tedy Valekovými komnatami. Pomalu jsem se probírala
jeho nepořádkem, ale dávala si pozor, abych nic neotevře-
la. Valek by jistě nebyl tak hloupý, aby na podobně zvědavé
návštěvy nenastražil pasti.
Našla jsem několik zajímavých textů o jedech, ale šlo
většinou jen o úkladné vraždy a intriky. Některé z knih vá-
zané v kůži byly psány nějakým starodávným jazykem, kte-
rý jsem nemohla rozluštit. Valek byl buď sběratel, nebo ty
knížky ukradl mrtvému králi z knihovny.
U paty schodiště jsem zahlédla papír s hradním půdo-
rysem zastrčený za roh obrázku napravo ode mě. Konečně
něco praktického! Když jsem se na obrázek zadívala, bylo
to, jako by mi někdo sundal klapky z očí. Najednou jsem
pochopila, jak moje nové působiště vlastně vypadá.
86
Odložila jsem průzkum horních místností na pozdější
hodinu a došla si do pokoje pro deník. Mapa hradu tu byla
vystavená jako na talíři, takže by Valekovi asi nevadilo, že
jsem si jí všimla. Možná by se dokonce radoval, že se ho
nebudu ptát na cestu pokaždé, když mě pošle do části hra-
du, kde jsem ještě nebyla. Odhrnula jsem na stranu knihy
a papíry poházené po pohovce, zaujala pohodlnou pozici
a začala podrobně překreslovat mapu do deníku.
Cukla jsem sebou a otevřela oči. Deník žuchnul na zem.

Zamrkala jsem, na chvilku oslněná světlem svíček, a roz-
hlédla se kolem. Zdálo se mi o krysách. Pršely ze stropu,
hrnuly se ze zdí a vzlínaly z podlahy a všechny se valily rov-
nou na mě jako kousavé hlodavčí moře, které mě drobný-
mi zoubky připravilo o šaty, kůži i vlasy.
Otřásla jsem se a instinktivně zvedla nohy. V pokoji
žádná krysa nebyla, pokud pominu Valeka, který zrovna
zapaloval lucerny.
Sledovala jsem jeho elegantní pohyby a pomyslela si, že
i on je vlastně stejná krysa jako já. Ne. To ne. Spíš kočka.
A ne jen nějaká obyčejná domácí. Sněžná kočka. Nejvý-
konnější predátor v celé Ixii, bílý jako sníh a velký jako dva
pořádní psi srostlí k sobě. Rychlý, hbitý a smrtící. Sněžné
kočky uměly zabít kořist ještě dřív, než si vůbec zvíře uvě-
domilo, že je loveno. Držely se většinou na severu teritoria,
kde sníh nikdy netál, a na jih zamířily jen tehdy, když v je-
jich domovině nebylo co jíst.
Ještě nikdo v celých našich dějinách sněžnou kočku ne-
zabil. Dravec lidi vždycky uviděl, ucítil nebo uslyšel dřív.
87
Stačilo mu zaslechnout zvuk napínané tětivy a byl ten tam.
Seveřané proto sněžné kočky spíš krmili v naději, že je tak
udrží v divočině a zabrání jim zabloudit do obydlených
území.
Když Valek zapálil poslední lucernu, otočil se na mě.
„Copak? Nelíbí se ti tvůj pokoj?“ zvedl tácek a podal mi ho.
„To ne. Jen jsem nemohla spát.“
„Aha,“ odfrkl si Valek pobaveně a ukázal na tácek. „Pro-
miň. Vychladla ti večeře. Trochu jsem se zdržel.“
Strach z jedů už se mi dostal tak pod kůži, že jsem auto-
maticky ochutnala jen pár lžiček a nejdříve poválela jejich
obsah na jazyku. Přitom jsem se po očku dívala, zda jsem
tím Valeka neurazila, ale tvářil se klidně a spíše pobaveně.
Mezi sousty jsem se ho zeptala, zda má klíč k jeho komna-
tám ještě někdo.
„Jen velitel a Margg. Budeš teď spát lépe?“
Ignorovala jsem jeho otázku a sama se ho zeptala: „Je
Margg tvoje osobní komorná?“
„Moje a velitelova. Chtěli jsme tu mít někoho, komu se
dá věřit a koho okamžitě poznáme. Sloužila u nás už před
převratem, takže o její loajalitě není důvod pochybovat,“
posadil se Valek k psacímu stolu, ale židli měl stále oto-
čenou ke mně. „Pamatuješ, jak jsme byli ve válečné síni?“
Změna tématu mě zmátla, přesto jsem kývla.
„Seděli tam tři generálové. Brazella znáš, ale víš, kdo byli
ti ostatní?“
„Tesso a Hazal,“ odpověděla jsem. Byla jsem na sebe
docela pyšná, že jsem si zapamatovala jejich jména.
„Uměla bys je popsat? Barvu jejich vlasů? A očí?“
88
Zaváhala jsem a zamyslela se. Měli na sobě generálské
uniformy a jedli oběd. Zavrtěla jsem hlavou. „Myslím, že
generál Tesso má bradku.“
„Identifikovala jsi je jen podle uniforem, ale do tváří ses
jim nepodívala, je to tak?“
„Ano.“
„Přesně to jsem si myslel. A právě v tom tkví ta potíž
s uniformami. Člověk zleniví. Stráže uvidí uniformu ko-
morné a hned si budou myslet, že člověk v ní patří k per-
sonálu. Jak snadné by bylo sem propašovat někoho cizí-
ho! Proto se snažím, aby byl velitel celou dobu obklopen
jen věrnými, a tak je Margg jedinou komornou, která nám
udržuje komnaty a kanceláře.“
Valekův tón mě přenesl rovnou do školní třídy. „Tak proč
nepropustíte všechen personál a nepřijmete jen vlastní lidi?“
„Vojáci slouží v armádě a civilové, kteří se na naši stranu
přidali už před převratem, dostali funkce rádců a jiná vý-
znamná místa. Někteří z králových sluhů už byli na našem
seznamu zaměstnanců a ostatním jsme prostě dali dvakrát
tolik, než co vydělali v královských službách. Dobře place-
né služebnictvo je spokojené služebnictvo.“
„Takže je všechny platíte?“
„Ano.“
„Včetně ochutnavače?“
„Ne.“
„Proč ne?“ Vlastně jsem na gáži ani nepomyslela, než se
Valek zmínil o penězích.
„Protože ten svůj plat dostává předem. Kolik asi stojí
tvůj život?“
110.
Valek nečekal na odpověď a otočil se. No dobře, asi měl

pravdu. Dojedla jsem studenou večeři. Když jsem odložila
Ltácek
o c a vydala
k e d isendodpokoje,
a r k podíval
n e s s se
that
nasurrounded
mě. me like
a coffin,
„Co byI had
sis nothing to distract
za ty peníze me from my memories. Vivid
koupila?“
Z úst se miwaited
recollections vyhrnulto celý seznam,
ambush mekterý překvapil
whenever my i mě
mind
samotnou. „Kartáč na vlasy, pyžamo a něco bych si necha-
wandered.
la Encompassed
jen tak na útratu by na
theslavnosti.“
blackness, I remembered white-hot
Pyžamo
f lames jsematchtěla
stabbing proto,
my face. že se mi
Though mynechtělo věčně
hands had beenspát
tied
v uniformě,
to a post thataledugzároveň
sharplyjsem
intonesnesla
my back,pomyšlení, že bych
I had recoiled from
musela utíkat uprostřed noci před Brazellovými gorilami
jen ve spodním prádle. A peníze na útratu? Blížily se slav-
nosti ohně, což pro mě bylo něco jako výročí. Během těch
singed off.
minulých jsem totiž zabila Reyada.
Velitel sice zakázal veškeré veřejné náboženské oslavy,
ale zato podporoval světské slavnosti jako způsob pozdvi-
the
ženímoisture
morálky.inPovolil
my mouth had gone
jen dvoje and my teeth radiated heat
ročně.
90
Poslední slavnosti ledu jsem strávila v kobce, a přišla tak
o rej kejklířů i stánky řemeslníků. Slavnosti ledu se konaly
vždy ve studeném období, kdy panoval takový chlad, že bylo
lepší se schoulit ve světnici a něco vyrábět. Každé město pak
uspořádalo vlastní slavnost a nabízelo, co kdo vytvořil.
Slavnosti ohně znamenaly v podstatě jeden obrovský
karneval putující v horkém období od města k městu. Za-
čínaly na dalekém severu, kde léto trvalo jen pár krátkých
týdnů, a pak se pomalu stěhovaly na jih.
Uprostřed horkého ročního období se v hradě plánova-
ly ještě doprovodná představení a soutěže a já jsem tajně
doufala, že se tentokrát budu moct jít podívat. Valek mi na-
značil, že mě po odpoledních bude učit dalším ochutnavač-
ským technikám, ale zbytek času mezi jídly patřil jen mně.
Slavnosti ohně jsem vždycky milovala. Brazell dával
svým sirotkům skromné kapesné, abychom mohli jít. Byla
to vždycky ta nejočekávanější událost v jeho sídle. Celý rok
jsme trénovali na soutěže a schraňovali každou minci na
vstupné.
Moje vzpomínky přerušil až Valekův hlas. „Nějaké věci
na noc si můžeš vyprosit od Dilany. Stejně ti je dávno měla
dát, když ti předávala uniformu. A pokud jde o ten zbytek,
budeš si muset vystačit s tím, co kde najdeš.“
Valekova slova mi připomněla, v jaké situaci se nachá-
zím. Na slavnosti ohně jsem mohla zapomenout. Možná se
tam budu moct podívat, ale kořeněné kuřecí ani víno ne-
ochutnám.
S povzdechem jsem vzala svůj deník a šla do pokoje.
Tvář mi polaskal suchý, teplý vánek. Oprášila jsem zby-
91
tek pokoje, ale Maržin vzkaz jsem setřela jen z poloviny.
Svým způsobem měla ta protivná ženská pravdu. Skutečně
na mě čekala oprátka, protože s normálním životem jsem
se mohla rozloučit. Její vzkaz mi měl navždy připomínat,
abych se na světě příliš nezabydlovala.
V podstatě mě čekal jen jeden ze dvou scénářů – buď
udělám chybu a vystřídá mě můj nástupce, nebo vlastní
smrtí zabráním té velitelově. Nezemřu sice na zlomený
vaz, ale obraz prázdné smyčky mě bude navždy strašit.
Příštího rána jsem už přešlapovala před dílnou švadleny.

Seděla na sluníčku, něco si pobrukovala a šila. Její zlaté vla-
sy se leskly jako opravdový kov. Protože jsem ji nechtěla
rušit, otočila jsem se na patě a chystala se odejít.
„Jeleno?“ zavolala za mnou.
Vrátila jsem se.
„Proboha, děvče, pojď prostě dál. Tady jsi vždycky víta-
ná.“ Dilana odložila šití a poplácala na židli vedle sebe. Když
jsem se k ní posadila, vydechla: „Jsi hubená jako moje nej-
tenčí nit! Jen si sedni. Počkej, donesu ti něco k zakousnutí.“
Přes mé hlasité protesty mi přistrčila k nosu tlustý kra-
jíc chleba s máslem.
„Můj Rand mi každý ráno posílá ještě teplej bochník
medovýho chleba,“ zasvítily jí oči láskou.
Protože jsem věděla, že nade mnou bude stát, než si kous-
nu, potlačila jsem touhu nabídnutou svačinku nejdřív otes-
tovat na jed a zabořila zuby do měkké střídky. Teprve když
jsem měla plnou pusu chleba, byla Dilana spokojená.
„Co pro tebe můžu udělat?“ zeptala se.
92
Mezi sousty jsem ji poprosila o nějaké oblečení na spaní.

„Propánajána! Jak jsem na to mohla zapomenout! Ty
moje chudinko!“ Pobíhala po místnosti, než sebrala pěk-
nou kupku prádla.
„Dilano,“ brzdila jsem ji, „potřebuju jen pár kousků.“
„Proč jsi nepřišla už dávno? Margg mi měla něco říct!“
zlobila se.
„Margg,“ začala jsem, ale potom zase zavřela pusu. Pře-
ce jen jsem nevěděla, jaké city k ní Dilana chová.
„Margg je stará protivná čarodějnice, zlomyslná a ne-
příjemná. Kde může, tam škodí,“ prskla.
Překvapeně jsem zamrkala.
„Jakmile přijde někdo nový, hned ho začne nesnášet.
Ale nemysli si, trápí i nás ostatní.“
„Ale na tebe byla milá.“
„To si jen myslíš. Celé týdny po mém příchodu za mnou
chodila jako vlčák! Potom jsem se jí ale vloupala do skříně
a zúžila jí všechny sukně! Celé dva týdny musela chodit se
zataženým pupkem, než přišla na to, co za tím vězí,“ posa-
dila se Dilana vedle mě a trochu zlomyslně se usmála. „Ne-
umí ale ušít ani steh, takže musela spolknout hrdost a po-
prosit mě o pomoc. Od té doby se chová slušně.“
Dilana mě vzala za ruku. „A ty jsi bohužel její nová
oběť. Nenech se tím ale otrávit. Když na tebe ta čarodějni-
ce bude hnusná, hned jí to oplať. Jakmile pochopí, že nejsi
snadná kořist, přestane ji to bavit.“
Bylo těžké si představit, že taková milá žena byla schop-
ná jakékoli neplechy, ale její rošťácký úsměv mě nakonec
přesvědčil o opaku.
93
Přehodila mi přes předloktí pěknou kupku oblečení
a přidala k nim ještě zásobu barevných stuh.
„Ty jsou na slavnost, moje milá,“ odpověděla na můj táza-
vý pohled. „Dokonale podtrhnou tvoje krásné černé vlasy.“
„Už jsi našel někoho, kdo nám bude hrát uprchlíka?“ zeptal
se velitel Valeka, jakmile jsme přišli k obědu.
Zrovna jsem ochutnávala velitelovo jídlo, když mi Va-
lek znovu zkazil plachou dobrou náladu. Už jsem pracova-
la jako oficiální ochutnavačka celých deset dní, ale můj ža-
ludek se teprve teď přestal stahovat hrůzou, kdykoli jsem
uviděla velitele.
„Ano. Vím o někom, kdo se na to skvěle hodí,“ usadil se
Valek naproti veliteli.
„Kdo to je?“
„Jelena.“
„Cože?“ vyprskla jsem, a porušila tak zdání, že je ne-
poslouchám. Moje vyjeknutí přesně kopírovalo velitelovu
překvapenou otázku.
„Vysvětli to,“ poručil velitel.
Valek se usmál, jako by celou dobu věděl, co velitel řek-
ne. „Moji lidé jsou vycvičení, aby se nenechali jen tak pola-
pit. Kdybych tím úkolem pověřil některého z nich, nebylo
by to vůči pátracímu komandu fér. Proto potřebujeme ně-
koho necvičeného, ale dost chytrého na to, aby našim vojá-
kům trochu provětral plíce.“
Postavil se a pokračoval: „Uprchlík musí mít dobrý dů-
vod utíkat, ale také dobrý důvod se vrátit zpět do hradu.
Jistě pochopíte, že na to nemůžu použít skutečného tres-
94
tance. Sluhům zase zoufale chybí fantazie. Napadla mě
ranhojička, ale tu potřebujeme v hradě, kdyby se něco ne-
čekaného stalo. Už jsem ten úkol chtěl zadat jednomu z va-
šich vojáků, když mě napadla Jelena. Je chytrá,“ ukázal na
mě a začal na prstech vypočítávat mé přednosti. „Bude mít
motivaci se snažit i motivaci se vrátit.“
„Motivaci?“ zamračil se velitel.
„Jak víte, nedostávají u nás ochutnavači gáži, ale za ta-
kový extra úkol snad Jeleně zaplatit můžeme. Čím déle se
jí podaří vojákům unikat, tím větší dostane honorář. A po-
kud jde o motivaci se vrátit, je to snad jasné.“
Přinejmenším mně to jasné bylo. Potřebovala jsem pro-
tijed proti motýlímu prachu. Kdybych se do příštího rána
nevrátila na hrad, hledali by někde po lesích moji mrtvolu.
„A pokud odmítnu?“ zeptala jsem se Valeka.
„Pověřím jednoho z vojáků, ale přiznám se, že bys mě
tím zklamala. Myslel jsem, že takovou výzvu ráda přijmeš.“
„Možná ne...“
„Dost,“ utnul naši debatu velitel. „Vždyť je to směšné!
Absurdní!“
„A o to právě jde! Vojákovo chování se dá předvídat, ale
tahle holka je velká neznámá.“
„Ty snad chování našeho uprchlíka odhadneš, ale lidé,
které za ním pošlu, nejsou tak bystří. Doufám, že mezi nimi
najdu někoho, z koho udělám tvého asistenta. Chápu, na co
čekáš, ale to se hned tak nestane. A my potřebujeme něko-
ho teď hned,“ povzdechl si velitel. Byl to zatím ten nejemo-
tivnější projev, jaký jsem u něho viděla. „Valeku, proč pořád
obcházíš můj příkaz najít si a vyškolit asistenta?“
95
„Protože se mi zatím vůbec nelíbila vaše volba. Až se ob-
jeví ten správný kandidát, věřte, že ho zaučím, jak se patří.“
Velitel se zadíval na tác s jídlem v mých rukou. Když mi
ho opatrně vzal, poslal mě pro horký čaj. Hned mi bylo jas-
né, že mě chce dostat ven z místnosti, aby se mohl s Vale-
kem nerušeně hádat. Docela ráda jsem ho poslechla.
Po cestě do kuchyně jsem přemítala nad Valekovou na-
bídkou. Moje první reakce byla jasně záporná – problémů
jsem měla už tak dost a dost. Když jsem si ale představi-
la, jaká by to byla výzva, a pomyslela i na honorář, začalo
mi tohle malé cvičení připadat jako skvělá příležitost. Než
jsem došla do kuchyně, už jsem doufala, že Valek velitele
přesvědčí. Den na čerstvém vzduchu mě lákal stejně jako
schopnosti, které bych takovým cvičením vybrousila. Kdo
ví, kdy se mi budou hodit?
„Je něco v nepořádku s obědem?“ přispěchal ustaraně
Rand.
„Ale ne. Jen chce teplý čaj.“
Kuchaři se znatelně ulevilo. Docela mě zajímalo, proč se
tolik bál, že veliteli jeho oběd nechutnal. Představila jsem
si mladého Randa, jak sabotuje vaření a předkládá veliteli
samé nechutnosti, ale pak jsem tu myšlenku zavrhla. Rand
by nikdy neservíroval špatné jídlo – to by jeho kuchařské
ego neuneslo. Takže ho trápilo ještě něco. Protože jsem si
nebyla jistá, jestli by naše nové opatrné přátelství přežilo
přímou otázku, raději jsem držela jazyk za zuby.
Randa už jsem znala celé dva týdny, ale pořád jsem ne-
věděla, co si o něm mám myslet. Jeho nálady se měnily
jako aprílové počasí. Taky rád mluvil. Většinou vedl mo-
96
nology a jen výjimečně se zeptal na něco osobního. Sotva
jsem ze sebe vypravila odpověď, už zase žvanil dál.
„Když už jsi tady,“ řekl a vytáhl z police na stěně rošt, na
kterém se chladil dort s bílou šlehačkovou polevou, „mů-
žeš ochutnat a říct mi, co ty na to?“
S těmi slovy mi ukrojil klínek vanilkového těsta spojený
malinovým krémem. Snažila jsem se zamaskovat, že první
ukousnutí bylo jen opatrné a jazyk pátral po jedu. „Výbor-
ná kombinace chutí,“ pochválila jsem ho.
„Ještě tomu něco chybí, ale sám nevím co.“
„Krém je možná trochu moc sladký,“ kousla jsem si
znovu. „A těsto moc suché.“
„Zkusím to znovu. Přijdeš večer?“
„Proč?“
„Potřebuju názor odborníka. Rád bych se během slav-
ností přihlásil do cukrářský soutěže. Půjdeš taky?“
„To ještě nevím.“ Když jsem nedávno mezi řečí o slav-
nosti zavadila, Valek mi je vyloženě nezakázal.
„Z kuchyně nás půjde spousta. Můžeš jít s náma, jest-
li chceš.“
„Díky. Dám ti vědět, jestli mi to vyjde.“
Po cestě zpět do velitelovy pracovny se mi do hlavy
vloudila nepříjemná myšlenka. Držela jsem se blízko Va-
leka, protože v hradě ještě přebýval Brazell a hodlal odjet
až po slavnostech. Kdybych si teď hrála na uprchlíka, co by
se asi stalo, kdyby se o tom Brazell doslechl? A co když ho
náhodou potkám na slavnostech?
Usoudila jsem, že bude bezpečnější zůstat ve zdech hra-
du až do chvíle, než se Brazell vydá na cestu domů, a že
97
tedy budu muset odmítnout jak Valekovu, tak Randovu
nabídku. Než jsem se ale vrátila s čajem k veliteli, Valek už
jejich spor vyhrál a vyjednal mi výši odměny dřív, než jsem
stihla cokoli říct.
Suma, kterou bych dostala, kdyby se mi podařilo zůstat
„na svobodě“ celý den, byla skutečně lákavá.
„Cvičení proběhne během slavností ohně. Vojáci budou
mít v tu dobu plné ruce práce. Neposuneme to na potom?“
zeptal se Valek.
„Ne,“ odpověděl velitel. „Všechno to hemžení to našim
lidem ještě ztíží.“
„No, Jeleno, to znamená, že máš na přípravu pouhých
pár dní. To ale vůbec nevadí – někteří vězni sice svůj útěk
plánují, ale jiní prostě uvidí příležitost a vezmou nohy na
ramena. Přijímáš výzvu?“ otočil se na mě.
„Ano,“ vyklouzlo mi z úst dřív, než jsem stihla dát ro-
zumnější odpověď. „Ale pouze pod podmínkou, že o mé
účasti nebude informován Brazell.“
„Není fakt, že tě nechávám bydlet ve svých komnatách,
dost dobrým ukazatelem, jak moc se starám o tvé bezpe-
čí?“ zavrčel Valek a já jsem pochopila, že jsem ho urazila.
Když jsem se dotkla Randa, hned jsem se omlouvala,
zatímco Valeka bych ráda ještě trochu popíchla, ale zrovna
mě nic nenapadalo.
„Pokud jde o Brazella,“ přerušil naši drobnou rozmíšku
velitel, „dal mi dárek. Nový dezert vytvořený jeho kucha-
řem. Prý si říkal, že by mi mohl chutnat.“
Velitel Ambrose nám ukázal dřevěnou krabici plnou
tlustých hnědých čtverců naskládaných na sobě jako kach-
98
ličky. Byly hladké a lesklé, jen jejich okraje vypadaly jako
ukrojené tupým nožem – oblé s malinkými hnědými hob-
linkami.
Valek jeden čtvereček zvedl a pozorně očichal. „Dou-
fám, že jste neochutnal, pane.“
„Snad ani Brazell by neudělal nic tak okatého. Ale ne,
ještě jsem neměl.“
Valek mi přistrčil krabici. „Jeleno, vytáhni náhodně pár
kousků a ochutnej.“
Prohrábla jsem čtverečky a čtyři z nich vybrala. Nebyly
větší než nehet na mém palci, takže se mi pohodlně vešly
do dlaně. Kdyby mi velitel neřekl, že je to nějaká sladkost,
asi bych tu hmotu považovala za hnědý vosk. Můj nehet
zanechal na jejím povrchu rýhu, a když jsem hmotu chvíli
držela na dlani, zůstal po ní mastný film.
Zaváhala jsem. Nevzpomínala jsem si, že by si Brazellův
kuchař liboval v novotách. Svůj strach jsem ale rychle se-
třásla – stejně jsem neměla na výběr.
Protože to vypadalo jako vosk, čekala jsem i lehce vos-
kovou chuť, ale když jsem do čtverečku kousla, docela mě
to překvapilo. Myslela jsem si, že se mi hmota rozdrobí
mezi zuby, ale ani to se nestalo. Velitel si asi všiml, jak pře-
kvapeně se tvářím, protože vstal, aniž bych mu řekla slovo.
To, co se mi dělo v ústech, mě uchvátilo.
Sladká pochoutka se mi rozplynula na jazyku a rozvi-
nula celý koncert chutí. Sladkou střídala hořká, oříšková
a ovocná a ve chvíli, kdy jsem si byla skoro jistá, že jsem
přišla na to, jak přesně ta věc chutná, začal sladkohořký
kolotoč nanovo. Nic takového jsem v ústech ještě neměla.
99
Než jsem se nadála, byly všechny čtyři čtverečky pryč a já
jen toužila po přídavku.
„Neuvěřitelné! Co to je?“
Valek s velitelem si vyměnili zmatené pohledy.
„Brazell tomu říká criollo,“ odpověděl velitel. „Co s tím
je? Našlas tam jed?“
„Ne, žádný jed, je to jen...“ Sama jsem nevěděla, jak to
popsat slovy. „Ochutnejte,“ vysoukala jsem ze sebe nakonec.
Sledovala jsem, jak se velitel bude tvářit, až se zakousne
do prvního čtverečku. Vykulil oči a překvapeně povytáhl
obočí. Potom si jazykem hladově přejel zuby i rty ve snaze
dostat z nich poslední zbytky té božské chuti. Sáhl po dal-
ším kousku.
„Je to sladké. A jiné. Ale nic neuvěřitelného v tom necí-
tím,“ otřel si Valek z rukou hnědé hoblinky.
Tentokrát jsem si nechápavý pohled vyměnila s velite-
lem já. Na rozdíl od Valeka uměl ocenit vybranou kuchyni
a dobře poznal, když se mu na jazyk dostalo něco výbor-
ného.
„Vsadím se, že ta krysa nevydrží ani hodinu,“ ozval se Mar-

žin hlas přes kuchyňské dveře, když jsem se tam chystala
vejít „Dám padesát proti jedné tomu, kdo je tak hloupej,
aby si myslel, že se ta zmije celý den zvládne vyhýbat pátra-
cí četě. A sto proti jedné tomu, kdo si myslí, že ji nechytí vů-
bec!“ Jakmile Margg vyhlásila sázku, rozšuměla se kuchyně
horlivými hlasy sázejících.
S narůstající hrůzou jsem je poslouchala. Margg přece
nemohla mluvit o mně, nebo snad...? Proč by o tom cviče-
100
ní Valek Margg říkal? Jakmile se téhle drbně něco donese,
šušká si o tom do rána celý hrad. Brazell se to hned dozví.
„Vsadím měsíční plat, že Jelena zůstane volná celej den!“
ozval se Randův hlas. Zbytek utichl.
Moje pocity se pohybovaly někde mezi zradou a hrdos-
tí. Takže přece jen sázeli na mě! Nemohla jsem uvěřit, že
na mě vsadil celý plat. Ten kuchař mi věřil víc než já sama.
Co se cvičení týkalo, zastávala jsem spíš podobný názor
jako Margg.
Maržin smích se odrazil od vykachličkovaných stěn. „Už
asi moc dlouho trčíš v kuchyni, Rande. V tom vedru se ti
rozvařil mozek! Ta malá krysa se ti nějak zalíbila, ale já bych
radila, aby sis dobře hlídal nože, jinak by tě taky mohla...“
„Tak dost!“ přerušil ji Rand. „Je po večeři. Všichni ven
z mojí kuchyně!“
Rychle jsem se vzdálila ode dveří a schovala se ve tmě
chodby. Protože jsem slíbila Randovi, že ochutnám jeho
novou kreaci, počkala jsem, až všichni odejdou, a potom
tiše vklouzla do dveří kuchyně. Rand zrovna u stolu sekal
oříšky. Na stole stál kus malinového dortu.
Beze slova mi přistrčil talíř. Ochutnala jsem.
„O dost lepší. Teď je dort správně měkký a šťavnatý. Co
jsi udělal jinak?“ zeptala jsem se.
„Přidal jsem do těsta pudink.“
Rand byl nezvykle zamlklý a o sázce se ani slovem ne-
zmínil. Já jsem se nehodlala ptát.
Dosekal ořechy, a když uklidil pracovní plochu, zabru-
čel: „Měl bych jít do postele. Zítra jdeme všichni na slav-
nosti. Jdeš s náma?“
101
„Kdo všechno půjde?“ zeptala jsem se proti svému roz-
hodnutí, že se tam neukážu. Přece jen jsem nakonec ne-
chtěla promeškat první noc slavností a dovolit Brazellovi,
aby mi pokazil zábavu. Pokud s námi ale měla jít i Margg,
asi bych si to veselí ještě ráda odepřela.
„Porter, Sammy, Liza a možná Dilana.“ Při zmínce o švad-
lence se kuchaři rozsvítily unavené oči. „Proč?“
„Kdy odcházíte?“ Moje srdce bylo připravené přehlu-
šit logiku.
„Po večeři. Předtím stejně nikdo nemá čas. Velitel si prv-
ní den slavností vždycky objednává jen snadnou večeři, aby-
chom mohli z kuchyně odejít dřív. Jestli chceš jít s náma,
prostě tu na nás zítra večer počkej.“
S těmi slovy se vydal do svého pokoje hned vedle ku-
chyně a já zase do Valekových komnat.
Byly prázdné a vládla tam tma. Když jsem za sebou za-
mkla dveře, šátrala jsem po salonku po křesadle. Zapálila
jsem lucerny, prošla jsem kolem Valekova stolu a všimla
si popsaného papíru na něm. Jakmile jsem se přesvědčila,
že tu Valek není, podívala jsem se, co na papíře stojí. Byl
to seznam lidí – některá jména byla přeškrtnutá, jiná zase
označená kroužkem. Moje bylo v kroužku s poznámkou,
že by ze mě byl dokonalý uprchlík.
Takže odsud to Margg měla! Už jednou jsem ji přistihla,
jak si ve Valekově kanceláři pročítá dokumenty. Pokud ten
seznam ležel na stole už nějakou chvíli, Margg už si jistě
udělala obrázek. Ta ženská mě jednou zničí. Pokud tu pře-
žiju ještě nějakou chvíli, budu si s ní muset promluvit z očí
do očí. Nejdřív ale musím hrát Valekovi uprchlíka.
102
Pokud šlo o můj plán útěku, prohledala jsem Valekovy
knihy, abych se trochu připravila. Vzpomněla jsem si, že
jsem tu viděla dva zajímavé tituly, a moje zvědavost byla
skutečně odměněna, když jsem našla knížku o technikách
pronásledování a další o strategii útěku. Nikdo mi nezaká-
zal se tu trochu přivzdělat, a tak jsem si je půjčila, popadla
lucernu a stáhla se do svého pokoje.
Zírala jsem do knížek až do chvíle, než se mi před una-
venýma očima začala rozmazávat písmena. Převlékla jsem
se do nově nabytého pyžama, sfoukla plamen lucerny a pad-
la do postele.
Probudilo mě až děsivé vědomí, že v pokoji nejsem sama.
Polil mě studený pot. Nade mnou se tyčil černý stín. Něco
mě obrovskou silou vytáhlo z postele a přitisklo ke zdi. Ná-
dech, výdech, nádech. Pak už nic. Útok ustal, ale něčí tělo
mě pořád tisklo na kámen.
Moje oči zatím přivykly tmě, a tak jsem rozeznala i útoč-
níkovu tvář. „Valeku?“
111.
Valekova tvář teď byla jen pár centimetrů od mojí. Připo-

mínal tichou, ledovou, bezcitnou sochu. Dveře jsem měla
Ldokořán
o c k ea ani
d i měkké
n d asvětlo
r k nlucerny,
které me like
sem pronikalo
azecoffin, I had
salonu, nothingdodat
nemohlo to distract
jehome from mypohledu
ledovému memories. Vivid
trochu
vřelosti.
„Valeku, co se děje?“
wandered.
Bez varováníbyměthe
Encompassed pustil. TeprveI teď
blackness, jsem si uvědomi-
remembered white-hot
f la, že mě
lames držel nad
stabbing at mypodlahou, takže my
face. Though jsemhands
dopadla
had jako
beenpy-
tied
totelaslámy k jeho
post that dugnohám.
sharplyBeze
intoslova odešel.
my back, Vrávoravě
I had recoiledjsem
from
vstala, jako bych najednou měla příliš mnoho
the onslaught. The fire had pulled away just before blisteringkončetin,
a dohnala jsem ho. Stál u stolu.
„Pokud se zlobíš kvůli těm knížkám,“ oslovila jsem ho,
singed off.
ačkoli stál otočený zády. Počítala jsem, že ho rozlítil fakt, že
jsem si vypůjčila něco z jeho knihovny.
Otočil se. „Tak ty si myslíš, že to je kvůli knížkám?“ ze-
the moisture
ptal se hlasem in my mouth
téměř had gonePotom
udiveným. and myjehoteethtón
radiated heat
ale zase
104
nabyl obvyklého ostří. „Byl jsem hlupák. Celou dobu jsem
obdivoval tvůj pud sebezáchovy, dokonalé instinkty a in-
teligenci, ale teď...“ Rozhlédl se po místnosti, jako by hle-
dal vhodná slova. „Na chodbě jsem náhodou zaslechl, jak
se služebnictvo baví o tom, jak si asi povedeš jako uprch-
lice. Dokonce se sázeli! Jak jsi mohla být tak hloupá a in-
diskrétní? Uvažoval jsem o tom, že tě zabiju teď hned a na
místě, abych si ušetřil práci s hledáním tvojí mrtvoly někde
po lesích.“
„Já jsem o tom ale nikomu neřekla!“ dovolila jsem si
ukázat trochu hněvu. „Jak tě vůbec napadlo, že bych sama
ohrozila vlastní život?“
„Proč bych ti měl věřit? Věděla jsi o tom jen ty, já a ve-
litel.“
„A já si myslela, že hlavní špion jsi tady ty? Napadlo tě
někdy, že náš rozhovor s velitelem někdo mohl poslouchat?
A vůbec – kdo ještě má přístup do tvých komnat? Nechal
jsi tu ležet svoje poznámky všem na odiv.“ Než si Valek sta-
čil utvořit další mylný obraz, pokračovala jsem dál. „Jsou
tak výrazné, že jsem si jich všimla jen při letmém pohledu.
Přímo lákají k tomu, aby se do nich někdo chtivý informa-
cí podíval.“
„Co to říkáš? Koho tu obviňuješ?“
Valek se mračil jako čert, až se mu nad nosem uděla-
la hluboká rýha. Obličejem mu problesklo znepokojení,
které rychle překryl obvyklým kamenným výrazem. To
mi však stačilo k tomu, abych si udělala obrázek. Buď byl
tak přesvědčený o tom, že citlivé informace vynáším já, že
ho vůbec nenapadla jiná možnost, nebo se nemohl smířit
105
s tím, že má někde ve své blízkosti špeha. Alespoň jednou
se mi podařilo vyvést ho z míry, byť to trvalo jen chvilku.
Někdy bych ho moc ráda viděla jako zhroucenou hromád-
ku neštěstí u svých nohou.
„Mám svoje podezření,“ řekla jsem, „ale obvinit koho-
koli můžu teprve tehdy, až budu mít důkazy. Nebylo by to
fér. A navíc – kdo by mi jinak věřil?“
„Nikdo,“ popadl Valek šedivý kámen ze stolu a mrštil
ho po mně.
Překvapeně jsem ztuhla a nechala kámen proletět
a prásknout do zdi za mnou. Do ramen mě uhodily šedivé
střepiny kamene, které potom cinkly o zem.
„Až na mě,“ klesl na židli. „Buď jsem závislý na risková-
ní, nebo máš skutečně pravdu a někdo nám vynáší infor-
mace ven. Máme tu informátora, drbnu, krysu. Ať už je to
kdokoli, musíme ho najít.“
„Nebo ji.“
Valek se zamračil. „Půjdeme na jistotu a najdeme jiné-
ho uprchlíka? Odpískáme to cvičení úplně? Nebo budeme
pokračovat dál a uděláme z tebe zároveň uprchlíka a volav-
ku, abychom toho špiona odhalili?“ Valek se bolestně za-
šklebil. „Nebo tu špionku.“
„Myslíš, že po mně Brazell půjde?“
„Ne, na to je příliš brzy. Než Brazell dostaví a spustí to-
várnu, nechá tě na pokoji. Jakmile ale dostane, co chce,
bude tu zábava.“
„Výborně. Nudím se tu tak, že sotva držím oči otevře-
né,“ odpověděla jsem sarkasticky. Jen Valek mohl usilování
o můj život brát jako vítané osvěžení.
106
Moji poznámku ignoroval. „Je to tvoje volba, Jeleno.“
Moji volbu ale žádný z jeho scénářů neobsahoval. Kdy-
by se někdo zeptal mě, řekla bych mu, že bych ráda šla tam,
kde mi věčně nepůjde o krk, kde mi nebude šéfovat vrah
a cizí lidé mi nebudou komplikovat už tak těžký život. Moje
volba by byla svoboda.
Povzdychla jsem si. Bezpečnější rozhodnutí mě sice lá-
kalo, ale nic by nevyřešilo. Dávno už jsem se poučila, že
potíže člověka doženou, i když se jim ze všech sil snaží vy-
hnout. Instinkt mi radil utéct a schovat se, ale věděla jsem,
že to vede jen k tomu, že mě zaženou do kouta, kde se budu
muset slepě bránit.
Výsledky nehrály vždycky v můj prospěch. Znepokojo-
valo mě, že jsem nad situací neměla kontrolu, velení za mě
přebíraly moje instinkty. Nebo kouzla. To slovo mi vytanu-
lo někde hluboko v mysli. Ne. Toho už by si někdo všiml
a nahlásil mě. Ale co kdyby ten někdo byl Brazell? Nebo
Reyad? Ti by možná mlčeli.
Zavrtěla jsem hlavou, jako bych si z ní chtěla podobné
úvahy vytřást. Proč se zabývat minulostí, když jsem musela
řešit přítomnost? „Dobře. Ráda ti udělám návnadu. Uvidí-
me, jestli rybka vyplave. Kdo ale bude držet síť?“
„Já sám.“
Pomalu jsem vydechla. Strach, který mi svíral žaludek,
pomalu povolil.
„Drž se původního plánu. O ostatní se postarám já.“
Valek zvedl papír s mým jménem a přidržel jeho okraj
u plamene lucerny, až chytil. „Asi bych s tebou měl zítra jít
na ty slavnosti, pokud ti ovšem logika nenašeptala, že bys
107
měla Randovu nabídku odmítnout a zůstat v bezpečí hra-
du.“ Pustil hořící papír na zem.
„Odkud to…“ Nedořekla jsem. Nechtěla jsem se ho ptát.
Dobře jsem věděla, že Randovi nevěří, a tak mě nemělo
překvapovat, že má v kuchyni informátora.
Valek nikdy neřekl, že na slavnosti nesmím. Najednou
jsem se rozhodla. „Půjdu. Je to risk, ale co? Riskuju život
pokaždé, když se napiju velitelova čaje. Tentokrát si to as-
poň užiju.“
„Bez peněz asi moc ne,“ rozdrtil Valek doutnající papí-
rový popel podrážkou.
„Nějak to zvládnu.“
„Chtěla bys zálohu na honorář uprchlíka?“
„Ani náhodou. Ty peníze si poctivě vydělám.“ Rozhod-
ně jsem nechtěla, aby mi Valek prokazoval nějaké laskavos-
ti. Jeho pozornost mě překvapila. Kdyby změkl, zničilo by to
náš vztah založený na neustálém přetahování a popichová-
ní. Proto jsem zaváhala. Kromě toho jsem příjemné myšlen-
ky na něho považovala za vysoce nebezpečné. Mohla jsem
obdivovat jeho schopnosti a s úlevou přijmout, že bojuje na
stejné straně barikády, ale aby krysa měla ráda kočku? To
mohlo skončit jen jediným způsobem – mrtvou krysou.
„Jak je libo,“ odpověděl, „ale kdyby sis to rozmyslela,
dej mi vědět. A s těmi knihami si nedělej starosti. Přečti si
tu, na co budeš mít chuť.“
Vydala jsem se zpět do svého pokoje, ale chvilku jsem
přece jen zůstala stát s rukou na klice. „Díky,“ zamumlala
jsem do dveří, abych se nemusela dívat na Valeka.
„Za ty knížky?“
108
„Ne. Za tu nabídku.“ Zírala jsem na dřevěné desky před
sebou.
„Rádo se stalo.“
V hradě to bzučelo jako v úle. Usměvavé služebnictvo po-

bíhalo chodbami a od kamenných stěn se odrážel veselý
smích. Byl první den slavností ohně a personál spěchal,
aby všechno stihl a mohl večer jít na zahájení. Jejich nad-
šení bylo nakažlivé, a tak jsem se i přes špatnou noc zača-
la těšit jako dítě. Odhodlaná zatlačit představu, že mi na
slavnostech někdo bude v patách, někam daleko, daleko do
nejzazšího koutu mé mysli, jsem si dovolila užívat si ra-
dostného očekávání večera.
Ani na odpolední hodině s Valekem jsem neměla stá-
ní. Snažil se mě naučit, jak si všimnout, že mě někdo sle-
duje. Byly to celkem logické rady a o některých technikách
už jsem četla v jeho knihách, a tak jsem byla myšlenkami
jinde. Pochopil, že dnes neudržím pozornost, a tak lekci
předčasně ukončil.
Hned potom jsem popadla uniformu a stuhy od Dilany
a zamířila s tím vším do koupelen. V tuhle denní dobu byly
teplé lázně prázdné. Rychle jsem se umyla a ponořila se do
jedné z nich. Když jsem pomalu vstupovala do vody, cítila
jsem, jak mi povolují napjaté svaly. Zůstala jsem ve vodě až
po krk a vylezla teprve tehdy, když se mi kůže na prstech
zvrásnila. Celý měsíc jsem se neodvážila podívat do zrca-
dla, ale teď jsem si zvědavě prohlédla svůj odraz. Už jsem
nepřipomínala kostru, ačkoli by mi pár tukových polštář-
ků navíc rozhodně neuškodilo. Tváře jsem měla propad-
109
lé a trčela mi žebra. Zato moje ještě před měsícem matná,
prořídlá a neučesatelná hříva teď zářila zdravým leskem
a jizva na pravém lokti změnila barvu z jasně rudé na tem-
ně fialovou.
Těžce jsem polka a zadívala se do zrcadla. Vrátila se mi
duše? Ne. Místo toho se za mnou vznášel Reyadův rozškle-
bený duch. Když jsem se ale otočila, byl pryč. Zajímalo by
mě, co tu chtěl. Asi pomstu, ale jak se dá čelit duchovi?
Rozhodla jsem se, že ho pro dnešek prostě budu ignorovat.
Převlékla jsem se do čisté uniformy, do vlasů si vpletla
barevné pentle a nechala je splývat dolů po zádech.
Když jsem se před večeří hlásila u velitele, čekala jsem,
že mě za můj nevojenský účes pokárá, ale spokojil se jen
s překvapeně povytaženým obočím.
Po večeři jsem se hnala do kuchyně, kde mě s úsměvem
od ucha k uchu přivítal Rand. Kuchtíci ještě uklízeli, a tak
jsem se k nim připojila a pomohla jim utřít pracovní sto-
ly a umýt podlahu. Bylo mi to milejší, než tam jen nečin-
ně postávat a čekat. Rand rád vládl dokonale čisté kuchyni
a nikdo se odsud nesměl hnout, dokud někde leželo byť jen
jediné smítko.
Zatímco se Rand převlékal z ušmudlané kuchařské uni-
formy, sledovala jsem hloučky lidí, kteří se během čekání
vesele bavili. Už jsem je znala od vidění a věděla jsem, co
se o nich povídá, ale s žádným z nich jsem ještě neproho-
dila ani slovo. Občas se některý z nich podezíravě podíval
mým směrem. Potlačila jsem povzdech a zkusila se jejich
obavami netrápit. Nedivila jsem se, že mi nevěří. Nebylo
tajemstvím, že jsem zabila Reyada.
110
Porter z nich byl nejstarší a staral se o velitelův psinec,
další z pozůstatků monarchie, který byl příliš cenný na to,
aby byl rozpuštěn. Porter se víc mračil, než usmíval, a jeho
jediným přítelem byl Rand. Kuchař mi o Porterovi občas
vyprávěl hlasem, který dával znát, jak Rand ostatními po-
hrdá za jejich pověrčivost a nechápe, proč divoké povídač-
ky o tom, že Portera se psy pojí telepatické pouto, z jeho
přítele dělají vyvržence.
Já jsem se jim ani nedivila – Porterova komunikace se
psy v sobě skutečně měla něco nadpřirozeného. Skoro ma-
gického. Už jen pouhé podezření z kouzel stačilo, aby se
služebnictvo Porterovi vyhýbalo, jako by měl lepru. Nikdo
mu ale nemohl nic dokázat a jeho vztah ke zvířatům se ve-
liteli hodil. Ambrose takové věci uměl ocenit.
Sammy byl Randův poslíček. Hubený dvanáctiletý kluk,
jehož jedinou úlohou na tomto světě bylo Randovi nosit to,
co si zrovna poručil. Kuchař na něj v jednu chvíli ječel, aby
ho za necelou vteřinu sevřel v otcovském objetí.
Liza byla tichá žena o pár let starší než já a spravovala
hradní spižírny. Trochu nervózně si obírala uniformu, ale
asi jí pořád ještě byla milejší společnost Portera než před-
stava, že by si měla povídat se mnou.
Když se Rand vynořil z pokoje v čisté uniformě, šli jsme
ven. Sammy běžel napřed. Jeho chlapecké nadšení bylo
příliš velké, aby se udržel a zůstal s námi. Porter s Lizou si
dál povídali a já s Randem jsme se loudali za nimi.
Noční vzduch byl osvěžující. Natáhla jsem do nosu čis-
tou vůni vlhké půdy smíchanou se vzdáleným tónem dře-
věného kouře. Venku už jsem nebyla skoro rok. Než jsme
111
prošli bránou kolem jednoho z obrovských kamenných pi-
lířů, které byly rozmístěny všude kolem hradního komple-
xu, otočila jsem se zpět. Protože byla bezměsíčná noc, vi-
děla jsem jen temný obrys s několika rozsvícenými okny ve
strmých zdech. Zdálo se, že hrad je skoro opuštěný. Pokud
šel Valek za mnou, neviděla jsem ho.
Jakmile jsme prošli bránou, přivítal nás čerstvý vítr.
Vzduch horkého dne pomalu ochlazovala temná noc. Ma-
linko jsem rozpažila a dovolila větru mě pořádně ofouk-
nout. Opíral se mi do uniformy i vlasů a já jsem s radostí
dýchala vůni večera. Přešli jsme travnatou plochu kolem
ochranného valu. Čtvrt míle od hradu bylo zakázáno sta-
vět. Město pod hradem, které se kdysi na počest králov-
ny Perly jmenovalo Perlov, bylo po převratu přejmenová-
no na Hradnov. Král ho postavil v jižním údolí a věnoval
ženě darem.
Stany slavností ohně stály na západ od městečka.
„Přijde Dilana?“ zeptala jsem se Randa.
„Už je tam. Dneska měla plné ruce práce, protože když
kejklíři otevřeli bedny s kostýmy, zjistili, že jim je prožralo
nějaké zvíře, a tak hned volali Dilanu, aby jim zachránila
zahájení,“ rozesmál se. „To pozdvižení, když zjistili, že ne-
mají v čem vystupovat, bych vážně docela rád zažil.“
„Ty možná ano, ale tvoje švadlenka sotva. Chudinka.“
„To máš pravdu,“ zabručel Rand a dál už vedle mě kul-
hal mlčky. Protože jsme šli pomalu, ostatní již byli daleko
před námi.
„Kde máš dort?“ zeptala jsem se v naději, že jsem mu
svojí poznámkou nepokazila náladu.
112
„Sammy ho dnes ráno odnesl. Cukrářská soutěž bude
vyhlášená už dneska, aby se všechny ty dobroty prodaly
dřív, než se zkazí. Rád bych se šel podívat na tabuli výsled-
ků. Jak to, že ty v ničem nesoutěžíš?“
Jednoduchá otázka. Jedna z mnoha, kterým jsem se za-
tím úspěšně vyhýbala od doby, kdy jsme se s Randem spřá-
telili. Nejdřív jsem si myslela, že se prostě chce zase sázet,
ale teď, když byl se sázkami konec, jsem pochopila, že jeho
zájem byl upřímný.
„Nemám peníze na zápisné,“ pokrčila jsem rameny. To
byla sice pravda, ale rozhodně ne celá. Budu muset Randa
ještě dobře poznat, než mu řeknu, jak to mám se slavnost-
mi ohně.
Rand znechuceně mlaskl. „Neplatit ochutnavače – ta-
ková blbost! Takového člověka pak stačí podmazat a on
bude ještě rád vynášet informace z velitelovy pracovny.“
Odmlčel se a otočil se na mě: „Prodala bys informace za
peníze?“
112.
Po zádech mi přejel mráz. Byl to jen nevinný dotaz, nebo mi

právě nabídl plat za služby špeha? Představila jsem si, jak by
LValek
o c soptil,
k e d kdyby
in d se adozvěděl,
r k n e že
s sjsem
thatvzala
surrounded
úplatek.meMítlike
aprázdné
coffin, Ikapsy
had nothing to distract
bylo rozhodně me from
lepší, my jeho
než čelit memories.
hněvu.Vivid
„V žádnémwaited
recollections případě,“to odpověděla
ambush mejsem. whenever my mind
Rand zamručel. Chvilku jsme vedle sebe kráčeli v ne-
wandered.
přirozeném
Encompassed tichu.
byJestlipak Oscove,I remembered
the blackness, můj předchůdce, bral
white-hot
fpeníze výměnouatzamy
lames stabbing informace? To bymy
face. Though vysvětlovalo,
hands had proč
been ho
tied
Valek
to neměl
a post thatrád
duga proč
sharplyRand
intopodezíral
my back,Valeka,
I had že se ochut-
recoiled from
navače zbavil.
„Jestli chceš, zápisné ti zaplatím, když jsi mi tak pomá-
hala s tím dortem. Kromě toho už jsi mi vyhrála pořádnej
singed off.
balík,“ řekl Rand.
„Díky, ale nic jsem si nepřipravila. Byly by to vyhoze-
né peníze.“ A kromě toho jsem se rozhodla, že si slavnos-
the moisture
ti užiju i bezin my mouth
peněz, had gone
jen abych and my
Valekovi teeth radiated
dokázala, heat
že to jde.
114
Ačkoli jsem si přísahala, že se nebudu ohlížet, neodpus-
tila jsem si letmý pohled přes rameno. Nikde nikdo. Snaži-
la jsem se přesvědčit, že nevidět Valeka je dobré znamení.
Kdybych ho totiž zahlédla já, zahlédl by ho každý. Přes-
to mě ale trápila obava, že se rozhodl mě ponechat osu-
du. Nech toho, pokárala jsem se v duchu. Neboj. Na druhou
stranu jsem nemohla jen tak chodit venku a tvářit se, že mi
nic nehrozí.
Připadala jsem si jako provazochodkyně vysoko nad
zemí, která se zoufale snaží nespadnout. Mohla jsem být
opatrná, a přesto se bavit? Zatím jsem netušila, ale hodlala
jsem to aspoň vyzkoušet.
„A kdybys mohla, do jaký soutěže by ses přihlásila?“ ze-
ptal se Rand.
Než jsem stačila odpovědět, zamával mi dlaněmi před
obličejem. „Ne! Nic mi neříkej! Nech mě hádat!“
„Tak do toho,“ usmála jsem se.
„Tak jo. Malá. Hubená. Elegantní. Tanec?“
„Zkus to znovu.“
„No dobře. Připomínáš mi roztomilýho ptáčka, kterej
se vystavuje na římse, ale uletí, jakmile se někdo příliš při-
blíží. Ptáček zpěváček. Takže bys zpívala?“
„Očividně jsi mě ještě nikdy neslyšel, jinak by tě to ani
nenapadlo. Budou všechny tvoje návrhy provázené sáho-
dlouhým rozborem mé osobnosti?“
„Ne. A ticho, přemýšlím.“
Teď už nás ozařovalo světlo slavností a k uším nám do-
léhaly zvuky hudby a zvířecí i lidské hlasy.
„Dlouhé, štíhlé prsty. Možná jsi v družstvu přadlen?“
115
„Co to je?“
„Většinou je tam jedna střihačka, jedna mykačka, jed-
na spřádačka a jedna tkadlena. Zpracování vlny, chápeš?
Soutěží se v tom, kdo z ovce nejrychleji udělá kus oblečení.
Docela fajn se na to kouká.“ Rand si mě chvilku prohlížel.
Už jsem si říkala, že mu konečně došly nápady, když vyhr-
kl: „Žokejka!“
„Vážně si myslíš, že bych si mohla dovolit závodního
koně?“ zeptala jsem se překvapeně. Jen ti nejbohatší měli
koně na sport. Vojsko je využívalo k transportu vysokých
důstojníků a rádců. Všichni ostatní šli po svých.
„Lidé, kteří takové koně vlastní, na nich nejezdí. Nají-
mají si na to žokeje. A ty na to máš dokonalou postavu, tak
se na mě přestaň dívat jako na blbečka.“
Když jsme přišli k prvnímu z obrovských barevných
stanů, zaujaly nás všechny ty vjemy natolik, že jsme umlk-
li. Když jsem byla malá, vždycky jsem jen stála uprostřed
všeho dění a pásla se na divoké energii slavností. Pokaždé
jsem si říkala, že festivalu jeho jméno dokonale padne. Ne
snad protože se konal za horkého období, ale spíš proto, že
jeho ruchy a vůně pulzovaly jako tepelné vlny, ve kterých
se mi škvařilo tělo a vřela krev. Po roce ve vězení do mě
ta síla udeřila tak prudce, jako bych si naběhla na cihlo-
vou zeď, jejíž malta se pod tlakem toho všeho měla každou
chvíli rozpadnout v prach.
Louče planuly a ohniště žhnula. Vešli jsme do jednoho
z posledních míst osvětlených rychle ustupujícím denním
světlem. Stany plné soutěží a představení byly rozesety po
celé ploše a kolem nich se jako kuřátka u kvočny tísnily
116
menší otevřené boudy, kde se dalo koupit všechno od exo-
tických drahokamů až po plácačky na mouchy. Vůně jídla
probudila k životu můj žaludek, a když jsme minuli něko-
lik ohnišť s masem, zalitovala jsem, že jsem se v tom spě-
chu zapomněla navečeřet.
Kejklíři, soutěžící, diváci a rozesmáté děti se kolem
nás hemžili sem a tam. Někdy nás dav jako vlnobití tlačil
vpřed, jindy jsme zase zůstali stát před hradbou lidských
zad. Ostatní už jsme dávno ztratili z dohledu, a kdyby se do
mě Rand nezavěsil, asi bych tu zůstala úplně sama. Všude
samé atrakce a lákadla. Byla bych ráda zůstala stát u mu-
zikantů nebo se podívala na nějakou veselou scénku, ale
Rand mě vlekl k výsledkové tabuli pekařské soutěže.
Cestou jsem neustále dávala pozor, jestli v davu neuvi-
dím záblesk zelenočerných uniforem. Valek mě sice ujiš-
ťoval, že mi teď od Brazella nic nehrozí, přesto jsem raději
byla opatrná a vyhýbala se jemu i jeho mužům jako moru.
Sice to nebyl zrovna předepsaný postup, jak zjistit, zda mi je
někdo v patách, ale nemohla jsem si pomoct. Valek mě na-
učil, že ti nejlepší agenti dokonale splývají s davem a nijak
na sebe neupozorňují, takže bych si jich asi ani nevšimla.
Portera s Lizou jsme znovu potkali v malém stanu na-
plněném sladkou vůní, z níž mi okamžitě bolestivě zakru-
čelo v žaludku. Povídali si s hřmotným mužem v kuchař-
ské uniformě, ale když jsem dovnitř vešla já s Randem,
podezřele utichli. Všichni potom Randa obklopili a ra-
dostně mu gratulovali k prvnímu místu. Zavalitý chlapík
v kuchařském oznámil, že Rand vyhrál už popáté v kuse,
a zlomil tak rekord.
117
Zatímco Rand okem odborníka sledoval ostatní vysta-
vené dezerty, zeptala jsem se vedoucího poroty, kdo vyhrál
ve VO5, protože mě zajímalo, jestli Brazellův kuchař získal
cenu za criollo. Muž soustředěně nakrčil obočí.
„Bronda s nebeským citronovým koláčem. Proč?“
„Jen že jsem si myslela, že tentokrát cenu shrábne Bra-
zellův kuchař Ving. Kdysi jsem u nich pracovala.“
„No, Ving vyhrál před pár lety se šlehačkovým dortíkem
a teď se s ním hlásí každý rok v naději, že jednou zase vyhraje.“
Přišlo mi divné, že Ving nevyrukoval s criollem, ale než
jsem přišla na důvod, Rand nás popadl a triumfálně vlekl
ven ze stanu, aby všem zaplatil rundu vína na oslavu své-
ho vítězství.
Usrkávali jsme víno a potloukali se bez cíle kolem sta-
nů. Občas se mezi námi objevil Sammy a s očima navrch
hlavy vyprávěl o dalším zázraku, který tu zažil, aby hned
zase odběhl a zmizel v davu.
Dvakrát jsem zahlédla nějakou ženu s vážnou tváří
a černými vlasy staženými do drdolu. V uniformě sokol-
nice se pohybovala s grácií člověka, který byl zvyklý na fy-
zickou námahu. Když jsem ji spatřila podruhé, byla pod-
statně blíž a střetly jsme se pohledem. Její mandlové oči
v barvě smaragdu se malinkou přimhouřily a zíraly na mě
do té doby, než jsem odvrátila hlavu. Přišla mi povědomá,
ale chvilku trvalo, než jsem přišla na to, proč.
Připomínala mi děti v Brazellově péči a byla tmavý typ
jako já, zatímco většina obyvatel Ixie měla slonovinovou
pleť. Sokolnice ukazovala světu bronzovou tvář. Neměla ji
ale opálenou od slunce – už se s ní narodila.
118
Potom naši skupinku pohltil proud diváků mířící do
červenobíle pruhovaného stanu s trampolínami, hrazdami
a žíněnkami, na kterých předváděli svůj um akrobati v ba-
revných kostýmech. Přišli jsme na kvalifikační kolo. Jeden
z artistů teď vysekl několik dokonalých salt na provaze, ale
potom upadl, což ho ze soutěže vyřadilo.
Koutkem oka jsem si všimla, že mě Rand pozoruje s ví-
tězným výrazem.
„Co je?“ zeptala jsem se trochu znepokojeně.
„Takže jsi akrobatka!“
„Byla jsem akrobatka.“
Rand radostně zamával rukama. „Na tom nesejde. Pře-
ce jsem to uhádl!“
Jenže mně to jedno nebylo. Reyad akrobacii pošpi-
nil. Doby, kdy jsem při cvičení a vystupování cítila radost
a uspokojení, byly dávno ty tam a teď už jsem v tom žádné
štěstí nenacházela.
Z laviček ve stanu sledovala naše kuchyňská parta sou-
těžící. Sténání, upocené kostýmy a dusot nohou mě na
chvilku přenesly do časů, kdy mojí jedinou starostí bylo,
jak najdu dost volného času na tréninky.
Z Brazellova sirotčince jsme se na akrobacii dali hned
čtyři. Schrastili jsme, co jsme mohli, a postavili si za stáje-
mi něco jako tělocvičnu. Kdykoli jsme udělali chybu, při-
stáli jsme tvrdě do trávy a příšerně si natloukli, takže se
nad námi nakonec slitoval hlavní podkoní a podestlal nám
hnojem vonící slámou.
Brazellovi učitelé nás podporovali v tom, abychom ne-
ustále hledali své nadání. Něco, v čem vynikneme. Zatím-
119
co někteří se našli ve zpěvu a tanci, já jsem se od své první
návštěvy slavností zamilovala do akrobacie.
Přes dlouhý trénink jsem se nedostala ani do kvalifi-
kačního kola. Bodlo mě to u srdce, ale tu ránu zahojilo
nové odhodlání. Celý příští rok jsem chodila plná mod-
řin a nebylo měsíce, kdy bych si něco nevymkla. Když se
ale rok s rokem sešel, prošla jsem kvalifikačním kolem až
do prvního soutěžního. Ve druhém jsem ale spadla z pro-
vazu. Každý rok jsem na sobě dřela a pokrok byl vidět. Rok
předtím, než si mě Brazell se synem vybrali za pokusného
králíka, jsem postoupila až do finále.
Brazell s Reyadem mi sice nedovolili trénovat, ale když
Reyad odjel na misi, mohla jsem se občas vytratit. Zasta-
vilo mě až to, že mě nachytal týden před slavnostmi, když
náhodou přijel z mise dřív. Tak jsem se soustředila na svůj
výkon, že jsem si ani nevšimla, že kluše na koni přímo ke
mně, a dopadla mu po sérii salt rovnou k nohám. Tvářil se
nahněvaně a nadšeně zároveň a z jeho pohledu mi kapky
potu na kůži zmrzly na ledové krystalky.
Pro neposlušnost jsem měla zákaz jít na slavnosti a ce-
lou dobu jejich trvání jsem musela snášet krutý exemplární
trest jako varování pro všechny, které by snad také napad-
lo se protivit Brazellově vůli. Každý z pěti večerů mě Reyad
nutil se svléknout a s krutým šklebem na tváři sledoval, jak
se i přes teplý letní vzduch chvěju. Na krk mi nasadil kovo-
vý obojek a na ruce i nohy okovy. Chtěla jsem křičet, tlouct
ho pěstmi, ale bála jsem se, že by ho to ještě víc rozzlobilo.
Tváře mu zčervenaly potěšením z mé bolesti a poníže-
ní, když mě šleháním útlým bičíkem nutil k jeho vlastní
120
představě akrobacie. Když jsem nebyla dost rychlá, přistál
mi na kůži štiplavý kožený řemínek. Řetězy mě tloukly do
těla, jak jsem se v nich snažila pohybovat, a jejich váha dě-
lala z každého přemetu vyčerpávající utrpení. Okovy mi
brzy sedřely kůži na zápěstí a okolo kotníků, až mi po ru-
kou a nohou stékala krev.
Dokud byl u pokusů přítomný Brazell, Reyad plnil do
puntíku jeho rozkazy, ale jakmile se mnou zůstal sám, změ-
nil se v sadistického tyrana. Občas si k tomu ještě pozval
přítele Mogkana a oba se ve svých krutostech jen předhá-
něli.
Neustále jsem se bála, že Reyada rozzlobím natolik, aby
překročil poslední hranici, za niž se ještě neodvážil. Sice
mě týral a mučil, ale nikdy mě neznásilnil, a tak jsem raději
metala přemety v řetězech, aby si to náhodou nerozmyslel.
Na rameni mi přistála Randova těžká ruka. Cukla jsem
sebou a vrátila se do přítomnosti.
„Jeleno? Co je s tebou?“ zadíval se na mě starostlivě.
„Vypadalo to, že tě i s otevřenýma očima trápí noční můra.“
„Promiň.“
„Neomlouvej se. Na...“ podal mi teplý slaný koláč s ma-
sem. „Tohle nám přinesl Sammy.“
Přátelsky jsem Sammymu poděkovala. Když zjistil, že
s ním mluvím, zbledl jako smrt a odvrátil oči. Bez přemýš-
lení jsem ukousla z koláče malé sousto a zkusila, jestli není
otrávený. Nic v něm nebylo, a tak jsem ho s chutí snědla,
zatímco mi hlavou táhla otázka, co se o mně v hradě asi
povídá, když se mě ten kluk tak bojí. Děti v jeho věku se
přece docela rády bavily strašidelnými povídačkami.
121
I my v sirotčinci jsme si vyprávěli různé hrůzostrašné
příběhy, když byl čas zhasnout lucerny a jít spát. Šeptání
o příšerách a kletbách vždycky vyvolalo poděšené zajíkání
a následný chichot. Vykládali jsme si příšerné zkazky o bý-
valých chovancích sirotčince, kteří „záhadně zmizeli“. Ni-
kdo nám nikdy nevysvětlil, kde pracovali a proč už je ne-
potkáváme v sídle a ve městě, a tak jsme jim vymysleli osud
dle vlastního uvážení.
Jak moc mi chyběly večery s ostatními dětmi, když jsem
po dlouhém dni s Reyadem uléhala do postele. Izoloval
mě od ostatních, vytrhl z dívčího pokoje a přestěhoval mě
na samotku hned vedle svých komnat. Ležela jsem tam,
a když spánek nepřicházel, sama pro sebe jsem si recitova-
la všechny ty hrůzné historky, až jsem usnula.
„Jeleno, nemusíme tu zůstávat.“
„Cože?“ podívala jsem se na Randa.
„Pokud ti to nedělá dobře, můžeme jít pryč. Brzy budou
předvádět nový ohnivý tanec.“
„Klidně zůstaňme. Jen jsem... vzpomínala. Jestli se chceš
ale podívat na tanec, ráda půjdu s tebou.“
„Vzpomínala? Tak to jsi asi akrobacii musela vážně ne-
návidět.“
„To ne. Naopak. Milovala jsem ji. Moc se mi líbilo pole-
tovat vzduchem a mít úplnou kontrolu nad vlastním tělem,
zatímco jsem se točila a obracela. Už jen ten pocit, že zase
bezpečně dopadnu na zem...“ Zarazila jsem se. Rand se
tvářil tak zmateně, že jsem nevěděla, jestli vyprsknout smí-
chy, nebo se rozbrečet. Jak jsem mu měla vysvětlit, že mě
tak nerozrušilo cvičení samotné, ale to, co moje láska k ak-
122
robacii rozpoutala? Jak jsem mu asi měla popsat Reyadovy

kruté tresty za tréninky. Loni jsem se i přes jeho zákaz vy-
kradla na slavnosti, což nakonec vyústilo v Reyadovu smrt.
Otřásla jsem se. Vzpomínky na mého trapiče stále čí-
haly někde v koutku mé mysli, aby mohly kdykoli zaútočit.
„Někdy ti to vysvětlím, Rande, ale teď bych se docela ráda
koukla na ten tanec.“
Zavěsil se do mě a společně s ostatními jsme zamířili
ven ze stanu. Sammy se vyřítil napřed a přes rameno křikl
něco o tom, že nám bude držet dobrá místa. Nějaký opi-
lec do mě narazil a já jsem zavrávorala. Něco omluvně za-
mumlal a zvedl mi na pozdrav korbel s pivem. Když se po-
kusil vyseknout mi poklonu, spadl mi k nohám. Bývala
bych mu pomohla, ale zaujal mě pohled na hořící dřevěné
kůly. Chodidly mi proniklo tepání hudby a moje oči při-
táhli tanečníci zvedající nad hlavu zapálené rekvizity. Za-
ujali mě natolik, že jsem opilce nevšímavě překročila.
Jak jsme se tlačili do stanu nadšeným davem, Rand se
mě pustil a najednou jsem ho ztratila. Nedělala jsem si
s tím hlavu, ale najednou mě obklíčili čtyři obrovští chlapi.
Dva z nich na sobě měli kovářské uniformy a dva farmář-
ské. Rychle jsem se omluvila a chtěla se mezi nimi pros-
mýknout, ale semkli se a uvěznili mě mezi svými těly.
113.
Hrdlo se mi stáhlo strachy. Byla jsem v pěkné kaši. Zavo-

lala jsem o pomoc, ale ruka v rukavici mě rychle umlčela.
LKdyž
o cjsem
ked i nkousla,
do ní dar k n jsem
ucítila e s s na
that surrounded
jazyku me like
chuť popela,
aale
coffin, I hadjsem
na kůži nothing to distractKováři
se nedostala. me from měmypopadli
memories. Vivid
za paže
a vlekli někamwaited
recollections pryč, zatímco farmáři
to ambush mešliwhenever
před námi,my abymind
ni-
kdo z davu neviděl, co se děje. Ve vřavě okolo tanečního
wandered.
stanu si mého únosu
Encompassed stejně
by the nikdo nevšímal.
Bránila
f lames jsematse,
stabbing myzarývala paty do
face. Though myzemě
handsa had
kopala
beenko-
tied
lem
to sebe,that
a post ale dug
oni ani nezpomalili
sharply into my a táhli
back, Iměhaddál od světel
recoiled from
a bezpečí slavností. Natáhla jsem krk v naději, že uvidím
vhodnou únikovou cestu, ale hned se mi do výhledu po-
stavil jeden z kovářů s hustou ohořelou bradkou plnou
singed off.
sazí.
Zastavili jsme se za potemnělým stanem. Farmáři se ro-
zestoupili, takže mi neušlo, že zpod celtoviny vyklouzl něčí
the
stín.moisture in my mouth had gone and my teeth radiated heat
124
„Všiml si vás někdo? Sleduje vás někdo?“ zeptal se stín
ženským hlasem.
„Všechno šlo jako po másle – všichni měli oči jen pro
tanečníky,“ odpověděl kovář v kožených rukavicích.
„Výborně. Hned ji zabijte,“ poručila žena.
V kožené rukavici se zableskl nůž. Znovu jsem se začala
bránit, a dokonce se mi podařilo se mužům vytrhnout, ale
to už mě farmáři chytili za ruce a Ohořelá bradka za nohy
a společnými silami mě zvedli nad zem. Kožená rukavice
napřáhl zbraň.
„Nožem ne, ty tupče! Víš, kolik by tu bylo krve? Použij
tohle,“ podala mu dlouhý tenký řemínek. Nůž zmizel a mís-
to něho mi na krku přistála improvizovaná garota.
„Neee!“ vykřikla jsem, ale můj protest byl přerušen stej-
ně rychle jako přísun vzduchu. Řemínek mi svíral krk víc
a víc a já jsem se marně cukala v sevření čtyř hromotluků.
Před očima se mi roztančily bílé skvrny a ze rtů mi vyklouz-
lo slabé bzučení. Bylo ale příliš tiché – pud sebezáchovy,
který mě zachránil před Reyadovou krutostí i Brazellový-
mi muži, teď nebyl dost silný.
Přes hučení krve v uších jsem zaslechla ženský hlas:
„Rychle, začíná vysílat.“
Do posledního okamžiku vědomí mi proniklo opilecké
blábolení: „Promiňte, panstvo, netušíte, kde mi ještě nale-
jou?“
Tlak na můj krk malinko povolil, jak Kožená rukavice
sáhl pro nůž. Povolila jsem celé tělo, za což jsem byla odmě-
něná tím, že mě kovář nechal klesnout k zemi. Ostatní dva
mě překročili a otočili se na vetřelce. Potlačila jsem touhu
125
zalapat po dechu a jen jsem opatrně vtahovala vzduch no-
sem. Rozhodně jsem nikoho nechtěla upozorňovat na to,
že ještě dýchám.
Ze země jsem přimhouřenýma očima sledovala, jak Ko-
žená rukavice skočil po opilci. Jeho nůž ale místo na lidské
maso narazil na kovový korbel, až to zařinčelo. Potom už
letěl nůž vzduchem a zapíchl se do celty. Opilec zasadil ko-
váři ránu korbelem rovnou do hlavy. Kožená rukavice padl
bezvládně k zemi.
Teď se na opilce vrhli ostatní. Farmáři ho popadli za ra-
mena a Ohořelá bradka mu bušil pěstí do obličeje. Opilec
se ale opřel do farmářů, zvedl nohy a ovinul je Bradce ko-
lem krku. Pak už stačilo jen suché zapraskání a Bradka se
poroučel k zemi.
Opilec napřáhl ruku s korbelem a trefil jednoho z far-
mářů do rozkroku. Druhý utržil ránu do nosu, ze kterého
se vyřinul potok krve. Farmář vyjekl a opilce pustil. Ten
podruhé zaútočil na farmářův spánek a hromotluk žuchl
bez hlesu na zem.
Celá roztržka trvala pouhé vteřiny. Žena ji celou dobu
pozorovala, aniž by hnula brvou. Teprve teď jsem v ní po-
znala tu snědou sokolnici, které už jsem si dneska večer
dvakrát všimla. Napadlo mě, co asi udělá, když její pohůn-
ci leží bezvládně na zemi.
Když jsem se dostala z nejhoršího, napadlo mě, jestli bych
se dostala k noži zapíchnutém v celtě dřív než ona. Opilec si
z tváře otřel krev. U nohou se mu válela těla těch čtyř.
I já jsem se vrávoravě postavila. Žena se na mě prudce
otočila, jako by na chvíli zapomněla, že tu jsem taky. A po-
126
tom začala zpívat. Její sladký, melodický hlas se mi vetřel
do hlavy a šeptal, že se mám uvolnit a zase se položit na
zem. Ano, pomyslela jsem si a pokorně poslechla. Uvolni-
la jsem celé tělo a měla pocit, jako by mě někdo ukládal do
postele a přikrýval až po bradu. Potom mi ale ta samá ruka
stáhla deku přes hlavu a dusila mě.
Házela jsem sebou, abych se té tíhy zbavila. Najed-
nou přede mnou stál Valek, třásl mnou a něco mi křičel
do ucha. Teprve teď mi došlo, že ten opilec byl on. Kdo
jiný než Valek by přemohl čtyři urostlé chlapy ozbrojen jen
korbelem?
„Opakuj si v duchu seznam jedů!“ poručil mi.
Ignorovala jsem ho. V žilách mi koloval blažený klid.
Už jsem se nechtěla bránit. Moje srdce toužilo jen po je-
diném – poddat se kouzelné hudbě a klesnout s ní někam
do hlubin.
„Odříkávej si jedy! Hned teď! To je rozkaz!“
Zachránil mě zvyk Valeka za každých okolností poslou-
chat. Mojí myslí začal táhnout dlouhý seznam jedů. Hud-
ba ustala a s ní i tlak na můj obličej. Mohla jsem zase volně
dýchat. Zalapala jsem po dechu.
„Recituj dál,“ pobízel mě Valek.
Z dohledu mi zmizela žena i nůž. Valek mě opatrně po-
stavil na nohy. Ještě se mi třásla kolena, ale podepřel mě.
Popadla jsem ho za ruku a měla co dělat, abych se mu v sl-
zách nevrhla do náručí. Zachránil mi život! Když jsem jakž
takž stála na vlastních nohou, vrátil se Valek k útočníkům.
Věděla jsem, že Bradka je mrtvý, ale ostatní ještě klidně
mohli žít.
127
Valek nohou otočil jedno z těl a zaklel. „Jižani,“ prskl
znechuceně, než sáhl druhému na zápěstí, aby zjistil, zda
mu ještě bije srdce. „Dva jsou živí. Ty si s sebou vezmeme
do hradu na výslech.“
„A co ta ženská?“ zasípala jsem. Mluvení mě bolelo.
„Zmizela.“
„Dáš po ní pátrat?“
Valek na mě vrhl udivený pohled. „Jeleno, to byla jižan-
ská kouzelnice. Spustil jsem z ní oči a byla ta tam. Teď už
ji nenajdu.“
Vzal mě za ruku a vedl zpět na slavnosti.
Když jsem si uvědomila, co se právě stalo, celá jsem se
roztřásla. V hlavě se mi znovu rozezněla Valekova slova.
„Kouzelnice říkáš?“ zeptala jsem se. „Myslela jsem, že
kouzelníky jsme z Ixie vyhnali?“ Nebo zabili na místě, ale
nechtěla jsem takové věci ani vyslovit.
„A přesto nás někteří občas přijdou navštívit. Velmi ne-
vítaní hosté.“
„Ale já jsem myslela...“
„Teď ne, vysvětlím ti to později. Teď se pěkně vrátíš za
Randem a jeho přáteli a budeš se tvářit, jako že se vůbec
nic nestalo. Dneska večer už si na tebe ta ženská nic ne-
zkusí.“
Do očí mě udeřila zář ohně. Zůstali jsme s Valekem
skrytí ve stínu, než jsem uviděla Randa vedle stanu s akro-
baty. Zrovna mě hledal a volal. Valek mi gestem pokynul,
abych se k němu přidala.
Sotva jsem udělala dva kroky, zavolal na mě: „Jeleno,
počkej!“
128
Otočila jsem se a vrátila se k němu. Když jsem přišla
blíž, sáhl mi na krk. Ucouvla jsem, ale nakonec jsem se
přece jen rozhodla mu uvěřit a nechala ho se mě dotknout.
Stáhl mi z krku zařezaný řemínek a podal mi ho, jako by
to byl jedovatý had. Znechuceně jsem ho hodila do trávy.
Randovi se viditelně ulevilo, když mě uviděl vystupovat
z davu. Zaváhala jsem. Proč se o mě tak bál? Mohla jsem
se jen zatoulat k nějakému stánku. Když se přiblížil, ucítila
jsem sladký tón vína.
„Jeleno, kde jsi... kde jsi byla?“ šlapal si na jazyk.
Ani nevím, kdy měl čas toho tolik vypít, ale aspoň to
vysvětlovalo jeho obavy. Alkohol trávil mysl a přeháněl
emoce.
„V tom stanu bylo hrozně narváno. Musela jsem na
vzduch.“ Při slově vzduch jsem se malinko zajíkla. Vrátila
se mi hrůza z právě prožitého. Zadívala jsem se zpět do stí-
nu stanů. Byl tam Valek ještě, nebo šel zatknout ty muže?
A kam zmizela ta žena? Ještě odpoledne jsem se tak těši-
la ven, ale teď jsem si přála už jen mít kolem sebe vysoké
hradní zdi a být v bezpečí Valekových komnat. Slova Valek
a bezpečí v jedné větě? Docela divná kombinace.
„Říkala jsem si, že vás doženu,“ zalhala jsem Randovi,
zatímco jsem očima prohledávala dav. Vůbec mě netěšilo
ho klamat. Přece jen to byl kamarád. Možná dokonce dob-
rý kamarád, který si dělal starosti, když mě dlouho neviděl.
On jediný by mě oplakával, kdyby mě dnes ta žena oprav-
du poslala na onen svět. I když se za mě dnes Valek bil jako
lev, vsadila bych se, že kdybych umřela, byl by jen naštvaný,
že musí zaučit nového ochutnavače.
129
Ohnivý tanec právě skončil a ze stanu se hrnuly zástupy
lidí. Zbytek kuchyňské party čekal venku. Přidala se k nim
už i Dilana. Rand hned pustil moji paži jako kus těsta na
vál a spěchal za ní. Dilana se na něho usmála a chvilku si
ho dobírala, že se sice domluvil s ní, ale zatím si může ubě-
hat nohy za ochutnavačkou.
Opile ji prosil o prominutí a vysvětloval, že by si ne-
mohl dovolit o mě přijít, protože jsem mu pomohla vy-
hrát soutěž. Dilana se rozesmála. Obdarovala mě jedním
ze svých vřelých úsměvů, objala Randa kolem krku a ruku
v ruce se s ním vydala zpět do hradu.
My ostatní jsme je následovali. Znovu jsem šla jako po-
slední, ale tentokrát mi dělala společnost Liza.
„Nevím, co na tobě ten Rand vidí,“ zamračila se.
To nebyl zrovna nejpřátelštější způsob, jak s někým za-
příst hovor. „Promiň,“ snažila jsem se o neutrální tón.
„Kvůli tobě promeškal i ohnivej tanec. Od tý doby, co jsi
přišla, není v kuchyni nic jako dřív. Jsme z toho rozladění.“
„O čem to mluvíš?“
„Než jsi přišla, Randovy nálady se daly předvídat. Když
byla Dilana spokojená a měl šťastnou ruku ve hře, byl jako
mílius. Když prohrál sázku, šklebil se jako čert, ale potom,“
zdůraznila Liza a její nepříliš pohledná moučná tvář se
zkroutila do ošklivé grimasy, která patřila jen mně. „Po-
tom jste se skamarádili a on začal na kuchtíky bezdůvodně
vrčet. A i když shrábne pořádnej bank, tváří se jak kaka-
bus. Dost nám to leze na nervy. Napadlo nás, že se asi sna-
žíš ho odloudit Dilaně, a tak bych ti radila, abys toho ne-
chala a držela se od kuchyně dál.“
130
Liza si opravdu nevybrala ten nejvhodnější moment.
Právě jsem jen o vlásek unikla smrti a v žilách mi ještě ko-
loval hněv s adrenalinem. Popadla jsem ji za paži a otočila
k sobě. Teď jsme si stály tváří v tvář.
„Takže vás něco napadlo, ano? Obávám se, že ani kdy-
byste dali dohromady celou svoji kuchyňskou inteligenci,
nevykřesali byste z ní dost energie ani na zapálení svíčky.
Moje přátelství s Randem není vaše starost, a tak bych ti
doporučila, abys svoji hypotézu přehodnotila. Pokud máte
problém v kuchyni, tak si ho vyřešte. Tím, že mi tu budeš
kňučet do ucha, se nic nenapraví.“ S těmi slovy jsem ji od-
strčila. Její ustrašená tvář prozradila, že s tak drsnou odpo-
vědí nepočítala.
Dobře jí tak, pomyslela jsem si a nechala ji někde za se-
bou. Co po mně vlastně chtěla? Myslela si snad, že se po-
korně přestanu bavit s Randem, jen abych uklidnila roz-
míšky v kuchyni? Nehodlala jsem být hromosvodem pro
její problémy – úplně mi stačily ty vlastní. Třeba otázka,
proč mě sitijská kouzelnice chtěla zabít.
V hradě jsem popřála dobrou noc Randovi a Dilaně
a spěchala do Valekových komnat. I když jsem se nemohla
dočkat, až budu mít trochu soukromí, přece jen jsem radě-
ji poslala jednoho ze strážných prozkoumat Valekovy po-
koje a přesvědčit se, že nemáme návštěvu. Bujná fantazie
v kombinaci s pokusy o vraždu ze mě udělaly uzlíček ner-
vů bojící se dalšího útoku. Posadila jsem se na pohovku
uprostřed salonu a rozsvítila všechny lucerny, ale opravdu
v bezpečí jsem se cítila až ve chvíli, kdy do dveří před sví-
táním vešel Valek.
131
„Nespíš?“ zeptal se. Na bledé bradě mu zářila čerstvá fia-
lová modřina velikosti pěsti.
„Ne. Ale ty taky ne,“ hlesla jsem.
„Já můžu vyspávat třeba celý den, ale ty máš za hodinu
ochutnávat velitelovu snídani.“
„Především bych měla dostat odpovědi na pár otázek,
nemyslíš?“
„Které to jsou?“ začal Valek zhasínat lucerny.
„Proč se mě nějaká kouzelnice z jihu dnes večer poku-
sila zlikvidovat?“
„Dobrá otázka. Právě jsem se tě chtěl zeptat na totéž.“
„Jak bych to měla vědět?“ pokrčila jsem frustrovaně ra-
meny. „Že mě chtěly zabít Brazellovy gorily, plně chápu, ale
kouzelníci? Ty jsem přece nemohla ničím rozzlobit.“
„To je ovšem škoda, protože jinak se ti zlobit lidi doce-
la daří,“ posadil se za stůl a složil hlavu do dlaní. „To ne-
byla jen tak nějaká kouzelnice, Jeleno. Byla to kouzelnic-
ká mistryně. Jedna z nejlepších. Víš, že v Sitii žijí jen čtyři
kouzelničtí mistři? Slovy čtyři. A od převratu se taky drží
pěkně na jihu. Občas nám sem pošlou nějakého pohůn-
ka, který umí pár kouzel, aby zjistili, co máme za lubem,
ale to je tak všechno. Zatím jsme všechny špiony zastavili
a zneškodnili. Jak víš, velitel Ambrose v Ixii žádná kouz-
la netrpí.“
Za monarchie byli kouzelníci považováni za elitu a po-
žívali královských výsad. Měli také přímý vliv na panovní-
ka. Podle toho, co nám říkali na hodinách dějepisu, je Va-
lek pobil jednoho po druhém. Zajímalo by mě jak, když se
mu dnes nepovedlo zatknout tu ženu.
132
Valek vstal. Ze stolu popadl šedivý kámen a nervózně si
ho přehazoval z ruky do ruky, zatímco pochodoval po po-
koji jako tygr v kleci.
Dobře jsem si pamatovala, jak těsně mě takovým kame-
nem minule minul, a tak jsem si přitáhla kolena k bradě,
aby ze mě byl menší terč.
„Aby sem z jihu poslali jednoho z jejich největších kou-
zelníků... To by muselo být…“ Valek nadhodil kámen a zase
ho chytil, jak se snažil najít to pravé slovo. „No, něco hrozně
důležitého. Tak proč jdou po tobě?“ Povzdychl si a posadil
se na pohovku hned vedle mě. „Takže si to logicky přebere-
me. Očividně ti v žilách koluje jižanská krev.“
„Cože?“ vyprskla jsem. Nikdy jsem neuvažovala nad
svým původem. Našli mě na ulici jako toulavé dítě bez do-
mova a Brazell se mě ujal. Pokud někdo spekuloval o mých
rodičích, pak šlo o to, zda mě jen odvrhli, nebo jsou mrt-
ví. Na svůj život před příchodem do sirotčince jsem si ne-
vzpomínala. Většinou jsem prostě byla vděčná Brazellovi,
že mi poskytl útočiště, a na nic jiného se neptala. Proto mě
teď Valekovo suché konstatování zaskočilo.
„Jsi tmavší než lidé na severu. I rysy máš jižanské. Zele-
né oči jsou u nás v Ixii spíš vzácností a vidíš je spíš v Sitii.“
Valek si špatně vyložil můj kamenný výraz. „Nemáš se za
co stydět. Když tu ještě vládl král, byly hranice do Sitie ote-
vřené a vládl tu čilý obchod. Lidé se mezi oběma zeměmi
volně pohybovali, a tak se občas stalo, že se dali dohroma-
dy a vzali. Hádal bych, že tě tu někdo nechal hned po pře-
vratu, jak utíkal na jih v panice, že mu zavřou hranice před
nosem. Byl to pěkný chaos. Nevím, co ti chudáci čekali,
133
když se vlády ujal velitel. Masové vyvražďování? My jsme
jim zatím dali jen uniformu a práci.“
V hlavě se mi horečně honily myšlenky. Proč jsem se
nikdy nezajímala o svoji původní rodinu? Sama ani nevím,
v jakém městě mě našli. Každý den nám opakovali, jaké
máme štěstí, že máme jídlo, střechu nad hlavou, šaty, ško-
ly, a dokonce i skromné kapesné. Pořád jsme slyšeli, jak to
jiné děti mají v životě daleko těžší. Vymývali nám takhle
mozky?
„Ale neodbíhejme,“ ozval se Valek do ticha, vstal a za-
čal zase popocházet po pokoji. „Pochybuju, že to byl ně-
kdo z rodiny. Ti by tě přece nechtěli zabít. Provedla jsi kro-
mě vraždy Reyada v minulosti ještě něco? Byla jsi svědkem
zločinu? Zaslechla plány spiknutí nebo něco takového?“
„Ne. Vůbec nic.“
Valek si poklepal kamenem na čelo. „Takže budeme
vycházet z toho, že to má spojitost s Reyadem. Možná se
spolčil s někým z jihu a ty jsi jim jeho vraždou udělala čáru
přes rozpočet? Možná se chtěli zmocnit Ixie. Nebo si myslí,
že o jejich plánech něco víš. Já sám jsem se ale zatím nedo-
slechl, že by na nás jižané chystali útok. Proč by to taky dě-
lali? Sitie ví, že velitel je spokojený tady na severu a nemá
žádný úmysl expandovat na jih. A naopak.“ Valek si pro-
třel dlaní tvář.
„Možná Brazell v záchvatu senilní fantazie najal pár ji-
žanských zabijáků, aby tě vyřídili? Tak by se zbavil tebe,
ale nikdo by mu to nepřišil, takže by dostal i továrnu. Ne.
To přece nedává smysl. Brazell by si na takovou práci se-
hnal pár lotrů a neobtěžoval by tím kouzelníky. Pokud tedy
134
nemá konexe, které unikly mojí pozornosti, o čemž dost
pochybuju.“ Valek se rozhlédl po pokoji. Svítila jen polovi-
na luceren, a tak odložil kámen a zhasl všechny. Do míst-
nosti začalo proudit chabé ranní světlo.
Najednou se zarazil a zamračil se na mě.
„Co je? Napadlo tě něco?“
„Kouzelníci si odsud občas propašují někoho ze svých
dolů do bezpečí,“ zamyslel se Valek a pátravě se na mě za-
díval.
Než jsem stačila něco říct, zeptal se sám sebe: „Proč by
tě pak ale chtěli zabíjet? Určitě by neměli zájem na tvo-
jí smrti. Pokud ovšem nejsi hledačka duší.“ Hlasitě zívl
a jemně se dotkl modřiny na tváři. „Asi jsem už na podob-
né úvahy příliš ospalý. Jdu si na chvíli lehnout,“ vydechl
a vydal se ke schodům.
Hledačka duší? Netušila jsem, co to je, ale na vyptávání
stejně nebyl čas. Bylo třeba vyřešit důležitější věci.
„Valeku?“
Zastavil se na prvním schodu.
„Protijed.“
„Jistě,“ pokračoval dál po schodišti.
Zatímco byl v patře, napadlo mě, kolikrát ho asi ještě
budu muset prosit, aby mi tu spásnou tekutinu dal. Myšlen-
ka na to, že mě drží při životě, mi otravovala mysl stejně spo-
lehlivě, jako mi motýlí prach trávil tělo.
Když se rozednilo, zatoužila jsem po posteli. Valek se
mohl vyspat, ale mě čekal velitel.
Valek sešel dolů a podal mi protijed. „Dneska si ne-
splétej vlasy.“
135
„Proč?“ pročísla jsem si hřívu prsty. Stuhy v ní byly za-
motané a potrhané.
„Aby si nikdo nevšiml té modřiny na krku.“
Než jsem nastoupila k veliteli, spěchala jsem do koupelen.

Měla jsem akorát dost času na to, abych se umyla a pře-
vlékla do čisté uniformy. Ať už jsem si upravila vlasy, jak
jsem chtěla, rudá čára po garotě na mém krku se zamasko-
vat nedala.
Po cestě do velitelovy pracovny jsem minula Lizu. Oškli-
vě se na mě zamračila a odvrátila zrak. Další člověk, kte-
rý se na mě zlobil. Bylo mi líto, že jsem si na ní vylila
vztek, ale omlouvat jsem se nehodlala. Nakonec si naběhla
sama.
Velitel ráno většinou můj příchod ignoroval. Přišla jsem,
ochutnala snídani a prohrábla se jeho krabicí criolla, abych
zjistila, zda mu ho někdo přes noc neotrávil. Už jen při
představě té hořkosladké dobroty se mí sbíhaly sliny. Bylo
to jediné potěšení za celý den. Snažila jsem se Valeka pře-
svědčit, že bych criollo měla ochutnávat pokaždé, když si
ho velitel chtěl dát, ale velitel se nechtěl dělit. Po každém
jídle si z krabice oddělil kousíček a s radostí ho snědl. Šet-
řil si criollo, jak mohl, aby mu dlouho vydrželo. Od Randa
jsem věděla, že už poprosil Brazella o další přísun lákavé
pochutiny a také o recept.
Každé ráno jsem položila tác s nezávadným jídlem před
velitele, vyzvedla si jeho denní rozvrh a šla si beze slova po
svých. Tentokrát mě ale velitel požádal, abych se k němu
posadila.
136
Sedla jsem si na tvrdou hranu židle naproti němu a cí-
tila, jak mě v žaludku lechtá pírko strachu. S propletenými
prsty jsem se pokusila o neproniknutelný výraz.
„Valek mě informoval, že tě včera potkala drobná ne-
hoda. Obávám se, že by další pokus o tvoji likvidaci mohl
ohrozit naše plánované cvičení.“ Velitelovy zlaté oči si mě
pozorně prohlížely, zatímco jeho rty srkaly čaj. „Postavila
jsi Valeka před velikou záhadu a on mě ujistil, že ji vyřeší-
me dříve, pokud zůstaneš naživu. Přesvědč mě, že nám bu-
deš umět zahrát uprchlíka, aniž by tě u toho někdo zabil.
Valek říkal, že jsi ho nepoznala, ani když do tebe jako opi-
lec narazil.“
Otevřela jsem ústa a zase je zavřela. Něco na tom bylo.
Rychlý nebo nelogický argument z mé strany by ho jis-
tě nepřesvědčil. Navíc mi teď nabízel možnost se z celé
věci snadno vyvléknout. Proč bych kvůli nějakému cviče-
ní měla riskovat vlastní krk? Nebyla jsem vycvičený špion
a nevšimla jsem si Valeka, ani když mě sledoval. Na druhou
stranu teď vím, že mám v patách vrahy. Pokud se nenaučím
se jim vyhnout sama, najdou si mě kdykoli a kdekoli. Zvá-
žila jsem pro a proti a zase si připadala jako provazochod-
kyně, která netuší, jak nejlépe seskočit. Balancovala jsem
na hraně a čekala, až mě z ní shodí nějaká síla zvenčí.
„Tyhle hry na kočku a na myš jsou pro mě novinkou,“
odpověděla jsem nakonec. „Pro někoho bez výcviku není
vůbec snadné si na hlučných slavnostech plných lidí všim-
nout, že ho někdo sleduje. Je to jako chtít po dítěti, aby bě-
želo, když se ještě nenaučilo chodit. V osamělém lese, kde
se budu snažit všem vyhýbat, bude taková věc o dost snad-
137
nější a jistě v mých silách.“ Na okamžik jsem se odmlčela,
ale když velitel neodpovídal, pokračovala jsem dál. „Pokud
tu kouzelnici vylákáme z úkrytu, třeba se dozvíme, proč
mě chce zabít.“
Velitel seděl nehnutě jako žába čekající, až se přiblíží
moucha.
Vytáhla jsem z rukávu poslední kartu: „Kromě toho mě
Valek ujistil, že půjde za mnou a ohlídá si mě.“
Velitel si dobře všiml, že jsem zopakovala jeho předcho-
zí slova.
„Budeme tedy pokračovat dle plánu. Nečekám, že se
dostaneš příliš daleko, takže pochybuji, že se s tou kouzel-
nicí potkáme.“ Slovo kouzelnice vyslovil tak, jako by mu
hořklo na jazyku. „Předpokládám, že budeš o celé té udá-
losti mlčet. Ber to jako rozkaz. A teď běž.“
„Ano, pane,“ hlesla jsem a odešla z kanceláře.
Zbytek dne jsem strávila schraňováním a půjčováním
proviantu na útěk. Druhý den za svítání mělo cvičení začít.
Navštívila jsem Dilanu a potom zašla do kovárny. Stačilo
jen zmínit Valekovo jméno a kováři okamžitě začali praco-
vat na tom, co jsem po nich chtěla.
Dilana by mi stejně dala všechno, o co bych si řekla.
Vlastně byla trochu zklamaná, když jsem si přišla půjčit
jen kožený batoh.
„Jen si ho nech,“ usmála se. „Zakopávám o něj od doby,
co jsem přišla na hrad, a nikdo se o něj ještě nepřihlásil.“
Dělala jsem jí společnost při opravování uniforem. Di-
lana mě za to zásobovala nejčerstvějšími drby a neustále
mi připomínala, že bych měla víc jíst.
138
Moje další kroky vedly do kuchyně. Protože jsem tam
chtěla Randa zastihnout samotného, čekala jsem, až kuch-
tíci uklidí po večeři. Kuchař stál v rohu a lámal si hlavu nad
jídelníčky. Všechny musely být schváleny velitelem, než je
Rand předal Lize, která zajistila, aby ve spižírnách byly po-
třebné zásoby.
„Vypadáš líp, než já se cítím,“ řekl Rand tiše a držel si
hlavu jako přeplněný hrnek s vodou, který se mohl při kaž-
dém neopatrném pohybu rozlít. „Dnes tu pro tebe na ochut-
nání vůbec nic nemám. Nějak jsem už neměl sílu.“
„To je dobrý,“ uklidnila jsem ho. Dobře jsem si všimla,
jaké má kruhy pod očima. „Nebudu tě dlouho zdržovat,
jen si potřebuju půjčit pár věcí.“
Randa moje prosba očividně zaujala. „Například?“ vrá-
til se ke svému obvyklému žoviálnímu rozpoložení.
„Chleba. A trochu toho lepidla, co jsi vynalezl. Máma
ranhojička mi ho dávala na rány – je to skvělá věc!“
„Lepidlo! Jeden z mých nejlepších receptů! Řekla ti
taky, jak jsem na to přišel? Snažil jsem se vymyslet jedlý
klíh, kterým bych slepil takovej mamutí svatební dort, a…“
„Rande,“ přerušila jsem ho, „vážně bych si to chtěla po-
slechnout, ale budeš mi to muset povědět jindy. Oba jsme
se moc nevyspali.“
„No jo, máš pravdu.“ Ukázal na hromadu chleba. „Vez-
mi si, kolik potřebuješ.“
Zatímco jsem si vybírala bochníky, Rand se ponořil do
zásuvky a zanedlouho mi podával sklenici bílého lepidla.
„Nelepí trvale. Drží tak týden a potom povolí. Ještě
něco?“
139
„Ehm... ano.“ Trochu jsem s poslední prosbou zaváha-
la. Právě ona byla důvodem, proč jsem s Randem chtěla být
o samotě.
„Copak?“
„Potřebuju nůž.“
Trhnul hlavou. V očích mu zajiskřila vzpomínka na
historky o tom, jak jsem zabila Reyada. V hlavě se mu toči-
lo tisíc myšlenek, jak vážil naše mladé přátelství a můj ne-
tradiční požadavek.
Čekala jsem, že bude chtít vědět, na co ho potřebuju, ale
nakonec se jen zeptal: „Jakej chceš?“
„Ten nejděsivější, který máš.“
114.
Příštího rána, když slunce vykouklo zpoza hřebenů Duše-

hor, jsem se vydala ven jižní bránou. Brzy se údolím rozlilo
Lranní
o c světlo
k e d v plné
i n kráse
d a ra odstartovalo
k n e s s thatvelitelovo
surrounded me like
cvičení.
aSrdce
coffin,miI had nothing
tlouklo to distract
nadšením me from my
i strachem. memories.
Podivná Vivid
kombi-
nace pocitů, ale
recollections jako hnací
waited motor sloužila
to ambush výborně.
me whenever myLehce
mind
jsem našlapovala a skoro necítila váhu batohu na ramenou.
wandered.
Ze začátku jsem
Encompassed by theměla obavy, žeI remembered
blackness, všechen ten proviant
white-hot
fbude
lamespovažován
stabbing atzamypodvádění,
face. Though ale nakonec
my handsjsem had sibeen
řekla,
tied
že avězeň
to post utíkající
that dug z kobky by si my
sharply into takéback,
schovával
I had něco z den-
recoiled from
ního přídělu chleba stranou, ukradl strážím zbraň
the onslaught. The fire had pulled away just before blistering nebo si
něco navždy vypůjčil z kovárny. A pokud jsem to trochu
přehnala, tak co? Nikdo mi neřekl, že mám utíkat s prázd-
singed off.
nýma rukama.
Moje odhodlání „utéct“ rostlo s každým dnem od chví-
le, kdy Valek poprvé přišel s nápadem, že bych uprchlého
the moisture
vězně mohlainhrátmy já.
mouth had gone
Honorář andjen
se stal mypříjemným
teeth radiated heat
zpes-
141
třením. Chtěla jsem veliteli dokázat, že se mýlí, když mě
podceňuje. Tomu veliteli, který si myslel, že se daleko nedo-
stanu, a který si dělal starosti, že by moje smrt mohla ohro-
zit jeho cvičení.
Než jsem opustila hrad, chvilku jsem se zastavila, abych si
prohlédla celý komplex v denním světle. Vypadal jako něco,
co postavilo dítě z kostek. Půdorys byl obdélníkový a nesl ně-
kolik pater čtverců, trojúhelníků a válců nastavěných na sebe,
jako by je tam někdo rozhodil úplnou náhodou. Jediným po-
kusem o symetrii pak byly majestátní věže v rozích, které se
i se svými nádhernými vitrážovými okny tyčily až k nebi.
Neobyčejná geometrie hradu mě zaujala. Docela ráda
bych si celou stavbu prohlédla ze všech stran, ale Valek mi
kladl na srdce, abych odešla hned ráno a udržela si hodino-
vý náskok, než se pronásledovatelé se psy vydají za mnou,
zkusí zjistit, kterou bránou jsem odešla, a začnou mě od-
tamtud stopovat. Valek si vzal jednu z mých košil, aby měli
psovodi dát psům co očichat. Zeptala jsem se, kdo bude
v době mé nepřítomnosti ochutnávat velitelovo jídlo, ale
jen zamumlal něco neurčitého o tom, že v hradě žije víc
lidí vycvičených na rozeznávání jedů, kteří ale jsou příliš
cenní na to, aby vykonávali úlohu ochutnavače každý den.
Já jsem tak hodnotná nebyla.
Vydat se na jih by napadlo každého vězně, ale já jsem
na jižní stezce nehodlala zůstat dlouho. Doufala jsem, že
stráže si budou myslet, že jsem zamířila rovnou k sitijské
hranici. Hrad ležel ve VO6, a tudíž v blízkosti jižních zemí,
vklíněný mezi VO7 na západě a VO5 na východě. Král,
který si hrad nechal postavit, měl raději mírné klima.
142
Chvilku jsem šla, chvilku běžela, vyhnula jsem se Hrad-
novu a zamířila rovnou do Hadího lesa. Když jsem včera
studovala Valekovy mapy, všimla jsem si, že les obklopuje
Hradnov ze tří stran. Severní čtvrti města stály přímo proti
hradu, zatímco Hadí les se táhl na východ a na západ jako
dlouhý zelený pás.
Kolem oficiálního hraničního přechodu vyklidili vojáci
velitele Ambrose třicet metrů širokou hraniční zónu pro-
bíhající od Dušehor na východě až k Zapadajícímu oceá-
nu na západě. Od převratu bylo zločinem tuto hranici pře-
kročit.
Běžela jsem lesem a nechávala za sebou znatelnou sto-
pu. Zlomené větvičky, otisky podrážky v bahně... Pokra-
čovala jsem na jih až do chvíle, kdy jsem doběhla k potůč-
ku. Moje hodina už skoro vypršela. Klekla jsem si na břeh
a zadívala se do vody. Potom jsem zaryla prsty do bahna na
dně a trochu si ho nabrala, abych si lepkavou hmotou po-
mazala tvář a krk. Protože jsem si vlasy svázala do drdolu,
zabahnila jsem si i uši a šíji. Doufala jsem, že vojáci budou
mít za to, že jsem si tu klekla, abych se napila. Když jsem
udělala pár stop na břehu, abych své pronásledovatele pře-
svědčila o tom, že jsem vešla do vody, otočila jsem se a šla
po vlastních stopách zpět, až jsem našla vhodný strom.
Zhruba dva metry vedle pěšiny se k nebi tyčil hladký
kmen velvattu. První pořádná větev byla zhruba šest met-
rů nad mojí hlavou. Opatrně, abych neporušila pachovou
stopu na pěšině, jsem si sundala batoh a vytáhla z něho dvě
z věcí vypůjčených z kovárny – malý kovový hák a tenký,
pevný provaz.
143
Když uplynula hodina, hlavou mi bleskl obraz stráží
a psů proudících ven z hradu. Chvatně jsem hodila hák do
koruny, ale minula jsem. Zkusila jsem to znovu. Zase nic.
Několikrát jsem se zhluboka nadechla a pořádně se sou-
středila. Hák se zaklesl o větev. Když jsem se ujistila, že
dobře drží, ovázala jsem si provaz kolem pasu, aby se jeho
konec nesmýkal po zemi, a hodila si na záda batoh. Potom
jsem popadla oběma rukama provaz, vytáhla se nad zem
a nohama objala kmen.
Už pěkně dlouho jsem takhle po stromech nešplhala,
takže si moje svaly bolestivě stěžovaly celou cestu do ko-
runy. Jakmile jsem byla nahoře, sedla jsem si obkročmo na
větev a v klidu zabalila hák i provaz zase do batohu.
Ze západu vál silný vítr, a tak jsem další půl hodinu po-
kračovala korunami stromů na východ, po větru, aby psi
nezachytili můj pach. Netrvalo dlouho a byla jsem dost da-
leko od původní stezky. Moje drobná postava a pružné tělo
akrobatky se mi teď nesmírně hodily.
Když jsem narazila na vhodný strom – tentokrát to bylo
čeketo –, našla jsem si poblíž kmene bezpečné místečko
a sundala z ramen batoh. Čeketo mělo největší listy v ce-
lém Hadím lese. A přesně takový kulatý zelený list posetý
hnědými tečkami jsem potřebovala. Chvilku jsem jen na-
pínala uši, zda neuslyším zvuky kroků a psí štěkot. Zatím
se ale lesem ozývalo jen ptačí štěbetání a bzučení hmyzu.
Zašustilo i listí, ale byl to pouze vyplašený jelen. Měla jsem
pocit, že sem teď doléhá vzdálené štěkání, ale možná jsem
si to jenom namlouvala. Valeka jsem nikde neviděla, ale
jak jsem ho znala, jistě mi byl v patách.
144
Z batohu jsem vytáhla Randovo lepidlo, a když jsem
otrhala z čeketa plnou náruč listí, sundala jsem si košili
a začala na ni listy lepit. Jen ve spodní košilce jsem se necí-
tila úplně ve vlastní kůži, a tak jsem pracovala rychle.
Oblepila jsem si košili, kalhoty, boty i batoh a nezapo-
mněla jsem ani na vlasy a hřbety rukou. Samozřejmě jsem
to udělala tak, abych mohla volně hýbat prsty. Vzpomně-
la jsem si na Randovo varování, že lepidlo drží jen týden,
a musela se usmát při představě, jak asi bude reagovat, až
se objevím v hradě obložená lupením.
Zrcadlo jsem neměla, ale doufala jsem, že jsem zamas-
kovala své tělo dostatečně. Kousky černé části uniformy
prosvítající pod listím mě příliš netrápily, zato její červené
díly mi přidělávaly vrásky.
Byla jsem příliš nervózní na to, abych zůstala jen tak
sedět v koruně, a tak jsem šplhala dál na východ tak tiše
a rychle, jak mi vlastní tělo dovolilo. Mířila jsem sice vý-
chodním směrem, ale protože jsem nechtěla, aby se moje
nohy dotkly země, občas jsem musela odbočit na sever
nebo jih. Ještě mnohokrát jsem použila hák s lanem, abych
se zhoupla ze stromu na strom. Moje svaly bolestivě protes-
tovaly, ale já jsem je ignorovala. V duchu jsem se rozesmála
úlevou vždy, když jsem překonala těžší překážku, a užívala
si svobody v korunách. Zazubila jsem se, když jsem v potu
tváře přečkala dopoledne. Věděla jsem, že se budu muset
brzy vydat zase na jih, protože jedině tam mohl uprchlík
najít bezpečí a azyl.
Sitie uprchlíky z Ixie vítala. Její vláda mívala výborné
vztahy s králem, obě země spolu obchodovaly a směňova-
145
ly exotické koření, látky a potraviny za kovy, drahokamy
a uhlí. Když velitel veškeré obchody přerušil, Ixie přišla jen
o luxusní zboží, zatímco Sitie o důležité suroviny. Obavy,
že se Sitie kvůli nerostnému bohatství bude chtít zmocnit
Ixie, se rozplynuly ve chvíli, kdy sitijští geologové objevili
ve Smaragdových horách navazujících na Dušehory boha-
té zásoby rud a nerostů. Zdálo se tedy, že Sitii stačí jen ob-
čas podezíravým okem spočinout na severní hranici.
Moje cesta korunami brzy překřížila frekventovanou stez-
ku. V hlíně se táhly dvě brázdy po kolech povozů. Tudy asi
vedla obchodní cesta z východu na západ, která se stáčela na
sever, aby se vyhnula Keyrskému jezeru, než se zase vrátí do
původního směru. Jezero leželo kousek od hranice s VO5.
Usadila jsem se na silnou větev na dohled od cesty,
opřela se o kmen a jedla oběd, zatímco jsem promýšlela,
kam se dát dál. Po chvíli mě zvuky lesa málem ukolébaly
k spánku.
„Vidíš něco?“ vyrušil můj klid mužský hlas.
Musela jsem se chytit větve, abych nespadla. Jakmile
jsem zase získala rovnováhu, ztuhla jsem a strachy ani ne-
dýchala.
„Ne. Nikde nikdo,“ odpověděl další hlas. Zněl docela
podrážděně.
Neslyšela jsem štěkání, takže jsem narazila na pátrací
četu bez psů. Tak jsem se bála čtyřnohých stopařů, že jsem
úplně zapomněla na menší pátrací tým. Moc sis věřila, po-
myslela jsem si. Zasloužila by sis, aby tě chytili daleko dřív.
Čekala jsem, že mi přikážou slézt, ale zůstali tiše. Dívala
jsem se dolů, ale ať jsem se rozhlížela, jak jsem chtěla, nevi-
146
děla jsem je. Možná si mě opravdu nevšimli? Zašustilo listí
a potom se přece jen vynořili z podrostu. I oni na sobě měli
zelené a hnědé maskování, i když to jejich vypadalo daleko
profesionálněji než moje listí.
„To byl ale blbej nápad ji hledat na východě. Teď už je
určitě u jižních hranic,“ zavrčel hrubý hlas.
„To už psovodi taky zjistili, i když jejich psi ztratili stopu
u potoka,“ odpověděl druhý.
Usmála jsem se. Psy jsem převezla – aspoň tolik se mi
podařilo.
„Nechápu, proč jdeme na východ. To je přece úplně ne-
logický,“ zavrčel Hrubý hlas.
„Na tvoji logiku se tě nikdo neptá,“ povzdychl si druhý,
„kapitán nás poslal na východ, tak jdeme na východ. Myslí
si, že půjde hlouběji do VO5, protože to tam zná.“
„A co když už se nevrátí? Použít na tohle ochutnavač-
ku je taky pěkná konina,“ nadával Hrubý. „Je to kriminál-
nice.“
„To není náš problém – to ať si vyřeší Valek. Jsem si
jistej, že pokud zdrhne, tak se o ni postará.“
Docela mě zajímalo, jestli je Valek taky slyšel. Oba jsme
věděli, že by mě dlouho stíhat nemusel – stačilo by poho-
dlně počkat, až mě dostihne motýlí prach.
Rozhovor těch dvou mi poskytl pár cenných informací.
Nejvíc mě překvapilo, že se v hradě nevědělo, že mě Valek
otrávil.
„Jdeme. Kapitán nás čeká u jezera. A nedupej tak. Zní
to, jako by se lesem hnal vyděšenej los,“ káral chytřejší své-
ho kolegu.
147
„No jo. Jako bys mě přes ty svoje speciálně nacvičený
lesní kroky mohl slyšet,“ zabručel Hrubý hlas. „Abys věděl,
ty zase zníš jako dva pářící se jeleni.“
Oba muži se rozesmáli a zase zmizeli v houští. Napí-
nala jsem uši, abych slyšela, zda se vzdalují, ale nezachy-
tila jsem vůbec nic, a tak jsem prostě zůstala na místě tak
dlouho, jak jsem jen snesla. Ti dva rozhodli o mém dalším
směřování. Jezero leželo na východ odsud. Já jsem se vy-
dala na jih.
Když jsem pokračovala korunami dál, zakousl se do
mě divný pocit. Něco mě přesvědčilo, že mě ti dva sledují.
Nekontrolovatelná síla mě poháněla dál. Když už jsem to
nemohla vydržet, zahodila jsem veškeré odhodlání zůstat
schovaná, skočila na zem a utíkala jako o život.
Když jsem vyběhla na mýtinku, zastavila jsem se. Pa-
nika polevila. Píchalo mě v bocích. Odhodila jsem batoh
a padla naznak do trávy. Tam jsem chvilku jen lapala po
dechu a nadávala si za to, že jsem tak plašila.
„Pěkný model,“ ozval se známý hlas. Strach mě okamži-
tě donutil vymrštit se na nohy.
Nikde nikdo. Přesto jsem ale bleskově otevřela batoh
a vytáhla nůž. Srdce mi bilo jako zvon, když jsem se poma-
lu otáčela dokola a očima pročesávala les kolem ve snaze
najít ten smrtící hlas.
115.
Obklopil mě smích. „Ten nůž ti na nic nebude. Klidně bych

tě mohla přesvědčit, aby sis ho sama vrazila do srdce.“
L oPak c kjsem
e d ji iuviděla.
n d aStála r k na
n edruhé
s s that surrounded
straně mýtiny v me
mas-like
akovací
coffin,košili
I had stažené
nothing v pase
to distract me from
a stejně my memories.
barevných Vivid
kalhotách.
Kouzelnice sewaited
recollections klidně opřela
to ambusho strom,mejako by se nicmy
whenever nedělo.
mind
Čekala jsem, že se na mě z lesa vyřítí její gorily, a tak
wandered.
jsem stále svíralaby
Encompassed nůžthea točila se pomalu
blackness, dokola. white-hot
I remembered
„Klid,“
f lames usmála
stabbing se. „Jsme
at my tu samy.“my hands had been tied
face. Though
to aPřestala
post thatjsem
dugpopocházet,
sharply into alemynůžback,jsem z ruky
I had nedala.
recoiled from
„Proč bych ti měla věřit? Minule jsi rozkázala,
the onslaught. The fire had pulled away just before blisteringaby mě za-
bili, a dokonce těm svým pohůnkům dala praktický řemí-
nek.“ Najednou mě napadlo, že ty hromotluky vůbec ne-
singed off.
potřebovala. Začala jsem si v hlavě opakovat seznam jedů.
Kouzelnice se mi smála, jako se dospělí smějí malým
dětem. „To ti nepomůže. Na slavnostech tě to zachránilo
the
jenmoisture
proto, žeintam mybyl
mouth had gone and my teeth radiated heat
Valek.“
149
Přišla blíž a já jsem mávla výhružně nožem.
„Jeleno, klid. To já jsem ti vyslala do hlavy myšlenku, že
máš běžet sem. Kdybych tě chtěla zabít, prostě bych tě sho-
dila ze stromu. Tady v Ixii má člověk menší potíže, když
něco vypadá jako nehoda, a ne jako vražda, což sama víš
nejlíp.“
Její rýpnutí jsem raději ignorovala. „Proč jsem teda ne-
měla nehodu na slavnostech nebo jindy?“
„Musela bych se k tobě dostat blízko. Zabít někoho chce
spoustu energie, a tak raději používám obyčejnou hrubou
sílu, pokud to jen trochu jde. Na slavnostech to bylo popr-
vé, co ses někam pohnula bez Valeka. Nebo jsem si to as-
poň myslela,“ zavrtěla frustrovaně hlavou.
„Proč jsi nezabila svým kouzlem jeho?“ zeptala jsem se.
„Pak bys mě měla ve své moci.“
„Protože Valek je vůči kouzlům imunní. Nefungují na
něho.“
Než jsem se jí stihla vyptat na další věci, pokračovala
dál: „Nemám teď čas na dlouhé vysvětlování. Za chvíli tu
bude Valek, a tak to shrnu. Jeleno, jsem tu, abych ti uděla-
la návrh.“
Na svůj poslední návrh jsem si ještě dobře pamatovala –
práce ochutnavače, nebo šibenice. „Co bys mi asi tak moh-
la nabídnout? Mám práci, uniformu a šéfa, za kterého by
člověk umřel. Co bych tak ještě mohla potřebovat?“
„Azyl v Sitii,“ odpověděla suše kouzelnice. „Naučila by
ses tam ovládat a používat svoji moc.“
„Moc?“ vylétlo mi z úst dřív, než jsem se kousla do ja-
zyka. „Jakou moc?“
150
„Ale no tak. Copak ti to ještě nedochází? Sama jsi ji po-
užila už dvakrát jen za tu dobu, co bydlíš v hradě.“
Zatočila se mi hlava. Kouzelnice asi mluvila o mém in-
stinktu, o tom podivném bzučení, které se ozvalo vždy,
když byl můj život ohrožen. Ztuhla jsem strachy. Bylo mi,
jako by mi právě řekla, že mám smrtelnou nemoc.
„Zrovna jsem nedaleko vykonávala svoji tajnou službu,
když mě přitáhla tvoje neotesaná, dravá energie. Jakmile
jsem zjistila, že přichází od Ambroseovy ochutnavačky, vě-
děla jsem, že unést tě na jih je nemožné, protože když ne-
jsi s Valekem, máš ho v patách. Dokonce i teď hodně ris-
kuji. Ale mít divokého kouzelníka tady na severu je prostě
nebezpečná záležitost. Sama se divím, že jsi tu tak dlouho
vydržela, aniž by tvoji sílu někdo objevil. Proto mi nezbylo
nic jiného, než tě odstranit, ale bylo to složitější, než jsem si
představovala. Přesto by nebylo nemožné tě zabít.“
„A teď ti mám věřit? Myslíš, že za tebou půjdu do Sitie
jako ovce na porážku?“
„Jeleno, kdybys nehrála uprchlíka a nevyšla dnes bez
Valeka do lesů, už bys byla mrtvá.“
Nebyla jsem si jistá, zda jí můžu věřit. Co by z toho
měla, kdyby mi pomohla? Proč by mě následovala až sem
a přemlouvala mě, když mě mohla jednoduše zabít? Muse-
la k tomu mít své důvody.
„Takže mi nevěříš,“ zavrčela frustrovaně. „No dobře. Co
takhle drobná ukázka?“ naklonila hlavu a stiskla rty.
Hlavou se mi prohnala ostrá, žhavá bolest. Popadla jsem
se za ni v zoufalé snaze to utrpení ukončit. Potom mě do
čela udeřila nějaká neznámá síla. Zavrávorala jsem a pad-
151
la k zemi. Když jsem se rozplácla na trávě, bolest zmizela
tak rychle, jak přišla. I když mi zrak mlžily slzy, zamžoura-
la jsem na kouzelnici, která ještě pořád klidně stála u kraje
mýtinky. Fyzicky se mě ani nedotkla, ale síla její duše se mi
obemkla kolem hlavy jako vlněná čepice.
„Co to sakra bylo?“ chtěla jsem vědět. „A proč jsi rad-
ši nezpívala?“ Byla jsem ještě napůl omráčená silou jejího
útoku a vzduch obklopující mé tělo mi najednou připadal
jako voda, která mi olizuje kůži. Pomalu jsem se posadila.
„Na slavnostech jsem zpívala, abych ti ulehčila umírá-
ní. Bylo to laskavé gesto. Teď jsem ti ale dala ochutnat úpl-
ně jiné medicíny, abys pochopila, že kdybych tě skutečně
chtěla zabít, určitě bych tu neztrácela čas nějakým poví-
dáním. A rozhodně bych s tím nečekala, až budeš v Sitii.“
Naklonila hlavu, jako by poslouchala šeptání někoho nevi-
ditelného vedle sebe.
„Valek už se ani nepokouší pohybovat nepozorovaně.
Rychle se blíží. Jdou po něm dva muži, ale ti si myslí, že
honí tebe.“ Odmlčela se a stiskla rty do soustředěné čárky.
„Ty dva můžu zdržet, ale Valeka ne.“ Upřela na mě hluboké
oči. „Jdeš se mnou?“
Najednou jsem nemohla promluvit. Vůbec se mi nelíbi-
lo, že si laskavost představuje tak, že někoho uzpívá k smr-
ti. Překvapeně jsem se na ni dívala.
„Ne,“ vysoukala jsem ze sebe nakonec.
„Cože?“ Tohle nebyla odpověď, kterou čekala. „Tobě se
to ochutnávání líbí?“
„To ne, ale když uteču, umřu.“
„Naopak. Umřeš, když tu zůstaneš.“
152
„Ráda to risknu.“ Vstala jsem, oprášila si kalhoty a zved-

la ze země nůž. Poslední věc, kterou jsem téhle ženské chtě-
la vysvětlovat, bylo, že musím každý den dostat protijed.
Proč jí dávat do ruky další zbraň? Jenže na mě byla napoje-
ná natolik, že to hned uhádla.
„Proti motýlímu prachu máme protijed.“
„Opatříš mi ho do rána?“
Zavrtěla hlavou. „Ne. Potřebovala bych víc času. Naši
léčitelé by nejdřív museli zjistit, kde přesně se v tvém těle
ten jed ukrývá. Můžeš ho mít v krvi, ve svalech nebo kde-
koli jinde a oni by museli zjistit, jak přesně zabíjí, aby ho
dokázali zneškodnit.“
Když kouzelnice pochopila, že ničemu nerozumím, vy-
světlila: „Zdroj naší síly, to, čemu ty říkáš kouzlo, je něco
jako deka obklopující celý svět. Naše mysl se na tu sílu umí
napojit a čerpat z ní. Každý člověk má skrytou schopnost
číst myšlenky a myslí ovlivnit i fyzický svět, ale ne všichni
se umějí spojit se zdrojem té moci.“
Nešťastně si povzdychla. „Jeleno, nemůžeme si dovolit
tě tady nechat jen tak běhat s tak nespoutanou silou. Aniž
o tom víš, přitahuješ si energii. Zatímco my ostatní u sebe
máme jen nitku z deky kouzelné moci, ty z ní trháš celé cáry.
Jak budeš stárnout, nasbíráš tolik energie, že to jednou ně-
kde přeteče. Bouchne. A potom neumřeš jen ty, ale poškodí
se i samotné předivo zdroje. V dece vznikne obrovská díra.
To nemůžeme riskovat. Pokud tě nezačneme učit hned, brzy
nebudeš schopná si kouzelnické dovednosti osvojit. To pro-
to nemáme jinou možnost, než tě odstranit dřív, než toho
bodu dosáhneš.“
153
„Kolik času mi zbývá?“ zeptala jsem se.
„Rok. Možná trochu déle, pokud se dokážeš ovládat.
Potom už ti nepomůžeme. A my tě potřebujeme, Jeleno.
Mocní kouzelníci jsou v Sitii vzácný úkaz.“
Rychle jsem si v hlavě prošla možnosti. Ukázka její
moci mě přesvědčila, že je silnější, než jsem si myslela, a že
bych byla hloupá, kdybych jí věřila. Pokud s ní ale nepůjdu,
zabije mě na místě.
A tak jsem se rozhodla jen trochu odložit nevyhnutel-
né. „Dej mi rok. Rok, během kterého snad najdeme stálý
protijed i způsob, jak utéct do Sitie. Rok, kdy se nebudu
muset bát, že mi usiluješ o život.“
Zadívala se mi do očí a hledala v mé hlavě důkaz, že ji
chci obelhat. Nenašla.
„Dobrá. Jeden rok. To ti slibuju.“ Potom se odmlčela.
„Pokračuj,“ pobídla jsem ji. „Dobře vím, že mi chceš
něčím pohrozit. Nebo mě varovat? Jen do toho. Jsem na to
zvyklá. Sama ani nevím, co bych si počala s rozhovorem,
který tak nekončí.“
„Tváříš se jako hrdinka, ale já vím, že kdybych se přiblí-
žila ještě o krok, měla bys mokré kalhoty.“
„Jedině od tvé krve,“ máchla jsem nožem, ale nedoved-
la jsem udržet vážnou tvář. Zněla jsem směšně i sama sobě.
Uchichtla jsem se. Kouzelnice se rozesmála. Ulevilo se mi
tak, že jsem se chechtala, až mi tekly slzy.
Kouzelnice ale zvážněla. Naklonila hlavu a zaposlou-
chala se. „Valek je blízko. Musím jít.“
„Řekni mi ještě jednu věc.“
„Jakou?“
154
„Jak jsi věděla, že budu dnes uprchlíkem? Kouzlem?“
„Ne. Mám své zdroje, které bych tu nerada jmenovala.“
Pokývala jsem hlavou. Musela jsem to alespoň zkusit.
„Buď opatrná, Jeleno,“ vydechla ještě, než zmizela v lese.
Napadlo mě, že ani nevím, jak se jmenuje.
„Irys,“ zašeptala mi v myšlenkách a potom opustila moji
hlavu.
Když jsem přemýšlela nad vším, co mi řekla, napadlo
mě dalších tisíc otázek. Ze všeho nejvíc mi vrtalo hlavou,
kdo z hradního personálu donáší. Protože jsem ale věděla,
že je Irys dávno ta tam, potlačila jsem chuť na ni ještě za-
volat. Místo toho jsem klesla k zemi.
Roztřesenýma rukama jsem vrátila nůž do batohu, vy-
táhla lahev s vodou a dlouze se napila. Docela jsem lito-
vala, že v té nádobě nebylo nic ostřejšího, co by mě páli-
lo v krku. Něco, co by mi dalo zapomenout na pocit, že se
můj život vymkl z pantů.
Musela jsem něco vymyslet dřív, než mě polapí Valek
a ti dva vojáci. Popadla jsem hák a provaz, našla si vhodný
strom a zase zmizela v zeleném baldachýnu. Dala jsem se
znovu na jih a nechala své tělo pracovat, zatímco hlava si
třídila informace.
Když jsem přeručkovala k další stezce přes les, uvelebi-
la jsem se na větvi s dobrým výhledem a zajistila se prova-
zem. Kouzelnice mi sice dala rok času, ale nehodlala jsem
ji lákat jako snadný cíl. Co kdyby si to rozmyslela? Kdo ví,
jak vážně brali kouzelníci své sliby.
Tvrdila, že jsem mocná, a mluvila přitom o něčem, co
jsem celou dobu považovala za svůj pud sebezáchovy, za
155
pouhý instinkt. Když jsem se dostala do ohrožení života,
jako by mě něco posedlo a vyřešilo krizi za mě. Ta síla při-
šla, zachránila mě a zase zmizela.
Mohla to být ta samá moc, kterou mi předvedla Irys?
Pokud ano, musela jsem ji před všemi utajit a zkusit nad ní
získat dost kontroly, aby nezpůsobila katastrofu. Ale jak?
Nejlépe tak, že se budu vyhýbat smrtelným nebezpečím.
Sarkasticky jsem prskla. Jak jsem se měla asi držet dál od
potíží, když si potíže nacházely mě? Jsem sirotek. Můj opa-
trovník mě týral. Pak mě otrávili. A teď mám být ještě kou-
zelnice? Seznam hrozeb byl každý den delší a delší.
Na dlouhé přemýšlení teď ale nebyl čas. Vrátila jsem se
duchem zpět do přítomnosti a zadívala se na stezku pod
sebou. Mladé šlahouny se draly k ušlapané hlíně a hrozily,
že ji zase spolknou. Pochopila jsem, že pode mnou leží jed-
na ze zapomenutých obchodních cest do Sitie.
Čekala jsem na Valeka. Jistě si bude žádat vysvětlení
ohledně setkání s kouzelnicí a já jsem mu ho chtěla dát.
Na jeho příchod upozornilo jen tiché zašustění větve
nade mnou. Zvedla jsem hlavu a zahlédla, jak se odmotává
od větve jako had. Neslyšně seskočil ke mně.
Zdálo se, že zelené maskování je dnes v kurzu. Valek na
sobě měl těsný maskovací oděv s kapucí, která mu zakrý-
vala krk a vlasy. Tvář měl pomalovanou zelenohnědou bar-
vou, s níž kontrastovaly jeho oči.
Trochu zahanbeně jsem si prohlédla vlastní improvizo-
vanou kamufláž. Některé z listů už se roztřepily a uniformu
mi potrhaly ostré větve. Až budu příště utíkat lesem, po-
prosím Dilanu, aby mi ušila oblek podobný tomu Valekovu.
156
„Jsi neuvěřitelná,“ řekl Valek.
„A to je dobře nebo špatně?“
„Dobře. Čekal jsem, že vojáky pořádně proženeš, což se
ti taky podařilo, ale s tímhle jsem opravdu nepočítal,“ uká-
zal na moji uniformu oblepenou listím. „A kromě toho jsi
potkala kouzelnici a celé to nějak přežila,“ dodal sarkasticky.
Takhle si on žádal vysvětlení.
„Sama nevím, co přesně se stalo. Běžela jsem lesem jako
šílená, až jsem doběhla na mýtinku, kde čekala ona. Řekla
jen to, že jsem jí překazila plány, když jsem zabila Reyada.
A pak mě příšerně rozbolela hlava.“ Ještě jsem si na to utr-
pení dobře pamatovala, takže jsem si dovolila dát mu prů-
chod ve svém výrazu. Kdyby Valek jen tušil, co se skutečně
stalo, nežila bych ani ten kouzelnicí slíbený rok, a tak jsem
navázala na jednu z jeho teorií.
Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala: „Začala jsem
si odříkávat jedy, abych tu bolest odehnala. Potom všechno
ustalo a ta kouzelnice řekla, že jsi příliš blízko. Když jsem
otevřela oči, byla pryč.“
„Proč jsi na mě na té mýtině nepočkala?“
„Nevěděla jsem, kam zmizela, a tak jsem se cítila bez-
pečněji v korunách. Stejně mi bylo jasné, že mě najdeš.“
Valek se zamyslel nad mým vysvětlením. Já jsem zatím
maskovala nervozitu tím, že jsem se probírala batohem.
Po dlouhé době se spokojeně zazubil: „Rozhodně jsme
teď veliteli dokázali, že se pletl. Sázel na to, že tě do poled-
ne dopadnou.“
Ulehčeně jsem se usmála a využila jeho dobré nálady
k otázce: „Proč velitel kouzelníky tak nenávidí?“
157
Potěšený výraz na Valekově tváři se v tu ránu vytratil.
„Má mnoho důvodů. Pracovali pro krále. Hříčky přírody,
které svoji moc používaly čistě pro vlastní prospěch. Kou-
zelníci hromadili bohatství a klenoty a léčili nemocné jen
tehdy, když jim jejich rodina královsky zaplatila. Královi
kouzelníci si rádi pohrávali s ostatními a bavilo je působit
zmatek. Proto s nimi nechce nic mít.“
„A co kdyby je raději využil pro vlastní účely?“ vyzví-
dala jsem dál.
„Myslí si, že se jim nedá věřit, ale já sám tak úplně ne-
vím,“ pokrčil rameny a zadíval se někam do země. „Chápu
velitelovy obavy a vím také, že byla dobrá strategie všechny
královy kouzelníky zlikvidovat, ale myslím si, že mladší ge-
nerace by se dala přemluvit ke spolupráci a využít při špio-
náži. V tomto bodě se moje a velitelovy názory míjí, takže
dal i přes mé argumenty…“ Valek se zarazil a zdálo se, že
se mu příliš nechtělo dopovědět, co nakousl.
„Co dal?“
„Dal příkaz zabít všechny, kteří se narodí byť jen s ne-
patrnou stopou kouzelné moci v krvi.“
Věděla jsem, že všichni jižní špehové a královi kouzelní-
ci byli popraveni, ale představa, že někdo vytrhne malé dítě
z náručí matky a zavraždí ho, mě vyděsila. „Ubohé děti.“
„Je to sice brutální, ale ne tak, jak si myslíš,“ řekl Valek
se smutkem v očích. „Schopnost napojit se na zdroj při-
chází až v pubertě, zhruba kolem šestnáctého roku. Větši-
nou trvá další rok, než si toho někdo kromě jejich rodiny
všimne a oznámí to. Takový člověk potom buď uteče do Si-
tie, nebo si ho najdu já.“
158
Jeho slova na mě dopadla jako dřevěný trám. Zalapa-
la jsem po dechu. V šestnácti si mě přece vyhlédl Brazell!
Přesně v době, kdy můj pud sebezáchovy začal reagovat na
jejich mučení. Testovali moje kouzelné schopnosti? Proč
mě ale neudali? Proč mě Valek nepřišel zabít?
Netušila jsem, co Brazell chce, a povědomí o mé síle mi
jen přidávalo další položku na seznam způsobů, jak asi ze-
mřu. Jestli se Valek dozví, kdo jsem, jsem mrtvá. Pokud
nenajdu způsob, jak se dostat do Sitie, jsem mrtvá. Pokud
někdo otráví velitelovo jídlo, jsem mrtvá. Pokud Brazell
dostaví továrnu a povede se mu pomstít za smrt syna, jsem
mrtvá. Mrtvá, mrtvá, mrtvá, mrtvá. Umřít na otravu mo-
týlím prachem mi začalo připadat jako příjemná alternati-
va. Byl to totiž jediný způsob, jak si rozhodnout, kdy, kde
a jak se to stane.
Asi bych se propadla do hluboké propasti sebelítosti,
kdyby mě Valek nepopadl za rameno a nepřitiskl si prst
k zeleným rtům.
K uším mi dolehl vzdálený dusot kopyt a šum hlasů.
Nejdřív mě napadlo, že je to jen iluze vyvolaná kouzelni-
cí, ale potom jsem zahlédla muly i s povozem širokým přes
celou pěšinu. Výhonky a větve keřů švihaly o kola. Ve voze
byly zapřažené dvě muly a vedl je muž v kupecké unifor-
mě. Celá karavana pak čítala šest vozů a šest mužů, kteří si
po cestě povídali.
Na prvním voze ležely jutové pytle – možná s moukou
nebo zrním. Poslední vezl podivné, oválné žluté tobolky.
Dnes je v Hadím lese veselo, pomyslela jsem si. Už chy-
běli jen ohňoví tanečníci seskakující ze stromů.
159
S Valekem jsme tiše seděli na větvi a nechali je projet.
Uniformy měli prosáklé potem a někteří si vykasali kalho-
ty, aby o ně nezakopli. Pásek jednoho z nich byl utažený
tak těsně, že se mu kolem pasu řasila přebytečná látka, za-
tímco druhému div pupek neutrhl knoflíky. Tihle chudá-
ci asi neměli stálý domov – žádná švadlena by je nepustila
ven navlečené jako strašidla.
Když byli z doslechu, zašeptal mi Valek do ucha: „Ni-
kam nechoď, hned se vrátím.“ Neslyšně seskočil na zem
a vydal se za karavanou.
Neklidně jsem se vrtěla na větvi a přemítala, jestli mě
ti dva, které měl Valek v patách, objeví dřív, než se vrátí.
Slunce už mizelo za obzorem a výheň dne začal vyhánět
chladivý noční vánek. Svaly už mě z nehnutého sezení bo-
lely a z těla mi rychle odcházela energie. Den v korunách
stromů mě unavil. Poprvé jsem s obavami pomyslela na to,
že v lese možná přenocuju až do rána. Nikdy bych neřekla,
že se mi podaří zůstat na svobodě tak dlouho.
Valek se konečně vrátil a mávnutím mi pokynul, abych
seskočila. Pomalu jsem se zvedla a ztuhlými prsty bojovala
s uzlem na provaze. Únavou jsem se celá třásla.
Podal mi nějaký měšec. Když jsem nakoukla dovnitř,
uviděla jsem ty podivné žluté lusky z posledního vozu. Když
jsem si je prohlédla blíž, zjistila jsem, že mají tak dvacet cen-
timetrů na délku a deset rýh táhnoucích se z jednoho konce
na druhý. Uprostřed byl lusk nejširší. Když jsem ho sevřela
v dlaních, spočívaly prsty jedné ruky na prstech druhé.
Ohromilo mě, s jakou šikovností je Valek dokázal ukrást
za denního světla z jedoucího vozu. „Jak jsi k nim přišel?“
160
„Obchodní tajemství,“ zazubil se Valek. „Ukrást je bylo
snadné, ale musel jsem počkat, až ti chlapi zastaví, aby na-
pojili muly.“
Když jsem vrátila lusk zpět do měšce k ostatním, všimla
jsem si, že na jeho dně leží několik tmavě hnědých kamín-
ků. Vytáhla jsem je ven a pozorně prozkoumala. Vypadaly
spíš jako fazole.
„Co to je?“ zeptala jsem se.
„Ukradl jsem jim je z pytlů,“ vysvětlil Valek, „a ty je při-
neseš veliteli. Řekneš mu, že netuším, co to je a odkud to
sem přišlo, a tak jsem se vydal za karavanou, abych zjistil,
kam jede.“
„Dělají něco nezákonného?“
„To nevím. Pokud jsou tyhle lusky ze Sitie, pak ano. Je
zakázáno obchodovat s jihem. Pokud ale něco vím jistě,
pak to, že tihle chlapi žádní kupci nejsou.“
Už jsem se ho chtěla zeptat, jak na to přišel, když mi to
v hlavě sepnulo. „Nesedí jim uniformy. Možná si je půjčili?
Nebo ukradli?“
„Nejspíš ukradli. Kdyby sis šla uniformu půjčit, poprosila
bys o nějakou, která ti padne.“ Valek se zaposlouchal do zvu-
ků lesa. Při západu slunce hmyz bzučel hlasitěji než za dne.
„Jeleno, najdi ty dva muže, kteří tě tu odpoledne hledali,
a nech se odvést zpět do hradu. Nechci, abys chodila v noci
sama po lese. Pokud ta kouzelnice plánuje další útok, bude
si muset poradit se dvěma lidmi navíc, na což už asi ne-
bude mít energii. Neříkej nikomu o tom, že jsi šplhala po
stromech, ani o kouzelnici a karavaně, jasné? Tohle všech-
no pak povíš jen a jen samotnému veliteli.“
161
„A co můj protijed?“
„Velitel ho má po ruce dost a dá ti ho. A neboj se o svo-
ji odměnu – už sis ji dávno vysloužila do posledního pět-
níku. Až se vrátím, postarám se o to, aby ti ji také vyplati-
li. Teď ale musím běžet, nebo se za tou karavanou poženu
celou noc.“
„Valeku, počkej,“ zavolala jsem na něho. Už to bylo dnes
podruhé, kdy mi někdo chtěl upláchnout bez vysvětlení,
a začínalo mě to unavovat.
Zastavil se.
„Jak najdu ty ostatní?“ Když zapadlo slunce, přestávala
jsem se orientovat a nebyla jsem si jistá, zda se dostanu na
mýtinu nebo do hradu.
„Dej se touhle stezkou,“ ukázal směrem, odkud přije-
ly vozy. „Já jsem je setřásl, než jsem přišel za tebou. Vojáci
mířili na jihozápad a tuhle cestu určitě sledují. Je to, tech-
nicky vzato, ta nejlepší strategie.“
S těmi slovy odběhl pryč. Dívala jsem se za ním. Pohy-
boval se s elegancí jelena a pod těsným maskovacím oble-
kem mu hrál každý sval.
Jakmile zmizel, schválně jsem drtila pod podrážkou
drobný štěrk, abych na sebe upozornila. Soumrak zbavil
stromy barvy a v mém srdci se usadila úzkost. Při každém
zašustění jsem nadskočila a ohlížela se přes rameno. Na-
jednou jsem si přála, aby tu Valek byl se mnou.
Vzduch pročísl triumfální skřek a než jsem stačila zarea-
govat, tiskla mě něčí postava k zemi.
116.
„A mám tě!“ zahřímal chlap a obkročmo si na mě sedl.

I když jsem ryla obličejem v zemi a ústa jsem měla plná
Lkamení,
o c k erozeznala
d i n jsem d a rhrubý
k n hlas
e s sz dnešního
odpoledne.
aZkroutil
coffin, Imi
hadruce
nothing to distract
za záda a cvakla mepouta.
from my memories. Vivid
„Nepřeháníš
recollections to teďtotrochu,
waited ambush Janko?“ zeptal se jeho
me whenever my spo-
mind
lečník.
wandered.
Janko ze mě laskavě
Encompassed by the slezl a vytáhl
blackness, mě na nohy. V přítmí
fjsem
lameszjistila,
stabbingže člověk, kterýThough
at my face. mě drží,my je hubený jakbeen
hands had za groš
tied
kudla
to a má
a post thatbradku a po vojensku
dug sharply into my nakrátko
back, I had střižené vlasy.
recoiled from
Od spánku k uchu se mu táhla tlustá jizva a chyběl
the onslaught. The fire had pulled away just before blisteringmu kus
boltce.
„Víš, jakou dalo práci ji najít? Nechci, aby mi znovu
singed off.
upláchla,“ zabručel Janko.
Jeho společník byl asi stejně vysoký jako on, ale dvakrát
tak široký. Vytrénované svaly se mu rýsovaly pod masko-
the
vacímoisture
uniformouin mya mouth
na čelehad mělgone and myprstýnky
přilepené teeth radiated
zpoce-heat
163
ných vlasů. Z dálky jsem nepoznala, jaké má oči, protože
jsem viděla jen čerň jeho zornic.
Chtělo se mi utéct. Už byla skoro tma a já jsem stála
spoutaná uprostřed lesa ve společnosti dvou cizích mužů.
Věděla jsem, že to jsou velitelovi vojáci a profesionálové,
ale stejně se mi rozbušilo srdce.
„Pěkně jsi nám to pohnojila,“ prskl Janko, „teď bude-
me všichni převelení a budeme kvůli tobě drhnout latríny.“
„To stačí,“ zavrčel Bezbarvé oko. „My dva nic drhnout ne-
budem, protože jsme ji nakonec našli. A podívej, jak vypadá.
Nikdo nečekal, že se bude maskovat, proto nám tak dlouho
unikala. I tak se z toho ale kapitán podělá, až tu holku uvidí.“
„Už je zpátky v hradě?“ zeptala jsem se, abych jim vnuk-
la myšlenku, že je čas se vrátit.
„Ne, vede další četu kousek dál na jihozápad. Budeme
k němu muset jet.“
Povzdychla jsem si. Trochu jsem doufala, že se rychle
dostanu zpět do hradu.
„Co kdybys za ním poslal tady Janka a odvedl mě zpět
k veliteli?“
„Promiň, ale nesmíme se za žádných okolností rozdělit.
Chodit smíme jen ve dvojicích, bez výjimky.“
„Ehm...“ ozval se Janko.
„Jmenuju se Jelena,“ pomohla jsem mu.
„Proč se tak těšíš zpátky?“ zeptal se.
„Protože se bojím tmy.“
Bezbarvé oko se rozesmál. „Tak o tom trochu pochybu-
ju. Janko, sundej jí ta pouta, ta nám neuteče. Proč by taky
utíkala, když cvičení skončilo?“
164
Janko zaváhal.
„Máš moje slovo,“ ujišťovala jsem ho. „Neuteču ti, když
mi ta pouta sundáš.“
Něco zamručel, ale nakonec přece jen cvakl kovový zá-
mek. „Díky,“ otřela jsem si hlínu z obličeje.
Kývl a ukázal na svého společníka: „Tohle je Ardenus.“
„Krátce Ari.“ Podal mi ruku jako rovný rovnému, což
byla mezi vojáky čest.
Vážně jsem ji stiskla a pak už jsme se vydali na jihozá-
pad za kapitánem.
Cesta zpět do hradu byla skoro komická. Skoro. Užila bych

si ji víc, kdyby moje svaly neprotestovaly při každém pohy-
bu a únava mě netížila jako starý kabát.
Kapitán těch dvou pěnil a soptil, když jsme ho konečně
dohnali. „Ale ale, koho nám to ti naši dva milánkové na-
šli?“ protáhl kapitán Parfett s pleší tak upocenou, že mu
kapky stékaly po tváři za límec. Na kapitána byl už příliš
starý, takže mě hned napadlo, jestli mu bylo povýšení ode-
přeno pro jeho neurvalost.
„Tak já mám mít nejlepší zvědy v celé Ambroseově ar-
mádě,“ křičel na Ariho s Jankem, „a vy mi předvedete tohle!
Můžete mi vysvětlit, co vám na polapení téhle potvory trva-
lo sedmnáct hodin?!?“ Když Parfett na ty nebožáky vřískal,
domyslela jsem si i ve tmě, jak mu fialoví tvář.
Rozhodla jsem se ho neposlouchat a raději si prohléd-
la jednotku. Pár tváří se ušklíblo v tichém souhlasu s kapi-
tánem, ostatní si šli rezignovaně po svých, protože zlostné
výstupy svého velitele znali jako své boty, a jiní se tvářili
165
znuděně. Jeden z mužů s oholenou hlavou a kotletami na
skráních na mě nepříjemně zíral. Když jsem se mu podíva-
la do očí, uhnul pohledem ke kapitánovi.
„Nixi, dej té bestii okovy,“ přikázal mu Parffet a chlap
s kotletami sundal z pásku pouta. „Jak vidím, naše dvě pri-
madony se ani neobtěžují dodržovat předepsané kroky.“
Když se Nix blížil, začala jsem se rozhlížet po únikové
cestě. Sice jsem Jankovi slíbila, že neuteču, ale to jen v pří-
padě, že do hradu pojedu bez pout. Ari asi vycítil mé úmy-
sly, a tak mi položil těžkou ruku na rameno.
„Dala nám slovo, že neuteče, pane,“ bránil mě.
„Jako by její slovo něco znamenalo,“ uplivl si Parffet.
„Dala slovo,“ zopakoval Ari hlasem, který ze všeho nej-
víc připomínal varovné psí vrčení.
Parffet tedy nerad povolil změnu plánu, ale pořádně
si zchladil žáhu na ostatních vojácích, které hnal ostrým
tempem zpět do hradu.
Šla jsem mezi Arim a Jankem jako cenná trofej. Ari mi
vysvětlil, že jeho kapitán nemá rád překvapení a můj celo-
denní výlet do lesa ho značně rozladil.
„To, že jsme tě našli zrovna my, ho taky nepotěšilo, pro-
tože si nás do pátrací čety nevybral sám, ale poslal nás
k němu Valek,“ vysvětlil Janko.
Parfettova nálada se ještě zhoršila, když nás předběhla
skupina psovodů. Psi štěkali, vojáci se pletli jeden druhé-
mu pod nohy a všude zavládl chaos. Na chvilku jsem zpa-
nikařila, když jsem viděla, jak se na mě žene smečka psů,
ale ti mě přivítali jen vrtícími chvosty a uslintanými jazy-
ky. Jejich radost byla nakažlivá, a tak jsem je s úsměvem
166
podrbala za uchem a přestala je hladit teprve ve chvíli,
kdy podmračený Parfett zavřeštěl: „Tak bude tady pořá-
dek?!“
Psi pobíhali bez obojku, protože s námi šel správce psin-
ce. Jakmile jim Porter poručil, poslušně se seřadili a šli dál.
Velitelka jednotky se psy byla také zklamaná, že mě nena-
šla ona, ale nesla porážku s větší grácií než Ariho kapitán.
Představila se jako kapitánka Etta a šla se mnou celou ces-
tu, aby se mě pořádně vyptala, jak se mi podařilo „utéct“.
Hned jsem si ji oblíbila za její nenucené, zdvořilé chování
i za to, že její dlouhý, špinavě blonďatý cop téměř porušo-
val pravidla vojenského úboru.
Proto jsem jí taky řekla tolik pravdy, kolik jsem jen
mohla, aniž bych porušila Valekův rozkaz. Když se zeptala,
proč zmizel můj pach, zalhala jsem a řekla, že jsem šla vo-
dou na sever a potom zamířila na východ.
Etta zavrtěla hlavou. „A my jsme celou dobu mysleli, že
půjdeš rovnou na jih. Parffet měl pravdu, když tě hledal na
východě.“
„Ve skutečnosti jsem opravdu chtěla na jih, ale nejdřív
jsem potřebovala zmást psy.“
„A to se ti podařilo. Velitel nebude rád. Ještě dobře, že tě
Ari s Jankem našli. Kdybys zůstala v lese až do rána, všech-
ny by nás degradoval.“
Posledních pět kilometrů do hradu jsem si pamatova-
la jen matně, protože jsem každou trochu rychle slábnoucí
energie soustředila na to, aby se moje nohy sunuly vpřed
a já stačila vojákům. Když jsme se zastavili, chvilku mi tr-
valo, než jsem si uvědomila, že jsme v hradě.
167
Bylo už pozdě po půlnoci a naše kroky se odrážely od
mlčenlivých kamenných zdí. Psi běželi za Porterem do
psince, zatímco vojáci pokračovali nahoru do velitelo-
vy pracovny. Náš pochod skončil mezi opuštěnými stoly
v trůnním sále.
Z otevřených dveří velitelovy pracovny proudilo ven
světlo luceren. Stráže u dveří se sice tvářily lehce pobaveně,
ale zůstaly klidně stát. Parffet s Ettou si vyměnili rezigno-
vané pohledy a vešli k veliteli. Já jsem se došourala k prv-
ní židli a padla na ni únavou i přes riziko, že už hned tak
nevstanu.
Kapitáni se brzy vrátili. Parffet se mračil a v Ettině tváři
se nezračilo vůbec nic. Oba poslali své jednotky spát. Z po-
sledních sil jsem se snažila vstát. Když si toho Etta všimla,
přispěchala a pomohla mi na nohy.
„Děkuju,“ usmála jsem se na ni.
„Velitel tě čeká.“
Kývla jsem. Etta spěchala za svými lidmi, zatímco já jsem
se vydala rovnou do kanceláře. Před dveřmi jsem zaváhala.
Moje oči už přivykly přítmí, a tak je svit luceren skoro zra-
ňoval.
„Pojď dál,“ přikázal velitel Ambrose.
Postavila jsem se před jeho stůl. On seděl stejně nehyb-
ně a neproniknutelně jako vždy a jeho éterická tvář nenes-
la ani jednu vrásku. Docela mě zajímalo, kolik mu asi je let.
Podle jeho šarže bych hádala, že bude starší, ale jeho štíhlá
postava a mladistvá tvář mě nutily odhadnout jeho věk na
něco kolem čtyřicítky. Mohl tedy být tak o sedm let starší
než Valek, pokud jsem Valekův věk odhadla správně.
168
„Hlášení?“
Detailně jsem popsala, co jsem celý den dělala, a nevy-
nechala jsem ani lezení po stromech, ani setkání s kouzel-
nicí. Veliteli jsem řekla všechno tak, jak jsem to vyprávě-
la Valekovi, a své hlášení jsem uzavřela zprávou o podivné
karavaně a Valekově příkazu se nechat chytit a vrátit zpět
do hradu. Potom už jsem jen čekala na velitelovy otázky.
„Takže Ari s Jankem tě nedopadli?“ zeptal se.
„Ne, ale oni jediní se dostali do mé blízkosti. Prošli pří-
mo pod stromem, v jehož koruně jsem se schovávala, a byli
dost schopní na to, aby se jim podařilo hodnou chvíli sle-
dovat Valeka.“
Velitel tiše seděl a jeho zlaté oči se dívaly někam do ne-
známa, jak jeho mysl zpracovávala informace. „Kde jsou ty
věci, které si Valek vzal z karavany?“
Otevřela jsem batoh a položila lusky i fazole na velite-
lův stůl.
Vzal jeden žlutý lusk do ruky, otočil ho mezi prsty a zase
položil. Potom potěžkal fazole v dlani, k jedné čichl a nako-
nec ji rozlomil. Vevnitř byla stejně nezajímavá jako zvenčí.
„Tady v Ixii tohle neroste, takže to sem někdo musí vo-
zit ze Sitie. Jeleno, vezmi si je s sebou a pořádně je prozkou-
mej. Zjisti mi, co je to za rostlinu a kde přesně se pěstuje.“
„Já?“ vytřeštila jsem oči. Čekala jsem, že tu ty podivné
lusky nechám a zase na ně zapomenu.
„Ano. Valek mi stále připomíná, abych tě nepodceňo-
val. Dnes jsi mi skutečně ukázala, co v tobě vězí. Generál
Brazell ti poskytl slušné vzdělání – byla by škoda ho pro-
marnit.“
169
Chtěla jsem protestovat, ale velitel mě stroze poslal
pryč. S povzdechem jsem odvlekla své únavou ztěžklé tělo
do koupelen, kde jsem ze sebe celá bolavá stáhla listy po-
lepenou uniformu, umyla si tvář a krk od hlíny a ponořila
se do horké lázně.
Blaženě jsem zavřela oči, když mi horká voda prohřá-
la namožené svaly. V naději, že ze sebe dostanu Randovo
lepidlo, jsem si rozpustila vlasy, zaklonila hlavu a necha-
la svoji hřívu splývat na hladině. Tiché pleskání vody mě
uspávalo.
Najednou jsem ucítila na ramenou něčí hrubé ruce,
a než jsem se pořádně probrala, plnila mi voda ústa i nos.
Vyděšeně jsem ruce odstrčila, ale povolily jen na chvilku
a potom mě zase tlačily pod vodu. Instinktivně jsem zaryla
prsty do útočníkových paží, a než jsem si stihla vynadat za
vlastní hloupost, vyhodila mě obrovská síla z vany a pusti-
la na studenou zem.
Vyskočila jsem na nohy v očekávání dalšího výpadu,
ale přede mnou stála jen Margg se znechuceným výrazem
v těstovité tváři a z rukávů jí kapala voda. Otřásla jsem se
zimou a odhrnula si mokré vlasy z tváře.
„Co si sakra myslíš, že děláš?“ vystartovala jsem na ni.
„Zachraňuju ti tvůj mizernej život,“ zavrčela.
„Cože?“
„Nemysli si, že mě to těší. Vlastně by se mi docela líbilo,
kdyby ses tu utopila jako krysa a spravedlnosti by bylo ko-
nečně učiněno za dost, ale velitel mi poručil, abych tě vy-
hledala a postarala se o tebe.“ Popadla ručník a hodila mi
ho. „Možná jsi Valeka a velitele omámila natolik, že si my-
170
slí, jak nejsi chytrá, ale kdybys byla taková hlavička, sotva
bys usínala v hluboké vaně plné vody.“
Snažila jsem se přijít na nějakou kousavou odpověď,
abych se bránila, jak mi poradila Dilana, ale byla jsem tak
unavená, že mi hlava nepracovala. Jen to, že mi Margg za-
chránila život, tam zůstalo. Bylo to tak divné pomyšlení, že
jsem sama netušila, kam ho zařadit.
Margg nenávistně frkla. „Jen jsem plnila rozkazy, i když
někteří by jistě tvrdili, že jsem překročila své kompetence.
Tak na to nezapomeň, ty kryso.“
Otočila se a chtěla odejít, ale zamotala se do sukní a za-
kopla. To je teda dramatický odchod, pomyslela jsem si zlo-
myslně, zatímco jsem se sušila ručníkem.
Za záchranu života jsem Margg ani v nejmenším vděčná
nebyla – pokud mě tedy z vody opravdu vytáhla a nechtěla
mě spíš utopit. Možná mě spíš jen tak ze zlomyslnosti při-
držela pod hladinou, a když si to dostatečně užila, zase mě
„zachránila“. Žádnou laskavost jsem ženské, která mě necha-
la po otravě miláčkem ležet ve vlastních zvratcích, psala mi
hnusné vzkazy do prachu pokoje, který měla za úkol uklidit,
a hlavně vynášela informace Brazellovi, nedlužila. Pokud mě
teď zachránila, brala jsem to spíš jako omluvu za jednu z těch
věcí, ale rozhodně ne za všechny. To ona mi ještě dlužila.
Horká lázeň mi trochu uvolnila ztuhlé svaly a rozmo-
čila i lepidlo, takže jsem si bez větších těžkostí odlepila
z kůže listí. Na vlasech mi ještě nějaké viselo, ale doufala
jsem, že ho skryju v účesu.
Cesta chodbou do Valekových komnat se mi zdála ne-
konečná. Jako zombie jsem procházela křižovatkami, dveř-
171
mi a průchody, hnaná jen jednou jedinou touhou: dostat se
do postele.
Dalších několik dní probíhalo jako obvykle. Ochutnávala

jsem velitelova jídla, chodila do knihovny shánět informa-
ce o žlutých luscích a procházela se okolo hradu. Den na
svobodě mi vlil do žil novou touhu po přírodě, a pokud už
jsem se nemohla houpat v korunách, aspoň jsem objevo-
vala hradní pozemky.
Na překreslené mapě hradu jsem našla knihovnu. Měla
několik pater a přetékala tituly. Vzduch tam byl prosycen
pachem hniloby, opuštění a prachem. Bylo mi smutno, že
taková studnice vědomostí leží ladem, protože velitel nevi-
děl rád, když se lidé vzdělávali víc, než bylo nezbytně nutné
pro výkon jejich práce.
Ve vojenském státě se lidé cvičili jen na jednu jedinou
věc a učení jen tak bylo považováno za ztrátu času a vyvo-
lávalo nemalé podezření.
Jakmile jsem zjistila, že knihovna je opravdu opuštěná,
přenesla jsem tam lusky a fazole, abych si nemusela vlá-
čet těžké knihy do pokoje a zase zpět. V rohu jsem si našla
skryté místečko s dřevěným stolem hned proti obrovské-
mu vejčitému oknu, které naprosto náhodně rušilo struk-
turu zadní stěny. Proudilo jím denní světlo, a když jsem
oprášila stůl, proměnil se koutek u okna v moji pracovnu.
Rozřízla jsem jeden z lusků a objevila uvnitř bílou, vazkou
hmotu. Chutnala sladce citrusově s nádechem kyselé, jako
by začala kvasit. V bílém masíčku se schovávala semínka.
Po opláchnutí jsem jich napočítala třicet šest. Připomínala
172
fazole z karavanu. Moje nadšení se ale vytratilo, když jsem
čerstvá semínka s fazolemi porovnala na slunci. Semínka
byla fialová, a když jsem do jednoho kousla, chutnala hoř-
ce a trpce, zatímco hnědé fazole měly daleko příjemnější,
zemitou příchuť.
Protože jsem vycházela z toho, že lusky jsou ovoce a fa-
zole jsou jedlé, vytáhla jsem si všechny botanické knihy,
které jsem na policích našla, a navršila je vedle sebe na pra-
covní stůl. Potom jsem se znovu vydala mezi regály a po-
dala si ještě všechno, co tu bylo o jedech. Těch tu bylo pod-
statně méně – ty zajímavější si asi odnesl Valek. Když jsem
vstala potřetí, hledala jsem literaturu o kouzlech, ale nena-
šla vůbec nic.
Zůstala jsem stát před prázdnou policí. Jak divné, ucho-
vávat si v přetékající knihovně tolik prázdného místa! Že
by právě tam dřív ležely spisy o magii? Vzhledem k tomu,
co jsem věděla o velitelově vztahu ke kouzelníkům, by mě
neudivovalo, kdyby nechal veškerou podobnou literaturu
zničit. Napadlo mě, že třeba některá ze zakázaných knih
náhodou spadla do spodních pater, a tak jsem se tam po-
dívala. Moje úsilí bylo odměněno objevem útlého svazeč-
ku s názvem Zdroje magické síly. Přitiskla jsem si ho na
hruď, jak mě zalila vlna strachu. Pořádně jsem se rozhléd-
la, abych se přesvědčila, zda jsem tu skutečně sama, a po-
tom zpocenýma rukama schovala knihu do batůžku. Plá-
novala jsem si ji přečíst později, nejlépe ve svém pokoji
a za zamčenými dveřmi.
Celá šťastná ze svého zakázaného objevu jsem hledala
v knihovně pohodlnou židli tak dlouho, až jsem jednu na-
173
šla a odtáhla k sobě do koutku. Vyprášila jsem čalounění
z purpurového sametu. Byl to ten nejelegantnější kus ná-
bytku, který jsem v celém hradě viděla. Kdo na té židli asi
sedal přede mnou? Byl snad mrtvý král bibliofil? Obsáhlá
knihovna by o tom vypovídala. Pokud ovšem neříkala jen
tolik, že měl v oblibě svého knihovníka.
Na židli s purpurovým čalouněním jsem potom strá-
vila mnoho hodin nad botanickou literaturou. Nezjistila
jsem ale vůbec nic. Plánovala jsem tu luskovou záhadu vy-
řešit jen v letu, zatímco si budu hledat informace pro sebe.
Pilnou práci přerušovalo jen ochutnávání velitelova jídla
a moje odpolední procházky kolem hradu.
Od hry na uprchlíka uplynuly už čtyři dny a já jsem
dnes šla ven s jediným cílem: najít místo s výhledem na
východní bránu, kde by si mě nevšimly davy lidí proudící
dovnitř a ven.
Valek se ještě nevrátil z mise. Včera se konalo slavnostní
ukončení týdenních slavností ohně a Rand mě s očividnou
kocovinou informoval, že generál Brazell s doprovodem
konečně opustí hrad východní bránou a vydá se domů.
Touha ho vidět odjíždět na vlastní oči mě teď donutila jít si
vyhlédnout dokonalou pozorovatelnu.
Kasárny velitelovy armády se nacházely v severový-
chodním a jihozápadním rohu hradního komplexu. V se-
verovýchodních kasárnách se budovy ve tvaru L táhly od
severní až k východní bráně a vedle nich se rozkládalo
čtvercové cvičiště obehnané plotem, u něhož se během cvi-
čení vždycky srotil hlouček zvědavců z řad obyvatel hradu,
aby se podíval na vojáky. Dnes odpoledne jsem se k nim
174
také přidala, protože kromě výhledu na cvičiště jsem měla
jako na dlani i východní bránu.
Randovy informace byly přesné, a tak se mi před očima
brzy vynořila přehlídka zelenočerných uniforem. Upro-
střed svých nejvěrnějších rádců se na konci průvodu nesl
na své šedivé klisně Brazell. Družina pokračovala dál a lidi
kolem ignorovala.
Dívala jsem se, jak se Brazellova záda pomalu vzdalují,
když se mi po boku objevil Reyadův duch. Usmál se a za-
mával otci na rozloučenou. Otřásla jsem se strachy a ohléd-
la. Viděl ho ještě někdo? Skupinka lidí, která mě ještě před
chvílí obklopovala, zmizela. Vystrašil je snad Reyad? Když
jsem se na něho ale znovu otočila, byl ten tam.
Najednou se mě dotkla něčí ruka. Ucukla jsem.
„Ještě že už odtáhli,“ ukázal Ari bradou k východní brá-
ně. Dnes jsem ho poprvé viděla v denním světle, a tak jsem
si všimla, že má tak světle modré oči, že se mi potmě jevi-
ly bezbarvé.
Ari stál s Jankem na druhé straně plotu. Oba na sobě
měli košile bez rukávů a krátké kalhoty, v nichž se vojákům
pohodlně cvičilo. Po tváři jim tekl pot smíchaný s prachem
a na těle vykvetly nové modřiny a ranky.
„Ty jsi určitě stejně ráda jako my, že vypadli,“ řekl Janko
a opřel si dřevěný cvičný meč o plot, aby si volnýma ruka-
ma otřel lemem košile upocenou tvář.
„To jsem,“ usmála jsem se.
S očima upřenýma na východní bránu jsme tam ještě
chvíli stáli v přátelském tichu a dívali se, jak Brazell opou-
ští hrad.
175
„Chceme ti poděkovat, Jeleno,“ řekl Ari.
„Za co?“
„Velitel nás povýšil na kapitány. Říkal, že jsi mu dala
dobré reference,“ odpověděl Janko.
Příjemně mě překvapilo, že velitel dal na má slova, a tak
jsem se na oba vojáky usmála. Poznala jsem, že ti dva jsou
přátelé a věří si. Před třemi lety jsem podobné city sdíle-
la s May a Carrou v sirotčinci, ale potom mě Reyad vyrval
z jejich kruhu a uvrhl mě do samoty. Někde v srdci mi ješ-
tě teď zela bolestivá prázdnota. Rand mi věnoval své přá-
telství, ale pořád jsme si od sebe drželi odstup. Já jsem ale
toužila po blízkosti, v niž jsem jako ochutnavačka nemoh-
la ani doufat. Kdo by si taky troufl mít rád člověka, který
pravděpodobně nepřežije do příštího roku?
„Teď děláme průzkumníky pro velitelovu elitní gardu,“
řekl Janko s hrdostí v hlase.
„Máš to u nás, Jeleno. Kdykoli budeš něco potřebovat,
stačí říct,“ dodal Ari.
Jeho slova mi vnukla odvážnou myšlenku. Brazell byl
sice pryč, ale to neznamenalo, že mě neohrožoval. Rychle
jsem pátrala po důvodech, proč by můj plán nebyl dobrý
nápad, ale žádné závažné jsem nenašla.
„Vlastně bych pomoc potřebovala hned.“
Ari s Jankem překvapeně vykulili oči. „S čím?“ zeptal se
Ari, když se trochu probral z ohromení.
„Musím se naučit pořádně bránit. Ukážete mi, jak pou-
žívat zbraně a pár užitečných chvatů?“ Zadržela jsem dech.
Možná jsem toho po nich chtěla příliš? Na druhou stranu –
za zeptání člověk nic nedá a aspoň jsem to zkusila.
176
Ari s Jankem se na sebe zadívali. Povytáhli obočí, naklo-
nili hlavu, našpulili ústa a několikrát sotva znatelně máv-
li rukou v konverzaci beze slov.
„Jakou zbraň bys chtěla?“ zeptal se Ari stále váhavě.
Hlavou se mi honilo tisíc myšlenek. Potřebovala jsem
něco malého, co se dalo skrýt do uniformy. „Asi nůž,“ řek-
la jsem, protože jsem věděla, že ten Randův budu muset
vrátit do kuchyně.
Následovala další tichá výměna názorů. Ari by i souhla-
sil, ale jeho přítel se na ten nápad příliš netvářil.
Už jsem to nemohla vydržet. „Hele,“ řekla jsem, „já po-
chopím, když odmítnete. Nechci vás dostat do potíží a vím,
co si o mně Janko myslí. Myslím, že jeho přesná slova zně-
la: ‚Je to kriminálnice.‘ Takže pokud to pro mě neuděláte,
nebudu se zlobit.“
Znovu se na mě ohromeně podívali.
„Jak to...“ vyhrkl Janko, ale než dopověděl, bouchl ho
Ari do ramene.
„Slyšela nás v tom lese, ty troubo. Jak daleko jsi od nás
byla?“ otočil se na mě.
„Tak pět metrů.“
„Sakra,“ zavrtěl Ari hlavou tak prudce, až se mu na ní
roztančily blonďaté kudrny. „Nebojíme se ani tak tebe jako
Valeka. Pokud proti tomu nebude nic mít on, rádi tě zacvi-
číme. Souhlas?“
„Souhlas.“
Potom jsme si s Arim srdečně podali ruce. Když jsem se
otočila na Janka, tvářil se zamyšleně.
„Vystřelovák!“ prohlásil a popadl mě za ruku.
177
„Cože?“ zeptala jsem se.
„Vystřelovák je daleko lepší než obyčejnej nůž,“ vysvět-
lil Janko.
„Ale kde bych ho nosila?“
„Připnutý popruhem ke stehnu. Stačí si udělat díru
v kapse u kalhot, abys na něj dosáhla. Kdyby tě někdo na-
padl, sáhneš do kapsy, vytáhneš kudlu, zmáčkneš tlačítko
a vyletí dvaceticentimetrová čepel,“ předvedl mi Janko ten
pohyb a na oko bodl Ariho, který se dramaticky chytil za
břicho a klesl k zemi.
Dokonalé, pomyslela jsem si. Potěšená myšlenkou, že se
přece jen naučím bránit, jsem se zeptala: „Kdy začneme?“
Janko se poškrábal na bradce. „Protože se Valek ještě
nevrátil, mohli bychom tě naučit pár chvatů sebeobrany.
Proti tomu snad nemůže nikdo nic namítat.“
„Jasně. Budou to jen věci, které bys klidně mohla od-
koukat od vojáků na cvičišti,“ kýval hlavou Ari.
Bylo rozhodnuto.
„Začneme teď hned,“ oznámili mi unisono.
117.
Mezi dvěma dobře rostlými vojáky jsem si připadala jako

švestka vtěsnaná mezi dva melouny. Do hlavy se mi začaly
Lvkrádat
o c k pochybnosti.
e d i n d Pouháarkn e s s that
představa, žesurrounded me like
bych se dokázala
aubránit
coffin, Iněkomu
had nothing
Arihotorozměrů,
distract mesefrom my memories.
mi zdála Vivid
směšná. Kdy-
by chtěl, mohlwaited
recollections si mě přehodit
to ambush přes rameno a já bychmy
me whenever neudě-
mind
lala vůbec nic.
wandered.
„Tak jo. Začneme
Encompassed by theteda sebeobranou,“
blackness, spustil Ari.
I remembered „Do-
white-hot
fkud
lamesti základní chvaty
stabbing at nepřejdou
my face. Though domykrve, žádnou
hands had zbraň ti
been tied
doaruky
to post nedáme.
that dug Je vždycky
sharply intolepší
my bojovat
back, I holýma rukama,
had recoiled from
než mávat zbraní, kterou neumíš ovládat. Dobře
the onslaught. The fire had pulled away just before blisteringcvičený
protivník by tě stejně hned odzbrojil a měla bys o problém
navíc, protože by na tebe pak šel s tvojí vlastní zbraní.“
singed off.
Ari odložil vlastní cvičný meč vedle Jankova a zkuše-
ným pohledem přelétl cvičiště. Většina vojáků už byla pryč,
jen několik menších hloučků ještě trénovalo.
the moisture
„Jaké jsouintvoje
my mouth had gone zeptal
silné stránky?“ and myse.teeth radiated heat
179
„Silné stránky?“
„Myslím, co umíš?“
Janko vycítil, jak mě ta otázka zmátla, a tak se ptal jas-
něji: „Umíš rychle běhat? To by se ti mohlo hodit.“
„Aha,“ pochopila jsem. „Jsem mrštná. Kdysi jsem děla-
la akrobacii.“
„Výborně. Koordinace a hbitost jsou výborné vlastnos-
ti. A...“ Ari mě popadl kolem pasu a vyhodil mě vysoko do
vzduchu.
Chvilku jsem jen máchala nohama a rukama, ale potom
začaly fungovat instinkty a já jsem sklonila hlavu, přitisk-
la končetiny k trupu, v letu se otočila a přistála zpět na no-
hách. Malinko jsem se zakymácela, ale hned zase nabrala
rovnováhu.
Naštvaně jsem se otočila na Ariho, ale než jsem ho stih-
la požádat o vysvětlení, promluvil sám: „Další výhoda ak-
robatického výcviku je, že ses naučila udržet se na nohou.
Ten tvůj manévr by ti ve skutečném boji možná zachránil
život. Je to tak, Janko?“
Janko si promnul zjizvené místo, kde měl dřív boltec
pravého ucha. „Je to docela praktický. Víš, z koho ještě bý-
vají dobří bojovníci?“
Ari svěsil ramena, jako by stejně věděl, co z Janka vy-
padne.
„Z koho?“ zeptala jsem se se zájmem.
„Z tanečníků. S trochou tréninku by takový ohnivý ta-
nečník přemohl kohokoli. Proti někomu, kdo nad hlavou
mává hořící tyčí, bych nešel s žádnou zbraní.“
„Kromě vědra vody,“ zasmál se Ari.
180
Potom se s Jankem pustil do živé hádky o technických
aspektech boje s rozzuřeným ohnivým tanečníkem. I když
mě jejich diskuse skutečně bavila, musela jsem je přerušit,
protože můj čas byl drahý. Brzy mě čekal velitel s večeří.
Ti dva proto omezili sarkastické komentáře na nutné
minimum a celý zbytek mé první lekce se mnou poctivě
trénovali vykrývání úderů a kopů, až jsem necítila před-
loktí.
Když se k nim přiblížil další z vojáků, Ari cvičení přeru-
šil. Všimla jsem si, jak oba s Jankem ztuhli. Ten voják byl
Nix z jednotky kapitána Parffeta s pleší spálenou od slunce
a osamělým pramenem černých vlasů přilepeným k hlavě.
Když přišel blíž, čpěl potem tak silně, že se mi zvedl ža-
ludek. Jeho svaly ze všeho nejvíc připomínaly tenká lana,
která jsou o to nebezpečnější, když se kolem člověka ovi-
nou a stáhnou.
„Co si myslíte, že děláte?“ prskl Nix.
„Chtěl jsi říct: co si myslíte, že děláte, pane,“ opravil ho
Janko. „Nezapomeň, že jsme vyšší šarže. A salutovat bys
taky mohl.“
Nix vycenil zuby. „Však on vás velitel zase degraduje, až
zjistí, že se kamarádíte s kriminálnicí! Kterého pitomce na-
padlo z ní dělat ještě úspěšnějšího vraha? Až se tu zase ob-
jeví nějaká mrtvola, bude to i na vás.“
Janko výhružně vykročil k Nixovi, ale zastavila ho Ari-
ho masitá ruka. „Co děláme ve volném čase, není tvoje sta-
rost, vojáku,“ zavrčel Ari. „Měl bys mazat za Parffetem, na-
posledy jsem ho viděl u latrín. Brzy tě bude volat, abys mu
šel vytřít zadek, což je to jediné, na co se hodíš.“
181
Byli jsme v přesile, přesto si Nix neodpustil poslední
rýpnutí: „Ta coura už jednou svého dobrodince zabila. Bejt
váma, dávám si bacha.“
Ari s Jankem se dívali za Nixem, dokud nezmizel z do-
hledu. Potom se obrátili zpět ke mně.
„Dneska to byl dobrej začátek,“ ukončil Ari naši lekci.
„Potkáme se tu zase zítra za svítání.“
„A co Nix?“ zeptala jsem se.
„Jen se neboj, o toho se postaráme,“ odmávl moje obavy
rukou. Bylo vidět, že nepochybuje, že by si s Nixem v pří-
padě otevřeného konfliktu poradil. Docela jsem mu závi-
děla jeho sebevědomí a víru ve vlastní tělo. Já sama bych
Nixe asi nevyřídila. Zajímalo mě, jestli má kromě Reyado-
vy vraždy ještě jiný důvod mě nenávidět.
„Za svítání musím ochutnávat velitelovu snídani,“ řek-
la jsem.
„Tak hned potom.“
„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se.
„Vojáci každé ráno běhají, aby měli fyzičku,“ odpověděl
Janko.
„Zaběhej si s nima,“ poradil mi Ari, „aspoň pět koleček,
nebo i víc, pokud si troufneš. Pomalu si budeš navyšovat
vzdálenost, až uběhneš tolik co my.“
„A kolik běháte vy?“
„Padesát.“
Těžce jsem polkla. Po cestě do hradu jsem si v hlavě
rovnala, kolik času budu potřebovat na trénink. Naučit se
sebeobraně bude chtít tolik času, jako když jsem se ještě
věnovala akrobacii. Tohle se nedalo dělat polovičatě. Ještě
182
před chvílí mi to přišlo jako dobrý nápad. Opíjela jsem se

představou, že snadno odrazím Brazellovy gorily, ale když
jsem se nad tím zamyslela pořádně, došlo mi, že takovou
věc se nenaučím ze dne na den.
Nebylo by lepší studovat magii a jedy? Před Irysinou si-
lou mě koneckonců ani ta nejlepší fyzička nespasí.
Pomalu jsem se vlekla zpět do hradu, jako bych za sebou
táhla vůz plný kamení. Proč jsem se do sebeobrany prostě
nemohla vrhnout po hlavě? Proč jsem kvůli každé malič-
kosti musela sáhodlouze promýšlet pro a proti a hledat me-
zery v logice věci? Bylo to jako skákat na trampolíně – naho-
ru, dolů, nahoru, dolů, ale pořád na jednom místě. Stýskalo
se mi po dnech, kdy špatné rozhodnutí neznamenalo moji
smrt.
Než jsem došla k veliteli, ujasnila jsem si, že vzhledem
k tomu, že mám mimo Irys ještě i jiné nepřátele, mohla by
se mi sebeobrana hodit. Znalosti a dovednosti, ať už z jaké-
hokoli oboru, byly stejně účinné jako zbraně.
Brzy po mém příchodu do kanceláře se dovnitř vřítil
jeden z mistrů a s sebou vlekl nějaké děvče. V Ixii dostalo
každé dítě ve dvanácti letech určené povolání podle toho,
co mu šlo a v čem vynikalo, a potom bylo posláno na čtyři
roky do učení.
Uniformy mistrů byly červené s černými kosočtverci na
límci – dokonalý negativ uniforem rádců. Holka měla na
sobě jednoduchý červený svetr jako všichni ostatní učni.
V hnědých očích se jí leskly slzy, které ze všech sil zadržo-
vala. Ve tváři se jí střídal strach se vzdorem, jak se snažila
ovládnout rozbouřené city. Hádala jsem jí tak patnáct let.
183
„Co se děje, Beevane?“ zamračil se velitel na učitele ot-
ráveně.
„Neposlouchá a vyrušuje.“
„Jak vyrušuje?“
„Mia si myslí, že snědla všechnu moudrost světa. Od-
mítá řešit matematické úlohy osvědčeným způsobem, a má
ještě tu drzost mě před celou třídou opravovat.“
„A co já s tím?“
„Chci, abyste ji potrestal. Zaslouží si pořádný výprask
bičem a přeřazení ke sluhům.“
Beevanova žádost přece jen povolila stavidlo Miiných
slz. I když nevydala ani hlásku, což bylo na někoho tak
mladého skutečně obdivuhodné, koulely se jí slzy po tvá-
řích.
Velitel si zamyšleně propletl prsty. V duchu jsem děv-
če litovala. To, že kvůli ní učitel velitele vyrušil od denních
povinností, jí jistě nepomůže. Počítala jsem, že Beevan
obešel vedoucího vzdělávání a zamířil rovnou sem.
„Postarám se o to,“ řekl velitel nakonec, „můžeš jít.“
Beevan tam chvilku stál a naprázdno otevíral pusu jako
překvapená ryba. Jeho tvář prozrazovala, že tohle si od ná-
vštěvy velitele nesliboval. Koženě se uklonil a odešel.
Velitel se odsunul od stolu a pokynul Mie, aby přišla
blíž. Když se jí teď podíval do očí, zeptal se: „Jaká je tvoje
verze?“
„Já to s čísly umím, pane,“ odpověděla roztřeseným hla-
sem. Zaváhala, jako by čekala, že jí velitel za takovou pýchu
vyčiní, ale když se tak nestalo, pokračovala. „Nudilo mě ře-
šit úlohy tak, jak nám poručil mistr Beevan, a tak jsem si
184
vymyslela nový, rychlejší způsob. Učitel totiž číslům moc
nerozumí, pane,“ řekla a hned sebou trhla, jako by čekala
políček. „Udělala jsem chybu, když jsem poukázala na jeho
nedostatky, a je mi to líto. Prosím, nebijte mě, pane, už to
nikdy neudělám a budu poslouchat mistra na slovo,“ pro-
sila Mia a po tvářích se jí kutálely slzy.
„To nebudeš,“ odpověděl velitel.
Dívka se zatvářila jako vyplašené štěně.
„Tak se neboj, dítě. Jeleno?“
Cukla jsem sebou tak, že jsem omylem vylila trochu čaje
na podnos, který jsem celou dobu držela v rukou. „Ano,
pane?“
„Přiveď rádce Wattse.“
„Ano, pane,“ položila jsem tác a spěchala ven ze dveří.
Wattse už jsem jednou viděla, byl to velitelův účetní, který
mi vyplatil honorář za hraní uprchlíka. Seděl za stolem, ale
když jsem ho požádala, aby šel se mnou, okamžitě se zvedl.
„Ještě pořád hledáte asistenta, Wattsi?“ zeptal se velitel.
„Ano, pane,“ odpověděl účetní.
„Mio, máš jeden den na to, abys nám ukázala, co v tobě
je. Pokud svými matematickými schopnostmi rádce Watt-
se neohromíš, poputuješ zpátky k Beevanovi. Pokud se ale
osvědčíš, můžeš u Wattse zůstat pracovat. Souhlasíš?“
„Ano, pane. Děkuji, pane,“ rozzářila se Mia a radostně
cupitala za účetním.
Velitel mě příjemně překvapil. Ukázal soucit, vyslechl
si i Miinu stranu příběhu a dal jí šanci. Čekala jsem, že to
dopadne přesně naopak. Proč by tak mocný muž ztrácel
čas s nějakou holkou a znepřátelil si Beevana i vedoucího
185
vzdělávání? Proč mu tak záleželo na tom, aby nějaké dítě
rozvinulo svoje schopnosti?
Na velitelově stole se vršily hromady hlášení, které si
vyžádaly jeho pozornost, a tak jsem tiše vyklouzla ze dveří
a zamířila do knihovny.
Netrvalo dlouho a slunce se ztratilo za obzor. Vybra-
la jsem si slibnou botanickou knížku, kterou jsem si chtě-
la vzít s sebou do pokoje, aby světlo lucerny neprozradilo
moji přítomnost v knihovně.
Svíčka vrhala chabou záři na podlahu chodby. Sledovala
jsem, jak můj stín klouže po stěnách, a pokračovala k Vale-
kovým komnatám. Napadlo mě, jestli bych se pomalu ne-
měla stěhovat zpět do křídla pro služebnictvo, když Bra-
zell odjel a já jsem neměla logický důvod zůstávat u Valeka.
Představa, že budu zase bydlet v mrňavé komůrce, kde ne-
budu mít s kým probírat jedy a vést disputace, mě roze-
smutnila. Ta samá prázdnota mě během posledních dnů
píchla u srdce už mnohokrát.
Když jsem vklouzla do Valekových komnat, uvítala mě
jen chladná tma. Samotnou mě překvapilo, jak jsem zkla-
maná. Že by mi snad Valek chyběl? Zavrtěla jsem hlavou.
Cože? Aby se mně stýskalo po něm? Ne. Nic takového jsem
si nemohla dovolit.
Místo toho jsem zaměřila svoji pozornost na přežití.
Chtěla jsem objevit permanentní protijed proti motýlímu
prachu a sedět u toho Valekovi přímo před nosem by nebyl
ten nejchytřejší nápad. Ne že bych mohla sama rozhodovat
o tom, kde budu. Jakmile se Valek vrátí a zjistí, že Brazell
odjel domů, určitě mě pošle zpět mezi služebnictvo.
186
Když jsem zapálila lucerny v salonku, začetla jsem se do
přinesené knížky o botanice. Biologie mě nikdy příliš ne-
bavila, a tak jsem se každou chvíli myšlenkami zatoulala
bůhví kam a moje chabá snaha se soustředit ustoupila sně-
ní s otevřenýma očima.
Do přítomnosti mě vrátilo tlumené plesknutí. Znělo to
jako knížka upuštěná na zem. Podívala jsem se na svůj sva-
zek, ale ten mi ještě ležel v klíně, otevřený na zvláště nudné
pasáži o ovocných stromech. Očima jsem přejela Valekovy
komínky knih, abych zjistila, jestli nespadla některá z nich.
Frustrovaně jsem si povzdychla. V tom nepořádku člověk
stejně nic nepoznal.
Napadla mě děsivá myšlenka. Co když ten zvuk přichá-
zel z horního patra a způsobil ho nějaký člověk? Možná se
tam někdo vloudil a teď čekal jen na to, až usnu, aby mě
mohl zabít?
Na psacím stole ležel můj batoh. Ještě jsem neměla čas
vrátit Randovi nůž, a tak jsem ho vytáhla. V hlavě mi vy-
tanula Ariho slova o zbraních, které neovládám. Asi bylo
bláhové ten nůž vůbec mít v ruce, ale cítila jsem se s ním
bezpečněji. Pomalu jsem se stáhla do svého pokoje a uva-
žovala, co udělám dál. Jedno jsem věděla – dokud se nepo-
dívám nahoru, nebudu mít na spánek ani pomyšlení.
Temnota shora tlačila na moje bledé světlo, když jsem
pomalu stoupala po schodech. Napravo na odpočívadle
byly dveře do obýváku plného krabic, knih a nábytku. To
všechno tu stálo jen tak náhodně rozestavěné a vrhalo po-
divně tvarované stíny na zeď přede mnou. Opatrně jsem se
těmi hromadami proplétala a srdce mi tlouklo až v uších,
187
když jsem při svitu lucerny hledala v temných koutech ne-
zvaného hosta.
Když pokojem blesklo světlo, vyjekla jsem a otočila se
na patě. Byla to ale jen moje vlastní lucerna odražená ve
skle úzkých oken.
V pravé části patra byly ještě tři stejně zastavěné míst-
nosti jako ty dole. Rychle jsem je zkontrolovala, ale ani tam
nic podezřelého nenašla.
Vlevo se táhla dlouhá chodba s hladkou stěnou a řadou
dveří, končící dvoukřídlými zamčenými dveřmi z ebenu
s vyřezávanou loveckou scénou. Z tenké vrstvy bílého pu-
dru před prahem jsem usoudila, že stojím před Valekovou
ložnicí. Pudr tam byl jen proto, aby Valeka případné stopy
v něm upozornily na vetřelce. Když jsem viděla, že je ne-
tknutý, oddychla jsem si úlevou.
Systematicky jsem prošla zbytek místností v chodbě. Sí-
lilo ve mně přesvědčení, že Valek je přece jen tak trochu
křeček, který si schovává všechno možné. Překvapilo mě
to. Nájemné vrahy si člověk představuje jako noční tvory
cestující nalehko a stěhující se z místa na místo, ale Vale-
kovo bydlení připomínalo spíš dům starých manželů, kteří
ho naplnili za celá léta nastřádaným harampádím.
Rozptýlená takovou úvahou jsem otevřela poslední dve-
ře. Chvilku trvalo, než jsem si uvědomila, co tam vlastně
vidím. Ve srovnání s ostatními místnostmi byl ten pokoj
holý. Jen podél cihlové zdi se táhl dlouhý stůl pod velkým
kapkovitým oknem. Na podlaze ležely podle velikosti seřa-
zené šedivé kameny s bílým žilkováním, o jaké jsem posled-
ní měsíc a půl zakopávala i ve Valekově pracovně a salonku.
188
Když jsem vešla dovnitř, skřípla mi pod botou tlustá
vrstva prachu. Na stole bylo rozložené nejrůznější nářadí:
dláta, pilníky a brusné kolo zabíraly jediná bezprašná mís-
ta. Mezi nimi se povalovaly sošky v nejrůznějším stádiu
výroby. S potěšením jsem shledala, že když se ty ošklivé še-
divé kameny vybrousí, zazáří nádhernou černí a jejich bílé
žilky se promění v jasnou stříbrnou.
Položila jsem lucernu na stůl a opatrně zvedla hotového
motýla se stříbrně tečkovanými křídly. Byl tak malý, že se
mi vešel do dlaně. Byl vysochaný tak věrně – jen mávnout
křídly a uletět. Obdivovala jsem i ostatní sošky vyvedené se
stejným citem pro detail jako motýl. Zvířata, hmyz i květi-
ny jako živé pokrývaly celý stůl. Zdálo se, že umělec se rád
inspiruje přírodou.
S překvapením jsem si uvědomila, že ten sochař musí být
Valek. Nikdy bych to do něho neřekla. Najednou jsem stá-
la před Valekem, jakého jsem neznala, a trochu jsem se za-
styděla, že jsem se mu vetřela do soukromí. Bylo mi to tak
trapné, jako bych tu našla zavřenou ženu a děti i jejich psa.
Všimla jsem si figurek na Valekově stole a alespoň jed-
nou denně jsem si dovolila pohledem ulpět na sněžné koč-
ce ve velitelově kanceláři, protože mě zajímalo, proč si tak
strohý muž k výzdobě pracovny vybral právě takovou so-
chu. Teď jsem pochopila. To Valek mu ji vyrobil.
Když jsem zaslechla kroky, poděšeně jsem se otočila.
Ten někdo byl ale rychlejší. Vytrhl mi nůž a přitiskl mi ho
k hrdlu. Strachy se mi stáhl krk, jak se mi vrátila vzpomín-
ka na to, jak mě vojáci táhli od Reyadova těla. Valekovi ale
z tváře zářilo spíš veselí než hněv.
189
„Čmucháš?“ poodstoupil ode mě.
Zahnala jsem strach a začala znovu dýchat. „Něco tu
bouchlo, a tak jsem to šla...“
„Prozkoumat,“ dopověděl Valek. „Ale hledání vetřelce
má do obdivování soch dost daleko,“ ukázal špičkou nože
na motýla v mé ruce. „Takže jsi čmuchala.“
„No jo.“
„Fajn. Zvědavost je chvályhodná vlastnost. Už jsem si
říkal, kdy se tu asi objevíš. Našla jsi něco zajímavého?“
„Je nádherný,“ zvedla jsem motýla.
„Práce s kamenem mi pomáhá se soustředit,“ pokrčil
rameny Valek.
Položila jsem sošku na stůl a ještě chvíli nad ní nechala
prsty. Líbilo by se mi prohlédnout si ji za denního světla.
Vzala jsem lucernu a následovala Valeka.
„Něco jsem tu ale opravdu slyšela bouchnout,“ řekla jsem.
„Já vím. Shodil jsem knihu, abych zjistil, co uděláš. Nůž
bych ale nečekal. Je to ten, co chybí v kuchyni?“
„Takže Rand žaloval?“ řekla jsem zrazeně. Proč mě ku-
chař prostě nepoprosil, ať mu nůž vrátím?
„Ne, ale velké nože si hlídám. Když se jeden ztratí, člověk
čeká, že ho jím někdo napadne,“ vrátil mi Valek zbraň. „Měla
bys ho vrátit. Proti těm, co po tobě jdou, ti stejně nepomůže.“
Vydali jsme se po schodech dolů. Jakmile jsme byli zpět
v salonku, zvedla jsem z pohovky botanickou knihu.
„Co říkal velitel na ty lusky?“ zeptal se Valek.
„Myslí si, že jsou ze Sitie. Vrátil mi je, abych zjistila, co
jsou zač, a tak teď chodím do knihovny a něco si k tomu
načítám,“ ukázala jsem Valekovi knížku.
190
Vzal si ji a prolistoval. „A už jsi něco objevila?“
„Zatím ne.“
„Tvůj výkon na útěku musel na velitele udělat dojem,
když ten úkol svěřil tobě a nezavolal si na to nějakého ze
svých v biologii zběhlých rádců.“
Valekova slova mě zneklidnila. Zatím jsem nebyla pře-
svědčená o tom, že vypátrám, odkud sem ty podivné lusky
přicestovaly, a vůbec se mi nelíbila představa, že bych měla
velitele zklamat. Raději jsem změnila téma. „Kam jela ta
karavana?“
Valek se nerozhodně odmlčel, ale potom odpověděl:
„Do Brazellovy nové továrny.“ Pokud ho to překvapilo, ne-
dal to na sobě znát.
Napadlo mě, že přes všechny diskuse o povolení se ješ-
tě nikdo nezmínil, co vlastně Brazell hodlá vyrábět. „Na co
ta továrna bude?“
„Na píci,“ vrátil mi Valek knížku. „A vůbec netuším,
k čemu ty lusky a boby potřebuje. Možná je to nějaká tajná
přísada, po které se zvýší dojivost krav. Potom by si každý
farmář raději koupil Brazellovo krmivo a svoje už nepěsto-
val. Prostě tak něco. A nebo taky ne. V zemědělství se moc
nevyznám,“ prohrábl si frustrovaně vlasy. „Musím si po-
řádně pročíst to povolení, abych zjistil, co nám uteklo. Už
jsem pověřil pár lidí, aby hlídali cestu a infiltrovali se do to-
várny. Potřebuju víc informací.“
„Brazell dnes odpoledne odjel z hradu.“
„Minul jsem ho po cestě zpátky. O starost míň.“
Valek přešel ke stolu a začal třídit papíry. Chvilku jsem
jen čekala s očima upřenýma na jeho záda. Nezmiňoval se
191
o tom, že bych měla odejít. Nakonec jsem sebrala odvahu
a zeptala se. „Měla bych se vrátit do starého pokoje, když tu
Brazell není?“ V duchu jsem si vynadala za ten nejistý tón.
Měla jsem to říct rozhodněji.
Valek se zarazil. Já jsem zadržela dech.
„Ne,“ řekl nakonec. „Dokud se o tu kouzelnici nepo-
starám, hrozí ti pořád nebezpečí.“ Potom se jeho pero za-
kouslo do papíru.
Pořádně se mi ulevilo. Ten hřejivý pocit mě vyděsil.
Proč jsem tolik stála o to zůstat v jeho blízkosti? Bylo to ne-
bezpečné, nelogické a vůbec to nejhloupější, co jsem moh-
la udělat. Knížka o magii mi ještě ležela v batohu, který
jsem musela všude vláčet s sebou ze strachu, že se mi do
něho Valek podívá.
Sakra. Zlobila jsem se sama na sebe. Jako bych nemě-
la svých problémů dost! Neměla bych Valeka tak postrádat.
Místo toho by mi prospělo se zamyslet nad tím, jak mu utéct.
Neměla bych bádat nad luskem s cílem záhadu vyřešit, ale ce-
lou věc sabotovat. Neměla bych Valeka obdivovat a respekto-
vat. Daleko víc by mi pomohlo, kdybych si ho zošklivila. Kdy-
by, kdyby, kdyby. To všechno se lehce řeklo, ale špatně dělalo.
„Jak přesně se chceš o tu kouzelnici postarat?“ zeptala
jsem se.
Valek se otočil na židli a upřel na mě zkoumavý pohled.
„To už jsem ti přece říkal.“
„Ale její moc...“
„Na mě nepůsobí. Když se k nim přiblížím, cítím jejich
sílu na kůži. Je to jako brodit se sirupem a chce to výdrž, ale
nakonec vyhraju. Vždycky.“
192
„Jak blízko musíš být, abys to cítil?“ zeptám se. Kdyko-
li jsem v hradě použila magii, byl Valek v jeho zdech také.
„V jedné místnosti,“ odpověděl Valek.
Pořádně se mi ulevilo. Takže to ještě nevěděl. Aspoň za-
tím. „Proč jsi tu kouzelnici na slavnostech prostě nezabil?“
„Jeleno, ani já nejsem neporazitelný. Pral jsem se se čtyř-
mi chlapy, kteří do boje dávali všechno. Kdybych se pak ješ-
tě hnal za kouzelnicí, jen bych marně plýtval energií.“
Zamyslela jsem se nad jeho slovy. „Je imunita vůči ma-
gii taky druhem magie?“ zeptala jsem se.
„Ne,“ zamračil se Valek.
„Co ten nůž tam?“ ukázala jsem na dlouhou čepel na
zdi, na níž se ještě třpytila krev, která za tři týdny, co jsem
u Valeka bydlela, nezaschla.
Valek se rozesmál. „Tím jsem zabil krále. On byl kou-
zelník. Když mě jeho kouzlo nedokázalo zastavit dřív, než
jsem mu zabořil nůž do srdce, posledním dechem mě pro-
klel. Bylo to pěkně patetické. Přál mi, aby mě po celý ži-
vot pronásledoval pocit viny za jeho smrt a krev na mých
rukou nikdy neuschla, jenže vzhledem k tomu, že na mě
kouzla neplatí, se ta kletba vtělila do nože.“ Valek se zamy-
šleně zadíval na zeď se zbraněmi. „Škoda, že jsem tak přišel
o oblíbenou hračku, ale trofej je z ní pěkná.“
118.
Plíce jsem měla v jednom ohni. Červená a zpocená jsem

klopýtala za hlavní skupinou vojáků a v krku mě pálilo při
Lkaždém
o c k nádechu.
e d i n Bylo d atormoje
k n ečtvrté
s s that surrounded
kolečko me like
kolem hradu
aa čekalo
coffin, Imě
hadještě
nothing to distract me from my memories. Vivid
jedno.
Hned poté,waited
recollections co jsem to byla hotová
ambush mes ochutnáváním
whenever my veli- mind
telovy snídaně, jsem se přesunula k severovýchodním ka-
wandered.
sárnám. Když kolem
Encompassed by theproběhl prvníI remembered
blackness, větší hloučekwhite-hot
vojáků,
fvšimla jsem si Ariho.
lames stabbing at my Hned na mě mávl,
face. Though abychhad
my hands se přidala.
been tied
Trochu
to a postjsem
that se
dugbála, že seinto
sharply to ostatním
my back,nebude vůbec líbit,
I had recoiled from
ale běhali s nimi i sluhové a pacholci od koní, takže
the onslaught. The fire had pulled away just before blisteringjsem si
dělala starosti zbytečně.
První dvě kola mi jen zrychlila tep a zkrátila dech. Nohy
singed off.
mě začaly bolet až během třetího a při čtvrtém už trpělo
celé tělo a svět kolem se scvrkl do kousku země pod mýma
nohama. Když jsem dokulhala do cíle a ukončila svoji ago-
the
nii,moisture
našla jsemin my mouthnízké
nedaleko had gone
keře,and
domy teeth jsem
kterých radiated heat
vrhla
194
svoji sladkou snídani. Narovnala jsem se právě včas, abych
viděla vztyčený palec zubícího se Janka. Ten mizera neměl
ani tolik slušnosti, aby se aspoň tvářil zadýchaně, a košili
měl ještě suchou.
Když jsem si utřela rty od žaludečních šťáv, zastavil se
za mnou Ari. „Ve dvě na cvičišti,“ houkl na mě.
„Ale...“ Než jsem dořekla, byl ten tam. Sotva jsem se dr-
žela na nohou a neuměla jsem si představit, že se za pár ho-
din budu věnovat další namáhavé fyzické aktivitě.
Toho odpoledne na cvičišti se opírali Janko s Arim o dře-

věný plot a pozorně pozorovali dva muže při šermířském
zápasu. Okolím se neslo hlasité řinčení zbraní. Dva sou-
peři už k sobě přitáhli oči všech přítomných. S údivem
jsem zjistila, že jeden z šermířů je Valek. Od rána jsem ho
neviděla, a tak jsem předpokládala, že dospává po krát-
ké noci.
Valek se pohyboval elegantně jako rozvlněná hladina,
a když jsem ho tak sledovala, napadlo mě jen jediné slovo:
nádhera. Jeho pohyby měly rychlost a kadenci složitého
tance, zatímco jeho soupeř vrávoral jako novorozené hříbě
a cukal rukama a nohama, jako by je dnes používal popr-
vé. Valekovy plavné výpady a elegantní obrana odzbrojily
protivníka, než bys řekl švec.
Potom pokynul mávnutím meče na poraženého, aby
vyklidil pole dalšímu, který by to chtěl zkusit.
„Co se to tu děje?“ zeptala jsem se.
„Valekova výzva,“ řekl Janko.
„Co to je?“
195
„Valek vyzval všechny občany Ixie, ať se ho pokusí po-
razit zbraní vlastního výběru, nebo dokonce v boji holýma
rukama. Kdo to dokáže, bude ihned povýšen na jeho asi-
stenta.“ Ari ukázal na Valeka, který už šermoval se třetím
soupeřem.
„Je to takové neoficiální zakončení základního výcviku.
Každý se Valekovi postaví aspoň jednou, i když to můžeš
zkoušet, kolikrát se ti zlíbí. Kapitáni se dobře dívají a vy-
bírají si tak i nové slibné vojáky. Pokud Valeka ohromíš
svými schopnostmi, nabídne ti místo v elitní bezpečnost-
ní jednotce.“
„A jak se dařilo vám?“ zeptala jsem se.
„Šlo to,“ zamumlal Ari váhavě.
„Šlo to?“ vyprskl Janko. „Ari ho málem porazil! Valek
z něho měl radost, ale Ari se přece jen chtěl raději stát zvě-
dem než špehem.“
„Buď všechno, nebo nic,“ řekl Ari s tichým odhodláním
v hlase.
Potom jsme se chvilku jen dívali. Vojáci občas utrousi-
li nějakou poznámku k různým bojovým technikám, ale
já jsem stejně měla oči jen pro Valeka. Mečem naleštěným
tak, že se v něm odrážely sluneční paprsky, odrazil další
dva protivníky a poklepal je tupou stranou meče, aby jim
dal znát, že je porazil, ale zároveň je nezranil. Další z vojá-
ků to zkusil nožem.
„Špatná volba,“ řekl Ari.
Valek odložil meč a vytasil nůž. O dva rychlé chvaty
později byl zápas ukončen.
„Valek v boji nožem vyniká,“ poznamenal Janko.
196
Posledním vyzyvatelem byla žena. Vysoká a hbitá s dlou-
hou dřevěnou tyčí, kterou Ari označil za „bó“. Dobře se dr-
žela, a tak její zápas s Valekem trval podstatně déle než ty
ostatní. Potom ale i její zbraň hlasitě zapraskala a zbyly z ní
jen dvě oddělené poloviny. Bylo po boji. Když se dav roz-
cházel, mluvil ještě Valek s tou ženou.
„To je Maren,“ řekl Ari. „Pokud se neztratí ve Valeko-
vě jednotce, měla bys ji poprosit, ať tě naučí zacházet s bó.
Jsi malá, a tak by ti to pomohlo proti daleko urostlejšímu
útočníkovi.“
„Jenže tak dlouhou tyč přece jen tak neschováš,“ opá-
čila jsem.
„V hradě ne, ale když jdeš třeba lesem, nikomu nepřijde
divné, že máš s sebou hůl.“
Podívala jsem se na Maren a zvážila své možnosti. Uvo-
lila by se mi pomoct? Pravděpodobně ne. Co by z toho
měla?
Ari jako by mi četl myšlenky. „Maren je dravá a umí člo-
věka podržet. Stará se o každou novou rekrutku, ať už o to
stojí nebo ne. Protože náročný trénink hodně žen vzdává,
pomáhá jim Maren všechny těžkosti překonat. To díky ní
máme v hradní gardě daleko víc žen než kdy předtím. Ko-
likrát jsme ji prosili, aby nás naučila ovládat bó, ale neměla
zájem. Maren prostě trénuje jen holky.“
„Jenže já nejsem žádná rekrutka. Jsem ochutnavačka.
Proč by se mnou někdo ztrácel čas, když už zítra můžu být
mrtvá?“
„My jsme dneska ale protivný,“ dobíral si mě vesele Jan-
ko, „nepřetáhla jsi ráno ty kolečka?“
197
„Sklapni,“ prskla jsem. Janko nehnul ani brvou, jen se
ještě škodoliběji zazubil.
„Tak jo, to stačí,“ přerušil naše škádlení Ari, „začneme.“
Zbytek odpoledne jsem strávila učením, jak někomu
dát pěstí, aniž bych si u toho zlomila ruku, a technikami
kopu. Z třískání do boxovacího pytle mi zrudly a bolestivě
opuchly klouby na rukou. Přímý kop mě taky docela bo-
lel, protože jsem měla od rána ještě pořádně natažené sva-
ly na nohou.
Když mě Ari konečně propustil, otočila jsem svoje po-
tlučené tělo k hradu.
„Uvidíme se ráno,“ připomenul mi radostně Janko.
Když jsem se otočila, abych mu řekla, kam si ten svůj
jásot má strčit, stál přede mnou Valek. Zatajila jsem dech.
Takže on nás celou dobu sledoval! Najednou mi bylo
trapně.
„Máš příliš pomalé výpady,“ řekl zamyšleně, když mě
vzal za ruku a začal zkoumat moje fialové klouby. „Ale
techniku nemáš zlou. Když budeš mít při tréninku v ruce
činky, budeš pak bez nich o to rychlejší.“
„Takže můžu trénovat dál?“ vydechla jsem překvapeně.
Valek mě ještě pořád držel za ruku a já jsem v sobě na-
jednou nenašla vůli se z toho příjemně teplého sevření vy-
prostit. Jeho hřejivý dotek mi koloval v krvi a dočasně utlu-
mil bolest namožených svalů.
S obrazem jeho dokonalé ladnosti a ohromujícího fy-
zického výkonu v hlavě jsem se mu zadívala do ostře řeza-
né tváře. Jeho nebezpečně blýskavé modré oči mě vždycky
uměly zaujmout. Naučila jsem se mu číst v obličeji, abych
198
na hradě přežila, ale ještě nikdy předtím jsem se na něho
nedívala takto. Byl dokonalým příkladem protikladů. Muž,
který vyřezával nádherné sošky, uměl stejně dobře odzbro-
jit sedm protivníků a ani se u toho nezapotit. Moje setká-
ní s ním připomínala spíš tanec na provaze – jednu chvíli
jsem si plná rovnováhy a sebevědomí jistě vykračovala, jen
abych hned poté hledala půdu pod nohama.
„Myslím, že je to skvělý nápad,“ usmál se Valek. „Jak se
ti vůbec podařilo naši ďábelskou dvojku přesvědčit, aby tě
učila?“
„Ďábelskou dvojku?“
„No jasně. Zkombinuj Ariho sílu s Jankovou rychlostí
a dostaneš neporazitelný tým. Zatím jsem to jen neměl čas
vyzkoušet v praxi, protože jsem s nimi bojoval jen jednotli-
vě. Ale co – kdo říká, že pod sebou musím mít jen jediného
asistenta? A ty to na mě neřekneš, že ne?“
„Jako hrob.“
Valek mi jemně stiskl ruku a potom moji dlaň pustil.
„Výborně. Ti dva jsou asi ti nejlepší učitelé, jaké bys v hra-
dě našla. Jak ses s nimi seznámila?“
„To oni mě skoro našli v lese a jim jsem se taky nako-
nec ukázala. Proto je velitel povýšil a já jsem prostě využila
jejich vděčnosti,“ odpověděla jsem. Tam, kde se Valekova
ruka dotkla té mojí, mi mravenčila kůže.
„Takže pokoutná oportunistka. Skvělé!“ rozesmál se Va-
lek. Očividně měl dobrou náladu – asi ho potěšilo, kolik
protivníků dnes odrazil. Šli jsme spolu zpět dovnitř. Před
východními vraty se Valek zastavil a trochu nejistě se na
mě podíval. „Jeden problém ale přece jen máme.“
199
„Jaký?“ rozbušilo se mi srdce jako splašené.
„Neměla bys trénovat všem na očích. Tady se nic neuta-
jí. Kdyby se toho domákl Brazell a udělal scénu, velitel by ti
to hned zakázal. Kromě toho by tě začal podezírat.“
Vešli jsme do chladných chodeb hradu, kam se dalo tak
krásně schovat před ostrým letním sluncem.
„Proč se radši nestáhneš do jednoho z těch prázdných
skladišť dole ve sklepě? A běhat můžeš chodit tak jako tak,“
dodal Valek.
Výborně, pomyslela jsem si sarkasticky. Pokud se mi
chtělo s některou částí tréninku okamžitě seknout, pak
s během.
Musela jsem ale uznat, že má Valek pravdu. Neušlo mi,
že moje dnešní cvičení s Arim a Jankem budilo nežádoucí
a nepříliš přátelskou pozornost. Na kůži mě ještě pálily Ni-
xovy nenávistné pohledy.
Valek ztichl a mlčky po mém boku pokračoval chodba-
mi. Byl čas se vydat za velitelem ochutnat jeho večeři. Va-
lek šel se mnou.
„Když už jsme u Brazella, chtěl jsem se zeptat na jed-
nu věc ohledně toho criolla, které velitel tak miluje. Chut-
ná i tobě?“
Opatrně jsem volila slova: „No... ano, je to skvělý dezert.“
„A kdybys ho najednou neměla, jak by ti bylo?“
„Hmmm,“ zamručel jsem váhavě, protože jsem zatím
nevěděla, kam Valek míří. „Určitě bych byla zklamaná.
Vždycky se těším, že si každé ráno kousek dám.“
„A mělas na criollo už někdy chuť? Myslím pořádnou
chuť?“ vyptával se Valek dál.
200
Konečně mi svitlo. „Jako jestli jsem na něm závislá?“
Kývl.
„Myslím, že ne, ale...“
„Ale co?“
„Jím ho jen jednou denně, zatímco velitel si kousek
dává po každém jídle včetně druhé večeře. Proč ty obavy?“
zeptala jsem se.
„Jen z toho mám takový divný pocit, ale možná si pou-
ze zbytečně dělám hlavu,“ pokrčil rameny, ale celou cestu
k veliteli zamyšleně mlčel.
„Jak to jde, Valeku?“ zeptal se velitel, když jsme vešli.
„Nějaká nová povýšení?“
„Ne, ale Maren vypadá slibně. Bohužel se jí do mých
jednotek ani do role mojí asistentky příliš nechce. Prostě
by mě jen ráda porazila,“ zazubil se Valek. Výzvy mu oči-
vidně dělaly radost.
„A podaří se jí to?“ povytáhl tázavě obočí velitel.
„Když bude pořádně trénovat, časem ano. S tyčí to umí
jako nikdo jiný, ale na taktice ještě musí zapracovat.“
„Tak co s ní provedeme?“
„Povýšíme ji na generála a pošleme nějaké z těch děd-
ků, co už přesluhují, do zaslouženého důchodu. Mezi vyso-
kými důstojníky by nám trocha čerstvé krve jen prospěla.“
„Valeku, sám víš, že pokud jde o pochopení vojenské
struktury, máš mezery.“
„Tak ji povyšte dnes na poručíka, zítra na kapitána, pozít-
ří na majora, potom na plukovníka a nakonec na generála.“
„Promyslím si to,“ řekl velitel a bleskl po mně popuze-
ným pohledem. Zahálela jsem a on si toho všiml.
201
„Ještě něco?“ zeptal se Valeka.
Dochutnala jsem jídlo, položila tácek před velitele a oto-
čila se ke dveřím.
Valek mě popadl za rameno. „Rád bych si něco zkusil.
Chtěl bych, aby celý tento týden Jelena chutnala criollo po-
každé, když ho budete jíst vy, pane. Další týden ho budu
ochutnávat já. Rád bych věděl, co se stane, když ho najed-
nou Jelena nedostane.“
„Ne,“ zvedl velitel dlaň, aby zastavil proud Valekových
argumentů. „Chápu tvé znepokojení, ale myslím, že není
na místě.“
„Přesvědčte mě.“
„Jakmile se Randovi podaří Brazellův recept dokonale
napodobit, můžeme tvůj experiment vyzkoušet. Přijímáš?“
„Ano, pane.“
„Dobře. A teď bych rád, abys mě doprovodil na setkání
s generálem Kitvivanem. Studené období je za dveřmi a on
už má obavy ze sněžných koček.“ Velitelovy oči na mně
spočinuly. „Můžeš jít, Jeleno.“
„Ano, pane.“
Nejdřív jsem se zastavila v koupelnách, abych ze sebe
smyla pot, a potom jsem si šla do kuchyně vypůjčit velkou
mísu a síto, které jsem si s sebou vzala do knihovny. Zbylé
čtyři lusky zhnědly a začaly hnít, a tak jsem je otevřela, vy-
škrábala jejich obsah do síta a všechno to postavila do mis-
ky. Knihovnu naplnil silný odér bobů, a tak jsem otevřela
okno a mísu postavila na římsu, abych ten puch vyvětrala.
Můj experiment se nezakládal na žádném vědeckém zkou-
mání, jen jsem chtěla vědět, jestli budou měkké části lusku
202
kvasit. Možná je Brazell používal k výrobě nějakého alko-
holického nápoje?
Moje studium botanických příruček mi zatím k ničemu
nebylo a ani knihy o jedech mi nedaly odpověď, jak vyro-
bit trvalý protijed proti motýlímu prachu. Vlastně motýlí
prach ani nezmiňovaly. Ve čtyřech svazcích jsem objevila
vytrhané stránky. Valek asi informace už dávno odstranil,
protože si uměl spočítat, že se o ně nějaký zvědavý ochut-
navač dřív nebo později začne zajímat.
S povzdechem jsem odložila knihy na stůl. Věděla jsem,
že Valek je teď na schůzce s generálem, a tak jsem opatrně
vytáhla z batohu knížku o magii se stříbrným lesklým ná-
pisem na deskách. Sevřel se mi žaludek.
Se zatajeným dechem jsem útlou knížečku otevřela a za-
četla se do diskuse o původu zdroje kouzelníkovy moci. Ač-
koli jsem detailnímu popisu příliš nerozuměla, pochopila
jsem, že kouzelná moc obaluje celý svět a je přístupná od-
kudkoli.
Kouzelníci tuto sílu využívají nejrůznějšími způsoby
v závislosti na vlastních schopnostech a darech. Někteří
uměli pouhou myšlenkou pohybovat věcmi, jiní zase četli
a ovlivňovali cizí myšlenky. Léčení, zapalování ohňů a te-
lepatie také patřily mezi kouzelné dovednosti. Buď kouzel-
ník ovládal jen jednu věc, nebo jich uměl více, ale obecně
platilo, že čím více takový člověk dokázal, tím mocněj-
ší byl. Slabší kouzelník uměl například jen číst myšlen-
ky, zatímco někdo silnější by je uměl i ovlivnit. Při vzpo-
mínce, jak se mi Irys vloudila do hlavy, jsem se otřásla
hrůzou.
203
Ale ani kouzelníci neměli snadný život. Když se napo-
jili na zdroj síly a něco si z ní brali, museli si dávat dobrý
pozor. Kdyby si vzali příliš moc nebo sílu zneužili, mohli
by v předivu obklopujícím svět udělat díry nebo ho rozče-
řit jako hladinu. Jedna trhlinka se tak mohla šířit dál a dál,
takže by se nakonec síla koncentrovala do některých ob-
lastí, zatímco jiné by zůstaly úplně bez magie. Došlo by
k nepředvídatelnému pohybu a energie by se přelévala tam
a zpět, takže by si kouzelníci museli vždy najít energetic-
kou kapsu, z níž by brali, aniž by věděli, jak dlouho vydrží
na jednom místě.
V knize byla také popsána doba, kdy jeden mocný kou-
zelník přitáhl zdroj síly až k sobě. Protože byl tak silný, do-
kázal deku kouzelné moci kontrolovat natolik, aby nikde
nepraskla. Ostatní kouzelníci ale zůstali bez energie, a pro-
to se sjednotili a šli původce svého neštěstí hledat.
Když ho konečně objevili, strhla se krvavá bitva s mno-
ha mrtvými, ale nakonec se jim podařilo se napojit na zdroj
a chamtivého kouzelníka zabít. Deka se zase roztáhla nad
světem a vyhladila, ale trvalo to celých dvě stě let.
Bříškem prstu jsem zamyšleně přejela stříbrná písme-
na na deskách. Už jsem pochopila, proč Irys tak trvala na
tom, že mám být buď zasvěcena do umění magie, nebo
zlikvidována. Kdyby se moje moc vymknula z rukou, roz-
vlnila by celou kouzelnou deku. Opřela jsem se hlouběji
do židle. Trochu mě mrzelo, že jsem v celé knížce nenašla
ani jedno zaklínadlo nebo lekci kouzlení. Doufala jsem,
že dostanu odpovědi, něco, co mi řekne, proč byla tako-
vá moc dána zrovna mně a jak ji mám používat. A taky
204
jsem si malovala, že přitom objevím protijed proti motý-
límu prachu.
Byla to jen bláhová naděje – věc příliš nebezpečná
na to, abych se jí nechala unést. Naděje, štěstí a svoboda
mě v budoucnu rozhodně nečekaly. A nebyly pro mě ani
v minulosti, dokonce ani v bezstarostném dětství v Bra-
zellově sirotčinci ne. Zatímco jsem doufala v úplně oby-
čejný život, choval mě generál jako laboratorní krysu pro
své pokusy.
Svěsila jsem ramena a až do soumraku dala průchod
zoufalé sebelítosti. Když mě z dlouhého sezení rozbole-
ly svaly, vstala jsem a setřásla ze sebe neveselé myšlenky.
Pokud jsem nemohla najít protijed v knihách, najdu ho ji-
nak. Někdo přece něco musel vědět. U velitele Ambrosea
už ochutnavači sloužili patnáct let. Pokud se mi pomoci
nedostane od lidí, vyzkouším to jinak – protijed ukradu
nebo vypátrám, odkud ho Valek má. Zatím mi k tomu vše-
mu chyběly dovednosti, ale byla jsem rozhodnutá se učit.
Příštího rána jsem vyběhla ven raději nalačno a hned se
připojila k hloučku poklusávajících vojáků. Ari s Jankem
se prohnali kolem mě. Janko mi s rošťáckým úsměvem ve-
sele zamával. Když jsem tedy o chvíli později za sebou za-
slechla těžké kroky, napadlo mě, že na mě asi chystá něja-
kou čertovinu.
Uhnula jsem, aby mohl proběhnout kolem, ale kroky dál
dusaly někde za mými zády. Ohlédla jsem se přesně ve chví-
li, kdy Nix předpažil. Strčil mě do zad a já jsem se porouče-
la k zemi. Potom mi na hrudníku přistála jeho bota. Dob-
ře mířená rána přímo na solar. Okamžitě mi vyrazil dech.
205
Bolelo to jako čert, takže jsem se schoulila do klubíčka
a bezmocně lapala po dechu. Jakmile se moje plíce vzpa-
matovaly, pomalu jsem se posadila. Vojáci dál běželi ko-
lem, jako by se nechumelilo, a já se sama sebe ptala, jestli si
někdo všiml, co mi ten zmetek provedl.
Pokud mě tím ale chtěl odradit, dost se přepočítal. Ni-
xův útok jen podpořil moje odhodlání naučit se bránit,
abych příště podobné podvraťáky hravě odrazila. Vstala
jsem a čekala, až sem Nix zase doběhne, ale ten jako by se
do země propadl.
Ari se zastavil. „Co se stalo?“
„Nic.“ Nix byl můj problém, stejně jako Margg. Pokud
se o něho nepostarám sama, nikdy mě nepřestane trápit.
V žaludku mě zalechtaly pochyby. Přesně takový druh my-
šlení mě dostal do kobky pro odsouzené k smrti.
„Nic? Vždyť máš obličej celý od krve,“ vydechl Ari.
Utřela jsem si krev do rukávu. „Spadla jsem.“
Než stihl o mých slovech pochybovat, raději jsem změ-
nila téma a zopakovala mu, co Valek říkal o trénování všem
na očích. Ari souhlasil, že bude rozumnější, když můj vý-
cvik bude probíhat ve skrytu, a dokonce sám navrhl, že za-
pátrá po vhodném místě.
„Ty jsi Maren, že?“ zeptala jsem se, zatímco jsem lapala po
dechu. Už jsem chodila běhat celý týden a dnes jsem s Ma-
ren schválně srovnala krok.
Krátce si mě změřila. Blonďaté vlasy měla svázané do
pevného culíku a její svalnatá ramena působila v kombina-
ci s vosím pasem malinko nesourodě. Pohybovala se s leh-
206
kostí atletky, a tak jsem měla co dělat, abych s ní udržela
krok.
„A ty jsi ta, co se nám tu poblila,“ odpověděla.
Její urážka nebyla prvoplánová – chtěla vědět, jak za-
reaguju, a tak stále ještě klusala po mém boku. Kdyby se
mnou nechtěla mluvit, prostě by utrousila nějakou jedova-
tost a odběhla, aniž by se obtěžovala čekat na reakci.
„Už jsem o sobě slyšela i horší věci.“
„Proč to děláš?“ zeptala se.
„Co?“
„Proč běháš až do vysílení?“
„Určili mi pět koleček, a tak jsem prostě běžela pět ko-
leček. Nerada prohrávám.“ Maren mě odměnila dalším
dlouhým zvědavým pohledem. Byla jsem ráda, že vůbec
dýchám, a tak jsem věděla, že na dlouhé povídání to nebu-
de. „Viděla jsem tě bojovat s Valekem a slyšela jsem, že to
s tyčí umíš jako nikdo jinej. Moc ráda bych se to od tebe
naučila.“
Maren zpomalila. „Kdo ti tohle řekl?“
„Ari s Jankem.“
Frkla tak pobaveně, jako by si myslela, že jsem právě na-
letěla dvěma podvodníkům. „Tvoji kamarádi?“
„Jo.“
Když si v hlavě dala dvě a dvě dohromady, malinko na-
špulila rty. „Ti dva tě našli v lese. Teď se šušká, že tě začali
trénovat, ale pak jsi to zabalila. A teď by mi tě chtěli hodit
na krk?“
„Problém s drby,“ funěla jsem, „je ten, že člověk nikdy
neví, co je pravda a co lež.“
207
„A řekneš mi, proč bych ti měla věnovat svůj drahocen-
ný čas?“
Tuhle otázku jsem čekala. „Protože ti můžu přinést cen-
né informace.“
„O čem?“
„Chceš přece porazit Valeka, ne?“
Její šedé oči se do mě zabodly jako špička meče.
Z posledních sil jsem zasípala: „Přijď dnes ve dvě odpo-
ledne k východní bráně a něco ti prozradím.“ Protože už
jsem s ní nezvládala držet krok, zpomalila jsem a Maren
mi brzy zmizela v chumlu vojáků.
Celé dopoledne mi ten rozhovor táhl hlavou. Dokon-
ce i při ochutnávání velitelova jídla jsem se snažila od-
hadnout, jak na můj návrh asi odpoví, a přesně ve dvě
jsem už na Maren čekala u východní brány. Samým roz-
čilením jsem se kousala do rtu. Ari s Jankem rozšířili drb
o tom, že už s nimi netrénuju, takže jsem dost riskovala,
když jsem Maren naznačila, že tomu tak není. Když jsem
uviděla štíhlý stín se dvěma tyčemi, moje obavy trochu
polevily.
Jakmile mě spatřila, jak se opírám o zeď, zastavila se.
Než mohla cokoli říct, pobídla jsem ji: „Pojď za mnou.“
Zavedla jsem ji do opuštěné chodby, kde už čekali Janko
s Arim.
„Zdá se, že drbům se nedá věřit,“ prohodila Maren smě-
rem k Arimu.
„To sice ne, ale jsou jisté drby, které bychom rádi ne-
chali kolovat nezměněné,“ odpověděl s lehounkou stopou
hrozby v hlase.
208
Maren si z něj nic nedělala. „Dobře, poblinkánku, co pro
mě máš? Doufám, že něco šťavnatého, protože jinak mizím.“
Arikova tvář zčervenala, takže jsem na něm hned po-
znala, že se má co držet, aby Maren něco ošklivého neod-
pověděl. Janko se jako vždy nedočkavě zubil.
„Vidím to tak, že my čtyři bychom si mohli navzájem
pomoct. Ari, Janko a já bychom se rádi naučili zacházet
s bó a ty zase chceš porazit Valeka. Když se spojíme, může-
me svých cílů dosáhnout.“
„Jak mi to, že vás budu učit, pomůže v utkání s Vale-
kem?“ chtěla slyšet Maren.
„Máš výbornou techniku, ale chybí ti strategie. Na té
musíš pracovat. A Ari s Jankem ti pomůžou.“
„Týden ve výcviku a poblinkánek si myslí, že je expert,“
otočila se Maren nevěřícně na Ariho. Ten zmlkl a jeho tvář
ještě víc zrudla.
„Já expert nejsem,“ odpověděla jsem, „ale Valek ano.“
Bleskla po mně ledovým pohledem. „Takže tohle ti ří-
kal? O mně?“
Kývla jsem.
„Takže já vás budu učit s tyčí, Janko s Arim mě naučí
strategii, ale co nám přineseš ty?“
Ukázala jsem nás všechny. „Tohle. A...“ Zaváhala jsem,
protože jsem nevěděla, jestli moje příští věta bude mít ně-
jakou váhu. „Mohla bych vám předvést, jak se dělají salta,
a pomoct vám k ohebnosti i rovnováze, kterou při boji vy-
užijete.“
„Sakra,“ pokýval ohromně Janko hlavou. „A má tě. Kro-
mě toho se ve čtyřech stejně cvičí líp než ve třech.“
209
Maren se lehce otráveně podívala na Janka, který jí ne-
pěkný pohled oplatil tím nejsladším úsměvem.
„Tak jo, chvilku to zkusím, ale jestli to nebude fungovat,
mizím.“ Než ji kdokoli stihl přerušit, dodala: „A nebojte.
Já sice hradní tamtamy občas poslouchám, ale rozhodně
sama nebubnuju.“
Jakmile jsme si podali ruku na znamení dohody, moje
nervozita se rozplynula. Ukázali jsme Maren, kde jsme se
poslední týden potkávali.
„Útulné,“ utrousila, když jsme ji přivedli do naší impro-
vizované tělocvičny.
Ari v suterénu jihozápadního křídla našel opuštěné skla-
dovací prostory se dvěma okny, jimiž do místnosti proni-
kalo akorát dost světla na to, abychom na sebe při trénin-
ku viděli.
Zbytek vyměřeného času jsme strávili učením základů
boje s tyčí.
„Na poblinkánka docela dobrý,“ pochválila mě na kon-
ci hodiny Maren. „Vidím, že v tobě něco je.“
Když si sebrala tyče a chystala se odejít, položil jí Ari
tlapu na rameno. „Jmenuje se Jelena. Pokud jí tak nechceš
říkat, nemusíš zítra už chodit.“
Já i Maren jsme překvapeně vykulily oči, ale Maren se
z ohromení probrala dřív, krátce kývla, setřásla Ariho ruku
a šla pryč. Říkala jsem si, jestli se asi zítra vrátí.
K mému překvapení ale druhého dne zase stála před
naší tajnou tělocvičnou a tak to šlo další dva měsíce, než
se horké období překulilo do chladnoucího. Vzduch už byl
studený a voněl čistotou a každý den se ochladilo o malin-
210
ko víc. Pestré letní květiny uvadaly a stromy měnily barvu
z jásavé zelené na teplou oranžovou, rezavě červenou a na-
konec hnědou. Potom opadaly a rozfoukaly je časté bouřky.
Můj výzkum lusků se dostal do slepé uličky, ale Valeko-
vi to očividně nevadilo. Občas se přišel podívat na náš tré-
nink a dal nám několik praktických rad.
Nix mě během ranního běhu nepřestával otravovat. Há-
zel po mně kamení, plival na mě a podrážel mi nohy, a tak
jsem se nakonec rozhodla jít běhat raději kolem venkovní
strany hradeb. Moje sebeobrana byla ještě v plenkách a na
konfrontaci s Nixem nestačila. Aspoň zatím ne. Běhat ven-
ku mělo své výhody. Měkká tráva mě netlačila do nohou
jako ušlapaná půda uvnitř zdí, a pokud jsem se vydala ven
za svítání, nebylo tam živé duše. Když mě dlouho nikdo
neviděl, jen to sytilo představy, že jsem s výcvikem skon-
čila.
Na konci chladnoucího období, kdy denního světla za-
čalo znatelně ubývat, končily naše hodiny se soumrakem.
Ve večerním šeru jsem zamířila do koupelen. Našlapovala
jsem opatrně, abych nárazy příliš netrápila potlučená žeb-
ra plná modřin od Jankových hbitých výpadů. Ten kluk byl
vážně rychlý jako lasička.
Když jsem se přiblížila ke dveřím koupelny, odlepil se
od zdi něčí stín. Zbystřila jsem a zaujala bojový postoj.
Tělem mi začala kolovat směsice pochybností, očekávání
a strachu. Budu se muset bránit? Zvládnu to? Neměla bych
utéct?
Ze stínu se nakonec vyklubala Maržina zavalitá posta-
va, a tak jsem se trochu uklidnila.
211
„Co chceš?“ zeptala jsem se. „Zase plníš pokyny svého
pána jako hodnej pejsek?“
„Lepší pes než v pasti chycená krysa.“
Prosmýkla jsem se kolem ní. Ačkoli by mě jinak tako-
vá slovní přestřelka pobavila, nechtěla jsem teď marnit čas.
„Nedala by si naše krysa kousek sýra?“ zeptala se.
Otočila jsem se. „Cože?“
„Sýr. Peníze. Zlato. Vsadím se, že jsi přesně ten typ kry-
sy, která se pro kus sýra postaví třeba na zadní.“
119.
„Co přesně bych pro ten sýr musela udělat?“ zeptala jsem
se opatrně. Věděla jsem to! Hned jsem uhádla, že z hradu
Linformace
ocked i n Margg.
vynáší d a rTeďk nk tomu
chtěla využít mě.meKo-like
anečně
coffin,důkaz!
I had nothing to distract me from my memories. Vivid
„Můj zdrojwaited
recollections za informace královsky
to ambush meplatí a malýmmy
whenever krysám
mind
nabízí výhodné podmínky,“ řekla Margg.
wandered.
„O jaké informace
Encompassed by these blackness,
jedná?“ I remembered white-hot
„Ale,
f lames zajímá ho
stabbing všechno
at my face. možné.
ThoughDrobnosti,
my handskteré
had zaslech-
been tied
neš,
to kdyžthat
a post pobíháš po velitelově
dug sharply into mykanceláři
back, Inebo Valekových
had recoiled from
komnatách. Čím šťavnatější novinky, tím větší kus sýra.“
„A jak by to mělo probíhat?“ zeptala jsem se, zatímco se
mi hlavou honilo tisíc horečných myšlenek. Kdybych s tím
singed off.
hned běžela za Valekem, bylo by to zase slovo proti slovu.
Než s takovým obviněním vyrukuju, budu potřebovat ně-
jaký důkaz. Nejlepší by bylo vyhmátnout Margg i s jejím
the moisture
zdrojem. To in
bymy mouth
byla sladkáhad gone and my teeth radiated heat
pomsta!
213
„Ty mi něco zajímavého doneseš,“ nakousla Margg, „a já
to předám dál. Zdroj mi zaplatí a já ti peníze doručím. Za to
si vezmu patnáctiprocentní provizi.“
„Vážně si myslíš, že ti věřím, že se budeš držet patnácti
procent, když nebudu znát počáteční sumu?“
„Ber, nebo nech,“ pokrčila rameny. „Člověk by si řekl, že
taková napůl vyhladovělá krysa skočí po každém drobku.“
S těmi slovy se Margg otočila na patě a chystala se odejít.
„A když za tím tvým zdrojem půjdeme spolu?“ navrhla
jsem. „Ty dostaneš provizi a já se zase přesvědčím, že mě
neokrádáš.“
Margg se zarazila a v masité tváři se jí bleskly rozpaky.
„To budu muset nejdřív zjistit,“ odpověděla, než zmizela
v chodbě.
Ještě chvilku jsem postávala před koupelnou a přemíta-
la, jestli by se nevyplatilo Margg pár dní sledovat, ale nako-
nec jsem tu myšlenku zavrhla. Pokud by se jejímu kontak-
tu můj návrh nelíbil, můžu za Margg ještě pořád pokorně
přicupitat a poprosit ji o druhou šanci. Něco takového by
se jí jistě líbilo! Potom bych se jí pověsila na paty. Jak hezké
by bylo odhalit před Valekem zrádce!
Čas vyměřený na koupel jsem strávila s Margg, a tak jsem
zamířila rovnou do velitelovy kanceláře. Když jsem byla na
místě, potkala jsem se před dveřmi pracovny s Randovým
poslíčkem Sammym. V rukou měl tác plný jídla. Z pracovny
sem doléhal nahněvaný hlas.
„Co se tam děje?“ zeptala jsem Sammyho.
„Hádají se,“ hlesl.
„Kdo?“
214
„Velitel a Valek.“
Vzala jsem tác s chladnoucí večeří chlapci z ruky. Neby-
lo třeba, abychom tu stáli dva. „Utíkej, Rand už se po tobě
určitě shání.“
Sammy se ulehčeně usmál a odběhl pryč. Dobře jsem
věděla, jak to v době večeře vypadá v kuchyni. Obsluha
a kuchaři poletovali tam a zpět a uprostřed toho chaosu
stál Rand a všechno dirigoval. Štěkal povely a řídil své lidi
jako včelí královna úl.
Protože jsem věděla, jak se veliteli protiví studené jídlo,
posadila jsem se blíž ke dveřím a čekala, až se jejich hlasy
utiší natolik, abych mohla vejít. Z nové pozice jsem jasně
slyšela Valekův hlas. „Co vás to popadlo, že jste si vybral ji-
ného následníka?“ prskal Valek.
Velitelova tichá odpověď pronikla dveřmi jen jako ne-
rozeznatelný šum.
„Za patnáct let, co se známe, jste svoje rozhodnutí ješ-
tě nikdy nezměnil,“ promluvil Valek rozumnějším tónem.
„To není manévr, abyste našel nástupce, a tak chci vědět, co
vás přimělo změnit své rozhodnutí? A proč teď?“
Ať už velitel odpověděl cokoli, Valekovi se to pranic ne-
líbilo. „Vždy k službám, pane,“ ozval se nato jeho sarkas-
tický hlas.
Trhnutím otevřel dveře a já jsem vpadla do pracovny.
Na tváři se mu usadil ledový výraz a jen jeho oči prozra-
zovaly, jak moc se zlobí. Vypadaly jako tůně horké lávy pod
ledovým příkrovem. „Jeleno, kde sakra vězíš? Velitel čeká
na večeři!“ Aniž by počkal na odpověď, vyrazil síní pryč.
Rádci a vojáci se mu pro jistotu klidili z cesty.
215
Dnes se hněval tak, jako ještě nikdy. Každý v Ixii věděl,
že si velitel svého nástupce vybral mezi osmi generály, ale
jeho jméno bylo tajemstvím. Každý z generálů vlastnil obál-
ku s kouskem skládanky. Po velitelově smrti se měli sejít,
dílky složit a přečíst zašifrovanou zprávu. K té ovšem potře-
bovali klíč. A ten měl Valek. Vybraný generál by potom pře-
vzal velení za plné podpory armády a velitelova personálu.
Za vším tím tajnůstkářstvím stála prostá snaha zabránit
tomu, aby se kolem vybraného kandidáta tvořily aliance
a vznikaly možné nepokoje. Kromě toho Ixijské od tako-
vých podniků odrazoval už pouhý fakt, že nikdo nevěděl,
zda by nový velitel nebyl horší než velitel sám. Já sama jsem
odhadovala, že změna následníka se každodenního života
v Ixii pravděpodobně příliš nedotkne. Protože jsme nevě-
děli, kdo byl původním kandidátem, nemělo na nás to roz-
hodnutí dopad až do chvíle velitelovy smrti.
Přišla jsem až ke stolu. Velitel si klidně četl denní hláše-
ní, jako by se ho Valekův hněv vůbec netýkal. Rychle jsem
ochutnala jeho večeři, on mi poděkoval za jídlo, ale jinak
mě ignoroval.
Po cestě zpět do koupelny jsem si říkala, jestli by Mar-
žin kontakt za takovou informaci slušně zaplatil, ale svoji
zvědavost jsem utišila. Neměla jsem ani v nejmenším chuť
dopustit se za pár zlaťáků vlastizrady. Šlo mi o jediné – do-
stat se ze své současné situace živá. Jak jsem znala Valeka,
jistě by moje tajné schůzky s Margg rychle odhalil. Už pro-
to jsem musela dokázat, že nejsem špionka – ať už si Margg
myslela cokoli. Pouhá představa Valekových planoucích
očí mi nahnala strach.
216
Dlouhá koupel v horké vodě ulevila mým potlučeným
žebrům. Protože bylo ještě brzy a nechtěla jsem teď Va-
lekovi chodit na oči, zamířila jsem do kuchyně na opož-
děnou večeři. Když jsem si naložila porci pečeného masa
a kus chleba, odnesla jsem talíř k Randovu pracovnímu
stolu, kde už ležely poházené nejrůznější mísy, hrnce a pří-
sady. Kuchař nevypadal nejlépe. Zarudlé oči mu rámovaly
černé kruhy a hnědé vlasy mu trčely do všech stran tím di-
vočeji, čím častěji si je pročesával mokrými prsty.
Našla jsem stoličku, posadila se k jedinému jakž takž
čistému rohu a pustila se do jídla.
„Poslal tě velitel?“ zeptal se Rand.
„Ne. Proč?“
„Před dvěma dny jsem dostal od Vinga recept na criol-
lo, a tak jsem si myslel, že se po něm velitel už ptá.“
„Mně se o ničem nezmiňoval.“
Od chvíle, kdy Brazell odjel z hradu, sem dorazily dvě
velké zásilky criolla bez receptu. Velitel pokaždé poděkoval
a znovu o recept poprosil. Protože měl zatím své oblíbené
pochoutky slušnou zásobu, dovolil Randovi si něco ze zá-
silky vzít a trochu si s tím pohrát. Rand nezklamal. Criollo
rozpustil, míchal ho do horkých nápojů, přidával do no-
vých dezertů, modeloval z něho květiny a jiné jedlé deko-
race na dorty a koláče.
Dívala jsem se, jak rychlými, nervózními pohyby míchá
ebenové těsto. „Jak to jde?“ zeptala jsem se.
„Hrozně. Vařím přesně podle receptu, ale vychází mi
jen tohle hnusný bláto,“ povzdychl si Rand a poklepal va-
řečkou na okraj mísy, aby z ní setřásl poslední zbytky lep-
217
kavé hmoty. „A nechce to ani tvrdnout.“ Podal mi list kdysi
bílého papíru ušmudlaný od hnědého těsta a mouky. „Ne-
napadá tě, co dělám špatně?“
Prostudovala jsem si seznam přísad. Vypadalo to jako
úplně normální recept, ale co já jsem věděla o vaření? Dale-
ko lépe mi šlo ochutnávání. Na lžičku jsem nabrala kousek
těsta a opatrně ho vložila do úst. Jakmile se dotklo mého
jazyka, rozlila se mi na patře odporně sladká chuť. Kon-
zistencí i lepkavostí se to sice criollu podobalo, ale chyběl
oříškový, nahořklý podtón, který by vyrovnal sladkost.
„Možná je ten recept prostě nesmysl,“ podala jsem pa-
pír zpět Randovi. „Co bys asi udělal ty na Vingově místě?
Velitel Ambrose criollo miluje a jediný recept máš ty. Dal
bys ho jen tak z ruky, nebo bys ho použil ve svůj prospěch?“
Rand sebou unaveně plácl na židli. „Ale co mám dělat?
Pokud mu to criollo nevyrobím, velitel mě určitě vyhodí.
Tohle moje ego nemůže přežít,“ usmál se chabě.
„Prostě veliteli řekni, že je ten recept podvrh. A za ne-
schopnost criollo dodat obviň Vinga.“
Rand si s povzdechem promnul obličej. „Tyhle politické
tlaky mi nedělají dobře,“ masíroval si unavená víčka špič-
kami dlouhých prstů. „Zrovna teď bych zabíjel pro hrnek
kafe, ale asi si budu muset vystačit s vínem,“ zanořil se do
skříně a vytáhl lahev a dvě sklenice.
„Kafe?“
„To si nemůžeš pamatovat – jsi na to moc mladá. Kdy-
si před převratem jsme se Sitie vozili úžasný nápoj – kávu,
kafe. Když velitel zavřel hranice, přišli jsme o spoustu lu-
xusního zboží, ale kafe mi chybí ze všeho nejvíc.“
218
„Co ho pořídit na černém trhu?“ zeptala jsem se.
Rand se rozesmál. „Vsadím se, že se dá sehnat, ale do-
kud jsem v hradě, nemůžu to riskovat. Určitě by mě hned
chytili.“
„Asi budu litovat, že se ptám, ale proč by tě měli chytit?“
„Kvůli té vůni. Káva má tak specifické aroma, že by všich-
ni hned věděli, která bije. Sotva bych ho uvařil, táhla by se
celým hradem. Před převratem mě ta vůně budila.“ Rand
znovu nostalgicky vzdychl. „To byl vždycky mámin úkol –
mlela kávová zrna a zalévala je vodou. Připomíná to trochu
čaj, ale chutná o hodně lépe.“
Když jsem zaslechla slovo zrna, zpozorněla jsem. „Jaké
barvy jsou kávová zrna?“
„Hnědé. Proč?“
„Jen mě to zajímá,“ řekla jsem klidně, ale v srdci mi klí-
čila naděje. Moje boby z lusků byly také hnědé a Brazell byl
dost starý na to, aby si na kávu pamatoval. Možná mu tak
chyběla, že se rozhodl ji vyrábět.
Moje snaha zkvasit dužinu lusků přinesla jen shnile chut-
nající kaštanově hnědou tekutinu. Purpurová zrna v ní byla
rozmočená a plná much. Zavřela jsem okno a rozprostře-
la zrna na římse, aby uschla. Když se z nich vypařila voda,
zhnědla a vypadala i chutnala přesně tak jako „fazolky“ z ka-
ravany. Ačkoli jsem měla radost, že jsem objevila, jak fazol-
ky souvisí s lusky, moje nadšení kalil fakt, že jsem se nepo-
hnula dál.
„Chutná káva sladce?“ zeptala jsem se.
„Ne. Je hořká. Máma do poloviny hrnků přidávala cukr
a mlíko, ale já jsem ji pil nejradši jen tak.“
219
I moje zrna byla hořká. Už jsem nemohla dál nečinně
sedět. Musela jsem zjistit, jestli si Valek také pamatuje na
kávu. Randa jsem se raději neptala, protože jsem nevěděla,
zda by se Valekovi líbila představa, že jsem kuchaři řekla
o karavaně a podivném nákladu jižanských lusků.
Když jsem se rozloučila s kuchařem, který jako mrzu-
tá sůva hleděl do nepodařeného těsta a ucucával ze skle-
nice víno, spěchala jsem do Valekových komnat. Přivítal
mě zvuk padajících knih. Valek vyrazil ze salonku jako
zdivočelý a převrhl přitom několik hromádek. Po zemi
se válely kusy rozbitého šedého kamene, po kterém zů-
staly ve zdi mělké krátery. Valek ještě svíral dva kameny
v rukou.
Chtěla jsem s ním probrat kávovou hypotézu, ale roz-
hodla jsem se ještě počkat. Valek mě bohužel už zahlédl,
a tak jsem nemohla vycouvat.
„Co chceš?!“ zavrčel.
„Nic,“ pípla jsem a utekla k sobě do pokoje.
Celé tři dny jsem musela snášet jeho zlostnou náladu,
kterou si na mně při každé příležitosti vybíjel. Protijed mi
strkal pod nos jako misku prašivému psovi, buď se mnou
vůbec nemluvil, nebo jen úsečně odsekával, a kdykoli jsem
vešla do místnosti, mračil se jako čert. Protože už mě neba-
vilo se schovávat, rozhodla jsem se s ním promluvit. Seděl
u stolu otočený zády a ignoroval mě.
„Možná jsem přišla na to, co jsou ty lusky,“ nakousla
jsem. Docela slabé. Ve skutečnosti jsem na něho měla vy-
bafnout: „Co to s tebou sakra je?“ Nakonec jsem si ale řek-
la, že na něj bude lépe jít pomalu.
220
Otočil se ke mně. Jeho hněv pomalu vyprchal a změ-
nil se na mrazivý chlad. „Opravdu?“ zeptal se nepříliš pře-
svědčeně. Oheň v jeho očích už ani nedoutnal.
Ucouvla jsem. Jeho lhostejnost mě děsila víc než zlost.
„Já… já...“ polkla jsem nasucho. „Mluvila jsem s Randem
a on se zmínil, že mu chybí káva. Pamatuješ si na ni? Měl
by to být nějaký jižní nápoj.“
„Ne.“
„Myslím, že naše lusky by mohly být káva. Pokud ji ne-
poznáš ty sám, mohla bych ji ukázat Randovi?“ navrhla
jsem hlasem dítěte prosícího o sladkost.
„Jen do toho. Svěř se svému nejlepšímu kamarádovi Ran-
dovi. Jsi stejná jako on,“ prskl sarkasticky Valek.
„Cože?“ vytřeštila jsem oči.
„Dělej si, co chceš, je mi to jedno,“ otočil se Valek zase
zády.
Jako v mrákotách jsem odešla do svého pokoje a roztře-
senými prsty za sebou zamkla. Opřená o zeď jsem si v hlavě
přehrála celý minulý týden v naději, že objevím něco, co by
způsobilo Valekův chlad. Na nic jsem ale nepřišla. Vymě-
nili jsme si sotva pár slov a já jsem žila v domnění, že jeho
hněv patří veliteli. Tedy... až doteď.
Možná objevil moji magickou knihu a tušil, že já sama
mám kouzelnou moc? Zmatek vystřídal strach. V noci
jsem oka nezamhouřila a zírala na dveře. Jako uzlíček ner-
vů jsem čekala na Valekův útok. Věděla jsem, že to mož-
ná přeháním, ale nemohla jsem si pomoct. Nemohla jsem
z hlavy vymazat jeho výraz. Díval se na mě, jako bych už
byla dávno mrtvá.
221
Přišlo svítání a já jsem se ploužila dnem jako duch. Va-
lek mě ignoroval. Dokonce ani Jankova neutuchající dobrá
nálada mě nerozveselila.
Počkala jsem pár dní, než jsem se odhodlala Rando-
vi ukázat lusky. Kuchařova nálada se od posledně naštěstí
zlepšila. Na tváři mu hrál přátelský úsměv, když mě přivítal
skořicovým uzlem.
„Nemám hlad,“ odmítla jsem.
„Vždyť jsi nejedla už celé dny! Co se děje?“ staral se.
Vyhnula jsem se všetečným otázkám a raději převedla
řeč na criollo.
„Tvůj plán fungoval. Informoval jsem velitele, že Vingův
recept je podvrh. Slíbil mi, že se o to postará. Potom se sá-
hodlouze vyptával, jestli lidi tady v kuchyni pracují, jak se
patří, jestli nepotřebuju pomoct a tak… Jak jsem na něho
vyvaloval oči. Jako bych vešel někam úplně jinam! Velitel mě
totiž většinou zdraví s podezřením a loučí se s výhrůžkou.“
„To nezní jako zdravý vztah.“
Rand do sebe naskládal několik misek a narovnal řadu
lžic. Jeho úsměv pohasl: „Moje rozhovory s velitelem a Va-
lekem byly vždycky poněkud… trnité. Po převratu jsem
byl mladý a chtěl se věčně bouřit, a tak jsem to tu zkou-
šel v jednom kuse sabotovat. Servíroval jsem veliteli kyselé
mléko, starý chleba, shnilou zeleninu, a dokonce i syrové
maso. Prostě jsem mu chtěl pořádně otrávit život,“ klepl si
lžičkou nepřítomně o koleno. „Šli jsme hlavami proti sobě
jako dva berani. Velitel si vzal do hlavy, že mu budu vařit já
a nikdo jiný, zatímco já sám jsem byl odhodlaný se nechat
buď zavřít, nebo přeřadit jinam.“
222
Plác, plác, plác pleskala lžička o koleno, jak Rand za-
střeným hlasem povídal svůj příběh. „Potom Valek udělal
z mámy ochutnavačku – to bylo ještě předtím, než zaved-
li ten pitomý Kodex – a já jsem nesnesl, aby musela jíst ty
hnusy, které jsem veliteli předkládal.“ Randovi se při vzpo-
mínce na stará trápení stáhl obličej do posmutnělé grima-
sy. Roztočil lžíci mezi prsty.
Náhle se mi nedostávalo slov a při pomyšlení, co se asi
muselo stát Randově matce, mi přejel mráz po zádech.
„Když se stalo, co se muselo stát, chtěl jsem utéct, ale
kousek od jižní hranice mě chytili,“ promnul si Rand levé
koleno. „Svázali mě jako jehně a rozdrtili mi čéšku. Potom
hrozili, že mi rozdupou i druhou, když se pokusím utéct.
A tak tu teď trčím,“ odfrkl si a shrnul zbytek lžiček dolů ze
stolu, až cinkly o kamennou podlahu. „Tady vidíš, jak moc
jsem se změnil. Velitel je na mě hodnej a já z toho mám ra-
dost. Kdysi jsem snil o tom, že toho mizeru otrávím a budu
mít v naší malé válce poslední slovo. Jenže mám slabost
pro ochutnavače. Když Oscove umřel, zařekl jsem se, že už
se o žádného starat nebudu,“ vytáhl kuchař lahev vína, „ale
zase jsem to projel.“ S těmi slovy se stáhl do svého pokoje.
Opřela jsem se o stůl a litovala, že moje poznámka způ-
sobila Randovi bolest. V kapsách mě tížila zrnka ze žlu-
tých lusků. Zavrtěla jsem se. Teď by Liza měla důvod mě
obviňovat ze špatného rozpoložení svého šéfa. To, co Valek
udělal jeho matce, bylo z Randova pohledu sice kruté, ale
dávalo to smysl. Valekův úkol byl chránit velitele.
Další dva dny jsem prožila jako v mlze a jejich události
se slévaly v jednu velkou rozmazanou šmouhu. Ochutná-
223
vání, trénink, ochutnávání, trénink. Ariho a Jankovy poku-
sy mě probudit se míjely účinkem a zpráva, že přišel čas za-
čít trénovat s nožem, mě nechala chladnou. Moje tělo bylo
stejně dřevěné jako bó v mých rukou.
Když se po jedné z hodin odněkud vynořila Margg a in-
formovala mě, že setkání s jejím kontaktem bylo napláno-
váno na druhý den večer, měla jsem co dělat, abych únavou
neodmítla a skutečně tam přišla.
V hlavě jsem si přehrála všechny možné scénáře, ale kaž-
dá jejich kombinace mě přesvědčila o jediném – i kdybych
o té schůzce podala hlášení, kdo by mi uvěřil? Nikdo. Po-
třebovala jsem svědka a zároveň ochránce. Hned mě na-
padl Ari, ale nechtěla jsem, aby ho někdo podezíral, kdyby
se něco nepovedlo. Také bylo možné, že Maržin kontakt
má šéfa, nebo třeba celou síť informátorů, do které jsem se
možná rovnou po hlavě řítila. Ať jsem přemýšlela, jak jsem
přemýšlela, zbylo mi jediné řešení a jediná osoba: Valek.
Toho setkání jsem se děsila, protože se můj kontakt s ním
poslední dobou omezoval na předávání protijedu v nepří-
jemném tichu. Když jsem ale ochutnala velitelovu večeři, Va-
leka jsem přece jen se staženým žaludkem vyhledala. Jeho
kancelář byla zamčená, a tak jsem to zkusila v komnatách.
V obýváku nebyl, ale z jeho pokoje v patře jsem zaslechla ti-
ché zvuky a mezírkou pod dveřmi sochařské dílny proudi-
lo na chodbu světlo. Když jsem přišla blíž, udeřil mě do uší
skřípavý kovový zvuk, ze kterého mi naskočila husí kůže.
U dveří jsem zaváhala. Tohle byla pro rozmluvu s Va-
lekem asi ta nejhorší chvíle, ale vzhledem k tomu, že mě
Maržin kontakt očekával už druhého dne, nemohla jsem
224
marnit čas. Sebrala jsem kuráž, zaklepala na dveře a vešla,
aniž bych počkala, zda mě někdo pozve dál.
Valekova svítilna zablikala a on odložil kámen. Brusný
kotouč se tiše dál točil a odrážel záblesky světla na strop
a stěny.
„Co je?“ zavrčel Valek.
„Dostala jsem nabídku. Někdo by mě rád platil za infor-
mace o veliteli.“
Valek se otočil. Jeho tvář byla napůl skrytá ve stínu, ale
tak tvrdá jako kámen, který držel v ruce. „A proč mi to ří-
káš?“
„Jen jsem si myslela, že bys rád zjistil, kdo to je. Možná
to bude ta samá osoba, která roznáší po hradě informace
o mně.“
Valek se na mě upřeně díval.
Najednou jsem litovala, že nemám v ruce kámen, proto-
že bych ho nejradši něčím těžkým práskla do hlavy. „Špio-
náž je protizákonná, takže možná budeš muset někoho
uvěznit nebo do oběhu pustit falešné informace. Prostě udě-
lat to, co většinou špionážní esa dělají, pamatuješ? Nebo tě
to už taky nudí?“ prskala jsem hněvivě.
Nadechla jsem se, abych pokračovala ještě plamenněji,
ale nakonec mi rozzlobené poznámky sklouzly nevyřčené
zpět do krku. Valekova tvář malinko změkla a z jeho očí
vyzařoval skutečný zájem. Jako by ještě před chvilkou zatí-
nal všechny svaly, a teď je s ulehčením povolil.
„Kdo to je?“ zeptal se nakonec. „A kdy?“
„Margg mě oslovila a zmínila, že má nějaký kontakt.
Máme se potkat zítra v noci.“ Pozorovala jsem, jak se Va-
225
lek tváří. Překvapila ho Maržina zrada, nebo ho spíš zrani-
la? Těžko říct. Odhadovat Valekovy nálady bylo jako snažit
se rozšifrovat cizí jazyk.
„Dobře, pokračuj podle plánu. Já tě budu na to rendez-
-vous sledovat a podívám se, s kým máme tu čest. Nejdřív
tomu kontaktu prozradíme pár pravdivých informací, aby-
chom ho přesvědčili, že je na tebe spoleh. Možná že zpráva
o tom, že velitel změnil svého nástupce, bude fungovat. Je
to neškodná informace, která stejně dřív nebo později vy-
plave na veřejnost. Potom se postaráme o zbytek.“
Promysleli jsme si podrobnosti. I když jsem dávala
všanc svůj život, měla jsem radost. Starý Valek se vrátil.
Ale na jak dlouho? S tou otázkou se vrátily i obavy.
Když jsme všechno probrali, zamířila jsem ke dveřím.
„Jeleno?“
Ohlédla jsem se přes rameno.
„Kdysi jsi říkala, že nejsem připravený slyšet, proč jsi
zabila Reyada. Teď už ti ale uvěřím.“
„Jenže já ještě nejsem připravená ti to říct,“ zašeptala
jsem a odešla.
120.
Zatracenej Valek! K čertu, k čertu, k čertu s ním! Tři dny se

mnou skoro nemluví a pak najednou čeká, že mu budu dů-
L o c k Přiznala
věřovat? e d i njsem d aserk vraždě.
k n e s sUvěznili
toho správné-
ahocoffin, I had Nic
pachatele. nothing to distract
jiného me from
ho nemuselo my memories. Vivid
zajímat.
Vydala jsem
recollections se potmě
waited dolů pomeschodech
to ambush whenever a zamířila
my mind
k sobě do pokoje. Musela jsem odsud někam vypadnout.
wandered.
Najednou mě popadla
Encompassed by thetouha prostěIutéct
blackness, a na celý protijed
fselames
vykašlat. Uteč,
stabbing at uteč, uteč,Though
my face. rozezněla
my se mi hlavou
hands had beenzná-
tied
máamelodie.
to post thatSlyšela jsem jiinto
dug sharply už v době,
my back,kdy jsemrecoiled
I had ještě byla
from
s Reyadem. Vzpomínky, které jsem tak dlouho ukrývala
pod zámkem, se budily, protahovaly mřížemi a chtěly ven.
Zatracený Valek! To kvůli němu jsem je už nemohla udržet
singed off.
na uzdě.
Jakmile jsem byla v pokoji, zamkla jsem za sebou dveře.
Reyadův duch seděl na mé posteli s otevřenou ránou v hr-
the
dle moisture in myzbrocenou
a noční košilí mouth hadčernou
gone and myZato
krví. teethjeho
radiated heat
světlé
227
vlasy byly dokonale upravené podle poslední módy, knírek
měl sestříhaný jako podle pravítka a oči mu plály.
„Vypadni,“ zavrčela jsem a v duchu si opakovala, že je to
jen nehmotný duch, kterého se není třeba obávat.
„Takhle ty zdravíš staré kamarády?“ zeptal se Reyad,
zvedl z nočního stolku knihu o jedech a prolistoval ji.
Vyděšeně jsem se na něho podívala. Jeho hlas mi zněl
v hlavě, ale knížku očividně držel v ruce duch. Duch. Jen
duch, opakovala jsem si. Reyad nehnul ani brvou. Nako-
nec se rozesmál.
„Jsi mrtvej,“ řekla jsem. „Nemáš se náhodou smažit ve
věčném zatracení?“
Reyad se ale jen tak nedal. „Šprte,“ vyhodil knížku do
vzduchu. „Kdyby ses takhle snažila kvůli mně, všechno by
bylo jinak.“
„Já jsem docela spokojená s tím, jak to skončilo.“
„Otrávená, stíhaná jako lovná zvěř... a k tomu sdílíš ži-
vot s psychopatem. Tomu se asi sotva dá říct hezký osud.
Smrt má své výhody,“ popotáhl ironicky. „Třeba to, že se
můžu dívat na tvoji mizérii. Na tvém místě bych si vybral
oprátku, Jeleno. Ušetřila by sis spoustu trápení.“
„Vypadni,“ řekla jsem znovu a snažila se ignorovat hys-
terický podtón ve vlastním hlase i potůček potu stékající
ve žlábku zad.
„Ty přece víš, že se do Sitie živá nedostaneš, nebo ne?
Selhala jsi. Vždycky jsi byla k ničemu a vždycky budeš.
Tak se s tím smiř.“ Reyad vstal z postele. „Chtěl jsem z tebe
něco udělat, ale selhala jsi. Pamatuješ? Pamatuješ, když nad
tebou táta konečně zlomil hůl a dovolil mi si tě nechat?“
228
Jak bych mohla zapomenout. Stalo se to v době slavnos-
tí ohně a Reyad měl plnou hlavu návštěvy generála Tessa,
a hlavně jeho dcery Kanny, takže se neobtěžoval se mnou
zabývat. Protože jsem pokorně vyplnila každý rozkaz, kte-
rý mi dal, abych si získala jeho důvěru, maloval si, že mě
konečně zlomil, a tak se celý měsíc ani neobtěžoval mě za-
mykat v pokoji hned vedle jeho komnat.
Jakmile ale začaly slavnosti, přepadlo mě pokušení po-
rušit Reyadův zákaz a jít se podívat. Ani loňské ponižo-
vání a bití mě nemohlo odradit a v srdci se mi rozlévala
tvrdohlavá pýcha, která se odmítala nechat pokořit a vy-
strašit Reyadovou krutostí. Samozřejmě jsem se bála, že
mě chytí, a někde v koutku srdce jsem tušila, že tomu ne-
ujdu, ale pro jednou jsem svoji obvyklou ostražitost necha-
la plavat a svěřila se osudu. Slavnosti ohně byly součástí mě
samotné, jedinými chvilkami, kdy jsem ochutnala skuteč-
nou svobodu. I kdyby to trvalo jen pouhé okamžiky, stálo
mi to za všechny důsledky.
Můj vzdor ještě okořenil můj akrobatický výkon. Pře-
stala jsem se o sebe bát a prosvištěla prvními pěti koly se
zářivým sebevědomím, jistými doskoky, dokonalými pře-
mety a nekonečnou energií. Finále mě čekalo poslední den
slavností.
Zatímco jsem dokončovala svůj kostým, vzal Reyad Kan-
nu s přáteli na hon někam na venkov.
Poslední dva týdny jsem sbírala, co jsem kde objevila
a co se mi na kostým mohlo hodit, a tak jsem teď mohla
opatrně přišívat šarlatová hedvábná pírka na černý trikot
a ozdobit ho stříbrnými třpytkami. Celý kostým doplni-
229
la ještě křídla na postroji – dost malá a plochá na to, aby
mi nebránila v pohybu. Spletla jsem si vlasy do dlouhého
copu, ten si ovinula kolem hlavy a zastrčila do něho dvě
ohnivě rudá pírka. Potěšená výsledkem jsem pádila do sta-
nu akrobatů na trénink.
Když soutěž začala, ve stanu byla hlava na hlavě. Jásot
davu se slil do monotónního bílého šumu, jak jsem se sou-
středila na vlastní tělo. Nakonec jsem jasně slyšela už jen
plácání svých dlaní a chodidel o trampolínu, tichý skřípot
lana a jeho zadrnčení, když jsem na něj po dvou saltech
bezpečně dopadla na nohy.
Pak už mě čekalo jen cvičení na zemi. Stála jsem na
špičkách na hraně žíněnky a zhluboka dýchala zemitou
vůni potu a křídového prachu. Sem jsem patřila. Tady bylo
moje místo. Vzduch se tetelil jako před bouřkou a já jsem
s energií blesku začala metat první kotrmelce.
Tu noc jsem létala. Točila jsem se a svištěla vzduchem
tak elegantně, že se moje chodidla sotva dotkla země,
a moje duše se vznášela někde vysoko nad tělem. Byla jsem
jako pták, předvádějící v letu nejrůznější kousky jen z čis-
té radosti, že je na světě. Nakonec jsem popadla rukama
vyrobená křídla a během posledního přemetu je roztáhla.
Jasně rudé hedvábí za mnou radostně vlálo a publikum já-
salo jako smyslů zbavené. Moje vlastní duše se nesla na kří-
dlech jejich hlasů až někam k nebi.
Vyhrála jsem! Zmocnila se mě čistá radost. Poprvé za
dva roky jsem se opravdově usmívala od ucha k uchu, až
mě z toho rozbolela pusa. Hrdě jsem vypjala hruď, když
mě na prsou zastudil krvavě rudý amulet ve tvaru plame-
230
nů s názvem soutěže a rokem. Byla to ta nejkrásnější chví-
le v mém životě. Hned po ní ale následovala ta nejhorší.
Z davu se na mě díval Reyad s Kannou. Kanna jen zářila,
ale Reyad se zlověstně, nelítostně mračil a celá jeho tvář
vyzařovala jen jediné – hněv.
Zůstala jsem v šatně, než všichni odešli. Stan měl dva
východy, ale Reyad postavil stráže ke každému z nich. Pro-
tože jsem věděla, že by mi amulet sebral a zničil, zahrabala
jsem ho hluboko do hliněné podlahy.
Přesně podle očekávání mě popadl hned, jak jsem vykro-
čila ze stanu, a odvlekl mě zpět do sídla. Tam se poradil s ge-
nerálem Brazellem, který hned souhlasil, že já nikdy „jedním
z jeho skupiny“ nebudu. Na to jsem byla příliš nezávislá, pří-
liš tvrdohlavá a měla jsem příliš silnou vůli. Proto mě Bra-
zell předal Reyadovi. Už žádné experimenty. Selhala jsem.
Té noci se Reyad zvládl krotit až do chvíle, kdy jsme osaměli
v jeho pokoji. Jakmile ale za námi zapadly dveře a v zámku
cvakl klíč, pršely na mě zlostné rány pěstí i kopance.
„Chtěl jsem tě za neposlušnost zabít,“ řekl Reyadův
duch, zatímco poletoval po pokoji, „a plánoval jsem si tvo-
ji bolest dlouho užívat, ale bylas rychlejší. Asi jsi ten nůž
měla schovaný pod matrací mé postele už dávno,“ nakrčil
zamyšleně čelo.
Měl pravdu. Ukradený nůž jsem skutečně zastrčila pod
Reyadovu matraci už před rokem, kdy mě zbil za tajné tré-
ninky. Proč zrovna pod jeho matraci? Neměla jsem žád-
nou promyšlenou strategii, jen děsivou předtuchu, že po-
kud ho budu potřebovat, stane se to v Reyadově pokoji,
a ne v mém kamrlíku vedle.
231
Snít o vraždě byla jedna věc. Vykonat ji druhá. I když
jsem za rok s Reyadem mnoho vytrpěla, vždy jsem si za-
chovala jasné myšlení. Až do té noci.
„Vyprovokoval jsem tě tehdy?“ zeptal se duch. „Nebo
jsi jen všechno odkládala jako teď? Učit se sebeobraně –
pcha!“ uchichtl se. „Jen si představ, že bys měla opravdu
odrazit útočníka. Za chviličku by tě vyřídil. Já sám to vím
nejlíp,“ poletoval mi před obličejem a lákal na světlo nepří-
jemné vzpomínky.
Bolestně jsem se zašklebila a ucukla. „Vypadni,“ zavr-
čela jsem na přízrak, zvedla knihu o jedech a natáhla se na
postel, odhodlaná si ho nevšímat. Když jsem četla, malin-
ko pobledl, ale kdykoli jsem na něho upřela oči, zase nabyl
barvy.
„Vyprovokoval tě snad můj deník?“ zeptal se Reyad,
když jsem včas neodvrátila pohled.
„Ne,“ vyklouzlo mi z úst tak rychle, až mě to samotnou
překvapilo. Samu sebe jsem přesvědčila, že po dvou letech
mučení byl deník poslední kapkou.
Bolestné vzpomínky se vrátily s takovou silou, že jsem
se roztřásla po celém těle.
Když jsem se po výprasku probrala, ležela jsem nahá
na Reyadově posteli. Otevřel tehdy svůj deník, poručil mi
předčítat a liboval si v rostoucí hrůze v mé tváři.
V deníku stál každý, byť i ten nejdrobnější prohřešek,
jehož jsem se za dva roky pobytu u Reyada vůči němu do-
pustila. Pokaždé když jsem ho neposlechla nebo naštvala,
si všechno zapsal s poznámkou, jak by mě za to nejradě-
ji potrestal. Teď když už mě Brazell nepotřeboval k poku-
232
sům, Reyadovi nic nebránilo. Jeho sadistické sklony a buj-
ná fantazie se promítaly do každého detailního popisu.
Když jsem hrůzou skoro nedýchala, napadlo mě, že bych
mohla sáhnout pod matraci pro nůž a zabít se, ale ležel na
druhé straně postele hned u jejího čela.
„Začneme trestem na straně první,“ zavrněl Reyad ra-
dostným očekáváním, když přešel ke skřínce, kde uchová-
val „hračky“, a vytáhl z ní řetězy a nejrůznější mučicí ná-
stroje.
Strnulými prsty jsem nalistovala začátek knihy, kde stá-
lo, že jsem mu při našem prvním setkání neřekla pane. Za
takovou drzost jsem měla v kleče na všech čtyřech obdržet
výprask bičem. S každou ránou jsem měla opakovat: „Pro-
sím, ještě jednu, pane.“ Tak jsem ho měla oslovovat i bě-
hem znásilnění, které plánoval, a samozřejmě dále žadonit
o pokračování trestu.
Jeho deník mi vyklouzl z děsem chromých rukou. Sko-
čila jsem k čelu postele pro nůž, ale Reyad mě v domnění,
že chci utéct, hned chytil. Marně jsem se bránila. Nakonec
mě donutil si kleknout a přitiskl mi tvář na studený kámen
podlahy. Potom mi spoutal ruce za zády.
Očekávání toho, co přijde, bylo horší než vlastní trest.
Svým zvráceným způsobem mě to konejšilo – věděla jsem
aspoň, co mě čeká a kdy to přestane. Hrála jsem tu hru
s ním, protože jsem pochopila, že když se mu budu bránit,
ještě víc ho rozzlobím.
Když byla ta příšernost konečně za mnou, tekla mi krev
po zádech i stehnech. Schoulila jsem se do klubíčka na
okraji Reyadovy postele. Moje mysl zemřela, ale tělo bo-
233
lelo. Najednou jsem v sobě ucítila jeho prsty. Tam, kam se
bude stále vracet, jak mi Reyad šeptal do ucha, když si lehl
ke mně.
Tentokrát jsem nůž měla na dosah. Hlavou se mi honily
myšlenky na sebevraždu.
Potom Reyad řekl: „Asi si budu muset začít psát nový
deník.“
Neodpověděla jsem.
„Teď když jsi selhala, si budeme cvičit nové děvče.“ Po-
sadil se a zaryl do mě prsty hlouběji. „Zpátky na kolena. Je
čas na stranu dvě.“
„Ne!“ vykřikla jsem. „To nikdy!“ Jednu šílenou vteřinu
jsem hmatala po noži, až jsem ho ucítila v ruce a zabořila
Reyadovi do krku. Byla to jen povrchová rána, ale Reyad
padl překvapeně na znak. Okamžitě jsem mu skočila na
hruď a řízla hlouběji. Čepel křísla o kost. Krev se rozstřík-
la. Když jsem zjistila, že už nerozeznám, čí krev se mi sbírá
mezi stehny, zalil mě příjemný pocit zadostiučinění.
„Tak proto jsi mě zabila? Protože jsi věděla, že tě znovu
znásilním?“ zeptal se Reyadův duch.
„Ne. Byla to myšlenka, že začneš týrat další děvče ze si-
rotčince.“
„Ach tak,“ odfrkl si Reyad, „nějakou z těch tvých kama-
rádek.“
„Sester,“ opravila jsem ho. „Zabila jsem tě kvůli nim, ale
měla jsem to udělat kvůli sobě,“ prskla jsem hněvivě a za-
tlačila ducha do rohu pokoje. Moje zaťaté pěsti automatic-
ky vyrazily vpřed, i když jsem dobře věděla, že mu stejně
nemůžu ublížit. Jeho potutelný úsměv nepohasl, ani když
234
jsem do něho bušila, bušila a bušila, až do pokoje pronikly
první paprsky svítání. Jakmile se ducha dotkly, sám zmizel.
Cela uplakaná jsem padla na podlahu. Teprve po chví-
li jsem zase přišla k sobě. Pěsti jsem měla celé zakrváce-
né, jak jsem bušila do kamenné stěny. Byla jsem vyčerpaná
a otupělá. A měla jsem zpoždění! Velitel už mě jistě čekal
se snídaní. Zatracený Valek!
„Tak dávej pozor!“ bodl mě Ari dřevěným nožem do bři-

cha. „Jsi mrtvá. Dneska už počtvrté. Co to s tebou je?“
„Promiň,“ hlesla jsem, „moc jsem se nevyspala.“
Ari beze slova ukázal na lavici u zdi. Posadili jsme se
a sledovali přátelský zápas Maren s Jankem na druhé straně
skladiště. Jankova rychlost vítězila nad Mareninou techni-
kou, takže Maren pomalu a jistě couvala do rohu.
„Štíhlá a velká je, přesto dnes prohraje,“ prozpěvoval
si provokativně Janko ve snaze ji rozčílit. Byla to osvědče-
ná taktika, protože často dělala chyby, když se rozzlobila.
Tentokrát ale zůstala ledově klidná a opřela konec své tyče
blízko Jankových chodidel, čímž jeho vlastní bó dokona-
le zablokovala. Potom ho s lehkostí přeskočila, přistála za
jeho zády a držela ho za krk tak dlouho, dokud se nevzdal.
Pohled na Maren používající jeden z triků, které jsem
ji naučila já, mi malinko rozjasnil chmurnou náladu. Roz-
hořčený výraz na Jankově tváři byl k nezaplacení. Okamži-
tě trval na odvetě, a tak se s Maren za chvilku zase pusti-
li do boje, zatímco já s Arim jsme zůstali sedět na lavičce.
Ari pravděpodobně vytušil, že mi dnes chybí na další uče-
ní energie.
235
„Něco se děje,“ vydechl tiše, „řekneš mi, co to je?“
„Já...“ Zarazila jsem se, protože jsem nevěděla, co říct.
Měla bych se mu svěřit, že se mnou Valek nemluví a celý se
změnil? Nebo mu povědět, že za mnou v noci chodí duch
muže, kterého jsem zavraždila? Ne. Místo toho jsem se ho
jen zeptala: „Myslíš, že tu jen marním čas?“ Reyadova slo-
va o odkládání nevyhnutelného v sobě přece jen skrýva-
la zrnko pravdy. Možná že trénování sebeobrany byl přece
jen pouhý způsob, jak dočasně uniknout před skutečnými
problémy.
„Kdybych si myslel, že to je mrhání časem, rozhodně
bych tu s tebou neseděl,“ odpověděl Ari se stínem podráž-
dění v hlase. „Potřebuješ to jako sůl, Jeleno.“
„Ale proč, když možná umřu mnohem dřív, než to vů-
bec použiju?“
„Já to vidím tak, že utíkat a schovávat se umíš na jed-
ničku. Celý týden ti trvalo, než jsi sebrala odvahu a oslovila
Maren, a kdyby to záleželo jen na tobě, ještě pořád by ti ří-
kala poblinkánku. Musíš se naučit postavit se za sebe a bo-
jovat za to, co chceš.“ Ari si zamyšleně pohrával s dřevě-
ným nožem. „Pořád se jen kradeš po špičkách, připravená
vzít do zaječích, jakmile se něco semele, ale když se naučíš
mi podkopnout nohy a vyrazit Jankovi bó z rukou, dodá
ti to sílu.“ Odmlčel se, a potom dodal: „Pokud máš pocit,
že bys měla trávit čas něčím jiným, jen do toho, ale dělej
to souběžně s výcvikem. Až ti někdo příště bude nadávat
do poblinkánků, budeš mít dost odvahy ho poslat k čertu.“
Ariho hodnocení mě překvapilo. Sama jsem zatím ne-
věděla, zda souhlasím nebo ne, ale v jednom měl určitě
236
pravdu – cítila jsem potřebu dělat ještě něco jiného. Ari
netušil, co přesně to je, zato já jsem to věděla: musela jsem
najít protijed proti motýlímu prachu.
„Takhle ty dodáváš lidem odvahu?“ zeptala jsem se roz-
třeseně.
„Jo. A teď konečně přestaň hledat důvody, proč netré-
novat, a věř mi. Co jinýho potřebuješ?“
Z tiché intenzity Ariho hlasu mi přejel mráz po zádech.
Věděl snad, co jsem plánovala, nebo jen hádal? Mým zámě-
rem bylo sehnat protijed a utéct do Sitie – daleko, daleko,
daleko. Ari měl pravdu, že pořád jen utíkám. Pokud jsem
se ale opravdu chtěla vydat na jih, potřebovala jsem pořád-
nou fyzičku a schopnost se bránit vojákům. Pořád jsem ale
odmítala myslet na jeden důležitý detail: na Valeka.
Valek by mě sledoval až do Sitie a žádná hranice by ho
nezastavila. Neochránilo by mě ani Irysino kouzlo. Valek
by moje zadržení a smrt považoval za svoji svatou povin-
nost. A přesně toho jsem se bála. Kolem toho jsem chodi-
la jako kolem horké kaše. Soustředila jsem se na výcvik,
abych nemusela přemýšlet o dilematu, na které byla moje
inteligence krátká. Musela jsem rozšířit svoji strategii tak,
aby zahrnovala nejen protijed, ale i způsob, jak se zbavit
Valeka, aniž bych ho musela zabít. V tom mi nemohl po-
moct ani Ari.
„Takovou ránou bys určitě sundala i Valeka,“ vydechl Jan-
ko, když se mu podařilo vykrýt Marenin úder. „Máváš tou
holí tak roztomile chabě, že by se na místě rozchechtal a ty
bys ho ve chvíli nepozornosti zasáhla rovnou do břicha.“
Maren mlčela, ale její útok nabyl na síle. Janko zacouval.
237
V hlavě mi tančila Jankova slova a z nich se vylíhl nový
plán. „Ari, naučíš mě vylamovat zámky?“
Chvíli zamyšleně mlčel. „Já ne, ale tady Janko by mohl,“
odpověděl potom.
„Janko?“
Ari se usmál. „Vypadá jako neškodný veselý chlapík, ale
jako kluk tropil pěkné rošťárny, než ho chytili a dali mu
vybrat mezi basou a armádou. A vidíš, teď je z něho kapi-
tán. Jeho největší výhodou je to, že ho nikdo nebere vážně.
A přesně s tím Janko počítá.“
„Až mi příště bude vesele lámat žebra, vzpomenu si na
to,“ usmála jsem se a sledovala, jak si Maren Janka podá-
vá podruhé.
„Kdo vyhraje tři z pěti soubojů, je král! To nemůže po-
přít ani tady madam,“ zahalasil Janko neúnavně.
Maren jen pokrčila rameny: „Jestli to tvoje ego zvlád-
ne...“ S těmi slovy znovu švihla tyčí po Jankových nohou.
Ten hbitě nadskočil, a jakmile dopadl na chodidla, zase se
odrazil a vrhl se na Maren. Tělocvičnu znovu naplnilo dře-
věné práskání tyčí.
Ari se postavil, zaujal bojovou pozici a já jsem bůhví
odkud sebrala dost energie na to, abych se mu bránila.
Po hodině jsme všichni čtyři odpočívali na lavicích,
když se odněkud vynořil Valek. Maren vyskočila na nohy,
jako by nečinné sezení bylo zločin, ale my ostatní jsme zů-
stali tak, jak jsme byli. Docela mě bavilo sledovat, jak se
Marenino chování měnilo, kdykoli byl v dohledu Valek.
Její hrubý výraz změkl, podstatně víc se usmívala a snaži-
la se s ním zapříst hovor nebo ho vyzvat na přátelský sou-
238
boj. Většinou si s ní procházel techniky zápasu a ona se na-
třásala jako kočka lákající toho největšího kocoura v ulici.
Tentokrát chtěl ale mluvit se mnou. Sám. Ostatní odešli.
Maren po mně bleskla pohledem tak ničivým jako úder její
tyče. To si zítra vypiju, pomyslela jsem si.
Valek chodil nervózně sem a tam, až jsem se začínala
bát, že hledá kámen, kterým by po mně hodil.
„Co se děje?“ zeptala jsem se. „Jsi nervózní z dnešní-
ho večera?“ Radost, že jsem odhalila Margg, mi kalila my-
šlenka, že kvůli tomu musím tolik riskovat. Co když to
zase bude jen ztráta času? Zatracený Reyad! To kvůli němu
jsem teď o všem pochybovala! Únik informací z hradu měl
vliv na můj život. Někdo dal tip těm hromotlukům na slav-
nostech ohně a prozradil Irys, že mě najde v lese. Bylo tře-
ba zacpat Margg pusu.
„Ne,“ zavrtěl hlavou Valek, „na dnešní večer je už vše
domluveno, ale jde mi o velitele...“ Na chvilku se odmlčel.
„Co je s ním?“
„Potkává se tento týden s nějakými cizími lidmi?“
„S cizími?“
„Ano. S někým, koho neznáš, nebo s nějakým rádcem
z jiné vojenské oblasti?“
„Pokud vím, tak ne. Proč?“
Valek se znovu odmlčel a já jsem mu viděla ve tváři, jak
usilovně přemýšlí, zda mi může věřit. „Velitel Ambrose se
uvolil přijmout delegaci ze Sitie.“
„A to je špatně?“ zeptala jsem se zmateně.
„Velitel jižany nenávidí! Posílají mu žádosti o audien-
ci už od převratu, ale velitel jim na ně posledních patnáct
239
let odpovídal jen jednoslabičně: ne! A teď je tu najednou
máme za týden mít!“ Valekovo pochodování nabralo na
intenzitě. „Od té doby, co jsme tě přijali za ochutnavačku
a objevilo se tady to criollo, je velitel jako vyměněný. Před-
tím jsem přesně nevěděl, co mi nesedí, a byl to jen takový
divný pocit, ale teď se staly dvě konkrétní věci, které mě
znepokojují.“
„Změna následníka a jižanská delegace?“
„Přesně.“
Bohužel jsem neměla odpověď. Velitel byl úplně jiný než
moje představa vojenského diktátora. Bral v potaz i jiné
možnost, byl pevný, rozhodný, ale spravedlivý. Bylo jasné,
že má moc, protože každý jeho rozkaz byl bez okolků pro-
veden. Žil stejný sparťanský život, který i hlásal. Jeho rádci
a vysocí důstojníci se ho nebáli a chovali k němu věrnost
a respekt. Jediný děsivý příběh z doby velitelova působení
na hradě byla ta nešťastná věc s Randovou matkou, pokud
ovšem pominu nechvalně proslulé úkladné vraždy, díky
nímž se dostal k moci.
Valek se zastavil a zhluboka nadechnul. „Něco málo
z dodávky criolla jsem nechal jakoby náhodou doručit do
našich komnat. Chci, abys ho kousek snědla pokaždé, když
si dá velitel. A musíš o tom zachovat absolutní mlčení. Je
to rozkaz.“
„Ano, pane,“ vyjelo ze mě automaticky, zatímco se moje
hlava pozastavila nad tím, že Valek řekl „naše“ komnaty.
Opravdu mě nešálil sluch?
„Dnes večer půjdeš s Margg za jejím kontaktem. Budu
vás sledovat.“
240
„Měla bych tomu špehovi říct o sitijské delegaci?“
„Ne. Raději ho nakrm tou zprávou o změně následní-
ka. Stejně se to už šušká po hradě, takže to jen potvrdíš.“
S těmi slovy vykročil ke dveřím, a než jsem se nadála, byl
ten tam.
Pro případ, že by někdo naši tajnou tělocvičnu objevil,
jsem schovala cvičné zbraně a zahladila všechny stopy naší
přítomnosti. Potom jsem za sebou zamkla dveře. Po ces-
tě do koupelen jsem se už viděla na setkání s Maržiným
kontaktem. Ty úvahy mě rozptýlily natolik, že jsem klidně
prošla kolem otevřených dveří a v první chvíli nepomysle-
la, jak divná je otevřená místnost na chodbě plné zamče-
ných skladišť.
Něco se mihlo po mé levici. Než jsem se nadála, popad-
la mě něčí tlapa za loket a vtáhla dovnitř. Potom za mnou
zapadly dveře a já se ocitla v černočerné tmě. Nějaká síla
mnou mrštila o kamennou zeď. Tvrdý dopad mi vyrazil
dech. Otočila jsem se a opřená zády o stěnu lapala po dechu.
„Ani hnout,“ zavrčel mužský hlas.
Vykopla jsem někam před sebe, ale nic netrefila. Muž-
ský hlas se provokativně rozchechtal. Potom někdo odkryl
hořící svíčku a v jejím plameni se zaleskla dlouhá stříbrná
čepel. Vyděšeně jsem sjela očima až k rukojeti, ruce, lokti,
paži, až můj pohled spočinul na známém obličeji.
Nix!
121.
„Proč?“ postavil Nix svíčku mezi pavučiny na desce stolu.

„Proč jsem vždycky ten nejchytřejší?“ Výhrůžně se blížil.
L oZnovu
c k e jsem
d i vykopla,
n d a rale k Nix
n e můj
s s výpad
hbitě vykryl.
a coffin, I hadsenothing
„A proč to distract
moje pokusy medalšího
tě od from my memories.
výcviku Vivid
odradit,
minuly účinkem?“
recollections waitedpohnul se ve světle
to ambush svíčky hbitě
me whenever my jako
mind
kočka a ostří jeho nože mě zastudilo do krku. „Možná se
wandered.
jenEncompassed
potřebuju vyjádřit
by thejasněji?“
Do stabbing
f lames nosu miatvnikl puchThough
my face. vařenéhomyzelí
hands a potu. Ztuhla
had been tied
jsem
to a tím
a post thatnejneutrálnějším
dug sharply into a mynejklidnějším hlasem, from
back, I had recoiled na
jaký jsem se zmohla, jsem se zeptala: „Co ti vadí?“
„Vadí mi, že v tobě nikdo nevidí hrozbu. Ale já jsem
chytřejší než Ari, Janko a Maren. A dokonce než Valek.
singed off.
Nebo se pletu?“ Když jsem neodpovídala, přitlačil Nix na
nůž. „Tak pletu se?“
Do krku se mi zařízl tenounký vlásek bolesti. „Ne,“
the moisture in
odpověděla my mouth
jsem. had gonezády
Za Nixovými and my teeth radiated
se z chomáčů heat
pra-
242
chu zhmotnil Reyadův duch se samolibým úsměvem na

tváři.
„Můj šéf chce, abys už netrénovala. Ale zabít tě ještě ne-
můžu. Jaká škoda,“ pohladil mě Nix volnou rukou. „Mám
tě prý jen varovat.“
„Parffet? Co je mu po tom?“ Snažila jsem se Nixe roz-
ptýlit, zatímco jsem si v hlavě rovnala všechno, co jsem se
zatím od Ariho naučila o boji proti útočníkovi s nožem.
Sakra, pomyslela jsem si, proč jsem jen nedávala víc pozor?
„Tomu je to jedno. Jediná věc, na které tomu zabedněn-
ci záleží, je jeho vlastní povýšení. Zato generála Brazella
tvoje hobby dost zajímá.“ Nix mi vrazil volnou ruku mezi
nohy a přitiskl se na mě celým tělem.
Na jednu dlouhou vteřinu jsem úplně ztuhla. Panika mě
okradla o všechny nacvičené sebezáchovné mechanismy.
V hlavě mi začalo jemně bzučet, ale rychle jsem to potla-
čila a přeměnila na obyčejnou stupnici not. Obklopil mě
klid a potřebné obranné chvaty mi vytanuly na mysli jako
na zavolanou.
Zasténala jsem, zhoupla se v bocích a malinko se roz-
kročila.
Nix se potěšeně usmál. „Jsi přesně taková děvka, jak
jsem si myslel. Ale teď si zapiš za uši, že tě čeká trest.“ Jeho
ruku teď mezi mýma nohama vystřídalo stehno. Nixovy
prsty sáhly po mém pásku.
Přejela jsem mu laškovně kolenem v rozkroku a potom
kopla. Nix zachrochtal bolestí a zlomil se v pase. Já jsem za-
tím popadla oběma rukama jeho nůž, aby mi ho nezarazil
do krku. „Lepší pořezané ruce než krk,“ ozval se mi v hla-
243
vě Ariho suše praktický hlas. Zašklebila jsem se bolestí, ale
nepustila. Místo toho jsem se ještě víc soustředila na nůž
a odtlačila ho od sebe. Nix vrávoravě ucouvl.
„Ty mrcho!“ zavrčel a napřáhl se, aby mě bodl.
Když jeho čepel svištěla mým směrem, přiskočila jsem
až k němu, takže když jsem se otočila, otřela jsem se pra-
vým ramenem o jeho hruď. Hranami rukou jsem ho uho-
dila do paží a předloktí tak silně, že jsem ho ochromila.
Nůž cinkl o zem.
Na nic jsem nečekala a zkroutila mu ruku tak, že smě-
řovala v nepřirozeném úhlu někam ke stropu. Potom jsem
mu vsunula rameno pod loket a vší silou trhla. Ozva-
lo se zapraskání kosti a Nixův bolestný křik. Hbitě jsem
se k němu otočila čelem a dala mu dvakrát pěstí do nosu,
až vystříkla krev. Když ztratil rovnováhu, jediným kopem
jsem mu vykloubila ještě koleno. Nix se zhroutil k zemi.
Tančila jsem kolem něho a s každým přískokem mu
uštědřila kopanec do žeber. V žilách se mi vařila krev. Jeho
slabé pokusy se bránit jen živily moje šílenství. V takovém
rozpoložení bych bývala byla schopná ho zabít.
„Jen do toho, Jeleno,“ povzbuzoval mě Reyadův duch,
„jen zabij dalšího! Oprátce pak neujdeš!“
Jeho slova vzbudila můj spící rozum, a tak jsem přestala
útočit na Nixe a pořádně se vydýchala. Nix ležel bez hnu-
tí. Klekla jsem si k němu, abych zjistila, jestli má ještě pulz.
Moje prsty přivítalo pravidelné tepání. Úlevu ale vystřídal
strach, když mě Nixova obrovský tlapa popadla za loket.
Vyjekla jsem a dala mu další ránu pěstí. Když jeho stisk
povolil, vykroutila jsem se mu, popadla nůž a pamětlivá
244
Jankovy dobré rady „Bouchni a utíkej!“, jsem vzala nohy
na ramena. Tentokrát jsem ale neutíkala ze strachu. Řítila
jsem se vítězně chodbami a za mnou vlála pomyslná šar-
latová křídla.
Rychle jsem běžela do koupelny. Nikde ani živáčka. Ni-
xův nůž jsem schovala pod jedním ze stolků na ručníky
a v zrcadle zjišťovala rozsah svých zranění. Škrábanec na
krku už přestal krvácet, ale dvě rány v dlaních vypadaly
jako něco, co se neobejde bez felčara. Kromě toho se mi
podivně a cize leskly oči. Jako bych najednou zdivočela.
Vycenila jsem zuby a pomyslela si: Tak co? Kdo je teď kry-
sa? Váhavě jsem si promýšlela další postup. Velitel mě če-
kal s večeří, ale nemohla jsem mu přece krvácet do jídla.
Vlna energie z vítězství nad Nixem mě pomalu opouštěla
a ustupovala slabosti. Vydala jsem se na marodku v naději,
že tam dojdu dřív, než omdlím.
Máma ranhojička se na mě zběžně podívala a potom mě
gestem poslala na vyšetřovací lehátko. Posadila jsem se na
jeho hranu a rozevřela dlaně, aby si je mohla prohlédnout.
„Jak se ti to...“ nakousla.
„Řízla jsem se o střepy,“ umlčela jsem její otázky.
Kývla a zamyšleně sevřela rty. „Dojdu si pro lékárničku.“
Natáhla jsem se na lehátko a čekala, až se ranhojička
vrátí. Za chvilku byla zpět i s kovovým nádobíčkem na-
skládaným na tácku. Sklenice s Randovým lepidlem jako
by mezi lékařské nástroje ani nepatřila – jako by byla jen
dětskou hračkou pohozenou mezi věcmi dospělých. Ruce
mě začaly pekelně bolet, a tak jsem měla z dalších proce-
dur docela nahnáno. Otočila jsem se ke dveřím právě ve
245
chvíli, kdy na ošetřovnu vrazil Valek. Toho jsem tu ještě po-
třebovala, pomyslela jsem si kysele. Dnes byl prostě pekel-
ný den.
„Co se stalo?“ vybafl Valek.
Podívala jsem se na ranhojičku.
Ta mi jen beze slova zvedla ruku a začala mi čistit ránu.
„Střepy za sebou nechávají roztřepenou ránu. Tahle je ale
čistá. Očividně od nože. Musím to bohužel hlásit.“
Felčarka poslušně oznámila Valekovi, co zjistila, a ten
nehodlal odejít bez odpovědi. Rezignovaně jsem obrátila
pozornost na Valeka, abych se odpoutala od bolesti, která
mi projížděla čerstvou ránou. „Byla jsem napadena.“
„Kým?“ štěkl Valek ostře.
Očima jsem sklouzla k ranhojičce a Valek pochopil.
„Můžeš nás na chvilku omluvit?“ zeptal se.
Zamyšleně našpulila rty. V lékařských záležitostech
měla rozhodovací právo ona.
„Pět minut,“ řekla rozhodně a odešla ke vzdálenému
stolu na druhé straně místnosti.
„Kdo to byl?“ zavrčel Valek znovu.
„Nix, jeden z Parffetových mužů. Řekl mi, že pracuje
pro Brazella a přišel mě varovat, abych hned přestala s vý-
cvikem.“
„Zabiju ho.“
Intenzita Valekova hlasu mě vyděsila. „Ne, to ne,“ od-
pověděla jsem pevně. „Místo toho ho použiješ jako cestu
k Brazellovi.“
Jeho ledově modré oči našly můj pohled a podívaly se
mi až na dno duše. „Kde tě napadl?“
246
„Ve skladišti. Asi tak o pět dveří dál od naší tělocvičny.“
„Teď už asi bude dávno pryč. Pošlu někoho do kasáren.“
„Tam ho ale nenajdeš.“
„Jakto?“ povytáhl Valek obočí způsobem, který mi hned
připomněl velitele. Potlačil jakékoli projevy emocí a pobí-
zel mě, ať mu řeknu všechno.
„Pokud ještě neleží ve skladišti, nebude daleko. Radši
pro něho pošli pár chlapů.“
„Aha,“ vydechl. „Takže tvůj výcvik nese ovoce?“
„Funguje to líp, než jsem čekala.“
Valek odešel a máma ranhojička, práskač jeden, se vrá-
tila k lehátku. Příště si ty rány radši ovážu sama, pomyslela
jsem si hořce. Kdo mohl tušit, že hned půjde žalovat? V ba-
tůžku jsem ještě pořád měla sklenici Randova lepidla. Oše-
třit si pár ran přece nemůže být tak složité.
Kousla jsem se do rtu a trpně snášela čištění a lepení
ran na dlaních. Potom mi ranhojička ruce ovázala a pora-
dila mi, co dělat, aby se rány rychle zatáhly – celý jeden den
jsem je neměla máčet ve vodě a týden nesměla nic zvedat
ani psát. To znamenalo, že si teď chvilku nezatrénuju.
Dovnitř vešli Valekovi muži a hodili na vedlejší lehát-
ko potlučeného Nixe. Ranhojička tázavě povytáhla obočí
a potom se sklonila nad jeho pokrouceným tělem. Byl čas
zmizet.
Spěchala jsem do velitelovy pracovny, ale Valek byl
rychlejší. Vklouzl se mnou do trůnního sálu a zavřel za
námi dveře.
„Večeři už jsem ochutnal,“ oznámil mi, když mě vedl
bludištěm stolů. Byl už večer a pracovala tu jen hrstka rád-
247
ců. „Najdi Margg a zruš dnešní setkání. Potom se vrať do
pokoje a pořádně si odpočiň,“ nařídil.
„Proč bych něco rušila? Přes obvazy si natáhnu rukavi-
ce. V noci už je zima, a tak se nad tím nikdo nepozastaví.“
Když Valek neodpovídal, dodala jsem: „Jsem v pořádku.“
„Tak to ses asi dlouho neviděla v zrcadle,“ usmál se. Po-
tom mu na čele vyskočila nerozhodná vráska. „No dobře,
budeme tedy pokračovat podle plánu,“ pokrčil nakonec ra-
meny.
Zastavili jsme se u dveří Valekovy pracovny. „Musím
ještě něco dodělat. Odpočiň si a ničeho se neboj. Budu po-
řád blízko,“ zastrčil klíč do zámku.
„Valeku?“
„Ano?“
„Co se teď stane s Nixem?“
„Dáme ho trochu dohromady, pohrozíme mu, že shnije
v base, pokud nebude spolupracovat, a když nám poslou-
ží, pošlu ho do VO1. Stačí? Nebo bych ho měl radši zabít?“
Vojenská oblast 1 bylo to nejšedivější a nejmrazivější
místo v Ixii. Při představě, že tam Nixe sežere sněžná koč-
ka, se mi po tváři rozlil zlomyslný úsměv. „Ale ne. VO1 je
skvělý nápad. Kdybych chtěla, aby umřel, zabila bych ho
sama.“
Valek se narovnal a upřel na mě překvapený pohled. Ve
tváři mu problesklo ještě pobavení a ostražitost. Potom se
ale zase ovládl a byl opět starý dobrý Valek s kamennou
tváří.
Usmála jsem se tak vesele, jak jsem to odkoukala od
Janka, a vydala se do svého pokoje. Odpočinek ale musel
248
počkat – ještě jsem toho musela na večerní setkání spoustu
zařídit. Nejdřív jsem potřebovala sehnat plášť a rukavice.
Když se pomalu blížilo nejchladnější období roku a noci
byly ostře mrazivé, obalila se i tráva do jinovatky lesknoucí
se v ranním slunci jako démanty.
Poděkovala jsem osudu, že jsem Dilanu našla ještě
v dílně. Nejdřív jsme probraly poslední drby a potom jsem
ji poprosila o plášť a rukavice.
„Božíčku,“ vydechla jako ustaraná matróna, „ty nemáš
nic do zimy!“ Poletovala kolem hromádek uniforem tak
hbitě, až jí zlaté prstýnky vlasů poskakovaly okolo hlavy.
„Proč jsi nepřišla dřív?“
„Doteď jsem nic nepotřebovala,“ zasmála jsem se. „Di-
lano, děláš takhle mámu celému hradu?“
Přestala se přehrabovat v oblečení a zpražila mě pohle-
dem. „Ne, zlatíčko. Jen těm, kdo to potřebujou.“
„Díky,“ odpověděla jsem jí se směsicí sarkasmu a oprav-
dové náklonnosti v hlase.
Když mě konečně vybavila na zimu dle své spokojenos-
ti, nesla jsem si pěknou kupku oblečení. S takovou zásobou
flanelového spodního prádla, vlněných ponožek a těžkých
kozaček bych pravděpodobně přežila i celé týdny na ledové
kře. Položila jsem horu prádla do rohu pokoje a poprosila
Dilanu, zda by nezavolala někoho, kdo by mi ji odnesl do
Valekových komnat.
„Takže tam ještě bydlíš?“ zazubila se švadlena.
„Zatím. Ale myslím, že až se to tu trochu uklidní, postě-
huju se zpátky do svého starého pokoje.“ Pokud se to někdy
uklidní, pomyslela jsem si kysele.
249
Z kupy přiděleného šatstva jsem si vybrala těžký černý
kabát, do jeho kapes nacpala vlněné rukavice a potom si
ho přehodila přes ramena. Hned nad srdcem zářily v černé
látce dva červené kosočtverce veliké jako ruka. Nechyběla
ani kapuce – trochu velká a určená spíš k tomu, aby mi ne-
pršelo na hlavu, než k udržení tepla.
„Já si naopak myslím, že se u Valeka ještě dlouho zdr-
žíš,“ řekla Dilana.
„Proč?“
„Hádám, že se mu líbíš. Ještě nikdy předtím se o ochut-
navače tolik nezajímal – většinou je vycvičí a nechá svému
osudu. Pokud předpokládal potíže, pověsil ochutnavači na
paty jednoho ze svých špehů, ale určitě by se tím neobtěžoval
osobně. Natož aby s ochutnavačkou bydlel pod jednou stře-
chou!“ Dilanina tvář zářila radostí z drbu jako sluníčko.
„Pleteš se. Jen si něco namlouváš.“
„Valek se vlastně o žádnou ženu předtím nezajímal, tak-
že se po hradě začalo šuškat, že možná dává přednost spíš
nějakému ze svých mužů, ale teď...“ Švadlena se dramatic-
ky odmlčela. „Teď se objevila krásná, milá a chytrá Jelena,
která rozpálila Valekovo chladné srdce.“
„Asi bys vážně neměla věčně sedět v dílně,“ zasmála
jsem se. „Potřebuješ čerstvý vzduch a dávku reality,“ řekla
jsem, a ačkoli jsem věděla, že nemám Dilaně věřit ani slo-
vo, nemohla jsem potlačit úsměv.
Na chodbu mě vyprovodil její sladký, melodický smích.
„Dobře víš, že mám pravdu!“ volala za mnou.
Jediný důvod, proč se o mě Valek zajímá, pomyslela jsem
si po cestě potemnělými chodbami, je, že jsem mu ještě zá-
250
hadou. Další hádankou k rozluštění. Jakmile bude vědět vše
potřebné o Brazellovi a kouzelnících z jihu, pošle mě šu-
pem zpět mezi služebnictvo. Nemohla jsem si dovolit vě-
řit čemukoli jinému. Jedna věc byla do něho být neškodně
dětsky zakoukaná – to totiž nemělo žádný vliv na mé další
plány. Vůbec. Ani trochu. Ale věřit, že Valek moje city opě-
tuje? To by byla hotová katastrofa!
A tak jsem se raději v duchu přesvědčovala, že Dilana
je sice milé děvče, ale ráda se nechává unést vlastní pře-
bujelou fantazií, která jí našeptává naprosto scestné teorie.
Opravdu jsem zkoušela tomu uvěřit. Celou cestu do ku-
chyně jsem nedělala nic jiného. Myslela jsem na to dokon-
ce i tehdy, když jsem zahlédla Randa pochodujícího kolem
pecí. Ne. Valek byl bezohledný vrah, na jehož rukou spo-
čívala krev tuctů lidí. Králova krev ještě zdobila čepel jeho
oblíbeného nože. Valek byl smrtící, náladový a k uzoufání
únavný. Přesto jsem ale ten hloupý šťastný úsměv z tváře
nezahnala, ať jsem se o to snažila, jak jsem chtěla.
Přehodila jsem kabát přes opěradlo židle, obsloužila se
a pustila se do pozdní večeře. Rand přestal otáčet svoje se-
lata a přitáhl si židli k mé. Když mě v nose polechtala vůně
pečeného vepřového, začaly se mi sbíhat sliny.
„Co se chystá?“ zeptala jsem se. Vepřová pečínka se na
hradě podávala jen ke zvláštním příležitostem a pekla se
celý dlouhý den.
„Příští týden přijedou na návštěvu generálové. Velitel si
objednal všechny moje slavnostní pokrmy. Taky mám na
příští týden nachystat hostinu. Hostinu! O něčem takovém
jsem neslyšel od té doby, co...“ Zavrtěl hlavou a našpulil rty.
251
„Vlastně se za velitelovy vlády nekonala hostina ještě ni-
kdy,“ povzdychl si Rand. „A já nemám ani čas na pořádné
experimenty.“
„A měl bys čas se podívat na tohle?“ vytáhla jsem z kap-
sy hrst tajemných lusků a podala je Randovi. Celou dobu
jsem čekala na dokonalou příležitost mu je předvést. „Na-
šla jsem je v jednom zapomenutém skladišti a ráda bych
věděla, jestli to náhodou není ta tvoje káva.“
Rand se okamžitě sklonil a zaujatě přičichl k mému po-
kladu. „Ne, bohužel ne. Netuším, co je to zač. Kávová zrna
jsou o dost kulatější a hladká, zatímco tahle jsou spíš ovál-
ná. A drsná. Vidíš?“ Rand boby vysypal na stůl, jeden opa-
trně zvedl a nakousl. Když žvýkal, znechuceně se šklebil.
„Fuj, to je hořký. Ještě nikdy jsem nic takového neochutnal.
Odkud to máš?“
„Ze spodních pater hradu.“ No nic, pomyslela jsem si,
aspoň jsem to zkusila. Zklamaně jsem svěsila ramena. Tak
moc jsem doufala, že tu záhadu pro velitele Ambrosea vy-
řeším, a teď jsem zase skončila ve slepé uličce.
Rand moji frustraci vycítil. „Je to důležitý?“ zeptal se.
Kývla jsem.
„Tak víš co?“ nadhodil. „Nech mi ta zrna tady a já se jim
po hostině pořádně podívám na zoubek.“
„Jak to myslíš?“
„Zkusím se rozemlít, povařit a opražit. Ingredience mo-
hou měnit chuť a strukturu, když je zahřeješ. Třeba z těch
bobů nakonec vykřesáme něco, co budu umět zařadit.
Souhlasíš?“
„Nechci ti přidělávat práci.“
252
„Hloupost. Je to výzva! Kromě toho po hostině stejně
zase zapadnu do každodenní rutiny, takže se aspoň budu
moct těšit na nějaké rozptýlení.“ S těmi slovy vysypal boby
do sklenice a tu potom postavil nahoru na polici plné po-
dobných podivných potravin, taktéž uskladněných do skla.
Probírali jsme spolu menu na hostinu až do chvíle, kdy
musel Rand jít obrátit selata. Čtvrt otáčky za hodinu, řekl
zkušeně, čímž mi nepřímo připomněl, že se blížil čas se-
tkání s Margg. V žaludku mě bodla nervozita. Chvatně
jsem mu popřála dobrou noc.
Ještě jsem se stavila v koupelně pro Nixův nůž, ale bylo
tam příliš živo, takže jsem to vzdala a šla dál. Možná bude
nejlepší dorazit s holýma rukama, pomyslela jsem se, za-
tímco jsem se marně pokoušela zkrotit motýly strachu
v břiše. Určitě mě prohledají, a kdyby našli zbraň, zname-
nalo by to jen potíže.
Margg mě přivítala s obvykle znechuceným výrazem u již-

ní brány hradního komplexu. Místo pozdravů jsme si vy-
měnily nadávky a v nenávistném tichu pokračovaly dolů
do města. Doufala jsem, že máme Valeka v patách, ale dob-
ře jsem věděla, že kdybych se ohlédla, Margg by mohla za-
čít větřit.
Noční obloha byla posetá hvězdami a na cestu nám zá-
řil úplněk tak, až jsme vrhaly stíny. Cesta do Hradnova
byla rozježděná koly vozů a ušlapaná od podrážek. Zhlu-
boka jsem vtáhla do plic chladný noční vzduch a cítila, jak
se mi s tou zemitou vůní hlíny a suchého listí vrací do těla
nová energie.
253
Na okraji města jsem zahlédla úhledné řady čtyřpatro-
vých dřevěných domů. Zaujalo mě, jak symetrické jsou.
Už jsem si tak zvykla na rozházenou architekturu hradu
a okna ve všech geometrických tvarech, že mi najednou
obyčejný půdorys města přišel divný. Dokonce i obchody
byly rozmístěny mezi obytné budovy naprosto logicky.
Těch pár místních, které jsme po cestě potkali, kráče-
lo s jasným úmyslem. Nikdo nikde nepostával, neklábosil
a neprocházel se jen tak. Nikdo, až na městské stráže.
Vojáci, kteří velkým dílem přispěli k úspěchu vojenské-
ho převratu, dostali za odměnu místa městských policis-
tů po celé Ixii a jejich úkolem teď bylo hlídat, zda občané
nosí uniformy a dodržují zákaz vycházení. Kromě toho vy-
máhali právo podle Kodexu, kontrolovali dokumenty, zaři-
zovali stěhování a zatýkali provinilce. Každý návštěvník se
musel hlásit na městské policejní stanici a vyplnit příslušné
papíry dřív, než začal hledat nocleh.
Naše setkání bylo naplánováno tak, abychom se vrátily
do hradu dřív, než si nás někdo v ulicích všimne a pojme
podezření. Dvojice vojáků rozestavěné po městě nás sledo-
valy. Cítila jsem, jak mi pod tíhou jejich pohledů naskaku-
je husí kůže. Bála jsem se, že po nás každou chvilku skočí.
Uprostřed opuštěné ulice se Margg zastavila u jedno-
ho z domů nerozeznatelného od těch sousedních. Po chvil-
ce se otevřely dveře a z nich vykoukla vysoká zrzavá žena
v uniformě hostinské a kývla Margg na pozdrav. Měla ost-
rý, strmý nos, který dominoval její tváři. Otočila se na mě
a zabodla do mě tmavé oči s takovou intenzitou, že jsem se
div nezačala nervózně vrtět. Žlábkem zad mi stekla krůpěj
254
potu. Konečně se její nos odvrátil a zaměřil někam na uli-
ci. Hádala jsem, že větří past. Když ale nic podezřelého ne-
našla, otevřela dveře dokořán a pustila nás beze slova dál.
Ve stejně tíživém mlčení jsme vystoupaly tři patra schodů.
V nejvyšším patře domu bylo tak jasno, že jsem muse-
la přimhouřit oči. Všude kolem hořely svíčky a vůně vos-
ku se mísila s kouřovým tónem jablek. Podívala jsem se
k oknu. Tolik světla určitě muselo unikat ven na ulici…
Potom jsem si ale všimla černých závěsů táhnoucích se po
celé délce prosklených tabulí až dolů na zem.
Knihovny, stůl a volně rozestavěná křesla lákající k po-
sezení mě přivedly na myšlenku, že místnost slouží jako
pracovna. Žena, která nám otevřela, se teď posadila za stůl
zdobený po obou stranách podivnými soškami připomí-
najícími lucerny s prstenci. Další divné zářící předměty
byly vkusně rozmístěny na policích, a některé dokonce vi-
sely ze stropu, a když jsme prošly kolem, roztočily se.
Nosatá žena nás nepobídla, abychom se posadily, a tak
jsme s Margg zůstaly stát. Naše hostitelka měla většinu
svých rubínových vlasů staženou do drdolu, jen několik ne-
poslušných, kudrnatých pramenů jí poletovalo kolem tváře.
„Ochutnavačka,“ pousmála se spokojeně. „Věděla jsem,
že je jen otázkou času, než pro mě budeš pracovat.“
„Kdo jsi?“ Moje ostrá otázka dávala tušit, že nejsem
ochotná přistoupit na žádné hry.
„Můžeš mi říkat kapitánka Hvězda.“
Podívala jsem se na její uniformu hostinské.
„Nesloužím v Ambroseově armádě. Mám vlastní. Už ti
Margg vysvětlila, jak pracuju?“
255
„Ano.“
„Dobře. Chci po tobě jen jednoduchou výměnu – in-
formace za peníze. A nezajímají mě žádné drby ani jedna
paní povídala. A žádné otázky na to, co dělám a kdo jsem.
Stačí, že víš, jak se jmenuju. Jasné?“
„Naprosto.“ Protože jsem si chtěla získat její důvěru, ne-
hodlala jsem čeřit vodu. Alespoň zatím.
„Dobře. Co pro mě máš?“ Následovala svůj nos a na-
klonila se blíž.
„Velitel změnil svého nástupce,“ řekla jsem.
Hvězda celá ztuhla, jak na sebe nechala působit moji
drobnou zprávu. Podívala jsem se na Margg, která se tvá-
řila zároveň šokovaně a otráveně, že jsem přinesla tak za-
jímavé novinky.
„Jak to víš?“ zeptala se Hvězda.
„Slyšela jsem, jak si o tom velitel povídal s Valekem.“
„Ach ano, s Valekem,“ naklonila se nosatá Hvězda blíž.
„Proč vlastně bydlíš v jeho komnatách?“
„Po tom ti nic není,“ odbyla jsem ji ostře.
„A proč bych ti tedy měla věřit?“
„Protože by mě Valek zabil, kdyby věděl, že jsem teď
tady. To víš stejně dobře jako já. Na kolik si moji informa-
ci ceníš?“
Hvězda otevřela černou sametovou portmonku a vy-
táhla z ní jednu zlatou minci, kterou mi hodila jako psovi
kost. Chytila jsem ji v letu a měla co dělat, abych potlačila
bolestné syknutí. Rány v mých rukou začaly pořádně bolet.
„A tady tvých patnáct procent,“ hodila Hvězda jeden
stříbrňák a jeden měďák Margg, která už dobře znala zvy-
256
ky své zaměstnavatelky a peníze hbitě chytila. „Ještě něco?“
zeptala se Hvězda.
„Dnes už ne.“
„Až budeš zase něco mít, řekni to Margg a ona nám
zase domluví setkání.“
Když mě Hvězda propustila, následovala jsem zamlklou
Margg ven z domu na ulici. Přesně ve chvíli, kdy mě ved-
la temnou uličkou, se ze stínů vynořil Valek. Než jsem se
vzpamatovala, vtáhl mě s sebou dveřmi do malé místnosti.
Jeho náhlý příchod mě zmátl. Myslela jsem, že si trochu
počká, než Margg zatkne. Ta za mnou cupitala dovnitř s po-
těšeně zlomyslným šklebem na těstovité tváři. Ještě nikdy
jsem ji neviděla tak spokojenou, což mě docela překvapilo.
Přece jen ji Valek právě přistihl při špionáži! Naklonila jsem
tázavě hlavu a čekala, že mi Valek podá rozumné vysvětlení.
„Měla jsem pravdu, Valeku! Zradila velitele za zlaťák.
Jen se jí podívej do kapes!“ pobízela ho Margg.
„Ve skutečnosti za mnou Jelena přišla už před schůzkou,
protože věřila, že odhalí tebe,“ řekl jí Valek.
Její šelmovský úsměv okamžitě pohasl. „Proč jsi mi to
neřekl?“ zeptala se ho vyčítavě.
„Nebyl čas.“
„Takže Margg není ten, kdo vynáší informace z hradu?“
Ještě pořád jsem z toho všeho byla dost zmatená.
„Ne. Margg pracuje pro mě. Krmíme Hvězdu exkluziv-
ními informacemi v naději, že nás dřív nebo později přive-
de ke svým klientům. To Hvězda pořád naléhala na Margg,
aby tě zaměstnala, a tak jsem si říkal, že to bude skvělá pří-
ležitost otestovat tvoji loajalitu.“
257
Teprve teď mi došlo, proč byl Valek nedávno tak mrzu-
tý. Čekal totiž, že zradím jeho i velitele. Jak něčemu tako-
vému vůbec mohl věřit? Copak mě neznal? V srdci se mi
tloukly hněv, zklamání a úleva. Z krku jsem nedostala ani
slovo.
„Doufala jsem, že tu krysu pošleme zpátky do kobky,
kam patří,“ stěžovala si Margg Valekovi. „A teď nám bude
dál pobíhat po hradě. A ohrožovat nás,“ píchla mě podráž-
děně masitým prstem do ruky.
Než se rozkoukala, malinko jsem ucouvla a zkroutila jí
ruku za zády. Když jsem ji zvedla tak, že se Margg musela
ohnout v pase, bolestně vykvikla.
„Nejsem krysa,“ procedila jsem mezi zuby, „a svoji věr-
nost jsem právě dokázala. Takže mě teď konečně necháš
být, jasný? Už žádné hnusné zprávy v prachu. Už žádné
čmuchání v mých věcech. Jinak ti tu ruku příště zlomím,“
strčila jsem do ní a pustila její loket.
Margg zavrávorala a spadla na zem. Rudá zlostí vysko-
čila na nohy, ale když chtěla Valekovi žalovat, umlčel ji je-
diným přísným pohledem.
„Dobře řečeno, Jeleno. Souhlasím s tebou. A teď jdi,
Margg,“ řekl Valek. Tlustá komorná zavřela pusu, otočila
se na patě a supěla ven z místnosti.
„Moc přátelská teda není,“ vydechla jsem.
„A přesně proto ji mám rád,“ zadíval se Valek na dveře.
Potom dodal: „Jeleno, ukážu ti něco, co se ti nebude vůbec
líbit, ale asi je důležité, abys to věděla.“
„Aha? Budu z toho nadšená asi tak stejně jako z toho
tvého testu loajality?“ prskla jsem sarkasticky.
258
„Varoval jsem tě, že občas své ochutnavače přezkou-
ším.“ Než jsem stačila cokoli odpovědět, zastavil mě: „Buď
tiše a drž se u mě.“ Potom jsme opatrně vyšli ven na ulici.
Skryti ve stínu jsme se dokradli zpět až k Hvězdinu domu.
Tam mě Valek odvedl do tmavého průchodu na dohled od
dveří.
„Ten, kdo Hvězdě nosí informace z hradu, tu bude co
nevidět,“ zašeptal mi Valek do ucha. Když se jeho rty leh-
ce dotkly jemné pleti mé tváře, naskočila mi husí kůže. Ten
pocit mě rozptýlil tak, že jsem ani nevnímala, co dalšího
mi povídá.
Došlo mi to teprve ve chvíli, když jsem zahlédla, jak se
sem blíží kulhavá postava.
122.
Hned jsem ten nerovný krok poznala. Srdce mi spadlo

až do žaludku, když Rand přišel až k Hvězdiným dveřím
L o c k ezaklepal.
a dvakrát d i n d a r k n e s s that surrounded me like
a coffin,
HvězdaI had
honothing
pustila to distract
bez váhánímedovnitř.
from myCvaknutí
memories. Vivid
dveří
mi dutě zadunělo
recollections v hrudi.
waited to ambush me whenever my mind
„Další test?“ zeptala jsem se Valeka se zoufalou naléha-
wandered.
vostí. „Nebo pro tebe
Encompassed pracuje?“
by the Jenže
blackness, někde hluboko
I remembered v duši
white-hot
fjsem
lamesodpověď
stabbingdávno
at myznala.
face. Cítila
Though jsem mysehands
tak prázdná,
had been jako
tied
by azepost
to mě někdo
that dugvysál všechny
sharply intoemoce.
my back,Najednou toho na mě
I had recoiled from
bylo moc. Nejdřív Reyadův duch, potom Nixův útok,
the onslaught. The fire had pulled away just before blistering Va-
lekův test... další ránu už jsem neměla sílu snést. Jen jsem
zírala na Valeka prázdným pohledem prostým jakýchkoli
singed off.
myšlenek, citů nebo tužeb.
Valek mi pokynul, abych šla za ním. Poslechla jsem.
Obešli jsme Hvězdin dům, vešli do budovy po jeho levé
the moisture
straně in my
a vyběhli domouth
třetíhohad gone and
poschodí. Ažmynateeth radiated
poslední patroheat
260
všude panovala prázdnota a tma. Úplně nahoře seděl jeden
z Valekových vojáků opřený o stěnu sousedící s Hvězdinou
pracovnou a při svíčce psal do notýsku.
Jasně jsem slyšela Randův hlas. Valek komunikoval se
svým vojákem pomocí promyšlených gest. Voják podal Vale-
kovi notes a seběhl dolů po schodech. Valek se posadil a po-
klepal dlaní na místo vedle sebe, abych se k němu připojila.
Uvelebila jsem se hned vedle něho čelem ke zdi. Ne-
chtělo se mi na vlastní uši poslouchat Randovu zradu, ale
chyběla mi vůle se zvednout a odejít. Valek ukázal na ně-
kolik dírek ve dřevě stěny. Nakoukla jsem jimi rovnou do
Hvězdiny pracovny, ale viděla jsem jen zadní stranu nábyt-
ku. Díry tu tedy asi byly jen na poslech. Opřela jsem se če-
lem o stěnu, zavřela oči a napnula uši.
„Tento týden přijedou generálové. To není nic nového,
ale velitel si objednal hostinu, takže se určitě něco děje. Něco
významného. Ještě pořád ale nevím, co přesně,“ řekl Rand.
„Potřebuju informace co nejdřív,“ odpověděla Hvězda.
Po chvilkové odmlce dodala: „Jelena možná bude vědět, co
se chystá.“
Když jsem zaslechla své jméno, poskočilo mi vyplaše-
ně srdce. Uteč, uteč, uteč, křičela moje mysl, ale já jsem jen
tiskla ucho pevněji ke stěně.
„Pochybuju. Byla docela překvapená, když jsem tu hos-
tinu zmínil, a tak jsem se jí dál nevyptával. Tento týden
možná bude vědět víc. Znovu to zkusím.“
„To nemusíš. Zeptám se jí sama.“ Uhlazený tón Hvěz-
dina hlasu prozrazoval, že s odhalením čekala až na chvíli,
kdy napáchá ty největší škody.
261
„Jeleny?“ koktal Rand. „Ona... ona pro tebe pracuje? Ne-
možné! Taková není!“
„Takže mi chceš naznačit, že pracuje pro Valeka?“ ze-
ptala se trochu poplašeně Hvězda.
Stejně vyděšená jsem se podívala na Valeka, ale ten jen
mávl rukou na znamení, že si s tím nemám lámat hlavu.
„Ne, to určitě ne,“ odpověděl Rand. „Jen mě to překva-
puje, i když by asi nemělo. Ty peníze se jí jistě hodí a kdo
jsem já, abych jí za to pohrdal?“
„No, možná by ses jí neměl tolik zabývat. Je to jen další
z nahraditelných. Použít a vyhodit. Trápí mě jedině to, že
až umře, budu si zase muset ochočit jiného ochutnavače.
Jak dlouho mi asi potrvá, než se mi podaří ho podplatit?“
„Zase jsi mi tím nejodpornějším způsobem předvedla,
že čím dřív ti splatím svůj dluh, tím lépe. Kolik mi odepíšeš
za dnešní informaci?“
„Dva stříbrné. Zapíšu si to tady, ale moc ti to nepomůže.“
„Co tím myslíš?“
„Copak už ti to dávno nedošlo? Ty svůj dluh nikdy ne-
zaplatíš. Jakmile se tomu jen trochu přiblížíš, zase všech-
no prohraješ a můžeš začít znovu. Jsi příliš slabý, Rande,
a necháváš se unést. Snadno propadáš závislostem a chybí
ti vůle.“
„Aha, pravda. Tvrdíš, že jsi kouzelnice, takže jsi mi asi
četla myšlenky, kapitánko Hvězdo? Kapitánka Hvězda –
cha! Kdybys v sobě skutečně měla byť jen špetku magie,
Valek by tě už dávno vyřídil. Nejsi tak chytrá, jak se dě-
láš,“ rozduněly se pracovnou těžké nerovné kroky. Rand se
chystal k odchodu.
262
Byla jsem ohromená. Ještě nikdy jsem neslyšela Ran-
da mluvit tak sarkasticky. A pokud byla Hvězda skutečná
kouzelnice, hrozilo mi vážné nebezpečí. Hlavou se mi ho-
nilo tisíc věcí, ale na žádnou z nich teď nebyl čas.
„Já ti myšlenky číst nemusím,“ zavolala na Randa Hvěz-
da, „stačí se jen podívat na tvoji minulost, kuchaři! Tam je
všechno.“
Rozhostilo se ticho a jediný zvuk, který ještě vycházel
z pracovny, bylo šustění stránek papíru. Valek vstal a po-
mohl mi na nohy. Jeho voják se vrátil, Valek mu podal sešit
a vydali jsme se dolů po schodech.
Následovala jsem ho temnými uličkami Hradnova. Drželi
jsme se ve stínu domů, abychom unikli zvědavým pohledům
stráží. Jakmile jsme překročili hranice města, přestal být tak
ostražitý a šel teď po mém boku po hlavní cestě do hradu.
„Je mi to líto,“ vydechl smutně. „Vím, že byl Rand tvůj
přítel.“
Minulý čas jeho věty mě bodl jako nůž mezi žebra.
„Jak dlouho už to víš?“ zeptala jsem se.
„Tuším to už tak tři měsíce, ale teprve před několika
týdny jsem sehnal i důkazy.“
„Co tě na jeho stopu přivedlo?“
„Kuchař a jeho pomocníci mi pomohli s tím testem jedů,
který jsem pro tebe nachystal. Byl u toho, když jsem do jídla
dával jed. Jen pohár s broskvovou šťávou jsem nechal ležet
na svém stole, abych věděl, že v něm nic závadného není.
Skutečně to měla být férová zkouška. V tom poháru sice
byla ostružinka, ale já ji tam nedal.“ Valek se odmlčel, aby
mi dal prostor všechno zpracovat.
263
„Na ostružinách je zajímavé to, že jsou jedovaté jedi-
ně tehdy, když se velmi opatrně za určené teploty povaří
v roztoku obilné pálenky a kvasnic. Většina kuchařů tako-
vými schopnostmi nevládne, a jejich pomocníci už vůbec
ne.“ Neušel mi obdiv, se kterým Valek o Randových schop-
nostech mluvil.
Když mi došlo, že to Rand se mě pokusil otrávit, podlomi-
la se mi kolena. Zavrávorala jsem a v žaludku mi bouřila ná-
hlá nevolnost. Skočila jsem ke straně cesty a vyzvracela se do
houští. Teprve když se moje tělo přestalo zmítat, jsem si uvě-
domila, že mě Valek podpírá. Jednou rukou mě držel pev-
ně kolem pasu, zatímco mi tiskl chladnou dlaň druhé k čelu.
„Díky,“ vydechla jsem, když jsem si otřela bradu listy.
Na roztřesených nohou a s Valekovou pomocí jsem se do-
šourala zpět do hradu. Kdyby nebyl se mnou, asi bych se
někde na cestě schoulila do klubíčka a usnula rovnou tam.
„Je toho ještě víc. Chceš to slyšet?“ zeptal se Valek.
„Ne.“ Skutečně jsem neměla sílu dozvědět se něco víc,
ale cestou kolem vnějších hradeb jsem pojala děsivé pode-
zření. „Byl to Rand, kdo na mě nachystal tu boudu na slav-
nostech ohně?“
„Tak trochu.“
„To není odpověď.“
„Ti chlapi, kteří se na tebe vrhli, na tebe čekali u cukrář-
ského stanu, takže jsem předpokládal, že Rand prozradil
Hvězdě, že tam budeš. Potom tě ale hlídal jako ostříž, jako
by se chtěl ujistit, že se ti nic nestane. Pamatuješ si, jak byl
hrůzou bez sebe, když tě dlouho nemohl najít, a jak se mu
ulevilo, když tě uviděl živou?“
264
„A já si celou dobu myslela, že měl popito!“ řekla jsem.
„Předpokládám, že se do toho zamotal nechtíc. Když
jsem pro tebe chystal test jedů, sotva tě znal, ale jak vaše
přátelství rostlo, octil se mezi dvěma mlýnskými kameny.
Nechce ti ublížit, ale musí platit svůj hráčský dluh. Hvězda
má bohatou síť zloduchů, kteří okamžitě nahradí ty, které
vyřídím jednou provždy já. Lidí, kteří neváhají pro svoji
šéfku zlámat pár kostí. Je ti teď líp?“
„Ne.“ Moje reakce na Randovu zradu přišla přehnaná
i mně samotné, ale nemohla jsem ji potlačit. Nebylo to po-
prvé, co se mnou někdo hrál falešnou hru, a určitě to neby-
lo ani naposled. Brazell mě oklamal. Milovala jsem ho jako
vlastního otce a nikdy bych ho nepodrazila. Trvalo celý
dlouhý rok plný útrap a mučení, aby se moje city k němu
změnily a já ho konečně viděla v pravém světle. Vždycky
jsem ale věděla, že moje nekritická mladická odevzdanost
Brazellovi byla pouze jednostranná. Protože mi nikdy ne-
dal najevo, že mě má rád jako já jeho, snášela jsem jeho
krutost lépe než teď Randovu zradu.
Randovo přátelství se mi jevilo skutečné, a tak jsem za-
čala mít pocit, že jsem konečně malinko porušila kamen-
nou barikádu, kterou jsem kolem sebe postavila. Díra v ní
byla dost veliká na to, abych jí proklouzla a užila si s Ran-
dem trochu opravdového kamarádství. Teď se mi ale celá
zeď začala hroutit na hlavu, pršely na mě kameny a pohřbí-
valy mě pod tíhou suti. Jak bych mohla ještě někdy něko-
mu uvěřit?
„Chceš mi říct ještě něco?“ zeptala jsem se Valeka, když
jsme zůstali stát kousek před jižní bránou. „Poslali na mě
265
Nixe Ari s Jankem? Nebo na mě chystáš další test věrnos-
ti? Možná jím příště neprojdu? Vlastně by se mi to docela
líbilo!“ odstrčila jsem Valekovu ruku, která mě ještě pořád
podpírala. „Když jsi mě varoval, že si mě občas vyzkoušíš,
myslela jsem, že mi do jídla budeš občas míchat jed, ale teď
mám pocit, že člověka umíš otrávit i jinak než tím, co mu
nacpeš do pusy.“
„Každý v životě musí dělat rozhodnutí. Někdy jsou
dobrá, jindy špatná… Tomu se říká žít. Pokud toho máš
dost, tak to zabal, ale nedělej to polovičatě. Nesetrvávej ve
věčném bezmocném kňučení,“ odpověděl mi drsně Valek.
„Nevím, jaké hrůzy jsi zažila předtím, než tě přivezli do
naší kobky, ale pokud mám hádat, tvrdil bych, že to bylo
podstatně horší než dnešní odhalení. Možná ti to dodá tro-
chu té správné perspektivy.“
S těmi slovy odkráčel do hradu. Já jsem se opřela o chlad-
nou zeď a položila si čelo na tvrdý kámen. Možná, že kdy-
bych tu takhle zůstala dost dlouho stát, proměnilo by se
i moje srdce v kámen a žádné zrady, testy věrnosti ani jedy
by se ho už ani nedotkly. Nakonec mě ale zima přece jen vy-
hnala do útrob hradu.
„Musíš na ten klíč trochu zatlačit, ale ne zas moc. Otoč jím
pevně, ale něžně,“ poučoval mě Janko.
Bolavýma rukama jsem nešikovně zatlačila na nástroj
v zámku.
„A teď tam zastrč diamantovej šperhák a zvedej tenhle
čep, dokud nepovolí,“ pokračoval.
„Nepovolí?“ zopakovala jsem.
266
„Prostě dokud se nesrovná. Když zastrčíš do zámku klíč,
jeho kovové zoubky tlačí čepy nahoru, abys mohla otočit
válcem zámku. Čepy jsou tedy od toho, aby válec držely na
místě. Budeš je muset otevírat jeden po druhém a neustále
na ně tlačit.“
Zastrčila jsem šperhák do zámku a zvedala jeden po
druhém každý z pěti čepů. Cítila jsem lehkou vibraci v prs-
tech, když každý z nich s lehkým, specifickým cvaknutím
povolil. Když byly všechny v řadě, válec se otočil a dveře se
otevřely.
„Výborně! Sakra, Jeleno, ty se ale rychle učíš!“ zajásal
Janko, ale potom nakrčil ustaraně obočí. „Ale nechystáš
se to použít na nějaké blbosti, že ne? Nerad bych se dostal
do potíží.“
„Záleží na tom, čemu říkáš blbosti,“ usmála jsem se.
Když vytřeštil oči, dodala jsem: „Neboj. Do potíží se tu pře-
ce dostávám jen já sama.“
Když se Janko trochu uklidnil, vrhla jsem se na další zá-
mek. Byli jsme v jednom z nižších pater hradu, kde jsme
měli jistotu, že nás nikdo nevyruší. Od večera, kdy jsem se
dozvěděla o Randově zradě, už uplynuly čtyři dny. Podle
Valekova rozkazu jsem měla dělat jako by nic. Před odha-
lením chtěl zjistit, kam až sahají Hvězdiny kontakty. Jako
opravdový predátor, pomyslela jsem si hořce. Nejdřív dlou-
ho pozoroval kořist a teprve potom skočil.
Věděla jsem, že předstírat falešné přátelství nechci, a tak
jsem se Randovi spíš vyhýbala, což nebylo složité. Po hra-
dě pobíhali generálové s doprovodem a zaměstnávali celý
personál včetně Randa.
267
Brazell byl další důvod, proč jsem se raději schovávala.
Jeho černozelení vojáci zamořili hrad a já se jim vyhýbala
jen stěží. Sedět zalezlá ve Valekových komnatách mi jinak
ale vyhovovalo, zvláště když mi společnost dělalo ukrade-
né criollo, kterého jsem si kousek dala pokaždé, když jsem
ochutnala velitelovo jídlo.
Tréninky s Arim a Jankem jsme po dobu generálské ná-
vštěvy odložili, přesto jsem Janka přiměla aspoň k tomu, aby
mě naučil otevírat zámky. Zlatá mince od Hvězdy mu jen po-
sloužila jako dodatečná motivace. Valek mi dovolil si ji nechat,
protože špehování jsem neměla jako ochutnavačka v popisu
práce. Její váha v mé kapse mi ale neustále připomínala Ran-
dovu zradu, a tak jsem se rozhodla ji dobře investovat.
„Tenhle poslední zámek má deset čepů. Pokud se ti po-
daří ho otevřít, zvládneš se dostat do všech zámků v hra-
dě, až na ty dole v kobce. Ty jsou složité a asi se k žádné-
mu nedostaneme, abychom si ho vyzkoušeli.“ Janko znovu
nakrabatil obočí. „Ale to stejně nebudeš potřebovat, ne?“
„Upřímně doufám, že ne.“
„Fajn.“
Po několika neúspěšných pokusech se mi přece jen po-
dařilo zámek otevřít.
„Teď už to chce jenom cvik. Čím rychleji se do zámku
zvládneš dostat, tím líp,“ nabádal mě. „Klidně bych ti půj-
čil svoje šperháky, ale nikdy nevím, kdy je budu potřebovat,
a tak...“ Spiklenecky na mě mrkl a v očích mu zaplály roš-
ťácké jiskřičky. „A tak jsem ti za tu tvoji minci koupil vlast-
ní,“ vytáhl z kapsy sadu drobných nástrojů zabalenou v čer-
ném plátně a podal mi ji.
268
„Ale ty peníze byly pro tebe!“
„Jen se neboj, ještě mi z nich dost zbylo. A to dokonce
i potom, co jsem ti koupil tohle,“ vytáhl odněkud ebeno-
vou dřevěnou hůlku dlouhou jako moje dlaň.
Byla zdobená lesklým stříbrným knoflíkem a stříbrný-
mi symboly po straně.
„Zmáčkni ten knoflík,“ pobídl mě nadšeně Janko.
Poslechla jsem ho a malinko sebou trhla, když z hůlky
vyjela čepel. Byl to vystřelovací nůž!
Ohromeně jsem se na tu nadílku dívala. „Moc ti děkuju,
Janko, ale... proč jsi mi to všechno koupil?“
„Asi si to chci u tebe vyžehlit,“ pokrčil rameny.
„Vyžehlit? Trápí tě snad svědomí?“ Tuhle odpověď jsem
opravdu nečekala.
„Nazval jsem tě kriminálnicí. Já sám jsem kdysi byl zlo-
čincem, ale překonal jsem to a nikdo to proti mně nepou-
žívá. A kromě toho mám takový strašný pocit, že všechny
ty věci budeš potřebovat. Brazellovi muži se potloukají po
kasárnách a předhání se v řečech, kdo z nich oddělá Reya-
dovu vražedkyni. A pokud jde o způsoby, jak by se tě nej-
radši zbavili, jsou docela kreativní. Měl jsem Ariho co dr-
žet, aby je všechny nevyzval na souboj. Deset na jednoho
přece jen není ta nejvhodnější konstelace, a to dokonce ani
pro Ariho a mě.“
„Budu se od těch chlapů držet dál,“ řekla jsem.
„Dobře. Měl bych jít. Vytáhl jsem si dneska noční služ-
bu. Ale nejdřív tě doprovodím do pokoje.“
„To není nutné.“
269
„Ari by mě zabil, kdybych to neudělal.“
Společně jsme vykročili k Valekovým komnatám. Když
jsme zahnuli za roh před hlavními dveřmi, Janko se zasta-
vil dřív, než nás uviděly stráže.
„Málem bych zapomněl,“ sáhl do kapsy uniformy a vy-
táhl pouzdro na můj nový nůž. „Připni si ho k pravému
stehnu a nezapomeň si v kapse od kalhot vypárat pořád-
nou díru, aby se ti nůž při vyndávaní nezachytil o látku.“
Už chtěl zmizet, ale zastavila jsem ho. „Janko, co je to za
symboly?“ ukázala jsem na stříbrné zdobení nože.
Janko se usmál. „To jsou staré znaky používané za dob
krále. Označoval jimi válečné zprávy a rozkazy. I kdyby se
jich potom zmocnil nepřítel, nevadilo by to, protože zna-
ky přečte jen ten, kdo je umí dešifrovat. Někteří z vojáků
je pořád používají. Docela se nám osvědčily ve vojenských
cvičeních.“
„A co teda znamenají?“
Janko se zazubil ještě zářivěji. „To by bylo moc snadný,
Jeleno. Jsem si jistej, že je nakonec rozluštíš sama.“ Vtipá-
lek Janko se radostně rozesmál.
„Pojď sem,“ řekla jsem, „ať tě praštím.“
„Rád bych ti vyhověl, drahá,“ uskočil mi z dosahu, „ale
jdu pozdě na hlídku.“
123.
Jakmile jsem schovala Jankovy dárky hluboko do kapsy

uniformy, zamířila jsem do Valekových komnat. Valek pra-
L o cu stolu,
coval k e d ale i nkdyž
d ajsem
r k vešla,
n e s zvedl
s thathlavu,
surrounded
jako bymenalike
aměcoffin, I had nothing to distract me from my memories. Vivid
už čekal.
„Kde jsi byla?“
recollections zeptal
waited to se.
ambush me whenever my mind
„S Jankem,“ odpověděla jsem, ale něco se mi nezdálo.
wandered.
Dokud jsem chodila
Encompassed včasblackness,
by the k velitelově tabuli, Valek se
I remembered nikdy
white-hot
fneptal, co jsem dělala
lames stabbing at my ve svém
face. volnu.my hands had been tied
Though
to a„A co jste dělali?“
post that dal siinto
dug sharply výhrůžně
my back,ruceI v bok, takže vy-
had recoiled from
padal stejně legračně jako nějaký žárlivý manžel.
the onslaught. The fire had pulled away just before blisteringPotlačila
jsem úsměv.
„Probírali bojovou taktiku,“ odpověděla jsem.
singed off.
„Aha,“ uvolnil se malinko Valek, ale ještě pořád tro-
chu rozpačitě mával rukama, jako by věděl, že to přehnal,
a snažil se to zamaskovat. „No, to je v pořádku, ale odteď
the moisture
musím celouindobu
my mouth
vědět,hadkdegone and my teeth radiated
jsi. A doporučoval heat
bych ti,
271
abys nevycházela ven z hradu a příliš se neukazovala. Bra-
zellovi muži na tvoji hlavu vypsali tučnou odměnu.“
„Odměnu?“ sevřel mi srdce strach.
„Může to být jen drb nebo blábolení opilých vojáků, ale
dokud máme Brazella s družinou v hradě, chci tě chránit.“
Valekův tón zněl odhodlaně a pevně. „Nechce se mi cvičit
dalšího ochutnavače.“
„Budu opatrná.“
„To nestačí. Buď paranoidní. Po chodbě budeš chodit
jen v chumlu lidí, budeš se držet na dobře osvětlených mís-
tech, a pokud se budeš muset pozdě v noci vydat prázdnou
chodbou, půjdeš s doprovodem, jasné?“
„Ano, pane.“
„Výborně. Pálenkový večírek generálů je naplánovaný
na zítřek. Každý z přítomných přinese lahev té nejlepší pá-
lenky a generálové budou při pití diskutovat státní zále-
žitosti hluboko do noci. Budeš všechny ty pálenky muset
ochutnat,“ zvedl Valek krabici s osmi lahvemi. Když ji po-
stavil na stůl, sklo melodicky zacinkalo.
Potom vytáhl malou skleničku a poručil: „Chci, abys
každou ochutnala jednou dnes a zítra minimálně dvakrát,
abys věděla, jak všechny chutnají bez jedu.“ S těmi slovy
mi podal pohárek. „Každá lahev je označená podle ovoce,
z něhož je pálenka vyrobená, a také jménem generála, kte-
rý ji sem přivezl.“
Náhodně jsem sáhla po jedné z nich. Byla v ní třešňo-
vice z VO8 od generála Dinna. Nalila jsem si trochu, srkla
si, poválela tekutinu na jazyku a snažila se zafixovat si její
chuť. Potom jsem polkla a nechala si pálivý alkohol sklouz-
272
nout až do žaludku, kde zapálil malý, příjemný ohníček.

Zčervenaly mi tváře.
„Doporučoval bych ti, abys ty pálenky po ochutnání vy-
plivla, jinak se za chvilku opiješ,“ varoval mě Valek.
„Máš pravdu,“ kývla jsem, našla si vhodné plivátko
a potom ochutnávala zbytek přivezených nápojů.
V den pálenkové schůze jsem ochutnala ve Valekových kom-

natách každou pálenku ještě dvakrát a potom se ve třetím
kole sama otestovala. Teprve když jsem čistě podle chuti po-
znala, o kterou lahev od kterého generála se jedná, jsem byla
spokojená.
Toho večera jsem čekala, až mě Valek doprovodí do vá-
lečné místnosti. Přišel si pro mě v plné slavnostní unifor-
mě s červenými šňůrami na ramenou a hrudí plnou me-
dailí. Čišela z něho důstojnost významného muže. Kdyby
se netvářil tak nevrle, jistě by mě ohromil. Šklebil se jako
mrzuté děcko navlečené proti své vůli do nedělních šatů.
Zacpala jsem si pusu, ale smích jsem stejně nepotlačila.
„Tak dost. Tuhle šaškárnu na sebe sice musím navěšet
jen jednou do roka, ale i to je moc,“ popotáhl si Valek lí-
meček. „Tak co, jdeme?“
Připojila jsem se k němu ve dveřích. Uniforma jen pod-
trhovala jeho sportovní postavu a moje myšlenky se točily
kolem toho, jak skvěle by asi vypadal bez ní.
„Neskutečně ti to sekne,“ vyhrkla jsem. Samotnou mě
to vyděsilo, a než jsem se nadála, byla jsem červená jako
rajče a tváře mi jen hořely. Asi jsem to přehnala s tou pá-
lenkou.
273
„Opravdu?“ změřil si Valek svoji uniformu, narovnal záda
a přestal si nervózně pohrávat s límcem. Jeho nakvašený vý-
raz se změnil v zamyšlený úsměv.
„Ano, opravdu,“ potvrdila jsem.
Do velitelovy válečné síně jsme vešli přesně ve chvíli,
kdy se začali shromažďovat i generálové. Dlouhá, úzká vit-
rážová okna zářila v měkkém světle zapadajícího slunce,
sloužící pobíhali po oválné místnosti, zapalovali lucerny
a na stoly skládali tácy s jídlem a pitím. Vojenský personál
si dnes oblékl svoje nejlepší uniformy s naleštěnými knof-
líky a medailemi. Podle obličeje jsem poznala jen tři z pří-
tomných generálů – identitu ostatních jsem odhadla pou-
ze podle barvy kosočtverců na jinak černých uniformách.
Pozorně jsem zkoumala jejich tváře ve snaze vtisknout si
jejich rysy do paměti pro případ, že by mě z nich Valek
později zkoušel.
Když se můj pohled setkal s Brazellovým, jeho oči ho-
řely nenávistí. Rádce Mogkan stál hned vedle něho. Když
si mě mazaně změřil, zachvěla jsem se. Pokaždé když se
mnou Brazell s Reyadem dělali pokusy, postával Mogkan
někde poblíž. Jeho přítomnost, vnímaná spíše než viděná,
mi způsobovala noční můry. Brazellovi obvyklí rádci tu
dnes nebyli – docela mě zajímalo, proč místo nich generál
přivedl zrovna Mogkana.
Velitel seděl na špičce vejčitého stolu v jednoduché, ele-
gantní uniformě s opravdovými diamanty na límci. Jeho
generálové se svými rádci po boku si posedali na volná
místa kolem stolu. Valek měl usednout po velitelově levi-
ci, zatímco já jsem měla místo na židli hned za nimi u ka-
274
menné zdi. Věděla jsem, že setkání generálů potrvá až do
rána, a byla jsem ráda, že si mám kam sednout a ulevit
svým zádům. Další výhodou mého místa bylo, že na mě
Brazell přímo neviděl. Jeho jedovatým pohledům jsem se
tak mohla vyhnout, jen Mogkanovy oči jsem musela snést.
Velitel klepl dřevěným kladívkem do stolu a v místnos-
ti se rozhostilo ticho. „Než se ponoříme do naplánovaných
témat,“ promluvil s významným pohledem na program
diskuse, který byl generálům rozdán před setkáním, „mám
tu jedno důležité oznámení. Zvolil jsem si nového násled-
níka.“
Válečnou místností se rozlehl vzrušený šum hlasů. Ve-
litel sám rozdělil všem generálům zalepené obálky s osmi
kousky zašifrované skládanky, které měly dohromady pro-
zradit nástupcovo jméno. Klíč k šifře měl ovšem jen Valek.
V místnosti zhoustla atmosféra a tlačila na mě jako
k prasknutí přeplněný měch na vodu. Na tvářích generá-
lů se proháněla hotová bouře pocitů a výrazů: překvapení,
hněv, obavy i zamyšlení. Generál Rasmussen z VO7 něco
horečně šeptal svému rádci, brunátný stejně jako jeho re-
zavé vlasy a vousy. Naklonila jsem se na židli a podívala se
na Brazella. Všimla jsem si, jak se snaží zachovat neutrál-
ní výraz, ale potěšené cukání v koutcích jeho úst mi stejně
neušlo.
Napětí místo výbuchu jen probublávalo a nakonec se
vytratilo úplně, když velitel začal projednávat záležitos-
ti VO1, které byly první na programu. Potom následova-
la každá vojenská oblast v číselném pořadí. Zatímco mezi
přítomnými kolovala lahev vybrané bílé pálenky generála
275
Kitvivana, diskutovalo se o sněžných kočkách a dolovacím
právu.
„No tak, Kite, už s těmi kočkami přestaňte. Prostě je
krmte někde nahoře na sněhu a nechají vás na pokoji,“ za-
vrčel netrpělivě generál Chenzo z VO2 a pročísl si prsty
vlasy bílé jako měsíční záře, které tak kontrastovaly s jeho
opálenou pletí.
„Máme je krmit, aby byly zdravé a tlusté a množily se
jako králíci? Za chvilku bychom kvůli samému masu přišli
na buben,“ prskl Kitvivan.
Můj zájem o diskusi rostl a upadal podle tématu. Netr-
valo dlouho a tělo mi zalilo teplo a podivný pocit lehkosti.
Asi začala působit pálenka, kterou jsem dle protokolu mu-
sela polknout.
Generálové hlasovali o všemožných záležitostech, ale
poslední slovo měl vždycky velitel. Většinou rozhodoval ve
prospěch většiny, ale když to neudělal, nikdo proti tomu ne-
protestoval.
Velitel Ambrose dřív bydlel ve VO3 a s rodinou živořil
na samém úpatí Dušehor. Schoulený mezi horami a ledo-
vými pláněmi stál jeho dům přímo nad rozsáhlým diaman-
tovým dolem. Když byl ten poklad objeven, král si diaman-
ty přivlastnil a „dovolil“ velitelově rodině dál žít v domku
a pracovat v dolu. Velitel tak přišel při závalech o mnoho
příbuzných. Ti, kteří neumřeli přímo při důlním neštěstí,
zemřeli nakonec na nějaký neduh z věčně vlhkého a praš-
ného prostředí.
Mladého Ambrosea taková nespravedlnost monarchie
pálila, a tak se sám začal vzdělávat a vydal se z domu šířit
276
své reformní myšlenky. Jeho inteligence, otevřenost a tvr-
došíjnost mu brzy získaly zástup věrných příznivců.
V myšlenkách jsem se vrátila zpět do přítomnosti a donu-
tila se soustředit na debatu generálů. Zrovna mluvili o VO5.
Generál Brazell v generálských řadách způsobil pořádné po-
zdvižení, když místo své nejlepší pálenky poslal mezi pří-
tomné stříbrný tác plný něčeho, co připomínalo drobné hně-
dé kamínky. Valek mi jeden podal. Bylo to kulaté criollo.
Než se místnost začala bouřit nad takovým porušením
tradice, pobídl Brazell generály, aby ochutnali. Po chvil-
ce ticha se sálem rozeznělo pochvalné bručení. Criollová
kulička byla naplněná jahodovou pálenkou. Gestem jsem
ujistila generála, že v ní není jed, a potom si v klidu uži-
la doznívající lahodné chuti. Kombinace sladké, oříškové
chuti criolla a jemné pálenky byla božská. Rand by se jistě
vztekal, že na to nepřišel sám… Skoro bych kuchaře litova-
la, kdybych nevěděla, jaká je to proradná krysa.
Když nadšené hlasy utichly, Brazell oznámil, že stav-
ba nové továrny byla dokončena. Potom nakousl podstat-
ně přízemnější témata, jako kolik vlny bylo letos ostříháno
a kolik asi vynesou plantáže s bavlnou.
Vojenská oblast 5 vyráběla a barvila všechna ixijská vlák-
na, která pak putovala za generálem Franisem do VO3, kde
se z nich tkaly látky. Franis ustaraně kýval hlavou, když si
pozorně zapisoval Brazellova čísla. Byl z generálů nejmladší,
a kdykoli se na něco soustředil, zamyšleně si mnul purpuro-
vé generálské diamanty na uniformě.
Klimbala jsem na židli s hlavou jako ve vatě. Pronásle-
dovaly mě zmatené sny o pálence, pohraniční stráži a po-
277
voleních a všechno mi to kroužilo myslí jako padající sně-
hové vločky. Potom se obraz zaostřil a přede mnou se
objevila mladá žena v bílé kožešině.
Nad hlavou držela v triumfálním gestu krví potřísněné
kopí a u nohou jí ležela skolená sněžná kočka. Lovkyně za-
píchla kopí do ledu a vytáhl nůž. Jakmile rozřízla dravcovu
kůži, vyřinula se čerstvá krev. Žena se sklonila a chytala ji
do hrnku.
Potom pila a pila, až jí po bradě stékaly rudé potůčky ko-
čičí krve. Slyšela jsem v hlavě její myšlenky: „Tohle se ješ-
tě nikdy nikomu nepovedlo,“ libovala si, „nikomu – až na
mě!“ křičela sněžnou plání. Její radost mi naplnila srdce. „Je
to důkaz, že jsem silná a chytrá lovkyně! Důkaz, že mi ně-
kdo neprávem ukradl mužství. Důkaz, že jsem opravdový
chlap! A proto mi muži už nebudou vládnout!“ zahřímala.
„Kdo chce žít se sněžnými kočkami, musí se stát sněžnou
kočkou! A kdo chce žít s muži, musí být mužem!“
Lovkyně se otočila. Nejdřív jsem ji měla za velitelovu
sestru, protože měla ty samé jemné rysy a černé vlasy a no-
sila své sebevědomí a sílu jako plášť. Když se mi zlatýma
mandlovýma očima podívala až někam do duše, pochopi-
la jsem, že ona sama je velitel. Srdce mi tlouklo a hlava mě
bolela jako střep, když jsem otevřela víčka a zjistila, že zí-
rám rovnou do žhnoucích očí rádce Mogkana. Spokojeně
se usmál.
Najednou mi bylo naprosto jasné, proč velitel nenávidí
kouzelníky. Byl žena přesvědčená o tom, že se měla narodit
jako muž. Krutý osud mu připravil tělo, se kterým se musel
poprat, a velitel se bál, že by mu kouzelník jeho tajemství
278
vytáhl z hlavy. Taková hloupost, pomyslela jsem si a rychle
ze sebe tu nesmyslnou představu setřásla. Jen to, že se mi
zdálo o ženě, přece neznamená, že velitel jednou je. To pře-
ce nedávalo smysl. Nebo ano?
Protřela jsem si oči a rozhlédla se, abych zjistila, zda si
někdo mojí dřímoty všiml. Velitel zíral někam do dálky,
Valek seděl rovně jako pravítko a očima někoho nebo něco
hledal. Generál Tesso zrovna mluvil.
Valek se znovu zadíval na velitele a rozrušeně ho šťouchl
loktem. „Co se děje?“ zeptal se ustaraně. „Kam se vaše my-
šlenky zatoulaly?“
„Jen jsem vzpomínal na minulost,“ vydechl velitel, „a roz-
hodně to bylo příjemnější než poslouchat Tessovu příšerně
nudnou zprávu o sklizni obilí ve VO4.“
Pozorně jsem si měřila velitelovy rysy a snažila se je
srovnat s tváří té ženy ve snu. Byly si podobné jako vejce
vejci, ale to přece ještě nemuselo nic znamenat. Sny přece
často pokroutily realitu k nepoznání. Navíc bylo snadné si
představit, jak velitel zabíjí sněžnou kočku.
Zbytek schůze pak proběhl v naprostém klidu. Občas
jsem usnula na židli, ale nic podivného se mi už nezdá-
lo. Když velitel znovu bouchl kladívkem, okamžitě jsem se
vzbudila.
„Poslední věc, pánové,“ oznámil, „delegace ze Sitie nás
žádá o setkání.“
Najednou byli všichni jako na trní a místností se nesla
směs živých hlasů. Generálové horečně diskutovali a argu-
ment střídal argument. Probírali obchodní smlouvy a há-
dali se, zda napadnout Sitii, nebo ji raději nechat být. „Proč
279
bychom měli obchodovat se zbožím, když se ho můžeme
prostě zmocnit?“ navrhovali ti, kteří by byli rádi rozšířili
svoji oblast o muže a suroviny a jednou provždy utišili své
obavy, že Sitie napadne Ixii.
Velitel jen tiše seděl a nechal rady i argumenty plynout
kolem sebe, než se generálové uklidnili natolik, aby každý
řekl svůj jasný názor na návštěvu sitijské delegace. Čtyři se-
verní generálové (Kitvivan, Chenzo, Franis a Dinno) dele-
gaci jasně odmítali, zatímco jejich kolegové z jihu (Tesso,
Rasmussen, Hazal a Brazell) byli pro.
Velitel zavrtěl hlavou. „Uznávám vaše názory na Sitii, ale
jižané by s námi přece jen raději obchodovali, než válčili.
Máme víc vojáků a zbraní, což oni dobře vědí. Zaútočit na
Sitii by znamenalo velké ztráty životů i peněz. A co bychom
z toho měli? Ani všechno sitijské exotické zboží nám za to
nestojí. Já jsem spokojený s tím, co v Ixii už máme. Vyléčili
jsme ji od královské nemoci. Můj nástupce snad bude chtít
víc, ale to budete muset počkat, až se ujme vlády on.“
V řadách generálů to zašumělo. Brazell souhlasně po-
kyvoval a na úzkých rtech se mu usadil úsměv predátora.
„Už jsem s přijetím sitijské delegace souhlasil,“ pokra-
čoval velitel, „bude tu za čtyři dny. Do té doby za mnou
můžete přijít a vyjádřit konkrétní obavy, než se rozjede-
te do svých oblastí. Dnešní schůze je tímto ukončena.“
Bouchnutí kladívka se rozeznělo ztichlou síní.
Velitel se zvedl a se svými osobními strážci a Valekem se
chystal k odchodu. Valek mi pokynul, abych se k nim při-
pojila. Vyskočila jsem na nohy oslabené pálenkou. Teprve
teď jsem si uvědomila, jak moc jsem opilá. V dobré náladě
280
a s lehkou hlavou jsem cupitala za ostatními. Jakmile jsme
za sebou zavřeli dveře, vybuchl ve válečné místnosti zase
horečný hovor.
„Tohle tedy rozhodně trochu rozproudí krev,“ řekl veli-
tel s mdlým úsměvem.
„VO8 letos asi nebude to nejvhodnější místo na dovo-
lenou,“ poznamenal sarkasticky Valek. „Podle toho, jak
Dinno reagoval na zprávu o sitijské delegaci, bych řekl, že
vám do letního sídla schválně nasadí písečné pavouky. Pří-
šerná, bolestivá smrt,“ otřásl se znechuceně Valek.
I já jsem se ošila při myšlence na smrtící pavouky veli-
kosti malého psa. Naše procesí tiše pokračovalo dál chod-
bou do velitelových komnat. Já jsem se sotva držela na no-
hou. Kamenné zdi se mi slévaly v jednu šedivou šmouhu,
jako by se pohybovaly ony, zatímco já jen nehybně stála.
Před velitelovými dveřmi Valek dodal: „A na Rasmus-
sena bych si dal taky pozor – nenesl zprávu o změně ná-
sledníka vůbec dobře.“
Velitel otevřel dveře, a tak jsem měla možnost krátce na-
hlédnout dovnitř. Jeho pracovna byla stejně minimalistic-
ká jako zbytek hradu. Co jsem čekala? Možná trochu bar-
vy nebo něco víc ženského? Zavrtěla jsem hlavou, abych
si z ní vytřásla podobné hlouposti. Hned se mi zamotala,
a tak jsem se musela opřít rukou o zeď, abych nespadla.
„Pozor si raději dáme na všechny, Valeku, to víš přece
nejlíp sám,“ řekl velitel, než za ním zapadly dveře.
Když jsme vešli do našeho salonku, sundal si Valek ka-
bát uniformy a hodil ho na pohovku. Potom ukázal na židli
a poručil mi: „Posaď se. Musíme si promluvit.“
281
Těžce jsem klesla na židli a přehodila nohu přes područ-
ku, zatímco Valek pochodoval po pokoji jen ve spodní ko-
šili bez rukávů a těsných černých kalhotách. Hned mě na-
padlo, jak rády by moje ruce pomohly uvolnit napětí jeho
pevných svalů. Měla jsem co dělat, abych nedostala záchvat
smíchu. Místo krve mi teď v žilách kolovala pálenka a po-
řádně mi zrychlila tep.
„Dvě věci se mi dnes večer vůbec nelíbily,“ řekl Valek za-
chmuřeně.
„Ale jdi, jen jsem si chvilku zdřímla,“ bránila jsem se.
Valek povytáhl tázavě obočí. Potom pochopil. „Ale ne,
ne. Ty jsi byla skvělá. Myslel jsem teď spíš generály.“ Ještě
pořád chodil salonkem jako tygr v kleci.
„Zaprvé – Brazella očividně velmi potěšila změna ná-
sledníka i přijetí sitijské delegace. Vždycky si přál s jiža-
ny obchodovat, ale většinou se držel ve svých požadavcích
spíš zpátky. A zadruhé – v té místnosti s námi byl rozhod-
ně kouzelník.“
„Cože?“ zatajila jsem dech. Takže mě odhalil?
„Cítil jsem ve vzduchu magii. Byla jen sotva znatelná,
takže jistě pocházela od dobře trénovaného profesionála.
Pocítil jsem ji jen na chvilku, takže jsem nezjistil, od koho
pochází. Kdyby ale ten kouzelník neseděl s námi, nezazna-
menal bych to.“
„Kdy to bylo?“
„Během Tessova únavného monologu o obilí.“ Valek se
malinko uvolnil, jako by mu pouhé mluvení o problému
pomáhalo nalézt řešení. „Takže zhruba v tu dobu, kdy se
sálem rozléhalo tvoje chrápání.“
282
„Haha,“ řekla jsem hlasitěji, než jsem chtěla. „Zato tys
byl během té schůze tak napjatý, že jsem se bála, jestli se do
tebe už nedala posmrtná ztuhlost.“
Valek pobaveně prskl. „Ty bys v tak nepohodlné uni-
formě nevypadala lépe, věř mi. Jsem si jistý, že mi Dilana
se zlomyslnou radostí postříkala ty šaty extra silnou dáv-
kou škrobu.“ Potom zvážněl. „Znáš rádce Mogkana? Celou
dobu na tebe zíral.“
„Vím, kdo je. Dělal Reyadovi prvního rádce. A taky spo-
lu jezdili lovit.“
„Jaký je?“ zeptal se Valek.
„Stejná škodná jako Reyad nebo Nix,“ sklouzlo mi ze rtů
dřív, než jsem si stačila poděšeně zacpat pusu.
Valek se na mě pátravě zadíval a potom řekl: „Na schůzi
bylo dost nových rádců. Zdá se, že si je budu muset prově-
řit jednoho po druhém, protože se mezi nimi ukrývá jižan-
ský špion s kouzelnými schopnostmi. Tohle prostě nemá
konce,“ povzdychl si unaveně a posadil se na samou hranu
pohovky. Únava na něho sedla jako prach.
„Jenže kdyby to skončilo, byl bys bez práce,“ odpovědě-
la jsem, a než jsem se stačila ovládnout, přisunula jsem se
blíž a prohnětla mu napnutá ramena. Alkohol mě měl plně
ve své moci a ten střízlivý kousíček mozku, který mi ještě
zbyl, se zmohl jen na marné okřikování.
124.
Valek se pod mými dlaněmi celý napružil. Čekal, že ho

snad uškrtím? Jakmile jsem ho ale začala masírovat, uvol-
L
nilose.c k e d i n d a r k n e s s that surrounded me like
a coffin, I had
„Co bys nothing
dělal, kdybyto distract me from
ses jednoho dnemy memories.
probudil Vivid
do do-
konalého světawaited
recollections a už jsitonemusel
ambushnikoho špehovat?“my
me whenever zepta-
mind
la jsem se.
wandered.
„Unudil bych by
Encompassed se k smrti,“ odpověděl
the blackness, pobaveně. white-hot
I remembered
„Alestabbing
f lames vážně! Jakou
at mypráci
face.byThough
sis vybral?“ zabořila
my hands hadjsem
beenpal-
tied
ce adopost
to svalů nadug
that jehosharply
krku. „Šel
into bys
my dělat
back,ohnivého taneční-
I had recoiled from
ka?“ Bylo mi teplo po těle, jak mi v krvi kolovala pálenka.
„Ne. Možná bych učil bojové techniky?“ navrhl Valek.
„Ale ne, my jsme přece v dokonalém světě. Bez zbraní,“
singed off.
postupovala jsem dlaněmi po jeho zádech. „A co učenec?
Beztak jsi už přečetl všechny tyhle knížky, co se tu pova-
lují. Nebo je tam máš jen proto, aby o ně zakopl případný
vetřelec?“
284
„Knihy mají tolik praktických použití, ale pochybuju, že
bys ve svém dokonalém světě chtěla odborníka na vraždy.“
Moje ruce se na okamžik zastavily. „Ne. To rozhodně
nechtěla.“
„Takže sochař? Mohl bych vytvářet extravagantní krea-
ce. Mohli bychom předělat celý hrad a dodat mu trochu
šťávy. A co ty?“ zeptal se, když jsem mu bříšky prstů tiskla
bedra. „Co bys dělala ty?“
„Akrobacii,“ odpověděla jsem bez rozmýšlení. Mysle-
la jsem, že jsem to téma odhodila stejně jako ohnivý amu-
let, ale exkurze do lesa v mém srdci asi rozdmýchala starou
známou vášeň.
„Takže akrobatka! No, to dost vysvětluje.“
Vzrušená kontaktem s Valekovým pevným tělem jsem
ho odvážně objala kolem pasu. Ať Reyad táhne do pekel.
Pálenka ze mě vyhnala jakýkoli strach, a tak jsem sáhla po
knoflíku Valekových kalhot.
Popadl mě za zápěstí. „Jeleno, dost, přestaň. Jsi opilá,“
zachraptěl.
Pustil moje ruce, vstal a já jsem s překvapením sledova-
la, s jakou lehkostí mě zvedl do náruče a beze slova odnesl
do mého pokoje. Tam mě jemně položil na postel.
„Trochu se vyspi, Jeleno,“ řekl tiše, než odešel.
Zírala jsem do tmy a točil se se mnou celý svět. Opře-
la jsem si dlaň o studenou zeď, abych něčím podepřela své
splašené myšlenky. Teď jsem to věděla. Valeka jsem zají-
mala jen jako ochutnavačka. Nechala jsem se unést Dilani-
nými klepy a Mareninou žárlivostí. Za odmítnutí, které mi
teď bolestivě tepalo v hrudi, jsem si mohla sama.
285
Proč jsem se ještě nepoučila? Z lidí se stávala monst-
ra. Aspoň z těch, s nimiž jsem se v životě potkala. Nejdřív
Brazell, pak Rand... Jen Reyad byl zvířetem celou dobu.
A co Valek? Přemění se také v nestvůru, nebo jí už dávno
je? Přesně jak říkala Hvězda – neměla bych na něho vůbec
myslet, ani jako na společníka, ani jako na někoho, kdo by
mohl zaplnit prázdnotu v mém srdci.
Jako by to vůbec bylo možné! Zasmála jsem se. Znělo to
opile, trhaně a chraplavě jako melodie mých myšlenek. Jen
se na sebe podívej, Jeleno, kárala jsem se. Otrávená ochut-
navačka, která si povídá s duchy. Měla bych být ráda, že
ještě dýchám, a neměla toužit po ničem jiném než po svo-
bodě za jižní hranicí. Tam pak budu moct plnit své srdce
do sytosti. Když jsem odehnala všechny slabé, sentimen-
tální myšlenky, soustředila jsem se už na jediné – přežití.
Můj útěk do Sitie žádná pouta k Valekovi nepřetrhá. Jak-
mile se mi podaří získat protijed proti motýlímu prachu,
budu moct začít jednat. Odhodlaně jsem si v hlavě pře-
hrála všechny techniky otevírání zámků, které jsem umě-
la, než mě přemohl hluboký, alkoholem navozený spánek.
Vzbudila jsem se hodinu před svítáním a s hlavou jako
střep. V puse jsem měla jako v opuštěné pavučině. Předsta-
vovala jsem si, že s každým vydechnutím mi ze rtů vzlétá
prach. Pomalu, pomaličku jsem se soukala z postele. S de-
kou přehozenou přes ramena jsem se vydala něčeho napít.
Valek měl rád studenou vodu, a tak měl na balkoně vždyc-
ky plný džbán.
Ostrý noční vzduch mi z hlavy odfoukl poslední zbytky
ospalosti. Kamenné stěny hradu zářily v bledém měsíčním
286
světle. Našla jsem kovový džbán. Vodní hladina se přes noc
potáhla tenkou krustou ledu. Prstem jsem ji rozlomila a hl-
tavě se napila.
Když jsem zaklonila hlavu, abych si dopřála další hlt,
všimla jsem si černého pavoukovitého předmětu ulpíva-
jícího na zdi nad mojí hlavou. S rostoucí hrůzou jsem si
uvědomila, že se rychle blíží ke mně. To nebyl pavouk, ale
člověk!
Očima jsem hledala vhodnou skrýš, ale rychle jsem si
uvědomila, že mě vetřelec už jistě zahlédl. Zamknout se
v komnatách a vzbudit Valeka byl lepší plán. Než jsem se
ale stáhla do tmavého salonku, zaváhala jsem. Černě odě-
ný člověk se v černé místnosti těžko hledá a od té doby, co
jsem se naučila otevírat zámky, mi ani zamčené dveře ne-
dávaly pocit bezpečí.
V duchu jsem si vynadala, že jsem nechala vystřelovací
nůž v pokoji, uskočila na protější stranu balkonu a popad-
la džbán.
Člověk na stěně hbitým skokem překonal zbývající
vzdálenost a přistál lehce jako kočka na podlaze. Ty měkké
pohyby jsem hned poznala.
„Valeku?“ zašeptala jsem.
Tmou bleskly bílé zuby a potom si už Valek sundaval
černé brýle. Zbytek tváře mu halila maska zastrčená do těs-
ného hladkého obleku.
„Co to děláš?“
„Rekognoskuju terén. Generálové většinou i po velite-
lově odchodu zůstávají vzhůru, a tak jsem musel počkat,
až všichni půjdou do postele.“ Vklouzl do pokoje a sundal
287
si masku. Potom rozsvítil jednu z luceren a z kapsy vytá-
hl složený papírek. „Nesnáším záhady. Klidně bych stejně
jako posledních patnáct let žil s tím, že nevím, koho si veli-
tel zvolil za následníka, ale dnes mě to prostě příliš pokou-
šelo. Když mi před nosem osm generálů zlitých pod ob-
raz vyspávalo opici, mohl jsem jim klidně tančit po posteli
a nevzbudili by se. Nikdo z nich nemá ani špetku fantazie.
Všichni si velitelovu obálku strčili nudně do aktovky,“ za-
smál se Valek a mávl na mě, abych si k němu sedla. „Pojď,
pomůžeš mi to rozluštit.“
S těmi slovy mi podal kus papíru popsaný změtí čísel
a slov. Valek se vkradl do pokojů generálů a pozorně opsal
všechny jejich lístky. Sama sebe jsem se ptala, proč mi tak
věří. Byla jsem ale příliš zvědavá, než abych cokoli zpo-
chybňovala, a tak jsem si jen poslušně přitáhla židli a zadí-
vala se na papíry.
„Jak jsi dokázal obejít pečeť?“ zeptala jsem se.
„Začátečnický trik,“ zazubil se Valek. „Stačí ti jen ostrý
nůž a plamínek. A teď mi přečti první řadu písmen.“ Valek
všechno pozorně zapsal a přeskládával písmena tak dlou-
ho, až mu vzniklo slovo obležení. Potom otevřel knihu pl-
nou symbolů podobných těm, které jsem měla na rukojeti
nože. Valek se zastavil na stránce s velkým modrým zna-
kem připomínajícím hvězdu uprostřed tří kruhů.
„Starý válečný symbol pro obležení. Král tyhle značky
používal ke komunikaci s kapitány během válečných ope-
rací. Vytvořil je před stovkami let jeden geniální stratég.
Přečti mi další řadu. Měla by to být čísla.“
288
Pozorně jsem mu nadiktovala jedno číslo po druhém
a Valek začal počítat řádky textu.
Napadlo mě, že bych si mohla od Valeka knížku půjčit
a přeložit si, co znamenají symboly na mé zbrani. Koneč-
ně… To by Janko koukal!
Když se Valek dostal k požadovanému číslu, zapsal si na
čistý papír písmeno. Jakmile rozšifroval všechno, zůstal se-
dět jako zařezaný. „Kdo to je?“ vydechla jsem.
„Hádej,“ zavrčel.
Podívala jsem se na něho. Hlava trápená kocovinou
a únavou nechtěla spolupracovat.
„Napovím ti. Kdo se z té změny následníka nejvíc ra-
doval? Čí jméno se objevuje v těch nejpodivnějších situa-
cích?“
Obestřel mě strach jako černý plášť. Kdyby se něco stalo
veliteli, na jeho místo by nastoupil... Brazell. Mohla bych se
vsadit, že moje poprava by byla jeho prvním rozkazem ve
funkci a já bych se žádných změn v Ixii neměla šanci dožít.
Valek pochopil, co se mi honí hlavou, a smutně kývl.
„Přesně tak. Brazell.“
Celé dva dny jednal velitel jednotlivě s generály. Moje krát-

ké pravidelné návštěvy v době jídla způsobovaly chvíle tíži-
vého ticha. Napětí v hradě se dalo krájet a doprovod gene-
rálů štěkal a hádal se s každým, kdo byl v dohledu.
Když jsem třetího dne přišla ochutnat velitelovu snídani,
našla jsem ho ponořeného do hovoru s Brazellem a Mogka-
nem. Oči měl nepřítomné a hlas podivně monotónní.
„Vypadni!“ štěkl Brazell.
289
Mogkan mě hrubě strkal do vedlejší místnosti. „Počkej
tu, než si tě zavoláme,“ poručil.
Váhavě jsem postávala přede dveřmi. Nevěděla jsem,
zda se tomu podivnému rozkazu spíš protivit, nebo radě-
ji podvolit. Kdyby přišel od Valeka nebo velitele, poslechla
bych, ale čekalo se ode mě, že budu poslouchat i Mogka-
na? Hned mě napadlo, jestli Brazell neplánuje vraždu. Vy-
dala jsem se to probrat s Valekem, ale nemusela jsem cho-
dit daleko. Valek se vřítil do trůnního sálu jako velká voda
a mračil se jako čert.
„Co tu děláš?“ zeptal se. „Copak jsi ještě neochutnala
snídani?“
„Poručili mi, abych tu počkala. Velitel teď jedná s Bra-
zellem a Mogkanem.“
Valekovi se na tváři usadil strach. Prosmýkl se kolem mě
a zamířil rovnou do pracovny. Já jsem mu byla v patách.
Mogkan stál za velitelem a tiskl mu prsty ke spánkům. Když
se objevil Valek, Mogkan ucouvl a jako by se nechumeli-
lo, řekl: „Jak vidíte, pane, pomáhá to skvěle proti bolestem
hlavy.“
Velitel ožil. „Děkuju, Mogkane,“ řekl. „To nemohlo po-
čkat?“ štěkl na Valeka. „Co chceš?“
„Mám znepokojivé novinky, pane,“ odpověděl Valek
s nenávistným pohledem upřeným na Brazella s Mogka-
nem. „A rád bych je s vámi probral v soukromí.“
Velitel tedy přeložil schůzku na později a poslal Brazella
s Mogkanem ven.
„Jeleno, ochutnej teď snídani,“ pobídl mě Valek.
„Ano, pane.“
290
Valek mě pozorně sledoval. Z jeho výrazu jsem byla
nervózní. Myslel si snad, že je jídlo otrávené? Znovu jsem
poválela po jazyku chladnoucí čaj i omeletu, ale necítila
v nich nic podezřelého. Postavila jsem tác před velitele.
„Jeleno, jestli budu muset ještě jednou jíst studené jídlo,
nechám tě zbičovat, jasné?“ řekl velitel bez jakékoli znám-
ky hněvu, ale jeho hrozba byla míněná vážně.
„Ano, pane,“ pípla jsem, protože jakákoli omluva byla
zbytečná.
„Můžeš jít.“
Utekla jsem z pracovny tak rychle, že jsem si skoro ne-
všimla čilého ruchu v trůnním sálu. Prošla jsem kolem
vchodu a zastavila se. „Hlad,“ ozval se hlas v mé hlavě, do-
provázený všeříkajícím kručením v žaludku. Zamířila jsem
tedy rovnou do kuchyně.
Když jsem zahnula za roh, zastoupil mi cestu rádce Mog-
kan. Zahákl se mi za loket a vedl mě do opuštěného křídla
hradu. Chtěla jsem se odtáhnout, chtěla jsem mít strach, ale
ve skutečnosti jsem s ním šla naprosto přirozeně, jako bych
ze sebe v tu chvíli žádné negativní emoce nedokázala vydo-
lovat. I hlad pominul. Byla jsem spokojená.
Mogkan mě odvedl až na liduprázdnou chodbu. Do sle-
pé uličky, pomyslela jsem si, ale ani to ve mně nevykřesalo
jiskřičku strachu. Jeho hedvábně šedé oči se na mě zadíva-
ly, než mě pustil a prsty bezděčně sjel po linii černých ko-
sočtverců na rukávu mé uniformy.
„Moje Jelena,“ zašeptal majetnicky.
Jakmile se mě přestal dotýkat, zahryzla se do mě hrůza.
Citové prázdno se rozptýlilo, ale pořád jsem tam stála jako
291
přikovaná, protože mě teď zase neposlouchalo tělo. Svaly
nechtěly vykonat horečné myšlenkové povely k útoku.
Kouzelník! To Mogkan měl magickou moc! Použil ji bě-
hem pití pálenky, a tak na sebe upozornil Valeka. Další úva-
hy ale přetrhla jeho blízkost.
„Kdybych věděl, že s tebou budou takové potíže, nikdy
bych tě do Brazellova sirotčince nebral… Copak ti Reyad
neprozradil, že jsem tě našel já?“ usmál se mému zmatené-
mu pohledu.
„Ne,“ zachraptěla jsem.
„Byla jsi jen šestileté děvčátko ztracené v džungli. Tako-
vé pěkné, chytré dítě. Hotové potěšení. Zachránil jsem tě
z drápů stromového leoparda, protože jsem věděl, že v tobě
něco vězí. Ale byla jsi příliš tvrdohlavá a samostatná. Čím
víc jsme to s tebou zkoušeli, tím víc jsi odolávala,“ vzal mě
Mogkan za bradu a donutil mě se mu podívat do očí. „I teď,
když jsem se do tebe vloudil, se mi vzpíráš. Podívej, ovlá-
dám tvoje tělo,“ zvedl na ukázku levou paži a moje ji oka-
mžitě napodobila, „ale kdybych se pokusil ovládnout tělo
i duši, přemohla bys mě.“ Zavrtěl nevěřícně hlavou, jako by
ho to samotného ohromovalo.
„Naštěstí nepotřebuju víc než lehký tlak,“ odtáhl ruku
a spojil si palec s ukazovákem.
V tu chvíli se mi sevřelo hrdlo a já jsem nemohla dýchat.
Bezbranně jsem klesla k zemi a křik, který vycházel z mé
mysli, byl rázem bez hlasu, který by ho pustil do světa. Logi-
ka se zmocnila hrůzy a přitiskla ji k zemi. Mogkan používal
kouzla. Bylo třeba je zastavit dřív, než omdlím. Třeba jsem
to mohla dokázat? Začala jsem si v hlavě opakovat jedy.
292
„Taková síla,“ vydechl obdivně Mogkan, „ale tentokrát
tě nespasí.“ S těmi slovy se sklonil a skoro otcovsky mě po-
líbil na čelo.
Zaplavila mě vlna příjemného klidu. Přestala jsem vzdo-
rovat. Před očima se mi rozhostilo neproniknutelné černo.
Cítila jsem jen stisk Mogkanovy dlaně.
125.
Opřená o zeď jsem svírala Mogkanovu ruku, zatímco svět

kolem pomalu bledl. Najednou mnou něco trhlo a tlak na
L o cpovolil.
krku k e d Vůbec
in d a rneměla
jsem k n e radost,
s s thatžesurrounded
mě někdo me budílike
az tak
příjemných to distract
dřímot. me jsem
Zalapala from my memories.
po dechu Vivid
a zjisti-
la, že ležím nawaited
recollections zemi. Vedle mě leželme
to ambush Mogkan, kterého
whenever my tiskl
mind
k podlaze kolenem Valek. Jeho ruce svíraly kouzelníkovo
wandered.
hrdlo, ale oči mělby
Encompassed upřené na mě. I remembered white-hot
the blackness,
Mogkan
f lames se ušklíbl,
stabbing kdyžThough
at my face. se Valekmyvymrštil
hands a vytáhl
had beenho tied
s sebou
to a postnathat
nohy.
dug„Doufám, že víš,
sharply into myjak u nás
back, v Ixii
I had trestáme
recoiled from
kouzelníky,“ zavrčel Valek. „Pokud jsi pozapomněl,
the onslaught. The fire had pulled away just before blisteringrád ti
to připomenu.“
Mogkan si uhladil uniformu a prsty urovnal dlouhý čer-
singed off.
ný cop. „Někdo by mohl tvrdit, že tvoje imunita vůči magii
dělá kouzelníka i z tebe, Valeku.“
„Velitel to vidí jinak. Jsi zatčen.“
the„Tak
moisture in my
to asi mouth
budeš dosthad gone and my
překvapený. teeth radiated
Doporučuju, heat
abys
294
všechna ta falešná nařčení probral s velitelem, než uděláš
něco drastického,“ protáhl ironicky Mogkan.
„A co že bych tě zabil hned teď?“ přišel Valek blíž.
V tu chvíli se mi do břicha zakousla ostrá bolest. S vy-
kviknutím jsem se schoulila do klubíčka. Byla to neutucha-
jící agonie. Valek udělal ještě krok. Plameny bolesti mi teď
olízly záda i hlavu. Křičela jsem jako smyslů zbavená.
„Ještě krok a bude z ní mrtvola,“ řekl Mogkan s prohna-
nou sladkostí v hlase.
Upřela jsem oči plné slz na Valeka. Ten nerozhodně pře-
šlápl, ale neucouvl.
„Ale ale, to je zajímavé. Starému Valekovi by na životě
nějaké ochutnavačky vůbec nesešlo. Jeleno, mé dítě, sama
ani nevíš, jak neskutečně užitečná nám jsi.“
Ta bolest se nedala vydržet. Klidně bych vypustila duši,
jen abych se jí zbavila. Než jsem omdlela, zahlédla jsem,
jak Mogkan bez jediného škrábance odchází.
Když jsem opět otevřela oči, viděla jsem jen neproniknu-

telnou tmu. Něco těžkého mi spočívalo na čele. Vyděšeně
jsem se pokusila posadit.
„Už je to dobré,“ konejšil mě Valek a jemně mě zase po-
ložil.
Dotkla jsem se čela a nahmatala vlhký ručník. Zamrka-
la jsem do světla a uviděla známý nábytek v mém pokoji.
Valek stál hned vedle mě a podával mi nějaký hrnek.
„Vypij to.“
Srkla jsem si a zkroutila tvář do šklebu. Ať už to bylo, co
chtělo, chutnalo to příšerně. Valek ale trval na tom, že to
295
mám do sebe obrátit všechno. Jakmile byl hrnek prázdný,
položil ho na noční stolek.
„Odpočívej,“ poručil mi a potom se otočil k odchodu.
„Valeku,“ zastavila jsem ho. „Proč jsi nezabil Mogkana?“
Na chvilku zaváhal a naklonil hlavu. „Ze strategických
důvodů. Mogkan by tě zabil dřív než já jeho. A ty jsi klíč
k mnoha záhadám, proto tě potřebuju.“ Vydal se ke dve-
řím, ale zastavil se na prahu. Rukou svíral kliku tak pevně,
až mu zbělely klouby. „Nahlásil jsem Mogkana veliteli, ale
ten...“ Dvakrát stiskl kliku, až se ozvalo kovové cvaknutí.
„Ten si s tím nedělal starosti, takže teď budu velitele hlí-
dat až do doby, než Brazell s Mogkanem zmizí. Tebe bu-
dou opatrovat Ari s Jankem. Bez nich odsud nevytáhneš
paty, jasné? A nejez už to criollo, budu ho chutnat já sám.
Rád bych věděl, jestli to s tebou něco udělá.“ S těmi slovy
za sebou zavřel dveře a nechal mě vlastním splašeným my-
šlenkám.
Valek svému slovu dostál a i přes velitelovu nevoli ho
hlídal na každém kroku. Ari s Jankem s radostí přivítali
změnu v obvyklé rutině, ale já jsem jim nedala ani chvil-
ku klidu. Jakmile jsem ochutnala velitelovo jídlo, trénovala
jsem s Arim boj s nožem a s Jankem otevírání zámků.
Generálové měli odjet dalšího dne, což znamenalo, že
jsem měla dost času si sama některé věci zjistit. Byl brz-
ký večer a já jsem věděla, že Valek zůstane s velitelem až
do pozdních nočních hodin. Arimu s Jankem jsem napo-
vídala, že si jdu dřív lehnout, a dala jim dobrou noc na pra-
hu Valekových komnat. Asi za hodinku jsem nepozorova-
ně vyklouzla na chodbu, která ovšem nebyla tak opuštěná,
296
jak bych byla doufala. Ještě dobře, že se Valekova pracov-
na nacházela trochu mimo hlavní hradní tepny. Rozhlédla
jsem se kolem, a když byl vzduch čistý, zasunula jsem šper-
hák do první ze tří klíčových dírek kanceláře, ale ruce se
mi nervozitou třásly tak, že jsem zámek nemohla otevřít.
Zhluboka jsem se nadechla a zkusila to znovu.
Otevřela jsem už dva zámky, když jsem zaslechla hlasy.
Rychle jsem vytáhla šperháky z dírek a zaklepala na dveře
pracovny přesně ve chvíli, kdy se zpoza rohu vynořili dva
vojáci.
„Je u velitele,“ řekl strážce nalevo.
„Díky,“ odpověděla jsem a vyrazila opačným směrem.
Srdce se mi třepotalo jako křídla kolibříka. Když jsem měla
pocit, že jsou pryč, ohlédla jsem se přes rameno a potom
zamířila zpět k pracovně. Třetí zámek byl nejsložitější,
a než jsem ho otevřela, byla jsem celá zpocená. Bleskově
jsem vklouzla dovnitř a zamkla za sebou.
Prvním úkolem bylo otevřít skřínku s protijedem. Tře-
ba u něho Valek nechal recept? Posvítila jsem si dovnitř
lucernou. Ve skřínce se zaleskly lahvičky těch nejrozmani-
tějších tvarů a velikostí. Většina z nich byla označená jako
jed. Horečně jsem hledala svůj klíč ke svobodě, ale našla
jsem jen velkou lahev protijedu. Několik dávek jsem si z ní
přelila do placatky v kapse. Kdybych si vzala víc, Valek by
si toho okamžitě všiml.
Když jsem zamkla skřínku, začala jsem systematicky
procházet Valekovy složky. Nejdřív byla na řadě zásuvka
ve stole. I když v pracovně panoval chaos, měl své osobní
dokumenty dokonale uspořádané do složek. Objevila jsem
297
Maržin i velitelův spis a byla bych se do nich ráda začet-
la, ale důležitější bylo si najít něco o sobě a podívat se, zda
tam nevyčtu něco cenného o motýlím prachu. Valek v mé
složce skutečně zaznamenal spoustu zajímavých postřehů
o mém ochutnávacím umění, ale o jedu a protijedu tam
nestálo ani slovo.
Když jsem byla hotová s psacím stolem, přesunula jsem
se ke konferenčnímu stolku plnému špionážních doku-
mentů a knih o jedech. Pozorně jsem si tu hromádku pro-
šla a vybrala z ní jen to, co se mi hodilo. Běžel mi čas. Mu-
sela jsem být zpět v pokoji dřív, než Valek půjde vyprovodit
velitele do jeho komnat.
Potlačila jsem zklamání – na stolku taky nic. Ještě mi ale
zbývala zhruba polovina kanceláře.
Už jsem byla na půl cesty přes pokoj, když v zámku za-
rachotily klíče. Jedno cvaknutí, potom někdo klíč vytáhl.
Zhasnula jsem lucernu přesně ve chvíli, kdy povolil druhý
zámek. Schovaná za konferenčním stolkem jsem doufala,
že mi hromady knih pod ním poskytnou dostačující skrýš.
Prosím, modlila jsem se k osudu, ať je to Margg, a ne Valek.
Při třetím cvaknutí se mi sevřelo strachy srdce.
Dveře skříply, otevřely se a zase zavřely. Měkké kroky.
Potom někdo usedl za psacím stolem. Neodvážila jsem se
vystrčit hlavu, ale bylo jasné, že to je Valek. V hlavě jsem si
přehrála všechny možnosti, které jsem měla, až mi zůsta-
ly jen dvě: nechat se objevit, nebo doufat, že Valek odejde
a nic nepozná. Opatrně jsem se přesunula do pohodlněj-
ší pozice.
O několik minut později někdo zaklepal na dveře.
298
„Dále,“ houkl Valek.
„Váš... ehm... balíček přišel, pane,“ ozval se mužský hlas.
„Sem s ním!“ Noha Valekovy židle skřípla o kamen-
nou podlahu. Zachrastily řetězy a ozval se šouravý krok.
„Můžeš jít,“ poslal Valek vojáka pryč. Potom cvakly dveře.
V nose mě polechtal známý zatuchlý puch kobky.
„No, Tentile, je ti jasné, že tě čeká oprátka?“ zeptal se
Valek.
Nad tím nešťastníkem se mi sevřelo srdce. Moc dobře
jsem věděla, jak se cítí.
„Ano, pane,“ zašeptal.
Zašustily stránky. „Jsi tady, protože jsi pluhem zabil své-
ho tříletého syna. A tvrdíš, že to byla nehoda. Je to tak?“ ze-
ptal se Valek.
„Ano, pane. Moje žena zrovna zemřela a chůvu jsem
si nemohl dovolit. Sám nevím, jak se mi kluk dostal pod
pluh,“ zachraptěl bolestně odsouzenec.
„Tentile, u nás v Ixii žádné výmluvy neznáme.“
„Ano, pane, já vím. Chci umřít, pane. S tou vinou se
nedá žít.“
„Tak to by asi smrt nebyla adekvátním trestem, co ří-
káš?“ Aniž by čekal na odpověď, Valek pokračoval: „Da-
leko horší trest pro tebe bude život. Vlastně vím o jedné
pěkné farmě ve VO4, která tragicky přišla o farmáře i jeho
ženu. Zůstali tam tři synové – ještě jim nebylo ani šest.
Tentil bude zítra viset – aspoň si to budou všichni myslet –,
ale ty pojedeš do VO5, budeš tam pěstovat obilí a vychováš
ty kluky. A doporučuju ti, aby sis k nim vzal chůvu, jasné?“
„Ale...“
299
„Kodex byl skvělý nástroj, když šlo o to, zbavit Ixii růz-
ných živlů, ale trochu mu chybí lidský soucit. Velitel to
i přes mé naléhání nepochopil, a tak se občas postarám
o věci sám. Mlč a budeš žít. Občas za tebou pošlu někoho
ze svých lidí, který si tě zkontroluje.“
Schovaná za krabicemi jsem nevěřila svým uším. Valek
a soucit? Stejně nemožné, jako kdyby se Margg najednou
omluvila za svoji hrubost.
Ozvalo se další zaklepání. „Dále,“ řekl Valek. „Opět prá-
vě včas, Wingu. Máš ty dokumenty?“
Zašustil papír. „Tvoje nová identita,“ oznámil Valek od-
souzenci. „Tímto považuji naši debatu za ukončenou. Wing
tě teď vezme do VO4.“ Zachrastily řetězy. „Odchod!“
„Ano, pane,“ zasípal Tentil. Asi toho na něho bylo moc.
Sama vím, jak by mi bylo, kdyby mi Valek nabídl svobodu.
Když za odsouzencem a jeho doprovodem zapadly dve-
ře, ponořila se pracovna do mučivého ticha. Bála jsem se,
že mě prozradí zvuk vlastního dechu. Valekova židle skříp-
la o podlahu. Dvě tichá plesknutí následovalo zívnutí.
„Tak co, Jeleno, přišel ti náš rozhovor zajímavý?“
Celá jsem ztuhla v naději, že Valek jen hádá, ale ten mě
hned vyvedl z omylu.
„Vím, že jsi za stolem.“
Vstala jsem. Z jeho hlasu nezazněla ani špetka hněvu.
Seděl na židli a nohy si opíral o desku stolu.
„Jak jsi mě...“ nakousla jsem.
„Máš ráda levandulové mýdlo, a kdybych neuměl po-
znat, že se mi někdo vloupal do kanceláře, už dávno bych
byl mrtvý. Úkladní vrazi se rádi schovávají, přepadají a ne-
300
chávají mrtvoly za záhadně zamčenými dveřmi. Je to zába-
va,“ zívnul si znovu Valek.
„Takže se nezlobíš?“
„Spíš se mi ulevilo. Už jsem si říkal, kdy mi sem přijdeš
hledat recept na protijed.“
Najednou jsem se ale zlobila já. „Takže tobě se ulevilo?
Jsi rád, že bych mohla zkusit utéct a že se ti tu probírám pa-
píry? To si jsi opravdu tak jistý, že se mi to nepodaří?“
Valek zamyšleně naklonil hlavu. „Ulevilo se mi, že pod-
nikáš naprosto předvídatelné kroky k útěku a neplánuješ
nic originálního. Dokud vím, co děláš, umím odhadnout
tvoje další jednání. Ve chvíli, kdy mě překvapíš, bych na
něco mohl zapomenout. Když se někdo učí otevírat zám-
ky, je mi jasné, že ho dřív nebo později najdu tady,“ mávl
Valek rukou. „Ale protože recept na protijed ještě nikdo ni-
kdy nezapsal a znám ho jen já, jsem si jistý, že ho nenajdeš.“
Sbalila jsem ruce v pěst, abych jimi nemusela sevřít ve-
levážený krk pana Všeználka. „Tak jo, vidím, že se odsud
utéct nedá, takže jinak – když jsi daroval nový život Tenti-
lovi, proč ho nedopřeješ mně?“
„Jak víš, že už jsem to neudělal?“ naklonil se ke mně Va-
lek. „Proč si myslíš, že jsi hnila v kobce skoro rok? Nebo to
bylo pouhé štěstí, že jsi byla na řadě ve chvíli, kdy zemřel
Oscove? Možná jsem na tebe při našem prvním setkání jen
hrál divadýlko, když jsem se tvářil překvapeně, že před se-
bou vidím ženu.“
Tak tohle už bylo moc. „Co vlastně chceš, Valeku?“ ze-
ptala jsem se. „Mám to vzdát a smířit se s tímhle otráve-
ným životem?“
301
„Opravdu to chceš vědět?“ zavrčel Valek, vstal a přišel
ke mně blíž.
„Ano.“
„Chci tebe. Ne jako nedobrovolného sluhu, ale jako věr-
ného zaměstnance. Jsi chytrá, bystrá a začínáš se už i slušně
umět bránit. Chci, abys byla tak odhodlaná udržet velitele
naživu jako já sám. Ano, je to nebezpečné, ale na druhou
stranu – copak by ti jedna chyba na provaze nebo při sal-
tu nezlámala vaz? To je to, co chci. Dáš mi to?“ Zadíval se
mi do očí, jako by tam chtěl vyčíst pravdu. „Kromě toho –
kam bys šla? Patříš sem.“
Byla jsem v pokušení to i připustit, ale věděla jsem, že
i kdyby mě neotrávil motýlí prach nebo nezavraždil Bra-
zell, jednou by mě dostalo divoké kouzlo, které mi kolovalo
v žilách. Vybouchlo by a vzalo mě s sebou. Jedinou fyzic-
kou stopou mé existence na tomto světě by byla trhlina ve
zdroji. Takže jsem byla bez protijedu stejně ztracená.
„Já nevím,“ zašeptala jsem, „je toho tolik, co jsem...“
„Co jsi mi neřekla?“
Kývla jsem, protože mi došla slova. Kdybych mu ale
řekla o svých kouzelnických schopnostech, asi by mě za-
bil rovnou.
„Důvěra je složitá věc. A vědět, komu věřit, ještě složi-
tější,“ řekl Valek.
„Kromě toho jsem se zatím vždycky dost spálila. To je
taková moje slabina.“
„Ne, Jeleno. Přednost. Jen se podívej na Ariho s Jankem.
Přihlásili se, že tě budou chránit, daleko dřív, než jsem je
o to požádal. A to všechno jen proto, že ses jich zastala
302
před velitelem, když to neudělal ani jejich vlastní kapitán.

Přemýšlej o tom, co všechno teď máš, než mi odpovíš. Zís-
kala sis respekt velitele i Maren a věrnost Ariho s Jankem.“
„A co mi dáš ty, Valeku? Věrnost? Respekt? Důvěru?“
„Zatím máš moji pozornost, ale dej mi to, co chci, a mů-
žeš mít všechno.“
Příštího rána se generálové chystali k odjezdu. Trvalo dlou-

hé čtyři hodiny, než se osm družin dalo dohromady. Čtyři
hodiny plné hluku a zmatku. Když všechny konečně vypliv-
la brána ve vnějších hradbách, celý hrad si oddychl. Sloužící
a vojáci se v té radosti motali kolem, srocovali do skupinek
a odpočívali předtím, než se pustí do úklidu osmi hostin-
ských komnat. Uprostřed uvolněné práce nás velitel infor-
moval, že čeká sitijskou delegaci už příštího rána. Ta slova
projela hradem jako blesk. Za chvilkou překvapeného ticha
následoval shon dalších příprav.
I přes úlevu, že Brazell s Mogkanem zmizeli, jsem cho-
dila po hradě jako tělo bez duše. Ještě jsem Valekovi neda-
la jeho odpověď. Pokud jsem chtěla žít, musela jsem na jih,
ale tam jsem bez protijedu nemohla. Srdce mi plnila hrůza
z představy vlastního nevyhnutelného osudu.
Dalšího dne byla moje účast žádána u uvítacího obřa-
du pro naše jižní sousedy. Nervozitou mě rozbolel žaludek.
Jací asi budou? Bylo to, jako by mě někdo nabádal: „Jeleno,
dobře si prohlédni to, co nikdy nebudeš mít.“
Protože byl trůnní sál upravený na pracovnu, bylo jedi-
né místo vhodné pro státnické záležitosti ve válečné míst-
nosti. Valek stál znovu jako zkamenělý v naškrobené slav-
303
nostní uniformě po velitelově pravici a já čekala za nimi,
až přijde můj čas.
Moje nervózní očekávání se změnilo v překvapení, když
mě zasáhla vlna nejisté energie vyzařující z řad vysokých
důstojníků a rádců vybraných, aby se účastnili slavnosti.
Když byla delegace oficiálně uvedena k veliteli, pohnula
jsem se, abych na ni dobře viděla.
Místnost zaplavili Sitijci v dlouhých, barevných šatech
z exotických látek až po paty. Na obličeji měli zvířecí mas-
ky zdobené pestrými peříčky a kožešinami. Přišli až k veli-
teli a rozestavěli se do tvaru V.
Jejich vůdkyně v sokolí masce slavnostně promluvila:
„Přinášíme pozdravy od vašich jižních sousedů a doufá-
me, že toto setkání naše dvě země přiblíží. Na znamení naší
oddanosti věci jsme se rozhodli vám ukázat tvář.“ Mluvčí
a čtveřice členů delegace si sundali masku v nacvičeném
pohybu.
Ohromeně jsem zamrkala v naději, že až znovu otevřu
oči, uvidím něco jiného, ale když jsem zase zaostřila, zjis-
tila jsem, že můj svět se změnil z mizerného na zoufalý.
Valek se na mě podíval pohledem tak rezignovaným, jako
by ani on nemohl uvěřit sledu událostí, které se před námi
odvíjely.
Sitijská vůdkyně byla Irys. Kouzelnická mistryně stanu-
la pouhých pár metrů od velitele Ambrosea.
126.
„Ixie vás vítá a doufá, že spolu začneme s čistým štítem,“

odpověděl velitel jižní delegaci.
L oJak ck e dtaki čekala
jsem n d azar jehok n zády,
e s s přemítala
that surrounded
jsem, comeselike
aasicoffin,
stane,I až
hadValek
nothing to distract
velitele me from
informuje, my memories.
že Irys je kouzelnice.Vivid
V hlavě se miwaited
recollections honilo totisícambush
neplech,mekteré mohla před
whenever my od- mind
jezdem z hradu ještě napáchat, a snažila jsem se soustředit
wandered.
na Encompassed
nejlepší možný byscénář. Moc se mi
the blackness, to ale nevedlo,
I remembered a tak
white-hot
fjsem
lamesbyla nucena
stabbing at připustit, že tohle je
my face. Though mypravděpodobně
hands had beenjen tied
začátek
to a postkonce.
that dug sharply into my back, I had recoiled from
Valek zamyšleně
the onslaught. The fire sledoval, jak siaway
had pulled velitel
justsebefore
Sitijci blistering
vymě-
ňuje další formality, a z výrazu jeho tváře jsem vyčetla, že
Irys zatím nechala kouzla odpočívat. Po uvítacích oficiali-
singed off.
tách byla delegace odvedena do svých komnat, aby si od-
počinula po cestě a nabrala síly na večerní hostinu. Proto-
kol si žádal, aby zábava a pohoštění předcházely vážnému
jednání.
305
Všichni až na velitele s Valekem se trousili ven z míst-
nosti. I já jsem se dala na odchod, ale Valek mě popadl za
loket.
„Tak dobře, Valeku, poslechneme si to. Máš pro mě zase
nějaké urgentní varování?“ povzdychl si netrpělivě velitel.
„Vedoucí sitijské delegace je kouzelnická mistryně,“
oznámil mu malinko podrážděně Valek. Asi nebyl zvyklý,
že na něho velitel nemá trpělivost.
„To se dalo čekat. Jak jinak by věděli, že naše úmysly se-
psat s nimi obchodní smlouvy jsou opravdu čisté? Místo
toho jsme je mohli stejně tak dobře přepadnout. Vzít sem
kouzelnici je logický tah,“ otočil se velitel nevzrušeně ke
dveřím.
„Takže na té kouzelnici nezáleží?“ zeptal se Valek. „Už
jednou se pokusila zabít Jelenu.“
Velitel se na mě podíval poprvé od doby, kdy jsem ve-
šla do válečné místnosti. „Nebylo by moudré mi odpra-
vit ochutnavačku. Takový čin bych si mohl snadno vylo-
žit jako pokus o vraždu mě samotného a okamžitě zastavit
veškerá vyjednávání. Jelena je v bezpečí... prozatím,“ od-
mávl rukou jakékoli další obavy o můj život a odešel.
„Zatracená práce,“ zašklebil se Valek.
„Co teď?“ zeptala jsem se.
Kopl do jedné z židlí. „Čekal jsem, že sem s jižany při-
táhne i nějaký kouzelník, ale opravdu jsem nepočítal s tím,
že to bude ona.“ Zavrtěl hlavou, aby ze sebe setřásl frustra-
ci, která mu kalila hlas. „Nechám ti Ariho s Jankem jako
osobní strážce, dokud Sitijci neodtáhnou, ačkoli… pokud
tě ta kouzelnice bude chtít dostat, ani já, ani ti dva nic ne-
306
udělají. S Mogkanem jsme měli štěstí, že jsem byl za ro-
hem, a tak jsem ucítil jeho sílu. Nezbývá tedy, než doufat,
že se ta kouzelnice na návštěvě bude chovat slušně.“
Valek zasunul s hlasitým prásknutím židli. „Aspoň teď
víme, kde se všichni ti kouzelníci potloukají. Mogkan byl
ten, jehož přítomnost jsem cítil při pití pálenky, a tu jižan-
ku teď máme v hradě. Pokud se nás nerozhodnou poctít
návštěvou další, budeme v bezpečí.“
„A co kapitánka Hvězda?“ zeptala jsem se.
„To je šarlatánka. Tvrdí, že umí čarovat, aby udržela na
uzdě svoje informátory,“ povzdychl si Valek. „Generálové,
Sitijci a hostina mi dávají pořádně zabrat… Mám plné ruce
práce. Což mi připomíná, že s námi budeš muset zůstat po
celou dobu hostiny. Vím, jak je to únavné, ale aspoň jídlo
snad bude dobré. Slyšel jsem, že Rand chtěl použít criollo
na nějaký nový dezert, ale velitel mu to zatrhl. To je další
hádanka. Brazell nám toho criolla posílá celé vozy a slíbil,
že ho bude dodávat i ostatním generálům. Ti se po něm sá-
pali, jako by to bylo zlato.“ Valekovi se blesklo v očích. „Jak
ti vlastně je od doby, kdy jsi to přestala jíst? Nějaké neob-
vyklé symptomy, pocity nebo chutě?“
Už jsem criollo neměla v puse tři dny a žádné fyzic-
ké abstinenční příznaky jsem nepozorovala. Criollo mě
vždycky dobře naladilo a dodalo mi energii. Toužila jsem
po jeho sladké chuti o to víc, o co víc jsem si uvědomila, že
se na svobodu asi už nikdy nedostanu.
„Mám na něj trochu chuť, ale nic hrozného,“ odpově-
děla jsem Valekovi. „Závislost to nepřipomíná. Jen občas si
na criollo vzpomenu a toužím si kousek dát.“
307
Valek se zamračil. „Možná je ještě příliš brzy a máš ho
ještě v krvi. Dáš mi vědět, kdyby se něco podstatně změ-
nilo?“
„Ano.“
„Výborně. Uvidíme se večer.“
Chudák Valek, pomyslela jsem si, když jsem ho uviděla

nasoukaného do slavnostní uniformy už potřetí za něko-
lik málo dní. Propracované dekorace teď zdobily hodov-
ní síň, na stěnách visely karmínové a černé závěsy a červe-
né a zlaté pentle se houpaly ze stropu. Lucerny jasně zářily
a na pódiu postaveném speciálně pro tuto příležitost stál
hlavní stůl pro jižanskou delegaci, velitele a Valeka v jejich
nejlepším oděvu. Vysocí důstojníci a rádcové potom sedě-
li u kulatých stolů umístěných kolem stěn. Uprostřed toho
všeho zelo prázdné místo – improvizovaný taneční parket.
V rohu hodovní síně hrála dvanáctičlenná kapela příjem-
né melodie. Nemohla jsem věřit svým očím a uším, proto-
že velitel hudbu a zábavy ve svém hradě jinak netoleroval –
považoval je za ztrátu času.
Seděla jsem za zády velitele Ambrosea, aby mi mohl
snadno podávat svůj talíř. Jídlo bylo dle očekávání skvělé.
Rand se opravdu předvedl.
Moje černá uniforma dokonale splývala s černými zá-
věsy na stěnách, a tak jsem pochybovala, že si mě kromě
lidí na pódiu kdokoli všiml. V prodlevách mezi jednotlivý-
mi chody jsem pozorovala přítomné. Ari s Jankem seděli
vedle sebe u stolu hned u dveří. Byla to jejich první oficia-
lita v roli kapitánů a bylo vidět, že jsou z toho lehce nesví.
308
Jak jsem je znala, řekla bych, že by podstatně raději popíjeli
s kamarády v kasárnách pivo.
Irys a její družina seděli po velitelově levici, odění do
barevných šatů, které se v záři ohně vesele leskly. Irys se
na hrudi houpal diamantový přívěsek vybroušený do tvaru
květiny. Moji přítomnost ignorovala, což mi přišlo vhod.
Poté co sloužící odnesli talíře, sfoukli polovinu svítilen,
kapela zrychlila tempo a pulzující rytmus rozechvěl sklen-
ky na stolech. Dovnitř se přihnali tanečníci v kostýmech
s planoucími pochodněmi nad hlavou. Ohniví tanečníci!
Předvedli nám složitou, důmyslnou sestavu. Když jsem sle-
dovala, jak se točí a míhají v rytmu huby, zatajil se mi dech.
Už jsem chápala, proč byl na slavnostech jejich stan plný
až k prasknutí.
V jednu chvíli se ke mně Valek naklonil a pošeptal mi:
„Pochybuju, že bych se někdy stal ohnivým tanečníkem.
Asi bych vypadl už ve výběrovém kole, a ještě si u toho za-
pálil vlasy.“
„Co je sežehnutá hlava proti umění?“ dobírala jsem si
ho. Valek se zasmál. V síni panovala uvolněná, radostná at-
mosféra. Doufala jsem, že to velitele přesvědčí, aby s příští
hostinou nečekal dalších patnáct let.
Tanečníci ukončili druhý přídavek a vyběhli ven ze síně.
Irys vstala k přípitku. Sitijci pro tu příležitost přivezli ten
nejlepší koňak. Irys nalila veliteli, Valekovi i sobě a nehnu-
la ani brvou, když mi velitel nejdříve dal ochutnat.
Zakroužila jsem jantarovou tekutinou ve sklenici a vdech-
la její ostré aroma. Potom jsem si usrkla, poválela koňak po
jazyku a vyplivla na zem. Prskala jsem, dávila se a plivala ve
309
snaze dostat ze sebe i poslední kapku. Valek sebou poplaše-
ně trhl.
„Miláček,“ zachraptěla jsem.
Valek převrhl zbylé dvě sklenky a vylil jejich obsah na
stůl. Jed okamžitě začal účinkovat a Valek se mi před očima
proměnil v černou inkoustovou skvrnu a závěsy na zdech
v rudé potoky krve.
Nechala jsem se unášet karmínovými vlnami a kolem
hlavy mi proplouvaly nejrůznější barvy. Zvuk rozbitého
skla pršícího na kameny mi v mysli hrál podivnou melodii.
Po proudu mě nesl vor kudrnatých bílých vlasů a do barev-
né bouře zazněl Irysin uklidňující hlas. „Budeš v pořádku,
jen se drž voru. Tu bouřku překonáš.“
Vzbudila jsem se ve svém pokoji. Ozařovalo ho jen měkké

světlo jedné lucerny. Nade mnou na židli bděl Janko a četl
knihu. Tohle bylo o dost lepší, než když jsem ochutnala mi-
láčka naposledy. Měkká postel mi přece jen byla milejší než
probudit se v louži vlastních zvratků. Na druhou stranu –
budit se u sebe v pokoji, aniž bych věděla, jak jsem se tam
dostala, byl zvyk, kterého jsem se musela rychle zbavit.
„No páni, Janko! Nevěděla jsem, že umíš číst,“ dobí-
rala jsem si svého strážce. Hlas jsem měla ještě chraplavý
a v krku sucho jako na poušti. Kromě toho mi třeštila hlava.
„Jsem muž mnoha skrytých talentů,“ usmál se Janko.
„Vítej zpátky.“
„Jak dlouho jsem byla v bezvědomí?“
„Dva dny.“
„Co se stalo?“
310
„Myslíš po tom, co jsi zcvokla?“ zeptal se Janko. „Nebo
se ptáš, proč jsi zcvokla?“
„Chci vědět, co bylo potom,“ zašklebila jsem se.
„Je neuvěřitelné, jak rychle se Valek dokáže pohybo-
vat,“ vydechl obdivně Janko. „Shodil tě na zem, aby tě ni-
kdo jiný neviděl, zavřel otrávenou lahev a hbitou rukou
ji vyměnil za jinou. Potom se všem omluvil za svoji neši-
kovnost a nalil do tří nových sklenic, aby ta jižanská čaro-
dějnice mohla pronést svůj trapný přípitek. Celá ta věc se
odehrála tak rychle, že jen lidé na pódiu věděli, co se vlast-
ně stalo.“ Janko se poškrábal ve vousech. „Teda... ti naho-
ře a Ari. Celou dobu tě hlídal, takže když jsi spadla, hned
jsme k tobě běželi, vklouzli pod stůl, sebrali tě a odnesli
sem. Ari by tu ještě možná seděl, kdybych ho pod pohrůž-
kou smrti neposlal si zdřímnout.“
Aha, tak to by vysvětlovalo můj kudrnatý vor. Posadila
jsem se. V hlavě mi zapulzovala nová vlna bolesti. Na noč-
ním stolku stál džbán s vodou, a tak jsem si nalila plnou
sklenici a hltavě ji vypila.
„Valek říkal, že budeš mít žízeň. Párkrát se tu za tebou
zastavil, ale jinak má plné ruce práce s těmi jižany. Nemůžu
uvěřit, že ta čarodějnice měla tu drzost chtít otrávit velitele.“
„Ona to nebyla,“ opravila jsem Janka. „Pamatuješ? Nali-
la z té samé lahve i do své vlastní sklenice. Takže v tom mu-
sel mít prsty někdo jiný,“ uvažovala jsem dál. Zatím jsem
ale netušila kdo a z usilovného přemýšlení mě bolela hlava.
„Pokud to tedy nebyla sebevražedná mise. Rychlá smrt
je vždycky lepší, než se nechat zatknout, chvíli hnít v kobce
a potom se houpat.“
311
„To je možné,“ připustila jsem, ačkoli se mi to nezdálo
pravděpodobné.
„Valek s tebou asi souhlasí, protože jednají o obchod-
ních smlouvách, jako by se nikdy nic nestalo,“ zívl Jan-
ko. „Teď když jsi přišla k sobě, se půjdu trochu vyspat. Do
svítání zbývají ještě čtyři hodiny,“ přitlačil mě Janko zpět
k matraci. „A ty taky spi. Vrátíme se ráno.“ Potom se na
mě trochu váhavě zadíval. „Ari říkal, že jsi hodně křičela
ze spaní, když tě hlídal. Zmínil se o tom, že kdyby Reyad
ještě žil, vlastnoručně by toho mizeru vykostil. Jen jsem
myslel, že bys to měla vědět,“ políbil mě bratrsky na čelo
a odešel.
No super, povzdychla jsem si v duchu. Co ještě jsem asi
Arimu v jedovém rauši vyzvonila? Jak se mu teď mám po-
dívat do očí? Už ale bylo pozdě si s tím lámat hlavu. Raději
jsem zkusila znovu usnout, ale můj prázdný žaludek kru-
čel jako o život a já jsem místo na spánek myslela už jen na
jídlo. Zamyslela jsem se, zda můj hlad není jen dalším ma-
gickým pokynem od Irys podobným tomu, jaký mi nedáv-
no vyslal Mogkan, ale nepřišla jsem na jediný důvod, proč
by mě teď volala.
Jakmile jsem se rozhodla riskovat vycházku, připnu-
la jsem si ke stehnu pouzdro s vystřelovacím nožem a na
vratkých nohou se vydala do kuchyně v naději, že se tam
vloudím a ukradu kus chleba dřív, než vstane Rand, aby za-
dělal na těsto.
Ke krajíci chleba jsem si uřízla ještě kus sýra a vydala se
do pokoje, když se otevřely dveře a v nich stál Rand.
„Jeleno,“ vydechl překvapeně.
312
„Dobré ránko. Jen ti tady kradu jídlo,“ odpověděla jsem.
„Tebe už jsem neviděl celé týdny,“ postěžoval si. „Kde
pořád vězíš?“ Přešel ode dveří k pecím, otevřel první z nich,
prohrábl dodoutnávající popel a přihodil k němu něco no-
vého uhlí.
„Dobře víš, že mám teď plné ruce práce. Generálové.
Delegace. Hostina. Ta byla, mimochodem, naprosto úžas-
ná! Jsi génius, Rande!“
Jakmile jsem mu pohladila ego, celý ožil. Já jsem se mu-
sela chtě nechtě smířit s faktem, že pokud chci, aby si my-
slel, že jsme stále přátelé, budu s ním muset čas od času
prohodit pár slov. Položila jsem si snídani na stůl a přitáh-
la si židli.
Rand přikulhal blíž. „Někdo říkal, že jsi nemocná?“
„Jo. Střevní chřipka. Dva dny jsem nejedla, ale teď je mi
líp,“ ukázala jsem na krajíc chleba.
„Počkej, udělám ti lívance.“
Sledovala jsem, jak míchá těsto, aby mi tam něco je-
dovatého nepřisypal, ale jakmile mi lívance podstrčil pod
nos, zapomněla jsem na veškerá nebezpečí a snědla je do
posledního drobku. Známá vůně chleba a příjemné po-
sezení v kuchyni uvolnily atmosféru. Brzy jsme si s Ran-
dem zase přátelsky povídali a občas se něčemu od srdce
zasmáli.
Teprve když mi Rand začal pokládat konkrétní otázky,
jsem si znovu uvědomila, že ze mě jen tahá informace o ve-
liteli a Valekovi. Sevřela jsem vidličku a zabodla ji prudce
do lívanců.
„Už jsi slyšela něco o té smlouvě s jižany?“ vyzvídal.
313
„Ne,“ zavrčela jsem stroze a Rand zvedl tázavě oči. „Pro-
miň, jsem unavená. Asi bych měla jít zpátky do postele.“
„Než půjdeš, vezmi si tyhle boby,“ sundal Rand z polič-
ky sklenici se zrny z karavany. „Dusil jsem je, pomlel, a do-
konce uvařil, ale chutnaly pořád stejně hnusně,“ nasypal
mi je do sáčku a otočil se zpět k pecím.
Pohled na Randa prohrabujícího uhlíky mi vnukl ná-
pad. „Možná nejsou k jídlu,“ řekla jsem, „třeba se jimi
topí.“ Tajemné lusky putovaly do Brazellovy nové továrny,
takže bylo možné, že je používá jako palivo pro své pece.
„Tak to zkusíme,“ odpověděl Rand.
Hodila jsem hrstku bobů do ohně. Chvilku jsme čekali,
jestli neuvidíme plameny nebo neporoste teplota, ale nic.
Zatímco Rand dával do pece novou várku chleba, dívala
jsem se do ohně s myšlenkou, že luskovou záhadu už asi
nikdy nevyřeším.
Když na mě začal Rand zase naléhat s otázkami, odtrhla
jsem oči od plamenů. Najednou jsem neměla stání. „Měla
bych jít. Valek se po mně už určitě shání.“
„Ale jistě, jen utíkej. Už jsem si všiml, že se máte dost
rádi. Jen mu vzkaž, aby už nikoho nezabíjel, jo?“ prskl
Rand sarkasticky.
Tohle bylo moc i na mě. Práskla jsem dvířky pece tak
vztekle, že se ten zvuk rozlehl po celé kuchyni. „Valek má
aspoň tolik slušnosti, aby mě informoval, když mě chce
trávit!“ vyštěkla jsem a vzápětí svých slov litovala. Škoda,
že jsem si je nemohla nacpat zpátky do pusy a spolknout!
Vinit ze svého výlevu únavu, hněv nebo Randa samotné-
ho by nezměnilo nic na skutečnosti, že ta věta už je venku.
314
Kuchařova tvář se zkroutila nejdřív překvapením, po-
tom pocitem viny a nakonec hněvem. „Řekla ti to Hvěz-
da?“ zeptal se.
„No...“ Najednou jsem nevěděla, co říct. Kdybych při-
takala, Rand by se od Hvězdy brzy dozvěděl, že jsem lha-
la. Kdybych to popřela, trval by na tom, abych mu řekla,
kdo ho prozradil. Dozvěděl by se to ale tak nebo tak. Právě
jsem Randovi odhalila celou Valekovu tajnou akci.
Naštěstí na moji odpověď nečekal a začal lamentovat.
„Měl jsem vědět, že ti to vyzvoní! Hvězda moc ráda mani-
puluje s lidma. Když jsi přišla, neměl jsem chuť tě pozná-
vat. Šlo mi jen o tu hromadu zlata, kterou mi Hvězda slíbila
za to, že ti otrávím pití ve Valekově testu,“ práskl Valek pěs-
tí do stolu. „Potom mi ale moje zatracená morálka a tvoje
zatracená kamarádskost zkomplikovaly život. Nejdřív jsem
o tobě prodával informace a pak tě musel chránit a vypa-
dat přitom, jako že tě nechráním. Mám kvůli tobě ze živo-
ta peklo.“
„Omlouvám se za všechny nepříjemnosti,“ řekla jsem,
„a počítám, že když pominu jednu skorootravu a jeden
únos, měla bych ti být vlastně vděčná,“ neubránila jsem se
sarkasmu.
Rand si promnul rukama obličej. Hněv z něho už dáv-
no vyprchal. „Promiň Jeleno. Zahnala mě do úzkých a ne-
mohl jsem se z toho nijak dostat, aniž bych někoho nepo-
škodil.“
Malinko jsem změkla. „Proč ti Hvězda poručila, abys
mě otrávil?“
„Najal si ji generál Brazell. Že tě to ještě překvapuje.“
315
„Nepřekvapuje,“ zavrtěla jsem hlavou a po chvíli pře-
mýšlení dodala: „Rande, může ti někdo z té šlamastyky po-
moct ven? Možná právě Valek?“
„Ten teda zrovna! Proč si toho chlapa tak vážíš? Je to
vrah. Měla bys ho nenávidět už jen proto, že ti dal motýlí
prach. Já bych ho teda nesnášel.“
„Kdo ti řekl o motýlím prachu?“ zeptala jsem se. „A kdo
to ještě ví? Myslela jsem, že kromě velitele a Valeka nikdo?“
„Tvůj předchůdce Oscove mi přiznal, proč se nikdy ne-
snažil utéct, a ne, tuhle informaci jsem nikomu neprodal.
I já mám svědomí,“ popotáhl si zástěru. „Oscove nenáviděl
Valeka skoro stejně jako já, což jsem chápal. Ale tvůj vztah
k Valekovi...“ Rand povytáhl obočí. „Vždyť ty jsi do něho
zamilovaná!“ vybafl nakonec.
„To je směšné!“ štěkla jsem zpátky.
Potom jsme na sebe zírali a nikdo se nezmohl ani na
slovo.
Přesně v tu chvíli se mi k nosu doneslo sladké, oříško-
vé aroma. I Rand zaujatě začichal. Šla jsem za tou vůní až
k peci, kam jsem hodila tajemné boby. Když jsem otevřela
dvířka, přivítalo mě nebeské aroma. Criollo!
127.
„Kde jsi ty boby našla?“ zeptal se Rand. „To ony jsou ta chy-
bějící ingredience v receptu na criollo! Úplně jsem zapo-
Lmněl,
o c že
k ebych
d jeinmohld ai pražit!“
r k n e s s that surrounded me like
a coffin, I hadjsem
„Objevila nothing to distract
je dole me from
ve skladišti,“ my memories.
zalhala Vivid
jsem, proto-
že jsem Randovi
recollections nehodlala
waited prozradit,
to ambush me jak jsme s Valekem
whenever my mind
zadrželi karavanu na cestě do Brazellovy nové továrny, kte-
wandered.
rá,Encompassed
jak mi začaloby pomalu docházet,I pravděpodobně
the blackness, nevy-
fráběla
lames krmení
stabbingpro zvířata,
at my face.ale criollo.my hands had been tied
Though
to a„Ve kterém
post skladišti?“
that dug sharply zaškemral zoufale
into my back, Rand.
I had recoiled from
„To už nevím.“
„Tak vzpomínej, člověče! Kdybych mohl okopírovat Vin-
gův recept na criollo, třeba bych se vyhnul přeložení.“
singed off.
„Přeložení? Kam?“
„Chceš říct, že se ti Valek nepochlubil? Vždyť se mě
chtěl zbavit už od převratu! Pošle mě vařit Brazellovi a sem
the moisture
vezme Vinga.inTen
my chudák
mouth had gone and
tu vydrží tak my teethprskl
týden!“ radiated heat
Rand.
317
„Kdy se to má stát?“
„Nevím. Ještě nemám všechny papíry, takže pořád dou-
fám, že se to dá zastavit. Pokud mi najdeš ty boby.“
Rand si ještě pořád myslí, že jsme přátelé, uvědomila
jsem si překvapeně. A to dokonce poté, co přiznal, že mi
nachystal do pití jed, a obvinil mě z lásky k jeho úhlavní-
mu nepříteli! Na to se nedalo nic odpovědět. „Zkusím to,“
vydechla jsem a spěchala pryč.
Když jsem se nepozorovaně vrátila do Valekových kom-
nat, vykouklo ranní slunce zpoza Dušehor. Vysoká na vý-
chod orientovaná okna salonku sem propouštěla první svět-
lo, a tak jsem v šeru poznala Valekův profil. Seděl na pohovce
a tiše čekal na můj příchod.
„Co tak brzo?“ zeptal se kousavě. „Škoda. Už jsem se
chystal zorganizovat pátrací četu a vydat se hledat tvoji
mrtvolu. Co se stalo, když jsi zaklepala na dveře té jižan-
ské čarodějnice a chtěla se obětovat? Vykopli tě hned, když
zjistili, že jim taková hloupá husa nestojí za jejich čas?“
Plácla jsem sebou na židli a v klidu počkala, až ukončí
svůj sarkastický monolog. Omluvy by mi stejně nepomoh-
ly. Navíc měl pravdu – chodit ven samotná byla hloupost,
ale logika si s prázdným žaludkem příliš nerozuměla.
Když konečně zmlkl, zeptala jsem se: „Už jsi domluvil?“
„Cože? Žádné odmlouvání?“
Zavrtěla jsem hlavou.
„V tom případě jsem skončil.“
„Fajn,“ zavrčela jsem. „A protože už jsi naštvaný, můžu
ti rovnou říct, co jsem se dozvěděla v kuchyni. Kterou zprá-
vu chceš nejdřív? Tu dobrou, nebo tu špatnou?“
318
„Radši tu špatnou,“ zabručel Valek. „Tak aspoň budu mít
naději, že ji ta dobrá vyrovná.“
Připravila jsem se na nejhorší a přiznala, že jsem omy-
lem prozradila Valekovu tajnou operaci. Valek se zlověst-
ně zamračil.
„To ty za to můžeš! Bránila jsem tě!“ štěkla jsem.
Zarazil se. „Takže jsi odkryla měsíce tvrdé práce, jen
abys chránila moji čest? A to mi má lichotit?“
„To by teda mělo,“ prskla jsem. Nehodlala jsem se utá-
pět v pocitu viny. Kdyby v jednom kuse kuse neustále ne-
zkoušel moji loajalitu a nepoužil mě ve svém pátrání, vů-
bec bych se do podobné situace nedostala.
Svěsil ramena, opřel se hlouběji do pohovky a promnul si
spánky. „Plánoval jsem, že zatýkat začnu až koncem měsíce,
ale asi bych to měl stihnout dřív, než Rand upozorní Hvěz-
du.“ Valek si protřel oči. „Nakonec nám to třeba něco při-
nese. Mám totiž pocit, že Hvězda začíná něco větřit. U sebe
v pracovně už nic nezákonného nedělá. Když ji teď přivedu
k spravedlnosti, možná zjistím, kdo ji najal, aby otrávila tu
sitijskou lahev.“
„Hvězda? Ale jak?“
„Zaměstnává jednoho jižanského vraha. Jedině on má
dost zručnosti a příležitostí něco takového provést. Jsem
si jistý, že ten koňak neotrávila z vlastního přesvědčení, ale
její organizace je schopná udělat komukoli cokoli, když za
to dostane dost peněz. Musím zjistit, kdo byl ochoten tolik
riskovat, že se vetřel do delegace a poškodil ji.“
Plný energie vyskočil na nohy. „A ta dobrá zpráva?“
„Ty tajemné lusky jsou přísadou do criolla.“
319
„Ale proč by Brazell lhal v žádosti o povolení? Výroba
sladkostí přece není zločin,“ zamyslel se Valek, když ho na-
padla stejná myšlenka jako před chvílí mě.
„Možná proto, že si ty boby vozí ze Sitie,“ nadhodila
jsem zkusmo. „To přece nelegální je. Aspoň do chvíle, než
uzavřeme s jižany obchodní dohody. Třeba Brazell používá
ještě jiné sitijské ingredience nebo vybavení?“
„Nevylučoval bych to. Proč by se jinak tak třásl na ta
obchodní jednání se Sitijci? Až se do té továrny podíváš,
budeš se tam muset dobře porozhlédnout.“
„Cože?“
„Velitel si naplánoval cestu do VO5 hned po odjezdu
delegace. A ty ho musíš doprovázet na každém kroku.“
„A co ty? Ty tam s námi nepojedeš?“ vypískla jsem vy-
děšeně.
„Ne. Velitel mi poručil zůstat tady.“
„Jednu mně a jednu tobě, bij se takhle – skončíš v hrobě!“

prozpěvoval Janko, zatímco mě tiskl ke stěně. Moje tyč za-
rachotila o zem a Janko mi tou svojí poklepal po spánku,
aby dodal důraz svým slovům. „Co se děje? Většinou tě
takhle snadno neporazím,“ opřel se o bó.
„Nemůžu se soustředit,“ přiznala jsem. Neuplynul ještě
ani den od chvíle, kdy mi Valek oznámil, co velitel zamýšlí.
„Tak co tu děláš?“ zeptal se Ari, který společně s Maren
zápas pozorně sledoval.
Protože mi ještě pořád vrtalo hlavou, co všechno jsem
mu v deliriu na sebe prozradila, vyhýbala jsem se jeho po-
hledu. „Znovu, budu se víc snažit,“ slíbila jsem, zatímco
320
jsme se vydýchávali. „Proč pořád skládáš ty rýmovačky,
když spolu bojujem?“
„Kvůli rytmu.“
„A nesmějou se ti kvůli tomu ostatní vojáci?“
„Ne, když jim dám na frak.“
Znovu jsme se do sebe pustili. Tentokrát jsem se oprav-
du snažila soustředit, ale Janko mě zase porazil.
„Teď do toho zase dáváš moc. Vidím, jak plánuješ každý
výpad,“ řekl. „Hned se tím prozradíš, takže ránu čekám.“
Ari dodal: „Trénujeme to pořád dokola, aby ti výpady
i krytí přešly do krve. Musíš mít uvolněnou mysl, a záro-
veň být ve střehu. Vytěsni, co tě rozptyluje, a soustřeď se
jen na protivníka, ale zase ne moc.“
„Ty si protiřečíš!“ postěžovala jsem si frustrovaně.
„Ale funguje to,“ pokrčil rameny Ari.
Několika hlubokými nádechy jsem dočasně zahnala my-
šlenky na blížící se výlet do Brazellovy oblasti a soustředila
se už jen na hladké dřevo bó pod rukama. Potěžkala jsem
tyč v ruce ve snaze vytvořit spojení mezi svojí myslí a zbraní.
Když jsem bříšky prstů pohladila dřevo, začaly mi le-
hounce mravenčit ruce. Moje vědomí plynulo skrze bó, ob-
táčelo se kolem něho a vracelo zpět do mé paže. Ovládala
jsem současně tyč i vlastní tělo.
Do třetího kola jsem vstoupila s pocitem otevřeného
vědomí. Intuitivně jsem odhadla, co Janko plánuje, a vy-
kryla jeho úder vždy zlomek vteřiny předtím, než dopadl.
Když jsem se nemusela tak usilovně bránit, měla jsem čas
i na útok a tlačila Janka ke zdi. Hlavou mi pulzoval zvláštní
rytmus, který vedl moji zbraň.
321
Tentokrát jsem vyhrála.
„Výborně!“ jásal Janko. „Poslechla jsi Ariho radu?“
„Do slova a do písmene.“
„A zvládneš to ještě jednou?“ zeptal se Ari.
„To nevím.“
„Tak to zkus se mnou,“ popadl Ari své bó a postavil se
do bojové pozice.
Znovu jsem pohladila dřevo své zbraně a přenesla se
zpět do bubliny nenásilného soustředění. Podruhé to bylo
dokonce snazší.
Ari byl silnější protivník než Janko. Co mu chybělo na
rychlosti, to dohnal na tvrdosti útoku. Musela jsem po-
změnit strategii obrany a jeho úderům se místo odrážení
spíše vyhýbat, jinak by mi podrazil nohy. Využila jsem své-
ho menšího vzrůstu a skrčila se vždycky, když vzduchem
zasvištěla Ariho tyč. Potom se mi podařilo dostat bó za
jeho kotníky. Stačilo jen pořádně trhnout a můj soupeř se
poroučel k zemi jako pytel mouky. Znovu jsem vyhrála.
„Neuvěřitelné!“ pochválil mě Janko.
„A teď já!“ zvedla se z lavičky Maren.
Znovu jsem se naladila na boj. Maren byla hbitá jako
panter. Nejdřív naznačila úder do tváře, abych si přestala
chránit trup, a potom zaútočila doopravdy. Tentokrát jsem
ale byla o krok před ní, její trik ignorovala a ránu do břicha
odrazila. Chytrá soupeřka volila před silou a rychlostí ra-
ději taktiku. Vyběhla proti mně. Věděla jsem, že když pů-
jdu proti ní, uskočí na stranu, a tak jsem se otočila a pod-
razila jí tyčí nohy. Jakmile ležela, skočila jsem na ni a tiskla
jí bó krk k zemi tak dlouho, dokud se nevzdala.
322
„Sakra!“ prskala. „Když začne žák převyšovat učitele, zna-
mená to, že už ho nepotřebuje. Takže mizím,“ vypochodo-
vala Maren z tělocvičny.
S Arim a Jankem jsme si vyměnili tázavé pohledy.
„Dělá si legraci, že jo?“ zeptala jsem se.
„Pěkně jsi jí pošlapala ego, ale dostane se z toho,“ há-
dal Ari. „Pokud ji nezačneš porážet jako na běžícím páse.“
„O tom pochybuju,“ odpověděla jsem.
„Já taky,“ zabručel Janko, který si teď taky pravděpo-
dobně ošetřoval pochroumanou hrdost.
„Myslím, že pro dnešek máme dost,“ oznámil Ari. „Je-
leno, co takhle si udělat na vydýchání pár kat, než se roze-
jdeme?“
Kata byla ustálená sestava obranných a útočných chva-
tů. Každá z nich měla své jméno a jejich náročnost se po-
stupem času zvyšovala. Začala jsem jednoduchou obran-
nou katou.
Zatímco jsem cvičila, Ari s Jankem si něco horečně šep-
tali. Usmála jsem se. Ti dva se uměli štěkat jako starý man-
želský pár. Nevěnovala jsem tomu pozornost a soustředila
se na tyč a své tělo. Znovu a znovu jsem se pokoušela na-
ladit do bojového rozpoložení a zase se z něho dostat ven.
Celá udýchaná jsem ukončila soubor cviků. Teprve teď
jsem si všimla, že mě ode dveří zaujatě sleduje Irys v uni-
formě sokolnice.
Vlasy měla svázané, jak velely ixijské vojenské předpisy,
a tak asi prošla hradem, aniž by si jí někdo všiml.
Podívala jsem se na své „osobní strážce“, kteří si ještě
pořád živě povídali a nevnímali ani kouzelnici, ani mě. Se-
323
vřel se mi žaludek. Když vešla dovnitř, instinktivně jsem se
stáhla blíž ke svým společníkům.
„Neucítí Valek tvoje kouzlo?“ zeptala jsem se a ukázala
na Ariho s Jankem.
„Je na druhé straně hradu,“ odpověděla, když jsem při-
šla blíž, „ale cítila jsem dvě krátké vlny síly, než jsem přije-
la, takže v hradě byl nebo ještě je jiný kouzelník.“
„Nevěděla bys o něm?“ zeptala jsem se vyplašeně.
„Bohužel ne.“
„Ale víš, kdo to je, ne?“
Zavrtěla hlavou. „Několik kouzelníků zmizelo nezná-
mo kam. Buď jsou mrtví, nebo se schovávají. A někteří si
prostě žijí svůj život v ústraní a nikdo se o nich nikdy ne-
dozví. Poznám kouzelníka jen tehdy, když se s ním propo-
jím podobně jako tehdy v lese s tebou,“ zadívala se Irys na
zbraně opřené o zeď.
„Co se to děje s velitelem?“ zeptala se. „Myšlenky mu
div nepadají z hlavy. Je tak otevřený, že bych si v jeho mys-
li mohla najít, co bych chtěla, kdyby to nebylo proti našim
etickým pravidlům.“
Na to jsem jí nemohla odpovědět. Místo toho jsem se
raději zeptala: „Co tady děláš?“
Irys se usmála a ukázala na bó v mých rukou. „Co jsi to
s tou zbraní zkoušela?“
Protože nebyl důvod lhát, pověděla jsem jí všechno
o svém výcviku.
„A jak se ti dnes dařilo?“ zeptala se.
„Skvěle! Porazila jsem všechny tři protivníky!“
„Zajímavé,“ pokývala potěšeně hlavou.
324
Ari s Jankem si ještě povídali. „Proč jsi tady?“ zeptala
jsem se znovu. „Slíbila jsi mi rok.“ Najednou mě napadlo
něco děsivého. „Nebo se blíží chvíle, kdy se mi kouzlo vy-
mkne z rukou?“
„Ještě máš čas. Teď jsi stabilní, ale přišla jsem se zeptat,
kdy se vydáš k nám do Sitie.“
„Protijed nikdy nedostanu, pokud mi tu informaci tedy
nevytáhneš z Valekovy hlavy.“
„Nemožné,“ zamračila se Irys, „ale moji ranhojiči tvrdí,
že když si někam odliješ dost protijedu na měsíc, možná
tě vyčistíme od jedu. Pojeď s námi, až s delegací opustíme
hrad. Mám jednu rádkyni podobné postavy jako ty. Oble-
čená do tvojí uniformy odláká Valeka a jeho muže, zatím-
co tebe vezmeme s sebou místo ní. S maskou na obličeji tě
nikdo nepozná,“ ujišťovala mě Irys. Asi si neuvědomovala,
jak riskantní to je. Nebo jí to bylo jedno.
V srdci mi vykvetla naděje. Musela jsem trochu zchladit
své nadšení. Irys nakonec řekla jen to, že existuje možnost,
že mě v Sitii zbaví jedu. A možnost neznamenala jistotu.
Plán útěku vypadal jednoduše, ale já jsem hledala, kde má
háček. Přece jen jsem zatím nechtěla Irys plně důvěřovat.
Nakonec jsem se opatrně zeptala: „Minulý víkend tu byl
rádce Mogkan. Je to jeden z tvých špehů?“
„Mogkan, Mogkan,“ válela Irys to jméno na jazyku.
„Vysoký muž s šedýma očima a černým copem,“ před-
stavila jsem si v duchu jeho obraz. „Valek říká, že je oprav-
du mocný.“
„Kangom! Jak neoriginální! Ztratil se nám před deseti
lety, když vypukl obrovský skandál kolem jeho údajných
325
únosů. Aha,“ zadívala se mi Irys pozorně do tváře. Potom
lehounce zavrtěla hlavou a se zájmem se zeptala: „Tak kde
se schovává?“
„Ve VO5. Půjdete po něm?“
„Jen když Sitii ohrozí. To by ale vysvětlovalo, proč z toho
směru občas zaznamenáme nějaké magické aktivity.“ Zno-
vu naklonila hlavu, jako by natahovala uši směrem k tiše
hrající hudbě. „I sem do hradu proudí slabá magie. Mohla
by být od Kangoma... Mogkana, i když o tom dost pochy-
buju. Tolik síly nemá. Je to spíš jen malá trhlinka ve zdroji.
Něco jako uvolněná nitka. Přesto ale cítím, že někdo ener-
gii odsává.“ Odmlčela se a upřela na mě smaragdové oči.
„Půjdeš se mnou?“
Mogkanovo kouzlo možná netrápilo Irys, ale já ho měla
plnou hlavu. Hned mě napadlo, že by mezi ním a velitelo-
vým podivným chováním mohla být nějaká spojitost. Jen
jsem ještě nevěděla jaká.
Nerozhodně jsem si tu myšlenku převalovala v hlavě
podobně jako kousky jídla. Čekala jsem, zda ucítím chuť
nebezpečí. Utéct byla vždycky moje první reakce a jih mi
ještě pořád skýtal nejlepší šanci na přežití. Ještě před pár
měsíci bych ji popadla za pačesy, ale teď jsem měla pocit,
že bych neměla opouštět loď příliš brzy. Třeba se nakonec
najde řešení dobré pro všechny.
„Ne,“ odpověděla jsem nakonec, „ještě ne.“
„Zešílela jsi?“
„Možná, ale potřebuju tu něco dokončit. Potom dodr-
žím svůj slib a uteču do Sitie.“
„Pokud do té doby neumřeš.“
326
„Možná bys mi mohla pomoct. Existuje způsob, jak
odclonit z mysli magické vlivy?“
Irys naklonila hlavu. „Dělá ti starosti Kangom?“
„Velké.“
„Myslím, že by to šlo. Pokud jsi dost silná na to, abys ta-
kový manévr vydržela,“ podala mi tyč. „Zacvič si jednu ze
svých kat, se zavřenýma očima a pořádně si vyčisti hlavu.“
Poslechla jsem.
„A teď si představ cihlu. Tu cihlu polož na zem a vezmi
si druhou. Až jich budeš mít celou řadu, přidej maltu a na-
vrstvi druhé patro. Stavěj tak dlouho, dokud nebudeš mít
kolem sebe zeď vysokou až k hlavě.“
Udělala jsem přesně to, co mi Irys radila. Pokaždé když
jsem položila na zeď další cihlu, cvaklo to. V mé hlavě teď
stála bytelná stěna.
„Dost,“ poručila Irys, „teď otevři oči.“
Moje zeď zmizela.
„A teď mě zablokuj!“
V hlavě se mi rozezněla hlasitá, ochromující hudba.
„Představ si tu zeď!“ volala na mě Irys.
Moje cihly mi zase bleskly před očima a tóny ustaly.
„Výborně. A teď ti radím, abys tu dokončila, co dokon-
čit máš, a utekla na jih. Máš takovou sílu, že pokud ji ne-
dokážeš sama ovládnout, mohl by to za tebe udělat někdo
jiný. Kdyby se jí zmocnil další kouzelník, okradl by tě o ni
a z tebe by zbyl jen otrok bez myšlení a vůle.“ S lehce otrá-
veným výrazem se otočila na patě a odešla.
Jakmile za ní zapadly dveře, přestali si Ari s Jankem poví-
dat a mrkali, jako by se zrovna probudili z hlubokého spánku.
327
„To už jsi hotová? Kolik jsi udělala kat?“ ptal se Ari.
Se smíchem jsem odložila tyč. „Ale no tak! Končíme,
mám hlad jako vlk!“
Když za tři dny sitijská delegace odjela, propadla jsem pa-

nice. Co jsem tu ještě vůbec hledala? Proč jsem si nechala
proklouznout mezi prsty dokonalou příležitost dostat se na
jih a místo toho se chystala s velitelem do Brazellova zám-
ku? Irys měla pravdu – asi jsem zešílela. Pokaždé když jsem
si vzpomněla, kam brzy pojedu, zajíkla jsem se strachy. Ve-
litel s družinou měl odjet už zítra ráno.
Pobíhala jsem jako splašená po hradě a balila si na cestu
vlastní proviant. Když jsem se stavila za Dilanou pro ces-
tovní šaty, tvářila se ustaraně a hned naříkala, že Randovo
přeložení už přišlo černé na bílém. Kuchař měl jet rovnou
s námi.
„Taky jsem požádala o přeložení, ale pochybuju, že mi
to schválí,“ řekla Dilana, zatímco se probírala hromadami
šatstva. „Kdyby si mě ten klacek vzal, nebyli bychom teď
v takové kaši.“
„Ještě pořád si můžete podat žádost. Pokud ji schválí,
pojedeš se do VO5 vdát.“
„Jenže Rand nikomu nechce říct, jak mě má rád. Bojí
se, že by tím ohrozil moji bezpečnost, kdyby se jeho věřite-
lé náhodou rozhodli ho vydírat.“ Zavrtěla hlavou a neroz-
veselila ji ani zpráva, že díky novým obchodním dohodám
s jižními sousedy budeme dovážet hedvábí.
Smlouva s jižany se týkala jen výměny zboží a obsa-
hovala seznam všech věcí, které se měly dovážet. Pouze
328
kupcům s příslušnou licencí mělo být povoleno prodávat
a kupovat a všechno zboží mělo mít pevné ceny. Zároveň
se karavany budou na ixijské hranici pravidelně kontrolo-
vat. Randova vytoužená káva už byla na dosah ruky, ale já
jsem věděla, že si ji s ním už nevychutnám, protože jsme
spolu od hádky v kuchyni nepromluvili. Víc bobů jsem
mu při nejlepší vůli nemohla opatřit a nemohla mu ani
vysvětlit proč.
Když jsme se ráno vydali na cestu, uvítalo nás šedivé po-
časí slibující sníh. Přišlo studené období, kdy většinou ces-
ty končily, ne začínaly. Stačilo, abychom zapadli sněhem,
a museli bychom s celou družinou zůstat u Brazella až do
tajícího období. Při té představě jsem se otřásla hrůzou.
Než jsem odešla z pokoje, zastavil mě Valek. „Tohle bude
velmi nebezpečná výprava,“ pokýval ustaraně hlavou. „Snaž
se na sebe příliš neupozorňovat, měj oči otevřené a pochy-
buj o každé myšlence, která se ti vetře do hlavy. Nemusí být
totiž tvoje.“ S těmi slovy mi podal stříbrnou čutoru. „Velitel
má sice u sebe tvoji denní dávku protijedu, ale kdyby na ni
náhodou zapomněl, tady máš protijed do zásoby. Nikomu
o něm ale neříkej a dobře si ho schovej.“
Poprvé od mého příchodu mi Valek důvěřoval. Kovová
lahev mě najednou hřála v dlaních. „Děkuju.“
Když jsem zabalila protijed do batohu, polechtalo mi
žaludek pírko strachu. Další nebezpečí, na které jsem ne-
myslela. Co ještě mi asi uniklo?
„Počkej, Jeleno, ještě něco,“ promluvil Valek podivně
formálním tónem. „Chci ti dát tohle,“ otevřel dlaň. Na ní
ležela nádherná soška motýla. Na křídlech se mu ve slunci
329
třpytily stříbrné tečky a v těle měl vyvrtaný malý otvor na
stříbrný řetízek.
Valek mi motýla pověsil kolem krku.
„Když jsem ho vyráběl, myslel jsem na tebe. Jste si po-
dobní – na pohled křehcí, ale s obrovskou silou.“ Naše po-
hledy se setkaly.
Najednou se mi sevřelo srdce. Valek se loučil, takže jeho
obavy o moji bezpečnost byly upřímné. Bál se o mě, nebo
o svoji drahocennou ochutnavačku?
128.
Družina velitele Ambrosea se sestávala ze skoro padesáti

elitních vojáků. Někteří jeli napřed, jiní šli pěšky po boku
L o c ka rádců
velitele e d i v sedle
n d akoní. rkn e s staké
Stráže thatobklopovaly
surrounded me sku-like
apinku
coffin, I hadkterá
sluhů, nothing to distract me
pochodovala from
před my memories.
jízdou. Vivid
Zbytek vojá-
ků tvořil týl průvodu.
recollections waited Ari
to s Jankem
ambush me prověřovali
whenever naplánova-
my mind
nou trasu a vyjeli několik hodin před námi.
wandered.
V chladném ranním
Encompassed vzduchu jsme
by the blackness, rychle postupova-
flilames
vpřed.stabbing
Živé barvy
at myhorkého období my
face. Though už byly
handsdávno ty tam
had been tied
a z lesa
to a postzůstaly jen sharply
that dug holé šedivé
into větve. Zastrčila
my back, I had jsem si mo-
recoiled from
týlka od Valeka za košili a cestou se ho občas bezděčně
dotkla. Ten dárek mi zjitřil emoce. Přesně ve chvíli, kdy
už jsem si myslela, že ho mám přečteného, mě znovu pře-
singed off.
kvapil.
Kromě batohu jsem nesla i hůl – maskovanou tyč bó.
Někteří vojáci mě sice občas obdařili podezíravým pohle-
the
dem, moisture in my jsem
ale rozhodla mouth sehad gone and my
je ignorovat. Randteeth radiated
se mi ani ne-heat
331
chtěl podívat do očí, jen v kamenném tichu zíral někam
před sebe. Netrvalo dlouho a zůstal kvůli své kulhavé noze
úplně vzadu.
Po přestávce na oběd jsme pokračovali dál a zastavi-
li se až hodinu před soumrakem. Major Granten, vedoucí
výpravy, chtěl postavit tábor ještě za světla. Vojáci vztyči-
li prostorné stany pro velitele a rádce a menší po dvou pro
sluhy. Já jsem měla nocovat se ženou jménem Bria, která
dělala poslíčka a posluhovala rádcům.
Uvelebila jsem se ve stanu, zatímco si Bria ještě hřála
ruce u ohně. Rozsvítila jsem malou lucerničku a vytáhla
knížku válečných symbolů, kterou jsem si půjčila od Vale-
ka. Poté co jsme rozluštili jméno velitelova nového nástup-
ce, neměla jsem ani chvilku na to, abych rozklíčovala vý-
znam Jankových znaků na svém noži. Stříbrných symbolů
tam bylo dohromady šest, a tak jsem teď začala s tím hor-
ním a postupovala směrem dolů. S každým rozluštěným
slovem se můj úsměv prohluboval. Janko mi občas lezl na
nervy, ale ve skutečnosti to byl moc milý chlapík.
Když do stanu vklouzla Bria a s ní uzená vůně dřeva,
schovala jsem knížku zpět do batohu.
Celou noc mě pronásledovaly děsivé sny, a tak jsem se
probudila do šedi svítání stejně unavená, jako jsem večer
uléhala. Podle toho, jak dlouho naší karavaně trvalo, než se
ráno zase dala na cestu, jsem usoudila, že nám vzhledem
k tomu, že denní světlo vydrželo jen pár hodin, potrvá ces-
ta zhruba pět dní.
Druhé noci jsem ve stanu našla vzkaz. Pozvání na schůz-
ku. Příštího večera jsem se měla v době, kdy vojáci budou
332
stavět stany, dát pěšinkou, která protínala hlavní cestu kou-

sek u tábořiště a vedla na sever. Podepsán byl Janko, ale pís-
mo mi přišlo příliš velkolepé a uhlazené. Pozorně jsem si
ho v záři ohně prohlížela a snažila se si vzpomenout, zda
jsem někdy viděla Jankův rukopis.
Byl to skutečný vzkaz, nebo důmyslná past? Měla bych
jít, nebo raději zůstat v bezpečí tábora? Přemítala jsem nad
tím celou noc i třetí den cesty. Co by asi v takové situaci
udělal Valek? Když jsem si na to odpověděla, napadl mě
plán.
Když zazněl signál, že je čas zastavit se na noc, počka-
la jsem, až budou mít všichni plné ruce práce, a potom
se tiše odkradla z mýtinky. Jakmile jsem byla z dohledu,
setřásla jsem ze sebe plášť a obrátila ho naruby. Před od-
chodem z hradu jsem Dilanu poprosila o kus šedivé látky,
kterou jsem si pak přišila na podšívku pro případ, že bych
potřebovala splynout se zimní krajinou. Doufala jsem, že
moje improvizované popelavé maskování mě skryje na-
tolik, že si mě na smluveném místě nikdo hned tak ne-
všimne.
Na záda jsem si připevnila bó, utáhla pouzdro s vystře-
lovacím nožem a z batohu popadla hák a lano. Už jsem
byla na severní stezce, ale nehodlala jsem po ní pokračovat
po zemi. Místo toho jsem si vyhlédla vhodný strom a ho-
dila hák nahoru do koruny. Starosti mi dělalo jen možné
šustění větví, až se po nich budu pohybovat, ale brzy jsem
zjistila, že holé stromy pod mojí vahou jen jemně skřípou.
Už jsem byla skoro u plánovaného místa setkání, kde
na mě čekal vysoký černovlasý muž a chodil nervózně tam
333
a zpět. Na Janka byl příliš hubený. Jakmile se otočil, oka-
mžitě jsem ho poznala. Rand!
Co ten tu chtěl? Obhlédla jsem mýtinku, a když jsem
v křoví neobjevila žádnou hrozbu, seskočila jsem dolů. Jen
hák jsem pro jistotu nechala ve větvích a konec lana v do-
sahu. Batoh jsem schovala za kmen.
„Sakra,“ zaklel Rand, „už jsem si myslel, že se neuká-
žeš.“ Tvář měl ztrhanou a pod očima černé kruhy.
„A já si zase myslela, že mě tu čeká Janko.“
„Chtěl jsem ti to vysvětlit, ale není čas, Jeleno,“ podíval
se na mě vystrašenýma očima. „Je to past! Utíkej!“
„Kolik jich je? A kde?“ naléhala jsem a instinktivně sáh-
la po tyči. Moje oči těkaly po okolním lese.
„Hvězda a dva chlapi. Jsou už blízko. Slíbili, že když tě
sem nalákám, vymažou mi dluh,“ zajíkl se a po tvářích mu
tekly slzy.
„No,“ otočila jsem se k němu, „vidím, žes to chytře na-
vlékl. Dobrá práce,“ prskla jsem na něho.
„Ne,“ vykřikl. „Já nemůžu! Utíkej, sakra! Honem!“
Když jsem se ho chystala poslechnout, vytřeštil vydě-
šeně oči.
„Ne!“ odstrčil mě na stranu přesně ve chvíli, kdy mi ko-
lem ucha něco hvízdlo. Kuchař se zhroutil k zemi s šípem
v srdci. Na uniformě mu vykvetla krvavá skvrna.
„Utíkej,“ zašeptal, „honem.“
„Ne, Rande,“ otřela jsem mu jemně prach z obličeje, „už
se mi nechce utíkat.“
„Odpusť mi, prosím,“ sevřel mi ruku s očima plnýma
slz a bolesti.
334
„Odpouštím ti.“
Ještě jednou si úlevou povzdychl a potom vydechl na-
posledy, lesk jeho hnědých očí se zakalil. Stáhla jsem mu
kapuci přes hlavu.
„Vstávej!“ poručil mi mužský hlas.
Když jsem zvedla hlavu, dívala jsem se rovnou na na-
taženou kuši s ostrým šípem. Opřela jsem se o bó a vstala.
Váhu jsem přenesla na špičky, několikrát prsty přejela dře-
vo zbraně a naladila se na boj.
„Okolí jsme zajistili, kapitánko!“ zavolal ten muž někam
do lesa. „Ani hnout,“ zavrčel na mě a zamířil mi na srdce.
Blížily se sem něčí kroky. Voják ode mě odlepil oči a po-
hledem hledal své společníky.
V tu chvíli jsem vyrazila. První úder tyčí dostal muž
s kuší do předloktí, takže jeho zbraň vystřelila někam do
lesa a vyletěla mu z rukou. Podkopla jsem mu nohy, a když
se rozplácl na zemi jako na záda otočený brouk, zmohl se
jen na překvapený pohled.
Než se stačil nadechnout, vrazila jsem mu rukojeť kuše
do krku a rozdrtila mu hrtan.
Stačil jeden krátký pohled za záda, abych poznala, že
se sem řítí Hvězda s druhým mužem. Křičela a ukazova-
la prstem přímo na mě. Její pohůnek vytasil meč. Vyběhla
jsem pěšinou a slyšela za sebou jeho těžké kroky. Jakmile
jsem měla na dosah lano s hákem, odhodila jsem bó a vy-
houpla se na strom. Rozzuřený chlap se mě marně snažil
bodnout mečem do nohou, ale rozsekl jen kalhoty. Když se
mi chladná čepel otřela o kůži lýtka, popohnalo mě to na-
horu do koruny.
335
Přeskočila jsem na druhý strom a poslouchala mužovo
hlasité klení. Hbitě jako opice jsem skákala z jednoho stro-
mu na druhý. Jakmile jsem se ujistila, že mám dostateč-
ný náskok, našla jsem si příhodnou skrýš ve větvích. Tam
jsem se zabalila do kabátu a skrčená čekala, co se bude dít.
Hvězdin pohůnek dusal lesem a zastavil se nedaleko
mého úkrytu, aby se rozhlédl. Zběsile se mi rozbušilo srd-
ce, a tak jsem svůj zrychlený dech tlumila látkou kabátu.
Můj lovec ještě s vytaseným mečem pročesával les.
Jakmile byl přímo pode mnou, shodila jsem kabát a sko-
čila mu rovnou na záda. Tvrdě jsme dopadli, ale já jsem
se hned skulila, a než se rozkoukal, odkopla jsem mu meč
z dosahu. Byl rychlejší, než jsem čekala. Popadl mě za kot-
ník a stáhl zpět na zem.
Ucítila jsem na svém těle celou jeho váhu a na krku jeho
tlapy. Mlátil mi hlavou o zem a bručel: „Tak ty jsi chtěla dě-
lat potíže? Tu máš!“ Potom mi palci zatlačil na krk.
Slabá a bez dechu jsem se mu sápala po rukou, než jsem
si vzpomněla, že mám v nohavici vystřelovací nůž. Chvilku
jsem hmatala v kapse a z nedostatku vzduchu se mi tmě-
lo před očima. Nakonec jsem přece jen ucítila mezi prs-
ty hladké dřevo rukojeti. Popadla jsem nůž, vytáhla ho
a stiskla tlačítko.
Cvaknutí vystřelené čepele nahnalo Hvězdinu pohůn-
kovi strach. Na chvilku se mi zadíval až někam na dno
duše, ale já jsem nečekala a zabořila mu čepel do břicha.
S hrdelním zachraptěním pustil můj krk. Po rukou mi sté-
kala jeho čerstvá, lepkavá krev a máčela mi košili. I přes
slabost a bolavé stopy na hrdle jsem nůž vytáhla z rány
336
a bodla znovu, tentokrát blíž srdci. Muž se ohnul v pase,
čímž si čepel zarazil hlouběji do těla, a konečně se bezvlád-
ně zhroutil na zem.
Jeho váha mi tlačila na vyhladovělé plíce. S posledním
zbytkem sil jsem jeho mrtvolu odvalila.
Jako v mrákotách jsem si otřela nůž o hlínu, našla bó
a vydala se za Hvězdou.
Dva muže. Zrovna jsem zabila dva muže. Stal se ze mě
vražedný stroj. Ani jsem nezaváhala. Strach a hněv se mi
usadily hluboko v hrudi a vytvořily mi kolem srdce ledo-
vou krustu.
Hvězda nedošla daleko. Čekala na mě v klidu na mýtin-
ce a její rusé vlasy zářily na šedivém pozadí lesního sou-
mraku. Brzy měla padnout noc.
Když jsem se z houští vynořila já, a ne její muži, zajík-
la se překvapením. Potom se zadívala na moji zkrvavenou
košili, která se mi nepříjemně lepila na kůži. Když viděla,
že jsem nezraněná, natočila svůj ostrý nos k lesu. Hledala
svého pohůnka.
„Je mrtvý,“ řekla jsem suše.
Zbledla jako stěna. „Snad se nějak domluvíme,“ řekla
téměř prosebně.
„To nedomluvíme. Když tě teď pustím, vrátíš se s po-
silou, a když tě odvedu k veliteli, budu se muset zpovídat
z vraždy tvých dvou goril. Nic jiného mi nezbývá,“ ozná-
mila jsem klidně, ačkoli mi srdce svíral strach. Ty dva jsem
zabila v sebeobraně, zatímco ji odpravím chladnokrevně
a úmyslně.
„Jeleno, dost!“ zavolal na mě něčí hlas. Otočila jsem se.
337
Za mnou stál jeden z velitelových vojáků s mečem
v ruce. Když se blížil, v duchu jsem si měřila, kdy na něho
nejlépe zaútočit.
Asi poznal, co mám za lubem, protože se zastavil a scho-
val meč do pouzdra. Potom si stáhl vlněnou čepici a osvo-
bodil záplavu černých kudrn.
„Myslela jsem, že ti velitel přikázal zůstat v hradě,“ řek-
la jsem překvapeně Valekovi. „Nepošle tě před vojenský
soud?“
„A já si myslel, že už nezabíjíš,“ odpověděl s pohledem
upřeným na mrtvolu Hvězdina pohůnka, kterému jsem
rozdrtila hrtan. „Ale víš co? Když na mě nebudeš žalovat
ty, nebudu ani já. Tak se oba vyhneme oprátce. Platí?“
„Co s ní?“ kývla jsem na Hvězdu.
„Na tu mám zatykač. Uvažovala jsi vůbec o tom ji před-
vést před velitele?“
„Ne.“
„Ale proč?“ zeptal se Valek nevěřícně. „Vražda není je-
diným řešením. Nebo jsi tak zvyklá?“
„Zvyklá?“ prskla jsem hněvivě. „Tak to teda promiň,
pane vrahoune, ale dovol mi se zasmát. Pokud si dobře
vzpomínám na hodiny dějepisu, vyřídil jsi tyranského krá-
le tak, že jsi ho zabil i s celou rodinou! Tak čí jsou to teda
zvyky?“
Valek po mně šlehl nebezpečným pohledem.
Váhala jsem. Nakonec jsem se rozhodla změnit taktiku.
„Moje činy se zakládaly jen na tom, co bys asi dělal ty, kdy-
bys věděl, že se tě někdo chystá přepadnout.“
Valek nepříjemně dlouho zvažoval moje slova.
338
Hvězdu naše konverzace upřímně děsila. Rozhlížela se
okolo a hlavou jí jistě táhly myšlenky na útěk.
„Ty mě opravdu vůbec neznáš,“ odpověděl nakonec.
„Zamysli se nad tím, Valeku. Kdybych ji teď vzala k ve-
liteli a všechno mu řekla, co myslíš, že by se se mnou asi
stalo?“
Smutný výraz v jeho tváři mi řekl všechno. Šla bych do
vězení za zabití Hvězdiných pohůnku, velitelovo jídlo by
ochutnával někdo jiný a já bych své poslední dny na tomto
světě strávila ve smrduté kobce.
„No, máte obě štěstí, že jsem přišel včas,“ vydechl Valek,
a zapískal jako pták. V tu chvíli Hvězda vyrazila.
Řítila se pryč po pěšince. Chtěla jsem se vydat za ní,
ale Valek mě zastavil. Z lesa se vynořily dvě šedivé postavy
a Hvězdu zadržely. Ta vyjekla zlostí a překvapením.
„Odveďte ji zpět do hradu,“ poručil Valek. „Postarám se
o ni, až se vrátím. A pošlete někoho, kdo to tu uklidí. Ne-
chci, aby tu ten svinčík někdo našel.“
Vojáci poslušně táhli Hvězdu pryč.
„Počkejte!“ vypískla špionka. „Mám pro vás cennou in-
formaci! Pokud mě pustíte, řeknu vám, kdo chtěl sabotovat
obchodní dohody s jižany.“
„Jen se neboj,“ zablesklo se Valekovi v ledových očích,
„však ty mi to povíš i tak.“ Než ji minul, dodal ale: „Na
druhou stranu, kdybys mi náhodou chtěla prozradit, kdo
tě platí, už teď, mohli bychom si odpustit bolestivý vý-
slech.“
Hvězda zamyšleně nakrčila nos. I v tak nebezpečné si-
tuaci zůstala výbornou obchodnicí.
339
„A nezapomeň, že lež ti přitíží,“ varoval ji Valek.
„Kangom,“ procedila mezi zuby. „Měl na sobě unifor-
mu obyčejného vojáka v barvách VO8.“
„Takže generál Dinno,“ řekl nepříliš překvapeně Valek.
„Popiš mi toho Kangoma,“ poručila jsem jí, protože už
jsem věděla, že Kangom je jen jiné jméno rádce Mogkana.
Valekovi jsem ale nemohla prozradit zdroj té informace.
„Vysoký s dlouhým černým vojenským copem. Namyš-
lený zmetek. Málem jsem ho vyhodila ze dveří, ale pak mi
ukázal takovou hromadu zlata, které jsem nemohla odo-
lat,“ odpověděla Hvězda.
„Něco dalšího?“ zeptal se Valek.
Hvězda zavrtěla hlavou. Valek luskl prsty a jeho muži ji
táhli dál zpět do hradu. „Mohl by to být Mogkan?“ zeptala
jsem se na oko Valeka.
„Mogkan?“ podíval se na mě Valek, jako by mi vyrost-
la tykadla. „Ne. Brazell měl z té delegace takovou radost!
Proč by tu smlouvu chtěl sabotovat? To přece nedává smy-
sl. Zato Dinno z velitelova rozhodnutí přímo šílel, a tak asi
poslal za Hvězdou jednoho ze svých mužů.“
Ani já jsem zatím netušila, proč by Mogkan chtěl ohro-
zit jednání s jižany, když obchodní vztahy se Sitijci byly
jasně v Brazellově zájmu. Protože jsem zatím nepřišla na
žádnou logickou odpověď, přemýšlela jsem, jak přesvědčit
Valeka, že si Hvězdu skutečně najal Mogkan.
Roztřásla jsem se zimou. Košili uniformy jsem měla ce-
lou od krve, stejně jako ruce. Utřela jsem si je do roztrha-
ných kalhot. Opodál jsem našla svůj odhozený plášť, ale
než jsem si ho stačila přehodit přes ramena, zastavil mě
340
Valek. „Ty šaty raději nechej tady. Kdybys přišla k večeři
takhle, asi by to vyvolalo pořádné pozdvižení.
Zpoza stromu jsem vyndala svůj batoh, a když se Va-
lek zdvořile otočil, převlékla jsem se do čistého. Než jsem
na sebe hodila plášť, napadlo mě, kolik má Valek v lese asi
špehů.
Vydali jsme se zpět do tábora.
„Mimochodem, dobrá práce,“ řekl Valek, když jsme ob-
cházeli druhou mrtvolu. „Viděl jsem, jak ses bránila. Ani
jsem ti nemusel pomáhat – sama sis poradila výborně. Kdo
ti dal ten nůž?“
„Koupila jsem si ho za peníze od Hvězdy,“ odpověděla
jsem napůl pravdivě, abych Janka nedostala do potíží.
„Tak to se povedlo,“ odfrkl si pobaveně Valek.
Když jsme dorazili do tábora, vmísil se do skupinky vo-
jáků a já jsem spěchala do velitelova stanu ochutnat veče-
ři. Celá věc s Hvězdou trvala asi jen hodinu a půl, ale měla
jsem pocit, že jsem pryč snad celý den.
Toho večera jsem se posadila k ohni, abych si nahřála
bojem roztřesené a natažené svaly. Nakonec se mi do srd-
ce vloudil i smutek nad ztrátou Randa, pocit, který jsem
vůbec nečekala. Plameny plápolaly jako žhavé káravé prs-
ty. Co si myslíš, že děláš? ptaly se. Máš na svědomí už tři
lidské životy. Pomůže to někomu? To si jen namlouváš!
Jdi na jih, hlupačko. Ať si Valek sám láme hlavu s velite-
lem a Brazellovými plány. Oheň pulzoval, jako by mě od-
háněl pryč.
Odtrhla jsem pohled a zamrkala do tmy. Byla to jen moje
představivost, nebo se někdo skutečně snažil mě ovlivnit?
341
Raději jsem si přivolala obraz své ochranné zdi a utišila tak
některé obavy, ale rozhodně ne všechny.
Randova zmizení si ostatní všimli až druhého dne ráno.
Major Granten usoudil, že asi utekl, a tak za ním poslal
menší pátrací četu, zatímco my ostatní jsme pokračovali
hlouběji do Brazellovy oblasti.
Zbytek cesty se celkem nic nestalo, až na to, že čím blí-
že jsme byli Brazellovu hradu, tím prázdnější byl velitelův
výraz. Přestal rozkazovat a vůbec se nezajímal o dění ko-
lem. Inteligentní, pronikavý pohled, který z jeho očí dělal
smrtící zbraň, s každý krokem pohasínal, až z něho zbyl
jen pustý, tupý výraz.
Mně začalo být horko a moje ruce zanechávaly na bó
vlhké otisky. Strach mi číhal za zády jako pár rukou při-
pravený popadnout mě za krk. Bála jsem se, že nás někdo
přepadne, a očima neustále pátrala v lesích kolem. Země
byla podmáčená a vtahovala mi podrážky do svých mazla-
vých útrob, takže mě každý krok stál spousty sil. Vydat se
k Brazellovi – taková chyba! Moje vědomí balancovalo na
okraji paniky. Abych se trochu uklidnila, přestavovala jsem
si cihlovou zeď v mysli a soustředila se jen a jen na přežití.
Zhruba hodinu cesty od sídla sytila vzduch těžká vůně
criolla. Preventivně jsem vklouzla do lesa, schovala svůj
batoh v ohbí stromu a bó ukryla opodál. S sebou jsem si
vzala jen šperháky, kterými jsem si upevnila drdol.
V blízkosti budov obklopujících Brazellovo sídlo jsme
zvolnili krok. Vojáci si očividně oddychli, že se jim poda-
řilo bezpečně přivést velitele a brzy si budou moci odpoči-
nout v kasárnách, než přijde čas vrátit se zase domů.
342
Já jsem náš příchod i přes ochrannou hradbu v hlavě
vnímala přesně naopak. Když jsem se šourala za velitelem
a jeho rádci do Brazellovy kanceláře, hrůzou jsem skoro
nedýchala. Cítila jsem, jak mi krev pleská o srdeční stěnu
a točila se mi hlava.
Jakmile jsme vstoupili dovnitř, Brazell vstal a jeho hra-
natou tvář zdobil úsměv od ucha k uchu. Za jeho pravým
ramenem postával Mogkan. Moje mentální ochrana pev-
ně stála, a tak jsem tiše a nenápadně čekala u dveří. Zatím-
co Brazell odříkával formální pozdravy, těkala jsem očima
po jeho bohatě zdobené pracovně. Všechno tu bylo těžké
a zachmuřené – lovecké scény v tmavých ořechových rá-
mech, karmínové a purpurové závěsy na oknech, Brazellův
obrovský ebenový stůl jako blokáda mezi vysokým kože-
ným křeslem a dvěma naducanými sametovými křesílky
na opačné straně stolu.
„Pánové, jistě jste unavení po tak dlouhé cestě,“ řekl
Brazell velitelovým rádcům přesně ve chvíli, kdy do pra-
covny vešla vysoká žena. „Moje komorná vás uvede do po-
kojů.“
Žena jim gestem pokynula, aby ji následovali. Snažila
jsem se proklouznout ven s nimi, ale Mogkan mě zadržel.
„Ještě ne,“ sykl, „pro tebe máme speciální program.“
Vyděšeně jsem se zadívala na velitele usazeného v jed-
nom ze sametových křesel. Jasně purpurové naducané ča-
lounění jen zdůrazňovalo jeho bledou tvář a drobnou po-
stavu. Obličej měl jako z kamene a zíral někam do dálky
jako loutka čekající, až pán zatahá za provázky.
„Co teď?“ zeptal se Brazell Mogkana.
343
„Pár dní ještě budeme hrát divadlo a provedeme ho to-
várnou, jak jsme plánovali,“ ukázal Mogkan na velitele.
„Postaráme se, aby jeho rádcové byli šťastní a spokojení,
a jakmile budeme mít všechny na udičce, nemusíme už nic
předstírat.“
„A ona?“ zeptal se Brazell se spokojeným úsměvem.
Já jsem zatím ze všech sil držela v mysli obraz cihlové zdi.
„Jeleno,“ uchichtl se Mogkan, „vidím, že ses naučila nový
kousek. Stěna z cihel. Jak přízemní a nudné. Ale...“
Zaslechla jsem tichý zvuk. Znělo to, jako když skřípne
kámen o kámen.
„Má to své slabiny. Tady a tady,“ píchal Mogkan někam
do vzduchu. „A myslím, že tahle cihla se ti uvolnila.“
Malta se rozdrolila a v mé zdi se objevily díry.
„Jakmile budu mít chvilku času, rozdrtím tvoji obranu
na prach,“ slíbil mi.
„Proč s ní marnit čas?“ vytasil Brazell meč. „Prostě ji
hned zabiju,“ zalesklo se mu očích vražedné světlo. Ucuk-
la jsem.
„Počkat,“ zastavil ho Mogkan, „potřebujeme ji, aby nám
držela od těla Valeka.“
„Ale máme přece velitele,“ kňučel Brazell jako frustro-
vané děcko.
„To by bylo příliš okaté. Nezapomeňte, že tu máme dal-
ších sedm generálů. Kdybychom velitele odstranili teď,
mohli by pojmout podezření a vás by nikdy nepustili na
jeho místo. Valek to dobře ví, a tak nám moc nepomůže,
když budeme ohrožovat velitele,“ sklouzl Mogkan vypo-
čítavým pohledem zase ke mně. „Ochutnavačka je všem
344
ukradená. Až na Valeka. A pokud tady umře, všichni gene-
rálové se jistě shodnou, že si to zasloužila.“
Mogkan se naklonil nad velitele a něco mu zašeptal do
ucha. Velitel otevřel aktovku, vytáhl z ní lahev a podal ji
Mogkanovi. Můj protijed!
„Ode dneška si pro svou medicínku budeš chodit ke
mně,“ usmál se Mogkan.
Než jsem stačila zareagovat, zaklepal někdo na dveře.
Aniž by je někdo pozval dál, vtrhli dovnitř dva vojáci.
„Tvůj doprovod je tady, Jeleno. Dobře mi tě ohlídají.“
Mogkan se otočil na své muže. „Tahle provést sídlem ne-
potřebuje. Naše nechvalně proslulá Jelena se konečně vrá-
tila domů.“
129.
Pozorně jsem si oba svalovce prohlédla. Meče, krátké nože

a želízka jim visela z pásků. Byli ozbrojení až po zuby a tvá-
Lřiliosec odhodlaně
k e d i na zlověstně.
d a r k nBylie sv přesile.
s that surrounded
Rukou jsem meselike
abezděčně
dotkla to distract
známého me from
hrbolku my memories.
na stehně, kde mi Vivid
ke
kůži přiléhalo waited
recollections pouzdrotos nožem,
ambushale merozhodla
whenever jsemmyse po-
mind
čkat na příhodnější chvíli.
wandered.
Stráže mi pokynuly,
Encompassed by theaťblackness,
jdu s nimi.I Upřela jsem poslední
fprosebný pohledatnamy
lames stabbing velitele, ale toho my
face. Though by z nepřítomné
hands had been otu-tied
pělosti
to a postasithat
neprobudil ani výbuch.
dug sharply into my back, I had recoiled from
Když mě vojáci vedli místo
the onslaught. The fire had pulled do kobky do before
away just mrňavéblistering
míst-
nůstky v křídle pro hosty, svitla mi jistá naděje. V žaláři
jsem poté, co jsem zabila Reyada, strávila mezi krysami
singed off.
celý dlouhý týden a vůbec se mi nelíbila představa, že bych
se tam kdy měla vracet.
Když za mnou zapadly dveře, vytáhla jsem si s úlevou
the moisture
z vlasů in myZámek
šperháky. mouthbyl
hadz jednodušších,
gone and my teeth
takžeradiated heat
jsem če-
346
kala, že otevřít ho bude hračka. Nejdřív jsem dírkou pro-
strčila šperhák se zrcátkem, abych se podívala, jak to vy-
padá na chodbě. Před dveřmi postával pár vojenských bot.
Tihle Brazellovi šplhouni se nespokojili s tím, že mě sem
odvedli, ale hodlali mě i hlídat.
Šla jsem k oknu. Nacházela jsem se ve druhém patře kří-
dla pro hosty a dívala se rovnou na nádvoří. V největším
zoufalství bych mohla vyskočit z okna, ale to mělo ještě čas.
Druhého dne mi dovolili opustit pokoj jen v době jíd-
la, abych mohla ochutnat velitelovy porce. Po snídani mi
Mogkan zamával lahvičkou protijedu před obličejem.
„Jestli ho chceš, musíš mi odpovědět na jednu otázku,“
protáhl.
Snažila jsem se o ledový klid. „Jen blafuješ,“ odpověděla
jsem chladně. „Kdybys mě chtěl zabít, už bych tu nestála.“
„Ujišťuju tě, že je to jen dočasný stav,“ zavrčel Mogkan
a v očích se mu zlostně zablesklo. „Pouze ti dávám na vý-
běr. Otrava motýlím prachem je pomalá a ošklivá smrt, za-
tímco když ti třeba podříznu krk, jen to krátce zabolí.“
„Tak na co se chceš zeptat?“
„Kde je Valek?“
„To nevím,“ odpověděla jsem pravdivě. Od toho setká-
ní v lese jsem ho neviděla. Mogkan se zamyslel. Jen chvi-
lička jeho nepozornosti stačila, abych mu vytrhla lahvičku
s protijedem a obrátila ji do sebe.
Mogkan zrudl vzteky, popadl mě za ramena a hodil do
náručí svých goril. „Odveďte ji zpět do pokoje!“ poručil.
Když za mnou zapadly dveře, napadlo mě, kde teď asi je
Valek a co dělá. Pochybovala jsem, že někde sedí s rukama
347
v klíně, a Mogkanova otázka jen potvrdila moje podezře-
ní. Jako tygr v kleci jsem popocházela po stísněném poko-
ji a toužila po další hodině sebeobrany s Arim a Jankem.
Během svých krátkých návštěv u velitelova stolu jsem
rychle pochopila, že moje přítomnost je jen Mogkanovo
divadlo pro rádce. Aby nepojali podezření, předstíral Bra-
zell, že velitel ještě dává rozkazy. Jednou se dokonce k veli-
teli sklonil, jako by spolu něco soukromého probírali, a po-
tom prohlásil, že velitel Ambrose si žádá prohlídku továrny
hned další den.
Já jsem směla jít s nimi. To mě překvapilo skoro stejně
jako skutečnost, že žádný z rádců neprotestoval, že Brazell
vyrábí criollo místo píce, která stála v povolení. Radostně
mlsali tabulky a spokojeně Brazella chválili, jaký to má zá-
zračný vynález.
Obrovské pražicí pece plné sitijských bobů pulzovaly
teplem a dělníci umazaní od potu a černého prachu neu-
stále přikládali další a další uhlí. Jakmile byly lusky opra-
žené, putovaly po páse do prostorné haly, kde je další lidé
rozbíjeli kladívky a vybírali jejich tmavě hnědý obsah, kte-
rý ocelové válečky drtily na pastu. Ta potom padala do
kádí, kam se postupně přidával cukr, mléko a máslo. Dělní-
ci to všechno míchali ocelovými vidlemi, až vznikla hlad-
ká, hustá hmota, která putovala do obdélníkových forem.
I když jsme byli na místě božských chutí a vůní, pracovat
tu jistě nebyla žádná radost. Zasmušilí dělníci s uniformami
ulepenými od criolla a potu sténali únavou z těžké fyzické
práce. Během prohlídky jsem očima pátrala po čemkoli je-
dovatém nebo návykovém, ale nenašla jsem vůbec nic.
348
Když se naše skupina vrátila do Brazellova sídla, všim-
la jsem si, jak z rádců vyprchává živá energie a zanechává
za sebou jen stejnou netečnost, která se usadila ve výra-
zu velitele. Což znamenalo, že kdo jí criollo, je náchylnější
k Mogkanovým kouzlům. Mogkan hodlal hrát divadlo jen
tak dlouho, než ovládne i mysl všech rádců. Věděla jsem,
že jakmile se to stane, poputuju do kobky.
Té noci jsem pod pláštíkem tmy vyhodila z okna svůj
plášť a zaboucháním na dveře na sebe upozornila stráže.
Když se dveře otevřely, oznámila jsem: „Potřebuju se
vykoupat,“ a aniž bych čekala na odpověď, vydala jsem se
chodbou ke koupelnám. Vojáci mi šli v patách.
Těsně u umýváren mě jeden z nich zastavil, zatímco dru-
hý obhlédl, zda vevnitř nikdo není. Jakmile se ujistili, že tam
budu sama, kývli na souhlas a pustili mě dovnitř.
Po cestě jsem ještě autoritativním hlasem oznámila:
„A nemyslete si, že u toho potřebuju publikum. Počkejte
tady, za chvilku se vrátím.“
K mému ulehčení skutečně zůstali venku, a tak jsem pře-
běhla k protilehlé zdi, kde byl další vchod. Vojáci tu možná
pracovali, ale já jsem tu vyrostla a s dětskou zvědavostí pro-
lezla každý kout. Jen do Brazellových komnat a pracovny
a Reyadova křídla jsem měla vstup zakázán. Ode dne mých
šestnáctých narozenin se z Reyadovy části sídla ale stala
spíš noční můra než místo k objevování. Zahnala jsem ne-
příjemné vzpomínky a raději se soustředila na přítomnost.
Když jsem vzala za kliku, čekalo mě nepříjemné pře-
kvapení. Bylo zamčeno. Žádný problém, pomyslela jsem si
a sáhla pro šperháky. Zámek brzy povolil, ale na druhé stra-
349
ně dveří jsem objevila další nepříjemnost. Čekal tam dru-
hý strážce.
Sarkasticky se usmál. Na nic jsem nečekala, strčila do
něho, a jakmile zavrávoral, bouchla ho do slabin. Tenhle
špinavý trik jsem odkoukala od Valeka, ale když jsem se ří-
tila chodbou pryč, neměla jsem čas přemítat nad férovým
bojem. Vojáka jsem nechala daleko za zády.
Vyklouzla jsem jižním vchodem, doběhla si pro kabát
a vydala se na západ pro batoh a bó. Na cestu mi svítil mě-
síc, takže jsem viděla, kam šlapu. Kam půjdu dál, ale zdale-
ka tak jasné nebylo. Věděla jsem, že zavřená v pokoji velite-
li rozhodně nepomůžu, ale zároveň jsem netušila, zda mu
budu něco platná na svobodě. Musela jsem to probrat s Va-
lekem. Jít do kasáren by bylo riskantní, a tak jsem se roz-
hodla schovat se do korun stromů. Jen Valek znal můj trik.
Stačilo počkat, až se doslechne o mém zmizení. Věděla jsem,
že mě vystopuje.
Když jsem se dostala až k otevřené pláni vyhrazené kaž-
doročním slavnostem, rozhodla jsem se přenocovat. Roz-
třesená zimou jsem se schoulila do pláště a opřená o strom
vyfukovala obláčky bílého dechu. Jednou jsem zaslechla
vzdálený štěkot, ale nikdo se k mé improvizované posteli
ve větvích ani nepřiblížil. Spánek se mi ale vyhýbal – clou-
mala mnou zima i strach. Místo spaní jsem se tedy uchýli-
la ke snění a představovala si barevnou celtovinu slavnost-
ních stanů v naději, že mě trochu zahřeje vzpomínka na
žhavé noci slavností.
Všechno jsem před sebou viděla jako na dlani – taneč-
níky, zpěváky a akrobaty shromážděné na volném pro-
350
stranství, stánky s jídlem krčící se u šapitó a tisíce lákavých
vůní, ze kterých se sbíhaly sliny. Když jsem ještě žila pod
Brazellovou střechou, nevynechala jsem ani jedny slavnos-
ti. Dýchala jsem jen pro ně a příjemné vzpomínky úplně
nezastínily ani dva roky utrpení s Reyadem.
Nemohla jsem odolat, a tak jsem se spustila dolů na
zem a prošla po imaginárních slavnostech. Nejdřív jsem se
zastavila u akrobatů. Docela mě zajímalo, jestli bych ještě
zvládla zacvičit svoji vítěznou sestavu, za niž jsem dostala
ohnivý amulet. Bez dalšího přemýšlení jsem odhodila plášť
a rozcvičila se. Moje rozumné já mi samozřejmě říkalo, že
bych neměla vystrčit nos z korun stromů, ale touha znovu
prožít chvíli absolutního štěstí byla silnější.
Brzy jsem zahnala myšlenky na Brazella, Reyada i Mog-
kana a radostně svištěla vzduchem. Moje mysl sklouzla do
podobného stavu jako při boji. Užívala jsem si krátkého
odpočinku od všech starostí a hrozeb.
Při cvičení jsem si všimla, že své vědomí dokážu rozší-
řit i na stromy a cítit dokonce zvířata v lese. Sova vysoko na
větvi zrovna sledovala pohyb hraboše. Rodinka vačic ne-
slyšně klouzala podrostem. A za kamenem se krčila ženská
postava a sledovala mě.
Vkrást se Irys do mysli bylo stejně snadné jako obléct
si padnoucí pár rukavic. Její myšlenky mi plynuly do hlavy
jako nejčistší hedvábí. Připomínala jsem jí její mladší sest-
ru Lily. Irys se stýskalo po domově. Daleko radši by místo
plížení příšernou, studenou Ixií byla doma s rodinou. Si-
tuace na severu se začala přiostřovat. V Sitii bylo rozhod-
ně bezpečněji. Ale na jak dlouho? Jako kouzelnická mist-
351
ryně nemohla dovolit, aby někdo zneužíval síly, kterou tu
cítila proudit. Kangom, který si říkal Mogkan, produkoval
theobromu ve znepokojujícím množství. A také vymyslel
způsob, jak znásobit svoji moc.
Irysiny myšlenky se vrátily ke mně. Cítila jsem, jak mě
zatahala za vlákno našeho spojení.
Jeleno, co mi děláš v hlavě?
Sama nevím, jak jsem se sem dostala.
Copak jsi to ještě nepochopila? Když bojuješ, soustředíš
svoji kouzelnou moc. To proto instinktivně předvídáš kaž-
dý soupeřův pohyb. Cítila jsem tě, když jsi v hradě trénovala
s přáteli. Teď když ses naučila svoji sílu ovládnout, jsi prostě
jen udělala další krok a obsáhla svou magií nejbližší okolí.
Moje překvapení přerušilo vlákno našeho spojení. Za-
stavila jsem se a zalapala po dechu. V tu chvíli se Irys vy-
nořila z lesa.
„Znamená to, že se mi moje moc třeba z rukou vůbec
nevymkne?“ zeptala jsem se.
„Zatím jsi stabilizovaná, ale bez vedení nezesílíš. Ne-
chceš přece promrhat svůj potenciál. Pojď se mnou na jih.
Teď hned, dokud jsou tvoji pronásledovatelé na míle daleko.“
„Ale velitel...“
„Je očarovaný. Ty mu nepomůžeš. Jeho mysl už je prav-
děpodobně navždy ztracená. Mogkan ho krmí theobro-
mou. Cítím ji, co jsem přijela.“
„Theobroma… Myslíš criollo? Tu hnědou sladkost, kte-
rou tu Brazell vyrábí?“
„Přesně tak. Otevírá mysl kouzelnému vlivu, bortí obra-
ny a otevírá dveře do tvé mysli cizím lidem. Používáme ji
352
při výcviku mladých kouzelníků a jen pod dohledem. Ve-
litel má velmi silnou osobnost, takže by jinak kouzelným
vlivům snadno odolal. Theobroma takovou osobnost osla-
bí, což se ve výcviku hodí, ale vetřít se její pomocí do něčí
mysli, to je skoro jako znásilnění,“ utáhla si Irys plášť pev-
ně kolem ramen. „Dokonce ani s ní by se kouzelník z ta-
kové vzdálenosti neměl dostat veliteli do hlavy, ale Mogka-
novi se to podařilo, protože našel způsob, jak znásobit své
schopnosti.“ Irys si protřela paže dlaněmi ve snaze se ohřát.
„Počítám, že Mogkan přijel s Brazellem na hrad jen proto,
aby se Ambroseovi vloudil do hlavy a vylákal ho sem.“
„Jak můžeme to kouzlo zrušit?“ zeptala jsem se.
„Jedině tak, že zabijeme Mogkana, ale to nebude snad-
né. Je velmi mocný.“
„Jiná cesta není?“ vzpomněla jsem si na rozhovor s Va-
lekem o vraždě jako řešení. Můj zvyk, řekl tehdy. Ta slova
mě pořád dráždila. Valek asi ještě nikdy nebyl zahnán do
kouta jako já.
„Zablokovat Mogkanův přítok energie. To by snad fun-
govalo. Kouzelná moc by mu zůstala, ale nemohl by ji po-
silovat.“
„Odkud asi pochází jeho dodatečná síla? Jak najdeme
její zdroj?“
„Hádala bych, že si buď najal bandu kouzelníků a jejich
energie se sčítá, nebo našel způsob, jak koncentrovat sílu,
aniž by ji pokřivil.“ Na chvilku se zamyslela a pak dodala:
„Diamanty.“
„Diamanty?“ sevřel se mi úzkostí žaludek. Bylo toho to-
lik, co jsem o magii ještě nevěděla…
353
„Ano. Je to sice trochu drahá záležitost, ale diamanty sou-
střeďují a zadržují energii podobně jako horké uhlíky teplo.
Možná tedy používá je. Potřeboval by k tomu ale kruh kame-
nů veliký jako dospělý muž a ten by jistě tak snadno nescho-
val. Kdybychom ovšem takový kruh našly, mohla bych jeho
pomocí Mogkanovu energii zablokovat nebo ji aspoň odvést
jinam na dobu potřebnou k tomu, abys velitele vzbudila.“
„A kdyby bral sílu ze skupiny kouzelníků? Jak bych to
poznala?“
„V Ixii bohužel nemáte kouzelnickou uniformu,“ odpo-
věděla sarkasticky Irys, „takže místo kouzelníků hledej ra-
ději prázdnou místnost s obrázkem kola od vozu na podla-
ze. Magické síly se totiž spojí jen tehdy, když se kouzelníci
rozestaví v přesných odstupech do kružnice.“
„Můžu prohledat sídlo, ale sama to nezvládnu,“ po-
vzdychla jsem si. „Potřebuju Valeka.“
„Ty spíš potřebuješ zázrak,“ zkřivila Irys hořce ústa.
„Nemůžeš sem Valeka nějak poslat?“
„Už je na cestě. Vy dva mezi sebou máte silné spojení,
i když asi nebude magické povahy,“ našpulila rty. „Radě-
ji půjdu, než sem dorazí. Kdybys náhodou zdroj Mogka-
novy moci objevila, stačí si v mysli opakovat moje jméno.
Uslyším tě, protože už spolu také máme pouto. Pokaždé
když spolu komunikujeme, naše spojení sílí. Pokusím se ti
pomoci zachránit velitele, ale nic neslibuju. Jdu hlavně po
Mogkanovi,“ řekla ještě, než zmizela v lese.
Zatímco jsem čekala na Valeka, pochodovala jsem po
udupané hlíně a přemýšlela, jak najít Mogkanův zdroj. Irys
nepřeháněla, když řekla, že potřebuju zázrak.
354
Abych se rozptýlila, soustředila jsem se raději na oko-
lí. Moje kroky ušlapaly hlínu i trávu, až pod nimi vznikla
hladká, tvrdá cestička. Vzpomněla jsem si, jak jsem do této
hlíny zarývala zoufale paty, když mě Reyad táhl zpět do
sídla, aby mě ztrestal za mé vítězství. Tiskla jsem si amulet
k srdci tak pevně, že mi po něm zůstala na kůži otlačená
skvrna. Potom jsem si svoji trofej dobře schovala, aby ne-
padla do Reyadových krutých rukou.
Od té doby uplynuly už dva roky. Vsadila bych se, že
můj amulet už dávno někdo našel. Abych si trochu potré-
novala kouzelné schopnosti, zkusila jsem se na něj soustře-
dit. Několikrát jsem obešla mýtinku a skoro se začala nu-
dit, když jsem najednou pocítila v chodidlech teplo. Stačilo
pár kroků a horkost pominula. Jakmile jsem se vrátila zpět
na to místo, ucítila jsem to znovu.
Z batohu jsem vytáhla hák a začala kopat. Brzy jsem
pod vrstvou hlíny objevila kus látky. Odhodila jsem hák
a zarývala nehty do země tak dlouho, než jsem vyhrabala
svůj ztracený amulet.
Byl matný a špinavý od hlíny. Stuha, na které kdysi dr-
žel, byla celá umazaná a otrhaná. Šťastně jsem si ho přitisk-
la k srdci a cítila jeho teplo. Odložila jsem ho, abych zahr-
nula vzniklou díru hlínou, a radostně si broukala. Potom
jsem jako dlaň velikou trofej očistila o kalhoty a navlékla
na řetízek k Valekově sošce motýla.
„Tohle není úplně bezpečná skrýš, nemyslíš?“ ozval se
známý hlas.
Vyskočila jsem. Jak dlouho už mi asi stál za zády?
„Hledají tě. Proč jsi utekla?“ zeptal se.
355
Rychle jsem Valeka zpravila o veliteli, Mogkanovi, to-
várně a rádcích v naději, že z toho všeho vyvodí stejné zá-
věry jako já.
„Takže Mogkan používá criollo, aby ovládal jejich my-
šlenky… Ale odkud bere kouzelnou sílu?“ zeptal se Valek,
„To nevím. Musíme prohledat sídlo.“
„Chceš říct, že já musím.“
„Ne. My oba. Vyrostla jsem tam, takže znám každý
kout.“ Nejdřív jsem se chtěla podívat do Reyadova labora-
torního křídla. „Kdy začneme?“
„Teď. Do svítání zbývají ještě čtyři hodiny. Co vlastně
hledáme?“
Když jsem vysvětlila, že hledáme buď kruh diamantů,
nebo namalované kolo od vozu, vytřeštil Valek překvapeně
oči. Věděla jsem, že by se mě nejradši pořádně vyptal, od-
kud tohle všechno vím. Nakonec se udržel a vydali jsme se
zpět ke kasárnám.
Schovala jsem se a čekala, až se Valek převleče do své-
ho černého špionážního obleku. Mně přinesl černou košili,
kterou jsem si přetáhla přes zářivě rudou uniformu, a vzal
s sebou také zhaslou svítilnu. Protože by mi plášť vadil při
šplhání po zdi, schovala jsem ho do křoví.
U vchodu pro služebnictvo Valek rozsvítil lampu a za-
stínil ji tak, aby ven pronikal jen útlý paprsek světla. Vedla
jsem ho sídlem.
Reyad bydlíval v přízemí východní části hradu hned
naproti laboratoři. Celé křídlo patřilo jen jemu a v době
mého působení v roli pokusného králíka zůstávalo mnoho
dveří zamčených.
356
Každou chvíli se mi v mysli vynořila nějaká hrůzná
vzpomínka. Byla jsem celá jako na trní a nervózně se po-
tila. Dobře jsem poznala lehce kyselé aroma strachu, které
se vmísilo do prachu zvířeného našimi kroky. Byl to můj
vlastní pach. Nosila jsem ho jako nějaký parfém pokaždé,
když mě Reyad bolestivě vlekl do laboratoře k dalším zvrá-
ceným pokusům.
Dusný vzduch mi zacpával plíce i ústa chutí popela
a krve. Bezděky jsem se kousla do ruky. Byl to starý zvyk –
způsob, jak potlačit bolestný křik.
Když jsme prozkoumávali laboratoř, dopadalo světlo lu-
cerny na nástroje visící ze stropu i na ty vyskládané na sto-
lech. Každý z těch hrůzných objevů mi zrychlil tep. Báz-
livě jsem se vyhýbala těm, které ještě odpočívaly ve tmě,
a nechtěla jsem se o ně ani otřít. Vypadalo to tam spíš jako
v mučírně.
S pocitem zvířete v ocelových čelistech pasti jsem chtěla
křičet a utéct pryč. Proč jsem sem Valeka vůbec přivedla?
Brazellovi rádcové bydleli ve druhém patře, takže by dia-
manty – pokud ovšem Mogkan nějaké měl – určitě sklado-
val tam, a ne tady.
Od té doby, co rozsvítil lucernu, neřekl Valek ani slovo.
Na chodbě před Reyadovými dveřmi mi nohy vypovědě-
ly poslušnost. Svaly se mi třásly a na těle vyskočil studený
pot, který mi prosakoval uniformou. Čekala jsem venku,
zatímco Valek vešel. V rohu místnosti jsem někde ve stínu
tušila obrys Reyadovy sadistické „skřínky na hračky“. Kdy-
bych tu zatracenou věc spálila na popel, přestaly by mě trá-
pit zlé sny?
357
„Pokud bych to mohl ovlivnit, pak ne,“ ozval se Reya-
dův duch, když se zhmotnil v chodbě.
Uskočila jsem a bouchla se o zeď. Než jsem si stihla za-
cpat pusu, ujelo mi polekané vyjeknutí.
„Myslela jsem, že se tě navždy zbavím,“ zašeptala jsem.
„To nikdy, Jeleno. Vždycky budu s tebou. Moje krev se ti
vsákla do duše. Už mě ze sebe nikdy neumyješ.“
„Já žádnou duši nemám,“ zavrčela jsem.
Reyad se rozchechtal. „Tvoje srdce je černé od krve
tvých obětí, zlatíčko, proto ji nevidíš. Až umřeš, propadne
se tvoje duše pod tíhou krve až někam do hlubin země, kde
se budeš za své činy navěky smažit.“
„Ty s tím máš vlastní zkušenosti, co?“ zašeptala jsem tak
hněvivě, že to znělo jako sykot hada.
Valek vyšel ven z Reyadova pokoje s obličejem bledým
jako stěna. Vyděšeně na mě zíral tak dlouho, až jsem se
bála, že tam oněměl. Když za sebou konečně zavřel dveře,
prošel kolem ducha, aniž by ho spatřil, zastavil se hned ved-
le zamčené místnosti a přitiskl si zoufale dlaň na čelo.
„Tady máme někoho, kdo by vážně potřeboval postra-
šit,“ zachechtal se Reyad a zapíchl bílý průsvitný prst do Va-
leka. „Jaká škoda, že se svými démony nenechá trápit, pro-
tože já znám jednoho mrtvého krále, který by ho rád trochu
pomučil.“ Reyad na mě upřel mrtvolné oči. „Jen slaboši si
zvou svá strašidla do života. Mám pravdu?“
Odmítla jsem mu odpovědět a raději se vydala za Vale-
kem. Pokračovali jsme v hledání, ale bylo nám čím dál jas-
nější, že kromě laboratoře tu už nic neobjevíme. Zbývaly
jen dvoje dveře.
358
Zatímco Valek otevíral zámky, žvanil Reyad dál. „Můj
otec tě za mnou už brzy pošle, Jeleno,“ zazubil se zlomysl-
ně a zamával mi před obličejem prsty.
Duch už mě ale dávno přestal zajímat. Místo toho jsem
upřela svoji pozornost na místnost před sebou. Když do-
vnitř dopadlo světlo Valekovy lucerny, čekal mě děsivý po-
hled. Tucty žen a několik mužů přimhouřili oči a ucukli
před paprsky, které asi už dlouho neviděli. Přes špinavé ob-
ličeje jim visely mastné vlasy a na vyhublých tělech ulpíva-
ly cáry oblečení. Žádný z nich nevykřikl ani nepromluvil.
K mé hrůze jsem si brzy všimla, že jsou přikováni k podla-
ze. A v kruzích – v jednom vnějším a dvou vnitřních, roz-
místění přesně podle linií namalovaných mezi nimi.
Když Valek vešel dovnitř, zavál na chodbu odporný zá-
pach nemytých těl a výkalů. Zvedl se mi žaludek, a tak jsem
si musela zakrýt ústa, abych se na místě nepozvracela. Va-
lek chodil mezi těmi nebožáky a kladl jim otázky. Kdo jste?
Proč jste tady? Žádná z nich se ale nesetkala s odpovědí.
Prázdné oči vězňů jen sledovaly Valekův pohyb. Všichni
zůstávali rezignovaně ležet a jen zírali.
Některé z těch špinavých obličejů jsem poznávala. Byly
to starší děti, které žily v Brazellově sirotčinci stejně jako
kdysi já. Všichni ti kluci a holky, kteří „vyšli školu“ a měli
dostat práci ve všech koutech naší vojenské oblasti. Když
moje oči padly na rozcuchané, matně zrzavé vlasy, vykřik-
la jsem bolestí.
Cařiny laskavé hnědé oči nenesly žádné známky inteli-
gence a nepohnuly se ani tehdy, když jsem ji pohladila po
ramenou a šeptala její jméno. Ta dívka s duší volnou jako
359
pták, o kterou jsem se v sirotčinci starala, se proměnila na
prázdnou schránku bez vlastní vůle.
„Moji studenti,“ ozval se Reyad a hrdě nafoukl hrudník.
„Ti, kteří neselhali.“
„Co teď?“ zeptal se Valek roztřeseně.
„Teď jste zatčení a poputujete do kobky,“ ozval se za na-
šimi zády Mogkanův hlas.
S Valekem jsme se otočili jako jeden muž. Ve dveřích
stál rádce se založenýma rukama a zlomyslně se usmíval.
Valek se na něho vztekle vrhl, ale Mogkan jen ustoupil
a zvedl ruce. Sakra, pomyslela jsem si a spěchala Valeko-
vi na pomoc.
Mogkan stál zbaběle za zdí osmi stráží s vytasenými
meči. Jejich hroty mířily přímo na moje a Valekovo srdce.
130.
Zatímco mě vojáci zezadu postrkovali mečem, dívala jsem

se na Valeka v zoufalé naději, že po cestě do Brazellových
L o c k e d cel
zadržovacích in d podnikne.
něco a r k n e Doufala
s s thatjsem,
surrounded
že se dome
vo-like
ajáků
coffin,
pustíI had
při nothing to distract
prohledávání me from
a svlékání, my memories.
zatímco Vivid
jsem trpěla
hrubé dotyky rukou
recollections waited a všechno
to ambush to ponížení, když mi
me whenever myzaba-
mind
vili batoh, nůž i náhrdelník. To, že jsem přišla o šaty, mi ne-
wandered.
vadilo ani zdalekabytolik,
Encompassed the jako že mi sebrali
blackness, motýla od
I remembered Vale-
white-hot
fka a můjstabbing
lames amulet.at my face. Though my hands had been tied
to aI po
postcestě
that do
dugvězení jsem
sharply intosemy
připravovala
back, I hadnarecoiled
bleskovou
from
únikovou akci a naději neztratila ani ve chvíli, kdy
the onslaught. The fire had pulled away just before blisteringnás po-
strčili do sousedních cel.
Zadržela jsem dech. Těžký kovový zámek cvaknul a my
singed off.
jsme vězeli v temných podzemních kobkách. Tam nám
vojáci hodili naše šaty. Potom odešli a nechali nás samot-
né sedět v černočerné tmě. Poslepu jsem se pokoušela za-
the
pnoutmoisture in my mouth had gone and my teeth radiated heat
si košili.
361
Takže jsem byla zase zpátky. Moje noční můra se vypl-
nila, když nás vedli kolem místnosti stráží a po schodech
do Brazellovy stísněné věznice se čtyřmi celami po obou
stranách chodby. Valeka a mě strčili do dvou sousedících
po levé straně schodiště. Do nosu mě uhodil známý puch.
Ten hustý, bahnitý vzduch mi tak zastřel smysly, že jsem až
po chvíli pochopila, že jsme tu s Valekem sami.
Najednou jsem to tíživé ticho dál nesnesla. „Valeku?“
ozvala jsem se.
„Co?“
„Proč ses těm strážím nebránil? Pomohla bych ti.“
„Osm chlapů s meči. Stačilo se pohnout a provrtali by
mi hrudník. Lichotí mi, že si myslíš, že bych proti takové
přesile mohl vyhrát. Možná bych vyřídil čtyři, ale osm je
vážně moc.“
Ve jeho hlase jsem zaslechla pobavení.
„Tak co teď? Otevřeme zámky a utečeme?“ zeptala jsem
se s naivní nadějí, že si profesionální vrah a trénovaný vo-
ják poradí a rozhodně se nenechá zavírat déle, než je ne-
zbytně nutné.
„To by bylo ideální, jen kdyby ty zámky bylo čím ote-
vřít,“ povzdychl si, a zničil tak veškeré naděje na únik.
Rukama jsem šátrala po podlaze cely, ale našla tu jen
špinavou slámu, krysí trus a špínu, a tak jsem se svezla na
podlahu a opřela se zády o kamennou zeď, kterou jsem sdí-
lela s Valekem.
Po dlouhé chvíli ticha se zeptal: „Tak tohle by tě čekalo,
kdybys nezabila Reyada? Chystal se tě přikovat k podlaze
a udělat z tebe živého mrtvého?“
362
Obraz vězňů se mi vpálil do hlavy jako cejch. Bylo mi

zle. Poprvé v životě jsem byla ráda, že jsem v Reyadových
testech propadla.
Když jsem se nad tím vším zamyslela pozorněji, vzpo-
mněla jsem si na Irysina slova o kradení energie kouzelní-
kům. Najednou mi konečně došlo, proč měl Mogkan v za-
padlé části hradu tolik přikovaných vězňů. Čerpal z nich
sílu! Brazell, Reyad a Mogkan asi hledali mezi dětmi v si-
rotčinci někoho s kouzelnými schopnostmi. Během ex-
perimentů jim potom Mogkan úplně vymyl mozky, až
z nich zůstaly jen prázdné nádoby, ze kterých si mohl brát
energii.
„Myslím, že přesně to se mnou Brazell s Reyadem za-
mýšleli, ale já jsem odolávala,“ svěřila jsem se se svou teo-
rií Valekovi.
„Řekni mi, co se ti stalo,“ vydechl chraplavě.
Zaváhala jsem, ale potom mi můj příběh začal klouzat
ze rtů. Nejdřív jen po troškách, ale nakonec se ze mě vy-
valila celá povodeň slov a po dlouhé době konečně i slzy.
Neušetřila jsem Valeka jediné podrobnosti a neuhlazovala
nepříjemné momenty. Řekla jsem mu všechno o dvou le-
tech v roli pokusného králíka, o přetrpěném mučení, po-
nižování, bití a krutých hrách sadistického Reyada, které
nakonec vyústily ve znásilnění a vraždu. Když jsem do-
mluvila, očistila jsem se od černé skvrny jménem Reyad
a cítila se konečně zase volná.
Valek celou dobu mlčel. Nic nekomentoval a na nic se
neptal. Nakonec jen ledově zavrčel: „Brazell a Mogkan bu-
dou zlikvidováni.“
363
Nevím, zda to byla hrozba nebo slib, ale jak jsem znala
Valeka, rozhodně to nebyla planá slova.
Jako by slyšeli své jméno, objevili se ve dveřích věznice
Brazell s Mogkanem a za nimi čtyři vojáci s lucernou. Za-
stavili se u našich cel.
„Je fajn vidět tě tam, kam patříš,“ řekl se zadostiučině-
ním Brazell. „Sice mnou zmítá touha ucítit tvoji teplou krev
na svých rukou, ale Mogkan mě laskavě informoval o tom,
co tě čeká, pokud nedostaneš protijed,“ usmál se Brazell
spokojeně, „takže se o dost raději podívám, jak vražedkyně
mého syna umírá v krutých bolestech. Spravedlnosti bude
učiněno zadost. Zajdu sem za tebou později, abych si po-
slechl, jak křičíš. Když mě pěkně poprosíš, možná tě zba-
vím utrpení a konečně přičichnu k vůni tvé krve.“
Potom se Brazell zadíval na Valeka. „Neuposlechnout pří-
mý rozkaz velitele je hrdelní zločin. Velitel Ambrose ochot-
ně podepsal rozsudek. Zítra v poledne budeš viset.“ Naklo-
nil hlavu a změřil si Valeka jako ušlechtilého plnokrevníka.
„Myslím, že si tvoji hlavu nechám vycpat jako trofej. Až se
stanu velitelem, bude mi hezky zdobit kancelář.“
Brazell s Mogkanem se smíchem opustili vězení. Tma,
která se rozhostila po jejich odchodu, byla ještě tíživější
než dřív. Tlačila mi na hruď a svírala žebra panikou. Cho-
dila jsem po cele jako polapené zvíře a moje pocity se po-
hybovaly někde mezi čistou hrůzou a všeobjímajícím zou-
falstvím. Kopala jsem nejdřív do mříží, potom do slámy
a nakonec jen tak do vzduchu a bušila do zdí.
„Jeleno,“ řekl nakonec Valek, „uklidni se a zkus se tro-
chu prospat. Dnes v noci budeš potřebovat sílu.“
364
„Jasně, protože všichni musíme umřít odpočinutí?“ prsk-
la jsem jedovatě, ale vzápětí svých slov zase litovala, když
jsem si vzpomněla, že i on teď čelí smrti. „Zkusím to.“
Položila jsem se na shnilou slámu, i když jsem věděla, že
pokusy usnout jsou marné. Proč by taky někdo chtěl pro-
spat svoje poslední hodiny na tomto světě?
Nakonec se ale ukázalo, že se mi to přece jen podařilo.
Probudila jsem se s výkřikem. Moje noční můra o krysách
se promísila se skutečností, když jsem na svých nohou ucíti-
la teplé, chlupaté tělíčko. Vyskočila jsem a hlodavce odkopla
tak prudce, až narazil do zdi a zmateně utekl.
„Vyspala ses dobře?“ zeptal se Valek.
„Už jsem v životě spala i líp. Můj společník děsně chrápal.“
Valek si pobaveně odfrkl.
„Jak dlouho jsem spala?“
„Těžko říct, když nevidím na slunce. Počítám, že už bude
před soumrakem.“
Poslední dávku protijedu jsem dostala předešlého dne
ráno, což znamená, že jsem měla před sebou ještě jednu
noc. Symptomy se ale měly dostavit už někdy večer.
„Valeku, musím ti něco ří...“ sevřel se mi krk a žaludek
mě zabolel tak ostře, jako by mi ho někdo trhal z těla.
„Co se děje?“
„Mám pekelný křeče v žaludku,“ zalapala jsem po de-
chu, i když bolest už ustala. „To už je ta otrava?“
„Ano. Křeče začínají postupně, ale brzy nastoupí s plnou
silou.“
Přišla další vlna bolesti tak silná, že jsem se na podla-
ze schoulila do klubíčka. Když křeč ustala, dolezla jsem
365
po čtyřech na slaměnou postel a čekala na další. Ticho mě
mučilo, a tak jsem zašeptala: „Valeku, povídej mi něco. Po-
třebovala bych trochu rozptýlit.“
„A co ti mám říct?“
„To je jedno. Cokoli.“
„Tak tady máš něco, co tě možná trochu uklidní. Nic
jako motýlí prach neexistuje.“
„Cože?“ chtěla jsem na něho zakřičet, ale ústa mi zacpa-
la další křeč tak silná, že jsem se div nepozvracela. Jako by
mi někdo vrazil nůž do břicha.
Když jsem se zase trochu sebrala, vysvětlil Valek: „Asi
budeš chtít umřít a budeš si přát, abys byla dávno mrtvá,
ale nakonec budeš docela naživu.“
„A proč mi to teď říkáš?“
„Mysl ovládá tělo. Kdybys byla přesvědčená o tom, že
umřeš, vlastní myšlenky by tě docela dobře mohly zabít.“
„Ale proč jsi mi to neprozradil dřív?“ prskala jsem vzte-
ky. Mohl mi ulevit a neudělal to!
„Taktické rozhodnutí.“
Spolkla jsem kousavou poznámku a pokusila se podí-
vat se na věc Valekovýma očima a logikou. Během cviče-
ní s Arim a Jankem jsem se naučila i logice a strategii. Jan-
ko tehdy boj přirovnal ke karetní hře. „Nevyhazuj trumfy
hned a použij je jen tehdy, když ti nic jiného nezbyde,“ řekl.
Třeba se během dne ještě naskytne příležitost utéct.
V tom případě by mi Valek vůbec odhalit karty nemusel.
„A co ty křeče?“ zeptala jsem se, když se mi do břicha
zakousla další v pořadí. Schoulila jsem se do klubíčka v na-
ději, že si ulevím, ale marně.
366
„Abstinenční příznaky.“
„Po čem?“
„Po tvém takzvaném protijedu,“ řekl Valek. „Je to za-
jímavý lektvar. Používám ho, když chci, aby někomu bylo
zle. Když se ho tělo zbavuje, způsobí to křeče, které člověka
na den upoutají na lůžko. Skvělý způsob, jak někoho do-
časně zneškodnit, aniž bych ho zabil. Pokud si každý den
dáš dávku, pozdrží to symptomy, které s plnou silou udeří
teprve tehdy, když tělo látku v daný čas nedostane.“
V žádné knize, kterou jsem o jedech přečetla, o tako-
vém lektvaru ale nic nestálo. „Jak se ta látka jmenuje?“
„Bílý strach.“
Vědomí, že neumřu, mě zbavilo strachu, a tak jsem teď
i bolesti snášela lépe a každou křeč brala jako další krok
k životu bez „protijedu“.
„A co motýlí prach?“ zeptala jsem se.
„Ten neexistuje. Vymyslel jsem si to a znělo to dobře.
Potřeboval jsem nějakou páku, jak si udržet ochutnavače
v hradě i bez stráží a zámků, a tak jsem přišel s motýlím
prachem.“
Napadla mě zneklidňující myšlenka. „Ví o tom velitel?“
Pokud by to totiž věděl, brzy by se té informace zmocnil
i Mogkan.
„Ne. Ten věří tomu, že jsem tě otrávil.“
Během noci bylo dost složité nezapomenout, že mi krví
nekoluje skutečný jed. Mučivé křeče ne a ne přestat. Po čty-
řech jsem se plazila po cele, zvracela a křičela bolestí.
Přes to všechno jsem jako v mrákotách vnímala, jak
nade mnou stojí Brazell s Mogkanem a radují se z mého
367
utrpení. Bylo mi jedno, že se dívají a smějí. Toužila jsem
jen po jediném – najít něco, co by mě té příšerné bolesti
zbavilo.
Nakonec jsem přece jen vyčerpáním usnula.
Vzbudila jsem se na špinavé podlaze kobky s rukou
prostrčenou mříží. Ani fakt, že jsem ještě naživu, mě ne-
udivil tolik jako to, že jsem svírala Valekovu dlaň.
„Jeleno, jsi v pořádku?“ zeptal se ustaraně.
„Myslím, že jo,“ zachraptěla jsem. V krku jsem měla su-
cho jako na poušti.
Cvakl zámek.
„Dělej mrtvou,“ zašeptal Valek a pustil moji ruku. „Zkus
je nalákat k mé cele,“ poprosil mě ještě, než do místnosti
vstoupili dva vojáci. Vtáhla jsem tedy ruku ještě teplou od
Valekovy dlaně zpět do cely a ven nechala trčet raději tu
mrtvolně studenou.
„Sakra! Tady to smrdí hůř než na latrínách po pořádný
pijatyce,“ otřásl se hnusem strážce s lucernou.
„Myslíš, že je mrtvá?“ zeptal se jeho společník.
S tváří otočenou ke zdi jsem zadržela dech, když mi po
zádech přejel kužel světla.
Voják mi sáhl na ruku. „Studená jak chcanky sněžný
kočky. Vytáhneme ji ven, než nám tady začne hnít. Jestli si
myslíš, že smrdí teď...“ Zámek cely cvakl, panty vrzly a dve-
ře se otevřely.
Soustředila jsem se na to, abych uvolnila všechny svaly,
když mě jeden ze stráží táhl za nohy ven. Když mi zavře-
nými víčky přestalo pronikat přímé světlo, odvážila jsem
se na chvíli otevřít oči. Voják s lucernou svítil svému kole-
368
govi na cestu, takže horní polovina mého trupu zůstala ne-
osvětlená. Když jsme prošli kolem Valekovy cely, popadla
jsem oběma rukama mříže.
„Počkej. Nějak se nám tu zasekla.“
„O co?“ zeptal se chlap s lucernou.
„Nevím. Pojď sem s tím zatraceným světlem.“
Povolila jsem ruce a nechala je volně viset do cely.
„Ustup,“ zavrčel na Valeka voják.
Jeho masitá ruka mi zatahala za loket. Potom jsem za-
slechla jen tiché zachroptění. Když jsem otevřela oči, cink-
la upuštěná lucerna o zem a zhasla. Zase byla tma.
„Co to sakra…?“ vyprskl podrážděně druhý voják, kte-
rý mě ještě držel za nohy, a poodstoupil od mříží.
Na nic jsem nečekala a pokrčila nohy. To přitáhlo můj
trup k vojákovým botám dost blízko na to, abych ho ruka-
ma popadla za kotníky. Překvapeně vyjekl, ztratil rovnová-
hu a padl na znak.
Zapraskání kostí o kámen bylo to poslední, co bych čeka-
la. Jeho tělo povolilo. Postavila jsem se na roztřesené nohy.
Když jsem zaslechla tlumené plesknutí a řinčení klíčů,
otočila jsem se právě ve chvíli, kdy Valek zapaloval plamen
lucerny. Druhý voják seděl opřený o mříže s hlavou v ne-
přirozeném úhlu.
V slabém světle lampy jsem upřela oči na tělo u svých
nohou. Voják dopadl hlavou na spodní schod. Kolem mých
bot se začala tvořit kaluž černé krve. Zabila jsem dalšího
člověka. Celá jsem se roztřásla. Už čtvrtou lidskou bytost
jsem připravila o život. Ukradl mi snad Reyad duši a udělal
ze mě nelidského vraha bez srdce? Cítil Valek lítost nebo
369
vinu, když někoho zabil? Dívala jsem se na něho přes krva-
vý závoj.
Valek zatím s obvyklým pragmatismem odzbrojoval obě
mrtvoly.
„Počkej tu,“ poručil mi. Potom odběhl odemknout hlav-
ní dveře vězení. Jakmile zámek cvakl, vrhl se do strážní
místnosti.
K uším se mi donesl křik, chroptění a zvuk masa nará-
žejícího o maso. Zatímco jsem čekala na schodech, Valek
se dal do práce. Kdeže výčitky a vina! Dělal to, co pro své
vítězství udělat musel.
Když na mě mávl, abych se k němu přidala, měl už od
krve zamazaný obličej, hruď i ruce. Tři vojáci – v bezvědo-
mí nebo už mrtví – leželi na podlaze.
Na stole se válel můj batoh a všude kolem jeho obsah.
Chvatně jsem všechno posbírala a nacpala zpět dovnitř, za-
tímco Valek pracoval na posledním zámku, který mě dělil
od svobody. I když jsem toho nevlastnila mnoho, chtěla
jsem to zpět. Včetně motýla a amuletu. Když jsem zase ucí-
tila na krku váhu řetízku s přívěsky, zalil mě podivný opti-
mismus.
„Sakra,“ zaklel Valek.
„Co je?“
„Jediný klíč od vchodu do věznice má kapitán. Přijde
sem, až se budou střídat stráže.“
„Zkus tohle,“ podala jsem mu svoje šperháky.
Potěšeně se zazubil a pustil se do zámku.
Já jsem zatím našla džbán s vodou a umyvadlo. Ani
strach, že mě tu znovu chytí, nebyl silnější než touha si umýt
370
ruce a obličej. To ale nestačilo. Musela jsem se zbavit puchu
krve a zvratků, ať to stálo, co to stálo, a tak jsem na sebe ob-
racela celé kbelíky vody, až jsem byla mokrá jako myš. Na
posezení jsem vypila půl džbánu, než mě napadlo, že bych
měla dát napít i Valekovi. Ten vodu radostně přijal a po ví-
taném občerstvení pokračoval v práci.
Zámek konečně povolil a Valek nakoukl na chodbu. „Vý-
borně. Nikde ani noha.“ Otevřel dveře dokořán: „Jdeme!“
Popadl mě za ruku, do druhé si vzal lucernu, otočil se
zády k jediné únikové cestě a vedl mě rovnou zpět do věze-
ní, kde ještě dokořán otevřel dveře cel.
„Zbláznil ses?“ zeptala jsem se, když mě vlekl k úplně
poslední z nich. „Svoboda je tam nahoře!“ ukázala jsem.
Valek mě ignoroval a odemkl dveře. „Věř mi, tohle je do-
konalá skrýš. Brzo najdou tu spoušť, co jsme po sobě zane-
chali. Když uvidí otevřené dveře, hned si pomyslí, že jsme
utekli,“ postrkoval mě Valek do cely. „Potom vyšlou do
okolí pátrací čety. Jakmile vojáci opustí sídlo, zmizíme od-
sud. Do té doby zůstaneme zalezlí.“
Valek nám udělal v nejzazším rohu improvizovanou po-
stel ze slámy, a když uhasil svítilnu a dobře ji schoval, stá-
hl mě k sobě dolů. Schoulila jsem se na bok zády k němu
a chvěla se v mokrých šatech jako osika. Valek nás přikryl
slámou a přitáhl si mě k sobě. Malinko jsem ztuhla, ale sá-
lalo z něho tak příjemné teplo, že jsem se jeho objetí brzy
ochotně poddala.
Nejdřív jsem se lekala každého zvuku, ale mohla jsem si
to ušetřit. Ta vřava, která se strhla, jakmile vojáci objevili,
že nejsme tam, kde nás včera nechali, byla ohlušující.
371
Hněvivé a vyčítavé hlasy se nervózně překřikovaly,
někdo svolával pátrací čety a posílal je rovnou na cestu.
Všichni se shodli, že máme hodinový náskok, ale Brazell
s Mogkanem se neustále hádali o směru našeho útěku. „Va-
lek asi zamířil na západ, kde to dobře zná,“ zahřímal pano-
vačně Brazell.
„Kdepak. Kdo má trochu logiky, ví, že půjdou na jih,“
trval si na svém Mogkan. „Dokud máme velitele, stejně
nám nic neudělají. Utíkají, aby si zachránili zadek, a strate-
gická rozhodnutí jsou jim ukradená. Vezmu si koně a pro-
hledám pomocí kouzel les.“
Valek mi pohrdavě zabručel do ucha: „Oni si snad váž-
ně myslí, že bych jen tak opustil velitele. Vůbec neví, co je
to věrnost.“
Když zavládlo ve vězení na několik hodin ticho a klid,
začala jsem se nudit. Nejradši bych už vyrazila. Dveře zů-
staly dokořán, a tak sem pronikalo aspoň trochu světla.
„Už půjdeme?“ zeptala jsem se.
„Ještě ne, venku je světlo. Počkáme do tmy.“
Abych zabila čas, zeptala jsem se Valeka, jak se vůbec
dostal do služeb velitele. Trochu jsem se bála, že se moc vy-
ptávám, a když neodpovídal, začala jsem svých slov litovat.
Po dlouhé odmlce ale přece jen promluvil: „Moje ro-
dina žila v Ledové provincii. Tak se dřív jmenovala VO1.
Během obzvláště krutého studeného období spadla na tá-
tovu koželužnu střecha a zničila mu veškeré nástroje. Aby
se uživil, potřeboval rychle nové, ale vojáci, kteří si k nám
přišli pro daně, na žádné logické argumenty neslyšeli,“ se-
vřel mě Valek bezděčně pevněji.
372
Několik dlouhých okamžiků mlčel, ale potom pokračo-
val. „Tehdy jsem byl jen hubený kluk, ale měl jsem tři star-
ší bratry. Ti byli zhruba tak urostlí jako Ari a taky tak sil-
ní. Když otec řekl vojákům, že pokud daně zaplatí, neuživí
rodinu...“ Valek se těžce nadechl. „Vojáci bratry zabili. Ješ-
tě se smáli, že má táta po problému a už nemusí živit tolik
krků.“ Svaly na jeho paži se chvěly potlačenou bolestí.
„Samozřejmě jsem se chtěl pomstít, ale vojáci mi nesta-
čili. Toužil jsem potrestat samotného krále. Toho, kdo do-
volil vojákům ve svém jménu zabít mé bratry. Tak jsem se
naučil boji a studoval všechno, co profesionální vrah musí
umět, až jsem se stal neporazitelným. Cestoval jsem po
kraji a vydělával si svými nově nabytými schopnostmi. Za
dob monarchie byly vyšší třídy tak prohnilé, že mi jeden
platil, abych zabil druhého.
Potom si u mě někdo objednal vraždu mladého muže
jménem Ambrose, který svými veřejnými projevy burco-
val obyvatelstvo, volal po revoluci a získal si už davy lidí.
Poddaní se začali bouřit proti královským doktrínám. Po-
tom Ambrose zmizel a v utajení dál podrýval monarchii.
Nabídli mi za jeho nalezení a zneškodnění vskutku krá-
lovskou částku. Přepadl jsem ho a očekával, že ho zabiju
dřív, než vůbec stihne překvapeně vykřiknout, ale on můj
výpad vykryl a já jsem najednou bojoval o svůj vlastní ži-
vot. A prohrál.
Ambrose mě ale nezabil. Místo toho mi mým vlastím
nožem vyryl do hrudi písmeno V. Byla to ta samá zbraň,
kterou jsem později zabil krále. Potom se Ambrose prohlá-
sil za mého velitele a oznámil mi, že teď pracuju už jen pro
373
něho. Souhlasil jsem a slíbil, že když mě dostane do blíz-
kosti krále, zabiju ho. Přísahal jsem Ambroseovi věrnost
na celý život.
Můj první úkol byl zabít toho, kdo si mě najal na Amb-
roseovu vraždu. Celé roky jsem sledoval, s jakým odhod-
láním velitel i bez přehnaného násilí dosahuje svých cílů.
Nepropadl chamtivosti a věrně a důsledně sloužil svému
lidu. Nikoho na celém světě jsem neměl tak rád jako jeho...
až doteď.“
Zatajila jsem dech. Vůbec jsem nečekala tak důvěrnou
odpověď na tak nevinnou otázku.
„Jeleno, málem jsi mě připravila o rozum. Dostala jsi mě
do obrovských potíží a dvakrát od té doby, kdy jsem tě po-
znal, jsem zvažoval, zda nebude lepší tě zabít,“ polechtal mě
Valekův dech na uchu. V zádech mi začalo mravenčit. „Ale
dostala ses mi pod kůži, přešla do krve a ukradla mi srdce.“
„To zní spíš jako popis jedu než osoby,“ vysoukala jsem
ze sebe. Jeho vyznání mě šokovalo i potěšilo.
„Přesně tak,“ odpověděl Valek. „Omámila jsi mě.“ Ob-
rátil si mě k sobě čelem a než jsem se nadála, políbil mě.
Dlouho potlačovaná touha se ve mně probudila s plnou
silou, a tak jsem si Valeka přitáhla blíž a jeho polibek se
stejnou vášní opětovala.
Moje reakce mě samotnou příjemně překvapila. Bála
jsem se, že po Reyadově mučení bude moje tělo reagovat
znechucením na všechny muže, ale když jsem spočinula
v náručí Valeka, spojily se tak i naše mysli a duše.
V uchu se mi rozezněly vzdálené tóny. Kouzelná har-
monie pulzovala do nádherného crescenda, které nás za-
374
halilo jako deka. Špinavá sláma cely najednou jako by ne-
existovala – všude kolem nás se prostíralo jen sněhobílé
hedvábí. Byli jsme si rovni. Partneři. Naše duše se spojily
silným poutem. Jeho potěšení se stalo mojí extází. Moje
krev tepala v jeho srdci.
Čiré potěšení netrvalo dlouho, ale byli jsme odhodlaní
se za ním honit znovu a znovu. Splynuli jsme v jedno tělo
a mysl. Vtahovala jsem do sebe jeho esenci, sytila se poci-
tem, že ho mám v sobě a radovala se z dotyků jeho kůže.
Zející propast v mém srdci naplnil Valek radostí a světlem,
a i když jsme spolu leželi na špinavé slámě a hleděli vstříc
nejisté budoucnosti, zpívalo mi samou spokojeností celé
tělo.
131.
Nakonec se mezi nás přece jen vetřela realita odporného

pachu nějakého hnijícího zvířete. Kolem už panovala tma
Lčerná
o c jako
k e dtér.i n d a r k n e s s that surrounded me like
a coffin, I hadpobídl
„Jdeme,“ nothing mětoValek
distract me frommi
a pomohl mynamemories.
nohy. Vivid
„Kam?“ upravila
recollections waitedjsem si uniformu.
to ambush me whenever my mind
„Do velitelova pokoje. Uneseme ho a vezmeme zpátky
wandered.
k nám do hradu,“byotřepal
Encompassed si vlasy a šaty
the blackness, od slámy. white-hot
I remembered
„To stabbing
f lames nepůjde.“at my face. Though my hands had been tied
to a„Proč ne?“dug
post that chtělsharply
vědět. into my back, I had recoiled from
„Jakmile se ho dotkneš,
the onslaught. The fire had pulled Mogkan awaysejust
to dozví.“ Krátce
before blistering
jsem mu vysvětlila vše, co jsem věděla, o jejich magickém
spojení a jak ho dosáhl pomocí criolla.
singed off.
„Jak se takové spojení dá přerušit?“ zeptal se Valek.
Přišel čas jít s pravdou ven a přiznat, že jsem kouzelni-
ce. Stanula jsem na samém okraji světa a z té hloubky se mi
the moisture
zatočila in my
hlava. mouth had
Zhluboka jsemgone and my teeth
se nadechla radiatedmu
a pověděla heat
376
o všech setkáních a rozhovorech s Irys i o tom, jak by nám
jižanská kouzelnice mohla pomoct.
Valek chvilku tiše stál. Srdce mi tlouklo jako o závod.
„Ty jí věříš?“ zeptal se nakonec.
„Ano.“
„Je tu ještě něco, co jsi mi neřekla?“
Zatočila se mi hlava. Tolik se toho stalo a my dva jsme
ještě museli zastavit mocného kouzelníka. Smrt se nám po-
řád vznášela nad hlavami, a tak jsem se odvážila říct, co
k němu cítím.
„Ano,“ usmála jsem se. „Miluju tě.“
Valek mě sevřel v náručí. „Moje srdce ti patří už od
slavností ohně. Kdyby tě ti hromotluci tehdy zabili, už ni-
kdy bych nebyl ten samý člověk. Nechtěl jsem to a neplá-
noval, ale nemohl jsem ti odolat.“
Přitiskla jsem se k němu a toužila jen po tom zase cítit
jeho kůži.
Vzal mě něžně za ruku. „Tak jdeme.“
V místnosti pro stráže jsme si opatřili uniformy a po-
tom se vykradli na chodbu. Doufali jsme, že v Brazellových
zelenočerných šatech na sebe nebudeme po cestě sídlem
tolik upozorňovat.
Valek se chtěl ještě stavit v kasárnách pro svůj batoh s vy-
bavením. Cestou jsem sebrala svůj odhozený plášť a čekala
venku před opuštěnými budovami. Všichni vojáci se rozjeli
nás hledat, a tak tu nebylo ani živáčka.
Ve stínu stavení jsem si v hlavě opakovala Irysino jmé-
no. Potřebovali jsme plán. A museli jsme se dát do práce
už dnes.
377
Z kasáren se ozval křik a klení, a tak jsem vběhla do-
vnitř, abych tam našla Ariho s Jankem s meči vytasenými
a mířícími na Valeka.
„Dost!“ poručila jsem jim.
Když mě uviděli, schovali zbraně a zazubili se.
„Už jsme mysleli, že utekl bez tebe,“ vydechl ulehčeně
Ari a sevřel mě v medvědím objetí.
„Nemáte být někde v lese s pátrací četou?“ zeptal se Va-
lek, když zpod postele vytáhl svůj batoh a bleskově se pře-
vlékl do ebenového obleku plného nejrůznějších kapes.
„Jsme dneska hrozně nemocní,“ oznámil nám pyšně
Janko s úsměvem od ucha k uchu.
„Cože?“ vyhrkla jsem.
„Bylo nám hned jasné, že obvinění proti vám jsou fa-
lešná, a tak jsme se toho honu odmítli zúčastnit,“ vysvět-
lil Janko.
„Ale to je neposlušnost,“ vytáhl Valek z batohu dlouhý
nůž a několik šipek.
„Přesně tak. Co taky člověk má dělat, když tady chce
skončit v kobce?“ zeptal se Janko.
Ohromeně jsem vykulila oči. Ti dva byli opravdu ochot-
ní riskovat vojenský soud, aby mi pomohli? Teď jsem po-
chopila, že Janko myslel vážně každý symbol, který mi vy-
ryl na rukojeť nože.
„Kudy se ty pátrací čety daly?“ zeptal se Valek, když si
do kapes nastrkal zbraně a k pasu připnul meč a dýku.
„Většinou na jih a na východ. Na sever a západ ale taky
pár lidí poslali,“ odpověděl Ari.
„Se psy?“
378
„Ano.“
„Kdo zůstal v sídle?“
„Skoro nikdo.“
„Výborně. Půjdete s námi,“ poručil oběma Valek.
„Ano, pane,“ postavili se do pozoru.
„Připravte se na tajnou misi, ale meče si nechte. Budete je
potřebovat,“ informoval je Valek, když se konečně dooblékal.
„Počkej,“ zastavila jsem ho. „Nechci ty dva zatahovat do
potíží.“ Myšlenka na to, co plánujeme, mi rozbušila srdce
a zvedla žaludek.
Valek mě konejšivě vzal za rameno. „Budeme je potře-
bovat.“
„Potřebovat toho budete o dost víc,“ ozval se ze tmy
Irysin hlas. Valek, Ari i Janko okamžitě vytasili. Když se
Irys objevila, Valek uvolněně svěsil ramena. Jen Ari s Jan-
kem ještě mávali meči.
„Pohov,“ zavelel Valek.
Když jsem viděla, že se těm dvěma moc nechce, vysvět-
lila jsem: „Nebojte se, Irys je na naší straně. Přišla nám po-
moct.“ Potom jsem se otočila ke kouzelnici a informovala
ji: „Objevili jsme Mogkanův zdroj.“
„Jak vypadá?“
Popsala jsem místnost plnou ubožáků v řetězech a vy-
slovila teorii, že jim Mogkan vymyl mozek, aby je připravil
o moc. Kouzelnici se ve tváři usadil stín znechucení a stra-
chu. I když se jí dařilo zachovat klid, věděla jsem, jak moc
ji moje informace trápí. Brzy ale zase nasadila svůj obvyklý
podmračeně odhodlaný výraz. Jen Ari s Jankem podezřele
zbledli, jako by se jim udělalo nevolno.
379
„O co tady jde?“ chtěl vědět Ari.
„Vysvětlím ti to potom. Teď…“ Zarazila jsem se. Hlavou
mi bleskl plán útoku, ale zahrnoval i ty dva. Chtěla jsem je
raději odklidit někam do bezpečí, ale Valek měl pravdu –
potřebovali jsme jejich pomoc.
„Chci, abyste bránili Irys ze všech sil. Je to moc důleži-
té,“ poprosila jsem své přátele.
„Ano, pane,“ zahřímali jako jeden muž.
Ohromeně jsem na ně vykulila oči. Pokud mi řekli
pane, znamenalo to, že budou ochotní poslouchat mé roz-
kazy, i kdyby je to mělo stát život.
„Máš nějakou strategii?“ zabodl do mě Valek oči.
„Ano.“
„Tak ven s ní.“
Proč jsem vůbec otevírala pusu, pomyslela jsem si, když jsme
se s Valekem plížili ztichlými chodbami sídla. Můj plán. Ale
co jsem vůbec o tajných operacích věděla? Valek, Ari a Jan-
ko měli s úkoly, z nichž tuhne v žilách krev, léta zkušeností
a teď najednou riskovali krk jen proto, že já jsem si vymys-
lela nějakou strategii.
V temnotě chodby jsem spolkla svůj strach a znovu si
v hlavě plán prošla. U velitelových dveří jsme počkali a po-
skytli ostatním čas, aby zaujali domluvené pozice. Můj
zrychlený dech se odrážel od stěn a já jsem měla chuť začít
křičet nebo rovnou omdlít.
Valek zanedlouho otevřel zámek, a tak jsme mohli
vklouznout dovnitř a zajistit za sebou dveře. Potom rozsví-
til lucernu a zamířil k prostorné posteli, na které ležel plně
380
oblečený velitel a upíral prázdný pohled na strop. Ani si
nevšiml, že jsme tady.
Posadila jsem se k němu na pelest, vzala ho za ruku
a přesně podle Irysiných instrukcí v duchu rozšířila svoji
zeď na cihlovou kupoli chránící mě i velitele. Valek se teď
tiskl ke stěně u dveří a netrpělivě očekával Mogkanův pří-
chod. Z tváře mu sršelo bojovné odhodlání. Na povrchu
byl chladný jako led, ale dobře jsem věděla, že pod kamen-
nou slupkou bublá živý, smrtící hněv.
Netrvalo dlouho a v zámku zarachotil klíč. Pak ticho.
Potom se rozletěly dveře a dovnitř se vřítili čtyři ozbroje-
ní vojáci. Než se rozkoukali, poslal Valek jednoho z nich
k zemi. Místností se rozřinčely zbraně.
Mogkan vklouzl dovnitř, jakmile se ujistil, že Valeka
plně zaměstnává boj s vojáky. Opatrně chumel bojujících
mužů obešel a vydal se rovnou za mnou s náznakem pohr-
davého úsměvu.
„Takže cihlové iglú? Roztomilé. Ale no tak, Jeleno, ty
mě snad podceňuješ. Kamenná pevnost nebo ocelová zeď
by byla zajímavější výzva.“
Cítila jsem, jak mojí mentální obranou otřásají údery.
Cihly se začaly nebezpečně drolit. Mogkan ze všech sil úto-
čil a já se horečně snažila lepit vzniklé díry dřív, než se zeď
zhroutí úplně. Zoufale jsem se modlila, ať se Irys s Arim
a Jankem dostanou za vězni v řetězech včas. Irys mi vy-
světlila, že pokud chce odstínit Mogkanovu moc, musí být
s těmi nebožáky v jedné místnosti. I kdyby se jí to nakrás-
ně podařilo, s jeho vlastní mocí se budu muset vypořádat
sama.
381
Mogkan na chvilku přestal útočit. Naklonil hlavu a ně-
kam se zadíval. „Hezký kousek,“ řekl. „Tvoji kamarádi?
Jsou už na Reyadově chodbě, ale pokud se neprobojují
přes deset urostlých chlapů, k mým děťátkům se nedo-
stanou.“
Sevřelo se mi srdce. Mogkan se s novým odhodláním
pustil do mé zdi. Valek už zneškodnil tři muže a bojoval se
čtvrtým. Pospěš si, prosila jsem ho v duchu. Cítila jsem, že
moje obrana s každým Mogkanovým úderem slábne. Za-
měřila jsem všechnu sílu, která mi ještě zbyla, na zeď, ale ta
se rozpadla v prach.
Mogkanova síla mě sevřela jako obrovská pěst. Poděše-
ně jsem vykvikla a pustila velitelovu ruku. Postavila jsem
se na roztřesené nohy přesně ve chvíli, kdy Valek vytáhl
meč z těla posledního strážce.
„Stůj, nebo ji zabiju,“ zavrčel Mogkan.
Valek ztuhl. Do místnosti se vřítili tři další vojáci s Bra-
zellem v patách. Valek byl obklíčen. Odzbrojili ho a srazili
na kolena.
„Jen do toho, generále. Zabijte ji,“ poodstoupil Mogkan,
aby Brazell mohl projít. „Měl jsem jí podříznout krk hned,
když sem přišla.“
„Proč posloucháte Mogkana?“ zeptala jsem se Brazella.
„Nedá se mu věřit.“ Žlábkem páteře mi projela ostrá bolest.
Mogkan na mě upřel žhnoucí pohled.
„Co tím myslíš?“ zavrčel Brazell a s dlaní na rukojeti
meče těkal pohledem mezi mnou a svým rádcem.
„Jen se snaží odložit nevyhnutelné,“ zachechtal se po-
hrdavě Mogkan.
382
„Stejně jako ses pokoušel ty odložit obchodní jednání
se Sitijci pomocí otráveného koňaku? Nebo jsi chtěl ob-
chodní styk s jižany zmařit úplně?“ nadhodila jsem.
Mogkanovo zděšení odhalilo jeho vinu. I Valek se za-
tvářil překvapeně, ale neřekl ani slovo. Jen se napružil jako
kočka nachystaná ke skoku.
„To nedává smysl,“ zamračil se Brazell.
„Mogkan se chce kontaktům s jižany za každou cenu vy-
hnout, aby se nedozvěděli, že...“ Neviditelná síla mi sevřela
krk, takže jsem se nemohla ani nadechnout.
Brazell se otočil na Mogkana a jeho hranatá tvář se zkrou-
tila hněvem. „Co jsi chystal?“
„My přece žádnou smlouvu se Sitijci nepotřebujeme.
Všechny přísady si stejně už dávno bez problému vozí-
me, tak proč s nimi jednat? Jenže vám nikdy nic nestači-
lo a chtěl jste víc a víc. Sotva bychom podepsali smlouvu,
začalo by se to tu hemžit jižany, kteří by tu jen čmuchali
a nakonec nás odhalili,“ odpověděl Mogkan bez náznaku
strachu. V jeho hlase zaznívalo jen podráždění, že se musí
ospravedlňovat. „Chcete si ji zabít sám, nebo to mám udě-
lat já?“
Tlak na můj krk vzrostl a před očima mi začaly tančit
hvězdičky. Než ale stačil Brazell odpovědět, Mogkan zavrá-
voral. Jeho stisk malinko povolil, takže jsem se mohla zase
svobodně nadechnout. Zalapala jsem po dechu.
„Moje děti!“ zavyl Mogkan. „Ale i bez nich jsem silněj-
ší než ty.“
Zvedl mě jako rybu na udici a mrštil mnou o stěnu.
Moje hlava zaduněla o kámen. Visela jsem bezmocně ve
383
vzduchu a Mogkanovy rány na mě pršely ze všech světo-
vých stran. Každá z nich bolela, jako by po mně někdo ho-
dil kámen. Tak to je konec, pomyslela jsem si. Reyad měl
pravdu – když jsem přijala práci ochutnavačky, jen jsem
odložila nevyhnutelné.
Zahlédla jsem, jak se Valek probíjí stěnou Brazellových
vojáků ke kouzelníkovi. Bylo ale příliš pozdě. Soustředila
jsem poslední zbytky energie a snažila se spojit s Valekem.
Když jsem narazila na neproniknutelnou zeď, začalo ze mě
pomalu unikat vědomí. Můj svět zahalil černý závoj.
Potom se mi hlavou rozlehl Irysin konejšivý hlas. „Po-
čkej,“ šeptala, „pomůžu ti.“ Do žil se mi vlila čistá energie.
Okamžitě jsem kolem sebe postavila nový štít a odrážela
Mogkanovy útoky. Povedlo se mi ho odmrštit, až přistál
s uspokojivým třísknutím na protější stěně.
Ve velitelových komnatách se strhla vřava. Protože jsem
jako kouzelnice ještě neměla žádné zkušenosti, nepodařilo
se mi Mogkana zadržet, když vyrazil ven na chodbu. Valek
se zatím jen s nožem bil s třemi vojáky s meči. Vyběhla jsem
mu pomoct, ale Brazell mě popadl za loket a otočil k sobě.
S vražedným zápalem v očích pozvedl meč. Uskočila
jsem, abych se vyhnula prvnímu úderu, a tak čepel udeřila
do velitelovy postele. Skočila jsem na ni, abych se vyhnula
dalšímu výpadu. Krátce jsem sklouzla pohledem k veliteli.
Ještě pořád zíral jako bez života do stropu. Brazellův třetí
úder rozsekl sloupek postele.
Skočila jsem dolů a v letu popadla odseknutý sloupek.
Teď jsem měla zbraň! Na bó sice nebyl dost vyvážený, ale
byla to tyč. Lepší než nic.
384
Brazell byl silný soupeř a s každým máchnutím mi zkrá-
til improvizovanou zbraň.
Nejdřív se mým pokusům o obranu smál. „Co si mys-
líš, že děláš, ty hubená chudinko? Rozpárám tě, než řekneš
švec!“
Když jsem se naladila na boj, najednou se mu na vý-
směch nedostávalo dechu. Ačkoli jsem předvídala každý
jeho krok, měla jsem co dělat, abych ho pokaždé předběh-
la. S dřevěnou tyčí jsem se meči nemohla bránit dlouho.
V pokoji se zhmotnil Reyadův duch, povzbuzoval otce
a snažil se mě všemožně rozptýlit. Jeho taktika fungovala.
Než jsem se nadála, dotkla jsem se zády stěny. Brazell mi
rozsekl hůl vedví.
„A teď umřeš,“ zachechtal se spokojeně generál a na-
přáhl se, aby mi podřízl krk. Ještě jsem ale svírala kousek
dřeva, kterým jsem nakonec jeho ránu odrazila. Špička
meče mě škrábla do břicha. Zvuk trhající se látky dopro-
vodil ostrý záblesk bolesti a roztřepený lem mojí košile se
hned zbarvil krví.
Potom se Brazell dopustil první chyby, když si myslel, že
mě porazil, a polevil. Já jsem ale ještě stála na nohou. Zved-
la jsem zbytek své zbraně a praštila ho do spánku. Společně
jsme klesli k zemi.
S očima upřenýma na strop jsem lapala po dechu. Najed-
nou se nade mnou objevil Valek. „Jdi najít Mogkana,“ odhá-
něla jsem ho. Asi poslechl, protože se mi ztratil z dohledu.
Jakmile se mi vrátila síla, prohlédla jsem si svoji ránu.
Prstem jsem prozkoumala její okraje a shledala, že mi
pravděpodobně bude stačit Randovo lepidlo.
385
Nade mnou se zlomyslným chechotem poletoval Reya-
dův duch. Nemohla jsem tam zůstat jen tak ležet, když tam
byl se mnou. Celá od krve jsem se zaklením vstala.
„Vypadni,“ zabodla jsem do něho zkrvavený prst.
„Přinuť mě,“ provokoval Reyad.
Jak jsem mohla bojovat s duchem? Postavila jsem se do
obranné pozice. Reyad vyprskl smíchy. Ne, fyzickým bo-
jem to nepůjde. Pochopila jsem, že je třeba zakročit jinak.
V hlavě jsem si promítla, co všechno jsem za rok a půl
od chvíle, kdy jsem svému trapiči podřízla hrdlo, dokáza-
la. Přemohla jsem strach a našla si kamarády. Postavila se
nepřátelům. Získala lásku i sebevědomí. Uvědomila jsem
si, kým jsem. Zadívala jsem se do zrcadla s pozlaceným rá-
mem táhnoucího se od podlahy až někam nahoru ke stro-
pu. Rozcuchané vlasy. Košile od krve. Umazaná tvář. Tak
nějak jsem vypadala, když jsem se poprvé po pobytu v kob-
ce podívala na svůj odraz. Něco se ale přece jen lišilo. Už
jsem o sobě nepochybovala.
Podívala jsem se hlouběji a našla svoji duši. Sice děra-
vou a malinko otlučenou, ale moji. S překvapením jsem
si uvědomila, že mě nikdy neopustila. Kdyby mi ji Reyad
s Mogkanem skutečně vyhnali z těla, ležela bych teď při-
poutaná k podlaze a nestála nad Brazellovou zhroucenou
postavou.
Měla jsem v rukou svůj vlastní život. Ta nová Jelena
v zrcadle byla volná. Žádný jed už jí neotravoval tělo. Po-
dívala jsem se na Brazella. Ještě dýchal, ale věděla jsem, že
o něm rozhoduju stejně jako o sobě. Teď jsem tu poroučela
já. Už jsem nebyla ubohá oběť. Žádná krysa v pasti.
386
„Táhni!“ poručila jsem Reyadovu duchovi. Jeho vyděše-
ný výraz mě potěšil. Stačilo mrknout a byl ten tam.
Ale radost byla tak pomíjivá, jako když motýl na krátký
okamžik usedne na hřbet ruky.
„Janko je raněný!“ ozval se mi v hlavě Irysin hlas. „Po-
třebujeme ranhojiče! Okamžitě přijď!“
Jednomu z mrtvých vojáků jsem sebrala želízka a připou-
tala jimi Brazella k těžké posteli. Potom jsem vyskočila a říti-
la se chodbou pryč. Nesmí umřít, táhlo mi hlavou. Janko ne!
Jeho smrt bych nikdy neunesla. Před očima se mi promítaly
ty nejhorší možné scénáře. Tak jsem se o Janka bála, že jsem
si ani nevšimla, že se řítím přímo na Valeka s Mogkanem.
Bojovali mečem. Ani se nedivím, že jsem ze začátku ne-
věděla, který je který, protože Mogkan zatím jasně vyhrá-
val. Valekova pobledlá tvář vyzařovala únavu. Těžce máchl
mečem. Jeho přirozená elegance ho opustila a zůstaly jen
sporadické trhané pohyby. Zato Mogkan se vznášel chod-
bou s lehkostí sněžné kočky. Byl rychlý a schopný, s doko-
nalou technikou, jen styl mu chyběl.
Jak jsem jejich boj sledovala, moje podezření rostlo. Co
to s Valekem bylo? Očaroval ho snad Mogkan? Ne, Valek je
přece vůči kouzlům imunní, pomyslela jsem si. Potom mě
ale něco napadlo. Neříkal Valek, že si v kouzelníkově pří-
tomnosti připadá, jako by se brodil sirupem? Poté co pora-
zil sedm vojáků a po dvou dnech v kobce bez jídla a spán-
ku, ho začínala dohánět únava.
Když mě Mogkan uviděl, sebevědomě se zazubil a po-
tom skočil. Než jsem se nadála, cinkl Valekův meč o zem
a po paži se mu táhla čerstvá rána.
387
„Takový nádherný den!“ zvolal Mogkan radostně. „Za-
biju slavného Valeka a nechvalně proslulou Jelenu naráz!“
Stiskla jsem tlačítko vystřelovacího nože. Mogkan se
rozchechtal a vyslal magický rozkaz zbraň upustit.
Přesně ve chvíli, kdy se moje dlaň proti mé vůli rozevře-
la, jsem zaslechla v hlavě Irysin hlas. „Jeleno, co je? Našla
jsi ranhojiče?“
„Pomoc!“ vykřikla jsem v duchu a zase ucítila známý
příval energie. Namířila jsem ji na Mogkana, který oka-
mžitě upustil meč. Vyděšeně vytřeštil oči, když ho moje
kouzelná moc obalila jako povijan a nakonec sevřela jako
oprátka. Ochromený zůstal stát, jako by mu narostly koře-
ny zapuštěné do podlahy.
„Ty kryso! Ty dcero démonů!“ klel Mogkan. „Jsi po-
hromou této země! Vtělením samotného pekla! Jsi přesně
jako ostatní! Zaltanovská krev by měla být jednou provždy
smazána z povrchu zemského, zničena, vyhubena...“
Mogkan se dál vztekal, ale já jsem ho neposlouchala.
Valek se ohnul pro můj nůž a přiskočil k nadávajícímu
kouzelníkovi. Rychlý záblesk pohybu, bolestné vyjeknutí
a potom ticho. Valek ho navždy umlčel a nechal jeho tělo
klesnout k zemi.
Potom mi podal zkrvavený nůž a s unavenou úklonou
oznámil: „Pro tebe, má lásko.“
132.
Zalapala jsem po dechu. „Janko!“ vzpomněla jsem si, po-

padla Valeka za ruku a táhla ho s sebou. Překotně jsem mu
L o c k e d kam
vysvětlovala, i n ten
d spěch.
a r k Stále
n e sještě
s that surrounded me
v Brazellových bar-like
avách
coffin, I had
jsme nothing ranhojiče,
probudili to distract me frompodrážděně
který my memories. Vivid
prskal
něco o protokolu.
recollections Umlčel
waited ho až Valekův
to ambush nůž.
me whenever my mind
Když jsme vešli do Reyadova křídla, zvedl se mi žalu-
wandered.
dek. Na chodbě by
Encompassed vedoucí k místnosti
the blackness, se zajatci bylo
I remembered boží
white-hot
fdopuštění – mrtvoly
lames stabbing at myvojáků a kusy my
face. Though jejich končetin
hands ležely
had been tied
rozházené
to všude
a post that dugkolem,
sharplyjako
intobymyse jimi
back, někdo
I haddoslova
recoiledpro-
from
sekal. Stěny byly postříkané krví, která se na podlaze
the onslaught. The fire had pulled away just before blistering sléva-
la do rudých tůněk.
Ranhojič se chtěl zastavit už u prvního vojáka, ale Valek
singed off.
ho postavil na nohy. Opatrně jsme slalomem z mrtvol klič-
kovali až ke dveřím. Uvnitř ležel na boku Janko s hlavou
v Ariho klíně. Ztratil vědomí, což bylo vzhledem k tomu,
the moisture
že ho in my mouth
někdo proklál mečem, hadjedině
gone dobře.
and myAriho
teeth radiated
krví uma- heat
389
zaná tvář nevěstila nic dobrého. Vedle něho spočívala zkr-
vavená sekera – původce té spoušti venku. Irys seděla se
zkříženýma nohama uprostřed kruhu ubožáků a na čele se
jí leskl pot. Tvářila se lehce nepřítomně, sledovaná prázd-
nými pohledy připoutaných.
Cesta na ošetřovnu připomínala chaotickou noční můru.

Všechno se slilo do jediného víru událostí, takže jsem ani
netušila, jak jsem se ocitla v posteli hned vedle Janka a sví-
rala mu ruku. Ranhojič dělal, co mohl, ale pokud by meč
zasáhl Jankovi nějaký životně důležitý orgán nebo způsobil
rozsáhlé vnitřní krvácení, nedalo se mu pomoci. Té noci
jsme se s Arim hned dvakrát báli, že ho ztrácíme.
Moji vlastní ránu ranhojič vyčistil a zalepil Randovým
lepidlem, ale bolest jsem stejně vůbec nevnímala, protože
jsem všechnu energii soustředila na Janka a modlitby, aby
přežil.
Večer dalšího dne jsem se probudila z dřímoty.
„Podřimuješ v práci?“ zašeptal Janko a jeho popelavou
tvář rozzářil unavený úsměv.
Ulehčeně jsem si oddychla. Pokud už měl sílu do mě
rýpat, znamenalo to, že je na nejlepší cestě se ze zranění
vylízat.
To bohužel Irys nemohla tvrdit o veliteli. Od Mogka-
novy smrti uplynuly už čtyři dny a Ambrose ještě nepřišel
k sobě. Jeho rádcové se z kouzelného omámení brzy pro-
brali a převzali velení nad Brazellovým sídlem v naději, že
se velitel brzy vrátí. Zatím také veleli celé Brazellově vojen-
ské oblasti. Poslové byli vysláni na sever do VO4 generála
390
Tessa a na západ do VO6 za generálem Hazalem s urgentní
žádostí, aby se dostavili do VO5 a společně rozhodli o dal-
ším postupu v případě, že by se velitel už nezotavil.
Stejně znepokojivé bylo, že se Mogkanovy a Reyadovy
oběti ani přes Irysiny opakované snahy nechtěly probudit.
Zkoušela se jim vloudit do hlavy a probít se až k jejich vě-
domí, ale narážela jen na prázdnotu, jako by vešla do opuš-
těného domu, kde ještě zůstal nábytek a v krbu vyhasínaly
uhlíky, ale nikdo už tam nebydlel.
Nakonec jsme se obě smířily s myšlenkou, že všichni
ti lidé prožijí zbytek svých dní, aniž by se radovali z no-
vého pohodlného působiště v Brazellově křídle pro hosty.
Truchlila jsem pro kamarádku Carru. Irys prohledala si-
rotčinec a potěšila mě novinkou, že tam našla nezraněnou
May. Plánovala jsem se za ní podívat, jakmile Janko nabe-
re trochu sil.
„Děti v Brazellově sirotčinci byly očividně uneseny ze Si-
tie,“ vysvětlila Irys, když se za námi přišla podívat na marod-
ku. „Mogkanovi únosci kradli děti v oblastech dost vzdále-
ných od sebe na to, aby se to nerozkřiklo. Kouzelná moc se
silněji projevuje u žen, což by vysvětlovalo, proč bylo v sirot-
činci vždycky více děvčat. Únosci si vytipovali rodiny s ma-
gií v krvi a brali jim děti, ačkoli to byla vždycky tak trochu
sázka do loterie vzhledem k tomu, že kouzelné schopnosti se
projevují až v dospívání.“ Irys si prsty pročísla dlouhé vlasy.
„Najít tvoji rodinu nebude těžké.“
Překvapeně jsem zamrkala. „Děláš si legraci?“
„Proč bych si dělala legraci?“ zeptala se, jako by jí vůbec
nedocházelo, jakou bouři citů mi rozpoutala v srdci.
391
Protože ale žertování nepatřilo k jejím zvykům, uvědo-
mila jsem si, že mluví vážně. Na chvilku jsem se zamyslela
a pak mě něco napadlo. „Než Mogkan umřel, prskal něco
o nějaké zaltanovské krvi.“
„Zaltanovi!“ odložila Irys na chvilku vážnou masku
a s chutí se zasmála. Bylo to, jako když po celých týdnech
deště vyjde slunce. „Myslím, že se jim skutečně ztratilo
jedno děvče. Bože můj, jestli opravdu patříš k Zaltanům,
čeká tě pořádné překvapení! To by vysvětlovalo, proč jsi
jako jediná nepodlehla Mogkanovu kouzlu.“
Hlavou se mi honilo tisíc otázek. Chtěla jsem se pořád-
ně vyptat na svou rodinu, ale bála jsem se dělat si falešné
naděje pro případ, že bych přece jen se Zaltanovými nemě-
la nic společného. To všechno muselo počkat na můj pří-
jezd do Sitie. Irys trvala na tom, abych začala s magickým
výcvikem co nejdříve.
Při myšlence na odjezd z Ixie se mi sevřelo srdce, a tak
jsem raději změnila téma. „Jak je veliteli?“
„V jeho hlavě to vypadá jinak než u těch dětí,“ po-
vzdychla si frustrovaně Irys. „Ti chudáci v mysli nemají vů-
bec nic, zatímco ta velitelova odešla na nějaké bílé místo.
Kdybych tušila, kde to je, mohla bych ho dovést zpátky.“
Na chvilku jsem se zamyslela. Do hlavy se mi vloudil
živý sen, který se mi zdál ve válečné místnosti po pálence.
„Můžu to zkusit já?“
„Nakonec proč ne?“
Když jsem se ujistila, že Janko pohodlně leží a má všech-
no, po čem jeho srdce touží, doprovodila jsem Irys k velite-
li. Mrtvoly už někdo uklidil a zdálo se, že se sloužící poku-
392
sili i vydrhnout podlahu a zdi. Posadila jsem se k veliteli na

pelest a vzala ho za ruku. Podle Irysina návodu jsem zavře-
la oči a poslala své vědomí do hlubin jeho mysli.
Pod nohama mi křupla ledová krusta a do tváře fičel
ledový vítr, který mě při každém nádechu bolestivě řezal
do plic. Všude kolem bylo neproniknutelně bílo. Diaman-
tový prach, nebo vločky? Těžko říct. Chvilku jsem jen tak
šla, kam mě nohy nesly, oslepená třpytivou bouří. Probíje-
la jsem se dál a dál a neustále si opakovala, že jsem se ne-
ztratila. Pokoušel se o mě strach, ale nedala jsem mu šanci.
Kdykoli jsem udělala krok vpřed, odfoukl mě mrazivý vítr
zase zpět.
Už jsem chtěla přiznat porážku, když jsem si vzpomně-
la, proč jsem si vlastně myslela, že velitele najdu. Soustředila
jsem se na mladou ženu oslavující ulovenou sněžnou kočku.
Vítr se jako zázrakem utišil. Stanula jsem vedle Ambrose.
Na sobě měla těžké bílé kožešiny podobné kožichu sněž-
né kočky.
„Vrať se,“ pobídla jsem ji.
„Nemůžu,“ ukázala někam do dálky.
Obklopovaly nás tenké černé mříže. Ptačí klec, napadlo
mě, ale při bližším pohledu jsem poznala, že mříže jsou ve
skutečnosti v dokonalých rozestupech stojící vojáci s meči.
„Pokaždé když chci odsud pryč, mě zastaví,“ prska-
la vztekle mladá žena, ale její hněv se zase rychle změnil
v únavu.
„Ale ty jsi přece velitel.“
„Tady ne. Tady jsem jen Ambrosia uvězněná ve špat-
ném těle. Vojáci o tom prokletí vědí.“
393
Přemýšlela jsem, co jí odpovědět. Strážní nevypadali
jako Mogkanovi lidé, byli její. Zadívala jsem se na mrtvolu
sněžné kočky. „Jak jsi ji skolila?“
Celá se rozzářila, když vyprávěla, jak se koupala v ko-
čičím pachu, celé týdny halila do kožešin a předstírala,
že je jednou z koček, až ji ostatní šelmy přijaly do smeč-
ky. Potom už stačilo počkat na první správnou příležitost
a zabít.
„To je důkaz, že jsem opravdu muž. Zabila jsem sněž-
nou kočku a vysloužila si tím právo stát se mužem.“
„Možná by sis svou cenu tedy měla obléknout?“ navrh-
la jsem. „Kůže ti proti nim nepomůže.“ Trhla jsem hlavou
směrem ke kruhu stráží.
Najednou se Ambrosii zaleskly oči. Pochopila. Napo-
sled se podívala na mrtvou kočku a proměnila se ve veli-
tele. Její dlouhé vlasy teď vystřídal vojenský sestřih a tvář
zbrázdily vrásky. Bílé kožešiny padly k zemi a místo nich
se objevila vyžehlená uniforma. Ambrose vykročil z kůží
a odkopl je.
„To byste neměl dělat,“ řekla jsem tiše. „Je vaší součástí.
Mohl byste ji potřebovat.“
„A potřebuju i tebe, Jeleno? Můžu ti věřit, že je moje
proměna u tebe v bezpečí?“ zeptal se velitel se známou in-
tenzitou v hlase.
„Přišla jsem si pro vás. Taková odpověď vám nestačí?“
„Valek mi přísahal věrnost vlastní krví, když jsem mu
do hrudi vyryl svoji iniciálu. Uděláš to samé?“
„Ví Valek o Ambrosii?“
„Ne. Čekám, co mi odpovíš.“
394
Ukázala jsem mu Valekova motýla. „Tohle nosím na
srdci. Přísahala jsem svou věrnost Valekovi, který zase pří-
sahal vám.“
Velitel zamyšleně sáhl po motýlovi a já jsem klidně stá-
la, aby mi ho mohl sundat z řetízku. Potom z hromady kůží
vytáhl nůž a řízl se do dlaně. Když krvavou rukou sevřel
motýla, ukázal hrotem zbraně na mě. Natáhla jsem ruku
a sykla bolestí, když se do ní zakouslo ocelové ostří. Oba
jsme sevřeli Valekova motýla a naše krev se smísila. Když
mě velitel pustil, zůstala mi soška v ruce. Vrátila jsem ji na
své místo těsně nad mým srdcem.
„Jak se dostaneme zpět?“ zeptal se velitel.
„Velitel jste vy.“
Jeho zrak spočinul na mrtvé kočce a potom sklouzl k vo-
jákům. „Probojujeme se,“ vytasil meč.
Já jsem vytáhla z kočičího boku kopí, otřela ho o sníh,
potěžkala v ruce a potom vyzkoušela několik úderů. Bylo
lehčí než bó a kovový hrot ho táhl k zemi, ale věděla jsem,
že si s ním nějak poradím.
Vrhli jsme se na vojáky. Jejich kruh se sevřel těsněji. S ve-
litelem jsme si vzájemně kryli záda a bojovali jako jeden muž.
Ozbrojenci byli dobře trénovaní, ale velitel se oháněl
mečem jako pravý mistr. Překonal i Valeka, když skolil
sněžnou kočku, a tak vydal za pět.
Když jsem zaryla hrot kopí do srdce jednoho z našich
věznitelů, rozprsklo se na tisíc ledových krystalů, které od-
nesl studený vítr.
Čas se zastavil, jak jsem zabíjela jednoho po druhém, až
jsem se prosekala do přítomnosti. Otočila jsem se, abych
395
zjistila, kolik soupeřů nám ještě zbývá, a ke svému údivu
shledala, že jsme vyřídili všechny. Kolem nás kroužil na-
čechraný sníh.
„Dobrá práce,“ pochválil mě velitel. „Pomohlas mi se
znovu objevit a porazit mé démony,“ vzal mě za ruku a při-
tiskl si ji ke rtům.
Zimní scenerie roztála a já jsem seděla zase na velitelo-
vě posteli a dívala se mu do očí plných síly.
Té noci jsme velitele informovali o všem, co se stalo od

toho večera u pálenky. Valek dal Brazella vyslýchat a zjis-
til, že s Mogkanem plánovali puč už posledních deset let.
„Brazell mi řekl, že se v jeho sídle jednoho dne objevil
Mogkan s hrstkou dětí,“ vyprávěl Valek. „Tvrdil, že se po-
třebuje někde ukrýt, a domluvil se s Brazellem, že pokud
ho schová, pomůže mu stát se příštím velitelem. Jakmile
byl Mogkan natolik silný, aby jeho kouzelný vliv dosáhl až
k vám, začali vás krmit criollem, pane.“
„A co ta továrna?“ zeptal se velitel.
„Zastavili jsme produkci,“ řekl Valek.
„Dobře. Zachraňte všechno vybavení, které můžete,
a potom tu továrnu spalte. Zničte i všechno criollo.“
„Ano, pane.“
„Ještě něco?“
„Ještě jednu zajímavost bych měl. Brazell říkal, že jak-
mile by se Mogkan zmocnil Ixie, napadl by i naše sitijské
sousedy.“
Příští den se konal Brazellův soud. Soudil sám velitel
s Valekem po boku. Generál se teď musel zodpovídat ze
396
svých činů. Podle předpokladů byl degradován a odsouzen
k doživotnímu žaláři ve sklepení velitelova hradu.
Když Valek s velitelem dali Brazellovi poslední možnost
něco říct, bývalý generál vykřikl: „Hlupáci! Váš velitel je
lhář a podvodník! Klamal vás celé roky! Je to jen ženská
převlečená za muže!“
Soudní síň překvapeně utichla, jen velitel nehnul ani
brvou. Brzy se od stěn odrazil pobavený smích, za jehož
zvuku táhli vojáci Brazella do vězení. Kdo by taky věřil vý-
křikům šílence? Očividně nikdo.
Zamyslela jsem se nad tím výsměchem. Nesmáli se pro-
to, že by je tak pobavila představa ženy u moci, ale proto, že
velitel Ambrose měl takové charisma. Jeho otevřené a jas-
né jednání bylo tak přímé, že pouhá myšlenka na to, že by
někoho klamal, byla absurdní. A protože byl velitel tak pře-
svědčený o tom, kdo skutečně je, přemýšlela jsem o něm
jako o muži, ačkoli jsem znala pravdu. Vlastně by mě ne-
napadlo ho brát jinak.
O něco později toho dne jsem šla navštívit sirotčinec.
May jsem našla v ložnici. Když jsem procházela místy, kde
jsem vyrostla, pocítila jsem mnoho šťastných vzpomínek.
Jakmile mě May uviděla, seskočila z postele a vrhla se mi
rovnou do náručí.
„Jeleno! Už jsem se bála, že tě nikdy neuvidím,“ rado-
vala se.
Pevně jsem ji sevřela, a když jsem naše objetí po hodné
chvíli přerušila, usmála jsem se na její křivou sukni a roz-
cuchaný culík. Zatímco jsem jí jako za starých časů splétala
vlasy, povídala mi o všem, co se stalo v době mé nepřítom-
397
nosti. Její nadšení pohaslo jedině tehdy, když si vzpomněla
na Carru. Teprve teď jsem si všimla, jak moc May vyrostla.
Když jsem ji učesala, řekla: „Půjdeme do Sitie s tebou!“
Vesele se točila dokola a měla jsem co dělat, abych ji trochu
usadila. Nadšeně ukázala na kufr na podlaze.
„Cože?“
„Ta paní z jihu říkala, že nás vezme domů a najde naše
rodiny!“
Píchlo mě u srdce. Slovo „rodina“ už pro mě znamenalo
něco úplné jiného – Valeka, Ariho, Janka… Dokonce i Ma-
ren už jsem považovala za nevrlou starší sestru.
„To je skvělé!“ pokoušela jsem se nekalit May radost.
„Už je nás tu tak málo,“ hlesla posmutněle.
„Valek se postará, aby se tu Caře a těm ostatním poho-
dlně žilo.“
„Valek! To je takovej fešák!“ zasmála se May tak vesele, že
mě to zahřálo u srdce a já jsem ji musela hned zase obejmout.
Zato Janko mě přivítal podmračeným výrazem, když
jsem se přišla rozloučit. Irys už se nemohla dočkat, až se
vydáme na cestu, a tak rozhodla, že z Brazellova sídla odje-
deme hned druhý den ráno.
Ari po mně převzal roli sestřičky a seděl teď na kama-
rádově pelesti.
„Obležení přečkáme, my se jen tak nedáme, věrni sobě bu-
deme. Nebo už jsi zapomněl?“ ocitovala jsem vzkaz, který
mi před časem vyryl ve starodávných znacích na rukojeť
nože.
„Ty jsi ale liška podšitá!“ rozzářil se Janko. „Mohl jsem
vědět, že to hned rozluštíš!“
398
Obdařila jsem ho rošťáckým úsměvem.“
„Jakmile se Janko dá trochu dohromady, půjdeme na
jih,“ řekl odhodlaně Ari.
„A co tam budete dělat?“ zeptala jsem se.
„Opalovat se,“ zazubil se Janko. „Už vážně potřebuju do-
volenou.“
„A u toho tě budeme chránit,“ dodal Ari.
„Na jihu ale žádnou ochranu potřebovat nebudu,“ vy-
světlila jsem. „A pokud vím, není to tak dávno, co jsem pře-
rostla své dva učitele.“
„Sotva vyvázla z průšvihu, už se prsí,“ povzdychl si Jan-
ko. „Tak to asi nikam nepůjdeme, pokud ovšem nechce-
me celou dobu poslouchat její chvástání. Toho si já osob-
ně užiju dost a dost tady od Ariho. Jeden takovej mi úplně
stačí.“
„A kromě toho,“ dodala jsem, „byste se tam bezpochy-
by unudili k smrti.“
Ari si nakvašeně založil ruce na hrudi. „Ale kdyby něco,
tak nám okamžitě piš, ano? Stačí říct a jsme tam jako na
koni. Jasný?“
„Ano, pane,“ zasmála jsem se. „Neboj se, Ari, budu v po-
řádku. A vrátím se.“
„To bych prosil,“ odpověděl Janko. „Ještě jsem ti nevy-
prášil kožich za to, žes mě minule porazila. Chci odvetu!“
Zatím bylo ale na řeči o návratu příliš brzy. Valek, Irys
a já jsme už o mojí budoucnosti mluvili, ale velitel měl se
mnou jiné plány. Toho večera svolal oficiální schůzi, a tak
jsem se s Valekem, Arim a Irys dostavila do Brazellovy
kanceláře, abych se dozvěděla, že se velitel rozhodl pode-
399
psat dohodu o obchodním styku Ixie a Sitie i přesto, že byla
domluvená pod Mogkanovým vlivem. Potom mi přede-
střel můj další osud.
„Jeleno,“ promluvil slavnostním hlasem, „zachránila
jsi mi život a za to ti děkuji, ale tvoje kouzelné schopnosti
u nás v Ixii bohužel netrpíme. Nemám jinou možnost než
podepsat tvoji popravu.“
Valek položil Arimu ruku na rameno, aby mu zabránil
vyrazit proti veliteli. Ari zůstal stát, ale ve tváři se mu zra-
čilo zděšení a hněv. Když velitel podal Valekovi příslušný
dokument, ztuhla jsem. Obešel mě strach.
Valek se ani nepohnul. „Pane, vždycky jsem byl toho
názoru, že zaměstnat kouzelníka není špatný nápad. Kdy-
bychom nějakého měli, mohli jsme předejít všem těm ne-
příjemnostem s Mogkanem,“ řekl klidně. „A Jeleně může-
me věřit.“
„To je argument,“ opřel si velitel ruku o desku stolu,
„jenže i když mi zachránila život a já jí věřím, jsem vá-
zán Kodexem a ten mluví jasně. Kdybych ji omilostnil, byl
bych za slabocha, což si zrovna teď skutečně nemohu do-
volit. Ne po tom skandálu s Mogkanem. Moji rádcové jí
navíc nikdy věřit nebudou.“
Velitel ještě jednou podal Valekovi rozkaz k popravě.
V horečných myšlenkách jsem zaslechla Irysino volání.
Uteč! Zadržím Valeka!
Ne, odpověděla jsem jí. Tohle dotáhnu do konce. Už ne-
budu utíkat.
„To nepřijmu,“ odpověděl Valek suše s kamenným vý-
razem.
400
„Chceš snad říct, že se protivíš mému rozkazu?“ zeptal
se velitel.
„Ne. Pokud rozkaz nepřijmu, nemůžu se mu ani protivit.“
„A pokud ti to přikážu ústně?“
„Potom poslechnu, ale bude to poslední věc, kterou
jsem pro vás kdy udělal,“ vytasil Valek nůž.
Železo cinklo, jak Ari vytasil meč.
„Tak to budeš mít co dělat se mnou,“ postavil se Ari pře-
de mě. Věděla jsem, že pokud má někdo šanci Valeka pora-
zit, je to Ari, ale pochybovala jsem, že by to skutečně doká-
zal. A rozhodně jsem nechtěla, aby to zkoušel.
„Ari, ne,“ zastavila jsem ho, jemně mu odtlačila ruku
s mečem a postavila se vedle Valeka. Naše oči se setka-
ly. Dobře jsem věděla, že Valekova oddanost veliteli stojí
nad vším ostatním. Jeho modré oči odhodlaně planuly a já
jsem věděla, že pokud mě bude muset zbavit života, zabije
se hned potom sám.
Velitel si nás zamyšleně změřil a já jsem cítila, jak se
pod jeho pronikavým pohledem zpomalil čas.
„Podle Kodexu jsem byl nucen rozkaz podepsat,“ řekl
nakonec velitel, „ale jeho provedení nechám na někom
vhodnějším. Asi ale pár dní potrvá, než takovou osobu na-
jdu.“ Významně se podíval na mě a Irys – jasné znamení,
že se máme dát co nejdříve na cestu. „Tento rozkaz je plat-
ný pouze v Ixii. A teď jděte.“
Rychle jsme se vytratili z kanceláře. Ze srdce mi spadl
obrovský kámen, a tak jsem se ráda nechala sevřít do med-
vědí náruče rozjásaného Ariho. Jen při představě, že se budu
muset rozloučit s Valekem, mě zabolelo u srdce. Vždyť jsme
401
se sotva našli, a teď jsme zase měli jít od sebe? Když šli Irys
s Arim připravit všechno na můj „útěk“, vzal si mě Valek
stranou. Vášnivě a zoufale jsme se políbili.
Když jsme se celý udýchaní od sebe odtáhli, zašeptala
jsem: „Pojď se mnou.“ Nebylo to žadonění ani otázka, jen
otevřené pozvání.
Valekovy modré oči se zkalily bolestí. „To nemůžu.“
Odvrátila jsem se, šedivá a smutná jako jedna z jeho
soch, ale on si mě přitáhl zpět.
„Jeleno, čeká tě teď spousta učení a taky musíš najít svo-
ji rodinu. Roztáhnout křídla a zjistit, jak daleko doletíš. Ty
mě teď nepotřebuješ, zato velitel ano.“
Držela jsem se ho jako o život. Měl pravdu. Nepotřebo-
vala jsem ho, ale toužila jsem s ním být už navěky.
Odjeli jsme hned té noci. Vedla nás Irys. Osm dívek a dva
kluci z Brazellova sirotčince za ní šli lesem směrem k jižní
hranici. Já jsem celý průvod uzavírala a dávala pozor, aby
nikdo nezůstal pozadu a aby nás nikdo nesledoval.
Po několika hodinách pochodu jsme našli vhodné mís-
to pro tábor. Ari nám poskytl na cestu bohaté zásoby. „Buď
hodná,“ řekl mi na rozloučenou a já se těm slovům ještě
po cestě usmívala. Jako správný velký bratr nedal pokoj,
dokud jsem mu svatosvatě neslíbila, že mu pošlu zprávu,
kdybych potřebovala pomoc. Věděla jsem, že mi i s Jan-
kem budou moc chybět.
Postavili jsme do kruhu šestici drobných stanů a Irys
ohromila děti kouzelným rozděláváním ohně. Když všich-
ni usnuli, seděla jsem u ohně a prohrabávala větví dohasí-
402
nající uhlíky. Do stanu za May se mi ještě nechtělo, a tak
jsem zírala do posledního plamínku, který ještě vesele tan-
čil pro své prořídlé publikum. Už posté jsem se sama sebe
ptala, proč se asi Valek nepřišel rozloučit. Smutně jsem po-
hladila motýla na řetízku.
Někde za sebou jsem ucítila pohyb. Jako blesk jsem byla
na nohou a nachystala si bó. Od stromu se odlepil něčí
stín. Překvapilo mě to, protože Irys vykouzlila kolem tá-
bora magický štít, aby nás skryl před zvědavými zraky ko-
lemjdoucích. Stín se zastavil na samém okraji štítu, proto-
že jeho se žádná kouzla netýkala. Potom se usmál. Valek!
Beze slova natáhl ruku a já ji přijala. Tiše mě vedl kolem
stanů někam do hloubi lesa.
„Proč jsi nepřišel, než jsme odjeli?“ zeptala jsem se,
když jsme se zastavili u paty obrovského dubu, jehož koře-
ny tvořily v zemi malé chráněné dutiny.
„Musel jsem zajistit, aby ti velitel hned tak nenašel vhod-
ného kata,“ zazubil se Valek s rošťáckou radostí. „Nevěřila
bys, kolik dá práce uvést ten Brazellův svinčík zase do po-
řádku.“
Chvíli jsem přemítala, co všechno takový úklid asi za-
hrnuje. „Kdo teď chutná velitelovo jídlo?“ zeptala jsem se.
„Zatím já sám, ale myslím, že kapitánka Hvězda se na
ten úkol výborně hodí. Protože zná všechny nájemné vra-
hy v okolí, jistě nám bude užitečná.“
Teď jsem se usmála zase já. Hvězda se jako ochutnavač-
ka jistě osvědčí, pokud ovšem přežije výcvik.
„Dost povídání,“ zašeptal Valek a stáhl mě s sebou mezi
kořeny, „musím se s tebou pořádně rozloučit.“
403
Poslední noc v Ixii jsem strávila s Valekem pod stro-
mem a hodiny do svítání uháněly jako splašené. Když mě
vycházející slunce vzbudilo ze spokojeného spánku ve Va-
lekově náručí, přišel den rozloučení.
Valek vycítil, jak mi je, a zašeptal: „Rozkaz k popravě
nás přece nerozdělil ani předtím, ne? Všechno se dá obejít.
A my dva budeme spolu.“
„To je rozkaz?“
„Ne. To je slib.“
Poděkování
Bez podpory mého muže Rodneyho by tahle kniha nikdy

nevznikla. Díky, miláčku, za všechno to tisknutí, kopírová-
ní, kritiku a ochotu se čas od času proměnit na single otce.
Díky, že sis nikdy nestěžoval, jak je to zápisné na konfe-
rence drahé, že jsi mě podpořil, když přišla první odmít-
nutí... a vůbec za milion dalších věcí, které tu ani nemůžu
vypsat!
Děkuju svým dětem Lukeovi a Jenně, že (aspoň větši-
nou) pochopily, že si máma vážně jen tak nehraje na počí-
tači (no vážně!). Děkuju rodičům Jamesi a Vincenze Mc-
Ginnisovým, že mi vždy věřili, a sestře Karen Phillipsové,
že celou knížku přečetla a podporovala mě tak, jak to umě-
jí jen sestry. Děkuji Chrisi Phillipsovi za všechny dobré ná-
pady a trpělivost.
Nesmím zapomenout ani všechny, kdo mi hlídali děti:
Sama a Carole Snyderovy, Becky a Randyho Greenlyovy,
405
Amy Snyderovou, Gergory Snydera, Melissu Readovou
a Julie Readovou. Bez vás bych ještě psala druhou kapitolu.
Děkuji členům kritické skupiny Muse and Schmooze: Shawn
Downsové, Laurie Edwardsové, Julie Goodové, Lise Hesso-
vé, Anne Klineové, Steveu Klotzovi, Maggie Martzové, Lo-
rie Myersové, Kim Stanfordové, Jackii Werthové, Michae-
lu Wertzovi, Judy Wolfmanové a Nancy Yeagerové. Bez vás
bych to nikdy nedotáhla až sem.
Srdečně děkuji také Helen Frenchové za telefonát, o kte-
rém jsem snila, a její nadšení pro celý projekt. Díky i Ma-
ry-Therese Husseyové, svojí úžasné redaktorce, agentkám
Sally Weckslerové a Joann Amparan-Closeové za pomoc se
smlouvou a Philu Heffernanovi za dokonalou obálku.
Obzvláštní poděkování patří Alis Rasmussenové, kte-
rá si udělala čas, aby si přečetla můj rukopis, a obdařila mě
konstruktivní kritikou. Tvoje rady jsou vždycky k nezapla-
cení.
Z anglického originálu Poison Study vydaného
nakladatelstvím Mira Books, Ontario 2005,
přeložila Magdaléna Stárková
Vydalo nakladatelství CooBoo v Praze roku 2020
ve společnosti Albatros Media a. s.
se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4,
číslo publikace 37 223
Odpovědná redaktorka Kateřina Stupková
Technická redaktorka Viola Urbanová
Obálka Kamila Flonerová
Sazba Linda Čížková
1. vydání
Cena uvedená výrobcem představuje nezávaznou
doporučenou spotřebitelskou cenu.
www.cooboo.cz
www.facebook.com/cooboo
Kompletní nabídku titulů naleznete na

Studie Jedu

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Studie Jedu

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Studie jedu

Vyšlo také v tištěné verzi

Studie jedu – e-kniha

Všechna práva vyhrazena.

Kupující: Johanka Masopustová

Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.

ISBN tištěné verze 978-80-7661-041-5

Mému manželovi Rodneymu za veškerou jeho podporu,

Věnováno vzpomínce na Frances Snyderovou,

„Mluví s tebou a vtipkují, zatímco tě napájí jedem.“

L o c k e d i n d a r k n e s s that surrounded me like

Uvězněná ve tmě, která mě obklopovala jako neprodyšná

Valek prudce zavřel složku a krokem svou elegancí podob-

Reyadův bič se mi zakousl do kůže a způsobil pálivý příval

Probudila jsem se v temnotě zmáčená potem a s pomač-

vyrazily květiny, než se její hlava smrskla a tělo naopak vy-

Když jsem přišla k sobě, přivítal mě smrad zvratků a výka-

„Neměli bychom zkontrolovat, jestli není mrtvá?“ zeptal se

Po cestě do Valekovy kanceláře jsem se zastavila u otevře-

Stačila jsem udělat jen pár kroků, než se Brazellovi vojá-

Valek překročil spící vojáky a jemně mě vzal za ruku, aby

Poplašeně jsem mávla na ranhojičku.

dávný pud sebezáchovy, který se proplétal mými nočními

Když jsem se příštího rána vzbudila, v ruce jsem ještě sví-

Vyskočila jsem z postele a vzkaz mi zmizel z dohledu, ale

Cukla jsem sebou a otevřela oči. Deník žuchnul na zem.

Valek nečekal na odpověď a otočil se. No dobře, asi měl

Příštího rána jsem už přešlapovala před dílnou švadleny.

Mezi sousty jsem ji poprosila o nějaké oblečení na spaní.

„Vsadím se, že ta krysa nevydrží ani hodinu,“ ozval se Mar-

Valekova tvář teď byla jen pár centimetrů od mojí. Připo-

V hradě to bzučelo jako v úle. Usměvavé služebnictvo po-

Po zádech mi přejel mráz. Byl to jen nevinný dotaz, nebo mi

robacii rozpoutala? Jak jsem mu asi měla popsat Reyadovy

Hrdlo se mi stáhlo strachy. Byla jsem v pěkné kaši. Zavo-

Než jsem nastoupila k veliteli, spěchala jsem do koupelen.

Příštího rána, když slunce vykouklo zpoza hřebenů Duše-

Obklopil mě smích. „Ten nůž ti na nic nebude. Klidně bych

„Ráda to risknu.“ Vstala jsem, oprášila si kalhoty a zved-

„A mám tě!“ zahřímal chlap a obkročmo si na mě sedl.

Cesta zpět do hradu byla skoro komická. Skoro. Užila bych

Dalších několik dní probíhalo jako obvykle. Ochutnávala

Mezi dvěma dobře rostlými vojáky jsem si připadala jako

před chvílí mi to přišlo jako dobrý nápad. Opíjela jsem se

Plíce jsem měla v jednom ohni. Červená a zpocená jsem

Toho odpoledne na cvičišti se opírali Janko s Arim o dře-

Zatracenej Valek! K čertu, k čertu, k čertu s ním! Tři dny se

„Tak dávej pozor!“ bodl mě Ari dřevěným nožem do bři-

„Proč?“ postavil Nix svíčku mezi pavučiny na desce stolu.

chu zhmotnil Reyadův duch se samolibým úsměvem na

Margg mě přivítala s obvykle znechuceným výrazem u již-

Hned jsem ten nerovný krok poznala. Srdce mi spadlo

Jakmile jsem schovala Jankovy dárky hluboko do kapsy

nout až do žaludku, kde zapálil malý, příjemný ohníček.

V den pálenkové schůze jsem ochutnala ve Valekových kom-

Valek se pod mými dlaněmi celý napružil. Čekal, že ho

Celé dva dny jednal velitel jednotlivě s generály. Moje krát-

Opřená o zeď jsem svírala Mogkanovu ruku, zatímco svět

Když jsem opět otevřela oči, viděla jsem jen neproniknu-

před velitelem, když to neudělal ani jejich vlastní kapitán.

Příštího rána se generálové chystali k odjezdu. Trvalo dlou-

„Ixie vás vítá a doufá, že spolu začneme s čistým štítem,“

Chudák Valek, pomyslela jsem si, když jsem ho uviděla