Brati Karamazovi

Fjodor Michajlovi Dostojevskij

Amen, amen pravm vm: Zrno penin padna v zemi, neume-li, ono samo zstane, a pahli ume, mnoh uitek pinese. (Evangelium sv. Jana) SPISOVATEL TENI Zanm pst ivotopis svho hrdiny Alexeje Fjodorovie Karamazova, ale mm jist pochybnosti. Nazvm toti Alexeje Fjodorovie svm hrdinou, akoli sm vm, e to naprosto nen vynikajc lovk, a proto pedem tum otzky jako: co je na vaem Alexeji Fjodoroviovi tak pozoruhodnho, e jste si ho zvolil za hrdinu ? Co zvltnho vykonal ? Kdo o nm nco v a co ? Pro mm j, ten, mait as sledovnm jeho ivota ? Posledn otzka je nejoemetnj, protoe na ni mohu odpovdt jen: "Snad to poznte sm z romnu." Ale co kdy nkdo romn pete a pozoruhodnost mho Alexeje Fjodorovie neuvid, neuzn ? Mluvm tak, protoe to s politovnm oekvm. Pro mne pozoruhodn je, ale rozhodn pochybuji, e se mi poda dokzat to teni. Jde o to, e Alexej Fjodorovi je mon i dleit initel, ale neurit, nevyjasnn. Ostatn bylo by divn dat od lid v takov dob, jako je nae, jasnost. Jedno je snad dost jist: je to lovk zvltn, dokonce podivn. Ale zvltnost a podivnstv sp kod ne odvoduj zjem, hlavn kdy se kad sna jednotlivosti zobecnit a nalzt ve veobecnm zmatku aspo njak celkov smysl. Podivn je vak ponejvc jednotlivost a zvltnost. Nen-li pravda ? Jestlie snad tomuto mmu soudu nepisvdte a odpovte "nen" nebo "ne vdycky", pak se mon stran vznamu svho hrdiny Alexeje Fjodorovie trochu upokojm. Nebo podivn nejen "nen vdycky" jednotlivost a zvltnost, ale stv se naopak, e v sob nkdy nos i jdro celku, kdeto vechny ostatn lidi jeho doby njak nhodn vtr z neznm piny na as od celku odtrhl. Do tchto velmi nezajmavch a nejasnch vklad bych se ostatn ani nepoutl u zaal docela jednodue bez vodu: bude-li se kniha lbit, lide ji petou i tak; ale hek je v tom, e ivotopis mm jeden, a romny dva. Hlavn je druh romn, je to innost mho hrdiny u v na dob, prav- v nynj chvli naeho ivota, kdeto prvn romn se odehrl u ped tincti lety a skoro to ani nen romn, nbr pouh jedna chvle z ranho mld mho hrdiny. Obejt se bez tohoto prvnho romnu nemohu, protoe mnoh vci v druhm by pak byly nesrozumiteln. Ale tm se m pvodn pot jet zhoruje: kdy dokonce j, sm ivotopisec, shledvm, e snad i jeden romn je na takovho skromnho a neuritho hrdinu pli mnoho, jak potom mohu pijt s dvma a jak mm takovou opovlivost vysvtlit ? Nevm si s tmito otzkami rady, a rozhoduji se proto obejt je bez odpovdi. Bystr ten se arci u dvno dovtpil, e jsem k tomu mil od samho zatku, a jen se na mne mrzel, e nadarmo pltvm marnmi slovy a drahocennm asem. Na to u odpovm docela pesn: pltval jsem marnmi slovy a drahocennm asem za prv ze zdvoilosti a za druh ze zchytralosti: pece jenom jsem pedem njak varoval. Ostatn jsem dokonce rd, e se mj romn sm sebou rozpadl na dva pbhy pi podstatn jednot celku. Kdy se toti ten seznm s prvnm pbhem, posoud u sm, stoj-li mu za to pustit se do druhho. Nikdo ovem nen nijak vzn, kad me knihu odloit hned po dvou strnkch prvnho vyprvn a vckrt se k n nevrtit. Ale vdy jsou i tak vybran zdvoil teni, e rozhodn budou chtt st a do konce, aby se nezmlili v nestrannm sudku. To plat na pklad o vech ruskch kriticch. A ped takovmi teni mm te pece jen lep svdom, protoe pes vechnu jejich pesnost a svdomitost jim nabzm naprosto zvan dvod, aby nechali ten

hned u prvn episody romnu. To je tedy mj cel vod. Zcela uznvm, e je zbyten, ale kdy u je napsn, a tak zstane. A te k vci. DL PRVN KNIHA PRVN DJINY JEDN RODINKY Fjodor Pavlovi Karamazov Alexej Fjodorovi Karamazov byl tet syn statke z naeho jezdu Fjodora Pavlovie Karamazova, svho asu velmi znmho (ba i dodnes u ns uvdnho) pro tragick a podivn konec, kter ho potkal prv ped tincti lety a o nm ve vhodn chvli podm zprvu. Nyn vak povm jenom, e tento "statk" (jak se mu u ns kalo, tebas cel ivot skoro nikdy neil na svm statku) byl podivn typ, a vlastn dost ast, typ patnho lovka a prostopnka a zrove blhovce. Ale byl jeden z tch blhovc, kte se dovedou znamenit starat o sv majetkov zjmeky, a podle veho jen o n. Fjodor Pavlovi na pklad zaal takka bez groe, majetek ml docela nepatrn, bhval se najst k cizm lidem, byl hotovm pivnkem, ale kdy zemel, nalo se po nm asi sto tisc rubl v hotovosti. A pitom po cel ivot zstal jednm z nejblhovjch podivn v celm naem jezdu. Opakuji znova, e to hloupost nebyla - ti podivni bvaj dost byst a zchytral - ale opravdu blhovost, a jet njak : specifick, rusk. Oenil se dvakrt a ml ti syny, nejstarho, Dmitrije Fjodorovie, od prvn manelky, a dva dal, Ivana a Alexeje, od druh. Prvn manelka Fjodora Pavlovie pochzela z dost bohatho a znmho lechtickho rodu Miusov, tak statk v naem jezdu. Jak se vlastn stalo, e se mohla dvka s vnem, k tomu hezk, ba i rzn a bystr, jakch je v na nynj generaci dost, ale jak se naly u i ve starm pokolen, provdat za tak bezvznamnho "trasoitku", jak mu tenkrt vichnii kali, to pli vysvtlovat nebudu. Vdy jsem znal jednu dvku jet z pedminulho "romantickho" pokolen, kter si po nkolika letech zhadn lsky k jakmusi pnovi, jeho si mohla kdykoli klidn vzt, vymyslela njak nepekonateln pekky a skonila tm, e se jedn bouliv noci vrhla s vysokho behu, podobnho tesu, do dost hlubok a prudk eky, a tak si vzala ivot vhradn z vrtochu, jedin aby se podobala Shakespearov Ofelii. Opravdu, kdyby ten tes, kter si dvno vyhldla a oblbila, nebyl tak malebn a kdyby se na jeho mst thl pouh prozaick ploch beh, nebylo by snad k sebevrad ani dolo. Je to skuten udlost a v naem ruskm ivot patrn nebyly v poslednch dvou nebo tech generacch takov a podobn pbhy vzcn. I jednn Adelaidy Ivanovny Miusovov bylo bezpochyby prv tak ohlasem cizch vliv, kterm podlhala. Snad chtla dokzat svou enskou samostatnost, vzept se spoleensk konvenci, despocii rodiny a pbuzenstva: slun fantasie ji pak dejme tomu jen na okamik pesvdila, e Fjodor Pavlovi je pes sv pivnictv pece jen jeden z nejodvnjch a nejposmvanjch mu on doby pechodu k lepm pomrm, akoliv to byl ve skutenosti pouh zl aek a nic vc. Pikantn bylo tak to, e dolo k nosu: nco takovho Adelaidu Ivanovnu nadmru lkalo, a co se te Fjodora Pavlovie, toho u i jeho tehdej nepzniv spoleensk postaven ponoukalo k jakmukoli oklivmu kousku, protoe vniv touil po karie, a by j doshl tak i onak; vett se do dobr rodiny a zmocnit se vna, to pro nho bylo svdn. Co se tk vzjemn lsky, podle veho se o n u nevsty a pes krsu Adelaidy Ivanovny ani u enicha vbec nedalo mluvit. V ivot Fjodora Pavlovie, lovka po cel ivot neobyejn smyslnho, ochotnho se pilepit ke kad sukni, kter by na nho jen kvla, byl tedy tento ppad snad jedin svho druhu: prv jen tato ena ho po erotick strnce nijak zvl nelkala. Adeilaida Ivanovna hned po nosu okamit poznala, e svm muem jedin pohrd, atak se povaha tohoto manelstv ukzala velmi rychle. Pestoe se rodina dost brzy smila s tm, co se stalo, a vydala uprchlici vno, manel spolu

ili v nevarech a neustlch hdkch. kalo se, e mlad pan projevovala nesrovnateln vc ulechtilosti a slunosti ne Fjodor Pavlovi. V se te, e tenkrt shrbl hned celch jejch asi ptadvacet tisc, sotva je dostala, take pro ni byly od t chvle nadobro ty tam. I stateek a dost pkn dm v mst, kter tak nleel k vnu, pokouel se pak Fjodor Pavlovi vytrvale a ze vech sil pevst njakou vhodnou transakc na sv jmno. Byl by toho jist nakonec doshl tak kajc u nsledkem opovren a odporu, kter vzbuzoval u sv manelky neustlm nestoudnm dotrnm a kemrnm, tedy pro pouhou jej duevn navu, jen aby se ho zbavila. Ale rodina Adelaidy Ivanovny na tst zakroila a chamtivce zarazila.. Je bezpen znmo, e mezi maneli dochzelo asto ke rvakm, ale k se, e nebil Fjodor Pavlovi Adelaidu Ivanovnu, nbr pr tato prudk, sml dma, snd, netrpliv a obdaen pozoruhodnou tlesnou silou, bila jeho. Konen odela z domu a utekla od Fjodora Pavlovie s njakm bdou umrajcm uitelskm. Tletho Mu nechala na starost manelovi. Fjodor Pavlovi si okamit podil v dom cel harm a oddal se nevzanmu opilstv. V pestvkch jezdil takka po cel gubernii, kdekomu si plaky stoval, e ho Adelaida Ivanovna opustila, a vykldal takov podrobnosti ze svho manelskho ivota, o jakch by se kad jin stydl mluvit. Hlavn mu podle veho bylo pjemn, ba lichotilo mu, e me pede vemi vystupovat ve smn loze uraenho manela a jet sv bolesti pibarvovat a rozebrat. "Fjodore Pavlovii, lovk by myslel, e jste byl poven, takovou mte pi vem svm zrmutku radost," kali mu posmvkov. Mnoz dokonce dodvali, e je mu mil ukazovat se v nov akovsk roli a e naschvl, pro vt dojem dl, jako by smnost svho postaven nepozoroval. Ostatn kdo v, snad to byla i naivita. Konen se mu podailo pijt uprchlici na stopu. Byla, neboaka, v Petrohrad, kam odjela se svm uitelskm, a oddala se tam naprost emancipaci. Fjodor Pavlovic se zaal okamit starat a chystat na cestu do Petrohradu, ale pro, to ovem ani sm nevdl. Snad by tam byl tenkrt opravdu jel; ale kdy se tak rozhodl, hned v tom nael zvltn dvod, aby se ped cestou pustil zas do nezzenho pit na kur. A prv v t dob dostala rodina jeho manelky zprvu o jej smrti. Adelaida Ivanovna zemela v Petrohrad njak nhle, kdesi v podkrov, podle jednch na tyfus, podle druhch pr hladem. Kdy se Fjodor Pavlovic dozvdl o smrti sv eny, byl opil. Rozbhl se pr po ulici a zaal vykikovat, radost zvedaje ruce k nebi: "Nyn propout sluebnka svho," ale podle jinch zprv se usedav- rozplakal jako mal dt e pr ho bylo kadmu lto pes vechen odpor, kter vzbuzoval. Je docela mon e je pravda oboje,tj. e se radoval ze svho osvobozen a zrove pro osvoboditelku plakal, vechno dohromady. Lid, a to i zlosynov, bvaj ponejvc mnohem prostomyslnj a upmj, ne o nich celkem soudvme.My sami ostatn tak. II Prvnho syna se zbavil Kad si ovem mysl, jakm mohl bt takov lovk vychovatelem a otcem. Jako otec se zachoval prv tak, jak se dalo ekat. Dt, kter ml s Adelaidou Ivanovnou, vbec a pln ponechal osudu - z neptelstv k nmu nebo pro njak uraen manelsk city, nbr prost protoe na n docela zapomnl. Zatm co Fjodor Pavlovi kdekoho nudil plativm nkem a svj dm mnil v neestn pelech, tletho Mti se ujal vrn sluha tho domu Grigorij, a nebt jeho, snad by ani nebyl ml kdo dt dtti istou koilku. Mimo to chlapcovo pbuzenstvo po matce na nho v prvn dob tak njak pozapomnlo. Jeho dd pan Miusov, otec Adelaidy Ivanovny, nebyl u tenkrt na ivu; jeho ovdovl cho, Mov babika, se pesthovala do Moskvy, tam se rozstonala, a jej dcery se vdaly, take Ma musel zstat u sluhy Grigorije a t s nm v jeho pokojku cel rok. Ostatn i kdyby si na nho byl tatek vzpomnl (nemohl opravdu nevdt, e je na svt), byl by ho stejn zas vypovdl mezi ele, protoe chlapec by mu pece jen pekel v jeho nevzanm ivot. Ale tu se vrtil z Pae bratranec neboky Adelaidy Ivanovny Petr Alexandrovi Miusov. il i pozdji dlouh

lta v cizin, ale tenkrt byl jet velmi mld a od ostatnch Miusov se liil vzdlnm i astm pobytem v hlavnm mst a v cizin; pitom cel ivot zstal Evropanem a ke konci ivota se stal typickm liberlem ze tyictch a padestch let. Za sv ivotn drhy se stkal s mnoha nejliberlnjmi osobnostmi sv doby jak v Rusku, tak v cizin, znal osobn Proudhona i Bakunina a v poslednch letech svho putovn zvl rd vyprvl o tech dnech pask norov revoluce v osmatyictm roce. Naznaoval, e se j snad i sm na barikdch zastnil, a byla to jedna z nejdrach vzpomnek jeho mld. Hospodsky byl nezvisl, ml, jak se tenkrt potalo, asi tisc du. Jeho krsn statek leel tsn u naeho msteka a sousedil s pozemky naeho slavnho kltera, proti ktermu Petr Alexandrovi u v mld, sotva se ujal ddictv, hned zahjil nekonen proces o prvo njakho rybolovu v ece nebo kcen v lese, nevm to pesn. Soudit se s "klerikly" povaoval pmo za svou obanskou a vzdlaneckou povinnost. Kdy se vechno dozvdl o Adelaid Ivanovn, na ni se ovem pamatoval, ba kdysi se o ni i zajmal, a kdy slyel, e po n zstal Ma, hned zashl, pestoe byl proti Fjodoru Pavloviovi mladistv rozhoen a pohrdal jm. Tenkrt se s nm teprve seznmil a ekl mu pmo, e by se chtl ujmout chlapcovy vchovy. Dlouho potom vyprvl jako nco pznanho, e kdy zaal mluvit o Movi, Fjodor Pavlovi njakou chvli podle veho vbec nechpal, o jakm dtti se vlastn hovo, a byl snad i pekvapen, e m nkde v dom malho synka. Petr Alexandrovi mon pehnl, ale pece jen se asi ponkud blil pravd. Fjodor Pavlovi skuten cel ivot rd pedstral, rd najednou zahrl njakou neekanou lohu, hlavn kdy to ani nebylo nutn, ba i pmo ke sv kod, jako na pklad prv tenkrt. Tmto zvykem se ostatn vyznauje mnoho lid, dokonce i velmi rozumnch lid, neku-li Fjodor Pavlovi. Petr Alexandrovi se do vci pustil zprudka a byl jmenovn (spolu s Fjodorem Pavloviem) porunkem dtte, protoe matka pece jen zanechala jaksi jmn, to jest dm a statek. Ma se skuten pesthoval k tomuto strcovi. Ten vak vlastn rodinu neml, a sotva uspodal a zajistil dchody ze svch statk, hned zas na dlouhou dobu odcestoval do Pae, a chlapce proto svil jedn sv vzdlenj tet, moskevsk lechtin. Dopadlo to tak, e v Pai zdomcnl a pak i on na dt zapomnl, hlavn kdy pila prv ta norov revoluce, kter tak mocn psobila na jeho obraznost a na kterou u po cel ivot nemohl zapomenout. Moskevsk lechtina zemela a Ma se dostal k jedn z jejch vdanch dcer. Zd se, e pak zmnil domov jet jednou, po tvrt. O tom se te nechci it, protoe budu muset o tomto prvorozenci Fjodora Pavlovice jet mnoho mluvit, a omezuji se zatm jen na nejnutnj zprvy o nm, bez nich nemohu romn ani zat. Pedn tento Dmitrij Fjodorovi jedin ze t syn Fjodora Pavlovie vyrstal v pesvden, e pece jen m njak majetek, a a doshne plnoletosti, bude nezvisl. Dtsk a mladistv vk proil rozhran: gymnasium nedostudoval, pak se dostal do jedn vojensk koly, potom se octl na Kavkaze, postoupil ve slub, ml souboj, byl degradovn, zas postoupil, hodn hil a utratil pomrn dost penz. Od Fjodora Pavlovie je zaal dostvat, teprve kdy byl plnolet, a do t doby dlal dluhy. Fjodora Pavlovie, svho otce, poznal a poprv uvidl, kdy u byl zletil a zvl pijel do naeho msteka, aby se s nm domluvil o svm majetku. Otec se mu podle veho u tenkrt nezalbil; strvil u nho krtk as a co nejdv odjel, kdy se mu podailo zskat od nho njakou stku a sjednat s nm jakousi dohodu o posln dalch penz z vnosu statku, o jeho vnosnosti ani cen se mu nepodailo od Fjodora Pavlovie nic vyzvdt (faktum hodn povimnut). Fjodor Pavlovi si pi tto nvtv hned napoprv viml (i to je nutno si zapamatovat), e Ma m o svm majetku pehnan a nesprvn pedstavy. Fjodoru Pavloviovi se to velmi dobe hodilo, protoe ml sv zvltn plny. Usoudil jen, e je to lehkomysln, prudk, vniv, netrpliv a nevzan mladk, ktermu sta honem nco shrbnout, aby se hned, teba ovem jen na krtkou dobu, upokojil. Toho prv zaal Fjodor Pavlovi vyuvat, to jest odbval ho drobnmi sousty, spltkami. Nakonec, a za tyi roky, kdy Ma ztratil trplivost a pijel po druh do naeho msteka, aby penn zleitosti s otcem u nadobro vydil, vylo k jeho

nejvtmu ohromen najevo, e u nem vbec nic, e se to d i tko spotat, e si vybral od Fjodora Pavlovie celou hodnotu svho majetku, a je mu snad dokonce sm jet dluen; e podle rznch mluv, kter si v rznch dobch sm pl uzavt, nem ani prvo nic vc poadovat a podobn. Mlad mu byl ohromen, pojal podezen, e je v tom njak le, klam, a byl cel bez sebe, takka jako by ztratil rozum. A to prv vedlo ke katastrof, jej vylen bude pedmtem mho prvnho, vodnho romnu nebo sprvnji eeno jeho vnj strnkou. Ale ne pejdu k tomuto romnu, musm jet povdt o dalch dvou synech Fjodora Pavlovie, Movch bratrech, a vysvtlit, kde se vzali. III Druh manelstv a druh dti Kdy se Fjodor Pavlovi tyletho Mti astn zbavil, velmi brzy se oenil po druh. Toto druh manelstv trvalo osm let. Svou druhou manelku, tak velmi mladikou, si Fjodor Pavlovi nael v jin gubernii, kterou navtvil spolen s njakm idkem kvli jaksi drobn dodvce. Tebae hil, pil a il nezzen, nikdy nezanedbval vnosn umisovn svch penz a vedl sv obchdky vdycky s spchem, a ovem skoro vdycky dost pinav. Sofie Ivanovna byla sirotek, u od dtstv bez obou rodi, dcera njakho ubohho dikona. Vyrostla v bohatm dom sv dobroditelky, pstounky a trznitelky, star vzneen vdovy po generlovi Vorochovu. Podrobnosti neznm, ale slyel jsem, e mrnou, dobrosrdenou a trplivou schovanku jednou vyprostili z oprtky, kterou si pivzala na hebk v kln: tak hrozn trpla rozmary a vnmi pedhzkami t staeny, podle veho ne zl, ale z nedostatku zamstnn nesnesiteln tyransk. Fjodor Pavlovi podal o Sofiinu ruku, ale kdy se po nm poptali, vyhodili ho. Tu tedy zas jako pi prvnm satku navrhl osiel dvce nos. Je velmi mon, e kdyby se o nm byla vas dozvdla njak podrobnosti, nebyla by si ho za nic vzala. Ale ila v jin gubernii; a bylo j estnct let - co vc si tedy mohla uvdomit ne to, e se radi utop, ne by zstala u dobroditelky. Tak si chudinka vymnila dobroditelku za dobrodince. Fjodor Pavlovi tentokrt nedostal ani gro, protoe generlov se rozhnvala, nedala nic a navc je oba proklela. Ale enich s dnm vnem nepotal a zlkala ho jen neobyejn krsa nevinn divky, hlavn pak jej nevinn vzezen, kter na neestnho chlpnka a dosud milovnka jen hrub ensk krsy mocn psobilo. "Ta nevinn oika mi tenkrt pronikla a k srdci, jako kdy bitvouzne," kval potom se svm ohavnm chichtotem. U takovho prostopnka to ovem nebylo nic ne smysln touha. Protoe nedostal penze, Fjodor Pavlovi nedlal s manelkou dn okolky. Vyuval toho, e se proti nmu jaksi "provinila" a e ji skoro zachrnil z oprtky, vyuval dle jej podivuhodn dobroty a trplivosti a hrub poruoval zkladn pravidla manelsk slunosti. Do domu se pmo za maneliny ptomnosti sjdly lehk eny a podaly se tam orgie. Jako charakteristick rys uvedu, e sluha Grigorij, mrzut, hloup a tvrdohlav rozumbrada, jen dvj pan Adelaidu Jvanovnu nenvidl, byl tentokrt na stran nov pan, brnil ji a hdal se pro ni s Fjodorem Pavloviem, a to bylo u sluhy skoro neppustn. Jednou dokonce orgii se vemi nestoudnicemi rozehnal. Neastn mlad ena, u od samho dtstv zastraen, byla pozdji sten jakousi enskou nervovou chorobou, kter se mezi prostm lidem vyskytuje ponejvc u vesnickch en, a k se pak o nich, e jsou posedl. V hroznch hysterickch zchvateeh, kter tuto nemoc provzej, nemocn bvala obas i nepetn. Nicmn porodila Fjodoru Pavloviovi dva syny Ivana a Alexeje, prvnho v prvnm roce manelstv a druhho po tech letech. Kdy zemela lo chlapci Alexejovi na tvrt rok a tebas je to podivn vm, e se na matku pamatoval jen cel ivot, ovem jen mlhav. Po jej smrti se s obma chlapci stalo skoro navlas tot, co s prvnm Mou: otec na n pln zapoml a nestaral se o n, take se dostali zas k onomu Grigorijovi a do jeho svtniky. Tam je tak nala star tvrdohlav generlov, dobroditelka a pstounka jejich matky. Byla jet iva a nemohla zapomenout na urku, kter se j stala. O Sofiinch osudech dostvala cel ta

lta pod rukou nejpesnj zprvy, kdy slyela o jej nemoci, a jak ohavnosti se kolem n dj, ekla nkolikrt nahlas svm pivnicm: "Pat j to, Bh ji trest za nevdk." Pesn ti msce po smrti Sofie Ivanovny generlov nhle osobn pijela do naeho msta a vydala se rovnou do domu Fjodora Pavlovie. Celkem u ns strvila asi pl hodiny, ale udlala mnoho. Bylo to veer. Fjodor Pavlovi, jeho celch tch osm let nevidla, ji pijal podrouen. Vyprv se, e sotva ho uvidla, okamit mu bez jakchkoli e vlepila dva dkladn hlun polky, tikrt ho vydatn zakrkala za vlasy a pak beze slova zamila pmo do elednku k obma chlapcm. Na prvn pohled uvidla, e jsou nemyt a ve pinavm prdle, a proto hned tak dala pes hubu Grigorijovi, oznmila mu, e si ob dti odveze k sob, pak je vyvedla ven, v em byly, zabalila do pldu, posadila do koru a odvezla je s sebou do msta. Grigorij snesl polek jako oddan nevolnk, neekl hrubho slova, a kdy starou pan doprovodil ke koru, po ps se j uklonil a vn prohlsil, e j za sirotky Bh nadl. "A stejn jsi nemehlo!" kikla na nho odjdjc generlov. Fjodor Pavlovi celou vc uvil, shledal, e je to vc dobr, a stran vchovy dt u generlov neodepel pak v dnm bodu svj formln souhlas. Ale o polcch, kter utril, vyprvl po celm mst. Brzy po tom generlov zemela; v zvti odkzala obma dtem kadmu tisc rubl na jejich vzdln, a aby cel ta stka na n byla urit vynaloena, ale tak, e vysta a do plnoletosti, protoe i takov almuny je pro takovhle dti a dost, a je-li nkomu libo, a shne sm hloub do kapsy atd. Sm jsem zv neetl, ale slyel jsem, e obsahovala nco podivnho v tomto smyslu a e to bylo vyjdeno nadmru svrzn. Hlavnm staeninm ddicem se stal dn lovk, to jest marlek lechty t gubernie Jefim Petrovi Polenov. Kdy vymnil s Fjodorem Pavloviem dopisy, hned se dovtpil, e z nho penze na vchovu dt nikdo nevymm (a tento otec nikdy pmo neodmtal, nbr takov vci vdycky jen protahoval a nkdy se zrove rozplval v cituplnch eech). Ujal se tedy pe o sirotky sm. Hlavn si oblbil Alexeje a tento mlad z obou brat dlouho il v jeho rodin. Prosm tene, aby si toho hned na potku viml. Nai mladci byli tedy za svou vchovu a vzdln nejvc a na cel ivot zavzni prv tomuto Jefimovi Petroviovi. Byl to neobyejn ulechtil a humnn mu, jakch se najde mlo. Dv tiscovky, kter generlov dtem odkzala, jim uchoval netknut, take do zletilosti chlapc vzrostly rokovnm asi na dvojnsobek. Vychoval oba z vlastnch prostedk a vydal ovem na kadho mnohem vc ne po tisci rubl. Do podrobnho len jejich dtstv a jinostv se zatm zas nepoutm a zmnm se jen o nejdleitjch okolnostech. O starm, Ivanovi, uvedu jen to, e rostl jako ponkud zasmuil a uzaven chlapec, ale naprosto nebojcn. U v desti letech patrn pochopil, e oba ij pece jen v ciz rodin z cizho dobrodin a e maj njakho divnho otce, o kterm je hanba i mluvit atd. Tento hoch velmi brzy, snad u v ranm dtstv (jak se aspo vyprvlo), zaal projevovat neobyejn a skvl nadn. Nevm pesn pro, ale od rodiny Jefima Petrovie se odlouil ve vku necelch tincti let a piel do jednoho moskevskho gymnasia jako chovanec jistho zkuenho a tenkrt slavnho pedagoga, jen byl od dtstv ptelem Jefima Petrovie. Sm Ivan pozdji vyprvl, e to vechno zpsobil Polenovv tak kajc "zpal pro dobr skutky": Jefim Petrovi se dal unst mylenkou, e geniln nadan chlapec mus bt vychovn tak genilnm vychovatelem. Ostatn kdy mladk vystudoval gymnasium a vstoupil na universitu, nebyl u ani Polenov, ani geniln vychovatel na ivu. Jefim Petrovi nezanechal nleit pkazy, take se vplata dtskch odkaz tvrdohlav generlky, kter oba vzrostly rokovnm z jednoho tisce na dva, pro rzn u ns naprosto nevyhnuteln formality a zdrovn prothla. Mladmu Ivanovi se proto v prvnch dvou universitnch letech ilo velmi krun. Musel se celou tu dobu sm ivit, vydlvat si na ivobyt a zrove studovat. Je zajmav, e se ani nepokusil podat dopisem o pomoc otce - snad z hrdosti, z opovren k nmu nebo snad z chladn rozumov uvlivosti, kter mu napovdla, e od tatka se dn trochu opravdov podpory nedok. Tak i onak, mlad mu nijak neztratil hlavu a nael si prci. Nejdv dval po dvaceti kopejkch hodiny a potom bhal po redakcch novin a deseti

dkovmi zprvikami o poulinch phodch, podepisovanmi "Oit svdek". Tyto zprviky pr byly vdycky psny tak zajmav a svin, e ly dobe na odbyt. U jen tm mlad mu dokzal praktickou rozumovou pevahu nad tou poetnou, vn se nuzujc a neastnou st na studujc mldee obojho pohlav, kter v obou hlavnch mstech obyejn od rna do veera ist kliky u rznch novin a revu a nedovede vymyslet nic lepho, ne e se pod zas a zas uchz o peklady z frantiny nebo o opisovn. Ivan Fjodorovi neperuil ani pozdji styky s redakcemi a ve svch poslednch universitnch letech zaal uveejovat velmi bystr posudky o knihch z rznch obor, take se stal v literrnch kruzch dost znmm. Ale teprve v nejposlednj dob se mu podailo vzbudit nhle zvltn pozornost mnohem vtho okruhu ten, take si ho tenkrt mnoho lid hned vimlo a zapamatovalo. Byla to dost zajmav vc. Ivan Fjodorovi u absolvoval universitu, a kdy se chystal podniknout za sv dva tisce cestu do ciziny, najednou otiskl v jednch velkch novinch podivn lnek, kter vyvolal zjem i neodbornk a tkal se vci, o n se dalo pedpokldat, e ji Ivan Fjodorovi vbec neovld, nebo vystudoval prodn vdy. lnek pojednval o otzce crkevnho soudu, petsan tenkrt na vech stranch. Autor v nm probral nkter o tto vci u vysloven nzory a vyjdil tak svj osobn sudek. Hlavn byl celkov tn lnku a npadn neoekvan zvr. Mnoz stoupenci crkevn pravomoci vak povaovali autora za svho lovka. A najednou zaali souasn s nimi projevovat iv souhlas tak nejen pvrenci svtskho soudnictv, ale i sami atheist. Nakonec nkte byst lid usoudili, e cel lnek je pouh drz prm a vsmch. Zmiuji se o tom hlavn proto, e onen lnek se asem dostal i do naeho proslulho kltera, jeho mnii se o otzku crkevnho soudu vbec zajmali, a zpsobil tam velk rozpaky. Kdy se pak dozvdli autorovo jmno, zajmalo je tak, e je to rodk z naeho msta a syn toho Fjodora Pavlovie. A tu se u ns prv v t dob najednou objevil sm autor. Pro k nm tenkrt Ivan Fjodorovi pijel ? Pamatuji se, e u v t dob jsem si tu otzku kladl s jistm znepokojenm. Tento osudn pjezd, kter byl prvnm krokem k tolika nsledkm, jsem si ani dlouho potom nikdy nedovedl docela vysvtlit. Celkem vzato bylo podivn, e tak uen, hrd a na pohled opatrn mlad mu najednou pijde do takovho vykienho domu, k otci, kter ho cel ivot ignoroval, neznal ho, nepamatoval se na nho a kter by mu, kdyby ho syn prosil, za nic a za dnch okolnost nedal penze, ale pitom se cel ivot bl, e jeho synov Ivan a Alexej tak jednou pijdou a budou po nm penze chtt. A tu se tedy mladk nasthuje do domu takovho otce, msc i dva s nm ije a oba spolu docela dobe vychzej. Toto posledn faktum jak mne, tak i mnoho jinch lid obzvl pekvapilo. Tenkrt se u ns na svm statku u msta zas ukzal Petr Alexandrovi Miusov, vzdlen pbuzn Fjodora Pavlovie ze strany jeho prvn manelky, liberl, o nm jsem se u zmnil. Zavtal z Pae, kde se u nadobro usadil, a pamatuji se, e prv on asl ze vech nejvc, kdy se seznmil s Ivanem Fjodoroviem. Velice se o nho zajmal a nkdy se ho s jistou bolest v srdci snail petrumfnout vdomostmi. "Je hrd," kval nm o nm, vdycky si dovede vydlat, m i te penze na cestu do ciziny, co zde tedy hled ? Kadmu je jasn, e pro penze si k otci nepijel, protoe otec mu je rozhodn ned. O koalku a neestn ivot nestoj, a pitom se star bez nho u neme ani obejt, tak dobe se snej! Bylo to pravda, a Ivan Fjodorovi ml dokonce na otce patrn vliv; star ho pes vechnu svou nkdy vzteklou umnnost tu a tam skoro poslouchal, ba zaal se obas i slunji chovat. Teprve pozdji vylo najevo, e Ivan Fjodorovi pijel zsti na dost svho starho bratra Dmitrije Fjodorovie, aby projednal jeho zleitosti. V te dob, prv pi tto nvtv, ho tak vidl poprv v ivot, ale jet ped svm pjezdem z Moskvy si s nm zaal dopisovat o jedn dleit vci, tkajc se sp Dmitrije Fjodorovie. Svm asem se ten nleit a podrobn dozv, jak vc to byla. Nicmn i v dob, kdy jsem o tto zvltn okolnosti u vdl, pipadal mi Ivan Fjodorovi pod zhadn a jeho pjezd k nm nevysvtliteln. Dodm jet, e Ivan Fjodorovi se tenkrt zdl bt prostednkem a smiovatelem mezi otcem a svm bratrem

Dmi-trijem, jen zaal s otcem velkou pi a podal proti nmu i formln alobu. Opakuji, e tato rodinka se tehdy po prv cel sela a nkte jej lenov poprv v ivot jeden druhho uvidli. Jedin Alexej Fjodorovi, nejmlad syn, u ns byl v t dob u asi rok, dostal se k nm tedy ze vech t bratr nejdv. Mluvit v tomto vodnm vyprvn prv o Alexejevovi, jet ne ho uku na jeviti romnu, je pro mne zvl nesnadn. Ale nezbude mi nic ne napsat vod i o nm, aspo abych pedem vysvtlil jednu zvltn vc: jsem toti nucen svho budoucho hrdinu pedstavit tenm hned v prvnm vjevu jeho romnu v kutn novice. Ano, u asi rok il tenkrt v naem kltee a zdlo se, e se pipravuje uzavt se tam na cel ivot. IV Tet syn Aljoa Bylo mu teprve dvacet let (jeho bratru Ivanovi lo na tyiadvact rok a nejstarmu Dmitrijovi na osmadvact). Pedevm prohlauji, e tento mladk Aljoa vbec nebyl fanatik, ba - aspo po mm soudu - ani dn mystik. eknu sv mnn hned naplno: prost u od mld ml lsku k lidem, ;i odhodlal-li se jt do kltera, stalo se to jen proto, e v t dob na nho psobil mocnm dojmem jedin kltern ivot, take v nm vidl abych tak ekl ideln vchodisko pro svou dui touc z temnoty svtsk zloby k svtlu lsky. A tento ivot na nho tak mocn psobil proto, e se v nm setkal s bytost podle svho pesvden neobyejnou, s nam proslulm klternm starcem Zosimou, k nmu pilnul celou horouc prvn lskou svho znivho srdce. Ostatn nepoprm, e Aljoa i tenkrt u byl velmi zvltn, a byl takov u od kolbky. Tak jsem se zmnil, e kdy ve vku pouhch ty let ztratil matku, pamatoval si pak cel ivot jej tv a jej laskn, jako by pede mnou stla iv. Takov vzpomnky se mohou zachovat, jak je kadmu znmo, i z ranjho dtstv, teba i z vku dvou let, ale pak se cel ivot objevuj jen jako jaksi jasn body vystupujc ze tmy, jako trek obrovskho obrazu, kter krom toho jedinho trku cel pohasl a zmizel. Prv tak to bylo i u nho: pamatoval se na tich letn veer, na oteven okno, ikm paprsky zapadajcho slunce (nejlpe si pamatoval prv ikm slunen paprsky), v pokoji v kout ikona, u n hoc lampika a ped ikonou kle jeho matka, vzlykajc s jekem a kikem jako v hysterickm zchvatu. Uchop ho obma rukama, prudce ho obejme, a to chlapce bol, modl se za nho, zved ho k ikon jako pod ochranu Matky bo a najednou pibhne chva a zden ho vytrhne z matiny nrue. To byl obraz! Aljoovi v t chvli utkvla v pamti i matina tv: kal, e byla, pokud se me upamatovat, divoce vzruen, ale krsn. Mlokomu se vak s touto vzpomnkou svoval. V dtstv a jinostv byl mlo sdln, a dokonce mlomluvn, ale ne z nedvivosti ani z ostchavosti nebo pochmurnho samotstv, nbr sp naopak a pro nco jinho, pro jakousi vnitn, vhradn osobn starost, kter se ostatnch netkala, ale pro nho byla tak dleit, e pro ni na jin lidi jakoby zapomnal. Ale lidi ml rd: podle veho cel ivot v lidi vil, a pesto ho nikdo nikdy nepovaoval za proska ani za naivnho lovka. Bylo v nm nco, co hned pesvdovalo (bylo to tak potom cel jeho ivot), e nechce bt lidem soudcem, e na sebe nevezme odsouzen a nikdy neodsoud. Zdlo se dokonce, e vechno pipout, ani to sebemn odsuzuje, akoli asto bolestn truchl. V tom smru dospl tak daleko, e ho nikdo nemohl pekvapit ani polekat, a to ani v jeho nejranjm mld. Kdy ve dvaceti letech piel ist a cudn k svmu otci, doslovn do pelechu pinav neesti, jenom se mlky vzdaloval, kdy u se na to nemohl dvat, ale bez sebemen znmky pohrdn nebo odsouzen kohokoliv. Jeho otec, kdysi pivnk, a proto na urky citliv a vnmav, ho nejdv uvtal se zasmuilou nedvrou ("inu, hodn ml, ale zato si mysl svoje"); ale to se brzy zmnilo a za njakch trnct dn u ho nramn asto objmal a lbal, pravda, s opilmi slzami v och, v podrouen sentimentalit, ale pece jen bylo vidt, e ho m rd upmn a hluboce, tedy tak, jak se to lovku jako on dosud nikdy nedailo Toho jinocha mli vichni rdi, kdekoli se

objevil, a bylo to tak u od jeho nejtlejho dtstv. Kdy se dostal do domu svho dobrodince a vychovatele Jefima Petrovie Polenova, kadho si v t rodin tak zskal, e tam byl povaovn pln za vlastnho. A pitom piel do toho domu jet jako mal dt, take se u nho nedala pedpokldat vypotav zchytra-lost ani umn vlichotit se do pzn a zalbit se. Schopnost vzbuzovat lsku v sob tedy ml, abych tak ekl, od prody, nestrojen a bezprostedn. Stejn to u nho bylo i ve kole, a by lovk ekl, e patil prv k takovm dtem, kter bud nedvru spoluk, nkdy posmch a teba i nenvist. Bval zamylen a ostatnch se stranval. Od samho dtstv rd odchzel nkam do kouta a etl si, pesto vak ho spoluci mli tak rdi, e po celou dobu, co chodil do koly, bylo mono ci, e je veobecnm oblbencem. Mlokdy dovdl, ba byl i mlokdy vesel, ale kad, kdo se na nho podval, hned vidl, e to nepochz z njakho mrzoutstv a e je naopak vyrovnan a vldn. Nikdy se nechtl mezi spoluky njak blsknout, a snad prv proto se nikdy nikoho nebl. Ale chlapci ihned pochopili, e se nebojcnost nijak nepyn, vdy vypadal, jako by si ani neuvdomoval, e je skuten odvn a nebojcn. Urky si nikdy nepamatoval. Stvalo se, e hodinu po urce odpovdl tomu, kdo ho urazil, nebo ho sm oslovil s tak dvivou a upmnou tv, jako by se mezi nimi vbec nic nebylo stalo. A netvil se, jako by na urku nhodou zapomnl nebo ji mysln prominul, nbr ji prost za urku nepovaoval, a to prv dti docela okouzlovalo a zskvalo. Jen jedna jeho vlastnost vyvolvala u k vech td od nejni a po nejvy neustlou chu si ho dobrat, ale ne ze zlomyslnosti, nbr protoe z toho mli zbavu. Touto vlastnost byla jeho nezkrotn, zbsil stydlivost a cudnost. Jist slova a ei o ench nemohl slyet. Takovto jist slova se ve kolch bohuel nedaj vymtit. Chlapci s istou mysl a srdcem, jet skoro dti, rdi a asto mezi sebou ve kole mluv o vcech, obrazech a pedstavch, o jakch by st mluvili i vojci, ba d se ci, e vojci leccos takovho ani neznaj a nechpou, co u je znmo dtem na inteligentn a vy spolenosti. Mravn zkaenost v tom snad jet nen ani prav vnitn nemravn cynismus, ale je tu vnjkov cynismus, a ten chlapci namnoze povauj za nco znamenitho, vybranho, chlapckho a hodnho nsledovn. Kdy vidli, e sotva o tom zanou mluvit, Aljoa Karamazov si rychle zacpv ui, nkdy se kolem nho naschvl shlukli, nsilm mu odtrhvali ruce od u a vykikovali mu do nich oplzlosti. Aljoa se jim vytrhval, lehal si na zem, znova si zacpval ui, a vechno beze slova, bez nadvn, mlky sneje to nsil. Nakonec ho nechali na pokoji, pestali mu pezdvat holika a shleli na nho po t strnce dokonce s politovnm. Mimochodem eeno, prospchem byl ve kole vdycky mezi nejlepmi, ale nikdy ne prvn. Kdy Jefim Petrovi zemel, zstal Aljoa na gubernskm gymnasiu jet dva roky. Truchlc manelka Jefima Petrovie odcestovala skoro hned po jeho smrti na dlouhou dobu do Itlie; jela s celou rodinou, skldajc se vesms z osob enskho pohlav, kdeto Aljoa se dostal k njakm dvma dmm, kter do t doby nikdy ani nevidl, vzdlenm pbuznm Jefima Petrovie; ale za jakch podmnek, to sm nevdl. Jeho zvl charakteristickm rysem bylo tak to, e se nikdy nestaral, na traty ije. V tom smru byl pravm opakem svho starho bratra Ivana Fjodorovie, kter si prvn dva roky na universit uil bdy, ivil se vlastn prac a od samho dtstv trpce pocioval, e j ciz chlb, chlb dobrodincv. Ale tato Alexejova zvltn povahov vlastnost se snad nedala posuzovat pli psn: kad, kdo ho jen maliko poznal, musel hned pi prvn pleitosti pijt na to, e Alexej pat k tm mladkm, kte jsou tak trochu bo blzni, take kdyby se mu dostala do rukou velk suma penz, nevhal by ji na prvn podn dt na njakou dobrou vc, ale teba tak prost ikovnmu taki, kter by si o ni ekl. I veobecn meme ci, e snad vbec neznal cenu penz, ovem ne v doslovnm smyslu. Kdy dostal kapesn - a nikdy si o n sm neekl - bud cel tdny nevdl, co s nm, nebo ani trochu neetil, take bylo hned pry. Kdy Petr Alexandrovi Miusov, lovk v pennch vcech a stran mansk poestnosti velmi choulostiv, Alexeje bl poznal, pronesl o nm tento aforismus: "To je snad jedin lovk na svt, kterho mete najednou nechat samotnho na

nmst v njakm cizm milionovm mst, a on docela jist nezahyne ani neume hladem a zimou, protoe mu nkdo okamit d najst a okamit se o nho postar. Nestane-li se to, postar se o sebe sm, ale nebude ho to stt dnou nmahu ani poniovn, a kdo by se o nho postaral, nebude mu to bemenem, nic sp naopak potenm." Gymnasium nedostudoval; zbval mu jet cel rok, kdy si najednou nco zamanul a prohlsil svm dmm, e proto mus k otci. Dmy velmi litovaly a nejdv ho nechtly pustit. Cesta nebyla nijak drah a nedovolily mu vypjit si v zastvrn na hodinky, kter mu ped odjezdem do ciziny vnovala dobrodincova rodina, nbr ho tde opatily penzi i novmi aty a prdlem. Aljoa jim vak polovici penz vrtil a prohlsil, e chce rozhodn jet tet tdou. Kdy pijel do naeho msteka, na prvn otcovo vyptvn, pro vlastn zavtal, kdy jet nedostudoval, pmo neodpovdl, ale byl, jak se vyprv, nezvykle zamylen. Brzy se ukzalo, e chce vidt hrob sv matky. Sm tenkrt dokonce piznal, e jen proto pijel. Ale jedin dvod to asi nebyl. Nejsp se podob pravd, e tenkrt ani sm nevdl, ani by nebyl dovedl vysvtlit, co to vlastn najednou vyvstalo v jeho nitru a thlo ho neodolatelnou silou na njakou novou, neznmou, ale u neodvratnou cestu. Fjodor Pavlovi mu nedovedl ukzat, kde le jeho druh ena, protoe od chvle, kdy byla jej rakev zasypna, nikdy u hrobu nebyl a za ta dlouh lta docela zapomnl, kde ji tenkrt pochovali. Mimochodem pipomnm, e Fjodor Pavlovi pedtm dlouho il mimo nae msto. Asi ti nebo tyi roky po smrti sv druh manelky odcestoval do jinho Ruska a nakonec se dostal do Odsy, kde strvil nkolik let. Seznmil se tam, jak kal, s mnoha idy, dky, idky a daty a skonil tm, e ho nejen id, ale i izraelit uznvali. Musme mt za to, e prv v tomto ivotnm obdob v sob vypstoval zvltn schopnost shnt a vytloukat penze. Do naeho msteka se nadobro vrtil teprve asi ti roky ped Aljoovm pjezdem. Jeho dvj znm shledali, e hrozn zestrnul, a pli star vlastn jet nebyl. Choval se ne snad ulechti-leji, ale njak drzeji. Jako star aek poctil na pklad novou drzou potebu dlat aky z jinch lid. Ve svch nestoudnostech s enskmi pokraoval nejen stejn jako dv, ale snad i jaksi odpornji. V krtkm ase zaloil v naem jezdu mnoho novch krem. Bylo vidt, e m njakch sto tisc rubl nebo jen o mlo mn. Mnoho obyvatel msta i jezdu se hned stalo jeho dlunky, ovem na zcela bezpen zruky. V nejposlednj dob Fjodor Pavlovi njak seel, zaal njak ztrcet rovnovhu a pehled, upadl dokonce do jaksi zapomntlivosti, zanal jedno a konil druhm, pli si povoloval a pod astji se namol opjel, take nebt zas toho lokaje Grigorije, tou dobou u taky dn zestrlho, jen na nho dohlel leckdy jako njak vychovatel, nebyl by asi uel velkm starostem. Zd se, e Aljov pjezd na nho ml vliv i po mravn strnce, jako by se v tom pedasnm starci probudilo nco, co v jeho dui u dvno zarostlo plevelem. "Jestlipak v," kval te asto Aljoovi, prohleje si ho, "e jsi j podobn, t posedl ?" Tak nazval svou zemelou manelku, Aljoovu matku. O hrobu posedl povdl Aljoovi nakonec lokaj Grigorij. Zavedl ho na n mstsk hbitov a tam mu v odlehlm koutku ukzal lacinou, ale pravnou litinovou desku, dokonce s npisem uvdjcm jmno, stav, vk a rok neboiny smrti, dole pak bylo vyryto i jaksi starodvn tyver, jak bv asto vidt na hrobech lid ze stednho stavu. Ukzalo se kupodivu, e desku opatil Grigorij. Podil ji na hrob neboh posedl vlastnm nkladem, kdy Fjodor Pavlovi, jeho Grigorij mnohokrt doplil pipomnnm tohoto hrobu, konen odjel do Odsy a mvl rukou nejen nad hroby, ale i nade vemi svmi vzpomnkami. Aljoa neprojevil u matina hrobu zvltn dojet; vyslechl jen Grigorijovo vn a rozumn vyprvn, jak opatil desku, chvli postl se svenou hlavou a beze slova odeel. Od t doby snad cel rok na hbitov nebyl. Ale na Fjodora Pavlovie mla tato drobn episoda svj inek a projevilo se to velmi originln. Vzal najednou tisc rubl a zavezl je do naeho kltera na modlen za dui sv zemel manelky, ale ne druh, Aljoovy matky, ne posedl, nbr prvn, Adelaidy Ivanovny, kter ho mltvala. Veer toho dne se

namol opil a nadval Aljoovi mnich. Sm vbec nebyl nboensky zaloen a snad nikdy nezaplil ped ikonou ani ptikopejkovou svku.. Takov chlapci mvaj podivn zchvaty nhlch cit a nhlch mylenek. ekl jsem u, e vypadal velmi sele. Jeho rysy byly v t dob vraznm svdectvm o rzu a podstat celho ivota, jak za sebou ml. Krom velkch vk pod malma okama, vn drzma, podezvavma a posmnma, krom mnostv hlubokch vrsek na drobnm, ale vypasenm obliejku mu pod piatou bradou visel jet npadn ohryzek, linut a podlouhl jako mec, co mu dodvalo jakhosi odporn chlpnho vzezen. K tomu si pedstavte irok smysln sta s plnmi rty, za nimi bylo vidt pahly zernalch skoro vyhnilch zub. Kdykoli zanal mluvit, prskal kolem sebe sliny. Ostatn sm rd o svm oblieji ertoval, a s nm byl zd se spokojen. Hlavn upozoroval na svj nos, nepli velk, ale velmi jemn a vrazn orl. "Prav msk nos," kval, "a s tm ohryzkem je to prav podoba mskho patricije z doby padku." Zd se, e na to byl pyn. A tu mu Aljoa dost brzy po vyhledn matina hrobu najednou oznmil, e chce vstoupit do kltera a e mnii jsou ochotni pijmout ho za novice. Vysvtil, e je to jeho nejhlub touha, a proto ho jako otce pros o slavnostn svolen, Fjodor Pavlovi u vdl, e starec Zosima, jen il v kltern poustevn, uinil na jeho tichho chlapce velk dojem. ,,Ten starec je arci jejich nejpoctivj mnich," ekl, kdy Aljou mlky a zamylen vyslechl, ale jeho prosb se nijak nepodivil. "Hm, tak tam ty tedy chce, mj tich chlape!" Hl napolo opil a najednou se usml svm irokm podnapilm smvem, kter vak nebyl prost chytrctv a opileck lstivosti: "Hm, vak jsem to taky tuil, e takhle njak skon, vil bys mi to ? Koukalo to z tebe. No, pro ne, busi, m pece sv dv tiscovky, tak m tedy vno, a j t, milku, nikdy neopustm a hned tam za tebe slom, co je poteba, kdy si o nco eknou. A kdy si neeknou, co bychom se vtrali, nen to tak ? Vdy ty spotebuje penz jako kanrek, dv zrnka za tden. Hm. V, u jednoho kltera maj za mstem vesniku a kad v, e v t ij jenom kltern ensk, tak jim tam kaj, je jich myslm asi ticet... J tam byl, a v, je to zajmav, ovem svm zpsobem, jako zmna. Protivn je jenom ta hrozn ruskost, vbec tam jet nemaj Francouzky, a mohli by mt, penze jsou. Vak na to pijdou samy a pijedou. No a tady nen nic, tady kltern ensk nejsou a mnich je na dv st. Je to poctiv. Zdrenlivci. To piznvm. Hm. Tak ty chce mezi mnichy ? Je mi t pece jenom lto, Aljoo, opravdu, v mi to, zamiloval jsem si t. Ostatn bude to dobr pleitost, aby ses za ns, hnky, pomodlil, vak jsme se tu naheili a dost. J si pod myslel, kdopak se za mne nkdy pomodl ? Je na svt takov lovk ? J jsem toti v tch vcech hrozn hloup, mj chlape mil, i mi to nev ? Hrozn. Ale v, a jsem jak chci hloup, pod na to jen myslm a myslm, vlastn jen obas, pod to nejde. A tak si myslm, e pece nen mon, aby erti zapomnli, a umu, sthnout m hky dol do pekla. Tak si tedy km: hky ? A kde je vzali ? Z eho ty hky jsou ? elezn ? Kdepak je kovaj ? To maj njakou kovrnu ? Vdy tam v kltee si mnii jist pedstavuj, e v pekle je ku pkladu strop. Ale j jsem ochoten vit v peklo jenom takhle beze stropu; je potom takov jemnj, osvcenj, toti po luternsku. A nen to v zsad jedno, jestli je tam strop nebo ne ? V tom prv vz ta zatracen otzka, e kdy nen strop, tak nejsou ani hky! Ale kdy nejsou hky, potom to vechno pad a to zas je nepravdpodobn, protoe kdo by m pak odthl, a kdyby neodthli ani mne, co s tm, kde je potom na svt spravedlnost? Il faudrait les inventer, ty hky, zvl pro mne, pro mne samotnho, protoe kdybys ty vdl, Aljoo, jak j jsem ohavnk." "Tam pece hky nejsou," pravil Aljoa, tie a vn otce pozoruje. "Tak, tak, jenom stny hk. Vm, vm. To je, jako ten Francouz popisoval peklo: J'ai vu l'ombre un cocher qui avec l'ombre une brosse frottait l'ombre une carosse. A jakpak ty v, mj mil, e tam nejsou hky ? Pobude si u mnich a zane zpvat jinou. Ostatn jdi, dober se pravdy ti pij mi to povdt. lovku se jede na onen svt pece jen leheji, kdy bezpen v, jak to tam je. Taky to bude pro tebe u mnich slunj ne se mnou, starm oralkou, a s holkami i kdy se tebe jako andla nic netkne. No, snad se t nic netkne ani tam, proto ti taky dvm

svolen, spolhm na to. Vak nejsi padl na hlavu. Chvli bude hoet a pak uhasne, vyl se a pijde zptky. J t budu ekat, vdy pece ctm, e jsi jedin lovk na svt, kter m neodsoudil, ty mj chlape mil, vdy j to pece ctm, nemohu to nectit!"Dokonce se rozfukal. Byl sentimentln. Byl zl a sentimentln. V Starci Nkter ten si mon pomysl, e mj mladk byl njak chorobn, blouzniv a nepodaen tvor, bled snlek, lovk neduiv a vychrtl. Naopak, Aljoa byl v t dob pkn rostl, ervenolc, zdravm kypc devatenctilet jinoch s jasnm pohledem. Byl dokonce velmi hezk, ztepil, stedn velk, ml tmavokatanov vlasy, pravideln ovln, i kdy trochu podlouhl obliej a lesknouc se tmavoed oi, posazen daleko od sebe; vypadal velmi zamylen a byl patrn velmi klidn. Nkdo snad ekne, e erven tve nevyluuj fanatismus ani mysticismus; ale mn se zd, e Aljoa byl prv vc ne kdo jin realista. Arci, v kltee pevn vil v zzraky, ale domnvm se, e realistu zzraky nikdy neuvedou do rozpak. Realistu nezskvaj pro vru zzraky. Prav realista, je-li nevc, vdycky v sob najde slu a schopnost neuvit ani v zzrak, a naraz-li na zzrak jako na nepopiratelnou skutenost, sp neuv svm smyslm, ne by takovou skutenost uznal. A uzn-li ji, uzn ji jen jako pirozen faktum, kter mu bylo dosud neznm. U realisty se nerod vra ze zzraku, nbr zzrak z vry. Kdy realista uv, mus prv ve svm realismu nutn uznat i zzrak. Apotol Tom prohlsil, e neuv, dokud neuvid, ale kdy uvidl, ekl: "Pn mj a Bh mj " Piml ho zzrak, aby uvil? Zd se, e ne, sp uvil jedin proto, e uvit chtl, a v hloubi srdce mon pln vil u ve chvli, kdy kal: "Neuvm, dokud neuvidm." Nkdo snad ekne, e Aljoa byl tup, zaostal, e nedostudoval a podobn. Je pravda, e nedostudoval, ale bylo by velmi nespravedliv ci, e byl tup nebo hloup. Mohu prost opakovat, co jsem u ekl: rozhodl se pro tuto cestu jen proto, e v t dob ho jedin ona mocn lkala, take v n narz uvidl pln a ideln vchodisko pro svou dui, touc z temnoty k svtlu. Dodejme k tomu, e to byl do jist mry u mladk z na posledn doby, to jest bytostn poctiv, kter chce pravdu, hled ji, v v ni, a kdy uv, d si okamit se na n podlet ze vech sil sv due, d brzk rozhodn in a tou teba vechno, ba i ivot pro ten in obtovat. Tito mladci na netst nechpou, e obtovat ivot je snad mezi vemi jinmi monostmi prv nejsnadnj ob, ale obtovat ku pkladu pt, est let bujarho mld namhavmu, tkmu studiu, vd, teba jen proto, aby lovk zdesateronsobil sv schopnosti pro slubu te pravd, tmu velkmu inu, kter si vyvolil a umnil vykonat - takov ob zas a zas naprosto pesahuje jejich sly. Aljoa zvolil jen opanou cestu ne vichni ostatn, ale zvolil ji se stejnou touhou po brzkm inu. Jakmile se vn rozmyslel a dospl k pesvden, e nesmrtelnost a Bh je, hned si pirozen ekl: "Chci t pro nesmrtelnost a kad kompromis odmtm." Prv tak, kdyby usoudil, e nesmrtelnost a Bh nen, dal by se hned k atheistm a socialistm (nebo socialismus nen jen dlnick otzka nebo otzka tak zvanho tvrtho stavu, nbr je to pedevm otzka atheismu, otzka soudobho ztlesnn atheismu, otzka babylnsk ve, stavn prv bez Boha, ne aby lid ze zem doshli nebe, ale aby nebe pivedli na zem). Aljoovi se zdlo dokonce podivn a nemon t stejn jako dosud. Je psno: "Chce-li dokonalm bti, vechno rozdej a poj, nsleduj mne." Aljoa si tedy ekl: "Nemohu msto , veho dt dva rubly a msto nsleduj m chodit jenom na mi." V jeho dtskch vzpomnkch snad utkvlo nco o naem kltee kam ho matka mon vozila do kostela. Snad mly svj inek i ikm paprsky zapadajcho slunce ped ikonou, ke kter ho zvedala jako posedl matka. Mon, e k nm tenkrt tak zamylen pijel, jen aby se podval, zda je tu vechno i jen ty dva rubly, a v kltee se setkal s tm starcem. Byl to jak jsem u ve uvedl, starec Zosima. Ale ml bych

tu povdt nkolik slov i o tom, co vbec starci v naich klterech jsou, a jen lituji, e se v t vci nectm dost pouen a jist. Pesto se pokusm v mlo slovech podat povechn vklad. Pedevm uvedu, e podle nzoru odbornk a lid pouench se objevili starci a starectv u ns, v naich ruskch klterech teprve nedvno, ani ne ped sto lety, kdeto na pravoslavnm vchod, zvl na Sinaji a Athosu exisstuje u mnohem dle ne tisc let. Tvrd se, e v pradvnch dobch tak u ns na Rusi starectv bvalo nebo aspo jist muselo bt, ale za pohrom, kter Rusko postihly za tatarsk nadvldy, za vnitnch zmatk a nsledkem peruen dvjch styk s vchodem po pdu Caihradu toto zzen pr u ns upadlo v zapomenut a starci vymeli. Koncem minulho stolet pak starectv v Rusku obnovil jeden z velkch asket (jak ho nazvali) Paisij Velikovskij se svmi uednky.Starci jsou vak i dodnes, tedy skoro po sto letech, jen ve velmi neetnch klterech a starectv bylo nkdy i skoropronsledovno jako v Rusku nevdan novota. Vzkvtalo u ns hlavn v proslulm osamlm kltee Kozelsk Optin. Nedovedu ci, kdy a kdo je zavedl do kltera u naeho msta, ale u se tam vystdali ti starci. Otec Zosima byl posledn z nich, i on vak u skoro umral slabost a nemocemi a nevdlo se ani, kdo by mohl nastoupit na jeho msto. Pro n klter, kter se do t doby nim zvl neproslavil, to byla dleit otzka: nebyly v nm chovny ostatky svatch ani zzran ikony, neml ani slavn tradice souvisc s naimi djinami, ani se nemohl odvolvat na hrdinsk iny a zsluhy o vlast Vynikl a proslul daleko iroko prv svmi starci,take se k nm hrnuly davy poutnk z celho Ruska, z konin vzdlench tisce verst, jen aby je vidli a slyeli. Co tedy je starec? Starec je lovk-k pijmajc vai dui a vai vli do sv due a do sv vle. Vyvolte-li si starce, odkte se sv vle a odevzdvte mu ji do plnho posluenstv, s plnm zapenm sama sebe. Kdo se takto zaslb, podstupuje dobrovoln jaksi novicit, krutou kolu ivota, protoe douf, e dlouhou kzn sm sebe peme, e sm sebe ovldne do t mry, aby skrze posluenstv trvajc cel ivot konen doshl pln svobody, to jest svobody od sebe samho, a e ujde osudu tch, kdo proili cel ivot, ale sebe v sob nenali. Toto zzen, to jest starectv, nevzniklo z teorie, nbr pochz na vchod z praxe, kter je v na dob u tiscilet. Povinnosti k starcovi jsou nco jinho ne obvykl poslunost, kter se i v naich ruskch klterech vdycky dala. Ode vech starcovch uednk se oekv vn zpov a neporuiteln svazek mezi svazujcm a svzanm. Vypravuje se napklad, e kdysi v pradvnch dobch kesanstv jeden takov "poslunk" nevykonal njakou povinnost, kterou mu starec uloil, odeel od nho z kltera a odebral se do jin zem, ze Srie do Egypta. Tam il dlouho zbonm ivotem, konaje velk skutky pro vru, a konen pro ni podstoupil muednickou smrt. Kdy pak crkev pohbvala jeho tlo a ctila ho u jako svatho, stalo se pi mi, e kdy dikon pronesl slova: "Katechumeni, odejdte," rakev s muednkovm tlem se nhle vznesla a byla vyvrena z chrmu. To se opakovalo tikrt. Teprve potom se knzi dozvdli, e tento svat trpitel poruil povinnost posluenstv a odeel od svho starce. Bez starcova rozheen mu proto pes jeho zbon skutky nemohlo bt odputno. Starec musel bt povoln, a teprve kdy ho posluenstv zprostil, mohl bt nebotk pohben. To je ovem jen star legenda, ale uvedu i nedvnou skutenou udlost: jeden mnich se v na dob uchlil na Athos a tuto svatyni, tento tich tulek si z hloubi due zamiloval. Tu mu vak jeho starec nadil, aby Athos opustil a odebral se nejdv do Jeruzalma poklonit se svatm mstm a pak zptky do Ruska, na Sever a na Sibi: "Tam je tv msto, a ne na Athosu." Zdrcen a zkormoucen mnich piel do Caihradu k ekumenickmu patriarchovi a prosil ho pnliv, aby ho zprostil posluenstv. Patriarcha mu vak odpovdl, e nejen on ve sv vysok hodnosti ho neme zprostit, ale e ani nikde jinde na svt nikdo nem ani neme mt moc, aby rozvzal posluenstv, kter starec uloil, krom onoho starce samho. Starectv je tedy nadno moc, kter je za jistch okolnost neomezen a nevyzpytateln. Prv proto bylo v mnoha naich klterech z potku vystaveno tm pronsledovn. Ale mezi prostm lidem si starci hned zskali velkou ctu.

Napklad k starcm naeho kltera proudili jak prost lid, tak i vynikajc osoby, aby jim padli k nohm, aby se vyzpovdali ze svch pochybnost, hch i bolest, aby si vydali radu a pouen. Kdy to vidli odprci starc, hlun si stovali mimo jin na to, e se svvoln a lehkomysln sniuje svtost zpovdi, akoliv se neustl zpovdn novice nebo laika starci nekon nijak jako svtost. Skonilo to tak, e starectv se udrelo a ponenhlu se v ruskch klterech upevuje. Snad je tak pravda, e vyzkouen a u tiscilet zbra, kter m slouit osvobozen lovka z otroctv, obrozen lovka k svobod a k mravnmu zdokonalen, me se stt zbran dvojsenou, kter msto pokory a dokonalho pemoen sebe samho leckoho pivede naopak k nejbeltj pe, tedy k okovm, a ne k svobod. Starci Zosimovi bylo asi ptaedest let, pochzel ze statksk rodiny, v ranm mld byl u vojska a slouil na Kavkaze jako ni dstojnk. Njak vlastnost jeho due bez pochyby na Aljou mohutn psobila. Aljoa bydlel pmo v jeho cele. Starec si ho velmi oblbil a dovolil mu, aby o nho peoval. Musme poznamenat, e a Aljoa tenkrt il v kltee, nebyl jet nijak vzn, sml odchzet, kam chtl, teba na cel dny, u jestlie nosil kutnu, bylo to dobrovoln, aby se v kltee neliil od ostatnch. Ale to se v, tak se mu to lbilo. Jeho mladistvou obraznost snad zaujala i moc a slva, kter jeho starce neustle obklopovala. Mnoho lid kalo o otci Zosimovi, e za ta dlouh lta, kdy k sob dovoloval pstup vem, kdo se pili vyzpovdat a touili po jeho rad a hojivm slovu, pojal do sv mysli tolik odhalen a zdrcench piznn, e nakonec nabyl neobyejn jasnozivosti a dovedl pak pouhm pohledem na neznmou tv nvtvnka sprvn odhadnout, pro piel, co potebuje, ba i jakho druhu je bolest, kter sou jeho svdom. Touto znalosti jeho tajemstv ho nkdy pekvapil, uvedl do rozpak, ba i podsil, jet ne pchoz vbec promluvil. Ale Aljoa zrove pozoroval, e mnoz, skoro vichni, kte jdou k starcovi po prv, aby s nm o samot promluvili, vstupuj se strachem a znepokojeni, ale odchzej astni a rozradostnni: i nejzachmuenj tv se vyjasn. Aljou nadmru pekvapovalo tak to, e starec nen nijak psn a v osobnm styku naopak skoro vdycky vesel. Mnii o nm kali, e lne obzvlt k velkm hnkm a zamiluje si nejvc toho, kter je nejhnj. Mezi mnichy se nali lid, kte ho a do konce jeho ivota nenvidli a zvidli mu, ale ubvalo jich a mleli, a mezi nimi bylo nkolik znmch a v kltee dleitch osob, jako na pklad jeden z nejstarch eholnk, velk asketa a zdrenlivec. Ale velk vtina byla u pece na stran starce Zosimy, a mnoho mnich ho dokonce z celho srdce vele a upmn milovalo; nkte mu byli oddni takka fanaticky. Ti pmo tvrdili, ostatn ne docela nahlas, e Zosima je svtec, e u se o tom ned pochybovat; mli za to, e brzy zeme, oekvali proto zzraky a byli pesvdeni, e pozstatky zesnulho starce zskaj klteru v nejbli budoucnosti velkou slvu. V zzranou starcovu moc vil bezvhradn i Aljoa, prv tak jako bezvhradn vil povsti o rakvi, kter vyletla z kostela. Vidl, jak mnoz poutnci, kte pili s nemocnmi dtmi nebo dosplmi prosit starce, aby na n vloil ruce a pomodlil se nad nimi, brzy se vraceli, nkte hned nazt, klesali ped nm na kolena a s plem mu dkovali za uzdraven svch nemocnch. Bylo-li to skuten uzdraven nebo jen pirozen zlepen ve vvoji nemoci, takovou otzku si Aljoa ani nekladl, protoe u pln vil v duchovou slu svho uitele a povaoval jeho slvu takka za svj vlastn triumf. Hlavn se mu vak zachvvalo srdce a cel jakoby zil, kdy starec vychzel k zstupu prostho lidu, kter na nho ekal u kltern brny. Tito poutnci se schzeli z celho Ruska, jen aby ho uvidli a dali si od nho poehnat. S plem mu padali k nohm, lbali mu je, lbali pdu, na kter stl, pli, eny k nmu zvedaly dti a pivdly posedl. Starec s nimi pohovoil, krtce se nad nimi pomodlil, poehnal jim a propustil je. V posledn dob bval po zchvatech nemoci tak zeslbl, e byl st sto vyjt z cely, a poutnci museli nkdy ekat v kltee cel dny, ne se objevil. Aljoa se v duchu ani neptal, pro ho maj tak rdi, pro mu padaj k nohm a pl pohnutm, sotva zahldnou jeho tv. Vdy chpal dobe, e pro pokornou

dui prostho ruskho lovka, umuenou lopotou a smutkem, hlavn vak ustavinou nespravedlnost a ustavinm hchem - jak vlastnm, tak i obecnm - nen mocnj touhy ani tchy ne nalzt svatyni nebo svtce, padnout ped nm a klant se mu: "Teba je v ns hch, nepravda a pokuen, pece ije kdesi na svt nkdo svat a vy, kdo m pravdu a zn pravdu. Pravda tedy na svt neumr, pijde tedy jednou i k nm a ujme se vldy na celm svt, jak je slbeno." Aljoa vdl, e prv takto lid ct a ba i hovo, a chpal to. Ale mimo to stejn jako ti plac mui a jejich nemocn eny, zvedajc dti k starcovi, nijak nepochyboval, e starec je prv onen svat, onen strce bo pravdy, za kterho jej lid povauje. A pesvden, e starec po smrti zsk klteru nehynouc slvu, bylo u Aljoi snad i pevnj ne u kohokoli jinho v celm kltee. V posledn dob se v jeho srdci vbec stle prudeji rozhovalo jaksi hlubok plamenn naden. Nijak ho nezarelo, e starec ped nm stoj pece jen ojedinle: "To nevad. Je svat, jeho srdce chov tajemstv obrody pro vechny, onu slu, kter konen nastol na zemi pravdu, a vichni budou svat, budou se navzjem milovat a nebude bohatch ani chudch, povench ani ponench, ale vichni budou jako dtky bo a pijde prav krlovstv Kristovo." O tom snilo Aljoovo srdce Zd se, e na Aljou psobil mocnm dojmem pjezd jeho i mu bratr, kter do t doby vbec neznal. S bratrem Dmitrijem Fjodoroviem se sblil rychleji a dvrnji, a pijel pozdji, ne se svm druhm vlastnm bratrem Ivanem Fjodoroviem. Stran se o bratra Ivana zajmal, ten vak bydlel doma u dva msce a vidli se sice dost asto, ale pod jet nijak nezdvrnli. Aljoa byl sm mlenliv, jako by na nco ekal, jako by se za nco stydl, a Ivan, a na sob Aljoa zpotku ctval jeho dlouh zvdav pohledy, brzy na nho patrn vbec zapomnl. Aljoa to pozoroval s jistm nepokojem. Bratrovu lhostejnost si vysvtloval rozdlem jejich vku a hlavn vzdlnm. Ale napadalo mu i nco jinho: tak mal zjem o nho pochz u Ivana snad i z neho, o em Aljoa vbec nev. Pod mu njak pipadalo, e Ivan je zamstnn msi vnitnm a dleitm, e m k njakmu cli, mon velmi tce dosaitelnmu, take nem na Aljou pomylen, a to je snad jedin pina, pro se na nho dv roztrit. Uvaoval tak, nen-li to njak pohrdn, kter k nmu ct uen atheista jako k hloupinkmu novicovi. Vdl bezpen, e Ivan atheista je. Takovm pohrdnm, jestlie tu bylo, nemohl se Aljoa ctit uraen, ale pesto s jakmsi znepokojenm naptm, jemu sm nerozuml, ekal, kdy se Ivan rozhodne piblit se k nmu. Bratr Dmitrij Fjodorovi mluvil o Ivanovi s hlubokou ctou a njak zvl proctn. Prv od nho se Aljoa dozvdl dopodrobna o dleit zleitosti, kter v posledn dob spojila oba star bratry pozoruhodnm a dvrnm svazkem. Dmitrijovy naden sudky o bratru Ivanovi byly Aljoovi tm npadnj, e Dmitrij byl ve srovnn s Ivanem skoro pln nevzdlan a oba byli jako osobnosti i povahy pkladem tak vraznch protiklad, e by se snad dva sob mn podobn lid nedali ani vymyslet. V t dob pak dolo v starcov cele k setkn nebo sprvnji eeno k rodinn schzce vech len tto nesourod rodiny. Schzka mla pro Aljou velk vznam. Zminka, pod n se konala, byla ve skutenosti nepravdiv. Neshody Dmitrije Fjodorovie s jeho otcem Fjodorem Pavloviem ve vci ddictv a majetkovho vypodn doshly tenkrt nejvyho stupn. Vzjemn vztah se piostil a stal se nesnesitelnm. Fjodor Pavlovi myslm prvn a snad jen v ertu piel s npadem, aby se vichni seli v cele starce Zosimy, a i kdy nepouij pmo jeho prostednictv, aby se tam pece jen njak slunji dohodli, protoe starcovo dstojenstv a jeho osobnost by na n snad psobily ukzujcm a smlivm vlivem. Dmitrij Fjodorovi,

jen u nho nikdy nebyl ani ho nevidl, ovem usoudil, e ho chtj starcem njak zastrait, ale protoe si sm v duchu vytal mnoho zvl prudkch vpad, kterch se v posledn dob pi sporu s otcem dopustil, nvrh pijal. Mimochodem poznamenvm, e nebydlel v otcov dom jako Ivan Fjodorovi, nbr zvl, na druhm konci msta. V t dob u ns nhodou pobval Petr Alexandrovi Miusov a prv on se npadu Fjodora Pavlovie zvl chopil. Tento liberl ze tyictch a padestch let, volnomylenk a atheista projevoval o tuto vc mimodn zjem - snad z dlouh chvle, snad i z lehkomysln touhy po zbav. Najednou se mu zachtlo podvat se na klter a na svatho. Protoe jeho star spory s klterem pokraovaly a proces o hranice jejich pozemk a o njak prvo kcen a rybolovu se stle jet vlekl, hned toho vyuil a prohlsil, e by rd pojednal s otcem pevorem, nedaj-li se jejich spory njak vydit dohodou. Hostovi chovajcmu tak dobr mysly mohou pece mnii vnovat vt pozornost a ohledy ne nkomu kdo pijde z pouh zvdavosti. V souvislosti s tmito vahami se mu tak podailo vyvolat v kltee jaksi ntlak na nemocnho starce jen v posledn dob u skoro vbec nevychzel z cely a pro nemoc odmtal i obyejn nvtvy. Skonilo to tak, e starec svolil a den byl uren. "Kdo m ustanovil abych mezi nimi rozhodoval?" ekl jen s smvem Aljoovi. Kdy se Aljoa o schzce dozvdl, velmi se znepokojil. Me-li nkdo z tch hateivch spornch stran brt nastvajc schzku vn, je to bezpochyby jenom bratr Dmitrij, kdeto vichni ostatn pijedou s lehkovnmi mysly, pro starce snad i urlivmi - to bylo Aljoovi zejm. Bratr Ivan a Miusov se zastn ze zvdavosti, mon z velmi hrub zvdavosti, a otec, snad jen aby zahrl njak akovsk vstup. Ba, Aljoa sice mlel, ale svho otce znal u dost dobe a zevrubn. Opakuji, e ten hoch vbec nebyl tak jednoduch, jak se vichni domnvali. ekal na stanoven den s trapnmi pocity. Nen pochyby, e mu velmi leelo na srdci, aby vechny ty rodinn neshody njak pestaly. Nejvc mu vak pesto zleelo na starcovi: chvl se o nho a o jeho slvu ml strach, e ho budou uret, zejmna se bl jemnho, zdvoilho posmchu Miusova a zvysoka pronench nznak uenho Ivana, tak iv si to vechno pedstavoval. Chtl se dokonce odvit starce varovat a povdt mu nco o oekvanch nvtvncch, ale rozmyslel se a neekl nic. V pedveer urenho dne jen vzkzal bratu Dmitrijovi po jednom znmm, e ho m velmi rd a e ek splnn toho, co slbil. Dmitrij se zamyslel, protoe si nemohl na dn slib Aljoovi vzpomenout, a odpovdl mu dopisem, e se bude ze vech sil brnit, kad nzkost, ale a si starce i bratra Ivana hluboce v, je pr pesvden, e tu b o njakou lku nebo o nedstojnou komedii. Nicmn si radi ukousnu jazyk, ne bych poruil nleitou ctu k svatmu mui, kterho si tolik v, zakonil Dmitrij svj krtk dopis. Aljou jm valn neuklidnil. KNIHA DRUH NEVHODN SHROMDN I Pijeli do kltera Byl krsn, tepl a jasn den koncem srpna.Schzka se starcem byla ujednna asi na pl dvanctou, hned po velk mi Ale nai host na mi nezavtali a pili zrovna jen knze svlkat. Pijeli ve dvou vozech. V prvnm, elegantnm lehkm koe, taenm prem drahch kon, pijel Petr Alexandrovi Miusov se svm vzdlenm pbuznm, asi dvacetiletm mladkem Petrem Fomiem Kalganovem. Tento mladk se chystal studovat na universit a Miusov, u nho z njakho dvodu zatm il, ho lkal, aby s nm odjel za hranice do Curychu nebo do Jeny a vystudoval tam. Mladk se jet nerozhodl. Byl zamylen a njak roztrit. Obliej ml pjemn, vypadal siln a byl dost velk. V jeho pohledu se nkdy objevila podivn strnulost: dovedl se jako vichni roztrit lid obas na nkoho dlouho upen dvat, ale vbec ho nevidl. Byl mlomluvn a trochu nemotorn, ale stvalo

se - ostatn jen kdy byl s nkm mezi tyma oima -, e ml najednou plno e, vzletu a smchu, tebae se smval bh v emu. Jeho oiven propukalo rychle a nhle,a prv tak se ztrcelo. Oblkal se vdycky pkn, ba vybran; ml u njak vlastn majetek a ekal jet mnohem vt.Aljoou byli ptel. Fjodor Pavlovi a jeho syn Ivan Fjodorovi se dostavili ve velmi sel, roztesen, ale prostrann najat droce s prem edoplavch starch kon, zstvajcch znan pozadu za korem Miusovovm. Dmitrij Fjodorovi byl u den ped tm zpraven, kdy se schzka kon, ale njak se opozdil. Nvtvnci nechali kory v hostinci ped klterem a proli kltern brnou pky. Krom Fjodora Pavlovie ostatn ti podle veho jet nikdy klter nevidli a Miusov snad njakch ticet let nebyl ani v kostele. Rozhlel se dost zvdav a zrove s jistou strojenou nenucenost. Ale krom kostelnch a hospodskch budov, celkem docela obyejnch, nic uvnit kltera neupoutalo jeho pozornost. Z kostela vychzeli s epicemi v rukou a kiujce se posledn vc. Mezi prostm lidem bylo vidt i nvtvnky z vy spolenosti, dv ti dmy a jednoho velmi starho generla; vichni byli ubytovni v hostinci. Nae hosty hned obklopili ebrci, ale nikdo jim nic nedal. Jen Petrua Kalganov uchvtan vythl z tobolky desetikopejku, bhvpro upadl do rozpak, honem ji stril jedn ensk a vyrazil ze sebe: "Rozdlte si to!" Nikdo z ostatnch na to nic neekl, take neml pro bt v rozpacch. Ale kdy si toho viml, zastydl se jet vc. Jedno bylo divn: vlastn by je ml nkdo ekat a snad i njak uvtat, vdy jeden z nich nedvno vnoval klteru tisc rubl, druh zas je velmi bohat statk a tak kajc vysoce vzdlan lovk, na kterm cel klter do jist mry zvis stran rybolovu, uv-li se obrat, jak me nastat v procesu. A pesto tu dn pedstavitel kltera nen. Miusov se roztrit dval na nhrobn desky kolem kostela a chtl prohodit, e to asi pijde hezky draho, dt se pochovat na tak svatm mst, ale neekl nakonec nic: pouh liberln ironie se v nm mnila u skoro v hnv. "Tak koho se tu lovk, k sakru, m zeptat, v tom blzinci. To se mus rozhodnout, protoe as utk." ekl najednou jakoby pro sebe. Nhle k nim pistoupil njak star, trochu pleat pn v irokm letnm plti a se slaounkm pohledem. Nadzvedl klobouk a medovm hlskem se vem spolen pedstavil jako statk Maximov z Tulsk gubernie. Hned projevil zjem o rozpaky naich pocestnch. "Starec Zosima ije v poustevnch, v docela uzavench poustevnch, asi tyi sta krok od kltera, pes lesk, pes lesk." "To j prosm vm, e pes lesk," odpovdl Fjodor Pavlovi, "ale cestu si dobe nepamatujeme, dlouho jsme tu nebyli." "Touhle brnou a rovn leskem leskem. Pojme. Rate j musm sm j sm Semhle, sem." Vylil brnou a dali se lesem. Statk Maximov, asi edestilet mu, ne e by el, ale sp bel podle nich a vechny si je prohlel s keovitou, znan nevhodnou zvdavost. Pohled ml njak vytetn. "Vte, my jdeme k tomu starci ve sv zleitosti," poznamenal psn Miusov, "mme u t osobnosti abych tak ekl slbenou audienci a proto jsme vm sice vdn, e jste nm ukzal cestu, ale nezveme vs, abyste k nmu el s nmi." ,,J tam byl j u tam byl. Un chevalier parfait!" a statk luskl pochvaln prsty. ..Kdo je chevalier?" zeptal se Miusov. Starec, ukvl starec, starec. est a slva klteru! Zosima to je takov starec. Jeho zmatenou e peruil mal, velmi bled a vyzbl mnek s mniskou epic, kter pocestn dohnal. Fjopdor Pavlovi a Miusov se zastavili. Mnich se nadmru zdvoile, takka po ps uklonil a ekl:"Otec pevor vs vechny uctiv pros, pnov, abyste u nho po nvtv v poustevnch pojedli. V jednu hodinu, ne pozdji. A vs tak." obrtil se k Maximovu. "Rozhodn pijdu" zvolal Fjodor Pavlovi, nadmru poten pozvnm,"dozajista. Vte, my vichni dali slovo, e se tu budeme slun chovat." A co vy, Pete Alexandrovii, rte taky ?""To bych prosil e ano! Pro bych sem jinak jezdil, ne abych poznal vechny ty zdej zvyky. Jen jedno mi dl starost, toti e jsme tu te sami, Fjodore Pavlovii..." ,,Ano, po Dmitriji Fjodoroviovi nen jet ani pamtky.",,Taky by bylo znamenit, kdyby vbec nepiel. Myslte, e je mi ta vae tahanice pjemn, jet k tomu s vmi jako ndavkem ? Tak k obdu pijdeme, vyidte otci pevorovi n dk," obrtil se k mnkovi. "Mm uloeno zavst vs a k starcovi," odpovdl mnich.

,,Kdy je to tak, pjdu k otci pevorovi, j zatm pjdu rovnou k otci pevorovi," zavadronil statk Maximov. "Otec pevor je v tto chvli zamstnn, ale jak je vm libo" nerozhodn upozornil mnich. "Neobyejn dotrn ddous," poznamenal nahlas Miusov, kdy se Maximov rozbhl zptky ke klteru. "Je podobn von Sohnovi," ekl najednou Fjodor Pavlovi. "Nic jinho nevte. mpak je podobn von Sohnovi? Vidl jste vbec von Sohna ?" "Vidl jsem jeho fotografii. I kdy ne obliejem, je mu podobn nm nevysvtlitelnm. Dokonal druh exempl von Sohna. To j hned poznm podle toho, jak se tv." "Tak dobe; jste v tom znalcem. Ale poslyte, Fjodore Pavlovii, ped chvl jste se ril zmnit, e jsme si slbili chovat se jak se pat, pamatujete se ? km vm, nezapomnejte na to. Zanete-li se svmi akovinami, nestrpm, aby m tu stavli vm na roven." Vidte, jak je," obrtil se k mnichovi, "a se s nm bojm jt k slunm lidem." Na mnkovch bledch, bezkrevnch rtech se objevil jemn mlenliv smv, svm zpsobem trochu zchytral. Ale neekl nic a bylo a dost zejm, e zachoval mlen ze sebe-cty. Miusov se zakabonil jet vc. "E, hrom do nich do vech, je to jenom za stalet vytben vnj forma, ale v podstat arlatnstv a nesmysl!" mihlo se mu hlavou. "Tady jsou poustevny, jsme na mst" zvolal Fjodor Pavlovi. "Ohrada a brna jsou zaven." Zaal se ze iroka kiovat ped svatmi, namalovanmi po stranch brny a nad n. "Jin klter, jin ehole," prohodil. "Sem do pousteven se uchlilo ptadvacet zbonch mu, dvaj se na sebe a jed zel. A tou brnou nevejde jedin ena, to je zvl pozoruhodn. A opravdu to tak je. Ale neslyel jsem, e starce pijm taky dmy ?" zeptal se najednou mnka. "eny z lidu tu jsou i te, tamhle u pavlky, le tam a ekaj. A pro dmy z vyho stavu jsou na t pavlai, ale mimo ohradu, upraveny dva pokojky, tamta okna; starec tam chodv, kdy je zdrv, vnitnm prchodem, tedy zas tak za ohradu I dnes tu ek jedna charkovsk statkka se svou ochrnutou dcerou, pan Chochlakovov. Asi slbil, e k nim pijde, tebas v posledn dob tak zeslbl, e u se st me ukzat i lidu.""Tak pece jen si udlali v poustevnch zadn dvka k panikm.Nemyslete si, ctihodn ote, e j nco tento, to j jenom tak. Vte, na Athos, jestli jste o tom slyel, tam jsou nejen zakzny ensk nvtvy, ale nesmj tam vbec tvorov enskho pohlav, tedy ani slepiky, krty, jalvky.""Fjodore Pavlovii, j se vrtm, nechm vs tu samotnho a beze mne vs odsud vyvedou, to vm pedpovdm!"Co proti mn mte?, Pete Alexandrovii? Jen se podvejte zvolal najednou a veel do ohrady, "v jakm rovm dol tu ij."A opravdu, re tam sice te nebyly, ale plno vzcnch a krsnch podzimnch kvtin vude, kde se jen daly naszet.Pstovali je patrn zkuen ruce. Zhony se thly kolem kostela i mezi hroby. Tak devn, pstekem opaten pzemn domek se starcovou celou byl obklopen kvtinami."Bylo to taky za pedelho starceVarsonofije? Ten pr krsu neml rd, vyskakoval a bil hol i osoby dmskho pohlav,"zeptal se Fjodor Pavlovi, kdy vystupoval na zpra. "Staec Varsonofij se skuten nkdy zdl jako pomaten, ale k se tak mnoho hloupost. Hol nikdy nikoho nebil," odpovdl mnek. "Ted" mjte chvilinku strpen, pnov, ohlsm vs." "Fjodore Pavlovii, naposledy, nae podmnka, slyte?Chovejte se slun, sic vm to oplatm," stail jet zabruet Miusov. Naprosto nechpu, pro se tolik rozilujete," posmn namtl Fjodor Pavlovi, "snad se nebojte svch hk? On pr vyte z oi, co m kdo na svdom. A e vm tolik zle na jejich mnn, vm, takovmu Paanovi a pokrokovmu pnovi, to m tedy opravdu pekvapuje!" Ale Miusov u neml as odpovdt na tento sarkasmus, protoe byli vyzvni, aby li dl. Miusov veel ponkud podrdn. "Jak se znm, jsem rozzloben, budu se hdat. Zanu se rozilovat - a snm sebe i mylenku," mihlo se mu hlavou.

II Star aek Vstoupili do pokoje skoro souasn se starcem, jen piel ze sv komrky, jakmile se objevili. V cele u pedtm na starce ekali dva eholn knzi z pousteven; jeden z nich byl otec knihovnk a druh otec Paisij, lovk nemocn, a ne star, a jak se o nm kalo, velmi uen. Krom toho stl v kout mladk (zstal tam i celou dobu potom) v civilnm kabt, na pohled asi dvacetilet, seminarista a budouc theolog, z njakho dvodu chrnnec kltera a mnich. Byl dost velk, ml sv obliej s irokmi lcnmi kostmi a jeho uzounk hnd oi se dvaly byste a pozorn. Tvil se naprosto uctiv, ale bez nevhodn podlzavosti. Hosty ani neuvtal poklonou, nepokldaje se za osobu jim rovnou, nbr podzenou a zvislou. Starec Zosima piel v prvodu novice a Aljoi. dov knzi vstali a pozdravili ho hlubokou poklonou, a se prsty dotkli zem, pokiovali se a polbili mu ruku. Starec jim poehnal, stejn hluboce se kadmu uklonil, dotkaje se prsty zem, a vydal si i jejich poehnn. Cel ten obad se konal velmi vn, naprosto ne jako njak kadodenn zvyklost, nbr takka s citem. Ale Miusovu pipadalo, e se to vechno dl jen pro dojem. Stl v ele skupiny, se kterou piel, a byl by ml - jet vera veer o tom dokonce uvaoval - nehled k njakmu pesvden a z pouh zdvoilosti pistoupit a dt si aspo od starce poehnat (protoe je to tu zvykem), kdy u by mu nepolbil ruku. Ale jak vidl u eholnch knzi vechno to klann a obadn lbn, v jedinm okamiku sv rozhodnut zmnil: dstojn a vn se dost hluboko po spoleensku uklonil a odstoupil zas k idli. Pesn stejn si ponal Fjodor Pavlovi, pitvoil se tentokrt po Miusovovi jako opice. Ivan Fjodorovi se uklonil velmi vn a uctiv, ale tak s rukama podle tla a Kalganov upadl do takovch rozpak, e nepozdravil vbec. Starec svsil ruku, kterou u zvedal k ehnn, jet jednou se jim poklonil a podal vechny, aby se posadili. Aljoovy tve se zardly; stydl se. Jeho zl pedtuchy se splovaly. Starec si sedl na velmi staromdn mahagonovou, k alounnou pohoveku a hosty krom eholnch kn umstil u protj stny do jedn ady na tyech, tak mahagonovch keslech potaench ernou, hodn prodenou k. eholn kn se posadili po stranch, jeden u dve, druh u okna. Seminarista, Aljoa a novic zstali stt. Cel pokoj byl velmi tsn a vypadal njak zale. Vci a nbytek byly hrub, chudobn a jen ty nejnutnj. Na okn dva kvtine a v kout mnoho ikon, z nich jedna npadn velk, pedstavovala Matku bo a pochzela z doby dvno ped rozkolem. Ped n hoela lampika. Vedle visely dv dal ikony, zc kovovou vzdobou, dle figurky andl, porcelnov velikonon vajka, katolick slonovinov krucifix a objmajc jej Mater dolorosa a nkolik evropskch rytin, provedench podle obraz italskch mistr z minulch stolet. Od tchto krsnch a cennch rytinovch reprodukc se npadn odrelo nkolik docela prostonrodnch ruskch barvotisk svtc, biskup apod., jak se prodvaj za nkolik kopejek na kadm naem trhu. Na jinch stnch visely litografick podobizny soudobch i zemelch crkevnch hodnost. Miusov letmo obhldl celou tu bezduchou vzdobu a zkoumav se zadval na starce. Svch nzor si cenil a ta slabstka u nho byla jist omluviteln, mme-li na zeteli, e mu bylo u padest, e tedy doshl vku, kdy rozumn, hospodsky zajitn a svta znal lovk vdycky zane brt sm sebe vnji, nkdy i proti sv vli.Starec se mu nelbil hned od prvn chvle. V jeho oblieji bylo skuten cosi, co by se nelbilo i mnoha jinm lidem ne Miusovu. Byl to pomen, shrben lovek s npadn slabma nohama, teprve ptaedestilet, ale nemoc zpsobila, e vypadal mnohem star, aspo o njakch deset let. Obliej ml hodn vyhubl a cel poset drobnmi vrskami, hlavn kolem o. Oi byly mal, jasn, bystr a ziv, trochu jako dva zc body. edivch vlas mu zstalo poskrovnu jen na skrnch, koz bradku ml kratikou a iounkou, asto se usmvajc rty tenk jako dva provzky. Jeho nos nebyl dlouh, ale piat jako pta zobek. "Podle vech

znmek zl a malichern pyn duika," mihlo se Miusovu hlavou. Byl se sebou vbec velmi nespokojen. Bit hodin pomohlo zat rozmluvu. Mal lacin nstnn hodiny se zvami rychle odbily dvanctou. "Zrovna sprvn as," zvolal Fjodor Pavlovi, "a mj syn Dmitrij tu pod jet nen. Omlouvm se za nho, posvtn starce! (Aljoa sebou nad tm ,posvtnm starcem cel a trhl.) J sm jsem vdycky na minutku pesn a pamatuji, e dochvilnost je zdvoilost krl." "Ale vy snad pece nejste krl," hned se nepemohl Miusov. "To je pravda, krl nejsem. Pomyslete si, Pete Alexandrovii, e jsem to i sm vdl, na mou dui! A vdycky eknu nco tak nevhod! Vae Dstojnosti!" zvolal s nhlm pathosem: "Vidte ped sebou uinnho aka! Tak se vm pedstavuji. Je to bohuel mj star zvyk! A e nkdy vanm nevhod, to j dlm s dobrm myslem, s tm myslem, abych lidi rozesml a pobavil. To se pece mus, ne ? Ped njakmi sedmi lety jsem pijel do takovho bdnho msteka, ml jsem tam obchdky a zanal jsem s njakmi kupci spolen podnik. Tak jdeme k ispravnikovi, protoe jsme ho museli o leccos podat a pozvat na obd. Pijde ispravnik, velk, tlust, svtlovlas, zamraen - to jsou na takov vci ti nejnebezpenj, mvaj pote s jtry. J rovnou k nmu, a vte, s takovou nenucenost lovka znalho svta povdm: ,Pane ispravniku, prosm vs, bute abych tak ekl nam Npravnkem!' a on na to: Jakm Npravnkem ?' J u hned v tu chvilku vidm, e to nevychz, ispravnik tam stoj vn a nasupen, tak povdm: ,To j jenom ertem, aby bylo veseleji, protoe pan Npravnk je pece n slavn rusk dirigent a my prv potebujeme taky jakhosi dirigenta, aby v naem podniku vldla harmonie. Tak jsem to pece vysvtlil a pirovnal docela rozumn, ne? ,Promite,povd, ,j jsem ispravnik a dn vtipy na svj titul netrpm. Obrt se a jde pry. J za nm volm : ,Ano, ano, jste ispravnik, a ne Npravnk!" - "Ne,"povd ,kdy jste to ekl, tak jsem tedy Npravnk A pedstavte si, nae zleitost se pokazila! To j vdycky, pokad to tak vyvedu, e si ze sam pvtivosti ukodm! Jednou, u je to mnoho let, povdm jednomu dleitmu pnovi:"Vae manelka si prosm nikoho nepust k tlu,"mnil jsem to ve smyslu poestnosti, tedy mravn psnosti a on na to najednou: ,Copak jste to zkouel?' J jsem se neudrel,ekl jsem si, e budu pvtiv, tak povdm:"Ano prosm zkouel. Ten vm mi tenkrt dal. Ale to u je dvno take u lovku nen hanba o tom mluvit; vn si takhle kodm!" Dlte to i te znechucen zabruel Miusov. Starec si mlky prohlel jednoho i druhho. Ale jdte. Pomyslete si, e i to jsem vdl, Pete Alexandrovii , a vte tuil jsem e to dlm, sotva jsem zaal mluvit, vte tuil jsem dokonce, e m za to pokrte. Kdy j vidm, e se mi ert neda, Vae Dstojnosti, v tu chvilku se mi zanou ob tve lepit k dolnm dsnm, je to jako takov ke, to mm u od mld, kdy jsem bval u lechtic pivnkem a tm se ivil. Jsem komediant od kosti, od narozen hotov pomatenec, Vae Dstojnosti; teba se ve mn usadil takov zl duch, ostatn menho kalibru, protoe bt nco lepho, vybral by si jin bydlen. Ale u vs, ne, PeteAlexandrovii u vs to taky za moc nestoj. Zato vm,v boha vm Teprve v posledn dob jsem zapochyboval, ale te sedm a oekvm velk slova. Jsem jako filosof Diderot Vae Dstojnosti. Snad to vte, pesvat ote, jak za carevny Kateiny filosof Diderot piel k metropolitovi Platonovi. Vejde a rovnou spust: "Bh nen.' Na to velk arcipast zvedne prst a odpov: ,k blzen v srdci svm: Nen boha. Filosof mu hned padne k nohm: ,Vm, ki, ,a chci bt poktn." "Tak ho hned na mst poktili. Knna Dakovov mu byla kmotrou a Poomkin kmotrem." "Fjodore Pavlovii, to je nesnesiteln! Vte pece sm, e mluvte nesmysly a e ta hloup anekdota je le, na tedy tu komedii?" promluvil chvjcm se hlasem Miusov; docela u zanechal pemhn. "Cel ivot jsem tuil, e je to le!" unesen zvolal Fjodor Pavlovic. "Pnov, te vm zato povm istou pravdu. Velk starce! Odpuste, to posledn o Diderotov ktu jsem si te pibsnil, zrovna v tu chvilku, jak jsem mluvil, a pedtm mi to nikdy ani nenapadlo. Pibsnil jsem to pro vt pikantnost. Proto tedy ta komedie, Pete

Alexandrovii, to abych byl pjemnj. Ostatn nkdy ani sm nevm pro. A co se te Diderota, j to ,k blzen' slyel u za svch mladch let bhvkolikrt od zdejch statk, kdy jsem u nich il; taky jsem to slyel od va tetinky, Pete Alexandrovii, od Mavry Fomininy. Oni jsou vichni dodnes pesvdeni, e se bezbon Diderot piel k metropolitovi Platonovi pt o Boha." Miusov vstal. Ztratil nejen trplivost, ale skoro i sebevldu. Zuil a uvdomoval si, e se tm sm zesmuje. V cele se skuten dlo nco neslchanho. Snad u tyicet nebo padest let tam i za dvjch starc chodili nvtvnci, ale vdycky dvali najevo jen opravdovou ctu. Vchzeje do cely, skoro kad ctil, e se mu prokazuje velk milost. Mnoz poklekali a zstvali kleet po celou dobu nvtvy. Mnoho vych nebo tak velmi uench osob, ba i nkte proti-crkevn smlejc lid, kte pichzeli ze zvdavosti nebo z jinho dvodu, a vstupovali s ostatnmi nebo mli rozmluvu o samot, vichni do jednoho si kladli za nejpednj povinnost chovat se po celou dobu nvtvy naprosto uctiv a etrn. Dbali toho tm sp, e se zde nic neplatilo: byla tu jen na jedn stran lska a milost, na druh pak kajcnost a touha nalzt odpov na njakou tkou duchovou otzku nebo pekonat zlou chvli v ivot vlastnho srdce. Neekan akovsk prmy Fjodora Pavlovie, projevujc nectu k mstu, kde byl, vyvolaly proto u ostatnch nvtvnk nebo aspo u nkterch z nich rozpaky a div. eholn knzi se sice tvili stle stejn, ale vykvali vn a pozorn, co ekne starec, a podle veho se u chtli zvednout jako Miusov. Aljoovi bylo do ple a stl se svenou hlavou. Nejpodivnj mu pipadalo, e jeho bratr Ivan Fjodorovi, na kterho jedin spolhal, protoe jen on ml na otce takov vliv, e by ho mohl zarazit, sedl te se sklopenma oima docela nehybn ve svm kesle a patrn i s jakmsi zvdavm zjmem ekal, jak to vechno dopadne, jako by s tm neml nic spolenho. Na seminaristu Rakitina, tak svho dobrho znmho a skoro dvrnho ptele, se Aljoa nemohl ani podvat, protoe znal jeho mylenky (a je znal v celm kltee jen on). "Promite mi..." oslovil Miusov starce, "zd-li se vm snad, e mm ast na tomto nedstojnm ertu. Chybil jsem, kdy jsem se domnval, e i takov lovk jako Fjodor Pavlovi se bude snait pi nvtv u tak ctyhodn osoby pochopit sv povinnosti. Netuil jsem, e se budu muset omlouvat prv proto, e jsem piel s nm." Petr Alexandrovi nedomluvil a v nejvtch rozpacch u chtl odejt. "Upokojte se prosm," zvedl se pojednou starec, postavil se na vetch nohy, vzal Petra Alexandrovie za ob ruce a posadil ho zas do kesla. "Bute prosm klidn. Zvl vs prosm, abyste byl mm hostem," pak se uklonil, obrtil se a usedl znova na svou pohoveku. "Velk starce, vyslovte se, urm vs svou ivost nebo ne ?" volal nhle Fjodor Pavlovi a chopil se obma rukama opradla kesla, jako by se chystal vyskoit, dostane-li nepznivou odpov." "Vs tak snan prosm, abyste se upokojil a neostchal se ," drazn ho vyzval starec. "Neostchejte se, bute pln jako doma. Hlavn se sm ped sebou tolik nestyte, protoe jen z toho to vechno je." ,,pln jako doma? Tedy v pirozen podob? , to je toho, pli mnoho, ale s pohnutm pijmm! Vte, blahoslaven ote, v pirozen podob si m nedejte, to neriskujte, do pirozen podoby se nedostanu ani sm. Upozoruju na to, abych vs varoval. Nu, a vechno ostatn je dosud skryto v neznmu, a by m leckdo rd oernil. To km na vai adresu Pete Alexandrovii, ale vm, pesvat bytosti, mohu vyslovit jen sv naden!" Vstal, pozvedl ruce a zvolal: "Poehnan ivot, kter t nosil, a prsy, kter t kojily, obzvlt prsy! Svmi slovy, abych se sm ped sebou tolik nestydl, protoe jen z toho to vechno je, tmi slovy jste m jakoby naveskrz pronikl a uvnit peetl. Vdycky mi pod pipad, kdy pijdu mezi lidi, e jsem ze vech nejhnusnj a e m vichni maj za aka, a tak si eknu, dobr, budu tedy opravdu dlat aka a vaeho soudu se nebojm, protoe jste vichni do jednoho hnusnj ne j! A proto jsem tedy akem, akem ze studu, velk starce, ze studu. dm jedin z podezvavosti. Kdybych si jen byl jist, kdy nkam jdu, e m budou vichni hned mt za nramn milho a rozumnho chlapka - mj ty Boe! - jak hodn lovk by ze mne hned byl! Uiteli," padl najednou na kolena, ,,co mm dlat, abych zskal ivot vn ?" I te se dalo

tko posoudit, zda ertuje neboje skuten tak dojat. Starec na nho pohldl a s smvem odpovdl: "Dvno vte sm, co mte dlat, rozumu mte dost: neoddvejte se opilstv, bute umrnn v ei, neoddvejte se tlesnmu chti ani zboovn penz a zavete sv vepy. Nemete-li vechny, zavete aspo dva ti. Ale hlavn nelete, to je nejdleitj." "Mnte tm toho Diderota?" "Ne, nco jinho ne Diderota. Nelete hlavn sm sob. Kdo sm sob le a poslouch vlastn le, dochz k tomu, e u dnou pravdu ani v sob, ani kolem sebe nerozeznv, a tm upad do necty k sob i jinm. Nem-li vak k nikomu ctu, pestv milovat, a aby se bez lsky zamstnal a pobavil, oddv se vnm a hrubm poitkm, a kles ve svch neestech do pln zveckosti. To vechno pochz z neustl li jak jinm, tak i sob. Kdo le sm sob, me se tak nejsp urazit. Vdy nkdy je velmi pjemn bt uraen, nen-li pravda ? A pece takov lovk v, e ho nikdo neurazil, e si urku jen sm vymyslel, pro pknj a malebnj dojem vylhal, nco zveliil, chytil se njakho slova a udlal z komra velblouda - vechno to dobe v, a pece se uraz, pjemn a s velkm poitkem se uraz, a tm pak dojde i ke skuten nenvisti. Ale vstate, posate se, prosm vs, vdy to jsou tak vechno nepravdiv pzy." "Blahoslaven mui! Dovolte, abych vm polbil ruku," piskoil Fjodor Pavlovi a rychle vtiskl na starcovu vyhublou ruku mlaskav polibek. "Ba prv, ano, je pjemn bt uraen. To jste ekl tak pkn, e jsem nco takovho jet neslyel. Ba prv, ano, j jsem se opravdu cel ivot urel pro poitek, z estetick zliby, protoe bt uraen je leckdy nejenom pjemn, ale i lbiv. Na to jste zapomnl, velk stare,lbiv! To si musm zapsat do notesu. A lhal jsem, cel ivot jsem lhal, kad den a kadou hodinu. Jsem vpravd le a otec li Vlastn otec li asi ne, to j si pod pletu citty, teba tedy syn li, vak to sta. Jene andli mil. takov Diderot, to se nkdy sm! Diderot neukod, ale nkter jin slovko ano. Velk stare, mlem bych byl zapomnl a pece jen si u ped dvma lety umnil, e se zde budu informovat, zvl sem zajedu a dkladn se vyptm, jenom nedovolte Petrovi Alexandrovii, aby m peruoval. Chci se zeptat na tohle: je to pravda, velk ote, e nkde v ivotech svatch je psno o njakm svatm, kter byl muen pro vru, a kdy ho potom sali, vstal pr, svou hlavu zvedl, radostn ji zlbal a dlouho el s hlavou v rukou, radostn ji lbaje. Ctihodn otcov, je to pravda nebo ne?" ,,Ne, to nen pravda," odpovdl starec. ,,Nic takovho v celch ivotech svatch nen. O kterm svatm kte, e je to psno ?" zeptal se otec knihovnk. "Sm nevm, o kterm. Nemm ani zdn. Povdali mi to, byl jsem oklamn. A vte, kdo to kal ? Tuhle Petr Alexandrovi Miusov, ten, co se ped chvl rozzlobil kvli Diderotovi, zrovna ten to kal." ,,To jsem vm nikdy neekl, j s vmi nikdy ani nemluvm." ,,To je pravda, mn jste to nevyprvl. Ale povdal jste to spolenosti, kde jsem taky byl, je to pes ti roky. Svm ertovnm vyprvnm jste otsl mou vrou, proto se o tom zmiuji, Pete Alexandrovii. Vy jste nic nevdl, nic netuil, ale j se vrtil dom s otesenou vrou a od t doby kolsm pod vc a vc. Ano, Pete Alexandrovii, byl jste pvodcem velkho hchu! To u nen jenom Diderot!"Fjodor Pavlovi se strojen rozohnil, a bylo vem jasn, e zas u hraje komedii. Ale Miusov byl pesto citeln doten. "Tukov nesmysl, vechno je to nesmysl," mumlal. "Mon, e jsem to skuten nkdy ekl, jene ne vm. Mn sammu to nkdo vyprvl. Slyel jsem to v Pai od jednoho Francouze, e pr se to u ns pi mi te ze ivota svatch. Je to velmi uen lovk, kter studoval zvl statistiku Ruska. dlouho v Rusku il. J sm ivoty svatch neetl ani st nebudu. Pi obd se pece tlach vechno mon. Obdvali jsme tenkrt." "Ano, vy jste si obdvali, ale j ztratil vru!" popichoval ho Fjodor Pavlovi. "Co je mi po va ve!" mlem by byl kikl Miusov, ale pemohl se a opovrliv prohodil: "Vy doslova popinte vechno, eho se jen dotknete." Starec pojednou vstal. "Promite, pnov, te vs jen na nkolik minut opustm," oslovil vechny hosty, "ekaj na mne lid, kte pili jet ped vmi. Ale vy pece jen pestate lht," dodal, obrtiv se s veselou tv k Fjodorovi Pavlovii. Odchzel z cely a Aljoa s novicem

piskoili, aby mu pomohli se schod. Aljoa sotva popadal dech; byl rd, e me odejt, ale tilo ho tak, e starec nen uraen a je v dobr nlad. Starec zamil k pavlai, aby poehnal poutnkm, kte na nho ekali. Ale Fjodor Pavlovi ho jet ve dvech cely zastavil: "Peblahoslaven mui!" zvolal s citem. "Dovolte, abych vm jet jednou zlbal ruku! Opravdu, s vmi se vru d mluvit, s vmi se d vyjt! Vy myslte, e vdycky tak vanm a dlm aka ? Abyste tedy vdl, hrl jsem celou tu dobu naschvl komedii, abych vs vyzkouel. Pod jsem vs jen ohledval, d-li se s vmi vyjt. Najde se u va vzneenosti msteko pro mou pokoru? A vystavuji vm pochvaln vysvden: s vmi se d t! Ale te u mlm, celou dobu budu zticha. Sednu si do kesla a budu mlet. Te mluvte vy, Pete Alexandrovii, zstal jste tu te hlavn osobou na deset minut." III Vc prost eny Dole u devn pavlky pistavn k vnj stran ohrady se tentokrt kupily sam eny, asi dvacet vesnianek. Byly zpraveny. e starec konen pijde, a nahrnuly se tam plny oekvn. Na pavlku vyla i statkka Chochlakovov s dcerou; ob tak ekaly na starce, ale v mstnosti uren pro urozen nvtvnice. Pan Chochlakovov, bohat a vdycky vkusn ustrojen dma, byla jet dost mlad a velmi hezounk vdova, trochu bled, s npadn ivma, skoro pln ernma oima. Bylo ji teprve tiaticet a ovdovla u ped pti lety. Jej trnctilet dcera mla ochrnut nohy. Neboh dvka nemohla chodit a u asi pl roku ji vozili v dlouhm pojzdnm kesle. Mla pvabnou tvinku, nemoc trochu pohublou, ale veselou. V jejich velkch tmavch och s dlouhmi asami svtilo cosi nezbednho. Matka se u od jara chystala odvzt ji do ciziny, ale v lt ji zdrely vci tkajc se statku. Chochlakovovy ily v naem mst, sp pro tyto sv zleitosti ne jako zbon poutnice, ale ped temi dny u jednou starce navtvily. Te nhle pijely znova, a a vdly, e starec takka nikoho nepijm, nalhav prosily, aby jim bylo jet jednou dopno spatit velkho lkae."ekaly te a starec pijde. Matinka sedla na idli u dcena kesla a na dva kroky od n stl star mnich, ne zdej, nbr z njakho vzdlenho severnho kltera, mlo znmho. Chtl si tak dt od starce poehnat. Ale starec piel na pavla a odebral se nejdv pmo k lidu. eny se shlukly u zpra s temi schdky, kter spojovaly nzkou pavlku s polem. Starec zstal na hornm schdku, oblkl si tolu a zaal k tlacm se enm ehnat. Pithly k nmu za ruce jednu posedlou Sotva ho zahldla, s nehorznm jekem se rozkytala a cel roztsla jako v zchvatu boce. Starec j poloil na hlavu tolu, odkal krtkou modlitbu a nemocn hned ztichla a upokojila se. Nevm, jak je to te, ale v dtstv jsem ve vesnicch a klterech asto vdal a slchal takov posedl. Lid je vodili na mi a posedl tam pitly nebo tkaly jako psi pes cel kostel, ale kdy knz piel s oltn svtost a neastnice k n byly pivedeny, zuen hned pestalo a nemocn se vdycky na njakou dobu klidnily. Jako dt m to velmi zarelo a pekvapovalo. Na m vyptvn mi tenkrt nkte statki a hlavn moji uitel v mst vysvtlili, e pr je to vechno petvka, aby eny nemusely pracovat, e se domnl posedlost d vdycky zahnat nleitou psnost, a dotvrzovali to rznmi pbhy. Ale pozdji jsem se k svmu divu dozvdl od odbornch lka, e to nen petvka, nbr straliv ensk nemoc, rozen patrn pedevm u ns v Rusku a svdc o krutm osudu naich venkovskch en. Pochz pr z vysilujc prce pli brzy po tkch nenormlnch porodech, odbvanch bez jakkoli lkask pomoci, krom toho z beznadjnho smutku, bit a jinho hrubho zachzen, kter nkter ensk povahy pece jen nesnej tak snadno jako vtina ostatnch. Co se pak tk podivnho a okamitho vylen bsnc a zmtajc se eny, sotva se pibl k oltn svtosti, vysvtlovali mi je nkte jako petvku, ba i kejkle, kter snad provdj sami "kleriklov", ale podob se pravd, e to byl tak docela pirozen jev. eny pivdjc nemocnou k svtosti, hlavn vak nemocn sama, pevn vily jako nesporn pravd, e zl duch, kter se posedl zmocnil, nikdy nesnese, aby

se piblila k svtosti a sklonila se ped n. U nervozn a ovem tak duevn chor eny dolo proto vdycky (a muselo dojt) ve chvli, kdy se sklonila ped svtost, k jakmusi otesu celho jejho organismu, k otesu, pipravenmu oekvnm zzraku, jako i pevnou vru, e se zzrak stane. A tak se stal, tebas i jen na chvilku. Prv tak se stal i te, jakmile starec poloil na nemocnou tolu. Mnoh z en, kter se tam kupily, pelvaly pod dojmem t chvle slzy pohnut a naden; jin se snaily zlbat aspo kraj jeho atu, nkter nad nm bdovaly. Vem ehnal a s nktermi rozmlouval. Posedlou u znal, byla z vesnice vzdlen jen asi est verst od kltera a vodily ji k nmu i dv. "Ty jsi z daleka!" ukzal na njakou enu, jet dost mladou, ale npadn hubenou a vyslblou, s obliejem sp temn zalm ne osmahlm. Kleela a dvala se na starce nehybnm pohledem, ve kterm bylo cosi nepetnho. "Jsem z daleka, jsem, bauko, odsud na ti sta verst. Z daleka ote z daleka," pisvdila zpvav. Pravideln pokyvovala hlavou ze strany na stranu, podprajc si tv rukou, a mluvila jako by po vesnicku bdovala. Mezi lidem bv mlenliv a pokorn trpitelsk hoe; uzavr se do sebe a ml. Ale je tak hoe, kter pekyplo: proraz si cestu plem a od t chvle plyne v bdovn, Hlavn u en. Ale leh ne mlenliv hoeni nen. Bdovn ulevuje jen tm, e jet vc drs a rve srdce. Takov hoe ani netou po te a iv se vdomm sv beztnosti. Bdovni je pouh poteba neustle jitit rnu."Ty jsi asi z msta, vi?" pokraoval starec, se zjmem si ji prohleje."Jsem z msta ote, z msta, jsme z rolnickho stavu, ale pila jsem t navtvit, ote. Slyeli jsme o tob bauko, slyeli. Pochovala jsem malho synka, tak jsem odela na modlen. Ve tech klterech jsem byla a ekli mi: Nastasjuko, zajdi taky tam, tedy jako k vm, mj mil, k vm. Tak jsem pila, vera jsem byla na veern mi a dneska jdu k vm. "Co t trp?" "Plu pro synka, bauko, lo mu na tet rok, jenom jet ti msce a byly mu ti roky. Pro synka se soum, ote, pro synka. Bylo to nae posledn, mli jsme s Nikitukou tyi, ale nm dtiky umraj, mj mil, umraj nm. Ti prvn jsem pochovala, ani jsem je moc nelitovala, ale pochovala jsem toho poslednho a nemohu na nho zapomenout. Jako by tady stl pede mnou, pod ho vidm. Dui mi umoil. Podvm se na jeho prdlko, na koilku nebo botiky, dm se do nku. Rozlom si, co po nm zstalo, kad ten kousek, dvm se a brem. Povdm Nikitukovi, svmu mui,pus m, hospodi, na modlen. On je drokem, nejsme chudobn, ote, to nejsme, mme vlastn ivnost a svoje konky i kor. Ale k emu je nm te majetek? Mj Nikituka beze mne asi zaal pt, jist to tak bude, vak taky u dv, sotva nedohldnu, hned se spout. Ale j na nho te ani nemyslm. Jsem u tet msc z domu. Zapomnla jsem, na vechno jsem zapomnla a ani nechci pamatovat, protoe na bych u nho te byla ? Skoncovala jsem s nm, skoncovala, se vemi jsem skoncovala. Na svj dm a ten svj majetek se nechci ani podvat, nejradi bych se ani nevidla na svt." "Podvej se, matko," oslovil ji starec, ,,za dvnch as nael jednou velk svtec v chrm takovou plac matku, jako jsi ty, a tak oplakvala jedinho synka, kterho Bh k sob povolal. A svtec j ekl: ,Co nev, jak sml jsou takov dcka ped bom trnem ? V krlovstv nebeskm nen nikdo nad n smlej. Tys nm daroval ivot, Pane, kaj Bohu, ale sotva jsme ho spatili, zase jsi nm ho vzal. A tak smle pros a daj, e Bh je hned vyvyuje do kr andlskch. A proto,' pravil svtec, ,raduj se, eno, a nepla, protoe i tvj synek pebv nyn u Boha v jeho andlskch zstupech.' To tedy ekl svtec za onoho asu plac en. A byl to velk svtec, jak by tedy mohl tu enu oklamat? Proto vz i ty, matko, e tak tvj synek dl te jist ped bom trnem, raduje se a vesel a pros za tebe Boha. Pla tedy, ale raduj se." Naslouchala mu se sklopenma oima a podprajc si tv rukou. Zhluboka vzdychla. "Zrovna tak m til Nikituka, kal docela jako ty: ,Nebu blhov, pro ple, n synek te jist prozpvuje u Pna-boha s andly. k mi to, ale sm ple, vidm to, e ple jako j. Nikituko, to j vm, povdm mu, kdepak by byl, kdy ne u Pnaboha, jene u nen tady s nmi, Nikituko, jak tu u ns sedal! Kdybych j se na nho mohla jen jedinkrt aspo podvat, jen jednou jedinkrt se podvat, ani bych k nmu nesla, ani

bych nepromluvila, jenom bych se schovala v koutku, abych ho chvilinku vidla a slyela, jak si venku hraje, nebo kdy pijde, jak zavol tm svm hlskem: Maminko, kde jsi ? Kdybych ho jen uslyela pejt tma noikama po svtnici, jenom jedinkrt kdyby zacupital noikama, a pamatuju se, jak ke mn tak rychle utk, dupy dupy, ki a smje se, jen kdybych ty noiky uslyela, hned bych je poznala. Ale je pry, bauko, je pry a nikdy u ho neuslym! Tady mm jeho psek, ale on je pry a nikdy u ho neuvidm, nikdy u ho neuslym.!" Vythla ze zad mal prmkov psek svho hoka, a sotva se na nj podvala, cel se roztsla vzlykotem, zakryla si rukama oi a mezi prsty sej proudem vyinuly slzy. "Jsi jako dvn ,Rchel plac syn svch, a nedala se potiti, protoe jich nen," ekl starec, "to je dl, kter je vm matkm, na zemi dn. Neutuj se tedy a nehledej tchy, neutuj se a pla, ale pokad, kdy ple, pamatuj neustle, e tvj synek je jeden z boch andl, e na tebe shry shl, vid t, raduje se z tvch slz a Pnubohu je ukazuje. Jet dlouho bude plakat tm velkm mateinskm plem, ale asem se ti promn v tichou radost a tv hok slzy budou jen slzami tichho pohnut a oistou srdce, chrnc ped hchy. Pomodlm se tak za lehk odpoinut tvho chlapeka, jakpak se jmenoval ?" Alexej, bauko." "Mil jmno. Svat Alexej, lovk bo?" "Velk svtec.Pomodlm se za nho, matko, pomodlm, a tak za tebe se pomodlm pro tvj zrmutek, i za tvho manela, ale je to hch, e ho opout. Jdi k manelovi a opatruj ho. Tvj synek shry uvid, e jsi opustila jeho otce, a zaple nad vmi. pro ru jeho blaenost? Vdy ije, pece ije, nebo due ije na vky, a i kdy ho v dom nevid prodlv u vs neviditeln. Jakpak k vm m pijt, kdy k,e se ti tvj dm zprotivil ? Ke komu pjde, kdy otce a matku nenajde pospolu ? Proto se ti o nm te zdv a sou se, ale potom ti sele pokojn sny. Vra se k mui matko, jdi jet dnes." ,,Pjdu, mj drah, kdy ty to k, pjdu. Pohnul jsi mm srdcem. Nikituko, ty mj Nikituko, ek na mne, milku, ek?"jala se zas zpvav bdovat, ale starec se u obrtil k njak staik en, obleen jinak ne poutnice, sp po mstsku. Bylo j vidt na och, e m njakou starost a chce nco ci. Povdla o sob, e je vdova po poddstojnkovi, ne zdaleka, prv z naeho msta. M pr synka Vaseku, slouil nkde v komisaritu a odjel na Sibi do Irkutska. Dvakrt od tamtud psal, ale te u pes rok nepe. Poptvala se po nm, ale vlastn ani nev, kam se obrtit. "A te mi onehdy povd Stpanida Iljinina Bedrjaginov, je to bohat kupcov, Prochorovno, povd, zajdi si do kostela a dej na modlen za lehk odpoinut svho synka. Jeho due pak zaleskni, povdala, a on ti nape. To pr je docela jist prostedek, povd Stpanida Iljinina, a mnohokrt vyzkouen. Jene j te opravdu nevm. Poklade n, je to pravda nebo ne ? Bude to tak dobe ?" "Ani na to nemysli. Je to hanba i jen ptt se na to. Copak je to mon, aby se nkdo modlil za lehk odpoinut ivho lovka, a jet k tomu vlastn matka ? To je velk hch na zpsob arodjnictv a budi ti odputn jen pro tvou nevdomost. Radi se pomodli k rychl orodovnici a pomocnici Matce bo za synovo zdrav, a tak aby ti odpustila ty nedobr mylenky. A nco ti jet povm, Prochorovno: tvj synek se ti bud brzy vrt, nebo jist pole psan. Spolhej na to. Jdi a bud te klidn. km ti, e tvj synek ije." ,,Ty n drah, zapla ti to Pnbh, ns dobrodince, orodovne za ns za vechny a nae hchy." Ale starec si u mezi ekajcmi viml planoucch o vyslen, a jet mlad vesnianky, na pohled souchotinky. Dvala se mlky a jej oi o nco prosily, jako by se bla jt bl. "Copak bys rda, dcerko ?" "Dej mi rozheen, mj mil," odpovdla

tie a pomalu, poklekla a poklonila se mu a k zemi. "Zheila jsem, ote drah, a bojm se svho hchu." Starec usedl na doln schdek a ena se k nmu vklee piblila. "Budou to ti roky, co jsem ovdovla," zaala skoro eptem a zachvvajc se. "S muem mi bylo tko, byl star a moc m bil. Leel, protoe stonal; dvm se na nho a myslm si: co kdy se uzdrav a zase vstane, co potom ? Tak mi tenkrt pila ta mylenka." "Pokej," vyzval ji starec a sklonil se, a ml ucho u samch jejch rt. ena pokraovala tichm eptem, take ostatn nemohly nic slyet. Brzy domluvila. "Budou to ti roky?" zeptal se starec. "Ano. Nejdv jsem na to nemyslela, ale te jsem zaala stonat a trpm se." "Jsi z daleka?" "Na pt set verst odsud." .Vyzpovdala ses z toho?" .Vyzpovdala, dvakrt." "Pipustili t k pijmn ?" "Pipustily. Bojm se, bojm se umt." "Nieho se neboj, nikdy se neboj a netrap se. Hlavn aby tv pokn nezeslblo, pak ti Bh vechno odpust. Na celm svt nen ani neme bt takov hch, aby ho Bh neodpustil. hnkovi opravdu kajcnmu. Tak velk hch, e by vyerpal nekonenou lsku bo, neme nikdo spchat. i snad me bt hch, kter by pevil lsku bo? Dbej jen o neustl pokn a strach nadobro zae. V, e t Bh miluje tak jak si ani nedovede pomyslet, e t miluje teba i s tvm hchem a ve tvm hchu. Je dvno psno, e v nebi je vt radost nad jednm hnkem pokn incm ne nad deseti spravedlivmi. Tak jdi tedy a neboj se. Na lidi se neroztrpuj, pro kivdy a nehnvej. Nebotkovi v srdci odpus vechno, m ti ublil, opravku se s nm smi. in-li pokn, tak miluje. A bude li milovat, jsi u bo. Lskou se vechno vykoup a spas. Kdy i j, stejn hn lovek jako ty, mm s tebou soucit a lituji t, tm sp zajist bh.Lska je tak drahocenn poklad, e za ni me koupit cel svt a vykoup nejen svoje, ale jet i ciz hchy Jdi a neboj se." Tikrt ji pokioval,sal malou ikonku, kterou ml zavenu na krku, a zavsil ji kolem krku en. Mlky se mu poklonila a k zemi. Vstal a podval se vesele na statnou vesnianku s kojencem v nrui. J jsem z Vyegorje, mj mil." ,,To ses trmcela s dtkem est verst. Copak chce ?" ,,Pila jsem se na tebe podvat. J u u tebe byla, i se nemaluje ? To valnou pam nem, jestli jsi na mne u zapomnl. Povdali u ns, e stn, tak jsem si ekla, pjdu a uvidm sama. A jak t te vidm, copak ty jsi nemocn? Bude iv jet dvacet let, na mou pravdu! Jak bys taky mohl stonat, kdy se za tebe tolik lid modl ?" "Dkuji ti za vechno, m mil." "Taky k tob mm malou prosbiku. Tuhle je edest kopejek, dej je, mj mil, nkter, co je chud ne j. Kdy jsem la, tak jsem si ekla: radi je podaruju skrze nho, on u bude vdt, komu to dt." "Dkuji, m mil, dkuji, m dobr. Mm t rd. Jist to udlm. To m s sebou holiku ?" "Ano, n drah, Lizavetu." "Bh vm ehnej obma, tob i dtku Lizavet. Potila jsi m srdce, matko. Sbohem, m mil, sbohem, m drah, milovan." Vem poehnal a vem se hluboce uklonil. IV Malovrn dma Statksk nvtvnice pozorovala celou starcovu rozmluvu s prostm lidem i ehnn, prolvala tich slzy a otrala si je tekem. Byla to citov zaloen spoleensk dma a mla v mnoha smrech upmn dobr sklony. Kdy k n starec konen pistoupil, naden ho uvtala: "Tolik, tolik jsem proctila, kdy jsem se dvala na cel ten dojemn vjev." rozechvnm ani nedomluvila. ,,, chpu e vs lid miluje, j sama miluji lid, chci ho milovat, a jak tak nemilovat lid, n vten, ve sv velikosti prostomysln rusk lid!" "Jak se da va dcei ? Pla jste si jet se mnou mluvit ?" ", nalhala jsem a pnliv prosila, byla jsem ochotna kleet teba ti dny ped vaimi okny, a byste mi dovolil vejt. Pijely jsme k vm, velk hojiteli, abychom vyjdily vechnu svou nadenou vdnost. Vdy jste mou Lzu uzdravil, pln uzdravil, a m ? Tm, e jste se nad n ve tvrtek pomodlil a vloil na ni ruce. Pispchaly jsme zlbat ty ruce, dt prchod svm citm a zbon ct!"

"Jak to, e jsem ji uzdravil ? Vdy pod jet le v kesle!" "Ale non horeky docela zmizely, u jsou to dva dny, prv od tvrtka," s nervosnm chvatem namtla dma. "A nejen to, tak j zeslily nohy. Dnes rno vstala pln zdrva spala celou noc, podvejte se, jak zrovla a jak j z oka! Pedtm pod plakala, a te se smje, je vesel, pln radosti. Dnes nedala jinak, museli jsme ji postavit na nohy a zstala celou minutu stt sama beze v podpory. Chce se vsadit, e za trnct dn bude tancovat tverylku. Zavolala jsem zdejho lkae Gercentuba - kr rameny a k, e se div, e asne. A vy byste chtl, abychom vs u neruily, neletly sem a nedkovali vm? Lise, podkuj pece, podkuj!" Lzina mil rozesmt tvinka najednou zvnla, dvka se pokud mohla v kesle nadzvedla, a dvajc se na starce, sepjala ped nim ruce; ale nevydrela tak a dala se zas do smchu." "To j se smju, jemu!" ukzala na Aljou, dtinsky rozzlobena sama na nebe, e nezachovala vnost a rozesmla se . Kdo by byl pohldl na Aljou, stojcho na krok za starcem, viml by si jeho tve v okamiku prudce zardly. Oi mu blsly a hned je sklopil. "Lise vm m nco vydit. Jak se vm da?" oslovila matinka pojednou Aljou, podvajc mu ruku ve sluiv rukavice.Starec se ohldl a pozorn se na Aljou zadval. Mladk pistoupil k Lise a s podivn rozpaitm smvem j tak podal ruku. Lise se zatvila dleit. Kateina Ivanovna vm tohle posl," podala mu mal psanko."Nalhav vs pros, abyste ji navtvil, ale opravdu co nejdv a muste pr jist pijt, a nejenom slibovat." "Chce, abych ji navtvil ? J abych ji navtvil. A pro ?" zamumlal Aljoa, hluboce udiven. Vypadal najednou docela starostliv. "Ach to je vechno kvli Dmitrijovi Fjodorovii a vem i nedvnm udlostem," zbn vysvtlila matinka. "Kateina Ivanovna se te rozhodla, ale jet s vmi nalhav potebuje mluvit pro? To ovem nevm, ale prosila, Abyste piel co nejdv. A vy j vyhovte, jist j vyhovte, vdy to je i kesansk povinnost." , Vidl jsem ji jen jedinkrt," pokraoval Aljoa pod tak zaraen. ", je to tak ulechtil, tak vzneen bytost! U jen tm, co vytrpla. Uvate, co snesla a co te sn, uvate, co ji ek vechno je to hrozn, hrozn!" "Dobe, pijdu," rozhodl se Aljoa, kdy peetl kratik zhadn lstek, kter krom snan prosby, aby piel, neobsahoval dn vysvtlen. "Ach, jak to od vs bude mil a krsn," najednou zvolala Lise, cel nadena. "A j mamince kala: za nic nepjde, stran se svta. Jste opravdu, opravdu skvl! Ale j vdycky myslela, e jste skvl, a jsem rda, e vm to te mohu ci!" "Lise!" vn ji napomenula matinka, ale hned se usmla. "Zapomnl jste na ns, Alexeji Fjodorovii, vbec k nm nechodte. A Lise mi pece dvakrt kala, e je j dobe, jen kdy je s vmi." Aljoa zvedl sklopen oi, znova se najednou zaervenal a znova se usml, a nevdl pro. Ostatn starec ho u nepozoroval a rozmlouval s pespolnm mnichem, kter na nho ekal, jak u jsme ekli, u Lzina kesla. Byl to podle veho docela prostink mnich, to jest lovk prostho pvodu, s dost omezenm, neotesitelnm svtovm nzorem, ale vc a svm zpsobem umnn. ekl, e je odkudsi z dalekho severu, z Obdorska, od svatho Silvestra, z chudobnho kltera s pouhmi devti mnichy. Starec mu poehnal a vyzval jej, aby ho vyhledal v cele, a mu bude libo. "Jak se jen mete odvit takovch skutk ?" zeptal se najednou mnich, ukzav drazn a slavnostn na Lise. Narel na jej "uzdraven". "O tom se ovem zatm ned mluvit. leva jet nen pln uzdraven a mohla nastat i z jinch pin. Ale stalo-li se pece nco, nezpsobila to jin sla ne jen radek bo. Vechno je od Boha. Navtivte m, ote," dodal starec, "nejsem vdycky schopen pijmout nvtvu; jsem nemocen a vm, e m dny jsou seteny." " ne, ne, Bh nm vs nevezme, budete jet

dlouho, dlouho t," zvolala matinka. "Co vm tak je ? Vypadte tak zdrav, vesel a astn." "Dnes je mi nezvykle lpe, ale vm u, e to potrv jen chvilku. Ve sv nemoci se te u bezpen vyznm. A zdm-li se vm vesel, nim mi nemete zpsobit vt radost ne takovm pozorovnm. Nebo lid jsou stvoeni ke tst, a kdo je pln asten je pmo hoden ci o sob: .Splnil jsem na tomto svt bo zkon. Vichni blahoslaven, vichni svtci, vichni svat muednci byli astni." Ach, jak vy mluvte! Takov sml a vzneen slova!" zvolala matinka. "Kdy nco eknete, projede to a k srdci. Ale pece tst tst - kde je? Kdo o sob me ci, e je astn. Ach, kdy u jste byl tak dobr a dovolil nm dnes jet jednou se s vmi setkat, vyslechnte te vechno, co jsem vm naposledy nedopovdla, co jsem se neodvila ci, vechno m tolik trpm, a tak dlouho, tak dlouho! J trpm!Odpuste mi. Trpm." a v jakmsi nvalu prudkho citu sepjala ped nm ruce. "m hlavn ?" "Trpm, protoe dost nevm." "Dost nevte v Boha?" "Ach ne ne na to se neodvm ani pomyslet, ale budouc ivot to je takov zhada. A nikdo, opravdu nikdo ji nee! Slyte vy jste pece litel a znalec lidsk due. J se ovem neodvauji oekvat, e mi budete ve vem vit, ale ujiuji vs na svou est a svdom, e to nekm z lehkomyslnosti. Mylenka na budouc posmrtn ivot m sou a ds, lek m. A nevm, ke komu se obrtit, cel ivot jsem si netroufala. Te se tedy osmluji obrtit se k vm. Ach boe, co si o mn te pomyslte!" Sprskla ruce. "Pro m mnn se neznepokojujte," odpovdl starec. "Pln vm, e vae zkost je upmn." "Ach, jsem vm tak vdn! Vte, zavu oi a myslm si: kdy vichni v, kde se to vzalo ? A nkdo tvrd, e to vechno povstalo nejdv ze strachu z hrozivch prodnch kaz a e to vechno ve skutenosti nen. eknu si tedy, jak to, cel ivot jsem vila, a te, a zemu, najednou nebude nic a jenom ,na hrob vyroste lopuch, jak jsem etla u jednoho spisovatele? To je straliv! Jak zase zskat vru ? Ostatn vila jsem, jen kdy jsem byla mal dt, mechanicky a bez pevlen. Jak jen, jak to dokzat? Pila jsem te padnout vm k nohm a vyprosit si radu. Protoe kdy zmekm i tuto pleitost, za cel ivot mi u nikdo ned odpov. m to jen dokzat, jak sama sebe pesvdit ? Ach, jak jsem neastn! Stojm a vidm kolem sebe, e je to kadmu jedno, skoro kadmu, nikdo se o to te nestar a jen j to nemohu snst. To je stran, stran!" ,,To jist. Ale dokzat se tu ned nic, i kdy se pesvdit mete." "Jak ? m ?" "Zkuenost inn lsky. Vynasnate se inn a nenavn milovat sv blin. Podle toho, jak budete prospvat v lsce, budete se zrove bezpen pesvdovat o jsoucnosti Boha a o nesmrtelnosti sv due. Doshnete-li pak v lsce k blinmu plnho sebezapen, uvte bez pochybnost a dn pochybnost u vm nebude moci vniknout do due. To je vyzkoueno a je to jist." "inn lsky ? To je dal otzka - a jak otzka! Vte, j tak miluji lidstvo, e, vte mi, nkdy toum vzdt se veho, veho, co mm, opustit Lise a dt se k milosrdnm sestrm. Zavu oi, pemlm a snm a v takovch chvlch v sob ctm nepemoitelnou slu. Neodstraily by m dn rny, dn hnisav vedy. Obvazovala a vymvala bych je vlastnma rukama, byla bych oetovatelkou takovch trpitel, jsem ochotna ty rny lbat." "I to u je mnoho a je to dobe, e v duchu snte o tom, a ne o nem jinm. Nkdy teba i opravdu vykonte njak dobr skutek." "Ano. Jene jak dlouho bych takov ivot vydrela ?" prudce, skoro vniv pokraovala dma. "To je nejdleitj otzka! To je m nejtrznivj otzka. Zavu oi a ptm se sama sebe: vydrela bys dlouho na takov cest? Co kdy nemocn, jeho rny vymv, neodpov hned vdnost a zane t naopak suovat njakmi vrtochy ? Co kdy neocen tvou lidumilnou snahu, nevimne si j, zane na tebe kiet, hrub si porouet a teba si i stovat u njakch pedstavench (to se asto stv, kdy m nemocn velk bolesti) - co potom ? Vytrv ve sv

lsce, nebo ne ? A povate, s hrzou jsem si musela odpovdt, e me-li vbec nco okamit zchladit mou .innou' lsku k lidstvu, je to jedin nevdk Zkrlka pracuji za mzdu, dm hned mzdu, to jest pochvalu a zaplacen lskou za lsku. Jinak nejsem schopna nikoho milovat !" Mluvila v zchvatu nejupmnjho sebemrskastv, a kdy ukonila, pohldla na starce vyzvav a odhodlan. "To je navlas stejn, jako mi u dvno vyprvl jeden lka," poznamenal starec. "Byl to u star lovk a nesporn rozumn. Mluvil stejn upmn jako vy, akoliv ertoval, bolestn ertoval. .Miluji lidstvo, ekl mi, ,ale jedna vc m pitom zar: m vc miluji lidstvo vcelku, tm mn mm lidi rd kadho zvl jako jednotliv osoby. Ve snn jsem nejednou doel, ekl mi, k vnivmu odhodln slouit lidstvu a snad bych se skuten dal za lidstvo i ukiovat, kdyby to bylo njak najednou poteba; ale na druh stran nejsem s to vydret s nkm dva dny v jednom pokoji -jak vm ze zkuenosti. Jakmile je nkdo blzko mne, jeho osobnost hned ru mou sebelsku a omezuje mou svobodu. Dovedu ve tyiadvaceti hodinch zat nenvidt sebelepho lovka: jednoho za to, e dlouho sed u obda, druhho za to, e m rmu a pod smrk. Stanu se neptelem kadho, sotva se mi jen maliko pibl. Zato vdycky zstvalo pi tom, e m vc nenvidm jednotliv lidi, tm horoucnj je m lska k lidstvu vbec." "A co si tedy pot? Co v takovch ppadech dlat? M si lovk zoufat ?" "Ne-, protoe je dost i na tom, e se nad tm kormoutte. Udlejte, co mete, a bude vm to piteno k dobru. Mnoho jste u vykonala, kdy jste dovedla tak hluboce a upmn poznat sama sebe! Ale jestli jste se mnou mluvila tak upmn, jen abyste slyela pochvalu za svou pravdomluvnost jako te ode mne, pak se ovem ve skutcch inn lsky daleko nedostanete. Zstane jen pi blouznn a cel ivot vm proklouzne mezi prsty jako pzrak. Tu arci zapomenete i na budouc ivot u nakonec se sama njak upokojte." "Zdrtil jste m! Teprve te, prv v t chvli, co jste mluvil, Jsem pochopila, e kdy jsem vm vyprvla, e nesnesu nevdk, skuten jsem jenom doufala, e m pochvlte za mou upmnost. Prohldl a vystihl jste m, mne samu jste mi vysvtlil!" "Opravdu to tak myslte ? Nu, kdy jste se takhle piznala, te tedy vm, e jste upmn a mte dobr srdce. I jestli se nedokte tst, pamatujte vdycky, e jste na sprvn cest, a neopoutjte ji. Hlavn se chrate li, kad li, zejmna li sob sam. Dozrejte na svou le a v kad hodin, v kad minut ji bedliv pozorujte. Tak se chrate, abyste si jin ani sebe neoklivila, protoe to, co se vm zd uvnit vs ohyzdn, oiuje se u i tm, e jste to v sob zpozorovala. Chrate se tak strachu, a je strach pouhm nsledkem kad li. Nikdy se nelekejte sv vnitn slabosti v usilovn o lsku a nelekejte se pli ani svch zlch skutk. Litu ji, e vm nemohu ci nic utlivjho, nebo inn lska je ve srovnn s blouznivou krut a dsiv pedsevzet. Blouzniv lska si d brzkho inu, rychle provedenho ped oima vech. Lid skuten nkdy daj i ivot, jen kdy ob netrv dlouho a je rychle dokonna jako na jeviti, a aby se vichni dvali a tleskali. Kdeto inn lska je prce a kze, pro leckoho snad i cel vda. Ale pedpovdm, e prv ve chvli, kdy s hrzou uvidte, e jste se pes vechnu snahu nejenom nepiblila k cli, ale snad se od nho i vzdlila, prv v tu chvli, to vm pedpovdm, svho cle doshnete a jasn poznte divotvornou slu Boha, jen vs stle miloval a tajemn vs vedl. Odpuste, e s vmi nemohu zstat dle, ekaj na mne. Na shledanou." Dma plakala. "A Lise, Lise, poehnejte j, poehnejte j!" trhla sebou nhle. "Ta za to ani nestoj, abych ji ml rd. Vidl jsem, jak celou tu dobu zlobila," ertem odmtl starec. "Propak jste se pod smla Alexejovi ?" Lise se skuten pod bavila svou takainou: u dvno, u minule si vimla, e se ped n Aljoa styd, e se na ni sna nedvat, a to j pipadalo ohromn zbavn. Napjat hala, aby zachytila mladkv pohled, Aljoa pak ctil, e se na nho upen dv, a jako puzen neodolatelnou silou, pece jen na ni nkdy pohldl. Tu se mu hned vtzoslavn zasmla do oblieje. Aljoa pichzel do rozpak a mrzel se jet vc. Nakonec se od n pln odvrtil a schoval se za starcova zda. Ale za nkolik minut se pod vlivem te neodolateln

sly zas ohldl, aby se pesvdil, zda se na nho Lise jet dv. Uvidl, e se docela vyklonila z kesla, pozoruje ho ze strany a peje si ze vech sil, aby se podval. Kdy se setkala s jeho pohledem, dala se do takovho smchu, e se ozval i starec: "Propak ho, vy rozpusto, pivdte do takovch rozpak ?" Lise se najednou docela neoekvan zaervenala, blskla okama a obliej j nramn zvnl. Pojednou rychle a nervosn spustila horoucn alujcm, rozhorlenm hlasem: "A pro on na vechno zapomnl? Kdy jsem byla mal, nosil m na ruce a hrli jsme si spolu. On m pece chodil uit st, vte o tom ? Ped dvma lety kal pi louen, e na mne nikdy nezapomene, e jsme navdycky ptel, navdycky, navdycky! A te se m najednou boj, copak ho snm? Pro nejde bl ke mn, pro se mnou nemluv? Pro ns nechce navtvit ? e byste ho nepoutl, tm to nen, pece vme, e chod kam chce. Pro mne se neslu ho zvt, a jestli nezapomnl, ml by si vzpomenout prvn. Ale to ne, on se te star o spsu due Pro jste ho taky oblkli do t dlouhat kutny. Rozbhne se a upadne." Tu se neudrela, zakryla si rukou obliej a nezadriteln se rozesmla dlouhm, nervosnm, otsajcm a nezvunm smchem. Starec ji s smvem vyslechl a nn j poehnal; kdy mu lbala ruku, nhle si ji pitiskla k om a rozplakala se: "Nehnvejte se na mne, jsem husa, nestojm za nic. a Aljoa m mon pravdu, docela pravdu, e nechce chodit k takov k smchu osob." "Rozhodn ho k vm polu," ekl starec. V. Sta se, sta se! Starec zstal venku asi ptadvacet minut. Bylo u pl jedn, a Dmitrij Fjodorovi, kvli nmu se vichni seli, pod jet neel. Ale vypadalo to, jako by se na nho zapomnlo, a kdy se starec vrtil do cely, zastal sv hosty zabran do iv rozmluvy. Zastnil sej pedevm Ivan Fjodorovi a oba dov knzi. Zasahoval tak Miusov, a patrn velmi prudce, ale zas neml tst; dostal se njak do pozad a na jeho slova se mlo reagovalo. To jet stupovalo podrdnost, kter se v nm stle hromadila. Miusov toti u i pedtm hledl Ivana Fjodorovie tak trochu petrumfnout vdomostmi a tce nesl, e s nm Ivan jedn ponkud povznesen. "Dosud jsem byl aspo vdycky na vi veho, co je v Evrop nejpokrokovj, ale ta nov generace ns naprosto ignoruje," myslel si. Fjodor Pavlovi, jen sm slbil, e si sedne a bude mlet, skuten njak as mlel, ale s posmnm smvem pozoroval svho souseda Petra Alexandrovie a zejm ho tilo, jak je popuzen. U dvno se chystal leccos mu oplatit a te nechtl propst pleitost. Nakonec u se nezdrel, shbl se k sousedovu ramenu a tie ho jet popchl: "Propak vy jste vlastn po tom .radostn ji lbaje' neodeel a zstal v tak nevhodn spolenosti ? Inu proto, e jste se ctil ponen a uraen, a zstal jste, abyste se na opltku pochlubil, jak jste moudr hlava. Ted u neodejdete, dokud se tou moudrost nepochlubte." "Zase zante ? Naopak, u pjdu." "Pjdete posledn, nejposlednj ze vech!" bodl znova Fjodor Pavlovi. Bylo to skoro v t chvli, co se starec vrtil. Spor na okamik pestal, ale starec se posadil na sv dvj msto a po vech se rozhldl, jako by je vldn vybzel, aby pokraovali. Aljoa, jen u znal skoro kad jeho vraz, vidl jasn, e je hrozn unaven a pemh se. V posledn dob starec nkdy vyslenm omdlval. Na jeho oblieji se te objevila podobn bledost jako ped takovmi mdlobami a rty mu zblely. Ale zejm nechtl, aby se spolenost rozela, a snad pi tom ml njak zvltn mysl. Ale jak ? Aljoa ho bedliv pozoroval. "Diskutujeme o velmi zajmavm lnku tohoto pna," vysvtlil starcovi dov knz Josef, knihovnk, a ukzal na Ivana Fjodorovie. "Dochz k mnoha novm zvrm, ale myslm, e jeho mylenka je dvojsen. Tm lnkem o crkevnm soudu a rozsahu jeho pravomoci odpovdl jistmu duchovnmu, kter napsal o t otzce celou knihu." ,,V lnek jsem bohuel neetl, ale slyel jsem o nm," odpovdl starec, pozorn a byste si Ivana Fjodorovie prohleje. "Ten pn zaujm velmi zajmav stanovisko," pokraoval otec knihovnk, "a ve vci crkevnho soudu patrn naprosto odmt odluku crkve od sttu." "To jo zajmav. Ale v jakm smyslu?" zeptal se

starec lvana Fjodorovie. Ten mu konen odpovdl, a ne s povenou zdvoilost - toho se Aljoa jet den pedtm bl - , nbr skromn a zdrenliv zejm pvtiv a patrn bez jakhokoli postrannho myslu. "Vychzm z toho, e men a zamovn rozdlnch ivl to jest podstaty crkve a podstaty sttu, je sice vn, ale vlastn neppustn: nikdy nebude mono uvst oba ty ivly nejen do normlnho, ale ani ne do trochu souladnho vztahu, protoe cel vc je od zkladu nesprvn. Kompromis mezi sttem a crkv v takovch oborech jako na pklad pravomoc soud je podle mho nzoru v podstat a ve skutenosti nemon. Duchovn, se kterm jsem polemisoval, tvrd, e crkev zaujm ve stt pesn a urit msto. J proti tomu namtl, e crkev m naopak cel stt obshnout v sob, a ne zaujmat ve stt jen njak kout, a e i kdy je to z toho i onoho dvodu te nemon,mus to bt v zsad povaovno za pm a nejdleitj kol celho dalho vvoje kesansk spolenosti." "Zcela sprvn!" pevn a nervosn pisvdil otec Paisij, mlenliv a uen dov knz. "To je ir ultramontnstv!" zvolal Miusov a netrpliv peloil nohu pes nohu. "My pece hory ani nemme!" zvolal otec Josef, a obrtiv se zase k starci, pokraoval: "lnek odpovd mimo jin na tyto .zkladn a podstatn these odprce - duchovnho, toho si vimnte. Pedn, e ,dn spoleensk organizace si neme a nem osobovat moc rozhodovat o obanskch a politickch prvech svch len. Za druh, e trestn ani civiln soudn pravomoc nem nleet crkvi a je nesluiteln s jej povahou jednak jako zzen boskho, jednak jako lidskho spoleenstv pro nboensk ely, a konen za tet, e crkev je krlovstv nikoliv z tohoto svta." "U duchovn osoby je to naprosto nedstojn zahrvn se slovy!" nezdrel se a znova zashl otec Paisij. "etl jsem knihu, proti kterou jste psal," obrtil se k Ivanu Fjodorovii, "a podivil jsem se slovm duchovnho, e crkev je krlovstv nikoliv z tohoto svta. Nen-li z tohoto svta, neme bt vbec na zemi. V Psm svatm se slov ,nikoliv z tohoto svta' neuv v takovm smyslu. Zahrvat si s takovmi slovy je neppustn. N pn Je Kristus piel, prv aby na zemi zdil crkev. Krlovstv nebesk ovem nen z tohoto svta, nbr je na nebi, ale vchz se do nho jedin skrze crkev, kter byla zaloena a zzena na zemi. Proto jsou svtsk slovn hky v tomto smyslu neppustn a nevhodn. Crkev je vskutku krlovstv, je urena k panovn a beze v pochyby mus nakonec vldnout na cel zemi - jak nm bylo pislbeno." Nhle umlkl, jako by se chtl pemoci. Ivan Fjodorovi ho s ctou a pozorn vyslechl. Pak neobyejn klidn, ale stejn ochotn a upmn jako dosud pokraoval, obraceje se k starcovi: "Cel smysl mho lnku je ten, e za dvnch dob, ve svch prvnch tech stoletch bylo kesanstv na zemi jedin v crkvi a nebylo nic jinho ne crkev. Kdy se pohansk msk csastv rozhodlo stt kesanskm, nutn dolo k tomu, e stvajc se kesanskm, pojalo crkev do sebe, ale samo zstalo i nadle v mnoha svch funkcch pohansk. V zsad to tak bez pochyby muselo bt. m jako stt podrel pli mnoho z pohansk civilizace a filosofie, tak na pklad i samy cle a zkladn zsady sttu. Naproti tomu Kristova crkev, kdy vela do sttu, nemohla se ovem vzdt nieho ze svch zkladnch zsad - ze skly, na kter spov - a nemohla sledovat jin koly ne ty, kter j pevn uril a zjevil sm Bh, mezi nimi kol zmnit v crkev cel svt, tud i cel dvn pohansk stt. V tomto smyslu, to jest se zetelem na budoucnost, si tedy crkev nem hledat urit msto ve stt jako kad, spoleensk organismus' nebo jako ,lidsk spoleenstv pro nboensk ely', jak se vyslovuje o crkvi autor, ktermu odporuji, nbr naopak kad pozemsk stt by se ml asem pln promnit v crkev, odmtnout vechny koly nesluiteln s cli crkve a nebt pak nim jinm ne crkv. To vechno ho nijak nesn, neubere mu to cti ani slvy velkho sttu, ani to nezten slvu jeho vldc, nbr ho to jen odvede z neprav, jet pohansk a myln cesty na sprvnou a pravou cestu, kter jedin vede k vnm clm. Autor knihy O zsadch crkevn soudn pravomoci by tedy soudil sprvn, kdyby pi zkoumn a vkladu tchto zsad pohlel na n jako na pouh prozatimn kompromis, nutn jet v na hn a nedozrl

dob. Ale jakmile se spisovatel odvauje ci, e zsady, kter te vysvtluje a z nich nkter tu uvedl otec Josef, jsou nezvratn,zkladn a vn, jde pmo proti crkvi a proti jejmu posvtnmu vnmu a nezvratnmu uren. To je cel mj lnek, jeho pln osnova." Strun eeno," zashl zas otec Paisij a pokraoval s drazem na kadm slov, "podle nkterch teori, a pli jasn vyslovench v devatenctm stolet, crkev se m petvoit ve stt jako by to byl pechod od ni formy k vy, aby v nm potom zmizela ustupujc ped vdou, duchem asu a civilizaci A nechce-li a klade odpor, vyke se j za to ve stt jen njak kout, H i to pod dozorem. To se v na dob dje ve vech evropskch zemch. Ale podle ruskho pojet a doufn se m crkev petvoit ve stt, jako by pechzela z ni formy do vy nbr naopak stt m nakonec bt hoden toho, aby se stal jedin crkv a nim jinm. A to tedy sta se a sta se!" "Nu, piznavm se, e jste m te ponkud upokojili," pousml se Miusov a peloil zas nohu pes nohu. "Rozumm-li sprvn, mluvili jste o jakmsi idelu, jeho uskutenn je nekonen vzdlen, a za druhho pt Kristova. To tedy jak je libo. Krsn utopie, sen o odstrann vlek, diplomat, bank atd. Nco snad podobnho jako socialismus. J u myslel, e je to vechno mnno vn a e crkev chce u te ku pkladu soudit trestn iny, odsuzovat k bit a k nucenm pracm nebo teba i k trestu smrti." "Ale i kdyby nebyl dn jin soud ne crkevn, crkev by ani te nikoho neposlala na nucen prce ani na smrt. Zloin a nzor na zloin by se pak jist musel zmnit, ovem ponenhlu, ne narz a ne hned, ale pece dost brzy" klidn namtl Ivan Fjodorovi a ani nehnul brvou. "To kte vn ?" upen se na nho podval Miusov. "Kdyby se vechno stalo crkv, crkev by provinilce a neposlun vyluovala, ale nestnala by jim hlavy," pokraoval Ivan Fjodorovi. "Ptm se vs: kam by se takov vyobcovan podl ? Vdy by musel odejt nejen od lid jako te ale i od Krista. Vdy by svm zloinem povstal nejen proti lidem, ale i proti Kristov crkvi. Ovem pesn vzato je tomu tak i nyn, ale pece jen to nen vyhleno a nynj zloinec se asto, velmi asto dohaduje se svm svdomm: ,Kradl jsem, to je pravda, ale nejdu proti crkvi, Kristv neptel nejsem.' To si k dnen provinilec napod, ale a msto sttu nastoup crkev, bude to pro zloince t - ledae by se postavil proti crkvi na celm svt a ekl pak: .Vichni se ml, vichni bloud, cel lidstvo je v neprav crkvi, jen j sm, vrah a zlodj, jsem prav kesansk crkev.' To si lovk opravdu st me ci, vyadovalo by to mimodn sbh neobvyklch okolnost. A te vezmte na druh stran nzor sam crkve na zloin: crkev pece neme uznat nynj skoro pohansk zpsob a mus msto mechanickho utnut nakaenho du pijmout pln a upmn mylenku obrozen lovka, jeho vzken a spsy." "Co tm vlastn mnte? Zas pestvm rozumt," peruil ho Miusov, "zas je to njak snn. Nco beztvarho a nesrozumitelnho. Jak to vylouen, jak vylouen ? Zd se mi, e si prost dlte dobr den, Ivane Fjodorovii." "Vdy ve skutenosti to tak je i nyn," ekl nhle starec a vichni se k nmu hned obrtili. "Vdy kdyby nebylo Kristovy crkve, vinka by nic nezdrovalo od zlho inu a nebylo by potom ani trestu, to jest skutenho, ne mechanickho trestu, jak se tu prv eklo, kter ponejvc jen rozhouje srdce, kdeto skuten trest, jedin inn, jedin odstraujc i smiujc trest zle v poznn hchu vlastnm svdomm." "Jak to prosm, smm-li se ptt ?" zeptal se s ivm zjmem Miusov. "To je tak," zaal starec. "Vechny ty deportace na nucen prce, dv i s bitm, nikoho nenaprav a hlavn takka dnho pachatele ani nezastra, take zloin nejen neubv, ale m dl tm vc jich pibv. To pece muste uznat. A z toho plyne, e spolenost takto vbec nen chrnna, protoe i kdy je kodliv d mechanicky uat a deportovn nkam daleko, pry z o, na jeho msto hned nastoup jin zloinec a mon i dva jin. Jestli nco chrn spolenost i v na dob a napravuje tak samho provinilce a petv ho v novho lovka, je to zas jedin Kristv zkon, kter se projevuje v jeho svdom. Teprve kdy si vink uvdom svou vinu jako syn kesansk spolenosti, to jest crkve, uvdom si tak svou vinu proti mrn spolenosti, to jest proti crkvi. Soudob provinilec je tedy schopen uvdomit si svou vinu jedin oproti crkvi, a ne

oproti sttu. Kdyby spolenost mla soudn pravomoc jakoto crkev, vdla by, u koho m zruit vyobcovn a zas ho k sob pipoutat. Te vak crkev nem dn skuten soudy, nbr pouze monost mravnho odsouzen, a proto se sama vzdv skutenho trestn provinilce. Nevyobcuje ho, ale neodpr mu otcovsk napomenut. A nejen to, sna se udret s provinilcem, vechno obvykl crkevn obcovn: dovoluje mu navtvovat bohosluby a chodit k svatmu pijmn, dv mu almunu a jedn snm sp jako se zajatcem ne jako s vinkem, Boe! kdyby ho i kesansk spolenost, to jest crkev, zavrhla, jako ho zavrhuje u odezv svtsk zkon ? Co by se stalo, kdyby ho hned a po kad, kdy je potrestn svtskm zkonem, i crkev trestala vyobcovnm? Vt hrza a zoufalstv by ani nemohly bt, import ne pro ruskho provinilce, nebo rut provinilci jet v. A kdo v: snad by se pak stalo nco stralivho, snad by vinkovo zoufal srdce ztratilo vru, a co potom? Ale crkev jako nn a milujc matka se sama skutenho trestn odk, protoe vink je u pli psn potrestn svtskm soudem a je pece teba, aby s nm aspo nkdo ml soucit. A hlavn proto se odk trestn, e jej soud je jedin, kter v sob zahrnuje pravdu, a neme tedy s dnm jinm soudem materiln ani morln spolupsobit, ba ani s nm vejt v doasn kompromis. O tch vcech se ned vyjednvat. V cizin se pr provinilec mlokdy kaje, protoe nejmodernj doktrny ho utvrzuj v mylence, e jeho zloin nen zloin, nbr jen vzpoura proti nespravedliv utlaujc moci. Spolenost ho od sebe odetne pln mechanicky silou, kter nad nm zvtzila, a toto vylouen provz nenvist (to o sob v Evrop aspo sami hlsaj), naprostou lhostejnost k dalmu osudu tohoto svho bratra a zapomenutm. To vechno se tedy odehraje bez sebemenho psoben crkevnho soucitu, nebo crkve tam namnoze u ani nejsou, zstali tam jenom kostelnci a ndhern budovy kostel, kdeto samy crkve tam u dvno usiluj pejt z ni formy crkve do vy formy sttu, aby v nm pln zanikly. Tak tomu je myslm aspo v luterskch zemch. V m pak byl u ped tisci lety msto crkve prohlen stt. Proto se tam provinilec za lena crkve u ani nepovauje a vyobcovn upad do zoufalstv. A vrt-li se do spolenosti, je v nm asto takov nenvist, e spolenost sama ho ze sebe takka vylou. Mete sm posoudit, jak to skon. V mnoha ppadech by se zdlo, e je to u ns tak tak, jene rozdl je v tom, e my mme krom zkonitch soud tak jet crkev, kter nikdy neztrc styk s odsouzencem jako se svm milm a stle jet drahm synem. Nadto je zachovn, i kdy jen pomysln, tak crkevn soud, kter, a te nen prakticky inn, pece ije jako sen o budoucnosti a kter provinilec v hloubi due jist bezdky uznv. Sprvn je tak, co zde bylo ped chvl eeno, e toti kdyby crkev skuten zaala soudit, a to v pln sle, to jest kdyby se cel spolenost zmnila jedin v crkev, tu by crkevn soud nejen psobil k nprav provinilce tak, jak nyn nikdy nepsob, ale mon, e by se i samo mnostv zloin neuviteln zmenilo. Nen pochyby ani o tom, e crkev by chpala budoucho vinka a budouc provinn zcela jinak ne dnes a dovedla by zskat zpt vyobcovanho, zarazit toho, kdo zaml zl skutek, a obrodit padlho. Pravda," pousml se starec, "kesansk spolenost prozatm jet ani sama nen pipravena a spov jenom na sedmi spravedlivch. Ti vak nikdy neschzej, a proto kesansk spolenost trv neotesena, ekajc, a se pln promn ze spoleenstv skoro jet pohanskho v jednotnou vesvtovou a panujc crkev. To tedy sta se a sta se, tebas i a na konci vk, nebo je pedureno, aby se to splnilo! A nem smysl znepokojovat se pro doby a lhty, nebo tajemstv dob a lht spov v moudrosti bo, v bom pedvdn a bo lsce. Co se zd podle lidskho sudku jet velmi vzdleno, me bt z boho peduren u pede dvemi a ped samm uskutennm. A toto sta se." "Sta se! Sta se!" zbon a psn dotvrdil otec Paisij. "To je podivn, nejv podivn!" vyslovil se Miusov ani ne nruiv, ale sp s jakmsi utajenm pohorenm. "A co se vm zd tak podivn ?" opatrn se zeptal otec Josef. "Co to m taky skuten bt ?" nhle njak vybuchl Miusov. "Stt se m na svt odstranit a crkev se povzn na msto sttu! To u nen

ani ultramontnstv, to je arciultramontanstv! Nco takovho nenapadlo ani papei ehoovi Sedmmu." ,,Rte rozumt docela nesprvn!" psn promluvil otec Paisij ,,Nae crkev se nechce promnit ve stt, pochopte to. To je m a jeho touha. To je tet dblovo pokuen! Ale stt se naopak mn v crkev, povzn se na rove crkve a stv se crkv na cel zem, co je u naprost opak ultramontnstv i ma, i vaeho vkladu, ale je to slavn uren pravoslavn vry na svt. Tato hvzda z od Vchodu." Miuov se vznam odmlel. Cel jeho zjev vyjadoval drazn vdom vlastn dstojnosti. Na rtech mu hrl poven shovvav smv. Aljoa to vechno sledoval s bucm srdcem. Cel ta rozmluva ho hluboce vzruovala. Nhodou se podval na Rakitina: mladk stl bez hnut na svm mst u dv, pozorn naslouchal a dval se, tebae ml oi sklopen. Ale podle ivho rumnce na jeho tvch Aljoa poznal, e i Rakitin je asi vzruen nemn ne on; Aljoa vdl, m je vzruen. "Dovolte, pnov, abych vm povdl jednu drobnou phodu," zaal najednou Miusov s njakm zvl majesttnm vzezenm. "U ped nkolika lety v Pai jsem jednou brzy po prosincovm pevratu navtvil ze znmosti jistou tenkrt neobyejn dleitou vldn osobnost a nhodou jsem se u n setkal s nadmru zajmavm pnem. Ten chlapk nebyl prv picl, ale njak pedstaven celho oddlu politickch tajnch tedy svho druhu dost vlivn postaven. Pouil jsem pleitosti a dal jsem se s nm ze zvdavosti do ei. Ale ten lovk tam nepiel ze znmosti, nbr jako podzen ednk s hlenm jistho druhu, a kdy tedy vidl, jak se mnou jedn jeho pedstaven, uznal m za hodn jaksi upmnosti - ovem jen do jist mry. Byl sp zdvoil ne upmn, jak u to Francouzi dovedou, tm sp, e ve mn vidl cizince. Ale velmi dobe jsem mu rozuml. Mluvilo se o socialistickch revolucionch, kte byli tenkrt pronsledovni. Nechm stranou hlavn obsah rozmluvy a uvedu jen jednu zajmavou poznmku, kter tomu pankovi uklouzla: ,My vlastn, ekl mi, ,ze vech tch socialist, anarchist, atheist a revolucion mnoho strachu nemme. Sledujeme je a znme jejich spdy. Ale je mezi nimi nkolik, i kdy mlo, zvltnch lid: v v Boha a jsou kesan, ale zrove jsou i socialist. A tch se prv nejvce bojme, to jsou hrozn lid! Socialistick kesan je nebezpenj ne socialistick atheista. Ta slova m u tenkrt pekvapila, ale te mezi vmi jsem si na n zas njak vzpomnl, pnov." "Vztahujete je tedy na ns a vidte v ns socialisty ?" rovnou a bez okolk se zeptal otec Paisij. Ale ne si Petr Alexandrovi rozmyslel, co odpovdt, dvee se otevely a vesel opodn host Dmitrij Fjodorovi. Vichni ho opravdu u skoro pestali ekat a jeho nhl pchod zpsobil v prvn chvli a jaksi div. VI Pro ije takov lovk! Dmitrij Fjodorovi, osmadvacetilet mlad mu stedn postavy a s pjemnm obliejem, vypadal o hodn star, ne opravdu byl. Jeho svalnat postava svdila o znan fyzick sle, nicmn ml ve vraze cosi trochu chorobnho. Jeho obliej byl huben a tve vpadl s nezdrav lutavm odstnem pleti. Dost velk tmav vypoukl oi se dvaly pevn a odhodlan, ale njak neurit. I kdy se roziloval a mluvil rozzloben, jeho pohled se jakoby nepodizoval jeho vnitn nlad a vyjadoval nco jinho, v t chvli teba docela nevhodnho. "Tko ci, na mysl," vyslovili se nkdy lid, kdy s nm pohovoili. Nkte si vimli v jeho och ehosi zdumivho a zasmuilho, ale bvali pak pekvapeni jeho nhlm smchem, kter ukazoval, e prv kdy se dval tak zasmuile, jeho mylenky byly vesel a prmovn. Ostatn vraz jist vyerpanosti u nho byl tenkrt dost pochopiteln, protoe kad vdl nebo slyel, e Dmitrij Fjodorovi prv v posledn dob vede velmi neklidn a hiv ivot, stejn jako bylo kadmu znmo, e ve svch rozepch s otcem o sporn penze propadl nezzenmu hnvu. Po mst se o tom vypravilo u nkolik phod. Je pravda, e byl tak od prody prchliv a ducha kolsavho a nevyrovnanho, jak se o nm v jednom shromdni vstin vyjdil n smr soudce Semjon Ivanovic Kaalnikov. Byl

bezvadn a elegantn obleen. Ml zapjat osat kabt, ern rukavice a v ruce cylindr. Teprve nedvno vystoupil z vojska, nosil proto jen knry a bradu si zatm holil. Tmavohnd vlasy ml krtce ostihan a sesan kupedu na spnky. Chodil dlouhm krokem, po vojensku. Na prahu se na okamik zastavil a obhldnuv celou spolenost, zamil pmo k starcovi , v nm vytuil hlavn osobu. Hluboce se mu uklonil a podal o poehnn. Starec se nadzvedl a poehnal mu: Dmitrij Fjodorovi mu uctiv polbil ruku a npadn rozilen, takka hnviv ekl: ,,Prosm vs co nejuctivji o prominut, e jsem vs nechal tak dlouho ekat, ale sluha Smerdakov, kterho mi tatek poslal, na mou nalhavou otzku dvakrt s jistotou odpovdl, e mm pijt v jednu hodinu. Te se najednou dozvdm..." "Neznepokojujte se," peruil ho starec, "to nevad. Trochu jste se opozdil a nezle na tom." "Jsem vm velmi zavzn a nemohl jsem oekvat od va dobroty nic jinho," rzn odkal Dmitrij Fjodorovi, jet jednou se uklonil, pak se najednou obrtil k svmu tatkovi u udlal i jemu stejn uctivou a hlubokou poklonu. Bylo vidt, e si toto gesto pedem pipravil, ale myslel je upmn: povahoval za svou povinnost dt najevo ohledy a dobr mysl. Fjodor Pavlovi byl sice zastien nepipraven, ale jak u byl, hned si vdl rady: vyskoil z kesla a odpovdl synovi prv takovou poklonou. Jeho obliej vypadal najednou vn a sebevdom, ale dodalo mu to zrove naprosto zlho vrazu. Dmitrij Fjodorovi se pak mlky uklonil jet vem ostatnm spolen, pistoupil svmi rznmi dlouhmi kroky k oknu, sedl si na jedinou przdnou idli nedaleko otce Paisije, a nakloniv se cel dopedu, byl hned pipraven naslouchat pokraovn v rozmluv, kterou peruil. Dmitrijv pchod nezabral vc ne njak dv minuty a rozmluva mohla zas pokraovat. Ale tentokrt Petr Alexandrovi nepovaoval za nutn odpovdt na nalhavou a trochu podrdnou otzku otce Paisije. "Dovolte mi prosm toto tma odmtnout," pronesl s jakousi spoleenskou nenucenost. "Je to ostatn obtn tma. A Ivan Fjodorovi se na ns usmv - jist by nm dovedl o tom povdt nco zajmavho. eknte si jemu." "Nic zvltnho krom mal poznmky," odpovdl hned Ivan. "Evropt liberlov vbec a tak n rusk liberln diletantismus asto a u dvno zamuje konen dsledky socialismu s cli kesanstv. Tak blzniv npad je ovem charakteristick. A je tedy vidt, e socialismus zamuj s kesanstvm nejen liberlov a diletanti, ale mnohdy i etnci, ovsem etnci v cizin. V pask pbh je skuten pznan, Pete Alexandrovii." "Prosm znova, aby mi bylo dovoleno toto tma opustit," opakoval Petr Alexandrovi, "ale msto toho vm povm, pnov, jinou phodu o samm Ivanu Fjodoroviovi, velmi zajmavou a pznanou phodu. Nen to vc ne pt dn, co zde ve spolenosti, byla to hlavn dmsk spolenost, pi sporu slavnostn hlsal, e na celm tomto svt nen naprosto nic, co by lidi nutilo milovat sv blin, e neexistuje prodn zkon, podle kterho lovk miluje lidstvo, a e jestlie byla a dosud je na svt lska k lidem, nen to zpsobeno pirozenm zkonem, nbr jedin tm, e lid vili ve svou nesmrtelnost. Ivan Fjodorovi k tomu mimochodem dodal, e prv v tom zle pirozen zkon, take kdyby byla v lidstvu zniena vra v nesmrtelnost, vyhasla by v nm hned nejen lska, ale vbec kad iv sla udrujc na svt ivot. A nejen to: pak u by nic nebylo nemorln, vechno by bylo dovoleno, i lidojedstv. Ale ani to nesta, a skonil tedy tvrzenm, e pro kadho jednotlivce ,jako jsme teba my,nev-li v Boha a ve svou nesmrtelnost, mus se mravn zkon prody okamit zmnit v prav opak dvjho nboenskho zkona a e sobectv zahrnujc i zloin m bt lovku nejen dovoleno, ale i uznno v takovm jeho postaven za nutn, nejrozumnj a takka nejulechtilej vchodisko. Podle tohoto paradoxu mete posuzovat, pnov, i vechno ostatn, co r hlsat n mil vstednk a milovnk paradox Ivan Fjodorovi, a co ho snad jet napadne." "Promite," nhle a neekan zvolal Dmitrij Fjodorovi, "abych se nepeslechl: zloin pr m bt nejen dovolen, ale dokonce uznn za nejnutnj a nejrozumnj vchodisko pro kadho

atheistu ? Bylo to tak nebo ne?" ..Ano; tak to bylo," odpovdl otec Paisij. "Budu si to pamatovat." Po tchto slovech Dmitrij Fjodorovi stejn nhle umlkl jako prve nhle vpadl do rozmluvy. Vichni se po nm zvdav podvali. "Je to mon? Jste opravdu pesvden, e vyhasne-li v lidech vra v nesmrtelnost jejich due, m to takov nsledky?" zeptal se pojednou starec Ivana Fjodorovie. "Ano, tvrdil jsem to. Nen-li nesmrtelnost, nen ani ctnost." "Vte-li takto, jste bu blahoslaven, nebo opravdu velmi neastn." "Pro neastn ?" usml se Ivan Fjodorovi. "Protoe se podob pravd, e sm nevte ani v nesmrtelnost sv due, ani v to, co jste napsal o crkvi a o crkevnch vcech." "Mon, e mte pravdu. Ale pece jen jsem tak docela neertoval." nhle se podivn piznal Ivan Fjodorovi a rychle se zaervenal. "Tak docela jste neertoval, to je pravda. Ta mylenka vs mu a nen o n ve vaem srdci jet rozhodnuto. Ale i muednk si nkdy zahrv se svm zoufalstvm, jakoby tak ze zoufalstv. Prozatm si i vy ze zoufalstv zahrvte teba s novinovmi lnky nebo s debatami ve spolenosti, ale sv dialektice sm nevte a s bolest v srdci se j pro sebe vysmvte... Vae velk souen je v tom, e tato vc ve vs nen rozhodnuta, pestoe si rozhodnut nalhav d." "Ale me bt ve mn rozhodnuta ? Rozhodnuta v kladnm smyslu ?" pokraoval Ivan Fjodorovi v podivnm vyptvn, dvaje se na starce pod s tm nevysvtlitelnm smvem. "Neme-li bt rozhodnuta v kladnm smyslu, nikdy se nerozhodne ani zporn. Sm znte tuto vlastnost svho srdce, a v tom jsou vechna jeho muka. Ale dkujte Tvrci, e vm dal ulechtil srdce, schopn trpt takovto muka, ,o svrchn vci peovati a jich hledati, nebo nae obcovn jest na nebesch'. Dej vm Bh, aby vs rozhodnut vaeho srdce zastihlo jet na tomto svt, a Bh vm ehnej na vaich cestch!" Starec zvedl ruku a chtl ze svho msta poznamenat mladho mue kem. Ivan vak nhle vstal, pistoupil k nmu, pijal jeho poehnn, a polbiv mu ruku, vrtil se mlky ha sv msto. Tvil se odhodlan a vn. Toto chovn i cel pedchoz rozmluva se starcem, kterou od Ivana Fjodorovie nikdo neekal, to oboje vechny pekvapilo svou tajemnost a jakousi slavnostnost, take vichni na chvli ztichli a Aljoa se zatvil a polekan. Ale Miusov najednou pokril rameny a v tm okamiku vyskoil z idle Fjodor Pavlovic. "Bosk a pesvat starce!" zvolal a ukzal na Ivana Fjodorovie. "To je mj syn, krev z m krve, m nejmilej krev! To je mj tak kajc nejuctivj Karel Moor, ale tamten syn, kter te piel, Dmitrij Fjodorovi, proti ktermu se u vs domhm spravedlnosti, to je zas nejneuctivj Frantiek Moor, oba z Schillerovch Loupenk, a j sm jsem podle toho regierender Graf von Moor! Rozsute a zachrate ns! Potebujeme nejen vae modlitby, ale i vae proroctv." "Nemluvte nesmysly a nezanejte tm, e urte svou rodinu," odpovdl starec slabm, vyslenm hlasem. Byl zejm m dl tm unavenj a oividn slbl. "Njakou neslunou komedii jsem tuil u na cest!" zvolal rozhoen Dmitrij Fjodorovi a tak vyskoil. "Promite, ote," obrtil se k starci, "j jsem nevzdlan lovk a nevm ani, jak vs mm titulovat, ale oklamali vs a byl jste pli dobrotiv, kdy jste nm dovolil sejt se u vs. Tatek mus mt jenom skandl, a k emu vlastn - asi je v tom mysl. On vdycky sleduje njak mysl. Ale te snad u vm, k emu." ,,Oni m vichni obviuj, vichni!" vykikoval zas Fjodor Pavlovi. "I Petr Alexandrovi m obviuje. Ano, Pete Alexandrovii, obvioval jste m!" obrtil se k nmu najednou, a Miusova ani nenapadlo mu odporovat. "Pr jsem stopil penze svch dt a nechal si je pro sebe; ale copak na to nemme soudy ? Tam vm to spotaj, Dmitriji Fjodorovii, podle vaich vlastnch potvrzenek, dopis a dohod, kolik jste ml, kolik jste vyhzel a kolik vm zbv! Pro Petr Alexandrovi uhb a nechce se vyslovit? Dmitrij Fjodorovi mu nen ciz. To je tm, e jsou vichni proti mn, a pi tom je mi Dmitrij Fjodorovi per saldo sm dluen, a nejen tak nco, ale nkolik tisc, mm na to na vechno doklady! Z jeho flmovn je poprask po celm mst ! A tam, kde slouil u vojska, tam musel kolikrt zaplatit tiscovku nebo dv za sveden nkter poestn

dvky - to my tady vechno vme, Dmitriji Fjodorovii do nejtajnjch podrobnost a j to prosm doku. Pesvat ote vil byste tomu, on zskal srdce ulechtil dvky z dobr rodiny, je majetn, dcera jeho dvjho velitele, zaslouilho a statenho plukovnka s komturskm dem sv. Anny s mei, podal o ruku t dvky, take ji tm kompromitoval, ;i ona je te tady, zatm osiela, ta jeho snoubenka, ale on ped jejma oima chod k jedn zdej svdnici. Ale akoliv ta svdnice ila abych tak ekl v obanskm manelstv s jednm ctihodnm muem, m nezvislou povahu a je to pro kadho nedobytn pevnost, docela jako zkonit manelka, protoe je ctnostn, ano prosm, svat otcov, je ctnostn! Dmitrij Fjodorovi by tu pevnost rd otevel zlatm klem, proto se na mne te kas a chce ze mne vydt penze, tebae na tu svdnici promarnil u tisce. Proto si taky v jednom kuse vypjuje, ostatn co myslte, od koho ? Mo, mm to ct nebo ne?" "Ticho!" kikl Dmitrij Fjodorovi. "Pokejte, a odejdu, ale pede mnou se neopovaujte pinit nejulechtilej dvku... U i to je pro ni hanba, e si troufte se o n zmnit... Nedovolm to !" Popadal dech. "Mo! Mo!" hystericky, a makaje ze sebe slzy, kiel Fjodor Pavlovi. "A otcovsk poehnn, to nen nic ? Co kdy t prokleju, co potom ?" "Vy pokryte nestydat!" houkl zbsile Dmitrij Fjodorovi. "Takhle on na otce, na otce! Jakpak teprve s jinmi? Povate, pnov: je tady chud, ale ctyhodn lovk, kapitn v pensi, dostal se do netst, dali ho do vsluby, ale ne Veejn rozsudkem, take si est zachoval neporuenou. M na starosti etnou rodinu. Ped temi nedlemi ho n Dmitrij Fjodorovi v hospod popadl za bradu, vythl ho za tu bradu na ulici a tam ho ped lidmi zbil, to vechno jen proto, e ten kapitn je pi jednom obchdku mm tajnm zmocnncem." "To je vechno le! Zevn pravda, ale uvnit le!" tsl se hnvem Dmitrij Fjodorovi. "Tatku, j sv skutky neomlouvm! Ano, piznvm se veejn, e jsem s tm kapitnem jednal jako zve, te toho lituji a oklivm si svj nepetn vztek, ale ten v kapitn, v zmocnnec, byl u tamt pan, o kter kte, e je svdnice, a navrhoval j vam jmnem, aby pevzala m smnky, kter vy mte, a budu-li na vs pli dotrat s vytovnm majetku, aby smnky zaalovala a dala m zavt. A vy mi te vytte, e mi ta pan nen lhostejn, kdy jste ji sm navdl, aby m zlkala! ekla mi to do o, sama mi to vyprvla a smla se vm! A zavt m chcete dt jenom proto, e na mne rlte. Zaal jste se o ni sm uchzet, ale j to vechno zas taky vm a zas se taky smla - slyte - smla se vm, kdy mi to povdala. Tady ho tedy mte, ctihodn pnov, toho lovka, toho otce, kter kra nemravnho syna! Pnov, kte jste tu svdky, odpuste mi mj hnv, ale tuil jsem, e ten skon staroch vs vecky sezval, aby zpsobil skandl. J piel s myslem odpustit mu, pod-li mi ruku ke smru: odpustit a poprosit za odputn! Ale protoe prv v t chvli urazil nejen mne, ale i ulechtilou dvku, ke kter mm takovou ctu, e se neodvauji ani vyslovit nadarmo jej jmno, rozhodl jsem se, e odhalm pede vemi celou jeho hru, i kdy je to mj otec!" Nemohl u pokraovat. Oi mu blskaly a tce dchal. Ale i vichni ostatn v cele byli vzrueni. Vichni krom otce Zosimy znepokojen vstali ze svch mst. dov knzi se dvali psn, ale ekali na starcv rozkaz. Starec sedl u docela bled, ne rozilenm, nbr chorobnou slabost. Na rtech ml pnliv prosebn smv; obas zvedl ruku, jako by chtl rozvzteklen hosty utiit, a jeho jedin pokyn by byl ovem stail, aby bouliv vstup pestal; ale zdlo se, t jet na nco ek a bedliv pozoruje, jako by chtl jet nco pochopit, jako by mu jet nco nebylo jasn. Konen se Pet r Alexandrovi Miusov poctil nadobro ponen a zhanoben. "Na tom skandlu mme vinu vichni!" prohlsil rozzlobeno. "Ale j to pece jen netuil, kdy jsem se sem chystal, tebae jsem vdl, s km mm co dlat. To mus okamit ukonit ! Vae ctihodnosti, vte mi, e jsem o vech tch podrobnostech, kter tu vyly najevo, pesn nevdl, nechtl jsem jim vit a teprve te se poprv dozvdm. Otec rl na syna pro enu pochybnch mrav a sm se s tou kreaturou domlouv jak dostat syna do vzen. A v takovhle spolenosti jsem tedy byl pinucen pijt.

Byl jsem oklamn, prohlauji vem, e jsem byl oklamn nemn ne ostatn." ,,Dmitriji Fjodorovii!" zajeel najednou Fjodor Pavlovi nepirozenm hlasem, "kdybyste nebyl mj syn, v tu chvli bych vs vyzval na souboj na pistole, na ti kroky pes tek! Pes tek!" opakoval, dupaje obma nohama. Sta lhi, kte cel ivot hrli komedii, mvaj chvle, kdy se dostanou tak daleko, e se opravdu tesou a pl rozechvnm, pestoe by mohli v te chvli (nebo za pouhou vteinku) sami sob poeptat: "Vdy le, ty star nestoudnku, vdy pes vechen ten svj svat hnv i te hraje komedii!" Dmitrij Fjodorovi se zle zamrail a s nevslovnm opovrenm pohldl na otce. "J myslel j myslel," promluvil njak tie a zdrenliv, ,,e pijedu dom s andlem svho srdce, se svou snoubenkou, abych opatroval otcovo st, ale vidm jenom neestnho chlpnka a hnusnho aka!" "Souboj!" zajeel zase stak. Lapal po dechu a pi kadm slovu slintav prskal. "A vy, Pete Alexandrovii Miusove, vy si pamatujte, e v celm vaem rodu snad nen ani nebylo vzneenj a poestnj - slyte, poestnj - eny, ne je ta kreatura, jak jste se prv odvil ji nazvat! A vy, Dmitriji Fjodorovii, vy jste pro tu kreaturu opustil svou snoubenku, tak jste asi sm usoudil, e vae snoubenka nestoj ani za jej malek, takov je ta kreatura!" "Hanba!" vyklouzlo najednou otci Josefovi. "Hanba a ostuda!" kikl nhle Kalganov svm dtskm hlasem, chvjcm se rozilenm, a cel se zaervenal. Do t chvle pod mlel. "Na ije takov lovk!" dut zaval Dmitrij Fjodorovi, u takka bez sebe hnvem, a nezvykle zvedl ramena, a se tm skoro shrbil. "Jen mi eknte, me-li se mu jet dovolit, aby svou existenc hanobil zemi ?" po vech se rozhldl a ukzal na starho. Mluvil pomalu a stejnomrn. "Slyte, mnichov, slyte toho otcovraha ?" piskoil Fjodor Pavlovi k otci Josefovi. "Tady mte odpov na vae hanba! Co je hanba? Ta .kreatura, ta ,ena pochybnch mrav je mon svtj ne vy, pni pezbon dov knzi! Mon, e v mld padla, protoe ji ubilo prosted, ale mnoho milovala, a proto j Kristus odpustil." "Pro takovou lsku Kristus neodpoutl." u netrpliv uklouzlo mrnmu otci Josefovi. "I ano, pro takovou, zrovna pro takovou, mnichov, ano! Vy se tu pi zel modlte za spsu due a myslte, e nad vs nen. Jte grundle, kad den po grundli a myslte, e Pna-boha podplatte grundlemi!" "To je nesnesiteln!" ozvalo se v cele ze vech stran. Ale cel tento u pohorliv vjev skonil naprosto neekanm zpsobem. Starec nhle vstal ze svho msta. Aljoa sice strachem o nho i o ostatn pomalu u ztrcel hlavu, ale pece se mu podailo ho podept. Starec vykroil ke Dmitriji Fjodoroviovi, a kdy doel a k nmu, poklekl ped nm. Aljoa nejdv myslel, e klesl slabost, ale nebylo to tak. Pokleknuv, starec se Dmitrijovi okzale a mysln poklonil k zemi, a se dokonce elem dotkl podlahy. Aljoa tak uasl, e ani nestail otce Zosimu podept, kdy zase vstval. Starcovy rty se maliko usmvaly. "Bute sbohem! Sbohem vichni!" promluvil, uklnje se na vechny strany svm hostm. Dmitrij Fjodorovi stl njakou chvli cel zaraen: starec se mu poklonil a k zemi - co to znamen ? Konen nhle vykikl: " Boe!" zakryl si rukama obliej a vybhl z cely. za nm se vyhrnuli narz i ostatn host. Ve zmatku se ani nerozlouili, ani nepozdravili hostitele a jenom dov knzi si zas vydali poehnn. "Co to, e se poklonil k zemi, je to njak symbolick ?" pokusil se navzat hovor Fjodor Pavlovi, najednou njak zkrotl. Ostatn neodvil se nikoho oslovit osobn. V t chvli vichni vychzeli z ohrady pousteven. ,,Za blzinec a za blzny nejsem odpovdn," hned zlostn odpovdl Miusov, "ale zato si odeknu vai spolenost, Fjodore Pavlovii, a vte mi, e navdycky. Kdepak je ten mnich, co tu byl ?" "Ten mnich", kter je pedtm zval na obd k pevorovi, je nenechal ekat. Pistoupil k nim, sotva seli po schdkch od starcovi cely, jako by na n byl celou tu dobu ekal. "Ctihodn ote bute tak laskav, vyite veledstojnmu otci pevorovi mou nejhlub ctu a omluvte u nho osobn

mne, Miusova, e se k nmu pro nhl a nepedvdan okolnosti bohuel nemohu dostavit, a bych to pro sebe povaoval za est," podrdn podal mnicha Petr Alexandrovi. "A ta nepedvdan okolnost, to jsem pece j!" namtl hned Fjodor Pavlovi. "Slyte, ote, ten pn nechce zstat se mnou, jinak by tam beze veho el. A taky pjdete, Pete Alexandrovii, jen rate k otci pevorovi a peju vm dobr chutnn! Odeknu j, a ne vy. Dom, dom, jst budu doma, ale tady se nectm pi chuti, mj rozmil pbuzn Pete Alexandrovii." ,,V pbuzn nejsem a nikdy jsem nebyl, vy love sprost." "Vak jsem to ekl naschvl, abych vs doplil, protoe vy to pbuzenstv zaprte, ale pece jenom pbuzn jsme, a se kroutte, jak chcete. Doku vm to podle crkevnho kalende. Co se te tebe, Ivane, zsta tu taky, jestli chce. Polu pro tebe potom kor. Ale u vs d u slunost, Pete Alexandrovii, abyste te navtvil otce pevora. Muste to omluvit, co jsme natropili." "Ale je to pravda, e odjdte Nelete ?" "Pete Alexandrovii, copak bych si troufal po tom, co se stalo ? Promite, pnov, dal jsem se strhnout! A krom toho jsem otesen! Taky je mi hanba. Pnov, nkdo m srdce jako Alexandr Makedonsk, a jin zas jako pejsek Fifinka. J tedy jako ten pejsek Fifinka. Dostal jsem strach! Jakpak bych mohl po takov klukovin jet pijt na obd pochutnvat si na klternch omkch ? Stydm se a nemohu, to promite!" "ert se v nm vyznej, teba si jen dl blzny!" vhal jet Miusov, dvaje se nedviv za odchzejcm akem. Ten se obrtil, a kdy vidl, e ho Petr Alexandrovi pohledem sleduje, poslal mu rukou polibek. "Tak vyjdete k pevorovi ?" zeptal se Miusov sen Ivana Fjodorovie. "Pro bych neel ? Mimo to m pevor vera jet zvl zval." "Na netst se ctm skuten nucen na ten zatracen obd jt," pokraoval Miusov stle tak trpce a podrdn nevmaje si ani toho, e mnek poslouch. "Ml bych se aspo u nho omluvit za ty husainy a vysvtlit, e jsme to nebyli my... Co myslte?" "Ano, mus se vysvtlit, e jsme to nebyli my. Mimo to tam nebude tatek," poznamenal Ivan Fjodorovi. "To tak jet, aby tam byl v tatek! Zatracen obd!" Pesto vichni li. Mnek mlel a poslouchal. Cestou pes hjek jenom poznamenal, e otec pevor u dlouho ek a e se host zpozdili o vc ne pl hodiny. Nikdo mu neodpovdl. Miusov se nenvistn podval na Ivana Fjodorovie. "Jde si na obd, jako by se nic nestalo!" pomyslel si. "Hro ke a karamazovsk svdom." VII Karirista ze semine Aljoa dovedl svho starce do mal lonice a pomohl mu usednout na postel. Byl to docela mal pokojk s nejnutnjm nbytkem; postel byla uzounk, elezn a na n msto nnky kus plsti. V kout pod ikonami stl kosteln stolek, na nm leel k a evangelium. Starec klesl na postel vyslen; oi se mu leskly a dchal namhav. Kdy se usadil, pozorn pohldl na Aljou, jako by si nco rozmlel. "Jdi, mj mil, jdi! Mn sta Porfirij, ale ty si posp. Potebuji t tam, jdi k otci pevorovi a bude posluhovat u stolu." ,,Dovolte mi zstat zde," poprosil Aljoa. ,,Tam t vc potebuj. Nen tam klid. Poslou a pijde vhod. Kdyby povstali bsov, odkej modlitbu. A abys vdl, synku (starec mu rd takto kal), ani nadl nen tv msto zde. Pamatuj si to, jinochu. Jakmile se Bohu zlb povolat m k sob, odejdi z kltera. Odejdi nadobro." Aljoa sebou trhl. ,,Co je ti? Tv msto zatm nen zde. ehnm ti k velk slub ve svt." Mnoho se jet naputuje. Tak se oen, mus. Vechno bude muset podstoupit, ne se zas navrt. A prce bude mnoho. Ale nepochybuji o tob, proto t poslm. Kristus je s tebou. Neopoutj ho, a on neopust tebe. Spat velk al a v tom alu bude asten. To je m zv pro tebe: v alu hledej tst. Pracuj, nenavn pracuj. Pamatuj si te m slova, nebo budu s tebou sice jet rozmlouvat, ale nejen m dny, ale i m hodiny jsou u seteny." Aljoova tv opt vyjadovala siln pohnut. Koutky st se mu tsly. "Copak je ti zas ?" tie se usml starec. "A svtt lid provzej sv nebotky plem, ale my se zde radujeme, kdy nkter otec odchz. Radujeme se a modlme se za nho. Nech m

te o samot. Musm se modlit. Jdi a posp si. Bu nablzku svch bratr. A nejen jednoho, ale obou." Starec zvedl ruku, aby mu poehnal. Odporovat Aljoa nemohl, a velice touil zstat. Tak by se byl rd zeptal, co znamenala poklona k zemi ped bratrem Dmitrijem, a ml tu otzku pod na jazyku, ale neodvil se ji vyslovit. Vdl, e starec by mu i bez vyptvn ve vysvtlil, kdyby to bylo mon. Ale patrn nechtl. Ta poklona Aljoou neobyejn otsla; vil slep, e mla tajemn smysl. Tajemn a snad i straliv. Kdy proel ohradou kolem pousteven, aby dorazil do kltera vas k zatku obda u pevora (ovem jen aby obsluhoval u stolu), nhle se mu srdce bolestn sevelo a Aljoa se na mst zastavil: znova jako by ped nm zaznla slova, ktermi starec pedpovdal tak blzk svj, skon. Co starec pedpovdal, a k tomu tak urit, mus se jist splnit, tomu Aljoa svat vil. Ale jak tu zstat bez nho ? Jak t a nevdat ho, neslchat ho ? A kam jt ? Starec ekne, aby neplakal a odeel z kltera, pane boe! U dlouho Aljoa nezakusil takovou zkost. el rychle hjem, kter oddloval poustevny od kltera, a jeho mylenky ho pli tily, take se zaal dvat na vkovit borovice po obou stranch lesn piny. Nepoteboval jt daleko, sotva njakch pt set krok. Neekal, e by v tu dobu mohl nkoho potkat, vtom vak u prvn zatky piny uvidl Rakitina. ekal tam. "Neek tu na mne ?" zeptal se Aljoa, kdy k nmu doel. ,,Ano, na tebe," usml se Rakitin. "Spch k otci pevorovi. Vm to, dv dnes obd. Takov obd nebyl u od t doby, co hostil biskupa s generlem Pachatovem, pamatuje se ? J tam nebudu a ty jen jdi, podvej omky. Ale ekni mi jedno, Alexeji: co znamen ten sen ? Na to jsem se t chtl zeptat." "Jak sen?" "No pece e se poklonil a k zemi tvmu bratrovi Dmitriji Fjodoroviovi. A jet jak uhodil elem!" "To mluv o otci Zosimovi ?" "Ano, o otci Zosimovi." "Uhodil elem ?" "Aha, to jsem ekl neuctiv! Dobr, teba tedy neuctiv. Tak co znamen ten sen ?" "To nevm, Mo, co znamen." "Vak jsem vdl, e ti to nevysvtl. Nic tak zvltnho na tom ovem nebude, nejsp jen ty obyejn nbon titrky. Ale ten hokuspokus byl mysln. Te spust vichni svatoukov v mst a roznesou po gubernii: Copak asi ten sen znamen ? Podle mho m star pn opravdu dobr nos a uctil zloin. Zavn to u vs." "Jak zloin?" Rakitinovi se zejm chtlo nco vypovdt. "Ten bude ve va rodin, ten zloin. Dojde k nmu mezi tvmi bratry a tvm bohatm tatkem. No a otec Zosima tedy pro vechno uhodil elem. A kdyby nco, tak se ekne: ,To pece svat starec pedpovdl, prorokoval, jene zas jakpak prorokovn, kdy jenom uhodil elem? Ach to pr ne, to byl symbol, alegorie, a ert v co jet. Budou ho oslavovat a pipomnat, e pedem vytuil zloin a oznail pachatele. U tchhle boch blzn to tak bv: ped hospodou se kiuje a na kostel hz kamenm. Stejn i tvj starec: na spravedlivho vezme hl a vrahovi se poklon k zemi." ,,Jak zloin ? Jakmu vrahovi? Co to mluv?" Aljoa zstal stt jako pimraen a tak Rakitin se zastavil. ,,Jakmu, e bys to nevdl ? Vsadm se, e u jsi na to taky A mimochodem eeno, je to taky zajmav. Poslechni Aljoo, ty pece vdycky mluv pravdu, i kdy si vdycky sedne mezi dv idle; myslel jsi na to nebo ne? Odpovz." "Myslel," tie odpovdl Aljoa, I sm Rakitin byl zaraen. "Coe ? Opravdu jsi u i ty na to myslel ?" zvolal. "J. ne e bych vlastn myslel," zamumlal Aljoa, "ale jak jsi o tom te zaal tak divn mluvit, napadlo m, e jsem si to i sm myslel." "Vid (a jak jasn jsi to vyjdil), vid ? Kdy ses dneska dval na tatnka a na bratra Mtnku, pomyslel jsi na zloin ? Tak se tedy nemlm ?" "Pokej, pokej pece," zkostliv ho peruil Aljoa, ,,z eho to vechno usuzuje. ? Pro t to tolik zajm, to je hlavn otzka." "Dv samostatn otzky, ale pirozen, a odpovm na kadou zvl. Z eho to vidm ? Nevidl bych vbec nic, kdybych nebyl dnes najednou pochopil tvho bratra Dmitrije Fjodorovie - pln a narz a tak, jak opravdu je. Njak jedin jeho rys mi ho ukzal celho. U takovch naprosto estnch, ale

vnivch lid je ra, kter se nesm pekroit. Jinak - jinak takov lovk vraz kudlu i do tatka. Ale tatek je opil a neukznn prostopnk, nikdy a v niem nezn mru; dn z nich se tedy neudr a bac, oba se sval do karpy." "Ne, Mo, ne, kdy nen nic jinho, upokojil jsi m. Tak daleko to nedojde." "A pro se cel tese ? V, jak to je ! A si je Mtnka teba poctiv lovk (je hloup, ale poctiv), je taky smyslnk. To m jeho sprvn zaazen a jeho pravou podstatu. Nzkou smyslnost zddil po otci. Vak nad tebou jenom asnu, Aljoo, jak to, e jsi panic ? Vdy i ty jsi Karamazov! A ve va rodin se smyslnost vyvinula v nemoc. No a te ti ti smyslnici jeden druhho hldaj s kudlami v kapse. Ti se srazili palicemi a ty me bt tvrt." "Co se te t eny, ml se. Ma j pohrd," ekl Aljoa njak trhan. "Mysl Grueku ? Ba ne, hochu, tou nepohrd. Kdy kvli n opravdu opustil svou snoubenku, tak j nepohrd. Tady tady je nco, hochu, co ty jet nechpe. Tady se nkdo zamiluje do njak krsy, do enskho tla nebo i jen do jedin sti enskho tla (smysln lovk by to pochopil), a pro ni opust vlastn dti, prod otce i matku, Rusko a vlast; je-li poctiv, bude krst; je-li mrn, bude vradit; je-li vrn, zrad. Pukin, pvec enskch noek, opvoval ve verch noky. Jin je neopvuj, ale nemohou se na noky podvat bez plnho zchvatu. A nejsou to jenom noky... Tady, hochu, pohrdn nepome, i kdyby Gruekou pohrdal. Teba i pohrd, ale neme se odtrhnout." ,,To j chpu," vyhrkl najednou Aljoa. "e bys to chpal ? Podle veho to opravdu chpe, kdy to z tebe takhle narz vyletlo," kodolib souhlasil Rakitin. "Vypleskl jsi to bezdky, uklouzlo ti to, a takov piznn je tm cennj. Je to tedy pro tebe u znm nmt a u jsi o tom pemlel, toti o smyslnosti. I ty due ist! Ty jsi tich voda, Aljoko, jsi svat, to uznvm, ale jsi tich voda a ert v, o em jsi u nepemlel, ert v, co vechno u v! Panic, a proel u takovou hlubinou - u dlouho t pozoruju. Jsi sm Karamazov, pln Karamazov - rod a vbr pece nco znamenaj. Po otci jsi smysln, po matce bo blzen. Co se tese ? Mm snad pravdu ? Jestlipak v, Grueka mi kala: .Pive ho (to jest tebe), j s nho tu kutnu sthnu. A jak nalhala, pod jenom: pived ho a pived ho! Tak jsem se divil, co ji na tob tolik zajm. V, je to taky neobyejn ena!" "Vyi ode mne poruen a ekni, e nepijdu," kiv se usml Aljoa. "Dopovz to, o em jsi mluvil, Mo, pak ti eknu, co si myslm j." "Nen co dopovdt, vechno je jasn. Vechno je to, hochu, star psnika. Kdy u i ty v sob m smyslnost, co potom Ivan Fjodorovi, tvj bratr ze spolen matky ? Je pece tak Karamazov. A v tom vz cel v karamazovsk problm: jste smysln, hrabiv a bo blzni! Tvj bratr Ivan te prozatm ze ertu uveejuje s njakm poetilm a neznmm myslem theologick lneky, a je atheista, a sm si tu niemnost uvdomuje - to tedy ten tvj bratr Ivan. Krom toho se sna odloudit bratru Movi nevstu a zd se, e se mu to poda A jet k tomu se souhlasem samho Mtnky, protoe Mtnka m svou snoubenku sm penechv, jen aby se j zbavil a honem utekl ke Gruece. A to vechno pi v sv ulechtilosti a nezitnosti, toho si vimni. Takovhle lid jsou prv ti nejosudnj! To aby se ve vs ert vyznal: uvdom si svou niemnost, a sm se do t niemnosti hrne! Poslouchej dl: Mtnkovi te stoj v cest starouek otec. Ten se toti do Grueky najednou zblznil a sbhaj se mu sliny, jak se na ni jen podv. Vdy jenom kvli n udlal dnes v cele takovou vtrnost, jenom proto, e se o n Miusov opovil ct, e je kreatura pochybnch mrav. Zamiloval se jako star kocour. Dv mu slouila za plat jen pi njakch podezelch obchdcch v jeho koalnch, ale te si najednou lpe viml, jak vlastn je, a rozdivoil se. Dotr na ni s nvrhy, poestn ovem nejsou, no a na t cestice se ti dva sraz, tatnek se synkem. A Grueka si nezad s jednm ani u druhm, obma zatm uhb a oba drd. Obhl si je, ze kterho vc kouk, protoe u tatnka by sice mohla urvat hodn penz, zato tatnek se s n neoen teba na n nakonec zane kudlit a zamkne portmonku. Proto nen k zahozen ani Mtnka: penze nem, ale me se oenit. Ano prosm, me se oenit! Opustit snoubenku, dokonalou krasavici Kateinu Ivanovnu, bohatou lechtinu, dceru plukovnka, a vzt si Grueku, kterou si kdysi vydroval star kupk a mstsk starosta Samsonov, ten

zkaen muik. Z toho veho se skuten me vyvinout vraedn konflikt. A na to tvj bratr Ivan prv ek, to by pro nho byla trefa: zskal by Kateinu Ivanovnu, po kter schne touhou, a urval by s n edest tisc vna. To je pro malho lovka a chudka jako on nramn svdn poinek. A vimni si, e by Movi nejenom neublil, ale jet by si ho nadosmrti zavzal. J toti bezpen vm, e se Mtnka zrovna minul tden opjel v hospod s ciknkami a nahlas vykikoval, e nen hoden sv snoubenky Ktnky, ale bratr Ivan, ten pr j hoden je. A sama Kateina Ivanovna taky nakonec neodmtne tak okouzlujcho mue, jako je Ivan Fjodorovi; beztoho i te u mezi tmi dvma vh. Ale m vs jen ten Ivan tak uchvtil, e se mu vichni nbon obdivujete ? Vdy se vm smje a pochvaluje si, e se m dobe na v et!" "Jak to vechno v ? A jak to me tvrdit tak jist ?" oste a zamraen se zeptal Aljoa. ,,A jak to, e se m te pt a pedem se boj m odpovdi ? Podle veho sm uznv, e je to pravda." ,,Ty nem Ivana rd. Ivana by penze nesvedly." ,,e ne? A co krsa Kateiny Ivanovny ? Nejsou to jenom penze, akoliv edest tisc je taky lkav vc." "Ivan m v. Ivana nelkaj ani tisce. Ivan nehled penze ani klid. Hled mon utrpen." "Co to zas m znamenat ? I vy lechtici!" "Inu, Mo, jeho due je bouliv. Jeho mysl je v zajet. Pronsleduje ho velk nerozhodnut pochybnost. Je z lid, kte netou po milionech, ale tou po rozhodnut v pochybnosti." "To je literrn plagit, Aljoko, parafrzuje svho starce. e vm ale Ivan dal pknou hdanku!" kikl Rakitin se zejmm vztekem. A se zmnil v tvi a rty se mu zkivily. ,, A hdanka je to hloup, nen co hdat. Jen si to rozmysl, si rozum j. Jeho lnek je k smchu a nesmysln. Ped chvl jsi slyel jeho hloupou teorii: ,Nen-li nesmrtelnost due, nen ani ctnost a vechno je tedy dovoleno.' (A mimochodem eeno, bratr Mtnka kikl: Budu si to pamatovat! vzpomn ni ?) Svdn teorie pro lumpy. Ale nadvm, a to je hloup ne pro lumpy, sp pro vaniv kolomety .pronsledovan hlubokmi nerozhodnutmi pochybnostmi'. Je chlublek a nen v tom nic ne: Na jedn stran nememe neuznat a ,na druh stran nememe nepiznat! Cel jeho teorie je darebctv! Lidstvo najde v sob samm slu, aby ilo ctnostn, i kdy nebude vit v nesmrtelnost due! V lsce k svobod, k rovnosti a bratrstv najde." Rakitin se rozohnil, a se st ovldal. Nhle se vak zarazil jako by si na nco vzpomnl. Tak dost," usml se jet kivji ne prve Aljoa. ,,Co se smje?Mysl, e jsem banln hlupk?" Ne, ani m nenapadlo myslet, e jsi banln hlupk. Jsi chytr, ale to nic usml jsem se jen tak z hlouposti. Chpu, e se me rozohnit Mo. Z tvho zaujet jsem usoudil, e Kateina Ivanovnu nen lhostejn ani tob. Hochu, j to u dvno tuil, a proto taky nem rd bratra Ivana. rl na nho?" ,,A na jej penze taky rlm ? Nechce to dodat?" ,,Ne, o penzch nechci dodat nic a nehodlm t uret." "Vm ti, kdy to k, ale pece jen aby t nco s tm tvm bratrem Ivanem! Nejde vm do hlavy, e ho lovk me mt nramn nerad i bez Kateiny Ivanovny. Pro bych ho vlastn, k ertu, ml rd ? Vdy on na mne sm r nadvat. Copak tedy nemm i j prvo nadvat na nho ?" "Nikdy jsem ho neslyel ci o tob cokoliv, a u dobrho nebo patnho. Vbec o tob nemluv." "A j zase slyel, e m pedevrem u Kateiny Ivanovny ml v pard, a se hory zelenaly, tolik se zajmal o vaeho oddanho sluebnka. A kdo potom vlastn na koho rl, to tedy nevm, hochu! Ril se vyjdit v tom smyslu, e jestli se pr v nejbli budoucnosti nerozhodnu pro kariru archimandrity a neslom eholn slib, jist pr odjedu do Petrohradu a stanu se spolupracovnkem nkter vn revue, jist v oboru literrn kritiky, budu njakch deset let pst a nakonec celou revui pevezmu. Pak pr ji povedu dl jist v liberlnm a atheistickm smru se socialistickm odstnem, ba s jakmsi socialistickm ntrem, ale budu se mt na pozoru ili vychzet s tmi i onmi a sypat hlupkm psek do o. Podle vkladu tvho bratra mi socialistick odstn m revue nezabrn v tom, e budu pedplatn ukldat stranou a obas

podle rad njakho idka investovat do obchodnch transakc, a si pr potom ke konci sv kariry postavm v Petrohrad podn dm a do nho pesthuji redakci. Ostatn poschod pronajmu jako byty. Uril dokonce msto, kde bude dm stt: u novho kamennho mostu pes Nvu, kter pr podle projektu povede z Litjn ulice do Vyborsk." "Poslechni, Mso, vdy se to teba opravdu vechno spln do poslednho psmene!" zvolal Aljoa a nemohl potlait vesel smv. "Vy taky zante bt sakrastick, Alexeji Fjodorovii." "Ne, ne, j ertuji, odpus. Jde mi o nco docela jinho. Ale dovol, kdo ti mohl povdt vechny ty podrobnosti, od koho jsi je slyel ? Pece jsi nemohl bt u Kateiny Ivanovny, kdy tam o tob mluvil!" "J tam nebyl, zato tam byl Dmitrij Fjodorovi a j to slyel na vlastn ui prv od Dmitrije Fjodorovie; abys vdl, nepovdal to mn, ale kdy to vyprvl, poslouchal jsem, ovem bez myslu, protoe jsem ekal v Gruein lonici a nemohl jsem ven, dokud byl Dmitrij Fjodorovi v sousednm pokoji." "Ach ano, zapomnl jsem, ona je pece tv pbuzn." "Pbuzn ? Grueka e je m pbuzn ?" kikl nhle Rakitin a cel zrudl. "Zblznil jsi se snad ? Neslou ti mozek." "A co je ? Copak nen tv pbuzn ? J to slyel." "Kdes to mohl slyet ? Vy Karamazovi, vy si hrajete na njakou vzneenou starobylou lechtu, tebae tvj otec dlal aka u cizch stol a z milosti ho nechvali v kuchyni. Dejme tomu, e jsem jenom popv syn a proti vm, lecht, bdn hmyz, ale pesto m nemuste tak zlehka a neodpovdn uret. Mm taky est, Alexeji Fjodorovii, a nemohu bt pbuzn prodejn holky Grueky. Rate to vzt na vdom!" Rakitin byl velmi rozhnvn. "Proboha odpus, to jsem nemohl tuit, ostatn jak ona je prodejn ? Copak je takov ?" zaervenal se najednou Aljoa. "Opakuji ti, slyel jsem, e je s tebou pbuzn. asto k n chod a sm jsi mi kal, e k n milostn vztah nem. To jsem si nikdy nemyslel, e zrovna ty j takhle opovrhuje! A zaslou si to opravdu ?" "Kdy ji navtvuji, mm k tomu teba sv dvody a to ti mus stait. A co se te pbuzenstv, tvj bratr nebo i sm tatek ji pivede sp do tv rodiny ne do moj. No tak u jsme tady. Jdi radi do kuchyn. Jejej! Co je to, co se tu dje ? Copak jsme pili pozd ? Pece nemohli tak rychle poobdvat! i tu zas Karamazovi nco vyvedli? U asi ano. Tam je tvj otce a za nm Ivan Fjodorovi. To utekli od pevora. Tamhle za nimi ze schod nco vol otec Isidor. Taky tvj otec ki a mv rukama a asi nadv. Podvejme se, taky Miusov odjel v koe, vid ho? Tamhle utk i statk Maximov, byl tu jist skandl. To tedy ani neobdvali! Nenatloukli nakonec pevorovi? Nebo snad byli sami biti? To by jim patilo!" Rakitin nevykikoval bez dvodu. Dolo skuten k neslchanmu neekanmu skandlu. Vechno povstalo z vnuknut." VIII Skandl Kdy Miusov a Ivan Fjodorovi u vchzeli k pevorovi, v Miusovu se jako v opravdov dnm a deliktnm lovku rychle odehrl jist, tak svm zpsobem deliktn proces: zaal se stydt, e se zlobil. Pochopil, e ml tm mizernm Fjodorem Pavloviem do t mry pohrdat, e by sm nebyl mohl v starcov cele tak ztratit klid a rozvahu, jak se to stalo. "Aspo mnichov za nic nemohou," usoudil najednou na schodech k pevorovi, "a jsou-li i tady podn lid (ten pevor otec Mikul je myslm lechtic), pro se k nim nechovat mile, vldn a zdvoile ? Nebudu se hdat, budu i pitakvat, zskm je laskavost a konen jim doku, e nemm nic spolenho s tm Ezopem, s tm akem, s tm pacou a e jsem se prv tak jako oni dostal do t nepjemnosti jen nhodou..." Co se te prva kcen a rybolovu (sm ani nevdl, kde to vlastn je), rozhodl se vechny sv soudn spory s klterem zastavit a hned dnes se jednou provdy spornch nrok vzdt, tm sp, e to vechno m jen nepatrnou cenu. Kdy host veli do jdelny otce pevora, tyto Miusovovy zbon mysly se jet upevnily. Ostatn jdelna to nebyla, protoe cel pevorv byt se

skldal veho vudy ze dvou pokoj, i kdy mnohem rozlehlejch a pohodlnjch, ne ml starec. Ale ani zazen pokoj nebylo nijak ndhern: k potaen mahagonov nbytek byl staromdn, ve slohu dvactch let. I podlaha byla jenom drhnut, zato vechno svtilo istotou a na oknech kvetlo mnoho vzcnch kvtin. Ale nejpepychovji psobil ovem v t chvli skvle prosten stl, a i to platilo jen relativn: ubrus byl ist a ndob se lesklo; bezvadn vypeen chlb trojho druhu, dv lhve vna, dv lhve vten kltern medoviny a velk sklenn dbn klternho kvasu, proslulho v celm okol. Vodka se vbec nepodvala. Rakitin pozdji vykldal, e k obdu bylo pipraveno pt jdel: sterled polvka s rybmi piroky, pak vaen, njak znamenit a zvltn upraven ryby, potom jesete zky, zmrzlina, kompot a nakonec mln mandlov huspenina. To vechno Rakitin vysldil: neodolal a zvl zael do pevorovy kuchyn, kde ml tak styky. Styky ml vude a dovedl si vude opatit zprvy. Jeho srdce bylo velmi nepokojn a zvistiv. Byl si pln vdom svch znanch schopnost, ale ve sv domlivosti je nervosn peceoval. Vdl najisto, e njak vynikne, ale Aljou, jen si ho velmi oblbil, trpilo, e jeho ptel je nepoctiv a naprosto si to neuvdomuje, ba naopak: v, e by neukradl penze na stole, a proto se povauje za dokonale estnho lovka. V t vci by s nm nejen Aljoa, ale ani nikdo jin nic nepodil. Rakitin jako nepatrn osoba nemohl bt pozvn k obdu, zato byl pozvn otec Josef i otec Paisij a s nimi dal dov knz. ekali u v pevorov jdeln, kdy veel Petr Alexandrovi, Kalganov a Ivan Fjodorovi. Stranou ekal tak statk Maximov. Otec pevor pokroil doprosted pokoje, aby uvtal hosty. Byl to velk, huben, ale jet siln staroch, er novlas, hodn proedivl, s dlouhm vnm a asketickm obliejem. Mlky se hostm uklonil, ale ti tentokrt pijali poehnn. Miusov se dokonce pokusil polbit mu ruku, ale pevor vas njak ukubl a selo z toho. Zato Ivan Fjodorovi u Kalganov si dali poehnat se vm vudy, to jest i s naivnm a lidovm mlasknutm na ruku. "Musme se va veledstojnosti co nejuctivji omluvit," zaal Petr Alexandrovi s pvtivm smvem, ale pesto vn a s ctou, "e pichzme sami bez naeho spolenka Fjodora Pavlovie, kterho jste tak pozval. Byl nucen zci se vaeho pohostinstv, a to ne bez dvodu. Dal se toti v cele dstojnho otce Zosimy unst svm neastnm rodinnm sporem se synem a pronesl nkolik naprosto nevhodnch slov krtce eeno, naprosto neslunch slov a (podval se na dov knze) Vae veledstojnost o tom byla tum u zpravena. Uznv sm svou vinu, upmn j lituje, a protoe se ct pli zahanben, podal ns, mne a svho syna Ivana Fjodorovie, abychom vm vydili jeho upmnou omluvu a kajcn politovn. Slovem douf, e pozdji vechno naprav, zatm vak d o vae poehnn a pros, abyste na to co se stalo zapomnl. " Miusov domluvil. Pi poslednch slovech tto tirdy se jeho spokojenost se bebou dokonale obnovila, take v nm nezstala ani stopa nedvnho podrdn. Zas pln a upmn miloval lidstvo. Pevor ho vn vyslechl, trochu naklonil hlavu a odpovdl: "Vskutku lituji, e odeel. Snad by v ns byl u naeho stolu nael zalben i my v nm. Pnov, rate se posadit." Pokroil k ikon a zaal se nahlas modlit. Vichni s ctou uklonili hlavy a statk Maximov postoupil jet kupedu, na znamen zvltn zbonosti spnaje ruce. A tu prv Fjodor Pavlovi provedl svj posledn kousek. Je nutno poznamenat, e skuten chtl odjet a skuten ctil, e kdy se tak hanebn choval ve starcov cele, neme jt jakoby nic k pevorovi na obd. Ne e by se za to pli stydl li vytal si to - mon prv naopak: ale pece jen ctil, e jit na obd by bylo pli neslun. Sotva vak pedjel ke dvem hostince jeho rozvrzan kor a kdy u do nho nastupoval, najednou se zarazil. Vzpomnl si na svoje slova u starce: "Vdycky mi pipad, kdy pijdu mezi lidi, e jsem ze vech nejhnusnj a e m vichni maj za aka, a tak si eknu, dobr, budu tedy opravdu dlat aka, protoe jste vichni do jednoho hloupj a hnusnj ne j." Zachtlo se mu vem se pomstt za sv vlastn patnosti. Vzpomnl si najednou, jak se ho kdysi u dvno nkdo

zeptal: "Pro toho a toho tolik nenvidte ?" V zchvatu sv akovsk nestoudnosti tenkrt odpovdl: "To je tak: nic mi neudlal, ale zato j provedl jemu sprost darebctv a od t chvle ho nenvidm." Kdy si to te vybavil, mlky se zlomysln pousml a na chvilku se zamyslel. Oi mu blskly, ba i rty se mu zachvly. "Kdy jsem zaal, tak u to dorazm," rozhodl se. Jeho nejtajnj ctn by se bylo dalo v tom okamiku vyjdit tmito slovy: "Zjednat si zas respekt u stejn nemohu, tak a je to opravdu podn ostuda. Uku jim, e se ped nimi nestydm a e na n kalu - a bata!" ekl komu, aby pokal, a sm se rychlm krokem vrtil do kltera. el rovnou k pevorovi. Jet dobe nevdl, co udl, ale vdl, e se u neovld a e sta malikost, aby okamit ztropil njak nemon odporn kousek, ale prv jen odporn kousek, tedy rozhodn ne njak trestn in ani nic jinho, za by mohl bt soudn sthn. V tomto smru se vdycky dovedl udret v nleitch mezch, a se proto nkdy musel sm sob divit. Objevil se v pevorov jdeln pesn ve chvli, kdy modlitba skonila a vichni se obrtili ke stolu. Ve dvech zstal stt, obhldl spolenost, a dvaje se vem smle do o, zdlouha se zachichtal drzm a zlm smchem. "Oni mysleli, e jsem odjel, a tady m mte!" kikl pes cel pokoj. Okamik se na nho vichni beze slova upen dvali a najednou vichni uctili, e te hned se stane nco ohavnho, nehorznho a jist skandlnho. Petr Alexandrovi z naprosto dobrotiv nlady rzem peel do naprosto zuiv. Vechno, co ped tm v jeho srdci pohaslo a zmizelo, v okamiku obivlo a zase vzplanulo. "Ne, to nemohu snst!" zvolal. "Naprosto nemohu a vbec nemohu!" Krev mu stoupla do hlavy. A se zabreptal, ale na slohu mu u nezleelo a popadl klobouk. "Co vlastn neme?" kikl Fjodor Pavlovi. "Co vbec neme a naprosto neme ? Vae Dstojnosti, mm jt dl nebo nemm ? Pijmete mne jako hosta ?" "Jste upmn vtn," odpovdl pevor. "Pnov!" dodal najednou, "nemjte mi za zl, kdy vs od srdce poprosm, abyste zanechali nhodnch spor a s modlitbou k hospodinovi zasedli k naemu skromnmu stolu ve vzjemn lsce a rodinnm souladu." "Ne, ne, to nen mon!" vykikl Petr Alexandrovi jako bez sebe. "Nen-li to mon pro Petra Alexandrovie, nen to mon ani pro mne a nezstanu tady. Proto jsem piel. Pjdu te vude s Petrem Alexandroviem. Odejdete-li, Pete Alexandrovii, odejdu i j, a zstanete-li, zstanu i j. Nejvc jste ho popchl tm rodinnm souladem, ote pevore, on m neuznv za pbuznho! Vid, von Sohne? Von Sohn je tu taky, Pozdrav pnbh, von Sohne." "To kte m ?" zamumlal uasl statk Maximov. ,,Oveme tob,"zvolal Fjodor Pavlovi. "Komu jinmu ? Pece nebudu kat von Sohn otci pevorovi!" "Ale- j taky nejsem von Sohn, j jsem Maximov." ,,Ne, ty jsi von Sohn. Dstojnosti, vte, kdo byl von Sohn? Byl takov soudn ppad. Von Sohn byl zavradn v dom Smilstva - myslm, e se takovm mstm u vs tak njak k - byl zavradn a oloupen, potom ho bez ohledu na jeho ctyhodn vk nacpali do bedny, bednu zatloukli a poslali v zavazadlovm vagn z Petrohradu do Moskvy. A kdy tu bednu zatloukali, smiln tanenice prozpvovaly psn a hrly na harfy, vlastn na fortepiano. Tak on je prv ten von Sohn. Vstal z mrtvch, vid, von Sohne ?" "Co to m bt ? Je to mon ?" ozvalo se ve skupin eholnk. "Pojme!" zvolal Petr Alexandrovi na Kalganova. "To ne, rate dovolit!" jeiv ho peruil Fjodor Pavlovi i postoupil o krok dl do pokoje. "Dovolte i mn, abych dokonil. Tam v cele m pomluvili, e pr jsem si ponal neuctiv, protoe jsem se zmnil o grundlch. Petr Alexandrovi Miusov, mj pbuzn, m rd, kdy je

v ei plus de noblesse que de sincrit, a j zas mm rd, kdy je v m ei plus de sincrit que de noblesse, protoe j na noblesse kalu. Vid, von Sohne ? Dovolte, ote pevore, j jsem sice aek a jako aek vystupuji, ale jsem ryt cti a chci se vyslovit. Ano prosm, jsem ryt cti, kdeto v Petru Alexandroviovi je uraen jeitnost a nic vc. Pijel jsem mon jen proto, abych se podval a abych se vyslovil. Mj syn Alexej tu hled spsu. J jako otec se starm a mm starat o jeho budoucnost. Pod jsem poslouchal a dlal aka a nenpadn jsem se dval, ale te vm chci zahrt posledn jednn toho pedstaven. Jakpak to u ns je Jak u ns co padne, tak to le. Kdy nco padlo, a to tak le navdycky. A zrovna ne! J chci vstt. Svat otcov, jsem nad vmi pobouen. Zpov je velk svtost, i j se ped n sklnm ve zbon ct a najednou tam v cele vichni kle a nahlas se zpovdaj! Copak je dovoleno zpovdat se nahlas ? Crkevn otcov nadili eptanou zpov, protoe jinak by nebylo zpovdnho tajemstv, a tak je to odedvna. Prosm vs, jakpak mm pede vemi vykldat, e jsem teba tentoc... no zkrtka tentoc, vak mi rozumte. Nkdy je to neslun i ct, ne? Tak to je opravdu skandl! Ne, otcov, u vs by se lovk pomalu dostal do njak flagelantsk sekty... Pi prvn pleitosti o tom napu synodu a syna Alexeje vezmu dom." Zde meme poznamenat, e Fjodor Pavlovi vdl, kde se co ustne, a slyel kdysi zlomysln klepy, kter se dostaly a k biskupovi, e pr starci povaj plin cty dokonce na kor postaven pevor, e pr starci zneuvaj svtosti zpovdi atd. Tkalo se to nejen naeho kltera, ale i jinch, kde byli starci: byla to nesmysln obvinn a u ns i jinde se asem sama sebou zhroutila. Ale poetil belstv, kter posedlo Fjodora Pavlovie a unelo ho ve vleku jeho nerv pod dl do hlubin hanby, mu napovdlo tu starou pomluvu, ve kter se ostatn sm ani za mk nevyznal. Nedovedl ji ani njak rozumn vyjdit, tm sp, e v starcov cele tentokrt nikdo nekleel ani se nahlas nezpovdal: Fjodor Pavlovi nemohl tedy nic takovho vidt a musel jen opakovat star povdaky a klepy, na kter se trochu pamatoval. Ale kdy to vechno vyklopil, vidl sm, e napovdal hrozn nesmysly, a hned poctil potebu dokzat poslucham, hlavn vak sm sob, e to vbec dn nesmysly nejsou. A tebas dobe vdl, e kad jeho dal slovo bude k dosavadnm nesmyslm jen pidvat dal, nedovedl se u udret a rozletl se jako po srzu. "Takov darebctv!" zvolal Petr Alexandrovi. "Odpuste," promluvil nhle pevor. "V dvnch dobch bylo eeno: ,I jali se mnoz mluviti o mn i velik vci zl. J pak slye to pravil jsem k sob: lkastv Jeovo jest, kter mi seslal, aby vyhojil marnochlubnou dui mou.' A proto i my vm v pokoe dkujeme, drah hoste!" A po ps se Fjodoru Pavloviovi poklonil. ,,Tintili vantili! Farizejstv a otepan frze! Star frze a copask klann! Znme to klann! ,Na sta polibek a do srdce dku jako v Schillerovch Loupencch. J nemm rd fale, otcov, j chci pravdu! Ale pravda se nenajde v grundlch, to jsem vm u hlsal! Propak se postte, otcov? Propak za to ekte odmnu na nebi ? Za takovou odmnu bych se j teba taky postil. Ne,zbon mnichu, bu radi ctnostn v obyejnm ivot, bu uiten spolenosti, msto aby ses zavral do kltera, kde m ivobyt zadarmo, a ekal odmnu tam nahoe to potom bude t! J pece taky dovedu prkn promluvit, ote pevore. Copak tu maj nachystno?" pistoupil ke stolu. "Star portsk od Faktoriho a mdoc, sten u brat Jelisejev, podvejme se na otce mnichy! To u se nepodob grundlm. Co tu pipravili lahviek, che-che-che! A kdopak to vechno opatil? To sem rusk muik nos sv groe, tce vyden mozolnatma rukama! Mus je odept sv rodin i sttu, kter je potebuje! Vdy vy vysvte lid, svat otcov!" ,,To u je od vs pln hanebnost!" ekl otec Josef. Otec Paisij porn mlel. Miusov utekl z pokoje a za nm i Kalganov. "Nu, otcov, j jdu za Petrem Alexandroviem! U k vm vckrt nepijdu. Kdybyste m na kolenou prosili, tak nepijdu. Poslal jsem vm tisc rublk, tak zas mte laskominy, che-che-che! Ne, u vm nepidm. Mstm se za prchl mld, za vechno sv ponen!" v zchvatu pedstranho citu zabuil pst do stolu. "Ten mil klter v mm ivot mnoho znamenal! Prolil jsem pro nj mnoho hokch slz! Popouzeli jste proti mn mou manelku, tu posedlou. Prokleli jste m pi svch shromdnch, pomluvili jste m po

celm okol, e by ode mne pes krku nevzal! U je toho dost, te je liberln doba, doba parnk a eleznic. Ani tisc, ani sto rubl, ani sto kopejek, ode mne u nedostanete nic!" Zas meme nco dodat. Ve skutenosti n klter v jeho ivot nikdy nic zvltnho neznamenal a Fjodor Pavlovi pro nj nikdy dn hok slzy neprolval. Ale dal se tak strhnout svm pedstranm pohnutm, e na okamik sm sob skoro uvil a div se nerozplakal; ale v tm okamiku vyctil, e je as obrtit. Pevor vyslechl jeho zlomyslnou le, sklonil hlavu a zas drazn promluvil: "Opt bylo eeno: ,Snej pokojn a s radost nespravedliv potupen, nebu zkormoucen a nemj v nenvisti toho, kdo t potupuje. Tak uinme i my." "Tintili vantili, pemylovave a jin vsty. Pemylujte, otcov, ale j pjdu. A svho syna Alexeje odsud beru ze sv rodiovsk moci navdy. Ivane Fjodorovii, mj peuctiv synu, dovoluji si nadit vm, abyste m nsledoval! Vo Sohne, na bys tady zstval ? Poj te ke mn do msta. U mne je veselo a nen to dl ne takov versta. Msto postnho jdla ti nabdnu sele s ka. Poobdvme. Dostane koaek, potom likrek; mm malinovou plenku... Hej, vo Sohne, nelap si po tst!" Vyel ven s kikem a posunkovnm. Prv v tu chvli ho Rakitin uvidl a upozornil na nho Aljou. "Alexeji!" kikl otec na syna, kdy ho z dlky zahldl, "jet dnes se ke mn nadobro pesthuj a ve/mi s sebou polt i nnku, a tu po tob nen ani pamtky." Aljoa stl jako pimraen, mlel a bedliv vjev pozoroval. Fjodor Pavlovi zatm nastoupil do koru a za nm zaal mlky a mrzut nastupovat Ivan Fjodorovi; k Aljoovi se ani neobrtil a nerozlouil se s nm. Ale tu se odehrl dal blznovsk a takka neuviteln vstup, kter celou episodu dokreslil. U koru se najednou objevil statk Maximov. Pibhl cel udchan, aby nepiel pozd. Rakitin a Aljoa ho vidli utkat. Tolik pospchal, e z nedokavosti u zvedl nohu na stuptko, na kterm jet stla lev noha Ivana Fjodorovie, chytil se za korbu a pokouel se vyskoit do koru. "J taky, j taky s vmi!" vykikoval; vyskakoval, vesele se chichtal tenkm hlskem, tvil se blaen a byl ke vemu odhodln. "Vemte m s sebou!" "No nekal jsem, e je to von Sohn ?" naden zvolal Fjodor Pavlovi. "To je opravdick, z mrtvch vstal von Sohn! Ale jak ses odtamtud dostal ? Cos jim to tam nafonzonil, abys mohl odejt od obda ? K tomu lovk mus mt opravdu drz elo! J takov mm, ale tvmu se tedy divm! Vysko, vysko honem! Pus ho, Vo, bude to legrace. Lehne si nm njak k nohm. Lehne si, von Sohne? Nebo ho dt na kozlk ke komu ! Vysko si na kozlk, von Sohne!" Ale- Ivan Fjodorovi, kter se zatm usadil, najednou Maximova mlky a v silou odstril, take statk na sh odletl. Byla to nhoda, e neupadl. ,,Je!"vztekle kikl Ivan Fjodorovi na koho. "Nono, copak je ti? Copak je? Co to dl?" uhodil na nho Fjodor Pavlovi, ale- kor se u rozjel. Ivan Fjodorovi neodpovdl. "Ty jsi ale" promluvil po dvou minutch mlen Fjodor Pavlovi, kosem se dvaje na syna. "Sm jsi celou tu vc s klterem vymyslel, sm ji podporoval a schvaloval, tak pro se te zlob ?" "U jste se namlel nesmysl dost, tak si aspo chvli odpoinu-," drsn odsekl Ivan Fjodorovi. Fjodor Pavlovi se zas odmlel asi na dv minuty. "Te by nebyla patn sklenka koaku," poznamenal mln. Ale Ivan Fjodorovi neodpovdl. "A dojedeme, d si taky." Ivan Fjodorovi pod mlel. Fjodor Pavlovi zas ekal asi dv minuty. "Ale Aljoku pece jen vezmu z kltera, i kdy vm to bude velice nemil, peuctiv Karle von Moore." Ivan Fjodorovi pohrdliv pokril rameny, odvrtil se , a zadval na silnici. Pak u nepromluvili a k domu. KNIHA TET

CHLPNCI I. V elednku Dm Fjodora Pavlovie Karamazova nestl nikterak v samm stedu msta, ale tak ne docela na obvodu. A dosti vetch, vypadal pjemn: pzemn budova zsti s polopatrem, ed naten a kryt ervenou plechovou stechou. Byl prostrann, tuln a mohl vydret jet velmi dlouho. Nalo se v nm mnoho velijakch komor, schovvaek a neekanch schdk. Hnzdily v nm krysy, ale Fjodoru Pavloviovi pli nevadily: "Aspo nen lovku tak smutno, kdy veer zstane sm." Ml skuten ve zvyku poutt sluebnictvo veer do pstavku a zamykal se v dom sm na celou noc. Tento pstavek stl na dvoe, byl rozlehl a dkladn; podle rozhodnut Fjodora Pavlovie v nm byla i kuchy, a byla jin v dom. Neml toti rd zpach z kuchyn a dval si v zim i v lt nosit jdlo pes dvr. Cel dm byl postaven pro velkou rodinu a bylo by se do nho velo ptkrt tolik pn i sluebnictva. Ale v dob naeho vyprvn il v dom jen Fjodor Pavlovi s Ivanem Fjodoroviem a v pstavku pro sluebnictvo jen ti osoby: star Grigorij, jeho manelka star Marfa a sluha Smerakov, jet mlad mu. O tchto tech sluebncch se musme zmnit trochu podrobnji. O starm Grigoriji Vasiljeviovi Kutuzovu jsme u ostatn dost mluvili. Byl to pevn a nepoddajn lovk, smujc tvrdojn a nechyln k vytenmu cli, jakmile se mu tento cl z njakho dvodu (asto ku podivu nelogickho) jevil jako nezvratn sprvn. Veobecn eeno, byl poctiv a neplatn. Jeho ena Marfa Ignajevna se cel ivot bez odporu podrobovala manelov vli, ale ku pkladu po osvobozen rolnk na nho hrozn dotrala, aby odeli od Fjodora Pavlovie do Moskvy a zadili si tam njak obchdek, mli toti trochu spor. Grigorij tenkrt jednou provdycky rozhodl, e ena van hlouposti, "protoe kad ensk je neestn", a odejt od dvjho pna pr nemaj, a je jak chce, "protoe to je teka jejich povinnost". "Rozum, co je povinnost?" zeptal se Marfy Ignajevny. "Tomu rozumm, co je povinnost, Grigoriji Vasiljevii, nic pro by byla nae povinnost tady zstat, tomu nerozumm ani trochu," odpovdla pevn Marfa Ignajevna. "Nerozumj tedy, ale tak to bude. A podruh ml." A tak to bylo. Neodeli a Fjodor Pavlovi jim uril plat. Byl to mal plat, ale vyplcel jej. Grigorij mimoto tak vdl, e m na pna nepopirateln vliv. Ctil to a nemlil se. Fjodor Pavlovi. byl zchytral a tvrdohlav aek, ale a ml, jak kal, "v nkterch ivotnch zleitostech" velmi pevnou vli, bval zas v nkterch jinch k svmu vlastnmu pekvapen nram slab. Vdl, v jakch, a leceho se bl. V nkterch ivotnch zleitostech se musel mt na pozoru, ale to by bylo i spolehlivho lovka tk a Grigorij byl naprosto spolehliv. Fjodor Pavlovi dokonce mnohokrt v ivot tak tak uel vprasku, velmi bolestnmu vprasku, a vdycky ho zachrnil Grigorij, i kdy mu potom po kad udlal kzn. Ale jen ran by se byl Fjodor Pavlovi nezalekl. Bvaly i vnj ppady, dokonce velmi deliktn " sloit, kdy Fjodor Pavlovi by snad ani nebyl s to vysvtlit tu nalhavou potebu spolehlivho a dvrn znmho lovka, kterou nkdy okamit u nevyzpytateln poctil. Bylo to skoro chorobn: prostopn Fjodor Pavlovi, ve sv chlpnosti asto krut jako njak zl hmyz, leckdy poctil najednou ve chvli opilosti vnitn strach a mravn hnus, kter na nho psobil takka fyzicky. "To se mi potom due zrovna tetel v hrdle," kval. A v takovch okamicch prv mval rd vedle sebe, nablzku, teba ani ne v pokoji, ale nkde v pstavku, takovho lovka, oddanho, jinho, docela jinho ne on, ne prostopnho, kter akoliv by vidl celou jeho zpustlost a znal vechny jeho tajnosti, pece by to z oddanosti vechno trpl, nestavl by se proti tomu, hlavn by mu nic nevytal a nim nehrozil na tomto Ani na onom svt. A kdyby bylo teba, brnil by ho - ped km ? Ped nkm neznmm, ale stralivm a nebezpenm.

Zleelo prv na tom, aby tu byl docela jin lovk, dvno znm a ptelsk, kterho by Fjodor Pavlovi mohl v chor chvli zavolat, jenom aby se mu zadval do oblieje a snad s nm vymnil pr slov, teba i njakch docela bezvznamnch. A kdy ten lovk nic, kdy se nezlobil, bylo mu njak lpe u srdce, a kdy se zlobil, nu, bylo mu smutnji. Stvalo se (i kdy velmi zdka), e se Fjodor Pavlovic vydal sm v noci do pstavku vzbudit Grigorije, aby k nmu na chvilku el. Star sluha poslechl, Fjodor Pavlovi s nm pohovoil o plnch hloupostech a brzy ho propustil, nkdy i s njakm ertkem. Pak si odplivl, ulehl a spal u spnkem spravedlivch. Nco podobnho se Fjodoru Pavloviovi stalo, tak kdy pijel Aljoa. Aljoa mu "protknul srdce" tm, e tam "bydlel, vechno vidl a nic neodsoudil". A nejen to, pinesl s sebou nco nebvalho: nedval mu, starmu lovku, najevo ani trochu pohrdn, nbr naopak stlou vldnost a pln pirozenou upmnou pchylnost -- k nmu, kter si ji tak mlo zaslouil. To vechno bylo pro starho nemravu bez rodinnch pout pekvapenm. Pro lovka, kter dosud stl jen o "nepravosti", to byla nov zkuenost. Kdy se Aljoa odsthoval, star si piznal, e porozuml lecemu, emu dosud rozumt nechtl. Zmnil jsem se u na zatku svho vyprvn, e Grigorij nenvidl Adelaidu Ivanovnu, prvn manelku Fjodora Pavlovie a matku jeho prvnho syna Dmitrije, a e naopak jeho druhou manelku, posedlou Sofii Ivanovnu, hjil i proti svmu pnovi a proti kadmu, koho by napadlo mluvit o n patn nebo lehkovn. Sympatie k tto neastnici se v nm promnila v cosi nedotknutelnho, take ani te, po dvaceti letech, by nebyl snesl a u od kohokoliv ani nepznivou zmnku o n a byl by se hned proti utrhai ozval. Chovn ml Grigorij chladn a dstojn, nebyl povdav a pronel jen zvan, ne lehkomysln slova. Proto se tak nedalo rozeznat na prvn pohled, m-li i nem rd svou pasivn, poslunou manelku. Ale rd ji ml a ona to ovem vdla. Tato Marfa Ignajevna nejen nebyla nijak hloup, ale snad byla i chytej ne jej manel, pinejmenm uvlivj v praktickch zleitostech. Pesto se mu bez odporu a mlky podrobovala od samho potku jejich manelstv a nepochybn uznvala jeho duevn pevahu. Je zajmav, e ti dva spolu cel ivot npadn mlo mluvili, leda jen o nejnutnjch bnch vcech. Dstojn a majesttn Grigorij pemlel o vech svch zleitostech a starostech vdycky sm, take Marfa Ignajevna u dvno jednou provdy pochopila, e manel o jej rady nestoj. Ctila, e oceuje jej mlen a vid v nm dkaz jejho rozumu. Nikdy j nenabil, leda veho vudy jednou, a i to jen zlehka. V prvnm roce manelstv Adelaidy Ivanovny s Fjodorem Pavloviem byly jednou vesnick dvata a mlad eny povolny na pansk dvr, aby zazpvaly a zatancovaly. Spustily na luinch a najednou Marfa Ignajevna, tenkrt jet mlad, vybhla ped sbor a zatanila ruskou zvltnm zpsobem, ne po vesniku jako ostatn eny, nbr tak, jak se nauila, kdy slouila u bohatch Miusov v jejich domcm divadle, kde vyuoval tanci tanen mistr z Moskvy. Grigorij vidl, jak jeho ena zatanila, za hodinu j pak doma v chalup dal za vyuenou a vykrkal ji trochu za vlasy. Ale tm bit jednou pro vdycky skonilo a nikdy v celm ivot se u neopakovalo. Marfa Ignaejevna se tak zaekla, e u nikdy nebude tancovat. Dti jim bh nedal, mli jednoho chlapeka, ale umel. Grigorij ml dti zejm rd a netajil to, to jest nestydl se to projevovat. Kdy Adelaida Ivanovna utekla, ujal se tenkrt tletho Dmitrije Fjodorovie a peoval o nho tm rok; sm ho hebnkem esal a sm ho i koupal v neckch. Pak se staral o Ivana Fjodorovie i o Aljou a dostal za to polek; ale o tom jsem u vyprvl. Vlastn dtko ho potilo jako pouh nadje, kdy byla Marfa Ignajevna jet thotn. Kdy se pak narodilo, zdrtilo jeho srdce alem a hrzou. Chlapec se toti narodil s esti prsty. Grigorije to tak zniilo, e nejen mlel u do samho dne ktu, ale chodil jet zvl mlet do zahrady. Bylo jaro a okopval cel ti dny zhony v zelinsk i ovocn zahrad. Na tet den byly ureny ktiny a Grigorij si zatm vc rozmyslel. Ve svtnici se shromdili duchovn u host, mezi nimi sm Fjodor Pavlovi jako kmotr. Tu Grigorij nhle prohlsil, e dt "by se vbec nemlo ktt". Neekl to pli hlasit ani se o tom neil, sotva ucedil njak slovko a jen se tup a upen dval na

knze. "Pro to ?" zeptal se knz s rozveselenm podivem. "Ponvad je to. drak." zabruel Grigorij. "Jak to drak, jak drak ?" Grigorij njakou chvli mlel. "Stalo se zmaten prody." zamumlal sice docela nejasn, ale velmi rozhodn a bylo zejm, e ci o tom vc si nepeje. Zasmli se, a to se rozum, uboh dtko poktili. Grigorij se u ktitelnice horliv modlil, ale sv mnn o novorozenti nezmnil. Jinak nedlal pote; jen to, e dokud chorobn hok il, skoro se na nho nepodval, ba nechtl si ho ani vimnout a ponejvc nebyl ve svtnici. Ale kdy hok za trnct dn zemel na mounici, sm ho uloil do rakviky, dval se na nho s hlubokm bolem, a kdy byl mlk mal hrobeek zasypn, poklekl a poklonil se mu a k zemi. Od t doby se dlouh lta ani jednou o dtti nezmnil. Ani Marfa Ignajevna o nm ped muem nemluvila, a dala-li se s nkm pece do ei o svm "malikm", eptala, i kdy pi tom Grigorij Vasiljevi nebyl. Vimla si, e hlavn od tohoto pohbu zaal myslet na nboenstv a tal si ivoty svatch - ponejvc potichu a sm, nasadiv si vdycky sv velk stbrn kulat brle. Nahlas pedtal mlokdy, leda za Velkho postu. Ml rd knihu Jobovu, opatil si kdesi opis vrok a kzn "bohabojnho otce Izka Syrskho" a etl jej vytrvale rok za rokem. Nerozuml tam skoro niemu, ale prv proto si mon tto knihy nejvc vil a miloval ji, V nejposlednj dob se zaal zajmat o uen sekty flagelant, kte ili nkde v sousedstv. Psobilo na nho patrn mocnm dojmem, ale pestoupit na novou vru nepovaoval za vhodn. Zliba ve ten nboenskch knih mu ovem dodala jet vnjho vzezen. Ml mon sklon k mysticismu. A tu jako naschvl po narozen a smrti jeho estiprstho dtka brzy nsledovala jin podivn, neekan a svrzn udlost, kter, jak se jednou pozdji sm vyjdil, zanechala na jeho mysli "pee". Stalo se, e tho dne, kdy manel pochovali svho estiprstho drobeka, Marfa Ignajevna se v noci vzbudila a uslyela jakoby pl novorozente. Lekla se a probudila mue. Grigorij chvli naslouchal a usoudil, e to sp nkdo stn, "snad njak ena". Vstal a oblkl se; byla dost tepl kvtnov noc. Vyel na zpra a jasn uslyel, e stnn se ozv ze zahrady. Ale- branka ze dvora do zahrady se na noc zamykala a dostat ni- lam jinudy nebylo mon, protoe zahrada byla kolem dokola ohrazene pevnm vysokm plotem. Grigorij se vrtil dom, rozsvtil lucernu, vzal kli od branky, a nevmaje si histerick hrzy sv manelky, kter pod jet tvrdila, e sly dtsk pl a e to jist ple jej hok a vol ji, mlky se odebral do zahrady. Tam bezpen rozeznal, e zvuk jde od parn lzn, postaven blzko branky, a e to skuten stn ena. Otevel lze a strnul nad podvanou, kterou spatil: v lzni byla slabomysln mlad ena pezdvkou Lizaveta Smrdut, kter se toulvala po ulicch naeho msta a kterou u ns kad znal. V lzni prv porodila. Novorozen leelo vedlo n a ona vedle nho umrala. Nekala nic u proto, e byla nm. Ale to vechno bychom mli vyloit zvl. II. Lizaveta Smrdut Byla tu jedna zvltn okolnost, kter Grigorijem hluboce otsla, protoe nadobro utvrdila jeho jaksi nemil a ohavn podezen. Tato Lizaveta Smrdut byla npadn mal, dva lokte a kousek, jak dojat vzpomnalo po jej smrti mnoho nbonch staenek v naem mst. Jej dvacetilet zdrav, irok a rumn obliej byl obliej plnho idiota; pohled mla nehybn a nepjemn, akoliv mrn. Cel ivot chodila v zim v lt bos a jenom v konopn koili. Mla skoro ern, neobyejn hust vlasy, kudrnat jako ov vlna, a tvoily j na hlav jakoby veliknskou epici. Byly vdycky popinn a zablcen, chytaly se do nich lstky, tsky, hoblovaky, protoe Lizaveta spala vdycky na zemi a v blt. Jej otec Ilja, neduiv lovk, kter piel na mizinu, byl pijk bez pste a piivoval se u mnoho let u jednoho zmonho hospode v naem mst jako jaksi dlnk. Lizavetina matka dvno zemela. Vn stonav a vztekl otec Lizavetu, kdy k nmu pila, nelidsky bil. Ale nechodila k nmu asto, protoe se piivovala po celm mst jako bo blzen. Jak Iljovi hospodi, tak i sm Ilja a rzn soucitn lid v mst, hlavn kupci a kupcov, se pokoueli nejednou

Lizavetu slunji oblci, aby nechodila jen v koili. Na zimu ji vdycky nkdo oblkl do ovho koichu a dal j vysok boty. Lizaveta si to dala obyejn bez odporu lbit, ale pak odela a nkde, nejastji u vchodu do katedrly, vci, kter j lid darovali, zase svlkla teba tek nebo sukni, koich, boty - vechno tam nechala leet a zstala zas bos a jenom v koili, jak chodila dv. Stalo se jednou, e nov guberntor na gubernie pijel obhldnout nae msteko, a kdy uvidl Lizavetu, byl zle uraen ve svch nejlepch citech. Chpal sice, e je to bo blzen, jak mu bylo hleno, ale pece dtkliv pipomenul, e potuluje-li se mlad ena jen v koili, je to ohroovn mravopoestnosti a mus to tedy pestat. Ale guberntor odjel a Lizavetu nechali, jak byla. Pozdji jej otec zemel a Lizaveta se tm stala jako sirotek vem nbonm lidem v mst jet milej. Opravdu se zdlo, e ji m snad kad rd. Ani kluci ji nezlobili a neubliovali j, akoliv je to u ns divok spolenost, hlavn kolci. Chodila i do neznmch dom a nikdo ji nevyhnal, naopak, kad k n byl vldn a nco j dal. Kdy dostala plkopejku, hned ji la hodit do pokladniky na milodary v kostele nebo u vznice. Dostala-li na trhu preclk nebo blou housku, jist ji dala prvnmu dtti, kter potkala, nebo teba zastavila nkterou z naich nejbohatch paniek a dala to j; paniky jej drky s radost pijmaly. Sama nikdy nejedla nic ne ern chlb a pila jen vodu. Stvalo se, e pila do drahho krmu, sedla si, a akoliv tam bylo rozloeno cenn zbo a teba i penze, majitel ji nikdy nehldali, protoe vdli, e i kdyby ped n leely tisce rubl, nevezme ani kopejku. Do kostela chodila mlokdy, ale spvala bud u vchodu do nkterho kostela nebo v njakm zelniti, kam vlezla pes n proutnou ohradu (takovch ohrad msto plot je u ns jet dodnes mnoho). Dom, to jest do domu hospod, u kterch il jej zemel otec, chodila asi jednou tdne, ale v zim i kad den. Chodila jenom na noc a spala bu na chodb, nebo v chlv. Lid asli, e takov ivot unese, ale byla mu u zvykl; postavou byla sice mal, ale neobyejn otuil. Nkte lid v mst tvrdili, e to Lizaveta vechno dl jen z pchy, ale tomu se dalo st vit. Vdy nedovedla ani slovko promluvit a jenom obas njak mlaskala jazykem a vydvala huhlav zvuky - jakpak tedy pcha! Nu a stalo se (je to u hezky dvno), e se v jedn jasn a tepl zijov noci, za plku, podle naich mtek u velmi pozd vracel z klubu zadem dom podnapil hlouek naich rozdovdnch pn. Bylo jich pt nebo est. Po obou strannch uliky byl proutn plot, za kterm se thly zeleninov zahrady sousednch dom, a ulika vedla k lvce pes nai zapchajc dlouhou loui, kter jsme si zvykli kat nkdy eka. U plotu v kopivch a lopuchu uvidla nae spolenost spc Lizavetu. Rozdovdn pnov se u n s chechtotem zastavili a zaali co nejneslunji vtipkovat. Jednoho mladho pna najednou napadla vstedn a nemon otzka: ,,Mohl by vbec nkdo povaovat takov zve za enu, teba te hned atd?" Vichni povzneen a zhnusen usoudili, e ne. Ale v tom hlouku se naskytl Fjodor Pavlovi, hned vystoupil a prohlsil, e nkdo by ji za enu povaovat mohl, pr a pli, pr by v tom vidl nco zvl pikantnho atd. Je pravda, e v t dob se Fjodor Pavlovi opravdu pehnan nutil do sv akovsk lohy, rd se do veho pletl a pny bavil na pohled, jako by jim byl roven, ale ve skutenosti s chmskou servilnost. Bylo to prv v dob, kdy dostal z Petrohradu zprvu o smrti sv prvn manelky Adelaidy Ivanovny a opjel se a dil se smutenm krepem na klobouku, a se to protivilo i nkterm nejhorm nestydm v naem mst. Pni se ovem neekanmu nzoru nramn nasmli; jeden z nich dokonce zaal Fjodora Pavlovie povzbuzovat, nic ostatn ten npad jet draznji, i kdy pod jet nadmru vesele zavrhovali a nakonec se vichni rozeli dom. Pozdji se Fjodor Pavlovi zapsahal, e tenkrt odeel se vemi ostatnmi. Je mon, e to tak opravdu bylo, nikdo to bezpen nev ani nikdy nevdl. Ale za njakch pt est msc zaal kdekdo v mst s upmnm a neobyejnm rozhoenm vykldat, e Lizaveta je thotn. Kad se ptal a vyzvdal: kdo to m na svdom, kdo je pachatelem? A tu se najednou po celm mst roznesla hrozn povst, e

pachatelem je prv sm Fjodor Pavlovi. Kde se ta povst vzala ? Z onoho hlouku rozdovdnch pn zbval tenkrt ve mst jen jeden astnk a byl to zrovna postar, ctihodn sttn rada, lovk s rodinou a dosplmi dcerami. Toho by tedy jist ani nenapadlo cokoliv roziovat, i kdyby nco bylo. Ostatnch pt astnk od ns zatm odjelo. Ale povst ukazovala docela jasn na Fjodora Pavlovie a mila na i nadl. Ovem ani si na to valn nestoval, protoe mu nestlo za to, hdat se s njakmi kupky a drobnmi lidmi. Tenkrt byl hrd a mluvil jenom se svou spolenost sttnch ednk a lechtic, kterou tak obveseloval. Prv v t dob se Grigorij svho pna energicky a ze vech sil zastval. Nejene ho proti vem tm pomluvm hjil, ale poutl se kvli nmu i do nadvn a hdek a mnoho lid pesvdil. "Ta bdn ensk za to me sama," tvrdil s jistotou a pachatelem pr nen nikdo jin ne "Karp se roubem". Tak se kalo jednomu tenkrt u ns znmmu nebezpenmu trestanci, kter pedtm uprchl z gubernsk vznice a skrval se v mst. Tento dohad se zdl pravdpodobn, na Karpa se kad pamatoval a vdlo se tak, e prv kolem t doby na podzim se v noci potloukval po mst a ti lidi oloupil. Ale cel ten ppad a vechny ty ei neodvrtily od neboh slabomysln veobecn sympatie, a nejen to, vichni ji te chrnili a opatrovali jet vc. Kupcov Kondrajevov, zmon vdova, to zadila tak, e u koncem dubna si Lizavetu pivedla dom a chtla ji pustit, teprve a porod. Hldali ji bdle, ale dopadlo to tak, e Lizaveta pes vechnu bdlost prv posledn den najednou tajn unikla a ocitla se v zahrad Fjodora Pavlovie. Jak mohla ve svm stavu pelzt vysok a pevn zahradn plot, to zstalo zhadou. Jedni tvrdili, e ji nkdo penesl, druz, e ji to peneslo. Nejpravdpodobnj je, e to dokzala s velkmi obtemi, ale pirozenm zpsobem: vdy dovedla pelzat ohrady cizch zelni, aby se tam vyspala. Vydrpala se tedy njak i na plot Fjodora Pavlovice a bez ohledu na svj stav seskoila do zahrady, i kdy si tm ublila. Grigorij bel pro Marfu Ignajevnu, poslal ji pomhat Lizavet a pak utkal pro starou porodn bbu, kter na tst bydlela nedaleko. Dt zachrnili, ale Lizaveta ped svtnm zemela. Grigorij vzal novorozen, zanesl je do domu, enu posadil a poloil j dt na kln k prsm: "Bo sirotek je Mplsmn s kadm a s nmi teprve. Poslal nm ho n nebotek, je to potomek syna dblova a svtice. Nakrm ho a nepla u." A tak Marfa Ignafjevna dt vychovala. Poktili je, dali mu jmno Pavel a po otci mu vichni beze veho zaali kat Fjodoiovi. Fjodor Pavlovi nic nenamtal, a dokonce se tm smil, ale i nadl se vm drazem popral svou odpovdnost. Lidem v mst se lbilo, e nalezence pijal do domu. Pozdji pro nho vymyslel i pjmen Smerakov podle pezdvky jeho matky Lizavety Smrdut. Tento Smerakov se rasem stal druhm sluhou Fjodora Pavlovie a na potku naeho pbhu il v pstavku spolen se starm Grigorijem a starou Marfou. Byl zamstnn jako kucha. Bylo by velmi zhodno leccos dodat tak zvl o nm, ale je mi u hanba upoutvat tak dlouho pozornost tene na obyejn lokaje. Vracm se proto k svmu vyprvn a doufm, e se do nho asem dostane samo sebou i to, co chci ci o Smerakovu. III Zpov vroucho srdce. Ve verch Vyslechnuv pkaz, kter na nho otec zavolal z koru, kdy odjdl z kltera, Aljoa zstal njakou chvli na mst ve znanch rozpacch. Ne e by tam stl jako sloup, to nedlval. Naopak, akoliv byl tak znepokojen, hned zael do pevorovy kuchyn a vyptal se, co tatek nahoe natropil. Ale pak se dal na cestu v nadji, e ne dojde do msta, poda se mu problm, kter ho trp, njak rozeit. eknu pedem, e otcova pokiku a rozkazu, aby se pesthoval dom ,,i s poltem a nnkou", se ani trochu nelekl. Chpal a pli dobe, e cel ten okzal rmus se sthovnm otec udlal "v ri" a sp tak kajc pro vt dojem.

Podobn se v naem mst nedvno dostal na svj svtek do re jeden chlapk, kdy se rozzlobil, e mu nedvaj vc vodky, a najednou zaal u stolu ped svmi hosty roztloukat sv vlastn ndob, trhat sv i eniny aty, lmat nbytek, nakonec i rozbjet okna, a vechno to dlal tak jen pro vt dojem. Zrovna tak to asi bylo i s tatkem. Ten kmotr ovem nazt vystzlivl a rozbitch lk a tal litoval. Aljoa vdl, e i Fjodor Pavlovi ho ztra jist zas pust do kltera, mon, e ho tam pust dokonce u dnes. Tak byl pln pesvden, e otec nkomu jinmu teba ubl, ale jemu nj Aljoa byl pesvden, e nikdo na celm svt by mu nikdy nechtl ublit, a nejen e by nechtl, ale ani by nemohl. To pro nho bylo axima dan jednou provdy, platn bez pochybnost, a v tom smyslu postupoval bez jakhokoli vhn. Ale v t chvli ho znepokojoval jin strach docela jinho druhu, tm trznivj, e ho sm nedovedl bl urit. Byl to strach ped enou, strach ped Kateinou Ivanovnou. Vdy ho lstkem, kter mu dnes odevzdala pan Chochlakovov, tak snan prosila, aby ji kvli nemu navtvil. Ten poadavek a nutnost najisto tam jt hned vzbudila v jeho srdci jaksi bolestn pocit a tento pocit byl pak cel dopoledne m dl tm bolestnj pes vechny ty scny a phody v kltee i te u pevora a tak dle, kter potom nsledovaly. A nebl se toho, e nev, o em s nm bude Kateina Ivanovna mluvit a co on odpov. Ani se j nebl prost jako eny. eny znal ovem mlo, ale pece jen cel ivot od nejtlejho dtstv a do odchodu do kltera il jenom s nimi. Bl se vak tto eny, bl se prv Kateiny Ivanovny a bylo tomu tak u od t doby,. co ji po prv uvidl. Vidl ji veho vudy jednou nebo dvakrt, snad i tikrt, a jednou s n nhodou promluvil nkolik slov. Ml ji v pamti jako krsnou, hrdou a energickou dvku. Ale netrpila ho jej krsa, nbr cosi jinho. A prv neuritost jeho strachu v nm nyn tento strach stupovala. mysly t dvky byly naprosto ulechtil, to vdl. Snaila se zachrnit jeho bratra Dmitrije, kter se proti n u provinil, a snaila se o to z pouh velkomyslnosti. A pestoe to vdl a pestoe cht necht musel uznat jej krsn a lechetn city, obchzel ho mrz, m vc se blil k jejmu domu. Usoudil, e bratra Ivana Fjodorovie, kter se s n tak sptelil, u n nezastane, protoe je te patrn u otce. Jet jistj je, e tam nezastane Dmitrije, a tuil pro. Bude s n tedy mluvit mezi tyma oima. Velmi rd by jet ped tou osudnou rozmluvou vidl bratra Dmitrije a zaskoil by k nmu. Dopis by mu neukzal a mohl by s nm o nem promluvit. Ale bratr Dmitrij bydl daleko a te jist tak nen doma. Aljoa chvli zstal stt a pak se definitivn rozhodl. Poznamenal se navyklm, chvatnm kem, hned se nemu usml a odhodlan zamil ke sv hrozn dm. Jej dm znal. Jene kdyby el k Velk ulici, pak pes nmst a dl, neml by to nijak blzko. Nae msteko je mal, ale neobyejn roztaen a vzdlenosti v nm jsou dost velk. Mimoto ho ek otec a mon jet nezapomnl na svj rozkaz, bude teba nevrl, a proto si Aljoa mus pospit, aby doel vas tam i sem. Kdy to vechno uvil, rozhodl se, e si nadejde "zadem" mimo ulice, vdy znal vechny ty zkratky v msteku nazpam. Jt zadem znamenalo jt cestou necestou, podle zapomenutch plot, nkde je i pelzat a chodit pes ciz dvory, kde ostatn Aljou kad znal a vichni se s nm zdravili. Tm zpsobem se mohl dostat do Velk ulice za polovin dobu. Na jednom mst pi tom musel projt hodn blzko otcova domu, to jest kolem zahrady sousedc se zahradou otcovou. Tato sousedn zahrada patila k vetchmu, malikmu, pokivenmu domku o tyech oknech, jeho majitelkou byla, jak Aljoa vdl, jaksi u ns usedl ochrnut staena. Bydlela tam se svou dcerou, bvalou lep panskou v hlavnm mst. Tato dcera jet nedvno slouila u samch generl, ale te u asi rok byla doma u nemocn matky a pod se blskala v elegantnch atech. Ob eny zatm upadly do hrozn bdy a dcera chodila nakonec kad den pro polvku u chlb do kuchyn Fjodora Pavlovie, kter byl jejich sousedem. Marfa Ignajevna ji ochotn podlovala. Akoliv si dcera chodila pro polvku, neprodala ani jedny sv aty, a jedny byly dokonce s pedlouhou vlekou. To Aljoa slyel irou nhodou od svho ptele Rakitina,

kter vdl o lidech v naem msteku naprosto vechno, a sotva to slyel, hned to ovem zapomnl. Ale kdy te doel k sousedin zahrad, vzpomnl si najednou prv na tu vleku, rychle zvedl zamylen svenou hlavu a zail neekan setkn. Za plotem v sousedin zahrad stl na nem, take po prsa penval plot, jeho bratr Dmitrij Fjodorovi a usilovn na nho mval rukama, aby ho pivolal. Zejm se bl nejen zavolat, ale i nahlas promluvit, aby ho nkdo neslyel. Aljoa hned piskoil k plotu. "Dobe, e ses podval, mlem bych na t byl kikl," radostn a spn eptal Dmitrij Fjodorovi. "Pelez sem! Honem! To je vborn, e jsi piel. Zrovna jsem na tebe myslel." Aljoa byl i sm rd, jenom nevdl, jak se dostat pes plot, ale Ma ho bohatrskou rukou uchopil za loket a pomohl mu. Aljoa si podkasal kutnu a peskoil stejn obratn jako kterkoliv bosonoh ulink. "Znamenit, tak pojme!" naden zaeptal Ma. "Kampak?" zeptal se eptem i Aljoa, rozhleje se na vechny strany. Vidl pln przdnou zahradu, krom nich tam nikdo nebyl. Zahrada byla mal, ale k chatrnmu domku majitelky mli pece njakch padest krok. "Vdy tu nikdo nen, pro ept ?" "Pro eptm? I hrome!" kikl najednou Dmitrij plnm hlasem. "Opravdu, pro vlastn eptm? Tady vid, k jakm nesmyslm lovka nkdy proda vede. Jsem tady na stri a stem tajemstv. Vysvtlm ti to pozdji, ale protoe vm, e je to tajemstv, zaal jsem najednou eptat jako blzen, akoliv to nen poteba. Pojme! Tamhle! Ml, dokud tam nebudem. Chci t polbit! Slva Bohu na vsostech, slva Bohu v srdci mm! Opakoval jsem si to, kdy jsem tu sedl, zrovna ne jsi piel." Zahrada mla asi dsjatinu nebo o mlo vc a byla oszena stromy jen podle plotu na vech tyech stranch jablonmi, javory, lpami a bzami. Sted zahrady zabral palouk, na kterm se v lt posekalo nkolik pud sena. Na jae majitelka zahrndu pronajmala za pr rubl. Rostly tam i maliny, angret, rybz, tak vechno podle plotu, a od nedvn byly u samho domku zhony se zeleninou. Dmitrij Fjodorovi vedl svho hosta do kouta zahrady nejvzdlenjho od domku. Tam se mezi hust rostoucmi lipami u starmi rybzovmi, bezovmi, kalinovmi a ekovmi kei objevila jaksi zcenina prastar zernal a pokiven zelen zdky s mkovmi stnami a stechou, kter jet chrnila ped detm. Besdku postavil u bhvkdy, kalo se, e asi ped padesti lety, tehdej majitel domku, vyslouil podplukovnk Alexandr Karlovic von Schmidt. Ale byla u cel zchtral, podlaha slinila, vechna prkna se viklala, devo pchlo vlhkem. V besdce stl zelen devn stl, zaraen do zem, a kolem nho lavice,na kterch se jet dalo sedt. Aljoa si hned viml, e jeho bratr je rozjaen, a kdy piel do besdky, uvidl na stolku pl lhve koaku :i sklenku. "To je koak" zasml se Ma "A ty si k: zas u pije ? "Nev zdn!" Nev prolhanmu davu, zanech pochybnosti svch. J nepiju, j jen ,mlsm', jak k ten tvj ned Rakitin, kter bude sttnm radou a pod bude kat .mlsm'. Posad se. objal bych t, Aljoko, a pitiskl t k sob, ale tak, e bych t u makal, protoe na celm svt mm rd doopravdy doopravdy (pochop to!) jenom tebe!" Posledn slova pronesl v jakmsi vytren. "Jenom tebe a jet jednu ,bdnici. Do t jsem se zamiloval, n proto jsem ztracen. Ale zamilovat se neznamen mt rd. lovk se me zamilovat a zrove nenvidt. Pamatuj si to! Zatm o tom jet mluvm vesele! Sedni si tuhle ke stolu, j si sednu vedle tebe a budu se na tebe dvat a pod mluvit. Ty bude pod mlet a j pod mluvit, protoe piel as. A v, rozmyslel jsem si to, pece budu radi mluvit tie, protoe zde. zde. mohou teba poslouchat bhvjak ui. Vechno ti pak vysvtlm, jak se k: pokraovn pt. Pro m to k tob thlo, pro jsem po tob cel ty dny i te dychtil ? (Zakotvil jsem tady u ped pti dny.) Protoe tob jedinmu vechno eknu, protoe musm, protoe t potebuju, protoe ztra poletm z oblak, protoe ztra ivot skon a zane. Zail jsi to, zdlo se ti nkdy, e z vky pad do jmy ? Tak j te letm, ale nen to sen, A nebojm se, neboj se ani ty. Vlastn se bojm, ale je to poitek. Vlastn ne poitek, ale extase. No, ert to vem, a je to co chce. Siln duch, slab

duch, ensk duch, a je to co chce! Vzdejme chvlu prod: podvej se, takov slunce, nebe je tak ist, vechno list zelen, jet je docela lto, ti hodiny pry, ticho! Kam jsi to el ?" "K otci, ale nejdv jsem chtl zajt ke Katein Ivanovn." "K n a k otci! Och! Ta shoda! Vdy pro jsem t tak ekal, pro jsem po tob touil, hladovl a znil vemi kouty sv due, ba i ebry ? Abych t poslal se vzkazem k otci a potom k n, ke Katein Ivanovn, a tm s n i s otcem skoncoval. Chtl jsem poslat andla. Mohl bych poslat kadho, ale poteboval jsem poslat andla. A ty tam jde sm, k n i k otci." "Opravdu jsi m chtl poslat ?" bezdky zvolal Aljoa s bolestnm vrazem. "Pokat, tys to vdl. A vidm, e jsi hned vechno pochopil. Ale ml, zatm ml. Nelituj a nepla!" Dmitrij Fjodorovi vstal, zamyslel se a dal si prst na elo: "Ona t sama zavolala nebo ti napsala nebo nco, a proto k n jde, copak bys jinak el ?" "Tu je dopis," vythl jej Aljoa z kapsy. Ma rychle etl. "A tys el zadem! bohov! Dky vm, e jste ho poslali zadem a dostal se ke mn jako v pohdce zlat rybka k starmu troubov rybi. Poslouchej, Aljoo, poslouchej, brate. Ted u hodlm ct vechno. Protoe nkomu to pece ct musm. Andlovi na nebi jsem to u ekl, ale musm to ct taky andlovi na zemi. Ty jsi andl na zemi. Vyslechne, rozsoud a odpust... A to j prv potebuju, aby mi nkdo vy odpustil. Posly, kdy se dva lid najednou odtrhvaj ode veho pozemskho a let do neznma nebo aspo jeden z nich, a ne vzltne nebo zahyne, pijde k nkomu a ekne: udlej mi to a to, nco, o lovk nikdy nikoho ned, o me podat jenom na smrtelnm loi, - me mu to nkdo nesplnit kdy je to ptel, bratr ?" "Splnm to, ale ekni, co to je, a posp si," ekl Aljoa. "Posp si. Hm. Nechvtej, Aljoo, chvt a dl si starosti. Ted nen dn spch. Ted se dal svt novm smrem. Ach Aljoo, koda, e jsi nedoel k vytren! Ostatn co ti to km ? Ty es k nmu nedoel! Co j, kus klacka, povidm: love, bu ulechtil! i je: to ver ?" Aljoa se rozhodl ekat. Pochopil, e jeho prce je snad skuten jen zde. Ma se na chvli zamlel, opraje se loktem o utni, u s hlavou sklonnou do dlan. Oba se zamleli. "Aljoo," promluvil Ma, "ty jedin se nebude smt! Chtl bych zat. svou zpov. Schillerovm hymnem na radost. An die Freude Jene nmecky neumm, vm jenom, e se jmenuje An die Freude. A nemysli, e vanm z opilosti. Nejsem vbec opil. Koak je koak, ale j potebuju dv lhve, abych se opil, rumn Siln tlamat na oslku kloptavm. a nevypil jsem ani tvrt lhve, ani nejsem Siln. Nejsem Siln, ale jsem silen, protoe jsem se navky rozhodl. Slovn hku mi odpus, bude mi muset dnes odpustit mnohem vc ne njakou slovn hku. Bud klidn, neroztahuju to, mluvm rozumn a hned se dostanu k vci. Nebudu t napnat na skipec. Pokej, jakpak je to." Zvedl hlavu, zamyslel se a najednou naden spustil: Na radost. Troglodyt se plae skrval v temn skaln jeskyni. Nomd zanechval vude zpustoen pastviny. S otpem a prunm lukem thli lovci po hvozdech. - Bda cizinci, jej vlny vrhly na neastn beh! Ceres, hledajc sv dt, teskliv se rozhldla: kolem plan bez zelen, ern neplodn a mdl. Pod svj krov ji nikdo nezve, nikdo ji tu nehost. dn chrmy nedosvd, e tu bohy lid ct. Kdo ji plody sladkch klas pohostinn obda? - Vude vyschl lidsk kosti na stralivm olti. Ceres na dalek pouti ve svm velkm duchu lk, vidouc kolem sebe bdu - ponen lovka. Ma nhle zavzlykal a uchopil Aljou za ruku. "Pteli, ponen, pteli, i te ponen. lovk m na svt stranou spoustu utrpen, stran mnostv pohrom! Nemysli si, e jsem jenom hulvt s dstojnickou hodnost, kter pije koak a vede neestn ivot. J, hochu, nemyslm skoro na nic jinho ne na toho ponenho lovka - jestli jenom nelu. Dej mi Bh, abych te nelhal a nechlubil se. Myslm na toho lovka, protoe jsem sm takov lovk.

Aby lovk byl sm sebou, nech se spoj se zem, s jejm lnem svoj setbou, navdy do n vsazen. Jene obt je v tom, jak se mm navdy spojit se zem ? J zem nelbm ani j nezrauju prsa pluhem. Mm se tedy stt muikem nebo pastevcem ? Jdu a nevm, zda jsem upadl do puchu a hanby nebo jdu-li k svtlu a radosti. V tom je prv netst, protoe vechno na svt je hdanka! A kdykoliv jsem upadl do nejhlub hanby neesti (to se mi stvalo vdycky), po kad jsem si etl tu bse o Ceree a lovku. Napravila m ? Nikdy! Protoe jsem Karamazov. Protoe kdy u poletm do propasti, poletm pmo hlavou dol a patami vzhru :i jet budu rd, e padm prv v tak poniujc poloze, a budu to povaovat za krsn. A prav v hloubi t hanby zanm hymnus. A jsem zavren, a jsem nzk a bdn, ale a i j lhm okraj roucha, kterm se odv mj Bh. A teba v te chvli nsleduju satana, ale jsem pece jenom i tvj syn, Boe, a miluju t a ctm radost, bez kter svt neme obstt ani bt. Radost je tak pro produ nejsilnj pruinou. Orloj vesmru je v chodu jen skrze ni jedinou. Z klk vylk nm kvty, s przranho povt nov slunce, nov svity, kter hvzd nespati. Z ader prody ji saji vechny iv bytosti. Po rch se ubraj lpjemi radosti. D nm rvu, stromm mzu, d nm za hrob ptele. Chlpnost byla dna hmyzu - k Bohu hled andl. Ale dost u ver! Slzm a nech m poplakat. A je to hloupost, kter se budou vichni smt, ale ty ne. Vak i tob ho oka. Dost u ver. Chci ti te povdt o "hmyzu", o tom hmyzu, kter Bh obdail chlpnost. Chlpnost byla dna hmyzu! J jsem prv ten hmyz, brate, a je to eeno zvl o mn. A my vichni Karamazovi jsme takov hmyz, i v tob, akoliv jsi andl, ije ten hmyz a rozpoutv v tv krvi boue. Jsou to boue, protoe chlpnost je boue a jet vc! Krsa je straliv a hrozn vc! Straliv, protoe nedefinovateln a definovat ji nen mon, protoe nm Bh dal sam hdanky. Behy se tu sbhaj, vechny rozpory tu ij vedle sebe. J jsem, hochu, hodn nevzdlan, ale dost jsem se o tom napemlel. Vude plno tajemstv! lovka na svt utlauje pli mnoho zhad. Rozluti je, jak um, a vyvzni se zdravou k. Krsa! Nemohu snst, e nkter lovk i s ulechtilm srdcem a velmi rozumn zane idelem Madony a kon idelem Sodomy. Jet hroznj je, kdy nkdo u se sodomskm idelem v dui nepopr ani idel Madony a jeho srdce jm ho, opravdu jm ho tak jako v jeho mladch nevinnch letech. Ba, lidsk nitro je obshl, a pli obshl a zmenil bych je. ert aby se v nm vyznal, tak je to! Co rozum vid jako hanbu, to je pro srdce vesms krsa. Je v Sodom krsa ? V mi, e pro obrovskou vtinu lid krsa vz v Sodom. Znal jsi toto tajemstv ? Hrozn je, e krsa je nejen straliv, ale i tajemn. bel tu zpas s Bohem a bojitm jsou lidsk srdce. Ostatn lovk vdycky mluv o tom, co ho bol. Posly, te tedy k vci." IV Zpov vroucho srdce. V anekdotch "Vedl jsem nezzen ivot. Otec ped chvl kal, e jsem platval po nkolika tiscch za sveden dvky. To je praseck vmysl, nic takovho se nestalo. A jestli se stalo, nepoteboval jsem penze zrovna na ,to'. Pro mne jsou penze rekvisita, pekypn due, rmec. Dnes je to m dma, ztra je na jejm mst poulin holka. Tu i onu bavm, rozhazuju penze plnmi hrstmi, hudba, rmus, ciknky. Kdy je teba, dm penze i j, protoe berou, berou s nadenm, to se mus piznat, a maj radost, jsou vdn. Paniky m mly rdy, ne vechny, ale stvalo se to, stvalo; ale j si vdycky potrpl na uliky, na zapadl temn kouty za nmstm, tam se zaij dobrodrustv a pekvapen, tam se najde v blt ryz zlato. Mluvm obrazn, brate. V msteku, kde jsem il, takov uliky hmotn nebyly, ale byly tam duchov. Kdybys byl jako j, chpal bys, co to znamen. Ml jsem rd neest, ml jsem rd i

hanbu neesti. Ml jsem rd krutost: copak nejsem tnice, nejsem zl hmyz? Zkrtka Karamazov! Jednou jsme dlali piknik, jela ns cel hromada v sedmi trojkch. Ve tm, bylo to v zim, jsem zaal v sanch tisknout sousedn dv ruku a pinutil jsem tu dvku lbat se se mnou. Byla to chud dcerka ednka, mil, hodn, nesml. Dovolila mi, potm mi mnoho dovolila. Myslela, chudinka, e ztra pijedu podat o jej ruku (vili si m tam hlavn jako enicha). Ale j s n po tom veeru ani nepromluvil, pt msc ani slovo. Vidl jsem, jak m jej oka sleduj z kouta slu, kdy se teba tanilo (u ns se tan kadou chvli), vidl jsem, jak planou ohnkem tichho rozhoen. Tu lira lahodila jen m hmyz chlpnosti, v t jsem si liboval Za pt msc se provdala za ednka a odjela rozhnvan a mon pod jet zamilovan. Te jsou spolu astni. Vimni si, e jsem to nikomu neekl, nepomluvil jsem ji; mm sice nzk touhy a libuju si v nzkosti, ale nejsem bezectn. erven se a oi ti blskaj. U je pro tebe t pny dost. A to jsou jet jenom takov kytiky la Paul de Kock, i kdy krut hmyz u rostl, u se mi rozrstal v dui. Mm, hochu, cel album vzpomnek. Dej jim Pnbh zdrav, milkm. Kdy jsem dlval konec, hledl jsem, abychom se nerozeli ve zlm. A nikdy jsem nic neprozradil, nikdy jsem ani jednu nezostudil. Ale u dost. Snad sis nemyslel, e jsem t sem zathl jenom pro tyhle hlouposti? Ne, povm ti nco zajmavjho. A nediv se, e se ped tebou nestydm, ba e jsem snad i rd." "Mluv tak, protoe jsem se zaervenal," namtl najednou Aljoa. "J se nezaervenal z tvch e ani z toho, cos dlal, ale protoe jsem stejn jako ty." "Ty ! No, to jsi trochu pestelil." "Ne, nepestelil," se zpalem odpovdl Aljoa. (Ta mylenka v nm patrn byla u dvno.) "Jsou to stejn schdky. J jsem na nejnim schodu a ty jsi nahoe, nkde na tinctm. Tak j to vidm. Ale je to vechno stejn, docela stejnho druhu. Kdo stoupne na nejni schod, tak jako tak vystoup jist i na nejvy." "Podle toho tam tedy lovk vbec nem stoupnout ?" "Kdo me, nem tam ani stoupnout." "A ty me ?" "Asi ne." "Ml, Aljoo, ml, mj mil, chtl bych ti polbit ruku, jen tak, z dojet. Ta darebnice Grueka se vyzn v lidech a ekla mi onehdy, e t jednou dostane. U mlm, mlm! Od ohavnost, z pole zanednho mouchami pejdme k m tragdii, taky na pole zanedn mouchami, to jest kadou nzkost. Vc je toti ta, e ddous sice stran svdn nevinnosti lhal, ale v podstat to tak v m tragdii vlastn bylo, i kdy jenom jednou a ani k tomu nedolo. Star mi vytal njakou bchorku, ale o tomhle ani nev, protoe jsem to nikdy nikomu neekl. Tob to te eknu prvnmu, ovem krom Ivana, Ivan v vechno. V to dvno ped tebou. Ale Ivan je hrob." "Ivan je hrob ?" "Ano." Aljoa naslouchal neobyejn pozorn. "J sice byl ve svm adovm batalinu praporkem, ale stejn jsem slouil jako pod dozorem, jako bych tam byl z trestu. Msteko se vak ke mn chovalo hrozn mile. Rozhazoval jsem mnoho penz, lid vili, e jsem bohat, j sm tomu taky vil. Ostatn zalbil jsem se jim podle veho jet nm jinm. Pokyvovali hlavami, ale mli m rdi. Mj pod-plukovnk, u star lovk, na mne najednou zanevel. Zasedl si na mne, jene j ml mocn ptele a taky cel msto bylo pro mne, take mi nemohl mnoho udlat. Byla to i moje vina, protoe jsem mu neprokazoval nleitou ctu. Byl jsem pyn. Ten star tvrdohlavec - moc hodn lovk, dobrosrden a pohostinn - byl dvakrt enat a dvakrt ovdovl. Jeho prvn manelka byla z njak prost rodiny a zanechala mu dceru, taky prostou enu. Za mne u j bylo asi tyiadvacet let a ila u otce s tetou, sestrou zemel matky. Teta byla tup prostota, a nete, star podplukovnkova dcera, bystr prostota. Rd eknu v tch vzpomnkch dobr slovo: nikdy jsem, mj mil, nepoznal rozkonj enskou povahu ne u t dvky. Jmenovala se Agafja, pedstav si, Agafja Ivanovna! Byla taky docela hezk, podle ruskho vkusu: velk, statn, s plnou postavou a krsnma oima, jen obliej snad mla l fochu hrub. Nevdvala se, akoliv mla dva npadnky. Odmtla je, ale zstala stejn vesel. Sblil jsem se s n - ne tak njak, nic takovho, jen ist ptelsky. J se vbec asto s enami sblioval docela nevinn, ptelsky. Povdval jsem j takov intimity a hrza, a ona se jen smla. Mnoho en takov ei rdo sly, pamatuj si to, a byla to jet k tomu dvka, co m znan bavilo. A taky tohle: nikdo by ji nemohl povaovat za urozenou dmu.

ila s tetou u otce, ale ob se nijak dobrovoln sniovaly a nestavly se ostatn spolenosti na rove. A vichni ji mli rdi a potebovali ji, protoe byla vten vadlena. Mla k tomu nadn. Penze za sv sluby nedala ila z ochoty, ale kdy j nkdo platil, neodmtla. Zato podplukovnk copak ten! Podplukovnk tam byl v celm okol jedna z hlavnch osobnost. il pansky, pijmal doma cel msto, dval veee a tanen zbavy. Kdy jsem pijel a nastoupil do sluby, vykldalo se po celm msteku, e se brzy vrt z hlavnho msta druh podplukovnkova dcera. Pr je npadn krsn a zrovna pr absolvovala v Petrohrad njak aristokratick stav. Tahle druh dcera je prv Kateina Ivanovna, dt podplukovnkovy druh manelky. Ta druh manelka, u neboka, pochzela z njak vzneen a vynikajc generlsk rodiny, akoliv, jak vm ze spolehlivho pramene, ani ona nepinesla podplukovnkovi vno. Mla tedy pbuzn a to bylo vechno, leda snad jet njak nadje, ale v hotovosti nic. Kdy chovanka pijela (na nvtvu, ne navdycky), cel nae msteko jako by obivlo. Nae nejpednj dmy - dv excelence, jedna plukovnkova a za nimi vechny ostatn se j hned ujaly, zaaly ji jedna pes druhou zvt a bavit, byla krlovnou ples a piknik, daly dohromady i iv obrazy ve ,prospch njakch vychovatelek. J mlel a flmoval. Tenkrt jsem zrovna vyvedl takovou vc, e toho bylo pln msto. Viml jsem si, e si m jednou zmila pohledem, bylo to u velitele baterie, ale neel jsem k n tenkrt - a vid, e o seznmen nestojm. el jsem k n a oslovil ji pi jinm verku krtce potom. Sotva se na mne podvala a jen pohrdliv sthla rtky. Pokej, povdm si, vak se ti pomstm! Choval jsem se v t dob ponejvc hrozn hrub a byl jsem si toho vdom. Hlavn jsem si uvdomoval, e Ktnka nen jenom njak nevitko z stavu, nbr ena pevn povahy, hrd a opravdu ctnostn; pedevm mla inteligenci i vzdln, kdeto j ani jedno, ani druh. Mysl, e jsem se chtl o ni uchzet ? Vbec ne, prost jsem se j chtl pomstt, e jsem takov chlapk a ona si toho nevm. Zatm jsem pil a dil. Podplukovnk m konen dal na ti dny zavt. Zrovna v t dob mi otec poslal est tisc, kdy jsem mu podepsal prohlen, kterm jsem se ve v form veho odekl, to jest, e jsme vyrovnni a e u nic nebudu poadovat. Tenkrt jsem tomu vbec nerozuml; nevyznal jsem se v celch tch svch pennch sporech s otcem ani a do samho pjezdu sem, dokonce a do tchhle poslednch dn, ba nevyznm se v nich snad ani dodnes. Ale k ertu s tm, o tom a pozdji. Jak jsem tenkrt dostal ty penze, dozvdl jsem se najednou z dopisu od jednoho kamarda nco, co m neobyejn zajmalo: s nam plukovnkem pr nejsou nahoe spokojeni, podezvaj ho z nesprvnost, zkrtka jeho neptel mu chystaj nemil pekvapen. A opravdu taky pijel velitel divise a udlal rmus a hrza. Krtce nato dostal podplukovnk rozkaz, aby podal o peloen do vsluby. Nebudu ti lit, jak to vechno v podrobnostech bylo. Neptele skuten ml a i v mst bylo vidt npadn ochladnut k nmu a k cel jeho rodin, vichni od nho najednou utkali. A tu piel mj prvn kousek: potkm Agafju Ivanovnu, se kterou jsem byl vdycky v ptelskm vztahu, a povdm: .Poslyte, tatkovi chyb pl pt tisce errnch penz.' - Jak to, pro to kte ? Nedvno tu byl generl a vechny penze byly v pokladn - .Tenkrt byly, ale te nejsou. Hrozn se vydsila. ,Prosm vs, nelekejte m, od koho to mte ?' - ,Nebojte se,' povdm j, .nikomu to neeknu a vte pece, e jsem v takovch vcech jako hrob, ale rd bych zrovna o tomhle jet nco dodal abych tak ekl "pro kad ppad": a budou od tatka dat ty tyi tisce pt set a on je nebude mt, tak se dostane ped soud. A ne by musel bt na star kolena degradovn a slouit jako prost vojk, to mi radi tajn polete sestru, tu chovanku. J zrovna dostal od otce penze, ty tyi tiscovky j teba vyszm a svat zachovm tajemstv.' - ,, jste vy ale padouch (tak to ekla)! Takov zl padouch! Jak se opovaujete! Odela hrozn pobouen a j za n jet kikl, e tajemstv budu chrnit svate a neporuiteln. eknu hned, e ty dv ensk, to jest Agafja a jej teta, se v cel t historii chovaly opravdu jako andl. Sestru, tu hrdopku Ku, skuten zboovaly, poniovaly se ped n, dlaly j sluky. A Agafja ji o t vci, to jest o na rozmluv, ekla. Pozdji jsem se to bezpen dozvdl. Nezatajila ji, nu, to se mi prv

hodilo. Najednou pijede nov major pevzt batalin. Star podplukovnk se hned rozstn, neme se ani hnout, errn penze nevydv. N doktor Kravenko ujioval, e je skuten nemocen. Jene j pod peet tajemstv u dvno vdl, e penze, kdy je velitelsk revise odfajfkuje, po kad hned potom na as zmiz a dl se to tak u tyi roky. Podplukovnk je pjoval jednomu pln spolehlivmu kupci z toho msta, Starmu vdovci Trifonovu, takovmu bradi se zlatmi brlemi. Ten jel na trh, udlal si tam obchod, jak chtl, a celou pjenou stku podplukovnkovi hned vrtil. Zrove mu pivezl z trhu drek a s drkem njak to procentko. Ale tentokrt (dozvdl jsem se to docela nhodou od jednoho vrostka, uslintanho Trifonovova synka a ddice, nejzkaenjho kluka pod sluncem), tedy tentokrt, km, Trifonov pijel z trhu a dn penze nevrtil. Podplukovnk k nmu letl: Nikdy jsem od vs dn penze nedostal a ani dostat nemohl, - to byla kupcova odpov. Nu, sed tedy n podplukovnk doma, hlavu si ovzal runkem a ty ti eny mu na ni dvaj ledov obklady. Najednou ordonance s knihou a rozkazem: Okamit, nejdle do dvou hodin, odevzdejte errn penze. Podepsal to - vidl jsem pak v knize jeho podpis - vstal a ekl, e si jde oblknout uniformu. Ale bel do lonice, vzal svou loveckou dvojku, nabil do n armdn kulku, zul s prav nohy botu, nasadil si puku na prsa a nohou zaal hledat spou. Agafja u mla podezen, pamatovala si, co jsem j ekl, la tedy tie za nm a vas ho uvidla. Vrazila tam, zezadu se na nho vrhla a uchopila ho kolem tla. Rna vyla vzhru do stropu a nikdo nebyl zasaen. Pibhli ostatn, zmocnili se ho, dvojku mu vzali, dreli ho za ruce. Vechno jsem se pak dopodrobna dozvdl. Sedl jsem zatm doma, smrkalo se a zrovna jsem chtl jt ven. Oblkl jsem se, uesal se, navonl jsem si tek, vzal apku, tu se najednou otevely dvee a - v mm byt pede mnou stla Kateina Ivanovna. e se stanou divn vci. Nikdo si tenkrt na ulici neviml, e ke mn jde, take se o tom v mst vbec nemluvilo. J bydlel u dvou prastarch ednickch vdov, kter mi taky posluhovaly. Byly to slun babky, ve vem m poslouchaly a taky o tomhle pak na mj pokyn ani nemukly, jako by byly nm. J ovem hned pochopil. Pila a zpma se na mne dv, pohled tch tmavch o je rozhodn, ba vyzvav, ale na rtech a kolem rt vidm nejistotu. .Sestra mi ekla, e dte tyi tisce pt set rubl, kdy si k vm pro n sama pijdu. Pila jsem dejte mi penze.!' nemohla dl a ztratila dech. Dostala strach, hlas j selhal, koutky rt a rysy kolem st se roztsly. Aljoko, poslouch nebo sp ?" "Mo, j vm, e ekne celou pravdu," rozechvn promluvil Aljoa. "Ano, eknu. Kdy celou pravdu, tak to bylo takhle, etit se nebudu. M prvn mylenka byla - karamazovsk. Jednou m, brate, tpla jedovat stonoka a leel jsem pak trnct dn v horekch. Taky tentokrt jsem najednou ctil, e m do srdce utkla jedovat stonoka, zl hmyz, chpe ? Podval jsem se na ni. Vidl jsi ji ? Pece je to krasavice. Ale v tom jej krsa tenkrt nebyla. Jej krsa byla v tu chvli v jej ulechtilosti, kdeto j byl padouch, byla v majesttu jej velkodunosti a v jej obti za otce, kdeto j byl tnice. A te jsem ji ml j, padouch a tnice, celou v moci, celou tlem i du. Nemohla uniknout. eknu ti rovnou, e mi ta jedovat hmyz mylenka otrvila srdce, a se naptm div nezastavilo. Zdlo se, e na njak boj u nen ani pomylen, e nemohu jinak ne zachovat se prv jako tnice, jako zl tarantule, bez jakhokoli slitovn. A se mi zarazil dech. A posly: to se rozum, hned ztra bych byl el podat o jej ruku, take bych to vechno zakonil abych tak ekl co nejpoestnji a nikdo by o tom nevdl ani nemohl vdt. Protoe mm sice nzk touhy, nic jsem estn lovk. A tu mi najednou v t chvilce kdosi poept: ,Vdy tahle, a pijde se svm nabdnutm, tu s tebou nebude ani mluvit a poru komu, aby t vyhodil z domu. Pomlouvej si ni po celm mst, ekne, nebojm se t!' Podivm se na ni a vlm, e ten hlas m neklame. Ovem, tak to opravdu bude. Vyenou m, u te je to vidt z toho, jak se tv. Vzkypl ve mn vztek, dostal jsem chu provst ji njak darebck, svinsky kramsk kousek: teba se na ni posmn podvat a omrit ji tnem, jakm by dovedl promluvit jenom njak kupk: ,Jako ty tyi tisce ? Co vs vede, to

byl pece ert! To jste t, moc lacinho kraje, sleinko. Takhle dv stoveky, to prosm beze veho, a i s radost, ale tyi tisce, to nejsou takov penze,sleinko, co se daj jen tak naup vyhodit. Darmo jste se rila obtovat.' Byl bych ovem vechno prohrl, utekla by, ale byla by to pekeln pomsta a stla by za vechno ostatn. Breel bych potom cel ivot, jak bych litoval, ale dopl bych si te ten kousek. V mi, e se mi jet u nikoho nestalo, ani u jedin eny, abych se na ni v takov chvli dval s nenvist. A psahm, e na ni jsem se njak ti vteiny, snad pt vtein tak dval - s hroznou nenvist, prv s takovou nenvist, od kter je jenom krek k nejlenj lsce! el jsem k oknu, piloil jsem elo k zledovatlmu sklu a pamatuju se, jak m led plil jako ohe. Nenechal jsem ji dlouho ekat, budu bez starosti, obrtil jsem se, peel ke stolu, otevel zsuvku a vythl jsem sttn dluhopis na pt tisc (ml jsem ho ve francouzskm slovnku). Pak jsem j ho mlky ukzal, sloil a odevzdal, otevel jsem j sm dvee na chodbu, o krok odstoupil a po ps se j uklonil - byla to nejuctivj a velmi psobiv poklona, to mi v! Ona sebou cel trhla, na okamik se na mne upen zadvala, straliv zbledla - opravdu jako pltno - a najednou taky beze slova a ne prudkm pohybem, nbr mkce a voln se cel hluboce sklonila a padla mi k nohm, a se elem dotkla zem - ne jak se uila v stav, ale po rusku! Vyskoila a utkala dom. Kdy vybhla, ml jsem po boku kord. Vytasil jsem ho a mlem bych se byl na mst probodl; pro, to nevm. Byla to ovem hrozn hloupost, ale nejsp asi z radosti. Chpe, e nkdy se lovk me z radosti i zabt ? Ale neprobodl jsem se, jen jsem kord polbil a zas ho dal do pochvy co jsem si te, mimochodem eeno, mohl taky nechat pro sebe. A vbec se mi zd, e jsem pi len tch vnitnch boj trochu nadsadil, abych se pochlubil. Ale asi a vichni pehouni lidskho srdce a thnou k ertu! To je cel ten mj nkdej ,ppad s Kateinou Ivanovnou. Ted o nm tedy v bratr Ivan a ty - nikdo jin!" Dmitrij Fjodorovi vstal, vzruen o njak krok popoel, vythl tek, otel si s ela pot, pak se zas posadil, ale ne tam, kde sedl pedtm, nbr na protj lavici u jin stny, take Aljoa se musel pln obrtit, aby na nho vidl. Zpov vroucho srdce. "Patami vzhru" ,,Ted znm prvn polovinu t vci," ekl Aljoa. "Prvn polovin rozum. Je to drama a odehrlo se tam. Druh polovina je tragdie a odehraje se zde." "Z t druh poloviny dosud niemu nerozumm," pokraoval Aljoa. ,,A j ? Copak j j rozumm ?" "Pokej, Dmitriji, je tu jedna hlavn vc. Povz mi, pece ses zasnoubil, jsi dosud zasnouben ?" "Nezasnoubili jsme se hned, teprve ti msce po tom, co tenkrt bylo. Hned druh den jsem si ekl, e ta phoda je vyzena a skonena, e pokraovn nebude. Jt ji podat o ruku mi pipadalo nemon. Co se te j, ani ona se celch est nedl, co u ns v mst jet byla, neozvala ani slovkem, ovem krom jedn vci: den po jej nvtv ke mn proklouzla jejich sluebn a beze slova mi odevzdala oblku. Na oblce bylo m jmno. Otevel jsem ji - drobn zbyl z pisu na pt tisc. Potebovali jen tyi tisce pt set a pi prodeji pisu dolo ke ztrt pes dv st rubl. Poslala mi tum asi dv st edest rubl, pesn se nepamatuju, a jenom penze, ani lstek, ani slvko vysvtlen. Hledal jsem na oblce aspo njak znamen tukou - nic! Dobr, roztel jsem tedy zatm sv zbvajc rubly, a mi i nov major musel nakonec dt dtku. No a podplukovnk errn penze astn odevzdal a kad se divil, protoe nikdo u nevil, zeje vechny m. Odevzdal je, nic hned se rozstonal. Ulehl, leel asi ti nedle, pak najednou dostal mknut mozku a v pti dnech umel. Ml poheb s vojenskmi poctami, nedostal jet proputn ze sluby. Kateina Ivanovna, jej sestra a teta, sotva pochovaly otce, ani za deset dn se vydaly do Moskvy. A tu, teprve ped jejich odjezdem, ani toho dne, co odjdly (nevidl jsem je ani nevyprovzel), jsem dostal drobnou obleku s krajkovm lstkem a na nm jedin tukou psan dka: ,Budu vm pst, ekejte. K.' Nic vc. Dl ti to vysvtlm dvma slovy. V Moskv se jejich pomry mnily bleskov rychle u tak neoekvan jako v arabsk pohdce. Ta generlov, jej hlavn pbuzn, nhle ztratila dv- sv ddiky, dv sv nejbli netee - zemely ob v jednom

tdnu na netovice. Kdy pijela Ka, zdrcen star se zaradovala, jako by to byla jej vlastn dcera a jej jedin nadje, pilnula k n a hned zmnila zv v jej prospch. To se tkalo budoucnosti, ale hned j dala pmo do rukou osmdest tisc jako vno, aby si s nm dlala, co chce. Byla to hysterick ensk, pozoroval jsem ji pak v Moskv. Nu, najednou jsem tenkrt dostal potou tyi tisce pt set rubl. To se rozum, asl jsem a divil jsem se jako blzen. Ti dni nato piel slben dopis. Mm ho te tady, mm ho vdycky u sebe a taky s nm umu chce ho vidt ? Rozhodn si ho peti. Nabz se mi za enu, sama se mi nabz. .len vs miluji,' pe, ,i kdy vy m nemilujete, to nevad, jenom bute mm manelem. Nelekejte se, v niem vs nebudu omezovat, budu vae vc, budu koberec, po kterm chodte... Chci vs milovat vn a zachrnit vs ped vmi samm.' Aljoo, nejsem ani hoden opakovat ty dky svmi sprostmi slovy a svm vnm sprostm tnem, kter jsem se nikdy nedovedl odnauit! Ten dopis ve mn dodnes vz, jako by m probodl. Je mi snad lehko, je mi dnes lehko ? Tenkrt jsem j hned odpovdl, nemohl jsem toti sm zajet do Moskvy. Psal jsem j slzami, ale za jedno se budu vn stydt: zmnil jsem se, e ona je te bohat dvka s vnem, kdeto j jenom domliv ebrk, zmnil jsem se o penzch! Ml jsem o tom mlet, ale ujelo mi to z pera. Tenkrt jsem taky hned napsal do Moskvy Ivanovi a vechno mu podle monosti vysvtlil, vak ml ten dopis est strnek, a poslal jsem Ivana k n. Co kouk, co se na mne dv ? No ano, Ivan se do n zamiloval, je zamilovan i te, j vm. Podlv, podle nzoru svta jsem udlal hloupost, ale mon, e prv jenom ta hloupost ns vechny zachrn! Och, copak nevid, jak ona ho ct, jak si ho v ? Kdy ns Kateina Ivanovna oba porovn, copak me mt rda lovka, jako jsem j, a jet k tomu po vem, co se tu stalo ?" "J jsem pesvden, e m rda lovka, jako jsi ty, a ne takovho jako on." "M rda svou ctnost, a ne mne," bezdky, ale takka vztekle vyrazil Dmitrij Fjodorovi, zasml se, ale za okamik blskl oima, cel zrudl a v silou uhodil pst do stolu. "Psahm, Aljoo," zle a upmn se na sebe rozzlobil, "v si mi nebo nev, ale jako e je Bh svat a Kristus n spasitel, psahm, e akoliv jsem se prv zasml jejm nejvym citm, pece vm, e jsem v dui milinkrt bezvznamnj ne ona a e jej nejlep city jsou upmn, jako by byla andl z nebe! V tom je ta tragdie, e to najisto vm. Co na tom, e si lovk troku zadeklamuje ? A nedeklamuju snad ? A jsem pece upmn, opravdu upmn. Co se te Ivana, chpu ovem, jak mus te proklnat svt, tm sp pi svm rozumu! Komu nebo emu se dv pednost ? Vyvrhelovi, kter i tady, u jako snoubenec, a kdy se na nho vichni dvali, nedovedl nechat svho skandlnho ivota - ani ped n, ani ped svou nevstou! A takovmu lovku jako j se tedy d pednost, kdeto on je odmtnut. Ale pro ? Inu proto, e dvka chce z vdnosti nsilm zmnit ivot a svj osud! Takov nesmysl! Ivanovi jsem ovem nikdy nic takovho neekl, a to se rozum, ani on mn ani slovko, ani sebemen narku. Ale osud se napln: spravedliv zaujme sv msto, nespravedliv vak zmiz navdy ve sv pinav ulice, ve sv oblbeno ulice, kde se ct doma, a tam ve pn a puchu dobrovoln a s poitkem zahyne. Njak jsem se rozvanil. Vechna slova jsem u opoteboval, hzm s nimi nazdabh, ale jak jsem to ekl, tak to bude. Utopm se v ulice a ona se vd za Ivana." "Pokej, brate," peruil ho zas velmi znepokojen Aljoa, ,,vdy jsi mi pod jet nevysvtlil jednu vc: pece jsi zasnouben pece jenom zasnouben, ne? Jak se s n tedy chce rozejt, kdy tv snoubenka nechce ?" "Jsem zasnouben, ve v form a s poehnnm. Kdy jsem pijel do Moskvy, provedlo se to tam se slvou a s ikonami, vechno jak se pat. Generlov nm poehnala, a pedstav si, blahopla i Kt. Volila jsi dobe,' ekla j, ,vidm do nho, jak je, A vil bys, Ivan se j nelbil a nevmala si ho. V Moskv jsem ml s Kou dlouhou rozmluvu. Dkladn jsem na sebe vechno povdl, mluvil jsem poestn, pesn a upmn. Vechno vyslechla. Byly mil rozpaky, byla slova nnosti. Ale byla i hrd slova. Ka m donutila k slavnmu slibu, e se polepm. Slbil jsem to. A te."

"Co?" "A te jsem t zavolal a pethl t sem dnes - pamatuj si, koliktho je, - abych t taky prv dnes poslal ke Katein Ivanovn." "Pro?" "Se vzkazem, e u k n nikdy nepijdu. e se dm porouet." "Copak je to mon ?" "Prv proto, e je to nemon, poslm msto sebe tebe. Jak bych j to sm ekl ?" "A kam ty pjde?" "Do uliky." "Tak to je ke Gruece!" smutn zvolal Aljoa, sprsknuv ruce. "Tak Rakitin ml skuten pravdu ? J myslel, e jsi k n jen tak njak as chodil a u jsi pestal." "Chodil by takhle zasnouben lovk ? Copak je to mon, hlavn kdy je snoubenka takov ? A veejn ped lidmi ? Pece mm snad est. Jakmile jsem zaal chodit ke Gruece, hned jsem pestal bt snoubencem i estnm lovkem, to pece chpu. Co se tak dv ? V, j k n nejdv el, abych j nabil. Dozvdl jsem se a te to vm bezpen, e ten tbn kapitn, otcv jednatel, Gruece odevzdal mou smnku, aby ji zaalovala, abych dal pokoj a pestal. Chtli mi nahnat strach. Proto jsem se j chystal nabt. Letmo jsem ji vidl u pedtm. Nedl zvltn dojem. O jejm starm kupci jsem vdl, ten te ke vemu stn a le ochrnut. Ale stejn j zanech slun prachy. Taky jsem vdl, e si Grueka potrp na penze, hrabe je a pjuje na nekesansk roky, e je to neltostn a prohnan potvora. el jsem j nabt a zstal jsem tam. Uhodil hrom, vypukl mor, dostal jsem ho, mm ho dodnes a vm, e u je po vem, e u m nic jinho nikdy neek. asov cyklus je uzaven. To je tedy m zleitost. Jsem ebrk, ale tenkrt se mi jako naschvl najednou dostaly do kapsy ti tisce. Tak jsem s n jel do Mokrho, je to odsud asi ptadvacet verst, objednal jsem tam ciknky a cikny, ampask, opil jsem ampaskm vechny muiky i ensk a dvata, ty tisce jsem roztoil. Za ti dny jsem byl ist jak slovo bo, ale chlapk. A mysl, e to chlapkovi k nemu dopomohlo? Kdepak, nedovolila mi ani tohle. eknu ti, je jako had. Ten ned Grueka m v tle takovou njakou vlnost. Je to vidt i na jej noce, pozn se to i na malku jej lev noky. Vidl jsem ho a lbal ho, ale to je vechno psahm! Povd mi: Jestli chce, vdm se za tebe, jsi pece ebrk. Slib, e m nebude bt a e m nech dlat, co se mi zachce, a teba si t vezmu,' smje se. I te se smje!" Dmitrij Fjodorovi vyskoil takka rozzuen a najednou vypadal jako opil. Oi se mu najednou podlily krv. "A ty se s n chce skuten oenit ?" "Bude-li chtt, okamit, a nebude-li chtt, stejn tam zstanu. Budu j dlat domovnka. Ty ty, Aljoo" zastavil se ped nm, uchopil ho za ramena a zaal jm prudce tst, "v ty vbec, ty nevinn chlape, e tohle vechno jsou nesmysly, hol nesmysly, protoe je tu tragdie! Dej si ct, Alexeji, e mohu bt bdk s nzkmi a zkaenmi vnmi, ale zlodjem, kapsem, kter krade po pedsnch, neme Dmitrij Karamazov nikdy bt. A te ti tedy povm, e zlodjkem jsem a kradu po kapsch a pedsnch! Zrovna ped tm, ne jsem el nabt Gruece, vzkzala pro mne hned rno Kateina Ivanovna a hrozn tajn (nikdo to zatm neml vdt, ale pro, to nevm, asi to tak potebovala) m podala, abych zajel do gubernskho msta a poslal odtamtud potou ti tisce Agalfje Ivanovn do Moskvy. Poslala m do msta, aby se to duly nevdlo. A prv s tmi temi tisci v kapse jsem se tenkrt octl u Grueky a za ty penze jsme jeli do Mokrho. Potom jsem dlal, jako bych byl zajel do msta, ale potovn poukzku jsem ji nedal, ekl jsem, e jsem penze poslal a potvrzenku pinesu, ale pod ji nenesu, jako e jsem zapomnl. Te co mysl, e bude, kdy k n dnes pjde? ekne: ,D se vm porouet,' a ona na to: ,Co penze?' Mohl bys j ci: Je to nzk chlpnk a bdn tvor s neovladatelnmi vnmi. Vae penze tenkrt neposlal a utratil je, protoe je jako zve a nedovedl se udret.' Kdybys mohl aspo dodat: .Zlodj pece jenom nen, tady jsou vae ti tisce, vrac vm je, polete je Agafje Ivanovn sama a d se vm porouet.' Ale te je to tak, e se zept: ,A kde jsou penze ?'" "Mo, jsi neastn, ano! Ale pece jen ne tolik, jak mysl, - nepoddvej se zoufalstv, nedlej to!" "Ty si mysl, e se zastelm, kdy nesezenu ty ti tisce, abych je vrtil ? To je to prv, e se nezastelm. Ted k tomu nemm slu, mon potom, ale te pjdu ke Gruece. Vem to vechno ert!" "A co u n?"

"Budu jejm muem, uzn-li m za hodna manelskho stavu, a kdy pijde milenec, pjdu do jinho pokoje. Budu jejm ptelm istit pinav galoe, roztpt samovar, obstarvat pochzky." "Kateina Ivanovna vechno pochop," slavnostn promluvil Aljoa, "pochop, jak hlubok je cel to netst, a odpust. M ulechtilho ducha a nikdo neme bt neastnj ne ty. Uvid to sama." "Vechno neodpust," uklbl se Ma. "Je u toho nco, brate, co dn ena neme odpustit. A v, co by bylo nejlep ?" "Co?" "Ty ti tisce j vrtit." "Ale kde je vzt ? Posly, j mm dva tisce, Ivan d tak tisc, to m ti. Vezmi je a vra je." "A kdypak by ty tv ti tisce pily ? Ty jet k tomu nejsi plnolet a je naprosto, naprosto nutn, abys j u dnes vydil m poruen a u s penzi nebo bez penz. Vc u to protahovat nemohu, vci se dostaly pli daleko. Ztra u bude pozd. Polu t k otci." "K otci?" "Ano, dv ne k n k otci. ekni o ty ti tisce jemu." "Ale on je pece ned, Mo." "Bodej by dal, to vm, e ned. Alexeji, v, co znamen zoufalstv?" "Vm." "Posly: prvn mi nen nic dluen. Vechno jsem si od nho vybral, vechno, to vm. Ale morln mi pece dluen je, nen to pravda? Pece zaal s matinmi osmadvaceti tisci a pivedl to na sto tisc. A mi d z osmadvaceti tisc jenom ti, jenom ty ti, a vysvobod mou dui z pekla a vykoup mnoho svch hch! J potom na tch tech tiscch pestanu, to ti slavnostn slibuju, a vckrt o mn vbec neusly. Naposledy mu dvm pleitost, aby se zachoval jako otec. ekni mu, e mu sm Bh posl takovou pleitost." "Mo, zanic ti to ned." "Vm, e ne. Vm to dokonale. Hlavn te ne. A nejen to, vm jet nco: te, teprve v poslednch dnech, mon teprve vera se po prv vn dozvdl (podtrhni si vn), e Grueka mon opravdu neertuje a chce si m najednou vzt. Zn tu povahu, zn tu koku. Tak copak se d ekat, e mi ke vemu d jet penze, aby mi to ulehil, kdy je do n sm zblznn ? Ale ani to jet nen vechno, mohu ti povdt jet vc. Vm, e u ped njakmi pti dny si vybral ti tisce rubl, rozmnil je na stovky, uloil do velk oblky s pti peetmi a jet kem pevzal ervenm kalounem. Vid, jak to vm podrobn! Na oblce je napsno: ,Mmu andlu Gruece, kdy ke mn pijde.' Nakrbal to sm potichu a tajn. Nikdo ani nev, e tam ty penze m leet, krom lokaje Smerakova, tomu dvuje jako sob sammu. Te ek Grueku u tet nebo tvrt den, douf, e si pro oblku pijde. Vzkzal j a ona zas vzkzala jemu, e pr mon pijde. A jestli ona k starmu pijde, copak se s n potom mohu oenit ? Chpe tedy te, pro tu sedm na stri n na hm ?" "Na ni?" "Ano. Foma si u tch cour tady v domku najal pokojk. Komu je od ns, n bval vojk. Poklz u nich, v noci hld a ve dne chod stlet tetevy, iv se tm. Usadil jsem se tu u nho. Ani on, ani ty ensk neznaj tajemstv, to jest, e tudy hldm." "Jen Smerakov to v ?" "Ano, jen on. Taky ni vyrozum, pijde-li ona k starmu." "To on ti ekl o oblce ?" "Ano. Je to nejvt tajemstv. Ani Ivan nev o penzch a o niem. A star pemlouv Ivana, aby na dva ti dny zajel do erman. Pr se hls kupec, e by vykcel hj, dv za dv osm tisc a star pemlouv Ivana, dojed tam, pomoz mi s tm, take by byl dva ti dny pry. Chtl by, aby Grueka pila, a on tu nebude." "Podle toho ek Grueku i dnes ?" "Ne, dnes nepijde, nevypad to na to. Jist nepijde!" kikl najednou Ma. "Smerakov to taky k. Otec te pije, sed u stolu s Ivanem. Dojdi tam, Alexeji, ekni mu o ty ti tisce." "Mo, mj mil, co je ti ?" zvolal Aloja. Vyskoil a zadval se pozorn na rozbsnnho bratra. Okamik se domnval, e se Dmitrij pomtl. "Co je ? Nezblznil jsem se," ekl Dmitrij Fjodorovi se soustednm, njak slavnostnm pohledem. "Pece t poslm k otci a vm, co mluvm. Vm v zzrak." "V zzrak?"

"V zzrak bosk prozetelnosti. Bh zn m srdce a vid m zoufalstv. Vid cel ten obraz. Co me dopustit, aby se stalo nco hroznho ? Aljoo, vm v zzrak, jdi!" "Pjdu. Bude ekat zde ?" "Ano, chpu, e to nebude tak hned, e neme pijt rovnou bac! Je te opil. Budu ekat teba ti hodiny, tyi, pt, i est, i sedm hodin, jenom pamatuj, e dnes, teba o plnoci vyhled Kateinu Ivanovnu s penzi nebo bez penz a ekne: ,D se vm porouet.' Chci, abys j ekl prv ten ver: ,D se vm porouet." "Mo! A co kdy Grueka pijde dnes a ne-li dnes, mon ztra nebo pozt !" "Grueka ? Vyhm ji, vpadnu tam a pekazm to." "A kdy." "A kdy, tak zabiju. Nepeil bych to." "Koho zabije ?" "Starho. Ji nezabiju." "Brate, co to mluv!" "J pece nevm, j nevm. Mon, e nezabiju, a mon zabiju. Bojm se, e m v tu chvli popud k nenvisti svm obliejem. Nenvidm jeho ohryzek, jeho nos, jeho oi, jeho nestoudn poklebek. Ctm osobn hnus. Toho se bojm. To se teba neudrm." "Pjdu, Mo. Vm, e Bh se postar co nejlpe, aby se nestalo nic stralivho." "A j budu sedt a ekat na zzrak. Ale jestli nepijde." Aljoa se zamylen vydal k otci. VI. Smrakov Zastal otce opravdu jet u stolu. V dom byla sice tak jdelna, ale prosteno bylo jako vdycky v saln. Tento saln byl nejvt pokoj v dom, zazen s jakousi staromdn okzalosti. Nbytek byl staik, bl, potaen vetchou ervenou polohedvbnou ltkou. Mezi okny byla zaputna zrcadla v roztodivnch, starodvn vyezvanch rmech, tak blch a zlatch. Na stnch s blmi, leckde popraskanmi paprovmi tapetami se skvly dv velk podobizny - njakho knete, kter byl asi ped ticeti lety guberntorem naeho kraje, a jakhosi biskupa, tak u dvno nebotka. V estnm kout viselo nkolik ikon, ped ktermi se na noc rozsvcela lampika ani ne tak ze zbonosti, jako sp aby byl pokoj v noci osvtlen. Fjodor Pavlovi chodval spt velmi pozd, asi ve ti ve tyi hodiny rno, a do t doby se obyejn prochzel po pokoji nebo sedl v kesle a pemlel. Tak tomu zvykl. Bval v noci dost asto v celm dom sm, protoe sluhy poslal do pstavku, ale ponejvc s nm na noc zstval Smerakov a spal na lavici v pedsni. Kdy pidl Aljoa, bylo u po obd, ale na stole zstaly zavaeniny a kva. Fjodor Pavlovi rd jdal po obd nco sladkho s kokem. U stolu sedl tak Ivan Fjodorovi a pil kvu. Sluhov Grigorij a Smerakov stli opodl. Jak pni, tak i sluhov byli zejm v neobyejn vesel nlad. Fjodor Pavlovi se hlasit chechtal. Aljoa u v pedsni slyel jeho pitiv smch, kter z dvjka tak dobe znal, a podle jeho zvuku hned usoudil, e otec jet zdaleka nen opil, nbr zatm si jen poitksky hov. "Tu ho mme, tu ho mme!" zajeel Fjodor Pavlovi, najednou hrozn poten, e Aljoa piel. "Poj k nm, sedni si. Vem si kvu, to je pece postn, je hork a vborn! Koek ti nenabzm, ty dr pst. Nebo chce, chce ? Ne, radi ti dm likrek, je nramn! Smerakove, dojdi do skn, na druh polici vpravo, tu m kle, honem!" Aljoa zaal likr odmtat. "A ho stejn pod, kdy ne pro tebe, tak pro ns," zil Fjodor Pavlovi. "Ale pokej, obdval jsi nebo ne ?" "Obdval," odpovdl Aljoa. Ve skutenosti sndl jen krajc chleba a vypil v pevorov kuchyni sklenici kvasu. "Ale hork kvy bych se napil." "Mj mil! Jsi chlapk! Napije se kvy. Nem se oht? Ba ne, jet je vac. Kva je to nramn, smerakovsk. Na kvu a ryb piroky je Smerakov umlec a taky na ryb polvku, pravda. Pij nkdy na ryb polvku, pedem se ohlas. Ale pokat, pokat, j ti pece prve poruil, aby ses dneska nadobro pisthoval i s nnkou a polti! Tak kde m tu nnku? Che-che-che!" "Nepinesl jsem ji," pousml se i Aljoa. "Ale e ses lekl, pece

jenom ses prve lekl, vid ? Ach ty mj holoubku, copak j bych ti dovedl ublit ? V, Ivane, nemohu to vydret, kdy on se tak dv lovku do o a usmv se, to nemohu. Cel nitro se mi pak taky zane na nho usmvat, jak ho mm rd! V co, Aljoko, dm ti otcovsk poehnn." Aljoa vstal, ale Fjodor Pavlovi si to zatm rozmyslel. "Ne, ne, udlm ti te jenom kek, takhle. Sedni si. No, te se pobav, a zrovna ve svm oboru. Zasmje se. Balmova oslice se nm dala do ei, a jak mluv, jak mluv!" Ukzalo se, e Balmova oslice je lokaj Smerakov. Tento teprve tyiadvacetilet mlad mu byl hrozn samotsk a mlenliv. Ne e by byl plach nebo se njak stydl, naopak, povahou byl nadut a zdlo se, e kadm pohrd. Ale nememe jinak ne ci o nm prv te aspo nkolik slov. Vychovala ho Marfa Ignajevna a Grigorij Vasiljevi, ale chlapec rostl, jak se Grigorij vyjdil, "beze v vdnosti", byl nevldn a dval se na svt s nedvrou. V dtstv rd vel koky a pak je obadn pohbval. Oblkal si k tomu prostradlo, kter pedstavovalo men roucho, zpval a nad mrtvou kokou nm mval jako kadidelnic. Dlal to vechno kradmo a docela potaj. Grigorij ho jednou pi t kratochvli pistihl a citeln mu navihal prutem. Chlapec odeel do kouta a asi tden se tam mrail. "Ten zmetek ns nem rd," kal Grigorij Marf Ignajevn, "nem rd nikoho. Copak ty jsi lovk?" obrtil se najednou pmo k Smerakovu. "Ty vbec nejsi lovk, ty jsi povstal ze slizu v lzni, takov ty jsi." Jak pozdji vylo najevo, Smerakov mu ta slova nikdy nemohl odpustit. Grigorij ho nauil st a pst, a kdy mu bylo dvanct let, zaal ho uit biblick djeprav. Ale nic z toho nebylo. Hned pi druh nebo tet hodin se chlapec najednou usml. "Co je ?" zeptal se Grigorij, hroziv se dvaje pes brle. "Prosm nic. Bh stvoil svtlo prvn den, ale slunce, msc a hvzdy tvrtho dne. Odkud tedy svtilo svtlo v prvn den ?" Grigorij strnul. Chlapec se posmn dval na uitele. V jeho pohledu bylo u nco povenho. Grigorij se neudrel. "J ti uku odkud!" kikl a dal mu zuivou facku. Chlapec to snesl beze slova,ale zas na nkolik dn zalezl do kouta. Stalo se, e prv; tden nato dostal po prv zchvat padoucnice. Tmto neduhem pak u trpl cel ivot. Kdy se to dozvdl Fjodor Pavlovi, jeho pomr k chlapci se nhle njak zmnil. Dv se na nho dval dost lhostejn, akoliv ho nikdy nehuboval, u kdy ho vidl, po kad mu dal kopejeku. Nkdy, byl-li v dobr nlad, poslal klukovi nco sladkho ze svho stolu. Ale jakmile te slyel o jeho nemoci, zaal se o nho vn starat. Povolal lkae a dal ho lit, ale ukzalo se, e choroba je nevyliteln, zchvaty pichzely prmrn jednou za msc, ale v rznch intervalech. Bvaly tak nestejn siln, nkter lehk a jin velmi tk. Fjodor Pavlovi Grigorijovi psn zakzal kluka tlesn trestat a dovolil, aby kluk chodil nahoru k nmu. Prozatm zakzal tak emukoliv ho uit.. A- jednou, kdy mu bylo u asi patnct let, viml si Fjodor Pavlovi, e obchz kolem knihovny a te skrze sklo nzvy knih. Fjodor Pavlovi ml knih dost, pes sto svazk, ale s knihou ho nikdy nikdo nevidl. Hned dal chlapcovi kl od skn se slovy: "Jen si ti, bude mm knihovnkem. Ne aby ses potloukal po dvoe, radi si sedni a ti. Peti si tuhle," a Fjodor Pavlovic mu vythl Veery na vsi u Dikaky. Hoch si knku peetl, ale nelbila se mu. Ani jednou se neusml a naopak, kdy doetl, mrail se. "Tak co ? Nen to k smchu ?" zeptal se Fjodor Pavlovi. Smerakov mlel. "Odpovz, troubo." "Ono to nen pravda, co je tu psno," zailal a zazubil se Smerakov. "Tak thni k ertu, ty due lokajsk. Pokat, tady m Veobecn djiny od Smaragdov, tam je tedy vechno pravda, ti si." Ale Smerakov nepeetl ze Smaragdov ani deset strnek, pipadalo mu to nudn. A tak se knihovna zase zavela. Marfa a Grigorij pak brzy Fjodoru Pavloviovi hlsili, e se u Smerakova ponenhlu zan projevovat njak neobyejn ttivost. Sed teba u polvky, vezme lci a hled a hled v polvce, nahb se, prohl, nabere lci a zved ji na svtlo. "Je tam vb ?" zept se Grigorij. "Mon moucha," dod Marfa. istotn mladk nikdy neodpovdl, ale zachzel zrovna tak s masem a s kadm

jdlem: zvedne sousto na vidlice ke svtlu, prohl je jako pod mikroskopem, dlouho vh a pak se konen odhodl strit je do st. "Vida ho, milostpna," bruel Grigorij, dvaje se na nho. Kdy slyel o nov Smerakovov vlastnosti, Fjodor Pavlovi hned rozhodl, e mladk bude kuchaem, a poslal ho na uen do Moskvy. Strvil tam nkolik let a vrtil se znan zmnn v oblieji. Najednou njak npadn zestrnul, docela nepimen k svmu vku zvrskovatl a zeloutl, take vypadal jako kletnec. Povahou vak zstal skoro stejn jako ped odjezdem do Moskvy: pod byl zrovna tak samotsk a ani za mk nestl o dnou spolenost. I v Moskv, jak se potom kalo, pod mlel; sama Moskva ho njak mlo zajmala, take z n poznal jen tu a tam nco a nieho jinho si neviml. Jednou byl v divadle, ale vrtil se mlky a nespokojen. Zato pijel z Moskvy v pknch atech, v istm kabt a istm prdle, aty si pak naprosto pravideln dvakrt denn peliv kartoval a sv teletinov vihck boty si hrozn rd cdil zvltnm anglickm letidlem, take se blskaly jako zrcadlo. Jako kucha se osvdil vten. Fjodor Pavlovi mu uril plat a Smerakov ho spoteboval div ne cel na aty, pomdu, voavky a podobn. Ale enskmi osobami pohrdal patrn stejn jako mui, choval se k nim upjat, ba nepstupn. Fjodor Pavlovi zaal Smerakova posuzovat z ponkud jinho stanoviska. Jeho zchvaty padoucnice se toti stupovaly a v takovch dnech pipravovala jdlo Marfa Ignajevna, co se Fjodoru Pavloviovi vbec nehodilo. "Od eho m ted ty zchvaty astji ?" mraval se na novho kuchae, pozorn si ho prohleje. "Snad aby sis nkterou vzal. Oenm t, chce " Ale kdy Smerakov slyel takov ei, jenom bledl vztekem u neodpovdal. Fjodor Pavlovi mvl rukou a el. Dleit bylo, e vil v jeho poctivost a byl jednou provdy pesvden, e kucha nic nevezme ani neukradne. Jednou se stalo, e podrouen Fjodor Pavlovi vytrousil na vlastnm bltivm dvoe ti storublovky, kter prv dostal. Poheil je teprve ptho dne, ale sotva je honem zaal hledat po kapsch, vidl najednou, e vechny ti u le na jeho stole. Kde se tam vzaly ? Smerakov je u vera nael a pinesl. "Nu, hochu, takov lidi, jako jsi ty, ani neznm," prohodil tenkrt lakonicky Fjodor Pavlovi a dal mu deset rubl. Musme dodat, e byl nejen pesvden o jeho poctivosti, ale z njakho dvodu ho ml i rd, tebae se na nho mlad mu. dval stejn nevldn jako na jin a pod mlel. Jen mlokdy se dal do ei. Kdyby bylo tenkrt nkomu napadlo zeptat se o se ten chlapk zajm a na nejastji mysl, z jeho chovni by se odpov vyst nedala. A pece se pihzelo, e se nkdy pmo v dom nebo teba na dvoe nebo na ulici zastavil, zamyslel se a stl tak teba celch deset minut. Kdyby ho pozoroval fysiognomik, ekl by, e tu nen mylenka ani zmr nbr jen jaksi kontemplace. Vidl jsem pozoruhodn obraz male Krmskho, nazvan Kontemplace. Pedstavuje les v zim a v lese na cest stoj v otrhanm kaftanu a v lptch sm samotink muiek. Zatoulal se tam daleko do samoty, stoj, jako by se tak zamyslel, ale nepeml, jen njak "kontempluje". Kdyby do nho nkdo stril, trhl by sebou, podval by se, jako by se prv probudil, a nechpal by, co se dje. Pravda, hned by se vzpamatoval, ale kdybyste se ho zeptal, pro tu stoj a o em peml, na nic by se neupamatoval. zato by v sob jist uchoval dojem, kter na nho pi jeho kontemplaci psobil. Ty dojmy jsou mu drah a bezpochyby je v sob hromad - nepozorovan, ba ani si to uvdomuje. Ovem e nev, pro a na: mon, e a v sob nahromad dojmy za mnoho let, najednou vechno nech bt a vyd se pro spsu due na pou do Jeruzalma nebo mon tak najednou vypl svou rodnou ves a teba tak udl to i ono. Mezi lidem je takovch

kontemplativnch povah dost. Jednm z nich byl asi i Smerakov a tak asi dychtiv hromadil dojmy, a jet takka nevdl na. VII Kontroverse Ale Balmova oslice najednou promluvila. Tma se naskytlo podivn: Grigorij rno nakupoval u kupce Lukjanova a slyel od nho pbh jakhosi ruskho vojka, o jeho hrdinstv pinesly zprvu tak noviny, kter toho dne doly. Tento vojk kdesi daleko na hranicch upadl do zajet Asiat a ti mu hrozili okamitou bolestnou smrt, neodekne-li se kesanstv a nepestoup-li na islm. Vojk odmtl zapt svou vru, podstoupil muka, a kdy s nho sedeli ki, zemel, veleb a chvle Krista. Grigorij to u stolu vyprvl. Fjodor Pavlovi se u i dv vdycky po obd pi desertu rd zasml a pohovoil si aspo s Grigorijem. Tentokrt byl ve zvl dobr a sdln nlad. Popjeje koak, vyslechl Grigorije a poznamenal, e takov vojk by ml bt hned poven na svatho a jeho svat ke by se mla poslat do nkterho kltera. ,,To by se tam hrnulo lid a penz!" Grigorij vidl, e Fjodor Pavlovi vbec nen dojat a e se podle svho zvyku zas rouh; zakabonil se. Tu se vak Smerakov, kter stl u dve, najednou pousml. Smerakovu bvalo i dv asto dovoleno ke konci obda obsluhovat u stolu a od t doby, co pijel do naeho msta Ivan Fjodorovi, byl tam skoro po kad. ,,Co m ?" zeptal se Fjodor Pavlovi. Okamit si viml jeho smvu a pochopil, e m na Grigorije. ,,J prosm stran toho," spustil Smerakov hlasit a neekan, "e i kdy to bylo od toho chvalitebnho vojka takov velk hrdinstv, tak by v tom zaseje toti podle mne nebyl dn hch, kdyby on se v takov ppadnosti Krista Pna a svtosti ktu odekl, jeliko by si tm pdem zachrnil ivot a skrze to by pak mohl asem dobrmi skutky tu nestatenost vykoupit." "Jak to, e by to nebyl hch ? Mluv nesmysly, za to polet rovnou do pekla a budou t tam opkat jako skopov," namtl Fjodor Pavlovi. V t chvli prv piel Aljoa, a jak jsme vidli, Fjodor Pavlovi z nho ml nramnou radost. ,,Je to t tvho oboru, z tvho oboru!" spokojen se chichtal, kdy Aljou usazoval, aby poslouchal. ,,Stran skopovho to tak prosm nen a nic se mi za to nestane a ani neme stt, jestli to bude podle spravedlivosti," Mnme poznamenal Smerakov. "Jak to, podle spravedlivosti?" kikl Fjodor Pavlovi jet pobavenji a kolenem ouchl Aljou. ,,Je to lump, nic jinho!" vyhrkl najednou Grigorij a hnviv se podval Smerakovu pmo do o. "Stran toho lumpa jet pokejte, Grigoriji Vasiljevii," klidn a zdrenliv ho odrazil Smerakov. "Radi uvate sm, e jsem se dostal do zajet k muitelm kesanskho pokolen a oni ode mne chtj, abych proklel jmno bo a odekl se svatho ktu, tak mm toti docela prvo zachovat se podle vlastnho rozumu, ponvad v tom nen dn hch." ,,'l'os u kal, tak darmo nemluv, ale doka to!" kikl Fjodor Pavlovi. "Kuchyko!" zabruel Grigorij pohrdav. ,,Stran kuchyky taky pokejte a uvate to bez nadvn sm, Grigoriji Vasiljevii. Ponvad kdy j toti jednou tm muitelm eknu: ,Ne j nejsem kesan a svho pravho boha proklnm,' tak jsem v t chvilce z nejvyho boho rozkazu vyobcovn a proklet a ze svat crkve vyvren jakoto zcela pouh pohan, a dokonce toti v tom samm okamen prosm, nejenom jak to vyslovm, ale u jak se rozhodnu, e to vyslovm, jsem u vyvren, take neubhne prosm ani njak tvrt vteiny - no nen to pravda, Grigoriji Vasiljevii ?" Se zejmm poitkem mluvil ke Grigorijovi, a ve skutenosti odpovdal vhradn na otzky Fjodora Pavlovie. Byl si toho dobe vdom, ale naschvl dlal, jako by mu je kladl Grigorij. "Ivane," zavolal najednou Fjodor Pavlovi, "shbni se ke mn, nco ti poeptm. To on dl vechno kvli tob, chce, abys ho pochvlil. Pochval ho." Ivan Fjodorovi vyslechl tatkovo naden sdlen naprosto vn. "Pokej, Smerakove, na chvilku pesta," zavolal zas

Fjodor Pavlovi. "Ivane, nastav mi jet ucho." Ivan Fjodorovi se k nmu znova shbl s nejvnj tv. "Mm t stejn rd jako Aljou. Nemysli si, e t nemm rd. Chce koaek ?" "Dejte mi," podal Ivan. "Ale sm jsi u podn pebral," pomyslel si, pozorn se dvaje na otce. Smerakova sledoval s velkm zjmem. "Ty jsi vyobcovan a proklet u te," vybuchl najednou Grigorij, "jak se tedy opovauje, ty lumpe, nco vykldat, kdy." "Nenadvej, Grigoriji, nenadvej!" peruil ho Fjodor Pavlovi. "Mjte strpen, Grigoriji Vasiljevii, aspo jet chvilinku, a poslouchejte dl, ponvad jsem jet vechno nedopovdl. Jeliko v tu chvilku, co m Pnbh prosm okamit zavrhne, tak jsem se zrovna v tom nejvym momentu promnil coby v pouhho pohana a mj kest je mi vzat a vbec se mi nepot - no nen aspo tohle pravda ?" "Tak si posp a dopovz to, hochu," pobdl ho Fjodor Pavlovi a s poitkem upil ze sklenky. "A jeliko u nejsem kesan, tak jsem tm muitelm ani nelhal, kdy se m ptali, jestli jsem nebo nejsem kesan, jeliko m sm Pnbh z mho kesanstv u vysvlkl tm pdem, e jsem pojal ten mysl, a stalo se to, jet ne jsem stail k tm muitelm slovo promluvit. A jeliko jsem u tedy sesazen, jakpak by to byla spravedlnost, aby m na onom svt potahovali k odpovdnosti coby kesana, e jsem se odekl Krista Pna, kdy j byl, jet ne jsem se ho odekl, zbaven svho ktu u za pouh mysl ? Kdy u nejsem kesan, tak j se odeknout Krista Pna ani nemohu, protoe se nemm eho odkat. Kdopak by dval za vinu neistmu Tatarovi, teba i na nebi, Grigoriji Vasiljevii, e se nenarodil jako kesan, a kdopak by ho za to trestal, protoe s jednoho vola se dvoj ke nesthne ? J myslm, e kdy Tatar ume, tak i sm Bh vemohouc, jestli ho i bude potahovat k odpovdnosti, tak mu ulo jenom njak docela mal trest (protoe to nejde vbec ho nepotrestat), jeliko uv, e za to neme, e z neistch rodi piel na svt neist. Pnbh pece neme vzt Tatara a ct, e to byl kesan. To by znamenalo, e bh vemohouc by ekl holou nepravdu. A copak me pan nebe a zem vyslovit le, tebas prosm i v njakm jednom jedinm slov ?" Grigorij byl jako vyjeven a s vyvalenma oima se dval na enka. Nerozuml sice dobe, co k, ale nco z celho toho tlachu najednou pochopil a stl tu se vzezenm lovka, kter prv vrazil hlavou do zdi. Fjodor Pavlovi dopil sklenku a dal se do pitivho smchu. "Aljoko, Aljoko, co tomu k ? I ty jeden kasuisto! Ivane, to on byl nkde u jesuist.I ty jezovito smradlav, kdopak t to nauil? Jene mluv nesmysly, ty kasuisto, nesmysly, nesmysly a nesmysly. Nepla, Grigoriji, ve chvilce ho porazme a rozneseme na kopytech. Povz mi tohle, ty oslice: a tedy m vi tm muitelm pravdu, ale pece jsi se sm v sob odekl vry a sm k, e v t chvli jsi byl hned vyobcovn a proklet. A kdy jsi proklet, za to se s tebou v pekle mazlit nebudou. Co ty na to, mj znamenit jezovito ?" "To je jist vc prosm, e jsem se v sob odekl vry, ale v tom pece jenom nebyl dn zvltn hch. A jestli v tom hek byl, tak leda docela obyejnsk prosm." "Jak to, e docela obyejnsk?" "Le, proklate," zasyel Grigorij. "Uvate sm, Grigoriji Vasiljevii," pokraoval Smerakov klidn a dstojn: byl si vdom vtzstv, ale ukazoval jakousi velkomyslnost k poraenmu odprci. "Uvate sm: pece je eeno v Psm, e mte-li vru aspo jako mal zrnko a eknete t hoe, aby sjela do moe, bez mekn tam sjede na prvn v rozkaz. Tak tedy kdy j jsem nevc, a vy tolik vc, e mi muste pod nadvat, tak to zkuste, Grigoriji Vasiljevii, poruit tamt hoe, aby sjela ani ne do moe, protoe k moi tady mme prosm daleko, ale aspo do na smradlav ky, co tee tamhle za zahradou. Uvidte v t chvilce sm, e nic nikam nesjede, a kite si jak chcete, vechno prosm zstane v dvjm stavu a neporuen. Ale to znamen, e ani vy, Grigoriji Vasiljevii, nemte tu

vru, jak doopravdy m bt, a jinm proto velijak nadvte. A zaseje musm uvit i to, e v na dob nejen vy prosm, ale ani vbec dn jin, ponaje od docela nejvych osob a k nejposlednjmu muikovi, nedoke shodit horu do moe, leda snad njak jedin lovk na celm svt nebo nanejv dva, a i ti se snad pro spsu due skrvaj nkde v egyptsk pouti, take by je nikdo ani nenael. A kdy to je prosm takov, e i vichni ostatn jsou podle toho nevc, tak copak to jde, aby Bh vechny tyhle ostatn zavrhl, to jest, e by zavrhl obyvatelstvo celho svta krom njakch tch dvou poustevnk a e by ve svm tolik znmm milosrdenstv nikomu z nich neodpustil? A proto taky doufm, e akoliv jsem jednou zapochyboval, bude mi odputno, kdy proleju slzy pokn." "Pokat!" zapitl Fjodor Pavlovic ve vrcholnm naden. "Tak ty pece jen mysl, e jsou dva lid, co mohou hbat horami ? Ivane, toho si dobe vimni, to si zapi. V tom je rusk lovk cel!" "To jste uvedl docela sprvn, e je to nrodn rys vry," pisvdil Ivan Fjodorovi s uznalm smvem. "Ty souhlas! Tak je to tedy pravda, kdy u i ty souhlas! Aljoko, je to tak ? Takov vra je pln rusk, vid ?" "Ne, Smerakov naprosto nem ruskou vru," vn a pevn prohlsil Aljoa. "J nemluvm o jeho ve, ale o tom zvltnm rysu, o tch dvou poustevncch, jenom o t drobnosti. To je pece rusk, ne?" "Ano, ten rys je pln rusk," usml se Aljoa. "Tvoje slovo stoj za zlak, oslice, a jet dnes ho dostane. Ale co se te ostatnho, mluv nesmysly, nesmysly a nesmysly. Abys vdl, hlupku, my jsme tady vichni nevc jenom z nedbalosti, protoe nemme kdy; za prv ns pemhaj starosti a za druh nm Bh nadlil mlo asu, dal na den jenom tyiadvacet hodin, take lovk nem ani as se vyspat, neku-li kt se. Ale ty ses ped muiteli odekl vry, kdy u jsi ani neml na myslet krom vry a kdy jsi prv ml svou vru ukzat! A to snad pece plat za hch, ne ?" "Platit, to ono plat, ale uvate sm, Grigoriji Vasiljevii, e to taky tm sp polehuje, kdy to plat za hch. Pece kdybych jsem byl tenkrt vil, jak se slu a pat, tak by to byl bval opravdu hch nepodstoupit pro svou vru muka a pejt na neistou vru Mohamedovu. Ale vdy ono by pak ani nebylo na muka dolo prosm, ponvad by bylo stailo, abych v tu chvilku ekl t hoe: hni se a zahub muitele, a ona by se hned hnula a rozmakala by je jako vby a j bych si el jakoby nic dl, opvuje a veleb Boha. Jene kdy j to v t chvilce vechno toti zkusil a kiel jsem na tu horu, aby muitele rozmakala , a ona je nerozmakala, tak eknte sm, jakpak bych nezapochyboval, jet k tomu v tak straliv hodin velkho smrtelnho strachu? Stejn u vm, e krlovstv nebeskho v plnosti nedoshnu (ponvad hora se na mj rozkaz nehnula, podle- toho se tam tedy m ve moc nev a dn moc velk odmna m na onom svt neek), pro bych si tedy jet nad to a u beze veho uitku dval dt ki? Jeliko i kdybych ml ki sedenou a do ple zad, ani potom by se na m slovo nebo kik hora nehnula. V takov chvli pece na lovka me nejen pijt pochybnost, ale ze samho strachu by mohl i docela ztratit rozum, take by vbec ani nemohl uvaovat. A je-li to tak, pro by se mi kladlo za tak zvltn vinu, kdybych nevidl v tom ani onom dn uitek ani odmnu, a hledl bych tedy zachrnit aspo svou ki ? A proto spolhm pevn na bo milost a kojm se nadj, e mi bude prosm vbec odputno." VIII Pi koku Spor skonil, ale ku podivu, Fjodor Pavlovi, kter byl tak vesel, nakonec se najednou zaal mrait. Zamrail se a lokl si koaku, ale tu sklenku u rozhodn neml pt. "Thnte odsud, vy jezoviti," kikl na sluhy. "Jdi u, Smerakove. Zlak, co jsem ti slbil, dostane, ale te hybaj. Nepla, Grigoriji, jdi si k Marf. Pot t a ulo t do postele. Nenechaj lovka po obd v klidu posedt, kanlie!" vybuchl doplen, kdy se sluhov na jeho rozkaz hned

vzdlili. "Smerakov sem te pi obd leze kad den, to ty ho tak zajm. m ses mu tolik zalichotil ?" zeptal se Ivana. "Vbec nim," odpovdl Ivan, "zamanul si, e si m bude vit, je to lokaj a chm. Ostatn z nouze bude dobr, a pijde as." "Z nouze dobr?" "Budou i jin a lep. A jako on budou tak. Nejdv pijdou ti jako on a po nich lep." "A kdy pijde as ?" "Raketa zane hoet a teba ani nedoho. Lid ty kuchyky prozatm moc rd neposlouch." "To bych ekl, hochu, ale takov Balmova oslice mysl a mysl a ert v, kam a se takhle domysl." "Nashromd si mylenky," usml se Ivan. "Podvej se, j dobe vm, e m neme vystt stejn jako dnho jinho, ani tebe ne, i kdy ti pipad, e si zamanul ,vit si t'. Aljoku teprve ne, Aljokou pohrd. Ale nekrade, to je to, ani nedl klepy, ml, pinav prdlo z domu nevyn. A taky pee dobr ryb piroky. Ostatn vbec ert ho vem, copak to upmn eeno stoj za to, tolik o nm mluvit ?" "Ovem e nestoj." "A co se te toho, co si pro sebe vymysl, tak rusk muik se celkem vzato mus ezat. Vdycky jsem to tvrdil. N muik je darebk, nestoj za to, aby ho lovk litoval, a jet dobe, e i te nkdy dostane naezno. Rusko stoj a pad s metlou. Kdy se zni lesy, Rusko bude ztraceno. J jsem pro moudr lidi. Ze sam moudrosti jsme pestali muiky ezat, ale oni se eou dl sami. A dobe dlaj. Kterou mrou mte, bude vm tak odmeno nebo jak to je. Zkrtka bude odmeno. Ale Rusko je svinstvo. Mil pteli, kdybys vdl, jak j nenvidm Rusk. vlastn ne Rusko, ale vechny ty neesti a snad opravdu Rusko. Tout cela c'est de la cochonnerie. V, co mm rd ? Mm rd duchaplnost." "Zas u jste vypil sklenku. Ml byste pestat." "Okamik. Dm si jet jednu a jet jednu a potom pestanu. Ale pokat, tys m peruil. Kdy jsem jel pes Mokr, mluvil Jsem tam s njakm stakem a ten mi povd: ,My nejradi ze veho odsuzujeme holky k mrskn a to mrskn dvme vdycky na starost mldencm. Ten mldenec potom k t sam, co j dneska namrsk, jde ztra na nmluvy, take ono je to vhod i tm holkm.' Tak co k tm markzm de Sade ? Konen dvtipn to je. Nemli bychom se na to jel tuky podvat ? Ty se erven, Aljoko ? Nestyd se, dtko. kodu, e jsem prve nezstal u pevora na obd a nepovdl mnichm o tech mokrch holkch. Aljoko, nezlob se, e jsem dneska urazil tvho pevora. Dostal jsem vztek, hochu. V, jestli bh je, jestli existuje, no, pak jsem ovem vinen a budu potrestn, ale jestli vbec nen co potom ti tvoji otcov zasluhuj? Uznout jim hlavy je potom jet mlo, protoe zdruj pokrok. Vil bys, Ivane, e m to citov drs? Ne, nev mi to, vidm ti to na och. Ty v lidem, e nejsem nic ne aek. Aljoo, v ty, e nejsem nic ne aek?" "Ne, tomu nevm." "A j ti vm, e tomu nev a mluv upmn. Upmn vypad a upmn mluv. Ivan ne. Ivan je poven. Ale j bych pece jenom s tvm kltrkem udlal konec. Vzt takhle celou tu mystiku a v celm Rusku ji rzem zruit. Pivedlo by to vechny pitomce nadobro k rozumu. A co by se dostalo do mincovny stbra a zlata!" "Ale pro ji ruit?" zeptal se Ivan. "Aby dv zazila pravda, proto." "Jene kdy ta pravda zaz, tak prvnho prv vs nejdv oberou a pak zru." "Jejej! To m vlastn pravdu. Ach j osel!" obrtil najednou Fjodor Pavlovi a pleskl se do ela. "No tak a tedy tvj kltrek stoj, kdy je to tak. A my, moud lid, budeme sedt v teple a pochutnvat si na koaku. V, Ivane, to takhle jist zadil sm Pnbh. Ivane, ekni, je Bh nebo nen ? Ale pokat: mluv doopravdy, mluv vn! emu se zase smje ?" "Smju se tomu, co jste ped chvl vtipn ekl o Smerakovov ve, e jsou na svt dva poustevnci, kte mohou hbat horami." "Copak tohle je nco podobnho ?" "Rozhodn." "No tak je vidt, e i j jsem rusk lovk a e i j mm rusk zpsob mylen. A tebe by mohl taky nachytat

pi njakm podobnm zpsobu mylen, i kdy jsi filosof. Mm t nachytat ? Vsame se, e t hned ztra nachytm. Ale pece jen ekni: je Bh nebo nen? Ale vn! Potebuju to te vn." "Ne, Bh nen." "Aljoko, je Bh ?" "Bh je." "Ivane, a je nesmrtelnost, aspo teba njak malik, malilink?" "Nen ani nesmrtelnost." "dn?" "dn." "Tak tedy dokonal nic i co. Nebo je snad pece njak nco ? Jen kdy ne docela nic!" "Naprost nic." "Aljoko, je nesmrtelnost ?" Je " "A Bh a nesmrtelnost ?" "Je Bh i nesmrtelnost. V Bohu je nesmrtelnost." "Hm. Je pravdpodobnj, e pravdu m Ivan. Boe, kdy si pomyslm, co vry, co velijakch sil marn vypltval lovk za ten sen u za tolik tiscilet! Kdo se to tak posmv lovku, Ivane! Naposledy a najisto: je Bh nebo nen? Ptm se naposledy!" "A naposledy km, e nen." "Kdo se tedy posmv lovku ?" "Podle veho bel," usml se Ivan. "A dbel je ?" "Ne, ani dbel nen." "koda. Hrom do toho, co j bych jenom udlal s lovkem, kter prvn vymyslel Boha! Obsit ho na osice je mlo!" "Kdyby lid nebyli vymysleli Boha, nebyla by vbec civilisace.",,e by nebyla ? Tedy bez Boha ?" "Ano. Ani koek by nebyl. A koak vm budu pece muset vzt." "Pokej, pokej, pokej, mj mil, jet jednu skleniku. J urazil Aljou. Nezlob se, Alexeji? Ty mj mil Alexejku!" "Ne, nezlobm se. J znm vae mylenky. Vae srdce je lepil ne vae hlava." "M srdce e je lep ne m hlava? Pane Boe, a to mi k oni Ivane, m Aljoku rd?" "Mm." "Mj ho rd." (Fjodor Pavlovi byl u hodn opil.) "Posly, Aljoo, k tvmu starci jsem se prve zachoval hrub. Ale byl jsem rozilen. Ale ten starec m vtip, nemysl, Ivane ?" "Myslm, e snad ano." "M, m, il y a du Piron l-dedans. Je to jesuita, toti rusk jesuita. Jako v ulechtilm lovku v nm kyp zatajen pohoren, e mus hrt komedii navlkat se do posvtnosti." "Ale on pece v v Boha." "Ani za mk. To jsi nevdl ? On to pece sm kadmu k, toti kadmu ne, ale vem chytrm lidem, co pijdou. Guberntoru ulcovi ekl rovnou od plic: credo, ale nevm emu." "Opravdu ?" "Pesn tak. Ale mm k nmu ctu. Je v nm nco mefistovskho nebo sp z Hrdiny na doby. Arbenin nebo jak toti v, on je chlpnk. Je takov chlpnk, e bych se i te bl o dceru nebo o enu, kdyby k nmu la k zpovdi. V, kdy zane vypravovat. Pedloni ns k sob pozval na aj s likrkem (paniky mu poslaj likr), a kdy se dal do vzpomnn na star asy, mohli jsme se smchy potrhat... Hlavn jak uzdravil jednu ochrnutou. Povdal nm: ,Kdyby m nebolely nohy, zatancoval bych vm jeden tanec.' To je, co ? "Navyvdl jsem se v ivot dost a dost,' povd. Kupci Dmidovu vytroubil edest tisc." "Co, ukradl je ?" "Dmidov mu je pinesl jako spolehlivmu lovku: ,Schovej mi to, pteli, ztra je u mne prohldka.' A on je tedy schoval. Povd: ,Tys to pece vnoval na kostel.' Tak mu povdm: ,Ty jsi darebk.' A on na to: ,Ne, darebk nejsem, ale jsem velkorys.' Ale to vlastn nebyl on. To byl nkdo jin. J si ho spletl s jinm a nevm o tom. No tak jet skleniku a dost. Odkli tu lhev, Ivane. Mluvil jsem nesmysly. Pro jsi m nezarazil, Ivane a neekl mi, e mluvm nesmysly ?" "Vdl jsem, e pestanete sm." "Le, to ty dl ze zt, jedin ze zt. Pohrd mnou. Pijel jsi ke mn a v mm dom mnou pohrd." "Vdy j odjedu. Stoupl vm do hlavy koak." "Prosil jsem t proboha, abys mi zajel do erman na den na dva, a ty nejede." "Ztra tam pojedu, kdy tak nalhte."

"Nepojede. Ty m tady chce pehovat, to je tvoje, ty due zl, proto nikam nepojede!" Star nedval pokoj. Dostal se do takovho stavu opilosti, kdy se nkterch opilch, do t chvle pokojnch, najednou zmocn touha rozzlobit se a ukzat, co dovedou. "Co se na mne dv ? Jak to m oi ? Tv oi se na mne dvaj a kaj: ,Ty drko opil!' M podezvav oi, pohrdliv oi. Ty sis myslel svoje, hned jak jsi pijel. Tuhle " Aljoka se dv a oi mu z. Aljoka mnou nepohrd. Alexeji, Ivana nemj rd." "Nezlobte se na nho! Pestate ho uret," promluvil drazn Aljoa. "No tebas, tak dobe. Och, bol m hlava. Odklid ten koak, Ivane, km ti po tet." Zamyslel se a pojednou se pomalu a zchytrale usml. "Nehnvej se na starho chcpka, Ivane. J vm, e m nem rd, ale pece se nehnvej. Nen pro m mt rd. Pojede do erman a j tam pijedu za tebou, pivezu ti drek. Uku ti tam jednu holinu, u dvno jsem si j viml. Bh jet bos. Ale nelekej se bosonoek, nepehlej je, jsou to perly!" A mlaskav si polbil ruku. "Pro mne," cel najednou obivl, jako by na chvli vystzlivl, kdy se dostal na sv oblben tma, "pro mne.I vy dti. Dtiky, ttka moje, pro mne nikdy v ivot pro mne dn ensk nebyla ohyzdn, to je m zsada! Mete to pochopit ! Kdepak byste to mohli pochopit, vdy mte jet v ilch msto krve mlko, jet jste se nevyklubali! Podle m zsady se d v kad ensk najt nco neobyejn, po ertech zajmavho, co se u dn jin nenajde - jene to se mus umt najt, v tom to vz! To je vc nadn! Pro mne eredy neexistovaly, protoe u to, e je to ena, to samo , je polovice veho ale kdepak vy byste to chpali! I u starch panen, i u nich nkdy objev nco takovho, e jenom asne, jak to, e ji ti ostatn pitomci nechali zestrnout a nevimli si ji. Bosonoku a eredku lovk mus nejdv ze veho pekvapit, mus se na ni s pekvapenm. To jsi nevdl ? Pekvapit se mus do plnho vytren, do ohromen, do zahanben, e se do takov mudly, jako je ona, zamiloval takov pn. Je skuten znamenit, e na svt jsou a vdycky budou chmov a pni, take se vdycky najde takov holka na hrubou prci a jej pn - ke astnmu ivotu nic jinho nen poteba! Pokej posly, Aljoko, tvou neboku matku jsem vdycky pekvapoval, jene to bylo na jin zpsob. Nikdy jsem se s n nelaskal a najednou, kdy pijde ta chvilka, najednou se ped n cel rozplvm, lezu po kolenou, lbm j noky a pivedu ji vdycky, ale vdycky - pamatuju se na to jako dnes - do takovho drobounkho, perlivho, jasnho, nehlunho smchu, nervosnho a zvltnho. Ona se jinak ani nesmla. Vdl jsem tenkrt, e tak u n po kad zanaj ty zchvaty, e hned ztra zane v posedlosti kiet a e tedy ten drobounk smch neznamen dn poitek. No ale i kdy to byl klam, bylo to jako poitek. 'To je to prv, umt si ve vem najt nco pro sebe! Byl tam jeden takov hezk chlapk a boh Bljanskij, chodil za n a zvykl si ns navtvovat najednou mi zrovna u ns a ped n dal polek. A ona, takov mrn oveka, j myslel, e m pro ten polek ztlue. Ta se do mne pustila! ,Ty jsi te zbit, zbit, tys od nho dostal polek! Tys m chtl prodat jemu... A jak on se mohl opovit pede mnou t uhodit! A nikdy, nikdy se u neopova ke mn pijt! Hned ho b vyzvat na souboj.' Tak jsem ji tenkrt odvezl do kltera, aby ji velebn otcov modlenm pivedli k rozumu. Ale jak je Bh nade mnou, Aljoo, nikdy jsem sv mal posedl neublil! Leda snad jednou hned prvn rok. Ona se tenkrt pod modlila, svtila hlavn marinsk svtky a to m od sebe vyhnla do kabinetu. Tak jsem si myslel, pokat, tu mystiku z n vyenu! ,Vid,' povdm j, ,tady je tv ikona, tady je a j ji te sundm. Ty ji povauje za divotvornou, tak se podvej, j na ni te ped tebou plivnu a nic se mi nestane!' Jak to uvidla, paneboe, myslm si, te m zabije, ale ona jenom vyskoila, sprskla ruce, pak si najednou rukama zakryla obliej, cel se roztsla a

padla na zem jen se tak sesula Aljoo, Aljoo! Co je ti, co je ti?" Star polekan vyskoil. Od t chvle, co zaal mluvit o jeho matce, Aljoa se ponenhlu mnil v tvi. ervenal, oi mu planuly, rty se tsly. Opil stak prskal sliny a nieho si neviml a do okamiku, kdy se s Aljoou najednou stalo nco velmi podivnho: opakovalo se u nho navlas tot, co star vylil, kdy mluvil o "posedl". Aljoa nhle u stolu vyskoil, pesn podle vypravovn o matce sprskl ruce, pak si jimi zakryl obliej, jako podat klesl zas na idli a cel se roztsl v hysterickm zchvatu prudkho tichho ple. Ta neobyejn podobnost matce psobila na starho mocnm dojmem. "Ivane, Ivane! Honem vodu! Je to jako u n, navlas jako u n, jako tenkrt u jeho matky! Postkni ho z st vodou, j to s n tak dlal. To on kvli sv matce, kvli sv matce" mumlal k Ivanovi. "Tak se mi zd, e jeho matka byla taky moje matka, nemyslte ?" vybuchl najednou Ivan s neovladatelnm hnvivm opovrenm. Blskl po otci oima, a sebou star trhl. A tu se stalo zas nco podivnho, i kdy jenom na okamik: starmu patrn opravdu vypadlo z pamti, e Aljoova matka byla tak matka Ivanova. "Jak to, tvoje matka?" zabruel nechpav. "Pro se zlo-bi8? O kter matce mluv? Copak ona. A sakra! Ona pece byla i tvoje! A sakra! No takovhle zatemnn jsem jet neml, to odpus, j ti myslel, Ivane. Che-che-che!" Zamlel se. irok, opil, tup smv mu rozthl obliej. A prv v t chvli v pedsni nhle vypukl hrozn hluk a dupot,rozlehl se zuiv kik, dvee se dokon otevely a do salnu vletl Dmitrij Fjodorovi. Star se zden vrhl k Ivanovi: ,,Zabije m, zabije m. Nepus ho ke mn!" vykikoval a pevn se chytil osu Ivanova kabtu. IX Chlipnci Hned za Dmitrijem Fjodoroviem vbhl do pokoje i Grigorij se Smerakovem. Ti dva s nm prv v pedsni zpasili a nechtli ho pustit dovnit, poslun pkazu, kter jim u ped nkolika dny dal sm Fjodor Pavlovi. Kdy Dmitrij Fjodorovi vpadl do salnu, na okamik se zastavil, aby se rozhldl, a toho vyuil Grigorij: obhl stl, zavel ob kdla protjch dve vedoucch do vnitnch pokoj a postavil se ped n s roztaenma rukama, pipraven brnit tento vchod tak kajc do posledn kapky krve. Jak to Dmitrij uvidl, sp zajeel ne vykikl a vrhl se na Grigorije. "Tam tedy je! Tam jste ji schovali! Z cesty, darebku!" Pokusil se Grigorije odthnout, ten ho vak odstril. Vztekem jako bez sebe, Dmitrij se rozphl a v silou Grigorije uhodil. Star se zhroutil jako podat, Dmitrij ho peskoil a vnikl do dve. Bled a chvjc se Smerakov zstal na druhm konci salnu a tiskl se tsn k Fjodoru Pavloviovi. "Ona je tady!" kiel Dmitrij Fjodorovi. "Ted jsem ji sm vidl, jak zahb k domu, jene jsem ji nedohonil. Kde je ? Kde je ?" Dojem, kterm ten vkik "ona je tady!" psobil na Fjodora Pavlovie, byl nepopsateln. Cel jeho leknut bylo pry. "Chyte ho, chyte ho!" zaval a vrhl se za Dmitrijem. Grigorij zatm vstal se zem, ale jet nebyl docela pi sob. Ivan Fjodorovi a Aljoa se rozbhli za otcem. Z tetho pokoje se ozvalo zainen neho, co spadlo na zem a rozbilo se: byla to velk sklenn vza (ne drah) na mramorovm podstavci a Dmitrij Fjodorovi ji shodil, kdy bel kolem. "Drte ho!" val star. "Pomoc!" Ivan Fjodorovi a Aljoa ho konen dohnali a nsilm ho odvedli zptky do salnu. "Co se za nm honte ? Vdy vs tam opravdu zabije!" kikl hnviv na otce Ivan Fjodorovi. "Ivnku, Aljoeko, ona je pr tady, Grueka je tady, k, e ji sm vidl, e sem bela." Zalykal se.

Tentokrt Grueku neekal a nhl zprva, e tu je, ho narz poblznila. Cel se tsl, jako by se pomtl. "Pece jste sm vidl, e nepila!" kiel Ivan. "Snad pila tamtm vchodem." "Ten je pece zamen a kl mte vy." Dmitrij se zas najednou objevil v saln. Druh vchod nael ovem zamen a kl ml skuten v kapse Fjodor Pavlovi. Vechna okna ve vech pokojch byla tak zaven. Grueka tedy nemohla nikudy pijt ani nikudy uniknout. "Chyte ho!" zapitl Fjodor Pavlovi, sotva znova uvidl Dmitrije. "On mi tam v lonici ukradl penze!" a vytrhnuv se Ivanovi, vrhl se na Dmitrije. Ten vak zvedl ruce, popadl starho za dva posledn chome vlas, kter mu zbvaly na skrnch, zacloumal jm a rachotiv ho srazil na zem. Stail ho jet na zemi dvakrt nebo tikrt kopnout podpatkem do oblieje. Star jeiv zastnal. Ivan Fjodorovi, a ne tak siln jako Dmitrij, uchopil bratra kolem tla a v silou ho od starho odtrhl. Aljoa mu tak pomhal ze vech svch chabch sil a drel Dmitrije zepedu. "lence, vdy jsi ho zabil!" kikl Ivan. "Vak si o to k!" zvolal udchan Dmitrij. "A jestli jsem ho nezabil, tak jet pijdu a zabiju ho. Neuhldte ho!" "Dmitriji! Okamit jdi odsud!" kikl velitelsky Aljoa. "Alexeji! Povz mi jedin ty, tob jedinmu vm: byla tu te nebo nebyla ? J ji sm vidl, jak ped chvl proklouzla z uliky podle plotu smrem sem. Zavolal jsem a ona utekla." "Psahm ti, e tu nebyla a nikdo ji zde vbec neekal!" ,, Ale j ji vidl. To tedy musela. Zjistm hned, kde je. Sbohem, Alexeji! Ezopovi te o penzch ani slovo, ale ke Katein Ivanov jdi hned a nezapome: ,D se porouet,dv se porouet, porouet! Prv porouet a odporouet!' Popi j tu scnu." Zatm Ivan a Grigorij zavedli starho zvedli a posadili do kesla. Obliej ml zkrvaven, ale byl pi vdom a dychtiv naslouchal Dmitrijovu kiku. Pod jet mu pipadalo, e Grueka je nkde v dom. Dmitrij se na nho pi odchodu nenvistn podval. "Nelituju, e jsem prolil tvou krev!" zvolal. "Dej si pozor, star, dej si pozor na na svj sen, protoe i j mm svj sen! Proklnm t a nadobro se t odkm." Vybhl z pokoje. ,,Ona je tady, jist je tady! Smerakove, Smerakove," sotva slyiteln spal star a dval prstem sluhovi znamen, aby piel. "Ne, nen tady, ty star blzne!" vztekle na nho kikl Ivan. "Tak, te omdlel! Vodu, runk! Dlej, Smerakove!" Smerakov bel pro vodu. Starho konen svlkli, odnesli do lonice a uloili do postele. Hlavu mu ovzali mokrm runkem. Po koaku, ze silnch dojm i z ran byl vyslen, take sotva se dotkl poduky, okamit zavel oi a usnul. Ivan Fjodorovi a Aljoa se vrtili do salnu. Smerakov odklzel stepy rozbit vzy a Grigorij stl s pochmurn svenou hlavou u stolu. "Snad by sis ml taky dt mokr obklad na hlavu a lehnout si do postele," ekl Aljoa Grigorijovi. "My tu na nho dohldneme. Bratr t hrozn uhodil. do hlavy." "Opovil se na mne!" pronesl Grigorij chmurn a zeteln. "I na otce ,se opovil', nejenom na tebe!" poznamenal, zkiviv sta, Ivan Fjodorovi. "J ho koupal v neckch a on se na mne opovil!" opakoval Grigorij. "K ertu, kdybych ho nebyl odtrhl, snad by ho byl opravdu zabil. Ezop by moc nepoteboval, co ?" poeptal Ivan Fjodorovi Aljoovi. "Bh uchovej!" zvolal Aljoa. "A pro uchovej ?" stejn eptem pokraoval Ivan a vztekle zkivil obliej. "Jeden plaz poze druhou potvoru a obma jim to pat!" Aljoa sebou trhl. "Vradu ovem nedopustm, jako jsem ji nedopustil te. Zsta zde, Aljoo, pjdu se ven projt, rozbolela m hlava." Aljoa odeel do lonice k otci a sedl tam asi hodinu za zstnou u hlav jeho postele. Star nhle otevel oi a dlouho se mlky na Aljou dval. Zejm se rozpomnal a uvaoval. Pak se jeho vraz zmnil a vyjadoval neobyejn vzruen. "Aljoo," zaeptal bojcn, "kde je Ivan ?"

"Venku, bol ho hlava. Hld ns." "Podej mi zrctko, tamhle stoj." Aljoa mu podal mal cestovn kulat zrctko, kter stlo na prdelnku. Star se na sebe podval: ml dost otekl nos a na ele nad levm obom velkou rudou podlitinu. "Co k Ivan? Aljoo, mj mil, mj jedin synu, j se Ivana bojm. Bojm se Ivana vc ne tamtoho. Jedinho tebe se nebojm." "Nebojte se ani Ivana. Ivan se zlob, ale ubrn vs." "Aljoo, a co tamten ? Rozbhl se ke Gruece! Andli mj, povz mi pravdu: byla tu prve Grueka nebo ne?" "Nikdo ji nevidl. Nebyla to pravda, nebyla tu!" "Mika se s n pece chce oenit, oenit!" "Ona si ho nevezme." "Nevezme si ho, nevezme, nevezme, zanic si ho nevezme.!" radostn takka obivl star, jako by mu v tu chvli nikdo nemohl ci nic pjemnjho. Naden uchopil Aljoovu ruku a pevn iji pitiskl k srdci. V och se mu dokonce zaleskly slzy. "Ten obrzek Matky bo, co jsem o nm prve mluvil, ten si u vezmi, odnes si ho. A vrtit se do kltera ti dovoluju to j jenom ertoval, nezlob se. Bol m hlava, Aljoo Aljoo, upokoj m srdce, bud andl, povz mi pravdu!" "To vy se zas jet ptte, jestli tu byla nebo ne ?" promluvil Aljoa zarmoucen. "Nene, vm ti, ale tohle: zajdi sm ke Gruece nebo se s n njak sejdi. Vyptej sej honem, co nejrychleji, a posud to mim, o kterho z ns stoj, o mne nebo o nho. No ? Co ? Me to udlat ?" "Kdy ji uvidm, zeptm se," zamumlal Aljoa v rozpacch. "Ne ona ti to neekne," peruil ho star, "je to darebnice. "Zane t lbat a ekne, e chce jen tebe." Je to ejdka, je to nestyda, ne, ty k ni neme!" "Ani by to nebylo slun, tatnku, docela neslun." "Kam t to poslal, jak kiel Jdi tam', ne utekl?" "Ke Katein Ivanovn." ,,Pro penze, prosit o penze?" "Ne, pro penze ne." "On nem penze, nem ani vindru. Posly, Aljoo, j si do rna polem a rozmyslm se a ty zatm jdi. Teba ji taky uvid. Ale ztra zrna ke mn najisto pij; pij jist. J ti ztra eknu jednu takovou vc; pijde?" ,,Pijdu." "A pijde, dlej, jako e jsi piel sm od sebe, piel jsi m navtvit. Nikomu nekej, e jsem t zval. Ivanovi nekej ani slovo." "Dobe." "Sbohem, andli, dneska ses m zastal, do smrti ti to nezapomenu. eknu ti ztra takovou vc jen se jet musm rozmyslet." "A jak se te ctte?" "Hned ztra vstanu a pjdu, budu zdrv, pln zdrv, pln zdrv." Kdy el Aljoa pes dvr, zastal Ivana na lavice u vrat. Sedl tam a nco si tukou zapisoval do zpisnku. Aljoa mu povdl, e otec se vzbudil, e je pi vdom a jemu dovolil jl na noc do kltera. "Aljoo, velmi rd bych se s tebou ztra rno setkal," vldn p omluvil Ivan a vstal. Jeho vldnost Aljou docela pekvapila. "J budu ztra u Chochlakov," odpovdl. "Budu mon taky u Kateiny Ivanovny, jestli ji te nezastihnu." "Tak ty te pece jenom jde ke Katein Ivanovn ? e se j ,dv porouet' ?" usml se najednou Ivan. Aljoa byl v rozpacch. "Myslm, e jsem z jeho vkik vemu porozuml a taky z leceho pedtm. Dmitrij t asi podal, abys k n doel a vydil od nho, e no no zkrtka, e se ,porou', vid?" "Ivane! m cel ta hrza mezi otcem a Dmitrijem skon ?" zvolal Aljoa. "To se ned s jistotou odhadnout. Snad nim, jen se to tak rozplyne. Ta ensk je zve. Rozhodn musme starho dret doma a Dmitrije tam nepoutt." "Brate, dovol mi jet otzku: m njak lovk prvo rozhodovat o jinch lidech, kdo z nich je a kdo nen

hoden t?" "Pro do toho plst rozhodovn, je-li nkdo neho hoden ? Ta otzka se nejastji rozhoduje v srdci lid vbec ne podle toho, eho je kdo hoden, ale podle jinch, mnohem pirozenjch dvod. A co se te prva, kdopak nem prvo pt si nco ?" "Pece ne n smrt!" "Pro ne i n smrt ? Pro si nco nalhvat, kdy vichni lid tak ct a snad ani nemohou ctit jinak ? To ty proto, jak jsem prve ekl, e dva plazi seerou jeden druhho ? Je-li to tak, dovol tak mn otzku: pokld i mne jako Dmitrije za schopnho prolt Ezopovu krev, no, zabt ho, co ?" "Co t napad, Ivane! Na to jsem nikdy ani nepomyslel! A ani Dmitrije nepovauju." "Dkuju aspo za to," usml se Ivan. "V, e bych ho vdycky brnil. Ale ve svch pnch si v t vci vyhrazuji plnou volnost. Na shledanou ztra. Neodsuzuj m a nepovauj m za zlosyna," dodal s smvem. Pevn si stiskli ruce jako jet nikdy pedtm. Aljoa ctil, e jeho bratr sm se k nmu o krok piblil a e to udlal pro nco, jist s njakm myslem. X. Ob dohromady Aljoa odeel z otcova domu duevn jet vyerpanj a sklenj, ne kdy tam toho dne pichzel. Jeho mysl byla dlu' jakoby rozttn a rozptlen a ctil zrove, e se boj spojit, co je rozptleno, a odvodit ze vech trznivch rozpor, kter toho dne zail, celkovou mylenku. Ctil cosi, co hraniilo se zoufalstvm a to v Aljoov srdci nikdy nebvalo. Nade vm strmla jako hora hlavn, osudn a nerozeiteln otzka: jak to dopadne mezi otcem a bratrem Dmitrijem s tou stralivou enou Te byl u sm svdkem, byl sm ptomen, kdy stli tv v tv. Ale neastnm, pln a stran neastnm se me stt jen Dmitrij: hroz mu bezpochyby pohroma. Ukzalo se tak, e se to vechno tk i jinch lid, a mnohem vc ne mohl Aljoa dv tuit. Je z toho nco a zhadnho.Bratr Ivan se k nmu o krok piblil, tedy nco, po em Aljoa tak dlouho touil, ale; on sm te z njakho dvodu ct, e ten krok ke sblen ho lek". A ty eny? Je to podivn: kdy se dnes nejdv chystal ke Katein Ivanovn, bylo mu to neobyejn trapn, a te ho rozpaky pln pely. Naopak, sm k n spch, jako by ekal, e u n najde njak pokyn. Vydit j vzkaz, je vak nyn zejm nepjemnj ne pedtm, protoe zleitost t tisc je nadobro ztracena a Dmitrij, kdy, se te ct bezectn a zbaven v nadje, jist nezavh ped sebehlubm pdem. Ke vemu jet m Katein Ivanovna vylit scnu, k n ped chvl dolo u otce. Bylo u sedm hodin a zanal soumrak, kdy Aljoa doel k prostrannmu a pohodlnmu domu ve Velk ulici, kde bydlela Kateina Ivanovna. Aljoa vdl, e ije s dvma tetami. Jedna z nich byla ta skromn ena, kter se o ni starala spolen s jej sestrou v otcov dom, kdy Kateina pijela z stavu - vlastn tedy teta jen jej sestry Agafji Ivanovny. Druh byla spoleensk a dstojn, a chud moskevsk (lama. kalo se, e se ob ve vem podizuj Katein Ivanovn; m je pr u sebe jen jako gardedmy. Sama Kateina Ivanovna se podizovala jedin sv dobroditelce generlov, kter pro nemoc zstala v Moskv; musela j dvakrt tdn pst o sob podrobn zprvy. Kdy Aljoa veel do pedsn a podal panskou, kter mu otevela, aby ho ohlsila, v saln se o jeho nvtv zejm u vdlo. Snad ho nkdo vidl oknem, protoe Aljoa uslyel njak hluk, ozvaly se bc ensk kroky a ustot at, jako by odbhly dv nebo ti eny. Aljoovi bylo divn, e by svm pchodem zpsobil takov rozruch. Ale pansk ho hned uvedla do salnu. Byl to velk pokoj s elegantnm a hojnm nbytkem vbec ne provincilnho rzu. Bylo tu mnoho pohovek, lehtek a pohoveek, velkch a malch stolk; na stnch obrazy, na stolech vzy a lampy, mnoho kvtin, u okna dokonce akvrium. Za soumraku tam bylo dost ero. Na pohovce jet ped chvl patrn nkdo sedl a Aljoa tam rozeznal odloen hedvbn pehoz. Na stole ped pohovkou stly dva nedopit lky

okoldy, suenky, kilov talek se suenmi hrozny a druh s bonbny - pohotn pro nkoho. Aljoa vidl, e zastihl hosty, a zakabonil se. Ale v tom okamiku se zvedla portira a rychlm, chvatnm krokem vela Kateina Ivanovna, podvajc mu se zivm radostnm smvem ob ruce. V te chvli sluebn pinesla a postavila na stl dv rozsvcen svce. "Chvla bohu, konen jste tu! Cel den jsem se modlila, abyste jen piel! Posate se." Dvina krsa u dv zapsobila na Aljou silnm dojmem, kdy ho k n Dmitrij asi ped temi tdny po prv pivedl, aby j ho pedstavil, co se stalo na Kateinino zvltn pn. Ale pi t nvtv se nijak nerozhovoili. Kateina Ivanovna se domnvala, e se Aljoa pli ostch, etila ho proto a mluvila pod s Dmitrijem Fjodoroviem. Aljoa mlel, ale mnoha vc si dobe viml. Pekvapila ho rozhodnost t pyn dvky, jej hrd nenucenost a sebejistota. A vechno to bylo nesporn, ctil, e jeho dojmy nejsou pehnan. Vidl, e jej velk hnouc ern oi jsou krsn a zvl slu jejmu bledmu, a trochu bledolutmu podlouhlmu oblieji. Zdlo se mu vak, e v tch och stejn jako v obrysech pvabnch rt je nco, do eho se jeho bratr me ovem vniv zamilovat, ale co snad nen mono milovat dlouho. Vylil svj dojem. Dmitrijovi skoro nepokryt, kdy na nho bratr po nvtv nalhal a prosil, aby ped nm netajil, co soud o jeho snoubence. "Bude s n asten, ale mon neklidn asten." "To si myslm, hochu, takov eny zstvaj, jak jsou, a osudu se nepodrob. Tak ty mysl, e ji nebudu milovat navdy ?" ,,Ne, bude ji mon milovat vn, ale nebude s n mon vdycky asten." Kdy Aljoa tenkrt vyslovil sv mnn, ervenal se a zlobil na sebe, e podlehl bratrovm prosbm a vyslovil tak "hloup" mylenky. jemu mrnmu toti pipadalo jeho mnn hrozn hloup. Sotva je pronesl. A tak se stydl, e si troufal tak sebevdom pusuzovat enu. S tm vtm podivem poctil te pi prvnm pohledu na Kateinu Ivanovnu, kdy k nmu pibhla, e se tenkrt snad velmi zmlil! Tentokrt jej tv zila nelenou, bezelstnou dobrotou, pmou a vzntlivou upmnost. z cel nkdej povenosti a pchy, kter Aljou tehd tak zarazila, bylo te vidt jen smlou, ulechtilou energii a jakousi jasnou a silnou vru v sebe. Aljoa na prvn pohled z jejch prvnch slov pochopil, e cel tragika jejho postaven v pomru k milovanmu lovku pro ni vbec nen tajemstvm a e snad u v vechno, naprosto vechno. A pesto bylo v jej tvi tolik jasu, tolik vry v budoucnost. Aljoa najednou pochopil, e se proti n vn a vdom provinil. Byl narz pekonn a zskn. Krom toho veho si viml hned podle jejich prvnch slov, e je njak znan vzruena a e je to snad vzruen u n velmi nezvykl, podobn jakmusi vytren. "ekala jsem vs proto tak dychtiv, e jen od vs se te mohu dozvdt celou pravdu, od nikoho jinho!" "Piel jsem" zamumlal Aljoa zadrhvaje, "j on m poslal." "Aha, poslal vs, to jsem prv tuila. Te vm vechno, vechno!" zvolala Kateina Ivanovna a oi j nhle blskly. ,, Pokejte, Alexeji Fjodorovii, eknu vm pedem, pro jsem vs tak ekala. J toti mon vm mnohem vc ne dokonce vy sm, take zprvy od vs nepotebuji. Ale potebuji od vs nco jinho: chci znt v vlastn a osobn posledn dojem, z nho, potebuji, abyste mi ekl docela pmo, nepikrlen, ba hrub (tak hrub, jak jen chcete!), co te po svm dnenm setkn s nm soudte o nm a o jeho postaven. Bude to snad lep, ne kdybych s nm mluvila sama, kdy u ke mn nechce chodit. Chpete, co od vs dm ? A te ten vzkaz, se kterm vs ke mn poslal (j to vdla, e vs pole!) - eknte mi ho prost a eknte vechno a do poslednho slova!" "Mm vydit, e se d porouet a e u nikdy nepijde... a d se vm porouet." "Dv se porouet? Tak to ekl, tak to vyjdil ?" "Ano." "Snad jenom mimochodem, bezdky, zmlil se teba v slov, pouil nesprvnho slova?" "Ne, ukldal mi vslovn, abych vydil ta slova ,d se porouet'. dal m asi tikrt, abych to nezapomnl vydit." Kateina Ivanovna se zaplila. "Te mi pomozte, Alexeji Fjodorovii, te prv potebuji vai pomoc. eknu vm svou mylenku a vy mi jen povzte, usuzuji-li sprvn nebo ne. Poslyte! Kdyby se mi dal porouet

jen mimochodem a netrval by zvl na tom slov, nezdrazoval by je, bylo by vechno. Byl by konec! Ale kdy zvl trval na tom slov, kdy vm zvl kladl na srdce, abyste mi nezapomnl vydit to poruen, byl patrn rozilen, snad jako beze smysl, ne ? Rozhodl se a svho rozhodnut se lekl! Neodeel ode mne pevnm krokem, ale vrhl se ze srzu. Zdrazovn toho slova me znamenat jedin vyzvav vzdor." "Ano, ano!" vele pisvdil Aljoa, "mn to te taky pipad." "A je-li to tak, nen jet ztracen! Jen si zouf, ale mohu ho jet zachrnit. Pokejte! Nezmnil se vm njak o penzch, o tech tiscch ?" "Nejene o nich mluvil, ale snad to bylo to, co ho nejvc ubjelo. kal, e ztratil est a e te u na niem nezle," se zpalem odpovdl Aljoa. Ctil, e se mu do srdce vlv nadje a e se snad skuten najde pro jeho bratra vchodisko a zchrana. "Ale co vy... to o tch penzch vte?" dodal a najednou se zarazil. "Vm to dvno a bezpen. Zeptala jsem se telegraficky v Moskv a vm dvno, e penze nedoly. Neposlal je, ale j mlela. Posledn tden jsem se dozvdla, jak poteboval jet dal penze. V tom vem jsem si vytkla jen jeden cl: aby vdl, ke komu se me vrtit a kdo je jeho nejvrnj ptel. Ne, on nechce vit, e jsem jeho nejvrnj ptel, nechce m znt, vid ve mn jenom enu. Cel tden jsem se trpila hroznou starost : jak toho doshnout, aby se pede mnou nestydl, e utratil ty ti tisce. A se styd ped kadm i sm ped sebou, ale a se nestyd pede mnou. Vdy Bohu ekne vechno a nestyd se. Pro tedy pod jet nev, co vechno pro nho dovedu snst? Pro, pro jen m nezn, jak se opovauje neznat m po vem, co se stalo? Chci ho zachrnit na vky. A na mne zapomene jako na svou snoubenku! A on se prosm pede mnou boj o svou est! Vm se pece svil, Alexeji Fjodorovii, nebl se. Jak to, e si j nezasloum tot? " Posledn slova pronesla s plem. Z o j vytryskly slzy. "Mm vs zpravit," promluvil Aljoa tak chvjcm se hlasem, "co se te stalo mezi nim a otcem." A vylil celou tu scnu, povdl, jak ho Dmitrij poslal pro penze, ale pak ta vpadl otce zbil a jeho, Aljou, potom jet jednou zvl a nalhav podal, aby j vydil, e se "d porouet" ,,el k t en" dodal tie. "A vy myslte, e tu enu nesnesu ? On mysl, e ji nesnesu ? Ale on se s n neoen," zasmla se najednou nervosn, co se Karamazov me oddat takov vni navdycky? Je to ve, a ne lska. Neoen se, protoe ani ona ho nebude chtt,"smla se zas podivn Kateina Ivanovna. "Mon, e se s n oen," ekl Aljoa smutn se sklopenma oima. "Neoen se, km vm! Ta dvka, to je andl, vte to? Vte to ?" zvolala najednou Kateina Ivanovna s velkm zpalem. "Je to ze vech fantastickch stvoen to nejfantastitj! Vm, jak je pitaliv, ale vm tak, jak je hodn, odhodlan a ulechtil. Pro se na mne tak dvte, Alexeji Fjodorovii ? Snad vs m slova pekvapuj, snad mi nevte ? Agrafeno Alexandrovno, andli mj!" zavolala najednou na nkoho, dvajc se do sousednho pokoje, "pojte k nm! To je mil lovk, to je Aljoa a o naich vcech vechno v. Ukate se mu!" "J jenom ekala za zclonou, a m zavolte," ozval se mkk, a trochu pesldl ensk hlas. Zvedla se portira a sama Grueka, smjc se a zc, pistoupila ke stolu. Aljoou jako by kublo. Upjal na ni pohled a nemohl ho odvrtit. Tady je tedy ta hrozn ena, to "zve", jak ped pl hodinou uklouzlo Ivanovi, kdy o n mluvil. A pece by se zdlo, e ped nm stoj na pohled docela obyejn a prost bytost - hodn a mil ena, eknme krsn, ale tak podobn vem jinm krsnm, ale "obyejnm" enm! Pravda, byla hezk, ba velmi hezk, mla tu ruskou krsu, ve kter si tolik mu a nruiv libuje. Byla to dost velk ena, i kdy trochu men ne Kateina Ivanovna (ta byla vysloven velk). Postavu mla plnou, s vlnmi, jakoby neslynmi pohyby, tak njak zmkenmi do zvltn, trochu strojen pesldlosti podobn jako jej hlas. Nepiblila se rznm a ilm krokem jako Kateina Ivanovna, nbr naopak tie. Jej nohy nebylo na podlaze vbec slyet. S mkkm za-ustnm svch nadchanch ernch hedvbnch at mkce klesla do kesla a rozmazlen si zahalila

snhoblou plnou ji a irok ramena drahou ernou vlnnou lou. Bylo j dvaadvacet let a jej obliej ukazoval navlas tento vk. Ple mla velmi blou s vraznm bled rovm rumncem. Tvar jejho oblieje byl snad trochu irok a doln elist j vystupovala maliko dopedu. Horn ret mla zk, doln, trochu penvajc, byl dvakrt plnj a jakoby napuchl. Ale jej ndhern a bujn temn rus vlasy, tmav jemn obo a okouzlujc edomodr oi by jist pimly i docela lhostejnho a roztritho lovka, aby se ped touto tv teba nkde v davu a tlaenici najednou zastavil a dlouho si ji pamatoval. Aljou u n nejvc pekvapil jej dtsky upmn vraz. Grueka mla dtsk pohled, mla z neho radost jako dt, radostn se usmvala, kdy pila ke stolu, jako by se na nco tila s ist dtskou netrplivou a dvivou zvdavost. Jej pohled blail dui - Aljoa to poctil. A bylo v n jet nco, co by nemohl nebo nedovedl vysvtlit, ale co snad i on nevdomky postehl: byla to zas ta mkkost a vlnost pohyb, jejich koi neslynost. A pece to bylo siln a bujn tlo. Pod lou se rsovala irok pln ramena a pevn, jet docela mladistv adra. To tlo snad slibovalo tvary Venue Milosk, a u i te v trochu pehnanch rozmrech - dalo se to tuit. Znalci rusk krsy by mohli pi pohledu na Grueku bezpen pedpovdt, e tato sv, jet mladistv krsa kolem ticeti let ztrat harmonii a vraznost, obliej zdu, kolem o a na ele se npadn rychle objev vrsky, ple zdrsn, snad zrudne - zkrtka je to chvilkov, prchav krsa, kter se tak asto najde prv u rusk eny. Aljoa na to ovem nemyslel, ale a byl okouzlen, pece se v duchu ptal s jakmsi nepjemnm pocitem a jakoby s politovnm: pro jen tak protahuje slova a neme mluvit pirozen ? Dlala to zejm proto, e v takovm protahovn a pesldl modulaci slabik vidla krsu. Byl to ovem jen zlozvyk a nezpsob prozrazujc nedostatenou vchovu a v dtstv zskanou vulgrn pedstavu o slunosti. Aljoovi pesto pipadalo, e tato vslovnost a intonace jsou v njakm neuvitelnm rozporu s dtsky prostm a radostnm vrazem jej tve a s mrnou , dtinsky astnou z jejch o. Kateina Ivanovna ji okamit usadila do keslu proti Aljoovi a se zpalem ji nkolikrt polbila na smjc se rty. Zdla se do n zamilovan. "Vidme se poprv, Alexeji Fjodorovii," promluvila naden, chtla jsem ji poznat, vidt ji, chtla jsem k n jt, ale sotva jsem projevila zjem, pila sama. J to vdla, e se spolu ve vem shodneme, ve vem! M srdce to tuilo. Nkdo m pemlouval, abych se o to nepokouela, ale tuila jsem, jak bude vsledek, a nemlila jsem se. Grueka mi vechno vysvtlila, vechny sv mysly. Zaletla sem jako dobr andl n pinesla mr a radost." "Neoklivila jste si m, drah milostsleno," zpvav prothla Grueka stle s tm milm radostnm smvem. "Takov slova se mi ani neopovaujte kat, vy kouzelnice, vy arodjko! Vs si oklivit ? Tak, polbm jet jednou vs doln rtk. Mte ho jako napuchl, tak aby napuchl jet vc, a jet, jet. Podvejte se, jak se smje, Alexeji Fjodorovii, srdce se mi tak smje, kdy vidm toho andla." Aljoa se ervenal a slab a nenpadn se tsl. "Vy se se mnou mazlte, mil sleinko, a j si mon vai nnost ani nezasloum." "Nezaslou! Ona si to nezaslou!" zvolala zas Kateina Ivanovna se stejnm zpalem. "Abyste vdl, Alexeji Fjodorovii, my jsme vrtoiv hlavika, my jsme rozmarn, ale hrd, nramn hrd srdko! My jsme ulechtil, Alexeji Fjodorovii, my jsme velkomysln, vte to ? Jenom jsme byly neastn. Byly jsme pli brzy ochotny pinst snad nehodnmu nebo lehkomyslnmu lovku kadou ob. Byl jeden, tak to byl dstojnk, milovaly jsme ho, vechno jsme mu obtovaly, je to dvno, ped pti lety, ale zapomnl na ns, oenil se. Ted ovdovl, napsal, e sem pijede, a abyste vdl, jen jeho, jeho jedinho dodnes milujeme a milovaly jsme ho cel ivot! Pijede a Grueka bude zase astn. Celch tch pt let byla neastn. A kdo ji me krat, kdo se me chlubit jej pzn ? Jenom ten star ochrnut kupec, ale to byl sp jej otec, jej ptel a ochrnce. Nael ji tenkrt zoufalou a ztrpenou, kdy ji opustil ten, koho mla tak rda vdy

se tenkrt chtla utopit, vdy ten star kupec ji zachrnil, zachrnil ji!" "Vy m a moc hjte, mil sleinko, vy a moc ve vem chvtte," prothla zas Grueka. "Hjm ? Jak j bych vs hjila ? A mm prvo vs hjit ? Grueko, andl, podejte mi ruku, podvejte se, Alexeji Fjodorovii, na tu baculatou, malinkou, rozkonou ruiku! Vidte, pinesla mi tst, vzksila m a j ji te budu lbat shora i do dlan, tak, tak a tak!" A tikrt jako v opojen polbila skuten pvabnou, snad a pli baculatou Grueinu ruku. Grueka ruku podvala, pozorovala "milou sleinku" s okouzlujcm, perlivm, nervosnm smkem a takov lbn se j zejm lbilo. "Toho naden je snad a trochu mnoho," thlo hlavou Aljoovi. Zaervenal se. Srdce ml stle njak podivn neklidn. "Ale mne tm nezahanbte, mil sleinko, e jste mi ped Alexejem Fjodoroviem tak lbala ruku." "Copak j vs tm chtla zahanbit ?" podivila se ponkud Kateina Ivanovna. "Ach m drah, jak patn mi rozumte!" "Vak vy mi mon taky docela patn rozumte, mil sleinko. J jsem mon o mnoho hor, ne jak vy to vidte. J mm zl srdce, jsem rozmarn. J chudka Dmitrije Fjodorovie tenkrt zlkala jenom pro smch." "Ale te ho pece tak zachrnte. Dala jste slovo. Vylote mu to a povte mu, e milujete jinho, u dvno, a e ten vm te nabz ruku. " ,,Ach ne, j vm takov slovo nedala. Vy jste mi to sama vechno kala, ale j slovo nedala." ,,To jsem vm tedy nesprvn rozumla," ekla tie Kateinu Ivanovna a maliko zbledla. "Slbila jste." ,,I ne sleinko andli mj, j vm nic neslibovala," tie a klidn ji peruila Grueka se stle stejnm radostn nevinnm vrazem. "Te je to taky vidt, milostsleno, jak j jsem proti vm patn a svvoln. J udlm, co se mi zrovna zachce. Prve jsem vm snad a i nco slbila, jene te si zas myslm, co kdy on se mi Ma zas bude lbit, on se mi pece u jednou moc lbil, skoro celou hodinu se mi lbil. Kdopak v j mu teba te eknu, aby u mne hned ode dneka zstal. Takov j jsem nestl." "Ped chvl jste mluvila docela jinak" st pronesla Kateina Ivanovna "Ach ped chvl." J mm pece mkk a hloup srdce. Kdy j si pomyslm co on skrze mne vytrpl! Pijdu dom, a co jestli mi ho najednou pijde lto?" "To jsem neekala." "Eh, sleinko, jak vy te vypadte proti mn hodn a lechetn. J jsem takov husa a vy m te pro tu mou povahu teba pestanete mt rda. Podejte mi tu svou milou ruku, sleinko, andl mj," podala nn a pijala ruku Kateiny Ivanovny s jakousi zbonou ctou. "A te, mil sleinko, tu vai ruinku vezmu a polbm jako vy mn. Vy jste mi ji polbila tikrt, tak j abych vm ji za to polbila tistakrt, kdy si mme bt kvit. Jina u to nebude a potom jak Pnbh d, snad pro vs budu jak ta otrokyn a ve vem vs rda otrocky poslechnu. Jak Pnbh dopust, tak a to je beze vech dojednn a slib mezi nmi. To je roztomil ruinka, ta vae ruinka. I vy sleinko mil, vy m krasotinko nevdan!" Pomalu zvedala tu ruku ke rtm, pravda k podivnmu elu: aby si byly ob v polibcch "kvit". Kateina Ivanovna ruku nesthla; s nesmlou nadj vyslechla posledn, i kdy tak prapodivn vyjden Gruein slib, e ji "otrocky" poslechne. S naptm se j dvala do o a vidla v nich stle stejn bezelstn, dviv vraz, stle stejnou jasnou veselost. "Snad je pli naivn!" kmitla se Katein Ivanovn v srdci nadje. Grueka zatm jako ve vytren nad "roztomilou ruinkou" pomalu ji pibliovala ke rtm. Ale u samch st se najednou na njak okamik zarazila., jako by si nco rozmlela. "Vte co, sleinko, andli mj," prothla najednou u docela nounkm a pesldlm hlskem, "vte co, j vm tu vai ruinku nepolbm." A rozesmla se drobounkm, nramn veselm smchem. "Jak chcete. Co je vm ?" trhla sebou Kateina Ivanovna.

"Inu, abych vm to nechala na pamtku, e vy jste mi ruku lbala, a j vm ne." Cosi j blsklo v och. Stran soustedn se dvala na Kateinu Ivanovnu. "Drz osobo!" zvolala Kateina Ivanovna, jako by nhle nco pochopila. Cel se zaplila a vyskoila. Vstala i Grueka, ale beze spchu. "Taky to te povm Movi, jak jste mi lbala ruku, a j vm vbec ne. Ten se nasmje!" "Couro, ven!" "Jejej, to je hanba, sleinko, takov hanba, to se pece pro vs vbec neslu, takov slovo, sleinko mil." "Ven, osobo prodejn!" zavala Kateina Ivanovna. Kad msteko v jej nadobro zrznn tvi se jen tslo. "Najednou prodejn. Sama jste jako dvka chodila za soumraku k pnm pro penze, nosila jste svou krsu na prodej, j to pece vm." Kateina Ivanovna vykikla a chtla se na ni vrhnout, ale Aljoa ji v silou zadrel: "Ani krok, ani slovo! Nic nekejte ani neodpovdejte, ona odejde, hned odejde!" V tu chvli do pokoje pibhly na ten kik ob pbuzn Kateiny Ivanovny, s nimi i pansk a vechny se k n vrhly. "A pjdu," ekla Grueka. Vzala si na pohovce pehoz. "Aljoo, mj mil, doprovod m!" "Jdte, honem jdte!" pnliv ped n Aljoa sepjal ruce. "Mil Aljoeko, doprovod m! Povm ti cestou nco moc a moc pknho! To j udlala tu scnu kvli tob, Aljoeko. Doprovod m, milku, potom bude rd." Aljoa se odvrtil; lomil rukama. Grueka s perlivm smchem vybhla z domu. Kateina Ivanovna dostala zchvat. Vzlykala a dusily ji kee. Vichni ji starostliv obskakovali. "Varovala jsem vs," kala j star teta, "brnila jsem vm v tom jste pli prudk. Copak je to mon, odhodlat se k nemu takovmu ? Vy takov ensk neznte a o n se k, e je ze vech nejhor. Ne, jste pli umnn!" "To je tygice!" zapla Kateina Ivanovna. "Pro jste m zadrel, Alexeji Fjodorovii, byla bych ji zbila, zbila!" Nebyla sto ped Aljoou se pemoci a snad se ani pemoci nechtla. "Zasluhuje namrskat veejn od kata na popraviti!" Aljoa couval ke dvem. "Ale mj ty boe," zvolala najednou Kateina Ivanovna a sprskla ruce. "Co on! On dovedl bt tak neestn, tak nelidsk Vdy on t ensk povdl, co se stalo tenkrt v ten osudn navdy proklet, proklet den! .Nosila jste krsu na prodej, sleinko mil!' Ona to v! V bratr je padouch, Alexeji Fjodorovii!" Aljoa chtl nco ci, ale nemohl pipadnout na jedin slovo. Srdce se mu svralo bolest. "Odejdte, Alexeji Fjodorovii! Je mi hanba, je mi hrozn! Ztra prosm vs na kolenou, pijte ztra. Neodsuzujte m, odpuste mi. Nevm, co jet udlm!" Aljoa skoro vrvorav vyel na ulici. Bylo mu tak do ple jako j. Najednou ho dohnala sluka. "Slena vm zapomnla odevzdat tohle psanko od pan Chochlakovov. Od obda u n leelo." Aljoa mechanicky pijal malou rovou oblku a takka nevdomky ji stril do kapsy. XI Dal znien reputace Z msta do kltera bylo jen nco mlo pes verstu. Aljoa spchal silnic, v tu dobu oputnou. U se skoro pln setmlo, na ticet krok se dalo st nco rozeznat. Na pl cest byla kiovatka a na n se pod osamlou vrbou ukzala njak postava. Sotva tam Aljoa doel, postava se hnula, vrhla se k nmu a zuiv kikla: "Penze nebo ivot!" "Tak to jsi ty, Mo!" podivil se Aljoa, ale nejdv sebou znan trhl. "Cha-cha-cha! Neekal jsi m? Myslm si, kde na tebe pokat ? U jejho domu ? Odtamtud jdou ti cesty a mohu t propst. Nakonec jsem si ekl, e pokm zde, protoe tudy mus jist jt, jin cesta do kltera nen. Tak proslov pravdu, zalpni m jako vba. Ale co je ti ?"

"Nic to j z leknut. Ach Dmitriji! Ped chvl ta otcova krev," rozplakal se Aljoa. Bylo mu u dlouho do ple a te se mu najednou jakoby nco v dui ztrhalo. "Div jsi ho nezabil proklel jsi ho a te zas dl vtipy penze nebo ivot!" "No co ? Neslu se to ? Nehod se to k situaci ?" "Ach ne j jenom." "Pokej. Podvej se na tu noc: vid, jak je chmurn, ty mraky, takov vtr! Schoval jsem se tady pod vrbou, ekm na tebe a najednou si myslm (Bh to v!): na se mm jet souit, na ekm ? Tady je vrba, tek mm, koili mm, hned si mohu skroutit provaz, k tomu le a - netit u zemi, nehanobit ji svou bdnou ptomnost! A tu t slym jt - Pane boe, jako by ke mn nco sltlo: tak pece jenom je lovk, kterho mm i j rd, vdy tady jde, to je ten lovek, mj mil brka - mm ho na svt nj radi a mm rd jeho jedinho! A tolik jsem si t zamiloval, tak jsem t ml v tu chvli rd,e jsem si pomyslel: hned mu padnu kolem krku! Ale pak jsem dostal hloup npad, e t pobavm, polekm, tak jsem kikl jako blzen: ,Penze!' Odpus mi blznovstv, to jsou jenom hlouposti, ale ani v dui nemm nic neslunho. Ale k ertu s tm, mluv, co bylo? Co ekla? Rozdr ni, zni m, neet m! Zuila?" "Ne, nco jinho... Tam se stalo nco docela jinho, Mo. Tam. J je tam zastal ob dv." "Jak ob dv ?" ,,Grueku u Kateiny Ivanovny." Dmitrij Fjodorovi strnul. "To nen mon!" kikl, "ty blouzn! Grueka u n?" Aljoa vyprvl vechno co se dlo od chvle, kdy piel ke Katein Ivanovn. Mluvil asi deset minut, ned se ci, e hladce a plynn,ale podval vechno jasn, zachytil nejdleitj slova i nejdleitj dje a vrazn vylil, asto jedinm slovem, sv vlastn pocity. Dmitrij poslouchal mlky,hrozn nehybn a upen se na nho dval, ale Aljoovi bylo zejm, e u vechno pochopil a uvdomil si dosah toho. Ale jak vyprvn pokraovalo, jeho obliej se nejen zasmuoval, ale stval se jakoby hroziv. Mrail se a zatnal zuby, jeho nehybn pohyb byl njak jet nehybnj, upenj, hroznj. Tm pekvapivji psobilo, kdy se cel jeho obliej, dosud hnviv a urputn s nepochopitelnou rychlost narz zmnil, seven rty se uvolnily a Dmitrij Fjodorovi se najednou dal do nezadritelnho naprosto upmnho smchu. Doslovn se dusil smchem a dlouho nemohl pro smch ani mluvit. ,,Tak je ruiku nepolbila! Nepolbila a utekla!" vykikoval v njakm nezdravm nadeni; dalo by se ci i v opovlivm naden, kdyby nebylo tak spontnn. "Tak ona kiela, zeje to tygice. Taky to tygice je! Tak ona pat na popravit? Ano, .inu, patila by tam, sm si to myslm, dvno tam pat. V brate, a teba popravit, ale nejdv se musm j uzdravit. Rozumm t krlovn nestoudnosti, to je cel ona, v t ruice se cel ukzala, ta pekelnice! Je to krlovna vech pekelnic, jak si jen lovk me na svt pedstavit! Je svm zpsobem velkolep! Tak ona bela dom? J hned ach j k n bm! Aljoko, nemj mi to za zl, vdy uznvm, e ukrtit ji je mlo." ,,Ale Kateina Ivanovna!" zvolal Aljoa zarmoucen. ,,Vidm i ji, vidm ji navesrkz, jak jsem ji jet nikdy nevidl! Je to cel objeven ty dl svta, vlastn pti! Takov odhodln! To je cel Ktnka, chovanka pensiontu, kter se nezalekla pibhnout k neurvalmu, hrubmu dstojnkovi a riskovala smrtelnou urku, aby velkomysln zachrnila otce! Ale ta pcha, ta poteba risika, vzva osudu, bezmezn vzva! k, e tetika j brnila ? Ta je toti sama panovan, je to pece sestra t moskevsk generlov a zdvhala nos jet v ne ona. Jene jejho mue usvdili ze zpronevry sttnch penz. O vechno piel, i o statek a vechno, take hrd manelka najednou zkrotla a od t doby se nevzpamatovala. Ona tedy Kt brnila, ale ta neposlechla. ekla si, e vechno zme, e si vechno mus podrobit. Myslela, e bude-li chtt, oaruje i Grueku - a vdy tomu sama vila, sama si nco pedstrala, kdo tedy za to me ? Ty mysl, e kdy prvn polbila Gruece ruku, e to udlala naschvl a s njakm myslem ? Ach ne, opravdu se do Grueky zamilovala, vlastn ne do Grueky, ale do svho snu, do svho peludu, protoe to byl jej sen a. jej pelud! Aljoo, holoubku, jak ses od nich dostal, od takovch enskch ? Vykasal sis kutnu a utekl ? Cha-cha-cha!"

"Dmitriji, ty sis myslm ani neviml, jak jsi urazil Kateinu Ivanovnu, kdy jsi Gruece vyprvl o tom dni. Ta j to te vyetla do o, e pr ,chodila potaj k pnm prodvat svou krsu'! Brate, me bt hor urka ?" Aljou nejvc trpilo, e jeho bratr m snad z ponen Kateiny Ivanovny i radost, akoliv to tak ovem nemohlo bt. "Aha!" hrozn se zamrail Dmitrij Fjodorovi a uhodil se rukou do ela. Ted si to teprve uvdomil, i kdy mu Aljoa ped chvl vechno vylil, i tu urku, i vkik Kateiny Ivanovny: "V bratr je padouch!" "Ano, snad jsem Gruece opravdu povdl o tom,osudnm dnu', jak k Ka. Ano, povdl, u si vzpomnm! Bylo to taky v Mokrm, byl jsem opil, ciknky zpvaly... Ale vdy jsem vzlykal, vzlykal jsem tenkrt a kleel. Modlil jsem se ke Ktin obrazu a Grueka to chpala. Tenkrt vechno chpala, pamatuju se, sama plakala... Hromsk vc! Copak to te mohlo dopadnout jinak ? Tenkrt plakala, a te. Te ,dku do zad'! Tak je to s enskmi." Sklopil oi a zamyslel se. "Ano, jsem padouch! Nesporn padouch," promluvil najednou chmurnm hlasem. "Je to jedno, a jsem plakal nebo ne , stejn jsem padouch! Vyi, e ten nzev pijmm, me-li j to bt tchou. No a dost, sbohem, jakpak ei! Zbavn to nen. Ty jdi svou cestou a j pjdu taky svoj. A n. se s tebou nechci vidt a do njak nejposlednj chvilky. Sbohem, Alexeji!" Pevn stiskl Aljoovu ruku a pod jet se sklopenma oima a svenou hlavou rychle, jakoby se utrhl, vykroil k mstu. Aljoa se za nm dval u nechtlo se mu vit, e tak najednou nadobro odeel. ,,Pokej Alexeji, jet jedno piznn!, tob jedinmu," vrtil se zas Dmitrij Fjodorovi. "Podvej se na mne, dobe se podvej. Vid tady se chyst hrozn hanebnost. (Kdy kal tady, Dmitrij Fjodorovi se bil pst do prsou a ponal si tak divn, jako by ta hanebnost leela a byla schovna prv tam nkde na jeho prsou, snad v kapse nebo zavena kolem krku.) U m zn, jsem padouch a sm jsem to uznal! Ale abys vdl, a jsem dosud udlal nebo jet udlm cokoliv, nic se na padoustv nevyrovn hanebnosti, kterou prv te, prv v tto chvli nosm tuhle na prsou, zrovna tady, a kter psob a dokonv se, akoliv je mi dno na vli ji zastavit. Mohu ji zastavit nebo dokonat, vimni si toho! Tak tedy abys vdl, j ji dokonm, nezastavm ji. Vechno jsem ti dnes ekl, ale tohle jsem ti neekl, protoe ani j na to neml dost nestoudn elo! Mohu jet zabrzdit. Kdy zabrzdm, mohu hned ztra zskat zptky celou polovici ztracen cti, ale J nezabrzdm, padousk mysl dokonm a bud' mi svdkem, e ti to pedem vdom km! Zkza a temno! Vysvtlovat nem smysl, svm asem se to dozv. Smrdut ulika a pekelnice! Sbohem. Nemodli se za mne, nestojm za to. A ani to nen poteba, vbec to nen poteba, vbec to nepotebuju! Pry!" A nhle odeel, tentokrt nadobro. Aljoa se vydal ke klteru. "Jak to, jak to, e ho u nikdy neuvidm ? Co to mluv ?" ptal se v duchu zaraen. "Hned ztra ho rozhodn vyhledm a uvidm, zrovna ho vyhledm, co to jen mluv!" Klter obeel a borovm hjem proel pmo k poustevnm. Oteveli mu, a v tak pozdn dob u nikoho nepoutli. Srdce se mu zachvvalo, kdy vchzel do starcovy cely. Pro, pro odsud odeel ? Pro ho starec poslal "do svta" ? Zde je ticho, zde je svatyn, kdeto tam je zmatek, tam je temno, ve kterm lovk hned ztrat hlavu a zabloud. V cele byl novic Porfirij a dov knz otec Paisij, kter se cel den kadou hodinu chodil poptvat na zdrav otce Zosimy. Aljoa se s leknutm dozvdl, e se mu da m dl tm h. Toho dne se nemohla konat ani obvykl veern beseda s bratmi. Po veern bohoslub se kltern brati ped spanm obyejn seli v starcov cele a kad se mu hlasit zpovdal ze svch dnench poklesk, z hnch tuh a mylenek, z rznch pokuen, ba i z hdek, dolo-li mezi nimi k njakm. Nkte se zpovdali vklee. Starec je rozheoval, smioval, pouoval, ukldal pokn, ehnal jim a propoutl je. Prv proti tmto bratrskm "zpovdm" se stavli odprci starectv. Tvrdili, e je to profanace zpovdi jako svtosti a tm rouhastv, a to bylo nco docela jinho. Upozorovali dokonce pedstaven diecse, e takov zpovdi nejen nedosahuj doucho cle, ale vedou ve skutenosti asto i ke hchu a pokuen. Mnoha

mnichm je pr proti mysli chodit k starci, ale chod tam proti sv vli, protoe tam jdou ostatn a oni nechtj bt povaovni za pyn a vzpurn. kalo se, e nkte brati si cestou k veern zpovdi pedem umlouvaj: "j eknu, e jsem se na tebe rno rozzlobil, a ty to potvr", aby bylo o em mluvit a aby to njak odbyli. Aljoa vdl, e se to nkdy opravdu stv. Vdl tak, e nkte velmi horl proti tomu, e se stalo zvykem dokonce dopisy dochzejc eholnkm od pbuznch odevzdvat nejdv starcovi, aby je otvral a etl dv ne adresti. Pedpokldalo se ovem, e se to vechno mus dt svobodn a upmn, od srdce, z dobrovoln pokory a pro spasiteln pouen. Ve skutenosti tu bylo nkdy upmnosti pomalu, zato dost komedie a fale. Star a nejzkuenj eholnci pesto trvali na svm: soudili, e "kdo veli do tchto zd s upmnou snahou, aby byli spaseni, pro ty budou vechny skutky pokn a pokory nepochybn spasiteln a pinesou jim velk prospch; a naopak ti, kterm je to obtn a kte reptaj, ti stejn jako by ani nebyli mnichy a nemli ani vstupovat do kltera, protoe jejich msto je ve svt. Ped hchem a blem nen nikdo jist nejen ve svt, ale ani v chrm, a proto nen radno hchu jet povolovat." ,,Zeslbl, padla na nho spavost," poeptal Aljoovoi otec Paisij, kdy mu poehnal. "D se tko i probudit. Ale nen teba ho budit. Asi na pt minut se vzbudil, vzkzal bratm sv poehnn, a aby na nho vzpomnli v nonch modlitbch, M v myslu rno znova pijmout tlo a krev Pn. Mluvil o tob, Alexeji, ptal se, zda jsi odeel, a ekli mu, e jsi v mst. K tomu jsem mu poehnal, tam je jeho msto, zatm ne zde," to o tob pravil. Vzpomnal na tebe s lskou a starostlivost, chpe jak t poctil? Ale propak ti asi zatm uril, abys na as il ve svt ? Patrn nco pedvd v tvm osudu! Pamatuj, Alexeji, e i kdy se vrt do svta, bude tam jako na pkaz svho starce, ne pro marnou lehkomyslnost a svtsk radovnky." Otec Paisij odeel. Aljoa nepochyboval, e starec umr, a me jet den nebo dva t. Pevn a horoucn si umnil, e pes vechny sliby dan otci, Chochlakovovm, bratrovi a Katein Ivanovn ztra vbec nevyjde z kltera a zstane u svho starce do samho jeho skonu. Srdce mu zaplanulo lskou a trpce si vytal, e byl schopen v mst na okamik zapomenout na toho, koho nechal v kltee na smrtelnm loi a koho ctil nade vechny lidi. Zael do starcovy spac komrky, poklekl a poklonil se spcmu a k zemi. Otec Zosima tie a bez hnuti spal. Jeho slab pravideln dech bylo sotva slyet a obliej ml klidn. Aljoa se vrtil do prvnho pokoje, do tho, kde starec dopoledne pijmal hosty. Ani se nesvlkl, jen si zul holnky a ulehl na zkou a tvrdou koenou pohoveku, na kter u dvno spval kadou noc, pineje si jen polt. Na nnku, kterou mu toho dne s kikem pipomnal jeho otec, dvno zapomnl a nebral si ji. Odkldal jen kutnu a pouval j jako pikrvky. Ale ped spanm padl na kolena a dlouho se modlil. Ve sv vrouc modlitb neprosil Boha, aby ho vyvedl ze zmatku, nbr touil jen po obvyklm radostnm pohnut, kter vdycky navtvovalo jeho dui, kdy se oddal chvle a adoraci Boha - to bvala obyejn cel jeho veern modlitba. Ta radost, kter ho navtvovala, pivdla za sebou lehk a pokojn spnek. I te se tedy modlil a tu najednou nahmtl nhodou v kapse rovou obleku, kterou mu odevzdala sluka Kateiny Ivanovny, kdy ho na ulici dohnala. Zarazil se, ale modlitbu dokonil. Pak po jistm vhn oblku otevel. Byl v n dopis od Lise, mladik dcerky pan Chochlakovov, dvky, kter se mu dopoledne ped starcem tolik smla. "Alexeji Fjodorovii," psala mu, "pi Vm tajn, nev o tom ani maminka a vm, jak je to patn. Ale nemohu u t a neci Vm, co se mi zrodilo v srdci, a to nesm zatm krom ns dvou nikdo vdt. Ale jak Vm eknu, co Vm tolik chci ci? Papr se pr neerven. Ujiuji Vs, e to nen pravda a e se erven prv tak jako te cel j. Mil Aljoo, miluji Vs, miluji Vs u od dtstv, z Moskvy, kdy jste byl docela jin ne te, a miluji Vs na cel ivot. M srdce Vs zvolilo, abychom se spojili a v st spolen skonili ivot. Ovem s podmnkou, e odejdete z kltera. Co se te naeho vku, pokme tak dlouho, jak d zkon. Do t doby se jist uzdravm, budu chodit a tancovat. O tom neme bt pochyby. Vidte, jak jsem vechno promyslela, jen jedno si nedovedu rozmyslet: co si o mn pomyslte, a to petete! Pod se smju a dovdm, dnes

jsem Vs rozzlobila, ale ujiuji Vs, e ne jsem te vzala pero, pomodlila jsem se ped ikonou Matky bo a i te se modlm a div neplu. M tajemstv je ve Vaich rukou. A ztra pijdete, nevm ani, jak se na Vs podvm. Ach Alexeji Fjodorovii, co kdy se zas neudrm a dm se zas tak hloup do smchu jako prve ? Vdy Vy m budete povaovat za zlho posmvka a mmu dopisu nebudete vit. Proto Vs snan prosm, drah, mte-li se mnou soucit, a ztra pijdete, nedvejte se mi moc zpma do o, protoe kdy j se setkm s Vam pohledem, dm se asi jist najednou do smchu, jet k tomu budete v tch dlouhch atech. I te m celou obchz zima, jak na to pomyslm, tak a vejdete, njak as se na mne vbec nedvejte, dvejte se radji na matinku nebo z okna. Te jsem Vm tedy napsala milostn dopis, boe mj, co jsem to provedla! Aljoo, nepohrdejte mnou, a jestli jsem udlala nco moc zlho a pohorila Vs, odpuste mi to. Te je tajemstv m snad navdycky znien reputace ve vaich rukou. Dnes budu jist plakat. Na shledanou, na hroznou shledanou, Lise. P.S. Aljoo, ale jist, jist, jist pijte Lise." Aljoa dopis s divem peetl, peetl jej dvakrt, chvli uvaoval a nhle se zasml tichm, sladkm smchem. Hned sebou trhl, ten smch se mu zdl hn. Ale za okamik se zasml znova, stejn tie a astn. Pomalu vloil dopis do olivky, pokioval se a ulehl. Zmatek v jeho dui nhle pestal. "Boe slituj se nad nimi nade vemi, ochrauj ty neastn a bouliv due a ve je dl. Vechny cesty jsou Tv a Ty v, kter cesty je povedou ke spse. Ty jsi lska a vem sele radost!" mumlal Aljoa a znamenal se kem, usnaje pokojnm spnkem. DL DRUH KNIHA TVRT DRSN I. Otec Ferapont asn rno, jet pede dnem Aljou vzbudili. Starec procitl a ctil se velmi slb, ale projevil pn vstt a pesednout do kesla. Byl pln pi vdom. Jeho tv byla sice znan unaven,ale jasn, skoro radostn a pohled vesel, vldn, pvtiv. "Snad ani nepeiji tento nastvajc den,"ekl Aljoovi: pak si vydal zpov a pijmn, oboje bez odkladu. Jeho zpovdnkem byl vdycky otec Paisij. Po obou svtostech zaal obad poslednho pomazn. Pili dov kn a cela se ponenhlu naplnila obyvateli pousteven. Zatm se rozednilo. Pichzeli i mnichov z kltera. Kdy bohosluba skonila, pl se starec se vemi se rozlouit a kadho polbit. Protoe v cele bylo tsno, ti, kte pili dv, odchzeli, aby uvolnili msto dalm. Aljoa stl vedle starce, kter zas pesedl do kesla. Mluvil a uil, jak mohl, a jeho hlas byl sice slab, ale jet dost pevn.,, Tolik let jsem vs uil a tolik let tedy nahlas mluvil, e jsem si velmi zvykl mluvit a e vs uit, draz otcov a brati, take mlet by pro mne bylo i pi m nynj slabosti skoro obtnj ne nemluvit," zaertoval, dojat pohleje na hlouek kolem sebe. Aljoa se potom upamatoval na leccos z toho, co starec tenkrt ekl. Ale a mluvil zeteln a pomrn pevnm hlasem, jeho e byla dost nesouvisl. Mluvil o mnoha vcech, zdlo se, e chce ci vechno, e chce ped smrtelnou hodinkou jet jednou vypovdt vechno, co v ivot nedopovdl, a ne jen aby uil, ale jako by dychtil se vemi lidmi a tvory se podlit o svou radost a naden, jet jednou v ivot otevt srdce. "Milujte se vespolek, otcov," uil starec, pokud se pak Aljoa upamatoval. "Milujte lid bo. e jsme zde a uzaveli se v tchto zdech, proto jet nejsme svtj ne jin lid, naopak, kad, kdo sem piel, u tm, e piel, piznal si, e je hor ne vichni svtt lid a ne vichni tvorov na svt... A m

dle bude eholnk t ve svm odlouen, tm hloubji si to mus uvdomovat. Nebo jinak by ani nebyl ml pro sem chodit. Kdy pak dospje k poznn, e je nejen hor ne vichni svtt lid, ale i e nese pede vemi lidmi vinu za vechny a za vechno, vinu za vechny lidsk hchy obecn i jednotliv, pak je teprve dosaeno cle naeho osamn. Neb vzte, draz, e jeden kad z ns m nepochybn vinu za vechny a za vechno na svt nejen ve smyslu obecn lidsk viny, ale i kad jednotliv za vechny lidi a za kadho lovka na tomto svt. Toto poznn je korunou ivota pro eholnka i vbec pro kadho lovka. Nebo mnichov nejsou zvltn druh lid, nbr jen takov lid, jac by mli bt vichni na svt. Jedin v tomto vdom se me nae srdce piklonit k nekonen velidsk lsce, neznajc nasycen. Pak bude kad z vs schopen lskou zskat cel svt a smt svmi slzami hchy svta. Kad ste sv srdce, kad se neustle sob zpovdej. Svho hchu se nelekejte, ani kdy si jej uvdomte, jen se muste kt, ale s Bohem nesmlouvejte. Opt pravm: nebute pyn. Nebute pyn k malm ani velkm. Nechovejte nenvist ani k tm, kdo vs zavrhuj, hanob, tup a pomlouvaj. Nechovejte nenvist k atheistm, li uitelm, materialistm, a to ani ke zlm, tedy nejen k dobrm, nebo i mezi nimi je mnoho dobrch lid, obzvlt v na dob. Pamatujte na n ve svch motlidbch takto: Boe, spas vechny, za kter se nem kdo pomodlit, spas i ty, kdo se nechtj k Tob modlit. Hned dodejte: neprosm T o to v pe, nebo sm jsem ze vech lid nejbdnj. Milujte bo lid a nedovolte, aby vm ciz lid odhnli vae stdce, nebo budete-li dmat v pohrdav pe, tm sp pak v zitnosti, pijdou ze vech stran a stdce vm uloup. Evangelium vykldejte lidu nenavn... Nebute platn. Stbro ani zlato nemilujte, nehromate je. Mjte vru a bute vrni praporu. Povzneste jej vysoko." Starec vak mluvil ryvkovitji, ne tu bylo uvedeno a ne Aljoa pozdji zapsal. Chvlemi vbec pestval mluvit jako by si musel odpoinout, a ztrcel dech, ale byl jako ve vytren. Poslouchali ho dojat, akoliv se mnoz jeho slovm divili a povaovali je za temn. Potom si vichni na ta slova vzpomnli. Kdy Aljoa na okamik odeel, pekvapilo ho, jak jsou kltern brati, kte se shlukli v cele a kolem n, vzrueni a napjati oekvnm. To oekvn bylo u nkterch zkostliv, u jinch zas klidn slavnostn. Vichni ekali hned po starcov skonu njakou velkou udlost. Bylo to z jistho hlediska snad a lehkovn, ale podlhali tomu i nejpsnj starci.Nejvnji se tvil starec a dov knz Paisij. Aljoa se vzdlil z cely, protoe pro nho Rakitin tajemn poslal jednoho mnicha; pivezl Aljoovi z msta podivn dopis od pan Chochlakovov se zajmavou zprvou: pila mu jako na zavolanou. Belo o to, e mezi prostmi vcmi enami, kter si vera pily dt od otce Zosimy poehnat, byla tak staenka z msta, njak Prochorovna, vdova po poddstojnkovi a ptala se starce, sm-li v kostele dt na modlen za lehk odpoinut svho synka Vasji, jako by byl nebotkem. Jej synek odjel toti ve slub daleko na Sibi, do Irkutska, a u rol do nho nedostala zprvu. Starec j odpovdl psn, zakzal j to a ekl, e takov modlen se podob arodjnictv. Ale pro jej nevdomost j odpustil a dodal pak, ,,jako by se dval do knihy budoucnosti" (tak se vyjdila ve svm dopise pan Chochlakovov), i slova tchy: "e jej syn vm j jist ije, e bud k n brzy pijede, nebo pole dopis, a ona pr m jt dom a ekat. A co se stalo?" pokraovala naden pan Chochlakovov. "Proroctv se splnilo doslova, a jet vc." Sotva se staenka vrtila dom, hned j odevzdali dopis ze Sibie, kter na ni u ekal. Ale to jet nen vechno: v tomto dopise, psanm z Jekatrinburgu, tedy u z cesty, Vasja oznamuje, e se s njakm ednkem vrac do Ruska a douf, "e svou matku obejme" asi ti tdny po tom, co jeho dopis dojde. Pan Chochlakovov prosila Aljou nalhav a horoucn, aby tento nov "zzrak pedpovdi" hned oznmil pevorovi a vem klternm bratm. "Vichni, vichni se to mus dozvdt!" Tmto vkikem konila. Dopis byl napsn ve spchu a

chvatu, kad jeho dka prozrazovala pisatelino rozechvn. Ale Aljoa u neml co oznamovat, protoe vichni v kltee u vechno vdli. Rakitin podal mnicha, kterho poslal pro Aljou, aby krom toho "co nejuctivji ohlsil Jeho Vele-dstojnosti otci Paisijovi, e on, Rakitin, s nm potebuje pohovoit v tak dleit vci, e se neodvauje ani o chvli tuto zprvu odloit, a pros ponen za odputn, e je tak opovliv". Mnich vydil Rakitinv vzkaz otci Paisijovi dv ne Aljoovi, take kdy Aljoa piel, nezbvalo mu nic jinho ne peten dopis hned odevzdat otci Paisijovi jako pouh potvrzen onoho pbhu. A dokonce i tento psn a nedviv mu se pi ten zprvy o "zzraku" sice zamrail, ale nedovedl pln pekonat jaksi vnitn pohnut. V och mu blsklo a na jeho rtech se objevil vn, vznamn smv. "Uvidme tum jinak vci!" uklouzlo mu najednou. "Uvidme jinak vci, vru jinak vci!" opakovali mnichov kolem nho. Ale otec Paisij se znova zamrail a podal vechny, aby o t vci aspo prozatm nikomu nekali, "dokud se bezpen nepotvrd, protoe svtt lid bvaj pli lehkovrn a tak to mohla bt pirozen udlost," dodal opatrn jakoby k uklidnn svdom. Ale sm sv vhrad ani nevil a ostatn to velmi dobe pochopili. V te hodin byl ovem "zzrak" znm celmu klteru, ba i mnoha svtskm lidem, kte pili na mi. Snad nejvc ze vech byl zzrakem ohromen pespoln host "od svatho Silvestra", mnich z njakho malikho obdorskho kltera na dalekm Severu. Poklonil se starci vera, kdy stl vedle pan Chochlakovov, a ukazuje na "uzdravenou" dceru tto dmy, proctn se ho zeptal: "Jak se mete odvit takovch skutk?" Byl te ponkud zmaten a takka u nevdl emu vit. Jet vera veer vyhledal klternho otce Feraponta v jeho oddlen cele za velnem. Setkn s nm na nho psobilo mohutnm a dsivm dojmem. Otec Ferapont byl onen star mnich tak oddan postu a mlen, o nm jsme u uvedli, e byl odprcem starce Zosimy a hlavn vbec starectv. Povaoval starectv za kodlivou a lehkovnou novotu. Byl to odprce nadmru nebezpen, pestoe sloil slib mlen, a tud s nikm skoro ani slovo nepromluvil. Nebezpen byl hlavn tm, e mnoho mnich zcela sdlelo jeho nzory a etn nvtvnci ho ctili jako velkho svtce a asketu, akoliv nepochybovali, e je pomaten. Ale prv jeho pomatenost je lkala. K starci Zosimovi otce Ferapont nikdy nechodil. il sice v poustevnch ale poustevnm dem ho nikdo pli neznepokojoval, prv protoe si vedl opravdu jako pomaten. Bylo mu asi ptasedmdest let, ne-li vc, a bydlel za velnem v kout ohrady kolem pusteven ve star, skoro rozpadl devn cele postaven za dvnch as jet v minulm stolet, tak pro slavnho asketa a mlenlivho otce Jone, kter se doil sto pti let a o jeho skutcch se a dodnes v kltee a okol vyprvlo mnoho zajmavho. Otec Ferapont si ped sedmi lety konen vymohl, e se i on sml usadit v tto osaml cele. Byla to pouh chaloupka a podobala se kapli, protoe se v n nahromadilo mnostv od vcch obtovanch ikon; ped ikonami vn blikaly rovn obtovan lampiky a otec Ferapont na n vlastn ml dohlet a rozsvcovat je. kalo se (a bylo to pravda), e nej vc ne dv libry chleba za ti dny. Nosil mu je kad ti dny vela, kter il tak u velna a posluhoval mu, ale i s nm otec Ferapont mlokdy promluvil. Ty tyi libry chleba s nedlnm svcenm chlebkem, kter mu pevor pravideln poslal po velk mi, to byla cel jeho tdenn strava. Vodu ve dbnku mu vymovali kad den. Na mi chodil zdka. Jeho ctitel pi nvtvch vdali, e se nkdy vklee modl cel den a vbec nevstane ani se neohldne. I kdy se s nimi nkdy dal do ei, mluvil strun a sen, byl divn a skoro vdycky hrub. Stvalo se vak, i kdy mlokdy, e se s hosty rozhovoil, ale tu ponejvc pronesl jen njak podivn vrok, kter byl nvtvnkovi naprostou hdankou, a pak u pes vechny prosby nedal vysvtlen. Knsk svcen neml, byl jen prostm mnichem. Kolovala tak

prazvltn povst, akoliv jen mezi nejnevdomjmi lidmi, e otec Ferapont obcuje s nebeskmi duchy: jen s nimi pr rozmlouv, a proto prv nemluv s lidmi. Obdorsk mnek se podle pokyn velae, tak npadn mlenlivho a zasmuilho mnicha, dostal ke velnu a zamil do kouta, kde stla cela otce Feraponta. "Mon, e s tebou promluv, kdy jsi pespoln, ale mon, e u nho nic nepod," varoval ho vela. Mnek se tam blil, jak potom sm vyprvl, s nejvtm strachem. Bylo u dost pozd. Otec Ferapont tentokrt sedl pede dvemi cely na nzk lavice. Nad nm lehce uml obrovsk star jilm. Vanul veern chldek. Obdorsk mnek se ped blahoslavenm poustevnkem poklonil a k zemi a podal ho o poehnn. "Chce, mnichu, abych se ti i j poklonil a k zemi ?" promluvil otec Ferapont. "Vsta!" Mnek vstal. "Poehnej a bud poehnni Sedni si vedle mne. Odkud se tu bere ?" Nejvc chudka mnka pekvapilo, e otec Ferapont, a se tak psn post, je pi svm pokroilm vku stle jet na pohled statn, velk, dr se zpma, nehrb se a obliej m sice huben, ale sv a zdrav. Nebylo pochyby, e si tak zachoval znanou slu. Postavu ml atletickou. Pes svj vysok vk nebyl ani pln ediv a ml jet velmi hust vlasy, kdysi docela ern, a podobn plnovous. Jeho oi byly ed, velk, svtiv, ale vypoulen, a to zarelo. Mluvil s npadnm severoruskm pzvukem. Obleen byl do nazrzlho dlouhho vesnickho kabtu z hrubho sukna, trestaneckho, jak se kvalo, pepsanho tlustm provazem. Krk a prsa ml nah. Pod kabtem mu bylo vidt skoro docela zernalou, cel msce nesvlkanou koili z nejhrubho pltna. kalo se, e nos pod kabtem ticetilibern etzy. Na nohou ml star, skoro rozpadl stevce na boso. "Z malho obdorskho kltera, od svatho Silvestra," pokorn odpovdl pespoln mnek, pozoruje poustevnka ivma a zvdavma, a i trochu polekanma okama. "K tvmu Silvestrovi jsem chodil. Bval jsem tam. Je Silvestr zdrv ?" Mnek nevdl kudy kam. "Jste nechpavci! Kterak zachovvte pst?" "N postn jdelnk je podle starodvnho poustevnickho upraven takto: ve velkm postu se v pondl, ve stedu a v plek nej. V ter a ve tvrtek dostvme bl chlb, rozvaen kaly s medem a ostruiny nebo nakldan zel a vodovou ovesnou kai. V sobotu jsou bl i, nudle s hrachem, kae s konopnou vou, vechno na oleji. V nedli je ke m suen ryba a kae. V paijovm tdnu mme od pondl a do soboty tedy est dn, jen chlb s vodou a syrov bylinky, i to vak stdm, je -li mono, nejme kad den, nbr tak, jak je stanoveno pro prvn tden velkho postu. Na Velk ptek nejme nic rovn na velkou sobotu se postme a do t hodin, pak pojme nco mlo chleba s vodou a kad vypijeme pohr vna. Na zelen tvrtek pijeme vino :i snme nco vaenho bez oleje, nebo vbec nevaenho. Nebo koncil laodicejsk o zelenm tvrtku pravil takto: .Neslu se ve velkm postu ve tvrtek poslednho tdne pst poruiti a cel velk pst zhanobit. Tak to dlme my. Ale co je to proti vm, velk ote,"dodal si mnek odvahy, "kdy se cel rok, i o velikonocch ivte jen chlebem a vodou, a co my mme na dva dny, to vm vysta cel tden. Vae velk zdrenlivost je vskutku hodna podivu." "A hiby?" zeptal se najednou i otce Ferapont. ,,Hiby?" opakoval pekvapen mnek. "To j od jejich chleba ujdu, neb ho vbec nepotebuji, uivm se teba v lese hiby nebo jahodami, ale oni tady od svho chleba neujdou, take je m bel v moci. Neist te prav, e nen teba tolik se postit. To jsou mylenky nadut

a neist." "Och, pravda," vzdychl mnek. "bly jsi u nich vidl?" zeptal se otec Ferapont. ,,U nich? U koho ?" nesmle se zajmal mnek. "Loni o svatodunch svtcch jsem byl u pevora, ale od t doby jsem tam ani neel. Vidl jsem, e jeden ho m na prsou, schovv se mu pod kutnou, vyuhuj jen rky, druhmu zas kouk z kapsy, oi m pichlav, boj se m. Nktermu se zas usadil v trobch, zrovna v tom neistm bie, jinmu vis na krku, dr se ho a ten ho tak nos, nevid ho." ,, Vy je vidte ?" zeptal se mnek. "km ti, e ano, vidm je naveskrz. Jak jsem od pevora odchzel, dvm se, jeden se pede mnou schovv za dvemi, takov vypasen, njakho pl druhho lokte velk, ne-li vc, s veliknskm tlustm hndm ocasem, a konekem ocasu se dostal mezi dvee, tak j nebyl hloup, honem jsem dvee pibouchl a ocas mu piskpl. On se d do kuen, zmt se a j na nho znamenm ke, tikrt - a umoilo ho to. Zdechl tam jak zalpnut pavouk. Te tam jist v kout hnije a smrd, ale oni to nevid ani nect. Rok u tam nechodm. Tob to zjevuji, e jsi pespoln." "Straliv slova dt! A jakpak," osmloval se mnek vc a vc, ,,je to pravda, jak je o vs rozhleno i v dalekch krajch, e pr neustle obcujete s Duchem svatm ?" "Nkdy sestoup. Stv se to." "A jak sestupuje ? V jak podob ?" "Jako ptk." "Duch svat v podob holubic ?" "To je Duch svat, a tohle je Svatoduch. Svatoduch je nco jinho a me sestoupit i v podob jinho ptka. Nkdy jako vlatovka, nkdy jako stehlk a nkdy i skora." "A jak ho rozeznte od skory ?" "Mluv." "A jakpak mluv, jakm jazykem ?" "Lidskm." "A co vm k?" "Dnes mi zvstoval, e m navtv hlupk a bude se neslun vyptvat. Chce vdt pli mnoho, mnichu." "Hrozn slova dt, blahoslaven a pesvat ote," pokyvoval mnek hlavou. V jeho lekavch okch se ostatn ukzala i nedvra. "Vid tento strom ?" zeptal se za chvli otec Ferapont. "Vidm, blahoslaven ote." "Ty mysl, e je to jilm, ale pro mne m jinou podobu." "A jakou ?" ozval se mnek po chvli marnho ekn. "Stv se to v noci. Vid ony dv vtve ? V noci je to pak Kristus. Vztahuje ke mn ruce a tma rukama m hled. Zjevn to vidm a tesu se. Je to straliv, straliv!" "Pro straliv, je-li to sm Kristus?" "Uchop m a vznese." "ivho?" ,,Pece v duchu a slv Eliov, neslyel jsi o tom ? Obejme a odnese." Kdy se obdorsk mnek po tto rozmluv vrtil k jednomu z brat do cely, kter mu byla vykzna, byl sice znan zaraen, ale jeho srdce thlo pece jen sp k otci Ferapontu ne ke starci Zosimovy. Byl pedevm pro postn a ml tedy za to, e tak velk asketa jako otec Ferapont me snadno vidt vci divn. Poustevnkova slova byla ovem a njak nesmysln , ale bh pece v, co se v nich skrv, a bo pomatenci mluvvaj a jednaj nkdy vru h. Co se pak te piskpnutho ertova ocasu, tomu byl obdorsk poutnk ochoten od srdce a s radost vit nejen v obraznm smyslu, ale i doslova. Krom toho byl, u ne piel do kltera, znan zaujat proti

starectv, kter znal dosud jen z vyprvn, a povaoval je stejn jako mnoz za kodlivou novotu. Den strven v kltee mu stail, aby postehl i tajn reptn nkterch lehkovnch, na starectv nevracch brat. Byl tak povahou sldiv, pohybliv a na vechno nramn zvdav. Proto ho zprva o novm zzraku starce Zosimy uvedla do neobyejnch rozpak. Aljoa si pozdji vzpomnl, e mezi mnichy tlacmi se k starci a kolem jeho cely zahldl nkolikrt postaviku zvdavho obdorskho hosta, kter mejdil od jednoho hlouku k druhmu, vude poslouchal a kadho se vyptval. Ale tenkrt ho Aljoa valn nevmal a teprve polom se upamatoval. Ml tak jin starosti: starec Zosima, poctiv zas navu, znova ulehl, ale kdy u zavral oi, vzpomnl si na nho a dal ho zavolat. Aljoa hned pibhl. U starce byl v t chvli jen otec Paisij, dov knz otec Josef a novic Porfirij. Starec otevel unaven oi, pozorn se na Aljou podval a najednou se ho zeptal: "Synku, ekaj na tebe vai?" Aljoa zavhal. "Nepotebuj t? Neslbil jsi vera nkomu, e dnes pijde?" "Slbil otci bratrm tak jinm." "Vid, mus jt. nebu smuten. Zajist nezemu, dokud neeknu za tv ptomnosti sv posledn slovo na zemi. To slovo eknu tob, synku, tob je odki. Tob, synku mil, protoe m m rd. Ale te jdi k tm, komu jsi to slbil." Aljoa se hned podrobil, a mu bylo za tko odejt. Ale slib, e usly jeho posledn slovo na zemi, a hlavn, e mu starec to slovo odke, jm otsl a nadchl ho. Zaal spchat, aby vechno v mst vydil a co nejdv se vrtil. Tak otec Paisij mu dal na cestu nauen, kter na nho psobilo mocnm a neoekvanm dojmem. To se stalo, kdy u oba vyli ze starcovy cely. "Pamatuj, jinochu, neustle," zaal otec Paisij pmo a bez jakhokoli vodu, "e svtsk vda se spojila ve velkou slu a hlavn v poslednm stolet rozebrala vechno, co nm zanechaly svat knihy, a po krut analyse vdc tohoto svta nezbylo z cel dvj svatyn vbec nic. Ale vdci rozbrali po stech, a celek pehldli se slepotou a podivuhodnou. Celek vak stoj ped jejich zrakem stejn neochvjn jako dv a brny pekeln ho nepemohou. Co neil devatenct stolet, co neije i nyn jako hybn sla jednotlivch du i lidovch mas ? Je siln a neochvjn i v duch prv tch vechno bocch atheist. I ti, kdo se odekli kesanstv a bou se proti nmu, i ti nleej svou podstatou tvnosti Kristov, nebo a dosud ani jejich filosofovn, ani horoucnost jejich srdc nebyly schopny vytvoit jin, vy idel lovka a jeho vzneenosti ne ten, kter nm kdysi dal Kristus. Vechny pokusy o to vedly jen ke zrdnosti. To si obzvl zapamatuj, jinochu, protoe tvj umrajc starec t vysl do svta. A bude vzpomnat na dnen velk den, nezapomene snad ani na m slova, kter ti km od srdce jako ponauen, nebo jsi mld, avak pokuen svta jsou t nad tv sly. Tak jdi tedy, sirotku." S tmi slovy mu otec Paisij poehnal. Kdy Aljoa odchzel z kltera a uvaoval o vem, co slyel, pochopil najednou, e v tom psnm a dosud k nmu chladnm mnichovi nalz te novho neekanho ptele a vele milujcho uitele, jako by mu ho byl umrajc starec Zosima odkzal. "Mon, e k tomu mezi nimi opravdu dolo," pomyslel si Aljoa. Filosofick vaha, kterou nyn vyslechl, prv sama svdila o velosti srdce otce Paisije: u spchal, aby co nejdv ozbrojil mladistvou mysl k boji s pokuenm a aby opevnil dui, kter mu byla svena, nejpevnj hradbou, jakou si dovedl pedstavit. II U otce Aljoa el pedevm k otci. Kdy tam dochzel, vzpomnl si, e otec vera velmi trval na tom, aby Ivan o jeho nvtv nevdl. ,,Pro to?" ptal se te v duchu Aljoa. ,,Chce-li mi otec nco povdt o samot a tajn, pro bych ml taky tajn pichzet? Byl vera rozilen a asi mi chtl ci vlastn nco jinho" usoudil. Byl pesto rd, kdy mu vrtka otevela Marfa Ignajevna (Grigorij se pr rozstonal a le v pstavku)

a na jeho otzku mu oznmila, e Ivan Fjodorovi u ped dvma hodinami nkam odeel. "A tatnek?" "Vstal a pije kvu," odpovdla njak sue Marfa Ignajevna. Aljoa el dovnit. Star sedl sm u stolu, byl v trepkch a starm plti. Z dlouh chvle, ale bez valn pozornosti prohlel njak ty. Byl v celm dom docela sm, protoe i Smerakov odeel nakoupit k obdu. Ale ty ho nezajmaly. Rno vstal sice asn a dlal, e je chlapk, pesto vak vypadal unaven a slb. Na ele se mu pes noc objevily velk tmavorud podlitiny a ml pes n uvzn erven tek. Tak nos mu v noci znane otekl a i na nm vystoupilo nkolik mench podlitin a skvrn, kter dvaly jeho oblieji zvl rozzloben a podrdn vraz. Star si toho byl vdom a vrhl na vchzejcho Aljou nepvtiv pohled. "Kva je studen," kikl oste, "nenabzm ti. J, hochu, budu dneska sm mt jenom postn ryb polvku a nikoho na ni nezvu. Pro jsi piel?" Zeptat se, jak se vm da," odpovdl Aljoa. "Ano. A krom toho jsem ti vera sm ekl, abys piel. To jo vechno nesmysl. Zbyten ses ril namhat. J to ostatn vdl, e se hned pihrne." ekl to velmi nevraiv. Zrove vstal a starostliv se podval do zrcadla (od rna snad po tyict) na svj nos. Zaal si tak na ele sluvej i upravovat svj erven tek. "erven je lep, bl vypad jako v nemocnici," poznamenal poun. "Tak co je tam u vs ? Co tvj starec ?" "Vede se mu patn, dnes mon zeme," odpovdl Aljoa, ale otec ani neposlouchal a hned tak zapomnl, na se ptal. "Ivan odeel," ekl najednou. "Dl co me, aby Movi odloudil nevstu. Proto tady bydl," dodal vztekle, a pokiviv sta, podval se na Aljou. "Snad vm to pece sm neekl ?" zeptal se Aljoa. "I ano, u dvno. Co bys myslel, ekl mi to asi ped temi nedlemi. Snad sem nepijel taky on, aby m potaj zabil ? Pro nco pece pijel, ne ?" "Co vs to napad ? Pro takhle mluvte ?" hrozn se zarazil Aljoa. "O penze si nek, to je pravda, ale stejn ode mne nedostane ani vindru. J hodlm bt iv co mon nejdle, drah Alexeji Fjodorovii, abyste vdl, a proto potebuju kadou kopejku, a m dle budu iv, tm vc ji budu potebovat," pokraoval, pechzeje po pokoji z kouta do kouta, ruce v kapsch svho irokho pinavho plt ze lut letn ltky. "Te jsem jet pece jenom musk, je mi teprve ptapadest, ale j chci platit za muskho teba jet dvacet let. To se v, zestrnu, budu okliv, potom ke mn ensk z vlastn vle nepjdou, no a to mi prv penzky budou dobr. Proto te stdm a stdm pod vc a vc jedin pro sebe, mj mil synu Alexeji Fjodorovii, abyste to vdl. J toti chci setrvat ve hchu a do konce, abys to vdl. Hch je pjemn. Vichni na nj nadvaj, ale vichni v nm ij, jene potaj, kdeto j oteven. Prv pro tu mou upmnost se na mne vichni hnci sesypali. A do tvho rje nechci, Alexeji Fjodorovii, abys to vdl. Pro slunho lovka je ten tvj rj dokonce nevhodn, jestli vbec njak je. Podle mne lovk usne a nevzbud se a nic vc nen. Modlete se za mne, jestli chcete, a kdy nechcete, necht bt a ert vs vem. To je m filosofie. Vera tu Ivan dobe mluvil, akoliv jsme byli vichni opil. Ivan je chlubivec a dn takov uenost v nm nen ani zvltn vzdln. Ml a mlky se na lovka usmv, tm si nejvc pomh." Aljoa poslouchal a mlel. "Pro se mnou nemluv ? A kdy mluv, nafukuje se. Tvj Ivan je darebk! Ale s Gruekou se oenm, hned jak se mi zachce. Protoe kdy jsou penze, sta, e se lovku zachce, Alexeji Fjodorovii, a vechno je hned hotovo. Toho se prv Ivan boj a hld m, abych se neoenil. Proto taky nastrkuje Mu, aby se s Gruekou oenil on. Mysl, e m tm ped Gruekou uchrn jako bych mu chtl zanechat penze, kdybych se s n neoenili. Mimo to, jestli se Ma oen s Gruekou, vezme si Ivan jeho bohatou nevstu, tak on si to pedstavuje. Tvj Ivan je darebk!" "Jste tak podrdn! To je ze verejka. Ml byste si jt

lehnout." "Tak ty mi tohle k," prohodil najednou star, jako by ho to napadlo poprv, "a j se na t nezlobm, ale kdyby mi to ekl Ivan, rozzlobil bych se. J mval dobr chvilky vdycky jenom s tebou, jinak jsem pece zl lovk." "Zl nejste, ale pokiven," usml se Aljoa. ,,Posly, hulvta Mu jsem dnes chtl dt zavt a ani te jet nevm jak se rozhodnu. To se rozum, v na dob je v md povaovat rodie za pedsudek, ale podle zkona snad nen ani dnes dovoleno, aby nkdo vlel starho otce za vlasy a v jeho vlastnm dom ho pak na zemi kopal podpatkem do drky a jet se chlubil, e ho pijde zabt nadobro - vechno prosm ped svdky Kdybych chtl, zniil bych ho, za ten verejek bych ho mohl dt hned zavt." ,,Vy ho tedy nebudete alovat?" "I van mi to vymluvil. J bych na Ivana kalal, ale je tu nco jinho." A nakloniv se k Aljoovi, pokraoval dvrn a napolo eptem: "Kdy j ho dm, darebka, zavt, ona o tom usly a hned se k nmu rozbhne. Ale kdy se dneska dozv, e m div neubil k smrti, slabho starho lovka, tak ho teba nech a pijde se podvat na mne. Vdy ona m takovou povahu, vechno dl naopak. J ji znm skrz naskrz! A co takhle koaku se nenapije ? Vem si studenou kvu a j ti do n pileju tvrt skleniky, to je, hochu, dobr pro chu." "Ne, dkuji. Ale vzal bych si tenhle chlebk, kdy dovolte," ekl Aljoa, vzal blou housku za ti kopejky a stril si ji do kapsy. "Ale koak byste pt neml ani vy," poradil opatrn, dvaje se starmu do oblieje. "M pravdu, drd a neukliduje. Ale j jenom jednu skleniku. Tadyhle z almrky." Odemkl "almrku", nalil si skleniku vypil ji, pak sk zamkl a kl si dal zas do kapsy. "A dost, z jedn skleniky nechcpnu." "A taky jste te hodnj," usml se Aljoa. "Hm! Tebe mm rd i bez koaku, ale mezi darebky jsem j taky darebk. Ivan do erman nejede - pro? Mus piclovat, jestli pijde Grueka, moc-li j dm. Vichni jsou darebci! A j se v Ivanovi vbec nevyznm. Kde se takov lovk vzal ? Vbec nen z ns. Copak j mu taky nco zanechm ? J nezanechm ani posledn pozen, abyste to vdli. Ale Mu zamknu jako vba. J v noci pantoflem zamakvm ern vby. Jen to lupne, jak na nho lpne. Zrovna tak lupne i tvj Ma. Tvj, protoe ho m rd. Vid, ty ho m rd, a j se toho nebojm, e ho m rd. A kdyby ho ml rd Ivan, bl bych se o sebe, e ho m rd. Jene Ivan nem rd nikoho, Ivan nen n lovk. Lidi jako Ivan, to nejsou, hochu, nai lidi, to je jenom oblak prachu. Foukne vtr a prach zmiz. Vera jsem ml takov hloup npad, kdy jsem ti kal, abys dneska piel. Chtl jsem, aby ses mi poptal stran Mti, kdybych mu te stril tiscovku nebo teba dv, jestli by byl ten ebrk a niema ochoten nadobro se odsud ztratit aspo na njakch pt let nebo radi na ptaticet, ale bez Grueky a vbec sej vzdt, v?" "J j se ho zeptm" zamumlal Aljoa. "Kdyby to byly cel ti tisce, snad by." "Nesmysl! Ted se ho neptej, na nic se ho neptej. Rozmyslel jsem si to. To mi jenom vera vlezl do hlavy ten pitom npad. Nedm nic, ani chlup, potebuju penzky sm," zamval star rukou. "J ho i bez toho zamknu jako vba. Nic mu nekej, sic si jet bude dlat nadji. A ty u u mne taky nem vbec co dlat, jdi si. Co ta jeho nevsta Kateina Ivanovna, co ji pede mnou pod tak peliv schovval, vezme si ho nebo ne ! Tys u n vera byl, ne ?" "Ta ho zanic nechce opustit." "Inu, ty jemn sleinky nejvc milujou zrovna takovhle flamendry a darebky! eknu ti, je to chamra, ty bled sleinky. To je rozdl proti. No, mt jeho mld a svj tehdej obliej (protoe v osmadvaceti letech j byl hez ne on), tak bych byl zrovna takov dobyvatel jako on. Ten hulvt! Ale Grueku stejn nedostane a nedostane. Rozbiju ho na kai!" Poslednmi slovy se zas rozvzteklil. "Ty taky jdi. Nem tady dnes co dlat," drsn se utrhl.

Aljoa k nmu pistoupil, aby se rozlouil, a polbil ho na rameno. ,,Pro to?" podivil se trochu star. "Pece se jet uvidme. i mysl e se neuvidme ?" "Vbec ne, j jen tak, nic jsem tm nemyslel." "Vak j taky nic, j taky jen tak" dval se na nho star. ,,Poslouchej, poslouchej," kikl za nm, "pij zas nkdy brzy, pij na ryb polvku, dm uvait dobrou, ne jako dnen, jist pij. Pij ztra, sly, ztra." A sotva byl Aljoa ze dve, el zas ke skni a vyzunkl jet pl skleniky. ,,Vc u ne !" zabruel s heknutm, zase zamkl sk a zase si dal kl do kapsy. Pak el do lonice, vyslen se nathl na postel v okamiku usnul. III Zaal si se kolky "Chvla bohu, e se nezeptal na Grueku," myslel si Aljoa, kdy odchzel od otce a mil k domu pan Chochlakovov, nebo bych mu byl asi musel vyprvt, jak jsem se s n vera setkal." Aljoa s bolest poctil, e pes noc oba bojovnci obnovili sv sly a e s novm dnem se jejich srdce zase zatvrdila. "Otec je podrdn a rozzloben, vymyslel si nco a dr se toho. A co Dmitrij ? Ten se tak pes noc upevnil, tak je patrn podrdn a rozzloben a tak si ovem nco vyvzpomnl. Ach, rozhodn se mi dnes mus podait stj co stj ho najt." Ale Aljoa nemohl dlouho pemlet, protoe cestou ho znenadn potkala phoda, kter byla na pohled dost bezvznamn, ale hluboce na nho psobila. Jakmile peel nmst a odboil k Michajlovsk ulici, rovnobn s Velkou a oddlen od n jen strouhou (cel nae msto je prostoupeno strouhami), uvidl dole ped lvkou mal hlouek kolk, samch dt od devti do dvancti let, ne starch. li ze koly se svmi kolnmi torbami na zdech nebo s koenmi branami na emenech pes rameno, jedni v blzch, druz ve svrchncch, nkte ve shrnovakch se zhyby na holnkch, jakmi se rdy pyn mal dti, kter zmon otec rozmazluje. Cel hlouek o nem horliv rozprvl, patrn to byla porada. Aljoa nikdy nedovedl lhostejn projt kolem dt a bval takov u v Moskv; a ml nejradji dti kolem t let, lbili se mu velmi i asi desetilet nebo jedenctilet kolci. Proto tak, pestoe ml takov starosti, zachtlo se mu najednou zajt k nim a dt se s nimi do ei. Kdy se k nim blil, prohlel si jejich rumn oiven obliejky a nhle uvidl, e kad chlapec m v ruce kmen, nkte i dva. Za strouhou, asi ticet krok od hlouku stl u plotu dal chlapec, tak kolk s branou po boku, podle velikosti asi desetilet, ne star, mon i mlad. Byl bleounk, nevypadal zdrav, ale jen blskal ernma okama. Bdle a zkoumav pozoroval skupinu esti chlapc, zejm svch spoluk, se ktermi prv vyel ze koly, ale byl s nimi patrn v neptelstv. Aljoa k nim doel, obhldl si jednoho svtlovlasho kudrnatho rumnho klouka v ern blze a prohodil k nmu: "Kdy j nosil takovou branu, jako mte vy, nosili jsme ji na lev stran, aby se do n pravou rukou lip doshlo. Vy ji mte napravo, vy do n tak dobe nemete." Aljoa zaal pmo touto vcnou poznmkou a nebyl v tom dn zvltn mysl. Ale dospl skuten neme zat jinak, chce-li hned zskat dvru dtte, a hlavn cel skupiny dt. Mus prv zat vn, vcn a pln jako rovn s rovnm; Aljoa to vyctil pudov. "On je pece levk," odpovdl hned jin chlapec, urostl a zdrav, asi jedenctilet. Vech ostatnch pt se na Aljou upen zadvalo. "On hz kamen taky levakou," dodal tet. Prv v tu chvli piletl do skupiny kmen, zlehka krtl o chlapce levka, ale odletl dl, a byl hozen obratn a prudce. Hodil jej chlapec za strouhou. "Mate ho, dej mu to, Smurove!" kieli vichni. Smurov

(levk) na sebe i bez toho nenechal ekat a hned rnu oplatil. Hodil po chlapci za strouhou, ale netrefil, kmen dopadl na zem. Kluk za strouhou ml pipravenu celou zsobu kamen v kapsch svho chatrnho kabtku. I na ticet krok bylo vidt jak m kapsy nadit. Hned hodil znova do hlouku, tentokrt pmo na Aljou, a zashl ho dost bolestiv do ramene. ,,Te hz na vs, na vs, schvln na vs mil. Vy jste pece Karamazov, Karamazov, vite ?" kieli hoi se smchem.,,Te vichni najednou do nho, pal!"A z hlouku vyletlo est kamen. Jeden trefil chlapce do hlavy, chlapec upadl,ale okamit vyskoil a hned zuiv odpovdal svmi kameny. Zaala nepetrit pestelka z obou stran. Mnoz z hlouku mli tak v kapsch pipraven kameny. "Co to dlte? e se nestydte! est proti jednomu, vdy ho zabijete" zvolal Aljoa. Vybhl dopedu a postavil se proti ltajcm kamenm, aby tlem zaclonil klouka na druh stran. Ti nebo tyi na chvilku pestali hzet. "On sm zaal!" kikl kluk v erven koili rozzlobenm dtskm hlskem. "Je to mizera, onehdy ve kole bodl Krasotkina perozkem, tekla mu krev. Krasotkin nechtl alovat, nic tomuhle se mus naezat." "Ale za co ? Vy ho jist njak zlobte, vite ?" ,,Zase vs pratil kamenem do zad. Zn vs," kiely dti. ,,Te hz na vs, a ne na ns. Tak vichni najednou, zas do nho, dobe mi, Smurove!" A zase zaala oboustrann stelba, tentokrt velmi prudk. Chlapce za strouhou zashl kmen do prsou. Vykikl, dal se do ple a utkal nahoru k Michajlovsk ulici. Hlouek hoch spustil kik: "Aha, dostal strach, utekl, pimzlk!" "Vy jet nevte, Karamazove, jak je to mizera, zabt ho je mlo," s planoucma oima opakoval chlapec v blze, patrn ze vech nejstar. "A co je s nm ?" zeptal se Aljoa. "Je snad alobnk ?" Chlapci vymnili trochu posmn pohledy. "Jdete taky do Michajlovsk ?" pokraoval t chlapec. "Tak ho tedy dohote. Vidte, zase zstal stt, ek a kouk na vs." "Kouk na vs, kouk na vs!" pidali se ostatn. "Mete se ho zeptat, jestli se mu lb rozjeen star pimzlk. Slyte, zrovna tak se ho zeptejte!" Vichni se hlun rozesmli. Aljoa se na n dval a oni na nho. "Nechote k nmu, prat vs kamenem!" kikl varovn Smurov. "Na pimzlk se ho ptt nebudu, protoe tm ho jist njak zlobte, ale zeptm se ho, pro ho tak nenvidte." "Jen se zeptejte, jen se zeptejte!" smli se hoi. Aljoa peel lvku a vykroil do kopce podle plotu, pmo k zavrenmu chlapci. "Dejte si pozor," volali za nm, "ten se vs nelekne a najednou vs zken bodne jako Krasotkina!" Chlapec na nho ekal, ani se nehbal. Kdy doel a k nmu, Aljoa ped sebou uvidl sotva devtilet dt. Bylo slab a drobn, s bleounkm, hubenm, podlouhlm obliejkem a s velkma tmavma, zle na nho zhldajcma oima. Hok ml na sob ouml, star a chatrn kabt, ze kterho dvno vyrostl, take mu z rukv nehezky ouhaly hol ruce. Na pravm kolen jeho kalhot byla velk zplata a na pice prav boty u palce dn dra, peliv zaernn inkoustem. Ob odstvajc kapsiky kabtu ml pln kamen. Aljoa zstal stt dva kroky ped nm a tzav se na nho zadval. Chlapec podle jeho o hned poznal, e mu nepiel nabt, tak tedy povolil v bojovnosti a dokonce promluvil: "J jsem sm, a jich je est... Vem jim namltm sm," blskl oima. "Jeden kmen vm asi udlal velkou bolest," ekl Aljoa. "Ale j trefil Smurova do hlavy!" "Hoi mi kali, e m znte a e jste po mn naschvl hodil, je to lak ?" zeptal se Aljoa.

Chlapec se na nho neptelsky podval. "J vs neznm. Copak vy m znte?" nalhal Aljoa. ,,Dejte mi pokoji" kikl chlapec najednou rozzloben, ale nehbal se z msta, jako by na nco ekal, a zase vztekle blskl oima. "Tak dobr j pjdu," ekl Aljoa, "ale j vs neznm a nezlobm vs. Hoi mi ekli jak vs zlob, ale j vs zlobit nechci. Sbohem!" "Flank flanat m hedvbn kaata!" kikl chlapec. Pozoroval Aljou stejn vzteklm a vyzvavm pohledem a pipravil se hned na obranu, protoe myslel, e Aljoa se na nho te jist vrhne. Ale Aljoa se obrtil, podval se na nho a el dl. Ale sotva uel ti kroky, chlapec ho bolestn uhodil do zad nejvtm kamenem, jak mohl v kapse najt. "Tak vy zezadu ? Tak oni maj pravdu, kdy kaj, e tote zken?" obrtil se zas Aljoa; kluk po nm znova zuiv hodil a mil mu tentokrt pmo do oblieje, ale Aljoa se stail vas krt rukou a kmen ho zashl do lokte. "e se nestydte, co jsem vm udlal?" zvolal. Chlapec mlky a bojovn ekal jen na to, e te u proti nmu Aljoa najisto vyraz ; kdy vidl, e ne, nadobro se rozvzteklil jako divok zvtko. Vrhl se na Aljou sm, a ne se mladk stail hnout, zl kluk se shbl, popadl obma rukama jeho levici a kousl ho do prostednho prstu. Zaal se do nho zuby a njakch deset vtein jej nepoutl. Aljoa vykikl bolest a v silou se snail prst vykubnout. Chlapec ho konen pustil a odskoil na dvj vzdlenost. Prst byl u samho nehtu bolestn a hluboko prokousnut a ke kosti; rna siln krvcela. Aljoa vythl kapesnk a porann msto si pevn ovzal. Trvalo mu to dobrou minutu. Kluk celou tu dobu stl a ekal. Konen na nho Aljoa upel svj pokojn pohled. "Tak dobe," ekl, "te vidte, jak okliv jste m kousl, a snad u je toho dost, ne ? Ted mi povzte, co jsem vm udlal ?" Chlapec se na nho udiven podval. "J vs sice vbec neznm a vidm vs poprv," pokraoval Aljoa stle stejn klidn, "ale to nen mon, abych vm nebyl nco udlal, protoe pro nic byste m takhle nepronsledoval. Co jsem tedy udlal a m jsem se proti vm provinil, eknte mi to!" Msto odpovdi se chlapec najednou nahlas rozplakal a dal se do bhu od Aljoi. Aljoa za nm pomalu el do Michajlovsk ulice a jet dlouhou dobu ho v dlce vidl utkat; klouek nezvolnil krok, neohlel se a patrn pod stejn nahlas plakal. Aljoa si pevn umnil, e jakmile bude mt as, chlapce vyhled a tu zhadu, kter ho tak neobyejn pekvapila, rozlut. Te vak neml kdy. IV U Chochlakov Brzy doel k domu pan Chochlakovov, zdnmu pknmu domu s poschodm, jednomu z nejlepch v naem msteku. Pan Chochlakovov ila sice ponejvc v jin gubernii, kde mla statek, nebo ve svm dom v Moskv, ale i v naem msteku mla dm, zddn po pedcch. Statek, kter j patil v naem jezd, byl ze vech t jejch statk nejvt, pesto vak jezdila dosud do na gubernie velmi zdka. Vybhla Aljoovi naproti, kdy byl jet v pedsni. "Dostal jste mj dopis o novm zzraku ?" zaala rychle a nervosn.

"Ano, dostal." "Rozhlsil jste to,ukzal jste dopis vem? Vdy on vrtil matce syna!" "On dnes zeme," ekl Aljoa. "Slyela jsem, vm to, ach, jak po tom toum, mluvit s vmi o tom vem, s vmi nebo s nkm jinm! Ne, s vmi, s vmi! A jak je to koda, e ho vbec nemohu navtvit! Cel msto je vzrueno, vichni napjat ekaj. Ale te vte, e je tu te Kateina Ivanovna ?" "Ach, to mm tst!" zvolal Aljoa. "Budu s n moci mluvit u vs. ekla mi vera, abych k n dnes najisto piel." "Vechno vm, vechno vm. Slyela jsem dopodrobna vechno, co se u n vera stalo o vech tch hrzch s tou osobou. C'est tragiqne a j na jejm mst - nevm, co bych udlala na jejm mst! Ale taky v bratr, v Dmitrij Fjodorovi, ten je pkn, mj ty boe! Alexeji Fjodorovii, j ztrcm souvislost, pomyslete si, tam te sed v bratr, toti ne ten verej, co se tak hrozn zachoval, ale ten druh, Ivan Fjodorovi, sed tam a mluv s n. Takov slavnostn rozmluva. Kdybyste si jen dovedl pedstavit, co se mezi nimi te dje - je to nco stranho, eknu vm, je to drsn srdce, je to jako njak hrozn pohdka, a pln neuviteln! Oba se bhvpro ni, vd o tom a libuj si v tom. ekala jsem vs! Touila jsem po vs! A hlavn to nemohu snst. Hned vm vechno povm, ale te nco jinho, a to je to hlavn, vdy j docela zapomnla, e to je to nejhlavnj: prosm vs z eho m Lise hysterick zchvat? Sotva uslyela, e jdete dostala zchvat!" ,,Maman te mte hysterick zchvat vy, a ne j," zatbetal nejednou skulinkou ze sousednho pokoje hlsek Lise. Skulinka byla docela mal a hlsek seven, navlas takov, jako kdy je nkomu hrozn do smchu a ze vech sil smch pemh. Aljoa si skulinky hned viml a Lise se tamtudy jist na nho dvala ze svho kesla, ale to u rozeznat nemohl. "Nen divu, Lise, nen divu z tvch vrtoch i j zanu bt hysterick, ostatn ona vm je tak nemocn, Alexeji Fjodorovii, celou noc byla tak nemocn, mla horeku, stnala! Nemohla jsem se dokat rna a doktora Gercentuba. ekl, e tomu vbec nerozum a e se mus pokat. Ten Gercentube vdycky pijde a ekne, e tomu vbec nerozum. Sotva jste piel k domu, vykikla a dostala zchvat a dala se pevzt sem do svho dvjho pokoje." "Maminko, j vbec nevdla, e jde, a nedala jsem se pevzt do toho pokoje kvli nmu." "To zas nen pravda, Lise. Julie ti pibhla ci, e Alexej Fjodorovi jde, vdy tam u tebe hldala." "Drahouku mj, maminko, to je od vs hrozn nevtipn. Ale kdy to chcete napravit a ci hned nco moc chytrho, eknte, mil maminko, naemu velectnmu nvtvnkovi Alexeji Fjodoroviovi, e on dokzal nedostatek vtipu u tm, e k nm dnes piel po tom, co se vera stalo, a pestoe se mu vichni smj." "Lise, pli mnoho si dovoluje a ujiuji t, e konen shnu k psnm prostedkm. Kdopak se mu smje ? Jsem tak rda, e piel, potebuji ho, nemohu bez nho bt. Alexeji Fjodorovii, jsem neobyejn neastn!" "Ale copak je vm, drahouku maminko ?" "Ach, ty tvoje rozmary, Lise, vrtkavost, tv nemoc, ta hrozn noc v horece, ten hrozn a vn Gercentube, hlavn vn, vn a vn! A konen vechno, vechno... A konen i ten zzrak! , jak m ten zzrak ohromil, jak mnou otsl, mil Alexeji Fjodorovii! A te ta tragdie tam v saln, j ji nemohu snst, nemohu, km vm to pedem, e nemohu. Mon, e komedie, a ne tragdie. eknte mi, doije se starec Zosima jet ztka, doije se ho ? Ach boe mj! Co se to se mnou dje, kadou chvilku zavrm oi a vidm, e je to vechno nesmysl, vechno nesmysl." "O nco bych vs prosil," peruil ji nhle Aljoa, "kdybyste mi mohla dt njak ist hadk, abych si zavzal prst. Hodn jsem si ho poranil a te m hrozn bol." Aljoa rozbalil svj prokousnut prst. tek byl cel naskl krv. Pan Chochlakovov vykikla a zamhouila oi. "Boe, takov rna, to je hrozn!" Ale Lise, jak skulinkou uvidla Aljov prst, hned otevela dvee dokon. "Pojte sem, pojte sem ke mn," kikla drazn a velitelsky, "te u dn hlouposti! Boe

mj, pro jste takovou dobu stl a mlel ? Vdy mohl vykrvcet, maminko! Kde jste k tomu piel a jak? Pedevm vodu, vodu! Rna se mus vymt, prost ponoit do studen vody, aby bolest pestala, a dret ji tam, pod ji tam dret... Honem, honem vodu, maminko, do oplachovac misky. Ale dlej honem," zakonila nervosn. Byla nadobro polekna. Aljoova rna ji podsila. "Nemli bychom poslat pro Gercentuba ?" zvolala pan Chochlakovov. "Maminko, vy m zabijete. V Gercentube pijde a ekne, Je tomu nerozum! Vodu, vodu! Maminko, dojdte tam proboha sama, popoete Julii, ta tam nkde uvzla a nikdy neme pijt rychle! Ale pece honem, sic umu." ,,To pece nic nen!" namtl Aljoa. Lekl se jejich leknut. Julie pibhla s vodou. Aljoa ponoil prst do vody. "Maminko proboha pineste cupanimi a tu tiplavou kalnou vodiku na rny, jakpak se to jmenuje! Mme ji, mme, ,, Maminko, vte, kde je ta lhev, ve va lonici v almrce vpravo, je tam velk lhev a cupanina. "Vechno hned pinesu, Lise, jenom neki a neroziluj se. Vid, jak staten sn Alexej Fjodorovi sv netst. Kde jste se to mohl tak hrozn poranit, Alexeji Fjodorovii?" Pan Chochlakovov chvatn odela. Lise ekala jen na to. ,,Pedevm odpovzte na otzku, kde jste se ril takhle poranit," rychle se Aljoi optala. "Potom s vmi budu mluvit o nem docela jinm. No tak!" Aljoa vyctil, e doba ne se matinka vrt, m pro Lise velkou cenu a spn ji vylil s mnoha zkratkami a vynechvkami, ale pece sprvn a jasn sv zhadn setkn se kolky. Lise ho vyslechla a sprskla ruce. ,,Copak vy si mete, a jet v tchhle atech, zanat s takovmi kluky ! To pece nejde!" vykikla hnviv, jako by nad nim mla njak prvo. "Vdy to vy jste potom sm klouek, uinn docela mal klouek! Ale pece jen se mi na toho oklivho kluka jist vyptejte a vechno mi povzte, protoe je v tom njak tajemstv. A te druh vc, ale nejdv otzku: jste schopen, Alexeji Fjodorovii, pestoe mte takovou bolest, mluvit o docela bezvznamnch vcech, ale mluvit rozumn ?" "Oveme mohu, taky u nemm takovou bolest." "To je tm, e mte prst ve vod. Voda se mus hned vymnit, protoe se v okamiku zaheje. Julie, sko honem do sklepa pro kousek ledu a pines misku s erstvou vodou. No, te odela, tak k vci: mil Alexeji Fjodorovii, hned mi rate vrtit dopis, kter jsem vm vera poslala. Pospte si, protoe matinka me pijt kadou chvli a j nechci." "Nemm ho s sebou." "To nen pravda, mte. J to vdla, e tak odpovte. Mte ho v tamt kapse. Celou noc jsem litovala, e jsem provedla ten hloup ert. Hned mi dopis vrate, dejte ho sem!" "Zstal tam." "Ale pece m nemete povaovat za dt, za docela malou holiku, kdy jsem vm poslala psan s takovm hloupm ertem! Pro ten hloup ert vs prosm za odputn, ale dopis mi rozhodn pineste, kdy ho tu tedy opravdu nemte, jet dnes mi ho jist pineste, jist!" "Dnes to nen mon, protoe musm do kltera a njak dva ti, snad i tyi dny k vm nepijdu, protoe starec Zosima." "tyi dny, takov nesmysl! Poslechnte, moc jste se mi sml ?" "Nesml jsem se ani za mk." "Propak ?" "Protoe jsem pln vemu vil." "Vy m urte!" "Vbec ne. Jak jsem to peetl, hned jsem si pomyslel, e vechno tak opravdu bude, protoe jakmile zeme starec Zosima, budu muset hned odejt z kltera. Pak budu dl studovat a slom zkouku, a a projde zkonem uren as, oenme se. Budu vs mt rd. Neml jsem jet as myslet na to, ale ekl jsem si, e lep enu ne vs nenajdu, a starec mi uloil, abych se oenil." "Ale j jsem pece mrzk, voz m v kesle!" zasmla se Lise a tve se j zardly. "J vs budu sm vozit, ale jsem pesvden, e se do t doby uzdravte." "Ale vy jste lenec," ekla Lise nervosn, "z pouhho ertu najednou udlte takov nesmysly! Nu, matinka u je tady, snad velmi vhod. Maminko, vy se vdycky tolik zdrte, jak tam mete bt tak dlouho! Julie u taky nese led!" "Ach Lise, neki, hlavn neki. J z toho kiku. Co mohu dlat, kdy jsi sama zastrila cupaninu nkam jinam. Hledala jsem, hledala mm podezen, es to udlala naschvl." "Pece jsem nemohla vdt, e on pijde s pokousanm prstem, jinak bych to mon opravdu udlala naschvl. Andli maminko, zante kat neobyejn vtipn vci." ,,Asi teba vtipn, ale jak jsou to city stran prstu Alexeje Fjodorovie a veho toho! mil Alexeji Fjodorovii, m neutrp ty jednotliv vci, neutrp m njak Gercentube, ale

vechno dohromady, vechno vcelku, to prv nemohu snst." "Dost maminko, dost o Gercentubovi," vesele se smla Lise. "Dejte sem honem cupaninu a tu vodiku. Je to prost octan hlinit, Alexeji Fjodorovii, u jsem si vzpomnla, jak se to jmenuje, ale je to vborn vc. Maminko, pedstavte si, on se cestou na ulici popral s kluky a to ho tak kousl njak kluk, no nen on dt, nen on sm malink, a me on se enit, kdy je takov, protoe pedstavte si, on se chce enit, maminko! Pedstavte si, e je enat, no nen to k popukn, nen to hrozn?"A Lise se pod smla svm nervosnm, drolivm smchem, potuteln se dvajce na Aljou.,,No, jak to enit se Lise, pro o tom mluv? To pro tebe nen vhodn a pitom ten chlapec mohl mt vzteklinu." "Ale maminko copak chlapci mvaj vzteklinu?" ,,Pro by nemli, Lise, jako bych ekla njakou hloupost! Vaeho chlapce kousl vztekl pes, take se z nho stal vztekl chlapec a pak teba zase sm kousne nkoho jinho. Jak vm to pkn obvzala, Alexeji Fjodorovii, j bych to tak nikdy nedovedla. Ctte te bolest?" "Te docela nepatrnou." "A nebojte se vody ?" zeptala se Lise. "Tak dost, Lise, snad jsem skuten pli penhlen mluvila o tom vzteklm chlapci a ty z toho hned tolik dl. Kateina Ivanovna se prv dozvdla, e jste piel, Alexeji Fjodorovii, tak se ke mn zrovna vrhla, tou po vs, tou." "Ale maminko! Jdte tam sama, on tam hned neme, pli trp." "J vbec netrpm, mohu tam beze veho jt" ekl Aljoa. "Coe! Vy odchzte ? Tak vy takhle ? Tak vy takhle ?" "No co ? A tam budu hotov, zas pijdu a meme pak mluvit, jak dlouho budete chtt. J bych se rd brzy seel s Kateinou Ivanovnou, protoe se chci dnes tak i onak co nejdv vrtit do kltera." "Maminko, honem ho vezmte s sebou. Alexeji Fjodorovii, nemuste se obtovat a vracet se ke mn, a promluvte s Kateinou Ivanovnou. Jdte si rovnou do svho kltera, vak jinam nepatte! J chci beztoho spt, nespala jsem celou noc." "Ach Lise, to ty jenom ertuje, ale kdybys tak opravdu usnula!" zvolala pan Chochlakovov. "J nevm, m jsem si. Kdy chcete, zstanu tady teba jet ti minuty nebo i pt minut," zamumlal Aljoa. "I pt minut! Honem ho odvete, maminko, je to netvor!" "Lise, ty ses zblznila. Pojme odsud, Alexeji Fjodorovii, je dnes pli vrtoiv, bojm se ji rozilovat. , s nervosnmi enami je trpen, Alexeji Fjodorovii! Ale snad na ni opravdu pilo span, kdy jste tam byl. Jak jste to jen tak rychle udlal, e je ted ospal, a jak je to dobe!" "Ach maminko, vy te mluvte tak mile, lbm vs za to, mamineko." "J tebe taky, Lise. Poslechnte, Alexeji Fjodorovii," tajemn a dleit eptala rychle pan Chochlakovov, odchzejc s Aljoou, "nechci na vs nijak psobit ani odhalovat tu clonu, ale jdte tam a sm to vechno uvidte, co se tam dje. Je to hrza, je to nejfantastitj komedie. Ona miluje vaeho bratra Ivana a ze vech sil se hled pesvdit, e miluje vaeho bratra Dmitrije. To je hrozn! Pjdu tam s vmi, a nevyenou-li m, zstanu a do konce." V. Sebetrze v saln Ale rozmluva v saln u konila. Kateina Ivanovna byla velmi vzruena, akoli vypadala odhodlan. Ve chvli, kdy veel Aljoa a pan Chochlakovov, Ivan Fjodorovi vstval, aby odeel. Ml trochu bled obliej a Aljoa se na nho starostliv podval. Pro Aljou se toti v t chvli rozhodovalo o jedn z jeho pochybnost, o jedn znepokojiv zhad, kter ho u njak as trpila. Asi ped mscem se z rznch stran doslechl, e jeho bratr Ivan miluje Kateinu Ivanovnu a hlavn, e ji chce odloudit Movi. A do nejposlednj doby to Aljoovi pipadalo absurdn, a ho to velmi zneklidovalo. Ml oba bratry rd a njakho sokovstv mezi nimi se bl. Ale zatm mu vera sm Dmitrij najednou ekl, e je mu vtan, e Ivan je jeho sokem a e to jemu, Dmitrijovi, velmi pome. K emu mu to pome ? Aby se oenil s Gruekou ? To povaoval Aljoa za posledn zoufal krok. Krom toho veho Aljoa a do samho verejho veera bez pochybnost vil e sama Kateina Ivanovna pevn a vniv miluje Dmitrije, ale vil tomu jen do verejho veera. Nadto mu pod njak pipadalo, e nen schopna milovat lovka, jako je Ivan a miluje Dmitrije prv

takovho, jak je, pes vechnu zvrcenost takov lsky. Vera ho vak pi scn s Gruekou napadlo nco jinho. Kdy ped chvl slyel od pan Chochlakovov o drsn srdce skoro sebou trhl, protoe prav- v tu noc se za svtn napolo probudil a nejednou si ekl: "Drsn, drsn srdce!" Reagoval tm patrn na svj sen, zdlo se mu toti celou noc o veeru u Kateiny Ivanovny. A te najednou pan Chochlakovov pmo a vytrvale tvrd, e Kateina Ivanovna miluje Ivana,e pr se jen sama umle klame z njak zliby v drsn vlastnho srdce a sama se trzn klamnou lskou k Dmitrijovi, protoe je mu pr tak vdn! To Aljoou otslo. Ano, cel pravda je snad skuten prv v tchto slovech! Ale je-li to tak, jak je Ivanovo postaven ? Ctil njak pudov, e povaha jako Kateina Ivanovna mus sv okol ovldat, ale ovldal by mohla jen takovho lovka, jako je Dmitrij, a naprosto ne takovho, jako je Ivan. Jedin Dmitrij by se j dovedl, i kdy snad teprve po dlouh dob, konen podrobit a udlal by to k svmu tst (co by si Aljoa dokonce pl), ale Ivan ne. Ivan by se j podrobit nedovedl a podroben by inu ani nepineslo tst. Takov nzor na Ivana si Aljoa njak bezdky utvoil. A te ve chvli, kdy vchzel do salnu, proltly mu mysl vechny ty pochyby a vahy. Mihla se mu nhle a nezadriteln hlavou i jet jedna mylenka: co kdy Kateina Ivanovna nemiluje ani jednoho, ani druhho ? Musme poznamenat, e Aljoa se za takov mylenky trochu stydl a vytal si je, kdy mu v poslednm msci nkdy napadaly. "Co j u vm o lsce a o ench, jak tedy mohu vyvozovat takov zvry ?" krav si pipomnal pi kad takov mylence nebo domnnce. Ale nemyslet na to nedovedl. Ctil pudov, e to sokovstv je te v ivot jeho bratr pli dleit a e na nm pli mnoho zvis. "Jeden plaz poze druhou potvoru," ekl vera Ivan, kdy mluvil v zlosti o otci a Dmitrijovi. Dmitrij je tedy pro Ivana plaz a snad je pro nho u dvno plaz ? Nen to od t doby, co Ivan zn Kateinu Ivanovnu ? Ta slova ovem Ivanovi vera uklouzla jen bezdky, ale tm jsou prv zvanj. A je-li to tak, jak jsou tu vyhldky na smr ? Nejsou tu naopak nov dvody k nenvisti a neptelstv v jejich rodin ? A hlavn ke komu se m on piklonit ? A co komu pt ? M je rd oba, ale co si pro n pi tak hroznch rozporech dat ? V takovm zmatku me lovk pln ztratit smr, ale Aljoovo srdce nesnelo nejistotu, protoe povaha jeho lsky byla vdycky inn. Mt rd pasivn nedovedl, a kdy si nkoho zamiloval, hned se mu snail pomhat. K tomu vak musel mt uren cl, musel bezpen vdt, co je pro kadho dobr a potebn, a kdy se pak ujistil, e bezpen cl tu je, bylo pro nho pirozen pomhat. Ale msto pevnho cle byla ve vem jen nejasnost a zmatek. Ted' se eklo drsm srdce! Ale jak on m teba i tomu drsn rozumt ? Vbec se v cel t motanici nevyzn! Kdy Kateina Ivanovna Aljou uvidla, rychle a radostn ekla Ivanu Fjodoroviovi, kter u vstal, aby el: "Na minutku! Minutku jet zstate. Chci slyet mnn tohoto lovka, ktermu celou svou bytost dvuji. Kateino Osipovno, neodchzejte ani vy," dodala k pan Chochlakovov. Posadila Aljou vedle sebe a Chochlakovov si sedla naproti, vedle Ivana Fjodorovie. "Jsou tu te vichni moji ptel, vichni, kter na svt mm, a jste to vy, moji draz," vele zaala hlasem, v nm se chvly upmn slzy utrpen, a Aljoovo srdce se k n hned zas obrtilo. "Vy, Alexeji Fjodorovii, vy jste byl vera svdkem t hrzy a vidl jste, jak jsem si ponala. Vy jste to nevidl, Ivane Fjodorovii, on ano. Co si o mn vera pomyslel, to nevm. Vm jen jedno, e kdyby se tot opakovalo dnes, te, projevila bych tyt city jako vera, byly by to tyt city, t slova a t hnut. Vy se pamatujete na m hnut, Alexeji Fjodorovii, vy sm jste m pi jednom z nich zadrel (kdy to fikala, zardla se a oi j zablskaly). Povm vm, Alexeji Fjodorovii, e se nemohu s nim smit. Poslyte, Alexeji Fjodorovii, nevm ani, mm-li ho te rda. Je mi ho te lto a to je patn znamen lsky. Kdybych ho milovala, kdybych i nadl milovala, asi bych ho te nelitovala, ale naopak nenvidla." Hlas se j zachvl a na asch se j zaleskly slzy. Aljoa byl v nitru otesen :"Ta dvka mluv pravdu a je upmn," pomyslel se a Dmitrije u nemiluje!" "To je pravda, to je pravda!" zvolala pan Chochlakovov. ,,Pokejte mil Kateino Osipovno. Jet jsem vm neekla to hlavn neekla jsem vm o konenm

rozhodnut, ke ktermu jsem dnes v noci dola. Ctm, e m rozhodnut je mon straliv pro mne - ale tum, e u je zanic, zanic nezmnm a setrvm pi nm cel svj ivot. Mj mil, dobr, vdy vrn a velkomysln rdce, hlubok znatel lidskho srdce a jedin ptel, kterho mm, Ivan Fjodorovi se mnou ve vem souhlas a m rozhodnut schvaluje. Zn je." "Ano, schvaluji je," tichm, ale pevnm hlasem potvrdil Ivan. "Ale chtla bych, aby tak Aljoa (ach odpuste, Alexeji Fjodorovii, e jsem o vs ekla prost Aljoa), chtla bych, aby mi tak Alexej Fjodorovi hned te ekl pe obma mmi pteli, mm-li pravdu nebo ne. Mm pedtuchu, e vy, mj mil brate Aljoo (protoe vy jste mj mil bratr)," promluvila zas naden, uchopivi svou horkou rukou jeho studenou, "mm pedtuchu, e v sudek, vae schvlen mi pes vechna m muka daruje kli, nebo po vaich slovech se upokojm a podrobm - tum to!" "Nevm, na se m zeptte," ekl Aljoa a zardl se, "vm jen, e vs mm rd a v tto chvli vm peji tst vc ne sob sammu! Ale vdy j o tch zleitostech nic nevm" spn dodal z njakho dvodu. "V tch zleitostech, Alexeji Fjodorovii, je te hlavn vc est a povinnost a jet nco vyho, nevm co, snad i nco vyho ne sama povinnost. Srdce mi vnuk ten nepemoiteln popud a nepemoiteln m un. Je to v pr slovech, ji jsem se rozhodla: i kdy se oen s tou osobou," zaala slavnostn, "kter nikdy, nikdy nemohu prominout, j ho pece neopustm! Od tto chvle ho u nikdy, nikdy neopustm!" pronesla v jakmsi keovitm, trzniv vynucenm vytren. "To neznamen, e bych za nm bhala, kadou chvilku se mu ukazovala a trpila ho, ne, odjedu do jinho msta, kamkoliv, ale cel ivot, cel ivot ho budu nenavn steit. A bude s tamtou neastn, a to se jist brzy stane, a pijde ke mn a najde ptelkyni, sestru... Ovem jen sestru, a tak to zstane navdy, ale pesvd se konen, e jsem opravdu jeho milujc sestra, kter mu obtovala cel ivot. Domohu se toho a prosadm to, e m konen pozn a bude se mi se vm bez ostychu svovat!" zvolala jako nepetn. "Budu jeho bohem, k nmu se bude modlit, - tm je mi pinejmenm povinen za svou zradu a za to, co jsem vera vytrpla jeho vinou. A vid, e j zstanu cel ivot vrn jemu a slovu, kter jsem mu jednou dala, tebae on byl nevrn a zradil. Budu... Stanu se pouhm prostedkem jeho tst (nebo jak to ci), nstrojem, strojem jeho tst, a to na cel ivot, na cel ivot, a a to on cel svj ivot vid! Takov je m rozhodnut! Ivan Fjodorovi se mnou naprosto souhlas." Ztrcela dech. Byla by snad chtla vyjdit svou mylenku mnohem dstojnji, obratnji a pirozenji, ale dopadlo to pli uchvtan a syrov. Bylo v tom mnoho mladistv vzntlivosti, mnoho vyplvalo jen ze verejho hnvu a uraen hrdosti. Sama to ctila. Jej obliej se nhle njak zatemnil a v och se j objevil nehezk vraz. Aljoa si toho hned viml a hnul se v nm soucit. Vtom j jet dodal Ivan. "Vyslovil jsem jen svj nzor," ekl. "U kad jin by to vechno vyznlo afektovan a umle, ale u vs ne. Nkdo jin by neml pravdu, ale vy ji mte. Nevm, jak to odvodnit, ale vidm, e jste vrcholn upmn, a proto mte pravdu." "Ale to pece plat jen v tuhle chvli. A co znamen ta chvle ? Jenom verej urku, nic vc!" neudrela se najednou pan Chochlakovov. Zejm nemla v myslu vmsit se do rozmluvy, ale nedovedla se u pemoci a vyslovila velmi sprvnou mylenku. "Ano, ano," njak prudeji peruil Ivan, zejm doplen, e mu skoila do ei "ano, u nkoho jinho by ta chvle znamenala jen verej dojem a jen chvilkov, kdeto pi povaze Kateiny Ivanovny bude ta chvle trvat cel jej ivot. Co je pro jin pouh slib, je pro ni nekonen, tk, snad pochmurn, ale ustavin povinnost. A bude t vdomm tto vykonan povinnosti! V ivot, Kateino Ivanovno, bude te plynout v bolestnm rozjmn nad vaimi city, nad vam velkm inem a nad vam alem, ale toto utrpen se asem zmrn a v ivot se promn ve sladkou kontemplaci jednou provdy provedenho pevnho a hrdho pedsevzet. To pedsevzet je skuten svm zpsobem hrd, nepochybn i zoufal, ale pekonala jste je a to vdom vs nakonec dokonale uspokoj a sm se vm ostatnm." ekl to zlomysln a zejm s njakm myslem, snad se ani nesnail tajit, e tak mluv naschvl a ironicky. "Ach boe, jak je to vechno patn!" ozvala se zas pan Chochlakovov. "Alexeji

Fjodorovii, promluvte pece! Hrozn potebuji vdt, co tomu kte!" zvolala Kateina Ivanovna a vtom se usedav rozplakala. Aljoa vstal. "To nic nen, to nic nen!" pokraovala s plem. "To je z rozilen, z dnen noci. Ale s takovmi pteli, jako jste vy a v bratr, se jet ctm siln protoe vm vy dva m nikdy neopustte." "Na netst budu muset snad hned ztra odjet do Moskvy a na dlouhou dobu vs opustit. A na netst se to ned zmnit" ekl najednou Ivan Fjodorovi. "Ztra do Moskvy!" pokivil se nhle cel obliej Kateiny Ivanovny. "Ale ale boe mj, to je tst!" zvolala hlasem, kter se narz pln zmnil, a v okamiku nebylo po jejch slzch ani pamtky. Skuten se s n stala v jedinm okamiku podivuhodn zmna, a nad n Aljoa uasl. Msto uboh uraen dvky, plac v drsavm citovm utrpen, najednou vidl enu, kter se dokonale ovld, a je dokonce nadmru spokojena, protoe m z neho radost. ,,, nen tst, e vs ztrcm, to ovem ne," pokraovala, jako by se s vldnm spoleenskm smvem opravovala, "a takov ptel jako vy si to ani neme pomyslet. Jsem naopak pli neastn, e vs ztratm (rychle piskoila k Ivanovi, uchopila ho za ob ruce a vele je stiskla). Ale tst je to, e vy sm osobn budete moci v Moskv povdt tetince a Agafje o cel m situaci a cel t hrze. S Agafjou mete mluvit docela oteven a milou tetinku budete etit, jak u to vy dovedete. Nemete si pedstavit, jak jsem byla vera a dnes rno neastn, protoe jsem nemla zdn, jak jim ten hrozn dopis napsat v dopise se takov vci vbec a zanic nedaj podat. Ted' u jim napu snadno, protoe vy tam budete a vechno vysvtlte. Ach, jsem tak rda! Ale jsem rda jen pro tohle, to mi tedy vte. Vy sm jste pro mne ovem nenahraditeln.. Hned bm napsat ten dopis," zakonila najednou a vykroila u, aby odela z pokoje. "A co Aljoa ? Co mnn Alexeje Fjodorovie, kter jste si tak nalhav pla vyslechnout ?" kikla do toho pan Chochlakovov. Jej slova znla dost utpan a hnviv. "Nezapomnla jsem na to," zarazila se trochu Kateina Ivanovna. "A pro v takov chvli to neptelstv, Kateino Osipovno ?" dodala s trpkou a prudkou vitkou. "Trvm na tom, co jsem ekla. Nutn musm znt jeho mnn, a nejen to, potebuji jeho rozhodnut! Co ekne, to a se stane. Vidte, jak opravdu dychtm po vaich slovech, Alexeji Fjodorovii. Ale co je vm ?" "To jsem si nikdy nemyslel, nemohu to ani pochopit!" zvolal najednou bolestn Aljoa. "Co, co?" "On jede do Moskvy, a vy kiknete, e jste rda. To jste kikla naschvl! A pak hned zanete vysvtlovat, e jste rda pro nco jinho a e naopak litujete, e ztrcte ptele. Ale i to jste jenom zahrla zahrla jste to jako na divadle!" "Na divadle ? Co! Co to m bt ?" zvolala hluboce uasl Kateina Ivanovna, temn se zardla a zamraila. "A ujiujte si ho sebevc, e v nm nerada ztrcte ptele, pcce jen mu tvrdte do o, zeje to tst, e odjd" pokraoval Aljoa njak u docela bez dechu. Stl u stolu a nesedal si. ,,O em to mluvte? Nerozumm." ,J ani sm nevm. Najednou m nco osvtilo. J vm,e to nekm dobe, ale pece vechno eknu," mluvil dl Aljoa tm chvjcm se a trhanm hlasem. "To osvcen je v tom,e vy bratra Dmitrije asi vbec nemilujete od samho zatku. A asi ani Dmitrij vs vbec nemiluje taky od samho zatku a jenom vs ct. Opravdu nevm, jak si to vechno troufm, ale nkdo pece mus ci pravdu protoe tady nikdo nechce ci pravdu." "Jakou pravdu?" vykikla Kateina Ivanovna a v jejm hlase zaznlo nco hysterickho. ,,Povm vm jakou ," sevenm hlasem odpovdl Aljoa, jakoby se u nemohl udret. ,,Zavolejte hned Dmitrije -j ho seenu a sem pijde a vezme vs za ruku, pak a vezme za ruku bratra Ivana a vae ruce spoj. Protoe vy trpte Ivana jenom proto, e ho mte rda trpte ho, protoe Dmitrije mte rda je pro sebetrze ne pravdiv jenom jste si to umnila." Nhle pestal a mlel.,,Vy jste vy jste takov bo blznek, to jste!" osopila se na nho Kateina Ivanovna. Zbledla a rty se j zkivily hnvem. Ivan se najednou zasml a vstal. V ruce ml klobouk. ,,Zmlil ses, mj dobr Aljoo," promluvil s vrazem, jak u nho Aljoa jet nikdy nevidl - byl to vraz mladistv upmnosti a silnho, nespoutan otevenho citu. "Kateina Ivanovna m nikdy nemilovala! Vdla celou dobu, e j ji miluji, akoliv jsem j o sv lsce nikdy ani slovo neekl; vdla to, ale nemilovala m. Nebyl jsem nikdy ani jejm ptelem, ani jedin den: tak

pyn ena m ptelstv nepotebovala. Udrovala m ve sv blzkosti, aby se neustle mstila. Mstila se mi za vechny urky, kter cel ten as trvale a kad okamik snela od Dmitrije, urky u od jejich prvnho setkm... Protoe i samo jejich prvn setkn j utkvlo v srdci jako urka - takov je to srdce! Pod jsem od n slyel jen o jej lsce k nmu a nic jinho. Ted' odjdm, ale vte, Kateino Ivanovno, milujete skuten jen jeho. A milujete ho tm vc, m vc vs ur. V tom je vae drsn a sebetrze. Milujete ho prv takovho, jak je, milujete ho, e vs ur. Kdyby se napravil, hned byste ho zavrhla a vbec byste ho pestala mt rda. Ale vy ho potebujete, abyste se mohla neustle kochat svou hrdinskou vrnost a jemu vytkat nevru. A vechno je to z va pchy. , je v tom mnoho ponen a pokoovn, ale vechno je to z pchy. Jsem pli mlad a ml jsem vs pli rd. Vm, e bych vm to neml kat a bylo by dstojnj, kdybych prost odeel; tak by to pro vs nebylo tak urliv. Ale vdy jedu daleko a nikdy se nevrtm. Vdy je to navdy... Nechci si lmat hlavu drsnm. Ostatn nevm u, co mluvit, vechno jsem ekl. Sbohem, Kateino Ivanovno, nemete se na mne hnvat, protoe jsem potrestn stokrt h ne vy u tm, e vs nikdy vc neuvidm. Sbohem. Ruku mi podvat nemuste. Pli vdom jste m trpila, abych vm mohl v tto chvli odpustit. Pozdji vm odpustm, ale te vai ruku nechci. Den Dank, Dame, begehr ich nicht," dodal s pokivenm smvem a dokzal tm docela neoekvan, e i on je schopen st Schillera, a se ho nau nazpam: Aljoa by tomu dosud nebyl vil. Ivan odeel z pokoje a ani se nerozlouil s hostitelkou pan Chochlakovovou. Aljoa sprskl ruce. "Ivane!" zavolal za nm neastn, "Ivane, vra se! Ne ne, te u se zanic nevrt!" zvolal zas v bolestn jistot. "Ale to j, j za to mohu, j jsem zaal! Ivan mluvil ve zlosti, nedobe. Nespravedliv a ve zlosti." vykikoval Aljoa jako pomaten. Kateina Ivanovna nhle odela do sousednho pokoje. "Nic jste nezavinil, vedl jste si skvle jako andl," rychle a naden eptala rozbolestnnmu Aljoovi pan Chochlakovov. "Vynasnam se ze vech sil, aby Ivan Fjodorovi neodjdl." K Aljoov nejvt ltosti zila jej tv radost. Ale Kateina Ivanova se najednou vrtila. V ruce mla dv storublov bankovky. "Mm k vm velkou prosbu, Alexeji Fjodorovii," zaala, oslovujc Aljou, jak se zdlo, klidnm a vyrovnanm hlasem, jako by se opravdu nebylo nic stalo. "Ped tdnem, ano, myslm ped tdnem provedl Dmitrij Fjodorovi penhlen a nespravedliv skutek, nco ohavnho. Je tu jedno nepkn msto, njak hospoda. Tam se setkal s bvalm dstojnkem, s tm tbnm kapitnem, kterho v tatnek pouval pi njakch svch obchodech. Dmitrij Fjodorovi se na nho rozzlobil, popadl ho za bradku a tmto poniujcm zpsobem ho pede vemi vyvedl z hospody na ulici. Na ulici ho pr jet dlouho tak vedl a k se, e synek toho tbnho kapitna, chlapec, kter chod do zdej koly, jet dt, kdy to vidl, bel pod vedle nho a nahlas plakal a prosil za otce a kadho se doprooval, aby se ho zastal, ale vichni se pr smli. Promite Alexeji Fjodorovii, nemohu bez rozhoen pomyslet na ten jeho hanebn skutek jeden z tch skutk, jakch je schopen ve svm hnvu a ve svch vnch jedin Dmitrij Fjodorovi! Nemohu to ani vypovdt, nejsem s to. Slova se mi matou. Poptala jsem se na toho uraenho a dozvdla jsem se, e je to velmi chud lovk. Jmenuje se Sngirjov. Njak se provinil ve slub a propustili ho. Nedovedu vm ci jak. Te upadl do hrozn bdy i se svou neastnou rodinou - m nemocn dti a myslm lenou enu. Je tady v mst u dvno, ml njak zamstnn, byl nkde opisovaem, ale te najednou nem prci. Napadlo m, e vy toti myslela jsem - nevm, jsem tak spleten. Vte, chtla sem vs poprosit, Alexeji Fjodorovii, mj pedobr Alexeji Fjodorovi, abyste k nmu zael, abyste si nael zminku a navtvil je, to jest toho tbnho kapitna - ach boe, jak to pletu - abyste mu jemnocitn, opatrn, jak to prv jedin vy dovedete (Aljoa se najednou zaervenal), odevzdal takovou vpomoc, tady tch dv st rubl. Asi je pijme toti pemluvte ho, aby je pijal... Nebo jak bych to ekla ? Vte, nem to bt odkodn, aby nepodal alobu (protoe chtl myslm podat alobu), ale prost projev sympatie a snahy pomoci mu ode mne, ode mne, snoubenky Dmitrije

Fjodorovie, ne od nho samho. Slovem vy to dovedete. Zajela bych tam sama, ale vy to dovedete udlat mnohem lip ne j. Bydl v Jezern ulici v dom Kalmykovov. Proboha, Alexeji Fjodorovii, udlejte mi to kvli, ale te te jsem trochu unavena. Na shledanou." Nhle se tak rychle obrtila a zmizela zase za portirou, e Aljoa nestail promluvit ani slovo. A byl by je rd ekl. Byl by rd poprosil za odputn, chtl uznat svou vinu, aspo nco ci, protoe jeho srdce bylo peplnno a rozhodn nechtl tak beze slova odejt. Ale pan Chochlakovov ho uchopila za ruku a odvedla. V pedsni ho zas jako pedtm zastavila. "Pemh svou hrdost, ale je hodn, rozkon, velkomysln!" poloeptem vykikovala pan Chochlakovov. "Ach, jak ji mm rda, hlavn nkdy, a jakou mm te zase ze veho radost! Mil Alexeji Fjodorovii, vy jste to pece nevdl, ale a to tedy vte, my vechny -j, ob jej tety, no vechny, i Lise - u cel msc prosme a modlme se jen za to, aby se rozela s vam milkem Dmitrijem Fjodoroviem, kter si j nevm a vbec ji nem rd, a aby si vzala Ivana Fjodorovie, vzdlanho a vbornho mladho mue, kter ji m rd nade vechno na svt. My tu pece pipravily cel spiknut, a j mon dokonce neodjdm jenom kvli tomu." "Ale vdy pece plakala, byla znova uraena!" zvolal Aljoa. "Nevte enskmu pli, Alexeji Fjodorovii, v takovch vcech jsem vdycky proti enm a pro mue." "Maminko, vy ho kazte a pivdte na scest," ozval se za dvemi tenounk hlsek Lise. "Ne, j za vechno mohu, hrozn jsem se provinil!" opakoval neutiteln Aljoa a v nvalu muivho studu za svj kousek si dokonce rukama zakrval obliej. "Naopak, zachoval jste se jako andl, jako andl a jsem ochotna tisckrt to opakovat." "Maminko, jak se zachoval jako andl ?" ozval se zas hlsek Lise "Jak jsem to vechno vidl, napadlo mi najednou njak," pokraoval Aljoa, jako by Lise ani neslyel, "e m rda Ivana, tak jsem tu hloupost ekl a co se te stane!" "Ale s km, s km?" volala Lise. "Maminko, vy m jist chcete usouit. J se vs ptm, a vy neodpovdte!" V tu chvli pibhla pansk. "Katein Ivanovn nen dobe. Ple m zchvat, tlue sebou." ,,Co se dje?" kikla Lise u polekan. "Maminko, j dostanu zchvat, a ne ona!" "Lise, proboha neki, ty m utrp. V tvm vku jet neme vdt vechno, co vd dospl lid, ale j pijdu , a povm ti, co me slyet. boe mj! U bm, u bm Zchvat, to je dobr znamen, Alexeji Fjodorovii, to je vborn, e m zchvat. Tak to m bt. J jsem v tchhle vcech vdycky proti enm, proti v t hysterii a enskmu pli. Julie, b a ekni, e u letm. A to, e Ivan Fjodorovi tak odeel, za to me sama. Ale on neodjede. Lise, proboha neki. Ach ano ty vlastn neki, kim j, odpus to sv mamice, ale j jsem naden, naden, naden! A viml jste si Alexeji Fjodorovii, jak byl v tu chvli z Ivana Fjodorovie mladk, jak to vechno ekl a odeel? J myslela, zeje takov uen, akademick, a on najednou spust s takovm zpalem, upmn a mlad, nezkuen a mlad, a vechno je to tak krsn, krsn, jako kdy vy. A jak ekl ten nmeck verk, no docela jako vy! Ale musm utkat. Alexeji Fjodorovii, pospte si s tm poslnm a honem se vrate. Lise, nepotebuje nco? Proboha nezdruj ani chvilku Alexeje Fjodorovie, hned se k tob vrt." Pan Chochlakovov konen odbhla. Aljoa se pokusil, ne pjde, otevt k Lise. "Za nic ne!" kikla Lise. "Ted u za nic ne! Mluvte jenom skrze dvee. Jak jste piel k tomu andlu ? To je to jedin, co chci vdt." "Za hroznou hloupost, Lise! Sbohem." "Neopovate se takhle odejt!" kikla zas Lise. "Lise, mm vn zrmutek! Hned se vrtm, ale mm velk, velk zrmutek!" A vybhl z pokoje. VI Sebetrze v domku Ml skuten vn zrmutek, jak dosud mlokdy zakusil. Potrhle vyletl a nadrobil nco, a v em ? V milostn zleitosti! "Copak j se v tom vyznm, copak j takovm vcem rozumm?" opakoval si po st, ervenaje se. "Ech, ta hanba nevad, ta hanba mi jen pat jako trest. Hor je, e jsem te bezpochyby zpsobil nov netst. A starec m poslal smiovat a spojovat. Takhle se spojuje ?" Tu si najednou zase vzpomnl, jak chtl "spojit ruce", a znova

se hrozn zastydl. "Myslel jsem to sice upmn, ale podruh musm bt rozumnj," usoudil pojednou a ani se svmu zvru neusml. kol, kter mu svila Kateina Ivanovna, ho vedl do Jezern ulice a jeho bratr Dmitrij bydlel prv na cest, v pn ulice nedaleko Jezern. Aljoa se u nho rozhodl zastavit, ne pjde k tbnmu kapitnovi, akoliv neekal, e bratra zastane doma. Tuil, e Dmitrij se mu te bude mon mysln vyhbat, ale ekl si, e ho mus vyhledat stj co stj. as zatm plynul a mylenka na umrajcho starce ho od chvle, kdy vyel z kltera, neopoutla ani minutu, ba ani vteinu. V len Kateiny Ivanovny ho zvl zaujala tak jedna zmnka: kdy Kateina Ivanovna mluvila o synkovi tbnho kapitna, malm kolkovi, jak s hlasitm plem bel vedle otce, Aljou hned tenkrt napadlo, e je to jist ten chlapec, kter ho kousl do prstu, kdy se ho Aljoa vyptval, m mu ublil. Ted u o tom byl skoro pesvden, i kdy jet nevdl pro. Tyto vahy ho zaujaly a rozptlily, take se rozhodl nemyslet u na "netst", kter ped chvl natropil, nesouit se u ltost nad tm a radji dlat sv. A se pak stane co se stane. Jeho rozhodnut mu zas dodalo mysli. Kdy odboil do uliky ke Dmitrijovi, poctil tak hlad. Vythl tedy z kapsy housku od otce a cestou ji sndl. Posilnilo ho to. Dmitrij nebyl doma. Domc chatrnho domku - star truhl se staenkou enou a synem - dvali se na Aljou a podezvav. "U tet den tu nesp, teba nkam odjel," odpovdl star na Aljoovo nalhan. Aljoa pochopil, e odpovd podle pokyn, kter dostal. Na jeho otzku, nen-li u Grueky nebo neschovv-li se zas u Fomy (Aljoa se naschvl vytasil s takovmi dvrnostmi), vichni domc se zatvili postraen. ,,Jsou pi nm, maj ho tedy rdi," pomyslel si. To je dobe." Konen nael v Jezern ulici dm Kalmykovov. Byl to sel, pokiven domek jen s temi okny do ulice a se pinavm dvorem, uprosted nho osamle stla krva. Vchod vedl ze dvora do chodby. Nalevo od chodby bydlela star domc se starou dcerou Ob byly patrn hluch. Kdy se Aljoa zeptal na tbnho kapitna a svou otzku nkolikrt opakoval, jedna z nich konen pochopila, e hled jejich njemnka a ukzala prstem pes chodbu na dvee do lep .svtnice. Cel byt tbnho kapitna byla skuten jen obyejn venkovsk svtnice. Aljoa u vzal za elezn dradlo, aby otevel dvee, ale tu ho zarazilo, e uvnit je npadn ticho. Vdl pece od Kateiny Ivanovny, e tbn kapitn m celou rodinu. "Bu vichni sp, nebo m uslyeli pichzet a ekaj, a otevu. Radi nejdv zaklepm," a zaklepal. Odpov pila, ale ne hned, snad teprve asi za deset vtein."Kdo je?" kikl kdosi hlunm a znan rozzlobenm hlasem. Aljoa otevel a pekroil prh. Ocitl se ve svtnici, sice dost prostrann, ale neobyejn peplnn jak lidmi, tak i nbytkem a velijakm domcm haraburdm. Vlevo byla velk rusk pec. Od pece byl nataen pes cel pokoj k levmu oknu provaz a na nm visely rzn hadry. U obou stn vlevo u vpravo stly dv postele, pikryt pletenmi pokrvkami. Na jedn z nich, na lev, byla navrena hromdka ze ty kartounovch polt, jeden men ne druh. Na druh posteli vpravo leel jen jeden velmi mal poltek. Kousek pednho kouta byl oddlen zclonou nebo prostradlem tak pehozenm pes provaz uzavrajc kout. Za touto zclonou vykukovalo po stran dal lko, ustlan na lavici a pistaven idli. Jednoduch drhnut muzick stl byl z pednho kouta odsunut k prostednmu oknu. Vechna ti okna, kad se tymi malmi zelenavmi zalmi tabulkami, byla velmi kaln a neprodyn zaven, take v mstnosti bylo dost dusno a mlo svtla. Na stole stla pnev s nedojedenmi szenmi vejci, u n leel naat krajc chleba a mimo to tu byla men lhev od vodky s nepatrnmi zbytky ivotodrn tekutiny jen na dn. U lev postele sedla na idli ena v kartounovch atech, pipomnajc dmu. V oblieji byla vyhubl a lut. Jej npadn vpadl tve svdily hned jasn o jejm chorobnm stavu. Ale nejvc Aljou pekvapil pohled neboh eny. Byl dtkliv tzav a zrove nesmrn poven. Zatmco Aljoa hovoil s jejm muem a ne sama promluvila, pohlela svma velkma hndma oima stle stejn poven a tzav z jednoho na druhho. Blzko u n stla u levho okna pomrn nehezk dvka s iounkmi zrzavmi vlasy, obleen chudobn, ale velmi peliv. Kdy Aljoa veel, s odporem si ho prohldla.

Vpravo, tak u postele, sedla jet jedna ensk bytost. Byl to velmi politovnhodn tvor, tak asi dvacetilet dvka, ale hrbat, a jak se pak Aljoa dozvdl, s odumelma nohama. Jej berly u n stly v kout mezi postel a stnou. Podivuhodn krsn a mil oi neboh dvky se na Aljou podvaly s njakou klidnou mrnost. U stolu dojdal szen vejce asi ptatyicetilet pn, pomen, huben a drobn. Byl nazrzl a ml nazrzlou dkou bradku, npadn pipomnajc rozjeenou starou ttku (Aljoa si potom vzpomnl, e se mu hned na prvn pohled mihlo hlavou toto srovnn a hlavn slovo "pimzlk"). Prv tento pn patrn pedtm kikl "kdo je?", protoe jin mu v pokoji nebyl. Ale kdy Aljoa vstoupil, prudce vyskoil s lavice, na kter sedl u stolu, a chvatn se otraje dravm ubrouskem, hnal se k nvtvnkovi. "Mnich piel prosit na klter, ten v, kde zaklepat!" promluvila zatm hlasit dvka v levm kout. Ale pn, kter bel k Aljoovi, v okamiku se k n na podpatku obrtil a vzruenm, njak selhvajcm hlasem j odpovdl: "To ne, Barboro Nikolajevno, tak to nen, neuhodla jste prosm! Ale dovolte, abych se zeptal," obrtil se zas najednou k Aljoovi, "co vs prosm pimlo, abyste navtvil tyto hlubiny?" Aljoa se na nho pozorn dval, vidl ho poprv. Bylo v nm cosi nevldnho, uchvtanho a podrdnho. Patrn se prv napil, ale opil nebyl. Jeho obliej vyjadoval njakou krajn drzost a zrove ku podivu zejmou bzlivost. Vypadal jako nkdo, kdo se dlouho podroboval a snel to, ale najednou obrtil a chce se projevit. Nebo jet sp jako lovk, kter by vm hrozn rd dal rnu, ale hrozn se boj, e mu ji dte vy. V jeho ei :i v intonaci dost pronikavho hlasu se ozval jaksi pomaten humor, hned zl, hned bzliv, nestl a selhvajc. Kdy se ptal na hlubiny, skoro se cel tsl, vypoulil oi a pistoupil k Aljoovi tak tsn, e nvtvnk bezdky o krok ustoupil. Ml na sob njak tmav, velmi chatrn nankinov pl , spravovan a pln skvrn. Jeho kalhoty byly npadn svtl , jak nikdo u dvno nenos, a z velmi tenounk ltky, dole zmakan, take mu vylzaly nahoru a vypadaly, jako by z nich byl vyrostl. ,,J jsem Alexej Kanimazov" zaal Aljoa. ,,'l'o naprosto chpu prosm," okamit odsekl pn, aby ukzal, e i bez, toho v, s km mluv. "J jsem zas tbn kapitn Sngirjov prosm. Ale pece bych se rd dozvdl, co vs prv pimlo." "J piel jen tak. Vlastn bych vm chtl nco ci. Ovem kdy dovolte." "Je-li to tak, tady je prosm idle, rate pijmout msto. To se kalo ve starch komedich: ,Rate pijmout msto'." tbn kapitn rychlm pohybem popadl przdnou idli (obyejnou muickou z holho deva a nim nepotaenou) u postavil ji div ne doprosted pokoje. Pak popadl jinou stejnou idli pro sebe a sedl si proti Aljoovi zas tak tsn k nmu, e se- koleny skoro dotkali. "Nikolaj Ilji Sngirjov prosm, bval tbn kapitn rusk pchoty prosm, zneuctn svmi neestmi, ale pece jen tbn kapitn. Sp bych ml ci tbn kapitn Prosil, a ne Sngirjov, protoe od druh poloviny ivota jsem zaal kat slovko ,prosm'. To slovko si lovk navykne v ponen." "To je pravda," pousml se Aljoa, "ale navykne si je nevolky nebo mysln ?" "Bh v, e nevolky. Nikdy jsem to nekal, jakiv jsem neprosil, ale najednou jsem upadl a vstal jsem s tm slovkem. To dl vy moc. Vidm, e mte zjem o soudob otzky. Ale m jsem mohl vyvolat takovou zvdavost, kdy iji v pomrech nedovolujcch pohostinstv ?" "Piel jsem v t vci." "Jak vci ?" netrpliv ho peruil tbn kapitn. "Kvli vaemu setkn s mm bratrem Dmitrijem Fjodoroviem," nemotorn vyhrkl Aljoa. "Kvli jakmu setkn prosm? Snad tenkrt tomu? Tedy kvli tomu pimzlku, starmu pimzlku?" pioupl se tbn kapitn tak blzko, e tentokrt skuten narazil koleny na Aljou. Jeho rty se podivn sevely, a byly jako nitka. "Jak pimzlk?" zamumlal Aljoa. "Tatnku, to on na mne piel alovat!" kikl za zclonou chlapeck hlsek, kter Aljoa u znal. "J ho dneska kousl do prstu!" Zclona se odhrnula a Aljoa uvidl v kout pod ikonami svho dopolednho neptele. Hok tam leel na jaksi postlce, upraven z lavice a idle, pikryt svm chatrnm kabtkem a starou provanou pikrvkou. Byl zejm nemocen a podle jeho lesklch o se dalo soudit, e m horeku. Dval se na Aljou u jinak ne venku, beze strachu, jako by si kal: "Te jsem doma a neme na mne." "e vs kousl do prstu ?" povyskoil na idli tbn kapitn. "On

vs prosm kousl do prstu ?" "Ano. Hzeli po sob na ulici s kluky kamenm. Na nho jich hzelo est a on byl sm. J k nmu el a on hodil kamenem i na mne a jet jednou mn do hlavy. J se ho ptal, co jsem mu udlal, a on najednou skoil a do krve m kousl do prstu, nevm pro." "Hned mu naeu prosm! Okamit mu prosm naeu," docela u vyskoil tbn kapitn. "J si pece vbec nestuji, jen to km. Vbec nechci, abyste ho trestal. Je myslm taky nemocen." "A vy jste myslel, e mu prosm naeu ? e honem pjdu u Iljukovi ped vmi naeu, abyste byl pln uspokojen? A to byste chtl hned prosm?" promluvil tbn kapitn a nhle se obrtil k Aljoovi, jako by se na nho chtl vrhnout. ,,Je mi lto, pane vaeho prstku, ale nechtl byste radi, ne bych bil Iljuku, abych si k vaemu spravedlivmu uspokojen umikl sm tyi prsty ! Udlal bych to okamit a ped vaima oima tuhletm noem! Myslm, e vm snad k ukojen touhy po pomst tyi prsty prosm posta a e nebudete dat jet pt, ne?" Najednou zmlkl, jakoby se mu zadrhl dech. Kad rys jeho oblieje sebou kubal a hrl.Dval se krajn vyzvav a byl jako nepetn. "Te myslm vechno chpu," tie a smutn odpovdl Aljoa, zstal sedt. "V chlapec je tedy hodn chlapec, m rd svho otce a el na mne, protoe jsem bratr toho, kdo vm ublil. Te to chpu," opakoval zamylen. "Ale mj bratr Dmitrij Fjodorovi lituje toho, co udlal, vm to, a bude-li jen moci pijt k vm nebo jet lpe setkat se s vmi zas na tm mst, popros vs pede vemi za odputn budete-li si pt." ,,Tak vytrhne mi bradku a popros za odputn. A mysl, e tm vechno skoncuje a d zas do podku prosm, e ano ?" ,, ne, naopak, udl vechno, co uznte za vhodn, a tak, jak to uznte za vhodn." ,,Take kdybych podal jeho jasnost, aby pede mnou prosm klekl - teba zas v t hospod, jmenuje se U hlavnho msta, nebo na nmst - udlal by to ?" "Ano, klekl by ped vmi." ,,Zashl jste m do srdce prosm. Dojal jste m k slzm .a zashl do srdce. Jsem pli nchyln k citm. Dovolte tedy, abych vs seznmil s celou svou rodinou: m dv dcery a mj syn, m ratolesti prosm. Kdy umu, kdopak je bude mt rd? A dokud iju, kdopak mimo n by ml rd mne, takovho nepodaenho ? To Bh udlal velkou vc pro kadho lovka mho druhu prosm. Protoe je teba, aby aspo nkdo byl schopen mt rd i lovka mho druhu." "Ach, to je svat pravda!" zvolal Aljoa. "Dejte u pokoj s tmi tatrmany! Pijde njak pitomec a vy dlte ostudu!" s odporem a pohrdliv zakikla nhle otce dvka u okna. "Pokejte trochu, Barboro Nikolajevno, dovolte, abych dodrel smr rozmluvy!" kikl zas otec sice velitelsky, ale podval se na ni velmi uznale. "To my u mme takovou povahu," obrtil se zas k Aljoovi. "A niemu v t prod on nechtl poehnn dt. Ovem mlo by to bt v enskm rodu: nechtla poehnn dt prosm. Ale dovolte, abych vs pedstavil tak sv manelce. To je prosm Arina Petrovna, dma neme na nohy prosm, je j tiatyicet let, nohy j slou, ale jen maliko prosm. Prostho pvodu prosm. Arino Petrovno, uhlate sv rysy, to je Alexej Fjodorovi Karamazov. Vstate, Alexeji Fjodorovii," vzal ho za ruku a zvedl ho se silou, jak se u nho ani nedala ekat. "Pedstavuji vs dm, muste prosm vstt. To nen ten Karamazov, mamiko, kter... hm a tak dle, nbr jeho bratr, skvjc se ctnostnou mrnost. Dovolte, Arino Petrovno, dovolte, mamiko, abych vm nejdv polbil ruku." A uctiv, ba nn j polbil ruku. Dvka u okna se pobouen obrtila k tomu vjevu zdy a poven tzav obliej panin nhle nabyl neobyejn vldnho vrazu. "Dobr den, posate se, pane ernomazove." "Karamazov, mamiko, Karamazov (jsme prostho pvodu prosm)," eptl znova tbn kapitn. "Tak Karamazov nebo jak, ale u mne vdycky ernomazov. Posate se pece, pro vs zvedl ? On ekne, dma neme na nohy. J nohy mm, jene mi otekly jako konve a sama jsem vyschla. J bvala njak tlust, a te jsem, jako bych cvrky jdala." "Jsme prostho pvodu, prosm prostho pvodu," napovdl zas tbn kapitn. "Tatnku, ach tatnku!" promluvila najednou hrbat dvka, kter dosud mlky sedla na sv idli, a zakryla si oi kapesnkem. "aek!" utrhla se dvka u okna. "Vidte, takov mme zprvy," ukzala mamika kadou rukou na jednu dceru. "To je, jako kdy jdou oblaka. Oblaka pejdou a zas mme hudbu. Dv, kdy jsme byli u vojska, chodilo k nm mnoho takovch

host. Ale j to nechci srovnvat, pane mil. Kdo m koho rd, a si ho m rd. Tenkrt pila dikonova a povd: ,Alexandr Alexandrovu: je znamenit lovk, ale Nastasja Petrovna, povd, to je zplozenkyn pekla.' A j j povdm: ,No, to jak se kdo komu lb, a ty jsi sama dobr, ale do but.' A ona zas: ,Tebe mus lovk udrovat v poslunosti.' - ,I ty pikovako ern,' povdm j, ,koho jsi tady pila pouovat ?' A ona na to: ,Ale j mm ist dech, a ty neist.' - ,Tak se zeptej,' odpovm j, vech pn dstojnk, jestli mm ist dech nebo jak!' A tolik m to od t chvle t na srdci, e tady onehdy sedm jako te a koukm, pijel zrovna ten generl, co tu byl o velkonocch. Tak mu povdm: .Excelence, me jemn dma poutt do bytu erstv vzduch?' A on odpov: ,Ano, mla by se u vs otevt vyhldka nebo dvee, prv protoe u vs nen dost erstv vzduch.' A vichni takhle! Co maj s tm vzduchem ? Od mrtvch jde hor zpach. J,' povdm, ,v vzduch nekazm, ale dm si ut stevce a pjdu pry.' Lidiky, milkov, nedlejte pedhzky rodn matce! Nikolaji Iljii, mj mil, j se ti znelbila, ale j nikoho nemm ne Iljuku, e pijde ze koly a m m rd. Vera pinesl jablko. Odpuste, lidiky, odpuste, milkov, rodn matce, odpuste mi, docela osaml, a co e se vm zprotivil mj dech !" A neboaka se rozetkala, slzy j vytryskly v proudech, tbn kapitn k n rychle piskoil. Mamiko, mamiko, milku, pesta plakat, pesta! Nejsi osaml. Vichni t maj rdi, vichni t zbouj!" zaal j zas lbat ob ruce a nn ji hladit obliej, pak vzal ubrousek a utral j s tv slzy. Aljoovi pipadalo, e se slzy zaleskly i v ji-ho och. "Tak vidte to? Slyte prosm?" obrtil se k nmu tbn kapitn s jakousi zuivost a ukazoval na ubohou slabomyslnou. "Vidm a slym," zamumlal Aljoa. "Tatnku, tatnku! Copak ty s nm opravdu... Nemluv s nm, tatnku!" zavolal najednou chlapec, nadzvedl se ve sv postlce a palivm pohledem se dval na otce. "U toho jednou necht, t akoviny a tch vaich hloupch komedi, kter nikdy k niemu nevedou!" docela se u doplila ve svm kout Barbora Nikolajevna, a dokonce si dupla. "Tentokrt se rte rozilovat docela spravedliv, Barboro Nikolajevno, a bleskurychle vm vyhovm. Nasate si svou epiku, Alexeji Fjodorovii, j si tak vezmu epici a pojme prosm. Potebuji vm ci pr vnch slov, ale mimo tyto zdi. Ta dvka, co tu sed, je m dcerka Nina Nikolajevna prosm, zapomnl jsem vs seznmit, je vtlen andl bo, kter sestoupil ke smrtelnkm dovedete-li to pochopit." "On se cel zrovna tese, jako by ml njakou ke," pokraovala pobouen Barbora Nikolajevna. "A ta, co na mne te dupe a prve m obvinila, e jsem aek, taje tak vtlen andl bo a ekla mi to prosm prvem. Tak pojme, Alexeji Fjodorovii, musme to skoncovat prosm.." Vzal Aljou za ruku a vyvedl ho ze svtnice na ulici. VII A na erstvm vzduchu "Tady je erstv vzduch, a v tch mch salnech je opravdu dusno, dokonce v kadm smyslu. Meme se pomalouku projt, pane. V zjem by m prosm velmi til." "J vm tak chci ci nco dleitho," poznamenal Aljoa, "jene nevm, jak zat." "Jak bych nevdl, e se mnou prosm chcete o nem mluvit ? Bez njakho dvodu byste se ke mn nikdy nepodval. Ledae byste skuten piel jen stovat si na chlapce, a to pece nen pravdpodobn. A kdy mluvm o chlapci: tam jsem vm nemohl vechno ci, ale te vm ten vjev prosm vylm. Vte, ten mj pimzlk byl jet ped tdnem hust - mluvm prosm o sv bradce, protoe oni zaali kat m bradce pimzlk, hlavn kolci prosm. No tak prosm v bratr Dmitrij Fjodorovi m tenkrt thne za bradku, vythne m z hospody na nmst a tam jdou zrovna dti ze koly, mezi nimi Iljua. Jak m vid v tom stavu, hned ke mn b a ki: ,Tatnku, tatnku!' Chyt se m, objm m, chce m vysvobodit, ki na mho neptele: ,Puste ho, puste ho, to je mj tatnek, tatnek, odpuste mu,' - ano, skuten

ki: ,Odpuste mu!' Taky ho rukama chyt a lb mu ruku, prv tu ruku. Pamatuju se, jak ml v tu chvli obliejk prosm, nezapomnl jsem to a nezapomenu prosm!" "Psahm," zvolal Aljoa, "e bratr vm projev nejhlub a naprosto upmn politovn, i kdyby musel kleknout na tom nmst. Donutm ho k tomu, jinak u nen mj bratr!" "Aha, tak to je teprve v plnu. Nepochz to pmo od nho, nbr jen ze lechetnosti vaeho vzntlivho srdce. To jste mi ml ci prosm. Ale je-li to tak, dovolte, abych vm jet povdl o vysoce rytsk dstojnick ulechtilosti, kterou v bratr tenkrt prosm projevil. To m pestal thnout za ten pimzlk, pustil m prosm na svobodu a povd: ,Ty jsi dstojnk a j jsem dstojnk, me-li si najt sekundanta, slunho lovka, poli ho ke mn, dm ti zadostiuinn, i kdy jsi darebk!' To tedy ekl prosm. Opravdu rytsk duch! Odeli jsme tenkrt s Iljukou a ten obrzek z djin naeho rodu se mu navdycky vtiskl do pamti. Kdepak, my nememe zstvat lechtici. Posute to sm, zrovna jste ril pobt v mch salnech - a co jste prosm vidl ? Jsou tam prosm ti dmy, jedna neme na nohy a je pomaten, druh neme na nohy a je hrbat a tet me na nohy, ale je zas a moc moudr. Studuje, tou zptky do Petrohradu, aby tam na bezch Nvy prosazovala prvo rusk eny. O Iljuovi nemluvm, je mu teprve devt let a zstal by sm jako kl v plot, protoe kdybych umel, co se s nimi se vemi stane ? Jen na to jedin se vs prosm ptm. A je-li to tak, kdy ho vyzvu na souboj a on m teba hned zabije, co potom? Co se s nimi stane ? Jet hor bude, kdy m nezabije, ale jenom zmrza: pracovat pak nemohu, ale hladov krk mi zstane a kdo tedy ten mj hladov krk nakrm a kdo prosm nakrm ty ostatn ? Mm snad poslat Iljuu msto do koly kad den ebrat ? Tohle tedy pro mne prosm znamen vyzvat ho na souboj. Jsou to prosm hloup ei a nic jinho." "Bude vs prosit za odputn, poklon se vm k zemi uprosted nmst!" s planoucm pohledem vzkikl zas Aljoa. "Chtl jsem na nho podat alobu," pokraoval tbn kapitn, "ale podvejte se do naeho zkonku, jak nhrada mi prosm pslu od pachatele za osobn urku ? A tu m jet najednou zavol Agrafena Alexandrovna, Grueka j kaj, a spust kik: Jen se opova! Jestli na nho pod alobu, j to nalm tak, e vyjde veejn najevo, e ti nabil prv za ty tvoje vindly, a soud si pak vypj tebe.' A Bh to v, od koho ty vindly vyly a na rozkaz jsem pi nich prosm pomhal jako bezvznamn lovek - copak mi to neporuila ona sama a Fjodor Pavlovi ? ,A mimo to,' dodv jet, ,navdycky t vyenu a vckrt u mne nic nevydl. Taky eknu svmu kupcovi (ona tomu starmu k mj kupec) a ten t taky vyene.' Tak si km, kdy m vyhod i kupec, co si ponu, u koho si nco vydlm ? Mn toti zbyli u jen oni dva, protoe v tatnek Fjodor Pavlovi nejene m prosm z jistho jinho dvodu pestal zamstnvat, ale chce proti mn jet pout listin, kter jsem mu podepsal, a pohnat m k soudu. Pro tohle vechno jsem toho prosm nechal a n tulek jste prosm vidl. A te mi dovolte otzku: kousl vs chlapec moc do toho prstku, tedy Iljua ? V naich salnech jsem se ped nm nechtl o t vci it." "Ano, hodn. Byl taky hodn rozilen. Pomstil se mi za vs, protoe jsem Karamazov, te je mi to jasn. Ale kdybyste vidl, jak po sob s tmi kolky hzeli kamenm! To je velmi nebezpen, mohli by ho zabt, jsou to hloup dti. Kmen let a me rozbt hlavu." "Taky u ho jeden trefil prosm, ne sice do hlavy, ale do prsou, nad srdce, dnes ho trefili kamenem, m tam prosm modinu, piel, ple, nak si a te se rozstonal." "A vte, on na n na vechny sm to. Je kvli vm rozhoen, kaj, e pr njakho chlapce, Krasotkina, bodl perozkem do boku." "I o tom jsem slyel, je to prosm nebezpen. Krasotkin je zdej sttn ednk, jet z toho mohou bt mrzutosti." "Radil bych vm," se zpalem pokraoval Aljoa, "abyste ho njak as vbec neposlal do koly, dokud se neuklidn a ten hnv ho nepejde." "Hnv prosm!" navzal tbn kapitn. "Skuten hnv. Mal tvoreek, ale velk hnv. Vy to vechno nevte. Dovolte, abych vm to zvl vysvtlil. Vc je ta, e po t udlosti na nho vichni spoluci zaali pokikovat pimzlk. Dti ve kole jsou neltostn banda. Jednotliv hotov andl, ale pohromad, hlavn ve kolch, velmi asto neltostn. Zaali ho popichovat a v Iljuovi se vzbouila ulechtil

bojovnost. Obyejn chlapec se slab povahou by se poddal a za otce by se stydl, ale tenhle se pro otce postavil sm proti vem. Pro svho otce a pro pravdu prosm, pro spravedlnost. Protoe co tenkrt vytrpl, kdy vaemu bratrovi lbal ruku a volal na nho: ,Odpuste tatnkovi, odpuste tatnkovi,' to v jenom sm Bh a j. Takhle nae dti - prosm ne vae, nbr nae, dti opovrhovanch, ale lechtickch chudk, u v devti letech poznvaj, co je na svt spravedlnost. Kdepak bohat! Ti za cel ivot takovou hlubinu neprozkoumaj, ale mj Iljua v tu chvilku na nmst, kdy mu lbal ruku, v tu chvilku si prosm osvojil vechno, co znamen spravedlnost. Ta pravda do nho prosm pronikla a navdycky ho ubila!" nruiv a zas jako nepetn vybuchl kapitn a uhodil pravou pst do lev dlan, jako by chtl nzorn ukzat, jak "pravda" ubila jeho Iljuu. "Toho dne prosm dostal horeku a celou noc blouznil. Cel ten den se mnou mlo mluvil, sp pod mlel, jenom jsem si viml, e se na mne z kouta dv a dv, i kdy se pod obrac k oknu a dl, e se u. J dobe vidl, e uen v hlav nem. Den potom jsem se prosm opil a na mnoho se nepamatuji. Jsem hn lovk, bylo to ze zrmutku prosm. Mamika se taky tenkrt dala do ple - j mm mamiku prosm moc rd - tak jsem si ze zrmutku dal za posledn groe do nosu. Nepohrdejte mnou proto, pane, u ns v Rusku jsou pijci prv ti nejhodnj. Nejhodnj lid u ns taky nejvc pij. Lem tedy a o Iljukovi jsem si z toho dne moc nezapamatoval, ale prv ten den se mu kluci ve kole od rna poklebovali. Pimzlk! kieli na nho, ,tvho otce thli za pimzlk z hospody a tys utkal vedle nho a prosil za odputn!' Tet den piel zase ze koly a koukm - hrozn se zmnil, je tak bled. ,Co je ti ?' ptm se ho. Ml. No jakpak mluven v naich salnech, mamika a dvky se hned zastn. Ostatn dvky u vechno vdly, dokonce hned od prvnho dne. Barbora Nikolajevna taky u bruela: ,Blzni, tatrmani, copak s vmi se me stt nco rozumnho ?' Tak j povdm: ,Zajist, Barboro Nikolajevno, copak s nmi se me stt nco rozumnho ?' Tm jsem to ml na chvli odbyto. K veeru jsem vzal chlapce na prochzku. Musm vm toti ci, e jsme spolu i pedtm kad veer chodili na prochzku a zrovna tou cestou, jak te jdeme my - od naich vrtek a k tamtomu veliknskmu kamenu, co tam le samotink u cesty pi plotu. Zan tam mstsk pastvina a je to prosm oputn krsn kout. Jdeme tam s Iljuou, vedu ho jako obyejn za ruku. Ruku m malinkou, prstky tenounk a studen, vdy on je patn na prsa. ,Tatnku,' zane, ,tatnku!' - ,Copak?' povdm a vidm, e se mu oka jen blskaj. ,Tatnku, jak on ti to tenkrt udlal, tatnku!' - Jak pomoc, Iljuo,' povdm. ,Nesmiuj se s nm, tatnku, nesmiuj se s nm. Kluci kaj, e ti za to dal deset rubl.' - ,Ne, Iljuo,' povdm mu, ,j od nho te za nic dn penze nepijmu.' A on vm se cel zatese, popadne m obma rukama za ruku a zas ji lb. ,Tatnku,' k, ,tatnku, vyzvi ho na souboj, ve kole se mi smj, e jsi zbablec, e ho nevyzve na souboj, ale pijme od nho deset rubl.' - ,Na souboj ho vyzvat nemohu,' odpovm a vylom mu strun vechno, co jsem vm o t vci ped chvl kal. Vyslechne m a povd: ,Tatnku, pece jen se s nm nesmiuj. A vyrostu, vyzvu ho na souboj j a zabiju ho!' Oka mu jen svt a blskaj. No, pece jsem jeho otec, tak mu o tom musm nco rozumnho ci. ,Zabt je hch,' povdm mu, ,i pi souboji.' A on tedy na to: ,Tatnku, j ho povalm na zem, a budu velk, a vyrazm mu z ruky avli svou avl, vrhnu se na nho, naphnu na nho avli a eknu: te bych t mohl zabt, ale odpoutm ti, abys vdl!' Vidte, pane, k emu se ta jeho hlavika za ty dva dny dopracovala! Jist pemlel ve dne v noci prv o t pomst se avl a v noci o tom asi blouznil. Jene zaal chodit ze koly zle zbit, dozvdl jsem se to vechno pedevrem a mte prosm pravdu, u ho nebudu do koly poslat. Slyel jsem, e stoj sm proti cel td, e vechny vyzv, roztrpil se, srdce m pln hokosti - dostal jsem o nho strach. A jdeme vm zas na prochzku. ,Tatnku,' pt se, ,vid, e bohat lid jsou na svt nejsilnj ?' - ,Ano, Iljuo,' povdm, ,nikdo na svt nen silnj ne bohat lovk.' - .Tatnku,' povd, ,j zbohatnu, budu dstojnkem a kadho porazm, car m odmn, potom pijedu a nikdo se u neopov.' Pak chvli ml, ale pusou mu to pod stejn pokubv. ,Tatnku,' povd zas, ,to nae msto je tak okliv!' - ,Ano,

Iljuko,' povdm, ,moc pkn to nae msto nen.' - .Tatnku, pesthujeme se do jinho msta, do lepho msta, kde o ns ani nevd.' - .Pesthujeme se,' pisvduji, .pesthujeme se, Iljuo, jen musm naetit njak penze.' Byl jsem rd, e ho mohu odvst od chmurnch mylenek, zaali jsme spolu snt, jak se budeme sthovat do jinho msta, koupme si konka a vozk. Mamiku a sestry do nho posadme, pikryjeme je a my pjdeme po stran. Obas vysadm i jeho a sm pjdu, protoe svho konka musme pece etit, vichni se vzt nememe, a tak se dme na cestu. Byl tm cel naden, hlavn e budeme mt svho konka a on ho bude sm dit. To vte, rusk chlapec se tak u narod s mylenkou na konka. Takhle jsme si povdali dlouho, myslm si, zapla pnbh, rozptlil jsem ho a potil. To bylo pedevrem veer, ale vera veer u to vypadalo jinak. el zas rno do koly a vrtil se sklesl, hrozn sklesl. Veer jsem ho vzal za ruku, li jsme na prochzku, ml, nemluv. Zaalo tenkrt foukat, slunce se schovalo, zavanulo podzimem, taky se u smrkalo - jdeme a obma je nm smutno. ,No, chlape,' povdm, jakpak my se budeme chystat na tu cestu ?' Myslm, e se zas vrtme k t verej rozmluv. Ml. Jenom ctm, e jeho prstky sebou v m ruce trhly. Eh, km si, je zle, zas nco novho. Dojdeme jako te a k tomu kameni, j si na ten kmen sednu. A nebe je vm sam drak, kdekdo pout draka. Je jich vidt asi ticet, jen to hu a fi. Vdy je na n sezna prosm. ,Podvej se, Iljuo,' povdm, byl by as, abychom si taky pustili tvho loskho draka. Spravm ho, kdepak ho m asi schovanho ?' Ml mj chlapec, dv se stranou, stoj ke mn bokem. A vtom zasvitl vtr, zvedl se psek. Chlapec se ke mn najednou vrhl, objal m rukama kolem krku, pitiskl se ke mn. Vte, kdy jsou dti mlenliv a hrd a dlouho pemhaj pl a kdy si pak slzy pi velkm zrmutku pece proraz cestu, pak ty slzy prosm neteou, ale vystknou prosm jako vodotrysk. Takovmi teplmi proudy mi narz zmel cel obliej. Rozetkal se jako v kei, chvl se, tiskne m k sob, jak tam sedm na kameni. ,Tatneku,' vykikuje, ,mj mil tatnku, jak t ponil!' Tu jsem zavzlykal i j, sedli jsme tam objati a otsali se vzlyky. ,Tatneku,' k mi, .tatneku!' - .Iljuko,' km mu, Jljueko!' Nikdo ns tenkrt nevidl, jen sm Bh, snad mi to prosm zape do konduity. Podkujte svmu bratkovi, Alexeji Fjodorovii. Nene, j svmu chlapci pro vae uspokojen prosm nenaeu!" Skonil zas tm zlm a blznivm vbuchem. Aljoa pesto vyctil, e mu u dvuje, e s nkm jinm by se ten lovk tak nerozhovoil a nesvil by jinmu, co prv svil jemu. Aljou, jeho srdce petkalo plem, to povzbudilo. "Ach, jak rd bych se s vam chlapcem smil!" zvolal. "Kdybyste to mohl zadit." "Zajist prosm," zabruel tbn kapitn. "Ale te vyslechnte nco jinho, nco docela jinho!" zvolal zas Aljoa. "Mm vm nco vydit. Prv ten mj bratr Dmitrij urazil tak svou snoubenku, ulechtilou dvku, o kter jste snad slyel. Smm vm povdt o urce, kter se j stala, a dokonce to musm udlat, protoe kdy se ta dvka dozvdla o bezprv spchanm na vs a o cel va neastn situaci, uloila mi te ped chvl, abych vm od n odevzdal tuhle vpomoc, ale jen od n, ne od Dmitrije, kter ji opustil. Od nho naprosto ne, ani ode mne, ani od nikoho jinho, jenom od n samotn! Pros vs snan, abyste jej pomoc pijal. obma vm ublil tent lovk. Taky si na vs vzpomnla, teprve kdy od nho utrpla stejnou urku jako vy, to jest stejn krutou! Pichz tedy jako sestra k bratrovi v netst. Uloila mi hlavn, abych vs pemluvil, abyste od n tch dv st rubl pijal jako od sestry. Nikdo se to nedozv, nemohou z toho bt dn nepravdiv klepy. Zde je tch dv st rubl a psahm - muste je pijmout, jinak jinak potom vichni lid by si byli nepteli! Ale mezi lidmi jsou pece i brati. Vy mte ulechtilou dui, vy to muste pochopit, muste!" A Aljoa mu podal dv pkn nov, duhov zbarven storublov bankovky. Stli oba v t chvli prv u velkho kamene, u plotu, a nablzku nikdo nebyl. Bankovky patrn zapsobily na kapitna otsajcm dojmem. Trhl sebou, ale nejdv jakoby jen divem, protoe nic takovho mu ani nenapadlo, takov vvoj jejich rozmluvy vbec neekal. Ani ve snu nedoufal, e mu nkdo vypome, tm mn tak znanou stkou. Vzal bankovky a asi minutu skoro nemohl odpovdt. V jeho vrazu se mihlo nco docela

novho. "To je prosm pro mne, pro mne, tolik penz, dv st rubl! Pro panika! Vdy j u tyi roky tolik penz nevidl, pane boe! A k, e jako sestra a opravdu je to tak, opravdu ?" "Psahm, e vechno, co jsem vm ekl, je pravda!" zvolal Aljoa. tbn kapitn se zaervenal. "Poslechnte, mj mil, poslechnte prosm. Kdy to pijmu, nebudu darebk ? Nebudu ve vaich och, Alexeji Fjodorovii, darebk, ne ? Nene, Alexeji Fjodorovii, vyslechnte m, vyslechnte," chvtal, dotkaje se Aljoi znova a znova obma rukama, "vy m tady pemlouvte, abych pijal, protoe mi to posl ,sestra', ale uvnit, v duchu nepoctte ke mn pohrdn, kdy to prosm pijmu, co ?" "Ach ne, ne! Psahm pi sv spse, e ne! A nikdo se to nikdy nedozv krom mne, vs, j a jet jedn dmy, jej velk ptelkyn." "Copak dma! Poslyte, Alexeji Fjodorovii, vyslechnte m, te u, pila prosm takov chvle, e m muste vyslechnout, ponvad vy si ani nedovedete pedstavit, co pro mne tch dv st rubl me znamenat," pokraoval nebok, upadaje ponenhlu do jakhosi zmatenho vstednho naden. Byl cel popleten a mluvil pitom neobyejn chvatn a pekotn, jako by ml strach, e mu nebude dovoleno vechno vypovdt. "Nehled k tomu, e je to prosm poctiv nabyto od tak ctyhodn a ctnostn .sestry', vte vy prosm, e te mohu trochu lit mamiku a Ninu, toho mho hrbaoukho andla ? Byl u mne z dobroty srdce doktor Gercentube, vyetoval je ob celou hodinu. Povdal: ,Vbec tomu nerozumm,' ale pedepsal mamice minerln vodu, ve zdej lkrn ji maj, a ta by j jist ulevila. Taky j pedepsal koupele na nohy s njakmi lky. Minerln voda stoj ticet kopejek a musela by vypt snad tyicet lahv. Tak jsem ten recept stril na polici pod ikony a pod tam le, A Ninoce pedepsal hork koupele s njakm roztokem kad den rno a veer, ale jakpak my mme prosm dt v naich salnech dohromady takov len bez sluebn, bez pomoci, bez vany a bez vody ? Ninoka je toti pln revmatismu, to jsem vm jet neekl. V noci ji bolv cel prav strana, hrozn zkus, ale vil byste, ten andl se pemh, nestn, aby ns neruila a nebudila. Jme ledajak, co se zrovna seene, a ona vm si vezme ten nejhor kousek, zrovna tak pro psa. ,Nestojm ani za ten kousek, ubrm vm, jsem vm na obt,' to chce ci jej andlsk pohled. Sloume j a ji to trp: .Nestojm za to, jsem neuiten mrzk, k niemu dobr,' - a zatm, jakpak by prosm nebyla uiten, kdy ns vechny zachrauje svou andlskou dobrotou. Bez n, bez jejho tichho slova by u ns bylo peklo! Obmkila i Barboru. Neodsuzujte ani Barboru Nikolajevnu, tak je to andl, tak se j ublilo. Pijela k nm v lt a mla estnct rubl, vydlala si je hodinami a dala si je stranou na zpten cestu, aby se mohla v z, tedy zrovna te, vrtit do Petrohradu. Ale my ty jej penze vzali a utratili jsme je na ivobyt, take te nem na cestu, tak je to prosm. A ani neme odjet, protoe na ns pracuje jako v robotrn, vdy my ji zaphli jak tu kobylu, o vechny se star, spravuje, pere, uklz, ukld mamiku do postele. A mamika zlob, mamika je plativ, mamika je prosm len! Ale te si mohu s tmi dvma sty najmout sluku, chpete to, Alexeji Fjodorovii, mohu koupit lky pro ty drah bytosti, studentku vypravm prosm do Petrohradu, koupm prosm hovz, mohu je prosm slun ivit! Boe mj, vdy to je jako sen!" Aljoa byl nesmrn poten, e zpsobil tolik tst a e je nebok ochoten dobrodin pijmout. "Pokejte, Alexeji Fjodorovii, pokejte," napadlo najednou tbnho kapitna zas jet nco novho a znova drmoliv spustil: "Jestlipak vte, e my s Iljuou te mon opravdu uskutenme svj sen a koupme si konka a kryt vozk. Vranho konka, Iljua prosil, aby to byl rozhodn vrank, a dme se na cestu, jak jsme si to pedevrem malovali. J mm prosm v K-sk gubernii znmho advokta, je to mj ptel z dtstv, a jeden spolehliv lovk mi od nho vydil, e jestli pijedu, d mi pr ve sv kanceli msto vedoucho, no kdopak v, snad to udl. Tak usadil bych mamiku, usadil bych Ninoku, Iljua by sedl vpedu a dil, j bych el pkn pourem a vechny bych prosm svezl. Boe mj, kdybych tady tak vymohl jeden ztracen dlouek, bylo by to mon dost i na tohle!" "Bude to dost, bude!" zvolal Aljoa. "Kateina Ivanovna vm jet pole, kolik chcete, a vte, j mm taky penze, vezmte si, kolik potebujete, jako od bratra, jako od

ptele, potom mi to vrtte. (Vy zbohatnete, zbohatnete!) A vte, na nco lepho nemete nikdy ani pijt, ne je to pesthovn do jin gubernie! V tom je vae zchrana, hlavn pro vaeho chlapce, a ml byste to udlat co nejdv, jet ped zimou, ne budou mrazy, a napsal byste nm odtamtud a zstali bychom bratry. Ne, to nen sen!" Div ho neobjal, takovou ml radost. Ale kdy na nho pohledl, najednou se zarazil. tbn kapitn stl s napjatm krkem a vypulenmi rty, byl bled, tvil se nepetn a pohyboval rty, jako by chtl nco vyslovit; slyet nebylo nic, ale pod pohyboval rty. Bylo to njak divn. "Co je vm?" trhl sebou nhle Aljoa. "Alexeji Fjodorovii j vy" blboliv mumlal kapitn, dvaje se na nho podivnm, divokm a utkvlm pohledem s vrazem zoufalho odhodln. Zrove se jeho rty jakoby usmvaly. "J prosm vy prosm. J bych vm te ukzal takov mal kouzlo, chcete ?" zaeptal najednou pevn a rychle u bez blbolen. "Jak kouzlo ?" "Kouzlo, takov hokuspokus," stle eptal kapitn. sta se mu zkivila na levou stranu, lev oko pimhouil a pod se upen dval na Aljou, jako by se nemohl odtrhnout. "Ale co je vm, jak kouzlo ?" kikl Aljoa, u docela polekn. "Takovhle, podvejte se!" zapitl nhle tbn kapitn. Ukzal mu ob duhov zbarven bankovky, kter po celou dobu rozmluvy drel za rek mezi palcem a ukazovkem, najednou je zuiv popadl, smakal je a pevn stiskl v psti prav ruky. "Vidte prosm, vidte ?" pitl na Aljou, bled a rozvzteklen, pak najednou zvedl pst do vky a v silou hodil ob smakan bankovky na psek. "Vidte prosm?" zapitl zas a prstem na n ukzal, "tak se prosm podvejte!" Zvedl pravou nohu a s divokm vztekem po nich zaal podpatkem dupat. Pi kadm dupnut vykikoval, a ztrcel dech: "Tady mte vae penze! Tady mte vae penze! Tady mte vae penze! Tady mte vae penze!" Najednou odskoil dozadu a vzpmil se ped Aljoou. Cel jeho vzezen vyjadovalo nepopsatelnou hrdost. "eknte tm, kdo vs poslali, e pimzlk svou est prosm neprodv!" zvolal s vysoko vztyenou rukou. Pak se rychle obrtil a dal do bhu; ale neubhl ani pt krok, obrtil se zptky a Aljoovi zamval. Kdy potom znova ubhl asi pt krok, jet jednou se obrtil, u naposledy, tentokrt bez pokivenho smchu a naopak s obliejem celm zrznnm v pli. Vzlykavm, selhvajcm, zajkavm hlasem rychle vyrazil: "A co bych ekl svmu chlapci, kdybych od vs vzal penze za nai hanbu ?" Pak utkal dl a u se neobrtil. Aljoa se za nm dval s nevslovnm smutkem. Jak chpal, e ten lovk do nejposlednj chvilky sm nevdl, e bankovky smak a zahod! Ted bel a ani jednou se neohldl. Aljoa vdl, e se neohldne. Utkat za nm a volat ho nechtl, vdl pro. Kdy tbn kapitn zmizel z dohledu, Aljoa ob bankovky zvedl. Byly jen hodn pomakny a na plocho vtlaeny do psku, ale zstaly nepokozeny, a kdy je Aljoa rozbaloval a uhlazoval, dokonce zalupaly jako nov. Uhladil je, sloil a stril do kapsy. Pak el podat Katein Ivanovn zprvu o vsledku posln, kter mu svila. KNIHA PT PRO A PROTI I Zsnuby Pan Chochlakovov byla zas prvn, kdo Aljou uvidl. Spchala, protoe se stalo nco vnho: hysterick zchvat Kateiny Ivanovny skonil mdlobou, pak na ni padla "hrozn, straliv slabost, ulehla, obrtila oi v sloup a pilo blouznn. Ted m horeku, poslaly jsme pro Gercentuba, poslaly jsme pro tety. Tety u jsou zde, Gercentube jet ne. Vichni sed v jejm pokoji a ekaj. Co z toho jen bude, je v bezvdom. Jen aby to nebyla hlavnika!" Pan Chochlakovov se zdla vn polekna a ke kadmu slovu dodvala: "To u je vn,

vn!" jako by vechno, co se s n dlo dv, vn nebylo. Aljoa ji vyslechl s bolest. Pokusil se j vylit sv phody, ale peruila ho hned pi prvnch slovech. Nemla as, podala ho, aby posedl u Lise a tam na ni pokal. "Nejmilej Alexeji Fjodorovii," poeptala mu skoro do ucha, "Lise m ped chvl podivn pekvapila, ale i dojala, a proto j v srdci vechno odpoutm. Pomyslete si, sotva jste odeel, najednou zaala upmn litovat, e pr se vm vera a dnes posmvala. Ale vdy se vm neposmvala, jenom ertovala. A tak vn toho litovala, div neplakala, a jsem se podivila. Dv nikdy vn nelitovala, kdy se mi posmvala; vdycky jenom v ertu. A vte, posmv se mi kadou chvilku. Ale te to bere vn, te je vechno vn. Velice j zle na vaem mnn, Alexeji Fjodorovii, a meteli, nehnvejte se na ni a nebute uraen. J sama ji tak pod jenom etm, protoe je to takov chytr hlavika - vil byste tomu? kala mi te, e jste byl ptelem jejho dtstv, ,nejvznamnjm ptelem jejho dtstv', pomyslete si, nejvznamnjm, a co j ? M v tch vcech velice hlubok city, ba i vzpomnky a hlavn tyhle vty a slovka, takov docela neekan slovka, e lovk nic takovho neek a najednou to tu je. Nedvno to bylo ku pkladu o sosn. V jejm ranm dtstv jsme mli na zahrad sosnu a snad je tam i te, take minul as je zbyten. Sosny nejsou lid, nemn se tak rychle, Alexeji Fjodorovii. Tak ona ekla: .Maminko, pamatuju se na tu sosnu jak ve snu,' tedy ,sosnu jak ve snu', jene ona to pivedla njak jinak, protoe je to popleten a sosna je hloup slovo, ale tolik mi o tom napovdala a bylo to tak originln, e si to rozhodn netroufm opakovat. Taky jsem vechno zapomnla. Tak na shledanou, jsem velice rozechvna a asi zelm. Ach Alexeji Fjodorovii, j u dvakrt v ivot lela a byla jsem v len. Jdte k Lise a potte ji, jak vy to vdycky tak krsn dovedete. Lise!" pistoupila k jejm dvem a zavolala na ni, "tady ti vedu Alexeje Fjodorovie, kterho jsi tolik urazila. Vbec se nezlob, ujiuji t, naopak se div, e sis to mohla myslet." "Merci, maman, pojte dl, Alexeji Fjodorovii." Aljoa veel. Lise se dvala njak rozpait a najednou se cel zaervenala. Zejm se pro nco stydla, a jak to pi tom. vdycky bv honem se rozhovoila o nem docela jinm, jako by ji v tu chvli prav to jedin zajmalo. ,,Maminka mi ped chvl povdala celou tu historii o tch dvou stech rublech, co jste nesl tomu chudkovi dstojnkovi a celou tu hroznou vc, jak mu ublili, a vte, maminka sice mluv stran popleten pod peskakuje, ale plakala jsem, kdy jsem to slyela. Jak to tedy je, odevzdal jste ty penze a co te ten neastnk?" ,,To je to prv, e jsem je neodevzdal a je to cel historie," odpovdl Aljoa. I on se choval, jako by ml nejvt starost jen s tm, e neodevzdal penze, ale Lise si dobe vimla, e tak on se dv stranou a zejm se sna mluvit o "nem jinm". Aljoa si sedl ke stolu a dal se do vyprvn. Hned po prvnch slovech ho vechna rozpaitost pela a upoutal tak zjem Lise. Mluvil pod vlivem hlubokho citu a nedvnho silnho dojmu, take se mu dailo vyprvt dobe a pesvdiv. U dv, jet za jejho dtstv v Moskv, chodval rd k Lise a vyprvl j, co prv zail, co peetl nebo na se pamatoval ze svch dtskch let. Nkdy se spolen poutli do snn a vymleli cel povdky, ale ponejvc vesel a smn. Ted jim bylo, jako by se oba najednou penesli do moskevsk doby ped dvma lety. Dvku jeho vyprvn velmi dojalo. S velm citem j vylil "Iljueku". Kdy podrobn popsal ten vjev, jak neastnk dupal po penzch, Lise sprskla ruce a v nezvldnutelnm pohnut zvolala: "Tak vy jste penze neodevzdal a nechal jste ho utct! Boe mj, e jste za nm nebel a nedohnal ho." "Ne, Lise, takhle je to lep, e jsem za nm nebel," ekl Aljoa a starostliv se proel po pokoji. "Jak.to, lep, pro lep? Ted' jsou bez chleba a umou hladem!" "Neumou, protoe tch dv st rubl je pece nemine. Ztra je stejn pijme. Ztra u jist," promluvil Aljoa, zamylen pechzeje. "Vte, Lise," pokraoval a nhle se ped n zastavil, "j pi tom udlal jednu chybu, ale i ta chyba povede k dobrmu." "Jakou chybu a pro povede k dobrmu ?" "Inu, protoe je to bojcn lovk a slab povaha. Je takov utvan a m dobr srdce. Pod te pemlm, co ho tak urazilo, ponvad, ujiuji vs, a do posledn chvle nevdl, e ty penze rozdupe. A tak mi pipad, e ho urazilo dost vc a v jeho situaci to ani nemohlo bt

jinak. Pedn ho mrzelo u to, e mi ukzal, jak velkou radost m z tch penz, a nezatajil to pede mnou. Kdyby se zaradoval, ale ne pli, a neprojevil to, kdyby byl dlal drahoty a komedie, jako to dlvaj jin, kdy pijmaj penze, nu, pak by to snad byl ode mne vzal. Ale on se zaradoval pli upmn, a tm se pak ctil ponen. Ach Lise, je to poctiv, hodn lovk, a to prv bv v takovch vcech hotov netst! Celou tu dobu, co mluvil, ml takov slab, zlomen hlas a mluvil tak hrozn rychle, pod se tak njak pochichtval nebo snad plakal na mou pravdu plakal, v takovm byl naden a mluvil o svch dcerch a o zamstnn, kter dostane v jinm mst. A sotva si takhle vylil srdce, najednou se zastydl, e pede mnou odhalil cel sv nitro. A proto m hned zaal nenvidt. Pat k hrozn stydlivm chudkm. Nejvc se ctil zahanben tm, e m pli rychle uznal za ptele a tak brzy se mi vzdal; nejdv se na mne spal, lekal m, a najednou, kdy uvidl penze, hned m objmal. On m toti objmal, pod se m dotkal rukama. Prv tmhle zpsobem musel poctit vechno to ponen, a tu jsem zrovna udlal tu chybu, velmi vnou chybu. Najednou mi to nedalo a ekl jsem mu, e nebude-li mt dost penz na sthovn do jinho msta, dostane jet a e i j sm mu dm ze svch penz, kolik bude chtt. A to ho prv zarazilo. Jak to, e i j se do toho hrnu, pomhat mu ? Vte, Lise, pro uraenho lovka je hrozn tiv, kdy se na nho kdekdo zane dvat jako jeho dobrodinec. Slyel jsem to; ekl mi to starec. Nevm, jak to vyjdit, ale sm jsem to asto vidl. Ostatn i j ctm zrovna tak. Nejhor je to, e akoliv do posledn chvle nevdl, e bankovky rozdupe, pece jen to trochu tuil, to tedy jist. A e to tuil, prv proto bylo jeho naden tak nespoutan. Ale tebas je to vechno tak zl, pece to povede k dobrmu. Myslm dokonce, e k nejlepmu, take by to lep ani nemohlo bt." "Jak to, e by to lep ani nemohlo bt, pro ?" zvolala Lise. Dvala se na nho velmi udiven. "Proto, Lise, e kdyby nebyl ty penze rozdupal, ale pijal, piel by pak dom a /a njakou hodinku by se rozplakal nad svm ponenm. To by se jist bylo stalo. Rozplakal by se, puk by ke mn piel teba ztra za svtn, ty bankovky by mi mon hodil pod nohy a podupal by je, jako to udlal dnes. Takhle odeel nramn hrd a vtzn, i kdy v, e se ,zniil'. A te tedy nen nic lehho ne pimt ho, aby hned ztra ty dv storublovky pijal, protoe svou est u obhjil tm, e je odhodil a zadupal. Pece nemohl vdt, kdy po nich dupal, e mu je ztra zas pinesu. A pitom penze hrozn nalhav potebuje. Te je sice hrd, ale pece bude dnes myslet na to, o jakou pomoc piel. V noci bude pemlet jet vc, bude se inu o tom zdt a ztra rno bude mon ochoten rozbhnout se ke mn a prosit za odputn. A vtom j prv pijdu a eknu mu: Jste hrd a dokzal jste to. Ale te ty penze pijmte a odpuste nm.' A v t chvli on je pijme!" Slova: "A v t chvli on je pijme!" pronesl Aljoa v radostnm naden. Lise zatleskala. "Ach ano, to je pravda, ach ano, te to najednou pln chpu! Jak to jen vechno vte, Aljoo ? Jste tak mlad a u vte, co maj lid v srdci. Nikdy bych na to nepila." "Hlavn ho te musme pesvdit, e ho vichni stavme sob na roven, i kdy od ns dostane penze, a e se na nho nedvme svrchu, ale sp dovrchu." ",Sp dovrchu' je roztomil, Alexeji Fjodorovii, ale jen mluvte, mluvte!" "Ano, nesprvn jsem se vyjdil nek se, e se na nkoho dvme dovrchu ale to nevad, protoe." "Nevad to, nevad, ovem e to nevad! Odpuste, Aljoo, mj drah. Vte, j jsem si vs dosud skoro ani nevila vlastn vila, ale jenom jako sob rovnho, a te si vs budu vit dovrchu. Mj drah, nehnvejte se, e vtipkuji," dodala hned s velm citem. "Jsem k smchu a malink, ale vy, vy. Poslechnte, Alexeji Fjodorovii, nen v cel t na vaze, vlastn ve va vaze... ne, pece radi v na... nen v tom pohrdn k nmu, k tomu ubokovi, kdy takhle rozebrme jeho dui, jakoby zvysoka, co ? Kdy s takovou jistotou te tvrdme, e ty penze pijme ?" "Ne, Lise, pohrdn v tom nen," pevn odpovdl, jako by byl na tu otzku ji pipraven. "Cestou k vm jsem o tom u pemlel. Uznejte, jakpak pohrdn, kdy jsme sami zrovna jako on, kdy jsou vichni jako on. My jsme toti opravdu stejn, a ne lep. A kdybychom byli i lep, na jeho mst bychom byli pece jen zase stejn... Nevm, jak vy, Lise, ale j o sob myslm, e jsem v mnoha vcech povrchn. Ale on nen

povrchn, je velmi jemnocitn... Ne, Lise, nen tu ani trochu pohrdn k nmu! Vte, Lise, mj starec jednou ekl, e o lidi se vbec mus peovat jako o dti a nkte se mus oetovat jako nemocn v nemocnicch." "Ach Alexeji Fjodorovii, mj drah, co kdybychom spolu oetovali lidi jako nemocn!" "Jsem pro to, Lise, jene nejsem jet vnitn docela pipraven; jsem nkdy pli netrpliv a jindy zas nemm sprvn posteh. Zato u vs je to nco jinho." "Ach, tomu nevm! Alexeji Fjodorovii, jsem tak astn!" "Jsem rd, e to kte, Lise." "Alexeji Fjodorovii, jste opravdu hodn lovk, ale nkdy jakoby pedant, jene kdo se podv lpe, vid, e vbec nejste pedant. Jdte se kouknout za dvee, use otevte a pesvdte se, neposlouch-li matinka," nervosn a chvatn zaeptala. Aljoa el, pootevel a ohlsil, e nikdo neposlouch. "Pojte sem, Alexeji Fjodorovii," pokraovala Lise a pod vc se ervenala. "Dejte mi ruku, tak. Poslouchejte,musm vm nco ci, je to velk piznn. Verej dopis jsem vm nenapsala ertem, ale vn." A zakryla si rukou oi. Bylo vidt, e se pro sv piznn velmi styd. Najednou uchopila jeho ruku a nruiv ji tikrt polbila. "Ach Lise, to je tedy znamenit!" radostn zvolal Aljoa. "Ale j byl tak pln pesvden, e jste to napsala vn." "Pesvden, podvejme se!" oddlila zas jeho ruku, ale nepustila ji ze sv. Hrozn se ervenala a smla se drobnm astnm smchem. "J mu polbm ruku a on ekne: ,To je tedy znamenit.'" Ale nekrala ho spravedliv, tak Aljoa byl ve velkch rozpacch. "Chtl bych se vm vdycky lbit, Lise, ale nevm, jak to udlat," st zamumlal a tak se zaervenal. "Aljoo, mj drah, vy jste chladn a opovliv. Jen si to pedstavte. Ril si m vyvolit za manelku a to mu pln sta! Byl u pesvden, e jsem mu psala vn. Neslchan! To je pece opovlivost -- abyste vdl!" "Copak je to nco patnho, e jsem o tom byl pesvden ?" zasml se najednou Aljoa. "Ach Aljoo, naopak, je to ohromn krsn," nn a astn na nho pohldla. Aljoa stl pod jet s rukou v jej ruce. Nhle se sklonil a polbil ji pmo na rty. "Co to m bt? Co vs to napadlo?" vykikla Lise. Aljoa byl nadobro znien. "Tak odpuste, prosm vs, kdy jsem neml. Asi to ode mne bylo hrozn hloup. ekla jste, e jsem chladn, tak jsem vs tedy polbil. Jene vidm, e to dopadlo hloup." Lise se dala do smchu a zakryla si rukama obliej. "A takhle obleen!" vyhrkla mezi smchem, ale nhle se pestala smt a cel zvnla, skoro zpsnla. "Aljoo, s lbnm jet pokme. Jet to neumme a musme ekat hodn dlouho," usoudila najednou. "Povzte mi radi, pro si vy, takov rozumn, pemliv lovk a dobr pozorovatel, volte mne, takovou husu, nemocnou husiku ? Ach Aljoo, jsem hrozn astn, ale vbec si vs nezasloum!" "Ba ano, Lise. Za nkolik dn nadobro odejdu z kltera. Kdy budu ve svt, musm se oenit, to vm. On mi to taky poruil. A koho lepho ne vs bych nael... a kdo jin ne vy by si m vzal ? U jsem o tom pemlel. Pedn m u od dtstv znte a za druh mte mnoho dobrch vlastnost, kter j vbec nemm. Mte veselej dui ne j. A hlavn jste nevinnj ne j. J u se dostal do styku s mnoha, mnoha vcmi. Vy to ani nevte, ale j jsem taky Karamazov! Co na tom, e ertujete a smjete se, a taky mn, mm z toho jenom radost. Ale smjete se jako mal holika, a v duchu pemtte jako muednice." "Jako muednice ? Jak to ?" "Ano, Lise, ta vae otzka ped chvl, nen-li v ns pohrdn tm neastnkem, kdy tak pitvme jeho dui, to byla muednick otzka. Vte, nedovedu to lpe vyjdit, ale komu napadaj takov otzky, ten je sm schopen trpt. Jak tak sedte v kesle, jist jste musela u mnoho promyslet." "Aljoo, dejte mi ruku, pro ji odtahujete ?" promluvila Lise njak nalomenm hlskem, oslblm tstm. "Poslechnte, Aljoo, jak se oblknete, a odejdete z kltera, jak budete mt aty ? Nesmjte se, nezlobte se, je to pro mne velmi, velmi dleit." "Na aty jsem jet nemyslel, Lise, ale jak budete chtt, takov si podm." "Chci, abyste ml tmavomodr sametov sako, blou pikovou vestu a ed mkk plstn klobouk. eknte, vil jste mi prve, e vs nemm rda, kdy jsem se odekla verejho dopisu ?" "Ne, nevil." " vy nesnesiteln love, jste nenapraviteln!" "Vte, vdl jsem, e m snad mte rda, ale dlal jsem, jako bych vil, e nemte, aby vm to bylo.

pjemnj." "To je tm hor! Tm hor a nejlep. Aljoo, mm vs hrozn rda. Kdy jste ml dopoledne pijt, vymyslela jsem si takovou zkouku: eknu mu o ten verej dopis, a kdy ho klidn vythne a vrt mi ho (d se to od nho vdycky ekat), znamen to, e m vbec nem rd, nic nect, je to prost hloup, bezvznamn kluk a j jsem ztracena. Ale vy jste nechal dopis v cele a to m potilo. Vite, e jste ho nechal v cele, protoe jste tuil, e ho budu chtt zptky, tak abyste ho nemohl vrtit ? Ano ? Bylo to tak, vite ?" "Ach Lise, tak to vbec nebylo. Vdy j mm ten dopis u sebe A prve jsem ho ml taky, mm ho v thle kapse, tady je." Aljoa se smchem vytli! dopis a z dlky j jej ukzal. "Ale do ruky vm ho nedm, podvejte se na nj takhle." "Coe ? Vy jste tedy prve lhal, jste mnich a lhal jste ?" "Tak jsem tedy lhal," sml se i Aljoa, "lhal jsem, abych nemusel dopis vrtit. Je mi velmi drah," dodal najednou s velm citem a znova se zaervenal. "Tak u to bude na-vdycky a nikdy ho nikomu nedm." Lise se na nho dvala jako ve vytren. "Aljoo," zaeptala zas, "podvejte se za dvee, jestli matinka neposlouch!" "Tak dobe, Lise, podvm se, ale nebylo by lep se nedvat? Pro podezvat vai matku z takov ohavnosti?" "Jak to, ohavnosti? Z jak ohavnosti? Kdy poslouch za dvemi u sv dcery, je to jej prvo, a ne ohavnost!" vybuchla Lise. "Mete si tm bt jist, Alexeji Fjodorovii, e a budu sama matkou a budu-li mt takovou dceru, jako jsem j, budu u n rozhodn taky poslouchat za dvemi." "Opravdu, Lise ? To nen pkn." "Mj ty boe, jakpak je v tom ohavnost ? Kdybych tajn vyslechla njakou obyejnou spoleenskou rozmluvu, to by byla ohavnost, ale kdy se m vlastn dcera zave s mladm muem. Poslyte, Aljoo, a to vte, vs tak budu hldat, jakmile budeme svoji, a a to tak vte, budu otvrat a st vechny vae dopisy. Na to bute pipraven." "Ano, ovem, kdy myslte" mumlal Aljoa, "ale nen to pkn." "Ach, takov opovren! Aljoo, mj drah, nebudeme se hned napoprv hdat, radi vm eknu, jak to cel je. Ovem e je velice okliv poslouchat za dvemi a ovem e nemm pravdu j nbr vy, ale j budu pece poslouchat." "Mete. Ale nic takovho se o mn nedozvte," zasml se Aljoa. "Aljoo budete se mi podizovat? To se tak mus pedem rozhodnout." "S nejvt radost. Lise, to jist ale ne v tom nejdleitjm. V tom nejdleitjm se budu dit svou povinnost i kdybyste se mnou nesouhlasila." "Tak to m bt. Chci, abyste vdl, e i j jsem ochotna se poddit, a nejen v tom nejdleitjm, ale vbec ve vem. . U te vm to psahm - ve vem a na cel ivot." zavolala Lise ohniv, "a s radost, s radost! A nejen to psahm vm,e u vs nikdy nebudu poslouchat za dvemi, ani jedinkrt a nikdy , a nepetu jedink v dopis, protoe mte prvku vy, a ne j. I kdy se mi hrozn bude chtt poslouchat, vm to, pece to neudlm, protoe to povaujete za neestn. Jste te jako m svdom.Poslechnte, Alexeji Fjodorovii, pro jste v posledn dob pod takov smutn - vera i dnes?Vm e mte starosti a trampoty, ale vidm, e mte jet mimo to njak zvltn zrmutek, snad tajn, ne?" "Ano Lise mm i tajn," pisvdil smutn. "Vidm, e m mte rda, kdy jste to poznala." "Jak zrmutek? Nad m?Mete to ci?" zeptala se nesmle a prosebn. "Pozdji vm to povm Lise potom." odpovdl rozpait. "Te byste tomu asi ani nerozumla. A snad bych to ani sm nedovedl ci." "Vm e vs trp tak vai brati a otec." "Ano i brati, " promluvil Aljoa jakoby zamylen. "Vaeho bratra Ivana Fjodorovie nemm rda," poznamenala najednou. Aljoa vyslechl tuto poznmku s jistm pekvapenm, ale nereagoval na ni. "Brati se ni," pokraoval, "Otec tak. A zrove ni i jin. Je v tom zemn karamazovsk sla, jak onehdy ekl otec Paisij, zemn a zbsil, nezvldnut. A vzn se nad tou silou duch bo? Nevm ani to. Vm jen , e i j jsem Karamazov. J mnich, mnich?: Lise jsem mnich? Neekla jste zrovna ped chvilkou, e jsem mnich?" "Ano ekla." "A j snad ani nevm v boha." "Vy nevte, co je vm?" promluvila tie a opatrn. Ale Aljoa neodpovdl. V tch jeho tak nhlch slovech bylo nco pli tajemnho a pli subjektivnho, snad i jemu sammu nejasnho, ale zejm tm trpl. "A te ke vemu odchz mj ptel, nejlep lovk na svte opout zemi. Kdybyste jen vdla Lise kdybyste vdla, jak jsem s nm spokojen, jak jsem s nm vnitrn stmelen. A te zstanu sm. Pijdu k vm

Lise. Napt budeme spolu." "Ano spolu, spolu. Ode dneka na cel ivot spolu. Poslyte polibte m dovoluji vm to." Aljoa ji polbil. "A te jdte. Kristus vs provzej" poznamenala ho kem. "Jdte rychle k nmu dokud je na ivu. Vidm, e jsem vs zle zdrela, Budu se dnes modlit za nho a za vs. Aljoo, budeme astni. Budeme?" "Myslm e ano Lise." Po rozmluv s Lise Aljoa nepovaoval za nutn vyhledat jet pan Chochlakovovou a chtl odejt, ani se s n rozlouil Ale sotva otevel dvee ke schoditi , stla najednou ped nm. Hned z prvnch jejich slov poznal, e tam na nho zvl ekala. "Alexeji Fjodorovii to je hrozn. Jsou to dtsk povdaky a nesmysly. Doufm, e vs ani nenapadne pomlet. Hlouposti, hlouposti, hlouposti." vyletla na nho. "Jen j to nekejte, "namtl Aljoa,"sic se rozl , a to by j te kodilo." "To je rozumn e rozumnho mladka. Mm tomu rozumt tak, e jste j pisvdoval jen z trpnosti s jejm chorobnm stavem, abyste ji nepopudil nesouhlasem?" " ne, vbec ne, mluvil jsem s n naprosto vn," rozhodn prohlsil Aljoa. "Brt to vn je nemon, nemysliteln a za prv vs te u vbec ani jednou nepijmu a za druh odjedu a odvezu ji, abyste vdl" "Ale pro to ?" namtl Aljoa. "Vdy je to tak vzdlen, budeme muset ekat snad asi pl druhho roku." "Ach Alexeji Fjodorovii, to je ovem pravda a za pl druhho roku se s n tisckrt pohdte a rozejdete. Ale jsem tak neastn, tak neastn! A jsou to vechno hlouposti, ale mne to zdrtilo. Ted jsem jako Famusov v posledn scn, vy jste ackij, ona je Sofie a pomyslete si, naschvl jsem bela sem na schody, abych se s vmi setkala, a tam se pece cel ten osudn vstup odehrv taky na schoditi. Vechno jsem slyela a div jsem neomdlela. Tak to je vysvtlen hrz t cel noci a vech tch hysterickch zchvat! Dceruce lska a matce smrt. Jen si lehnout do rakve. Ted to druh a nejhlavnj: co je to za dopis, co vm napsala ? Hned mi ho ukate, hned!" "To ne. Prosm vs, jak se da Katein Ivanovn ? Poteboval bych to vdt." "Pod jet le a blouzn, nevzpamatovala se. Jej tety jsou zde, ale jenom vzdychaj a ohrnuj na mne nos. Gercentube pijel a tak se polekal, e jsem nevdla, co s nm a jak mu pomoci, a jsem chtla poslat pro lkae. Odvezli ho v mm koe. A jako vrchol veho najednou vy s tm dopisem. Pravda, je as jet pl druhho roku. Ve jmnu veho velkho a svatho, ve jmnu vaeho umrajcho starce, ukate mi ten dopis, Alexeji Fjodorovii, ukate ho mn, jej matce! Kdy chcete, drte ho v ruce a j ho tak budu st." "Ne, neuku, Kateino Osipovno. Neukzal bych vm ho, ani kdyby to Lise dovolila. Ztra pijdu, a chceteli, promluvme si o mnoha vcech, ale zatm se vm poroum." A Aljoa sebhl po schodech na ulici. II Smrakov s kytarou Neml skuten asu nazbyt. U kdy se louil s Lise, napadlo mu, e te mus njakou lst vyhat bratra Dmitrije, kter se ped nm zejm schovv. U bylo dost pozd, lo na tet hodinu. Aljoa celou svou bytost touil do kltera k svmu velkmu umrajcmu, ale nutnost setkat se s Dmitrijem pevaovala vechno. V Aljoov mysli hodinu za hodinou slilo pesvden, e kadm okamikem hroz neodvratn katastrofa. Jak katastrofa to me bt a co by chtl v tu chvli bratrovi ci, to snad ani sm nedovedl vyloit. "A tedy mj dobrodinec zeme beze mne, aspo si nebudu muset cel ivot vytat, e jsem snad mohl nco zachrnit, ale nezachrnil a proel jsem kolem, protoe jsem spchal dom. Jednm-li tak, jsem posluen jeho slov." Ml v myslu zastihnout Dmitrije nenadle: chtl proto pelzt plot jako vera, jt dl do zahrady a usadit se zas v besdce. Nenajdi- li tam bratra, neohls se Fomovi ani domcm,zstane tam schovn a bude ekat teba a do veera. h-li Dmitrij stle jet na Grueku, je docela mon, e pijde prv do besdky. Aljoa ostatn o podrobnostech mnoho nepemlel, ale rozhodl se, e svj pln provede, i kdyby se proto dnes u nedostal do kltera. Vechno lo bez pekky. Pelezl plot skoro na tm mst jako vera a dostal se nepozorovan do besdky. Nechtl, aby ho nkdo vidl; domc i Foma (je-li

zde) podporuj asi bratra a jednaj podle jeho pkaz, take by teba bud nepustili Aljou do zahrady, nebo by bratra vas upozornili, e ho nkdo hled a pt se po nm. V besdce nikdo nebyl. Aljoa si sedl na sv verej msto a ekal. Rozhlel se a besdka mu tentokrt pipadala njak mnohem selej a zuboenj ne vera, tebae poas bylo pod stejn jasn. Na zelenm stole zstal krouek od verej sklenky; koak asi petekl. Na Aljou dotraly jako vdycky pi nudnm ekn jalov a bezvznamn mylenky; ku pkladu pro si sedl, kdy te piel, pesn na stejn msto jako vera, a ne nkam jinam ? Nakonec na nho padl velk smutek, smutek z napt a nejistoty. Ale nesedl tam ani tvrt hodiny a najednou se nkde docela blzko ozval akord kytary. Nkdo sedl nebo se prv usadil kdesi ve kov asi dvacet krok od nho, jist ne dl. Aljoa si matn vzpomnl, e kdy vera odchzel z besdky od bratra, zahldl jen tak letmo nkde vlevo u plotu mezi kovinami nizounkou starou zelenou zahradn laviku. Na n patrn ti lid sed. Ale kdo je to ? Vtom musk hlas zazpval slaounkou fistul s doprovodem kytary: Nepemoitelnou silou toum jenom za svou milou, moj holubinkou b--lou. Maria, zdrvas! Oroduj za ns! Oroduj za ns! Zpv pestal. Byl to lokajsk tenor a cel pse tak lokajsk. Jin hlas, ensk, promluvil lichotn a trochu nesmle, ale zato hodn strojen: "Copak e k nm tak dlouho nejdete, Pavle Fjodorovii, copak e ns zanedbvte ?" "Nikterak prosm," odpovdl musk hlas sice zdvoile, ale hlavn se sebejistou dstojnost. Mu mel zejm pevahu a ena si ho pedchzela. "Ten musk je podle veho Smerakov," pomyslel si Aljoa, "a dma bude asi dcera zdej domc, ta, co pijela z Moskvy, nos aty s vlekou a chod si k Marf Ignajevn pro polvku." "J mm hrozn rda tyhlety verky, kdy jsou hezk," pokraoval ensk hlas. "Propak nezpvte dl?" Hlas znova spustil: Carsk koruny slva - dola od mil zprva, aby zstala zdr--va. Maria, zdrvas! Oroduj za ns! Oroduj za ns! "Posledn to bylo jet hez," poznamenal ensk hlas, "to jste zpval ,dola od milka zprva. To bylo takov nnj, asi jste na to dneska zapomnl." "Vere jsou prosm nesmysl," rzn pronesl Smerakov. " ne, j mm verovnky moc rda." "Co se te vere, je to oupln nesmysl. Posute sama: kdopak na svt mluv v rmech ? A kdybychme zaali vichni mluvit v rmech - e by to bylo teba ouedn nazno - moc-li bychme toho prosm namluvili ? Vere nejsou k niemu, Marie Kondrajevno." "Vy jste ve vem tolika moudr, jak jste to jenom vechno vyzkoumal ?" lichotil se ensk hlas vc a vc. "To j bych dovedl i leccos jinho, to j bych prosm vdl jin vci, nebt mojeho dlu od samho dtstv. J bych v souboji zastelil z pistole takovho lovka, kter by mi pedhazoval, e jsem parchant, jeliko nemm otce a pochzm od Smrdut, ale v Moskv jsem to ml pod na talku, doneslo se to tam, Grigorij Vasiljevi se o to postaral. Grigorij Vasiljevi mi vyt, e se boum proti svmu narozen, pr jsem ji .otevel ivot'. Tak tebas otevel, ale j bych dal dovoleni, aby m zabili jet v jejm ln, abych prosm tm pdem vbec nepiel na svt. Na trhu povdali a vae matinka mi to skrze svou nedeliktnost taky honem vykldala, e pr ona chodila s vlasy speenmi pnou, ale na vku mla jenom malouninko pes dva lokte. A pro vlastn malouninko, kdy se me jednodue ct mlo a kad to tak k? Chtli to mt dojemn'', ale to je pece tak kajc muzick dojemnost a muzick city. Copak rusk muik me mt proti vzdlanmu lovku njak cit ? Skrze svou nevzdlanost dn cit mt neme. J od samho mojeho dtstv, jak jsem jenom slyel malouninko, tak bych byl vyletl z ke. J cel Rusko nenvidm, Marie Kondrajevno." "Kdybyste byl u vojska kadetkem nebo mlaounkm husarem, vak vy byste takhle nemluvil, ale vythl byste avli a hutnil byste cel Rusko." "J nejenom nestojm o to, bt u vojska husarem, ale chtl bych dokonce vechno vojsko zniit." "A co kdy pijde neptel, kdopak ns bude brnit?" "Nen prosm ani poteba. V dvanctm roce udlal csa Napoleon francouzsk Prvn, otec nynjho, velk taen do Ruska a bylo by dobe, kdyby ns byli tenkrt tihle Francouzi pemohli. Chytr nrod by si podrobil nramn hloup nrod a pipojil by ho k sob. Mli bychme docela jin podky." "Copak oni je tam maj o tolik lep ne u ns ? J bych nkterho naeho feka

nevymnila ani za ti mlad Anglianky," promluvila nn Marie Kondrajevna a bezpochyby provzela ta slova nejnyvjm pohledem. "To prosm jak se komu lb." "Vy jste sm docela jako cizinec, jako njak moc vzneen cizinec. Stydm se, ale to vm musm ct." "Jestli chcete vdt, tak v prostopnosti jsou cizinci a nai stejn. Vechno jsou to mizerov, jenome cizinec si chod v lakrkch, kdeto n trhan smrd bdou a nevid v tom nic patnho. Rusk lid se mus ezat, to ekl vera Fjodor Pavlovi sprvn, akoliv je prosm blzen stejn jako vechny jeho dti." ,,Vy jste kal sm, e si Ivana Fjodorovie vte." "Ale on se o mn vyslovil, e jsem smradlav lokaj. On si o mn mysl, e bych se mohl vzbouit, ale to se ml. Kdybych j ml v kapse takov penze, tak bych tady u dvno nebyl. Dmitrij Fjodorovi je, co se teje chovn a rozumu a taky skrze svou chudobu, hor ne kad lokaj a ani neum nic dlat, a pece mu kad prokazuje uctivost. Dejme tomu, e j jsem jenom kuchyka, ale mt tst, mohu si v Moskv na Petrovce otevt kavrenskou restauraci. Jeliko j dovedu pipravovat speciality, a v Moskv mimo cizince nikdo speciality podvat neum. Dmitrij Fjodorovi je ebrk, ale kdyby vyzval na souboj njakho nejurozenjho hrabcho syna, tak ten na ten souboj pjde, a v em on je prosm lep ne j ? Ponvad on je o mnoho hloupj ne j. Kolik penz jenom proustroval beze veho uitku!" "J myslm, e souboj mus bt nco krsnho," poznamenala najednou Marie Kondrajevna. "A m to ?" "e je to takov straliv a staten, hlavn kdy mlad dstojnci s pistolemi v ruce pl jeden na druhho kvli njak ensk. Hotov obrzek. Ach, kdyby se tak dvky smly dvat, hrozn rda bych se na to podvala!" "Krsn to je, kdy lovk sm m, ale kdy pak ten druh m jemu rovnou do drky, tak to je prosm moc hloup pocit. To by lovk utekl, Marie Kondrajevno." "Vy byste opravdu utekl ?" Ale Smerakov neril odpovdt. Chvli bylo ticho, pak se zas ozval akord a fistule zapla posledn sloku: Marn je namhn, nemm tu vce stn, chci vesele te --ti a v hlavnm mst dlti! Nebudu litovati, vbec nebudu litovati, nikterak nehodlm litovati! Tu se stalo nco neekanho: Aljoa najednou kchl. Osoby na lavici okamit ztichly. Aljoa vstal a el k nim. Byl to skuten Smerakov, nastrojen, v lakovch botkch, s napomdovanma a div ne nakadeenmi vlasy. Kytara leela na lavici. Dma byla Maric Kondrajevna, dcera domc. Mla svtle modr aty s dvouloktovou vlekou. Byla jet mlad a docela hezk nebt pli kulatho a hrozn pihovatho oblieje. "Vrt se brzy bratr Dmitrij ?" zeptal se Aljoa co nejklidnji. Smerakov pomalu vstal.Zvedla se i Marie Kondrajevna. ,,Pro j bych ml mt povdomost o Dmitriji Fjodoroviovi ? Nco jinho, kdybych u nho byl zjednn za hldae," tie, zeteln a pohrdav odpovdl Smerakov. "Vdy j se jen ptm, nevte-li to," vysvtlil Aljoa. ,,() jeho pobytu nic nevm a ani prosm nechci vdt." ,,Ale bratr mi vslovn kal, e prv od vs se dozvd o vem, co se v dom dje, a e jste mu slbil dt zprvu, kdyby pila Agrafena Alexandrovna." Smerakov na nho pomalu a chladnokrevn obrtil pohled. "A jakpak jste se sem ril dneska dostat, kdy jsou tady vrata u hodinu zaven na zvoru ?" zeptal se, upen se na nho dvaje. ,,Pelezl jsem v ulice plot a el rovnou do besdky. Doufm, e mi to prominete," obrtil se Aljoa k Marii Kondrajevn, "poteboval jsem bratra co nejdv zastihnout." "Ach, jak bychom vm to mohli mt za zl!" prothla Marie Kondrajevna, polichocen Aljoovou omluvou. "Dmitrij Fjodorovi pece taky chodv takhle do besdky. My to kolikrt ani nevme, a on tam sed." "J ho ted nalhav hledm, potebuji s nm mluvit nebo bych se od vs rd dozvdl, kde je. Vte mi, e jde o nco pro nho velmi dleitho." "On nm nic neekne," zatbetala Marie Kondrajevna. "J sem tedy chodm jenom ze znmosti," zaal zase Smerakov, "ale on m taky tady ukrutn pronsleduje neustlm vyptvnm na pna. Co pr je novho a jak to u nho je a kdo pr tam chod a jestli mu nemohu ct jet nco. U dvakrt mi vyhrooval a i smrt." "Jak to, smrt ?" podivil se Aljoa. "Copak to pro nho prosm nco znamen pi jeho povaze, kterou jste vera ril sm pozorovat ? Jestli pr propasu Agrafenu Alexandrovnu a ona tu zstane pes noc, tak pr to bude mne prvnho stt ivot. J se ho velice bojm, a

kdybych se toho nebl jet vc, jist bych na nho podal oznmen u zdej policie. Bh sm v, co on prosm me udlat." "Onehdy mu ekl: ,Roztluu t v modi,'" dodala Marie Kondrajevna. "No kdy v modi, jsou to snad jenom ei." poznamenal Aljoa. "Kdybych se s nm mohl te sejt, ekl bych mu nco taky o tomhle." "Jedinou vc vm mohu povdt," jako by se Smerakov najednou rozmyslel. "Chodm sem ze star sousedsk znmosti a jak bych taky nechodil ? Na druh stran Ivan Fjodorovi m dneska hned rno poslal k nmu do jeho bytu v Jezern ulici bez dopisu, ale se vzkazem, aby pr Dmitrij Fjodorovi najisto piel do zdej hospody na nmst, e tam spolu poobdvaj. J tam prosm el, jene jsem Dmitrije Fjodorovie v jeho byt nezaslal; to bylo u osm hodin. ,Byl tady, ale u nen' zrovna tak mi to jeho domc ekli. Jako by to tak mli prosm umluveno. A te on mon zrovna v tuhle chvilku sed s vam bratrem Ivanem Fjodoroviem v t hospod, ponvad Ivan Fjodorovi dom na obd nepiel a Fjodor Pavlovi poobdval ped hodinou sm a pak si el lehnout. Ale prosil bych velice snan, abyste se mu o mn a o tom, co jsem ekl, nezmioval, ponvad on by m prosm dovedl pro nic zabt." "Bratr Ivan pozval dnes Dmitrije do hospody ?" rychle opakoval Aljoa. "Ano prosm." "Do hospody U hlavnho msta na nmst ?" "Prv tam." "To je docela mon!" zvolal rozechvn Aljoa. "Dkuji vm, Smerakove, to je dleit zprva. Hned tam pjdu." "Neprozrate m prosm," zavolal za nm Smerdakov. ,,Ne ne, zajdu tam jako nhodou, bute bez starosti." "Kampak jdete, otevu vm vrtka!" kikla jet Marie Kondrajevna. "Ne, tudy je; to bl, pelezu zase pes plot." Ta zprva Aljoou hrozn otsla. Rozbhl se k hospod. Jt do hospody v jeho atu se nesluelo, mohl se leda poptat u vchodu a dt si bratry vyvolat. Ale sotva doel k hospod, otevelo se tam okno, v nm se objevil Ivan a zavolal na nho: "Aljoo, mohl bys jt sem ke mn? Byl bych ti moc vdn." "Jiste bych mohl, jenom nevm, jak to udlat, kdy jsem takhle obleen." ,,J jsem zrovna ve zvltnm pokoji, poj ke vchodu, bm ti naproti." Za minutu Aljoa sedl vedle bratra. Ivan byl sm a obdval. III Brati se seznamuji Ivan sice nebyl ve zvltnm pokoji, ale prost u okna na miste oddlenm zstnou, take ostatn host stejn nemohli vidt, kdo tam sed. Byla to prvn mstnost u vchodu, s bufetem podle bon zdi. Kadou chvilku se tudy mhali sklepnci. Jedin host, staik vojensk vyslouilec, tam pil v koutku aj. Zato v ostatnch mstnostech hostince vldl obvykl hospodsk rmus, rozlhalo se voln na sklepnky, otvrn pivnch lahv, nrazy kulenkovch koul a do toho drnel hrac stroj. Aljoa vdl, e Ivan do tto hospody skoro nikdy nechod a e vbec o hospody nestoj; je zde tedy patrn jen proto, aby se podle svho vzkazu seel s Dmitrijem. Ale Dmitrij nepiel. "Dm ti pinst ryb polvku nebo nco, pece neije jen z aje," zvolal Ivan, zejm nramn spokojen, e ulovil Aljou. Sm u byl po obd a pil aj. "Ryb polvku bych chtl a potom i aj, jsem vyhladovl," vesele pisvdil Aljoa. "A co viovou zavaeninu ? Maj tady. Pamatuje, kdy jsi byl malink, jak jsi u Polenov rd jdal viovou zavaeninu ?" "Ty se na to pamatuje ? Tak zavaeninu taky, j ji rd i te." Ivan zazvonil na sklepnka a objednal ryb polvku, aj a zavaeninu. "Pamatuji se na vechno, Aljoo, pamatuji se na tebe a do tvch jedencti let, mn lo tenkrt na patnct rok. Patnct a jedenct, to je takov rozdl, e brati v tch letech nikdy nebvaj kamardi. Nevm ani, ml-li jsem t rd. Kdy jsem odjel do Moskvy, v prvnch letech jsem na tebe vbec ani nevzpomnal. Potom, kdy ses i ty dostal do Moskvy, setkali jsme se myslm nkde jen jednou. A te u tu iju tvrt msc a dosud jsme spolu nepromluvili. Ztra odjdm, a jak jsem tu sedl, zrovna jsem si myslel: jak se s nm sejt, abychom se rozlouili, a vtom ty jde kolem." "A tys o to setkn se mnou tolik stl ?" "Velmi. Chci se s tebou jednou provdy seznmit a taky tebe seznmit se sebou. A zrove se rozlouit. Podle mne je nejlep

seznmit se ped rozchodem. Vidl jsem, jak ses na mne cel ty ti msce dval. V tvch och bylo njak neustl oekvn, a to j prv nesnm, proto jsem se k tob nepiblil. Ale nakonec jsem se nauil si t vit. Ten lovek stoj pevn, ekl jsem si. Vimni si, e se te sice smju, ale mluvm vn. Vdy ty stoj pevn, e ano ? J mm takov pevn lidi rd, a u stoj na emkoli a i kdy jsou to takov mal klouci jako ty. Tvj oekvajc pohled mi nakonec vbec pestal bt protivn, a dokonce jsem zaal mt ten tvj oekvajc pohled rd. Zd se, e m m z njakho dvodu rd, Aljoo, ne ?" "Mm, Ivane. Bratr Dmitrij o tob k: Ivan je hrob. J zas o tob km: Ivan je hdanka. Jsi pro mne i te hdanka, ale nco jsem u v tob pochopil -- zrovna teprve dnes rno!" "A copak je to ?" zasml se Ivan. "Ale nebude se zlobit?" zasml se i Aljoa. "No tak?" ,,No e jsi zrovna takov mladk jako vichni ostatn tiadvacetilet mladci, zrovna tak mlad, mladink, sv a mil kluk, zkrtka kluk zelen Tak co, urazil jsem t hrozn?" "Naopak, pekvapil jsi m shodou." vesele a vele zvolal Ivan, "Vil bys po naem setkn u n jsem myslel pod jen na tu svou tiadvacetiletou zelenost, a ty te najednou zrovna tm zane, jako bys to tuil. V, sedl jsem tu te a kal jsem si kdybych nevil v ivot, zklamal se v milovan en a v uspodan svta, a kdybych se pesvdil, e vechno je zmaten, proklet a snad belsk chaos, kdyby m zdrtily vechny hrzy lidskho rozarovn - pece jen budu chtt t, a kdy u jsem piloil tu i ke rtm, neodtrhnu ji od nich, dokud ji nevyprzdnm. Ostatn k tictmu roku tu i asi nechm bt, i kdy ji celou nedopiji a obrtm se nevm k emu. Ale do ticeti let, to vm jist, m mladost pekon vechno, kad zklamni a kad hnus ze ivota. Mnohokrt jsem se v duchu ptal, je-li na svt takov zoufalstv, kter by ve mn pemohlo tu zbsilou a snad neslunou chtivost ivota, a usoudil jsem, e nen - ovem zas jen do tch ticeti let a potom u sm ztratm chu, tak mi to pipad. Nkte nedomrl moralisujc usmrkanci, hlavn bsnci, kvaj, e ta chtivost ivota je nzk. Je to zsti karamazovsk rys ta ivotn chtivost bez ohledu na cokoliv, to je pravda, a jist vz i v tob, ale pro by byla nzk ? Dostediv sly je na nai planet jet straliv mnoho, Aljoo. t se chce a j iju, i kdy to nen logick. A si nevm v uspodn svta, ale pece jsou mi zjara drah lepkav rac lstky, je mi drah modr nebe, je mi drah nkter lovk a v mi, leckdy ani nevm pro; je mi drah njak hrdinsk skutek lid, ve kter jsem teba u dvno pestal vit, ale kter ze starho zvyku uctvm v srdci. Tady ti pinesli polvku, dobr chutnn. Je znamenit, ryb polvku tu dlaj dobe. Chci se podvat do Evropy, Aljoo, pojedu tam pmo odsud; a vm, e pojedu jenom na hbitov, ale na nejdrahocennj hbitov, o to jde! Le tam draz nebotci, kad kmen nad nimi mluv o tak horoucm nkdejm ivot, o tak vniv ve ve sv dlo, ve svou pravdu, ve svj boj a ve sv uen, e, vm to pedem, padnu na zem a budu lbat ty kameny a plakat nad nimi - zrove pesvden z hloubi srdce, e je to vechno u dvno hbitov a nic vc. A nebudu plakat ze zoufalstv, nbr prost proto, e budu v pli asten, e se budu opjet svm dojetm. Mm rd lepkav jarn lstky a modr nebe - v tom to je! Nen v tom rozum ani logika, lovk tu miluje nitrem, trobami, miluje sv prvn mlad sly. Chpe nco z t m povdaky ?" zasml se Ivan najednou. "Chpu a pli dobe, Ivane. lovk nitrem a trobami tou milovat, to jsi ekl krsn, a jsem hrozn rd, e se ti tolik chce t!" zvolal Aljoa. "Myslm, e kad m pede vm jinm na svt milovat ivot." "Milovat ivot vc ne jeho smysl ?" "Jiste ano. Milovat dv, ne pijde logika, jak ty k, rozhodn jet ped logikou, a pak pochopm i smysl. To mi pipad u dvno. Pl prce m za sebou, Ivane: miluje ivot. Ted se mus jen pustit do druh poloviny, a jsi zachrnn." "Ty m u chce zachraovat, ale j to mon ani nepotebuju! A co znamen ta tvoje druh polovina ?" "To, e mus vzksit sv mrtv, kte ostatn teba ani neumeli. Tak te bych si vzal aj. Jsem rd, e spolu mluvme, Ivane." "Jak vidm, jsi v njakm zancen. Mm hrozn rd takov professions de foi od takovchhle novic. Jsi pevn lovk, Alexeji. Je to pravda, e chce odejt z kltera?" "Ano, mj starec m posl do svta." "Uvidme se tedy jet ve svt. Setkme se, ne mi bude ticet let, a se

zanu odvracet od e. Otec, ten se nechce odvrtit od sv e do sedmdesti let, sn dokonce o osmdesti letech, sm to ekl. Akoliv je aek, mn to a pli vn. Stoj taky pevn jako na skle - na sv chlpnosti jene po ticeti letech se snad ani ned stt na niem jinm. Ale do sedmdesti let je to ohavn. Radji do ticeti, to se d zachovat ,nznak ulechtilosti', kdy lovk napl sm sebe. Dmitrije jsi dnes nevidl ?" "Ne, nevidl, ale vidl jsem Smerdakova," a Aljoa mu rychle, a podrobn vylil toto setkn. Ivan starostliv naslouchal a na lecco se peptal. "Jenom m prosil, abych Dmitrijovi nekal, e o nm mluvil," dodal Aljoa. Ivan se zamrail a zamyslel. i,To se mra kvli Smerakovu ?" zeptal se Aljoa. "Ano, kvli nmu. K ertu s nm, Dmitrije bych byl skuten rd vidl, ale te u ne" neochotn odpovdl Ivan. "A odjd opravdu tak brzy?" "Ano." "A co Dmitrij a otec ? Jak to mezi nimi skon ?" znepokojen se ptal Aljoa."Ty m pod tu svou psniku! Co j s tm mm spolenho? Jsem snad strcem svho bratra Dmitrije?" vyrazil Ivan podrdn, ale najednou se trochu trpce usml. "Kainova odpov, kdy se ho Bh ptal na jeho zavradnho bratra, vid' ? Mysl snad v tu chvli na to ? Ale k sakru, pece tu opravdu nemohu zstat, abych je hldal! Sv zleitosti jsem skoncoval a jedu. Nemysl si nakonec, e na Dmitrije rlm a e jsem se cel ty ti msce snail odloudit mu jeho krsnou Kateinu Ivanovnu? Sakra, ml jsem pece vlastn zleitosti! Skoncoval jsem je a jedu. Skoncoval jsem je ped chvl a byl jsi pi tom." "U Kateiny Ivanovny ?" "Ano a narz jsem se uvolnil. A co dl ? Co je mi po Dmitrijovi ? Dmitrije se to nijak netk. Ml jsem s Kateinou Ivanovnou jen svoje zleitosti. Ty ovem v, e si Dmitrij naopak ponal, jako by byl se mnou smluven. J se ho pece nijak neprosil, a on mi ji sm slavnostn odevzdal a dal nm poehnn. Je to vechno k smchu. Ach Aljoo, kdybys vdl, jak je mi te lehko! Jak jsem tu tak sedl a obdval, v mi, ni jsem chu objednat si ampask, abych oslavil prvn hodinu sv svobody. Fuj, skoro pl roku - a najednou narz, vechno narz pry! Copak jsem jet vera tuil, e budu-li chtt, mohu tak snadno udlat konec ?" "Mluv o sv lsce, Ivane ?" "Ano, o sv lsce, chce-li. Zamiloval jsem se do sleinky z stavu. Trpil jsem se s n a ona trpila mne. Lmal jsem si s n hlavu, a najednou vechno odletlo. Mluvil jsem s n naden, ale kdy jsem pak vyel ven, dal jsem se do hlasitho smchu, vil bys tomu ? Je to doslova, jak km." "I te to k tak vesele," poznamenal Aljoa, dvaje se mu do oblieje, kter byl najednou opravdu veselej. "Copak j vdl, e ji vlastn nemiluju ? Cha-cha! A pak se to ukzalo. Ale jak se mi lbila! Jak se mi lbila i dnes pi t m pednce! A v, i te se mi ohromn lb, a pece se s n tak snadno loum. Mysl, e se jenom chlubm?" "Ne. Ale snad to nebyla lska." "Aljoko," zasml se Ivan, "nepoutj se do vah o lsce! Neslu se to pro tebe. es ale dopoledne vyletl, jejej! Zapomnl jsem t za to aspo polbit. A jak ona m trpila! Skuten jsem se hmodil s drsnm. , ta vdla, e ji miluju! Mla rda mne, a ne Dmitrije," vesele zdrazoval Ivan. "Dmitrij je pro ni jen sebetrze. Vechno, co jsem j ekl, je ist pravda. Jene tu b hlavn o to, e ona bude potebovat snad njakch patnct nebo dvacet let, aby pochopila, e Dmitrije vbec nemiluje a m rda mne, kterho trp. A teba to nepochop vbec nikdy ani po dnen lekci. No a tm lpe, mohu odejt navdycky. Ostatn co te dl ? Co se tam dlo, kdy jsem odeel?" Aljoa mu povdl o hysterickm zchvatu, e je Kateina Ivanovna te patrn v bezvdom a blouzn. "A nevyml si Chochlakovov ?" "Myslm, e ne." "Musm se poptat. Na hysterick zchvat se ostatn nikdy neumr. Nezle na tom. Hysterick zchvaty dal Bh enm z lsky. Vbec tam nepjdu. Co bych se tam zas ukazoval." "Ale ekl jsi j, e t nikdy nemla rda." "To jsem udlal naschvl. Aljoko, j te objednm ampask, napijeme se na mou svobodu. Ach kdybys vdl, jak jsem rd!" "Ne, brate, radi nebudeme pt," ekl najednou Aljoa, "a mimo to je mi njak smutno." "Ano, je ti u dlouho smutno, viml jsem si toho." "Tak ty tedy jist ztra rno odjede ?" "Rno? J neekl, e rno. Ostatn tebas i rno. Vil bys j tu dnes obdval, jedin abych neobdval se starm, tak se

mi zprotivil. Kdyby tu byl jen on, byl bych odjel u dvno. Ale pro t tak znepokojuje , e odjdm ? Mme pro sebe do odjezdu jet bh v kolik asu. Celou vnost, nesmrtelnost!" "Jakpak vnost, kdy ztra odjd !" "Co na tom nm dvma zle ?" zasml se Ivan. "Na svou rozmluvu, na to, pro jsme sem pili, mme pece asu dost, ne ? Pro se dv tak udiven? Odpovz: na jsme se tu seli? Abychom mluvili o lsce ke Katein Ivanovn, o starm a o Dmitrijovi? O cizin? O osudn situaci Ruska? O csai Napoleonovi? Proto jsme se seli?" "Ne, proto ne." "Sm tedy v pro. Nkdo potebuje jedno, a my, zeleni, zas druh. My musme pedevm rozeit odvk otzky, to je nae starost. Cel mlad Rusko te nemluv o niem jinm ne o vnch otzkch, a to zrovna te, kdy se vichni sta najednou hrnou do praktickch otzek. Pro ses na mne cel ti msce dval s oekvnm? Aby ses m zeptal: ,Kterak v, aneb nikterak-li nev'-to pece znamenaly vae pohledy v tch tech mscch, Alexeji Fjodorovii, e ano?" "Snad je to tak," usml se Aljoa. "A nesmje se mi te, brate ?" "J se smt ? Nebudu pece uret svho bratka, kter se na mne ti msce dval s takovm oekvnm. Aljoo, podvej se na mne podn! J jsem pece zrovna takov mal kluk jako ty, leda jenom e nejsem novic. A jakpak to tedy dlaj a do nynjka rut klouci nebo sp nkte z nich ? Ku pkladu tahle smradlav hospoda, tady se sejdou a zalezou si tu do kouta. Cel ivot pedtm o sob nevdli, a a odsud odejdou, zas se tyicet let neuvid. No a o em asi mluv tu chvli, co spolu sed v hospod ? O vesmrnch otzkch, jinak to nebude. Je Bh, je nesmrtelnost ? A ti, co nev v Boha, ti zase zanou o socialismu a anarchismu, o petvoen celho lidstva podle nov soustavy, a to je pece ert jako bel, to jsou zas tyt otzky, jene z druhho konce. A spousty, spousty nejoriginlnjch ruskch klouk v na dob mluv pod jen o odvkch otzkch. Nen to pravda ?" "Ano, pro pravho Rusa je ovem nejdleitj pedevm, je-li Bh a je-li nesmrtelnost nebo, jak ty k, tyt otzky z druhho konce, a tak to tak m bt," promluvil Aljoa, dvaje se na bratra pod s tm tichm a zkoumavm smvem. "V co, Aljoo, bt Rus je samo nkdy dost hloup, ale pedstavit si nco jet hloupjho ne to, m se te zabvaj rut klouci.to u vbec nen mon. Pesto mm jednoho ruskho klouka, Aljoku, hrozn rd." "To se ti podailo, jak jsi to pivedl," zasml se Aljoa. "Tak mluv, m mm zat, poru si - Bohem ? Teba je-li Bh ?" "Zani, m chce, teba i z druhho konce. Vera jsi pece u otce prohlsil, e Bh nen," podval se Aljoa ptrav na bratra. "J to vera pi obd u starho ekl naschvl, abych t pozlobil, a vidl jsem, jak jsi blskl okama. Ale te jsem docela ochoten pohovoit si s tebou a km to velmi vn. Chci se s tebou sblit, Aljoo, protoe nemm ptele, chci to zkusit. Nu, pedstav si, e j tak mon akceptuji Boha," zasml se Ivan, "to t pekvapuje, co?" "Ano, ovem, jestli i te neertuje." "Neertuji-li? To ekli vera u starce, e ertuji. V, mj mil, v osmnctm stolet il jeden star hnk, kter proslovil, e kdyby Bh nebyl, musel by se vymyslet. S'il n'existait pas Dieu, if faudrait Inventer. A lovk si skuten vymyslel Boha. A nen divn, nebylo by zzran to, e Bh skuten je, nbr to, e takov mylenka, mylenka o nutnosti Boha, mohla proniknout do hlavy takovmu divokmu a zlmu zveti, jako je lovk. Tak svat je to mylenka, tak dojemn, tak moudr a tak slou lovku ke cti. Co se te mne, rozhodl jsem se u dvno nepemlet, zda lovk stvoil Boha nebo Bh lovka. A nebudu probrat vechna soudob aximata ruskch klouk o tto vci, odvozen vesms z evropskch hypothes; protoe co je tam hypothesou, je pro ruskho klouka hned axima, a nejen pro klouky, ale teba i pro jejich profesory, vdy ruskmi profesory jsou te asto zase sami ti rut klouci. Proto se vem hypothesm vyhnu. Jak mme te kol ? B o to, abych ti co nejrychleji ujasnil, jak jsem lovk, ve vm a ve doufm, e ano ? A proto prohlauji, e pmo a prost akceptuji Boha. Ale jedno je teba zdraznit: jestlie Bh je a skuten stvoil svt, stvoil jej, jak je

nm dokonale znmo, podle Euklidovy geometrie a lidsk rozum stvoil s pedstavou pouze t prostorovch rozmr. Nicmn byli a jsou i te geometi a filosofov, dokonce velmi vynikajc, kte pochybuj, e by cel svt nebo jet obecnji eeno cel byt bylo stvoeno jen podle Euklidovy geometrie; odvauj se dokonce snt o tom, e by se dv rovnobky, kter se podle Euklida nemohou na zemi nikdy setkat, nkde v nekonenu pece mon setkaly. Usoudil jsem, mj mil, e nedovedu-li pochopit ani tohle, kdepak bych pochopil Boha. Piznvm pokorn, e mi chybj schopnosti k een takovch otzek, mj rozum je euklidovsk, pozemsk, kdepak bych tedy mohl posuzovat vci, kter nejsou z tohoto svta. I tob radm, abys o tom nikdy nepemlel, pteli Aljoo, obzvlt co se te boha, zda je i nen. To vechno jsou otzky pln ciz rozumu stvoenmu s pedstavou jen t rozmr. Uznvm tedy boha, a nejen s ochotou, protoe nadto uznvm i jeho pemoudrost a jeho cl, nm u naprosto neznm. Vm v uspodn, ve smysl ivota, vm ve vnou harmonii, ve kter pr my vichni splyneme, vm ve slovo, k nmu svt spje a kter samo ,bylo u Boha' a kter samo bylo bh, a tak dle a tak dle do nekonena. Bylo o tom namluveno mnostv slov. Zd se tedy, e jsem na sprvn cest ne? No a pedstav si, e konec konc tento bo svt odmtm, a akoliv vm, e existuje, vbec ho neuznvm. Ne e bych odmtal Boha, pochop to, ale odmtm a nemohu akceptovat svt, kter stvoil, bo svt. Vysvtlm to: vm jako dt, e utrpen se zhoj a vyrovn, e cel urliv smnost lidskch rozpor zmiz jako alostn pelud, jako odporn vpotek chabho a nekonen zakrnlho lidskho euklidovskho rozumu, e konen ve svtovm finle, v okamiku vn harmonie pijde nco tak drahocennho, e to posta pro vechna srdce, k uspokojen vech rozhoen, k vykoupen vech zloin a v krve, kterou lid prolili, e to posta, aby bylo mono nejen odpustit, ale i ospravedlnit vechno, co se s lidmi dlo - a to vechno pijde, ale j to nepijmm a pijmout nechci! A se dokonce rovnobky setkaj a j to sm uvidm a eknu, e se setkaly, ale j to neuznm. To jsem j, Aljoo, a to je m these. To jsem ti ekl vn. Zaal jsem tuto nai rozmluvu naschvl nejhloupji, jak se dalo, ale doel jsem tak ke sv zpovdi, protoe jen tu potebuje. Nepoteboval jsi slyet o Bohu, nbr dozvdt se jen, m ije tvj bratr, kterho m rd. A to jsem ti ekl." Ivan skonil svou dlouhou tirdu se zvltnm a neoekvanm citem. "A pro jsi zaal .nejhloupji, jak se dalo' ?" zeptal se Aljoa, zamylen se na nho dvaje. "Inu, za prv kvli ruskosti, protoe rusk rozmluvy o takovch thematech se vdycky vedou nejhloupji, jak se d. A za druh m hloupji lovk mluv, tm bl je k vci. m hloupji, tm jasnji. Hloupost je strun a prostink, rozum se krout a schovv. Rozum je darebk, hloupost je upmn a poctiv. Dostal jsem se k svmu zoufalstv, a m hloupji jsem je podal, tm lpe pro mne." "Vysvtl mi, pro odmt svt ?" zeptal se Aljoa. "Jiste vysvtlm, nen to tajemstv, k tomu mm. Ty mj bratku, nechci t zkazit ani zviklat tv nzory, snad bych se chtl tebou uzdravit," usml se najednou Ivan docela jako hodn mal dt. Takov smv u nho Aljoa jet nikdy nevidl. IV Vzpoura "Musm se ti k nemu piznat," zaal Ivan. "Nikdy jsem nedovedl pochopit, jak nkdo me milovat sv blin. Prv blin neme lovk podle mho mnn milovat, sp snad dln. etl jsem jednou nkde o Janu Milostivm, njakm svatm, e kdy k nmu piel hladov a zkehl pocestn a prosil, aby ho zahl, lehl si s nm do postele, objal ho a dchal mu do st, kter hnisala a zapchala od njak hrozn nemoci. Jsem pesvden, e to dlal ze chtn pepjatosti, z lsky vynucen povinnost, pro pokn, kter si uloil. M-li nkdo jinho lovka milovat, mus se ten lovk schovat, a jakmile uke svou tv, je po lsce." ,,O tom mluvil nejednou starec Zosima," poznamenal Aljoa, "kal tak, e mnoha lidem, kte jsou v lsce jet nezkuen, tv lovka brn miloval ho. Ale vdy v lidstvu je tak mnoho lsky, a podobn, skoro lsce Kristov, sm to vm, Ivane." ,,Nu j to zatm jet nevm a nemohu to

pochopit ani j, ani nessln mnostv jinch lid. Kdov pochz-li to ze patnch vlastnost lidi nebo z jejich pirozen povahy. Podle mho nzoru je Kristova lska k lidem jaksi zzrak, na na zemi nemon. Pravda, Kristus byl Bh. Jene my bohov nejsme. Dejme tomu ku pkladu, e hluboce trpm. Jin se nikdy neme dozvdt, do jak mry trpm, protoe je to nkdo jin, a ne j, a mimoto lovk je mlokdy ochoten uznat, e jin trp(jako by to byla vy hodnost). A pro k tomu nen ochoten, co mysl ? Protoe teba zapchm, protoe mm protivn obliej, protoe jsem mu jednou lpl na nohu. A taky je utrpen a utrpen; poniujc utrpen, takov, kter m poniuje, ku pkladu hlad, to u mne mj dobrodinec jet uzn, ale jen trochu vy utrpen, ku pkladu za mylenku, to n mne neuzn, leda jen vjimen, protoe se na mne teba podv a najednou uvid, e vbec nemm takov obliej, jak by podle jeho pedstavy ml mt lovk, kter trp za takovou a takovou mylenku. A tu mi tedy hned svou pze odepe a ani ne proto, e by byl zl. ebrci, hlavn ebrci z lepch kruh, by se nikdy nemli ukazovat a mli by prosit o almunu jenom v novinch. Milovat blinho abstraktn a nkdy i konkrtn, ale z dlky, to je mon, zato zblzka skoro nikdy. Kdyby bylo vechno jako na jeviti v baletu, kde ebrci vystupuj v hedvbnch crech a potrhanch krajkch a pi ebrn pvabn tan, nu, na ty se lovk me dvat se zalbenm. Se zalbenm, ale pece ne s lskou. Ale dost o tom. Musel jsem ti jen ukzat sv stanovisko. Chtl jsem te mluvit o utrpen lidstva vbec, ale radji zstaneme jen pi utrpen dt. To zmen rozsah m argumentace asi na desetinu, ale radji jen o dtech, i kdy je to pro mne nepznivj. Pedn toti je mono dti milovat i zblzka, ba i pinav dti, dokonce i eredn, mn vak pipad, e dti nikdy nebvaj eredn. Druh dvod, pro nebudu mluvit o dosplch, je ten, e krom toho, e jsou odporn a lsku si nezaslou, maj tak nhradu: jedli jablko, poznali dobr i zl a stali se ,jako bohov'. Jed jablko i nadl. Ale dtiky nejedly nic a dosud se nim neprovinily. M rd dti, Aljoo ? Vm, e m, a bude chpat, pro chci te mluvit jenom o nich. Jestlie tak dti na svt hrozn trp, trp ovem za sv otce, jsou trestny za sv rodie, kte jedli jablko - ale to je pece vaha z jinho svta, pro lidsk srdce na tomto svt nepochopiteln. Nevinn nesm trpt za jinho, a jet k tomu takov nevinn! Bude se snad divit, Aljoo, ale j mm tak stran rd dti. A vimni si, e krut, vniv a drav lid, Karamazovci, maj nkdy dti velmi rdi. Dti, dokud jsou dtmi, tedy teba do sedmi let, jsou ohromn daleko od dosplch, jako by to byl docela jin druh tvor s jinmi vlastnostmi. Znal jsem jednoho zavenho loupenho vraha. Bhem sv zloineck drhy nejednou vyvradil pi nonm vloupn celou rodinu a pobil pitom i nkolik dt. Ale kdy byl ve vzen, ml dti a podivn rd. Pod se jen dval z okna, jak si hraj na vzeskm dvoe. Jednoho malho chlapce nauil chodit pod okno a hok se s nm nramn sptelil... Nev, Aljoo, pro to vechno km? Bol m njak hlava a je mi smutno." "Jak mluv, vypad pi tom divn," znepokojen poznamenal Aljoa, "jako bys byl njak pomaten." "Ostatn nedvno mi v Moskv kal njak Bulhar," pokraoval Ivan, jako by bratra ani neslyel, "jak tam u nich v Bulharsku vude d Turci a erkesov, protoe se boj veobecnho povstn Slovan. Pl, vrad, znsiluj eny a dti, pibjej vzn za ui k plotu, nechvaj je tak do rna a rno je vej - takov vci, e si je lovk ani neme pedstavit. Opravdu, nkdy se mluv o zveck ukrutnosti lovka, ale to je k zvatm hrozn nespravedliv a urliv pro n, protoe zve by nikdy nedovedlo bt tak ukrutn jako lovk, tak rafinovan, tak umlecky ukrutn. Tygr prost koue a rve a nic jinho neum. Nikdy by ho nenapadlo pibjet lidi na noc hebky za ui, i kdyby to dovedl. Ti Turci mimo jin s rozko muili i dti; jet nenarozen vyezvali kinly z mateskch ivot, nemluvata vyhazovali do vky u chytali je ped oima matek na bajonety. Nejvt poitek byl prv v tom, e to dlali ped oima matek. Ale tady m jin obrzek, kter m znan zaujal. Pedstav si kojence v nru chvjc se matky a kolem n Turky, kte tam pili. Vymysleli veselou kratochvli: mazl se s kojencem, bav ho, aby ho rozveselili. Da se jim to, dt se rozesmje. V tu chvli na n Turek nam pistoli na tyi palce od oblieje dtte,

hok se radostn smje, natahuje ruky, aby na pistoli doshl, v tom umlec stiskne spou a rozdrt mu hlaviku. Umleck,e ano? Ostatn Turci pr velmi rdi sladkosti." "Brate, k emu tm m?" zeptal se Aljoa. "Myslm, e neexistuje li bel a stvoil-li ho tedy lovk, utvoil ho k svmu obrazu a podobenstv." ,,Podle toho tedy stejn jako boha." ,,Ty um podivuhodn obracet slovka, jak k Polonius v Hamletovi," zasml se Ivan. "Chytil jsi m za slovo, busi, jsem rd. Ale tvj Bh je pkn, kdy ho lovk stvoil k svmu obrazu a podobenstv. Zrovna ses ptal, k emu tm vm mm. V, j jsem milovnk a sbratel nkterch malch fakt, a pedstav si, zapisuji a sbrm z novin a z povdek, odkudkoli, phody jistho druhu. Mm u pknou sbrku. Turky jsem do n ovem zaadil, ale to jsou vechno cizinci. Mm tak domc kousky, a dokonce lep ne tureck. V, u ns je sp bit, sp pruty a karab. Je to nrodn zvyk. Ui pibit hebky, to je u ns nemysliteln, jsme pece jenom Evropan, ale pruty a karab - to je nae a to a nm nikdo nebere. V cizin se te pomalu ani nebije; njak se zmrnily mravy nebo si tam dali takov zkony, e si nikdo netrouf druhmu namrskat. Ale vynahradili si to jinak a tak nm ist nrodnm jako u ns. Je to tolik nrodn, e u ns to snad ani nen mon, akoliv zas by se zdlo, e se to i u ns ujm, hlavn od t doby, co zaalo ve vy spolenosti nboensk hnut. Mm takovou roztomilou brourku, peklad z frantiny, a pojednv o tom, jak byl v enev nedvno, ped njakmi pti lety, popraven njak vrah Richard. Byl to myslm tiadvacetilet mladk, dal se ped samm popravitm na pokn a obrtil se na vru. Ten Richard byl nemanelsk dt, a kdy byl jet mal, asi estilet, darovali ho rodie njakm horskm vcarskm pastevcm. Ti ho odchovali, aby pro n pracoval. Rostl u nich jako divok zvtko. Pastevci ho niemu neuili, ale u v sedmi letech ho poslali do zimy a mokra skoro bez at a skoro bez jdla pst stdo. Nikdo z nich se nad tm ovem nepozastavoval ani toho nelitoval a vichni mli naopak za to, e tak jednaj docela prvem, protoe Richarda dostali darem jako vc a nepovaovali ani za nutn ho ivit. Sm Richard svd, e v tch letech by byl jako marnotratn syn v evangeliu rd jedl aspo mlto, kterm se vykrmovala prasata uren k prodeji, ale nedali mu ani to a bili ho, kdy prasatm kradl. Tak proil cel dtstv a jinostv, a dorostl, a kdy zeslil, dal se na zlodjstv. Ten divoch se pak ivil ndenickou prac v enev, mzdu propjel, il jako vyvrhel a nakonec zabil a oloupil njakho starce. Byl zaten, souzen a odsouzen k smrti. Lid tam nejsou sentimentln. Ale ve vzen ho hned obklopili pastoi a lenov velijakch kesanskch bratrstev, dobroinn dmy a podobn. Nauili ho ve vzen st a pst, vykldali mu evangelium, domlouvali mu, pesvdovali, nalhali, dotrali, hueli do nho, a se Richard konen slavnostn piznal k svmu zloinu. Obrtil se na vru, napsal sm soudu, e je vyvrhel, ale konen se pr dokal toho, e ho Bh osvtil a seslal mu milost. Cel eneva byla vzruena, cel dobroinn a zbon eneva. Cel vy a dobe smlejc spolenost se k nmu hrnula do vzen. Vichni Richarda lbaj a objmaj: Jsi n bratr, sestoupila na tebe milost!' A sm Richard jen ple dojetm: ,Ano, sestoupila na mne milost! Dv jsem cel dtstv a jinostv touil po rdle pro prasata, ale te na mne sestoupila milost a umu v Pnu!' - ,Ano, ano, Richarde, zemi v Pnu, prolil jsi krev a mus zemt v Pnu. Nen to sice tv vina, e jsi vbec neznal Boha, kdy jsi zvidl rdlo prasatm a lid t bili, e to rdlo prasatm krade, co od tebe bylo nepkn, protoe krst se nesm, ale prolil jsi krev a mus zemt.' A nastane tedy posledn den. Vyslen Richard ple a pod jen zas a zas opakuje: ,To je mj nejkrsnj den, odchzm k Bohu!' - ,Ano,' ki pastoi, soudcov a dobroinn dmy, ,to je tvj nejastnj den, protoe odchz k bohu A vichni thnou v korech nebo pky k popraviti za potupnou krou, v n vezou Richarda. Pak doraz k popraviti. "Zemi n brate," ki na Richarda, .zemi v Pnu, protoe na tebe sestoupila milost!' A tu tedy bratra Richarda, pokrytho polibky bratr, vythnou na leen, polo ho pod gilotinu a bratrsky mu sraz hlavu, protoe na nho sestoupila milost!. Je to charakteristick. Tu brourku peloily do rutiny njak rusk dobroinn osoby z vy spolenosti, sympatisujc s luterstvm, a pro osvtu ruskho lidu ji

rozeslaly zdarma s novinami a jinmi tisky. Richardv pbh je pkn tm, e je nrodn. U ns by se povaovalo za nesmysl useknout bratrovi hlavu jen za to e se stal nam bratrem a e na nho sestoupila milost, ale opakuji , e my mme zase svoje zvltnosti a nejsou snad o nic hor. Mme historick, bezprostedn a docela upmn poitek z bit. Nkrasov napsal vere, jak muik vih kou biem po och, ,po mrnch och'. Kdopak to nevidl, to je typicky rusk. Popisuje, jak slab konk, ktermu naloili pli mnoho, uvzl s vozem a neme jm hnout. Muik ho bije, bije ho zbsile, bije, a nakonec nev, co dl, zpj se bitm a nesslnmi bolestnmi ranami. ,Tebas neme, ale je, chcpni, ale je!' Chudk herka se marn namh a tu muik zane vihat bezbrann zve po placch, ,mrnch och'. Konk jako bez sebe trhne, hne vozem a jede: cel se tese, ani nedch, jde njak bokem, jako by njak nepirozen a potupn poskakoval - u Nkrasova je to straliv. Ale to je pece pouh k a kon nm dal sm Bh, abychom je bili. O tom ns pouili Tatai a na pamtku nm dali knutu. Ale vdy se daj bt i lid. Inteligentn, vzdlan pn a jeho dma mrskaj metlou vlastn dcerku, sedmilet dt - podrobn jsem si to zapsal. Tatek je rd, e pruty maj vtvky, pr to ,vc tpe', a zane zkouet ,tpn' na rodn dcei. Vm bezpen, e jsou mrskai, kte se kadou ranou vzruuj do rozkoe, doslovn do rozkoe, a ta se kadou dal ranou stupuje vc a vc. Mrskaj dt minutu, mrskaj pt minut, deset minut, pod dl a vc, rychleji a bolestivji. Dt ki, dt konen neme ani kiet, lap po dechu: .Tatnku, tatnku, tatneku!' Njakou ertovskou neslunou nhodou se vc dostane k soudu. Opat se advokt. Rusk lid u dvno k, e advokt je ,najat svdom'. Advokt hj svho klienta a bou: ,Takov jednoduch a obvykl rodinn zleitost - otec nasekal dcerce! Je to hanba na doby, e se tm zabv soud!' Porotci se daj pesvdit a vynesou zproujc vrok. Obecenstvo je radost, e trznitel byl osvobozen, koda, e jsem tam nebyl, byl bych zaval, aby se zaloila nadace na poest muitele! Rozkon obrzky. Ale o dtech mm jet lep. O ruskch dtech jsem sebral nramn mnoho kousk, Aljoo. Otec a matka, ,velmi ctihodn lid v ednm postaven, vzdlan a vychovan', zaali nenvidt svou malou ptiletou holiku. V, znova positivn tvrdm, e mnoho lidskch jedinc m zvltn vlastnost, to jest zlibu v trznn dt, ale prv jen dt. Ke vem ostatnm individum lidskho druhu mvaj takov trznitel teba i pzniv a pokojn vztah jako vzdlan a humnn Evropan. Ale rdi mu dti, ba mvaj i samy dti v tomto smyslu rdi. Trznitele tu lk prv bezbrannost tch tvor, andlsk dvivost dtte, kter nem kam utct ani ke komu jt - to rozncuje mrzkou krev trznitele. V kadm lovku se ovem skrv zve, zve sveeposti, zve smysln vzntlivosti z kiku trznn obti, zve libovle putn z etzu, zve chorob z neestnho ivota, pakostnic, jaternch nemoc a tak dle. Vzdlan rodie tu nebohou ptiletou holiku vemon trznili. Bili ji, mrskali ji, kopali - sami nevdli pro - a byla po celm tle sam modina. Potom doli k vy rafinovanosti: v zim za mraz ji na celou noc zamykali na zchod, protoe si pr v noci nekala, e chce na hrneek (jako by se to ptilet dt, kter sp svm andlskm tvrdm spnkem, mohlo v tom vku u nauit); za to j cel obliej pomazvali vkaly a nutili ji, aby vkaly jedla - a k tomu ji nutila matka, matka! A ta matka mohla spt, kdy v noci slyela nek ubohho dtka, zavenho na ohavnm mst! Chpe, pro se ml ten mal tvoreek, kter jet ani nedovedl pochopit, co se s nm dje, bt drobounkou pst do zmuench prsek, pro ml na hnusnm mst ve tm a zim prolvat krvav slzy, nevinn a bezelstn dtsk slzy a prosit ,pnbka' o pomoc ? Chpe tu hanebnost, pteli a brate? Chpe, pokorn a zbon novici novici, pro je ta nesmysln hanebnost nutn a dovolen ? Pr by bez n lovk ani neobstl na svt, protoe by nepoznal dobro a zlo. Na tedy poznvat to zatracen dobro a zlo, kdy je to za takovou cenu ? Cel svt poznn pece nestoj za slziky toho dtte, kdy pros pnbka o pomoc! Nemluvm o utrpen dosplch, ti jedli jablko, k ertu s nimi a a je taky vechny ert vezme, ale co tihle mal! Trpm t, Aljoko, jsi njak nesvj. Pestanu, jestli chce." "Nevad, chci se tak trpit," zabruel Aljoa. "Jesle jeden obrzek, u jen jeden a jenom pro

zajmavost, je tak charakteristick, a hlavn e jsem ho zrovna te peetl v jednom naem sbornku o starch asech, v Archivu nebo snad starin. Musm se podvat, u ani nevm, kde jsem to el. Bylo to v nejtemnj dob nevolnickho prva, jet na zatku stolet, a a ije osvoboditel lidu! V t dob tedy il jeden generl, generl se vzneenmi styky a majitel velkch statk. Patil ke statkm (u i tenkrt jich bylo myslm opravdu mlo), kte, kdy odchzeli ze sluby na odpoinek, div e nebyli pesvdeni, e si vyslouili prvo nad ivotem a smrt svch poddanch. Takov lid se tenkrt nali. Tak si ije generl na svch statch s dvma tisci du, naparuje se a poniuje sv drobn sousedy, jako by to byli jeho pivnci u akov. M psinec se sty ps a div ne sto psovod, vechny v uniformch, vechny na konch. A tu njak chlapec z domc eledi, mal, teprve osmilet chlapec, hod jednou pi hran kamenem a tref do nohy oblbenho generlova honcho psa. ,Pro mj oblben pes kulh?' Hls se mu, e tuhleten chlapec hodil kamenem a pohmodil psovi nohu. ,Aha, tak tos byl ty,' obhldne si generl chlapce, ,seberte ho!' Seberou ho, vezmou ho matce a chlapec celou noc prosed v atlav. Rno, sotva se rozedn, generl vyjede ve v slv na lov. Sedne na kon, kolem nho pivnci, psi, psovodi, myslivci, vichni na konch. Pro vstrahu svolaj opodl ele a pede vemi stoj matka provinilho chlapce. Chlapce vyvedou ze atlavy. Je zamraen, chladn a mlhav podzimn poas, znamenit pro lov. Generl poru, aby chlapce svlkli, a myslivci chlapeka celho do nah svlknou. Dt se tese, je strachem jako bez sebe, netrouf si ani muknout. ete ho!' vel generl. .Utkej, utkej!' ki psovodi a chlapec utk. ,Chy ho!' zave generl a potve na nho celou smeku chrt. Ped matinma oima ho utval, psi roztrhali dt na kusy! Generla pak myslm vzali pod kuratelu. No tak co s nm ? Zastelit ho ? K uspokojen mravnho citu zastelit ? Tak mluv, Aljoko!" "Zastelit!" tie promluvil Aljoa, vzhldnuv na bratra s njak bledm, pokivenm smvem. "Vborn!" kikl Ivan docela naden. "Kdy u ty to ekne, to tedy. Vida ho, eholnka! Tak takovhle ertk ti sed v srdku, Aljoko Karamazove!" "ekl jsem nesmysl, ale."To je to prv, e ale" kiel Ivan. "Pamatuj si, novici, e nesmysly jsou na na zemi a pli nutn. Svt stoj na nesmyslech a bez nich by se mon na svt ani nic nedlo. Vme, co vme!" "Co v ?" "Nerozumm niemu," pokraoval Ivan jako v horece, "a te ani nechci niemu rozumt. Chci se dret fakt. Dvno jsem se rozhodl nerozumt. Kdybych chtl nemu porozumt, hned bych zradil fakta, a j se pece rozhodl dret se jich." "Pro m zkou?" vniv a bolestn zvolal Aljoa. "ekne mi to konen ?" "Ovem e eknu, k tomu mm. Jsi mi drah, nechci t nechat bet a nepenechm t tvmu Zosimovi." Ivan se na chvli zamlel a jeho obliej nhle velmi zesmutnl. "Vyslechni m. Mluvil jsem jen o dtech, aby to bylo zejmj. O ostatnch lidskch slzch, ktermi je cel zemkoule proskl od kry a po sted, o tch nekm ani slovo. Sv thema jsem mysln zil. Jsem pouh hmyz a se v ponenost piznvm, e vbec nemohu pochopit, pro je svt takov, jak je. Mm za to, e za vechno mohou sami lid. Byl jim dn rj, ale zatouili po svobod a uloupili ohe z nebes, a vdli, e budou neastni. Nen tedy pro je litovat. Podle mne, podle mho ubohho pozemskho euklidovskho rozumu vm jen to, e utrpen je a e vinci nejsou; e vechno prost a pmo vznik jedno z druhho; e vechno plyne a vyrovnv se - ale vdy to je vechno jenom euklidovsk vst, vdy to vm, a nemohu pece pistoupit na to, abych podle nho il. Co je- mi platn, e vinci nejsou a tak dle a e to vm ? J chci odplatu, jinak se sm znim. A odplatu ne nkde a nkdy v nekonenu, nbr u zde na zemi, a abych ji sm vidl. Vil jsem v ni, chci ji tedy tak vidt, a budu - li v t dob u mrtev, a jsem vzken, protoe by bylo pli nespravedliv, aby se to vechno stalo beze mne. Pece jsem netrpl proto, abych svou osobou, svmi zloiny a svm utrpenm nkomu prost pohnojil pdu pro budouc harmonii. Chci vidt vlastnma oima, jak la ulehne vedle lva u jak zavradn vstane a obejme se s tm, kdo ho zavradil. Chci bt pi tom, a se vichni dozvd, pro to vechno bylo. Na tto touze se zakldaj

vechna nboenstv a j jsem vc. Ale jsou tu tak dti, a co si s nimi mm pot ? To je otzka, na kterou nedovedu odpovdt. Opakuju po st, e otzek je mnoho, ale vzal jsem jenom dti, protoe u nich je nezvratn jasn, co chci ci. Posly, maj-li vichni trpt, aby utrpenm vykoupili vnou harmonii, povz mi, prosm t, co s tm maj spolenho dti ? Je naprosto nepochopiteln, pro maj trpt tak dti a vykupovat harmonii utrpenm! Pro maj bt tak dti materilem a hnojit nkomu pdu pro budouc harmonii ? Solidrnost v hchu mezi lidmi chpu a chpu i solidrnost v odplat, ale jakpak takov solidrnost s dtmi! A jeli skuten pravda v tom, e i dti jsou solidrn s otci ve vech jejich zloinech, pak to ovem nen pravda z tohoto svta a pro mne je nepochopiteln. Njak prma mon ekne, e dt stejn doroste a nahe se a dost, ale vdy ten chlapec nedorostl, kdy ho v osmi letech roztrhali psi! O Aljoo, j se nerouhm! Chpu pece, jak to otese vesmrem, a se vechno na nebi i na zemi spoj v jeden chvalozpv a vechno iv i to, co bvalo iv, zvol: ,Spravedliv jsi, Boe, neb cesty tv se zjevily!' Kdy se matka obejme s muitelem, kter dal jejho syna rozspat psy, a vichni ti s plem zvolaj: ,Spravedliv jsi, Boe,' pak ovem bude dosaeno koruny poznn a vechno se vyjasn. Ale v tom je prv hek, to j prv nemohu uznat. A dokud jsem na svt, spchm provst sv opaten. V, Aljoo, snad se opravdu stane, e doiju-li se t chvle nebo budu-li vzken, abych ji uvidl, i j sm pohldnu na matku objmajc muitele jejho dtte a zvolm se vemi: .Spravedliv jsi, Boe!' Ale j to nechci v t chvli zvolat. Dokud je as, spchm, abych se proti tomu zajistil, a proto se nejvy harmonie naprosto zkm. Ta nestoj za jedinkou slzu teba jen toho zmuenho dtte, kter se bilo pstikou do prsou a s nevykoupenm plem se v t smradlav de modlilo k ,pnbkovi'l Nestoj za ni, protoe slzy toho dtte zstaly nevykoupeny. Ale mus bt vykoupeny, jinak neme bt ani harmonie. Ale jak ? Jak je vykoupit ? Co je to mon ? Snad tm, e budou pomstny ? K emu je mi pomsta a k emu je mi peklo pro trznitele ? Co me peklo napravit, kdy jsou dti u umueny ? A jakpak harmonie, kdy je peklo ? Chci odpustit a obejmout, nechci jet vc utrpen. A m-li utrpen dt doplnit hrn utrpen, kterho je teba k zaplacen za pravdu, pak tvrdm pedem, e cel pravda za takovou cenu nestoj. J ani nechci, aby se matka objmala s muitelem, kter utval jej dt psy! Nesm mu odpustit! Chce-li, a mu odpust za sebe, a mu odpust sv nesmrn matesk utrpen. Ale odpustit utrpen svho rozspanho dtte, k tomu nem prvo, nesm muiteli odpustit, i kdyby mu odpustilo samo dt! A je-li to tak, nesmj-li odpustit, kde je harmonie ? Je na celm svt bytost, kter by mohla a mla prvo odpustit ? J harmonii nechci, z lsky k lidstvu ji nechci. Radji se spokojm s nepomstnm utrpenm. Radji pestanu na svm nepomstnm utrpen a neukojenm hnvu, i kdy snad nemm pravdu. A tu harmonii tak pedraili, je to docela nad nae pomry, platit tak vysok vstupn. Proto spchm, abych svou vstupenku vrtil, a jsem-li slun lovk, musm ji vrtit co mon nejdv. To tak dlm. Tedy ne e bych neuznval Boha, Aljoo, jenom mu co nejuctivji vracm vstupenku." "To je vzpoura," tie a se sklopenma oima promluvil Aljoa. "Vzpoura? To od tebe nerad slym," ekl Ivan vn. ,,Ve vzpoue se ned t, a j chci t. ekni mi pmo, vyzvm t, abys mi odpovdl: pedstav si, e ty sm stav budovu lidskho osudu, abys dal lidem nakonec tst, abys jim dul nakonec mr a pokoj, ale k tomu je nevyhnuteln nutn umuit jednoho jedinho drobounkho tvoreka, prv to dt, kter se bilo pstikou do prsou, a ta budova mus bt zaloena prv na jeho nepomstnch slzch svolil bys bt za takovch podmnek stavitelem? Mluv a mluv pravdu!" ,,Ne, to bych odmtl," tie odpovdl Aljoa. "A me pipustit mylenku, e lid, pro kter stav, by sami svolili pijmout tst zaloen na neodpykan krvi malikho muednka, a kdy by je pijali, e by zstali navdycky astni? " ,,Ne, nemohu. Brate," ekl najednou Aljoa a oi mu blskaly, "ptal ses te, je-li na celm svt bytost, kter by mohla a mla prvo odpustit. Ale takov bytost je a me vechno odpustit vem a vemu, protoe sama dala za vechny a za ve svou nevinnou krev. Zapomnl jsi na nho, ale prv na nm se zakld ta budova a k nmu lid

zvolaj: .Spravedliv, jsi, Boe, neb cesty tv se zjevily.'" "Aha, to je .jedin ist' a jeho krev! Ne, nezapomnl jsem na nho, a dokonce jsem se pod divil, e ho tak dlouho neuvd, protoe ve sporech se vichni vai lid obyejn odvolvaj pedevm na nho. V, Aljoo, nesmj se, ale j jednou sloil bse v prze, je to asi rok. Me-li se mnou promarnit jet njakch deset minut, povm ti ji." "Ty jsi napsal bse ?" "O ne, nenapsal," zasml se Ivan, "nikdy v ivot jsem nenapsal ani dva vere. Ale tu bse v prze jsem vymyslel a zapamatoval jsem si ji. Vymyslel jsem ji se zpalem. Bude mm prvnm tenem, vlastn posluchaem. Pro by tak autor ztrcel i jen jedinho posluchae ?" pousml se Ivan. "Tak mm vypravovat nebo nemm ?" "Napjat poslouchm," ekl Aljoa. "M bse se jmenuje Velk inkvisitor. Je to nehorzn vc, ale chci ti ji povdt." Velk inkvisitor "Vdy ani tohle nejde bez vodu, toti bez literrnho vodu, fuj!" zasml se Ivan. "A jakpak j jsem spisovatel! V, mj dj se odehrv v estnctm stolet a v t dob - vak to asi v u ze koly - v t dob bylo v poesii zvykem, e nebesk bytosti sestupovaly na zem. O Dantovi u ani nemluvm, ale ve Francii soudn psai a tak mnichov v klterech podali cel pedstaven, ve kterch uvdli na jevit Madonu, andly, svat, Krista i samho Boha. Tenkrt to lid vechno brali docela naivn. V Chrmu Matky bo v Pai Viktora Huga se za krle Ludvka XI. hrla v pask radnin dvoran poun a bezplatn hra pro lid na oslavu dauphinova narozen. Jmenovala se Le bon jugement de la trs sainte et gracieuse Vierge Marie, sama Matka bo v n osobn vystupovala a pronela svj ,bon jugement'. Tak u ns v Moskv se za starch as ped Petrem Velikm nkdy pedvdla podobn pedstaven hlavn ze Starho zkona. Ale krom her tenkrt kolovalo po celm svt mnoho legend a duchovnch bsn, ve kterch vystupovali podle poteby svat, andl a vechny nebesk bytosti. V naich klterech se takov bsn pekldaly, opisovaly, ba i skldaly dokonce u za tatarsk nadvldy. Existuje ku pkladu jedna kltern bse (ovem podle eck pedlohy) Putovn Matky bo skrze muka s dantovsky smlmi popisy. Matka bo tam navtv peklo a ,skrze muka' ji provz archandl Michael. Vid hnky a jejich tresty. Je tam mimo jin pozoruhodn kategorie hnk v hocm jezee: nkte klesaj a ke dnu, take se pak ani nemohou vynoit, ,na ty u Bh zapomn', jak je tam neobyejn hluboce a mohutn eeno. A tu tedy zdrcen a plac Matka bo padne ped bom trnem a pros za vechny hnky v pekle o slitovn - bez rozdlu za vechny, kter tam vidla. Jej rozmluva s Bohem je nesmrn zajmav. Panna Maria pnliv pros, ned se odbt, a kdy Bh ukazuje na ruce a nohy jejho syna probit heby a pt se j, jak m odpustit jeho muitelm, Maria poru vem svatm, vem muednkm, vem andlm a archandlm, aby padli na kolena jako ona a prosili za vechny hnky. Koni to tak, e si Matka bo vypros od Boha peruen pekelnch muk kadoron od Velkho ptku do Boho hodu svatodunho. Hnci v pekle hned dkuj Bohu a volaj k nmu: .Spravedliv je, Boe, tvj soud!' M bse by tedy byla tak na ten zpsob, kdybych ji byl skldal v t dob. U mne vystupuje On, i kdy vlastn v bsni vbec nepromluv, jen se objev a zas odejde. Patnct stolet uplynulo od chvle, kdy slbil, e se vrt ve sv slv, patnct stolet ubhlo od doby, kdy jeho prorok napsal: ,Aj, pijdu brzy.' ,O tom pak dni u hodin t dn nev, ani Syn, jedin sm Otec mj,'jak pronesl sm jet na zemi. Ale lidstvo ho oekv se stle stejnou vrou a lskou jako dv. Ba s jet vt vrou, protoe uplynulo u patnct stolet od t doby, co nebe pestalo seslat lidem znamen: Tomu dvuj, co srdce ekne, z nebe znamen se nedok. Nic vc ne vra v to, co k srdce! V t dob se ovem dje tak mnoho zzrak. ij svtci, kte zzran uzdravuj, a jak dosvduj zprvy o jejich ivot, k nkterm sestupuje sama krlovna nebes. Ale bel nesp a mezi lidmi se objev pochybovai o pravdivosti tchto zzrak. Tenkrt prv propukne na severu v Nmecku nov hrozn kacstv. I spadla z nebe hvzda velik ,hoc jako pochode' (to jest crkev), a ,padla na studnice vod, take zhokly'. Tito kaci rouhasky popraj zzraky. Ale tm horoucnji v, kdo zstali vrni. Slzy lidstva se k Nmu vznej jako dv, lid Ho ekaj, miluj Ho, doufaj

v Nho, daj si jako dv trpt a zemt pro Nho. A lid tolik stolet s horouc vrou prosili: .Pijdi tedy, Pane Jei,' tolik stolet Ho vzvali, e se Mu v jeho nekonenm milosrdenstv zlbilo sestoupit k prosebnkm. I dv pichzel k nkterm spravedlivm, navtvoval muednky a svat poustevnky u na zemi, jak je zapsno v ivotech svatch. N Tutev hluboce vil, e jeho slova jsou pravdiv, kdy napsal: S tkm kem na ramenou, ponen, poroben, proel Kristus celou Rus, ehnaje ti, zem rodn. A v mi, e to tak opravdu bylo. Tu tedy zatou aspo na chvli se ukzat lidu - usouzenmu, trpcmu, hnusn hnmu, ale dtinsky Ho milujcmu lidu. Mj dj se odehrv ve panlsku, v Seville, v nejhroznj dob inkvisice, kdy pro slvu bo planuly kad den hranice a v autodaf ndhernch hoeli zl kaci. Nebyl to ovem onen pchod, pi nm se podle svho slibu zjev na konci as v cel sv nebesk slv a kter bude nhl, Jako blesk vychz od vchodu slunce a ukazuje se a na zpad'. ne, zatou jen na chvli navtvit sv dtky, a to prv tam, kde plpolaj hranice kac. Ve svm nesmrnm milosrdenstv chce jet jednou jt mezi lidi v te lidsk podob, ve kter mezi nimi ti roky chodil ped patncti stoletmi. Sestoup do rozplench ulic jinho msta. Teprve den pedtm se v tomto mst konalo .ndhern autodaf' za ptomnosti krle, dvora, rytstva, kardinl i nejkrsnjch dvornch dam a ped davy Sevillan; kardinl velk inkvisitor pi nm dal ad maiorem Dei gloriam uplit skoro sto kac. Pijde tie a nepozorovan, ale ku podivu vichni Ho poznvaj. Mohlo by to bt jedno z nejlepch mst bsn - myslm rozveden toho, pro Ho poznvaj. Lid se k Nmu nezadriteln hrne, obklopuje Ho, hromad se kolem Nho, nsleduje Ho. On pak mlky jde mezi nimi s tichm smvem nekonenho soucitu. V Jeho srdci plane slunce lsky, z Jeho o z svtlo vdn a sly, jeho paprsky rozncuj v srdcch lid vzjemnou lsku. Vztahuje k nim ruce, ehn jim a z Jeho doteku, ba i z doteku Jeho atu prt liv moc. Z davu zvol od dtstv slep staec: ,Pane, uzdrav m, abych i j T spatil' a hle, jako by mu upiny spadaly s o, slep Ho vidi. Lid ple a lb pdu, po kter kr. Dti ped Nm sypou kvtiny, zpvaj a provolvaj Mu hosana. Je to On, je to sm On,1 opakuj vichni, .mus to bt On, nikdo jin ne On. Zstane stt ped portlem sevillsk katedrly prv ve chvli, kdy tam plac rodina pin blou dtskou rakviku; je oteven a le v n sedmilet dvtko, jedin dcera vynikajcho obana. Mrtv dt je cel pokryto kvty. On vzks tv dt volaj lid na plac matku. Rakvi pichz naproti chrmov knz; je zaraen a mra se. Tu se vak ozve kvlen matky zemelho dtte. Matka Mu padne k nohm. ; ,Jsi-li to Ty, vzkis m dt!' zvol, vztahujc k Nmu ruce. Prvod zstane ped portlem, slo rakviku k Jeho nohm. On se dv soucitn a Jeho sta zas tie pronesou: .Talitha kumi - ,a hned vstala dveka. Dvtko se v rakvi zved, sed si a s smvem se kolem sebe rozhl udivenma rozevenma okama. V ruce m kytici blch r, kterou j dali do rakve. Lid trne, je. slyet kik a strkan, tu vak jde prv po nmst kolem katedrly sm kardinl velk inkvisitor. Je to skoro devadestilet staec, velk a vzpmen, s vyschlm obliejem a zapadlma oima, kter vak jet hnou ohnm. Nen te odn svm ndhernm kardinlskm atem, ve kterm se skvl vera, kdy poslal na hranici neptele msk vry, ne, je v tto chvli jen ve sv star a hrub mnisk kutn. Opodl ho nsleduj jeho pochmurn pomocnci, otroci a svat str. Ped davem se zastav a z dlky pihl. Vid vechno, vid, jak lid postavili rakev, vid, jak dvenka vstala z mrtvch, a jeho tv se zachmu. Sthne hust, ediv obo a jeho pohled zlovstn zaplane. Pokyne prstem a poru stri, aby Ho jala. A hle, jeho moc je takov a lid je u tak zvykl pokoe a bzliv poslunosti, e se dav okamit ped biici rozestoup, ti se Ho za nhlho hrobovho ticha chop a odvedou Ho. Lid v zstupu se okamit jako jeden mu sklnj ped starm inkvisitorem a k zemi, on jim mlky ehn a jde dl. Str zavede vzn do ponur klenut vzesk kobky ve starobyl budov svatho soudu a zamkne Ho tam. Den kon, nastv temn, hork, ,bezdech' sevillsk noc. Vzduch ,von vavnem a

citrnem'. V hlubok tm se elezn dvee kobky nhle otvraj a se svtilnou v ruce pomalu vchz sm star velk inkvisitor. Je bez prvodu a dvee za nm hned zapadnou. Na samm prahu se zastav a dlouho, minutu nebo dv, se Mu zkoumav dv do tve. Konen pomalu pistoup bl, postav svtilnu na stl a promluv: Jsi to Ty ? Ty ?' Ale kdy nedostv odpov, rychle dodv: .Neodpovdej, ml. A co bys tak mohl ci? Vm pli dobe, co bys ekl. A nem ani prvo pidvat nco k tomu, co jsi ekl u kdysi. Pro jsi ns piel ruit ? Zajist jsi ns piel ruit a v to. Ale v, co se stane ztra ? Nevm, kdo jsi, a nechci vdt, jsi-li to Ty nebo jen Jeho podoba, ale hned ztra T odsoudm a uplm T na hranici jako nejnebezpenjho kace. A t lid, kter Ti dnes lbal nohy, bude na jedin mj pokyn horliv shrabvat hav uhl k Tv hranici. V to ? Ano, snad to v,' dod zamylen a s hlubokm pochopenm, ani na okamik nespoutje oi ze svho vzn." "Nerozumm ti tak docela, Ivane. Co to m bt ?" usml se Aljoa, kter dosud pod mlky poslouchal. "Je to prost bezmezn fantasie, nebo njak omyl toho starce, njak nemon qui pro quo ?" "Mysli si teba to druh," zasml se Ivan, "kdy u jsi tak zkaen soudobm realismem a nesnese nic fantastickho. Chce qui pro quo, mj ije tedy. Je to pravda," zasml se zas, "starci je devadest let a mohl se ze sv mylenky dvno pomtnout. A vze ho mohl ohromit svm zjevem. Mohlo to bt konen tak horen blouznn, pedsmrtn pelud devadestiletho starce, jet k tomu vzruenho verejm autodaf se stem uplench kac. Ale zle nm na tom, co je qui pro quo a co bezmezn fantasie ? Dleit je pouze, e staec se chce vymluvit, e se rozhodl konen vyslovit nahlas to, o em celch devadest let mlel." "A vze tak ml? Dv se na nho a nepromluv ani slovo ?" "Tak to pece mus bt v kadm ppad," zasml se zas Ivan. "Sm staec Mu tvrd, e nem ani prvo dodat nco k lomu, co kdysi promluvil. D se ci, e v tom je prv nejzkladnj rys mskho katolictv - aspo podle mho nzoru. ,Vechno jsi odevzdal papei, vechno je tedy te u papee a ty se radji vbec neobjevuj. Aspo prozatm do nieho nezasahuj. V tom smyslu katolci nejen mluv, ale i p, pinejmenm jezuit. Sm jsem to etl v pracch jejich bohoslovc. "M prvo odhalit nm nkter tajemstv onoho svta, ze kterho jsi piel ?" pt se Ho mj staec a sm za Nho odpovd: ,Ne, nem, abys nepidval nic k tomu, co bylo eeno u dv, a abys lidem nebral svobodu, o kterou ses tak zasazoval, kdy jsi byl na zemi. Cokoli nov zvstuje, poru lidskou svobodu vry, nebo se to bude jevit jako zzrak, ale vdy u tenkrt ped pl druhm tiscem letm byla svoboda jejich vry nade vechno. Nebyls to Ty, kdo tenkrt tolikrt ekl : "chci vs uinit svobodnmi ?" Ale te jsi vidl ty svobodn lidi dod nhle staec s pemlivm pousmnm. ,Ano, pilo nm to draho,' pokrauje, psn na Nho pohleje, ale konen jsme dokonali to dlo ve Tvm jmnu. Patnct stolet jsme se souili s tou svobodou, ale te je to skoneno a nadobro vyzeno. Nev, e je to nadobro vyzeno? Dv se na mne mrn a neuznv m ani za hodn rozhorlen ? Vz vak, e te a prv te jsou ti lid pevnji ne kdy jindy pesvdeni, e jsou pln svobodni, a pece nm sami svou svobodu pinesli a pokorn ji sloili k naim nohm. Ale bylo to nae dlo. dal sis toho Ty, je to Tv svoboda?'" ,,Zas nerozumm," peruil ho Aljoa, "ironisuje ten staec, posmv se ?" "Vbec ne. Klade prv sob a sv crkvi za zsluhu, e konen pemohli svobodu, aby dali lidem tst. ,Nebo teprve te (mluv ovem o inkvisici) zaalo bt po prv mon myslet na tst lid. lovk byl stvoen jako bui, ale co bui me bt asten ? Byl jsi varovn,' ekne Mu, neml jsi nedostatek pouen a varovn, ale neposlechl jsi. Zavrhl jsi jedin zpsob, jak jsi mohl lidi uinit astnmi, ale kdy jsi odchzel, na tst jsi odevzdal svou vc nm. Slbil jsi, utvrdil to svm slovem, dal jsi nm prvo svazovat a rozvazovat a neme zajist ani pomyslet na to, e bys nm te to prvo odal. Pro jsi ns tedy piel ruit ?'" "A co to znamen, e neml

nedostatek pouen a varovn ?" zeptal se Aljoa. "To je prv to hlavn, co mus staec vypovdt. ,Straliv a moudr duch, duch sebeznien a nebyt,' pokrauje staec, ,velk duch s Tebou mluvil na pouti a knihy nm prav, e T "pokouel". Je to tak? Ale je vbec mon pronst nco pravdivjho ne to, co Ti tento duch odhalil ve tech otzkch, to, co jsi zavrhl a co pak bylo v knihch nazvno "pokouenm" ? Vdy stal-li se nkdy na zemi vpravd ohromujc zzrak, stal se v ten den, v den onoho trojho pokouen. A zzrak zleel prv ve vysloven tch t otzek. Pedpokldejme jen na zkouku a jako pklad, e se ti otzky stralivho ducha z naich knih beze stopy ztratily, take je musme obnovit, znova vymyslet a napsat, abychom je zase zanesli do knih, a e proto svolme vechny pozemsk mudrce - vldce, veleknze, uence, filosofy, bsnky - a dme jim za kol vymyslet a sepsat ti otzky, ale takov, kter by nejen odpovdaly dosahu t udlosti, ale mimoto by ve tech slovech, v pouhch tech lidskch vtch vyjdily cel budouc djiny svta a lidstva: soud, e vechna moudrost svta spojen v celek by dovedla vytvoit nco silou a hloubkou aspo podobnho onm tem otzkm, kter Ti mocn a moudr duch v pouti skuten poloil ? U jen podle tch otzek samch, podle zzraku jejich pronesen se d vyrozumt, e nepochzej z plytk mysli lovka, nbr z odvkho !. V tchto otzkch jsou jakoby spojeny v celek a pedpovzeny cel dal djiny lidstva a jsou v nich podny ti obrazy , ve kterch se sousteuj vechny nerozeiteln historick rozpory lidsk pirozenosti na celm svt, k patrn, protoe budoucnost nebyla znma, ale te, kdy uplynulo patnct stolet, vidme,e v onch tech otzkch bylo vechno tak prorocky pedpovdno a tak se to splnilo, e nen u mono nic k nm pidat ani z nich nic ubrat. Posu tedy sm, kdo ml pravdu: Ty nebo ten, kdo k Tob tenkrt promlouval? Vzpome si na prvn otzku; jej smysl byl, i kdy ne doslovn, tento: Chce jt do svta a jde tam s holma rukama, jen s jakmsi slibem svobody, kter lid ve sv prostomyslnosti a vrozen nezzenosti nemohou ani pochopit, kterho se boji a ds, nebo pro lovka a lidskou spolenost nikdy nebylo nic nesnesitelnjho ne svoboda! Ale- vid tyto kameny v nah a hav pouti? Prom je v chleby a lidstvo za Tebou pob jako stdo, vdn a poslun i kdy vn se tesouc strachem, e svou ruku sthne a chlb jim odepe. Ale Tys nechtl vzt lovku svobodu a mrnili jsi, nebo jak svoboda, soudil jsi, je-li poslunost koupen za chlb ? Namtl jsi, e ne samm chlebem iv bude lovk. Ale zda v, e prv ve jmnu pozemskho chleba a proti Tob duch zem, bude s Tebou bojovat a zvtz nad Tebou ? Vichni ho budou nsledovat volajce: Kdo jest podobn t elm? Neb dala nm ohe z nebes! Zda v, e, uplynou stolet a lidstvo vyhls sty sv moudrosti a vdy, e zloin nen, e tud nen ani hch a jsou jen hladov lid. "Nasi je a potom po nich dej ctnosti." To nap na prapor, kter proti Tob pozdvihnou a skrze kter bude tvj chrm zboen. Msto Tvho chrmu bude budovna nov stavba, bude znova budovna straliv babylnsk v, a akoliv ani ta podobn jako dvj nebude dostavna, pece ses mohl u tto nov ve uvarovat a zkrtit utrpen lid o tisc let, nebo a se tisc let nasou se svou v, stejn pijdou k nmi Vyhledaj ns zase pod zem v katakombch (budeme znova pronsledovni a mueni), najdou ns a budou ns pnliv prosit: "Nasyte ns, neb ti, kdo nm slbili ohe i. nebes, nedali nm jej!" A potom dostavme jejich v, nebo dostav ten, kdo je nasyt. A jedin my je nasytme ve Tvm jmnu a budeme lht, tvrdce, e je nasycujeme ve Tvm jmnu. nikdy, nikdy se nenasyt bez ns! dn vda jim ned chleba, dokud zstanou svobodni, ale nakonec nm svou svobodu slo k nohm a eknou: "Radji ns zotrote, ale nasyte ns." Pochop konen sami, e je nemysliteln mt zrove svobodu i sdostatek chleba pro vechny, nebo nikdy, nikdy nebudou schopni rozdlit se mezi sebou! Pesvd se tak, e ani nemohou bt nikdy svobodni, protoe jsou to bytosti slab, mrzk, nicotn a buisk. Slbil jsi jim nebesk chlb, ale ptm se znova, me se ten v och slabho, vdy hnho a nelechetnho lidskho plemene vyrovnat chlebu pozemskmu ? I kdy T budou ve jmnu nebeskho chleba nsledovat tisce a desetitisce, co se stane s miliony a desetitisci miliony bytost, kter

nebudou s to pro nebesk chlb pohrdnout chlebem pozemskm ? i snad Ti zle jenom na desetitiscch velkch a silnch, kdeto ostatn miliony slabch, ale milujcch T, kterch je jako psku v moi, maj bt jen ivnou pdou pro velk a siln ? Ne, nm zle i na slabch. Jsou to hnci a buii, ale nakonec budou tak poslun. Budou se nm obdivovat a povaovat ns za bohy, protoe jsme ochotni snet svobodu a vldnout nad nimi - tak straliv pro n nakonec bude bt svoboden! Ale ekneme, e sloume Tob a vldneme ve Tvm jmnu. Zas je oklameme, nebo Tebe u k sob nepustme. V tomto klamu bude prv nae utrpen, nebo budeme muset lht. To tedy znamen prvn otzka na pouti, to jsi tedy odmtl ve jmnu svobody, kterou jsi postavil nade vechno. A pece bylo v t otzce obsaeno velk tajemstv tohoto svta. Pijetm "chleb" bys byl uspokojil veobecnou a odvkou starost lid jako jednotlivc i celho lidstva: "Koho uctvat ?" Dokud lovk zstv svoboden, o nic neusiluje tak nepetrit a bolestn jako o to, aby co nejdv nael, koho uctvat. Ale lid chtj uctvat nco docela nespornho, tak nespornho, aby vichni byli hned ochotni veobecn to uznat. Tm politovnhodnm tvorm nezle jen na tom, aby nali nco, co m ten neb onen uctvat, ale nco takovho, e by v to uvili vbec vichni a uctvali to, a rozhodn vichni spolen. Tato poteba obecnho uctvn je od potku vk nejvt souen kadho jednotlivce i celho lidstva. Pro obecn uctvn se lid navzjem hubili meem. Vytveli si bohy a volali jedni k druhm: "Opuste sv bohy a pijte se klant naim, jinak vs i vae bohy zabijeme! A tak to bude do skonn svta, ba tak tenkrt, a i bohov na svt zmiz, protoe lid budou stejn uctvat modly. Znal jsi, nemohl jsi neznat to zkladn tajemstv lidsk pirozenosti, ale Ty jsi zavrhl jedinou bezpenou korouhev, kter se Ti nabzela a pod kterou bys byl piml vechny, aby T bez pochybnost uctvali, korouhev pozemskho chleba. A zavrhl jsi ji ve jmnu svobody a chleba nebeskho. Pohle, cos uinil dl. A vechno zas ve jmnu svobody! km Ti, e nic lovka nesou vc ne starost, aby nael toho, komu by rychle odevzdal dar svobody, se kterm se ten nejastnj tvor rod. Ale vldnout nad svobodou lid me jen ten, kdo uspokoj jejich svdom. S chlebem se Ti podvala osvden korouhev: da chlb a lovk se ped Tebou sklon, nebo nen nic nespornjho ne chlb. Ale jestlie se jeho svdom zmocn nkdo jin, lovk odhod i Tvj chlb a bude nsledovat toho, kdo zlk jeho svdom. V loni jsi ml pravdu. Nebo tajemstv lidskho byt je nejen t, nic i mt pro t. Bez pevn pedstavy, pro m t, lovk ivot odmtne a radji se zni, i kdyby kolem nho byly sam chleby. To je pravda. Ale co se stalo? Msto abys vldl nad svobodou lid, jet jsi jim svobodu rozmnoil! Zapomnl jsi snad e klid ba i smrt je lovku milej ne svobodn volba v poznn dobra a zla? Nic nen pro lovka lkavj ne svoboda jeho svdom, ale nic pro nho nen ani trznivj. A hle msto abys mu dal pevn zklady k uspokojen jeho svdom jednou provdy, dal jsi pednost vemu, co je neobvykl, pochybn a neurit, vemu, co je nad lidsk sly. Ponal sis tud, jako bys lidi vbec nemiloval - Ty, kter jsi piel obtovat za n ivot! Msto aby ses ujal vldy nad lidskou svobodou, rozmnoil jsi ji a zatil jsi navdy duchovn krlovstv lovka jej trzn. dal sis svobodnou lsku lovku, aby T nsledoval svobodn, protoe jsi ho upoutal a podmanil. Msto tvrdho starodvnho zkona ml lovk nadle vlastnm svobodnm srdcem rozhodovat, co je dobro a co zlo, maje ped oima jako vodtko jen Tvou podobu. Ale co jsi vskutku nepomyslel na to, e bude-li lovk utlaovn tak stralivm bemenem, jako je svobodn volba, nakonec zavrhne, ba pope i Tvou podobu a Tvou pravdu ? Zvolaj nakonec, e v Tob nen pravda, protoe nebylo ani mon opustit je v horm zmatku a trzni, ne v jakm jsi je opustil Ty, kdy jsi jim zanechal tolik souen a nesplnitelnch kol. A tak jsi tedy vpravd Ty sm poloil zklad ke zkze svho krlovstv a nikomu vc to nekla za vinu. A nabzelo se Ti vru nco jinho! Jsou ti sly, jedin ti sly na svt, kter mohou na vky pemoci a podmanit svdom tch bezmocnch bui. Jsou to: zzrak, tajemstv a autorita. Zavrhl jsi jedno, druh i tet a sm jsi podal pklad toho. Straliv a pe-moudr duch T postavil na vrchol chrmu a ekl Ti:

"Chce-li poznat, zda jsi Syn bo, spusti se dol, nebo psno jest o nm, e andl Ho uchop a ponesou, i neupadne a ne-poran se. Pozn pak, jsi-li Syn bo, a doke, jak velk je Tv vra v otce Tvho." Ty jsi vak odmtl, neposlechl jsi a nevrhl ses dol. , zajist sis v tom vedl hrd a skvle jako Bh, ale co lid, co to slab buisk plemeno - jsou oni bohov ? , pochopil jsi tenkrt, e kdybys udlal jen krok, jedin pohyb, aby ses vrhl dol, dopustil by ses pokouen Boha, ztratil bys vechnu vru v Nho a rozdrtil by ses pdem na zem, kterou jsi piel zachrnit. A zaradoval by se moudr duch, kter T pokouel. Ale ptm se znova, kolik je takovch jako Ty? Mohl ses aspo chvilku skuten domnvat, e v takovm pokuen obstoj i lid? Co lidsk pirozenost je takov, e by lovk odmtl zzrak a e by se v tak hroznch chvlch, ve chvlch nejstralivj a zkladn vnitn zkosti pidrel svobodnho rozhodnut srdce ? Vdl jsi zajist, e Tvj velk in bude zachovn v knihch, e dojde do hlubin asu i k nejzazm mezm zem, a doufal jsi, e se tak lovk podle Tvho pkladu pidr Boha a nezatou po zzraku. Ale nevdl jsi, e jakmile lovk zavrhne zzrak, hned zavrhne i Boha, nebo lovk nehled tolik Boha, jako zzraky. A protoe nen schopen obejt bez se zzrak, najde si nov, sv vlastn zzraky a bude uctvat teba zakvask kouzla a babsk arovn, i kdy je stokrt bui, kac a neznaboh. Nesestoupil jsi s ke, kdy se Ti posmvali a tupili T, volajce na Tebe: "Sestup s ke, a uvme, e jsi to Ty." Nesestoupil jsi prv zas proto, es nechtl zotroit lovka zzrakem a touil jsi po svobodn ve nevynucen zzrakem. Touil jsi po svobodn lsce, ne po rabskm vytren otroka, jednou provdy zdenho velkou moc. Ale i v tom jsi oceoval lidi pli vysoko, nebo jsou to vskutku otroci, a stvoen jako buii. Rozhldni se a uva: uplynulo patnct stolet, podvej se na n. Koho jsi povznesl a k sob ? Psahm, e lovk je stvoen slab a hor, ne ses o nm domnval! Me nkdy vykonat to co ty ? Tm, es ho stavl tak vysoko, zachoval ses k nmu, jako bys pestal mt s nm soucit, protoe jsi od nho dal pli mnoho - Ty, jen jsi ho miloval vc ne sebe samho! Kdybys ho stavl mn vysoko, tak bys od nho mn poadoval, a to by se vc blilo lsce, protoe jeho bemeno by bylo leh. Je slab a mrzk. Co na tom, e se te vude bou proti na vld a jet se tm pyn? Je to pcha dtte a kolka. Jsou to mal dti, kter se ve td vzbouily a vyhnaly uitele. Ale bude konec i radosti dt a pijde jim draho. Zbo chrmy a zalij zem krv. Ale ty hloup dti nakonec uvid, e jsou sice buii, ale bezmocn buii, neschopn ve sv vzpoue vytrvat. Pelvajce proudy poetilch slz, piznaj si konen, e ten, kdo je stvoil buii, chtl si z nich bez pochyby ztropit ert. eknou to v zoufalstv a bude to rouhn, z nho budou jet neastnj, nebo lidsk pirozenost nesn rouhn a nakonec je vdycky sama potrest. A tak neklid, zmatek a netst - to je nynj dl lidi, kdy si tolik vytrpl pro jejich svobodu! Tvj velk prorok ve zjeveni a obrazn prav, e vidl vechny astnky prvnho vzken a e jich bylo z kadho pokolen po dvancti tiscch. Ale jestlie jich bylo tolik, nebyli to ani lid, nbr jakoby bohov. Nesli Tvj k, vytrpli destky let hladovn v hol pouti, ivce se kobylkami a konky. Zajist tedy me s hrdost ukzat na tyto dtky svobody, svobodn lsky, svobodn a ndhern obti ve Tvm jmnu. Ale vzpome si, e jich bylo jen nkolik tisc, a to jet boh, co tedy ti ostatn ? Mohou ostatn slab lid za to, e nedovedli snst tolik co siln ? Me slab due za to, e nen schopna obshnout tolik stralivch dar? Co jsi snad vskutku piel jen k vyvolenm a pro vyvolen ? Je-li to tak, je v tom tajemni v a my mu nememe porozumt. Ale je-li to tajemstv, mli jsme i my prvo hlsat tajemstv a uit lidi, e nezle nu svobodnm rozhodnut jejich srdc ani na lsce, nbr na tajemstv, ktermu se maj slep podrobit i bez ohledu na sv svdom. To jsme tak udlali. Opravili jsme Tvj velk in a zaloili jsme jej na zzraku, tajemstv a autorit. A lid se zaradovali, e jsou zas vedeni jako stdo a e s jejich srdc byl konen sat onen straliv dar, kter jim pinesl tolik utrpen. Jednali jsme sprvn, kdy jsme je takto uili ? Mluv! Co jsme lidstvo nemilovali, kdy jsme tak pokorn uznali jeho slabost, kdy jsme s lskou ulehili jeho bemeno a dovolili jeho slab pirozenosti i hch, ale s nam schvlenm ? Pro

jsi ns tedy te piel ruit ? A pro se na mne mlky a proctn dv svma mrnma oima ? Rozhnvej se, nechci Tvou lsku, protoe T sm nemm rd. Pro bych ped Tebou nco tajil ? Co nevm, s km mluvm ? Vechno, co Ti mohu ci, u v, tu to ve Tvch och. A je na mn skrvat ped Tebou nae tajemstv ? Mon, zeje chce slyet prv z mch st, sly tedy: nejsme na Tv stran, nbr na jeho, to je nae tajemstv! U dvno nejsme s Tebou, nbr s nm, u osm stolet. Zrovna ped osmi stoletmi jsme od nho pijali to, cos Ty rozhoen odmtl, ten posledn dar, kter Ti nabdl, kdy Ti ukzal vechna pozemsk krlovstv. Pijali jsme od nho m a csav me a prohlsili jen sebe za pozemsk vldce, za jedin vldce, akoliv se nm ani dodnes nepodailo sv dlo pln dokonat. Ale kdo je tm vinen ? ta vc je teprve v zatcch, ale zaala. Jet dlouho musme ekat na jej dovren a zem jet mnoho vytrp, ale doshneme svho, budeme vldnout jako csa a pak se budeme zabvat tak tstm lid na celm svt. A pece jsi mohl i tenkrt jet pijmout csav me. Pro jsi odmtl tento posledn dar? Pijetm tet rady mocnho ducha bys byl zskal ve, po em lovk na svt ba: mt koho uctvat, mt komu odevzdat sv svdom a moci se sdruit se vemi v nespornm, obecnm a souladnm mraveniti, nebo poteba universlnho spoleenstv je tet a posledn lidsk trze. Lidstvo jako celek touilo vdycky organizovat se universln. Bylo mnoho velkch nrod s velkmi djinami, ale m ve stly tyto nrody, tm byly neastnj, nebo si jasnji ne ostatn uvdomovaly potebu svtovho sjednocen lidstva. Timurov a ingischnov se pehnali svtem jako vichice, snace se dobt celho svta, ale i oni, a nevdomky, vyjadovali tut mohutnou touhu lidstva po universln jednot. Kdybys byl pijal svt a csask purpur, byl bys zaloil svtovou i a dal lidstvu svtov mr. Nebo kdo m lidem vldnout, ne-li ti, kdo vldnou nad jejich svdomm a maj v moci jejich chlb ? Proto jsme pijali csav me, a kdy jsme jej pijali, zavrhli jsme ovem Tebe a nsledovali jeho. , jet mnoho stalet bude dit svobodn rozum, jejich vda a lidojedstv, protoe kdy zaali stavt svou babylnskou v bez ns, dojdou k lidojedovi. Ale tehdy piplaz se k nm elma, bude lzat nae nohy a skrop je krvavmi slzami svch o. A vsedneme na elmu u zvedneme pohr, na nm bude psno: "Tajemstv!" Ale tehdy a teprve tehdy nastane lidstvu krlovstv pokoje a tst. Pyn se svmi vyvolenmi, ale m jen vyvolen, kdeto my uspokojme vechny. A nejen to: kolik z tch vyvolench, ze silnch, kte se mohli stt vyvolenmi, konen zemdlelo, kdy na Tebe ekali, a peli a jet pejdou i se silou svho ducha a ohnm svho srdce na jin pole a nakonec zvednou svou svobodnou korouhev proti Tob. Ale Ty sm jsi vztyil tuto korouhev. U ns vak budou vichni astni u nebudou se u bouit ani se vude navzjem hubit jako za Tv svobody. O my je pesvdme, e teprve tenkrt budou svobodni, a se sv svobody odeknou pro ns a podrob se nm. A co, budeme m pravdu, nebo to bude le ? Pesvd se sami, e mme pravdu, nebo se rozpomenou, jak hrzy otroctv a zmaten jim pinela Tv svoboda. Svoboda, svobodn rozum a vdu je zavedou do takovch bludi a postav je tv v tv takovm divm a nerozlutitelnm zhadm, e nkte z nich, nepoddajn a urputn, se sami zni, jin, nepoddajn, ale slab, se zni navzjem a zbvajc slab a neastn se piplaz k naim nohm a pnliv k nm zvolaj : "Ano, mli jste pravdu, jedin vy znte Jeho tajemstv a vracme se k vm. Zachrate ns ped nmi sammi!" Pijmajce od ns chleby, uvid ovem jasn, e jim bez jakhokoliv zzraku jen bereme chleby, kter sami pipravili, abychom jim je zas rozdali. Uvid, e jsme nepromnili kameny v chleby, ale vdnj ne za chleby budou vpravd za to, e je dostvaj z naich rukou! Pli dobe se budou pamatovat, e kdysi bez ns se jim i chleby, kter si pipravili, mnily v rukou v kameny, ale kdy se k nm vrtili, tyto kameny se jim v rukou zas promnily v chleby. Dobe, pli dobe ocen, co znamen jednou provdy se poddit! A dokud lid toto nepochop, budou neastni. Kdo pispl nejvc k tomu nepochopen, ekni ? Kdo rozptlil stdo a roztrousil je po neznmch cestch ? Ale stdo se zase shromd a znova se podrob u navdycky. Potom jim dme tich pokorn tst, tst slabch tvor, jakmi byli stvoeni.

Pesvdme je konen, e mus zanechat pchy, nebo Ty jsi je povznesl, a tm jsi je nauil pe. Dokeme jim, e jsou slab, e jsou jen uboh dti, ale e dtinsk tst je ze vech nejslad. Stanou se bojcnmi a budou k nm vzhlet a ve strachu se k nm tisknout jako kutka ke kvon. Budou se nm obdivovat, asnout nad nmi a pynit se tm, e jsme tak mocn a moud, e jsme dovedli zkrotit tak vzpurn tiscimilionov stdo. Budou se bezmocn tst ped nam hnvem, jejich mysli zbzlivj, jejich oi budou snadno prolvat slzy jako oi dt a en, ale lid se nau prv tak snadno pechzet na pouh n pokyn do vesel a radosti, do astnho smchu a dtsk psniky. Ano, budeme od nich dat prci, ale zadme jim ivot ve volnch chvlch jako dtskou hru s dtskmi psnmi, se sbory a nevinnmi tanci. Dovolme jim i hch, jsou slab a bezmocn, a za to, e jim dovolme heit, budou ns milovat jako dti. ekneme jim, e kad hch bude vykoupen, jestlie se ho dopust s nam svolenm; e jim dovolujeme heit z lsky k nim a trest za ty hchy bereme z milosrdenstv na sebe. A vezmeme jej na sebe, oni ns pak budou uctvat jako dobrodince, kte pevzali ped Bohem bemeno jejich hch. A nebudou mt ped nmi dn tajemstv. Budeme jim dovolovat nebo zakazovat t s jejich manelkami a milenkami, mt nebo nemt dt - vechno podle mry jejich poslunosti - a budou se nm podrobovat vesele a radostn. S nejbolestnjmi tajemstvmi svho svdom, se vm, se vm k nm pijdou a my jim odpovme na kadou jejich otzku. A s radost uv na odpovdi, protoe je zbav velk tsn a hroznho utrpen, kter podstupuj te, kdy mus rozhodovat sami a svobodn. A vichni budou astni, vechny miliony tch bytost krom sta tisc lid, kte jim budou vldnout. Nebo jen my, kte ochrnme tajemstv, jen my budeme neastni. Budou tisce milion astnch nevitek a sto tisc trpitel, kte na sebe vzali proklet poznn dobra a zla. Tie zemou, tie zhasnou ve Tvm jmnu a za hrobem nenajdou nic ne smrt. Ale my tajemstv zachovme a pro jejich tst je budeme lkat vnou nebeskou odmnou. Nebo i kdyby na onom svt nco bylo, zajist ne pro takov jako oni. k se a prorokuje se, e pijde a znova zvtz, e pijde se svmi vyvolenmi, se svmi pynmi a silnmi, ale my ekneme, e oni spasili jen sebe, kdeto my spasili vechny. k se, e zahanbena bude nevstka sedc na elm a drc v ruce tajemstv, e se slab zase vzbou, roztrhaj jej arlat a obna jej "ohyzdn" tlo. Ale j pak povstanu a uki ti na tisce milion dt, kter nepoznaly hch. A my, kte jsme pro jejich tst vzali jejich hchy na sebe, povstaneme ped Tebou a ekneme: "Su ns, me-li a m-li k tomu odvahu! Vz, e se T nebojm. Vz, e i j jsem byl na pouti a ivil se kobylkami a konky, e i j jsem ehnal svobod, skrze kterou jsi Ty poehnal lidem, a pipravoval jsem se, abych se stal jednm z Tvch vyvolench, jednm z mocnch a silnch, u touil jsem "naplnit poet". Ale vzpamatoval jsem se a nechtl u slouit lenstv. Vrtil jsem se a pidal se k zstupu tch, kdo opravili Tvj skutek. Odeel jsem od pynch a vrtil se k pokornm pro tst tchto pokornch. To, co Ti km, se spln a nae krlovstv bude zzeno. Opakuji Ti, e hned ztra uvid, jak to poslun stdo na prvn mj pokyn pisko a bude pihrabvat hav uhl k hranici, na n T uplm za to, es ns piel ruit. Nebo je-li nkdo, kdo nejvc zasluhuje nai hranici, jsi to Ty. Ztra T uplm. " Ivan umlkl. Pi ei se rozohnil a mluvil se zpalem. Kdy domluvil, nhle se usml. Aljoa poslouchal pod mlky; ke konci byl velmi vzruen u vckrt se chystal bratra peruit, ale patrn se pemohl. Ted rychle spustil, jako by se rozbhl. "Ale to je nesmysl!" zvolal ervenaje se. "Tv bse je chvla Krista, a ne hana jak jsi chtl. A kdo ti bude vit to o svobod ? Co takhle se m svoboda chpat ? Pravoslav ji chpe jinak. To je m, a ani ne cel m, nen to sprvn - to je to nejhor z katolictv, inkvisitoi, jesuit! A takov fantastick postava jako tvj inkvisitor je pece vbec nemon. Co je to za hchy, kter berou na sebe ? Co je to za nositele tajemstv, kte na sebe vzali pro tst lid njakou kletbu ? Kdy je nkdo vidl ? Znme jesuity, mluv se o nich nedobe, ale to maj bt podle tebe oni? Jesuit jsou nco jinho, nco docela jinho. Jsou prost msk armda pro budouc svtovou pozemskou i v ele s papeem jako csaem to m jejich idel, ale beze vech

tajemstv a ulechtilho smutku. Docela obyejn touha po moci, po pinavch svtskch statcch, po zotroen na zpsob njakho budoucho nevolnickho du, ve kterm by oni byli statki to je u nich to cel. Mon, e ani nev v Boha. Tvj trpc inkvisitor je ir fantasie." "Tak pokej, pokej," sml se Ivan, "ty ses njak rozplil! k fantasie, no bu si! Ovem, fantasie. Ale dovol mi otzku : ty opravdu v, e cel to katolick hnut v poslednch stoletch je skuten jenom touha po moci a po pinavm prospchu ? Neke ti to snad otec Paisij ?" "Ne, ne, naopak, otec Paisij jednou kal dokonce nco podobnho jako ty, ale ovem nco jinho, nco docela jinho," opravil se honem Aljoa. "Nicmn je tohle velmi cenn informace pes to tvoje ,nco docela jinho'. Ptm se t, pro se tvoji inkvisitoi a jesuit spojili jen pro nzk hmotn prospch ? Pro by se mezi nimi nemohl naskytnout ani jeden trpitel, kter se sou velkm smutkem a miluje lidstvo ? V, pedpokldej, e se mezi vemi, kte tou pouze po hmotnm a pinavm zisku, nael aspo jeden, jenom jeden takov jako mj star inkvisitor : sm jedl na pouti konky a zuiv pemhal tlo, aby se stal svobodnm a dokonalm. Ale pitom cel ivot miloval lidstvo, a kdy nhle prohldl, vidl, e nezsk valn mravn uspokojen z dosaen dokonalosti vle, pesvd-li se zrove, e miliony ostatnch boch tvor zstaly stvoeny jen jako pro smch, e nikdy nebudou schopni zvldnout svou svobodu, e z ubohch bui nikdy nevyrostou velikni k dostavn ve a e velk idealista snil o sv harmonii pro nkoho jinho ne pro takovou hav. Kdy to vechno pochopil, vrtil se a pidal se k moudrm lidem. Copak se to opravdu nemohlo stt ?" "Ke komu se pidal, k jakm moudrm lidem?" skoro vybuchl Aljoa, ,,dnou zvltn moudrost nemaj, ani dn lakov tajemstv a mystrium leda snad atheismus, to je cel jejich tajemstv. Tvj inkvisitor nev v Boha, to je to cel jeho tajemstv!" "Dejme tomu, e je to tak! Konen ses dovtpil. A opravdu to tak je cel tajemstv je opravdu jen v tom, ale co to nen utrpen, aspo pro lovka jako on, kter cel ivot promarnil na pouti a nevylil se z lsky k lidstvu? Na sklonku svch dnu se jasnpesvd, e jedin podle rad stralivho ducha by se mohl osud bezmocnch bui, ,nehotovch pokusnch tvor, stvoench jen na posmch', upravit aspo trochu snesiteln. A kdy se o tom pesvd, vid, zeje nutno uposlechnout pokynu moudrho ducha, stralivho ducha smrti a zkzy, pijmout tud le a klam a vst lidi u vdom k smrti a zkze, ale klamat je pitom celou cestu, aby nepozorovali, kam jsou vedeni , a aby se ti uboz slepci aspo na cest povaovali za astn. A vimni si, e je to klam ve jmnu Toho, v jeho idel staec cel ivot tak vniv vil! Nen to tragick ! A kdyby se jen jeden takov lovk dostal v elo cel t armdy .touc po moci jenom pro pinav prospch', co nesta i ten jedin, aby to byla tragdie? Nejen to: sta i jeden takov v ele, aby se nala opravdov vd mylenka cel msk crkve se vemi jejmi armdami a jesuity, jej vrcholn mylenka. eknu ti pmo, e pevn vm, e mezi tmi, kdo stli v ele hnut, takov jedinec nikdy nechybl. Kdo v, snad bvali takov jedinci i mezi papei. Kdo v, snad ten zpropaden staec, kter tak tvrdojn a tak po svm miluje lidstvo, psob i te jako cel sbor mnoha takovch jedinc, a vbec ne nhodn, nbr ujednan, jako tajn spolek u dvno zzen ke steen tajemstv, k jeho steen ped neastnmi a slabmi, aby byli astni. Jist to tak je a tak to tak mus bt. Tum, e i u svobodnch zedn je v pozad nco na zpsob takovho tajemstv. Proto snad tak katolci svobodn zedne tak nenvid jako konkurenty, kte ru jednotu mylenky, a m bt jedno stdo a jeden past. Ale kdy hjm svou pedstavu, vypadm jako spisovatel, kter neme snst tvou kritiku. Dost o tom." "Ty jsi mon sm svobodn zedn!" vyhrkl najednou Aljoa. "Nev v Boha," dodal, ale to u velmi bolestn. K tomu mu pipadalo, e na nho bratr pohl posmn. "Jak kon tv bse?" zeptal se nhle, dvaje se do zem. "Nebo to byl u konec?" "Chtl jsem ji ukonit takto: kdy inkvisitor domluv, njak as ek, co vze odpov. Jeho mlen ho t. Vidl, e celou tu dobu s pochopenm tie naslouchal, e se mu dval do o a zejm nehodlal odporovat. Staec by chtl, aby mu vze nco ekl, teba i nco trpkho a hroznho. On se

vak k nmu mlky pibl a tie ho polb na bezkrevn devadestilet rty. To je cel Jeho odpov. Staec sebou trhne. V koutcch jeho st se cosi pohne. Jde ke dvem, oteve a ekne Mu: Jdi a u se nevracej. vbec se nevracej nikdy, nikdy!' A pust Ho do erotemnch ulic. Vze odejde." "A staec ?" "Polibek mu ho v srdci, ale zstane pi sv mylence." "A ty s nm, ty tak ?" zvolal Aljoa zarmoucen. Ivan se zasml. "To je pece nesmysl, Aljoo, je to jenom hloup bse hloupho studenta, kter nikdy nenapsal ani dva vere. Pro to bere tak vn? Snad nemysl, e te pojedu rovnou nkam k jesuitm, abych se pidal ke sboru lid opravujcch Jeho velk in ? Boe mj, co je mi po tom ? Pece jsem ti ekl, e to chci dothnout jenom do ticeti let, a pak - uhodm pohrem o zem!" "Ale co lepkav lstky a drah hroby a modr nebe a milovan ena ? Jak bude t, jak je bude moci mt rd ?" bolestn zvolal Aljoa. "Co je to mon s takovm peklem v prsou a v hlav ? Ne, odjd skuten, aby ses k nim pidal... a kdy ne, sm se zabije, nesnese to!" "Je sla, kter vechno snese," chladn se usml Ivan. "Jak sla ?" "Karamazovsk sla karamazovsk nzkosti." "Zapadnout do neesti, udusit dui ve zkaenosti, ano ?" "Teba i to jenom snad do ticeti let tomu ujdu a potom." "Jakpak tomu ujde ? m tomu ujde ? S tvmi mylenkami to nen mon." ,,Zas po karamazovsku." "Tm, e je vechno dovoleno? Vechno je dovoleno, e ano?" Ivan se zamrail a najednou podivn zbledl. ,,Aha tos pochytil tch verejch pr slov, jak se tak dotkla Miusova a jak po nich tak naivn skoil Dmitrij a mluvil o tom ?" pousml se kiv. "Ano, snad je vechno dovoleno, kdy u se to slovo vyklo. Neodkm se ho. A ani Mova redukce nebyla patn." Aljoa se na nho mlky dval. "Myslel jsem, e kdy odsud odjdm, mm na svt aspo tebe," promluvil najednou Ivan s neekanm citem, "ale te vidm, e ani v tvm srdci pro mne nen msto, mj mil poustevnku, Formule vechno je dovoleno se neodeknu, no a zrovna proto se ty odekne mne, nen to tak?" Aljoa vstal, pistoupil k nmu a mlky ho pokojn polbil na sta. "Literrn krdei" kikl Ivan. Nhle upadl do jakhosi naden. "To jsi ukradl z m bsn! Pesto dkuju. Vstvej, Aljoo, pojme, mme u oba as." Vyli na ulici, ale ped vchodem hostince zstali stt. "V co, Aljoo," ekl Ivan pevnm hlasem, "dovedu-li opravdu mt rd lepkav lstky, budu je mt rd jen ve vzpomnce na tebe. Sta mi, e tady nkde jsi, a neztratm jet chu t. Sta ti to ? Jestli chce, povauj to teba za vyznn lsky. A te jde ty vpravo, j vlevo - a dost, sly, dost. Toti i kdybych ztra neodjel (myslm, e jist pojedu) a jet bychom se njak setkali, nekej mi o vech tchhle vcech u ani slovo. Nalhav t o to prosm. A tak stran bratra Dmitrije t zvl prosm, abys o nm se mnou u nikdy nemluvil," dodal najednou podrdn, "vechno je vyerpno, vechno je prohovoeno, e ano ? J ti za to zase sm tak nco slbm. A mi bude kolem ticeti a budu chtt,uhodit pohrem o zem, a jsem kdekoli, pijdu si s tebou jet jednou pohovoit teba i z Ameriky, a to v. Naschvl pijedu. Bude to tak zajmav podvat se na tebe, jak v t dob bude. Vid, je to dost slavnostn slib. A skuten se loume mon na njakch sedm deset let. No a te jdi ke svmu pater sera-phicus, vdy umr, a kdyby umel bez tebe, jet by ses na mne teba rozzlobil, e jsem t zdrel. Tak na shledanou, jet jednou m polib, takhle, a te jdi." Ivan se nhle obrtil, vykroil svou cestou a u se ani neohldl. Bylo to podobn, jako kdy vera odchzel od Aljoi bratr Dmitrij, akoliv se to vera odehrlo docela jinak. Ten zvltn mal posteh se mihl jako ipka smutnou Aljoovou mysl, v t chvli smutnou a rozbolestnnou. Njak as ekal a dval se za bratrem. Viml si najednou, e Ivan jde njak kolbav a pi pohledu zezadu se jeho prav rameno zd ni ne lev. Dv si toho nikdy neviml. Ale tak on se te nhle obrtil a takka se rozbhl ke klteru. U se hodn smrkalo a bylo mu njak

zko; vyrstalo v nm nco novho, co by nedovedl vysvtlit. Jako vera se zase zvedl vtr, a kdy piel do hje u pousteven, stolet borovice se kolem nho temn rozumly. Tm utkal. "Pater seraphicus - to jmno odnkud m, ale odkud ?" napadlo Aljou. "Ivane, uboh Ivane, kdypak t zas uvidm. Boe, tady u jsou poustevny! Ano, ano, je to on, pater seraphicus, zachrn m ped nm a navdy!" Pozdji nejednou v ivot asl, jak to, e mohl po rozlouen s Ivanem tak pln zapomenout na Dmitrije, a si rno, jen nkolik hodin ped tm, pevn umnil, e ho urit vyhled a neodejde, dokud ho nenajde, i kdyby se na tu noc nemohl vrtit do kltera. VI Zatm jet velmi nejasn Kdy se Ivan rozlouil s Aljoou, zamil dom k Fjodoru Pavloviovi. Ale ku podivu na nho najednou padla nesnesiteln nechu, a jak se blil k otcovu domu, pi kadm kroku se m dl tm vc stupovala. Na takov nechuti nebylo nic divnho, ale divn bylo, e Ivan nemohl pijt na to, proti emu jeho nechu m. Stvalo se mu asto i pedtm, e ml k nemu nechu, a nemohlo by ho pekvapit, e to zas pilo ve chvli, kdy se chystal skoncovat nhle se vm, co ho tam poutalo, zmnit narz smr a dt se novou, naprosto neznmou cestou. Ml bt zas docela osaml jako dv, mnoho doufal, ale nevdl ve, a mnoho, pli mnoho oekval od ivota, ale sm nedovedl ci nic bliho o svch oekvnch, ba ani o svch tubch. A pece, i kdy ml v srdci skuten nechu k tomu novmu a neznmmu pece ho v t chvli trpilo nco docela jinho. "Nen to snad odpor k otcovskmu domu?" pomyslel si. Vypad to tak, tolik se mi zhnusil. Dnes sice pekro ten ohavn prh naposledy, ale pesto je to protivn. Ne, ani v tom to nen. Je to snad louen s Aljoou a rozmluva s nm? Tolik let ped kadm mlel a nikoho neuznval za hodn, aby s nm mluvil, a najednou nazvan takovch nesmysl. Opravdu, mue to bt mladistv nevole z mladistv nezkuenosti a jeitnosti, nevole, e se nedovedl vyjdit, a k tomu v hovoru s nkm jako je Aljoa, s nm v srdci jist velmi pot. Ovem je tu i ta nevole, nutn to mus bt, ale ani to to nen, pod to nen to prav. Nechut je mu a patn, ale nedoke rozpoznat co by chtl. Snad na to nemyslet. Ivan Fjodorovi se pokusil "nemyslet", ale nepomohlo to. Protivn a k zlosti bylo na t nechuti hlavn to, e vypadala njak nhodn, pln vnjkov, to ctil. Nkde stla a vadila njak osoba nebo vc, jako kdy nkdy nco ouh ped oima, ale pi prci nebo v iv rozmluv si to dlouho neuvdomujete, a vs to zejm drd a sou, a se konen dovtpte a dte to pry. asto je to nco docela bezvznamnho a smnho, co jenom nen na mst, teba kapesnk, kter nkdo upustil na zem, nebo kniha, neuklizen do knihovny, a podobn. V mizern a podrdn nlad doel Ivan Fjodorovi konen k otcovu domu, a kdy byl asi patnct krok od vrtek, rzem poznal, co ho pod tak trpilo a znepokojovalo. Na lavici u vrat si hovl ve veernm chldku lokaj Smerakov, a sotva se na nho Ivan Fjodorovi podval, pochopil, e ta mra, kter ho tla, je prv on a e prv jeho neme snst. Vechno se najednou vyjasnilo a vysvtlilo. U kdy Aljoa ped chvl promluvil o svm setkn se Smerakovem, proniklo Ivanovi do srdce cosi ponurho a neptelskho a vyvolalo v nm okamitou vzjemnou nevraivost. Pi dal rozmluv byl Smerakov na as zapomenut, ale pece uvzl v jeho mysli, a jakmile Ivan po rozlouen s Aljoou zamil sm dom, zapomenut pocit zas rychle vystupoval na povrch. "Je to mon, e m ten chlap mizern takhle znekliduje ?" pomyslel si s nesnesitelnm vztekem. V posledn dob a hlavn v poslednch nkolika dnech se mu toti Smerakov neobyejn zprotivil a Ivan si sm viml, e v nm vzrst skoro nenvist k nmu. Tento odpor se tak piostil snad prv proto, e z potku, v dob, kdy k nm Ivan Fjodorovi teprve pijel, vc vypadala docela jinak. Tenkrt se Ivan o Smerakova njak zvl zajmal a Smerakov mu pipadal dokonce velmi originln. Sm ho navykl, aby s nm mluvil, akoli se vdycky divil jist zmatenosti nebo lpe eeno jistmu neklidu jeho mysli a nechpal, co vlastn toho rozjmae tak neustle a

neodbytn nenechv na pokoji. Mluvili o filosofickch otzkch, ba i o tom, pro bylo svtlo hned prvnho dne, a slunce, msc a hvzdy byly stvoeny teprve tvrtho dne, a jak se tomu m rozumt. Ale Ivan se brzy pesvdil, e vbec neb o slunce, msc a hvzdy, e slunce, msc a hvzdy jsou sice zajmav vc, ale pro Smerakova docela podadn, protoe ten hled nco pln jinho. Tak i onak, zaala se u nho ukazovat a prozrazovat nesmrn a k tomu uraen samolibost. To se Ivanu Fjodoroviovi naprosto znelbilo. Z toho povstal jeho odpor. Pak vypukly v dom rznice, objevila se Grueka, zaaly nesnze s bratrem Dmitrijem, starosti - a mluvili spolu i o tom. Smerakov bval pi takovch rozmluvch vdycky velmi rozilen, ale zas se vbec nedalo rozpoznat, co pi tom vlastn chce. Bylo a ku podivu, jak nelogick a zmaten jsou nkter jeho pn, kter bezdky vychzela najevo, ale byla vdycky stejn neurit. Smerakov se pod vyptval, pod kladl njak nepm, zejm pedem vymylen otzky, ale k emu m, to nekal, a kdy bylo jeho vyptvn v nejlepm, obyejn najednou pestal nebo pevedl e na nco docela jinho. Ale co Ivana nejvc a nadobro popudilo a vyvolalo v nm takov hnus, to byla jaksi zvltn odporn dvrnost, kterou mu Smerakov zaal projevovat, a m dl tm vraznji. Ne e by si dovolil bt nezdvoil, naopak, mluvil vdycky velmi uctiv, ale choval se, jako by bhvpro ml za to, e mezi nm a Ivanem Fjodoroviem dolo k jakmusi dorozumn. Mluvil takovm tnem, jako by mezi nimi dvma bylo nco u dohodnuto, nco tajnho, co u jednou oba mezi sebou vyslovili, nco co vd jedin oni ale pro ostatn smrtelnky, kte se kolem nich hem je to docela nepochopiteln. Ivan Fjodorovi vak dlouho nechpal tuto pravou pinu svho rostoucho odporu a porozuml j teprve v nejposlednj dob. S pocitem ttivosti a podrdn chtl te mlky projt vrtky a na Smerakova se ani nepodvat. Ale Smerakov vstal z lavice a u jen z toho Ivan okamit poznal, e si s nm chce zvl pohovoit. Ivan na nho pohldl a zstal stt. To, e tak najednou zstal stt a neel dl, jak jet ped okamikem chtl, ho pivedlo do zuivosti. Se zlost a odporem se dval na Smerakovv kletneck vychrtl obliej s vlasy sesanmi na spncch dopedu a s naechranm kohoutkem. Jeho lev pimhouen oko pomrkvalo a usmvalo se, jako by chtlo ct: "Kampak ? Vak ty pok, pece vid, e my dva moud lid si musme o nem promluvit." Ivan se otsl. "Pry, mizero, copak j jsem njak spolenost pro tebe, ty hlupku ?" ml u na jazyku, ale k jeho nejvtmu divu mu z st vyletlo nco docela jinho: "Co tatnek, sp nebo se u vzbudil ?" zeptal se tie a mrn, sm pro sebe neoekvan. Stejn neekan se najednou posadil na lavici. Okamik byl takka zden, pozdji si na to vzpomnl. Smerakov stl proti nmu s rukama za zdy a dval se sebejist, skoro psn. "Pn prosm jet sp," odpovdl beze spchu (jako by naznaoval: .Mluvit jsi zaal ty, a ne j.'). "Musm se vm divit, pane," dodal za chvilku. Strojen klopil oi, pravou nohu v lakrce ml vysunutou dopedu a pohrval si pikou. "Propak se mi mus divit ?" sen a drsn se zeptal Ivan Fjodorovi. V silou se pemhal a najednou si znechucen uvdomil, e se ho zmocnila prudk zvdavost a e zanic neodejde, dokud ji neukoj. "Pro nejedete, pane, do erman ?" zvedl Smerakov najednou oka a dvrn se usml. "A pro jsem se usml, to se mus dovtpit sm, jestli jsi moudr lovk," jako by kalo jeho pimhouen lev oko. "Na bych jezdil do erman ?" podivil se Ivan Fjodorovi. Smerakov zas chvli mlel. "Taky sm Fjodor Pavlovi vs o to tolika prosil," odpovdl konen beze spchu, a jako by to sm nebral vn. "Odbvm to podrunm dvodem, jen abych nco ekl," - tak to psobilo. "E, ekni k sakru jasn, co chce!" kikl nakonec hnviv Ivan Fjodorovi, pechzeje od mrnosti k hrubstv. Smerakov pithl pravou nohu k lev, trochu vc se vzpmil, ale dval se pod stejn klidn a stejn se usmval. "Nic zvltnho prosm jen tak, aby e nestla." Zas nastalo mlen. Asi minutu nemluvili. Ivan vdl, e by ml te vstt a rozzlobit se, ale Smerakov ped nm stl, jako by ekal: "To se te podvm, jestli se rozzlob nebo ne!" Tak to aspo Ivanu Fjodoroviovi

pipadalo. Konen se shbl, aby vstal. Zdlo se, e Smerakov na ten okamik ekal. "M postaven je prosm hrozn, Ivane Fjodorovii, ani nevm, co si pot," spustil najednou rozhodn a zeteln; pi poslednm slovu vzdychl. Ivan se hned zas posadil. "Oba jsou prosm docela poblznn, oba jsou te docela jak mal dti," pokraoval Smerakov. "To j prosm o vaem panu otci a o vaem bratru Dmitrijovi Fjodoroviovi. Tak teka on Fjodor Pavlovi vstane a hned na mne zane kadou chvilku doret: ,Co e nepila? Pro nepila?' A tak to pjde a do sam plnoci a i pes plnoc. A jestli Agrafena Alexandrovna nepijde, ponvad ona nejsp ani nem v myslu vbec nkdy pijt, tak se do mne d zase ztra rno: ,Pro nepila ? Jak to, e nepila, kdy pijde ?', jako kdybych j za to njak mohl. A na druh stran je to zas takov, e jak se setm, a jet dv, objev se tady v sousedstv v bratr se zbran v ruce a spust: ,Dej si pozor, ty lote, ty kuchyko, jestli ji propase a ned mi zprvu, e pila, tak zabiju tebe nejdv ze vech!' Ubhne noc a rno m taky on zane stejn jako Fjodor Pavlovi ukrutn trpit: ,Pro nepila, pijde u brzy ?' a zas je to, jako bych j za to mohl, e se ta jeho dma neukazuje. A kad den a kadou hodinu se oba pod vc a vc zlob, take u nkdy myslm, e se strachem sm zabiju. J od nich, pane nic dobrho neekm." ,,A pro ses do toho pletl ? Pro jsi zaal Dmitrijovi Fjodoroviovi donet ?" podrdn se zeptal Ivan. ,,Jak jsem se mohl neplst ? A j se vlastn do nieho vbec nepletl jestli to chcete vdt oupln pesn. J od samho zatku pod mlel, ponvad jsem si netroufal nco kat, ale on sm si m uril za sluebnka pro svou osobu. Od t doby mi neekne nic jinho ne: J t zabiju, ty lote, jestli ji propase!" ekm najisto, pane, e m ztra potref dlouh padouc nemoc." ,,Jak dlouh padouc nemoc?" ,,Prosm takov dlouh zchvat, neobyejn dlouh. Ten trv nkolik hodin nebo teba cel den i dva. Jednou m to drelo ti dny, spadl jsem tenkrt z pdy. Pestane to a potom zane znova, cel ty ti dny jsem nemohl pijt k sob. Fjodor Pavlovi tenkrt poslal pro Gercentuba, zdejho doktora, a on mi dval led na hlavu a taky njak uvn mi dal. Mohl bych prosm umt." "Ale pece se k, e zchvat padoucnice se ned pedpovdt, e pijde v tu a tu dobu. Jak tedy me ct, e ho ztra dostane ?" zeptal se Ivan se zvltn rozzlobenou zvdavost. "To je prosm sprvn, e se ned pedpovdt." "A mimoto jsi tenkrt spadl z pdy." "Na pdu lezu kad den. Mohu spadnout z pdy i ztra. A kdy ne z pdy, spadnu prosm teba do sklepa, tam chodm taky kad den, protoe tam mm co dlat." I van se na nho zdlouha podval. "van, to vidm, a moc ti nerozumm," promluvil tie, ale njak hroziv. "Chce se snad od ztka ti dny petvaovat s padoucnic, co ?" Smerakov, kter se dval do zem a pohrval si zase pikou prav nohy, postavil pravou nohu na msto, povystril msto n levou, zvedl hlavu, pousml se a ekl: "I kdybych takovhle kumt dovedl, toti abych se prosm petvaoval, a jeliko by to pro zkuenho lovka nebylo nic tkho, tak mm oupln prvo pout takovho prostedku, abych si zachrnil ivot ped smrt. Jeliko kdy j lem nemocn, tak i kdyby Agrafena Alexandrovna pila k jeho panu otci, on pece neme na nemocnho lovka uhodit: ,Pro jsi mi to nehlsil ?' Bylo by mu samotnmu hanba." ,,E, k sakru!" vybuchl nhle Ivan s tv zkivenou hnvem. "Co se pod tolik tese o svj ivot! Vechny ty Dmitrijovy vyhrky jsou jenom takov ei a nic vc. Nezabil by t. Zabil by, ale ne tebe." "Zabil by jednoho jako mouchu a hlavn prosm mne. Ale j se jet vc bojm neho jinho: aby m nedreli za jeho spoluvinka, kdyby vyvedl nco blznivho proti svmu panu otci." "Pro by t povaovali za spoluvinka " "Ponvad jsem mu prosm ve v tajnosti povdl o tch znamench." "O jakch znamench ? Komu jsi povdl ? Hrom do tebe, mluv jasnji!" "Musm to oupln piznat," s pedantickm klidem rozvln pokraoval Smerakov, "e j a Fjodor Pavlovic mme jedno tajemstv. Jak rte sm vdt (toti jestli to rte vdt), on se u nkolik dn, kdy pijde noc nebo i veer, zevnitku hned

zamkne. Vy te po kad brzy odchzte nahoru do svho pokoje a vera jste z nho prosm vbec ani nevyel, take to mon ani nevte, jak peliv on se te na noc zamyk. A i kdyby piel sm Grigorij Vasiljevi, tak pn mu prosm neoteve, leda a by ho poznal podle hlasu. Ale Grigorij Vasiljevi tam prosm nechod, ponvad te mm slubu u pna v pokojch jenom j, tak to pn sm poruil od t chvle, co zaal s tm npadem s Agrafenou Alexandrovnou. Ale na noc j taky te odchzm, on to tak poruil, a pespvm v pstavku a pitom mm bt do plnoci vzhru a hldat. Musm vstvat, obchzet dvr a dvat pozor, jestli pijde Agrafena Alexandrovna, jeliko on ji te prosm ek u kolik dn, oupln jako by se pomtl. On si to toti mysl takhle: ona se ho pr boj, jako Dmitrije Fjodorovie (on mu k Mika), tak ona proto pijde pozd v noci a zadem. ,Tak ty na ni ekej,' povd mi, ,do sam plnoci i dl. A jestli pijde, tak b k mm dvem a zaklepej na n nebo na okno ze zahrady nejdv dvakrt pomalu, takhle: rz, dva, a pak hned tikrt rychle: klep-klep-klep. A to j budu hned vdt,'povd mi, e pila, a potichu ti otevu.' Jin znamen mi ekl pro ppad, e by se stalo nco neekanho: nejdv dvakrt rychle: klep-klep, a pak za chvilku jet jednou o hodn silnji. To pr zas pozn, e se stalo nco zvltnho a e s nm hnedka musm mluvit, tak mi taky oteve, j vejdu a dm mu zprvu. To vechno, jako kdyby Agrafena Alexandrovna sama nepila a poslala nkoho se vzkazem. Ale mimoto me pijt taky Dmitrij Fjodorovi a to musm taky pnovi ohlsit, e je nablzku. On se Dmitrije Fjodorovie nramn boj, take kdyby Agrafena Alexandrovna dokonce u pila a on se s n zamkl, ale nkde pobl by se v to dob ukzal Dmitrij Fjodorovi mm rozhodopdn poruno hned to hlsit trojm zaklepnm. Take prvn znamen s paterm zaklepnm znamen e pila Agrafena Alexandrovna, a druh s trojm zaklepnm znamen, e s nm musm honem mluvit. Tak mi to pn sm nkolikrt pedvedl a vysvtlil. A ponvad o tch znamench vm na celm svt jenom j a on, tak on u bez vhn a bez voln oteve (on se nramn boj nahlas volat). Prv tahleta znamen zn te taky Dmitrij Fjodorovi." "Pro je zn ? Tys mu o nich ekl ? Jak ses mohl opovit ?" "Zase z toho strachu prosm. Jakpak bych se taky mohl odvit zamlet mu je? Dmitrij Fjodorovi kad den dolhal: ,Ty m podvd, ty pede mnou nco taj! J ti zperm ob nohy!' Tak jsem mu tedy povdl o tch tajnch znamench, aby vidl aspo, jak mu podlzm, a tm pdem se pesvdil, e ho nepodvdm a vechno mu donm." "Mysl-li, e tch znamen pouije a bude se chtt dostat dovnit, nepoutj ho tam." "Co kdy budu leet v zchvatu, jakpak ho potom nepustm, i kdybych si troufal ho nepustit, kdy vm prosm, e je veho schopen." "Jak si me bt k sakru tak jist, e dostane zchvat, hrom do tebe uho! Posmv se mi nebo co ?" "Jak bych se mohl odvit posmvat se vm a copak je taky lovku do smchu, kdy m takov strach ? Tum, e dostanu zchvat, mm takov tuen a jenom ze samotnho strachu ho prosm dostanu." "Kdy bude leet, tak sakra pece me hldat Grigorij. Upozorni pedem Grigorije a on tam nikoho nepust." "ct Grigorijovi Vasiljeviovi bez pnova rozkazu o tch znamench, to j se na dn pd neosmlm. A co se te toho, e by ho Grigorij Vasiljevi slyel a nepustil, tak on se zrovna ze verejka na dneek rozstonal a Marfa Ignajevna se ho chyst ztra lit. Tak si to dohodli. To jejich len je moc zajmav; Marfa Ignajevna um pipravovat takov siln lek-tvar a vdycky ho m. Je to z njak byliny, ona prosm zn tajn recept. A tm tajnm lkem l asi tikrt za rok Grigorije Vasiljevie, kdy on dostane takovho housera, e je cel jako ochrnut. Stv se mu to asi tikrt do roka. Ona pak vezme runk, namo ho do toho lektvaru a pl hodiny mu te cel zda a do sucha, take mu prosm docela zervenaj a oteou. A co zbude v lahvice, to mu d vypt se zvltn modlitbou, ale ne vechno, ponvad nco mlo si pi t vzcn pleitosti nech pro sebe a vypije to sama. A to vm eknu, ponvad oni jinak nic nepijou, tak se oba hned sval a nramn dlouho prosm tvrd spj. A kdy se pak Grigorij Vasiljevi vzbud, skoro vdycky je prosm oupln zdrv, ale Marfu Ignajevnu po tom lektvaru po kad bol hlava. Tak tedy jestli Marfa Ignajevna ztra prosm provede svj oumysl, tak by pak st nco slyeli nebo Dmitrije Fjodorovie

zadreli. To budou prosm oba spt." "Takov blbost! A vechno se to mus jako naschvl sejt najednou: tv padoucnice a zrove oni oba bez sebe!" zvolal Ivan Fjodorovi. "Nechce ty to sm nastrojit, aby se to selo ?" vyhrkl najednou a hroziv se zamrail. "Jakpak bych to prosm mohl nastrojit a pro bych to dlal, kdy vechno zvis jenom na Dmitriji Fjodoroviovi a jenom na jeho oumyslech. Zachce-li se mu prosm nco provst, provede to, a kdy ne, pece ho naschvl nepivedu, abych ho stril k panu otci." "A pro by chodil k otci, a jet k tomu potaj, kdy, jak sm k, Agrafena Alexandrovna vbec nepijde ?" pokraoval Ivan Fjodorovi zbledl vztekem. "Pece to sm k a j jsem tak byl pesvden celou tu dobu, co zde iju, e star jen blouzn a e k nmu ta osoba nepijde! Pro by se tedy Dmitrij k starmu dobval, kdy tu ensk nepijde? Mluv!Chci znt tv mylenky." ,,Sm to rte vdt, pro Dmitrij Fjodorovi pijde. A co s tm maj spolenho m mylenky ? Pijde jednodue ve hnvu nebo podezvavosti. Ku pkladu kdy budu nemocn tak on si zane dlat mylenky a z netrplivosti pjde prohledat pokoje jako vera, jestli se tam njak nedostala, aby on nevdl. On taky oupln v, e Fjodor Pavlovi m pipravenou velkou oblku a v n prosm pod temi peetmi ti tisce, ovzanou stukou a od pna vlastnorun nadepsanou ,Mmu andlu Gruece, kdy ke mn pijde,' a pak za ti dny jet pipsal: ,a kutku. Tak to je prosm prv nejist vc," "Nesmysl" kikl Ivan Fjodorovi takka zbsile. "Dmitrij by neel krst penze a pitom jet zabt otce. Vera ho mohl zabt kvli Gruece jako rozzuen vztekl hlupk, ale krst by neel!" ,,On te prosm moc potebuje penze, ukrutn nalhav je potebuje, Ivane Fjodorovii. To vy ani nevte, jak on je potebuje," neobyejn klidn a npadn zeteln vysvtlil Smerakov. "Mimoto on prosm ty ti tisce m jakoby za svoje a sm mi to vyloil: ,Otec je mi dluen,' povdal mi, ,zrovna jet ti tisce.' A k tomu vemu uvate, Ivane Fjodorovii, jet jednu istou pravdu: to je pece skoro jist vc, to se mus uznat, e Agrafena Alexandrovna, kdy bude chtt, tak ho kadopdn donut, aby se s n oenil, toti samotnho pna, Fjodora Pavlovie, kdy bude sama chtt prosm. No a vdy ona mon prosm chtt bude. To j pece jenom km, e ona nepijde, ale ono se j mon zachce i neho vtho, teba se stt rovnou milostpan. J sm vm, e jej kupec Samsonov s n o tom mluvil oupln oteven, e by takov vc nebyla nikterak hloup, a smli se tomu. A ona sama prosm taky nen ani troku hloup. Vzt si takovho chudka jako Dmitrije Fjodorovie, to pro ni nem cenu. A kdy to tak dte dohromady, uvate sm, Ivane Fjodorovii, e pak po smrti pana otce nepipadne Dmitrijovi Fjodoroviovi, a dokonce prosm ani vm s vam bratrem Alexejem Fjodoroviem vbec nic, ani rubl prosm, ponvad Agrafena Alexandrovna se za nho provd prv proto, aby dala vechno pepsat na sebe, kdejak majetek tu je. Ale kdyby on umel te, dokud tohleto vechno prosm nen, bylo by tu pro kadho z vs hned tyicet tisc jistch. I pro Dmitrije Fjodorovie, kterho pn tolik nenvid, protoe pn prosm dnou posledn vli pece nenapsal. To vechno Dmitrij Fjodorovi moc dobe v." V Ivanov oblieji se nco pokivilo a zachvlo. Nhle se zaervenal. "Kdy to tak vechno je," peruil Smerakova, "pro mi tedy rad, abych jel do erman ? Co jsi tm chtl ct ? J odjedu, a tady se stane takov vc." Ivan Fjodorovi namhav popadal dech. "Docela sprvn," tie a uvliv promluvil Smerakov, ale zrove bedliv pozoroval Ivana Fjodorovie. "Jak to, docela sprvn ?" zeptal se Ivan, st se pemhaje a hroziv blskaje oima. "Mluvil jsem, jeliko je mi vs lto. Kdybych byl na vaem mst, hned bych to vechno nechal a el od toho sp ne bt prosm pi takov vci." odpovdl Smerakov, dvaje se s naprosto upmnm vzezenm na Ivanovy blskajc oi. Oba se zamleli. "Ty jsi myslm velk pitomec a hlavn hrozn lump!" vstal najednou Ivan Fjodorovi. Pak chtl hned vejt do vrtek, ale nhle zstal stt a obrtil se k Smerakovu. Stalo se nco

podivnho: Ivan jako v nhl kei sevel rty, zaal psti a v dalm okamiku by se byl jist na Smerakova vrhl. Ten si toho aspo v tm okamiku viml, trhl sebou a celm tlem prudce couvl. Ale okamik minul pro Smerakova beze kody a Ivan Fjodorovi mlky, a njak zaraen, vykroil k vrtkm. ,,Ztra odjdm do Moskvy, zajm-li t to, ztra asn rno - to je to cel!" se zlost promluvil najednou hlasit a zeteln. Potom se sm divil, jak ho to napadlo, tenkrt to Smerakovu ci. "To udlte prosm nejlp," pitakal Smerakov, jako by to byl ekal, "jenom snad, e vs mohou v Moskv odsud telegraficky obtovat, kdyby se tady nco takovho stalo." Ivan Fjodorovi znova zstal stt a znova se rychle obrtil k Smerakovu. Ale i se Smerakovem se nco stalo. Vechna jeho dvrnost a nenucenost byla v okamiku ta tam; cel jeho obliej vyjadoval neobyejnou pozornost a oekvn, ale u bojcn a podlzav. "Neekne jet nco, nedod jet nco?" dalo se vyst z jeho upenho pohledu, kter se zrovna vpjel do Ivana Fjodorovie. "A copak z erman by m taky nepovolali kdyby se nco takovho stalo?" kikl najednou Ivan Fjodorovi bhvpro hrozn zvenm hlasem. ,,Z erman prosm taky obtovali by vs prosm" zamumlal Smrakov skoro eptem jakoby v rozpacch, ale pod se tak upen dval Ivanu Fjodoroviovi pmo do o. "Jene Moskva je dl a ermaa bl. Je ti tedy lto cestovnch vdaj, kdy nalh na ermau, nebo je ti lto mne, e bych si tolik zajel?" "Docela sprvn" zamumlal Smerakov u selhvajcm hlasem. Odporn se usmval a zas se keovit chystal vas uskoit dozadu. Ale Ivan Fjodorovi se k jeho divu najednou dal do smchu a rychle, stle se smchem, zael do vrtek. Kdo by se byl podval na jeho obliej, jist by usoudil, e se nesmje proto, e je mu tak veselo. A ani on sm by zanic nebyl dovedl vysvtlit, co v t chvli ct. Pohyboval se a el jako v kei. VII "S moudrm lovkem je dobe pohovoit" A tak tak mluvil. Kdy veel do domu a potkal v saln Fjodora Pavlovie, hned na nho kikl, mvaje rukama: "J jdu nahoru do svho pokoje, k vm ne, na shledanou!" a proel kolem nho; hledl se pi tom na otce ani nepodvat. Je velmi mon, e mu byl star v t chvli pli nesnesiteln, ale tak bezohledn projev neptelskho ctn neekal od Ivana ani Fjodor Pavlovi. Chtl mu patrn opravdu honem nco ci, a proto mu el do salnu naproti; kdy vak uslyel takovou roztomilost, mlky se zastavil a s posmnm vrazem sledoval pohledem syna, jak stoup po schodech, a mu zmizel z dohledu. "Co je mu ?" rychle se zeptal Smerakova, kter veel hned za Ivanem Fjodoroviem. "Na nco se zlob, kdopak se v nm vyzn," zabruel lokaj vyhbav. "Vem ho ert! A se zlob! Podej samovar a jdi taky, posp si. Je nco novho ?" Tu zaalo vyptvn - prv takov, na jak si Smrakov ped chvl stoval Ivanu Fjodoroviovi. Tkalo se vesms oekvan nvtvnice a my ty otzky pomineme. Za pl hodiny byl dm zamen a poblznn stak chodil sm po pokojch v rozechvnm oekvn, e se u u ozve smluven pater zaklepn. Obas se dval do tmavch oken a nevidl v nich nic ne tmu. Bylo u velmi pozd, ale Ivan Fjodorovi pod nespal a rozvaoval. T noci ulehl a asi ve dv hodiny. Ale nebudeme lit cel bh jeho mylenek, nen jet as, abychom se zabvali touto du; pijde na adu pozdji. I kdybych se o to pokouel, vsledek by byl nejist, protoe to nebyly mylenky, nbr cosi hodn neuritho a hlavn pli rozbouenho. Ivan ctil sm, e pln ztratil vnitn orientaci. Souily ho tak rzn podivn a docela neekan tuby. Tak na pklad se mu po plnoci najednou nalhav a nepemoiteln zachtlo jt dol odemknout dm, zajt do pstavku a zbt Smerakova. Ale kdyby se ho nkdo zeptal pro, naprosto by nedovedl uvst dn jasn dvod, leda to, e pojal k Smerakovu takovou nenvist, jako by ho byl tento lokaj urazil h ne kdokoli na svt. Na druh stran se ho v tu noc nkolikrt zmocnila jaksi nevysvtliteln a poniujc bojcnost, kter, jak ctil, takka ochromovala jeho fysick sly. Hlava se mu toila a bolela ho. Tsnil ho pocit nenvisti, jako by se ml nkomu pomstt.

Nenvidl dokonce Aljou, kdy vzpomnal na svou rozmluvu s nm, a chvlemi nenvidl tak sebe. Na Kateinu Ivanovou skoro zapomnl i myslet a pak se tomu velmi divil, tm sp, protoe se dobe pamatoval, jak vera u Kateiny Ivannovny tak okzale prohlaoval, e ztra odjede do Moskvy, ale zrove si v duchu eptal: "Je to nesmysl, nikam nepojede, nedovede se odtrhnout tak snadno, jak se te chlub." Kdy pak po dlouh dob myslval na tuto noc, vzpomnal se vlatnm odporem, jak tenkrt nkolikrt najednou vstal z pohovky a opatrn, jako by se hrozn bl, e ho nkdo uvid, otevel dvee, neel na schodit a poslouchal, jak se v dolnch pokojch pohybuje a pechz Fjodor Pavlovi. Poslouchal dlouho pokad snad pt minut, s njakou podivnou zvdavost se zatajenm dechem a bucm srdcem, ale pro to vechno trop, pro poslouch, to ovem sm nevdl. Tento svj skutek pak po cel ivot nazval "mrzkm" a v hloubi due jej po cel ivot povaoval i sm pro sebe za nejvt niemnost, jak se kdy dopustil. K sammu Fjodoru Pavloviovi nectil v tch chvlch dnou nenvist a byl jen njak nesmrn zvdav, jak tam chod a co asi te dl. Pemtal a pedstavoval si, jak tam asi dole nahl do tmavch oken a najednou se zastav uprosted pokoje a ek, ek, nezaklepe-li nkdo. Ivan Fjodorovi vyel za tmto elem na schodit snad dvakrt. Kdy vechno utichlo a odeel na loe i Fjodor Pavlovi, ulehl asi ve dv hodiny tak Ivan s pevnm myslem co nejdv usnout, protoe se ctil hrozn vyerpn. A skuten narz tvrd usnul a spal beze sn, ale vzbudil se asn, asi v sedm hodin, kdy se u rozednilo. Otevel oi a k svmu pekvapen v sob najednou poctil pliv nezvykl energie. Rychle vyskoil a rychle se oblkl, pak vythl kufr a hned zaal balit. ist prdlo mu prv vera rno pilo od pradleny. Dokonce se usml pi pomylen, e se vechno da, take nic nebrn jeho nhlmu odjezdu. A jeho odjezd bude patrn opravdu nhl. Vera sice kal Katein Ivanovn, Aljoovi a pak Smerakovu, e dnes odjede, ale pamatoval se dobe, e kdy vera ulhal k spnku, v tu chvli ani nepomyslel na odjezd nebo aspo netuil, e a se rno vzbud, zane jako prvn vc honem balit kufr. Konen byl kufr hotov a tlumok tak. Bylo u asi devt hodin, kdy pila Marfa Ignajevna s obvyklou kadodenn otzkou: "Kde si rte pt pt aj, ve svm pokoji nebo pijdete dol ?" Ivan Fjodorovi el dol a tvil se skoro vesele, a bylo v jeho slovech a pohybech nco rozhranho a chvatnho. Vldn pozdravil otce, poptal se dokonce zvl na jeho zdrav, ale pak nevykal ani konce odpovdi, narz prohlsil, e za hodinu odjd nadobro do Moskvy, a podal ho, aby poslal pro povoz. Star vyslechl zprvu bez nejmenho pekvapen a nramn neslun zapomnl nad synovm odjezdem zatruchlit; msto toho spustil uchvtan o jist sv obchodn vci, na ni si pi t vhodn pleitosti hned vzpomnl. "Ty jsi ale! es to neekl vera! No, to nic, zadme to i te. Proka mi, prosm t, hochu drah, tu slubu a zaje do erman. Mus jenom ze stanice Volov odboit vlevo, ujede njakch dvanct verst a u jsi v ermani." "Co vs napad, nemohu. Na drhu mm osmdest verst a vlak do Moskvy odjd ze stanice v sedm hodin veer, mm tedy jen tak zrovna as, abych to stihl." "Tak to stihne ztra nebo pozt, ale dneska zaje do erman. Co ti to udl, vyhovt otci! Kdybych nemusel bt tady, dvno bych tam byl skoil sm, protoe je to tam nalhav a mimodn vc, ale j te nemohu pry... V, j tam mm ten hj ve dvou katastrech, v begievskm a v akinskm, le to ladem. Kupci Maslovovi, star se synem, dvaj za to dv jenom osm tisc, a jet loni mi nkdo nabzel dvanct tisc, ale nebyl to zdej lovk, v tom to vz. dn zdej to nekoup, protoe tady te lichva otec a syn Maslovovi, maj statisce, a co oni ur, to aby lovk bral, tady si u nikdo netrouf nabzet proti nim. Ale minul tvrtek mi najednou napsal iljinsk knz, e pijel Gorstkin. To je taky podaen kupec, znm ho, ale je k nezaplacen, e nen zdej, je z Pogrebova, take se Maslov neboj, kdy nen zdej. A povdal, e pr d za ten hj jedenct tisc, sly? Ale zstane tam jet jenom tden, pe ten knz. Tak tam zaje a domluv to s nm." "Napite tomu knzi a to domluv on." "Ten to

nedovede, to je to. Ten knz nem pro obchod oko. Zlat lovk, svil bych mu bez potvrzenky do schovy teba dvacet tisc, ale nem oko pro obchod, je to uinn dt, sedne kadmu na lep. A pitom uen lovk, pedstav si. A ten Gorstkin vypad jako muik, chod v modr kazajce, ale povahou je nramn darebk, to je to nae netst. Le, v tom to vz Nkdy se ti d do takovho lhan, e lovk asn pro to dl. Pedloni mi namluvil, e mu umela ena a e se u oenil s jinou. A pedstav si, e to vbec nebylo pravda. Jeho enu ani nenapadlo umt, je iva i te a jednou za ti dni mu vdycky nabije. Tak te se taky mus nejdv zjistit jestli le nebo mluv pravdu, e chce koupit a dt jedenct tisc. ,,V tom j pece nic nesvedu, j taky nemm to oko." ,,Pokat, klid, vak ty to svede, ponvad j ti vechno popu, jak se s nm mus, tedy s Gorstkinem, j s nm obchoduju u dlouho. Podvej se: jemu se mus koukat na bradu; bradku m zrzavou, oklivou, iounkou. Kdy se mu bradka pi ei tese a on sm se zlob, tak je to dobr, mluv pravdu a chce obchod udlat. Ale kdy si bradku hlad levou rukou a usmv se, tak to znamen, e t chce naplit, e fixluje. Do o se mu nikdy nedvej, z o mu nic nevyte, nevyzn se v nm, je to lump - dvej se mu na bradu. Dm ti pro nho lstek, uka mu ho. On se Gorstkin vlastn nejmenuje Gorstkin, ale Chlupat. To mu nekej, zeje Chlupat, urazil by se. Kdy se s nm domluv a uvid, e je to dobr, hned mi napi. Nemus pst vc ne: ,Nele.' Trvej na jedencti, tiscovku me slevit, vc neslevuj. Jen si pomysli, osm a jedenct, to m rozdl ti tisce! Ty ti tisce jako bych nael. Jinho kupce tak hned nesezenu a penze hrozn potebuju. Jestli mi d zprvu, e to mysl vn, dojedu tam honem sm a skoncuju to, ten as njak urvu. Ale co bych se tam honil te, kdy si to knz teba vechno vymyslel ? Tak co, jede nebo ne ?" "Eh, nemm as, nechtjte to ode mne!" "Jen proka otci slubu, nezapomenu ti to! Vy jste vichni bez srdce, to je to! Co je pro tebe den nebo dva ? Kam se chyst, do Bentek ? Ty tvoje Bentky se ti za dva dny nezbo. J bych poslal Aljoku, ale co s Aljokou v takovchhle vcech ? J jedin proto, e ty jsi rozumn lovk, copak to nevidm ? V dv neobchoduje, ale m oko. Chci jenom, aby ses podval, jestli to mysl vn nebo ne. A povdm, koukej mu na bradu, kdy se mu bradka tese, je to mnno vn." "Tak vy m sm enete do t zatracen erman ?" zvolal Ivan Fjodorovi se zlostnm smvem. Fjodor Pavlovi zlost nevidl nebo ji vidt nechtl, ale smvu se chopil: "Tak tedy jede, jede ? Hned ti napu ten lstek." "Nevm, jestli pojedu, nevm, rozhodnu se a cestou." "Jakpak cestou, rozhodni se hned. Mj mil, rozhodni se! Kdy se domluv, napi mi dv dky, dej to knzi a on mi to hned pole. A vc u t zdrovat nebudu, je si potom do Bentek. Knz t d svmi komi zavzt zptky do Volov." Star byl prost naden, napsal lstek a poslal pro povoz. Pak dal podat zkusky a koak. Kdy byl spokojen, vdycky zaal bt nramn sdln, ale tentokrt se njak zdroval. Ku pkladu o Dmitrijovi Fjodoroviovi se nezmnil ani slovkem. Louen ho nijak nedojmalo, a zdlo se dokonce, e nev, o em mluvit. Ivan Fjodorovi si toho dobe viml: "e jsem ho ale omrzel," pomyslel si. Teprve kdy vyprovzel syna z domu, star trochu zneklidnl a chystal se ho obejmout. Ale Ivan Fjodorovi mu rychle podal ruku, aby se vyhnul lbn. Star to hned pochopil a okamit se pizpsobil. "Tak Bh t provzej, Bh t provzej!" opakoval ze zpra. "Snad jet nkdy v ivot pijede, ne? Tak pije, vdycky t rd uvidm. No, Kristus t provzej!" Ivan nastoupil do tarantasu. "Sbohem, Ivane, moc na mne nehubujl" kikl otec naposledy. Vichni domc lid se pili rozlouit: Smerakov, Marfa a Grigorij. Ivan Fjodorovi dal kadmu po deseti rublech. Kdy u sedl v tarantase, Smerakov piskoil narovnat koberec. "Tak vid jedu do erman" uklouzlo njak najednou Ivanu Fjodoroviovi. Ta slova mu zas jako vera vyletla z st sama sebou a jet se

zvltnm nervosnm zasmnm. Dlouho na to pak vzpomnal. "Tak maj lidi pravdu, kdy kaj, e s moudrm lovkem je dobe pohovoit," pevn odpovdl Smerakov, vznamn pohldnuv na Ivana Fjodorovie. Tarantas se rozjel a u uhnl. Cestujc ml v dui stesk, ale dychtiv se dval kolem sebe na pole, na vrky, na stromy, na hejno hus, kter vysoko nad nm letlo po jasnm nebi.: A najednou mu zaalo bt pjemn. Zkusil se dt do ei s vozkou a hrozn ho zajmalo nco, co mu muik odpovdl. Ale za okamik si uvdomil, e mu to vechno jen tak proltlo kolem u a e ve skutenosti ani nerozuml, co muik ekl. Zamlel se bylo mu i tak pkn : ist, sv, chladiv vzduch a jasn nebe. Zjevili se mu v duchu podoby Aljoi a Kateiny Ivanovny, ale mrn se usml, mil vidiny mrn odfoukl a ty odltly, ,,Jet na n dojde," pomyslel si. Rychle ujeli vzdlenost k prvn potovn stanici, vymnili kon a zas uhnli k Volov, ,,Pro je dobe pohovoit s moudrm lovkem, co tm chtl ci ?" zatajil se mu nhle dech. "A pro jsem mu vlastn hlsil, e jedu do erman?" Dorazili do stanice Volov. Ivan vystoupil z tarantasu a vozkov ho obklopili. Nabzeli, e ho zavezou poln cestou dvanct verst do erman soukromm povozem. Dal zapahat. Pak vstoupil do stanin budovy, rozhldl se, podval se na sprvcovou, ale najednou zas vyel na zpra. "J do erman nepojedu. Hoi, dostanu se jet do sedmi hodin na drhu ?" "Akort to dokem. Mm zaphnout ?" "Honem zapahej. Nejede ztra nkter z vs do msta?" "Jak by ne, tuhle Mitrij tam jede." "Mohl bys mi prokzat slubu, Mitriji? Jdi k mmu otci Fjodoru Pavloviovi Karamazovu a vyi mu, e jsem do erman nejel. Me to udlat ?" "Pro bych nemohl, mu. Fjodora Pavlovie u dvno znm." "A tady m od cesty, protoe on ti teba nic ned" vesele se zasml Ivan Fjodorovi. "Taky e ned," zasml se i Mitrij. "Dkuju, pane, rozhodn to vydm" V sedm hodin veer Ivan nastoupil do vlaku a za chvli ujdl k Moskv. "Pry s minulost! S dvjm svtem jsem navdycky skoncoval a k u z nho neuslym dnou zprvu ani hlas. Do novho svta, na nov msta a dn pohled zpt!" Ale msto radosti mu padly do due takov chmury a srdce mu sevel tak tk smutek, e nco podobnho jet nikdy v ivot nezakusil. Pemtal celou noc. Vlak uhnl a teprve za svtn, kdy u vjdl do Moskvy, Ivan se najednou jakoby vzpamatoval. "Jsem padouch!" zaeptal si pro sebe. Kdy Fjodor Pavlovi vyprovodil syna, vrtil se velmi spokojen. Cel dv hodiny se ctil skoro asten a popjel koaek. Ale nhle se v dom stala nadmru mrzut a pro vechny nemil vc, kter okamit uvrhla Fjodora Pavlovie do velkho zmatku. Smerakov el pro nco do sklepa a z nejhoejho schodu spadl dol. Natst byla v t dob nhodou na dvoe Marfa Ignajevna a vas ho uslyela. Pd sice nevidla, ale zato slyela vkik, zvltn, podivn vkik, kter u dvno znala, vkik epileptika klekajcho v zchvatu. Dostal-li zchvat ve chvli, kdy el se schod, take se pak ovem v bezvdom ztil a dol, nebo stal-li se u Smerakova, znmho epileptika, pinou zchvatu prv otes pi nhodnm pdu - to se nedalo rozpoznat. Nali ho u na dn sklepa, zmtajcho se v kech a s pnou u st. Myslelo se nejdv, e si jist nco zlmal, ruku nebo nohu, a e je zle pochroumn, ale "Bh ho ochrnil", jak se vyjdila Marfa Ignajevna, a nic se mu nestalo. Dostat se k nmu a vynst ho ze sklepa na svtlo bo bylo sice obtn, ale podali sousedy o pomoc a jak tak to dokzali. Pi cel t procedue byl ptomen i Fjodor Pavlovi a tak sm pomhal, zejm polekn a zaraen. Nemocn vak nenabval vdom: zchvaty sice na as pestvaly, ale zas se vracely a vichni usoudili, e to bude stejn jako loni, kdy tak nhodou spadl z pdy. Vzpomnli si, e mu tenkrt pikldali na hlavu led. Ve sklep se jet njak nael a Marfa Ignajevna to zadila. Fjodor Pavlovi poslal k veeru pro doktora Gercentuba a ten hned piel. Kdy nemocnho peliv prohldl (byl to nejpelivj a nejsvdomitj lka v cel gubernii, letit a ctihodn staeek), usoudil, e je to mimodn siln zchvat a me bt nebezpen. On, Gercentube, pr dosud vemu nerozum, ale nepomohou - li nynj prostedky, rozhodne se ztra rno pro jin. Nemocn byl uloen v pstavku do pokojku vedle bytu Grigorije a Marfy Ignajevny. Polom Fjodora Pavlovie u cel den pronsledovalo jedno netst za druhm, obd uvaila Marfa

Ignajevna a polvka byla ve srovnn se Smerakovovmi vrobky jako pomyje slepice zas tak pehutn, e pr se vbec nedala rozvkat. Na trpk a spravedliv pnovy vitky Marfa Ignajevna namtla e slepice byla tak jako tak u velmi star a ona sama pr se nikdy na kuchae neuila. K veeru pila dal svzel: Fjodor Pavlovi se dozvdl, e Grigorij, jen u tet den postonval, nadobro ulehl se zlm stelem v ki. Fjodor Pavlovi vypil co nejdve svj aj a zavel se sm v dom. Byl v hrozn napjatm oekvni. Vdy prv toho veera ekal Grueku u skoro najisto, aspo Smerakov ho hned rno ujistil, e slbila prosm u s uritost, e pijde". Srdce nenavnho starce nepokojn bilo, chodil po svch przdnch pokojch a naslouchal. Musel se mt na pozoru: nkde na ni teba h Dmitrij, a jakmile Grueka zaklep-na okno (Smerakov u pedevrem Fjodoru Pavloviovi hlsil, e j vydil, kde a jak m klepat), mus j co nejrychleji otevt a rozhodn ji ani chvilku zbyten nezdrovat v sni, aby se snad, bh uchovej, neho nelekla a neutekla. Fjodor Pavlovi ml starosti, ale jeho srdce se jet nikdy nestplo v tak sladkch nadjch: vdy se mohlo ci skoro najisto, e Grueka tentokrt u opravdu pijde! KNIHA EST RUSK EHOLNK I Starec Zosima a jeho host Kdy Aljoa s zkost a bolest v srdci vstoupil do starcovy cely, zstal stt takka uasl. Msto umrajcho nemocnho, snad u v bezvdom, jak se obval, uvidl starce najednou sedt v kesle, a a byl vyslen a slab, vypadal ile a vesele. Byl obklopen hosty, s nimi tie a radostn rozmlouval. Ostatn vstal z postele teprve asi tvrt hodiny ped Aljoovm pchodem; host se shromdili v jeho cele u pedtm a ekali, a se vzbud, protoe otec Paisij je s pevnou dvrou ubezpeil, e "uitel najisto vstane, aby jet jednou pohovoil s milky svho srdce, jak jet rno sm pravil a slbil". Tomu slibu a vbec kadmu slovu umrajcho starce otec Paisij neochvjn vil. Kdyby ho vidl u v plnm bezvdom, ba kdyby starec u nedchal, ale otec Paisij by ml jeho slib, e jet jednou vstane a rozlou se s nm, neuvil by snad ani smrti a stle by ekal, e se umrajc vzpamatuje a spln, co slbil. A kdy otec Zosima k rnu odchzel na loe, skuten mu ekl: "Nezemu dve, dokud se jet jednou neutm hovorem s vmi, milkov moji, dokud nepohldnu na vae mil tve a jet jednou vm neotevu srdce." Na tuto patrn posledn schzku u starce pili jeho nejoddanj ptel z dvnch let. Byli tyi: dov knzi otec Josef a otec Paisij, dov knz a pedstaven pousteven otec Michail, jet dost mlad a nijak pli uen mnich. Byl to mu prostho pvodu, ale pevnho ducha, neochvjn a prost vc, na pohled psn, ale s hluboce dobrotivm srdcem, a to zejm tajil, jako by se za to stydl. tvrt host byl u docela staik prostink mnich z nejchudho rolnickho stavu bratr Anfim. Snad ani neuml dobe st, byl mlenliv a tich, mlokdy s nkm promluvil, mezi pokornmi nejpokornj. Vypadal jako nkdo, kdo se navdy zalekl neho velkho a hroznho, co jeho rozum neme obshnout. Toho jakoby ustraenho lovka ml starec Zosima velmi rd a po cel ivot se k nmu choval s neobyejnou ctou, akoliv snad s nikm nepromluvil za cel svj ivot mn slov ne s nm, pestoe s nm kdysi strvil mnoho let, kdy spolu sami dva putovali po cel svat Rusi. To bylo u velmi dvno, asi ped tyiceti lety, kdy starec Zosima zaal svj eholnick ivot v chudobnm a mlo znmm kltee v Kostromsk. gubernii a brzy nato se pidal k bratru Anfimovi, kter se vydal na cesty, aby sbral almuny pro jejich nuzn kostromsk tulek. Vichni, starec i host byli v druhm starcov pokojku, kde stla jeho postel. Jak u jsme uvedli, byl to velmi tsn pokojk, take se vichni tyi (krom novice Porfirije, kter stl) st smstnali kolem starcova kesla na idlch pinesench z prvnho

pokoje,zaalo se smrkat a pokojk osvtlovaly lampiky a voskovice hoc ped ikonami. Kdy uvidl Aljou, kter se zaraen zastavil ve dvech, starec se na nho radostn usml a vzthl k nmu ruku: "Bu zdrv ty tich, bu zdrv mj mil, tak u jsi zde. Vdl jsem, e pijde." Aljoa k nmu pistoupil, uklonil se ped nm a k zemi a rozplakal se. Cosi mu dralo srdce, jeho due se chvla, chtlo se mu vzlykat. ,,Copak je jet m neoplakvej," usml se starec a poloil mu pravici na hlavu. "Vid, sedm tu a rozmlouvm, snad budu opravdu iv jet dvacet let, jak mi vera pla ta hodn, mil ena z Vyegorje s holikou Lizavetou na ruce. Rozpome se, Pane, na matku a dcerku Lizavetu (pokioval se)! Porfiriji, zanesl jsi jej dar, kam jsem ekl?" Mluvil o edesti kopejkch, kter mu vesel ctitelka pinesla, aby je dal "nkter, co je chud ne j". Takov obti ne pinej jako pokn, kter si drce z njakho dvodu dobrovoln uloil, a vdycky jen z penz zskanch vlastn prac. Starec poslal Porfirije hned veer ke vdov z naeho msta, kter nedvno vyhoela a zstala s dtmi odkzan na ebrotu. Porfirij hned ohlsil, e vc u vydil a dar odevzdal, jak mu starec poruil, "od neznm dobroditelky". "Vsta, hochu mil," vyzval starec Aljou, "a se na tebe podvm. Byl jsi doma a vidl jsi bratra ?" Aljoovi pipadalo divn, e se pt s takovou jistotou a tak urit jen na jednoho z jeho bratr, ale na kterho ? Kvli tomuto bratru ho tedy snad vera i dnes poslal do msta. "Jednoho bratra jsem vidl," odpovdl Aljoa. "Mluvm o tom starm, jemu jsem se vera poklonil k zemi." "Toho jsem vidl jen vera, ale dnes jsem ho vbec nemohl najt," ekl Aljoa. "Posp a najdi ho, ztra zas jdi a posp, veho nech a posp. Snad jet vas zabrn nemu hroznmu. Vera jsem se poklonil jeho budoucmu velkmu utrpen." Najednou zmlkl, jako by se zamyslel. Jeho slova byla. podivn. Otec Josef, kter byl svdkem verejho vjevu, vymnil pohled s otcem Paisijem. Aljoa neodolal a zeptal se: "Ote a uiteli," zaal neobyejn vzruen, "vae slova jsou pli nejasn. Jak utrpen ho ek ?" "Nevyptvej se. Pipadlo mi vera nco stralivho jako by jeho pohled vera vyjdil cel jeho osud. Podval se takovm pohledem e jsem se ve chvli v srdci zdsil nad tm, co ten lovk pro sebe pipravuje. Jednou nebo dvakrt v ivot jsem vidl v tvch lid stejn vraz jako by znzoroval cel jejich osud, a ten osud se na netst vyplnil. Poslal jsem t k nmu, Alexeji, nebo jsem myslel, e tv bratrsk tv mu pome. Ale vechno je od Boha, i vechny nae osudy. ,Zrno penin pdn v zemi, neume-li, ono samo zstane, a pakli ume, mnoh uitek pinese.' Toto si zapamatuj. Tob, Alexeji, jsem mnohokrt v ivot v duchu ehnal pro tvou tv, vz to," promluvil starec s mrnm smvem. "Domnvm se, e opust tyto zdi, ale bude prodlvat ve svt jako eholnk. Bude mt mnoho odprc, ale i sami tvoji neptel t budou milovat. ivot ti pinese mnoh netst, ale prv jimi bude asten, bude ehnat ivotu a pimje jin, aby mu ehnali - co je ze veho nejdleitj. Takov je tv povaha. Otcov a uitel moji," oslovil s dojatm smvem sv hosty, "do dnenho dne jsem nikdy neekl ani jemu, pro byla tv tohoto jinocha m dui tak mil. eknu to teprve te: jeho tv pro mne byla jako vzpomnka a proroctv. Na svitu svch dn, jet jako mal dt jsem ml starho bratra, kter pak zemel ped mma oima jako jinoch teprve sedmnctilet. A pozdji jsem se v bhu ivota ponenhlu pesvdil, e ten bratr byl v mm osudu jakoby znamenm a pokynem shry, nebo kdyby se nebyl v mm ivot objevil, kdyby vbec neil, domnvm se, e bych se snad nikdy nebyl stal mnichem a nebyl bych vstoupil na tuto utenou cestu,zjevil se mi po prv v mm dtstv a te u na sklonku m cesty se mi zjevn ukzal jakoby podruh Je hodno podivu, otcov a uitel, e a se mu tv nepodob pli, nbr jen ponkud, pece se mi Alexej zdl jemu tak podobn duchovn, e jsem ho mnohokrt ml jakoby pmo za onoho jinocha, svho bratra, kter ke mn na konec m cesty tajemn piel, aby mi cosi pipomenul a vnukl. A jsem se divil sm sob i svmu tak podivnmu snn. Sly to, Porfiriji?" oslovil novice, kter mu posluhoval. "Mnohokrt jsem vidl ve tv tvi jakoby roztrpen, e miluji Alexeje vc ne tebe. Te vm, pro to bylo, ale miluji tak tebe, vz to, a mnohokrt jsem se rmoutil, e jsi roztrpen. A vm, draz host chci vyprvt o onom

jinochovi, svm bratru, nebo nebylo v mm ivot zjevu vzcnjho, vce prorockho a dobrotivho. M srdce je pohnuto a vidm v tto chvli cel svj ivot, jako bych jej znova proval." Zde musm poznamenat, e tato posledn beseda starce Zosimy s pteli, kte ho navtvili v posledn den jeho ivota, se z sti zachovala psemn. Zapsal ji na pamtku Alexej Fjodorovi Karamazov njak as po starcov smrti. Ale byla-li to jen tehdej rozmluva, i pidal-li k svmu zpisu tak nco z dvjch hovor se svm uitelem, to nemohu posoudit. Mimoto cel starcova e je v zpise uvedena souvisle, jako by byl svm ptelm vyprvl o svm ivot ve form povdky, kdeto ve skutenosti se to podle pozdjch len odehrlo bez pochyby trochu jinak: rozmluva byla toho veera veobecn, a i kdy host peruovali starce jen mlokdy, pece mluvili, zasahovali do hovoru a snad i sami nco vyprvli. Takov souvisl a nepetrit vyprvn nebylo ani mon, protoe otec Zosima obas ztrcel dech nebo hlas, nkdy musel i ulehnout, aby si odpoinul, a neusnal a host zstvali na svch mstech. Jednou nebo dvakrt byla rozmluva peruena tenm evangelia, etl otec Paisij. Je tak pozoruhodn, e nikdo z nich neekal, e starec zeme jet v te noci, obzvl protoe se zdlo, e v tomto poslednm veeru svho ivota nael nhle po hlubokm dennm spnku novou slu, kter mu byla oporou po celou dobu dlouhho hovoru s pteli. Bylo to jako posledn vlna lsky, kter v nm udrovala neuviteln oiven, ale jen na krtkou dobu, protoe jeho ivot skonil nhle. Ale o tom pozdji. Ted chci jen dodat, e nebudu lit vechny podrobnosti rozmluvy a omezm se jen na starcovo vyprvn podle rukopisu Alexeje Fjodorovie Karamazova. Bude to tak krat a mn navn, i kdy Aljoa, opakuji to, mnoho pevzal a pidal i z dvjch rozmluv. II Ze ivota v Pnu zesnulho dovho knze starce Zosimy sepsal podle jeho vlastnch slov Alexej Fjodorovi Karamazov (ivotopisn zprvy) a) O mladm bratru starce Zosimy Milovan otcov a uitel, narodil jsem se v dalek severn gubernii v mst V. Mj otec byl lechtic, ale nevynikal rodem ani postavenm. Zemel, kdy mi byly teprve dva roky, a vbec se na nho nepamatuji. Zanechal m matice men devn dm a njak penze, ne mnoho, ale dost, aby nemla s dtmi nouzi. Byly jsme dv dti: j Zinovij a mj star bratr Markel. Byl asi o osm let star ne j, povahou vzntliv a popudliv, ale hodn a ne posmvan. Byl podivn zamlkl, hlavn doma ve styku se mnou, s matkou a se sluebnictvem. Na gymnasiu se uil dobe, ale se spoluky se neptelil, i kdy s nimi neml ani hdky, pokud se na to aspo matika pamatovala. Pl roku ped svou smrt, kdy u mu bylo sedmnct let, zvykl si chodit k jistmu politickmu vypovzenci, kter byl pro svobodomysln nzory vyhotn z Moskvy do naeho msta a vedl tam osaml ivot. Tento vypovzenec byl vznamn uenec a vynikajc filosof na universit. Z njakho dvodu si Markela oblbil a pijmal jeho nvtvy. Mladk u nho vysedval cel veery a tak to bylo do konce zimy, dokud vypovzenec nebyl na vlastn dost povoln zas do sttn sluby do Petrohradu, protoe ml mocn ptele. Zaal velk pst, ale Markel se nechtl postit, huboval a posmval se tomu. "Vechno jsou to povdaky," ekl, ,,a nen ani dn bh," take zdsil matku a sluebnictvo, ba i mne, protoe mi sice bylo teprve devt let, ale kdy jsem ta slova slyel, velmi jsem se zalekl a sluebnictvo jsme mli vesms nevolnky, tyi lidi koupen na jmno naeho znmho statke, jet si pamatuji, jak matika jednu z tch ty, kuchaku Afimju chromou a letitou, prodala za edest rubl v bankovkch a najala msto n svobodnou. A tu v estm tdnu postu se bratrv stav nhle zhoril. Bratr byl vdycky stonav na prsa, slab konstituce a nchyln k souchotinm,

postavu ml vysokou , ale hubenou a kehkou, tv pak byl velmi slin. Snad se njak nachladil; piel lka a brzy matice poeptal, e jsou to rychl souchotiny a e pacient nepek jaro. Matka plakala a opatrn, aby ho nepolekala, prosila bratra, aby se navtvovnm pobonost v kostele pipravil k velkonon zpovdi a el pak k svatmu pijmni. Tentokrt mohl jet chodit. Kdy to slyel, rozzlobil se, promluvil hrub o bom chrmu, ale pece se zamyslel: pochopil hned, e jeho nemoc je nebezpen a e prv proto matka chce, aby se pipravil k svtosti pijmn, dokud m dost sil. Ostatn vdl dvno i sm, e nen zdrv, a u rok ped tm ekl jednou u stolu chladnokrevn mn a matce: "Dlouho mezi vmi nepobudu, nevydrm snad ani rok," take to pak bylo jako proroctv. Ubhly ti dny a piel paijov tden. Tu bratr v ter veer el do kostela. "Dlm to, matiko, vlastn kvli vm, abych vm udlal radost a upokojil vs," ekl j. Matka se rozplakala radost a tak alem: "Jeho konec je jist blzk, kdy v nm nastala takov zmna." Ale dlouho do kostela nechodil, musel ulehnout, take se vyzpovdal a pijmal u doma. Pily krsn, jasn dny, pln vn, byly to pozdn velkonoce. Pamatuji se, jak celou noc kalval, patn spal, ale rno se vdycky oblkl a zkusil si sednout do mkkho kesla. Tak ho mm v pamti, jak tam sed, tich, mrn, usmv se, tv m veselou a radostnou, pestoe je tak nemocen. Cel se duevn petvoil - takov v nm zaala podivuhodn zmna! Pijde k nmu do pokoje star chva: "Dovol, milku, rozsvtm taky u tebe lampiku ped ikonou." Dv to nedovoloval, dokonce je zhasnal. "Jen ji rozsvi, m drah, rozsvi, byl jsem netvor, kdy jsem vm dv brnil. Ty se modl, kdy rozsvc lampiku, a j se modlm, kdy t s radost vidm. Modlme se tedy k tmu Bohu." Ta slova se nm zdla divn; matka odchzela do svho pokoje a pod plakala, ale kdy la k nmu, otela si oi a tvila se vesele. "Matiko, nepla, milku," kval pak, "budu jet dlouho t, dlouho se s vmi veselit a ten ivot je astn, radostn!" "Ach mj mil, jakoupak ty m radost, kdy t celou noc trp horeka a kale, div t to neroztrhne." "Maminko," odpovdal j, "nepla, ivot je rj a jsme vichni v rji, ale nechceme to vdt, a kdybychom to chtli vdt, hned ztra by byl rj na celm svt." Vichni se jeho slovm divili, tak podivn a s takovou jistotou je pronel; byli jsme dojati a plakali jsme. Kdy k nm pili znm, kal jim: "Moji draz, m jsem si zaslouil, e m mte rdi, pro mte rdi takovho, jako jsem j, a jak to, e jsem to dv nevdl, nevil si toho ?" Kdy pichzeli sluhov, kadou chvilku jim kal: "Moji draz, pro mi sloute, zasluhuji, aby mi nkdo slouil ? Kdyby se Bh slitoval a nechal m t, slouil bych j vm, nebo vichni maj jeden druhmu slouit." Matika to slyela a vrtla hlavou: "Drah hochu, mluv tak, protoe jsi nemocen." "Maminko, ty m radosti," odpovdal j, "nemohou nebt pni a sluhov, ale a jsem tedy i j sluhou svch sluh, stejnm, jako jsou oni mn. A jet ti eknu, matiko, e kad z ns je pede vemi vm vinen a j ze vech nejvc." Matika se tomu a usmla, usmla se v pli: "A mpak jsi pede vemi nejvc ze vech vinen ? Jsou pece vrahov a loupenci, tak jakpak takov hchy jsi u napchal, e se obviuje nejvc ze vech ?" "Matiko, ty m berunko," odpovdal j (zaal tenkrt kat takov neekan nn slovka), "ty m mil berunko uten, v mi, e je vpravd kad pede vemi vm a vemi hchy vinen. Nevm, jak ti to vyloit, ale ctm to a bolestn. A jak jsme to jen ili, hnvali se a nic jsme tenkrt nevdli ?" Tak se probouzel kad den, stle nnj, stle radostnj a pekypujc lskou. Nkdy pijel lka, jezdil k nm star Nmec doktor Eisenschmidt: "Tak co, doktore, budu iv jet tenhle den ?" ertoval s nm. ,,Nejen den a mnoho dn," odpovdal lka, "ale budete iv jet msce a lta." "Napak msce a lta!" zvolal pak. "Nemusme potat ani dny i jedin den sta lovku, aby poznal vechno tst. Moji draz pro se hdme, jeden ped druhm se chlubme a pamatujeme si vzjemn kivdy ? Pojma radi do zahrady, prochzejme se, milujme se a lbejme, chvalme se navzjem a ehnejme svmu

ivotu." V syn tu ji dlouho nebude," promluvil lka k matice, kdy ho vyprovzela do pedsn, "zan bt z nemoci pomaten." Okna jeho pokoje vedla do zahrady a mli jsme stinnou zahradu se starmi stromy, plnmi jarn racch pupen. Piletli prvn ptkov, tbetaj, zpvaj mu do oken. Dv se na n se zalbenm a najednou je pros za odputn: "Ptkov bo, ptkov uten, odpuste mi i vy, protoe i ped vmi jsem zheil." To u nikdo z ns tenkrt nechpal, ale on ple radost: "Ano, bylo kolem mne tolik bo lsky, ptci, stromy, louky, nebe, jen j sm il v hanb, j sm vechno zneucoval, tu krsu a slvu jsem ani nevidl." "Bere na sebe pli mnoho hch," ple matika. "Matiko, poten moje, vdy j plu z radosti, a ne ze smutku. J pece sm chci bt ped nimi vinen, jene ti to nedovedu vyloit, protoe ani nevm, jak je mm dost milovat. A jsem heil proti vem, zato mi tak vichni odpust, a to je rj. Co nejsem te v rji ?" A bylo jet mnoho jinho, co si u nepamatuji. Pamatuji se, jak jsem k nmu jednou piel, kdy u nho nikdo nebyl. Byl jasn veer, slunce zapadalo a osvtlovalo cel pokoj ikmmi paprsky. Pokynul mi a pistoupil jsem k nmu. Vzal m obma rukama za ramena, zadval se mi nn a s lskou do oblieje; nekal nic, jen se tak asi minutu dval. "Nu," ekl pak, "tak zas jdi, hraj si, ij msto mne!" Odeel jsem tenkrt a el jsem si hrt. Ale mnohokrt v ivot jsem si potom u s plem vzpomnal, jak mi tenkrt ekl, abych il msto nho. Promluvil i mnoho jinch takovch podivuhodnch a krsnch slov, akoliv jsme jim tenkrt nerozumli. Zemel pak v tetm tdnu po velkonocch. Byl pi vdom, a u nemohl mluvit; a do sv posledn chvle se nezmnil. Dval se radostn a astn, usmval se na ns, pohledem ns hledal a volal. O jeho smrti se i v mst mnoho mluvilo. Mne to vechno tenkrt rozruilo, ale ne pli, akoliv jsem pi pohbu velmi plakal. Byl jsem jet mal, pouh dt, ale v srdci mi zstal nevyhladiteln, hluboko skryt dojem. Svm asem se vechno mlo vzksit a promluvit. Tak se tak stalo. b) O Psm svatm v ivote starce Zosimy Zstali jsme tenkrt s matikou sami. Brzy ji dob znm upozornili, e pr j te zstal jen jeden synek a chud nen, majetek m, pro by ho pr tedy neposlala jako jin rodie do Petrohradu. "Nechte-li ho zde, pipravte ho mon o skvlou budoucnost," ekli j. A poradili matice, aby m zavezla do Petrohradu do kadetn koly, e bych se pak dostal do carsk gardy. Matika dlouho vhala a nechtla se rozlouit s poslednm synem, ale pece se k tomu odhodlala, i kdy ne bez velkho ple, protoe myslela, e to dl pro m tst. Zavezla m do sdelnho msta, dala m zapsat do kadetn koly, ale pak jsem u matiku nikdy nevidl, protoe za ti roky zemela a cel ty ti roky pro ns pro oba truchlila a plakala. Z otcovskho domu jsem si pinesl jen drahocenn vzpomnky, nebo nikdo nem drahocennj vzpomnky ne ty, kter pochzej z ranho dtstv v rodnm dom. A je to tak skoro vdycky, je-li v rodin aspo maliko lsky a shody. I z nejhor rodiny je mono zachovat krsn vzpomnky, je-li jen due schopna najt, co je krsn. Ke vzpomnkm na domov potm tak vzpomnky na biblickou djepravu, (i kterou jsem se doma velmi zajmal, a jsem byl pouh dt. Ml jsem tenkrt biblickou djepravu s krsnmi obrzky, jmenovala ne Sto tyi biblick vyprvn ze Starho i Novho zkonu a z n jsem se tak uil st. Dodnes ji zde mm na polici, chovm ji jako drahou pamtku. Ale pamatuji se, e u dv,ne jsem se nauil st, jsem poznal ve vku osmi let jaksi duchovn zasvcen. Matika m vzala v pondl ped velkonocemi samotnho (nepamatuji se, kde byl tenkrt bratr) do boho chrmu na mi. Byl jasn den a vidm, jako by to bylo dnes, jak vonn dm vystupuje z kadidelnice, pomalu se vzn do ve a shora na ns zkm oknkem v kupoli proud paprsky slunce, ve kterch jako by se rozpoutly vlny stoupajcho koue. Ten pohled m

vzruoval a toho dne jsem tak to prv v ivot s pochopenm pijal do due prvn semnko boho slova. Doprosted kostela piel chlapec s velkou knihou, tak velkou, e ji, jak mi pipadalo, sotva mohl unst, poloil ji na kosteln pult, otevel, zaal ist nhle jsem tenkrt po prv nemu z evangelia rozuml, po prv v ivot jsem rozuml, co se v kostele te. Byl mu v zemi Uz, upmn a zbon, a ml velk majetek, ml tolik a tolik velbloud, tolik a tolik ovc a oslic, jeho dti se veselily, ml je velmi rd a modlil se za n, nebo snad zheily, kdy se veselily. A tu pijde k Bohu spolu se syny bomi Satan a ekne Bohu, e prochzel po cel zemi a pod zem. "A spatil-lis sluebnka mho Joba ?" pt se ho Bh. A Bh se chlub blovi svm velkm a svatm sluebnkem. I usmje se bel slovm bom: "Vydej ho do m moci a uvid, e bude reptat a Tob zloeit." A vyd Bh blovi svho spravedlivho, kterho tak miluje, a bel zahub dti jeho a dobytek jeho, rozmet bohatstv jeho, vechno rzem jako bom bleskem. I roztrhne Job roucho sv, padne na zem a zap: "Nah jsem vyel z ivota matky sv, nah se tak navrtm do zem. Hospodin dal, Hospodin t odjal. Bud poehnno jmno Hospodinovo na vky vk!" Otcov a uitel, bute shovvav k mm dnenm slzm, nebo cel m dtstv pede mnou znova povstv a dchm te, jako jsem dchal tenkrt svmi osmiletmi dtskmi prsky, a ctm zas div, zmatek a radost. A velbloudi tenkrt tak zaujali mou obraznost a bel, kter tak mluv s Bohem, a Bh vydvajc svho sluebnka zkze a jeho sluebnk volajc: "Bud poehnno jmno Tv, tebae m trest," - a pak tich a sladk zpv v kostele: "Nech se vznese modlitba m k Tob," a zas vonn dm z knzovy kadidelnice, pokleknut a modlitba! Od t doby - jet vera jsem jej ml v ruce - nemohu st ten pesvat pbh, ani zaslzm. A co je v nm velikosti, tajemstv a nezbadatelnosti! Slyel jsem slova posmva a tupitel, pyn slova: jak mohl Hospodin vydat svho milovanho svatho blovi ke kratochvli, vzt mu dti, zdrtit ho nemoc a vedy, take stepinou oioval hnis ze svch ran - a pro: jen aby se mohl ped blem pochlubit: "Hle, co dovede pro mne vytrpt mj svat!" Ale v tom je prv velikost, e je tu tajemstv, e pomjejc pozemskost a vn pravda se tu setkaly. Ped tv pozemsk pravdy se napluje pravda vn. Podobn jako Stvoitel v prvnch dnech stvoen konil kad den chvlou: "Dobr jest, co jsem stvoil," prv tak se zde dv na Joba a znova si chvl sv dlo. A Job, kdy chvl Boha, neslou jen jemu, ale i vemu jeho stvoen na nessln pokolen a na vky vk, nebo k tomu byl peduren. Boe mj, jak je to kniha a jak jsou v n pouen! Jak je to kniha, to Psmo, jak zzrak a jak sla s n byly lovku dny! Je jako odlitek svta a lovka i lidskch povah, vechno je pojmenovno a ureno na vky vk. A kolik rozlutnch a odhalench tajemstv! Bh Joba znova povznese, obda ho znova bohatstvm. Uplyne zas mnoho let a Job m u nov dti, jin, a m je rd. Ale jak si mohl zamilovat nov dti, kdy jeho dvj dti neij, kdy je ztratil ? Vzpomn-li na n, me bt s novmi dtmi tak pln asten, jako bval dv, a jsou mu nov dti sebemilej ? Ba me, me: je to velk tajemstv lidskho ivota, e star zrmutek ponenhlu pechz v tichou a nnou radost; msto pekypujc mladistv krve pichz mrn, jasn st: kad den ehnm vchodu slunce a m srdce jej opvuje jako kdysi, ale u mm radji zpad, jeho dlouh ikm paprsky a s nimi tich, mrn, nn vzpomnky, drah obrazy z mho celho dlouhho a poehnanho ivota - a nade vm slitovn, smiujc, ve odpoutjc bo pravda! Mj ivot kon, vm to, ale- kad den, kter mi zbv, ctm, jak se mj pozemsk ivot u dotk novho, nekonenho, neznmho, ale blcho se ivota, jeho pedtucha rozechvv mou dui nadenm, rozzauje mou mysl a dojm srdce k radostnmu pli. Ptel a uitel, nejednou jsem slyel a te v posledn dob jet astji, jak nai knzi, a pedevm vesnit, vude nakaj a stuj si na sv mal pjmy a poniujc postaven. Pmo tvrd, a dokonce v tisku - sm jsem to etl -, e pr u nemohou vykldat lidu Psmo, nebo maj mal pjmy, a jestlie pak pichzej luterni a kaci a odhnj stdce, a si tedy odhnj, protoe pr mme mal pjmy. Myslm si dej jim bh vce tch pjm, kter jsou pro n tak dleit, nebo jejich stnosti jsou tak oprvnn, ale vskutku pravm, e je-li tm

nkdo vinen zajist z polovice my sami! Nebo a m knz mlo asu, a m pravdu, e je peten prac a crkevnmi kony, ale pece ne vbec vdycky, pece m za cel tden aspo hodinu, aby si mohl vzpomenout i na boha. A prce pece nen cel rok. Kdyby u sebe jednou za tden naveer shromdil nejdv teba jen dti - doslechnou se o tom otcov a zanou chodit i otcov. A nemus se pece pro takov el hned stavt dvorana, me je vzt jednodue do svho domku. A a se neboj, e mu nadlaj, vdy je tam bude mt jen hodinu. A jen oteve tu knihu a zane jim pedtat bez mudrovn a povenosti, bez vypnn nad n, ale laskav a mrn, s radost, e jim te a e mu naslouchaj a rozumj mu, s lskou k tm krsnm slovm. A se zastav jen mlokdy, aby vysvtlil nkter slovo prostmu lovku nesrozumiteln, ale me bt bez starosti, vemu budou rozumt, pravoslavn srdce vemu porozum! A jim te o Abrahamovi a Se, o Izkovi a Rebece, a jim te, jak Jkob el k Lbanovi a zpasil ve snu s Hospodinem a ekl: "Jak hrozn jest msto toto!" a zaujme zbonou mysl prostho lovka. A jim pete, hlavn dtkm, jak brati prodali do otroctv svho rodnho bratra, milho mldeneka Josefa, mistra sn a velkho proroka, otci pak ekli, e ho roztrhala zv, a ukzali mu jeho zkrvaven at. A jim pete, jak potom brati li pro obil do Egypta a Josef, zatm u mocn dvoenn, je tam nepoznn trpil, obvinil je, zadrel bratra Benjamina, a to vechno, a je miloval: "Miluji vs a pitom vs trpm." Nebo cel ivot neustle vzpomnal, jak ho kdesi ve hav pouti u cisterny prodali kupcm a jak lomil rukama, plakal a prosil, aby ho neprodvali za otroka do ciz zem. A kdy je po tolika letech spatil, jak k nim znova poctil nesmrnou lsku, ale pronsledoval je a trpil, a je miloval. Konen od nich odejde, protoe neme u snst svou duevn trze, vrhne se na loe a ple. Pak umyje tv svou, vrt se mezi n zc a radostn a prohls se jim: "Brati, jsem Josef, v bratr!" A jim dle pete, jak se zaradoval staec Jkob, kdy se dozvdl, e jeho mil chlapec ije, a vydal se do Egypta, opustiv i svou vlast, a zemel v ciz zemi, kdy byl ve sv zvti na vky pronesl velk proroctv, kter cel ivot tajemn spovalo v jeho mrnm a bojcnm srdci a podle nho z jeho rodu, z pokolen Judova vzejde velk nadje lidstva, jeho smiitel a spasitel! Otcov a uitel, odpuste a nehnvejte se, e jako mal dt vykldm vci, kter u dvno znte a o kterch byste m mohli sami pouit mnohem umleji a krsnji. Mluvm o nich jen z naden a odpuste mi m slzy, nebo tu knihu miluji! A zaple i on, knz bo, a uvid, e se v odpov zachvj i srdce jeho poslucha. Sta nepatrn semnko: vrz je do due prostho lovka a ono neume, bude mu t v dui po cel jeho ivot, skrvat se tam uprosted temna a puchu jeho hch jako jasn bod, jako velk pipomenut. A opravdu nen teba mnoho vysvtlovat a pouovat, prost lovk vemu snadno porozum. Myslte, e neporozum ? Zkuste mu pest dojemn pbh o krsn Ester a pyn Vasti nebo kouzeln vyprvn o proroku Jonovi v bie velrybm. Nezapomete ani na podobenstv Pn, nejlpe podle evangelia svatho Luke (to jsem dlal j), pak ze Skutk apotolskch obrcen Saulovo (na to nezapomete!) a konen z ivot svatch aspo ivot Alexeje, lovka boho, a ivot nejvt mezi velkmi radostnmi muednicemi Marie Egyptsk, kter vidla Boha a nosila Krista v srdci s tmi prostmi pbhy mu uchvtte srdce. Sta k tomu jen hodina tdn, nehled na mal pjem, jen jedin hodinka. Knz pak uvid sm, e n lid je milostiv a vdn, e se mu odvd stonsobn. Bude pamtliv knzovy pe a jeho tklivch slov, pome mu dobrovoln na jeho poli, pomemu i doma, vzd mu i vt ctu ne dv a tm se u zvt knzovy pjmy. Je to tak prostink, e bych se nkdy i bl to vyslovit, aby se mi lid nevysmli, ale jak je to sprvn! Kdo nev v Boha, neuv ani v bo lid. Kdo vak uvil v bo lid, spat tak svatost boha, i kdy v ni do t doby vbec nevil. Jedin lid a jeho budouc duchovn sla obrt zas nae atheisty, odtren od rodn zem. A k emu jsou Kristova slova bez pkladu ? Bez slova boho lid hyne nebo jeho due dycht po slovu a po vem, co je krsn. Dvno ve svm mld, u je to skoro tyicet let, jsem chodil s otcem Anfimem po cel Rusi sbrat pro klter almuny a jednou jsme nocovali s rybi na behu velk splavn eky. Pisedl si k nm njak

hezk, na pohled asi osmnctilet rolnick mladk, pospchal na sv msto, protoe ml od ztka thnout proti proudu kupeckou brku. Vidm, e se ped sebe dv dojatm, istm pohledem. Je jasn, tich, tepl ervencov noc, ze irok eky stoup pra a chlad ns, zlehka zaplouch rybka, ptkov zmlkli, vude ticho a ndhera, vechno se modl k bohu. Nespme jen my dva, j a ten mladk, a rozhovome se o krse boho svta a o jeho velkm tajemstv. Kad travika, kad brouek, mravenec, zlat velka, vichni podivuhodn znaj svou cestu, a nemaj rozum, osvduj tajemstv Boha, neustle je sami napluj. Vidm, e srdce milho mladka je roznceno. Vypravuje mi, jak m rd les a lesn ptky: je ptnkem, rozum kadmu jejich hlasu, dovede kadho ptka pivolat. "Nic lepho ne les neznm," ekne mi, "ale i vechno ostatn je dobr." "Zajist," odpovm mu, "vechno je dobr a ndhern, protoe vechno je pravda. Podvej se na kon," km mu, "velk zve, kter ije tak blzko lovka, nebo na zasmuilho, zdumivho vola, kter ho iv a pracuje pro nho, podvej se na jejich tve: jak pokora, jak oddanost lovku, a je lovk asto neltostn bije. Jak bezelstnost, jak dvivost a jak krsa! Je a dojemn vdt, e v nich nen dn hch, nebo vechno, vechno krom lovka je bez hchu a Kristus je s nimi u dle ne s nmi." "Je to mon, e i oni maj Krista?" pt se mladk. "Jak jinak," km mu, "vdy Slovo je pro kadho. Vechno stvoen a kad tvor, kad lstek usilovn smuje k Slovu, pje bo slvu, ple ke Kristu a kon to nevdomky skrze tajemstv svho ivota bez hchu. Hled," km mu, "v lese se toul straliv medvd, je krut a sveep, ale dnou vinu na tom nem." A vyprvm mu, jak jednou piel medvd k velkmu svatmu, kter se uchlil do lesa a il tam v malik poustevn. I slitoval se velk svat nad medvdem, beze strachu k nmu pistoupil a dal mu kus chleba: "Jdi si," ekl mu, "Kristus t provzej," a zl elma poslun a pokojn odela a neublila mu. Mladka dojm, e medvd odeel, ani svatmu ublil, a e i s nm je Kristus. "Ach, jak je to krsn," k, "jak je vechno bo dlo krsn a podivuhodn!" Sed, tie a sladce se zamysl. Vidm, e pochopil. A usnul vedle mne lehkm spnkem bez hchu. Bh ehnej mladosti! Ulehl jsem i sm a pomodlil jsem se za nho. Boe, seli mr a svtlo svmu lidu! c) Vzpomnka na jinostv a mld starce Zosimy jet ve svte. Souboj V Petrohrad jsem strvil v kadetn kole skoro osm let a nov vchova utlumila mnoho z dtskch dojm, i kdy jsem nic nezapomnl. Msto nich jsem pevzal tolik novch zvyk, ba i nzor, e jsem se promnil ve tvora nejapnho, krutho, ba takka divokho. Spolu s frantinou jsem si osvojil vnj lesk zdvoilosti a spoleenskho vystupovn, ale vojky, kte slouili v naem stav, jsme vichni, a j tak, povaovali za jaksi dobytek. Sm jsem v tom byl mon hor ne ostatn, protoe jsem byl mezi svmi druhy ve vem nejvnmavj. Kdy jsme vyli ze koly jako dstojnci, byli jsme ochotni obtovat krev za uraenou est svho pluku, ale o skuten cti skoro nikdo z ns ani nevdl, co to je, a kdyby se to dozvdl, hned by se tomu sm prvn vysml. Opilstvm, vtrnostmi a opovlivost jsme se div nechlubili. Nekm, e ti mlad dstojnci byli povahov patn; vechno to byli hodn hoi, ale vedli si patn a j ze vech nejh. Hlavn proto jsem dostal do ruky vlastn penze, take jsem si mohl dopt a pustit se s mladistvou prudkost do nevzanho ivota. Rd jsem tenkrt etl, a dokonce s velkm poitkem. Zvltn je e jedin bibli jsem v t dob skoro nikdy neotevel, ale tak jsem se s n nikdy nerozlouil a vozil jsem ji vude s sebou; vskutku jsem tu knihu opatroval "na den a hodinu, na msc a rok, a jsem o tom nevdl. Kdy jsem tak odslouil asi tyi roky, dostal jsem se konen do msta K., kde byl tenkrt n pluk posdkou. Spolenost v mst byla rozmanit, hojn, pohostinn a bohat. Vude m rdi vdali, nebo jsem ml od prody veselou povahu a mimo to jsem platil za zmonho, co ve spolenosti mnoho znamen. Tu se stala vc, kterou pak vechno zaalo. Pojal jsem nklonnost ke krsn a inteligentn dvce ulechtil a dobr povahy, dcei vench rodi. Byli to vznan zmon, vlivn lid a pijmali m vldn a pohostinn. Tu se zazdlo, e

dvce nejsem lhostejn, a tou mylenkou mi vzplanulo srdce. Teprve pozdji jsem poznal a pln pochopil, e jsem ji snad ani tak horoucn nemiloval a sp jen uctval jejho vzcnho ducha a povahu, co ani nemohlo bt jinak. Ale m sobectv mi nedovolilo podat v t dob o jej ruku: pipadalo mi tk a hrozn rozlouit se v tak mladm vku se svody prostopnho a svobodnho mldeneckho ivota, jet k tomu, kdy jsem ml penze. Pece jsem vak vyslovil nznaky, i kdy jsem jakkoli rozhodn krok na krtkou dobu odloil. A tu jsem byl nhle na dva msce odvelen do jinho jezdu. Za dva msce jsem se vrtil a najednou slym, e dvka se u vdala. Vzala si bohatho statke z okol, starho ne j, ale jet mladho, mue se styky v nejlep petrohradsk spolenosti, jak j neml, velmi pjemnho a k tomu vzdlanho, kdeto j byl vbec bez vzdln. Ta neekan udlost m tak ohromila, e se mi a zakalil rozum. Nejhor bylo, e jak jsem se tenkrt dozvdl, ten mlad statk byl s dvkou u dlouho zasnouben a sm jsem se s nm u jejch rodi mnohokrt setkal, ale zaslepen vdomm svch pednost jsem nic nepozoroval. A to m prv nejvc hntlo: jak je to mon, e to skoro kad vdl, a jen j nevdl nic ? A poctil jsem najednou nesnesiteln vztek. S uzardnm jsem vzpomnal, kolikrt jsem j skoro vyznal lsku, a protoe m nezarazila ani nevarovala, usoudil jsem z toho, e se mi patrn posmvala. Pozdji jsem si ovem uvdomil, e se mi vbec nesmla, nbr takov rozmluvy v ertu peruovala a pevdla e na nco jinho; jene tenkrt jsem nebyl schopen tak uvaovat a zahoel jsem pomstychtivost. Vzpomnm si s podivenm, e m pomstychtivost a hnv mi byly sammu krajn obtn a nemil, nebo jsem se pi sv lehkovn povaze nedovedl na nikoho dlouho hnvat, take jsem se musel umle popouzet, abych se piml k tak ohavnmu a nesmyslnmu smlen. Vykal jsem pleitosti a jednou ve velk spolenosti se mi podailo mho "soupee" urazit. Stalo se to jakoby z naprosto neosobnho dvodu, zesmnil jsem toti jeho nzor na jistou tenkrt dleitou udlost - bylo to v roce dvactm estm - a lid kali, e jsem to provedl duchapln a vtipn. Pak jsem ho donutil k vmn nzor a ponal jsem si pitom tak hrub, e pijal m vyzvn pes obrovsk rozdl mezi nmi: byl jsem mlad ne on, bezvznamn a m hodnost byla nepatrn. Pozdji jsem se bezpen dozvdl, e m vyzvn pijal snad tak z pocitu rlivosti: rlil na mne trochu u dv pro svou enu, tenkrt jet svou snoubenku, a te si pomyslel, e kdyby se dozvdla, e strpl mou urku a odmtl m vyzvn, poctila by k nmu bezdky pohrdn a jej lska by byla otesena. Sekundanta jsem nael snadno, kamarda, poruka naeho pluku. V t dob se souboje sice psn sthaly, ale pesto byly u vojska jakousi mdou - nikdy vznikaj a zakoeuj se tak nemon pedsudky. Byl konec ervna, nazt v sedm hodin jsme se mli setkat za mstem - a tu jsem zail nco snad opravdu pro mne osudovho. Kdy jsem se naveer vrtil dom v divoce surov nlad, rozzuil jsem se na svho vojenskho sluhu Afanasije a dvakrt jsem ho v silou uhodil do oblieje, a mu vytryskla krev. Slouil u mne teprve od nedvn a stvalo se i dv, e jsem ho uhodil, ale nikdy ne s takovou nelidskou krutost. A vili byste, moji mil, od tchto as ubhlo tyicet let, ale vzpomnm na to dodnes s hanbou a utrpenm. Ulehl jsem a spal asi ti hodiny; kdy jsem se vzbudil, u se rozednvalo. Najednou jsem vstal, spt se mi u nechtlo, jdu k oknu a otevu vedlo do zahnuly; vidm, e slunko vychz, je teplo, krsn, ptkov zpvaj. Co to znamen, myslm si, e ctm v srdci nco jakoby hanebnho a nzkho ! Nen to tm, e jdu prolvat krev ? Ne, myslm si, zd se, e tm to nen. Nebo se snad bojm smrti, bojm se, e budu zabit ! Ne, to to nen, to vbec ne. A najednou jsem narz pochopil, v em to vz: v tom, e jsem vera zbil Afanasije Vechno jsem znova v duchu vidl, jako by se to opakovalo: Afanajis stoj pede mnou, biju ho v silou do oblieje a on dr ruce pipaen, hlavu vzhru, oi vykulen jako pi pehldce. Pi kad rn sebou trhne," ale neodv se ani zvednout ruce, aby se chrnil. To lovk se dostal tak daleko, to lovk bil lovka! Takov zloin! Projelo mi to naveskrz du jako ostr jehla. Stojm jako vytetn a venku slunko svt, lstky se raduj a tpyt, ptkov chvl boha. Zakryl jsem si obma rukama obliej, padl jsem na postel a usedav se

rozplakal. A tu jsem si vzpomnl na svho bratra Markela a na to, co ekl ped smrt sluhm: "Moji draz, pro mi sloute, za m mte rdi, a zasluhuji j, aby mi nkdo slouil ?" "Ano, zasluhuji j to ?" blesklo mi hlavou. "Opravdu, m jsem se toho stal hoden, aby mi slouil jin lovk, stejn jako j, obraz a podobenstv bo ?" Ta otzka mi tenkrt po prv v ivot pevn utkvla v mysli. "Matiko, ty m berunko, vpravd je kad pede vemi vinen vemi hchy, jene lid to nevd, a kdyby se to dozvdli, hned by byl vude rj!" "Boe mj, co opravdu i to je klam?" pemlm v pli, "vpravd jsem snad nejvc ze vech vm vinen a jsem nejhor ze vech lid na svt!" A najednou se mi v plnm svtle ukzala cel pravda: co jdu udlat? Jdu zabt hodnho, rozumnho, ulechtilho lovka, kter se proti mn nijak neprovinil, jeho manelku tm navdy pipravm o tst, usoum a zavradm ji. Leel jsem tak na posteli zaboen obliejem do polte a vbec jsem si neuvdomil, jak as ubh. Nhle tu byl mj sekundant, poruk, s pistolemi; piel pro mne. "To je dobe," povd, "e u jsi vstal. Je as, pojme." Zmaten jsem pobhal a nevdl, co si pot, nicmn jsme vyli ven nastoupit do koru. "Pokej na mne chvilku," povdm mu, "skom jet dovnit, zapomnl jsem si tobolku." A bm sm zptky do bytu, rovnou do Afanasijovy komrky. "Afanasiji," oslovm ho, "vera jsem t dvakrt uhodil do oblieje, odpus mi to," km. A sebou trhl, jako by se lekl, dv se na mne a vidm, e to nen dost, e je to mlo, tak mu najednou, tak jak jsem v epoletch, padnu k nohm a elem uhodm o zem. "Odpus mi!" prosm znova. To ho u docela ohrom. "Vae Blahorod, bauko, milostpane, jakpak mete copak j jsem hoden." A rozple se najednou jako prve j, zakryje si obma rukama obliej, obrt se k oknu a cel se ots vzlyky. Vybhnu za kamardem a skom do koru. "Jedeme!" kiknu. "Vidl jsi nkdy vtze ?" volm na nho. "Tady ho m ped sebou!" Takov je ve mn radost, smju se, celou cestu mluvm a mluvm, ani se u nepamatuji co. Kamard se na mne dv: "Nu, hochu, jsi chlapk, vidm, e obhj est uniformy." Pijedeme na msto a oni u tam jsou, ekaj na ns. Postav ns dvanct krok od sebe, on m prvn rnu. Stojm ped nm vesele, pmo tv v tv, ani nemrknu, dvm se na nho s lskou, protoe vm, co udlm. Vystel, kulka m jen maliko krbne do tve a zavad o ucho. "Chvla bohu," volm, "nikdo nebyl zabit!" Popadnu svou pistoli, obrtm se a mrtm j daleko do lesa: "Tam pat!" kiknu. Puk se obrtm k soupei: "Ven pane, odpuste mi, hloupmu mladkovi, e jsem vs vlastn vinou urazil a te vs donutil, abyste po mn stelil. Jsem desetkrt hor ne vy a snad jet vc. Vyite to osob, kter si vte nejvc na svt." Sotva jsem to ekl vichni ti spust kik: ,,Tak promite," vol mj soupe dokonce rozhnvan, "kdy jste se nechtl bt, pro jste m tedy obtoval?" "Vera jsem byl jet hloup, ale dnes jsem zmoudel," vesele mu odpovdm. "To o verejku vm vm, ale o dneku s vmi mohu tko souhlasit." "Vborn " volm na nho a tleskm, "i v tom jsem s vmi zajednou, zaslouil jsem si to!" "Tak budete pane, stlet, nebo ne?" "Nebudu," povdm, "chcete-li, stelte jet jednou vy, ale bylo by lpe, kdybyste nestlel." Ki i sekundanti hlavn mj: "Jak mete dlat pluku tukovou hanbu, e proste za odputn, kdy u stojte proti svmu soupei. Kdybych to byl jen vdl!" Postavm se ped nimi vemi a u se nesmju: "Pnov," km jim, "co je to v na dob opravdu tak divn, setkat se s lovkem, kter by litoval sv poetilosti a veejn se piznal k sv vin ?" "Ale ne pi souboji!" ki zas mj sekundant. "To je prv to podivn," odpovdm, "protoe jsem ml piznat svou vinu, hned jak jsem pijel, jet ne mj soupe vystelil, neuvdt ho do velkho a smrtelnho hchu. Ale my jsme si sami uspodali ivot tak nesmysln, e takov jednn je skoro nemon, protoe teprve kdy jsem dovedl elit jeho vstelu na dvanct krok, mohou pro nho m slova nco znamenat, kdeto kdybych byl promluvil dv, eklo by se jednodue, je to zbablec, dostal strach z pistole a nem smysl ho poslouchat. Pnov," zvolal jsem najednou

z hloubi srdce, "podvejte se kolem sebe na bo dary, na jasn nebe, ist vzduch, hebkou trvu, na ptky; proda je krsn a bez hchu, ale my, jedin my sami jsme bezbon a poetil a nechpeme, e ivot je rj, nebo sta jen, abychom to chtli pochopit, a hned rj nastane v cel sv krse, obejmeme se a zapleme." Chtl jsem jet pokraovat, ale nemohl jsem. A se mi zarazil dech, bylo mi tak sladce a mladistv a v srdci jsem poctil tst, jak jsem jet nikdy v ivot nepoznal. "To vechno je moudr a zbon," ekl mj soupe, "tak i onak jste originln lovk." "Jen se smjte," zasml jsem se i j, "ale potom mi dte za pravdu." "Jsem ochoten dt vm za pravdu u te a podat vm ruku, protoe jste myslm skuten upmn lovk." "Ne," odpovdl jsem, "te jet ne, ale pozdji, a budu lep a zasloum si vai ctu, pak mi ji podejte a udlte dobe." Vrtil jsem se dom, mj sekundant celou cestu nadval a j ho lbal. Vichni kamardi se to hned dozvdli a tho dne se seli, aby m soudili: "Zhanobil uniformu, a zad o vslubu." Nkte se m zastvali: "Vstel pece jen snesl," kali. "Ano, ale dostal strach z dalch vstel a pi souboji prosil za odputn." "Kdyby ml strach," namtali moji obhjci, "vystelil by nejdv ze sv pistole, jet ne by poprosil za odputn, kdeto on ji nabitou hodil do lesa. Ne, v tom bylo nco jinho, nco podivnskho." Poslouchal jsem a s radost je pozoroval. "Draz ptel a druhov," ekl jsem jim, "nemuste se starat, abych si zadal o vslubu, protoe jsem to u udlal. Dnes rno jsem podal v kanceli dost, a a dostanu vyzen, hned pjdu do kltera, proto tak kvituji." Sotva jsem to ekl, vichni do jednoho se dali do hlasitho smchu: "To jsi nm mohl ct hned, tm se vechno vysvtluje, pece nememe soudit mnicha!" Vichni se smli a nemohli pestat, ale nesmli se vbec posmn, nbr njak vldn a vesele. Vichni si m najednou oblbili, i ti, kte m pedtm nejzuivji odsuzovali, a cel ten msc, ne jsem byl dn do vsluby, m zrovna nosili na rukou. "I ty mnichu," kali mi. Kad pro mne ml njak mil slovko a tak mi to rozmlouvali nebo m i litovali: "Co to chce na sob spchat?" - "Ne," kali jin, "je to staten hoch, snesl stelnou rnu a mohl vystelit i sm, jene ml tu noc takov sen, aby se dal do kltera, tak proto to udlal." Skoro stejn se chovala spolenost v mst. Dv o mne nemli valn zjem, i kdy m vldn pijmali, ale te o mn najednou kad vdl a o pekot m zvali. Smli se mi, ale mli m rdi. Musm poznamenat, e o naem souboji se sice vude nepokryt mluvilo, ale ady nijak nezakroily, protoe mj soupe byl blzk pbuzn naeho generla, mimoto nedolo k prolit krve ani k njakm nsledkm, j tak u pluku kvitoval, a tak se rozhodli povaovat celou vc za ert. Zaal jsem pak oteven a beze strachu mluvit a jejich smchu si nevmat, protoe se mi nesmli zlomysln, nbr v dobrm. K tm hovorm dochzelo ponejvc veer v dmskch spolenostech; eny si tenkrt zvl zvykly m poslouchat a nutily k tomu i mue. "Jak by bylo mon, abych ml za vechno vinu," sml se mi kdekdo do o, "copak mohu ku pkladu j mt vinu za vs?" "Inu jak byste to pochopil," odpovdal jsem, "kdy cel svt jde u dvno jinou cestou, take vyloenou le mme /a pravdu a poadujeme takovou le i od jinch. J se tady jednou v ivot zachovm upmn, nu a hned jsem pro vs pro vechny hotov blzen. Mte m sice rdi, ale pece jen se mi smjete." "Kdo by vs neml rd, kdy jste takov ?" smla se hostitelka. Byla to etn spolenost. Nhle mezi dmami vstala prv ta mlad ena, kvli n jsem tenkrt vyzval jejho manela na souboj a kterou jsem si teprve tak nedvno vyhlel za nevstu. Ani jsem si neviml, e do t spolenosti pila. Vstala, pistoupila ke mn a podala mi ruku: "Dovolte, abych vs ujistila," ekla mi, "e j prvn se vm nesmji, naopak vm dojat dkuji a za vae tehdej jednn vm vyslovuji ctu." Tu ke mn piel i jej mu, pak se pihrnuli najednou vichni a div m nezlbali. Bylo mi radostn, ale nejvc jsem si mezi nimi tenkrt viml jistho u starho pna, kter ke mn tak pistoupil. Znal jsem ho u dv podle jmna, ale neseznmil jsem se s nm jet a do onoho veera jsem s nm ani slovo nepromluvil.

d) Tajemn nvtvnk il v naem mst u dlouho, ml vynikajc postaven ve sttn slub. Byl to mu veobecn ven, bohat a proslul dobroinnost. Vnoval znan stky na chudobinec a sirotinec a krom toho konal mnoho dobrch skutk tajn, jak vylo najevo pozdji po jeho smrti. Bylo mu asi padest let, vypadal skoro psn, byl mlomluvn; oenil se asi ped deseti lety s jet mladou enou a ml s n ti dti. Nu, nazt veer sedm ve svm pokoji, tu se najednou otevou dvee a vejde prv ten pn. Musm uvst, e jsem u nebydlel ve svm dvjm byt. Jakmile jsem kvitoval, najal jsem si toti u jedn star pan, vdov po ednkovi, byt s obsluhou. A sthoval jsem se jen proto, e hned toho dne, co jsem se vrtil ze souboje, poslal jsem Afanasije zptky k setnin, nebo po mm rannm vstupu s nm mi bylo hanba podvat se mu do o - tak bv nezkuen svtsk lovk nchyln stydt se i za nkter svj nejsprvnj skutek. "Poslouchm vs," zaal mj nvtvnk, ,,v rznch spolenostech u nkolik dn s velkm zjmem a chtl jsem se s vmi konen osobn seznmit, abych si s vmi pohovoil jet podrobnji. Mete mi, ven pane, prokzat tu velkou laskavost ?" "S nejvt radost," odpovdl jsem, "a budu to povaovat za zvltn est," ale skoro jsem se lekl, tak m tenkrt napoprv pekvapil. Jin lid mi u sice tak se zjmem naslouchali, ale jet nikdo se na mne neobrtil s tak vnm a psnm vnitnm zaujetm. A jet ke mn sm piel do bytu. Sedl si. "Vidm, e jste neobyejn siln povaha," pokraoval, "nebo jste se nelekl slouit pravd ani ve vci, ve kter jste se vydval nebezpe, e pro svou pravdu sklidte veobecn opovren." "Vae chvla je myslm pehnan," namtl jsem. "Ne, nen," odpovdl, "vte mi, e vykonat takov in je mnohem t, ne myslte. Prv to na mne tak mocn psobilo a to m k vm tak pivd," pokraoval. "Nen-li vm snad nemstn zvdavost proti mysli a pamatujete-li se na to, popite mi prosm, co jste vlastn ctil, kdy jste se pi souboji rozhodl poprosit za odputn. Nepovaujte mou otzku za lehkovnou; kladu-li vm ji, mm k tomu svj tajn dvod, kter vm pravdpodobn pozdji vysvtlm, jestli se Bohu zlb, abychom se seznmili jet dvrnji." Po celou dobu, co to kal, dval jsem se mu pmo do oblieje a nhle jsem k nmu poctil plnou dvru, zrove vak i neobyejn zjem, nebo jsem vytuil, e m v dui njak zvltn tajemstv. "Ptte se, co jsem vlastn ctil, kdy jsem svho soupee prosil za odputn," odpovdl jsem, "ale radji vm povm od samho zatku, co jsem ostatnm jet nevyprvl," a ekl jsem mu vechno, co bylo mezi mnou a Afanasijem a jak jsem se mu poklonil k zemi. "Z toho mete sm vidt," konil jsem, "e ve chvli souboje jsem to ml snadnj, protoe jsem zaal u doma, a kdy u jsem se dal tou cestou, vechno dal lo nejen bez obt, ale i s radost a pocitem tst." Vyslechl m a tak pkn se na mne dval. "To vechno je neobyejn zajmav," ekl, "pijdu k vm jet zas a zas." A od t doby ke mn chodil div ne kad veer. A byli bychom se velmi sptelili, kdyby mi byl vyprvl i o sob. Ale o sob skoro ani nepromluvil a pod se jen vyptval na mne. Pesto jsem si ho nadmru oblbil a mluvil jsem s nm zcela upmn o vech svch citech, nebo jsem soudil: na potebuji znt jeho tajemstv, vidm i bez toho, e je to spravedliv lovk. A k tomu tak vn, mnohem star ne j, a chod ke mn, mladkovi, nepohrd mnou. Pouil jsem se od nho k svmu uitku o mnoha vcech, nebo to byl mu vzcnho ducha. "e ivot je rj," ekne mi jednou, ,,na to myslm u dlouho," a najednou dod: "Nemyslm vbec na nic jinho." Dv se "na mne a usmv se. "Jsem o tom pesvden vc ne vy, pozdji se dozvte pro." Poslouchm a myslm si: "Chcete se mi asi s nm svit." "Rj je skryt v kadm z ns," pokrauje, "te se taj i ve mn, a budu-li chtt, hned ztra pro mne nastane i ve skutenosti a na cel ivot." Podvm se - vidm, e mluv s pohnutm a

tajemn na mne pohl, jako by se ptal. ,,A to," pokrauje, "e kad lovk je krom svch vlastnch hch vinen vm a za vechny, to jste ekl zcela sprvn a je podivuhodn, e jste tu mylenku dovedl obshnout hned v takov plnosti. A je vskutku pravda, e a lid tuto mylenku pochop, nastane pro n krlovstv nebesk u nejen jako sen, ale jako iv skutenost." "Ale kdy k tomu dojde ?" zvolm bolestn. "A dojde k tomu vbec nkdy ? Nen to pouh snn ?" "Hle," ekne, "vy u tomu nevte, kete, ale sm tomu nevte. Vzte vak, e toto, jak vy kte, snn se jist uskuten, tomu vte. Ale nestane se to te, nebo kad dn m svj zkon. Je to vc duchov, psychologick. Aby lid nov petvoili svt, mus se sami duchov obrtit jinm smrem. Dokud se lovk nestane vskutku kadmu bratrem, bratrstv nepijde. dn vda, dn zjem nikdy lidi nenau rozdlit si majetek a prva nestrann. Kad bude myslet, e dostal mlo, vichni budou reptat, zvidt a navzjem se niit. Ptte se, kdy k tomu dojde. Dojde k tomu, ale nejdv mus skonit obdob lidskho osamocen." "Jakho osamocen ?" ptm se ho. "Obdob lidskho osamocen, kter te vude vldne, hlavn v naem stolet, ale toto obdob jet zcela neskonilo a jeho lhta jet nevyprela. Kad se te sna svou osobu co nejvc oddlit, chce sm pro sebe poznat plnost ivota, ale vechno jeho sil vede msto k plnmu ivotu k pouh sebevrad, nebo lid msto plnho vyjden sv bytosti dospvaj k plnmu osamn. V naem stolet se vechno lidstvo rozpadlo v jednotlivce, kad se osamocuje v svm doupti, kad se od druhho vzdaluje, schovv se a schovv, co m, a kon tm, e se sm odpuzuje od lid a lidi odpuzuje od sebe. Osamle hromad majetek a mysl si: jak jsem te siln, jak jsem zabezpeen, ale ve svm lenstv ani nev, e m vc hromad, tm hloub upad do sebevraedn bezmocnosti. Nebo si zvykl spolhat jen na sebe samotnho a od celku se odtrhl; nauil svou dui nevit v lidskou pomoc, v lidi a v lidstvo a pod se jen tese strachem, e pijde o sv penze a prva, kter zskal. Posmn lidsk rozum te vude pestv chpat, e prav zabezpeen se nenajde v osamlm sil, nbr v lidskm obecenstv. Ale zajist i tato hrozn osamocenost bude mt konec a vichni narz uvid, jak nepirozen byli od sebe oddleni. Takov bude duch asu a lid uasnou, e tak dlouho vzeli v temnu a nevidli svtlo. Pak se tak zjev na nebi znamen Syna lovka. Do t doby dbejme o to, aby prapor pece jen vll. A obas mus nkdo aspo jednotliv dt pklad a vyvst dui z osamn k inu bratrsk lsky, i kdy bude povaovn za blzna. To aby velk mylenka neumrala." V takovch ohnivch a povznejcch slovech nm ubhaly veery jeden za druhm. Vdal jsem se i spolenosti a mnohem mn jsem chodil na nvtvy. Tak jsem ponkud vychzel z mdy. Nekm to jako vtku, nebo jsem byl i nadle oblben ;i lid se ke mn chovali ptelsky, ale e je mda ve svt skuten mocnou vldkyn, to je pece nutno uznat. Na svho tajemnho nvtvnka jsem nakonec pohlel s obdivem, protoe krom poitku z jeho ducha jsem zaal tuit, e chov v srdci njak zvltn mysl a pipravuje se snad k velkmu inu. Mon, e se mu tak lbilo, e nedvm najevo zvdavost a nevyptvm se ani pmo, ani narkami na jeho tajemstv. Ale konen jsem zpozoroval, e i sm patrn zan trpt potebou cosi mi odhalit. Kdy m navtvoval u asi msc, stalo se to aspo velmi zejmm. "Zdalipak vte," zeptal se m jednou, "e ve mst se lid o ns dva velice zajmaj a div se, e k vm tak asto chodm. Ale a se div, vechno se brzy vysvtl." Nkdy se ho najednou zmocnilo npadn rozechvn a tu pak obyejn vstal a odeel. Nkdy se na mne zas nadlouho a njak pronikav zadval, take jsem myslel: "Ted hned nco ekne," ale nhle pestal a rozhovoil se o nem znmm a obyejnm. Tak si v t dob asto stoval na bolen hlavy. A tu jednou, dokonce pln neoekvan, kdy nejdv dlouho a ohniv mluvil, vidm, e nhle zbledl, obliej se mu keovit sthl a strnule se na mne zadval. "Co je vm ?" zeptal jsem se. "Nen vm nevolno ?" Prv si stoval, e ho bol hlava. "J vte j zabil lovka."

ekl to a usmval se, ale byl bled jako kda. "Pro se asi usmv?" ta mylenka mi projela mysl, jet ne jsem nco pochopil. I sm jsem zbledl. "Co to mluvte ?" kikl jsem na nho. "Vidte," odpovdl mi s bledm smvem, "co m to stlo promluvit prvn slovo. Ted jsem promluvil, snad jsem tedy nael svou cestu a pjdu po n dl." Dlouho jsem mu nevil a tak jsem mu neuvil najednou, nbr teprve kdy ke mn chodil ti dny a vechno mi podrobn vylil. Myslel jsem, e se pomtl, ale nakonec jsem se s velkou bolest a asem jasn pesvdil, e mluv pravdu. Ped trncti lety spchal velk a straliv zloin na mlad a krsn bohat vdov po statki, kter mla dm v naem mst. Pojal k n velkou lsku, vyznal j sv city a pemlouval ji, aby se za nho provdala. Ona vak vnovala u sv srdce jinmu, vynikajcmu vysokmu dstojnkovi, kter byl v t dob v poli, ale ml se k n brzy vrtit. Jeho nabdku proto odmtla a podala ho, aby ji u nenavtvoval. Uposlechl, ale vyuil sv znalosti jejho domu a v noci do nho vnikl ze zahrady pes stechu, vydvaje se v nebezpe, e bude pistien. Ale jak je znmo, zloiny provdn s mimodnou drzost se poda astji ne jin. Vikem se dostal na pdu a po schdkch slezl dol k pokojm, protoe vdl, e sluebnictvo nkdy zapomene dvee na konci schdk zamknout. Spolehl se, e se to stalo i tentokrt, a vylo to. Piplil se potm obytnmi pokoji a do jej lonice, kde hoela lampika u ikony. A jako naschvl tak ob pansk toho dne potaj a bez ptan odely k nkomu v sousedstv na oslavu jmenin. Ostatn sluhov a sluky spali v eledncch a v kuchyni v pzem. Pi pohledu na spc enu v nm vzplanula ve, ale pak se jeho srdce zmocnila pomstychtiv rlivost. Cel bez sebe, jako opil se k n piblil a vrazil j n pmo do srdce, take ani nevykikla. Potom s pekelnou zloinnou vypotavost nastrojil vechno tak, aby podezen padlo na sluhy: nestydl se vzt jej tobolku, otevel kli, kter nael pod poltem, jej sk a vybral tam nkter vci prv tak, jak by to mohl udlat nevdom sluha, to jest cenn papry nectili leet a vzal jen penze, dle vzal nkolik vtch zlatch perku a pohrdl desetkrt cennjmi, ale malmi. Tak sebral nco pro sebe na pamtku, ale o tom pozdji. Kdy svj hrozn in dokonal, odeel stejnou cestou. Ani nazt, kdy vypukl poplach, ani nikdy potom za cel jeho ivot nikoho ani nenapadlo podezvat skutenho pachatele! O jeho lsce k n nikdo ani nevdl, nebo byl vdycky mlenliv a nesdln a neml ptele, ktermu by se svoval. Byl povaovn prost za znmho zavradn, a ani ne zvl dvrnho, protoe poslednch trnct dn u n nebyl. Podezen se obrtilo hned proti jejmu nevolnickmu sluhovi Petrovi a vechny okolnosti se zdly toto podezen potvrzovat. Petr vdl a jeho pan to nijak netajila, e ho chce dt na vojnu, protoe mla ze. svch muik odevzdat jednoho rekruta, tento Petr pak byl bez rodiny a mimoto se nechoval dobe. Lid ho slyeli, jak ve zlosti a opil v koaln vyhrooval, e ji zabije. A dva dny ped jej smrt utekl a zdroval se nkde v mst. Hned ten den po vrad ho nali na silnici za samm mstem, zpitho do nmoty, s noem v kapse a jet s pravou rukou potsnnou krv. Tvrdil, e krvcel z nosu, ale nikdo mu nevil. Sluky se piznaly, e byly na oslav a e pedn dvee do domu zstaly a do jejich nvratu nezamen. zjistilo se i mimo to mnoho podobnch okolnost a na jejich zklad byl nevinn sluha zaten. Uvznili ho a obalovali, ale prv za tden vze onemocnl prudkou horekou a v nemocnici v bezvdom zemel. Tm cel vc skonila a byla ponechna vli bo. A vichni, jak soudcov, tak i ady a cel spolenost zstali pesvdeni, e zloin nespchal nikdo jin ne zemel sluha. Ale potom zaal trest. Tajemn host, te u mj ptel, mi ekl, e z potku ho vitky svdom netrpily. Trpil se sice, ale ne z tohoto dvodu, nbr ltost, e zabil milovanou enu, e u nen na svt, e tm, e ji zabil, zabil svou lsku, kdeto ohe vn zstv v jeho ilch. Ale na prolitou nevinnou krev, na zavradn lidsk bytosti tenkrt sotva pomyslel. Pedstava, e by jeho ob mla bt manelkou nkoho jinho, se mu zdla nesnesiteln, a proto byl ve svm svdom dlouho pesvden, e jednat jinak ani nemohl. Nejdv ho znepokojovalo sluhovo uvznn, ale jeho brzk nemoc a pak smrt ho

uklidnila, nebo bylo docela zejm (soudil tenkrt), e sluha nezemel nsledkem uvznn ani z leknut, nbr na nachlazen, kter si zpsobil pi tku, kdy se pln zpit vlel celou noc na vlhk zemi. Ukraden vci a penze mu nedlaly starosti, nebo (tak zase soudil) krde nespchal pro zisk, nbr aby od sebe odvrtil podezen. Ukraden stka nebyla ostatn velk a brzy vnoval tak tolik, a dokonce mnohem vc na n mstsk sirotinec. To udlal zvl, aby stran krdee upokojil sv svdom, a je zajmav, e se na as, a na dost dlouh, skuten upokojil; sm mi to ekl. Pustil se tenkrt horliv do sluebn innosti, sm si vydal sloit a obtn kol, kter ho pak zamstnval asi dva roky, a jako lovk siln vle na minulost skoro zapomnl; kdy si pece vzpomnl, snail se na ni aspo nemyslet. Pustil se tak do dobroinnosti, zaloil a obdaroval v naem mst mnoho lidumilnch instituc. Stal se znmm i v obou hlavnch mstech, byl v Moskv i v Petrohrad zvolen do tamjch dobroinnch spolenost. Ale nakonec pece propadal tkomyslnosti a trpl nad sv sly. Tu se mu zalbila krsn rozumn dvka a rychle se s n oenil. Doufal, e satkem zazen sv osaml souen, e zane nov ivot a oddanou p o enu a dti se nadobro zbav starch vzpomnek. Ale stal se prav opak. Hned v prvnm msci manelstv ho neustle znepokojovala mylenka: "M ena m m rda, ale co kdyby se dozvdla ?" Kdy po prv othotnla a ekla mu to, zarazil se: "Dvm ivot, a sm jsem ivot vzal!" Pily dti: "Jak mm prvo milovat je, uit a vychovvat je, jak s nimi budu mluvit o ctnosti ? Prolil jsem krev!" Dti rostly, byly krsn, touil se s nimi polaskat: "Nemohu se dvat na jejich nevinn, jasn oblieje, nejsem toho hoden!" Konen se mu zaala straliv a s vitkou zjevovat krev zavradn, jej zahuben mlad ivot, krev volajc o pomstu. Ml hrozn sny. Byl staten a snel to dlouho: "Vechno odpykm tmi tajnmi mukami." Ale i tato nadje zklamala a utrpen bylo m dni tm hor. Ve spolenosti poval cty pro svou dobroinnost, akoliv ne kad bl jeho psn a chmurn povahy, ale m vc si ho lide' vili,tm mu to bylo nesnesitelnj. Piznal se mi, e pomlel na sebevradu. Ale msto toho se mu zaala rsovat jin mylenka - mylenka, kterou nejdv povaoval za nemonou a lenou, ale kter se mu tak zakoenila v srdci, e u ji nemohl vytrhnout. Pedstavoval si, e povstane, vystoup ped lid a pizn se pede vemi, e spchal vradu. Ta mylenka ho pronsledovala asi ti roky a pichzela v rznch podobch. Konen uvil z celho srdce, e pizn-li onen zloin najisto zhoj svou dui a najde navdy pokoj. Ale kdy tomu uvil, obela ho hrza: jak tu mylenku provst? A tu se stala ta vc s mm soubojem. "Kdy jsem vs vidl rozhodl jsem se." Dvm se na nho. ,,Je to mon," zvolm a sprsknu ruce, "e tak drobn phoda ve vs vyvolala takov odhodln?" "M odhodln se rodilo ti roky," odpovd mi, "a v pbh je pouze popohnal. Kdy jsem vs vidl, vytal jsem si a zvidl vm," ekne mi a drsn. ,,Lid vm nebudou ani vit," upozoruji ho, "je to u trnct let." "Mm dkazy, rozhodn dkazy. Pedlom je." 'I'u se rozpli a zlbm ho. ,,Jen jedno mi povzte, jen jedno!" k mi (jako by te vechno zviselo na mn). "Co ena, co dti? M ena snad ume zrmutkem a dti, i kdy neztrat lechtictv a majetek, budou to navdycky dti trestance. A m pamtka, jakou pamtku po sob zanechm v jejich srdcch!" Mlm. "A rozlouit se s nimi, navdycky je opustit ? Vdy to bude navdy, navdy!" Sedm a v duchu si eptm modlitbu. Konen vstanu, jde na mne hrza. "Tak co ?" dv se na mne. "Jdte," km mu, "piznejte se. Vechno pomine, jen pravda zstane. Vae dti pochop, a dorostou, jak ulechtilost byla ve vaem odhodln." Odeel ode mne tenkrt, jako by se byl opravdu rozhodl. Ale pece ke mn pak chodil vc ne trnct dn kad veer, stle se pipravoval, stle se nemohl rozhodnout. Zmuil m srdce. Jednou pijde odhodlan a mluv proctn: "Vm, e pro mne nastane rj, nastane v t chvli, jak se piznm. trnct let jsem

byl v pekle. Chci trpt. Vezmu na sebe utrpen a zanu t. S bezprvm projde svtem, ale zptky neme. Te se neodvauji milovat svho blinho, ba ani sv dti. Boe mj, snad to dti pece pochop, co m stlo m utrpen, a neodsoud m! Bh nen v sle, nbr v pravd." "Vichni pochop vai statenost," km mu, "a ne-li hned, jist ji pochop pozdji, protoe jste slouil pravd, vy pravd, nadpozemsk." A odejde ode mne jakoby uten, ale ztra zas pijde rozhnvan, bled a mluv posmn: "Po kad, kdy k vm pijdu, dvte se tak zvdav, jako byste se ptal: Jet ses nepiznal?' Jen pokejte, tak pli mnou nepohrdejte. Nen to tak snadn, jak se vm zd. Mon, e to vbec ani neudlm. Snad m pak nepjdete udat, co ?" A zatm nejen e se na nho nedvm s nevhodnou zvdavost, ale vbec se bojm na nho pohldnout. Jsem zkost jako nemocen a m due je pln slz. Nemohu u ani spt. "Jdu prv od sv eny," pokrauje. "Chpete, co to znamen mt enu? Kdy jsem odchzel, dti za mnou volaly: ,Sbohem, tatnku, vrate se brzy, abyste nm pedtal Dtsk ten!' Ne, to vy nechpete! Cizm netstm lovk nezmoud." Oi mu zablskaj, rty sebou kubou. Najednou uhod pst do stolu, a vci na stole povysko - takov mrn lovk, to udlal po prv. ,,A mus to bt?" zvol. "Je to nutn? Vdy nikdo nebyl odsouzen, na Sibi kvli mn nikoho neposlali, sluha umel na nemoc. A za prolitou krev jsem byl potrestn svm utrpenm. A vbec mi nebudou vit, mm dkazm nikdo neuv. Mm se piznvat, musm ? Jsem ochoten trpt za prolitou krev jet cel ivot, jen kdy bude uetena ena a dti. Je spravedliv zniit spolu se mnou i je ? Nemlme se ? Kde je tu spravedlnost? A pochop lid tu spravedlnost, ocen ji, budou k n mil ctu ?" "Pane boe!" eknu si v duchu, "v takov chvli mysl na ctu lid!" A tu mi ho bylo tak lto, e bych snad byl ochoten sdlel jeho osud, kdybych mu jej tm mohl ulehit. Vidl jsem, e je jako nepetn. Zhrozil jsem se, nebo jsem pochopil nejen rozumem, ale ivou du, co takov odhodln lovka stoj "Tak rozhodnte o mm osudu!" zvol zas. "Jdte a piznejte se," zaeptal jsem mu. Hlas mi selhval, ale zaeptal jsem to pevn. To jsem vzal na stole bibli a ukzal jsem mu v evangeliu svatho Jana kapitolu 12, ver 24: "Amen, amen, pravm vm: Zrno penin padna v zemi, neume-li, ono samo zstane, a pakli ume, mnoh uitek pinese." Ten ver jsem si etl, prv ne piel. Pete jej. "To je pravda," ekne, ale hoce se usmv. "Ano, je to hrozn," pokrauje za chvli, "co se najde v tch knihch. Nen to tk, strkat je lovku pod nos. A kdo je psal, opravdu lid?" "Psal jeDuch svat," eknu. "Vm se to lehko van," usmje se zas, ale u skoro nenvistn. Vzal jsem zas bibli, otevel ji na jinm mst a ukzal jsem mu v Epitole svatho Pavla k idm kapitolu 10, ver 31. Peetl: "Hrozn jest upadnouti v ruce Boha ivho." Peetl to a knihu zrovna odhodil. A se cel zatsl. "Straliv ver," ekl, "pkn to vybrte, jen co je pravda." Vstal ze idle. "Tak sbohem," pokraoval, "snad u ani nepijdu... uvidme se v rji. Podle toho je to trnct let, co jsem ,upadl do rukou Boha ivho', takhle se tedy k takovm trncti letm. Ztra poprosm ty ruce, aby m propustily." Chtl jsem ho obejmout a zlbat, ale neodvil jsem se - tak byla jeho tv zkiven a dval se urputn. Odeel. "Pane Boe," pomyslel jsem si, "co hojen ek!" Padl jsem na kolena ped ikonou a pnliv jsem se za nho modlil k Matce bo, rychl orodovnici a pomocnici. Asi pl hodiny mi tak ubhlo v pli a modlitb a bylo u pozd, kolem plnoci. Najednou se dvm - dvee se otvraj a on se vrac. Uasl jsem. "Kde jste byl " ptm se ho. "Nco," k, "nco jsem si tu myslm zapomnl tek myslm. Nu, i kdy jsem nic nezapomnl, necht m tu chvilku." Sedl si na idli. Stl jsem nad nm. "Sednte si tak," ekl mi. Sedl jsem si. Sedli jsme tak asi dv minuty, upen se na mne dval a najednou se usml - zapamatoval jsem si to - pak vstal, pevn m objal a polbil. "Pamatuj si to," ekl mi, "jak jsem k tob te po druh piel. Sly, pamatuj si to!" Po prv mi zaal tykat. A odeel. "Ztra," pomyslel jsem si. A tak se stalo. Ten veer jsem nevdl, e na ztek pipadaj jeho narozeniny. V poslednch dnech jsem nikam nechodil, take jsem se to od nikoho nemohl dozvdt. Toho dne mval vdycky mnoho host, sjdlo se k nmu cel msto. Host pili i tentokrt. A tu po obd postoupil doprosted pokoje, v ruce s listinou - formlnm

oznmenm svmu pedstavenmu, kter byl tak ptomen. Tuto listinu peetl nahlas ped celm shromdnm. Bylo to pln vylen jeho zloinu se vemi podrobnostmi. "Jako vyvrhel se vyvrhuji z lidsk spolenosti, Bh m navtvil," dodal k tomu. "Chci trpt!" Pak hned pinesl a vyloil na stl vechno, m hodlal dokzat svou vpov a co ml trnct let schovno: zlat perkyzavradn, kter uloupil, aby od sebe odvrtil podezen, medailnek a k, sat s jejho krku --- v medailnku byla podobizna jejho snoubence - zpisnk a konen dva dopisy: od jejho snoubence se zprvou, e brzy pijede, a jej odpov, kterou zaala a nechala nedopsanou na stole, aby ji nazt poslala. Oba dopisy vzal s sebou - pro? Pro je pak trnct let schovval, msto aby je zniil jako usvdujc dkaz ? A co ne tedy stalo: vichni uasli a zhrozili se, ale nikdo nebyl ochoten mu uvit, a ho vyslechli s velkm zjmem. Povaovali ho za nemocnho a za nkolik dn u bylo ve vech rodinch docela rozhodnuto a dohodnuto, e se neastnk pomtl. edn msta nemohla ovem jinak ne zahjit vyetovn, ale ani ona v nm nepokraovala. Pedloen vci a dopisy sice daly uven, i v tom smru se vak usoudilo, e i kdyby se ukzalo, e tyto dolin pedmty jsou prav, pece jen nen mon opt obalobu jen o n. Mimoto mu mohla vechny ty vci kdysi sama dt, mohla mu je jako znmmu svit do schovy. Slyel jsem ostatn, e pravost vc ovili i mnoz znm a pbuzn zavradn a nemli o n vbec pochybnosti. Ale zas nebylo souzeno, aby se ta vc dokonala. Asi za pt dn se vichni dozvdli, e se trpitel rozstonal a e jsou obavy o jeho ivot. Jak to byla nemoc, nedovedu vysvtlit, mluvilo se o srden porue. Ale rozila se zprva, e lkask konsilium zkoumalo na pn manelky nemocnho tak jeho duevn stav a dolo k nzoru, e nastalo lenstv. Nic jsem nevyzradil, a se na mne lid vrhli s vyptvnm, ale kdy jsem ho chtl navtvit, dlouho mi brnili, hlavn jeho manelka. "To vy jste ho tak rozruil," ekla mi, "byl u pedtm 'zasmuil, v poslednm roce u nho vichni pozorovali npadn rozilen a choval se divn a tu jste ho prv vy zniil. Utrpil jste ho, vdy byl cel msc pod jen u vs!" Nu a nejen manelka, ale i kdekdo v mst na mne dorel a vytal mi: "To je vechno vae vina," kali mi. J mlel a v dui se radoval, nebo jsem v tom vidl nepochybnou bo milost k mui, kter proti sob povstal a sm se trestal. Ale e zelel, tomu jsem nevil. Konen m k nmu pustili, kdy si to sm nalhav dal, aby se se mnou rozlouil. Piel jsem a hned jsem vidl, e nejen dny, ale i jeho hodiny jsou seteny. Byl slab, lut, ruce se mu tsly, ztrcel dech, ale tvil se astn a radostn. "Dokonno jest!" promluvil ke mn, "dvno t toum vidt, pro jsi jet nepiel ?" Neekl jsem mu, e m k nmu nepoutli. "Bh se nade mnou slitoval a povolv m k sob. Vm, e umrm, ale ctm po tolika letech po prv radost a mr. V m dui rzem nastal rj, jakmile jsem vykonal, co jsem ml.Ted u smm milovat sv dti a lbat je. Ani m ena, ani soudcov, ani nikdo jin mi nev. Ani dti tomu nikdy neuv. Vidm v tom bo milost k mm dtem. Zemu a m jmno pro n zstane neposkvrnno. A te ctm blzkost Boha, m srdce se raduje jako v rji splnil jsem svou povinnost." Nemohl mluvit, tce dchal, vele mi tiskl ruku a horoucn na mne pohlel. Ale dlouho jsme spolu nemluvili, jeho manelka k nm neustle nahlela. Ale pece mi stail poeptat: "Pamatuje se, jak jsem k tob tenkrt po druh piel, o plnoci ? Jak jsem ti jet kal, aby sis to pamatoval ? V, pro jsem piel ? Vdy j t piel zabt!" A jsem sebou trhl. "Odeel jsem od tebe tenkrt do tmy, bloudil jsem ulicemi a bojoval sm se sebou. A najednou jsem na tebe zanevel takovou nenvist, e ji m srdce st sneslo. ,Te m ve a je mm soudcem jedin on,' uvaoval jsem, ,nemohu u ujt t ztej hrze, protoe on vechno v.' Ne e bych se byl bl, e m ud, to m ani nenapadlo, ale kal jsem si: Jak se na nho budu moci podvat, neudm-li se ?' A i kdybys byl za devatermi horami, ale iv, byla by mi stejn nesnesiteln mylenka, e ije a vechno v a soud m. Zanevel jsem na tebe, jako bys to byl ty vechno zpsobil a byl vm vinen. Vrtil jsem se k tob tenkrt, pamatoval jsem si, e u tebe na stole le kinl, sedl jsem si a vyzval i tebe, aby ses posadil, a celou minutu jsem se rozmlel. Kdybych t byl zabil, byl bych stejn ztracen a souzen pro vradu i bez piznn k

svmu dvjmu zloinu. Ale na to jsem v tu chvli vbec nemyslel ani nechtl myslet. Pouze jsem t nenvidl a usilovn touil za vechno se ti pomstt. Hospodin pemohl bla v mm srdci. Vz vak, e jsi nikdy nebyl bl smrti." Za tden zemel. Cel msto ho provzelo k hrobu. Arciknz pronesl proctnou e. Vichni nakali nad hroznou nemoc, kter mu ukrtila ivot. Kdy byl pochovn, cel msto se obrtilo proti mn, a lid dokonce odmtali m nvtvy. Pesto nkte, nejdv mlokdo, ale pak jich bylo m dl vc, zaali vit, e jeho piznn bylo pravdiv, asto m vyhledvali a s velkou zvdavost a potenm se m vyptvali, nebo lovk rd vid pd spravedlivho a jeho hanbu. Ale j mlel, brzy nato jsem se z msta nadobro odsthoval a za pt msc jsem z milosti bo vkroil na bezpenou a utenou cestu, ehnaje neviditeln ruce, kter m na ni tak zjevn uvedla. A na velkho trpitele, sluebnka Pn Michaila, pamatuji ve svch modlitbch a dodnes kad den. III Z hovor a nauen starce Zosimy e) O ruskm mnichovi a jak me mt vznam Otcov a uitel, co je mnich ? Ve vzdlanm svt leckdo pron za naich dn toto slovo s posmchem a nkte i jako urku. A je to m dl tm hor. Je pravda, ach ano, e i mezi mnichy je mnoho darmorout, pakrtnk, poitk a drzch tulk. Na to ukazuj vzdlan svtt lid: "Jste lenoi," kaj, "a neuiten lenov spolenosti, ijete z ciz prce, jste nestoudn ebrci." Avak kolik je pokornch a skromnch mnich, toucch po samot a po horouc modlitb v stran! Na ty se mn ukazuje a jsou vbec pomjeni mlenm. Jak by se lid podivili, kdybych ekl, e od tchto pokornch, toucch po osaml modlitb, mon vyjde zas jednou spsa rusk zem! Nebo jsou vpravd v stran pipraveni "na den a hodinu, na msc a rok". Zatm chrn ve sv samot obraz Kristv v krse a neporuenosti, v istot bo pravdy ode dn nejstarch otc, apotol a muednk. A pijde as, zjev jej kolsav pravd svta. To je velk mylenka. Tato hvzda zaz od Vchodu. Tak soudm o mnichovi, a je to snad nesprvn ? Je to snad domliv ? Pohldnte na svtsk lidi a na vechny, kdo se vyvyuj nad bo lid, nen u nich bo podoba a bo pravda poruena ? Maj vdu, ale ve vd je pouze to, co podlh smyslm. Duchov svt, vy polovice lidsk bytosti je pln vyvrena a s jakousi vtzoslvou, ba nenvist vyhnna. Svt vyhlsil svobodu, hlavn v posledn dob, a co vidme v t jejich svobod ? Jedin otroctv a sebevradu! Nebo svt k: "M poteby, a proto je ukjej, ponvad m stejn prva jako nejznamenitj a nejbohat lid. Neboj se je ukjet, sp je rozmnouj," - to je nynj uen svta. V tom prv vid svobodu. A k emu vede takov prvo na rozmnoovn poteb ? U bohatch k osamn a duchovn sebevrad, u chudch k zvisti a vrad, nebo prva jim dali, ale o prostedcch k ukojen poteb jim jet nepovdli. Ujiuj, e se svt m dl tm vc sjednocuje, spojuje se v bratrsk spoleenstv, protoe vzdlenosti se zmenuj a mylenky se penej vzduchem. Bda, nevte takovmu sjednocen lid! Povauj-li za svobodu rozmnoen a rychl ukojen poteb, znetvouj svou pirozenou povahu, nebo v sob vytvej mnoho nesmyslnch a poetilch tueb, nvyk a nejblznivjch npad. ij, jen aby jeden druhmu zvidli, pro poitkstv a vychloubanost. Hostiny, nvtvy, kory, hodnosti a sluebn otroky povauj u za takovou nezbytnost, e pro jej opaten obtuj i ivot, est a lidskost, a nemohou-li ji uspokojit, spchaj i sebevradu. U tch, kte nejsou bohat, vidme tot, kdeto chud utlumuj neukojen poteby a zvist zatm opilstvm. Ale brzy se msto vna zpij krv, k tomu jsou vedeni. Ptm se vs: je takov lovk svobodn ? Znal jsem jednoho "bojovnka za mylenku", kter mi sm vyprvl, e kdy mu ve vzen nedovolili kouit, tolik trpl tou jmou, e div neel svou "mylenku" zradit, jen aby mohl zas kouit. A takov lovk ekne: "Jdu bojovat za lidstvo." Jak me bojovat a k emu se hod ?

Leda k rychlmu inu, ale dlouho nevytrv. A nen div, e msto svobody upadli do otroctv a msto sluby bratrsk lsce a spojen lidstva upadli naopak do odlouen a osamocen, jak mi ekl v mm mld mj tajemn host u uitel. A proto ve svt stle vc pohasn mylenka sluby lidstvu, mylenka bratrstv a sounleitosti lid. Ta mylenka se vpravd setkv u s posmchem, nebo jak se m takov otrok zbavit svch nvyk, kam se m obrtit, jestlie je tak zvykly ukjet sv nessln poteby, kter si sm navymlel ? Je osamocen, a co je mu po celku lidi ? Doshli toho, e nahromadili vc vc, ale radosti je mn. Nco jinho je cestu mnichova. Posluenstv, pst a modlitba jsou posmvny, nicmn jedin ony vedou ke skuten a prav svobod, Odvrhuji od sebe zbyten a postradateln poteby, krotm a posluenstvm biuji svou sobeckou, pynou vli, s tm s pomoc bo dospvm k svobod ducha, s n pak i k duchovn radosti! Kdoe je schopnj pojmout velkou mylenku a dt se do jejch slueb: osaml bohatec, nebo lovk osvobozen od tyranie vc a zvyk ? Mnichovi se vytk jeho odlouenost: "Uchlil ses do zti v klternch zdech, ale na bratrskou slubu lovku jsi zapomnl." Ale uvidme jet, kdo je v bratrsk lsce horlivj! Nebo odloueni jsou oni, a ne my, ale nechtj to vidt. Z naeho stedu od pradvna vychzeli vdcov lidu, pro by se tak nestalo i te? Ti pokorn a ti, oddan postu a mlen povstanou k velkmu dlu. Spsa Rusi vzejde z lidu. A rusk klter byl vdycky s lidem. Je-li pak lid osamocen, jsme osamoceni i my. lid v jako my a nevc vdce u ns v Rusku nic nepod, ani je-li v srdci upmn a rozumem geniln. Nato pamatujte. Lid atheistu pijme, ale peme ho a bude jedin pravoslavn Rus. Stete tedy lid a chrate jeho srdce. Vychovvejte jej v tichosti. To je v velk eholn kol, nebo tento lid m bosk posln. f) O pnech a sluzch a zda je mono, aby pni a sluhov se stali v duchu bratry Zajist, kdo by popral, e i mezi lidem je hch. Ohe rozkladu se viditeln hodinu co hodinu a postupuje shora. V lidu nastv osamocen: objevuj se lichvi a vykoisovatel. Kupec si u d stle vce poct, pedstr vzdln, a ho nem ani za mk, proto mrzce pohrd dvnmi obyeji a styd se i za vru otc. Jezd ke knatm, ale sm nen nic ne zkaen muik. Lid je prolezl opilstvm a u ho nedovede zanechat. A co krutosti k rodin, k en, ba i k dtem! Vechno z opilstv. Vidl jsem v tovrnch dokonce desetilet dti: byly neduiv, vychrtl, shrben a u znemravnl. Dusn dlna, rachotc stroj, cel bo den prce, nemravn slova a koalka, koalka - co tohle potebuje due jet tak malho dtte ? Dt potebuje slunce, dtsk hry, vude dobr pklad a aspo trochu lsky k sob. To tedy a pestane, mnichov, a pestane trznn dt, povstate a rychle proti nmu kate, rychle! Ale Bh Rusko spas, nebo prost lovk je sice zkaen a nedovede si u odci neist hch, ale pece v, e Bh jeho hch zavrhuje a e kdo he, jedn patn. Take n lid stle jet v v pravdu, uznv Boha a kajcn ple. Jin je to u vyho stavu. Tam se lid d vdou a chtj jednat sprvn jen podle rozumu, ale u ne s Kristem jako dv. Tak u vyhlsili, e zloin nen, e hch u nen. To se ostatn shoduje s jejich nzory, nebo nem-li Boha, jakpak potom hch ? V Evrop povstv lid proti bohatm u nsilm a vdcov lidu jej vude vedou ke krveprolit a u, e jeho hnv je spravedliv. Ale "jejich hnv je proklet, nebo je krut". Rusko Bh zachrn, jako je zachrnil u mnohokrt. Spsa pijde z lidu, z jeho vry a pokory. Otcov a uitel, chrate vru lidu a toto nen jen sen: cel ivot m u naeho velkho lidu pekvapovala jeho ndhern a hlubok dstojnost. Sm jsem ji vidl, sm ji mohu dosvdit, vidl jsem ji a divil se, vidl jsem ji pes vechen hnus hch a nuzck vzezen naeho lidu. Nen podlzav ani po dvou stech letech otroctv. Chovnm i zjevem je svobodn, ale bez drzosti. Nen mstiv ani zvistiv. "Jsi urozen, jsi bohat, jsi chytr a nadan - busi a je ti to pno. Mm k tob ctu, ale vm, e tak j jsem lovk. e ti nezvidm a mm k tob ctu, prv tm projevuji svou lidskou dstojnost." Jestli nai lid tak nemluv (nebo to jet nedovedou ci), vpravd tak jednaj. Sm jsem to vidl, sm jsem to

zakusil a vili byste: m je n prost lovk chud a nepatrnj, tm vc u nho vystupuje tento krsn povahov rys, nebo bohat muici jsou ponejvc u zkaen, stali se z nich lichvi a vykoisovatel. A mnoho, mnoho v tom zavinila nae liknavost a lhostejnost! Ale Bh zachrn svj lid, nebo Rusko je velk svou pokorou. Snm o na budoucnosti a zd se mi, jako bych ji u jasn vidl: nebo dojde k tomu, e i n nejzhralej boh se nakonec zastyd ped chuasem za sv bohatstv, a kdy chuas uvid jeho pokoru, porozum mu, s radost mu vyjde vstc a vldn uvt jeho bohabojn stud. Vte, e tak to skon, nebo k tomu smuje Rovnost je pouze v duchov dstojnosti lid a to se pochop jen u ns. Budou-li si lid bratry, bude i bratrstv, ale dokud nebude bratrstv, nikdy se nedovedou rozdlit. Chrnme obraz Kristv, kter zaz jako drahocenn dmant celmu svtu. Tak se sta! Otcov a uitel, zail jsem jednou dojemnou phodu. Pi svm putovn jsem se v gubernilnm mst K. setkal se svm bvalm vojenskm sluhou Afanasijem. Bylo to u osm let, co jsme se rozeli. Nhodou m uvidl na triti, poznal m, pibhl ke mn a Boe, ten vm ml radost, zrovna se ke mn vrhl: "Bauko, milostpane, jste to vy? Opravdu vs vidm ?" Odvedl m k sob dom. U ml odsloueno, oenil se a ml dv mal dti. ivil se s enou drobnm prodejem na trhu. Svtnici ml chudobnou, ale isounkou a vldnou. Posadil m, postavil samovar a poslal pro enu, jako bych jim byl pipravil njak svtek, kdy jsem k nim piel. Pivedl mi dti: "Poehnejte jim, bauko." - "Co j mohu ehnat ?" namtl jsem. "Vdy jsem jenom prost a pokorn mnich, ale pomodlm se za n. A za tebe se modlm vdycky, Afanasiji Pavlovii, kad den od tamtoho dne, protoe tebou to vechno zaalo." A vysvtlil jsem mu to, jak jsem dovedl. A co tedy on: dval se na mne a pod nemohl pochopit, e j, jeho bval pn, dstojnk, ped nm te sedm v takov podob a v tom atu. A se rozplakal. "Propak ple," ekl jsem mu, "radi se ze mne raduj, mj drah a nezapomenuteln, nebo m cesta je uten a radostn." Mnoho nemluvil, pod jen vzdychal a dojat nade mnou pokyvoval hlavou. "A kde je vae bohatstv ?" zeptal se. "Odevzdal jsem je klteru, ijeme spolen," odpovdl jsem. Po aji jsem se s nimi zaal louit a tu mi najednou pinesl plrubl jako dar na klter a dal plrubl mi honem strkal do ruky: "To je pro vs, jste poutnk, na cestch to mete potebovat, bauko." Pijal jsem jeho plrubl, poklonil se jemu i jeho manelce a odeel jsem poten. Cestou jsem si myslel: "Te asi oba vzdychme a radostn se usmvme, on doma a j na sv pouti, veselme se v srdci, pokyvujce hlavou a vzpomnajce, jak nm Bh dal setkat se. Od t doby jsem ho u nikdy nevidl. Bval jsem mu pnem a on mm sluhou a te, kdy jsme se s lskou a duchovn radost polbili, byli jsme spojeni mocnm lidskm svazkem. Mnoho jsem o tom pemlel a soudm takto: co je nemysliteln, e by takovm mocnm a upmnm svazkem byli asem spojeni nai rut lid veskrze ? Vm, e k tomu dojde a e ten as je blzk. A o sluzch jet dodm, e jsem se kdysi v mld na sluebnictvo asto hnval: "Kuchaka nco podala pli hork, vojensk sluha mi nevyistil aty." Ale nhle m tenkrt osvtila slova mho milho bratra, kter jsem slyel v dtstv: "Zasluhuji j vbec, aby mi nkdo slouil a abych ho pro jeho chudobu a nevzdlanost trpil ?" A podivil jsem se tehdy, e nm nejjednodu a zcela jasn mylenky napadaj tak pozd. Bez sluh svt neme bt, ale jednej tak, aby tvj sluha u tebe byl duchem svobodnj, ne kdyby nebyl sluhou. A pro bych nemohl bt sluhou svmu sluhovi, a dokonce mu to ukazovat - u mne bez jakkoliv pchy a u nho bez nedvry ? Pro by mj sluha nebyl jakoby mj pbuzn, take ho nakonec pijmu do sv rodiny a zaraduji se z toho ? Jet te je to tak mon, ale bude to zkladem k budoucmu ndhernmu sblen lid, kdy lovk pro sebe nebude hledat sluhy ani nebude chtt jako te promovat ve sluhy lidi sob podobn, nbr naopak zatou ze vech sil stt se podle Psma sm sluhou vech. A je to snad pouh sen, e lovk bude konen hledat tst jen ve skutcch osvcen a milosrdenstv, a ne v krutch radostech jako te - v oberstv, ve smilstvu, nadutosti, vychloubastv a zvistivm soupeen s blinmi ? Pevn vm, e ne a e ta doba je blzk. Nkte se posmn ptaj, kdy u tedy pijde a podob-li se pravd, e vbec pijde.

J se vak domnvm, e s pomoc Jee Krista tuto velkou vc dokonme. Vdy kolik bylo v djinch lovka mylenek, kter se zdly nemysliteln jet deset let ped tm, ne se objevily! A pece, kdy vyprela lhta tajemn pro n uren, nhle se rozily po celm svt. Tak se stane i u ns a n lid zaz svtu a vichni eknou: "Kmen, kter zavrhli stavitel, uinn jest v hlavu heln." A posmva bychom se mohli sami zeptat: Je-li nae nadje jen sen, kdy tedy vy postavte svj pbytek a uspodte ivot spravedliv jen podle svho rozumu a bez Krista ? Jestlie pak tvrd, e prv oni jdou smrem ke sjednocen, v tomu mezi nimi jen ti nejprostomyslnj a je vru mono takov prostomyslnosti se podivit. Vpravd podlhaj fantastickmu snn sp ne my. Pomlej na spravedlnost, ale kdy se odekli Krista, zalij nakonec svt krv, nebo krev vol krev, a kdo me tas, meem zahyne. A kdyby nebylo slibu Kristova, skuten by se navzjem vyhubili a na posledn dva lidi na svt. Ani ti dva by vak nedovedli udret na uzd svou pchu, take posledn by zniil pedposlednho a pak i sm sebe. A tak by ne stalo, kdyby tu-bylo slibu Kristova, e pro pokorn a mrn bude ta vc odvrcena. Tenkrt po svm souboji, kdy jsem jet nosil dstojnickou uniformu, mluvil jsem ve spolenosti tak o sluzch a pamatuji si, jak nad tm vichni asli: "To tedy mme sluhu posadit na pohovku a podvat mu aj ?" ptali se m. A j jim odpovdl: "Propak ne, aspo nkdy." Vichni se dali do smchu. Jejich otzka byla povrchn a m odpov nejasn, ale zd se mi, e v n byl tak kus pravdy. g) O modlitb, o lsce a o styku s jinmi svty Jinochu, nezapomnej na modlitbu. Je-li tv modlitba upmn, po kad se v n kmitne nov cit a v nm i nov mylenka, kterou jsi pedtm neznal a kter t znova povzbud; a pochop, e modlitba je vchova. A pamatuj tak, abys kad den, a kdykoli me, v duchu opakoval: "Boe, slituj se nade vemi, 'kdo ped Tebe dnes pedstoupili." Nebo v kadou hodinu a v kadm okamiku tisce lid opoutj ivot na tomto svt a jejich due pedstupuj ped Boha. Ale kolik z nich se rozlou se svtem v osamocen a nikomu neznmo, ve smutku a stesku, e je nikdo nepolituje a ani o nich vbec nev, zda ili i neili. A tu se mon z druhho konce svta vznese k Bohu tv modlitba za jeho lehk odpoinut, i kdy jsi ho vbec neznal ani on tebe. Jak obla jeho dui, kter ve strachu stanula ped Pnem, uct-li v t chvli, e i za nho se nkdo modl a e zstala na tomto svt lidsk bytost milujc i jeho. A Bh na vs oba shldne milostivji, nebo kdy u jsi ty s nm ml takov soucit, tm sp jej bude mt On, kter je nekonen milosrdnj a lskyplnj ne ty. A pro tebe mu odpust. Brati, nebojte se lidskho hchu, milujte lovka i v jeho hchu, nebo to u je podobenstv lsky bosk a je to vrchol lsky na zemi. Milujte vechno bo stvoen i celek, i kad psen zrnko. Milujte kad lstek, kad paprsek boho svtla. Milujte zvata, milujte rostliny, milujte kadou vc. Bude-li milovat kadou vc, postihne ve vcech bosk tajemstv. A kdy je postihne jednou, bude je u neustle a kad den poznvat vc a lpe. A dojde konen k pln ve-obshl lsce k celmu svtu. Milujte zvata: Bh jim dal potek mylenky a pokojnou radost. Neznepokojujte je, netrapte je, neberte jim radost, neprotivte se mylence bo. love, nevynej se nad zvata: jsou bez hchu, kdeto ty ve sv vzneenosti poskvruje zemi svm pchodem na ni a nechv za sebou ohavnou stopu bohuel skoro kad z ns! Zvl milujte dtky, nebo jsou tak bez hchu jako andl a ij, aby obmkily a oistily nae srdce, a jako jaksi pokyn pro ns. Bda tomu, kdo ubl dtti! Mne uil milovat dti otec Anfim. Pi naem putovn byl vldn a mlenliv a nejednou koupil za kopejky, kter dostal almunou, pernky nebo cukrtka, aby je rozdal dtem. Nemohl projt kolem dtek bez hlubokho pohnut. Takov je to lovk. Nkter mylenka lovka zaraz, hlavn pi pohledu na lidsk hch, i zept se v duchu: "Mm pout sly, nebo pokorn lsky ?" Vdycky se rozhodni pout pokorn lsky. Rozhodni se tak jednou provdy a me si pak podrobit cel svt. Lskypln pokora je straliv sla, je ze vech sil nejvt a

nic na svt se j ani nepodob. Kad den a hodinu, kad okamik o sebe dbej a mysli na to, aby tv chovn psobilo uten. Teba jsi el kolem malho dtte a el jsi kolem nho ve zlob a s ohavnmi slovy, s hnvivou du. Snad sis toho dtte ani neviml, ale ono t vidlo a tv kared a bohaprzdn podoba mon utkvla v jeho bezbrannm srdku. Ani jsi to nevdl, ale u jsi mu tm mon vrhl do due nedobr semeno, kter teba vzroste, a to vechno jen proto, es nebyl ped dttem opatrn, e ses nevychoval k obezel a inn lsce, Brati: lska je uitelka; ale lovk ji mus umt zskat, nebo se tko zskv, draho se kupuje, pomalu se dobv dlouhou prac, protoe nemme milovat na okamik a nhodn, nbr navdy. Milovat nhodn dovede kad, to dovede i lotr. Mj mladistv bratr prosil za odputn ptky; zdlo by se to nesmysln, ale je v tom pravda, nebo vechno je jako ocen, vechno plyne a souvis, dotek na jednom mst vyvol pohyb na druhm konci svta. A je to lenstv, prosit ptky za odputn, ale vdy i ptkm by bylo lpe - tebas jen o maliko i dtem, i kadmu zveti kolem tebe, kdybys byl sm dokonalej, ne jsi. km vm, e vechno je jako ocen. Pak by ses modlil i k ptkm, trznn veobshlou lskou jako v njakm vytren, a prosil bys, aby ti i oni odpustili tvj hch. Toho vytren si va, a se lidem zd sebenesmyslnj. Ptel moji, proste Boha o veselost. Bute vesel jako dti, jako nebet ptci. A nedejte se ve svm ponn mst lidskm hchem, nebojte se, e zma vai prci a jej dokonn. Nekejte: "Hch je siln, bezbonost je siln, patn prosted je siln, ale my jsme osaml a bezmocn, patn prosted ns udus a nedovol nm vykonat dobrou vc." Varujte se, dtky, takov malomyslnosti! Je tu jedin spsa: ui sm sebe odpovdnm za vechny lidsk hchy. Vdy to tak opravdu je, pteli, nebo jakmile upmn pijme odpovdnost za vechny a za vechno, okamit uvid, e ji skuten m a e jsi vpravd vm a za vechny vinen. Ale svaluje-li vlastn lenost a vlastn slabost na jin, skon tm, e se stane asten pchy blovy a bude reptat proti Bohu. O belsk pe pak soudm takto: nm na zemi je tko ji postihnout, a proto je tak snadn zmlit se a upadnout do n teba i v domnn, e konme nco velkho a krsnho. Vdy mnoh z nejsilnjch cit a hnut na pirozenosti zatm nememe na zemi postihnout. Ale ani tm se nedvej zmst a nemysli, e t to me v nem ospravedlnit, nebo vn soudce se t bude ptt na to, co jsi postihnout mohl, a ne na to, cos nemohl. Sm se o tom pesvd, nebo pak vechno uvid sprvn a nebude se u pt. Na zemi vak vpravd bloudme, a kdybychom ped sebou nemli drahocenn obraz Kristv, zhynuli bychom a nadobro zbloudili jako lidsk pokolen ped potopou. Mnoho na zemi je ped nmi utajeno, ale msto toho nm bylo dno tajemn skryt tuen naeho ivho svazku s jinm svtem, s vym nebeskm svtem a koeny naich mylenek a cit nejsou zde, nbr v jinch svtech. Proto tak filosofov kaj, e podstatu vc nen mono na zemi postihnout. Bh vzal semena z jinch svt, zasel je na tto zemi a vzdlal svou zahradu. Vzelo vechno, co mohlo vzejt, ale co roste, .ije a zstv ivo jen pocitem souvislosti s tajemnmi jinmi svty. Jestlie v tob tento cit slbne nebo je znien, umr i to, co v tob vzrostlo. Pak se stane k ivotu lhostejn, a dokonce na nj zaneve. Tak soudm. h) Me bt lovk soudcem svho blinho ? O ve a do konce Obzvlt pamatuj, e neme bt nikomu soudcem. Nebo nikdo neme soudit provinilce, dokud nepozn, zeje sm prv takov provinilec jako ten, kter ped nm stoj, a e je mon za jeho provinn odpovdn vc ne kdo jin. A toto pochop, me bt i soudcem. A je to na pohled sebelenj, je to pravda. Nebo kdybych byl sm spravedliv, snad by nebylo ani provinilce, kter pede mnou stoj. Bude-li ti mono vzt na sebe vinu provinilce, kter ped tebou stoj a kterho svm srdcem soud, ihned to ui a trp za nho sm, jeho pak propus bez pokrn. A i kdyby t sm zkon uril za jeho soudce, jednej v tm duchu, pokud jen bude moci, nebo provinilec odejde a odsoud se sm psnji, ne bys ho odsoudil ty.

Jestlie vak po tvm polben bezcitn odejde a vysmje se ti, nedej se zmst ani tm. Znamen to, e jeho chvle jet nepila, ale bhem asu pijde; a nepijde-li, nevad: kdy ne on, pochop za nho nkdo jin, bude trpt, odsoud ;i obvin sm sebe, take spravedlnost bude naplnna. V tomu, v bez pochybnosti, nebo prv vtom spov vechnu nadje a vra svatch. Pracuj neustle, vzpomene-li si, odchzeje v noci na loe: ,,Nevykonal jsem co jsem ml," hned vsta a vykonej to. M-li kolem sebe. lidi zl a bezcitn a nechtj-li t vyslechnout, padni ped nimi a pros je za odputn, nebo vpravd i ty jsi vinen, e t nechtj vyslechnout. A jestlie s nimi pro jejich zlobu u neme mluvit, slu jim mlky a ponen, nikdy neztrceje nadji. Jestlie pak t vichni opust a vyenou t nsilm a zstane sm, padni na zeni, zlbej ji a skrop slzami a zem vyd plod z tvch slz, i kdy t v tv samot nikdo nevidl ani neslyel. V a do konce, i kdyby vichni lidi na zemi zbloudili a jen ty jedin zstal vrn: i tehdy obtuj Bohu a chval Boha jako jedin zbyl. A setkte-li se tak vrn dva, je to u cel svt, svt iv lsky, Dojat se obejmte a vzdejte dk Bohu, nebo aspo ve vs dvou se naplnila jeho pravda. Jestlie sm zhe a bude truchliv a k smrti pro sv hchy nebo pro svj nhl hch, zaraduj se za jinho lovka,zaraduj se za spravedlivho, zaraduj se, e i kdy ty jsi zheil, on je spravedliv a nezheil. Jestlie t zloinnost lid pohne k rozhorlen a nepekonatelnmu bolu, take zatou a po pomst, boj se nade ve takovho citu. Hned jdi a hledej pro sebe muka, jako bys byl onou zloinnost sm vinen. Vezmi muka na sebe, podstup je a tv srdce se upokoj: pochop, e jsi sm vinen, nebo jsi mohl zit zlosynm jako jedin lovk bez hchu, ale nezil jsi jim, kdybys byl zil, byl bys osvtlil svou z cestu i jinm a ten, kdo spchal zloin, nebyl by jej v tv zi snad ani spchal. Jestlie jsi zil, ale uvid, e lid nenalzaj spsu ani v tv zi, zsta pevn a o sle nebesk ze nepochybuj; v, e jestlie nenali spsu te, najdou ji pozdji. A nenajdou-li ji ani pozdji, najdou spsu jejich synov, nebo tv ze nezeme, ani kdybys ty u zemel. Spravedliv odchz, ale jeho ze zstv. Lid nalzaj spsu vdycky po smrti toho, kdo ji pinesl. Lidsk pokolen odmt sv proroky a vrad je, ale miluje pak sv muednky a uctv ty, kter umuilo. Ty pak pracuje pro celek, bojuje pro budoucnost. Odmnu nikdy neekej, nebo tv odmna na tomto svt je stejn velk: je to duchov radost, kterou zskv jen spravedliv. Neboj se velkch ani mocnch, ale bud moudr a vdycky poklidn. Znej mru, znej as, nau se tomu. O samot se modli. Rd se vrhej na zem a lbej ji. Lbej zemi a miluj ji neustle, nenasytn, miluj vechny a vechno. Vyhledvej toto uchvcen a vytren. Smej zemi slzami sv radosti a tento svj pl miluj. Nestyd se za takov vytren a va si ho, nebo je to velk bo dar; nen dn mnohm, nbr jen vyvolenm. i) O pekle a pekelnm ohni, mystick vaha Otcov a uitel, pemtm: "Co je peklo ?" Soudm, e je to utrpen zlec v nemonosti lsky. Jednou v nekonenm jsoucnu, nezmitelnm asem ani prostorem, byla dna jaksi duchov bytosti tm, e se objevila na zemi, schopnost, aby si ekla: "Jsem a miluji." Jednou, jen jednou j byl dn okamik inn, iv lsky, a proto j byl dn pozemsk ivot a s nm doby a lhty, ale co se stalo ? Ta astn bytost zamtla drahocenn dar, neocenila jej, nenala v nm zalben, pohrdla jm a zstala neciteln. Kdo u odeel z tohoto svta, vid lno Abrahamovo, rozmlouv s Abrahamem, jak je nm znmo z podobenstv o bohatci a Lazarovi, pozoruje rj a me vzejt i k Hospodinovi. Ale v tom je prv jeho trze, e vzejde k Hospodinovi, ani byl miloval, e se pibl k tm, kdo milovali a jejich lskou byl pohrdl. Nebo vid jasn a k sm sob: "Te u vm, a a te dychtm milovat, v m lsce u nebude hrdinstv ani ob, nebo mj pozemsk ivot skonil a Abraham nepijde, aby aspo kapkou iv vody (to jest znova darem innho pozemskho ivota) zchladil plamen zn po duchov lsce, kterm te planu, kdy jsem na zemi lskou pohrdl; nen u pro mne

ivota a nebude ani asu! Rd bych dal za jin i ivot, ale u to nen mon, nebo ten ivot, kter mohl bt obtovn lsce, je pry a mezi onm ivotem ;i tmto jsoucnem te propast velik jest utvrzena." Mluv se o hmotnm pekelnm plameni: toto tajemstv nezkoumm a dsm se ho. Ale myslm, e kdyby byl hmotn plamen, vpravd by se z nho zaradovali, nebo v hmotnm utrpni by, zd se mi, aspo na okamik zapomnli na mnohem stralivj muka duevn, A odejmout od nich ta duevn muka nen mon, nebo tuto trze nen vnj, nbr vnitn. A i kdyby to bylo mon, myslm, e by pak byli jet neastnj. Nebo tebas by jim spravedliv v rji, vidouce jejich muka, odpustili a ve sv nekonen lsce by je povolali k sob, rozmnoili by tm vc jejich utrpen, protoe by v nich jet povzbudili plamen zn po vzjemn inn a vdn lsce, kter u nen mon, V nesmlosti svho srdce vak tum, e samo vdn tto nemonosti by jim pece konen pineslo levu, nebo kdy pijmou lsku spravedlivch i s nemonost splatit ji stejnm, doshnou touto pokorou a psobenm tto ponenosti jakhosi zdn inn lsky, kterou na zemi pohrdli, a jakhosi inku j podobnho. Lituji, brati a ptel, e to nedovedu vyjdit pesn. Ale bda tm, kdo se na zemi sami zniili, bda sebevrahm! Soudm, e neastnj ne oni u nikdo neme bt. k se, e je hch modlit se za n, a crkev je vnjkov jakoby zavrhuje, ale v hloubi due myslm, e bychom se mohli modlit i za n. Vdy pro lsku se Kristus nerozhnv. V duchu jsem se za n modlil cel ivot, zpovdm se vm z toho, otcov a uitel, a i dosud se za n modlm kad den. i v pekle nkte setrvvaj v pe a zarputilosti pes vechno u nesporn poznn a vnmn nepopirateln pravdy, jsou to straliv duchov, kte se blovi a jeho pe oddali nadobro. Pro ty u je peklo dobrovoln a neodeknuteln, to jsou u muednci z vlastn vle. Nebo prokleli Boha a ivot, a tm prokleli sami sebe. Svou urputnou pchou se iv jako lovk hladovjc na pouti, kter by sl vlastn krev ze svho tla. Ale jsou nenasytitelni na vky vk, odmtaj odputn a proklnaj Boha, kter je vol. Nemohou bez nenvisti patit na ivho Boha, daj si, aby Boha ivota nebylo a aby Bh zniil sebe i vechno sv stvoen. A budou hoet v ohni svho hnvu vn, touit po smrti a nebyt. Ale smrt neobdr. Zde rukopis Alexeje Fjodorovie Karamazova kon. Opakuji, e je nepln a ryvkovit. Ku pkladu ivotopisn daje zachycuj jen starcovo ran mld. Z jeho nauen a nzor jsou spojeny v jaksi celek vroky, kter zejm pronesl v rznch dobch a z rznch podnt. Vechno, co starec ekl v poslednch hodinch svho ivota, nen oddleno a pesn vyteno, nbr podv se jen pedstava o duchu a rzu tto rozmluvy ve srovnn s tm, co rukopis uvd z jeho dvjch nauen. Starcova smrt pila vskutku zcela neoekvan. Vichni, kdo se u nho toho poslednho veera shromdili, chpali sice pln, e jeho konec je blzk, ale pece si nemohli pedstavit, e nastane tak nenadle. Jak jsem u uvedl, jeho ptel, kdy ho v tu noc vidli na pohled tak ilho a hovornho, byli naopak pesvdeni, e jeho zdravotn stav se znan zlepil, i kdy snad jenom na krtkou dobu. Jet pt minut ped jeho skonem, vyprvli pak s podivem, se nedalo nic tuit. Nhle poctil patrn prudkou bolest v prsou, zbledl a pevn si pi^ tiskl ruce k srdci. Vichni hned vstali ze svch mst a piskoili k nmu. Ale a trpl, stle na n jet s smvem pohlel, pak se tie svezl z kesla na kolena, sklonil tv k zemi, rozpjal ruce, a s modlitbou, lbaje zem jako v radostnm vytren (jak sm uil), tie a radostn odevzdal dui Bohu. Zprva o starcov smrti se hned rozila po poustevnch a dola do kltera. Nejbli nebotkovi ptel a ti, komu to ukldala ehole, zaali upravovat tlo zemelho podle starobylho ritu a vichni mnichov se shromdili v kostele. Jak se pak z doslechu vyprvlo, dostala se zprva o mrt jet ped svtnm do msta. K rnu takka cel msto mluvilo o t udlosti a mnostv oban se hrnulo ke klteru. Ale o tom promluvme v dal knize a te jen dodme, e jet ne uplynul den, stalo se nco pro vechny tak neoekvanho a podle dojmu, kterm to psobilo v kltee i v mst, tak podivnho, znepokojivho a matoucho, e i dodnes, po tolika letech, se zachovala v naem mst na ten pro mnoho lid tak pohnut den nejivj vzpomnka.

DL TET KNIHA SEDM ALJOA I Hnilobn zpach Tlo zesnulho dovho knze a poustevnka otce Zosimy bylo pipraveno k pohben podle platnho obadu. Tla zemelch mnich a poustevnk se, jak je znmo, neomvaj. "Jestlie nkter z mnich odejde k Pnu (prav Velk ritul), onen mnich (to jest k tomu uren) otr jeho tlo teplou vodou, uiniv dve houbou znamen ke na ele zemelho, na jeho prsou, na rukou, na nohou a na kolenou, ale nic vc." To vechno vykonal sm otec Paisij. Po otrn oblkl zemelho do jeho mniskho atu a zavinul ho do mniskho plt, kter podle zvyku nazl, aby mohl tlo zavinout kem. Na hlavu mu nasadil kpi s osmiramennm kem. Kp zstala rozhalen a tv zemelho zahalili ernou roukou. Do rukou mu vloili ikonu Spasitele. Takto upravenou mrtvolu uloili rno do rakve (u dvno dv pipraven). Rakev se pak rozhodli ponechat cel den v cele (v prvnm vtm pokoji, v nm starec za iva pijmal nvtvy mnich i svtskch osob). Protoe zemel byl dovm knzem a poustevnkem, mli nad nm dov knzi a dikoni st nikoliv alt, nbr evangelium. ten zahjil hned po panychid otec Josef. Otec Paisij, kter projevil pn st pak cel den a noc, byl zatm spolu s otcem pedstavenm pousteven pli zamstnn a ml starosti, protoe mezi klternmi bratmi i mezi mnostvm svtskch nvtvnk, pichzejcch z klternch hostinc a z msta, se zaalo najednou m dl tm vc projevovat nco neobvyklho, jaksi neslchan, ba "neslun" rozechvn a netrpliv oekvn. Jak pedstaven, tak i otec Paisij se usilovn snaili nepokoj a vzruen uklidnit. Kdy se u dost rozednilo, zaali pijdt z msta nkte nvtvnci s nemocnmi, hlavn s dtmi - snad na tu chvli zvl ekali. Zejm doufali v zzranou livou moc, kter se podle jejich vry musela neprodlen projevit. Tu se teprve ukzalo, jak si u ns vichni zvykli povaovat zemelho starce u za jeho ivota za zjevnho velkho svatho. Tito pchoz nijak nepatili jen k prostmu lidu. Dychtiv oekvn vcch, projevovan tak spn a nepokryt, ba netrpliv, takka jako poadavek, povaoval otec Paisij za pohorliv. Tuil je sice u dlouho pedtm, ale skutenost pekonala jeho oekvn. Kdy se te setkal s nkterm ze vzruench mnich, domlouval mu: "Takov okamit oekvn neho velikho je lehkovnost, omluviteln u svtskch osob, ale u ns nepstojn." Ale mlokdo ho poslouchal a otec Paisij to znepokojen pozoroval. A pece, a ho pli netrpliv oekvn pohorovalo, a v nm vidl povrchn ctn a marnost, pece i sm, mme-li u vechno povdt podle pravdy, choval potaj a v hloubi srdce skoro stejn nadje a nemohl si to nepiznat. Nkter setkn mu byla nicmn zvl nemil: vzbuzovala v nm nedobr pedtuchy a znan pochybnosti. V zstupu tsncm se v cele zemelho si viml s vnitnm odporem (hned se za nj v duchu pokral) ku pkladu Rakitina a dalekho hosta, obdorskho mnicha, jen se stle jet zdroval v kltee. Otci Paisijovi pipadli najednou oba z njakho dvodu podezel, akoliv by byl mohl pohlet stejn i na jin. Obdorsk mnich se zdl ze vech nejrozilenj a nejnepokojnj. Bylo ho vidt na kadikm mst: vude se vyptval, vude naslouchal, vude si s nkm eptal se zvltnm tajemnm vzezenm. Tvil se docela netrpliv, a podrdn, e se to, co oekval, tak dlouho nespluje. Co se te Rakitina, ukzalo se pozdji, e se tak brzy objevil v poustevnch na zvltn pkaz pan Chochlakovov. Tato ena dobrho srdce, ale nevalnho ducha nemla ovem pstup do pousteven, ale sotva se vzbudila a uslyela o starcov smrti, zmocnila se j tak prudk zvdavost, e tam okamit vyslala za sebe Rakitina, aby vechno pozoroval a podval j asi kad pl hodiny psemn zprvy o vem, co se stane. Rakitina povaovala za velice zbonho a vcho mladka - uml toti s lidmi zachzet, a vidl-li v tom pro sebe njakou

vhodu, dovedl se zdt kadmu takov, jak se mu prv hodilo. Byl jasn, svtl den a mnoho nvtvnk se kupilo u klternch hrob, nejetnjch kolem kostela, ale roztrouench i vude jinde uvnit ohrady. Obchzeje poustevny, otec Paisij si nhle vzpomnl na Aljou a e ho u dlouho nevidl, skoro od samho veera. A sotva si na nho vzpomnl, hned ho tak zahldl v nejvzdlenjm kout ohrady. Sedl na nhrobnm kamenu jednoho dvno zemelho mnicha, proslavenho svatost. Sedl zdy k poustevnm a obliejem k ohrad, jako by se za nhrobek schovval. Kdy doel a k nmu, otec Paisij uvidl, e si Aljoa obma rukama zakrv obliej a tie, ale usedav ple, a se vzlyky cel ots. Otec Paisij nad nm chvli postl. "Pesta, synu mil, pesta, pteli," oslovil ho pak dojat. "Pro ple ? Raduj se, a nepla. Co nev, e tento den je z jeho dn nejvt ? Uva jen, kde je te, v tto chvli!" Aljoa odkryl obliej, dtsky opuchl plem, a podval se na nho, ale hned se zas beze slova odvrtil a znova schoval tv do rukou. "A snad je to dobe," promluvil otec Paisij zamylen, "snad tedy pla, ty slzy ti seslal Kristus. Ty pohnutliv slzy jen ulev tv dui a ut tv mil srdce," dodal u jen pro sebe, odchzeje od Aljoi a s lskou o nm pemleje. Ale odchzel rychle, protoe ctil, e by se z pohledu na nho snad rozplakal i sm. as zatm mjel a kltern bohosluby a panychidy za zemelho nleit pokraovaly. Otec Paisij zas vystdal u rakve otce Josefa a pevzal od nho ten evangelia. Ale jet nebyly ani ti hodiny odpoledne, kdy se stalo nco, o em jsem se zmnil u na konci pedel knihy, nco, co nikdo neekal a co tak pke odporovalo veobecn nadji, e se lid v naem mst a v celm okol, opakuji to, a dodnes na tu vedn udlost neobyejn iv a zevrubn pamatuj. Osobn za sebe tu jet dodm, e se mi skoro protiv it se o t nicotn a pohorliv vci, kter byla vlastn naprosto bezvznamn a pirozen. Ve svm vyprvn bych se o n tak vbec ani nezmnil, kdyby nebyla mla mohutn vliv na dui a srdce mho hlavnho, a teprve budoucho hrdiny Aljoi, protoe znamenala v jeho vnitnm ivot jaksi pelom a pevrat, kter jm otsl, ale tak upevnil jeho ducha u navdy a dal mu konen cl. Vracm se tedy k vyprvn. Kdy bylo starcovo tlo, pipraven k pohben, jet ped svtnm uloeno do rakve a peneseno do prvnho, bvalho pijmacho pokoje, zeptal se jeden z mnich, kte byli u rakve, maj-li se tam otevt okna. Na tuto mimochodem a letmo pronesenou otzku nikdo neodpovdl a zstala skoro nepovimnuta. Snad si j nkte i vimli, ale jen v tom smyslu, e si v duchu ekli, e oekvat u tla takovho nebotka hnilobu a hnilobn zpach je hotov nesmysl, hodn politovn (ne-li smvu) pro malovrnost a lehkovnost, kterou ukazuje. ekali prav opak. A tu tedy brzy po poledni zaalo nco, eho si kad, kdo pichzel nebo odchzel, viml nejdv jen mlky a pro sebe a zejm se bl ci, co si mysl. Ale ke tet hodin se to projevilo u tak zeteln a nepopirateln, e se zprva o tom okamit rozltla po celch poustevnch i mezi nvtvnky a hned pronikla do kltera, kde ohromila vechny mnichy. Konen se v nejkrat dob dostala tak do msta a vzruila tam vechny vc i nevc. Nevc se zaradovali, a co se te vcch, nkte se zaradovali jet vc ne sami nevc, protoe "lid rdi vid pd spravedlivho a jeho hanbu", jak ekl sm zemel starec v jednom ze svch nauen. Jist je, e od rakve se zaal it ponenhlu, ale m dl tm znatelnji hnilobn zpach, ke tet hodin byl u naprosto zejm a stle se stupoval. Nikdo se nepamatoval ani z dvn minulosti kltera na tak hrub a bezuzdn skandl, za jinch okolnost snad vbec nemon, jak hned po tomto zjitn propukl i pmo mezi mnichy. Kdy pozdji, a dokonce tak po mnoha letech nkte nai rozumn mnichov podrobn vzpomnali na cel ten den, asli a hrozili se, jak mohl skandl tenkrt dostoupit takovch rozmr. Vdy i pedtm v kltee nkdy umrali mnichov po velmi svatm ivot, jeho svatost byla kadmu zjevn; byli to bohabojn starci, a pece i z jejich skromnch rakv vychzel hnilobn zpach, jak pirozen vznik u kad mrtvoly. Nikdy to vak nezpsobilo pohoren, ba ani sebemen vzruen. O nkterch dvno zemelch mnich se ovem udrovalo jet iv podn, e jejich pozstatky neprojevily znmky rozkladu. Na kltern bratry to psobilo dojmav a tajemn.

Chovali to v pamti jako nco velebnho a zzranho i jako pslib, e d-li Bh, vzejde z tchto hrob v budoucnosti jet vt slva. Tak se obzvlt zachovvala pamtka starce Jone, kter se doil sto pti let a zemel u dvno v destch letech naeho stolet. Byl to slavn asketa, oddan psnmu postu a mlen. Mnichov s neobyejnou ctou ukazovali jeho hrob vem po prv pichzejcm poutnkm a tajemn se zmiovali o jakchsi velkch nadjch. (Byl to prv ten hrob, na kterm otec Paisij rno nael sedt Aljou.) Krom tohoto ped mnoha desetiletmi zemelho starce byla stejn iv pam pomrn nedvno zemelho dovho knze a poustevnka starce Varsonofije, tho, od kterho otec Zosima pevzal starectv a kterho vichni poutnci pichzejc do kltera povaovali pmo za pomatenho. O tchto obou se zachovvalo podn, e leeli v rakvch jako iv, e byli pohbeni zcela neporueni, a e dokonce jejich oblieje v rakvch njak zkrsnly. Nkte vytrvale tvrdili, e z jejich tl vychzela sladk vn. Ale pes takov povznejc vzpomnky by se pece jen dala tko vysvtlit pm pina, pro si nkte lid ponali u rakve starce Zosimy tak lehkovn, nemon a zlomysln. Mj osobn nzor je ten, e tu bylo i mnoho jinho, mnoho rznch pin, kter psobily spolen. Jedna z nich byla ku pkladu zakoenn nenvist k starectv jako ke zhoubn novot; toto neptelstv vzelo jet hluboko v myslch mnoha mnich. Pak ovem a hlavn psobila rlivost na starcovu povst svtce, na povst, kter se za jeho ivota tak upevnila, e bylo jakoby zakzno ji poprat. Zemel starec si zskal sice mnoho ctitel - ani ne tak zzraky, jako lskou - a obklopil se jakmsi svtem lid, kte ho milovali, nicmn vak, a snad dokonce tm sp si udlal tak zvistnky, pak i rozhoen neptele, zjevn i tajn, a nejen mezi mnichy, ale i mezi laiky. Nikomu teba neukodil, jene: "Pro ho povauj za tak svatho ?" A ta otzka sama, postupn opakovna, rozevela nakonec celou propast nesmiiteln nenvisti. Myslm tedy, e prv proto se mnoz nesmrn zaradovali, kdy zjistili mrtvoln zpach jeho tla, a k tomu tak brzy - vdy od jeho smrti neuplynul jet ani den; a zrovna tak se zas mezi lidmi starcovi oddanmi, mezi jeho dosavadnmi ctiteli, nalo dost takovch, kte se ctili tm kazem takka osobn doteni a uraeni. Prbh vci pak byl tento: Jakmile se zaal projevovat rozklad, dalo se u i jen podle vzezen mnich, vstupujcch do cely zemelho, poznat, pro pichzej. Vejde, chvilku postoj a zas odejde, aby zprvu honem potvrdil ostatnm, kte se tla venku. Nkte z tchto ekajcch truchliv pokyvovali hlavami, ale jin se u ani nesnaili tajit radost, zjevn svtc v jejich zlomyslnch pohledech. A nikdo jim to u nevytal, nikdo se proti tomu neozval, co bylo opravdu divn, protoe lid oddan zemelmu starci mli pece jen v kltee vtinu. Asi tedy sm Bh dopustil, aby menina tentokrt na as podrela vrch. Brzy pak chodili do cely zrovna tak na vzvdy i svtt nvtvnci, hlavn ze vzdlanjch vrstev. Prostho lidu pichzelo mlo, a se ho mnostv nahromadilo u vrat k poustevnm. Jist je, e prv po tet hodin nval svtskch host znan stoupl, a byl to prv nsledek pobuujcch zprv. I lid, kte by jinak patrn vbec nepili a ani na to nepomleli, te zvl pijeli, mezi nimi i osoby vznanho postaven. Ostatn zevn slunost nebyla dosud poruena a otec Paisij s psnou tv pokraoval pevn a zeteln ve ten evangelia, jako by nepozoroval, co se dje, akoliv si u dvno viml neho nezvyklho. Ale tu i k nmu zaaly dolhat hlasy, nejdv docela tich, ponenhlu vak stle silnj a smlej. "Inu, bo soud je asi nco jinho ne lidsk!" uslyel nhle otec Paisij. Pronesl to nejdv ze vech laik, jist mstsk ednk, u star lovk, a pokud bylo znmo, velice zbon. Vlastn jen opakoval nahlas to, co si mezi sebou zas a zas eptali mnichov. Ti vyslovili ta pochmurn slova u dvno a nejhor bylo, e se pi nich kad okamik projevovala a vzrstala jaksi vtzoslva. Brzy zaali nkte poruovat i samu slunost, jako by poctili, e k tomu dokonce maj prvo. "m se tohle asi stalo?" kali nkte mnichov nejdv jakoby s politovnm. "Vdy pece byl drobn a such, maso ml pirostl ke kostem, z eho tedy me bt zpach ?" "Mus to bt znamen od Boha," dodvali honem jin. Jejich nzor se bez odporu hned pijmal, protoe ukazovali na to, e kdyby to byl pirozen rozklad jako u kadho jinho

zemelho smrtelnka, byl by se dostavil pozdji, aspo za tyiadvacet hodin, kdeto tak npadn pedasn hniloba pr "pedbhla produ", take jist znamen prst bo. Je to pr znamen. Tento sudek se zdl nezvratn. Mrn dov knz otec Josef, knihovnk a nebotkv milek, se pokusil nkterm pomlouvam namtnout, e "vude se to tak nechpe", e v pravoslavn crkvi nen njakm dogmatem, e by tla svtc nemohla hnt, nbr je pouze takov domnnka, a e i v nejpravoslavnjch zemch, jako ku pkladu na Athos, se hnilobnm zpachem neznepokojuj. Za hlavn znamen bo milosti pr nepovauj neporuenost nebotkova tla, nbr barvu kost, kdy u tlo leelo mnoho let pohbeno v zemi a teba tam shnilo. "Na-jdou-li se pak kosti lut jako vosk, plat to prv za hlavn znamen, e Pn oslavil zemelho spravedlivho. Nejsou-li vak kosti lut, nbr ern, znamen to, e ho Bh slvou neobdail. Tak soud na Athos, na proslulm mst, kde se pravoslav zachovalo od pradvna neporuen a v dokonal istot," konil otec Josef. Ale slova skromnho knze vyznla bez inku a vyvolala dokonce posmch: "To jsou vechno uenosti a novoty, kdo by to poslouchal," usoudili mnichov. "My to bereme po stru. Ted je vude sam novota, copak se musme kad dret?" dodvali jin. "Nemli jsme m svatch otc ne oni. Oni tam ij pod Turkem a vechno zapomnli. I jejich pravoslav je dvno pokaen a nemaj ani zvony," pipojovali se ti nejposmvanj. Otec Josef odeel zarmoucen tm sp, e pronesl svj nzor s malou jistotou, a jako by mu ani sm valn nevil. S politovnm tuil, e zan nco velmi erednho, a e se dokonce objevuj i znmky neposlunosti. Po otci Josefovi ponenhlu umlkly i vechny ostatn rozumn hlasy. A njak se stalo, e vichni, kdo mli rd zemelho starce a s radostnou poslunost pijmali zzen starectv, najednou se ehosi hrozn lekli, a kdy se nkte dva potkali, jen se jeden druhmu bojcn dvali do oblieje. Zato starcovi odprci, kte starectv povaovali za novotu, hrd zvedali hlavy. "Kdy umel starec Varsonofij, nejene nezapchal, ale linula se z nho vn," pipomnali kodolib, "a nepochzelo to z toho, e byl starcem, nbr z jeho svatho ivota." A hned zasypali zemelho otce Zosimu detm vitek a obvinn. "Uil bludy. Uil, e ivot je velk radost, a ne slzav dol," kali nkte z nejpoetilejch. "Vil podle nov mdy, neuznval v pekle hmotn ohe," dodvali jin, jet poetilej. "Nebyl psn v postu, dopval si sladkosti, mval k aji viovou zavaeninu, tu jdal moc rd, paniky mu poslaly. Copak asketa m popjet aj ?" ozvalo se od zvistnk. "Vypnal se v pe," mstiv tvrdili ti nejzlomyslnj, "povaoval se za svatho, lid ped nm klekali a on to pijmal, jako by mu to nleelo." - "Zneuval svtosti zpovdi," zlobn eptali nejzuivj neptel starectv. Byli mezi nimi i nkte z nejstarch mnich, drsn zbon muov, prav asketov, kte za nebotkova ivota mleli, ale te se nhle dali slyet. To u bylo zl, protoe jejich slova mla u mladch, nzorov jet neustlench eholnk znanou vhu. Bedliv naslouchal tak obdorsk mnek, host od svatho Silvestra; zhluboka vzdychal a pokyvoval hlavou. "Ba, otec Ferapont ml pece jen vera pravdu," pemtal pro sebe a vtom se otec Ferapont zrovna objevil; piel jako naschvl, aby dovril zmatek. Zmnil jsem se u, e zdka vychzel ze sv devn cely za velnem a jen mlokdy chodil do kostela. Trplo se mu to pr jako pomatenmu a nedalo se od nho zachovvn obecn platnho du. Abychom ekli celou pravdu, trplo se mu to do jist mry z nutnosti, protoe by patrn bylo pohorliv tak vynikajcho asketu, kter se modlil ve dne v noci (dokonce vklee usnal), poutat obecnmi pedpisy, kdy se jim sm nechtl podrobit. "ije z ns vech nejzbonji a ukld si sm psnj povinnosti, ne d d," ekli by mnichov, "a e nechod do kostela - v asi sm, kdy tam jt, m svj vlastn d." Aby tedy nedolo k takovmu pravdpodobnmu reptn a pohoren, otec Ferapont byl nechvn na pokoji. Jak kad vdl, starce Zosimu ml otec Ferapont zvl nerad a tu se i k nmu, do jeho malik cely doneslo, e pr "bo soud je jin ne lidsk a zemel pedeel i produ". D se pedpokldat, e mezi prvnmi k nmu pibhl s tou zprvou obdorsk host, kter ho vera navtvil a zden od nho odeel. Zmnil jsem se tak, e otec Paisij s jistotou a neochvjn

etl u rakve evangelium; nemohl sice slyet ani vidt, co se dje mimo celu, ale v srdci neomyln vytuil vechno, co bylo dleit, protoe kltern prosted dokonale znal. Znepokojen nebyl, beze strachu ekal, cokoliv se jet stane, a bystrm zrakem vyhlel vsledek pobouen, kter se mu ji rsoval v mysli. Tu mu z pedsn nhle dolehl k sluchu npadn hluk, zejm u poruujc podek a slunost. Dvee se dokon otevely a na prahu se objevil otec Ferapont. Za nm se dole pod zpram shluklo, jak bylo z cely jasn vidt, mnostv mnich, kte ho provzeli, a mezi nimi i svtt lid. Jeho prvodci vak neveli ani nevystoupili na zpra, nbr zstali stt a ekali, co otec Ferapont dle ekne a udl, nebo tuili, e nepiel jen tak pro nic, a pes vechnu svou opovlivost se trochu bli. Zstvaje na prahu, otec Ferapont pozdvihl ruce a pod jeho pravic se ukzala ostr, sldiv oka obdorskho hosta, jen jedin se nedovedl pemoci a ze zvdavosti vybhl po schdkch za nm. Ostatn, sotva se dvee s hlukem dokon otevely, couvli v nhlm strachu dl od zpra. S rukama vzhru otec Ferapont zajeel: "Vymtm t, zaehnvm t!" a obraceje se na vechny strany, hned zaal znamenat kem stny a vechny tyi kouty cely. Mnichov, kte ho provzeli, hned pochopili jeho ponn, protoe vdli, e to dl vude, kam pijde, a e si nesedne ani nepromluv, dokud nevyene zl duchy. "Satane, odejdi, Satane, odejdi!" opakoval pi kadm znamen ke. "Vymtm t, zaehnvm t!" zaval zas. Byl ve sv hrub kutn, pepsan provazem. Konopnou koili ml rozhalenou, take mu bylo vidt prsa zarostl edivmi chlupy. Byl bos. Jak mval rukama, inely tk etzy, kter nosil pod kutnou. Otec Paisij pestal st, postavil se ped nho a ekal. "Pro jsi piel, ctihodn ote ? Pro ru podek a klid ? Pro bou pokojn stdo ?" promluvil konen, psn na nho pohleje. "Pro jsem piel ? eho si dm ? Jak je tv vra ?" vykikoval blzniv otec Ferapont. "Piel jsem vyhnt vae zdej hosty, neist erty, piel jsem se podvat, moc-li se vm jich vylhlo, kdy jsem tady nebyl. Chci je vymetat bezovou metlou." "Vyhn bla, a mon, e mu sm slou," nebojcn pokraoval otec Paisij. "Kdo me o sob ci Jsem svat' ? Snad ty, ote ?" "Jsem neist, a ne svat. Na keslo se neposadm a nebudu si dat, aby se mi klanli jako modle!" zahml otec Ferapont. "Lid te kaz svatou vru. Ten nebotk, ten v svat," obrtil se k zstupu a ukzal prstem na rakev, "nevil v bly. Dval proti nim meducnu. Proto se u vs rozplemenili jako pavouci v kout. A te sm zasmrdl. V tom vidme velk znamen bo." Za ivota otce Zosimy se nco takovho skuten stalo. Jednomu mnichovi se zaal v spnku a nakonec i ve bdn zjevovat bel. Mnich se v nejvtm strachu svil starcovi, ten pak mu poradil neustlou modlitbu a psn pst. Kdy to nepomohlo, poradil mu, aby v postu a modlitb pokraoval a mimoto uval jist lk. Mnoho lid to tenkrt pohorilo a pokyvovali nad tm hlavami, nejvc ze vech otec Ferapont, jeho nkte pomlouvai hned spchali zpravit o tomto starcov "nezvyklm" opaten. "Odejdi, ote!" velitelsky promluvil otec Paisij. "Nesoud lid, nbr Bh. Mon, e tu vidme takov znamen, e mu nedovede porozumt ani ty, ani j, ani nikdo jin. Odejdi, ote, a nepobuuj stdo!" opakoval jet jednou drazn. "Nezachovval pst podle svho eholnho slibu, proto pilo znamen. To je zejm a tajit to je hch!" nedval pokoj fanatik, rozplen nerozumnou horlivost. "Lkalo ho cukrov, paniky mu nosily v kapsch, pochutnval si na aji, hovl bichu, bicho si naploval mlsky a mysl domlivost. Proto byl zahanben." "Lehkomysln jsou tv slova, ote!" zvil hlas i otec Paisij. "Tvm postm a odkn se podivuji, ale tv slova jsou lehkomysln, jako by mluvil njak svtsk mladek, nestl a nezral. Odejdi, ote, poroum ti to!" zahml nakonec. "Odejdu," ekl otec Ferapont, jakoby trochu zaraen, ale stle tak hnviv. "Vy uenci! Z velkho rozumu se vynte nad mou nepatrnost. Piel jsem do kltera neuen a zapomnl jsem tady i to, co jsem znal, sm Bh m malikho uchrnil ped va pemoudrost." Otec Paisij ped nm stl a vytrvale ekal. Otec Ferapont chvli mlel, pak si najednou pravou rukou teskliv podepel tv, a dvaje se na rakev zemelho starce, zpvav pokraoval: "Nad nm budou ztra zpvat Pomocnka a ochrnce, slavn knon, a nade mnou, a zdechnu, jenom ten malik

chvalozpv Jak sladkost ivota (Pi odnen zemelho mnicha z cely do kostela a po obadu z kostela na hbitov se zpvaj chvalozpvy Jak sladkost ivota. Byl-li zemel dovm knzem, zpv se knon Pomocnk a ochrnce. (Pozn. aut.)," nakal plativ. "Zpychli jste a povili jste se, toto msto je zpustl!" zajeel nhle jako len, mvl rukou, rychle se obrtil a rychle sestoupil po schdkch ze zpra. Dole ekajc zstup zavhal; nkte li hned za nm, jin zstali, protoe cela byla pod jet otevena"otec Paisij vyel za Ferapontem na zpra, stl tam a pozoroval ho. Star fanatik byl v ri a skuten jet neskonil: kdy uel asi dvacet krok, najednou se obrtil k zapadajcmu slunci, zdvihl vysoko ob ruce, a jako by ho podal, zhroutil se k zemi s nramnm kikem: "Mj Bh zvtzil! Kristus zvtzil nad zapadajcm sluncem!" zajeel zbsile, vztahuje ruce k slunci. Pak padl na tv, hlasit se rozetkal jako mal dt, a se vzlyky cel otsal, a ruce rozepjal po zemi. Tu se k nmu vichni vrhli, ozvaly se vkiky a ohlas jeho vzlyk. Vech se zmocnila njak nepetnost. "Hle, kdo je svat! Hle, kdo je spravedliv!" bylo slyet u nebojcn hlasy. "Tento by ml bt starcem!" dodvali jin hnviv. "Ten starcem nebude. Odmtne to... Nebude podporovat tu zatracenou novotu... nebude se opiit po jejich nesmyslech," zashly hned dal hlasy. Tko ci, co by se bylo stalo, tu vak zaznlo zvonn k bohoslub. Vichni se pokiovali. Vstal i otec Ferapont, poznamenal se kem a zamil ke sv cele; ani se neohldl a stle jet cosi vykikoval, ale bylo to u docela nesouvisl. Nkte ho nsledovali, ale bylo jich mlo a vtina mnich rychle odchzela na pobonost. Otec Paisij odevzdal ten otci Josefovi a seel dol. Zbsil pokik omezench fanatik ho nemohl zmst, ale ctil, e jeho srdce z njak zvltn piny nhle zesmutnlo a zatesknilo. Zstal stt a zeptal se v duchu: "Z eho jsem se tak rozesmutnil a do malomyslnosti ?" A s podivem hned pochopil, e jeho nhl smutek vznikl podle veho z nepatrnho podntu: v zstupu, kter se tsnil u vchodu do cely, zahldl mezi vzruenmi mnichy tak Aljou a te si vzpomnl, e kdy ho uvidl, hned se mu srdce sevelo bolest. "Co ten jinoch pro mne te vskutku tolik znamen ?" zeptal se udiven sm sebe. V tu chvli el Aljoa prv kolem nho, jako by nkam spchal, ale ne smrem ke kostelu. Jejich pohledy se setkaly. Aljoa rychle odvrtil oi a sklopil je k zemi. U jen podle mladkova vzezen otec Paisij vyctil, jak velk zmna se v nm v tom okamiku dje. "Snad jsi i ty podlehl pokuen?" zvolal otec Paisij. "Co opravdu i ty jde s malovrnmi ?" dodal bolestn. Aljoa se zastavil, njak neurit na nho pohldl, ale hned zas odvrtil pohled a sklopil oi. Stl ke knzi bokem a neobrtil se k nmu tv. Otec Paisij ho bedliv pozoroval. "Kam spch? Vyzvnj k pobonosti," zeptal se jet, ale Aljoa zas neodpovdl. "Nebo nadobro odchz ? Jak to, bez dovolen, bez poehnn?" Aljoa se najednou kiv usml a vrhl podivn, velmi podivn pohled na otce Paisije, jemu ho na smrteln posteli svil jeho bval uitel, bval vldce jeho srdce a ducha, jeho milovan starec. Stle beze slova odpovdi mvl rukou, jako by u nedbal ani o uctiv chovn, a rychlm krokem zamil k vratm 'vedoucm z zem pousteven. "Jet se vrt!" zaeptal otec Paisij, dvaje se za nm s truchlivm podivem. II Takov chvilka Otec Paisij se ovem nemlil, kdy usoudil, e jeho "mil chlapec" se jet vrt, a snad dokonce (ne sice pln, ale pece byste) pochopil pravou povahu Aljoova duevnho stavu. Nicmn upmn piznvm, e mn sammu by bylo nadmru obtn vystihnout te jasn a pesn povahu t podivn a neurit chvilky v ivot mho mladho hrdiny, jeho jsem si tak oblbil. Na bolestnou otzku otce Paisije: "Co i ty jde s malovrnmi ?" bych mohl ovem s jistotou za Aljou odpovdt: "Ne, s malovrnmi nejde." A nejen to, dokonce i prav opak, protoe cel Aljov zmatek pochzel z toho, e mnoho vil. Ale zmatek to pece jen byl,

pece ho postihl a byl tak trzniv, e jet po dlouh dob Aljoa povaoval ten truchliv den za jeden z nejtivjch a nejosudnjch dn ve svm ivot. A zept-li se m nkdo pmo: "Je to mon, e vechen ten zrmutek a takov otes u nho vznikl jen z toho, e tlo jeho starce, msto aby zaalo okamit uzdravovat nemocn, podlehlo pedasnmu rozkladu ?" odpovm bez okolkovn: "Ano, skuten je to tak." Pesto Vrch tene prosil, aby pli nespchal smt se istmu srdci mho jinocha. J sm nehodlm prosit za nho za odputn ani omlouvat nebo hjit jeho prostoduchou vru ku pkladu mladistvm vkem, slabm prospchem ve kole nebo podobnmi pinami. Prv naopak prohlauji, e ctm k vlastnostem jeho srdce upmnou ctu. Nepochybuji, e leckter mladk, kter pijm dojmy opatrn, kter u dovede mt rd nikoli vele, nbr jen vlan, a jeho rozum je sice spolehliv, ale na jeho vk a pli rozafn (a proto nevaln), nepochybuji, e takov mladk by se uvaroval toho, co potkalo mho mladka. Jene dt se unst njakm vnitnm hnutm, teba i nerozumnm, ale pochzejcm z velk lsky, je nkdy chvlyhodnj ne nedat se vbec unst. A tm sp v mld, protoe vdy rozafn mladk je podezel a za mnoho nestoj - to je mj nzor! "Ale kad mladk pece neme vit takovmu nboenskmu pedsudku," zvolaj mon rozumn lid, "a v mladk nen pro ostatn vzor!" Na to zas odpovm: "Ano, mj mladk vil, vil svat a pevn, a pesto pro nho neprosm za odputn." Prohlsil jsem sice nahoe (snad trochu penhlen), e svho hrdinu nebudu vysvtlovat, omlouvat ani hjit, vidm vak, e njak vysvtlen je pece jenom nutn, aby bylo m dal vyprvn srozumitelnj. eknu tedy, e o zzraky tu nelo. Nebylo to lehkomysln netrpliv oekvn zzrak. A Aljoa nepoteboval tenkrt zzraky pro triumf njakch nzor (to u vbec ne) ani pro njakou pedem pojatou mylenku, aby honem zvtzila nad jinou - naprosto ne. Vidl ped sebou pedevm a na prvnm mst osobu a jen osobu - osobu svho milovanho starce, osobu spravedlivho, kterho tak zbon uctval. Bylo to tak, e se vechna lska "ke vem a vemu" ukryt v jeho mladm a istm srdci v t dob a cel posledn rok obas sousteovala - snad i nesprvn - na jedinou bytost, na jeho milovanho, nyn zemelho starce. Tak to bylo aspo pi nejsilnjch vzplanutch jeho srdce. Pravda, ta bytost ped nm tak dlouho stla jako nesporn idel, e vechny jeho mladistv sly a tuby ani nemohly jinak ne obrtit se vlun k tomuto idelu, a chvlemi dokonce zapomnat na "vechny a vechno". (Vzpomnal si pak sm, e v ten zl den pln zapomnl na bratra Dmitrije, o nho ml den pedtm takov starosti a zkosti; zapomnl tak donst Iljukovu otci dv st rubl, a se k tomu tak s takovm zpalem vera chystal.) Ale zas nepoteboval zzraky, nbr jen "vy spravedlnost" a prv to, e byla podle jeho pesvden poruena, zashlo nhle tak bolestn jeho srdce. A co znamen, e ta od Aljoi oekvan "spravedlnost" nabyla nezbytn a pirozen podoby zzrak, kter se mly okamit dostavit psobenm tlesnch pozstatk jeho zboovanho uitele ? Vdy pece tak smleli a tot oekvali v kltee vichni, dokonce i muov, k jejich moudrosti ml Aljoa nejvt ctu, jako kupkladu sm otec Paisij. A tak se tedy Aljoa neznepokojoval dnmi pochybnostmi a dal svm tubm stejnou podobu jako vichni ostatn. A cel rok klternho ivota to u dvno v jeho mysli tak pipravoval, jeho srdce si u zvyklo to oekvat. Ale dychtil po spravedlnosti, po spravedlnosti, a ne pouze po zzracch! A tu je ten, kter by ml bt, jak Aljoa vil, povznesen nade vechny na celm svt, prv on je msto slvy, kter mu pslu, nhle ponen a zhanoben! Pro ? Kdo ho soudil ? Kdo mohl takto rozhodnout ? Takov otzky hned zkruily jeho nezkuen a nedoten srdce. Nemohl snst bez pocitu urky a bez hlubokho rozhoen, e nejspravedlivj ze spravedlivch byl vydn posmchu a zlomyslnmu zlehovn tak lehkovnho a tak hluboko pod nm stojcho davu. A se teba nestane dn zzrak, a se nedje nic, co by splnilo jeho nadje a oekvn, ale pro potupa, pro dopustit hanbu, pro ten pedasn rozklad, kter "pedeel produ", jak kaj nenvistn mnichov ? Pro to "znamen", jeho se te s otcem Ferapontem tak vtzn dovolvaj, a pro mohou vit, e maj dokonce prvo dovolvat se

ho ? Kde je prozetelnost a prst bo ? Pro je prozetelnost neinn prv ,,v nejkrititj chvli" (uvaoval Aljoa), jako by se mysln podizovala slepm, nmm a neltostnm prodnm, zkonm ? Proto tedy Aljoovi krvcelo srdce, a jak u jsem ekl, pedevm ovem vidl osobu, vidl, e lovk, kterho miloval nade vechno na svt, byl potupen a zostuzen! A snad bylo toto reptn mho hrdiny lehkovn a nerozumn, pece u po tet opakuji (a pedeni pipoutm, e je to ode mne snad tak lehkovn): jsem rd, e mj jinoch v takov chvli neukzal vc rozafnosti, protoe u rozumnho lovka rozum asem vdycky zvtz, ale kdy ani v tak vjimen chvli nepevldne v mladistvm srdci lska, pijde pak vbec nkdy ? Pesto nezamlm pi tto pleitosti nco podivnho, co se v t osudn a pro Aljou zmaten chvli na okamik objevilo v jeho mysli. To nov nco byl trapn dojem ze vzpomnek na verej rozmluvu s Ivanem, ze vzpomnek, kter te Aljou vytrvale pronsledovaly. Prv te. Ne e by v jeho dui zakolsalo nco ze zklad nebo z podstatnch sloek jeho vry. Svho Boha miloval a vil v nho neotesiteln, i kdy proti nmu nhle zareptal. Ale pece jen se v nm najednou ozval jaksi nejasn, ale trzniv a zl dojem z on vzpomnky a stle nalhavji na sebe upozoroval. Kdy u se znan stmvalo, el Rakitin borovm hjem od pousteven ke klteru a najednou uvidl Aljou lecho tv k zemi pod stromem, nehybnho, jako by spal. Piblil se a promluvil na nho: "Ty jsi tady, Alexeji? Copak ty ses opravdu" zaal udiven, ale nedomluvil. Chtl ci: "Copak ty ses opravdu dostal a k tomu ?" Aljoa se na nho nepodval, ale trochu sebou hnul, take Rakitin hned poznal, e ho sly a rozum mu. "Co se ti stalo ?" divil se jet, ale jeho udiven vraz u pechzel do smvu, kter byl m dl tm posmnj. "Poslouchej, j t hledm u pes dv hodiny. Najednou ses mi tam ztratil. Ale co tu dl ? Co je to za pitomosti ? Tak se na mne aspo podvej." Aljoa zvedl hlavu, sedl si a opel se zdy o strom. Neplakal, ale tvil se bolestn a z jeho pohledu bylo vidt, e je podrdn. Ostatn nedval se na Rakitina, nbr nkam stranou. "V, e ses docela zmnil v oblieji ? Ta tvoje slavn mrnost u tam nen. Rozzlobil ses na nkoho ? Ublili ti ?" "Dej mi pokoj!" ekl najednou Aljoa a unaven mvl rukou, pod se na nho nedvaje. "Oho, tak ty takhle! Ted' se utrhuje docela jako kad jin smrtelnk. A to jsi bval andl! No v, Aljoko, tos m tedy pekvapil, to ti km upmn. J u se tady dvno niemu nedivm. Ale tebe jsem pece jenom povaoval za vzdlanho lovka." Aljoa se na nho konen podval, ale njak roztrit, jako by mu pod jet mlo rozuml. "To ty opravdu jenom proto, e tvj star zasmrdl ? Tys tomu opravdu vn vil, e zane tropit zzraky ?" zvolal Rakitin, pechzeje zas do nejupmnjho divu. "Vil jsem, vm a chci vit a budu vit, tak co jet chce ?" kikl Aljoa podrdn. "Ale vbec nic, milku. Sakra, tomu pece te nev ani tinctilet kolk. Hrome, ale- Tak ty ses rozzlobil na svho Boha, vzbouil ses proti nm", Jako e t peskoil pi jmenovn, nedali ti metl! I vy! Aljoa se zdlouha podval na Rakitina njak pimhouenma oima a nco mu v nich zajiskilo ale hnv na Rakitina to nebyl"J se proti svmu Bohu neboum, j jen ,neuznvm jeho sv," najednou se kiv usml. "Jak to, e neuznv svt?" zamyslil se Rakitin maliko nad jeho odpovd. "Co je to za blbost ? Aljoa neodpovdl. "Tak u dost o hloupostech, te mluvme vazn: jedl jsi dneska ?" "Nepamatuju se, myslm, e ano. "Podle toho, jak vypad, potebuje posilnn. lovku je t lto, kdy se na tebe podv. Vdy jsi ani nespal slyel jsem, e jste mli sezen. A potom cel ta komedie. Nejsp jsi sndl veho vudy kousek svcenho chleba. J tady mm v kapse salm, prve jsem si pro vechno vzal z msta s sebou, ne jsem el, jene ty salm nebude chtt. "Jen mi dej." "Oho! Tak ty takhle! Tak to u je pln vzpoura, barikdy! No, hochu, to se nesm nectt jen tak. Pojme ke mn j sm bych ml chu na kapku vodky, jsem hrozn utahan. Ale na vodku ty by sis netrop nebo si d ct ? "Jen mi dej taky vodku." "Heleme! Znamenit, hochu!" uasle se podval Rakitin. "Tak jedno nebo druh, salm nebo vodku, ale je to nramn vc a nesm se propst, pojme. Aljoa mlky vstal a el za Rakitinem. Kdyby t vidl tvj bratek Ivan, ten by se divil! Mimochodem eeno, Ivan Fjodorovi ujel dneska rno do Moskvy, v o tom ?"

"Vm," lhostejn odpovdl Aljoa a najednou se mu mihla mysl podoba jeho bratra Dmjitrije, ale jen se tak mihla a nco mu sice pipomnla, njakou nalhavou zleitost, kter se nesm ani na chvilku odkldat, ale ani tato vzpomnka na nho nijak nezapsobila, nedola mu do srdce, v tm okamiku se mu vykouila z pamti a byla zapomenuta. Ale pozdji na to Aljoa dlouho vzpomnal. "Tvj bratr Ivnek se jednou ril vyslovit, e jsem ,liberl-n trulant beze veho nadn'. A ty ses taky jednou neudrel a dals mi na srozumnou, e jsem neestn. Tak dobr! Te se podvme na to vae nadn a vai estnost." Posledn slova Rakitin zaeptal jen pro sebe. "Poslouchej," zaal zas nahlas, "vyhnme se klteru a pojme pinou rovnou do msta... Hm. Ml bych se zastavit u Chochlakovov. Pedstav si, j j napsal vechno, co se tady stalo, a vil bys, ona mi okamit poslala lstek, psan tukou (ta dma hrozn rda pe lstky), e pr ,naprosto neekala od tak venho starce jako otec Zosima takov jednn! Opravdu to takhle napsala: Jednn'! Tak se taky rozzlobila. Vy jste mi vichni! Pokat!" kikl zas najednou, zastavil se, vzal Aljou za rameno a tak ho zastavil. "V, Aljoko," zadval se mu zkoumav do o, cel zaujat novou mylenkou, kter mu nhle napadla, ale akoliv se navenek sml, zejm se bl vyslovit svj npad nahlas, tak zatko mu jet bylo uvit podivn a docela neekan nlad, ve kter te Aljou vidl, "v, kam bychom te mli nejradi jt ?" promluvil konen nesmle a lisn. "Mn je to jedno kam chce." "Tak pjdeme ke Gruece, co ? Pjde ?" ekl konen Rakitin. Bzlivm naptm se cel a tsl. "Tak pojme ke Gruece," hned klidn pisvdil Aljoa. Rakitina ten rychl a klidn souhlas tak pekvapil, e div neodskoil dozadu. "No ne! Tohle!" vykikl nejdv uasle, ale pak hned pevn uchopil Aljou pod pad a rychle ho odvdl po pin, stle jet v hroznm strachu, e si to rozmysl. li mlky. Rakitin se bl i mluvit. "Ta bude mt ale radost, to bude radost" zamumlal, ale zas se zamlel. Pro Grueinu radost k n ovem Aljou nethl; byl praktick lovk a bez vyhldky na njak vlastn prospch nic nepodnikal. Ted' ml takovou vyhldku dvoj: za prv se mstiv til, e uvid "hanbu spravedlivho" a pravdpodobn "pd" Aljoi, kter il dosud svat, ale te upadne do hchu; to Rakitin u pedem vychutnval a za druh pomlel na jist pro sebe velmi vtan hmotn prospch, o kterm promluvme ne. "Tak ona podle veho pila takov chvilka," ekl si pro sebe pobaven a nenvistn, "a my tedy tu chvilku pkn chytme za paesy, protoe se nm nramn hod." III Cibulka Grueka bydlela v nejrunj sti msta blzko Katedrlnho nmst, v malm devnm pstavku na dvoe u domu vdovy po kupci Morozovovi. Tento dm byl velk zdn jednopatrov budova, star a velmi okliv; ila v nm osamle sama majitelka, star ena, s dvma neteemi, tak znan letitmi slenami. Pronajmat svj pstavek nemusela a kad vdl, e kdy ho u ped tymi lety penechala Gruece, udlala to, jen aby se zavdila svmu pbuznmu, kupci Samsonovu, o nm bylo znmo, e je Grueinm pznivcem. kalo se, e rliv kupec umstil svou "favoritku" u Morozovov, protoe si pvodn pedstavoval, e staena bude bdlm okem dohlet na jej chovn. Ale brzy se ukzalo, e bdl oko je zbyten, take Morozovov Grueku nakonec jen mlokdy vdala a dnm dohledem ji vbec neobtovala. Byly to ovem u tyi roky, co star Samsonov pivezl z gubernlnho msta do tohoto domu nesmlou a ostchavou osmnctiletou dvku; byla thlounk a huben, zdumiv a smutn, ale od t doby uteklo u mnoho vody. O dvin dvjm ivot se v naem mst vdlo jen mlo a nic spolehlivho; lid se nedozvdli vc ani v posledn dob, kdy se u mnoz zaali zajmat o takovou krasavici, v jakou se Agrafena Alexandrovna za tyi roky promnila. Proslchalo se jenom, e kdy j bylo teprve sedmnct, kdosi ji svedl, snad njak dstojnk, a hned ji opustil. Pr odjel, nkde se oenil a Grueku nechal v hanb a bd. kalo se tak, e ji Samsonov sice opravdu vytrhl z bdy, ale pochz

pr ze slun rodiny, je dcera njakho pomocnho dikona nebo nco podobnho. A tu tedy z citlivho, uraenho, ubohho siroteka vyrostla ve tyech letech rumn a statn rusk krasavice, ena sml a rzn povahy, pyn a ton. Vyznala se v pennch vcech, byla ziskuchtiv, lakom a opatrn, take se j u podailo a poctiv nebo nepoctiv naetit si brzy, jak se o n kalo, vlastn majeteek. V jedn vci se vichni shodovali: Grueka nebyla snadno pstupn a krom jejho starho ochrnce se za cel ty tyi roky nenael nikdo, kdo by se mohl pochlubit jej pzn. Bylo to spolehliv faktum, protoe o zskn tto pzn usilovalo nemlo uchaze, hlavn v poslednch dvou letech. Ale vechny jejich snahy byly marn: sebevdom mlad ena jim kladla tak pevn a posmn odpor, e nkte npadnci se museli dt na stup dokonce po komickch a potupnch zkuenostech. Vdlo se tak, e se v poslednm roce pustila do tak zvanch "spekulac", projevila v tom oboru mimodn schopnosti a mnoho lid o n nakonec prohlsilo, e je uinn idovka. Penze na rok sice nepjovala, ale bylo znmo, e ku pkladu ve spolku se starm Karamazovem njak as skuten skupovala za babku smnky, platila desetnk za rubl nominln hodnoty a potom utrila na nkterch tch smnkch po rublu za desetnk. Vdovec Samsonov, velk boh, byl skoup a neprosn. Tyranisoval sv dospl syny, ale kdy v poslednm roce ulehl, protoe mu opuchl nohy u neslouily, dostal se pod znan vliv sv chrnnky, kterou nejdv drel psn a zkrtka, o postn strav", jak tenkrt kali vtiplkov. Ale Grueka se dovedla osamostatnit a zrove zskala jeho naprostou dvru, e mu zstv vrn. Tento star kupec a zdatn obchodnk (u dvno zemel) byl tak zajmav povaha, hlavn lakom a tvrd jako kemen. Akoliv ho Grueka okouzlila, take bez n vbec nemohl t (ku pkladu v poslednch dvou letech), pece na ni nepevedl dn velk penze a byl by v tom zstal neoblomn, i kdyby mu byla hrozila, e ho nadobro opust. Daroval j jen men stku, a kdy se to rozhlsilo, kad se divil. "Ty nejsi na hlavu padl," ekl a vyplatil j njakch osm tisc, "tak se starej sama a pamatuj na to, e krom ron apane jako dosavad ode mne a do m smrti u nic nedostane a ani v poslednm pozen ti nic neodku." Tak dostl slovu. Zemel a vechno zanechal svm synm, s nimi i s jejich enami a dtmi zachzel cel ivot jako se sluhy. O Gruece se v zvti ani nezmnil. To vechno vylo najevo a pozdji. Ale vydatn j pomhal radami, jak m rozmnoovat "svj vlastn kapitl", a upozoroval ji na "obchody". Fjodor Pavlovi Karamazov se pvodn dostal do styku s Gruekou ve vci njak nhodn "spekulace", a kdy se do n k vlastnmu plnmu pekvapen nakonec len zamiloval, a snad opravdu ztratil rozum, star Samsonov se nramn bavil, a ml tenkrt u dui na jazyku. Je zajmav, e Grueka byla k svmu starmu po celou dobu, co se znali, naprosto a snad a srden upmn, a zd se, e takov byla k nmu jedinmu na svt. V nejposlednj dob, kdy piel najednou se svou lskou tak Dmitrij Fjodorovi, star se smt pestal. Naopak jednou Gruece vn a psn poradil: "Kdyby sis mla vybrat mezi otcem a synem, vyber si starho, ale s tou podmnkou, e se s tebou ten star lump hnedka oen a pedem ti pipe aspo njak penze. S kapitnem si nezanej, to by k niemu nevedlo." To byla vlastn slova starho prostopnka, jak je Gruece ekl, kdy u ctil blzkou smrt, a pt msc po t rad skuten zemel. Poznamenm jet letmo, e v naem mst dost lid vdlo o nehorznm a zrdnm soupeen otce a syna Karamazovch, jeho pedmtem byla Grueka, ale prav povaze jejho vztahu k obma, starmu a mladmu, rozuml tenkrt pesto jen mlokdo. I Grueiny sluky vypovdly pozdji ped soudem (po katastrof, o n dle promluvme), e nvtvy Dmitrije Fjodorovie pijmala Agrafena Alexandrovna jen ze strachu, protoe pr "hrozil, zeji zabije". Sluky mla dv, jednu velmi starou kuchaku jet z domcnosti svch rodi, nemocnou a skoro hluchou, a jako panskou jej vnuku, mladik, asi dvacetilet ipern dve. Grueka ila velmi etrn a v docela skromnch pomrech. V pstavku mla jen ti pokoje se starm nbytkem z imitace mahagonu ve slohu dvactch let, majetek domc. Kdy k n Rakitin a Aljoa pili, bylo u pln ero, ale v pokojch se jet nesvtilo. Grueka leela v saln na sv velk, tvrd,

nemotorn pohovce s mahagonovm opradlem, potaen odenou, popraskanou k. Pod hlavou mla dva prachov polte ze sv postele. Leela nehybn nataena na zdech, s rukama zaloenma za hlavou. Byla vystrojena, jako by nkoho ekala, do ernch hedvbnch at a lehkho krajkovho epeku, kter j velmi sluel; pes ramena mla pehozen krajkov tek, sepjat masivn zlatou bro. Jist nkoho ekala, byla njak mrzut a netrpliv, leela tu trochu pobledl, s rozplenmi rty a oima, nervosn poklepvajc pikou prav nohy na opradlo pohovky. Rakitinv a Aljov pchod zpsobil chvilkov poplach. Z pedsn bylo slyet, jak Grueka rychle vyskoila z pohovky a polekan kikla: "Kdo je to ?" Ale do pedsn pila pansk a hned sv pan odpovdla: "To prosm nen on, to je nkdo jin, to nic." "Copak to asi m ?" zabruel Rakitin, provzeje Aljou do salnu. Grueka stla u pohovky jakoby pod jet postraena. Hust pramen tmavorusch vlas se j nhle uvolnil zpod epeku a padl j na prav rameno, ale nevimla si toho a neupravila si jej, dokud si neprohldla nvtvnky a nepoznala je. "Ach to jsi ty, Rakitko ? Tys m docela vylekal. S km jsi to piel ? Kdo je to s tebou ? Pane boe, on ho pivedl!" zvolala, kdy rozeznala Aljou. "Tak dej pinst svky!" podal Rakitin s nenucenost dvrnho znmho, kter si me dovolit v dom porouet. "Svky to se v, svky. Feo, pines mu svku. e sis ale nael chvli, abys ho pivedl!" zvolala zas a kvla k Aljoovi. Pak se obrtila k zrcadlu a zaala si obma rukama rychle upravovat es. Zdla se nespokojen. "Piel jsem nevhod ?" zeptal se Rakitin, okamit skoro uraen. "Polekal jsi m, Rakitko, tak je to." S smvem se obrtila k Aljoovi: "Neboj se m, milku Aljoo, ani nev, jakou z tebe mm radost, ty mj hoste neekan. Ale polekal jsi m, Rakitko, j myslela, e se sem dobv Ma. V, j ho dnes naplila a musel mi dt estn slovo, e mi v, ale obelhala jsem ho. ekla jsem mu, e jdu dnes na cel veer ke Kuzmovi Kuzmiovi, k svmu starmu, a e s nm budu do noci potat penze. J k nmu pece chodm kad tden na cel veer a tujeme. Zaveme se na zmek, on klepe na poitadle, j sedm a zapisuju do knih. dnmu jinmu nev. Ma tedy mysl, e jsem tam, a j se zatm zavela doma, ekm tu na jednu zprvu. Jak to, e vs Fea pustila ? Feo, Feo! B k vratm, otevi a rozhldni se, jestli tam nen kapitn! Schoval se mon nkde a h, hrozn se bojm!" "Nikdo tam nen, Agrafeno Alexandrovno, zrovna jsem se byla podvat. A kadou chvilku se jdu kouknout skulinou, sama se taky cel tesu." "Jsou zaven okenice, Feo ? A musme zathnout zclony, takhle!" Sama zathla tk zclony. "Kdyby vidl svtlo, tak se hned piene. Aljoo, mm dneska strach z tvho bratra Mti." Grueka mluvila hlasit, a znepokojen, ale zrove, jako by byla njak rozradostnna. "Pro se dnes Mtnky tak boj ?" zeptal se Rakitin. "ekl bych, e z nho moc strachu nemv, tancuje podle tv paly." "km ti, e ekm na zprvu, na takovou drahocennou zprviku, take Mtnku ted vbec nemu potebovat. Vak mi ani nevil, e jdu ke Kuzmovi Kuzmiovi, ctila jsem to. Ted' je nejsp ve sv skri v zahrad za domem Fjodora Pavlovie a h na mne. Jestli tam zalezl, tak aspo nepijde sem, tak to je dobe! A j ke Kuzmovi Kuzmiovi opravdu zala, Ma m tam doprovodil. ekla jsem mu, e tam do plnoci zstanu a aby m o plnoci urit piel odvst dom. Odeel, ale j zstala u starho jenom njakch deset minut a hned zase sem, jej, to bylo strachu, utkala jsem, abych ho nepotkala." "A kam ses tak vyoila ? Vida, takov nramn epeek!" "Ty jsi zas nramn zvdav, Rakitine! km ti, e ekm takovou zprviku. Jestli ta zprvika pijde, vyskom, poletm a hned budu tatam. Tak jsem se vyoila, abych byla pipraven." "A kam polet ?" "Pomalu zv dej, bude dlouho iv." "Vida ji! Je cel pry radost... Takovou jsem t jet nevidl. Napardila ses jako na ples," prohlel iji Rakitin. "Ty se tak vyzn v plesech." "A ty ano ?" "J vidla ples. Pedloni Kuzma Kuzmi enil syna a dvala jsem se z galerie. Ale co bych si povdala s tebou, Rakitko, kdy tu stoj takov princ

? To je pece host! Aljoo, milku, dvm se na tebe a nechce se mi tomu vit. Boe mj, jak to, es piel? Abych ti pravdu ekla, nenadl jsem se a ani dv jsem nikdy nevila, e bys m navtvil. Tebas te nen ta prav chvilka, ale mm hroznou radost, e jsi tady. Posad se na pohovku, sem, takhle, ty moje bylinko vzcn. Opravdu to jet njak nemohu pochopit. Ech, Rakitko, kdybys ho byl pivedl vera nebo pedevrem! Ale i tak jsem rda. Snad je to i lep, e je tu te, v takov chvli, a ne pedevrem." Dovdiv si pisedla na pohovku vedle Aljoi a dvala se na nho s plnm nadenm. Mla skuten radost a nelhala, kdy to kala. Oi j zily, rty se smly, ale smly se dobro-srden a vesele. Aljoa u n tak laskav vraz ani neekal... A do verejho dne ji mlokdy vdal, v duchu se j dsil a pak se ho hrozn dotkl zlomysln a skon kousek, kter provedla Katein Ivanovn. Velmi se tedy podivil, kdy se mu te najednou jevila jako nkdo docela jin. A akoliv byl tak zkruen vlastnm zrmutkem, bezdky se na ni pozorn zadval. Tak cel jej chovn se od verejka njak zmnilo k lepmu, pesldl vslovnost skoro docela zmizela a stejn i jej rozmazlen a strojen pohyby... Vechno bylo te prost a upmn, pohybovala se rychle, pirozen a dviv. Ale byla znan vzruena. "Boe mj, sam takov vci se dneska spluj," zatbetala zas. "A pro z tebe mm takovou radost, Aljoo, to sama nevm. Kdyby ses m ptal, tak ani nevm." "Najednou nev, pro jsi rda?" usml se Rakitin. "Kdy jsi na mne dv pod dorela, abych ho pivedl, tak jsi pece sledovala njak cl." "Dv jsem mla jin cl, ale to te pestalo, nen takov chvle. Ale pohostm vs, to udlm. J jsem te hodnj, Rakitko. A sedni si taky, co stoj? i u sed? Vak on Rakituka na sebe nezapomene. Podvej se, Aljoo, te tu sed proti nm a je uraen, e jsem mu neeka, aby si sedl, dv ne tob. Ten se ti lehko uraz, jejej!" zasmla se Grueka. "Nezlob se, Rakitko, dneska jsem hodn. A co ty sed tak smutn, Aljoeko, boj se m ?" podvala se mu vesele a vsmn do o. "M zrmutek. Nedostal poven," zabasoval Rakitin. "Jak poven?" "Starec mu zasmrdl." "Jak to, zasmrdl? Mele njak nesmysly, chce ct njakou pinavost. Pesta, troubo! Aljoo, nech m sednout si ti na kln, takhle ?" Najednou v okamiku vstala, se smchem mu vyskoila na kln jako mazliv koika a pravou rukou ho nn objala kolem krku. "J t rozveselm, ty mj chlapeku pobon! Ale poslechni, ty si m opravdu nech sedt na kln, nebude se zlobit ? Jestli poru, tak vstanu." Aljoa mlel a bl se hnout. Slyel jej slova: "Jestli poru, tak vstanu," ale neodpovdl, jako by strnul. Ale nedlo se v nm nic takovho, co by mohl ekat nebo si te pedstavovat ku pkladu Rakitin, jen ho ze svho msta chtiv pozoroval. Velk zrmutek v jeho srdci pohlcoval vechny pocity, kter by v nm mohly vzniknout, a kdyby si byl dovedl v t chvli sm sebe pln uvdomit, byl by poznal, e je te proti kadmu svodu a pokuen bezpen obrnn. Pes vechnu nejasnost a neuritost svho duevnho stavu, a pestoe byl tak sklen zrmutkem, musel se podivit novmu a zvltnmu dojmu, kter ctil: ta ena, ta "hrozn" ena v nm te nebudila dvj strach, ten strach, jak se ho zmocoval pi mylenkch na enu, kdy mu nkdy thly hlavou. Naopak, ta ena, kter se bl nejvc ze vech a kter mu te sedla na kln a objmala ho, v nm vzbuzovala docela jin, neekan a zvltn cit, cit jakhosi nezvyklho, mocnho a docela istho zjmu beze stopy strachu, bez sebemen dvj hrzy. To prv ho bezdky pekvapilo. "Tak u dost tch nesmysl," kikl Rakitin, "radi nm dej ampask, jsi mi to dlun, vak v!" "Opravdu, je to dluh. Vdy j mu, Aljoo, za tebe ke vemu slbila ampask, kdy t pivede. Tak sem s ampaskm, j budu taky pt! Feno, Feno, pines nm ampask, tu lhev, co tu nechal Ma, b honem. J jsem skoup, ale tu lhev dm, kvli tob ne, Rakitko, ty jsi padoustev, ale on je nkdo! A tebas mm ted' na srdci nco jinho, busi, napiju se s vmi, chci si zadit!" "Jakou to m pod chvli a co je to za ,zprvu', smm-li se zeptat, i je to tajemstv ?" nadhodil zase zvdav Rakitin. V silou se snail dlat, e si ani nevm afek, kter se na nho jen sypaly. "Ech, tajemstv to nen, vdy to v," promluvila Grueka najednou starostliv; obrtila se hlavou k Rakitinovi a trochu se odklonila od Aljoi, a mu stle sedla na kln a rukou ho drela kolem krku. "Jede

ten dstojnk, Rakitine, jede mj dstojnk!" "To jsem slyel, e jede, ale je u tak blzko ?" "Te je v Mokrm a odtamtud sem pole zvltn potu, tak mi to napsal, prve jsem dostala dopis. Sedm a ekm na potu." "No ne! Pro v Mokrm?" "To by bylo dlouh a nemus to vdt." "To te ale Mtnka - o je! V on to nebo nev ?" "Co by vdl ? Vbec to nev! Kdyby se to dozvdl, zabil by m. Ale toho se te vbec nebojm, jeho noe se te nebojm. Ml, Rakitko, nepipomnej mi Dmitrije Fjodorovie, rozdrtil mi cel srdce. Ale nechci v tu chvl na nic takovho ani myslet. Mu myslet tuhle na Aljoeku, dvm se na Aljoeku. Ale usmj se na mne pece, milku, rozvesel se, usmj se t m hlouposti, t m radosti. A usml se, usml! A jak vldn se dv. V, Aljoo, j pod myslela, e se na mne hnv pro pedevrek, pro tu sleinku. Byla jsem potvora, to je pravda. Ale pece jenom je dobe, e se to tak stalo. Bylo to patn a bylo to i dobr," pemliv se usmla a v jejm smvu se kmitl drobn rys krutosti. "Ma mi ekl, e pr kiela, e bych zaslouila veejn namrskat. Moc jsem ji tenkrt urazila. Pozvala si m, chtla m pekonat, zlkat m svou okoldou. Ne, je to dobe, e se to tak stalo," usmla se zas. "Jen se pod bojm, e ses rozzlobil." "To ona doopravdy," prohodil nhle Rakitin se skutenm divem, "ona z tebe m vn strach, Aljoo, z takovho kuete." "Pro tebe je teba kue, Rakitko, protoe ty nem svdom, to je to! A j, abys vdl, j ho mm od srdce rda! V, Aljoo, e t mm z celho srdce rda ?" ,,I ty nestydo! Aljoo, ona ti vyznv lsku!" "Pro ne, vak ho mm rda." ,,A co dstojnk ? Co ta drahocenn zprva z Mokrho ?" "To je jedna vc, a tamto zas druh." "Takhle je to tedy podle enskho rozumu!" "Nedopaluj m, Rakitko," prudce se ozvala Grueka, "to je jedna vc a tamto druh. Aljou mm rda jinak. Je to tak, Aljoo, e jsem s tebou dv mla zl mysl. Ale vdy j jsem sprost, vdy j jsem zbsil. No a jindy se na tebe dvm zas jako na sv svdom. Pod si pak myslm: ,Jak mnou mus takov lovk pohrdat, kdy jsem tak patn!' Taky pedevrem jsem si to myslela, kdy jsem utkala od sleinky sem. A takhle na t pohlm u dvno, Aljoo, Ma to v, ekla jsem mu to. A Ma to chpe. Vil bys, nkdy se na t dvm, Aljoo, a opravdu se stydm, docela se za sebe stydm. A jak jsem to zaala, takhle na tebe myslet, odkdy, to nevm a ne-pamatuju se." Pila Fena a postavila na stl tc s odztkovanou lahv a temi plnmi sklenicemi. "ampask je tady!" kikl Rakitin. "Jsi rozilen, Agrafeno Alexandrovno, jsi jako bez sebe, jak vypije sklenici, d se do tance. E, ani to nedovedly udlat," dodal, prohleje si vno, "star nalila do sklenic v kuchyni, je to tepl a lhev bez ztky. No, napijeme se i takhle." Pistoupil ke stolu, vzal sklenici, narz ji vypil a znova si nalil. "Na ampask lovk tak hned nekpne," ekl a olzl se. "No tak, Aljoko, vezmi sklenici a uka se. A na si mme pipt ? Na rajskou brnu ? Vezmi si sklenici, Gruo, napij se taky na rajskou brnu." "Na jakou rajskou brnu ?" Vzala sklenici, Aljoa vzal svoji, trochu upil a zas ji postavil zptky. "Ne, radi nebudu!" usml se mrn. "A kasal ses!" kikl Rakitin. "Kdy je to tak, j taky nebudu pt," pidala se Grueka, "nemm ani chu. Vypij si, Rakitko, celou lhev sm. Napije-li se Aljoa, napiju se taky." "Zanou s pitomm cukrovnm!" popchl Rakitin. "A pitom mu sed na kln. On m konen zrmutek, ale co m ty ? On se vzbouil proti svmu Bohu, chystal se dlabat salm." "Jak to ?" "Dnes umel jeho starec, starec Zosima, ten svat." "Tak starec Zosima umel!" zvolala Grueka. "Boe, j to ani nevdla!" Zbon se pokiovala. "Pane boe, a co j to dlm, j mu tady sedm na kln!" trhla sebou nhle jako v leknut, okamit vyskoila a pesedla si na pohovku. Aljoa na ni zdlouha udiven pohldl a v jeho oblieji se jakoby nco rozsvtilo. "Rakitine," promluvil najednou hlasit a pevn, "nezlob m, e jsem se vzbouil proti svmu Bohu. Nechci se na tebe hnvat, a bud proto i ty hodnj. Ztratil jsem poklad, jaks ty nikdy neml, a neme m te soudit. Radi se podvej tady na ni: vidl jsi, jak se nade mnou slitovala ? Piel jsem, abych tu nael zlou dui, thlo m to k tomu, protoe jsem byl sm mrzk a zl, ale nael jsem upmnou sestru, nael jsem poklad - milujc srdce. Te se nade mnou slitovala. Agrafeno Alexandrovno, to mluvm

o tob. Te jsi uzdravila mou dui." Aljoovi se roztsly rty a dech se mu stsnil. Zamlel se. "Jako by t u doopravdy spasila!" zasml se vztekle Rakitin. "A chtla t sklofnout, v to ?" "Pokat, Rakitko!" vyskoila najednou Grueka. "Bute oba zticha. Te vm to vechno povm. Ty, Aljoo, ml, z tvch slov je mi hanba, protoe jsem zl, a ne dobr - tak je to. A ty, Rakitko, ml, protoe le. Mla jsem takovou sprostou mylenku, e jsem ho chtla dostat do drp, ale te le, te je to nco docela jinho a u t vbec nechci slyet, Rakitko!" To vechno Grueka promluvila v nejvtm vzruen. "Vida, oba jan!" zasyel Rakitin, udiven ije prohleje. "Jako by jim peskoilo, pipadm si jak v blzinci. Jeden druhho rozdojmali, za chvilku se daj do ple!" "A dm se do ple, dm se do ple," pisvdila Grueka. "ekl, e jsem jeho sestra, na to nikdy nezapomenu! Ale nco ti eknu, Rakitko, jsem teba zl, ale cibulku jsem darovala." "Coe, cibulku ? Sakra, ono jim vn peskoilo!" Rakitin asl nad jejich zpalem a uraen se vztekal, akoliv mohl vidt, e oba prv provaj tak otsajc vnitn krizi, jak lovka potk jen zdka. Rakitin sice velmi citliv chpal vechno, co se tkalo jeho samho, zato vak byl znan nechpav, lo-li o city a dojmy jeho blinch. Pochzelo to zsti z jeho mladistv nezkuenosti, ale tak z jeho velkho sobectv. "Vid, Aljoeko," nervosn se zasmla Grueka, "Rakitkovi jsem se chlubila, e jsem darovala cibulku, ale tob se chlubit nebudu, tob to povm jinak. Je to jenom pohdka, ale pkn pohdka, slyela jsem ji, kdy jsem byla jet dt, od na Matrjony, co je u mne te kuchakou. V, je to takhle: ,Byla jednou jedna ensk, hrozn zl ensk, a umela. A nezstal po n jedink dobr skutek. erti ji popadli a hodili do ohnivho jezera. Andl strce t ensk tam stl a pemlel, na jak jej dobr skutek by si vzpomnl, aby ho ekl pnubohu. Vzpomnl si a ekl Pnubohu: "Vythla jednou na zahrad cibulku a dala ji ebrace." A Pnbh mu odpovdl: "Vezmi tedy tu cibulku, podej ji t ensk do jezera, a se za ni chyt a thne. Jestli ji vythne z jezera, a jde do rje, ale jestli se cibulka petrhne, zstane ta ensk tam, kde je." Bel andl k ensk, podal j cibulku a povd: "Tu m, chytni se j." A opatrn thl a u ji skoro celou vythl, jene ostatn hnci v jezee, jak vidli, e ji andl vytahuje, hned se j vichni chytali, aby je vythl s n. A ta ensk byla hrozn zl, tak zaala ty jin hnky kopat: "Andl vytahuje mne, a ne vs, je to moje cibulka, a ne vae!" Jak to vyslovila, cibulka se hned petrhla. ensk spadla zas do jezera a ho tam dodnes. A andl zaplakal a odeel.' Tak to je ta pohdka, Aljoo, umm ji nazpam, protoe j sama jsem prv ta hrozn zl ensk. Rakitkovi jsem se chlubila, e jsem darovala cibulku, ale tob eknu, e jsem za cel ivot veho vudy darovala njakou tu cibulku, to je ta cel moje dobrota. Nechval m tedy, Aljoo, a nemj m za hodnou, protoe j jsem zl, hrozn zl, a kdy m chvl, je mi hanba. E, a u se piznm ke vemu! Poslechni, Aljoo, j t tak chtla k sob zlkat a tolik jsem proto dotrala na Rakitku, e jsem mu slbila ptadvacet rubl, kdy t pivede. Tak pokej, Rakitko!" Rychlmi kroky dola ke stolu, otevela zsuvku, vythla z n tobolku a z n ptadvacetirublovou bankovku. "Takov nesmysl! Takov nesmysl!" vykikoval v rozpacch Rakitin. "Tady m dluh, Rakitko, potm, e neodmtne, sm sis o to ekl." A bankovku mu hodila. "Bodej bych odmtl," zabasoval Rakitin. Byl zejm zahanben, ale udatn to skrval. "To se nm pevelice hod, k tomu jsou hlupci na svt, aby z nich rozumn lovk nco ml." "Ale te ml, Rakitko, nic, co te eknu, nebude pro tv ui. Sedni si tuhle do kouta a ml. Nem ns rd, tak bud zticha." "Pro bych vs taky ml rd ?" utrhl se Rakitin u s netajenm vztekem. Ptadvacetirublovku stril do kapsy a ped Aljoou se rozhodn stydl. Potal s tm, e penze dostane pozdji, aby Aljoa nevdl, a pocit studu ho te popudil. Do t chvle povaoval pes vechny Grueiny afky za velmi eln pli j neodporovat, protoe nad nm mla jakousi moc. Ale te se rozzlobil. "lovk m rd za nco, a co vy jste pro mne udlali ?" "Mj rd i za nic, tak m rd Aljoa." "Jak to v, e t m rd, a m ti to dokzal, e s tm tolik nadl ?" Grueka stla uprosted pokoje, mluvila se zpalem a v

jejm hlase se ozvaly hysterick tny. "Ml, Rakilko, vbec nm nerozum! A u se mi neopovauj tykat, u ti to nedovolm! Jsi moc opovliv, to je to! Se v kout a bu zticha, jako bys byl mj lokaj. A te ti povm, Aljoo, celou a istou pravdu, tob jedinmu, abys vdl, jak jsem patn! Nekm to Rakitkovi, ale tob. Chtla jsem t zahubil, Aljoo, to je pravda pravdouc, pevn jsem si to umnila. Tolik jsem to chtla, e jsem Rakitku podplatila, aby t pivedl. A pro jsem to tak chtla ? Tys ani nic nevdl, Aljoo odvracel ses ode mn, kdy jsi m potkal, klopil jsi oi, ale j se na tebe ped dnenm dnem podvala stokrt a kadho jsem se na tebe vyptvala. Tvj obliej se mi vtiskl do srdce, myslela jsem si; , Pohrd mnou, nechce se na mne ani podvat. A tolik m to nakonec souilo, a jsem se sama divila pro j se bojm takovho chlapce ? Zmmm ho a ulovm a vysmju se mu. Docela jsem se rozvzteklila. Vil bys, tady si nikdo netroufne vyslovit nebo pomyslet, e by el Agrafen Alexandrovn s njakou touhle patnost. Mm tu jenom starho Kuzmu, tomu jsem zavzan a prodan, oddal ns spolu satan; zato s dnm jinm nic nemm. Ale jak jsem koukala na tebe, umnila jsem si: toho ulovm. Ulovm ho a vysmju se mu. Vid, jak jsem j potvora zl, a ty ekne, e jsem tv sestra! A te tedy pijel ten lovk, co mi ublil, j tu ekm na zprvu od nho. A v, m mi ten lovk byl ? Je to pt let, co m sem Kuzma pivezl - to jsem tu sedvala, schovvala se, aby m dn nevidl ani neslyel, takov hubeouk, hloupink, sedm a vzlykm, cel noci nespm, myslm si: , Kdepak on asi te je, ten lovk, Co mi tak ublil ? Nejsp se mi s jinou smje. Vak j mu dm, jen kdybych ho uvidla, potkala ho nkdy, vak j mu to oplatm, j mu to njak oplatm!' V noci potm plu do polte a vechno to probrm, schvln si drsm srdce, ukjm je zlobou : ,Vak j mu dm, j mu to oplatm!' Nkdy to potm i vykiknu. A jak si najednou vzpomenu, e mu neudlm nic a e on se mi te smje a mon na mne docela zapomnl a ani si m u nepamatuje, tak se vrhnu z postele nu /cm, rozplvm se v bezmocnm pli a tesu se, tesu a/ do svtn. Rno pak vstanu vztekl jako pes, cel svt bych roztrhala na kusy. A co mysl ? Potom jsem zaala shnt penze, stala jsem se neltostn, ztloustla jsem - a mysl, e jsem zmoudela ? Kdepak! Nikdo na celm svt to nevid ani nev, ale kdy pijde non tma, pod jet levm, jako kdy jsem byla ta ba ped pti lety, skpu zuby a proplu nkdy celou noc a km si: J mu dm, vak j mu uku!' Slyel jsi to vechno? Tak jak te rozum tomuhle: ped mscem jsem najednou dostala to psan. Pr je na cest, ovdovl, chce m vidt. Boe mj, zarazilo mi to tenkrt dech a najednou jsem si pomyslela: jestli pijede a hvzdne na mne, zavol m, tak k nmu pilezu jako zprskan provinil pejsek! Tak si to myslm a sama si nevm: Jsem opravdu tak bdn nebo nejsem ? Pobm k nmu nebo ne ?' A cel ten msc na sebe mm takov vztek, e je to hor ne ped pti lety. Vid te, Aljoo, jak jsem prudk, jak jsem zbsil? Povdla jsem ti celou pravdu! Zahrvala jsem si s Mou, abych se nerozbhla k tamtomu. Ml, Rakitko, ty m neme soudit, tob jsem to nekala. Ne jste te pili, leela jsem tu, ekala, rozmlela, rozhodovala o celm svm osudu a nikdy se nedozvte, co jsem mla v srdci. Ano, Aljoo, ekni slen, aby se pro ten pedevrek nehnvala! A nikdo na celm svt nev, jak mi te je, a ani to neme vdt. Protoe j tam s sebou dnes mon vezmu n, jet jsem se nerozhodla." A kdy vyslovila to "truchliv" slovo, Grueka u nedomluvila: zakryla si rukama obliej, vrhla se na pohovku do polt a rozetkala se jako mal dt. Aljoa vstal a pistoupil k Rakitinovi. "Mo," oslovil ho, "nehnvej se na ni. Urazila t, ale nehnvej se. Slyel jsi ji te ? Od lidsk due se ned tolik dat, mus bt milosrdnj." Aljoa to ekl v nepotlaitelnm hnut mysli. Musel se vyslovit a promluvil k Rakitinovi. Kdyby tam Rakitin nebyl, byl by mluvil sm k sob. Ale Rakitin se podval posmn a Aljoa se hned zarazil. "To jsi od verejka nabit svm starcem, tak jsi ho musel na mne vyplit, Aljoeko, ty bo lovku," odpovdl s nenvistnm smvem. "Nesmj se, Rakitine, neposmvej se, nemluv o nebotkovi! Je nade vechny, kdo byli na svt!" s plem v hlase zvolal Aljoa. "Nemluvil jsem k tob jako soudce, ale jako nejposlednj z obalovanch. Co jsem proti n ? Sel jsem k n, abych se

zahubil, a kal jsem si: ,Co na tom?' A to vechno ze zbablosti. A ona po pti letech trpen, sotva k n nkdo piel a upmn s n promluvil, hned vechno odpustila, vechno zapomnla a ple! Ten, kter j ublil, se vrtil, vol ji a ona mu vechno odpout, s radost k nmu spch a n si nevezme. Nevozme! Ne, j takov nejsem. Nevm, jsi-li takov ty. Mso, ale j ne! Dostal jsem dnes takov pouen. Je lskou v ne my. Slyel jsi od n dv to, co dnes povdla? Ne, neslyel jsi to; kdybys to byl slyel, byl bys dvno vechno pochopil a ta, kterou pedevrem urazila, ta a j taky odpust! A odpust, a se dozv a dozv se. Ta due jet nen usmena, mus se s n jednat etrn a v t dui me bt poklad." Aljoa se zamlel, protoe ztratil dech. Rakitin se pes vechen vztek dval udiven. Takovou tirdu by od tichho Aljoi nikdy nebyl ekal. "Vida ho, advokta! Ty ses do n zamiloval, co ? Agrafeno Alexandrovno, ten n asketa se do tebe doopravdy zamiloval, vyhrlas to!" kikl s hrubm smchem. Grueka zvedla hlavu s polte a podvala se na Aljou s dojatm smvem, kter zazil na jejm uplakanm a plem opuchlm oblieji. "Nech ho bt, Aljoo, ty mj andli, vid, jak je. e s rum mluv! Michaile Osipovii," obrtila se k Rakitinovi, "chtla jsem t poprosit za odputn, e jsem ti vynadala, ale te u zas nechci. Aljoo, poj ke mn, sedni si tady," kynula mu s radostnm smvem, "tak, tuhle si sedni, povz mi (vzala ho za ruku a dvala se mu usmvav do oblieje), povz tni, mm ho rda ? Toho, co mi ublil, mm j ho rda nebo ne ? Leela jsem tady potm, ne jste pili, pod jsem se vyptvala svho srdce: mm ho rda nebo ne ? Osvobo m, Aljoo, piel as. Jak rozhodne, tak to bude. Mm mu odpustit nebo ne ?" "Vdy jsi mu u odpustila," odpovdl s smvem Aljoa. "Taky e opravdu odpustila," zamylen pisvdila. "Mm j to ale bdn srdce! Na m bdn srdce!" uchopila najednou na stole sklenici, rzem ji vypila, zvedla ji do vky a mrtila j o zem. Sklenice se s cinkotem rozbila. V Gruein smvu se mihl drobn rys krutosti. ,,A mon, e jsem mu jet ani neodpustila," promluvila njak hroziv a se sklopenma oima, jako by mluvila sama k sob. "Mon, e se m srdce teprve chyst odpustit. Budu muset se svm srdcem jet bojovat. V, Aljoo, za tch pt let jsem si pl nramn zamilovala. Mon, e jsem si zamilovala jenom sv netst, a vbec ne jeho!" "Nechtl bych bt v jeho ki!" zasyel Rakitin. "Taky nebude, Rakitko, v jeho ki nikdy nebude. Ty mi bude t boty, Rakitko, k tomu bych t mohla potebovat, ale takovou jako j nikdy nedostane. A mon, e ani on ne." "Ani on ? Tak pro ses nastrojila ?" jizliv popchl Rakitin. "Nevytej mi strojen, Rakitko, nev jet, co vechno je v mm srdci! Budu-li chtt, vechno si to strhm, a hned to strhm, v tu chvilku," zvolala zvunm hlasem. "Ty ani nev, na to strojen je, Rakitko! Teba k nmu pijdu a eknu: ,U jsi m takhle vidl i jet ne ?' J pece byla sedmnctilet vychrtl holka ubreen, kdy m opustil. Sednu si k nmu, okouzlm ho a rozplm: ,Vid, jak te jsem?' eknu mu, ,tak to sta, ven pane, po brad teklo, do huby nekplo!' tak to strojen bude mon k tomuhle, Rakitko," zasmla se zlobn. ,,J jsem divok, Aljoo, vztekl. Strhm si tu pardu, zmrzam se, zkazm svou krsu, poplm si obliej, poeu se noem a pjdu ebrat. Kdy si vzpomenu, nepjdu te nikam a k nikomu. Kdy si vzpomenu, polu hned ztra Kuzmovi vechno, co mi dal, a vechny jeho penze a pjdu nadosmrti ndeniit! Mysl, e bych to neudlala, Rakitko, e bych se neodvila ? Udlala bych to, udlala, mohu to udlat hned, jenom m nedopalujte a tamtoho polu, odkud pisel, vyplznu na nho jazyk a vckrt m neuvid!" Posledn slova vyrazila v hysterickm kiku, ale znova se zhroutila, zakryla si tv rukama, vrhla se na polt a zas se roztsla vzlyky. Rakitin vstal. "Je as, musme jt," ekl, "je pozd, nepust ns do kltera." Grueka hned vyskoila. "Copak ty chce opravdu odejt, Aljoo ?" zvolala v bolestnm divu. "Co bys mi to udlal ? Celou jsi m rozbouil, ztrpil, a te zas ta noc, zas mm zstat sama!" "Pece u tebe neme penocovat! Ale kdy chce, a tu zstane! J mu jt sm!" utpan zaertoval Rakitin. "Ml, ty due zl!" kikla divoce Grueka. "Tys mi nikdy neekl nic takovho, jako mi piel ct on." "Co ti tak zvltnho ekl ?" rozzloben zabruel Rakitin. "To nedovedu vypovdt, to nevm, nic nevm, co mi ekl, ale lo mi to k srdci, pevrtil mi srdce. Prvn, jedin m

politoval, tak je to! Pro jsi nepiel dv, ty andl ?" padla ped nm najednou na kolena jako ve vytren. "Cel ivot jsem ekala na nkoho, jako jsi ty, ekala jsem a vdla, e nkdo takov pijde a odpust mi. Vdla jsem, e i mne, hnusnou, bude mt nkdo rd, a nejen pro tu nestydatost." "Co jsem pro tebe udlal ?" dojat se zeptal Aljoa, shbl se k n a nn ji vzal za ruce. "Dal jsem ti cibulku, jedinkou docela malou cibulku, nic vc, nic vc!" ekl to a sm se rozplakal. V tu chvli se v pedsni nhle ozval hluk, nkdo tam piel. Grueka vyskoila jako v hroznm leknut. Do pokoje hlun a s kikem vbhla Fea. "Milostpan, milku, milostpan, pijela pota!" vykikovala vesele a udchan. "Je tu pro vs kor z Mokrho, ko Timofej s trojkou, hned zaphne erstv kon. Psan, psan, milostpan, tady je psan!" Psan mla v ruce a celou tu dobu jm mvala. Grueka j psan vytrhla a la s nm ke svce. Byl to jen lstek, nkolik dek, a v okamiku jej peetla. "Zavolal m!" vykikla cel bled, s tv zkivenou bolestnm smvem. "Hvzdl! Polez, pejsku!" Ale jen okamik stla jakoby nerozhodn; pak se j krev nahrnula do hlavy a zalila j tve horkm rumncem. "Jedu!" zvolala najednou. "Sbohem, mch pt let! Sbohem, Aljoo, mj osud je rozhodnut. Jdte, jdte, vichni te jdte, abych vs u nevidla! Grueka let do novho ivota. Ani ty, Rakitko, na mne nevzpomnej ve zlm. Mon, e jdu na smrt! H! Jsem jako opil!" Nhle je opustila a rozbhla se do sv lonice. "Nu, te u na ns ani nepomysl!" zabruel Rakitin. "Pojme, sic teba zase zane ten ensk kik, u m ten brekot omrzel." Aljoa se bezmylenkovit nechal odvst. Na dvoe stl kor, lid vypahali, chodili s lucernou, pobhali. Otevenmi vraty nkdo pivdl novou trojku. Ale sotva Aljoa a Rakitin seli ze zpra, najednou se otevelo okno lonice a Grueka zvunm hlasem za Aljoou zavolala: "Aljoeko, vyi ode mne svmu bratru Mtnkovi pozdraven a ekni mu, aby na mne, na svou kdkyni, nevzpomnal ve zlm. A vyi mu taky tahle slova: .Grueku dostal sprost lovk, a ne ty, urozen!' A povz mu taky, e ho Grueka milovala jedinou hodinku, veho vudy jenom hodinku, a tedy od nynjka cel ivot na tu hodinku pamatuje, to e mu Grueka odkazuje na cel ivot!" Konila hlasem plnm vzlykotu. Okno se zabouchlo. "Hm, hm!" se smchem zamruel Rakitin. "Bratra Mtnku oddl, a jet mu vzke, aby si to cel ivot pamatoval. Takov ukrutnost!" Aljoa neodpovdal, jako by ani neslyel. el rychle vedle Rakitina, zdlo se, e m hrozn naspch; byl jako v mrkotch, el bezmylenkovit. Rakitina najednou pchlo, jako by mu nkdo shl na erstvou ranku. To vru neekal, kdy vedl Aljou ke Gruece; dopadlo to docela jinak, ne jak on si pl. "Ten jej dstojnk je Polk," zaal zase s pemhnm, "a te ani nen dstojnkem, byl v Sibii nkde u nskch hranic v celn slub, nejsp njak takov polsk chcpek. Pr piel o msto. Ted' se asi doslechl, e Grueka m penze, tak se vrtil - to bude to cel." Aljoa zas jako by neslyel. Rakitin se u nepemohl: "Tak co, obrtil jsi hnici ?" zasml se neptelsky. "Pivedl jsi nevstku na cestu ctnosti ? Vyhnal jsi sedm bl, co ? Tak vida, kde se staly ty zzraky, co jsme pod ekali!" "Pesta, Rakitine," s bolest v srdci ekl Aljoa. "To ty mnou te .pohrd' pro tch ptadvacet rubl ? Jako e jsem prodal pravho ptele ? Jene ty nejsi Kristus a j nejsem Jid." "Ach Rakitine, ujiuju t, e jsem na to docela zapomnl," zvolal Aljoa, "sm to pipomn." Ale Rakitin se u nadobro rozzlobil. "Hrom aby do vs do vech dohromady!" zajeel najednou. "Ze j jsem si s tebou vbec zanal! Od thle chvle t nechci znt. Jdi si sm, tamhle je tv cesta!" Oste ztuhnul do jin ulice a nechal Aljou ve tm o samot. Aljoa vyel z msta a dal se polem ke klteru. IV Kna Galilejsk Bylo podle klternch nzor u velmi pozd, kdy Aljoa dorazil k poustevnm. Vrtn ho pustil zvltn brankou. Odbilo u devt hodin -- hodina veobecnho odpoinku a klidu po dnu pro vechny tak pohnutm. Aljoa nesmle otevel dvee a vstoupil do starcovy cely, v n te stla jeho rakev. Nikdo tam nebyl krom otce Paisije, osamle toucho nad rakv

evangelium, a ve vedlejm pokojku spal na zemi tvrdm spnkem mld novic Porfirij, unaven verej non rozmluvou a dnenm vzruenm. Otec Paisij sice slyel Aljou pijt, ale ani se po nm nepodval. Aljoa zahnul vpravo ode dve do kouta, poklekl a zaal se modlit. Jeho due byla peplnna, ale njak zmaten. dn dojem se nersoval pli jasn, naopak jeden vytlaoval druh v pomalm, stejnomrnm kolobhu. V srdci ml sladk klid, a zvltn vc, nedivil se tomu. Zas ped sebou vidl rakev, to vude zakryt drah mrtv tlo, ale plac, bolestn, trzniv ltost, jakou ctil jet rno, zmizela. Kdy piel, padl ped rakv na kolena jako ped svatyn, ale v jeho mysli a srdci zila radost. Jedno okno bylo oteveno, vzduch byl sv a chladn. "Zpach je asi jet silnj, kdy se rozhodli otevt okno," pomyslel si. Ale ani tato mylenka na hnilobn zpach, kter se mu jet nedvno zdla tak hrozn a potupn, u ho neskliovala ani nepohorovala. Tie se modlil, ale brzy poctil, e se modl skoro mechanicky. trky mylenek se mu mhaly hlavou, rozsvcely se jako hvzdiky a hned hasly, vystd-vny jinmi. Ale zato vldlo v jeho dui cosi jednolitho, pevnho, konejivho a byl si toho vdom. Nkolikrt se zaal horoucn modlit, tak touil dkovat a milovat. Ale kdy zaal modlitbu, peel po kad k nemu jinmu nebo se zamyslel a zapomnl jak na modlitbu, tak i na to, m ji peruil. Zkouel tak poslouchat, co te otec Paisij, ale zaal navou ponenhlu podimovat. "Tetho pak dne stala se svatba v Kni Galilejsk" etl otec Paisij, "a byla matka Jeova tam. A pozvn jest tak Je i uedlnci jeho na tu svatbu." "Svatba? Co je to svatba" vilo Aljoovou mysl, "taky ona je astn jela na hostinu. Ne, n s sebou nevzala, n nevzala. To bylo jenom ,truchliv' slovo. Nu truchliv slova se mus odpoutt, to jist. Truchliv slova utuj bez nich by byl lidsk zrmutek pli tk. Rakitin zael do uliky. Dokud bude Rakitin myslet na urky, kter se mu staly, bude vdycky odchzet do uliky. Ale silnice silnice je rovn, jasn, kilov a na konci je slunce. Jak? Co to te?" "Kdy se pak nedostalo vna, ekla matka Jeova jemu: Vna nemaj" slyel Aljoa. "Ach ano, byl bych to peslechl a nechtl jsem, mm to msto rd. Je to Kna Galilejsk, prvn zzrak. Ten zzrak, ano, ten lbezn zzrak! Kristus nenavtvil zrmutek, ale radost lovka a svm prvnm zzrakem pomohl lidsk radosti. ,Kdo miluje lidi, miluje i jejich radost.' To kval nebotk kadou chvilku, byla to jedna z jeho hlavnch mylenek. ,Bez radosti se ned t,' k Ma. Ano, Ma. , Vechno, co je pravdiv a krsn, je vdycky pln odputn,' to zas kval on." "D j Je: Co mn a tob, seno? Jet nepila hodina m. D matka jeho sluebnkm: Co by koli vm ekl, uite." "Uite. Radost, radost njakch chudch, velice chudch lid... Jiste chudch, kdy ani na svatbu nemli dost vna, Historikov taky p, e u jezera Genezaretskho a ve vech tch mstech ilo tenkrt nejchud obyvatelstvo, jak si jen meme pedstavit. A jin velk srdce jin velk bytosti, kter tam byla, srdce jeho matky, vdlo, e nepiel, jen aby pinesl svou stralivou velkou ob. Vdlo, e je pstupn i upmnmu prostinkmu vesel njakch nevdomch, nevzdlanch, bezelstnch lid, kte ho vldn pozvali na svou nuznou svatbu. Jet nepila m hodina,' ekl j s tichm smvem (jist se na ni mrn usml). Opravdu, co snad sestoupil na zem proto, aby rozmnooval vno na chudobnch svatbch? A pece tam el a pece splnil jej prosbu. Te zase te." "ekl jim Je: Naplte ty toudve vodou. I naplnili je a do vrchu. I d jim: Nalvejte ji a neste vrchnmu sprvci svatby. I nesli. A jaks okusil vrchn sprvce svatby t vody, vnem uinn (nevdl pak, odkud by bylo, ale sluebnci vdli, kte vili vodu), povolal enicha ten vrchn sprvce. A ekl mu: Kad lovk nejprve dobr vno dv, a kdy by se hojn napili, tedy to, kter hor. Ty zachoval jsi vno dobr a dosavad." "Ale co to je, co to je? Pro se pokoj rozestupuje. Ach ano vdy je to svatba ano, ovem. Tady jsou host, tady sed enich s nevstou a vesel svateban a kdepak je pe-moudr sprvce svatby ? Ale kdo je to ? Kdo ? Pokoj se zase rozestoupil. Kdo to tam vstv od velkho stolu ? Jak. On je tu tak? On je pece v rakvi. Ale je tak zde vstal, uvidl m, jde sem Boe!" Ano, pistoupil k nmu a byl to on, huben staeek s drobn vrsitm obliejem, rozradostnn a tie se smjc. Rakev tam nebyla a byl ve stejnm atu jako vera,

kdy k nmu pili host. Cel obliej ml odhalen, oi mu zily. Jak to ? Je tedy tak na hostin, byl tak pozvn na svatbu v Kni Galilejsk ? "J tak, mj mil, tak jsem byl pozvn a povoln," ozv se nad nm tich hlas. "Pro ses tu schoval, e t nen vidt poj tak mezi ns." Je to jeho hlas, hlas starce Zosimy. A jak by to nebyl on, kdy ho vol? Starec ho rukou nadzvedl a Aljoa vstal se zem, kde kleel. "Veselme se," pokrauje huben staeek, "pijeme nov vno, vno nov velk radosti. Vid, co je tu host? Tam je enich a nevsta, tu je moudr sprvce svatby, okou nov vno. Pro nade mnou asne ? Daroval jsem cibulku, proto jsem zde i j. A mnoz zde dali kad jen cibulku, kad jen po jedin mal cibulce. Co jsou vechny nae skutky ? I ty, mj tich, mrn chlape, jsi dnes dovedl hladovjc podat cibulku. Zani, mj mil, sv dlo, zani, mj mrn! A vid nae slunce, vid ho ?" "Bojm se neodvauji se dvat." zaeptal Aljoa. "Neboj se ho. Je stran svou velebnost ped nmi, hrozn svou vzneenost, ale nekonen milostiv, z lsky se nm pipodobnil a vesel se s nmi. Mn vodu ve vno, aby se nemaila radost host, ek nov hosty, neustle je vol na vky vk. Tam nesou nov vno, vid, nesou ndoby." Cosi hnulo v Aljoov srdci, cosi ho a bolestn naplnilo, slzy naden se mu draly z due. Rozphl ruce, vykikl a vzbudil se. Zas rakev, oteven okno a tich, slavnostn, zeteln ten evangelia. Ale Aljoa u neposlouchal, co se te. Bylo to divn, e usnul vklee, ale te stl na nohou; nhle vyrazil temi rychlmi pevnmi kroky a pistoupil tsn k rakvi. A dokonce zavadil ramenem o otce Paisije a neviml si toho. Knz k nmu na okamik zvedl pohled, ale hned jej zas upel do knihy, nebo pochopil, e se s mladkem dje nco mimodnho. Aljoa se asi pl minuty dval na rakev, na zakryt nehybn mrtv tlo, nataen v rakvi, s ikonou na prsou a s kuklou s osmiramennm kem na hlav. Ped okamikem slyel jeho hlas a ten hlas mu jet znl v uch. Naslouchal jet, ekal jet na zvuk ale nhle se rzem obrtil a odeel z cely. Nezastavil se ani na zpra a rychle seel dol. Jeho due pln naden touila po volnosti a otevenm prostoru. Do nedohledna nad nm strmla ir nebesk b, pln tie zcch hvzd. Od zenitu k obzoru se blal dvojit ps jet nejasn Mln drhy. Sv, tich, nehybn noc zahalovala zemi. Na safrovm nebi se leskly bl ve a zlat kopule katedrly. Na zhonech kolem domu dmaly ndhern podzimn kvty a ekaly na rno. Pozemsk ticho jakoby splvalo s nebeskm, pozemsk tajemstv se dotkalo hvzdnho. Aljoa stl, dval se a nhle se jako podat vrhl na zem. Nevdl, pro objm zemi, neuvdomoval si, pro tak nezadriteln tou ji lbat, celou ji zlbat. Ale lbal ji s plem a vzlyky, skrpl ji slzami a zancen psahal, e ji bude milovat na vky. "Smej zemi slzami sv radosti a tento svj pl miluj ." zaznlo mu ve vzpomnce. Pro plakal ? Ach, plakal ve svm naden i nad tmi hvzdami, kter k nmu zily z propasti prostoru, a "nestydl se za takov vytren". Zdlo se, e vlkna vedouc ode vech tch nesslnch boch svt se narz spojila v jeho dui, take se cel zachvv "souvislost s jinmi svty". Chtlo se mu vem a vechno odpustit i prosit za odputn, ne pro sebe, ne, ale pro vechny a vechno. "I za nho se nkdo modl," zaznlo mu zas ve vzpomnce. Ale kadm okamikem jasn a jakoby hmatateln ctil, e mu do due sestupuje cosi tak pevnho a neotesitelnho jako ta nebesk klenba. V jeho nitru se ujmala vldy jaksi mylenka - u na cel ivot a na vky. Klesl na zem jako slab jinoch, ale vstal jako odhodlan bojovnk u navdy a uvdomil si to a poctil to prv ve chvli svho vytren. A nikdy, nikdy v ivot pak nemohl na tu chvli zapomenout. "Kdosi navtvil v t hodin mou dui," kval potom s pevnou vrou ve sv slova. Za ti dny odeel z kltera ve shod s pkazem svho zemelho starce, kter mu poruil, aby "il ve svt". KNIHA OSM MA

I. Kuzma Samsonov Ale Dmitrij, jemu Grueka, odltajc co novho ivota, vzkzala posledn pozdrav a odkzala mu, aby navdy pamatoval na hodinku jej lsky, vbec nevdl, co se s n stalo, a proval v t chvli tak hrozn zmatek a starosti. Posledn dva dny byl v tak neslchanm stavu, e skuten div neonemocnl zntem mozku, jak potom sm kal. Aljoa ho den pedtm nemohl dopoledne najt a Ivanovi se tho dne nepodailo setkat se s nm v hostinci. Bytn v byteku, kter ml najat, na jeho pkaz zatajili, kde se zdruje. On sm se ty dva dny doslovn vrhal na vechny strany "v boji se svm osudem a v pokusech o zchranu", jak se pozdji vyslovil, a v jist nalhav zleitosti dokonce na nkolik hodin vyrazil z msta, akoliv se tolik bl odjet a pustit Grueku i jen na chvli z o. To vechno se pozdji zjistilo velice podrobn a prkazn, ale te uvedeme jen nejzkladnj fakta z prbhu tch hroznch dvou dn jeho ivota tsn ped katastrofou, kter ho tak nenadle postihla. Grueka ho sice hodinku milovala opravdov a upmn, to je pravda, ale zrove ho nkdy skuten krut a neltostn trpila. Nejhor bylo, e se nemohl nic dozvdt o jejch myslech. Nedaly se z n vymmit po dobrm ani po zlm: za nic by nepovolila, jen by se rozhnvala a odvrtila se od nho, to tenkrt jasn chpal. Tuil docela sprvn, e i ona prov njak zpas, nezvykle nad nm vh, k nemu se odhodlv a pod se neme odhodlat. Proto tak ml ne bezdvodn a s zkost v srdci za to, e ho Grueka chvlemi mus s jeho vn nenvidt. Snad to tak i bylo, ale pece jen nechpal, co vlastn Grueku sou. Cely svj bolestn problm vidl jen ve dvoj monosti :bud'on,Ma, nebo Fjodor Pavlovi. Zde musme v tto souvislosti uvst jednu nepochybnou skutenost: Ma byl zcela pesvden, e Fjodor Pavlovi jist nabdne (a mon u nabdl) Gruece zkonit satek, a nevil ani chvilku, e by star prostopnk ml nadji odbt to pouhmi temi tisci. Ma tak soudil, protoe znal Grueku i jej povahu. A proto se tak obas mohl domnvat, e Grueiny starosti a cel jej nerozhodnost pochz jen z toho, e nev, kterho z nich si zvolit a kter z nich by pro ni byl vhodnj. Co se te "dstojnka", to jest onoho v Gruein ivot osudnho mue, jeho brzk pjezd oekvala s takovm rozechvnm a strachem, je to zvltn, ale na jeho nvrat tenkrt ani nepomyslel. Je ovem pravda, e Grueka s nm o tom v nejposlednjch dnech ani nepromluvila. Ale pesto od n sam dobe vdl o dopise, kter ped mscem dostala od svho nkdejho svdce, a znal zsti i obsah dopisu. Grueka mu ve chvli zlosti dopis ukzala, Ma mu vak k jejmu divu celkem nepikldal vznam. A bylo by velmi nesnadn vysvtlit pro. Snad byl prost tak sklen zrdnost a hrzou svho zpasu o tuto enu s vlastnm otcem, e si u nedovedl nic pro sebe hrozivjho a nebezpenjho ani pedstavit - aspo v t dob. Nemohl uvit v npadnka, kter na pt let zmizel a pak se najednou odnkud vynoil; hlavn nevil, e brzy pijede. Mimoto onen "dstojnkv" prvn dopis, kter Ma vidl, se zmioval o nvratu docela neurit. Cel dopis byl velice mlhav, velice nabubel a pln sentimentality. Musme tak poznamenat, e Grueka ped Mou tenkrt schovala jeho posledn dky, kde se mluvilo o pjezdu ponkud uritji. Ale Ma si pak vzpomnl, e v tu chvli zachytil na Gruein tvi vraz jaksi pchy a bezdnho pohrdn tm sibiskm poselstvm. Pozdji Grueka s Mou o dalch stycch s jeho novm sokem u nemluvila, take na nho ponenhlu docela zapomnl. Myslel jen na to, e a se dje co chce a a to dopadne jakkoli, jeho konen srka s Fjodorem Pavloviem je u pli blzko a mus bt rozhodnuta pede vm ostatnm. S trnoucm srdcem ekal kadou chvilku, jak se Grueka rozhodne, a stle vil, e k tomu dojde njak znenadn, z okamitho vnuknut. Najednou mu ekne: "Vezmi si m, jsem navdy tv," a bude po vem. Popadne ji a okamit ji unese na konec svta. ano, okamit ji unese nejdl, jak jen bude moci, kdy ne na konec svta, aspo nkam na konec Ruska, oen se s n a usad se s n inkognito, aby o nich nikdo ani tam, ani zde, ani vbec nikde nevdl. Potom, potom hned zane docela nov ivot! O tomto jinm,

obnovenm a u "ctnostnm" ivot ("rozhodn, rozhodn ctnostnm") neustle a horen snil. Touil po takovm vzken a obnoven. Ohavn bahnisko, do nho z vlastn vle zabedl, ho pli pobuovalo a jako mnoho lid v podobnch okolnostech vil pedevm ve zmnu msta: jen kdy se dostane mezi jin lidi, jen kdy se dostane do jinch pomr, jen kdy vylet z toho zatracenho hnzda a pak se hned vechno obrod a pjde docela jinak! Tomu vil a po tom prahl. Ale to platilo jen pro prvn, astnou monost. Byla i jin monost, musel uvaovat i o jinm a hroznm vsledku. Grueka mu teba najednou ekne: "Me jt. Dohodla jsem se prv s Fjodorem Pavloviem, provdm se za nho a tebe nechci," a potom ale potom Ma nevdl, co bude potom. Nevdl to a do posledn chvle, to se mu mus piznat. dn urit mysly neml, o zloinu neuvaoval. Jen pozoroval, pehoval a trpl, ale pipravoval se pece jen pouze na prvn, na astnou monost svho osudu. Kadou jinou mylenku odhnl. Zde vak u zanaly docela jin trapy, objevovala se docela nov, vnj, ale tak osudn a nepekonateln pekka. Jestli mu toti Grueka ekne: "Jsem tv, odvez si m," jak ji odveze ? Kde na to vezme prostedky, penze ? Prameny jeho pjm prv v t dob vyschly, protoe od Fjodora Pavlovie, kter mu tolik let nepetrit vyplcel podpory, nemohl u nic oekvat. Grueka ovem penze mla, ale v tom zas byl Ma najednou nramn hrd: chtl ji unst sm a zat s n nov ivot za sv prostedky, ne za jej. Nedovedl si ani pedstavit, e by pijal jej penze, a pouh mylenka na to v nm vyvolvala trzniv odpor. Nem se zde o tom faktu, neanalysuji ho, uvdm jen, e tak v t chvli ctil. Je mon, e to vechno nepmo a nevdomky pochzelo z tajnch muk jeho svdom pro penze Kateiny Ivanovny, kter si neestn pivlastnil. "Pro jednu jsem lump a pro druhou bych byl hned taky lump," myslel si tenkrt, jak sm pozdji piznval, "a dozv-li se to Grueka, nebude takovho lumpa ani chtt." Kde tedy vzt prostedky, kde vzt ty osudn penze ? Bez nich by bylo vechno ztraceno, nedalo by se nic dlat, "a jedin proto, e nebylo dost penz - ta hanba!" Pedbhm: to je to prv, e mon i vdl, kde si ty penze opatit, vdl mon, kde ty penze le. Zatm neeknu nic bliho, protoe pozdji se ve vysvtl. Ale co bylo jeho nejvt netst, to pece povm, i kdy nejasn: aby si vzal ty prostedky, aby mel prvo si je vzt, musel nejdv vrtit Katein Ivanovn ti tisce. Kdy ne, "jsem kaps, jsem darebk, a j nechci zanat nov ivot jako darebk!" usoudil Ma. Proto se rozhodl stj co stj a pedevm vrtit ty ti tisce Katein Ivanovn, kdyby je ml vydupat ze zem. Konen stadium tohoto jeho rozhodovn probhlo, abych tak ekl, v poslednch hodinch, to jest po jeho posledn rozmluv s Aljoou na silnici ped dvma dny, kdy Grueka urazila Kateinu Ivanovnu a Ma, vyslechnuv Aljoovo vyprvn o tom, uznal, e je padouch, a vzkzal to Katein Ivanovn, "me-li j to bt tchou". V te noci po rozchodu s bratrem poctil ve sv zbsilosti, e by bylo lep i "nkoho zabt a oloupit, jen kdy vrtm Katein dluh. A je ze mne radi vrah a lupi a a to vichni lid vd a a m radi odsoud na Sibi, ne aby Ka mla prvo ct, e jsem ji zradil a jet k tomu j ukradl penze a s tmi penzi utekl s Gruekou zat ctnostn ivot! To nemohu!" To Ma vykl se skpotem zub a skuten mohl chvlemi myslet, e neujde zntu mozku. Ale zatm jet zpasil. Bylo to zvltn: zdlo by se, e po takovm rozhodnut mu nezbv nic ne zoufalstv, protoe kde vzt tolik penz, jet k tomu, je-li lovk takov chudk jako on ? Zatm vak Ma a do konce pod doufal, e ty ti tisce bude mt, e pijdou, e k nmu njak samy pilet teba i z nebe. Tak to prv bv u lid jako Ma, kte dovedou cel ivot utrcet a vyhazovat bez prce zddn penze, ale nemaj ani zdn, jak se penze vydlvaj. Hned jak se ped dvma dny rozeel s Aljoou, dostaly se jeho mylenky do nejfantastitjho vru, kter je nadobro zmtl. Tak se stalo, e zaal nejblznivjm pedsevzetm. Ano, snad prv v takovch situacch napadaj lidem jako on nejdv nejfantastitj, nejnemonj plny a zdaj se jim docela praktick. Rozhodl se najednou, e pjde ke kupci Samsonovu, Grueinu pznivci, a navrhne mu jist "pln", na zklad kterho od nho dostane hned celou danou stku. O obchodn cen svho plnu

vbec nepochyboval a nebyl si jen jist, jak bude pohlet na jeho npad sm Samsonov, jestli se mu zachce posuzovat jej ne pouze z obchodnho hlediska. Ma znal sice tohoto kupce od vidn, ale dosud se s nm neseznmil a jet nikdy s nm nemluvil. Ale bhvpro byl, a dokonce u dvno, pesvden, e ten star svdce, kter m u dui na jazyku, nebude snad vbec proti tomu, aby si Grueka zadila ivot njak poestn a vdala se za "spolehlivho lovka". A e nejen nebude proti tomu, ale e si to i sm peje, a na-skytne-li se pleitost, bude to podporovat. Snad se nco doslechl nebo z njak Grueiny zmnky usoudil tak, e by mu star dal pro Grueku pednost ped Fjodorem Pavloviem. Mnoha tenm naeho romnu bude mon pipadat od Mti pli nejemn a nevybrav, e spolhal na takovou pomoc a byl ochoten pijmout nevstu tak kajc z rukou jejho pznivce. K tomu jen poznamenm, e Ma pohlel na Grueinu minulost jako na naprosto odbytou vc. Dval se na tuto minulost s nekonenm soucitem a doel v ru sv vn k pesvden, e jakmile mu Grueka ekne,e horn rda a e si ho vezme, okamit se objev docela nov Grueka a zrove i docela nov Ma bez jakchkoli nectnost a jen se sammi ctnostmi. Oba si navzjem odpust a zanou pln nov ivot. Co se te Kuzmy Samsonova, povaoval ho za mue v on nkdej zmizel Gruein minulosti osudnho, ale ml za to, e ho Grueka nikdy nemilovala a hlavn e u tak "minul" a pestal, take te u vlastn vbec nen. Ted ho ostatn st mohl povaovat vbec za mue, protoe kdekdo v mst vdl, e je to pouh nemocn troska, e jeho vztah ke Gruece je tak kajc jen otcovsk, tedy vbec ne takov jako dv, a e je to tak u dlouho, skoro rok. Je jist, e v tom ve vem bylo i mnoho Movy prostoduchosti, nebo pes vechny sv neesti to byl lovk velmi prostoduch. Prv prostoduchost ho vedla mimo jin k vnmu pesvden, e star Kuzma, kdy se te chyst na onen svt, upmn se kaje pro svou minulost s Gruekou a e dvka te nem oddanjho ochrnce a ptele ne tohoto u nekodnho starce. Hned nazt po sv rozmluv s Aljoou na kiovatce, kdy byl celou noc nespal, piel Ma kolem deseti hodin dopoledne do Samsonovova domu a dal se ohlsit. Byl to star, pochmurn, velmi rozlehl dm, jednopatrov, s ndvornmi budovami a pstavkem. V pzem bydleli dva Samsonovovi enat synov se svmi rodinami, jeho star sestra a neprovdan dcera. V pstavku ili dva jeho pru, z nich jeden mi tak etnou rodinu. Dti i pru byli ve svch bytech stsnni, ale hoejek domu obval star sm. Nenechal tam bydlet ani dceru, kter ho oetovala; musela k nmu v uritch hodinch, a tak kdykoliv ji zavolal, po kad zdola bet po schodech, pestoe u dlouho trpla zduchou. Tento "hoejek" se skldal z mnostv velkch, pardnch, po kupecku staromdn zazench pokoj s dlouhmi nudnmi adami neohrabanch mahagonovch kesel a idl podle zd, s kilovmi lustry v obalech a temnmi zrcadly mezi okny. Vechny ty pokoje zstvaly przdn a neobvan, protoe nemocn staec se spokoj oval s jedinm pokojkem, odlehlou malou lonic, kde ho obsluhovala star sluka s tkem na hlav a chlapec, kter sedval na truhle v pedsni. Pro sv otekl nohy star u skoro vbec nemohl chodit a jen mlokdy vstal ze svho koenho kesla; sluka ho pak podprala a vodila chvli po pokoji. I k tto staen se choval psn a zamlkle. Kdy mu ohlsili, e piel "kapitn", hned odmtl nvtvu pijmout. Ale Ma nalhal a dal se ohlsit jet jednou. Kuzma Kuzmi se podrobn chlapce vyptal: "Jak vypad? Nen opil ? Nedl vtrnost ?" Dozvdl se, e "je stzliv, ale nechce odejt". Star ho dal znova odmtnout. Tu Ma, jen to pedvdal a zvl si s sebou vzal papr a tuku, napsal iteln na kus papru jedinou dku: "V nutn vci tkajc se osobn Agrafeny Alexandrovny" a poslal to starmu. Samsonov se na chvli zamyslel, pak poruil chlapci, aby nvtvnka zavedl do slu, a starou poslal dol vydit mladmu synovi, aby k nmu okamit piel. Tento mlad syn byl asi dvoumetrov, neobyejn siln chlap, holil se a oblkal po evropsku na rozdl od otce, kter nosil kaftan a ml plnovous; hned se beze slova dostavil. Cel rodina se ped otcem tsla. Otec povolal tohoto chlapka ne e by ml z kapitna strach (nebyl ani trochu bzliv), nbr jen tak pro vechno, sp aby ml svdka.

Provzen synem, o nho se opral, a chlapcem, pibelhal se konen do slu. D se pedpokldat, e byl tak znan zvdav. Sl, kde Ma ekal, byla ohromn, ponue a tsniv psobc mstnost s dvma adami oken nad sebou a mramorovanmi stnami. Mla galerii a se stropu visely ti obrovsk, obaly chrnn lustry. Ma sedl na idlice u vchodu, nervosn a netrpliv ekaje na rozhodnut o svm osudu. Kdy se star objevil v protjch dvech, njakch dvacet metr od nho, Ma hned vyskoil a el mu svm rznm vojenskm krokem naproti. Obleen byl pkn, ml zapjat osat kabt, ern rukavice a v ruce cylindr, pesn jako ped temi dny v kltee u starce pi rodinn schzce s otcern a bratry. Star na nho dstojn a s psnm vrazem ekal a Ma hned poctil, e zatm co k nmu jde, kupec si ho celho prohl. Mu pekvapilo tak, jak Kuzmovi Kuzmiovi v posledn dob siln opuchl obliej. Jeho doln ret, i tak u tlust, visel ted jako njak kus tsta. Mlky a vn se hostovi uklonil, ukzal mu na keslo u pohovky a sm, opraje se o synovu ruku a bolestn hekaje, zaal se usazovat na pohovku proti Movi. Kdy Ma vidl, jak se mus namhat, hned poctil vitky svdom a stud nad svou nynj bezvznamnost ped tak ctyhodnou osobou, kterou obtuje. "Co si ode mne pejete, pane ?" promluvil staec pomalu, zeteln a psn, ale zdvoile, kdy se konen posadil. Ma sebou trhl, povyskoil, ale zas si sedl. Pak se hned rozhovoil - hlasit, s nervosnm chvatem a gestikulac jako vysloven nepetn. Bylo vidt, e je v koncch, zeje vyzen, e hled posledn vchodisko, a nenajde-li je, me se jt rovnou utopit. Star Samsonov to patrn v okamiku vechno poznal, akoliv jeho obliej zstal nezmnn a chladn jako socha. "Veleven Kuzmo Kuzmii, asi jste u nejednou slyel o mch rozepch s mm otcem Fjodorem Pavloviem Karamazovem, kter m obral o ddictv po m rodn matce protoe o tom u van cel msto ponvad tady kad van co nem. Mimoto jste se to mohl doslechnout i od Grueky pardon do Agrafeny Alexandrovny od ctn Agrafeny Alexandrovny, kter si hluboce vm." Tak Ma zaal a hned v prvn vt kloptl. Ale neuvedeme celou jeho e doslovn, povme jen jej obsah. Jde pr o to, e on, Ma, se u ped temi msci zmrn radil (ekl prv "zmrn", a ne schvln) s advoktem v gubernskm mst, "se slavnm advoktem, Kuzmo Kuzmii, Pavlem Pavloviem Kornplodovem, jist jste o nm slyel, e ano ? Oteven hlava, takka sttnick duch tak vs zn vyslovil se o vs co nejuctivji" kloptl zas Ma. Ale dn kloptnut ho nezarazilo. Kadou zmlku hned peskoil a hnal se pod dl a dl. Ten Kornplodov se ho pr podrobn vyptal, a kdy prozkoumal doklady, kter mu Ma pedloil (ale o tch Ma mluvil nejasn a na tom mst zvl spchal), ekl pr, e stran vesnice erman, kter by mla po matce pipadnout jemu, Movi, mohla by se skuten podat aloba a tomu starmu nestydovi by se vytel zrak "protoe vechny dvee nejsou pece zaveny a spravedlnost u v, kudy na to". Slovem me se potat, e by Fjodor Pavlovi musel doplatit njakch est tisc, ba i sedm, protoe ermaa m pece jenom cenu njakch ptadvacet tisc nebo sp osmadvacet, "ticet, ticet tisc, Kuzmo Kuzmii, a pedstavte si, e j nedostal od toho necity ani sedmnct!" Ale on, Ma, nechal tu vc tenkrt bet, protoe v soudech se nevyzn, a kdy sem pijel, ohromili ho protialobou (tu se Ma zase zapletl a zas musel peskoit), tak jestli by pr veleven Kuzma Kuzmi nechtl pevzt vechny jeho nroky proti tomu netvorovi a dal by za to Movi jenom ti tisce. Ztratit pr Kuzma Kuzmi neme nic, to Ma psah na svou est, na svou est, a naopak me msto t tisc vyzskat est nebo sedm tisc. Ale hlavn aby se to vydilo "hned jet dnes". "Udlal bych to s vmi u note nebo tak njak. Slovem jsem ke vemu ochoten, dm vm vechny doklady, jak budete chtt, vechno podepu a hned bychom tu listinu vyhotovili, a je-li to mon, je-li to jen trochu mon, jet dneska dopoledne. e byste mi dal ty ti tisce protoe kdopak jin ne vy m v tomhle hnzd penze a tm byste m zachrnil ped zkrtka zachrnil byste neastnho lovka pro ulechtilou vc, mohu ci, pro vzneenou vc nebo chovm ulechtil city k jist bytosti, kterou dobe znte a o kterou se starte jako otec. Jinak bych ani nepiel, kdyby ne jako otec. Vte, dalo by se ci, e jsme se u n srazili ti, protoe

osud je hrozn vc, Kuzmo Kuzmii! Realismus, Kuzmo Kuzmii, realismus! A protoe vy jste u dvno odpadl, zstali jsme dva, co je mon hloup eeno, ale vdy j nejsem litert. Jsem tu j a ten netvor. Muste to rozhodnout: bud j, nebo ten netvor! Vechno te mte v ruce - ti ivotn osudy a dvoje tst. Promite, pletu se, ale chpete vidm na vaich ctihodnch och, e rozumte. Ale nerozumte-li, jet dnes se mohu jt utopit, tak je to!" Slovy "tak je to" Ma ual svj zmaten proslov, pak vyskoil a ekal na odpov na svj poetil nvrh. Pi posledn vt si nhle beznadjn uvdomil, e je po vem a hlavn e navanil spoustu nesmysl. "To je zvltn, dokud jsem byl na cest, vechno se zdlo dobr, a te je z toho nesmysl!" mihlo se mu zkormoucenou mysl. Po celou dobu, co mluvil, star sedl bez hnut a pozoroval ho ledovm pohledem. Kdy nechal Mu chvli ekat, konen pronesl naprosto rozhodn a beztn: "Promite, takovhle obchody my nedlme." Ma najednou ctil, e mu slbnou nohy. "Co j te tedy, Kuzmo Kuzmii," zamumlal s bledm smvem. "To j jsem te ztracen, co myslte ?" "To promite." Ma pod stl, pod se nehybn upen dval a najednou si viml, e v oblieji starho se nco hnulo. Trhl sebou. "Vte, pane, takov obchody nejsou nic pro ns," pomalu pronesl star, "zanou soudy, advokti - hotov netst! Ale jestli chcete, je tady jeden lovk, promluvte si s nm." "Pane boe, a kdo je to ? Vy mi vracte ivot, Kuzmo Kuzmii," zakoktal Ma. "Ten lovk nen zdej a ani tu te nen. On je z rolnickho stavu, obchoduji: s dvm, m pezdvku Chlupat. Smlouv u asi rok s Fjodorem Puvloviem o hj v t va ermani, ale nemohou se shodnout v cen, snad jste o tom slyel. Zrovna te zas pijel a bydl u iljinskho bauky, ta vesnice Iljinsk je snad njakch dvanct verst od stanice Volov. Psal mi sem prv kvli t vci, tedy skrz ten hj, abych mu pr poradil. Fjodor Pavlovi k nmu chce sm jet. Tak kdybyste Fjodora Pavlovie pedeel a Chlupatmu navrhl to, co jste kal mn, tak on by mon." "Geniln mylenka!" naden ho peruil Ma. "To je ten prav, tomu to bude zrovna vhod! Smlouv, chtj na nm vysokou cenu, a najednou dostane listiny, podle kterch je sm majitelem, cha-cha-cha!" A Ma se najednou zasml svm krtkm, devnm smchem, a i Samsonov trhl hlavou. "Jak vm mm podkovat, Kuzmo Kuzmii!" zvolal vele Ma. "To nic," sklonil Samsonov hlavu. "Vy ani nevte, zachrnil jste m. vedla m k vm pedtucha. Ted tedy k tomu popovi!" "Nestoj to za dky." "Spchm a letm tam. Neohlel jsem se na vae zdrav. Nikdy vm to nezapomenu. To vm k rusk lovk, Kuzmo Kuzmii, rrusk lovk!" "Tak, tak." Ma se pokusil uchopit ho za ruku, aby mu j potsl, ale v och starho se kmitl vztek. Ma ruku sthl, ale hned si sm vyetl, e je podezvav. "Je u unaven" pomyslel si. "Pro ni! Pro ni, Kuzmo Kuzmii! Chpete, zeje to pro ni!" houkl najednou na cel sl; pak se uklonil, oste se obrtil a zas tm rychlm a rznm krokem zamil k vchodu, ani se neotoil. Zachvval se nadenm. "Vechno se u hroutilo a zachrnil m jen mj andl strn," thlo mu mysl. "A kdy mi rad takov prohnan praktik (ulechtil staec a ta dstojnost!) mohu se spolehnout, e je to zaruen vc. Hned abych tam letl. Do tmy se vrtm nebo se vrtm v noci, ale mm vyhrno. Copak by si ze mne ten star pn dlal blzny ?" To si kal Ma, kdy rzoval k svmu bytu, a nic jinho mu ovem ani nemohlo napadnout, ne e je to bu praktick rada (od takovho praktika), rada lovka, kter se vyzn a zn i toho Chlupatho (divn pjmen!), nebo - nebo e si z nho star kupec dl blzny! Sprvn byla bohuel jedin tato druh alternativa. Dlouho potom, kdy se u odehrla cel katastrofa, star Samsonov sm se smchem piznval, e si tenkrt z "kapitna" udlal dobr den. Byl to zl, chladn, posmvan lovk a ml mimoto sklon k chorobnm antipatim. Co ho vlastn tenkrt tak popudilo, zda to bylo kapitnovo naden vzezen nebo poetil domnnka toho "rozmailce a marnotratnka", e on, Samsonov, tak snadno sedne na lep a d se chytit na jeho "pln", nebo snad rlivost na Grueku, na kterou se ten "dareba" odvolval, kdy piel se svou povdakou mmit z nho penze - to nevm. Ale ve chvli, kdy ped nm Ma stl a ctil, e

mu slbnou nohy, a nesmysln vykikoval, e je ztracen, v tu chvli se na nho star podval s nekonenou zlobou a umnil si, e si z nho udl blzna. Kdy Ma odeel, Kuzma Kuzmi, bled vztekem, ekl synovi, e se mus postarat o to, aby sem ten trhan vckrt nohou nevkroil, a nesm ho pr pustit dovnit, sic. Svou hrozbu nedopovdl, ale i jeho syn, a ho asto vidl rozhnvanho, strachem sebou trhl. Jet hodinu nato se star cel tsl zlost, k veeru se pak rozstonal a poslal pro doktora. II. Chlupat Musel tedy "uhnt", jene neml ani kopejku na vz, vlastn ml dva dvacetnky, a to bylo vechno, vechno, co mu zbvalo po tolika letech blahobytu! Ale ml doma star stbrn hodinky, dvno u nely. Vzal je a zanesl k idovskmu hodini, kter ml krmek na trhu. id za n dal est rubl. "Ani jsem tolik neekal!" zvolal Ma naden (byl pod jet naden), popadl svch est rubl a bel dom. Doma si k nim vypjil jet ti rubly od domcch. Pjili mu ochotn, akoliv to byly jejich posledn penze, tak ho mli rdi. Ma jim ve svm nadenm vzruen hned svil, e se toho dne rozhodne jeho osud, vyloil jim, ovem v hroznm spchu, cel svj "pln", jak ho ped chvl navrhl Samsonovu, pak jim povdl o Samsonovov rad, o svch nadjch do budoucnosti atd. Jeho domc bvali i pedtm zasvceni do mnoha jeho tajnost, proto na nho tak pohleli jako na svho lovka a pna, kter vbec nen pyn. Kdy dal takto dohromady devt rubl, Ma poslal pro potovn vz, aby jel do stanice Volov. Ale tak se tak stalo, e bylo utvrzeno a zachovno v pamti, e "v poledne ped jistou udlost Ma neml ani kopejku, a aby si opatil penze, prodal hodinky a vypjil si od domcch ti rubly, to vechno ped svdky". Toto faktum uvdm u te a pozdji vyjde najevo pro. Kdy se rozjel do stanice Volov, Ma sice zil radostnou pedtuchou, e "vechny ty zleitosti" konen skoncuje a vyd, ale pesto se zrove tsl strachem, co provede za jeho neptomnosti Grueka. Co kdy se zrovna dnes rozhodne jt k Fjodoru Pavloviovi? Proto j ani neekl, e odjd, a poruil domcm, aby neprozrazovali, kde je, kdyby se na nho nkdo ptal. "Rozhodn, rozhodn se musm vrtit dnes veer," opakoval, otsaje se ve voze, "a toho Chlupatho snad abych sem pivezl k sepsn t listiny." Tak rozvaoval Ma s zkost v srdci, ale tmto snm nebylo pohchu souzeno, aby se uskutenily podle jeho "plnu". Za prv se zdrel, kdy jel ze stanice Volov poln cestou. Ukzalo se, e to nen dvanct, nbr osmnct verst. Za druh nezastal iljinskho popa doma: byl v sousedn vsi. Ma se tam vydal pod se stejnmi utrmcenmi komi, kdy u bylo skoro tma. Bauka, nesml a na pohled vldn lovek, mu hned vysvtlil, e Chlupat sice pvodn bydlel u nho, ale te pr je v Suchm Posjolku a pesp dnes u hajnho, protoe tam tak kupuje dv. Na Movy nalhav prosby, aby ho hned k Chlupatmu zavedl, "a tm ho tak kajc zachrnil", bauka nejdv zavhal, ale pak slbil, e ho doprovod do Suchho Posjolku, zejm protoe poctil zvdavost. Ale na netst poradil, aby tam li pky, je to pr jen "o nco mlo vc" ne asi versta. Ma ovem souhlasil a hned vyrazil svm dlouhm krokem, take chudk bauka za nm musel skoro utkat. Nebyl jet star, ale velmi opatrn. Ma se i s nm dal hned do ei o svch plnech. Dtkliv, nervosn dal o rady stran Chlupatho a celou cestu nepestal mluvit. Bauka pozorn naslouchal, ale poradil mlo. Na Movy otzky odpovdal vyhbav: "To nevm, och, to nevm, kdepak bych vdl," atd. Kdy se Ma rozhovoil o svch rozepch s otcem pro ddictv, pop se a lekl, protoe na Fjodoru Pavloviovi njak zvisel. Nicmn se Mti pekvapen zeptal, pro tomu obchodujcmu rolnkovi Gorstkinovi k Chlupat, a ochotn mu vysvtlil, e je to sice Chlupat, ale zas taky nen Chlupat, protoe se pro tu pezdvku nramn ur, take se mu mus kat jedin Gorstkin, "jinak s nm nic nepodte a ani vs nebude poslouchat", ujistil ho bauka. Ma se chvli trochu divil a namtl, e mu tak kal sm Samsonov. Kdy to bauka slyel, honem tu vc zamluvil. Byl by arci udlal lpe, kdyby byl Movi hned vyloil sv

pochybnosti: napadlo mu, e kdy sm Samsonov poslal Mu k tomu chlapkovi jako k Chlupatmu, vz v tom teba njak ertovina a nastrojil to mon z njakho dvodu pro smch. Ale Ma neml as zdrovat se "takovmi malikostmi". Chvtal, rzoval, a teprve kdy byli v Suchm Posjolku, uvdomil si, e neuli verstu ani pl druh, nbr aspo ti; dohlo ho to, ale nic neekl. Veli do hjovny. Hajn, baukv znm, bydlel v jedn polovin chalupy a Gorstkin se ubytoval v druh, lep polovin, oddlen chodbou. Vstoupili do tto lep svtnice a rozsvtili lojovou svci. Bylo tam znan petopeno. Na drhnutm stole stl vyhasl samovar, vedle nho podnos se lky, przdn lhev od rumu, nedopit lhev vodky a zbytky blho chleba. Sm host leel nataen na lavici, pod hlavou ml msto polte schumlan kabt a hlun chrpal. Ma zstal zaraen stt. "Musme ho ovem vzbudit. M vc je pli dleit. Tolik jsem spchal a chci se jet dnes vrtit," znepokojoval se. Ale bauka a hajn stli mlky a neprojevovali sv mnn. Ma pistoupil ke Gorstkinovi a pokusil se ho vzbudit; zkouel to energicky, ale sp se neprobouzel. "Je opil," usoudil Ma, "ale co si ponu, boe, co si ponu ?" A najednou ho zaal v hrozn netrplivosti tahat za ruce a za nohy, kvat mu hlavou, zvedat ho, aby zstal sedt, ale po dlouhm namhn doshl jen toho, e sp nehorzn mruel a zle, i kdy nezeteln nadval. "Ne, radi byste ml pokat," vyslovil se konen bauka, "vdy on nen pi sob." "Cel den pil," dodal hajn. "Boe!" vykikoval Ma. "Kdybyste jen vdli, jak nutn ho potebuju a jak jsem te zoufal!" "Radi pece jenom pokejte do rna," opakoval bauka. "Do rna ? Proboha! To nen mon!" Mlem by se byl znova pustil do burcovn opilce, ale hned toho nechal, kdy si uvdomil, jak marn by to bylo. Pop mlel, hajn byl ospal a nevldn. "Jak hrozn tragdie pipravuje lidem reln ivot!" zvolal Ma v plnm zoufalstv. S oblieje se mu inul pot. Bauka vyuil okamiku a velice uvliv podotkl, e i kdyby se podailo spe probudit, byl by stejn opil, a tedy neschopn o nem mluvit, "a vy pece mte dleitou vc, take bude sprvnj nechat to na rno." Ma rozhodil rukama a pisvdil. "J tu zstanu se svkou a budu hat na vhodnou chvli. A se vzbud, hned spustm. Za svci ti zaplatm," obrtil se k hajnmu, "a za nocleh taky, bude pamatovat na Dmitrije Karamazova. Jenom nevm, co udlme s vmi, bauko. Kde budete spt ?" "To nic, j budu prosm doma. Vezmu si tuhle jeho kobylku a pojedu," ukzal na hajnho. "Zatm tedy sbohem, peji vm, aby se vm dailo k pln spokojenosti." Pi tom zstali. Bauka odjel s kobylkou, poten, e m konen pokoj, ale pece znepokojen vrtl hlavou a pemtal, zda by neml hned ztra zpravit o t zvltn phod svho dobrodince Fjodora Pavlovie. "Teba se stane, e se to pak dozv, rozhnv se a vypov mi pze." Hajn se podrbal a mlky odeel do sv svtnice. Ma si sedl na lavici, aby, jak ekl, hal na vhodnou chvli. Hlubok tesknota mu padla na dui jako tk mlha. Hlubok, hrozn tesknota! Sedl a pemlel, ale nic nemohl domyslet. Na svci se dlal oharek, ozval se cvrek, v petopen svtnici bylo nesnesiteln dusno. Najednou si pedstavil zahradu, prchod za zahradou, v otcov dom se tajemn otvraj dvee a do nich vbh Grueka. Vyskoil s lavice. "Tragdie!" zvolal, skpaje zuby. Bezmylenkovit pistoupil ke spi a zadval se mu do oblieje. Byl to huben muik stednho vku, s npadn dlouhm obliejem, s rusmi kudrnami a dlouhou dkou nazrzlou bradkou. Ml kartounovou koili a ernou vestu, z jej kapsy vykukoval etzek od stbrnch hodinek. Ma si tu tv prohlel s nramnou nenvist a z njakho dvodu ho zvl pobuovaly muikovy kudrny. Hlavn ho nesnesiteln urelo, e tu te nad nm stoj cel utran se svou nalhavou zleitost, kdy tolik obtoval a opustil, a tenhle darmorout, na kterm te zvis cel jeho osud, tady chrpe jakoby nic, jako by byl z jin planety. ", ironie osudu!" kikl Ma. Najednou docela ztratil hlavu a vrhl se zas k opilmu muikovi, aby ho vzbudil. Budil ho s jakousi zuivost, kubal a strkal jm, dokonce ho bil, nadel se s nm njakch pt minut, ale zas nic nepodil. V bezmocnm zoufalstv se vrtil ke sv lavici a usedl. "Hloup, hloup!" vykikoval, "a jak je to vechno neestn!" bhvpro dodal

najednou. Straliv ho rozbolela hlava. "e bych to nechal bt a odjel ?" napadlo mu. "To ne, pokm do rna. Te tu naschvl zstanu, naschvl! Na bych sem pak byl jezdil ? A ani nemm m odjet, jak se odsud te dostanu ? Och, takov nesmysl!" Ale hlava ho bolela pod vc. Nehybn sedl, ani nevdl, e podimuje, a najednou vsed usnul. Spal patrn asi dv hodiny nebo dle. Probudily ho nesnesiteln bolesti hlavy, tak nesnesiteln, e div nekiel. Ve spncch mu tepalo a temeno ho bolelo; kdy se vzbudil, dlouho se nemohl pln vzpamatovat a uvdomit si, co se s nm stalo. Konen se dovtpil, e petopen svtnice je pln otravnho plynu z kamen a e snad mohl zemt uduenm. Opil muik pod leel a chrpal. Svka se roztkala a pomalu zhasnala. Ma vykikl a vrvorav dobhl pes chodbu do svtnice hajnho. Hajn byl hned vzhru, ale kdy slyel, e v druh svtnici ad kamna, el sice zakroit, ale choval se ku podivu lhostejn, co Mu pekvapilo a urazilo. "Vdy on ume, on ume a potom co potom ?" vykikoval Ma nepetn. Oteveli dvee a okno, vythli zstrku v komn. Ma pinesl z chodby vdro s vodou, nejdv omoil hlavu sob, pak nael njak hadr, namoil ho do vody a piloil Chlupatmu na hlavu. Hajn se pod stavl k cel phod njak opovrliv. Kdy otevel okno, ekl mrzut: "To u je dobr," a el zase spt. Movi nechal rozsvcenou lucernu. Ma se tahal s ommenm opilcem asi pl hodiny, pod mu dval na hlavu obklady a vn u pomlel na to, e probd celou noc. Ale byl tak vyerpn, e na chvilku usedl, aby si trochu odpoinul, hned zavel oi, okamit se nevdomky nathl na lavici a usnul jako zabit. Probudil se hrozn pozd. Bylo u asi devt hodin rno. Slunce jasn zilo do dvou oken chaloupky. Kudrnat muik sedl na lavici u obleen do kabtu. Stl ped nm znova zatopen samovar a nov lhev vodky. Star verej lhev byla u dopita a nov vyprzdnna vc ne napl. Ma vyskoil a hned pochopil, e ten zatracen muik je zas opil, nadobro a nenapraviteln opil. Asi minutu se na nho vytetn dval. Muik zas mlky a potuteln pokukoval na Mu s jakmsi urlivm klidem, ba pipadalo mu, e s njakou pohrdavou povenost. Ma se k nmu vrhl. "Dovolte, vte j podle veho jste u slyel od hajnho v tamt svtnici. J jsem poruk Dmitrij Karamazov, syn starho Karamazova, od kterho rate kupovat hj." "Dy ty le!" s jistotou, klidn a drazn promluvil nhle muik. "e lu ? Rate znt Fjodora Pavlovie ?" "dnho tvho Fjodora Pavlovie znt nerm," ekl muik njak tkm jazykem. "Co od nho kupujete ten hj, ten hj! Vzbute se pece, vzpamatujte se! Pivedl m otec Pavel z Iljinska. Psal jste Samsonovovi a on m k vm posl" bez dechu pokraoval Ma. "L-le!" odsekl zas Chlupat. Mu zamrazilo. "Pro milosrdenstv bo, to pece nen dn ps! Jste mon opil, ale pece jste snad schopen mluvit a rozumt jinak jinak niemu nerozumm!" "Ty ses barv!" "Pro milosrdenstv bo, j jsem Karamazov, Dmitrij Karamazov, mm pro vs nvrh vhodn nvrh velice vhodn prv o tom hji." Muik si vn hladil bradu. "Ne, ty jsi pevzal dodvku a ukzalo se, e ses darebk. Ty ses darebk!" "Ujiuji vs, e se mlte!" zoufale lomil rukama Ma. Muik si pod hladil bradu a najednou potuteln pimhouil oi. "Ty mi uka tohle: uka mi takov zkon, e se smj dlat podfuky! Sly? Ses darebk, rozum?" Ma zamraen poodeel a nhle jako by ho "nco klepla do hlavy", jak se pak vyjdil. V jedinm okamiku se mu njak rozsvtilo, "zaplanula pochode a vechno jsem pochopil". Stl tu, trnul a asl, e mohl on, pece jen rozumn lovk, nalett na takov nesmysl, zabednout do takovho dobrodrustv a vytrvat v nm skoro cel den a noc, tahat se s tm Chlupatm, dvat mu obklady na hlavu. "Nu, chlap je opil, opil namol a vydr pt jet tden - na bych tu ekal ? A co kdy m sem Samsonov poslal naschvl ? Co kdy ona. boe, co jsem to provedl!" Muik sedl, dval se na nho a pokleboval se. Jindy by byl Ma toho hlupka ve vzteku snad zabil, ale te byl sm slab jako dt. Pokojn pistoupil k lavici, vzal svj pl, oblkl si ji-j a vyel ze svtnice. V druh svtnici hajnho nenael, nikdo tam nebyl. Vythl z kapsy padest kopejek v drobnch a nechal je na stole za nocleh, svci a vyruen. Vyel z hjovny a uvidl kolem jen les, nic jinho, el nazdabh, nevdl ani, m-li se dt od hjovny vpravo nebo vlevo; vera veer, kdy sem spchal s

baukou, neviml si cesty. Nebyla v nm dn pomstichtivost, ani proti Samsonovu, el uzounkou lesn pinkou bezmylenkovit a ztracen, se "ztracenou mylenkou" a vbec se nestaral, kam jde. Kad dt by ho bylo mohlo pemoci, tak zeslbl nhle na dui i na tle. Pesto se jak tak dostal z lesa a najednou se ped nm rozprostela nedohledn rovina posekanch, holch pol. "Jak zoufalstv, jak smrt kolem dokola!" opakoval si, stle kreje dl a dl. Zachrnila ho droka, ve kter jel poln cestou njak staik kupec. Kdy ho dohnala, Ma se zeptal na cestu a ukzalo se, e kupec jede tak do Volov. Zaali vyjednvat a vzali Mu s sebou jako spolucestujcho. Asi za ti hodiny dojeli. Na stanici Volov Ma hned objednal potovn vz, aby ho zavezl do msta, a najednou si uvdomil, e je hrozn vyhladovl. Ne bylo zapraeno, dal si udlat mchan vejce. V okamiku je vechna sndl, sndl velk krajc chleba, sndl salm, kter se tam tak nael, a vypil ti sklenky vodky. Kdy se takto posilnil, zotavil se a nabyl zas dobr mysli. Uhnl silnic, pobzel vozku ke spchu a najednou vymyslel nov, u "nezmniteln" pln, jak si jet do veera opat "ty zatracen penze". "A kdy si pomyslm, kdy si jen pomyslm, e pro takov mizern ti tisce se ma lidsk osud!" zvolal pohrdav. "Jet dnes to vydm!" A nebt neodbytn mylenky na Grueku, nestalo-li se s n nco, byl by mon zas docela vesel. Ale ta mylenka mu ustavin probodvala srdce jako ostr n. Konen dojeli a Ma hned bel ke Gruece. III Zlat doly To byla prv ta Miova nvtva, o n Grueka tak postraen vyprvla Rakitinovi. ekala tenkrt svou zvltn potu a byla velmi rda, e Ma vera ani dnes nepiel. Doufala, e d bh a u nepijde a do jejho odjezdu, ale najednou k n pece vpadl. Co bylo dl, vme: aby se ho zbavila, okamit ho pemluvila, aby ji doprovodil ke Kuzmovi Samsonovu, kam pr nalhav mus jt "potat penze"; kdy ji tam Ma hned odvedl, rozlouila se s nm u Kuzmovch vrat a dala si od nho slbit, e pro ni ped plnoc pijde, aby ji doprovodil zptky dom. Movi to bylo tak vhod: "Kdy bude sedt u Kuzmy, nepjde aspo k Fjodoru Pavloviovi jestli ovem nele," dodal hned. Ale podle jeho mnn snad nelhala. Byl toti rlivec toho druhu, e je-li odlouen od milovan eny, okamit si navyml bhvjak hrzy, co se s n dje a jak je mu "nevrn"; ale kdy k n potom zdrcen a zoufal pibhne, u nadobro pesvden, e ho skuten zradila, okamit zas okeje hned pi prvnm pohledu na jej tv, na smjc se, veselou a vldnou tv tto eny, okamit zavrhne kad podezen a s radostnm zahanbenm se sm plsn za svou rlivost. Kdy doprovodil Grueku, chvtal dom. Ach, ml toho dne jet tolik na prci! Ale aspo mu spadl kmen ze srdce. "Ted bych se jen poteboval honem vyptat Smerdakova, nebylo-li nco vera veer, jestli teba nakonec nebyla u Fjodora Pavlovie, ochoch!" To mu thlo hlavou a nedobhl tedy jet ani do svho bytu a u se zas v jeho nepokojnm srdci hnula rlivost. rlivost! "Othello nebyl rliv, byl dviv," napsal Pukin a ta poznmka sama u svd o neobyejn mylenkov hloubce naeho velkho bsnka. Othello ml dui rozdrcenou a cel pohled na svt zakalen, prost protoe jeho idel byl znien. Ale Othello se neskrval, nepehoval, nesldil: byl dviv. Musel bt naopak veden a postrkovn, s velkou nmahou popouzen, aby vbec pomyslel na nevru. Prav rlivec takov nen. Je a neuviteln, jakou hanbu a mravn ponen je rlivec schopen snst bez jakchkoli vitek svdom. A ned se pece ci, e by vichni rlivci byli vedn a pinav due. Naopak, i lovk ulechtilho srdce, jeho lska je ist a pln obtavosti, se me z rlivosti schovvat pod stoly, podplcet nejvt niemy a snet nejodpornj blto pehovn a tajnho poslouchn za dvemi. Othello by se za nic nedovedl smit s nevrou - nemluvme o odputn, nbr jen o smen - a jeho due je dobrotiv a nevinn jako due dtte. Jin je to u pravho rlivce: je tko si pedstavit, co vechno dovede snst, s m se sm a co vechno odpust leckter

rlivec! Prv rlivci odpoutj sp ne kdo jin a vechny eny to vd. rlivec je schopen odpustit neobyejn rychle (ovem teprve po hrozn scn) ku pkladu u skoro dokzanou nevru, teba objet a polibky, kter sm vidl, jen kdy se zrove me njak ujistit, e to bylo "naposledy" a e jeho sok od t chvle u zmiz, odjede na konec svta, nebo e on sm odveze ji nkam na takov msto, kam se ten hrozn sok u vckrt nedostane. Ke smru dojde ovem jen na chvli, protoe i kdyby sok skuten zmizel, rlivec hned ztra vynajde njakho jinho a bude rlit znova. A zdlo by se, co je do lsky, na kterou se mus tajn dohlet, za u stoj, potebuje-li tak peliv hldn ? Ale to prav rlivec nikdy nepochop, pestoe se mezi rlivci opravdu najdou lid vzneenho srdce. Je tak pozoruhodn, e kdy se takov lid vzneenho srdce schovvaj v njak komrce, aby tajn poslouchali a pehovali, ct sice jasn ve svm "vzneenm srdci", do jak hanby dobrovoln klesli, ale nikdy nemvaj vitky svdom - aspo ne v t chvli, kdy vz ve sv komrce. Kdy Ma vidl Grueku, jeho rlivost byla pry a na chvli byl dviv a ulechtil; pro sv nedobr city dokonce sm sebou pohrdal. Ale to jen znamenalo, e v jeho lsce k tto en je obsaeno nco mnohem vyho, ne sm tu, tedy ne pouh smysln ve, ne jenom "vlnost v tle", o n vykldal Aljoovi. Zato vak, kdykoli Grueka zmizela, hned ji zase zaal podezvat ze vech nzkost a uskok nevry. A dn vitky svdom pi tom nectil. A tak v nm znova vzkypla rlivost. Rozhodn musel spchat. Pedevm musel narychlo sehnat aspo maliko penz. Verejch devt rubl vydal skoro pln za sv jzdy a docela bez penz se lovk, jak znmo, nedostane ani na krok. Ale u ve voze si zrove se svm novm plnem promyslel tak, jak seene nejdv njakou malikost narychlo. Ml pr pknch soubojovch pistol s patronami a dosud je nezastavil, protoe mu byly z jeho vc nejmilej. V hostinci U hlavnho msta se u dvno povrchn seznmil s jistm mladm ednkem a pak se tam tak dozvdl, e tento svobodn a znan zmon pn je nruiv milovnk zbran; kupuje pr pistole, revolvery, dky, mje doma rozveny po stnch, pyn se jimi ped znmmi a dovede pr dokonale vysvtlit mechanismus revolveru, jak se nabj, jak stl atd. Ma se dlouho nerozmlel, hned se k nmu vydal a nabdl mu za deset rubl sv pistole do zstavy. ednk se ho s radost pokusil pemluvit, aby mu je hned prodal, ale to Ma nechtl. Vyplatil mu tedy deset rubl a prohlsil, e roky rozhodn nepijme. Rozlouili se jako ptel. Ma spchal a zamil do sv zahradn besdky za domem Fjodora Pavlovie, aby dal rychle zavolat Smerakova. Ale vyplynulo z toho tak zas faktick zjitn, e pouh ti tyi hodiny ped jistou udlost, o n dle promluvme, Ma neml ani kopejku a za deset rubl zastavil svou oblbenou vc, kdeto o ti hodiny pozdji ml najednou tisce. Ale pedbhm. U Marie Kondrajevny (sousedky Fjodora Pavlovie) ho ekala nadmru pekvapujc a zarejc zprva o Smerdakovov onemocnn. Vyslechl vyprvn o pdu do sklepa, pak o padoucnici, o lkaov pjezdu a starostech Fjodora Pavlovie; se zjmem se tak dozvdl, e jeho bratr Ivan rno u odjel do Moskvy. "Projel asi Volovou dv ne j," pomyslel si Ma, ale Smerakov ho hrozn znepokojoval. "Jak to te udlat, kdo tam bude hldat a dvat mi zprvy ?" Zaal se dychtiv vyptvat obou en, zda si vera veer neho nevimly. Chpaly dobe, o mu b, ujistily ho, e tam nikdo nebyl, Ivan Fjodorovi pr zstal pes noc doma a "vechno bylo v plnm podku". Ma se zamyslel. Jist mus dnes hldat, ale kde ? Zde nebo u vrat Samsonova ? Usoudil, e zde i tam podle poteby, ale mezitm, mezitm. Pot byla v tom, e ml ped sebou ten "pln", erstv, nov a docela spolehliv pln, kter vymyslel cestou ve voze a jeho proveden u nemohl odkldat. Rozhodl se obtovat tomu hodinu asu: "Za hodinu vechno vydm, vechno se dozvm a pak, pak se pedevm poptm u Samsonova, je-li tam Grueka, a hned zase zptky sem, do jedencti hodin tu pobudu a potom zas pro ni k Samsonovu, abych ji doprovodil dom." Takhle se tedy rozhodl. Letl dom, umyl se a uesal, vykartoval si aty a vydal se k pan Chochlakovov. To byl, bda, jeho "pln"! Rozhodl se vypjit si ti tisce od tto dmy. Dokonce si njak najednou byl jist, e ho pan Chochlakovov neodmtne. Snad se

nkdo podiv, e kdy si byl tak jist, pro se tedy neobrtil nejdv na ni, k nkomu tak kajc ze svch kruh, msto aby chodil k Samsonovu, lovku z cizho prosted a s nm ani nedovedl promluvit. Ale bylo to tak, e se s Chochlakovovou v poslednm msci skoro pestal stkat, ostatn i dv ji vdal mlokdy a tak o n vdl, e ho neme vystt. Ta dma na nho zanevela od samho zatku prost proto, e byl zasnouben s Kateinou Ivanovnou, a ona si najednou njak zamanula, e Kateina Ivanovna mus zasnouben zruit, aby se provdala za "milho, rytskho a vzdlanho Ivana Fjodorovie, kter m tak vten chovn". Chovn Movo nenvidla. Ma se j a sml a ekl o n jednou, e ta dma je "stejn neposedn a prostoek jako nevzdlan". A tu ho tedy rno ve voze osvtila skvl mylenka: "Kdy nechce, abych se oenil s Kateinou Ivanovnou, a kdy j na tom opravdu tolik zle (vdl, e je to u n hotov mnie), pro by mi te odmtla ti tisce, kter potebuju, abych mohl Ku prv opustit a navdycky se odsud ztratit ? Tyhle rozmazlen spoleensk dmy, kdy si jednou nco umn, neleknou se dn obti, aby bylo po jejich. A mimoto je pece bohat," uvaoval Ma. Co se te vlastnho "plnu", vechno bylo stejn jako pedtm: chtl postoupit sv prva na ermau, ale u ne s obchodnm odvodnnm jako vera u Samsonova, nehodlal tedy lkat pan Chochlakovovou nadj, e msto t tisc shrbne dvakrt tolik, to jest est nebo sedm tisc, nbr nabdnout sv prva jen jako korektn zruku za dluh. Kdy se Ma zabval touto svou novou mylenkou, byl docela naden, ale to se mu stvalo i jindy pi vech jeho pedsevzetch a vech jeho nhlch rozhodnutch. Kad sv nov mylence se oddval a vniv. Nicmn kdy pistupoval k domu pan Chochlakovov, zamrazilo ho v zdech hrzou: teprve v tom okamiku si pln a u s matematickou jistotou uvdomil, e je to jeho posledn nadje, a e nepod-li ani zde, nezbude mu na svt nic jinho ne "leda nkoho pro ty ti tisce zabt a oloupit." Kdy zazvonil, bylo pl osm. Z potku se zdlo, e se na nho usmlo tst: sotva se dal ohlsit, hned byl nezvykle rychle pijat. "Jako by m ekala," napadlo mu a pak, sotva ho uvedli do salnu, najednou takka pibhla pan domu a pmo mu prohlsila, e ho ekala. "ekala jsem vs, ekala! Nemohla jsem vbec tuit, e ke mn pijdete, to uznte, a pece jsem vs ekala. Divte se mmu instinktu, Dmitriji Fjodorovii, ale cel rno jsem byla pesvdena, e dnes pijdete." "To je skuten podivuhodn, milostpan," ekl Ma, ztka si sedaje, "ale piel jsem v neobyejn dleit vci z dleitch nejdleitj, to jest pro mne, jedin pro mne, a spchm." "J vm, e v neobyejn dleit vci, Dmitriji Fjodorovii, a nejsou to njak pedtuchy nebo zptenick npady se zzraky (slyel jste o starci Zosimovi ?), to je matematika: po tom, co se vechno stalo s Kateinou Ivanovnou, jste nemohl nepijt, prost jste nemohl, to je matematika." "Realismus skutenho ivota, milostpan, to je to! Ale dovolte, abych vysvtlil." "Prv realismus, Dmitriji Fjodorovii. Jsem te nadobro pro realismus, dostala jsem pli za vyuenou se zzraky. Slyel jste, e zemel starec Zosima ?" "Ne, milostpan, slym to po prv," podivil se trochu Ma. V mysli se mu mihl Aljoa. "Dnes v noci a pomyslete si." "Milostpan," peruil ji Ma, "j mohu pomyslet jen na to, e jsem v naprosto zoufal situaci, a e nepomete-li mi, polet to ke vem ertm, ale j poletm prvn. Promite, e se vyjaduji triviln, ale jsem vzruen, jsem v horece." "J vm, j vm, e jste v horece, vechno vm, v jinm duevnm stavu ani nemete bt, a cokoli eknete, vechno pedem vm. U dvno uvauji o vaem osudu, Dmitriji Fjodorovii, sleduji ho a studuji. , vte mi, jsem zkuen lkaka due, Dmitriji Fjodorovii!" "Milostpan, jsteli vy zkuen lkaka, jsem zato j zkuen pacient," s pemhnm zalakoval Ma, "a tum, e kdy u tak sledujete mj osud, pomete mi v netst, ale proto dovolte, abych vm konen vysvtlil pln, se kterm jsem se odvil k vm pijt a to, eho bych od vs chtl doshnout. Piel jsem, milostpan." "Nevysvtlujte, to je vedlej. A co se te pomoci, nejste prvn, komu pomhm, Dmitriji Fjodorovii. Asi jste slyel o m sestenici Belmesov. Jej mu byl na mizin, ,letl ke vem ertm', jak jste se tak rzovit vyslovil, Dmitriji Fjodorovii, a co myslte, poradila jsem mu chov kon a da se mu te znamenit. Mte

pont o chovu kon, Dmitriji Fjodorovii ?" "Ani za mk, milostpan, - ach milostpan, ani za mk!" vykikl Ma v nervosn netrplivosti, a dokonce u vstval. "Jenom vs pnliv prosm, milostpan, vyslechnte m, necht m jen dv minuty voln mluvit, abych vm mohl nejdv vechno vyloit, cel nvrh, se kterm jsem piel. Mimoto mm mlo asu a hrozn spchm!" vykikoval hystericky, protoe ctil, e Chochlakovov hned zase zane mluvit, a doufal, e ji peki. "Upadl jsem do zoufalstv do takovho krajnho zoufalstv, e vs prosm, abyste mi pjila ti tisce, abyste mi je pjila, ale s bezpenou zrukou, s naprosto bezpenou zrukou, milostpan, s naprosto bezpenm zajitnm! Dovolte jenom, abych vm vysvtlil." "To mi vechno povzte potom, a potom!" zamvala na nho zas pan Chochlakovov. "A eknete cokoli, vechno pedem vm, u jsem vm to povdala. Vy chcete penze, potebujete ti tisce, ale j vm dm vc, nesrovnateln vc, j vs zachrnm, Dmitriji Fjodorovii, ale muste m poslechnout!" Ma zas jen vyskoil. "Milostpan, opravdu budete tak dobr ?" zvolal s neobyejnm citem. "Pane boe, zachrnila jste m. Zachraujete lovka ped nsilnou smrt, ped pistol. M vn vdnost." "Dm vm nekonen, nekonen vc ne ti tisce!" zvolala pan Chochlakovov, pohlejc se zivm smvem na Movo naden. "Nekonen ? Tolik to ani nemus bt. Potebuji nutn jen ty pro mne osudn ti tisce. Tak vm mohu na tu stku s nekonenou vdnost nabdnout zruku a navrhuji vm pln, kter." "Dost, Dmitriji Fjodorovii, to je hotov vc," s cudnm triumfem dobrodjky ho zarazila pan Chochlakovov. "Slbila jsem, e vs zachrnm, a taky vs zachrnm, stejn jako jsem zachrnila Belmesova. Co soudte o zlatch dolech, Dmitriji Fjodorovii ?" "O zlatch dolech, milostpan ? Jakiv jsem na n ani nepomyslel." "Zato j na n myslela za vs! Myslela a promyslela! S tm myslem vs pozoruji u cel msc. Stokrt jsem se na vs dvala, kdy jste el kolem, a opakovala jsem si: to je energick mu, kter by ml bt zlatokopem. Zkoumala jsem dokonce vai chzi a dola jsem k pesvden, e jste lovk, kter najde mnoho zlata." "Podle chze, milostpan ?" usml se Ma. "No co, taky podle chze. Pece snad nepoprte, e podle chze se d rozeznat povaha, Dmitriji Fjodorovii! Prodn vdy to potvrzuj. j jsem te realistka, Dmitriji Fjodorovii. Po cel t historii v kltee, kter m tak rozilila, jsem ode dneka pln realistka a chci se vnovat praktick innosti. Jsem vylena. ,Dost!' jak ekl Turgenv." "Ale milostpan, ty ti tisce, kter jste mi tak velkomysln slbila pjit." "Ty vs neminou, Dmitriji Fjodorovii," hned mu zase skoila do ei ",ty ti tisce jako byste u ml v kapse, a ne ti tisce, ale ti miliony, Dmitriji Fjodorovii, a v nejkrat dob! Tu mte tu mylenku: najdete loiska zlata, vydlte miliony, vrtte se a stanete se veejnm initelem, povznesete tak ns, povedete ns k dobrmu. Mme snad vechno penechat idm ? Budete stavt budovy a zizovat rzn podniky. Budete pomhat chudm a oni vm budou ehnat. ijeme ve stolet eleznic, Dmitriji Fjodorovii. Stanete se slavnm a nepostradatelnm pro ministerstvo financ, kter je te v takov tsni. Pokles naeho paprovho rublu mi nedv spt, Dmitriji Fjodorovii, v tom smru m lid mlo znaj." "Milostpan, milostpan!" peruil ji zas Ma v jaksi znepokojen pedtue, "je velmi a velmi mon, e uposlechnu va rady, va moudr rady, milostpan, a vydm se mon tam na ta nalezit a jet k vm pijdu pohovoit si o tom pijdu jet vckrt ale te ty ti tisce, kter jste tak velkomysln. ty by mi uvolnily ruce, a je-li to mon jet dnes. Toti, vte, j te nemm ani hodinku, ani hodinku asu." "Dost, Dmitriji Fjodorovii, dost!" peruila ho drazn pan Chochlakovov. "Otzka je, zda jedete na nalezit i nejedete. Jste pln rozhodnut? Odpovzte matematicky." "Jedu, milostpan, potom. Pojedu, kam chcete, milostpan ale te." "Tak pokejte!" kikla pan Chochlakovov, vyskoila a vrhla se k svmu ndhernmu sekreti s nesslnmi zsuvekami. Zaala vytahovat jednu zsuvku za druhou a v hroznm spchu nco hledala. "Ti tisce!" pomyslel si Ma se zatajenm dechem. "A takhle hned, beze vech listin, beze smlouvy. to je gentlemansk! Skvl ena, a kdyby jenom tolik nemluvila." "Tady je to!" zvolala radostn,

vracejc se k Movi. "Tohle jsem hledala!" Byla to drobounk stbrn ikonka na rce, jako se nkdy nos na krku s kkem. "Je z Kyjeva, Dmitriji Fjodorovii," pokraovala s nbonou ctou, "od ostatk svat muednice Barbory. Dovolte, abych vm ji sama zavsila kolem krku, a tm vm poehnala do novho ivota a k novm hrdinskm inm." A opravdu mu ikonku navlkla kolem krku a pokusila se mu ji zastrit za koili. Ma se v trapnch rozpacch shbl, pomhal j a konen si ikonku zastril za nkrnk a lmec koile na prsa. "Tak, te mete jet!" zvolala pan Chochlakovov a slavnostn se zas posadila. "Milostpan, jsem tak pohnut a ani nevm, jak vm mm dkovat za takov city, ale kdybyste vdla, jak je mi te as drah! Ty penze, za kter budu tak zavzn va velkomyslnosti. Ach milostpan, kdy u jste tak lechetn a tak dojemn velkomysln," zvolal nhle naden, "dovolte, abych se vm svil s nm, co vlastn u dvno vte e zde miluju jistou bytost. Kt jsem se zpronevil chci ci Katein Ivanovn. choval jsem se k n nelidsky a neestn, ale zamiloval jsem se do jin do jist eny, milostpan, kterou mon pohrdte, protoe u vechno vte, ale kter se naprosto nemohu vzdt, naprosto nemohu, a proto te ty ti tisce." "Vzdejte se veho, Dmitriji Fjodorovii!" neobyejn rozhodn ho peruila pan Chochlakovov. "Vzdejte se veho, a hlavn en. V cl jsou zlat doly a vozit tam eny nem smysl. A se pak vrtte bohat a slavn, najdete si druku svho srdce v nejvy spolenosti. Bude to modern dvka, vzdlan a bez pedsudk. Do t doby tak zrovna dozraje ensk otzka, kter te zaala, a pijde nov ena." "Milostpan, to nen ono, to ne" sepjal Ma prosebn ruce. "I ano, Dmitriji Fjodorovii, to je prv to, co potebujete a po em toute, ani jste si toho sm vdom. J vbec nejsem proti nynj ensk otzce, Dmitriji Fjodorovii. Vvoj eny, a dokonce i politick uplatnn eny v nejbli budoucnosti - to je mj idel. Mm sama dceru, Dmitriji Fjodorovii, a v tom smru m lid mlo znaj. Napsala jsem o tom spisovateli edrinovi. On m tolik pouil, tolik m pouil o uren eny, e jsem mu loni poslala anonymn dopis ve dvou dcch: .Objmm a lbm Vs, mj spisovateli, za souasnou enu. Vytrvejte!' A podepsala jsem se ,matka'. Chtla jsem se nejdv podepsat .souasn matka' a vhala jsem, ale zstala jsem prost pi matce: je v tom vc mravn krsy, Dmitriji Fjodorovii, a taky by jim to slovo ,souasn' pipomnalo Souasnka a to je pro n trpk vzpomnka vzhledem k nynj censue. Ach boe mj, co je vm?" "Milostpan," vyskoil konen Ma, spnaje ped n ruce v bezmocn prosb, "vy m rozplete, milostpan, budete-li odkldat, co jste tak velkomysln." "Jen si zaplate, Dmitriji Fjodorovii, zaplate si! Jsou to ulechtil city mte ped sebou takovou cestu! Pl vm ulev, potom se vrtte a budete se radovat. Naschvl ke mn pijedete ze Sibie, abychom se spolu radovali." "Ale dovolte pece i mn," zapl najednou Ma, "naposledy vs snan prosm, mohu od vs dnes dostat ty slben penze ? A kdy ne, kdy si pro n vlastn mm pijt ?" "Jak penze, Dmitriji Fjodorovii?" "Ty slben ti tisce kter jste mi tak velkomysln." "Ti tisce ? Rubl ? Ach ne, j nemm ti tisce," prohlsila s klidnm podivem pan Chochlakovov. Ma strnul. "Jak to tedy prv te jste ekla vyjdila jste se dokonce, e je mm stejn jako v kapse." " ne, to jste mi patn rozuml, Dmitriji Fjodorovii. Kdy je to tak, to jste mi nerozuml. J mluvila o zlatch dolech. Pravda, slibovala jsem vm vc, nekonen vc ne ti tisce, te si na vechno vzpomnm, ale myslela jsem jenom na ty doly." "A penze ? A ti tisce ?" nesmysln vykikoval Ma. "Ach, kdy jste myslel penze, j je nemm. J te vbec nemm penze, Dmitriji Fjodorovii, j te zrovna bojuji se svm sprvcem a sama jsem si ped nkolika dny vypjila pt set rubl od Miusova. Ne, ne, penze nemm. A vte, Dmitriji Fjodorovii, i kdybych mla, nedala bych vm je. Za prv nikomu nepjuji. Pjit, to znamen pohnvat se. Ale vm, vm bych teprve nepjila. Mm vs rda a chci vs zachrnit, proto bych vm prv nepjila, ponvad vy potebujete jenom jedno: zlat doly,

zlat doly a zlat doly!" ", hrom aby do toho!" zaval najednou Ma a v silou uhodil pst do stolu. "Ach jej!" vyjekla leknutm Chochlakovov a odletla na druh konec salnu. Ma si odplivl a rychlm krokem vyel z pokoje a z domu na ulici, do tmy! el jako pomaten a bil se do prsou na tot msto jako ped dvma dny veer na silnici, kdy se tam potm naposledy setkal s Aljoou. Jak mlo smysl toto bit do prsou na to msto a co tm chtl vyjdit, to bylo zatm jet tajemstv, kter nikdo na svt neznal a kter neodhalil tenkrt ani Aljoovi. Ale to tajemstv pro nho znamenalo vc ne hanbu, znamenalo zkzu a sebevradu. Tak se u rozhodl, neseene-li ty ti tisce, aby zaplatil Katein Ivanovn a aby tm odstranil se svch prsou, z toho msta na prsou, hanbu, kterou tam nosil a kter tak tila jeho svdom. To vechno se teni vysvtl a pozdji, ale te, kdy zmizela posledn Mova nadje, tento fysicky tak siln lovk, sotva uel nkolik krok od domu Chochlakovov, dal se do ple jako mal dt. el a jako v oblouzen si pst otral slzy. Doel tak na nmst a nhle uctil, e celm tlem na nco narazil. Ozval se pitiv nek njak staenky, kterou div neporazil. "Pane boe, div lovka nezabije! Co nekouk na cestu, divochu ?" "Ale, to jste vy ?" zvolal Ma, kdy staenku ve tm poznal. Byla to star sluka, kter se starala o Kuzmu Samsonova a kter si Ma vera dobe viml. "A kterpak vy jste, pane ?" promluvila staenka docela jinm hlasem. "V t tm vs nemohu poznat." "Vy ijete u Kuzmy Kuzmie, posluhujete mu, e ano ?" "Tak je to, tak, pane, zrovna jsem si zabhla k Prochoryovi. Ale co e vs pod nemohu poznat?" "Povzte mi, matiko, je u vs te Agrafena Alexandrovna ?" zeptal se Ma, cel bez sebe naptm. "Ped chvl jsem ji tam doprovodil." "Byla tam, pane, pila, njak as posedla a zas odela." "Co? Odela?" kikl Ma. "Kdy odela?" "Ale hned prve, zdrela se jenom chvilinku. Nco vypravovala Kuzmovi Kuzmiovi, rozesmla ho a zas utkala." "Le, zatracen ensk!" zajeel Ma. "Jejej!" vykikla staenka, ale po Movi u nebylo ani pamtky: rozbhl se ze vech sil do domu Morozovov. Bylo to, prv kdy Grueka u ujela do Mokrho, od jejho odjezdu neubhlo vc ne tvrt hodiny. Fea sedla v kuchyni s kuchakou Matrjonou, svou babikou, kdy tam nhle vbhl "kapitn". Jak ho Fea uvidla, spustila kik, jako by ji na noe bral. "Co ki ?" houkl Ma. "Kde je ?" Ale nenechal strachem zhroucenou Feu odpovdt ani slovo a nhle j padl k nohm. "Feo, pro Jee Krista, ekni mi, kde je!" "Pane mil, j nic nevm, holoubku Dmitriji Fjodorovii, nic nevm, kdybyste m zabil, tak nic nevm," duovala se Fea. "Sm jste s n prve odeel." "Pila zptky!" "Holoubku, nepila, psahm Bohu, e nepila!" "Le!" kikl Ma. "U jenom podle tvho leknut vm, kde je!" Vytil se ven. Polekan Fena byla rda, e tak lehko vyvzla, ale dobe vdla, e Ma jen neml kdy a e jinak by to s n bylo mon patn dopadlo. Ale kdy u utkal, Ma pece jet Fenu i starou Matrjonu pekvapil nm docela neekanm: na stole stl mosazn mod a v nm palika, nevelk mosazn palika, sotva tvrt lokte dlouh. Kdy Ma vybhal z kuchyn a jednou rukou u otevel dvee, druhou v letu popadl paliku, stril ji do postrann kapsy a byl ten tam. "Ach boe, on chce nkoho zabt!" sprskla Fea ruce. IV Ve tm Kam utkal? To se rozum: "Kde jinde me bt ne u Fjodora Pavlovie ? Od Samsonova bela rovnou k nmu, te u je to jasn. Cel uskok, cel ten podvod je te zejm." To vechno mu jako vichice vilo hlavou. K Marii Kondrajevn nezabhl: "Tam ne, rozhodn ne ani sebemen poplach hned by upozornily a zradily. Marie Kondrajevna thne zejm s nimi a Smerakov taky, taky, vichni jsou podplaceni!" Rozhodl se jinak: obhl dm Fjodora Pavlovie velkou oklikou pes postrann uliku, probhl Dmitrovskou ulic, pak pebhl lvku a dostal se pmo za humna do osaml, pust a neobydlen uliky, kter vedla mezi ohradou sousedova zelnit a vysokm pevnm plotem kolem zahrady Fjodora Pavlovie. Na plotu si vybral msto, snad tot, kde podle podn, kter Ma znal, kdysi pelezla Lizaveta Smrdut.

"Kdy ta dovedla pelzt," blesklo mu bhvpro hlavou, "jak to, e bych nepelezl j ?" A skuten vyskoil a hned se mu podailo zachytit se rukama za horn okraj plotu. Pak se rzn pithl, vzepel se a obkromo si tam sedl. Blzko v zahrad stla lze, ale s plotu bylo vidt i osvtlen okna domu. "U je to tak, star svt v lonici, Grueka je tam!" a seskoil s plotu do zahrady. A vdl, e Grigorij stn a snad i Smerakov je opravdu nemocen, take ho tedy nikdo neme slyet, pece se pikril, zstal bez hnut a poslouchal. Ale vude bylo mrtv ticho a jako naschvl naprost klid, nikde ani vtrku. "A jen ept ticho," vzpomnl si z njakho dvodu na ten ver. "Ale jen aby nikdo nebyl slyel, jak jsem skoil. Podle veho ne." Kdy chvilku postl, pustil se opatrn dl; el po trv, obchzeje stromy a koviny, el dlouho, kad krok tlumil a kadmu svmu kroku sm naslouchal. K osvtlenmu oknu se plil asi pt minut. Pamatoval se, e pod sammi okny je nkolik vysokch, hustch ke bezu a kaliny. Dvee z domu do zahrady byly na lev stran prel a vidl, e jsou zaveny; zvl si toho bedliv viml, kdy el kolem. Konen se dostal a ke kem a pikril se za nimi. Ani nedchal. "Ted musm pokat," pomyslel si, "jestli slyeli m kroky a te poslouchaj, tak aby se zas upokojili jenom abych nezakalal nebo nekchl." Vykal njak dv minuty, ale srdce mu hrozn tlouklo a chvlemi skoro ztrcel dech. "Ne, to tluen srdce nepestane," pomyslel si, "nemohu u ekat." Stl ve stnu za keem a pedn polovina kee byla z okna osvtlena. "Kalina, jak jsou ty bobulky erven!" zaeptal si, nevdl pro. Pomalu a neslyn, krok za krokem pistoupil k oknu a zvedl se na piky. Ml ped sebou jako na dlani lonici Fjodora Pavlovie. Byl to mal pokojk, cel nap rozdlen ervenou zstnou, "nskou", jak j kal Fjodor Pavlovi. "nsk," mihlo se Movi hlavou, "a za zstnou je Grueka." Zaal si prohlet Fjodora Pavlovie. Star byl v novm hedvbnm pruhovanm upanu, kter u nho Ma jet nevidl, pepsanm hedvbnou rou s tapci. Za lmcem upanu vykukovala ist elegantn koile z jemnho pltna a se zlatmi knoflky. Hlavu ml star Karamazov ovznu ervenm tkem, kter na nm u vidl Aljoa. "Napardil se," pomyslel si Ma. Fjodor Pavlovi stl blzko okna, byl patrn zamylen. Najednou zvedl hlavu a chvilku poslouchal; kdy nic neslyel, el ke stolu, nalil si z karafy pl sklenky koaku a vypil ji. Pak si zhluboka vzdychl, zas chvli postl, roztrit pistoupil k zrcadlu u okna, pravou rukou si trochu nadzvedl erven obvaz na ele a prohlel sv modiny a odrky, kter se jet neztratily. "Je sm," pomyslel si Ma, "podle v pravdpodobnosti je sm." Star poodeel od zrcadla, nhle se obrtil k oknu a podval se ven. Ma okamit uskoil do stnu. "Mon e je schovan za zstnou, mon e u sp," bodlo ho u srdce. Fjodor Pavlovi odeel od okna. "Vyhlel ji oknem, podle toho tam nen. Pro by se dval do tmy ? Ur se netrplivost" Ma hned zas piskoil k oknu a dval se. Star u sedl u stolku a byl zejm zkormoucen. Konen poloil loket na stl a pravou rukou si podepel tv. Ma ho dychtiv pozoroval. "Je sm, je sm!" opakoval si. "Kdyby tam byla, tvil by se jinak." Podivn bylo, e mu v srdci kypla njak nesmysln a nerozumn zlost, e tam Grueka nen. "To nen proto, e tam nen," hned si vysvtloval a sm sob odpovdal, "nbr proto, e se vbec nemohu najisto dozvdt, je-li tam, i nen." Pozdji si sm vzpomnal, e jeho rozum byl v t chvli naprosto jasn, e vechno chpal do posledn podrobnosti a dn malikost mu neula. Ale pocit utrpen z nejistoty a vhn v nm neobyejn rychle rostl. "Tak je tam vlastn, nebo ne ?" vztekle v duchu vybuchl. Nhle se rozhodl: zvedl ruku a tichounce zaklepal na okenn rm. Vyklepal signl smluven mezi starm a Smerakovem: dvakrt pomalu a tikrt rychle klep-klep-klep. Znamenalo to: "Grueka pila." Star sebou trhl, prudce zvedl hlavu, rychle vstal a piskoil k oknu. Ma ustoupil do stnu. Fjodor Pavlovi otevel okno a vystril hlavu. "Grueko, jsi to ty ? Jsi to ty ?" promluvil jakmsi taslavm poloeptem. "Kde jsi, srdko, andlku, kde jsi ?" Byl hrozn vzruen, ztrcel dech. "Je sm!" usoudil Ma. "Kdepak jsi ?" zeptal se zase star a vystril hlavu jet vc, vystril ji i s rameny, rozhleje se na vechny strany, vpravo i vlevo. "Poj sem, pipravil jsem ti dreek, poj, uku ti!" "To mysl oblku s temi tisci," ekl si Ma.

"Ale kde tedy ? Snad u dve ? Hned otevu." A star div nevylezl z okna, aby se podval vpravo k zahradnm dvem a nco ve tm rozeznal. Kdy se nedokal Grueiny odpovdi, byl by za okamik jist bel otevt dvee. Ma se ze strany dval a nehbal se. Cel, Movi tak odporn starcv profil, jeho visut ohryzek, zahnut nos, rty, usmvajc se v slastnm oekvn, to vechno bylo zleva z pokoje jasn osvtleno ikmou z lampy. V Mov srdci se nhle vzedmula vlna nepetn nenvisti: To je on, jeho sok, jeho muitel, muitel jeho ivota! Byl to prv takov pliv nenadl pomstychtiv, nepetn zloby, o jak mluvil ped tymi dny pi rozmluv s Aljoou, kdy bratr asl, jak me Ma ci, e zabije otce. "J pece nevm, j nevm," ekl tenkrt, "mon e nezabiju, a mon zabiju. Bojm se, e m v t chvli popud k nenvisti svm obliejem. Nenvidm jeho ohryzek, jeho nos, jeho oi, jeho nestoudn poklebek. Ctm osobn hnus. Toho se bojm. To se teba neudrm." Osobn hnus vzrstal nesnesiteln. Ma byl u jako bez sebe a najednou vytrhl z kapsy mosaznou paliku. "Tenkrt nade mnou bdl Bh," kal pozdji sm Ma: prv tou dobou se na svm loi vzbudil nemocn Grigorij Vasiljevi. Naveer toho dne se podrobil znm lb, o n Smerakov u vyprvl Ivanu Fjodoroviovi, to jest s manelinou pomoc se cel natel vodkou s njakm tajnm, velmi silnm lektvarem, zbytek dopil se "zvltn modlitbou", kterou nad nm manelka eptem odkala, a ulehl k spnku. Marfa Ignajevna tak "poila" lku, a protoe nebyla zvykl silnm npojm, usnula vedle manela jako zabit. Ale Grigorij se tedy v noci docela neoekvan vzbudil, chvilku se rozmlel, a akoliv ho hned zase zle pchlo v ki, pece si na posteli sedl. Pak si zas nco rozvil, vstal a kvapn se oblkl. Snad ho tlailo svdom, e sp, kdy "v takov nebezpen dob" nikdo nehld dm. Smerakov leel po zchvatu padoucnice bez hnut v sousedn komrce. Ani Marfa Ignajevna se nehbala. Grigorij Vasiljevi se na ni podval. "Porazilo ji to, enskou," pomyslel si a hekaje vyel na zpra. Chtl se odtamtud bezpochyby jenom podvat, vdy nemohl chodit a ty bolesti v ki a v prav noze byly nesnesiteln. Ale zrovna si najednou vzpomnl, e veer nezavel na zmek vrtka do zahrady. Byl to lovk puntiksk a pesn, lovk zavedenho podku a dlouholetch zvyk. Kulhav a pokiven sestoupil se zpra a zamil k zahrad. A opravdu, vrtka byla dokon. Mechanicky vstoupil do zahrady: snad se mu zdlo, e nco zahldl, snad zaslechl njak zvuk, ale kdy se podval vlevo, uvidl u pna oteven okno, u przdn okno, u z nho nikdo nevyhlel. "Pro je tam oteveno ? U nen lto!" pomyslel si a prv v t chvli se ped nm v zahrad nco mihlo. Asi tyicet krok ped nm jako by ve tm nkdo bel, velmi rychle se tam pohyboval njak stn. "Pane boe!" zvolal Grigorij a cel pry, zapomenuv na bolest v ki, vrhl se kupedu, aby utkajc postav nadbhl. Dal se zkratkou, znal zahradu zejm lpe ne neznm, kter zamil k lzni, probhl za n, vrhl se k plotu. Grigorij mu byl v patch, neztrcel ho z dohledu a bel ze vech sil. Dobhl k plotu prv ve chvli, kdy neznm u pelzal. Grigorij zajeel, piskoil a obma rukama ho pevn popadl za nohu. Pedtucha ho nezklamala. Poznal ho, byl to on, ten "netvor, otcovrah". "Otcovrahu!" houkl star jak na lesy, ale na vc neml as: nhle padl jako zasaen bleskem. Ma seskoil zas do zahrady a shbl se nad nm. Ml v ruce mosaznou paliku a bezmylenkovit ji odhodil do trvy. Dopadla na dva kroky od Grigorije, ale ne do trvy, nbr na pinu, na nejnpadnj msto. Ma si nkolik vtein Grigorije prohlel. Hlava starho byla sam krev; Ma vzthl ruku a zaal mu ji ohmatvat. Pozdji se jasn upamatoval, e mu v t chvli nramn zleelo na "pln jistot", zda starmu prorazil lebku nebo ho palikou jen omril. Ale Grigorij krvcel, hrozn krvcel a krev v okamiku zalila Movy chvjc se prsty horkm proudem. Pamatoval si, e vythl z kapsy ist bl kapesnk, kter si vzal, kdy el k Chochlakovov, a v marn snaze sett starmu krev s ela a oblieje piloil mu jej na hlavu. Ale i tek okamit cel naskl krv. "Boe mj, pro to vlastn dlm ?" vzpomnl si najednou. "Jestli jsem mu rozbil lebku, jak to te poznat. A nen to te u jedno ?" dodal pak beznadjn. "Kdy jsem ho zabil, tak jsem ho zabil. Dostal ses do netst, star, tak le," promluvil nahlas, rzem se vyhoupl na plot, peskoil do uliky

a dal se do bhu. Krv naskl kapesnk drel smknut v prav ruce a v bhu si jej zastril do zadn kapsy osatho kabtu. Utkal prkem a neetn chodci, kte ho v tmavch ulicch potkali, vzpomnali si pak, e v tu noc vidli o pekot bcho lovka. Letl zas do domu Morozovov. Hned jak z nho pedtm odeel, Fena bela k hlavnmu vrtnmu Nazarovi Ivanoviovi a "pro Jee Krista" ho prosila, aby dnes ani ztra kapitna u nepoutl do domu. Nazar Ivanovi ji vyslechl a slbil j to, ale na netst pak musel nahoru k pan, kam ho najednou zavolali: kdy cestou potkal svho synovce, asi dvacetiletho mladka, kter teprve nedvno piel z vesnice, poruil mu, aby zstal na dvoe msto nho, jene mu zapomnl ci o kapitnovi. Ma dobhl k vratm a zaklepal. Mladk ho hned poznal, Ma mu u nejednou dal spropitn. Hned otevel, pustil ho dovnit a s veselm smvem mu honem slun hlsil, e "Agrafena Alexandrovna jako te ani nen doma prosm". "A kdepak je, Prochore ?" zarazil se najednou Ma. "Prve odjela do Mokrho, s Timofejem, asi dv hodiny je to." "Pro ?" "To j prosm nevm. K njakmu dstojnkovi, co ji tam volal a poslal pro ni trojku." Ma ho opustil a jako len vbhl k Fen. V. Nhl rozhodnut Fea sedla v kuchyni s babikou a ob se chystaly jt spt. Spolhaly na Nazara Ivanovie a zas se ani nezamkly. Ma tam vbhl, vrhl se na Feu a pevn ji popadl za krk. "Hned ekni, kde je, s km je te v Mokrm!" zaval zbsile. Ob eny vypskly. "Jejej, eknu, jejej, holoubku Dmitriji Fjodorovii, hnedka vechno eknu, nic nezatajm," drmoliv o pekot zakiela na smrt polekan Fea. "Jela do Mokrho k dstojnkovi." "K jakmu dstojnkovi?" val Ma. "K dvjmu dstojnkovi, k tomu svmu dvjmu, co ho mla ped pti lety, co ji nechal a ujel," stejn pekotn vadronila Fea. Ma odthl ruce, ktermi ji tiskl hrdlo. Stl ped n bled jako mrtvola a stejn nm, ale na och mu bylo vidt, e hned vechno pochopil, hned po prvnm slovu vemu do poslednho puntku porozuml a vechno se dovtpil. Chudk Fena nebyla ovem v t chvli s to dvat pozor, rozum-li Ma nebo ne. Zstala tak, jak sedla na truhle, kdy pibhl, cel se tsla, ruce vztaeny ped sebe, jako by se chtla chrnit, a v t poloze ztuhla. Se zdenmi, rozenmi zornikami se do nho vpila nehybnm pohledem. A Ma ml ke vemu ruce potsnn krv. Cestou, kdy bel, sahal si patrn na elo, jak si otral pot, take mu na ele a na prav tvi zstaly rud mouhy rozmazan krve. Fena byla zral pro hysterick zchvat. Star kuchaka vyskoila, hrzou skoro ztratila vdom a dvala se jako len. Ma asi minutu postl a najednou si mimovoln sedl na idli vedle Feni. Sedl a ne e by uvaoval, spis byl njak zaleknut, jakoby strnul ohromenm. A vechno pece bylo jasn jako den: ten dstojnk - vdy o nm vdl, vechno dobe vdl, vdl to pmo od Grueky, vdl, e j ped mscem poslal dopis. Ta vc se tedy chystala u msc a byla pro nho cel msc naprostm tajemstvm a do samho pjezdu toho novho lovka. A on na nho ani nepomyslel! Ale jak jen, jak na nho mohl nemyslet ? Pro vlastn tenkrt na toho dstojnka zapomnl, zapomnl na nho, hned jak se o nm dozvdl ? Ta otzka ped nm vyvstala jako njak straidlo. A pozoroval to straidlo opravdu polekan, leknutm ho a obchzel mrz. Ale najednou se pokojn, mrn, jako njak hodn a vldn dt rozhovoil s Fenou; zdlo se, e docela zapomnl, jak ji ped chvl vydsil a ztrznil. Zaal se j vyptvat s neobyejnou pesnost, v jeho postaven a podivuhodnou, a tak dvka, a kulila oi na jeho zakrvcen ruce, rychle a ku podivu ochotn mu odpovdala, jako by mla naspch, aby mu odhalila celou "pravdu pravdouc". Ponenhlu, dokonce s jakousi radost mu zaala popisovat vechny podrobnosti, a vbec ne, aby ho trpila, ale jako by se ze vech sil a od srdce snaila mu poslouit. Vylila mu do posledn malikosti tak cel ten den, Rakitinovu a Aljoovu nvtvu, jak ona sama hldala u vrat, jak pan odjdla, jak z okna volala na Aljou, e vzkazuje jemu, Mtnkovi, pozdraven, a aby "vn pamatoval, e ho hodinku milovala". Kdy slyel o vzkazu, Ma se najednou pousml

a jeho bled tve se zardly. Fena se u ani trochu nebla, e je pli zvdav, a v t chvli ekla: "Jak to mte ruce, Dmitriji Fjodorovii ? Jsou sam krev!" "Ano," odpovdl bezmylenkovit, podval se roztrit na sv ruce a okamit na n zase zapomnl stejn jako na Feninu otzku. Znova se ponoil do mlen. Od t doby, co pibhl, uplynulo u asi dvacet minut. Jeho leknut pominulo, ale zejm ho pln ovldlo njak nov nezvratn rozhodnut. Nhle vstal a zamylen se usml. "Mlad pane, co se vm to stalo ?" zeptala se Fena a zas ukzala na jeho ruce. Mluvila soucitn jako nkdo, kdo je mu te v jeho netst velmi blzk. Ma se zas podval na sv ruce. "Je to krev, Feo," promluvil, dvaje se na ni s podivnm vrazem, ,,je to lidsk krev, a boe mj, pro byla prolita! Ale Feo je tady takov plot (dval se, jako by j dval hdanku), takov vysok plot a na pohled hrozn, ale ztra za svtn, a ,vzltne slunce", Mtnka ten plot pesko... Ty nechpe, Feno, jak plot, ale to nevad... stejn to ztra usly a vechno pochop a te sbohem! Nebudu j brnit, odklidm se, dovedu se odklidit. ij si, m radosti... hodinku jsi m milovala, pamatuj tedy navdycky na Mtnku Karamazova. kala mi pece vdycky Mtnko, pamatuje se ?" A s tmi slovy nhle odeel z kuchyn. Fea se toho odchodu lekla div ne jet vc, ne kdy pedtm pibhl a vrhl se na ni. Pesn za deset minut Ma piel k mladmu ednkovi Petrovi Iljiovi Perchotinovi, u nho zastavil pistole. Bylo u pl devt a Petr Ilji, kdy doma dopil aj, prv si zas oblkl kabt, aby el do hostince U hlavnho msta zahrt si kulenk. Ma ho zastihl na odchodu. Kdy uvidl Mu a jeho krv potsnn obliej, Perchotin jen vykikl: "Boe mj! Co se vm stalo ?" "Ale jdu si pro pistole," rychle promluvil Ma, "a nesu vm penze. S dkem. Spchm, Pete Iljii, prosm vs, pospte si." Petr Ilji se divil vc a vc: vidl najednou, e Ma m v ruce plno penz, ale hlavn, e je dr a piel s nimi tak, jak nikdo penze nedr ani s nimi nechod. Nesl vechny bankovky v prav ruce, jako by je ukazoval, a ruku drel rovn ped sebou. Chlapec, ednkv sluha, kter Mu vidl v pedsni, vypovdl pozdji, e zrovna tak s penzi v ruce piel u zvenku, take je patrn nesl pod ped sebou i po ulici. Byly to vechno duhov storublov bankovky a drel je v zakrvcench prstech. Na otzku, kolik tch penz bylo, Petr Ilji pozdji odpovdl osobm, kter to zajmalo, e od oka se to dalo st posoudit, snad dva tisce, snad ti, protoe hromdka pr byla znan, "dost tlust". A Dmitrij Fjodorovi, ten se pr, jak potom tak vypovdl, "nezdl bt docela pi sob; opil nebyl, ale snad v njak exaltaci, velice roztrit, ale zrove i njak soustedn, jako by o nem pemlel, snail se a nemohl na to pijt. Ml velice naspch, odpovdal sen a podivn, ale chvlemi se vbec ani nezdl neastn, sp dokonce vesel." "Ale co se vm stalo, co se to s vmi dje ?" zvolal zas Petr Ilji, vytetn si nvtvnka prohleje. "Jak jste se mohl takhle zakrvcet, to jste upadl ? Jen se na sebe podvejte!" Vzal ho za loket a zavedl k zrcadlu. Kdy Ma uvidl svj krv zmazan obliej, trhl sebou a hnviv se zamrail. "K sakru! To mi jet schzelo," zamumlal vztekle, rychle pendal bankovky z prav ruky do lev a nervosn vytrhl z kapsy tek. Ale tek byl tak cel zakrvcen (otral jm Grigorijovi hlavu a obliej). Nalo se na nm sotva njak msteko bl, a jak zanal schnout, promnil se v zatvrdlou hroudu, kter se nechtla rozbalit. Ma vztekle pratil tkem o zem. "K sakru! Nemte njak hadr abych se otel." "Tak vy jste se jen umazal a nejste porann ? To u se radi umyjte," odpovdl Petr Ilji. "Tady je umyvadlo, naleju vm vodu." "Umyvadlo ? To bude dobr... jene kam s tmhle ?" ukzal u v docela podivnm zmatku na svj balek storublovek a tzav se zadval na Petra Iljie, jako by ten ml rozhodnout, kam m dt sv vlastn penze. "Strte si je do kapsy nebo je polote tuhle na stl, neztrat se vm." "Do kapsy? Ano, do kapsy. To bude dobr. Ale vte, to je vechno nesmysl!" zvolal, jako by se najednou vzpamatoval z roztritosti. "Vte, nejdv to vydme s tmi pistolemi, dejte mi je, a tady jsou vae penze protoe j je nramn potebuju a asu, asu nemm ani kapku." Vzal z balku vrchn storublovku a podal ji Perchotinovi. "Ale j nemm zptky," namtl ednk, "nemte drobn ?" "Nemm," ekl Ma, podval se zas na balek, a jako by si nebyl jist, obrtil svrchu dv ti bankovky, "ne,

sam takov," dodal a znova se tzav podval na Petra Iljie. "Co e jste tak zbohatl ?" zeptal se Petr Ilji. "Pokejte, polu kluka k Plotnikovm. Zavraj tam pozd a snad mu rozmn. Hej, Mo!" zavolal do pedsn. "Do krmu k Plotnikovm - skvl!" zvolal i Ma, jako by ho osvtil njak npad. "Mso," oslovil chlapce, kter piel, "podvej se, dobhni k Plotnikovm a ekni, e Dmitrij Fjodorovi se d porouet a hned pijde. A poslouchej, poslouchej, aby mi pipravili, ne pijdu, ampask, njak ti tucty lahv, a zabalili je jako tenkrt, kdy jsem jel do Mokrho... Tenkrt jsem u nich koupil tyi tucty," obrtil se najednou k Petru Iljiovi, "oni u vd, bud bez starosti, Mso," obrtil se zase k chlapci. "A poslouchej, taky njak sr, trasbursk patiky, uzen shy, unku, kavir, zkrtka ode veho, co maj, asi tak za sto nebo sto dvacet rubl jako tenkrt... A posly: a nezapomenou na desert, tedy cukrov, hruky, dva nebo ti vodn melouny nebo tyi - to ne, jeden meloun sta, ale okoldu, pralinky, fondny, ovocn bonbny, no vechno, jak jsem tenkrt vezl do Mokrho, aby toho bylo s ampaskm asi za ti sta rubl. A to te udlaj zrovna tak. A pamatuj si, Mso, jestli jsi Ma jmenuje se pece Ma ?" zeptal se zas Petra Iljie. "Tak pokejte," peruil ho Petr Ilji, kter znepokojen poslouchal a prohlel si ho, "radi tam zajdte a eknte jim sm, vdy on to poplete." "Ba ano, vidm, e to poplete! Ech, Mso, a j u ti chtl dt hubiku, es to tak vydil. Kdy to nepoplete, dostane deset rubl, uhnj honem. ampask, hlavn a naval ampask, taky koak, erven a bl vno a vechno, jako tenkrt. Oni u vd, jak to tenkrt bylo." "Ale poslechnte pece!" peruil ho u netrpliv Petr Ilji. "km vm, a tam dobhne jenom rozmnit a ekne jim, aby jet nezavrali. Pak tam pjdete vy a sm jim eknete. Dejte sem tu bankovku. Mso, hod sebou, a u jsi zptky!" Petr Ilji tak honem vyhnal Msu asi naschvl, protoe chlapec vyvaloval oi na Mv zkrvaven obliej a zkrvaven ruce se svazkem penz v tesoucch se prstech, stl ped nm s otevenmi sty, asem a strachem cel pry, a z jeho pkaz asi mlo pochytil. "Tak te se pojte umt," ekl psn Petr Ilji. "Penze si dejte na stl nebo do kapsy. Takhle, a pojte. A sundejte si kabt." Pomhal mu z kabtu a najednou zase zvolal: "Podvejte se, mte zakrvcen i kabt!" "Tohle to nen kabt. Jenom troku tuhle u rukvu. A tohleto je jen tady, co jsem ml tek. Prosklo to z kapsy. U Fei jsem si sedl na tu kapsu, tak krev proskla," vysvtlil hned Ma s pekvapujc dvivost. Petr Ilji ho zamraen vyslechl. "e nedte pokoj. Nejsp jste se s nkm porval," zabruel. Ma se zaal mt. Petr Ilji drel dbn a lil mu na ruce vodu. Ma spchal a nejdv si patn namydlil ruce. (Tsly se mu, jak si pak Petr Ilji vzpomnl.) Mlad ednk mu hned poruil, aby je namydlil lpe a aby podn pitlail. V t chvli a m dl tm vc nabval nad Mou njak pevahy. Mimochodem eeno, byl to nebojcn mladk. "Podvejte se, jet nemte ist nehty. No, te si umyjte obliej, tadyhle na spncch, u ucha. To chcete jet v thle koili ? A kam to jedete ? Podvejte se, na pravm rukv mte celou manetu zakrvcenou." "Ano, je zakrvcen," pisvdil Ma, prohleje si manetu. "Tak si vezmte istou koili." "Nemm as. Ale j takhle, podvejte" pokraoval Ma se stejnou dvivost - u si otral runkem obliej a ruce a oblkal kabt, "j si tady zahrnu rukv, take ho pod kabtem nebude vidt. Vte ?" "A te eknte, co se vm to pitrefilo ? To jste se s nkm porval ? Nebylo to zas v hostinci jako tenkrt ? Nebyl to zas ten kapitn, co jste ho tenkrt bil a tahal ?" vytav mu pipomnal Petr Ilji. "Koho jste zase zbil nebo snad zabil?" "Nesmysl!" zvolal Ma. "Jak to, nesmysl ?" "Necht toho," ekl Ma a najednou se usml. "To j na nmst ped chvl pejel jednu babiku." "Pejel jste babiku ?" "Ddeka!" kikl Ma; dval se Petru Iljiovi pmo do oblieje, sml se a kiel na nho jako na hluchho."Tak sakra, ddeka, babiku. Zabil jste nkoho nebo co ?" "Smili jsme se. Dali jsme se do sebe a usmili se. V jistm mst. Rozeli jsme se ptelsky. Jeden hlupk ten mi odpustil te u mi jist odpustil. Kdyby vstal, neodpustil by mi," mrkl Ma najednou, "ale vte, vem ho as, povdm, Pete Iljii, vem ho as, nechme toho! V thle chvli nechci!"

rzn odmtl Ma. "J jenom, e se vm chce kde s km se spoutt... jako tenkrt pro malikost s tm tbnm kapitnem. Porval jste se a te honem utkte flmovat - to jste cel vy. Ti tucty lahv ampaskho - kam s tm ?" "Vborn! Te mi dejte pistole. Na mou dui nemm as. Rd bych si s tebou promluvil, hochu drah, ale nemm as. A vbec toho nechme, na mluven je pozd. Ha! Kdepak mm penze, kam jsem je dal ?" kikl a zaal hledat po kapsch. "Poloil jste je na stl vy sm tamhle le. Zapomnl jste ? Penze jsou pro vs opravdu jako smet nebo voda. Tady mte sv pistole. Je to divn, po pt hodin si na n vypjte deset rubl a hlele, te mte najednou tisce. Potm dva nebo ti, ne ?" "Potejte ti," zasml se Ma a stril penze do postrann kapsy v kalhotch. "Takhle to ztratte. Copak mte zlat doly ?" "Doly ? Zlat doly!" kikl na cel kolo Ma a rozesml se jako blzen. "Perchotine, chcete jt hledat zlato ? Jedna dma tady vm vysz okamit ti tisce, jen abyste tam jel. Mn je vyszela, tolik si potrp na zlat doly! Znte Chochlakovovou ?" "Osobn ne, ale slyel jsem o n a vidl ji. To ona vm opravdu dala ti tisce ? Rovnou vm je vyszela ?" nedviv se dval Petr Ilji. "Tak tedy ztra, a vyjde slunce, a vzltne vn mlad Foebus, vzdejte chvlu Hospodinovi, jdte k n, k t pan Chochlakovov a zeptejte se j sm: vyszela mi ty ti tisce, nebo ne ? Jen se poptejte." "Nevm, v jakm jste pomru. Kdy to kte tak urit, vm, e vm je dala. Jene vy jste penzky shrbl a msto Sibie si udlte berdo. Kam se to vlastn te chystte?" "Do Mokrho." "Do Mokrho ? Vdy je pece noc!" "Kuba zaal na zlat, Kuba skonil na blt!" ekl najednou Ma. "Jak to, na blt ? S takovmi tisci na blt ?" "J nemluvm o tiscch. ert vem tisce! Mluvm o ensk povaze: Je lehkovrn ensk mrav a mniv a pln bludu. Dvm za pravdu Odysseovi, to on k." "Nerozumm vm!" "Jsem opil ?" "Opil ne, nco horho." "Jsem opil na duchu, Pete Iljii, opil na duchu, a podn, podn." "Co to dlte, nabjte pistoli?" "Ano, nabjm." Ma skuten otevel schrnku s pistolemi, vzal prachovnici a peliv nasypal a zatloukl nboj prachu. Pak vzal kulku, a ne ji vypustil do hlavn, ve dvou prstech ji u svky zvedl. "Pro si prohlte tu kulku ?" se znepokojenm zjmem se zeptal Petr Ilji. "Jen tak. Pedstavivost. Kdyby sis teba usmyslel vplit si tu kulku do mozku, podval by ses na ni pi nabjen pistole nebo ne ?" "Pro se na ni dvat ?" "Dostane se mi do mozku, tak m to zajm, kouknout se na ni, jak vypad. Ostatn je to nesmysl, chvilkov nesmysl." Vloil kulku do hlavn a zatloukl ji koudel. "A hotovo," dodal. "Pete Iljii, mj mil, je to nesmysl, sam nesmysl, kdybys jen vdl, jak nramn nesmysl! Te mi dej kousek papru." "Tady je papr." "To ne, hladk, ist. Psac papr. Tenhle." Ma sebral na stole pero, rychle napsal dv dky, papr dvakrt peloil a zastril do kapsy u vesty. Pistole uloil do schrnky, klkem ji zamkl a vzal do ruky. Pak se podval na Petra Iljie a zdlouha se pemliv usml. "Te pojme," ekl. "Kam? Ne, pokejte. Kdopak v, nechystte-li se vplit si tu kulku do mozku sm "znepokojen promluvil Petr Ilji. "Kulka je nesmysl! Chci t, miluju ivot! To mi v. Miluju zlatovlasho Foeba a jeho horkou zi. Mj mil Pete Iljii, dovede se odklidit ?" "Jak odklidit ?" "Jt z cesty. Jt z cesty drah bytosti a taky nenvidn. A aby se i nenvidn stala drahou - to znamen jt z cesty! A ct jim: Bh vs provzej, jdte si svou cestou, a j." "A vy?" "Dost, pojme." "Na mou dui nkomu eknu, aby vs tam nepoutl," ekl Petr Ilji, dvaje se na nho. "Na muste te do Mokrho ?" "Je tam ena, ena. To ti mus stait, Pete Iljii, a bata!" "Poslyte, vy jste sice divous, ale vdycky jste se mi njak lbil nu a mm o vs starost." "Dky, kamarde. k, e jsem divous. Divoi, divoi! To j pece pod km: divoi! Vida, tady je Ma, j na nho zapomnl." Piel udchan Ma s rozmnnmi penzi a hlsil, e u Plotnikov jsou "vichni na nohou", nos lhve, ryby, aj, hned pr bude vechno hotovo. Ma vzal desetirublovku a podal ji Petru Iljiovi, dal destku hodil Mov. "Ani opovit!" kikl Petr Ilji. "To se u mne nesm a taky je to kodliv rozmazlovn. Schovejte si sv penze, dejte ije tuhle, na je rozhazovat ? Hned ztra vm

budou dobr, a zas pijdete, e potebujete deset rubl. Pro si je pod strkte do postrann kapsy ? Ech, ztratte to!" "Posly, love mil, pojeme do Mokrho spolu." "Pro j bych tam jezdil ?" "Posly, otevme si hned jednu lhev a pipijme ivotu! Mm chu pt a hlavn pt s tebou. Jet nikdy jsem s tebou nepil, vid?" "Pro ne, meme se napt v hostinci. Pojme, zrovna se tam chystm." "Na hostinec nemm as. Ale pojme k Plotnikovm do krmu, do zadnho pokoje. Mm ti dt hdanku ?""Dej." Ma vythl z kapsy ve vest svj lstek, rozloil jej a ukzal. Stlo na nm zetelnm a velkm psmem: "Trestm se za cel ivot, cel svj ivot krm!" "Opravdu nkomu eknu, hned pjdu a eknu to," promluvil Petr Ilji, kdy lstek peetl. "Nebude mt dost asu, mj mil, pojme se napt, kupedu!" Rohov krm Plotnikov, hned ob dm od Petra Iljice, byl nejvt lahdksk obchod v naem mst, patil bohatm obchodnkm a nebyl nijak patn. Dostalo se tam vechno jako ve ktermkoli petrohradskm krm, vechno lahdksk zbo: vna "ze sklep brat Jelisejev", ovoce, doutnky, aj, cukr, kva atd. Vdycky tam obsluhovali ti pru a zbo rozneli dva chlapci. N kraj sice zchudl, statki odjeli, obchodn ivot skomral, ale lahdkstv vzkvtalo jako dv, ba dokonce rok co rok lpe a kupc tohoto zbo neubvalo. V krm na Mu netrpliv ekali. Dobe se pamatovali, jak ped njakmi temi tymi tdny nakoupil prv tak najednou vna a veho monho zbo za nkolik set rubl a hotov zaplatil (na vr by mu ovem nebyli prodali). Pamatovali se, e se tenkrt stejn jako dnes ohnl celm balkem storublovek a rozhazoval je nerozumn, beze smlouvn, bez rozmyslu a ani nechtl uvit, na potebuje tolik zbo, tolik vna atd. Po celm mst se pak vykldalo, e kdy si tenkrt vyjel s Gruekou do Mokrho, "probil tam za jedinou noc a nsledujc den ti tisce a vrtil se bez groe, ist jak slovo bo". Sebral tenkrt cel tbor cikn (tboili v t dob blzko ns) a ti pr z nho, kdy se opil, ve dvou dnech vymmili hromadu penz a vypili spousty drahho vna. Lid se Movi smli, e v Mokrm opjel ampaskm muzick chrapouny a astoval vesnick ensk i dvata bonbny a trasburskmi pastikami. Tak se smli, hlavn u ns v hostinci, Movu vlastnmu veejnmu piznn (ovem ne jemu do o, protoe smt se mu do o bylo ponkud nebezpen), e od Grueky nedoshl za celou tu husainu nieho jinho, ne e mu "dovolila, aby j polbil noku, ale nic vc mu nedopla". Kdy Ma s Petrem Iljiem pili ke krmu, nali tam u zapraenou trojku se zvonky a rolnikami, s vozem pokrytm kobercem a s vozkou Andrejem, ekajcm na Mu. V krm u byli skoro hotovi s jednou bednou se zbom a ekali jen, a pijde Ma, aby ji zatloukli a naloili na vz. Petr Ilji se podivil. "Jak jsi tak rychle sehnal trojku ?" zeptal se Mti. "Bel jsem k tob a potkal jsem tuhle Andreje, tak jsem mu ekl, aby pedjel rovnou sem ke krmu. Nemohu ztrcet as! Posledn m vezl Timofej, ale Timofej je te v prachu, ujel s jednou arodjkou pede mnou. Andreji, opozdme se hodn ?" "Budou tam leda tak o hodinu dv ne my, ani ne, nejvc o hodinu. J Timofeje vypravoval, vm, jak pojede. Jejich jzda nen jako nae, Dmitriji Fjodorovii, kampak na ns. O hodinu dv to ani nedokou!" se zpalem odpovdl Andrej, jet dost mlad vozka, nazrzl, huben chlapk v koovsk vest a s dlouhm kaftanem pes ruku. "Padest rubl na vodku, kdy zstane jen hodinu za nimi." "Za tu hodinu vm rum, Dmitriji Fjodorovii, nepedbhnou ns ani o pl hodiny, neku-li o hodinu!" Ma uchvtan dval rozkazy, ale vedl si njak divn a nesoustavn, ne po podku. Zanal nco a zapomnal to dokonit. Petr Ilji povaoval za nutn zashnout a pomoci. "Za tyi sta rubl, ne m ne za tyi sta rubl, mus to bt navlas jako tenkrt," porouel Ma. "tyi tucty lahv ampaskho, ani o lhev m." "Na ho potebuje tolik, co s tm? Pokat!" kikl Petr Ilji. "Co je to za bednu ? Co je v n ? Tohle pece jist nen za tyi sta rubl!" Pobhajc pru mu hned s medovou zdvoilost vysvtlili, e v tto prvn bedn je jenom pl tuctu lahv ampaskho a "rzn nejnutnj artikly pro prvn chvli", jako zkusky, bonbny, cukrov atd. Ale nejvt st "dodvky" se pr stejn jako tenkrt zabal a okamit pole zvl ve zvltnm voze a tak trojkou, take tam vas bude a "doraz na msto snad o hodinu

pozdji ne Dmitrij Fjodorovi". "Tak a to nen vc ne hodina, rozhodn ne vc ne hodina, a dejte tam co nejvc pralinek a bonbn. Holky to tam rdy," dtkliv nalhal Ma. "Bonbny - busi. Ale na potebuje tyi tucty lahv ? Jeden sta!" skoro se rozzlobil Petr Ilji. Zaal smlouvat, vydal si et a nechtl se upokojit. Pesto se mu podailo zachrnit jen sto rubl. Dohodli se nakonec, e veho zbo nebude vc ne za ti sta. "A jdte mi ke vem ertm!" zvolal Petr Ilji, jako by se najednou rozmyslel. ,,Co je mi vlastn po tom ? Jen si vyhazuj sv penze, kdy jsi k nim tak lehko piel!" "Tudy, hospodi, tudy, a nezlob se," vedl ho Ma do pokojku za krmem. "Tady nm hned pinesou lhev, tak si lzneme. Nu, Pete Iljii, pojed se mnou, protoe ty jsi mil lovk, takov lidi mm rd." Ma si sedl na proutnou idliku k docela malmu stolku, pokrytmu neobyejn pinavm ubrouskem. Petr Ilji se vtsnal proti nmu a v okamiku tu bylo ampask. Nabdli jim, nepej-li si pnov stice, "prvotdn stice z pln erstv zsilky". "K ertu s sticemi, j je nejm. A nechci vbec nic," skoro zlostn se utrhl Petr Ilji. "Na stice nen kdy," prohodil Ma, "a nemm ani chu. V, pteli," pokraoval najednou proctn, "cel ten nepodek jsem nikdy neml rd." "Kdo by ho ml rd ? Ti tucty lahv pro muiky, prosm t, to by doplilo kadho." "O tom j nemluvm. Myslm vy podek. Nen ve mn podek, vy podek... Ale... to vechno u je pry, nem smysl nakat. Je pozd a k ertu s tm! Cel mj ivot byl nepodek a mus se dt do podku. Vtipkuju, co ?" "Blzn, ne e vtipkuje." "Slva Bohu na vsostech, slva Bohu v srdci mm! Tyhle verky se mi kdysi vydraly z due, ani ne verky, jen slza sm jsem to sloil ale ne tenkrt, kdy jsem thl tbnho kapitna za bradku." "Pro o nm najednou mluv ?" "Pro najednou o nm? Nesmysl! Vechno kon, vechno se vyrovnv, podtrhnout - a vsledek." "J musm pod myslet na tv pistole." "Pistole jsou taky nesmysl! Pij a nefantazruj. Miluju ivot, pli jsem si zamiloval ivot, tolik, a je to hnusn. Dost! Pipijme ivotu, mj mil, navrhuju ppitek ivotu! Pro jsem se sebou spokojen ? Jsem bdk, ale jsem se sebou spokojen. A pitom m trp, e jsem bdk, ale jsem se sebou spokojen. ehnm svtu, jsem ochoten hned poehnat Bohu a bomu svtu, ale... mus se zalpnout jeden odporn hmyz, aby nelezl a nekazil lidem ivot. Pipijme si na ivot, mil brate! Co me bt vzcnjho ne ivot? Nic, nic! Na ivot a na jednu krlovnu nad krlovny!" "Pipijme si na ivot a teba taky na tvou krlovnu!" Vypili kad sklenici. Ma byl sice zancen sdln, ale smutn. Jako by ho tila njak nepekonateln zl starost. "Ma piel tvj Ma! Mso, milku, poj sem, vypij si tuhle sklenici, pipije ztejmu zlatovlasmu Foebovi." "Ale pro to dl!" podrdn zvolal Petr Ilji. "Tak mu to dovol, no, kdy to chci." "E-ech!" Ma sklenici vypil, poklonil se a utekl. "Bude si m dle pamatovat," prohodil Ma. "Miluju enu, enu! Co je ena ? Krlovna zem! Smutno je mi, smutno, Pete Iljii. Pamatuje se na Hamleta: Je mi tak smutno, tak smutno, Horacio. Chudk Yorick!Yorick jsem mon j. Ano, te jsem Yorick a potom budu lebka." Petr Ilji poslouchal a mlel, odmlel se i Ma. "Co to mte za pska ?" zeptal se najednou roztrit pruho, kdy si v kout viml malikho hezkho mufka s ernma okama. "To je psk Barbory Alexejevny, na pan," odpovdl pru. "Sama ho prve pinesla a zapomnla ho u ns. Budu ho k n muset zanst." "Vidl jsem takovho u pluku" pemliv pokraoval Ma, "jene ten ml zlmanou zadn noiku. Pete Iljii, chtl jsem se t taky na nco zeptat: ukradl jsi nkdy v ivot nco, nebo ne ?" "To je otzka!" "To nic, j jen tak. Nkomu z kapsy, nco cizho, v ? Nemluvm o erru, err okrd kad a ty ovem taky." "Vlez mi na hbet." "Myslm nco cizho. Rovnou z kapsy, z tobolky, co ?" "Ukradl jsem jednou matce dvacetnk, bylo mi devt let. Se stolu. Tajn jsem ho sebral a schoval v hrsti." "No a co ?" "No a nic. Ti dni jsem ho ml schovan, pak mi bylo hanba, piznal jsem se a vrtil ho." "No a co?" "To se v, byl jsem bit. Ale co s tm m, ukradl jsi sm nco ?" "Ukradl," zchytrale mrkl Ma. "Co jsi ukradl ?" zajmal se Petr Ilji. "Matce dvacetnk, bylo mi devt let, za ti dny jsem ho vrtil." Kdy to Ma ekl, nhle vstal.

"Dmitriji Fjodorovii, nemli bychom jet ?" zavolal ve dvech krmu Andrej. "Hotovo ? Pojme!" vyskoil Ma. "Jet poslednch pr slov a Andrejovi sklenici vodky na cestu! A jet mu dejte sklenku koaku. Ta schrnka s pistolemi pijde pod m sedadlo. Sbohem, Pete Iljii, nevzpomnej na mne ve zlm." "Pece se ztra vrt, ne ?" "Urit." "Rte te vydit tek ?" piskoil pru. "Ach ano, et! Rozhodn!" Vythl zase z kapsy svj balek bankovek, oddlil ti storublovky, hodil je na pult a chvatn vyel z krmu. Vichni li za nm, s poklonami a pozdravy ho vyprovzeli a pli mu astnou cestu. Andrej si hekl po koaku, kter prv vypil, a vyskoil na kozlk. Ale sotva se Ma zaal usazovat, nhle se ped nm docela neoekvan objevila Fena. Pibhla cel udchan, s kikem ped nm sepjala ruce a padla mu k nohm: "Bauko Dmitriji Fjodorovii, neudlejte nic na pan! A j vm to jet sama vechno povdla! Ani jemu nic neudlejte, je to pece jej bval! On se te s Agrafenou Alexandrovnou oen, proto se vrtil ze Sibie. Bauko Dmitriji Fjodorovii, nezahubte ivot blinho!" "Ehe, tak takhle je to! No, ty tam jist vyvede pkn vci!" zabruel pro sebe Petr Ilji. "Te tomu vemu rozumm, jak bych te nerozuml. Dmitriji Fjodorovii," zavolal hlasit na Mu, "dej sem hned ty pistole, chce-li bt slun lovk! Sly, Dmitriji ?" "Pistole ? Pokej, hochu, vyhodm je cestou do loue," odpovdl Ma. "Feo, vsta, nele tady pede mnou. Ma nezahub, te u ten hloup lovk nikoho nezahub. Ale jet tohle, Feno," zavolal na ni, kdy se u usadil, "ped chvl jsem ti ublil, tak mi odpus a mj slitovn, odpus bdkovi... A neodpust-li, je to jedno! Protoe te u je vechno jedno! Je, Andreji, a u jsme pry!" Andrej se rozjel. Zvonek zacinkal. "Sbohem, Pete Iljii! Posledn slza je pro tebe!" "Opil pece nen, a mele takov nesmysly!" pomyslel si Petr Ilji, dvaje se za nm. Nejdv se chystal zstat v krm a dohldnout na nakldn vozu (tak s trojkou) s ostatnmi zsobami a vny, protoe tuil, e pru Mu napl a okradou, ale najednou se sm na sebe rozzlobil, vykalal se na to a el do hostince hrt kulenk. "Trouba, i kdy je to dobr hoch" bruel si cestou. "O tom Gruein njakm .dvjm' dstojnkovi jsem slyel. No, jestli pijel. Ech, tyhle pistole! Ale k sakru, copak jsem jeho chva? A si dlaj, co dovedou! Beztoho nic nebude. Kiklouni a nic jinho. Opijou se a porvou se, porvou se a sm se. Copak jsou to seriosn lidi ? Takov njak ,odklidm se' a strestm se' - nic nebude. Takov ei vykikoval v opilosti tisckrt po hospodch. ,Opil na duchu' - ti nedi si potrp na pkn sloh. Copak jsem jeho chva ? A musel se porvat, ml hubu samou krev. S km to mohlo bt ? V hospod se to dozvm. I tek ml samou krev. I sakra, zstal u mne na zemi hrom do toho!" Piel do hostince v pramizern nlad a hned se dal do hry. Partie ho pobavila. Sehrl druhou a najednou zaal jednomu spoluhri vyprvt, e Dmitrij Karamazov piel zas k penzm, m asi ti tisce, e je sm vidl, a Ma si pr zas vyjel do Mokrho zahit si s Gruekou. Zprva vzbudila npadn zjem. Vichni se rozhovoili, ale beze smchu a njak podivn vn. Dokonce peruili hru. "Ti tisce ? Ale kde mohl vzt ti tisce ?" Vyptvali se. Zprvu o Chochlakovov vyslechli s pochybnostmi. "A neoloupil starho ? O to b." "Ti tisce! To se mi njak nelb." "Chlubil se pece nahlas, e otce zabije, vichni to tady slyeli. Mluvil zrovna o tech tiscch." Petr Ilji naslouchal a najednou zaal na dal otzky odpovdat sue a skoup. O krvi na Mov oblieji a rukou se nezmnil ani slovem, akoli kdy tam el, chtl to vylit. Zaali tet partii a hovor o Movi ponenhlu pestal. Ale kdy Petr Ilji partii dohrl, prohlsil, e dl u hrt nebude. Odloil tgo, nepoveeel, a to ml pvodn v myslu, a odeel. Kdy vyel na nmst, zaraen zstal stt, a se sm sob podivil. Uvdomil si toti, e vlastn chtl zajt k Fjodoru Pavloviovi a poptat se, nestalo-li se nco. "Pro njak nesmysl - jist to bude nesmysl - vyburcuju ciz dm a udlm ostudu. E k sakru, copak jsem jejich chva ?" V docela mizern nlad zamil pmo dom a najednou si vzpomnl na Feu. "Hrome, t jsem se mohl prve vyptat,"

pomyslel si rozzloben, "a te bych vechno vdl." A tu se ho zmocnila tak netrpliv a neodbytn touha promluvit si s n a nco se dozvdt, e na pl cest rzem zahnul k domu Morozovov, kde bydlela Grueka. Piel k vratm a zaklepal. Jak se klepn rozlehlo v nonm tichu, hned zas njak vystzlivl a rozzlobil se. Jet k tomu se nikdo neozval, vichni v dom spali. "Tady taky udlm ostudu!" pomyslel si u pmo s utrpenm. Ale msto aby nadobro odeel, pustil se najednou znova do klepn a klepal te ze vech sil. Hluk se rozlhal po cel ulici. "Tak to tedy ne, j se doklepu, doklepu!" mumlal, zuil na sebe pi kad rn, ale zrove buil na vrata pod vc. VI. J taky jedu! Dmitrij Fjodorovi uhnl po silnici. Do Mokrho bylo nco pes dvacet verst, ale Andrejova trojka tak ujdla, e to mohla dokzat za pt tvrt hodiny. Rychl jzda Mu njak oberstvila. Vzduch byl sv a chladiv, na istm nebi zily velk hvzdy. Byla to t noc a snad i t hodina, kdy Aljoa klesl na zem a "vniv psahal, e ji bude na vky milovat". Ale v Mov nitru byl neklid, velk neklid, a akoliv te drsalo jeho dui mnoho jinho, v t chvli celou svou bytost touil neodvratn jen po n, po sv krlovn, k n letl, aby ji naposledy spatil. eknu jen jedno: jeho srdce se ani okamik nevzpouzelo. Snad se mi nebude vit, eknu-li, e ten rlivec ani trochu nerlil na svho novho soka a nic neml proti "dstojnkovi", kter se objevil, jako by spadl z nebe. Kdyby piel nkdo jin, byl by Ma jist hned zaal rlit a snad by sv hrozn ruce zase ztsnil krv, ale jak te uhnl na sv trojce, nejene nectil k tomuto "jejmu prvnmu" rlivou nenvist, ale ani njakou nevraivost - ovem dosud ho jet nevidl. "Tohle je nesporn vc, je to jej a jeho prvo. Byla to jej prvn lska, a kdy na ni za pt let nezapomnla, je jist, e celch tch pt let milovala jen jeho, ale j, pro j jsem se k tomu pipletl ? Co j v tom mm co pohledvat ? Odklid se, Mo, jdi z cesty! A co j taky te jsem ? Ted u je i bez dstojnka se vm konec, i kdyby vbec nebyl piel, stejn by byl se vm konec." Asi takovmi slovy by byl mohl vyjdit sv pocity, kdyby byl vbec schopen uvaovat. Ale uvaovat tenkrt u nemohl. Cel jeho odhodln vzniklo bez vah v jedinm okamiku. Vyplynulo mu z citu a pijal je rzem bez vhrady a se vemi dsledky u u Feni, hned po jejch prvnch slovech. A pece, pes vechno odhodln ml v dui nepokoj, bolestn nepokoj: ani odhodln mu nedalo klid. Zstalo za nm pli mnoho, co ho trpilo. A chvlemi mu to bylo divn: vdy u m ten lstek, ten rozsudek nad sebou, kter si sm napsal: "Trestm se a krm;" m to ern na blm pipraveno tady v kapse; vdy u m pistoli nabitou, vdy se u rozhodl, jak uvt ztra prvn hork paprsek "zlatovlasho Foeba". A pece neme ztovat s minulost, s tm, co zstalo za nm a trp ho. Ctil to trzniv a mylenka na to mu drsala srdce zoufalstvm. Byla chvle, kdy se mu najednou zachtlo Andreje za-zastavit, vyskoit z vozu, vzt svou nabitou pistoli a se vm skoncovat bez ekn na rno. Ale ta chvle peltla jako jiskika. A trojka tak uhnla "porajc vzdlenost", a m bl byla k cli, tm pevnji upoutvala zas jeho dui mylenka na ni, jen na ni, a odhnla vechny jin dsiv pzraky. Ach, tolik touil podvat se na ni aspo letmo, aspo z dlky! "Je te s nm, tak se na ni tedy podvm, jak je s nm, se svm bvalm milm, a nic jinho nepotebuju." A jet nikdy mu neprtilo ze srdce tolik lsky k t v jeho ivot osudn en, tolik novho citu, jak jet nikdy nezakusil a ani ho sm neekal, citu oddanho a do zbonn, do potlaen sebe samho. "A potlam se!" ekl si nhle v zchvatu nepetnho vytren. Ujdli u skoro hodinu. Ma mlel a ani Andrej, a to byl hovorn chlapk, nepromluvil jet ani slovo, jako by ml z mluven strach. Jen pobzel sv "mrchy", svou trojku hubench, ale ohnivch hndk. Najednou Ma hrozn znepokojen zvolal:

"Andreji, co kdy oni u sp ?" Nhle ho to napadlo a do t chvle na to ani nepomyslel. "To se d myslet, e si u lehli, Dmitriji Fjodorovii." Ma se bolestn zamrail. To je pkn, on pilet s takovmi city a oni si sp snad sp i ona, taky tam. Hnv mu vzkypl v srdci. "e je, Andreji, je, Andreji, posp si!" vykikoval zbsile. "A teba si jet nelehli," usoudil za chvli Andrej. "Timofej prve povdal, e se jich tam sjelo hodn." "Ve stanici ?" "Ve stanici ne, ale u Plastunov, v zjezdnm hostinci." "J vm. Jak to mysl, e hodn? Kolik? Kdo vechno?" hrozn se znepokojil Ma neekanou zprvou. "No, Timofej povdal, e pijeli sam pni. Dva z msta, kdo to byl, to nevm, Timofej jenom kal, e dva zdej pni, a potom pr dva pespoln a snad jet nkdo, j se ho podn nevyptal. Povdal, e zaali hrt karty." "Karty ?" "Proto taky teba nespj, kdy se dali do karet. To se d myslet, ono te me bt teprve nco ped jedenctou, vc nebude." "e je, Andreji, e je!" kikl zas Ma nervosn. "Na nco bych se vs optal, pane," zaal zas za chvli Andrej, "jene se bojm, abych vs nerozzlobil, pane." "Co je?" "Prve vm Fedosja Markovna padla k nohm, jak vs prosila, abyste pr nezahubil jej pan a jet nkoho tak j jako e vs tam vezu. Odpuste, pane, j kvli mmu svdom a snad jsem to ekl njak hloup." Ma ho najednou zezadu uchopil za rameno. "Jsi vozka ? Jsi vozka ?" zaal vniv. "To jsem." "Tak v, e se mus jt z cesty, vyhbat se. Co by to bylo za vozku, aby se nikomu nevyhnul: j si jedu a kadho zajedu ? Ne, vozko, zajet nikoho nesm! Zajet lovka nesm, nesm lidem zkazit ivot. A kdy jsi zkazil ivot, krej se... jak jsi jednou zkazil, jak jsi jednou zmail n ivot, potrestej se a jdi!" To vechno Ma vychrlil jako v pln nepetnosti. Andrej se sice pnovi podivil, ale pokraoval v rozmluv. "To je pravda, pane Dmitriji Fjodorovii, to mte pravdu, e vozka nesm lovka pejet ani mu ublit, stejn jako nem trpit dnho tvora, protoe kad tvor je stvoen, teba takov k. Jene toho leckter darmo schvl, a zrovna teba n lovk, vozka... A takov ned a ned pokoj, tve kon a ene se pod dl." "Do pekla ?" skoil mu Ma do ei a zachechtal se svm nhlm, krtkm smchem. "Andreji, ty due prost," uchopil ho zas pevn za ramena, "ekni: pijde Dmitrij Fjodorovi Karamazov do pekla nebo ne, co mysl ?" "To nevm, mj mil, to zle na vs, protoe my vs. V, pane, kdy byl Syn bo ukiovn a umel, el pak s ke rovnou do pekla a vysvobodil vechny hnky, co se tam trpili. A bel zanakal, protoe myslel, e u nebude mt v pekle dn hnky. Ale Je tenkrt blovi ekl: ,Nenakej, ble, neb od nynjka u tebe budou pebvat velic velmoov, sprvci, vrchn soudcov a bohi a napln se peklo, stejn jako bylo, a zstane tak na vky a do t chvle, kdy znova pijdu.' To je pravda, takov slova mu ekl." "Lidov legenda, je skvl! vihni levho, Andreji!" "Tak to vidte, pane, pro koho je peklo," a Andrej vihl levho kon, "ale vy jste, pane, jak to mal dt tak my se na vs koukme. A i kdy jste prchliv, pane, to tedy jste, za vai upmnost vm Pnbh odpust." "A co ty, odpust mi ty, Andreji ?" "Co j bych vm odpoutl ? Nic jste mi neudlal." "Ne, za vechny, ty sm za vechny, te hned tady na silnici, odpust mi za vechny ? Mluv, due prost!" "Och pane! To je o strach, kdy vs lovk veze, vedete njak divnou e." Ale Ma ho u neslyel. Vniv se modlil a divoce si eptal: "Boe, pijmi m ve v m nepravosti, ale nesu m. Pomi m svm soudem. Nesu m, protoe jsem se soudil sm. Nesu m, protoe t miluju, Boe! Sm jsem bdn, ale miluju t, a pole-li m do pekla, i tam t budu milovat a budu i odtamtud volat, e t miluju na vky vk. Ale dovol i mn domilovat. te zde domilovat, u jenom pt hodin do tvho horoucho paprsku. Protoe miluju krlovnu sv due. Miluju a nemohu nemilovat. Ty sm m vid celho. Pienu se, padnu ped n: ,M pravdu, es m opustila. Sbohem a zapome na svou ob, nikdy se netrap!'" "Mokr!" kikl Andrej a ukzal biem dopedu. V bled non tm se najednou zaernal pevn shluk budov, rozhozench po ir rovin. Mokr mlo dva tisce obyvatel, ale v t chvli u vichni spali, jen tu a tam blikala jet ve tm neetn svtlka. "e je, e je, Andreji, jedu!" kikl Ma jako v horece. "Nespj!" ozval se zas Andrej a ukzal biem na zjezdn hostinec Plastunov hned na zatku vesnice. Vech est oken vedoucch na ulici bylo jasn osvtleno.

"Nespj!" radostn pisvdil Ma. "Prskni do toho, Andreji, pie se jako hrom, a to zvon, a to in! A vichni vd, kdo pijel! Jedu! J taky jedu!" vykikoval zbsile. Andrej popohnal zmoen speen do cvalu a skuten s inkotem zajel k vysokmu zpra, kde pak schvcen, skoro bezdech kon prudce zarazil, Ma seskoil z vozu zrovna ve chvli, kdy hostinsk, a u el spt, stavil se jet na zpra, aby se podval, kdo to takhle pijel. "Trifone Borisyi, jsi to ty ?" Hostinsk se naklonil, lpe se podval, horempdem sebhl se schdk a v podlzavm naden se vrhl k hostovi: "Dmitriji Fjodorovii, vanosti! Vidm to opravdu vs ?" Tento Trifon Borisy byl podsedit, siln muik stedn postavy, s obtloustlm obliejem. Tvil se psn a nesmiiteln, hlavn kdy mluvil s muiky z Mokrho, ale dovedl svj vraz rychle zmnit, a mohlo-li to nco vynst, vypadal hned velice slun. Chodil po rusku v koili se zapnnm po stran a v provan vest, ml pknou hromdku penz, ale pomlel vytrvale na jet lep postaven. Pes polovinu muik ml v drpech, kdekdo v okol mu byl dluen. Pachtoval od statk pdu, tak ji kupoval a muici mu ji obdlvali na sv dluhy, ze kterch se nikdy nemohli dostat. Byl vdovec se tymi dosplmi dcerami; jedna u ovdovla, ila u nho s dvma malmi dtmi, jeho vnuky, a pracovala na nho jako ndenice. Dal dcera se vdala za sttnho ednka, njakho bvalho psaka, kter se doslouil lep hodnosti, a vjednom pokoji hostince visela na stn mezi jinmi rodinnmi fotografiemi tak drobounk fotografie tohoto ednka v uniform a s ednickmi nramenky. Dv mlad dcery nosily ve svtek, nebo kdy ly na nvtvu, mdn svtle modr nebo zelen aty, vzadu staen a s loktovmi vlekami, ale hned nazt vstvaly jako kad den za svtn, bezovmi koaty vymetaly pokoje, vynely pomyje a uklzely po hostech. Nehled na hezkch pr tiscovek, kter si u dal stranou, Trifon Borisy na kadm hcm hostovi velice rd nco trhl a pamatoval si, e to jet nen ani msc, co shrbl pi pitce Dmitrije Fjodorovie s Gruekou pes dv st rublk, ne-li cel ti sta. Pivtal tedy Mu radostn a horliv, protoe u jen podle toho, jak se tento host pihnal k hospod, ctil zas koist. "Milostpane Dmitriji Fjodorovii, e vs tu zas jednou mme!" "Pokat, Trifone Borisyi," zaal Ma, "pedevm to nejhlavnj: kde je ona ?" "Agrafena Alexandrovna ?" hned pochopil hostinsk a bedliv pozoroval Mv obliej. "Ta se tu taky zdruje." "S km ? S km ?" "Jsou to ciz host prosm. Jeden je ednk, podle ei nejsp Polk, ten pro ni taky poslal odsu vz. A ten druh je jeho ptel nebo s nm snad jenom jede, lovk to nepozn. Jsou v civilu." "No a bav se ? Plno penz ?" "Jakpak baven! Nic vtho z nich nekouk, Dmitriji Fjodorovii." "Nekouk ? No a ti druz ?" "To jsou dva pni z msta. Vraceli se z ern a zstali tady. Jeden, mlad, to je podle veho pbuzn pana Miusova, jene jsem zapomnl, jak se jmenuje a toho druhho nejsp taky znte, statk Maximov. k, e byl na modlen v tom vaem kltee, a jede s tm mladm pbuznm pana Miusova." "Vc jich nen?" "Nen." "Pokat, nemluv, Trifone Borisyi, te mi povz to nejhlavnj: co ona, co dl?" "Ale zrovna nedvno pijela a sed tam s nimi." "Je vesel ? Smje se ?" "Ani ne, ekl bych, e se moc nesmje. Sed tam docela mrzut. Tomu mladkovi rozesvala vlasy." "Tomu Polkovi, dstojnkovi ?" "Jakpak to je mladk a taky nen vbec dstojnk. Ne, pane, jemu ne, ale tomu mladmu synovci Miusova co jsem zapomnl jeho jmno." "Kalganov?""Ano, ano, Kalganov." "Dobr, podvm se sm. Hrajou karty ?" "Hrli, ale pestali, pili aj a ten ednk si objednal likr." "Pokat, Trifone Borisyi, pokat, mj mil, podvm se sm. Te mi odpovz na tohle: jsou tu cikni ?" "Po ciknech nen ani pamtky, Dmitriji Fjodorovii, policie je vyhnala. Ale jsou tady idi, hrajou na cimbl a housle, jsou v Rodstvensk, mohlo by se pro n poslat teba i te. Pijdou." "Tak pro n poli, rozhodn pro n poli!" zvolal Ma. "A meme vzbudit holky jako tenkrt, hlavn Marii, taky Stpanidu a Arinu. Za sbor dv st rubl!" "Za takov penze ti vzbudm celou vesnici, i kdy u vichni li chrnt. Jene, pane Dmitriji Fjodorovii, zaslou si zdej muici takovou pze, nebo ty jejich holky ? Takovch penz vydat na uinnou hrubost a neotesanost! Copak to je pro naeho muika, kouit doutnky ? A tys jim dval. Vdy on

smrd, rok takov! A holky maj vi, vechny do jedn. To j ti vzbudm svoje dcery, a zadarmo, ne-li za takov penze. ly zrovna spt, tak je vykopu z postel a budou ti zpvat. Tenkrt jsi muiky napjel ampaskm, e-ech!" Starost Trifona Borisye o Movy zjmy nebyla upmn. Tenkrt mu sm zatajil pl tuctu lahv jeho ampaskho a pod stolem sebral storublovku. Schoval ji do hrsti a astn mu v n zstala. "Trifone Borisyi, roztoil jsem tady tenkrt nejednu tiscovku. Pamatuje se ?" "Roztoil jste toho dost, mj mil, jak bych se nepamatoval, nechal jste v tom, potm, njak ti tisce." "Dneska jsem pijel taky tak, podvej se." Vythl a stril hospodskmu a pod nos svj balek bankovek. "Te poslouchej a pamatuj si: za hodinu pivezou vno, zkusky, patiky a cukrov, tak vechno pijde okamit tam nahoru. Tu bednu, co m Andrej, taky hned nahoru, otevt ji a podvat ampask. A hlavn dvata, dvata, aby rozhodn pila Marie." Obrtil se k vozu a vythl zpod sedadla svou schrnku s pistolemi. "Andreji, vyrovnme se. Tady m patnct rubl za trojku a padest na vodku... za tvou ochotu a lsku. Pamatuj na Karamazova!" "Bojm se, pane," zavhal Andrej, "dejte mi prosm spropitnho pt rubl, ale vc nepijmu. Trifon Borisy je mi svdkem. A odpuste mi tu hloupou e." "Co se boj?" zmil si ho Ma. "Tak si jdi ke vem ertm, kdy je to tak!" kikl a hodil mu pt rubl. "Ted m tam, Trifone Borisyi, potichu doved a udlej to tak, abych se na n mohl nejdv pkn kouknout, aby m nevidli. Kde vlastn jsou, v modrm pokoji ?" Trifon Borisy se na Mu bzliv podval, ale hned poslun provedl jeho pn: opatrn ho odvedl do chodby, veel sm do velkho pokoje sousedcho s tm, ve kterm sedli host, a odnesl z nho svci. Pak tam tie zavedl Mu a postavil ho do kouta, do tmy, odkud si mohl pohodln prohldnout hosty, sm nevidn. Ale Ma se nedval dlouho ani si nemohl nikoho prohlet: uvidl ji, srdce se mu rozbuilo a jeho oi se zakalily. Sedla po stran u stolu v kesle a vedle n na pohovce hezounk, jet docela mlad Kalganov. Drela ho za ruku a patrn se smla, kdeto mladk se na ni nedval a hlasit, jakoby s nevol vykldal nco Maximovu, jen byl u stolu proti Gruece. Maximov se nemu nramn sml. Na pohovce sedl on a vedle pohovky na idli u zdi njak dal neznm. Mu, kter se rozvaloval na pohovce, kouil dmku a Ma si jen letmo viml, e je to njak obtloustl lovek s irokm obliejem, asi pomen, a jak se zdlo, na nco rozzloben. Jeho spolenk, dal neznm, mu pipadal zas a npadn vysok; ale vc u nemohl rozeznat. Zarazil se mu dech. U ani chvilku se nemohl udret, odloil schrnku na prdelnk a s mrazenm, s trnoucm srdcem zamil pmo k spolenosti v modrm pokoji. "Jej!" vypskla polekan Grueka, kdy ho prvn uvidla. VII Dvj a nesporn Ma pistoupil svmi dlouhmi, rychlmi kroky a ke stolu. "Panstvo," zaal hlasit, ale a skoro kiel, pi kadm slov se zajkal, "j... j nic! Nebojte se!" zvolal, "j pece nic, opravdu nic," obrtil se najednou ke Gruece, kter se v kesle odklonila ke Kalganovu a pevn se ho chytila za ruku. "J. J taky jedu. J do rna. Panstvo, mohu s vmi jako pespoln cestujc do rna pobt? Jenom do rna, naposledy, v tomhle pokoji ?" Ke konci mluvil k tlusounkmu mukovi s dmkou, kter sedl na pohovce. Ten pak dstojn vyndal dmku z st a psn pronesl: "Pane, my jsme soukrom spolenost. Jsou k disposici jin mstnosti." "To jste vy, Dmitriji Fjodorovii ? Co to mluvte ?" ozval se najednou Kalganov. "Sednte si pece k nm, bute zdrv!" "Bute zdrv, mj drah a drahocenn! Vdycky jsem si vs vil" radostn a horliv odpovdl Ma a hned mu pes stl podal ruku. "Au, to jste mi zmkl ruku! Docela jste mi polmal prsty," zasml se Kalganov. "To on vdycky takhle zmkne, to on vdycky!" vesele se pidala Grueka jet s nesmlm smvem. Z Mova vzezen patrn usoudila, e nic neprovede, ale prohlela si ho hrozn zvdav a pod jet znepokojen. Bylo v nm nco, co ji nadmru pekvapilo, a nikdy by od nho nebyla ekala, e v takov chvli takhle pijde a tak promluv. "Dobr den, pane," sladce pozdravil zleva tak

statk Maximov. Ma se vrhl i k nmu. "Dobr den, vy jste zde taky, to m t, e tu taky jste! Pnov, pnov, j." Obrtil se zas k Polkovi s dmkou, kterho tu zejm povaoval za hlavn osobu. "J letl. Chtl jsem svj posledn den a posledn hodinu strvit v tomto pokoji, prv v pokoji kde jsem i j zbooval svou krlovnu! Promi, pane!" kikl zbsile. "J letl a sloil pshu. nebojte se, je to m posledn noc! Pipijeme si, pante, na smen! Hned pinesou vno. Pivezl jsem tohleto." Najednou bhvpro vythl svj balek bankovek. "Dovol, pane! Chci hudbu, zpv, rmus, vechno jako tenkrt. Ale erv, bdn erv brzy zaleze a bude ten tam! V posledn sv noci si pipomenu den svho tst!" Skoro se dusil. Chtl ci mnoho, mnoho vc, ale byly z toho jen ty podivn vkiky. Polk se nehybn dval na nho, na jeho balek bankovek, dval se na Grueku a zejm nevdl, co si myslet. "Kdy dovol m krulowa" zaal. "Co je to krulowa, to je krlovna, ne ?" peruila ho Grueka. "Musm se vm smt, jak vichni mluvte. Posad se, Mo, a co to mluv ? Prosm t, nelekej ns. Nebude ns lekat, vid e ne ? Kdy nebude, mm radost, e jsi piel." "J, j, a lekat?" zvolal Ma, zvednuv ruce do vky. "Ach, nedbejte o mne, jdte svou cestou, nebudu vm brnit!" A nhle docela neekan pro vechny, a hlavn ovem pro sebe samho, padl na idli a rozplakal se - s hlavou odvrcenou k protj stn a rukama pevn svraje opradlo idle, jako by je objmal. "No tak, no tak, ty jsi pkn!" vytav zvolala Grueka. "Zrovna takhle ke mn chodil - najednou zane mluvit a j tomu vbec nerozumm. Jednou se taky tak rozplakal a te znova, to je hanba! A pro ple ? Kdyby aspo bylo pro!" dodala zhadn, zdrazujc njak podrdn kad slovo. "J j neplu. Tak dobr veer!" obrtil se v okamiku na idli a najednou se zasml, ale ne svm devnm, trhanm smchem, nbr njak neslyn a zdlouha, nervosn a tesav. "Zase zan. Tak se rozvesel, rozvesel se!" domlouvala mu Grueka. "Mm velkou radost, e jsi pijel, velkou radost, Mo, sly, e mm velkou radost ? Chci, aby tu sedl s nmi," obrtila se velitelsky jakoby ke vem, a se jej slova zejm tkala mue na pohovce. "Chci to, chci! A jestli odejde, odejdu taky, a je to!" dodala a oi j nhle vzplanuly. "Co r m krlovna, je mi zkonem!" pronesl Polk a galantn j polbil ruku. "Prosm pna, aby se pipojil k na spolenosti," oslovil zdvoile Mu. Ma zas povyskoil zejm s myslem spustit dal tirdu, ale dopadlo to jinak. "Napijme se, pane!" vyrazil najednou msto ei. Vichni se dali do smchu. "Boe mj! J myslela, e chce zas mluvit!" nervosn zvolala Grueka. "Poslechni, Mo," dodala nalhav, "u nevyskakuj, ale e jsi pivezl ampask, to je dobr vc. Budu taky pt, likry nemu vystt. A nejlep je, e jsi sm pijel, je tu hrozn nuda. To tys tedy zas pijel flmovat? Ale dej si ty penze do kapsy! Kde jsi tolik sehnal?" Mia pod jet makal v ruce sv bankovky, kterch si vichni, hlavn Polci, velice vimli, a te je rychle a rozpait stril do kapsy. Zaervenal se. Prv v t chvli hostinsk pinesl na tcu otevenou lhev ampaskho a sklenice. Ma uchopil lhev, ale byl tak zmaten, e zapomnl, co s n m udlat. Kalganov ji od nho vzal a nalil vno za nho. "Pineste jet, jet lhev!" zavolal Ma na hostinskho, ale zapomnl si piuknout s Polkem, jemu tak slavnostn sliboval, e si pipij na smen, a vypil celou sklenici sm, ani na nkoho pokal. Cel jeho obliej se nhle zmnil. Msto slavnostnho a tragickho vrazu, se kterm piel, objevilo se v nm nco dtskho. Zdlo se, e najednou cel zkrot a podrobil se. Nervosn se pochichtval a dval se na kadho nesmle a radostn s vdnm vrazem provinilho pska, kdy ho pni zas pohladili a pustili dovnit. Vypadal, jako by na vechno zapomnl, a vechny si prohlel s nadenm, s dtinskm smvem. Na Grueku se neustle sml a pithl si idli tsn k jejmu keslu. Ponenhlu si lpe viml tak obou Polk, i kdy se v nich jet valn nevyznal. Mu na pohovce mu byl npadn sebevdomm chovnm, polskm pzvukem a hlavn - dmkou. "Nu, co na tom ? Dobr, kou tedy dmku," uvaoval. Ponkud odul, u skoro tyicetilet Polkova tv s npadn malm nosem, pod

nm se impertinentn rsovaly tenoulink a piat navoskovan knrky, nevzbudila zatm u Mti sebemen pochybnosti. Nepekvapila ho pli ani Polkova prabdn paruka, vyroben v Sibii, s stkami poetile sesanmi dopedu. "Kdy paruka, tak to asi mus bt," pokraoval v blaenm pozorovn. Druh Polk, kter sedl u stolu, mlad ne mu na pohovce, shlel na celou spolenost drze a vyzvav, naslouchaje veobecnmu hovoru s mlenlivm pohrdnm. Ten zas tak pekvapil Mu jen svou npadn vysokou postavou, hrozn nemrnou ve srovnn s muem na pohovce. "Po-stav-li se, bude mt pomalu dva metry," napadlo mu. Napadlo mu tak, e tento dlouh Polk je asi ptel a pomocnk Polka na pohovce, jaksi jeho "osobn str", a e malik Polk s dmkou dlouhmu Polkovi porou. Ale i to vechno mu pipadalo nramn pkn a v podku. V malm pskovi odumel vechen smysl pro soupeen. Grueinu nladu a zhadn tn nkolika jejch vt Ma jet vbec nepochopil. Se zachvvajcm se srdcem chpal jen to, e je k nmu vldn, e mu "odpustila" a dovolila, aby sedl vedle n. Kdy vidl, e upila ze sklenice vna, byl cel pry nadenm. Ale pece ho trochu pekvapilo, e cel spolenost ml, a zaal se s oekvnm na jednoho po druhm dvat. "Pro tu vlastn tak sedme, pro nic nezanete, pnov ?" zdl se vyjadovat jeho smvn pohled. "Kdy on pod mluv nesmysly a my se tady vichni smli," zaal najednou Kalganov, jako by uhodl jeho mylenku, a ukzal na Maximova. Ma se honem zadval na Kalganova a hned potom na Maximova. "Nesmysly ?" zasml se svm krtkm, devnm smchem, jako by z toho ml velkou radost: "Cha-cha!" "Ano. Pedstavte si, e tvrd, e v dvactch letech se vichni nai dstojnci jzdy oenili s Polkami. Ale to je pece hrozn nesmysl, e ano ?" "S Polkami ?" opakoval zas Ma docela naden. Kalganov chpal dobe Mv vztah ke Gruece a tuil tak nco o Polkovi, ale to vechno ho pli nezajmalo nebo snad vbec ne; nejvc ho zajmal Maximov. Zapadl sem s Maximovem nhodou a setkal se tu s obma Polky po prv v ivot. Grueku znal u z dvjka a jednou u n dokonce s nkm byl; tenkrt se j nezalbil. Ale zde se k nmu chovala velice vldn. Ne pijel Ma, dokonce ho hladila, on vak zstval njak chladn. Byl to mladk ne vc ne dvacetilet, vihcky obleen, s velmi hezkm blounkm obliejem a s krsnmi a hustmi rusmi vlasy. Z tohoto blounkho oblieje se dvaly okouzlujc svtle modr oi s inteligentnm, nkdy i nad jeho vk hlubokm vrazem, pestoe mladk nkdy mluvil i vypadal docela jako dt a nijak ho to neuvdlo do rozpak, ani kdy si to sm uvdomoval. Byl vbec znan osobit, ba rozmarn, a vdycky vldn. Obas ml jeho vraz nco nehybnho a umnnho; dval se na vs, naslouchal, ale zdlo se, e usilovn pemt o nem jinm. Nebo bval hned mdl a ln, hned se zas najednou roziloval, a asto pro nco zejm docela bezvznamnho. "Pomyslete si, vozm ho s sebou u tyi dny," pokraoval ln a njak trochu protahoval slova, ale bez v afektovanosti a docela pirozen. "Pamatujete-li se, od t doby, co ho v bratr vystril z koru a on odletl. To m tenkrt velice zajmalo, tak jsem ho vzal s sebou do vesnice, ale on te pod mluv takov nesmysly, e se s nm lovk styd. Vezu ho zptky." "Pan polskiej pani nie widzial a tak to jist nebylo," vytkl Polk s dmkou Maximovu. Tento mu s dmkou mluvil rusky docela obstojn, pinejmenm mnohem lpe, ne pedstral. Ale kdy uval ruskch slov, komolil je na polsk zpsob. "J byl pece i sm enat s polskou pan prosm," zachichtal se Maximov. "Copak vy jste slouil u jzdy ? kal jste to pece o jzd. Copak vy jste kavalerista?" zashl hned Kalganov. "Ano, ovem, copak on je kavalerista? Cha-cha!" zvolal Ma. Dychtiv poslouchal a rychle obracel tzav pohled na kadho, kdo promluvil, jako by ekal, e od kadho bhvco usly. "Ne, vte prosm," obrtil se k nmu Maximov, "to j o tom, e tyhle jejich panienky hezounk prosm kdy si zatancuj s nam hulnem mazurku jak ona s nm dotancuje mazurku, tak mu hned vysko na kln jako koika prosm blounk a pan otec a pan matka to vid a dovoluj to dovoluj to prosm a huln druh den jde a pod o ruku tak

je to prosm pod o ruku, chi-chi!" skonil Maximov zachichtnm. "Pan je lajdk!" zabruel najednou dlouh Polk na idli a pehodil nohu pes nohu. Movi padla do o jeho obrovsk namatn vysok bota s tlustou pinavou podrkou. I jinak vypadaly aty obou Polk dost pinav. "Tak zas lajdk! Co nadv ?" rozzlobila se najednou Grueka. "Pan Agrippino, pan widzial v Polsku sprost ensk, a ne urozen pan," ekl Polk s dmkou Gruece. "Bodeje," pohrdav utrousil dlouh Polk na idli. "Jet tohle! Necht ho pece mluvit! Lid mluv, na jim brnit? Je to veselej," utrhla se Grueka. "J nikomu nebrnm, pan," vznamn poznamenal Polk s parukou a zdlouha se na Grueku podval. Pak dstojn umlkl a zaal zas cucat svou dmku. "Ale ne, ne, to pan ml te pravdu," rozilil se zas Kalganov, jako by lo o nco bhvjak dleitho. "On pece v Polsku nebyl, tak jak o nm me mluvit ? Vy jste se pece neenil v Polsku, e ne ?" "Ne prosm, ve Smolensk gubernii. Jene u pedtm iji pivezl huln, tedy mou budouc manelku i s pan matkou, s tetou a jet jednou pbuznou s dosplm synem, to u tedy ze samho Polska a postoupil ji mn. Byl to jeden n poruk, moc hodn mladk. Nejdv se s n chtl oenit sm, ale neudlal to, ponvad se ukzalo, e ona kulh.Tak vy jste se oenil s kulhavou ?" zvolal Kalganov. "Ano prosm. Oni m tenkrt troinku oidili a zatajili mi to. J myslel, e tak poskakuje ona pod poskakovala, a j myslel, e je takov vesel." "Z radosti, e si vs bere ?" kikl njak dtsky zvunm hlasem Kalganov. "Ano prosm, z radosti. A ono to zutm bylo z docela jinho dvodu prosm. Kdy ns potom oddali, hned ten veer po svatb se mi piznala a velice dojemn m prosila za odputn. e pr jednou v dtstv skoila pes loui, a tm si pokodila noku, chi-chi!" Kalganov se rozesml na cel kolo docela dtskm smchem a skoro padl na pohovku. I Grueka se smla a Ma byl na vrcholu tst. "Vte, vte, to on te mluv pravdu, te nele!" vykikoval Kalganov, obraceje se k Movi. "A vte, on se toti oenil dvakrt, to on te mluvil o sv prvn en, a druh, vte, ta mu utekla a je dosud naivu, vdl jste to ?" "Je to mon ?" otoil se Ma rychle k Maximovu a zatvil se nadmru uasle. "Ano prosm, utekla, ml jsem tu nepjemnost," skromn potvrdil Maximov. "S njakm francouzskm pnem. Ale hlavn e nejdv ze veho dala celou mou vesniku pepsat jenom na sebe. Povd mi: ,Ty jsi vzdlan lovk, ty si najde ivobyt i tak.' Tm m dostala. Jeden ctihodn biskup mi taky ekl: Jednu manelku jsi ml kulhavou a tu druhou zas a moc lehkonohou,' chi-chi!" "Poslechnte, poslechnte!" zrovna pekypoval Kalganov. "I kdy snad le - a on le asto le, jedin aby vem udlal radost. Na tom pece nen nic patnho, e ne ? Vte, nkdy ho mm rd. Je to hrozn niema, ale je niemn pirozen, ne ? Co myslte ? Nkdo je takov kvli nemu, aby z toho nco ml, ale on jen tak, z povahy... Pedstavte si, e ku pkladu tvrd (vera se o to hdal celou cestu), e Gogol psal v Mrtvch duch o nm. Pamatujete se, mluv se tam o statki Maximovu, ktermu naezal Nozdrjov, a byl proto souzen ,pro ublen na tle spchan v opilosti na statki Maximovu bitm pruty', no pamatujete se ? Tak co byste tomu ekli, on tvrd, e to byl on a e naezali jemu! Copak je to mon ? iikov pece mohl jezdit po Rusku nejpozdji na zatku dvactch let, take se to asov vbec neshoduje. Tenkrt mu tedy naezat nemohli. Pece opravdu nemohli, vite, e nemohli ?" Dalo se tko posoudit, pro se Kalganov tak roziluje, ale roziloval se upmn. Ma byl bez vhrad na jeho stran. "Ale co kdy mu pece naezali ?" zvolal se smchem. "Ne e by mi prosm naezali, ale tak," prohodil nhle Maximov. "Jak to ? Bu naezali, nebo ne!" "Kolik je hodin, panie?" zeptal se znudn Polk s dmkou dlouhho Polka na idli. Ten odpovdl pokrenm rameny: hodinky neml ani jeden. "Pro by si nepohovoili ? Necht i jin mluvit. Kdy vy se nudte, to nesmj druz mluvit?" vybuchla zas Grueka; zejm chtla vyvolat hdku. Movi se po prv jakoby trochu rozsvtilo. Polk tentokrt odpovdl u opravdu podrdn: "Pan, j nemm nic proti tomu

a nic jsem neekl." "No dobe, tak ty vypravuj," zavolala Grueka na Maximova. "Co vichni mlte ?" "Ono prosm ani nen co vyprvt, ponvad jsou to sam hlouposti," spustil hned Maximov zejm poten, ale trochu afektovan, "a u Gogola to m vechno alegorick smysl, protoe vechna pjmen tam jsou alegorick. Nozdrjov pece nebyl Nozdrjov, ale Nosov. A Kuvinnikov, to u ani nen podobn, protoe se jmenoval kvornv. A Fenardi se tak opravdu jmenoval, jene to nebyl Ital, ale Rus Petrov a mamzel Fenardiov byla prosm hezounk a mla v triku hezounk noky prosm a krtkou suknku s flitrem a to ona se toila, jene ne tyi hodiny, ale veho vudy tyi minutky prosm a vechny okouzlila." "Ale za ti naezali, za ti to naezali ?" kiel Kalganov. "Prosm za Pirona," odpovdl Maximov. "Za jakho Pirona ?" kikl Ma. "Za znmho francouzskho spisovatele Pirona prosm. My tenkrt vichni pili ve velk spolenosti v hospod na tom trhu. Oni m prv pozvali a j zaal hned nejdv kat epigramy: Jsi to ty, Boileau ? Jak smnj obleen!' A Boileau odpov, e jde na makarn ples, to jest do lzn prosm, chi-chi! A oni to brali na sebe, tak jsem honem ekl dal, velice jizliv prosm, kad vzdlan lovk ho zn: Ty jsi Saph a j Phaon, kter se ti ko, jene k mmu hoi nezn cestu k moi. Ale oni se urazili jet vc a zaali mi neslun nadvat. A j, abych to spravil, hned jsem jim k svmu netst povdl moc vzdlanou anekdotu o Pironovi, jak nebyl pijat do francouzsk akademie, a aby se pomstil, sloil sm sob epitaf: Ci-git Piron qui nefut rien, pas mme acadmicien. No a oni mi naezali." "Ale za, za ?" "Za m vzdln. Lidi mou lovku naezat za leccos," mrn a poun dokonil Maximov. "E pestate, to je vechno protivn, to nechci poslouchat, j myslela, e to bude nco legranho," peruila je najednou Grueka. Ma se poplail a hned se pestal smt. Dlouh Polk se zvedl a s povenm vzezenm lovka, kter se nud v nevhodn spolenosti, zaal s rukama zaloenma za zdy pechzet po pokoji z kouta do kouta. "Vida, jak si vykrauje!" pohrdliv se na nho podvala Gneka. Ma se znepokojil a mimoto si viml, e Polk s dmkou po nm podrdn pokukuje. "Panie," kikl, "napijme se, panie! A s tm druhm pnem taky, napijme se, pnov!" V okamiku pistril ti sklenice a nalil do nich ampask. "A ije Polsko, pnov, pipjm vaemu Polsku, polsk zemi!" zvolal. "To m velice t, panie," dstojn a blahosklonn pronesl Polk na pohovce a vzal si sklenici. "Ten druh, jakpak mu kaj, hej, jasnvelmon, vezmi si taky sklenici!" staral se Ma, "Pan Wrublewski," napovdl Polk na pohovce. Pan Wrublewski kltiv pistoupil ke stolu a vstoje pijal svou sklenici. "Na Polsko, pnov, hur!" kikl Ma zvednuv sklenici. Vichni ti se napili. Ma vzal lhev a hned zas do vech t sklenic nalil. "Ted na Rusko, pnov, a pipijme si na bratrstv!" "Nalej nm taky," ekla Grueka, "na Rusko se napiju i j." "I j," ekl Kalganov. "J bych taky rd... na tu nai Rus, na bbinku starou," zachichtl se Maximov. "Vichni, vichni!" vykikoval Ma. "Trifone Borisyi, jet lhev!" Pinesli ti posledn lhve, kter zatm mli. Ma nalil. "A ije Rusko, hur!" provolal zas. Vichni krom Polk se napili a Grueka vypila celou svou sklenici. Ale Polci se svch ani nedotkli. "A co vy, pnov ?" zvolal Ma. "Jak to, e nepijete ?" Pan Wrublewski vzal sklenici, zvedl ji a zvun provolal: "A ije Rusko v hranicch ped rokem sedmnct set dvaasedmdest!" "Tak je to sprvn!" zvolal druh Polk a oba zrove vypili sv sklenice. "Vy jste ale pitomci!" vyklouzlo Movi. "Panie!!" hroziv se na nho rozkohoutili oba Polci. Hlavn se rozilil pan Wrublewski. "Co lovk me nemilovat svou vlast?" zvolal. "Ticho! Nehdejte se! dn hdky!" zakikla je Grueka a dupla. Obliej mla rozplen a oi se j blskaly. inek vna, kter prv vypila, byl patrn. Ma se hrozn zalekl. "Pnov, odpuste, J za to mohu, omlouvm se, pane Wrublewski, omlouvm se!" "Tak aspo ml a sedni si, ty hloup!" rozzloben sena nho osopila Grueka. Vichni si sedli, vichni zmlkli a dvali se jeden na druhho. "Pnov, vechno jsem zavinil j!" zaal zas Ma, jen z Grueina

vkiku nic nepochopil. "Ale pro tady tak sedme ? Co budeme dlat abychom se pobavili, zas pobavili ?" "Ba, zbavn to tady nen," ln zabruel Kalganov. "Takhle si zahrt kartiky, farao, jako pedtm" zachichtl se najednou Maximov. "Karty? Skvl!" souhlasil Ma, "jen jestli pnov." "Pno, panie!" jakoby neochotn namtl Polk na pohovce. "To pravda," pisvdil tak Wrublewski. "Puzno ? Co je to puzno ?" zeptala se Grueka. "To znamen pozd, pan, e u je pli pozd," vysvtlil Polk na pohovce. "Pod je jim pozd, pod nco nejde!" vypskla zlost Grueka. "Sami sed a nud se, tak aby se nudili taky ostatn. Ne jsi pijel, Mo, pod takhle mleli a jenom na mne ohrnovali nos." "Bohyn m!" zvolal Polk na pohovce. "Co ekne, to se stane. Widzq_ (vidm), e se hnv, a proto jsem smutn. Jsem pipraven, panie," obrtil se k Movi. "Zani, panie!" vyzval ho Ma, vythl z kapsy sv bankovky a poloil dv storublovky na stl. "Chci s tebou prohrt, panie, hodn penz. Vem karty a zalo bank!" "Karty a d hostinsk, panie," drazn a vn promluvil mal Polk. "To je nejlep zpsob," pisvdil Wrublewski. "Od hostinskho ? Dobr, chpu, a nm je d hostinsk, mte pravdu, pnov! Karty!" zavolal Ma na hostinskho. Hostinsk pinesl nerozpeetnou hru karet. Ohlsil Movi, e dvata se u schzej, idkov s cimblem pr asi taky brzy pijdou, ale trojka se zsobami pr jet nepijela. Ma vyskoil od stolu a spchal do sousednho pokoje. Ale dvata pila jen ti a Marie tam jet nebyla. Ani nevdl, co m zadit a pro tam bel. Poruil tedy, aby se z bedny vzalo cukrov a bonbny a aby dvata dostala. "A Andrejovi vodku, pro Andreje vodku!" objednval chvatn. "J Andrejovi ublil!" Vtom mu shl na rameno Maximov, kter za nm piel. "Dejte mi pt rubl," poeptal Movi, "j bych taky risknul njakou szeku, chi-chi!" "Vborn, znamenit! Vezmte si deset, tady jsou!" vythl zase z kapsy vechny penze a vyhledal desetirublovku. "Jestli prohraje, tak zas pij, jen pij." "Dobe," radostn zaeptal Maximov a utkal zptky. Ma se tak hned vrtil a omluvil se, e na sebe nechal ekat. Polci se u usadili a rozpeetili hru. Dvali se te mnohem pvti-vji, skoro vldn. Mu na pohovce si zaplil novou dmku a chystal se rozdvat. Tvil se a ponkud slavnostn. "Na msta, pnov!" provolal Wrublewski. "Ne, j u nebudu hrt," prohlsil Kalganov, "j s nimi u ped chvl prohrl padest rubl." "Pan ml smlu, pan snad bude mt tentokrt tst," namtl mu Polk na pohovce. "Kolik je v banku ? Podle szek ?" ptal se horliv Ma. "Podle toho, panie, snad sto, snad dv st, jak vsad." "Milion!" zasml se Ma. "Pan kapitn snad slyel o panu Podwysockm ?" "O jakm Podwysockm ?" "Ve Varav drel kdosi bank, a kdo chtl, szel proti nmu. Pijde Podwysocki, vid tisc zlotch, vsad vabank. Bank povd: ,Panie Podwysocki, slo penze nebo hraje na est ?' - ,Na est,' povd Podwysocki. ,Tm lpe, panie.' Bank rozd, Podwysocki vyhraje a chce vzt tisc zlatch. ,Pokej, panie,' povd bank, oteve zsuvku a vysz milion, ,to je tv vhra!' V banku byl milion. ,To jsem nevdl,' povd Podwysocki. ,Panie Podwysocki,' povd bank, ,ty jsi hrl na est a j taky na est.' Podwysocki vzal milion." "To nen pravda," ekl Kalganov. "Panie Kalganove, ve slun spolenosti se takhle nemluv." "Polsk hr, ten u ti tak jist vysz milion!" zvolal Ma, ale hned se opravil: "Odpus, panie, omlouvm se, zas se omlouvm, vysz, vysz ti milion na honor, na polsku est! Vid, jak umm polsky, cha-cha! Tady szm deset rubl na kluka." "A j rublk na srdcovou dmiku, na hezounkou panienku, hihi!" zachichtal se Maximov a vystril svou dmu, jako by ji chtl pede vemi schovat, pisunul se tsn ke stolu a pod stolem se honem pokioval. Ma vyhrl. Vyhrl i rublk. "Roh!" kikl Ma. "A j zas rublk, jednoduchou szku, malinkou jednoduchou szeku," blaen mumlal Maximov, nesmrn astn, e vyhrl rublk. "Pebita!" zvolal Mta. "Dvakrt tolik na sedmu!" I ta byla pebita. "Pestate," ekl najednou Kalganov. "Dvakrt tolik, dvakrt tolik!" zvyoval Ma szku a kad karta se zdvojenou szkou byla pebita. Ale rublky vyhrvaly. "Jet dvakrt tolik!" houkl zuiv Ma. "Prohrl jsi dv st, panie. Sz jet dv st ?" zeptal se Polk na pohovce. "Co, u jsem prohrl dv st ? Tak jet dv st! Celch dv st na dvojitou szku!" Ma vythl z kapsy penze a hodil je na dmu, ale

Kalganov ji najednou rukou pikryl. "Dost!" kikl svm zvunm hlasem. "Co to dlte ?" zadval se na nho Ma. "Dost, nechci to! U nebudete hrt." "Pro?" "Inu proto. Vykalete se na to a jdte od toho, proto. Nenechm vs hrt." Ma na nho uasle hledl. "Nech toho, Mo, snad m pravdu. Bez toho jsi hodn prohrl," divnm tnem promluvila i Grueka. Oba Polci najednou vstali a zatvili se hrozn uraen. "ertuje, panie?" zeptal se mal Polk, psn si me Kalganova. "Jak se me opovit, panie!" vytkl na nho i Wrublewski. "Kiet se tu nebude a nebude!" houkla Grueka. "I vy krocani!" Ma se dval kolem sebe z jednoho na druhho. Najednou ho vak v Gruein vrazu cosi pekvapilo a v tm okamiku mu napadlo nco docela novho, zvltn nov mylenka! "Pan Agrippino!" zaal mal Polk, cel zrudl bojovnost, tu vak k nmu Ma pistoupil a pleskl ho do ramene. "Jasnvelmon, na slovko." "Co si peje, panie?" "Pojme do tamtoho pokoje, eknu ti takov pkn slovko, znamenit slovko, bude spokojen." Malik Polk se podivil a s obavou se na Mu podval. Pesto hned projevil souhlas, ale pod podmnkou, e s nimi pjde tak pan Wrublewski. "Tv osobn str? A jen jde, potebuju i jeho! Dokonce pi tom mus bt!" zvolal Ma. "Pojme, pnov!" "Kampak jdete ?" znepokojen se zeptala Grueka. "Okamit se vrtme," odpovdl Ma. Obliej se mu vyjasnil jakousi odvahou, jakousi neekanou ivost. Kdy ped hodinou vchzel do tohoto pokoje, vypadal docela jinak. Zavedl Polky do pokojku vpravo, ne do velk mstnosti, kde se prv schzel sbor dvat a prostral stl, nbr do lonice, kam se ukldaly truhly a zavazadla a kde stly dv velk postele, kad s horou kartounovch polt. Na malm nenatenm stolku tam v kout hoela svka. Mal Polk a Ma si sedli proti sob k tomuto stolku, kdeto dlouh Wrublewski se s rukama zaloenma za zdy postavil vedle nich. Polci se tvili psn, ale zejm byli zvdavi. "m mohu pnovi slouit ?" zabreptal mal Polk. "Inu podvej se, panie, nebudu mluvit dlouho: tady m penze," vythl sv bankovky, "chce-li ti tisce, vezmi si je a je, kam t napadne." "Ti tisce, panie ?" vymnil pohled s Wrublewskm. "Ano, pnov, ti tisce! Posly, panie, vidm, e jsi rozumn lovk. Vezmi si ti tisce a thni ke vem ertm a vem s sebou taky Wrublewskho - sly ? Ale hned te v tuhle chvli a navdycky. Rozum, panie? Tmihle dvemi rovnou navdycky odejde. Co tam m, pl, koich ? Pinesu ti to. Okamit ti zaphnou trojku a - do widzenia,panie. Tak co ?" Ma s jistotou ekal na odpov. Nepochyboval. Polk se na chvli zatvil velice odhodlan. "A penze, panie?" "Penze takhle, panie: pt set rubl dostane okamit na povoz a jako zlohu a dva tisce pt set ztra v mst. Psahm na svou est, e je dostane stj co stj!" zvolal Ma. Polci zas vymnili pohled. Vraz malho se zaal mnit k hormu. "Sedm set, sedm set, ne pt set, hned, okamit na ruku!" pidal Ma, protoe pozoroval, e se vtr obrac. "Co je, panie ? Nev mi ? Pece ti nemohu dt cel ti tisce najednou. Dm ti je, a ty se k n hned ztra vrt. A cel ti tisce tady ani nemm, mm je doma v mst" blbolil, ztrceje odvahu, a m dl tm vc klesal na mysli, "na mou dui je tam mm schovan." Obliej malikho Polka se v jedinm okamiku rozzil vdomm nramn vlastn dstojnosti: "A jet nco bys nechtl?" zeptal se ironicky. "Fuj!" A odplivl si. Odplivl si i Wrublewski. "To se ti to plive, panie," zvolal zoufal Ma, kter pochopil, e je po vem, "kdy mysl, e u Grueky trhne vc, vid? Jste oba vindli, nic jinho!" "Jestem do ywego dotkniejym (jsem hluboce uraen)!" Malik Polk zrudl najednou jako rak a hrozn rozhoen rychle odeel z pokoje, jako by u nic nechtl slyet. Wrublewski ho kltiv nsledoval a za nm teprve el rozpait a zaraen Ma. Ml strach z Grueky a tuil, e Polk hned spust kik. Tak se to stalo. Malik veel do modrho pokoje a teatrln se postavil ped Grueku. "Pan Agrippino, jestem do ywego dotkniejtym!" zvolal, ale Gruece podle veho nadobro dola trplivost, jako by se j nkdo dotkl na nejcitlivjm mst. "Mluv rusky, rusky, u nechci slyet polsky ani slovo!" kiela na nho. "Pece jsi uml rusky, tak jsi snad za pt let nezapomnl!" Cel zrudla hnvem. "Pan Agrippino." "J jsem Agrafena, jsem Grueka, mluv rusky, nebo nechci nic slyet!" Pn zafunl uraenou dstojnost, pak rychle a nabubele

spustil lmanou rutinou: "Pan Agrafeno, pijel jsem, abych zapomnl na minulost a odpustil ji, abych zapomnl, co se dlo a do dneka." "Abys odpustil ? Abys odpustil mn ?" peruila ho Grueka a vyskoila. "Zajist, pan, nejsem malichern, jsem velkomysln. Ale kdy jsem vidl tv milence, byl jsem pekvapen. Pan Ma mi v tamtom pokoji dval ti tisce, abych odjel. Plivl jsem mu do o." "Coe ? On ti dval za mne penze ?" v nejvtm rozilen vybuchla Grueka. "Je to pravda, Mo ? Jak ses mohl opovit ? Copak jsem na prodej ?""Panie, panie" volal Ma, "je ist jako alabastr a nikdy jsem nebyl jej milenec! To sis vymyslel." "Jak se opovauje hjit m ped nm!" kiela Grueka. "To nebyla ctnost ani strach z Kuzmy, e jsem byla ist, ale chtla jsem si ped nm zachovat hrdost, abych mla prvo ct mu, a ho uvidm, e je darebk! A on od tebe opravdu nechtl vzt penze ?" "I chtl, chtl!" zvolal Ma. "Jene si zamanul, e dostane cel ti tisce najednou, a j mu dval jenom sedm set jako zlohu." "Vak tomu rozumm: doslechl se, e mm penze, tak se pijel enit!" "Pan Agrippino," kikl Polk, "j jsem ryt, jsem lechtic, a ne lajdk! Pijel jsem vzt si t za manelku, ale vidm jinou enu, ne tu jako kdysi, nbr rozmarnou a nestoudnou." "A taky si thni, odkud jsi piel! Hned t dm vyhodit a vyhod t!" kikla zuiv Grueka. "Husa jsem byla, husa, e jsem se pt let trpila! Taky jsem se ani netrpila pro nho, ale jenom ze vzteku! Snad to ani vbec nen on! Copak on takhle vypadal ? Tohle by mohl bt jeho tta! Kdes to piel k t paruce ? Tamto byl orel, a tohle je houser! Tamten se sml a zpval mi psniky... A j, j proplakala pt let, j osoba blhov, j husa zatracen!" Padla na sv keslo a zakryla si rukama obliej. V tu chvli najednou spustil v sousednm pokoji vlevo sbor dvat, kter se konen seel, a zanotoval furiantskou tanen pse. "To je hotov Sodoma!" zaval Wrublewski. "Hostinsk, vye tu sebranku!" Hostinsk u dlouho zvdav nakukoval do dve, protoe slyel kik a tuil, e se host pohdali. Ted' hned veel do pokoje. "Co tady hulk jako na lesy ?" nepochopiteln hrub oslovil Wrublewskho. "Dobytku!" zajeel Polk. "Dobytku ? A co ty, s jakmis to tady hrl kartami ? J ti dal novou hru a tys ji schoval! Hrl jsi se znamenanmi kartami! Za takov karty t mu dostat na Sibi, protoe to je zrovna jako falen penze." el k pohovce, stril prsty mezi opradlo a sedtko a vythl zapeetnou hru karet. "Tady jsou moje karty, a neoteven!" Zvedl je a vem kolem ukzal. "Vak jsem to odtamtud vidl, jak zastril mj balek do kvry a msto nho vzal svj -jsi zkrtka darebk, a ne pn!" "J zas vidl, jak tamten pn dvakrt vymnil kartu!" kikl Kalganov. "Ach, to je hanba, ach, to je hanba!" zvolala Grueka, sprskla ruce a opravdu se studem zaervenala. "Paneboe, takhle to dopracoval!" "Taky jsem si to myslel," ekl Ma. Ale jet to ani nedoekl, kdy se zahanben a rozzuen Wrublewski obrtil ke Gruece, pohrozil j pst a kikl: "Ty dvko jedna!" Ale sotva to vyslovil, Ma se na nho vrhl, popadl ho obma rukama kolem tla, zvedl ho do vzduchu a v okamiku ho vynesl do pokojku vpravo, kam si ped chvl odvedl oba Polky."Poloil jsem ho tam na zem!" ohlsil, kdy se okamit vrtil, vzruenm cel bez dechu. "Pral by se, kanlie, ale potm, e te u nepijde!" Zavel jedno kdlo dve, ale druh dokon otevel a zavolal na malikho Polka: "Jasnvelmon, neril byste taky? Przepraszam!" "Pane Dmitriji Fjodorovii," ozval se Trifon Borisy, "vem jim pece ty penze, co t o n obehrli! To je pece zrovna, jako by ti je byli ukradli." "J u od nich svch padest rubl nechci," prohlsil najednou Kalganov. "Ani j svch dv st, ani j je nechci!" zvolal Ma. "Za nic mu je nevezmu, a ije nech pro tchu." "To je ono, Mo! Jsi chlapk, Mo!" kikla Grueka a v jejm vkiku zaznlo nco hrozn zlobnho. Malik Polk, a bruntn vztekem, neztratil nic ze sv velebnosti, zamil ke dvem, ale zastavil se a najednou jet ekl Gruece: "Pan, chce-li jt se mnou, pojdme, ale nechce-li sbohem!" A dstojn odeel, nafoukl rozhoenm a sebevdomm. Byl charakter: ani po vem, co se stalo, neztrcel nadji, e "pan" pjde za nm, tak dobr ml o sob mnn. Ma za nm pibouchl dvee. "Zamknte je," poradil Kalganov. Ale kl cvakl na jejich stran,

zamkli se sami. "To je ono!" kikla zas Grueka zlobn a neltostn. "To je ono! To jim pat!" VIII Spou Zaala, takka orgie, bujn hodovn. Grueka prvn zavolala, e chce vno: "Chci pt, chci bt docela opil jako tenkrt! Pamatuje se, Mo, pamatuje se, jak jsme se tady tenkrt kamardili?" Sm Ma byl jako v horece a tuil, e "jeho tst" se bl. Ale Grueka ho neustle poslala od sebe: "Jdi, bav se, ekni jim, aby tancovali, aby byli vichni vesel, a to lt jako tenkrt, jako tenkrt!" vykikovala pod. Byla hrozn vzruena. A Ma bel zaizovat. Sbor dvat se shromdil v sousedn svtnici. V pokoji, kde dosud sedli, nebylo ani dost msta; byl rozdlen na dv sti kartounovou zclonou, za n stla zas obrovsk postel s vysokou duchnou a hromadou tak takovch kartounovch polt. Postele byly ve vech tyech "lepch" pokojch toho domu. Grueka se usadila v samch dvech, Ma j tam pinesl keslo; stejn sedla "tenkrt", kdy se tu veselili po prv a dvala se odtud na sbor a tanec. Zas tu byla vechna dvata jako tehdy, pili tak idkov s houslemi a cimblem a konen pijela i trojka s vnem a zsobami, na kterou se tolik naekali. Ma ml plno prce. Do pokoje se chodili dvat i ciz lid, muici s enami, kte u dvno li spt, ale zase vstali, protoe dostali znova zlusk na takov pohotn jako ped mscem. Ma vtal a objmal znm, pipomnal si oblieje, otvral lhve a kdekomu nalval. O ampask nramn stla jenom dvata, kdeto muikm chutnal sp rum, koak a hlavn hork pun. Dal pro vechna dvata navait okoldy a poruil, aby se celou noc ve tech samovarech vaila voda na aj a pun pro kadho, kdo pijde: m-li chu, a si poslou. Vyvjel se zkrtka nehorzn zmatek, ale Ma se ctil jako ve svm ivlu, a m bylo vechno nehorznj, tm vc oval. Kdyby mu v t chvli nkter muik ekl o penze, jist by hned vythl sv bankovky a rozdval by na vechny strany. Patrn proto ho pod obskakoval hostinsk Trifon Borisy, aby ho chrnil; podle veho se u nadobro vzdal nadje, e pjde v tu noc spt, ale pil mlo, veho vudy jedinou sklenku pune a svm zpsobem bedliv dohlel na Movy zjmy. V pravou chvli vdycky zdvoile a ponen zakroil, pemlouval Mu A nedovoloval mu, aby muikm rozdval jako "tenkrt" "cigrka a rnsk vno" nebo bh uchovej - penze, a velice se horil, e dvata pij likr a mlsaj bonbny. "Je to sam ve, Mitriji Fjodorovii," kal, "j kadou tu! holku nakopnu a jet si to bude muset povaovat za est, tak to s nimi vypad!" Ma si znova vzpomnl na Andreje a poslal mu pun. "Ped chvl jsem mu ublil," opakoval slabm, dojatm hlasem. Kalganov nejdv nechtl pt a sbor dvat se mu z potku valn nelbil, ale kdy vypil njak dva pohry ampaskho, ohromn se rozveselil, chodil po pokojch, sml se a vechno a kadho vychvaloval, tak psn i hudbu. Blaen a podnapil Maximov se ho nepoutl. Tak Grueka zanala mt v hlav. Ukazovala na Kalganova a kala Movi: "Jak je roztomil, je to bjen chlapec!" A naden Ma bel zlbat Kalganova i Maximova. jeho pedtuchy byly mnohoslibn! Ale neekla mu jet nic a zejm se tomu mysln brnila, jen po nm obas hodila mazlivm, ale havm pohledem. Konen ho najednou pevn uchopila za ruku a prudce ho k sob pithla. Sedla v t chvli v kesle u dve. "Jak to, es prve piel, co? A jak jsi piel! J se tolik lekla! A tys m chtl pepustit jemu ? Opravdus to chtl ?" "Nechtl jsem kazit tv tst," blaen eptal Ma. Ale Grueka jeho odpov ani nepotebovala. "Tak si jdi bav se," poslala ho znova od sebe. "A nepla, zas t zavolm." Odbhl a Grueka zas poslouchala psniky a dvala se na tanec, ale pohledem sledovala Mu, kamkoli se hnul. Za tvrt hodiny ho znova zavolala a on zas pibhl. "Tak te si ke mn sedni a vypravuj, jak ses to o mn vera dozvdl, e jsem odjela sem; od kohos to nejdv slyel?" A Ma zaal nesouvisle, zmaten a se zpalem vechno vyprvt. Ale mluvil divn, asto se najednou zamrail a zarazil. "Propak se mra ?" zeptala se. "To nic nechal jsem tam jednoho

nemocnho. Jen aby se uzdravil. Dal bych za to deset let ivota, abych vdl, e se uzdrav!" "No, kdy je nemocn, neme nic dlat. Tak ty ses chtl opravdu ztra zastelit, ty hloup ? A pro vlastn ? J mm rda takovhle ztetnce jako ty," vatlala trochu tkm jazykem. "Tak ty by ses pro mne odhodlal ke vemu, vid? A ty ses chtl, ty hlupku, vn ztra zastelit ? Ne, jen pokej, ztra ti mon eknu takov slovko dneska ne, ale ztra. Ty bys chtl dneska ? Ne, dnes nechci. Tak jdi, te zas jdi, bav se." Jednou ho vak zavolala njak zaraen a znepokojen. "Pro jsi smutn? Vidm, e je ti smutno. Ano, vak to vidm," dodala, dvajc se mu pozorn do o. "I kdy se hubikuje s muiky a rmus, j to njak vidm. Bud vesel, j jsem vesel, tak mus bt taky. J tady mm nkoho rda, hdej koho. Je, podvej se: mj chlapeek mi usnul, m dost, chudinka." Mluvila o Kalganovu: vno ho skuten zmohlo, take jak sedl na pohovce, na chvli usnul. A nebylo to jen vno; padl na najednou njak smutek nebo, jak kal, "nuda". Znan ho znechutily tak psniky: m vc se pilo, tm byly peprnj a nevzanj. A stejn i tanec. Dv dvata se oblkla za medvdy a Stpanida, rozvern holka s hol v ruce, dlala medvde. Vodila je a vykikovala: "Marie, pkn tancuj, sic dostane hol!" Medvdi se pak u docela neslun svalili na zem za hlunho chechtotu velijakho obecenstva - enskch a muik, kterch se tam natlailo, e by jablko nepropadlo. "Jen je necht, jen je necht," s blaenou tv rozafn promlouvala Grueka, "kdypak se oni dokaj takovho dne, aby se mohli poveselit? Tak co by se nebavili!" Zato Kalganov se tvil, jako by se byl o nco upinil. "Je to vechno praseina, tahle lidovost," prohodil a poodeel, "jsou to jejich jarn hry, kdy je pak celou noc svtlo a hldaj slunce." Ale hlavn se mu znelbila "nov" psnika s ivm tanenm npvem o tom, jak se pn jel vyptvat dvat: Jel se dvat vyptvat, budou-li ho milovat. Ale dvata usoud, e pna milovat nemohou: Pn m bude hrozn bt, nemu ho rda mt. Pak jede cikn a tak: Cikn se jich vyptval, e by je rd miloval. Cikn mus vude krst, nechci se jen strachem tst. Projede kolem nich jet mnoho lid a vichni se ptaj, ba i vojk: Vojk se jich vyptval, e by je rd miloval. Ale vojka s opovrenm odbudou: Vojk pod nos tele, a j za nm. Zde byl znan nestydat verk, ale dvata ho zazpvala docela nezasten, co vyvolalo u obecenstva nramn naden. Psnika konila kupeckm: Kupeek se taky ptal, e by je rd miloval. Kupeek ml dobr vyhldky, protoe pr: Kupec bude prodvat a j budu kralovat. Kalganov se docela rozzlobil. "To je psnika tak ze verejka," poznamenal nahlas, "a kdo jim to jen skld! Jet e se nepijede dvat vyptvat elezni nebo id! Ti by nade vemi vyhrli." Takka uraen hned prohlsil, e se nud, sedl si na pohovku a najednou usnul. Hezounk obliej mu trochu pobledl, kdy klesl hlavou na poduku pohovky. "Podvej se, jak je hezk," ekla Grueka, pivdjc k nmu Mu. "Ped chvl jsem mu esala vlsky, m je jako len a hust." Nn se nad nm sklonila a polbila ho na elo. Kalganov okamit otevel oi, podval se na ni, nadzvedl se a velice starostliv se zeptal, kde je Maximov. "Tak vida, o koho stoj," zasmla se Grueka. "Jen se mnou chvilku pose. Mo, see mu jeho Maximova." Ukzalo se, e Maximov se od dvat u ani nehb, jen obas odsko nalt si sklenku likru a vypil u dva lky okoldy. Tviky mu zervenaly, ale nos zbruntnl, oi ml zjihl a mlsn. Pibhl a prohlsil, e chce te zatancovat "na jeden motivek" tanec "sabotiru". "Kdy jsem j byl mal, tak jsem se pece uil vechny tyhle tance z dobr spolenosti prosm." "Tak jdi, jdi s nm, Mo, j se odsud podvm, jak bude tancovat." "I ne, j taky, j se taky pjdu dvat," zvolal Kalganov. Velmi naivn tm odmtl pleitost zstat sm s Gruekou. A vichni se li dvat. Maximov skuten pedvedl svj tanec, ale nikdo krom Mti nebyl zvl naden. Cel tanec zleel jen v njakm poskakovn s kopnm nohama podevemi vzhru a pi kadm poskoku se Maximov plcl rukou do podeve. Kalganovu se to vbec nelbilo, zato Ma tanenka zlbal. "Dkuju ti, ale neunavil ses ? Co se dv, chce bonbnek ? Nebo snad doutnk ?" "Prosm cigaretku." "Nechce se napt?" "J si dm prosm likrek... A okoldov

bonbny prosm nemte ?" "Tuhle na stole jich m cel vz, jen si vyber, ty due holubic!" "To ne, j bych prosm rd takov s vanilkou pro ddeky. Chi-chi!" "Ne, hochu, takovou zvltnost nemme." "Poslechnte," naklonil se starou Movi a k uchu, "tahle holina Marinka prosm, chi-chi, jakpak takhle kdybych se s n mohl seznmit, e byste byl tak hodn." "Heleme, co on by chtl! Nene, hochu, to nejde." "J pece nikomu neubliuju," sklesle zaeptal Maximov. "No dobe, dobe. Ty sem pily, hochu, jenom zpvat a tancovat. Ostatn ert to vem, pokej. Zatm jez a pij a bav se. Nepotebuje penze ?" "Leda snad potom," usml se Maximov. "Dobe, dobe." Ma ml hlavu jako v ohni. Vyel do chodby a na devnou pavlku, kter vedla do dvora podle sti staven. erstv vzduch ho osvil. Stl tam sm potm v kout a nhle se chytil obma rukama za hlavu. Jeho roztkan mylenky se soustedily, pocity splynuly v celek a na vechno dopadlo svtlo. Straliv, hrozn svtlo! "Kdy se vbec zastelit, kdy jindy ne te?" napadlo mu. "Dojt si pro pistoli, pinst ji sem a zrovna v tomhle pinavm tmavm kout to skoncovat." Skoro minutu tam nerozhodn stl. Ped nkolika hodinami, kdy sem uhnl, trpila ho hanba z dokonan krdee, kterou spchal, a ta krev, ta krev! A pece mu tehdy bylo leheji, ano, leheji. Vdy tenkrt byl se vm konec: ztratil ji, vzdal se j, zemela pro nho a zmizela - ortel smrti byl v t chvli pijatelnj! Zdl se aspo neodvratn, nutn, protoe pro jet zstat na svt ? A te ? Je to snad stejn jako tenkrt ? Ted je konec pinejmenm s jednm pzrakem a dsem: jej "dvj", jej nesporn, ta osudn postava beze stopy zmizela. Dsiv pzrak se najednou promnil v nco tak nepatrnho a smnho, e se to dalo popadnout, odnst do lonice a zamknout na kl. Nikdy se to nevrt. Gruece je hanba a Ma j te u jasn vid na och, koho m rda. Ted by tedy mohl bt asten a... a on neme t, neme, je proklatec! "Boe, vzkis toho lovka, kterho jsem u plotu srazil! Odejmi ode mne ten hrozn kalich! Vdy jsi konal zzraky, Boe, pro stejn hnky, jako jsem j. Ale co kdy je ten star iv ? pak vechnu ostatn hanbu smyju, vrtm ukraden penze, vrtm je stj co stj. Po hanb nebude ani pamtky mimo m srdce, kde zstane navdycky! Ale ne, ne, to jsou jen nemon zbabl sny! j proklatec!" Pece mu vak v temnot zasvitl njak paprsek nadje. Rychle vykroil a hnal se do pokoj - k n, zas k n, ke sv krlovn na vky. Co nestoj jedin hodina, jedin chvilka jej lsky za cel ostatn ivot teba i v mukch hanby ? Ta len otzka se zmocnila jeho srdce. K n, jedin k n, vidt ji, slyet ji a na nic nemyslet, na vechno zapomenout, teba jen tuto noc, jen hodinu, okamik! Ped sammi dvemi do chodby, jet na pavlce se srazil s Trifonem Borisyem. Pipadal mu njak zakabonn a starostliv, byl patrn Mu hledat. "Copak je, Borisyi, nehled m ?" "Ne, pane, vs ne," zarazil se njak hostinsk, "pro bych vs hledal ? A kde jste byl prosm ?" "Co jsi takov divn ? Nezlob se ? Pokej, u pjde brzy spt... Kolikpak je hodin ?" "U budou asi ti. Sp u jde na tvrtou." "Skonme to, skonme." "Ale prosm, to nevad. Zstate, jak dlouho je libo." "Co je mu ?" letmo si pomyslel Ma a vbhl do mstnosti, kde dvata tancovala. Ale Grueka tam nebyla. Nebyla ani v modrm pokoji, spal tam na pohovce jen Kalganov. Podval se za zclonu - tam ji..nael. Sedla v kout na truhle. Hlavou a rukama spovala na posteli vedle truhly a usedav plakala, v silou se pemhajc a tlumc hlas, aby ji nikdo neslyel. Uvidla Mu a pokynula mu, aby el k n. Kdy piskoil, pevn ho uchopila za ruku. "Mo, Mo, vdy j ho milovala!" eptala mu. "Tolik jsem ho milovala celch pt let, celou, celikou tu dobu! Milovala jsem jeho nebo jenom ten svj vztek ? Ba ne, jeho! Och, jeho! To si nalhvm, e jsem milovala jenom svj vztek, a ne jeho! Mo, vdy mi tenkrt bylo teprve sedmnct let a byl ke mne tenkrt takov mil, takov vesel, zpval mi psniky... Nebo mi tak pipadal, takov hloup b. Ale te, pane boe, vdy je to nkdo jin, nkdo docela jin. Ani podobou to nen on, vbec to nen on. J ho podle podoby ani nepoznala. Jak m sem Timofej vezl, pod jsem si myslela, celou cestu jsem na to myslela, jak j hojen pivtm, co j mu jen eknu, jak se na sebe budeme dvat. Due mi umdlvala, a on najednou, jako by na mne vylil kopek pomej. Mluv jak uitel, pod tak

uen a vn, pivtal m povznesen, a jsem byla cel spleten. Nezmohla jsem se ani na slovo. Nejdv m napadlo, e se styd ped tm svm dlouhm Polkem. Sedm, koukm na n a myslm si, jak to, e s nm te nedovedu mluvit ? V, to ho tak zkazila jeho ena, ta, co m kvli n tenkrt opustil a oenil se s n. Ta ho takhle zmnila. Mo, "takov hanba Ach Mo, stydm se, stydm, ach, stydm se za cel svj ivot! Tch pt let proklnm, a je tch pt let prokleto!" A zas se usedav rozplakala, ale Movu ruku nepoutla a pevn se j drela. "Mo, mj mil, pokej, neodchzej. J ti chci ct takov slovko," eptala a najednou k nmu zvedla obliej. "Posly, povz mi, koho mm rda ? Mm tady jednoho lovka rda. Kter to je ? To mi mus povdt." Na jejm plem opuchlm oblieji svitl smv a v poloeru zily jej oi. "Piel jeden varn hoch a j mla malou duiku. Ale srdce mi hned poeptalo: ,Ty huso, to je pece ten, kterho miluje.' Piel jsi a vechno se rozsvtilo. ,Ale eho se jen Boj ?' myslm si. Protoe tys byl postraen, docela postraen, nemohl jsi ani mluvit. Jich se pece neboj, myslm si, copak ty by ses nkoho lekl ? To se boj mne, myslm si, jenom mne., A Fena ti pece ekla, ty hloup, jak jsem oknem volala na Aljou, e jsem hodinu milovala Mtnku a te jdu milovat... jinho. Mo, Mo, jak jsem si jen mohla j husa myslet, e po tob miluju jinho! Odpout mi, Mo ? Odpout mi nebo ne ? Miluje m ? Miluje m ?" Vyskoila a obma rukama ho uchopila za ramena. Vytrenm nm Ma se j dval do o, do oblieje, na jej smv. Najednou ji pevn objal a vniv zlbal. ,,A odpust mi, e jsem t trpila? J vs pece vechny trpila ze vzteku. J pece toho ddulu poblznila schvln a ze vzteku... Pamatuje se, jak jsi u mne jednou pil a rozbil pohr ? J si to pamatuju a taky jsem dneska rozbila pohr, pipjela jsem ,svmu bdnmu srdci'. Mo, sokole mj, pro m nelb ? Jednou m polb a odtrhne se, dv se, poslouch Co bys m poslouchal ? Lbej m. Lbej m; lp, takhle. Kdy milovat, tak milovat! Budu te tv otrokyn, tv otrokyn na cel ivot. Bt otrokyn je krsn! Lbej m nabij mi, mu m, udlej mi nco. Och, vak j zasluhuju muen. Pesta! Pokej, a potom, to nechci" odstrila ho najednou. "Jdi zas, Miko, j se te napiju vna, chci se opita budu pak opil tancovat, chci to, chci!" Vytrhla se mu a odela ped zclonu. Ma ji nsledoval jako zmmen. "Tak dobr, busi, a se dje co chce, za jedinou chvilku dm vbec vechno," blesklo mu hlavou. Grueka skuten vypila narz dal sklenici ampaskho a najednou mla dn v hlav. S blaenm smvem se usadila v kesle, na svm dvjm mst. Tve j planuly, rty mla rozplen, jej zc oi se kalily, vniv pohled lkal. Dokonce i Kalganovu njak zatrnulo srdce, take k n pistoupil. "Jestlipak jsi ctil, jak jsem t ped chvl polbila, kdy jsi spal ?" zeptala se ho eplav. "Te jsem napil, u je to tak. Ty ne? A pro nepije Ma? Propak nepije, Mo, j se napila a ty nepije." "Jsem opil! I bez toho jsem opil opil tebou a te se chci opt taky vnem." Vypil jet sklenici a - i jemu to pipadalo divn -- teprve tato posledn sklenice ho porazila. Najednou ml dost, a byl dosud pod stzliv, dobe si to pamatoval. Od t chvle se kolem nho vechno zatoilo jako v horenm snu. Chodil, sml se, s kadm se dval do ei, a to vechno, jako by o sob u nevdl. Kadou chvilku si uvdomoval jen jeden trval a paliv pocit "jako hav uhlk v dui" - vzpomnal si potom. Chodil k n, sedal u n, dval se na ni, poslouchal ji. Byla te nramn hovorn, kadho k sob volala a obas najednou kvla na nkter dve ze sboru. Kdy dvka pila, polbila ji a zas propustila nebo ji poznamenala kem. Jet minutku a byla by se snad rozplakala. Hodn ji pobavil tak "ddouek", jak kala Maximovu. Kadou chvilku pibhl polbit j ruky "a kad prstek" a nakonec zatancoval jet jeden tanec ke star psnice, kterou sm zpval. S nejvtm zpalem tancoval k refrnu : Pak chru-chruchru, teltko b-b-b, kachnika k-k-k, husika kejha-ha. Slepika ze hradu skkala, kokodk, kokodk, kdkala, hej hops, kdkala! "Dej mu nco, Mo," ekla Grueka, "obdaruj ho, je to chudk. Ach, chudci a uraen! V, Moj j pjdu do kltera. Ne, opravdu, jednou tam pjdu. Aljoa mi dnes ekl nco na cel ivot. Ano. Ale dneska si meme zatancovat. Ztra do kltera, a dneska si zatancujem. Chci dovdt, lidiky, no a co

na tom, Pnbh mi to odpust. Kdybych byl pnbh, vem lidem bych odpustila: ,Mil moji hnkov, ode dneka vem odpoutm.' Pjdu prosit za odputn. ,Lidiky dob, odpuste hloup ensk, a je to.' Jsem zve, tak je to. Ale chci se modlit. Darovala jsem cibulku. Takov darebnice jako j se chce modlit! Mo, a tancujou, nebra jim. Vichni lidi na svt jsou hodn, vichni do jednoho. Na svt je dobe. My jsme sice patn, ale na svt je dobe. Jsme patn i hodn, patn i hodn. Tak mi eknte, musm se vs na nco zeptat, pojte sem vichni a j se vs zeptm, povzte mi tohle: pro j jsem takov hodn? J jsem pece hodn, jsem moc hodn... Tak tedy pro jsem takov hodn ?" Tak Grueka blbolila a byla m dl tm opilej. Nakonec prohlsila, e te chce taky tancovat. Vstala z kesla a zapotcela se. ,,Mo, u mi nedvej dn vno. I kdybych prosila, nic mi nedvej. Vno lovka neupokoj. A vechno se to, i kamna a vechno se to. Chci tancovat. A se vichni dvaj, jak tancuju jak dobe a krsn tancuju." Myslela to vn: vythla z kapsy bl batistov teek a vzala ho za cpek do prav ruky, aby jm pi tanci mvala. Ma honem zaizoval, dvata ztichla, pipravena na prvn znamen rzem spustit tanen pse. Kdy se Maximov dozvdl, e Grueka bude tancovat slo, radost se rozpitl, zaal ped n poskakovat a prozpvovat: Nohama brnk jak ta srnka, ocsek jak klobska. Ale Grueka na nho mvla tkem a odehnala ho. "K! Mo, pro nejdou? A vichni pijdou dvat se. Zavolej taky ty zamen. Pro jsi je zamkl? ekni jim, e tancuju, a se taky dvaj, jak tancuju." Ma s opilou samozejmost pistoupil k zavenm dvem a pst na n zabuil. "Hej vy Podvysot! Pojte ven, ona chce tancovat, vol vs." "Lajdku!" kikl jeden ze zavench. ,,A ty nejsi ani to, ty jsi podlajda, drobn podleek, nic jinho!" "Mohl byste se pestat posmvat Polsku," poun poznamenal Kalganov. Vno ho u tak zmohlo. "Ml, chlape! e jsem mu nadal podlek, to pece neznamen, e jsem nadal celmu Polsku. Jeden lajdk nen Polsko. Jen ml, chlape hezk, a jez bonbny." "To jsou ale! Jako by nebyli lidi. Pro se nechtj smit ?" divila se Grueka. Pokroila dopedu k tanci. Sbor spustil To moje staven, to nov staven. Grueka pohodila hlavou, pootevela sta, usmla se a u mvla tkem, ale najednou na mst siln zavrvorala a zaraen zstala stt uprosted pokoje. "Je mi mdlo" ekla vyslen, "odpuste, je mi mdlo, nemohu.Omlouvm se." Uklonila se sboru, pak se uklnla postupn na vechny strany. "Omlouvm se. Odpuste." "Pebrala, sleinka pebrala, hezounk sleinka," ozvalo se. "Ona prosm moc pila," hihav vysvtlil dvatm Maximov. "Mo odve m, odnes m?! Mo," podala bezmocn. Ma k n piskoil, vzal ji do nrue a se svou drahocennou koist bel za zclonu. "No, te abych el," pomyslel si Kalganov, vykroil z modrho pokoje a zavel za sebou ob kdla dve. Ale ve vt svtnici hen pokraovalo a bylo m dl hlunj. Ma poloil Grueku na postel a polibkem se j vpil do rt. "Nesahej na mne" pnliv zaprosila, "nesahej na mne dokud nejsem tv. ekla jsem, e jsem tv, ale nesahej na m uet m. Kdy jsou tady vedle, to nejde. Je zde on. Je tu odporn." "Poslouchm! Nepemlm zbon t uctvm!" mumlal Ma. "Ano, je tu odporn, hnusn." Nepustil ji z nrue a poklekl u postele. "Vm, e jsi zve, ale jsi lechetn," promluvila tkm jazykem, ""mus to bt poestn te u to bude poestn a taky my budeme poestn, taky my budeme hodn, ne zvata, ale hodn. Odvez m, odvez m daleko, sly. Tady nechci, ale daleko, daleko." ano, ano,'Jist tiskl ji v objet. "Odvezu t, odletme . , dal bych te cel ivot za jedin rok, abych jen vdl o t krvi!" "O jak krvi ?" uasle se zeptala. "To nic!" zaskpal zuby. "Gruo, ty chce, aby to bylo poestn, ale j jsem zlodj. J ukradl Kace penze. Hanba, hanba!" "Kace ? T slen ? Ne, nic jsi neukradl. Vra j to, vezmi si ode mne. Co ki ? Vechno, co je moje, je te tvoje. Co nm zle na penzch? Stejn je probijeme. Nejsme z tch, co by je neprobili. Radi spolu pojme pracovat na poli. Chci tmahle rukama obdlvat pdu. Musme pracovat, sly ? Aljoa to ekl. Nechci bt tv milostenka, ale budu ti vrn, budu tv otrokyn. Budu na tebe pracovat. Pjdeme k slen a oba se j poklonme, aby nm odpustila, a odjedem. A kdy neodpust, stejn odjedem. Penze j vra, ale mne miluj. Ji nemiluj. U ji nemiluj. Jestli ji bude milovat,

ukrtm ji. Jehlou j vypchm oi." "Miluju tebe, tebe jedinou, budu t milovat i na Sibii." "Pro na Sibii ? No dobe, i na Sibii, kdy chce, to je jedno budeme pracovat na Sibii je snh. Rda jezdm na sanch a se zvonekem Kde to cink zvoneek. Nkdo jede te to pestalo." Vyslen zavela oi a nhle na okamik usnula. Nkde opodl skuten cinkal zvonek a najednou utichl. Ma sklonil hlavu Gruece na prsa. Neviml si, e pestal cinkat zvonek, ale neviml si ani, e nhle zmlkly i psn a msto zpvu a opilho povyku zavldlo v celm dom mrtv ticho. Grueka otevela oi. "Co to, spala jsem? Ano zvonek. Spala jsem a zdlo se mi, e jedu na sanch zvonek cink a j dmm. Jedu s milm, s tebou. A daleko, daleko. Objmala a lbala jsem t, tiskla jsem se k tob, bylo mi njak zima a snh se tak leskl. V, jak se v noci snh leskne, kdy svt msc, a jako bych byla nkde jinde ne na zemi. Vzbudm se a mil je blzko, jak je to krsn." "Blzko," mumlal Ma a lbal jej aty, prsa, ruce. A najednou si viml neho podivnho: pipadalo mu, e Grueka se dv pmo ped sebe, ale ne na nho, ne jemu do oblieje, nbr pes jeho hlavu, dv se tam upen a ku podivu nehybn. Zatvila se najednou uasle, a polekan. "Mo, kdo se to tam dv sem k nm ?" zaeptala. Ma se obrtil a uvidl, e kdosi skuten rozhrnul zclonu a patrn je pozoruje. A e snad ani nen sm. Vyskoil a rychle pistoupil k neznmmu. "Sem, rate sem k nm," ne hlasit, ale rozhodn a nalhav ho oslovil si hlas. Ma vyel ped zclonu a zstal nehybn stt. Cel pokoj byl pln lid, ale ne tch, kte tam byli dv, nbr docela novch. Zamrazilo ho v zdech a zachvl se. Vechny ty lidi okamit poznal. Ten velk otyl staec v plti a s apkou s kokardou je jezdn policejn komisa Michail Makary. Ten "souchotinsk" uhlazen vihk, "vdycky v tak vyletnch vysokch botch", to je nmstek prokurtora. "M chronometr za tyi sta rubl, ukazoval mi ho." A ten mladik, mal, s brlemi. Ma si neme vzpomenout na jeho jmno, ale tak ho zn, setkal se s nm: je to vyetujc soudce, nedvno piel z Prvnickho stavu. A tenhle, to je okresn komisa Mavrikij Mavriki, toho zn dobe. A co ti s plechovmi odznaky, na tu jsou ? A jet dva lid, muici. A tamhle ve dvech Kalganov a Trifon Borisy. "Pnov. Pro tu jste, pnov ?" zaal Ma, ale najednou jako bez sebe, jako by nevdl, co dl, ze vech sil vykikl: "Rozumm!" Mlad pn s brlemi pokroil kupedu, pistoupil k nmu a dstojn, i kdy trochu chvatn pronesl: "Musme vm zkrtka pojte prosm sem, semhle k pohovce. Je nalhav nutn, abychom si s vmi promluvili." "Star!" zvolal Ma nepetn. "Star a jeho krev! Rozumm!" A jako podat klesl, takka padl na idli, kter tam stla. "Rozum ? On rozum! Ty zrdo, ty otcovrahu, krev tvho starho otce vol o pomstu!" zaval najednou star policejn komisa a hroziv pistoupil k Movi. Byl jako beze smysl, hnvem zbruntnl a cel se tsl. "Ale to nen mon!" zvolal mlad panek. "Michaile Makaryi, Michaile Makaryi! To nen sprvn, to ne prosm! Rate nechat mluvit jenom mne. Takov vstup bych od vs nikdy nebyl ekal." "To je pece spou, pnov, pln spou!" vykikoval policejn komisa. "Jen se na nho podvejte: m na svdom krev vlastnho otce a opij se tu v noci s lehkou enskou. Spou! Spou!" "Musm vs co nejvnji podat, mj mil Michaile Makaryi, abyste tentokrt pemohl sv city," poeptal mu jet rychle nmstek prokurtora, "jinak bych byl nucen." Ale malik vyetujc soudce ho nenechal domluvit. Obrtil se k Movi a pevn, hlasit a vn pronesl: "Pane poruku ve vslub Karamazove, jsem povinen oznmit vm, e jste podezel z vrady svho otce Fjodora Pavlovie Karamazova, spchan v tto noci." ekl jet nco k tomu a nco snad dodal tak prokurtor, ale Ma, akoliv poslouchal, u jim nerozuml. Dval se na vechny z jednoho na druhho vytetnm pohledem. KNIHA DEVT PPRAVN VYETOVN

I. Zatek kariry pana Perchotina Petra Iljie Perchotina jsem opustili, kdy v silou klepal na pevn zaven vrata kupcov Morozovov. Nakonec se ovem doklepal. Fea se jet nevzpamatovala z leknut, kter pestla ped dvma hodinami, a pro starosti se jet neodhodlala jt spt. Kdy te uslyela ten zuiv klepot, znova se tak hrozn lekla, e div nedostala hysterick zchvat : myslela, e je to zas Dmitrij Fjodorovi (akoliv ho sama vidla odjdt), protoe klepat tak "opovliv" pece neme nikdo jin ne on. Vrhla se k vrtnmu, kter byl u vzhru a na cest k vratm, a prosila ho, aby neotvral. Ale vrtn se u u vrat zeptal, kdo klepe, a kdy se dozvdl, kdo to je a e chce v nalhav zleitosti mluvit s Fedosjou Markovnou, konen otevel. Petr Ilji piel zas do t kuchyn a Fedosja Markovna ho uprosila, aby "skrz ten strach" dovolil pijt tak vrtnmu. Pak se j zaal vyptvat a hned trefil na to nejdleitj, to jest, e kdy Dmitrij Fjodorovi bel hledat Grueku, vzal s sebou paliku z mode a vrtil se potom u bez paliky, ale se zakrvcenma rukama. "A ml vm je samou krev, jen mu z nich kapala a kapala!" vykikovala Fea. Ten straliv fakt j zejm vykouzlila jen jej rozbouen fantasie. Ale Movy zkrvaven ruce, tebae z nich nekapalo, vidl i Petr Ilji a sm mu pomhal pi myt ; ostatn jak ta krev zmizela, o to mu nelo, nbr o to, kam bel Ma s palikou, to jest zda bel opravdu k Fjodoru Pavloviovi a podle eho se to d bezpen posoudit. K tomuto bodu se Petr Ilji zevrubn vracel, a akoliv se celkem nedozvdl nic jistho, pece zskal pesvden, e Ma nikam jinam ne do domu svho otce ani bet nemohl a e tud prv tam muselo k nemu dojt. "A kdy se vrtil," rozechvn dodala Fena, "a kdy j se mu ke vemu piznala, tak jsem se ho zeptala, od eho mte, milku Dmitriji Fjodorovii, ob ruce zakrvcen," a on pr j odpovdl, e ta krev je lidsk krev a e te zrovna nkoho zabil, "hned se mi piznal, ze veho se hned vyzpovdal a najednou utekl jako blzen. J si sedla a zaala jsem pemlet: ,Kam on se to te rozbhl jako blzen ? Pojede do Mokrho,' myslm si, ,a zabije tam mou pan.' Tak jsem ho honem bela proboha prosit, aby ji nezabjel. Utkala jsem k nmu do bytu, ale u Plotnikovovic krmu najednou vidm, e u odjd a ruce u nem zakrvcen." (Fea si toho vimla a zapamatovala si to.) Tak star Fenina babika, pokud mohla, potvrdila vechny daje sv vnuky. Petr Ilji se jet na velicos poptal a odeel odtamtud jet rozilenj a znepokojenj, ne kdy piel. Zdlo by se, e nejpmj a nejkrat cesta by ho v t chvli byla vedla k Fjodoru Pavloviovi, aby se tam zeptal, nestalo-li se nco, po ppad co vlastn; a teprve a by ml jistotu, el by k policejnmu komisai, jak u se pevn rozhodl. Jene noc byla tmav, vrata Fjodora Pavlovie dkladn, musel by zas klepat a pitom znal starho Karamazova jen mlo. Dejme tomu, e se doklep a otevou mu, ale co kdy se tam nic nestalo ? Posmvan Fjodor Pavlovi pak bude ztra po celm mst vykldat, jak se k nmu o plnoci dobval njak Perchotin, aby se zeptal, jestli ho nkdo nezabil. Ostuda! A Petr Ilji se nieho na svt nebl tolik jako ostudy. Mylenka, kter ho zaujala, psobila pesto tak mocn, e sice vztekle dupl a znova sm sob vyinil, ale hned se vydal na dal cestu - ne k Fjodoru Pavloviovi, nbr k pan Chochlakovov. ekne-li mu ta dma, myslel si, e v tu a tu dobu dn ti tisce Dmitriji Fjodoroviovi nedala, pjde Petr Ilji hned k policejnmu komisai a Fjodora Pavlovie u nevyhled. Ale potvrd-li mu, e penze vyplatila, odlo vechno na ztek a vrt se dom. Je ovem nabledni, e kdy se rozhodl navtvit v jedenct hodin v noci pln neznmou dmu z lep spolenosti a vyburcovat ji mon z postele, jen aby se j na nco za tch okolnost dost podivnho zeptal, hrozilo mu nebezpe ostudy mnohem sp, ne kdyby el k Fjodoru Pavloviovi. Ale k takovm rozhodnutm dochzvaj, a hlavn v podobnch ppadech, i docela puntiksk a flegmatick osoby. A Petr Ilji v t chvli u vru flegmatick nebyl! Cel ivot pak vzpomnal, jak se nepekonateln nepokoj, kter se ho ponenhlu zmocoval, stal nakonec pmo trzn a pohnl ho i proti jeho vli. Rozum se, e si celou cestu nadval, e k t dm jde, ale zrove si skpaje zuby

bhvkolikrt opakoval: "Provedu to, provedu to a do konce!" Svj zmr tak splnil a provedl to. Kdy vstoupil do domu pan Chochlakovov, bylo prv jedenct hodin. Do vrat ho pustili dost brzy, ale na otzku, zda je pan jet vzhru nebo u sp, vrtn nedovedl ci nic jinho, ne e v tu dobu si obyejn jde lehnout. "Ohlaste se nahoe, kdy bude pan chtt, pijme vs, a kdy nebude chtt, tak ne." Petr Ilji vystoupil po schodech, ale tam u to bylo t. Lokaj ho odmtl ohlsit a nakonec zavolal panskou. Petr Ilji ji zdvoile, ale rozhodn podal, aby vydila- pan, e piel jist zdej ednk Perchotin v nalhav vci, a e kdyby ta vc nebyla tak dleit, ani by se ovem neodvil obtovat - "doslova zrovna takhle to vyite," podal ji. Pansk odela. Zstal v pedsni a ekal. Pan Chochlakovov jet neulehla, ale byla u ve sv lonici. Od sam Movy nvtvy byla rozladna a tuila, e v noci neujde migrn, kterou za takovch okolnost obyejn dostvala. Vyslechla panskou a podivila se, nicmn j nevrle poruila, aby pnovi odekla, pestoe neoekvan nvtva neznmho "zdejho ednka" v tak pozdn hodinu nadmru zaujala jej dmskou zvdavost. Ale Petr Ilji byl tentokrt tvrdohlav jako mezek. Velice dtkliv podal panskou, aby ho ohlsila znova a pesn vydila tato jeho slova: "e pichz v neobyejn dleit vci a e pan bude mon sama potom litovat, kdy ho te nepijme." "Byl jsem tenkrt u ke vemu odhodln," sm pak vyprvl. Pansk si ho udiven prohldla a la ho ohlsit po druh. Pan Chochlakovov byla pekvapena. Chvli pemlela, vyptala se, jak nvtvnk vypad, a uslyela, e je "prosm velice slun obleen, mlad a takov zdvoil". Meme mimochodem a v zvorkch poznamenat, e Petr llji byl dost hezk mlad mu a vdl to. Pan Chochlakovov se ho rozhodla pijmout. Byla u v upanu a domcch stevcch, ale pehodila si na ramena ern l. Pansk uvedla "ednka" do salnu, do tho, kde byl nedvno pijat Ma. Pan domu tam pila s psn tzavou tv, nevyzvala hosta, aby se posadil, a hned se ho zeptala: "Co si rate pt?" "Dovoluji si obtovat vs, milostpan, kvli naemu spolenmu znmmu Dmitriji Fjodoroviovi Karamazovu," zaal Perchotin, ale sotva vyslovil to jmno, pan domu se zatvila krajn popuzen. Div nevyvskla a vztekle ho peruila: "Jak dlouho jet, jak dlouho se mm trpit s tm hroznm lovkem ?" vykikla zbsile. "Jak se mete opovit, pane, jak si mete dovolit obtovat dmu, kterou ani neznte, v jejm dom a v takovou hodinu, abyste s n mluvil o lovku, kter, jsou to sotva ti hodiny, m chtl zrovna zde v tomhle salnu zabt, dupal tady a odeel odsud takovm zpsobem, jak ze slunho domu nikdo neodchz! Abyste vdl, pane, budu si na vs stovat, j to takhle nenechm, rate okamit odejt. J jsem matka, j okamit j j." "Zabt! On tedy chtl tak vs zabt ?" "Copak on u nkoho zabil?" honem se zeptala pan Chochlakovov. "Rate m vyslechnout, milostpan, jen okamek a vechno vm vysvtlm nkolika mlo slovy," s jistotou odpovdl Perchotin. "Dnes v pt hodin odpoledne si ode mne pan Karamazov vypjil po kamardsku deset rubl a vm bezpen, e neml penze. Ale v devt hodin ke mn pak piel znova a nesl v ruce docela veejn balek storublovch bankovek, byly to asi dva nebo i ti tisce rubl. Obliej a ruce ml pitom docela zkrvaven a vypadal jako pomaten. Na mou otzku, odkud m tolik penz, pesn odpovdl, e je ped chvl dostal od vs. Pr jste mu pjila ti tisce, aby pr jel dobvat zlato." V oblieji pan Chochlakovov se nhle objevil vraz prudkho a bolestnho vzruen. "Boe! To on zabil svho starho otce!"zvolalaa sprskla ruce. "dn penze jsem mu nedvala, dn! utkejte, utkejte! Nekejte u ani slovo! Zachrate toho starce, utkejte k jeho otci, utkejte!" "Promite, milostpan, vy jste mu tedy penze nedala? Vte jist, e jste mu nedala njak penze ?" "Nedala, nedala! Odmtla jsem ho, protoe to nedovedl ocenit. Odeel cel zuiv a dupal. Vrhl se na mne, ale j uskoila. A eknu vm jet, protoe u ped vmi nehodlm nic tajit, e po mn dokonce plivl, mete si to pedstavit? Ale pro vlastn

stojme? Ach, posate se. Promite, j. Nebo radji utkejte, utkejte, muste tam bet a zachrnit neastnho starce ped hroznou smrt!" "Ale jestli ho u zabil ?" "Ach boe mj, opravdu! Co tedy budeme dlat? Co myslte, co mme te dlat?" Petr Ilji si mezitm na jej vyzvn sedl a pan Chochlakovov se posadila proti nmu. Strun, ale dost jasn j vylil cel ppad nebo aspo tu jeho st, kter se ped nm dnes odehrla. Popsal j tak svou nvtvu u Feni a povdl j o palice. Vechny ty podrobnosti rozilenou dmu nesmrn ohromily. Vykikovala a rukou si zakrvala oi. "Pomyslete si, e jsem to vechno pedem tuila! J mm takovou schopnost, e cokoliv si pedstavm, opravdu se to stane. Kolikrt j se jen dvala na toho hroznho lovka a vdycky jsem si myslela: ,Tohle je lovk, kter m nakonec zabije.' A tak se to stalo. Toti jestli m te nezabil a zabil jenom svho otce, je v tom jist prst bo, kter m chrn, a mimoto mu pilo hanba m zabt, protoe jsem mu sama tady, na tomhle mst navlkla na krk ikonku od ostatk svat muednice Barbory. Ale jak jsem byla v tu chvli blzk smrti, j pece pila a tsn k nmu a on ke mn nathl cel krk! Vte, Pete Iljii (promite, ekl jste myslm, e se jmenujete Petr Ilji) vte, j v zzraky nevm, ale ta ikonka a te ten zjevn zzrak se mnou, to m ohromilo a zanm zase vit ve vechno, co chcete. Slyel jste o starci Zosimovi ? Ale nevm, co mluvm. A pedstavte si, vdy on i s tou ikonkou na krku po mn plivl. Ovem jenom plivl, a nezabil m a rozbhl se bhvkam! Ale co te my, kam se obrtme ? Co myslte ?" Petr Ilji vstal a prohlsil, e pjde k policejnmu komisai a vechno mu pov. A pak a se dje, co on zad. "Ach to je skvl, skvl lovk! J Michaila Makarovie znm. Rozhodn muste prv k nmu. Vy jste tak dvtipn, Pete Iljii! A jak jste na to na vechno tak piel, vte, j bych to na vaem mst za nic nedokzala!" "Pjdu tam tm sp, e jsem tak jeho dobr znm," poznamenal. Pod jet stl a byl by se u zejm rd njak dostal od prudk dmy, kter ho nenechvala odporouet se a odejt. "A vte, vte," brebentila, "pijte mi povdt, co uvidte a co se dozvte a co se zjist a jak ho budou soudit a k emu ho odsoud. U ns trest smrti nen, vite ? Ale rozhodn pijte teba i ve ti hodiny v noci, teba ve tyi hodiny, ba i v pl pt. eknte, aby m vzbudili, aby m nsilm vyburcovali, kdybych nevstvala. boe, j ani nebudu moci usnout. Vte, nemla bych jet s vmi ?" ,,Ne - ne prosm, ale kdybyste teba napsala vlastnorun prohlen, e jste Dmitrijovi Fjodoroviovi nedala dn penze, nebylo by to mon zbyten pr dk jen tak pro vechno." "To jist!" naden skoila pan Chochlakovov k svmu psacmu stolu. "Vte, pekvapujete m, prost m ohromujete svm dvtipem, a jak se v tch vcech vyznte. Vy jste u ns ve slub ? Tak rda to slym, e jste zde ve slub." A jet pi ei rychle nartla na plku dopisnho papru tyto dky: "Nikdy v ivot jsem nepjila neastnmu Dmitriji Fjodoroviovi Karamazovu (protoe te je pece jen neastn) ti tisce rubl ani dn jin penze, ani dnes, ani nikdy jindy! Psahm to pi vem, co je mi na tomto svt svat. Chochlakovov.'' "Zde je to prohlen!" rychle se obrtila k Petru Iljiovi. "Jdte tedy, zachrate ho. Je to od vs velk in." Tikrt ho pokiovala. Vybhla a do pedsn, aby ho vyprovodila. "Jsem vm tak vdn! Nevil byste, jak jsem vm te vdn, e jste piel nejdv ke mn. Jak to, e jsme se dosud neznali ? Velice by m tilo pijmat vs i nadle ve svm dom. Je to tak mil slyet, e jste u ns ve slub a ponte si tak pesn, tak dvtipn. Ale maj vs ocenit, maj vs v ad konen pochopit, a mohu-li pro vs nco udlat, vte mi. , j tolik miluji mlde! Jsem zamilovan do mldee. Mlad lid jsou opora celho naeho trpcho Ruska, jsou jeho jedin nadje. jdte, jdte!" Ale Petr Ilji u byl pry, jinak by ho nebyla tak hned pustila. Ostatn udlala na nho dost pjemn dojem, kter dokonce ponkud zmrnil jeho znepokojen nad tm, e se zapletl do tak nepkn zleitosti. Chuti bvaj rozlin, to je znm. "Vbec nen tak star," pomyslel si se zalbenm, "naopak, byl bych myslel, zeje to jej dcera." Co se te pan Chochlakovov, byla panem Perchotinem prost okouzlena. "Takov obratnost, tolik pesnosti u tak mladho mue a v na dob a pitom takov zpsoby a zjev! Pak se k o nynjch mladch lidech, e nic neumj, tady mte pklad!" atd. atd. Take na "hroznou

udlost" dokonce zapomnla, a teprve kdy si lehala do postele, najednou si znova vzpomnla, "jak byla blzko smrti", a ekla si: "Ach to je straliv, straliv!" Ale okamit tvrd usnula zdravm a sladkm spnkem. O takovch nepatrnch a episodickch podrobnostech bych se ostatn ani neil, nebt toho, e prv vylen vstedn setkn mladho ednka s jet velice zachovalou vdovikou se pozdji stalo vchodiskem cel ivotn kariry tohoto snaivho a pesnho mladho mue. Na jeho pbh se v naem msteku dodnes s podivem vzpomn, a a dokonme sv dlouh vyprvn o bratrech Karamazovch, snad si i o nm jet nco povme. II. Poplach Ns jezdn policejn komisa Michail Makarovi Makarov, vyslouil podplukovnk peveden do civiln sprvy, byl vdovec a hodn lovk. Piel k nm teprve ped temi lety, ale zskal si u veobecnou sympatii hlavn tm, e "uml dt dohromady spolenost". Hosty ml pod a podle veho se bez nich ani nedovedl obejt. Kad den u nho jist nkdo obdval, teba dva host, teba jen jeden, ale bez hosta ani neel ke stolu. Dval tak velk obdy pod velijakmi, nkdy neekanmi zminkami. Jdla se u nho podvala ne sice vybran, ale hojn, pastiky bvaly vten a vna, akoliv se neskvla jakost, vynikala zato mnostvm. Jeho prvn pokoj byl velice slun zazen jako herna s kulenkem, a dokonce s obrzky anglickch zvodnch kon v ernch rmech, rozvenmi po stnch, co je jak znmo nezbytn ozdoba kad kulenkov herny svobodnho pna. Kad veer se aspo u jednoho stolku hrly karty. Ale asto se tam sela k tanci cel lep spolenost z naeho msta i s matinkami a dvkami. Michail Makarovi byl sice vdovec, ale vedl rodinn ivot. ila u nho jeho dvno ovdovl dcera, matka dvou dosplch dvek, vnuek Michaila Makarovie, kter u dokonily svou vchovu. Vypadaly dost pkn, povahu mly veselou, a akoliv kad vdl, e vno nedostanou, pece pitahovaly do domu svho dda nai spoleenskou mlde. V povoln nebyl Michail Makarovi zvl zdatn, ale nezastval svj ad h ne mnoz jin. Abychom to ekli pmo, byl dost nevzdlan, a co se te jasnho nzoru na svou edn kompetenci a jej meze, lehkomysln. Nkter soudob vldn reformy tak docela nechpal a nejen to: pi jejich pouit v praxi se nkdy dopoutl zejmch chyb. Nepochzelo to z njak jeho neschopnosti, nbr z toho, e byl povahou lehkomysln a nenael nikdy as, aby si vc promyslel. "J mm, pnov, sp vojenskou dui ne obanskou," kval o sob. Podle veho nezskal jet konenou a uritou pedstavu ani o hlavnch zsadch osvobozen nevolnk a dozvdal se o nich takka bezdky jen z praktickch zkuenost, kter rok od roku shromadoval. A pitom byl sm statkem. Petr Ilji bezpen vdl, e ten veer jist najde u Michaila Makarovie nkter hosty, jenom nevdl, kter. A bylo to tak, e v tu chvli tam zrovna sedl u whistu prokurtor a n obvodn lka Varvinskij, mlad mu, kter k nm prv nedvno pijel z Petrohradu, jeden z tch, kte skvle absolvovali petrohradskou lkaskou akademii. Prokurtor Hipolit Kirilovi (vlastn nmstek prokurtora, ale kalo se mu prokurtor) byl dost zvltn lovk, teprve asi ptaticetilet, znan nchyln k souchotinm a enat s velice tlustou bezdtnou dmou. A opravdu inteligentn, a dokonce dobr due, byl samolib a popudliv. Cel vada jeho povahy vzela snad v tom, e ml o sob ponkud lep mnn, ne se dalo odvodnit jeho skutenmi pednostmi. Proto se tak zdl neustle neklidn. Mimoto v nm byly njak vy, ba umleck pretense, ku pkladu na psychologick nadn, na zvltn znalost lidsk due, na zvltn schopnost prohldnout zloince a jeho zloin. V tom smyslu se domnval, e je ponkud pehlen a pi jmenovnch pokozovn. Byl vdycky pesvden, e tam nahoe ve vysokch sfrch ho nedovedli ocenit a e m neptele. Ve chmurnch chvlch dokonce hrozval, e zbhne ze sttn sluby a oteve si advoktn kancel pro trestn vci.

Neoekvan ppad Karamazova obvinnho z otcovrady jm celm zalomcoval: "Je to takov ppad, e se rozkikne po celm Rusku." Ale to u pedbhm. V sousednm pokoji sedl s mladmi dmami tak n mlad vyetujc soudce Nikolaj Parfenovi Nljudov, kter k nm teprve ped dvma msci pijel z Petrohradu. Pozdji se o tom mluvilo a lid se divili, e vechny ty osoby se jako naschvl v den "zloinu" sely v dom pedstavitele vkonn moci. Ale stalo se to docela jednodue a pirozen. Manelka Hipolita Kirilovie mla u druh den bolen zub a prokurtor tedy musel ped jejm stnnm nkam utci. Co se te lkae, ten jako lka prost nemohl bt veer jinde ne u karet. A Nikolaj Parfenovi Nljudov si snad u pedevrem umnil, e ten veer pijde tak kajc nhodou k Michailu Makaroviovi, aby zaskoil a pekvapil jeho star vnuku Olgu Michajlovnu odhalenm jejho tajemstv, e m dnes narozeniny a e to mysln taj, aby nemusela pozvat celou nai mstskou spolenost na tanen verek. Dalo se ekat, e z toho bude plno smchu a vtip, e se slena boj prozradit, kolik je j let, ale e on, kdy to te v, hned ztra to kdekomu pov atd. atd. Ten mil mladink panek byl v takovch vcech velk "nezbeda", nae dmy mu tak tak kaly a jemu se to podle veho docela lbilo. Ale byl to uhlazen spolenk, pochzel z dobr rodiny, ml dobr zpsoby i ctn a byl sice poitk, ale velice nevinn a vdycky slun. Postavou byl drobn, slab a kehk. Na tenkch a bledch prstcch se mu vdycky tpytilo nkolik npadn velkch prsten. V ad se choval neobyejn vn, jako by sv postaven a sv povinnosti povaoval za nco posvtnho. Pi vslech dovedl pivdt do zkch hlavn vrahy a jin zloince z ad prostho lidu a skuten u nich vzbuzoval ne-li ctu, pece aspo jist podiv. Kdy piel k policejnmu komisai, Petr Ilji zstal prost jako omren: vidl najednou, e tam u vechno vd. Skuten nechali karet, vichni stli a rozmlouvali o tom, ba i Nikolaj Parfenovi pibhl od dam a tvil se docela bojovn a odhodlan. Petra Iljie pivtali ohromujc zprvou, e star Fjodor Pavlovi byl v ten veer skuten ve svm dom zavradn a oloupen. Dozvdli se to teprve ped chvl tmto zpsobem: Marfa Ignajevna, manelka Grigorije, sraenho u plotu k zemi, spala sice tvrd ve sv posteli a byla by tak mohla spt a do rna, avak pece se nhle vzbudila. Pispl k tomu straliv epileptick kik Smerakova, lecho v bezvdom v sousedn svtnice. Takovm kikem vdycky zanaly jeho zchvaty padoucnice, kter Marfu Ignajevnu cel ivot hrozn dsily a skliovaly. Nikdy jim nemohla zvyknout. Vyskoila a jet v polospnku bela do komrky k Smerakovu. Ale tam bylo tma a bylo jen slyet, e nemocn chropt a hrozn se zmt. Tu se Marfa Ignajevna sama dala do kiku a zaala, volat mue; najednou si uvdomila, e kdy vstvala, Grigorij snad ani nebyl v posteli. Vrtila se tam a postel ohmatala - byla opravdu przdn. Odeel tedy, jene kam ? Vybhla na zpra a nesmle ho zavolala. Neozval se j ovem, zato vak zaslechla v nonm tichu jakoby nkde daleko na zahrad njak stnn. Napjala sluch. Stnn se opakovalo a ozvalo se opravdu ze zahrady. "Pane boe, jako tenkrt Lizaveta Smrdut!" blesklo j popletenou hlavou. Bzliv sela po schdkch a rozeznala, e vrtka do zahrady jsou otevena. "To on je chudk jist tam," pomyslela si, la k vrtkm a najednou zeteln uslyela, e ji Grigorij vol slabm, stnavm, hroznm hlasem: "Marfo, Marfo!" "Pnbh s nmi a zl pry!" zaeptala, pustila se podle hlasu a njak se j podailo Grigorije nalzt. Ale nenala ho u plotu, nebyl tam, kde padl, nbr o njakch dvacet krok dl. Pozdji se ukzalo, e kdy nabyl vdom, zaal lzt, lezl patrn dlouho a mezitm nejsp nkolikrt znova omdlel. Hned si vimla, e je zalit krv, a dala se do kiku, jako by ji na noe bral. Grigorij nesouvisle blbolil: "Zabil zabil otce co ki, huso utkej, zavolej nkoho!" Marfa nepestala a pod kiela. Kdy vidla, e u pna je oteven okno a v okn svtlo, rozbhla se tam a zaala volat Fjodora Pavlovie. Tu se podvala do okna a byl to straliv pohled: pn leel bez hnut

naznak na podlaze. Jeho svtl upan a bl koile byly na prsou pln krve. Svce na stole jasn osvtlovala krev a nehybn mrtv obliej. Tu Marfa Ignajevna u v poslednm stupni hrzy utekla od okna, vybhla ze zahrady, otevela zvoru u vrat a prkem pdila dozadu k sousedce Marii Kondrajevn. Ob sousedky, matka i dcera, u spaly, ale Marfa zbsile klepala na okenice a volala, a se vzbudily a piskoily k oknu. Marfa mluvila zmaten, pitla a kiela, pece jim vak to hlavn ekla a prosila o pomoc. Prv tu noc u nich spal Foma, kter se vrtil ze svch toulek. Hned ho vzbudily a vichni ti pak utkali na djit zloinu. Cestou si Marie Kondrajevna vzpomnla, e po osm hodin uslyela z jejich zahrady hrozn a pronikav vkik, kter se rozlehl po celm okol. Byl to ovem prv ten Grigorijv vkik, kdy star popadl za nohu Dmitrije Fjodorovie, sedcho u na plot, a kikl na nho: "Otcovrahu!" "Nkdo vm tam zakiel a najednou pestal," vykldala v bhu Marie Kondrajevna. Kdy dobhly na msto, kde leel Grigorij, ob eny ho s Fomovou pomoc odnesly do pstavku. Rozsvtily svci a uvidly, e Smerdakov se pod jet neupokojil, e se zmt v kech, oi m v sloup a z st mu tee pna. Grigorijovi omyly hlavu vodou s octem. Vodou se u docela vzpamatoval a hned se zeptal: "Je pn zabit nebo ne ?" Ob eny a Foma se tedy vydali k pnovi a tentokrt uvidli, e nejen okno, ale i dvee z domu do zahrady jsou dokon oteveny, akoliv se pn u cel tden kad veer sm peliv na noc zavral a ani Grigorije k sob za nic nepoutl. Kdy vidli ty oteven dvee, vichni ti hned dostali strach a nechtli jt dovnit k pnovi, "aby z toho potom nco nebylo". Vrtili se ke Grigorijovi a ten jim ekl, aby hned utkaly k sammu policejnmu komisai. Marie Kondrajevna se tam tedy rozbhla a vechny u nho vyplaila. Petra Iljie pedela jen o pt minut, take pak piel u nejen se svmi dohady a zvry, nbr jako oit svdek, kter svou vpovd jet poslil obecn pesvden, kdo je pachatelem (ostatn a do tto posledn chvle tomu v hloubi srdce odmtal vit). Rozhodli se jednat energicky. Mstskmu policejnmu inspektorovi hned uloili, aby opatil asi tyi svdky, pak podle vech pedpis, kter tu nebudu uvdt, vnikli do domu Fjodora Pavlovie a provedli mstn ohledn. Obvodn lka, horliv mu a novek, si sm skoro vyprosil, aby sml policejnho komisae, prokurtora a vyetujcho soudce doprovzet. Povm jen strun, e Fjodor Pavlovi byl nalezen nadobro mrtev. Ml proraenou lebku. Ale m ? Pravdpodobn tou zbran, kter pak zashla i Grigorije. A ta se tak nala. Grigorijovi poskytli nejdv vemonou lkaskou pomoc a pak, akoliv mluvil slabm a trhanm hlasem, vyslechli jeho dosti souvisl len, jak byl omren. Potom li s lucernou k plotu hledat a nali mosaznou paliku, pohozenou pmo na zahradn pin na dobe viditelnm mst. V pokoji, kde leel Fjodor Pavlovi, nezjistili dn zvltn nepodek, ale za zstnou u jeho postele sebrali na zemi velkou kancelskou oblku z tlustho papru s npisem: "Dreek ti tisce rubl pro mho andla Grueku, kdy ke mn pijde." Dole bylo patrn pozdji rukou Fjodora Pavlovie jet pipsno: "a kutko." Na oblce byly ti velk peeti z ervenho peetnho vosku, ale oblka byla u roztren a przdn, penze nkdo odnesl. Na zemi nali tak tenounkou rovou stuku, kterou byla oblka pevzna. Ve vpovdi Petra Iljie jedna vc psobila na prokurtora a na vyetujcho soudce silnm dojmem. Bylo to domnn, e Dmitrij Fjodorovi se ped svtnm jist zastel, e se k tomu sm rozhodl, e o tom sm s Petrem Iljiem mluvil, nabil ped nm pistoli, napsal lstek a stril ho do kapsy atd. A e kdy mu Petr Ilji, ktermu se tomu jet nechtlo vit, pohrozil, e to nkomu ekne, aby sebevradu pekazil, Ma se uklbl a namtl: "Nebude mt dost asu." Podle toho tedy museli spchat do Mokrho, aby pachatele zastihli, ne si teba opravdu zamane se zastelit. "To je jasn, to je jasn!" opakoval neobyejn vzruen prokurtor. "Navlas takhle to bv u takovch ztetnc: ztra se zabiju, ale ped smrt si musm zaflmovat!" Len, jak Ma skupoval vno a lahdky, prokurtorovi jet dodalo: "Pamatujete se, pnov, na toho mladka, jak zabil kupce Olsufjeva a uloupil mu asi pl druhho tisce. Hned se dal nakadeit,

penze ani nijak neschoval, nesl je taky skoro jen tak v ruce a el rovnou k holkm!" Ale vyetovn, prohldka v dom Fjodora Pavlovie a rzn formality je zdrovaly. Vechno to vyadovalo as, a proto poslali do Mokrho asi o dv hodiny dv, ne tam jeli sami, okresnho inspektora Mavrikije Mavrikijevie mercova, kter si prv vera rno pijel do msta pro slun. Uloili mu, aby a doraz do Mokrho, nedlal dn poplach, ale aby na "zloince" neustle dohlel, dokud se nedostav pslun edn osoby. Tak ml zajistit svdky, obecn strnky atd. Mavrikij Mavrikijevi jednal podle pkazu, zachoval inkognito a sten zasvtil do tajemstv jen Trifona Borisye, svho starho znmho. To se stalo prv tsn ped tm, ne Ma hospodskho potkal ve tm na pavlce. Hospodsk ho hledal a Ma si hned viml, e se v oblieji i v ei njak zmnil. Ma ani nikdo jin tedy nevdl, e je pozorovn; jeho pouzdra s pistolemi se u dvno zmocnil Trifon Borisy a schoval je na odlehlm mst. A teprve po tvrt hodin rno, skoro za svtn, pijeli ve dvou korech s trojkami vichni vy ednci, to jest jezdn komisa, prokurtor a vyetujc soudce. Lka zstal v dom Fjodora Pavlovice, protoe chtl rno provst pitvu, ale hlavn ho zajmal stav nemocnho sluhy Smerakova. "Tak prudk a tak vytrval zchvaty padoucnice, aby se nepetrit opakovaly dva dny a dv noci, ty lovk mlokdy vid a jsou pro vdu dleit," ekl rozilen odjdjcm ednkm, a ti mu se smchem blahopli k astnmu nlezu. Prokurtor i vyetujc soudce si pitom dobe zapamatovali, e lka velmi rozhodn dodal, e se Smerakov nedoije rna. Po tomto dlouhm, ale snad nezbytnm vysvtlen se nyn vrtme k tomu mstu svho vyprvn, kde jsme je v pedchoz knize peruili. III Kov cesta due. Zastaven prvn Ma tedy sedl, dval se na lidi kolem sebe vytetnm pohledem a nechpal, co mu kaj. Najednou vstal, zvedl ruce do vky a hlasit kikl: "Jsem nevinen! Na t krvi nemm vinu! Na krvi svho otce nemm vinu. Chtl jsem ho zabt, ale tu vinu nemm! J ne!" Ale sotva domluvil, vytila se z msta za zclonou Grueka a vrhla se policejnmu komisai pmo k nohm. "To j, j bdn ensk, j jsem tm vinna!" srdcelomn zapla, vztahujc k nim s usedavm plem ruce. "To on udlal kvli mn. To j se ho tak natrpila, e se dostal tak daleko! I toho chudka nebotka, toho staeka jsem ve sv zlob tolik trpila, e jsem ho do toho pivedla! J jsem tm vinna, j prvn, j nejvc, j jsem ta vinice!" "Ano, ty jsi ta vinice! Ty jsi hlavn pachatelka! Ty frie nemravn, ty jsi hlavn vinice!" zaval na ni policejn komisa a hrozil j rukou, ale ostatn ho hned rychle a rozhodn okikli. Prokurtor ho dokonce uchopil rukama kolem tla a zvolal: "To u je naprosto nesprvn, Michaile Makarovii! Vy fakticky rute vyetovn kazte celou vc." rozilenm takka ztrcel dech. "Zakroit proti tomu, zakroit!" hrozn se rozertil tak Nikolaj Parfenovi, "jinak je to opravdu nemon!" "Sute ns oba spolen!" vykikovala jako nepetn Grueka, pod jet klec. "A spolen ns potrestejte, pjdu s nm teba i na smrt!" "Gruo, mj ivote, svtlo mch o, m svtosti!" padl vedle n na kolena i Ma a pevn ji sevel v nrui. "Nevte j," volal, "nim se neprovinila, za dnou krev neme, vbec za nic!" Vzpomnal si pak, e ho od n nkolik lid nsilm odvleklo, e ji odvedli, a e kdy se vzpamatoval, sedl u stolu. Vedle nho a za nm stli mut s plechovmi odznaky. Proti nmu sedl u stolu na pohovce Nikolaj Parfenovi, vyetujc soudce, a pod mu domlouval, aby se napil vody ze sklenice, kter tam na stole stla. "Osv vs to, uklidn vs to, nebojte se, bute klidn," dodval neobyejn zdvoile. Mu pak, jak se pamatoval, najednou hrozn zaujaly jeho velk prsteny, jeden s ametystem a druh s njakm jasn lutm, prhlednm kamenem krsnho lesku. Jet dlouho potom s podivem vzpomnal, e ty prsteny neodolateln pitahovaly jeho pohled dokonce i po cel ty hrozn hodiny pi vslech. Nemohl se od nich odtrhnout ani na

n zapomenout, pestoe to bylo v jeho postaven tak nevhodn. Msto vlevo od Mti, kde na potku veera sedl Maximov, zaujal te prokurtor a po Mov pravici, kde byla pedtm Grueka, se usadil njak rumn mladk v jakmsi velice obnoenm, snad loveckm kabt. Ped sebou ml kalam a papr. Ukzalo se, e je to zapisovatel, jeho s sebou pivezl vyetujc soudce. Policejn komisa stl te u okna na druhm konci pokoje vedle Kalganova, jen tam sedl. "Napijte se vody," po dest mrn opakoval vyetujc soudce. "Napil jsem se, pnov, napil ale no tak, pnov, rozdrte m, trestejte m, rozhodnte o mm osudu!" zvolal Ma s hrozn nehybnm pohledem vypoulench o, upenm na vyetujcho soudce. "Vy tedy positivn tvrdte, e na smrti svho otce Fjodora Pavlovie nemte vinu ?" zeptal se soudce mrn, ale nalhav. "Nemm! Mm vinu na jin krvi, na krvi jinho starce, ale ne mho otce. A oplakvm ji! Zabil jsem toho starce, zabil jsem ho a srazil na zem. Ale je to krut, odpovdat se za tuto krev jet s jinou stralivou krv, kterou jsem neprolil. Je to hrozn obvinn, pnov, je to pro mne jako rna do hlavy! Ale kdo tedy otce zabil, kdo to byl ? Kdo ho mohl zabt, kdy ne j? Hotov ry, absurdita, nemonost!" "Ano, kdo ho mohl zabt" zaal vyetujc soudce, ale prokurtor Hipolit Kirilovi (nmstek prokurtora, pro strunost mu vak budeme i my kat prokurtor) si s nm vymnil pohled, obrtil se k Movi a ekl: "O starho sluhu Grigorije Vasiljeva nemuste mt obavy. Je iv, vzpamatoval se, a akoliv jste mu podle jeho vpovdi a te i podle va vlastn zpsobil vn zrann, zstane bez pochyby na ivu; je to aspo lkav nzor." "Je iv ? Je tedy iv!" vykikl Ma a sprskl ruce. Cel jeho obliej se rozzil. "Boe, dkuju ti za velk zzrak, kter jsi vykonal pro mne, hnka a lotra, kdy jsi vyslyel mou modlitbu! Ano, ano, mou modlitbu, modlil jsem se celou noc!" a tikrt se pokioval. Vzruenm byl skoro bez dechu. "Tedy vpov prv tohoto Grigorije obsahuje tak vznamn daje o vs, e" chtl pokraovat prokurtor, ale Ma najednou vyskoil ze idle. "Mal okamik, pnov, proboha jen mal okamik! Dobhnu k n." "No dovolte! V tto chvli je to naprosto nemon!" div nevypskl Nikolaj Parfenovi a tak vyskoil. Mti se chopili lid s plechovmi odznaky, ale sedl si zase sm. "Pnov, to je koda. Chtl jsem k n jenom na chvilinku chtl jsem j povdt, e ta krev je smyta a zmizela, ta krev, kter m celou noc plila na srdci, a e u nejsem vrah! Pnov, vdy je to m snoubenka!" dodal najednou naden a se zbonou ctou a po vech se podval. " dkuju vm, pnov! jak jste m povzbudili, jak jste m v jedinm okamiku vzksili! Ten star, ten m pece nosil na rukou, pnov, koupal m v neckch, kdy mi byly ti roky a vichni m opustili, byl pro mne jako vlastn otec!" "A vy tedy" zaal zas vyetujc soudce. "Dovolte, pnov, dovolte mi jet okamek," peruil ho Ma, opel se obma lokty o stl a zakryl si rukama obliej, "necht m trochu rozmyslet, necht m vydechnout, pnov. To vechno lovkem hrozn otese, hrozn, pece nejsem z kamene, pnov!" "Snad zas trochu vody" zabreptal Nikolaj Parfenovi. Ma dal ruce s oblieje a zasml se. Jeho pohled byl sebejist. V jedinm okamiku se cel njak zmnil. Zmnilo se i cel jeho vystupovn, zas u tu sedl nkdo rovn vem tmto lidem, vem tmto dvjm znmm, docela jako by se vichni teba vera, kdy se jet nic nestalo, seli nkde ve spolenosti. Meme k tomu mimochodem poznamenat, e u policejnho komisae bval Ma na potku svho pobytu srden vtn, ale pozdji, hlavn v poslednm msci se tam u neukazoval, a kdy ho ku pkladu potkal na ulici, komisa se mrail a odpovdal na pozdrav jen ze zdvoilosti. Ma si toho dobe viml. S prokurtorem se znal jet povrchnji, ale u jeho manelky, nervosn a rozmarn dmy, konal obas docela formln nvtvy. Pro k n chod, sm tak docela nechpal, ale pijmala ho vdycky vldn a z njakho dvodu se o nho a do posledn doby zajmala. Seznmit se s vyetujcm soudcem jet neml as, ale setkal se s nm, a jednou nebo dvakrt s nm dokonce mluvil, obakrt o enskch. "Vy jste vten prvnk, Nikolaji Parfenovii, to vidm," vesele se najednou rozesml Ma, "ale j vm te sm pomohu. Ach pnov, jsem jako nov lovk a nemjte mi za zl, e s vmi mluvm tak neformln a pmo. Mimoto jsem trochu podnapil, to vm poctiv eknu. Ml

jsem tum est est a poten setkat se s vmi, Nikolaji Parfenovii, u svho pbuznho Miusova. Pnov, nedlm si nrok na rovnost, pece chpu, v jakm postaven tu ped vmi sedm. Spov na mn kdy o mn vypovdal Grigorij o ovem, pak na mn spov straliv podezen! Je to hrozn, hrozn, to pece chpu! Ale k vci, pnov, jsem pipraven a ve chvilce to te vydme, protoe poslechnte, poslechnte, pnov! Pece kdy vm, e jsem nevinen, tak to ovem ve chvilce vydme! e ano ? e ano ?" Mluvil rychle a mnoho, nervosn a sdln, jako by sv posluchae povaoval najisto za sv nejlep ptele. "Prozatm tedy zapeme, e obvinn vznesen proti vm co nejrozhodnji odmtte," psn promluvil Nikolaj Parfenovi, obrtil se k zapisovateli a tie mu nadiktoval, co m zapsat. "Zapisovat? Vy to chcete zapisovat? Tak dobe, zapisujte, souhlasm, nemm vbec nic proti tomu, pnov. Jene, vte. Pokat, pokat, zapite tohle: Jsem vinen vtrnostmi a chudka starce jsem zle ztral.' A v hloubi srdce, sm pro sebe, jsem vinen jet nm, ale to u se nemus pst, "obrtil se najednou k psai, "to je u mj soukrom ivot, pnov, to u se vs netk, toti ta hlubina srdce. Ale vradou starho otce vinen nejsem! To je len npad! To je docela len npad! Doku vm to a budete okamit pesvdeni. Budete se smt, pnov, sami se budete smt svmu podezen!" "Uklidnte se, Dmitriji Fjodorovii," pipomenul mu vyetujc soudce, kter se zejm snail svm klidem pekonat jeho rozvnnost. "Ne budeme pokraovat ve vslechu, pl bych si, jestlie jste ochoten vypovdat o tom, slyet od vs, je-li pravda, e jste nebotka Fjodora Pavlovie myslm neml rd, e jste s nm ml njak neustl spor. Aspo zde jste se ped tvrt hodinou myslm vyjdil, e jste ho chtl dokonce zabt: ,Nezabil jsem ho,' zvolal jste, ,ale chtl jsem ho zabt!'" "To e jsem ekl ? Ach, to je mon, pnov! Ano, zabt jsem ho na netst chtl, chtl jsem to mnohokrt na netst, na netst!" "Chtl jste to tedy. Byl byste ochoten vysvtlit, jak pohnutky vs vlastn vedly k takov nenvisti k vaemu otci ?" "Co bych vysvtloval, pnov ?" zasmuile pokril Ma rameny a sklopil oi. "J pece sv city netajil, v o tom cel msto, v to i kdekdo v hostinci. Nedvno jsem to prohlsil v kltee v cele starce Zosimy. T den veer jsem otce zbil a div nezabil a psahal jsem, e pijdu zas a zabiju ho, ped svdky! Svdk je na tisc! Cel msc jsem to vykikoval, kad to dosvd! Ten fakt tu je, ten fakt mluv, ki, ale city, pnov, city, to u je nco jinho. Vte, pnov," zamrail se, ,,j myslm, e na city se m nemte prvo ptt. Mte sv povinnosti, to chpu, jene tohle je moje vc, m vnitn soukrom zleitost, ale kdy u jsem dv sv city netajil ku pkladu v hostinci, a kde s km o nich mluvil nebudu z nich dlat tajemstv ani te. Vte, pnov, chpu pece, e v t vci proti mn svd hrozn dkazy: kadmu vykldm, e ho zabiju, a najednou je opravdu zabit. Jak to tedy, e jsem to neudlal j ? Cha-cha! Nemm vm to za zl, pnov, vbec vm to nemm za zl. Vdy j jsem z toho sm pln perplex, protoe kdo ho tedy vlastn zabil, kdy ne j ? No nen to pravda ? Kdy ne j, tak kdo, kdo ? Pnov," zvolal najednou, "chci vdt, a dokonce poaduji, abyste mi to ekli: kde byl zavradn? Jak byl zavradn, m a jak? Povzte mi to," rychle se ptal, pohleje na prokurtora i vyetujcho soudce. "Nali jsme ho v jeho lonici. Leel tam s proraenou lebkou naznak na zemi," promluvil prokurtor. "To je hrozn, pnov!" zachvl se Ma, opel se loktem o stl a rukou si zakryl obliej. "Budeme pokraovat," peruil ho Nikolaj Parfenovi. "Co vs tedy vedlo k takov nenvisti ? Prohlsil jste myslm veejn, e je to rlivost, ne ?" "No ano, rlivost. A nejen rlivost." "Spory o penze ?" "No ano, taky o penze." "lo myslm o ti tisce, kter vm pr nebyly vyplaceny z ddictv, ne ?" "Kdepak ti tisce! Vc, vc," pobouil se Ma, "vc ne est, mon vc ne deset tisc. Kadmu jsem to vykldal a vykikoval! Ale ekl jsem si, busi, spokojm se s temi tisci. Ty ti tisce jsem hrozn nutn poteboval take jsem se na ti tisce, o kterch jsem vdl, e je m pod poltem v oblce pipraven pro Grueku, dval jako na m a mn ukraden penze. Tak je to, pnov, povaoval jsem ty penze za sv, docela jako za svj majetek." Prokurtor vymnil s vyetujcm soudcem vznamn pohled a nenpadn na

nho mrkl. "K tomu se jet vrtme," ekl hned vyetujc soudce. "Ale dovolte, abychom te zachytili a zapsali prv ten bod, e jste penze v t oblce povaoval jakoby za svj majetek." "Jen si pite, pnov, j pece chpu, e tohle zas taky svd proti mn, ale j se takovch usvdujcch fakt nebojm a sm je na sebe km. Slyte ? Sm je km! Vte, pnov, vy m tum povaujete za docela jinho lovka, ne jsem," dodal najednou chmurn a smutn. "Mluv tu s vmi estn lovk, naprosto estn osoba. Pedevm - to nepoutjte ze zetele - lovk, kter natropil spoustu niemnost, ale vdycky byl a zstal naprosto estnm tvorem -jako bytost, vnitn, v hloubi srdce. No, nedovedu to vyjdit. Tm jsem se prv cel ivot trpil, e jsem touil po estnosti, trpl jsem, abych tak ekl, pro estnost, hledal jsem ji s lucernou, s Diogenovou lucernou, a pitom jsem cel ivot dlal jenom svinstva jako my vichni, pnov pardon, jako jen j, pnov, ne vichni, ale jen j, zmlil jsem se, jen j, jen j! Pnov, bol m hlava," bolestn svratil obliej, "vte, pnov, mn se nelbil jeho zevnjek, bylo v nm nco bezectnho a chlubnho, popen veho, co je svat, poklebek a cynismus, hnus, hnus! Ale te, kdy u zemel, smlm jinak." "Jak to jinak ?" "Ne jinak, ale mrz m, e jsem ho tak nenvidl." "Ctte ltost?" "Ne, ltost to nen, to nezapisujte. Ale i j sm jsem eredn, pnov, tak je to, ani j nejsem zrovna hezk, a proto jsem neml prvo povaovat jeho za odpornho, tak je to! To si teba zapite." Kdy to doekl, npadn zesmutnl. m dle odpovdal u.i otzky vyetujcho soudce, tm zasmuileji se zanal tvit. A prv v t chvli dolo najednou zas k neekanmu vstupu. Grueku toti pedtm odvedli, ale ne pli daleko, jen do tet svtnice od modrho pokoje, kde se te konal vslech. byl to mal pokojk s jednm oknem hned za mstnost, kde a v noci tancovalo a bujn hodovalo. Tam sedla a s n zatm jen Maximov. Byl hrozn zaraen, hrozn se bl a drel se |, jako by u n hledal zchranu. U dve stl njak muik :, plechovm odznakem na prsou. Grueka plakala, a kdy u ji zrmutek pli dusil, najednou vyskoila, sprskla ruce, hlasit zanakala: "Ty moje souen!" a rozbhla se z pokojku k nmu, k svmu Movi. Udlala to tak rychle, zeji nikdo nestail zadret. Ma uslyel jej nek, cel se zatsl, tak vyskoil a se zapnm se jako bez sebe vrhl j naproti. Ale zas jim nedovolili, aby se setkali, akoliv u jeden druhho uvidli. Uchopili ho pevn za ruce, ale zmtal se a vytrhval, take museli bt ti nebo tyi, aby ho udreli. Zmocnili se i j a Ma vidl, jak k nmu Grueka s kikem vztahuje ruce, kdy ji odvlkali. Kdy bylo po scn, vzpamatoval se zas na svm dvjm mst u stolu proti vyetujcmu soudci a vykikoval: "Co po n chcete? Pro ji trpte? Je nevinn, nevinn!" Prokurtor i vyetujc soudce mu domlouvali. Tak uplynulo njakch deset minut, a nakonec do pokoje pispchal komisa Michail Makarovi, kter pedtm na as odeel, u hlasit, vzruen oslovil prokurtora: "Odvedli ji, je dole. Dovolte mi, pnov, abych ekl tomu neastnmu lovku pr slov ? Ped vmi, pnov, ped vmi!" "Jen rate, Michaile Makarovii," odpovdl vyetujc soudce, "ted proti tomu nic nemme." "Dmitriji Fjodorovii, posly, mj mil," obrtil se Michail Makarovi k Movi a cel jeho rozechvn obliej vyjadoval vel, takka otcovsk soucit s neastnkem, "tvou Agrafenu Alcxandrovnu jsem sm odvedl dol a svil jsem ji dcerm domcho a taky je tam pod u n ten ddeek Maximov. Tak j ji ukonejil, v ? Ukonejil jsem ji a upokojil. Pesvdil jsem ji, e se mus hjit, tak aby ti v tom nebrnila, aby ti nedlala zrmutek, sic by t to pletlo a mohl bys o sob nesprvn vypovdat, rozum ? No zkrtka mluvil jsem s n a ona to pochopila. Je to, hochu, rozumn ensk a hodn, chtla mn, starmu lovku, lbat ruce, prosila za tebe. Sama m sem poslala, abych ti ekl, e si o ni nem dlat starosti. A taky k n zas musm jt, mj mil, musm k n jt a povdt j, e jsi klidn a neboj se o ni. Tak se tedy uklidni a pochop to. Provinil jsem se proti n, je to kesansk due, ano, pnov, je to pokorn due a nim nen vinna. Tak co j tedy mm povdt, Dmitriji Fjodorovii ? Bude klidn sedt nebo ne ?" Dobrk namluvil mnoho zbytenho, ale Grueino netst, lidsk netst dojalo jeho dobr srdce, a ml slzy v och. Ma vyskoil a vrhl se k nmu.

"Promite, pnov, dovolte, dovolte!" zvolal. "Mte andlsk srdce, Michaile Makarovii, a dkuju vm za ni! Budu, budu klidn, budu vesel. Vyite j ve sv nekonen dobrot, e jsem vesel, vesel, zanu se hned smt, kdy vm, e m takovho andla strnho, jako jste vy. Ted to vechno skoncuju, a jakmile se uvolnm, hned k n pijdu, uvid, a m ek. Pnov," obrtil se k obma prvnkm, "te vm docela odhalm sv nitro, vyleju vm srdce, v okamiku to skonme, skonme to vesele - vdy se nakonec budeme smt, e ano ? Ale, pnov, ta ena je krlovna m due! dovolte mi, abych to ekl, musm to ci. Vidm pece, e jsem mezi dokonale estnmi lidmi. Ta ena je moje svtlo, m svtost, kdybyste jen vdli! Slyeli jste jej vkik: ,Pjdu s tebou teba na smrt!' A co j j dal, j ebrk, j chudk? Pro takov lska ke mn ? Jsem j, nemotorn, hanebn tvor s hanebnm obliejem, hoden takov lsky, e by se mnou la na Sibi ? A kvli mn vm ta hrd ena, kter se nim neprovinila, padla k nohm! Jak bych ji nezbooval, nevolal po n, nehnal se k n jako ped chvl ? Ach pnov, promite! Ale te, te mm tchu!" Klesl na idli, zakryl si rukama obliej a usedav se rozplakal. Ale byl to u astn pl. Hned se vzpamatoval. Star policejn komisa byl velice spokojen a oba prvnci podle veho tak: vyctili, e vslech pejde te do nov fze. Kdy komisa odeel, Ma byl pmo vesel. "Nu, pnov, te jsem v, pln v. A nebt vech tch malichernost, domluvili bychom se okamit. J zas o tch malichernostech. Jsem v, pnov, ale psahm, e potebujeme vzjemnou dvru, vai ke mn a mou k vm, jinak nebudeme nikdy hotovi. km to kvli vm. K vci, pnov, k vci, a hlavn neourejte se tolik v m dui; nedrsejte ji drobnostmi, ptejte se jenom na fakta a na vci, na kterch zle, a j vs okamit uspokojm. Ale malichernosti vem ert!" Tak volal Ma. Vslech znova zaal. IV Zastaven druh "Ani nevte, Dmitriji Fjodorovii, jak ns svou ochotou k souinnosti povzbuzujete" zaal Nikolaj Parfenovi oiven a se zejmm potenm, kter zazilo z jeho velkch, svtle edch vypouklch, ostatn velice krtkozrakch o, kdy ped okamikem odloil brle. "A sprvn jste se zmnil o na vzjemn dve, protoe bez n je nkdy a nemon dostat se v tak zvan vci kupedu, kdy podezran osoba skuten chce, douf a je s to se obhjit. Co se ns te, udlme vechno, co je v na moci, a mohl jste sm u i dosud vidt, jak tuto vc vedeme. Souhlaste, Hipolite Kirilovii ?" zeptal se prokurtora. " zajist," odpovdl. Ve srovnn s impulsivnost Nikolaje Parfenovie byl prokurtorv tn ponkud such. Jednou provdy podotknu, e Nikolaj Parfenovi, jen k nim byl nedvno pidlen, ctil od samho potku svho psoben u ns velkou ctu k Hipolitu Kiriloviovi a stal se skoro jeho dvrnm ptelem. Byl snad jedin, kdo bezvhradn uvil v mimodn psychologick a enick nadn naeho "ve slub zneuznanho" prokurtora, a vil pln i tomu, e byl opravdu zneuznn. Slyel o nm u v Petrohrad. Mladik Nikolaj Parfenovi byl zato tak jedin lovk na svt, kterho ml n "zneuznan" upmn rd. Cestou do Mokrho si staili o lecem promluvit a dohodnout se o zanajcm prvnm ppad. Kdy te sedli u stolu, ipern Nikolaj Parfenovi okamit rozuml kadmu pokynu, kadmu pohybu v oblieji svho starho kolegy. Stailo mu pl slova, pohled, mrknut. "Pnov, necht to jenom na mn, abych vm vechno povdl, neperuujte m malikostmi a vechno vm ve chvilce vylm." "Velmi dobe, dkuji vm. Ale dv ne vyslechneme vae sdlen, dovolte mi snad konstatovat jet jeden mal fakt, pro ns velice zajmav. Jde o deset rubl, kter jste si vera kolem pt hodiny vypjil od svho ptele Petra Iljie Perchotina a dal mu do zstavy sv pistole." "Ano, pnov, zastavil jsem mu je za deset rubl. A co dl ? To je vechno. Jakmile jsem se vrtil z cesty, hned jsem mu je zastavil." "Vy jste se vrtil z cesty ? Vy jste byl mimo msto ?" "Ano, pnov, byl jsem asi tyicet verst odsud. To jste nevdli ?" Prokurtor a Nikolaj Parfenovi vymnili pohled. "Co kdybyste vbec zaal sv vyprvn

soustavnm vylenm veho, co jste dlal vera od samho rna ? Rdi bychom ku pkladu vdli, pro jste se vzdlil z msta, kdy jste odjel a pijel a vechna ta fakta." "To jste mohli ct hned na zatku," zvolal Ma se smchem, "a jestli chcete, musme zat ne od verejka, ale od pedverejka, od samho rna. Potom pochopte, kam, jak a pro jsem el a jel. Pedevrem rno jsem el, pnov, ke zdejmu hromskmu kupci Samsonovu vypjit si od nho na bezpenou zruku ti tisce rubl. Najednou m to tak posedlo, najednou m to posedlo." "Dovolte, abych vs peruil," zdvoile zashl prokurtor, "na jste tak najednou ty penze poteboval, a pro prv ti tisce rubl ?" "Eh pnov, ty drobnosti byste mli nechat bet: jak a kdy a pro a pro zrovna tolik a tolik, a ne tolik a tolik, u vechny ty nesmysly... Vdy takhle se to nevejde do t svazk a jet budou muset mt epilog!" Ma to vechno ekl s dobromyslnou, ale netrplivou familirnost lovka, kter chce povdt celou pravdu a je pln nejlepch mysl. "Pnov," vzpomnl si najednou, "nebute uraeni mou jankovitost, znova vs o to prosm. Vte mi jet jednou, e k vm ctm nleitou ctu a e chpu skutenou situaci. Nemyslete, e jsem opil. Ted u jsem vystzlivl. A i kdybych byl opil, nevadilo by to, protoe u mne je to pece jako v t kance: Vystzliv, zmoud - je pak pitom, opije se, zpitom - je pak rozumn. Cha-cha! Ale vidm, pnov, e zatm se pro mne jet neslu, abych ped vmi vtipkoval, toti dokud se nedohodneme. A musm myslet taky na vlastn dstojnost. Ten nynj rozdl pln chpu. Sedm tu ped vmi pece jenom jako provinilec a nemohu se vm tedy nijak stavt na roven. Vam kolem je pozorovat m. A za Grigorije mi pece pochvalu nedte, vak to taky nejde, beztrestn rozbjet starm lidem hlavy. Potm, e m za to strte do basy, no a je to na pl roku, a je to na role, nevm, jak to ten v soud rozhodne, i kdy bez zbaven prv, pece bez zbaven prv, e ano, pane prokurtore ? Tak tedy, pnov, ten rozdl pece chpu. Ale uznejte taky, e byste popletli i Pnaboha takovmi otzkami: kde jsi lpl, jak jsi lpl, kdy jsi lpl a do eho jsi lpl ? Mne tohleto poplete, ale vy to hned berete bhvjak vn, zapete to a k emu to vede ? K niemu! A konen, kdy u jsem te zaal vanit, dopovm to a vy, pnov, vy mi jako vysoce vzdlan a estn lid odpustte. Skonm tedy prosbou: prosm vs, odnaute se, pnov, ten otepan zpsob vyslchn, pi kterm se zane, vte, nejdv njakou mizernou, bezvznamnou nictkou, no teba jak jsi vstal, co jsi sndl, jak jsi plivl, a ,kdy je bdlost vyslchanho ukolbna', najednou prsk do nho ohromujc otzkou: ,Koho jsi zabil ? Koho jsi okradl ?' Cha-cha! Tohle je pece ta vae errn chytristika, to je pece vae zsada, na tom se zakld cel vae mazanost! Jene takovou mazanost mete ukolbat muika, a ne mne. To j pece znm, j byl pece taky ve sttn slub! Nehnvte se, pnov? Odpoutte mi mou drzost?" zvolal, dvaje se na n a ku podivu dobrosrden. "Vdy to ekl Mka Karamazov, tak se to me odpustit, protoe u rozumnho lovka by to bylo neprominuteln, ale Mkovi se to d odpustit! Cha-cha!" Nikolaj Parfenovi poslouchal a tak se sml. Prokurtor se sice nesml, ale nespoutl z Mti oi a bedliv si ho prohlel, jako by nechtl propst ani jedin slovko, ani sebemen jeho pohyb, ani sebemen zchvv nkterho nejmenho rysu jeho oblieje. "Ale my s vmi prv tak tak zaali," promluvil Nikolaj Parfenovi stle jet se smchem. "Nepletli jsme vs vyptvnm, jak jste rno vstal a co jste jedl, a zaali jsme hned a pli podstatnmi otzkami." "Chpu, pochopil jsem to a ocenil. Jet vc oceuju vai nynj dobrotu ke mn, bezpkladnou dobrotu, hodnou ulechtilch du. Jsme vichni ti slun lid, a tedy mezi nmi vechno vychz ze vzjemn dvry vzdlanch a spoleensky zbhlch lid, spojench lechtictvm a ct. Ale rozhodn mi dovolte, abych vs povaoval v tto chvli svho ivota, v tto chvli ponen sv cti za sv nejlep ptele! Nen to pro vs urliv, pnov, nen ?" "Naopak, vyjdil jste to vechno velmi krsn, Dmitriji Fjodorovii," odpovdl dstojn a pochvaln Nikolaj Parfenovi. "A s tmi drobnostmi, pnov, se vemi tmi hnidopiskmi malikostmi pry!" naden zvolal Ma. "Jinak se v tom prost ani ert nevyzn, no nen to tak ?"

"Budu se zcela pidrovat vaich rozumnch rad," zashl najednou prokurtor, "ale sv otzky se pesto neodkm. Je pro ns pli dleit vdt, na jste poteboval takovou stku, to jest prv ti tisce." "Na jsem je poteboval ? No na to a ono no abych zaplatil dluh." "Komu ?" "To naprosto odmtm ct, pnov! A ne proto, e bych nemohl nebo si netroufal nebo se bl, ponvad to vechno nic nen, pln hloupost, ale ze zsady. To je mj soukrom ivot a j zasahovn do svho soukromho ivota nedovolm. To je m zsada. Vae otzka se netk m vci a vechno, co se netk vci, je mj soukrom ivot. Chtl jsem zaplatit dluh, zaplatit estn dluh, ale komu, to neeknu." "Dovolte, abychom to zapsali." "Jen rate! Klidn zapite, e to neeknu a neeknu. Pite, pnov, e ci to bych povaoval dokonce za neestn. e mte ale asu na zapisovn!" "Dovolte, ven, abych vs upozornil a pro ppad, e to snad nevte, jet jednou vm pipomnl," promluvil prokurtor zvl vn a dtkliv, "e mte pln prvo neodpovdat na otzky, kter vm klademe, a na druh stran my nemme prvo vymhat od vs odpovdi, jestlie vy sm z t neb on piny odpovdat odmtte. To zle na vaem osobnm uven. Ale nae povinnost je zas tak v podobnch ppadech, jako prv projednvme, vysvtlit a dt vm na uvenou, jak velkou kodu sm sob psobte, odmtte-li o tom i onom vypovdat. A nyn prosm pokraujte." "Pnov, j se pece nehnvm j" zamumlal nejdv Ma, ponkud rozpait z prokurtorovy dtky, "tak ten Hamsonov, vte, pnov, ke ktermu jsem tenkrt el." Nebudeme ovem reprodukovat jeho len pbhu, kter je u teni znm. Netrpliv se snail vypovdt vechno do nejmen podrobnosti, a zrove aby to lo co nejrychleji. Ale jeho vpov se zapisovala, take ho museli kadou chvli zarazit. To se Movi nelbilo a zlobil se, ale zatm jet dobromysln. Pravda, obas prohodil: "Pnov, to by doplilo i samotnho Pnaboha!" nebo: "Pnov, vte, e m jenom nadarmo rozilujete ?" Ale ani tyto poznmky jet nezmnily jeho ptelsky sdlnou nladu. A tak jim vylil, jak ho pedevrem kupec Samsonov "naplil". (Uvdomil si u pln, e byl naplen.) O prodeji hodinek za est rubl, aby si opatil penze na cestu, vyetujc soudce ani prokurtor jet vbec nevdli. Mova vpov o tom vzbudila jejich velk zjem a k jeho nesmrnmu rozhoen povaovali za nutn tento fakt podrobn zapsat jako dal doklad, e v t dob neml ani vindry. Ma ponenhlu zaal bt zasmuil. Pak vylil cestu k Chlupatmu, noc v chalup zamoen plynem atd., a se dostal k svmu nvratu do msta, a tu u bez dalho vyzvni podrobn popisoval muka sv rlivosti na Grucku. Naslouchali mu mlky a pozorn. Zvl je zajmalo, e u dlouho ml u Marie Kondrajevny za zahradou Fjodora Pavlovie pozorovatelnu, kde hval na Grueku, a e mu zprvy donel Smerakov. Pikldali tomu znanou dleitost a zapsali to. O sv rlivosti mluvil se zpalem a obrn. Bylo mu sice trapn, e sv nejintimnj city vystavuje takka "veejn hanb", ale zejm pemhal stud, aby vypovdal pravdiv. Chladn psn, pozorn pohledy, kter na pi jeho vyprvn oba prvnci, a hlavn prokurtor, uprali, ho nakonec znan sklily. "Ten kluk Nikolaj Parfenovi - jet ped mlo dny jsem si s nm vykldal hlouposti o enskch - ani ten nemocn prokurtor nestoj za to, abych jim to vyprvl, je to hanba!" smutn mu thlo hlavou. "Bud trpliv, podrob se a ml," dokonil svou vahu verem, ale zas se vzchopil, aby pokraoval. Kdy peel k nvtv u Chochlakovov, znova se rozveselil, a chtl dokonce povdt o t panice nedvnou phodu, kter nesouvisela s jeho vc. Ale vyetujc soudce ho peruil a zdvoile podal, aby mluvil o "podstatnjch zleitostech". Konen vylil sv zoufalstv ve chvli, kdy odeel od Chochlakovov a vzpomnl si, e u mu na svt nezbv nic ne "leda nkoho pro ty ti tisce zabt a oloupit". Tu ho zase zarazili a zapsali, e "chtl nkoho zabt". Ma je mlky nechal zapisovat. Konen doel ve svm vyprvn k tomu, jak se dozvdl, e ho Grueka oklamala a odela od Samsonova hned nato, kdy ji tam doprovodil, akoliv mu ekla, e u starho zstane a do plnoci. "e jsem tenkrt Feu nezabil, pnov, to bylo jen tm, e jsem neml as," vyhrkl najednou na tom

mst vyprvn. Tak toto peliv zapsali. Ma zasmuile pokal a zaal pak lit, jak utkal do otcovy zahrady, ale vtom ho vyetujc soudce nhle zarazil, otevel svou velkou aktovku, kter vedle nho leela na pohovce, a vythl z n mosaznou paliku. "Znte tento pedmt?" zeptal se ho. "Ach ano," chmurn pisvdil, "jak bych ho neznal! Ukate, podvm se. I erta, nen poteba!" "Zapomnl jste se o nm zmnit," poznamenal vyetujc soudce. "K sakru! Netajil bych to ped vmi, vdy by to ani nelo vynechat, nemyslte ? Jen mi to vypadlo z pamti." "Bute tedy tak laskav a povzte nm podrobn, jak jste se tou vc ozbrojil " "Prosm, budu tak laskav, pnov." A Ma povdl, jak vzal paliku a utkal. "Ale jak el jste ml na mysli, kdy jste se ozbrojil tmto nstrojem ?" "Jak el? dn! Popadl jsem ho a utkal." "Pro tedy, kdy to nemlo el ?" V Movi vela zlost. Pozorn se podval na "kluka" a chmurn a zlobn se usml. Ctil se pod vc zahanben, e ped chvl "takovm lidem" otevel srdce a odhalil jim tak upmn pbh sv rlivosti. "Paliku vem ert!" vyhrkl najednou. "Ale pece." "Tak jsem si ji vzal na psy. Bylo tma. Tak pro vechno." "A dv jste si tak brval njakou zbra, kdy jste el veer ven, protoe se tak bojte tmy ?" "Eh k ertu! Pnov, s vmi se opravdu ned mluvit!" zvolal Ma, rozzloben na nejvy mru. Zrudl vztekem se obrtil k psai a s nznakem zuivosti v hlase pekotn spustil: "Hned to zapi hned e jsem sebral paliku, abych el zabt svho otce Fjodora Pavlovice ranou do hlavy! Tak jste te spokojeni, pnov ? Ulevilo se vm ?" promluvil s vyzvavm pohledem na vyetujcho soudce a na prokurtora. "Je nm zcela jasn, e takto vypovdte, jen protoe jste rozhoen a rozhnvn otzkami, kter vm klademe a kter povaujete za malichern, a jsou ve skutenosti velmi podstatn," sue mu odpovdl prokurtor. "No proboha vs prosm, pnov! Tak vzal jsem paliku,No pro lovk v takov chvli vezme nco do ruky ? J nevm pro. Popadl jsem to a utkal jsem. To je to cel. Je to hanba, pnov, passons, nebo na mou dui pestanu vypovdat!" Dal loket na stl a rukou si podepel hlavu. Sedl k nim bokem, dval se do zdi a potlaoval v sob nevoli. Skuten se mu hrozn chtlo vstt a prohlsit, e u neekne ani slovo, "a si ho odvedou teba na smrt". "Vte, pnov," promluvil najednou, st se pemhaje, "vte, jak vs poslouchm, pipad mi vte, zdv se mi takov sen a zd se mi asto, opakuje se to, e m nkdo hon, nkdo, koho se hrozn bojm, hon m potm, v noci, hled m, a j se ped nm schovvm nkam za dvee nebo za sk, potupn se schovvm, a nejhor je, e on docela dobe v, kam jsem se schoval, ale naschvl dl, jako by nevdl, kde jsem, aby m dl potrpil, aby vychutnal mj strach. A to vy te prv dlte! Vypad to tak!" "To vy mvte takov sny?" zeptal se prokurtor. "Ano, to se mi zdv... Ale nechcete to snad zapsat ?" kiv se usml Ma. "To ne, zapsat ne, ale mte pece jen zajmav sny." "Ted u to nen sen! Realita, pnov, realita skutenho ivota. J jsem vlk a vy lovci, tak ho tvte!" "Takov pirovnn je nevhodn." zaal neobyejn mrn Nikolaj Parfenovi. "Ba ne, pnov, vbec nen nevhodn!" vzplanul znova Ma, akoliv mu vbuch hnvu zejm ulevil, take se jeho nlada s kadm slovem zase zlepovala. "Mete nevit delinkventovi nebo obalovanmu, kterho trznte svmi otzkami, ale naprosto estnmu lovku, nejistm hnutm jeho due (smle to tvrdm!) - to ne! Tomu nevit nemete ani nemte prvo ale - m srdce, ml, bu trpliv, podrob se a ml! Tak co, mm pokraovat ?" chmurn se peruil. "Ovem, bute tak laskav," odpovdl Nikolaj Parfenovi. V. Zastaveni tet Ma se rozhovoil sice nevraiv, ale bylo vidt, e se jet vc sna nezapomenout a nevynechat ve sv vpovdi ani sebemen podrobnost. Vylil, jak pelezl pes plot do otcovy zahrady a jak doel k oknu; vylil vechno, co se dlo, kdy byl u okna. Jasn, pesn a s draznou zetelnost popsal city, kter ho vzruovaly v tch chvlch, kdy tak hrozn touil

zjistit, je-li Grueka u otce i nen-li tam. Ale podivn bylo, e jak prokurtor, tak i vyetujc soudce poslouchali tentokrt njak nramn zdrenliv, dvali se chladn a kladli mnohem mn otzek. Ma nemohl z jejich tv nic vyst. "Rozzlobili se a jsou uraeni," pomyslel si. "No a ert je vem!" Kdy potom povdl, jak se nakonec rozhodl dt otci znamen, e pila Grueka, aby otevel okno, prokurtor ani vyetujc soudce si slova znamen ani nevimli, jako by vbec nechpali, jak vznam zde to slovo m, take to i Ma zpozoroval. Pak konen doel ke chvli, kdy pi pohledu na otce, vyklonnho z okna, vzplanul nenvist a vythl z kapsy paliku. Tu se nhle jako naschvl zarazil; sedl, dval se do zdi a vdl, e ti dva se do nho zrovna vpjej oima. "No prosm," ekl vyetujc soudce, "vythl jste zbra a a co se stalo potom ?" "Potom? No potom jsem ho zabil Pratil jsem ho do temene a rozbil mu lebku Podle vs to pece takhle bylo, ne ?" blskl najednou oima. Vechen jeho u pohasl hnv se v nm znova vzbouil s neobyejnou prudkost. "Podle ns ?" opakoval Nikolaj Parfenovi. "Ale jak to bylo podle vs ?" Ma sklopil oi a dlouho mlel. "Podle mne, pnov, podle mne to bylo tak," zaal tie, "e snad n slzy, snad za mne m matka orodovala u Boha nebo m v tom okamiku polbil andl - nevm, ale bel byl pemoen. Vrhl jsem se pry od okna a pustil se k plotu... Otec se lekl a teprve te m uvidl, vykikl a odskoil od okna - velmi dobe se na to pamatuju. Ale j uhnl pes zahradu k plotu a tam m zrovna zastihl Grigorij, kdy u jsem sedl na plot." Tu konen zvedl oi a pohldl na sv posluchae. Zdlo se, e se na nho dvaj s naprosto poklidnou pozornost. Movm nitrem projela jaksi ke rozhoen. "Pnov, vdy vy se mi v thle chvli smjete!" peruil se nhle. "Z eho to usuzujete ?" zeptal se Nikolaj Parfenovi. "Ani slovo mi nevte, z toho! Vak j to chpu, e jsem se dostal k hlavnmu bodu: star tam te le s rozraenou lebkou, a j nejdv dramaticky popu, jak jsem ho chtl zabt, jak u jsem vythl paliku - a najednou jsem pr utekl od okna. Romance! Ve verch! Tomu chlapkovi se d vit na slovo! Cha-cha! Vy jste ale posmvkov, pni!" A celm tlem se na idli otoil, a zapratla. "Neviml jste si," zaal nhle prokurtor, jako by ani nepozoroval Movo vzruen, "neviml jste si, kdy jste odbhal od okna, jestli byly dvee do zahrady na konci domu oteven ?" "Ne, nebyly oteven." "Nebyly?" "Byly zaven a kdo by je taky otvral ? Vida, dvee, pokat!" jako by se najednou vzpamatoval a skoro sebou trhl. "Copak vy jste nali dvee oteven ?" "Ano, oteven." "Kdo je tedy mohl otevt, kdy jste je vy sami neoteveli ?" hrozn se podivil Ma. "Dvee byly oteven a nen pochyby, e vrah vaeho otce tmito dvemi veel a po spchn vrady tmi dvemi zas odeel," pomalu a zeteln, s drazem na kadm slov pronesl prokurtor. "To je nm pln jasn. Vrada se stala zejm v pokoji, tedy ne pes okno, co nesporn vyplv z vsledku mstnho ohledn, z polohy mrtvoly a ze veho. V tom smru nemohou bt dn pochybnosti." Ma byl hrozn pekvapen. "Ale to pece nen mon, pnov!" zvolal v naprostm zmatku. "J tam neel j vm najisto a pesn km, e dvee byly zaven po celou dobu, co jsem byl v zahrad a kdy jsem z n utkal. Stl jsem jen u okna a oknem jsem ho vidl, nic vc, nic vc. Pamatuju se na to do posledn minutky. A i kdybych se nepamatoval, stejn to vm, protoe ta znamen neznal nikdo jin ne j a Smerakov a on, nebotk. A bez tch znamen by nebyl nikomu na svt otevel!" "Znamen ? Jak znamen ?" zeptal se prokurtor se chtivou, takka nepetnou zvdavost. Cel jeho zdrenliv dstojnost byla v okamiku pry, jeho otzky znly pliv a nesmle. Tuil dleit fakt, kter jet nezn, a okamit dostal nramn strach, e ho Ma mon nebude chtt pln odhalit. "To vy ani nevte ?" mrkl na nho Ma s posmnm a zlomyslnm smvem. "A co kdy to nepovm ? Od koho se to pak dozvte ? Ta znamen pece znal nebotk, j a Smerakov, nikdo jin. A taky jet nebe, ale to vm o nich nepov. Ale faktk je to zajmav, ert v, co se na nm d vybudovat, cha-cha! Upokojte se, pnov, povm vm to, znepokojujete se hloupostmi. Nevte, s km mluvte! Mluvte s obalovanm,

kter vypovd sm proti sob, vypovd sob na kodu! Ano prosm, protoe j jsem ryt cti, a vy ne!" Prokurtor vechno spolkl a jen se tsl na to, aby se dozvdl o novm faktu. Ma jim pesn a zevrubn vechno ekl o znamench, kter Fjodor Pavlovi vymyslel pro Smerakova, vysvtlil jim, co kad zaklepn na okno znamenalo, a vyklepal dokonce tato znamen na stole. Na otzku Nikolaje Parfenovie, zda tedy, kdy klepal otci na okno, vyklepal prv to znamen, kter znamenalo "Grueka pila", odpovdl pesn, e skuten vyklepal, e "Grueka pila". "Tady to mte a te si stavte v!" rzn skonil a zas se od nich opovrliv odvrtil. "A o tch znamench vdl skuten jen v zemel otec, vy a sluha Smerakov ? Nikdo jin ?" zeptal se jet jednou Nikolaj Parfenovi. "Ano, sluha Smerakov a taky nebe. Zapite si to i o nebi. Nebude to marn. Vak vy budete i sami potebovat Boha." A hned ovem zaali zapisovat, ale kdy zapisovali, prokurtor nhle promluvil, jako by mu docela nenadle napadla nov mylenka: "Ale kdy o tch znamench vdl tak Smrakov a vy naprosto poprte kadou vinu na smrti svho otce, nezaklepal smluven znamen zrovna on, m piml vaeho otce, aby mu otevel, a spchal pak zloin ?" Ma se na nho zadval hluboce posmnm a zrove i hrozn nenvistnm pohledem. Dval se dlouho a mlky, a prokurtorovi zamikaly oi. "To se vm zas povedlo!" promluvil konen. "To by se vm hodilo do krmu, che-che! Vidm vs naveskrz, pane prokurtore! Vy jste si pece myslel, e na to hned skom, e se toho chytm, co mi napovdte, a spustm na cel kolo: Jejej, to udlal Smerakov, to je ten vrah!' Piznejte, e jste ito myslel, piznejte se, pak budu pokraovat!" Ale prokurtor se nepiznal. Mlel a ekal. "Zmlil jste se, obviovat Smerakova nebudu!" prohlsil Ma. "A vbec ho ani nepodezvte ?" "A vy ano ?" "Mli jsme v podezen tak jeho." Ma se zadval do zem. "erty stranou," promluvil chmurn. "Poslyte. Od samho zatku, skoro od t chvle, co jsem k vm piel, jak jsem byl za tou zclonou, m u napadla ta mylenka: ,Smerakov!' Sedl jsem tady u stolu a vykikoval, e nejsem vinen prolitou krv, a pod jsem si myslel: ,Smerakov!' Smerakov mi neel a neel z hlavy. I zrovna te jsem si zas pomyslel .Smerakov', ale jenom na vteinu, a hned zrove jsem si ekl: ,Ne, to nebyl Smerakov!' To nen jeho prce, pnov!" "Nepodezvte, je-li to tak, jet njakou jinou osobu?" zeptal se opatrn Nikolaj Parfenovi. "Nevm, kdo nebo jak osoba, prst bo nebo satan, ale Smerakov ne!" rozhodn odmtl Ma. "Ale pro tak najisto a houevnat tvrdte, e to nebyl on ?" "Z pesvden. Je to mj dojem. Protoe Smerakov je pln nzk povaha a zbablec. To nen jen zbablec, to jsou vechny zbablosti na svt dan dohromady a promnn v lovka. Pochz od slepice. Kdy se mnou mluvil, po kad se tsl strachy, abych ho nezabil, a m zatm ani nenapadlo na nho shnout. Padal mi k nohm a plakal, lbal mi tyhlety boty, doslova, proboha prosil, abych ho ,nestrail'. Slyte to ? ,Abych ho nestrail' - co je to za e ? A j mu pitom dval drky. Je to stonav, slaboduch slepice, m padoucnici a nabil by mu osmilet kluk. Copak je to njak povaha ? Smerakov to nebyl, pnov, on ani nestoj o penze, ani ode mne nic nechtl vzt. A pro by taky starho zabjel ? Vdy on byl mon jeho nemanelsk syn, vte o tom ?" "Tu legendu jsme slyeli. Ale vdy vy jste tak syn svho otce, a pece jste sm kadmu kal, e ho chcete zabt." "To bylo osobn! A nzce, eredn osobn! Nebojm se! pnov, nen vm to pli hanebn, kat to do o prv mn ? Hanebn proto, e jsem vm to sm ekl. Nejen e jsem chtl, ale taky jsem ho mohl zabt a jet jsem na sebe dobrovoln nakydal, e jsem to div neudlal! Ale vdy jsem ho pece nezabil, pece m zachrnil mj andl strce - a to vy jste vbec neuvili... A proto je to od vs hanebn! Protoe jsem ho nezabil, nezabil, nezabil! Slyte, pane prokurtore, nezabil jsem ho!" Div se nezalkl. Za celou dobu vslechu jet nebyl tak rozechvn. "A co vm ekl, pnov - myslm Smerakov ?" promluvil po chvli mlen. "Smm se vs na to zeptat ?" "Smte se ns ptt na vechno," chladn a psn odpovdl prokurtor, "na vechno, co se tk skutkov strnky vci, a my jsme dokonce povinni, opakuji to, kad v dotaz nleit zodpovdt. Sluhu Smerakova, na nho se ptte, jsme nali v bezvdom na jeho lku v neobyejn tkm zchvatu

padoucnice, kter se snad po dest opakoval. Lka, kter s nmi byl, nemocnho vyetil, a ekl nm dokonce, e se mon nedoije ani rna." "Nu, je-li to tak, zabil otce sm bel," vyhrkl najednou Ma, jako by se byl a do t chvle sm sebe ptal: "Byl to Smerakov nebo ne ?" "K tomu faktu se jet vrtme," rozhodl Nikolaj Parfenovi. "Mohl byste te pokraovat ve sv vpovdi." Ma podal o oddech. Zdvoile mu vyhovli. Kdy si oddechl, pokraoval. Ale bylo mu zejm tko. Byl vyerpn, uraen a nervov otesen. Mimoto ho prokurtor te u jakoby naschvl kadou chvli drdil rozmazvnm "drobnost". Ma vylil, jak kdy sedl obkromo na plot, uhodil palikou do hlavy Grigorije, kter ho pevn chytil za nohu, a jak k nmu hned nato seskoil s plotu. Ale sotva to ekl, prokurtor ho zarazil a podal, aby podrobnji popsal, jak sedl na plot. Ma se podivil. "No takhle jsem sedl, jako na koni, jednu nohu tam, druhou tady." "A palika ?" "Paliku jsem ml v ruce." "Ne v kapse ? Pamatujete se na to tak podrobn ? Nu, hodn jste se rukou rozphl ?" "Podle veho hodn, pro se ptte ?" "Mohl byste se posadit na idli tak, jak jste sedl tenkrt na plot, a ukzat nm nzorn, pro ujasnn, jak a kam jste se rozphl, kterm smrem ?" "Nedlte si ze mne nakonec blzny ?" zeptal se Ma s povenm pohledem na tazatele. Ten vak ani nehnul brvou. Ma se keovit otoil, sedl si na idli obkromo a rukou se rozphl. "Takhle jsem ho uhodil! Takhle jsem ho srazil! Co jet chcete ?" "Dkuji. Obtoval byste se te vysvtlit nm, pro vlastn jste seskoil s plotu, s jakm myslem a za jakm elem ?" "No k sakru seskoil jsem k nmu. Nevm pro!" "Akoliv jste byl tak vzruen ? A na tku ?" "Ano, vzruen a na tku." "Chtl jste mu pomoci !" "Jakpak pomoci. Ano, snad jsem mu chtl i pomoct, nepamatuju se!" "Nebyl jste pi sob ? To jest byl jste a v jakmsi stavu nepetnosti ?" " ne, vbec ne v nepetnosti, vechno si pamatuju. Vechno na puntk. Seskoil jsem, abych se podval, a tkem jsem mu otral krev," "V tek jsme vidli. Doufal jste, e ho zas pivedete k ivotu ?" "Nevm, jestli jsem v to doufal. Prost jsem se chtl pesvdit, je-li iv nebo ne." "Aha, chtl jste se pesvdit ? Nu, a co ?" "Nejsem lka, nebyl jsem si jist. Utekl jsem v domnn, e je zabit, ale on se tedy vzpamatoval." "Velmi dobe," poznamenal prokurtor. "Dkuji vm. Nic vc jsem nepoteboval. Rate pokraovat." Mu nanetst ani nenapadlo povdt, akoliv se na to pamatoval, e seskoil ze soucitu, a e kdy stl nad omrenm Grigorijem, pronesl dokonce nkolik soucitnch slov: "Dostal ses do netst, star, jak pomoc, tak le." Prokurtor vyvodil jedin sudek: e Ma seskoil "v takov chvli a v takovm vzruen" pouze proto, aby se najisto pesvdil, zda je i nen iv jedin svdek jeho zloinu. A e tedy mus mt velkou slu vle, mus bt nadmru odhodlan, chladnokrevn a obezel, aby i v takov chvli atd. Prokurtor byl spokojen: "Vydrdil jsem nervosnho chlapka .drobnostmi', a se podekl." Ma v mukch pokraoval. Ale hned ho zase zarazil tentokrt Nikolaj Parfenovi. "Jak jste mohl vbhnout ke sluebn Fedosje Markovov, kdy jste ml tak zkrvaven ruce, a jak se potom ukzalo, i obliej ?" "J si pece tenkrt ani neviml, e jsem zakrvcen," odpovdl Ma. "To je pravdpodobn. To se stv." Prokurtor vymnil pohled s Nikolajem Parfenoviem. "Prv e jsem si neviml, to mte pln pravdu, pane prokurtore," pisvdil najednou i Ma. Nsledoval pbh Mova nhlho rozhodnut, e se "odklid" a "uvoln cestu astnm". Ale vbec u nebyl s to znova jim vylvat srdce jako ped chvl a mluvit o "krlovn sv due". Ped tmi chladnmi lidmi, "kte se do nho vpjej jako tnice", se mu to pilo. Proto na optovn otzky strun a sen prohlsil: "Tak jsem se rozhodl, e se zabiju. Pro zstvat na ivu ? Ta otzka byla nasnad. Jej dvj opravdov mil se vrtil, ten, kter j ublil, ale po pti letech zase s lskou pispchal, aby zkonitm satkem kivdu napravil. Pochopil jsem tedy, e je pro mne ve ztraceno. Za sebou jsem vidl hanbu a tu krev, Grigorijovu krev. Pro tedy t ? el jsem vyplatit zastaven pistole, abych je nabil a za svtn si vplil kulku do palice." "A v noci velk hodovn ?" "V noci velk hodovn. Eh, k ertu, pnov, pospte si a skonete to. Chtl jsem se rozhodn zastelit tuhle nedaleko za

vesnic, byl bych to udlal asi v pt hodin rno a ml jsem v kapse pipraven lstek, napsal jsem ho u Perchotina, kdy jsem nabil pistoli. Tady je, pette si ho. Nevypravuju to pro vs!" dodal najednou pohrdliv. Vythl lstek z kapsy ve vest a hodil jej na stl. Prvnci lstek zvdav peetli, a jak je obvykl, pipojili ke spisu. "A pod vm jet nenapadlo umt si ruce, ani kdy jste el k panu Perchotinovi ? Neobval jste se tedy njakho podezen ?" "Jakho podezen ? A by ml nkdo podezen nebo ne, byl bych stejn ujel sem a v pt rno se zastelil, take by nestaili nco udlat. Vdy nebt t vci s otcem, nic byste se ani nedozvdli a nepijeli byste sem. , to udlal sm bel! bel zabil otce a skrze bla jste se to tak brzy dozvdli! Jak jste se sem tak rychle dostali ? Hotov div!" "Pan Perchotin nm ekl, e kdy jste k nmu piel, ml jste v rukou v zakrvcench rukou sv penze mnoho penz balek storublovek a vidl to tak chlapec, kter u nho slou." "To je pravda, pnov, vzpomnm si na to.""Ted se naskytuje jist mal otzka. Nemete nm povdt," zaal npadn mrn Nikolaj Parfenovi, "kde jste vzal najednou tolik penz, kdy je zejm a plyne to i z rozpoten asu, e jste vbec nezael dom ?" Prokurtor se trochu zamrail, e otzka vyznla tak zostra, ale Nikolaje Parfenovie neperuil. "Ne, doma jsem nebyl," odpovdl Ma patrn velmi klidn, ale dval se k zemi. "Je-li to tak, dovolte, abych svou otzku opakoval," pokraoval Nikolaj Parfenovi, jako by se pliv piblioval. "Kde jste si tedy mohl opatit hned takovou sumu, kdy jste podle svho vlastnho doznn jet v pt hodin toho dne." "Neml ani deset rubl, a proto zastavil u Perchotina pistole, pak jsem byl u Chochlakovov vypjit si ti tisce, ale nic mi nepjila a tak dle a jet vechno mon," drsn ho peruil Ma. "Ano, pnov, neml jsem, a najednou se objevily tisce, vite ? Vte, pnov, vy pece te mte oba nahnno: co kdy to nepov, kde vzal penze ? A taky to tak je, nepovm, uhodli jste, nedozvte se to " promluvil najednou drazn a neobyejn rozhodn. Prvnci se maliko odmleli. "Pochopte, pane Karamazove, e to naprosto nutn musme vedet," tie a pokorn pronesl Nikolaj Parfenovi. "Chpu, ale pece to neeknu." Zashl i prokurtor a zas pipomenul, e vyslchan m ovem prvo neodpovdat na otzky, povauje-li to pro sebe za vhodnj atd., ale vzhledem k tomu, jakou kodu si me mlenm sm zpsobit, zejmna jde-li o tak dleitou otzku, kter. "A tak dle, pnov, a tak dle! To sta, to kzn jsem slyel u pedtm!" skoil mu zas Ma do ei. "Chpu sm, jak je to dleit a e je to nejpodstatnj bod, a pece to nepovm." "Konen co nm na tom zle ? Je to vae vc, a ne nae. Ukodte sm sob," nervosn poznamenal Nikolaj Parfenovi. "Vte, pnov, erty stranou," zvedl Ma pohled a pevn se na ne na oba podval. "Od samho zatku jsem tuil, e se v tomhle bod dostaneme do kku. Ale nejdv, kdy jsem zaal vypovdat, bylo to vechno daleko v mlze, vechno mi to splvalo, a j byl dokonce tak naivn, e jsem vm navrhl , vzjemnou dvru mezi nmi'. Ted sm vidm, e ta dvra ani nebyla mon, protoe jsme pece museli dojt k thle zatracen zdil A te jsme k n doli! Nejde to a konec! Ostatn nemm vm to za zl, nemete mi pece vit na slovo, to j i-hpal" Chmurn se zamlel. "A nemohl byste, ani njak ustoupte od svho rozhodnut, e v hlavn vci zachovte mlen, naznait nm aspo vzdlen, jak vn pohnutky vs mohou nutit, abyste odmtal odpov prv v tto pro vs tak nebezpen chvli vslechu ?" Ma se smutn a njak zamylen pousml. "Jsem mnohem hodnj lovk, ne myslte, pnov. Povm vm svou pohnutku, naznam vm ji, akoliv to nezasluhujete. Zamluju nco proto, e je v tom pro mne hanba. V odpovdi na otzku, odkud mm ty penze, je pro mne obsaena takov hanba, e by se s n nedalo srovnat ani zavradn a oloupen otce, kdybych ho byl zavradil a oloupil. Proto tedy nemohu mluvit. Pro tu hanbu. Copak vy to chcete zapisovat, pnov ?" "Ano, zapeme to," zaeplal Nikolaj Parfenovi. "To jste zapisovat nemli, to o t hanb. ekl jsem vm to jen z dobroty srdce a mohl jsem o tom taky pomlet. Daroval jsem vm to, abych tak ekl, a vy hned takhle. Tak si pite, pite si, co chcete," zakonil pohrdav a ttiv, "nebojm se vs a jsem hrd, e nejsem.jako vy." "A neeknete nm, jakho druhu by ta hanba byla ?" zkusil Nikolaj Parfenovi. Prokurtor hrozn

svratil obliej. "Ani zdn, c'est fini, nenamhejte se. Ani to nestoj za pinn. Stejn jsem se o vs u popinil. Nestojte za to ani vy, ani nikdo. Dost, pnov, peruuju to." Bylo to eeno pli rozhodn. Nikolaj Parfenovi pestal nalhat, ale z pohled Hipolita Kirilovie hned vyrozuml, e prokurtor jet neztrc nadji. "Nemete se aspo vyslovit, jak velkou stku jste ml v rukou, kdy jste piel k panu Perchotinovi, to jest kolik rubl to bylo ?" "Nemohu se vyslovit ani o tom." "Panu Perchotinovi jste se tum zmnil o tech tiscch, e pr jste je dostal od pan Chochlakovov." "To je mon, e jsem se zmnil. Dost, pnov, neeknu, kolik jsem ml." "Pak tedy rate vylit, jak jste sem jel, a vechno, co jste zde po pjezdu dlal." "Ach, na to se mete zeptat vech zdejch lid. Ostatn kdy chcete, povm vm to." Vyprvl, ale toto jeho len u nebudeme opakovat. Mluvil sue a zbn. O svm milostnm opojen vbec nehovoil, ale ekl, e "s ohledem na nov fakta" upustil od svho sebevraednho myslu. Vyprvl bez vysvtlovn dvod a nepoutl se do podrobnost. Oba prvnci ho tentokrt pli neruili a bylo zejm, e ani oni nepikldaj tmto vcem valnou dleitost. "To vechno si ovme, ke vemu se jet vrtme pi vslechu svdku, kter se bude konat ovem ve va ptomnosti," skonil vslech Nikolaj Parfenovi. "Ted si vs dovolm podat, abyste vyloil zde na stl vechno, co pi sob mte, hlavn vechny penze." "Penze, pnov ? Rate. Chpu, e to mus bt. Dokonce se divm, e jste se o n nezajmali dv. Pravda, nemohu nikam pry, sedm vm tu na och. Tak tady jsou m penze, potejte, vezmte si je, je to myslm vechno." Vybral vechno z kapes, i drobn, dva dvacetnky, kter ml v kapse u vesty. Penze spotali, bylo to osm set estaticet rubl a tyicet kopejek. "To je vechno ?" zeptal se vyetujc soudce. "Ano." "Ped chvl jste uvedl ve sv vpovdi, e jste v krm u Plotnikov zaplatil ti sta rubl, Perchotinovi jste dal deset, vozkovi dvacet, zde jste prohrl dv st, pak." Nikolaj Parfenovi vechno spotal a Ma mu ochotn pomhal. Vzpomnli si na kadou kopejku a zapotali ji. Nikolaj Parfenovi provedl narychlo souet. "S tmi osmi sty jste tedy patrn ml pvodn kolem pl druhho tisce ?" "Patrn," odsekl Ma. "Jak to tedy, e vichni tvrd, e to bylo mnohem vc?" "A si tvrd." "Ale vy sm jste to tak tvrdil." "Sm jsem to tak tvrdil." "To vechno si jet ovme svdectvm jinch osob, kter dosud nebyly slyeny. O sv penze nemjte obavy. Budou nleit uloeny a budou vm k disposici po skonen vci, kter zaala uke-li se nebo abych tak ekl doke-li se, e na n mte nepopirateln nrok. A te prosm." Nikolaj Parfenovi najednou vstal a pevn Movi oznmil, e je "nucen a povinen" provst podrobnou a pesnou prohldku "vaeho atstva a veho." "Rate, pnov. Pejete-li si, obrtm naruby vechny kapsy." A zaal skuten obracet kapsy naruby. "Bude nutn, abyste odloil atstvo." "Co ? Svlknout se ? K sakru! Prohldnte m pece takhle! Nelo by to ?" "To rozhodn nejde, Dmitriji Fjodorovii. Muste se svlknout." "Jak chcete," zasmuile se podrobil, "jenom, prosm vs, ne tady, ale za zclonou. Kdo m bude prohlet ?" "Ovem za zclonou," pikvl Nikolaj Parfenovi. Dodal svmu obliejku dokonce zvl vnho vrazu. VI Prokurtor Mu chytil Zaalo cosi pro Mu docela neekanho a podivnho. Nikdy, jet ani minutu pedtm si vbec nedovedl pedstavit, e by s nm, s Mou Karamazovem, nkdo mohl takhle zachzeti Hlavn v tom bylo nco poniujcho a na jejich stran nco "povenho a opovrlivho". Odloit kabt by mu nevadilo, ale podali ho, aby se svlkl i dl. A ne e by ho podali, vlastn mu to poruili; to velmi dobe pochopil. Z hrdosti a opovren se podrobil pln a beze slova. Za zclonu el krom Nikolaje Parfenovie tak prokurtor. Provzelo je nkolik

muik: "Ovem, aby byla po ruce sla," pomyslel si, "a snad i pro nco jinho." "Tak opravdu musm svlknout i koili ?" zeptal se oste, ale Nikolaj Parfenovi neodpovdl: byl spolu s prokurtorem zabrn do prohlen kabtu, kalhot, vesty a apky. Bylo vidt, e je prohldka velice zaujala. "Nedlaj vbec okolky," napadlo ho, "nezachovvaj ani zkladn zdvoilost." "Ptm se vs po druh: mm nebo nemm svlknout koili ?" zeptal se jet osteji a hnvivji. "Neznepokojujte se, ekneme vm," odpovdl Nikolaj Parfenovi njak docela velitelsky. Movi to tak aspo pipadalo. Vyetujc soudce a prokurtor se zatm polohlasem starostliv radili. Na kabt, hlavn vzadu na levm osu, se naly velk krvav skvrny. Byly zaschl, ztvrdl a jet ne pli rozemnut. Na kalhotch je nali tak. Krom toho Nikolaj Parfenovi v ptomnosti svdk vlastnorun ohmatval lmec, konce rukv a vechny vy kabtu i kalhot. Zejm nco hledal - ovem penze. Podezen, e Ma mohl a byl by schopen zat penze do at, ped nm ani netajili. "To u je docela jako se zlodjem, a ne dstojnkem," zabruel pro sebe. Sdlovali si ped nm a ku podivu nepokryt sv mylenky. Ku pkladu psa, kter se tak dostal za zclonu a uchvtan tam pomhal, upozornil Nikolaje Parfenovie na Movu apku. U ji prohmatali. "Rate se pamatovat na kopistu Gridoka," pipomnal psa. "Byl v lt pro platy pro celou kancel a ekl pak, e penze v opilosti ztratil. A kde se naly? Zrovna v tchhletch krajch u epice prosm, ml tam storublovky stoen do trubiek a zait do tch kraj." Na Gridokv ppad se vyetujc soudce i prokurtor pamatovali velmi dobe, dali proto Movu apku stranou a rozhodli se, zeji pozdji prohldnou dkladnji a stejn i aty. "Dovolte!" zvolal najednou Nikolaj Parfenovi, kdy si viml na pravm rukv Movy koile, e maneta je cel zakrvcen a zahrnut dovnit. "Dovolte prosm, copak je tohle, to je krev?" "Ano!" odsekl Ma. "Toti jak krev a pro je to takhle zahrnut ?" Ma vysvtlil, jak si zakrvavil manetu, kdy se zabval Grigorijem, a hned u Perchotina iji zahrnul, kdy si tam myl ruce. "Budeme si muset vzt tak vai koili, je to velmi dleit jako dolin vc." Ma zrudl a rozzuil se. "To mm zstat nah ?" kikl. "Bute bez starosti. To njak zadme a zatm si rate svlknout tak ponoky." "Neertujete? Je to skuten tak nutn?" blskl Ma oima. "Nen nm do ertu," psn ho odrazil Nikolaj Parfenovi. "No kdy to mus bt" zamumlal Ma, sedl si na postel a zul se. Bylo mu nesnesiteln trapno: vichni jsou obleeni, jen on svleen a je to podivn - kdy se svlkl, zaal se ped nimi sm ctit njak vinen a byl skoro ochoten sm uznat, e najednou klesl hluboko pod n a e te u maj vichni pln prvo jm pohrdat. "Kdy jsou svleeni vichni, lovk se nestyd, ale je-li svleen jen sm a vichni se dvaj, je to potupa!" thlo mu zas a zas hlavou. "Je to jako ve snu, nkdy se mi zdv, e jsem zail takovou potupu." Ale zout si ponoky pro nho bylo hotov utrpen: byly velmi pinav stejn jako jeho prdlo a te to vichni vid. Nejhor bylo, e ml sm velice nerad sv nohy, palce na obou jeho nohou mu cel ivot pipadaly nm ohyzdn. Hlavn nenvidl jeden neforemn, ploch, njak dol zahnut nehet na prav noze a te ho vichni uvid. Z nesnesitelnho studu se zaal chovat u naschvl jet hrubji. Strhl se sebe koili. "Nechcete se podvat jet nkam, kdy se nestydte ?" "Ne, zatm nen teba." "No a mm zstat takhle nah ?" dodal vztekle. "Ano, te je to nutn. Rate se tady na chvli posadit, mete si vzt z postele pikrvku a zabalit se do n, j, j to dm vechno do podku." Vechny vci ukzali svdkm, sepsali zprvu o prohldce, Nikolaj Parfenovi pak odeel a atstvo odnesli za nm. Odeel tak Hipolit Kirilovi. U Mti zstali jen muici, mlky stli a nespoutli z nho oi. Ma se zabalil do pikrvky, bylo mu zima. Hol nohy mu ouhaly ven a nedailo se mu pethnout pes n pikrvku, aby je nebylo vidt. Nikolaj Parfenovi se njak dlouho nevracel, "trzniv dlouho", "m m za njak tn," skpal Ma zuby. "Ten ned prokurtor taky odeel, asi ze samho pohrdn, zhnusilo se mu koukat na nahe." Ma ml pece jen za to, e a budou jeho aty tam nkde prohldnuty, dostane je zptky. Jak tedy bylo jeho rozhoen, kdy se vyetujc soudce vrtil s docela jinm oblekem! Nesl jej za nm muik. "Tak tady mte aty," promluvil zlehka Nikolaj Parfenovi, zejm velice

spokojen s vsledkem sv pochzky. "To nm penechal pro tento zvltn ppad pan Kalganov a posl vm tak istou koili. Na tst to ml vechno s sebou v kufru. Ostatn prdlo a ponoky si mete nechat svoje." Ma se hrozn rozkatil. "J nechci dn ciz aty!" kikl vhrun. "Dejte sem moje!" "To nen mon." "Dejte sem moje, k ertu s Kalganovem i s jeho aty!" Dlouho mu domlouvali a konen ho jak tak upokojili. Vyloili mu, e jeho atstvo, protoe je potsnno krv, mus bt "zaazeno mezi dolin pedmty", take "se zetelem na to, m me vc skonit... nemaj ani prvo" aty mu ponechat. Nakonec to vce mn pochopil. Zasmuile zmlkl a zaal se chvatn oblkat. Poznamenal jen, e aty jsou znan lep ne jeho star a e o takov vhody nestoj. Krom toho jsou pr "smn zk. Copak tady mm dlat njakho hastroe... pro vae poten ?" Zas mu domluvili, e pehn, protoe pan Kalganov je sice vt ne on, ale jen o mlo, take nejv kalhoty budou trochu dlouh. Ale kabt byl skuten zk v ramenou. "Sper to kat, sotva se to d zapnout," zabruel zas. "Bute tak laskav a rate ode mne hned vydit panu Kalganovu, e j se o jeho aty neprosil a nemohu za to, e m pestrojili za aka." "Velmi dobe to chpe a lituje toti ne kvli svm atm, ale lituje celho toho ppadu" zahuhal Nikolaj Parfenovi. "Na jeho litovn kalu! Tak kam te? Nebo mm pod sedt tady ?" Podali ho, aby peel zas do "tamtoho pokoje". Poslechl zamraen vztekem a snail se na nikoho nedvat. V cizch atech se ctil nadobro potupen i ped tmi muiky a Trifonem Borisyem, jeho obliej se najednou ukzal ve dvech a zase zmizel. "Piel se podvat na makaru," pomyslel si Ma. Posadil se na idli, na kter sedl pedtm. Ml pocit neho nesmyslnho jako v dsivm snu a pipadalo mu, e nen pi zdravm rozumu. "Tak co te, budete m mrskat pruty nebo co ? Nic jinho u nezbv," oslovil zuiv prokurtora. K Nikolaji Parfenoviovi se u nechtl ani obrtit, jako by mu nestl za e. "Tak dkladn si prohlel ty ponoky a jet si poruil,, mizera, abych je obrtil naruby, to dlal naschvl, aby vechny upozornil, jak jsou pinav!" "Te budeme muset zat s vslechem svdk," ekl Nikolaj Parfenovi, jako by odpovdal na Movu otzku. "Tak, tak," pemliv pisvdil prokurtor, tak jako by o nem uvaoval. "Udlali jsme ve vaem zjmu, co jsme mohli, Dmitriji Fjodorovii, ale kdy tak kategoricky odmtte vysvtlit pvod penz, kter jste ml u sebe, jsme v tto chvli." "Co je to za kmen na tom prstenu," peruil ho najednou Ma, jako by se vytrhl z njakho zamylen, a ukzal najeden ze t velkch prsten, kter zdobily pravou ruiku Nikolaje Parfenovie. "Na tom prstenu ?" opakoval udiven vyetujc soudce."Ano, tenhle na prostednku, takov ilkovat, co je to za kmen ?" nalhal Ma njak nazloben jako umnn dt. "To je zhnda," usml se Nikolaj Parfenovi, "chcete-li se podvat, sundm ho." "Ne, ne, nesundvejte!" zuiv kikl Ma, jak se vzpamatoval a sm na sebe doplil, "nic nesundvejte, to ne. Sakra. Pnov, zanedili jste mi dui! Copak vy myslte, e bych to ped vmi tajil, kdybych byl opravdu otce zabil, e bych se vytel, lhal a schovval ? Ne, takov Dmitrij Karamazov nen, to by nesnesl, a kdybych byl vinen, psahm, e bych nebyl ekal, a sem pijedete, ani a vyjde slunce, jak jsem ml z potku v myslu, ale byl bych se zniil u dv, jet ped svtnm! Ted to o sob vm. Za dvacet let ivota bych se nenauil tolik, co jsem poznal v thle zatracen noci! A byl bych takov, jak jsem v thle noci a v thle chvli, kdy tu s vmi sedm, mluvil bych tak, pohyboval bych se tak, dval bych se tak na vs a na svt, kdybych byl skuten otcovrahem, kdy i to pomylen, e jsem bezdky zabil Grigorije, mi celou noc nedalo pokoj - a ne ze strachu, ne jen ze strachu z vaeho trestu, ne! Pro tu hanbu! A vy chcete, abych takovm posmvam jako vy, kte nic nevid a niemu nev, slepm krtkm a posmvam vykldal o sv dal niemnosti, o dal hanb, i kdy by m to zachrnilo ped va obalobou ? Radi Sibi! Ten, kdo otevel otcovy dvee a tmi dvemi veel, ten ho taky zabil a obral. Kdo to byl ? Lmu si s tm hlavu a trpm se, ale Dmitrij Karamazov to nebyl - a to je vechno, co vm mohu ct, a dost, dejte mi pokoj.. .Vypovzte

si m, popravte si m, ale u m nedopalujte. Domluvil jsem. Zavolejte sv svdky." Ma pronesl svj nenadl monolog, jako by se byl nadobro rozhodl, e nadl u vbec nebude mluvit. Prokurtor ho celou tu dobu pozoroval, a sotva Ma domluvil, rozhovoil se nhle sm s naprosto chladnm a klidnm vzezenm, jako by kal nco docela obyejnho: "Prv co se te tch otevench dve, o kterch jste se zmnil, vs meme, a zrovna te v tto souvislosti vyrozumt o jist neobyejn zajmav a pro vs i pro ns nadmru zvan vpovdi starho Grigorije Vasiljeva, jeho jste poranil. Kdy se vzpamatoval, prohlsil nm na nae otzky jasn a drazn, e u v dob, kdy vyel na zpra a uslyel v zahrad njak hluk, take se rozhodl projt otevenmi vrtky do zahrady, jet ne vs zahldl utkat od otevenho okna, ve kterm jste, jak u jste nm vylil, vidl svho otce, podval se pr vlevo, viml si skuten onoho otevenho okna, ale zrove si viml mnohem bl k sob tak dokon otevench dve, tch dve, o nich jste vy prohlsil, e byly po celou dobu, co jste byl v zahrad, zaven. Nechci ped vmi tajit, e sm Vasiljev s jistotou usuzuje a svd, e jste musel vybhnout ze dve, akoliv vs ovem na vlastn oi vybhnout nevidl, protoe vs po prv zahldl u v jist vzdlenosti od sebe, uprosted zahrady, jak utkte smrem k plotu." Ma u v polovin t ei vyskoil. "Nesmysl!" zajeel najednou zbsile. "Drz podvod! Nemohl vidt oteven dvee, protoe byly zaven. Grigorij le!" "Povauji za svou povinnost opakovat vm, e jeho vpov je urit. Nekols. Trv na n. "Vyslechli jsme ho nkolikrt." "Ba prv, vyslchal jsem ho nkolikrt!" se zpalem potvrdil Nikolaj Parfenovi. "Ale nen to pravda, nen to pravda! Bud je to pomluva proti mn, nebo halucinace lence," kiel stle Ma, "prost blouznil v horece ze ztrty krve, zdlo se mu nco, kdy se vzpamatoval. A tak blouzn." "No prosm, ale vdy si viml otevench dve, ne a kdy se vzpamatoval ze mdloby, ale u pedtm, u kdy el z pstavku do zahrady." "Ale to nen pravda, to ne, to nen mon! To si na mne vyml ze zt Nemohl to vidt. J nevybhl ze dve," lapal Ma po dechu. Prokurtor se obrtil k Nikolajovi Parfenovii a vznamn ho vyzval: "Pedlote mu ji." "Znte tuto vc ?" a Nikolaj Parfenovi poloil na stl velkou kancelskou oblku z tlustho papru, na n bylo vidt jet ti neporuen peeti. Byla przdn a na jedn stran roztren. Ma na ni vytetil oi. "To je tedy otcova oblka," zamumlal, "ta, ve kter ml ty ti tisce a jestli je tam napsno, dovolte, ,a kutko' ano, ti tisce!" kikl. "Ti tisce, vidte !" "No ovem, vidme, jene penze jsme v n u nenali, byla przdn. Leela pohozena na zemi u postele, za zstnou." Ma nkolik vtein stl jako omren. "Pnov, to byl Smerakov!" kikl najednou ze vech sil, "To on ho zabil, to on ho oloupil! Jedin on vdl, kde m star schovanou oblku. Byl to on, te je to jasn!" "Ale vy jste pece tak vdl o oblce a e je pod poltem." "Nikdy jsem to nevdl! Ani jsem ji vbec nikdy nevidl, vidm ji te po prv, pedtm jsem o n jen slyel od Smerakova. Ten jedin vdl, kde ji m star schovanou, ale j to nevdl." Ma pln ztrcel dech. "Ale vdy jste sm ped chvl vypovdl, e oblku ml v zemel otec pod poltem. ekl jste vslovn, e pod poltem, vdl jste tedy, kde byla." "Tak jsme to tak zapsali!" potvrdil Nikolaj Parfenovi. "vst, nesmysl! Vbec jsem nevdl, e je pod poltem! Teba vbec ne pod poltem. To jsem ekl nazdabh, e pod poltem. Co k Smerakov? Ptali jste se ho, kde byla ? Co k Smerakov ? To je to nejdleitj. A tamto jsem mluvil z cesty, lhal jsem o sob. Kecl jsem bez pemlen, e byla pod poltem, a vy te. No vte, vylet to z st a lovk nco kecne. Ale vdl to jenom Smerakov, jenom sm Smerakov a nikdo vc! Neprozradil ani mn, kde ji m! Ale byl to on, byl to on, nepochybn ho zabil on, to je mi te jasn jako den!" vykikoval Ma stle zbsileji, nesouvisle se opakoval, pod vc se roziloval a rozhooval. "Pochopte to a rychle ho zatknte, co nejrychleji. Jist ho zabil, kdy jsem j utekl a Grigorij leel v bezvdom, to je te zejm. Dal znamen a otec mu otevel. Protoe jenom on sm to znamen znal a bez znamen by otec nebyl nikomu otevel." "Ale vy zase zapomnte na tu okolnost," stle stejn zdrenliv, ale

u jakoby vtzn namtl prokurtor, "e jestli byly dvee oteven u za va ptomnosti, to jest.kdy jste byl jet v zahrad, nemuselo se u ani dvat znamen." "Dvee, dvee," mumlal Ma. Nm se zadval na prokurtora a vyslen zas klesl na idli. Vichni mleli. "Ano, dvee! To je fantom! Bh je proti mn!" zvolal, dvaje se ped sebe u nadobro otuple. "Tak vidte," promluvil vn prokurtor, "a posute te sm, Dmitriji Fjodorovii: na jedn stran ta pro vs i pro ns zdrcujc vpov o otevench dvech, ze kterch jste vybhl. Na druh stran vae nepochopiteln, umnn, takka zatvrzel mlen stran pvodu penz, kter se u vs najednou objevily, kdy jste jet ti hodiny pedtm podle vlastn vpovdi zastavil sv pistole, abyste zskal pouhch deset rubl! S ohledem na to vechno uvate sm: emu mme vit a jak se rozhodnout ? Neobviujte ns tedy, e jsme ,chladn cynikov a posmvai' neschopn vit ulechtilm vzntm va due. Sp se vmyslete do naeho postaven." Ma byl nevslovn vzruen a zbledl. "Dobr!" zvolal najednou. "Odhalm vm sv tajemstv, eknu vm, odkud jsem ml penze! Odhalm tu hanbu, abych pak nedval vinu vm ani sob." "A vte mi, Dmitriji Fjodorovii," dodal njak pohnutm a radostnm hlskem Nikolaj Parfenovi, "e kad vae upmn a pln doznn pronesen prv v tto chvli me mt pozdji nesmrn pzniv vliv na v osud, a krom toho dokonce." Ale prokurtor do nho pod stolem lehce stril a soudce se vas zarazil. Pravda, Ma ho ani neposlouchal. VII Mtovo velk tajemstv. Vypskn "Pnov," zaal stle stejn rozechvn, "ty penze chci se pln piznat ty penze byly moje." Prokurtorovi i vyetujcmu soudci se a prothly oblieje. ekali nco docela jinho. "Jakpak vae," zaeplal Nikolaj Parfenovi, "kdy jste jet v pt hodin toho dne podle vaeho vlastnho piznn." "Eh, ert vem pt hodin toho dne a m vlastn piznn, o to te nejde! Ty penze byly moje, moje, toti m kraden... tedy vlastn ne moje, ale kraden, ode mne ukraden, a bylo jich pl druhho tisce a ml jsem je pi sob, cel ten as pi sob."Ale kde jste je vzal ?" "Vzal jsem je s krku, pnov, tady s tohohle svho krku. Ml jsem je viset tuhle kolem krku zait v hadku, visely mi tam u dlouho, u msc jsem je s hanbou a potupou nosil kolem krku!" "Ale komu jste je od koho jste si je pivlastnil ?" "Chtl jste ct ,komu jste ukradl' ? Ted1 kejte slova rovnou. Ano, j bych ekl, e to bylo, docela jako bych je ukradl, ale chcete-li, skuten jsem ije ,pivlastnil'. Ale podle mne ukradl. A vera veer jsem je u ukradl nadobro." "Vera veer ? Ted jste pece kal, e je to u msc, co jste je zskal!" "Ano, ale ne od otce, ne od otce, upokojte se, neukradl jsem je otci, ale j. Necht m mluvit a neperuujte m. Vdy to nemm lehk. Vte, ped mscem pro mne poslala Kateina Ivanovna Verchovcevov, m bval snoubenka. Znte ji ?" "Ovem, jak by ne." "J vm, e ji znte. Ulechtil due, z ulechtilch nejulechtilej, ale mne u dvno nenvidla, ach, velice dvno a mla pro m nenvidt, mla,pro!" "Kateina Ivanovna ?" udiven opakoval vyetujc soudce. Tak prokurtor se dval uasle. " neberte jej jmno nadarmo!" Jsem lotr, e se o n zmiuju. Ano, vidl jsem, e m nenvid. Dvno. od samho zatku, jet tam; hned tenkrt v mm byt... Ale dost, dost, nejste ani hodn to vdt. Ani to nen teba. Ale muste vdt, e pro mne ped mscem vzkzala, dala mi ti tisce rubl, abych je poslal jej seste a jet jin jej pbuzn v Moskv (jako by to nemohla poslat sama!), ale j bylo to prv v t osudn chvli mho ivota, kdy jsem... no zkrtka zrovna kdy jsem se zamiloval do jin, do n, do t nynj, sed tady te tam dole, do Grueky. Odvezl jsem ji tenkrt sem do Mokrho a ve dvou dnech jsem tu probil polovinu tch zatracench t tisc, tedy pl druhho tisce, ale druhou polovinu jsem si nechal pi sob. No a tohohle pl druhho tisce, co jsem si nechal, jsem pi sob nosil na krku msto kapule, ale vera jsem to otevel a utratil. Tch osm set rubl, kter ode mne te mte, Nikolaji Parfenovii, to je zbytek ze

verejho pl druhho tisce." "Dovolte, jakpak to, vdy jste tady tenkrt ped mscem prohil ti tisce, a ne jenom pl druhho, vichni to vd!" "Kdopak to v ? Kdopak to potal ? Komu jsem to dal spotat ?" "Prosm vs, pece jste sm kadmu kal, e jste tenkrt utratil cel ti tisce." "To je pravda, kal jsem to, kal jsem to kdekomu v mst a cel msto si o tom povdalo, vichni si to mysleli, i tady v Mokrm vichni mysleli, e to byly ti tisce. Jene j pece jen neutratil ti tisce, ale pl druhho a zbvajcho pl druhho tisce jsem zail do vku. Takhle to bylo, pnov, takhle jsem tedy vera veer piel k penzm." "To je skoro zzran," zamumlal Nikolaj Parfenovi. "Dovolte mi otzku," promluvil konen prokurtor, "ekl jste o tom aspo nkomu dv ne... to jest, e jste toho pl druhho tisce nechal tenkrt ped mscem u sebe ?" "Ne, neekl jsem to nikomu." "To je divn. Opravdu vbec nikomu ?" "Vbec nikomu. Nikomu a nikomu." "Ale pro takov mlenlivost ? Z jakho dvodu jste z toho dlal takovou tajnost ? Vyslovm se pesnji: zjevil jste nm konen sv tajemstv, podle vaich slov tak ,potupn', akoliv ve skutenosti - ovem eeno jen relativn-takov jednn, to jest pivlastnn cizch t tisc rubl, a nepochybn jen doasn pivlastnn - takov jednn je aspo podle mho nzoru na nejvy mru lehkomysln, ale ne zvl potupn, pihldne-li se mimo to tak k va povaze. Nu, dejme tomu, e je vysoce pohorliv, souhlasm, ale a je tedy pohorliv, pece jen nen potupn. Mm vlastn k tomu, e s tmi temi tisci od pan Verchovcevov a e jste je zpronevil,to se v tomhle msci domlelo u mnoho lid i bez vaeho piznn. I j slyel tu legendu. A ku pkladu Michail Makarovi tak, take u to celkem ani nen legenda, nbr klep znm po celm mst. Mimo to jsou tu pznaky, e i vy sm jste to, nemlm-li se, nkomu piznal, to jest, e ty penze jsou od pan Verchovcevov. A proto m krajn pekvapuje, e jste dosud, tedy pesn a do tto chvle, dlal z toho pl druhho tisce, kter jste si, jak kte, schoval, tak hrozn tajemstv a spojoval jste s nm docela jakousi hrzu. D se tko vit, e by pro vs bylo tak trzniv odhalit takov tajemstv vdy jste ped chvl dokonce vykikoval, e je vm milej jt na Sibi ne se piznat." Prokurtor se zamlel. Byl rozilen. Svou nevoli, skoro vztek ani netajil a dal prchod vemu, co se v nm nahromadilo, nedbaje ani o dokonalou formu, take mluvil nesouvisle a takka zmaten. "Hanba nebyla v pl druhm tisci, ale v tom, e jsem toho pl druhho tisce oddlil od tch t tisc," pevn namtl Ma. "Pro ?" popudliv se zasml prokurtor. "Jak je v tom hanba, kdy jste ze t tisc, kter jste si pohorliv nebo, je-li vm to milej, potupn u vzal, oddlil podle vlastnho uven jednu polovinu ? Dleit je, e jste si ty ti tisce pivlastnil, a ne to, jak jste s nimi naloil. Ostatn pro jste s nimi naloil prv tm zpsobem, e jste polovinu oddlil ? Mete nm vysvtlit, jak pohnutka vs k tomu vedla ?" "Ach pnov, vechno vz prv v t pohnutce!" zvolal Ma. "Ty penze jsem oddlil z darebctv, to jest s jistm myslem, protoe mysl je v takovm ppad darebctv. A to darebctv pak trvalo cel msc!" "Tomu nerozumm." "Divm se vm. Ale vyjdm to jinak, snad je to opravdu nesrozumiteln. Podvejte se, sledujte m: pivlastnm si ti tisce, sven m cti, flmuju za n, vechno probiju, rno k n pijdu a eknu: ,Ko, odpus, ale probil jsem tv ti tisce,' - tak co, je to pkn? Ne, nen to pkn, je to neestn a zbabl, jsem zve a jako zve se nedovedu pemoci, e ano ? Ale pece jen nejsem zlodj, vite ? Ne vysloven zlodj, ne vysloven, to uznejte! Probil jsem to, ale neukradl. Te vezmu jinou, jet pznivj monost, sledujte m, nebo to zas teba popletu - njak se mi to hlava - tak ta jin monost: probiju tady ze t tisc jenom pl druhho, tedy polovinu, druh den k n pijdu a zbylou polovinu j pinesu: ,Ko, jsem niema a lehkomysln darebk, ale pijmi ode mne tenhle zbytek, protoe polovinu tvch penz jsem probil a probil bych asi i druhou polovinu, tak nechci bt v pokuen!' Co te v takovm ppad ? Jsem zve a darebk, vechno, co chcete, ale u ne zlodj, vbec ne zlodj, protoe kdybych byl zlodj, jist bych nevrtil zbylou polovinu a nechal bych si ji. A ona taky vid, e kdy jsem pinesl polovinu, vrtm tak to ostatn, co jsem utratil, budu se snait a pracovat cel ivot, ale seenu to a vrtm. Jsem tedy darebk, ale ne zlodj, kejte si co

chcete, ne zlodj!" "Pipoutm, e jist rozdl v tom je," chladn se pousml prokurtor. "Ale pece jen je podivn, e se vm ten rozdl zd tak osudn." "Ano, ten rozdl je osudn! Darebk me bt kad a snad kad lovk taky darebk je, ale zlodjem neme bt kad, nbr jenom arcidarebk. No j ty jemnosti tak neznm. Ale zlodj je hor ne darebk, to je m pesvden. Poslyte: nosm penze cel msc pi sob, hned ztra se mohu rozhodnout a vrtit je, a pak u nejsem darebk, jene j se prv nemohu rozhodnout, v tom to je, akoliv se kad den rozhoduju a kad den si domlouvm: ,Rozhodni se, rozhodni se, darebku!' a takhle se nemohu rozhodnout cel msc, vte? Co myslte, je to pkn ?" "Pipusme, e to pli pkn nen, to docela dobe chpu a nepoprm to," zdrenliv odpovdl prokurtor. "Ale za-nechme vbec veho dohadovn o tch jemnostech a rozdlech, sp byste mohl bt tak laskav a vrtit se k vci. Jde o to, e jste nm jet nevysvtlil, a jsme se na to ptali, pro jste pvodn ony ti tisce rozdlil tak, e jste polovinu prohil a druhou polovinu dal stranou ? Na jste ji dal stranou, k emu jste chtl toho oddlenho pl druhho tisce pout ? Na t otzce trvm, Dmitriji Fjodorovii." "Ach ano, mte pravdu!" zvolal Ma a uhodil se do ela. "Promite, trpm vs a to hlavn nevysvtluju, jinak byste hned porozumli, protoe v pohnutce, prv v pohnutce je ta hanba! Vte, to vechno ten star, mj nebotk otec. Pod dotral na Agrafenu Alexandrovnu a j rlil, ml jsem tenkrt za to, e Grueka vh mezi mnou a jm. Tak kad den pemlm: co kdy se najednou rozhodne, co kdy ji to omrz m trpit a najednou mi ekne: ,Mm rda tebe, a ne jeho, odvez m nkam na konec svta!' A j mm veho vudy dva estky! Jak ji odvezu, co si ponu ? Budu mt po vem! J ji pece tenkrt neznal a nerozuml j, myslel jsem, e mus mt penze a e mi neodpust mou chudobu. A tak tedy hamin odpotm polovinu ze t tisc a chladnokrevn, uvliv ji zaiju do vku, zaiju ji jet ped tm pitm a potom, kdy u jsem to zail, jedu se za zbvajc polovinu opt! Ne prosm, to je darebctv! Te rozumte?" Prokurtor se dal do hlasitho smchu, vyetujc soudce tak. "Podle mho mnn to od vs bylo rozumn a mravn, e jste se zdrel a neprohil vechno," chichtal se Nikolaj Parfenovi, "protoe co u je na tom ?" "No to, e jsem to ukradl, to je na tom! Boe mj, vy m dste svm neporozumnm! Celou tu dobu, co jsem nosil na prsou toho pl (l m licho tisce, pod jsem si kad den a kadou hodinu kal: Jsi zlodj, jsi zlodji' Proto jsem taky ten msc tak dil, proto jsem se rval v hostinci, proto jsem zbil otce, protoe jsem se ctil zlodjem! S tou vc s tm pl druhm tiscem jsem se neodvil svit ani Aljoovi, svmu bratrovi, tak hrozn jsem ctil, e jsem lotr a lump! Ale a to vte, dokud jsem to pi sob nosil, zrove jsem si kad den a kadou hodinu kal: ,Ne, Dmitriji Fjodorovii, mon e pece jenom jet nejsi zlodj.' Pro ? Prv proto, e se me ztra sebrat a tno pl druhho tisce Kt vrtit. A te tedy vera, kdy jsem el od Feni k Perchotinovi, odhodlal jsem se ten kapul si strhnout, ale a do t chvle jsem se nemohl rozhodnout, a jakmile jsem ho strhl, v tu chvli jsem se stal u nadobro a nepopirateln zlodjem, na cel ivot zlodjem a bezectnm lovkem. Pro ? Protoe jsem zrove se kapulem roztrhal i svj sen, e pjdu ke Kt a eknu j: Jsem darebk, ale nejsem zlodj!' Rozumte te ? Rozumte ?" "Pro jste se k tomu odhodlal prv vera veer ?" zashl Nikolaj Parfenovi. "Pro ? K smchu otzka: protoe jsem se odsoudil k smrti, rozhodl jsem se pece, e se tady za svtn v pt hodin rno zastelm. Myslel jsem, e je to jedno, umu-li jako padouch nebo jako estn lovk. Jene to tak nen, ukzalo se, e to nen jedno! Vte mi, pnov, e v tuhle noc m nejvc ze veho netrpilo to, e jsem zabil starho sluhu a e mi hroz Sibi - a jet k tomu kdy ? Kdy m lska konen triumfovala a vidl jsem zas nebe! , trpilo m to, ale ne tolik. Pece jen ne tolik jako to proklat vdom, e jsem si nakonec strhl s krku ty zatracen penze a vyhzel je, take jsem u neodvolateln zlodj! pnov, opakuju vm z hloubi srdce: mnoho jsem poznal v tto noci! Poznal jsem, e se nejen ned t jako padouch, ale jako padouch se ned ani umt. Ne, pnov, umt se mus estn!" Ma byl bled. Jeho tv vypadala ztrhan a vyslen, pestoe byl do krajnosti vzruen. "Zanm vm rozumt, Dmitriji Fjodorovii,"

mrn a snad a soucitn prothl prokurtor, "ale nemohu si pomoci, podle mho mnn jsou to vechno jenom nervy vae pe-drdn nervy, tak je to. Pro jste ku pkladu, abyste se zbavil takovch skoro msc trvajcch muk, neel vrtit onoho pl druhho tisce osob, kter vm je svila, a pak, kdy u byste se dohovoili, pro byste se nebyl pokusil pedloit j s ohledem na svou tak hroznou situaci, jak ji lte, pln vyplvajc tak pirozen ze situace, to jest po estnm piznn svch chyb byste mohl podat pmo ji o stku, kterou potebujete na sv vdaje, a ta dma by vm ji ve sv velkomyslnosti, a kdyby vidla vae rozruen, jist neodepela, obzvlt kdybyste j vystavil nleitou listinu neboj konen nabdl tot zajitn, kter jste navrhoval kupci Samsonovu a pan Chochlakovov! Vdy toto zajitn povaujete stle jet za cenn, e ano ?" Ma se nhle zardl. ,,Vy m povaujete opravdu za tak dokonalho niemu ? To nen mon, abyste to myslel vn!" promluvil rozhoen. Dval se prokurtorovi do o, jako by ani nevil, co od nho slyel. "Ujiuji vs, e mluvm vn. Pro myslte, e ne?" podivil se zas prokurtor. "Ach, jak hnusn by to bylo! Pnov, vte, e m mute? Prosm, eknu vm tedy vechno, budi. Piznm se te u k celmu svmu pekelnmu padoustv, ale abych vs zahanbil, a sami se podivte, k jakmu darebctv me dojt kombinace lidskch cit. A tedy vte, e i j sm uvaoval o tom plnu, o tom, o em jste te mluvil, pane prokurtore! Ano, pnov, i j ml v tom proklatm msci ten npad, take jsem se u skoro rozhodoval jt ke Kt, takov jsem byl niema! Ale jt k n, povdt j o sv zrad a prv na tu zradu, na dokonn t zrady, na budouc vdaje t zrady ji, zrovna Ku, prosit o penze (prosit, slyte, prosit!) a hned od n utct s jinou, s jej sokyn, kter ji urazila a nenvid ji - proboha, vy jste se snad zblznil, pane prokurtore!" "Zblznil nezblznil, ale bylo to ovem penhlen, e jsem na to nepomyslel na tuhle enskou rlivost... jestlie tam rlivost skuten mohla bt, jak vy tvrdte ano, snad na tom nco je," pousml se prokurtor. ,,Ale to u by byla takov hanebnost," zuiv uhodil Ma pst do stolu, "to by tak smrdlo, e u opravdu nevm! Vte vy, e by se mohlo stt, e by mi ty penze dala ? Jist by mi je dala, dala by je, aby se mi pomstila, pro poitek z pomsty, dala by mi je z opovren, protoe ona je taky due infernln a krutho hnvu mocn! J bych od n byl ty penze vzal, ano, vzal bych je, vzal, a potom bych cel ivot ach boe! Promite, pnov, e tak kim, to je tm, e jsem na to myslel jet tak nedvno, jet pedevrem, jak jsem se v noci tahal s Chlupatm, a pak vera, ano, i vera, cel verejek, pamatuju se na to, a do sam t chvle." "Do jak chvle ?" zeptal se zvdav Nikolaj Parfenovi, ale Ma to neslyel. "Vyslovil jsem ped vmi hrozn piznn," konil zasmuile. "Ocete to, pnov. A ocenit to je mlo, neocente to, ale mjte k mmu piznn ctu, a kdy ne, kdy se ani to netkne vaich du, pak u si m pmo nevte, pnov, to vm tedy km, a umu hanbou nad tm, e jsem se piznal lidem jako vy! J se zastelm! Vdy u to vidm, vidm, e mi nevte! Coe, vy chcete i tohle zapisovat ?" kikl u polekan. "No to, co jste te ekl," udiven se na dval Nikolaj Parfenovi, "to jest, e jste a do posledn chvle pomlel na to, e pjdete k pan Verchovcevov podat ji o tu stku... Ujiuji vs, zeje to vpov pro ns velice dleit, Dmitriji Fjodorovii, toti pro celou tuto vc a obzvl pro vs, obzvl pro vs je dleit." "Mjte slitovn, pnov," sprskl Ma ruce, "aspo tohle nepite, styte se trochu! J pece ped vmi abych tak ekl roztrhl sv srdce ve dv a vy toho vyuvte, abyste se hrabali prsty v obou tch roztrench kusech. boe!" Zoufale si rukama zakryl obliej. "Nerozilujte se tolik, Dmitriji Fjodorovii," domlouval prokurtor, "vechno, co se te zapisuje, vm potom peteme, a s m byste nesouhlasil, to zmnme podle vaeho pn, ale te bych vm jet po tet opakoval jednu malou otzku: je to mon, e od vs ani iv due, opravdu nikdo neslyel o tch penzch zaitch do vku ? eknu vm, e tomu skoro ani nemohu vit." "Nikdo, nikdo, u jsem vm to ekl! Jinak jste nic nepochopil! Necht m na pokoji." "No prosm, ta vc se mus vysvtlit a mme na to jet dost asu, ale zatm uvate

toto: mme snad destky svdk, e jste sm vslovn rozhlaoval a vude pmo rozkikoval, e jste utratil ti tisce, tedy ti, a ne pl druhho, ale i te, kdy lo o vae verej penze, stail jste u plno lidem povdt, e jste si pivezl zas ti tisce." "Mte k disposici ne destky, ale stovky svdk, dv st svdectv, slyelo to dv st lid, tisc lid!" zvolal Ma. "Tak vidte prosm, vichni, vichni to dosvduj. A slovo vichni pece nco znamen, e ano ?" "Neznamen nic. vanil jsem a vichni se rozvanili po mn." "Ale pro jste tedy najednou musel, jak vy kte, ,vani ?" "Inu ert v. Snad jsem se chtl pochlubit, e jsem proflmoval tolik penz. Nebo snad abych zapomnl na ty zait penze ano, zrovna pro tohle sakra po kolikt se m na to ptte ? Tak jsem si zalhal a hotovo, a jak jsem si zalhal, u se mi nechtlo to opravovat. Kdopak v, pro lovk nkdy le ?" "To se d velmi tko posoudit, Dmitriji Fjodorovii, pro lovk nkdy le," vznamn promluvil prokurtor. "Ale povzte mi, byl ten, jak vy kte, kapul, kter jste ml kolem krku, velk ?" "Ne, byl mal." "Jaksi?" "Kdy slote napolovic storublovku, je to tak zrovna." "Mohl byste nm radji ty hadky ukzat ? Muste je pece mt nkde u sebe." "Eh, k sakru takov hlouposti j nevm, kde jsou." "Ale dovolte, kde a kdy jste si to tedy sundal s krku ? Jak jste sm vypovdl, doma jste pece nebyl ?" "No kdy jsem odeel od Feni a el k Perchotinovi, cestou jsem si to strhl s krku a penze vyndal." "Potm ?" "Na bych pi tom poteboval svtlo? Udlal jsem to prstem v jedinm okamiku." "Bez nek, na ulici ?" "Myslm, e na nmst. Pro nky ? Byl to vetch hadr, hned se roztrhl." "Co jste s nm pak udlal ?" "Zahodil jsem ho tam." "Kde to bylo ?" "Pece na nmst, nkde na nmst! ert v, na kterm mst. Na to potebujete ?" "To je neobyejn dleit, Dmitriji Fjodorovii. Jsou to dolin vci ve v prospch. Jak to, e to nechpete ? Kdo vm pomhal ten vek ped mscem ut ?" "Nikdo, uil jsem ho sm." "Vy umte t?" "Vojk mus umt t a k tomuhle jsem ani dn umn nepoteboval." "A odkud jste ml materil, tedy ten hadr, do kterho jste penze zail?" "Posmvte se mi?" "Naprosto ne, vbec nm nen do smchu, Dmitriji Fjodorovii." "Kde jsem vzal ten hadr, na to se nepamatuju, nkde jsem ho sebral." "e byste se na to nepamatoval ? To snad ne!" "No na mou dui se nepamatuju. Snad jsem to utrhl z njakho prdla." "To je velmi zajmav. Mohli bychom ztra vyhledat ve vaem byt tu vc, teba koili, ze kter jste kus utrhl. Z eho ten hadr byl, lnn, pltn ?" "ert v z eho. Pokejte. Myslm, e jsem to z nieho neutrhl. Ten hadr byl kalikov... Zail jsem to myslm do epce m bytn." "Do epce va bytn ?" "Ano, sebral jsem j ho." "Jak to, sebral ?" "Vte, j si opravdu vzpomnm, e jsem j jednou sebral star epec, protoe jsem poteboval hadr nebo nco na otrn pera. Vzal jsem ho potaj, k niemu u nebyl, ty kousky se pak u mne vlely, a jak jsem ml toho pl druhho tisce, zail jsem to do toho. Zail jsem to myslm zrovna do tchhle hadr. Takov kalikov vete, tisckrt pran." "A te u si vzpomnte najisto ?" "To nevm, jestli najisto. Byl to myslm epec. A co, je to fokl" "Je-li to tak, vae bytn by si mohla aspo vzpomenout, e tu vc poheila, ne ?" "Vbec ne, ani se po nm neshnla. Star hadr, povdm vm, star hadr, nestl ani za gro." "A kde jste vzal jehlu a nit ?" "Ted ale konm, u nebudu mluvit. Dost!" rozzlobil se konen Ma. "A je to pece podivn, e jste tak docela zapomnl, na kterm mst nmst jste zahodil ten vek." "Tak dejte ztra vymst nmst, snad ho najdete," usml se Ma. "Dost, pnov, dost," opakoval vyslenm hlasem. "Vidm jasn, e mi nevte! V niem a ani za mk! Je to moje vina, a ne vae, neml jsem mluvit. Pro jsem se jen zhanobil prozrazenm svho tajemstv! A vm je to pro smch, vidm vm to na och. K tomu jste m dostal vy, pane prokurtore! Zanotujete si vtznou pse, jestli mete Proklnm vs, trapii!" Svsil hlavu a rukama si zakryl obliej. Prokurtor a vyetujc soudce mleli. Za chvli hlavu zvedl a njak bezmylenkovit se na n podval. Jeho tv vyjadovala u dovren, u nenapraviteln zoufalstv, sedl tu nm, a jako by ani nebyl pi

smyslech. Ale vyetovn muselo pokraovat a hned ml bt zahjen vslech svdk. Bylo u asi osm hodin rno. Svce u byly dvno zhasnut. Michail Makarovi a Kalganov, kte po celou dobu vslechu pichzeli a odchzeli z mstnosti, v tu chvli oba odeli. Prokurtor a vyetujc soudce vypadali tak neobyejn unaveni. Rno bylo detiv, cel obloha zataen a lilo jako z konve. Ma se bezmylenkovit dval k oknm. "Smm se podvat z okna " zeptal se najednou Nikolaje Parfenovie. "Ach, beze veho!" odpovdl soudce. Ma vstal a pistoupil k oknu. D jen lehal do malch nazelenalch tabulek. Pmo pod oknem bylo vidt bltivou silnici a dl v deov mlze se ernaly ady chudobnch nehezkch domku, kter se v deti zdly jet zernalej a selej. Ma vzpomnal na "zlatovlasho Foeba", a jak se chtl zastelit, a se uke jeho prvn paprsek. "Za takovho rna by to snad bylo i lep," usml se. Najednou mvl rukou a obrtil se k "trapim". "Pnov," zvolal, "j pece vidm, e jsem ztracen! Ale co ona ? Povzte mi o n, snan vs prosm, copak i ona mus bt zniena se mnou ? Vdy je nevinn, vdy nebyla pi smyslech, kdy vera kiela, e ,je vm vinna'. Nen vinna nim, vbec nim! Celou noc jsem pro ni trpl, kdy jsem tu s vmi sedl... Je snad mon, mete mi snad ct, co s n te udlte ?" "Co se toho te, mete bt bez starosti, Dmitriji Fjodorovii," hned a chvatn odpovdl prokurtor. "Zatm nemme dn vn dvody, abychom osobu, o ni se tak zajmte, njak znepokojovali. A doufm, e se to nezmn ani v dalm prbhu procesu... Naopak udlme v tom smyslu vechno, co jen meme. Bute pln klidn." "Pnov, dkuji vm, vdy jsem to vdl, e jste pece jen a pes vechno estn a spravedliv lid. Ulevili jste mmu srdci. Tak co te budem dlat ? Jsem pipraven." "No, mli bychom si pospit. Musme bez odkladu zahjit vslech svdk. Vechno se to m konat rozhodn za va ptomnosti, a proto." "A nenapijeme se nejdv aje ?" peruil ho Nikolaj Parfenovi, "snad u jsme si to taky zaslouili!" Dohodli se, e je-li dole hotov aj (protoe Michail Maka-rovi tam u jist na nj el), vypij si kad sklenici a pak budou "pokraovat dl a dl", ale opravdovou sndani se zkuskem odlo na volnj chvli. aj se skuten nael a rychle ho pinesli nahoru. Ma nejdv odmtl, kdy mu Nikolaj Parfenovi vldn nabzel, ale pak sm o sklenici podal a dychtiv ji vypil. Vypadal vbec a ku podivu vyerpan. Pi jeho bohatrsk sle by se zdlo, e jedna prohen noc, i kdy v n zail tak mocn dojmy, pro nho neme mnoho znamenat. Ale ctil sm, e se st udruje na idli, a chvlemi se mu vechno zanalo pohybovat a toit ped oima. "Jet trochu a zanu snad blouznit," pomyslel si. VIII Vpovdi svdk. Dcko Zaal vslech svdk. Ale nehodlme u pokraovat ve svm vyprvn tak podrobn jako dosud. Proto nebudeme lit, jak Nikolaj Parfenovi kadho pedvolanho svdka pouoval, e m vypovdat podle pravdy a svdom a e bude muset svou vpov pozdji opakovat pod psahou, ani jak se od kadho svdka dalo, aby podepsal protokol o sv vpovdi, a tak dle. Uvedeme jen to, e hlavn bod, na kter se sousteovala pozornost vyslchajcch prvnk, byla stle ta otzka t tisc: utratil Ma tenkrt po prv, ped mscem, pi svm prvnm hen v Mokrm ti tisce nebo jen pl druhho ? A prv tak vera, pi svm druhm hen: utratil ti tisce nebo jen pl druhho ? Vechna svdectv, -vechna do jednoho vyznla bohuel proti Movi a ani jedno pro nho. Nkte svdkov uvedli dokonce nov, takka ohromujc fakta, kter vyvracela jeho vpov. Prvn byl slyen Trifon Borisy. Nejen e vystupoval naprosto nebojcn, ale projevoval i psn a tvrd rozhoen proti obalovanmu, co mu dodvalo osobn dstojnosti a psobilo neobyejn vrohodn. Mluvil mlo a zdrenliv, ekal na otzky, odpovdal pesn a s rozmyslem. Pevn a bez vhn vypovdl, e Ma ped mscem jist neutratil mn ne ti tisce, a vichni muici pr potvrd, e slyeli o tech tiscch od samho Dmitrije Fjodorovie. "Co penz nastrkal samotnm ciknkm! Jenom u nich to potm dlalo pes tisc rubl." "Nedal jsem jim snad

ani pt set," zasmuile prohodil Ma. "koda e jsem to tenkrt nepotal, byl jsem opil." Sedl te stranou, zdy k zclon a pochmurn naslouchal. Vypadal smutn a unaven, jako by chtl ci: "Eh, vypovdejte si, co chcete, te u je to jedno!" ,,Padlo na n vc ne tisc rubl, Dmitriji Fjodorovii," s jistotou popel jeho slova Trifon Borisy. "Zbhdarma jste jim hzel a ty sbraly. To je pece sam lotr a ejd, kradou kon, ale vyhnali je odsud, jina by teba sami dosvdili, moc-li od vs shrbli. Sm jsem tenkrt vidl, jak jste ml v ruce penze - tedy potat jsem je nepotal, o to jste mi neekl, to je pravda - ale pamatuju se, e na pohled to bylo o mnoho vc ne pl druhho tisce. Kdepak pl druhho! J pece taky vdal penze, mm z toho pojem." Co se te verejch penz, prohlsil pmo, e sotva Dmitrij Fjodorovi vystoupil z vozu, sm mu ekl, e pivezl ti tisce. "Nono, to snad ne, Trifone Borisyi," namtl Ma, "copak jsem vm opravdu tak vslovn ekl, e si vezu ti tisce ?" "ekl jste to, Dmitriji Fjodorovii. ekl jste to ped Andrejem. Vak tady Andrej je, jet neodjel, zavolejte ho sem. A potom ve velk svtnici, kdy jste astoval sbor, tam jste rovnou kiel, e tady nechvte est tisc - tedy s tmi dvjmi, tak to bylo mnno. tpn a Semjon to slyeli a taky " vedle vs tenkrt stl Petr Fomi Kalganov, ten se na to mon taky pamatuje." Vpov o estm tisci psobila na vyslchajc ednky - mimodnm dojmem. Lbila se jim nov formulace: ti a ti je est, ili ti tisce tenkrt a ti tisce te, to je dohromady est tisc a je to jasn. Vyslechli vechny, o kterch mluvil Trifon Borisy, muiky tpna a Semjona, vozku Andreje i Petra Fomie Kalganova. Muici a vozka bez vhn potvrdili vpov Trifona Borisye. Krom toho bylo podle Andrejovy vpovdi zvl zapsno, jak se ho Ma cestou ptal, kam se pr dostane, do nebe nebo do pekla, a bude-li mu pr na onom svt odputno nebo ne. "Psycholog" Hipolit Kirilovi to vechno vyslechl s vychytralm smvem a nakonec doporuil, aby i tato vpov o tom, kam se Dmitrij Fjodorovi dostane, byla "pipojena ke spisu". Pedvolan Kalganov piel neochotn, zamraen a mrzut. S prokurtorem a Nikolajem Parfenoviem mluvil, jako by je vidl po prv v ivot, akoliv je dvno znal a denn se s nimi setkval. Zaal tm, e "o tom nic nev ani nechce vdt". Ale ukzalo se, e o estm tisci slyel, a pipustil, e v tu chvli stl vedle Mti. Jeho nzor o Movch penzch byl ten, e "nev, kolik jich ml". Potvrdil, e Polci pi kartch fixlovali. Na optovn otzky povdl tak, e Movo postaven u Agrafeny Alexandrovny se po vyhnn Polk skuten zlepilo a sama pr ekla, e ho miluje. Mluvil o n zdrenliv a s ctou, jako by to byla dma z nejlep spolenosti, a ani jednou si nedovolil ci o n "Grueka". Pestoe mladk vypovdal se zejmou nechut, Hipolit Kirilovi se ho vyptval dlouho a teprve od nho se dozvdl podrobnosti o tom, co by se dalo nazvat Movm "romnem" t noci. Ma ani jednou Kalganova nezarazil. Jinocha konen propustili a odeel s netajenm rozhoenm. Byli vyslechnuti tak Polci. Ve svm pokojku ulehli k spnku, ale celou noc pr nemohli usnout, a kdy pijely edn osoby, honem se oblkli a dali do podku, protoe sami pochopili, e budou jist pedvolni. Vystupovali pak dstojn, a ne bez jistho strachu. Ukzalo se, e hlavn, tedy mal Polk je sttn ednk dvanct hodnostn tdy ve vslub, e byl v Sibii jako zvrolka a jmenuje se Mussialowicz. Wrublewski zas byl samostatn praktikujc zubn lka. Kdy pili do pokoje, kladl jim otzky Nikolaj Parfenovi, ale pesto se oba obraceli s odpovmi jedin ke stranou stojcmu Michailu Makaroviovi, kterho z nevdomosti povaovali za hlavn osobu a pedstavenho ostatnch. Za kadm slovem mu kali "panie pulkowniku". Teprve po nkolikrem pouen samho Michaila Makarovie pochopili, e maj odpovdat pouze Nikolaji Parfenoviovi. Ukzalo se, e rusky umj mluvit dokonce velice dobe snad jen krom vslovnosti nkterch slov. Mussiatowicz zaal zprudka a sebevdom vykldat o svm nkdejm i nynjm vztahu ke Gruece, take Ma se hned rozilil a dal se do kiku, e "darebkovi" nedovol, ale ped nm tak mluvil. Polk okamit upozornil na slovo "darebk" a dal, aby bylo zapsno do protokolu. Ma se docela rozzuil. "A je darebk, je darebk! Zapite to a zapite taky, e a si to bude v protokolu, stejn tvrdm, zeje darebkl"

vykikoval. Nikolaj Parfenovi to do protokolu zapsal, projevil vak pi tto nemil pleitosti chvlyhodnou zdatnost a takt: Mu psn napomenul, ale hned zanechal vech dalch otzek tkajcch se Grueina romnu a rychle peel k podstat vci. A tu prv jedna st vpovdi Polk vzbudila mimodn zjem vyetujcch pn. Bylo to len, jak se Ma v tamtom pokojku pokouel Mussialowicze podplatit a nabzel mu jako odstupn ti tisce, ze kterch mu chtl sedm set rubl dt okamit, a zapsahal se estnm slovem, e zbvajc dva tisce ti sta zaplat "hned ztra rno v mst", protoe pr zde v Mokrm s sebou nem tolik penz, ale m je doma. Ma sice nejdv drazn namtl, e nesliboval, e ztra v mst najisto zaplat, Wrublewski vak potvrdil vpov Mussiabwiczovu a tak sm Ma po chvilce pemlen zamraen uznal, e to asi pece bylo tak, jak kaj Polci: byl pr tenkrt rozruen, a proto to mon ekl. Prokurtor se do tto vpovdi zrovna zakousl: pro alobu z n vyplvalo (tak to opravdu pozdji vyvozovala), e polovina nebo st t tisc, kter se Movi dostaly do rukou, mohla skuten zstat schovna nkde v mst, po ppad i nkde zde v Mokrm, co vysvtlovalo i tu pro alobu choulostivou skutenost, e se u Mti nalo pouhch osm set rubl. Tato skutenost byla dosud sice jedinm a dost nepatrnm, ale pece jen jakmsi dkazem v Mv prospch. Ted tedy i tento jedin fakt svdc pro Mu padal. Na prokurtorovu otzku, kde by byl vzal zbvajc dva tisce ti sta, aby ztra Mussiatowiczovi zaplatil, kdy sm tvrd, e ml veho vudy pl druhho tisce, a zapsahal se Polkovi estnm slovem, Ma s jistotou odpovdl, e chtl "mrousovi" nabdnout ne penze, nbr postupn listinu na svoje prva na ermau, t prva, kter nabzel Samsonovu a Chochlakovov. Prokurtor se a usml "naivit t vytky". "A myslte, e by byl bval ochoten pijmout ta prva msto dvou tisc t set v hotovosti?" "Urit by to byl pijal!" se zpalem pisvdil Ma. "Prosm vs, vdy by za to shrbl ne dva, ale tyi nebo i est tisc! Byl by si hned nabral velijak advokty, Polky a idky, a ti by od starho vysoudili celou ermau, ne-li ti tisce." Rozum se, e Mussialowiczova vpov byla co nejpodrobnji zapsna do protokolu. Pak byli Polci proputni. O fixlovn pi kartch se skoro ani nemluvilo. Nikolaj Parfenovi jim byl stejn vdn a nechtl je obtovat hloupostmi, tm sp, e to vechno byla bezvznamn hdka v opilosti pi kartch a nic vc. Vak bylo t noci i jinch vtrnost a opilstv dost. Take penze, dv st rubl, zstaly pnm v kapse. Potom zavolali staeka Maximova. Ml nahnno. Kdy se blil drobnmi krky, vypadal rozcuchan a tvil se velmi smutn. Celou dobu se schovval dole u Grueky, mlky vedle n sedl, "kadou chvilku se nad n rozbreel a utral si oi modrm kostkovanm tkem", jak pozdji vyprvl Michail Makarovi. Nakonec ho pr sama konejila a tila. Staeek se hned plaky piznal, e se provinil, protoe si pr od Dmitrije Fjodorovie vypjil "skrze mou chudobu deset rubl", a je pr ochoten je vrtit. Na pmou otzku Nikolaje Parfenovie, neviml-li si, kolik penz ml Dmitrij Fjodorovi v ruce, protoe kdy od nho pijmal tu destku, mohl to vidt lpe ne kad jin, Maximov naprosto urit odpovdl, e to bylo "prosm dvacet tisc". "A vidl jste u nkdy pedtm nkde dvacet tisc ?" zeptal se s smvem Nikolaj Parfenovi. "Jakpak ne prosm, vidl, jene to nebylo dvacet, ale prosm sedm tisc, kdy moje manelka zastavila mou vesniku. Nechala m jenom z dlky kouknout, pochlubila se mi. Byl to prosm hodn tlust balek, sam stovky. Dmitrij Fjodorovi ml taky sam stovky." Brzy ho pustili. Konen pila ada tak na Grueku. Prvnci mli zejm strach, jak bude jej objeven psobit na Dmitrije Fjodorovie, a Nikolaj Parfenovi dokonce zamumlal nkolik slov, aby ho upokojil, ale Ma jen mlky sklonil hlavu, m naznail, e ,,k vtrnosti nedojde". Grueku pivedl sm Michail Makarovi. Tvila se psn a zasmuile, na pohled byla skoro klidn a pokojn se posadila proti vyetujcmu soudci na idli, na ni j ukzal. Byla velmi bled, zdlo se, e je j zima, a tsn se halila do svho krsnho ernho lu. Skuten ji tenkrt zanalo lehce mrazit, byl to prvn pznak dlouh nemoci, kterou pak po tom veeru pestla. Jej psn vzezen, oteven, vn pohled a klidn chovn psobilo na vechny velice pznivm dojmem. -

Nikolaj Parfenovi byl dokonce hned ponkud "okouzlen". Piznval pozdji sm, kdy o tom nkde vyprvl, e si tenkrt teprve uvdomil, "jak je ta ena hezk", kdeto pedtm ji sice tak vdal, ale vdycky ji povaoval za nco jako "jezdn hetru". "M chovn eny z nejlep spolenosti," vypleskl jednou naden v njakm dmskm krouku. Dmy to vyslechly s dokonalm rozhoenm a hned mu ekly, e je "nezbeda", co velice rd slyel. Kdy vchzela do pokoje, Grueka jen tak letmo pohldla na Mu, jen se na ni sm starostliv dval, ale jej vzezen ho okamit upokojilo. Po prvnch nezbytnch otzkch a pouench se j Nikolaj Parfenovi sice trochu zadrhvaje, ale s dokonalou zdvoilost zeptal, "v jakm vztahuje k porukovi ve vslub Dmitrijovi Fjodorovii Karamazovu". Grueka klidn a pevn odpovdla: "Je to mj znm, posledn msc m navtvoval jako mj znm." Na dal veten otzky prohlsila pmo a docela oteven, e sej "chvlemi" lbval, ale nemilovala ho a vbila ho jenom z "eredn zloby" stejn jako toho "staeka", protoe vidla, e Ma na Fjodora Pavlovice a na kadho velice rl, a bavila se tm. Jt k Fjodoru Pavloviovi vbec nikdy nechtla a jenom si z nho dlala dobr den. "Cel ten msc jsem na ne na oba nemla pomylen, ekala jsem jinho, co mi jednou ublil. Jene si myslm, e se m na tohle nemte co vyptvat a j nemm pro vm odpovdat, protoe je to ist moje vc." Nikolaj Parfenovi se podle toho hned zadil, zanechal zas "romnovch" otzek a peel k vnm vcem, tedy zas k t nejdleitj otzce t tisc. Grueka potvrdila, e ped mscem Ma utratil v Mokrm skuten ti tisce rubl, a akoliv pr sama penze nepotala, slyela od samho Dmitrije Fjodorovie, e to byly ti tisce. "kal vm to, kdy jste byli sami, nebo ped nkm, nebo jste ho jen slyela kat to ped vmi nkomu jinmu ?" zeptal se okamit prokurtor. Grueka odpovdla, e to slyela ped jinmi, a tak kdy to nkomu kal, a slyela to i pmo od nho, kdy byli sami. "Slyela jste to od nho o samot jednou nebo vckrt?" ptal se zas prokurtor a dozvdl se, e to slyela nkolikrt. Hipolit Kirilovi byl s touto vpovd velice spokojen. Dal dotazy ukzaly tak, e Grueka vdla, odkud ty penze jsou a e si je Dmitrij Fjodorovi vzal od Kateiny Ivanovny. "A neslyela jste od nho aspo jednou, e ped mscem neutratil ti tisce, nbr mn a e si z nich celou polovinu schoval pro sebe. " "Ne, to jsem nikdy neslyela," odpovdla Grueka. Dle vylo najevo, e j Ma v tom msci dokonce asto kal, e nem ani kopejku. "ekal pod, e dostane penze od otce," dodala. "A neekl ped vmi nkdy teba jen letmo nebo v rozilen," vyrazil najednou Nikolaj Parfenovi, "e chov proti svmu otci vraedn mysly ?" "Och ano, kal to!" vzdychla Grueka. "Jednou nebo nkolikrt ?" "Zmnil se nkolikrt, vdycky ve zlosti." "A vila jste, e to provede ?" "Ne, tomu jsem nikdy nevila!" odpovdla pevn. "Spolhala jsem na jeho lechetnost." "Pnov, dovolte!" zvolal nhle Ma. "Dovolte mi ci ped vmi Agrafen Alexandrovn jedin slovo. " "Mluvte," svolil Nikolaj Parfenovi. "Agrafeno Alexandrovno," vstal Ma ze idle, "v Bohu a mn: na krvi mho vera zavradnho otce nemm vinu!" Po tch slovech si zas sedl. Grueka vstala, obrtila se k ikon a zbon se pokiovala. "Chvla tob, Boe!" promluvila horoucn proctnm hlasem, a jet ne se posadila, dodala k Nikolaji Parfenoviovi: "Jak to te ekl, tomu vte! Znm ho. Nco plesknout, to on pleskne, teba pro smch nebo z umnnosti, ale proti svmu svdom vs nikdy neoklame. ekne rovnou pravdu, tomu vte!" "Dkuju, Agrafeno Alexandrovno, poslilas mi dui!" chvjcm se hlasem pronesl Ma. Na otzku, kolik penz ml vera, prohlsila, e nev, kolik jich bylo, ale slyela, jak mnoha lidem vera kal, e si pivezl ti tisce. Co se te toho, odkud je ml, ekl j o samot, e je "ukradl" Katein Ivanovn, a na to mu pr Grueka odpovdla, e je neukradl a e je mus hned ztra vrtit. Na nalhav prokurtorv dotaz, o kterch penzch mluvil, kdy ekl, e je ukradl Katein Ivanovn, zda o penzch, kter ml vera, nebo o tch, kter probil ped mscem, odpovdla, e o tch, kter ml ped mscem, tak tomu ona rozumla. Grueku konen propustili a Nikolaj Parfenovi j pitom

z ist jasn oznmil, e se me teba hned vrtit do msta, a e me-li j on bt v nem npomocen, ku pkladu stran povozu, nebo peje-li si doprovod je pr ochoten. "Dkuju mnohokrt," uklonila se mu, "pojedu s tm staekem statkem, zavezu ho, ale zatm pokm dole, kdy dovolte, a co udlte s Dmitrijem Fjodoroviem." Odela. Ma byl klidn, ba vypadal zas docela sv, ale jen na chvilku. m dl tm vc ho pemhala njak podivn fysick slabost. Oi se mu zavraly navou. Vslech svdk skonil. Zaalo se s konenou pravou protokolu. Ma vstal, poodeel do kouta k zclon, lehl si na velikou truhlu, pikrytou kobercem, a okamit usnul. Zdl se mu podivn sen, vbec se nehodil k tomu mstu ani k t chvli. Jede jakoby nkde v stepi, kde byl dvno pedtm posdkou, je plskanice a veze ho ve venkovskm voze s prem kon njak muik. Movi je zima, je zatek listopadu, hust se chumel, velk, mokr vloky padaj na zem a hned roztvaj. A muik jede hbit, nramn to ene, m takovou dlouhou rusou bradu, ale moc star nen, snad njakch padest let, je v chatrn ed muzick halen. Tamhle nedaleko je vesnice, vid docela zernal chalupy, ale polovina chalup vyhoela, ouhaj jen ohoel trmy. A jak tam pijd, na silnici stoj vesnianky, mnoho vesnianek, je jich cel ada, vechny huben, vyzbl, maj njak hnd oblieje. Hlavn jedna hned z kraje, takov kostnat, velk, je j snad asi tyicet let, ale mon teprve dvacet, obliej m dlouh, huben, v nrui j ple dtko a adra m asi tak vyschl, e v nich nen ani kapka mlka. A dt ple, ple, vztahuje malink hol ruky se zaatmi pstikami, jsou zimou docela zmodral. "Pro plou ? Pro plou ?" pt se tie Ma, kdy bujae uhnj kolem nich. "Dcko," odpovd vozka, "dcko ple." A Mu pekvapuje, e ekl po svm, po muiku "dcko", a ne dt. A lb se mu, e ekl "dcko", je v tom njak vc soucitu. "Ale pro to dt ple ?" hloup nalh Ma. "Pro m hol ruiky, pro ho nezavinou ?" "Inu dcko je zkehl, ty hadky na nm promrzly, tak nehejou." "Ale pro je to tak ? Pro ?" ned pokoj hloup Ma. "Jsou to chudci, vyhoeli, nemaj co jst, ebraj na vyhoelou vesnici." "Ne, ne," pod jako by nerozuml Ma, "povz mi, pro tady stoj pohoel matky ? Pro jsou lid chud ? Pro je to dcko chud ? Pro je step hol ? Pro se neobjmaj a nelbaj, pro nezpvaj radostn psn ? Pro tak zernaly ernm netstm ? Pro to dcko nenakrm ?" A ct, e tebae se pt nerozumn a nesmysln, pece se rozhodn chce ptt prv takhle, a v, e se tak m ptt prv takhle. A ct mimo to, e v nm stoup vlna jakhosi dojet, e je mu do ple, e by chtl pro vechny udlat nco takovho, aby dcko u neplakalo, aby neplakala ani vyschl matka se ztemnlm obliejem, aby od t chvle neplakal vbec nikdo, a chce to udlat okamit, te, bez odkladu a bez jakchkoli ohled, chce to s celou karamazovskoti bezuzdnost. "Jsem u tebe, te u t neopustm, cel ivot pjdu s tebou," znvaj vedle nho mil Grueina slova, oduevnl citem. A tu zaplane cel jeho srdce a vzltne k svtlu a chce se mu t a t, stoupat v a v k novmu volajcmu svtlu, a to vechno rychle, rychle, hned te, okamit! "Coe ? Kam ?" zvol otvraje oi. Posad se na truhle, docela jako by se probral ze mdlob, ale s jasnm smvem. Stoj nad nm Nikolaj Parfenovi a d ho, aby vyslechl a podepsal protokol. Ma pochopil, e hodinu nebo vc spal, ale Nikolaje Parfenovie neposlouch. Zarazilo ho nhle, e ml pod hlavou polt, kter tam nebyl, kdy v nvalu slabosti spoinul na truhle. "Kdo mi to pinesl polt ? Kdo byl tak dobr lovk ?" zvolal hlasem sevenm plem v jakmsi vytren vdnosti, jako by mu byl nkdo prokzal bhvjak dobrodin. Ten dobr lovk zstal i potom neznm. Snad to napadlo nkterho vesnickho svdka nebo i psanka vyetujcho soudce, e mu ze soucitu dal pod hlavu polt, ale cel Mova due se zachvvala slzami. Pistoupil ke stolu a prohlsil, e podepe, cokoli si pej. "Ml jsem krsn sen, pnov," promluvil podivnm hlasem, s njak novou, jakoby radost osvcenou tv. IX

. Mu odvezli Kdy byl protokol podepsn, Nikolaj Parfenovi se slavnostn obrtil k obvinnmu a peetl mu "soudn usnesen", jeho obsahem bylo, e toho a toho dne a roku vyetujc soudce toho a toho krajskho soudu podrobil vslechu toho a toho (to jest Mu), obvinnho, e se dopustil toho a toho (vechna obvinn byla peliv vypsna), a vzhledem k tomu, e obvinn svou vinu popel, ale neuvedl nic na svou obhajobu, kdeto vpovdi svdk (tch a tch) a okolnosti (ty a ty) ho pln usvduj, usnesl se soud ve smyslu tch a tch ustanoven "trestnho soudnho du", aby se ten a ten (Ma) nemohl vyhnout trestnmu sthn, uvalit na nho vazbu v tom a tom vzen, o em budi obvinn vyrozumn a kopie tohoto usnesen doruena nmstkovi prokurtora atd. Strun eeno vyetujc soudce oznmil Movi, e je od tto chvle vznm, e bude hned odvezen do msta a tam zaven ve velmi nepjemn vznici. Ma to pozorn vyslechl a pak jen pokril rameny. "Nu, pnov, nevytm vm to, jsem pipraven... Chpu, e vm nezbv nic jinho." Nikolaj Parfenovi ho mrn upozornil, e ho te odveze okresn komisa Mavrikij Mavrikijevi, kter tu nhodou prv je. "Pokejte," peruil ho nhle Ma a hnn njakm nezvldnutelnm citem oslovil vechny v pokoji: "Pnov, vichni jsme ukrutnci, vichni jsme netvoi, vichni nutme lidi plakat, i matky a kojence, ale ze vech - a u je to te rozhodnuto - ze vech nejohavnj mizera jsem j! Busi! Kad den v ivot jsem se bil do prsou a sliboval, e se polepm, a kad den jsem provdl pod stejn hanebnosti. Chpu te, e na lidi jako j mus dopadnout rna, rna osudu, aby byli seveni jako lasem a zkrueni vnj silou. Nikdy, nikdy bych se nezvedl sm od sebe! Ale hrom uhodil. Pijmm muka obvinn a veejn potupy, chci trpt a utrpenm se oistit! Vdy se mon oistm, pnov, ne ? Ale pece to naposledy vyslechnte: na krvi svho otce nemm vinu! Pijmm trest ne za to, e jsem ho zabil, ale e jsem ho chtl zabt a e bych ho mon skuten byl zabil... Ale pece jen s vmi chci bojovat a ohlauju vm to. Budu s vmi bojovat a do konce a pak a rozhodne Bh! Sbohem, pnov, nehnvejte se, e jsem na vs pi vslechu kiel, ach, byl jsem tenkrt jet tak hloup... Za okamik budu vznm a ted! vm Dmitrij Karamazov naposledy podv ruku jet jako svobodn lovk. Rozlouenm s vmi se rozloum se vemi lidmi."' Hlas se mu zachvl a skuten u vzthl ruku, ale Nikolaj Parfenovi, jen stl nejbl k nmu, najednou takka keovitm pohybem schoval ruce dozadu. Ma si toho okamit viml a trhl sebou. Jeho vztaen ruka hned klesla. "Vyetovn jet neskonilo," zaeplal ponkud v rozpacch Nikolaj Parfenovi, "budeme jet pokraovat v mst, a co se te mne, peji vm ovem vechen spch ve va obhajob. Vdycky bych vs, Dmitriji Fjodorovii, povaoval ve skutenosti sp za neastnho lovka ne za provinilce . My vichni, mohu-li se osmlit mluvit za vechny, my vichni jsme ochotni uznat, e jste v podstat ulechtil mlad mu, le pohchu zachvcen nktermi vnmi v me ponkud plin." Ke konci t ei psobila drobn postavika Nikolaje Parfenovie jako ztlesnn majesttnost. Movi blesklo hlavou, e ten "kluk" se do nho najednou zavs, odvede ho do druhho kouta a zane si s nm zas jako onehdy povdat o "dvatech". Ale takov a podobn docela odlehl a nemstn mylenky napadaj nkdy i odsouzenci vedenmu na smrt. "Pnov, jste hodn, jste humnn - mohu ji vidt, naposledy se rozlouit ?" zeptal se Ma. "Zajist, ale se zetelem krtce te u to nen mon jinak ne v ptomnosti." "Bute si tedy ptomni!" Pivedli Grueku, ale louen bylo krtk, mlomluvn a Nikolaje Parfenovie neuspokojilo. Grueka se Movi hluboce poklonila. "ekla jsem ti, e jsem tvoje, a budu tvoje, pjdu s tebou navdycky, a kamkoliv t polou. Sbohem! Sm ses zahubil, ale jsi bez vinyl" Rty se j zachvly, z o se j vyinuly slzy. "Odpus mi mou lsku, Gruo, odpus, e jsem svou lskou zahubil i tebe!" Ma chtl jet nco ci, ale sm se zarazil a vyel z pokoje. Hned ho obklopili lid, kte z nho nespoutli oi. Dole u zpra, k nmu se vera

tak okzale pihnal s Andrejovou trojkou, stly u pipraveny dva povozy. Mavrikij Mavrikijevi, pomen, zavalit lovk s odulm obliejem, byl nm podrdn, njakou nenadlou pot, zlobil se a kiel. A pli drsn vyzval Mu, aby nastoupil do vozu. "Prve, kdy jsem ho v hostinci napjel, tvil se ten chlapk docela jinak," pomyslel si Ma, kdy tam lezl. Tak Trifon Borisy seel dol ze zpra. U vrat se shlukli muici, ensk, vozkov, vichni zevlovali na Mu. "Odpuste mi, lidiky!" zavolal na n najednou z vozu. "I ty nm odpus," ozvaly se dva ti hlasy. "Odpus i ty, Trifone Borisyi!" Ale hostinsk se ani neotoil, snad byl pli zamstnn. Tak nco kiel a starostliv pobhal. Ukzalo se, e s druhm povozem, ve kterm mli komisae provzet dva obecn strnci, jet nen vechno v podku. Muiek, jemu poruili, aby jel s druhou trojkou, si natahoval halenu a urputn se hdal, e nem jet on, nbr Akim. Ale Akim tam nebyl a beli pro nj. Muiek stl na svm a zapsahal je, aby pokali. "To jsou ale lidi tady, Mavrikiji Mavrikijevii, nemaj kus studu!" vykikoval hostinsk. "Akim ti dal pedevrem tvrt rublu, tys to propil, a te se hd. J se jenom divm, e mte s tm nam sprostm lidem takovou trplivost, Mavrikiji Mavrikijevii, to vm tedy eknu!" "Ale na potebujeme druhou trojku ?" pokusil se zashnout Ma. "Jeme s jednou, Mavrikiji Mavrikijevii, pece se nevzboum, neuteu ti, na tu str ?" "Rate se nejdv nauit, jak se se mnou mluv, pane, jestli to jet neumte, j pro vs nejsem dn ty a nerate mi tykat! A ty rady si taky necht napodruh" vztekle mu odsekl komisa, jako by byl rd, e si me vylt zlost. Ma umlkl. Cel se zaervenal. Za okamik ho najednou siln zamrazilo. Pestalo pret, ale kaln nebe bylo pod cel zataeno mraky a ostr vtr mu foukal pmo do oblieje. "To m to njak roztslo," pomyslel si a trhl rameny. Konen vlezl do vozu tak komisa. Tce, ze iroka se usadil, a jako by o tom nevdl, znan Mu pimkl. Pravda, byl ve patn nlad a kol, kter mu byl sven, se mu nijak nelbil. "Sbohem, Trifone Borisyi, sbohem!" kikl jet Ma a sm ctil, e te u nezavolal z dobroty, nbr ze zlomyslnosti a naschvl. Ale Trifon Borisy hrd stl s rukama zaloenma za zdy a s pohledem upenm pmo na Mu. Tvil se psn a hnviv a neodpovdl mu. "Sbohem, Dmitriji Fjodorovii, sbohem!" ozval se nhle hlas Kalganova, jen odnkud vybhl. Piskoil k vozu a podal Movi ruku. Byl bez apky. Ma jet stail jeho ruku uchopit a stisknout. "Sbohem, mj drah, nezapomenu na tvou velkomyslnost!" zvolal vele. Ale vz se rozjel a jejich ruce se oddlily. Zvonek zaal cinkat - Mu odvezli. Kalganov utekl do chodby, v kout si sedl, svsil hlavu, zakryl si rukama obliej a dal se do ple. Sedl tak dlouho, plakal a plakal, jako by byl jet mal hok, a ne u dvacetilet mlad mu. , vil v Movu vinu skoro naplno! "Co je to jen za lidi, jak to potom me s lidmi vypadat!" nesouvisle vykikoval v hlubok malomyslnosti, tm v zoufalstv. V tu chvli by se byl radji nevidl na svt. "Stoj to za to ? Stoj to za to ?" volal roztrpen jinoch.