Co jest Crkev?

Napsal

Dr. Josef Pospil,

kaptoln dkan v Brn, len Akademie sv. Tome v m a v Praze, dopisujc len esk Akademie vd a umn a Kr lovsk esk spole nost nauk v Praze.

1925.
Tiskem a nhladem O bansk tisk rn y v B rn.

 . 3450. Nihil obstat. Im prim atur.

Dr. Josef Kupka,

svtc biskup, censor ex officio.

Norbert Jan,
biskup,

Z biskupsk konsstoe v B rn, dne 25 . dubna 1925 .

vod .
1. Jedna z nej dleitjch nauk Boskho Zjeven jest nauka o Crkvi. S Crkv jakoto stavem samm Kristem zaloenm za tm elem, aby jm ovoce vykoupen pivlastoval vem lidem a do skonn svta, kesanstv vbec stoj a pad. Ponvad Crkev jako pokraovatelka vykupitelskho dla Kristova jest jednm z nejhlubch a zrove nej velebnjch tajem stv Zjeven Boho, nevnoval Bosk Spasitel dn jin nauce tolik pozor nosti, jako nauce o Crkvi, kterou pravideln nazv k r l o v s t v m B o m . Za tm elem uil asi sedmdest podobenstv, jimi se snail toto tajem stv ne sice pln poslucham svm vysvtliti, ale pece tak objasniti, aby poznali, jak dleit kol m C r k e v v celm jeho dle vykupitelskm. Nktermi tmito podobenstvmi vysvtluje Bosk Spasitel vznik, pirozenost a psobnost Crkve, jako na p. podobenstvm o penici a koukolu, o zrnu hoinm, o kvasu, o bohat ni a nedostatenm potu dlnk atd., jinm i l dy krlovstv Bo ho a povinnosti jejich, kter m aj k Bohu, k blinmu a sami k sob, jako podobenstvm o desti pannch, pti moudrch a pti nemoudrch, o pti hiv nch, o nepoctivm sprvci atd., a konen uil podobenstv, jimi vysvtlil svj pomr jako hlavy krlovstv Boho k jejm dm a d k jejich hlav, jako v parabole, v n se nazv svtlem svta, dobrm pastem, vinnou rvou a uednky sv ratolestmi, v n l marnotratnho syna, a lsku jeho otce, s n jej pi ka jcm nvratu zavr do nru svho atp. Pro nai nauku jest obzvlt dleit tato posledn tda podobenstv, z nich v y svt nadpirozen povaha a dstojnost Crkve sv., kter se tu s Kristem stav do tak tsnho svazku, e Kristus a Crkev jev se b ti jedinou takoka bytost, je neije pirozenm lidskm ivotem, nbr ivotem nadpirozenm, ivotem Kristovm, i votem Boskm a lidskm. Tuto vzneenou pravdu vysvtluje tak sv. Pavel ve svch listech na mnohch mstech, kde nazv Crkev tlem Kristovm a Krista hlavou Crkve sv. A jeliko tlo, pokud jest iv a Crkev m iti a do skonn svta
i*

neme b ti bez hlavy a iv hlava neme b ti bez ivho tla, proto Kristus a Crkev jest jednm organickm celkem, jen jest oiven samm ivotem Kristovm. Jako Syna Boho od oka miku vtlen nelze jinak m ysliti, ne jako Boha a lovka, po dobn nelze na Krista cd z a l o e n C r k v e sv. ve svtek letnic jinak pohleti, ne jako na hlavu Crkve a na Crkev ne jako na duchovn ili mystick (tajpln) tlo jeho. A tento pomr jest v cel nauce o Crkvi na vsost dleit. Kad jin pedstava ru pravou podstatu a bytnost jej. Crkev sv. jest sice tajem stvm, kter pesahuje rozum n i svtlem vry nadpirozen nad vrozen sly jeho povznesen a zdokonalen. Pece vak jest na povinnost, do tohoto tajem stv, pokud prameny Zjeven Boho je ozauj, vniknouti. a vystihnouti vekeru moudrost, vemohoucnost a milosrdnost, kterou nm Kristus, Bh a lovk, za loenm, zenm a vnitnm ivotem Crkve sv. na jevo dv. 2. V nynj dob bud veobecn zjem snahy unionistick mezi Crkv mskou a crkvemi rozkolnmi. I mezi sektami pro testantskm i a crkv katolickou jev se na obou stranch touha po vespolnm dorozumn, je a dosud vd duchov mezi pro testanty zcela nespravedlivmi toky na Crkev katolickou inili zhola nemonm. Co Crkev katolickou hlavn rzn jednak od crkv rozkolnch, jednak od crkv protestantskch, jest n a u k a o C r k v i s a m . Dokud v kesanskm svt nebude dosaeno spolenho pesvden, e Kristus zaloil j e n C r k e v k a t o l i c k o u , aby a do skonn svta pivlastovala vemu lov enstvu ovoce jeho vykupitelskho dla, dotud nelze na njak smr mezi jednotlivmi crkvemi ani pomvslti. V posledn dob byla zatemnna zjeven nauka o Crkvi svat a to vlivem protestantismu, hlavn vak vlivem ne kesansk filosofie, jako i nesprvnm lenm djinnch daj, co pedevm plat o naem nrod. Tak se stalo, e proti Crkvi katolick zaujaty i ir vrstvy naeho nroda, a s mst, kter by mla, jak jen mono, m rniti vecky protivy a spory nejen mezi politickmi stranami, nbr i mezi nboenskmi spolenostmi, vydno heslo: pry od m a! ili: ,,s mem jest nm tov a ti! Kam odklon od ma n nrod pivedl, toho dkaz po dvaj hipany a Bl Hora. Ti, kte zmnn heslo vydali, nepovili, e nrodu naemu pipravuj novou zhubu lipanskou ili blohorskou, snad v jin form, ale jist jet hroznj a z hubnj.

5 -

3S Kristem, Bohem a lovkem, o nm prav a p otol e jinho zkladu neme nikdo poloit, mimo ten, kter jest poloen, a tm jest Je K ristus,"1) blaho lovenstva nejen vn, nbr i asn stoj a pad. To pravda nejen Bohem zje ven, nbr i pravda historick. A ponvad Kristus uskutenn spsy lovenstva svil Crkvi katolick, a to jest rovn pravda jak zjeven, tak i djinn, proto vichni nrodov, vzdlan i nevzdlan, mohou jen v Crkvi katolick dojiti cle, prozetelnost Boskou sob na jeviti svtovho djstva; vytknu tho. C r k e v k a t o l . j e s t p r o t o i v o t n o t z k o u i p r o n r o d n . Na tto pravd ned se nic mniti. A proto pokldme rozbor, vysvtlen a odvodnn tto pravdy v ny nj dob mimo nauku o Kristu, Spasiteli svta, za nej dlei tj. Nebo ztrtou v ry v Bosk zaloen Crkve katol., ja k djiny dokazuj, ztrcej kesan tak vru v Krista, a ztrtou, tto v ry pozbvaj i vry v Boha a upadaj v pln bzv. A proto prosme, ano zapsahme nae duchovenstvo, aby se snailo do hlubin nebesk nauky o Crkvi s cel m srdcem svm e ponoiti a duchem svm se povznsti do nebeskch jejich vin a v tchto vinch patiti na Boskou jej dstojnost, vzneenost a krsu. Poznn nebesk dstojnosti Crkve sv. povznese je tak k doko nalejmu poznn jejho zakladatele a editele, Jee Krista, a toto hlub poznn Crkve a Krista Pna roznt tak jeho lsku jak k Crkvi, jako k tlu K ito vu , tak i ke Kristu atnmu jako k hlav jeho mystickho tla, jm jest Crkev jeho. A bude-li nae duchovenstvo tmto dvojm poznnm osvceno a touto dvoj lskou zanceno, pak bude plamennm jazykem vru v Crkev a v K rista a lsku k Crkvi a ke Kristu hlsati vcmu, lidu, kter obzvlt za nynj doby v pravm smyslu slova prahne, po poznn tchto nebeskch pravd a rd pipravuje ve svm srdci pbytek, do nho pak se v vroucnost, jak jest schopen, pi jm nebesk krlovstv jak s Boskm Krlem Jeem Kristem tak i se vemi obany jeho, Crkv sv. zde na zemi i na nebesch. V r. 1923. Brn dne na svtek ss. naich vrozvst Cvrilla a Methodje

Spisovatel.

l ) I. Kor. 3, 11.

Kniha I
H lava I.
1 . Ety m ologck vznam slova C rkev". 1. Slovo Crkev" jest eckho pvodu a pochz od pdav nho jmna " (kyriakos), co znamen to, c o n l e p n u , c o j e s t p n . V eck crkvi znamenalo slovo to ve stednm rodu ,," (kyriakon) ji od 4. stolet d m i p b y t e k P n . Od 11. stolet uvno na oznaen domu Pn slova tohoto v enskm rodu: ,," () (kyriak ojkia dm Pn). Z 28. kannu synody v haodicei (mezi r. 343 383), ve kterm se prav, e agpy se nemaj konati v ,, ", lze souditi, e se uvalo ji v tomto stolet slova ,," podobn jako ,, nejen o mst, kde kesan konali bohoslubu, nbr i o jednotlivch sborech kesan, kte se za elem bohosluby v tchto ,," shromaovali. Pozdji rozen vznam tohoto slova na souhrn vech jednotlivch sbor kesanskch a vyjadovna jm ve ker Crkev katolick po celm okrsku svta rozen. 2. esk slovo: Crkev" vzniklo p mnou slova.: ,,.. V rznch dobch mlo u n lovo to tak rzn vznamy. Zna menalo bud c h r m i k o s t e l (od castellum), aneb nboen skou spolenost vcch jednoho vyznn. Tak bvala e o crkvi idovsk, katolick, eck, 5 crkvi viditeln a neviditeln atd. Tak znamenalo slovo: Crkev" pedstaven crkve. V tomto smyslu uv ho i Psmo sv., kde u sv. Matoue sm Bosk Spa sitel prav: Neposlechne-li hec bratr ani Crkve, e m bti s nm naloeno jako s pohanem a publiknem.1) 3. Nyn znamen C r k e v obyejn shromdn ili soubor vech pravovcch kesan, a m-li mti jin vznam, m-li na p. znamenati crkev pravoslavnou, protestantskou atd., pak se mu. pipojenm pslunho adjektiva vznam jeho m st nji uriti. Avak vznamu c h r m u P n i k o s t e l a nyn u ns slovo to ji nem.
1) M at. 18, 17.

4. Crkev latinsk uv slova: Ecclesia". Slovo to jes rovn eckho pvodu, pochzejc od asorlova: ,, (ekkaleo), co znamen vyvolati i povolati nkoho z vtho mnostv. Ponvad Bh kesany skuten povolal i vyvolil ze veobecnho potu lovenstva ke spse, kterou Kristem v Crkvi vem lidem pichystal, proto kesan vm prvem od nejstarch dob nazvni povolanmi" i vyvolenmi" a soubor jejich ecclesia", kter tak podobn jako ,," znamenalo a dosud znamen msto, kde se kesan k slub Bo shroma uj, tedy n kostel i chrm P n .1)
2. Rzn vcn vzn am y slova C rkev".

1. V obyejnm smyslu znamen Crkev Crkev Kristovu", to jest shromdn vech lid, povolanch ke pse Kristem lovenstvu pichystan. A i tu m zase rzn vznamy. V nejirm smyslu zahrnuje slovo to vechny vc nejen na tomto svt (viatores), nbr i povajc ji slvy vn, a mimo to tak due v oistci ano i andly. V tomto smyslu pe sv. P a v e l k Efes km o Kristu: e dal jej Crkvi za hlavu nade vecko 2), tedy nejen Crkvi bojujc, nbr i vtzn a trpc, ano i andlm, a v jistm smyslu i hmotn prod, take zde Crkev znamen vecky duchov bytosti ano i hmotn tvorstvo, kter jak pro hch lovka bylo kletbou stieno, tak s vykoupenm a oslave nm lovenstvem bude rovn z kletby nyn je tc vykou peno a oslaveno. 2. V tomto trakttu budeme jednati jen o C r k v i b o j u j c zde na zemi. A i tato Crkev m jet rzn vznamy. asto znamen soubor i souhrn vech vcch od Adama a do posled nho vcho, kter bude iti ped poslednm soudem. To nej ir vznam Crkve bojujc zde na zemi. V tto Crkvi jest rozeznvati troj ru i periodu: 1. ru z k o n a p i r o z e n h o 2. z k o n a p s a n h o a 3. z k o n a m i l o s t i . Zde budeme pihleti jedin k posledn period Crkve, t. j. k Crkvi Kristem zaloen, kter na jeho mst a jeho jmnem a moc milost vn
x) Tak nm. K irche" pochz z eckho: ,,". Dosud nen v y svtleno, ja k se toto slovo dostalo k Nmcm, kte pece kesanstv p ijali neT prostedn od Crkve m s k , k ter vdy uvala jen slova ecclesia". Slo vant nrodov p ijali kesanstv od crkve eck a proto le na snad, e pi ja li od nich s jistou pemnou tak slovo: crkev. 2) Efes 1, 22.

spsy smrt jeho lovenstvu zskanou vem lidem od hodiny jeho sm rti stle pivlastovala a a do skonn svta bude p ivlastovati. 3. A tato Crkev, kterou sv. apotol P a v e 1 a p o nm hlavn sv. A u g u s t i n a s v . T o m nazvaj duchovnm tlem Kristo vm, m jako kad tlo iv dvoj strnku: t l e s n o u a v i d i t e l n o u a d u c h o v n a n e v i d i t e l n o u , tlo a dui. Abychom pedeli vem nejasnostem v nzoru o pomru mezi tlesnou a duevn strnkou Crkve sv. jakoto duchovnho tla Kr istova, ji naped se vm drazem sv tene upozorujeme, e se tato dvoj strnka Crkve sv., tlo a due jej, nesm od sebe dliti. Jako iv tlo nelze m ysliti bez due, pro kterou jest, jak prav sv. Tom, stvoeno a ureno, a jako due bez tla neme jeviti svho organickho a animlnho ivota, ta k nelze viditeln Crkve odlouiti od Crkve neviditeln. Kad toto odluovn vyjaduje pak jen jednu strnku i stku Crkve a podv nm pojem o n jen jednostrann. Crkev nen ani vhradn jen spole nost v i d i t e l n o u ani toliko n e v i d i t e l n o u , nbr jest zrove viditelnou i neviditelnou, jest zrove tlem a du. Prav-li n katechismus, e C r k e v o b e c n n e b o k a t o lick jest v i d i t e l n sp o le n o st vech pravov cch kesan, k te jedno uen v y z n vaj, jednch s v t o s t u v a j a m s k h o pa pee za s vo u n e j v y v i d i t e l n o u h l a v u u z n v a j " , jest tato definice sprvn, ale jen potud, pokud m na zeteli jen C r k e v v i d i t e l n o u . Ale ponvad Crkev obecn ili katolick nen toliko v i d i t e l n o u spolenost vefth pravovrnch kesan, nbr zahrnuje v sob tak n e v i d i t e l n o u dui, k n nle vichni spravedliv v posvcujc milosti Bo postaven, proto nen definice katechismu naeho zcela adekvtn.

H lava II.
1. C r k ev k r l ovstv Bo .

i. Cel vnj svt lze nazvati krlovstvm Bom. Nebo Bh, jen vechny dy tvorstva, andly, lidi a hmotn svt, z nieho stvoil a v existenci a v innosti zachovv a pime nmi zkony je k jejich poslednmu cli d, bytosti rozumn z kony nboensko-mravnmi a bytosti hmotn zkony fysickmi, jest nej vym Pnem a Vldcem velkho svta, jen na nm jak

ve sv existenci tak i ve sv innosti svou nejvniternj bytnost vis. Cel proda se vemi dy stvoench bytort jest v tomto smyslu p i r o z e n m k r l o v s t v m B o m . 2. Ne Bh ve sv nevystihl dobrot zaloil v e vnj p rod d r u h k r l o v s t v , k r l o v s t v n a d p i r o z e n , ke ktermu p ovolal rozumn bytosti, andly a lidi a s lidmi povil k dstoinosti tohoto krlovstv tak h m o t n o u p r o d u . Clem tohoto d r u h h o k r l o v s t v jest nadpi rozen poznn Bo, zde na svt z v l t n m z j e v e n m B o m , na vnosti n e p r o s t e d n m p a t e n m n a B o h a tv v tv a blaenost v tomto nadpirozenm poznn Boha obsaen. Prv lovk vak toto nadpirozen krlovstv brzo po svm stvoen svou vinou v ivot svm a v ivot veke rho svho potomstva ze zklad vyvrtil a uvedl do pomru mez hmotnou prodou a svm ivotem rozvrat a nepodek. Hchem prvch rodi se stal lovk nejbdnjm tvorem, j ak vbec lze m ysliti. Ne Bh ve sv nevystihl dobrot nenechal ho v tomto stavu pebdnm, nbr ji v r ji se nad n m smiloval a slbil mu, e zase obnov k r l o v s t v B o vinou jeho znien a e mu zase oteve brny jeho. A proto ji v rji slbil mu Vy kupitele, na kterho se mlo lovenstvo po vypuzen prvnch rodi z rje pipravovati. Ale ponvad lovenstvo popoutjc uzdu svm smyslnm chtm a nruivostem se od Boha pod vce odvracelo, vyvolil sob z nho jednoho mue, Abrahama z Ur v Chaldei, z nho znenhla vytvoil cel nrod idovsk. A nrod tento poloil za zklad obnovenho nadpirozenho krlovstv Boho, kter sm dil jak zkony nboensko-mravnmi tak i sociln-politickmi za tm elem, aby se ped ostatnm lovenstvem vil v ideu messinskou a tuto ideu nejen vytvel ve svm vlastnm ivot, nbr ji il tak mezi pohanskmi n rody. A toto krlovstv idovsk, jako ve ve Starm zkon, mlo bti p e d o b r a z e m k r l o v s t v m e s s i n s k l i o , a proto nemlo bti omezeno jen na nrod idovsk, nbr se mlo roziti po celm svt a do svho lna pojati vechny nrody a trv ati a do skonn svta. 3. M e s s i n s k k r l o v s t v jest t r o j : a) v n s , b) n a d n m i a c) m i m o n s . Ad a) a b) Krlovstv Bo v n s zle v milosti p os v c u j c a v c t n o s t e c h , hlavn ctnostech bohoslovnch, v e , n a d j i a l s c e . Milost posvcujc udluje lovku

nov nad p irozen e s s e " a bohoslovn ctnosti ho uschopuj k nadpirozenm innostem zslunm pro ivot vn. A po nvad tyto ctnosti m aj za neprostedn pedmt s a m h o B o h a , proto, kdo v, douf v Boha a jej m iluje, nos samho Boha v srdci svm, kter v nm jako ve svm krlovstv bytuje. Ale ponvad od Boha trojiedinho se ned odmysliti dvr ne besk: Blahoslaven Panna, krov andlt a sborov svtc a svtic Boch, proto v dui v Boha nadpirozen vc, v nho doufajc a ho milujc kraluj vichni blaen duchov nebet. Dui tuto lze nazvati n a d p i r o z e n m m a l o s v t e m (mikrokosmem) n e b e s k h o v e l k o s v t a (makrokosmu) se v blaenost jeho. V dui milost posvcujc a boskmi ctnostmi ozdoben jest cel nebe se v svou blaenost jako v zrodku a semeni obsaeno. V semeni a jdru nejev kvtina jasn a zejm ani krsy ani vn, kterou teprve ze sebe vydv, kdy pln ze semene vyrostla a svj plod ze sebe vyvinula, a podobn due, milost posvcujc opa,ten jen temn tu vekeru svou krsu a blaenost, kter se stane astnou, a bude jednou z toho pozem skho dol pesazena do luh rajskch a tam teprve vyvine a vyd ze sebe vechnu svou nebeskou lahodu a krsu, kter v n v tomto pozemskm ivot takoka jen zroden a semenn dmala. Kdyby na p. sm rov bylo si vdomo, jak luzn krsa a lbezn vn jest v jeho nitru skryta, zajist by se cel rozplvalo radostnou rozko nad blahem a tstm, kter na n ek, a lovk, jeho sm Bh pouil o dstojnosti a blaenosti, jej zrodek s milost posvcujc vloil do due jeho, neml by i v bolestech a strastech jsati nad nebeskm blahem, kter mu Bh ji vlitm milosti posvcujc na ktu sv. zaruil a kter mu kadm dobrm skutkem poznovu zaruuje ? Krlovstv milosti posvcujc, vry, nadje a lsky, poloen v dui na, jest vak nezbytnou podmnkou k dosaen k r l o v s t v n e b e s k h o . A proto v druh prosb Otene: P i j k n m k r l o v s t v t v " pedevm prosme o pchod tohoto vnitnho krlovstv Boho do srdce naeho. Nae vn spsa a blaenost zvis na tomto vnitnm krlovstv. Jen ten lovk stv se lenem krlovstv nebeskho, jen Bohu, kdy zakldal v jeho dui krlovstv milosti a Boskch ctnost nejen nekladl pekek, nbr s jeho innost pi tomto zakldn poctiv a vrn spolupsobil. a d c) Mimo krlovstv Bo v n s a nad n m i jest jet

tet krlovstv Bo m i m o n s a tmto krlovstvm jest C r k e v s v. 4. Crkev sv. co nejtsnji souvis s krlovstvm Bom v n s a n a d n m i. Bosk Spasitel zaloil Crkev jedin za tm elem, aby jeho pravdou a jeho milost, kter nm svou smrt na ki zaslouil, budovala krlovstv milosti, vry, nadje a lsky v srdcch jednotlivch lid. Toto krlovstv Bo m i m o n s j st ke krlovstv Bomu v n s v pomru p i n y k i n u . A po nvad i n zvis na p i n , proto by krlovstv Bo s milost, vrou, nadj a lskou Bo nevelo v srdce nae, kdyby Crkev Kristova tohoto krlovstv aspo zpravidla v n neuvdla. Proto Boskmu zakladateli Crkve tak velice na tom zleelo, aby sv k r l o v s t v m i m o n s opatil vemi monmi prostedky, aby na jeho mst a jeho, jmnem a moc mohlo v srd cch vech lid a do skonn svta budovati krlovstv milost a ctnost a tak je pipravovat! ke vstupu do krlovstv n a d n m i , do krlovstv nebeskho. A ponvad krlovstv v ns zroden obsahuje v sob ji tak krlovstv n a d n m i, proto Crkev, zakldajc a c po celm svt krlovstv v n s , za kld a p r o s t e d e n tak ji krlovstv n a d n m i. Toto troj krlovstv: m i m o n s , v n s a n a d n m i stoj v tsnm kauslnm vztahu: krlovstv m i m o n s , Crkev, jest (aspo zpravidla) n e p r o s t e d n pinou krlovstv Boho v n s a p r o s t e d n podle slov: causa causae est causa causati" tak pinou krlovstv Boho n a d n m i . A ponvad Crkev sv. jest tak pinou obojho krlovstv v n s a n a d n m i , proto m podle plnu prozetelnosti Bosk v dle vn spsy lovenstva tak ohromnou dleitost, nebo Bosk Spasitel svta dnm zpsobem jen v n a s k r z e ni pivlast uje ovoce svho vykoupen jednotlivm lidem a tak je pi pravuje pro vnou blaenost v krlovstv nebeskm. A proto tak Crkev prohlsila za lnek vry, e m i m o n i nen v n s p s y . Extra Ecclesiam catholicam non est salus. 5. Toto svtov krlovstv pedvdali proroci starozkonn pod uritji. 7id vak ve sv domnl nrodn vyvenosti nad ostatn nrody se vili celm svm smlenm a ctnm v my lenku, e pt Messi, kterho oekvali, zalo idovsk kr lovstv s v t s k a e ono podrob sob vecky nrody, hlavn jejich neptele many, kdeto Kristus hlsal pt d u c h o v n h o k r l o v s t v s v t o v h o , kter piel na mst

13 -

idovsk synagogy zaloiti. A ponvad tento kol jeho stl v k raj nm odporu s nzory Farise a vtiny nroda idovskho, proto Bosk Spasitel hledl ss. apotolm a ostatnm uednkm se v monou jasnost vtpiti sprvn pojem o tomto krlovstv, kter pak oni a jejch nstupcov mli iti po cdm svt a ta k uskuteniti ideu jeho messianskho posln. 6. Proto je nazv Bosk Spasitel na rozdl od kadho ji nho svtskho krlovstv k r l o v s t v m B o m , ponvad v Bohu m pvod a posledn cl, aneb k r l o v s t v m n e b e s k m , ponvad m b ti sice zaloeno a rozeno na tomto svt, ale vrcholiti v nebesk slv, aneb k r l o v s t v m O t c o v m , ponvad radek zaloiti krlovstv toto, akoliv nle cel nejsvtj Trojici, se pivlastuje Otci nebeskmu, anebo tak k r l o v s t v m S y n a l o v k a , ponvad Kristus svm vtlenm poloil k nmu zklad, svou smrt na ki je vybudoval a skrze Ducha Sv. ve slavnost letnic dal mu jeho konenou Boskou stavu. Blahovst o tomto krlovstv Bom byla Kristu v c h o d i s k e m a s t e d e m veker jeho innosti uitelsk. Tomuto krlovstv vnoval pozornost, jako snad dnmu jinmu pedmtu Zjeven Boho, a to nejen proto, e v zaloen a rozen jeho zleela a zle vekero jeho dlo vykupitelsk, nbr tak proto, e jest tajemstvm, je pe vyuje vechny nae pojmy. Tajemstv toto jest souborem a sou hrnem vech tajem stv Zjeven Boho. Tajemstvm jest jeho zaloen skrze Krista, Boha a lovka, tajem stv obsahuje jeho pomr ke Kristu, tajemstvm jest ivot milosti, jakm lenov jeho ij, tajemstvm jsou zrove i prostedky,, kterm i tito lenov ivotodrn milosti posvcujc dochzej, jako jest novo zkonn obt me sv. a ss. svtosti, tajemstvm jest blaenost nebesk, ke kter krlovstv Bo sv leny pipravuje, i) 7. Kristus nazv obyejn krlovstv, kter piel zaloit, k r l o v s t v m Bom, il i k r l o v s t v m n e be s k m a nikoliv C r k v , ponvad idm byl tento nzev e messiansk podle proroctv starozkonnch bnj a zn mj. Slovo Crkev" na oznaen messiansk e svtov zobecnlo teprve z a a s a p o t o l s k c h a brzo po nich. e vak Kristus rozuml krlovstvm Bom a krlovstvm nebes km, o nm tak asto mluvil, toliko C r k e v s v o u , kterou
1) Krl. 1921.

Dr. J . Klug, K rlovstv Bo. Peloil Dr. Eerd. rnock str. 6. Hradec

14

na ss. apotolech a jejich nstupcch zaloil, vysvt z jeho vlast nch slov, ktermi slbil sv. Petru prvenstv nad celou Crkv. T y j s i P e t r (t. j . skla), a n a t t o s k l e v z d l m C r k e v s v o u , a b r n y p e k e l n j n e p e m o h o u . i) Prav-li Kristus, e na sv. Petru vzdl C r k e v s v o u a e dn neptelsk moc ji nepeme a nezdol, stav tuto s v o u C r k e v proti s v t s k m u k r l o v s t v , jeho zaloen id podle bludnho pojmn prorockch pedpovd Starho zkona od ptho Messie oekvali. A proto se krlovstv Bo a krlovstv nebesk v c n neli o d C r k v e K r i s t e m n a s p s u l o v e n s t v a z a l o e n . Ve tedy, co Kristus prav o k r l o v s t v B o m nebo k r l o v s t v n e b e s k m , plat tak vdy o C r k v i j e h o . 7. Ja k znmo, nemiluj vchodn nrodov p o j m a b s t r a k t n c h , nbr hled si je vdy, pokud jen mono, kon krtnmi a smyslovmi obrazy znzorniti a tak si jejich smysl v rozum a pamt vtpiti. A k tto povaze id se pizpsobil tak Bosk Spasitel a vysvtloval svou nebeskou nauku a jej jednotliv pravdy podobenstvmi, t. j. smyslovmi obrazy, m aj cmi s pravdami abstraktnmi, kter jim chtl vysvtliti, jistou podobu. A proto bylo tak zcela pirozeno, e pi pravdch ob zvlt dleitch a svm hlubokm a tajplnm obsahem v y soko se povznejcch nad chpavost lidu idovskho, vce mn lpcho na pedstavch a nzorech smyslnch, Bosk Spasitel nepestal na jedn parabole i jednom podobenstv, nbr je hromadil, aby rznmi obrazy hlubok vznam tchto pravd svm poslucham pokud mono vestrann vysvtlil a jejich chpavosti pstupnm uinil. Tmito podobenstvmi znzoruje Spasitel tak Bosk pvod a vnitn povahu a konen cl Crkve, kterou na apotolech zaloil, aneb vysvtluje, jak m dy a jak povinnosti jim ukld, nebo konen jedn o hlav Crkve a jejm pomru k jednotlivm dm. Ja k velik a hlubok vznam Bosk Spasitel nauce o Crkvi pikldal a ja k mu na srdci leelo pn, aby ss. apotolov a jejich nstupci mli sprvn pojem o n, vysvt z mnostv podobenstv, kterch o Crkvi uil Rmec tto prce vak nedovoluje, abychom je vecka vysvtlili a ukzali jednotliv vlastnosti Crkve, kter v sob obsahuj, a proto nezbv, ne krtce pipomenouti smysl a vznam jen
!) M a t. 16, 18.

15 -

nkterch podobenstv, kter pravou povahu Crkve sv. nej uritji a nejjasnji vystihuj a vyjaduj, a kter proto pokl dme ze vech ostatnch za nej dleitj.1)
2. Podobenstv a) o rozsvai, b) o pol peninm a c) o kvasu. ad a) Znmo jest krsn podobenstv o r o z s v a i . Tmto podobenstvm znzornil Bosk -Spasitel hlavn d v v l a s t n o s t i sv Crkve. Jako penin zrno do zem zaset potebuje del doby, ne pone kliti a stbla ze sebe vy v jet i, a ne toto stblo vyzraje v pln penin klas, podobn Crkev byla pvodn ped svtem skryta a teprve znenhla poala mohutnti a se iti. Po celou dobu mskch pronsledovn, co se Crkev skrvala v katakombch, podobala se zrnu peninmu v zemi klcmu a teprve po ediktu milnskm vystoupila z trob zem na Bo svtlo a poala svj vtzn pochod po celm teh dejm svt, ve kterm dosud pokrauje a dokon jej, a bude jeden ovinec a jeden past. Jako klc sla v nitru zrna peni nho skryt me se jeviti jen ve zvlaen pd zemsk, a kdy vhonek ze sebe vyslala, potebuje k jeho plnmu vzrstu a vyzrn pimenho svtla a tepla, jako i rosy a det, podobn i Crkev sv. m ke svmu vnjmu ivotu zapoteb nejen m i lost budcch v n n a d p i r o z e n potence Kristem samm do n vloen, nbr i p i r o z e n c h hmotnch prostedk, jakm i jsou mimo hmotn majetek na p. k o l y , potebn k vchov nejen dorostu knskho, nbr i mldee vbec, r z n s t a v y , jako jsou s i r o t i n c e, c h o r o b i n c e , n e m o c n i c e atd. Akoliv Crkev jest s p o l e n o s t n a d p i r o z e n o u , jak pozdji i mstnji dokeme, pece m sv koeny v sam pirozenosti lidsk, kterou posvcuje, zdokonaluje a lecht a do stavu nadpirozenho povzn. 2. Nenhl vzrst Crkve a nutnost hmotnch prostedk k nmu, to p r v n vlastnost Crkve, kterou podobenstv o roz svai znzoruje. Ale toto podobenstv vyjaduje jet tak druh moment v ivot Crkve. 3. Akoliv rozsva rozsv penici te jakosti, pece ne pin tho uitku, ponvad pda, kterou obsv, nen vude stejn. st semene pad v e d l e c e s t y , st n a p d u s k a l x) Dr. Klug, K rlovstv Boi. Peloil ernock, str. 45. Hradec Krl.
1921.

n a t o u, st m e z i t r n . A semeno toto nepin dnho uitku, ponvad jej ma t r o j p e k k a , jak sm Bosk Spasitel vysvtluje. Pda vedle cesty, na ni st semene padla, se podob lovku, jen slovo Bo sly, ale ponvad jest k nmu l h o s t e j n neb z a t v r z e l , poskytuje blu vhodnou pleitost, e pichz a odnm ze srdce jeho to, co bylo do nho rozsvaem zaseto. 4. I y h o s t e j n o s t a z a t v r z e l o s t s r d c e mnohch vcch, to p r v n p e k k a , e slovo Bo zstv u nich bez inu. 5. Jin semeno pad na p d u s k a l n a t o u , nemajc dostaten vlhy. Vzejde sice, njakou dobu roste, ale pod rem slunench paprsk brzo usch, ponvad ve skalnat pd ne nalz dosti potebn vlhy. A tto skalnat pd se podob srdce tch, kte slovo Bo sly a hned je s radost pijm aj, ale v jen na okamik. Kdy vak nastane njak souen, pak se nad nm pohoruj a od Crkve odpadaj. 6. Mravn zkon Kristv ukld vcm stl sebezpor a mnoh jin obti. Mnoz kesan nemaj vak tolik mravn sly, aby velkodun vzali k svj na sebe a kreli ve lpjch Bo skho Spasitele, jen ped nimi kr s kem, jeho ti dn jin k se nevyrovn. A tato m r a v n s l a b o s t a c h a b o s t jest d r u h o u p e k k o u , pro kterou zstv slovo Bo u mnohch vcch bez inku. T e t p e k k o u jest t r n a h l o , do kterho st semene zapad. Vzejde sice, ale plod nepin, ponvad silnj trn a hlo, kter zrove s tlou penin bylinkou roste, je udus. A tto pd trnit se podobaj kesan, kte sice v, ale nemaj tolik mravn sly, aby v sob potlaili h n n r u i v o s t i , kter je uchvacuj a jim i zmtaj. A jen jedna st pad na pdu dobrou a vydv uitek jedno ster, druh edester a jin ticater. 7. Tmto podobenstvm Kristus Pn znzoruje d v o j v l a s t n o s t C r k v e sv. Pedn jej n e n h l v z r s t , z v i s l namnoze tak na hmotnch prostedcch a za druh nutnost spolupsoben vcch s milost B o , kter se jim se strany Bo pro zsluhy Kristovy dostv. 1. Dal vlastnost Crkve jakoto s p o l e n o s t i v i d i t e l n , kter m dy nejen spravedliv, nbr i hn, znzornil Bosk Spasitel podobenstvm o p o l i p e n i c

o s e t m , na nm roste s penic tak koukol. Koukolem tmto jest bezmla rozumti j 1 e k ili m a t o n o h u, kter v prvn dob svho vzrstu mnoho se od penice neli. Proto teprve pozdji, kdy koukol zmohutnl, pozorovali sluhov ho spodovi, e v penici jest mnoho tohoto kodlivho bejl. A po nvad vdli, e hospod dal na pole zaseti jen dobrou penici, prostou vech kodlivch psad, nemohli si tento npadn zjev vysvtliti. A proto se obrtili na hospode s dotazem, jak se dostala opojn matonoha do pole dobe pipravenho a jen pe nic osetho. A uslyeve od nho, e tak uinil lovk neptel v noci, kdy lid spali, nabdli se mu, e pjdou a matonohu ze penice vyplej. Hospod vak jim neschvlil jejich myslu ob vaje se, e by trhajce koukol vytrhali tak st penice. I po ruil jim, aby nechali penici i s koukolem spolu a do n rsti a teprv v as n e pike encm, aby svzali koukol ve snopky k splen, penici vak shromdili do stodoly jeho. Ponvad uednci nerozumli, co Spasitel tmto podobenstvm mn, dali ho za vysvtlen. A Kristus vyhovl jejich dosti ka: Roz sva dobrho semene jest Syn lovka, pole jest svt (ili co tot jest, Crkev), sm dobr jsou synov krlovstv (ili spra vedliv lenov Crkve); koukol pak, to jsou synov zla (ili hn lenov Crkve); neptel vak, jen koukol nasel, jest bel, e pak jest konec svta, a enci jsou andl. Jako tedy se sbr koukol a ohnm se pl, tak bude pi skonn svta. Pole Syn lovka andly sv i seberou s krlovstv jeho vecka pohoren i ty , kte in nepravost, a uvrhnou je do pece ohniv, kde bude pl a skpn zub."1) 2. Tmto podobenstvm nakreslil Bosk Spasitel zcela uri tm i rysy nejen p r a v o u p o d s t a t u , n b r i h l a v n o s u d y C r k v e s v. Crkev Kristova nen spolenost toliko n e v i d i t e l n o u , sloenou z d s p r a v e d l i v c h aneb pedurench pro krlovstv nebesk, nbr jest tak s p o l e n o s t v i d i t e l n o u , k n nle nejen spravedliv, nbr i hnci. A proto tak budou brny pekeln proti Crkvi a do skonn svta bojovati. Ano boj bran pekelnch proti Crkvi bude n ezvratnm dkazem jejho Boskho pvodu a jejho boholidskho ivota, kter Bosk Zakladatel stle v n*
x) M a t. 13, 36 42. Co jest Crkev ?
2

vlv a kterm v dle vykoupen lovenstva a do skonn svta pokrauje. Podle samho vkladu Boskho Spasitele; kter- v tomto podobenstv j^odv, jsou vichni neptel. Crkve jen n h o n m i a n s t r o j i b r a n p e k e l n c h , kter vlastn boj proti Crkvi vedou. Tento boj zahjili proti Kristu a jeho Crkvi ji i d o v t f a r i s e o v a zkonn ci, pozdji v nm pokra ovali mt csaov pomhali a pomhaj v nm dosud rzn kaci a. rozkoln ci. V poslednch stoletch pevzala vlen kol bran pekelnch proti Crkvi i d o v s k o - z e d n s k l e , kter jej na celm svt podle zcela, uritho plnu vemi monmi duchovmi i hmotnmi prostedky provd. A ponvad tit Crkve Kristovy le v C r k v i u c , proto infernln zloba le jest hlavn namena proti m s k m u ; p a p e i , b i s k u p m a k n m. Je s t veobecn znmo,, e veejn listy li bu zjevn neb ta.jn slouc r a b n m a p a s t o r m ani jedinho vlsku nezkiv, kdeto katolick knze jak jen mohou tup a hanob dobe vdouce, kdy se jim poda jejich autoritu u lidu vcho podkopati, e jej pak snadno o vru pi prav a k odpadu od Crkve svedou. Boj mezi dobrem a zlem, mezi ctnost a nepravost jest tedy Boskm dlem Crkve a boj tento bude dobojovn a poslednm soudem a koncem svta. ad c) i. Velevznamn jest podobenstv o k v a s u , k t e r v z a v i e n a z a d l a l a do t m i c m o u k y , a z k y n u l o v e c k o", i) Tmto podobenstvm znzoruje Bosk Spasitel v l i v a p s o b n o s t C r k v e s v. n a i v o t l i d s k . Jako kvas pronik vechnu mouku, do n byl zadln, a sdl se s n o svou povahu a pirozenost, tak i Crkev pen svmu nadpirozenmu boholidskmu i votu pizpsobuje vekeren pirozen ivot lidsk. Jako ulech til roub vtpen v plavku j vlv svou mzu a tm ji uschop uje, e msto svho tvrdho a kyselho ovoce nese ovoce sladk a lahodn, tak i Crkev povzn vekero lovenstvo d o s f r y n a d p r o z e n a vtpuje mu sly, ktermi pak me konati skutky zslun pro ivot vn. lovenstvo hchem prvch rodi ztratilo i v o t n a d p i r o z e n m i l o s t i p o s v c u j c mimo to bylo jet tak v e s v c h p i r o z e n c h m o h u t n o s t e c h z r a n n o a s e s l a b e n o . A Crkev sv.
M a t. 13, 3 3 .

vrac mu zase nadpirozen; ivot milosti .posvcujc a vlv mti zrove nadpirozen sly a'.mohutnosti. ktermi jednak' l' rny hchem, Adamovm, jeho. pirozenosti zpsoben, a jednak jej uschopuje ke konn skutk nadpirozenmu jeho ivotu pimench, , 1) .4 . Z toho plyne, e Crkev m podle vle Kristovy svou ne beskou pravdou a milost pronikati vekeren lidsk ivot a jej zdokonalovati,. lechtiti, povzneti a sammu ivotu Boskmu pizpsobovati ve vech'tvarech ,a jevech jeho. Proto m Crkev utveti a diti ivot nejen j e d n o 1 1 i v c , nbr e l '.$ p ol e o s t i l i d s k . ivot lidsk vbec zvis podstatn n a v c h o v . Jak byl. lovk .vychovn,' takov jest cel ivot jeho.. Vchova zapon ji v r o d i n a pokrauje a konci v e k o l e . Proto m Crkev od svho Boskho Zakladatel kol, podle jeho . nebeskho zkona. budovati ivot r o d i n .na svtostnm manelstv moiiogamickm a nerozlunm zaloen. A vzor tohoto rodinnho ivota zstavil Kristus Crkvi v r odin nazar et sk. 3. Rodiov maj se v tto rodin jako ve svm zrcadle zhl eli a. sv dtky vychovvati tak, aby o nich platilo, co prav, sv. Luk o dvanctiletm Jeovi vrtivm se z pouti, jerusalemsk, e p r o s p v a 1 m o u d r o s t a v k e m a m i 1 o . ,s t- u B o h a i 1i d . 2) A v duchu rodiny nazaretsk m ve vchov dtek pokraovati k o 1 a. V celm uivu koly a nejen koly o b e c.n , nbr i s t e d n a v y s o k nem bti nic obsa eno, co by se pilo nauce a- zkonu Kristovu. Vchova . ^zd ln vekerho kolstv m za el ivot actva, jak podle jeho i n t e l l e k t u l n , tak 1 p o d l e m r a v n s t r n k y tak vytveti, aby i ono vesms prospvalo m o u d r o s t , v k e m a m i l o s t u B o h a i u l i d . Bohuel nynj, kola vzdlv namnoze j e n r o z u m a pi tom jet asto podvajc mu blud msto pravdy jej zatemuje a zbavuje mocnch innch pod nt k mravnmu ivotu a p i to m z u l ech t n s r d c e p l n z a n e d b v , Nsledky tto vchovy ji, se vude jev. Mlde mravn tak divo a pustne, e i i r v e .e j-n o s t pon uznvati, e v n hroz sammu stt velik ne bezpe. Ale msto aby poukazovala na n u t n o s t; n a b. en s k v c h o v y v naem kolstv, mn zpustlosti a'zdivilosti
1) Cf. E. M. Bougaud,-Crkev. Pel. Ant. Melka, str. 174 ss. V Praze 1924, 2) Luk. 2, 52. 2*

 20

obzvlt mldee kole odrostl eliti n v t v o u d i v a d l a kina, k o n c e r t ! 4. A jako m Crkev na kesanskch zsadch budova r o d i n u a diti podle tchto zsad vchovu na v e c h k o l c h b e z vjim ky, ta k m pravdou a milost Kristovou pronikati a utveti v e k e r e n v e e j n i v o t s p o l e e n s k i p o l i t i c k . Zsada, podle n josefinismus, illuminatismus a liberalismus ke konci 18. a v cel polovici 19. stolet vekeren veejn ivot ovldal, e Crkev m prvo, psobnost svou jeviti jen v e t y e c h z d e c h c h r m o v c h , jest vbec nekesansk podvazujc tepnu vekerho ivota Crkve sv. Jest z e j m m b l u d e m , kdy nynj Kristu odcizen svt stle od Crkve katolick d, aby se n e m c h a l a d o p o l i t i k y . Jen tenkrte byl by tento poadavek sprvn, kdyby se p o l i t i k a n e m c h a l a d o C r k v e . Ale to nen vbec mono. Nebo jsou v naem veejnm ivot obory a in stituce, kter jsou jak Crkvi, ta k i sttu spolen. Pipomnme na p. jen m a n e l s t v a k o l s t v . A ponvad maj v nynj dob bezmla vechny stty tendenci, jak edinu tak i kolstv laisovati, mus Crkev vstoupiti na kolbit politick a h jiti na nm crkevnch zjm na tchto institucch. Jinm zpsobem jich h jiti neme. U ns nyn bude se eiti pedleit otzka o pomru na republiky k Crkvi. S tt jest v een tto otzky zvisl na p a r l a m e n t . K dyby v nm Crkev nemla zstupc, kte b y aspo brzdili proticrkevn snahy vldnch kruh, pak b y tyto mly pln volnou ruku pi een tto otzky mti na zeteli jen domnl prospch sttn moci proti vitlnm zjmm Crkve sv. Cel smr na vnitn a ze vnj politiky byl by cd potku na samostatnosti zcela jin , kdybychom mli v parlament sle katolk v na republice pi men poet poslanc. A proto m Crkev za tchto pomr povinnost, na vc kadm dovolenm zpsobem ,,opportune importune" psobiti, aby ptm volbm do zkonodrnch sbor vnovali co n e j v t p o z o r n o s t . Ozdravn vekerho naeho veejnho a spoleenskho ivota nen jinak mon, ne kdy n katolick lid si uvdom, e volba poslanc katolickho smlen a katolickho ivota jest n b o e n s k o u p o v i n n o s t kadho katolickho kesana. Bohuel nen n lid dosud jet o dleitosti voleb do zkonodrnch sbor jak nle po uen. Jinak si nelze vysvtliti, jak jest mono, e mnoh katolk

 21

pln jinak vechny sv nboensk povinnosti, pi volbch vak hlasuje pro kandidta, jen nle k politick s t r a n n k d y a k r a j n C r k v i n e p t e l s k . V tto pin m nae duchovenstvo kol, ktermu jet pln nedostlo. 5. M-li Crkev kvasem nauky a milosti Kristovy pronikati vekeren ivot lidsk, soukrom i veejn, pak z psobnosti jej nesmme vyjm ati ani p r m y s l a o b c h o d . A ponvad v posledn dob liberln kapitalismus nedbal tohoto kvasu a snil dlnka n a p o u h t o v r n s t r o j , jen pro nj ml jen potud cenu, pokud svou tovrn prci mohl konati, nastala mezi dlnictvem vech civilisovanch stt proti vykoisovn jeho tlesnch a duevnch sil mocn reakce, kter vytvoila z nho stranu socialistickou, vrcholc v kommunismu. Tak se rozpoltily vecky e a vecky nrody ve dv strany krajn sob neptel sk, v s o c i a l i s t y a tak zvan b o u r g e o i s " . A kommunist ekaj jen na vhodn okamik, aby se na bourgeois , t. j. tdu spoleenskou, kter m dosud jet njak majetek, vrhla a o tento m ajetek ji ve prospch nemajetnch oloupila, tak jak rut bole vici zatek tto veobecn svtov spoleensk revoluce ji uinili, A tato veobecn revoluce j e s t n e o d v r a t n a , pakli budou ob strany vliv nauky a milosti Kristovy na spoleensk ivot jeho jako a doposud i dle odmtati. Jen Crkev katolick me kvasem Kristovy s p r a v e d l n o s t i a hlavn K r i s t o v y l s k y spoleensk protivy tchto dvou stran zm m iti a tak vyplniti hroznou propast, kter mezi nimi zeje a hroz zhubou vemu spoleenskmu du nynjho lovenstva. 6. Jet na jin strnky lidskho ivota jest nm upozorniti, kter m Crkev sv. naukou svou a svm ivotem pronikati, a to jest a) v d a a ) u m n . 7. ad a) Pedmtem vdy jest p r a v d a a z d r o j e m pravdy jest B h , ta k jak se nm zjevil. Bh vak se nm zjevil zpsobem d v o j m : p i r o z e n m ve v n j p r o d a jejch jednotlivch bytostech, a n a d p i r o z e n m ve Starm zkon skrze patriarchy a proroky a v Novm skrze Krista a apotoly. Kriteriem pravdy pirozen jest jej jasn poznn rozumov, kriteriem pravdy nadpirozen jest neomyln autorita Crkve uc. Rozum lidsk, sm sob zstaven, ja k zkuenost celho lidskho pokolen od potku jeho djin a na nae doby dosvduje, jest mnohm omylm podroben. Je st to nsledek zatemnn jeho pro hch prvch rodi. A nebezpe blud, kter

22

tnu stle hroz, jest tm vt, m vce se ve svm poznn po vzn se smyslnch jev hmotnch bytost do oblasti nadsmyln a ideln. Autorita Crkve uc se vak neme m liti. A po nvad p e d m t oboru nadsmyslnho i. metafysickho n le jednak k poznn pirozenho rozumu, jen se v nm vdy m lil a dosud m l, jednak k poznn nadpirozenmu z pmho Zjeven Boho, mus se vda ve vech otzkch, na kterch cel ivot lidsk pro asnost i vnost zvis, rientovati zjevenou naukou otzek tchto. A to jsou hlavn ti otzky: a) jak pvod m lovk, ) jak jest jeho lidsk pirozenost a' ) jak m posledn cl. Tyto ti otzky jsou otzkami ivotnmi pro cel lovenstvo. A jeliko rozum lidsk, jsa sm sob po nechn, dosud tchto otzek jednotn nerozeil a msto tohoto rozeen vyml jen nejrznj p r o b l m y , podv Crkev zcela jasn odpovdi na tyto ti otzky a tak umouje pi rozen i v o t l i d s k a pi tom jej povzn k nadpirozen dokonalosti a dstojnosti. Ponvad een tchto otzek jest tak . p e d m t e m v d y , m u s Crkev v zjmu samho lidskho pokolen v t c h t o o t z k c h z a s a h o v a t i d o v d y a ji Chrniti vech osudnch blud, kter ni a bo nejen vechen ivot lidsk, nbr podrvaj i samy. zklady jeho. Ny nj pealostn hmotn i duevn stav kesanskch nrod zavinil nboensk odpad od Crkve katolick a tento nboensk odpad ml tak za nsledek odpad vdy od zsad kesanskch. V dle, kter nboensk revoluce Husem a Lutherem zapoala, pokrauje a do jeho nej krajnjch dsledk n y n j p r o t i k e s a n s k v d a , kter- pohrdnuvi- autoritou crkevn a tm tak autoritou Boskou, zpsobila tak ohromn zmatek v p o z n n lidskm, e.nen ani jedin metafysick pravdy, ve kter by souhlasila. Ponvad na vd zvis hlavn tak i v o t l i d s k , psob rozvrat vdy tak rozvrat jak v i vot jednotlivce a rodiny, tak i v ivot nrod, stt a ano cel spolenosti lidsk. Ucelen a sjednocen lidskho ivota ve vech tvarech a smrech jeho z nynj jeho rozervanosti a roz ttn ned se m ysliti bez uznn Bosk .autority Crkve, kotvc v autorit Bo, kter mus svmi vnmi pravdami zase ovldati a pronikati cel ivot lidsk. Bez autority Crkve mohou sice vdy e m p i r i c k , zaloen n a s m .y s 1 n c h p o s. t eh c h jednotlivch jev hmotnch, prospvati, ale v d y n a d s m y s l n , vdy filosofick, kter maj za pedmt i d e l n

23

i m e t a f y s i c k pravdy, mus tm vce klesati, m vce se od autority Boskho zjeven ili, co tot jest, od autority Crkve vzdaluj. Novj filosofie jest na bezcest ji od dob Kartesia a Bacona Verulamskh, ve kterch opustila zklady, na kterch filosofie kesansk, philosophia perennis", byla zbudovna. Soustava pone sthali soustavu, soustava nsledujc rozmet vdy soustavu pedelou a pone poznn pravdy budovati na zklad novm. Proto nen novj filosofie j e d n o t n o u v d o u, nbr sms rznch soustav, kter nemaj nic spolenho, v em by vecky souhlasily, kdeto philosophia perennis", -filo sofie kesansk, m sv koeny v nejhlubch myslitelch pohan skho starovku, v Platonovi a Aristotelovi, na kterch pak budovali chrm lidskho poznn ss. Otcov a mezi nimi pedevm sv. A u g u s t i n a po ss. Otcch Pak scholastikov v ele se svm nejhlavnjm representantem sv. T o m e m A k v in s k m. A vichni tito myslitel vybudovali j e d i n o u j e d n o t n o u s o u s t a v u , v n ve vech podstatnch zsadch vldne pln shoda. A ponvad jejm pedmtem jest p r a v d a p i r o z e n m r o z u m e m p o z n t e l n , a pravda pravd ne me odporovati, jest mezi philosophia perennis" a Zjevenm Bom pln harmonie. Filosofie tato odvoduje jednotliv pravdy zjeven a Zjeven Bo zase naopak chrn pravdy filoso fick ode vech bludnch bezcest, na kterch se dosud octla kad filosofick soustava, kter se domnvala, e nepotebuje k een zhad lidskho ivota svtla Zjeven Boho, nbr e j k tomu pouh lidsk rozum sta. M aj-li kesant nrodov vybednouti z nynj duevn a mravn bdy, mus zase Crkev katolick nebeskm kvasem sv pravdy pronikati vekeru vdu, hlavn filosofii a pivsti ji opt k poznn, e mezi n a pravdou zjevenou neme bti spor, a e prav dstojnost jej nezle v d o m n l s v o b o d od kadho vlivu Zjeven Boho, nbr e jejm kolem jest, aby lovenstvu pipravo vala a razila cestu, po n je Crkev s v . m vsti nebeskou naukou a prostedky milosti Bo k Bohu, poslednmu to cli jeho. 8. P r a v d a osvcuje rozum a osvcen r o z u m vede v l i k dobru, lovku pimenmu a doucmu, a tm jest Bh, dobro nejvy a nej dokonalej. B 1u d vak zatemuje rozum a zatemnn rozum svd vli ke h c h u a n e p r a v o s t i . Jen ivot na p r a v d z a l o e n jest lovka d-

 24

stojn, jest zdrojem pravho blaha a tst pro as i vnost. B l u d psob v ivot lidskm veobecn rozvrat, neklid, ne spokojenost. rozmrzelost a zoufalost. Ja k pravdiva jsou tedy slova Boskho Spasitele, kter pravil k idm, kte v nho uvili: Z s t a n e t e - l i v m m s l o v , b u d e t e v p r a v d u e d n k y mmi , a p o z n t e p r a v d u a p r a v d a o s v o b o d v s . " 1) P r a v d a , to s l o v o , to z j e v e n B o , a toto Zjeven Bo osvobod lovka, a co plat o jednot livm lovku, plat tak o jednotlivch nrodech, plat o celm lovenstvu. Jedin pravda zbav je okov hch a nepravost, kter jej poutaj vhradn k tomu hmotnmu svtu a jeho smysl nm poitkm a rozkom, a zjedn mu p r a v o u l i d s k o u s v o b o d u , kter zle ve svobod s y n B o c h . P r a v d a lovenstvo zdokonaluje a lecht, b l u d je poniuje a znetvouje. P r a v d a j e p o v z n na zn vslun, v nm sm Bh pebv, bl u d je vrh do temnosti pekeln, kde lucifer, tento belsk svtlono, zakou zaslouench trest nejen za svou vzpouru proti Bohu, jemu ve sv nezmrn pe chtl b ti rovnm, nbr tak za svou belskou radu, kterou dal prvm naim rodim, budou-li jisti z ovoce zapovzenho, e budou jako Bh, vdouce dobr i zl, a kterou uvrhl cel lidsk pokolen do zhuby jak vn tak i asn. A od okamiku, kdy prvn nai rodie uposlechli rady pekelnho hada, zle cel ivot lidskho pokolen v b o j i m e z i p r a v d o u a l a b l u d e m . A boj tento bude dobojovn a na konci svta, a vichni ti, kte v tomto boji se postavili pod prapor l a blud, budou potrestni tm trestem, kterm belsk svtlono, jejich vdce, b yl sraen s nebeskch znch vin do temnost pekelnch. 9. ad ) Ale i u m n mus Crkev katolick kvasem svch nebeskch ide pronikati. Jako vecka pravda, vecko dobro, vecka dokonalost v i vot lidskm pochz od Boha, tak tak v e c k a k r s a . Ontologicky (bytoslovn) Bh a krsa jest jedna a t vc. Vecka krsa ve vnjm svt jest analogickou participac a. im itac (ast a dlem) krsy Bosk. V e m t e d y k r s a B o s k se n e j e v , n e n k r s n . U m n j e s t j e n z n z o r n n m B o s k k r s y , obsaen v jeho jednotlivch vlast nostech a dokonalostech, v jeho vemohoucnosti, vevdoucJan 8 , 3 1 ..

25

nosti, dobrot, milosrdenstv atd. Umlec, kter Boha popr, neme ji vdti, co jest krsa. A chtje nicmn ve svm um leckm dle krsu takoka vtliti, zabh ve svch nzorech o krse do rznch bezcestnch chobot, v nich pln ztrc pojem o prav krse. Toho dkazem jest velik padek umn nynj doby. Nynj umlci, holdujce namnoze md nynj nevry, se domnvaj, e i bez Boha, ano pmo proti Bohu vytvo dla pln krsy. Zde nm nelze vypotvati a rozbrati jednotliv smry nynjho umn. Zkrtka jsme tak uinili v trakttu ,,0 Bohu jedinm podle pirozenosti" (str. 253289). Poukazu jeme jen na jeden smr a to jest k u b i s m u s , nad nj nelze si pomysliti nic pitomjho a erednjho. 10. m vce se lidsk ivot odvrac od Crkve, od Krista od Boha, tm vce se zvrh a kles pod svou lidskou dstojnost. A proto nynjmu lovenstvu nen jin spsy, ne v n v r a t u ke K r i s t u a k C r k v i k a t o l i c k , kter Kristovou naukou a milost jako nebeskm kvasem lovenstvo nejen l z jeho pirozenho sklonu k hchu a nepravosti, nbr vkld v jeho pirozenost n a d p i r o z e n p o t e n c e a s l y , kterm i ve, co jest v n pirozen dobrho, zdokonaluje, lecht a po vzn do stavu nadpirozenho syn Boch. Bez nebeskho kvasu Crkve kad nrod zmr, a m jest men a slab, a pi tom jet v rzn sociln a politick strany roztpen a roz ttn, tm jest zhuba jeho jistj. K by n nrod uvil, co Kristus ped svm slavnostnm vjezdem do Jerusalema ped povdl o osudech tohoto msta a nroda idovskho, e plat o osudech kadho nroda, jen odmtl K rista jako svho Spa sitele. Kristus vystoupiv v nedli ped svm utrpenm a svou smrt z Betfage na horu olivovou a spativ krsu msta Jerusa lema, kter s tto hory za rannho a dopolednho slunce svm r ovm ndechem arokrsn pohled skt, se zastavil na chvilku a zaplakav nad mstem tmto na mst, kter dosud sluje: Christus flevit, pravil se srdcem bolem a do jeho nejhlubch trob roze chvlm: K d y b y s b y l o p o z n a l o i t y , a t o ( a l e s p o ) v t e n t o d e n t v j , co j e s t t o b k p o k o j i, a l e n y n j e s t to s k r y t o p e d o i m a t v m a . N e b o p i jdou n a t e b e dnov, ve k t e r c h n e p t e l tvoji o b k l t n s p e m a o b l e h n o u t a s e v r o u t se ve ch s t r a n a na zem p o v a l t e b e a d t k y tv, k t e r j s ou v tob, a n e n e c h a j v t o b k a m e n e

 26

n a k a m e n i , p o n v a d j s i n e p o z n a l o. a s u n a v t v e n s v h o . " i) K a d n r o d m B o h e m u r e n a s s v h o B o s k h o . n a' v t v e n . Nepouije-li ho nrod n ke sv vn spse, pak Bh od nho vzdl ochrannou svou ruku a vyd ho jeho neptelm, kte ho a' do plnho vyhuben ztrestaj za vecky hchy, kterch se. proti Kristu a jeho nmstkyni, Crkvi sv., dopustil. Pohldneme-li na hranice naeho sttu, jak snadno bude neptelm naim jej obkliti a sevti a na zem povaliti a nenechati v nm kmen na kameni. Videant ergo consules!

H lava III.
1. Zakladatelem C rk ve sv. me bti jedin Kristus.

1. e Kristus zaloil Crkev, t. j. spolenost nboenskou, kter m v jeho dle vykupitelskm a do skonn svta pokraoVati, jest d j h i s t o r i c k y t a k j a s n a z e j m , e nen v d jin c h l o v e n s t v a d r u h h o dje, j e n b y s v o u e v i d e n c t a k z i l , e t a k o k a z r a k y n a e o s l u j e . Nebo existence Crkve, ji od svho potku a na nae doby se povzn nade vecky dje historick. Evidence jej existence nen jen p i r o z e n , nbr zrove tak n a d p i r o z e n . Nebo B h s m ovil jak jej z a l o e n , tak i jej nadpirozen u r e n mimodnm zasahovnm do jejho ivota skrze z z r a k y a p r o r o c t v ta k nezvratnm zpsobem, e nen historickho dje ani ped Kristem ani po Kristu, kter by svou pravdou tak jasn zil, jako zaloen Crkve sv. skrze Krist. Bez K rista nelze Crkve m ysliti. Tak jest s nm spojena a spjata. 2. Toto spojen Crkve s Kristem dokazuj tak djiny lov enstva, i kdy pohlme na Crkev jen jako na kad jin dj historick. e Crkev sv. existuje, toho nepope nikdo, kdo m zdrav rozum a logicky mysl. Kad vak d j m u s m t i s v o u d o s t a t e n o u p i n u . Nezaloil-li Kristus Crkev sv., pak ji musil nkdo jin zaliti. Nebo odporuje rozumu a jeho nejzkladnjm logickm zkonm, aby nco samo sebou vzniklo. Tedy Crkev m usil nkdo zaloiti. Nezaloil-li j Kristus,
*) L u k . 1 9 , 4 2 . 4 4 .

 27

kdo jest jejm zakladatelem ? Djiny jak Zjevem Boho, tak i djiny profnn prohlauj vlun jen Krista za zakladatele Crkve a neznaj dnho jinho zakladatele je'jho. To naprost pesvden nejen Crkve sam, kter svj pvod a sv zzen odvozovala vdy jen od Krista, nbr i vekerho lidskho, po kolen, pokud se touto otzkou zabvalo a dosud zabv. *) Tuto pravdu dokazuje nad slunce jasnji 3. a) Psmo sv. Na p l n dkaz z Psma sv., e jen Kristus zaloil Crkev sv., bylo by nm bezmla vechny knihy aspo Novho zkona opsati. 1. Sm Bosk Spasitel slbil sv. Petru, e na nm v z d l C r k e v s v o u 2) . A co slbil, musil jako Bh nekonen pravdo mluvn a ve svch slibech vrn tak splniti. Tak uinil, kdy na behu jezera tiberianskho pravil k sv. Petru: .Pasi b er n k y m , pasi o v c e m .1)" Sta nm uvsti jen nkter vroky jeho: 2. e Kristus piel na tento svt, aby zaloil na spsu lovenstva krlovstv Bo, kter m spojit v sob vecky nrody, dokazuj zcela jasn slova, kter archandl Gabriel pro nesl k Blahosl. Pann, kdy j zvstoval, e se stane Matkou Pn. Nebo k tomuto tajem stv pipojil z rozkazu Boho ppov, ,, e B h O t e c d S y n u s v m u z P a n n y n a r o z e n m u t r n D a v i d a , o t c e j e h o , a b u d e k r a 1o v a t i v dom J a k u b o v na v k y a k r l o v s t v , jeho n e b u d e k o n e . 4) Z tohoto poselstv patrno, e podle vle Otce nebeskho se stal Syn Bo lovkem hlavn za tm elem, aby zasedl na trn Davidv a kraloval v dom Jakubov na vky. Ponvad trnu Davidova ji ped narozenm Pn skuten nebylo, musil Je Kristus na jeho mst zaloit jin trn a jin krlovstv, v nm b y kraloval na vky. A tmto krlovstvm mohla b ti jen Crkev sv., v n dokonil a dovril, co ve Starm zkon trnem Davi dovm bylo toliko naznaeno a pedobrazeno. 3. e Kristus Pn zaloil zvltn spolenost nboenskou, rozdlnou od synagogy idovsk, o tomto dji Kristov sepsali
*) Cf. Camillum M azzella S. J ., De Relig. et. Eccl. edit. 2. p. 352 sqq. Ro mae 1880. 2) Mat. 16, 18. 3) Ja n 21, 15 sl. 4) Luk. 4, 37 sl.

 28

ss. apotolov, abychom tak ekli, zvltn zkladn listinu, v n l prvn potky a dal en tto Crkve Kristovy. A tato zkladn listina se nm ve sv naprost neporuenosti a vro hodnosti a do dneka ve S k u tc c h a p o to ls k c h zachovala. 4. Existenci Crkve sv., samm Kristem zaloen, dosvduj ss. apotolov svmi listy, zaslanmi jednotlivm crkvm, zaloloenm v Palestin, Mal Asii, v ecku a v m, ve kterch jim bu mstnji vysvtluj rzn pravdy zjeven nebo hled napraviti a do podku zase uvsti jejich nboensko-mravn ivot rznmi neptelskmi vlivy poruen. 5. e Crkev od asu Krista Pna ve svt existujc a nenhl obrod vekerho ivota lidskho psobc nemohla b ti pouhm dlem lidskm, nbr e k jejmu zaloen a en p sobila tak nadpirozen pina Bosk, o tom podv nezvratn dkaz nejen jej n e b e s k n a u k a a n e b e s k i v o t j e j c h l e n , nbr tak mimodn n a d p i r o z e n m i l o d a r y (charismata), kterm i byla hlavn ve svm po tku a v prvch dobch svho trvn opatena. Pipomnme zde jen na p. zzrak, kterm i sv. Petr a Pavel, sv. Jan a ostatn apotolov innost svou apotolskou doprovzeli a utvrzovali. Kdyby byla Crkev dlem jen lidskm, o zzranm zasahovn moci Bosk do ivota kesan nemohlo b y b ti ani ei. O histo rick pravd tchto zzrak neme b ti ani nejmen rozumn pochybnosti. Jako zzraky Kristovy dosvduj vichni ss. apoto lov a sv svdectv vichni bez vjim ky v l a s t n k r v po tvrzuj, tak i pozdj zzraky, kter Bh hlavn v e muednick psobil na dkaz pravdy Crkve sv., jsou tolika oitmi, napro to vrohodnmi svdky potvrzeny, e by s po penm pravdy tchto zzrak bylo poprati pravdu vech histo rickch dj, o jejich skutenosti dn rozumn lovk ne pochybuje a ani neme pochybovati. A pece dn z tchto historickch lidskch dj nen krv nesetnch svdk potvrzen, jako pravda zzranch dj Kristem na dkaz Bosk povahy Crkve jeho psobench. 1) 6. A jako nikdo nedoke, e dj, kter se jednou bu v lid skm ivot aneb ve vnj prod s t a l , s e n e s t a l (co se stalo, neme se odstti to pece axiom samozejm), tak dn lovk na svt nedoke, e Crkev sv. nebyla Kristem
x) Cf. Franz Hettinger, Lehrbuch der Fundamentaltheologie. 2. Teii, S. II. f. Freiburg 1879.

 29

zaloena. Naproti tomu dji, jako vbec naproti pravd vbec, jest kad stvoen bytost bezmocn. A proto tak vechny dkazy, ktermi modern nekesansk vda se sna tento histo rick dj Crkve-sv. Kristem samm z? loen, v yvrtiti, jsou a zstanou na vky bludnmi a klam nm i.1)
2. O podstatn konstituci C rkve.

1. Je-li Crkev pvodu Boskho, pak mus m ti podstatu sv konstituce ili stavy rovn od Boha. Nelze m ysliti, e by byl Kristus Crkev zaloil a se nepostaral zrove o je j hlavn konstituci, na n jako na dle Boskm nesm dn stvoen bytost nco mniti. A tato Bosk konstituce, Kristem Crkvi dan obsahuje v sob zazen, na nich Kristus Crkev svou vzdlal. 2. Pedn rozdlil svou Boskou autoritou Crkev uc od Crkve slyc, a C r k e v u c poloil z a z k l a d C r k v e s l y c . To prvn hlavn rys Bosk konstituce Crkve. Rozdl mezi touto dvoj Crkv, ili lpe eeno, mezi touto dvoj st j e d n a t e C r k v e , jest prva Boskho a proto mus trvati tak dlouho, jak dlouho Crkev potrv, tedy a do skonn svta. A Kristus jen C r k v i u c svil inn pokraovn ve svm dle vykupitelskm a za tm elem opatil jen tuto Crkev svou vykupitelskou moc, jak m o c s v c e n (moc hieratickou), tak i moc j u r i s d i k n (moc hierarchickou). Tuto Crkev oddlil proto od Crkve slyc a dal j svou troj moc uitelskou, knskou a pastskou. Crkev tuto zaloil jednak na biskupech, knch a jhnech, kte obt novozkonnou a udlenm sv. svtost udlej vcm milosti posvcujc a mi lost skutkovch ke konn nadpirozen dobrch skutk ne zbytn potebnch, a aby se tak dlo po vekerm svt v plnm podku, ustanovil v Crkvi jurisdikn moc primtu a jemu po bok postavil moc episkoptu po vekerm svt rozptlenho. Tato dvoj moc hierarchie ordinis" a, jurisdictionis" jest jurisdivini" a proto se ned na n nic m niti.2) 3. Ale ponvad Crkev jako nboensk spolenost, uren Kristem pro vecky vky, mus oprvnnm a nalhavm potebm vech nrod a do skonn svta initi zadost, proto
1) Cf. Stan. Dunin-Borkowski S. J., Die Kirche ais Stiftung Jesu. S. 22 ff. Miinchen. Ju l. Miillendorff, Der Glaube an die Kirche, S. 11 ff. Regensb. 1906. 2) Cf. Dunin-Borkowski S. J., 1 . c. S. 46 ff.

30

podle tchto asovch, poteb hledla mezery mezi jednotlivmi stupni Bosk hierarchie jak jurisdikn, tak knsk rznmi dy vyplniti. Tak vznikly mezi primtem . mskho papee a episkoptem rzn hierarchick stupn, k nim nle kardinalt, patriarcht, exarcht, arcibiskupstv a pod episkoptem rzn papesk prelatury. A k moci svcen pistouply jako pedbn stupn podjhenstv a nich svcen akolyttu, lektortu, exorcisttu a ostiaritu. Ale vecky uveden stupn jak moci juris dikn, tak i moci hieratick, jak vznikly jen ustanovenm Crkve, tak mohou zase jejm nazenm b ti zrueny. 4. Stupn moci hierarchick i hieratick, Kristem v Crkvi ustanoven, nle k podstat Crkve a proto b yly obsaeny ji v Crkvi pvodn na apotolech Kristem zaloen, i kdy se ihned nejevily v pln sv moci, jako v asech pozdjch. Pvodn Crkev se nepodobala rozhaven kovov kouli, jak Dollinger mnil, nbr h o i n m u s e m e n i , ke ktermu ji sm Bosk Spasitel pirovnal. Jako v tomto semeni jest jako v z rodku a jdru cel organismus hoin zeliny podle svho speci fickho tvaru pln obsaen, take z tohoto semene neme vyvinouti .na dnm mst pdy zemsk jin zelina, ne hoice, podobn tak Crkev nemohla jinho podstatnho tvaru nabyti, ne jak nyn m, i kdyby byly historick pomry, ve kterch od svho zaloen ila, zcela rzn se vytvely, ne se skuten vytvily. Kdyby se Crkev pvodn, jak protestant a podle nich tak neastn Dollinger se domnval, podobala rozhaven kouli, kter me .lovk dti nejrozmanitj tvary, pak cel konstituce a organisace crkevn jest pouhm resulttem historickho vvoje a me se podle zmnnch pomr tak mniti. Tento bludn nzor o pvodn Crkvi b yl pinou, e Dollinger po snm v ati knskm od Crkve odpadl a jako odpadlk zemel, akoliv dve na obranu tto Crkve tolik vhlasnch spis vydal. 5. Co v Crkvi se zakld na prvu lidskm, me Crkev bu zmniti aneb zcela odstraniti, ale kadho zzen Boskho mus prv tak hjiti, jako kad theoretick pravdy v depositu fidei obsaen. Co svt protestantsk od Crkve katolick nepeklennou propast dl, jest prv nauka o Boskm zaloen Crkve a Bosk jej konstituci. Co Crkev katolick prohlauje svm neomylnm adem za zaloen B o s k , pokld prote stantismus za pouh resultt historickho vvoje, kter, zvise na pouh svobodn vli lidsk, mohl se. docela jinm smrem

 '3 i

diti a Crkev b y mla nyn tomuto rznmu historickmu vvoji pln pimen tvar, jen by se podstatn liil od tvaru nynjho, i)
3. P o m r v t le n S y n a B o h o k C rk v sv.

Crkev byla ji v Kristov vtlen v jistm smyslu i pe formovna. Hypostatick unie jest posledn reln pinou nej vniternjho a nejtsniho spojen Boha s lovenstvem, jak v Crkvi jest uskutenno. O hypostatick unii mezi Boskou osobou a lidskou piroze nost Kristovou meme s t r o j h o stanoviska uvaovati. a) Mme-li na zeteli B o s k o u p i r o z e n o s t K r i st o u , pak hypostatick unie jest pramenem nekonench mi lost, kterm i Kristus jako .lovk byl od Otce nebeskho obdaen. b) Phlme-li k l i d s k j e h o p i r o z e n o s t i , pak jest nm Kristus jako lovk ve vem mimo hch podoben. c) Uvaujeme-li o pomru mezi Boskou a lidskou piroze nost v Kristu, pak jest pokldati pirozenost lidskou za iv nstroj, jeho Kristus ke vem svm boholidskm skutkm pouv. ad a) Bh jako Tvrce svta pirozenho a nadpirozenho jest. tak d r c e m v e c h d a r m i l o s t i . Nebo co tvor m nebo me mti, m jedin od svho Tvrce. Bh vak mru svch milost kad bytosti rozdv podle vt aneb men blzkosti, v jak bytost tato k nmu stoj Nelze vak m ysliti bytosti, kter by ble stla k Bohu, ne Kristus jako lovk. Nebo lidsk pirozenost se stala vtlenm lig o v m pirozenost sam Bosk osoby Kristovy. A ponvad tsnjho spojen mezi Bohem a lovkem nelze pomysliti, proto due K rista Pna stala se jm astnou veker plnosti milost. Hypostatick spojen samo jest pro pirozenost lidskou v Kristu nekonenou milost, ale zrove tak p i n o u a zdrojem vech milost, ktermi due Kristova nade vechny nae pedstavy a pomysly jest ozdo bena, a mezi tmito milostmi stoj na prvm mst m i l o s t po s v c u j c . Touto milost jest due Kristova tak prozena a prosvcena, nadpirozn tak zdokonalena, povznesena a s Bohem spojena, e nen a ani b ti neme jin bytosti, kter by mohla
*) Dr. J. Klug (ernook) p. 25. Jos. B riill, Die wahre Kirche Christi. S. 2 ff. Freiburg in Br. 1903.

 32

jet vt mru milosti pijati a touto milost se Bohu jet vce pipodobniti, jako due Krista Pna. A jeliko tato plnost posvcujc milosti (mimo milost hypostatick unie) jest nejvym dobrem due Kristovy a kad bytost se sna o sv dobro se sdleti s jinm i bytostmi bonm est sui diffusivum, prav theologov , proto due Kristova jest milost plna nejen s a m a o s o b a p r o s e b e , nbr tak pro l o v e n s t v o . A jeliko jest Kristus jeho hlavou, proto jest plnost milosti jeho d u e zrove tak gratia c a p i t i s", kter se z n na tajpln tlo jeho, na Crkev vylv. Tak jest Kristus bytnm principem a prvotnm zdrojem vech milost, kterch se Crkvi a jednotlivm jejm lenm dostv. Kdyby vak nebylo Crkve, neml by Kristus, Bh a lovk, nikoho, na koho by ,,gratiam capitis", milost posvcujc a vechny sv ne besk ctnosti pelval. A proto ji vtlen Syna Boho d samo sebou Crkve, jakoto pedmtu i terminu, jen gratiam ca pitis" v sebe pijm. I d e a a v z n i k C r k v e j e s t n u t nm n s l e d k e m sa m ho v t l e n S y n a Boho. Kristus jest proto nejen jako Bh, nbr i jako lovk h l a v o u C r k v e s v., se kterou se sdl nejen jako Bh o vechny dary a milosti sv Bosk dobroty, nbr tak jako lovk o vechny nadpirozen milosti a ctnosti, kterch se jeho dui pro jej hypostatickou unii s Boskm Logem hned v prvm okamiku jeho vtlen dostalo. ad b) Dle jest na zeteli m ti sourodnost Kristovu s leny Crkve pro jeho spolenou pirozenost s lidskm pokolenm. Vtlenm se zatpil Syn Bo v lidsk pokolen, stal se j e h o l e n e m , maje s nm specificky jednu a tou pirozenost. Tak se stal s nmi jednorodm a sourodnm, s t a l s e j e d n m z n s. My vichni jsme p o k r e v n s K r i s t e m s p o j e n i a s p t e l e n i a K r i s t u s jest pokrevn sptelen s n m i . Ale Kristus se stal jednm z ns netoliko jako jedno duch l e n a d lidskho pokolen, jakm jest kad z ns, nbr se stal h l a v o u v e k e r h o p o k o l e n l i d s k h o jako druh, duchovn, nadpirozen Adam. A jako v Adamovi byla veker lidsk pirozenost jako ve svm prvm principu a prameni obsaena a z tohoto principu se pak rozplozuje a vy dv ze sebe znenhla cel lidsk pokolen, ta k ml Kristus jako nadpirozen hlava lovenstva v sob plnost vech milost, perozujcch a povznejcch lovenstvo do stavu syn Boch.

 33

A jeliko Kristus jako lovk jest s nmi sourodn, nlee s nmi k jednomu pokolen lidskmu, jest takoka soujmennm i souznanm principem (principium quasiunivocum) nadpirozenho ivota Crkve sv. A ponvad Crkev sv. jako dlo Krista Pna m povahu podobnou povaze Kristov, proto obsahuje v sob strnku Boskou a lidskou, podobn jako Kristus. C r k e v sv. j e s t t a k t o o d l e s k e m o s o b n u n i e B o s k a l i d s k p i r o z e n o s t i K r i s t a P n a a jest proto tajplnou synthesi i v o t a n a d p i r o z e n h o a p i r o z e n h o , neho tedy, co jest Bosk, a neho, co jest lidsk. Jeliko vak Crkev sv. podle sv strnky lidsk se skld z lid slabch, kehkch a hnch, proto zde na svt nikdy neobrela, neobr a nebude obreti boholidsk ivot K rista Pna ve veker jeho dokonalosti. To idel, k jeho vi a velebnosti m se pod vce povzneti, jeho vak nikdy nedoshne a ne vystihne. A proto ivot Crkve ml vdy tak s v o j e s t i n n s t r n k y . Tyto strnky mohou sice tu a tam na dobu krat neb del zastiovati nebesk lesk jejho boholidskho ivota, ale nikdy ho v n pln nepotla a z n nevyhlad. Proto i po horen, kter nkdy dvaj . ti, kterm Kristus svil pokrao vn svho vykupitelskho adu, nesm nm b ti zvadou a pe kkou v ct a lsce k Crkvi sv. Kristov. 4. ad c) Abychom pomru mezi vtlenm Syna Boho a Crkv sv. ve vnitn povaze jeho sprvn porozumli, jest nm pokud mono, vystihnouti pomr lidsk pirozenosti Kristovy k jeho Bosk pirozenosti. O tomto pomru u bohoslovci, e humanitas Christi est instrumentum divinitatis". Dosah pomru mezi nstrojnou a hlavn inkujc pinou vysvtluje sv. Tom v ten smysl, e nstrojn pina nen toliko m r t v m s t r o j e m beze v vlastn innosti, take by jen uskuteovala innost hlavn inkujc piny, nbr e m svou vlastn innost, podobn jako hlavri inkujc pina, s tm toliko rozdlem, e tuto svou vlastn innost neme nstroj sm o sob jeviti, nbr e ji me uskuteniti toliko inkujc pina, kter j pouv k proveden inu svho. Tak jest nstroj odkzn na hlavn pinu a hlavn pina zase na nstroj. Pro na p. potebuje psae, bez nho neme psti, a psa potebuje zase pra; bez pra neme sv psask umn jevit. Z inu, kter rozumn inkujc pina nstrojem jev, jest patrno, e inkujc p ina vtiskuje inu nstroje pee sv vlastn r o z u m n poC o j e s t C r k e v ? 3

 34

v a h y a tak jej povzn nad jeho pirozenost do stavu vyho a dokonalejho, sob sam pimenho. Kdyby pra nevedla r o z u m n pina, pro samo i kdyby bylo njakou fysickou pinou do innosti uvedeno, nenapsalo by ani jedinho dku, kter by ml rozumn smysl, A podobnm zpsobem vysvtluje sv. Tom pomr mezi lovenstvm a Bostvm K rista P n a1). Ividsk pirozenost K rista Pna nabv z jeho Bostv, s nm jest hypostaticky spojena, nejen dstojnosti, nbr i s l y a p s o b n o s t i , kter ji vysoko povzn nad kadou slu a psobnost lidskou. A ponvad v Kristu hlavn a nstrojn p ina, Bostv a lidsk pirozenost, nejsou dv subsistujc b y tosti, jako pirozen inkujc pina a jej nstroj, nbr jsou hypostaticky v Bosk osob Kristov spojeny, proto dodv Bosk osoba Kristova vem innostem a utrpenm sv lidsk pirozenosti dstojnosti a ceny, kter nekonen pevyuje vecku dstojnost a cenu skutk lidskch. Tak se stvaj vecky lidsk skutky Kristovy skutky b o h o l i d s k m i (deiviriles, jak theologov podle Dionysia Areopagity prav) a .nabvaj dstojnosti nekonen. A p r o t o t a k z a l o e n C r k v e sv. j e s t d l e m b o h o l i d s k m , kter vykonala sama Bosk osoba Kristova jako h l a v n i n k u j c pina (causa efficiens principalis) s k r z e s v o u l i d s k o u p i r o z e n o s t jako svou nstroj nou pinu (causa instmmentalis), ale skrze nstroj nou pinu, kter nen od hlavn piny, od Bosk osoby Kristovy, oddlena, nbr s n osobn spojena. Proto jest Crkev a vekero Kristem j dan zzen a prostedky spsy, jako p r i m t , e p i s k o p t , s v t o s t i atd. v pravm slova smyslu d l e m b o h l i d s k m , je m dstojnost a cenu hlavn inkujc piny, sam Bosk osoby Kristovy. Proto dstojnost Crkve sv. pevyuje vecky nae pedstavy a pojmy. Kad dlo Bosk, patme-li na n toliko s pirozenho hlediska, jest ji povzneseno nad n rozum a jeho vstin poznn. Nechpeme pln, jak Bh me z nieho nco uiniti, jak kad dlo sv v bytu udruje a k jeho innostem spolupsob a d je k cli jemu vytknutmu. A pece jest kad stvoen bytost konen a proto s nam konenm roz umem a jeho poznnm soumrn. Crkev sv.. jest vak dlem n a d p i r o z e n m , je m . ast v nekonen dstojnosti
1) Compend. theol. cap. 212.

 35

sam Bosk osoby Kristovy, podobn jako lidsk pirozenost, kterou Kristus svm vtlenm povil k nekonen dstojnosti sv Bosk osoby. A jako jest tato dstojnost pro ns aspo v tomto pozemskm ivot tajemstvm, tak i Crkev sv,, v n se vtlen Syna Boho mystickm zpsobem stle opakuje, jest a zstane nm a do skonn svta tajem stvm , jeho velebnost meme podle nrys, je ixm Zjeven Bo o nm podv, sice tuiti, ale jeho hlubokosti, ky a vky nikdy nevystihneme. Ale ponvad nm pravdu jeho sm Kristus svou Boskou autoritou zaruuje, proto jest nm v ni prv tak viti, jako v tajem stv jeho vtlen. Za tou pinou pojala Crkev sv. sv Bosk zaloen a zzen jako pravdu nlec k nej podstatnjm pravdm zjevenm ji d o s y m b o l u a p o t o l s k h o . A ponvad Kristus v Crkvi sv. stle pokrauje ve svm dle vkupnm, jm nm projevuje svou Boskou lsku a dobrotu a sv nekonen milosr denstv, jest na povinnost, abychom k Crkvi sv. s vdnm srdcem lnuli, j nejhlub ctu prokazovali a ji nejvroucnj lskou milovali. Podle vle Kristovy mme v Crkvi sv. a skrze Crkev jeho samho jako Boha a lovka pod vce poznvati, ctti, jej milovati a se s nm rozumem, srdcem ano celou svou bytnost pod tsnji jako iv dov jeho mystickho tla spojovati. Proto meme smle ci: Kdo nezn a nemiluje Crkve, nezn a nemiluje Jee Krista, Spasitele svta. Ano meme jet dle jiti a tvrditi: kdo nev v Crkev jako mystick dlo Krista Pna, ten nev, co jest v l a s t n l o v k , jak m b ti ivot jeho, jak m posledn el. A nev-li toho jednotliv lovk, nev toho tak lovenstvo vbec. Pak neznme ani p r a v h o s m y s l u a v z n a m u .djin l i d s k c h .
3. Pom r ivota K ristova k ivotu C rkve sv.

i. Crkev sv. jest co nejtsnji slouena s Boskm Spa sitelem. Proto evangelium, kterm Bh prvm rodim slbil na odputn hch poslati Vykupitele, obsahuje ji tak slib Bosk, e pt Vykupitel na dokonn svho vykupitelskho dla zalo Crkev. A proto tak vznamn prav sv. Tom: ,,A d hoc v e n i t (Christus) in m un d um , ut E c c l e s i a m f u n d a r e t " . ' ) Neprav: ,,Ad hoc venit in mundum, ut redi meret mundum", nbr: u t E c c l e s i a m f u n d a r e t .
x) I n M a tth . 16, 18.

3*

 36

Nejsvtj Trojice pojala do vnho radku, kterm se roz hodla padl lovenstvo spasiti sm rt Syna Boho, lovkem uinnho, ji tak mysl, e ovoce tto jeho sm rti bude lov enstvu pivlastovati s k r z e C r k e v . A proto tak Bh pedobrazil C r k e v ji pi ukonen svho tvrho dla s t v o e n m E v y . Jako Eva, m atka ivch, b yla z boku spcho Adama vzdlna, podobn Crkev, m atka vech lid, posvcujc milost k novmu nadpirozenmu ivotu vzkench, b yla vy tvoena z krve a vody, kter se vyronila ze srdce Kristova po jeho smrti na ki proklanho. Tuto mylenku prohlauje snm V i e n n s k z a pravdu zjevenou, kdy prav: V y z n v m e , ...e Slovo Bo nejen chtlo, a b y b y l o n a k p i b i t o a n a n m z e m e l o , n b r e t a k p i pustilo, aby t lo je h o je t p o v y p u t n d u c h a b y l o p r o k l n o , a to za t m elem, a b y z kr v e a v o d y , z n h o v y t r y s k n u v , se v y t v o i l a j e dinaneposkvrnnapanenskmatkaCrkev sv., n e v s t a K r i s t o v a , p o d o b n j a k o z b o k u p r v h o l o v k a , do s p n k u p o h e n h o , b y l a E v a v y t v o e n a a z a m a n e l k u m u d n a . i)

2. Podle slov koncilu tohoto vyla Crkev sv. z nejsvtjho Srdce Pn, z stroje a symbolu nekonenho jeho lsky, kterou se za ns obtovalo a posledn krp] krve sv jet po smrti vycedilo. Tak jest Crkev sv. takoka ztlesnnm dkazem lsky Kristovy vechny nae pojmy pesahujcm. Co Kristus prav o s o b , e jest c e s t a , p r a v d a a i v o t , 2) plat obdobn tak o C r k v i a proto m i m o C r k e v jest jen bezcest, vedouc k vn zhub, mimo Crkev nen jasu ani ze blaiv pravdy, nbr jen temnost bludu, zaslepujc rozum lidsk i v otzkch, na nich b yt i nebyt lovenstva vbec zvis, mimo Crkev nen ivota, nbr jen smrt. Proto tak u denn zkuenost, m vce nynj pokolen lidsk se od vrac od Crkve k a t. nebo jen tato Crkev jest, jak pozdji dokeme, Crkv Kristovou tm vce ztrc vru v Krista, svta Spasitele a s touto vrou ztrc jeho nebeskou nauku a upad v hor bludy a neesti, ne byly ty, z nich Kristus pohansk svt vysvobodil.
') Cf. Denzinger 480. s) Jan 14, 6.

37

3Jakou dstojnost m Crkev sv., jasn vyjd il sv. Pavel ve sv ei, kterou ml k biskupm v Milet shromdnm: ,,M j t e p o z o r n a s e b e, tak pravil k nim, a n a v e c k o S t d c e , v e k t e r m D u c h Sv . u s t a n o v i l v s b i s kupy, a b y s t e s p r a v o v a l i C r k e v Bo, k t e r s i d o b y l k r v s v o u . i) A podobn pe v listu svm k Ef e s km : Kristus m ilo v al Crkev a v y d a l sebe s a m a z a. n i . " 2) Podle tchto slov apotolovch jest Crkev d l e m a i n e m k r v e K r i s t o v y . A ponvad dstojnost a cena krve Kristovy jest nekonen, pechz tak tajpln na dlo touto krv vykonan. Kristus dokonal krv a sm rt svou spsu lovenstva o b j e k t i v n ili v c n , aby vak tto spsy se stal s u b j e k t i v n kad jednotliv lovk ast nm, mus mu zsluhy smrti Kristovy b ti pivlastnny. Tento kol svil Kristus prv Crkvi. Tak se stala Crkev sv. prostedkyn, skrze kterou nm Kristus svch m i l o s t udl. Ale pi tom jest Crkev tak s a m a v s o b m i l o s t . Nen sice m i l o s t v n i t n , ani posvcujc ani pomhajc ili skutkovou (gratia gratum faciens), ale jest m il o s t z e v n i t n (gratia externa), skrze kterou nm Kristus vech milost vnitnch udl. K tomuto smyslu jest Crkev nej pednjm, nej dleitjm a nejinnjm dlem krve a smrti Kristovy a nle takto o b j e k t i v n k vkupnmu dlu Kris to vu.3) 4. P ravili jsme dve, e lidsk pirozenost Kristova, s jeho Boskou osobou hypostaticky spojen jest k jeho Bosk pi rozenosti v pomru causae instrumentalis conjunctae ad causam efficientem principalem'1. A jeliko ob tyto piny (instrumen talis et efficiens) jev jen jednu innost, a innosti, jsou ac tiones sunt suppositorum", proto vecky innosti Kristovy, lidsk i Bosk, psob vdy jen jeho Bosk osoba. Crkev sv. jest jen rozenou a rozvtvenou lidskou piroze n o s t K r i s t o v o u , skrze kterou Kristus uskuteuje el svho vtlen. Kristus a Crkev psob v dle naeho (subjektiv nho) vykoupen jen j e d n u i n n o s t , Kristus jako causa efficiens principalis", Crkev jako causa instrumentalis". V tomto spojen obou pin nen Crkev pouh instrumentum separatum",
1) S kut. 20, 28. 2) 5. 25

8) Cf. Bougaud 1 . c. str. 197 sld.

38 -

jako pro v ruce psaov, dlto v ruce sochaov, ale nen tak instrumentum conjunctum", jako lidsk pirozenost Kristova naproti jeho Bosk osob, nbr tento pomr jest jaksi s t e d n . Nebo Crkev jako nstrojn pina, kterou Kristus nm ovoce svho dla vkupnho pivlastuje, jest sice opatena pirozenmi potencemi, jako kad jin nstrojn pina, avak tyto jej pirozen potence Kristus nadpirozen zmocuje, zesiluje a po vzn tm, e se s n o svj vlastn boholidsk ivot sdl. A proto tak Crkev sv. nepsob dla toliko pirozenho, nbr dlo sa mho Krista. A ponvad tento pomr mezi Kristem a Crkv nen ani ie lidsk ani ie Bosk, nbr jaksi stedn, proto nazvme jej b o h o l i d s k m i l i m y s t i c k m . Proto Crkev sama, jej zzen, joj moc, jej neomylnost atd., jako i jej psobnost jest dlem boholidskm, kter pesahuje svou velebnost vecky nae pedstavy. Jako nememe svm piro zenm rozumem i svtlem v ry osvcenm pochopili a vystihnouti spojen Bosk a lidsk pirozenosti v Bosk osob Kristov, tak nm zstane zde na zemi spojen Krista s Crkv v dle naeho vykoupen nepochopitelnm tajemstvm, kter obsahuje ve svch trobch tolik nebesk pravdy, e z svou n slab lidsk rozum a osluje.

4. Pom r ivota K ristova k ivotu C rk ve jet vce ozejm z trojho sym bolu, kterm Psmo sv. tento pom r vysvtluje a to ze sym bolu a) architektonickho, b) sv tostnho a c) anthropologickho.

a) Symbol architektonick. Crkev jest domem, chrmem, mstem Bom. i. Tmto symbolem stav nm Psmo sv. Crkev ped zraky nae jako dm Bo. Kad dm jest dlem umn stavitelskho. m jest vt, nkladnj a svmu elu jak zevnjm tvarem, tak i vnitrnm zzenm pimenj, tm tak architekt v nm vt a dokonalej mrou jev sv umn. Cel povaha a zzen domu zvis hlavn na elu, jeho architekt stavbou jeho chce dosci. Podle elu se d vzor i pln, kter stavitel ji ped stavbou domu o nm ve svm rozumu sob nakreslil a kter pak stavbou samou uskuteuje.

 39

2. Nej dleitj st domu jest .jeho z k l a d . m jest dm vy a vt, tm hlub a pevnj mus b ti zklad jeho. A mimo to vechny jeho zdi, stny, pky, schody atd. mus bti tak spojeny, aby jedna, st sti druh nejen nepekela a svou velikost a t existenci celho domu neohroovala, nbr naopak aby jeho pevnost jet utvrzovala a zvyovala. Podle toho mus tak stavivo bti kad jednotliv sti pizpsobeno jak svou t tak i svou pevnost. A m dleitj jest ta neb ona st, tm tak mus b ti pevnj spojka, kter ji s ostatnmi stmi sluuje. Jen ta k vyhov dm svmu plnu, podle kterho byl. postaven a doshne elu, k nmu byl uren. K takovmu domu pirovnv Crkev sv. Psmo sv. jak Starho, tak i Novho z kona. Crkev jest duchovn dm, zbudovan z ivch stavebnch kamen, i) jest velik clm, v nm nejsou ndoby jen stbrn, nbr i devn a hlinn umstny, z nich jsou jedny ke cti, druh k necti.2) Ponvad vak kad dm nle tomu, kdo si jej svm nkladem postavil a v nm pebv, proto se Crkev sv. nazv d o m e m P n . Nebo stavitelem jejm jest s m K r i s t u s , Syn Bo, lovkem uinn, jen ji zaloil svou krv a v n stle pebv, jednak ve Svtosti Oltn jako Bh a lovk ve fysickm smyslu, jednak vak tak ve smyslu m y s t i c k m svou milost v kadm jednotlivm jejm lenu. 3. Tento dm zbudoval Bosk jeho stavitel jednak p r o n s l i d i , jednak tak p r o s e b e a pro celou nerozdlnou Nej svtj Trojici. Zbudoval jej p r o n s, ponvad chce, abychom se v nm ubytovali a v nm a skrze nj doli spsy, kterou nm zjednal svou smrt na ki a kterou uloil v tomto svm dom, aby nm ji tu a do skonn svta podle poteby pivlastoval. Crkev jest nej dokonalej a nej krsnj dlo u m l e c k , jak Bh v tomto svtovm d mohl vbec zbudovali. Tento dm m el, nad kter nen elu vyho a vzneenjho, a tm jest n a d p i r o z e n s p s a l o v e n s t v a a s l v a K ris to v a a cel N ejsv t j Trojice. 4. V tomto dom Bom m aj vichni lid dostaten msto, teba by se svou osobn a nrodn povahou, svou vzdlanost, svou moc a vznamem v djinch lidskho pokolen sebe vce od sebe liili a rznili. V nm pipraven pbytek pro kmeny a nrody mal a slab. Slab nalzaj ochranu a ztitu proti n
1) I. Petr. 2, 5. 2) II. Tim. 2, 20.

rodm silnm a mocnm a tm tak pojitn a zabezpeen sv nrodn existence. V Crkvi svat pichystn pimen pbytek tak nrodm mocnm, na nejvym stupni svtov osvty sto jcm. A ponvad kesanstv zdokonaluje a lecht ve, co jest v ivot jednotlivch nrod pirozen dobrho a jen to, co jest v nm nzkho, nedstojnho, eknme zkrtka, co jest v nm hnho, tlum, pout a odstrauje, proto pipravil Kristus v Crkvi sv vem nrodm nejen spsu a blaho vn, nbr i blaho asn. Ponvad Kristus spojuje v tomto dom vechny nrody, proto jim klade tak na srdce svatou povinnost, aby se k sob vdy a vude jako jednotliv rodiny jeho krv vykoupen a k jednomu a tmu cli uren chovali. Vichni nrodov ij v Crkvi jen jeden ivot, ivot milosti posvcujc, ivot jedn vry, nadje a lsky, a proto se m aj pokldati jen za jednu velikou rodinu a sebe ve svm ivot, jak nadpirozenm, tak i pirozenm, ve mon podporovati. Pskou, kter je v jednu rodinu spojuje, neme bti nzk egoismus, jen kad jednotliv nrod jen k dosaen jeho vlastnho pozemskho prospchu a blahu pud bez ohledu na nrody men a slab, nbr jest vespoln nad pirozen lska, jest B o s k c h a r i t a , kter jest obrazem, leskem a z lsky samho Krista, kter tak miloval svt, e se za nj na smrt vydal, aby nikdo, kdo v nho v, douf a jeho miluje, nezahynul, nbr ml ivot vn. 5. Proto jest C r k e v v nejvym slova smyslu d o m e m B o m , v nm vichni lid se stvaj pisvojenmi (adoptiv nmi) dtkami Bomi, povenmi k sam asti v pirozenosti Bo, kter ast po vezdej pouti m se promniti v slvu ne beskou a se stti zdrojem nekonen blaenosti. 1) A ponvad toto nadpirozen rodinn spoluit vech lid v milosti Bo jest nej dokonalej, nej vroucnj a nejsrdenj, jak vbec mono pomysliti, proto jest Crkev sv. tak jedinm n a d p i r o z e n m c h r m e m B o m , ve kterm sm Kristus a s Kristem cel Nejsvtj Trojice b y t u j e . 2) V tomto chrm Bom nejsou obyvatel jeho ji cizinci a pisthovalci, nbr spoluobany svtch a domcmi Bomi (domestici Dei), jsouce vzdlni na zklad apotol a prorok, jeho kamenem helnm jest sm Je K ristus.3) V tomto chrm Pn, ili co tot jest, v jeho
1) Cf. Ernst Commer, Die Kirche in ihrem Wesen und W irken. I. S. 12 ff. Wien 1904. 2) I. Kor. 3, sl. II. Kor. 5, 16. 3) Efes. 2, 19.

4I -

obyvatelch, pebv sm Duch Bo. i) Tak vyrst a vrchol cel stavba Crkve sv. ve chrm Ducha sv. A tento chrm, akoliv pevn zaloen na Kristu a na sv. apotolech a na sv. Petru, jejich hlav, nen jet dostavn. Nebo m vce lid do Crkve vstu puje, tm vce pbytk pro n v n teba. A proto se chrm Pn pod vce po svt roziuje a bude se roziovati a do skonn svta. Cel pokolen lidsk m bti tmto chrmem Bom. kol Crkve a jednotlivch jejch len zle v tom, aby v sob obr eli ivot Kristv a tak se pipodobovali sammu Bohu. Podle vle Bo m se Crkev sv. nejen rozprostrati po vekerm okrsku svta, nbr m zasahovali a do nebeskch vin lc sammu trnu troj jedinho Boha. K tto vi me se zde na svt podvce pibliovati, ale nikdy j nedoshne. To se stane a po po slednm soudu, kdy bude tento chrm Bo poven a pesazen do slvy Bo tam na nebesch. m vt jest poet vcch, kte pbytku v chrmu Pn hledaj, tm vce pstaveb mus se stle k nmu pipoj ovti, a tak vyrst z nho c e l m s t o B o , 2) o nm prav sv-. Matou, e se neme u krti msto na hoe lec.3) Rzn jmna, jimi Psmo sv. Crkev sv. vyjaduje, jak d m , c h r m P n , m s t o B o , vyznauj jen rzn stanoviska, z nich jest na ni hledti.a) 6. Jako v kadm dom a chrm jest rozeznvati zklad od budovy sam, tak i Crkev m dv strnky, kter se m aj k sob podobn jako zklad k ostatn budov. Zklad m Crkev dvoj: neviditeln a viditeln: Krista a apotoly s hlavou sv. Petrem. Celou budovu dr Kristus, na nm jest zbudovna. To zklad nevidit' ln. Kristus vtpil Crkvi svj nadpirozen boholidsk ivot, kter stle svou vemohouc vli v n udruje, v yvj, k roz kvtu pivd. A ponvad musil Kristus Crkev tak zditi, aby b yla pimena lidsk pirozenosti z tla a due sloen, proto j svou slu a psobnost, kterou ji v existenci dr a svj ivot j vlv, zprostedkuje svmi nmstky, kterm i b yli pvodn sv. apotolov se sv. Petrem v ele a po jejich sm rti legitimn jejich nstupci: msk pape a biskupov s nm jako s hlavou spojen.
1) 2) 3) *) I. Kor. 3, 16. L. id. 3. 4 Mat. 5, 14. Wilmers, De Christi Ecclesia, p. 149. R atisb. 1897.

 42 -

. Mimo Crkev nen jin spolenosti, kter by ve svm ln dovedla sjednotiti nrody vech dl svta a vech vk. Rz nosti jejich jazyk, stup vzdlanosti, zpsob ivota atd. jest tak velik, e mimo Crkev dn jin spolenost nedovede jich ve svm ln spojiti. A proto vechny sttn tvary, kter se na jeviti lidskm objevily a vtho neb menho vznamu nalezly, mly vdy vce mn r z n r o d n . A i kdy ve svm ln n kolik nrod sluovaly, pece mly zpravidla tendenci nrodn a proto spe neb pozdji tak v nrodn stty se rozpadly. Jedin Crkev dovede jednotlivm nrodm vechny jejich statky, a jsou rzu idelnho aneb hmotnho, pokud na n m aj pirozen prvo, zabezpeiti a tak odstraniti z jejich ivota ve, co by mohlo mezi nimi spory buditi a klidn jejich spoluit initi nemonm. 8. Ja k vzneen jest kesansk nzor na ivot jednotliv nrod a celho lovenstva proti nauce idovskho zednstva a volnomylenkstva! Vichni nrodov m aj se podle uen Kristova spojiti v Crkvi jako v dom a chrm Bom, v nm m aj sice iti jako rzn rodiny se vemi svmi pirozen oprv nnmi vlastnostmi a poadavky, ale pi tom b ti ve vekerm svm ivot spojeni svazkem hlavn jedn vry, nadje a lsky a tmito ctnostmi m rniti vechny sv vstedn nrodn aspirace a tak pese vechny sv pirozen rznosti se povzneti k vy harmonick jednot kesansk rodiny zaloen na kesansk spravedlnosti, hlavn vak na k e s a n s k l s c e , o kter zednstvo nem ani nejslab potuchy. K tto kesansk lsce z konc protivn zednsk humanit se pozdji jet vrtme. b) Svtostn symbol Crkve sv. Crkev jest nevstou Kristovou.

i. Tmto symbolem, jm pedevm sv. Pavel se sna v svtlit! milostipln spojen mezi Kristem a Crkv, jest s v t o s t s t a v u m a n e l s k h o . V listu k Efeskm i) vysvtluje apotol nrod vzjemn pomr mezi muem a enou a p o v i n n o s t i , kter z tohoto pomru pro oba manely vznikaj. Mu jest hlavou eny sv, kter jest jeho tlem a proto ji m jako tv tlo, tedy jako sebe sama milovati, a ena m navzjem jako tlo mue svho jemu ve vem b ti poddna. Tyto povinnosti ukldaj obma manelm v e l i k o b t i ; A aby b yli s tyto
') 5, 2 2 . s ld .

43

obti, povil Kristus manelstv k dstojnosti svtosti Novho zkona a zstavil v n obma manelm nepebern zdroj nad pirozench milost. Nen tedy manelstv pouhm pirozenm spojenm mue a eny k zaloen rodinnho ivota a k plozen a vychovvn dtek, nbr jest t a j e m s t v m jako kad jin novozkonn svtost, je nejen viditeln z n a m e n , nbr i neviditeln p s o b milost posvcujc a zrove poskytuje snoubencm, kte tuto svtost pijm aj, zruku vech milost skutkovch, manelm k vyplnn povinnost manelskch ne zbytn potebnch. Ano, sv. Apotol prav o manelstv, e jest t a j e m s t v m v e l i k m (ili svtost .velikou) a pipojuje: j v a k t o p r a v m s o h l e d e m n a K r i s t a a n a C r k e v " . A toto velik tajemstv, za jak manelstv prohla uje, prv v tom zle, e Kristus z nekonen lsky Crkev krv svou nejen obmyl ze v neistoty jej, nbr ji n a d p i r o z e n posvtil, okrlil a povil k dstojnosti sv nevsty slvou, svatost a bezhonnost sob podobn. A proto muov m aj prokazovati podobnou lsku enm svm a eny m aj b ti poddny mum podobnou poddanost, jakou jest Crkev pod dna nebeskmu svmu enichu, Kristu. 2. Manelstv nazv sv. Pavel proto v e l i k m t a j e m s t v m , e j e s t o b r a z e m t a j p l n h o s p o j e n K r i s t a s C r k v sv. , je jest jeho v z o r e m . Mezi v z o r e m a o b r a z e m mus vak bti vdy jist mrnost ili proporce. Maluje-li mal obraz njak osoby, hled na pltn pime nmi barvami znzorniti nejen jej z e v n j p o d o b u , nbr i jejmu vnitnmu ivotu v jist me d ti vraz. A proto lze z obrazu souditi na povahu jeho vzoru a ze vzoru zase usuzovati na jeho vnj obraz i vraz. A ta k pedvd tak sv. Pavel manelm ve spojen Krista a Crkve bosk idel jejich manelskho ivota a vech povinnost, kter v tomto idelu jim nebeskm svtlem z. 3. Obraz manelstv se jev v pomru Krista k Crkvi mnonm zpsobem. U K rista lze rozeznvati d v o j z s n u b , jeden s l i d s k o u p i r o z e n o s t , druh s C r k v s v. Prv jest ob saen ve vtlen jeho, kterm se stal lovkem, pijav v jednetu sv Bosk osoby pirozenost lidskou a tmto pijetm ji pc\}'iv ke sv Bosk dstojnosti. S y n B o jev se tu jako e n i c h a jeho nevstou jest l i d s k p i r o z e n o s t z blahoslaven

44

Panny v Boskou jeho osobu p ija t.1) Nebo v hypostatick unii pslu ja k Synu Bomu ta k i jeho lidsk pirozenosti nco, co tak enichu a nevst pslu. Kristus miluje svou pirozenost lidskou lskou, kterou tak svou boskou pirozenost m iluje. A pirozenost lidsk jsouc sama v sob ni ne Bosk osoba Syna Boho, jest j naprosto poddan. Ne toto spojen nelze nazvati z s n u b e m i s a t k e m ve vlastnm slova smyslu. Nebo k vlastnmu zsnubu nle d v r z n o s o b y : jin enichova, jin nevstina, kdeto v Synu Bom lovkem ui nnm jest j e n j e d n a o s o b a , osoba Bosk, v n ob jeho pirozenosti jsou hypostaticky spojeny. Tato podmnka jest vak vyplnna v tajplnm zsnubu ili satku mezi K r i s t e m a C r k v s v. Jin osoba jest e n i c h o v a , jin C r k v e s v. A ponvad jen osoba enichova m r z f y s i c k , osoba vak nevstina jen r z m r a v n , proto tak jejich manelstv jest jen d u c h o v n . Nevsta Kristova, Crkev sv. nen toliko jedinou fysickou osobou, nbr zahrnuje a spojuje v sob tolik osob, kolik vcch ve svou jednotu pijala. A vichni tito vc dohromady jsou jedinou m r a v n o s o b n o s t t a j p l n s p o j e n o u s K r i s t e m . A jak se Kristus hypostaticky spojil se svou pirozenost lidskou, podobnm zpsobem se tajpln spojuje jak s kadm jednotlivm lenem C rkve,2) tak i se s o u b o r e m vech tchto len, s Crkv sv. K a d d u e v m ilo s t i posvcujc postaven jest n e v s t o u K r i s t o v o u . T m v c e je t o u t o n e v s t o u C r k e v j a k o s o u b o r v e c h d u s K r i s t e m m i l o s t po svcujc spojench. Spojen Krista s Crkv jest m i l o s t i p l n . Je-li o b r a z tohoto spojen, toti svazek manelsk, jako svtost novozkonn, m i l o s t i p l n , tm vce milost mus v sob zahrnovati jeho v z o r , spojen Krista s Crkv sv. A proto se dostv Crkvi sv. vech nadpirozench milost jedin z Krista. Z K rista m svj nadpirozen ivot milosti posvcujc, z nho m Bosk sy novstv svch len, z nho m vecky sv nadpirozen poklady a skvosty, z nho m nadji na ast v jeho nebeskm ddictv a td .3)
1) St. Thom. In M ath. i. 25 m lib. IV. Sent. D. 49 qu. 4, art. 3. 2) C.f. Dr. M. Grabmann, Lehre des hl. Thomas von Aquin vo.i der Kirche ais Gotteswerk f. Cf. Bougaud, str. 206 sl. s) Cf. E. Commer, 1 . c. 49 ff.

45

4S y m b o l s v . t o s t n jest nej vym analogickm vrazem vnitnho spojen Crkve s Kristem. Jako Kristus, druh Adam, jest n e j d o k o n a l e j m l o v k e m a proto tak nedostinm idelem pro kadho lovka, tak jest crkev d r u h o u E v o u a v tomto smyslu enou , enou vbec. Touto druhou enou jest vak jen v pomru k tajem stv vtlen Syna Boho, kterm be ast v dstojnosti svho nejvyho pravzoru, jm nen nikdo jin ne B l a h o s l a v e n P a n n a M a r i a , panensk Matka Bo. Maria pro zsluhy Kristovy bez poskvrny hchu poat a dnm osobnm hchem nedoten, M atka Bo a pi tom pece Panna, jest nej vzneenjm a nej velebnjm idelem eny spojujc v sob vecky dokonalosti jak Panny tak i M atky. Ona stoj takoka mezi Kristem a Crkv. Vechna boholidsk dstojmost a velebnost pechz z Krista na jeho Boskou Matku mrou, jak jest rozumn bytost stvoen vbec schopna. V Kristu mme i d e l b o h o l i d s k , v Bla hoslaven Pann i d e l l i d s k , poven vak do ve, dojak jen M atka Pn me b ti povena. V Blahoslaven Pann z cel Crkvi i d e l v e c h c t n o s t . A ponvad Matka Bo byla Kristem Pnem vykoupena plnj a vtenj mrou, ne ostatn jeho vykoupenci, jak jednotliv, tak i vichni dohro mady, ili, co tot jest, ne cel Crkev sv., proto dlo vykoupen se jev v plnm jasu j e n v M a t c e B o . Proto jest nejen i d e l n m t y p e m , nbr i r e p r e s e n t a n t k o u c e l C r k v e s v. V n m Crkev sv., tato nevsta Kristova, nejen zn vzor v nadpirozen dokonalosti a krsy, nbr tak ne beskou v e o b e c n o u p m l u v k y n i ve vech svch du evnch i tlesnch potebch, jako i p r o s t e d n i c i vech milost, kterch m poteb, aby jako nevsta Kristova vc a vce se svmu nebeskmu enichu pipodobovala a lskou se s nm spojovala. 5. M atka Bo, je jest zrove Matkou vech du Kristem vykoupench, jest onm velikm znamenm, o nm sv. Jan ve svm Zjeven prav: ,,e s e u k z a l a n a n e b i e n a o d n s l u n c . e m a m s c p o d n o h a m a j ej ma". *) ,,J e s t o d n a s l u n c e m . Slunce znamen z samho ma jesttu Boskho. A tmto majesttem Boskm b yla Matka Pn ji pi vtlen Syna Boho takoka oblita, proniknuta a prosvcena. A tento Bosk m ajestt se line z M atky Bo na
')
12

, 1.

celou Crkev a vechny je j leny a in je astnmi sam pi rozenosti Bosk. Dle prav sv. Jan o Matce Bo, e m s c p o d n o h a m a j e j m a " . Msc jest svou stlou mnivost symbolem pomjejcho svta. Je -li svt postaven pod nohy Blahoslaven Panny, pak jest jej moci podroben a podzen. A je-li Matce Bo podzen, pak jest podzen tak C r k v i sv. , k t e r o u o n a p e d K r i s t e m j a k o . j e j r e p r e sentantka zastupuje. c) Sym b o l C rk v e sv. an th ro p o lo gich . Kristus jest h lavo u C rk v e a C rk ev jest m ystickm tlem K ristovm . 1. Ji pi vkladu symbolu svtostnho podotkli jsme, e podle sv. Pavla jest mu hlavou eny, jako Kristus jest hlavou Crkve, i) Je-li vak mu hlavou eny, jest ena jeho tlem. Podobn Crkev jest tlem Kristovm. Ji tmto vrokem v y slovil sv. Pavel pomr mezi Kristem a Crkv s y m b o l e m a n t h r o p o l o g i c k m. Ale na uvedenm mst v listu k Efeskm tohoto symbolu jen se potud dotk, pokud ho potebuje na vysvtlen vzjemnch povinnost mezi manely, hloubji vak ho nerozbr a neodvoduje. Proto pokldme za svou povinnost, o tomto symbolu obrnji pojednati. Nebo podle naeho soudu ze dnho podobenstv a ze dnho jinho sym bolu vnitn podstata Crkve, jej psobnost, jej vznam a d stojnost, je-j nadpirozen rz, jej rznost a vyvenost nade vecky lidsk spolenosti, a m aj jakoukoliv povahu, nevysvt tou mrou jako z e s y m b o l u a n t h r o p o l o g i c k h o . 2. Akoliv Crkev sv. jest tajemstvm , ano tajemstvm , kter ve Zjeven Bom nle k nejpod tatnjm a nejdleitjm, pece ze symbolu toho z pravda jeho takovou silou a moc, e takoka osluje zrak n i svtlem vry Bo osvcen. Symbol tento vrh na Crkev a jej pomr ke Kristu, jejm u Boskmu Zakladateli, editeli a ochrnci tolik nebeskho svtla, c v nm takoka miz vecky jej lidsk nedostatky a kehkosti, kter nezzen dostivost jednotlivch jejch len i po ospravedl nn v nich trvajc v ni vn. Nebesk jej dokonalost, dstoj nost a krsa napluje srdce kadho, kdo nepedpojat o Crkvi uvauje, nebeskm nadenm a zancenm pro tuto ve svt tak zneuznvanou, tupenou a hanobenou Crkev Bo. Svt namnoze
Efes. 5, 23.

 4?

nezn Crkve. Kdyby ji znal, pak by ji ctil a sob j vil a kdyby rzn pedsudky jej snad zdrovaly od vstupu do n, pak by j aspo netupil a vn uvaoval o pravd a oprvn nosti vtek a nmitek, kter nevdomost a nebo jet vce zloba proti n in. Nauku o Crkvi nakreslil sv. Pavel hlavn s y m b o l e m a n t h r o p o l o g i c k m v podstatnch rysech jejch. Tyto rysy hledli po sv. P a v l u v jejich tajpln hloubce a vi, pokud jen mono vystihnouti a Crkev sv. nm ve v jej nebesk dokonalosti a krse nakresliti nej vt kesant m yslitel, jme novit sv. A u g u s t i n a U i t e l a n d l s k , zcela sprvn tuce, e jen vestrannm poznnm Crkev sv., jejho pvodu, jej vnitn povahy a psobnosti me srdce nae zahoeti vrouc lskou ke Kristu sammu, jen nm svou nekonenou dobrotu projevil nejen svm u t r p e n m a s v o u s m r t n a k i , nbr hlavn tak z a l o e n m C r k v e sv. , v n a skrze ni svou nebeskou nauku nm stle hls, obt nekrvavou a sv. svtostmi se s nmi o svj boholidsk ivot sdl, pime nmi zkony ns na drze k naemu nebeskmu cli bezpen vede a tak ve vykupitelskm dle a do skonn svta pokra uje. Theologov vysvtlujce smysl a vznam s y m b o l u a n t h r o p o l o g i c k h o , jm sv. Pavel pomr Crkve sv. ke Kristu vyjaduje,i) prav, e C r k e v j e s t m y s t i c k m tlem Kristovm. 3. Mezi organickm tlem a rozumn zzenou a spodanou: spolenost jest nejedna podoba. Jako organick tlo vznik a se skld z mnohch d, kter nejsou mezi sebou rovn, nbr se od sebe li tvarem, vznamem, jako i kony, ke kterm jsou zzeny, ta k i kad lidsk spolenost skld se z vtho nebo menho potu len, kte se dstojnost, ady, prvy, slubami, kter pro spolenost vykonvaj, od sebe podstatn rozeznvaj. V tle organickm nejsou jednotliv dov pouh membra disjecta" bez ladu a skladu na sob nakupen, nbr jsou souladnm celkem, jeho jednotliv sti pese vi rznost ta k jsou mezi sebou spojeny, e se ve svch innostech nejen neru, nbr souladn spolupsob k dosaen jednotnho elu, k zachovn jeho organickho ivota. Vnitn cel organismus a vechny jeho jednotliv sti v jeden harmonick celek pojc
*) m. 12 , 4 ; I. Kor. to, 17 ; 22 , 11 ; Efes. 4 , 4 .

48 -

pskou jest jeho i v o t n p r i n c i p , kter tak d u orga nismu nazvme, i) Podobn poj v kad l i d s k s p o l e n o s t i vecky leny pese vi jejich rznost jak jejich vnitn povahy, tak i funkce v jeden celek jejich s p o 1 e n e 1, jemu cel vnitn zzen spolenosti, vzjemn vztahy d, jejich vespoln innost mus bti harmonicky pizpsobena. A proto mus mti kad spolenost svou z v l t n s p r v u i v l d u . Kad lidsk spolenost zahrnuje v sob jist poet len, kter meme nazvati jej s t m a t e r i l n a v l d u representovanou v pedstavench, ve kterch se jev st f o r m l n s p o l e nosti. 4. Crkev m do svho lna pojati vecko lovenstvo se vemi jeho perznmi nrody a kmeny a je vsti k nadpiroze nmu cli, k slv Bo a k jeho vlastn spse. Proto mus bti jej vnitn zzen a ivot tomuto nadpirozenmu elu pi zpsoben. 5. Sv. Tom prav o pomru Krista k Crkvi: C h r i s t u s t o t u s s e cundum u t r a m q u e n a t u r a m simul est c a p u t t o t i u s E c c l e s i a e (Kristus cel podle oboj pi rozenosti zrove jest hlavou cel Crkve)".2) Rozeberme a vy svtleme tuto vtu. a) Podle sv. Tome jest Christus t o t u s " hlavou Crkve. Nen tedy hlavou Crkve ani toliko jako B h , ani toliko jako l o v k , nbr,totus", to je jako B o h o l o v k . (Secundum utramque naturam), b) A podle o b o j pirozenosti jest hlavou Crkve ,,simul (zrove). Meme sice ci, e jest hlavou Crkve jako Bh aneb jako lovk, ale nikoliv ve smyslu reduplikativnm, nbr jen ve smyslu specifikativnm, nen j t o l i k o j a k o B h , ani t o l i k o j a k o l o v k , nbr z r o v e jako Bh a lovk ili jako B o h o l o v k , ponvad Kristus jako Bh jest zrove tak lovkem a jako lovk jest zrove tak Bohem, c) Spojka: e s t ve vroku sv. Tome znamen, e Kristus jest stle hlavou Crkve a proto j byl v minulosti, jest j v ptomnosti a bude j v budoucnosti. Od zaloen Crkve nememe si Krista jinak pomysliti, ne jako hlavu Crkve, d) Kristus jest konen podle uvedench slov sv. Tome hlavou totius Ecclesiae" (cel Crkve).
') E. Commer, 1 . c. S. 29 ff. 2) De Verit. qu 29. art 4 in coop.

49 -

6. Crkev, jak jsme ji dve pravili, m rzn vznamy. Prav-l sv. Tom, e jest hlavou c e l C r k v e , jest Crkvi rozumti v n e j i r m j e j m s m y s l u , ve kterm k n n le vecky rozumn bytosti jak na tomto, tak i na onom svt, tedy nejen lid, nbr i andl, ano i nerozumn tvorstvo. V tomto smyslu prav sv. apotol P a v e 1 ve svm listu k Ees k m, e Bh podle svho vnho radku ustanovil, a b y veckopodjednouhlavouoptspojilvKristu, co j e s t n a n e b i i co j e s t n a z e m i . 1) Toto spojen veho tvorstva pod Kristem jako jeho stedem a hlavou stalo se z s a d n ji v r j i , kdy Bh padlmu lovenstvu slbil Vy kupitele, kter mu ml zase zjednati odputn hchu a nadpi rozen ivot milosti posvcujc. Skuten sv spojen s tvor stvem zahjil Kristus s v m v t l e n m , kterm pijal v jed notu sv Bosk osoby lidskou pirozenost jako representantku nejen lidskho pokolen, nbr veho tvorstva. A ve spojen s lo venstvem pokrauje Kristus v Crkyi a dovr je vzkenm, kdy bude zlomena vecka moc belsk na tvorstvo a nastane, pln soulad mezi lidmi a andly a tvorstvem nerozumnm v Kristu jakoto nejvy hlav jejich. Akoliv jest Kristus hlavou veho tvorstva, pece ve smyslu um a vlastnm jest hlavou pedevm l i d s k h o p o k o l e n , ili Crkve zde na zemi ili C r k v e b o j u j c a C r k v e v t z n v nebi a t r p c v o i s t c i . Nebo vem tmto tem Crkvm vlv Kristus svj boholidsk ivot milosti posvcujc podle mry, kter jim podle vnho radku Boho a podle jejich spolu psoben nle. 2)
5. Vlastnosti K ristovy v jeho pom ru k C rhv.

i. K r i s t u j a k o h l a v C r k v e n l e mno h d o k o n a l o s t i a p e d n o s t i , k t e r m i nad C r k v v y n i k . A tyto pednosti jsou hlavn ti: a) hlava vldne tlu, ) hlava se sdl s tlem o svou ivotodrnou slu a ) hlava dodv tlu jednoty a je hlavn pinou, e tvo s tlem jednotn organick iv celek. ad a) Kristus v l d n e n a d C r k v . Bh Otec ode vzdal Kristu, sedcmu na jeho pravici, vekero panstv a vekeru
*) i, 16. a) Cf. Dr. Martin^Grabmann, Lehre des hl. Thomas von Aqu. von der Kirche ais Gotteswerk S. 211 ff. Regensb. 1903.
C o je s t C r k e v ?

 50

moc a vldu nad vemi bytostmi, stvoenmi na nebi, na zemi a v podsvt. B h p o v i l h o, prav sv. Pavel, ,,a d a l mu j m n o, k t e r j e s t n a d v e c h n o j m n o, ab y ve j m n u J e o v p o k l e k l o v e k e r p o k o l e n n e b e a n i p o z e m a n i tch, kte jsou v podsvt, a aby kad jazy k v y z n a l , e P n e m j e s t J e K r i s t u s k e s l v B o h a Ot c e . i) 2. O tto prv pednosti, kterou m Kristus nad Crkv, v znan prav sv. A u g u s t i n : ,,D u e, k t e r c e l t l o o d u e v u j e a o i v u j e , m s d l o v e c h s v c h s m y s l : zraku, s l uchu, ichu, c h u t i a h m a t u v hlav, k t e r t o v o s t a t n c h dech t l a svho jen h m a t pociuje. Pr ot o s t o j h l a v k slubm vechny smyslov mohutnosti. Ona j e s t p o v e n a n a d e v e c k y . H l a v a d vecky tyto mohutnosti a proto zastupuje v lidskm tle takoka dui... A podobn l o v k J e K r i s t u s jsa s cel ou C r k v spo j en j a k o h l a v a s t l em, j e s t p r o s t e d n k e m m e z i B o h e m a l i d s k m p o k o l e n m . 2) ad ) H l a v a se s d l s t l e m o s v o u i v o t o d r n o u s l u. Vechen ivot je takoka soustedn v hlav jako ve svm prameni a odtud vytryskuje a se rozlv po vech dech tla a uschopuje je k jejich zvltnm innostem, kter jim tlesn stroj ve svm zjmu ukld. Podobnm zpsobem jest v Kristu vechen nadpirozen ivot milosti posvcujc v me nekonen obsaen a z Krista jako z pramene se proud a oivuje a k bohu milmu ivotu nabd a povzbuzuje cel tlo Crkve a kad jed notliv d jej. Kristus jest takto p r i n c i p i u m e s s e n d i e t a g e n d i " Crkve sv. Proto prav sv. Jan: Z p l n o s t i j e h o my v i c k n i j s me o b d r e l i , a t o m i l o s t j e d n u z a d r u h o u " s ) Kristus jest nekonenm moem i vota, my v tomto moi takoka i j e me , se h b m e a j sme. N nadpirozen ivot jest ivot Kristv, kter se s nmi toliko sdl, take my neijeme i v o t e m s v m , nbr jen i v o x) Fil. 2, g. i i . 2) De agon. Christ. cap. 20.

3) 1, 16.

5i

t e m K r i s t o v m . Tento nadpirozen vliv Kristova ivota na ivot n Kristus sm vysvtluje podobenstvm o vinnm kmeni, ratolestech a ovoci. Jako z vinnho kmene se ron ivotn mza, kter se vlv do ratolest, tyto oivuje, listm odv a hrozny obtkv, tak se z Krista proud milost posvcujc, oivuje vechny dy Crkve a opatuje je potencemi nadpiroze nmi, ktermi pak konaj spasiteln skutky, dopomhajc k i votu vnmu. A jako hrozny, akoliv je neprostedn ze sebe vydvaj r a t o l e s t i , pece maj konen svou inkujc p inu v m z e z vinnho kmene se ronc, podobn i dobr skutky ivch d Crkve sv. jsou inkem a plodem milosti posvcu jc, kter z Krista, jako ze svho pvodnho pramene prt, vechny dy Crkve s nm vnitern spojuje a jejich nadpirozen ivot, jevc se v dobrch skutcch, podmiuje. V tomto smyslu jsou vechny spasiteln skutky vcch skutky samho Krista, kter je vak pokld a vcm odmuje, jako by byly vhradn jen skutky jejich, i) 2. O pomru mezi Kristem jako hlavou Crkve a vcmi jako jeho tlem, prav sv Pavel: A v e c k o p o d d a l ( Bh Ot e c ) p o d n o h y j e h o , j e h o p a k d a l z a h l a v u n a d e v e c k o C rkvi , k t e r j e s t t l e m jeho, p l n o s t t o h o , j e n v e c k o v e v e m n a p l u j e. 2) Sv. Pavel nenazv zde Crkev jen t l e m , nbr i . p l n o s t K r i s t o v o u , take by Kristus bez Crkve nebyl p l n a c e l . Smysl tchto slov Pavlovch duchapln vysvtluje A n d l k l y , kdy prav: Na o t z k u , p r o v p i r o z e n m ( o r g a n i c k m ) t l e j e s t t o l i k d , j a k o r u c e , n o h y , s t a atd., j e s t o d p o v d t i, e j e s t t a k p r o t o , a b y s l o u i l y r z n m i n n o s t e m due, k t e r jest jej ich pinou a principem, a ve kter j s ou j a k o ve sv p o t e n c i o bs a e n y . Nebo t l o bylouinnoproduianedueprotlo. Aproto j e s t p i r o z e n t l o p l n o s t i l i d o p l k e m due. A p o d o b n p o m r j e s t m e z i C r k v a K r i s t e m. 3) Ponvad Crkev byla zaloena jen pro Krista, sluje jeho p l n o s t , t. j . ve, co jest v i r t u l n obsaeno v Kristu, v Crkvi se u s k u t e u j e a v y p l u j e . Nebo nadpirozen
x) Ja n 15, 1. sld. 2) Efes. 1. 23. 3) In lib. IV. Sant. dist. 44 qu i . art. 2.
4*

ivot milosti Bo, vecky nadpirozen ctnosti, vechny milo dary, vbec ve, co nadpirozen ivot d Crkve podmiuje, pipravuje, sl, zmocuje a k jeho nejvymu rozkvtu a vrcholu pivd, ve jest v Kristu, jako v hlav nekonenou mrou obsa eno. V tomto smyslu prav sv. Apotol na mst uvedenm, e K r i s t u s v e c k o v e v e m n a p l u j e . Tak miluje v tomto smyslu kad jednotliv vc Boha a blinho svho jen l s k o u K r i s t o v o u , stv se spravedlivm jen s p r a v e d l n o s t K r i s t o v o u , svtm jen s v a t o s t K r i s t o v o u , moudrm a pokornm jen moudrost a pokorou Kristovou atd. Crkev tedy sluje plnost () Kristovou. 3. Jak patrno, jest Kristus hlavou d v o j h o t l a : tla vtlenm pijatho z Marie Panny. Toto tlo k nekonen doko nalosti v jeho Bosk osob poven neme se ji dle zdokonalovati. D r u h jeho tlo, C r k e v sv., m se od svho zalo en a do skonn svta stle vce po okrsku svta iti, vechny jednotliv nrody ve sv lno pijmati, ivot jejich boholidskmu ivotu Kristovu pod vce pizpsobovat! a tak se tle doplovati a zdokonalovat!. A v tomto smyslu se Kristus doplovnm tla svho stle sm dopluje. ad ) H l a v a d o d v t l u j e d n o t y a j e s t h l a v n pinou, e t v o s t l e m j e d n o t n , organick i v. c e l e k . 4. Kristus a Crkev jsou mezi sebou tsn spojeni, e takoka splvaj v jednu jedinou bytost, C r k e v s l u j e K r i s t e m a K r i s t u s C r k v , Kristus a Crkev jsou takoka j e d i n o u m y s t i c k o u o s o b o u ; Kristus se transformuje v Crkev, Crkev zase naopak se petvouje v Krista. Pravme, e Kristus a Crkev jest jedinou m y s t i c k o u o s o b o u , m ji lime o d o s o b y f y s i c k a o d osoby t o l i k o m r a v n . V l a s t n a f y s i c k o u o s o b o u jest jak Kristus, tak i kad jednotliv d Crkve o sob a pro sebe. Tedy Kristus a Crkev nen j e d i n o u f y s i c k o u o s o b o u . V tomto smyslu jest f y s i c k o u o s o b o u j e n o s o b a K r i s t o v a, h y p o s t a t i c k y v s o b s p o j u j c j a k p i r o z e n o s t b o s k o u t a k i l i ds k o u. Ale jednota osoby Krista a Crkve nen t o l i k o j e d n o t n m o r g a n i s m e m m r a v n m , jakm jest na p. kad spole nost privtn i veejn. Jednota mravn le jen v jednot elu, stanov, resp. zkon, ktermi se jist mnostv len k dosaen jistho dobra v elu obsaenho spojuj: V tto jednot ne

53 -

vychz z pedstavenho, kter stoj spolenosti v ele, dn vnitn moc a sla, kter by ho s leny spolku reln spojovala, i) 5. Spojen Krista s Crkv jest sice mravn, nebo Crkev m jeden spolen cl, slvu Bo a vnou spsu svch d, a k tomuto cli jest Kristem zena jeho naukou a zkony. Ale po nvad toto spojen mezi Kristem a Crkv nen toliko z e v n j jako ve vech lidskch spolenostech, nbr ji st tak v n i t n , zleejc ve vnitnm vlivu milosti posvcujc a mi lost skutkovch, ktermi Kristus na jednotliv dy Crkve sv., nen t o l i k o m r a v n , nbr - jaksi s t e d n , stojc mezi jednotou fysickou a mravn, kterou bohoslovci nazvaj d uc h o v n i m y s t i c k o u (tajplnou) a proto tak Crkev samu n a z v a j m y s t i c k m t l e m K r i s t o v m . Slovo: m y s t i c k (tajpln) m obsah jen n e g a t i v n , znamenajc to, co jest ns tajno, nm neznmo, skryto a hal pro ns ve svm pojmu taje. A proto tak pojem: m y s t i c k t l o K r i s t a P n a , kterm jest Crkev svt, prav toliko, e vnitn bytnost Crkve, jej innost, jej prav a vlastn pomr ke Kristu jest pro ns tajemstvm. iny ktu sv., kterm jak jednotlivec, tak i cel Crkev v Krista jako ve svou hlavu se zatpuj, jsou a zstanou zde na svt pro n rozum i vrou sv. osvcen vdy tajemstvm. A jak sv. Crkev tajemstvm vznik, tak tak tajemstvm se i v , r o s t e a s e . Kdo me vniknouti do tajemstv in ostatnch svtost, ktermi Kristus Crkev svou na jej vezdej pouti stle doprovz a o vechny jej duevn poteby nadpirozenmi milostmi se star? A nade vecky svtosti vynik Svtost Oltn, toto tajemstv vech tajemstv, ve kterm sm Kristus v Crkvi stle nejen fysicky pebv, nbr vem jeho dm za pokrm se dv ? A tedy na Crkev pohldneme se kterkoliv strnky, vdy jej nebeskou dokonalost a krsu hal zraku naemu tajpln zvoj, kter sice nm nepe k tuiti a piblin ctiti jej nebeskou povahu, ale nedovoluje tuto povahu a k jejm zkladm prohldnouti a vystihnouti. A to ani jinak bti neme. Jako osoba Kristova, v n jest spo jena Bosk i lidsk pirozenost, jest pro ns hlubokm tajem stvm, a jako jest tm tajemstvm jeho dlo vkupn, kter a lidskou pirozenost vykonan, m nekonenou cenu, tak i Crkev, v n Kristus svm ivotem stle ije, svou nebeskou nauku
) Cf. Emil Lingens S. J., Die innere Schonheit der Kirche. 2. Aufl. S. 109 ff. Freiburg im Br. 1902.

54

neomyln hls a svou milost ji posvcuje, jest a zstane pro ns aspo v tomto vezdejm ivot podobnm tajemstvm, jakm jest sm Syn Bo, lovkem uinn. Nazvaj-li vak bohoslouc Crkev sv. mystickm tlem Kristovm, chtj slovem tm hlavn vyjditi, e Crkev sv. a ve, co s n souvis, jest nej dokonalejm dlem Kristovy dobroty, moudrosti atd., ob zvlt vak dlem jeho s v r c h o v a n l s k y . A touto lskou povyuje a povzn Kristus jak vnitn pirozenost, tak i vechny innosti Crkve sv. do nadpirozenho, stavu, do stavu syn Boch, kter ve vem sob pipodobuje, ano rovnmi sob in a toliko v tom se od nich li, e co mu nle p i r o z e n m p r v e m , maj dov jeho tla z j e h o m i l o s t i . Proto tak Psmo sv. nenazv Crkve sv. toliko tlem Kristovm, nbr pipisuje j v jistm smyslu B o s k v l a s t n o s t i , jako jest neomylnost, vemohouc, ve obnovujc mravn sla, nepemoitelnost se strany bran pekelnch. Ale Kristus pipisuje zase sob, co vlastn nle Crkvi a jejm dm. Kdy se zjevil Savlovi na cest do Damaku, tu pravil k nmu: a v l e , a v l e , p r o m p r o n s l e d u j e ? " A na otzku Pavlovu: K do j s i , P a n e ? " odpovdl: J j s e m J e , j e h o t y p r o n s l e d u j e . " * ) avel nepro nsledoval p m o K r i s t a , nbr jeho vyznavae, tedy Crkev jeho, a pece pravil Kristus k nmu: P r o m p r o n s l e d u j e ? " Vechnu z a zlobu, kterou Bavel sthal kesany, prohlsil Kristus za z a zlobu, namenou proti sv vlastn osob, akoliv sm, sed na pravici Boha Otce ve slv nebesk, nemohl dnmu pronsledovn bti podroben. Ano sv. Pavel zamuje vslovn ve svm list ke Korinanm Crkev a jej dy s Kristem samm: J a k o t l o j e s t j e d n o," tak pe, a p e c e m m n o h o d , v e c k y p a k d y t l a a j i c h j e s t mno h o , j s o u j e n j e d n m t l e m, t a k i K r i s t u s . 2) Kad, kdo te pedvt tohoto vroku, zajist oekv, e dovt bude znti: t a k i C r k e v . Sv. Pavel vak na msto Crkve klade Krista, m zcela jasn Crkev s Kristem zamuje. A proto zcela sprvn u sv. A u g u s t i n , e nikdo nem sprvnho pojmu o Kristu bez jeho duchovnho tla, jm jest

*) Skut. 9, 4 sl. 2) I. Kor. 12, 12. Cf. Wilmers, 1 . c. p. 86. Cf. Theoph. Spil S. J ., Christu caput corporis m ystici Ecclesiae, p. sqq. Romae 1921.

55

Crkev sv. Tak pekrsn prav: K r i s t u s se s k l d t a k o k a ze d v o u s t , z h l a v y a t l a , ze e n i cha a n e v s t y . . . J s o u - l i v nm d v a v j e d n o m tle, p r o by n e m l u v i l i v nm t a k d v a j e d nm hl asem. K d y k o l i v m l u v K r i s t u s , m l u v v n m t a k sv. C r k e v a v C r k v i m l u v K i i s t u s. T l o j e s t v h l a v a h l a v a j e s t v t l e . " A nyn cituje svrchu uveden vrok sv. Pavla z I. listu ke Korinanm 12, 12 a dokld: M a j e e o d e c h K r i s t o v c h , t. j. o v c c h , n e p r a v : t a k i d y K r i s t o v y , n b r ve, co o de c h, p r a v , n a z v Kr i s t e m. " > ) 6. Jak v Psm sv., tak i v Bosk Tradici jest nad slunce jasnji vyjdena pravda, e nelze Krista odluovati od Crkve a Crkev od Krista. Bosk majestt Kristv a vecky jeho boholidsk vlastnosti a ctnosti pechzej s nho na Crkev. Proto Crkev od svho zaloen Kristem pipisovala si jeho Boskou autoritu. Touto jeho Boskou autoritou hlsala vdy lovenstvu Kristovu nauku, toue autoritou vecky opan bludy neodvo lateln zavrhovala a tvrdojn bludae ze svho stedu vyluo vala, toue autoritou na mst samho Krista konala nekrvavou ob novozkonnou, pisluhovala svtostmi vcm a vedla je na cest k jejich vnmu cli. Kristus se stle v Crkvi rod, s ni trp, s n umr, ale tak jednou s n a v n vstane z mrtvch a vstoup na nebesa a bude s n a v n povati vn blaenosti nebesk. Podle symbolu anthropologickho jest Kristus a Crkev j e d n m t o l i k o d u c h o v n m o r g a n i s m e m , ano ponvad hlava representuje tlo a tlem jev svj ivot, lze v tomto smyslu zcela sprvn tvrditi, e Kristus j e s t C r k v a C r k e v K r i s t e m . ivot Kristv jest ivotem Crkve a naopak. Tak jest Kristus osou, kolem n se vekera Crkev a s Crkv vekeren svt ot. Podle domnnky mnohch astro nom krou vechny milliardy nebeskch tles v nekonenm svtovm prostoru kolem j e d i n h o centrlnho tlesa. Co vak ve fysickm svt jest pouhou d o m n n k o u , jest ve svt duchovnm s k u t e n o s t . Kristus jest c e n t r e m , z nho ve vychz, v nm ve, co jest, ije, a k nmu se zase vrac. Kristus jest potek a konec, Alfa a Omega, nejen veho, co sku ten jest, nbr i veho, co b t i m e .
l) Enerr 2 in ps. 30 n. 4 ; srv. tak Theoph. Spil 1 , c. p. 15 sqq., kde uvd mnoh doklady ze ss. Otc.

 6. Coelestis urbs Jerusalem. 1. S y m b o l s v j a r c h i t e k t o n i c k a s v t o s t n C r k e v sv. p e v e l e b n v y j a d u j e h y m n e m : C o e l e s t i s u r b s J e r u s a l e m " , k t e r p j e na s l a v n o s t p o s v c e n c h r m . Crkev vid v kadm hmotnm chrmu obraz n e b e s k h o c h r m u , jm jest C r k e v v t z n , povajc v neprostednm paten na Boha nekonen blaenosti. A ponvad C r k e v b o j u j c zde na zemi obsahuje v sob jako v jdru a zrodku vekeru slvu a blaenost Crkve nebesk, proto meme z ndhery, slvy a velebnosti C r k v e v t z n souditi na dstojnost a velebnost C r k v e b o j u j c , jako soudme z krsy a ndhery kvtu na cenu samho semene. Crkev sv. v tomto hymnu naden l nebesk Jerusalem, jak jej sv. Jan vidl ve svm nadpirozenm vytren a jak jej popisuje v hlav 2i. sv Apokalypse. V tomto vidn. pedvedl Bh du chovmu jeho zraku nad jeho pirozenou schopnost do samch vin nebeskch povenmu Crkev nebeskou jako nebeskou n e v s t u Syna svho a jako nebesk msto se v nekonenou krsou a ndherou jeho. Nejvym krlem nebeskho Jerusalema jest sm Syn Bo, jen jako Bernek Bo za nae hchy se ob toval a tm si zaslouil nejvy vldy nad tmto nebeskm mstem. 2. Nebude snad od msta, zmnn hymnus vysvtliti a ukzati, e nebesk vlastnosti, ktermi Jerusalem ve slv vn z, do jist mry ji v Crkvi pozemsk se jev. Hymnus Coelestis urbs Jerusalem", jen pochz z XI. nebo XII. stolet, dochoval se nm ve dvojm znn. Zde budeme pihleti jen k textu, jak jej pijala Crkev do svho Officia a jak jej pje v Neporch" a Chvlch" na slavnost posvcen chrm. V tomto vkladu uvedeme vedle latinskho textu pekla Dra Tom. Hudce, professora theologie na olomouck fakult. Hymnus m devt slok a kad sloka m est stich. i. sloka zn:

 57
Text latin sk : P ek lad prof. D ra Tom. Hudce

3. Coelestis urbs Jerusalem, Beata pacis visioi,) quae celsa de viventibus2) Saxs ad astra tolleris Sponsaeque ritu cingeriss) Mille angelorum millibus.

Jerusaleme nebesk, blaen mru vidn, jen vzhru z ivch kamen a ke hvzdm se vypn, jak nevsta jsi opsn. tisci tisc andl.

Hymnus nazv nebesk Jerusalem, Crkev vtznou, m s t e m m r u . Neb nebesk Jerusalem vyluuje vechny spory a hdky, vechna neptelstv svch pslunk. Kde nen m r u a p o k o j e , tam nen spokojenosti a blaenosti. A proto na zv Crkev nebesk Jerusalem b l a e n m v i d n m m r u . V i d t i znamen v Psm sv. asto tolik, jako p o v a t i a mr jest tolik, jako v e l i k b l a e n o s t . A to muto mru meme rozumti ve smyslu o b j e k t i v n m a s u b j e k t i v n m . V p r v m smyslu jest mrem B h s m, na nho oslavenci neprostedn pat. Vdy v Bosk podstat jsou vechny nekonen dokonalosti v naprost jednot soustedny. A ponvad v Bohu jsou jednou a toue vc i do konalosti, kter, jak by se na prv pohled zdlo, se vespoln vy luuj, jako spravedlnost a milosrdenstv, jednoduchost a ne smrnost atd., proto nen v Bohu dnch nesjednocench protiv a protiklad a v tomto smyslu jest Bh svou podstatou n a p r o s t m m r e m . Mr tento jet jasnji z v jeho trinitrnm ivot. V tomto smyslu jest Bh o b j e k t i v n m m r e m a vzorem a zdrojem kadho mru bytost stvoench. Jest obecnou naukou sv. Otc a theolog, e lska, kterou hraj blaen duchov k Bohu, k svrchovanmu cli sv nebesk blaenosti, takovou moc a silou je uchvacuje, e nemohou Boha nepoznvati a nemilovati jako pedmt, jen ji sm sob jest nekonen lsky hoden. A proto vechny jejich duchov mohut nosti jsou hlavn k lsce Bo naladny. Tm vznik v jejich du chovm ivot pln harmonie a tm tak mezi nimi naprost pokoj a mr. A ponvad z lsky k Bohu plyne ji lska k bli nmu, proto vichni oslavenci miluj se nejen vespolek, nbr
1) ,, Jerusalem '1 se etymologicky, ovem mn sprvn v yk ld vidn m ru". a) Sv. Petr ve svm 1. listu (2, 5) pirovnv Crkev k budov vystaven ze ivch kamen, t. j. vcch. 3) Sv. Jan ve svm Zjeven (21, 16) n azv nebesk Jerusalem snoubenkou Bernkovou.

58 -

miluj i n s, kte jet zde na svt o jejich nebesk mr boju jeme. A v tom zle jejich s u b j e k t i v n m r , kterho v ne beskm krlovstv povaj. V nsledujcch verch l Crkev sv. v tomto hymnu po vahu obyvatel nebeskho Jerusalmu, pirovnvajc je podle nauky sv. Petra i) k ivm kamenm, kte na zklad Kristov, jako na nejhlubm duchovnm kameni jsou zaloeni, majce se vzdlvati v dm duchovn, ili, jak prav sv. Pavel, 2) v c h r m B o , v nm Duch svat pebv. A stavba tohoto duchovnho domu zapon ji zde na svt, nebo kad len Crkve svat m bti ivm kamenem, urenm k tto stavb a m j slouiti k jejmu zdokonalen a dovren v krlovstv nebeskm, ve kte rm jej vka, jak prav hymnus, sah a k hvzdm nebeskm. Tmi hvzdami nen rozumti hvzdy hmotn v nekonenm pro storu nebeskm krouc, nbr nejvy kry andlsk, v jejich vych i nich hierarchich maj oslavenci zaujati msta, kter pdem pynch andl byla uprzdnna. Na to pedstavuje nm hymnus Crkev sv. jako n e v s t u (Kristovu), kter podle zpsobu svatebnho jest obklopena ne setnmi andly jako svmi drubami. Crkev sv. ve vlastnm smyslu se skld toliko z lid Kri stovou krv vykoupench a nikoliv tak z andl, kte k potu vykoupenc Kristovch nenle. Ale ponvad Kristus jest duchovn hlavou tak andl, proto jsou tito, jak pekrsn hymnus prav, takoka estnm doprovodem nebesk nevsty jeho. Crkev sv. z krsou Kristovou, andl Bo jsou jej korunou.3) 2. sloka: 4. O sorte nupta prospera, O, snoubenko ty pea;tn, Dotata. Patris gloria, zdob t slva Otcov. , Respersa sponsi gratia, a milost Syna-snoubence: Regina formosissima, Krlovno nejpvabnj Christo iugata Principi, po boku Krista Knete Coeli corusca civitas. ziv obci nebesk! V tto sloce pokrauje hymnus v len krsy a velebnosti nevsty Kristovy .
*) I. Petr 2, 5. 2) I. Kor. 3, 16. 3) Cf. Em. Bougaud, Crkev. Podle, 7. vyd. peloil Ant. Melka, str. 26. Praha 1923.

 59

Crkev si sama nezaslouila svho zsnubu s Kristem. Toho se j dostalo toliko zvltn milost Bo. Bh Otec Crkev sv. piodl nekonenou slvou, kter j jej Bosk enich svou krv zaslouil. Touto krv je Crkev sv. jak ve svm celku, tak i v jednotlivch svch lenech cel skropena. Nekonen zsluhy krve Kristovy ji jak z e v n celou oblvaj, tak ji tak u v n i t pronikaj. Nebo slvou, kterou Kristus sob jako lovku zskal svm utrpenm a svou smrt na ki, stkv se tak jeho nebesk nevsta a to p r v e m z s n u b u a s a t k u , kter Kristus s Crkv uzavel. Nebo tmto prvem se sdl cho s chot svou nejen o sv spoleensk postaven, nbr i o vecky statky sv. Tak tak pechz vecka slva Boskho enicha na jeho nevstu, Crkev sv. A ponvad Kristus jako lovk si zjednal svou smrt nej vy vldu a panstv nsd vekerm tvorstvem, proto Crkev sv. se sdl s Kristem Krlem jako pemocn a pevelebn Krlovna a vecko jeho panstv a vladastv. Nebo cho Krista Krle neme bti le Krlovna moc, panstvm, dstojnost a velebnost jemu podobn. 3. sloka: 5. Hic margaritis emicant, 1) Patentque cunctis ostia: Virtute namque praevia Mortalis illuc ducitur, Amore Christi percitus Tormenta quisquis sustinet. Tu brny svt perlami a vem se otevraj, neb cestou ctnosti smrteln tam lovk bv piveden, kdy bo lskou ke Kristu a sn muky pro nho.

V mst l nm Crkev sv. na prvm mst jeho b r n y , ktermi kad, kdo chce do nho vejiti, mus vchzeti. Brny msta Boho jsou pekrsn a peskvostn nej drami a nejskvostnjmi perlami vyzdobeny. Tmito perlami jsou bohoslovn a mravn ctnosti a dary Ducha Sv., ktermi- mus kad lovk, jen chce vejiti v nebesk Jerusalem, jeho brny okrliti. Ne tchto perel jest nabyti jen s e b e z p o r e m , jen o b t m i, jen s t r a s t m i . Vezdej ivot kadho lena Crkve mus se podobati ivotu samho Krista, jen ke kadmu prav: C h c e - l i k d o z a m n o u p i j t i, z a p i s e be . s m a vezmi k svj kadodenn a nsleduj
') Podle zjeven sv. Ja n a (21, 21) je dvanct bran nebeskho Jerusalem a zhotoveno z dvancti perel.

mn e . i) A jako Kristus veel jen utrpenm a smrt do slvy vn, tak mus kad lovk, jen chce bti asten jeho slvy, rovn se stle zaprati a kadodenn svj k, kter mu ivot pidluje, na sebe brti a Krista nsledovati. To ona k r 1 o v s k c e s t a , j jest kadmu nastoupiti a kreti, kdo chce za Kristem do slvy jeho vejiti a se s nm o jeho kr lovskou moc sdleti. Ke s p s e v n v e d e j e n c e s t a k e . Nen snad lovka na svt, jemu by ivot nevloil na bedra nja kho ke. To los lovka zavinn hchem naich prvorodi, naproti nmu jest lovk bezmocn. K svj mus kad nsti, a chce nebo nechce. Zle jen na tom, v jakm duchu tento k nese, zdali jej nese za Kristem, z lsky k Bohu a blinm, v pokoe a trplivosti, aneb zdali jen s odporem a vzdo rem proti Kristu a vdom nebo nevdom. Do nebeskho Jeru salema vejdou jen ti, kdo milost Kristovou promnili vecky sv skutky v drahocenn perly a tmito perlami vyzdobili brnu jeho. 4. sloka: 6. Scalpri salubris ictibus Et tunsione plurima, fabri polita malleo Hanc saxa molem construunt, Aptisque iuncta nexibus I,ocantur in fastigio. Kameny, kter vyhladil tes dlta, der kladiva pod rukou mistra pilnho poj se v stavbu olbm a ladn spolu sloueny a k vrcholu se zvedaj.

V tto sloce hymnus l nm, jakho staviva jest ke stavb nebeskho Jerusalema poteb a jakm zpsobem mus bti toto stavivo naped zpracovno a upraveno, ne jest ho mono po uiti ke zbudovn jednotlivch dom, z nich se msto skld. Ke stavb chrmu jest poteb k a m e n , kter vak samo v sob jet se k tomuto elu nehod. Naped mus kamenky a sochai bti zpracovno. Z kadho jednotlivho kamene mus bti odstranny zbyten sti. K tomu potebuje kamenk i socha kladiva a dlta. Kolik der kladiva na dlto je poteb, ne kmen jest aspo zhruba otesn? A teprve potom mohou jin emeslnci a umlci pistoupiti k uhlazen a vyletn jeho
*) Luk. 9, 13.

stran. K obyejnm stavbm nen tohoto jemnho uhlazen jed notlivch stran kamen poteb, ponvad se zpravidla ke spojen jejich pouv malty, pipraven bu z vpna neb cementu. Ale m-li budova-bti tak pevn, aby odolala vem vnjm vlivm a trvala vky a vky, pak stavitel nejen vol kmen co nej tvrd, nbr vylet a vyhlad plochy kamen, ktermi maj neprostedn k sob pilhati, tou mrou, e pak k jejich spojen nem dnho pojtka poteb. Tak na p. kvdry egyptskch pyramid jsou na vnitnch stranch, ktermi na sob le, vyhlazeny jako nejjem nj sklo, e beze veho vnitnho tmele takoka vytvouje ze sebe jen jeden kamenn kolos, jen po mnohch tisciletch jet dnes tak pevn stoj, jakoby jej ten neb onen faran teprve vera byl dokonil. A jak lidsk kamenk a socha jednotliv kameny pro rzn domy, kter chce postaviti, upravuje, aby se mu k jejich stavb hodily, tak in nebesk stavitel Crkve .sv., Je Kristus, se stavivm jejm, s lidmi. Lid pichzej na svt ,,in statu naturae lapsae", ve stavu hchu ddinho s pevldajc hnou dosti vost, kter, jak z hchu pochz, tak zase k hchu vede a svd. V tomto stavu se lid Boskmu Spasiteli pro stavbu Crkve nehod. Jsou sice kameny, ale kameny neotesanmi. Aby se stah kameny pro stavbu Crkve zpsobilmi, sm nebesk stavitel si je milost svou upravuje. Jako lidsk kamenk, tak i Kristus odstrauje z du lidskch vechny hchy a nepravosti. K tomu uv i on asto mnohch ran duchovnho kladiva a dlta, t. j. rznch k a strast, ktermi je ode vech skvrn oiuje a oitn pak rznmi nebeskmi ctnostmi let a uhlazuje a pak jich jako ivch kamen ke stavb budovy crkevn pouv. Jako v hmotn budov nejsou vecky kameny do n zasazen stejnho vznamu a stejn dleitosti, podobn v Crkvi sv. A jako svtsk stavitel zvltn pi vnuje kamenm, jich pouv ke stavb t t u , p r e l a l o m e n i c e , tak i Kristus si zvl vzdlv a pipravuje osoby, kter vyvolil k rznm adm crkevnm. Ponvad tyto ady. jsou podzen a nadzen, podle jejich dleitosti je tak pimenmi svazky spojuje a na patin msta stav. Pt sloka obsahuje obvyklou doxologii.

--- 6 2

6. sloka.:

7. Alto ex Olympi vertice Summi Parentis Filius, Ceu monte desectus lapis 1) Terras in imas decidens, Domus supernae et infimae Utrumque iunxit angulum. 2)

S vsosti nebes sestoupiv Syn Otce vemohoucho jak balvan s .hory svren jen dol v hloubku dopadl, spojil zas nebe se zem helnm stav se kamenem.

Tato sloka pipomn 2. kapitolu proroka Daniela, kter v n vypravuje sen krle Nabuchodonosora. Krl tento vidl sochu velikou, postavy ndhern, jej hlava byla ze zlat, hru ze stbra,-bedra z mdi, nohy z hlny. Svrchu hory, pod n socha stla, ulomil se kmen bez rukou lidskch a bez jakkoli vnj piny a kmen ten narazil na sochu a pln ji potel. A kamenem tmto, s nebe seslanm, podle vkladu Crkve sv., je Syn Bo, jen potel vi zlobu lidskou, pedobrazenou onou sochou. Hymnus pje, e Syn Bo jako onen bez rukou lidskch s vrchu hory ulomen kmen sestoupil s nebe na tuto zemi. Tm, e vzal na sebe pirozenost lidskou, spojil Bostvo s tvorstvem, nebe se zem, nebesk Jerusalem s hnm svtem, kter oistil od vech hch a slouil v jednot Crkve sv., kter sice nohama stoj na tomto svt, hlavou vak sah do nebe a poj se v nm se vemi svtci a svticemi Bomi, jako i se vemi kry andl skmi v jedin dm a chrm Bo, v jedin nebesk Jerusalem. Tak je Crkev bojujc zde na zemi s Crkv vtznou na nebi jednou jen Crkv. A pomr mezi oboj Crkv je ten, jako mezi rostlinou, kter pon teprve ze semene svho pueti a vyrstati, a mezi jejm plnm vvojem a rozkvtem, jen se konen jev v bo hatm lahodnm ovoci, kter rostlina podle sv pirozenosti nese. Z k l a d n m k a m e n e m , pojtkem, vrcholem a chlu mem oboj Crkve, horn i spodn, nebesk i pozemsk, j e s t K r i s t u s , z nho oboj tato Crkev erp vekeren nadpirozen ivot syn Boch, astnch v sam pirozenosti Bosk. Po nvad Kristus oboj Crkvi vlv svj ivot, proto v n ije, v n svou pirozenost lidskou rozleuje a rozvtvuje, roziuje a roz lv sv nebesk poehnn po vekerm svt. Crkev bojujc

*) Daniel prorok u vidn (hl. 2.) z Messie v podob balvanu, jen se stil s hory a rozdrtil sochu, stojc na hlinnch nohch. 2) Kristus Pn sm se srovnv (Mat. 21, 42) s kamenem helnm. Ja heln kmen spojuje dv zdi, ta k Kristus Pn, Bh-lovk, spojil zase nebe se zemi.

63

a vrcholc v Crkvi vtzn v nebeskm Jerusalem, to onen alter Christus", continuatus Christus", o nm ss. Otcov a po nich sama Crkev tak asto mluv. Kristus jako Bh a lovk a Crkev vtzn a bojujc nejsou vak dva Kristov, nbr jen jeden Kristus, jen vak v Crkvi ve svm boholidskm ivot mystickm zpsobem dle ije a iti bude ,,in perpetuas aeterni tates." 7. sloka: 8. Sed illa sedes coelitum Ne ono sdlo nebesk Semper resultat laudibus zaznv stle chvlami Deumque Trinum et Unicum a Boha Trojjedinho Iugi canore praedicat: veleb vnou oslavou: Illi canentes iungimur Ke zvukm nebes Sionu Almae Sionis aemuli. n zpv se dru v zvodu! V tto sloce l hymnus ivot nebean. Vnitn ivot Bosk zle v s e b e p o z n n , jm Bh Otec plod Syna a v s e b e 1 s c e, j Otec a Syn ze sebe vyvozuj Ducha Sv. tak, j a k Bh t e n t o s v j i v o t nm v p r o c e s s u t r i n i t r n m j e v . A tento Bosk ivot je vzorem i vota kad rozumn bytosti stvoen. I ta m podle vle Bo s e b e p o z n v a t i a m i l o v a t i. Ale ponvad jest bytost jen konenou a vztanou, je svou nejvniternj bytnost a pi rozenost smuje k bytosti nekonen a naprost, proto by s e b e sprvn a dn nepoznvala a nemilovala, kdyby z poznn sebe a lsky k sob a ostatnch vc stvoench se nepovznela k po znn a lsce bytosti nekonen a naprost, Boha. A ponvad je poznn a lska vc stvoench jen prostedkem k poznn a lsce Boha,' proto toto poznn a tato lska jest poslednm elem kad rozumn bytosti stvoen, jak n katechismus o lidech prav: B h s t v o i l l i d i , a b y h o p o z n v a l i a cti l i , j ej m i l o v a l i a j e mu s l o u i l i a t a k na v k y s p a s e n i b y l i ; a podle slov samho Boskho Spa sitele: Mi l o v a t i b u d e P n a B o h a v h o z ce l h o s r d c e s v h o " (Mat. 22, 37.) a sv. Pavla: Bh chce, a b y v i c h n i l i d s p a s e n i b y l i a k po z n n p r a v d y p i l i." (II. Tim. 2, 4.) Uveden slova katechismu pihlej hlavn k l i d e m zde na svt, ale plat tak o vech b l a e n c c h s tm toliko roz dlem, e tito podle mry milosti Bohem jim udlen a podle vlastn

6d

souinnosti Boha ji p o z n a l i a nepotebuj ho t e p r v e poz n v a t i . A proto elem jejich ivota na nebesch jest neprostedn patiti na Boha a podle rozsahu a dosahu tohoto po znn Boha tak milovati a v poznn a lsce Boha tak sv vn blaenosti povati. Jeliko jest kad rozumn bytosti stvon pirozeno, ano nutno, aby city, ktermi jej nitro hr, tak ze vnjm zpsobem dvala na jevo, proto nebean Boha trojjedinho stle chvlami opvuj a veleb. Tak si meme nebesk Jerusalem pedstavovati jako grandiosn sbor pvc a pvky, kte podle sv zsluhy s nekonenou rozmanitost hlas lbeznch i lbeznjch prozpvuj Bohu trojjedinmu nebesk chorl, jeho krsu a velebnost meme zde ve vezdejm ivot ovem jen slab tuiti. Ale kdy my lid smrteln v ivot svm Boha poznvme, ctme, milujeme a jemu sloume, pak i ivot n podob se psni, kterou Bohu trojjedinmu chvlu vzdvme a tak s blae nmi nebeany takka zvodme a soupeme. Ne velik jest rozdl mezi chvalozpvem, kterm my zde na zemi Boha vele bme, a chorlem, kterm s v a t i a s v t i c e Bohu chvlu a ctu na nebeskm Sionu vzdvaj. My pjeme pse Bo jako z a t e n c i a c i , kte teprve svj sluch cvi a hlas lecht. A kdy si myslme, e tu neb .onu pse Bo ji dosti slun pjeme, a nedme jen chvilku pozor na noty psn, ihned se vms njak nepjemn zlozvuk do libozvun jej melodie; takov jest ivot n. Jinak pj nebet pvci. Ti jsou vesms ji p v c i v y k o l e n a vycvien. Kad z nich jest pvcem mistrovskm, jen kol svj pje bezvadn, i kdy hlasy jejich vkou a hloubkou, rozsahem, barvitost, lahodou a lbeznost se od sebe velice rzn. Akoliv jejich hlasy v nebeskm chorlu, kter Bohu pj, jev nekonenou rznost, pece splvaj v je dinou, pelahodnou a pelbeznou harmonii, jak sta ekov bjili o hudb nebeskch sfr. Kad nebesk tleso vydv pr na sv drze nekonenm prostorem jist urit tn a vecky tyto jejich tny splvaj pr v jedinou nebeskou harmonii, kter pr jen proto neslyme, ponvad jsme j od narozen uvykli. A kad z ns m kolem se stti mistrovskm pvcem a se piiniti, aby jednou a do nebeskho pveckho sboru bude zaazen, ihned se svtmi pvci mohl pokraovati v chorlu, kter prv zpv.

65

8. sloka: 9. Haec templa, Rex coelestium Imple beato lumine: 1) Huc o rogatus adveni, Plebisque vota suscipe, Et corda nostra iugiter Perfunde coeli gratia.

Chrm tento, krli nebesk, laskavou zi naplni! sem sestup, Tebe prosme, a vysly lidu svho hlas, svou milost v me pehojn do srdc vech zde rai vlt.

Posvtn hymnus vyliv krsu a velebnost nebeskho Jeru salema jakoto vzoru a idelu, jeho hmotnm obrazem a od leskem m bti kad n p o z e m s k c h r m , popisuje v tto sloce jeho el, vznam, dleitost a dstojnost. Pros Krista, aby svm nebeskm svtlem kad chrm, jeho posv cen slavme, dobrotiv ozil. Tmto svtlem rozum n e b e s k o u n a u k u , kterou Kristus zapudil vekeru temnotu blud, v n ped nm pohant nrodov tpali. A ponvad Kristus nehls nm v chrmech naich svch nebeskch pravd sm osobn, nbr skrze sv nmstky, knze, pros Crkev Krista, aby osvtil kazatele, by sami byli v nej hlubch trobch due sv pe svdeni o pravdch, o kterch maj k vcmu lidu mluviti, a aby je se v vroucnost srdce svho tak poslucham na srdce kladli. Kristus hlsal svou nebeskou nauku tamquam potestatem habens", jak prav sv. apotol Matou (Mat. 7, 29.). A ponvad kad kazatel zastupuje samho Krista a jeho autoritou a moc ad kazatelsk kon, proto m si bti dleitosti a dstojnosti tohoto adu vdom a podle toho se tak na vkony jeho pi pravovat i , aby posluchai iv ctili, e ged nimi nestoj pouh slab a hn lovk, nbr sluha Pn Kristovou moc opa ten, jen jim na mst jeho nebeskou nauku hls rovn jako potestatem habens". Kad chrm je domem modlitby. Akoliv lovk me na kadm mst k Bohu se modliti a sv poteby a tuby mu pedneti, pece Bh sm si peje ano nm pi kazuje, abychom tak inili nejen j e d n o t l i v , nbr s p o l e n v chrmech jeho slub. zvlt zasvcench. Vdy v chrmech naich jest sm Kristus, Bh a lovk, ve svato stnku osobn ptomen a vyzv ns, abychom tu k nmu pistoupili a potebnch milost a dar si vyprosili. Neb prv ze svatostnku k nm vem vol: Pojte ke mn vichni, kte
x) Kdy alomoun zasvtil chrm Hospodinu, tu slva bo naplnila sva: tn i. (3. Krl. 8, 11.)
Co jest C rkev? 5

6 6

se lopotte a jste obteni a j vs oberstvm." (Mat. n , 28.) A proto Crkev sv. v tomto hymnu pros Krista, aby v chrmech vlval do srdc naich svch nebeskch milost, bez kterch ani nej menho skutku zslunho pro ivot vn vykonati nem eme. V kadm naem chrm nm Kristus pipravil nevyer patelnou studnici milost a jen na ns jest, abychom k tto studnici pistoupili a z n erpali nebeskou pomoc a posilu ke vem pracm a trudm, ke vem km a strastem, bez nich se v tomto ivot neobejdeme. 9. sloka: 10. Hic impetrent fidelium Voces precesque supplicum Domus beatae munera Partisque donis gaudeant; Donec soluti corpore Sedes beatas impleant. Pokorn prosby vcch zde vypl, kdy T vzvaj, a vypros s nebesk zde statky a z nich t se, a tlesnch pout zbaveni do sdel vejdou blaench.

Ve sloce tto pros crkev o in i ovoce svtla vry a milost potebnch k ivotu vnmu. A ovocem tmto jsou dary nebeskho Jerusalema. A dary tyto jsou mnoh a mnoh. Jest to svtlo s l v y v n (lumen gloriae), ve kter ve zdej s v t l o v r y tam na nebesch se promn. A jen v tomto svtle, kter rozum nad jeho pirozenou slu a mocnost zdokona luje, roziuje a povzn, mohou nebean na Boha neprostedn patiti. Mimo svtlo slvy jest to m i l o s t p o s v c u j c , kter teprve na nebesch se zastkv ve v sv krse a veleb nosti. Due nebean budou se tak Bohu podobati, jak se roz haven kov podob ohni, jen jej rozhavil. To, co pekeln had na zhubu lovenstva sliboval prvm naim rodim: B u d e t e j a k o B h , vypluje se doslovn na vech nebe anech. Jsou skuten jako Bh, neb z v nich krsa a velebnost nejen Bosk p i r o z e n o s t i , nbr kad Bosk d o k o n a l o s t i . Z v nich Bosk vevdoucnost, moudrost, vemohoucnost, dobrota, lska atd. Bosk dokonalosti jsou v nich takoka rozdleny. Jeden m men jejich mru, druh mru vt, kad podle sv zsluhy. A jako za jasn noci z jednotliv hvzdy rznm a rznm jasem nejen co do intensity, nbr i co do barvitosti, tak obr i Bh ve svch svtch a svticch zi sv podstaty rznm a rznm zpsobem.

 67

Dle pxos Crkev sv. Boha v tomto hymnu, abychom se z dar nebeskch, kterch nm Bh zde na svt svtlem vry a ostatnch svch milost udl, vroucn a upmn radovali a v tto radosti ji ve vezdejm ivot do jist mry blaenosti nebesk povali. Blaenost tato jest ovem nepln, ponvad jest jen stupnm a prostedkem, jm teprve po tomto ivot meme dosci blaenosti, je nebude mti ji konce, i) Posledn sloka obsahuje, jako kad crkevn hymnus, ob vyklou doxologii Bohu trojjedinmu.

Hlava IV.
1. Vnj a vnitn povaha Crkve. e Kristus zaloil zvltn nboenskou spolenost, kterou nen a neme bti, ne Crkev katolick, jest pravda nade v rozumnou pochybnost postaven. Nyn vak nastv dal pedleit otzka, j a k Kristus tuto svou Crkev z d i l . Na tuto otzku jest odpovdti, e Crkev Kristova jest spolenost a) n a d p i r o z e n , b) v i d i t e l n a n e v i d i t e l n , c) e jest s p o l e n o s t d o k o n a l , d) nerovn, e) vy ne vecky spolenosti lidsk. 2. C rkev jest spolenost nadpirozen. 1. Vnitn a zevnitn povaha kad spolenosti, svtsk i nboensk, zvis na el u, ke ktermu jest bu p i r o z e n , neb z v l e toho, jen ji zaloil, urena. Podle elu se d jej vnitn bytnost i pirozenost, jej potence a innosti tchto po tenc, ktermi elu svho me dosci, jako i prostedky, kte rmi k nmu spje. Mezi vemi tmito momenty mus v kad spolenosti bti pimen proporce i mrnost. Ji zdrav rozum d, aby kad spolenost byla k elu svmu pimen zzena a uspodna. Neb bylo by na vsost nespravedlivo, aby ten, kdo njakou spolenost k jistmu elu zaloil, k tomuto elu nezdil tak jej pirozenosti, jejch vloh a neopatil j po tebnmi prostedky, kterch k dosaen tohoto elu nezbytn potebuje. Co plat o kad spolenosti, plat tak o C r k v i . 2. Poslednm elem, kter Bh ve sv nevystihl dobrot lovenstvu v y tk l: n e p r o s t e d n p a t e n na Boha
1) Cf. Dr. Jos. Kupka, O crkevnm roce, str. 589. Praha 1907.
5*

6 8

tak, jak o s o b j e s t , a n e b e s k b l a e n o s t , kterou toto paten kadho ducha stvoenho napluje, jest dobro, kter pesahuje lidskou pirozenost a vecky sly jej. A proto dobro tohoto cle nen d o b r e m p i r o z e n m , nbr do brem k pirozenosti lidsk z pouh dobroty Bosk pidanm a proto d o b r e m n a d p i r o z e n m . A ponvad Bh vede lovenstvo k dosaen tohoto n a d p i r o z e n h o d o b r a skrze C r k e v , kterou k tomuto elu zvl zaloil, mus i ona mti rz nadpirozen. Mus mti a) n a d p i r o z e n c l a n a d p i r o z e n o u b y t n o s t , zlec v asti v sam pirozenosti Bosk v milosti posvcujc obsaen, b) n a dp i r o z e n p o t e n c e , ktermi jsou Bosk a mravn ctnosti a dary Ducha Svatho, c) mus bti opatena prostedky nadpirozenmi k asti v pirozenosti Bosk nezbytnmi, a d) konen mus jeviti tak n a d p i r o z e n dobr innosti a skutky, ktermi si zasluhuje ivota vnho, i) ad a) Crkev byvi neprostedn Kristem, Bohem a lo vkem zaloena, nen ani pirozenm dlem lidskm, jakm jsou vecky ostatn spolenosti nboensk, kter proto jak lo vkem vznikaj, tak tak jeho silm zanikaj, ani nen pouhm dalm vvojem idovsk synagogy, nbr jest zcela novou nad pirozenou spolenost, k n Bh v synagoze Starho zkona poloil zklady, ji pak teprv Kristus na tchto zkladech vy budoval. A proto jest Crkev vzhledem ke Kristu, jen ji zaloil, a vzhledem k jeho ivotu, kter j vtpil, spolenost pod statn n a d p i r o z e n o u , kter nle do zcela jinho du, ne vecky ostatn spolenosti lidsk. V tom prv zle nepodstatnj blud herese modernismu, e popr v kesanstv vbec a v Crkvi katolick zvl ve, co m njak r z n a d p i r o z e n . Modernismu jest Crkev katolick nanejv n boenskou spolenost, v n duch lidsk nboensk cit kadmu lovku vce mn vrozen pimen vzhledem k nynjmu stupni osvty a vzdlanosti, k nmu se lovenstvo povzneslo, pomrn co nej dokonaleji vyvinul. Modernismu nen Kristus Bh a lovk, Crkev katolick nen stavem boholidskm, jej nauka neobsahuje tajemstv pirozenmu poznn lidskho roz umu nepstupnch, svtosti nejsou vnjmi psobivmi zna menmi neviditeln milosti atd. Cel ivot Crkve jest podroben tm evolunm zkonm, je d tak ve vnj hmotn prod
*) Cf. Camill M azzella S. J ., 1 . c. p. 386 sqq.

 69

ivot organick, vegetativn a animln. Na tme stanovisku veobecnho evolucionismu stoj tak, jak znmo, nynj sv tov zednstvo a nae volnomylenkstvo. Tak z p s o b , kterm se lid stvaj leny Crkve sv., jest n a d p i r o z e n . Jako se stvaj obany sttnmi t l e s n m z r o z e n m v pslunm sttnm zem, podobn nabvaj lenstv Crkve d u c h o v m o b r o z e n m ili p e r o z e n m , kter zkaenou pirozenost lidskou zbavuje jej hnosti a ji povzn do stavu synovstv Boho. dy Crkve jsou sice lid, ale lid, kte neij ji ivotem naturae lapsae" otrvenm hchem, nbr ivotem m i l o s t i p o s v c u j c , kterou jim Kristus vlv ivot svmu boholidskmu ivotu podobn. ad b) S m i l o s t p o s v c u j c , kterou lenov Crkve nabvaj nadpirozenho ivota, jsou spojeny n a d p i r o z e n potence Boskch a mravnch ctnost a dar D u c h a S v. A tchto nadpirozench potenc se dostv, ka dmu lovku zrove s milost posvcujc na ktu sv., tomto nadpirozenm perodu zkaen pirozenosti lidsk, kterm na bv nejen n o v p i r o z e n o s t i syn Boch, nbr i s c h o p n o s t i konati zslun skutky pro ivot vn. Kristus obnovuje v Crkvi a skrze Crkev celou pirozenost lidskou. Vlv dm jejm nov nadpirozen ivot a uschopuje je ke konn skutk nadpirozen dobrch, ktermi pak mohou nadpirozenho elu dosci. Tak jest rozeznvati d v o j svt. Svt hchem prvch rodi pokaen a svt milosti posvcujc. A tento druh svt to prv Crkev. ad c) Kristus opatil Crkev tak vemi n a d p i r o z e n m i p r o s t e d k y , jich m poteb, aby vyplnila kol; kter na ni Kristus vznesl, aby toti pokraujc v dle vykoupen lovenstva vedla je k vn jeho spse. Ustanovil v n o b t, v n nekrvavm zpsobem stle optuje obt krvavou na ki, aby skrze ni a ss. s v t o s t i pivlastoval vcm iny obti ke. Ustanovil a svil j ad u i t e l s k , k n s k a p a s t s k a nositele tchto ad opatil darem neomyl nosti, aby mohli jeho autoritou, jeho jmnem a moc pokraovati v jeho dle vykupitelskm. Jako Kristus, Bh a lovk, jest osobou nadpirozenou a jako vtkeren ivot od okamiku vtlen a do poslednho dechu jeho na ki jest nadpirozen, podobn m i Crkev povahu nadpirozenou, jak ve sv vnitn pirozenosti, tak i ve sv psobnosti.

ad d) Kad bytost dokazuje a jev svou vnitn povahu a pirozenost z e v n j m i s k u t k y , ze kterch jedin m eme na povahu jej souditi. Co plat o kad bytosti, plat po vtce o Crkvi a jejm ivot. N a d p i r o z e n s k u t k y , ktermi Crkev nadpirozen svj cl a pvod, nadpirozenou svou vnitn pirozenost a spojen s n nadpirozen ctnosti nad slunce jasnji dokzala a stle jet dokazuje, meme zde jen ve ve obecnch obrysech naznaiti, urit vylen jejich dalo by napsati podrobn djiny Crkve a jej psobnosti ve vech oborech lidskho ivota. Na dkaz pipomnme jen zruen otroctv a zzen nov spolenosti lidsk na zklad nejen pirozen rov nosti vech lid, nbr na zklad lsky Kristovy, kterou se maj vichni lid vespoln milovati jako adoptivn synov Bo a spolu brati Kristovi a spoluddici jeho nebeskho krlovstv. Mimo to upozorujeme na zjev, ani ve starm ani v nynjm svt mimo Crkev katolickou nevdan a neslchan, na k a t o l i c k e h o l e , kter ijce heroickm ivotem t evangelickch rad snmaj s lovenstva nsledky kletby, kter Bh pro vinu Ada movu nad nm vykl. Vnuj se s nasazenm vech sil namahav p r c i v c h o v y ml dee, o e t o v n ne moc n c h stiench i nejoklivj nemoc, kterch kad jin se tt i dotknouti, aby se nenakazil; opatrovn a oetovn si rotk v sirotincch, starc a staen v chorobincch atd. atd. Co katolit eholnci a eholnice z nadpirozen lsky ke Kristu pro Boha a pro trpc lovenstvo vykonali, o tom obzvlt modern svt nem namnoze ani nejslab potuchy. O tom se te prve dozv pi poslednm soudu, a Kristus jako soudce ivch i mrtvch uvede ve veobecnou znmost celho lovenstva skutky dobr i zl kadho jednotlivho lovka. 3. Kad bytost stvoen, obrejc v sob njakou ideu Boskou, jest krsn. A m jest dokonalej idea, kterou v sob obr, tm jest krsnj. A plat-li tato pravda ji o d p ir o z e n m , jet vce plat o d u n a d p i r o z e n m , v nm Bh v bytostech do tohoto du povench sv dokona losti a mezi nimi tak svou k r s u mnohem dokonaleji jev, ne v bytostech du pirozenho. Po Bohu v tomto du vynik krsou Kristus jako lovk podle sv lidsk pirozenosti, poven k dstojnosti osoby Bosk. Po Kristu stkvje se jeho nebeskou krsou p a n e n s k j e h o M a t k a , k n pak se ihned ad C r k e v v t z n jako mystick tlo Kristovo. A ponvad

C r k e v b o j u j c zde na zemi nle rovn k mystickmu tlu Kristovu, m tak ast v jeho k r s e , ve kter se vak v pln jej zi zastkv, a dokon vezdej svou pout na zemi a se pipoj k Crkvi vtzn tam na nebesch. Nebesk krsy, obsaen ve vnitn pirozenosti milosti posvcujc a nebeskch ctnostech, ktermi svj vnitn ivot na venek jev, nem vak Crkev, jak se samo sebou rozum, sama od sebe, nbr m ji jedin z Krista, jen j vech dokonalost a vsad boholidskm svm ivotem od okamiku svho vtlen a do sv smrti celm svm ivotem zaslouil. A ponvad Crkev jako mystick tlo Kristovo m v krse samho Krista, jen jako lovk jest nejkrsnj mezi syny lidskmi, pimenou ast, proto jest obestena a ozena krsou, je pirozenou krsu celho vnjho svta nekonen pevyuje. A ponvad tato krsa, kterou ji Kristus ozauje, jest j dokonalost n a d p i r o z e nou, proto tak z tto piny jest Crkev s p o l e n o s t nadpirozenou.

3. C rkev jest spolenost a) viditeln i b) neviditeln. A d a) jest spolenost viditeln. ad a) i. Crkev, jak jsme dokzali, jest mystickm tlem Kristovm, v nm Kristus svou pirozenost lidskou, spojenou s jeho Boskou osobou, stle rozleuje a rozvtvuje. V tomto smyslu jest Crkev alter Christus". A jako Kristus ml prav viditeln tlo lidsk, v nm sv neviditeln Bostv skrval, tak i Crkev m jako rozvtven a rozlenn Kristus s t r n k u v i d i t e l n o u a n e v i d i t e l n o u , m t l o a d u i . e podstata Crkve Kristem -zaloen m strnku viditelnou, tlo, a st neviditelnou, dui, me poprati jen kdo do vrok Psma sv. svou pedpojatou nauku o crkvi j a k o s p o l e n o s t i t o l i k o n e v i d i t e l n nsiln vn. Kad spole nost jest takov, jac jsou jej lenov, ze kterch se skld. A ponvad kad spolenost zde na svt m za leny jen l i d i sloen z v i d i t e l n h o t l a a neviditeln due, proto jest tak kad v i d i t e l n . i e n e v i d i t e l n o u s p o l e n o s t mohou tvoiti jen i r d u c h o v b y t o s t i , jakmi jsou andlt krov na nebesch, i)
1 Cf. Camill. Mazzella S. J ., 1 . c. p. 369 sqq.

72

2.. I tajn spolenosti, jako na p. svobodn zednstvo, jsou spolenostmi, v i d i t e 1 n xn i, Neb i zednstvo se skld z v i cl i t e 1 n h len, m svou v i d i t e l n o u o r g a n is a ci s uritmi stanovami, m sv jednotliv le, je d vy a ni pedstaven, i kdy se tt vystoupiti na denn svtlo, aby nenarazilo na veejn odpor obyvatelstva dosud jet kesansky smlejcho ctcho, a proto radji v temnu nonm rozprostr sv st, aby tm snze ulovilo lidi, kte neprohlej jeho zmr, smujcch na vyhlazen nejen. Crkve katolick, nbr kes anstv vbec. e Kristus zaloil Crkev jako s p o l e n o s t v i d i t e l nou, plyne ji ze sam orgnisace, kterou j dal, oddliv v n C i k e v u c o d C r k v e s l y c . Crkev uc vzdlal na lidech viditelnch, sv. Petru ?, ostatnch apotolech, kter opatil, trojm veejnm a proto tak viditelnm adem uitel skm, -knskm a pastskm, kterm mli na jeho mst v jeho vykupitelskm dle a do skonn svta pokraovati na vnou psu lovenstva. Jako Kristus v e e j n h l s a l svou nebeskou nauku, ustanovil viditelnou obt a viditeln svtosti, a tak i ss. apotolm pikzal, aby-hlsali evangelium vem n rodm, ktce je ve jmnu Otce i Syna i Ducha Sv. a uce je zachovvati, cokoli jim pikzal, i) . jako Kristus pi posledn veei posvtil apotoly za biskupy, slovy: to ite na mou pa mtku," tak i ss. apotolov svtili na biskupy pedstaven, kter jednotlivm Crkvm urili. 2) Tak ustanovil sv. Pavel Timotha biskupem v Crkvi v Efesu, Tita biskupem na Krt. Podle rozkazu Boskho Spasitele, jen pravil; neuposlechne-li bloudc bratr Crkve, e jest ho pokldati za pohana a veejnho hnka, pijmali ss. apotolov a rovnali spory v nkter Crkvi vznikl. Tak sv. Pavel vyobcoval z Crkve korintsk krvesmilnka ) a dal tak vcm vstran pklad, e podobn neesti nesm bti mezi nimi ani jmenovny, nerci-li trpny. 3. Veker innost ss. apotol-, jak nm ji Psmo sv. l, nemla by smyslu, kdyby byl Kristus nezaloil Crkev jako s p o lenost viditelnou.
')' Mat. 28, 19. 2) Cf. W ilmers, De Christi Ecclesia, p. 619 sqq. 3) I. Kor. 5.

73

Po smrti sv. P e t r a a ostatnch ss. apotol pela a pechz dosud jejich moc, kterou podle pkladu a rozkazu Spasitelova viditelnm zpsobem vykonvali, zase viditelnm zpsobem na viditeln jejich nstupce, mskho papee a biskupy, kte ve spojen s papeem jednotliv sob pikzan diecese dili a dosud d. Posloupnost jak mskho papee po sv. Petru, tak 1 jednotlivch biskup po ss. apotolech jest dj historick a proto v i d i t e l n . Jako sv. P e t r s ostatnmi apotoly zakldali v jednotlivch mstech podle vzoru Crkve veobecn zvltn sten crkve, tak in dosud mt papeov a pokrauj tak v en Crkve, kter ss. apotolov zahjili. Crkev jako mystick tlo Kristovo jest i v m o r g a n i s m e m a proto m v sob zcela pirozen pud rsti, mohutnti a vtve a ratolesti sv po celm svt rozprostrati. Tento vnitn pud jev,Crkev v i d i t e l n hlavn missiemi u pohan skch kmen a nrod a neet dnch obt, ani krve mission, aby je v jejich ivot nebeskou naukou a milost Kristovou petvoila a do svho organismu jako iv dy zatpila. 4. Viditelnost Crkve plyne ji z pirovnn a podobenstv, ktermi ji Psmo sv. vyznauje, jako kdy ji nazv a) s t dce m, b) t l e m , a c ) k r l o v s t v m . ad a) Vechna tato jmna vyjaduj Crkev jako viditelnou spolenost a nemla by smyslu, kdyby zleela toliko v lenech neviditelnch, mezi nimi nen viditelnho organickho spojem. Tak pe sv. P e t r pedstavenm jedno livch tenkrte ji existu jcch Crkv: P a s t e s t d c e Bo , k t < r j e s t u v s . . . 2 kdy se u k e a r c i p a s t , o b d r t e n e v a d n o u c k o r u n u s l v y . " 1) Podobn napomn sv. P a v e l pedstaven crkve z Miletu: M j t e p o z o r n a s e b e i n a v e c k o s t d c e , v e k t e r m D u c h Sv. u s t a n o v i l v s b i s k u p y , a b y s t e s p r a v o v a l i C r k e v B o . 2) S t d c e , kter maj pasti z rozkazu apotolova psti a ode veho nebezpe chrniti, mus bti v i d i t e l n , a to nikoliv toliko z ustanoven lidskho, nbr ze zazen samho Krista, jen nemohl ustanoviti v i d i t e l n p a s t e n e v i d i t e l n m u s t d c i. A tyto dv v i d i t e l n sti spojuje podle vle Kristovy v jeden organick celek tak v i d i t e l n p s k a ,
x) I. Petr 5, 2. 2) Skut. 20, 28.

 74

kter zle ve v i d i t e l n m trojm ad, kterm Bosk Spasitel paste Crkve opatil, v ad uitelskm, knskm a krlovskm, ili pastskm. A proto mus bti C r k e v spolenost viditelnou. ad b) Tak nzev t l a pedpokld C r k e v v i d i t e l no u. Jako tlo m rzn viditeln dy, kter viditelnm zp sobem navzjem jsou mezi sebou spojeny a na sebe psob, tak i Crkev jest t l e m , kter mimo n e v i d i t e l n o u hlavu Krista m v i d i t e l n o u hlavu, sv. Petra a po nm msk papee. 4. V i d i t e l n o s t i Crkve d sama nae l i d s k p i rozenost. Povahu Crkve jako viditelnho organickho tla, kter v sob spojuje mnoho d mezi sebou nadzench a podzench, popisuje sv. Pavel, kdy v I. listu ke Korintskm prav: J a k o t o t i t l o j e s t j e d n o a p e c e m m n o h o d , v e c k y p a k d y t l a , a j e s t j i c h mn o h o , j s o u (jen) j e d n m t l e m , t a k i K r i s t u s . . . V y v a k j s t e t l e m K r i s t o v m , a d y ( j eho) po d l e d l . 1) O Crkvi n e v i d i t e l n meme jen tolik ci, e jej dov jsou s Kristem jako se svou hlavou spojeni po dle stupn mravn dokonalosti a svatosti, kter jest jen sammu Bohu znm. Jen Crkev v i d i t e l n me mti zzen po dobn tlu lidskmu a jeho jednotlivm dm. A ponvad s C r k v v i d i t e l n o u jest nutn spojena tak C r k e v n e v i d i t e l n jako jest spojena s tlem ivm tak due, proto Kristus psob na Crkev jako jej n e v i d i t e l n h l a v a dvojm zpsobem: jednm n e v i d i t e l n skrze milost posvcujc a milosti skutkov, druhm v i d i t e l n skrze pedstaven Crkve. A jako Kristus v i d i t e l n lovenstvo vykoupil, obtovav se za n na ki Otci nebeskmu, tak tak chtl, aby ovoce tohoto vykoupen se mu v i d i t e l n m z p s o b e m a do skonn svta pivlastovalo a za tm elem zaloil tak v i d i t e l n o u n b o e n s k o u s p o l e n o s t , ponvad by jinak lovenstvo nevdlo, co mu s jeho strany jest initi, aby ovoce vykoupen si mohlo pivlastniti. 2) ad c) Z tho dvodu sluje tak Crkev k r l o v s t v m
B o m .

*) I. Ko. 12, 12. *) Cf. Franz H ettinger, Fundamentaltheologie, 1 . c. S. 18 ff.

75 -

5 V Psm jest e o t v e r m krlovstv a) o krlovstv, kter piel Kristus zde na zemi zaloit a rozit po vekerm svt, b) o krlovstv idovskm, kter, jak se id bludn do mnvali, ml Messi zaloiti a nrodu idovskmu v tomto kr lovstv k moci a panstv nad celm svtem a vemi jeho nrody dopomoci; c) o krlovstv blov, kter Kristus piel vyvrtit a znii1 - a na jeho mst zaloiti krlovstv sv milosti a lsky, a konen d) o krlovstv nebeskm ve vlastnm smyslu, ve kter se m Crkev jednou na nebesch ve slv vn promniti. Kdeto vechna ti prv krlovstv se skldajce z lid smrtelnch, jsou proto viditeln, jest jen Crkev nebesk neviditeln. Akoliv Kristus co nejrozhodnji stavl krlovstv sv proti krlovstv pozemskmu a hmotnmu, kter id oekvali, pece tento kontrast nezleel v n e v i d i t e l n o s t i krlovstv messianskho a v i d i t e l n o s t i oekvanho svtskho krlovstv idovskho, nbr co tato dv krlovstv od sebe podstatn liilo, byl rzn cl o b h o k r l o v s t v , jako i p r o s t e d k y k tomuto cli. Kristus chtl pojistiti svm krlovstvm loven stvu s p s u v n o u , id od nho oekvali bludnm v kladem nkterch starozkonnch proroctv o krlovstv messinskm zaloen e s v t s k , kter pote vecky jejich neptele a jim podrob vechny e a nrody svta. Tento bludn vklad jest nezvratnm dkazem, e vichni starozkonn proroci jednajc o i messiansk mli na zeteli i v i d i t e l n o u , kter svou duevn obrozujc innost neomez jen vnitnm posvcenm du vcch, nbr tuto innost bude tak zevn a viditeln jeviti ve vech oborech soukromho a veejnho ivota, co s naprostou nutnost pedpokld C r k e v v i d i t e l n o u . Akoliv i blovu nesmme si mysliti jako i pln samostatnou na Bohu nezvislou, pece i tato e byla a jest v mezch Bohem j vykzanch v jistm smyslu samostatn a ponvad jejmi poddanmi a pvrenci jsou lid, jest rovn viditeln. 6. Zde na svt m kad spolenost nboensk a sttn, soukrom a veejn, jen za el opatiti svm lenm jist dobra, a proto kad spolenost jak dobru lovenstvu prospn, tak i patn a jemu nebezpen a zhubn mus bti v id i t e 1 n . Neviditeln spolenost lidsk jest contradictio in adjecto". Jak me lovk sloen z tla a due utvoiti s p o l e n o s t n e v i d i t e l n o u ? Co me se sebe svlci tlo

76

a jen, du se stti jejm lenem? A proto spolenost neviditeln, i kdyby byla tajn, jest zhola nemon. Vecky protestantsk sekty, i kdy prohlauj neviditelnost crkve za lnek vry, pece v praktickm ivot po celm svt zakldaj viditeln crkve, kter podobn jako Crkev katolick autoritativn d nboensko-mravn ivot svch vyznava a k tomu elu proti neposlunm lenm svch crkv uvaj astji i ostejch disciplinrnch prostedk, ne sama Crkev katolick. Tm uvdj nej dleitj a nej zkladnj lnek svho symbolu sami ad absurdum". 8. Viditelnosti Crkve d tedy sama pirozenost lidsk. A proto tak Kristus pihleje k povaze naeho pirozenho poznn a ivota upravil Crkev tak, aby byla tak naim pi rozenm poadavkm pimena. Jako lovk se povzn se zevnjho smyslnho svta k svtu nadsmyslnmu, idelnmu, tak Kristus pouv Crkve viditeln, jejich sluh, kterm svil viditelnm zpsobem svj troj vykupitelsk ad, aby vechny, kdo v v jeho nauku, uvaj prostedk jeho milosti a jsou poslun pedstavench jim ustanovench, uvnit v jejich dui ospravedlnil a posvtil a tak je uvedl do C r k v e n e v i d i t e l n , je se skld jen z d postavench v milosti posvcu jc, tedy z d spravedlivch a svtch, i) g. Crkev jest stavem p o v t e n v c h o v n m , jen z otrok nezzen smyslnosti, z otrok hchu a bla m vypstovati a vzdlati syny Bo, ddice krlovstv nebeskho a spolubratry a spoluddice Kristovy. Crkev jest nej dokonalej a nej vy vychovatelkou lidskho pokolen, ponvad sv sv ence vychovv k elu, nad nj vy pomysliti nelze. A ponvad na dui nelze psobiti p mo, tato psobnost jest jen Bohu vlastn, mus kad uitel psobiti na sv ky jen s m y s l n m s l o v e m , jen nzornmi pedmty a viditelnmi pklady bu vlastnmi neb jinch osob. A tak me i Crkev sv. sv vc jen tmto zevnjm zpsobem vychovvali. A to jest jen tenkrte mono, je-li nboenskou spolenost viditelnou. 2) 10. V i d i t e l n o s t C r k v e d o k a z u j e tak na uk a ?v. Ot c . Ponvad b tu o dj, o nm nebylo ve star Crkvi nikdy ani nejmen pochybnosti, uvedeme na doklad jen sv. A u g u s t i n a jako representanta ostatnch sv. Otc. Kdy
*) Cf. Wilmers, 1 . c. p. 80 sq. 2) Cf. Wilmers, 1 . c. p. 58 sq.

77

sekta Donatist v Africe ve svm bludnm nporu o svatosti Crkve poala z lna svho vyluovati vecky ty, kte se podle jejich mnn dopustili njakho tkho hchu, tu ihned sv. A u g u s t i n blud ten co nejrozhodnji odsoudil. V y n e j s t e, tak pe, v m s t n a h o e z b u d o v a n m , k t e r j e o p a t e n o z v l t n z n m k o u , e se n a t t o h o e n e m e u k r t i. M s t o t o t o j e s t z n m o v e m n r odm, k d e t o f r a k c e D o n t o v a j e s t n e z n m a m n o h m n r o d m a p r o t o nen ona mst em on m. "i ) Je-li Crkev sv. podle sv. Augustina, jen opakuje toliko slova Spasitelova, 2) mstem nahoe postavenm, pak mus bti tak i mstem v i d i t e l n m , zcm svou vysokou polohou a svou vstavnost vem nrodm. A v pekrsnm vkladu slov z knihy Pslov: enu statenou kdo nalezne," prav: N e s n a d n o j e s t j n e z n t i. Co n e n m s t e m n a h o e p o s t a v e n m , k t e r se n e m e u k r t i ? . . . O n a (Crkev sv.) j e s t m s t e m a z r o v e j e d n o u ovc, k t e r z t r a c e n h l e d p a s t . A k d y j i n a l e z l , s r a d o s t ji na b e d r c h s v c h p i n z p t do o v i n c e s v ho . ) P a s t s m j e s t ho r o u , o v c e n a r a m e n o u j e h o msto n a h o e p o s t a v e n . . . On e n y s t a t e n k d o b y n e v i dl? Vdy j est ji nalezena, ji vynik, ji z , j i j e s t s l a v n , j i v y z d o b e n a , j i s k v o u c , a a b y c h z k r t k a j e j p o v a h u v y s l o v i l , ji j e s t po v e k e r m o k r k u s v t a r o z e n a . 4)
4. C rk ev K ristova jest vak tak neviditeln.

1. Crkev K r i s t o v a j e s t v a k t a k ne viditeln. Pravme-li, e Crkev Kristova jest v i d i t e l n , nemnme nikterak tm tvrditi, e jest t o l i k o v i d i t e l n a poprati jej n e v i d i t e l n o u s t , k n nle lid spravedliv, po staven ve stavu milosti posvcujc. Crkev obsahuje v sob mnoh momenty, kter maj p o v a h u d u c h o v o u a proto pro ns lidi ve zdejm ivot n e v i d i t e l n o u . N e v i d i t e l n jest
*) 2) 3) 4) Contra lit. Petii., 1 . c. 104, n. 239. Mat. 5, 14. Luk. 15, 4. 1. c. lib. 2, c. 32. n. 74 (n. 424).

78

Duch Sv., kter v n bytuje, n e v i d i t e l n jest jej hlava, Je Kristus,i) n e v i d i t e l n jest p o k r m a n p o j , kter nm Kristus v eucharistii pod v i d i t e l n m i zpsobami chleba a vna zstavil,a) n e v i d i t e l n jest in jednotlivch svtost, kterm ns Crkev bu ospravedluje, vlvajc nm t. zv. prvou milost (gratiam primam), skrze svtosti ktu a po kn, nebo tuto milost v ns rozmnouje (per gratiam secundam), jako skrze ostatn svtosti. Jak patrno, jest v e k e r e n n b o e n s k o-m r a v n ivot d Crkve, jak jeho potek, tak jeho vzrst a dovren n a d p i r o z e n a proto pro ns nm taj plnm a n e v i d i t e l n m . Mezi Crkv viditelnou a ne viditelnou jest vespoln vzjemnost. C r k e v v i d i t e l n psob, ovem za souinnosti milosti Bo, Crkev n e v i d i t e l n o u a tato zase se obr a smysln jev v C r k v i v i d i t e l n . Jako neviditeln Bh v i d i t e l n se jev ve vnjm hmotnm svt, v jeho vlastnostech, dokonalostech, krse atd., jako Kristus obr sv neviditeln Bostv ve viditeln piroze nosti lidsk, jako due ozdoben milost posvcujc nadpirozenou krsou i tlo pronik a zevn obestr, tak i nadpirozen boholidsk ivot, jen dy Crkve neviditeln mezi sebou spojuje, posvcuje tak dy C r k v e v i d i t e l n a nalz v ivot jejch d nutn svj ohlas a svou ozvnu. Za by stl ivot kesan, kdyby svou vru, nadji a hlavn lsku jako i mravn ctnosti a dary Ducha Sv. nedvali vekerm ivotem na jevo? s) 2. Pihlme-li k jednot mezi Crkv viditelnou a neviditel nou a k psobnosti Crkve viditeln na Crkev neviditelnou, pak miz vechny obte, kter neptel Crkve katolick vid ve v roku Jeremie proroka, kter klade Hospodinu do st slova: D m z k o n s v j v t r o b c h j e j i c h a v s r d c i j e j i c h n a p u j ej a b u d u j i m B o h e m a o ni b u d o u mi l i d e m, ) a ve slovech Boskho Spasitele, jen prav k en samaritnsk u studn Jakubovy: P i c h z h o d i n a a n y n j e s t (tu), k d y p r a v c t i t e l b u d o u s e k l a n t i Ot c i , v p r a v d . . . B h j e s t d u c h a ti , k t e s e m u k l a n j , v d u c h u a p r a v d m a j se mu k l a n t i. s) Na prvni pohled mohlo by se zdti, e tyto a podobn
x) I. Kor. 3,. i6 .; 6. 19.; II. Ko. 2, 16. atd. Kol. 1, 18. 21. 3) Jan 6, 56. 3) Cf. Wilmers, 1 . c. p. 619 sqq.
4) 3 1 .

s) Jan 4, 23.

33

79 -

vroky dokazuj jen neviditelnost Crkve Kristovy. Ne tento vklad jest pln bludn. Nebo slova ta nemaj smyslu vyluu jcho v i d i t e l n o s t C r k v e , nbr maj smysl affirmativn, tvrdce, e ke spse vn nesta pouh vnj pslunost k Crkvi viditeln, nbr e jej dov maj bti tak v dui proniknuti nebeskou naukou a vnitn milost Kristovou. Proto Crkev ne zle toliko z d spravedlivch a svtch. To ovem el Crkve, aby jej viditeln dov stali se tak milost posvcujc jejmi dy neviditelnmi. K jejm dm nle vak tak dov h n , kte nejsou sice dy jej duevn a neviditeln sti, avak hchy i tkmi se z jej sti viditeln nevyluuj, i) 3. e Crkev m mimo dy spravedliv tak dy hn, plyne z mnohch podobenstv, ktermi Bosk Spasitel sm u, e Crkev jeho se podob sti shromaujc v sob ryby ui ten a nepotebn, e se podob pti pannm moudrm a pti nemoudrm, kter ped pchodem enichovm neopatily se olejem, jm by rozsvtily lampy sv, dle se podob poli, na nm lovk neptel zasel mezi penici tak koukol, kterou ne dovolil hospod vytrhati z penice, dokud jet rostla, aby dlnci nezniili s koukolem tak penici. Teprve kdy jak koukol, tak i penice dozrla, velel svzati koukol ve snopy na splen, penici vak shromditi do stodoly sv.
5. C rk ev nen toliko spolenost neviditelnou.

1. Crkev se neskld vhradn ani z len pedurench pro vnou spsu, ani toliko z len spravedlivch a dokonalch, Bohu sammu jen znmch. Vechny neptelsk toky na Crkev katolickou, kter se strany protestant na ni in, byly vdy nameny proti n hlavn jako s p o l e n o s t i v i d i t e l n , kter se skld z Crkve u c a s l y c . Podle vle Kristovy m bti lovenstvo obrazovno s k r z e C r k e v u c , kterou za tm elem opatil s v o u v l a s t n B o s k o u a u t o r i t o u . 2) 2. A tato Bosk autorita, kterou si Crkev ve vech smrech sv innosti pipisuje, ponvad si ji podle vle Kristovy m u s pipisovati, jest hlavn pinou, pro kterou nevreck svt na ni
1) Cf. H urter S. J., Theol. dogm. Tom. I. p. 202 sq. edit. V. Oenip. 1885. 2) Cf. Em. Bougaud, Crkev. Podle 7. vyd. pel. Ant. Melka, str. 19 sl. V Praze 1923. Wilmers, 1 . c. p. 21 sq.

nevraz.. Crkev vystupuje ve-vech svch innostech; ve svch zkonech a ve svch poadavcch, kter, klade na mravn ivot vech svch len, jako i n s t i t u c e B o s k , kter na svm uen neme naprosto nieho mniti a proto se s mylnmi bludnmi nzory nynjho svta v niem nesmlouv. Co jednou prohlsila za nauku Kristovu, za dogma, na tom trv a svm lenm ukld pod ztrtou vn spsy povinnost v dogma toto ve smyslu, v jakm je prohlsila, v r o u B o s k o u viti, a vyluuje bezohledn. zt svho lna vecky leny, kte j vry teba jen v jedin dogma odpraj. 3. Uvme-li, jak poehnn Crkev sv. lovenstvu vdy pinela a dosud pin, jak obnovila hned v prv dob svho trvn vekeru tvnost zem a jak ji dosud obnovuje vude tam,, kde svobodn me svou innost jevit, pak se nm mimovoln vnucuje otzka, kter d rozeen, jak jest mono vysvtliti asto a len toky, ktermi velik st jejich vlastnch len obzvlt v nynj dob se sna ji zniiti ? 4. Pi een tto otzky nesmme zapomnati, lenov Crkve milost Bo k dstojnosti syn Boch poven chovaj v sob bez ustn s t a r h o A d a m a . Jest lnkem vry, e nezzen dostivost (rebellis concupiscentia), kter, jak prav Tridentinum, z hchu pochz a k hchu zase naklouje, i v lo vku posvcujc milost ospravedlnnm stle trv. A tato ne zzen dostivost stle se p poadavkm, kter Crkev sv. jmnem samho Krista na mravn ivot svch len in. Vekeren ivot kesansk jest na s e b e z p o r u zaloen, jak sm Kristus prav, e ten, kdo chce za nm pijti, mus vzti kadodenn na sebe k svj a ho nsledovati. 1) Kad kesan, jen chce nejen slouti, nbr tak skuten bti kesanem, mus stle nad sebou samm stti jako vojn na stri a bdti nad kadou svou mylenkou, dost, snahou, kadm svm citem a vnjm skutkem. Mimo to ukld Crkev sv. svm vyznava m mnoh povinnosti, kter se protiv zkaen pirozenosti lidsk, jako jest sv. z p o v , r z n p o s t y , povinn obco vn slubm Bom na nedle a zasvcen svtky atd. A tyto povinnosti ukld vem svm lenm bez vjimky, vt a ps nj mrou jet svm knm, ne prostm vcm. A tu jest nm s opravdovm bolem vyznati, e kn, a to nejen kn jednodu, nbr i biskupov, ano sami papeov nestli vdy
x) Sr. Tome Kemp. Nsled. Kr. K niha i., hl. 25,

na vi svho knskho idelu. A ponvad v ivot kn vid vc lid pklad svho vlastnho ivota, proto pokleslost mrav duchovenstva, mla zpravidla za nsledek tak mravn pokleslost a spustlost obecnho lidu. Duchovenstvo vak, t. j. pape, bi skupov a kn representuj naproti lidskmu pokolen c r k e v v i d i t e l n o u v jej nej dleitj a nejpodstatnj sti, v j e j h i e r a r c h i i . Pozbude-li vc lid k hierarchii d vry, cty a vnosti, pak ztrat i vru v B o s k u s t a n o v e n C r k v e v i d i t e l n vbec a hled pak poslednho toit v C r k v i n e v i d i t e l n , kter se skld jen z d bu s p r a v e d l i v c h a d o k o n a l c h , a.neb pro vnou spsu od vnosti Bohem p e d u r e n c h . V obojm tomto ppad Crkev jako v i d i t e l n s p o l e n o s t Kristem k na, vn spse zaloen pln miz. Crkev nem pa,k pa.pee. jako viditeln hlavy, nem biskup a jejich pomocnk, kn. Tyto hierarchick dy a stupn nejsou ustanoven Boskho, nbr jsou toliko vsledkem ie lidskho, historickho vvoje, a mohou prv tak, jak tmto vvojem vznikly, poadavkem tho vvoje, jen podle zmnnch poteb asovch jinm i smry se jev, zase bti odstranny. Crkev m za svou n e v i d i t e l n o u hlavu jen Krista, a v i d i t e l n h l a v y naprosto nepotebuje, i) Prvn zsadn npor na Boskou instituci v i d i t e l n Crkve uinili H u s a jeho stoupenci a po nich tento npor jet s vtm silm a vsledkem obnovili r e f o r mtoi. 4. L utherova n a u k a o C rkv. V nauce o Crkvi a o pin naeho ospravedlnn a posvcen podstatn se li nauka katolick od nauky protestantsk, ze jmna luternsk. Podle na,uky k a t o l i c k i p r o t e s t a n t s k m kad lovk pro zsluhy Kristovy dojiti vnitnho ospravedlnn a ospravedlnnm pojistiti sob vnou spsu. Jin ak vak dochz lovk hn tohoto ospravedlnn podle nauky katolick a, jinak podle nauky protestantsk. Podle nauky katolick jest to viditeln Crkev, kter v nm naukou Kristovou doprovzenou milost skutkovou bud vru v tuto nauku, bze nad tresty, kterch si hchy svmi zaslouil, pak nadji a d vru v milosrdenstv Bo, zatenou lsku Bo a. konen ltost
Cf. W ilm e rs, 1. c. p. 630 sqq. Co jest Crkev ?

82

nad hchy spchanmi. A kdy jest takto pipraven, pak mu vlv Crkev posvcujc milost ktem sv., kterm ho tak zrove zatpuje jak v Crkev viditelnou tak i neviditelnou. Podle nauky katolick mus se stti kad lovk (aspo modo ordinario") naped lenem Crkve v i d i t e l n , kterou teprv bv zatpen do Crkve n e v i d i t e l n . Nebo Crkev viditeln byla od Krista prv k tomu elu zaloena, ab y v i d i t e l n m i p r o s t e d k y od nho ustanovenmi lidem zprostedkovala vnitn ospravedlnn. Zcela jinak e tuto otzku crkev protestantsk. lovk k svmu ospravedlnn nepotebuje C r k v e v i d i t e l n , jemu sta Psmo sv., z jeho etby pozn, e Kristus za hchy kadho lovka, tud tak za jeho hchy, uinil za dost. Touto vrou jako njakm nstrojem chop se zsluh Kri stovch a tmito zsluhami jako njakm blm rouchem pi odje sv hchy a dochz ospravedlnn. A ponvad kad lovk promt svj duevn stav a vechny vnitn kony jeho na venek a jev je vnjmi smyslnmi skutky, proto lid, kte m aj stejnou vru, se spojuj ve vnj spolenost, kter pak d nboensko-mravn ivot jednotlivch len, kter k sob poj jednotn vra jejich. Podle protestant jest viditeln crkev jen d l e m l i d s k m a proto jen n m n a h o d i l m , co mohou jej lenov podle svho subjektivnho pesvden bu pln zruiti aneb aspo zmniti. Crkev viditeln m jen takovou moc, jako jej lenov na ni penej, a proto ji tak vykonv jen j e j i c h a u t o r i t o u a n i k o l i v a u t o r i t o u B o skou. Ja k si lovk tvo sm z etby Psma svou vru, ta k si tak tvo sm s v o u c r k e v , podle nauky katolick o b s t i Crkve, viditeln i neviditeln, jsou p o v t c e d l e m B o s k m . K nabyt lenstv oboj Crkve mus ovem lovk spolupsobiti. Podle nauky protestantsk jest c r k e v v i d i t e l n jen n a h o d i l m i n e m c r k v e n e v i d i t e l n , podle nauky katolick jest naopak C r k e v n e v i d i t e l n (aspo modo ordinario) inem C r k v e v i d i t e l n a jejch pro stedk, ktermi ji Bosk Spasitel na spsu lovenstva opatil, i) IyUtherni jen v tom se li od Kalvinin, e podle jejich nauky Crkev se skld jen z len v c c h , kdeto Kalvix) Cf. Mohler, Symbolik. 6. Aufl. S. 412 ff. Mainz 1843.

83

nini k n potaj toliko osoby od vnosti k blaenosti nebesk p e d u r e n beze veho zetele k jejich vlastn mravn hod not. Kad blud dsledn logicky proveden vede vdy zase jen k bludu. Tak jest tak nauka protestantsk o c r k v i n e v i d i t e l n jen logickou konsekvenc jejich bludnho uen o o s p r a v e d l n n . Je-li spsa lovka j e d i n d l e m B o h a , jen je k n od vnosti peduril beze veho zetele k jeho osobnm zsluhm, jak Kalvn uil, aneb je-li ospravedl nn jeho podle nauky Lutherovy pouhm inem vry, kterou v nm rovn jen Bh psob, pak jest v i d i t e l n crkev k: tomu pln zbyten, i) V dsledcch tohoto bludu byl I,uther nucen popti vekero hierarchick zzen v Crkvi. Crkev nem svcench biskup, kn a jhn Boskou moc opatench udlovati vcm sv. svtosti, nem papee vykonvajcho z rozkazu K risto va' svr chovanou pravomoc nad vekerou Crkv, nem biskup mskmu papei podzench, kte by jednotliv sti Crkve jako n stupcov sv. apotol moc Kristem sob danou dili a zrove s papeem jako svou hlavou nad neomylnm hlsnm nauky zjeven v cel Crkvi bdli. Cel hierarchick zzen Crkve ka tolick ja k vzhledem k moci h i e r a t i c k (quoad potestatem ordinis), tak i vzhledem k moci h i e r a r c h i c k (quoad po testatem jurisdictionis) jest Lutherovi nejen dlem ie lidskm, nbr co jest jet horho, dlem pmo b l o v m . I^uther zavrhl zsadn Crkev jako spolenost viditelnou, samm Kristem na sv. Petru a apotolech a jejich nstupcch zaloenou. Ale po nvad sm Kristus skrze nstupce sv. Petra, msk papee, a biskupy, nstupce ss. apotol, v ivot nrod ve svm vykupitelskm dle a do skonn svta pokrauje, proto nauka jeho poprajc Crkev viditelnou a jej Kristem samm j dan vnj a vnitn zzen, vede dsledn k popen samho Krista, Boha a lovka, kterho od zaloeni Crkve a die Pentecostes nelze jinak m ysliti, ne jako h l a v u C r k v e n e j e n n e v i d i t e l n , nbr i v i d i t e l n a j e j B o s k h i e r a r c h i e . e zavren vry v Boskou autoritu vnj Crkve nutn pud k zavren samho Krista jako Boha a lovka a tm tak k popen Boskho pvodu a vekerho kesanstv, o tom podv nezvratn dkaz nynj protestantismus, jen ve svch repre
J) Cf. H urter S. J ., Theol. fund., 1 . c. p. 285 sqq. 6*

84

sentantech asto vru v Krista jako Boha lovkem uinnho zamt a konen v hotovm atheismu kon. Blud jest opakem pravdy. A jako kad pravda ve svch dsledcch vede nutn k Bohu, tak kad blud dsledn proveden n u t n Boha po pr a kon v a t h e i s m u se v jeho smrtonosnou zhubou, kterou ve svm ln pro nboensko-mravn, prvn, sociln, vdeck, a umleck ivot chov. Odklon velk sti nynj spolenosti lidsk od Krista za vinil hlavn protestantismus p o p e n m v r ve v i d i t e l n o u C r k e v j a k o i n s t i t u c i B o s k ou. 1)

5. Nauba Husova o Crkv.

1. Hus nedoveda v tehdej Crkvi liiti ivel Bosk a ivel lidsk ztratil vbec prav pojem o Crkvi, kter svou podstatnou konstituci pijala od samho Krista a kter tuto konstituci mus zachovati a do skonn svta. Hus si nebyl vdom, e lid mohou sice nebesk lesk Bosk konstituce Crkve svm neke sanskm ivotem zatemniti, ale e nen v jejich moci, odstraniti to, co m v Crkvi pvod Bosk. Jeho zsadn blud zleel v tom, e si osobil r e f o r m o v a t i d l o B o , na nm mniti nco nem prva dn bytost stvoen. Reformovati dlo Bo nen ne vzpoura lovka proti Bohu. A ponvad Kristus zaloil Crkev viditelnou a dal j sv naprosto nezmni teln vnitn a zevnitn zzen i e n k v n a , a s n s p s e pokolen lidskho, proto kad tok na Crkev jako instituci Boskou mus pinsti jen zhubu a netst jak pro vnost, tak i asnost vem jejm tonkm. 2. Nemme piny viniti neastnho naeho reformatora z m y s l n c h blud. Ano z tehdejch politickch, nrod nostnch, nboensko-mravnch a spoleenskch pomr, kte rmi ivot nroda naeho v nej hlubch svch zkladech byl rozeen a to snad ne pln bez viny representant Crkve, meme souditi, e mysly Husovy byly dobr. Psycho logicky lze snad vznik, vvoj a konen ustlen blud v dui jeho, kter se nejen jemu, nbr i nrodu naemu staly osudnmi, zcela dobe vysvtliti. Zajist jest pipustiti, e Hus mohl bti
1) Cf. Wilmers, 1 . c. p. 619 sqq.

subjektivn o svch bludech jako o nezvratnch pravdch pe svden, akoliv nen tak snadno pipustiti naprost jeho sub jektivn pesvden o bludnch jeho naukch. P o d l e j e h o m n n c e l k e s a n s k s v t se m l i l , j e n o n m l p r a v d u . Takovto pesvden jest sice psychologicky snad mon, a,le p r a v d v e l m i n e p o d o b n . Ne i v tom p pad, e byl Hus o sv bludn nauce s u b j e k t i v n pesvd en, jest na zeteli mti, e s u b j e k t i v n pesvden se vdy nekryje s o b j e k t i v n p r a v d o u . S u b j e k t i v n c h n z o r o jednom a tme pedmt me bti nekonen poet. O b j e k t i v n pravda jeho jest j e n j e d n a . Mnn 0 smyslu a obsahu Psma sv. jest na p. mezi protestanty tolik, kolik jest rznch protestantskch crkv a pece me mti P s m o sv. j a k o d l o D u c h a Sv. j e n j e d e n p r a v
s m y s l .

3. Kad pravda jest manifestac samho Boha. Z Boha vychz a k Bohu zase vede. To vak plat jen o p r a v d o b j e k t i v n . Kad s u b j e k t i v n pesvden i kdyby bylo sebe pevnj a nezvratnj, nekryje-li se s p r a v d o u o b j e k t i v n , zahrnuje v sob b l u d , jen nejen z Boha nevy chz a k Bohu nevede, nbr pm od B o h a o d v r a c . A po nvad mimo B o h a n e n p r o l o v e n s t v o a n i v n h o a n i p o z e.m s k h o b l a h a , proto kad blud tka jc se hlavn p o s l e d n h o c l e lovka j e s t vdy prame nem nejen vn, nbr i asn zhuby jeho. 4. Jest pravda nad slunce jasnj, kterou tak denn zku enost potvrzuje, e blud roztpuje jak ivot jednotlivce, tak 1 rodiny, nroda, sttu, kdeto pravda jej harmonicky spojuje a jednot. Pravda, to jest Bh, to jest Kristus, jen sm o sob pravil: J j s e m c e s t a , p r a v d a a i v o t . i) Pravdu svou nm Bh zjevuje p i r o z e n skrze n r o z u m a nadp i r o z e n skrze s v Z j e v e n . Akoliv oba obory pravdy se od sebe podstatn li, pece jsou harmonicky spojeny. Pravda pirozen i nadpirozen m svj pvod v Bohu. A jako Bh ne me sm sob odporovati, tak i pravda pravd neme se piti. J a k a s t n b y l n r o d n p e d H u s e m , h l a v n z a K a r l a IV., O t c e v l a s t i , k d y c e l j e h o i v o t d i l a a o v l d a l a C r k e v k a t o l i c k naJan 14, 6.

86

u k o u K r i s t o v o u ! A proto jest Husa jeho nauku po kldat! za k a t a s t r o f l n n e t s t n r o d a n a e h o . Husitismus vrhl pochode bratrovraednch boj a s v r do ivota naeho nroda, roztrhl a roztpil dosavadn jeho jednotu v rzn strany, kter namnoze nemly mezi sebou nic spolenho, ne e se vespoln co nejzuivji niily a vra dily. A ponvad k a d b l u d tkajc se hlavn ivota nboensko-mravnho, vnikne-li a do jeho zklad, tento ivot zcela otravuje a ni, tak uinil i husitismus s nrodem nam. Bludy, kter takoka vokoval v cel jeho organismus, otravuj dosud ivot jeho jak soukrom, tak i veejn. Politick, spole ensk a nboensk rozervanost naeho nroda m v husitismu svj hlavn zdroj a pvod. 5. Hus v nauce o Crkvi jako i v ostatnch, svch nzorech ve kterch se li od uen obecn Crkve, vychz z bludu Wikliffova o predestinaci, kterou Bh jednu st lovenstva vnm svm radkem beze v zsluhy uril pro vnou bla enost, st druhou pak beze v jej viny odsoudil k ynmu zavren. Hus rozeznv mezi podstatnou, nezvratitelnou a mezi nahodilou asovou spravedlnost len Crkve a tvrd, e peduren pro spsu vnou nemohou sv spravedlnosti ztratiti, i kdy pi tom he, kdeto peduren pro vn zavren, i kdy dobrmi skutky nabyli nahodil a asov spravedlnosti, jsou pece pi tom pedmtem nenvisti Bo. Podle tto nauky o predestinaci utvoil si Hus tak svj nzor o C r k v i . Podle jeho domnnky zle Crkev jen z 1 e n v minulosti, ptomnosti a budoucnosti pro spsu v nou Bohem od vnosti pedurench. Z 30 bludnch Husovch proposic zavrench snmem Kostnickm, hned prv zn: Uniea est sancta universalis Eccle sia, quae est praedestinatorum universitas." (Jedin jest svt veobecn Crkev, kter jest souborem (universitas) lid ped urench). 1) K crkvi sv. nle podle Husa toliko lid od vnosti Bohem peduren pro ivot vn. A ponvad tito lid nejsou mimo vevdoucho Boha nikomu znmi a proto nm lidem zhola ne viditeln, proto tak soubor jejich, v nm jedin zle Crkev Kristova, jest neviditeln.
*) Denzinger 627, cf. n. 629, 647.

87

7- Tento nzor Husv o Crkvi nepi se toliko n a u c e z j e v e n , nbr tak s a m m u z d r a v m u r o z u m u . Nebo mohou bti lid, kte (naprosto eeno) ij po cel ivot v hchu tkm, jsou-li vak p e d u r e n i k ivotu vnmu, pak nle k c r k v i n e v i d i t e l n . Vichni, kte nejsou pedureni, nejsou leny crkve Kristovy, nbr jsou leny crkve blovy. Ale tak naopak me se stti, e jsou na svt lid spra vedliv, kte po cel ivot ij ve stavu milosti posvcujc, nejsou-li vak pro vnou slvu pedureni, nejsou dy Crkve Kristovy, nbr pese vi svou spravedlnost a mravn dokonalost nleej k crkvi blov. Jak patrno, zamuje Hus Crkev v t z n o u , kter ji pov slvy vn v krlovstv nebeskm a kter skuten se skld jen z lid pedurench, 3 Crkv bojujc na tomto svt. Ale v nauce o Crkvi neb popedn o Crkev n e b e s k o u v k r l o v s t v B o m , nbr o Crkev b o j u j c zde na zemi, kter jest teprve in sttu viae, na ni ke krlovstv ne beskmu teprve putuje. leny Crkve, o kterou nm zde b, jsou viatores" a nikoliv comprehensores". 8. Je-li vak Crkev neviditelnou spolenost toliko len pedurench, pak me mti tak h l a v u t o l i k o n e v i d i t e l n o u a tou jest jedin K r i s t u s . K r i s t u s a nikoliv P e t r jest s k l o u , na kter jest Crkev vzdlna. Moc nad Crkv jest toliko d u c h o v n a t neodevzdal Kristus Petrovi, nbr spolenosti v e c h v c c h (resp. vech pedurench), kte ji skrze pedstaven jimi sammi volen a ustanoven vy konvaj. Petr a apotolov byli pouze sluebnci Krista Pna a Crkve. Petr byl hlavou apotol a Crkve jen p r o s v z v l t n c t n o s t i . Crkvi msk jest pipisovati jakousi pednost ped ostatnmi crkvemi jen pro j e j i v o u v r u a j e j s l a v n m u e d n k y a nikoliv pro n e j v y moc, k t e r o u K r i s t u s n a d v e k e r o u Crkv sv. Petra a v nm jeho nstupcm, mskm papem odevzdal. msk pape jest jen potud nstupcem sv. Petra, pokud jest povoln ho v jeho s v a t o s t i n s l e d o v a t i, ale nen hlavou Crkve, je by byla opatena svrchovanou moc nad celou Crkv. Tuto moc m jen neviditeln hlava Crkve, Kristus, jen ji vykonv skrze o s v c e n a s v a t mu e , j a k m i b y l i n a p. sv. A m b r o , A u g u s t i n a J e r o n m .

Pedstaven Crkve smj jen ty leny vyobcovat, kte pro smrteln hch Bh sm z Crkve vyobcoval. Tak rozhe en od hch jest jen potud platn, pokud je sm Kristus vy konal. Hnch prelt, kte jsou samm Kristem svho adu zbaveni, jest dovoleno jen tenkrt poslechnouti, pikazuj-li nco, co jest v Psm sv. obsaeno. Crkevn tradice, obsaen ve vrocch sv. Otc a dekretech crkevnch snm, jen tenkrte vc zavazuj, obsahuj-li p r a v d y a p k a z y v P s m sv. e x p l i c i t e n e b i m p l i c i t e v y j d e n . Dle uil Hus, e kad zpsobil zbon knz m prvo a plnou moc, slovo Ba hlsati i tenkrte, kdy mu v tom jeho biskup aneb crkevn pedstaven brn. Jeho prvo jest podmnno a zvis toliko n a j e h o c t n o s t n m i v o t a n i k o l i v n a ju ris dikci biskupsk. Jedin Kristus me hchy kajcm hnkm odpustiti. Kn m,j jen prvo, jim prohlsiti, e Kristus jim hchy jejich odpiistil.

9. Zdali Hus zavrhl tak pepodstatnn (transsubstanciaci), jest dosud otzkou mezi theology a historiky spornou. V Kostnici rozhodn tvrdil, e nikdy nemu podobnmu neuil. Ponvad vak trialogus Wikliffv peloil a mezi stoupenci svmi rozi oval, ve kterm se tento lnek vry popr, nen mnn ne odvodnno, e i v tto otzce souhlasil se svm anglickm mistrem. Pijmn Nejsvtj Svtosti pod oboj stalo se takoka heslem vekerho hnut husitskho. Hus byl ji v Kostnici, kd}r fanatick Husv stoupenec Jakoubek ze Stbra poal v Praze veejn uiti, e jest k vn spse podle nazen samho Krista pijmn pod oboj zpsobou kadmu kesanu nevyhnuteln teba. Uen Jakoubkovo vzbudilo vak mezi sammi stoupenci Husovmi nemal odpor. A tu byl Hus v Kostnici tzn o sv mnn. Naped prohlsil, e jest Crkve dati v tto pin o souhlas a dovolen. Kdy vak snm Kostnick pikzal, e nen vcm dovoleno nazen v cel zpadn Crkvi veobecn platnho neetiti, tu vyzval Hus sv stoupence, aby tohoto na zen nedbali a tlo a krev Pn pod oboj zpsobou dle pi jmali, ponvad pr jest se diti pkladem Kristovm a pravdou a nikoliv zvykem, kter pr jen nedbalost pedstavench a v cch do Crkve zavedla.

8c, -

Revolun nauka Husova vrchol v 30. jeho vt snmem Kostnickm zavren, kter zn: N i k d o n e n s v t s k m p a n o v n k e m , n i k d o p r e l t e m , ni kdo bi s k upe m, k d o j e s t v e s m r t e l n m h c h u. 1) Z tto vty n sleduje, e i vecka nazen, vydan od svtskch panovnk, prelt a biskup ijcch v tkm hchu nezavazuj jejich podzench, a e tito maj nejen prvo nbr i povinnost, tmto nazenm vechnu poslunost vypovdti. 10. Ji z tto kratik vahy jest patrno, e Hus svou na ukou podvrac nejen vechen crkevn, nbr i spoleensk a sttn d a podek. Nauka Husova jest e m i n e n t n r e v o l u n . A proto crkevn snm kostnick prokzal odsouzenm 30 bludnch vt Husovch nejen C r k v i , nbr i s v t s k m s t t m neocenitelnou slubu, kterou dovede oceniti jen ten, kdo znaje nauku Husovu se te sine ira et studio", jak by to vypadalo v Crkvi a jak v jednotlivch sttech, kdyby jeho nauka byla v ivot jejich a do nej poslednjch konsekvenc provedena. Stav nboensko-mravn jako i spoleensk u vech kesanskch nrod byl by zajist daleko hor a zou falej, ne jest stav n y n j h o b o l e v i c k h o R u s k a . B e z v n j a u t o r i t y neobstoj dn nboensk spo lenost, ale ani rodina, ani obec, neku-li e. O tom, kdo nyn pi kad pleitosti vhodn i nevhodn stav Husa obzvlt na mldei za vzor veho nsledovn hodn, o tom vm prvem plat slova, ktermi Bosk Spasitel prosil na ki Boha Otce za sv muitele: Ot e , o d p u s t j i m, n e b o n e v d , co i n ."2) 6. C rkev jest spolenost nerovn.

1. Rozdl mezi spolenost r o v n o u a n e r o v n o u z le v tom, e lenm o n pslu pln stejn prva, i kdy vykonvn jejich vespolnou dohodou jen nkterm osobm svili, kdeto ve s p o l e n o s t i n e r o v n nejen v y k o n v n tchto prv jest nestejn, nbr i tato prva sama rznm lenm rznou mrou jsou vlastn. Otzka o r o v n o s t i a n e r o v n o s t i Crkve jako spo lenosti nboensk souvis co nejtsnji s f o r m o u i z p
*) D e n z i n g e r 6 5 6 2) L u k . 2 3 , 3 4 .

s o b e m vldy jej. V tto pin se rzn podstatn n a u k a k a t o l i c k od nauky s e k t p r o t e s t a n t s k c h . 2. Snm Tridentsk rozhodl definitivn tuto otzku, kdy ve svm 23. sezen v hl. 4. prohlsil: ,,K d y b y n k d o t v r di l , e v i c h n i k e s a n b e z r o z d l u j s o u k n m i No v h o z k o n a a n e b e v i c h n i j s o u o p a t e n i s t e j n o u d u c h o v n mo c , t e n j a k p a t r n o p o d v r a c c r k e v n h i e r a r c h i i , j e j e s t j ako: i k t b o r u d o b e s p o d a n . , .'i) Posvtn snm prohlsil, e mimo ostatn crkevn stupn nle zejmna bi skupov, kte na msto apotol nastoupili, k tomuto hierarchi ckmu du, a e jsou, jak sv. apotol prav, od Ducha Sv. po staveni diti Crkev Bo, a e jsou nad knze poveni. Mimo to u tak jet posvtn snm, e pi svcen biskup, kn a ostatnch d nen poteb souhlasu ani lidu ani jakkoliv svtsk moci a vldy tou mrou, e by bylo svcen bez tohoto souhlasu neplatn. Ano pi tom prohlauje, e ti, kte toliko lidem neb svtskou moc a vldou byli zvoleni a ustanoveni, aby crkevn sluby vykonvali, a kte tuto slubu vlastn opo vlivost sob osobuj, e nen pokldati za sluebnky, nbr za zlodje a lotry, kte nevstoupili dvemi (do ovince Pn). A nauku v tto hlav vyslovenou jet mstnji snm uruje v can. 2., 6. a 7. A kdy synoda p i s t o j s k r . 1794. tyto bludy protestantsk opt hledla obnoviti, obzvlt nauku, e Bh vecku moc dal pmo cel C r k v i , aby tato ji penesla na mskho, papee a biskupy, prohlsil tuto nauku pape Pius VI. bullou : Auctorem fide za kacskou. Nejsou-li pedstaven Crkve opateni moc, kterou vc lid na n penesl a kterou tak jeho jmnem vykonvaj, pak m u s j i m t i p m o o d K r i s t a P n a . Z toho nutn plyne, e jest podstatn, samm Kristem zaloen a ustanoven rozdl mezi pedstavenmi Crkve a jednoduchmi vcmi, mezi kleriky a laiky, ili co tot jest, m e z i C r k v u c a slyc. 3. Avak i v C r k v i u c n e n r o v n o s t i . I ta m rzn s t u p n moci, na nich lenov jej jsou postaveni. A ponvad v rznosti tchto stup jest pln p o d a d n o s t a n a d a d n o s t samm Kristem v nich zaloen,
*) Denzinger 965.

 gi proto vldne v C r k v i u c h i e r a r c h i e , je nen lidskho, nbr Boskho prva. Slovo hierarchie" jest sloeno ze dvou eckch slov: " (svat) a ,," (vlda). esky meme je peloiti slovem: svtovlda". Je-li v Crkvi uc Kristem zzena s v a t o v l d a , pak nejen svt jest m o c a v l d a , kterou jednotliv jej dy nad vcm lidem vykonvaj, nbr i moc a vlda, kterou dy vy maj had dy nimi. 4. Abychom o tto svtovld nabyli sprvnch a jasnch pojm, jest nezbytno mstnji pihldnouti k vznamu slova: o r d o , o r d i n a t i o (esky d, svcen). Nkdy znamen ordo" (d) sbor ili shromdn tch, kte podle jist eh o 1 e ij a Crkvi slou. V tomto smyslu mluvme o dti fran tiknskm, dominiknskm atd. Chceme-li vak vyj d iti vlastn smysl d u , pak znamen bu s t a v osob jistou moc Boskou ke spse ne tak vlastn jako ke spse vcch opa tench, aneb znamen p o s v t n k o n , kterm Crkev sv. z ustanoven samho Krista jistm osobm posvtnou moc spojenou s potebnou milost udluje, a tento vkon sluje pak o r d i n a c ili s v c e n m . Tyto dva momenty vyjaduj bohoslovci latinskmi terminy: ordo" a ordinatio". V naem eskm jazyku mme pro oba vznamy jen jedin slovo: sv cen", kter vyjaduje jak posvtn kon, jm Crkev z roz kazu Kristova svcenm osobm posvtnou moc podle vyho neb niho stupn svcen tak rznm zpsobem udluje, jako svcen na biskupstv, na knstv neb na jhenstv, tak i i n tohoto posvtnho konu, kter osob posvcen udluje nejen posvtnou moc, nbr vtiskuje dui jej, aspo co se tk vych svcen, tak nezruiteln znamen, kter v n stle trv. 5. Ponvad crkevn svatovlda nebyla Kristem svena cel crkvi, nbr jen uritm osobm, sv. Petru a ostatnm apo tolm a jejich nstupcm, proto nen crkevn v l d a , d e m o k r a t i c k . N o s i t e l e m tto vldy nen tedy k e s a n s k l i d, jen by ji pak svou moc a autoritou na jist osoby penel a skrze n na mst svm vykonati dval. Hierarchie Crkve sv. nen proto l i d s k , nbr Kristem samm neprostedn jenom k l e r i k m sven, kte ji pak vykonvaj jmnem a moc samho Krista, a nikoliv jmnem a moc v cho lidu. 6. Hierarchie byla Kristem v Crkvi za dvojm elem usta-

92

vena. Pedn m lidu vcmu bti p r o s t e d n i c milosti posvcujc a milost konnch potebnch mu k ivotu nad pirozenmu. A milosti tyto mu zprostedkuje konnm me sv. a pisluhovnm sv. svtost. A tato hierarchie sluje h i e r a r c h i o r d i n i s " . K hierarchii ordinis" nle vechny ty osoby, kter moci sv konati mi sv. a pisluhovat! sv. svtostmi nabvaj z v l t n m s v c e n m . V tto hierarchii jest rozeznvati nkolik stup a to jednak pvodu B o s k h o , jednak c r k e v n h o . K onm nle ordo episcopatus", 2. ordo presbyteratus", 3. ordo diaconatus". K c r k e v n m svcenm jest potati 1. podjhny, 2. ostie, 3. lektory, 4. exorcisty a 5. akolyty. Podjhenstv stoj uprosted mezi Boskmi a crkevnmi svcenmi, ale bylo zaadno ji ve s t e d o v k u k svcenm Boskm ili vym a oddleno od svcen crkevnch zvanch svcenmi nimi (ordines minores). 7. Mimo hierarchii ordinis" jest rozeznvati tak jet hierarchii jurisdictionis". Aby Crkev sv. vyplnila kol, kter j Kristus vytkl, aby byla domem Bom, jeho nevstou, jeho ivm tlem, mus bti a se jeviti jako acies bene ordinata". A k tomu h i e r a r c h i e o r d i n i s " nesta. C r k e v u c mus mimo moc konati obt novozkonnou a pisluhovati sv. svtostmi, bti opatena tak moc v l a d a s k o u v pravm a vlastnm smyslu, kterou ve vekerm svm vnjm ivot mus udrovati podek. A proto hierarchie ordinis" mus doplovati hierarchie j u r i s d i c t i o n i s " . A tato hierarchie m jen d v a Kristem zzen s t u p n , kter jsou Boskho prva, a to jest p r i m t a e p i s k o p t , mezi kter Crkev sv. pozdji vsunula mnoh jin stupn hierarchick, jako k a r d i n a l t , p a t r i a r c h t , e x a r c h t , a r c h i e p i s k o p t a pod episkopatem jet rzn p r e l a t u r y . Ponvad jen p r i m t jest opaten ne omezenou moc vladaskou (potestate jurisdictinis) nejen nad vekerou Crkv slyc, nbr i nade vemi biskupy, kte vichni dohromndy, ale jen v odvislosti a v souhlasu s mskm papeem vykonvaj tou moc, jakou m msk pape jako viditeln hlava Crkve a nmstek Kristv s m, proto obecn u bohoslovci, e Kristus dal Crkvi vldn f o r m u m o n a r c h i c k o u . To jest sice pravda, ale jen potud, pokud na tuto vldn formu pohlme jako na k o n s t r a s t v l d y d e m o k r a t i c k . V tomto smyslu jest msk pape opravdu j e d i n m o n a r -

93

c h a v Crkvi nejvy moc jurisdikni opaten. Nejvy moc mskho papee nen v Crkvi dnou instituc o m e z e n a . Pape tuto moc vykonv jmnem samho Krista, kter na nho penesl vecku svou moc potebnou k zachovn jednoty v e v e , jako i v e v l d vnj jak nad crkv slyc, tak i nad biskupy a podzenmi jim knmi. A jeliko episkopt jest rovn p r v a B o s k h o a m od Krista el, aby ke,d len jeho v mezch sv diecese a v oboru sv prvn sfry za sou hlasu mskho papee vykonval jurisdikni moc jmnem s am h o K r i s t a , , proto episkopt ani n e o m e z u j e ani nes e s i 1 u j e monarchick vldy mskho papee: nad vekerou Crkv. Episkopt neomezuje moci papesk. Neb msk pape neme sv moci nad celou Crkv zneuiti a nem proto poteb, aby biskupov po celm svt rozen tuto m o c jeho,, aneb aspo u v n jej v jistm smyslu mrnili a omezovali. Ale pape nepotebuje ani s e s i l o v n sv moci se strany episkoptu, jakoby tto moci nevykonval v me, v jak j byl Kri stem poven. msk pape jest ustanoven Kristem nej vym uitelem, knzem a pastem nad celou svou Crkv. A tou moc maj tak biskupov ijc v jednot s mskm papeem s tm toliko rozdlem, e plnost tto nejvy moci jest opaten jedin pape sm, kdeto biskupm nle jen v poslunosti a pod danstv pod mskm papeem, i) Proto nzor, e vldn forma Crkve jest m o n a r c h i c k podle naeho soudu nevystihuje pln p o m r u e p i s k o p t u k p r i m t u a proto nevyjaduje pln Bosk konstituce, kterou Kristus Crkev opatil. Pravme-li, e Crkev sv. byla od Krista Pna zzena m o n a r c h i c k y , pak mme na ze teli jen plnost m o c i p r i m a c i l n m s k h o p a p e e , ale pi tom nevyjadujeme d r u h h o m o m e n t u konstituce Crkve, to tie*p i s k o p t u, kter jest prv tak Boskho pvodu, jako primt. Proto mnme, e pojem m o n a r c h i e nevyerpv pojmu hlavn podstaty Boskho zzen Crkve a nemajce pro toto zzen vhodnjho vrazu nazvme je ,,petro-apotolskm, kter vraz k obojmu momentu, k primtu i episkoptu, pihl. 2) 8. Crkev sv. jako spolenost nadpirozen, je m nejvy el, jak spolenost zde na svt mti me, vnou toti spsu
Cf. Camill. Mazzella S. J ., 1 . c. p. 408 sqq. 2) Cf. Camill. Mazzella, 1 . c. p. 425 sqq.

 94 -

lidskho pokolen, zlec v neprostednm paten na tv Bo, pevyuje vecky lidsk spolenosti zde na svt a pod statn se ode vech li. A ponvad nen s p o l e n h o r o d u (gnus proximum), k nmu by Crkev s jinmi spolenostmi, bu veejnmi (sttnmi) aneb soukrommi nleela,, nememe na ni k o n s t i t u c i d n j i n s p o l e n o s t i v s ouz n a n m s m y s l u (in senu univoco) peneti. Podle na eho soudu jedin jest pojem, jen vstin vyjaduje Boskou konstituci Crkve, pravme-li, e m k o n s t i t u c i p e t r o a p o t o l s k o u . V tomto vmru pichz k pln platnosti jak p r i m t , tak i a p o t o l t (resp. episkopt). Nevystihuje-li zzen Crkve pln pojem m o n a r c hi e, jest naprosto bludn nzor o jej k o n s t i t u c i a r i s t o k r a t i c k a jet vce d e m o k r a t i c k . Nebo nzor prv pihl jen k e p i s k o p a t u a popr p r i m t . Druh nzor popr nejen p r i m t , nbr i e p i s k o p t a pi pisuje vekeru moc v Crkvi vcmu lidu, jen ji pak na bi skupy a biskupov na mskho papee jako na svho zstupce penej, i) 9. Zzen, kter dal Bosk Spasitel Crkvi ve sv. Petru a sv apotolech, mus tato podreti a do skonn svta. Sv. Petr ije a, psob toue neomezenou moc, kterou mu svil Kristus nad svmi bernky a ovcemi, v k a d m m s k m p a p e i , a sv. apotolov penej svou dnou moc, kterou je Bosk Spasitel v poddanosti pod sv. Petrem opatil, na biskupy, pokud ij v jednot a v poslunosti s mskm papeem. Toto zzen, kter Bosk Spasitel dal Crkvi s v . , j e s t j e d i n n a s v t . dnou sttn formu nelze k nmu pirovnati. msk pape m neomezenou jurisdikci nad celou Crkv. Jest nejen nejvym uitelem a knzem, nbr i svrchovanm pastem, jest nej vym monarchou. Aby nevyboil z mez tto moci Kristem mu sven, jest opaten tm Kristem d a r e m n e o m y l n o s t i . A ponvad Kristus z r o v e s nm tou moc a tou neomyl nost opatil tak biskupy, spojen s mskm papeem, proto jest uc Crkev sloen z m s k h o p a p e e a b i s k u p jedinm co nejpevnji s l n k o v n m a s p o j e n m t l e s e m , jeho slu dn moc stvoen nezlom. O podstatn
*) Cf. Bougaud str. 27 sld.; W ilmers, 1 . c. p. 287 sqq.; asopis kat. duchov. ro. X LVI (LXXI) r. 1905. lnek Dr. Fr. B ully: O zzen Crkve katol. za prvnch dob, str. 826 sld.

95

na Boskm ustanoven zaloen konstituci Crkve zcela rzn nauky hj novtoi a reformtoi. V tto nauce s pravch kolej vyboil jet ped reformtory M a r s i l i u s M e n a n d r i n u s svm spisem: Defensorium fidei". Chtje se zalichotiti Ludvku bavorskmu, mskmu papei neptelskmu, poal uiti, e n o s i e m , jemu pi nle nejvy moc v Crkvi, jest c e l t l e s o C r k v e . Nen tedy rozdlu mezi C r k v u c a s l y c . C e l C r k e v j e s t u c . A ponvad tuto svou moc pen svou autoritou na jist osoby, nevykonvaj pak tyto osoby moci od Crkve sob sven jmnem Kristovm, nbr j e n j m n e m v e o b e c n C r k v e . K tto bludn nauce dospl z nesprvnho nzoru, podle nho pr v kad spole nosti prvem pirozenm nle veker jej moc cel spolenosti, kter pak nemohouc ji sama vykonvati pen ji toliko na jist sv leny. Podle Marsilia nem Crkev sv konstituce od Krista, nbr dala si ji sama. Svou moc penesla naped na svtsk panovnky a ponvad tito ji asto zneuvali,, pak ji svila biskupm, kte proto jsou zodpovdn jak C r k v i , tak i p a n o v n k m za zpsob, jakm ji vykonvaj. Blud tento odsoudil pape Jan XXII. konstituc: L,icet. (23. jna 1327.)!) 10. Tento blud pijali a do poslednch krajnost vyvinuli protestant. Podle jejich domnnky nen v Crkvi dn s v a t o v l d y ani ordinis" ani jurisdictionis" Kristem ve sv. Petru a apotolech ustanoven. Vechnu moc duchovn ode vzdal Kristus b e z r o z d l u C r k v i , kter jest pr jen ve sv o b e c n o s t i , jak sv. Petr prav, r o d e m v y v o l e n m a k r l o v s k m k n s t v e m . 2) A ponvad nen fysicky mono, aby vichni vc nauku Kristovu hlsali, sv. svtostmi pisluhovali a Crkev jako viditelnou spolenost dili, proto vol cel shromdn vcch ze svho stedu jist osoby, kter jako jeho sluhov tuto duchovn moc na mst jeho vykonvaj. A jako cel sbor vcch tyto sv sluhy vol a do jejich ad uvd, tak je me zase tto moci zbaviti a je s jejich ad sesaditi. 11. Podobnou bludnou nauku o crkevn hierarchii hlsal tak galliknsk theolog E d m u n d u s R i c h e r i u s ve svm
*) Denzinger 495 sqq. 2) I. Petr 2, 9,

- g6 anonymn v Pai vydanm spise: ,,De ecclesiastice, et politica potestate". Podle jeho bludn domnnky neodevzdal Kristus posvtnch svch kl prvotnji (prius), neprostednji (immedatius) a podstatnji essentialius) sv. Petiu, nbr C r k v i . A proto sv. Petr a jeho nstupcov nevykonvaj tuto moc kl jmnem svm, nbr jmnem Crkve, kterou jsou k tomu dele govni. 12. Tento bludn systm hlavn o moci papesk pijali tak Van-Espen, Febronius (Mikul Hontheim), vce mn Jansenist. Mikul Hontheim popr samu podstatu moci papesk, toti nejvy moc jurisdikni vztahujc se nejen k Crkvi sly c, nbr i ke vem knm a biskupm a sniuje ji na pouhou moc zachovati v Crkvi jednotu a podek. A tuto moc sm msk pape vykonvati toliko moc s d r u o v a c (conso ciatione), dozorem (inspectione) a pouhm kollegilnm zenm. e v Crkvi jest a) podstatn rozdl mezi kleriky a laiky a b) e v du kleriklnm jest Kristem samm zzena, s v a t 1 d a rzn stupn v sob zahrnujc, jest ,,de ide. i) a) Dkaz z Psma sv. 13. Ji ve Starm zkon vyhradil Bh vekeru moc hierar chickou jedinmu pokolen levitickmu a vylouil z n vecka ostatn pokolen. Proto byl tak Saul zavren, Osi malomo censtvm potrestn, Core, Dahan a Abron zem pohlceni, e n lece k jinm pokolenm osobovali si vkony knsk. Levity nazv Bh ped pslunky vech ostatnch pokolen, levity s v m i , 2) a porou, by na svj ad zvltnmi posvtnmi obady byli posvceni3) a Bh sm se nazv jejich losem a d dictvm. 4) Cel nrod israelsk byl sice n r o d e m v y v o l e n m a Bohu jako zvltn jeho majetek zasvcenm. Nic mn bylo konn obt a vech bohosluebnch kon Bohem samm vyhrazeno jedin pokolen levitskmu, take toliko toto pokolen ze samho ustanoven Boho bylo jedinm prostedn kem mezi Bohem a celm nrodem israelskm. 14. Co ve Starm zkon toliko pedobrazeno, bylo splnno v Kristu. Kristus, Bh a lovk, nepijal sv troj vykupitelsk moci, uitelsk, knsk a pastsk, zajist od lidu, nbr ml
*) 2) 3) 4) Wilmers, 1 . c. p. 40 sqq. Num. 3. Exod. 29. Deut. 18, 2.

97

ji pirozenm prvem jako Bh lovkem uinn. Jakm zp sobem ji vak chtl Crkvi odevzdati, zviselo vhradn na jeho positivn vli, a tuto vli nm projevil Psmem sv. a Boskou Tradic. A oba tyto prameny Zjeven Boho svd, e Kristus vyvolil ze vech svch poslucha jen urit osoby a e jen tmto osobm svil pokraovn ve svm vykupitelskm ad. A osoby t3^to vyvolil sob sm bez a s t i v t t o v o l b s e s t r a n y o s t a t n c h v c c h . Proto osoby Kristem neprostedn vyvolen nelze pokldati za delegty ili zstupce ostatnch v cch. Jak je Kristus sm beze v ingerence se strany ostatnho lidu sob vyvolil, tak je tak s v o u m o c opatil. Proto byli sv. apotolov se sv. Petrem v ele, a podobn jsou tak jejich nstupcov, msk pape a biskupov, vhradn jen n m s t k o v K r i s t o v i a nikoliv nmstkov lidu vcho, a jejich moc jest a zstane vdy a do skonn svta takov, jakou jim Kristus svil. A dn moc na svt nem prva tuto moc bu sovati neb roziovati. Jen k sv. Petru pravil Bosk Spasitel: A t o b d m k l e k r l o v s t v n e b e s k h o , a co k o l i s v e n a z e mi , b u d e s v z n o i n a n e b i , a c o k o l i r o z v e n a z e mi , b u d e r o z v z n o i n a n e b i . i) A rovn jen sv. Petru odevzdal svrchovanou moc nad bernky a ovcemi svmi, kdy k nmu u jezera genezaretskho pravil ona svtodjn slova: P a s i b e r n k y , p a s i b e r n k y , p a s i o v c e m.1'*) A jako k sv. Petru, podobn pravil vhradn jen k nmu a ostatnm apotolm: C o k o l i s v e t e n a z e mi , b u d e s v z n o i n a n e b i a c o k o l i r o z v e t e n a z e mi , b u d e r o z v z n o i n a n e b i. s) A kdy po svm vzken se zjevil sv. apotolm za venmi dvemi ve veeadle, v nm se uzaveli ze strachu ped idy, ekl jim: j a k o m p o s l a l Ot e c , i j p o s l m v s . A t o p o v d v d e c h l (na n) a e k l j i m : P i j m t e D u c h a Sv. , k t e r m o d p u s t t e h c h y , o d p o u t j se j i m, a k t e r m z a d r t e , z a d r n y j s o u. 4) Moc hchy odpoutti nebo zadreti jest vlun jen moc Bosk. Jen Bh, jen hchy naimi bv uren, me nm je odpustiti. A proto jest naprosto nemono, aby vc moc
M at. 16, 19 sl. J) Jan 21, 16 sld. 3) Mat. 18, 18. 4) Ja n 20, 21 sld.
Co jest Cfrkev ?

g8

hchy odpustiti neb zadreti jako moc s v o u se sebe peneli na jist lidsk osoby, kter by pak jejich jmnem moc tuto vy konvaly. Maj-li tuto moc stvoen rozumn bytosti, pak ji mohou m t i j e n o d B o h a a jedin jmnem Bom mohou ji vykonvati. A tuto moc svil Kristus po svm vzken jen sv. apotolm a jejich nstupcm. Aby Bosk Spasitel tuto moc svil vem vcm, a aby tito ji peneli na jist osoby, kter by pak ji na vcch samch vykonvali jmnem a moc jejich a nikoliv jmnem a moc Kristovou, jest mylenka tak absurdn, e neteba se s n dle zabvati. e jen sv. apotoly opatil m o c b i s k u p s k o u a je toliko zplnomocnil, aby nejen sami konali na jeho pamtku nekrvavou obt, kterou pi posledn veei ped svm umuenm ustanovil, nbr aby na jeho mst sv nstupce tou moc opatovali, plyne jasn ze slov Boskho Spasitele, kdy po posledn veei pravil k sv. apotolm: ,,T o i t e n a m o u p a m t k u . " A kdy po svm vzken Kristus Pn zjevil se sv. apotolm v Galilei na hoe, na kterou pijti jim byl uloil, pravil zase jen k nim, a nikoliv k celmu zstupu na tto hoe shromdnmu: D n a j e s t m i v e k e r m o c n a n e b i a n a z e mi . J d o u c e t e d y u t e v e c k y n r o d y , k t c e j e v e j m n u Ot c e i S y n a i D u c h a Sv. u c e j e z a c h o v v a t i v e c k o , co j s e m p i k z a l v m. i) Kristus mluv tu o moci, kter jemu jako lo vku byla od Otce nebeskho pro zsluhy jeho umuen a smri d n a (moc Bosk, kterou ml jako Bosk osoba od vnosti, nemohla mu bti dna) a na tuto moc se odvolvaje, pikazuje sv. apotolm (ale jen jim a jejich nstupcm), aby vecky n rody vyuili jeho nebesk nauce a ktem sv. je pak pijali za leny jeho svtov e, kterou piel zaloit. 15. e Kristus Pn vekeru posvtnou moc uitelskou, knskou a pastskou neprostedn svil jen apotolm a v nich jejich nstupcm, toho byli si tak apotolov pln vdomi a podle toho tak jednali a vc pi kad dan pleitosti v tomto smyslu pouovali. Tak pe sv. P a v e l k i d m : N i k d o n e b e t d s t o j n o s t i s o b s m, n b r j s a p o v o l n o d Boha, j a k o i Aa r o n . T a k ani K r i s t u s n e o s o b i l si s m d s t o j n o s t i v e l e k n z e , n b r ( dal mu j i t e n ) , j e n k n m u p r a v i l : S y n m j j s i t y ; jdnes
)
M a t. 2 8 , 1 8 s ld .

 99

z p l o d i l j s e m t e b e."1) Jako dstojnost veleknze ve Sta rm zkon nesml nikdo sm sob pivlastovati a vykonvati, kdo nebyl k n Bohem samm povoln, podobn i Kristus se nestal veleknzem Novho zkona sm ze sv (lidsk) vle, nbr k dstojnosti tto jej povil sm Bh Otec, jen uiniv ho lo vkem, tm ji svil mu tak ad veleknsk, aby mohl na vykoupen lovenstva smrnou ob na ki pinsti. A na jinm mst pe: T a k o n s s u k a d j a k o o s l u e b n c c h K r i s t o v c h a s p r v c c h (rozda v a c h ) t a j e m s t v B o c h . " 2) Ss. apotolov nepokl daj se za s l u e b n k y v c h o l i d u , nbr za s l u e b n k y K r i s t o v y , kte nespravuj a nerozdvaj dar a milost od lidu pijatch, nbr jako n m s t k o v Kristovi jsou r o z d a v a i (dispensatores) tajemstv Boch, pedn jako h l a s a t e l nebeskch pravd vechen lidsk rozum pe sahujcch a pak jako p r o s t e d n c i nebeskch milost Kris tem lovenstvu na jeho spsu na ki zaslouench. To plyne tak zcela jasn ze slov sv. Pavla, ktermi se louil s biskupy v Milet shromdnmi. M j t e p o z o r n a s ebe, " t a k p r a v i l k ni m, i n a v e c k o s t d c e , v e k t e r m D u c h Sv. u s t a n o v i l v s b i s k u p y , a b y s t e s p r a v o v a l i C r k e v Bo ! " 8) Tedy D u c h S v. ustanovuje biskupy, aby dili a spravovali Crkev Bo. Biskupov a co plat o biskupech, plat podobn tak o ostatnch sluebncch Boch, nespravuj Crkve sv. ani jmnem svm, ani jmnem vcho lidu, nbr moc Ducha Sv., kterho jim sm Kristus pi svcen na jejich ad udluje. Proto prav Skutky apotolsk o sv. Pavlu a sv. Barnabi, e vlastn svoii autoritou ustano vovali knze v jednotlivch crkvch.4) Mimo to ustanovil sv. Pavel T i m o t h e a biskupem v E e s u a T i t a n a K r t , a to nejen aby sami tyto crkve dili, nbr aby na jinch mstech biskupy ustanovovali. Tak pe sv. Pavel k T i t o v i : K t o m u j s e m t n e c h a l n a K r t , a b y s s p r a v i l n e d o s t a t k y a u s t a n o v i l po m s t e c h p r e s b y t e r y ( b i s k u p y , knze) , j a k j s e m t i b y l n a d i l . " 5) A jeliko sv. Pavel znal tvrdou a bezcitnou povahu
x) 2) 3) *) 6) id. 5, 4. I. Kor. 4, 1. Skut. 20, 28. Skut. 14, 22. 1. 5

 100

Kreami a vdl, e vtky, kterou jim uinil bsnk Epimenides, e j s o u v i c h n i l h i , z l z v , b i c h a l en i v , "1) zasluhuj do jist mry tak Krean, kte Kristovu nauku bu ji pijali aneb byli ochotni ji pijati, proto klade Titovi na srdce, aby netrpl jejich nepravost, odporujcch zkonu Kristovu, nbr aby je psn kral a pi tom neetil ani slov ostejch. P r o t o j e k r e j , " tak Tita napomn, a b y b y l i z d r v i v e v e , n e z a b v a j c e se i d o v s k m i b j e m i a p k a z y l i d , k t e se o d v r a c e j o d p r a v d y . " 2) Dle mu pipomn, kter ctnosti m Kreanm zejmna na srdce klsti a kterch nepravost jevysthati a kon: To m l u v a p i m l o u v e j a v y t k e j s v e k e r m d r a z e m . " 3) Z tchto slov jest zcela patrno, e sv. Pavel byl si jasn v dom sv pastsk moci naproti crkvm, kter zaloil, a e m prvo, ano i povinnost, touto moc opatiti i sv nstupce, kte rm sprvu crkv od nho zaloench svil. Jest sice pravda, e za star Crkve volbu biskup vykonval namnoze se sousednmi biskupy tak v c l i d. Dokud lid tento se snail vyvoliti mue pro tento ad nejhodnj a nej zpsobilej, Crkev tento zpsob volby biskup trpla. Kdy vak lid vc poal pi tom mti na zeteli vce sv vlastn stra nick zjmy ne blaho Crkve, pak byla Crkev nucena autorita tivn prohlsiti, e prvo voliti biskupy a ostatn sluhy Bo nepslu c r k e v n o b c i , nbr vhradn j e n j s a m . Tak uinila na snm nicejskm II. r. 787., na nm v can. 3. prohlsila, e k a d v o l b a b i s k u p a n e b k n z e neb j hna, k t e r o u v y k o n s v t s k v r c h n o s t , j e s t n e p l a t n a . . . K d o m b t i v y s v c e n n a b i s k u p s t v , m u s b t i b i s k u p y z v o l e n."4) A po dobn dekret vydal snm caihradsk IV. r. 869, jen rovn v can. 28. prohlsil: P o s v t n a v e o b e c n s n m n a i z u j e (definit), e n i k d o ze s v t s k c h v l a d a a m o c n se n e s m v k l d a t i do v o l b y neb u s t a n o v e n p a t r i a r c h y neb m e t r o p o l i t y aneb k t e r h o k o l i bi skupa, a to h l a v n pr oto,
1) 2) 8) 4) Tit. 1, 12. 1. c. 14. 1 . c. 2, i 5. Denzinger 305.

e d n m u s v t s k m u v l a d a i , n e r c i - l i j e d n o d u c h m vcm, n e p s l u v y k o n v a t i t u t o moc , n b r s p e a b y m l e l i a d a l i s a m i n a s e b e p o z o r."1;

7. R ozlenn hierarchie ordinis" a jurisdictionis". a) H i e r a r c h i e o r d i n i s .

1. Vlda, kterou Kristus v Crkvi zdil a sv. apotolm se sv. Petrem v ele a jejich legitimnm nstupcm k vykonvn svil, sluje v l d o u s v a t o u ili s v a t o v l d o u (hierar chi) z rznch dvod. Vlda tato jest s v a t ji pro svj p v o d, kter vzala ze svho pvodce, Krista Boholovka, jest s v t pro svj e l , kter zle ve vzdln mystickho tla Kristova2), jest tak s v t pro sv prostedky, ktermi z usta noven Kristova jeho tlo vzdlv, jako jest jeho nebesk na uka, novozkonn nekrvav obt a svtosti a crkevn zkono drstv, kter k zachovn vnj kzn v ivot Crkve a tm tak k vnitnmu posvcovn jednotlivch vcch smuje. 2. A osoby touto svatovldou opaten nemaj j vykonv'i po zpsobu svtskch panovnk, nbr po zpsobu samho Krista, jak sv. P e t r napomn, kdy pe k pedstavenm Crkve: P a s t e s t d c e Bo , k t e r j e s t u v s , p i h l e j c e k n m u n i k o l i z p i n u c e n , n b r do b r o v o l n p o d l e v l e Bo , a n i s m r z k o u z i s k u c h t i v o s t , n b r o c h o t n , a n i j a k o l i d, k t e v l d n o u p n o v i t n a d d l y , n b r j a k o ti , k t e j s o u v z o r y s t d c i ; a k d y se o b j e v ar ci * p a s t , o b d r t e n e v a d n o u c k o r u n u s l v y . " 3) Ano, sm Kristus se pedstavuje sv. apotolm a jejich nstup cm za vzor, kter maj pi vykonvn svatovldy sob sven napodobovati. Jako Kristus, Mistr a Pn se propjoval svm apotolm za jejich sluhu, tak i sluhov Bo, kte stoj v ele svatovldy, maj bti jako sluebnci, a kdo maj prvo zasedati mezi stolujcmi, jsou povinni ostatnm pisluhovati.4) A proto sluhov Bo maj vkony sv vldy spoj ovti podle p
') 2) 3) 4) Cf. Denzinger 339. Efes. 4, 12. I. Petr 5, 2 sld. Luk. 22, 26 sld.

 102

kladu Boskho Spasitele vdy s pokorou, skromnost, trplivost a hlavn s 1 s k o u, ve kter se vzor ivota Krista Pna, tohoto Boskho hierarchy, nejkrsnji a nejvelebnji jev.1) 3. Ji dve jsme se zmnili, e crkevn svatovlda se jev dvojm zpsobem a) jako hierarchie ordinis" (svatovlda sv cen) a b) jako hierarchie jurisdictionis" (svatovlda pravomoci).. Novj theologov pipojuj k tto dvoj svatovld1 jet po testatem Magisterii," (moc uitelskou) a rozeznvaj troj moc: n a u k y , s v c e n a v l d y . Ale ponvad moc uitelsk jest v moci: ordinis" a jurisdictionis" ji obsaena, jest pednost dti rozeznvn jen dvoj moci: moci ordinis" a jurisdicti onis". Zde pihlme vak hlavn k hierarchii ordinis". 4. ad a) Svatovlda zvan ordinis", jej vrchol zle v moci konati obt novozkonnou, smuje ke s k u t e n m u t l u Kristovu ve Svtosti oltn ptomnmu, kdeto hierar chia jurisdictionis" m za pedmt v z d l n m y s t i c k h o t l a Kristova. O zpsob, jakm se sluhm Bom tto dvoj duchovn moci dostv, prav sv. T o m : Duchovn moc jest dvoj: jedna s v t o s t n (kterou na zvaj tak moc h i e r a t i c k o u ) , druh p r v o m o c n (jurisdikn, h i e r a r c h i c k o u v um a vlastnm smyslu tak zvanou). Moc svtostn se udluje svcenm . . . a moc tato zstv v lovku, jen j svcenm nabyl, pokud ije, i kdyby upadl v rozkol neb v kacstv . . . P r v o m o c s e udluje jednoduchm sdlenm t neb on osob a nemus v n zstati trvale. Schismatikov a kaci ji ztrcej a nemohou proto nikoho rozhreiti, nikohoz Crkve vyobcovati. Tak nemohou odpustk udlovati aneb nco podobnho uiniti. A kdyby tak inili, nem to platnosti. *) 5. Kristus udlil ss. apotolm moc. aby potestatem ordinis" ili moc svcen na osoby vyvolen za jejich nstupce zvltnmi' posvtnmi obady, jm samm ustanovenmi, peneli. Potestas ordinis" obsahuje v sob nej dleitj crkevn a d k n s k , kter Kristus mimo ad uitelsk a past sk ss. apotolm odevzdal, a kter ss. apotolov mli zase na sv nstupce peneti. Akoliv oba tyto ady, jak uitelsk tak i pastsk, maj za posledn a konen el posvcovati vc,, pece tak in jen n e p m o , pokud toti nebesko naukou a pimenmi zkony pipravuj srdce vcch ku pijet milosti
*) Cf. Dunin-Borkowski S. J ., 1 . c. p. 55 ff.
2) I I I . qu. 63. art. 1.

 103

posvcujc, kdeto a d k n s k obt me sv. a ss. sv tostmi tuto milost p m o vlv do srdc lidskch, ze kterch byly pekky tto milosti odstranny. e touto moc Kristus a) ss. apotoly opatil, ili jinmi slovy, e je sm vysvtil na biskupy, a b) je zplnomocnil, ano jim pikzal, by tuto moc zvltnm po svtnm obadem tak na sv nstupce peneli, o tom ji Psmo sv. podv jasn dkazy.1) ad a) e Kristus Pn ss. apotoly mimo mimodn vsady opatil tak d k o u moc biskupskou (episcopali potestate ordinis), to naznauje ji v rozmluv s N i k o d e m e m , kdy k nmu o nutnosti obrodu skrze kest sv. pravil: ,,A m e n, a m e n p r a v m t o b : n e n a r o d - l i se k d o z n o v a z v o d y a D u c h a ( S v a t h o ) , n e m e v e j i t i do k r l o v s t v B o h o/'2) A tuto moc duevn obrozovati vc vodou a Duchem Sv. udlil ss. apotolm slovy: J d o u c e u t e v e c k y n r o d y , k t c e j e v e j m n u Ot c e i S y n a i D u c h a Sv. , u c e j e z a c h o v v a t i v e c k o , co j s e m p i k z a l v m."3) Podobn . o nutnosti pijmn svho Tla a sv Krve pravil: N e b u d e t e - l i j i s t i T l a Sy n a l o v k a a pi t i jeho Krve, n e b u d e t e m t i v s o b i v o t a / ' 4) A moc sytiti vc Tlem a Krv svou udlil ss. apotolm pi posledn veei, kdy jim pikzal, aby podobn jako on sm podal jim k povn Tlo sv a k pit Krev svou, i oni na jeho pamtku tak inili, promujce chlb v Tlo a vno v Krev jeho a podvajce je vcm k ivotu vnmu. A moc kl, kterou jim pislbil slovy: C o k o l i s v e t e n a z e mi , b u d e s v z n o i na n e b i a c o k o l i r o z v e t e n a z e mi , b u d e r o z v z n o i n a n e b i, ) udlil jim po svm vzken, kdy k nim pravil: P i j m t e D u c h a Sv. K t e r m o d p u s t t e h c h y , o d p o u t j se j i m, a k t e r m z a d r t e , z a d r e n y j s o u. u ) ad b) Po svm vzken se zjevoval Bosk Spasitel ss. apotolm jet po 40 dn, mluv s nimi o krlovstv Bom.5 )
1) Cf. Hettinger, Lehrbuch der Fundamentaltheologie II . Teii S, 136 ff. Herder 1879. 2) Ja n 3, 5. 3) Mat. 28, 19. 20. 4) Ja n 6, 54. 5) Mat. 18, 18. 6) Ja n 20, 22. 7) Skut. 1, 3.

 104

O em s nimi mluvil, jest poznati z j e d n n ss. apotol, kte nejen e hlsali jeho nebeskou nauku a rznmi zkony ivot vcch na cest k spse vn dili, nbr jim tak posvtnmi vnjmi obady milost posvcujc udlovali. Tak oiovali vc k t e m sv. od hchu ddinho a vech osobnch hch a posi tivn je posvcovali, v z k l d n m r u k o u kesany ve sv tosti bimovn v ivot milosti posvcujc utvrzovali, ) b i s k u p y svtili, jak pe sv. P a v e l k T i m o t h e o v i : Z t t o p i n y p i p o m n m ti, a b y s o p t r o z n c o v a l m i l o s t Bo , k t e r j e s t v t o b v z k l d n m r u k o u m c h . " 2) A co pikzal Bosk Spasitel ss. apotolm pi posledn veei: to ite na mou pamtku", inili ss. apoto lov, jak sv. Pavel, jen ve svm listu ke Korintskm pe: K al i c h po e h n n , k t e r ehnme, n e n - l i spo l e e n s t v m k r v e K r i s t o v y ? A chlb, k t e r l meme, n e n - l i s p o l e e n s t v m t l a K r i s t o v a ?s) A tak dosvduj ss. apotolov slovy a skutky, e byli poslni k posvcovn vcch, a b y z a e l e m z d o k o nalen svtch konali slubu a vzdlvali t l o K r i s t o v o , a b y c h o m se s e l i v i c k n i v j e d n o t u v r y a p o z n n S y n a B o h o , v m u e d o s p l h o , v m r u (in m e n s u r a m ) p l n o s t i K r i s t o v y. ) 6. Ve svatovld zvan ordinis jest rozeznvati ti stupn i dy (ordines), kter jsou Boskho pvodu, a to jsou i. bisku pov, 2. kn a 3. jhnov. O pomru mezi biskupy a knmi byly na snmu Tridentskm prohleny tyto vrolnky: a) Biskupov jsou vy, ne kn (presbyteris superiores). b) Biskupov maj moc bimovati a svtit. c) Tato dvoj moc nen jim s knm spolen, nbr jest jen jim vlastn. d) Svcen od biskup udlen jsou i bez souhlasu neb volby lidu neb moci svtsk platn. e) Sluhov, kte nejsou crkevn moc ani dn vysvceni, ani poslni, nbr pichzej odjinud, nejsou legitimnmi sluhy slova Boho a pisluhovateli sv, svtost.5)
x) 2) 3) 4) 5) Skut. 8, 17. II. Tim. 1, 6. I, Kor. 10, 16. I. Kor. 4, 12 sl. Trid. Sess. X X III. can. 7.

105

f) Mimo to jet sv. synod prohlsil, e mimo ostatn dy crkevn k hierarchii ordinis" pedevm nle biskupov, kte nastoupili na msto apotol a kte jsou Duchem sv. ustanoveni, jak prav apotol, diti Crkev Bo.1) 7. e vrcholem hierarchie ordinis" jsou biskupov, o tom neme bti ji z Psma sv. o Bosk Tradici zde prozatm jet nemluvme nejmen pochybnosti. Oni jsou pedstave nmi Crkve, ustanovenmi k jejmu zen,2) jim pslu hlsati slovo Bo, vykldati a vcm vtpovati prav smysl nauky nebesk,3) diti veejnou bohoslubu,4) pisluhovati sv. sv tostmi,5) slovem jsou ve vech vcech crkevnch ,,", (pedstavenmi) pracujcmi ve slov a slub Bo,6) a kdykoliv poteba ke, maj vc tak napomnati, krati a souditi.7) Vykonvaj takto vecky ady sv. apotol, ktermi z roz kazu Kristova v jeho vykupitelskm dle pokraovali. e k hierarchii ordinis" mimo biskupy nle jet kn a jhni, jest rovn de fide", jak snm tridentsk prohlsil: K d o b y t v r d i l , e v C r k v i k a t o l i c k n e n s v a t o v l d y (hierarchie) B o s k m z z e n m u s t a n o v e n , k t e r se s k l d z b i s k u p , k n a s l u h ( j hn) , b u d i z C r k v e v y o b c o v n . 8) e ustanoven crkevnch sluh na nej nim stupni Bosk hierarchie stojcch, kter podle eckho textu " jhny nazvme, se zakld n a p r v u B o s k m , vysvt zcela jasn ze Skutk apotolskch, kter uvdj jednak bli pinu, kter dala sv. apotolm podnt k vyvolen z ostatnch vcch sedmi jhn, jednak tak vysvtluj povinnosti, kter jim ss. apotolov svtostnm vzkldnm rukou svch na n uloili. O Boskm pvodu tetho stupn hierarchickho nebylo nikdy v Crkvi ani nejmen pochybnosti. g. Jist obte psob d r u h s t u p e h i e r a r c h i e , kter nyn zpravidla dem knskm ve vlastnm smyslu (ordo sacerdotii vel presbyteratus) sluje. Obte tyto maj svou pinu v tom, e nikde v Psm sv. Novho zkona nen obsaeno msto,
1) 2) 3) 4) 5) ) ibid. cap. 4. Skut. -20, 28. I. Tim. 4, 16; II. Tim. 4, 2 sld.; Xit. 5, 22. I. Tim. 2. I. Tim. 5, 22. I. Tim. 5, 17. I. Tim. ) Sess. X X III. can. 6.

z nho se v jistotou dalo by se dokzati, v em zle rozdl mezi biskupy a jednoduchmi knmi, co lze vysvtliti tm, e terminy: ,,episcopus" a presbyteros" nebyly v nejstar Crkvi za as apotolskch tak ustleny, aby jako nyn: episcopus" znamenal vhradn jen hierarchu prvho, presbyteros" vak teprve druhho du. Etymologicky nevyjaduje ani slovo: " ani ,, " dogmatickho pojmu, jak Crkev podle nauky zjeven spojuje s osobou b i s k u p a a s osobou k n z e . Ve star Crkvi zizovali ss. apotolov a jejich nstupcov v kad nboensk obci, kterou zdili, zvltn kollegia pedsta vench, a tmto kollegim svovali zen a spravovn zaloench obc v ohledu hierarchickm jak co do svcen tak i co do pravo moci (et quoad ordinem et quoad jurisdictionem). Kollegia tato neskldala se vak z len sob pln rovnch, nbr mla leny co do moci rzn. Mla, jako sam kollegium Petro-apotolsk, jeho byla npodobou a obrazem, j e d n o h o m u e v ele,, jen byl opaten p l n o u d n o u m o c a p o t o l s k o u nejen naproti jednoduchm vcm, nbr tak naproti ostatnm lenm kollegia jim k pomoci a podpoe pidlenm. A ponvad do tchto kollegi byli voleni zpravidla mui s t a r , tedy : ,,", slula tak ". A ponvad k tmto presbyterim nleeli prv tak jejich pedstaven, tedy nynj biskupov, jako jednodu jejich lenov, kte nyn vhradn presbytery (jednoduchmi knmi) nazvme, mohli vm prvem tehdej nstupci ss. apotolvi v pln jejich dn moci, tedy n y nj biskupov, slouti presbytery". A jeliko tehdejm sborm pedstavench, sloenm z jednoho biskupa a zpravidla z nko lika kn, psluela povinnost, mti dozor, dozrati () k mravnmu ivotu obce sob sven, mohli se i jednodu kn nazvati rovn tak " dozorci (inspektory), b i s k u p y jako jejich pedstaven, nynj biskup. Jasn doklad tto z mny slova: presbyteros" (star, knz druhho du) a episkopos" podv sv. Luk ve Skutcch apotolskch. Kdy byl sv. Pavel v Milet, tak vypravuje, p o s l a l d o E f e s u a p o v o l a l k s o b s t a r C r k v e , ke kterm, loue se s nimi, pravil: M j t e p o z o r na s e b e i na v e c k o s t d c e , ve k t e r m D u c h Sv. u s t a n o v i l v s b i s k u p y , a b y s t e s p r a v o v a l i C r k e v Bo . " 1) Tedy tyt
x) S k u t . 2 0 , 1 7 . 2 8 .

io

pedstaven Crkve, kter nazv s t a r C r k e v , nazv rovn b i s k it p y, kterm jest spravovati Crkev Bo. Pod statn rznost tohoto dvojho du zcela jasn vysvt z list sv. P a v l a k Timotheovi a k Titovi. Npomn-li sv. P a v e l Timothea, aby proti duchovn osob aloby nepijmal, le na zklad dvou neb t svdk, pak zajist Timotheus jako soudce duchovnch osob mus nleeti k vymu hierarchickmu du ne duchovn osoby, kter ml souditi. Tm jest tak vyjden podstatn rozdl mezi crkevnmi pedstavenmi prvho a dru hho du, mezi biskupy a jednoduchmi knmi. Jet jasnji rozdl tento vyjaduje sv. Pavel ve svm list k T i t o v i , jemu pe: ,,K t o m u j s e m t n e c h a l n a Krt, abys s p r a v i l n e d o s t a t k y a u s t a n o v i l po m s t e c h d u c h o v n ()."1) Pedstaven, kter m v jednotlivch obcch nejen vecky nepodky odklzeti, nbr tak, a to zde hlavn na vhu pad, po mstech, kde toho jest poteb, u s t a n o v o v a t i p r e s b y t e r y (knze), m zajist vy hierarchickou dstojnost, ne maj kn, kter jest mu svtit a v jednotlivch obcch ustanovovati. Tak ji sv. K 1 e m e n t m s k ve svm I. listu ke Ko rintskm na oznaen rozdlu mezi biskupy a knmi neuv nzv: " a ,,", nbr nazv biskupy veleknmi () a presbytery k n m i (!). Pe: ,,K d o v u r i t d o b y p i n e j o b t i , j s o u p j e m n a b l a e n (accepti et beati). d c e se z k o n e m Bo m, n e b l o u d . Ne b o v e l e k n z i j s o u p i d l e n y j e h o (veleknsk) v k o n y , kn m j e s t j e j i c h v l a s t n m s t o u r e n o a le v i t m ( j h n m) j e j i c h s l u b a , a l a i k o v j s o u v z n i p i k z n m i l a i c k m i . " 2) Akoliv v nejstar dob biskupov a jednodu kn zvlt nmi jmny se od sebe namnoze neliili, pece jim pipisovny podstatn rzn ady jako i rzn kony tchto ad. Tak na p. pipisuje sv. C y p r i n moc pisluhovati s v t o s t b i m o v n vhradn jen b i s k u p m , kdy prav: C o n y n t a k u n s se d j e , e t i , kdo byli v Crkvi poktni, se pedvdj ped p e d s t a v e n C r k v e , a b y s krze nai m o d l i t b u a v z k l d n r uk o u pi
*) Ti i , 5 2) Cf. Caillau e Guillon. op. cit. Tom. I. p. 46.

j a l i D u c h a Sv. a B o s k m (nezruitelnm) z n a m e n m d o s t o u p i l i v r c h o l u (svtosti ktu)*). A sv. J e r o n m , jen ostatn hledl moc knskou naproti biskupm co nejvce roziti a zveliiti, pece zcela urit prohlauje, e moc svcen knstva nle v h r a d n j e n b i s k u p m . Znm jest jeho vrok: Co i n b i s k u p , m i m o s v c e n , e h o b y t a k k n z n e i n i l ? " 2) Podobn pe sv. J a n Z l a t o s t : T o l i k o v z k l d n m r u k o u v y n i k a j ( b i s k u p o v ) n a d k n z e.3) A sv. A t h a n prav, e I s c h y r a s b y v s v c e n od k n z e C o l l u t h a n e n p r a v m k n z e m.4) 10. Akoliv jest z Psma sv. jisto, e biskupov nazvni tak presbytery (knmi), nevysvt z nho s tou jistotou, e naopak nazvni tak p r e s b y t e i (kn) tak b i s k u p y . Pochybnost v tto pin vznik hlavn ze dvou mst Psma sv.: ze Skutk apotolskch 20, 17, kde sv. IyUk vypravuje, e sv. P a v e l povolal k sob z Efesu do Miletu s t a r C r k v e , kter pak pozdji b i s k u p y n a z v , a z listu sv. P a v l a k F i l i p p e n s k m , isl., kde s Timotheem vzkazuje vem vcm zrove s b i s k u p y a jhny milost a pokoj od Boha, Otce na eho, a od Pna Jee Krista. Z tchto dvou vrok dovozuj nkte interpretov, e v jedn a te sten Crkvi bylo n k o l i k p e d s t a v e n c h , kte sluli biskupy. Jsou to sku ten jen biskupov, aneb se jimi rozumj t presbytei (kn)? 11. V tto otzce nen mezi bohoslovci pln jednoty. Nzor jejich jest troj: a) P e t a v i u s mn, e j e d n o d u k n (presbytei) ve star Crkvi n i k d y se nejmenovali b i s k u p y , nbr e v kad jednotliv kesansk obci bylo ustanoveno a vysvceno n k o l i k b i s k u p , jim byl jeden z nich za pedstavenho ustanoven. Z tchto biskup bjdi pak jednotliv poslni za ped staven do obc, kter v sousedstv byly zizovny. Ne tuto domnnku nelze pipustiti. V Psm sv. nem nejen dn opory, nbr ve svd proti n. Tak pe sv. Jan, jak Apokalypse svd, j e d n o t l i v m p e d s t a v e n m Crkve efesk, smyrnen sk, pergamsk atd., kter andly nazv, a nikoliv c e l m u
1) 2) a) 4) Epies. 73, 9. Ep. 145 ad Evang. Hom. in I. Tim. n , i. Apol. c. Arian. cap. 12.

i 09

s b o r u j e j i c h , z eho patrno, e kad Crkev mla jen j e d n o h o b i s k u p a , i kdy mu na jeho podporu bvlo n k o l i k p r e s b y t e r (kn) pidleno. To tak zcela jasn plyne z listu sv. I g n c e k F i l a d e l f s k m , 1) jen jim pe: P i i t e se, abyste jednu past (Eucharistii) p i j mali . Jen jedno j est tlo Jee Krista, jen jeden kalich..., jako jest jen jeden biskup s pr es by t er ie m a s j h n y s p o l e n m i s l u e b n k y m mi , a b y s t e t o, co inte, i n i l i podle vl e Pn. b) Druh nzor popr vbec, e by byl kdy jednoduch knz se nazval tak biskupem, a nsledovn e kad jednotliv Crkev mla vdy jen jedinho b i s k u p a , kter se sice tak nazval p r e s b y t e r e m (knzem), ponvad nleel ke sboru presbyter ili kn, kdeto nzev b i s k u p a jedin pednostovi presbyteria nleel jako terminus technicus", jm jen jeho d a ad, nikoliv vak tak d a ad jednoduchch presbyter vyjadovn. Na een otzky, jak potom lze vysvtliti vrok S k u t k a p o t o l s k c h,2) .e sv. Pavel z Miletu poslal do Efesu a povolal k sob s t a r Crkve, odpovdaj stoupenci tto nauky, e neposlal jen do Efesu, nbr do vech sousednch mst, kde zvltn Crkve byly zzeny, a e povolal biskupy vech tchto Crkv k sob do Miletu, aby se s nimi rozlouil. . A mnon poet biskup, kter sv. Pavel s Timotheem pozdravuje na potku svho listu k Filippenskm, vysvtluj tak, e sv. Pavel neposlal listu tohoto v h r a d n jen k Filippenskm, nbr tak ke vem ostatnm sousednm crkvm v Macedonii, podobn jako poslal II. list ke Korintskm, tak ostatnm Crkvm v Achaji3) a list ke Koloskm uril tak pro Crkev laodicejskou.4) c) Tet nzor konen prav, e jednodu presbytei nazvni tak biskupy, jeliko, nleeli ke sboru, jemu psluel dozor nad Crkv. Tohoto mnn jest sv. J a n Z l a t o s t 5), T h e od o r e t v komenti k tmu mstu (Phil. m .) , sv. Jeronm6) a jin. Z toho vak neplyne, e vichni presbytei nleej k jedx) Collect. ss. Eccl. Patrum , edit. cit. tom. I. p. 79. ) 20, 17. 3) II. Kor. 1, 1. 4) Kolos. 4, 16. Cf. Christ. Pesch. Praelect dogm. Tom. I. p. Freiburg; Brisg. 5) In Phil. 1, 1. M. 62, 163. ) Id Tit. 1, 5. (M. 26, 562.)

197 sq.

IIO

ixniu presbyteriu, mli stejnou moc a dstojnost. Vdy byl v tomto sboru jeden, jen ml moc a vldu nad ostatnmi leny. To do kazuje zcela jasn sv. P a v e l ve svm listu k F i l i p p e n s k m , v nm na potku pozdravuje b i s k u p y v mnonm sle, po zdji vak se obrac jen na jednoho z nich, jeho nazv svm u p m n m s o u d r u h e m ( ). Z toho patrno, e jen tohoto pokldal za svho kollegu, obdaenho plnou apo tolskou moc, tedy za b i s k u p a v plnm smyslu slova. Nzor tento jest asi pravd nejpodobnj a jak se zd, odstrauje tak nej snazm zpsobem vechny obte, kter psob neuritost terminologie, kterou ve star Crkvi d biskupsk a knsk vyj adovn. Akoliv z Psma sv. lze se v jistotou dokzati, e ji za as apotolskch mimo jhny byly jet dva hieratick, pod statn od sebe se lic dy: b i s k u p o v a k n , pece terminy, vyjadujc rzn tyto dva dy, se teprve pozdji ustlily. Ale ji sv. I g n c jedn ve svch listech o tech hierarchickch dech nejen co do vci, nbr i co do nzv s takovou uritost, e nkte protestantt theologov prv z tto piny pochybo vali ovem zcela bezdvodn o pravosti a vrohodnosti list samch. Tak pe tento Otec apotolsk v listu ad Magnesios": Za p e d s e d n i c t v b i s k u p a na m s t B o m a k n ( pr e s by t e r ) na m s t s e n t u a p o t o l s k h o a mn p e m i l c h j h n , j i m j e s t s v e n a s l u b a Pna naeho Jee Krista.1) A na jinm mst v tm listu chvl Fotiona jhna, e jest poddn biskupu jako dobrot Bo a presbyteriu jako zkonu Bomu".2) A ke konci tohoto listu prav: H l e t e se u t v r d i t i v n a u c e K r i s t a P n a a a p o t o l , a b y v e , co i n t e , s e p o t k a l o se z d a r e m . . . s v e l e d s t o j n m ( v a m) b i s k u p e m a s d u c h o v n d s t o j n s n m s p o j e n o u k o r u n o u n a e h o p r e s b y t e r i a a bo h u m i l c h v a i c h j h n . " 3) A s toue jasnost uvd stupnici t h i e r a t i c k c h d: biskup, kn a jhn tak v listu ad Trallianos", kde pe: A v i c h n i -ct j h n y j a k o r o z k a z J e e K r i s t a a b i s kupa jako obraz Ot cv a knze jako sent
*) Magn. 6, i . edit. cit. Tom. I. p. 68. 2) 1. c. p. 67. 3) 1. c. p. 69.

112

aby d o k z a l i p v o d s v c h c r k v , a b y r o z vinu li poad sv ch biskup, svou posloup n o s t s a h a j c o d p o t k u a n a p o s l e d n d o b u , n a d k a z , e p r v n o n e n b i s k u p m l b u n k t e r h o z a p o t o l ne bo z m u a p o tolskch, s e t rv a v c h v jednot s apotoly, z a s v h o p v o d c e ( a u c t o r e m ) a p e d c h d c e."1) Tak K l e m e n t a l e x a n d r i j s k uznv troj stupe Bosk hierarchie. Ve svm spise: Paedagogus" prav: Pe mnoh pedpisy tkajc se osob vyvolench se uvdj v Psm sv. Nkter se tkaj kn (presb3i:er), jin biskup, jin jhn, jin vdov."2) Troj stupe hierarchick uznv tak O r i g e n e s , jen d: V c e se o d e m n e ( kn z e ) d , n e o d j h n a , a od j h n a v c e ne od o s o b y s v t s k , Ten v a k , j e n m m o c n a d v e k e r o u C r k v (bi s kup) , b u d e s k l d a t i e t z a c e l o u C r k e v . " 3) Ustanoven jednotlivch biskup i pi vtm neb menm potu kn (presbyter), pokldno v Crkvi vdy za naprosto nutnou podmnku k zachovn potebn jednoty v kad jednotliv Crkvi. Tak pe sv. C y p r i n : I k d y b y v t p o e t len Crkev vzdorovit a hrd opustil, Crkev pece Krista neopust . . . V z t e d y , e b i s k u p j e s t v C r k v i a C r k e v v bi skupu, a kdo nen s bi s k up e m, ne n v C rkvi , a ma r n sob na m l o u v a j ti, k d o n e i j c e v m r u s k n s t v e m . . . s e d o m n v a j , e p e c e a s p o s k r y t j s o u s n k t e r m i v c m i ve spojen, nebo Crkev, je j e s t v e o b e c n a jen jedna, nen ani r o z t r e n a ani rozdlena, nbr jest sjed no cena a t me l e m kn mezi sebou s p o j e n c h s l o u e n a . " 4) Dalch doklad pro tlennou crkevn hierarchii ordinis" z pozdj doby neteba ji uvdti. Nebo vichni ss. Otcov a crkevn spisovatel pedpokldaj konstituci jednotlivch
x) 2) 3) 4) De praescript c. 32. (M. 2. 44.) Paed. 1 . 3. cap. 12. (M. 8, 675.) In Jer. Hom. 11. n. 3. (M. 13, 376.) Epist. 55. n. 24. (edit. H artel 2, 643).

I I I

B o s k a s b o r a p o t o l s k . " 1) A na jinm mst prav: P e d t m i ( k a c i ) s e c h r a t e , e h o d o s h n e t e , n e b u d e t e - l i se p y n i t i a n e o d v r t t e - l i se o d P n a J e e K r i s t a a o d b i s k u p a a o d p i k z a n a p o t o l . . . K d o co k o l i i n bez bi s k u p a , bez p r e s b y t e r i a a j h n , n e m i s t h o s v d o m . " 2) A v listu ,,ad Smyrnaeos" pe : V i c h n i n s l e d u j t e b i s k u p a j a k o J e K r i s t u s Otce svho, a p r e s b y terium jako apotoly a j h 3 > jako pikzn B o . A b e z b i s k u p a n i k d o n i c n e p o d n i k , c o se C r k v e t k . . . B e z b i s k u p a n e n d o v o l e n o a n i k t t i a n i a g a p y s l a v i t i. J e n co b i s k u p s c h v l , j e s t B o h u mi l . " 3) Pomru mezi bis kupem a ostatnm duchovenstvem nemohl sv. I g n c dti jas nj a uritj vraz, ne tmto vrokem. Podle ustanoven samho Krista jest biskup jedinm uitelem, veleknzem a pas tem ve sv obci, ili co tot jest, ve sv diecesi. Vichni ostatn kn mohou kony tohoto trojho adu vykonvati jen zplno mocnnm biskupovm jako jeho podzen spolupracovnci. Proto kad jednoduch knz hls slovo Bo, kon obt novczkonnou, pisluhuje lidu vcmu ss. svtostmi a d jej na cest k vn spse jen a u t o r i t o u b i s k u p o v o u . O tom l>yla a jest cel Crkev pesvdena. Tomuto pesvden dvali ji ss. Otcov vraz vtou: in d i o e c e s i n i h i l s i n e e p i s c o p o " . Jen biskup pokldn za nstupce ss. apotol v jejich dn moci se vztahujc k urit dioecesi. Jednodu kn a jhni jsou sice tak nstupci ss. apotol, ale jen v s t i j e j i c h mo c i . A tuto moc, kterou jim Crkev sv. svcenm na knstv, resp. na jhenstv udluje, mohou jen potud vykon vati, pokud jim biskup k tomu udluje jurisdikci, pokud se te, kanonickou missi. A ponvad ji ve star Crkvi byl apotolsk pfivod kadho biskupa pokldn za Bosk zdroj v jeho moci, proto byl v kad jednotliv Crkvi na dkaz apotolsk posloup nosti kadho jejho biskupa zaloen zvltn katalog, do nho byla zapisovna jmna vech jednotlivch biskup, jak v n po sob nsledovali. Proto vyzv T e r t u l l i n kace sv doby,
1) 1. c. p. 71. 2) 1. c. p. 72. 3) 1 c. p. 84.

ii3

crkv na tomto trojm hierarchickm d zaloenou jakoto dj historicky veobecn znm, na nm veker stroj Crkve a vekeren jej nboensk a mravn ivot zvis. A proto tak Crkev kad pckus popti bu Bosk pvod tchto t h i e r a r c h i c k c h ( r esp. h i e r a t i c k c h ) d , nebo podstatnou rznost jejich zamtala vdy se v rozhodnost nejen jako kacstv, nbr zrove tak jako nauku vyvracejc ze zklad vekeru Kristem j danou Boskou konstituci.1) b) H i e r a r c h i e j u r i s d i c t i o n i s". 13. ad b) M i m o h i e r a r c h i i o 1 d i n i s u s t a n o vi l K r i s t u s v C r k v i sv t ak h i e r a r c h i i j u r i s d i c t i o n i s. Kristus opatil ss. apotoly se sv. Petrem v ele nejen nej vy moc ordinis", vysvtiv je pi posledn veei na biskupy, nbr tak nejvy mcc jurisdikn. Oboj tuto moc mli podle rozkazu Spasitelova peneti na sv nstupce. V apotolsk dn moci jsou oba ni hieratick dy: k n s k a j h e n s k obsa eny. Proto maj ss. apotolov nstupce t r o j h o d u : nstupce opaten plncu apotolskou moc jejich, a to jsou b i s k u p o v , pak nstupce, opaten jen st moci apotolsk, a to jsou j e d n o d u k n , a konen jsou jejich nstupci v moci apotolsk tak jet j h n i , kterm pslu pouh psluha pi obti me sv. a pi udlovn ss. svtost. A tuto troj moc udlo vali ss. apotolov a udluj dosud jejich nstupcov trojm rz nm svcenm: na biskupstv, na knstv a na jhenstv. Aby se vak nositel tto troj moci: biskupov, kn a jhni vykonvajce tuto troj moc navzjem neruili, nbr ji podle vle Kristovy dn k blahu vcch vykonvali, opatil Kristus ss. apctoly jet druhou moc, m o c j u r i s d i k n . .. Moc jurisdikn, kterou Kristus ss. apotolm a v nich tak jejich nstupcm svil, jest dvoj : fori externi" a fori in terni". P r v smuje k udrovn p o d k u a k z n ve vnjm a v e e j n m ivot Crkve, d r u h m za pm el podek a kze ve svdom kadho jednotlivho v cho. Ona udruje v e e j n blaho Crkve, tato smuje k sou
l) f. asopis kat. duch. ro. 1905 lnek Dr. F rant. B u lly: O zzen Crkve K ristovy za prvch dob str. -826 sld. G. Wilmers, De Christi Eccl. Ratisb. 1879 p. 291 sqq.
Co jest Crkev ?

ii4 -

krommu blahu jednotlivch vcch podporujc pokrok v jejich duchovnm ivot.1) Touto moc obdreli ss. apotolov od Krista Pna nejen p r v o , nbr i p o v i n n o s t , hlsati jeho nebeskou nauku vem nrodm, ale nejen hlsati, nbr je pod ztrtou vn spsy ve svdom tak zavazovati, v tuto nauku viti a podle n svj ivot ve vech jeho projevech a smrech zaizovati. To zcela jasn plyne ze slov Boskho Spasitele k sv. apotolm, jim porou: J d o u c e do v e k e r h o s v t a k a t e e v a n g e l i u m v e m u s t v o e n ." A e jim udlil zrove moc zavazovati ve svdom k ve v jejich kzan, plyne z dalch jeho slov: K do u v a b u d e p o k t n , b u d e s p a s e n ; k d o v a k n e u v , b u d e z a v r e n . " 2) A moci tto byli si ss. apotolov vdomi a proto tak podle pkladu Kristova, jen uil jako m oc ma j e a ne jako zkonn ci a fariseov,3) zavazovali ve svdom sv posluchae v jejich uen viti, jak pe sv. P a v e l ve svm II. listu k Tessalonickm: J e s t l i v a k n k d o n e p o s l o u c h s l o v a na e h o ( danho) t m t o l i s t e m , t o h o p o z n a m e n e j t e a n e o b c u j t e s n m, a b y b y l z a h a n b e n . " 4) Moc kzati slovo Bo zahrnuje v sob dvoj moment: Pedn v n i t n s c h o p n o s t , kter kazatel nabv dnm zp sobem pijetm pslunho svcen, a pak z e v n j o p r v n n o s t k pouvn tto vnitn schopnosti svcenm nabyt, kter nabv c r k e v n m p o s l n m se strany legitimnho pedstavenho. Ponvad vak naprosto eeno k hlsn slova Boho nen zapoteb zvltnho svcen, proto mohou i laikov obdreti od biskup crkevn posln, kter je opravuje hlsati slovo Bo. 14. Avak pravomoc (jurisdikce) udlen Kristem ss. apo tolm nebyla omezena pouhm autoritativnm hlsnm slova Boho, nbr se vztahovala hlavn k s p r v a z e n Crkve vbec. A jurisdikce tato zahrnuje v sob moc z k o n o drnou, s o u d c o v s k o u a krnou. Moc zkonodrnou v pln jej neomezenosti slbil Bosk Spasitel sv. Petru slovy: T o b d m k l e k r l o v
1) Cf. Van Noort, De Eccl. Christi edit. 3. p. 43. Amster. ig i^ . 2) Marek 16, 15. sl. 3) Mat. 7, 29.
4)

3,

14

 ii5

s t v n e b e s k h o a c o k o l i s v e na z e m i , b u d e s v z n o i n a n e b i ; a c o k o l i r o z v e n a zemi , b u d e r o z v z n o i n a n e b i,"1) a udlil ji pak jemu u jezera tiberiadskho, kdy k nmu pravil: P a s i b e r n k y , p a s i b e r n k y , p a s i o v c e m .2) A tuto moc z konodrnou udlil Kristus Pn v podzenosti pod sv. Petrem tak ostatnm apotolm slovy: C o k o l i s v e t e n a z e mi , b u d e s v z n o i n a n e b i , a c o k o l i r o z v e t e n a z e mi , b u d e r o z v z n o i n a n e b i." ) Vzati a rozvazovati neznamen nic jinho, ne moc zkonodrnou, kter sice neve f y s i c k y , nbr m r a v n svdom vcch, a ponvad tohoto vzn a rozvazovn nevykonvaj apotolov moc svou, nbr vykonv ji skrze n sm Je Kristus, proto inky tto dvoj moci svazovac a rozvazovac plat nejen pro t e n t o ivot, nbr i pro ivot v n . e Kristus dal ss. apotolm s moc z k o n o d r n o u t a k m o c s o u d c o v s k o u a k r n o u , plyne zcela patrn z nvodu jeho, kterho jest pi bratrskm napomnn (in fraterna correctione) etiti. Z h e - l i p r o t i t o b b r a t r t v j, tak prav Bosk Spasitel, , , j di a p o k r e j ho m e z i s e b o u a j m s a m m . P o s l e c h n e - l i t, z s k a l j si b r a t r a svho. P a k l i n e p o s l e c h n e , p i b e r si j e t d v a neb ti, a b y v s t e c h d v o u neb t s v d k s t l o p e v n v e k e r s l o v o . N e b u d e - l i j i c h d b t i, p o v z C r k v i , p a k l i v a k ani C r k v e n e p o s l e c h n e , b u d i t o b j a k o p o h a n a p u b l i k n.4) A tuto troj moc, kterou Kristus ped svou smrt apotolm slbil, po svm vzken jim tak udlil, kdy k nim pravil : J a k o m n e p o s l a l O t e c , i j p o s l m v s."5) A tato moc nesmuje toliko k zevnj kzni, nbr tak k vnitnmu nboenskmu a mravnmu ivotu jednotlivch vcch, co plyne z dalch slov Spasitelovch: P i j m t e D u c h a Sv. K t e r m o d p u s t t e h c h y , o d p o u t j se j i m , a k t e r m z a d r t e , z a d r n y j s o u.6) A ss. apotox) 2) 3) 4) s) *) Mat. 16, 19. 2 i, 15 sld. Mat. 18, 18. M at. 18, 15. 17. Ja n 20, 21. Ja n 20, 23.

lov, kdykoliv poteba kzala, tak tto troj moci pouvali. Tak na p. uloili kesanm z pohanstva obrcenm a mezi idy i jcm, aby se z d r o v a l i o d v c o b t o v a n c h m o d l m, a o d k r v e a o d u d v e n i ."1) K zdrovn tomuto nebyli kesan zavzni ani pirozenm, ani positivnm zkonem Boskm. Povinnost tuto jim tedy ss. apotolov uloili z k o n e m c r k e v n m . Aosv. P a v l u a T i m o t h e o v i po znamenvaj Skutky apotolsk: K d y p a k c h o d i l i po m s t e c h , o d e v z d v a l i j i m u s t a n o v e n , v y d a n od a p o t o l a s t a r c h , k t e by l i v J e r u s a l e m , a b y j e z a c h o v v a l i . 2) A sv. Pavel byl si tto moci zcela jasn vdem, jak patrno ze slev jeho v listu ke Korintskm: C h v l m v s , b r a t , e v e v e m na mne p a m a t u j e t e a z a c h o v v t e p i k z n , j a k j s e m j e v m p o d a 1."*) Jakho druhu byla tato pikzn, vysvt z dalch jeho slev, ktermi pcrcu, aby mui se modlili s hlavou odkrytou, eny vak s hlavou pikrytou, a aby ti, kte lanji, doma se nasytili."4) A tyto rozkazy kon slovy: O s t a t n v c i u s p o d m , j a k m i l e p i j du."6) Mimo to t apotol potrestal krvesmilnka,6) Hymenea a Alexandra vylouenm z Crkve.7) A o K o r i n t s k c h Sa mch v tomto listu pe: S m e t l o u - l i m m p i j i t k v m , i l i s l s k o u v d u c h u m r n o s t i ? " 8) A touto moc apotolskou hroz jim: P e d p o v d l j s e m," tak jim pe, a p e d p o v d m , j a k o b y c h b y l p t o m e n p o d r u h , a n y n j s e m j e t n e p t o m e n t m, k t e p r v e z h e i l i , i v e m o s t a t n m, e p i j d u - l i o p t , e t i t i n e b u d u . . . " P r o t o p i t o t o j s a n e p t o m e n , a b y c h , a budu ptomen, n e m u sil si ponati pke p o d l e mo c i , k t e r o u mi d a l Pn, a b y c h v z d l v a l a n i k o l i v a b y c h k a z i l . " 9)
l) ) 3) 4) 5) ) 7) 8) ) Skut. 15, 29. 16, 4. I. Kor. 11, 2. 1 c v. 34. 1. c. v. 4 sld. I. Kor. 5, 3 sld. I. Tim. 1, 19 sl. I. Kor. 4, 21. II. Kor. 13, 2.

 ii7

15- Ke konci jest se jet zmniti, zdali k r n a m o c apo tol obsahovala v sob mimo tresty d u c h o v n tak tresty hmotn. Odpov na tuto otzku zvis na povaze tto krn moci. Jeliko Kristus Pn tou moc, kterou byl opaten jako Vykupitel od Otce nebeskho, penesl na sv. apotoly, a ponvad moc jeho byla v kadm smru neomezena, zahrnovala moc nejen tresty duchovn, nbr i vechny ostatn tresty, jejich pouit duevn blaho vcch d. A proto neme bti pochybnosti, e moc Kristem apotolm dan nevyluovala pouvn ani trest hmotnch. 16. Nyn nastv pedleit otzka, zdali tak moc juris dikn, Kristem v apotolech k zachovn jednoty a podku v Crkvi zaloen, m njak stupn a kolik jest tchto stup Zde b nm o uren tch stup, kter s m K r i s t u s u s t a n o v i 1 a kter proto jsou Boskho pvodu. Neme bti nej men pochybnosti, e hierarchick stupn Boskho prva jsou jen d v a a to jest p r i m t a e p i s k o p t . Mezi tyto dva stupn vsunula Crkev po asech apotolskch jet j i n h i e r a r c h i c k d s t o j n o s t i , ktermi se msk pape o rzn vkony sv Kristem sob sven moci s biskupy a s knmi dl. K tmto Crkv ustanovenm hierarchickm stupm jest potati kardinly, patriarchy, exarchy, primasy, arcibiskupy a pod biskupy rzn prelatury. Ne tyto rzn prelatury, jak asem z poteby jeho vznikly, tak mohou bti zase zrueny aneb promnny v pouh tituly beze v pravo moci. Jen primt m s k a e p i s k o p t nle k podstati Crkve a proto trv tato dvoj instituce v Crkvi od as apotol skch a potrv a do skonn svta. Nebo tuto dvoj instituci zaloil ve sv. Petru a ss. apotolech sm Kristus. Jako v nich ustanovil hierarchii ,,ordinis" a tuto hierarchii rozlenil v biskup stv, knstv a jhenstv, podobnm zpsobem zdil v nich moc jurisdikn primtu a episkoptu. Sv. Petru odevzdal plnost jurisdikn moci nad vekerou Crkv, jak s l y c tak i u c , tedy i n a d a p o t o l y a jejich nstupci, nad biskupy. 17. V jurisdikn moci, kterou Kristus opatil ss. a p o t o l y , jest zase rozeznvati d v o j moc, m i m o d n o u ili o s o b n , kter nepela na jejich nstupce, a d n o u

ili b i s k u p s k o u , kter, podobn jako moc primaciln v mskm papei, v biskupech dle trv. M i m o d n i l i o s o b n mo c a p o t o l s k obsahovala v sob hlavn tyi vsady apotol, kter s nich na jejich nstupce, biskupy, nepely. K tmto vsadm jest potati: i. neprostedn jejich volbu a posln od Krista, jak sv. Pavel o sob vslovn prav: P a v e l a p o t o l ( p o s l a n ) n i k o l i v od l i d , a n i s k r z e l o v k a , n b r s k r z e J e e K r i s t a B o h a O t e e."1) 2. Moc jednotlivch apotol nebyla omezena ani uritm zemm, nbr vztahovala se k cel Crkvi, ani nebyla omezena jen n k t e r m i j u r i s d i k n m i vkony, nbr obsaho vala v sob plnost tto moci, jako moc sv. Petra, od nho se jen tm liili, e tuto svou plnou apotolskou moc vykonvali jen v podzenosti v dorozumn a v dohod se sv. Petrem. 3. Mimo to byli jednotliv apotolov obdaeni darem Bosk inspirace a nsledovn tak darem esobn neomylnosti, take nauku Kristovu podobn jako sv. Petr nejen od Krista neprostedn pijali, nbr j tak ve vekerm jejich rozsahu a dosahu bez omylu chpali a vekermu svtu hlsali. A konen 4. jejich osobn vsada zleela v rzch zzranch charisma tech (milodarech), ktermi potvrzovali sv Bosk posln a Boskou povahu nebesk nauky, kterou z rozkazu Kristova svtu hlsali. K tmto milodarm jest petati hlavn moc z z r a k , jak aspo o nkterch apotolech Skutky apotolsk dosvduj. 18. Mimo tuto m i m o d n o u moc byli sv. apotolov ob daeni tak d n o u moc jurisdikn, kter nle k podstat adu apotolskho a proto pela na jejich nstupce, biskupy. Tato biskupsk moc jest t r o j m s m r e m omezena. Pedn udluje ji, teba jest sama o sob Boskho pvodu, jednotlivm biskupm m s k p a p e , pak jest omezena co do j e d ot l i v c h v k o n ili co jest tot, jest omezena svrchovanou pravomoc mskho papee, jen sfru pravomoci jednotlivch biskup uruje. Tato sfra byla ve s t a r Crkvi a ve s t e d o v k u i r , v dob n o v j jest u . Dokud cel ke sansk svt lnul ivou vrou k mskmu papei jako k n mstku Kristovu, jen plnou moc jeho v dle vykupitelskm k vn a asn spse lovenstva pokrauje, nebylo poteb
*) G a l . 1, 1.

 ii9

moc biskup a na jej naprosto nutnou mru omezovati. Kdy vak nevra nabvala pod vt moci a poala oliroovati i samu jednotu Crkve, nezbvalo, ne aby Apotolsk Stolice pevnjm svazkem jednotliv biskupy ke skle Petrov pi poutala, A konen mohou biskupov svou moc vykonvati jen v u r i t c h t e r r i t o r i c h ili d i e c e s c h . A tak poskytuje Crkev sv. obzvlt v nynj dob podvanou, kter vynucuje kadmu myslcmu duchu ctu a obdiv. Kad diecese tvo se svm biskupem a jemu reventia" et ,,obedientia podzenm klerem tsn slnkovan organismus. Biskup sou steuje v sob vekeru apotolskou moc, kter m k sprv sv diecese poteb. A ponvad tuto moc neme sm v cel diecesi osobn vykonvati, stoj mu po boku dobe sp o d a n i k v y h o a n i h o k l r u , jen jeho jmnem, jeho autoritou a. jeho moc ho v jeho trojm apotolskm ad: ui telskm, knskm a pastskm podporuje s tm nezvratnm pesvdenm, e podporou, kterou poskytuje svmu biskupovi, podporuje samho Krista, jen mskm papeem a biskupy po celm svt a do skonn svta pokrauje ve svm dle vykupitelskm. A jako klrus se svm biskupem jest takoka j e dn m d e m m y s t i c k h o t l a K r i s t a P n a , tak jsou vichni biskupov s mskm papeem tmto mystickm tlem samm, jeho neviditelnou hlavou jest sm Kristus. A po nvad Kristus v Crkvi jako jej hlava stle skrze papee a bi skupy svou Boskou nauku hls, obt novozkonnou kon, sv. svtostmi vcm pisluhuje a je zkony svmi k jejich vn spse d, proto jsou a zstanou vdy vechny toky neptel usilujc vemi monmi zpsoby o znien Crkve n a p r o s t o m a r n . Proti d l u B o s k m u zstane vecko s i l l i d s k pln bezmocnm. Lidsk zloba dovede sice jedno tliv vc a snad i vt poet jejich od Crkve odtrhnouti. Ale Crkev jako Crkev ve svm trvn a ve sv psobnosti zstane tmto odtrenm nedotknuta. Snad nikdy nezila takovm ne beskm jasem pravda slov Boskho Spasitele koucho k sv. Petru: A j p r a v m t o b : T y j s i P e t r (t. j. s k l a ) , a n a t s k l e v z d l m C r k e v sv. a b r n y p e k e l n j n e p e m o h o u/'1) jako prv v dob nynj. Snad nikdy, co Crkev existuje, nebylo tak upmn a srden shody mezi klerem a biskupy a mezi biskupy a mskm papeem,
*) M a t . 16, 18.

 120

jako v dob nynj, v n nen na celm svt ani jedn katolick e, ani jednoho nrodu, jeho i n t e l l i g e n c e by stla po boku Apotolsk Stolice. Ano, prv tato intelligence usiluje vemi mo nmi prostedky o znien Crkve a na jejm mst zaloiti a po vekerm svt roziti crkev tak zvan z e d n s k h u m a n i t y . Akoliv tato zednsk crkev zsadn popr kad n b o e n s t v zaloen na p o i t i v n m n a d p i r o z e n m z j e v e n , tedy nboenstv nejen katolick, nbr i idovsk, jako i nboenstv vech protestantskch sekt, pece vechna jej infernln zloba jest namena hlavn proti C r k v i k a t o l i c k , ponvad zednstvo takoka instinktivn ct a tu, kdyby se j podailo vyhladiti se svta C r k e v k a t o1 i c k o u, e by s ostatnmi nboenskmi spolenostmi byla brzo hotova. Ale m jsou jej toky na Crkev katolickou moc nj a prud a co do konenho vtzstv po lidsku eeno slib nj, tm vce Crkev tato roste, mohutn a nabv ve vech projevech lidskho ivota na vekeren ivot, soukrom i veejn pod vtho vlivu. Tento zjev podv nezvratn dkaz, e v Crkvi se neuplatuj jen lidsk sly, nbr e v n psob stle svou Boskou moc ten, jen pravil k apotolm a jejich n stupcm: a aj, j jsem s vmi po vecky dni a do skonn svta."1)
8. C rk ev jest p od le ustanoven K ristova spolenost dokonalou.

i. Spolenost nazv se d o k o n a l o u , kter jest tak z zena, e m sama v sob dostaten prostedky k dosaen elu, ke ktermu jest urena. Proto nesm bti s t jin spolenosti. Neb st jako st jest nm nedokonalm a proto ji svou pi rozenost smuje ke spojen s jinou, resp. s jinmi stmi, se kte rmi se stv teprv dokonalm celkem. Spolenost dokonal nesm mti elu, jen by byl in eodem genere" podzen jinmu a to vymu elu. ,,Jako lovk," prav sv. Tom, jest soust domu (v tom smyslu, e dm jest za pbytek pro lovka uren), tak jest dm soust msta, msto jest vak obc dokonalou . . . A jako dobro jednoho lovka nen poslednm clem obce, nbr smuje jen k jejmu spolenmu dobru, tak i dobro jednoho domu 1913

1) M at. 28, 19. MShler, Symbolik. 6. Aufl. S. 388 ff. Mainz 1843. Cf. Wil mers, 1 . c. p. 83; G. Van Noort, Tract. de Eccl. edit. 3. p. 23. sqq. Amsterodami

 1 21

m za el dobro celho msta, kter jest spolenost dokonalou/'1) Dle mus dokonal spolenost sebe samu udrovati a elu svho dosahovati s v m i v l a s t n m i elu svmu pimenmi prostedky. A konen mus bti in suo genere" spolenost n eo d v i s l o u , kter m iiel, jen ji nen elu jin spolenosti podzen.2) A takovou dokonalou spolenost jest Crkev. 2. Kristus sm nazv Crkev sv. k r l o v s t v m , kter piel na svt zaloit a kter chtl roziti po vekerm svt, aby mohlo v sebe pojati vecky nrody svta a svmi prostedky milosti jim zjednati spsu vnou i asnou. A ponvad toto kr lovstv m za svho zakladatele samho Krista, Boha a lovka, m tak povahu n e j e n l i d s k o u , nbr i B o s k o u . A proto ji s v m b o s k m z a l o e n m vynik nade vecka kr lovstv a nade vecky e celho svta, kter, akoliv jsou po adavkem sam rozumn pirozenosti lidsk a v tomto smyslu j s o u rovn d l e m B o s k m , pece n e j s o u j m p m a n e p r o s t e d n . Akoliv kad e svtsk jest neprostedn dlem lidskm, pece nebude nikdo poprati, e jest ve svm druhu spolenost dokonalou, je m svj vlastn el a tak prostedky vlastnmi sna se ho dosci. A plat-li to o k a d s v t s k i , co teprve ci o i zaloen samm Kristem, Bohem a lovkem? A je-li Crkev spolenost dokonalou, jest tak spolenost s a m o s t a t n o u , n a d n j i n s p o l e n o s t i n e z v i s l o u , co jest samozejmo. N e b o d l o B o s k n e m e z v i s e t i a se d i t i d l e m p o u h h o t v o r a , p o u h h o l o v k a . A proto nzor, e Crkev existuje jen jako kollegium ve svtskch ch, majc jen prva, kterch j tyto e udl, p se s a m p o d s t a t C r k v e a obsahuje v sob kacstv, kter ni nejen Crkev, nbr kesanstv vbec. Jako m Crkev s v o u p o d s t a t n o u k o n s t i t u c i od s a m h o K r i s t a , tak m od nho tak v e c k a s v p r v a , a proto kad po prn tchto Boskch prv, ano ji kad zkracovn a zteno vn jejich jest zejm sacrilegium", jm si pouh tvor osobuje oprvnnost zasahovati a tmto zasahovnm niiti d l o Bo s k . Crkev nem svch prv spojench se svm uitelskm, knskm a pastskm adem od dn svtsk moci, nbr

X.II. qu 90. art. 3. ad 3. 2) F. Wilmers 1 . c. p. 133 sqq. H urter S. J . Theol. fundam, edit. 5. p. 21 sqq. Oenip. 1885.

 122

od toho, jen pravil k apotolm: ,,D n a j e s t mi v e k e r m o c n a n e b i i n a z e mi . J d o u c e t e d y , u t e v e c k y n r o d y , k t c e je ve j m n u Ot ce i S y n a i D u c h a S v ., u c e je z a c h o v v a t i v e c k o , co j s e m p i k z a l v m ." 1) C r k e v K r i s t o v a j e s t t e d y na k a d s v t s k moc i p l n ne z v i s l . A proto me nebesk poehnn, kter ve svm ln pro vecky nrody a jeho jednotliv stavy chov, na n jen tenkrte vylvati, nen-li pi tom na dn jin moci zvisl. Nebo Crkev, kterou svtsk moc nut m s t o cti a chvly Bo a spsy du j svench obstarvati jej s v t s k a h m o t n z j m y , n e n j i C r k v K r i s t o v o u a proto neme ji plniti kolu Kristem j vytknutho. A e si ss. apotolov byli zcela jasn vdomi, e dn svtsk moc nem prva zasahovati jakmkoli zpsobem do jejich psobnosti, o tom podvaj pa trn doklad Skutky apotolsk. Kdy sv. Petr s ostatnmi apo toly po uzdraven chromho od narozen byli pedvolni ped. vysokou radu idovskou a kdy jim od tto rady bylo zakzno, e nesmj mluviti na z k l a d j m n a J e o v a , odpo vdl jim sv. Petr a sv. Jan: S u t e (sami ), z d a l i j e s t s p r a v e d l i v o p e d Bohe m, a b y c h o m v c e po s l o u c h a l i v s ne B o h a ; n e b o my n e m e m e n e m l u v i t i t o h o , co j s m e v i d l i a s l y e l i . " 2) A proto jen o C r k v i s v o b o d n a n a s t t n m o c i n e z v i s l plat ppov Krista Pna: ,,A b r n y p e k e l n j nepemohou. " 3. A jako ss. apotolov byli si jasn vdomi, e svou troj moc obdreli neprostedn od Krista a e maj nejen prvo, nbr i svatou povinnost, tuto moc vykonvati t o l i k o m o c a a u t o r i t o u K r i s t o v o u a nikoliv moc a autoritou svtsk moci, tak pokldala Crkev sama po celou dobu svho trvn svou svobodu a nezvislost na sttn moci za ztelnici svho oka a hjila j, kdykoliv ji svtt mocni ohroovali, meme smle ci, a do tch statk a hrdel. Crkev za svou svobodu hned na potku sv existence pes ti sta rok krvcela a milliony a milliony svch nej lepch syn a dcer obtovala. A kdy pozdji ve stedovku svtt panovnci se snaili, Crkev sv. sniti na
*) Mat. 28, 18. sl. 2) Skut. 4, 19.

 123

stupe sluky ve vem sttu podroben, jest kadmu z crkev nch djin znmo, jak boje podnikal a jak obti pinel za svobodu Crkve na p. pape sv. eho VII. A i v pozdj dob stli mt papeov vdy dnem i noc na hlsn vi a jakmile pozorovali, e se bl neptel, jen chce Crkev sv. sob podrobiti, ihned seadili iky svch duchovnch vojn a hjili s naptm vech sil, neetce dnch obt, nejdleitj vsady Kristem sob dan, sv zlat svobody. Tuto historickou pravdu meme zde jen naznaiti. Obrnj dkaz, jak Crkev hjila vdy sv svobody, jest pedmtem crkevnch djin, na kter sv tene odkazujeme. Svoboda Crkve hlavn zle ve v o l b b i s k u p b e z e v e h o v l i v u a n t l a k u se s t r a n y m o c i s v t sk. Kde Apotolsk Stolice obsazuje biskupsk stolce, tam vude ivot crkevn uten se vyvj a prospv. 4. Doklad tto pravdy takka do o bijc podv na p. S e v e r n A m e r i k a . Pokrok, kter tam Crkev katolick v poslednch letech uinila, jest tak velkolep, e bud podiv a as celho svta. Co tam v tto dob zaloeno novch dieces, co vystavno ndhernch chrm, co zzeno nejrznjch kl ter muskch i enskch, jejich lenov zasvtili svj ivot vchov mldee obojho pohlav, oetovn nemocnch a 1. p., co utvoeno katolickch kol obecnch, stednch a vysokch odbornch, to opravuje k odvodnn nadji, e Crkev kato lick snad v blzk ji dob bude svou nebeskou naukou a svmi prostedky milosti utveti vekeren soukrom i veejn ivot vech nrod v tomto novm dle svta bydlcch. 5. A jak smutn obraz podvaj namnoze e, ve kterch mly svtsk vldy rozhodn vliv na jmenovn biskup pro jednotliv diecese! Pohldnme na p. jen na Francii ped roz lukou. Podle Ccde Napoleon" byla Apotolsk Stolice na uvaro vn nebezpe, kter od revolunch vld jej existenci hrozilo, nucena dti souhlas k udlen vsady svtsk vld, dle kter pi kadm obsazovn uprzdnn biskupsk stolice pedkldala tato Apotolsk Stolici terno kandidt. Ped rozlukou ml v mi nisterstvu kultu a vyuovn refert v tto zleitosti asi dvacet rok svobodn zedn, kter zcela pravideln do tohoto terna zaazoval d v a k n z e p o k r o k s k h o s m l e n a jednoho kandidta slabho ducha, a Apotolsk Stolici nezbvalo, ne jmnovati bu kandidta pokroke nebo hoto

124

vho slabocha. Z toho lze tak vysvtliti, e biskupov francouzt, kdy vlda ped rozlukou vypuzovala musk i ensk kongre gace ze kol, z nemocnic a jinch charitativnch stav, celkem se chovali k dn zednsk vldy vce mn passivn. Jak to tenkrt vypadalo s vchovou dorostu klru francouzskho, lze z toho souditi, e ve dvou diecesch na theologickch stavech se nepednela ani d o g m a t i k a , nbr msto n konny ped nky z d j i n d o g m a t . Po rozluce obsazuje jednotliv bis kupstv Apotolsk Stolice, a ji nyn raduje se cel katolick svt, jak ve Francii nboensko-mravn ivot uten se rozvj a zkvt. 6. A co ci o dvjm R a k o u s k u ? Kdyby v letech s e d m d e s t c h byly mly vecky jeho diecese biskupy apo tolsk, jakmi byli Rudigier v Dinci, Zwerger ve trskm Hradci, Furstenberg v Olomouci, koln zkony, tyto leges abominabiles", jak je nazval Pius IX. svat pamti, by se byly nikdy neprovedly a odvrat rakouskch nrod od Crkve kato lick byl by nikdy nenabyl tak velikch rozmr, jak se po pe vratu stalo, co jmenovit o naem nrod plat. Jak znmo, ml csa rakousk od Apotolsk Stolice konkordtem zaruen prvo, v cel i a na mal vjimky pro vecky diecese jmenovati biskupy. Bohuel toto prvo vykonvaly ve skutenosti ra kousk vldy, kter v jednotlivch diecesch jmenovaly biskupy, kte v nrodnostnch i sebe spravedlivjch otzkch se svmi diecesny asto se nectili za jedno. Tak se stalo, e na jedno tlivch biskupskch stolicch namnoze zasedali biskupov, kte se ctili hlavn a popedn bti c. k. e d n k y a t e p r v e potom d u c h o v n m i p a s t i s t dc sob sv e n c h . A ponvad biskupov zcela pirozen representuj v kadm katolickm nrod Apotolskou Stolici, penesla intelligence nae svou nevoli a nepze k biskupm jako k mum, kte nemaj pro nae nrodn zcela spravedliv poadavky nejen dn blahovle, ale ani patinho porozumn, na Apotolskou Stolici a nevole a nepze tato vyvrcholila v hesle vrenm i v nejir lidov vrstvy, e nrod n mus nyn po dobyt svo bod a samostatnosti tak z t o v a t i s m e m , jak zitoval s R a k o u s k e m . Pi tom ve sv slep vni nepov, e Crkev sama nen a neme bti zodpovdn za skutky tch neb onch b i s k u p . Kdyby byli v nrod naem po bitv na Bl Hoe a obzvlt od potku jeho nrodnho probuzen na

125

stolicch biskupskch zasedali biskupov ducha Jirskova a Brynychova, kte by byli stli v ele svho vlasteneckho knstva a vech nrcdn uvdomlch laik v boji proti vldm vde skm soustavn usilujcm o ponmen naeho nroda, jsem pesvden, e nae intelligence by nyn nevidla v Crkvi kato lick neptelkyni naeho nroda. Bohudky nyn m nrod n biskupy, kte stoj na vi svho apotolskho povoln. A proto se meme kojiti pevnou nadj, e budou za jedno s nrodem nam ve vech jeho spravedlivch poadavcch se tkajcch nejen jeho nadpirozenho nboensko-mravnho, nbr i n r o d n h o ivota, kter Crkvi sv. ve vem, co jest v nm pirozen dobrho a proto oprvnnho, jest nejen uznvati, nbr i pstovati, lechtiti a do sfry nadpirozen povzneti, tak jak ji sv. Tom Akvinsk tento kol Crkve vyjdil krt kou sice, ale velevznamnou vtou: G r a t i a non d e s t r u i t n a t u r a m , sed eam p e r f i c i t , e l e v a t et n o b i l i t a t . " (Milost neni pirozenosti (lidsk), nbr ji zdokonaluje, povzn a zulechuje.) Pi tto pleitosti upozorujeme na nesprvn nzor, kter astji i vc katolci maj o Crkvi. Crkev katolick nen nboenskou spolenost ve smyslu a bs t r a k t n m , kter by se nad jednotlivmi nrody v jaksi nebesk vi vznela a s tto ve na n psobila a k sob do tto ve je zase povznela. To jest zcela bludn nzor o Crkvi, kter nen nim a b s t r a k t n m , nbr jest od svho po tku a na nae doby a bude a do skonn svta s p o l e n o s t p e r e m i n e n t i a m k o n k r t n , ili jinmi slovy: akoliv jest pvodu nadpirozenho, m nadpirozen cl a sv leny k tomuto cli vede a d nadpirozenmi prostedky, pece se skld z j e d n o t l i v c h k o n k r t n c h lid, kte ij zde na svt i v o t e m p i r o z e n m , jak ho lidsk piro zenost sloen nejen z duchov sti, nbr tak z hmotnho tla, d, i kdy tento pirozen ivot milostmi nadpirozenmi povzn do sfry nadpirozen k sam asti v pirozenosti Bosk. A je-li Crkev s p o l e n o s t k o n k r t n ijc na tomto svt, pak ije tak jen k o n k r t n v jednotlivch nrodech zatpench ktem sv. v jej mystick tlo, jeho hlavou jest Kristus. A ponvad ije jen v jednotlivch nrodech, mus se tak jejich nrodnmu ivotu pizpsobiti, t. j. co jest v tomto ivot p i r o z e n d o b r h o , to jest C r k v i u z n a t i, b l a h o v o l n e t i t i, pstovati, zulechovat!. To plat

 I 2

zejmna o nrodnm j a z y k u , o l i t e r a t u e , o n r o d n m u m n , o n r o d n o s v t , vbec o nrodn rzovitosti atd. Co in ns echy nrodem eskm, Nmce nrodem nmeckm, Francouze nrodem francouzskm atd., to jest Crkvi respektovati. A v tomto smyslu mus Crkev v nrod naem v jistm smyslu bti C r k v e s k o u , v nrod nmeckm Crkv nmeckou, v nrod francouzskm Crkv francouzskou atd. Ale ponvad Crkev jako nboensk spolenost veobecn (katolick) jest urena pro vecky nrody vech as a vech dl svta, neme se s j e d n o t i l v mi n r o d y z t o t o o v a t i. A proto neme bti ani vhradn esk, ani vhradn nmeck, ani vhradn francouzsk atd. A ponvad vecky nrody zatpuje v sebe jako dy ve sv tlo, proto mus vecky nrodn vstelky, jako jest peceovn nrodnch pednost a vtenost jednotlivch nrod, m r n i t i a u v d t i na pravou mru a tak umoniti ptelsk spoluit vech nrod ve svm ln. Proto Crkev uvd stle kesanskm nrodm na pam, e j s o u v i c h n i d o v v j e d n o m m y s t i c k m tle Krista Pna a e proto mus se nejen veho vysthati, co by mezi nimi budilo spory a boje, nbr se navzjem podporovati, jak se podporuj jednotliv dov lidskho tla, v nm dov silnj, dleitj a mocnj slou dm slabm, kte pak zase naopak konaj jim sluby sice na prvn pohled nepatrn a mn dleit, ale ve s k u t e n o s t i prv tak potebn a dleit, jakmi se jim dov mocnj propjuj. Tento kesansk n z o r o v z j e m n m p o m r u m e z i jedno tlivmi n rod yzatpen m i v mystick t l o K r i s t o v o j e s t t a k v e l e b n a v z n e e n , e b y i h n e d , j a k m i l e b y s e j e n p o n k u d v i l v i v o t l i d s k , z a e h n a l na s v t v e c h n y spory a neptelstv, uinil nemonmi vecky vlkyazaloildojistmrypravrjvivot nrod. 7. Crkev m tak k dosaen cle svho prostedky jedin sob vlastn. Tyto prostedky jsou ji obsaeny v trojm ad, kter Kristus v n zdil. Nebo jedin Crkev (a to Crkev uc) zplnomocnil svou Boskou autoritou nebeskou nauku svtu hlsati, obt novozkonnou konati, sv. svtostmi vcm pisluhovati a pimenmi zkony je k poslednmu cli vsti. A po nvad mimo Crkev sv. nen dn jin spolenost oprvnna

1 27

-tento troj ad vykonvati, proto jest v pravm a vlastnm smyslu s p o l e n o s t d o k o n a l o u.1) 8. Dkaz z Psma sv. Dokonalost Crkve sv. plyne ji z jejho B o s k h o z a l o e n . Bosk Spasitel, tato vtlen Moudrost Bosk, ne mohl Crkev k nejvymu elu uriti, ne k jakmu jj uril, k slv Bo a k spse lovenstva. A proto ji nemohl podditi dn jin spolenosti, kter by mla jakkoli n i el, ne jen slvu Bo a spsu lovenstva. To dokazuj jeho vlastn slova, kter slbil sv. Petru a jeho nstupcm nejvy moc v Crkvi: T y j s i P e t r (t. j. S k l a ) a n a t t o s k l e v z d l m C r k e v s v o u . . . A t ob dm kl e k r l o v s t v n e b e s k h o a c o k o l i s v e n a z e mi , b u d e s v z n o na nebi , a c o k o l i v r o z v e na z e mi , b u d e r o z v z n o n a n e b i . " 2) Z tchto slov Kri stovch plyne nad slunce jasnji, e moc vzati a rozvazovati m jedin s v. P e t r a jeho nstupci, a ve spojen se sv. Petrem tak sv. a p o t o l o v a jejich nstupcov, biskupov. Nebo Kristus podobn jako k sv. Petru, pravil ke vem apotolm (i se sv. Petrem): C o k o l i s v e t e n a z e mi , b u d e s v z n o i n a n e b i , a c o k o l i r o z v e t e n a z e mi , b u d e r o z v z n o i n a n e b i."3) A po nvad moc svazovati a rozvazovati na zemi s nebeskou plat nost tohoto svazovn a rozvazovn dal Kristus jedin C r k v i katolick a dn jin spolenosti, proto Crkev neme bti dn jin moci na zemi podzena, jest tedy spolenost doko nalou. Podobn pravil jedin k sv. Petru a jeho nstupcm: Pasi bernky, pasi bernky, pasi ovce m . A proto jen h l a v C r k v e a dnmu jinmu pedsta venmu dal Kristus moc diti na cest k vn spse Crkev a vechny leny jej, nejen jednoduch vc, nbr i biskupy. Z tto moci jest samm Kristem vylouen pedstaven kad jin spolenosti svtsk. Podobn pravil jen k apotolm pi po sledn veei: To i t e n a m o u p a m t k u . " A tak jen sv. apotolm pikzal, aby jdouce do celho svta uili vecky nrody a je ktili ve jmnu Otce i Syna i Ducha Sv. a tak jen k nim a jejich nstupcm pravil: P i j m t e D u c h a
1) C f . C a m i ll- M a z z e l la , 2) M a t . 1 6 , 1 8 . 3) M a t . 1 8 , 1 8 .

1.

c . p . 4 3 8 sq q .

 128

Sv. , k t e r m o d p u s t t e h c h y , o d p o u t j se j i m, a k t e r m z a d r t e , z a d r e n y j s o u . " 1) 9. Ji z d u c h o v n p o v a h y mo c i , kterou Kristus Crkev svou opatil, jde na jevo, e neme bti druh spole nosti na svt, kter by podobnou moc byla opatena, jako Crkev sv., kterou Kristus k elu nadpirozenmu, ke cti a slv Bo a ku vn spse lovenstva zdil nejen podle j e j vnitn podstaty a pirozenosti, nbr tak podle jejch moh utnost a jejch innost. V tto pin nerovn se Crkvi dn jin svtsk spolenost a proto tak neme Crkev zviseti jak ve sv existenci, tak i ve sv psobnosti na dn jin moci. 10. D k a z z T r a d i c e . S jakm drazem Crkev sv. kladla vdy vcm na srdce nauku tkajc se jej samostatnosti a nezvislosti na kad sttn moci, na dkaz sta uvsti jen nkter doklady ze spis ss. Otc: Tak pe sv. e h o N a z i n s k csai T h e o d os i o v i : Tak t ebe, c s a i , k e s a n s k z k o n p o d r o b u j e m v l d a m m u t r n u . N e b o i m y b i s k u p o v v l d n e m e a p o d o t k m , e v l d n e m e v b o r n j i a d o k o n a l e j i " (ne svtt vladai).2) Je-li tedy i moc csa podzena vld biskupsk, pak jest vlda tato v l d o u s v r c h o v a n o u a neme bti dn jin vld podrobena. A sv. J a n D a m a s k pe v obran cty k obrazm sammu csai: N e p o k o u e j se, c s a i , r u i t i z z e n c r k e v n . Ne bo p r a v a p o t o l : On d a l j e d n y z a a p o t o l y , j i n z a p r o r o k y , j i n za e v a n g e l i s t y , j i n za p a s t e a u i t e l e , a l e n i k d e n e p r a v : z a k r l e . " 3) Tedy ze sprvy a vldy crkevn jsou svtt vladai zcela vyloueni a nemaj proto prva do crkevnch zleitost jakm koli zpsobem zasahovati. A jet zejmji pe sv. A t h a n a s i u s : P i k - l i n c o b i s k u p o v , co j e s t c s a i po t o m ? A h r o z - l i n j a k m t r e s t e m c s a o v , c o se j i c h p o t e b u j b t i t i , k t e se n a z v a j b i s k u p y ? K d o p a k o t a k o v v c i kdy slyel? Kdy nabyl zkon crkevn teprv
J) J a n 26, 23. s) O r a t . I . c o n t r a J u l i a n . 3) O r. I . e t 2 . d e I m a g .

 129

s t v r z e n m c s a o v m sv p l a t n o s t i a byl t e p r v p o k l d n za z k o n ? A d o s u d b y l y m n o h s y n o d y s l a v e n y , na n i c h b y l y r z n zkony prohleny a nikdy Otcov nedali na c s a i s o u h l a s u a c s a t a k v e t e n n e z a s a h o v a l do z l e i t o s t c r k e v n c h."1) A sv. A m b r o p e podobn: Da n l e c s a i , p r o t o s e mu n e s m o d p r a t i. C r k e v j e s t B o , p r o t o se n e s m c s a i v m o c v y d v a t i, p o n v a d n e m p r v a na c h r m Bo . . . C s a j e s t v C r k v i , n i k o l i v n a d C r k v . " 2) Vyvenost Crkve nade vecky stty svtsk tak uznvali sami katolit panovnci, dokud dila iv vra v Bosk posln Crkve sv. nejen jejich soukrom ivot, nbr i jejich veejnou vladaskou innost. Tak pe krl francouzsk Ludvk VII. o c sai Bedichu I., jen se zprotivil moci Crkve: Co n e v j m e n o v a n c s a , e P n J e K r i s t u s , d o k u d b y l n a s v t , p i k z a l sv. P e t r u a v e m j e h o n s t u p c m , a b y p s l i o v c e j e h o ? Co n e s l y e l v e v a n g e l i u , e t S y n B o t m u k n e t i a p o t o l s k m u na o t z k u : S i mone , m i l u j e m n e ? , o d p o v d l : p a s i b e r n k y m ? Co j s o u z t t o m o c i s n a d v y a t i n m e t k r l o v a n e b n k t e p r e l t i ? " 3) Ale tento pomr svtskch panovnk k moci Crkve vyslovili ji tak dvj panovnici. O tom podv svdectv csa K o n s t a n t i n,4) V a l e n t i n i n I.6), o n o r i u s,6) V a l e nt in i III.7) li. Ned se vak uprati, e asto panovnci svtt zasaho vali do zlete st ie crkevnch. Tu jest rozeznvati: Nkdy Crkev se zasahovnm svtskch panovnk do oboru svho souhlasila, co tenkrte se dlo, kdy svtt panovnci, pro niknuti ivou vrou v Bosk posln Crkve sv. j a jej psob nost svou moc vemon podporovali. Tak se na p. dlo za pa*) H i s t . A r i a n n . 5 3 . 2) C . C l e m e n t n . 3. 3) V . B a r o n m A n n . 1 1 6 2 . n . 1 6 . 4) A p u d s. O p t a t . 5) A p u d S o z o m e n u m . 6) I n e p i s t o l a a d A r c a d . f r a t r e m i n c a u s a S . J o . C h r y s o s t o m i . ) I n N o v e ll a d e E p is c o p . O r d in a t io n ib u s in C o d ic e T h e o d o s ia n o . C . F . C a m i ll. M a z e l l a S . J . d e R e l i g . e t E c c l. e d i t . 3 . p . 4 4 4 s q . R o m a e 1 8 8 0 .

Co jest Crkev ?

novm K a r l a V e l i k h o . Na snmech jm svolanch zasedali nejen jeho vysoc ednci a velmoi svtt, nbr i biskupov a prelti, a zkony tmito snmy vydan, tak zvan Capitu laria", obsahovaly nazen nejen p r o s t t , nbr i p r o C r k e v uren a z\-azn. Crkev uznvala Capitularia", smujc k sttnmu ivotu, a stt zase naopak provdl za souinnosti Crkve dekreta, tkajc se crkevnch zleitost. Tento pomr byl vak pro Crkev vhodn a prospn jen potud, pokud panov nci svtt pokldali v e z d e j i v o t lidsk jen za p r o s t ed e k a p r p r a v u k ivotu vnmu, dokud tedy podizo vali z j m y i v o t a s t t n h o z j m m c r k e v n m a jejich poslednmu cli, vn spse lovenstva. Jakmile vak panovnci tento pomr zvrtili a poali zjmy Crkve podrobovati svm hmotnm zjmm, pak ptelsk pomr mezi sttem a Crkv musil se promniti ve zjevn boj, z nho pravideln Crkev pomoc Kristem j slbenou, vyla jako vtzkyn. Nebo v kad dob jevilo svou pravdu znm slov: Ecclesia pressa Ecclesia victrix". Mnoh doklady tohoto neoprvnnho, ba i nsilnho vmo vn svtskch panovnk do ivota crkevnho podvaj d j i n y s v t s k i c r k e v n . asto zneuvali sv moci vladai svtt, kte jsouce opojeni moc sv svtsk vldy se do mnvali, e jsou oprvnni tto sv moci podrobovati i Crkev sv., kter byla asto n a o d v r c e n v t h o z l a nucena tento jinak nepirozen stav aspo njak as trpti. Zpravidla vak Crkev proti kadmu neoprvnnmu zasahovn svtskch vlada do ivota crkevnho ihned protestovala a hjila vemi dovolenmi prc stedky sv Kristem samm j zaruen svobody. 9. Pomr mez civilnmi mocnostmi a Crkv.

i. Ji jsme v pedelch vahch se zmnili, e vnitn p vaha, vznam, cena a dstojnost kad spolenosti zvis n a j e j m e l u , ke ktermu byla zaloena a ke ktermu ve kerou svou innost smuje. Tento el me bti jen d v o j : v n a a s n a oboj tento el jest zase bu n a d p i r o z e n n e b p i r o z e n . Jak j e s t e l , ke ktermu jest kad stvoen bytosti celm jejm ivotem spti, nezvis n a n , nbr n a B o h u , jen jest p r v n m p v o d c e m , ale tak p o s l e d n m c l e m veho tvorstva. Ponvad Bh,

 i3i

jak ze Zjeven Boho nade v pochybnost mono dokzati, stvoil lovka k c l i n a d p i r o z e n m u a jej k dosaen tohoto cle tak potebnmi schopnostmi a prostedky opatil, m lovenstvo j e n t e n t o c l a d n j i n . A prv za tm elem zaloil Kristus C r k e v . Crkev m tedy cl nejen v n , nbr zrove n a d p i r o z e n , kter zde na svt zakld v srdcch lidskch milosti posvcujc a dovruje jej na vnosti v e s v t l e s l v y (in lumine gloriae), v nm duse blaen pat neprostedn na Boha poznvajce jej tak, jak v sob jest. 2. N a d c l n a d p i r o z e n zlec v nebesk bla enosti n e n v y h o c l e . A proto tak nen n a d C r k v sv. v y s p o l e n o s t i . Vecky sttn spolenosti mohou mti za el jen d o a s n b l a h o a t s t svch poddanch. A ponvad toto blaho nen v n m c l e m lovka, nbr toliko p r o s t e d k e m k dosaen tohoto vnho cle, n e n dn sttn spolenost i sebe mocnj s p o l e n o s t C r k v i r o v n o u . A ponvad d o a s n blaho jest zcela pirozen podzeno blahu v n m u , proto mus vecky sttn spolenosti v tomto smyslu bti podzeny Crkvi, i kdy jsou v e s v m o b o r u , v nm jest jim obstarvati doasn blaho jejich poddanch, s p o l e n o s t m i d o k o n a l m i , n a C r k v i n e z v i s l m i . Jejich podzenost jen v tom z le, e obstarvajce pozemsk blaho a tst svch poddanch n e s m j dnho prostedku uiti, jen by jakmkoli zp sobem se pil poslednmu elu Crkve, vnmu blahu lov enstva. A proto jest sttnm spolenostem na vekerm jejich zkonodrstv a v jeho praktickm provdn veho se vysthati, co by odporovalo n a u c e Bosk Kristem j sven, co by dle odporovalo j e j m u k n s k m u a d u , jevcmu se v konn obti novozkonn a pisluhovn sv. svtostmi a jejmu pastskmu adu, kterm Crkev vc k vn spse vede. 3. lovk neme mti d v a p o s l e d n e l y , nbr m jen trel j e d e n , vnou svou spsu, a proto kad ni el me bti j e n p r o s t e d k e m k dosaen jeho vn spsy. A proto jest kad svtsk moc Bohem samm zavzna ve sv vld veho se vysthati, co by jejm poddanm jakm koli zpsobem bu z t o v a l o aneb p l n z n e m o o v a l o dosaen jejich poslednho cle, vn blaenosti. To tak

 132

jasno, e nutnost tto pravdy mus kad logicky myslc lovk uznati.1) Tato pravda plyne ji tak ze sam pirozenosti lidsk. Jej konstitutivn sousti tla a due nejsou sob r o v n o c e n n , a proto n e j s o u t a k m e z i s e b o u s o u r o d n. a s o u d n , nbr tlo hmotn jest jen n s t r o j e m , jeho due ke svm innostem, nejen vegetativn animlnm, nbr i du chovm, nezbytn potebuje. A proto p o s l e d n c l lovka, k nmu jest svou pirozenost uren, nen obsaen v j e h o t l e , nbr v j e h o d u i . A podobn pomr jest mezi lid skmi spolenostmi. Spolenosti, kter maj lovenstvu dopo mhat! k opaten v e z d e j h o b l a h a , mus slouiti Crkvi, kter peuje o v n o u s p s u l o v e n s t v a . Vdy sm zdrav rozum ke, e d n i mus slouiti d u v y m u . Na tomto zkon jest zaloen samm Tvrcem vekeren p o d e k v e v n j p r o d . e neorga nick slou i organick, rostlinn a ivoin, a ob tyto e i s neorganickou slou pak lovku, v nm vekeren ivot prodn vrchol. A podobn vrchol vecky spolenosti lidsk, a soukrom aveejn, azvltn aveobecn i s t t n v C r k v i , je ve, co jest v nich dobrho a oprv nnho, d konen k cli nejvymu a poslednmu, k nmu Tvrce lovenstvo uril, k spse vn.2) 4. Jest vak rozdl initi mezi pomrem, v jakm Crkev stoj k c i v i l n m o c i s t t k a t o l i c k c h , p r o t e stantskch, schismatickch a konen stt p o h a n s k c h . Kad katolick kesan jest poddanm oboj spolenosti jak c i v i l n tak i c r k e v n . Poddanm on stv se svm n a r o z e n m , tto svm o b r o z e n m , kte rho dochz na ktusv. A ponvad se lovk renie rczcliti, &ty j e d n o u s t nleel s t t u a d r u h o u C r k v i , nlecelpodletlaiduejaksttu, takiCrkvi. Sttu vak nle jen potud, pokud jm a skrze nj dochz p oz e m s k h o b l a h a . Crkvi nle, ponvad tato jej vede k jeho b l a h u v n m u . Ale ponvad lovk mus naped p i r o z e n i t i , potebuje do jist mry p o z e m s k c h p r o s t e d k , aby mohl peovati o sv v n b l a h o . Pozemsk blaho jest takto p r o s t e d k e m , i lpe eeno
CF. 2) C F . B o u g a u d (M a tk a ) C r k e v , s t r . 4 3 . C a m i ll. M a z z e ll a 1. c . p . 4 4 7 s q q .

 1 33

p o d m n k o u k d o s a e n v n h o b l a h a , jako t lesn ivot jest podmnkou duchovho ili intellektulnho i vota. A jako nen lovku dovoleno, pirozenou p s k u m e z i t l e m a d u t r h a t i, tak se p nej vniternj povaze a bytnosti k a d h o s t t u , jeho oby vatelstvo jest bu vhradn aneb vtinou v y z n n k a t o l i c k h o , svazek mezi sebou a Crkv tak zvanou r o z l u k o u t r h a t i. Oprvnnost a dovolenost rozluky prohlsil pape Pius IX. v thesi ss. Syllabu z a b l u d . Moc civiln ve sttech katolickch jest tedy moci crkevn p o d z e n a . To plyne ji z c l e o b o u s p o l e n o s t , kterho podle vle Bo maj dojiti.1) 5. Ale abychom o tto podzenosti nabyli sprvnho pojmu, jest o n jet mstnji uvaovati. Podzenost jedn spolenosti pod spolenost druhou jest bu p m neb n e p m . Je-li ni spolenost ve vech svch konech smujcch k dosaen jejho cle n a s p o l e n o s t i n a d z e n t a k z v i s l , e tato me jej kony prohlsiti bu za platn neb neplatn, pak jest podzenost jej p m . Jest vak n e p m , m-li nadzen spolenost prvo do moci spolenosti ni zasahovati jen tenkrte, kdy toho jej vlastn existence a dosaen jejho poslednho cle ne zbytn d. 6. A tato n e p m p o d z e n o s t me bti zase bu n e g a t i v n (zporn) neb p o s i t i v n (kladn). Pod zenost z p o r n ukld spolenosti ni povinnost, aby ve svm vlastnm oboru veho se vysthala, co by bylo na kodu spolenosti vy, jejm soudem v tto pin jest se j diti. P o d z e n o s t k l a d n ukld ni moci povinnost opatovati spolenosti vy vechny prostedky, kterch m k dosaen svho poslednho cle, vn spsy svch vcch, nezbytn zapoteb. Tu jest pipomenouti, e Crkev jest sice co do poslednho cle svho, ke ktermu ji Kristus zaloil, s p o l e n o s t d u c h o v n , ale ponvad jej lenov jsou l i d , kte maj nejen d u i , nbr tak t l o , potebuje nezbytn k dosaen svho cle tak p r o s t e d k h m o t n c h . Ale ponvad tchto prostedk potebuje tak m o c c i v i l n k opaten vezdejho blaha svm poddanm, me v tto pin nastati mezi n a Crkv spor. Tak na p. m Crkev prvo, pijmati k duchovnmu
') C F . H u r l e r S . J . T h e o l. f u n d a m , e d i t . 5 , p . 2 2 1 s q q . O e n ip . 1 8 8 3 .

134

stavu kandidty ze v e c h s p o l e e n s k c h t d a s t a v , kdeto stt asto lenm nkterch stav, jako na p. stavu vojenskho, nedovoluje, pokud vojensk povinnosti nevy hovli, vstupovati do stavu duchovnho. Crkev zapovd smen manelstv bez jistch zruk, kdeto je stt, maje na zeteli jen moment fysickho rozmnoen svch poddanch, beze veho do voluje. Crkev klade vecku koln vchovu n a z k l a d n b o e n s k , kdeto stt asto m na zeteli vchovou touto opatiti actvu jen v d o m o s t i p r o v e z d e j i v o t m u n e z b y t n p o t e b n . Ale ponvad Crkev na tyto spolen pedmty m v y a d l e i t j p r v o , prvo, kter plyne z jej vlastn vnitn povahy, smujc k cli nadpirozenmu, k vn spse vcch, proto mus civiln moc se v tchto smench otzkch podditi poadavkm Crkve. Ale i kdy tak in, n e p o k o z u j e s v c h v e z d e j c h z j m , kter j Crkev prohloubenm nboensko-mravnho ivota sttnch oban, ke ktermu sv vsady ve smench tchto otzkch pouv, b o h a t n a h r a z u j e . Tohoto prva Crkve naproti sttn moci podle slovutnho kanonisty Bouixe hjilo se v rozhodnost ji ped ehoem VII. est pape a po nm a do jeho doby (t 1870) dva a dvacet. V tomto smyslu zavrhl tak Pius IX. za blud vtu 24. Svllabu, kter zn: C r k e v n e m p r v a p o u v a t i m o c i d o n u c o v a c a nem tak dn hmotn moci pm neb nepm."1) 10. Bulla papee Bonifce VIII. Unam sanctam.

1. Zde nememe pominouti mlenm bullu papee Bonifacia VIII. Unam sanctam", vydanou proti bezprvnmu zasahovn francouzskho krle Filipa Krsnho do pravomoci crkevn. Bulla tato jest dosud pedmtem bezmrnch tok na Crkev se strany jejch neptel, akoliv naprosto nieho neobsahuje, co by nutn ji z c l e C r k v e a j e j h o p o m r u k e s t t n m o c i n e p l y n u l o . Bohuel nezstal zsadn od por neptel Crkve proti tto bulle u samch katolickch theolog a kanonist beze veho souhlasnho ohlasu. Obzvlt nechtj nkte pipustiti nauku o dvojm mei Kristem Crkvi odevzda nm, jako nauku Bohem zjevenou a v tto bulle za lnek vry
II. x) D e u z i n g e r T e i l . z. 4 7 . 1 7 2 4 .; F ra n z H e ttin g e r L e h rb u c h d e r F u n d a m e n ta lth e o lo g ie

 1 35

prohlenou, ba ani za nauku v depositum fidei" obsaenou. Mn toti, e naukou o moci dvou me papeov si pipisuj moc, svtsk panovnky dosazovati a sesazovati. Nelze poprati, e papeov ve stedovku tuto moc astji vykonvali. Ale ne inili tak B o s k m p r v e m , Kristem sob udlenm, nbr nsledkem m o c i h i s t o r i c k h o v v o j e veejnho stt nho ivota kesanskch nrod. Pesvden, e pape jako n mstek Kristv m moc, svtsk panovnky souditi i v otzce, zdali sv svtsk moci uvaj k vn spse svch poddanch, tak hluboko se vrylo v mysl a srdce kesanskch nrod, e po kldali tuto mcc takoka za nutn nsledek svrchovan moci pa pesk. Avak bulla: Unam sanctam" nein o tto moci pape, svtsk vladae dosazovati a sesazovati, ani jedin pm nebo nepm zmnky. Tak nelze pipustiti mnn nkterch kato lickch theolog a kanonist, kte tvrd, e dogmatickou povahu maj jen zvren slova bully: P o r r o s u b e s s e R o m a n o P o n t i f i c i o m n e m hu ma na m c r e a t u r a m decl ara mus , d i c i m u s , d e f i n i m u s e t p r o n u n t i a m u s e s s e de n e c e s s i t a t e s a l u t i s. (Potvrzujeme, pravme, definujeme a prohlaujeme, e jest ke spse zapoteb, aby kad stvoen bytcst byla mskmu papei podrobena.)1) Podle tohoto mnn prohlsil Bonifacius VIII. za lnek vry jen nauku, e uznn papee za viditelnou hlavu Crkve jest podmnkou vn spsy. Co v bulle pedchz, nen pr pravdou zjevenou a proto tak nen a neme bti pedmtem dogmatickho prohlen, nbr obsahuje pr jen vysvtlen a odvodnn on jedin defi novan vty a m jen tolik pravdy do sebe, kolik j ono vysvtlen a odvodnn pirozen v sob obsahuje. Mimo to slova: ,,o mn e m h u m a n a m c r e a t u r a m" neznamenaj pr kad s t v o e n bytosti" podle t l a i d u e , nbr jen p o d l e d u e , take mt papeov maj moc jen n a d u e v c c h , ni koliv tak na jejich tla ili jinmi slovy: e mskm papem pslu jen d u c h o v n , nikoliv vak tak svtsk moc n a d v c m i. Ne toto mnn jest rozhodn zamtnouti, ponvad obsa huje n e s p r v n n z o r o pomru mezi crkevn a sttn moc. e bulla: Unam sanctam" obsahuje dogmatickou definici
*) D e u z i n g e r 4 6 9 . D r . F r . E h r m a i m , D ie B u ' l e U n a m S a n c t a m . M u n c h e n 1 8 9 6 .

136

o pomru mezi sttn a crkevn moc, o tom nen a neme bti ani nejmen pochybnosti. 2. Bulla tato neobsahuje naprosto nic novho. O pomru Crkve k sttn moci tak Crkev vdy uila a tak vc vdy tak vili. Ale aby krl francouzsk, jen bez souhlasu Apotolsk Stolice chtl slconfiskovati st crkevnho jmn a z tohoto jmn nabyti hmotnch prostedk na vlku proti anglickmu krli Eduardu I., byl s nej kompetentnjho msta tipozornn na sv nesprvn a nespravedliv ponn naproti Crkvi, proto mu Bonifacius VIII. v tto bulle jako v znm zrcadle ped zraky pedvedl p r a v d u s a m m K r i s t e m z j e v e n o u , v ja km pomru stoj kad katolick e k Crkvi, a aby z tohoto pomru odvodil povinnosti, kter sm Kristus svtskm panov nkm ukld. 3. e bulla Unam sanctam" jest definic ,,ex cathedra" a m proto rz dogmatick, plyne nejen ze samch jejch slov a ze vech okolnost, za kterch byla vydna, nbr tak z dekretu s n m u l a t e r n s k h o V. za papee I/va X. (od r. 1513 do 1517) slavenho, kter mimo jin prav: J e l i k o k e s p s e ( v n ) j e s t n e z b y t n p o t e b , a b y vichni vc mskmu papei byli poddni, j a k n s P s m o s v . a s v d e c t v O t c s v. a k o n s t i t u c e b l a e n p a m t i p a p e e B o n i f c e VIII., naeho pedchdce, kter pon slovy: U n a s a n c t a m " p o u u j e , p r o t o t u t o k o n s t i t u c i k e s p s e d u , ke c t i m s k h o p a p e e a t t o A p o t o l s k S t o l i c e a na u t v r z e n j e d n o t y a m o c i C r k v e , K r i s t o v y n e v s t y , za c hva ly tohoto snmu obn ov u je m e a schva l u j e m e."1) Tak nen pravda, e pr pape Klement V. dosah tto bully opravil a na pravou mru uvedl. Pape tento hjil ji jenom proti nesprvnm vkladm tch, kte v n etli, eho v n nebylo. Tak ve svm dekretu, jen byl pijat do sbrky cr kevnch zkon, nikde neprav, e mskmu papei nejsou po drobeni krlov, nbr jen podotk, e nejsou mu v c e pod dni, ne byli dve, dokud bulla tato nebyla Bonifaciem VIII. vydna. Obsah tto bully jest: 4. Naped uvd dvoje dogma, kter s pomrem mezi Crkv a sttem co nejtsnji souvis, a to degma: E x t r a E c c 1 el ) C F . M a z z e ll a

1.

c. p . 45 4.

 137

s i a m n o n d a r i s a l u t e m " a dogma o p r i m t m s k h o p a p e e i l i o nej v y j e h o m o c i n a d v e k e r o u C r k v . A na dkaz tto svrchovan moci prav, e Kristus (Mat. 26, 52, L,uk. 22, 38) odevzdal ve sv. Petru a jeho nstupcch Crkvi sv. d v a me e , jeden d u c h o v n , druh s v t s k . Crkev tas jen m e d u c h o v n pro spsu du nesmrtelnch, kdeto sttn moc tas svj svtsk me nejen p r o s e b e , nbr tak p r o C r k e v . Onen (duchovn me) tas ruka knze, tento ruka krl a vojn, avak in tak jen podle pokyn a piputn knze (ad nutum et patientiam sa cerdotis) . Pednost moci duchovn nad moc svtskoii plyne nutn ji z poven ducha nad hmotou (spiritualia temporalia antecellunt). Duchovn moc m svou nebeskou pravdou moc svtskou pouovati (instituere) a diti, a nekon-li svch povinnost, ji souditi. Ponvad moc duchovn sama o sob se d dem hierarchickm samm Kristem ustanovenm, neme nad sebou uznvati dn svtsk moci. Akoliv tato moc (hierarchick) byla Kristem sv ena lovku (papei) a lovk ji vykonv, pece .nen m o c l i d s k o u , nbr jest m o c B o s k o u podle slov Boskho Spasitele k sv. Petru: C o k o l i s v e n a z e mi , b u d e s v z n o i n a n e b i , a c o k o l i r o z v e n a z e mi , b u d e r o z v z n o i n a n e b i."1) Kdo se tedy protiv moci, kterou sm Kristus ustanovil, protiv se sammu nazen Bo mu. A cel bulla pak vyznv definic svrchovan moci primatu, jemu mus bti podrobena kad bytost stvoen, kter chce bti vn spasena. 5. Nen pochybnosti, e Bonifacius VIII., ponvad touto bullou prohlauje kadou bytost stvoenou za bytost papei poddanou, do tto poddanosti zahrnuje i k a d h o k e s a n s k h o p a n o v n k a . A proto m kesansk pa novnk povinnost, ve sv vld nejen veho se vysthati, co by elu Crkve, vsti vc k vn spse, mohlo bti na pekku, nbr jest zavzn Crkev i p o s i t i v n podporovati ve vem, co by k dosaen jejho nadpirozenho cle mohlo j bti na prospch. Tato povinnost svtskch panovnk plyne s naprostou nutnost ze sam bytnosti Crkve a cle, k nmu m lovenstvo vsti. Kdy jednou Kristus chtl, aby Crkev cel lidsk pokolen vech mst a vech as a do skonn svta vedla k jeho vn
') M a t . 1 6 , 1 9 .

138 -

spse, k nmu jest Bohem urena, pak na tto vli Kristov se ned naprosto nic mniti. A jako jednotliv lovk jest vl Bo zavzn, aby k svmu nadpirozenmu elu dil pmo neb nepmo vecky svoje mylenky, city, dosti a skutky, tak m tak kad panovnk kesanskho sttu povinnost, vechen ivot v e e j n svch poddanch tak diti, aby si byli v domi, e jejich vezdej ivot j e s t j e n p r p r a v o u k i v o t u d r u h m u , i v o t u z h r o b n m u , jen bude trvati na vky, i kdy jejich prvnm a pmm kolem jest, aby se starali o vezdej a doasn blaho svch poddanch. 6. Tento pomr mezi sttn a crkevn moc jest ovem jen i d e l e m , kterho zde na svt nebylo a nebude ve veker jeho dokonalosti nikdy pln dosaeno. Jen tenkrte mohli by nrodov zakoueti blaivho poehnn tohoto idelnho pomru mezi Crkv a sttem, kdyby svtt vladai a jejich rdcov byli proniknuti ivou vrou v Bosk zaloen a posln Crkve a podle tto iv vry tak nad svmi poddanmi vldli. A jako pravda, i kdy j lovk neuznv a podle n ve svm ivot se ned, zstv na vky pravdou, kterou jest, tak zstane podzenost svtsk moci pod moc crkevn ve smyslu vysvtlenm pomrem Bohem jedin zzenm a proto tak jedin sprvnm a pravdi vm, jen tak jedin lovenstvu zabezpeuje jeho vn a vezdej blaho. Kesansk stt, kter jest si vdom, e podle vle Bo m podporovati Crkev v jej snaze, vsti lovenstvo k cli nadpirozenmu, k vn jeho spse, bv touto sm po vznen do stavu nadpirozenho, v nm Bh svou milost zdo konaluje a lecht nadpirozen vecky skutky jeho, i kdy maj za neprostedn pedmt nabyt a pouit statk hmotnch. Stt, kter zaujal zsadn stanovisko Crkvi neptelsk a vy povdl j vlku, sm se snil ex statu naturae per Christum reparatae" ke stavu naturae per Adamm lapsae" se v hmot nou a mravn bdou jeho. 7. e zvrcen pomru a du Bohem samm v ivot lid skm zaloenho pin lovenstvu jen kletbu a zhubu, o tom podvaj djiny vech nrod hlavn v posledn dob tak asn doklady, e kad lovk, jen s otevenm zrakem jak pomry mezi jednotlivmi nrody, tak i pomry v ivot tchto n rod pozoruje, mus se nad nimi hluboce zamysliti. Bh pikzal prvnm naim rodim a vem jejich potomkm, a b y r o s t l i a se m n o i l i a n a p l n i l i z e m i a ji

 139

sob p o d m a n i l i a p a n o v a l i nad r y b a m i mo skmi a nad p t a c t v e m nebeskm, i nade vemi i v o i c h y k t e , se h b a j n a z e mi . " 1) lovk byl od Boha ustanoven pnem prody a nadn tlesnmi i duev nmi schopnostmi, ktermi ji m svmu blahu podrobovati a tak svj vezdej ivot stle zdokonalovati a zpjemovati. 8. V dn dob neslavil lovk nad hmotnou prodou tak skvlch a pro praktick ivot tak dleitch vtzstv, jako v dob posledn. Smrodatnmi vynlezy ve vech oborech vd prodnch, kter podstatn zmnily vekeren prmysl, dopravu atd., nabyl vezdej ivot zcela novho tvaru. Prci, kterou dve konal sm lovk svma mozolnma rukama, konaj za nho nyn r.ejrozmanitj stroje, kter lovk vce svm duchem ne tlesnou prac d. Nikdy lovk svho panstv nad vnj prodou tak skvle nejevil, jako prv v dob nynj. A pece meme smle tvrditi, e lovenstvo nebylo snad nikdy tak rozervno, nespokojeno a neastno, jako prv nyn. Nrod stoj proti nrodu a v kadm nrod nikdy proti sob nebojovaly na ivot a na smrt jednotliv spoleensk stavy a vrstvy, jako v dob nynj. Snad nebude jednoho ji lovka, kter by se spoleenskm a politickm stavem sttu svho, k nmu nle, byl spokojen. A jinak bti neme. Stty, kter vypovdly bu zjevn nebo tajn vlku Crkvi, vypovdly z rove tuto vlku sammu Kristu, kter Crkev ke spse vn i asn lovenstva zaloil a jemu poruil, aby j poslouchalo. Podle vle Bo m lovk vnj prody a jejch sil pouvati sice ke sv slub a ke svmu pozemskmu blahu, ale pi tom se vdn povzneti ke svmu Tvrci a jeho jak jmnem svm, tak i jmnem vnj prody ctti, clivliti a velebiti. Ale pon vad lovenstvo v posledn dob na Boha zapomn, pin mu vecka jeho vlda nad vnj prodou jen kletbu a zhubu. d Bohem samm ke spse lovenstva zaloen ned se lovkem bez trestu mniti. Bojem sttn moci proti Crkvi pro hlenm ztratili nrodov katolit namnoze ivou vru v Bo skou autoritu jej, a odvrat od Crkve ml za nsledek odvrat od Krista a ztrta vry v Krista, Boha a lovka, vedla zcela piro zen k popen samho Boha, bytosti nadsvtov, vevdouc a vemohouc, kter z nieho svt tento uinila a k poslednmu cli, ke sv slv a ke spse na, svou Boskou prozetelnost
') Gen. i, 28.

 140

d. Kad zsadn odvrat od Crkve kon zcela dsledn v na prostm atheismu. Kommunist a ostatn sociln strany s nimi v hlavnch zsadch spojen podvaj o tto pravd tak patrn doklad, e jen n e m y s l c dav me o n pochybovati. 9. Odvrat od Crkve uvedl zcela dsledn stl revoluce v i vot evropskch nrod. M-li lovk prvo poprati B o s k o u a u t o r i t u C r k v e , pro by neml mti prvo se opti lidsk autorit a svtsk moci ? A proto d vlastn zjem kadho sttu, aby nejen v niem nejednal p r o t i C r k v i , nbr aby ve vekerm svm zkono drstv se dil jej nebeskou naukou, kter lovenstvu nejen ukazuje pravou cestu lc vn jeho spse, nbr kter mu pi tom nejbezpenji zajiuje tak jeho pozemsk blaho. A ponvad Crkev in z lid hchem prvch rodi- do otroctv blova upadlch syny Bo, kte po tomto vezdejm ivot maj se spojit s Bohem samm v nebesk blaenosti, proto svou sou innost s moc sttn zdokonaluje, povzn, lecht vekeren ivot lidsk. Nedb-li sttn moc tto nadpirozen smrnice k ivotu vnmu a hled-li jedinho cle svch poddanch jenom v d o b r e c h t o h o t o p o z e m s k h o i v o t a , pak je sniuje s jejich nebesk dstojnosti na stupe nm tve, kter jedinou slast a jedinou rozko ct v ukojen pudu obivnho a pohlavnho. Podle nauky Kristovy jest kad nrod a kad stt dem jeho mystickho tla, s nm se Kristus sdl o svj boholidsk ivot se vm jeho nebeskm blahem a tstm. Kad kesansk stt jest st krlovstv Boho, Kristem zalo enho k vn i asn spse vekerho lovenstva. Prav-li Kristus: H l e d e j t e n e j p r v e k r l o v s t v B o h o a s p r a v e d ln o s t i jeho a toto vecko bude v m p i d n o , " 1) nemn tm jen jednotlivc, nbr m na zeteli v e k e r l i d s k pokolen a proto tak v e c k y n r o d y a e . Kad sttn moc jest Kristem samm vzna, abj^, jak Crkev se modl, pi sv snaze opatiti svm lenm potebn statky pozemsk, nezbavovala jich statk nebeskch.2) Kdyby nynj svtsk mocnosti na sv koly ve svtle tto pravdy patily, brzo by uklidnily vekeru lidskou spolenost nyn v nejhlubch svch trobch rozvenou a ro zervanou a spojily by rzn spoleensk a politick strany a na
x) M a t . 6 , 3 3 .

2) In Missa Eom. III. post Pent.

I4I

smrt se nyn potrajc a nic v jeden harmonick celek, v my stick tlo Kristovo a uinily by konec vem revolunm choutkm zhubou vemu spoleenskmu du hrozcm. Kdyby Crkev mohla spravedlnost a lskou Kristovou inn zashnouti v ivot nynj od Krista odvrcen spolenosti a ve vekeren vvoj jeho, brzo by jednotliv nrodov, kte nyn nemohou se ani dokati vhodn chvle, aby se na sebe opt vrhli a aby se jet vce roz spali, ne se za posledn hrzypln vlky stalo, p o d a l i s o b b r a t r s k r u c e , jsouce pesvdeni, e jsou od jednoho a tho Boha stvoeni k jednomu a tmu cli nadpirozenmu ureni, tm Kristem z poroby hchu vykoupeni a v jeho duchovn tlo, jm jest Crkev sv., zatpeni. Tato vra ovinula by kolem vekerho ivota lovenstva psku Kristovy spravedlnosti a hlavn Kristovy lsky, bez kter si lidsk pokolen ze sv nynj hmotn a mravn bdy nepome. Z toho, co jsme o pomru mezi sttn moc a Crkv pravili, plyne, e nelze pipustiti zsadn o p r v n n o s t r o z l u k y m e z i n i m i , ale tak ani takov podzenosti sttu pod moc crkevn, aby stt i v otzkch asnch, tkajcch se vhradn jen asnho cle svch poddanch, byl na Crkvi zvisl. Stt jest Crkvi podzen jen ve vcech vezdejch, kter t s n s o u vis s clem lovka nadpirozenm. Tuto pravdu, kterou jsme dovodili a dokzali ze sam pod staty sttu a Crkve a jejich cle, dokazuje tak jak a) P s m o s v a t , tak b ) i B o s k T r a d i c e . Na tento dkaz uvedeme jen nkolik doklad. io. ad a) Z P s m a s v. : Ponvad podzenost sttn moci pod moc duchovn, vzhle dem k poslednmu cli lovka plyne ji z r z n c h c l , jako i z r z n p o v a h y o b o j t t o mo c i , proto Psmo sv. aspo zejm a pm se o pomru jejich nezmiuje. Nepmo vak tento pomr podzenosti ve smyslu vytknutm sm Kristus Pn na mnohch mstech naznauje, jako kdy prav: Co p r o s p j e l o v k u , k d y b y c e l s v t z s k a l , n a d u i v a k k o d u t r p l P"1) Tento Bosk vrok zn zcela veobecn a proto plat nejen o j e d n o t l i v m l o v k u , n b r i o c e l c h s t t e c h z lid sloe nch. Co pome sttu, tak meme z tohoto vroku usuzovati, kdyby svm poddanm opatil vezdej statky vekerho
*) M a t . 16, 26.

142

svta, ale pi tom protikesanskm a protinboenskm zkono drstvm pipravil je o v r u v B o s k o u a u t o r i t u Crkve, v Kr i s t a, B o h o l o v k a , a t m je olou p i l o v n j e j i c h , b l a h o , k nmu kad lovk Bohem samm jest uren? Tak ze slov Kristovch: D v e j t e , co j e s t c s a o v o , c s a i , a c o j e s t B o h o , B o h u,"1) lze tuto pravdu dovoditi. Ponvad Kristus stle v Crkvi sv. ije a psob, jest ona jeho r e p r e s e n t a n t k o u a n m s t k y n , a jak se kdo k n chov, chov s e k s a m m u K r i s t u . S e n t i r e cum E c c l e s i a est s e n t i r e cum Christo, kvali ji ss. Otcov. A ponvad Kristus vede lovenstvo jen s k r z e C r k e v k jeho poslednmu cli, k spse vn, proto ji tm zavazuje vecky sttn spolenosti, aby Crkvi v tomto kolu nejen nekladly pekek, nbr ji pokud teba podporo valy a tak dvaly, co jest Boho, Bohu. O svtskch katolickch mocnostech, kter, akoliv zna Boskou autoritu Crkve a jej Bosk posln, pece o ni vbec nedbaj, aneb i neptelsky se k n chovaj, plat v pln me slova s v. P a v l a , kter napsal k m a n m : Z j e v u j e se z a j i s t s n e be h n v B o p r o t i k a d b e z b o n o s t i a n e s p r a v e d l n o s t i t c h l id, k t e p r a v d u B o z d r u j n e s p r a v e d l n o s t . . . Ne b o a p o z n a l i B o h a , n e o s l a v o v a l i ho j a k o B o h a , a n i mu n e p o d k o v a l i , n b r z m a r n l i v e s v c h m y l e n k c h a z a t e m n i l o se n e m o u d r s r d c e j e j i c h , k a j c e , e j s o u m o u d , s t a l i se b l z n y . " 2) Psmo sv. tuto pravdu potvrzuje tak c h v l a m i , kter ve Starm zkon vzdv zbonm krlm idovskm, dcm, nejen svj soukrom ivot, nbr i svou vldli zkonem mojovm, jakmi byli D a v i d , E z e c h i , J o s a f a t , A s a a J o z i a . Mimo to krle, kte nedbali zkona Mojova, Bh nejen kr, nbr je sth mimodnmi tresty, jako: J e r o"boama, A c h a b a , A c h a z e , A m o n a.3) i i . adb) D k a z z B o s k T r a d i c e . Ponvad zde b o otzku, kter jest sama o sob zcela zejm, nen teba, doklady ze sv. Otc hromaditi. Uvedeme
X ) Mat. 22, 21. 2) m. i, i8 . sld. 3) Cf. Mazella I. c. p. 457 sq.

1 43 -

proto jen nkter autority. Tak pe sv. A u g u s t i n : J i n a k s l o u l o v k B o h u j a k o (soukrom) l o v k a j i n a k j ako panovnk. J ako (soukrom) l o v k sl o u Bohu ivo tem z b o n m (vivendo fideliter), j e -1 i v sa k p i to m p an o v n ke m, s l o u B o h u z k o n y , k t e r m i s p r a vedliv skutky pikazuje a opan zakazuje, a k t er p o t v r z u j e p i m e n o u sankc. Tak s l o u i l B o h u E z e c h i , kdy dal hje vysekati a chrmy bk a kopce ji m z a s v c e n z b o i t i . . . Ta k s l ou i l Bohu t a k k r l n in i v e t s k , kdy o b y v a t e l e c e l h o m s t a piml, a by p o k n m u s m i l i Boha. .. Tak sloui l Bohu Nabuchodonosor, k d y v e m p o d d a n m sv e nejpsnjm trestem za povdl se rouhati Bohu."1) A na jinm mst pe: K r 1 o v jako k r l o v jen t a k Bohu podle jeho v l e slou, k d y ve s v m k r l o v s t v p o r o u e j , j e n co j e s t d o b r h o , a z a k a z u j , co j e s t p a t nho, a t o n e j e n p o k u d se t o t k l i d s k s p o l e n o s t i , n b r t a k , p o k u d j de o B o s k n b o e n s t v . A p r o t o m a r n p r a v : To p o n e c h vm svobodn vli jednoho kadho. Pro p a k n e p o n e c h v t a k v p l n v o l n o s t i v r a d m, p r z n n a j i n m j e t z l o i n m a n e p r a vostem? A vecky tyto neesti spravedlivmi z k o n y z a m e z i t i j e s t z a j i s t s k u t e k na v s o s t p r o s p n a s p a s i t e l n ."2) V podobnm smyslu prav tak sv. e h o V e l k : N a i m z b o n m p a n o v n k m b y l a B o h e m d n a moc n a d e v e m i l i d m i , a b y t y , k t e t o u po v y c h s t a t c c h , podporovali, a tak jim cestu k nebesk blae nosti usnadnili. Jen tak slou k r l o v s t v p o z e m s k k r l o v s t v n e b e s k m u."8) Ostatn o pomru katolickch panovnk k Crkvi prohlsil autoritativn s n m t r i d e n t s k : Posvtn Synoda u z n a l a za dobr, p i p o m e n o u t i s v t s k m pa n o v n k m p o v i n n o s t j e j i c h a d u , k o j c se n a d j , e j a k o k a t o l c i , k t e r B h u s t a n o v i l
x) Ep. 183, alius 50. Bonifc. 2) Cont. Crescon. 1 . 3. c. 57. 3) Lib 2. e p. I I .

144 --

z a o c h r n c e v r y a C r k v e sv., budou nejen souhlasti, aby Crkvi p r v a j e j b y l a v r c e n a , n b r a b y t a k v e c k y sv po d dan k tomu pimli, aby kletu, f a r m a v y m dm p o v i n n o u c t u v z d v a l i . . . A proto prohlauje a p i k a z u j e , e j e s t v e m z a c h o v v a t i p o s v t n k a n n y v e o b e c n c h snm a v e c k y o s t a t n apo tolsk konstituce k prospchu crkevnch o s o b a s v o b o d y C r k v e p r o t i j ej i c h r u i t e l m v y d a n , a k t e r v e c k y t m t o d e k r e t e m snm o b n o v u j e . A p r o t o n a p o m n c s a e, kr l e, re publiky, knata, jak vechny dohromady, t a k j e d n o t l i v c e zvl, a jsou jakhokoli du a dstoj nosti, aby m tdeji jim Bh statk pozemskch nadlil a m vt moc naproti jinm je opatil, tm svdomitji prv cr kevnch jako vsad Boskch a Boskou ochranou zajitnch etili."1) Z vrok mskch pape o tomto themat sta uvsti jen encykliku Lva XIII. Arcanum", ve kter tento Svat Otec prav: N i k d o nepochybuje, e z a k l a d a t e l C r k v e J e K r i s t u s c h t l p o s v t n o u mo c m t i od mo c i c i v i l n o d d l e n o u a o b o j ve v y izovn svch v l a s t n c h z leitost svo bodnou a nezvislou. P i t o m j e s t v a k pozna m e n a t i, e j e s t o b m a m o c m k p r o s p c h u a e v e m l i d e m m u s n a t o m z l e e t i, a b y m e z i nimi p a n o v a l a v z j e m n shoda a svornost, a a b y ve vcech, k t e r nle, a k o l i v z r z n h o dvodu, obma oborm (sttnmu i c r k e v n mu) moc , k t e r j s o u s v e n y z l e i t o s t i 1 i ds k , b y l a v h o d n m a p i m e n m z p s o b e m p o d z e n a moci druh, k t e r p e u j e o n e b e s k s t a t k y l o v k a . . . J e - l i p t e l s k s h o d a mezi moc s v t s k o u a c r k e v n , pak t a t o shoda j e s t o b o j m o c i k p r o s p c h u . Mo c s v t s k i l a b v z n s t l e v t d s t o j n o s t i a v l d a j e j z e n zsadami n b o e n s k m i nen ni k d y nespra v e d l i v , a mo c d u c h o v n d o c h z od v l d y
J) Sess XXV. ep. 20 de Reform.

145

svtsk k obecnmu blahu vcch potebn o c h r a n y a o b r a n y. 12. O pomru mezi svtskou a crkevn moc neme bti mezi katolky nejmen pochybnosti. Zle tedy jen na dobr vli representant svtsk moci, aby se tato ptelsk shoda mezi nimi k blahu oboj moci stala skutkem. A tto dobr vle se jim bohuel asto nedostv. Ponvad Kristus sm pod statn zsady tto vzjemn shody uril, neme Crkev na nich nic mniti. Crkev jest v tto pin samm Boskm zkonem vzna. Kdykoliv v tto otzce vznik mezi n a sttem spor, nen vina na n, nbr na zstupcch svtsk moci, kte nedba jce zkona Boho ani pirozenho ani kladnho, chtj podle svch subjektivnch Crkvi vce mn neptelskch nzor pomr mezi Crkv a sttem upraviti. Pomr tento upravil na vdy Kristus, a dn stvoen bytost nem prva na prav tto nco mniti.

Kniha II
Hlava I.

1. O lenech Crkve sv. i. Jeliko Bh vnm svm radkem c h c e vecky lid spasiti, a proto tak Kristus, kter na sebe pijal vyplnn tto veobecn spasiv vle Otce nebeskho, pro vecky lidi zemel a vem lidem ovoce sv smrti chce skrze Crkev pivlastniti, proto jsou v i c h n i l i d b e z v j i m k y ureni a zavzni, stti se dy Crkve a skrze ni dojiti vn spsy. V t o m t o v e o b e c n m s m y s l u n l e v i c h n i l i d k Crkvi. Ne nm tu neb o tuto veobecnou pslunost vech lid k Crkvi, nbr o rozeen otzky, k t e l i d j s o u s k u t e n m i l e n y C r k v e sv. Jest vak i mezi skutenmi leny initi rozdl. Jest sice pravda, e vem lenm se dostv v Crkvi potebnch milost k dosaen vn spsy. Ne mra tchto milost jest rzn. A proto tak rznm zpsobem jsou jednotliv lid s Kristem jako hlavou Crkve spojeni a nsledovn tak rznm zpsobem jsou dy Crkve, jak ji sv. Tom prav: K r i s t u s j e s t s i c e h l a v o u v e c h l id, a l e p o d l e r z n c h s t u p . P o p e d n a h l a v n j e s t h l a v o u tch, k t e j s o u s nm s p o j e n i s l v o u v n o u ; pa k tch, k te jsou s nm s loueni l skou a konen t c h , k t e j s o u s n m s p o j e n i v r o u.1) S v. T o m rozeznv takto troj druh len Crkve, pedn leny Crkve v t z n na nebi. dov tto Crkve jsou s Kristem jako hlavou spojeni s v t l e m s l v y v n . Jest to nej vy a nej dokonalej zpsob, kterm vc s Kristem jako s hlavou Crkve mohou bti spojeni. Druh stupe zle v theologick ctnosti l s k y , se kterou jest vdy spojena nejen milost posv cujc, nbr i ostatn theologick a mravn ctnosti. Posvcujc milosti a theo logickch ctnost me kad lovk nabyti
') Tom. III. qu. 8. art. 3.

147 ~

d o k o n a l o u l t o s t nad hchy spchanmi i ten, jen bez sv viny nen lenem viditeln Crkve a neme proto svtost ktu skrze milost posvcujc odputn hch a ospravedlnn nabyti. 2. V tomto smyslu nejsou leny Crkve toliko k a t o l c i , nbr i p s l u n c i vech nboenskch vyznn, tedy schismatikov, protestant, id, Mohamedni, ano i pohan, kte ij podle hlasu svho svdom a hch svch dokonale lituj. Sv. Tom prav, e k takovm pohanm, je-li toho teba, Bh i andla pole, jen by je o lncch vry nutnch k dosaen vn spsy necessitate medii" pouil. V i c h n i t e d y s p r a v e d l i v , a nle k jakkoli nboensk spolenosti, i kdy nejsou leny Crkve viditeln, nicmn jsou leny Crkve neviditeln a v tomto smyslu jsou k a t o l c i . Crkev n e v i d i t e l n se neomezuje jen s p r a v e d l i v m i l e n y Crkve v i d i t e l n , nbr zahrnuje v sob vechny s p r a v e d l i v , a jsou pslunky kterkoli jin nboensk spolenosti. 3. Na tetm stupni psluenstv k Crkvi stoj podle sv. T o m e konen ti, kte s Kristem jako s hlavou Crkve jsou spojeni toliko v r o u . Sv. T o m rozum tou vrou vru m r t v o u , kterou katolick kesan si zachoval, i kdy t k m h c h e m se z b a v i l p o s v c u j c m i l o s t i a B o s k l s k y a tm tak i v o t a n a d p i r o z e n h o . Podle nauky zjeven jest d v o j cesta vedouc k spse vn: d n a m i m o d n . d n o u c e s t u k vn spse Kristus zaloil a upravil lovenstvu v l u n j e n v C r kvi v i d i t e l n , j svil vecky nadpirozen prostedky a ji svou Boskou autoritou zplnomocnil, aby tmito prostedky, jmenovit svou nebeskou naukou, sv. svtostmi, m sv. a pro stedky disciplinrnmi kadho lovka, jen chce vn spsy dojiti, ospravedlovala a posvcovala a tak jej uschopovala, nadpirozen dobrmi skutky si zaslouiti ivota vnho a bla enosti jeho. V tomto smyslu meme Crkev katolickou pirovnati k rodn niv, kterou sm Bh osv a ulechtilm ovocnm stromovm vysazuje a pi tom stle vznik, vzrst a zralost veho jejho rostlinstva svtlem a teplem slunenm a vydatnmi deti umouje. Crkev katolick vylv na kadho svho lena od okamiku, kdy ho sv. ktem pijala do svho lna, po cel ivot a do poslednho jeho dechu nepebern pramen milost Boch, take za vech okolnost ivota svho a i za nej prudch pokuen,

ktermi jeho vlastn zkaen pirozenost, svt a bel jej stle od Boha odvracej, me podle pikzn sv. vry, nadje a lsky a ostatnch ctnost ji na ktu sv. dui jeho vlitch iti a tak spsy vn si zaslouiti. Nebeskho tst, kterho se kadmu lovku zrozenmu z katolickch rodi ktem sv., katolickou vchovou a ostatnmi prostedky milosti Bo dostv, nememe vru pochopiti. V Crkvi katolick otevel Kristus vechny zdroje svho nekonenho milosrdenstv a nepeje si nieho tak vroucn, ne abychom k tmto zdrojm se v dvrou pistupovali a z nich mrou co nejhojnj erpali pomoc a tchu ve vech strastnch okolnostech ivota svho. A proto kter katolk pi tto nekonen tdrosti Boskho Spasitele, jen v Crkvi kato lick, jak smle meme ci, a pltv svmi nebeskmi dary, upad v tk hchy, v tchto hch a do konce ivota bez pokn setrv, o tom vm prvem meme ci, e si sv vn zhuby sm svou vinou zaslouil. Co mohl dobrotiv Spa sitel pro ns jet vce uiniti?1) 4. Kdeto C r k e v k a t o l . podob se rodn niv, na n jest o vzrst, rozvoj a plody jejho rostlinstva Bohem samm a nadbyten tde postarno, meme o s t a t n s v t p i r o v n a t ! ke krajm skalnatm a nerodnm, bez potebn vlhy, na n slunce stle pra a ni kad vzrst rostlinnho ivota. Ale i za tchto nepznivch podmnek pece se sem a tam njak rostlina zachyt, vzroste a i plod ze sebe vyd. A tak je to i s nekatolickmi a nekesanskmi nboenskmi spo lenostmi, I v nich vyvolilo sob nekonen milosrdenstv Bosk nkter due, kter mimodnmi milostmi stle doprovz, e ij podle pirozenho du mravnho, jak jim jej svdom ohla uje. A ponvad Kristus vem lidem bez vjimky svou smrt milost k spse vn potebnch zaslouil, neopout ani tchto po spse vn toucch du a svmi nadpirozenmi mimo dnmi milostmi je ospravedluje a tak jim brnu spsy ne besk otvr. 5. T o j e s t k a t o l i c k d o g ma . Kdo vak msto spsy upad ve vnou zhubu, jest touto zhubou sm vinen, ponvad nespolupsobil s milostmi Bomi, kterch Bh pro zsluhy Kristovy kadmu lovku, tedy i kadmu schismatiku, protestantu, idu, Mohamednu, ano i kadmu pohanu v doJ) Wilmers. 1. c. p. 619 sqq.

149

s t a t e n me udluje. I t a t o p r a v d a j e s t d e f i d e . Ale t a k j e s t de f i d e , e Bh kadmu katolickmu ke sanu milost k dosaen ivota vnho potebnch m r o u h o j n j udluje, ne pslunkm crkv a nboenskch spolenost jinch. Proto ve viditeln Crkvi katolick me lovk vn spsy mnohem snze a jistji dosci, ne ten, jen bez sv viny k n zevn nenle. 6. K v i d i t e l n Crkvi katolick nle lenov dvojho druhu. Bu jsou postaveni v p o s v c u j c m i l o s t i , aneb ij v e s t a v u t k h o h c h u . lenov prv jsou leny C r k v e v i d i t e l n i n e v i d i t e l n , nle zrove jak j e j m u t l u , tak i 1c j e j d u i ; lenov i j c v t k m h c h u , dokud sami z Crkve nevystoupili, neb nebyli z n pro kacstv, neposlunost aneb z jin dleit piny f o r m l n v y l o u e n i , nepestvaj bti l e n y v i d i t e l n C r k v e , i kdy jako lenov duevn mrtv k C r k v i n e v i d i t e l n ili k d u i jej nepsluej. lenov, kte ij bez sv viny m i m o C r k e v v i d i t e l n o u , jsou-li ve stavu m i l o s t i p o s v c u j c , nle k n e v i d i t e l n s t r n c e jej, k du i jej. 7. Tu nelze obejiti otzky, zdali nle k viditeln Crkvi, a) k a t e c h u m e n i , b) o s o b y e x k o m m u n i k o v a n c) a zdali k n nle jen spravedliv a d) Bohem k spse vn peduren. ad a) Co se tk katechumen, neme bti nejmen po chybnosti, dokud nepijali ktu svtostnho, ktu vody, e nejsou a nemohou bti leny C r k v e v i d i t e l n . Jsou-li vak v h c h u s m r t e l n m , pak ovem nejsou ani leny C r k v e n e v i d i t e l n , due Crkve. V tomto ppad jsou tedy pln m i m o C r k e v . Me se vak stti, e jet ped pijetm sv tosti ktu byli ji posvceni k t e m t o u h y spojen s d o k o n a l o u l t o s t nad hchy spchanmi. V tomto ppad n le ji ped pijetm ktu vody k d u i C r k v e , k Crkvi ne viditeln. Ponvad vak katechumeni chtj k e s t sv. pi jati a ktem sv. stti se nejen leny C r k v e v i d i t e l n , nbr nabyti zrove ospravedlnni a posvcen, pakli ho ktem touhy jet nedoshli, a tak se stti leny C r k v e n e v i d i t e l n , nle secundum intentionem" k oboj Crkvi, vidi teln i neviditeln.

15 0 -

ad b) Codex Juris Canonici (c. 2258 1.) rozeznv dvoj druh exkommunikovanch: excomunicatos alios toleratos, alios vitandos". Ji ze slov: tolerati" a vitandi" patrno, e jest rozdl mezi katolky z Crkve sice vyobcovanmi, ale nicmn v n trp nmi a mezi tmi, s nimi jest katolkm a na jist ppady v prvu ble uren vecky styky peruiti. Excominunicatus vitandus" jest vak jen ten, koho Apotolsk Stolice za takovho zvltnm dekretem veejn prohlsila a v tomto dekret zvlt podotkla, e vcm jest vechny styky s nm peruiti. Akoliv Crkev vechny leny excommunikovan jak tole ratos" tak i vitandos" zbavuje vech duchovnch prv a dober, kter s v m lenm poskytuje, pece svazku mezi sebou a mezi , ,excommunicatos toleratos" pln neru. Pokld je takoka za such vtve na vinn rv, o nich douf, e viny, pro kterou je vech svch dar a milost zbavila, budou litovati a pimenm poknm se s n zase sm. O tchto exkommunikovanch u theologov obecn, e nepestvaj i v exkommunikaci bti leny Crkve v i d i t e l n . Ponvad Crkev sv. nikoho pro lehk a vedn pestupek nevyluuje ze sv spolenosti, nbr vdy tak in pro hrub a tk pestupky svch odbojnch len, jest s mravn jistotou pedpokldati, e se kad katolk z Crkve vyobcovan a tole ratus" aneb vitandus" svm pestupkem, pro kter byl vy obcovn, zbavuje milosti posvcujc a. sm ru svazek, kterm byl spojen s C r k v n e v i d i t e l n o u . O tom vak Crkev z e j m nesoud, ponvad nepoznv neomyln ledv a srdce dnho lovka. Nastv vak otzka, trv-li tak jet njakm zpsobem svazek mezi Crkv v i d i t e l n o u a mezi jejmi leny, k t e r prohlauje za excommunicatos vitandos".1) 8. Akoliv nkte bohoslovci, jako na p. Suarez, tvrd, e i tito vyobcovan lenov zstvaj l e n y v i d i t e l n C r kv e , pece jest pednost dti nauce opan, podle kter Crkev sv. svazek mezi nimi a sebou docela ru a je pln ze svho lna vy luuje a vypuzuje. Nen nejmen pochybnosti, e Crkev sv. m moc samm Kristem j danou, nehodn dy, kte svm ivotem jsou jen na pohoren ostatnm vcm, ze svho stedu vyluovati. A za ta kov dy pokldala vdy nejen k a c e a s c h i m a t i k y , nbr
1) Cf. Franz H ettinger Fundamentaltheologie II. Teil f. 23 Cf. Camillo M azzella, 1 . c. p. 466 sqq.

 i5i

tak vechny, kte njakm veejnm hchem, jeho nechtj litovati, se stali nehodnmi jejho psluenstv a milost z tohoto psluenstv pro kadho jejho da plynoucch. To obecn pesvden, ktermu Crkev pi kad dan pleitosti dvala vdy patin vraz. Tak na p. ji synoda arausiknsk prav: A u t o r i t o u B o a s o u d e m D u c h a sv. v y l u u j e m e h a n o b i t e l e (violatores) C r k v e B o z j e j h o l n a a z a s t i v e k e r h o k e s a n s t v , dok u d n e b u d o u i n i t i p o k n a C r k v i n e u i n zad o s t . " 1) Synoda tato nemohla jasnji a uritji se vyjditi, e ru v e c k y s v a z k y s hanobiteli Crkve tm, e je ze svho stedu pln vyluuje. Tm je stav pln m i m o C r k e v nejen n ev i d i t e l n o u , nbr i v i d i t e l n o u . Ostatn sm Kristus prav, kdo Crkve nesly, e jest jej pokldati za pohana a publi kna.2) Ponvad pohan a publikni ili veejn hnci, jak nelze pochybovati, k viditeln Crkvi dnm zpsobem nenle, tak tak ti, kte nechtj C r k v e p o s l e c h n o u t i , maj bti %Crkve vyobcovni a tak postaveni mimo Crkev, podobn jako pohan a publikni.3) Tak sv. P a v e l kr K o r i n a n y , e mezi sebou trp smilnka, jen ije ve smilstvu, jakho nen ani mezi pohany. A ponvad lovk ten byl na pohoren a na hanbu cel Crkvi, proto sv. Pavel, akoliv byl vzdlen od nich tlem, duchem vak byl mezi nimi, usoudil ve jmnu Pna naeho Jee Krista a moc jeho vydati jej satanu v zhubu tla, aby duch jeho byl spasen v den Pna naeho Jee Krista.4) ili jinmi slovy: vy obcoval jej z Crkve, aby poknm napravil zloin svj a tak si zaslouil optnho pijet do Crkve sv. e jest zde e jen o C r k v i v i d i t e l n , jest samozejmo. Nebo svm hchem tak tkm, e i mezi pohany byl zcela n m neslchanm, vylouil se onen hnk sm z C r k v e n e v i d i t e l n , ke kter nle jen lenov v milosti posvcujc postaven. Ze sv. Otc sta uvsti na doklad tto pravdy jen sv. Cyp r i n a a sv. J e r o n m a . Onen prav: C r k e v v y l u u j c p y n a z a t v r z e l ze s v h o l n a j e t ak o k a d u c h o v n m me e m u s m r c u j e . Al e ani *) Cf. Mazzella 1 . c. p. 475.
s) M at. 18, 17. 3) Cf. H urter S. J. 1 . c. p. 239 sqq. 4) I. Kor. 5., 1. sld.

 1 52

v n ( mimo C r k e v ) n e m o h o u d u e v n iti, po n v a d nen pro n i k o h o spsy, kdo nen le n e m C r k v e."1) A podobn pe sv. J e r o n m : S m i l nky, c i z o l o n k y , v r a h y a o s t a t n p o d o b n h n k y kn z C rkve vypuzuj. K a c i v ak s a m i v y n e j n a d s e b o u o r t e l , k t e r m se z C r k v e v y l u u j . " 2)
2. O vlastnostech a znm kch C rk ve sv.

(De proprietatibus et notis Ecclesiae.) 1. Vysvtlive vnitn povahu Crkve a jej pomr ke Kristu jako jej hlav, je v n stle jako Bh a lovk psob a ve svm vykupitelskm dle a do skonn svta pokrauje, pikrome ji k vaze o j e j c h v l a s t n o s t e c h a z n m k c h , kter jsou ji ve vnitn jej bytnosti obsaeny a kter ns proto tak k hlubmu poznn jej bytnosti vedou. Mezi v l a s t n o s t mi a z n m k a m i Crkve jest initi rozdl. Akoliv jak vlast nosti, tak i znmky Crkve n e j s o u C r k v i n i m n a h o d i l m a p p a d n m , nbr n l e k j e j b y t n o s t i , z n takoka nutn vyvraj, pece jest mezi nimi rozdl ten, e vlastnostiCrkvesenejevnavenektakjasn a zejm, abychom z nich s logickou nutnost musili souditi n a v n i t n p o v a h u C r k v e , kdeto Crkev ve svch z n m k c h tak jasn z, e kad, kdo nepedpojat o nich uvauje, mus nabyti pesvden, e Crkev tmito znmkami opaten mus bti ta, kterou Kristus sm na sv. Petru a ostatnch apo tolech zaloil. Ponvad jak v l a s t n o s t i tak i z n m k y Crkve nle k podstat Crkve sv., proto jsou i znmky tak zrove v l a s t n o s t m i jejmi, nikoliv vak tak naopak, v l a s t n o s t i n e j s o u z n m k a m i C r k v e , a to proto, e se nejev na venek tak zejm, jako znmka. 2. Co se tk potu vlastnost a jejich povahy, nen mezi bohoslovci pln shody. Nkte nazvaj v l a s t n o s t m i Crkve jej v i d i t e l n o s t , jej h i e r a r c h i c k a m o n a r c h i c k (petroapotolsk) z z e n , jej d o k o n a l o s t , ne rovnost a v y v e n o s t nad vecky svtsk s p o l e n o s t i , jej vlastnost, podle kter jest m y s t i c k m
) Ep. 62 ad Pompon. 2) In cap. 2. epist. ad Titum.

153

t l e m K r i s t a P n a , j e j n u t n o s t k vn spse ve kerho lovenstva, jej B o s k o u a u t o r i t u , n e p o m j e j i c n o s t (indefectibilitatem) a n e o m y l n o s t . Jin bohoslovci poet vlastnost Crkve znan omezuj a potaj k nim toliko i. n e p o m j e j i c n o s t (indefectibilitatem), 2. a u t o r i t u , 3. n e o m y l n o s t a 4. n u t n o s t (samospasitelnost). V prci tto pidrme se tohoto druhho nzoru, pon vad ostatn vlastnosti jsou vlastn b y t n o s t Crkve sam, kdeto, tyi zde uveden vlastnosti plynou sice, podobn jako znmky, z bytnosti Crkve, ale jej bytnost samou ve vlastnm smyslu nejsou.1) 4. Co se tk z n m e k Crkve, tu nen rznosti v nzorech mezi bohoslovci, ponvad Crkev sama, jak prohlsila na snm c a i h r a d s k m , pipisuje sob jen t y i znmky: 1. j e dn o t u , 2. s v a t o s t , 3. v e o b e c n o s t (katolinost) a 4. apo. s t o l i n o s t .
3. O vlastnostech C rhve sv.

O n e po m j e j i cn os fci. (De i nde f ect i bi l i t at e Ecclesiae.) 1. K vlastnostem Crkve nle na prvm mst jej n e p o m j i v o s t (indefectibilitas), kterou nkte bohoslovci naz vaj tak s t l m j e j m t r v n m (perpetuitatem). Jest vak rozdl mezi touto dvoj vlastnost a to rozdl p o d s t a t n . Me bti aneb aspo se mysliti vc,.kter trv a do skonn svta, ale pi tom se stle mn, podobn jako lovk, dokud ije, nejen z e v n , nbr i v e v n i t n m s v m tlesnm stroj stle se mn. Meme vak tak mysliti vc, kter, akoliv n ep e t r i t t r v , pi tom aspo p o d s t a t n se n e m n (non deficit, est indefectibilis). T r v n vci (perpetuitas rei) nepihl k jej p o m j e j i c n o s t i neb n e p o m j e j c n o s t i . V c t r v a j c stv se n e p o m j e j c teprve tm, e vyluuje ze sebe v dob svho trvn k a d o u p o d s t a t n o u z m n u . Proto iest pojem t r v n v c i i r , ne pojem nepomjejicnosti. N e p o m j e j i c n o s t Crkve jest tedy vlastnost, kterou Crkev trv a bude trvati a do skonn svta, ale pi tom zstv stle od svho zaloen a do svho konce ve sv podstat jedna a t beze v bytn zmny. Podle
*) C l H urter S. J. 1. c. p. 493 sq.

1.

c. p. 284; H ettinger

1 .

c. j. 164 H .; Cf. Wilmers.

 154

tto vlastnosti Crkev ve sv podstat trv stle a bude trvati prv takov, jak byla od Krista Pna zaloena. Vdy bude v n rozdl mezi Crkv uc a slyc, a Crkev uc bude mti vdy dvoj moc ordinis" (moc hieratickou) obsahujc v sob troj d i svcen: biskupy, knze a jhny, a moc jurisdictionis" (moc hierarchickou), kterou bude vykonvati msk pape a jemu podzen biskupov. Ponvad toto zzen Crkve jest Boskho pvodu, proto se v nm neme nic mniti. Ale po nvad jest Boskho pvodu t nauka Crkve, sv. svtosti, obt novozkonn, ja-ko i moc pastsk, proto i v tchto vcech jest nepomjejiva. Dle jest nepomjejiva i ve vech svch ze vnjch znmkch, v jednot, svatosti, veobecnosti a apostolinosti,. 2. Podle toho meme n e p o m j e j i v o s t mstnji urit jako v l a s t n o s t , k t e r o u C r k e v v e s v p o d s t a t s t l e t r v v t m t v a r u a v t m stavu, ve kte rm b y l a K r i s t e m zaloena. N e p o m j e j i v o s t nle rovn Crkvi jak v i d i t e l n , tak i n e v i d i t e l n . Jako se neme stti, aby Crkev v i d i t e l n kdy se svta zmizela, tak nelze pomvsliti, aby Crkev v i d i t e l n se kdy oddlila od s v d u e a mla, ve s v m s t e d u j e n s a i n h n k y . 3. Co se tk Crkve viditeln, tu nle nepomjejivost nejen Crkvi u c , nbr i s l y c . Jako Crkev s l y c se neme nikdy odlouiti od Crkve u c : od mskho pa pee, biskup a kn, tak zase naopak nelze mysliti, e by pape, biskupov a kn nemli vcch, kterm by nauku nebeskou hlsali, sv. svtostmi pisluhovali, obt me za n obtovali a k vn spse spasitelnmi zkony a nazenmi je vedli. 4. Akoliv nepomjejivost jest vlastnost jak C r k v e u c , tak i s 1 y c , pece nle hlavn C r k v i s l y c , kdeto C r k e v u c opatil Kristus v y v l a s t n o s t , toti n e o m y l n o s t , ve kter jest n e p o m j e j i c n o s t ji eo ipso obsaena. Jako C r k e v u c pro dar neomyl nosti neme nic, co jest v Crkvi pvodu Boskho, m n i t i , tak se neme tak C r k e v s l y c mlti v dn nauce a v dnm zkon, kter od Crkve uc pro jej neomylnost jako nauku a zkon Bosk pijm. Dar neomylnosti Crkve uc jest poslednm dvodem indefektibility nejen C r k v e u c

155 -

sam, nbr i C r k v e s l } c , tedy C r k v e c e l . 1) Tu jest vak mti na zeteli, e tato vlastnost nle Crkvi jen v j e j v e o b e c n o s t i , tedy Crkvi jako celku, a nikoliv tak j e d n o t l i v m s t e m C r k v e , jak je represen tuj jednotliv katolit nrodov. Nebo Kristus svm Boskm slovem zabezpeil trvn C r k v e jako Crkve a do sko nn svta, ale nezabezpeil tak trvn j e d n o t l i v c h j e j c h s t . Jako jednotliv ratolesti na vinn rv mohou uschnouti a od vinnho kmene se odznouti, a pi tom rva sama na svm ivot a sv plodnosti kody netrp, tak se me stti i jednotlivm nrodm katolickm. I ti mohou vru katolickou ztratiti a od Crkve se odtpiti. 5. Ve ve katolick, kterou Kristus vlv lovku na ktu sv. jest obsaen jako v zrodku soubor vech kesanskch ctnost. Z vry jako ze semene vyrst vekeren kesansk ivot se vm nebeskm poehnnm pro ivot vn i asn. Z a k a d d a r m b t i l o v k d r c i v d e n a m jest vt a dra dar, tm v r o u c n j a s r d e n j m a j b t i j e h o d k y . A proto jest svatou povinnost kadho kesana, aby si sv. vry jako nejvtho a nejcennjho dam od Boha pijatho na vsost v i l a podle nho vekeren svj ivot dil. Pakli tak nein, stv se tohoto daru p o s i t i v n n e h o d n m a Bh mu ho za trest jeho nevnosti k nmu odnm. To plat jak o j e d n o t l i v c h k e s a n e c h , tak i o c e l c h n r o d e c h . Nrodov, kte na potku Crkve stli na Vchod v po ped katolick Crkve a jejho ivota, pozdji zmizeli s jevit svtovho a to jedin z t piny, e jejich ivot neodpovdal povinnostem, kter Kristus svm mravnm zkonem lovenstvu ukld. Kde jsou ony kvetouc Crkve v Mal Asii, Palestn, v severn Africe? Ani nej men trosky z nich nezbyly a nyn vme o nich jen tolik, kolik vdomost nm o jejich osudech veobecn a crkevn djiny zachovaly. Pro podlehla slavn e eck nrazu mohamednskmu ? Ponvad tehdej obyvatel .eck e pro dlouh pedchoz spory nboensk, hlavn vak po odtpen od Crkve katolick neerpali ji z vry t m r a v n s l y , jak mli poteb, aby vojska mohamednsk silou elementrn na kesanskou Evropu se valc od hlavnho svho msta vtzn odrazili a na hlavu porazili. A co se stalo mnohm nrodm ve starovku, me se stti i n r o d u n a e m u . Budou-li jeho *) Cf. Camillus Mazzella S. J. 1 . c. p. 572.

representanti stle zjevn a skryt toiti na Crkev katolickou, kter jedin ve svm ln chov prostedky spsy vn i asn jak pro k a d n r o d , tak i p r o n r o d n , pak znenhla podkopaj zklady jeho nboensko-mravnho ivota a prvn nraz naich vnjch mocnch neptel na nai sttn samostat nost bude se podobati vichoru, jen budovu naeho nrodnho ivota nejen otese, nbr snad i z jejch zklad pln vyvrt. 6. Djiny Crkve podvaj nezvratn svdectv, e jednotliv sti Crkve, ba cel e od Crkve odpadly, jak se stalo za doby reformace. Odpadla vt st nroda nmeckho, odpadli D nov, vdov, Norov, Anglian. Avak tento odpad nezmail, ba ani nezadrel veobecnho jejho rozvoje a pokroku. Kristus, jen Crkvi slbil, e s r bude a do skonn svta, nahrazuje vdy ztrty, kterch v jednom dle svta utrp, rozenm jejm v dru hm dle svta, jak uinil v dob reformace, kdy j zskal v Indii a na ostrovech indickho moe pebohatou nhradu. 7. e Crkev viditeln i neviditeln, uc i slyc, nejen mus a do skonn svta trvati, nbr e v tomto svm trvn nen dn podstatn zmn podrobena, plyne nutn z pomru jej konstituce k elu, ke ktermu ji Kristus zaloil. Jak ji eeno, zaloil Kristus Crkev za tm elem, aby pi vlastovala lovenstvu ovoce jeho vykoupen a tak a do sko nn svta v jeho vylcupitelskm dle pokraovala. A jako kad rozumn inkujc pina chce-li dosci dlem svm jistho ur itho elu, mus je tomuto elu pizpsobiti, tak i Kristus, zakladatel Crkve, jako pina nejmoudej a nejmocnj, jakou lze jen pomvsliti, upravil a zdil Crkev tak, aby a do skonn svta byla schopna iny jeho spasivho dla, vemu pokolen lidskmu pivlastovati. A proto mus Crkev aspo ve sv pod stat a do skonn svta v t form a v tom stav trvati, v jakm ji Kristus zaloil. Mezi elem vci a jej podstatou mus bti vdy mrnost. A jeliko e l n p i n a jest mezi vemi ostatnmi pinami p i n o u p r v o u , proto se mus podle n d i t i p i n a i n k u j c , f o r m l n , m a t e r i l n a e x e m p l r n . A jeliko Crkev mla od svho pvodu a bude mti a do skonn svta vdy jeden a t el, vnou spsu lovenstva, neme bti dn podstatn zmn podro bena, ergo mus bti nepomjejc (indefeetibilis). Kdyby netrvala a do skonn svta aneb se v nkter podstatn vci zmnila, pak by ji r.ebyla schopna elu, ke ktermu ji Kristus zaloil a vina

157

by nepadala na ni, nbr na jejho zakladatele, co jen vn pomysliti jest blasfemi. Ale ponvad jest Cikev sv. Crkv v e o b e c n o u , mus se vvoji a pokroku lidskho pokolen vbec a jednotlivch nrod zvl, pokud ho sama rozumn pirozenost lidsk d, stle pizpsobovat! a proto tak podle poteb tohoto pokroku se p p a d n mniti. Nauka tato jest de fide. Dokazuje ji a) Psmo sv. a b) Bosk Tradice. a) Dkaz z Psma sv. i a) Starho zkona, jeho knihy na mnohch mstech pedpovdaj pt messinsk krlovstv, jeho trvni nebude mti konce. Tak prav a l m i s t a Pn: Jednou jsem psah al skrze sv atos t s v o u : z a j i s t n e s k l a m u D a v i d a : (t ot i , e) s mj eho n a v k y b u d e t r v a t i a t r n j e h o b u d e j a k o slun ce p e d o b l i e j e m m m a j a k o m s c b u d e u t v r z e n n a v k y."1) A prorok I s a i d: ,,N e b o m a l i k na r od i l s e n m a S y n j est nm d n a v l o e n o j e s t k n e c t v na r a m e n o j eho a n a z v n o b u d e j m n o : P o d i v u h o d n , R d c e , Bh , S i l n , O t e c b u do u c h o vku, Kn e pokoje. R o z e n o bude p a n o v n j e h o a p o k o j e n e b u d e k o n e c ; na s t o l i c i D a v i d o v a n a k r l o v s t v j e h o s e d t i bude, aby je u t v r d i l a u p e v n i l soudem a s p r a v e d l n o s t o d t o h o t o a s u a n a v k y . 2) Podobn ped povd vn trvn e messinsk prorok D a n i e l , kdy pe: Za d n p a k k r l o v s t v t c h v z b u d B h n e b e s k k r l o v s t v , k t e r na v k y n e b u d e z r u eno... i sete a zahlad v eckata krlovstv: a o n o z s t a n e n a v k y.3) Tyto doklady dosta. Nebo id, jak znmo, vysvtlujce sob tuto a podobn proroctv o svtskm idovskm krlovstv, je Messi zalo a roz po celm svt, a jeho panstv podrob vecky nrody svta, vil se v tuto mylenku tak, e odmtli Spasitele svta, jen se jejich veobecnmu pedsudku se v rozhodnost opel, ue, e kr lovstv jeho, kter piel zaloit, jest d u c h o v n , je m za
*) alm 88, 36 rid. 2) 9, 6. sld. s) 2, 44-

158

el v n o u spsu du, nikoliv vak svtskou slvu a moc id nad many a ostatnmi nrody. e se toto proroctv v Crkvi skuten vyplnilo a ustavin jet dle vypluje, o tom podvaj jej djiny nezvratn dkaz. Mimo to stavj astji knihy Starho zkona Nov zkon Crkve Kristovy proti Starmu zkonu a synagoze, kter jednou vezme konec, kdeto Nov mluva, kterou Bh mezi sebou a vekerm lovenstvem uzave, bude trvati na vky. Tak prav prorok J e r e m i : ,,Aj! p i j d o u d n o v , d H o s p o di n, a u i n m d o m u i s r a e l s k m u a j u d s k m u s m l o u v u n o v o u : n e p o d l e 'm 1 \ i v y, k t e r o u j s e m ninilsotcijejichvden, vkterjsemujalruk u j e j i c h , a b y c h j e v y v e d l ze z e m e g y p t s k , s m l o u v u , k t e r o u z r u i l i . " 1) 2. ) Novho zkona. e Crkev, kterou Kristus zaloil, nikdy nezahyne, nbr bude trvati na vky, sm Kristus svm Boskm slovem zaruil, kdy pravil k sv. Petrovi: T y j s i P e t r , t. j. s k l a , a n a t skle vzdlm Crkev svou a brny pekeln j n e p e m o h o u,2) a jak ji mohou brny pekeln pemoci a vyvrtiti, kdy Kristus, Bh a lovk, kter ji zaloil, sm jest v n ptomen, jak sv. apotolm a v nich jejich nstupcm slbil slovy: a a j, j j s e m s v m i po v e c k y d n i a do s kon n s v t a.3) T pravda plyne tak ze slov, ktermi Bosk Spasitel slbil sv. apotolm, e b u d e p r o i t i O t c e a e j i n h o U t i t e l e d j i m, a b y s n i m i z s t a l n a v k y.4) Zstv-li Duch sv. se sv. apotoly a jejich nstupci n a v k y , nelze mysliti, e by Crkev jsouc stle chrnna Duchem sv. mohla bu zcela zaniknouti, aneb poblouditi v nem, co n le k jej Kristem j dan stav, aneb co jest obsaeno v Bosk nauce Kristov, kterou m lidskmu pokolen a do skonn svta hlsati. Kad takovto monost jest naprosto vylouena, po nvad se p samm vlastnostem Boskm. Nebo Bh jest ve svch slibech naprosto vrn a svou v e v d o u c n o s t tak v, jak m tyto sliby splniti, a m tak n e o m e z e n o u m o c , pese vecku zlobu belskou a lidskou je splniti. Kad blud
3) 31, 31 sl. 2) Mat. 16, 18. 3) Mat. 28, 20. 4) Ja n 19, 16.

 159

poprajc jakmkoli zpsobem nepomjejicnost Crkve, ji tm tak popr ve, co jest v n n a d p i r o z e n h o a neprostedn Boskho, a stav ji na rove s pouhou s p o l e n o s t l i d s k o u , kter jak psobnost lidskou vznik, tak me j tak zaniknouti. Dkaz, e Crkev Kristova mus trvati a do skonn svta a to takov, jakou Kristus zaloil beze v zmny toho, co jest v n Boskho, podv sv. P a v e 1 ve svch listech, hlavn ve svm listu k i d m , kde stav Star zkon proti Novmu zkonu jako instituci a s o v o u proti i n s t i t u c i t r v a l , jako instituci n e d o k o n a l o u proti instituci d o k o n a l , jako instituci m n i t e l n o u proti instituci n e m n i t e l n . Rozdl mezi Starm a Novm zkonem znzoruje hlavn po vahou a psobnost k n s t v a l e v i t i c k h o a n o v o z k o n n h o . Ono nemlo moci lovka obtmi a obady levitickmi vpravd ospravedlniti a posvtiti, nbr znzorovalo jen typicky a symbolicky nej vyho knze Novho zkona, Krista, a jeho obt, kterou lovenstvu zskal milost posvcujc a vechny ostatn milosti jemu potebn k dosaen ivota v nho. Tyto antithese mezi synagogou a Crkv, kter sv. apotol Pavel ve zmnnm listu tak jasn a rozhodn hls, nemly by rozumnho smyslu, kdyby Crkev sv. mohla kdy zaniknouti aneb se ve sv podstat zmniti. Proti nepomjejicnosti Crkve na mtno, e sliby Bosk tuto vlastnost j zaruujc jsou pr jen podmnen, dokud toti Crkev svmu Boskmu povoln z s t a n e v r n a . Ne o takovto podmnce nen nikde v Psm sy. ani nejmen zmnky. Nmitka toto vychz z lichho pedpokladu, jakoby trvn a nezmnitelnost Crkve zvisela vhradn jen na l i d s k v l i j e j c h l e n . Ne Bosk zakladatel po vznesl jej existenci nad vekeru zlobu lidskou, opev jej nezm niteln trvn o neprostedn nadpirozenou psobnost Boskou, proti kter jest kad innost lidsk usilujc o vyvrcen a znien jej naprosto bezmocn. A proto Duch sv. podle slibu Kristova stle v Crkvi psobc nejen znemouje kadou nevrnost Crkve naproti jejmu Boskmu povoln, nbr svou nadpirozenou innou milost psob za spolupsoben jejho, e se nikdy to muto svmu povoln nezpronevila, ale tak nikdy nezpro nev.

3. b) Dkaz z Bosk Tradice. Nepomjejicnost Crkve dokazuj vecka S y m b o l a , kter pedpisuj v r u v jednu Crkev katolickou" (symb. apost.), aneb v jednu, svatou obecnou a apotolskou Crkev" (symb. caihr.) jako p o d m n k u k dosaen spsy vn, podobn jako pedpisuj vru v Boha Otce, Syna a Ducha sv. B o s k v r a m e m t i za p e d m t j e n p r a v d u B o s k o u . Kdyby vak Crkev mohla nkdy pominouti, aneb rznmi bludy nebeskou nauku poskvrniti, pak bychom Boskou vrou musili tak viti, e v r a v C r k e v , akoliv me blouditi, jest pod mnkou k dosaen spsy vn. Rozumn meme v Crkev viti jen tenkrt, kdy jest stle takov, jakou Kristus zaloil, kdy jest tedy jedna, svt, obecn a apotolsk. Nepomjejcnosti bj zejmna ss. Otcov proti D o n a t i t m a N o v a t i n m . Tak pe sv. A m b r o : C r k e v m s v a s y , a s y p r o n s l e d o v n a a s y m r u , z d se, e j a k o m s c se m n , a p e c e se n e m n . M e b t i z a s t n n a , a l e n e m e b t i z ni e na . P o e t j e j c h v y z n a v a me s e v d o b p r o n s l e d o v n z m e n i t i, a b y se v y z n n m m u e d n k zase zvil. K d y k o l i v b v k r v v y l i t o u pro K r i s t a osl avena, v d y r o z l v p o o k r s k u zem p l n j z i sv zbo n o s t i a v r y."1) A na jinm mst: P e t r j e s t t o, jemu (Kristus) p r a v i l :Ty j si Pet r , to j e s t skla, a na t s k l e v z d l m C r k e v svou. K d e j e s t t e d y Petr, t a m j e s t C r kev, kde j e s t v a k C r kev , t a m nen smr t i , n b r t a m j e s t i v o t vn. A proto p i p o j i l (Kristus): A b r n y p e k e l n j n e p e m o h o u . " 2) A se stejnou jasnost u tak sv. A u g u s t i n nepomjejc nosti Crkve. Tak na p. pe: (P o h a n ) se d o m n v a j , e n b o e n s t v k e s a n s k b u d e n a t o m t o s v t po n j a k a s v t z i t i a p a k e z m i z . A v a k o n o p o t r v se s l u n c e m , p o k u d b u d e v y c h z e t i a z a p a d a t i, t. j. p o k u d t e n t o a s p o t r v , n e p o m i n e C r k e v Bo , t o t o tlo
*) Hexaem. 4, 7. 2) In ps. 40, 30.

K r i s t o v o n a z e mi . " 1) A snad jet zetelnji pe: J s o u l i d , k t e p r a v . . . , e C r k e v , k n n l e v i c h n i n r o d o v , j i n e e x i s t u j e , n b r e z a h y n u l a . To v a k p r a v t i , k t e n e j s o u j e j m i d y . Ne t o t o t v r z e n j e s t n e s t o u d n . P r o t o s n a d n e n C r k e v t ou, k t e r o u j e s t , po n v a d t y k n n e n l e ? . . . T e n t o v r o k v a.k o p o v r e n h o d n , p l n o p o v l i v o s t i a fale, p r o s t v p r a v d y , d n o u m o u d r o s t n e o s v c e n , d n o u sol n e p i p r a v e n , m a r n , o p o v l i v , n e r o z v n , z h u b n ne d o v o l u j e D u c h Sv. a n i v y s 1 o v i t i.2) Nememe si odepti jet jeden vrok sv. A u g u s t i n a uvsti, v nm nejen tuto pravdu jasn vyslovuje, nbr tak udv dvod, pro kter Crkev beze v vnitn zmny m u s trvati a do skonn svta. ,, J ak m zklad Crkev? K d o j i n j e s t z k l a d e m C r k v e , n e . . . J e K r i s t u s . A z a l o e n na t o m t o z k l a d , co z a s l o u i l a s l y e t i ? Ne n a k l o n se n a v k y v k v. K o l s a l a b y v a k , k d y b y se k o l s a l z k l a d . A j a k m e k o l s a t i K r i s t u s , s k r z e n h o d v e , ne p i j a l na s e b e n a e t l o a p i e l k n m, b y l o v e c k o u i n n o a bez n ho n e b y l o ni c ui nno, j e n ve ud r uj e s v o u v e l e b n o s t a ns s v o u d o b r o t o u ? Al e p o n v a d K r i s t u s nekol s, t a k Crkev se n e n a k l o n n a v k y .3) Jak z tchto slov patrno, do vozuje sv. A u g u s t i n nemonost, aby Crkev v nem po klesla, z v e m o h o u c n o s t i svho zakladatele, na nm jako na svm zklad jest zbudovna. A Kristus prv proto ji na sob jako na jejm zklad zbudoval, aby v niem nemohla poklesnouti, nbr a do konce svta trvala tak, jak ji zaloil. A proto Crkev nem svho trvn a sv nemnitelnosti sama ze sebe, ze s v c h p o u h c h s i l l i d s k c h , nbr m v e z K r i s t a , jen ji svm boholidskm ivotem stle oi vuje, v existenci udruje a chrn vech poklesk, v nkazy a zhuby.
*) In ps. 71. 2) In ps. I I . srm. 2. n. 8. 3) Enarr. in ps. 163. erm. 2. n. 5.
Co jest Crkev ? Ji

 l 62

M-li Crkev Krista za svho zakladatele, a kdo jin mohl ji zaloiti? pak mus trvati a do skonn svta a plniti svj Bosk kol, kter j Kristus vytkl, mus bti nepomjiteln.
4. Nepomjejicnost C rkve, protestant a m odernist.

1. V nauce o nepomjejcnosti stoj Crkev katolick v pkrm odporu se s e k t a m i p r o t e s t a n t s k m i , z nich n kter, jako Anabaptist, Swedenborgini a Irvingini j tto vlastnosti zsadn upraj, tvrdce, e podobn jako S t a r zkon, dlo to B o h a O t c e a jeho psn s p r a v e d l n o s t i , musil ustoupiti Z k o n u n o v m u , dlu m o u d r o s t i B o h a S y n a , tak pr ustoup zase tento zkon zkonu t e t B o s k o s o b y , D u c h a Sv. , zkonu l s k y . A proto pr neme bti v Crkvi o njak nemnitelnosti v jejm zzen, v nauce, ve svtostech atd. a nsledovn tak o jej nepomjejcnosti ani ei. Jin sekty, jako Socinini a Arminini zase se domnvaj, e Crkev me aspo n a a s poblouditi a tak k dosaen elu, k nmu byla od Krista zaloena, stti se neschopnou. 2. Jin opt tvrd, e jen Crkev n e v i d i t e l n , a se skld z len pedurench aneb spravedlivch, neme pominouti, kdeto C r k e v v i d i t e l n , kter jest jen n a h o d i l m d l e m l i d s k m , me prv tak, jak nahodile vznikla, zase pominouti. Ale i kdy Crkev viditeln ve svm celku zanikne, pece pr Crkev neviditeln aspo v nkterch osobch aneb i nkterch vtch neb mench stech me v pvodn sv ryzosti dle trvati. 3. Co se tk doby, kdy pvodn Crkev od svho Kristem sob danho zzen, jeho Bosk nauky atd. odpadla a tak se zpronevila kolu svmu, nesouhlas neptel Crkve katolick. Nkte tvrd, e Crkev hned po asech apotolskch pobloudila v nauce Kristov a odpadla od idelu svho, tak jak j jej Kristus vytkl, prohlsivi za nauku a vli Kristovu, co bylo pouhm v myslem lidkm. To tak hlavn nzor n y n j c h m o d e r n i s t , kte ostatn hlsaj o Crkvi nauku poprajc ve, co jest v n n a d p i r o z e n h o a proto zabhaj v tomto bludu jet dle, ne sami protestant. Podle nich jest Kristus p o u h m l o v k e m , z nho teprv pozdj doba uinila B o h a. A proto tak Crkev nem na sob n i c B o s k h o , a pipisuje-li sob Bosk zaloen, Boskou autoritu atd., pak pr se ml prv

63

tak, jak se mlili kesan pvodn Crkve, pipisujce Kristu, pouhmu lovku, vlastnosti Bosk. Podle modernist nem Crkev na sob nejen nic Boskho, nbr klame pr sebe a cel svt, kdy si pipisuje r z nadpirozen, akoliv jest jen resulttem historickho vvoje ivota kesanskch nrod, do nho Bh dnm mimodnm a dnm zpsobem nadpiro zen nezasahuje. Blud tento, jak znmo, co nejrozhodnji odsoudil Sv. Otec Pius X. encyklikou: ,,Pascendi dominici gregis". 4. Nepomjejicnost jak Crkve n e v i d i t e l n , tak i v i d i t e l n a jej trvn a do skonn svta v tm stavu, ve kterm ji Kristus zaloil, plyne nutn z cel jej vnitn povahy a pirozenosti. Crkev jako dlo samho Krista, Boha a lovka, jest jak ve sv existenci, tak i ve sv psobnosti p o v z n e s e n a n a d z v l i v e c h s v c h n e p t e l . Kristus j slbil, e s n bude a do skonn svta. A ponvad jest v n ptomen nejen jako lovk, nbr i jako Bh svou vemoudrou a vemocnou prozetelnost, a jeho ptomnost neme bti neinn, jest jej existence pojitna psobnost samho Krista, boholovka. Kdyby Crkev mohla se kolu svmu zproneviti, pak by bylo vinu pitati sammu Kristu, kter ji sice zaloil, ale nedovedl j uchrniti blud, ktermi se stv neschopna pivlastovati lovenstvu ovoce vykoupen Kristem dokonanho a tak je vsti po cest k vn jeho spse. 5. O autorit moc Crkve sv.

1. Ji svrchu jsme dokzali, e moc, kterou Kristus svil apotolm a jejich nstupcm, jest dvoj: potestas ordinis" a potestas jurisdictionis". Zde nm b hlavn o moc, kterou theologov nazvaj j u r i s d i k c i moc vldn a o udn je jho r o z s a h u . Kristus n e u d l i l sv. a p o t o l m t o l i k o p o u h mocihlsatievangelium, jakprotestanttvrd, n b r o p a t i l j e t a k mo c , j e h o j m n e m a jeho a u t o r i to u pimenmi zkony dit i Crkev. A i a d u i t e l s k , kter Kristus jim a jejich nstup cm svil, nen pouhou v n j o p r v n n o s t , hlsati slovo Bo, jakou konen mohou mti i o s o b y s o u k r o m ,
II*

164

kdy jim tento ad sv kterkoliv nboensk spolenost, kter, dovozuje vecku moc, jak sttn, tak podobn crkevn jen z e sebe j a k o p v o d n h o z d r o j e v e k e r moci a v e ke r ho prva. Kristus vak odevzdal sv. apotolm ad uitelsk jako a d v e e j n , kterm nenabyli toliko p o u h o p r v n n o s t i hlsati slovo Bo, nbr kterm nabyli i p r v a i p o v i n n o s t i , nauku nebeskou hlsati vekermu svtu. Z B o s k h o p r v a , kter jim Kristus udlil, a z povinnosti, kterou jim uloil, plyne pro p o s l u c h a e p o v i n n o s t z a v a z u j c je pod t r e s t e m z t r t y v n s p s y v kzn apotol a jejich nstupc Boskou v r o u v i t i. A v hlsn slova Boho nezviseli na dn moci svtsk. Proto, kdy jim vysok rada idovsk v Jerusalem zakzala uiti ve jmnu Jeov, neposlechli tohoto zkazu a od povdli j sty Petrovmi a Janovmi: S u t e (sami ), z d a l i j e s t s p r a v e d l i v o p e d Bo he m, a b y c h o m p o s l o u c h a l i v c e v s n e B o h a. 1) A vecky ty, kte uvili v slovo jejich a dali se poktti, pipojovali k potu vcch, kter ve svdom zavazovali se diti vemi jejich p kazy, kter uznali bu za nutn, neb aspo za prospn a ui ten k dosaen jejich vn spsy. A ponvad mli moc samm Kristem sob danou, vc ve s v d o m z a v a z o v a t i k plnn vech svch rozkaz, mli tak m o c n e p o s l u n t r e s t a t i, jak sv. P a v e l vslovn u, kdy pe ke K o r i n t sk m : Jmme v e l i k o u mysl v posluenstv Kristovo, ajsm ehotovipotrestatikadou n e p o s l u n o s t . " 2) A k T h e s s a l o n i c k m pe : J e s t l i v a k nkdo n e p o s l o u c h slo v^ n a e h o (danho) t m t o l i s t e m , t o h o p o z n a m e n v e j t e a n e o b c u j t e s n m, a b y b y l z a h a n b e n . " 3)

2. U i t e l s k a d sven Kristem sv. apotolm a jejich nstupcm obsahuje v sob dva momenty: pedn ne omyln p e d k l d a t i vcm nauku Kristovu. Tuto moc na zvaj bohoslovci: clavem scientiae" a za druh pi tomto ped kldn je ve svdom zavazovati v pravdy jim hlsan Boskou
*) Skut. 4., 19. a) II. Ko. 10, 5 sl. 3) II. Thess. 3, 14. sl.

vrou viti. Tento moment v ad uitelskm sluje u bolioslovc: clavis potestatis". Prvn moment zle v e v n i t n m k o n u B o s k v r y , druh moment nen ne z e v n i t n m, likonem cr kev n poslunosti. Ne clavis potestatis" nezahrnuje v sob toliko u i t e l s k a d Kristem apotolm a jejich legitimnm nstupcm sv en, nbr tak ad k n s k a hlavn ad p a s t s k . A ponvad vecka moc, kterou Crkev pokrauje ve vykupitelskm dle Kristov, jest originaliter" a radicaliter" obsaena v Kristu jako gratia capitis", kter z nho jako ze svho p vodu a pramene vychz a na jeho nmstky teba rznm zp sobem pechz, proto pape, biskupov, kn a jhni, kdykoliv vykonvaj njak kon moci knsk, kter pslunm svcenm nabyli, zastupuj vdy Krista samho nejen v jeho moci ordinis", nbr i jurisdictionis". A toho si m bti kad knz jasn v dom, e pi kadm vkonu crkevnm smujcm bu pm neb nepm k v n s p s e v c c h z a s t u p u j e s a m h o K r i s t a . Vystoup-li na kazatelnu, aby hlsal slovo Bo lidu ped nm shromdnmu, kdykoliv njakou svtost udluje, kdykoliv malikm ve kole Bosk pravdy vysvtluje, pede vm kdykoliv kon obt novozkonnou, m si bti vdy jasn vdom, e vecky tyto kony kon jako zstupce Kristv a e proto jest p o v z n e s e n n a d e v i p i r o z e n o u s l a b o s t a k e h k o s t l i d s k o u d o s f r y n a d p i r o z e n , v n jest opaten nejen mo c , nbr i d s t o j n o s t s a m h o K r i s t a . A je li knz tto sv moci a dstojnosti sob vdom, a v-li, e ve, co jako knz kon, kon s k r z e n h o s m K r i s t u s , a e proto vecky jeho knsk kony jsou p r v o t n k o n y K r i s t o v m i a teprv d r u h o t n kony jeho, pak bude se vemon snaiti, aby ve vech tchto konech d s t o j n Krista representoval. Knz, jen jest vdomm tto sv dstojnosti v nejhlub sv dui proniknut, nezapomn ani v sou kromm ivot, e jest n m s t k e m K r i s t o v m a maje stle Krista ped oima, zhl se v nm jako ve svm zrcadle a hled ivot svj ivotu jeho pod vce pizpsobovati a pipodobovati. Knz tento jest takoka alter Christus", a jako alter Christus" jest zdrojem nebeskho poehnn nejen p r o c e l o u f a r n o s t , ve kter v duchovn sprv psob, nbr pro vechny, s nimi se ve svm knskm ivot jakmkoli zp sobem bu veejn neb soukrom stk.

6 6

3. e lenov Crkve uc: p a p e a b i s k u p o v a v jistmu smyslu i jejich spolupracovnici: kn a jhnov zastupuj samho Krista a jeho moc a autoritou povinnosti svho adu konaj, jest pravda v Psm sv. na mnohch mstech zcela jasn a urit vyjden. Tak svil Kristus svj a) a d u i t e l s k apotolm a jejich nstupcm slovy: J d o u c e t e d y u t e v e c k y n r o d y , k t c e j e ve j m n u Ot c e i S y n a i D u c h a sv., u c e j e z a c h o v v a t i v e c k o , co j s e m p i k z a l v m."1) b) a d e m k n s k m povil Bosk Spasitel sv.. apotoly pi posledn veei slovy: To i t e n a m o u p a m t k u , " 2) a pak kdy po svm zmrtvchvstn se jim zjevil ve veeadle zavenmi dvemi a pravil k nim: P i j m t e D u c h a sv., k t e r m o d p u s t t e h c h y , o d p o u t j se j i m, a k t e r m z a d r t e , z a d r e n y j s o u."3), c) Konen a d p a s t s k , jevc se hlavn v z ev n j c r k e v n v l d odevzdal Bosk Spasitel sv. apo tolm a jejich nstupcm slovy, kter pedeslal slovm, jimi jim udlil moc hchy odpoutti: P o k o j v m ; j a k o m p o s l a l Ot e c , i j p o s l m v s.4) Slovo J a k o" m dvoj vznam: j e d e n , jen vyjaduje p v o d m o c i poslac. Jak mne poslal O t e c jako Vykupitele svta, podobn i j vs poslm. D r u h vznam se tk m o c i sam, kterou Kristus apotolm udlil. Jak m poslal Otec, abych hnmu lov enstvu zjednal spsu, p o d o b n m (nikoliv pln rovnm) z p s o b e m poslm i vs. Jeliko po uvedench slovech Kristovch: j ako m po s l a l Ot e c , i j p o s l m v s, jak vypravuje sv. Jan, Bosk Spasitel d e c h l n a a p o t o l y a e k l j i m : P i j m t e D u c h a sv., k t e r m o d p u s t t e h c h y , o d p o u t j se j i m, a k t e r m z a d r t e , z a d r e n y j s o u , " zd se, e slovy tmito (jako m poslal Otec atd.) chtl sv. apotolm odevzdati hlavn m oc h c h y o d p o u t t i , kterto moc nle podstatn k a d u k n s k m u . Ale
*) 2) 3) 4) Mat. 28, 19. Luk. 22, 19. Ja n 20, 22. Jan 20, 21.

 167

ponvad tto moci nelze vykonvati bez z v l t n h o z p l n o m o c n n , proto slovy uvedenmi, kter znj zcela veobecn, Kristus Pn udlil sv. apotolm a jejich nstupcm m i m o a d k n s k tak moc a d u p a s t s k h o . 4. a d p a s t s k svil vak Bosk Spasitel sv. Petru a sv. apotolm a jejich nstupcm tak jet zcela jasnmi a zejmmi slovy, kdy pravil k sv. Petru: A t o b d m k l e k r l o v s t v n e b e s k h o , a c o k o l i s v e n a z e mi , b u d e s v z n o i na nebi , a c o k o l i r o z v e na z e mi , b u d e r o z v z n o i n a n e b i." 1) Moc kl jest m o c j u r i s d i k n . Komu odevzdny kle domu, tomu dna moc dm zavrati a otevrati, tomu dna moc dm s p r a v o v a t i. A moc kl v tomto smyslu vysvtluje sm Bosk Spasitel, kdy dle k sv. Petru pravil, e ve, co v j e h o Crkvi, kterou na nm jako na sklopevnm zklad zalo, z a k e aneb r o z k e , bude tak n a n e b i zakzno aneb rozkzno, ili jinmi slovy, e sv. Petr a kad jeho nstupce bude Crkev sv. nejen s v m j m n e m a s v o u a u t o r i t o u , nbr j m n e m a a u t o r i t o u s a m h o K r i s t a diti a spravovati, tak e vechna opaten jeho uinn ve prospch Crkve sv. budou mti takovou platnost a innost, jakoby je sm Kristus uinil. 5. A tuto nejvy p a s t s k o u m o c slbil Kristus Pn tak vem ostatnm apotolm ve spojen se sv. Petrem. Nebo jako k Petrovi, tak pravil tak k nim: A m e , p r a v m v m : C o k o l i s v e t e n a z e mi , b u d e s v z n o i n a n e b i , a c o k o l i r o z v e t e n a z e mi , b u d e r o z v z n o i n a n e b i.2) Tedy pape a biskupov jako nstupcov sv. Petra a ostatnch apotol, jako i kn a jhni, pokud biskupy ve sprv crkevn jako jejich spolupracovnci podporuj, d crkev m o c B o s k o u . Bh sm vldne skrze n nad Crkv sv. A ponvad tto vldy si Kristus jako lovk zaslouil vykoupenm lovenstva, proto Kristus sm jako Boholovk d Crkev sv. skrze papee a biskupy. Kristus skrze n stle hls slovo Bo v Crkvi po celm svt rozen, nekrvavou obt me sv. kon, sv. svtostmi vcm pisluhuje a je k dosaen vn spsy pi menmi zkony d. A proto jsou tak vc ve svdom za vzni, Crkve uc poslouchati, tak jakoby jim sm Kristus porouel. Tuto pravdu sm Kristus zcela jasn vyjdil slovy,
*) Mat. 16, 19. 2) Mat. 18, 18.

i8

ktermi prohlsil leny crkevnch pedstavench neposlun za p o h a n y a p u b l i k n y.1) 6. Sv. apotolov byli si tak vdomi tto Bosk moci, kterou je Kristus jako uitele, knze a paste opatil. A proto tak pi kad dan pleitosti pipomnali vcm, e svj ad apo tolsk konaj moc od samho Krista a nikoliv toliko svou m o c lidskou. Tak pe sv. P a v e l ke K o r i n t s k m : N a m s t K r i s t o v t e d y k o n m e posln, j a k o b y Bh s k r z e n s n a p o m n a l ; p r o s m e na m s t K r i s t o v : S m i t e se s B o h e m,2) A proto maj tak lid na pomnn apotol tak pijmati, jakoby skrze apotoly sm Kristus je napomnal. Sv. Pavel v s l o v n zde vcm v Korintu n e p o r o u , nbr je p r o s , dvaje tm na jevo, e ne vezdy jest psnosti uvati, nbr e asto cle lze dosci, kdy napomnn se spoj s apotolskou lskou a pokorou. A v prvm listu ke K o r i n a n m vystavuje veobecn p r a v i d l o , kterak lid maj o s l u z c h B o c h s m l e t i, kd}r pe: T a k o n s s u k a d , j a k o o s l u e b n c c h K r i s t o v c h a s p r v c c h B o c h . " 3) eck text m: ,, 9.' ,, znamen popedn r o z d a v a e (dispensatorem), jak Vulgata zcela sprvn pekld, a teprv na druhm mst s p r v c e . Ostatn smysl obou slov se podstatn od sebe neli. Jeliko Kristus jest svrchovanm Pnem veho tvorstva, mohou apotolov bti jen jeho sluebnci, a jeliko Kristus jest m aj e t n k e m vech Boskch dar a milost, jak pirozench, tak i nadpirozench, mohou bti jen s p r v c i a r o z d a v a i vech tchto dar a milost. A pak-li ani Kristus, jak prav t apotol,1) neosobil sob dstojnosti veleknsk, nbr dal mu ji ten, jen k nmu pravil: S y n m j j s i t y ; j d n e s z p l o d i l j s e m t e b e , " pak mohli sv. apotolov Krista v jeho vele knskm ad zastupovati jen j e h o z p l n o m o c n n m , jen jeho autoritou a moc. A statek od Krista Pna apotolm jako jeho sprvcm sven jsou t a j e m s t v Bo , ktermi rozumti jest poklad, kter Kristus svou smrt na ki lov enstvu k jeho spse zskal, a to jest poklad pravdy a milosti
*) 2) 3) 4) Mat. 18, 17. CF. H urter S. J . 1 . c. p. 257 sq. II. Kor. 5, 20. I. Ko. 4, 1. id. 5, 4.

 169

Bo lovenstvu k tto spse potebn, tudy nebesk jeho na uka, nekrvav obt a svtosti. A tento poklad svil Kristus sv. apotolm a jejich nstupcm a pikzal jim, aby z nho a de skonn svta' erpali a vcm k jejich vn i asn spse rozdvali.1)
6. C rk ev a m oc krn.

A sv. apotolov nebyli sob sv Bosk moci toliko vdomi, nbr vdy, kdykoliv poteba kzala, tak j rozhodn a rzn uvali naproti vcm, kte se j jakmkoli zpsobem protivili. A ponvad Crkev sv. jest spolenost nejen n e v i d i t e l n o u , nbr i v i d i t e l n o u , musil Kristus moc, kterou sv. apotolm a jejich nstupcm k zen Crkve svil, tto jej v i d i t e l n povaze pizpsobiti. Proto Kristus opatil apotoly nejen moc z k o n o d r n o u , nbr i s o u d c o V s k o u a k r n o u . A tato krn moc obsahuje nejen tresty d u c h o v n , nbr vzhledem k lidsk pirozenosti sloen z due a t l a tak t r e s t y h m o t n . Doklad nm podv sm sv. P a v e l ve svch listech ke Korinanm. Jeliko mezi nimi byli nkte, kte ve sv pe a nadutosti se domnvali, e k nim sv. Pavel vbec nepijde, ponvad pr se obv, e jejich moudrosti a uenosti neodol, proto pe jim v I. svm listu: N k t e v a k se n a d l i , j a k o b y c h k v m n e m l p i j t i. A l e p i jd u k v m b r z y .. . Cochcete? S metlou-li m m p i j t i k v m, i l i s l s k o u a v d u c h u m r n o s t i ?2) A i v II. listu jim ohlauje, e pijda k nim psn vystoup proti neposlunkm: P e d p o v d l j s e m, tak jim pe, a p e d p o v d m , j a k o b y c h b y l p t o me n , po d r u h , a n y n j e t j s e m n e p t o m e n t m, k t e p r v e z h e i l i , i v e m o s t a t n m , e p i j d u - l i o p t , n e b u d u e t i t i. d t e - l i si z k u s i t i K r i s t a ve mn m l u v c h o , k t e r n e n s l b p r o t i v m, n b r m o c n m e z i v m i ?3) T mito slovy sv. P a v e l vslovn hroz Korinanm, kte pijave kest brzo do pedelch svch hch upadli a dosud se nena pravili, e k nim pijde a promluv k nim e Kristovou a podle
1) Cf. Camill. Mazzella, 1 . c. p. 83 nsl.; p. 42 ff. 2) I. Kor. 4, 18. 21. 3) II. Ko. 13, 2. 3. Wilmers

1 .

c.; Hettinger. 1 . c.

 170

viny jejich je tak potrest moc Kristovou. Hroz jim tedy, uit prutu c r k e v n k z n , vyobcovnm z Crkve, vydnm jich satanu, jak ho uil n a p r o t i k r v e s m i l n k u , aby b y l v y d n s a t a n u v zhubu t l a , b y d u c h j e h o b y l s p a s e n v d e n P n a n a e h o J e e K r i s t a."1) Podobn v y d a l H y m e n e a a A l e x a n d r a s a t a n u , a b y se n a u i l i n e r o u h a t i se.2)

7. Crkev uc byla si vdy vdoma, e pokrauje v Kiistov dle vykupitelskm j e h o m o c a j e h o a u t o r i t o u . A proto tak tto moci vdy jmnem Kristovm uvala. Tak pe sv. J er o n m : J e s t mi s p o d i v e n m , e b i s k u p , v j e h o z e m se V i g i l a n t i u s 3) z d r u j e , t r p j e h o v z t e k a e m e t l o u a p o t o l s k o u a m e t l o u e l e z n o u ner o z t t n d o b y n e p o t e b n a n e o d e v z d ho v z h u b u t l a , a b y d u c h j e h o b y l s p a s e n . " 4) M e t l a e l e z n , r o z b i t n d o b y ne u i t e n , o d e v z d n v zhubu tla, co jinho znamen, ne moc k r n o u , kterou podle pesvden sv. Jeronma ml kad biskup, kter vak biskup, v jeho diecesi se Vigilantius tehdy zdroval, proti nmu nepouil? A sv. A u g u s t i n , jen dve neschvaloval pro nsledovn schismatik, pozdji, byv o otzce tto lpe pouen, odvolal dvj nzor svj, jak ve svm spise: Retractationes" pe:5) N e z a m l o u v a l o se mi (ono p r o n s l e d o vn), p o n v a d j s e m t e h d y j e t n e z a k u s i l , m n o h o - l i zla psob j e j i c h b e z t r e s t n o s t aneb mnoho-likjejichobrcenmepisptipsn j k z e . " A t svtec prav na jinm mst, kde se zmi uje o zkonech od csa proti kacm vydanch: Z k o n y o n y j s o u v l a s t n v y d n y ve p r o s p c h onch, j i m , j a k se zd, se p r o t i v . Ne b mno z b 3^1 i j i mi j i n a p r a v e n i a d e n n se j e t n a p r a v u j , po n v a d j i m i z u i v c i se z a s t r a u j a r o z u m n p o z n n p r a v d y d o c h z e j .6)
) I. 2) I. K o r. T im . 5, 1, 2. 5. 6.

20.

3) Vigilantius vinil bezdvodn sv. Jero n m a 2. blud origenistickch, upadl vak sm do mnohch blud. Popral ctu ostatk, \'zvn svtch atd . 4) Epist. ad Vigil. 5) Lib. 2, c. 5. 6) Epist. 48. ad V incent; cf: epist. 30. ad Bonifc.

7i

8. A jako sv. O t c o v , tak i bohoslovci bez vjimky pi pisuj Crkvi moc k r n o u . Tak prav na p. S u a r e z : M o c t r e s t a t i zloince jest kad s t t n dobe z z e n s p o l e n o s t i n e z b y t n . Ne b j e n t a k m e m t i d o b r o u v l d u a s v o u e x i s t e n c i zabezp e i t i . . . To v c t a k e v i d e n t n , e b e z e v e h o z et el e k ve a Zjeven Bomu v ic h n i lid z d r a v h o r o z u m u u z n v a j , e mo c t a t o j e s t kadsttnspolenostipirozen, ponvad j e s t j d n a s a m m j e j m T v r c e m j i t m , ese l i d p i r o z e n v m r a v n t l o j e d n s t t n spo l enosti sluuj. A v a k K r i s t u s z a l o i l C r k e v s v o u , a b y b y l a ( j eho) t a j p l n m t l e m s k r z e j e d n u v r u , j m b t i p i v e d e n a k j e d n o m u n a d p i r o z e n m u c l i . A p r o t o z s t a v i l j moc, a b y j t r e s t a l a zloince, k t e j e j m u tajp. l nmu t l u mo h o u k o d i t i a j e od c l e , k n mu s m u j e , o d v r t i t i.1) 9. Tuto pravdu potvrzuje tak p r a x e C r k v e . Nebo jak papeov, tak i veobecn crkevn snmy, jako snm laternsk IV., Lyonsk II., Viennskj^, Kostnick vydali mnoh konstituce a dekrety, kter naizuj zloince sthati tak pennmi poku tami, alem, ano i t l e s n m i t r e s t y . Ke z l o i n c m (criminosi) potala Crkev tak k a c e . Kesansk stedovk sthal k a c e nejpsnjmi tresty. Vychzel toti ze zsady, je-li trestem smrti sthati ty, kte se dopustili z l o i n u u r k y v e l i e n s t v a s v t s k h o p a n o v n k a , e jest a fortiori tomuto trestu podrobiti k a c e , kte svmi bludy tvrdojn hjenmi neurej majesttu svtskch knat, nbr m a j e s t t s a m h o Bo h a . Tomuto pesvden d valy namnoze vraz svtsk vldy tm, e proti kacm pojaly do svho zkonodrstv rzn hrdeln tresty. I crkev uvala proti nim rznch trest, jako byla exkomunikace, konfiskace majetku, odepen crkevnho pohbu, pi osobch duchovnch zbaven cr kevnch officii a beneficii a degradace. Ale v dnm svm zkon nevykla nad nimi o r t e l e s m r t i , jak o tom svd Dekretaly ehoe IX.,2) Bonif.ce,3) Klementiny4) a Extravagentes.5) Kdy
1) De Eccl. n. 12. 2) Lib. V. tit. 7. cap. 116. 3) Tit. 2. cap. 20. 4) Tit. 3. cap. 3. 6) Tit. 3. cap. 3.

I7 2

koliv nkterho kace ze svho lna vylouila, dle se o nj ji nestarala, ponechvajc jeho dal osudy v l d s v t s k , kter jej pak p o d l e s v h o z k o n o d r s t v asto k trestu smrti odsoudila. Ponvad vsak Crkev na zkonodrstv a na soudnictv svtskch vld nemla rozhodnho vlivu, nemohla tak kace, kterho pro jeho tvrdojnost, s jakou na svm bludu stl, ze svho stedu vylouila, od trestu smrti uchrniti. 10. Podle nynjho crkevnho prva jsou vak v e c k y t l e s n t r e s t y z r u e n y a na trest p e n n p o k u t y , kterou mohou biskupov jak vcm, t a k i o s o b m d u c h o v n m p r o r z n p e i n y u l o i t i.1) Mimo to mohou tak k l e r i k y z dleitch pin za trest na jistm mst internovati.2)
7. Moc krn, protestant a husit.

Ostatn i mezi protestanty a do novj doby bylo obecn pesvden, e proti kacm jest uiti i nejpsnjch tlesnch trest, nevyjmaje ani trestu hrdelnho. Tak na p. zakladatel sekty helvetsk C a l v i n neustl, dokud nepiml mstskou radu enevskou k vydn zkona, jm antitrinit Michael Servet jako kac byl uplen. Brzo na to vydal spis: Defensio Orthodoxae Fidei", v nm vyvracuje blud Servetv tvrd, e k a c i m a j b t i m e e m n a h r d l e t r e s t n i . Calvinovi se opel Sebastin Castellio (pod pseudonymem M a r t i n B e l l i u s " ) zvltnm spisem, v nm se kac se v rozhodnost ujal a ne spravedlnost trestu smrti proti nim dokazoval. Calvinova nzoru vak hjil jeho k Theodor Beza vydav proti Castelliovi zvltn spis,3) ve kterm nejen dokazoval, ze svtsk vrchnost m prvo a povinnost, kace na hrdle trestati, nbr tak uvedl I/uthera, Melanchtona, Brentia, Bucera a Capitona jakoto stoupecnce a obhjce nzoru Calvinova. 11. e modernmu svtu svoboda svdom, jejm jmnem, to na Crkev katolickou pro tresty, jimi kace v dvjch dobch sthala, jest jen zminkou, aby aspo na pohled sv z sadn neptelstv proti n ped nemyslcm davem nynj tak zvan intelligence ospravedlnil, neteba dokazovati. Pro neto
*) Codex Jur. Can. can. 2291, 12. 2) Can. 2298 n. 8. 3) Responsio ad defensiones et responsiones Seb. Castellionis, quibus suam N. T. interpretationem adversus Bezam et ejus versionem vicissim reprehendere conatus est.

1 73 -

tak na p. na c r k e v a n g l i k n s k o u a jej zakladatele n a J i n d i c h a VIII., na krlovnu A l b t u a ostatn krle anglick, kte ukrutnost podobnou ukrutnosti pohanskch m skch imperator Crkev katolickou v i anglick pronsledo vali? Ale nen ani poteb zrak do A n g l i e obraceti. Popatme jen na nae Husity a na jejich v o j e v d c e i k u , jak si po nali nejen p r o t i k a t o l k m , nbr i proti svm V l a s t n m s t o u p e n c m , kte se odvili v nkter nboensk nauce bti jinho mnn, ne byl ika a jeho neprostedn okol. Bez milosrdenstv byli na rozkaz jeho bu upleni aneb sati. Kolik husitsk hordy ubily k a t o l i c k c h k n a m n i ch, kolik k a t o l i c k c h k e s a n j e n z t p i n y , e se nechtli dopustiti zrady na sv katolick ve, o t o m m od e r n n a i h u s i t ml . Tak vypad jimi tak veleben svoboda svdom, pro ni pr Hus podstoupil smrt muednickou! Tuto svobodu reklamuj j e n p r o s e be , kdo vak stoj pi Crkvi katolick a nechce zraditi vru svch otc, jak ji zradili Husit, v d y i o t c o v v e c h n a i c h H u s i t , pvodnch i n y n j c h , byli k a t o l c i , proti tomu nett se uvati zbran i nejpodlejch i nejhanebnjch, jen aby mu aspo ivot co mon nejvce ztrpili, kdy ji nemohou ho pmti, aby zradil vru svou. Kdyby p o c t i v tuto svobodu myslili, pak by j musili kadmu pti, a je jakhokoli nbo enskho smlen, tedy i n m u v d o m l m k a t o l k m. Jest to zajist zjev na vsost vznamn, e neptel Crkve katol. ve vech dlech svta u vech nrod a ve vech ch pej svobody svdom vyznavam vech monch n boenstv, jako jsou id, protestant vech monch i nemonch sekt, Mohamedni atd., ale jen katolky pro jejich nboensk pesvden pronsleduj. Ale prv tento zjev jest dkazem, e jen C r k e v k a t o l . j e s t B o s k h o p v o d u , e jen ona h l s n e b e s k o u p r a v d u beze vech bludnch pmsk, e jen ona v e d e l o v e n s t v o p r a v o u c e s t o u k j e h o v n s p s e . Ale ponvad tato cesta jest s usta vinm sebezporem spojena, a tento sebezpor zkaen lidsk smyslnosti se nelb, proto ten odpor proti Crkvi katol. Ostatn v tomto odporu uskuteuje se jen pravda ppovdi Kristovy, jen u sv. Jana prav k apotolm: P a m a t u j t e n a t o sl ovo, k t e r j s e m j ekl v m : Nen s l u e b n k v t , n e p n j e h o . J e s t - l i m p r o n s l e d o

1 7 4

vali, i vs budou p r o n s l e d o v a l i ; jest-li m s l o v o z a c h o v v a l i , i v a e b u d o u z a c h o v v a t i.'*1) 12. V djinch Crkve katolick jest pozorovati zjev, jeho bychom marn hledali v djinch jinch nboenskch spole nosti. Kdeto tyto spolenosti existuj, se s a psobnost svou jev jen p o d p o r o u a b l a h o v l s v t s k c h p a n o v n k , a jakmile tto zevnj podpory jsou zbaveny, se tt a vlivu na sv dosavadn stoupence pozbvaj, jak dokazuj po pevratu crkve protestantsk v Nmcch a pravoslavn crkev rusk, plat o Crkvi katolick prv o p a k , jak znm slov zcela vystin prav: Ecclesia pressa, Bcclesia victrix. m vce ji rzn neptel pronsleduj, tm slavnj slav vtzstv. Tuto pravdu nad Slunce jasnji dokazuje prv doba ptomn. Pokud Crkev existuje, snad nikdy jet se jej zjevn a tajn neptel (k tmto nle hlavn pvrenci pemocn sekty zednsk) tak zuiv nespojili proti n k veobecnmu toku. A pece od dob stedovkch nezasahovala tak mocn V kulturn vvoj vech nrod, jako prv v dob nynj. Jako proti Kristu, Bohu a lovku, jest vekero tvorstvo bezmocno, tak ani Crkve, v n Kristus stle ije a psob, nepemohou brny pekeln, i kdbjr se dokon otevely a vechny sv pekeln vzn k boji proti n vyslaly.2)

1) Jan 15, 20. 2) Cf. Wilmers 1 . c. p. 38 nsl.

Kniha III
Hlava I. Crkev sv. jest neomyln. (Ecclesia est infallibilis.)
1. Pojem neom ylnost.

1. Dal v l a s t n o s t Crkve sv. jest jej n e o m y l nost . Neomylnost zle ve svobod od o m y l n a b l u d u . Neomylnost me mti rzn stupn. N e o m y l n m me slout i ten, kdo se sice m e mliti a blouditi, avak s k u t e n -se nikdy neml a nebloud. Vlastnost tuto nenazvaj theologov infallibilitatem", nbr ,,inerrantiam, po esku snad bychom mohli ji nazvati ,,n e b 1 u d n o s t . Aneb vyluuje neomylnost s a m u m o n o s t se mliti a pak sluje n e o m y l n o s t ve v l a s t n m s my s l u. 2. A i na tuto vlastnost neomylnosti meme hledti s dvo jho hledit. Bu nle k sam pirozenosti bytosti a jest neo mylnost b y t n o u i p o d s t a t n o u . Neomylnost tato jest dokonalost jedinho Boha, jen jako bytost nekonen dokonal zahrnuje v sob vi pravdu, ve kter se neme ani sm mliti ani sv tvory klamati. O neomylnost v tomto smyslu neme se Bh, jako o ostatn sv vlastnosti a dokonalosti, se dnou s t v o e n o u b y t o s t s d l e t i. Od tto Bosk neomylnosti jest vak p o d s t a t n lisiti neomylnost, kterou u c C r k v i pipisujeme. Neomylnost tato jest nadpirozenou ast v ne omylnosti Bosk a proto jest toliko vlastnost Crkve a s t n o u a d l n o u (iniallibilitas participata) v o b o r u n a d p i r o z e n m , podobn jako v oboru pirozenm jsou vechny vlastnosti a dokonalosti bytost stvoench, jako jejich sly, in nosti a iny tchto innost, jejich krsa atd. toliko konenou ast v pimench nekonench vlastnostech Boskch. 3. Neomylnost jest vsadou Crkvi Kristem udlenou, pro kterou ve vcech vry a mrav nejen se neml, ale ani se neme mliti. Neomylnost tuto mono jet dvojm zpsobem

176

liiti, bu jako neomylnost i n n o u aneb t r p n o u . Neomylnost inn (infallibilitas in docendo) jest vlastnost Crkve u c a vztahuje se k nauce jej, kdeto neomylnost t r p n (infallibi litas in credendo) nle cel Crkvi, jak s l y c , tak r u c , tedy Crkvi veobecn, kter jest, jak sv. Pavel prav, s l o u p e m a u t v r z e n m p r a v d y."1) Tato t r p n n e o m y l n o s t se podstatn neli od n e p o m j e j i c n o s t ! (indefektibilitA7 ) Crkve. V trakttu o neomylnosti Crkve jest nm jednati hlavn 1. o n e o m y l n o s t i Crkve u c (de infaUibilitate in docendo), 2. o p o d m t u t t o n e o m y l n o s t i i l i o o s o b c h , kter Kristus touto vsadou opatil, 3. o p r e d m t u , ve kterm jest Crkev neomyln, a konen 4. o vnitn povaze tto nad pirozen vsady, kterou Kristus Crkvi sv udlil.
2. C rk ev uc jest Kristem o p aten a darem neom ylnosti.

1. Akoliv v irm smyslu jest cel Crkev jak uc, tak sl c neomyln, pece Kristus opatil tmto darem p m jen C r k e v u c , toti sv. Petra a s Petrem ostatn apotoly a jejich nstupce, mskho papee a biskupy, a jen n e p m tak C r k e v s l y c . Nebo v-li Crkev tato v Boskou pravdu, kterou j Crkev uc hls, pak jsou lenov jej ve sv v e prv tak neomyln, jak neomyln jsou ve sv nauce lenov C r k v e u c . Nicmn zvis podstatn Crkev slyc v ne omylnosti sv vry na neomylnosti uitelskho adu Crkve uc, jako zvis nsledek 11a svm dvodu, in na sv inkujc p in. A proto, dokeme-li, e Kristus opatil C r k e v u c darem neomylnosti, pak tm ji tak podme dkaz o neomylnosti C r k v e s l y c , dokeme tedy neomylnost c e l Crkve. Ostatn nesmme zapomnati, akoliv rozdl mezi Crkv uc a slyc jest podstatn, zaloen na samm Boskm ustanoven, e j e d n o t l i v l e n o v C r k v e u c , pape a biskupov (pokud se te tak kn), mus v pravdy Boskho zjeven prv tak propter auctoritatem Dei revelantis" viti jako kad jin jednoduch vc. A v tomto smyslu nle k Crkvi slyc. e K r i s t u s u s t a n o v i l v C r k v i v i d i t e l n , au t h e n ti c k a t r v a l ad uitelsk, k t e r
x) I . T m . 3 , 1 5 .

1 77 -

o p a t i l d a r e m n e o m y l n o s t i , a b y se za p i s p n D u c h a s v. v n a u c e se t k a j c v r y a m r a v n e m o h l n i k d y od p r a v d y o d v r t i t i, j e s t p r a v d a zjeven, Crkv f o r m l n za l n e k v r y p r o h l e n . Neb II. n i c e j s k snm (r. 787) prav ,,Sequentes divinitus inspiratum sanctorum Patrum magisterium et catholicae traditionem Ecclesiae (nam Spiritus Sancti hanc esse novimus, cjui in ipsa inhabitat) definimus atd. (Nsledujce uitelsk ad naich sv. Otc Bohem inspirovan a tradici Crkve kato lick (nebo vme, e tato jest majetkem Ducha sv., jen v n bytuje) prohlaujeme,"1) a nyn nsleduje definice o ct sv. ke a obraz. Nauka o neomylnosti Crkve uc jest zcela jasn ob saena jak a) v Psm, tak b) v Tradici. ad a) Dkaz z Psma sv. Jako Kristus opatil uc Crkev a u t o r i t o u , aby na jeho mst a jeho moc pravdu jm zjevenou vemu l o v e n s t v u a do skonn svta neomyln hlsala, tak zav.zal lovenstvo pod ztrtou vn spsy, aby v nauku uitel skm adem sob hlsanou Boskou vrou uvilo a podle n svj ivot zadilo. Tato pravda plyne zcela jasn ze samch slov Kris tovch, jak je ve svm evangeliu uvd sv. M a t o u . J eden c t e p a k u e d n k o d e l o," tak pe Ve svm evan geliu, do G a l i l e j e n a h o r u , k a m J e b y l j i m u l o i l , a u z e v e ho k l a n l i s e j e m u . . . " I pistoupil Je a mluvil k nim ka: ,,D n a j e s t mi v e k e r m o c n a n e b i i n a z e mi . J d o u c e t e d y u t e v e c k y n rody, k t c e j e v e j m n u O t c e i S y n a i D u c h a s v . , u c e j e z a c h o v v a t ! v e c k o , co j s e m p i k z a l v m ; a a j, j j s e m s v m i po v e c k y d n i a do s k o n n s v t a . " 2) V tomto vroku Kristov jest n e o m y l n o s t a p o t o l v hls.ni slova Boho a povinnost vech nrod, v toto slovo Bo Boskou vrou viti, tak jasn vyslovena, e Kristus Pn nemohl jasnji mluviti. Kristus prav o sob, e jest mu dn,a veker moc na nebi i na zemi. Tato moc nebyla mu dna jako B o h u , nbr jako lovku. Jako Bh ml vekeru moc od vnosti. A moc, kter mu od Boha Otce zsluhou za vykoupen lovenstva byla dna, poslal apotoly a jejich nstupce, aby vechny nrody pravdm nebeskm uili a
1) Cf. Denzinger 30a. 2) Mat. 28, 1620.
Co jest Crkev ? I2

178

vyuce je ktili a uili je zachovvali vecko, cokoliv jim pi kzal. A k tomu pipojil velevznamn slova: A a j, j j s e m s v m i po v e c k y d n i a do s k o n n s v t a. Je-li Kristus s apotoly a jejich nstupci, tedy s C r k v u c , a do skonn svta stle ptomen, neme dopustiti, aby se Crkev ve svm ad uitelskm mlila. Jinak by vina jejho omylu spadala na samho Spasitele, jen neml bu vle, nebo moci od tohoto omylu ji uchrniti.1) A podle sv. Ma r k a pravil t Bosk Spasitel k apotolm: J d o u c e do v e k e r h o s v t a k a t e e v a n g e l i u m vemu stvoen. Kdo u v a bude pok t n, bude s p a s e n ; kdo v a k n e u v , b u d e z a v r e ."2) I tento vrok Spasitelv do kazuje zcela jasn n e o m y l n o s t C r k v e u c . Kristus uloil tmito slovy sv. apotolm a jejich nstupcm povinnost hlsati evangelium vem nrodm a slbil vem, kdo v n uv a ktem sv. se k novmu ivotu milost posvcujc obrod, ivot vn, a kdo neuv, pohrozil kadmu vnou zhubou. A nyn uvaujme. Kdyby Crkev uc mohla se mliti a m s t o p r a v d y zjeven hlsala b l u d , pak by Kristus s l i b o v a l tm, kdo v tento blud uv, ivot vn; a tm, kdo v nj neuv, by hrozil vnm zavrenm. Tm by ji Kristus pro hlsil pravdu a blud za rovnocenn a stejn oprvnn a zavzal lovenstvo V n a u k u apotol a jejich nstupc j e d n o d u e v i t i, a ji o b s a h u j e p r a v d u n e b o b l u d . Ponvad vak n a p r a v d jest zaloen vekeren m r a v n , jako i p r v n ivot lidsk, pak by v tomto ppad Bosk Spasitel nejen schvaloval, nbr pod ztrtou vn spsy porouel lovenstvu se diti ve vekerm ivot soukromm i veejnm, nboensko-mravnm, prvnm, spoleenskm, sttnm a mezi nrodnm i nej absurdnjmi zsadami, jen kdy je C r k e v uc hls a vru v tyto zsady Vcm ukld. 2. e tento nzor se ned naprosto srovnati se svatost Boskho Zakladatele Crkve, to pravda samozejm. Nebo je-li Kristus prav Bh a prav lovk, a o tom nelze ani nej men rozumnou pochybnost pipustiti, a zaloil-li Crkev, aby skrze ni ovoce sv smrti, kterou za lovenstvo podstoupil, jemu a do skonn svta pivlastoval, co rovn nad slunce jasnji
1) Cf. Hettinger 1 . c. S. 110 ff. 2) Mark. 16, 15.

179 -

Psmo sv. a Bosk Tradice dokazuje, p a k m u s i l C r k e v d a r e m n e o m y l n o s t i o b d a i t i. Neb jinak by nebyla schopna lovenstvu nauku a "milost Kristovu zprostedkovati a tak v dle vykoupen jeho a do skonn svta pokraovati. Vykoupen lovenstva s neomylnost Crkve uc stoj a pad.1) 3. Neomylnost Crkve nsleduje s toue jasnost tak z mst parallelnch. Tak prav Kristus u sv. Jana: A j b u d u p r o i t i Ot c e a j i n h o U t i t e l e d v m , a b y s v m i z s t v a l n a v k y , D u c h a p r a v d y / 2') U t i t e l p a k D u c h sv., k t e r h o O t e c p o l e v e j m n u m m, t e n v s n a u v e m v c e m a p i p o m e n e v m v e c k o , co j s e m m l u v i l v m "s) Podle slov tchto zstv Utitel, Duch pravdy s apotoly na vky a to za tm vle tem, aby je nauil vem vcem a pipomenul jim vecko, co Kristus jim mluvil. Zstv-li Duch sv. s apotoly na vky, zstv i s j e j i c h n s t u p c i v jejich ad uitelskm, ponvad apotolov jako lid smrteln nemohli iti na vky. Zstv-li vak Duch pravdy s Crkv, neme zstvn jeho b t i n e i n n , jinak by slib, kterm chtl Kristus apotoly potiti, byl pln zbyten a marn. A proto mus Duch sv. jako Duch osobn Pravdy, j jest sm Syn Bo, Crkev jeho v jejm ad uitelskm kadho bludu chrniti. Crkev uc mus bti ne omyln. 4. Vznamn a na vsost vznan jsou tak slova, kter Bosk Spasitel za pleitosti vysln sedmdesti dvou uenk do kadho msta a msta, kam hodlal sm pijti, pronesl k sv. apotolm: K d o v s s l y , " tak pravil k nim, mn e sly, a kdo v mi pohrd, mnou pohrd, kdo v a k m n o u p o h r d , p o h r d t m, j e n m p o s l a l . " 4) Tmito slovy se Kristus s apotoly a jejich nstupci ili co tot jest, s C r k v u c , takoka s t o t o u j e , take Kristus a Crkev jest jen jedna (mravn) osoba. Kdy tedy Crkev uc slovo Bo hls, hls je v n a skrze sm Kristus, a proto kdo Crkev sly, sly Krista, ili co tot jest, kdo v slovu Bomu, kter Crkev hls, v smammu Kristu. Ale tak naopak. Kdo Crkve nesly a j pohrd, pohrd Samm
l) a) 3) 4) Cf. Camill. Mazzella, 1 . c. p. 599 sqq. Jan 14, 16. 27. ibid. v. 26. Luk. 10, 16.

12*

Kristem, Boholovkem, a pohrd-li . Kristem, pohrd Bohem Otcem, jen ho poslal na tento svt, aby lidsk pokolen z poroby hchu vykoupil a s Otcem zase smil. 5. Hls-li Kristus s k r z e C r k e v slovo Bo, pak nen mono mysliti, aby Crkev v tomto slov Bom njakm zpso bem se mlila; jinak by pvodcem tohoto bludu byl sm Kristus, co vak jen pomysliti jeho vevdoucnost, svatost a pravdo mluvnost naprosto vyluuje. Kdyby C r k e v u c nebyla n e o m y l n , pak by Kristus, jej Zakladatel, nebyl Bohem. Kdo tedy neomylnost Crkve popr, popr i B o s t v K r i s t o v o , a kdo t o t o B o s t v p o p r , popr eo ipso tak B o s t v O t c o v o a D u c h a sv., jejich Bostv jest nu mericky tot, jako Bostv Kristovo. 6. Neomylnost Crkve dokazuj ji tak s y m b o l y , o kte rch jsme dve jednali. Je-li Crkev d o m e m B o m, c h r m e m D u c h a Sv. , je-li n e v s t o u a m y s t i c k m t l e m K r i s t o v m , pak jest s Kristem tak tsn spojena, e jest s nim takoka jednou jen osobnost. A toto tsn spojen d nezbytn neomylnosti Crkve. Jinak by kad blud, ktermu by byla Crkev podrobena, bylo pitati Kristu, jen Crkev jako dm a chrm svj zbudoval, jen jako enich milostiplnm snubern jest s n co nejtsnji spojen a ji jakoto sv tajpln tlo v sebe, hlavu jej, zatpil. Neomylnost Crkve uc dokazuj tak ss. a p o t o l o v . Obdreve od Krista Pna sv posln, k z a l i v u d e a P n j i m p o m h a l a p o t v r z o v a l je j i c h s l o v a z z r a k y , k t e r na to n s l e d o v a l y . x) A sv kzn pokldali a prohlaovali za jedinou normu vry, kterou jest vem vcm se diti.2) Kdy povstal spor mezi vcmi o zvaznosti zkona Mojova, tu se seli apotolov ke snmu v Jerusalem, a akoliv byli i jednotliv apotolov ne omyln, pece teprv po spolen ad vydali veobecn nazen,, jm se vichni vc aspo tehdej doby mli diti.3) 7. e ss. apotolov si byli v uitelskm ad sv neomyl nosti vdomi, dokazuje s v. P a v e l , kdy pe v I. list k Timotheovi: T o t o t i p i v n a d j i , e p i j d u k t o b b r z y , z d r m-1 i se v a k , a b y s v d l , j a k si m p o n a t i v d o m Bo m, k t e r m j e s t C r k e v
x) Mar. 16, 20. 2) Cf. Gal. 1, 6; I. Jan, 2, 24. 3) Skut. 15, 28.

Bo h a i v ho , s l o u p to a z k l a d p r a v d y . A bez o d p o r u v e l i k je to t a j e m s t v p o b o n o s t i : B h 1) se z j e v i l v t l e , b y l o s p r a v e d l n n v du c hu, u k z a l se a n d l m , b y l h l s n m e z i n r o d y , b y l o mu u v e n o n a s v t a v z a t b y l v e s l v . ' 2) Sv. Pavel dv v tomto listu Timotheovi, jeho pomrn mladho k biskupskmu adu povolal, rzn pokyny a pedpisy, aby vdl, jak si m v jeho neptomnosti jako biskup vsti. Apotol nrod nazv tu Crkev d o m e m B o m , ponvad v n sm Kristus a s Kristem cel nerozdln Nejsvtj Trojice pebv a bv ctna. A tento dm Bo nazv jet uritji domem B o h a i v h o , ponvad v n Bh nepebv neinn, nbr sm se s n o svj Bosk ivot sdluje a ji d k cli, kter j vytkl. Je-li Crkev domem Bom a domem Boha ivho, pak jest nejen neschopna njakho bludu, nbr jest s l o u p e m a z k l a d e m p r a v d y (columna et firmamentum veritatis, ). Nazv ji s l o u p e m p r a v d y . Jako sloup dr klenbu, aby se nezboila, tak chov Crkev pravdu, aby nejen nezhynula, nbr aby ani rznmi pdavky a pmsky jej nebesk z se nezatemnila. Ale jet uritji ne omylnost Crkve vyjaduje slovy, jimi ji nazv z k l a d e m p r a v d y (firmamentum veritatis). Nebo zklad nepodpr to liko stavbu, jako sloup, nbr v pravm smyslu dr celou stavbu. Podle toho jest Crkev sv., jak Suil prav, s t a v B o , jen pravdu na svt udruje, jen jest zkladem, osnovou, podvalem a podkladem pravdy.3) Akoliv sv. Pavel zde C r k e v v b e c nazv d o m e m B o m , domem Boha ivho, sloupem a z kladem pravdy, pece tato vsadn pednost plat popedn C r k v i u c , ponvad C r k e v s l y c vekeru pravdu od Crkve uc be. 8. Nkte protestantt theologov (Rosenm iller, Bengel chtjce vyvrtiti dkaz pro neomylnost Crkve z tchto slov Pavlovch, kladou po slovech: kterm jest Crkev Boha ivho" teku a slova: Sloup a zklad pravdy vztahuj k vt nsledu jc, kter by pak znla: S l o u p a z k l a d p r a v d y , a be z o d p o r u v e l k j e s t to t a j e m s t v pobo') Podle textu eckho. 2) I. Tim. 3, 1416. 3) Viz jeho v k lad I. Tim. 3, 15 (str. 320).

l8 2

n o s t i : B h se z j e v i l v t l e atd." Podle toho v kladu byla vta: B h s e z j e v i l v t l e atd. p o d m t e m a S l o u p a z k l a d p r a v d y " v r o k e m , a smysl by byl: Vtleni Syna Boho jest sloupem a zkladem pravdy. Ne odkud vme, e Syn Bo se vtlil? O tto pravd nememe v dti z Psma sv., teba by bylo knihou nejen neomylnou, nbr i Bosky inspirovanou. Za jeho neomylnost a inspiraci, kterou nelze z nho samho dokzati, mus nm ruiti jin v n j , n e o m y l n a u t o r i t a a tou me bti toliko C r k e v s v. Vklad tento odporuje obecn nauce ss. Otc, kte bez vjimky slova: S l o u p a z k l a d p r a v d y " vztahuj k vt p ed e 1 a vid v nich jen bli vysvtlen dstojnosti a vznee nosti Crkve jakoto domu Boho a domu Boha ivho. Po slo vech: S l o u p a u t v r z e n p r a v d y " pon pak nov vta: A b e z o d p o r u v e l i k j e s t t o t a j e m s t v p o b o n o s t i : B h se z j e v i l v t l e a d." Touto vtou vysvt luje sv. P a v e l , pro nazv Crkev d o m e m B o m a do m e m B o h a i v h o.1) Neb vtlen Syn Bo jest nejhlub a zrove nej zkladnj pravdou vekerho Zjeven Boho, pesahujc vechny pedstavy a pojmy naeho pirozenho roz umu. A proto nazv sv. Pavel vm prvem vtlen v e l i k m , t a j e m s t v m pobonosti. Pobonost rozum kesansk n boenstv, ponvad vekeren zmr jeho smuje ke cti a c h v 1 e. Bo . V Efesu v dob, kdy sv. Pavel psal I. list k Timotheovi, poprali mnoz tajemstv vtlen Syna Boho. Proto nestailo sv. Pavlu prohlsiti toto tajemstv za hlavit lnek vry kesan sk, nbr hledl je tak mstnji vysvtliti. Kristus jsa od v nosti prav Bh, stal se vtlenm pravm lovkem. Jako lovk byl nm lidem pln roven (ovem mimo hch), maje lidskou dui a lidsk tlo, jako kad jin lovk. Proto nepoteboval svou l i d s k o u p i r o z e n o s t lovenstvu teprv dokazovati. Jinak b3? lo s jeho B o s k o u p i r o z e n o s t . Pon vad tuto pirozenost skryl ped zraky svta clonou sv lidsk pirozenosti, musil ji dokazovati m i m o d n m i p r o j e v y s v B o s k v d y a mo c i , p r o r o c t v m i a z z r a k y . Dle prav sv. Pavel, e Kristus se u k z a l a n d l m". Na Krista jako Boha pat andl n e p r o s t e d n a to ji od okamiku, kdy za odmnu sv vrnosti nebesk blae1) C f. D u n i n - B o r k o w s k i S . J . 1. c . p . 1 0 1 f f .

183

nosti stali se astnmi, a proto neml Kristus poteb podle pirozenosti Bosk se jim teprv ukazovati. Jako lovk se vak zjevil jejich d u c h o v n m u z r a k u na luzch bethlemskch hned pi s v m n a r o z e n , pak kdy pijal jejich slubu po tyicetidennm post a konen ve sv smrteln zkosti v za hrad gethsemansk. Jako lovk po svm vzken vstoupil slavn na nebesa a jako Bh a lovk v jedn Bosk osob jest nejhlavnjm pedmtem b l a h o v s t i a p o t o l a v r y vekerho svta.1) 9. Pi dkazu o neomylnosti Crkve sv. z Psma sv. jsme se snad a pli dlouho zdreli. Ale uinili jsme tak proto, aby chom tuto vlastnost, kter ji a p r i o r n z Boskho zaloen a uren Crkve s naprostou nutnost plyne, tak a p o s t e r i o r n dokzali z vrok samho Boskho Spasitele a ss. apo tol. C r k e v n e b y l a b y C r k v K r i s t o v o u a n e m o hl a by p o k r a o v a t i v jeho v y k u p i t e l s k m d l e, k d y b y n e b y l a v e s v m u i t e l s k m a d neomylnou. Na nmitky protestant nebudeme odpovdati. Popraj-li viditelnost Crkve, pak nemohou tak pipustiti v i d i t e l n h o a d u u i t e l s k h o , a otzka o neomylnosti tohoto adu jest bezpedmtn. 10. b) Dkaz z Bosk Tradice. Svdectv ss. Otc sahaj a do prvch stolet. Tak pe ji sv. I r e n e j : K d e j e s t C r k e v , t a m j e s t D u c h Sv. , a k d e j e s t D u c h Sv. , t a m j e s t C r k e v a v e c k a m i l o s t . D u c h Sv. j e s t v a k p r a v d o u . A p r o t o k d o ho n e p i j m , t a k p r s y m a t i nmi nebv k ivotu iven ani n e p i j m p e i s t h o pr amene, v y t r y s k u j c h o z t l a K r i s t o v a , nbr pije z bahna v o d u smrdutou, p o n v a d z a m t v ru Crkve, aby ne by l (z b l u d u ) u s v d e n , a D u c h a Sv. , a b y n e b y l od n h o po u e n. V z d l e n j s a p r a v d y , j e s t p o d l e z s l u h y z m t n k a d m t l u d e m ........ N e n z a l o e n n a s k l e , n b r n a p s k u . " 2)
1) Cf. Wilmers, 1 . c. p. 375 sqq. 2) Contr. haer. lib. III. V. cf. Call. selecta opera SS. Eccl. Patrum tom. II. p. 323 sq. Mediol. 1830.

184

V podobnm smyslu pe tak sv. C y p r i n : K d o se o d v r a c o d K r i s t a , s v o u v i n o u u p a d do z huby. C r k e v vak, k t e r v K r i s t a v a kt e r t o h o , co j e d n o u z a p r a v d u p o z n a l a , se d r , n i k d y se o d n h o n e o d v r a c , a p r o t o j e n t i n l e k C r k v i , k d o s e t r v a j v d o m B o m. " 1) Sv. C y r i l A l e x a n d r i n s k vydv na mnohch mstech ve svch spisech svdectv tto pravd. Tak na p. u, e C r k e v n s l e d u j e v d y K r i s t a a e n i k d y n e n o d n h o o d l o u e n a 2) a e Kristus ji chrn a u, tak e dn marn slova j nemohou koditi,3) e andl a sm Bh ji chrn.4) Sv. A m b r o prav, e Crkev byvi m e z i t o l i k a v r y s v t a na s k l e a p o t o l s k z b u d o v n a p e v n s t o j a t r v n a z k l a d n e o t e s e n m.5) A konen poslyme jet sv. A u g u s t i n a, kter prav o Crkvi: On a j e s t C r k e v s v t , C r k e v j e d n a , C r k e v p r a v , C r k e v k a t o l i c k , bojujc proti vem heresm. Vechny mohou na ni toiti, ale nemohou ji zdolati. H e r e s e z n v yl y, j ako n e u i t e n c h r a s t od r v y o d z n u t . On a s a m a t r v v a k s t l e v e s v m k o e n u , v e s v l s c e . 6) e Crkev jest ve svm uitelskm ad n e o m y l n , bylo vdy jejm naprostm pesvdenm, ktermu dvala pi kad pleitosti co nejrozhodnj vraz hlavn exkommunikac kac, kte tvrdojn svch blud proti jej obecn nauce h jili7) 11. Crkev jev neomylnost svho uitelskho adu trojm zpsobem: 1. jako u i t e l k a , 2. jako s t r k y n a s v d k y n a 3. jako s o u d k y n Zjeven Boho. ad 1. Jako u i t e l k a . Kristus uloil svou nebeskou na uku do svdom Crkve jako do njak pokladnice. Ne tato na uka nem v n leeti ladem. Nebo Kristus svil svou nauku Crkvi uc, aby ji hlsala vem nrodm. A proto m z tohoto nebeskho pokladu stle erpati a jednotlivm nrodm podle
*) 2) 3) 4) Epist. 55. 7. De adorat, in Spir. V. In Je3. 54, 11 13. Migne tom III . p. 1211. In ps. 31, 2.

5) E p . 2, 1.

6) De Symbol, ad Catechum. Scrum . 1, 6. 7) Cf. Hurter S. J . 1 . c. p. 264 sqq.

85 -

jejich chpavosti, stupn vzdlanosti, na kterm prv stoj, a podle jejich poteb hlsati. Aby v tto sv nauce se nemlila, aby k n nemsila .vmysl lidskch a neprohlaovala jich za pravdu Kristem zjevenou, v tomto uitelskm ad chrn ji Duch Sv. kadho bludu. Crkev uc jsouc si vdoma, e ve svm uitelskm ad Kristus j svm BosKm slibem zaruil zvltn pispn a pomoc Ducha Sv., pon si proto a mus si ponati j a k o s v r c h o v a n u i t e l k a v e c h n r o d . A ponvad jest si vdoma, e hls nauku Boskou a e v tto nauce neme se mliti, proto se neme se dnm bludem pcm se tto nauce smlouvati. Pravda majc posledn svj dvod v Bohu se nemn, jako Bh sm se nemn. A proto neme Crkev jednotlivm pravdm, jak toho modern evolucionismus d, podkldati jin smysl ne ten, kter sm Kristus do nich vloil. Jednotliv jej vrolnky, kter jednou za vrolnky prohlsila, jsou jako ulov kvdry, na kterch nelze naprosto nic mniti. Jako Bohu jest pro jeho naprostou pravdomluvnost viti, podobn jest nm i Crkvi, jak rozum tak i srdce nae podizovati s naprostm pesvdenm, e pravdy, kter nm jako Bosk hls, jsou skuten Bosk, a e Bh sm nm skrze ni svou Boskou nauku hls. Kdykoliv nm Crkev njakou pravdu jakoto pravdu Bohem zjevenou svou neomylnou autoritou prohlauje a Bosk vry v n na ns d, nevme v tuto pravdu pro n e o m y l n o u a u t o r i t u Crkve, nbr vme v ni jedin pro s v r c h o v a n o u a u t o ritu samho Boha; neomyln u i t e l s k ad C r k v e n m t o l i k o s n a p r o s t o u j i s t o t o u ru, e p r a v d a t a t o j e s t B o h e m s k u t e n z j e v e n a.1) Tu nebude od msta se zmniti, co jest souditi o t o l e r a n t i s m u, jeho na Crkvi katolick bezmla vechny nboensk spolenosti od n odlouen daj, ale k n ho nemaj. 12. Na tuto otzku nebude nesnadno odpovdti. Slovo: tolerant ismus, tolerantia pochz od asoslova: to lerare, co znamen nco sneti, trpti. Co vak snme a tr pme, jest vdy n j a k z l o . Zlo jest vak t r o j : f y s i c k , m r a v n a r o z u m o v . Z l o f y s i c k , je zle v rznch tlesnch nemocch, hladu, zni, tlesn smrti, jest j e n z l e m p o m r n m , a sn-li je lovk podle vle Bo ku s p s e
') Cf. Dunin. Borkowski S. J. 1. c. p. 94 ff.

8 6

due sv, pak se stv i d o b r e m . Z l o m r a v n , h ch. , a z l o r o z u m o v , b l u d , jen jest opakem pravdy, jest z l e m n a p r o s t m . Kdeto zlo fysick jest nm trpti a sneti, tedy tolerovati jako prostedek k dobru naprostmu, k dosaen ivota vnho, musme zlo m r a v n a r o z u m o v naprosto odsuzovati a zavrhovati, a proto neme bti pi nm o t o l e r a n c i ani ei. Proto tak Crkev neme dn kacstvo a dn bludy tolerovati, nbr mus je co nejrozhodnji odsuzo vati a zamtati. Kdyby tak neinila a se chovala k nim lho stejn ili kdyby je tolerovala, ji tm by dvala na jevo, e pravdu a jej opak, blud, stejn cen, a pravda pestala by bti pravdou a blud bludem a Crkev pestala by bti K r i s t e m u s t a v e n o u u i t e l k o u pravdy lovenstvu jm zjeven. Akoliv tedy k a c s t v o se v rozhodnost zamt, pece u, e o s o b y k a c jest nejen t o l e r o v a t i , nbr m i 1 a t i a proto jim prokazovati za kad pleitosti skutky ke sansk lsky. Vdy i oni jsou lid k o b r a z u B o m u s t v o en a krv K r i s t o v o u v y k o u p e n a k t v n s l v jako my uren. Crkev si byla vdy vdoma slov Spasi telovch: P i k z n n o v d v m v m, a b y s t e se m i l o v a l i v e s p o l e k ; j a k o j s e m j m i l o v a l v s , a b y s t e se i v y m i l o v a l i v e s p o l e k . P o t o m p o z n a j v i c h n i , e j s t e u e n c i m o j i , b u d e t e - l i m t i l s k u j e d n i k d r u h m . " 1) Z k r t k a : C r k e v b l u d y z a v r h u j e , b l u d a e miluj e. 13. ad 2. C r k e v j e s t d l e s t r k y n a s v d k y n Z j e v e n Boho. Je-li Crkev neomylnou u i t e l k o u pravd Kristem zje vench, pak jest tak jejich neomylnou strkyn a s v d k y n . Nauka, kter m z rozkazu Kristova Crkev uiti vechny nrody, nen v p l o d e m l i d s k h o p e m l e n a p o z n n , nbr jest nm Crkvi K r i s t e m n e p r o s t e d n d a n m . Nauka Kristova vak zahrnuje v sob mimo nkter pravdy pirozen s a m t a j e m s t v , kterch rozum lidsk nemohl vymysliti, a kterch, i kdy mu byla zje vena, neme pochopiti. P r a v d y p i r o z e n , na p. e jest jeden Bh, vevdouc a vemohouc, jen se me i nad pirozen zjeviti, e toto zjeven mus mti jist neklamn znmky,
*) J a n 13, 34 sq .

i 8'7

z nich jest jeho Bosk pvod neomyln poznali, e se Bh skuten zjevil, e toto zjeven m skuten na sob tyto znmky atd., j s o u z k l a d e m , na nm vlastn budova nadpiroze nho zjeven jest zaloena. Ponvad vsak tajemstv pesahuj rozum lidsk, nemohl Kristus jejich neporuen zachovn a jejch vklad ponechati tomuto rozumu beze v nadpirozen pomoci. Proto mus bti Crkev zvltnm pispnm Ducha Sv. opatena, aby vechna tajemstv v tom smyslu, v jakm j byla Kristem zjevena, zachovala a vcm vysvtlovala.

14. ad 3. Crkev jest konen tak s o u d k y n nauk Kristem zjeven, a i jako soudkyni obdail ji Kristus darem ne omylnosti. Bosk vra, jak Kristus a Crkev jako nmstkyn jeho v adu uitelskm na vcch d, ukld jim nemal sacrificium intellectus". Toto sacrificium" vsak lid nedi pinej. Viti nemu, eho nechpou, p se lidsk pe. Slib, jm pekeln had svedl v rji nae prv rodie: B u d e t e j a k o Bh , v d o u c e d o b r i z 1 , dosud nepozbyl svho zhoubnho vlivu na lovka. m vce vnik do taj hmotnho prodnho ivota, tm vce se domnv, e pro nho nen pravdy, nen zhady, nen tajemstv, kter by svm pirozenm rozumem nemohl vystihnout i a pochopiti. A ponvad v tto sv pe se sna i vechna t a j e m s t v vry svmu pirozenmu poznn podrobiti a ve, co jest v nich tajplnho a lidskmu rozumu podle pirozench jeho sil nep stupnho popti, musil Kristus Crkev svou opatiti u i t e l s k o u m o c s o u d c o v s k o u , kterou by mohla spory mezi vcmi o t neb on pravd, o jejm smyslu atd. vznikl neod volateln eiti.1) Tak Crkev inila a in a doposud vdouc, e jest samm Kristem k tomu nejen oprvnna, nbr psn zavzna. Avak pravdy zjeven me jen tenkrt autoritativn za lnky vry prohlaovati a na vcch Bosk vry v tyto lnky pod ztrtou vn spsy dati a vechny opan bludy rovn autoritativn zamtati a jejich tvrdojn vyznavae a obhjce ze svho stedu vyluovati, je-li ve svm uitelskm ad, k nmu i moc soud covsk nezbytn nle, d a r e m n e o m y l n o s t i o b d a e n a.2)
*) Cf. Bougaud (Melka) Crkev str. 47 sld. *) Cf. Van Noort. De Eccl. Christi. 1 . c. p. 88 sqq.; Wilmers 1 . c. p. 67 sqq.

Hlava II.
. Bli uren podm tu neom ylnost C rk ve sv.

1. Dosud jsme jednali o neomylnosti Crkve uc v b e c , nepihlejce k rznm hieratickm a hierarchickm stupm jej moci. Ponvad hieratick moc (potestas ordinis) zahrnuje v sob ti stupn; biskupy, knze a jhny a hierarchick moc (potestas jurisdictionis) dva stupn : papee a biskupy, nastv dal pedleit otzka, kterou moc v Crkvi a kter stupn jej Kristus opatil darem neomylnosti. Nen nejmen pochybnosti, e osoby, kter jsou od Krista poveny moc uitelskou, jsou tak opateny z v l t n v s a d o u n e o m y l n o s t i ve vykonvm tohoto adu. Jak z Psma sv., tak i z Bosk Tradice plyne zcela jasn, e Kristus uitelsk ad svil jednak P e t r o v i jako hlav kollegia apo tolskho, jednak tak t o m u t o k o l l e g i u zrove s Petrem. Toto kollegium jest vak mysliti jako iv organismus, jen se skld z h l a v y a t l a . A proto kdykoliv jest e o kollegiu apotolskm, vdy jest sv. Petr v nm obsaen. A ponvad sv. Petr a sv. apotolov se sv. Petrem nebyli poveni adem uitel skm jen pro dobu, ve kter ili, nbr pro vechny dni a do sko nn svta, musili tento ad pensti na sv nstupce na mskho papee a spojen s nm biskupy. A s t m t o a d e m pela na n tak vsada jeho neomylnosti. Sv. Petr a sv. apotolov byli o s o b n obdaeni darem i n s p i r a c e , ve kter n e o m y l n o s t byla ji obsaena. Na sv nstupce penesli jen dar neomyl nosti, nikoliv tak osobn vsadu Bosk inspirace. A tak m eme ci: 2. Neomylnmi hlasateli slova Boho byli tedy a) ss. a p o t o l se sv. P e t r e m , k t e i j e d n o t l i v b y l i v n a u c e K r i s t o v n e o m y l n , po jejich smrti pak b) b i s k u p o v s m s k m p a p e e m s p o j e n v jednot vry a poslunosti a) a to j a k po c e l m s v t r o z p t l e n , tak i P ) s n m na v e o b e c n m s n m s p o j e n a konen ) m s k p a p e s m . 1)
) Cf. Wilmers, 1. c. p. 381 sqq.

189

Tu nastv otzka, se ktexcu se theologov stle zabvaj, zda-li m Crkev j e n j e d n o h o n o s i t e l e (subjekt) ne omylnosti aneb nositele (subjekty) dv a . 3. Bohoslovci, kte pipoutj je n j e d n o h o nositele, mezi nimi jest na prvm mst jmenovali P a l m i e r i h o S. J.,1) mn, e msk pape jest jedinm neprostednm p o d m t e m daru neomylnosti a e tento dar s nho pechz na biskupy s Apo tolskou Stolic vrou a poslunost spojen. Mnn druhho hj F r a n z e l i n * ) , S c h n e e m a n n 3) a jin, kte tvrd, e jsou d v a n o s i t e l neomylnosti, msk pape a episkopt s pa peem spojen. Ponvad vsak od episkoptu nelze papee odmysliti, jako nelze si pedstaviti ivho lovka bez hlavy, proto rozdl mezi tmito dvma podmty neomylnosti nen adekvtn , nbr toliko i n a d e k v t n . Tto nauce jest dti pednost ped mnnm prvm, ponvad jedin vyhovuje Psmu sV. a Tradici. Nebo Kristus neslbil tohoto daru jedin P e t r o v i , nbr vem apotolm jakoto kollegiu, k nmu nleel zajist i sv. Petr. Tvrdme-li, e jsou i biskupov nositeli neomylnosti, pak jsou jimi jen potud, p o k u d j s o u s p a p e e m j a k o t l o s h l a v o u s p o j e n i . Nebo tlo bez hlavy jest mrtv trup beze veho ivota a proto tak Crkv uc nen p o u h e p i s k o p t b e z m s k h o p a p e e . A proto tak nelze pipustiti monost ppadu, e by biskupov bu vichni aneb aspo vtinou se opeli v njak zjevn nauce mskmu patjei a pape biskupm. 4. Dokud neomylnost papee nebyla jet prohlena za for mln lnek vry a nsledovn bylo jet mono bez formln herese o tomto lnku bu pochybovati aneb jej i poprati, pece dn pravovrn katolk nepochyboval o pravd Bohem zjeven, e veobecn snmy ve svch definicch jsou neomyln, ano e i biskupov po celm svt rozptleni, dokud trvaj v poslunosti k mskmu papei, se nemohou v hlsn nauky Kristovy mliti. Z toho patrno, e jest dvoj nositel neomylnosti, j e d e n : bisku pov s papeem, jak rozptlen po celm svt, tak i spojen s nm na ekumenickm snme, a d r u h m nositelem e jest p a p e s m kdykoliv, jak pozdji dokeme, njakou pravdu ,,de fide et moribus" jakoto zvaznou pro cel katolick svt prohlauje.
*) De Rom. Pontif. p. 637 sqq. 2) De Tradit, et Sript. (adit. 2) p. 117. 3) Die kirchl. Lehrgewalt. p. 198 sq.

 190

5- Nzoru dvojm podmtu neomylnosti tak nasvduje s n m v a t i k n s k , jen ve svm 4. Sezen v hl. 41) prav, e pape, kdykoliv njakou nauku ,,de fide et moribus" ex ca thedra" jako uitel a past celho kesanskho svta pispnm Ducha Sv. jemu ve sv. Petru pislbenm definuje, jest opaten toue neomylnost, kterou Bosk Spasitel s v o u C r k e v v definicch nauky de fide et moribus" opatil. Snm tmto v rokem pirovnv n e o m y l n o s t p a p e o v u k n e o m y l nosti C r k v e (jako kollegia). Kad vak pirovnvn pedpokld d v a t e r m i n y , jeden, j e n se pirovnv a druh, k n m u se prv termin pirovnv. Kdyby vak Crkev jako kolegium sloen z biskup a papee nebyla nositelkou ne omylnosti a kdyby tato -vsada psluela jen papei, pak by v tomto pirovnn byl jen jeden termin a snm vatiknsk by pirovnval neomylnost papeovu k n sam, tedy ,,idem ad idem", co rozumn nelze pipustiti.2) 6. Podle Palmieriho jsou vichni biskupov aneb aspo jejic vtina, a ji zasedaj s papeem na veobecnm snmu, aneb sdl ve svch diecesch, Sami sebou v hlsn evangelia o m y l n a neomylnmi stvaj se jen potud, pokud se s t v a j a s t n m i n e o m y l n o s t i p a p e s k . Podle nauky vtiny theolog nejsou biskupov neomyln bez mskho papee, nbr jen ve spojen s nim a proto nelze si mysliti monost, e by v n jak nauce de fide et moribus" mohla mezi episkoptem a m skm papeem vzniknouti rznost mnn. Zjeven Bo jest jako pravda vbec ve sv podstat nm naprosto nezmnitelnm. A v tto nezmniteln podstat m je Crkev sv. a do skonn svta zachovati a vekermu lovenstvu hlsati. A aby byla schopna tomuto kolu dostti, d a osvcuje ji Duch Sv. A proto nen mono mysliti, aby pipustil, by jinak biskupov a jinak msk pape toto Zjeven Bo pojmali a svtu hlsali, co by bylo mono, kdyby biskupov nebyli ve spojen s papeem ve vcech vry a mrav podmtem neomylnosti. Jen tak lze pirozen vysvtliti vroky Boskho Spasitele, jen slib dan sv. Petru a jeho nstupcm c o k o l i s v e n a z e mi , b u d e s v z n o i na n e b i c o k o l i r o z v e n a z e mi , b u d e r o z v z n o i n a n e b i,"3) uinil i apoto
*) Denzinger 1839. 2) C. Hurter S. T. 1 . c. p. 442 sq. 3) Mat. 16, 19.

 iq i

lm a jejich, nstupcm, kdy k nim pravil: C o k o l i s v e t e n a z e mi , b u d e s v z n o i n a n e b i a c o k o l i r o z v e t e n a z e mi , b u d e r o z v z n o i n a n e b i,"1). Ponvad i sv. Petr byl apotol a ponvad Psmo Sv. ani jedinm slovem se nezmiuje, e tenkrte, kdy Bosk Spasitel ss. apotolm tento slib uinil, n e b y l m e z i n i m i , jest nutno pedpokldati, e i sv. Petr byl S nimi, a e tedy slib neomylnosti Kristem a apotolm uinn neplatil jen jim samm, nbr i sv. Petru. Z tchto vrok jest nade v pochyb nost patrno, e nen jen sv. Petr a kad jeho nstupce, msk pape, nbr i vichni ostatn apotolov spojen se sv. Petrem jako se svou hlavou a jejich nstupcov, biskupov spojen rovn s mskm papeem jsou nositeli zvltn vsady Crkvi uc Kristem udlen. Jsou tedy d v a n o s i t e l tto vsady, kte se vak od sebe neli, jak jsme ji pravili, a d e k v t n , nbr jen i n a d e k v t n . Po tto vaze meme ji pistoupiti k dkazu, e
2. C rk ev uc p o celm svt ro zp tlen jest ob d aen a darem neomylnostL

1. Ne pistoupme k tomuto dkazu, jest nm dve rozeiti otzku, kdo jest Kristem ustanovenm lenem uc Crkve. Tato otzka tsn souvis s jinou otzkou, toti kdo jest v C r k v i l e g i t i m n m n s t u p c e m ss. a p o t o l v j e j i c h u i t e l s k m a d . Podle pesvden veker Crkve uc i slyc od jejho zaloen a na nai dobu jsou jen biskupov s mskm papeem vlastnm a plnm prvem d n m i n s t u p c i ss. apotol se sv. Petrem v ele ve veker jejich moci, kterou je Kristus ve prospch Crkve opatil. K tto moci nle tak ad uitelsk. A proto pela s apotol a sv. Petra na biskupy a mskho papee s uitelskm adem tak jeho B o s k v s a d a neomylnosti. 2. Kn a jhnov nejsou ddici moci ss. apotol v 1 n m jejm r o z s a h u a proto nenle tak k C r k v i u c , nbr jsou jen jako obj^ejn vc leny Crkve s l y c . Ne pece jest mezi nimi a mezi laiky i v tto pin podstatn roz dl. Jest nemono, aby biskupov ve svch vce mn rozshlch diecesch sami o s o b n na kadm mst svm diecesanm
*) M a t . 18, i8 .

192

slevo Bo hlsali. Proto potebuj pomocnk, spolupracovnk (kooperator), kte by jim pi hlsn slova Boho, jako i v ostat nch apotolskch, adech pomhali. Kn jako hlasatel slova Boho jsou takoka s t y , jimi b i s k u p o v s l o v o B o v c m u l i d u h l s a j . Nelze mysliti, e by se vichni kn po cel Crkvi rozptleni a slovo Bo msto biskup lidu vcmu hlsajc v njak zjeven pravd mohli mliti. Neb v tomto ppad by se mlili sami biskupov. Proto lze se v jistotou tvrditi, e kn jako pomocnci biskup, pokud je v ad uitelskm zastupuj, maj ast i v jejich neomylnosti. Tot jest ci o j h n e c h , pokud v Crkvi jako kazatel pvisob. Ponvad vsada neomylnosti byla apotolm a jejich nstup cm, biskupm Kristem udlena jako k o l l e g i u se sv. Petrem a jeho nstupci, mskmi papei v ele, nejsou j e d n o t l i v biskupov tmto darem obdaeni. O tom podvaj djiny crkevn hlavn ve starovku, ale i pozdji nejeden doklad. Mnoz bisku pov v nauce zjeven zbloudili a od Crkve veobecn bu sami se odlouili, aneb byli z n vyloueni. Jet na snm vatiknskm poprali nkte biskupov neomylnost mskho papee ex cathedra loquentis" jako pravdu Bohem zjevenou a teprv potom, kdy pravda tato byla velkou vtinou ptomnch biskup s mskm papeem v ele prohlena za lnek vry, se usnesen snmovnmu podrobili. Tmto podrobenm dali vraz pravd veobecn v Crkvi jak theoreticky uznvan, tak prakticky tak provdn, e biskupov spojen s mskm papeem jako kollegium jsou ve vcech vry a mrav neomyln, i kdy jednotliv se mohou mliti. a) D k a z z P s m a s v.

3. Neomylnost uc crkve po vekerm svt rozptlen dokazuje zcela jasn Psmo sv. Prav-li Kristus k apotolm a k jejich nstupcm, biskupm: a j s v m i j s e m p o v e c h n y d n i a do s k o n n s v t a," pak jim tmito slovy nezaruil daru neomylnosti v uitelskm jejich adu jen n a d o b u t r v n e k u m e n i c k c h s n m , kter se slav j e n o b a s , nbr opatil je tmto darem na celou dobu trvn Crkve, tedy i kdy jsou po celm svt rozptleni a kad z nich povinnosti uitelskho adu ve sv diecesi kon. Jinak by nebylo ji pravda, e Kristus jest s nimi po v e c k y d n i a do s k o n n s v t a . " Ano, tento zpsob vykon/vn

193

uitelskho adu v Crkvi jest pokldati za p r a v i d e l n a d n . Neb Kristus nepikzal ss. apotolm a jejich nstupcm, biskupm, aby stle byli shromdni ve veobecnch snmech a skrze n evangelium vem nrodm hlsali, nbr pravil k nim: J d o u c e do v e k e r h o s v t a k a t e e v a n g e l i u m v e m u s t v o e n ."1) Tedy biskupov, po celm svt rozptlen, pokud trvaj v jednot a poslunosti k mskmu papei, jsou ve svm uitelskm ad neomyln. Jednotliv bis kupov, ano i vt neb men jejich poet mohou se mliti, ale vtina, o n lze tvrditi, e representuje celou Crkev, neme Ve vcech vry a mrav blouditi a hlsati nauku, kter se uen veker Crkvi protiv. 4. Neomylnost uc Crkve po celm svt rozptlen do kazuje tak p r a x e C r k v e . Od zaloen Crkve a do I. snmu nicejskho r. 325., tedy pes ti stolet neslavila Crkev ani jedi nho veobecnho snmu a pece odsoudila a potlaila v tto pjednicejsk dob celou adu rznch blud, jako na p. bludy gnostick ve vech jejich tvarech a odstnech, rovn i bludy antitrinit. A vichni pravovrn kesan se nauce biskup -tyto bludy odsuzujcch podrobovali, jsouce pesvdeni, e se tito nemohou mliti. A ponvad mezi jednotlivmi ekumenickmi snmy nkdy nkolik stolet uplynulo, jako mezi caihradskm IV. {869870) a lateranskm I. (1123) a mezi tridentskm ( 1 5 4 5 a 1563) a vatiknskm (18691870), nelze mysliti, e by Kristus v tchto dobch pipustil, aby jen pape ex cathedra loquens" byl neomyln, vichni biskupov se vak mohli mliti. Pak by nebyla ji pravdiva slova Kristova, e jest s Crkv uc po vecky dni a do skonn svta." A crkev uc po celm svt rozptlen vdy tak neomyl nou pravomoc svho uitelskho adu odsuzovala a ze svho stedu vyluovala kace, kte nechtjce jej neomyln autority uznati, odvolvali se ke veobecnmu snmu. Tak prav na p. sv. A u g u s t i n , e k odsouzen Pelagin nen poteb dnho snmu.2) Uc Crkev rozptlen po vekerm svt me svj sou hlas o njak pravd dti na jevo bu a) z e j m i v s l o v n nebo b) m l k y .
l) Mar. 16, 15. s) Contra duas epist. Pelag. ad Bnifacium 1 . 4. cap. 12. n. 34. Migne
4 4 . 637
Co jest C rkev? 13

194

5- ad a) Zejm souhlas me jeviti rznm zpsobem: a) Bu e vichni biskupov dekrety nkter partikulrn synody pijmou a ve svch diecesch za zvazn prohls, aneb ) e pa peem byve otzni, co soud o t neb on nauce, sv mnn jemu projev. Tak na -p. ped prohlenm Neposkvrnnho Po et blah. Panny za lnek vry odpovdli na pslun, dotaz papee Pia IX., e nejen sami a jejich diecesni v tuto pravdu jako Bohem zjevenou v, nbr e i sv. Otce pros, aby ji p r o h l s i l z a f o r m l n dogma a tmto prohl.enm ctu a lsku celho kesanskho svta k blahoslaven Pann jet vce rozntil a rozil, y) Dle jev souhlas s tou neb onou naukou tm, e pi vzniklm sporu o nkter nauce vcm na uka zjevenou k ven se v uritost pedkldaj, ) innm prostedkem, jeho biskupov za tm elem pouvaj, jest tak approbace knih a spis jak e d n c h , tak i soukromch, jed najcch o nauce zjeven, jako jsou katechismy, knihy modlitebn, zpvnky atp. Podobn odsuzuj bludn spisy soukromch autor a varuj vc ped jejich etbou a to nejen u tch, kter vyly v jejich diecesch, nbr kter kdekoli jinde v katolickm svt byly vydny a Apotolskou Stolic na tak zvan Index librorum prohibitorum" postaveny. Z toho tak plyne, e kad zjeven pravda, kterou uc Crkev po celm svt jakoto Bohem zje venou hls a od vcch Bosk vry v tuto pravdu d, jest f o r m l n m l n k e m v r y . Proto theologov vm pr vem rozeznvaj d v o j f o r m l n l n k y v r y : pedn ty, kter za takov prohlsil bu e k u m e n i c k s n m aneb m s k p a p e ex cathedra loquens", a tyto vrolnky na zvaj proto: dogmata formalia d e c l a r a t a " , jako jest na p. dekret snmu vatiknskho o primat a neomylnosti papesk, aneb nauku o Neposkvrnnm Poet blahoslaven Panny, kdeto pravdy, kter uc Crkev po celm svt jako pravdy Bohem zjeven sice hls, kterch vak ani veobecn snm, ani pape ex cthedra" za vrolnky slavn neprohlsil, nazvaj jedno due dogmata formalia non declarata". A proto katolit kesan mus jako v pravdy Bohem zjeven viti nejen v lnky, kter bu ekumenick snm, aneb msk pape ex cathedra" slavn za lnky vry prohlsili, nbr i ve vecky pravdy, kter uc Crkev po celm svt rozen za pravdy zjeven prohlauje.1)
l ) Denzinger 1684.

i9 5

6. ad b) Mimo z e j m zpsob, kterm Crkev uc n jakou pravdu jakoto pravdu Bohem zjevenou hls a vcm k ven pedkld, jest jet druh zpsob, kterm tak in, kdy toti biskupov vd, e tu neb onu pravdu kn jejich dieces prohlauj za nauku Bohem zjevenou, a e lid vc v ni tak jako v nauku Boskou v, a k tomu pln ml . Nebo kdyby tato nauka nebyla Bohem zjevena, nbr byla pouhm bludnm Vmyslem lidskm, pak by nemohli k tomuto bludu mleti, nbr musili by jej moc svho uitelskho adu odsouditi a vc ped nm varovati.1) b) D k a z z T r a d i c e . 7. Souhlas biskup v njak nauce zjeven pokldali ss. Otcov bez vjimky za jistou znmku pravdy. Tak pe svat I g n c v listu k Efeanm: P o n v a d l s k a mi n e do v o l uj e , a b y c h vs ml e n m pominul, p r o t o p ed ch z m vs s napomenutm, a b y st e p r a v du z j e v e n o u j e d n o m y s l n p i j m a l i . N e b o jako Je Kristus, jeho i vot jest neroz l u n t a k i v o t e m na m, j e s t p r a v d o u B o h a Ot c e , p o d o b n j s o u b i s k u p o v u s t a n o v e n i p o vekerm svt podle pra vd y K r is t o v y . A proto jest zcela pirozeno, a b ys te s naukou b i s k u p o v o u s o u h l a s i l i , c o o s t a t n t a k i n i t e.2) A sv. I r e n a e u s prav jet jasnji: P r o t o j e s t k n , t. j. b i s k u p ( j a k z n s l e d u j c c h s l o v p a t r n o ) , k t e j s o u v C r k v i , p o l o u c h a t i, t. j. t c h, k t e m a j p o s l o u p n o s t od a p o t o l a kte s touto posloupnost biskupskou podle v l e B o h a Ot ce p i j a l i t a k j i s t c h a r i s m a p r a v d y . " 3) T e r t u l l i n klade v tto pin pedevm draz na vru Crkv od apotol zaloench, kter s nepetritou posloupnost biskup tak jejich vru zachovali. Pe: Co h 1 s a l i a p o t o l o v , t. j. co j i m K r i s t u s z j e v i l . . . , n e l z e j i n a k d o k z a t i, n e s k r z e c r k v e , k t e r a p o t o l o v s a m i z a l o i l i v y u i v e j e n a po t k u bu i v m s l o v e m, a n e b p o z d j i s k r z e l i s t y . A j e - l i t o m u t a k , p a k j e s t j i s t o , e k a d

1) Cf. Christ. Pesch S. J. Institutiones (De Eccl. Christi) p. 275 sq. Fr fcurg Brisg. 1894. s) E pistad Ephes. sd. III. Cf. Collect. Petrum apost. Rom. I. p. 62. 3) Lib. 4. c. 26. Contra haer. Cf. cit. Collect. Petrum apost. Rom II. p. 393

13*

196

na uka , k t e r s a p o t o l s k m i , m a t i n m i a p v o d n m i c r k v e m i s o u h l a s , j e s t za p r a v d u p o k l d a t i , k t e r o u beze v p o c h y b n o s t i ony c r k v e p i j a l i od a p o t o l , a p o t o l o v od K r i s t a a K r i s t u s od Boha. K a d o u j i n o u n a ukujestjiapriorimtizale, kterseprotiv p r a v d onch crkv, apotol, Krista, Boha Ot c e . " 1) Na konec uvedeme za svdka tto pravdy jet sv. A u g u s t i n a , jen pe: Co z n a m e n a j slova (almu 44, 17): P r o p a t r i b u s t u i s d t i s u n t t i b i f i l i i ? " O t c o v j s o u apo t ol , na m s t a p o t o l n a r o d i l i se t i s y n o v a b y l i u s t a n o v e n i b i s k u p y . N y n j b i s k u p o v , k t e j s o u po c e l m s v t , o d k u d se z r o d i l i ? C r k e v s a m a j e n a z v o t c i , ona s ama je z r o d i l a a u s t a n o v i l a je v s d l e c h j e j i c h Ot e ."2) Ze vech tchto vrok, kter lze bezetn rozmnoiti, jest patrno, e ji v nejstar Crkvi, jako i v pozdjch vcch a na nae doby uen biskup po celm svt rozptlench bylo pokldno za neomyln a proto tak za zvazn pro vechen katolick svt. V nauku, kterou biskupov prohlaovali jedno mysln za pravdu Bohem zjevenou, kesansk svt tak jedno mysln jako v nauku zjevenou vil, a kterou prohlaovali za blud, tak jako blud zamtal. 8. Tm jest ji tak odsouzena bludn n a u k a p r o t e s t a n t s k , kter tvrd, e Psmo sv. jest jedinm zdrojem a tak jedinou normou uen kesanskho. Vdy jednotliv knihy Psma sv. vznikly teprve po z a l o e n C r k v e , kdy ji blahovst Kristovu po celm svt hlsala. Mimo to trvala v Crkvi o nkterch knihch del dobu pochybnost, zdali maj apotolsk pvod a jsou knihami Duchem Sv. inspirovanmi a proto tak neomylnmi. K a n n P s m a sv. s t r a n y v e c h k n i h b y l v C r k v i t e p r v v e IV. s t o l e t v e o b e c n u z n n a za zvazn pedepsn. Kdyby mli pro testant pravdu, pak by byla uc Crkev a do IV. stolet s ji stotou nevdla, co jest pravdou zjevenou a co j nen, a pece tuto pravdu po celm svt jako Bohem zjevenou hlsala a bludy j se pc odsuzovala. Ss. apotolov na snmu jerusalemskm
1) De praeseript cap. 21. 2) In ps. 44, 17.

 107

jednajce o zvaznosti i nezvaznosti starozkonnch ped pis obadnch nedovolvali se na dkaz svho usnesen auto rity novozkonnho Psma sv., kterho tenkrte jet vbec ne bylo, nbr odvodnili zruen zvaznosti zmnnch pedpis toliko svou B o s k o u a u t o r i t o u , kterou je ve vkladu nauky Kristovy Duch Sv. opatil. A proto prav jednodue: V i d l o se D u c h u Sv. i n m, n e v k l d a t i n a v s d n h o b e m e n e v c e atd."1) A podobn i Crkev uc ji v prvch stoletch, kdykoliv vcm njakou zjevenou pravdu k Ven pedkldala aneb ped njakm bludem je varovala, inila tak vdy me svho neomylnho uitelskho adu, po dobn jako ss. apctolov na snem jerusalemskm, i kdy pi tom na doklad sv nauky pouvala knih Psma sv., aspo tch, kter tenkrt ji veobecn za authentick uznvala. A jako bylo ve star Crkvi, tak jest i podn.es. Kdykoliv Crkev njakou pravdu bu ivm slovem neb synodlnm dekretem za pravdu zjevenou prohlauje, vdy odvoduje toto prohlen svou ne omylnou autoritou, a nikdy P s m e m sv. aneb Tradic (v ob jektivnm i materilnm smyslu), i kdy i na doklad a potvrzen sv nauky uvd vroky jednoho neb obou tchto pramen Zje ven Boho. Tak prav snm vatiknsk: V r o u B o s k o u a k a t o l i c k o u jest v i t i vem pravdm, k t e r j s o u o b s a e n y v s l o v B o m p s a n m a n e b po d a n m. a k t e r C r k e v bu s l a v n m p r o h l e n m aneb d n m a v e o b e c n m a d e m ui t e l s k m za p r a v d y B o h e m z j e v e n k v e n p e d k l d . " 2) A Pius IX. ve svm listu: Tuas libenter" danm r. 1863. arcibiskupu mnichovskmu, prav vslovn, e katolit kesan mus viti nejen ve Vrolnky slavn prohl en, nbr e mus tak pijmati dekrety papeskch kongre gac, jako i nauky, ve kterch k a t o l i t k e s a n v e o b e c n a v d y s o u h l a s i l i a s o u h l a s .3) 9 N u t n o s t n e o m y l n o s t i uc Crkve, roz p t l e n po c e l m s v t , d o k a z u j e t a k r o z um, s v t l e m v r y o z e n . Kesanstv jest ve sv nejhlub podstat n b o e n s t v m n a d p i r o z e n m , zlecm v pravdch, pesahujcch pirozen rozum lidsk.
*) Skut. 15, 28. 2) Cap. 3. De fide Denzinger 1792. 3) Denzinger 1689.

198

A proto rozum tento neme bti v posledn instanci ani autorita tivnm neomylnm jejich hlasatelem ani soudcem, Kristus jako zakladatel Crkve musil v n zaloiti v i d i t e l n u i t e l s k a d a tento ad opatiti darem neomylnosti, aby poklad zje ven Boho mohla bez blud zachovati a bez blud a do skonn svta z nho erpati a vcm rozdvati. Jen tento neomyln uitelsk ad me bti pinou, e Crkev zachovv po celm svt jednotu vry, jednotu v uvn tch svtost a jednotu v poslunosti k jedn viditeln hlav, k mskmu papei. C r k e v k a t o l i c k j e s t j e d i n e n z j e v v d j i n c h v e k e r h o l o v e n s t v a . Akoliv jest roz ena po vekerm svt a ve svm ln chov nejrznj nrody, kter stoj v osvt na stupni nej vym i nejnim a pi tom sleduj ve svm nrodnm a socilnm ivot asto zjmy z konc sob protivn, pece je udruje jako dy svho duchovnho tla v jednot nboenskho ivota vyrovnvajc kesanskou spravedl nost, a kde tato nesta, kesanskou lskou vecky jejich protivy a povznejc vekeren jejich ivot k dstojnosti syn Boch, rovnch sammu Synu Bomu. Katolick kesan neme bti nikdy dosti Bohu vden za zvltn milost, kter se mu z pouh, nim ne zaslouen dobroty Bosk dostalo, e jest dem Crkve katolick. Jakm blaivm pocitem napluje jeho radost dmouc se hru naprosto nezvratn pesvden, e pravdu jeho vry, tohoto z kladu vekerho jeho ivota, mu sm Kristus neomylnm ui telskm adem, kter v Crkvi zaloil, zaruuje! A tento biaiv pocit jet vce mohutn a celou jeho bytnost pronik a po vzn, kdy se sna svj ivot, pokud jeho slab sly sta, nebesk nauce Kristov a jejmu mravnmu zkonu pizpsobiti! N e b e s k n a u k a m e n s t i j e n n e b e s k o v o c e . Bohuel, e my katolci si asto tto milosti jak nle nevme. Kdyby ivot n byl znm vrazem zkona Kristova' a jeho ctnost: jeho lsky, pokory, trplivosti, istoty atd., jak byl ivot ss. apotol, pak bychom se nepodobali rozsvai, kter rozsval sm Bosk pravdy vedle cesty, kde je chodci bu polapaj aneb ptci sezobaj, ani na skle, kde nemajc vlhy, uschne, ani mezi trn, kter jeho vzrst dus, nbr bychom se podobali rozsvai, kter seje sm sv v pdu dobrou, ve kter vydv uitek stonsobn.1)

>) L u k .

8, 5.

99

3. C rk ev uc na veobecnm snme shrom dn jest neom yln. 1. Je-li neomylnost darem Crkve uc po vekerm svt rozen, pokud se skld z biskup s mskm papeem jednotou vry a poslunosti spojench, pak jest tento dar v l a s t n o s t j e j i c h u i t e l s k h o a d u, a pokud tento ad zast vaj, jest tak jejich o s o b n v l a s t n o s t . A proto tohoto daru nepozbvaj a nemohou pozbti, dokud v tomto vad trvaj. Na tto jejich Bosk vsad naprosto nic nemn okolnost, zdali jsou kad ve s v d i e c e s i aneb vichni na j e d n o m m s t na v e o b e c n m i l i e k u m e n i c k m s n m shromdni. Rozdl zle jen v tom, e zpsob, kterm Crkev uc po celm svt rozptlen svj uitelsk ad neomyln jev, jest p r a v i d e l n a d n , kdeto biskupov s papeem se jen ze zvltnch veledleitjch pin na snm ekumenic km schzej a proto jen m i m o d n nkter pravdy vzhledem k potebm asovm jakoto pravdy Bohem zjeven slavn pro hlauj a Boskou vru v tyto pravdy vcm svou neomylnou autoritou ukldaj. 2. Z d e n a s t v p e d l e i t o t z k a , k d y j e s t s h r o m d n b i s k u p p o k l d a t i za s n m e k u m e n i c k , r e p r e s e n t u j c n e o m y l n o u C r k e v u c ? Akoli nauka o snm ekumenickm nle tak do crkevnho prva, pece m na prvm mst povahu dogma tickou, ponvad jen to shromdn biskup me bti nositelem uitelskho adu Kristem v Crkvi zaloenho a jeho Bosk v sady, dar neomylnosti, kter podstatn r e p r e s e n t u j e C r k e v u c . A proto nezbv, ne ped dkazem, e snm ekumenick jest neomylnm strcem, vykladatelem, uitelem a soudcem Zjeven Boho, podati sprvn pojem snmu eku menickho.

4. O snmech veobecnch ekum enickch. i. Aby biskupov, na jednom mst shromdn, moh slouti u c C r k v , mus tuto Crkev nejen jaksi r e p r e s e n t o v a t i, jako na p. representuje legace vyslan nkterm sttem k vladai jinho sttu a poven moc jej v njak sttn zlei tosti zastupovati, nbr mus bti touto Crkv samou. A aby byl Crkv samou, mus mti tyto vlastnosti a to se strany mskho papee:

200

a) Mus bti jm svoln, aneb je-li svoln nkm jinm, mus se tak stti z a j e h o s o u h l a s u . b) Pape mus mu bu o s o b n sm aneb aspo skrze sv 1 e g t y pedsedati; pedevm vak mus c) dekreta snmu potvrditi. Se strany biskup jest teba, a) aby byli povolni v i c h n i , kte maj ve svch diecesch biskupskou jurisdikci, tedy aby byl povolni biskupov vech dl svta, ze vech nrod, ze v ech cnkevnch provinci; b) aby se jich tolik selo, by mohli zastupovati celou Crkev; c) nen vak teba, aby do jednoho vichni se seli a byli ptomni. V tomto ppad by se nikdy ekumenick snm nemohl sejiti. Nebo vdy bv nkterm biskupm bu pro nemoc aneb pro jinou dleitou pinu nemono snmu se zastniti. Aneb mohlo by se stti, e jedin biskup by mysln mohl na snm se nedostaviti a tak jej znemoniti. Kdyby vak vem tmto pod mnkm nebylo vyhovno, pak sta, kdy dekreta jeho msk pape potvrd a za zvazn jako dekreta ekumenickho snmu pro cel katolick s\t prohls, jak se stalo pi snm caihrad skm 381. Tm nabvaj vecka usnesen snmu platnosti snmu ekumenickho. a) D k a z z P s m a sv. 2. e veobecn snmy v dogmatickch definicch se tka jcch pravd vrounch a mravounch jsou neomylny, plyne z tch dvod, ktermi jsme dokazovali neomylnost uc Crkve rozptlen po celm svt. Nebo je-li Crkev neomyln, kdy d n m a o b y e j n m zpsobem nauku Kristovu lov enstvu hls, a fortiori jest neomyln, kdy tak in zpsobem m i m o d n m a s l a v n m . Nauka uc Crkve po celm svt rozptlen nelze vdy s naprostou jistotou dokzati a zjistiti, a proto me snad sem a tam vzniknouti o t neb on pravd pochybnost. Ale kdy biskupov cel Crkve s mskm papeem jako jednmi sty prohls njakou nauku za nauku zjevenou a zavrhnou opan blud, pak jest toto prohlen pra cel katolick svt jednou navdy rozhodn a nezvratn a nepi pout naprosto dn appellace k vy instanci. Dekreta ekume nickch koncil ve vcech vry a mrav pokldal ji vekeren katolick starovk za neomyln a nezmniteln a za takov je pokldali tak vkov pozdj a na nae doby. Proto tak Crkev ze svho stedu vyluovala kadho, kdo se dekretm ekume-

201

xiickch snm nechtl podrobiti, jak ji pape Lev I. naizuje, kdy prav: Za k a t o l k y n e l z e v b e c p o k l d a t i ty, k d o n e c h t j u z n a t i d e f i n i c e c t i h o d n h o s n mu n i c e j s k h o ani d e k r e t p o s v t n h o s n m u c h a l c e d o n s k h o."1) b) D k a z z T r a d i c e . 3. e e k u m e n i c k s n m y jsou ve svch vrounc a mravounch dekretech neomylny, plyne ze vech vrok ss. Otc, ktermi prohlauj j e d n o m y s l n o u a j e d n o h l a s n o u nauku biskup za nejzejmj dkaz jejho Boskho zje ven. A jest proto zcela pirozeno, e ss. Otcov hned po prvnch veobecnch snmech o jejich dekretech tak mluv, jako dvj Otcov o nauce biskup po celm svt rozptlench. Tak nazv sv. A t h a n definice snm nicejskho slovem Pn" ( ), kdy o nm pe: S l o v o P n s k r z e n kterou ekumenickou synodu prohlen trv n a v k y.2) A sv. A m b r o vyjaduje se o nauce lichosynody ariminsk a o e k u m e n i c k s y n o d n i c e j s k takto: O n a b y l a p r o h l e n a v l i c h o s y n o d a r i m i n s k (in c o n c i l i a b u l o a r i m i n e n s i ) , k t e r o u po d l e z s l u h y se v n e v o l o d m t m d se j e d i n u s n e s e n m s y n o d y n i c e j s k , o d k t e r m a n i s m r t a n i m e n e o d l o u . 3) A sv. I , e v Ve l . pe o autorit dekret veobecnch snm: J s o u - l i l i d , k t e o d p r a j s o u h l a s u d e k r e t m , n a k t e r c h se p s o b e n m D u c h a sv. t e n a n e b o n e n s n m u s n e s l , a se p o n e c h a j s v m b l u d m , a l e a z j e d n o t y C r k v e i s b l u d y , k t e r m se o d d a l i , v y s t o u p . " 4) A e h o V. pirovnvaje tyi prv snmy ke tyem evangelim prav: J a k o j s o u t y i k n i h y sv. e v a n g e l i a , t a k s c t o u p i j m m t y i s n my: nicejsk, jen odsoudi l lich A r i o v o dogma, c a i h r a d s k , na n m b l u d E u n o m i v a M a c e d o n i v b y l v y v r c e n , p a k E f e s k , na n m n a u k a N e s t o r i o v a p r o h l e n a za bohap r z d n o u a k o n e n C h a l c e d o n sk, na n m zvrcennauka Eutychovaa Dioskurovabvla
x) 2) 3) 4) Epist 162. n. 2. 3. ad Leon August. Ep. ad Afr. n. 2. M. 26, 1031. E p. 21, n. 14; m. 16, 1005. Ep. 162, c. 2. m. 54, 1144.

202

z a v r e n a . .. n e b n a t c h t o s n m e c h j a k o n a k a m e n n c h k v d r e c h jest cel b u d o v a Cr k v e z a l o e n a . . . K d o se d e k r e t t c h t o s n m nedr, i k d y b y s e z d l b t i k a m e n e m , l e m i m o b u d o v u Crkve. Tak p t snm ( c a i h r a d s k II.) s c t o u p i j m m . A p r o t o t a k V e c k y o s o by, k t e r z m n n s n m y o d s u z u j , i j o d s u zuji, k t e r v a k p i j m a j , i j p i j m m . Po nvad j ej i c h definice b y l y v e o b e c n m sou h l a s e m p i j a t y a s c h v l e n y , sama sebe odsu z u j e a n i k o l i v j e, k d o se o p o v a u j e r o z v a z o v a t i, co s v a z u j a n e b s v a z o v t i , co r o z v a z u j . K d o j i n a k s m l , b u d i z C r k v e v y o b c o v n . " 1) Vroky tyto, kter by se daly jet mnohem vce rozmnoiti, jsou tak jasn, e na dkaz neomylnosti snm veobecnch pln sta.2) Veobecn snmy byly tak vdy o sv neomylnosti pe svdeny, co dokazuje ji snm jerusalemsk. Jinak by nemohly kace odsuzovati a z Crkve Vyluovati, jak vdy inily.Tak vy obcoval ji prv snm nicejsk A r i a a jeho stoupence slovy: Ty, k t e p r a v : B y l a d o b a , k d y ( K r i s t a ) n e b y l o , a n e s e n a r o d i l , e h o n e b y l o . . . , h o s a n a t h e m a t i z a t c a t h o l i c a E c c l e s i a ( ... ) ty vyluuje C r k e v k a t o l i c k ze s v h o s t e d u . " 3) A podobn prav Otcov chalcedont: Z d l o se n m, e v i d m e n e b e s k h o e n i c h a mezi n m i s t o l o v t i . J e - l i t o t i t a m , kde j s o u d v a n e b o t i s h r o m d n i ve j m n u j e h o , j a k p r a v s m, u p r o s e d n i c h (Mat. 18, 20), s j a k m v r o u c m p t e l s t v m bude t e p r v spo j e n s p a d e s t i k n m i ( b i s k u p y ) !"4) 4 Neomylnost snm veobecnch plyne nutn z neomyl nosti Crkve uc vbec. Neb t3rto snmy se skldaj z tch bis kup, kte i tenkrte, kdy nejsou ptomni ve snm, jsou ne omylnmi uiteli nauky Kristovy po vekerm svt. A proto, kdyby nebyly veobecn snmy neomylny, nemla by tohoto daru ani uc Crkev po celm svt rozptlen.5)
) 3) 4) ) Registri Epitol, lib. I. epist. 25. M. 77. 478. Cf. Bellarnin. De Conc. lib. 2. cap. 3. Denzinger 54. Epist. s. Leonis 68. n. 1; M. 54, 959. Cf. H ettinger 1 . c. S. 306 ff.

203

Akoliv vecka dekreta snmovn jsou zvazna pro cel ka tolick svt, tedy nejen dekreta ,,de fide et moribus", nbr i dekreta disciplinrn, pece naprosto nezmniteln a proto ne omyln v nejvlastnijm smyslu slova jsou dekreta tkajc se vry a mrav. Disciplinrn dekreta jest jen potud nazvati ne omylnmi, pokud nemohou nic obsahovati, co by se pilo pravd zjeven aneb pirozen aneb bylo na zhubu mravnmu ivotu vcho lidu. Ale ponvad disciplinrn zkony na tom neb onom snme vydan pihlej vdy jen k dob, ve kter snm zased, a k dob nejble budouc a jejm potebm, proto Crkev je tak podle zmnnch asovch pomr bu pimen pozmuje aneb pln rus a novmi nahrazuje. O tom podv nezvratn dkaz nov ,,Codex Juris Canonici", kter mnoh dvj disci plinrn pedpisy obsaen v dekret Gratianov, dekretlech ehoe IX., Bonifce VIII. v Klementinch a Extravagentech bu pln v zvaznosti zbavil aneb podle nynjch pomr asovch pozmnil a potebm jejich pizpsobil. Akoliv v ekumenickm snmu mus bti Crkev vech dl svta, vech katolickch nrod a vech crkevnch provinci za stoupena a tolik biskup ptomno, aby Crkev obecnou po celm svt rozenou skuten pedstavovali, pece nen k platnosti a zvaznosti dekret teba, aby vichni ptomn biskupov s nimi souhlasili. Sta, kdy je schvl a pijme v t i n a biskup. Neb j e d n o t l i v biskupov, i kdy jsou ptomni na snm ekumenickm, prv tak, jako kdy dl ve svch diecesch, n ej s o u n e o m y l n i a proto mohou bti jinho mnn, ne ostatn biskupov. Ale jest pln vylouena monost, aby v t i n a je jich nesouhlasila ve v c e c h v r y a m r a v s m s k m p a p e e m a chtla prohlsiti njakou.nauku za pravdu Bohem zjevenou, kter j nen, tedy aby blud prohlsila za pravdu a pak jej vcm k ven pikzala. Vtina biskup s mskm pa peem na veobecnm snm shromdnch representuje Crkev vc a proto mus bti ve svch vrounch dekretech neomyln. Jinak by o neomylnosti u c C r k v e vbec nemohlo bti ei. Tak na p. ve veejnm sezen poslednho vatiknskho snmu, v nm byla neomylnost papee ,,ex cathedra loquentis" definovna za lnek vry, bylo ptomno 535 Otc, z nich 533 jej schvlilo suffragiem: placet" a jen d v a jej odmtli slovy: non placet", akoliv s potku jednn bylo proti tomuto pro hlen 88 biskup a 55 prosilo sv. Otce Pia IX., by je dispensoval

 204

od hlasovn, by se nemusili tto definici opti suffragienr. non placet".1) 5. Za snmu vatiknskho poukazovno v Nmcch i u ns s mnohch stran na to, e biskupov, kte odporovali prohlen neomylnosti papeovy, zastupuj bezmla vt st vcch, ponvad j e d n o t l i v jejich diecse pi sv velik rozshlosti maj mnohem vce pslunk, ne na jihu, hlavn v Itli, n kolik dieces dohromady. A proto pr nen pravda, e se Crkev vtinou na prohlen tohoto vrolnku usnesla. Ne tato nmitka zapomn, e neomylnost Crkve uc ne zvis na n e o m y l n o s t i C r k v e s l y c , nbr naopak, e neomylnost Crkve slyc jest jen nsledkem a inem ne omylnosti Crkve uc. A proto nosii tto Bosk vsady n ej s o u v c , n b r b i s k u p o v jak po celm svt rozptlen, tak i ve veobecnm s mskm papeem shromdn beze veho ohledu na vt neb men poet vcch bydlcch v jejich diecezch. Z tohoto dvodu nestvaj se definice ve obecnch snm neomylnmi teprv tenkrte, kdy lid vnci projev s nimi svj souhlas. Tohoto bludu hjili, jak znmo, j a n s e n i s t , f e b r o n i n i a za vatiknskho snmu po vstn D l l i n g e r a jin. Nebo lid vc ili C r k e v s l y c nebyla od Krista Pna ustanovena, aby pouovala ss. apo toly a jejich nstupce, biskupy, nbr aby nauku nebeskou pijmala z jejich st a podle n svj nboensko-mravn ivot dila. Nikde nebylo v Crkvi slchno, e by si byli laikov kdy dovolili souditi o pravd a zvaznosti definic ekumenickch snm. Kad definice vroun a mravoun byla vdy pokl dna za naprosto nezmnitelnou a zvaznou pro kadho lena Crkve katolick, kter ze svho lna vyobcovala kadho, kdo snmovnm definicm dogmatickm odepel poslunost, a to byl jednoduch vc nebo knz aneb biskup. Tak si ponala vdy Crkev podle s l o v s a m h o S p a s i t e l e , kter j pi kzal pokldati kadho za pohana a publikna, jen by jejich rozkaz nechtl slyeti, a podle pkladu sv. apotola Pavla, kter chtje posilniti ve ve vc v Syrii a Cilicii a jinch mstech Mal Asie se netzal po jejich souhlasu s naukou apotol a star ch Crkve, nbr jednodue jim pikazoval, aby j j i c h u s t an o v e n z a c h o v v a l i.2) Kdyby'' pravda a zvaznost defiL ) Coll. Lac. 7, 487, 944. 2) Skut. 15, 4.

205

ni snmovnch zvisela na souhlasu a pijet se strany vcch, pak by nejen veobecn snmy pozbyly veho vznamu, nbr tak neomyln autorita jejich uitelskho adu by pela vlastn na c r k e v s l y c a nikdo by nevdl, jakho souhlasu se strany vcch jest k zvaznosti zmnnch definic poteb, jak dlouho by se musilo ekati, a by kad o tomto souhlase se pe svdil, jakmi prostedky by tento souhlas kadmu ozejml atd.1) Proto tak pape Pius VI. r. 1794. zavrhl 11. proposici synody pistojsk, kter platnost a zvaznost definic snm eku menickch uinila zvislou na jejich schvlen se strany s y n o d d i e c e s n c h.2) A ponvad synoda diecesn se skld jen z j e d n o h o b i s k u p a a pak z kn, kte jsou jeho juris dikci podzeni, proto nositelem daru neomylnosti nebyli by pak vlastn ji biskupov, nbr kn, na jejich souhlasu a schvlen konen by zvisela platnost a zvaznost kadho dogmatu. A ponvad poet kn naproti biskupm jest v kad diecesi ve velk vtin, proto by jej mohli v synod pehlasovati a vynutiti i proti jeho vli usnesen, kter rozhodn odmt a zavrhuje. Podle tto theorie byli by vlastn k n a nikoliv b i s k u p o v n o s i t e l i u i t e l s k h o a d u a jeho Bosk vsady, neomylnosti. e tento nzor vyvrac celou konstituci Crkve a co nejpkeji stoj proti celmu jejmu veejnmu ivotu, tak jak djiny jej nad slunce jasnji dokazuj, o tom nen teba podvati zvltn dkazy. Nzor tento popr rozdl mezi Crkv uc a slyc, a ponvad stav, aspo co se tk uitelskho adu, k n z e na rove s b i s k u p y , demokratisuje cel crkevn z zen. A ponvad toto zzen jest Boskho pvodu, vn v Crkev a jej ivot zsadu r e v o l u n , poprajc ve, co v n m r z n a d p i r o z e n . A zsada ta byvi dsledn pro vedena podvrtila by samy zklady Crkve, tak jak francouzsk revoluce, ve kter se zastnilo i nemlo kn, nade v pochyb nost dokazuje.3)

Hlava III.

1. m sk pape nm steh Kristv. 1. Jeliko Kristus jako hlava Crkve po svm nanebevstou pen nemohl viditelnm zpsobem ji diti, ustanovil svm viditel
') Hurter 1 . c. p. 275. 2) Denzinger 1511. Cf. Van Noort. 1 . c. p. 180 sqq.

2 (j 6

nm n m s t k e m v tomto zen sv. Petra a po jeho smrti jeho nstupce, msk papee. Kdy po svm vzken a ped svm nanebevstoupenm piavil sv. Petru u jezera tiberiadskho: pasi bernky, pasi bernky, pasi ovce m, udlil mu jakosvmu nmstku nej vy moc, jak ml poteb, aby jeho jmnem a jeho moci Crkev dil a tak v dle vykoupen lovenstva na jeho mst a do skonn svta pokraoval. A proto nejvy primaciln moc, kterou Kristus sv. Petra opatil, jest naprosto nutnm sousledkem jeho ustanoven za jeho nmstka v zen Crkve. Akoliv Kristas i po svm nanebevstoupen zstal n e v i d i t e l n o u h l a v o u a tm tak n e v i d i t e l n m p r i m a s e m Crkve, pece tto moci primaciln po svm. nanebevstoupen nevykonv ji dnm zpsobem v i d i t e l n a n e p r o s t e d n , nbr ustanovil k tomu sv. Petra, kterho za tm elem opatil svou vlastn nejvy moc uitelskou, knskou a pastskou. Primt sv. Petra souvis s jeho dstojnost, ke kter jej Kristus jako svho nmstka povil, jako souvis in se svou inkujc pinou. 2. Ale sv. Petr penesl z rozkazu samho Krista vecky sv vsady na sv nstupce, ktermi jsou vlun jen mt papeov. A proto kad legitimn volen msk biskup touto volbou se stv eo ipso viditelnm n m s t k e m K r i s t o v m a jako nmstek Kristv tak v i d i t e l n o u h l a v o u Crkve, opate nou nejvy primaciln moc nad celou Crkv. Vechny tyto momenty mezi sebou co nejtsnji souvis a p l y n o u s n a p r o s t o u n u t n o s t ji z v i d i t e l n o s t i C rkve. 3. e sv. Petr a podobn tak kad msk pape jako jeho nstupce jest n m s t k e m K r i s t o v m , u Crkev jak a) n e g a t i v n , tak i b) p o s i t i v n . a) u n e g a t i v n , odsuzujc jako kacstv kadou nauk opanou. Tak zamtla 37. vtu Wicleffovu, je zn: C r k e v ms k jest synagogou blovou a pape nen nej b l i m a neprostednm nmstkem K r i s t a a a p o t o l ."1) A ponvad Hus v tomto bludu se svm mistrem souhlasil, proto mu Crkev na snmu kostnickm pedloila otzku: (33.) z d a l i v , e s v. P e t r b y l nm s t k e m K r i s t o v m , o p a t e n m moc s v a o v a c a r o z v a z o v a c n a c e l z e mi . "2) A ponvad
*) Denzinger 617. ! ) ibid. 673.

2 0 7

vichni novj heretikov, kte zavrhuj viditelnou Crkev, po praj tak Bosk zaloen primtu mskho papee, proto za vrhla Crkev (Bullou: Exsurge Domine) 25. thesi IY utherovu, kter zn: m s k p a p e , n s t u p c e P e t r v , n e n n m s t k e m K r i s t o v m nade v emi c r k v e m i c e l h o s v t a o d s a m h o K r i s t a v e sv. P e t r u u s t a n o v e n m . " 1) Podobn blud hlsal f e b r o n i a n i s m u s 2) a synoda pistojsk,3) kter rovn Crkev zavrhla. 4. e msk pape jest nmstkem Kristovm, prohlsila Crkev tak p o s i t i v n a p m za lnek vry. Tak defi noval snm florentsk (r. 1439) v dekret pro eky, e msk pape m primt nad vekerm svtem a e jest nstupcem sv. Petra, knete apotolskho, a pravm nmstkem Kristovm a hlavou cel Crkve a Otcem a Utitelem vech kesan.4) Po dobn definoval s n m t r i d e n t s k ve svm snesen vry5) a s n m v a t i k n s k . 6) O pravd sam tohoto dogmatu neme bti nejmen pochybnosti. B tedy jen o vysvtlen, v jakm smyslu msk pape jest n m s t k e m K r i s t o v m. 5. Akoli Kristus zstv n e v i d i t e l n o u h l a v o u Crkve ano celho lovenstva a proto tak jest j e d i n m p vodnm z d r o j e m i v o t a n a d p i r o z e n h o a vech milost k tomuto ivotu potebnch, pece tchto milost neudluje d n m a n e p r o s t e d n m z p s o b e m sm, nbr pouv k tomuto elu lid jako nstroj. Kad biskup, kad knz, ano kad poktn laik me -se nazvati nmst kem Kristovm, pokud svou innost njak spolupsob k posv cen svch spolublinch. Ale nmstkem Kristovm v plnm smyslu slova, opatenm plnost moci Kristovy k udlen vech jeho nadpirozench milost jest jedin m s k p a p e , v jeho ruce Kristus vloil vecku moc, kterou lovenstvo vykoupil, a to za tm elem, aby ovoce tohoto vykoupen vemu lovenstvu na jeho mst pivlastoval. Tu jest vak na zeteli mti, e msk pape nen asten n e o m e z e n m o c i K r i s t o v y , kter j e n K r i s t u j e s t v l a s t n a proto v tto s V n e k o n e n o s t i dnmu tvoru neme bti udlena. Pape jako nmstek Kristv m a vykonv jen moc, kterou jej Kristus opatil a Kristus jej opatil jen moc, kter jest Crkvi k pokrao1) Denzinger 765. 2) ibid. 1500. 3) ibid. 1503. 4) ibid. 694. 5) ibid. 1503. e) ibid. 1826.

28

vn v dle vykupitelskm a k jeho dokonn nezbytn poteb. Mimo to tto moci Kristus nepen na papee jako moci j e m u n a p r o s t o v l a s t n v tom smyslu, jako by ji mohl pape vykonvati z c e l a l i b o v o l n , tak jak osobn za dobr uzn. I ve vkonech tto moci jest pape vzn vl Kristovou. Aby tto sv moci nemohl na kodu a zhubu Crkve zneuvati, o to se sm Kristus postaral tm, e jej ve vkonech tto moci obdail darem neomylnosti. Pape tedy nevykonv moci sv, nbr v y konv moc Kristovu, a ponvad ji vykonv jen jeho autoritou, jest i ve zpsobu jejich vkon vzn vl Kristovou. Pravme-li tedy, e pape jest obdaen p l n o s t m o c i K r i s t o v y , pak jest tto plnosti jen v tomto omezen rozumti. Z toho tak plyne, e pape primaciln moci sv nad Vekerou Crkv nabv jen d l e m a a s t (per participationem) ve vykupitelsk moci Kristov, jak ji sv. L e v Ve l . prav, kdy klade Kiistu do st tato slova: J j s e m z k l a d , mi mo n j n e m e n i k d o j i n z k l d p o l o i t . A v a k t y (prav Kristus k Petrovi) j s i s k l a , p o n v a d m o u m o c n a b y l ' s p e v n o s t i , t a k e co m n n l e v l a s t n mo c, j e s t t o b se mn o u s p o l e n o . j e n a s t i."1' 6. Podle toho m Crkev d v o j hlavu: jednu n e v i d i t e nou, Krista, druhou viditelnou, m s k h o p a p e e . Kristus jest neviditelnou hlavou Crkve p o d l e o b o j j e j s t r n k y ; n e v i d i t e l n i v i d i t e l n . Podle n e v i d i t e l n j e j s t i jest Kristus hlavou Crkve, pokud svou nadpirozenou milost ivot jejch len pronik, vnitern oivuje a je ve svj boholidsk ivot jeho iv dy zatpuje. Ale Kristus jest tak n e v i d i t e l n o u hlavou C r k v e v i d i t e l n , pokud tato jest s nm tak zevn jako jeho mystick tlo se svou hlavou spojena. A i msk pape jest rovn v i d i t e l n o u h l a v o u o b o j C r k v e v i d i t e l n i n e v i d i t e l n . Jest hlavou C r k v e v i d i t e l n , pokud tato jako viditeln spolenost vech pravovcch kesan jedno uen vyznv, jednch svtost uv a jeho za svou nejvy viditelnou hlavu uznv. Ale jest tak v i d i t e l n o u h l a v o u C r k v e n e v i d i t e l n . Nebo Crkev viditeln jest s Crkv neviditel nou spojena, jako j e s t s p o j e n o t l o se s v o u d u . A proto tak kde jest iv tlo, mus bti tak due. Nelze proto mysliti pln oddlen a odlouen C r k v e v i d i t e l n od
*) Cf. Sermo 4. c. 2. (M. S. L. 54, 149.)

 209

C r k v e n e v i d i t e l n , tak aby C r k e v v i d i t e l n mla jen h l a v u v i d i t e l n o u , mskho papee, a Crkev n e v i d i t e l n jen hlavu n e v i d i t e l n o u , K r i s t a , neb aby Crkev v i d i t e l n mla hlavu n e v i d i t e l n o u i v i d i t e l n o u , Krista a jeho nmstka, mskho papee, Crkev vak n e v i d i t e l n jen hlavu n e v i d i t e l n o u , Krista. Vdy pape, kdy jako nmstek Kristv pokrauje moc jeho v dle vykoupen lovenstva, nezaml toliko svm trojm adem: uitelskm, knskm a pastskm vzdlvati a vytveti nboenskou spolenost jen v i d i t e l n o u , je by byla s nm spojena toliko vyznvnm jedn vry, uvnm jednch svtost a poslunost k jeho nejvy primaciln moci, nbr pokld tuto troj zevnj psku toliko za p r o s t e d e k Kristem samm zzen, jm maj vc bti v n i t e r n p o s v c o v n i a tmto posvcenm zatpovni v Crkev n ev i d i t e l n o u . Akoliv jest Kristus p r v o t n o u i n k u j c p i n o u tohoto posvcovn, pece ho aspo dnm zpsobem nepsob n e p r o s t e d n s m, nbr uv k nmu mskho papee jako nstrojn piny. Tak jest Kristus caput primarium" Crkve cel , neviditeln i viditeln, msk pape vak caput vicarium" a proto tak jen caput secunda rium" rovn o b o j Crkve, viditeln i neviditeln. Ne to plat jen s jistm omezenm. Crkev v i d i t e l n co do len svch se nekryje pln s Crkv n e v i d i t e l n o u , k n nenle toliko lenov Crkve v i d i t e l n , postaven ve stavu milosti posvcujc, nbr i vichni a k a t o l c i , jako protestant a schismatikov a nekesan, jako id, Turci ano i pohan, kte z nezavinn nevdomosti nejsou dy viditeln Crkve katolick, ale nicmn mimodnm zpsobem ospravedl nn doli. Tato st Crkve neviditeln m jen jednu hlavu a to neviditelnou, Krista, rem vak za v i d i t e l n o u hlavu mskho papee, jen jako hlava viditeln Crkve nem na tyto leny neviditeln Crkve dnho aspo pmho vlivu. Tak jest K r i s t u s n e v i d i t e l n o u h l a v o u oboj Crkve b e z v h r a d y , 1) pape vak jest v i d i t e l n o u h l a v o u Crkve viditeln rovn bez vhrady, n e v i d i t e l n Vak jen potud, pokud jej lenov jsou poktni a vyznvaj jednu vru, tch svtost uvaj a jeho za nejvy crkevn hlavu uznvaj, neb jsou aspo poktni. x) Cf. Theoph. Spil S. J. 1 . c. p. 15.
C o j e s t C r k e v ? 14

210

Ustanovil-li Kristus sv. Petra a po nm jeho nstupce, ka dho jednotlivho mskho papee, svm nmstkem v zen Crkve, pak jej musil opatiti tak potebnou k tomu. moc. Z nmstnho pomru sv. Petra ke Kristu plyne ji tak jeho primt nad celou Crkv. Tot plat tak o kadm j e h o n s t u p c i , m s k m papei.
2. O prm t sv. Petra.

i. Jak jsme se ji na jinm mst zmnili, opatil Bosk Spasitel ss. apotoly v jejich apotolskm ad dvojm druhem nadpirozench dar a vsad: pedn vsadami o s o b n m i , kter mly za el zaten rozen Crkve po tehdejm kul turnm pohanskm svt, jako byla osobn inspirace a neomylnost jednotlivch apotol, dar c h a r i s m a t a dar posln a juris dikce jejich se vztahujc k c e l C r k v i . Tyto dary byly jen m i m o d n a osobn, majce za viel jen prv potky Crkve a proto nepely na jejich nstupce. Mimo to obdreli od Krista Pna nadpirozen dary a vsady, kterch mla Crkev nejen, ve svch potcch, nbr po celou dobu svho trvn nutn poteb. A tyto vsady musily z nich pejiti na jejich nstupce, biskupy. A co plat o vech apotolech, plat zvlt o sv. Petru. Z Psma sv. jako z cel Bosk Tradice nad slunce jasnji lze dokzati, e Bosk Spasitel ustanovil sv. Petra nejvym pa stem Crkve a e mu uloil povinnost, aby ve ve utvrzoval bratry sv. A ponvad tento ad ned se mysliti b e z d a r u n e o m y l n o s t i , musil Bosk Spasitel sv. Petra opatiti tak tmto nadpirozenm darem, a to nejen p r o j e h o o s o b u , nbr i p r o j e h o n s t u p c e . Ponvad jednotliv ss. apo tolov se sv. Petrem byli uiteli Bosk nauky Kristovy zvlt nm psobenm Ducha Sv. inspirovanmi a proto pi jejm hl sn a vkladu neomylnmi, nemli,d okud ili, hlavy zvltn moc nad ostatn apotoly opaten tou mrou poteb, jako jejich, nstupcov, z nich jednotliv nemli ji v uitelskm ad osob nch mimodnch dar ss. apotol a mezi tmito dary jmeno vit daru neomylnosti. A proto Kristus neopatil svrchovanou moc nad celou Crkv sv. Petra jen p r o j e h o o s o b u , nbr p e n e s l t a k n a j e h o n s t u p e e . 1)
*) Cf. Dunin-Borkowski S. J. Die Kirche ais Stiftung Jesu. S. 33 ff.; Cam ill Mazzella 1. c. p. 650 sqq.

211

2. Na prvm mst jest tedy podati dkaz, e Kristus Pn ustanovil sV. Petra hlavou Crkve a e mu jako hlav svil nej vy ad uitelsk, knsk a pastsk, ili j. sl., e mu ode vzdal p r i m t (prvenstv) n a d c e l o u C r k v . Na dkaz primatu sv. Petra uvdj theologov hlavn tyi vroky Boskho Spasitele: a) Prvn, kterm Kristus zmnil jmno jeho; b) druh, kterm mu s l b i l svrchovanou moc nad Crkv; c) tet, kterm mu tuto moc skuten odevzdal, a d) tvrt, kterm mu uloil, aby ve ve utvrzoval bratry sv. 3. ad a) O zmn jmna Petrova vypravuje s v. J a n . Kdy sv. Jan Ktitel vydal Kristu veejn svdectv, e jest B e r n e k B o , j e n s n m h c h y s v t a " , tu dva jeho uednci a mezi nimi O n d e j Krista nsledovali a zstali toho dne u nho. O n d e j naleznuv bratra svho im o n a vypravoval mu, e n a l e z l i M e s s i e . imon pa trn si pl poznati Krista a proto dal bratra svho, aby ho k nmu pivedl. A kdy se tak stalo, tu Bosk poznav pi prvm pohledu upmnou a rznou dui imonovu, pojal ihned mysl, uiniti jej hlavou svho krlovstv, kter piel na tomto svt zaloit, a mysl tento naznail zmnou jmna jeho podle obyeje vchodan, kte mn jmno osob k vysokm adm a hod nostem povolanch. Tak zmnil Farao jmno Josefovo a nazval ho: Zefnatpaaneach" t. j. zachovatel i spasitel svta.1) Jak sv. J a n vypravuje, J e p o h l e d v n a P e t r a , e k l : T y j s i S i m o n , s y n J a n v , t y b u d e s l o u t i K e f a" (t. j. P e t r , S k l a ) . 2) Pro Kristus zmnil jmno Simona, syna Janova, prv v jmno P e t r , sm vysvtlil, kdy knmu u Cesareje Filippovy pravil: T y j s i P e t r, t. j. S k l a , a n a t S k l e v z d l m C r k e v s v ou. " Kristus nazval jej Petrem ili Petrou (Skalou), ponvad jej chtl v Crkvi sv ui niti tm, m jest v kad budov jej z k l a d , jak vypravuje sv. Matou ve svm evangeliu 16, 18.3) 4. ad b) Kristus Pn vyed jednoho die s apotoly z okol jezera tiberiadskho piel do krajiny Cesareje Filippovy severn odtud na pat hory Antilibanu lec a tu chtje od nich slyeti,
*) Gen. 41, 45. 2) Ja n i , 42. 3) Cf. Hettinger. 1 . c. S. 145 ff.
14*

212

jak smlej o nej dleitj pravd krlovstv Boho, kter piel zaloit na zemi, o j e h o v l a s t n o s o b , otzal se jich: K m p r a v l i d b t i S y n a l o v k a ? " V tto otzce se nazv Kristus S y n e m l o v k a , jak ji prorok Daniel jej jako Messie nazval.1) A na tuto otzku odpovdli ss. apotolov, e mezi lidem jsou o nm rzn mnn. Nkte e jej maj bu za Jar,a Ktitele, neb Elie neb Jeremie, nebo vbec za jednoho z prorok. Na to pedloil Kristus druhou otzku apotolm ka: V y p a k k m m b t i p r a v t e ? " A tu pravil Simon Boskmu Spasiteli: T y j s i K r i s t u s , S y n B o h a i v h o " , t. j. lid t pokld za pouhho pedchdce ptho Messie, j vak vyznvm, e j s i M e s s i s m, S y n B o h a i v h o , ve Starm zkon pedobrazen a ped povdn Bh a lovk v jedn osob, a nikoliv jen pouh lovk a pedchdce Messiv. A Bosk Spasitel za toto vyznn svho, Bostv blahoslavil sv. Petra ka: B lah o sla v en jsi, imone, s y n u Jonv, nebo tlo a k r ev n e z j e v i l o t o h ot o b , n b r Otecmj, j en j es t vnebesch." Podle slov Spasitelovch nepoznal ho sv. Petr ani smysly ani pirozenm rozumem, nbr zpsobem nadpirozenm zvltn milost Boha Otce, jen jeho rozum nadpirozenm svtlem osvtil a vli jeho neprostednm vlivem uzpsobil a naklonil k ve v toto tajemstv. A ponvad sv. Petr nedbaje lichho mn n lidu israelskho, kter v Kristu vidl pouhho p e d c h d c e M e s s i o v a a nikoliv M e s s i e s a m h o , tak rozhodn a slavn prohlsil viru svou v Bostv jeho, proto Kristus ho chtl za toto vyznni nejen p o c h v l i t i , nbr tak o d m n i t i. e jsi ty pravil mn, e jsem K r i s t u s , S y n B o h a i v h o " , pravm j za odmnu t o b : t y j s i P e t r , t. j . S k l a , a n a t S k l e v z d l m C r k e v s v o u.2) V tto vt kad jednotliv slovo m svj hlubok vznam a co prav sv. J e r o n m o celm Psm sv.: Singuli se/mones in divinis Scripturis . . . pleni sunt sensibus" (Jednotliv ei v Psm sv. . . . jsou pln hlubokho smyslu,"3) plat po vtce o tchto slovech Kristovch, jimi zcela jasn vytkl pomr sv.
^ Daniel , 13. 2) Mat. 16, 18. s) In Ephes. 3, 7.

 213

P e t r a k C r k v i , jako pomr zkladu budovy k budov sam na nm zaloen a postaven.1) 5. a) Kristus nazv imona, syna Janova, Petrem, t. S k a l o u " . Kristus pronesl tuto vtu aramejsky, jak oby ejn mluvil. V aramejtin sluje nae skla" is'3 ' 3 , kfa, liebr. F )3 , kf. etina m pro sklu" dvoj slovo: Petros (muskho rodu) a Petra (enskho rodu), a proto eck pekladatel slov Kristovch uv v tchto dvou souadnch vtch: Ty jsi Petr a na t pete vzdlm Crkev svou" stdav jednou " a podruh ", kdeto Kristus uil v obou tchto vtch: T y j s i k f a a na t k f v z d l m C r k e v s v o u" jen slova Kfa". Jako v prv souadn vt: T y j s i k f a ", nazv Kristus Simona, syna Jonova, Kfou", tak jej nazv Kfou i v druh vt: n a t k f v z d l m C r k e v s v o u". V eckm textu sluje syn Jonv v prv vt: ,,", ve vt druh vak ", ponvad v prv se rozum Kfou o s o b a P e t r o v a vbec beze veho zetele k jeho pomru k Crkvi a proto uito slova " v muskm rodu, kdeto v druh vt znamen Kfa ovem tak osobu Petrovu, ale jako p e v n a n e z v r a t n z k l a d , na nm mn Kristus Crkev svou zbudovati. A k vyjden sv. P e t r a j a k o z k l a d u C r k v e lpe se hod slovo " v enskm rodu, ponvad n a o s o b sv. Petra v e v l a * s t n m s m y s l u s l o v a nevzdlal Kristus Crkve sv, nbr na jeho nejvym trojm ad, opatenm vsadou neomylnosti. Nicmn rozumti jest, jak Petrem", tak i petrou" v obou vtch S i m o n a , syna Jonova, co s naprostou nutnost plyne z u k a z o v a c h o zj me n a pedloenho slovu petra". eck text m: , Vulgata pekld slovn: et supra h a n c petram", rovn n esk peklad m: a na t skle (Suil pekld sprvnji: a na t t o skle vzdlm Crkev svou". Kdyby slova v druh vt: a na t t o s k l e v z d l m C r k e v s v o u " se nevztahovala k prediktu vty pedel: Ty jai P e t r", pak by ukazovac zajmno ,, " nemlo vbec v tomto souvt pedmtu, ke ktermu by poukazo valo a se vztahovalo. A podle textu eckho pekld i Vulgata slova Kristova: Tu es Petrus et super hanc Petram aedificabo Ecclesiam meam".
' ) C f. H u r t e r S . J .

1.

c. p . 3 8 8 sq q .

 214

6. Vklad nkterch, protestantskch theolog, jako by Kristus pi slovech: a na t t o skle vzdlm Crkev svou", ukzal rukou na s e b e a ekl: na s o b s a m m jako na skle vzdlm Crkev svou", jest pli smn, ne abychom se jm dlouho zabvali. Pedn odporuje logick souvislosti slov Kristovch, z nich patrno, e Kristus chtl sv. Petra za vyznn svho Bostv odmniti. Jakou by vak vrok Kristv obsahoval pro nho odmnu, kdyby byl Kristus podle zmnnch prote stantskch theolog k sv. Petru pravil: jsi Petr", t. j. Skla", ale ne n a T o b , nbr sm n a s o b jako na skle vzdlm Crkev svou." Smysl tento jest zcela bezdvodn a libovoln do slov Kristovch vloen. Nebo ani jednm slovkem posvtn text nenaznauje, e by byl Kristus pi slovech: na t t o skle" rukou poukzal na sebe jako na sklu, na n vzdl Crkev svou. Slova Krista Pna jsou tak jasn, e nen mono jin smysl jim podloiti, ne ten, ve kterm jim kad nepedpojat ten mus rozumti a ve kterm je tak Crkev sv. od svho pvodu po vecky vky a na nai dobu vdy jednomysln vykldala. 7. Nkte mezi protestanty vysvtluj s k 1 u, na n Kristus vzdlal Crkev svou, o v e P e t r o v . Jest sice pravda, e i nkte Otcov pravili, e Pn na v e P e t r o v Crkev za loil. Ne tento jejich vklad podstatn se li od vkladu prote stantskho. Ss. Otcov nepokldali Crkev, jak se ostatn samo sebou rozum, za spolenost a b s t r a k t n , nbr za spole nost z i v c h b y t o s t , z lidi sloenou a proto nerozumli tak v e P e t r o v , na kter Kristus svou Crkev zaloil jako ctnosti od sv. Petra odlouen a jen jaksi in abstracto existujc, a proto nen a n i v r a Petrova v Bostv Kristovo ani veejn vyznn tto vry in abstracto zkladem Crkve, nbr P e t r s m, jen Bostv Kristovo ivou vrou Bohem samm mu vtpenou ped ostatnmi apotoly vyznal. Sv. Petr se jich netzal, zdali tak oni v Bostv Kristovo v, nbr jakmile Kristus jim pedloil otzku: V y p a k k m m b t i p r a v t e ?", ihned veejn vyznal: T y j s i K r i s t u s , S y n B o h a i v ho . " Sv. Petr neuinil toho vyznn jmnem ostatnch apo tol, nbr p e d n a h l a v n j m n e m s v m . A proto tak Kristus ve sv odpovdi obrac se jen k s v. P e t r u a slibuje mu, e n a n m vzdl Crkev svou. O ostatnch apotolech se tu Kristus nezmiuje a z jeho odpovdi nikterak nevysvt, zdali ji tenkrte v Bostv jeho vili. A proto nelze tak pipustiti

215

domnnku crkve rozkoln, kter poprajc B o s k p v o d p r i m t u mskho papee namnoze tvrd, e Kristus zaloil Crkev n a v e c h a p o t o l e c h jako j e d n o t n m kol 1 e g i u a nsledovn e vichni biskupov jako jejich nstupcov jsou Kristem Pnem poveni kolem, aby jako n e j v y a u t o r i t a d i l i s p o l e n C r k e v j eho. e v uvedenm vroku slovo: s k l a znamen p e v n , n e r o z b o r n z k l a d , na kterm Kristus svou Crkev chtl zbudovati, patrno z paraUelnch mst Psma sv. jak Starho, tak i Novho zkona, na kterch skalou se rozum bu n e o b l o m n d v r a lovka v Boha nebo m o u d r o s t , na n m bti jeho ivot zbudovn, aby za dnch okolnost ivota neklesal na mysli, nbr pevn v Boha doufal, jsa pesvden, e.mu v sebe vtch strastech a bdch sv pomoci neodepe. Tak prav almista Pn: ,,I v y s l y e l p r o s b y m a v y v e d l m ze s t u d n i c e b d y a z b a h n i v h o b l t a . A p o s t a v i l n a s k l e n o h y m."1) A sm Kristus prav ve sv ei horsk: K a d , k d o s l y t a t o s l o v a m a k o n j e, b u d e p i z p s o b n n m u i m o u d r mu , kt er p o s t a v i l d m s v j na s k l u . I spadl pval a pily eky a zavli v t ro v a o b o i l i se n a t e n dm, a n e p a d l , n e b o b y l z a l o e n n a s k l e . 2) Podle Psma sv. jest tedy skla" obrazem nezdoln sly a neochvjn stlosti. A v tomto smyslu uv tak Bosk Spasitel slova toho, kd}r nazv sv. Petra skalou, na n vzdl Crkev svou. b) Dle prav Bosk Spasitel, e na sv. Petru vzdl C rk e v s v o u. 8. Za ivota Krista Pna neexistovala jet dn mstn crkev, kter by byla jako zvltn spolenost pod vlastnm ped stavenm zzena. Takov Crkve zakldali ss. apotolov teprv po sesln Ducha Sv., kdy se rozeli po celm svt hlsat evan gelium. A proto Bosk Spasitel nemohl slovy: Crkev svou" rozumti ani Crkev v j e r u s a l e m , ani v E f e s u , ani v K or i n t atd., nbr rozuml jimi C r k e v v b e c , kterou msto idovsk synagogy piel zaloit jako duchovn krlovstv uren, aby v sebe pijalo nrody vech mst a vech vk a jim na je jich vnou a asnou spsu ovoce vykoupen pivlastovalo a
x) alm 39, 3. *) Mat. 7, 24.

 2 l6

do skonn svta. Ponvad Crkev svou zaloil na lidech a z lid, tedy jako spolenost v i d i t e l n o u , musil msto sebe v n ustanoviti svho v i d i t e l n h o nmstka, kter by ji jeho jmnem a moc jako jej nej vy uitel, knz a past a do skonn svta dil. Tak nen bez vznamu slovo: Crkev s v o u ". Nazv-li Kristus Pn Crkev, kterou chce na Petru jako na skle vzdlati, Crkv s v o u , pak dv tmto slovem na jevo, e Crkev vdy sob podr jako m a j e t e k s v j a e tohoto majetku nikdy se nevzd. Tm nejen prav, e se o Crkev bude vdy starati, nbr naznaitje tak p o m r s v j k C r k v i , kterto po mr na jinch mstech jasnji uruje, kdy ji nazv d o m e m neb c h r m e m B o m, aneb kdy sty sV. Pavla prav o n, e jest d u c h o v n m t l e m aneb n e v s t o u j e h o . Je-l tedy Crkev majetkem Kristovm, pak nen majetkem ani s v. P e t r a , ani jeho n s t u p c , m s k c h p a p e . Z toho nutn plyne, e na Crkev nesmme pohleti jako na p e d m t p i r o z e n a l i d s k , nbr e v n musme vidti a ctti pedmt s v a t a B o s k a tak s n smleti a k n se chovati. A ponvad Kristus, jak jsme ji svrchu slyeli, se s Crkv v jistm smyslu ztotouje, proto meme tak vm prvem tvrditi, e nae c t a a l s k a k C r k v i jest m t k e m n a c t y a l s k y ke K r i s t u , co ji ss. Otcov vyja dovali vtou: sentire cum Ecclesia est sentire cum Christo." c) V dal odpovdi prav Bosk Spasitel o Crkvi, ktero vzdl na Petrovi jako na skle, e j b r n y p e k e l n nep e m o h o u. 8. Pevnost kad budovy, jak znmo, zvis pedevm n p e v n o s t i z k l a d u , na nm jest postavena. Kdyby bylo k jej stavb sebe lepho a pevnjho staviva pouito, a kdyby stavba sama byla sebe solidnji provedena, pakli z k l a d j e s t s l a b a v r a t k , jen nesnese te budovy', jest budova v kad chvli v nebezpe, e se sesuje. A ponvad budova Crkve sv., kterou chtl Kristus na zemi postaviti, mla se roziti po vekerm svt a v sebe pojati nrody vech mst a as, pote bovala vru z k l a d u , kter nsti ml ti budovy po celm svt rozen a temenem svm a do nebeskch vin povzne sen. Proto se musil Kristus postarati o pimen zklad, jen by celou budovu pevn drel a j proti vem vnitnm i vnjm neptelskm vlivm a tokm chrnil. A tento zklad poloil

 217

v Petrovi a v jeho nstupcch, mskch papech. Ponvad vsak jak Petr, tak i jeho nstupcov jsou pirozen jen kehc a myln lid a proto naprosto k tomuto kolu nesta, musil Kristus pi rozen sly jejich rozumu a vle n a d p i r o z e n t a k s es l i t i , o s v t i t i a p o v z n s t i, aby Crkev stle po ve kerm svt roziovali a j ode veho nebezpeenstv padku a zhuby chrnili. Kristus prav o sv Crkvi, kterou na sv. Petru vzdl, e j b r n y pekel n nepemohou. Br an a m i pekel n m i rozum Spasitel vechen neptelsk vztek zuc proti Crkvi. A tento Vztek vyjaduje slovem: branami, aby tm na znail m o c a s l u jeho. Nebo ve starovku byla msta silnmi zdmi opevnna, co platilo hlavn o b r a n c h . Dostal-li ne ptel do sv moci brny, musilo se mu vzdti cel msto. Proto opevnni a steen bran vnovna obzvltn ple a pozornost. P e v n o s t m s t a z v i s e l a na p e v n o s t i br an. Z tto piny uvjio k o n k r t n h o slova b r n a na oznaen a b s t r a k t n h o pojmu m o c i a s i l y. A proto ve vroku Spasitelov znamen slovo: brny" tolik co moc. A moc tuto nazv pekelnou", aby vyjdil jej z u i v o s t , s jakou pekeln duchov budou proti Crkvi vdy bojovati. A tohoto boje nepo vedou tito zl duchov proti Crkvi t o l i k o o s o b n , nbr hlavn s k r z e s v l i d s k s p o j e n c e , k nim jest potati v e c h n y p v r e n c e c r k v e a n t i k r i s t o v y : svo bodn zedne spojen s idovstvem, pak vldy stojc v o l d u z e d n s t v a , idovsk a protikesansk tisk, jen na celm svt psob a utv veejn mnn,1) tve sv tenstvo sou stavn proti Crkvi katolick. Dle j st branami pekelnmi rozumti modern pavdu stojc pod vlivem evolucionismu, naturalismu, racionalismu a liberalismu, pak vecky proti kesansk sociln a politick strany, jako komunisty?, boleviky, socialisty, kte poprajce existenci nadsvtovho vevdoucho a vemohoucho Boha a nesmrtelnost due hled ivot lidsk tak zaditi, aby lovk msto blaenosti nebesk poval v nej vy me blaenosti pozemsk. Ke spojencm bran pekelnch" nle obzvlt v nynj dob tak odpadl kn, kte crkvi antikristov pomhaj ubjeti Crkev sv., k t e r o u n e c t n z r a d i l i , akoliv j pi ordinaci v osob svtitelov pi
*) Cf. H enry Ford. Mezinrodn id. Dl I. St. 73. pel. z angl. Bovaryv Praze 1924.

2 l8

sahali reverentiam, et oboedientiam" (ctu a poslunost). Jak vidt, jest neptel Crkve cel ada a to tak mocnch a vlivnch, e by ji ji dvno zdolali a zniili, kdyby j nebyl jej Bosk za kladatel svm vemohoucm slovem existenci trvajc a do sko nn zaruil. Ale ponvad toto trvn zvis hlavn na nerozbornm trvn jejho z k l a d u , kter j Kristus dal ve sv. Petru a jeho nstupcch, proto slova Kristova: a brny pekeln j ne pemohou", plat popedn o s v . P e t r u a j e h o n s t u p c c h. Nebo kdyby brny pekeln tento zklad pemohly a zdo laly, pemohly a zdolaly by Crkev samu. A proto nadpirozenou pomoc, kterou Kristus proti branm pekelnm poskytuje Crkvi sv., poskytuje jet ve vt me sv. Petru a jeho nstupcm. O stl trvn Crkve a jejho zkladu n e s m m e se bti. To jest samm Kristem, Boholovkem, zajitno a zarueno. Kad pochybnost a bze v tto pin byla by dkazem, e nevme slovu Bomu, ili co tot jest, e jsme ztratili v r u . Akoliv Kristus slovy: a b r n y p e k e l n j n e p e m o h o u " zajistil nepemoitelnost jak Crkvi vbec, tak zvlt jejmu z k l a d u , neuinil tohoto slibu c r k v m s t e n m , kter proto mohou od Crkve Kristovy odpadnouti, jak asto tak odpadly. 9. V dal odpovdi Kristus Pn se vrac od Crkve zas k Petrovi a vysvtluje mu, jakou moc mu jako zkladu i hlav Crkve propj ka: A t o b d m k l e k r l o v s t v n e b e s k h o . " Smysl slov tchto jest na snad. U vech n rod jsou k l e odznakem vldy a moci, a odevzdn kl po kldno a pokld se dosud za odevzdn m o c i a v l d y nad ktermkoli domem, palcem, hradem a mstem. Ve Zjeven svm prav sv. Jan, e Kristus m kle smrti a ivota, t. j. e jest vladaem a pnem nad smrt a ivotem.') Obzvlt u nrod vchodnch bv zce spojena moc a vlda s jejmi oznaky, take kdo m tyto oznaky, tak dr moc, a kdo je ztrat, ztrat i moc. Slbil-li Kristus dti sv. Petru k l e krlovstv nebeskho, to jest Crkve sv, kterou na nm chtl zaloiti, neme bti pochyb nosti, e mu chtl dti tak nejvy moc a vldu nad n. Bosk Spasitel jest sice jako zakladatel a editel Crkve pirozenm a svprvnm k l n k e m d o m u D a v i d o v a 2) a proto tak svrchovanm maj etnikem moci a vldy v Crkvi, pedobrazen
x, 18. 2) Zjev. 3, 7.

2 1 9

domem Davidovm, nad kterou jako potomek Davidv ml vldnouti, jak sm o sob prav: d n a j e s . t mi v e l i k mo c na n e b i i n a z e m i."1) Slovy uvedenmi slibuje sv. Petru, e tuto svou moc,, kter si jako lovk vykoupenm lovenstva za slouil, na nho penese, a svou vidomou ptomnost na zemi dokon. Proto prav v a s e b u d o u c m : dm. Kli kr lovstv nebeskho slibuje Kristus sv. Petru moc z a v r a t i a o t v r t i krlovstv nebesk, t. j. do nho pijmati a z nho vyluovali, take kdy je zave, nikdo neme h o o t e v t i a k d y o t e v e , n i k d o n e m e z a v t i.2) V z n a m moci kl, kter Bosk Spasitel chce sv. Petru v Crkvi odevzdati, jet zevrubnji vysvtluje a uruje slovy nsledujcmi: C o k o l i s v e n a z e mi , b u d e s v z n o i n a n e b i , a c o k o l i r o z v e n a z e mi , b u d e r o z v z n o i n a nebi . 3) Moc svazovati a rozvazovati pcdle veobecnho vkladu ss. Otc a theolog znamen m oc z k o n o d r n o u a s o u d c o v s k o u , take slova: svazovati a rozvazovati vyjaduj tou mylenku, jako slova: zavrati a otvrati. Vznamn vak jest dodatek, kter Kristus k moci svazovac a rozvazovac pi pojil, e co s v e na zemi, b u d e s v z n o i n a n e b i , a co r o z v e na zemi, b u d e r o z v z n o i n a n e b i. Tmito slovy udluje Bosk Spasitel svazm a rozvazm sv. Petra a jeho nstupc n e b e s k o u ili B o s k o u s a n k c i . Pakli vak Bh sm tyto svazy a rozvazy schvaluje nebo ne schvaluje, mus bti v sob s p r v n , p r a v d i v a s p r a v e d l i v , jinak by schvaloval, co by ml zamtnouti a zavr hoval a zamtal, co by ml schvliti. Aby vak sv. Petr svazoval a rozvazoval jen to, co Bh sm me svazovati a rozvazovati, mus se veho vysthati, pro by Bh jeho svazm a rozvazm musil svho schvlen odepti. A za tm elem musil se svrcho vanou moc, kterou mu nad celou Crkv udliti, s p o j i t i d a r n e o m y l n o s t i . A tot plat tak o jeho nstupcch, m skch papech.4) io. Slovy: C o k o l i s v e n a z e m i atd. slbi Kristus sv. Petru udliti hlavn nej vy moc p a s t s k o u a v l a d a s k o u nad celou Crkv, kterou by mohl nov leny
1) Mat. 28, 18. 2) Cf. Suil, V klad k sv. Mat. str. 211.
s) Mat. 16, 19.

*) Cf. Hurter, 1 . c. 345 sqq.

220

do Crkve pijmati a leny neliodn z n vyktovati, nov z kony vydvati, po ppad ruit a novmi nahrazovati, vcm bu pikazovati neb zakazovati, co jejich duchovnmu blahu jest ku prospchu, po ppad na kodu a zhubu. Ale moc svazovati a rozvazovati se vztahuje tak k adu u i t e l s k m u a k n s k m u . Neb Kristus ustanovil sv. Petra nejvym soudcem ve vcech v r y a m r a v , jako i v o t z k c h b o h o s l u e b n c h . A ponvad se tato moc tk tak v n i t n h o i v o t a vcch, obsahuje v sob rovn moc, h c h y o d p o u t t i a z a d r o v a t i. ii. Nkte interpreti mn, e moc svazovati a rozvazovat kterou Kristus sv. Petru pislbil, znamen t o l i k o p i s l b e n moci h c h y z a d r o v a t i a o d p o u t t i . Toto sen a omezen moci svazovac a rozvazovac na pouh odpoutn a zadrovn hch nelze vak pipustiti. Kdeto po svm vzken vslovn k apotolm pravil: Kterm odpustte hchy, odpoutj se jim atd."1) prav k sv. Petru veobecn : Co k o l i sve na zemi, bude svzno i na nebi." A proto kdo vysvtluje slova Spasitelova o slibu Petru danm toliko moci hchy odpoutti nebo zadrovati, in jim n s i l . - Slova ta znj zcela veobecn, a proto jimi Kristus slibuje Petrovi udliti moc, jeho autoritou zaizovati ve, co ke spse vcch jest poteb. Slova: ligare et solvere", eck; , podobn jako hebrejsk 1 DN (asar) a PP (arah) nikdy neznamenaj v Psm sv. zadr ovati a odpoutti hchy, nbr maj v e o b e c n v z n a m : nco dovolovati a zakazovati.2) Kristus udlil sice tak ostatnm apotolm moc svazovati a rozvazovati, ale jen potud byli ve spojen se sv. Petrem jako se svou hlavou, a to uinil teprve tenkrt, kdy ji P e t r u sa m m u bez ohledu na ostatn apotoly slbenou svrchovanou moc nad celou Crkv po svm vzken tak udlil.3) ad c) O tto svtodjn udlosti, o ustanoven sv. Petra hlavou Crkve, vypravuje zevrubn sv. J a n ve svm evangeliu.4) Kristus Pn zjevil se po svm Vzken jednoho rna Simonu Petrovi, Tomovi, Natanaelovi, synm Zebedeovm, Janovi a
') Ja n 20, 23. 2) V. W. Gesenius, Hebr. u. chald. Handwrterbuch Cf. Camill. Mazzella, 1 . c. p. 654 sqq. 3) Cf. Hurter S. J. 1 . c. p. 338 sqq. 4) 21, 1 atd. pod tmito slovy;

221

Jakubovi a jet dvma uednkm na behu jezera tiberiadskho. Oni ho vak nepoznali. Kdy na jeho otzku, maj-li co k jdlu, dali zpornou odpov, pikzal jim, aby rozesteli s na prav stran lodi, kter stla na jezeru nedaleko behu. Akoliv celou pedelou noc marn pracovali, pece uposlechli rozkazu jeho a sotva tak uinili, ji nemohli uthnouti st pln velikch ryb. Z tohoto zzranho rybolovu poznal ihned sv. J an a skrze nho tak sv. Petr, e neznm mu stojc na behu nen nikdo jin, ne sm z mrtvch vstal Spasitel. Proto sv. Petr uslyev od sv. Jana, e jest to Pr., opsal si roucho svrchn a pustil se do moe, aby co nejdve stanul vedle milovanho Mistra svho. Kdy vak ostatn apotolov s lod obtenou bohatm vsledkem rybolovu pistli ke behu, nabyli vichni pesvden, e ped nimi stoj sm Bosk Spasitel. Nebo v prvm okamiku, kdy ho na behu spatili, vidli, e nem nic k jdlu, a e nyn na havm uhl pee rybu a m tak u sebe chlb. A proto tak nikdo z nich neodvil se ho otzati, kdo jest. Kdy vythli na beh s s rybami, pikzal jim, aby tak z ryb ulovench vloili nkter na hav uhl. K d y p o sndali, ekl Je imonu P e t r o v i : imone J a n v , m i l u j e - l i m v c e , n e t i t o ? D j e m u : O v e m , P a n e , t y v , e t m i l u j i . e k l j e m u : P a s i b e r n k y m. e k l mu po d r u h : i m o n e J a n v , m i l u j e - l i m ? D j e m u : O v e m , P a n e , t y v i s , e t m i l u j i . e k l j e m u : P a s i b e r n k y m. e k l mu po t e t : i m o n e J a n v , m i l u j e - l i m ? P e t r se z a r m o u t i l , p r o t o e mu e k l po t e t : m i l u j e - l i m. I e k l j e m u : P a n e , t y v v e c k o , t y v , e t m i l u j i . e k l m u J e : P a s i o v c e m. "

12. Tento dialog mezi Kristem a sv. Petrem obsahuje zalo en primtu v Crkvi s takovou jasnost a uritost, e jen heretick pedpojatost a umnnost m e j e h o d k a z n o u s l u p o p r a t i. Bosk Spasitel tikrt se te sv. Petra, zdali ho miluje, a na jeho troj ujitn, e ho miluje, tikrte jej ustanovuje za p a s t e Crkve sv. Ponejprv a podruh mu pikazuje psti jeho b e r n k y , po t e t j e h o o v c e . Nebo pascere, , znamen podle obecn mluvy Psma sv. Starho

222

i Novho zkona nejvy moc jurisdikn.1) asoslovo toto vzal Bosk Spasitel z pomru, v jakm stoj v Orient past ke s t d u s v m u . Past nehon ho ped sebou, jako u ns past in, nbr p e d c h z a v e d e j e , a ono jej nsleduje. Past jest opaten h o l , jednak aby chrnil a hjil' stdo ped divokou zv, jednak aby ovce neposlun, kter se od stda vzdaluj a tak se vydvaj v nebezpe zahynut, ke stdu zase pipojil. Kristus sm se pirovnv k dobrmu pasti, kter za sv ovce ivot obtuje. Jako past vod stdo na dobrou pastvu a tak se o jeho vivu star a ped nebezpem ho chrn, po dobn m sv. Petr o duchovn potravu vcho lidu se starati, jej chrniti vech nebezpench vliv, kter jeho duchovn ivot ohrouj, a neposlun a vzdorn leny podle zsluhy trestati. A ponvad Kristus pravil k sv. Petru, aby psl jak b e r n k y,. tak i o v c e s t d a j eho, odevzdal mu vrchn pastskou moc n a d c e l m s t d e m . Nebo podle vklad ss. Otc rozum Bosk Spasitel b e r n k y j e d n o d u c h v c , ovcemi pak biskupy, kte maj moc, k t e m sv. takka ploditi vc a s v c e n m n a k n s t v ustanovovat! pedstaven Crkve, biskupy.a knze. Jako Kristus u sv. Matoue2) slbil jedinmu sv. P etru, e na nm jako na sklopevnm zklad vzdl C r k ev svou, tak po svm vzken na behu jezera tiberiadskho jed i n mu P e t r o v i na troje jeho vyznn, e ho miluje, pravil: Pasi. bernky m, pasi bernky m, pasi ovce m." Podle toho ustanovil Bosk Spasitel sv. Petra jako svho nmstka, aby j e h o j m n e m celou Crkev, nejen jednoduch vc, nbr i . b i s k u p y svrchovanou moc dil.3) Jak nemohl sv. Petr, tak neme ani jeho nstupce, msk pape, ve sprv a vld nad Crkv ponati sob l i b o v o l n a a u t o k r a t i c k , nbr mus tuto vldu jeviti v mezch samym Kristem urench. Sv. Petr a jeho nstupcov nejsou tedy naprost pni a panovnci Crkve sv., nbr jsou jen n m s t k o v K r i s t o v i v j e h o t r o j m a d : u i t e l s k m , k n s k m a p a s t s k m. Nicmn v mezch tohoto trojho adu sv. Petr a. jeho nstupcov mt papeov, jak prav theologov, regunt cum imperio , t. j. maj nejvyssi m o c j u r i s d i k n jevc se moc zkonodrnou, soudcovskou a krnou.
( . * f 1/V/ -f * V f t

l) to t.; Ja n 10, (pasti *) Mat.

Cf. alm. 57, 15; II. Krl. 5, 2; Jerem . 23, 1, 2. 4; Ezech. 34 p 11; Apok, 12, 5; 19, 15. Ji u Homera sluje panovnci: nrod). 16, 18. 3) Cf. Hurter 1 . c. p. 351 sqq.

 223

13- Sv. Petr obdrel nejvy jurisdikn moc tak n a d a p o t o l y . Tato pravda plyne zcela jasn z obou mst Psma sv. (u sv. Mat. 16, 18 a u sv. Jana 21, 1 sqq.), ze kterch jsme ukzali, e Kristus c e l o u C r k e v s v o u v z d l a l n a s v . P e t r u a e tak dal jemu regimen cum imperio" nad c e l m o v i n c e m s v t n . A ponvad tak ss. apotolov a to per emi nentiam" nleeli k Crkvi na Petru vzdlan a k ovinci jeho vld svenmu, obdrel sv. Petr tak nad nimi nejvy moc jurisdikn. Svat apotolov uznvali tak tuto moc Petrovu. To dokazuj vechny katalogy Psma sv., ve kterch evangelist jmna apo tol uvdj. Ano sv. Matou jej vslovn nazv p r v n m mezi apotoly": P r v n S i mon, j e n s l o v P e t r atd.",1) akoliv nebyl k apotoltu Kristem p r v n povoln, ani nebyl mezi apotoly n e j s t a r , co by byli zajist evangelist mlenm nepominuli. Tak neznamen u sv. Matoue slovo: prvn*' a dov slice, ponvad nensleduje pi jmnech ostatnch apo tol: druh, tet atd. A proto ho sv. Matou nemohl z jinho dvodu nazvati p r v n m , ne e Simon, syn Janv, jest Pe trem i Skalou, na kter Kristus vzdlal crkev svou. Tak sv. Marek,2) sv. Luk3) a Skutky apotolsk4) uvdj sv. Petra mezi ostatnmi apotoly n a p r v m m s t . Mimo to Psmo sv. obsahuje vroky, kter pm pedstavuj sv. Petra jako hlavu apotolskho kollegia. Tak prav sv. Marek: I e l z a n m ( K r i s t e m ) P e t r a t i , k t e b y l i s n m ." 5) A podobn Luk6) a Skutky apotolsk7). Tak sv. Pavel apotol ve stupnici, v n sebe klade na posledn msto, uvd sv. Petra nad Apollem hned pod Kristem. Nebo ve svm I. listu ko Korintskm odsuzuje roztrky vznikl mezi tamnmi kesany, kte podle svch kestitel v rzn strany se rozchzeli a pe: ,,M n m p a k t o , e k a d z v s k : J j s e m Pavlv, j jsem Apollv, j jsem Petrv. J vak jsem Kristv." Zdali rozdlen jest K r i s t u s ? 8)
5) M a t .
a)

1 0 , 2.

3.

16

8) 6,

* ) 1. 13 6) 1. 36.
e) 8
7)
.

45 -

1. ;

2,

37 ; 5.

29.

8) 1 , 1 2 .

224

-----

Sm Bosk Spasitel sv. Petra pi kad pleitosti ped ostatnmi apotoly vyznamenval. V dom P e t r o v v Kafarnau bydlil, kdykoli do tohoto msta zavtal.1) Z jeho lodiky lid uil. Jemu po zzranm rybolovu zvl pravil, by se nebl, e od tohoto asu bude lidi loviti.2) Za nho jako i za sebe za platil stater, kter sv. Petr zzranm zpsobem nalezl v stech ryby na rozkaz jeho uloven.3) Po svm vzken poslal eny, kterm se u hrobu zjevil, nejen k u e d n k m , nbr tak z v l k P e t r o v i , jemu sammu se tak zjevil.4) 15. Sv. Petr tak, kdykoliv byl pohromad s ostatnmi apo toly, vdy shromdn pedsedal a jejich jmnem mluvil, jako pi volb sv. Matje, 5) ve slavnost letnic, e) ped nelnky a starmi lidu, k nim ml tvrtou svou e,7) prvn mezi apotoly dal pohany poktti a pijal je do Crkve,8) a na snme jerusalemskm prohlsil pro kesany nezvaznost starozkonnch pedpis obadnch jedin jim uloiv, aby se zdrovali od vc obtovanch modlm, od smilstva, od udvenin a krve.9) Pro primt Petrv nen tak bez velikho vznamu okolnost, e visitoval a ve ve utvrzoval vc jednotlivch crkv v Mal Asii, v Lidd a v Joppe. ") 14. ad d) Na dkaz primtu Petrova lze tak uvsti slova, ktermi Bosk Spasitel po posledn veei oslovil sv. Petra, ka k nmu: S i m o n e , S i m o n e , h l e s a t a n v y d a l s i vs, a b y v s t b i l j a k o p e n i c i , al e j j s e m p r o s i l za t ebe, a b y n e p e s t a l a v r a t v , a t y n k d y o b r a t e p o t v r z u j b r a t r y s v .u) Bosk Spa sitel pedpovd tu apotolm a jejich nstupcm, e bel ovem jen s doputnm Bom bude na vru apotol a jejich nstupc toiti, aby ji bu pln podvrtil aneb aspo seslabil. Aby jeho sil se nepotkalo s inem tmto, prosil Bosk Spasitel zvl za vru Petrovu. A ponvad prosba Boskho Spasitele neme zstati bez doucho inu, neme ani sv. Petr ani jeho nstupce,
x) Mat. 8, 14; Mar. 1, 30; Luk. 4, 38. *) Luk. 5, 10. ) Mat. 17, 26. *) Luk. 24, 34. 5) Skut. 1. ) Skut. 2. 7) Skut. 4. 8) Skut. 10. 9) Skut. 15, 25. 10) Skut. 9, 32. sqq. ) Luk. 22, 31 sl.

 225

msk pape, vru ztratiti ani se V n zviklati a ochabnouti. Aby vak ani vra nstupc ss. apotol neochabovala, m sv. Petr a jeho nstupce je ve ve utvrzovati, a prv zatm elem modlil se Spasitel za utvrzen vry Petrovy. Jist obte psob v tomto vroku Spasitelov slovo obrt" (conversus, ). Proto tak theologov je rzn vysvt luj. Nkte mn, e sv. Petr ml sv bratry ve ve potvrzovat teprv po svm plnm obrcen ili po vykonanm pokn za troje zapen Boskho Spasitele: Tento vklad ze zamlouv tak Suilovi,1) a proto pekld: ty pak o b r t se utvr bratry svoje." Tomuto vkladu, jak se zd, nasvduje tak Vulgata, kter m: Et tu aliquando c o n v e r s u s confirma fratres tuos," kdeto slovo to v eckm textu m snad jin smysl. Text tento zn: . jest aktivn aorist od asoslova ", kter m rzn vznamy jako: converto, cogo, retroago, in diversum converto, ale znamen tak errantem in veram viam rduco."2) Aktivn aorist () neme mti ji podle p r a v i d e l m l u v n i c k c h s m y s l u a n i p a s s i v a a n i m e d i a , nbr m smysl jen a k t i v n a t r a n s i t i v n . Neme bti nejmen pochybnosti, e Bosk Spasitel slov uvedench nepronesl t ol i k o k s v . P e t r u , nbr tak k jeho nstupcm, a e bratry jeho, kter mu pikzal ve ve utvrzovati, nemnil jen apotoly, nbr vecky vc a mezi nimi h l a v n n s t u p c e ss. a p o t o l , b i s k u p y , z nich mnoz nejen ve ve kolsali, nbr ji i ztratili a proto utvrzovn v n yce mli poteb, ne ss. apotolov, kte jako mui inspirovan byli i neomyln. Kdyby eck aktivn aorist " ml smysl, jak mu nkte bohoslovci podkldaj, toti e podle vle Kristovy ml sv. Petr sv bratry ve ve utvrzovati, a po zapen jeho vykon n leit pokn za zradu svou, pak by nikdo nevdl a nemohl urit okamik, kdy toto pokn pln vykonal a kdy nabyl schopnosti, utvrzovati ve ve bratry sv. A co by platilo o sv. Petru, prv tak by platilo tak o mskch papech. Kdyby papeov, kte se podobn jako sv. Petr, dopustili njakho hrubho mravnho poklesku, mli naped za tento po klesek pimenm poknm uiniti zadost a teprve potom smli ve ve kolsajc biskupy utvrzovati, pak by tito biskupov mli
*) Cf. Evang. sv. Luke str. 201. 2) Cf. Graecum Lexicon a Benjamine Hederico p. 774, Lipsiae 1767.
Co jest Crkev?

 " 226

snadnou vmluvu, e pape nem prva je napomnati, ponvad za svj hch neuinil jet zadost. Podle naeho soudu maj se slova Spasitelova : ,,et tu aliquando conversus confirma fratres tuos" pekldati bu: A t y n k d y z a s e s e s v s t r a n y p o t v r z u j b r a t r y s v ", aneb: A t y p a k p o t v r z u j c h y b u j c b r a t r y s v ve v e a u v d j je t a k z a s e n a p r a v o u c e s t u. Cel vrok Kristv ke sv. Petru m zkrtka tento smysl: , Jako j jsem svou modlitbou utvrdil vru tvou, tak ty zase utvrzuj vru brat svch," ktermi jsou vichni vc, pedevm vak ss. apotolov a jejich nstupci, biskupov a kn. Slova tato obsahuj zcela jasn dkaz pro n e o m y l n o s t sv. Petra a jeho nstupc ve vcech vry a mrav. Nicmn svd tak pro p r i m t sv. Petra a mskch pape. Nebo i kdyby byli sice darem neomylnosti obdaeni, n e m l i v a k m o c i a p r v a jak jednoduch vc, tak i knze a biskupy k ve v nauku, kterou jim jako Bohem zjevenou pedkldaj, zavazovati, pak by pln zviselo na pouh libovli vcch a biskup, chtj-li tuto nauku jako Bohem zjevenou pijati neb nepijati. Tm by zmizel v Crkvi vechen d a vechna kze, ponvad by pak kad mohl viti, co se mu subjektivn lb, a zamtati, co se mu nelb.1) 16. Pravdu v Psm sv. tak jasn obsaenou, e Kristus ud neprostedn a pm toliko sv. Petru primt jurisdikce nad celou Crkv, jak nad jednoduchmi vcmi, tak i knmi a biskupy, prohlsil snm v a t i k n s k za lnek vry canonem, jen zn: K d o b y t v r d i l , e s v. a p o t o l P e t r n e b y l o d K r i s t a P n a u s t a n o v e n za k n e t e v ech apo t o l a za v i d i t e l n o u h l a v u b o j u j c C r k v e , n e b o e o d t h o P n a n a e h o J e e K r i s t a p m a n e p r o s t e d n o b d r e l p r i m t (pr ven s t v ) t o l i k o ct i , n i k o l i v v a k p r a v a v l a s t n p r a v o m o c i (jurisdikce), ten budi z C r k v e v y 1 o u e n.2) Tmto canonem zamtl snm jako kacstv nauku onch, kte poprali, e sv. Petr sm ped ostatnmi apotoly jak jednotlivmi, tak vemi dohromady byl Kristem pravm a vlastnm primtem jurisdikce obdaen, aneb kte tvrdili, e
1) Cf. Dr. Fr. H. Pelzl u. Dr. Theodor Innitzer. Kurzer Kommentar zu den vier Evangelien V, Bd. 3. Aufl. S. 103 ff, Graz 1920. 2) Sess. IV. cap. 1. in can. Denzinger 1823.

 227

tento primt pm a neprostedn nebyl dn sv. Petru, nbr cel Crkvi a e teprve Crkv byl penesen na Petra, take ho nevykonv jmnem Kristovm a jmnem svm, nbr toliko jmnem veobecn Crkve jako jej sluha a zstupce. e by blud tento do praxe uveden zniil celou Crkev, neteba obrn dokazovati. Kdyby cel Crkev byla majetnic a vlastnic primtu a pape toliko Crkvi deputovanm vykona vatelem jeho, pak by mohla Crkev papee, kdykoli by s nin byla z jakkoli piny nespokojena, s tohoto adu sloit. Tm by byl v Crkev vnesen princip revolun, kter by samy jej zklady podkopal. ad b) Dkaz z Tradice. 17. Ss. Otcov a to ji nejstar vysvtluj vechna msta z Psma sv. nmi uveden o primtu jurisdikce Kristem sv. Petru udlenm.1) Nen mono, abychom zde ke vem ss. Otcm pi hleli a na doklad vroky ze spis jejich uvdli. Uvedeme takoka jako nmatkou jen nkter. ) Z e c k c h O t c na p. prav O r i g e n e s : ,,V i z, co p r a v P n o v e l i k m o n o m z k l a d C r k v e a o p e p e v n skl e, na k t e r K r i s t u s v z d l a l C r k e v . " 2) Podobn sv. E p i f a n i u s : P e t r m e z i a p o t o l y p r v n j e s t o n o u p e v n o u s k a l o u , na n j e s t z b u d o v n a C rkev, k t e r b r n y pe k e l n n e p e m o h o u . " 3) A s v. J a n Z l a t . : P e t r j est bs Crkve, z kl a d em vry, s b o r m i s t r e m o n o h o s b o r u (ss. a p o t o l ) , h l a s e m v e c h a p o tol, h l a v o u on r odi ny, p e d s e d o u ce l ho o k r s k u svta, z kl a d e m Crkve, v e l mi lov n k K r i s t v , p r v n m mezi a p o t o l y , k n e t e m s b o r u v c c h " 4) A podobn C y r i l l A l e x . prav, e Kristus nechtl Petra, jakmile k nmu pistoupil, riazvati ji Simonem, nbr dal mu pimen jmno Petr od slova Petra (skla), ponvad na nm mnil vzdlati Crkev svou."5) 18. b) Jako et Otcov a spisovatel vysvtluj i latint slova K ristova: Tu es Petrus etc." o primtu Petrov nejen nad celou Crkv, n b r n a d s a m m i a p o t o l y .
l) *) 3) *) ) Cf. Hurter 1 . c. p. 341 sqq. In Exod. hom. 5, 4. Ancor cap; 9. In illud: Vidi Dom. hom. 4. n. 3. In Jo. evang. 1, 42.

2i8

Tak pe sv. A m b r o : J e d i n P e t r o v i e k l P n : Ty j si P e t r a na t s k l e v z d l m C r k e v s v o u . K d e j e s t t e d y P e t r , t a m j e s t C r k e v . " 1) A jako vrok Kristv usv. M a t o u e,2) tak tak u sv. J a n a3) vykldaj vesms o p r i m t e p r a v o m o c i , kter Kristus sv. Petru u jezera tiberiadskho po svm vzken udlil. Na p. prav sv. C y p r i n : vysvtliv slova Kristova u sv. Matoue pokrauje: A o p t k n mu po s v m v z k e n p r a v i l : P a s i o v c e m. Na n m v z d l a l C r k e v s v ou, j e m u p i k z a l , a b y p s l o v c e j eho. A k o l i v v e m a p o t o l m po s v m v z k e n s t e j n o u mo c u d l i l , k d y k n i m p r a v i l : J a k o m p o s l a l Ot e c , i j p o s l m v s : p i j m t e D u c h a Sv. , k o m u o d p u s t t e h c h y , o d p o u t j se j e mu , a k o m u j e z a d r t e , b u d o u z a d r e n y,4) p e c e , a b y j e d n o t u v C r k v i z a c h o val , p o t e k t t o j e d n o t y s v o u a u t o r i t o u na j e d n o m z a l o i l . T m, m b y l P e t r , b y l i s i c e t ak o s t a t n a p o t o l , j souce obda eni st ej nou m o c a ct. P o n v a d v a k t a t o moc be z j e d no t y svj pot ek, p r o t o b y l P e t r o v i u d l e n p r i m t , a b y b y l o z j e v n o , e j e s t j e n j e d n a C r k e v a j e d n a S t o l i c e . . . K d o se n e d r t t o j e d n C r k v e , m e - l i s e d o m n v a t i, e z a c h o v a l v r . u ? K d o se p r o t i v a o d p o r u j e C r k v i , k d o o p u s t S t o l i c i P e t r o v u , na n j e s t z b u d o v n a C r k e v , m e j e t d v o v a t i, e j e s t d e m C r k v e ?5) A sv. J e r o n m , jen jinak rozdl mezi dem biskupskm a knskm uvdl a na nejmen dogmatic kou mru, pece primtu Petrovu vydv nejskvlej svdectv, nazvaje ho k n e t e m a p o t o l , n a n m j e s t C r k e v z a l o e n a : n e b o z t p i n y b y l ze d v a n c t i v y v o l e n jeden, aby u s t a n o v e n m h l a v y s t a l se r o z k o l n e m o n m (ut c a p i t e c o n s t i t u t o s c h i s m a t i s t o l l a t u r o c c a s i o."e)
*) 2) 3) 4) 6) Hurter e)

In ps. 40, 30. 16, 18. 22, 15. Ja n 20, 21 sqq. Lib. de unit. Eccl. n. 4. V. Sanet. Petrum opusc. selecta. Edit. H Oenip. p. 73. sq. Epist. ad Damas. 57.

 229

ig. Neptel dovolvaj se asto sv. A u g u s t i n a jako odprce primtu sv. Petra. Ned se poprati, e sv. Augustin na nkterch, mstech ve svch spisech vysvtluje sklu, na kter Kristus vzdlal Crkev svou, o K r i s t u a nikoliv o P e t r o v i : Ne to bylo pouze jeho soukrom mnn, je lze snad vysvtliti z jeho neznalosti syrochaldejskho jazyka, v nm Kristus mluvil a neuil o Petru dvojho jmna, jak stoj v eckm text a ve Vulgt ,," a Petros a petra, nbr pravil: ,,T y jsi Kfa" a na t kef" vzdlm Crkev svou". Sv. A u g u s t i n se nemlil, nazval-li K r i s t a skalou, na n jest vzdlna Crkev jeho. Vdy sm sv. P a v e l prav o Kristu: Ne b o n i k d o n e m e p o l o i t z k l a d j i n m i mo t en, k t e r j e s t p o l o e n , a t m j e s t J e K r i s t u s . " 1) Kristus jako zakladatel a duchovn hlava Crkve, nemohl ji po svm vzken a nanebevstoupen v i d i t e l n m zpsobem diti. A proto zstvaje na vky jejm p r v o t n m a n e v i d i t e l n m zkladem, na nm jest vzdlna, musil j dti msto s e b e d r u h o t n a v i d i t e l n z k l a d , a tm ustanovil sv. P e t r a . A prv o tomto druhotnm a viditel nm zklad jedn Bosk Spasitel u s v . M a t o u e . Sv. Augustin m tedy pln pravdu, prav-li, e Crkev jest na Kristu jako na neviditeln skle vzdlna, a jen v tom se mlil, e s l o v a K r i s t o v a u sv. M a t o u e , v y k l d a l o K r i s t u sam m j a k o p r v o t n m z k l a d C r k v e s v. a ne o sv. P e t r u , j a k l o g i c k s o u v i s l o s t j e v y k l d t i n u t . Ostatn pozdj i sm uznal, e v tomto svm vkladu zmn nch slov Spasitelovch jest mezi ostatnmi ss. Otci a spisovateli crkevnmi ojedinl a proto tak ve svm spise Retractationum ponechv v tto pin kadmu voln mnn.2) Z toho vak, e sv. Augustin nesprvn vykldal uveden vrok Spasitelv u sv. Matoue, nikterak nensleduje, e by byl p o p r a l p r i m t P e t r v . Neb ve svch spisech na mno hch mstech tento primt zcela jasn uznv a Petru pipisuje. Tak na p. prav: P n n a z v a l P e t r a z k l a d e m Crkve, a proto vm p r v e m C rk e v u c t v t ent o zklad, nad nj v y s o k b u d o v a j ej s e . p o v z n .3) To vysvt tak z rznch titul, kter sv.
) I. Kor. 3. 11. 2) L, 1. R etract. c. 21. 3) Sermo de Cathedra Peti (15. de Sanctis).

23 -

Petru pidluje, jako kdy jej nazv s k a l o u , h l a v o u , z k l a d e m, p a s t e m s t d c e P n , nebe. s k m v r t n k e m , ano kdy i vslovn o nm prav, e ml primt nad uednky ostatnmi,1) a kdy na jinm mst pedpokld vru v tento primt jako v pravdu veobecn znmou a uznanou. ,,K d o b y n e v d 1," t a k se t e, e P e t r, k n e a p o t o l , m p e d n o s t p e d k a d m b i s k u pem .?"2) A proto jsou marn pokusy vech neptel primtu sv. Petra a mskch pape, sv. Augustina uvdti jako svdka proti primtu. 20. Vnj jest nmitka, kterou neptel proti primtu Petrovu uvdj z epitoly sv. P a v l a ke Galatskm, ve kter apotol nrod prav, e ,,s e sv', P e t r u do o o p e l , p o n v a d b y l h o d e n d o m l u v y . " 3) A co bylo p inou odporu sv. Pavla proti Petrovi? Sv. Petr piel do Antiochie brzo po snmu jerusalemskm, na kterm za jeho pedsednictv byla vemi apotoly pro kesany jak ze idovstva, tak i z pohanstva prohlena nezvaznost staro zkonnch pedpis obadnch a mezi tmito tak pedpis tka jcch se zkaz nkterch pokrm. Kdy sv. P e t r piel do Antiochie, tak se usnesenm snmu jerusalemskho dil a jdal spolen s kesany v Antiochii ijcmi, pokrmy, kter byly z konem mosaickm idm zakzny, a souhlasil tak s P a v l e m , kter ve sv apotolsk innosti usnesen jerusalemsk d sledn zachovval. Mezitm pili do Antiochie nkte idokesan z Jerusalema, kte nemohouce se pln vybaviti ze veho vlivu obadnch idovskch pedpis, do kterch celm svm dosavadnm ivotem pli hluboko se vili, i po svm obrcen tyto pedpisy svdomit zachovvali a to jak se zd, s vdomm sv. apotola Jakuba Menho, jen tenkrte byl biskupem crkve jerusalemsk. Sv. Petr obvaje se, e se tito idokesan budou horiti nad zpsobem jeho ivota, jako i ivota ostatnch tamjch, kesan, jmenovit tch, kte z pohanstva se obrtili, opustil pohanokesany a pipojil se ke kesanm z Jerusalema pilm a dil se co do vbru pokrm jejich pkladem. Ponvad otzka, jakch pokrm maj kesan povati, jest sama v sob z c e l a i n d i f f e r e n t n a netk se dn
') Enarr, prima in psal. 108. a) Lib. 2. de baptis. contra Donat, c. i. Ostatn doklady viz: V alentia Tom, 3. disp. i. q. i. p. 7. s. 28; Bellerm ina De Rom. Pont. lib. 1. c. 1012. 3) 2, 11 sqq.

231 -

pravdy zjeven, pokldal sv. Petr celou tuto vc i pes usneseni jerusalemsk z a d i s c i p l i n r n a pizpsobil se proti svmu dosavadnmu obyeji ivotu kesan jerusalemskch.- Kdy vak i antiochent i d o k e s a n , kte dosud svorn s kesany z pohanstva obrcenmi ili, poali podle pkladu idokesan jerusalemskch, kter, jak za to mli, sv. Petr svm jednnm schvaloval, obadn zkon Mojv opt zachovvati, tu se sv. Pavel ve sv prozravosti poal obvati, aby zmnn idovsk zkon se nestal -optnou zd mezi kesany z pohanstva a ze idovstva a nezmail vecku jeho prci k tomu smujc, vtpiti hluboce v srdce vech kesan pravdu, e v Kristu nen rozdlu mezi idy a pohany a e proto ani ivot jejich jak soukrom, tak i veejn nesm se od sebe liiti. A proto pokldal za svou po vinnost sv. Petra upozorniti na nebezpe, jak z jeho nedsled nho jednn me pro ivot kesan vzejiti. Slova sv. Pavla, ,, e se P e t r o v i do o o p e l , p o n v a d b y l h o d e n d o m l u v y " , nesvd ani proti jeho n e o m y l n o s t i , ani proti p r i m t u . Sv. Petr se tu toliko p e d a g o g i c k y p i z p s o b i l ivotu jerusalemskch idokesan ve vcech to liko disciplinrnch, m nepopel dn pravdy zjeven a nedo pustil se dnho bludu. Vtka, kterou mu Pavel v tto pin uinil, netk se tedy n e o m y l n o s t i jeho nejvyho uitel skho adu. Ale ani jeho p r i m t u se netk.1) Sv. Pavel neopel se jeho svrchovan pravomoci, nbr toliko jeho pedago gick akkommcdaci. Ostatn sm sv. Pavel se pedagogicky svm poslucham, akkommodoval. Akoliv na p. vdl, e idovsk obzka ztratila v Novm zkon pro kesany vekeru zvaznost, byvi nahrazena sv. ktem, pece dal Timothea, kter po matce pochzel ze i dovstva, ji v dosplm vku obezati, aby opomenutm tto obzky zbyten id nepohoril a proti sob nepopudil. Sv. P a v e l neosobuje si tu dn moci nad. P e t r e m ar.i nejedn s nm, jako pedstaven s csobou podzenou, nbr mu toliko domlouv, e ve svm obcovn s kesany z pohanstva a idovstva obrcenmi nejedn dsledn a e by tato nedslednost mohla mezi kesany antiochenskmi bti pinou vnch spor a roztrek. A tu sv. Petr povolil jeho domluv a dal tak dk pklad hlubok pokory, jak prav sv. e h o Vel . : On jsa
) Cf. Hurter, S. J. p. 359

 232

prvnm, apotolem prokzal se bti tak prvnm, v pokoe.1) A sv. A u g u s t i n veleb tuto jeho pokoru slovy: ,,K r a n e c b y l p o d i v u h o d n e j s a m h o k a r a t e l e svho. S n a d n j i v i d m e , co n a j i n m o p r a v i t i, n e co b y s s m n a s o b m l n a p r a v i t i a s e s k u t e n pol e p s i t i . " A sv. T o m A k v . odvoduje tmto pkladem nauku, e pedstaven maj i od nich domluvy pipustiti. Bh dopustil vadu Petrovu pro pouen osob vznesench, e maj na pomnn tak od nich pijmati, a Pavlovi dovolil Petru domlouvati, aby byli v Crkvi vdy mui, kte vady osobm vym a osobm pedstavenm Vytkati se neostchaj.2)
3. Bli uren prim tu sv. Petra.

i. Obsah a rozsah primaciln moci sv. Petra a jeho nstupc mskch pape vyslovil a za lnek vry prohlsil s n m v a t i k n s k v canonu pipojenm k hl. 3. dogmatick konsti tuce I. ,,de Ecclesia Christi". Tmto canonem byly odsouzeny tyto bludy: a) msk pape m v Crkvi toliko a d d o z o r nebo e d i t e l s k (officium inspectionis aut directionis); b) nem vak pln a nejvy jurisdikn moci nad vekerou Crkv; c) a to nejen ve vcech vry a mrav, nbr i ve vcech d) se tkajcch kzn a sprvy Crkve po vekerm svt rozen, anebo e m e) toliko hlavn ast (potiores partes), nikoliv vak f) celou plnost tto svrchovan moci, g) nebo, e tato jeho moc nen dn a neprostedn a to h) jak nad jednotlivmi crkvemi, tak i nade vemi dohro mady, jako ch) i nad jednotlivmi a vemi pasti a vcmi. Zavrhl-li vatiknsk snm uveden vty jako bludn, pak prohlsil vty kontradiktoricky jim opan za pravdy Bohem zjeven. Proto msk pape a) nem ve sprv Crkve t o l i k o adu dozorho nebo editelskho (officium inspectionis aut directionis), nbr m b) plnou a nejvy moc jurisdikn nad vekerou Crkv' a to

*) In Ezech. hom. 2) Oba tyto zde uveden vro ky sv. Augustina a sv. Tome viz u Suila Listov sv. Pavla. Dl II. Str. 24.

233

c) nejen, ve vcech, vry a mrav, nbr tak d) ve vcech tkajcch se kzn a sprvy Crkve po celm svt rozen; e) v tto kzni a sprv nem toliko hlavn asti (potiores partes), f) nbr m celou plnost tto svrchovan jurisdikn moci, g) tato moc jest dn a bezprostedn h) jak nad jednotlivmi crkvemi, tak nade vemi dohro mady, nejen ch) nad jednotlivmi, nbr i nade vemi pasti a v cmi.1) Tato svrchovan moc sv. Petra a jeho nstupc, mskch pape, tak prav snm dle, nen vak nikterak na ujmu d n a n e p r o s t e d n m o c i b i s k u p s k , kterou biskupov ustanoven Duchem Sv., aby spravovali Crkev Bo, pidlen sob stda jako prav pasti pasou a d, nbr tuto moc hj, utvrzuje a chrn, jak pekrsn prav sv. e h o Ve l . : M e s t j e s t c t v e k e r C r k v e . M e s t j e s t s v s i l o u m c h b r a t . T e n k r t e s e mi d o s t v p r a v ct i , k d y se p o v i n n e s t n e o d p r j e d n o t l i v m m m b r a t m.2) Dle prav snm, se svrchovanou moc diti celou Crkev udlil Kristus Pn sv. Petru a jeho nstupcm tak n e o b m ez e n p r v o s v o b o d n o b c o v a t i s pasti a jejich stdci na celm svt a e dn svtsk mocnost nen oprvnna, tuto svobodu jakmkoli zpsobem ruiti aneb omezovati. Tm odsoudil snm nauku tch, kte hjce domnlho prva svt skch panovnk, kte pr skrze tak zvan placetm regium mohou styk mezi mskm, papeem a biskupy bu pln peruiti aneb sniti na mru, jakou za dobr uznaj. Proto tak za vrhl snm nzor, e encykliky, konstituce a dekrety papesk Stolice nabvaj teprve tenkrte platnosti a zvaznosti pro kato lky t neb on e, kdy pslun panovnk dovol biskupm je ve. svch diecesch publikovati. 2.. Tmto dekretem autoritativn zavrena theorie f e b r o niansk, jo sefnsk a prohlena naprost n e z v i s l o s t a s v o b o d a C r k v e n a s t t n mo c i . Akoliv tento dekret odsuzuje hlavn kad zasahovn a vm
l) Cf. Hurter S. J. 1 . c. p. 391 sqq. Camill. Mazzella S. J . I. c. p. 748 sqq. s) Ep. ad Eulogium E pisc. Alexandr. 1 . 8. cap. 30. (M. 77, 933 C).

 234

ovn svtskch vld d o s p r v y a z e n C r k v e v e v c e c h d u c h o v n c h , pece nelze pochbovati, e jm tak zavren jako neppustn a naprost svobod crkevn od" prujc kad bezprvn vliv svtskch mocnost n a z s k n a s p r a v o v n h m o t n h o j m n se strany Crkve. Akoliv Crkev m za posledn cl vnou spsu lovenstva, tedy cl d u c h o v n , pece jako spolenost z l i d s l o e n potebuje k dosaen jeho tak p r o s t e d k , h m o t n c h , a dn svtsk moc nen oprvnna, j v tom brniti, nerci-li ji o tyto prostedky prvn zskan olupovati. Proto kad k o n f i s k a c e c r k e v n h o j m n se p svobod Crkve samm Kristem, j zaruen a jest nejen b e z p r v n , nbr i n e m r a v n . 7. Bo pikzn chrn ped kadou krde a loupe nejen m a j e t k u s o u k r o m h o a s t t n h o , nbr i c r k e v n h o a tohoto tm vce, ponvad neslou Crkvi posledn k dosaen cle s v t s k h o a a s n h o , nbr k dosaen cle duchovnho a vnho, nebesk blaenosti jejch len. A proto, jak djiny dosvduj, nepinesly konfis kovan crkevn statky nikdy svtskm sttm Boho poehnn. Crkev byla o n oloupena, ale stty se jimi neobohatily. Kdo se j obohatil, to byli jen jej h l a v n n e p t e l , kte jich pak z pravidla zneuvali na jej ubjeni a maen innosti jej. 3. Je-li sv. Petr a jeho nstupce Kristem poven primtem nad vekerou Crkv, pak jest tak n e j v y m s o u d c e m nejen ve vcech vry a mrav, nbr ve vech ot.zkch se tka jcch ivota crkevnho vbec. A tomuto soudu jsou podzeni nejen j e d n o d u v c , n b r i b i s k u p o v a nikdo se mu nesm protiviti. A proto jest zcela bludn ano kacsk nzor, e ee me kad o d s o u d u a n l e z u m s k h o p a p e e o d v o l a t i k v e o b e c n m u s n m u , jakoby tento byl nad papeem a ml prvo, jeho nlezy bu pln zruiti aneb aspo zmniti. Nzor, e jest koncil nad papeem, vy chz z nesprvnho pojmu o veobecnm snmu. Nebo jako uc Crkev rozptlen po celm svt se skld z p a p e e a b i s k u p , tak i shromdn na veobecnm snmu mus v sob zahrnovati p a p e e a b i s k u p y . Bez papee nelze veobec nho snmu pomysliti. Otzka, zdali jest veobecn snm nad papeem, jak se snm k o s t n i c k domnval, anebo zdali je pape nad snmem, j e s t l o g i c k y a v c n n e s p r v n , ponvad snm a pape nejsou dv instance, z nich jest jedna

 235

vy a drah ni, take jedna , me co do autority stti. nad druhou. Nebo v pojmu veobecnho snmu j e s t p a p e n u t n o b s a e n , podobn jako v pojmu l o v k a jest ob saena ji h 1 a v a. B e z p a p e e n e j s o u s h r o m a d n b i s k u p o v s n m e m . Rozdl tedy mezi snmem a papeem jest jen i n a d e k v t n a proto nelze .ani tvrditi, e snm jest nad papeem,, ani e pape jest nad snmem. Neb z toho nzoru by pak nsledovala nutn konsekvence, e jednak snm, jednak pape jest sm nad sebou. Rozumj-li se vak snmem t o l i k o s h r o m d n b i s k u p o v , pak ovem, jest tvrditi, e pape jest nad biskupy, jako jest hlava nad tlem, ale pak bisku pov, nejsou snmem.. 4. A proto kdykoliv papeov prohlsili, e jest msk pape n a d s n m e m , mnili vdy biskupy o s o b b e z p a pee a pak ovsem mohli vm prvem, ano musili tvrditi, e p ap e j e s t n a d s n m e m a e proto tak nelze od jeho soudu se odvolati ke veobecnmu snmu. Takovto prohlen uinil pape Pius II. r. 1459 bullou: Execrabilis" a Lev X. bul lou: Pastor aeternus", v n prav vslovn, e pape jest n a d s n m y a e on jedin m prvo snmy svolati, z msta na msto je pfeloiti a kdy jest poteb, tak je rozpustiti. Proto tak pape Alexandr VIII. zavrhl mezi jinmi bludnmi proposicemi tak proposici 29., je prav, e mnn o pednosti mskho papee nad snmy jest nemtn a nejapn, je pr ji tolikrt bylo v y vrceno. A o konen dogmatick definici snmu vatiknskho se tkajc primtu mskho papee, prav Lev XIII. ve sv en cyklice: Satis cognitum" (29. Junii 1896), e touto definic ne byla vcm, k ven pedloena nov nauka, nbr e byla toliko star a stl vra vech vk schvlena a slavn prohlena. A zrove prav v tto encyklice, e moc mskho papee jest na svt nej vy, ponvad moudrost Bosk neme dopustiti, aby na svt byly dv s v p r v n , sob pln rovn a na sob nezvisl moci, jedna mskho papee, druh biskup. Jen moc mskho papee jest nej vy, pln, veobecn a naprosto svprvn .(sui juris), kdeto moc biskup jest uritmi hranicemi omezena a nen tak pln svprvn.1) 5. O elu, jeho chtl Bosk Spasitel ustanovenm primtu v Crkvi dosci, prav pape Lev X. v vod zmnn bully:. Pastor aeternus", e vn past a biskup naich du chtje spasitelDenzinger 1961.

 236

nmu dlu vykoupen lovenstva pojistiti nepomjejc trvn, se usnesl, zaloiti Crkev, ve kter jako v dom Boha ivho mli se vichni vc svazkem jedn vry a jedn lsky spojiti. A proto ped svm promnnm prosil Otce nebeskho nejen za apotoly, nbr tak za ty, kte skrze jejich kzn v nho uv, aby vichni jedno byli, jako Syn sm a Otec jedno jsou. Jako tedy poslal apo toly, kter si sm ze svta vyvolil, tak tak chtl, aby jeho Crkev mla a do konce as paste a uitele. Aby vak biskupov byli vdy jednotnm a nerozdlenm celkem a aby spolenm svazkem kn tak zrove spolenost vcch se zachovala v jed not vry a pospolitosti, ustanovil sv. Petra nad ostatnmi apo toly a zaloil na nm stl princip a viditeln zklad zmnn dvoj jednoty (vry a lsky), aby na jeho sle vn chrm Crkve byl zbudov.n a aby velebn stavba jej, kter a k nebesm m strmti, na pevnosti tto vry se vzhru povznela.1) elem primtu, jak patrno z uvedench slov Lva X., jest zabezpeen j e d n o t y v r y a l s k y v C r k v i s v. ivot Crkve zle podstatn ve spolen lsce vcch k Bohu a bli nmu. Tato lska mus vak vyvrati z jednotn vry jejich. Kde nen jednotn vry, nen ani spolen lsky. Cr ev sv. m podle vle svho Boskho zakladatele se iti po vekerm svt a v ln svm sousteovat! nrody vech mst a vech vk a je pese vecky jejich rznosti spojovati jednou vrou a jednou lskou v jeden bratrsk spolek. K tomu biskupov sami nesta, jak patrno na crkvi schismatick. Autorita ekumenickho patri archy potud jen udrovala biskupy crkve vchodn v poslunosti, pokud svtsk moc csa caihradskch jejich vliv a moc na ostatn biskupy podprala a sesilovala. Jakmile vak Turci i eckou zniili, mizela tak znenhla autorita patriarch cai hradskch. V nynj dob m kad ze schismatickch svho vlastnho exarchu nebo patriarchu na patriarchu caihradskm pln nezvislho, take tento vykonv jistou jurisdikci jen na biskupy a diecese nleejc k e c k oblasti. A biskupy jednotli vch nedr vlastn v jednot a v poslunosti jejich c r k e v n h l a v a a u t o r i t o u B o s k o u , nbr jen a u t o r i t o u m o c i s t t n . Vecky tyto crkve jsou vlastn c r k v e s t t n a n r o d n , take nelze ji ci, e crkvi vchodn nle z n m k a j e d n o t y a k a t o l i n o s t i
*) Cf. bullm Pastor aeternus. Mansi X X X II. 842. Cf. Hettinger 1 . c. S. 156 ff. E. Commer, 1 . c. S. 156 ff.

237

i l i v e o b e c n o s t i , kterou prav Crkev Kristova mus mti. A ponvad dn jin crkev mimo Crkev katolickou nem tolik neptel, kte vemi i sebe nemravnjmi a zavritelnjmi prostedky od jejho zaloen a do nynj doby usiluj o jej zni eni, byla by ji dvno s povrchu zemskho zmizela, kdyby j rukou mskho papee nedrela v jednot vy moc a sla. A proto trvn Crkve a do skonn svta, jako i jednota vry a jednota lsky jej zvis n a B o s k m p r i m t u m s k h o p a p e e . Kristus slbil Crkvi, e j brny pekeln ne pemohou a e pese vecko jejich sil bude trvati a do skonn svta. A slib tento uskuteuje nejen svou nadpirozenou milost, kterou psob na rozum a vli vcch, nbr hlavn p r i m t e m m s k h o p a p e e , kterho svou Boskou moc a silou vyzbrojil, aby na jeho mst Crkvi nebeskou jeho nauku neomyln hlsal, obt a svtostmi j potebn milosti zprostedkoval a ji jistou cestu k jejmu nadpirozenmu cli, ke cti a chvle Bo a vn spse lovenstva vedl a dil. V ustanoven primtu sv. Petra, s nho tak na jeho nstupce pechz, z vru nebeskm jasem Bosk moudrost a vsemohoucnost. Crkev katolick nem v celch djinch lovenstva sob rovnho zjevu. Vechny ostatn e a spolenosti jev rozsah a dosah sv moci a sv psob nosti pravideln jen v j e d n o m n r o d nebo v jedinm stt a trvaly, dokud je tento nrod v bytu dr a hmotnou podporu jejich psobnosti poskytuje. Crkev sv. se net tto podpoe se strany stt, o b z v l t v p o s l e d n c h s t o l e t c h a pece nejen dle trv a svou innost mezi vemi nrody jev, nbr pod vce se po celm svt a vlivu na vechen ivot lidsk soukrom i veejn nabv. A tento vznam Crkve plyne po pedn z vznamu primtu mskho papee, do jeho rukou vloil Bosk Spasitel Boskou moc a slu, dreti vechny nrody v jednot vry a lsky, i kdyby jejich pirozen povaha sebe p kej protivy jevila. Jako ze slunce vychz s v t l o a t e p l o , kter bud a udruje vechen organick ivot na na zemi a mon tak na vech ostatnch obnicch, tak z primtu mskho vyzauje vechna nebesk pravda osvcujc celou Crkev a budc a zdokonalujc jej nadpirozen ivot. Vechno, m se lovenstvo povzn nad vednost a bdu vezdejho ivota, vechen p r a v p o k r o k v o s v t a v z d l a n o s t i erp z primtu mskho papee. Vznam jeho jev se zvlt V dob pronsledovn Crkve, ve kterm nalzaj jak kn, tak i bi

238

skupov pemocnou oporu, posilu a ochranu hlavn na mskm papei. Kdyby na p. rusk crkev byla spojena s Apotolskou Stolic, bolevick sovty by si zajist netroufaly s knmi a biskupy tak krt nakldati, jak to nyn ini. Ale ponvad jed notliv biskupov na Rusi nemaj spolen hlavy opaten Boskou autoritou, nen mezi nimi jednoty. Kad jedn, jak subjektivn za dobr uznv a usnaduje tak vld, jednotliv nepoddajn bi skupy odstraniti, majetek crkevn zabrati a knstvo donutili, aby se atheistickmi kazy vldnmi ve veker sv psobnosti dilo. Vypukne-li vak v nkter sti Crkve katolick pronsle dovn, tu msk pape be vdy vc tto pronsledovan crkve za vc svou a celou svou autoritou se postav proti pronsledova telm. A ponvad Crkev jest mocnj, ne brny pekeln proti n zuc, stv se ecclesia pressa" ecclesia victrix". Ped Napoleonem se tsla cel Evropa. DVa papeov pli v alch, a pece oba dokonili slavn dny ivota svho ve svm mskm sdle, jejich vznitel vak byv zbaven v moci zemel ve vyhnanstv. Podobn i Bismarck vdom jsa si sv moci myslil, e se mu snadno poda, crkev nmeckou zotroiti. I ten se zmlil. Akoliv prohlsil, e nepjde do Canossy, pece konen do n el.
4. O stlm trvn prim tu v Crkv.

1. e Crkev nikdy nezahyne, nbr potrv a do skonn svta, jest pravda zjeven, o n jsme jednali v trakttu o nepo mjejcnosti Crkve. Neme-li zahynouti, nesm pozbti dnho adu a dn moci s nm spojen, bez kter nepomjejicnost jej jest nemon. A proto mus tak podreti vecku moc, kter pat k sam p o d s t a t j e j k o n s t i t u c e . A k tto moci jest hlavn potati p r i m t , kter Kristus sv. Petru pede vemi ostatnmi apotoly slbil a podle slibu svho tak udlil. Kristus pirovnal (u sv. Matoue 16, 18) Crkev svou, kterou chtl na sv. Petru jako na sklopevnm zklad vzdlati, k domu. Dm vak nelze mysliti b e z z k l a d u . M-li vak Crkev jako dm Bo trvati a do skonn svta, mus tak j e j z k 1 a d trvati a do skonn svta. A tmto zkladem jest p r i m t m skho papee. Nebo kdyby se neptelm Kristovm podailo tento p r i m t podkopati a zniiti, podkopali a zniili by C rk e v s a m u , co jest nemono, ponvad Kristus svm Boskm slovem Crkvi trvn a do skonn svta zaruil. A zaruil-li

 239

toto trvn C r k v i , zaruil je tak jejmu z k l a d u , jm j e s t p r i m t P e t r v , bez nho ned se Crkev mysliti, jako se ned mysliti. dm bez zkladu. 2. Dle nazv Kristus Crkev svou s t d c e m svch, be rnk a ovc a sv. Petra p a s t e m tohoto jeho stdce. M-li stdce mti stale v y d a t n o u p a s t v u , mus je p a s t na ni vcditi a mus nad nm i s nasazenm vlastnho ivota stle bdti, aby se nestalo koist drav zve. A proto tak stdce Kristovo, nem-li zahynouti, nbr m-li zti, se mnoiti a iti po vekerm svt, potebuje p a s t e , kter by se mu staral nejen, o potebnou stravu jeho duchovnho ivota, nbr chrnili ho tak pede vemi kdci a vrahy usilujcmi o jeho duchovn zhubu. A proto mus sv. Petr jako nej vy past stle v Crkvi iti. Kdyby stle v n neil a stdce Kristova duevn neivil a ped klady neptel nehjil, nebyla by Crkev Crkv, kterou Kristus zaloil, a kter podle vle jeho tak, jak ji zaloil, m trvati a do skonn svta. Mus tedy mti stle pedstavenho primtem sv. Petra obdaenho. Dle jest na zeteli mti, e Crkev Kristova, jak pozdji obrnji dokeme, mus bti nejen j e d n a , nbr i j e d n o t n ve ve, v bohoslub a ve vld. 3. e bez primtu Petrova j e d n o t a Crkve ned se mysliti, jest veobecnm pesvdenm ss. Otc. Tak prav ss. C y p r i n, vysvtliv zaloen primtu sv. Petra a jeho elu, pokrauje: K d o se p r o t i v a o d p o r u j e C r kv i , kdo o p o u t S t o l i c i P e t r o v u , na n j e s t C r k e v v z d l n a , m e se j e t d o m n v a t i, e j e s t v C r k v i ? V d y s m sv. P a v e l t o m u u. N e b o chtje ukzati tajem stv jednoty v Crkvi p r a v : j e d n o t l o a j e d e n duch, j e d n a n a d j e p o v o l n v a e h o , j e d e n P n , j e d n a v r a , j e d e n k e s t , j e d e n B h (Efes. 4, 4 atd.). T u t o j e d n o t u j e s t n m r o z h o d n z a c h o v v a t i a j h j i t i, o b z v l t nm b i s k u p m , k t e jsme p e d s t a v e n m i C r k v e , a b y c h o m t a k d o k z a l i , e t a k e p i s k o p t j e s t j e d e n a n e r o z d l e n . " 1) A s v. O p t a t u s M i l e v i t a n u s d : P r o d o b r o j e d n o t y z a s l o u i l s o b sv. P e t r , a b y m l p e d n o s t p e d o s t a t n m i a p o t o l y a a b y on j e d i n o b d r e l k l e k r l o v s t v B o h o , kter
x) D e

U n i t . E c c l.

1.

c. IV . V . p . 74 sq .

240

m l p a k o d e v z d a t i o s t a t n m . " A na jinm mst: Jest to l i k nevi nn c h a h nk obdr kle: a b y j e d n o t u (v C r k v i ) K r i s t u s z a b e z p e i l , u i n i l o p a t e n , a b y h n k o t v r a l ( kr l o v s t v n e b e s k ) n e v i n n m , a b y ho n e v i n n n e z a v r a l i p e d h n k y . Ne b j i n a k n e n v C r k v i p o t e b n j e d n o t y . " 1) 4. Sv. Otcov uili vesms, e mt papeov jsou skalo a zkladem crkevn budovy prv tak jako Petr. Tak sv. A u g us t i n, vypotav papee, nstupce Petrovy, dodv: T o s k l a , k t e r n e p e m h a j p y n b r n y pe k e l n . " 1) A sv. L e v prav: On a p e v n o s t , k t e r o u P e t r o b d r e l o d K r i s t a S k l y , s t a v se j s m S k a l o u , p e c h z n a j e h o d d i c e . " 2) Tak veobecn snmy pi kad dan pleitosti prohlaovaly stl trvn Petrova primtu v Crkvi za pravdu zjevenou. Tak prav ji snm e f e s k (r. 431): Ni k o mu nen pochybno, a n o v e m j e s t z n m o , e sv. P e t r , k n e a h l a v a a p o t o l , s l o u p v r y a z k l a d k a t o l i c k C r kve, o b d r e l od P n a n a e h o J e e K r i s t a , S p as ite le a V y k u p it e l e lidskho pokolen, k l e k r l o v s t v ( Bo h o ) a e mu d n a m o c h c h y o d p o u t t i a z a d r o v a t i : j e n a do n y n j d o b y ve s v c h n s t u p c c h il a v d y iti bude a ad s o u d c o v s k bude v y k o n v a t i."3) A s n m f l o r e n t s k te pravd dal jet jasnj a uritj vraz slovy: D e f i n u j e m e , e s v t a p o t o l s k S t o l i c e a m s k p a p e m p r i m t n a d v e k e r m o k r k e m s v t a a e t m s k p a p e j e s t n s t u p c e m sv. P e t r a , k n e t e a p o to l a pr a v m nmstkem K r i s t o v m a hla v o u c e l C r k v e a ot c e m, u i t e l e m v e c h k e s a n , a e j e m u v e sV. P e t r u o d P n a n a e h o J e e K r i s t a d n a p l n moc v e o b e c n o u C r k e v p s t i, s p r a v o v a t ! a d i t i."4) A konen prohlena tato pravda slavn za lnek vry na snm vatikn*) 2) 3) l) De schism. donat. contr. Parmn. 1 . 7. c. 3; I. 2. c. 2. In Ps. contra partem Donati. Denzinger 112. Denzinger 694.

 241

skm 1870 v kannu pipojenm k hlav 2. (De perpetuitate pri matus) slovy: K do b y t v r d i l , e se n e z a k l d n a z a l o e n s a m h o K r i s t a P n a a na B o s k m p r v u , a b y m l s v. P e t r v p r i m t n a d v e k e rou Crkv stl n stu pc e. .. budi z Crkve v y o b c o v n."1) 5. Ponvad c e l b y t n o s t C r k v e sv. z v i s n a p r i m t sv. P e t r a a d d i c t o h o t o p r i m t u , m s k c h p a p e , jsou tak osudy a djiny Crkve co nejtsnji spjaty s osudy a djinami mskch pape, v nich sv. Petr stle ije a svou nej vy moc nad celou Crkvi stle vy konv. A proto tak vecka zloba neptel byla vdy a jest hlavn namena proti primtu mskho papee. A to nm neme bti s podivenm. Neptel Crkve byli a jsou si dobe vdomi, kdyby se jim podailo roztrhnouti svazek, jen celou Crkev ve v jeden harmonick celek, e by cel Crkev, se ihned rozpadla na tolik crkv, kolik jest katolickch nrod a e by se ani tu veobecn jej rozpad a rozklad nezadrel, nbr jet dle pokraoval, a by bylo snad tolik samostatnch crkv, kolik jest dieces. e by potom brny pekeln" mly snadnou prci, jednotliv diecese zruiti a tm kesanstv vbec se svta vyhladiti, jak o to svobodn zednstvo se idovstvem stle usiluje, o tom nelze pochybovati. K tomu smuje jejich heslo: p r y o d m a", kter u ns se pron ponkud jinmi slovy, ale s toue infernln zlobou. A toto heslo u ns zni: , , N r o d e s k b u d e s m e m t o v a t i." Jako kad vzpoura tvora proti Tvrci, lovka proti Bohu, jak jednotlivho, tak i celch nrod, jest s m n o u p i t o m o s t , kter, jak djiny lovenstva nad slunce jas nji dokazuj, pravideln kon zhubou vzbouenc, tak i nrod n, kdyby toto heslo chtl uskuteniti, zaplat je svou duevn a hmotnou zhubou. Bosk Spasitel prav sm o sob: K me n, k t e r z a v r h l i s t a v i t e l , t e n se s t a l k a m e n e m h e l n m . . . A kdo p a d n e na t e n k me n , r o z r a z s e ; n a k o h o v a k p a d n e , t o h o r o z d r t . " 2) A co plat o Kristu, plnou mrou plat o k a d m j e h o n m s t k u , m s k m p a p e i . dn sebe vt moc, a kdyby to byla sama moc pekelnch duch, nezni kamene, na nm Kristus Crkev zaloil, a l e k d o n a t e n k m e n
1) Denzinger 1825. 2) Mat. 21, 42 sld.

 242

p a d n e , se r o z r a z . Toho by si mli bti vdomi ti, kte ve sv zaslepenosti nrod n stle tvou proti Apotolsk Stolici, nepovce, e ji mocnj nrodov, ne jest nrod n, o sklu Petrovu rozbili sv ela. Co zme vecka lidsk zloba proti slovm Boskho Spasitele : a b r n y p e k e l n j n e p e m o h o u P"1)
5. Sv. Petr zem el v m jak o biskup m sk a jak o hlava C rkve. 1. e jedin biskup m s k a dn jin crkve jest opa ten primtem nad celou Crkv, m svj posledn dvod v dji, e sv. Petr v m jako biskup tto Crkve psobil a tam tak jako m s k b i s k u p z e m e l . Smrt sv. Petra v m spojen primt nad celou Crkv nerozlun a do skonn svta s b i s k u p s t v m m s k m , take kad legitimn zvo len biskup msk se stv eo ipso hlavou cel Crkve, opatenou nejvy mo jurisdikn nejen nad jednoduchmi vcmi, nbr i nade vemi knmi a biskupy a to nejen jednotlivmi, nbr tak nade vemi dohromady. P r o t o m t a k s m r t sv. P e t r a v m j a k o b i s k u p a t t o C r k v e p r o primt mskch pape tak ovou dleitost, e primt tento se smrt sv. Petra v m stoj a pad. Nelze se tedy diviti, e neptel primtu Crkve katolick bez ustn sbraj dvody, ktermi by mohli dokzati, e sv. P e t r v b e c v m n e b y l a nsledovn e tam nemohl tak jako biskup msk zemti. Ne marn jest jejich snaha. Quod factum est, infectum fieri nequit. 2) a) D k a z z P s m a sv. 2. Akoliv Psmo sv. sam nepodv n e z v r a t n h o d k a z u o ptomnosti sv. Petra v m, pece obsahuje n kter narky, ze kterch se v pravdpodobnost jest na tuto ptomnost souditi. Prv indirektn dkaz podv evangelium sv. Ma r k a , kter jednak jest psno pro Crkev m s k o u , jednak tsn souvis s o s o b o u P e t r o v o u . Sv. Marek klade astji jmna la tinsk msto eckch. Tak na p. klade msto ,," latinsk centurio" (15, 39), msto: ,, " klade quadrans (12, 42), mluv o Rufovi jako o osob tenm znm (15, 21; m. 16,
1) Mat. 16, 18. *) Cf. Wilmers, 1 . c. 205 sqq.

243

13), o Petrovi a jeho rodin se zmiuje astji, ne ostatn evan gelist. O jeho vsadch ml, zato vypravuje co nejobrnji, e tikrt Krista zapel. Tento indirektn dkaz nabv vak po vahy direktnho dkazu zcela zejmmi vroky spisovatel cr kevnch, kte tvrd, e Petr b y l v m , jako E u s e b i u s , jen potvrdiv starobylou tradici, podle kter sv. Marek svm, evangeliem napsal toliko msk k z n sv. P e t r a , prav: T a k o v l e s k p r a v d y v y z a o v a l z m y s l tch, k t e P e t r a s l y e l i , e j i m n e s t a i l o j e h o n a uku o Bo s k m s l o v s l y e t i t o l i k o i v m slo v e m, n b r e s n a n p r o s i l i M a r k a , P e t r o v a p r v o d c e , j e h o e v a n g e l i u m j e t dnes mme v rukou, aby jim z s t a v i l n j a k o u p s e mno u p a m t k u n a u k y , k t e r o u o d P e t r a s l y e l i . A ve s v p r o s b n e u s t l i , a j e j p r o s v j m y s l z s k a l i a se s t a l i p v o d c i e v a n g e l i a , k t e r p o d l e sv. M a r k a s l u j e . A sv. P e t r d o z v d v s e o t o m z v 1 t n m z j e v e n m D u c h a S v . se t i l z v r o u c to u h y lid tch a pr o to. sc hv lil pr knihu tu z a t m e l e m , a b y se v c r k v c h e t l a.1) Na tm mst podotk Eusebius, e podle obecn tradice sv. Petr p r v svj list poslal kesanm v Mal Asii z m a . V tomto listu pe: Salutat vos ecclesia, quae est in Babylone coelecta et Marcus filius meus ( , po zdravuje vs spoluvyvolen obec, kter jest v Babyln a Marek, syn mj.)2) Neptel primtu mskho papee, aby popeli ptomnost Petrovu v m, poukazuj na slova in Babylone coelecta", tvrdce, e sv. Petr sm zcela vslovn prav, e posl tento list svj z Babylonu a nikoliv z ma, jak obhjci primtu mskho papee pr se myln domnvaj. Ne vichni ss. Otcov a spisovatel crkevn od nej star doby, jako Papias, Klemens alexandrinsk, Eusebius,3) sv. Jeronm,4) jako i bezmla vichni pozdj katolit, ano i mnoz protestantt interpreti vykldaj Babylon o mu tvrdce, e sv. Petr uil tohoto symbolickho jmna na oznaen ma hlavn za tm elem, aby uitm pra vho jmna msta ma v dob pronsledovn Neronova ed
l) *) s) 4) . . 1. 2. c. 15 (M. 20, 171). 13 . E. I. 2. c. 15; 1 . 6. cap. De viris illust. c. 8.

5.

 244

nictva mskho vykonvajcho naproti kesanm rozkazy Neronovy zbyten na obec kesanskou neupozoroval. Mimo to se podobal tehdej m hnm a neestnm ivotem svm starmu Babylonu na Eufratu, a proto byla na snad zmna jmna Babylon msto m. e kesan tehdej doby Baby lonem vdy m rozumli, vysvt tak ze Zjeven sv. Jana, jen na esti mstech mluv o Babylone*) a na vech tchto mstech neme Babylonem jinho msta rozumti, jako m, ponvad Babylon na Eufrate byl v dob apotolsk ji mstem zcela opu tnm, Ip ", jak jej Strabo, djepisec poslednho stolet ped Kristem nazv.2) Kesan, kte tenkrte v Mezo potamii ili, nezdrovali se v Babyln, nbr v Neard a Nisibisu, a proto neml sv. Petr naprosto dn piny, v Babylone na Eufrate se zdrovati a proto -tak nemohl odtud crkvm v Mal Asii list svj zaslati. Podle star tradice zdroval se sv. Petr v m 25 let. Tm vak nen eeno, e se nepetrit po 25 let v m zdroval. e sv. Pavel ve svm listu k manm nevzkzal ho pozdravovat, a e v listech, kter psal z ma, o nm nein zmnky, lze snadno vysvtliti z t okolnosti, e v letech, kdy tyto listy byly psny, sv. Petr v m prv nebyl. 3. Jeho prv pchod do ma byl exordio regni Claudii' t. j. v r. 41. neb 42. e asi kolem r. 49., ve kterm byli id z ma csaem Klaudiem vypovzeni, m opustil, plyne z toho, e r. 51. pedsedal snmu jerusalemskmu3) a e krtkou dobu na to e zdroval v Antiochii.4) A ponvad jedna strana kes an korintskch se po nm pojmenovala, jest pravd podobno, e po svm nvratu z ma i v tomto mst Krista hlsal. Kdy se zase do ma vrtil, nen jisto. Veobecn se m za to, e v m za csae Nerona roku 67. smrt muednickou zrove se sv. Pavlem zemel. b) D k a z z T r a d i c e . Tento historick dj potvrzuje ji v I. stolet pape Klemens I. ve svm (I.) l i s t u k e K o r i n t s k m , ve kterm (hl. 5. a 6.) neprav sice vslovn, e sv. Petr v m zemel, ale z cel souvislosti jest patrno, e po

14, 8; 16, 19; 17, 5; 18, 2, 10, 21. a) Strabo, Geografica lib. 16. c. 5.; cf. Plin. Hist. n at. 1 . 6. c. 26; Joseph flav. Antiquit. 1. 18, c. 9, n. 8. 3) Skut. 15. 4) Gel. 2, 11 sld.

 245

ukazuje na muednictv sv. Petra v m. Nebo hned po zmnce o smiti Petrov pipomn muednickou smrt sv. Pavla. A po nvad jest jisto, e sv. Pavel v m muednickou smrt pod stoupil, jest se v pravdpodobnost souditi, e sv. Klemens tak smrt Petrovu do ma klade. A ponvda v nsledujc 7. hlav pipomn svm tenm pronsledovn, kter bylo kesanm za Nerona sneti, a ponvad tato hlava co nejts nji souvis s pedelou lilavou 5. a 6., jest z toho se v jistotou uzavrati, e sv. Klemens oznauje m jakoto msto smrti Petrovy.1) Podle D i o n y s i a K o r i n t s k h o byl sv. Petr souasn se sv. Pavlem v m umuen. 2) A co msk knz C a j u s pe o trofejch, kter kesan sv. Petru a Pavlu v m a v okol postavili, jest rovn dkazem, e oba apotolov v m zemeli.3) A O r i g e n e s podotk, e sv. Petr byl ukiovn hlavou dol, sv. Pavel vak meem sat.4) Sv. Klemens msk prav, e sv. Petr byl umuen ,, " (sub prin cipibus), ktermi rozum prefekty pretoria Tigellina a Nymphidia Sabina, kte sprvu e vedli, kdy r. 67. Nero se zdr oval v ecku. Dalmi svdky tto tradice z II. stolet jsou sv. Irenej,5) Kliment alexandrinsk,6) Dionysius Korintsk,7) Papias,8) sv. Ignc,a) z III. stolet dokazuj tento historick dj sv. Firmilin,') sv. Cypri-n,11) sv. Hippolyt,13) Origenes,13) Cajus msk,14) Tertulin.18) K tmto svdectvm liternm pistupuj pamtky archeolo gick, hrob, kathedra, obrazy z katakomb basiliky sv. Petra. Dluno jet poznamenati, e tradice spovajc hlavn na Eusebiovi klade muednickou smrt sv. Petra do r. 67 po Kr. Jin
1) Funk, Opera Patr. apost. I. Tubing. 1878 56. fl. 2) Euseb. . E. 2, 25. 8. 3) ibid. 4) Euseb. . E. 3. 1. 2. 6) Contr. haeres. 3, 3. 6) U Eusebia . E. 2, 15; 6, 14. 7) U Eus. . E. 2, 25. 8) U Eus. . E. 2, 15. 9) L ist k m . 3, 3. ,0) Epist. ad Cypr. u ) Ep. ad Anton, ad Cornel. 12' Philosoph. 6, 20. 18) U Eus. . E. 3, 1. u ) U Eus. . E. 2, 25.
15) D e p r a e s c r i p t . 3 2 , 3 6 .; a d v . M ;ir c . 4 , 5 .

246

{jako na p. Zahn, Duchesne) v novj dob, jak se zd, dvod nji se rozhoduj pro rok 64. po Kr. Ze vech tchto svdk uvedeme na doklad smrti sv. Petra v m vroky jen z nkterch ss. Otc a spisovatel crkevnch. Svat I g n c nazv Crkev mskou: ";1) znamen bu lsku, neb tak spolen hody, ktermi se kesan ve star Crkvi na dkaz vzjemn lsky hostili, nebo konen znamen kesanskou obec samu vzjemnou lskou spojenou. A- proto bychom mohli svrchu uveden nzev Crkve msk, kter j v. Ignc dv, esky peloiti: p e d s e d k y n k e s a n s k o b c e i C r k v e."2) Je-li vak msk Crkev pedsedkyn cel kesansk Crkve, pak toto jej pedsednictv mus mti dostaten dvod. A tento dvod sv. Ignc sm udv, kdy v tomto listu k manm prav: N e p i k a z u j i v m, j a k o P e t r a P a v e 1, ani jako a p o t o l o v , j o d s o u z e n e c.3) Pakli sv. P e t r, podobn jako P a v e l , manm p o r o u e l , pak musil mezi nimi dlti a to nikoliv toliko jako p o u h b i s k u p , podobn jako ostatn apotolov, nbr jako hlava cel Crkve. Neb jinak by neml sv. Ignc do statenho dvodu, nazvati Crkev mskou p e d s e d k y n k e s a n s k obce. Nemn skvl svdectv pro primt mskch pape podv sv. I r e n e j . Na dkaz pravdy nauky Kristovy se odvolv proti kacm sv doby na tradici apotolskou, kterou lze poznati z apotolsk posloupnosti biskup jednotlivch crkv. Zznamy tchto biskup, kter kad crkev peliv chovala, dokazuj, e posledn biskup kad crkevn obce byl svcen a na svou stolici biskupskou bu xpresso neb tacito consensu" mskho papee dosazen, a podobn jeho pedchdce atd., a k prvnmu biskupu, jen byl neprostedn od nkterho z apotol ustanoven. Ale ponvad by za tmto elem bylo_ nutno zznamy biskup vech jednotlivch crkv prozkoumati, co by bylo s nemalou obt spojeno, proto sta na potvrzen apotolsk posloupnosti toho neb onoho biskupa podati dkaz, e byl posluenskm svazkem spojen s rej vt, nejstar a vemu svtu znmou sammi nej slavnjmi apotoly Petrem a Pavlem zaloenou Crkv
*) Epist. ad Rom. Cf. Col'ect. ss. Eccl. Patrum edit. cit. tom. I. p. 74. 2) Cf. Fr. Hettinger, Lehrb. der Fundamen taltheologie XI. Teil. Freiburg im Br. 1879. S. 172.
3) i b i d . n . 4 . p . 2 5 .

 247

mskou. Sv. Irenej p !e : Ad hanc enim Ecclesiam propter potiorem principalitatem, necesse est, omnem convenire Eccleisam, hoc est eos, qui sunt undique fideles, in qua semper ab his, qui sunt undique, conservata est ab Apostolis traditio/' (Nebo s touto Crkv mus pro jej v t m o c (propter potiorem principalitatem) souhlasiti cel. Crkev, t. j. vc celho svta. V n byla vdy ode vech vcch zachovna apotolsk tradice.1) Ze slov tchto plyne, e a) sv. I r e n e j proti kacm dokazuje z vry C r k v e m s k v r u c e l C r k v e . Jen ty crkve maj pravou na uku Kristovu, kter v, emu Crkev msk v. b) Proto p r a v i d l e m v r y pro celou Crkev jest v r a C r k v e m s k (Ad hanc enim Ecclesiam... necesse est omnem convenire Ecclesiam). S Crkv mskou mus ve ve souhlasiti vechny ostatn crkve a ve vech spornch ot.zk.ch vrounch mus se na ni o konen rozhodnut obraceti. c) A pinou, e jest pravidlem vry, jest jej potior prin cipalitas" (vt moc). P r i n c i p a l i t a s " znamen v latin tot co principatus, tedy tolik, m o c i p a n s t v . Tak pe svat Au g u s t i n : Petri pr i nc ip at u s cuilibet e p i s c o p a t u i p r a e f e r e n d u s . " (Moci Petrov jest dti pednost ped kadou moc biskupskou.)2) A sv. L e v V e l i k prav: D o m i n u s e p i s c o p a l i s o f f i c i i v o l u i t me h a b e r e p r i n c i p i u m . " (Byla vle Pn, abych ml nejvy moc biskupskho adu.)3) Nem-li v tomto vroku Lvov slovo: principium" vznamu nejvy moci", pak znamen tolik, jako potek" i pvod". Potek i pvod znamen vdy prv len njak ady, ped nm ji nen pedelho lena v tto ad, a po nm nsleduj vichni ostatn lenov tto ady. A m.-li slovo principium" tento vznam, pak prav sv. Lev o sob, -e z vle Bo jest jako biskup msk a hlava cel Crkve p v o d e m v m o c i v Crkvi, a e ped touto jeho moc a nad n nen vy m,oci, a e vechna moc ostatnch biskup z nho vychz a na n pechz. Neptel primtu mskho papee mn, e msk Crkev mla pr jen proto jistou pednost ped ostatnmi crkvemi, e mla sv sdlo v m s t s v t o v m , a jako pr m
*) Adversus haereses lib. III. i. Cf. cit. Collect. tom. II. p. 256. 2) De bapt. II. 1. 3) Sermo II. in Anniv. Eleet.

248

pedstavoval vem ostatnm mstm panstv cel msk velee, tak i Crkev msk mla pr od potku svho trvn pro politick, sociln a nboensk vznam hlavnho msta jistou moc nad ostatnmi crkvemi. Ne sv. I r e n j nejedn na uvedenm mst o m s t m u , nbr o C r k v i m s k a nepipisuje tto Crkvi potiorem principalitatem" pro politick vznam svtovho msta ma, nbr proto, e jest proti ostatnm crkvm Crkv nej vt, nejstar a hlavn proto, e byla zaloena od nej slavnjch apotol Petra a Pavla.1) 4. V druh polovici 3. stolet nazv T e r t u l l i n m skho papee: episcopum episcoporum".2) Je-li msk pape b i s k u p e m b i s k u p , pak jest nade vemi biskupy, kte jsou mu jako svmu samm Kristem ustanovenmu pedstave nmu podzeni. A msk pape m tuto pednost nade vemi biskupy vykonvati jedin z toho dvodu, e jest nstupcem sv. Petra nejen v jeho mskm biskupstv, nbr zrove tak V jeho primtu nad celou Crkv. A s v . C y p r i n prav, e Kristus ustanovil sv. Petra a jeho nstupce mskho papee pri masem cel Crkve za tm elem, aby touto svrchovanou moc j zabezpeil j e d n o t u v e c h b i s k u p j a k v r a u c e t a k i v z e n s t d c s o b s v e n c h . 3) 5. Ze 4. stolet sta na dkaz primtu mskch pape uvsti ti svdky: sv. A m b r o e , sv. A u g u s t i n a a sv. J er o n m a, kter jest pokldati za nej hlavnj svdky crkevn tradice vbec a mskho primtu zvl. Tak pe sv. A m b r o : On j e s t , j e m u K r i s t u s p r a v i l : T y j s i P e t r a n a t t o s k l e v z d l m C r k e v s v o u . Kde jest tedy Petr, t a m j e s t C r k e v ; kde j e s t C r kev, t a m n e n s mr t i , n b r i v o t v n . A p r o t o p i p o j i l : A b r n y p e k e l n j n e p e m o h o u , a tob d m k l e k r l o v s t v n e b e s k h o . A sv. P e t r , j e h o b r n a p e k e l n n e p e m o h ! a, a p e d n m b r n a n e b e s k se n e z a v e l a , p r v n a o p a k u z a v e l s n i c i p e k e l n o u a o t e v e l n e b e s k o u . Na z e m i j s a i v o t e v e l n e b e - a z a v e l p e k l o . " 4) Podle sv. A m b r o e jest jednota s Crkv mskou d k a z e m j e d n o t y a p s l u n o s t i k c e l obecn Crkvi.
1) Cf. Bossueta: Defensio Declarat, cleri gall. XI. 15. 2) De pudic. c. 1. 3) De Unit. Eccl. I. c. p. 74; cf. Epist. 55. c. 14. *) In ps. 40. 30.

 249

A podobn u sv. A u g u s t i n , jemu souhlas s mskou Stolic, vrcholem to autority, jest znmkou pravdy katolick.1) A sv. J e r o n m : J m i m o K r i s t a n i k o h o j a k o p r v h o n e n s l e d u j i , s t v o u S v a t o s t (pe pap. Damasvi) v a k , t. j. s e S t o l i c P e t r o v o u , j s e m s p o l e n m s v a z k e m s l o u e n (communione conso cior). N e b o v m, e n a t t o s k l e j e s t C r k e v v z d l n a . Kd o b y b y l mi mo a r c h u N o e m o v u , z a h y n u l v l d o u p o t o p y . . . N e z n m V i t al a, za v r h u j i M i l e t i a, n e v m n i c o P a u l n o v i . K d o s t e b o u neshromauj e, r o z p t y l u j e , to jest, k d o n e n K r i s t v , j e s t a n t i k r i s t v."2) 6. Z pozdj doby nen ani jedinho spisovatele, kter by ptomnost a muednickou smrt sv. Petra V m popral. Teprve protestant poali o tto. historick pravd pochybovati aneb ji rozhodn poprati. V novj dob raz si vak i mezi stzlivjmi theology protestantskmi cestu pesvden, e proti pobytu a smrti sv. Petra v m nelze uvsti dnch platnch dvod. Proto nejslovutnj representant protestantsk theologick vdy Hamack pe ve svm dle: Chronologie der altchristlicheh Li teratur":3) ,,M u e d n i c k o-u s m r t P e t r o v u v m p o p r a l i mnoz j e d n a k z d v o d t e n d e n n p r o t e s t a n t s k c h , jednak z dvod kritickch. V o b o u t c h t o p p a d e c h p i s p l b l u d k po znn d le i t c h h i s t o r i c k c h pr a vd a vy k o n a l s v o u d o b r o u s l u b u . e t o b y l b l u d ( po p r a t i t o t i s mr t P e t r o v u v m),'le na oce pr o k a d h o b a d a t e l e , j e n za b l h o -dne n e d se z a s l e p ti. C e l k r i t i c k a p p a i t , k t e r m Baur s t a r o u t r a d i c i p o p r a l , j es t ny n p o k l d t i za be zcenn. " V posledn dob zabval se touto otzkou ex professo n meck uenec Dr. Pavel Styger, kter smrt sv. Petra v m dokzal tak jasnmi dvody, e nyn nelze ji rozumnm zp sobem o tto historick pravd pochybovati, nerci-li ji poprati.4)
*) Sermo 120. M ajiNovemb. 2) Epist. 15 ad Damasum. 3) Leipzig 1897. S. 234. , 4) II monumento Apostolico a S. Sebastiano sulla v ia Appia. Rom a 1921.

 2S0

6. O spojen primtu s m skou biskupskou Stolc.

1. Dokzali jsme, e Bosk Spasitel sv. Petra ustanovil primasem nad celou Crkvi, a e tento primt mus trvat tak dlouho, jak dlouho trv Crkev, tedy a do skonn svta. Po nvad vak sv. Petr jako smrteln lovk nemohl iti a do sko nn svta, mus mti nstupce, na kter stle pechz svrcho van moc, kterou mu Kristus v zjmu existence Crkve sam ode vzdal. A tmito nstupci v primt Petrov mohou bti jen mt papeov. Nebo kdyby jimi nebyli, pak by vbec primt Petrv smrt Petrovou pln zmizel. Ale tm by tak Crkev pestala bti Crkv Kristovou, zbudovanou na skle Petrov. 2. e sv. Petr mus ve svm primtu nad celou Crkv mti nstupce, .ve kterch stle ije a jmnem Kristovm v dle vy koupen lovenstva pokrauje, jest ,,de fide". Dosud vak nen formlnm vrolnkem, pro prv tento primt peel na m s k p a p e e a nikoliv na biskupa jin sten Crkve. Ani Psmo sv., ani Tradice neobsahuj ani jednoho dokladu, e by byl Kristus vslovn sv. Petru poruil, j i t i do m a , t a m zaloiti z v l t n obec kesanskou, t ut o obec jako jej biskup s p r a v o v a t i a do k on c e s v h o i v o t a a s v h o n s t u p c e na m s k s t o l i c i b i s k u p s k u s t n o v i t i z a n e jv y h l a v u cel Crkve. 3. Akoliv z pramen Zjeven Boho nelze dokzati, e sv Petr spojil n a p m r o z k a z K r i s t a Pna mskou Crkev s moc primadln nad celou Crkv, pece nelze pochybovat!, e sv. Petr nedil krok svch do ma ze s v p o u h l i d s k v l e . Tak dleit dj, jako jest zaloen sdla crkevn primaciln moci ve svtovm mst mskm, neme bti pouhm dlem lidskm. Akoliv Kristus ponechal sv. Petrovi svobodnou vli, vyvoliti kterkoliv msto za trval sdlo svch nstupc v prvenstv nad Crkv, pece zvlt osvtil jeho rozum a naklonil jeho vli, aby opustil Antiochii, kde z potku njak as bisku poval a Crkev dil, a se odebral do hlavnho msta celho tehdej ho svta podrobenho panstv mskch imperator. A jako Kristus nedal sv. Petru strany sdla jeho nstupc dnch roz kaz, tak i sv. Petr ped svou smrt v tto pin nic nezadil, akoliv jak obecn u theologov, mohl bu svho nstupce v b i s k u p s t v m s k C r k v e uriti pro vecky asy

251

trvn Crkve tak svm nstupcem v primte nad Crkv nebo k tomu urit b i s k u p a j i n s t e n c r k v e. A ponvad nic podobnho nenadil, rozhoduje pirozen prvo, tkajc se jak posloupnosti v episkopt mskm, tak i posloup nosti jeho nstupc v moci primaciln. Sv. Petr dokonal dny ivota svho v m jako biskup msk, s jeho osobou byla zrove spojena moc nejvyho paste celho stdce Kristova po celm svt rozptlenho. A p r o t o o s o b a , j e l e g i timn nsledovala na biskupsk stolici msk, n s l e d o v a l a tak na primaciln S t o l i c i P e t r o v . T a k se s t v m s k b i s k u p l e g i t i m n z v o l e n n e j e n n s t u p c e m s v. P e t r a v mskm biskupstv, nbr tak ji zro ve hlavou cel Crkve opatenou jeho v e k e r o u d n o u m o c n a d v e k e r o u C r k v . 1)
7 Zpsob, jakm n ab vaj p ap eov prim tu nebol p rvenstv nad eelou C rh v a jednotliv biskupov sv m oc jurisdikn nad svm i decesem i?

i. Zde neb o z p s o b , kterm jednotliv osoby pr tyto ady bvaj dosazovny. Tento zpsob me bti v rznch dobch rzn. Jinak byly papei Voleni ve star Crkvi, jinak se vol nyn. I biskupov mohou bti rznm zpsobem na stolice biskupsk dosazovni. Kristus Pn uril ne prostedn jen P e t r a za nejvyho paste Crkve a vyvolil o s t a t n a p o t o l y a povil je v jednot se sv. Petrem moc apotolskou. Po jejich smrti ponechal volbu jejich nstupc Crkvi sam. Tak tu neb o m o c s v c e n (de potestate ordinis), kterou Bh sm neprostedn skrze svtost svcen rukama svtitelovma jednotlivm svcencm podle stupn svcen (secundum gradum ordinis) udluje. Otzka nae tk se tu toliko zpsobu udlovn m o c i j u r i s d i k n , kter se podstatn li od moci svcen a d se tak od n odlouiti. Tak na p. knz papeem za biskupa t neb on diecese prekonisovan nabv biskupsk moci jurisdikn nad dieces, pro kterou byl prekonisovn, ji v tom okamiku, ve kterm ho doly pa pesk bully o jeho prekonisaci, akoliv jest jen jednoduchm knzem.
*) C f. H e t t i n g e r ,

1.

c . S . 1 6 7 ff.

D e n z in g e r 1 7 3 5 ; 1 8 2 7 .

252

Tak tak msk pape, teba byl dosud jednoduchm kn zem, nabv hned, jakmile byl nyn konklavem kardinlskm kanonicky zvolen, svrchovan primaciln moci nad celou Crkv, jak prav pape M i k u l II. (snm laternsk r. 1059) S v o l e n n a b v j a k o p r a v p a p e moci spravovati Crkev mskou a diti vekeren j e j i v o t, jak inil sv. eho Vel. jet ped svou konsekraci. (Gratian. dist. 23, c. 1. 6.). Co se te zpsobu, kterm kanonicky zvolen pape dochz nejvy moci primaciln nad vekerou Crkv, u vichni ka tolit bohoslovci, e j nabv p m o a n e p r o s t e d n o d B o h a . Kdyby ml msk pape prostednictvm jin osoby, pokud se te, jinch osob primtu nad Crkv nabvati, pak by byl musil Kristus sm tuto osobu, resp. tyto osoby tmto kolem poviti. Toho vak neuinil, nbr pmo a neprostedn jen jemu sammu (u sv. Matoue 16, 18) tuto svrchovanou moc slbil a po svm vzken jemu sammu ji tak pm a nepro stedn udlil. (Jan 21, 15 atd.). A jak tuto moc pm a nepro stedn udlil jen Petrovi, tak ji pokad kanonicky zvolenmu papei rovn pm a neprostedn udluje. Nzor G a l i i k n , J a n s e n i s t a F e b r o n i n , e Kristus primt udlil pm ss. apotolm a jejich nstupcm, biskupm, a e teprv tito na mskho papee jako svho nmstka tuto svrcho vanou moc jen za kolem jednotnho jejho vykonvn pe nej, odporuje, jak jsme ji svrchu pravili, zejmm vrokm Spasitelovm a jest proto zcela bludnm. A proto definoval ji snm florentsk (in decreto Unionis), e n s t u p c e P e t r v jest pravm nmstkem Kristovm, hla v o u cel Crkve, a o t c e m a u i t e l e m v e c h k e s a n a e j e m u v e sv. P e t r u b y l a od P n a n a e h o J e e K r i s t a u d l e n a p l n a moc p s t i, s p r v o v a t i a d i t i v e o b e c n o u C r k e v . " 1) 2. J i n a k se m s j u r i s d i k n m o c b i s k u p skou. Kdeto Kristus odevzdal jurisdikn moc nad celou Crkv pm jen s a m m u P e t ru , nehled Ir ostatnm apotolm, svil apotolm jejich moc jen ve spojen s Petrem, m vlastn jen plnost jej udlenou Petrovi na apotoly rozil. Jak Petr, tak
J) Denzinger 694. Cf. Card. Billot. Tract. de EccI. Chrsti p. 509.

253

i apotolov obdreli moc jurisdikn nad Crkv n e p r o s t e d n od Krista; Petr obdrel plnost jej sm o sob, apotolov vak obdreli ji jen ast v moci Petrov. A proto zvisela svazujc a rozvazujc moc apotol na moci Petrov. Nejsou tedy dv moci primaciln, jedna Petrova, druh apotol spojench s Pe trem, nbr jest jen jedna moc, ji Kristus jinak udlil sv. Petrovi, jinak apotolm. Petrovi ji udlil bez apotol, apotolm vak jen ve spojen s Petrem. Podobnm zpsobem dochzej bisku pov sv moci nad svmi stenmi crkvemi, s tm toliko roz dlem, e ji Kristus ss. apotolm udlil n e p r o s t e d n , kdeto jejich nstupcm, biskupm, ji udl prostednictvm m skho papee. A ponvad pape jednotlivm biskupm udl ji z plnosti sv moci, me podle pomr a poteb asovch tuto moc bu roziti nebo ziti, po ppad, kdy blaho vcch toho d, jednotliv biskupy tto moci pln zbaviti.1) Z djin crkevnch jest znmo, e ve star Crkvi mli bisku pov vt moc, ne v dob nynj, v n si papeov vyhradili rozhodovati v mnohch ppadech, ve kterch ve star Crkvi rozhodovali biskupov sami, udlujce dispense na p. od pek ek manelskch, kter si nyn Apotolsk Stolice vyhradila. mt papeov d se tu ohledy na pomry asov a na poteby vcch. Ve star Crkvi nebylo pi tehdejch nedokonalch a ve lice nkladnch prostedcch kommunikanch, biskupm od ma vzdlenm tak snadno se obraceti v mnohch otzkch na Apo tolskou Stolici a dati od n rozhodnut. A ponvad se rozhod nut musilo asto ihned aneb v krtk dob stti, nezbvalo jim, ne praesupposito consensu Sedis Apostolicae" samostatn rozhodnut uiniti. Mnoh ppady byly k rozhodnut ponechny metropolitm, exarchm a patriarchm. Kdy vak hlavn od doby reforman poaly se v Crkvi jeviti o d s t e d i v proudy, kter hledly svazky mezi biskupy a Apotolskou Stolic pod vce uvolovati, pak mskm papem nezbvalo na uhjen a utvrzen jednoty V Crkvi, ne ote kzn crkevn ponkud vce pithnouti. A proto byli nuceni biskupy tsnji k Apotolsk Stolici pipoutati a za tmto elem mnoh ppady crkevn jurisdikce, ve kterch dve biskupov samostatn rozhodovali, sob vyhraditi. Akoliv podle tm veobecnho mnn katolickch theo log u d l m s k p a p e jednotlivm biskupm p o
) C f. C a m il l . M a z z e l l a S . J .

1.

c. p . 782 sq q .

254

t e b n o u j u r i s d i k c i nad stenmi crkvemi jejich sprv a vld svenmi, pece z toho neplyne, e jsou p o u hmi d e l e g t y i l i v i k i (nmstky) mskho papee. Nebo episkopt podobn jako primt jest p v o d u B o s k h o a proto jest tak i n s t i t u c v C r k v i t r v a l o u, Jeho moc jest co do podstaty Kristem samm urena a proto jest tak m o c d n o u a nikoliv toliko papeem biskupm k v y k o n v n delegovanou. 3. Nicmn byli a do posledn doby theologov, kte tvrdili e K r i s t u s s m jurisdikci biskupm ji samm svcenm na. biskupstv in actu primo" udl, a e od papee toliko zvis uriti diocesi, ve kter jurisdikn moc maj vykonvati, tedy e na nm zvis udlerti moc tuto jen in actu secundo". Tohoto nzoru hjil ped snmem tridentskm slovutn theolog panlsk Franciscus de Victoria a jeho vlivem pak na snme tridentskm b i sk u p o v p a n l t , jim se vak se v rozhodnost opel generl Tovarystva Jeova Jakub Laynez. Akoliv po snmu tridentskm zobecnla v Crkvi nauka, e biskupov nedochzej jurisdikce nad svmi stdci p m o o d K r i s t a , nbr jen ne pmo a prosteden, prostednictvm toti mskho papee, pece jet pozdji nkte theologov a kanonist, jako Vasquez,1) Neubauer,2) Fillips3) hjili opanho nzoru, odvolvajce se na slova Spasitelova u sv. Matoue,4) ktermi ss. apotolm, jak nelze pochybovati, pmo moc svazovac a rozvazovac udlil. A proto pr nen zhola dn piny se domnvati, e by jejich nstupcov, biskupov, jinm zpsobem dochzeli moci sv, diti sv sten stdce. Mimo to pr sv. P a v e l biskupm v Efesu shromdnm vslovn prav: M j t e p o z o r n sebe a n a v ecko stdce, ve k t e r m Duch s v a t u s t a n o v i l vs biskupy, abyste s p r a v o v a l i c r k e v B o ."5) Ne tyto texty dokazuj sice, e moc biskupsk jest p v o d u B o s k h o , nedokazuj vsak nikterak, e ji Bh n e p r o s t e d n biskupm udluje. Kdyby j biskupov neprostedn od Boha nabvali, pak by tak jej rozsah musil bti u vech biskup po celou dobu trvn Crkve pln
x) *) 8) ) s) Tom 2, disp. 152, cap. 3. n. 28. De legibus p. 302. edit. Paris. Kirchenrecht 1, 138 sqq. 18, 18. Skut. 20, 28.

 255

stejn, co vak djinm Crkve odporuje. Tak nelze pipustiti, e Bh biskupm, pi jejich konsekraci moc jurisdikn prv tak neprostedn udluje, jako moc svtostn, teba jen ,,in actu primo". Nebo pak by biskup nemohl v dnm ppad mskm papeem tto moci bti zbaven a se svho adu sloen, jako ne me bti zbaven moci svtosti svcen biskupskho. Nanejv by byly jeho kony n e d o v o l e n y , ale p l a t n , jako kony svtostn, na p. bimovn a svcen na knstv.Tento nzor odporuje veobecn praxi crkevn i novm ,Codexem Juris ca nonici" potvrzen, podle kter tak zvan biskupov ti+uirn", i kdy byli zvni na veobecn snmy, nemaj hlasu definitivnho (votum definitivum) jako episcopi ordinarii", nbr jen deliberativn (votum deliberativum).1) Kdyby moc jurisdikn byla ob saena (teba jen in actu primo) v moci svcen (in potestate ordinis episcopalis), pak by jmenovan biskup pro tu neb onu diecesi, dokud je pouhm knzem, nemohl bti poven zenm jejm, co rovn praxi c{rkevn odporuje. A proto jest nzor tento co nejrozhodnji zamtnouti, teba by nezasluhoval od souzen jako kacstv. 4. Ale kacstvm jest zajist nauka f e b r o n i a n s k obzvltn v t pkr form, v jak j hjil povstn kanonista Eybel ve svm spise: Co jest pape?" kter pape Pius VI. od soudil brevem: Super soliditate". F e b r o n i n i uznvali jet Bosk pvod jurisdikn moci papesk a biskupsk, jen v tom bloudili, e uili, e Kristus tuto moc udlil p m o C r k v i a e tato ji teprve pen na mskho papee a biskupy jako sv nmstky a zstupce, kdeto Eybel a jeho stoupenci poprali vbec k a d B o s k p v o d tto dvoj moci. Zmnnm brevem (z r. 1786) pape Pius VI. nejen nauku febroninskou odsoudil, nbr zcela zejm prohlsil, e msk pape jest pmo samm Kristem ustanoven hlavou Crkve a jeho n mstkem, aby jeho jmnem dil Crkev, a e proto vichni vc jsou povinni, ve vech vcech se tkajcch spsy svch du, jako i sprvy Crkve jemu poslunost prokazovati. Dle v tomto breve prohlsil, e vechna moc biskup pochz pm z mskho papee, tak jako moc jeho papesk pochz pm od Krista.2) Posledn rnu tomuto bludu dal t pape, odsoudiv bullou: Auctorem fidei" bludy s y n o d y p i s t o j s k roku
1) Cf. Codicem Jus. Can. can. 223. 2. 2) Denzinger 1500.

256

1794. mezi nimi nazval proposici 3. zcela zejm k a c s k o u . A proposice tato zn: P r o p o s i c e , k t e i t v r d , e moc d n a j e s t od B o h a C r k v i za t m e l e m, a b y o d n b y l a u d l e n a p a s t m , k t e j s o u j e j m i s l u e b n k y ke s p s e d u , j e s t k a c s k , p a k l i s e j t a k r o z u m , e m o c c r k e v n s p r v y a v l d y se p e n s o bc e (a c o m m u n i t a t e ) v c c h n a p a s t e."1)
8. mt p ap eo v v d y m oc prm acln nad celou C rk v p k ad pleitost Boskm prvem vyk o n vali,

1. Ji K l i m e n t m s k si ponal naproti crkvi korintsk jako jej nejvy pedstaven. V crkvi tto vznikly ke konci 1. stolet pletichami nkterch pynch a ctidostivch kesan, velik spory, kter hrozily crkvi tto dve kvetouc plnou z hubou. Ned se historicky s plnou jistotou dokzati, zdali dobe smlejc strana v tto crkvi sama se obrtila n a s v . K l i m e n t a , akoliv tenkrte sv. a p o t o l J a n jet il, a z Korintu do Efesu bylo ble, ne do ma, nebo zdali sv. Kliment dozvdv se o tchto sporech kesan korintskch ze svho vlastnho po pudu se odhodlal zvltnm listem Korinanm zaslanm jejich, spory urovnati. Ale a byl podnt k tomuto listu jakkoliv, v ka dm ppad podv nezvratn dkaz a suverenn moci mskch pape. Nebo sv. Kliment zasahuje listem svm a u t o r i t a t i v n do crkevnho ivota kesan korintskch a vyjaduje poadavky nutn k zabezpeen crkevn kzn mezi nimi ve spsob veobecn platnch z k o n , kter pak na konkrtn ppad obce korintsk applikuje. Z celho listu vysvt vdom sv. Klimenta o jeho p e d n o s t i a pravomoci n a d c r k v k o r i n t s k o u . Kdyby byl bval jen jednoduchm biskupem mskm, zajist by si byl netroufal zasahovati do spor jin: crkve, po kter mu v tomto ppad vlastn nic nebylo. 2. Dkaz primtu pape mskch podv tak pape V i k t o r I. Ke konci II. stolet vznikl v Crkvi vchodn a z padn spor strany doby, kdy se maj velikonoce slaviti. Kesan vchodn slavili dosud tento hod Bo po zpsobu idovskm 14 msce Nisanu, a ji tento den padl na kterkoli den v tdni, kdeto v m a v cel zpadn Crkvi slaven tento svtek v ne
*) Denzinger 1502.

257

dli po jarnm rovnodenn 14. Nisan nsledujcm. Na urovnn tohoto sporu poslala c r k e v s m y r n e j s k sv. P o l y k r p a k papei A n i c e o v i , jemu se vak nepodailo p mti ho, by pistoupil k praxi msk. Tm vsak pska mru mezi oboj crkv nebyla peruena. Konen p a p e V i k t o r I. (192202) chtje definitivn jednotu co do asu slaven hodu velikononho v cel Crkvi zavsti, svolal do ma synodu, kter se usnesla, e velikonoce v cel Crkvi maj se slaviti podle p r a x e m s k a n i k o l i v ponaje 14. msce Nisanu, jak je kes an vchodn zrove se idy dosud slavili. Dekret tento pro hlsil V i k t o r I. za zvazn p r o c e l o u C r k e v a pohrozil vyobcovnm vem, kte by nechtli poslechnouti. A ponvad i pes tento dekret nkte biskupov na Vchod odvolvajce se na praxi apotolskou dle jet velikonoce souasn se idy slavili, vydali Otcov nicejskho snmu I. (325) zvltn dekret, kterm praxe Crkve zpadn byla i pro Crkev vchodn zvazn pedepsna. Tm byl spor tento definitivn urovnn. Papeov jak A n i c e t, tak po nm V i k t o r I. tm, e zashli do bohosluby crkve vchodn, podali jasn dkaz, e jejich moc byla moc primaciln, kter nebyla ohraniena ob vodem Crkve msk, nbr e se vztahovala na celou Crkev. Podobn dkaz primtu mskch pape podv pape Stepn I. (253257) svm sporem se sv. Cyprinem. V Africe rozila se v t dob praxe, ktti kadho, kdo pijav kest od kterhokoli kace, chtl pestoupit! do Crkve katolick. Tto praxe drel se tak sv. Cyprin. Na utvrzen jej svolal synodu a oznmil jej dekreta, ktermi onu praxi schvlila, papei Stepnu prose ho, aby je svou autoritou potvrdil. Pape S t e p n zvyk afriknskch biskup se v rozhodnost zavrhl slovy: K d o b y z k t e r k o l i h e r e s e se k n m v r a c e l , n e b u na n m n i c n o v h o d n o , n e co j e s t p o d n o (ni h i l i n n o v e t u r , ni s i qu o d e s t t r a d i t u m ) , (Bez opako vn ktu) b u t e mu v l o e n y r u c e n a z n a m e n p o k n . N e b a n i k a c i n i k o h o , kdo k n i m p i s t u p u j e , p o z n o v a n e k t , n b r ho j e d n o d u e do s v s p o l e n o s t i p i j m ] ! . 1) Ponvad sv. C y p r i n z v l t n m s p i s e m (De Unitate Ecclae) j e d n o t y Crkve proti vem jejm odprcm co nejrozhodnji hjil, nen mono
*) Cf. Vascotti. H rst. Instit. Hist. Eccl. N. F. edit. 2. p. 91. Goritiae 1869.
Co jest Cirkev ?

 258

pedpokldati, e by j chtl v tomto sporu poprati primt mskho papee. Otzku tuto n e p o k l d a l z a d o g m a t i c k o u , nbr t o l i k o z a d i s c i p l i n r n , ve kter kad crkev me se diti mstnm svm zvykem. Ostatn rznost tohoto nzoru lze vysvtliti z t okolnosti, e nkte kaci v Africe a v Palestn zamtali nauku o n e j s v t j T r o j i c i a proto tak uvali nesprvn formy pi ktu a nsledovn ktili neplatn. Keat takov musil bti opakovn. A sv. C y p r i n jen v tom bloudil, e se domnval, e kad kest udlen od k t e r h o k o l i k a c e , i kdy sprvn formy pi nm uil, jest neplatn. V em sv. Cyprin chybil, smrt muednickou napravil. Spor tento konen rozhodnut v synod a r e i a t n s k (314), kter prohlsila, e kad, kdo by z kterkoli herese se vracel do Crkve, m sloit toliko vyznn vry, a byl-li poktn ve jmnu Otce a Syna a Ducha sv., aby mu byla toliko vloena ruka, aby pijal Ducha sv.1) Pape D i o n y s i u s uloil patriarchovi alexandrinskmu D i o n y s i o v i , jen byl u nho obalovn ze s a be l l i a ni s mu, aby se u nho z tto herese ospravedlnil, co tento tak uinil. aloba vznikla toliko z dogmaticky tenkrte jet neuritch a neustlench t e r m i n , jim bylo mono rozumti jak ve smyslu pravovrnm, tak i heretickm. Tak sprvnost a plat nost volby patriarch zvisela na uznn a schvlen mskch pape. Tak pe S i m p l i c i u s : Nezbvalo nic jinho, ne aby katolick velepast nastoupil ad zemelho, a aby toto nastoupen dolo tak potvrzen Apotolsk Stolice.z) mt papeov cituj i p a t i a r c h y p e d s v s y n o d y , aby se ospravedlnili ze stnost na n podan. Tak na p. pohnal F e l i x II. (III.) (483492) A c a c i a , p a t r i a r c h u c a i h r a d s k h o , ped s y n o d u m s k o u , aby se ospra vedlnil, pro nevylouil monofysitu Petra Monga z crkve cai hradsk, jak mu uloil, a ponvad neuposlechl, vyobcoval ho r. 483 z Crkve slovy: J s i u s v d e n z m n o h c h - p e s t u p k . . . U z n e j , e j s i n e h o d e n h o d n o s t i k n s k a s p o j e n s C r k v k a t o l . a e jsi vylouen z potu vcch a o d s o u z e n s o u d e m D u c h a sv. a n a a p o t o l s k o u a u t o r i t o u.3)
) Cf. Denzinger 53. 2) Simplic. epist. 18 ad Acac. 3) Epist. 3. ad Acacium Const. libell. citationis.

259

Soudu, p r v S t o l i c e se p r o t o n e s m n i k d o p r o t i v i t i, jak prav vslovn pape G e 1 a s i u s:1) V bouch arinskch byl msk pape jedinou hradbou vry a toitm vech, jak pe djepisec Sokrates. Biskupov obalovan a se svch sdel vypuzen utkaj se do krlovskho msta, a kdy svou zleitost J u l i u , mskmu biskupu, vysvtlili a k rozhodnut pedloili, Julius moc prerogativy Crkve msk je otevenmi i sty ve ve utvrzoval a zpt na Vchod poslal.2) A jak se dlo za starch dob, tak se dlo i pozdji a dje se a do naich as. Doklady v nesetnm potu uvdj crkevn djiny. Doklady uveden mus nm staiti, jinak bychom musili teba jen v nej krajnjch rysech liti djiny nejen Apotolsk Stolice, nbr cel Crkve, jej ote dreli mt papeov vdy ve svch rukou a svou nej vy autoritou naizovali, eho bylo ke blahu jak cel Crkve, tak i jednotlivch jejch st teba, pokud se te, odsuzovali a zakazovali, co by vnou spsu v cch mohlo uvsti v nebezpe.3)
9. R ozdl mez A potolskou Stolic a papeem . (Distinctio inter sedem et sedentem.)

i. S t o l i c bu Apotolskou nebo vbec stolic biskupsko nerozumme hmotn kathedry i stolice, na ktex jak pape, tak i kad biskup pi veejnch bohosluebnch vkonech zased, nbr rozum se j a d p a p e s k a b i s k u p s k se vemi prvy a povinnostmi, kter Kristus s tmito ady spojil. Stolice se m k tomu, kdo na n sed (Stolice papesk k pa pei a stolice biskupsk k biskupovi), jako abstraktn pojem adu papeskho a biskupskho ke konkrtn osob papee neb biskupa, kter tento ad vykonv. Nebo adu papeskho a biskupskho nevykonv ad sm, nbr ten, kdo hinc et nunc" tmto adem jest poven tedy bu pape nebo biskup. Akoliv ,,sedes se m ,,ad sedentem" jako pojem abstraktn k vci konkrtn, ve kter se onen pojem uskuteuje a jev, pece nelze tvrditi, e nen naprosto dnho rozdlu inter sedem et sedentem". B tedy o sprvn, vmr tohoto rozdlu, o kte rm jest nm aspo zkrtka pojednti.
Ep. 26, 3. *) H. E. IX. 15. s) Cf. Hettinger, 1 . c. S. 171 ff.

 26

2. Vechny vsady, kter se sv. Petra na m s k p a p e e pely, nezvis na jejich o s o b n c h z s l u h c h a ped nostech. A proto mohou na papesk Stolici zasednouti i pape ov nehodn. Nebo moci primtu se nestvaj astnmi jako> osoby p r i v t n , nbr jako osoby e d n , jako biskupov legitimn volbou na biskupskou Stolici mskou dn dosazen. Tak pe T , e v Vel . , e Stolice jako Stolice na sv dstojnost nic n e z t r c , kdy na ni nkdy zasedne lovk nehodn. Protopr nemohla zloba Dioskurova zatemniti lesk crkve alexandrinsk. Nco jinho jest Stolice a nco jinho ten, jen na n sed.1) Akoliv zsluhy past jsou nkdy zcela rzn, prva Stolic samch zstvaj stle t.2) Jak sv. I^ev prav, jest nco jinho sedes" a nco jinho sedens". 3. Rozdl mezi A p o t o l s k o u S t o l i c a p a p ep e e m jev se ji v jejich t r v n . Kdeto o n a nlec k podstat Crkve nepetrit trv a bude trvati do skonn svta, jest pape l o v k s m r t e l n a proto po krat neb del dob uprazduje svou Stolici a penechv ji svmu nstupci, A proto jest rozeznvati Sedem plenam et Sedem vacantem". Smrt kadho papee se vdy papesk Stolice uprazduje. Po nvad bez nej vy moci Crkev neme obstti, proto tato moc i po mrt papeov za doby sedisvakance v Crkvi dle trv, ne sice in actu", jako trv v osob papeov za jeho ivobyt, nbr in potentia". Z t piny neme Crkev v tte dob svolati veobecn snm, neme vslati dnou dogmatickou, definici, dn disciplinrn dekret zavazujc celou Crkev, ani zruiti njak veobecn platn zkon a novm jej nahradili. Co pape sm za svho panovn bu sm nebo skrze veobecn snm svzal nebo rozvzal, neme nikdo po jeho smrti rozvzati aneb svzati.8) Nad zachovvnm veobecn platnch zkon a nad udrovnm podku a kzn v Crkvi bd v tto dob sbor podle crkevnch zkon k tomu ustanoven. V nynj dob jest to sbor kardinl, jemu tak volba novho papee p slu. Za sedisvakance vykonv sbor kardinl jen tu st nejvy moci, kter k zachovn jednoty vry, podku a kzn: jest nezbytn teba.3)
*) Epist. 106 c. 5. (M. 54, 1007). *) Epist. 119. c. 3. (M, 54. 1043.) 3) Cf. Franzelin, 1 . c. p. 228.

2I

4 Se v rozhodnost jest vak zamtnouti nauku Gallikan a ostatnch s nimi stejn smlejcch bluda, podle kter pr Kristus vechny vsady a pednosti moci primaciln udlil skrze sv. Petra Stolici apotolsk, nikoliv vak mskmu papei. A koliv Kristus zdil primt jako instituci Crkvi nezbytn po tebnou a proto neperuiteln v n trvajc, pece ho, neodevzdal Apotolsk Stolici in abstracto, nbr povil jm/n concreto vdy jen jednotlivou, uritou osobu, a to pvodn sv. Petra a po jeho smrti jeho n s t u p c e v episkoptu mskm. A proto nositelem a vykonavatelem tohoto primtu nen ani msk episkopt, ani msk obec kesansk ve sv veobecnosti, ani ada pape ve svm celku, nbr vdy jen msk biskup l e g i t i m n z v o l e n , kter jest hic et nunc hlavou veobecn Crkve. Kad pape, jak se ostatn samo sebou rozum, ztrc smrt vecku moc jurisdikn nad Crkv a tato moc pechz v plnm rozsahu na jeho skutenho nstupce v biskupstv mskm a nikoliv na toto biskupstv in abstracto ili na symbol jeho, na A p o t o l s k o u S t o l i c i . A proto rozdl inter sedem et sedentem", jak jej inili Gallikni, Jansenist atd. jest po snmu vatiknskm zjevnou heres. Defi nice jeho o primtu mskho papee zn: O b n o v u j e m e defi nic i ekumenickho snmu florentskho, podle kter jest vem kesanm viti, e ' A p o t o l s k S t o l i c e a m s k p a p e j e s t n s t u p c e m sv. P e t r a , k n e t e a p o t o l s k h o , a pravm nmstkem Kristovm a hlavou cel C rkv e a otcem a u i t e l e m vech ke s a n .1) Snm vatiknsk neprav ani, e m Apotolsk Sto lice, ani msk pape primt nad celou Crkv, nbr e tento primt m A p o t o 1 s k S t o l i c e a m s k p a p e . A p o t o l s k o u S t o l i c vyjaduje zmnn snm stl, nikdy neperuen a neperuiteln trvn primtu a m s k m p a p e e m prohlauje, e primt existuje v Crkvi skuten a in concreto jen v osob jednotlivch mskch pape. Me se vak stti, e ve velkch zmatcch v Crkvi vzniklch nkdy vc, jinak naprosto pesvden o nutnm trvn primtu v Crkvi i o neodluitelnosti jeho od sv. msk biskupsk Stolice, nemohou i pi nejlep vli nabti jistho pesvden, kdo jest vlastn sedens in sede S Peti,", kdy dv nebo vce osob se pokld
l) Denzinger 1826.

2 2

za pravho mskho papee a nstupce sv. Petra, jak se stalo v dob zpadnho rozkolu 40 rok trvajcho, kdy od Urbana VI, a do Martina V. cel kesansk svt byl roztpen na dv a ke konci na ti tak zvan obedience, kter se nemlily v primtu samm, nbr nevdly toliko, kter ze dvou, pokud se te, ze t proti-pape byl legitimn volen za biskupa mskho a jest proto pravm nstupcem sv. Petra v jeho svrchovan jurisdikci nad celou Crkv. Ponvad stoupenci kad z tchto dvou, pokud, se te t obedienc byli naprosto pesvdeni, e hlava obedience jest pravm papeem mskm a ponvad bez sv viny v tto pin bloudili, nelze pokldati pvrence lichch pape za ka ce, ani za f o r m l n rozkolnky, ponvad se nechtli od Apotolsk Stolice a od legitimnho mskho papee odlouiti. Rozkol jejich byl toliko m a t e r i l n a z t piny byl tak prost v mravn viny. Proto mohli k obediencm lichch pape nleeti i svtci, jako na p. sv. Vincenc Ferrerius, jen jsa stou pencem avionskho protipapee Klimenta VII., vydal proti legitimnmu papei Urbanu VI. residujcmu v m zvltn spis: ,,De moderno Ecclesiae schismate", v nm ho nazval od padlkem a neptelem Crkve. Aby vak vc mohli bti ve svdom zavzni k poslunosti k mskmu papei, nesm plat nost jeho volby bti pochybn. Crkev jako spolenost viditeln, mus mti tak viditelnou hlavu. A za tuto hlavu jest jen toho papee pokldati, jen byl tak zvolen, e o jeho platnosti v o lb y nen a neme b}'ti podstatn pochybnosti. A proto dokud se o platnosti volby dvodn pochybuje, zvolen nen papeem, neb p o c h y b n p a p e , jak prav blah. Bellarmin, nen pa peem. Podle tohoto principu vysvtluj a ospravedluj theolo gov jednn biskup na snm kostnickm, kte vechny ti tehdej papee zbavili jejich dstojnosti a zvolili novho papee Martina V. Sesazen vech t biskup bylo by jen tenkrte sprvnr pakli byla platnost volby vech t pape pochybn. To vak nelze tvrditi, ponvad o legitimnosti volby Urbana VI. nebylo mono dvodn pochybovati.1) Legitimn zvolen pape neme bti dnou moc sesazen, le by s a) dobrovoln sv dstojnosti vzdal, jak uinil pape Coelestin V., nebo b) kdyby se dopustil formln herese, j by se sm z Crkve vylouil. Ne tento ppad se dosud nestal a prozetelnost Bosk, kter nad vrou mskch pape zvltnm Cf. Christian-Pesch, 1 . c. p. 294 sq.

263

zpsobem bd, nedopust, aby msk pape pro formln heresi bu sm z Crkve vystoupil aneb z n musil bti vylouen, c) za pinu, pro kterou by mohl msk pape bti se svho adu sloen^ uvdj bohoslovci a kanonist tak lenost.1)
10. Prim t m skho papee a crk e v pravoslavn.

To, co Crkev mskou dl od pravoslavnch crkv vchodnch, nen popedn ani nauka o vchodu Ducha sv. tak ze Syna (Filioque), ani nauka o oistci, o neposkvrnnm Poet blah. P. M., o neomylnosti m. papee, jak se mnoz domnvaj, nbr hlavn n a u k a o B o s k m p v o d u p r i m t u m s k h o pa p e e nad. c e l o u C r k v .2) eck crkev tento primt od potku a do IX. a po krtkm peruen a do XI. stolet uznvala. Po peloen csaskho sdla cel msk e z ma do Bysance ve IV. stolet smovala vak touha caihradskch biskup dosud metropolitm herakleenskm podzench k tomu, aby vzhledem k politickmu vznamu residennho sdla tak v cr kevn hierarchii vyho stupn doshli. A v tto snaze je sami csaov podporovali. Ji veobecn snm. c a i h r a d s k I. schvlil canon 3., jen zn: B i s k u p c a i h r a d s k m j e s t n p r v e n s t v po m s k m b i s k u p u , p o n v a d m s t o s a m o j e s t n o v m m e m. A koliv tento canon neml ihned ve skutenosti velikho vlivu na dosavadn hierarchick zzen crkve eck, pece byl jm uinn potek uvolniti svazek hierarchick podzenosti crkve caihradsk pod Crkv mskou a uvolnnm tohoto svazku raziti cestu k uvol nn spojen vech ostatnch crkv vchodnch se Stolic Apo tolskou. Na tto cest uinil dal dleit krok caihradsk biskup A 1 1 c u s, jen piml csae Theodosia v V. stolet, e vydal o sv jm bez vdom a souhlasu Apotolsk Stolice zkon, kterm pikzal, e vechny kleriky v provincich Pontu, Thracie a Asie sm svtiti jen biskup caihradsk, jen tm de facto se stal me tropolitou vech biskup tchto provinci. Ne snahy biskup caihradskch nesly se ve. Na snmu chalcedonskm r. 451 caihradsk biskup A n a t o l i u s chtje
*) Cf. Bellarmin De Rom. Pont. 1 . 2. c. 30. Franzelin De Eccl. p. 230. 2) Cf. A cta IV. Conventus Velehrad. 1024 p. 52 sq. ; Fr. Griyec : Doctrina B yzan tin a de prim atu et un itate eccl. (vydn esko-Iatinsk) Krom, s t r . 5566. Tkfeop. Sp il: Conceptus et doctrina de ecclesia ju x ta tkeologiam Orientis separati. Roma 1924. (Orientalia C h r is t ia n a II. 2.)

 264

stolici sv pojistit i prva na biskupstv v uvedench, provincich prosadil u biskup v tomto snm ptomnch, e pijali canon 28., kterm pisoudili biskupu caihradskmu patriarchln hodnost nsledujc hned po patriarchatu mskm. Pape Lev (440461) protestoval proti tomuto canonu listem jak biskupu A n a t o 1 i u, tak i csai Marcionu a csaovn Pulcherii zaslanm. Tak uinil tak jeho nstupce pape H i l a r i u s (461467). Avak ani csa ani Anatolius tohoto protestu nedbali. Od t doby se bisku pov caihradt jednodue nazvali p a t r i a r c h y , kte v hod nosti pedchzeli patriarchu antiochenskho, alexandrinskho a jerusalemskho, a to nejen vhodnosti, nbr i v hierarchick moci, kter zmnn patriarchy pod vce podrobovali. Ale ani tato moc jim nestaila. Ve stolet VI. svolal cai hradsk patriarcha J a n , zvan J e j u n a t o r , r. 588 synodu, v n za souhlasu ptomnch biskup si pidlil nzev b i s k u p a e k u m e n i c k h o (episcopi oecumenici), m implicite se prohlsil za biskupa stejn hodnosti a moci s biskupem m skm. Pape P e l a g i u s II. prohlsil nejen vecka akta tto sy nody za neplatn, nbr poruil svmu legtu, kterho do Caihradu k patriarchu Janovi se zvltnm protestnm listem poslal, aby mu tento list jednodue odevzdal a dle s nm, pakli nepo slechne, neobcoval. Ne marn bylo vecko jeho sil. Po smrti P e l a g i o v snail se jeho nstupce e h o Ve l . (590604) patriarchu C y r i a k a, jen po Janovi dosedl na stolec caihradsk, odvrtiti od jeho hnho myslu, podreti dle titul, jeho zhoubn dosah pro celou Crkev velik tento pape zcela jasn pedvdal. Ale ve bylo marn. Aby mu eho dal pklad pokory a skromnosti a tak jeho pchu zahanbil, pijal titul: Servus servorum, kterm se papeov na svch veejnch listinch a dosud podpisuj. Csa P h o c a s (602610) zakzal sice r. 607 na dost papee Bonifacia III. patriarchovi caihradskmu tento titul. Ale pozdj patriarchov namnoze nedbali protest pape skch a znenhla si osvojili jak dstojnost, tak i moc nad celou crkv vchodn. Prvn pokus pln emancipace od Crkve msk uinil F o t i u s, jen svolav r. 867 do Caihradu synodu, patri archu Ignatia se stolice caihradsk sloil a papee Mikule z Crkve vyobcoval a tak vechen svazek s Crkv mskou pe ruil. Rozkol tento, do nho vtaena cel Crkev vchodn, trval a do r. 886, ve kterm roce csaem Lvem VI. Fotius byl sv

265

dstojnosti zbaven a do kltera Bodri v Armnii relegovn, kde r. 891 zemel.1) Akoliv jednota vchodn Crkve s Crkv mskou, byla zase obnovena, pece spor s Apotolskou Stolic zanechal v myslch vchodnch vcch proti mu nemalou trpkoft a nelibost. N rodn jeitnost ek nemohla snsti, e optn, jako ve vech dosavadnch veobecnch snmech od nicejskho r. 325 a do caihradskho IV., r. 869, zvtzil latinsk m nad eckm v chodem. A proto vymleli caihradt patriarchov s ostatnmi vchodnmi biskupy stle nov otzky, na kterch se Vchod se Zpadem rozchzel. Akoli otzky tyto mly povahu ie discipli nrn, prohlaovali je za dogmatick a vinili Crkev mskou z rz nch a rznch heres. Tak doutnala na Vchod jiskra odporu a neptelstv proti Crkvi msk od potlaen rozkolu Fotiova r. 886 a do r. 1053, ve kterm patriarcha M i c h a e l C a e r u l a r i u s dlo Fotiem zapoat trvale dokonal. Rozkol mezi v chodn a zpadn Crkv trv dosud. Pokusy asto opakovan, jako na snm lateranskm, lyonskm II. a florentskm, spojiti zase ob sti Crkve pod jednou hlavou, mskm papeem, nemly trvalho vsledku. Ale Stolice Apotolsk touc se v vroucnost po brzkm splnn slov Spasitelovch, aby byl jeden ovinec a jeden past, pouv obzvlt v posledn dob kad pleitosti, aby otzka unie Crkve msk s crkv vchodn, zejmna s crkvemi slovan skmi stala se zjmem a pedmtem sil celho kesanskho svta. Prvn mocn podnt k unionistickm snahm dal v posledn dob pape svat pamti I^ev XIII. svou svtodjnou encyklikou ,,Grande munus r. 1880. Od t doby zjem pro unii Vchodu se Zpadem, hlavn crkve rusk, se po celm kesanskm svt. V naem nrod zasvtil tto mylence cel svj ivot hlavn nebotk blah a poehnan pamti olomouck arcibiskup Dr. Antonn Stojan a to jet dve, ne se stal arcibiskupem. Zatm elem svolval bezmla kadoron slavnostn schze na Velehrad, k nim zvval zstupce vech slovanskch nrod, aby spolen porokovali o pinch neblahho rozkolu a o prostedcch, ktermi by bylo mono piny tyto odstraniti a ob sti Crkve, jak bylo ped rozkolem, zase spojiti. V minulm roce nabyl unionistick kongres velehradsk hlavn zsluhou nstupce arcibiskupa
x) Cf. Instit. Hist. Eccl. N. F. auct. Vuscotti (H rst), edit. 2, Goritiae p. 334 sqq.

 266

d,ra Stojana na stolci Methodjov, nynjho metropolity morav skho dra Leopolda Preana neobyejnho lesku. Shromdili se tu uenci na slovo vzat ze vech nrod, kte s nadenm vpravd apotolskm vnovali v hlubok vdomosti tkajc se povahy crkve vchodn a jej theologick literatury mylence tto. Mui, kterm, sveny jednotliv referty, s dalekm roz hledem v otzce o pinch rozkolu a o monosti vzjemn do hody oboj Crkve zcela sprvn poukazovali k rznosti podstatn stavy i konstituce crkve vchodn a zpadn jakoto k hlavn pin jejho rozkolu. Kdeto Crkev msk pokld podle Psma sv. a Bosk Tradice za nej stejnj st sv konstituce Bosk zklad primtu nad celou Crkv, kter samm Kristem byl sv. Petru sven a kter na jeho nstupce, msk papee, s tou platnost a innost a v tme rozsahu a dosahu pechz, upr crkev vchodn jim vecku na Boskm prvu zaloenou pravomoc nad ostatnmi biskupy, pipisujc jim nanejv jen j i s t o u p e d n o s t e s t n o u , kterou jim zjednal djinn vvoj zpadnho kesanstva vzhledem k vznamu svtovho msta ma, ve kterm sv. Petr sv biskupsk sdlo zaloil. Podle nauky vchodnch crkv, kterou tlumo vichni vchodn theolo gov a kanonist ve spisech svch, opatil Kristus vechny apo toly bez rozdlu stejnou moc, a proto tak vichni biskupov jako nstupcov apotol jsou pr podle Boskho prva sob rovni a vynik-li jeden biskup nad d.ruhm, nem tto pednosti prvem Boskm, nbr toliko politickm a socilnm vlivem sdla svho biskupskho. Podle tto zsadn nauky o hierarchick rovnosti vecn biskup neml a nem ani patriarcha caihradsk nad ostatnmi biskupy pednosti, kterou by mohl' z Boskho prva dovozovali. Ned se vak poprati, e caihradt patriarchov jak ped rozkolem, tak i po nm nad biskupy vchodnmi jist prva vy konvali. Ale ponvad prva tata vecku svou platnost erpala jen z vle a moci csa, proto tak jakmile Turci uinili csastv caihradskmu r. 1453 konec, pozbvali tak patriarchov cai hradt znenhla sv dosavadn moci a kterou jet podreli, musili od vldy tureck draze kupovati. Tak se-tak stalo, e u vech vchodnch kesanskch nrod, jejich hierarchie z visela na jurisdikci patriarch caihradskch, poaly se brzo jeviti tendence smujc k a u t o n o m i i jejich herarchie. A tendence tyto pod vce mohutnly a se uplatovaly, m vce mohutnlo

267

nrodn vdom vchodnch nrod, co obzvlt se jev v po sledn dob, ve kter vichni nrodov vchodn dobyli sob n rodn samostatnosti od panstv tureckho a s touto samostatnost tak nezvislosti sv hierarchie na patriarchu caihradskm. Nyn m vchodn crkev tolik samostatnch crkv, kolik m samo statnch stt. Maj svou vlastn crkev Rusov, Bulhai, Srbov, Rumuni. A mezi tmito crkvemi nen dnho vnjho pojtka. Vchodn theologov u, e jednotliv crkve poheuj sice veho zevnjho monarchistickho spojen, ale e jsou mezi sebou spojeny neviditeln v mystickm tle, jeho hlavou jest Kristus, a k nmu nle tak blahoslaven v nebi. Z toho plyne, e ke sansk svt nen ji jednotnou spolenost viditelnou, nbr e se skld jen z rznch na sob nezvislch st, mezi nimi nen dnho viditelnho svazku. A proto nem tak vchodn crkev i v h o u i t e l s k h o a du, jen by spory o jednotlivch pravdch zjevench v ln jednotlivch crkv vznikl autori tativn mohl eiti. A ponvad crkev vchodn sama ct, e m takov neomyln, nej vy stolice naprosto poteb, proto se utk k nauce, podle kter Kristus touto nej vy moc opatil vechny apotoly jako kollegium, a e se ss. apotol pen na jejich nstupce, biskupy, kte moc tuto rovn kollegiln ve s p o l e n c h s y n o d c h vykonvaj. Akoli takto crkev v chodn si V jistm smyslu pipisuje zzen s y n o d l n , pece si nev rady, kdo m prvo tyto synody svolvat, kdo v nich ped sedat, kdo spory v nich vznikl autoritativn rovnat a k zachov vn dekret vc ve svdom zavazovat? Asi vichni biskupov. Ale jak kdy se vichni nedohodnou? Snad rozhodne vtina sn movnch astnk? Ale jak tuto vtinu uriti? Snad podle potu len aneb podle uenosti, vlivu a vznamu jejich? To jsou otzky, na n vchodn crkev nedala dosud jednotn odpovdi. A proto se tak od potku svho rozkolu za Michala Caerularia a do ptomn doby nebyl ve vchodn crkvi svoln a slaven ani jedin veobecn snm,. Vekeren ivot crkve vchodn jak v deck, tak i nboensko-mravn se opr vhradn jen o 7 prvnch veobecnch snm slavench na Vchod, dokud byly jet ob Crkve pod mskm papeem spojeny. Po rozkolu r. 1053 Rekov vechny snmy Crkve msk od snmu laternskho I. r. 1123 a po posledn snm vatiknsk r. 1870 i s caihradskm IV. r. 869, jen odsoudil Fotia, zamtaj a proto tak neuznvaj lnk vry, kter na tchto snmech byly formln prohleny.

 268

Ponvad crkev eck odtrenm od Apotolsk Stolice ztra tila kadou jednotnou moc, je by jednotliv biskupy a jejich stdce Boskm prvem k spolenmu cli, k slv Bo a k spse vcch dila, nabyly svtsk vldy v jednotlivch sttech na crkev a jej ivot takovho vlivu, e je sob a svm zjmm pln podmanily. To vidme hlavn na crkvi rusk, ve kter se sm car Petr I. prohlsil za nej vy crkevn hlavu a tak ve sv osob spojil ob moci sttn i crkevn. A ponvad crkev rusk od Petra Vel. byla nucena slouiti hlavn zjmm sttnm, po zbyla znenhla veho vlivu zejmna na duevn smlen a ctn rusk intelligence, kter po poslednm revolunm sttnm pe vratu byvi zprotna veho zevnjho ntlaku se strany sttn moci ji netaj se svm nboenskm indifferentismem anebo svm ivotnm materialistickm nzorem. Tm pozbyly vy kruhy ruskho nroda veho rozhodnho vlivu na obecn rusk lid, jen nemaje v odporu svm proti nekesanskm ivlm uchvtivm na sebe vecku sttn moc dnch vdc, jest nyn nucen, jako bezhlav dav plniti rozkazy tyranskch bolevik, teba je ve sv kesansk dui sebe vce zatracoval. A c e l c r k e v o r t h o d o x n nem v sob moci, aby se dohodla na spolen akci proti zuivmu bsnn ruskch bolevik proti vemu, co m jet kesansk rz v ivot ruskho lidu. Pakli kdy crkev rozkoln dokzala svou bezmocnost, zasahovati do veejnho a soukromho ivota nrod sob nboensky sve nch, podala tento dkaz jmenovit v Rusku za vldy nynjho zednskho idovstva. Nynj Rusko jest snad ojedinlm zjevem v celch djinch lidskho pokolen, aby nrod nejetnj v cel Bvrop dal se n kolika tyrany olupavati o nej dra statky, kterch vichni sebe vdom nrodov vd.y a do tch hrdel hjvali. Ne cesty pro zetelnosti Bo jsou nevyzpytateln. Snad dopustil Bh toto katastrofln netst na nej vt a nejmocnj nrod schismatick, aby mu uvdomil, e spsa nrod jak vn, tak i asn nezle ve fysick jejich sle a moci, nbr v K r i s t u , jen v sob jako cesta, pravda a ivot nebesk poehnn vem n rodm otevel, a v ms k m pa pe i , skrze nho Kristus toto poehnn vemu lovenstvu pivlastuje. A rusk nrod vystz liv ze svho lenho paroxismu a uvdom si bezmocnost rozkolu, ve kterm dosud byl takoka proti sv lep vli tak dlouho drn, pak, jak pevn v Boha doufme, nastane svtodjn doba nvratu

 269

jeho do Crkve katolick. A vladai nroda ruskho prohls svo bodu nboenskou a tto svobody budou poctiv hjiti, pak vyle Crkev katolick na Rus sv ehole musk a ensk, kter hlavn vchov mldee zasvt vecky sv sly, a d l o uni e, o kterm se. nyn se vech stran tak naden pracuje, bude ve dvou generacch provedeno.

Hlava IV.
1. m sk pape ex cathedra loquens jest opaten tou neom ylnost jak o C rk ev uc.

Smy s l t o h o t o dogmatu. 1. Odpor, kter za vatiknskho snmu proti tomuto dogma povstal jak ve snmu samm, tak i mimo nj u jednotlivch n rod, obzvlt u Nmc, a kter dal podnt k zaloen tak zvan starokatolick crkve, ml svou hlavn pinu v nesprvnm pojmu primtu mskho papee, jen v tehdej dob byl na mnoze i mezi katolky rozen. Neomylnost mskho papee ,,ex cathedra loquentis" jest ji obsaena v jeho svrchovan juris dikn moci nad celou moc, kter moci se mus vichni vc pod ztrtou vn spsy podrobovati. Moc primtu jest msk pape nejvym uitelem, knzem a pastem cel veobecn Crkve. Je-li vak nejvym u i t e l e m , pak jest tak nejvym s o u d c e m a r o z h o d m ve vech otzkch se tkajcch Zjeven Boho, a od jeho definitivnho soudu nen odvoln k vy stolici. Aby vak msk pape mohl v tchto otzkch peremptoricky rozhodovat a vc k Bosk ve pod trestem vluky z Crkve a tm, tak pod trestem ztrty vn spsy k Bosk ve svch dogmatickch soud zavazovati, mus bti vc lid pe svden, e jeho vroun a mravoun vnosy neobsahuj dnho bludu. Jinak by mohl msk pape pedkldati vcm k ven oividn bludy a kadho, kdo by v n nevil, z Crkve a tm tak z vn spsy vyluovati. A proto jako neme Crkev bez pri mtu dojiti poslednho cle, kter j Kristus vytkl, tak neme p r i m t b e z n e o m y l n o s t i plniti povinnosti, kter mu podle vle Kristovy v Crkvi jest plniti. Slovem: p r i m t m s k h o p a p e e z a h r n u j e v s ob ji t a k n a d p i r o z e n o u v l a s t n o s t j e h o n e o m y l n o s t i , ,,qu a n d o e x c a t h e d r a l o q u i t u r .1)
*) C f. B o u g a u d - M e l k a

1.

c . 6 5 s ld .

 270

Smysl dogmatu neomylnosti papee ex cathedra loquentis", jak rozsah pravd, ve kterch jest ,,ex cathedra loquens" neomyln, vyslovil vatiknsk snm tmito slovy: S a c r o a p p r o b a t e c o n c i l i o d o c e m u s e t di v i n i t u s r e v e l a t u m d o g m a e s s e d e f i n i m u s, R o m a n u m P o n t i f i c e m, c u m ex c a t h e d r a l o q u i t u r , i d est , c u m o m n i u m C h r i s t i a n o r u m p a s t o r i s et d o c t o r i s m u n e r e f u n g e u s pro s u p r e m a sua A p o s t o l i c a a u t o r i t a t e d o c t r i n a m de f i d e e t m o r i b u s a b u n i v e r s a E c c l e s i a t e n e n d a m d e f i n i t , p e r assi s t e n t i a m d i v i n a m ipsi in beat o Pet ro pro mi s s am, ea i n f a l l i b i l i t a t e p o l l e r e , qua d i v i nus R e d e m p t o r E c c l e s i a m s u a m in defi ni n i e n d a d o c t r i n a de f i d e v e l m o r i b u s i n s t r u c t am esse voluit, ideoque e j u s m o d i Romani P o n t i f i c e s d e f i n i t i o n e s ex sese, n o n a u t e m e x consensu Ecclesiae irreformabiles esse. (Canon) S i q u i s a u t e m h u i c N o s t r a e d e f i n i t i o n i c o n t r a d i c e r e , q u o d D e u s a v e r t a 1, p r a e s u m p s e r i t : a n a t h e m a s i t . " (Ume a za Bohem zjeven vrolnek prohlaujeme, e msk pape, kdy mluv s kathedry, t. j. kdy vykonvaje ad paste a uitele vech kesan svou nejvy apotolskou autoritou definuje nauku o ve a mravech, kterou jest veker Crkvi zachovvati, pispnm Bom sob ve sv. Petru slbenm jest tou neomylnost opaten, kterou podle vle Boskho Vykupitele Crkev jeho jest opatena; a proto tyto definice mskho papee jsou samy sebou a nikoliv souhlasem Crkve neopraviteln.') Kdo by se opovil tto na definici, eho Bh nedopus, odporovati, budi z Crkve vyobcovn."2) 2. Rozeberme a vysvtleme tuto definici snmu vatiknskho kter vechny dleit momenty neomylnho papeskho uitel skho adu zcela jasn a urit vyjaduje. Pedn prohlauje neomylnost papee ,,ex cathedra loquentis" za vrolnek Bohem samm zjeven, kter proto nle prv tak, jako vecky ostatn pravdy Bohem zjeven ,,ad depositum fidei" Crkvi Kristem sv en, aby je neporuen zachovvala a vcm podle poteby z nho erpala a vcm k ven pedkldala. Neomylnost papee ,,ex cathedra loquentis" byla proto vdy m a t e r i l n m
*) Sess. IV. Constit. dogm. I. de Ecclesia Christi cap. 4. Denzinger 1832, 2) Denzinger 1839, 1840.

1 k e m v r y. Dokud se vc lid se svmi biskupy dekrety papeovmi se tkajcmi deposita fidei" poslun dil, nebylo teba tuto zjevenou pravdu prohlaovati za formln lnek vry. Teprve kdy vlivem protestantismu poaly v Crkvi se iti ne sprvn, aneb i zcela bludn a kacsk nzory jak o vznamu pri mtu mskch pape, tak i o neomylnosti jejich uitelskho -adu, byla Crkev nucena tyto nzory autoritativn odsouditi a prav smysl jak primtu, tak i neomylnosti mskho papee ex cathedra loquentis" za formln lnek vry prohlsiti. A koliv toto prohlen mohl uiniti pape sm ,,ex cathedra loquens", pece tak Pius IX. neuinil, nbr svolal veobecn snm, jemu tuto otzku k definitivnmu rozhodnut pedloil a tak soudem episcoptu na tomto snm shromdnho a s papeem uc Crkev representujcho celmu svtu takoka ,,ad oculos" do kzal, e neomyltost papee ex cathedra loquentis" nen toliko subjektivnm mnnm papee Pia IX., nbr pravdou samm Bohem zjevenou, ve kterou jest po jejm slavnm prohlen propter autoritatem Dei revelantis" prv tak Boskou vrou viti, jako ve vecky ostatn pravdy v depositu fidei obsaen a Crkv formln vcm k ven pedloen. Nebelo tedy na snmu vatiknskm o nauku v Crkvi dosud n e s l c h a n o u , nbr o n a u k u t a k s t a r o u , jak jest stra Crkev sama, kter ji ne-li theoreticky, jak ji snm prohlsil, ale prakticky celm svm ivotem vdy vyznvala. 3. Dle prav snm, e pape jest neomyln nikoliv naprosto a bezmezn, nbr toliko, kdy ex cathedra loquitur". Jak smysl m toto papeovo locutio ex cathedra", vysvtluje snm sm, slovy: a) kdy jako past a uitel vech kesan svou apotolskou autoritou njakou pravdu definuje, b) kdy definuje pravdu de fide et vel moribus" a c) kdy celou Crkev zavazuje v definovanou pravdu viti. Ad a) Z toho plyne, e pape nen neomyln, kdy nemluv ex cathedra". A ex cathedra nemluv jako p r i v t n u e n e c anebo vbec jako s o u k r o m o s o b a . Jako soukrom osoba naprosto eeno, me se pape mliti. Ad b) Ale i kdy jako nej vy uitel Crkve moc svho svrchovanho apotolskho adu nco slavn definuje, neb-li o pravdy de fide et moribus", neprohlasuje snm papee za neomylnho. Neomylnost se tedy podle definice snmu vztahuje jen k nadpirozenm pravdm, k t e r j e d n a j o v c e c h

 272

v r y a m r a v . Ale ponvad nadpirozen pravdy a nad pirozen mravn zkony pedpokldaj mnoh pravdy p i r o z e n , kter theologov nazvaj proto ,,praeambula fidei", jako na p. e existuje Bh nadsvtov a mimosvtov, jen tento svt z nieho stvoil, e svt stvoen v existenci zachovv a svou. vevdoucnost a vemohoucnost k cli mu vytknutmu, ke slv Bo a spse lid d, e se me nadpirozen lovku zjeviti a e se mu tak zjevil a e toto zjeven, aby je lovk se v jistotou jako zjeven Bosk poznal, opatil vnjmi Boskmi znmkami, zzraky a proroctvmi, dle e lovk ji pirozen jest obrazem Bom, e jest sloen z tla a due, e due jest svobodna a nesmrteln atd., proto n e o m y l n o s t p a p e o v a n e m e se o m e z i t i t o l i k o p r a v d a m i n a d pirozen Bohem zjevenmi, nbr mus m t i za p e d m t t a k v e c k y p r a v d y p i r o z e n , kter s pravdami nadpirozen zjevenmi co nejts nji souvis. Podle toho jest tak povaha vry, kter Crkev od vcch ve sv definice d, rzn. Definuje-li veobecn snm aneb pape ,,ex cathedra" njakou pravdu jako pravdu z j even o u a d-li tak od vcch vry v tuto pravdu jako v pravdu. Bohem zjevenou, pak nazvaj bohoslovci tuto vru: ,,f i d e m d i v i n a m e t c a t h o l i c a m " , pedkld-li vak njakou pravdu vcm k ven bez udn, e pravda tato jest Bohem nadpirozen zjevena, pak sluje vra v tuto pravdu f i d e s c a t h o l i c a " . Mimo to jsou mnoh pravdy, kterm bohoslovci u jako pravdm zjevenm, akoliv Crkev se ani definic sn movn, ani definic papeskou ,,ex cathedra" o nich jet nevy slovila. A v tyto pravdy jest viti toti f i d e t h e o l o g i c a". Vra tato se neopr o B o s k o u a u t o r i t u , nbr jen o d v o d y , kter theologov pro tyto pravdy uvdj. Ad c) Mimo podmnky ad a) a ad b) uveden mus definice papesk, aby byla definic ,,ex cathedra", bti papeem vydna p r o c e l k e s a n s k s v t . A proto dekrety pape sk, kter jsou adressovny na stenou crkev jednotlivch nrod, nebo na metropolity nkterch crkevnch provinci atp., teba byly vydny od papee jako nejvyho uitele Crkve a teba by se tkaly otzek vry a mrav, maj sice p r o c e l o u C r k e v v e l i k o u a u t o r i t u , ale pece definicemi ex cathedra" nejsou, kter ji ve svm pojmu zahrnuj uren pro celou Crkev.

 273

4Dle prav snm, e pape ,,ex cathedra loquens" jest ne omyln ,,per assistentiam divinam ipsi in beato Petro promissam". Neomylnost papeova nen tedy jeho pirozenou vlastnost, nbr darem nadpirozenm ji sv. Petru Kristem udlenm a s nho na jeho nstupce v primtu, na msk papee, pechzejcm. Neomylnost nen tak i n s p i r a c , kterou by Bh mskmu papei zjevoval pravdy, je by . ml za lnky vry prohlsiti. Zjeven Bosk jest Kristem a apotoly dokoneno. dn nov pravda nesm k nmu bti pipojena a dn z nho vylouena. Crkev a popedn msk pape, m povinnost depositum fidei",. neporuen zachovvati, z nho erpati a vcm k ven pedkldati prv ty pravdy, kterch maj v t neb on dob a za tch neb onch pomr ke sv vn spse poteb. A proto jest podstatn rozdl mezi Boskou i n s p i r a c a a s s i s t e n c . Kdeto o n o u zjevuje Bh lovku n o v , p r a v d y , chrn t o u t o mskho papee a crkev uc toliko b l u d v poznn a definici pravdy, kterou ve vcech vry a mrav za lnek vry prohlauje a vem vcm k ven pedkld.') Ponvad assistence Bosk nezjevuje papei pravd, kter chce definovati, nbr toliko osvcuje rozum a vzbuzuje vli jeho, aby se snail vlastnm studiem pokud mono vystihnouti pravdy, o jejich definici b, a pakli toto studium nesta, aby se poradil se slovutnmi theology nejen strany pravd, o kter b, nbr tak strany mluvnickho a stylistickho tvaru defi nice sam, m pape povinnost, kter jej pod tkm hchem zavazuje, aby pouil vech pirozench a nadpirozench pro stedk k vestrannmu poznn a k jasnmu vyjden pravdy, kterou chce ex cathedra" definovati. Bosk assistence, kterou Bosk Spasitel ve sv. Petru jeho nstupcm pislbil, nahrazuje a dopluje jen to, k emu pirozen a nadpirozen sly papee nesta, a v ppad, kdyby pape tchto prostedk nedbal a chtl nco za lnek vry prohlsiti, co nen pravdou zjevenou, ba ani pravdou ie rozumovou, pak Bh svou assistenc takovouto definici njakm zpsobem zamez. Vdy neme pipustiti, aby pape prohlsil blud za pravdu a zavzal vc, aby v nj vili. Tak na p. v povstnm sporu mezi dominikny a jesuity de auxiliis" se klonil tehdej pape Kliment VIII. k nauce domini knsk de praemotione physica" a chtl pr ji proti theorii Molinov za jedin sprvnou slavn prohlsiti, akoliv ho kardinl
) Cf. Hurter S. J., 1. c.
406

sqq.

 274 ~

Bellarmin, jen byl v kongregacch, ve kter se tento spor mez dominikny a jesuity projednval, hlavnm a meme ci vtznm obhjcem molinismu, ped tmto prohlenm vemon varoval. A jak Bellarmin se v jistotou pedpovdal, k prohlen praemotionis physicae" nedolo, ponvad pape Kliment VIII. v noci pede dnem, na kter bylo toto prohlen ureno, byv rann mrtvic nhle zemel. Tak vypravuje Serry ve svm spisu: Histor. Congrg. de auxiliis".1) Tolik jest jisto, e prozetelnost Bosk zamez kad prohlen nauky bu nesprvn aneb i sprvn, kdyby jej prohlen Crkvi pineslo vce kody, ne uitku. A to jest prv ci o nauce ,,de praemotione physica", kter by mohla, byvi dsledn provedena, pro mravn ivot kesansk mti velmi neblah nsledky. . . . . 5. V definici neomylnosti papesk prav snm dle, e msk pape jest Opaten tou neomylnost, kterou Bosk Spasitel Crkev svou v definicch nauk se tkajcch vry a mrav opatil. Akoliv snm neprav, zdali Kristus opatil neomylnost crkev u c po celm svt rozptlenou nebo na. jednom mst na veobecnm snme shromdnou, pece nelze pochybovati, e zde mn v e o b e c n s n m y , ponvad Crkev uc po celm svt rozen nevydv dnch definic, akoliv jest v hlsn zjeven Boho r o v n n e o m y l n . Smysl tedy jest: t neomylnost, kterou p a p e s o s t a t n m i b i s k u p y na veobecnm snme definuj nauky ,,de fide et moribus", p slu tak s a m m u p a p e i , kdy mluv s kathdry. Ne omylnost me bti jen j e d na . A proto snmy veobecn nejsou v c e n e o m y l n , ne jest pape loquens ex cathedra". Jen subjekt (podmt) neomylnosti jest ponkud jin ve veobecnm snm a jin v papei, akoliv rozdl tento jest, jak jsme ji pravili, i n a d e k v t n , ponvad ve veobecnm snm jest ji t a k pape ptomen, jako jest hlava obsaena v organismu lidskm. Definice papesk ,,ex cathedra" jsou proto prv tak neomyln a maj proto prv takovou platnost a zvaznost, jako dekrety a canony veobecnch snm. A proto tak, jako neme se nikdo odvolvati od jednoho snmu na jin snm, tak se ne me nikdo od definice ex cathedra" jednoho papee odvolvati ani na definici papee druhho ani na pt snm veobecn. A ponvad d e f i n i c e p a p e s k ,,ex cathedra" maj tou n e o m y l n o s t , kter nle tak v e o b e c n m s nx) Edit. 2. Antverp. 1709. lib. 3. cap 46. p. 442 sq.

 275

m m, proto jsou pravdiv a n e o m y 1 n y s a m y z a s e b e jako vroun a mravoun definice veobecnch snm a ne nabvaj pravdy a neomylnosti a proto tak nemnitelnosi a n e o p r a v i t e l n o s t i teprve souhlasem Crkve. Kdyby tyto definice papesk teprv tenkrte se stvaly neomylnmi a pro Crkev zvaznmi, kdy by Crkev, t. j. biskupov a vc s nimi -souhlasili, pak by cel tato vsada neomylnosti mskch pape quando loquuntur ex cathedra" stala se zcela illusorn. Nzor, e k definicm papeovm ex cathedra", aby byly neomyln, a neopraviteln (irreformabiles), mus pistoupiti souhlas Crkve, nejen popr neomylnost papee ex cathedra loquentis", nbr zvrac Kristem samm ustanoven pomr mezi papeem a Crkv. Neb pak by nebyl pape nejvym uitelem Crkve, nbr Crkev by byla uitelkou j eho a mla by prvo opravo vati definice jeho. msk pape nebyl by zkladem Crkve, nbr Crkev byla by zkladem, jeho,. nebyl by jejm pastem, nbr Crkev byla by pastkou jeho. Tm by eel konstituce Kristem Crkvi dan byla postavena n,a hlavu, a Crkev by pestala bti Crkv Kristovou. V canonu k tomuto dekretu (cap. 4. De Romani Pontificis infallibili magisterio) pipojenm hroz snm trestem vyobcovn .-z Crkve kadmu, kdo, by se opovil tto definici se protiviti,1) 6. a) D k a z n e o m y l n o s t i p a p e o v y ex c a t h e d r a l o q u e n t i s " z P s m a sv. Ponvad d a r n e o m y l n o s t i , jak s n m v a t i k n s k prav,2) jest ji v p r i m t obsaen, proto svd pro tento dar tyt texty Psma sv., ze kterch jsme dokazovali primt sv. Petra a jeho nstupc, mskch pape. Pravil-li Kristus k sv. Petru (a ve sv. Petru tak mskm papem: Ty j s i Pe t r , t. j. s k l a , a na t t o s k l e v z d l m C r k e v s v o u a b r n y p e k e l n j n e p e m o h o u,"3) pak jej- (a jeho nstupce) prohlauje v ui t el skm ad za n e o m y l n . Nebo kdyby se mt papeov mohli nejen v tomto ad, nbr vbec ve vykonvn svrchovan moci primaciln mliti a msto pravdy vcm rzn bludy k ven pedkldat i, pak by Crkev nebyla vzdlna na skle, nbr na psku, a brny pekeln bv mly snadnou prci ji z jejch zklad vyvrtiti a zniiti. A ponvad Kristus Pn sm; jen
1 ) C f. B o u g a u d ( M e lk a ) s) D e n z in g e r 1 8 3 2 . s) M a t. 1 6 , 1 8 .

1.

c . s t r . 8 6 s ld . C a m i l l M a z z e ll a I. c . p . 8 1 3 s q q ;

 276

o sob prav: j j s e m c e s t a , p r a v d a a i v o t",1) jest zakladatelem Crkve, neme pipustiti, aby se jeho n m s t e k , jen jej v zen Crkve jako jej nejvy uitel, knz a past, za stupuje, mohl b l u d u dopustiti a tak celou Crkev vydati V moc knete pekelnho. V tomto ppad by blud nmstka Kristova, byl bludem samho Krista. Nebo podle pedpovdi jeho nemly brny pekeln Crkev jeho pemoci, ale pece by ji pemohly. Kristus by se mlil ve sv vd, a pakli se nemlil ve sv vd, pak neml moci, aby Crkev svou uchrnil zhuby, kterou j brny pekeln stroj. Kdyby msk pape ve smyslu ve uve denm nebyl n e o m y l n , pak by Kristus nebyl ani vevdou cm ani vemohoucm, nebyl by vbec Bohem. 7. T pravda plyne tak z ostatnch vrok Kristovch,, ze kterch jsme primt sv. Petra a jeho nstupc, mskch pa pe, dokazovali. Pravil-li Kristus k sv. Petrovi: Pasi bernky m, pasi bernky m, pasi ovce mf, pak mu tmito slovy uloil pi o nadpirozen ivot celho stdce svho. ivot tento zaloil vak Kristus na s v p r a v d a s v m i l o s t i . Tot ona pastva, kterou ml sv. Petr a jeho nstupcov stdce Kristovo iviti. Kdyby vak mt papeov mohli stdce Kristovo m s t o p r a v d y iviti b l u d e m , pak by stdce Kristova nevodili na pastviny zdrav a uiten, nbr na pastviny zhubn a smrto nosn a byli by tak pinou smrti nadpirozenho ivota jeho. A ponvad stdce, jeho pasen Kristus svil sv. Petru a jeho nstupcm, jest m a j e t k e m a v l a s t n i c t v m K r i s t o v m a nikoliv majetkem Petrovm, Kristus pravil k nmu: pasi bernky m , pasi ovce m " pak by se byl o spsu svho stdce patn postaral, kdyby jeho nmstek ve velepastskm ad jeho mohl je voditi na pastviny b l u d n . Kristus musil tedy sv. Petra a jeho nstupce, msk papee, p r o v n o u spsu stdce svho o patiti darem neomyl n o s t i , kdykoliv jako velepsti stdce Kristova njakou nauku de fide et moribus" jakoto nauku Bohem zjevenou a pro cel stdce zvaznou slavn prohlauj. A k Bosk ve v tuto nauku me bti stdce Kristovo ve svdom zavzno jen tenkrt, je-li naprosto pesvdeno, e mt papeov jsou samm Kristem vsadou neomylnosti opateni. 8 . Kristus Pn prav u sv. Luke k sv. Petru: S i mo n e, i m o n e , hl e, s a t a n v y d a l si v s , a b y v s t b i l
*) Jan 14, 6.

2-77

j a k o p e n i c i , a l e j j s e m p r o s i l za tebe, a b y n e p e s t a l a v r a tv, a t y n k d y p o t v r z u j . z a s e b r a t r y s v ."1) Slovy tmi. pedpovd Kristus vem apotolm, e satan jako jeho zapishl neptel a odprce vech jeho stoupenc, a mezi tmito zejmna ss, apotol usilovn bude se stle snaiti, aby je mohl t b i t i , t. j. jimi zmtati nejprudmi protivenstvmi a pronsledovnmi domnvaje se, e se v tchto pokuench aspo zviklaj ve sv ve, pakli docela od n neodpadnou, podobn jako kdy rolnk ist penici ji v st a pli tese, take z nho nejen zadina propad, nbr i mnoh dobr zrno vylt. Akoliv toto nebezpe hrozilo ve vech apotol a jejich nstupc v apotolskm ad, pece Kristus Pn neprosil za vecky Otce nebeskho, nbr jen za Petra, aby nepestala vra jeho, A proto Kristus sm zabezpeil vru Petrovu, take za dnch okolnost nemohou ji mocnosti pekeln ani seslabiti, ani zviklati, nerci-li pln zniiti.2) 9. e Kristus Tn nemn tu popedn vry sv. Petra a jeh nstupc jako s o u k r o m c h o s o b , nbr mn vru jejich jako nej vych uitel Crkve, zcela patrn plyne z elu, za kterm prosil za vru Petrovu Otce nebeskho. A elem tmto jest, aby sv. Petr a jeho nstupcov, byve sami zvltn milost Bo na prosbu Kristovu ve ve utvrzeni, utvrzovali zase bratry sv, ktermi rozum Kristus nejen jednoduch vc, nbr hlavn biskupy. Neomylnost nen tedy s o u k r o m o u , nbr jest e d n v s a d o u sv. Petra a jeho nstupc. Jest to tedy mimodn gratia gratis data" ili c h a r i s m a , kterm Kristus opatil nej vy, hlavu Crkve. A jen v tomto smyslu lze tuto mimodnou vsadu papeovu nazvati vsadou o s o b n , p o k u d o s o b a papeova jest j e j n o s i t e l k o u a zevnj vykonavatelkou. A proto nebyla tato vsada dna sv. Petru a kadmu jednotli vmu papei pm k jeho vlastn spse, nbr byla jemu ud lena k blahu a spse vcch cel Crkve. Rozum se vak samo sebou, e pape, jen pln vrn a svdomit povinnosti, kter mu Kristus touto vsadou uloil, tm se tak sm posvcuje a svou vnou spsu pojiuje.

*) 2 2 ,

31.

Si.

2) C f.

H e ttin g e r

1.

c.

S.

285

f f . C a m iH M a z z e l l a

1.

c. p . 8 3 2 sq q .

 278

b) Dka z n e o m y l n o s t i z Tradice, xo. Na dkaz, e Crkevneomylnost papeovu pokldala vdy za pravdu zjevenou, uvd.snm, vatiknsk vtoky t veobec nch snm a to c a i h r a d s k h o IV. {869870), lyonskhoII. (1274) a florentskho (143814.45), z nich-prv vydal slavn prohleni, je prav, e hlavn podmnkou k dosaen vn spsy jest -zachovvati pravidlo prav vry. A ponvad nelze mlenm pomnouti vrok Pna naeho Jee Krista, koucho:: Ty jsi Petr a na tto skle: vzdlm Crkev svou, a pravdu jeho potvrzuje tak zkuenost, pro,to Apotolsk Stolice vdy zacho-; vala neposkvrnnou vru- katolickou a pravdu jej . hlsala.*) Z chvaly snmu l y o n s k h o II. uznali i ekov nejen p r i m t mskho 'papee, nbr prohlsili tak, e msk pape jako nstupce sv. Petra jest pede vemi ostatnmi biskupy zavzn, prav vry hjiti, a vznildy-li o -n spory, je svm soudem definitivn eiti.2): Tuto pravdu prohlsil jinmi ponkud slovy tak snm f l o r e n t s k definic, ve kter prav, e msk pape jesc pravm Kristovm nmstkem a hlavou cel Crkve a otcem a uitelem veker Crkve, a e jemu byla od Pna naeho Jee Krista udlena pln moc, psti, spravovat a diti vekeru Crkev.3) 11. Akoliv tyto ti snmy neprav vslovn, jako snm va tiknsk, e msk pape ,,ex cathedra loquens" jest neomyln, pece prav, e Stolice Apotolsk zachovala vdy neposkvrnnou vru katolickou (snm caihradsk IV)., e msk pape m po vinnost spory o vre svm soudem rovnati (snm lyonsk II), e jest uitelem veker Crkve a ve sv. Petru byla mu' udlena pln moc ji psti. Vecky tyto vroky nebyly by pravdiv, kdyby byl Kristus sv. Petru a jeho nstupcm s primtem neudlil tak vsady neomylnosti. . 12. Akoli ss. Otcov neuvaj termn, jimi nyn Crkev svata vsadu neomylnosti mskch pape vyjaduje, pece ji rznm zpsobem hade vi pochybnost potvrzuj. Nebo a) v roky Kristovy u sv. M a t o u e (hl. 16.), sv. J a n a (hl. 21.) a sv. L u k e (hl. 22.) vysvtluj jednomysln' o . neomylnosti uitelskho adu papeova, b) veleb mskou Crkev jakoto sdlo neporuen. apotolsk tradice a ji nade vechny ostatn crkve vyvyuj.
J) Cf. Denzinger 1833.
2) i h i d . 1834. 8) i b i d . 1835.

279

Tak prav o n T e r t u l l i n : Z m a i n m s e d o stv autority. Jak blahoslavena jest tato C rkev! P r o j e j uen ap o to lo v krev svou v y c e d i l i , v n P e t r s m r t s v o u K r i s t u s e p i po d o b n . i l , v. n P a v e l b y l s m r t J a n o v o u (Jana Ktitele) k o r u n o v n , v n byl J a n v r e n do k o t l e v a c h o o l e j e a p a k u a o s t r o v ( P a t h m o s v yp o v z e n."1) A sv. A m b r o : J e n Pe t r o v i p r a v i l K r i s t u s : T y j s i P e t r , a na t t o s k l e v z d l m C r k e v svou. ' ' K d e j e s t t e d y P e t r , t a m j e s t C r k e v."2) A podobn sv. J e r o n m : ,,M o h l b y c h c e l d e n o t o m t o t h e m a t m l u v i t i a v e c h n y p r.a m n k y tvch proposic jedinm sluncem Crkve vy s u i t i. A l e p o n v a d j s m e s e j i d o s t i n a m l u v i l i , a d l o u h t r v n n a e i p o z o r n o s t po s l u c h a unavilo, eknu ti z k r t k a sv m n n : v C r k v i t t o (toti msk) j e s t s e t r v a t i, k t e r b y l a o d a p o t o l z a l o e n a a do d n e k a t r v .3) Jest znmo, e kdykoliv mluv svat J e r o n m o Crkvi, vdy mn antonomasticky Crkev mskou. Podobn veleb sv. A u g u s t i n Crkev mskou jako princip a pramen jednoty cel Crkve. Kdo se odlou od Crkve msk, odlou se od cel Crkve.. Aby Donta a jeho stoupence usvdil, e nenle k Crkvi, sestavil celou adu biskup mskch od Petra a k A n a s t a s i o v i (398402). A dokzav, e v tto cel ad pape nebyl ani jedin donatistou, uzavr, e donatist jsou mimo budovu Crkve, kter Kristem, svm zakladatelem, byla vzdlna na-mskch papech jako na svm zklad.4) c) Ss. Otcov prohlauj vru Stolice msk za p r a v i d l o v r y pro celou C rk e v d) D e f i n i t i v n m s o u d u m m s k C r k v e v vcech vry a mrav pipisuj tou platnost, j a k o d e f i n i c m v e o b e c n c h s n m. e) P o t v r z e n d e k r e t v e o b e c n c h s n m se s t r a n y m s k c h p a p e p o k l d a l i v d y za
*) 2) 3) 4) D e p r a e s c r ip t. c. 3 2 . 3 6 . D e s a c r . 1. 3 . c . 7 . A d v . L u r i f . c f . M a z z e ll a 1. c . p . - g 6 8 . s q . . E p i s t . 2 3 n . 2 . C f. M a z z e ll a 1. c . p . 5 6 9 .

28

n e z b y t n o u p o d m n k u k j e j i c h p l a t n o s t i a z v a z n o s t i pro cel k e s a n s k svt. f) msk papee nazvaj a prakticky tak uznvaj za hubitele a niitele vech kacstv. g) Uznvali vdy mskou Stolici za p o s l e d n instanci ve vech sporech, kter z jakchkoli pin mezi dy Crkve vznikly, od kter instance nen ppustn dn appellace ani k veobec nmu snmu. i) A proto tak u, e msk Stolice nen podrobena d nmu jinmu ani crkevnmu ani svtskmu soudu. lc) Konen vslovn u, e msk pape jest nstupcem sv. Petra v primt nad celou Crkv a proto tak v hlsn pravdy Kristovy n e o m y l n . 1) Neomylnost mskch pape potvrzuje tak s t l c r k e v n p r a x e . Nebo a) v prvch tech stoletch pape Hy ginus odsoudil gnostiky Cerdona a Valentina (r. 155),2) pape Viktor antitrinite Theodota (196) ,3) pape Zefyrin montanisty (r. 215)4), pape Kornelius novatiny (r. 254),) pape Felix Pavla samosatenskho.6) Tyto kace odsoudili uveden papeov a) bez snm a to nejen veobecnch, nbr i stench, jak sv. A u g u s t i n vslovn potvrzuje, kdy prav: Mn o h e m, a n o p e m n o h e m v c e h e r e s b y l o o d s o u z e n o mi mo s n m y , n e n a s n m e c h."7) b) Odsouzen toto bylo neopraviteln. Proto tak crkevn djiny neuvdj ani jedinho ppadu, e by byl nkter msk pape odvolal odsouzen ka cstva se strany svho pedchdce. A konen c) odsouzen toto nabylo ihned platnosti, jakmile je ten aneb onen pape vcm oznmil. Katolick svt nikdy tak neekal na schvlen jeho bu se strany veobecn Crkve nebo snm veobecnch. 13. mt papeov tak vdy dali od synod jednotlivch crkevnch provinci, aby j i m vecky sporn otzky se tkajc vry byly k definitivnmu rozhodnut, pedkldny, jako na p. dal pape I n o c e n c I. od synody m i l e v i t n s k a k a rt a g i n s k , Z o s i m u s od synody m i 1 e v i t n s k a e1 ) C f. S c h r a d e r . D e u n i t . R o m . p . 2 . p . 2 2 3 . ; H e t t i n g e r , ) E u e b , . E . li b . 1 . c a p . 1 0 . 3) i b i d . l i b . 5 . c a p . 2 7 . ) E p . T e r t u l l . d e j e j u n i s l i b . 1 . c a p . 1. 6) E u s e b . . E . li b . 6 . c a p . 4 3 . ) A p u d C y r i l l . A le x . i n a p o l o g . p r o 1 2 a n a t h e m . 7) li b . 4 . a d B o n i f . c a p . u l t . l. c. S. 289 ff.

 28i

li o od synod a f r i k n s k c h . Tomuto poadavku mskch pape tak tyto synody vdy vyhovovaly. Takto dvaly ob strany, jak papeov, tak i sten synody na jevo, e autori tativn rozhodovn ve spornch otzkch vrounch nle vhradn jen papei a proto tak jeho neomylnost nutn ped pokld. Pesvden cel Crkve, e pape jest nej vym soudcem vry a e jest proto tak v pslunch svch soudech a dekretech neomyln, vydv pedevm sv. A u g u s t i n vznamn sv dectv ve sporu s pelaginy. Svm neobyejnm bystrozrakm poznal ihned velik nebezpe, kter Crkvi z naturalismu tto herese hroz. A proto se v energi svho velikho ducha zahjil boj proti tto nebezpen heresi, kter nepoprala toliko toho neb onoho vrolnku Crkve katolick, nbr nasadila sekyru na samy jej koeny. Vydal proti n aspo n rznch spis (mimo spisy proti semipalaginm), ktermi odhalil a nad slunce jasnji vyvrtil vecky bludy, kter tato herese ve sv nauce ob sahuje. Akoliv tohoto boje proti pelaginm nevedl toliko jako biskup hipponsk, nbr vce jet jako representant cel Crkve, jeho autoritu cel tehdej kesansk svt plnou mrou uznval, pece netroufal si svm jmnem nad bludy pelagianskmi vynsti definitivn soud, nbr tento soud ponechal rznm synodm afriknskm, zejmna vak mskm papem: Innocencovi, Zosimovi, Bonifcovi, Celestinu I. a Sixtu III. A kdy tuto heresi zmnn synody afriknsk odsoudily, prav sv. Augustin: ,,S t r a ny he r es e p e l a g i n s k b y l y d e k r e t y ji dvou snm p o s l n y S t o l i c i Ap o t ol sk , o dt ud byly p o s l n y do A f r i k y j i t a k p s l u n r e s k r i p t y : S p o r j e s t uk o n e n , k b y j e d n o u z m i z e l t a k b l u d ! (Causa finita est, utinam aliquando finiatur error.1) Podle sv. Augustina nemohla pelaginskou heresi autoritativn odsouditi ani s o u k r o m o s o b a , teba s e b e u e n j , ani s t e n s n m, nbr j e d i n m s k p a p e svmi reskripty poslanmi na afriknsk synody. A ponvad tmto reskriptm se nepoddili vichni stoupenci Pelagiovi, co sv. Augustin s bolem prav (utinam aliquando finiatur error), odsoudil ji tak jet snm efessk (431) za papee Celestina I.

') Sermo 2. de Verbo apost. c. 2.

282

2. Zjevenou pravdu papesk neomylnost potvrzuje tah veobecn souhlas theolog. I. P e d s n e m e m - k o s t n i c k m nebylo bezmla jedi nho theolcga, kter by b y l'neomylnost papee ex cathedra lcqueivispopral.Pravda tato se vila tk hluboko do pesvd en a ivota vekerho kesanskho svta, e nikomu ani na mysl nepipadlo, aby ji jak theoreticky, tak i prakticky bral v pochyb nost, nerci-li aby ji popral. Ped snmem kostnickm bohoslovci nepokldali ani -za nutn; tuto vsadu mskho- papee zvlt nmi spisy dokazovati a hjiti. Tak na p. ani sv. To m Akv . nezstavil nm, o neomylnosti papesk zvltnho spisu, *nbrpron sv nzory o tomto pedleitm pedmte svm ducha plnm zpsobem, jen pleitostn ve svch rznch spisech o ji nch theologickch ltkch jednajcch. Tak na p. ve sv velk Summ jednaje o otzce, kdo m prvo vydvati v Crkvi sym bola a zavazovati vc Boskou vrou v r: viti, prav: j e s t t v r di t i ; e nov v ydn symbol a j est nut n za e l e m, abychom se uvarov. al i v e c h bl ud. V y d n s y m b o l a n l e v a k k p r a v o m o c i toho, j e n a u t o r i t a t i v n rozhoduje konen o vcech vry, aby vichni vc mohlivn Boskouvrouviti. A t o j es t k o l e m m s k h o p a p e e. A d v o d e m t o h o j e s t , e v c e l C r k v i m u s b t i j e d n a v r a p o d l e s o v a p o t o l o v c h (I. Kor. 2.), c o b y n e b y l o mo n o , k d y b y ot z e k v z n i k l c h o v e de f i n i t i v n n e e i l t e n, j e n ' j e s t h l a v o u C r k v e , J e n t a k j e s t m o n o, a b y j e h o r o z h o d n u t p e v n s e d r e l a c e l C r k e v."1) 2: Podobnpask akademie ve svm theologickm, traktte pedloenm Klementu VII, kterho tenkrte aspo francouzsk obedience pokldala'za pravho pape, prav, e pravomoc, autoritativn rozhodovali ve vcech vry, nle Vhradn jen mskmu papi, ponvad je k nmu Kristus ve sv. Petru pravil: j jsem, prosil zatb, aby nepestl vra tv. .A v konistori kardiiil'drcch e bedieC K l i me' 11,t a V il. pravil mistr, Petr'z'Alliaka, 'e 'voun dekrety mskho papee jsoa neopraviteln, a tuto neopravitelnost dokazuje takto: T v r a , s v a t Ot e , k t e r o u j s m e p i j a l i o d C r k v e
*) I I . I I . q u . 1. a r t . 10.

2 8 j-

s v , a p a k l i , j e s t v n n clo. m n r o z u m n h o a o b e z e t n . h o o b s a e n o , p r o s me . ' t , a b y s t o n a p r a v i l . A v a k co n e j . r o z h o d n j i v m e a n i k t e r a k n e p o c h y b u j eme, e A p o t o l s k S t o l i c e j e s t k a t h e d r . o t t sv. Pet r a, , n a n K r i s t u s v z d l a l C i r . k e v . s v o u , " 1) 3. A proto zpadn rozkol na veobecnm uen a veobecn ve-v Crkvi katolick v tto pin nieho nezmnil. Jednotliv obedience drc se protipape jen v tom s mlily, e pokldaly sv domnl protippee z- a p a p e e l e g i t i m n v o l e a proto za papee prav, na n Boskm, prvem jak primt sv. Petra, tak -i jeho -neomylnost. pela. 4. Teprve W i k l e f a Hus a po nich IVut her a vichni ostatn protestantt sekti zamtnuve z s a d n B o s k o u i n s t i t u c i p r i m t u m s k c h p a p e , musili, jak se samo sebou rozum, zavrhnout tak Boskou vsadu neomyl nosti jejich nej vyho -uitelskho adu-v Crkvi. Nazval-ii Wikleff mskou Crkev synagogou blovou/2) podobn jako pozdji I/uther, a je-li Crkev, jak uil Hus, spolenost n e v iditelnou, sloenou z len pro ivot vn p e d u r e n c h , pak nen sv. Petr a jeho nstupce v i d i t e 1 n o u h 1a v o u C r k v e a o jeho neomylnosti v ad uitelskm .neme bti rozumn ei. -Mimo to uil Hus, e mt papeov maj svou hodjiost od. csa,3) kte; jim mohou udliti jen moc, kterou sami maj. A ponvad- nikdo nebude tvrditi, e- csaov vyko nvajce svou csaskou moc jsou neomyln, nebude tak tvrditi, e tuto moc penej na papee. Qui nor, habet, non dat. Herese husitsk a protestantsk poprajc jak primt, tak i ne omylnost ppee ,,ex cathedra loquentis", nezstala bez nebla hho vlivu jak na vru, tak i na nboensko-mravn ivot lidu kesanskho, a to i t jeho sti, kter- zstala bu katolickou nebo se zase vrtila -do lna jejho. Djiny -crkevn podvaj nezvratn -dkaz, e prv v -Nmcch a- bvl i rakousk febronianismus, josefinismus, iHuminatsnau a ve Francii gallikasmus; podkopal nboensko-mravn; ivot- katolk nmec kch a francouzskch..U ns se k tmto bludm,- pidruily tak jet bludy h u s i t s k , kter jsou nrodu eskmu tm nebez
1.) M a z z e ll a , 1. c . p . 3 5 2 . 2) D e n z i n g e r 6 1 7 . ?) D e n z in g e r 6 3 5 :

284

penj, ponvad je ila a dosud n a e i n t e l l i g e n e e jmnem str c a obhjc na n r o d n o st i e s k proti jejmu odvkmu nepteli, proti bval rakousk dynastii, s n proti v historick pravd ve spojen uvd Apo tolskou Stolici jako neptelkyni eskho nroda. 5. Tolik jest jisto, e v zemch, ve kterch byly zmnn bludy eny, byly svazky mezi Apotolskou Stolic a mezi ka tolickmi nrody v tchto zemch bydlcmi ponkud uvolnny. Na dkaz meme uvsti na p. biskupy z tchto zem na snm vatiknskm shromdn, kte, jak znmo, formlnmu prohlen neomylnosti papee ex cathedra loquentis" za lnek vry nepli. Ale blahodrn ovoce tohoto prohlen ji nyn se vude jev. Bludy, kter ped vatiknskm snmem podrvaly a pustoily nboensk a mravn ivot katolickch nrod, jsou nyn ji pe konny, a katolci, kterm nen jejich vra pouhou vnj formou jejich nboenskho ivota, lnou zase s dtinnou lskou k Apo tolsk Stolici a jejmu pedstaviteli, mskmu papei, kter pes vecken odpor nesetnch neptel nabv pod vtho vlivu nejen na ivot katolk, nbr tak na ivot nrod celho svta. Vrolnek tkajc se jednak primtu mskho papee, jednak jeho neomylnosti, semkl v posledn dob katolky'celho svta v jeden mocn, svtm nadenm proniknut organick celek, kter den ode dne pod jasnji poznv, e jedin Crkev kato lick jest a me bti Crkv Kristovou, a e vecky ostatn Crkve, kter se dosud do potu crkv kesanskch potaj, chovaj v sob jen jednotliv lomky kesanskho Zjeven Boho, a e se tyto lomky pod jet dle rozlamuj a rozdrobuj, a ko nen poprou kadou pravdu, kter m rz nadpirozen, a octnou se v plnm bezv. Patrn doklad tto pravdy podv nm nejnovj sekta vznikl v nrod naem, sekta e s k o s l o v e n s k . Za zminku svho odpadu od Crkve katolick vzala si b e z e n s t v k n a l a t i n s k o u e l i t u r g i c k o u . Z tchto dvou pedmt, kter ostatn nejsou Bo skho, nbr jen lidskho prva, vyla a nyn ohromnou vtinou se octla ji v p l n m b e z v . e sekta tato ve svm sym bolu vry neme dsledn obsahovati dn pravdy p o d s t a t n n a d p i r o z e n zjeven, o tom neme nikdo roz umn pochybovati. K a d s e b e m e n o d k l o n od skly Petrovy pud kadho, kdo vecky sousledky z toho odklonu l o g i c k y dovozuje, do p l n h o b e z v . A pakli n-

2 8

kter tak zvan kesansk obec jako na p. luthernsk, kalvnsk atd. zachovala si jet vru v nkterou nauku bytn n a dp i r o z e n o u jako vru v Nejsvtj Trojici, v Bostv druh Bosk osoby, ve hch prvopoten atp., pak do plnho bez v neupadla jen astnou l o g i c k o u n e d s l e d n o s t , kterou ze svch hlavnch lichch nauk, ktermi se od Crkve obecn odlouila, logicky nevyvodila vech konsekvenc, ke kterm ony lich nauky jako premisse (nvst) v logickm etze kadho logicky myslcho lovka nutn. pud. 3. Nmitky proti neomylnosti.

i. Na dkaz, e s n m v a t i k n s k pr zcela bezd vodn a bezprvn neomylnost papee ex cathedra loquentis" prohlsil za lnek vry, uvdj neptel Apotolsk Stolice d o m n l b l u d y , do kterch pr nkte papeov ve svm nejvym uitelskm ad upadli. Tak pr pape Tibeiius podepsal s i r m s k o u formuli vry, akoliv byla obsahu a r i n s k h o aneb aspo s e m i a r i n s k h o . Jest jisto, e existovalo nkolik' vrounch formul sirmskch, z nich jen jedin r. 357 vydan mla smysl kacsk. Jest vak historicky nade vi pochybnost dokzno, e tto heretick f o r m u l e h i b e r i u s n e p o d e p s a l . Ale i kdyby byl podepsal bludnou tuto formuli z r. 357, pece by ani tento podpis proti neomylnosti papesk nic nedokazoval. I, i b e r i u s byl by tce zheil, ale zjeven pravdy o neomylnosti papee ex ca thedra loquentis" byl by pi tom pece nezapel. Nebo v tomto ppad byl by bludnou formuli podepsal za tm elem, jen aby se zbavil souen a trznn Arini.1) Podpis tento byl by proto v y n u c e n a formule jm takto podepsan nemohla by se nazvati d e f i n i c e x c a t h e d r a", ponvad by j chy bla p o d s t a t n v l a s t n o s t s v o b o d y . e formule, kterou " L , i b e r i u s podepsal, byla pln s p r v n a e proto neobsahovala osudnho slova ,,, plyne ji tak z t okolnosti, e biskupov arint, shromdn r. 359 v S e l e u c i i , nedovolvali se I, i b e r i a j a k o pvrence semiarianismu, eho by byli zajist neopomenuli, kdyby byl podepsal formuli se semiarinskm: ,,".
1) Sozom. . E. Kb. 4. cap. 15 (M. 67, 1150).

 286

2. Vnj nmitka, kterou neptel proti neomylnosti papeov uvdj,.tk se papee H o n o r i a (625638), o nm tvrd, ve svch dvou listech, zaslanch S e r g i o v i , patriarcha caihradskmu, hjil n a u.k y m o n o t h e l e t i c k , nauky (fysicky)..o j e d n . v l i v Krist. N.e tato, vtka jest- pln nesprvn, ponvad zmnn, listy .a) neobsahuj nauky o (fy sicky) jedn vli v Kristu, a b) p o n v a d ne j s o u v b e c d e f i n i c e m i ,,ex c a . t h e d r a " . 3. Ad a) skon S e . r g i u s , nemoha, veejn a zjevn hjiti bludu monofysitickho ji snmem c h a l c e d o n s k m (451) slavn zavrenho, chtl cle svho dojiti zludnou naukou o j e d n v l i v K r i s t u vda dobe, e 1i d s k pirozenost v Kristu splyne monofysiticky s B o s k o u pirozenost v jednu pirozenost a to p i r o z e n o s t B o s k o u , jakmile Bosk vle pevezme kol l i d s k v l e , j lidsk pirozenost po heuje. A tak S e r g i u s mohl odsouzen blud monofysitismu v jin ponkud form, ale podstatn v tme smyslu dle iti a hjiti. A aby svho cle snze doel, hledl tak papee on o r i a pro sv pletichy zskati. Ponvad vak Sergius vdl, e S o f r o n i u s , pozdj biskup jerusalemsk, jen od potku nebezpe kacstv monotheletickho vcn totonho s monofysitismem si byl zcela vdom a tak Sergia na n zcela oteven upozornil, pro tento blud u papee Honoria jej ud, hledl ho u nho oerniti a jemu namluviti, e naukou o d v o j s o b p r o t i v n vli v Kristu zma vechny jeho snahy smiti monofysity s Crkv katolickou. Akoliv Honorius zcela pravovrn smlel o d v o u p i r o z e n o s t e c h v Kristu, kter se nedaj mezi sebou smsiti ani od sebe se odlouiti, a tm tak ji v nm.d v v n r z n v l e , Boskou a lidskou, zcela urit pipoutl, pece neprohldl zludnho skoku Srgiova a veel jaksi na jeho nzor, jako by nauka o d v o u v l c h v Kristu mohla mti za nsledek spor jednak mezi jeho Boskou a lidskou vl a jednak tak v lidsk vli sam mezi jej ni a vy strnkou. A proto zakzal vcm hlavn na vchod mluviti o d v o u neb j e d n v l v Kristu, pokldaje tento rozdl za pouh theologick puntik stv, kter se zjeven nauky Crkve vlastn netk. 4. e H o o r i u s zcela pravovrn uil d v o j vli v Kristu, Bosk a lidsk, plyne jasn zobou list, ktermi Sergiovi na jeho stnosti proti S o f r o n i o v i odpovdl. V prvm listu prav: V y z n v a j c e , e P n n J e K r i s t u s ,

 287

p r o s t e d n k me z i B o h e m a l i dmi , p s o b i l s k u t k y Bosk skrze lo v en st v pirozen (= o s o b n ) s p o j e n se S l o v e m B o m , a s k u t k y l i d s k , p l n B o s t v , s k r z e t l o n e v y s l o v i t e l n a z c e l a z v l t n v j e d n o t u j e h o B o s k o s o b y p i j a t , a e t y t o o b o j e s k u t k y p s o b i l o d l i n (di screte), n e s m e n ( i nconf use) a n e p r o m n i t e l n (i n c o V e r t i bi t e r), t a k e, a k o l i v k naemu nemalmu po divu rz nosti obou p i r oz en o st stle podivuho dn t r v a j , . pece s e t l o s B o s t v m v n m p o j ... A proto tak vyznvm e jednu vli v.Pnu naem Jei Kristu, ponvad jeho Bostv p i j a l o sice nai p i r o z e n o s t , ale n e p i j a l o t a k na i vinu. P i j a l o t o t i onu p i r o z e n o s t , k t e r o u B h s t v o i l p ed h c h e m , a n i k o l i v t u, k t e r o u A d a m p o h c h u p o k a z l . " 1) 5. Aby vak Kristus skutky jak sv Bosk', tak i lidsk pirozenosti discrete", inconfuse" a inconvertibiter" psobil, musily ob pirozenosti v nm zstati neporueny. Ale lidsk pirozenost r.czstala by neporuena, kdyby nemla s v n e p or u e n l i d s k v 1 e. A ponvad Kristus, jak H o n o r i u s dle prav, pijal nai pirozenost n e v i n n o u , nemohl nikdy mezi n a vl Boskou vzniknouti odpor. A v tomto m r a v n m s m y s l u jest v Kristu ovem jen j e d n a vlt, j a k H o n o r i u s z c e l a s p r v n Sergiovi odpovdl, kdeto S e r g i u s zneuil tchto slov papeovch a. tto jednot rozuml o jednot fysick ve smyslu monofysitickm a namioUyal svm, stoupen cm, e i pape tuto jeho nauku schvlil. Ale ponvad kad nepedpojat ten listu papeova musil vroku jeho o j e dn o t v l e v Kristu rozumti j e n o m r a v n j e d n o t a nikoliv o j e d n o t f y s i c k- d v o u r z n c h v l v K r i s t u, psal mu S e r g i u s poznovu hled ho na svou stranu nakloniti. A tu mu H o n o r i u s odpovdl druhm listem, v nm sice neprav, ani e m Kristus jednu vli, ani e m vle dv, ale pipisuje Kristu d v n e p o r . u e n p i r o z e nosti a dv n e po ru e n i nn o st i s t a k o v o u u r i t o s t a p e s n o s t , e mus jak jeho pirozenost B o s k , tak i pirozenost l i d s k mti vechny vlastnosti a dokoJ ) D e n z in g e r 2 5 1 .

 288 -

nalosti, bez nich ani jedna ani druh ned se mysliti. A k tmto dokonalostem nle tak v 1 e. V tomto duhm listu pe H on o r i u s : Co se t k c r k e v n h o d o g m a t u , . . . tu jest nm v Kristu, p r o s t e d n k u mez B o h e m a n mi , j a k d v o j p s o b n o s t , t a k i d v o j p i r o z e n o s t s p o j e n o u v nm j e d n o t o u f y s i c k o u ( f y s i c k o-h y p o s t a t i c k o u ) u z n a t i, a l e t a k , e k a d z t c h t o d v o u p i r o z e n o s t o s v o u p s o b n o s t se s d l s p i r o z e n o s t druhou. A k o l i v t e d y p i r o z e n o s t Bo sk p s o b , co j e s t B o s k rh o, a p i r o z e n o s t l i d s k , co j e s t l i d s k h o , p e c e s e p i t c h t o s v c h i n n o s t e c h o d s e b e n e d l a n i s e uem s , a n i v s e b e se n e p r o m u j , n b r v e c k y s v r o z d l y b e z e z m n y z a c h o v v a j . " 1) Rz nost dvou pirozenost a dvou innost a zrove jednotu Bosk osoby v Kristu nemohl H o n o r i u s snad uritji a jasnji vyjditi, ne vyjdil v tomto listu. Je-li v Kristu jednak kad r o z d l e n obou pirozenost, jednak tak kad s m s e n a vzjemn promnn jedn pirozenosti v pirozenost druhou naprosto vyloueno, pak mus jeho pirozenost Bosk mti svou vli B o s k o u a pirozenost lidsk svou vli l i d s k o u . Jinak by ani pirozenost Bosk nebyla pirozenost Boskou ani pirozenost lidsk pirozenost lidskou. e by se byl H o n o r i u s v tchto dvou svch listech do pustil bludu monotheletistickho, jest naprosto vyloueno. 6. Ale tyto dva jeho listy k S e r g i o v i nejsou ani defi nicemi ex cathedra", co plyne z mnohch dvod: Pedn S e r g i u s nedal H o n o r i a , aby spor jeho s bi skupem jerusalemskm o jedn vli v Kristu rozhodl d e f i n i c d o g m a t i k o u , nbr dal ho toliko o pouen praktick, m-li v Kristu o j e d n neb o d v o u vlch mluviti. Hono rius pokldal celou tuto otzku za malichern spor, vznikl mezi nktermi biskupy a nepikldaje mu dnho dogmatickho vznamu, ponechal jeho rozhodnut, jak prav, g r a m m a t i k m, kte pr dovedou sv ky nov vymylenmi ducha plnmi slovy baviti. A ponvad dn pape o pedmtu, kter chtl ex cathedra" definovati, takovm zpsobem, nikdy ne mluvil a nikdy nebude mluviti, jest ji ze zevnj formy, jak
') Pesch I. c. p. 308 sq.

 289

Honorius Sergiovi odpovdl, se v uritost souditi, e neml naprosto v myslu otzku strany jedn nebo dvou vl v Kristu dogmaticky definovati. A bez tohoto myslu jest kathedrln definice nemon. A proto tak kdy veobecn snm VI. a c a i h r a d s k III. (680681) odsoudil blud. monothelet a nauku o dvou fysicky rznch vlch v Kristu za lnek vry prohlsil, netroufal si mezi monothelety zaaditi tak o n o r i a. Kdy vak patriarcha caihradsk Pyrrhus listy na rzn strany zasla nmi prohlaoval Honoria za monothelet a zneuval jeho auto rity na zskn novch len pro svj blud, tu se pape Jan IV. ujal pravovrnosti svho pedchdce, jinak svat pamti, a napsal Pyrrhovi a biskupm vchodnm list, v nm vslovn prav, e Honorius zavrhl v Kristu toliko d v s o b p r o t i v n v l e , kter pr monotheleti ve svm smyslu vykldaj a o nm tvrd, e pr Bosk a lidsk pirozenosti pipisoval toliko jedinou vli.3 ) Lev II. (682683) schvlil dekret synody caihradsk III. (680681) a H o n o r i a jen potud odsoudil, e se kacstv monotheletickmu jak nle rozhodn neopel: T a k H o n o r i a o d s u z u j e m e , tak prav ve svm listu zmnn snm schvalujcm, p o n v a d se n e s n a i l apotolskou Crkev naukou apotolsk tradice o s v t i t i, n b r d o p u s t i l , e b y l a v e s v i s t o t h n o u z r a d o u p o s k v r n n a . 2) V tomto smyslu psal tak biskupm panlskm. Jet men vhu m vtka, kterou neptel in neomyl nosti papeov ze sporu: de tribus capitulis", ve kterm nebelo o n a u k u , nbr o o s oby , T h e o d o r a m o p s v e s t s k h o , T h e o d o r e t a a l b y . Akoliv mezi katolky nebylo pochyb nosti, e spisy jmenovanch t theolog obsahuj blud nestorinsk, pece snm c h a l c e d o n s k chtje jejich osob etiti, odsoudil sice jejich spisy jako bludn a kacsk, o jejich osobch vak pomlel. Kdy vak pozdji jejich neptel na Vigiliovi dali, aby, jak odsoudil jejich spisy, tak odsoudil tak j e jako kace, povolil jejich nalhni, hlavn kdy csa J u s t i n i n se vloil do tohoto sporu. Aby uel jeho souen, vydal dekret, zvan: Judicatum", V nm Theodora mopsvestskho, Theodo reta a Ibu jmenovit odsoudil. Ale ponvad mnoz namtali, e o zemelch nem nikdo souditi, odvolal konen sv: Ju1) M . 1 2 9 , 6 5 2 . 2) C f. C b r i s t . P e s c h . C o je s t C r k e v ?

1.

c. p . 3 10 .

19

2Q O

dicatum". Jak patrno, nedopustil se ani Vigilius ve sporu ,,de tribus capitulis" naprosto dnho dogmatickho bludu. Nebo odsoudil ihned spisy tchto bluda, jakmile jejich bludy nestorinsk a ostatn bludy poznal. Co se mu vm prvem me vytkati, jest nemal jeho nestlost a vrtkavost, s jakou rznm vnjm vlivm povoloval v otzce, m-li osob jmenovanch bluda, obzvlt po jejich smrti, etiti anebo je rovn tak, jako jejich bludn spisy, odsouditi.1) 4. Rzn zevnj form y (tvary) definici ex cathedra" a jejch kriteria.

i. Zevnj formy, ktermi papeov publikuj sv definice ex cathedra", jsou rzn, jet rznj, ne jakmi se veobecn snmy usnej o svch dekretech a je prohlauj za zvazn pro vekeren katolick svt. Ne tu jest mti na zeteli, e v star ch i novjch definicch kathedrlnch nen cel text od potku a do konce de fide". De fide" jest jen pedmt, jen pravda a nauka, kterou pape mn za pravdu zjevenou prohlsiti a v cm hlavn na srdce vloiti. Ne tto pravdy neuvd v pslun definici toliko v pouh jej podstat, nbr zpravidla uvd tak piny, kter jej k dogmatick definici jej pimly, jako i bli okolnosti, za kterch se k n odhodlal, dle uvd tak dvody jak positivn, tak i rozumov, kter pro ni svd, asto pouka zuje tak na blahodrn inky, kter definice jej pro ivot nboensk a mravn bude mti. A vecky tyto bli okolnosti nejsou pedmtem papesk kathedrln definice, tmto ped mtem jest vlun jen pravda, kterou pape touto definic hic et nunc" chce prohlsiti za lnek vry. Vecky ostatn momenty v definici obsaen, ktermi pape pravdu zjevenou odvoduje aneb doporuuje, akoliv maj pro cel katolick svt velikou vhu, pece nejsou p e d m t e m z a l n e k v r y p r o h l e n m , nbr maj jen tolik platnosti, jakou platnost maj samy v sob. Vty, k t e r v y s v t l u j p r a v smysl , r o z s a h a h l o u b k u d o g m a t i c k d e f i n i c e , jsou rovn ex cathedra" definovny. Vznikne-li njak pochybnost o smyslu, rozsahu a dosahu kathedrln definice, pak jest definici tuto podobn jako ve obecn platn zkony podle jejho elu, podle okolnost, za jakch
') Cf. Van Noort. 1. c. p. 196 sqq.; Bougaud (Melka) i . c. str. 101 sld.

291

t>yla vydna, jako i podle pozdj crkevn praxe vysvtlovati. Hlavn zevnj tvary, v nich papeov sv definice ,,ex cathedra" vykldaj, mohou bti r z n . 2. Nejslavnjm tvarem papeskch definic ex cathedra" jsou tak zvan d o g m a t i c k k o n s t i t u c e i l i b u l l y , ktermi papeov sv autoritativn soudy o vcech vry a mrav ve form veobecn platnch a vechen kesansk svt zavazu jcch zkon vyjaduj a ohlauj, jako jest na p. bulla: Uni genitus" a Auctorem fidei" proti Jansenistm, a , Ineffabilis Deus" o Neposkvrnnm poet Blahoslav. Panny. A ponvad obsah takovchto dogmatickch bull jest zpravidla zcela jasn .a z textu samho vysvt, e jsou ureny a prohleny pro cel katolick svt, pak na tom nezle, je-li takovto konstituce ve svm nadpisu adressovna na celou Crkev, jako bulla Unige nitus", aneb nen, jako bulla: Unam sanctam" a Ineffabilis Deus". 3. Ke konstitucm neprostedn pistupuj Iv i 11 e.r a e e n c y c l i c a e a d u n i v e r s a m E c c l e s i a m", pokud jsou dogmatickho obsahu, to jest pokud rozhodnmi vrazy bisku pm ukldaj povinnost, jist pravdy jako pravdy Bohem zje ven vcm k ven pedkldati, pokud se te, ty neb ony bludy a herese zavrhvati a vc ped nimi varovati. Od kon stituc se li jen v tom, e nevyslovuj trest nad tmi, kdo by se jejich rozkazm protivili. Encykliky mohou miti zase rzn tvar: bu pedkldaj vcm tu neb onu pravdu zjevenou jako zvazn zkon, aneb o n jednaj zpsobem vce enickm, ale pece preremptorickm, jako jest na p. znm encyklika papee ehoe XVI. z r. 1832: Miseri vos" odsuzujc bludy indifferentismu Damennaisova. 4. Definicemi ex cathedra" mohou bti tak r z n a p o t o l s k l i s t y " , pokud a) jako konstituce vyslovuj urit theologick censury nad tmi neb onmi bludy in cu mulo" nebo censuruj kad jednotliv blud zvl. Tak na p. zavrhl pape Pius VI. 1. 2. 3. 4. 5, proposice synody pistojsk r. 1794. zejm jako kacsk, pi ostatnch propozicch hromad tyto censury nazvaje je erroneas, falsas, temerarias, impias, schimaticas, ordinis ecclesiastici perturbativas, piarum aurium offensivas atd. Tu pape neprav zejm, kterou censurou ten aneb onen blud zavrhuje, ale jest jisto, e aspo jedn censury ze vech in cumulo" uvedench zasluhuje.

292

5as.to se stv, e pape pouv k definicm ex cthedra" tak dekret r z n c h k o n g r e g a c . Aby vak d e k r e t t neb o n msk kongregace mohl se pokldati za papeskou definici ex cathedra", k tomuto elu nesta toliko povechn schvlen se strany sv. Otce, nbr jest poteb, aby jej zvl schvlil a jej s v o u a u t o r i t o u jakoto zvazn pro celou. Crkev vydal. Nebo neomylnost jest vsadou, kterou Kristus udlil jednak papei ex cathedra loquenti", jednak papei s ostat nmi biskupy jako Crkvi uc bu po celm svt rozptlen nebo na snmu veobecnm shromdn. A proto neme tohoto daru se sebe jako nejvyho uitele cel Crkve peneti na jinou osobu, ani na sbor- nkolika osob, jakmi jsou jednotliv kongre gace, po ppad sbor kardinl. 6. Ale i a l l o k u c e p a p e s k v konsistoi kardinlsk mohou mti platnost a zvaznost definic ,,ex cathedra", jsou-li pi nich vyplnny podmnky k definici ,,ex cathedra" potebn. Aby nebylo nejmen pochybnosti o platnosti a zvaznost rznch papeskch enunciac, stv se, e papeov sami poizuj ze svch veejnch listin, jakmi jsou encykliky, allokuce a rzn apotolsk listy, krtk vtah blud v t neb on dob v Crkvi rozench a tento vtah S y l l a b e m zvan pak s pslunmi theologickmi censurami anebo i bez nich uvdj na vdom celmu katolickmu svtu. Takov Syllabus podil Pius IX. roku 1864. a prohlsil za zvazn pro cel katolick svt encyklikou Quanta cura", V tomto Syllabu pihl k 32 rznm enunciacm svho pontifiktu a do r. 1864, z nich v pehledn ad pedvd a optn a optn odsuzuje 80 rznch blud sv doby. Podobn sestavil Pius X. syllabus tkajc se 65 blud m o d e r n i s t o C r kvi , Z j e v e n B o m a K r i s t u a s v t o s t e c h , z nich mnoh ji ped tm pi rznch pleitostech, podobn jako Pius IX., odsoudil. 7. Konen mohou papeov za elem definic ex cathedra" pouiti tak dekret j i n c h t r i b u n l , a) Plat tohlavn o d e k r e t e c h v e o b e c n c h s n m , kter ke sv platnosti potebuj vdy schvlen se strany mskch pape. A tto platnosti nabvaj teprve definic pslunho papee ex cathedra", kter k nim mus pistoupiti a tak jim. dodati neomyln platnosti veobecnho snmu. Jako bez mskho papee nen snm snmem veobecnm, tak i jeho dekrety bez-

293

papeskho s c h v l e n a potvrzen nemaj neomyln autority dekret veobecnch snm. 8. Tak konstituce s t e n c h s n m a s y n o d mohou mskm papem slouiti za prostedek k definicm ex eatheda". Ale tu rovn nesta, jako pi mskch kongregacch, by papeov jejich dekrety jednodue schvlili. Pouhm schvle nm nenabvaj jet vznamu a platnosti definic papee ex cathedra loquentis". K tomu je poteb, aby je pape uznal a svou nej vy autoritou prohlsil z a d e k r e t y s v a k jejich zacho vvn, pokud se tkaj otzek vrounch a mravounch, cel katolick svet zavzal. Jak patrno, maj mt papeov celou adu prostedk, jimi mohou ex cathedra" rzn pravdy jako pravdy Bohem zjeven vcm k ven pedloit a rzn bludy jakoto nauky protivn pravdm zjevenm definitivn odsouditi a vc ped nimi vaxovati. 4. Autorita mskch kongregac ve vcech vry a mrav.

i. Vedle suverennho tribunlu papeskho ve vcech vr a mrav jest nm tak pihleti k mskm kongregacm kardinl, jim pape svil k projednn spornch otzek tkajcch se vry a mrav, co obzvlt plat o kongregaci Sancti Officii" a De disciplina Sacramentorum" a v posledn dob tak jet o kon gregaci pro Ecclesia orientali". Akoliv vechny kongregace vy dvaj sv dekrety papeskou delegac jmnem samho papee a proto zavazuj, celou Crkev k poslunosti k tmto dekretm, pece nelze tvrditi, e tyto dekrety maj platnost a zvaznost ne omylnch papeskch definic ex cathedra".' Nebo neomylnost tchto kathedralnch definic jest spojena se s u v e r e n i t o u m s k h o p a p e e . A jako pape neme svj suverenn primt pensti ani na jinou jednotlivou osobu, ani na kollegium osob, tak neme je astnmi uiniti ani neomylnosti svho nej vyho uitelskho adu, V tom smyslu jest neomylnost j e h o o s o b n v s a d o u . Dokud pape nepotvrd dekret mskch kongregac, pak jest pravdu jejich toliko presumovati, nikdy vak jim jako definicm ex cathedra" neomylnost pipisovati. Tmito se teprv stvaj, kdy pape dekrety jednotlivch kongre gac de fide et moribus" prohls z a s v d e k r e t y a kdy svou.suverenn autoritou je jako zvazn pro celou Crkev pede

294

pe. V tomto ppad neb ji o definici kongregace, nbr o katliedrln definici samho papee, jen k n toliko dekret kongreganch jako prostedk pouil. 2. Tu nastv otzka, j a k o u v r o u jest katolickm svtu pijmati dekrety mskch kongregac, vydan jimi pa peskou moc d e l e g o v a n o u , ale neschvlen zvltn jeho moc a neprohlen za jeho vlastn definice. Jest zcela jasno, e Crkev neukld vcm B o s k v r y ve zmnn dekrety mskch kongregac. Ale tak j nesta, aby vc naproti nim zachovvali pouh fJs i 1 e n t i u m o b s e q u i o s u m " spojen s vniternm odporem rozumu a vle proti tm dekretm, a d na vcch vnitnho souhlasu, jak prohlsil pape P i u s IX. ve svm listu z r. 1863, danm arcibiskupu mnichovskmu. A bylo-li by na vsost nemoudr, neviti mui, resp. mum v tom neb onom vdeckm oboru na slovo vzatm, pak neme bti katolickho kesana nedstojno souhlasiti s dekrety jednotli vch mskch kongregac sloench z mu vybranch z theo log celho svta a proto vynikajcch nejen uenost, nbr sly noucch i svatost ivota. A ned-li Crkev na vcch vry Bosk v tyto dekrety, pak d a mus dati s o u h l a s u nb o e n s k h o (assensum religiosum), t. j. souhlasu, jeho for mlnm motivem jest nejvy autorita nboensk, teba by nebyla n e o m y l n . Z eho plyne, e vc maj povinnost zavazujc je ve svdom, dotud mti dekrety mskch kongregac za sprvn a pravdiv, dokud se zcela jasn nepe svdili, e se v t neb on nauce kongregace zmlila. e se me zmliti a e se jednou skuten tak zmlila, o tom podv doklad spor Galileiho (j 1642) s Crkv o heliocentrick pomr na zem k slunci proti dosavadnmu nzoru v Crkvi a v celm tehdejm svt obecnm, e nae zem jest stedem vech ostatnch naich obnic, tak jak Psmo sv. ovem jen podle smyslnch naich. Vjem zcela jasn tvrd. Bohoslovci tehdej doby se v tom mlili, e pokldali ve, co jest v Psm sv. obsaeno, v e s l o v n m s m y s l u , v jakm jest tam obsaeno, za pravdu Bohem zje venou. Proto tak vztahovali pojem Bosk inspirace i k ped mtm, kter nejsou a nemohou bti zjeveny, zapomnajce pi tom, e Psmo sv. o djch prodnch nevypravuje podle skutenpravdy, nbr toliko podle smyslnho vjemu, kter v naich, smyslech psob. To ostatn in i sami uen prodozpytci, ba cel ostatn svt. Akoliv nyn vme, e slunce jest s t e de m,

295

kolem nho se nae zem s ostatnmi obnicemi na slunen soustavy ot, pece dosud kme, e slunce na veer zapad, z rna zase vychz, nikoliv podle skuten pravdy, nbr -jen, podle naeho smyslnho dojmu. Blud, do kterho tehdej kon gregace Sancti officii" ve sporu s Galileim upadla, nelze vak uvdti na dkaz p r o t i n e o m y l n o s t i p a p e e ex cathedra loquentis", nebo spor s Galileim vedla zmnn kon gregace toliko svm jmnem, a nikoliv jmnem papeovm, a proto tak ani jednoho jejho dekretu v tto pin vydanho nepodepsal pape Urban VIII., za nho se spor tento vedl, nbr toliko representanti kongregace sam. 3. Z toho plyne, e strany naukov autority dekret jed notlivch mskch kongiegac jest dvoj pravidlo mti na zeteli. a) Naukov dekrety kongregac, kterch pape formln a pln neschvlil a za d e k r e t y s v nejvy svou primaciln moc vcmu lidu k veni nepedepsal, maj sice nemalou auto ritu, ale pece nejsou jeho neomylnmi definicemi ex cathedra". b) Jen dekrety kongregac, kter pape formln za sv de krety schvlil a svou nejvy autoxitou Crkvi k ven pede psal , jsou naprosto neomyln a proto tak nezmniteln a neopraviteln. 4. Rznost mnn mezi theology jest jen v otzce, jak lze poznati, e pape njak dekret kongregace formln schvlil a za svou peremptorickou definici prohlsil? Stoj-li na dekretu: cum approbatione Sanctissimi", pak prav theologov, e tato approban klausule jest toliko aktem jeho dozorho prva nad vemi kongregacemi, aneb, co tot jest, e pape potvrdil tento dekret toliko ve sv vlastnosti jako hlava pslun kongregace^ ale nikoliv jako hlava Crkve moc svho svrchovanho uitelskho adu. Pi approbaci pslunch dekret zvis ve na mysle, v jakm pape chtl je schvliti. Ovem mysl tento mus pape tak projeviti, aby nebylo vbec pochybnosti, zdali ten aneb onen dekret nkter kongregace chtl schvliti jen. jako dekret j e j , neb jako dekret s v j a jej prohlsiti jako svou definici ex cathedra".1)

x) Cf. Van Noort 1. c. p. 192, 209.

296

Hlava V.
1. O pedmtu neomylnost Crkve uc vbec. 1. Ponvad el neomylnosti Crkve, a jest ji po celm svt rozptlena, aneb ve snm veobecnm na jednom mst shromdna, nebo konen v mskm papei jako ve sv hlav souborn soustedna, jest vdy t, zachovati toti neporuen depositum fidei a z nho bez kadho bludu erpati a vcm hlsati pravdy, kterch maj ke sv vn spse hic et nunc zapoteb, proto meme veobecn ci, e pedmtem neomyl nosti jest depositum fidei1', ili pravdy Bohem zjeven. Crkev dosud mstnji toho pedmtu nevymezila a neurila, a proto se jev mezi bohoslovci dvoj snaha, jedna, kter k tomuto depo situ fidei pot j e n p r a v d y B o h e m z j e v e n , druh, kter obsah jeho justo plus roziuje. Oboj tato snaha jest jedno strann a touto jednostrannost nesprvn. Prv suje a pli pedmt neomylnosti. Druh prohlaujc mnoh pravdy a nauky za zjeven, kter aspo pm nejsou zjeveny, chov v sob jist nebezpe pro svobodu a pokrok vdy vbec a vdy theologick zvl. Pravda v tto otzce le u p r o s t e d t c h t o d v o u k r a j n c h n z o r , tak jak Crkev ped snmem vatiknskm ve svm prvnm schemat konstituce o Crkvi c. 9. tento ped mt infallibility vymezila a ke schvlen pichystala. A toto schema prav: U me , e p e d m t i n f a l l i b i l i t y se v z t a h u je k pravdm, ker depositum fidei v s o b c h o v . . . V s a d a n e o m y l n o s t i , k t e r o u C r kev K r i s t o v a j es t opatena, z a h r n u j e v sob s v m r o z s a h e m jak veker p r a v d y z j e v e n , t a k i pr a vd y, k t e r n e j s ou sice z j e v e n y , ale maj t a k o v o u povahu, e b y b z n i c h a n i p r a v d y z j e v e n n e o s t l y . " 1) Pi vaze o pedmt neomylnosti uc Crkve jest nm stle mti na zeteli, e Crkev jest neomyln p e d n a h l a v n v pravdch obsaench in deposito fidei", tedy v pravdch Bohem nm neprostedn zjevench a nm skrze ni za zjeven pedkldanch. Ne tu jest se nm vysthati dvou ne sprvnch krajnost, z nich jedna chybuje per defectum", druh per excessum". Nesmme tvrditi, e dar neomylnosti se tk vhradn a vlun jen pravd Bohem nm neprostedn
l) Coli Lac. VII. 570.

297

zjevench. To by byla krajnost, kter by byla nesprvn per defectum''. Ale tak nesmme dar neomylnosti zbyten vztaho vat! na pravdy, kter nejsou Bohem zjeveny, ale tak nikterak se zjevenmi pravdami nesouvis. To byla drah krajn nauka bloudc per excessum". Pravda le uprosted tchto dvou kraj nch nzor. Nesmme sice pravdy Bohem nm p m z j e v e n msiti s oborem pravd p i r o z e n p o z n a n c h . Ony poznvme ze Zjeven Boho a vme v n propter autoritatem Dei revelantis", tyto si osvojujeme rozumovou abstrakc ze smyslnch pedstav nabytch ze smyslnho poznn vnjho hmotnho svta. Jin jest tudy obor pravd zjevench a jin pravd pirozen poznanch. Byl by vak osudn blud, kdybychom tento dvoj obor pravdy zjeven a pirozen poznan tak od sebe dlili, e by mezi nm nebylo dnho pojtka. Tento nzor by vychzel z bludnho mnn o p r a v d v b e c . Akoliv obor pravdy nadpirozen se li jak svm o b s a h e m , tak i svm m o t i v e m od oboru pravdy pirozen, pece jest naprosto eeno jen j e d n a pravda, jak jest jen jeden Bh. Kad pravda z Boha Vychz a k Bohu zase vede. Mezi pravdou nadpirozen zjevenou a pravdou pi rozen poznanou nen dn przdn nepeklenut propasti. Proto tak nebmime na pravdy nadpirozenho Zjeven Boho tak pohleti, jakoby se v povt nad naimi hlavami vznely. B h u r i l sv n a d p i i o z e n Z j e v e n pro n lid sk, m i l o s t B o o s v c e n r o z u m a p r o n a i t o u e m i l o s t i n s p i r o v a n o u l i d s k o u v l i a chce, abychom je vrou o Boskou jeho autoritu se oprajc pijali a podle nho svj mravn ivot zadili. 3. Pomr mezi pirozenm nam poznnm a Zjevenm nad pirozenm meme si ponkud znzorniti dvma kruhy, kter se sten protnaj a kryj a sten vedle sebe, resp. nad sebou le asi takto:

298

Kruh. ni A pedstavuje obor prirozenho poznn, kruh. vy B naznauje obor pravd nadpirozen zjevench a st stedn C, ve kter se oba kruhy kryj, obsahuje pravdy, kter nle obma oborm. Tyto pravdy lovk me sice poznati pi rozenm rozumem, ale ponvad jich pro mnoh obte, se kte rmi jest jejich pirozen poznn spojeno, skuten nepoznal, byly lovku tak nadpirozen zjeveny. Tento spolen obor obsahuje tak zvan locos theologicos", na p. e existuje nadsvtov a mmosvtov Bh, kter svou vevdoucnost a vemohoucnost z nieho stvoil tuto viditeln svt i s lovkem, jen m nesmrtelnou, rozumem a svobodnou vl opatenou dui, podle n jest pirozenm obrazem Bom, e se Bh me lo vku nadpirozen zjeviti atd. Tyto loci theologici" jsou pod kladem a pdou, v ni Bh koeny svho nadpirozenho zjeven, obsahujc pravdy, pesahujc pirozen rozum lidsk, zapustil. Kdyby vak pravdy locorum theologicorum", kter Bh lo vku pro slabost jeho rozumu skuten zjevil, nemohl lovk vbec svtlem pirozenho svho rozumu poznati, pak by Zjeveni Bo nemlo s pirozenost lidskou nic spolenho. Naprosto jinmu oboru by nleelo Zjeven Bo a jinmu pirozen poznn lovka a mezi tmto dvojm oborem nebylo nejen nic spolenho, ale ani nej menho styku. Tyto dva zcela rzn obory bylo by pak mono znzorniti dvma kruhy od sebe pln oddlenmi asi takto:

Jak znmo, odsoudil pape Pius X. nzor, e vda a vra, pirozen poznni pravdy a nadpirozen Zjeven Bo sob od poruj, encyklikou Pascendi Dominici gregis" jako oividn blud, ne-li jako heresi.

29 y

4- Zjeven Bo souvis s mnohmi pravdami materiln pi rozenmi a jen formln nadpirozenmi, z nich jsme nkter svrchu uvedli. Kdyby se tedy Crkev mohla mliti v tchto prav dch, pak by se mohla tak dopustiti bludu i v naukch o b s a h u j c c h z j e v e n t a j e m s t v a pak by o neomylnosti jej nemohlo bti vbec ei. Ale pravdy, kter jsou pedmtem jak vry, tak i pirozenho naeho poznn zase namnoze souvis s mnohmi otzkami, kter na prav pohled jsou pro Zjeven Bo zcela bezvznamn, jako jest na p. otzka, zdadi nae nadsmysln poznn ve smyslu Kantov zle v penen przdnch nm vrozench poznvacch forem na vnj smysln pedmtenstvo? Kdyby tato poznvac theorie Kantova byla sprvn, pak bychom ji nemohli poznati a dokzati, e Bh existuje skuten a vcn mimo ns, e jest bytost nejdokonalej, kter z nieho tento svt stvoila, do nynjho po dku jej uvedla a v tomto podku jej stle udruje. Przdnou ideu o takovto bytosti bychom sice mli, a l e z d a l i t t o i d e i mi mo ns o d p o v d v c n t a k t a k o v t o ne j v y a n e j d o k o n a l e j b y t o s t , o tom bychom nikdy nemohli nabti vdeck jistoty, ponvad bychom nemli vidi telnho pedmtu, na kter bychom onu przdnou rozumovou formu peneli. A ponvad vra ve Zjeven Bo pedpokld nejen m o n o s t , nbr i s k u t e n o s t v d e c k h o d k a z u , e B h , Stvoitel, Zachovavatel a editel nebe i zem existuje od vnosti nejen v na przdn rozumov idei, nbr vcn a skuten mimo ns, nemla by nadpirozen vra nae ve Zjeven Bo bez dkazu existence Bosk dnho rozumo vho podkladu. A proto m u s Crkev neomyln souditi nejen o pravdch a pedmtech, kter jsou spolenm pedmtem vry a vdy, nbr io n a u k c h i e p i r o z e n c h , se ktermi vak nadpirozen zjeven pravdy co nejtsnji souvis, a jsou to pravdy i e r o z u m o v ili metafysick, nebo p r a v d y a d j e p r o d o v d e c k n e b o h i s t o r i c k . 1) 5. V posledn dob bojuje nynj nevreck svt prot Crkvi katolick hlavn jmnem v d p r o d n c h ue, e pr tyto vdy pi svm podivuhodnm pokroku posledn doby dosply k resulttm, kter se z konc protiv nauce Psma sv., tak jak ji Crkev katolick vykld. Tento zsadn spor Zjeven Boho s naukou prodn v na dob hls hlavn krajn
^ C f. H u r t e r S . J . I. c . p . 2 7 5 s q q .

darwinsk evolucionismus, kter ovldl nejen n a u k y p r o d o v d e c k , nbr i n a u k y ie d u c h o v i l i r o z u m o v . Podle jeho domnnky nen v prodnm ivot nejjednodu organick bytosti a po lovka nic stlho a trvalho, ve jest v ustavinm toku bez konce a mez. I Crkev katolick s celou svou organisac, se vemi svmi dogmaty vrounmi a mravounmi a s celm svm ivotem zazenm pod1e tchto dogmat mus se tomuto veobecnmu organickmu toku a vvoji podrobiti. 6. Ze tato evolun prodovda se ned s naukou Crkve katolick zsadn srovnati, jest vc samozejm, kter nen teba e dokazovati. M-li Crkev povinnost pravdy Boskho deposita v jejich pvodn ryzosti a pesnosti a do skonn svta zachovvati a je vcm v tto ryzosti k ven pedkldati, pak mus mti tak povinnost co nejiozhodnji odsuzovati vechny domnl resultty modern prodovdy, kter se nad slunce jasnji p pravdm zjevenm a v depositu fidei" uloenm. M e z i Z j e venm Bom a pr a vo u p r o d o v d o u neme v a k b t i z s a d n h o s p o r u . Oboj pravdu jak n a d p i r o z e n o u , tak i p i r o z e n o u napsal Bh prstem svm do dvou knih: do knihy P s m a sv. a Tradice a do knihy p r o d y . A jako Bh si neme odporovati, tak si nemohou odporovati ani knihy jeho. Z s a d n s p o r mezi. nimi ned se vbec mysliti. Vznikne-li nkdy jakovto spor mezi Crkv a prodovdami, pak prodovdy tento spor mezi sv resultty a nauku zjevenou mysln vkldaj. V nich samch ho nen. A ponvad Kristus sm ustanovil Crkev za strkyni a sprv kyni deposita fidei" j svenho, uloil j tak nejen prvo, nbr tak povinnost s nejvt bedlivost a peUvost nad nm bd ti a zavrhoVati kad blud, kter stoj bu pm a odpor proti t neb on pravd jeho nebo kter nepm ve svch konsekvencch vede k zsadnmu popen Boskho pvodu bu celho Boho Zjeven, aneb .aspo jednotlivch pravd jeho.1) 2. Prvotn pedmt neomylnost.

i. P r v o t n m p e d m t e m jest samo depositum fidei" ili pravdy, kter Bh sm neprostedn lovku zjevil, bez rozdlu, zda-li depositum obsahuje tajemstv pirozenmu poznn
l ) C f. V a n N o o r t

1.

c. p . 93 sq q .

 301

rozumu lidskmu nepstupn nebo zdali mohou bti pedmtem tak pirozenho naeho poznn. 2. P r v o t n m p e d m t e m n e o m y l n o s t i jso t e d y v e c k y p r a v d y , z a z e n a d e j e, k t e r f o r m l n a n e p r o s t e d n j s o u v de p os i t u fidei" v P s m sv. a B o s k T r a d i c i o b s a e n y a j s o u p r o t o t a k p e d m t e m Bosk v r y pro vecky v c . 1) A ponvad neporuen a nez,krcen zachovn vry apotolsk ode vech blud jest nutnou podmnkou nepomjejc existence Crkve sam,2) proto mus Kristus svou ochranu Crkvi slbenou prv tm jeviti, e ji opatil milodarem neomylnosti v zabezpeen deposita fidei". Musil je tedy chrniti : a) k a d h o o m y l u pi sestaven a uveejnn canonu knih posvtnch. Crkev tedy zvltn assistenc Ducha sv. ne me do tohoto canonu pojati knihy Duchem sv. neinspirovan, nbr jen p i r o z e n m d m y s l e m l i d s k m se psan a vydan, a podobn .neme vylouiti z nho knih}' sku ten inspirovan. Kdyby Crkev svou neomylnost nm i 1 a z a p o e t k n i h k a n o n i c k c h a to jak v jejich celku, tak i v jednotlivch stech, pak bychom vbec nevdli s Boskou jistotou nepipoutjc dn rozumn pochybnosti, kter knihy nle ke kannu Starho a kter ke kannu Novho zkona. b) Z toho tak plyne, e jen Crkev me souditi o pravd B o s k i n s p i r a c e knih svtch a e k depositu fidei" nle mimo Psmo sv. tak B o s k T r a d i c e . A tu mus Crkev sv. neomyln rozhodovati, co jest v tto Tradici Boskho a co lidskho. Mus neomyln poznati a rozhodovati o pravm smyslu jednotlivch spis, o souhlasu ss. Otc v t neb on nauce zjeven. c) Mus neomyln bdti nad katechismy a symboly a jejich smysly a d) nad desaterem Boch pikzn a nad pikznmi cr kevnmi. e) K depositu fidei" nle nejen t h e o r e t i c k n a u k y , jako jest na p. nauka o hchu pxvopotenm, o Nejsv tj Trojici atp., ale tak n a d p i r o z e n j e d n o t l i v d j e B o s k , jako jest na p. v t l e n S y n a B o h o
*) Vatie. Sess. III . De fide cath. cap. 3. Cf. Denzinger 1792. 2) Vatic. Gal. 1, 6 ff. Kol. 2, 7 ff. Cf. Funk: PP. apost. I. 55.

302

z M a r i e P a n n y , naiozen jeho ve chlv betlemskm, jeho smrt na Kalvarii, jeho zmrtvchvstn a nanebevstoupen, zalo en Crkve, ustanoven primtu, obrcen sv. Pavla atp. f) Vechny tyto pravdy jsou prvotnm pedmtem neomyl nosti bez rozdlu, jsou-li v Psm sv. a v Tradici zcela zejm a jasn vyjdeny, aneb jsou-li jen z a v i n t e (implicite) v jinch pravdch jasnch a zejmch obsaeny. A jako v organick p rod kad zrodek v semeni kterhokoliv organismus obsaen smuje pirozen k vvoji novho organismu tho druhu, tak i Bh uloil do mnohch pravd zcela jasn zjevench zroden a zavinut mnoh jin pravdy, a jest na Crkvi, aby svm rozumem nebeskm svtlem ozenm pravdy v jinch pravdch zavinut odtud vyvinula, jimi soustavu Zjeven Boho formln doplnila a vznam jejich pro praktick ivot kesansk vcm ukzala. I tyto pravdy jsou p r v o t n m pedmtem neomylnh uitelskho adu v Crkvi. V tomto smyslu jest Bosk Zjeven stlmu v v o j i p o k r o k u podrobeno,, a tento pokrok potrv a do skonn svta. Avak tento pokrok nemn dogma jedno v dogma druh obsahem od prvho dogmatu rzn, nbr toliko pravdy v Psm sv. a Tradici pvodn jen v jinch zejm zjevench pravdch obsaen takoka na svtlo vyn a jasn a urit jejich smysl formuluje a vcm bu svm veobecnm uitelskm adem aneb skrze dekrety veobecnch snm nebo skrze definice pa pe ,,ex cathedra" celmu katolickmu svtu k ven pedkld. 3. Druhotn pedmt neomylnosti.

i. Akoliv Zjeven Bo se jak svm neprostednm pvodem a svm obsahem a konenm clem podstatn li od oboru pravd poznn pirozenho, pece oboj tento obor, obor poznn nad pirozenho a pirozenho, obor vry a vdy mezi sebou co nej tsnji souvis. A proto pedmt neomylnosti Crkve neme bti vymezen toliko pravdami zjevenmi, nbr mus se vztahovati tak ke vem p i r o z e n m p r a v d m , ve kterch Zjeven Bo m jako ve sv pd' sv koeny zaputny. Tuto piavdu prohlsil pape Pius IX. ve svm Syllabu r. 1869 zavrhnuv opan nzor ve vt 22., kter zn: P o v i n n o s t , k t e r o u j s o u ka t o li t uitel a sp i s o v a te l j edin vzni, j e s t o meze na t o l i k o pr a v d a mi , k t e r neomyl-

 33

n soud C rkve p e d k l d vem v c m k v e n j a k o l n e k v r y."1) K druhotnmu pedmtu neomylnost nle: a) konkluse theologick, b) nauky filosofick a resultty vd prodnch, pokud sou vis s pravdami zjevenmi, c) tak zvan dje dogmatick, d) dekrety disciplinrn, e) kanonisace svtch, f) approbace crkevnch d a kongregac. 4. Neomylnost Crkve v konhlusch theologickch. K tmto pravdm nle popedn tak zv. s u d k y t h e o l o g i c k (conclusiones theologicae), ktermi rozumme vty dovoen z dvou nvst (praemissae), z nich jest jedna pravda z j e v e n , druh r o z u m o v . Tak na p. dovozuj theologov z Neposkvrnnho poet bl. Panny jej svobodu od nezzen smyslnosti, v nauce o Nejsvtj Trojici dokazuj vchod Syna z rozumu Otcova jako jeho osobnho Slova a vchod Ducha sv. z vle Otce a Syna jako terminu jejich vzjemn lsky podle analogie lidskho ducha, jen svou dvoj rozumovou potenc sm uje k poznn pravdy a k lsce dobra. 5. C rk ev jest neom yln v p ravd ch filosofickch a p ro d ovd eck ch , kter tsn souvis s pravdam i zjevenm i.

i. Je-li Crkev neomyln V poznn a hlsm p r v o t n c h p r a v d Zjeven Boho, mus s toue neomylnost poznvati a odsuzovati o p a n b l u d y pravd zjevench. Jinak by ne mohla vc ped nimi varovati. Ale pak by tak nedoshla elu, pro kter ji Kristus zvltn vsadou neomylnosti v jejm uitel skm ad opatil. Crkev tak sv moci, neomyln odsuzovati vecky bludy se pc pravdm zjevenm, vdy pouvala. Tak odsoudila vechny bludy novj doby, hlavn materialismus, pantheismus, naturalismus, monismus, vstedn evolucionismus, jako i nesprvn theorie filosofick, jako tradicionalismus a ontologismus a theorii vrozench ide. Pi u s IX. odsoudil vechny elnj bludy sv doby, jako naprost a mrn racionalismus, nboensk indifferentismus, latitudinarismus, socialismus, bludy
x) Denzinger 1722.

304 -

se tkajc povahy spolenosti lidsk (Syllabus VI.). D ev X III. odsoudil bludy se tkajc svtsk vldy (Encycl. Diurnum illud), amerikanismus (Epist. ad card. Gibbons), zednstvo (Encycl. Humanum genus), P i u s X. zavrhl (dekretem S. Off. Lamenta bili) bludy o pomru Crkve k vdm profnnm a jejich pokroku. 2. Uvme-li, e snad nen bludu, kterho by nynj ne kesansk filosofie nehjila, a e i modern prodovda opustivi svou e m p i r i c k o u methodu zabh do aprioristickch spe kulac a popr ji samy zkladn piavdy kadho nboenstv, pak se nememe ubrniti dojmu, e modern nekesansk vd neb o poznn p r a v d y , je jest jedin pedmtem kad prav vdy, nbr toliko o nabyt nov zbran, kterou by mohla ubijeti Crkev katolickou a psobnost jej. A proto modern svt pi v sv schlubnosti, e bojuje proti obskurantismu Crkve katolick, nev ji, co jest p r a v d a, co jest l o g i c k z k o n , co jest v d a . Jedin Crkev katolick hj prv lidskho rozumu. A proto modern vda ubjejc Crkev ubj tak rozum lidsk.. A lovenstvo ze svho a a pathologickho neptelstv k Crkvi katolick jen ponkud vystzliv, zajist pozn a vdn uzn, e Crkev hlsajc pravdy Zjeven Boho a odsuzujc vecky nauky jemu protivn hjila a tak obhjila prav dstojnosti lidsk. 3. Nynj protikesansk pavda popr nejen ve, co m. v Crkvi rz nadpirozen, nbr podkopv i samy zklady, na nich jest jak Crkev, tak i kad sttn spolenost zbudovna. A proto Crkev odsuzujc bludy se pc pravdm zjevenm hj nejen zjm svch, nbr i ivotnch podmnek sam spolenosti lidsk. Tak by vak initi nemohla, kdyby nebyla ve svch soudech o resulttech vd jak metafysickch, tak i fysickch odporujcch pravdm zjevenm, neomyln. e se v tchto soudech nikdy nemlila, dokazuj jej djiny. Ve sporu s Galileim, jak ji eeno, se nemlila Crkev, nbr msk kongregace, kter nen Crkv. Crkev jako Crkev nevydala v tomto sporu dn definice, kterou byla nauku Galileiovou jakmkoli zpsobem odsoudila. Ostatn Galilei sm nepodal pro heliocentrickou soustavu tak stringentnch dkaz, ktermi by ji byl postavil nade vi vdeckou pochybnost. Exaktn byla dokzna teprve pozdjmi vzkumy a objevy, jakmi jsou odklon (aberrace) svtla, perallaxa stlic a Foucauldv pokus kyvadlov.

 35

6. Neomylnost Crkve a tak zvan dje dogmatick.

(Facta dogmatica.)

1. Djem dogmatickm jest veobecn nazvati kterkoli di slouen s njakm vrolnkem. Dj dogmatick jest sm v sob nm toliko h i s t o r i c k m , a proto tak nm i> lidskm, teba by Bh k nmu skrze lovka svou konnou milost spolupsobil, podobn jak spolupsob ke kadmu dobrmu skutku lidskmu. Tyto dje dogmatick maj v Crkvi velik vznam a dalek dosah. Nebo na pravd tchto dj zvis pravdy zjeven a z vislost tato jest tak tsna, e pravda zjeven t,toj a pad s pravdou dj dogmatickch. Je-li tedy Crkev neomyln v soud o pravdch zjevench, mus bti tak neomyln v soud o djch dogmatickch. Nebo kdyby nebyla neomyln v tchto djch, nemohlo by bti ani ei o neomylnosti jejho soudu o pravdch zjevench. 2. Spojen pravdy zjeven s djem historickm jest jen d kazem, e existuje obor pravd a to nejen theoretickch a prakti ckch, nbr i d j h i s t o r i c k c h , o nm jest souditi jak Crkvi, tak i vd profnn. N a p r v m m s t jest za takovto dj dogmatick po kldat! a to per eminentiam" p t o m n o s t a s m r t sv. P e t r a v m jakoto mskho biskupa a proto tak jakoto hlavy cel Crkve, akoliv, jak jsme se ji shora zmnili, Bh sm svou z v l t n milost dil kroky Petrovy, aby ped svou smrt do ma se odebral a tam jako biskup msk zemel. Tento historick dvj jest zrove eminentn djem d o g m a t i c k m , ponvad jest podkladem p r i m t u m s k c h p a p e nad celou Crkv. Za dj dogmatick jest tak pokldati legitimn volbu m skho papee. Nebo primt a ve, co s primtem jest spojeno, zvis podstatn na okolnosti, zda-li msk pape byl legitimn zvolen za biskupa msk diecese; podobn jest djem dogma tickm legitimnost veobecnho crkevnho snmu. Dj dogmatick jest povznesen nad d j i e h i s t o r i c k , ponvad jest podkladem pravdy zjeven, ale pi tom nen pece d j e m B o s k m , t. j. djem Bohem zjevenm a vcm jako dj Bosk k ven pedloenm. Dj tento jest spe pokldati za dolej nvst*konkluse theologick, kter by

3o6

znla: Jen biskup legitimn na biskupskou stolici Cnkve msk zvolen jest hlavou Crkve. (Propositio major.) Pape Pius XI. byl legitimn za biskupa mskho volen (Propositio minor), ergo msk biskup Pius XI. jest hlavou Crkve. 3. Factum dogmaticum" nabylo velikho vznamu v Crkvi za s p o r j a n s e n i s t i c k c h , kdy belo o rozeen otzky, me-li Crkev, resp. msk pape neomyln rozhodnouti, zda-li v t neb on knize jist nauka pravovrn nebo bludn jest obsaena neb nen. Jansenist chtjce skon pedejiti svmu odsouzen, vymyslili dvoj stav fakta dogmatickho a to a) quaestionem juris" a b) quaestionem facti. Co se tk prv otzky (quaestionis juris), zdali Crkev m prvo uritou nauku v njak knize obsaenou a z n vyatou bu schvliti aneb zavrhnouti, tu vichni jansenist pipisovali Crkvi prvo, nauku tuto neomyln bu schvliti aneb zavrhnouti, podle toho, jak za dobr a spravedliv uzn. Jin vak jest quaestis facti, t. j. otzka, zdali nauka, kterou m Crkev V myslu schvliti aneb odsouditi, jest tak skuten obsaena v knize, o jej schvlen nebo zavren b. A tu jansenist co nejroz hodnji Crkvi neomylnosti soudu v tto otzce uprali, tvrdce, e Crkev me sice neomyln souditi o o b j e k t i v n p r a v d nauky z njak knihy vyat, ale zda-li se tak s u b j e k t i v n mnn autorovo v knize obsan kryje s objektivn naukou Crkv odsouzenou, o tom e Crkev nem prva autoritativn rozhodovati. asto pr se stv, e teni vkldaj do t neb os knihy smysl, o nm pr se autorovi ani ve snch nezdlo. O nauce podle jej o b j e k t i v n p o v a h y a si Crkev -soud, o smyslu knihy sam a tm tak o myslu autorov nem prva souditi. 4. Jest sice pravda, e se obsah knihy s myslem autorovm n k d y nekryje, co se tenkrte stv, kdy autor nedovede mylenkm svm dti tak jasn a urit vraz, aby spis vrn tlumoil mylenky jeho, o kter se chce se svmi teni sdliti, nebo kdy z jakchkoli dvod chce sm jdro svch mylenek ped nimi zakrti. Ale neme se ci, e n i k d y nelze z obsahu knihy souditi na smysl autorv. Nebo pravideln pe kad tak, jak mysl a ct, a kdyby bylo jinak, pak by ten knihy nikdy nevdl, zdali obsah knihy se kryje s myslem autorovm. Ale rozdl mezi quaestio juris et quaestio facti", od jansenist na en a hjen jejich blud v Ckvi v obh uveden, m pro jej uitelsk ad dalekoshl vznam.

Crkev soudc o pravd nebo bludu nauky v njak knize ob saen nesoud nikdy aspo p m o o s o b autorov, nbr toliko o o b j e k t i v n m o b s a h u k n i h y s a m . Ale po nvad jest pedpokldati, e autoi pe tak, jak mysl, soud aspo n e p m ji tak o osob autorov a o jeho mnn, ktermu knihou svou chtl dti vraz. Kdyby vak rozdl mezi quaestio juris et facti ve smyslu jansenist byl oprvnn, pak by Crkev nemohla nikdy odsouditi n j a k s p i s jako spis bludn, ponvad by autor mohl svmu odsouzen pedejiti vy tkou, e nauka Crkv odsouzen byla sice zcela sprvn odsou zena, ale e v tom smyslu, v jakm byla odsouzena, nen v p slun knize obsaena.1) 5. Jansenistm pedevm belo o obhjen knihy Janseniov vydan pod titulem: Augustinus". Cel bludn obsah knihy tto zahrnul pape I n n o c e n c X. do pti vt, a konstituc Cum occasione" r. 1653 zakzal celmu katolickmu svtu etbu jej2) Na tento zkaz odpovdli jansenist, e onch pt vt od souzen se strany Apotolsk Stolice vm prvem zasluhuje, po nvad jsou, tak jak znj, skuten kacsk a proto tak mimo jin theologick censury zasluhuj nejvy censury, kacstv. Ale tyto vty nejsou obsaeny v knize Augustinus" aneb aspo nejsou ve smyslu zavrenm naukou Janseniovou. Knihy Au gustinus" se ujali A. A r n a u l d , 3) Pascal4) a Quesnell a j. Na to vydal A l e x a n d r VII. konstituci Cum, ad S. Peti sedem", ve kter prohlsil, e onch pt vt bylo zavreno ve smyslu, ve kteim jsou v knize sam Augustinus"' skuten obsaeny, a konstituc: Regiminis apostolici" (1664) pedepsal vem, kdo byli z jansenismu podezel, k podpisu vyjden tohofo znn: J N. se p o d r o b u j i a p o t o l s k k o n s t i t u c i p a p e e I n n o c e n c e X. ze d n e 31. k v t n a 1653 a k o n s t i t u c i p a p e e A l e x a n d r a VII., a p t v t v y a t c h z k n i h y K o r n e l i a J a n s e n i a n a d e p s a n : A u g u s t i nu s " ve s m y s l u a u t o r e m s a m m z a m lenm, t a k j a k je A p o t o l s k S t o l i c e zmn n mi konstitucemi odsoudila, s upmnou
l ) Cf. Hurter S. J. 1 . c. p. 261 sqq, 281 sq. ! ) Denzinger 10921096. 3) Lettre k un duces pair (1656). 4) Lettres provinciales (16, 18).

308

m y s l z a m t m a o d s u z u j i a t a k p i s a h m . " 1) Nato uveejnili jansenist vyjden, e se sice z e v n podro buj tomuto nazen Apotolsk Stolice, ale u v n i t e s nm n e s o u h l a s , nbr zachovvaj toliko naproti nmu silen tium obsequiosum' . Na tuto vytku odpovdl pape Kliment XI, konstituc: Vineam Domini" (1705): P o s l u n o s t i , k t e rou jest zmnnm a p o t o l sk m k o n s ti t u c m p r o k a z o v a t i , n e i n n i k t e r a k z a d o s t o n o ob s e q u i o s u m si lent i um", n b r v i c h n i k e s a n m u s s m y s l k n i h y J a n s e n i o v y v u v e d e n c h pti v t c h zavren, k ter slova jejich vy jaduj , t a k jak jej v y j a d u j , jako k a c s k n e j e n sty, n b r i Sr dc em z a m t a t i a z a v r h o v a t i."2) Tmito konstitucemi Apotolsk Stolice prohlsila za lnek vry, e Crkev me neomyln souditi o smyslu knihy autorem zamlenm a vechny vc zavazovati, by se soudu jejmu nejen z e v n neprotivili, nbr by jej i v n i t n m souhlasem pijmali. 6. Djiny crkevn podvaj tak mnoh nezvratn dkazy, e Crkev ve vech dobch svho trvn odsuzovala kace a jejich bludn uen, a je bu stn ivm slovem, aneb spisy svmi ili. Tak odsoudil snm n i c e j s k spis Ariv: Thalia" zvan,, snm e f e s s k schvlil spisy Cyrilla Alex., snm c h a l c e d o n s k zavrhl spisy Nestoriovy, snm c a i h r a d s k II, (553) Tria Capitula1', snm k o s t n i c k pedepsal vem z blud. Jana Wikleffa, Jana Husa a Jeronma praskho podezelm k podpisu formuli, kterou bylo jim veejn vyznati, e snm kost nick zcela sprvn a spravedliv odsoudil osoby, spisy a listiny Wikleffovy, Husovy a Jeronmovy.3) 7. e Crkev mus mti moc, neomyln souditi tak o pravm smyslu knih a spis jednajcch o pravdch Zjeven Boho, aneb aspo s tmto Zjevenm Bom souvislch, plyne ji z n e i v y h o j e j h o a d u u i t e l s k h o , kter j ukld po vinnost, nad neporuenost deposita fidei" stle bdti a vechny toky, kter nevreck vda na n in, od nho odreti. A po nvad vda k tomu cli pouv nejen ivho, nbr hlavn t i *) Denzinger 1099. 2) Denzinger 1350. 3) Denzinger 659.

 309 -

t n h. o s l o v a , proto musil Kristus Crkev sv. opatiti darem neomylnosti tak v jejch soudech j a k o p r a v o v r n o s t i , tak i o k a c s t v c h a b l u d e c h knih a spis rznmi autory vydanch. A Crkev by prakticky tohoto elu nedoshla, kdyby mohla sice neomyln rozhodovati a eiti otzky juris", zdali ta neb ona nauka jest sprvn nebo nesprvn, ale kdyby nemohla s toue neomylnost tak rozhodovati, zda-li tato nauka jest sku ten tak obsaena v t neb on knize, o jej schvlen neb za vren prv b. Jansenist byli sob velmi dobe vdomi, e "by mohli snadno sv bludy tiskem po celm svt siti, kdyby Crkev nemla prva o pravm bu orhodoxnm anebo heterodoxnm smyslu tisku tohoto souditi. A proto tak houevnat a tvrdojn lpli na zmnnm rozdlu mezi quaestionem juris" a quaestionem facti", dobe vdouce, e Crkvi nic nepome n e- o m y l n o s t v soudech de quaestionibus juris", nebude-li moci s toue neomylnost rozhodovati de quaestionibus facti", zda-li toti nauky j odsouzen v tm smyslu, v jakm je odsoudila, jsou tak obsaeny ve spisech autor, o jejich pravovrnosti m neomyln souditi.1) 8. Soud-li Crkev o obsahu njak knihy, soud vdy pm -o knize sam a nikoliv o s m y s l u , k t e r a u t o r o v i p i s e p s n k n i h y n a m y s l i t a n u l . Akoliv obsah knihy nemus v kadm jednotlivm ppad se krti s myslem auto rovm, pece jest za pravidlo pokldati, e kad autor pe tak, jak mysl, a e proto kniha jest vrnm obrazem ducha jeho, jen se v n obr a jev, obdobn jako se osoba obr a jev V zrcadle, v nm se zhl. A ponvad Crkev dobe vdla, e deposita fidei" proti rznm skonm kacm, a mezi nimi hlavn proti jansenistm, jinak neuhj, proto v boji proti nim neustala, dokud jich z poslednch jejich kryt nevypudila a katolickho svta nepesvdila, e moc svho nej vyho adu uitelskho mus neomyln rozhodovati v kad jednotliv otzce, zdali se ten aneb onen spis svm obsahem s naukou zjevenou srovnv nebo j odporuje. Aby katolick svt se v jistotou se mohl varovati kadho liternho bludnho dla vydanho katolickm spisovatelem, zdil ji pape Pius V. (1566 1572) zvltn kongregaci kardinl, zvanou kongregac Indicis librorum prohibitorum", kter uloil povinnost, zkoumati obsah knih
l ) C f.

W ilm e r s ,

1.

c. p . 4 64 sq q .

io

a spis jednajcch o otzkch nboenskch a knihy zvadn z v l t n m z z n a m e m publikovati a ped jejich etbou vc varovati. Za papee Pia X. r. 1908 byla tato kongregace spojena s kongregac Sancti Officii", zzenou papeem S i x t e m V. (15851590). Podle Bully Apost. Sedis" propadaj trestu exkommunikace speciali modo Summo Pontifici reservatae" jen ti, kdo v d o m bez dovolen Apotolsk Stolice tou knihy od apostat a kac vydan a kacstv obsahujc anebo knihy kterhokoli autora od Apotolsk Stolice zejmna zakzan, nebo kdo knihy tyto u sebe chovaj, je tisknou nebo jakmkoli zpsobem jich hj.1) Co se tk zmnnho seznamu librorum prohibitorum", jest poznamenati, e ho Congregatio Sancti Officii" uveejuje hlavn za tm elem, aby vc ped nebezpenmi knihami varovala. Akoliv jest zcela pirozeno, e si kongregace peje, aby autorov zapovzench knih bludy sv uznali a podle jejho soudu je opra vili, pokud se te, je sami zniili, pece jich v ppad, e tak ne uin, zvltnmi tresty nesth, le by proti nim za pinou od souzen jejich spis pro podezen kacstv kanonick proces musil bti zahjen. 9. Nmitce, e Crkev zkazem etby, kterm svdom v cch ve, zadruje mezi uenci katolickmi kad pokrok ve vd theologick a i profnn, lze snadno tm pedejiti, kdy si katolit theologov a kanonist vydaj od Crkve svolen k etb knih tchto, kterto svolen jejm jmnem udluje bu kon gregace Sancti Officii" nebo podle fakult kvinkvennlnch kad jednotliv biskup. e Crkev m nejen prvo, nbr i svatou povinnost, vcm etbu kacskch a bludnch knih a spis ohroujcch vru a dobr mrav co nejpsnji zakazovati, jest otzka tak jasn, ba samozejm, e o jej sprvnosti mezi katolickmi kesany ne me vzniknouti ani nej men rozumn pochybnost. Nebo vda, a Bosk, a profnn, m za el jist, kadou i sebe men po chybnost vyluujc p o z n n p r a v d y a nikoliv toliko s p o r o tuto pravdu. Kad takov spor z a d r u j e jen jasn poznn pravdy a ztuje pokrok vdy. Tm, e Crkev svm neomylnm uitelskm adem varuje lovenstvo ped mnohmi a mnohmi bludy, zskv si o pokrok vdy neoceniteln zsluhy. A modern
*) C f. D r . F r a n z H e in e r , K a t h o l. 1893. K i r c h e n r e c h t , I . B d ., S. 275. P a d e rb o m

 3 ii

svt, aby tyto zsluhy Crkve vdn uznal, jet ji pranuje jako zptenci a neptelkyni veho lidskho pokroku. Jako za doby Kristovy pohansk sv nevdl, co jest p r a v d a , tak to nev ani nynj svt, jen podle jmna sluje snad jet kesanskm, ale i v o t e m svm se mnoho od starch pohan neli. A po nvad nev, co jest p r a v d a , nev tak, co jest v d a , a v em zle p r a v p o k r o k jej. lovk jest uren p r o p r a v d u a nikoli p r o b l u d . A jako pravil Kristus ke svm uednkm: p r a v d a (a ivot na pravd zaloen) o s v o b o d v s od poroby hchu a zjedn vm pravou svobodu dtek Boch, tak meme ci, e blud ujamuje lovka jamem hchu a in z nho jeho otroka. Msto blaha a tst pro as i vnost plod blud v ivot lidskm, jen rozvrat, nespokojenost, zoufalost. Nikdy ne stlo lovenstvo na tak vysokm stupni hmotn kultury, jako v dob nynj, ale ponvad jeho vy a duevn ivot namnoze jest msto na pravd zaloen na bludu, nebylo nikdy tak neastno, jako prv v dob nynj a to pese vecky vymoenosti modern kultury.
7. C rk ev jest neom yln v dekretech disciplinrnch.

i. Dekrety disciplinrnmi rozumme zkony, ktermi Crke d ivot vcch, by sprvn Boha poznvali a ctili a tak vn spsy doli. B tu tedy o zkony l i d s k , niko1iv B o s k , Zkony Bosk pat k Boskmu depositu fidei, kter byve jednou Bohem vydny vou vecky vc a zachovvaj tuto zvaznost a do skonn svta. Na tchto zkonech, jak se samo sebou rozum, neme Crkev nieho mniti, podobn jako na p r a v d c h Bohem zjevench. K tmto zkonm Boskm nle na p. cel desatero Boch pikzn. Dekrety disciplinrn mohou bti dvoj; bu maj platnost v e o b e c n o u zavazujc celou Crkev anebo maj ji jen pro j e d n o t l i v p p a d y , po ppad pro jednotliv sten crkve. Pipisujeme-li Crkvi neomylnost v dekretech disciplinrnch, pak mme na zeteli toliko c r k e v n zkony, kter bu pape anebo veobecn crkevn snmy pro celou Crkev vydvaj a k jejich zachovvn vecky vc zavazuj. A jako neomylnost Crkve vbec, tak i neomylnost, kter m za pedmt veobecn zkony crkevn, nen pouhou lidskou pirozenou vlastnost Crkve,

312

nbr jest n a d p i r o z e n m darem, kterm ji Bh uschopuje, aby i. se v tchto zkonech varovala veho, co by se pilo prav dm prav vry a zsadm mravnho ivota, a 2. aby je vzhledem k potebm jednotlivch dob tak upravovala, by vc inn podporovaly v jejich snaze o est a chvlu Bo a o vlastn spsu. 2. Je-li Crkev sv. v crkevnch zkonech ve smyslu uvedenm neomyln, tm nen eeno, e tyto zkony jsou tak dokonal, e dalho zdokonalen nejsou vbec schopny. Crkev chce svm z konodrstvm vyhovti potebm vcho lidu jmenovit v dob, ve kter a pro kterou je vydv. Zmn-li se pomry tto doby a ulo-li nov doba vcmu lidu nov povinnosti, pak Crkev tak sv zkony podle poteby zmnnch pomr asovch pozm uje. Ale a jsou pomry asov a jejich poteby jakkoli, Crkev neme vydati nikdy zkona, kter by p o s i t i v n nepispl k pokroku a vvoji nboensko-mravnho ivota vcho lidu. Proto nesta, aby se zkon toliko nepil pravdm vrounm a mravounm, nbr mus kladn slouiti k utvrzen a zdokona len nboensko-mravnho ivota kesanskho lidu. Neomylnost, s jakou Crkev vydv veobecn platn zkony a vc ve svdom zavazuje, aby je zachovvali, plyne ji z jej nejvy moci, s jakou podle vle Kristovy svj t r o j ad: uitelsk, knsk a pastsk naproti vcm kon. e v ad u i t e l s k m a k n s k m , jm jest Crkvi hlavn peovati o neporuenost deposita fidei, mus bti Crkev neomyln, plyne s naprostou nutnost z elu tohoto dvojho adu. Ale aby byla Crkev v tomto dvojm ad neomyln, mus bti tak neomyln v t e t m a d , v a d p a s t s k m , kterm ji Kristus zplnomocuje, aby vc jeho naukou a jeho milost k vn jejich spse vedla. A aby na tto cest nemohla sama zblouditi a vc na bezcest uvsti, proto j i i vj ej m p a s t s k m ad opatil neomylnost. Kdyby tedy Crkev mohla vcm nco poroueti, co jest proti ve a mravm, pak by prakticky nejen sama blud vyznvala a tm tak ji uila, e Bh chce, co skuten zapovd, a e zapovd, co skuten porou. A blud praktick jest pro ivot lidsk jet nebezpenj, ne blud theoretick, ponvad svd lidstvo nejen s l o v e m , nbr i s k u t k e m k hchu: Kdyby Crkev mohla ve svm p a s t s k m ad poblouditi, podlehla by svodm belskm a pestala bti Crkv Kristovou, j podle jeho vemohoucho slova brny pekeln nepemohou.

313

3- Proto tak si Crkev sv. pipisovala neomylnost ve vcech, kter se pm netkaj vry a mrav, nbr otzek b o h o s l u e b n c h , o b a d n c h a d i s c i p l i n i n c h . Tak ji sami ss. apotolov pi een otzky, pokud jsou pedpisy Starho z kona tak pro kesany zvazn, se dovolvaj na snm jerusalemokm zvltnho pispn Ducha sv. kouce: V i d l o se D u c h u s v . i n m."1) A s n m k o s t n i c k prav o zvyku pijmati pod jednou toliko zpsobou: T v r z e n , e t e n t o z v y k i z k o n z a c h o v v a t i, j e s t b e z b o n o n e b o n e d o v o l e n o , j e s t p o k l d a t i za b l u d , a k do bytvrdojnopaktohotvrdil, tohojestjako k a c e z C r k v e v y l o u i t i a p s n p o t r e s t a t i.2) A o zvaznosti svtostnch obad vbec definoval s n m t r i d e n t s k : K d o b y t v r d i l , e p i j a t m i a s c h v lenmi obady, k t e r c h Crkev k a t o l i c k pi s l a v n m p i s l u h o v n ss. s v t o s t p o u v , l z e p o h r d a t i, n e b o e t y t o o b a d y m o h o u p i l u h o v a t e l bez h c h u p o d l e l i b o s t i bu p l n o d s t r a n i t i n e b o e j e m e k t e r k o l i v s l u h a C r k v e v j i n n o v o b a d y p r o m n i t i, b u d i z C r k v e v y o b c o v n."3) A P i u s VI. zamtl nauku s yn o d y p i s t o j s k vyjdenou 78. vtou, podle kter me synoda zkumu svmu podrobiti i kze v Crkvi zavedenou a schvlenou, jakoby Crkev zen Duchem sv. mohla zavsti kze nejen neuitenou a pli obtnou, ne jakou kesansk svo boda me snsti, nbr tak nebezpenou, kodlivou, vedouc k pove a k materialismu/' Tuto vtu zavrhl zmnn pape jako lichou, nerozvnou, pohorlivou, pro zbonou mysl urlivou a k Crkvi a Duchu Sv., jen ji d, nespravedlivou a nejmn eeno jako bludnou."4) 4. Proti tto neomylnosti se namt, e Crkev zavazuje knze v officiu k recitaci lekc 2. nokturnu, kter nkdy obsahuje msto historick pravdy pouh lidsk smylenky beze veho historickho podkladu. Ned se sice poprati, e obsah nkterch lekc se s historickou pravdou ivotopisu toho neb onoho svtce pln nesrovnv, a
*) Skut. 15, 28. 4) Denzinger 62$.
3) S e s s . 7 . c a n 1 3 . D e n z i n g e r 8 5 6 .

*) Denzinger 1578.

314 -

e by byla jen na prospch Crkve sam, kdyby text brevie, obzvlt co se tk 2. nokturnu, tak upravila, aby se ve vem s historickou pravdou srovnval. Ale tu nelze zapominati, e lekce 2. nokturnu, i kdy nynjmu stavu vdy historick, kritick atd. pln nevyhovuj, pece nestoj na odpor pravdm vrounm a mravounm, a e pro svou starobylost zasluhuj jist vnosti. Kdy Crkev uzn za dobr nae hodinky se stavem nynj vdy uvsti ve shodu, o tom rozhodovati p slu Crkvi sam, nikoliv vak nm. My mme toliko povinnost se modliti hodinky tak, jak znj: d i g n e , a t t e n t e a c d e v o t e . Et hoc nobis sufficiat.

8. O neom ylnost C rk ve v ap p rob aci crkevnch d a kongregac.

1. S otzkou pedelou o neomylnosti Crkve v dekretech disciplinrnch souvis dal pedmt jej neomylnosti tkajc se approbace crkevnch d a kongregac. Evangelick rady, kter jsou podkladem veho eholnho i vota, jsou nej dokonalejm a nejkrsnjm kvtem na strom Crkve Kristovy. e i v o t e h o l n na r a d c h istoty, poslunosti a chudoby zaloen jest dokonalejm zpsobem kes anskho mravnho ivota, ne ivot odpovdajc toliko p i k z n m Bom, jest de f i d e. V tomto smyslu nle nauka o dokonalosti eholnho ivota k depositu fidei" a Crkev jest ve svch soudech o tomto ivot prv tak neomyln, jako ve vech ostatnch pravdch zjevench. Akoliv vecky crkevn dy a kongregace jsou zaloeny na tech evangelickch radch a v tomto ohledu jsou sob pln rovny, pece se od sebe li rznmi zpsoby i tvary, jakmi podle svch zvltnch stanov tyto ti evangelick rady uskuteuj. 2. Crkev sv. jest samm svm Boskm zakladatelem urena pro vecky nrody vech mst a vk. A proto se mus tak v kad dob jejich oprvnnm potebm a poad.avkm pizpsobiti. Tm prv dokazuje svou k a t o l i n o s t i v e o b e c n o s t . Za tm elem schvaluje, doporou a zavd * kad jednot liv dob prv ty e h o l e , kter maj bu pro cel kesansk svt aneb aspo pro jednotliv nrody obzvltn vznam a dleitost. Tak vidme, e v Crkvi stle nov dy a

315

ehole vznikaj, a dy star, kter vyplnily ji kol svj Boskou prozetelnost jim uren, nebo kter svou vinou tomuto kolu se vce mn zpronevily, zanikaj. Na m s t nebo vedle starch d, jak poteby asov kou, zakld Crkev d y n o v a dv tak na jevo, e sama nikdy nestrne, nbr vdy nov plody svho boholidskho ivota ke spse lovenstva pin. Kdeto crkev vchodn m jen jeden d. basilin a basilinek, kter pi nejlep vli neme vyhovti vem mnohotvrnm po adavkm, kter nynj doba na Crkev klade, nese strom Crkve msk nej rozmanitj ovoce rad evangelickch pizpsoben a pimen vem nynjm asovm potebm. Plodnost smujc k vytvoen a zaloen novch muskch i enskch d a kon gregac v Crkvi katolick jest tak velik, e Apotolsk Stolice jest nucena, touhu a snahu po zakldm novch tchto instituc uvdti na jistou mru. Za tm elem zkoum co nejpsnji sta novy i ehole kadho novho du a kongregace. A i kdy ve vem vyhovuj, pece neschvaluje ihned formln stavu podle nich zaloenho, nbr vykv s tmto schvlenm, a jak se v praktickm crkevnm ivot osvd. B-li tedy o approbaci novho du, nesoud Crkev o i v o t e h o l n m vbec zaloenm na tech evangelickch radch, nebo povznesenost tohoto ivota nad poadavky oby ejnho mravnho ivota jest lnkem vry, nbr soud toliko o konkrtnch stanovch toho neb onoho du. A kdy tyto sta novy schvl a d.ovol, aby podle nich se zdila nov nboensk spolenost, pak schvalovac dekret jej jest jen v tom smyslu neomyln, i. e schvlen stanovy nieho neobsahuj, co by se pilo nkter pravd zjeven, a se tk vry nebo mrav, nebo 2. e jsou s to, aby ivot len spolenosti podle tchto stanov zaloen povznely k dokonalosti ivota evangelickch rad. A koliv v tomto smyslu schvaluje Crkev stanovy novch d n eo m y l n , pece tm neprv, e stanovy tyto nemohou bti do konalej, a e ivot podle nich zazen m u s dosci nejvy mety evangelickho ivota. Neomylnost, s jakou Crkev nov dy a ehole v ivot uvd, tk se jen r e l a t i v n d o k o n a l o s t i , jak eholn ivot tto nboensk spolenosti mus dosci, pak-li se jednotliv lenov jej schvlenmi stanovami v celm ivot d. 3. Pi schvalovn novch crkevnch d a kongregac jes takto t r o j moment rozeznvati: 1. e v a n g e l i c k r a d y

316

samy, podle kterch chce nov d ivot svch len zaditi. Ale ponvad tyto rady jsou obsaeny v depositu fidei" a samy sebou kesansk ivot k vy dokonalosti vedou, proto Crkev pi schvalovn novch d k tto pravd zvl ji nepihl, nbr ji jednodue pedpokld; 2. p o e s t n o s t (honestatem) novho du jakoto zpsobu ivota, jen leny sv uschopuje k dosaen vyho stupn dokonalosti kesanskho ivota; soudu o poestnosti novho du pipisuj vichni theologov Crkvi neomylnost. Nebo jinak mohla by schvliti tak dy a kongregace, kter by sv leny od snahy po v y dokonalosti nejen od vracely, nbr i v plnn obyejnch mravnch povinnost jim pekely. To vak psn odporuje pastskmu adu, kterm Crkev m vecko lovenstvo c e s t o u o b j e k t i v n zcela jistou a bezpenou vsti ke cti a chvle Bo a k jeho vlastn vn spse. A konen za 3. jest tak Crkvi souditi, zda-li d, kter jest j schvliti, jest potebn aneb aspo uiten, zdali ji starmi dy o dobro, o jeho dosaen m pracovati, nen snad lpe postarno, ne dem novm, a zda-li nov d nezavd snad ostatnm dm piny k zbyten konkuirenci, evnivosti atd. A ponvad soud tento zvis na mnohch asovch stlm zm nm podrobench okolnostech, proto tvrd bohoslovci, e Crkvi nepslu neomyln soud tak o t c h t o o k o l n o s t e c h , akoliv, pokud nm znmo, djiny crkevn nepodvaj ani jedi nho dokladu, e by byla Crkev schvlila d nejen neuiten, nbr vzhledem k asovm okolnostem pmo kodliv. Crkev jen ntlakem svtskch mocnost zruila sice Tovarystvo Jeovo, je si o zveleben crkevnho ivota ve vech smrech jeho ne smrteln zsluhy zskalo, ale jakmile se politick pomry jen po nkud v jej prospch zmnily a vt volnost v jej psobnosti j ponechaly, ihned potlaen Tovarystvo zase k novmu ivotu vzksila. Ale v djinch crkevnch nikde neteme, e by byla Crkev njak nov d zdila a pak na to jj ihned jako ne uiten, ba kodliv zase zruila. Obyejn se ru dy a kon gregace samy nezachovvajce sv pvodn ehole. Jak o p a t r n si pi schvalovn novch d pon, dokazuje d v o j e s c h v l e n , jm nov dy v ivot uvd; p r v , kterm vy znv, e stav nov jest chvly hoden, a e vc majc po tebn vlastnosti mohou do nho bezpen vstupovati, a d r u h schvlen, kterm se formln stav za crkevn d, resp. kon gregaci prohlauje.

317

9. C rhev jest neom yln v b lah o een blahoslavench a ve svatoeen svtch.

1. S v a t o e e n m rozumme posledn autoritativn soud Crkve, kterm bu pape anebo veobecn snm nkterho sluhu Boho pijm do c r k v e v t z n a vcm jakoto vzor kesanskho ivota k uctvn, napodobvn a k vzvn pedstavuje. B l a h o e e n naproti tomu zle v dekretu Apotolsk Stolice, kterm prohlauje nkterho sluhu Boho za b l a h o s l a v e n h o , jemu v njak eholi nebo v nkter sti Crkve lz e nboenskou ctu vzdvati. Rozdl mezi s v a t o e e n m a b l a h o e e n m (inter canonisatonem et beatificationem) jest tver: svatoeenm prohlauje Crkev, a) e svatoeen sluha Bo jest s k u t e n s v a t , b) e jej kad vc za svtho mus pokldati, c) e mu nle veejn cta a c) e jej vc ve vech svch duevnch a tlesnch potebch za pmluvu u Boha mohou vzvati. Proti tomu b l a h o e e n m Crkev toliko a) d o v o l u j e blaho eenho pokldati za b l a h o s l a v e n o e, b) ale nikoliv za svtce a proto c) neporou ho v cel Crkvi uctvati a konen d) blahoeen nen poslednm rozhodnm nlezem crkevnm, nbr jen jaksi ppravnm konem ke konenmu svatoeen sluhy Boho. cty b l a h o s l a v e n c h Crkev sv. vcm neporou, nbr ji toliko dovoluje a pipout. Nej dleitj r o z d l m e z i k a n o n i s a c a b e a t i f i k a c nezle vak v rozen cty osoby svatoeen na celou Crkev a v ome zen jejm pi osobch b l a h o e e n c h jen jistmi nboen skmi spolenostmi a jistmi msty, nbr v d e f i n i t i v n m s o u d u C r k v e o s v a t o s t i s l u h y B o h o a jejm p kazu, kterm vecky vc k jeho ct zavazuje.1) 2. Prvn formln a slavnou kanonisac byl za svtce pro hlen papeem Janem XV. sv. Oldich, biskup augpursk, na laternsk synod r. 9932) Avak i po tomto roce jet vykonvali prvo kanonisan za souhlasu Apotolsk Stolice jednotliv bis kupov. Teprve pape A l e x a n d r III. 11591181) prohlsil r. 1170 toto prvo za reservt Apotolsk Stolice, zakzav co nej psnji, e dn osoba, kdyby i sebe vce zzrak psobila, nesm dnm biskupem bez vdom a souhlasu Apotolsk Stolice za svatou bti prohlena a vcm k ct a nsledovn dopo*) B e n e d i c t X I V . D e b e a t i f . e t c a n o c i t . 1. t . c . 3 9 . n . 1 4 . a) Cf. Bollandist. Propyl. Mau dissert.'20. edit. Antverp. 1685. p. I21 sqq.

3 i 8 - -

ruena. A toto prvo reservtn, jak kanonisan, tak i beatifikan vykonv co nejpsnji Apotolsk Stolice a dosud. e mt papeov jsou v soudech beatifikanch a kanonisanch neomyln, plyne z jejich vlastnch vrok. Formule, kter pi kanonisaci svtc a svtic Boch uvaj a kanonisan bulle pipojuj, zn: K e c t i s v a t a n e r o z d l n T r o j i c e , k zveleben vry katolick a k rozmnoen k e s a n s k z b o n o s t i a u t o r i t o u Pna naeho J e e Kr i s t a , ss. apo t ol Pe t r a a P a v l a a aut or i t ou vlastnzasouhlasunaichctihodnchbrat: k a r d i n l sv. m s k C r k v e a p a t r i a r c h , a r c i b i s k u p a b i s k u p v m p t o m n c h ustanovujeme a prohlaujeme Blahoslaven h o N. z a s v t h o a p i p o j u j e m e j e j k s e z n a m u s v t c h p o r o u ce, a b y p a m t k u j e h o o b e c n C r k e v v d y v den j eho n a r o z e n i n . . . z b o n k o n a l a . V e j m n u O t c e i S y n a i D u c h a s v. A-m e n. A ke konci bully pipojuj: V e t o, c o v b u l l e t t o u v e deno, c h c e m e v e o b e c n C r k v i d t i n a v d o m a t e n t o l i s t na v n o u p a m t k u v y d a t i . . . . A pr oto nen ni komu dovoleno, tut o s t r n k u n a de f i ni ce , n a e h o d e k r e t u , r o z k a z u . . . vyv r a c e t-i. K d y b y v a k n k d o se o p o v i l p r o t i t t o d e f i n i c i nco p o d n i k n o u t i, a j e s t s i t o h o v d o m , e t m v z b u d p r o t i s o b n e v o l i B o h a v e m o h o u c h o a ss. a p o t o l P e t r a a P a v l a . 1) e msk pape jest neomyln v k a n o n i s a c i (ne beatifikaci) svtc a svtic Boch, u vichni bohoslovci. Tak Benedikt XIV., jeho lze v tto otzce pokldati mezi ostatnmi bohoslovci za autoritu prvnho du a za odbornka na slovo vzatho, prav: Pr o p o s i c e , j e p o p r v k a n o n i s a c i s v t c B o c h a u t o r i t u C r kv e, n e n - l i k a c s k , pak j es t j i s t ne rozvn, p o h o r l i v a k cel Crkvi a k svtm samm nespravedliv, n a d r u j c k a c s t v . . . a p r o t o p r a v m e , e b y z a s l u h o v a l t e n , k d o b y se o p o v i l t v r 4 i t i, e m s k p a p e p o b l o u d i l p i t ne b o n k a n o n i s a c i , n e j p s n j ch t r e s t / ' 2) A sv. T o m Akv. ,
1) Benedict XIV. 1 . c. cap. 36. n. 31. Benedict XIV. I. c. cap. 45.

319

jeho autorita pad zajist i v tto otzce na vhu, prav v po-dobnm smyslu: P o n v a d e s t , k t e r o u v z d v m e s v t m , jest j i s t m v y z n n m v r y , k t e r o u z b o n v m e v e s l v u j ej i ch, pr o t o j e s t nm t a k z b o n v i t i , e s o u d C r k v e sv. v t t o o t z c e n e m e se m l i t i."1) Akoliv strany b e a t i f i k a c e nen mezi bohoslovci tho jednomyslnho souhlasu v otzce neomylsnosti Crkve sv., jako strany k a n o n i s a c e , pece vecky dvody, kter svd pro neomylnost Crkve pi svatoeen svtc a svtic Boch, plat tak obdobn pro beatifikaci sluh Boch. Nebo Crkev sv. zkoum s toue svdomitost, dkladnost a opatrnost i u sluh Boch vecky podmnky, pod ktermi jedin jest podle crkevnho prva beatifikace jejich mon a ppustn, obzvlt co se tk dkaz heroickch ctnost, ktermi se stkvl jejich ivot za pozemsk pouti jejich. Proto nelze vbec rozumn pipustiti monost, aby Crkev sv. znajc pedobe dosah blahoeen prohlsila za blahoslavenou osobu, kter tohoto zvltnho vyznamenn nen hodna. Tm by Crkev sama dala vcmu lidu nejen velik pohoren, nbr by podkopala jeho vru ve svou neomylnost i pi svatoeen svtc a svtic Boch, kter tak tsn souvis s celm nboenskm a mravnm ivotem lidu kesanskho. A kdyby otsla jeho vrou ve svou neomylnost v jednom smru, dala by sama podnt k zavren sv neomylnosti strany celho deposita fidei. A proto jest povinnost theolog s tou rozhodnost hjiti neomylnosti Crkve jak co do kanoni sace, tak i co do beatifikace sluh Boch. 3. Neomylnost mskho papee v beatifikaci a kanonisa sluh Boch souvis co nejtsnji s naukou Crkve o c t a v z v n svtc a svtic Boch. Ve svtch stav nm Crkev vzory dokonalho ivota kesanskho na oi a vybz ns, aby chom svj ivot hledli tmto vzorm pokud mon co nejvce p ipod.obniti. Mimo to u, e svtci a svtice Bo jsou pro svou mravn dokonalost zvltnmi pteli Bomi, jejich svatost Bh ji v pozemskm jejich ivot mimodnmi dkazy, hlavn z zraky potvrdil. Proto tak Crkev sv. porou, aby se k t n c m a b i m o v a n c m dvala jmna svtc a svtic Boch, aby se nejen vzneenmi vzory jejich svtho ivota vdy dili,
l ) Q u o d lib . q u . 9 . a r t . 1 6 .

3 2 0

nbr zrove tak aby se k nim ve vech svch potebch, o jejich pmluvu, o jejich pomoc a ochranu u tinu Boho utkali. Proto tak zasvcuje mnoh dni v crkevnm roce jejich pamtce a zavazuje vc, aby na tyto dni je zvlt uctvali. Crkev bojujc zde na zemi stoj takto se svtci a svticemi na nebi v nejtsnjm spojen, jak ns ji snesen vry apotolsk ve svm devtm lnku v obcovn svtch pouuje. Toto nae obcovn se svtmi v nebi, jak Crkev sv. u, zle v tom., e svat ctme a vzvme. Oni vak e za ns u Boha oroduj. Svtce a svtice Bo stav nm Crkev ped oi jako hrdiny, kter Bh zvltn svou milost za jejich vrnho spolupsoben povznesl k vrcholu mravn svatosti a dokonalosti, a nm ukld, abychom se v jejich hrdinnm ivot jako v zrcadle stle zhleli a svj ivot ivotu jejich pod vce pizpsobovali. Jsou to idely, kterm se mme vdy vc a vce pipodobovat!. A nyn uvame, jak nsledky by pro n mravn ivot ml lnek vry o obcovn svtch. Kdyby Crkev nebyla n e o m y l n , pak by mohla pro hlsit! za blaen a svat osoby, kter bu n i k d y n e i l y , aneb kter by vm jinm ne heroickmi ctnostmi nad ostatn vc vynikaly. Prv proto, e ve star Crkvi neponali si bis kupov, k jejich pravomoci v tehdej dob kanonisace svtch nleela, s potebnou opatrnost, proto pape Alexandr III. roku 1170. naporuil, e kanonisace biskupsk bude pt jen tenkrte platn, kdy ji schvl a potvrd Apotolsk Stolce. Od papee Urbana VIII. (16231644) jest toto prvo vlunm reservtem Apotolsk Stolice. Od t doby, kdy poala Apotolsk Stolice kanonisan akta biskupsk schvalovati aneb kanonisac samu vykonvati jakoto sv vlun reseivtn prvo, nen znm ani jedin ppad, e by byl pape za svatou prohlsil osobu, jej svatost nebyla Bohem samm nadpirozenm zpsobem ovena.
10. O dogm atickch proposcch a theologickch censurch.

1. Souhlas, se kterm jest rzn pravdy crkevn autorito nm k ven pedloen viti, m podle povahy tchto pravd rzn stupn. Nejvyho stupn tohoto souhlasu d na nsCrkev, kdykoliv nm svou nejvy neomylnou autoritou njakou zjevenou pravdu j a k o z j e v e n o u k ven pedkld. A sou hlas tento nazvaj theologov assensus fidei divinae". Tento

 321

souhlas se opr o motiv nejvy jistoty, kter vbec mono pomysliti, o svrchovanou autoritu Boha nm se jevcho, jen vzhle dem ke sv vevdoucnosti neme se klamati, a vzhledem k sv naprost pravdomluvnosti neme ns v omyl a blud uvdti. Abychom vak s naprostou jistotou poznali, e tu neb onu pravdu, v n mme B o s k o u v r u viti, Bh skuten zjevil, za to nm ru C r k e v sv., kterou Kristus prv za tm elem za loil a darem neomylnosti obdail, aby nm s naprostou jistotou vyluujc kad omyl a blud ruila za Bosk pvod pravdy nm k ven Boskou vrou pedloen. Vra, kterou jest nm viti v pravdy Bohem zjeven a ne omylnou autoritou Crkve nm k ven pedloen, sluje v r o u B o s k o u a t o z rznch dvod. Pedn sluje B o s k o u , ponvad pedmt jej jest B o s k , to jest, ponvad pravdy, ve kter jest nm Boskou vrou viti, nejsou vsledkem naeho pirozenho rozumovho poznn, nbr jsou nm Bohem ne prostedn zjeveny. 2. Pedmt na Bosk vry pesahuje namnoze n piro zen rozum a jeho poznni, a je-li jemu pstupen, pak v nj nevme proto, e jej sami mohutnost svho pirozenho rozumu poznvme, nbr proto, e jej nm Bh sm neprostedn zjevil a toto zjeven nm neomylnm uitelskm adem Crkve za ruil. D r u h d v o d zle v m o t i v u , pro kter v pravdy zjeven vme. Kdykoliv poznvme pravdy pirozen s jistotou vyluujc kadou pochybnost, nabvme o nich tto jistoty pro v n i t n j e j i c h e v i d e n c i , kterou naemu rozumu z bu b e z p r o s t e d n beze veho dkazu, jako na p. prv rozumov principy: identity, kontradikce atd.., nebo teprv pr o s t e d k e m l o g i c k h o d k a z u , jako na p. nesmrtelnost due. Jinak pi ve v pravdy zjeven. V tyto pravdy vme ne proto, e jsou nm v n i t e r n (bezprostedn nebo prostedn) e v i d e n t n , neb namnoze pesahuj tyto pravdy n pirozen rozum, nbr jen proto, e je nm zjevila vn pravda sama, kter neme ani sebe ani jin klamati. Tedy motiv, pro kter v pravdy zjeven vme, nejsou ani pravdy zjeven ani pirozen n rozum, nbr toliko neomyln autorita Boha nm tyto pravdy zjevivho. A konen jest jet tet dvod, pro kter vra nae v pravdy zjeven sluje B o s k o u .

 322

3Ns rozum jako pirozen mohutnost poznvac nestoj k pravdm nadpirozen nm zjevenm a k nadpirozen Bosk ve v tyto pravdy v dnm pomru. Nebo obor naeho piroze nho poznn a obor nadpirozen Bosk vry se od sebe po ds t a t n l i . A proto mus Bh ns rozum k nadpirozen ve v Zjeven sv naped t e p r v u p r a v o v a t i. A t o i n d v o j m zpsobem. Pedn vlv kadmu lovku na ktu sv. (resp. pi ospra vedlnn) n a d p i r o z e n o u c t n o s t v r y , kterou n rozum nad jeho pirozen sly povzn do oboru nadpirozenho a jej uschopuje k nadpirozenm konm vry Bosk, pi kte rch ho skutkovmi milostmi (per gratias actuales) doprovz. A tak jest, jak patrno, kad kon vry hlavn a p r v o t n d l e m B o m , a teprv d r u h o t n dlem lovka s innost Boskou spolupsobcho. Vrou Boskou vme tedy jen pravdy Bohem zjeven a Crkv jako zjeven nm neomyln k ven pedloen. Jsou vak pravdy, jak jsme ji svrchu pravili, kter nejsou zjeveny, ale kter se zjevenmi tak tsn souvis, e bez nich samy pravdy zjeven neostoj. A kdy nm Crkev tyto pravdy k v en pedkld, nepedkld je jako pravdy zjeven, nbr toliko jako p r a v d y p i r o z e n se z j e v e n m i v a k z c e s o u v i s l a proto ned na ns v r y B o s k v pravdy tyto, nbr toliko v r y ve svou autoritu, kterou Duch sv. zvlt nm svm pispnm i v tchto pravdch kadho bludu chrn. 4. Formlnm motivem vry tto, kterou theologov prot ve Bosk (fides divina) nazvaj f i d e m e c c l e s i a s t i c a m" , jest Crkev neomyln uc, kdeto pi ve Bosk jest tmto m o t i v e m n e o m y l n a u t o r i t a s a m h o se j e v c h o B o h a a p o d m n k o u neomylnost uc Crkve. Ale ponvad neomylnost Crkve m posledn svj dvod v sam ne omyln autorit Bosk, proto fides ecclesiastica" pedpokld fidem divinam", z n vychz a v ni zase pechz. Fides ecclesiastica" neli se ,,a fide divina" p o s l e d n m s v m m o t i v e m vyluujcm kad blud, jm jest v obojm ppad auctoritas Dei revelantis", nbr svm m o t i v e m n e j b l i m , jen pm rozum n k souhlasu pivd. A tmto nejblim motivem jest pi v e B o s k j e v c se B h , p i v e c r k e v n (in fide ecclesiastica) n e o m y l n n a u k a Crkve.

3 2 3

A ponvad nm za pravdy Bohem zjeven ru Crkev s v o u n e o m y l n o u a u t o r i t o u , proto vra v tyto pravdy jest vm prvem nazvati nejen fidem divinam", nbr fidem di vinam et ecclesiasticam', kdeto vra v pravdy nezjeven, ale se zjevenmi souvisl, kter nm Crkev k ven pedkld, sluje jen fides ecclesiastica". 5. Od souhlasu vry B o s k a vry c r k e v n (fidei divi nae et ecclesiasticae et fidei ecclesiasticae) li se tak zvan s o u h l a s n b o e n s k (assensus religiosus). Souhlasem tmto pijmme za pravdu nauku, kterou nm Crkev sice k ven pedkld, neru nm za ni svm neomylnm soudem ani na ve obecnm snm, ani papeskou definic ex cathedra". A pon vad ji Crkev neomylnm svm soudem k ven vcm neped kld, nevyluuje z n naprosto eeno velikou monost bludu a omylu. 6. Pravdy zjeven a Crkv za zjeven prohlen sluj d o g m a t a a mezi nimi nej pednj a nej podstatnj 1 nk y v r y ili v r o l n k y . Tmto rozdlem nen vak eeno, e ve Zjeven Bom jsou nkter pravdy dleitj a jin mn dleit. Rozdl tento se netk z j e v e n c h p r a v d S a m c h , nbr dotk se jen n a e h o p o z n n tchto Bo skch pravd. lnky vry nazvme pravdy, ze kterch pozn vme jin pravdy, kter jsou takoka jejich zkladem, aneb kter jin pravdy v sob zahrnuj, nebo kter na praktick nboenskomravn ivot n maj rozhodnj vliv, ne pravdy jin atp. A tyto pravdy zahrnuje obyejn Crkev do svch v e e j n c h s y m bol . 7. Od dogmat a lnk vry jest rozeznvati p r o p o s i c e d e f i d e " a proposice fidei proximas". Je-li njak nauka podle soud vech theolog jist zjevena, ale nen-li dosud Crkv formln za zjevenou prohlena, a nen-li ani v pramenech zjeven tak jasn obsaena, e by o jejm Boskm pvodu nemohlo bti nejmen pochybnosti, pak sluje nauka ta proposic de fide". Pokld-li v t i n a theolog njakou pravdu za zjevenou, nen-li vak dosud Crkv za zjevenou formln pro hlena, pak sluje pravda ta fidei proxima". 8. Z toho ji plyne, jak vznam maj tak zvan c e n s u r y t h e o l o g i c k (censurae theologicae vel doctrinales). C e n s u r o u zde rozumme soud, kterm C r k e v odsuzuje nauky pc se bu dogmatm aneb lnkm vry, neb propo-

324

icm de fide", nebo proposicm fidei proximis". A tato censura sluje s o u d n . Pakli njakou nauku censuruj jen t h e o l o g o v , pak jest tato censura i e d o k t r i n l n . Censury niho stupn mohou vyneti tak jednotliv biskupov, sten synody a msk kongregace. Zavrhovati vak njakou nauku jako kacskou pslu jen C r k v i a to bu veobecnm snmm anebo definicm mskch pape ,,ex cathedra". 9. Kad jednotliv censue, kterou Crkev njakou nauku odsuzuje, jest v tom smyslu rozumti, v jakm smyslu ji be Crkev. Tak odsoudil pape Klemens XI. (17001721) v bulle Unigenitus" proposice Quesnellovy jakoto lich, zludn, dvojsmysln, pro zbonou mysl urliv, pohorliv, zhubn atd. a ke konci vpotu tchto censur podotk, e jest censurm tchto lichch vt Quesnellovch v tom smyslu rozumti, v jakm byly odsouzeny.1) 10. Censuiy, ktermi n e j v y a d crkevn stihl ty neb ony nesprvn zjevenm pravdm odporn nauky, jsou, jak se samo sebou rozum, d e f i n i t i v n a proto n e o d v o l a t e l n , a jsou to censury nejvyho nebo nejniho stupn. Censury jinch c r k e v n c h o r g n , jako jednotlivch biskup, stench snm a mskch kongregac, nejsou samy sebou neomyln, a proto tak naprosto eeno nejsou nezmni teln a neodvolateln. Ale ponvad i tyto instance, kdykoliv odsuzuj rzn lich nauky, ponaj si s nejvt opatrnost a svdomitost, proto i tmto censurm jest velik vznam pitati, a dokud nebyla jinak nesprvnost jejich nade vi pochybnost po stavena, jest s nimi p l n s o u h l a s i t i a nikoliv toliko tak zvan silentium obsequiosum" naproti nim zachovvati. 11. Nkdy censuruje Crkev kadou nesprvnou proposici zvl, jako kdy ji nazve kacskou, blzkou kacstv atd., aneb uvd vt neb men poet nesprvnch vt a ke konci pipojuje celou adu vych neb nich censur, jimi uveden vty odsou dila. Toto odsouzen sluje u theolog obyejn in globo". V tomto ppad jest kad z vt in globo odsouzench jednou censurou a nkdy i nkolika stiena, podle toho, zdali jednm anebo nkolika zpsoby zjeven pravd se p. Uriti, ktermi, nebo kterou censurou jest ta neb ona vta odsouzena, zvis na jejm obsahu a na pomru, v jakm stoj k opan pravd zjeven.
1} D e n z in g e r 1 4 5 1 .

325

12. Nebude od msta, vysvtliti zde smysl a vznam j e d n o t l i v c h c e n s u r , ktermi Crkev pravideln od suzuje jednotliv lich vty. a) Proti dogmatu a lnku vry stoj p r o p o s i c e k a c s k ( p r o p o s i t i o h a e r e t i c a ) , kter stoj v kontradiktorickm opaku s pravdou zjevenou a Crkv za zjevenou prohlenou. Jest na p. dogma, e msk pape loquens ex cathedra" j e s t neomyln. A proto jest k a c s k nauka, kter tvrd, e pape ex cathedra loquens" n e n neomyln. Zdali ta neb ona vta jest kacsk, rozhoduje jej o b j e k t i v n v z n a m a nikoli subjektivn mysl autorv, jak vznam do pslun vty chtl vloti. A proto z vty odsouzen jako kacsk nensleduje, e i a u t o r j e j j e s t f o r m l n m k a c e m, le by j proti soudu Crkve tvrdojn a nestupn dle hjil. b) Dal censura sluje p r o p o s i t i o h a e r e s i p r o x i ma ". Touto censurou sth Crkev proposici pc se nauce od Crkve jet za zjevenou neprohlen, ale veobecn za zje venou pokldan. Nsleduje censura c) p r o p o s i t i o h a e r e s i m s a p i e n s " . To jest pro posice, kter jaksi zavn a zapch heres. Vta takov jest dvojsmysln a proto naprosto eeno, me mti i sprvn smysl, ale ponvad s m y s l k a c s k p e v l d , chov v sob nebezpe, e me mnoh ke kacstv svsti, jako na p. nauka protestantsk: fides justificat". Rozum-li se vrou, kter lovka ospravedluje, vra spojen s t h e o l o g i c k o u c t n o s t l s k y , pak jest vta pln sprvn. Ale protestant rozumli vrou lovka ospravedlujc pouh s u b j e k t i v n p e s v d e n kadho jednotlivho lovka, e mu Bh tmto subjektivnm pesvdenm pivlastuje zsluhy Kristovy beze vech jinch ctnost a dobrch skutk. A v tomto smyslu jest vta tato heretick. A ponvad tento smysl mezi protestanty byl obecn, proto byla Crkev nucena vtu onu censurovati t a n q u a m h a e r e s i m s a p i e n t e m". Nepevld-li ka csk smysl nad smyslem sprvnm t neb on vty, nbr dr-li oboj tento smysl, sprvn a kacsk, v dvoj smyslnosti vty jaksi r o v n o v h u , pak sluje vta ta: d e h a e r e s i s u s p e c t a " (z herese podezelou). d) Vta sluje e r r o n e a i n f i de", kter se p zjeven pravd Crkv jet za zjevenou neprohlen a v Crkvi veobec

 326

nm souhlasem vcch, jet nepijat, nebo kter odporuje theologick konklusi Crkv schvlen. Kdo zamt pravdu, o kter jest sm subjektivn pesvden, e jest zjevena, i kdy j Crkev jet za zjevenou neprolilsila a vc k ve v tuto pravdu nezavzala, nen f o r m l n m k a c e m a proto se z Crkve sm. nevyluuje. Z toho tak patrno, jak vznam m proposice e r r o r i p r o x i ma " a e r r o r e m sapiens". e) Proposic, kterou sluje ,,m a le s o n a n s " rozum Crke vtu, kter podle neobvyklch a nepimench slov, ktermi jest vyjdena, me mti s p r v n , ale tak n e s p r v n a l i c h smysl. Zde zle vse na smyslu termin, kter vtu tu vyjaduj. Tak na p. nelze ci, e Otec jest p i n o u (causa) Syna Boho, ponvad pina klade in m i m o s e be , kdeto Syn Bo vychzejez Otce,zstv v Ot ci . V jazyku reckmzcela. nezvadn lze vak nazvati Otce ,,", ponvad " m ir vznam, ne latinsk causa" znamenajc tak principium",, kter svj principt neklade m i m o s e b e , nbr jej v s o b , ve sv bytnosti, zachovv. Proto tak historie dogmat svd, e v dvj Crkvi asto vznikla nedorozumn v nkterch prav dch zjevench jen proto, e terminy, ktermi nkte ss. Otcov a spisovatel crkevn to nebo ono dogma vyjadovali, nebyly jet pesn v jednom uritm smyslu vymezeny a ustleny. P r o p o s i t i o t e m e r a r i a " (vta nerozvn) sluje vta, kter bez dostatench dvod opout obecnou nauku ss. Otc a theolog. A ponvad takovto vta jest b e z d v o d n , jest tak l i c h . Hj-li vak nkdo vty v sob pravdiv, ale in-li tak bez d o s t a t e n c h d v o d , pak jest vta ta jen n e g a t i v n n e r o z v n . A proposice tato nen censurou, ponvad propositio temeraria" jako censura znamen vtu, kter se vbec neopr o d o s t a t e n d v o d y a proto sama v s o b jest lich. g) P r o p o s i t i o s c a n d a l o s a " jest vta, kter po skytuje vcmu lidu pleitost k mravn zkze, jako kdyby nkdo tvrdil, e Crkev sv. se ji sestarala a e potebuje obnovy a reformy, aby vyhovla potebm modern kultury. h) P r o p o s i t i o p i a r u m a u r i u m o f f e n s i v a ' (proposice, kter ur nboensk cit), jest vta, kter ru ctu posvtnm vcem povinnou. Takovou vtou bylo by na p. tvrzen, e by bylo vzhledem k potebm nynj doby nejrozumnj, v e c k y c r k e v n s v t k y zruiti a msto nich zavsti jen

327 -

svtek prce (i. kvtna), svtek Husv (6. ervence) a svtek pevratu (28. jna) a ponechati jen nedle. Mimo tyto uveden censury jsou jet mnoh jin, ktermi Crkev rzn nesprvn nauky odsuzuje, jako jsou propositi ones perniciosae", Ecclesiae injuriosae", seditiosae", impiae", blasphemae", heresi et schismati faventes", ordinis ecclesia stici perturbativae" atd. Smysl jejich jest ji ze slov samch jasn.1) Abychom poznali p r a v d y , kter stoj p r o t i v t m C r k v n j a k o u c e n s u r o u s t i e n m , jest nm pihleti, zdali proposice zavren jest naprost, nebo jen modln, zdali jest veobecn nebo jen sten, zdali byla zavrena podle celho svho obsahu (in sensu complexo) aneb jen ve smyslu r o z v r i v m (in sensu distributivo).2) A ponvad asto podle logickch zkon nelze poznati nauku, kter stoj proti proposicm zavrenm, jest tak na zeteli mti okolnosti asov, za kterch byla ta neb ona nauka Crkv censurovna, jako i papesk allokuce a listy, jimi se toto zavren stalo. Uvme-li vechny tyto momenty, pak nezstaneme v pochyb nosti, kterou nauku Crkev zavrenm nesprvnch vt nm k ven pedkld.3)

Hlava VI.

1. O tradic il o stnm podn. 1. Latinsk sloVo traditio", eck ,," pochz on od asoslova traderef , toto od ,," a znamen v e o b e c n nkomu nco p o d v a t i . V tomto smyslu znamen tra dice i n n o s t , kterou se pokolen pedchoz s pokolenm nslednm sdl o njakou nauku, o njak obyej a zvyk a per metonymiam vyjaduje tak s m p e d m t t o h o t o s d l e n , tedy nauku, obyej a zvyk atp., kter hlavn stn s pokolen na pokolen pen. Tak bv e o tradici jednot livch d, spolenost, umleckch kol a p. Ve smyslu theologickm m t r a d i c e ili stn podn v znam obdobn. Bu znamen i v s l o v o , kterm Crkev uc
1) Cf. Errores Synodi Pistoriens. Denzinger 1506 1583. 2) Cf. Dr. Ludwig Schtz. Thomas-Lexikon. 2. Aufl. Paderborn 1895 pod slo vy: complexus" a distributivus . 3) Cf. Christ. Pesch 1 . c. p. 333 sqq; Wilmers, 1 . c. p. 458 sq; H ettinger 1. c. S. 332 ff.

328

z rozkazu Kristova jeho nebeskou blahovest po celm svt hls, aneb znamen tuto b l a h o v s t s a mu . Blahovst, kter tak depositum fidei sluje, uloila Crkev z podntu Ducha sv. v e d v o j pokladnici i. v knihch P s m a sv. a 2. v s t n m p o d n v nejum a nejvlastnjim smyslu. Obsahem i ped mtem stnho podn v tomto smyslu, v nm se mu obyejn rozum, jsou pravdy Kiistem a ss. apotoly hlsan, avak jimi nenapsan. Tm prv se li od Psma sv., kter neobsahuje jen pravdy zjeven, nbr kter bylo zrove tak mui inspirova nmi napsno, take Bh sm jest autorem nejen obsahu, nbr i jeho formy. Ale ponvad Crkev od svho potku nejen zjeven pravdy, kter nejsou v Psm sv. obsaeny, nbr i pravdy Psma sv. stnm podnm hlsala, proto m stn podn pravd zjevench ir a u smysl. Pokud tradice v irm smyslu obsahuje pravdy tak v Psm sv. obsaen a je mstnji uruje a vysvtluje, sluje t r a d i c i n t e r p r e t a t i v n , pokud vak pravdy v Psm sv. jen jaksi zroden v jinch jasnch pravdch zavinut z tchto jejich zrodk vyvj a vytk, sluje d e k l a r a t i v n . 1) 2. Mimo tuto tradici, kterou nazvme t r a d i c B o s k o u ili k o n s t i t u t i v n , jest jet mti na zeteli tradici a p o t o l s k o u a c r k e v n . Tradice apotolsk, kterou jest liiti od tradice Bosk, obsahuje zazen, kter maj sice pvod tak v apotolech, ale jen jako v pedstavench Crkve, a nikoliv jako v m u c h i n s p i r o v a n c h , na kterch Kristus Crkev svou zbudoval. Tak se na p. svcen nedle msto soboty m beze v pochybnosti svj posledn dvod v n a zen a u s t a n o v e n s amch apotol. Konen t r a d i c e c r k e v n pihl k vcem d i s c i p l i n r n m a o b a d m l i t u r g i c k m , kter se mohou v rznch crkvch a v rznch dobch mniti. 3. V tto stati b nm hlavn o dkaz, e cel depositum fidei nen obsaeno v P s m sv., nbr e ss. apotolov se sv. Petrem mnoh pravdy stn hlsali, ale nenapsali, a svm n stupcm v apotolskm ad nadili, aby i oni podle jejich p kladu tyto pravdy stnm podnm v celm svt hlsali a tak vdomost jejich s pokolen na pokolen peneli. Proto
*) V. Franc Grivec. Crkev str. 300 v L ju b ljan i 1924. Dunin-Borkowski S. J . 1 . c. 214 ff; Mhler Sym bolik, 6. Aufl. S. 373 ff, Mainz 1843; J. B. F ran zelin S. J. Tract. de div. Trad. et Soript. edit 2. p. 11. sqq.

329

2. Psm o sv. neme bti jedinm zdrojem p ravd Bohem zjevench.

a) D k a z z P s m a sv. 1. Kristus sm svou nebeskou nauku nenapsal, nbr ji jen s t n hlsal. Ale ani ss. apotolm nepikzal, aby ji napsali, nbr aby jdouce do celho svta ji stn vem nrodm hlsali. A tak neekl k vcm: Kdo nebude isti Psmo sv. a jemu ne porozum, bude zavren, nbr kdo apotolm neuv, bude zavren. 2. Z obsahu a elu j e d n o t l i v c h knih Psma sv. i v e c h d o h r o m a d y pijme nad slunce jasnji, e Psmo sv. neme bti jedinm zdrojem, z nho by vc uen Kristovo jednak c e l , jednak s v e k e i o u j i s t o t o u o jeho Boskm pvodu erpali. Jednotliv knihy vznikly za z v l t n o k o l n o s t i a ze z v l t n p o t e b y . Byly napsny a poslny z vt sti jen j e d n o t l i v m c r k v m neb o s o b m , jednaj o zvltnch obtch, kter tenkrte stly en nauky Kristovy v t neb on crkvi v cest, obsahuj zvltn instrukce a pozdravy zaslan jednotlivm osobm, mnoh pravdy opomjej mlenm, kter kesanm jest nutn vdti, na p. kolik jest s v t o s t , kolik jest k n i h P s m a sv. a j. A proto tak ss. apotolov nikdy vcm neukldali povinnosti k vn spse nezbytn, aby etli Psmo sv. a z nho erpali vru v pravdy zjeven, nbr od kazovali je na biskupy, kterm zen jednotlivch crkv na svm mst svili, aby se od nich dali pouiti o pravdch nebeskch.1) Jako Crkev byla ped Psmem Novho zkona zaloena i v m s l o v e m Krista Pna a ss. apotol, tak trv a se tm slovem svho uitelskho adu po celm svt.
3 . Bludn nzorY protestantsk.

i. Protestante o Psm sv. u, e a) vechny knihy Novho zkona, pokud jsou v j e j i c h kannu obsaeny, a tyto jedin e jsou inspirovanm slovem Bom, b) e vc nesmj dn pravd jako Bohem zjeven Boskou vrou viti, kter nen obsaena v jedn z knih, jejich Boskou inspirac uznvaj a c) e jednotliv vc jsou sami authentickmi interprety Psma sv.
*) I. Kor. 7, 17; IX, 23; 14, 33. II. Kor. 1, 18. Gal. 1, 4. Col. 2, 6 sq. II. Test. 2, 14. II. Tim. I, 13 sq. etc.

33 -

Avak vecky tyto ti nzory nemaj nejen v Psm svatm podkladu, nbr pmo mu odporuj. ad a) Pedn Psmo sv. nikde neprav, kter knihy jako Bohem samm inspirovan k nmu nle. A pece jest tato otzka pro cel protestantismus steejn. Nebo nevd-li, kter knihy nle k Psmu sv., pak nemohou s naprostou jistotou vdti, zdali mimo knihy, kter za inspirovan uznvaj, nejsou jet jin knihy rovn inspirovan. A ponvad dn kniha o sob neprav, e jest Bohem inspirovna, proto,inspiraci knih, kter do svho kannu zaadili, jednodue beze veho dkazu pedpo kldaj. A proto tak cel jejich princip o Psm sv. jako jedinm zdroji Zjeven Boho nem v Psm sv. podkladu. A p r o t o m u s p r o t e s t a n t i p r o t i s v v l i a s p o co s e t k i n s p i r a c e k n i h k te r z a B o sk uznvaj, b r t i t o i t k t r a di c i C r kve kat ol i ck, kt er j e d i n svou n e o m y l n o u a u t o r i t o u me l o v e n s t v u za be z p e i ti Bosk pvod jednot1 i v c h k n i h P s m a sv. Mimo to protestant sami svmu principu o Psm sv. jako jedinm prameni Bosk viy odporuj, uznvajce a v praktickm ivot provdjce mnoh pravdy, o kterch Psmo sv. pln ml, jako na p. jest kest malch dtek, e kest udlen k a c i (servatis servandis) jest platn, e jest s v t i t i n e d l e msto idovsk soboty, e jest dovoleno za jistch podmnek p s a h a t i (Mat. 5, 33 sqq.), e lze povati krve a udvenin (Skut. 15, 29). Vechny tyto vci zachovvaj jako Crkev katolick, akoliv Psmo sv. se o nich nezmiuje. e jest bludn jejich princip, dotvrzuje zkuenost. Ponvad Psmo sv. samo sebe nevysvtluje, nevd jednotliv protestantsk sekty, jak jest smysl mnohch pro nboensko-mravn ivot pedleitch vrok Pn, jako na p. slova jeho pi posledn veei pronesen: ,,T o t o j e s t t l o m, t o j e s t k r e v m a proto jim rzn smysl podkldaj, jinak jim rozuml Luther, jinak Kalvin, jinak Zwingli. Rznost nzor prvnch za kladatel protestantismu strany veee Pn jev se v protestant skch sektch a dosud. A pece jsou slova Spasitelova, ktermi promnil chlb v tlo sv a vno v krev svou, tak jasn, e jasnj ch uiti nemohl. A proto musil Kristus pedvdaje libovli, s jakou si mnoz jinak a jinak budou slova jeho ustanoven novo zkonn obti a Svtosti oltn vkldati, ustanoviti autorita tivn nejvy instanci, kter by kadmu sporu jak o tto,

 331

tak i o jinch pravdch uinila konec vrokem: Slova Kristova maj jen tento sprvn smysl a ne jin.1) ad b) A jeliko protestant nevd s naprostou jistotou, kter knihy jsou Bohem inspirovny, zdali jen ty, kter do svho kannu proti nauce Crkve katolick pojali, nebo tak jet jin, proto tak vc zstvaj na vhch, zdali uen podle Psma sv., kter se jim skrze sluebnky slova Boho" hls, obsahuje ve, co Kristus zjevil a co Boskou vrou viti pikazuje, aneb zdali m i m o P s m o sv., jak Crkev katolick u, jsou jet jin pravdy Bohem zjeven, kter jest tou Boskou vrou, jako pravdy Psma sv., viti. A ponvad se rzn protestantsk crkve strany pravd Psma sv. a strany smyslu jejich rozchzej v nej rznj strany, proto stoupenci jednotlivch tchto sekt nemohou nikdy s 'jistotou vdti, zdali nauka jejich sekty jest sprvn, nebo zdali jest nauku jin sekty za pravdivou pokldati. V sledek tto kolsav nejistoty me bti jen ten, e obyejn ztrat vru v Boskou inspiraci Psma sv. a pak si z nho i proti nauce sv crkve vyberou jen to, co se jm subjektivn zamlouv, nebo Psmem sv. pln povrhnou a upadnou v pln bezv, jak o tom pemnoz protestant nynj doby podvaj patrn dkaz. Tu neplat nmitka, e v nynj dob i mnoz katolci ze sv Crkve vystupuj a do bezv upadaj. Podstatn jin jest pina bezv u protestant a jin u ka tolickch kesan. A tento podstatn rozdl zle v tom, e protestanty zcela logicky pud do bezv jejich n a u k a , e jest j e d i n P s m o sv. zdrojem vry, kdeto katolk, stane-li se nevrcem, in tak ze zsad, kter se e diametro" p nauce katolick. Je-li Crkev tato samm Kristem zaloena a je-li ve svm ad, kterm v dle jeho vykupitelskm m a do skonn svta pokraovati, obdaena darem neomylnosti, a je-li, jak histo rick dj jejho Boskho zaloen nade vi pochybnost zjitn a dar neomylnosti j samm Boskm Spasitelem zaruen, pak jedn kad katolk n e l o g i c k y a proto tak n e r o z u m n , kdy svou Crkev opout a bu do jin crkve vstupuje nebo do plnho bezv upad. Jinak u protestant. Dovozujli logicky zcela dsledn za sv nauky o Psmu sv. jako jedinm materilnm principu vry vechny sousledky, pak mus zcela l o g i c k y Boskou autoritu Psma sv. zavrhnouti a se vzdti kad vry v Bosk Zjeven a tak upadnouti v pln bezv. *) C f . J . B . F r a n z e l i n , 1 . c. 24 5 sq q.

 332

Bezv u katolka a protestanta jest stejn. Rozdl zle jen v tom, e katolk do nho upad svou n e l o g i n o s t i a n e r o z u m n o s t , kdeto protestanta k nmu logicky sama jeho vra pud. Ostatn pina odpadu katolk od Crkve ma tesk netkv z pravidla v r o z u mu , nbr ve v l i ivotem ne kesanskm zkaen a zvrcen. Denn zkuenost u, e s Crkv katolickou se rozchzej jen lenov, kte se s mravnm ivotem svm ji dve s n rozeli. Hodn katolci, kte pln mravn po vinnosti Crkv sob uloen, nikdy z n nevystupuj, kdeto z pro testantskch sekt k n pistupuj prv l e n o v n e j l e p , kte pi hlubm zpytu nauky protestantsk nabvaj pesvd en, e jen Crkev katolick m znmky, ktermi prav Crkev Kristova mus bti opatena. ad c) Blud protestantismu vysvt zejmna z jeho nauky o authentickm vkladu Psma sv. Podle jeho nauky jest kad jednotliv kesan oprvnn, Psmo sv. a u t h e n t i c k y s o b V y k l d a t i a nikdo nem prva mu poroueti, aby pijal jin vklad, ne kterm sm smysl Psma sv. si vysvtluje. A ponvad tato nauka jest sama o sob bludn, nen divu, e protestant sami pomr lidskho rozumu k Psmu sv. rzn a rzn pojmali a podle toho tak rzn a rzn je Vykldali a dosud vykldaj. Celkem jest liiti t i r z n n z o r y o pomru Psma sv. k lidskmu rozumu. 2. a) Prvn nzor prav, e Psmo sv. jest samo sebou t a k j a s n a z e j m , e kad, kdo je te, zcela jasn a urit jeho prav s m y s l poznv. Ne tomuto nzoru samo Psmo sv. odporuje. Nebo obsahuje v sob po vtin t a j e m s t v , jejich smyslu dn lidsk rozum aspo zde na svt nevystihne. Jeho obsah sm v sob jest takka roukou neprhlednou duchovnmu zraku naemu zastena a zahalena. A prv proto, e n rozum se neme i pi sebe vtm napjet do tajemstv v Psm sv. ob saench a do jejich nejhlub hloubi ponoiti a vystihnouti tu vech taj pravdy jejich, proto zstv obsah jeho kadmu roz umu lidskmu vdy zhadn a neproniknuteln. A proto neme dn ten mti naprosto jist pesvden, e smysl Psma sv. a jeho jednotivch pravd sprvn pojm a si vykld. 3. e Psmo sv. nen na vech svch mstech zcela jasn a kadmu srozumiteln, plat pedevm o l i s t e c h sv. P a v l a , o kterch sm kne apotol sv. Petr prav : ,, J a k o i m il o v a n n b r a t r P a v e l n a p s a l v m podl e

333 -

moudrosti j e m u d a n , ( p o d o b n ) j a k o - (psal ) t a k ve v e c h l i s t e c h s vch, kdy v nich m l u v i l o t c h v c e c h ; ( ov em) n k t e r v c i jsou v nich tko srozumiteln, k ter lid nevdom a neutvrzen pekrucuj, tak jako i o s t a t n P s m a , ke s v v l a s t n z h u b . " 1) e vra v pravdy, ve kterch jsou listy sv. Pavla nejasn, jsou nutnou podmnkou, k dosaen vn spsy, plyne z tho vroku sv. P e t r a , v nm ke konci prav, e l i d n e v d o m a n e u t v r z e n (u v e ) m s t a n e j a s n v l i s t e c h sv. P a v l a p e k r u c u j c ke s v v l a s t n z hub. 4. A doposud napnali nejuenj theologov jak katolit tak i protestantt vechen svj dmysl 'a dvtip, aby vystihli a celmu kesanskmu svtu odhalili pehlubokou moudrost ulo enou v listech sv. Pavla, a pece nelze tvrditi, e tohoto elu doshli a e listy tyto neobsahuj dnch zhad a taj v nich skry tch a dosud nerozeench. Ducha sv. Pavla, jemu Bosk Spa sitel dal do tajemnice Boskho Zjeven snad hloubji se ponoiti, ne ostatnm apotolm, pronik blahovst nadpirozenho Zjeven Bohotakovou z, jako dosud snad dnho jinho ducha lidskho. A proto zstanou listy jeho, dokud bude svt svtem, nevyerpatel nou studnic nebeskch pravd, ktermi Crkev sv. bude vdy utvrzovati, zdokonalovati a povzneti k nebeskm idelm nboensko-mravn ivot vekerho lovenstva. A sv. apotol Pavel bude vdy v Crkvi sv. svou nebeskou naukou a svm pe svatm ivotem, jm se Kristu vce pipodobnil, ne snad vichni ostatn svati, ziti jako nebetyn majk, jen svtlo sv vy sl do vech dl svta a kadmu lovku ukazuje smr, kterm jest mu ivot diti, aby nalezl Crkev sv. a skrze Crkev vnou spsu. Zvnl Suil, chtje jednou svm poslucham aspo ponkud znzorniti velikost a vysokost ducha sv. Pavla, pirovn val ho k nejvym horm vech dl svta. A kdy ho pirovn val na konec k Himalaji, k hoe, kter tenkrte (r. 1868) byla pokldna za nejvy,2) pravil jako u vytren: Co jest Himalaja proti sv. Pavlu, jeho duch pevyuje vechny duchy lidsk mno hem vce, ne Himalaja vechny ostatn hory. Suil pokldal sv.
*) II. Petr. 3, 15 sl. a) Tenkrte jet nebylo znmo, e nad pohom h im alajskm v yn ik hora G aurisankar (Mount Everest).

334 -

Pavla za nej vtho genia lidskho pokolen, k nmu pr ponkud lze pirovnati jen sv. Augustina a sv. Tome Akvinskho. Co plat o listech sv. Pavla, plat tak o ostatnch knihch Psma sv. Ve vech dobch pokoueli se nejvt duchov o sprvn v klad Psma sv. A dosud nememe ci, e jeho obsah jest ji v y erpn a e vechna msta jsou nade vi pochybnost vysvtlena. A nemohli-li dosud ani nej uenj theologov smysl vech mst v listech sv. Pavla, jako i v ostatnch knihch Psma sv., jme novit ve Zjeven sv. Jana nade vi pochybnost vysvtliti, co jest teprve ci o obyejnm lidu, jen nem, jako vzdlan theolo gov, potebnch vdomost filologickch, historickch, archeo logickch atd.? Tomu nezbv, ne se diti vkladem toho neb onoho theologa. teni katolickmu ru za sprvn vklad jeho neomyln a u t o r i t a Crkye, kdeto protestant mus spolehtiouti vhradn jen na autoritu pouhho uenho theologa, kter se me ve vklad Psma sv. prv tak mliti, jako kad obyejn lovk. Mimo to jest pipomenouti, e p r v o p i s y jednotlivch knih Psma sv. se vesms ztratily a jen bu v o p i s e c h anebo p e k l a d e c h se nm dochovaly. Nen-li neomyln autority, kter Bohem samm jest povena kolem, aby bdla nad nepo ruenm zachovnm vech knih Psma sv. a vech jeho st, jako aby smysl jeho sprvn vykldala, kdo me nm neomyln ruiti, e jednotliv knihy Psma sv. skuten co do o b s a h u a s m y s l u s o u h l a s s p v o d n m i s v m i autog r a f y ? A co jest s tmi kesany, kte neumj isti? Je-li Psmo sv. jedinm materilnm a formlnm principem vry, pak by lid negramotn nemohli vbec v uen Kristovo viti. A po nvad bez vry nemono se lbit Bohu, proto by lid tito ne mohli vbec dojiti vn spsy. Z toho patrno, e Psmo sv. samo nesta, aby lovenstvo z nho samho uen Kristovo erpalo a vrou Boskou je pijmalo.

Dkaz z Tradice. 5. e Psmo sv. nen ve vech svch stech jasn a n sledovn e potebuje authentickho. interpreta, to pesvden tak ss. Otc a spisovatel crkevnch. Tak mn O r i g e n e s , akoliv cel svj ivot ztrvil vkladem Psma sv., e na mno hch mstech jeho smysl jest t e m n .1) A podobn prav tak
*) De
p r in c ip , lib .

4.

n. 9.

et

10.

335 -

T e r t u 11 i n, e se nelze ve sporu s bludai dovol vati Psma sv., ponvad usvditi je skrze n jest bu vbec nemono, aneb aspo pochybno, aneb tm pochybno.1) Podobn sv. H i l a r i u s . P o mn i , e n e n a n i j e d n o h o k a c e , j e n b y l i v n e t v r d i l , e h l s p o d l e P s ma to, e m u se r o u h . . . V i c h n i se d o v o l v a j P s m a bez j eho s m y s l u a p e d s t r a j v r u bez v r y. P s m o sv. n e z l e v e t b , n b r v r o z u m u . " 2) A V i n c e n c l i r i n e n s k (f 45) vslovn u, e kace nelze jinak z bludu usvditi, ne u e n m C r k v e (a ni koliv Psmem sv.): J i n a k j e v y k l d ," tak pe, N o v atin, j i n a k S a b e l i u s , jnakDonatus, jinakArius, E u n o m i u s , M a c e d o n i u s , j i n a k F o t i n u s . A proto jest pro t a k o v v k r u t y r z n c h blud n e z b y t n teba, aby norma c r k e v n a k a t o lick nauky urovala smrnici prorockho a a p o t o l s k h o v k l a d u P s m a s v.3) Konen uve deme jet znm vrok sv. Augustina, jen sice krtce, ale zcela vstin d: J b y c h n e v i l e v a n g e l i u , k d y b y m k t o m u n e n u t i l a a u t o r i t a C r k v e k a t o l i c k . " 4) Dal doklady uvd kardinl F r a n z e l i n . 5) Pra v-li nkdy sv. Otcov, e Psmo sv. obsahuje vechny pravdy zjeven, nebo e je obsahuje zcela zejm a jasn, jako na p. sv. J a n Z l a t o s t 6) a sv. A u g u s t i n , 7) mn tm jen hlavn a zkladn pravdy a mezi nimi hlavn B o s k o u a u t o r i t u u i t e l s k h o a d u C r k v e sv. 6. Akoliv Crkev sv. vdy uila a u doposud, e P s mo s v. n e n j e d i n m z d r o j e m Zjeven Boho vry, pece jeho Bosk autority ani nepopr ani nesniuje, jak j protestant asto vytkaj. Crkev vdy hjila Bosk inspirace a bezbludnosti vech knih Psma sv., jako i jeho dokonalosti a pln iimrnosti k elm, ke kterm jednotliv jeho knihy z podntu samho Ducha sv. pvodn byly ureny, jako i k elm, ke kterm dosud slou. Crkev sv. pokldala P s m o s v a t za d r a h o c e n n d a r Bo , nad jeho neporuenou
*) s) 3) 4) 5) e) 7) De praescript. cap. 19. Ad Constant, lib. 2. cap. 9. (M. 10, 569.) Commonit. cap. 2. (M. 50, 640.) Contr. ep. Manich. cap. 5. (M. 42, 176.) De T radit, p. 93 sqq. Hom. 3 in II. Thess. n. 4. De doctr. Christ. lib. 2. cap. 6. r. 7. 8.

336

ryzost vdy s nej vt svdomitost bdla. O tom svd jej nenavn pe zjistiti podstatnou shodu Vulgty a jejich jednotlivch knih s pvodnmi autografy, pokud se tk, s jejich nejstarmi opisy a peklady. Za tm elem zdila tak Apotolsk Stolice v posledn dob zvltn biblickou komisi, kter by podle nynjho stavu sem pslunch vd vechny rukopisy Vulgty s nejvt vdeckou akribi prozkoumala a potebn zmny, resp. opravy mst, ve kterch se nkter ruko pisy rozchzej, navrhla. 7. Ano, prv protestant se dopoutj nevnosti Psma, kterou Crkvi katolick za vinu kladou. Je-li Psmo sv., jak aspo vc protestant vesms tvrd, Bohem samm ureno, aby z nho vekero lovenstvo uen Kristovo erpalo, je-li vak dosaen tohoto elu vbec neschopno, jak dvody zde uvedenmi jest nade vi pochybnost postaveno, pak z toho nutn plyne, e Bh ustanovil k spse ^venstva p r o s t e d e k nepomrn, n e vh o d n a nedosta t e n . To se vak p vevdoucnosti, vemohoucnosti a moudrosti Bosk a znehodnocuje a sniuje samo Psmo sv., kter podle tto nauky m el, k nmu se zhola nehod. Blud protestantsk nauky o Psm sv. jako jedinm mate rilnm principu vry dokazuje takoka ad oculos nekonen tm rozdrobenost a rozttnost protestantismu v nejrznj sekty, kter se od sebe tak daleko rozchzej, e ji nemaj ani jedin nauky spolen, ve kter by vechny souhlasily, mimo odpor proti Crkvi katolick. 8. Ale tak nelze pipustiti nauku onch sekt protestant skch, kter sice pipoutj, e Psmo svat nen tak jasn, aby kad, kdo je te, neomyln smysl jeho poznal, ale u, e pr Duch sv. kadho, kdo je te s dobrm myslem, aby pravdu jeho poznal, zvltn svou milost tak osvcuje, e ji neomyln poznv. T domnnky hj Swedenhorgni, S^hwenkfeldini, Kvakei, Methodist a Pietist vbec. Ne ani tato domnnka nem v Psm sv. podkladu. Uveden sekti se sice odvolvaj na vrok sv. Jana v prvm jeho list, jen tam prav: , , Al e v y m t e p o m a z n o d S v t c e a z n t e v e c k o 1); avak vrok ten m zcela jin smysl, ne j ak mu podkldaj. Nebo sv. Jan chce listem tmto varovati vc ped bludai, hlavn ped gnostiky, proti nim napsal tak sv
*) I. Ja n 2, 20.

3 37

evangelium, jak patrno z kontextu tohoto msta. Nebo prav: D t ky, j e s t h o d i n a p o s l e d n , a j a k o t o j s t e u s l y e l i , e a n t i k r i s t p i j d e , t a k n y n ( v s kut ku) a n t i k r i s t mnoho p o v s t a l o . . . . Ale v y mt e p o m a z n o d S v t c e a z n t e v e c k o . . . A nyn dodv: A v y , co j s t e u s l y e l i o d p o t k u , z s t a v e v s ; z s t a e - l i v e v s , co j s t e u s l y e l i o d po tku, z s t a n e t e t a k v y v S y n u i v O t c i . . . T o t o j s e m v m n a p s a l o tch, k t e v s s v d j . A vy, t o p o m a z n , k t e r j s t e d o s t a l i od nho, z s t v v e v s . " 1) Sv. J a n na tomto mst klade na srdce kesanm, kterm tento list napsal, e nemaj poteb, aby je kdo ciz nebeskm pravdm uil, ponvad jsou dostaten o nich poueni skrze kzn apotol za pispn milosti Bo. A proto pomaznm" nerozum poznn pravd zjevench, kterho by vc nabyli v n i t n m p s o b e n m D u c h a Sv. na kadho jednot livce, nbr rozum jim poznn jejich skrze v n j h l s i s l o v a B o h o doprovzen vnitn milost Ducha Sv. e kesan nepoznvaj pravd zjevench z Psma sv. zvltnm osvcenm, kterm je Duch Sv. pi etb jeho dopro vz, patrno z toho, e se protestant, kte podle tohoto piincipu Psmo sv. vykldaj, rozchzej ve mnoh sekty sob v mno hch podstatnch pravdch Zjeven Boho odporujc Nebo nen mono, aby Duch sv. stoupencm jedn sekty, na p. Schwenkfeldinm, vnukl svm osvcenm j i n p r a v d y Psma sv. a j i n tmto pravdm asto z konc odporn zase K v a k e r m . Duch sv. neme sob odporovti. Princip, podle kterho Duch sv. zvltnm osvcenm odha luje tenm Psma sv. prav smysl jeho, rozncuje pvrence sv jednak slepm fanatismem, jednak vede je k popen veker Bosk autority Psma sv. 9. ad b) Domnv-li se lovk ve sv abnorm rozncen fantasii, e Duch sv. mu ty neb ony pravdy zjevuje, pak bv o tchto domnlch pravdch subjektivn tak pesvden, e v i v nejvt absurdity a nikdo na svt ho nepesvd, e jest to pouh klam a mam, ktermu slep podlh. Fanatikov se ned rozumem, nbr obrazy pobouen sv fantasie, kter
) I. Ja n . 2, 18. 21. 26.

 33

pokldaj za skuten a pravdiv. K jakm koncm tento n boensk fanatismus me lovka pivsti, o tom podvaj drastick doklad novokestnci v nmeckm mst Monastru, r. 1533, kte zmocnive se vldy msta zavedli ibned mnohoenstv a prohlsive jistho Jana Bokholda za pna celho svta uloili vem mocnm a jejich nrodm povinnost, aby ho za jedinho svho panovnka uznali a jeho zkony se dili. e nezbvalo nic jinho, ne zbran uiniti tomuto hospodstv konec, neme bti nikomu s podivenm. Me-li ten Psma sv. jen zvltnm osvcenm Ducha sv. jeho prav a sprvn smysl poznati, pak nen Psmo sv. zdrojem, ze kterho pravdy Bohem zjeven erp, nbr tmto zdrojem jest vlastn j e n D u c h sv., kter lovku soukrom a subjektivn pravdy Bosk zjevuje. Psma sv. k tomu nepo tebuje. A proto tak novoktnci zavrhli c e l P s m o sv. jako sbrku spis apokryfickch. Swedenborgini pijaU jen evangelia a Zjeven sv. Jana. A tak Psmo sv. vbec podle to hoto principu pozbv v Bosk autority a vra kesansk m jedin zdroj sv nauky jak theoretick tak praktick jedin je n v e f a n t a s t i c k c h s u b j e k t i v n c h d o m n n k c h , kter lovk ve svm oblouzen pokld za Bosk zjeven Ducha sv. 10. ad c) Mnoz z protestant ji uznali, e Psmo nen ta jasn, aby kad lovk jeho prav smysl poznal, a e tak nelze pipustiti principu, podle kterho sm Duch sv. teni prav smysl Psma sv. zvltnm zjevenm odhaluje, a proto prohlsili pirozen r o u m lidsk za j e d i n o u n o r m u , podle kter smysl Psma sv. a jeho jednotlivch nauk jest miti a vysvtlovati. Ne tmto principem jest pro hlen rozum lidsk teba vemi lidskmi vdomostmi opaten a vyzbrojen za s o u d c e Z j e v e n B o h o a jeho jednot livch pravd. Je-li vak soudcem Zjeven Boho, pak m tak nejen prvo, nbr tak povinnost, vykldati jeho smysl podle svch p i r o z e n c h p o z n v a c c h p r i n c i p a n sledovn i vechna tajemstv, kter Zjeven obsahuje, vykldati p i r o z e n , t. j. setti s nich vecko, co m rz nadpirozen, a zachovati z nich jen to, co pirozen rozum chpe. Sete-li vak s nadpirozench dj a pravd, kter Psmo sv. obsahuje, rz nadpirozen, pak z nich zbudou nanejv jen v e o b e c n m r a v n p o u k y a kesanstv jakoto nboenstv nad

339 -

pirozen jest ze zklad vyvrceno. N a m s t o a u t o r i t y Bosk na stu pu je a u t o r i ta rozumu lidskho, n a m s t o v r y v d a . Ve, co m v Psm sv. rz nadpi rozen, jmenovit dje se tkajc o s o b y K r i s t o v y a jeho nauky, jsou pouhm vmyslem lidskm. Osoba Kristova nem na sob nic nadpirozenho, nic zzranho, nic Boskho. Teprv v pozdj dob obetkali jeho stoupenci osobu jeho z nadpi rozenou a promnili svou subjektivn vrou osobu ie lidskou v osobu Boskou. Kristu pslu pr jen ta zsluha, e podobn jako jini zakladatel velkch nboenskch spolenost, jako na p. Buddha, Konfucius, Mohamed, dal nboenskmu smlen a ctni lovenstva nov podnt, kterm nboensk potence v lidsk pirozenosti dosud dmajc probudil a tak vekeren jeho nboensko-mravn ivot prohloubil, vzpruil, zdokonalil a namnoze do novch drah uvedl. K tomuto nzoru o Kristu a nboenstv jm zaloenm dospli pemnoz z rznch sekt protestantskch, hlavn z jejich druh intelligentieh, a jak znmo, nezstal tento nzor beze veho zhoubnho vlivu ani na kruhy katolick a to zejmna na kruhy knsk, proti kterm byl pape Pius X. svat pamti nucen vydati Encykliku: Pascendi diminici gregis do plnnou syllabem: Lamentabili", v n tyto modern bludy o Kristu a jeho Crkvi vnesen z protestantismu do Crkve kato lick nazval vm prvem snkou a souhrnem vech monch h,eres. ii . Jak vzneen a velebn stoj Crkev katolick v tto smsic crkv protestantskch a crkv rozkolnch! Vechny tyto crkve na ni to a toky tyto svtsk vldy bezmla vech stt bu zjevn neb tajn vm monm zpsobem podporuj, a Crkev katolick stoj ve vech dlech svta se svmi tm temi mili ardami vcch vude jako acies bene ordinata". Vude hls vru v Krista jako Boholovka, ve svj Bosk pvod, v Bosk zaloen primtu mskho papee, vude hls a vcm ukld vru v jedno uen, vude kon tou nekrvavou obt novozkonnou, vude pisluhuje vcm tmi sedmi svtostmi. Vude m Petro-apotolsk zzen v mskm papei a episkoptu. A akoliv nesetn kaci od jejho potku a na nae doby nenechali ani jedinho jejho lnku vry na pokoji, ano nyn usiluj o vyvrcen samch zklad jej vzneen budovy, pece ani v jedinm bodu sv nebesk nauky nepovolila. A se modern svt sebe vce nad n hor, a j vytk zaostalost a zptenictv, a vemi monmi

34 -

skoky, pomluvami a lemi namlouv lidstvu, e se jej nauka p jak rozumu, tak i modernm vymoenostem a vsledkm vd prodnch, Crkev jde svou cestou dle k met Kristem sob vytknut vdouc dobe, e slova Kristova: Ne b e a z e m p o m i n o u , a l e s l o v a m n e p o m i n o u " , tou mrou plat o j e j m uen, jako plat o u e n Kristov. Neb kdoCrkev sly, sly i Krista, a kdo jejm uenm pohid, pohrd i uenm Kristovm. A ponvad slovo Kristovo jest slovem Bosk pravdy, jest Crkev do takov ve povznesena, e j tam nedoshne dn blud, dn kacstv, dn zloba lidsk, i kdyby j na pomoc pily brny pekeln, a e proto tak neza stav jejho vtznho pochodu celm svtem a mezi vemi n rody, a bude jeden ovinec a jeden past. Co Kristus pravil pi posledn veei k ss. apotolm: N a s v t b u d e t e m t i souen, a v a k d v uj te , j jsem pemohl s v t , " 1) pravil tak k jejich nstupcm: mskmu papei a biskupm, ale pravil tak k nm k n m, kte jmnem bis kup o vykupitelskm, dle lovenstva pracujeme. A proto kdyby se nm sebe vt obte a pekky stavly v cestu, a kdyby vecka nae prce & e nm zdla bti bezspnou a marnou, ne smme malomyslnti, jinak by i nm platila vtka, kterou uinil Bosk Spasitel apotolm, kdy bou na jezeru Galilejskm jsouce zmtni zoufale k nmu volali: P a n e , z a c h o v e j n s , h y n e m e." A tu k nim Kristus pravil: P r o s e b o j t e , m a l o v r n ? " na to v s t a l , p i k z a l v t r m i mo i , a n a s t a l o t i c h o v e l i k .2) Nesmme zapomnati, e moc ramene Kristova jest dosud neztenena.

4. O dokladech a pam tkch Bosk tradice. i. Ji v pedelm trakttu jsme upozornili, e tradice zna men bu i n n o s t , kterou Crkev nauku zjevenou ji od dob Kristovch z st k stm, s pokolen na pokolen penela a dosud pen, nebo sm p e d m t tohoto penen, tedy bu v e r b u m v i v u m " anebo v e r b u m t r a d i t u m " . V prvm smyslu jako verbum vivum magisterii Petro-apostolici" pedchz tradice co do a s u j a k P s m o s v,, tak i t r a d i c i v n e j u m s m y s l u . Nebo Crkev sv. hl sala Zjeven Bo mnohem dve, ne je konkrtn bu v P s m
*) J a n 1 6 , 3 3 . 2) M a t . 8 , 2 5 s q q .

34i

s v. neb v psemnch p? matkch a v rznch historickch pom ncch uloila a takoka ztlesnila. Tradice jako iv slovo Crkve zahrnuje v. sob pravdy jak v P s m s v., tak i v t r a d i c i v nej um smyslu obsaen a proto tradice jako verbum vivum m ir obsah ne tradice jako soubor pravd zjevench v Psm sv. neobsaench, ponvad Crkev ivm slovem hls jak pravdy v Psm sv., tak i pravdy mimo Psmo sv. v tradici ob saen. Mimo to iv slovo Crkve jest jasnj, ne jest Psmo sv. a ne tradice vedle Psma sv. jako druh zdroj Zjeven Bo ho existujc. Neb kdykoliv b o vklad nkter pravdy zje ven bu v Psm sv. neb v tradici obsaen, nikdy tohoto v kladu autoritativn v posledn instanci neerpme ani z P s m a svtho ani z t r a d i c e , n b r j e d i n z i v n a u k y C r k v e uc. 2. Akoliv pravdy Kristem skrze apotoly zjeven, kter nejsou v Psm sv. obsaeny, nazvme s t n m p o d n m , pece z toho neplyne, e by tyto pravdy nebyly n a p s n y nebo r z n m i h i s t o r i c k m i p a m t k a m i k o n krtn vyjdeny. 3. Pamtky Bosk tradice jsou bu e d n neb -s o u k r o m . K prvm nle: a) de c r e t a v e o b e c n c h s n m ; b) d e f i n i c e m s k c h p a p e , p e d e v m d e f i n i c e ex c a t h e d r a ; c) v y z n n v r y ; d) l i t u r g i e v C r k v i u v a n ; e) k a t e c h i s m y ; f) d e k r e t y s t e n c h c r k e v n c h s y n o d o b z v l t tch, k t e r b y l y S t o l i c A p o t o l skou zvl schvleny. 4. Za pamtky soukrom jest mti hlavn: a) spisy ss. Otc a crkevnch spisovatel a pozdjch theolog a b) rzn npisy, obrazy, sochy atd.1)

x) Cf. J. B, Franzelin, S. J . Tract. de div. Trad. et Script. p. 164 sq. Romae 1875.

342

5. O ss. Otcch a scholastickch theolozch.

1. Rmec tto prce nepipout, abychom se o vech tchto pamtkch crkevn tradice obrnji rozepsali. Nezbv nm, ne se zde omeziti vkladem jednoho z nej dleitjch pramen Bosk tradice a to jsou spisy s s. O t c a t h e o l o g , j m e novit theolog scholastickch. Ss. Otci (patres Ecclesiae) rozumme crkevn spisovatele a do VIII. stolet, kte vynikali pravovrnou naukou, svtm ivotem a od Crkve za svdky apotolsk tradice byli uznni. Mezi ss. Otci zvltn msto zaujmaj a p o t o l t Otcov, kte, jak ji jejich nzev prav, byli n e p r o s t e d n m i ky samch ss. apotol a proto nauku, kterou nm ve svch. spisech zstavili, z st samch ss. apotol erpali, jako na p. Hermas, Kliment msk a j. Chyb-li nktermu spisovatel kesanskho starovku, jen se svou uenost a svmi spisy o tto uenosti svdcmi chvaln proslavil, znmka s v a t o s t i , pak ho Crkev nevyznamenv estnm nzvem c rk e v n h o Otce, nbr nazv jej jednodue crkevnm s p i s o v a t e l e m (scriptor ecclesiasticus), jakm na p. jest Ori genes, Tertullin a j. 2. C r k e v n m i U i t e l i (Doctores Ecclesiae) se na zvaj crkevn spisovatel, kte p r o s v o u z v l t n u e n o s t a s v a t o s t i v o t a od Crkve vslovn byli tmto n z v e m p o c t n i . Znmky starobylosti nen k hodnosti Uitele crkevnho poteb, ponvad Crkev me v kad dob tmto estnm jmnem vyznm,enati mue slynouc svatost, ivota a vynikajc neobyejnou uenost, jako v posledn dob prohlsila za Uitele na p. sv. Kansia. Ve spisech ss. Otc jest dvoj moment od sebe psn liiti, pokud toti si vedou jako a) s v d c i Z j e v e n B o h o a jeho jednotlivch pravd, kter Crkev za jejich doby veobecn jako pravdy zjeven hlsala; a pokud b) tyto pravdy dvody jak nadpirozenmi, tak i pirozenmi vysvtluj a odvoduj. V prvm ppad zasluhuje pln vry, e pravdy, kter za zjeven pokldaj, jsou skuten zjeveny. Neb ad a) mnoz z nich byli biskupy aneb aspo .knmi, kterm ji jejich ad ukldal povinnost, jasn a pesn poznati nauku Crkve, ve kter mli jak vc, tak i katechumeny vyuovati. A ponvad nebylo doby, ve kter Crkev a nauka jej nebyla.

3 43

pedmtem, nej ostejch tok se strany id, pohan a rznch kac, nalhala na n tato povinnost s tm vt zodpovdnost, aby vechny nmitky neptel Crkve snadn, jasn a pesvd iv mohli vyvrtiti a tak neptele samy bu pro pravdu kato lickou zskati aneb aspo je umleli. A toto jasn pozrn mohli si tm snze zjednati, ponvad v Crkvi uc nikdy nevysychal pramen vody iv, jen se rozlval po celm okrku svta, jej svlaoval a nov napirozen ivot v nm budil a k rozkvtu pi vdl. ad b) Ss. Otcov vynikaj zvltn z b o n o s t a i v o t a s v a t o s t , jim nic tak na srdci neleelo, jako zachovn a rozen vry Kristovy. Za tuto vru podstoupili nkte i smrt muednickou aneb aspo sneli nejkrutj pronsledovn. A tak mli ob vlastnosti, kter se na kadm vrohodnm svdku daj. Pravdu, pro kcerou svdectv vydvali, mohli, ano museli znti a vynikali zrove ryzost ivota, e byli hotovi pro pravdu poznanou, kdykoli toho bylo poteba, i ivot obtovati. ad c) Tak nelze pochybovati, e Duch sv. svm nebeskm svtlem ss. Otce nejen p i h l s n slova Boho, nbr i pi jeho s e p s n zvl osvcoval, aby nebeskou pravdu jasn poznali a, bez blud ji tak ve svch spisech pozdjm, pokolenm zstavili. Co pravil Bosk Spasitel k apotolm a jejich nstup cm vbec, ,,j s v m i j s e m po v e c h n y d n i a do s k o n n s v t a " , plat obzvlt o ss. Otcch pro jejich neobyejnou uenost a svatost ivota a to nejen vzhledem k dob, ve kter ili, nbr pro vecky pozdj vky. A proto cel kesansk svt prokazoval jim jako strcm a svdkm vry zvltn ctu, jak o tom svd snm c a i h r a d s k II. (r. 533)1), n i c e j s k II. (r. 787)2) a sm snm t r i d e n t s k , jen j e d n o h l a s n s o u h 1 a s ss. Otc stav na rove s na ukou veobecn Crkve.3) A proto na dkaz pravdy nesta autorita jednoho nebo druhho sv. Otce, nbr jest poteb j e j i c h s o uh l a s u s tou neb onou pravdou, le by ten neb onen sv. Otec zvltnm zenm prozetelnosti Bosk bojoval jmnem sam Crkve proti bludu proti n v jeho dob vzniklmu, jako bojoval sv. A t h a n a s i u s proti a r i a n i s m u , C y r i l l a l e x a n d r i n s k proti n e s t o r i a n i s mu , sv. I ,e v A^el.' proti m o ox) Cf. Denzinger 212. 2) Ibid. 303. 3) Decret. de edit. et um ss. bibrorum. Denzinger. 786.

344 -

f y s . i t i s m u , sv. E p i f a n i u s proti A e r i o v i a sv. A u g u s t i n proti p e l a g i a n i s m u . V tomto ppad jest autorita tchto ss. Otc autoritou Crkve sam1.) 3. Kdykoliv vak ss. Otcov si ponaj jako u e n b o h o s l o v c i ; kte njakou pravdu jako zjevenou vysvtluj, od voduj a sousledky z n dovozuj, tu jest autorita jejich takov, jak pslu jejich svatosti, s t a r o b y l o s t i , u e n o s t i a d v o d m , kter pro pravdu uvdj. A proto nen dnou zavren hodnou smlost, odstoupiti nkdy ovem salva reve rentia", jak ji jejich svatost na ns d od t neb on nauky jejich, kdykoliv po zral vaze nabudeme pesvden, e dvody, kter pro ni uvdj, na jej dkaz nikterak nesta. Nkdy pro nej jen sv soukrom mnn, kter dokazuj dvody vza tmi z tehdejch nzor na ivot prodn, jako na p. kdy se odvolvaj na tyi hmotn ivly, ohe, vodu, zemi a vzduch, anebo kdy interpretuj nkter msto Psma sv., nemajce k tomu nezbytn potebnch vdomost filologickch, archeolo gickch atd. V tchto a podobnch ppadech jest autorita ss. Otc jen takov, jakou maj do sebe dvody, kter pro sv mnn uvdj. Neb jednotliv ss. Otcov, i kdy stli pod moc nm vlivem Ducha sv., nebyli n e o m y l n , jako byli neomyln inspirovan autorov jednotlivch knih Psma sv. Abychom mohli s uritost rozeznati, kdy jest nm ss. Otce pokldati za s v d k y B o s k t r a d i c e , jest nm mti na zeteli jist pravidla. a) Kdykoliv vslovn tvrd, e pedkldaj ve svch spisech nauku zjevenou, neb nauku Kristovu, neb nauku Crkve veobecn, pak jejich jednohlasn souhlas jest jistm dkazem jejho Bo skho pvodu. K tomu elu uvaj rznch formul a vraz, jako na p. kdy prav: credimus, confitemur cum Ecclesia catho lica, fides Christiana docet, Christus dixit, jussit, a vraz tmto podobnch. b) Kdy njakou nauku pronesli pi vyuovn k a t e c h u m e n aneb vcho lidu na kzn a kdy posluchae zavazovali k Bosk ve v tuto pravdu. c) Kdy o vech, kdo jinak smlej a jinak v, prav, e ztratili vru, e upadli v kacstv, e se vylouili z Crkve a konen
*) Cf. J . B. Franzelin S. J . T ractat, de div. T rad it, et Script. p . 177. sqq. Rom ae 1875.

345

d) kdy nedovoluj nikomu z vcch o pravd, kterou jak zjevenou hlsaj, jinak smleti. V tchto a podobnch ppadech nen pochybnosti, e ss. Otcov tu neb onu pravdu souhlasem svm jako jej neomyln svdkov potvrzuj. 4. Mimo to jest tak mti na zeteli, e Boskho pvodu njak pravdy, kterou jednomysln prohlauj za Bohem zjevenou, ani nepopr, ani neuvd v pochybnost neplatnost d vod, kter pro ni uvdj. Jen jejich j e d n o m y s l n s v d e c t v , kter njak pravd jako Bohem zjeven vydvaj; jest neomyln, nikterak vak dvody, ktermi ji dokazuj. A proto jest se nm dvojho krajnho nzoru v posuzovn spis ss. Otc varovati.. Pedn nesmme v e m v r o k m ss. O t c pipisovat! stejn vznam a stejnou platnost a kdy ten neb onen sv. Otec v nkter nauce jest jinho mnn, ne jsou ostatn, ihned o Boskm pvodu tto nauky pochybovati. Mimo to jest se nm varovati druh krajnosti, abychom toti pro o m y l , kterho se ten neb onen sv. Otec v jedn pravd nebo v dvodu pro ni uvedenm dopustil, brali jeho autoritu vbec jako svdka Bosk tradice v pochybnost.1) 5. Mezi ss. Otci a Uiteli crkevnmi v C r k v i e c k vynikaj obzvlt sv. Athanasius, sv. Basilius, sv. eho naz. a nyss., sv. Jan Zlatost a sv. Jan damask, v Crkvi latinsk sv. Ambro, sv. Jeronm, sv. Augustin, sv. I^ev Vel. a sv. eho Vel.

6. Sv. Augustin. 1. Mezi vemi ss. Otci a crkevnmi Uiteli doby patristick vynik sv. A u g u s t i n , kterho meme vm prvem pokl dati za n e j d l e i t j h o a n e j v l i v n j h o s v d k a B o s k t r a d i c e t e h d e j d o b y . A ponvad ve sv osob spojuje vechny pednosti ostatnch ss. Otc, jejich uenost, zbonost, nadn enick, naden pro Crkev sv. a jej uen, jejich neunavnou horlivost v hjen Zjeven Boho proti vem tokm rznch kac, meme o nm ci, e jeho sty mluv nejen ostatn ss. O t c o v a crkevn Uitel, nbr sama C r k e v , kter Bohem sob sven depositum fidei" v prvnch stoletch skrze dnho jinho sv. Otce tak jasn a urit nehlsala, jako skrze sv. Augustina. Velik, geniln jeho duch obsahoval vekeru uenost nejen kesanskho, nbr i pohanskho svta.
*) C f . D r . J o . S c h w e tz . T h e o l. g e n e r . e d .i t , 2. p . 639 sq q . V ie n n a e 1854.

346

Znal dopodrobna jak pravdu zjevenou, tak i eckou a mskou filo sofii a profnn djiny, jak o tom svd jeho nesmrteln dlo: ,,De Civitate Dei. Svmi spisy ze vech obor posvtn i profnn vdy poloil sklopevn zklady kesansk filosofii, na nich pozdj kesant myslitel dle philosophiam perennem" budovali a buduj a doposud. Mimo to jest sv. Augustina pokldati tak za zakladatele vdeck theologie Crkve zpadn. P e t r 1 o mb a r d s k , s nm pon s c h o l a s t i k a , erpal svoje sen tence ze spis sv. Augustina. Sm sv. T o m , jako i vichni ostatn elnj scholastikov, pijali jeho principy za sv a oprali se stle o jeho autoritu. 2. Akoliv s potku sv litern innosti pronesl nkter n zory, kter nebyly sprvn a kter proto tak ve svch Retraktacch. odvolal, pece jeho spisy jako celek pokldali jak veobecn snmy, tak i jednotliv papeov pln za pravovrn a vichni pozdj theologov erpali z nich jako z kilov studnice pravdu zjevenou. Nen oboru pravdy zjeven, ve kterm by byl Crkve neobohatil dlem vpravd klassickm. Z jeho spis lze sestaviti celou katolickou dogmatiku: nauku o Psm sv. a tradici, o Crkvi, o primtu, o Nejsvtj Trojici, o vtlen Syna Boho, o Kristu, Bohu a lovku v jedn Bosk osob, o svtostech: o ktu, bimovn, a svcen knstva, o eucharistii jako svtosti a jako obti, o obti za iv a za mrtv, o rajskm stavu prvch naich rodi, o hchu ddinm, o Blahoslaven Pann, Pann a Matce. Kdeto ostatn jednotliv ss. Otcov hjili po vtin jen t neb on pravdy zjeven proti opanmu kacstv, jako na p. sv. A t h an hjil soupodstatnosti Syna Boho s Bohem Otcem proti A r i o v i , C y r i l l a l e x a n d r i j s k jedn Bosk osoby v Kristu proti N e s t o r i o v i , atd., hjil sv. Augustin s a m c h z k l a d nauky zjeven a jejho pomru k pirozenosti lidsk. Nejnebezpenj toky na nauku Kristovu inili za as Augusti novch s jedn strany M a n i c h e o v c i poprajce svobodu lid skou, s druh strany Pelagini, kte zase v nauce o s v o b o d l i d s k nadsazovali tvrdce, e lovk pichz na svt tak, jak jej Bh v rji stvoil a nsledovn e vykoupen skrze Krista, Boha a lovka, ke spse vn vlastn nepotebuje. Sv. A u g u s t i n vystihl svm genilnm duchem ihned nebezpe, kter Crkvi katolick se strany tchto z konc protivnch heres hroz. Proto hned po svm obrcen vystoupil jednak svou ohnivou

347

vmluvnost, jednak svou hlubokou uenost proti m a n i c h ei s m u a v tomto boji neustal, dokud ho aspo v crkvi africk z koen nevyvrtil. A sotva byl hotov s touto heres o dvou pod statn sob protivnch principech, o principu dobrm a principu zlm, jen kad podle sv povahy bu dobr neb zl nutn p sob, ji mu nastal nov boj, boj proti p e l a g i a n i s m u , jen popral nutnost milosti Bo k ivotu vnmu, pitaje dosaen jeho j e di n lovku a zsluze jeho. Svmi nad slunce jasnjmi dvody potel i tuto nebezpenou heresi a to tak dkladn, e se pvodci jej neodvili zvltn sektu zaloiti a od Crkve ve obecn ji odlouiti. Se smrt Pelagia a jeho soudruha Coelestia skonil tak tento blud. 3. Od smrti sv. Pavla nemla Crkev sv. nad sv. A u g u t i n a, biskupa a spisovatele genilnjho, pro Krista a jeho Crkev nadenjho a obtavjho. Co prav sv. J a n Z l a t o s t o sv. P a v 1 u, jako pi vchodu slunce tma prch a veker hav zl se skrv, podobn e sv. Pavel, jakmile poal hlsat slovo Bo, zapudil vecky bludy a nepravosti, tot jest obdobn ci o sv. A u g u s t i n u . Kdekoliv v zpadn Crkvi vznikl n jak blud, ji tasil sv. Augustin bitk me sv vmluvnosti a uenosti, ktermu dn z tehdejch kac neodolal. K neocenitel nm slubm, kter sv. A u g u s t i n Crkvi sv. prokzal, pro zetelnost Bosk zvl si ho vyvolila a vychovala. Poznav v manicheismu, ktermu byl v mladch letech oddn, vekeru mravn bdu hnho ivota pilnul po svm obrcen s kadou cvou svho vdnho srdce ke Kristu a Crkvi jeho, j pak za svtil kadou mylenku, kad pocit, kad mysl a kad in ivota svho. Mohutn duch jeho pojal v sebe celou silou vrozen vroucnosti svrchovanou radu Bo v Kristu a Crkvi jeho zjevenou a neoblomn vle jeho neustvala a neumdlvala, a provedl a uskutenil, co za svou povinnost pokldal. Meme smle ci, e sv. Augustin jest nej dstojnjm a nejskvlejm representantem cel paristick doby, an zahrnuje ve svm rozumu, ve svm srdci, v celm svm ivot vechnu uenost, vechnu horlivost, vechnu obtivost vech jednotlivch ss. Otc. Sv. Augustin zstane vdy znm majkem, jen svtlo sv rozlv po cel Crkvi jak do minulosti, tak i do budoucnosti. Nebo na zklad jeho principu stavla svou theologickou soustavu jak vda scholastick, tak i theologick vda nynj. Bohuel po jeho smrti (r. 430.) byl dal vvoj vdy theolo

348 -

gick na del dobu peruen. Na mskou i poaly toky ger mnskch nrod, kter neustaly, a ji ze zklad vyvrtily (r. 476). msk velee se rozpadla v jednotliv men stty. Po sthovn nrod zaujali sdla msk e namnoze pohant aneb kact germnt nrodov, na jejich msta se valily od vchodu velik vlny Slovan. A proto Crkev byla nucena vecko sv sil vnovati tmto novm pohanskm nrodm, aby je nejen Kristu zskala, nbr aby cel jejich ivot jeho naukou a milost pronikla, nevzanost a nekzanost jejich povahy zkro tila a cel jejich ivot jhu kesanskho mravu podrobila a tak z nich novou spolenost na mst mrvn spuchel a schtral spolenosti msk zbudovala. A ponvad tu belo teprve o po loen zklad tto nov spolenosti, dala prce tato vech sil Crkve a proto nemohla vdeckmu vvoji nauky zjeven a je jmu filosofickmu odvodnn vnovati tou pozornost a pli, jako v posledn dob ss. Otc, kdy v lno sv pijmala vzdlan nrod msk. Teprv kdy ivot evropskch nrod pevn na zsadch kesanskch zbudovala, mohla pomleti na pokra ovn dla, kter sthovnm nrod a zmnou vech spoleen skch d v nrod mskm tm zpsobench na konci doby ss. Otc byla nucena nkolik stolet peruiti.
7. Scholastika.

1. Teprve od osmho stolet a do stolet dvanctho pon perioda nov theologick vdy, kterou meme m l d m s c h o l a s t i k y nazvati. Vda tato pon svou soustavu navazovati na nauku ss. Otc a vyvjeti zrodky v n dosud takoka dmajc. Na rozhran mezi s t a r o u dobou ss. Otc a dobou n o v o u , kter obyejn s c h o l a s t i k o u sluje, stoj mui, jako Isidor sevillsk, sv. Beda Ctihodn, Pavel Dikon, kte se snace ze spis ss. Otc vyerpati nepebern poklady v nich obsaen kladli vd filosofick a theologick nov z klady, na kterch pak Crkev v nsledujc period zbudovala soustavy, jejich velebnosti nikdo, kdo je zn, neme svho obdivu a asu odepti. 2. Potek vlastn scholastiky spad do doby pape e hoe VII. a Innocence III. Akoliv Crkev od zaloen tak zvan msk e nmeckho nroda nalzala u csa mskch mno hou pomoc a podporu, pece pozdj Hohenstaufci se snaili jak

 349

jen mohli ji slub svch politickch zjm podrobiti. Papeov a biskupov ztratili vecku svobodu a byli nuceni ve vem otroiti sttu a jeho svtsk moci. Pape e h o VII. poznav zvlt nm osvcenm Ducha sv., e Crkev sv., m-li plniti kol Kristem sob vytknut, mus bti ve vech adech, uitelskm, knskm a pastskm p l n s v o b o d n a , opel se s celou svou gi gantickou energi despotick vli Jindicha IV., a akoliv v tomto boji osobn podlehl, pece mylenka, za kterou po celou dobu svho pontifiktu (1073. 1085.) velkodun bojoval, zvtzila Od jeho smrti (1085.) uplynulo do Innocence (1198. 1216.) jen jedno stolet a Crkev se nevyprostila toliko z vldy svtsk moci, nbr dostoupila vrcholu sv moci a slvy ve vech oborech svho ivota. Jako stavla hmotn chrmy, kter svou velebnost bud a dosud podiv celho svta, tak budovala svmi filosofickmi a theologickmi soustavami jim rovn duchovn dmy, kter byve svmi zklady zaputny do nejhlubch hlubin ducha lidskho hrotem svch nebetynch v se dotkaj samho ivota Bo skho. Stavivo k tmto duchovm dmm poali shromaovati a pipravovati brzo po smrti sv. ehoe VII. mnoz duchapln theologov, jako byl sv. A n s e l m (10541109), s v. B e r n a r d (10911153), H u g o a R i c h a r d ze sv. V i k t o r a , A l a n u s a b I n s u l i s , Vilm pask a P e t r l o m b a r d s k , jeho kniha IV l i b r i s e n t e n t i a r u m se pes cel stedovk udrela na theologickch fakultch a stavech jako koln uebnice a kter nalezla mnoh interprety. Nej vyho rozkvtu dostoupila scholastika od r. 1230. do r. 1335. hlavn piinnm dvou nov zaloench d sv. D o m i n i k a a s v . F r a n t i k a a jejich slavnch representant, dominikn A l b e r t a V e l i k h o , H u g o n a a s a n c t o C a r o , sv. T o m e a k v i n s k h o a frantikn A l e x a n d r a hal e n s k h o , sv. B o n a v e n t u r y a R o g e r i a B a c o n a .
8. Sv. Tom A kvinsk. Akoliv vichni tito mui se na obloze vdy katolick stkv jako zn hvzdy, pece meme smle ci, e sv. T o m a k v i n s k , Doctor angelicus, jest mezi nimi hvzdou prvn velikosti, kter svou z vecky ostatn zastiuje. Jako svat A u g u s t i n v sob zahrnoval a sousteoval vdu ss. Otc, tak s v. T o m vynik svou uenost nad vechny sv uveden pedchdce a vrstevnky. Nen jednoho filosofickho a theolo

 35

gickho pedmtu, v nm by nm nebyl zstavil dla, jeho cena petrv vecky vky. A proto tak Crkev sv. studium spis Uitele andlskho klru a obzvlt jeho dorostu vdy nejen co nejveleji doporouela, nbr pmo porouela, co obzvlt in v nynj dob, vdouc dobe, e by obrod nauky filosofick a theologick sv. Tome ml tak obrod katolickho ivota v cel Crkvi za nsledek. Jak si Crkev sv. spis jeho vdy vila, na dkaz sta pipomenouti jen jedinou okolnost, -s v sezench snmu tridentskho na stole snmovnm leela vedle Psma sv. theologick sumtna velikho Akvinta. 1. Duchov velikost Uitele andlskho jev se hlavn v tom, e pi v sv uenosti, kterou vynikal nad vecky uence sv doby, pokldal nauku zjevenou, tak jak ji Crkev katolick ivm slovem hls a jak ji bu v inspirovanch knihch Psma sv. a v neomyln tradici uloila, za nejvy pravidlo nejen viry, nbr i vdy, jm jest kadmu duchu lidskmu se diti. Poslednm zdrojem pravdy jest mu B h, z nho erp a k nmu konen obrac kadou pravdu, a se mu jev pirozenm poznnm ze ze vnj prody nebo nadpirozenou vrou ve Zjeven Bo. Ve vech svch spisech d o v o z u j e logicky pravdu z pravdy, nebo a d pravdu k pravd, take kad spis jeho jest d l e m a r c h i t e k t o n i c k m , v nm nen ani jedin przdn du tiny ani trhliny, nbr pravda le na pravd jako ulov kvdr na kvdru. Jemu nesta toliko h l e d a i p o z n n p r a v d y, nbr tou a prahne celm svm vroucm duchem po s k ut e n m j e j m p o z n n . A kdykoliv njakou novou pravdu aneb starou pravdu v novm svtle poznal, kochal se v n vdy slast, kterou zakouel vdy ji pedtuchy slast nebeskch. A proto m vce pravdu pirozenou a nadpirozenou a jej nebesk vliv na ivot lidsk poznval, tm hloubji se v Boha noil. A proto byl tak jeho smysln ivot tak pln a dokonale pod zen duchovmu ivotu, jako byl jeho duch slouen s Bohem. Neil ji zde na svt ivotem l i d s k m, nbr a n d l s k m. Proto jej Crkev sv. vyznamenala estnm nzvem: Doctor angelicus". 2. Sv. Tom byl ven a ven kesansk genius, jen vekerou svou duchovou moc a slu stav v slubu Bosk pravdy. Kde koliv njakou pravdu nalz, podpr nebo dopluje, neb aspo jako dokladem vysvtluje j soustavu pravdy filosofick nebo theologick. Ponvad spisy velikho Stagirity ve smyslu ke

351

sanskm opraven a vytben pokldal za nejinnj prostedek, kterm lze nejsnze soustavu pirozenho poznn podepti, tak i vecky nmitky proti pravd zjeven vyvrtiti a v celm jejm nebeskm lesku odhaliti, proto mu byl A r i s t o t e l e s philo sophus philosophorum", philosophus ", kterho obyejn neuvd ani jeho vlastnm jmnem, nbr prav jedno due: philosophus dicit" neb secundum philosophum". Akoliv sv. Tom nebyl vyzbrojen potebnmi historickmi, jazykovmi a mluvnickmi vdomostmi, pece vnijd do ducha Aristotelova tou mrou, e pi vech opravch, kterm nauku jeho podrobil, proti dnmu jeho principu se neprovinil. Dkaz to, e oba tito duchov byli sob pln kongeniln. 3. Pirovnme-li sv. A u g u s t i n a , tohoto nejvtho geni mezi ss. O t c i, k sv. T o m i, k tomuto nej genilnjmu duchu mezi s c h o l a s t i k y , jev se nm, mezi nimi co do jejich povah a zpsob, ktermi dvaj svm genilnm mylenkm vraz, znan rozdl. Sv. Augustin pron sv mylenky jako enk ohnivm nadenm. Tok jeho ei jest jako prudk bystina, kter ve, co j v cest le, uchvacuje a odn. Zpsob jeho ei a slohu jest zcela modern. Sv. A u g u s t i n neuvauje kadho slova na zlatch vkch, nbr sna se psobiti nejen na rozum, nbr tak n a ci t , a proto vol asto vrazy, ktermi dovede srdce svch poslucha, a to t plat o tench, rozechvti, z hchu je probuditi a nakloniti k tomu, v nm jedin mus spoinouti, chtj-li dojiti klidu a mru. Ducha sv. Augustina lze pi rovnali k orlu, jen s vin nebeskch se vrh stemhlav na svou koist, kterou na povrchu zemskm zoil. Sv. Augustin vrh se na kadho kace, jen Kristu a jeho nebesk pravd odporuje, a neustv, dokud jeho bludu nevyvrtil a kace samho Kristu opt nezskal. V tto pin nezn dn pekky, dn n mahy, dn obti. Jest to duch e m i n e n t n v b o j n , podobn sv. P a v l u , jen rovn pokld za svou Kristem sob uloenou povinnost, aby mu a jeho svtmu zkonu zskal vecky lidi. Jako sv. Pavel, tak i sv. Augustin pokldali se za dlunky Kristovy nehodn, aby zastvali vzneen ady, k nim je Bh v nekonen sv dobrot povolal. Vdom, e byli dve nepteli Kristovmi, sv. P a v e l vnivm pronsledovnm jeho ued nk, sv. A u g u s t i n svm nkdejm hnm ivotem, unelo je stle k novm pracm, nmahm a obtem, aby aspo ponkud za svou vinu uinili dobrotivmu Spasiteli zadost.

 35 2 -

4- Zcela jin jest rz povahy sv. Tome. Ve vech spisech svch jev se naprost mr a klid. Nepodob se prudk bystin, nbr klidnmu toku eky, kter nikdy z beh nevystupuje a po sousednch krajinch se nerozlv. Sv. Tom jest pedn a hlavn u i t e l a u e n e c , jen kad slovo a. kadou vtu, jej vznam, jako i souvislost s vtami pedelmi co nejpsnji odvauje. Slovo jeho jest jako kilov voda pr zran jasn a to i tenkrt, kdy pojednv bu o tajemstvck vry, pokud ovem jejich obsah jest lidskmu rozumu pochopitelnm aneb kdy vysvtluje pravdy nadsmysln a abstraktn, a to i. pravdy, kter se vysoko nad nae smysln poznn povznej a proto obyejnmu smrtelnku prv pro svou abstraktnost nemal: nesnze psob. I sv. Tom jest sice tak duch vbojn jako sv. Augustin ne jinm zpsobem. Nen bludu, jeho absurdnosti by byl nad slunce jasnji nedokzal. Svm hlubokm prozravm duchem pihl k bludm nejen minulm a k bludm sv doby, nbr k bludm b u d o u c m , jako jsou na p. nynj bludn nzory o dkaznosti existence Bosk, a tyto bludy vyvrac tak uen, e odezraje pln od osoby bluda m na zeteli jen bludy samy, jejich nicotnost se vech stran vysvtluje a dokazuje. Akoliv vude ve svch spisech psn li mezi pravdou rozumovou a zjevenou, pece zase na druh stran dokazuje dvody tm makavmi plnou harmonii tohoto dvojho oboru pravdy. Sv.. Tom postavil svou soustavu pravd zjevench strmcch svou. blavou velebnost a do nebeskch vin na ulovm zklad pravd rozumovch a podal tak nezvratn dkaz, e tou mrou,, jakou potebuje v r a r o z u m u a jeho pirozenho poznn, potebuje tak r o z u m v i r y ve Zjeven Bo. Tyto dva obory a co do pedmtu od sebe podstatn rzn, nesm nikdo od sebe rozluovati. Kdo tak ini, ni rozum a jeho pirozen poznn jako i vru ve Zjeven Bo. 5. Vechna uenost a moudrost jak ss. Otc, tak i theolog pozdjch se sbh a jednot v duchu sv. Tome jako ve svm znm ohnisku. Jest to mezi vemi uiteli crkevnmi a boho slovci d u c h j e d i n , jen a do na doby nem v cel Crkv ducha sob rovnho. A doposud se vda crkevn nad sv. To me v c n nepovznesla. Jeho gigantsk duch rozpial sv kdla a vznesl se do takov ve, e nej vt duchov po nm a na nae doby, kte usiluj k nmu se povznsti, dostvaj tm

 353

zvra ji z pouh snahy, k nmu se pibliti. Vechen pokrok vdy theologick od jeho doby a na nae asy vcn nad sv. Tome se nepovznesl. Poklady, kter ve svch spisech nahro madil, jsou tak ohromn, e jich pozdj theologov a na nae doby jet nevyerpali podle lidskho soudu e jich nikdy ne vyerpaj, podobn jako dosud Psmo sv. a Bosk tradice kryje v sob nebesk poklady pravdy, o jejich Bosk velebnosti a krse nemme dosud nej menho tuen. Sv. Tom jest divm v mravnm d svtovm, pohlme-li jen k mnostv a objemu spis jeho. Nar. r. 1224. nebo 1227. a kdy zemel r. 1274., nebyl jet 50 rok str. Jest vru nepochopitelno, jak mohl v tomto pomrn krtkm vku napsati 25 kvartovch silnch svazk theologickch a filosofickch a pt foliant koment k filosofickm spism Aristotelovm. A v tchto spisech jest kad vta jako ulov kvdr, na nm nelze nic mniti. A pi tom vnoval vtinu asu modlitb, innosti uitelsk a kazatelsk. Zjev tento jest bez zvltnho osvcen a pispn Ducha sv. zhola nepochopiteln.1) 6. innost sv. Tome spad do nej dleitj doby stedo vku. Byla to doba rozkvtu universit a zrove tak doba ne tuenho dosud rozkvtu studia vdeckho, v n poali velmi inn zasahovati mnoz lenov nov zaloench dvou d. Nemal vliv na tento rozkvt mlo zaveden arisotelsk filo sofie v mylenkov ivot tehdejho svta. Rozen obzoru spojen s rozkladem dosavadnch spoleenskch tvar zpsobilo mocn kvaen tehdejch duch. Nzory pantheistick a skeptick poaly ivot jejich svdti na bezcest vekerho mylen, ctn a jednn. Jak na universitch, tak i v dech tvoily se strany, kter se neptelsky napadaly. I objevili se malovrn duchov, kte se bli upadnouti do n e v r y a proto odsuzovali v svtskou moudrost a radili hledati zchrany v plnm tku ped svtem a v jeho uenost. Mezi mui, kte se snaili toto hroziv vlnobit tehdejch rozbouench duch uklidniti, stl na prvm mst sv. Tom, jen imponujc autoritou sv ue nosti a svatosti nebezpen filosofick a theologick smry uvedl zase do pravch kolej. To plat hlavn o tehdejch filosofickch sob z konc protivnch smrech v s t e d n h o r e a l i s m u a n o m i n a l i s m u . Jsou-li veobecn pojmy ve sv veobec*) C f. D r . M a r t i n G r a b m a n n : . T h o m . v . A q u in . 4 . A u f l. S . 1 5 ff.

354

nosti nm r e l n m , jak r e a l i s m u s tvrdil, pak jest p a n t h e i s m u s nevyhnuteln, jsou-li vsak podle n o m i n a l i s m u jen flatus vocis, pak obsahuje vecko nae poznn jen jednotliv smysln pedstavy, jak n o e t i c k s e n s u a l i sm u s tvrd. A tu sv. Tom, jen svho genilnho ducha prv v tto zaehav otzce osvdil tm, e jednak uznal, co jest v kadm z tchto dvou smr sprvnho, ale zrove se v rozhodnost zavrhl blud ve vstednosti tchto dvou smr obsaen. ' Sv. Tom rozeznv v kadm veobecnm pojmu dvoj moment: o b s a h a r o z s a h . O b s a h kadho pojmu jest n m v c n m a s k u t e n m , co toliko ve v c e c h m i m o n s e x i s t u j e . Pihlme-li k r o z s a h u pojm, kter v sob vci stejnho obsahu zahrnuje, pak jest tento r o z s a h nm v e o b e c n m a existuje jen v pojmu naeho rozumu. Pojmy veobecn maj tedy jen v c n a k o n k r e t n o b s a h , a tu m pravdu r e a l i s m u s , kdeto r ozs a h jejich jako nco veobecnho neexistuje ve vcech, kter jsou konkrtn a individuln, nbr jen v naem rozumu, jak zase zcela sprvn n o m i n a l i s m. us uil. Nzor tento, jak znmo, sluje m r n m r e a l i s m e m . Tmto realismem od inil sv. Tom vdecky navdy jak vstedn realismus, tak i nominalismus. A jeliko pravda a blud kad filosofick sou stavy zvis na jej nauce noetick, proto sv. Tom vytkl pro vecky veky filosofickmu poznn pravdy jedin sprvn smr, jm duch lidsk me poznati pravdu jednajc o nejvych a nej dleitjch problmech ivota lidskho, pokud jeho piroze nmu rozumu zde na svt jest vbec pstupna. Kad o dc h y l k a od nauky sv. Tome vede s naprostou nutnost bu k p a n t h e i s m u nebo m a t e r i a l i s m u , jak obzvlt historie novj filosofie jasn u. 7. Od 13. stolet jest vdeck ivot a s tmto ivotem tak nboensko-mravn ivot Crkve nerozlun slouen se znalost moudrosti a vdy sv. Tome, tak jak ji nm ve svch nesmrtel nch spisech zstavil. Meme smle ci, e v l i v scholastiky a hlavn filosofie a theologie sv. Tome na ivot crkevn jest mtkem stupn, na kterm tento ivot stoj. m vce scholastika ve kolch ka tolickch byla zanedbvna a upadala v nevnost, tm hloubji klesal tak nboensko-mravn ivot v Crkvi. Pioto tak vichni neptel Crkve od humanist ponaje a na nae doby, jak jen

355

mohli, zlehovali scholastiku ped uenm svtem, dobe vdouce, e Crkev m v n a hlavn ve spisech velikho Akvinta bohat opatenou zbrojnici vech zbran, ktermi me nicotnost vech blud pcch se pravd zjeven dokzati a tak vtzstv nade v lichovdou si dobti. 8. Kdy vak modern svt z principu protestantskho, rozum lidsk jest nejvym soudcem, pravd Bohem lovenstvu zjevench, vyvodil nejkrajnj konsekvence a dospl v o b o r u , -rozumovm k p a n t h e i s t i c k m u a m a t e r i a l i stickmu evolucionismu, v oboru spoleen s k h o a politickho ivota pak k s o c i a l i s m u a k o mmu n i s m u, jeho vvoji nedovedly jednotliv stty brniti, a kdy -cel spolenost se poala ve svch zkladech chvti a hrozila veobecnm rozkladem a rozpadem, tu Crkev katolick, kter Bosk jej Zakladatel svil vecky lky pro duevn a tlesn choroby lidsk, poukzala sty papee I^va XIII. na moudrost sv. T o m e jako na nejinnj lk, kterm jedin lze spole nost lidskou ped veobecnou zhubou zachrniti. Za tm elem doporouel nejen on, nbr vichni jeho nstupcov studium ne smrtelnch spis andlskho Uitele vemu katolickmu svtu, hlavn vak dorostu knskmu. A proto pi kad dan plei tosti kladou biskupm na srdce povinnost, aby studium theolo gick na svch universitch a stavech theologickch poloili na z k l a d n e j e n p r i n c i p n a u k y sv. T o m e , nbr pokud mono i na zklad samch spis jeho, hlavn jeho theologick Summy. Ovoce tohoto studia ji se nyn jev. Vechny lich smry, kter dosud otravovaly zde a tam. i v o t k n s k a zcela pirozen psobily zhoubn na i v o t v c h o l i d u , pod vce mizej, a mlad dorost knsk vychz ze kol theologickch se ivou vrou a s nadenou lskou pro sv vzne en povoln, jsa pipraven pineti vechny i sebe t obti, kterch nynj Kristu a Crkvi vce mn odcizen spolenost lidsk na nm d. Modernmu svtu nen jin spsy, le v n v r a t u ke Kristu k jeho mravnmu zkonu. A ponvad svat Tom pihl ve svch spisech ke vem oprvnnm poadav km ducha a ivota lidskho, ukazuje tak jedin sprvnou cestu k tomuto nvratu. V modernm svt, roztpenm v rzn na ivot a na smrt se potrajc strany, nastal by po jedn neb druh generaci mr klid, kdyby nae kolstv, od nejniho a do nejvyho, bylo

356

zaloeno a zeno podle zsad sv. Tome. K tomu jednou dojde,, ano mus dojiti, nem-li spolenost sebe samu lozspati a stem hlav do propasti veobecn zhuby se uvrhnouti. Ale, bohuel,, modern svt jako nezn K r i s t a , tak tak nezn C r k v e a, vech tch geni, kte se nad mnoh jin v ducha jejho a duch tento jest duch Kristv ponoili. Na naich universitch se vysvtluj vechny mon soustavy filosofick, jen pro zzen stolice pro f i l o s o f i i sv. T o m e , tohoto duchovnho obra,, jemu ani jedin filosof nen hoden rozvzati emnky u obuvir nemaj stty potebnch hmotnch prostedk! A pece by z v kladu nauky sv. Tome musily vytrysknouti prameny vody iv, obrozujc a omlazujc ivot jak jedince, tak rodiny, sttu, vdy, umn, vbec celho ivota lidskho ve vech tvarech o smrech jeho. Msto toho se otravuje akademick mlde za penze ka tolickho poplatnictva b l u d y p a n t h e i s t i c k h o a ma t e r i a l i s t i c k h o e v o l u c i o n i s m u vdecky ji pe konanho, kter ji olupuje o Vechny idely a vrh do revolunhokomunismu a bolevismu. J e d i n o u n a d j i s k l d m e v n a e d u c h e m s v . T o m e o d c h o v a n a pro sv vzneen povoln naden duchoven s t v o . Bude-li ono podle vroku Krista Pna skuten sal terrac a lux mundi, pak nemme piny klesati na mysli a se obvati, e nynj spolenost ve svch bludech a nepravostech, ke kterm kad blud vede, shnije a zahyne.

9. O formlnm pravidle vry. i. Crkev msko-katolick jest vlun a vhradn Kristem povena kolem v dle jeho vykupitelskm ke spse lovenstva a do skonn svta pokraovati. Zkladem veker jej vykupitelsk innosti jest a d u i t e l s k . Proto tak Kristus, po slaje ss. apotoly za tmto vykupitelskm kolem do vekeiho svta hlavn a popedn jim pikzal, aby uili vecky nrody. A co plat o ss. apotolech, plat tak o jejich nstupcch. Maj-l vak povinnost hlsati evangelium vemu stvoen, pak m lov enstvo tak povinnost, v evangelium a jeho jednotliv pravdy viti. A proto nastv otzka, p o d l e e h o m o h o u v e c s n a p r o s t o u j i s t o t o u p o z n a t i, co B h z j e v i l a cojimukldBoskouvroupodztrtouvn s p s y v i t i , ili j i n m i sl ovy, v em z l e pravidlovry?

 357

Pi een tto otzky jest psn rozeznvati mezi p e d m t e m vry m a t e r i l n m a f o r m l n m ili motivem (podntem) vry. 2. Pedmtem vry materlnm jsou pravdy zjeven a ve Starm a Novm zkon a v Bosk Tradici jako v depositu fidei" obsaen. A toto depositum" jest dvoj: s u b j e k t i v n a o b j e k t i v n . V s u b j e k t i v n m smyslu uloil Bh poklad svho Zjeven v m y s l i a s r d c i nebo eknme podle nauky theolog, ve s v d o m C r k v e s v. V tomto svm svdom chov Crkev sv. Zjeven Bo jako v njak pokladnici, ze kter pak jednotliv pravdy erp a podle poteby vcm k ven pedkld. Postupem asu Crkev sv. uloila zjeven pravdy do Psma sv. a do Bosk Tradice jako do d v o u pokladen ili zdroj, kter lze nazvati d e p o s i t e m v r y objektivnm. 3. Ponvad Crkev me jen pravdy zjeven v P s m s v . v T r a d i c i B o s k obsaen prohlsiti za l n k y v r y a vc k ve Bosk a katolick jen v tyto lnky zavzati, jest Zjeven a jeho jednotliv pravdy principem k o n s t i t u t i v n m i m a t e r i l n m vry katolick. Psmo sv. a Tradice obsahuje vak mnoh tajemstv pesahujc pirozen rozum lidsk. Proto nesta tento materiln piincip sm sebou, aby vc mohli jak v jednotliv pravdy v tchto pramenech Zjeven Boho uloen, tak i v cel souhrn jejich viti vrou Boskou a katolickou. Nebo pak by zviselo hlavn na jejich subjektivnm soud, kter pravdy by chtli pi jati za pravdy Bohem zjeven a kter by chtli zamtnouti. Ale pak by vlastn podrobovali pravdy zjeven s u b j e k t i v n m u s.o u d u svho rozumu a nemli by ji vru B o s k o u , nbr jen p i r o z e n o u a l i d s k o u v pravdy Bohem zjeven. Na tomto stanovisku stoj protestant. A proto mus bti jet d r u h p r i n c i p , o kter se vra Bosk ve Zjeven Bo opr, a tmto principem jest p r o p o s i c e C r k v e . Kdeto Zjeven Bo samo uloen v Psm sv. a v Tradici jest p r i n c i p e m s i c e k o n s t i t u t i v n m , ale jen m a t e r i l n m a v z d l e n m , jest p r o p o s i c e ili iv nauka (doctrina viva), kterou Crkev njakou pravdu jakoto pravdu Bohem zjevenou vcm k ven vrou Boskou a katolickou pedkld, principem f o r m l n m , d i r e k t i v n m a n e j
b l i m .

 358 -

Kristus neuloil pmo svho Boskho uen a jeho jednotli vch pravd ani v Psm sv. ani v Tradici, nbr uloil je, jak jsme ji pravili, v e ? v d o m C r k v e , a Crkev je v tomta svm svdom stle zachovv, z nho je erp a se o n s v cmi podle jjich poteby sdl. A aby Crkev sv. mohla vdy a vude a do skonn svta pravdy zjeven bez bludu zachovvati, bez bludu vcm vysvtlovati a jim k ven pedkl dat!, opatil ji darem neomylnosti. Kristus nezavzal loven stva, aby se obracelo na Psmo sv. a na doklady (dokumenty) Tradice a z tchto pramen vru svou v jednotliv pravdy zjeven erpalo, nbr mu poruil, aby slyelo a p o t o l a j e j i c h n s t u p c a z jejich st a z jejich ivho slova pijalo vru ve Zjeven Bo a jeho jednotliv pravdy. A ponvad iv slovo Crkve jest neomyln, proto tak vc, pijmajce toto slovo Bo, nabvaj naprost jistoty, e pravdy, kter jim Crkev jakoto pravdy Bohem zjeven k ven pedkld, ]sou s k u t e n B o h e m z j e v e n y , ve kter pak pro autoritu se jev cho Boha, jen se neme sm mliti ani sv rozumn tvory v blud uvdti, za pispn skutkov milosti Bo, osvcujc je jich rozum a nakloujc jejich vli, skuten Boskou vrou v. A vra tato sluje nejen B o s k o u pro Bosk jej pedmt,, pro pravdy Bohem zjeven, a pro zvltn pispn skrze milost skutkov, nbr i k a t o l i c k o u (fides divina et catholica), ponvad jim Crkev katolick za Bosk pvod a za Boskou povahu pravd k Bosk a katolick ve jim pedloench ne omyln ru. Jen tak me lovk rozumn v pravdy zjeven viti. A proto jen vra katolick jest lovka dstojn. Nebo Crkev tato svm neomylnm, adem uitelskm, kterm samm Kristem, Bohem a lovkem, byla povena, nm s naprostou jistotou ru, e pravdu, kterou nm jakoto zjevenou k ven pedkld, jest skuten Bohem zjevena. Jinak jest lovk od kzn jen na Psmo sv., kter jest podle rzn nauky protestant sk bu samo sebou pln jasn nebo se toucmu zvltnm osvcenm Ducha Sv. jasnm stv, nebo kter svj prav smysl pirozenmu rozumu kadho tene otvr. Ze tento princip protestantsk, kter popr neomyln ad uitelsk Crkve katolick jakoto formln princip Bosk vry ve Zjeven Bo, jest lich, dokazuje nad slunce jasnji rozttnost protestantismu v nekonen poet jeho sekt. 4. Abychom byli naprosto jisti, e njak pravda jest sku

3 5 9

ten Bohem zjevena, a e v n nejen meme, nbr musme Boskou vrou viti, mus ji neomyln autorita Crkve jakoto pravdu Bohem zjevenou svm autoritativnm soudem prohlsiti a nm k ven pedloit, co me initi bu zpsobem d n m a o b y e j n m , aneb m i m o d n m a s l a v n m . Prvm zpsobem prohlauje Crkev njakou pravdu za pravdu zjevenou, kdy ji svm veejnm uitelskm adem jakoto pravdu Bohem zjevenou na celm svte hls a kadou nauku j protivnou jakoto kacskou zamt a odsuzuje. P r a v i d l e m v r y f o r m l n m jest popedn iv s l o v o C r k v e , ili magisterium Petro-apostoli cum' , kterm na celm svt evangelium hls. Pape Pius IX. ve svm list na.arcibiskupa mnichovskho z 2i. prosince 1863 prav vslovn: P o s l u n o s t , k t e r d . v r a B o s k , n e s m se o m e z o v t i t o l i k o pravdami, kter vslovnm i dekrety veobec n c h snm, a n e b m s k c h p a p e a t t o A p o t ol s k S t o l i c e b y l y d e f i n o v n y , n b r mus s e v z t a h o v a t i ke v e m p r a v d m , k t e r j a k o B o h e m z j e v e n C r k e v s v m, d n m , u i t e l s k m a d e m , h l s po c e l m s v t , a k t e r z a t a k o v t a k k a t o l i t theologov v e o b e c n m a stl m souhlasem pokldaj. Mimo tento d n a o b y e j n z p s o b hls Crkev nauku Kristovu tak jet z p s o b e m m i m o d n m a s l a v n o s t n m , co in tenkrte, kdy proti njak jej pravd vznikl blud, kter nabv pod vtho rozen a hroz mnohm vcm odpadem, od Crkve a natiky jej. Aneb pouv toho mimodnho zpsobu, aby njakou pravdu, kter m pro nboensko-mravn ivot vcch velk vznam, obzvlt slavnostnm zpsobem za pravdu Bohem zjevenou prohlsila a vcm na srdce vloila. K tomuto elu pouv dekret veobecnch snm definic mskch pape prohlench ex cathedra" aneb snm provincilnch slavnostnm zpsobem Apotolskou Stolic schv lench. Vznam a platnost s n m v e o b e c n c h m na p. synoda milevitnsk II. karthaginsk (r. 418.) proti pelaginm, arausiknsk II. proti senupelaginm. Snmem nicejskm prohlsila (r. 325.) soupodstatnost Syna Boho proti Ariovi, jednotu Bosk osoby v Kristu na snm efeskm (r. 431.) proti Nestoriovi atd.., na snm tridentskm odsoudila bludy prote

 360

stantsk, na snm vatiknskm (1870) bludy modernho mate rialismu a pantheismu. Definic papee Pia IX ex cathedra pro hlsila r. 1854. neposkvrnn poet Blahoslaven Panny za lnek vry a odsoudila tmto zpsobem pemnoh bludy za papee tohoto jako i za jeho nstupc v Crkvi hlsan, jak to syllabus papee Pia IX a Pia X (Lamentabili z r. 1907.) dokazuje. e iv slovo Crkve uc po celm svt rozen jest dnou normou Bosk vry, jest pravda zjeven, kter jest jak v Psm sv., tak i v nejstar Tradici tak jasn obsaena, e nelze o n rozumn pochybovat!. A ponvad skrze dekrety snm veobecnch a snm provincilnch Apotolskou Stolic slavnostn schvlench a definicemi mskch pape ex cathedra" t Crkev, kter po cel. zemi slovo Bo hls, vcm toto slovo Bo k ven pedkld, proto v dkazu, e iv slovo Crkve po celm svt rozptlen jest formlnm principem vry, jest ji tak obsaen dkaz, e tmto formlnm principem jsou tak dekrety veobecnch snm a definice papesk ex ca thedra". A proto tak v c l i d t o u vrou Boskou pijm pravdy zjeven, a mu je jakoto zjeven uitelsk ad Crkve pedkldal skrze sv i v s l o v o , nebo skrze dek r e t y s n m a pape mskch. A proto tak Crkev u c vdy ze svho stedu vyluovala stejnou mrou vechny ty, kte poprali nkterou pravdu za zjevenou prohlenou a ji Crkv po svt rozptlenou nebo ve snmech na jednom mst shromdnou, nebo skrze sta mskho papee.1)

a) D k a z z P s m a sv. e u e n C r k v e jest jedinm dnm formlnm prin cipem vry, u jak K r i s t u s P n , tak 1 ss. a p o t o l o v . 5. Tak pravil Bosk Spasitel ped svm nanebevstoupenm podle sv. Matoue k ss. apotolm: J d o u c e u t e v e c k y n r o d y , k t c e je ve j m nu Otce i S y n a i D u c h a sv., u c e j e z a c h o v v a t i v e c k o , co j s e m p i k z a l v m. " 2) Aneb jak m sv. M a r e k : J d o u c e do v e kerh o svta, kate e v an g el iu m vemu s t v o e n . Kdo u v a bude pok tn, bude spa s en, k d o v a k n e u v , b u d e z a v r e n . " 3) A e ss.
l ) C. Jo. Bapt. Franzelin S. J. Tract. de div. Trad. et Script. edit. 2. p. 64 sqq, 220 sqq. Roma 1875. *) Mat. 28, 19 sl. 3) Mar. 16, 15 sq.

36 i

apotolov a jejch nstupci maj evangelium hlsati autoritou a moc samho Krista, to plyne zcela jasn ze slov jeho, kter k nim pravil:. , , Kdo v s s l y , mn e s l y a k d o v m i pohrd, mnou pohrd, kdo v a k mnou p o hr d, p o h r d t m, j e n m p o s l a l . " 1) Podle vle Kristovy jest iv slovo Crkve uc jedinm dnm formlnm principem vry. A proto prav sv. Pavel o idech, e mohli poznati jedinou sprvnou cestu vedouc k vn spse, ponvad Bh poslav k nim vrovsty, poven jeho auto ritou, uinil se sv strany vecko, aby tuto cestu poznali. Nebo v listu svm k m a n m napsal: N ue, k t e r a k b u dou v z v a t i toho, v koho n e u v i l i ? Kterak v a k u v v toho, o kom n e u s l y e l i ? A k t e r a k u s l y bez k a z a t e l e ? A k t e r a k b u d o u k z a t i , n e b u d o u - l i p o s l n i ?*) Postup, mylenek sv. Pavla v tomto vroku jest tento: Kdo neuv v Krista a jeho evange lium, nem vmluvy. Neb Bh uinil se sv strany vecko, aby mohl v nho kad uviti. Nebo poslal sv vrovsty, opaten jeho autoritou a moc, do celho svta, a proto kad lovk pi dobr vli me jejich slova slyeti a v Krista a pravdu jeho uviti. A proto se ss. apotolov rozeli po sesln Ducha sv. do vekerho svta a hlsali vichni bez vjimky s t n evange lium Kristovo a ti, kte mimo iv slovo tak psmem uen Kristovo hlsali, mli hlavn na zeteli, aby tm, kter na svm mst ustanovili za biskupy jednotlivch crkv, pipomnli aspo nej dleitj pravdy stn jim ji dve hlsan a vru v n utvrdili, prohloubili a oivili, po ppad sv stn uen, pokud bylo teba, doplnili. Nkdy ml list nahraditi jen iv slovo apo tol, kter t neb on crkvi chtli hlsati, ale pro rzn pekky i pi nejlep vli hlsati nemohli. Tak poslal sv. Pavel list manm, akoliv ped tm jet v m nebyl a proto jim stn evangelia nehlsal. Ale v kadm ppad byla jak e v a n g e l i a , tak i o s t a t n k n i h y P s m a sv. toliko n h r a k o u za iv slovo, kterm ss. apotolov nkdy pro rzn nepeko nateln pekky evangelium hlsati nemohli. V tomto smyslu pe sv. P a v e l k T h e s s a l o n i c k m : N ue, b r a t , s t j t e a z a c h o v v e j t e p o d a n n a u k y (traditiones, ), k t e r m j s t e se n a u i l i a s k r z e n a i
1) Luk. io, 16. 2) m. i o , 14.

362

e, a s k r z e n l i s t . r) Sv, apotol nepikazuje tu Soluanm, aby list jeho, jako i ostatn knihy Psma sv. etli, nbr aby zachovvali n a u k u j i m p o d a n o u (traditiones), ji poznali bu z jeho e nebo z jeho l i s t u , a aby podle tto nauky svj ivot zadili. Soluan maj tedy zachovvati nauku Kristovu bez rozdlu, zdali ji poznali ze i v h o s l o v a neb z listin jeho. Na prvm mst klade t u i v s l o v o a teprv na druhm mst uvd l i s t s v j , kter ml jen nahraditi i v j e h o s l o v o , jemu za danch okolnost nemohl vnovati tolik asu, jak by si byl jinak pl. A jako Soluany, podobn napo mn T i m o t h e a v druhm svm listu: J a k o v z o r u z d r a v c h s l o v, tak mu pe, d r se t c h , k t e r j s i u s l y e l ode mne ( z s t v a j e ) ve v e a l s c e , k t e r j s o u v K r i s t u J e i . A co j s i u s l y e l ode mne p e d m n o h a s v d k y , t o s v u j l i d e m vrnm, kte budou zpsobil tak jin u i t i."2) Smysl tchto slov jest: Jako iv slovo Pavlovo bylo normou vry pro Timothea, podobn tak iv slovo Timotheovo m bti normou vry pro vecky, kte nanku Kristovu z st Timotheovch pijali. Sv. Pavel nein tu o P s m sv. ani nejmen zmnky, ponvad v dob, kdy tento druh list k Timotheovi psal, nebylo jet ve vech svch stech hotovo, a jednotliv jeho knihy, kter tenkrte ji existovaly, nebyly jet v jeden celek sebrny a spojeny. Z toho tak lze vysvtliti, pro n e p s a l i n a u k y s v v i c h n i a p o t o l o v , nbr jen n k t e , a ti nemli myslu, vcm opatiti a zstaviti pln pramen, z nho by vecky pravdy k vn spse potebn mohli erpati, nbr uinili tak jen pleitostn, aby mimodnm poadavkm a potebm bu jednotlivch crkv aneb tak jed notlivch osob vyhovli. adb) D k a z z B o s k T r a d i c e . 6. e Crkev od potku svho trvn pokldala jen sv s t n u e n a nikoliv P s m o s v. za formln normu vry, o tom podvaj dkaz vichni ss. Otcov a crkevn spisovatel. A ponvad v tto pin nebylo mezi nimi rznch nzor, nerci-li spor, sta na doklad tto pravdy uvsti jen nkter pklady.
x) II. Thess. 2, 15. 2) II. Tim. 1, 13 sl., 22.

363

Tak prav ji sv. P o 1 y k a r p, apotolsk Otec z 2. stolet (f 168), v listu k F i l i p p e n s k m proti kacm sv doby, kdo popr vtlen Syna Boho, e jest Antikristem, kdo popr jeho smrt na ki* e pochz z bla, a kdo tvrd, e nebude ani vzken ani poslednho soudu, e jest satanovm prvorozencem, a pak pipojuje: Z a n e c h m e p r o t o t c h t o p o e t i l o s t a l i c h c h n a u k a v r a m e se k u e n o d p o t k u n m h l s a n m u . " 1) Klassickm svdkem pravdy katolick, e jen uen Crkve a nikoliv Psmo sv. jest formln normou vry, jest pedevm sv. I r e n e j , jen ve vech pti knihch: Adversus haereses" pravdu tto normy dokazuje a podle n vechny herese sv doby vyvrac. Pedevm vak tuto normu dokazuje v knize t e t , kter m npis: De Scripturarum et Traditionis autoritate". Na d kaz uvedeme z knihy tto (III.) jen nkter doklady. Jinak by chom ji musili vtinou opsati. 7. skonost kac sv doby, kte jak se jim hodilo, hne a u t o r i t u P s m a sv., hned zase u e n C r k v e sv. poprali, stav na pran tmito slovy: P a k l i j e z b l u d u u s v d m e P s m e m sv., o d s u z u j P s m o sv., j a k o b y nemlo p r a v d y a p o h e o v a l o po te b n a u t o r i t y , p o n v a d p r si o d p o r u j e a po nvad pr z nho n e m e n i k d o p o z n a t i p r a v dy, k d o n e z n t r a d i c e , k t e r n e p o z n v m e p s m e m , n b r i v m s l o v e m , j a k p r a v sv. P a v e l : Mo u d r o s t m l u v m e mezi d o k o n a l m i , a l e n i k o l i v m o u d r o s t s v t a t o h o t o.2) A na jinm mst: K T r a d i c i a p o t o l s k v c e l m s v t z e j m j e s t v e v e k e r C r k v i p i h l e t i v e m , k d o c h t j p r a v d u p o z n a t i . Ne bo j e j i c h j e d n o t l i v c r k v e m a j b i s k u p y od a p o t o l u s t a n o v e n a j e j i c h n s t u p c o v a n a n a e doby, k t e n i e m u p o d o b n m u n e u i l i , ba a n i n e t u i l i , co t i t o p o e t i l e v y m l e j . " 3) Ji z tchto dvou vrok sv. Irenea jest patrno, e a) Tradice apo tol, t. j. uen jimi hlsan se jen v jedin Crkvi katolick na lz, b) e jen nstupci ss. apotol ili co tot jest, e uitel
') P atrum apost. opera selecta, edit. cit. Vol. I. p. 110 cf. 2) Conr. haec lib. B. 1, p. 254. 3) 1. c. p. 255.

364

sk ad Crkve sv. (magisterium Petro-apostolicum) ji celou a neporuenou zachovv a hls a c) e vc jen z uen Crkve mohou ji pijmati a e proto autorita Psma sv. bez neomyln Crkve neobstoj. Podobn pe o u e n C r k v e jako j e d i n n o r m v r y O r i g e n e s , akoliv jinak cel svj ivot vkladu Psma sv. vnoval. Z a c h o v v e j m e p o d n C r k v e , k t e r j s me p o s l o u p n o s t b i s k u p od a p o t o l p i j a l i , a k t e r a d o s u d v C r k v i t r v . A j e n t p r a v d jest nm viti, k t e r se o d c r k e v n a a p o t o l s k T r a d i c e v n i e m n e l i . " 1) Se stejnm d razem u T e r t u l l i n , e jen uen Crkve jest normou vry. Tak pe: Co ss. a p o t o l o v h l s a l i , t. j. co j i m K r i s t u s z j e v i l , n e l z e j i n a k d o k z a t i, j a k o skrze crkve, kter ap ot ol ov zaloili a jim naukuKristovuhlsali, atojakivmslovem, t a k i p o z d j i s k r z e l i s t y . J e - l i t o m u tak, p a k nauka, ve k t e r p v o d n a m a t e s k c r k v e a p o t o l s k s o u h l a s , j e s t p r a v d i v a . N e b o ne p o c h y b n e z a c h o v v , co Crkev o d a p o t o l , a p o t o l o v od K r i s t a a K r i s t u s od B o h a p i j a l . K a d o u j i n o u n a u k u j e s t v a k p o k l d a t i za l i v o u , p o n v a d se p p r a v d C r k v a p o t o l , K r i s t a a Boha. A p r o t o j e s t n m d o k z a t i, z d a l i t a t o n a e n a u k a , j e j n o r m u j s m e dve vysvtlili, jest v Tradici apotolsk o b s a e n a , a zdali ji proto vecky ostatn nauky jsou l i v . J s m e ' ve s p o j e n s c r k v e m i a p o t o l s k mi , z n i c h d n n e m j i n h o uen . A t o j e s t s v d e c t v p r a v d y . " 2) As v. C y p r i n vysvtluje znmku jednoty a tm ji tak jednotnou normu vry Crkve sv. rznmi analogiemi. Jako jest, tak prav, jen j e d n o s l u n c e , kter ze sebe vysl pemnoh paprsky, jako jest j e d e n s t r o m , jen ze sebe vydv mnoh ratolesti, jako jest jeden pramen, z nho vytkaj mnoh po toky, tak i Cikev Boskm svtlem ozen paprsky sv na cel okrlek zemi vysl.3)
) De princip Praefat. *) De praescript c. 20 sq. 3) De Unit. Eecl. c. 5. I. c. p. 74 sq.

365

A sv. A u g u s t i n prav jednodue, ale zcela vstin: P r a v d o u j e s t , co C r k e v u c o d p o t k u j a k o t o p r a v d u z j e v e n o u hl s a emu C r k e v v c j a k o t o p r a v d z j e v e n v . " 1) Vecky tyto vroky uvedench ss. Otc meme zahrnouti a vyjditi slovy V i n c e n c e l i r i n e n s k h o , jen d: Toho u e n se d r m e , v e k t e r , v i c h n i v c v d y a v u d e v i l i . J e n to j e s t v p r a v d k a t o l i c k , co sm v z n a m a pojem slova (katolinosti) v y j a d u j e . . . To s e v a k j e n t e n k r t e s t a n e , b ud e m e - l i z a c h o v v a t i veobecnost, starobylost a sou hlasnost. Z a c h o v m e veobecnost t m z p s o b e m , b u d e m e - l i v y z n v a t i t o u p r a v o u v r u, k t e r o u v y z n v C r k e v po c e l m o k r s k u s v t a , staro bylost pak, n e u s t o u p m e - l i o d n a u k , k t e r , j a k j e s t z n m o, n a i s v a t i p e d k o v a o t c o v h l s a l i , a r o v n souhlasnost, b u d e m e - l i v s a m sta ro b ylo sti nsledovati definice a nauky v e c h , a n e b a s p o t m v e c h k n u i t e l .2) Mnoh jin doklady tto pravdy lze nalzti u BeUarmina.3) 8. Tmto pravidlem se dila Crkev vdy, kdykoliv j byl njak blud autoritativn odsouditi nebo njakou pravdu za pravdou zjevenou prohlsiti. Nikdy se na dkaz pravdy svch dekret p e d n a h l a v n neodvolvala na Psmo sv., nbr vdy na svou vlastn Bohem j danou autoritu. A kdy v dekre tech svch uvd vroky Psma sv., nein tak na d k a z , nbr jen na p o t v r z e n pravdy svch autoritativnch dekret. D k a z pravdy jejich jest ji obsaen v jejich autoritativnm prohlen, a ji toto prohlen se dje veobecnm uenm uc Crkve po celm svt rozptlen nebo slavnm dekretem veobecnho snmu nebo papeskou definic ex cathedra". Tak na p. prav pape Pius IX. v Bulle: Ineffabilis Deus z 8. pro since r. 1854, kterou prohlsil neposkvrnn poet blahoslaven Panny za lnek vry. A u t o r i t o u P n a n a e h o J e e K r i s t a , s v t c h a p o t o l P e t r a a P a v l a a au to r ito u svou prohlaujeme, oznamujeme
Contr. Ju l. 1 . 6. cap. 5. . II. 2) Common. cap. Ed. Baluz. Aug. Vind. 17, 57. p. 17. s. 3) Disput. de controv. fid., De verbo Dei. lib.' 4. cap. 7. Prag. 1721. tom. I. p. 1115.

366

a u r u j e m e ( d e f i n u j e m e ) , e n a u k a a td ." 1) A po dobn ve vech dekretech snmovnch a definicch papeskch. Nikde neprav Crkev, pokud se te, Sv. Otec : Ponvad ta neb ona pravda jest obsaena v P is m sv., proto ji prohlau jeme za pravdu zjevenou atp. e formlnm principem vry me bti jen n a u k a u c C r k v e , souvis tak tsn s celou jej podstatou, e neme bti o pravd tto nejmen (pochybnosti. Zaloil-li ji Kristus k tomu elu, aby na jeho mst ve vykupitelskm dle jeho a do skonn svta pokraovala, pak kon Crkev tento ad nejen autoritou Kristovou a autoritou Petra a Pavla, nbr tak s v o u v l a s t n a u t o r i t o u , jak pape Pius IX. v uveden Bulle: Ineffabilis Deus vslovn prav. 9. Mimo to pimenost a nutnost tohoto principu plyne jet tak z jinho dvodu. Zjeveni Bo obsahuje, jak jsme ji astji pipomnli, m n o h t a j e m s t v , kter rozum lidsk a jeho chpavost pevyuj. A proto tak Psmo sv., ve kterm Crkev sv. z popudu Ducha Sv. a za jeho pispn s t Z j e v e n B o h o uloila, aby mla v nm B o s k o u o p o r u (adminiculum) sv vlastn vry, jest samo o sob bez iv nauky Crkve mrtvou a hluchou literou, kter se prv pro svj nadpirozen rz vymyk z pochopem lidskho rozumu. Aby tedy lovenstvo, pokud jest vbec mono, porozumlo zjevenm pravdm v Psm sv. obsaenm, mus Crkev sv. jejich mrtvou literu svm ivm slovem oivovati, jejich prav smysl vysvtlovati a tak vru vcch v tyto pravdy na Bosk zklad stavti. 10. Ji v kadm svtskm stt jest poteb rznch nejvych sprvnch a soudnch dvor, kter o smyslu a platnosti tch neb onch zkon i pes provdc nazen v odpor branch v nejvy instanci definitivn rozhoduj. A tu b jen o smysl z k o n l i d s k c h . A proto pece dn e svtsk neme se diti vhradn jen z k o n y p s a n m i , nbr potebuje vy autority, kter nad smyslem, platnost a zvaznost jejich mus bdi, jak ji Plato prav, e se kad dobe zzen e ned tak zkony psanmi, jako nepsanmi.2) A nesta-li svt skm m pouh mrtv litera zkona, nbr potebuj-li nutn vych s o u d a d v o r , kter ve spornch vcech konen
') Denzing3r 1641. 2) Phaedr.- cf. Das R esultat meiner W anderungen. Ascheffenburg 1845 S. 56.

3&7

beze v monosti dalho rekursu rozhoduj a pece b tu hlavn o zjmy jen hmotn nebo majc jen vznam doasn, jak by nemla mti Crkev moci, autoritativn rozhodovati v otz kch, na kterch zvis jak v n , n b r tak asto d o a s n blaho netoliko jednoho nroda, jednoho sttu, nbr celho lovenstva? A ponvad Zjeven Bo obsahuje ve sv nej vniternj podstat sam tajemstv, kter pevyuj pirozen rozum lidsk, neme tento rozum bti rozhodujc m o c v nej vy a posledn instanci, kter pravda jest Bohem zjevena a kter nen, a jak jest jedin sprvn smysl jej, nbr mus to bti a u t o r i t a s a m m K r i s t e m k tomu elu ustanoven a potebnmi vlastnostmi opaten, a tou jest j e d i n n a u k a n e o m y l n C r k v e u c . A proto pomr mezi lovkem a Crkv uc jest podoben pomru jeho k B o h u . A jako lovk jest na Bohu naprosto zvisl, tak jest ve vekerm svm n b o e n s k o-m r a v n m i v o t zvisl tak n a C r k v i , kter jest mu jako spolenosti, opaten Boskou autoritou, ve vem se podizovati. i i . Co Bosk Spasitel prav sm o sob, e k d o v v nho, n e b v s o u z e n ; k do v a k n e v , j i j e s t o d s o u z e n , p o n v a d n e v ve j m n o j e d n o r o z e n h o S y n a B o h o , " 1) plat plnou mrou tak o Crkvi: Kdo v v Crkev a v jej uen, nebv souzen; kdo vak nev, ji jest odsouzen, ponvad nev v Crkev, kter s Kristem tvo jedinou mystickou osobu. A si lovenstvo uvdom, e jest Crkev alter Christus", teprve tenkrt mu za z jasn hvzda, kter mu uke jedinou cestu z nynj duevn a hmotn bdy k jeho spse vn i asn.2)

') Jan . 3, 18. *) Cf. Dunin-Barthowski S. J ., S. 108 ff. Dr. J . A. Mohler: Sym bolik. 6. Aufl. S. 354 ff. Mainz 1843.

Kniha IV.
Hlava I.

1. O znmkch Crkve Kristovy vbec. i. Ponvad Crkev pokrauje ve vykupitelskm dle Kri stov, mus mti povahu podobnou povaze Kristov. A proto jako Kristus balil svj b o h o l i d s k i v o t v t l e s n m s v m . i v o t , tak i Crkev mus mti mimo svj neviditeln ivot milosti Bo. tak strnku v i d i t e l n o u . Crkev nen ne Kristus mystick, jen tlesn a viditeln v lovenstvu ije a ovoce vykoupen jeho, je smrt svou na ki dokonal, a do skonn svta mu pivlastuje. A ponvad Kristus zaloil Crkev pro vekero lovenstvo vech vk a mst a vech stup vzdla nosti, musil ji opatiti takovmi z n m k a m i , aby ji kad lovk vzdlan i nevzdlan, jen jest dobr vle, mohl poznati. a ode vech lichch nboenskch spolenost, kter sob rovn, pvod od Krista pisuzuj, rozeznati. Za tm elem mus tytoznmky bti a) z n m j , n e C r k e v s a ma , kterou teprv podle tchto znmek jako Crkev Kristovu a pokraovatelku jeho vykupitelskho dla poznvme; b) mus bti v id i t e l n a proto kadmu lovku snadno poznateln a ko nen c) mus j e d i n prav Crkvi Kristov pinleeti. Kdyby mohly pinleeti tak crkvm l i c h m , pak by nevedly k po znn jedin prav Crkve Kristovy. To by vak odporovalo Bosk moudrosti jejho zakladatele, jen by Crkev pro vecko lovenstvo sice zaloil a jemu tak pod trestem ztrty vn spsy poruil, aby jedin skrze ni o svou vnou spsu usilo valo, avak se pi tom nepostaral, aby kad lovk tuto Crkev jako Crkev jm zaloenou se v jistotou mohl poznati. A proto tyto znmky nesmj bti toliko p p a d n m i a n a h o d i l m i v l a s t n o s t m i Crkve Kristovy, kter by prv tak mohly pinleeti i crkvm lichm a bludnm, nbr mus vyvrati ze sam podstaty i bytnosti Crkve.1) *) Cf. Franz H ettinger 1 . c. S. 60 ff. P. Muck: Das grosste W under der
W eltgeschichte. S, 140. Regensburg 1905.

 369

2. Jako m Crkev takovou v n i t n konstituci, jakou j Kristus dal, tak tak jest ji poznati podle znmek, k t e r m i j i o p a t i l . Znmky tyto zvis tedy vlun n a v l i j e h o , kterou nm v P s m s v . a v Bosk T r a d i c i p r o j e v i l , a proto je nesmme apriorn uxovati a Crkvi pak pipisovati. Znme-li vak z pramen Zjeven Boho vnitn podstatu a bytnost Crkve a el, kter j Kristus uril, pak ovem meme tak souditi, jakmi znmkami mus bti Crkev opatena, aby tohoto elu doshla. V nzoru, k o l i k m Crkev znmek, z nich jej Bosk pvod se v jistotou mono poznati, bohoslovci nebyli vdy za jedno. Nkte rozeznvali t , jako D r i e d o 1) a P e t r S o t o , 2) H o s i u s , 3) t y i , S a n d e r 4) e s t , Mi ch. M e d i n a 5) d e s e t , B e l l a r m i n 6 ) pat n c t . Nicmn jest mezi theology obecn nauka, e Crkev mono se v jistotou poznati podle t y znmek: 1. jednoty, 2. svatosti,. 3. apostolinosti a 4. katolinosti, tak jak je ji symbolum nicejsko-caihradsk uvd. Tyto tyi znmky jsou ji v bytnosti Crkve sam obsaeny a proto jsou tak mezi sebou co nejtsnji spojeny. Vechny dohromady a kad z nich jsou C r k v s a m o u , kter se v nich toliko rznm viditel nm zpsobem na venek jev. Crkev jest j e d n, a, pokud se ve svm trojm ad: uitelskm, veleknskm a pastskm ne mn, nbr vdy tento troj ad tak vykonv, jak j ho Kristus Pn svil, jest s v t , ponvad tmto trojm adem vecky sv leny k svatosti vede, jest a p o t o l s k , ponvad po vechny asy zachovv sv vnitn a zevnitn na apotolech zaloen zzen, a jest konen o b e c n i k a t o l i c k , ponvad jest svm zzenm nejen schopna, pojati ve sv lno nrody celho svta, nbr potem svch vyznava pevyuje vecky ostatn kesansk crkve. Kadou tedy znmkou jest Crkev sama jednm zpsobem a jednm smrem viditeln. Proto tak v kad jednotliv znmce jsou vecky ostatn obsaeny a daj se z n tak odvodii. Tu jest vak pipomenouti, e tyto znmky pedpo kldaj ,n e o m y 1 n o s t Crkve. Jen tenkrte, je-li Crkev ve
*) 2) 3) 4) 5j 6) De Eccl. dogmat. 1. 4. cap. 2. Defens. fidei Concil. Trid. c. 14. Expiic. Symb. De visib. Monarch. 8, 50. De recta fide lib. 2. De potest. Summi Pontif. 1 . c.

37

svm trojm apotolskm ad neomyln, me bti jedna, svt, apotolsk a veobecn.1)

2. Protestantsk nauka o znmkch Crkve. 1. Ponvad podle nauky protestantsk Crkev se skld ze len neviditelnch, podle lutern z len toliko s p r a v e d l i v c h , podle kalvinin z len p e d u r e n c h , kte jsou jedin Bohu znmi, jest otzka o znmkch crkve toliko podru nho vznamu. 2. Podle nauky protestantsk jest Crkev viditeln jen nm nahodilm. Vc, kte nhodou se shoduj v jedn ve a v u vn jednch svtost, dvaj zcela pirozen tuto svou neviditel nou sammu Bohu znmou vru zevnjm zpsobem na jevo a tvo takoka ze sv mysli a ze svho srdce viditelnou crkev, jejmi znmkami jsou proto jednak p r a v e v a n g e l i c k nauka a jednak tak sprvn pisluhovn ss. s v t o s t m i . V tchto dvou znmkch Crkve podle p kladu IyUtherova2) a Calvinova3) souhlas bezmla vecky pro testantsk nboensk spolenosti. Jeliko prav znmky Crkvi Kristov vlastn jsou s jej p o d s t a t o u t o t o n , nemohou zleeti v hlsn prav nauky a sprvnm pisluhovnm ss. sv tostmi, ponvad tyto dv znmky jsou Crkvi nm nahodilm a ppadnm, jako viditeln Crkev sama, a proto nen mono podle tchto dvou znmek pravou Crkev Kristovu poznati a od ostatnch lichch crkv rozliiti. Protestant se dopoutj ve smy slu o znmkch Crkve logick chyby, kter sluje hyseron proteron . Z pojmu, kter si o s v c r k v i u t v o i l i , soud, e mus hlsati pravou vru a pisluhovati sprvn svtostmi od Krista ustanovenmi a z tchto dvou znmek soud zase zpt na pravou Crkev. Oboj tento soud jest lich. Nebo lich jest jejich soud o crkvi, jako o shromdn len spravedlivch nebo ped urench a proto tak bludn soud na znmky tto sv libovoln sob vybjen crkve. A proto i tyto jej znmky rovn jen vybjeny a zptn soud z tchto vnjch znmek na jej vnitn podstatu jest rovn lich. To dokazuje tak denn zkuenost. Kdyby pojem jejich o crkvi byl sprvn, pak by musili vichni
Cf. W ilmers, S. T., 1 . c. p. 402 sqq.; H urter S. T., 1 . c. p. 309 sq.; Camill. Vtazz^a S. J ., 1 . c. p. 488 sqq. 2) Cf. Schenkel, Wesen des Protestantism us I I I . Bd. S. 137. 3) Cf. Instit. lib. IV. cap. 1. n. 9.

37 1

-protestante v nauce o Crkvi a nsledovn tak o jej nauce a o sv tostech souhlasiti. Ne nen dvou piotestantskch crkv, kter by hlsaly jedno uen a pisluhovaly jednmi svtostmi. Mimo to prav znmky Crkve mus bti znmj Crkve sam. Nebo znmky slou prv k tomu elu, aby vedly k Crkvi kadho, kdo j opravdov hled. Odkud a jak meme vdti, kter crkev hls pravou nauku Kristovu a pisluhuje vcm legitimnm zpsobem ss. svtostmi? Tvrd-li to o sv crkvi Luterni a Kalvinini, pak tme prvem mohou to o sob tvrditi vechny ostatni sekty protestantsk. Ale pak mme tolik rznch nauk, kolik protestantskch crkv, a vecky jsou stej nou mrou prav, a co se svtost tk, pak nevme vbec, kolik jest svtost, ponvad v nauce o potu svtost nen rovn mezi nimi jednoty. A nevme.4 i, emu Kristus uil a kolik ustanovil svtost, pak nevme tak, kterou crkev ustanovil. 3. Ostatn protestantsk nauka o znmkch crkve odporuje samm principm protestantskm o crkvi. Je-li crkev jen n e v i d i t e l n , zleejc jen v lenech s p r a v e d l i v c h aneb p e d u r e n c h , na potom uvaovati o znmkch, ze kte rch pravou crkev Kristovu jest poznati? Bu se stv lovk lenem crkve (ovem neviditeln) pouhou v r o u , v-li, jak Luther uil, e ho Bh pro zsluhy Kristovy ospravedluje, a pak m naprostou jistotu, e jest lenem Crkve Kristovy a nepote buje j teprv podle jistch znmek hledati, nebo nle-li do potu pedurench, jak Calvin mnil, pak jest eo ipso lenem crkve Kristovy a nen v jeho moci, tuto crkev opustiti. V j a k o u n a u k u peduren v a k t e r c h s v t o t uvaj, jest vc pro lovka zcela lhostejnou, ponvad vn peduren k spse vn, podobn jako v n zavren k pekelnm trestm jest dlem jedinho Boha beze v souinnosti se strany lovka. r) 4. Pohldneme-li na protestantskou nauku o crkvi se kter koli strnky, jev nm vude jen nedslednost. ,, cel nauky protestantsk zle v p o p e n v i d i t e l n C r k v e j a k o i n s t i t u c e B o s k , z nho pak vechny ostatn bludy jednotlivch protestantskch sekt nutn plynou. Je-li crkev jen neviditeln, pak nem nikdo na svt prva.
*) C f. W i l m e r s ,

1,

c . p . 4 9 6 s q q ; S t r a u b , I. c . D e E c c l. C h r i s t i p . 8 2 7 s q .

372

mezi lovka a Boha v dle jeho vn spsy se stavt a pomr jeho k Bohu njak upravovati. Spsa kadho lovka jest inem neviditeln innosti Bosk, a ji Bh tuto spsu psob nstrojnou pinou vry nebo vnou predestinac. Viditeln crkev nem v tto nauce naprosto dnho msta. A pece nen ani jedn protestantsk crkve, kter by byla zstala sv zkladn a pvodn nauce o crkvi toliko neviditeln vrna. Kad m z e v n j v i d i t e l n z z e n , m sv kazatele, m svou zvltn bohoslubu, m sv svtosti, teba by se v potu jejich od sebe rznily, ponvad pirozenost lidsk, sloen z sti vi diteln a neviditeln, tlesn a duchov, sama proti nepiroze nosti nauky protestantsk co nejrozhodnji protestuje. Nauka protestantsk n e d se j e d n o d u e d s l e d n p r o v s t i, ponvad kad takov pokus vede k absurdnosti. Kdyby se byli protestant hned od potku snaili, principy sv, ve kte rch se od Crkve katolick odlouili, d s l e d n do ivota n~ boensko-mravnho uvsti, ji by bylo po protestantismu dvno veta. Nicmn si raz tyto konsekvence i proti vli vcch prote stant v praktickm ivot modern spolenosti lidsk pod vce cestu. Nynj evolucionismus, materialismus, pantheismus, natura lismus, zednsk deismus, socialismus, komunismus jako i vechny ostatn nynj protikesansk a protikatolick smry a proudy v ivot kesanskch nrod jsou nutnm logickm nsledkem principu, kterm protestantismus popel B o s k o u a u t o r i t u C r k v e v i d i t e l n a pikl kadmu jednotli vmu lovku prvo na subjektivn zpyt Psma sv. a na pravu jeho pomru k Bohu. Tm, e protestantismus na mst a u t o r i t y B o s k , kter se m kad lovk podrobiti, p o s t a v i l a u t o r i t u l i d s k o u , kter, jakmile se pestane oprati o auto ritu Boskou, pestv vbec bti autoritou a se mn v pouhou zvli, roztrhal vecky svazky, kter kesansk nrody pojily pese vecky rozdly jejich pirozen povahy, pece jen v jeden celek a rozetval nejen nrod proti nrodu, nbr i do ivota jednotlivch nrod hodil pochode bratrovraednch spor a boj. Co lidsk krve vyteklo v tchto bojch, s hrzou pozn lovenstvo zejmna, a mu nakresl djiny posledn vlky vrn obraz vech ukrutnost a zvrstev, kter jmnem humanity na humanit byly pchny. Ale jinak se nemohlo ani stti. 5. Tm, e st kesanskch nrod popela v i d i t e l n o C r k e v , shla svatokrdenou rukou na i n s t i t u c i Bo -

373 -

s k , osmlive se ve sv zpupnosti r e f o r m o v a t i n e p r o s t e d n d l o s a m h o B o h a . I kdy Crkev v dob refor man, pokud zleela v kehkch a hnch lidech, potebovala nutn reformace svho mravnho ivota, pece neml dn lovk prvo sahati na to, co jest v Crkvi Boskho. A to nyn Bh na kesanskch nrodech trest a bude trestati, dokud sv viny ne poznaj a kajcn se nevrt zase k Crkvi, kterou zrdn opustili. K ajc n nvrak Crkvi katolick, tojedin z c h r a n a 1 i d s k s p o 1 e n o s t i. Protestantismus vyel z bludu a k bludu zase vede. A e a dosud pln do plnho popen v nadpirozen a nadsmysln a ideln pravdy neupadl, dkuje jen sv nedslednosti.1) 6. Jinak se nm jev Crkev katolick. O n a j e d i n d v Bohu, c o j e s t B o h o , a l o v k u , c o j e s t l i d s k h o . Vekeren nboensko-mravn ivot stav n a a u t o r i t B o s k . Pro tuto autoritu v ve Zjeven Bo. Co jest rozumnj ho, co jest lidtjho, ne kdy omezen a konen lovk v svmu vevdoucmu a vemohoucmu Tvrci? Pro autoritu Bo v v Krista, Boha a lovka, jen ns z nekonen lsky Smrt ke z poroby hchu vykoupil a s Bohem Otcem zase smil. Pro autoritu Bo v Crkev ve sv Bosk zaloen a ve svj Kristem sob dan kol, pokraovati v dle vykupitelskm a do skonn svta. A a ivot lovenstva se zase ope o tuto autoritu Bo skou, vyd ze sebe jako zvon jen jedin tn, kterm po vem olcrku svta a do skonn svta ve vech monch variacch zahlahol zase nebesk chvalozpv, kter pi narozen naeho Boskho Spasitele v chlv betlemskm zanotili ve vinch ne beskch krov andlt slovy: S l v a B o h u n a v s o s t e c h a n a z e m i p o k o j l i d e m d o b r v l e " . 2) A na zemi nebude p o k o j e , dokud nebudou lid mti dobrou vli, a dobrou vli nebudou mti, dokud neuznaj nad sebou B o h a a Krista a Crkev jako.nmstkyni K ristovu z d e n a z e mi .
3 . O znmkch Crkve zvl. O jednot, prvn znmce

Crkve. i. Jednota m rzn vznam. Bu m vznam o n t o 1 i c k nebo m a t h e m a t i c k . V o n t o l i c k m smyslu r) Cf. Hurter S. J. 1 . c. p. 310 sq.
2) Luk. 2, 14.

374

pinle jednota kad vci, kter jest v sob n e r o z d l e n a, ale r o z d l e n a od jinch vc. Tato jednota nle kad vci, a proto tak kad spolenosti, jako jej bytn (ontologick) vlastnost. A v tomto smyslu n e n jednota vlunou vlastnosti Crkve Kristovy a neme bti tak znmkou jej. Mathematick jednota vyluuje r o z m n o e n v c i ve vci dv, ti atd. e v tomto smyslu jest Crkev Kristova numecky j e n j e d n a , plyne ji z jejho pojmu jako i z cle, ke ktermu ji Kristus zaloil. Jako jest jen jeden Kristus a jako jen jednou na ki smrt podstoupil a jen jedno dlo vykupielsk touto smrt dokonal,, tak tak jen j e . d n u C r k e v zaloil, aby iny tto jeho smrti vem lidem a do skonn. svta pivlastovala. Ne ani tato mathematick jednota, kterou si kad Crkev me pivlastovati, neme bti znmkou pxav Crkve Kristovy. Jednota jako znmka Crkve jest obsaena v samm pojmu jejm a znamen j e d n o t u v j e j n a u c e , v j e j b o h o s l u b a v jej v n j s p r v , tedy jednotu a) s y m b o l i c k o u , b) l i t u r g i c k o u a c) h i e r a r c h i c k o u.1) e Crkvi Kristov tato t r o j jednota pinle, o tom podv dkaz a) samo P s m o s v. 2. J e d n o t a s y m b o l i c k plyne ji ze slov Boskho Spasitele k ss. apotolm: J d o u c e do c e l h o s v t a , u t e v e c k y nr ody, k t c e je ve j m n u Otce i S y n a i D u c h a Sv., u c e j z a c h o v v a t ! v e c k o , co j s e m p i k z a l v m. " 2) 3. Pikazuje-li Bosk Spasitel apotolm, aby li do ce lho svta, vecky nrody vyuovali a ktili a uili je zachovvati v e c k o , co jim pikzal, pak smj ss. apotolov a jejich nstupcov nrodm hlsati j e n p r a v d y K r i s t e m z j e v e n a k tmto pravdm nesmj dn jin pravdy ani pipojiti, ani z nich jedin vynechati. Kristus nemohl nutnost jednoty ve ve ss. apotolm jasnji a uritji na srdce vloiti, ne uinil tmito slovy. A ss. apotolov byli sob tak vdomi tto povinnosti, hjiti jednoty vry za kadou cenu, za vech okolnost ivotnch. Svdkem jest obzvlt ss. apotol P a v e l , jen velmi trpce vytk G a l a t s k m , e se tak rychle uch lili k evangeliu jinmu, akoliv nen jinho evangelia mimo evan 1.
*) Cf. Franz Hettinger, 1 . c. S. 63 ff., E. c. S. 12 ff. l) Mat. 28, 19 sl.
C o m m e r,

1 . c.

S. 185 ff.; Jos.

BriiU,

3 75

gelium Kristovo, kter vak nkte pseudoapotolov usiluj pevrtiti. A k tto vtce pak pipojuje drazn slova: A v a k i k d y b y c h o m my neb a n d l s ne be k z a l v m p r o t i t o m u , co j s m e v m k z a l i , b u p r o k l e t . J a k jsme d ve povdli, i nyn opt p r a v m : K e - l i v m n k d o p r o t i t o m u , co j s t e p i j a l i , b u p r o k l e t."1) A tuto naprostou nutnost zachovati jednotu ve ve, odvoduje sv. apotol tm, e evangelium, kter jim hlsal, nepijal od lovka, nbr od samho Jee Krista.2) A kdy se t sv. apotol dozvdl, e mezi kesany k o r i n ts k m i vznikly ve ve spory a roztrky, vloil jim se vm d razem sv apotolsk autority na srdce povinnost jednoty ve ve, slovy: Z a p s a h m v s , b r a t , s k r z e j m n o Pna naeho Jee Krista, abyste vichni m l u v i l i j e d n o m y s l n a a b y n e b y l o mezi v m i roztrek, nbr abyste byli dokonal v jedno s t e j n m s m l e n a v j e d n o s t e j n m m n n . 3) Mezi kesany korintskmi vznikly v t dob podle uitel Apolla, Pavla a Petra, od nich kes sv. pijali, ti strany, kter se nad sebe vynely a mezi sebou velijak se korpily. Sv. Pavel odsuzuje co nejrozhodnji tyto stranick roztrky poukazem na pomr kesan ke Kristu a prav: N i k d o n e m e p o l o i t z k l a d j i n m i m o t e n, k t e r j e s t p o l o e n a t m j e s t J e K r i s t u s.4) A jako jest Kristus jeden a nerozdlen, tak jedno a nerozdleno jest duchovn tlo jeho. Crkev, kter se proto nesm dliti ve strany, nbr mus vdy zachovvati jedno uen, uvati jednch svtost, jednou boho slubou Boha uctvati a tch past na cest k vn spse poslouchati. A proto napomn tak sv. P a v e l kesany obce msk, aby m l i p o z o r n a t y , k t e i n r z n i c e a p o h o r e n p r o t i uen / k t e r m u se n a u i l i , a v y h n u l i s e j i m. N e b o t a k o v l i d n e s l o u K r i s t u P n u na emu, n b r s v m u b i c h u a l a h o d n m i emi a p o c h l e b o v n m p o d v d j s r d c e n e v i n n c h. 5) A k Efeskm pe t apotol: S n a c e se z a c h o v v a t i j e d n o t u D u c h a v e
*) i, 8 sl.
2) ib id .

v.

II

s l.

3) I. Kor. i , io .

4) T. Kor. 3, i i .
s) m . i6 , 17 sl.

37 6

s v a z k u p o k o j e . J e d n o t l o a j e d e n Du ch, j a k o tak jste byli povolni v jedn nadji povo l n s v h o . J e d e n j e s t Pn, j e d n a v r a , j e d e n kest, j e d e n Bh a Otec vech, k t e r j e s t nade v e m i a s k r z e v e c k y a v e v e c h n s ." 1) Podle sv. Pavla jest jeden Bh Otec, jeden Pn (Syn Bo), jeden Duch sv., jedna Crkev, jeden kest, jedna vra, jedna nadje. A vc maj svatou povinnost, tuto jednotu stle zachovvati a v niem j neruiti. 4. A ponvad jednota vry (jednota symbolick) jest zkla dem a podmnkou j e d n o t y l i t u r g i c k a h i e r a r c h i c k v Crkvi, proto jak Bosk Spasitel, tak i ss. apotolov dleitost obzvlt j e d n o t y s y m b o l i c k vcm pi kad dan pleitosti na srdce kladou a kad jejich skutek, kter by mohl tuto jednotu njak poruiti, co nejrozhodnji odsuzuj. 5. Jednota vry nezahrnuje v pojmu svm toliko s k u t e n d j , jen svd, e Crkev uc na celm svt j e d n o u e n h l s a e vc tak v toto uen skuten v, nbr tak p r v o ili v n i t n p r i n c i p , kter v Crkvi tuto jednotu vry psob a udruje. A tmto principem jest jej n e j v y a d u i t e l s k , pi jeho vkonech Duch sv. Crkev zvlt nm svm nadpirozenm pispnm kadho bludu chrn a tak ji vede a d, aby vcm k ven pedkldala jen pravdy, jejich vry maj v t neb on dob za rznch danch okolnost k vn sv spse nezbytn poteb. Crkev nikdy na vcch nedala a ned, aby ,,fide explicit a" vili ve v e c h n y p r a v d y z j e v e n , nbr pestv na tom, kdy v fide explicita" jen v estero tak zvanch pravd zkladnch, toti: a) e jest jeden Bh; b) e Bh jest spravedliv soudce, kter dobr odmuje a zl tresce; c) e jsou ti Bosk osoby: Otec, Syn a Duch sv.; d) e druh Bosk osoba jest lovkem uinna, aby ns svou smrt na ki vykoupila a na vky spasila; e) e due lidsk jest nesmrteln; f) e jest milosti Bo ke spasen nevyhnuteln teba. Mimo to pikazuje Crkev sv. vcm, jak prav n kate chismus, jet vdti:
l ) Efes. 4, 3 sld. Cf. Gal. 4, 20

3/ * 7 oj

_ _ _

a) apotolsk vyznn vry; b) modlitbu Pn a pozdraven andlsk; c) desatero Boch pikzn a patero pikzn crkevnch.; d) sedmero svtost a e) hlayn pravidla kesansk spravedlnosti. 6. Akoliv Crkev sv. vcm p o r o u v d t i a v i t i nejen svrchu uveden zkladn pravdy, nbr i tchto patero nauk Zjeven Boho, pece ned na nich fidem explicitam" vech tchto zde uvedench pravd jakoto n a p r o s t o n u t n p o d m n k y k dosaen ivota vnho. Proto jest tu rozezn vat! d v o j n u t n o s t : n e c e s s i t a t e m m e d i i " e t p r a e c e p t i. N e c e s s i t a s p r a e c e p t i " vznik jen ze zvazku pedstavenho. Tak jest k dosaen ivota vnho nutno, za chovvat! posty. Ponvad vak tento zvazek uloila vcm C r k e v , me tak od nho z dleitch pin dispensovati po ppad prohlsiti, e pikzn toto za tch neb onch okol nost vcch vbec nezavazuje. Nutnost tato, jak patrno, jest jen p o m r n . ,,N e c e s s i t a s me d i i " jest vak nutnost, kter vznik z pomru prostedku k cli, jeho lze jen tmto prostedkem do jiti. Tak na p. jest vykoupen Kristovo k ivotu vnmu nutno necessitate medii", ponvad jinm zpsobem tohoto ivota nelze dosci. Necessitas praecepti" pedpokld podmnku: pakli me", kdeto necessitas medii" nepipout dn podnnky" a proto tak dn vjimky. 7. Jeliko Kristus Pn d na vech lidech veobecn vry ve sv Bosk uen slovy: K do u v a b u d e p o k t n , b u d e s p a s e n , k d o v a k n e u v , b u d e z a v r e n",1) a nevymezuje tto vry jen tmi neb onmi pravdami, proto jest ke spse vn fides implicita" ve vechny pravdy jeho Boskho uen nutn n e c e s s i t a t e me d i i " . Nebo Bosk Spasitel neponechv vcm na vli, kter pravdy jeho Boskho Zjeven chtj viti a kter nechtj, nbr zavazuje je aspo f i d e i m p l i c i t a " stejnou mrou propter auctori tatem Dei revelantis" ve vecky zjeven pravdy viti. Ale po nvad jest nejen mr a v n , nbr asto i f y s i c k y nemono, aby vichni vc fide explicita" vdli a vili ve vecky pravdy
l ) M a. 16, 16.

378

zjeven, proto ve svm neskonalm milosrdenstv pestv na tom, aby vichni lid necessitate medii" fide explicita" vdli a vili jen v pravdy, kter hic et nunc pi dobr vli poznati mohou. Podle mnn theolog v Crkvi obecnho jest k dosaen ivota vnho nutno necessitate medii" fides expressa" toliko ve dv dogmata: i. v e x i s t e n c i a 2. v p r o z e t e l n o s t B o s k o u podle slov apotola Pavla: B ez v r y n e l z e se l b i t i B o h u , n e b o t e n , j e n p i s t u p u j e k B o h u , m u s u v i t i , e (Bh) j e s t a o d p l c t m, k t e ho h l e d a j . " 1) A proto, kdo chce bti spasen, mus necessitate medii" a s p o v d t i (fide explicita) a viti, e B h j e s t a e jest o d p l a t i t e l e m vem tm, kdo ho upmn hledaj. e aspo tyto d v pravdy mus kad lovk explicite vdti a viti, dokazuje tak pape I n n o c e n c XI. (16761689), jen mezi bludnmi 65 vtami odsoudil jakoto pohorlivou a pro praktick ivot zhubnou tak vtu 22., kter zn: T o l i k o v r a v j e d n o h o B o h a , j a k se z d , j e s t n u t n n e c e s s i t a t e me di i " a n i k o l i v t a k v d o m v r a ( e x p l i c i t a fides) v Bo h a odpl at i t e 1 e.2) Podle sv. Tome maj se tyto dv pravdy v d n a d p i r o z e n m , jako prv principy poznvac (identity, kontradikce atd.) v d p i r o z e n m . Jako tyto principy vedou ns rozum k poznn vech ostatnch pravd pirozench, tk neme nikdo v du nadpirozenm bez onch dvou zklad nch lnk vry, kter vecky ostatn zjeven pravdy v sob implicite zahrnuj, dojiti vn spsy.3 ) 8. Zdali mimo dv uveden pravdy jest k vn spse tak jet s naprostou nutnost teba vdcm vry (fides explicita) vNejsvtjTrojiciavevtlenSynaBoho, nkte bohoslovci tvrd, jin popraj. Nm se zamlouv mnn poprajc. Neb nen-li, jak Iyugo vm prvem prav, nejmen pochybnosti o naprost nutnosti ktu sv. k dosaen vn spsy a nen-li k tomu teba pijati s k u t e n k e s t s v t o s t n , nbr sta toliko implicitum, votum" jej pijati, pro by k vn spse nemla staiti implicita fides" v uveden tajemstv Nej svtj Trojice a vtlen Syna Boho? Sv. T o m sice prav, byli-li nkte pohan spaseni, jim se nedostalo Zjeven Boho,
Zid. I I , 6. 2) Denzinger 1172. SY Sv. Tom. D. II. qu. i. art. 7.

379

e tto spsy nedoli bez vry v Boskho Prostednka, ale tento svj vrok vysvtluje v ten smysl, e pohan, i kdy nemli fidem explicitam", mli fidem implicitam" v prozetelnost Boskou vce, e Bh jest Spasitelem vech lid podle zpsob, kter za dobr uzn.1) 9. b) e Crkvi Kristem zaloen pinle tak j e d n o t a l i t u r g i c k , hls Psmo sv. nemn jasn, jako hls j e dn o t u s y m b o l i c k o u . Tak pikzal sm Bosk Spasitel ss. apotolm a jejich nstupcm, aby na jeho pamtku, dokud k poslednmu soudu nepijde, obt nekrvavou promovnm chleba v jeho tlo a vna v jeho krev stle konali, aby hlsali evangelium v celm svt a ty, kte v n uv, ktili ve jmnu, Otce, i Syna i Ducha Sv. a poktnm udleli Ducha Sv., a aby tm, kdo lituj hch spchanch, je jeho jmnem a jeho moc opt a opt odpoutli. A ponvad Kristus ve sv veleknsk modlitb ss. apotolm a jich nstupcm neklade na srdce dn jin povinnosti s takovm drazem, jako aby v Bohu jedno byli, podobn jako on s Otcem jedno jsou, nelze tuto jednotu mysliti toliko o j e d n o t v r y (o jednot symbolick), nbr jest j rozumti o vem, co k podstat Crkve a jejho ivota nle, tedy tak o j e d n o t b o h o s l u b y , o j e d n o t l i t u r gi ck. Ss. apotolov.jako inspirovan poslov Bo byli sob tak zcela jasn vdomi, jakou dleitost m pro Crkev j e d n o t a ve vem, co k jej Bosk stav nle, 0, eho jej ivot na v cch d. A proto sv. P a v e l zapsah Korinany a to skrze jmno Pna naeho Jee Krista, aby nebylo mezi nimi roztrek. A ponvad slova jeho znj v e o b e c n , nelze jim rozumti toliko o jednot symbolick a hierarchick, nbr jest je vztaho vat! tak na j e d n o t u l i t u r g i c k o u . Ostatn j e d n o t a l i t u r g i c k plyne nutn z j e d n o t y s y m b o l i c k . Nebo bohosluba nen ne praktickm uskuteovnm z j ev e . n c h p r a v d , smujcch k vnj bohoslub, ke konn nekrvav obti novozkonn a k pisluhovn ss. svtostmi. Proto kad roztrka v podstatnch zsadch bohosluebnch m nutn za nsledek roztrku ve ve, ped kterou jak Bosk Spa sitel, hlavn ve veleknsk modlitb, tak i ss. apotolov pi kad pleitosti vc s takovm drazem, jak jsme vidli na sv. Pavlu, varuj.
l) ibid. qu 2. art. 7. ad 3.

380

. Jako Kristus vcm, na srdce klade naprostou nutnost j e d n o t y s y m b o l i c k a l i t u r g i c k , tak je tak s ne men rozhodnost vybz k zachovvn j e d n o t y h i e r a r c h i c k . Jednotu tuto zabezpeil pro vechny doby trvn Crkve u s t a n o v e n m p r i m t u ve sv. Petru a jeho n stupcch, mskch papech, a opatenm jeho d a r e m n eo m y l n o s t i v e vech jeho vkonech. V neomyln moci prima ciln jako v svm poslednm svornku zaruil Kristus Crkvi nejen jednotu ve sprv jej, nbr tak v jejm uitelskm a vele knskm ad. P r i m t d a r e m n e o m y l n o s t i o p a t e n j e s t p r v n a p o s l e d n p o d m n k o u j e d n o t y C r k v e jak v jejm vnitnm zzen, tak i v jej vnj innosti, kterou v dle spsy lovenstva podle vle Kristovy a do skonn svta m pokraovati.1) IX. Jak jsme ji dve pravili, ustanovil Kristus v Crkvi sv d v o j t r v a l o u h i e r a r c h i i : ,,ordinis" a jurisdictionis" ili regiminis". H i e r a r c h i e o r d i n i s " m za el, piostedkovati Crkvi a jejm jednotlivm lenm i v o t n a d p i r o z e n m i l o s t i p o s v c u j c a hierarchie tato m t i stupn: biskupy, knze a jhny, kte Krista Pna jako veleknze rznm zpsobem zastupuj a vcm milosti, jeho krvavou obt na ki zskan, konnm obti nekrvav a pi sluhovnm ss. svtostmi pivlastuj. Akoliv Kristus zstv n e v i d i t e l n o u h l a v o u Crkve jako svho duchovnho tla, kter milost posvcujc stle oi vuje a svho vlastnho boholidskho ivota in astnm, pece nein tak aspo zpravidla n e p r o s t e d n , nbr pouv k tomu svch nmstk, biskup, kn a jhn, kte konajce nekrvavou obt me sv. a pisluhujce ss. svtostmi, jsou prostedkovatel vech milost, kterch Kristus svou smrt Crkvi sv., tomuto duchovnmu tlu svmu, zaslouil. A aby toto prostedko vn dlo se dn , ustanovil Kristus ve sv Crkvi na svm mst v i d i t e l n o u h l a v u , sv. Petra a jeho legitimnho nstupce, mskho papee, jemu vechny ostatn pedstaven Crkve: biskupy, knze a jhny poddil. Podle vle Kristovy jest Crkev sv. jeden jedin organismus, jeho ivot vnitn i zevnitn d jen j e d n a v l e , vle Kristova, ji Crkvi svmi zstupci: biskupy, a jejich spolupracovnky knmi a jhny, hlavn vak mskm papeem jako nstupcem sv. Petra najevo dv.
Cf. Wilmers, 1. c. p. 505 sqq.

H i e r a r c h i c k j e d n o t a Crkve v mskm papei jako ve svm znm bodu soustedn nen proto jednotou to liko a b s t r a k t n , nbr jest jednotou k o n k r t n , nen jednotou toliko m r a v n , nbr jest jednotou f y s i c k o u . Jednota m r a v n , jakou jest kad lidsk spolenost a jakou me b\ti i nkolik zcela rznch spolenost, kter se k njakmu spolenmu cli spojily, zle toliko v jednot tohoto cle a v prostedcch k tomu cli potebnch, kdeto jednota Crkve jest nejen m r a v n , nbr i f y s i c k , zlec v jednot v n i t n h o i v o t a . vech jejch d, ve stavu milosti posvcujc postavench, kterou v nich Kristus jako jejich nevidilteln hlava svm uitelskm, knskm a pastskm adem psob. A proto nemohl pape Pius IX. r. 1869 jinak, ne odsouditi spolenost v Londn r. 1857 zaloenou za tm elem, aby ra zila cestu ke spojen t obc kesanskch: m s k o - k a t o l i c k , e c k o - s c h i s m a t i c k a a n g l i k n s k , kter maj sice zstati od sebe odloueny a v tto odlouenosti zachovati svj zvltn individuln rz, ale pece se pi tom v jaksi vy jednot toho, co maj spolenho, sjednotiti. Podle tohoto nzoru jsou vechny ti jmenovan Crkve stejn o p r v n n y a sluj tak vechny stejnm prvem k a t o l i c k m i , a proto jednota, v n se maj vecky spojiti, nen fysick a n u m e r i c k , nbr jest bu jen specifick, kter jest jim vlastn, jako jednota specifick jest vlastn vem jedincm jednoho a tho druhu, aneb jest g e n e r i c k , kter pinle v e m. d r u h m , kter maj jednu a tou povahu g e n e r i c k o u A proto mimo Crkev msko-katolickou nepslu z n m k a . e d n o t y ani crkvi ecko-schismatick ani angliknsk. Nebo kad jednotliv znmka nen ne bytnost Crkve a proto jedna znmka v sob obsahuje vechny ostatn. Kdyby tedy kad ze dvou zmnnch crkv psluela znmka jednoty, psluela by j tak znmka svatosti, katolinosti a apostolinosti a nemli bychom pak jen j e d n u C r k e v , nbr c r k v e t i , kter by se sice v mno hch vrolncch od sebe liily, ale pi tom pece byly stejn oprvnny. e tento nzor jest formln heres, neteba jet zvl dokazovati.1) Mimo to vede nzor tento pmo k n a p r o s t m u i n d i f f e r e n t i s m u , nebo odporuje zdravmu roz umu, aby t i c r k v e , kter se od sebe v podstatnch lncch li, byly stejn od Krista zaloeny a proto stejn pravdiv a
l) Denzinger 1685.

382

dobry a stejn oprvnny. A proto lovk, neme-li s jistotou poznati, kterou Crkev Kristus zaloil, se stv bu zcela lhostej nm ke kad z tch. t crkv, aneb mysl-li dsledn logicky, pak zamt kadou crkev a upad v pln b e z v . A proto, zaloil-li Kristus vbec njakou Crkev za tm elem, aby v jeho dle vykupitelskm a do skonn svta pokraovala, pak mohl zaloiti Crkev n u m e r i c k y j e n j e d n u , a tato Crkev mus bti nejen jedna, nbr tak j e d n o t n jak ve v e , tak i v b o h o s l u b a v hierarchickm svm zzen a veden.

b) Dkaz z Tradice. 12. J s v. I g n c chvl E f e s a n y ve svm list pe svou muednickou smrt ze Smyrny jim zaslanm, e nedopustili, aby mez nimi rzn kaci rozsvali bludn nauky.1) a napomn kesany obce m a g n e s i n s k , aby se varovali vech lichch nauk a starch bj a byli za jedno v jedn modlitb, v jedn ve, v jedn nadji, v jedn lsce, v jedn nevinn radosti. A ponvad jest jen jeden Kristus, maj se tak vichni v nm jako v jednom, chrmu a pi jednom olti shromaovati.2) A vlist, danm.k f i l adel f i ns km, pe kesanm tto crkve, aby se nemlili, jakoby nkdo mohl nleeti Kristu, kdo nen s p o j e n s b i s k u p e m s v o b c e , a e by ten, kdo nsleduje rozkolnky, mohl pijti do krlovstv Boho.3) A kesany s m y e j s k napomn, aby v i c h n i p o s l o u c h a l i b i s k u p a , j a k o K r i s t u s B o h a Ot c e , a s b o r u k n ( p r e s b y t e r i u m ) , j a k o a p o t o l , a j h n si v i l i j a k o r o z k a z Bo ch. Bez b i s k u p a n e i n i k d o , co p s l u C r k v i . . . K d e j e s t b i s k u p , t a m j e s t s n m k e s a n s k o b e c , po d o b n j a k o kde j e st Kr i s t u s , t a m j e s t C r k e v k a t o l i c k . Bez b i s k u p a ne n d o v o l e n o ani k t t i ani a g a p y s l a v i t i, n e b j e n t o, co o n s c h v l i l , j e s t Bohumilo.4 ) Dleitm svdkem jednoty Crkve jest tak sv. I r e n e j . Ve svm spise Contra haereses libri quinque" uvd a vyvrac vecka kacstv sv doby, ponaje od Gnostik a kone s he retiky, kte nkterou pravdu zjevenou poprali. A tm podal
*) 2) *)' 4) Collect. I. c. p. I. c. p. I. c. p. ss. Eccl. Petrm 1 . c. I. tom. p. 63. 68. 78. 84.

3 3 -

ji tak nepm dkaz, e podstatnou znmkou Crkve Kristovy jest j e d n o t a vry, j e d n o t a s y m b o l i c k . Ale mimo tento nepm dkaz dokazuje nutnost tto jednoty tak p m . r L vrok tchto uvedeme jen nkter. Tak na p. hj j e d n o t y h i e r a r c h i c k Crkve sv., kdy pe v tet knize:1) ,,S t o u t o C r k v (toti C r k v m s k o u ) m u s p r o j e j z v l t n pednost (propter potiorem princi p a l i t a t e m ) se s h o d o v a t i k a d j i n c r k e v , t . j. v i c h n i o s t a t n v c , k t e v t t o Crkvi, ( ms k ) z a c h o v v a j v d y a p o t o l s k o u t r a d i c i." A v zvru knihy tet2) prav, e Crkev pispnm Ducha Sv. zachovv nauku Kristovu jako poklad v njak drahocenn ndob, kter v n jest vdy mld a zmlazuje ndobu samu."3) Tmito slovy j pipisuje zcela jasn j e d n o t u s y m b o l i c k o u . 4) A v knize t v r t vnuje celou hlavu 18. dkazu, e. jen Crkev katolick obtuje Bohu pravou a irou obt, Eucha ristii, 'je jest tlo a krev Kristova.5) Tm ji tak prav, e Crkvi pslu jednota l i t u r g i c k . A proto tak odsuzuje k a d r o z k o l a prav, e Bh bude souditi vechny ty, kte od Crkve odpadaj a jin k odpadu svdj a asto z nepa trn piny slavn tlo Kristovo trhaj a rozdluj.6) 13. Za klasickho svdka a obhjce jednoty Crkve jest po kldati hlavn sv. C y p r i n a. A proto mnme, e nebude od msta jeho svdectv zvltn pozornost vnovati. Za jeho doby vzniklo schisma No v a t i n o v o . Mu tento se dal dvma biskupy, kter naped podnapil, vysvtiti na biskupa Crkve msk na mst p a p e e K o r n e l i a, kterho s jeho dstojnosti sesadil a to hlavn z t piny, e pr v pronsledo vn Deciov v y d a l p o s v t n k n i h y a dle obcoval s tmi, kte v tomto pronsledovn od Crkve odpadli. Brzo vak pipojil k svmu r o z k o l u i k a c s t v , ue, e Crkev nem moci tk hchy odpoutti. Proto tak mimo jin bludy tvrdil, e ,,padl" (lapsi) nesmj bti do Crkve opt pijmni. Prav Crkev Kristova me pr bti jen v lenech istch a spravedlivch, kter proto tak ,,kathary nazval, a ti pr jsou
*) *) 3) 4) 5) 6) 1. I. c. tom. II. p. 256. V. ibid. p. 323. I. c. p. 323. Cf. lib. IV. 'cap. 26. n. 2. p. 393. sq. I. c. p. 370 sqq. 1 . c. lib. IV. cap. 33. n. 7. p. 413,

384 -

jen v j e h o C r k v i . Pape K o r n e l i u s odsoudil toto schisma se vemi bludy jeho r. 251 na synod msk. Ale jeliko. Novatin se dekretu tto synody nepodrobil a sv bludy dle il, ano i mnoh v y z n a v a e v samm m (confessores)1) pro svou stranu zskal, napsal sv. C y p r i n k tmto schismatiknx zvltn spis, nyn obyejn Liber de Catholicae Ecclesiae uni tate" nadepsan, jm chtl ty, kte vce z nevdomosti, ne ze zl vle se k sekt Novadinov pipojili, pesvditi, e jest jen. j e d n a p r a v C rkev, mi mo n nen s p s y a t o u t o C r k v j e s t j e n t a, k t e r o u K r i s t u s n a sv. P e t r u a j e h o n s t u p c c h , n a m s k c h papech, zaloil. Spis sv. C y p r i n a De unitate Ecclesiae" m velik v znam, ponvad z nho meme nejen poznati, jak star Crkev o sv jednot smlela, nbr tak zcela iv vyctiti, co znamen vrok ss. Otc: Sentire cum Ecclesia est sentire cum Christo"V nynj dob tento n cit namnoze, abychom tak ekli, vy bledl a vy vtral a proto ztratil svest a vroucnost prvch ke san. My nejsme si toho ji vdomi, jak velik hch, ano zloin, proti Bohu jest k a d r o z k o l a k a d h e r e s e . Nahldnme proto ponkud hloubji do uvedenho spisu a pe svdme se, jak tento velik biskup a muednk o rozkolu a heresi soudil. Muednickou smrt zemel r. 258 pod csaem Valerinem. Ss. Otcov a spisovatel crkevn prvch stolet stli Kristu: a ss. apotolm b l e , ne my nyn stojme. A ponvad kad, jak prav sv. T o m , kdo stoj ble njakmu principu, se stv jeho dobra vce astnm, ne kdo stoj ho vzdlen, kdo na p. stoj ble ohn, vce se oheje a lpe vid, ne kdo stoj opodl, tak i prvn kesan vidouce na vlastn oi rozdl mezi p o h a n s k m s v t e m zapeklm v nej oklivjch hch a nepravostech a mezi svtem k e s a n s k m lskou Kri stovou se povznejcm do sfr v pravd nebeskch, pilnul kadou cvou srdce svho k Crkvi, v n a skrze ni Kristus sm obrozoval, lechtil a k ivotu Boskmu povznel jak jednotlivce,, tak i rodiny a rodinami celou lidskou spolenost. Jak vzneen nzor o Crkvi ml kesansk starovk, m eme poznati z uvedenho spisu sv. Cyprina o j e d n o t C r kve.
*) Confessores" sluli vc, kte pro vru .Kristovu b yli alovni.

35 -

Nad zachovnm jednoty Crkve maj pedevm bdti bisku pov, kte tvo vlastn jen j e d e n e p i s k o p t , v nm jednotliv biskupov maj insolidum" jen st. Proto tak Crkev jest jen j e d n a , kter vsak svou plodnost v mnostv vcch vyrst. A tuto jednotu Crkve obsaenou v mnostv vcch znzoruje sv. Cyprin rznmi obrazy. Akoliv slunce ze sebe vysl mnostv paprsk, pece v prostoru svtovm jen jedno svtlo. Podobn m strom sice mnoho vtv, ale jen jednu mzu z vlasovch konk vychzejc a cel strom oivujc. Tak tak prtj z jednoho pramene mnoz potkov, ale vichni jsou ve svm pvodu, z nho vychzej, jedno a tot. Odlu paprsky slunen od slunce a jest veta po svtle. Odlom vtev od stromu, odlomen vtev ztrc ivot a odumr. Odlu potek od pra mene, odlouen vysch. A podobn Crkev svtlem Kristovm ozen vysl sv paprsky do vekerho svta. Paprsky tyto jsou vak jen jednm svtlem. Akoliv Crkev sv ramena po celm svt rozprostr, pece m jen jednu h l a v u a jeden p v o d . Jest jen jedna matka, kter vak m pebohat potomstvo. Jejm plodem se rodme, jejm mlkem ivme, jejm duchem ijeme.1) Sv. Cyprianu jest pravdou samozejmou, e neme nikdo dosc vn spsy, kdo opout Crkev Kristovu. Jemu jest jen Crkev katolick n e v s t o u Kristovou, kad jin crkev jest adultera", cizolon a kdo k Crkvi Kristov nenle, jest alie nus", jest profanus", jest hostis". Ano, kdo nen s crkv spojen jako se svou matkou, nem ani Boha za Otce svho. Jako vichni zahynuli, kte se nespasili v are Noemov ped zhubou potopy, podobn hynou na vky vichni, kdo k Crkvi nenleej, jmeno vit kdo k n nleeli, ale pozdji ji zase opustili. A proto, kdo se, nedr C r k v e K r i s t o v y , nedr se z k o n a B o h o nedr se v r y v Otce a Syna, vzdv se ivota a spsy vn.2) Jednota Crkve pedobrazuje nerozdlen at Kristv. A proto, kdo z Crkve vystupuje a se pipojuje k jin crkvi, ten trh na kusy at Kristv.3) Ostatn jest vcm jen na prospch, kdy dov Crkve podobn divokm elmm, vzteklm psm a jedo vatm hadm se od n odlou.4) Nebo jako nelze slouiti hokost
*) Ss. Patrum opuscula selecta (edidit. H. Hurter S. J . tom. I. cap. 2. p. 75. Oeniponti 1874). 2) Ss. P atrum opera selecta. St. Cypriani: De U nitate Ecclae cap. V I.

V76

3) ibid. cap. V II. p. 77. 4) ibid. cap. IX. p. 80.

336 -

se sladkost, tmu se svtlem, d s jasnm nebem, vlku s m rem, neplodnost s plodnost, boui s klidem, tak nemohou onino nehodn dov zstati v Crkvi. Nen mono, aby hodn lenov Crkev opoutli. Zrn peninho neodn vtr, stromu pevn v zemi zakoennho nevyvrac vicho, jen planmi plevami zmt povt, jen slab stromy neodolaj boui, jak o tchto ne hodnch kesanech prav sv. Jan: , , Z n s v y l i , a l e n e b y l z n s , n e b o k d y b y b y l i b v a l i z n s , b y l i b y z s t l i s n m i . " 1) Potkem kad roztrky, kadho rozkolu v Crkvi jsou h e r e s e , kter asto vznikaj, kdy zvrcen mysl nem po koje a nesvorn vrolomnost nezachovv jednoty. Bh pak tyto herese d o p o u t , aby se nehodn lenov Crkve odlouili od len hodnch, jak prav sv. P a v e l , kdy pe ke Korint skm: ,,N e b o i o d t p e n s t v m u s b t i me z i v m i , a b y se s t a l i z j e v n m i m e z i v m i t i , k t e j s o u o s v d e n i . " 2) A tohoto odtpenstv do poutj se vichni ti, kte se pi rznch schzch shromdnm vnucuj za pedsedy, kte sami bez jakhokoliv zkona se jme nuj pedstavenmi rznch crkv a kte bez biskupskho sv cen biskupsk titul sob osvojuj. O nich prav Duch Sv. v al mech,-e sed na stolici morovho nkazu, e jsou morovou ranou vry, e jako belsk had klamou, e jsou pravmi umlci v pe krucovn pravdy atp. A proto jest se vcm vm silm pvodc tchto roztrek stci, aby nebyli od nich svedeni a s nimi ne zahynuli.3) Sv. C y p r i n p o k l d r o z k o l za t a k v e l i k z l o i n , e h o a n i k r v n e l z e o d p y k a t i. A proto vyznavai (confessores), kte od Crkve odpadli, nedo chzej ani muednictvm odputn hchu svho. N e b o n i k d o ne me b t i mu e d n k e m, kdo t i e n v C r k v i . I kdyby byli k smrti ohn odsouzeni, kdyby byli div zvi ped hozeni, nedoshnou koruny vry, nbr propadnou trestu sv vrolomnosti. Mohou bti usmrceni, ale nemohou bti korunovni.4) Pak uvd sv. C y p r i n tresty, ktermi Bh sthal rozkolnky ve Starm zkon, jmenovit Chor, Dathana a Abirona,
I. Tan 2, i q . ibid. cap. IX . p. 81. 2) I. Kor. i i , 19. 3) ibid. cap. X. p. 81 sq. 4) ibid. cap. XIV. p. 87 sq.

387

pod ktermi se zem propadla a je pohltila a to nejen je, nbr i jejich pvrence, potem 250. A pakli ji ve S t a r m z k o n pokldal Bh rozkol za tak velik zloin, e jej smrt trestal, jak velik jest teprv zloin, kterho se dopoutj r o zk o l n i c i v N o v m z k o n ! Tento zloin jest vt, ne -onen, kterho se p a d l " (lapsi) dopoutj. Tito zase ltost :se vracej do Crkve, onino Crkvi vzdoruj. ,,Padl" kesan kod jen sob, rozkolnk strhuje se sebou do zhuby mnoh. Padl oheil jen jednou, rozkolnk he denn. Padl svho hchu li tuje a zase se do Crkve vrac a zemev muednickou smrt, do chz slben spsy vn, kdeto rozkolnk, pakli mimo Crkev jako muednk zeme, neme dosci odmny krlovstv Boho.1) Proto i v y z n a v a i (confessores) mus se mti na pozoru 3. se brniti osidel belskch. Nebo dokud jsou zde na svt, nejsou nikdy ped tmito osidly pln jisti. Pak napomn rozkolnky, obzvlt ty, kte zlobou jinch byli svedeni a Crkev opustili, aby se do n zase vrtili. A nut nost tohoto nvratu odvoduje tm, e jako jst jeden Bh & jeden Kristus, tak e jest jen jedna Crkev, jedna vra a jeden kesansk lid tmelem svornosti (glutino concordiae) v jedno pevn tlo sjednocen. Jednota Crkve nesm se trhati, ani tlo jej v rzn sti se dliti. Cokoliv se od matice nepravideln od luuje, samo o sob neme ani iti, ani dchati. A proto kdo se od Crkve oddluje, ztrc spsu vnou.2) A ke konci v hl. XXV. l sv. C y p r i n jednotu prvch kesan, o nich Psmo sv. prav, e v i c h n i t r v a l i j e d n o m y s l n n a m o d l i t b se e n a m i a s Ma r i , Matkou J e o v o u a s b r a t r y j e h o " 3) a e obec v c c h m l a j e d n o s r d c e a j e d n u - du i a n i k d o z n i c h n e k a l , e b y n c o z ma j e t k u j e h o b y l o mu v l a s t n m , n b r v e c k o b y l o j i m s p o l e n .4) A v posledn hlav (XXVI.) stav proti jednomyslnosti prvch kesan ivot kesan sv doby, -o nich prav, e nechtj ze svho majetku ani destek platiti, a msto aby jako prv kesan sv domy a pozemky prodvali, radji je kupj a tak svj majetek rozmnouj. Tak se pln na
*) *) 8) *) ibid. cap. X IX . p. 94 sq. ibid. cap. X X V I. p. 101 sq. Skut. 1, 14. ibid. 4, 32. Cf. cap. XXV. p. 182.

3 88

nich slova Pn: A v a k z d a l i S y n l o v k a n a l e z n e v r u n a zemi , - a p i j d e ? " 1) Nikdo nemysl na den Pn i na hnv Bo a na tresty nevcm hrozc a na muky pekeln, kter hnky oekvaj. A vyzv vc, aby zilo svtlo jejich dobrch skutk a toto svtlo je pivedlo z noci tohoto svta k svtlu slvy vn. A proto a oekvaj se v bedlivost nhl pchod Pn, aby, a zatlue, bdla jejich vra a pijala odmnu sv bdlosti pislbenou.2) Sv. C y p r i n u b o l v nad netenost a haminost kesan sv doby, kter byla r o d i t e l k o u muednk. Jak by teprve jeho srdce krvcelo pi pohledu na ivot kesan n a d o b y , kte namnoze cl lovka vid jen ve zbohatnut za ka dou cenu a poitcch tlesnch! On pokldal heresi a odpad od Crkve za nejvt zloin, kter se ani krv ned smti. U ns se pokld tento odpad z a z s l u h u o nrod, kter jej odmuje poskytovnm vech monch vhod v ivot sttnm a spole enskm. Ve spise sv. C y p r i n a De unitate Ecclesiae" se nm. otvr zcela n o v , bohuel nm ji n a m n o z e c i z s v t , jen vak svou nebeskou krsou uchvacuje kad kesansk srdce, kter si jet zachovalo jen malou jiskru vry v Bosk uen Kristovo. Z tohoto spisu vidme tak, jak velice nynj kesansk svt s e v e d n l , o c h a b l a p o k l e s l ve sv ve, kter ve star Crkvi svou vroucnost pronikala kadou mylenku, dila kad tep srdce prvch kesan a psobila prav div vude, kde zapustila koeny, jak sm Bosk Spasitel ped povdl. Kdy se ho kdysi ss. apotolov tzali, pro nemohli uzdraviti nmsrdho pacholka, pravil k nim, e pro nedostatek vry nemli t moci. A na to dodal: A m en z a j i s t p r a v m v m. B u d e t e - l i m t i v r u j a k o z r n o h o in, e k n e t e t t o h o e : P e j d i o d t u d t a m t o , a p e j d e a ni c n e b u d e v m n e m o n o , " 5) A nedostatek tto pevn a iv vry jest pinou veho mravnho zla, kter nynjmu pokolen hroz veobecnou z hubou. 14. Po tto digressi vrame se k dalm starm svdk jednoty Crkve Kristovy. Tak jednotu pipisuje Crkvi Kristov
J) Luk. 18, 8. 2) Ibid. cap. X XVI. p. X03 sq. cf. epist. 69 ad Magnum. 3) Mat. 17, 19.

389

jako podstatnou jej znmku T e r t u l l i n , jen souasn il se sv. Cyprinem (f 240). Ve svm. spise: De praescript. haeret, prav : P a k l i P n J e p o s l a l a p o t o l y h l s a t s l o v o Bo , p a k n e l e p i p u s t i t i j i n c h h l a s a t e l , n e t y , k t e r K r i s t u s u s t a n o v i l . Co h l s a l i . . . , n e l z e j i n a k d o k z a t i, l e s k r z e c rkev, s k r z e a p o t o l y z a l o e n , j i m u e n K r i s t o v o bu i v m s l o v e m a n e b p o z d j i t a k s k r z e l i s t y h l s a 1i. Z t o h o j a s n , p l y n e , e v ekeranauka, ktersouhlassvroum atinch a p v o d n c h c r k v , mus b t i p r a v . K a d o u v a k n a u k u , k t e r se p r o t i v v e o n c h c r k v , j e s t p o k l d a t i z a b l u d n o u a l i v o u . " 1) Tak s v . A u g u s t i n u, e kaci a rozkolnci nenleej k Crkvi. Pe: K r i s t u s c e l j e s t h l a v o u a t l e m ; h l a v o u j es t . j e d n o r o z e n Syn Bo a t l e m j e h o j e s t Crkev, enich a nevsta, dva v jed nom tle. K d o k o l i s t r a n y K r i s t a n e s o u h l a s s P s m e n sv., i k d y b y b y l i n a v e c h m s t e c h , kde j es t Crkev, ne j s ou v Crkvi. A i naopak, k d e k o l i s t r a n y h l a v y s o u h l a s s P s m e m s v., ale s j e d n o t o u C rkv nen spojen, r o v n ? k C r k v i n e n l e . " 2) Tak sv. J e r o n m vslovn u, e jednotn nauka Crkve a jej autorita sta k vyvrcen vech kacstv. M n n sv, " tak pe, p r o j e v m z c e l a o t e v e n , e j e s t s e t r v a t i v t C r k v i , k t e r b y l a o d a p o t o l z a l o e n a a k t e r a do d n e k a t r v . J a k m i l e u s l y , e t i , k d o s l u j ' k e s a n y , se n e j m e n u j t a k o d P n a J e e K r i s t a , n b r od k o h o k o l i j i n h o , j a k o M a r c i o n i t , V a l e n-t i n i n i , M o n t a n t i l i K a m p i t t , p a k v z , e n e j s o u C r k v K r i s t o v o u , " n b r s y n a g o g o u a n t i k r i s t o v o u . " 3) 15. Svou jednotu Crkev dokazuje jednak a ) n e g a t i v n svm chovnm k rznm heresm, jako i vekerm vnjm ivotem svm. Jakmile se biskupov, jmenovit mt papeov, -dozvdli, e v t neb on sten crkvi hls nkdo uen,
*) cap. 21. 2) De unit. Eccl. cap. 4. 3) Tak b yli zvni Donatist Dialog, adv. Lucif. v. finem.

39

kter s jejich uenm nesouhlas, hned proti nmu zakroili, A neuposlechl-li a neodvolal-li svho bludu, pak ho na vstrahu jinm veejn z Crkve vylouili a vcm zakzali dle veejne i soukrom s nm obcovati. Ale i b) p o s i t i v n Crkev tuto jednotu dvala pi kad pleitosti na jevo, o em crkevn djiny uvdj mnoh doklady, a) Tak zaslali nov biskupov pi svm nastolen sousednm bisku pm tak zvan " (listy ptelsk) ili ,, -" (listy intronisan) a tito zase je vtali listy pozdravnmi a blahopejnmi, b) Kad crkev zachovvalapamtku na sv biskupy ve zvltnch zznamech, diptichy" zvanch, z nich se jmna jejich pi bohoslubch veejn vcm pedtala. Kdy vak nkter biskup upadl bu do herese aneb se dopustil inu, jen se s jeho biskupskou dstojnost nesrovnv,, pak bylo jeho jmno z diptich vymazno, co bylo vdy od v cch pokldno za nej vt hanbu, kter se mohla nkomu stti.. c) Na znamen spolenho obcovn s Crkv, zaslali biskupov sob navzjem tak zvanou eulogii" ili eucharistii (past il Velebnou svtost) dvajce tm na jevo, e spolen svazek vry, nadje a lsky je jak mezi sebou, tak i s ostatnm duchovnm tlem Kristovm, s Crkv svatou v jeden nerozlun celek spojuje. e Crkev mus bti opatena znmkou jednoty, jako i ostat nmi znmkami svatosti, katolinosti a apotolinosti, plyne s na prostou nutnost ji z jej vnitn povahy a podstaty jako nbo ensk spolenosti Kristem, k na spse zaloen. Crkev jako dlo Kristovo mus bti svho Boskho zakladatele dstojn a. hodna. A proto mus bti uvnit a.zevnit tak zzena, aby byla schopna, a do skonn svta hlsati nauku Kristovu beze veho bludu, pivlastovati vcm obt me a ss. svtostmi vechny potebn milosti a vsti je jistou cestou pimenmi zkony k poslednmu cli, k vn spse. A k tomu elu mus bti nejen j e d n a , jako jej Bosk zakladatel jest jen j e d e n a jen jednu Crkev mohl zaloiti, nbr mus bti t j e d n o t n j e d n o t o u s y m b o l i c k o u , l i t u r g i c k o u a h i e r ar c hi c ko u. Kad, odchylka od tto t r o j j e d n o t y zmaila by el, kter j Kri stus vytkl, a ned se srovnati s jeho moudrost a vemohoucnost. Crkev, kter nen ve sv podstat opatena touto troj jednotou, bu nen dlem, Kristovm, aneb je-li jm, pak nen Kristus Synem Bom, pravm Bohem, ale zrove tak pravm lovkem. e

 391

vak Crkev jest dlem Kristovm, jest nejen, p r a v d a z j e v e n , nbr tak p r a v d a h i s t o r i c k , nade vi pochybnost postaven. Je-li vak dlem Kristovm, pak mus jak ve sv vnitn podstat, tak i ve sv vnj innosti bti jednotn. Tto jednot vak nejsou na ujmu rzn nauky, ve kterch se bohoslovci rozchzej. Pipomnme na p. jejich spor strany praemotionis physicae", kter dosud nejsou definitivn nejvy cr kevn autoritou rozeeny. Ne tu jest mti na zeteli, e tyto spory 0 naukch Crkv dosud nerozeench jsou jistou mrou n u t n . Jak ji svrchu eeno, nejsou vecky pravdy Bohem zjeven v Psm sv. a nejstar Tradici explicite", tedy zcela jasn a urit vyslo veny, nbr jsou v pravdch explicite" zjevench jako ve svm jdru a zrodku toliko implicite" obsaeny. A tu m theologick vda povinnost, pravdy implicite" zjeven z jejich jder a z rodk vyvinouti a tento vvoj z pramen Zjeven Boho, po p pad tak z princip rozumovch nleit vysvtliti a odvodniti. 1 me se stti a tak se stv, e rzn bohoslovci uvdj pro nauku, kterou jakoto zjevenou se sna dokzati, rzn dvody, a tak mezi sebou pichzej do spor, kter vak maj pro Crkev tu vhodu, e pravdu spornou se vech monch stran vysvtluj a odvoduj a tak konen jejmu veobecnmu uznn v Crkvi cestu klest. Crkev proto do tchto spor theologickch, dokud se pohybuj v pslunch mezch, svou autoritou zpravidla neza sahuje, m chrn jednak svobody theologick vdy, jednak tak nabv sama proti odprcm pravd theologickch dostaten odvodnnch vdeck zbran, kterou jejich nmitky snadno vyvrac. 16. Co se tk spor o pravdch zjevench, d se Crke vrokem sv. A u g u s t i n a , jen pravil: In n e c e s s a r i i s unitas, in dubi i s l i b e r t a s , in o mn i b u s cha r i t a s." a) I n n e c e s s a r i i s u n i t a s". Jen v pravdch prohl ench za pravdy zjeven a o zvrech theologickch veobecn od theolog uznanch a hjench nepipout Crkev dn opan nauky, co se ostatn rozum samo sebou. Nebo prohls-li jednou svm neomylnm uitelskm adem nco za pravdu, pak mus kad opak jej jako blud odsuzovati. A proto o pravdch defini tivn neomylnou crkevn autoritou prohlench nemaj ka tolit kesan, jako vbec nikdo, svobody hjiti nauk opanch, jak pipomn sv. Otec I*ev XIII. ve svm listu danm biskupm

 392

belgickm (3. srpna 1881), v nm prav: J e d n a b u d i m y s l a j e d n a n a u k a v e v e m t o m, v e m autorita Apotolsk Stolice nedovoluje bti j i n h o s m l en . " b) I n d u b i i s l i b e r t a s " . V naukch, kter nejsou Crkv autoritativn definovny anebo ve kterch bohoslo.vci pln nesouhlas, v tch m kad vc volnost mylen podle slov apotolovch: U n u s q u i s q u e i n s u o s e n s u a b u n d e t."1) c) In o m n i b u s c h a r i t a s " . Crkev sv. nedovoluje viniti nkoho z kacstv neb bludu, kdy otzka, o kterou b, jest njakm zpsobem nejist a pochybn. Tm mn jest nm dovoleno odprce nenvidti a tupiti. Ano i kdy nen nejmen pochybnosti, e nkdo skuten upadl v kacstv neb blud, ne smme nikdy proti lsce k nmu heiti, jak ji sv. A u g u s t i n ns napomn: Kacstv znite . . . ale kace milujte."2)

4. O svatost C rkve. 1. Druh znmka Crkve jest s v a t o s t . Tato znmka plyn s naprostou nutnost z jejho pomru ke Kristu. Je-li Crkev chrmem Bom, nevstou Kristovou, je-li jeho mystickm tlem, kter Kristus sm svm boholidskm ivotem, milost posvcujc, oivuje, je-li Crkev alter Christus", Christus continuatus", kter v n a skrze ni pokrauje ve svm dle vykupitelskm, pak jest s Kristem jednou m r a v n o s o b o u a proto se mus stkvti podobnou svatost, jakou jest Kristus, svatost vtlen. Kad hch a kad nepravost, ker by se Crkev j a k o C r k e v dopustila, spadala by na Krista samho, co jen pomysliti bylo by rouhnm. A proto znmka svatosti, kterou se Crkev Kristova mus na venek jeviti, jest obsaena v s a m b y t n o s t i a p o d s t a t C r k v e . Kdo m tedy prav pojem o Crkvi, mus ji j a k o s v a t o u mysliti. Ale ponvad ivot mnohch a mnohch kesan jest dalek tto svatosti, ano svou zvrhlost psob veejn pohoren, kter poskytuje neptelm Crkve pinu, jej Bosk pvod poprati, proto jest nm o tto znmce zvl pojednati a dokzati, e hn a neestn ivot mnohch katolickch kesan, i kdyby mezi nimi byli i papeov, biskupov a kn, svatosti jej nen na ujmu.
x) m . 14, 5. 2) Cf. A. Bonal, Instit. theol. tom. I. p. 408. Tobiae 1887.

3 93

2. Crkev Kristova me z rznch dvod slouti s v a t o u a) vzhledem na svho z a k l a d a t e l e , jen jest stle jej n e v i d i t e l n o u h l a v o u . Jest princip metafysick, jen d, e mezi i n k u j c p i n o u a j e j m i n e m mus bti jist mrnost (proporce). Proto jest vdy z piny a jej povahy souditi na povahu jejho inu. Jak jsme svrchu do kzali, nem Crkev jinho zakladatele, ne Jee Krista, pra vho Boha a pravho lovka v jedn Bosk osob. A ponvad i lidsk skutky Kristovy psob B o s k o s o b a (actiones sunt suppositorum), proto neme v nich bti nic obsaeno, co by se dokonalostem Bosk osoby Kristovy a mezi tmi tak jeho s v a t o s t i pilo. Kad dlo Kristovo a proto tak C r k e v jeho mus bti s v t . b) Z tto abychom tak ekli o n t o l o g i c k s v a t o s t i Crkve plyne nutn ji tak jej f i n l n s v a t o s t . Vdy Kristus jen za tm elem Crkev zaloil, aby jeho jmnem a jeho psobnost sv leny o s p r a v e d l o v a l a , po s v c o v a l a a tak je uschopovala se spojiti jednou ve vn blaenosti se samm Kristem, pvodcem a zdrojem v svatosti, c) Je-li k dosaen cle jistch prostedk poteb, pak pro stedky tyto mus bti cli pimeny. Kristus mohl k dosaen svatosti d Crkve sv ustanoviti jen s v a t p r o s t e d k y . A tmito prostedky jsou: a) u e n K r i s t o v o , kter jest s v a t , nejen e od Krista pochz, nbr e k svatosti vede, ji) jest n e k r v a v o b t novozkonn, kterou Kristus sm svou krvavou obt na ki pod zpsobami chleba a vna stle opakuje a touto obt vechny milosti, kterch nm svou smrt na ki zaslouil, do jednotlivch s v t o s t k naemu posvcen vlv, a ) jest z k o n o d r s t v , kterm Kristus skrze Crkev dy jej objektivn pravou a sprvnou cestou k jejich vn spse vede. d) Konen sluje Crkev s v a t o u tak z toho dvodu, e ji Kristus k slub a ct Bo zvl uril. Od tto o n t o l o g i c k svatosti, kterou lze nazvati tak svatost o b j e k t i v n , jest liiti svatost s u b j e k t i v n , kter jest zase dvoj: a k t i v n (inn) a p a s s i v n (trpn). e) Svatost Crkve a k t i v n (inn), nen ne vnitn a ze vnitn psobnost Crkve sam, kter naukou Kristovou, boho slubou, ss. svtostmi a pastskm svm adem sv leny k sva-

394 -

tosti vede. A i n e m tto a k t i v n svatosti Crkve jest jej svatost p a s s i v n (trpn), kter zle v s u b j e k t i v n sva tosti jednotlivch len Crkve. Aktivn svatost jev Crkev ne konenou p l o d n o s t , kterou stle rod nov syny, z nich mnoh povzn na tak vysok stupe mravn dokonalosti a svatostir e ji Bh sm zzraky potvrzuje. f) A k t i v n s v a t o s t Crkve jest sprvnji nazvat p o s v c o v n m (sanctificatio), kterou Kristus jako nevidi teln hlava Crkve vlv jednotlivm dm jejm milost posv cujc. Toto posvcovn vykonv vak Kristus aspo pravideln skrze pedstaven Crkve jako skrze sv nmstky. A ponvad tito pedstaven jsou lid, kte svou povinnost rznm zpso bem mohou plniti, bu horlivji nebo mn horliv, proto tak a k t i v n s v a t o s t v rznch dobch Crkve me se rzn jeviti, bu i n t e n s i v n j i (silovnji) nebo m n i n t e n s i v n , jak o tom crkevn djiny podvaj nezvratn doklady. g) Od aktivn svatosti (od posvcovn, a sanctificatione) jest liiti s v a t o s t p a s s i v n (trpnou), kter, jak jsme ji podotkli, jest i n e m s v a t o s t i a k t i v n . Akoliv nen mono mysliti, e by se Crkev, skrze kterou sm Kristus psob, pi sv innosti smujc k naemu posvcen, v nkter dob pln se svm clem minula a dnho lena svho milost po svcujc neposvtila a touto milost s Kristem nespojila, mus bti Crkev jako iv duchovn tlo Kristovo podle sv due vdy svt. Ale ponvad tato svatost zvis jednak n ar z n m e m i l o s t , kterch Bh pro zsluhy Kristovy jednotlivm dm Crkve udluje, jednak tak na jejich s o u i n n o s t i , proto tak v rznch dobch Crkve m tak rzn stupn. A jeliko jednotliv lid zstvaj i pod vlivem milost Bo svobodni a mohou tak milosti odpor klst i, proto pod mtem trpn svatosti nejsou j e d n o t l i v d o v C r k v e , nbr jen Crkev ve sv obecnosti jako iv tlo Kristovo. Tm tak se vysvtluje rzn pohoren, kter mnoz vc ve vech dobch dvali, dvaj a budou dvati, co ji Kristus Pn ped povdl slovy: , , Nu t n o z a j i s t j e s t , a b y p i c h z e l o p o h o r e n , a l e b d a l o v k u t omu, s k r z e n h o p o h o r e n p i c h z ."1) Bosk Spasitel nemn tu ovem n u t n o s t i f y s i c k , kter by lovka pudila, by dval pohoren, nbr pihl k p i r o z e n o s t i l i d s k nezzenou
J) Mat.
1 8 , 7.

 395

smyslnost pokaen a k s v o b o d l i d s k , kter lovk jsa touto nezzenou smyslnost k zlmu vdy vce naklonn, ne k dobrmu, tak snadno zneuv. A proto nesmme nikdy pi vzneenosti a velebnosti Crkve jako mystickho tla Kristova zapomnati, e sama v sob mimo B o s k i v o t obsahuje tak i v e l l i d s k , kterm jsou slab a kehc l i d . A po nvad posvcujc milost lovka nezbavuje smysln dosti vosti, nbr ho toliko vyzbrojuje a uschopuje, aby pese vechen svj sklon k hchu plnil zkon Bo, proto nezahrnuje Crkev ve svm ln toliko leny spravedliv a svat, nbr tak h nky. Ne tato okolnost nen na ujmu svatosti Crkve. Nebo hnci, kte ij ve stavu tkho hchu a s Crkv jsou jen jako jej m r t v d o v spojeni, nemaj hchu svho o d C r k v e , nbr sami o d s e b e, jeliko sami svou vinou znemouj Crkvi, aby milost posvcujc ivot jejich boholidskmu ivotu Kri stovu stle pipodobovala.1) 3. Mravn ivot milosti posvcujc zvis na dvou pinch: a) n a B o h u a b) n a l o v k u , ad a) Bh in hypothesi, e uril lovka k cli nadpirozenmu, ad visionem beatificam", mus ho opatiti d o s t a t e n m i milostmi, aby tohoto cle mohl dojiti. Ale Bh nen ve sv nekonen dobrot a tdrosti vzn, aby vem lidem bez rozdlu udlel jen dostatenou mru milosti, nbr me podle sv svat vle lidem, kterm chce, n a d t u t o m r u udleti hojnjch milost a tak je uschopniti k dosaen vyho stupn mravn dokonalosti a svatosti, ne kterho obecn vc dosahuj, ad b) Druh pina vyho stupn mravn dokonalosti jest souinnost lovka samho s mi lost Bo. A tak jest ve svatosti len Crkve rozeznvati ti stupn. N a p r v n m stoj, kdo se vysthaj hch t k c h . Na tomto stupni stoj asi v t i n a obecnho vcho lidu. Na s t u p e d r u h se povznej vc, kte nejen tkch, nbr i v e d n c h h c h se sna vm silm varovati. A konen vcm t e t h o s t u p n nesta plniti z v a z n pedpisy mravnho ivota, nbr kte zvltnm slibem pro cel ivot Bohu se zavazuj zachovvati tak zvan rady evangelick. Ale tohoto stupn dosahuj jen ti, kte se nejen k nim zavazuj, nbr je tak h e r o i c k m z p s o b e m skuten pln. Ostatn tohoto t e t h o s t u p n sva tosti mohou dosci tak obyejn vc bez slibu evangelickch
l ) Cf. E. Commer, 1. c. 197 ff.

39& -

rad, kdy povinnosti stavu svho pln zpsobem n a d o b yejnoumruostatnchvcchpovznesenm, tedy z p s o b e m h e r o i c k m . 4. Crkev katolick jest t Crkev, kterou Kristus zaloil a kterou ss. apotolm pikzal iti po vekerm svt. Za tm elem jim nejen udlil dar inspirace a dar neomylnosti, nbr opatil je mnohmi milodary (charismaty) a mezi nimi hlavn d a r e m z z r a k , kter jest takoka peet Bohem samm vtisknutou ivotu nkterch kesan na dkaz jejich neoby ejn svatosti. A ponvad vc tto svatosti dochzej pravideln jen skrze C r k e v , proto jsou zzraky tak Boskou peet p r a v d y a s v a t o s t i C r k v e s v a t . Akoliv Crkev sv. nepotebovala v pozdjch vcch zzrak tou mrou, jako na potku svho trvn, pece Bh vdy zzraky v Crkvi katolick psobil a tm vydval j nadpirozen svdectv, e jedin ona jest Crkv Kristem pro spsu vekerho lovenstva zaloenou. Kristus pravil k svtm apotolm: J d o u c e do v e k e r h o s v t a , k a t e e v a n g e l i u m v e m u s t v o e n , kdo u v a bude p o k t n , b u d e s p a s e n . . . T c h pa k , k t e u v , b u d o u n s l e d o v a t i t a t o z n a m e n : Ve j m m u m m b u d o u z l d u c h y v y m t a t i, n o v m i j a z y k y m l u v i t i , h a d y b r t i a j e s t l i e b y co j e d o v a t h o pi l i , n e u k o d j i m ; na n e m o c n b u d o u r u c e v z k l d a t i a t i s e u z d r a v . " 1) A na jinm mst: ,,K d o v y e m n e , b u d e i o n i n i t i s k u t k y , k t e r j i n m, a n o v t n a d t y b u d e i n i t i, n e b j j d u lc Ot c i.2) Tyto vroky Kristovy znj veobecn a proto jich nelze vysvtlovati jen o d o b a p o t o l s k , nbr jejich platnost jest vztahovati k trvn Crkve a do skonn svta, co tak dokazuj djiny Crkve. Nebo a dosud nebylo stolet, v nm by Bh nepsobil zzrak na dkaz neobyejn svatosti nkterch vcch, jak o tom svatoeen svtch vy dv neklamn svdectv.3) 5. e Bh mimodnmi milodary, pedevm z z r a k y bez petren doprovz Crkev Kristovu po vecka stolet jejho
*) Ma. 16, 15 sld.
*) J a n 14, 12.

3) Cf. Jos. B riill 1 . c. S. 15 ft.

397 -

trvn na dkaz jejho Boskho pvodu a jej boholidsk p sobnosti, d nutn ji p o m r j e j k e K r i s t u . Je-li Kri stus jej hlavou a ona jeho tlem, pak jest Kristus a Crkev jednou duchovn i mystickou osobou. Tmto svm spojenm s Kristem jest povena k jeho vlastn boholidsk dstojnosti a to nejen svou b y t n o s t , nbr tak svou p s o b n o s t . ivot Crkve nen ie l i d s k , nbr jest b o h o l i d s k , a protoe jest b o h o l i d s k , jest tak s v a t , jak Kristus sm nm tuto vzneenou pravdu vysvtluje podobenstvm o vinn rv a ratolestech, kter s rvou spojuje spolen mza z koene rvy se proudc a v ratolesti se vlvajc. Jako rva s ratolestmi m jen jeden ivot, tak Kristus se sdl o svj ivot s Crkv, take Kristus, hlava Crkve a jeho tlo, Crkev, ij jen jeden ivot, boholidsk ivot Kristv. Crkev pisvojuje podle nauky zjeven vecky milosti, kter Kristus svou smrt Crkv zaslouil, Duchu sv. a nazv proto Ducha sv. S r d c e m s v m, kter tyto milosti tajpln v jednotliv dy mystickho tla Kristova rozvd. A ponvad Duch sv. jako centrln orgn Crkve stle udruje vnitn tepnu jejho nadpirozenho ivota v innosti, proto tak z tohoto dvodu neme bti Crkev v dn dob bez len skuten svtch.1) e Crkev jest opatena znmkou svatosti, jest lnek vry, kter akoliv s naprostou nutnost plyne ji z vnitn bytnosti Crkve, pece jet byl formln prohlen na snmu c a i h r a d s k m I. (r. 381.) a pojat do symbolu nicejsko-caihradskho slovy: V m . . . t a k v j e d n u , s v a t o u , o b e c n o u a a p o t o l s k o u C r k e v . " 2) A l b e r t V e l i k upozor uje na to, e symbolem neprostedn ped tmto vrolnkem jedn o Duchu sv. a nm porou v nho viti nejen jak sm v s o b j e s t s v a t , nbr tak vzhledem k d l u , kter svou svatost psob, a to jest C r k e v , na kterou svtostmi, ctnostmi a dary svmi svou svatost vylv a kterou mimod nmi milodary jako zzraky, darem moudrosti, vdy, vry, roze znvn duch, uzdravovn, proroctv atd. zevn dokazuje.3) 6. Dkaz z Psma sv. el, k nmu Kristus Crkev zaloil, jest o s p r a v e d l n n a p o s v c e n lovenstva. Crkev jest tedy s v t l ) Cf. Camillum Mazzella S. J. 1 . c. p. 526 sqq.
! ) Denzinger 86. 3) De Sacrif. Missae, tract. 2. c. 9.

 398

vzhledem k svmu p v o d u a k svmu c l i . Svatost jejho pvodu plyne, jak jsme ji pravili, z B o s k h o d j e , kte rm Kristus Crkev zaloil. Jest tedy obsaena ji v jejm B o s k m z a l o e n . O svatosti jejho cle prav sv. apotol Pavel: K r i s t u s m i l o v a l C r k e v a v y d a l s e b e s a m a z a ni , a b y j i p o s v t i l . . . a b y s m s o b p e d sta vil Crkev jako slavnou, jako t a k o v o u , k t e r b y n e m l a p o s k v r n y . a ni v r s k y a n i nco podobnho, n b r ab y b y l a s v t a bez h o n n . " 1) Kristus jako Boholovk neme milovati nic ne istho. A ponvad Crkev miloval, proto se za ni vydal a svou krv ji posvtil, take nem poskvrny ani vrsky, nbr e jest svt a bezhonn. Aby mohla Crkev bti pedmtem lsky Kristovy, mus bti o b j e k t i v n veskrz svt. Svatou mus bti svou p o d s t a t n o u k o n s t i t u c ili stavou, svou naukou, svou bohoslubou a zevnitn sprvou. Ale touto o bj e k t i v n svatost opatil Kristus Crkev za tm elem, aby skrze ni s u b j e k t i v n posvcovala sv leny. mysl Kristv neme zstati bez inu. Nebo jako kad strom dobr podle slov Spasitelovch nese ovoce dobr, tak i Crkev Kristova m u s sv leny posvcovati. Kdyby tak neinila, pak by byla vbec zbyten, a Kristus by byl nadarmo se za ni vydal a na darmo Otce nebeskho prosil, aby vechny ty, kte ve slovo jeho uvili neb uv, p o s v t i l v pravd.*) Mus tedy mti l e n y s v a t a t o nejen svat v nejirm slova smyslu, t. j. leny ve stavu milosti posvcujc postaven, nbr i leny ne obyejnou svatost vynikajc, jejich svatost Bh sm zzraky potvrzuje. 7. b) Dkaz z Tradice. Doklad ze spis ss. Otc nebudeme pli hromaditi, po nvad ve star Crkvi byla vra ve svatost Crkve tak obecn, jak byla obecn vra v jej B o s k p v o d a B o s k c l . Proto uvedeme jen nkter vroky ss. Otc. Tak prav sv. I r e n e j v zvru ke III. knize Contra haereses": P s o b n o s t i D u c h a sv. n e j s o u a s t n i v i c h n i t i , k d o n e j s o u s p o j e n i s C r k v . Ti se s a mi z b a v u j ivota patnm uenm a jet horm ivo t e m. K d e j e s t C r k e v , t a m j e s t D u c h B o a k d e
*) E f e s . 5 , 2 5 s l d . . *) J a n 1 7 , 1 7 . 19

399 -

j e s t D u c h B o , t a m j e s t C r k e v a v e k e r mi lost. Duch Bo j est v a k pravda. Kdo nej s ou j eh o astni, tch nei v k i v ot u mat ka prsy svmi, ani pij z p ei s tho pr amene v y t ry s k u j c h o z t l a K r i s t o v a . Ti k o p o u s o b c i s t e r n y rozpukan, kter nemohou dreti vody a pij z j e j i c h s p o di n y vodu kalnou, o d v r a c e j c e se o d u e n C r k v e , a b y n e m o h l i b t i u s v d e n i ze s v h o b l u d u , a z a m t a j c e D u c h a sv. , a b y n e m o h l i b t i p o u e n i . " 1) A sv. C y r i l l j e r u s a l e m s k pe: C r k e v se n a z v k a t o l i c k o u ili obecnou..., po n v ad v e c h n y lidi pi druje k jedn prav bohoslub, knata i p o d d a n , u e n i n e u e n , a p a k e v e c h n y d r u h y h c h , k t e r c h se v c bu d u n e b t l e m d o p o u t j , l a hoj . C r k e v se s t k v v e m i c t n o s t m i , j a k k o l i v se j m e n u j , j a k v e s v c h s k u t c c h , t a k i v e s v c h s l o v e c h a ve v e c h d u c h o v n c h d a r e c h . " 2) A sv. A u g u s t i n jak naden, tak vroucn o Crkvi prav: C t t e , m i l u j t e , v e l e b t e C r k e v sv., s v o u m a t k u j a k o s v r c h o v a n J e r u s a l e m a s v a t m s t o Bo . On a u e n m, k t e r j s t e s l y e l i , se r o z p l o z u j e a se p o v e k e r m sv*t . O n a j e s t C r k e v B o h a i vho, s l o u p a u t v r z e n p r a v d y , i k d y v e s v m ln chov a s v t o s t m i p i s lu h uj e tak dm p a t n m , od n i c h se v a k m r a v n m i v o t e m l i .3) K uvedenm dokladm jet pipojme vrok sv. P r o s p e r a a sv. C y r i l l a A l e x . Onen uvauje o slovech almu 131, v. 13.: J e l i k o H o s p o d i n v y v o l i l S i n , v y v o l i l j e j s o b za p b y t e k s v j p r a v : C r k e v s a m a j e s t Sin, o na j e s t t a k n e b e s k J e r u s a l e m , j e h o se s n a d o s c i v i c h n i , k d o p o z e m s k o u p o u t n y n j e t k o n a j . Ona j e s t m s t e m Bo m, k t e r p o d l e s v l e p s t r n k y z s t v v d y se s v m z a k l a d a t e l e m s p o j e n o
*) Collect. ss. Eccl. Petrum edit. cit. tom. II. 5. p. 323. ! ) Catech. 18. n. 23. (M. 33, 1643.) s) Sermo 214. n. 11. (M. 38, 1071.)

 400

a n v r a t s t i druh, k t e r o u m i l o s t Bo z v y h n a n s t v zpt vol, s t l e o ekv , aby b y l a c e l p b y t k e m s v h o o b y v a t e l e."1) A sv. C y r i 11 A l e x . prav ke slovm almu 86. v. 3: S l a v n v c i s e v y p r a v u j o tob, m s t o Bo ! K r i s t u s b y d l v C r k v i , k t e r o u si p r o s e b e j a k o s v j p b y t e k vzdlal, akoliv p iroz en ost svho B o s tv c e l s v t n a p l u j e . Tot o m s t o Bo j e s t j a k o n j a k ze m k ou l e a o b l a s t du p o s v c e n c h a . d u e v n j e d n o t o u s B o h e m s p o j e n c h . " 2)
5. P rav C rk ev K ristova mus bti k atolick il obecn. Tet znm ka C rkve. i. e Crkev Kristova mus bti k a t o l i c k i o b e c n jest lnek vry, pojat ji snmem caihradskm I. (381.) dosymbolu slovy: Vm . . . v jednu, svatou, o b e c n o u a apo tolskou Crkev". Nzev: K a t o 1 i c k (obecn) jest v l a s t n j m n o Crkve Kristovy, kterm od nejstarch dob byla naz vna a kterm i pozdji ode vech ostatnch crkv, kter proti n vznikly, se vdy liila. Katolickou sluje a do dnench dob proti Crkvi pravoslavn, angliknsk, lutherns k, k a l v i n s k , s w e d e n b o r g i n s k atd. A kdy. nkdo uin zmnku o C r k v i k a t o l i c k , nikdo na svte na jinou crkev nemysl, ne na Crkev m s k o - k a t o 1i c k o u. Tak ji nazv ji sv. I g n c (zem. 107 neb 114), jen ve svm listu k S m y r n e j s k m pe: K d e j e s t b i s k u p , t a m b u d i s n m i k e s a n s k o b e c , p o d o b n , j a ko k d e j e s t K r i s t u s , t a m j e s t t a k k a t o l i c k C r k e v."3) A podobn ji nazv c r k e v t a t o v e svm okrunm listu o muednictv sv. P o 1 y k a r p a, zaslanm na crkev f i 1 ad e l f i c k o u a vechny ostatn obce (paroecie) svat a k a t o l i c k C r k v e . 4) A k a t o l i c k o u i obecnou nazvna Crkev Kristova hlavn proto, e podle tto znmky, kterou z po celm svt, kad lovk ji snadno jako Crkev Kristovu me poznati a ode vech lidskch crkv, kter si rovn pvod bosk pipisuj, rozeznati.6)
l) *) 3) *) *) In ps. 131. Cf. Mazella, 1 . c. p. 536. Collect. Ss. Eccl. Patrum , edit. cit. tom. I. p. 84. ibid. p. 113. (hned v npisu). E. Commer, I. c. S. 206. ff.

2. Katolickou i obecnou sluje Crkev z mnohch dvod: co vysvt ze slov samho Krista Pna k apotolm: Slovy: J d o u c e do c e l h o s v t a " vyjaduje katolinost m s t , na kterch se m iti; slovy: u t e v e c k y n r o d y m na zeteli katolinost o s o b , kter m do svho lna pijati; uce je z a c h o v v t i v e c k o , co j s e m p i k z a l v m, naznauje katolinost u e n , urenho pro vecky n rody, a slovy : a aj, j j s e m s v m i a do s k o n n s v t a," vytk katolinost a s u . Tedy Crkev jest katolick co do m s t a , o s o b , u e n a a s u. 3. O katolinosti u e n jednali jsme ji v trakttu o ne omylnosti uitelskho adu Crkve. Nebo Crkev jsouc Kristem povena autoritativn moc hlsati pravdu jeho vemu stvoen, neponechv a neme ponechvati jednotlivm vcm na vli, co z nauky Kristem zjeven a j hlsan chtj viti a co zamtnouti, nbr zavazuje pod trestem ztrty vn spsy vecko lovenstvo k Bosk ve ve vecky pravdy j formln k ven prohlen. Co do nauky jest Crkev obecn ili katolick, ponvad po vecky vky na vech mstech vcm tou nauku jako Bohem zjevenou hls, a ponvad tak v c vech vk a vech mst v ni Boskou vrou v: Akoliv v p r a v d c h s a m c h a v e s m y s l u , ve kterm Crkev je hls, a ve kterm vc v ni v, nen vvoje a pokroku, pece mnoh pravdy, kter Crkev s potku jen m a t e r i l n , t. j. pokud byly v pravdch jinch zavinut obsaeny, hlsala, a kter tak vc fide implicite" vili, pozdji formln za pravdy zjeven prohlauje a vc k ve Bosk v tyto pravdy in sensu explicito" zavazuje. A v tomto smyslu jest v Crkvi stl vvoj a pokrok. Tm vak Crkev nauky zjeven nikterak vcn nemn, nbr toliko logicky rozvj. A roz vojem tmto nikterak v e o b e c n o s t uen netrp, jako by Crkev k.nauce Kristov v pozdj dob nco pidvala, co v n pvodn' nebylo obsaeno. Na p. uvedeme filioque", kter pvodn v symbolu niceno-caihradskm nebylo a kter teprv za papee Mikule I. (858.-857.) do nho bylo pijato a obecn Crkvi pedepsno. Nebo vychz-li Duch sv. z Otce a uvd-li Psmo sv. s. Bosk Tradice tyt dvody tak pro jeho vchod ze Syna, pak neme bti nejmen pochybnosti, e jako Syn vychz z Otce, mus tak Duch Sv. vychzeti z Otce a Syna (filioque) jako z jednoho spolenho principu. Co tedy dve Crkev vdy

402

i m p l i c i t e hlsala a vila, to se stalo pak pijetm do symbolu niceno-caihradskho formlnm lnkem vry. 4. Veobecnost i katolinost a s u jest ji obsaena v i n d e f e k t i b i l i t (v nepomjejcnosti) Crkve. Neme-li Crkev pominouti, pak mus trvati a do skonn svta beze zmny svho B o s k h o u e n , sv Kristem ustanoven b o h o s l u b y a svch Kristem sob danch zkon. A proto znmka katolinosti Crkve obsahuje v sob vlastn jen v e o b e c n o s t o s o b a m s t a , ili jinmi slovy: Crkev byla Kristem zaloena pro v e c k y l i d i na v e c h m s t e c h svta a proto mus tak vem oprvnnm nboenskm, mravnm a kulturnm potebm vech lid vyhovovati a bti proto tak nejen schopna po vekerm svt se roziti, nbr svm s k u t e n m r o z e n m a potem svch vyznava zraky celho lovenstva pede vemi ostatnmi nboenskmi spole nostmi na sebe obraceti. Tedy znmka katolinosti obsahuje v sob a) v e l i k , eknme i m p o n u j c p o e t v c c h a b) skuten r o z e n po c e l m s v t , vt a rozshlej ne jest rozen kad jin kesansk nboensk spolenosti. Abychom nabyli plnjho pojmu tto znmky Crkve, jest n m rozliovali mezi katolinosti m a t e r i l n a f o r m l n . 5. M a t e r i l n k a t o l i n o s t nen ne s k u t e n m r o z e n m vcch na vech mstech a mezi vemi nrody bez ohledu na to, zdali nle k j e d n j e d n o t n Crkvi, nebo k nkolika crkvm, kter se sice v podstatnch vcech od sebe li a jen jaksi ve veobecnm pojmu crkve ke sansk se spojuj. V tomto smyslu pojmaj katolinost Crkve mnoz anglikni, kte ti rzn crkve: m s k o-katolickou, angliknskou a crkve schismatick v jednotnm a b s t r a k t n mpojmu crkve katolick spojuj. 6. Od m a t e r i l n k a t o l i n o s t i podstatn se li k a t o l i n o s t f o r m l n , kter ve svm pojmu zahrnuje nejen skuten rozen len Crkve u vech nrod po celm svt, nbr zrove tak jednotu ve ve, v bohoslub a ve sprv. A jen tato f o r m l n k a t o l i n o s t jest pravou znmkou Crkve Kristovy. Ne i tato f o r m l n k a t o l i n o s t me bti katolinost bu , , j u r i s nebo fa ct i " neb j u r i s et facti. e formln katolinost mus bti vdy k a t o l i n o s t i , , j u r i s , plyne ji z elu Crkve, kterou Kristus zaloil, aby jeho zsluhy

43

lovenstvu pivlastovala vech, mst a vech, vk a do sko nn svta a tyto zsluhy jim pivlastujc vedla je k spse vn. V tomto Boskm uren jest ji nutn obsaena v n i t n a z e v n i t n s c h o p n o s t C r k v e se roziti po vekerm svt a do lna svho pijati vechny nrody pese vecky jejich nrodn a kulturn protivy. Crkev Kristova mus b ti. Crkv v e l i d s k o u , C r k v s v t o v o u . Kad jin crkev je st zpravidla crkv j e n n r o d n , crkev protestantsk jest lilavn jen crkv n m e c k o u , angliknsk jen angliknskou, schism atick jest crkv, eckou, ruskou, bulharskou, srbskou. A kad z tchto crkv m na zeteli jen zjem nroda, jemu nle, a dn z nich ani na to nepomysl, ab y ve sv lno pojala vecky nrody. Vem tmto crkvm a kad jednotliv z nich chyb katolinost ,,j u r i s , tento nejhlavnj a nej podstatnj pedpoklad znmky katolinosti. Akoliv katolinost ,,juris je st naprosto nutnou podmnkou katolinosti ,,facti, pece pod sta ta tto znmky nezle ta k v tto veobecnosti ,,juris, jako zle v katolinosti i veobecnosti facti , kter zle ve vtm rozen a vtm potu vcch proti vem ostatnm crkvm kesanskm, proti crkvi luthernsk, kalvinsk, angliknsk proti crkvm rozkolnm. A katolinost tato me bti bu y s i c k nebo m i a v n . Katolinost ,,facti ve smyslu f y s i c k m mla by Crkev, k d yb y cel svt ta k zaujala, e by na nm nebylo ani jedinho nroda, ba ani jedn osoby, kter by k Crkvi nenleela. Tato katolinost fysick jest sice idelem, k nmu se Crkev vc a vce pibliuje, jeho vak pln nedoshne ani tenkrt, a podle pi slben Kristova bude jeden ovinec a jeden past. 7. K a t o l i n o s t v m r a v n m s m y s l u mla by Crkev, kdyby byl po svt ta k rozena, e by jej dstojnost, jak prav Suarez,1) zila takovm leskem, z nho b y kad lovk dobr vle mohl pravou Crkev Kristovu poznati a ode vech kacskch sekt rozliiti. 8. Katolinost ja k fysick ta k i mravn me b ti zase bu s o u a s n (simultane) nebo p o s t u p n (successiva). Kato linost s o u a s n (fysick i mravn) vyjaduje rozen Crkve p o c e l m s v e t v j e d n o m a t m a s e , kdeto kato linost (fysick i mravn) p o s t u p n b y Crkvi pinleela,
*) Defens. F id ei. lib . I. c. 16. n. xo.

404.

kdyby se z jednoho dlu svta do druhho a v kadm dlu svta z jedn jeho sti do druh ila, a to tak, e by naped, ne by nov dl svta zaujala, dvj opustila.1). 9. Po tomto rozboru rznch vznam katolinosti pistupme ji k mstnjmu uren, v jakm smyslu jest k a t o l i nost z n m k o u Crkve Kristovy. e znmkou katolinosti neme b ti k a t o l i n o s t f y s i c k , dokazuje P s m o s v . Sm Kristus prav u sv. Matoue: ,,I b u d e h l s n o t o t o e v a n g e l i u m ,o k r l o v s t v p o c e l m o k r s k u z e m s k m na s v d e c t v vem nrodm; a tehda pijde k o n e c . " 2) Podle tchto slov Spasitelovch bude evangelium hlsno sice v e m n r o d m , ale teprv p e d , k o n c e m s v t a . A podobn pe sv. P a v e l : N e c h c i , brat, abyste neznali toho t a j e m s t v . e t o t i s l e p o t a p i p a d l a n a I s r a e l e z sti , , dokud by plnost pohan n e v e l a . " 3) Podle tohoto proroctv apotolova vejdou v Crkev naped v i c h n i n r o d o v p o h a n t a teprv po nich obrt se na konec tak n r o d i d o v s k . A podobn pe k T i m o t h e o v i : N e b o l b u d e as, k d y z d r a v h o u e n ne s n e s o u , n b r n a s h r o m d si u i t e l p o d l e v la s tn c h cht, m ajce im rn v uch a (kdy) o d p r a v d y s l u c h s v j o d v r t a o b r t s e k b j m.4) Budou-li vak ve svt kacstv, jak sv. Pavel pedpovd, pak neme b ti Crkev v e o b e c n o u v e f y sickm smyslu. 10. A neme-li katolinost Crkve bti f y s i c k , pak ne zbv, ne e j musme rozumti jen v m r a v n m s m y s l u . Ne tu nastv otzka, je-li tato mravn katolinost s o u a s n (simultanea) aneb p o s t u p n (successive). Neme bti nej men pochybnosti, e Crkev ve svch po tcch nebyla a nemohla bti s o u a s n s k u t e n v e o b e c n . Nebo po svm zaloen na slavnost letnic mimo apo toly a uednky se skldala jen z malho hlouku vcch. Sm Bosk Spasitel pirovnal ji k zrnu hoinmu, kter mlo teprv kliti a rsti a teprv potom vydati ze sebe zelinu nejvt
*) 3) 3) *) Cf. Fr. Hettinger 1 . c. S. 75 ff. Mat. 24, 14. m. 11, 25. II. Tim. 4, 3.

 45

mezi zelinami. T smysl m podobenstv o kvasu a mouce, kterho Bosk jej zakladatel o n uil. Proto tak podle vle Boskho jejho zakladatele mli ss. apotolov hlsati evangelium naped idm a. teprv po jejich obrcen a pijet do Crkve svou apotolskou innost roziti na nrody pohansk. Ale ponvad id evangelia nepijali, obrtili s apotolov k nrodm pohanskm, jak vslovn sv. Pavel oznmil idm v Antiochii pisidsk ka: V m m l o se n e j p r v h l s a t i s l o v o B o ; p o n v a d v a k j e o d m t t e a s e b e za ne h o d n p o k l d t e i v o t a vnho, hle o b r a c m e se k p o h a n m , n e b o t a k t o p i k z a l n m P n."1) Akoliv Crkev ji svm zaloenm a svm po volnm byla de jure v e o b e c n , pece ,,de facto" se aspo na potku svho trvn neme se v e o b e c n o u nazvati, jak sv. Augustin ve. vkladu prproctv Danielova o Crkvi prav: Z a v e n m a o i m a n a r t e na hor u, k t e r 2 n e p a t r n h o k a me n e po d l e p r o r o c t v Da n i e l o v a v y r s t l a a n a p l n i l a v e k e r o u z e mi . " 2) Ale ji ke konci II. a jet vce ke konci IV. a na potku V. stolet byla po tehdejm svt tak rozena, e j vm prvem jest pi pisovat! s k u t e n o u katolinost ve smyslu mravnm, jak prav S u a r e z : J e s t j i s t o , e C r k e v do a s u sv. A u g u s t i n a a j i n c h O t c t a k v z r s t l a , e j i b y l a po c e l m s v t r o z e n a , j a k o n i n o O t c o v s a m i o n i p r a v .< s ). Z toho patrno, e v t t o d o b j est j ji pitati s o u a s n o u a nikoli toliko p os t u p n o u katolinost, jak zcela sprvn prav zase S u a r e z : P o d l e o b e c n n a u k y v e c h ss. O t c j e s t j i s t o , e C r k e v n e n a b y l a , k a t o l i no. s t i . t e prv za naich as, nbr e j i m l a m n o h e m d v e , a b y se o n m o h l o c i , e j e s t po c e l m s v t r o z e n a . N e b o p o d l e pedpovdi prorok a slibu K r i s t o v a p r a v i l j i s v. P a v e l o h l s n e v a n g e l i a s k r z e a p o t o l y : Po v e k e r z e m i r o z e e l se h l a s j e j i c h a n a k o n e c z e m (zn) s l o v a j e j i c h."4).
*) 2) a) *) Skut. 13, 46. Contr. Petii. 1 . 2 cap. 38. Defens. Fid. 1 . c. cap. 16. n. q. m. I. c. 10, 18.

46

Akoliv nkte bohoslovci (na p. bl. Bellarmin) mnili, e Crkev me v nkter dob odpadem tolik len ztratiti, e po zbude s o u a s n k a t o l i n o s t i , pi em pr vak za chov vdy katolinost ,,juris, pece vtina tuto domnnku vm prvem rozhodn odmt, tvrdc, e i v ppad velkho od padu, kterm Crkev znan poet svch len ztrc, neztrc nikdy k a t o l i n o s t i s o u a s n , ponvad prozetelnost Bosk jej osudy tak d, e ztrtu v jednom dlu svta j na hrazuje jet vtm ziskem v druhm dlu svta, jako nahradila odpad protestant v Evrop poktnm jet vtho potu po han v Indii. 11. Konen jest skutenou katolinost mravn jet liiti na katolinost n a p r o s t o u a p o m r n o u . Ona zle ve s k u t e n m r o z e n Crkve po celm svt bez ohledu na rozen rznch sekt, kter sebe tak za crkve kesansk pokldaj, kdeto katolinost r e l a t i v n zle ve vtm rozen a vtm potu vcch Crkve Kristovy naproti s e k t m a k a t o l i c k m n e j e n j e d n o t l i v m , n b r i vem dohromady. e Crkvi Kristov pslu katolinost n a p r o s t , plyne ji z jej vnitn povahy a z jejho uren. Touto katolinosti z po celm svt a obrac na sebe zraky kadho lovka, jen o spsu due sv usiluje. Ale Crkev Kristova jest tak katolick r e l a t i v n a to jak naproti jednotlivm sektm kesanskm zvl, tak i naproti vem dohromady. Kdeto kad kacsk spolenost jest rozena namnoze jen v jedn i aneb v jednom nrod, m Crkev Kristova sv vyznavae po celm syt a poet jejich pevyoval vdy a pevyuje dosud poet pslunk nejen jednotlivch kesanskch sekt, nbr i vech dohromady. Avak katolinost Crkve Kristovy ned, aby pevyovala tak poet vech p o h a n . Tak bylo na potku Crkve, dokud byla v mskm svt za pouhou s e k t u i d o v s k o u pokl dna, tak jest a doposud. Crkev jest sice, pakli na ni patme jako na celek, na vtznm pochodu a postupu na celm svt, ale pece se potem svm pohanstvu dosud nerovn."1) 12. Dkaz z Psma sv. Sv. A u g u s t i n ve sporu s donatisty dokazuje znmku katolinosti Crkve, a) ze S t a r h o z k o n a a to a) ze z kona Mojova, ) z prorok, ) ze alm, a b) z Novho zkona.
l ) C f. J o s . B r i i l l

1.

c . S ., 2 9 f f .; C a m il l , M a z z e l l a S . J .

1.

c. p . 5 5 6 sq q .

4'7

ad a) Bh. slbil A b r a h a m o v i , e v jeho s e m e n i bu dou poehnni y i c h n i n r o d o v ,1) a tento slib opakoval I s k o v i2) a J a k u b o v i.3) e semenem. Abrahamovm jest rozumti Krista a jeho duchovn potomstvo, u sv. P a v el v listu ke Galatskm.4) Vemi tmito proroctvmi pedpovd Bh rozen vyznava Kristovch po celm svt. Z toho plyne, e znmka katolinosti nezle v pouh s c h o p n o s t i Crkve se roziti po celm svt (in catholicitate jurisN , nbr d z rove jejho s k u t e n h o r o z e n po. c e l m s v t . Aby catholicitas juris mohla bti z n m k o u Crkve, mus se z e v n jeviti, a toho me dosci jen s k u t e n m r o z e n m po c e l m s v t . ad ) K a t o 1 i n o s t Crkve nejen ,,juris, nbr i ,,facti pedpovdaj tak p r o r o c i . Pekrsn l tuto katolinost pedevm prorok I s a i : P o z d v i h n i v k o l o s v c h a v i z : v i c h n i t i t o s h r o m d n i j sou, pili k tob; synov tvoji z daleka pijdou a dc ery t v o dev ad povstanou. Tehd uz a b u d e o p l v a t i . . . , k d y se o b r t k t o b m n o s t v m o e a s l a n r o d p i j d e k t o b . Mn o s t v v e 1 b 1 o u d p i k r y j e t atd.5) Prorok stoj tu v duclra na cimbu chrmu jerusalemskho a kon pehldku vech, nrod. Vichni nrodov do Crkve Kristovy bu ji vstoupili aneb v bu doucnosti vstoup. Pijdou se vech konin svta od vchodu a zpadu, od jihu a severu, aby se osvtili a oili svtlem, kter bude jim vstc ziti z duchovnho Jerusalem,a, z Crkve Kristovy. A tito nrodov nepijdou do Crkve p r z d n i , nbr pinesou j a ozdob a okrl ji vemi s v m i p i r o z e n m i pok l a d y a s k v o s t y , kter prorok naznauje m n o s t v m moe a s i l o u nrod", a m n o s t v m velbloud". A jako svtlo zc z Jerusalema bude vyslati paprsky sv do ve kerho svta, tak tak pravda a milost Kristova vychz z jeho Crkve a osvcuje a zahv vecky nrody, kte dve ne do Crkve byli zatpeni jako dov jejho tla, sedli ve tmch, blud a zmrali smrt duchovn i tlesnou.
*) Gen. 12, 18. 2) Gen. 26, 4. 3) Gen. 28, 14.
4)

3. 16.

) Is. 60, 4 sld.

Tuto znmku Crkve l tak prorok D a n i e 1 ve sv ped povdi novho krlovstv, kter Bh po vyvrcen e asyrskobabylonsk, medo-persk, macedonsko-eck a msk zalo a po celm svt roz. A krlovstv toto potrv na vky a ne bude pechzeti od nroda k nrodu, jako ony tyry svtov e, nbr pod vldou Krista samho a jeho nmstka, mskho pa pee potrv na vky, a veck krlovstv a e sv vld pod rob. * ) Nemn jasn jest proroctv M a l a c h i o v o o obecnosti e, kterou Kristus zalo na mst starozkonn s y n a g o g y jen pro idy uren. Kraje knstvo starozkonn, e nechcc zadarmo zapliti ani obt oltn, ba ani dvee chrmov zavti, prav jmnem Hospodinovm: ,,0 d v c h o d u s l u n c e a n a z p a d v e l i k j e s t j m n o m m e z i n r o d y , a na k a d m m s t se o b t u j e a p i n j m n u m mu o b t i s t o u, n e b o v e l i k j e s t j m n o m m e z i n r o d y , d H o s p o d i n z s t u p .2) Pakli v nov messinsk i, kter m nastoupiti na msto synagogy, bude se obt obtovati n a k a d m m s t , pak bude tak tato e rozena na kadm mst, ili bude veobecn. Jen tak bude j mono, aby jmno Pn uinila mezi vemi nrody od vchodu slunce a na zpad velikm a slavnm. Ze vech tchto proroctv plyne, e Crkvi Kristov, kterou proroci maj tu na zeteli, pinle nejen veobecnost ,,juris , nbr i veobecnost ,,facti, jinak by nemohli o n pedpovdti, e shromd v sob vecky nrody, e bude pineti obt na kadm mst a nikoliv toliko v c h r m j e r u s a l e m s k m , jak lidu idovskmu bylo ve S t a r m z k o n n a z e n o . ad ) Tak almista Pn pedpovd na mnohch mstech zaloen missinsk svtov e, kter ve sv lno pojme vecky nrody zem. To plat o vech tak zvanch a l m e c h me s s i n s k c h . Tak prav Hospodin slovy almistovmi k pt mu Messii: P o d e j o d e m n e a d m t o b n r o d y v d d i c t v t v a k o n i n y zem ve v l a d a s t v t v .3) A v almu 18. prav: Po v z e m i r o z c h z s e z v u k j e j i c h a a do k o n i n o k r s k u z e m s l o v a j e j i c h . " 4) almista Pn vyliuje slovy tmito chvlu, kterou
') Daniel 2, 27 sqq. 2) Mat. 1, l i .

* ) i, 8. 4) 18, 5-

409

Bohu vzdv h v z d n t n e b e . Sv. Pavel v listu k manm tv jich vak ve smyslu duchovnm o k z n a p o t o l s k m. Jako kad hvzda na nebi vydv kadmu lovku na celm svt svdectv o slv Bo, podobn kad slovo kzn apotol jest hlasatelem slvy tto. A alm 21., kter jedn o utrpen budoucho Vykupitele, ke konci pipomn iny jeho v ivot nrod, kte uvaujce o tomto utrpen se r o z p o m e n o u a se o b r t k H o s p o d i n u . . . " N e b o Ho s p o d i n o v o j e s t k r l o v s t v a o n b u d e p a n a t i n a d n r o d y . " 1) Tmto krlovstvm Hospodinovm mono rozumti jen Crkev Kristovu, ve kter se budou Bohu klanti nrodov vech konin zem. A proto Crkev Kristova mus bti s k u t , n v e o b e c n a to nejen svm povo lnm a urenm, nbr svm s k u t e n m r o z e n m po vekerm svt. A o Kristu a jeho Crkvi prav alm 71.: ,,A p a n o v a t i b u d e o d m o e k m o i a od e k y a do k o n i n o k r s k u z e m . P e d n m k l a n t i s e b u d o u M o u e n n o v a n e p t e l j e h o p r a c h 1 z a t i b u d o u . . . A k l a n t i se mu b u d o u v i c h n i k r l o v : a v i c h n i n r o d o v j e mu s 1o u i t i b u d o u . " 2) Kristus bude panovati ve sv i od moe stedo zemnho a k nej kraj nj mu ocenu zem a od eky Eufratu neb Jordnu a k poslednm koninm okrku zem. Nov kato lick e bude v sob obsahovati i nej vzdlenj a nejdivoej nrody a kmeny lidsk a nebude v n rozdlu mezi zemi a zem mezi nrodem a nrodem. Vichni nrodov se stanou lidem Bom, kter bude tvoiti jedinou svtou obec. Vichni budou se v n Kristu klanti, nejen obecn lid, nbr i jeho knata a kr lov.3) e vem tmto vrokm jest rozumti o Kristu a Crkvi jeho, dokazuje sv. A u g u s t i n proti D o n a t i s t m . Na jejich tvrzen, e Crkev sice njakou dobu po svt se ila, e vak zlobou lid vude zmizela a jen v crkvi donatistick se za chovala, odpovd takto: J a k o b y b y l D u c h s v. n e z n a l p t c h m y s l li dskch, kdo by mohl nco tak nesmyslnho t v r d i ti ? Pro ted y prav sv. L u k , e se m u s n a p l n i t i. v e c k o , co p s n o j e s t (o Kristu) v z k o n M o j o v a v p r o r o c c h
l ) alm. 21, 28 sl. s) 71, 8 sld. Cf. S. Augustinum: P e Unit. Eccl. 617. s) Dr. M. W olter. P sallite Sapienter. XI. Aul. 2. B. S. 681. Freib. im Br. 1891.

 4 10

i a 1 m e c h ?]) Ostatn nejen sv. A u g u s t i n , nbr i vichni ostatn ss. Otcov, jako i pozdj theologov vysvtluj uve den msta jednomysln o ptm Messii a jeho svtov i, kterou ke spse lovenstva zalo. 13. b) Dkaz z Psma sv. Novho zkona. Ji dve jsme se zminili, e Boskmu Spasiteli snad nic tak na srdci neleelo, jako aby ss. a p o t o l m vtpil prav a jasn pojem o k r l o v s t v Bo m, kter piel zaloit. A proto uval tolik podobenstv, jimi jim pvod Crkve, jej vnitn bytnost a podstatu, jej psobnost, jej el, vzjemn pomr jejch len, pak pomr jej k Crkvi nebesk atd. v y svtlil. A pi tom tak pi kad pleitosti se v uritost ped povdal jej v e o b e c n o s t j a k o t o z n m k u , podle kter kad lovk bude moci jej Bosk zaloen a uren poznati. Tak prav u sv. M a t o u e : P r a v m v m, e mnozpijdouodvchoduizpaduastolovat bu dous Abrahamem, Iskem a J akubem v kr l o v s t v n e b e s k m.2) A u s v . M a r k a : J d o u c e d o v e k e r h o svta, kate e v a n g e l i u m vemu s t v o e n . . . a o n i v y e d e k z a l i v u d e . 3) A ve. S k u t c c h a p o t o l s k c h : O b d r t e s l u, k d y n a v s s e s t o u p D u c h sv. a b u d e t e mi s v d k y v J e r u s a l e m a po v e m J u d s k u a S a m a s k u a do k o n i n z e m .4) A mysl Kristv zaloiti d u c h o v n s v t o v o u i na mst s v t s k e , jakou id oek vali, byl prv pinou, e fariseov a vtina nroda idovskho, v jeho missinsk posln neuvili a aby zmaili mysl jeho, jeho samho na smrt vydali a utratili. 14. c) Dkaz z Bosk Tradice. e ji nejstar Crkev na celm, svt sob pipisovala z n m k u k a t o l i n o s t i ili v e o b e c n o s t i , dokazuj ss. Otcov a spisovatel crkevn hlavn ve svch s p o r e c h s k a c i . Tak na p. pe T e r t u l l i n ve sv Apologii : J s m e o d v e r e j k a , a v e , co j e s t v a e h o , j s m e j i n a p l n i l i , m s t a , o s t r o v y , h r a d y , o bc e l e c m i m o m, m s t y s e a i s a m y v o j e n s k t b o r y ,
1. c. c. 9. 2) Mat. 8, 11. 3) Mar. 16, 15. 20. 4) Skut. i, 8.

 4 -

lid, jzdu, csask palc, sent, frum, jen chrmy jsme vm nechali."1) C y r i l l j e r u s a l e m s k prav ke katechume nm: K d y b y s t e n k d y p i l i do c i z c h m s t , n e t a t e se v b e c po k o s t e l e , n e b o i r z n n e ch va ln sek ty a k a c s t v a maj sv skre, k t e r n a z v a j k o s t e l y . N e b t e d y o t o, k d e j es t n j ak crkev, n br o t o b , kde jest C r k e v k a t o l i c k , nebo to v l a s t n j mno s v a t m a t k y na, n e v s t y P n a n a e h o J e e K r i s t a . " 2) Za zvltnho obhjce katolinosti Crkve jest pokldati hlavn sv. A u g u s t i n a , jen za tou pinou napsal proti D o n a t i s t r n zvltn spis3) a mimo to i v jinch svch spisech tuto znmku Crkve rozhodn dokazuje. Uvedeme jen dva jeho vroky. Tak pe ve svm spise: De vera religione": A s a m i k a c i a s t o u p e n c i r o z k o l c h t j n e b n e c h t j , k d y k o l i n e m l u v se s v m i , n b r s ci z mi , p a k C r k e v k a t o l i c k o u j i n a k n e n a z v a j , ne k a t o l i c k o u . J i n a k j i m n i k d o n e r o z u m , p a k l i j n e r o z e z n v a j j m n e m , . k t e r m j i c e l s v t n a z v ."4) A na jinm mst pe: ,,K a d s t r a n a (Psma sv.) h l s j e n K r i s t a a C r k e v r o z e n o u po c e l m s v t . " 5) A katolinost prohlauje za znmku jej pravdy, kterou se ode vech kacskch spolenost li. N e v i c h n i k a c i," tak prav, j s o u po c e l m s v t . N k t e j s o u t u, j i n j i n d e . A l e n i k d e j i c h n e c h y b . Ale mezi sebou se neznaj. J e d n a s e k t a j e s t n a p. v A f r i c e , j i n n a V c h o d , j i n v E g y p t , j i n v M e s o p o t a m i i . Na r z n c h m s t e c h j s ou rzn. Ale C r k e v k a t o l i c k zn v e c k y , p o n v a d s e v e m i j e s t r o z e n a (cum omnibus fusa est). Tak na p. j e s t v A f r i c e s e k t a Don t o v a , a l e se s e k t o u D o n t o v o u v A f r i c e j e s t C r k e v k a t o l i c k . Na V c h o d j s o u E u n o mi ni , a v a k t a m n e n s e k t a D o n a t i s t , al e s E un omi n y jest tam C rkev katol i ck. Tato j e s t j a k o v i n n k me n , j e n . v z r s t e m s v m
*) 2) 3) 4) 5) Apolog. c. 37. Catech. 18. n. 26. (M. 33, 1047). Epistola ad Catholicos contra Donatistas sive de un itate Ecclesiae. De vera relig. n. 12 (M. 34, 128). Sermo 46. al. 165 (de tempore) n. 38. (M. 38, 289).

412

v u d e j e s t r o z e n, o n i n o j s o u j a k o s u c h r o t n o e m v i n a o v m pr o s v o u n e p l o d n o s t od r v y o d z n u t . V i n n k me n , j e n c e l r o s t e , zn s v r o t , k t e r na n m bu j e t z s t a l o , ne b b y v i od n h o o d z n u t o , v e d l e n h o n a z e m i le ." 1) Sv. P a c i n, biskup barcelonsk (t kolem r. 390.) vydal proti Novatianm zvltn spis zvan: ,,Tres epi stolae ad Sympronianum sive opus contra Novatianos." V prvnm list nadepsanm,: De catholico nomine" dokazuje, e jmno: k a t o l i c k (Crkev) pslu jen Crkvi msko-katolick a ni koliv tak sekt n o v a t i a n s k , a pi tomto dkazu uinil tak znm vrok: C h r i s t i a n u s m i h i n o m e n , c a t h o l i c u s c o g n o m e n " (kesan jest mm jmnem, katolk pjmenm). Jmno a pjmen stoj k sob v pomru pojmu r od o v h o k p o j m u d r u h o v m u i l i s p e c i f i c k mu . Slovy uvedenmi chce sv. P a c i n ci: J nejsem k e s an e m toliko ve smyslu, v jakm jsou kesany tak N o v at i n i, nbr j jsem kesanem k a t o l i c k m , nejsem p slunkem sekty obmezen jednm mstem, nbr jsem dem Crkve k a t o l i c k rozen po celm svt, kter ji tmto rozenm dokazuje, e jen ona sama jest Crkv pravou, zalo enou Kristem ke spse svta. 2) Crkev Kristova nese ji s v o u k a o l i n o s t na sob p e e t B o s k o s t i tm uritj a vraznj, uvme-li, e jejmu en po celou dobu jejho trvn s t l y v c e s t n e j r z n j p e k k y . Na potku usilovala o jej znien a vyhuben c e l o h r o m n m s k e nettc se k tomu elu uiti i sebe krutjch prostedk. Kesan v cel tto i pes ti sta rok krvceli, ale pi tom pece poet jejich pod vce rostl, take T e r t u l l i n mohl ve sv apologii vm prvem ci, e k r e v m u e d n k j e s t s e m, e n e m k e s a n . Tm podala Crkev dkaz nad slunce jasnj, e d n f y s i c k mo c ji nezni. Ale sotva pestala po dekretu milnskm (3x3) f y s i c k mo c d r t i t i C r k e v , muiti jej vyznavae, hrozilo j jin nebezpe se strany rznch heres, jmenovit se strany Arin, kte usilovali atnou p o d s t a t u z j e v e n n a u k y pod vrtit! a tak Crkev samu zniiti. Crkev konen zvtzila nad
*) 1. c. n. 18. *) Dr. Jos. Nirschl, Lehbuch der Patrologie. II. Bd. p. 364. Mainz 1883.

413 -

ariamsmein a utvrdila vru v B o s t v K r i s t o v o na celm svt. Ale i pozdji se stdali tito dva neptel v boji proti Crkvi. Ustaly-li ponkud herese ve svch tocch na Crkev, ihned na jejich msto nastoupili s v t s k mo c n o s t i . Po h u s i t i s m u piel p r o t e s t a n t i s m u s a akoliv boj s touto heres nebyl jet dobojovn, vztyila f r a n c o u z s k r e v o l u c e prapor svho zsadnho odboje proti Crkvi se v brutln krutost, jak jsou schopni jen lid, kte ztratili vru v Crkev jako spolenost Kristem zaloenou a nsledovn tak vru v Bostv Kristovo a v existenci Boskou vbec. A nep telstv vech heres proti Crkvi se v jeho nelidskost pevzala nynj s v t o v s e k t a i d o v s k h o z e d n s t v a , kter podle toho, jak se j to hod,, hned zbran m o d e r n p a v d y , hned zase, kde uchvt na sebe svtskou vldu, i f ys i c k o u m o c se sna Crkev se svta vyhubiti. Ale pi tom pi vem C r k e v m o h u t n , se a n a b v p o d v t h o v l i v u n a o s u d y n r o d . Tento zjev byl by nevysvtliteln, kdyby Crkev ve sv existenci a psobnosti z visela toliko n a p i r o z e n c h pinch. Ale ten, jen Crkev zaloil, tak se vdy staral, star a bude se starati, aby b r n y p e k e l n j i n e p e m o h l y . Existence Crkve a jej vtzn pochod po vekerm svt jest zaruen vemohoucm slovem Kristovm a proto kad pirozen lidsk moc a fysick a du chovn naproti Crkvi jest b e z m o c n . A proto plat i v ny nj dob o neptelch Crkve slovo almisty Pn: ,,(Ale ten), j e n p e b v v n e b e s c h , s m j e se j i m a Ho s p c d i n p o s m v se j i m l"1)

6. Crhev Kristova jest apotolsk. tvrt znmka Crkve. 1. tvrt a posledn znmka Crkve jest jej apostolinost, kter zle v t o t o n o s t i n y n j C r k v e s p v o d n C r k v K r i s t e m na a p o t o l e c h z a l o e n o u . Apotolskou jest Crkev t.) v i r m a b) v u m
s m y s l u .

2. ad a). V irm smyslu sluje Crkev apotolskou,, e byla Kristem na apotolech k spse lovenstva zaloena, co ostatn pipoutj i ostatn crkve, kter se za kesansk pokldaj. Nebo apotolsk pvod Crkve jest v Psm sv. tak jasn vy
*) alm 2, 4.

 414

jden, e ho nikdo, kdo v Krista v a Boskou autoritu Psma sv. uznv, neme poprati. Nebo Bosk Spasitel pravil ped svm na nebe vstoupenm k ss. apotolm: J d o u c e u t e v e c k y n r o d y , k t c e j e ve j m n u O t c e i S y n a i D u c h a s v., u c e j e z a c h o v v a l i v e cko, c o k o l i j s e m p i k z a l v m. " 1) A sv. J a n ve svm Z j e v e n prav, e vidl msto Jerusalem, t. j. Crkev, jej h r a d b a m l a d v a n c t z k l a d a n a n i c h d v a n c t e jmen d v a n c t i a p o t o l Be r n ko v c h ." 2) A sv. P a v e l pe k E f e s k m : Nu e t e d y nejste ji cizinci a pisthovalci, nbr j s t e s p o l u o b a n y s v t c h a d o m c m i Bo mi j s o u c e v z d l n i na z k l a d a p o t o l a p r o r o k , a n (nej h l u b m ) k a m e n e m u h e l n m j e s t s m K r i s t u s Je , v nm v e k e r s t a v b a se s p o j u j e a r o s t e v c h r m s v a t v P n u , v' n m i v y se s p o l u v z d l v t e v p b y t e k B o v D u ch u ." 3) V tomto vroku sv. Pavel l zcela urit a jasn pomr mezi K r i s t e m a C r k v a mezi potkem Crkve a jejm dalm vvojem. Nejhlubm zkla dem, jen cel Crkvi jednoty a pevnosti dodv, jest s m K r i s t u s . Kristus vak Crkev svou vzdlal na ss. apotolech jako na svch viditelnch nmstcch. Kristus jest tedy n e v i d i t e l n m, ss. apotolov jsou v i d i t e l n m zkladem Crkve K ri stovy, kter na tomto neviditelnm a viditelnm zklad m rsti v chrm svat a se stti pbytkem ke vzdln a posvcen vech vcch. Crkev Kristova mus bti a p o t o l s k b) tak v um smyslu a to a) ve svm a d u i t e l s km, ) k n s k m a ) p a s t s k m , co me bti jen tenkrte, kdy byvi zbudovna na zklad apotol m nosie tto troj moci, kte ji n i k d y n e p e r u e n o u p o s l o u p n o s t od ss. apotol pijali. 3. ad a) Ponvad jest vak na svt mnoho nboenskc spolenost, kter si bez rozdlu apostolinosti pivlastuj a po nvad jest pi podstatn rznosti jejich nauky, bohosluby a vnj sprvy nemono mysliti, e by mohly vecky tyto spole nosti bti od ss. apotol zaloeny, nastv pedleit otzka,
* ) 28, 20. s) 21, 14. *) 2, 19 sqq.

4I5

Mer z tchto rznch kesanskch crkv jest t o t o n s p v o d n C r k v a p o t o l s k o u ? Totonost tuto dokeme, kdy dokeme, e prav Crkev Kristova hls neporuenou nauku apotolskou, e kon bohoslubu, kter se podstatn neli od bohosluby apotolsk a e m pedstaven dc Crkev moc apotolskou. Dkaz, kter Crkev hls nauku a kon bohoslubu a p o t o l s k o u , byl by vak velmi obrn a proto nesnadn, ponvad by dal doklad ze vech stolet od apotol a na nai dobu. A proto jest j e d n o d u d k a z t en, . dokeme-li, e Crkev Kristova m p e d s t a v e n n e p e t r i t o u p o s l o u p n o s t od ss. a p o t o l po c h z e j c a jejich moc h i e r a t i c k o u (moc svcen, potestate ordinis) a moc h i e r a r c h i c k o u (pravomoc, po testate jurisdictionis vel missione apostolica) opaten. A prv v tto dvoj a p o t o l s k p o s l o u p n o s t i j e s t o b s a ena p o d s t a t a z n mk y a p o s t o l i n o s t i C r kve -ili apostolinost v u m a v l a s t n m smyslu. Nebo kter Crkev m sluhy (ministros), kte obdreli v ne petrit ad uvedenou dvoj moc od ss. apotol, kon tak apotolsk ad uitelsk, knsk a pastsk. A proto meme o a p o s t o l i n o s t i C r k v e c i , e z l e v e v e e j n , l e g i t i m n , s t l , t. j. n i k d y n e p e r u e n p o s l o u p n o s t i s l u h C r k v e o d ss. a p o t o l moc j e j i c h k z e n C r k v e o p a t e n c h . Vysvtleme jednotliv sti tto vty. a) A p o s t o l i n o s t zle v p o s l o u p n o s t i sluh crkevnch od ss. apotol a to mskch pape od sv. Petra a biskup od ostatnch apotol. Tot plat o knzch a jhnech. Tito sluhov (ministri Ecclesiae) nejsou pouhmi n m s t k y ss. a p o t o l , nbr jsou jejich n s t u p c i , kterm ss. apotolov odevzdali bu p mo nebo n e p m o v e k e r u s v o u d n o u m o c ordinis et jurisdictionis". A proto tito sluhov vykonvaj tou moc, kterou apotolov jako editel Crkve byli od samho Krista opateni. b) P o s l o u p n o s t tato jest v e e j n . Ponvad b < 0 autoritu diti vnj a viditelnou Crkev, mus bti z uritch a kadmu zjevnch znmek jasno, e jen tito a nikoli tak jin sluhov jsou nstupci ss. apotol v jejich ad apotolskm. c) Dle mus posloupnost tato bti l e g i t i m n . Aby po sloupnost mla tuto vlastnost, mus ten, jen moc apotolskou n -

416

k o m u u d l u j e neb ji pijm, jako i ve zpsobu, kternx j udluje a. pijm, bti zachovno ve, co zkon Bosk a crkevn za. tm elem pedpisuje. d) Konen mus bti posloupnost s t l , t. j. nesm ad sluh Crkve (ministrorum Ecclesiae) od apotol a na nae doby bti peruena A tato neperuenost mus bti nejen m a t e r i l n , nbr i f o r m l n , t. j. nejen e Crkev' mus mti sluhy, kte v nepetrit ad od apotol a do dneka, po sob nsleduj, nbr e tito sluhov mus autoritou a moc apotolskou bti ustanoveni od tch, kte touto moc byli Kristem opateni. Tento materiln a formln moment v posloupnosti apo tolsk potebuje vak ^mstnjho vysvtlen. Aby njak osoba mohla se stti astnou moci apotolsk, mus od apotol neb jejich nstupc bti za tm, elem zvlt: p o s v c e n a a k jejmu legitimnmu vykonvn jet tak zplnomocnna ili poslna. Proto jest v posloupnosti apotolsk rozeznvati dvoj moc: ,,ordinis" (svcen) a jurisdictionis'c (pravomoci ili posln). Moc svtosti s v c e n knstva pe nesli ss. apotolov na sv nstupce v apotolskm tird, na b i s k u p y p l n o s t moci apotolsk, na k n z e a na j h n y vt neb men st jej. Ponvad svcen vtiskuje v dui bisku povu, knzovu a jhnovu nezruiteln znamen, neme osoba posvcen tto moci ztratiti. Svcenm, kter me jen biskup jakoto nstupce ss. apotol v pln jejich moci udlovati, na bv vak osoba tato jen v n i t n s c h o p n o s t i k p l a t n m , u vykonvm moci s adem biskupskm, knskm a jhenskm spojen. Ponvad by vak v Crkvi musily vzniknouti velk nepodky a zmatky, kdyby kad posvcen biskup,, knz a jhen sml svou svcenm pijatou moc zcela podle libo vle-vykonvali, potebuj k jejmu d o v o l e n m u vykon vn z v l t n j u r i s d i k c e ili m i s s e (posln). A tuto jurisdikci vykonv msk pape jako nstupce sv. Petra v primte nade vemi biskupy, biskupov vak nade vemi Knmi a jhny svch dieces, kter jim jako dnm nstupcm ss. apotol Apotolskou Stolic byly ke sprv a k zen zvl pidleny. 4. M oc s v c e n (potestas ordinis) se podstatn li o m o c i j u r i s d i k n . Akoliv moc tato zpravidla pedpokld pslunou moc svcen, pece me Crkev moc jurisdikn udlit osob, kter pslunho svceni jet nepijala. Tak me na p.

 417

pouhho laika poviti h l s n m slova Boho, pouhho knze zenm diecese ve vech biskupskch vkonech, k nim nen poteb svcen biskupskho. 5. Dal rozdl mezi touto dvoj moc se jev v tom, e osoba pijav svcen biskupsk, knsk a jhensk nejen neme moci s pslunm svcenm spojen bti zbavena, nbr ani v n n j a k o m e z e n a . Biskup, knz a jhen i suspendovan a exkomunikovan podr za vech okolnost moc svcen svho pln nezkrcenou a mohou ji tak p l a t n vykonvati. Tak na p. kdy biskup platn svcen teba odpadlk neb rozkolnk vysvt (ovem servatis servandis) njakho knze na biskupa aneb jhna na knze, jest platn svcen. Kdy takov biskup neb knz slou mi sv., obt me sv. jest platn atp. Jinak vak pi moci jurisdikn. Tto moci mohou osoby j poven pslu nmi crkevnmi pedstavenmi bti bu pln zbaveny aneb v jejm vykonvn omezeny. 6. Ponvad Apotolsk Stolice chov v sob plnost m o c i j u r i s d i k n , proto obsahuje v sob tak plnost apostolinosti, z n jako ze svho zdroje apostolinost vech jednot livch crkv a vech jejich biskup, kn a jhn plj-ne. A proto s p o j e n j e d n o t l i v c h c r k v a j e j i c h sluh s Apotolskou Stolic jest nejjistj, ale t a k n e j z e j mj peet j e j i c h a p o s t o l i n o s t i. Apotolsk Stolice svou neomylnost ru nm jednak za 'platnost v o l b y jednoho papee po druhm, jednak tak za platnost biskupskho svcen, jm ss. apotolov penesli svj apotolsk ad na sv nstupce, a tito zase na sv nstupce a tak dle v nepetrit posloupnosti biskupa po biskupovi a na nae doby. A ponvad mt papeov z pln jurisdikn moci svho primtu ustanovuj biskupy v jednotlivch diecesch, a biskupov zase knze v jednotlivch crkevnch adech, jest spojen duchovenstva se svmi biskupy a biskup s Apotolskou Stolic t a k j a s n o u a p a t r n o u z n m k o u j e j i c h a p o s t o l i n o s t i , e nikdo neme o jejich apotolskm pvodu a posloupnosti pochybovati. Jen ta Crkev me bti apotolsk, kter v dnen dob prv tak jako po vecky dni svho trvn m nstupce sv. Petra opatenho plnou jeho primaciln moc nad vekerou Crkv a biskupy, a nstupce ss. apotol kte v podzenosti a poslunosti pod mskm papeem vykon vaj tou dnou moc, kterou Kristus ss. apotolm spojenm se

 4!8

sv. Petrem svil. A proto mus Crkev Kristova bti takoka stlm omlazovnm Crkve na sv. Petru a ostatnch apotolech Kristem zaloen.1) Po tomto vodu pistupujeme ji k positiv nmu dkazu tto znmky Crkve. 7. D k a z a p o s t o l i n o s t i z P s m a sv. Kristus odevzdal vecku moc, kterou ml od Otce, ss. apo tolm zrove pi jejich posln do celho svta. ,, J d o u c e, tak prav k nim po svm vzken, ute v e c k y n r o d y , a a j . j j s e m s v m i po v e c k y d n i a do s k o n n s v t a . " 2) Ponvad vak Kristus nemohl se ss. apotoly jako lidmi smrtelnmi bti zde na zemi a do skonn svta, mnil ve ss. apotolech tak jejich nstupce, msk papee a biskupy, v nich a skrze n mli ss. apotolov uiti vecky nrody. Podobn smysl maj slova Spasitelova u M a r k a : J d o u c e do v e k e r h o s v t a k a t e e v a n g e l i u m v e m u s t v o e n . " 3) A neprostedn ped svm na nebe vstoupenm pedpovdaje ss. apotolm sesln Ducha Sv. doloil: O b d r t e s l u , k d y n a v s s e s t o u p D u c h sv. , a bud e t e mi s v d k y v J e r u s a l e m a po v e m, J u d s k u i S a m a s k u a a do k o n i n z e m . " 4) Ze vech tchto vrok plyne, e Bosk Spasitel chtl, aby Crkev, tak jak ji na apotolech zaloil, trvala a do skonn svta s tm toliko rozdlem, e na msta apotol a jejich ad nastupovaly stle jin a jin osoby, kter maj povinnost v jejich apotolskm ad pokraovati nejen s j e j i c h mo c , nbr tak s j e j i c h a p o t o l s k m d u c h e m , s jejich horlivost a rozhodnost, s jejich lskou a obtavost, s jejich sebezporem a ochotou, kdykoli est Kristova a blaho Crkve toho d, i muednickou smrt podstoupiti. Jen tak me Crkev apostolinost v plnm smyslu jeviti, kdy v n pvodn apotolsk Crkev nejen svm n a d p i r o z e n m p o s l n m , nbr tak svou n a d p ir o z e n o u s v a t o s t stle celmu svtu z. Ovem jest nad pirozen posln nstupc ss. apotol p r v o t n o u z n mk o u , svatost jejich vak jen d r u h o t n o u v l a s t n o s t jejich apostolinosti. 1.
*) c. S. 2) 3) 4) Cf. Hettinger 34 ff. Mat. 28, 20. Mar. 16, 13. Skut. 1, 8.

c. S. 80 ff; E. Commer

1.

c. S. 215 ff; Jos. B riill

4 T9 -

8. Dkaz z Bosk Tradice. Mezi ss. Otci nebylo nikdy sporu, e jen ta Crkev me bti Crkv pravou Kristem zaloenou, kter jest p o k r a o v n m p v o d n C r k v e a p o t o l s k , kter m tedy legitimn nstupce sv. Petra a nstupce ss. apotol, biskupy, plnost jejich dn moci opaten. A proto lichost a bludnost vech heres dokazuj ss. Otcov hlavn ji z j e j i c h n o v o s t i . Tuto novost -vytk ji sv. Irenej vem kacm sv doby, kdy v III. knize ,,Contra haereses" pe: P o d n a p o t o l s k v c e l m s v t z j e v n j e s t v C r k v i m t . i n a z e t e l i k a d m u , k d o c h c e p r a v d u p o z n a t i. K t o m u e l u m e m e se o d v o l a t i k b i s k u p m j e d n o t l i v c h c r k v od a p o t o l u s t a n o v e n m , j a k o k j e j i c h n s t u p c m a na n a e d o b y , k t e n i e m u p o d o b n m u n e u i l i a ani n e m l i t u e n t o m , o e m ( d n e n k a c i ) b l o u z n . " 1) Za klassickho svdka a obhjce Boskho pvodu Crkve a jej apotolinosti jest pokldati T e r t u 11 i n a, jen za tm elem vydal duchapln spis: De praescriptionibus haereti corum". Slovo praescriptio" vzal Tertullin z mskho prva, -ve kterm znamenalo prvn v y d r e n n j a k v c i , kdy ji nkdo ml po del dobu v klidnm, nikm nepopranm uvn. Chtl-li pak nkdo prvn titul vci takto vydren poprati, pak bylo na nm provsti dkaz, e dlouholet dritel vc bezprvn dr, a nikoliv na d r i t e l i obhjiti prvnho titulu dren tto vci. A tuto zsadu mskho prva, kter byla pozdji pevzata do zkonnk vech kesanskch stt, applikoval T er t ul l i n na Crkev katolickou a na kace sv doby a argumentoval takto: Crkev katolick nem naprosto poteb naproti rznm kacstvm dokazovati teprv svj Bosk pvod a svou totonost s pvodn Crkv apotolskou. Oba tyto momenty: jej Bosk pvod a apostolinost dokazuje jej v y d r e n d r e b n o s t . Vecka kacstva jak jeho, tak i dvj doby vznikla p o z d j i , kdy ji Crkev katolick dvno existovala proto nejsou apo tolsk. Dkazem Boskho pvodu Crkve katolick a jej apostolinosti jest ji pouh jej existence od as ss. apotol. Tak prav v uvedenm spise: C h t j - l i n k t e r h e r e s e s o b p i p i s o v a t i s v j v z n i k j i v e v k u apol ) C o lle c t . S S . E c c l. P a t r u m . E d i t . c i t . t o m . II. I. p. 255,

420

t o l s k m . . . , m e m e j e v y z v a t i, a u d a j p v o d s v c h c r k v , a u k o u a d u s v c h b is k u p o d p o t k u t a k po s o b n s l e d u j c c h , e p r v n z t c h t o b i s k u p m z a s v h o p v odce a p e d c h d c e bu n k t e r h o z a p o t o l a n e b as po n k t e r h o z mu a p o t o l s k c h , k t e r v a k s a p o t o l y a do k o n c e i v o t a i l v e s p o j e n . A p o n v a d t o h o t o d k a z u n e m o h o u podati, d o k a z u j j i t m p r a v d u C r k v e a p o t o l s k. T m t o z p s o b e m j e s t t a k d o k z a t i a'pos t o l i n o s t onch c r kv , k t e r n e b y l y ani od a p o t o l a ani o d n k t e r h o m u e a p o t o l s k h o z a l o e n y , n b r k t e r p o z d j i v z n i k l y a do sud denn v z ni k a j , k t e r v a k s o u h l a s c e v j e d n o m a t m u e n j s o u pro s o u r o d n o s t v r y sv s v r o u a p o t o l s k o u p r v tak apo t o l s k j a k o o n y c r k v e , k t e r p m o ne b o ne p m o o d a p o t o l m l y s v j p v o d . A t e d y h e r e s e d o k o u , e j e d n m n e b d r u h m z p s o b e m p o c h z e j od a p o t o l . Al e p o n v a d , nejsou apotolskmi, nemohou dokzati, m s k u t e n n e j s o u . " 1) A na jinm miste pe: A p o t o lov zakldali sten crkve v kadm m s t , a od t c h t o c r k v p i j a l y a d o s u d j e t p i j m a j v e c h n y o s t a t n c r k v e v r u a na u k u K r i s t o v u . . . A p r o t o j e s t je t a k za a p o t o l s k p o k l d a t i j a k o r a t o l e s t i C r k v apo t o l s k c h . . . A j e - l i t o m u tak, p a k j e s t p a t r n o , e k a d o u n a u k o u , k t e r s t m i t o c r k v e m i m a t e s k m i a p v o d n m i s o u h l a s , j e s t po k l d a t i za n a u k u p r a v o u , k t e r b e z e v po chybnosti obsahuje pravdu, kterou Crkev p i j a l a od a p o t o l , a p o t o l o v od K r i s t a a K r i s t u s o d B o h a . " 2) Podobn pe O p t a t u s milevitnsk proti Donatistm: U k a t e p v o d v a b i s k u p s k s t o l i c e , k t e c h c e t e b t i C r k v s v t o u.3) A sv. J e r o n m pipisuje Crkvi apostolinost jako n e j j i1) De praescript. cap. 32. 2) Ibid. c. 20. 3) De schism. Donat. lib. 2. cap. 3. (M.

ii,

919.)

 421

s t j z n m k u jejho Boskho pvodu slovy jak krtkmi, tak vstinmi: V t c r k v i j e s t s e t r v a t i, k t e r b y v i o d a p o t o l z a l o e n a t r v a do d n e n h o dne. "1) Na konec uvedeme jet srden slova sv. A u g u s t i n a , ktermi vyzv d o n a t i s t y k nvratu do Crkve katolick: P i j d t e, b r a t r , tak prav, a d e j t e s e o p t z a t p i t i ve v i n n k m e n ; j e s t v r u b o l n o na v s po p a t i t i, j a k b y v e o d z n u t i o d v i n n r v y l e t e n a z e mi . t e j t e k n z e ( C r k v e k a t o l i c k ) od s a m h o s d l a P e t r o v a a v i zt e, kdo k o h o v t t o a d o t c n s l e d u j e : On o s d l o j e s t s k a l o u , k t e r n e p e m o h o u p y n b r n y pe k e l n .2) Veobecn meme ci, e kadou stenou crkev jest pokldat z a a p o t o l s k o u , kter s Apotolskou Stolic jest svazkem poslunosti a poddanosti spojena'. Nebo kad biskup, ktermu nstupce sv. Petra, msk pape, sprvu t neb on diecese svuje, ji tm se zatpuje v kollegium petro-apotolsk Kristem zaloen. A jako posloupnost mskch pape jako dj historicko-dogmatick, na nm jejich legitimnost a ne omyln autorita zvis, jest kadmu lovku zjevn, tak me kad snadno poznati, kter biskup se svou dieces uznv m skho papee za hlavu Crkve. A ponvad jen v m s k c r k v i od as apotolskch a na nai dobu se zachovala ne petrit ada po sob nsledujcch nstupc sv. Petra, me se a p o s t o l i n o s t v e c h o s t a t n c h c r k v dokzati jak prostednictvm Apotolsk Stolice. Nebo kter crkve maj biskupy m s k m p a p e e m k nim poslan a adem apotolskm o p a t e n , m u s b t i t a k a p o t o l s k. Pi vech otatnch crkvch, kter se rovn za crkve Kri stovy pokldaj, meme takoka prstem ukzati na o s o b y , kter je zaloily, jako n a as, k d y je zaloily. A tm jest ji tak podn dkaz, e nejsou Kristem zaloeny a proto tak e nejsou apotolsk.8)

*) Dial. adv. Lucifer, n. 38. (M. 23, 181.) 2) Hurtr, Dogmatica gener, edit. 5, tom. I. p. 319 sq. Oenip. 1885. 3) Cf. Camili. Mazzella S. J . 1 c. p. 556 sqq.

A22

7. Jen Crhev msko-katolick jest jedna a jednotn. Prvn znmka Crkve.

i. Ze Crkev mskokatolick jest jen jedna, jest historick dj, o kterm neme nikdo rozumn.pochybovati. Od dob apo tolskch a na nae doby existuje jen jedin Crkev katolick. Vecky nynj crkve akatolick, jak crkve schismatick, tak i crkve protestantsk, kter si pipisuj pvod Bosk, vznikly mnohem pozdji, kdy Crkev katolick ji mnoho stolet existo vala. A ponvad si nemohou pipisovati ani p m ani n e p m pvod od apotol, proto ji z tohoto dvodu nemohou, bti apotolskmi. A ponvad Kristus mohl na sv. apotolech zaloiti jen j e d i n o u C r k e v , neme mimo Crkev kato lickou dn crkev akatolick prv proto, e vechny vznikly mnohem pozdji ne Crkev apotolsk, bti Boskho pvodu a proto neme bti opatena z n m k o u j e d n o t y a j e d i n o s t i. Ale Crkev katolick jest nejen j e d n a a j e d i n , nbr jest tak jednotn. Ale prv v tto j e d n o t n o s t i zle znmka Crkve, kterou nazvme j e d n o t o u . A znmka tato zle v j e d n o t j e j h o u e n , jej b o h o s l u b y a jej v n j s p r v y . Vichni vc Crkve katolick po celm svt v a vyznvaj t o u n a u k u , kterou jim uitel sk ad Crkve autoritativn k ven pedkld, maj ast v t b o h o s l u b , kterou Crkev po celm svt kon, a uvaj tch svtost a jsou svm pedstavenm mskmu papei a biskupm pcddni. A jak nyn jest, tak bylo v Crkv v kad dob a k Crkvi pvodn na apotolech Kristem zalo en. Nad jednotou svho trojho adu bdla Crkev po vechny asy svho trvni s nej vt bedlivost, ba meme ci a s skostlivost. Kdykoliv vznikl njak odpor proti nkter nauce Bohem zjeven a j za zjevenou formln prohlen, vdy opanou na uku jako kacstv neb blud odsuzovala a zatvrzel obhjce ka cstv neb bludu ze svho lna vyluovala. Tuto jednotu Crkve v jej nauce, v bohoslub a vnj sprv sami jej odprci s ob divem. asto uznvaj a s bolem, ve svch crkvch j poheuj. Namtaj-li proti tto jednot Crkve msko-katolick, e i v n jest rznost nzor mezi bohoslovci v jedn a te nauce, pak se tato rznost tk jen otzek nejvy autoritou crkevn jet definitivn nerozeench, nikoliv vak pravd formln touto autoritou ji prohlench. V tchto pravdch byla a jest v Crkvi

4 2 3

msko-katolick n a p r o s t j e d n o t a . Do kterhokoliv dlu svta katolk pijde, vude sly jedno uen, nalz tyt sv tosti, tou crkevn sprvu. Tuto znmku Crkve ji sv. I r e n e j veleb, kdy o Crkvi pe: C r k e v po v e k e r m s v t rozen p ij a la j a k o d apotol, t a k i jej ich n s t u p c v r u v j e d n o h o B o h a " (nsleduj ostatn lnky vry v symbolu apotolskm obsaen). A pak pokrauje: A t o t o u e n a t u t o v r u C r k e v , a k o l i v j e s t v c e l m o k r k u z e m r o z p t l e n a , pece jako by b y d l e l a v j e d n o m d o m , z a c h o v v s n e j v t snahou a pelivost. A majc t a k o k a jednu du i a j e d n o s r d c e ... a j e d n a sta, k t e r m i s p o d i v u h o d n m s o u h l a s e m t u t o v r u hls, j u a v e m v c m p e d k l d . A k o l i v ja z y k y j e d n o t l i v c h n r o d n a s v t se o d s e b e r z n , p e c e m u e n C r k v e j e d n u a t o u moc. A proto crkve v Germanii nemaj jin v ry a j i n h o u e n , ne C r k v e v H i s p a n i i a v Ga l l i i nebo na V c h o d , nebo v E g y p t nebo v A f r i c e ne b o ve s t e d o z e m n c h k r a j c h svta. J a k o s l u n c e od B o h a s t v o e n j e s t na c e l m s v t jen jedno, p o d o b n uen C r k v e v u d e z a o s v c u j e v e c h n y l i d i , k t e se s n a p r a v d u p o z n a t i."1) A tento vrok sv. I r e ne je meme doplniti: A nejen v zemch a krajch starho svta, jak je sv. Irenej uvd, nbr i v dlech svta novho, v Americe, Austrlii a v Ocenii maj vecky crkve jedno uen a jednu vru. 2. Ponvad Crkev msko-katolick pijala sv uen skrze apotoly od samho Krista, proto je mus tak zachovvati a vysvtlovat! a vcm hlsati, jak je Kristus j svil. Proto se neme s jinmi crkvemi strany jednotlivch pravd a jejich smyslu smlouvati, jim stupky initi. Crkev msko-katolick jako nmstkyn samho Krista v jeho vykupitelskm dle m autoritu. Boskou a tto autorit m kad lovk naprostou povinnost jednodue se podrobiti. Proto neme se Crkev kato lick astniti konferenc, kter jednotliv akatolick crkve bolestn ctce svou vnitn pod rostouc rozervanost za elem dosaen jaksi vzjemn dohody v posledn dob svolvaj.
*) Contr. haer. lib. i. n. 4. Cf. Collect. ss. Eccl, P atrum edit. cit. tom. II. p. 200.

424

3- Kdyby na tyto konference s v z s t u p c e vyslala, pak by se postavila na rove se vemi jednotlivmi nekatolickmi crkvemi na nich zastoupenmi a tm by ji vyznala aneb aspo ve skutenosti pipustila, e pravda a blud maj jaksi stejn prvo a nsledovn e pravda me bludu initi stupky. Tm vak po dle naeho mnn nen vyloueno, e by se tchto konferenc, jejich tendence jest zajist dobr, ponvad ponaj, jak lze doufati, raziti cestu ke konen unii s Crkv katolickou, nesmli zastniti i theologov katolit ovem jen jako osoby soukrom, kte by astnkm tchto konferenc dali potebn vysvtlen a pouen v otzkch se tkajch Crkve katolick, ve kterch se theologm akatolickm asto sprvnch nzor nedostv. Sjednocen crkv akatolickch s Crkv msko-katolickou jest jen tenkrt mono, kdy se j v uen v bohoslub a ve vnj sprv jednodue podrob. Jinho smru nen. Crkev me jim jen v tom povoliti, co se zakld toliko na ie crkevnm, a proto tak jen na lidskm prvu. Co Crkev v t neb on dob svho trvn ve sv vnj disciplin zavedla, v tom se me novm oprvnnm poadavkm pizpsobiti. A proto nen nej men pochybnosti, e by na p. celmu ruskmu nrodu, kdyby pijal unii, ponechala v c h o d n b o h o s l u b a s jazykem staro slovanskm, po ppad i s nynjm ivm jazykem ruskm. A podobn i v jinch otzkch ie disciplinrnch juris mere eccle siastici" la by zajist ve sv povolnosti a do krajnosti. Ale co se v jejm trojm ad a v jejm ivot zakld na Boskm prv, v tom neme akatolickm crkvm, ba celmu svtu ani o vlsek ustoupiti, i kdyby je tmto stupem mohla v ovinec Kristv zpt zase uvsti. Co pravil Kristus o sob, e nebe a zem pominou, ale slova jeho e nepominou, to me i Crkev msko katolick vm prvem tak o vech svch vrolncch a dog matech formln prohlench ci, e jej definice tchto vrolnk a dogmat, i kdyby brny pekeln se vemi svmi pvr enci na tomto svt proti nim povstaly, podr svou pravdu a platnost ,,in perpetuas aeternitates".

8. Jednota a svoboda.
(Liberln katolicismus. Amerikansmus.)

i. Ponvad Kristus Crkev zaloil, aby jeho nauku neomyln vemu svtu, a na konec vk hlsala, bohoslubu jm ustano venou ke spse vcch konala a jeho zkony je k tto spse

425

dila, pak neme Crkev na tom, co od Krista jako pokraova-telka jeho vykupitelslcho adu pijala, naprosto nic mniti. A proto se neme v niem, co jest obsaeno in deposito fidei Kristem j svenm, ani s tak zvanmi liberlnmi a modernmi katolky, ani s protestantskmi sektami smlouvati a s nimi kom promisy uzavrati, teba i za tm dobe mnnm elem, zskati je pro Crkev katolickou a ivot jej. Nej uritjho vrazu nabyl liberln katolicismus v tak zvanm a m e r i k a n i s m u. Pape I^ev XIII., jak znmo, od soudil listem z 22. ledna 1899 na kardinla Gibbonsa danm celou adu bludnch vt tohoto liberlnho katolicismu. A po nvad tyto bludy nezstaly i mezi nam klerem pln bez ohlasu, nebude snad od msta, o nich zvl pojednati. Hlavn bludy a m e r i k a n i s m u , jak se liberln katoli cismus obyejn nazv, jsou asi tyto: 2. Aby Crkev s t a r o k a t o l k y " s uenm svm snze smila, mus pr se ke kulturnm nzorm nynjho svta do munho vku dosplho vce pibliti a za tm elem od sv dvj psnosti v hlsn jednotlivch dogmat upustiti a k p nm a nzorm jednotlivch nrod jeviti jistou blahovolnou povolnost a to nejen ve v c e c h d i s c i p l i n r n c h , nbr i v r o u n c h . Aby Crkev srdce jinovrc zskala, jest j nauky mn dleit odloiti na stranu aneb je tak s e s l a b i t i , e ztrat vznam a smysl jinovrcm, nepijateln. e tento po adavek jest pln bludn, plyne ji, jak pape Lev XIII. sm upozoruje, z dekretu snmu v a t i k n s k h o (Constit. de fide et ratione 'cap. 4.1), jen tu prav, e nauka vry, kterou Bh zjevil, nebyla jako njak filosofick theorie lovku pedloena, aby ji svm rozumem dle vzdlal a zdokonalil, nbr e byla ne vst Kristov svena jako Bosk depositum", kter mla vrn steiti a neomyln vysvtlovati. A proto jest vdy dreti se smysl posvtnch dogmat, kter jednou Crkev sv. pro hlsila, a od tohoto smyslu nelze nikdy pod podvodnou zminkou hlubho zpytu odstoupiti. 3. Dle kr tak sv. Otec, a to vm prvem, m l e n , kter stoupenci ameriknskho katolickho liberalismu o jistch lncch katolickho uen k zachovvati, aby je jaksi temnem obesteli a tak znenhla v zapomenut katolickho lidu uvedli. Nebo vechny pravdy bez vjimky, kter depositum fidei
') D e n z in g e r 1800.

42 6

v sob obsahuje, maj jednoho a tho pvodce a uitele, jedno rozenho Syna Boho, jen jest v ln Boha Otce.1) A e Crkev tyto pravdy mus vdy v t m s m y s l u svtu hlsati, v jakm je od Krista pijala, to plyne ze slov samho Krista k apotolm; J d o u c e u t e v e c k y n r o d y . , .uce je zachovvat vecko, co j s em. p i k z a l v m . 2) A proto prav zase s n m v a t i k n s k : V r o u B o s k o u a . k a o 1 i ck o u j e s t v e z a p r a v m t i , co j e s t v e s l o v B o m p s a n m, a n e b p o d a n m (i n v e r b o s c r i p t a v e l t r a d i t o ) o b s a e n o a co o d C r k v e b u s l a v n m s o u d e m, a n e b d n m a v e o b e c n m , u i tels km adem -bylo jako pravda zjeven v c m k v e n p e d l o e n o.a) A proto nen dn lovk oprvnn k slovu Bomu nco pidati aneb nco z nho vylouiti ani v j i n m s m y s l u nkterou pravdu vykldati, ne ji Kristus zjevil a Crkvi svil, aby ji celmu svtu hlsala. Pravda zjeven a Crkv vc k ven pedloen zstv na vky nezmnna. 4. Akoliv Apotolsk Stolice po vechny vky svho trvn nad vrolnky, kter jednou za pravdy Bohem zjeven svou nejvy autoritou prohlsila, s nejvt bedlivost bdla nepi poutjc, aby jim, nkdo v jinm, smyslu rozuml, ne v jakm je sama prohlsila, pece pi tem co do kzn brala vdy moudr zetel k pomrm a potebm as a. k oprvnnm poadavkm a pnm, jednotlivch nrod. Nebo Crkev nen pouhm, abs traktnm. pojmem, v nm by jako v njak vy jednot vecky nrody se sluovaly, nbr existuje, ije a psob konkrtn v tchto nrodech, kte jsou jen dy jejho tla. A jako ve fy sickm, tle lidskm, rzn dov maj rznou povahu a rzn svou innost ve prospch celho tla jev a uplatuj, podobn jest v Crkvi, v tomto mystickm organismu, jeho neviditelnou hlavou jest sm Kristus, ona pak jeho tlem. Crkev dnmu nrodu nenadruje, dnmu nedv pednost ped druhm, vem jest dobrotivou, lskyplnou matkou, kter o jejich vnou spsu stejnou mrou peuje uznvajc pi tom jejich individuln rz a povahu a etc ve, co jest v jejch nrodnm ivot pirozen dobrho a oprvnnho. Ovem, e pi tom, jest j vdy brti
*) Ja n 1, 18. *) Ma.t. 28, 19 sl. Denzingcr Sess. III . ap. 3. 1792.

427 -

patin zetel k j e j i c h , p o m r m h i s t o r i c k m a p r v n m , pokud nejsou jejmu svtovmu povoln na pekku. Crkvi jsou vichni nrodov stejn mil a draz, stejnou lsku chov ke vem, a neme se stavt vlun jen na stanovisko jednoho jen nroda proti nrodm ostatnm. A prv proto, e jednotliv nrody pokld za dy svho du chovnho tla, hled veky protivy, ve kterch se rzn a snad i neptelsky proti sob stoj, mezi nimi motivy nadpirozenmi, pedevm Kristovou lskou vyrovnati. Nen jedinho historic kho dokladu, e by se Crkev k nktermu nrodu n e s p r a v e d l i v chovala. Ani nrod n nem naprosto dn p iny, j njakou zaujatost aneb stranickost proti sob vytkati. Ovem kdy nkter katolick nrod pohrdnuv jej neomylnou autoritou pone hlsati nauky, kter stoj v pmm odporu s na ukou zjevenou, pak neme tchto blud schvalovati a mus se uchopiti vech dovolench prostedk, aby bloudc od nich odvrtila a jednotu vry jim zase pojistila. A tato povinnost jest tm nalhavj, m nebezpenj jsou bludy, kter ivotu nboenskmu a spoleenskmu zhubou hroz. H u s na p. nepopral toliko t neb on pravdy zjeven, nbr nasadil sekyru na k o e n y Crkve, na p r i m t mskho papee, kter jest zkladem a podmnkou jej Bosk, samm Kristem j dan kon stituce. Nauka Husova, byvi v praktick ivot uvedena, ni nejen C r k e v k a t o l i c k o u a kadou s p o l e n o s t n b o e n s k o u , nbr i k a d o u s v t s k o u i . Skld-li se Crkev jen z osob Bohem pro spsu nebeskou od vnosti p e d u r e n c h , tedy z d n e v i d i t e l n c h , pak vyluuje kadou v n j i n s t i t u c C r k v e , tedy i p r i m t a e p i s k o p t . A proto nenle-li pape aneb biskup k potu pedurench pro spsu vnou, pak vbec nenle k Crkvi a nem dn moci nad ostatnmi vcmi. Ano i kdy nle n kter p r e l t neb b i s k u p k c r k v i p e d u r e n c h , je-li vak ve stavu h c h u s m r t e l n h o , pak nen preltem a biskupem a vecky jejich kony, na p. svtosti, jsou neplatn, a vc nemaj povinnosti jich v j a k k o l i p i n po s l o u c h a t i. Ale Hus neomezil tto sv nauky toliko o b o r e m c r k e v n m , nbr prohlsil platnost jej i pro o b o r s t t n . Nebo jako prelt a biskup v hchu tkm nen ani preltem, biskupem, prv tak pn ili p e d s t a v e n c i v i l n (do-

42 8

minus civilis), jen se dopustil tkho hchu, nen pnem i pedstavenm a poddan nejsou povinni jejich zkony a ped pisy se diti.1) Jak s touto naukou me ostti njak svtsk e, pochop, kdo me. A proto Crkev odsoudivi bludy Husovy odvrtila nejen od sebe nebezpe rozvratu svho Bo skho zzen, nbr v y k o n a l a i p r o l i d s k o u s p o l e nost vbec skutek, j e h o v z n a m a zslun o s t n e d o v e d e m e d o s t i o c e n i t i. A nrod n, msto aby byl Crkvi vden, e vystihla nebezpe, kter z nauky Hu sovy jak crkvi esk, tak i sttu eskmu hrozilo a e zsadn odsoudila a zavrhla tuto eminentn revolucionskou nauku, chce nyn jet po vech svch petrpkch zkuenostech, jakch o hrzyplnch nsledcch nauky Husovy z vlek husitskch nabyl aneb aspo ml nabti, s m e m t o v a t i ! Vru nesnadno jest ci, zdali neptel Crkve v eskm nrod v tomto malichernm a smnm odporu proti Crkvi jev vce nevdo mosti ne zlomyslnosti. Snad se s pravdou nemineme, ekneme-li, e jejich zlomyslnost, s jakou se k Crkvi katolick chovaj, po chz z jejich asn n e v d o m o s t i jak nauky katolick, tak i nauky Husovy a hrzyplnch jejch nsledk, ke kterm vede. 5. Po tto odchylce vrame se zase k a m e r i k a n i s m i . . Nauka tato jest tak proto bludn, e usiluje l a i c k m u i v l u zjednati vt a rozhodnj vliv n a z z e n C r k v e a v n j i v o t j e j , zejmna n a v o l b u b i s k u p a
f a r .

Ned se sice upti, e Crkev v prvch svch dobch pone chvala vcm v tto pin vce svobody a e pozdji tuto svobodu vce zila a omezila. Dokud vcm pi volb biskup leelo jen na srdci, aby na biskupsk stolice dosedli mui ze vech hodnch a schopnch nejhodnj a nej schopnj, nemla Crkev piny, laiky z tchto crkevnch funkc vyluovati. Kdy vak pozdji poali laikov uplatovat! pi volb biskup s v e g o i s t i c k z j m y a c h o u t k y , byli papeov nuceni, laiky z volby biskup, pokud bylo jen mono, vylouiti a prvo toto jako vlastn reservt sob samm vyhraditi. Jac asi mui by nyn nabvali biskupsk dstojnosti, kdyby je volil lid, lze souditi z vsledku nynjch politickch voleb. A tot jest tvrditi
*) V i z 30 v tu H u s o v u A p o to ls k o u S t o li c z a v r e n o u . D e n z in g e r 6 5 6 .

429

o volb duchovnch sprvc v. jednotlivch farnostech se strany farnk. 6. Mimo to reklamuje l i b e r l n k a t o l i c i s m u s nejen v A m e r i c e , nbr tak v jinch zemch jak pro laiky, tak i pro knze v c e s v o b o d y a to jak naproti nauce cr kevn, tak i naproti poadavkm, jejho mravnho ivota. Stoupenci tohoto smru v Crkvi katolick penej p o j e m s v o b o d y , jak se jev v m o d e r n c h s t t e c h , tak n a C r k e v , zapomnajce, e tato obdrela svou k o n s t i t u c i a svou m o c od Krista a. nsledovn, e neme naprosto na n nco mniti,1) Modern svt, jen popr e x i s t e n c i B o s k o u ve smyslu kesanskm, popr dsledn tak kadou a u t o r i t u nad lovkem povznesenou a jeho ivot ovldajc a dc. A proto vid tak svobodu lidskou v z p o r u k a d a u t o r i t y . Nen-li vak lovk podzen dn autorit, pak jeho svoboda, kterou modern svt prohlauje za nejvy a nejdraho cennj jeho statek, nen ne p o u h o u n e v z a n o s t a n ek z a n o s t . Prav, lovka dstojn svoboda zle prv naopak v harmonii lidskho ivota a skutk jeho s Boskou a u t o r i t o u . Pravme: ,,s Boskou autoritou". Nebo mimo Bo skou autoritu nen jin autority. Autorita znamen m o c n a d l o v k e m p o v e n o u . Avak mimo Boha nen nad lo vkem vy moci, kter by byl lovk njak mravn podzen. Nad lovkem me bti pak zase jen lovk. Ale ponvad lovk jest lovku roven, neme si nad nm pipisovati dnou m r a v n moc, nbr jen vt moc a pevahu f y s i c k o u nebo d u e v n , kter se podrobuje jen z fysick nutnosti, nebo'e z tohoto podroben mu kyne njak osobn prospch. Ale a u t o r i t y , kter by lovka ve s v d o m v z a l a , b e z B o h a ; ne n . A nen-li autority, n e n t a k s v o b o d y . 7. Uvame, co jest svoboda. Podle pesvden vekerho lovenstva jest lovk jen tenkrte ve svm vnjm jednn skuten svoboden, nen-li k nmu zevnjm nsilm donucen, ani vnitnm nutknm k nmu uren. (libertas consistit in immu nitate ab externa coactione et interna necessitate.) Vnj skutky mohou bti lovku fysickou moc bu vynuceny neb potlaeny. Ve vnitnch skutcch, ke kterm nen lovk dnm vnitnm
!) C f . P . M u c k ,

1.

c. S . 8 1

f.

430 -

nutknm determinovn, jest lovk tak svoboden, e dn stvo en bytost nen s to, aby je na nm bu vynutila aneb je v nm potlaila. Tak na p. matky nenut dn vnj nsil, aby dtko sv milovala, ale ponvad sama lidsk pirozenost ji k tto lsce nutk, nen matka prosta vnitnho nutkn j k lsce dtte de terminujc a proto nen v jej moci dt sv milovati neb nemilovati, nen tedy v tto lsce svobodna. Modern protikesansk vda vyvyuje jednak s v o b o d u l o v k a n a d e v i a u t o r i t u , jednak ji pi tom zrove popr. Nebo uznvajc jen tento h m o t n s v t a f y s i c k sly a prohlaujc lovka za bytost, kterou hmota na konci ny njho svho vvoje svmi fysickmi silami ze sebe vytvoila, mus nutn tmto silm vekeren jeho ivot podrobovati, a pro svobodu jeho skutk nen ji msta. Nebo kdyby lovk ml volbu mezi svmi skutky, pak by ji musila mti tak hmota, ze kter se vyvinul. Ale tm by modern vda popela ji svj nej podstatnj a nejhlavnj princip, podle kterho jest cel p roda fysickmi zkony tak nutn ovldna, e nepipout nejen dn skuten odchylky od svho povechnho vvoje, nbr ani m o n o s t i njak odchylky. A proto lovk jest jen ten krte bytost vpravd svobodnou, je-li dlem b y t o s t i s v o b o d n , kter dlem a ast (per participationem) se s nm sdl jak o svou b y t n o s t a jej jednotliv dokonalosti, tak zvl tak o s v o u s v o b o d u . A proto modern vda, kter na jedn stran osobn svobodu lovka tak vyn a veleb, na stran druh ji zsadn, popr, jest hotov- arlatnstv, kterm nemyslc svt mysln jen podvd. 8. Podobn se m se s v o b o d o u v d y . Vda m za pedmt p o z n a n o u p r a v d u , naproti kter n e m l o v k d n s v o b o d y . Jakmile lovk njakou pravdu' v jakmkoli oboru lidskho poznn a vdn nezvrat nmi dkazy tak urit a jasn poznal, e neme o jej naprost platnosti, i kdyby chtl, pochybovati, pak pestv o n vecka diskuse, A pravd tto mus kad rozumn lovk se podiditi a ji jak v rozum, pokud se te i ve vli svou pijati. A proto nem naproti n svobody, j nepijati. Jen v otzkch dosud nexozeench, jen v hypothesch a domnnkch, jest ppustn rznost mnn, a konen se duchu lidskmu poda, pro otzku spornou nebo proti n takov dvody uvsti, e miz o jej pravd aneb bludu vecka pochybnost. V tom prv zle pokrok

 43i

vdy v kadm jednotlivm oboru. Avak n a p r o t i p r a v d 3 1. a d e v i p o c h y b n o s t d o k z a n , podobn jako na proti zsadm, je jsou samy v sob evidentn, nem vda svo body. Jako lovk nem svobody na p. vtu pythagorovu pi jati nebo nepijati, rovn tak prv principy rozumov identity, protienoti atd. A proto m svoboda vdy u r i t me z e , a tmi jsou pravdy jasn poznan a dokzan, z a k t e r m i teprv me se uplatniti. V mezch vak poznanch pravd nem msta. 9. V otzce tto nen ostatn sporu. Proti tomu vak se vy tk Crkvi katolick stle a stle, e svm uitelskm adem, v nm si pit n e o m y l n o s t , jest v e l i k o u z v a d o u p e k k o u volnho vdeckho zpytu, jeho resultt od porujcch uen crkevnmu nesmi katolk pipustiti. Tato vtka vychz z nesprvnho pojmu o pomru mezi vdou a vrou. Po nvad jak vda, tak i vra m za pedmt p r a v d u , neme bti zsadnho sporu mezi tmito dvma obory. Pravda pravd neme odporovati. Neboj: v e c k a p r a v d a , j a k p i r o zen poznateln, tak i na dp irozen zjeven m s v j p v o d a p r a m e n v B o h u , jen jednak se nm jev vnjm svtem podl jeho odvnch ide stvoenm, jednak se o ni s nmi sdl svm neprostednm zjevenm ve Starm a Novm zkon hlavn skrze Krista, Boha a lovka, nm danm. Spor me mezi vdou a Zjevenm Bom vzniknouti jen tenkrte, pakli vda prohlauje njakou nauku za vdeck r e s u l t t j a s n dokzan, kter jest p o u h o u b l u d n o u d o m n n k o u . Co se tk p r o d o v d , nevznik tento spor nikdy z r e s u l t t nade vi p o c h y b n o s t dokzanch, kter Crkev vdn pijm, ponvad v nich nalz vdy nov pirozen dkazy pro tu neb onu pravdu zjevenou, nbr po vstv teprv tenkrt, kdy prodovda opout e m p i r i c k z k u m zjev prodnch a zabh do o b o r u m e t a f y s i c k h o. Modern vda sama svmi djinami dokazuje, do jakho bludit nejrznjch domnnek upadla od okamiku, kdy se pestala orientovati naukou zjevenou. Toho dokladem jest hlavn filosofie nmeck od Kanta a na nynj dobu. 10. Jest sice pravda, e v posledn dob prodovda uinila asn pokroky a e svmi netuenmi vynlezy a objevy pe mnila nrodohospodsk ivot vech kulturnch nrod. Ale ponvad modern svt veho tohoto pokroku pouv hlavn

432

jen k e z p j e m n n s m y s l n h o i v o t a nynjho lovenstva a pi tom nejen ignoruje, nbr pmo popr vecky jejho nboensk a mravn poteby a zjmy, nepinesl vechen pokrok lovenstvu poehnn, nbr stal se pinou veobec nho rozvratu vekerho ivota spoleenskho. Modern vda zbavila lovenstvo vry nejen v n a d p i r o z e n dje a praydy, nbr i v e v e c k y p i r o z e n p o z n a t k y po v z n e j c lovka nad s mys ln j e v y v n j ho s m y s l n h o s v t a do oblasti nadsmysln a ideln. Akoliv se ve svm postupu be dvojm, smrem, bu p a nt h e i s t i c k m nebo m a t e r i a l i s t i c k m , pece stejn popr existenci Boha od tohoto svta nejen podstatn, nbr ontologicky i metafysicky rozdlnho a prohlauje vnj svt za jedinou existujc bytost. Je-li vak i lovk samou bytost Boskou nebo bytost toliko hmotnou, vytvoenou nenhlm v vojem podstaty Bosk aneb hmoty svtov, pak nem nad sebou vy od sebe rozdln bytosti a nen tak nikomu za sv skutky zodpovdn. 11. Tato filosofie Uvolnila, ba pln roztrhala vecky svazkyr ktermi Crkev katolick spojovala spolenost lidskou v jeden bratrsk celek. Vda vylouila ze ivota lidskho kesanskou spravedlnost spojenou s kesanskou lskou a na mst tchto ctnost, ktermi Crkev mrnila a vyrovnvala vecky. spole ensk protivy, zbudovala spolenost lidskou na krajnm e g o i s mu , kter m jedin svj prospch na zeteli a blinho pokld jen za prostedek k dosaen tohoto prospchu. Tato filosofie rozdlila spolenost lidskou na dv sob krajn neptelsk tdy, dlnictvo a kapitalisty, kter nyn na ivot a na smrt o vldu a panstv nad lovenstvem bojuj. Svaz nrod usiluje vemon o zaveden a pojitn mru mezi jednotlivmi nrody a stty. Snaha tato jest zajist lechetn, ale; podle naeho nejhlubho pesvden vyzn na hlucho, dokud jednotliv nrodov nenabudou pesvden, e mru mezi nimi nebude, dokud mr nezavt do s r d c j e d n o t l i v c kes anskou s p r a v e d l n o s t a l s k o u . Modern pantheistick a materialistick vda otrvila a zniila t u t o s p r a v e d l n o s t a l s k u v ivot nrod a zavinila vecku nynj mravn a hmotnou bdu, kter pese vecky trapy a strasti posledn sv tov vlky nedopv jim ani nyn jet oddechu. 12. Crkev katolick mus co nejrozhodnji a nejosteji od-

 433 -

suzovati tuto modern vdu, kter v nejnovj dob rozetvala proti sob vecky kesansk nrody tou mrou, e v posledn svtov vlce miliony a miliony svch, syn navzjem sob po vradili a milliony a mil li ony rodin bu pln zniili nebo roz vrtili. Modern vda zsadn popr nejen nadpirozen pvod Crkve katolick, nbr vbec ve, co m v jakkoli pin povaha d u c h o v o u , n a d s m y s l n o u i i d e l n , a sniuje lovka na stupe pouhho zvete. B o j C r k v e p r o t i t t o v d j e s t b o j e m za e x i s t e n c i l o v e n s t v a a za j e h o n e j v y ideln, t e ba jen p i ro ze n s ta t k y . Moderni svt neuznv sice lechetnch mysl Crkve, kter ji k tomuto boji vedou, ale a pozn, e lovenstvo z bdy, do kter ho modern vda pod hloubji vrh, si samo nepome a e jedin Crkev katolick svou Boskou naukou a svmi pro stedky milosti me je spasiti, pak jeho ivotn zjem je donut, aby se vrtilo do lna jejho a na jejm lskyplnm srdci oklo. Nynj namnoze zoufal stav spolenosti lidsk jest takoka makavm dokladem, kam n a p r o s t s v o b o d a v d y v e de . 13. S v o b o d a a v d a t h e o l o g i c k . Kdeto vda profnn jest svobodna jen v naukch dosud nade vi pochybnost jet nedokzanch, a obor tchto nauk naproti pravdm jasn dokzanm jest nekonen m vda theologick d v o j m e z i : pedn zjeven p r a v d y pesahu jc pirozen poznn rozumu lidskho a pak p r a v d y , kter jsou sice pirozenm silm rozumu naprosto eeno pstupny, ale kter byly Bohem zjeveny, ponvad jejich poznn pro mnoh pekky a nesnze bvlo lovku m r a v n nemono. Nicmn m vda theologick i pes tuto dvoj mezi s v o b o d u t m n e k o n e n o u . Jen v pravdch zjevench a uc Crkv autori tativn za zjeven prohlench a vcm pod ztrtou vn spsy k ven pedloench jest vda theologick prv tak, jako kad vc neomylnou autoritou Crkve vzn, e tyto pravdy nejen nesm poprati, ale ani v jinm smyslu jim rozumti a je vykldati, ne v tom, ve kterm je Crkev prohlsila. Tmito- prav dami jest theologick vda vzna, podobn jako profnn vda jest vzna pirozenmi pravdami jasn dokzanmi. Ne i vzhle dem k tmto pravdm, kter Crkev nazv vrolnky a dog maty, nepoheuje vda theologick v svobody. Nebo m po vinnost, smysl jejich, pokud jest pirozenmu rozumu osvcenmu svtlem viry pstupna, vyloiti a vysvtlit, pravdu jejich z praCo jest Cirkev ? 28

434 -

men Zjeven Boho dokzati, v logickou pesn slnkovanou soustavou uvsti, tak aby z jedn pravdy jako ze svho principu plynula pravda druh, tet atd. Mimo to m tak vda theolo gick vzjemnou souvislost pravd zjevench ukzati, a hlavn tak dokzati, e dn pravda zjeven neodporuje pravdm pi rozenm a pi tom pokud mono poukzati na vpravd, nebesk vliv, kterm zjeven pravdy psob na ivot lidsk ve vech monch jeho projevech. 14. Ve Zjeven Bom jako v njak pokladn uloil B tak bohat poklad pravd nadpirozench, e ho duch lidsk nikdy nevyerp. A tu se otvr theologick vd nekonen pole po kroku. Poet pravd, kter jsou ve Zjeven Bom jasn obsaeny aneb kter Crkev formln za zjeven prohlsila, jest naproti pravdm m a t e r i l u sice zjevenm, ale dosud crkevn auto ritou za zjeven neprohlenm pomrn jen nepatrn. Poklad Zjeven Boho m stait potebm, lovenstva vech dl svta a vech vk a na konec vk. A tu m vda theologick pedleit kol, z pramen Zjeven Boho erpati, vysvtlovat! a odvodovati vdy ty pravdy, kter pihlej k nboenskomravnm a kulturnm potebm jednotlivch kesanskch n rod t neb on doby a tak pipravovati uitelskmu adu Crkve odvodnnou ltku k formlnm jejm definicm. A konen m theologick vda jet jeden kol, negativn sice, ale nemn d leit a to hjiti pravd zjevench proti vem nmitkm a to km modern pavdy, kter nenavn vyml stle nov dvody, ktermi by bu sm Bosk zklad Crkve katolick aneb aspo jednotliv pravdy zjeven vyvrtila. Tak jest kol vdy katolick mnohostrann a v nynj dob pedleit obzvlt za elem vdeckho vyzbrojen naeho klru k boji proti na intelligenci, kter byvi zaslepena a svedena na oko blskavmi argumenty modern nekesansk pavdy nkdy snad i bona fide rozmnouje ady neptel Crkve. Bohuel u ns se nevnuje vd theologick pozornost, jak poteba nynj doby d. V na esk theolo gick literatue nemme doposud spis tak dleitch, jak jest na p. fundamentln theologie, kanonick prvo mimo mnoho pedleitch monografi o jednotlivch pravdch zjevench a 0 pravdch pirozench s pravdami zjevenmi tsn souvislch. Nsledek toho jest, e n klrus pracujc v duchovn sprv,. 1 kdy mu povinnosti jeho pastskho adu dovoluj, nepo krauje vdy ve svm vdeckm vzdln tou mrou, jak jest toho

435

doucno. e s k nae theologick literatura mu bohuel ne sta a c i z o j a z y n jest mu namnoze nepstupna. Mimo to nrod n nem dosud vdeckch spis z obor, ve kterch se innost Crkve nejen stk, nbr vnitern pronik s innost politickou a sociln svtsk moci. Nemme dosud djin nroda eskho se stanoviska katolickho pesn zpracovanch na z klad pramen, jejich pravda jest historickou kritikou nade vi pochybnost postavena. Kdybychom ve svtle tomto na ivot na ich katolickch pedk v cel na djinn minulosti pohleli, Crkev katolick nynj doby nemla by u ns vru piny za svou minulost v nrod eskm se stydti. Dle nemme historicko-katolckelio dla c r e s t a u r a c i Crkve katolick v nrod eskm po bitv na Bl Hoe. A proto a dosud vechny pehmaty a krut prostedky, ktermi rakousk vldy hledly protestanty esk zase zpt do Crkve katolick uvsti, nae intelligence z ve lik sti pipisuje na vrub Crkvi katolick a jejm dm, zejmna Jesuitm, kterm tato restaurace byla svena. Kdybychom mli vdeck dlo zpracovan podle spolehlivch pramen, pak by pcdle naeho nejhlubho pesvdeni vecky toky na Crkev z tto piny stle inn brzo pestaly. Tyto mezery v na literatue vyplniti jest naprosto nutno. Jakm zpsobem, o tom jest hlavn uvaovati tm, je Duch sv. ustanovil biskupy, aby spravovali Crkev Bo.1) V dob nynjho veobecnho zmatku i nej zkladnjch pojm, na nich nejen nae poznn, nbr vekeren lidsk ivot zvis, jako jsou prv principy rozumov identity, kontradikce, vylouenho tetho a dslednho dvcdu, nalh na Crkev dvoj povinnost, jednak hjiti pravd zjevench, jednak tak hjiti pravd zdravho rozumu proti modern pavd, kter poprajc pravdy zjeven dospla konen k popen i samch zkladnch logickch princip a zkon. Vru koda, na vky koda t asn, vru a morn prce, kterou stoupenci moderni nekesansk vdy vynakldaj na provedeni dkazu pravdy svch blud a lichch domnnek. Vecka prce jejich jest marna, ponvad nikdy nedokou, e blud jest pravdou a pravda blud.em. Prce jejich podob se prci tch, kte chtli postaviti v sahajc vrcholem a do nebe. A proto jest Crkev katolick Bohem ustanovenou strkyn nejen
*) Skut. 20, 28.

436

p r a v d y z j e v e n , nbr i p r a v d y v b e c . Nebo mo dern pavda poprajc Boha popr kadou pravdu jak nadpironou, tak i pirozenou, jak zjevnou, tak i rozumovou, ponvad kad pravda bez vjimky m svj prvn a posledn zklad v Bohu, bez nho nen vbec pravdy. A proto Crkev h j c v r y v B o h a h j pravho pojmu a prav bytnosti p r a v d y . A ponvad obor pravdy jest nekonen, prv tak, jako Bh jest nekonen, proto tak pokrok vdy kesansk, jen smuje k hjen a obran pravdy a tm tak k hjen a obran existence Bosk, nezn mez. I modern vda hj nekonenho svho pokroku. Nekonen pokrok vdy kesansk a vdy m od r n jest vak sob z konc protivn. Zde nemnme v d y v b e c , nbr jen vdu m o d e r n , vdu materialistickou nebo pantheistickou, vdu tedy b e z b o s k o u . Kdeto vda ke sansk lovka s povrchu zemskho pod ve povzn a k Bohu pibliuje, vede jej modern vda od Boha k jeho kontrernmu protikladu, k satanismu. O n a lovka zdokonaluje a zulechuje, t a t o ni v nm ve, co jest i pirozen v nm dobrho, o n a lovka oblauje, naplujc nebeskm mrem srdce jeho, t a t o in jej bdnm a zoufalm rozrvajc a drsajc zoufalstvm ivot jeho, o n a buduje v dui jeho krlovstv nebesk, t a t o uvd v ni peklo se v hrzou jeho. O n a mn lovka v B o h a (hominem deificat); tato in jej b l e m. e vda kesansk a vda modern vede k tmto dvma protichdnm koncm., o tom podv nad slunce jasnj doklady nynj neastn Rus, kterou protikesansk vda sv vld pln podmanila.
9. Ut om nes unum snt.

i. Bosk Spasitel ve sv veleknsk modlitb, ve kte ped svou smrt prosil Otce svho nebeskho za vyplnn nejvroucnjch tueb Boskho Srdce svho, opakoval p t k r t prosbu, aby uednci jeho a po nich jejich nstupci byli j e d n o , jako on sm s Otcem nebeskm jedno jsou. Kristus jako Bh jest s Otcem j e d n o svou numericky tou pirozenost a jako lovk jest svou hypostatickou uni s Otcem tak spojen a sjednocen, e jen to chce, co Otec chce, a jen to zavrhuje a zamt, co Otec za vrhuje a zamt. Jednota mezi Kristem a Bohem Otcem jest neju a nejtsnj, jakou vbec mysliti lze. A ponvad Kristus

437 -

tuto svou jednotu s Otcem stav ss. apotolm a jejich nstupem za vzor, podle kterho maj i oni jednotu mezi sebou zachovvati proto i oni maj bti mezi sebou jednotn. A tuto jednota pokld Bosk Spasitel za nej nutnj a nej podstatnj vlastnost Crkve sv. Jednotn maj bti ss. apotolov ve s v m. t r o j m a d , kterm, je povil, jednotn maj bti v e v e , n ad j i a l s c e , jednotn ve vekerm svm ivot. A proto tak sv. P a v e l tuto jednotu klade m s k m k e s a n m se vm drazem na srdce, akoliv obec msk byla zcela spodan a dn roztrky neruily klidu jejho ivota. Pe j takto: ,,B h p a k d r c e t r p l i v o s t i a t c h y , dej v m j ed n os te j n s m l e t i v es po l ek podle Jee Krista, abyste jednomysln jednmi sty o s l a v o v a l i B o h a a Ot c e P n a n a e h o J e e K r i s t a . P r o t o se p i j m e j t e v e s p o l e k , j a k o i K r i s t u s p i j a l v s ke s l v B o ." 1) Sv. P a v e l napomn many, aby j e d n o s t e j n s m l e l i a jedno stejn budou smleti, budou-l vyznvati j e d n u v r u . Ale na tom nen jet dosti. Tuto jednotnou vru maj jeviti v e k e r m s v m, i v o t e m , a tak jako jednmi sty oslavovati Boha a Pna naeho Jee Krista. A co sv. Pavel napsal manm,, napsal cel Crkvi, kter m rovn podle jedn vry iti a ivotem svm jednomysln Boha oslavovati. A proto se piroze nosti Crkve, jejmu ivotu a jejmu kolu nic tak neprotiv jako kad rozkol, jen sice neme Crkev Kristovu tak xoztrhati, aby nadobro zmizela, ale pece z jejho tla oddluje mnoh dy, kter po tomto oddlen znenhla zmraj. A proto Crkev sv. pi kad dan pleitosti vc ped rozkolem, podobn jako ped heres se vm. drazem, varuje. 2. Ss. Otcov nenalzaj slov, ktermi by nepravost rozkolu po zsluze odsoudili. Slyeli jsme, e sv. Cyprin pokld rozkol za tak velik zloin, e ho ani muednickou smrt nelze odpykati. Vichni ss. Otcov vid v neseit sukn Kristov obraz jednotn Crkve uc jako jest jeden Kristus a jeden kest, take me bti jedna Crkev. Jako hlava me mti jen jedno tlo, tak i Kristus mohl zaloit jen jednu Crkev. Jen vc, kte jsou za tpeni v toto jeho tlo vrou, nadj a lskou a poddanost pod jeho nmstkem., mskm papeem, maj ast v jeho bohol) m. 1 5 , 5 7 .

438

lidskm ivot. Jako v hmotn prod organismy potebuj ke svmu ivotu slunenho svtla a tepla, tak k nadpirozenmu i votu potebuj lid milosti posvcujc, kterou je Kristus zatpuje ve sv mystick tlo, take vech pozdjch milosti jen v tomto mystickm tle a skrze n (viditelnm neb neviditelnm zpsobem) stvaj se astnmi. Rozkol vak vylamuje a vyvrac mnoh dy z duchovnho tla Kristova a podvazuje a ucpv tak tepnu, kterou se nadpirozen ivot milosti posvcujc z Krista jako z hlavy v dy jeho vylv. A ponvad rozkol m za nsledek duchovn smrt, proto ss. Otcov pokldaj jej za vt hch, ne tlesnou vradu. Vrada ni jen tlesn ivot, rozkol, jako tk kad hch, ubj d u e v n i v o t a hch tento jest tm t a hroznj, ponvad zpravidla vrh do vn zhuby netoliko jednotlivce, nbr cel sti Crkve. A proto vm prvem prav o rozkolu sv. J a n Z l a t o s t : ,, , -9-fjvai." (Nikdo tak Boha k hnvu ne drd, jako kdo Crkev roztpuje).1) Z toho tak lze souditi, jak se pvodci vchodnho rozkolu tce proheili proti nejvelej a nejvroucnj tub Boskho Spasitele, o jej vyplnn ve sv veleknsk modlitb Otce nebeskho tak dtkliv a snan prosil, ut omnes unum sint". A vina jejich jest tm vt, ponvad cel dosud katolick svt roztrhli z pin vru a smnch, na p. e katolit kesan uvajce pesnch chleb dr se idy, e jed udveniny, e hol bradu, e se v sobotu post, e povaj masa z neistch zvat, e k vyznn vry pipojili Filioque" a e nesprvn u o Duchu sv., e pi ktu ktnce jen jedenkrte do vody ponouj, e v as postn nezpvaj pi mi sv. Alleluja, e klerikov vych svcen zachovvaj celibt atd.2) Vechny tyto nmitky a na jedin Filioque" se netkaj nauky zjeven, nbr jen otzek ie disciplinrnch a proto naprosto neospra vedluj skutku tak dleitho, jakm bylo odtren celho V chodu od Crkve msk. Jedin Filioque" m vznam dogma tick. Kdyby vtka ek, e Crkev msk pijavi Filioque" v symbolum nicejsko-cahradsk poruila Zjeven Bo, se za kldala na pravd, pak poruil ji nicejsk snm symbolum apo tolsk pipojiv k nmu nauku o s o u p o d s t a t n o s t i Syna Boho s Otcem, a snm caihradsk I. poruil zase symbolum
*) Hom. l i . Comment. in. epist. ad Ephes. Cf. Fr. Grivec. Cerkev str. 307. L jublja . 1924. *) Cf. Vascotti-H rast. Instit. Histor. eccl. edit. 2. p. 339. Goritiae 1869.

439 -

nicejsk" pijav od nho nauku o Bostv Ducha sv. e ekov popraj vchod Ducha sv. tak ze Syna, m hlavn pinu toliko v jejich snaze, ospravedlovati svj odpad od Crkve msk p r a v d o u d o g m a t i c k o u , kterou pr poruila, akoliv ani jeden ze ss. Otc eckch vchodu Ducha sv. tak ze Syna nepopral, i kdy se v terminologii et Otcov od zpadnch po nkud liili. Ostatn plyne nutnost vchodu Ducha sv. tak ze Syna naprosto z tch dvod, ktermi ekov sami dokazuj vchod Syna z Otce, a proto vychz-li Syn z Otce, jak ekov souhlasn s Crkv zpadn u, mus vychzeti tak Duch sv. ze Syna. 3. Hlavn pinou vchodnho rozkolu nebylo va Filioque", nbr n r o d n j e i t n o s t p a t r i a r c h c a i h r a d s k c h , kte se slunce na mocn pzni csa caihradskch nemohli snsti, aby byli podzeni mskm papem. Crkev vchodn jest od r. 1053, kdy se trvale od Crkve msko-katolick odlouila, ratolest od vinn rvy odznutou, kter poznenhla usch, jak o tom jej djiny svd. e se tm devt stolet v tomto rozkolu udrela, toho nen pinou to, co ji od Crkve katolick dl, nbr co m s n spolenho, a to jest tm cel depositum fidei" a na uveden Filioque" a prven stv mskho papee a pravdy s tmto prvenstvm souvisl. A proto pi dobr vli byla by unie vru tak snadn, a to tm vce, ponvad vc lid namnoze ani nev, e jest od prav Crkve Kristovy odlouen. Crkev katolick nesouc vdy bolestn tuto roztrku inila pi kad vhodn pleitosti pokusy crkev vchodn zase do lna svho zpt uvsti. Tak uinil eho X. na snm l y o n s k m II. (1274), jen po uzaven unie se zstupci crkve eck na tomto snm ptomnmi s radostnmi slzami v och nad velikm dlem unie tu vykonanm zapl na konci: Te Deum laudamus". Ne bohuel unie netrvala dlouho. A proto pape E u g e IV. obnovil tento pokus na snm f l o r e n t s k m 1439, na kterm opt unie s rozkolnmi eky, Armny a Jakobity zase dosaeno. Ponvad vak tato unie na snm florentskm uzaven nebyla mezi episkoptem eckm dosta ten pipravena, neujala se v crkvi eck, kter celou svou po zornost brzo na to po dobyt Caihradu se strany Turk r. 1453 obracela k zachovn vy kesansk vbec proti tyranii tureck a dle se o unii s Crkv mskou nestarala.

 440 -

4. V posledn dob zahjeno zase jednn o sjednocen hlavn crkve rusk se Stolic Apotolskou a to popudem velikho pz nivce Slovanstva papee svat, pamti L, v a XIII., kter ve sv slavn encyklice Grande munus vyzval nrody slovansk od Crkve odtpen, aby se navrtili do ovince Kristova, z nho ne tak vinou svou, jako vinou ciz byli vyloueni. Od t doby mylenka sjednocen vech slovanskch nrcd v jednot Crkve katolick v slovanskm svt nejen nevymizela, nbr nabv stle ir pdy a bud zjem, nejen u nrcd slovanskch, nbr i u katolk vech ostatnch nrcd, jak o tom, svd hlavn v posledn dob unionistick sjezdy na Velehrad, v nich se astnili zstupci nejen slovanskch, nbr i vech ostatnch katolickch nrcd. Zatm elem, zaloen tak v m velikou munificenc papee Benedikta XV. papesk orientln stav, kter m za el vdecky odstraovat! vecky pekky, kter unii s Crkv vchodn, hlavn se strany ruskho klru, stoj v cest a tak zskati pro mylenku unie s klerem, tak inteligenci ruskou. U vcho lidu nenaraz unie na velik obte. Nebo rusk lid byl dosud v rozkolu udrovn hlavn nsilm, cesaropapismu, kter crkev snil na stupe sluky obstarvajc hlavn svtsk zjmy vldy.. Poslednm politickm, pevratem, zmizel cesaropapismus. Akoliv nynj bolevismus, kter po pevratu $e z;m,ocnil vldy nad nrodem ruskm, jest z pirozenho stanoviska n iti za nejvt netst, kter kdy stihlo tento uboh nrod, pece, jak se z;d, zlomil navdy' okovy, ktermi crkev rusk byla k sttu tak tsn pipoutna, e nemohla svobodn plniti kolu Kristem Crkvi vytknutho, nbr byla nucena slouiti zjmm, sttu, i kdy se protivily zkonu Bomu, pirozenmu i kladnmu. Cesty prozetelnosti Bo jsou vak nevyzpytateln. Nrod rusk jest v nejhlubch trobch svch n r o d e m v c m , i kdy vra pi nedostaten nboensk vchov jest smsena s mnohmi povrami. A proto za dosavadnch nboenskch po mr, za kterch neblahm vlivem, cesaropapismu v celm n boenskm, ivot rusk crkve se jevila velik ztrnulost, nemohla pirozen zbonost lidu ruskho nsti ovoce, kter by byla za jinch pomr ve vech oborech ivotnch, soukromch a ve ejnch, nesla. Bosk prozetelnost vak podle naeho nejhlubho pe svden nepipust, aby hlubok zbonost, kterou Bh vloil ji do pirozenosti tohoto velikho nrcda slovanskho, navdy

441

zstala leeti ladem. Nejvtm netstm nroda ruskho byl roz kol, do kterho patriarchy caihradskmi byl stren. Rozkol razil cestu cesaropapismu, kter tlumil, dusil a niil kad volnj projev ruskho nboenskho ivota. Dalm netstm nroda ruskho, jako cel orientln cikve jeho, j e h o e n a t k n s t v o, kter pi svch poetnch rodinch a nedostatench dchodech neme vnovati a zasvtiti vechny sly sv zulechtni, povznesen a zdokonalen nboensko-mravnho ivota lidu sob svenho. Prav-li sv. Pavel o kadm, e n a t m mu i , e se s t a r o v c i s v t s k , k t e r a k b y se z a l b i l e n a e j e s t r o z d l e n,1) plat slova tato jet vt m rou o e n a t m k n z i , kter m jako kad manel a otec rodiny na prvm mst pirozenou povinnost se starati o vivu manelky a dtek, a p e o v n o u s p s u d u s o b s v e n c h u s t u p u j e na d r u h m s t o a s t v se n a m n o z e j e n p r o s t e d k e m k z a o p a t e n h m o t n c h p j m na i v o b y t r o d i n y n e z b y t n c h , jak o tom rusk spisovatel Pctapenko ve svch kresbch ze ivota ruskho duchovenstva podv drastick doklady. Podle naeho nejhlubho pesvden zle spsa nroda ruskho je din a vhradn v u n i i s C r k v m s k o - k a t o l i c k o u . Z tto unie vytryskne mu blah pramen vcdy iv, jen probud bohat vlohy jeho k novmu ivotu a zapud velikou ztrnulost, kter jest nutnm, nsledkem, kadho cdvratu od. Stolice msk, j Kristus v osob Petrov svil vecku pravdu, vecku milost a vecko ovoce svho dla vykupitelskho. Vichni katolit n rodov slovant v dle spojen odlouench naich brat s Crkv mskou doufaj pevn v pmluvu a pomoc ss. Cyrila a Metodje, kter jak my katolci, tak i rozkoln nai brat, spolen ctme vzvme jako' sv apotoly, kte zvltnm zenm Bom vecky slovansk nrcdy bu pmo neb nepmo uvedli z tem noty pohanstv do znho lna Cikve msko-katolick. V my lence cyr ilo-meto dj k jsou spojeni vichni nrcdov slovant, katolit i rozkoln. A tato mylenka bude zajist mostem,, po kterm, jak pevn doufm, Rusov, jako i Bulhai a Srbov, dve neb pozdji se vrt do Crkve katolick, kterou vinou patri arch caihradskch opustili. K unii s Crkv mskou jsou na klonni hlavn Bulhai, mezi nimi tradice o pvodn pslunosti k Crkvi msk dosud zcela nevymizela. Prvn arcibiskup kato) I. Kor. 7, 32 sl.

442

lickch Bulhar Menini vypravoval autoru tto prce, e snad v dnm jinm stt Crkev katolick se net takov blaho vli vldy a nepov takov svobody, jako prv v nrod bul harskm. O blahovli bulharsk crkve k Crkvi katolick svd ta okolnost, e se z nazen exarchy a ostatnch biskup konaj pi vech veejnch bohoslubch zvltn modlitby za spojen vech pravoslavnch crkv. Akoliv se lid bulharsk zejm ne modl za spojen s Crkvi msko-katolickou, pece kad Bulhar v, e se mn jen Crkev tato. 5. Nejmn jev porozumn pro unii s Crkv katolickou S r b o v . R. 1921 prohlsil sice crkevn list ,,Sabornice, e chce bti orgnem pravoslavnho hnut mezi Srby smujcho k jejich sjednocen s Crkv mskou. Uveejnil nkolik lnk, v nich Srbm pipomnl potebu tohoto sjednocen naproti ne ve, kter tak v nrod srbskm pout stle hlub koeny. A vsledek byl, e list jet tho roku zanikl.1) Jak stanovisko zaujm vy a ni klrus a intelligence v nrod ruskm k mylence unie, nelze pi nynjm rozvratu vech spoleenskch a politickch pomr na Rusi s jistotou nictvrditi. Tolik jest vak jisto, e mnoz z ruskch vysthovalc jevili s uwionistickmi poradami posledn na Velehrad kona nmi velk sympatie. Bu se sami tchto porad zastnili aneb aspo zaslanmi listy dali vraz svmu porozumn o dleitosti unie, kterou jedin lze dosci nboenskho smru mezi vemi nrody slovanskmi 6. Jest samozejmo, e katolit nrodov slovant: echov, Slovinci a Chorvati maj zvltn povinnost, Apotolskou Stolici v jejch snahch o unii rozkolnch Slovan vm monm zp sobem podporovati. Nrod esk pojal mezi ostatnmi katolic kmi Slovany nejprve dleitost unie hlavn nroda ruskho s Crkv katolickou a to jmenovit zsluhou zvnlho arcibiskupa dra Ant. Cyr. Stojana blah pamti, kter prvn za tm elem porady a sjezdy na Velehrad zaizoval a k nim zstupce vech slovanskch kmen zval. Mezi Slovinci jest nadenm hlasatelem unie prof. theol. v Dublani Dr. Fr. Grivec, nm echm ze sjezd velehradskch dobe znm. Ale sm lublask kne-biskup Dr. Antonn Jegli snahy Slovinc smujc k unii vemon pod poruje, co hlavn dokzal tm, e bohosloveck fakult, ve kterou
l ) Cf. Grivec, Cerkev str. 307 sl.

443

r. 1921 stav theologick v Lublani byl promnn, uloil pstovati vdu theologickou se svltnm, zetelem k pravoslavnmu Vchodu. e nebotk p. arcibiskup Stojan si vroucn pl, aby i theologick fakulta olomouck v tomto duchu pracovala a dorost knsk vychovvala, jest zcela urit souditi nejen z celho ivota jeho tto mylence zasvcenho, nbr tak hlavn z t okolnosti, e na vld prask vymohl theologick fakult olo mouck zvltnho estnho nzvu theologick fakulty CyrilloMethodjsk. e se na naich stavech a fakultch theologickch nevnovala snahm unionistickm obzvlt pracemi liternmi vt pozornost a pe, toho pinou nen zajist neporozumn a lhostejnost k tto mylence se strany professor, nbr peten bohoslovc, kte pi nynjm tyletm studiu jen s napjetm vech fysickch sil mohou zdolati kol, kter Crkev vzhledem k nynjm asovm potebm jejich theologickmu vzdln ukld. A se uskuten sil Apotolsk Stolice, aby se theolo gick studium rozilo na vech theologickch stavech a fakul tch celho katolickho svta se t y na e s t rok,1) pak teprve bude mono dorost knsk pro innou podporu unionistickch snah Crkve theoreticky a prakticky zvl vzdlvati a tak zjem pro unii rozkolnch crkv s Crkv katolickou ve vekerm klru nejen buditi, nbr tak lc obtem hmotnm a duevnm stle innji vzpruovati. Katolit Slovan jsou ji svou geografickou polohou, jako i svou kulturn vysplost povolni, bti prostednky mezi V chodem a Zpadem. Idea cyrillo-methodjsk podv jim nej spolehlivj regulativ, jak maj sv vztahy zaditi jak naproti Vchodu, tak i Zpadu, aby neupadli ani do nboenskho indiferentismu, ani do nrodnho a politickho ovinismu, kter se tak rd v oboru nrodnho ivota jev. 7. Snaha o zjednn unie nrod slovanskch s Crkv kato lickou m e m i n e n t n r z k a t o l i c k . Katolit Slovan podporou, kterou v tto pin Apotolsk Stolici poskytuj, pln pedleit kol na poli mezinrodn-kulturnm, odstraujce pekky, kter vchodn a zpadn nrody jak v ivot spole enskm a politickm, tak i v ivot vdeckm a umleckm od sebe dl. Ale unie by i slovanskm katolkm pinesla nebesk poehnn. Prohloubila a utvrdila by jejich vru, zvroucnla by
*) Cf. posledn dekret S. Congregat, de Seminariis et Studiorum U niversi tatib u s ze dne 11. nora 1925. (Quae Beatissimo Petri Pio P. P. X I.)

444

jejich zbonost v duchu vpravd katolickm a pispla by k hlub mu a vestrannjmu poznn Crkve sam, kter modern n rodov neznaj. Hlub poznn Crkve a ivot zazen podle zkona Kristova, to nej dleitj a nejpodstatnj podmnka nboensko-mravn obnovy nynjho lovenstva. Zkuenost dokazuje, e idea crkevn jednoty prohlubuje poznn Crkve sam, zadruje en nboenskho subjektivismu, jak se v ny nj dob v theosofismu, anthroposofismu, v spiritismu jev a s spchem upozoruje cel kesansk svt na pravou Crkev Kristovu. Pod vlivem tto idee napsal v posledn dob v zpadn Crkvi M. d _ H e r b i g n y S. J., z velehradskch schz nm znm, nejlep dlo o Crkvi katolick a Vlad. Sergvi S o 1 o vj e v nej dleitj spis o tm pedmt, jak v 19. stolet byly vbec vydny.1) Slovy, ktermi sv. A u g u s t i n zval Donata k nvratu do Crkve katolick, meme obmnou osloviti crkev rozkolnou a s vroucm srdcem ji vyzvati, aby zanechala rozkolu a se zase spojila v jedn ve, v jedn nadji a v jedn lsce s Crkv ma teskou, kter po jejm, nvratu tak vroucn tou: P i j a n e k e j , " tak vol sv. Augustin, j i m m, e h o p o t e b u j i , to mi s t a . P i j , h o l u b i c e (Crkev katol.) t v o l , a v o l t b o l e s t n m . i v z d e c h y . A nyn se sv. Augustin obrac k vcm a pros jich, aby i oni zbloudilce zpt do lna Crkve volali. A proto i my meme naim katolkm obdobn ci: B r a t n a i , p r a v m e v m, i v y j e v o l e j t e v z d e c h y bo l e s t n mi , n i k o l i v hdkami, n b r m o d l i t b o u a p o s t y , a b y p o z n a l i , e z l s ky t a k inte, b o l e s t n ne souce odpad jejich. N e p o c h y b u j e m e , b r a t n a i , u v i d - l i v bol , e se z a r a z a o i j . P i j t e t e d y , p i j t e a n e b o j t e se. J e n t e n k r t e se b o j t e , p a k l i n e p i j d e t e , a n o n e b o j t e s e . . . P i j t e a b u d e t e se r a d o v a t i, e j s t e p i l i . B u d e t e s i c e k v l e t i n a d s t r a s t m i s v o d l u k y , a l e b u d e t e se r a d , o v t i v n a d j i . P i j t e t a m, k d e j e s t h o l u b i c e , k t e r bylo eeno: J ed i n j est ho l u bi ce m... Tedy p i j t e.2)
!) H lavni jeho dla o Crkvi js o u : Isto ria i budunost teo k ratijo (Zbeh 1867); La Russie et l Eglise um verselle (1889); cf. Grivec 1 . c. p. 310. 2) Tract. in Jo. 6, 15; cf. Grivec 1 . c. p. 311.

 445

10

O svatost, druh znmce Crkve msko-katolick.

1. Crkev msko-katolick z svou svatost v celm svt. Jest s v t , ponvad ona a) m Boskho Zakladatele, b) hls Boskou nauku, c) kon Boskou bohoslubu a d) d Boskmi zkony sv leny k vn jejich spse. ad a) Kad dlo Bosk jest svat. A ponvad Crkev msko-kotolick jest zaloena samm Jeem Kristem, Bohem a lovkem, ji z tohoto dvodu jest svt.1) ad b) Uen Crkve nejen neobsahuje naprosto nieho, co by jejm lenm v jejich mravnm ivot mohlo bti na zvadu a pekku, nbr vechny jej nauky a pedpisy smuj bez v jimky k jejich mravnmu zdokonalen. Pihlejc k povaze lidsk a potebm srdce lidskho obsahtije pro mravn ivot lidsk ne jen p i k z n , kter jest zachovvati kadmu lovku, jen chce dojiti vn spsy, nbr i evangelick r a d y pro ty, kte tou po vy mravn dokonalosti. ad c) Tak jej b o h o s l u b a jest ,,per eminentiam" svt. Stedem a titm bohosluby jest novozkonn obt me sv., ve kter se sm Bosk Spasitel, Bh a lovk, denn po celm svt na nesetnch mstech stv ptomnm, aby jednak Otci nebeskmu pinesl nekrvavm zpsobem tou obt, kterou krvavm zpsobem na ki za nai spsu obtoval, jednak aby e stal duevnm nam pokrmem a npojem. Mimo to ustanovil Kristus a Crkvi svil sedmero svtost, aby jimi vc nejen posvcovala, nbr jim ruila za udlen vech Boskch milost, kterch za vech okolnost vezdejho ivota maj poteb, aby v milost posvcujc nabyt svtosti sv. ktu nejen a do konce ivota setrvali, nbr v n stle se rozmnoovali a rostli. ad d) I zkonodrstv, kterm Crkev sv leny vede na cest k jejich vn spse, jest B o s k a proto s v a t ; a po nvad i pi vydvn zkon, ktermi ivot vcch d, jest chrnna zvltnm pispnm Ducha sv., neme vcch zavzati k zachovvn zkon, kter by jejich mravnho ivota nejen nepodporovaly, nbr mu byly jet na pekku. 2. Mimo prostedky zde uveden pstuje Crkev svatost i vota svch vcch jet mnohm jinm zpsobem. a) K tomuto elu slou j r z n p o b o n o s t i jako
1) C f. W i l m e r s . I. c . p . 5 9 8 s q q .

446

pobonost k nejsvtjmu Srdci Pn, pobonost kvtnov k ct Krlovny nebes, jnov k ct tajemstv sv. rence atd. b) K tomu elu zakld r z n m u s k a e n s k d y a k o n g r e g a c e , kter svm eholnm ivotem zaloe nm na tech evangelickch radch podvaj j celmu svtu ne zvratn dkaz, e s milost Bo nm Kristem zaslouenou jest nejen mono, vyplniti p o v i n n o s t i , bez jejich vyplnn nen dnmu lovku mono dosci krlovstv nebeskho, nbr e tato milost lovka pese vi nezzenost jeho lidsk pirozenosti uschopuje ji zde na svt iti ivotem tm andlskm. ivot naich eholnk a eholnic jest nejjasnjm dkazem, k jak vi svatosti dovede Crkev povznsti osoby, kter temi evangelickmi radami svj ivot slub Bo, slub blinho a svmu vlastnmu mravnmu posvcen a zdokonalen zaslbily. c) Pak rzn z b o n d r u i n y a b r a t r s t v a , jako jsou druiny mariansk pro rzn stavy a bratrstva sv. rence, o dobr smrti, srdce Jeova a bl. Panny atd. d) Rovn rzn s p o l k y , na p. spolek tovary, mistr, spolek matek, sv. Vincence, dobroinn spolek pan atd. Vecky tyto druiny, bratrstva a spolky ukldaj svm le nm jist dobr skutky, mezi tmi obzvlt astj pijmn ss. svtost, za kter jsou Apotolskou Stolic bohat nadny rznmi odpustky. Vecky tyto spolky smuj k tomu, aby sv leny vedly k vy mravn dokonalosti a jsou-li zeny v duchu svch stanov Crkv schvlench, pak je tak k tto vy dokonalosti vedou. e) Dalm prostedkem, jm Crkev se sna sv leny po svcovat!, jsou m i s s i e, kter maj za el obroditi, oiviti a vzpruiti vekeren nboensk mravn ivot vcho lidu ob zvlt tam, kde zvlanl a poklesl. Kde tmto missim vc lid pin vstc potebn porozumn, tam, jak zkuenost u, otv raj mu vude bohat pramen nebeskho poehnn. f) Mimo to slou k mravnmu posvcen vcho lidu ne malou mrou rzn jubilea a to jak p r a v i d e l n a d n , kter kadch 25 rok se vracej jako roku pedelho, a mi mo d n , kter Crkev za mimodnch okolnost ohlauje. g) Konen Crkev sv. pihlejc k mimodnm potebm asovm a k rznm nebezpem, kter vn spse vcho lidu hroz, uv mimodnch prostedk zleejch hlavn ve vrouc

4 .4 7

modlitb, kterou takoka to na milosrdenstv Bo, aby od vrtilo nebezpe, kter j hroz.1) Jak patrno, jsou prostedky, kterch Crkev uv na obro zen, vzpruen a povznesen nboensko-mravnho ivota, sku ten nevyerpateln. A prv v 'tchto bohatch prostedcch a jejich innosti jev Crkev svj boholidsk ivot, kter z Krista jako sv hlavy erp, a.by jej zase na dy svho mystickho tla penela. Ve svatosti zakladatele Crkve, ve svatosti jejho trojho adu a ve svatosti pemnohch prostedk, kcerch Crkev na posvcen svch len uv, zle o b j e k t i v n svatost sam pirozenosti a innosti Crkve. Tato svatost jest vlastnost (proprietas) Crkve. Aby vak byla tak znmkou Crkve, mus se tak s u b j e k t i v n o s o b n s v a t o s t jejch len na venek jeviti. A tuto svatost jev Crkev tm, e sv leny, kte prostedk jak Kristem, tak j samou ustanove nch ke svmu posvcen uvaj, s k u t e n p o s v c u j e . Crkev posvcuje ivot a) j e d n o t l i v c h l i d , b) r o d i n y a c) c e l s p o l e n o s t i l i d s k . 11. Crkev posvcuje jednotlivce.

i. ad a) Kad lovk pichz na tento svt ve stavu d dinho hchu a vestrann mravn poruenosti. V tomto stavu jest nejbdnj bytost, kterou vbec lze pomysliti. Jest nescho pen dosci cle nadpirozenho, ke ktermu byl pvodn uren, ale pro svou vestrannou mravn a fysickou poruenost nen ani s to, by doshl svmi pirozenmi silami c l e p i r o z e n h o , ke ktermu by byla jeho pirozenest spla, kdyby j byl Bh ne uril k cli vymu, k cli n a d p i r o z e n m u . Hchem byla jeho pirozenost zbavena svho nadpirozenho lesku, kterho j posvcujc milost ped hchem prvotnm dodvala, a mimo to byl jej rozum zatemnn a vle nezzenou dostivost -naklo nna vce k zlmu ne k dobrmu. V tomto stavu il v otroctv blov, ze kterho by se byl sm svmi pirozenmi silami nikdy nevyprostil. Aby se stal zase schopen ivota v n h o , musila jeho pirozenost bti b y t n zase promnna, obrozena, aneb snad jet.lpe, p e r o z e n a . A tohoto obrodu a perodu se dostv kadmu jednotlivmu lovku n a k t u sv., kterm nabv pirozenost jeho skrze milost posvcujc svho pvodx) C f . D r . K lu g ( e rn o v sk ) K r lo v s t v B o , S t r . 45 s ld .

448 -

nho nadpirozenho lesku a ctnostmi theologickmi vry, na dje a lsky a ctnostmi mravnmi dary Ducha sv., kter se na ktu sv. zrove s milost posvcujc vlvaj, dosahuje schop nosti konati skutky zslun pro ivot vn. Ped ktem byl otrokem blovm, po ktu'se stv a d o p t i v n m (pisvo jenm) s y n e m . B o m , jen nejen ze v n do synovskho pomru s Bohem vstupuje, nbr tak ve sv v n i t n p i r o z e n o s t i k pirozenosti Bosk pipodobuje. lovk ped ktem sv. a po ktu jsou dv zcela rzn bytosti, prv jest syn blv, druh syn Bo rovn ve vem jednorozenmu Synu Bomu s tm toliko rozdlem, e co pat Synu Bomu piroze nm prvem, m lovk poktn z milosti nekonenho milo srdenstv Boho. inky ktu sv. v dui ktncov jsou tak ve lebn, vzneen, e vstin poznn jejich pesahuje nejen n r o z u m pirozen, co se ostatn samo sebou rozum, ale i r o zu m s v t l e m v r y B o s k o s v c e n . A proto by nae katolick rodiny nemly vlastn oslavovati tak n a r o z e n i n y , jako k t i n y novho lena svho. 2. Na ktu sv. se stv kad katolick kesan skrze milos posvcujc s v t m . Ne tato svatost me v pozdjm jeho ivot nabti nekonen mnohch stup, podle toho, jak kdo spolupsob s milostmi skutkovmi, kterch Bh mu ke ka dmu dobrmu skutku udluje. Kad jednotliv vc, m vce se sna ivot svj pizpsobiti zkonu Bomu, tm vce se mravn zdokonaluje a stv se s v t j m . A v tomto po stupu me se povznsti a na stupe heroick, jak vidme n a m u e d n c c h , kte nejen v prvch, nbr i v pozdjch stoletch Crkev obt svho ivota proslavili, aneb na b l a h o s l a v e n c h a s v a t c h , kte se konnm heroickch ctnost Bohem samm zzran uznanch a potvrzench proslavili, jako i na o s o b c h e h o l n c h , kter cel ivot svj slibem t evangelickch rad slub Bo aneb slub blinho zvl za svtily. 12. O celbt kn. Nejt z evangelickch rad jest bez odporu u s t a v i n i s t o t a . Nebo dn jin rada nep se zkaen piroze nosti lidsk tou mrou a neukld lovku tak velkch a tkch obt, jak v n i s t o t a . Pud pohlavn ovld zkaenou

449

pirozenost lidskou tou mrou, e lovk mus ustavin proti nmu stti na stri a bdti neustle nad -kadou mylenkou a dost, ano nad kadm hnutm, jeho. A na tto stri mus stti c e l s v j i v o t , take se zd, e zachovvni istoty po cel ivot jest lovku zhola nemono. Tak aspo uil L u t h e r . Podle nho pirozenost lidsk jest nepirozenou smyslnost tak zkaena, e v nboenskm, ivot jen bloud a v mravnm jen he. Ne tento nzor se p slovm B o s k h o S p a s i t e l e , kter o vn istot prav: Qui potest capere, capiat,"1) a po dobn nauce sv. P a v l a , , jen rovn vnou istotu vcm doporuuje, co by initi nemohl, kdyby belo o vc fysicky nemonou. Ne co se zd lovku pirozen nemonm, Bh svou milost nejen in m o n m, nbr s n a d n m , jak o tom djiny crkevn pcdvaj pemnoh dkazy. Nebo co Crkev existuje, vdy v n ily osoby, kter se slavnmi sliby k zacho vvn t evangelickch rad zavazovaly a sliby tyto tak vrn plnily. Jak eholnci, pcdobn tak biskupov, kn a jhnov ustavinou istotu vdy zachovvali, i kdy se k n zvltnmi sliby nezavazovali. Crkev dala od potku svho trvn cd svch sluh bez e n s t v ili c e l i b t u . Akoliv celibt se nezakld na Boskm prvu, pece souvis se ivotem kesanskm tak tsn, e Crkev aspo z p a d n nikdy cd nho nedispensovala a to ani v tom ppad, kdy knz se chtl vzdli vech svch kn skch prv a se vrtiti ,,in statum laicakm", jej pijetm svcen opustil. Vechny pokusy, kter byly v rznch dobch v t neb on sti Crkve cd kn inny, vdy Apotolsk Stolice se v rozhodnost jako poadavek stavu knskho nedstojn a proto tak neppustn odmtala. Tak na p. nazval v minulm stolet pape eho XVI. knsk spolek ve W rtenbergsku a Badensku na zruen celibtu zaloen ve sv encyklice z 15. srpna 1832 Foedissimam conjurationem". A jak pochodila deputace z ech ped krtkou dobou do ma vyslan, aby vymohla u Apotolsk Stolice pro esk klrus bu zruen aneb aspo zmrnn zkonu celibtu, jest u ns zajist kadmu jet v iv pamti. lenov tto deputace a ti, kte je do ma vyslali, neznali zajist djin coelibtu v zpadn Crkvi a nevdli, e Apotolsk Stolice nad touto instituc jako nad ztelnic cka svho vdy bdla a nikdy od n pro njakou st Crkve cdchylky nepipustila.
l ) M a t.

ig ,

12.

 450

Jest sice pravda, e ve vchodn crkvi, i t, kter jest s Apotolskou Stolic spojena, nejsou kn k zachovvn celibtu zavzni. , Ale Crkev katolick manelstv jejich nikdy n es c h v l i l a , nbr je toliko t r p . A to stalo se takto: Ve vech prvnch esti veobecnch snmch jednala a odsoudila Crkev kacstv vznikl n a V c h o d , tedy kacstv e c k , co n r o d n h r d o s t e k v e l m i t c e n e s l a . Na odvetu za to vinili Crkev mskou, e stle odsuzuje jen kacstv, pi tom vak o r e f o r m u m r a v v c c h se n e s t a r . Aby jaksi nahradili, co pr msk Crkev zanedbala, svolali r. 692 vchodn biskupov za souhlasu csae Justinina II. do Caihradu synodu, kter sluje synoda quinisexta, ponvad mla jaksi doplniti, co p t a e s t veobecn snm opo menul, aneb tak s y n o d a t r u l l n s k podle dvorany c saskho palce zvan pro ve j it svj tvar t r u l l a i t r u s, ve kter sv sezen konala. A tato synoda dovolila v can. 13. proti starobylmu obyeji cel crkve eck podjhnm, jhnm a knim ped vysvcenm uzavti satek manelsk. Pape S e r g i u s ihned proti tomuto canonu protestoval, ale crkev vchodn protestu jeho nedbala, a zmnn canon zstal v cel vchodn crkvi v platnosti a vil se v jej nboensk a mravn ivot tou mrou, e Apotolsk Stolice, kdy se jednalo po roz kolu o jej slouen s Crkv mskou, byla nucena k manelstv podjhn, jhn a kn jejich jaksi p a s s i v n se chovati ili jinmi slovy je t r p t i . A l e n i k d y ho f o r m l n n e schvlila. Crkev katolick pokld celibt za integrln vlastnost sa mho novozkonnho knstv. Kdy ji ve Starm zkon byli kn zkonem Mojovm zavzni en svch se zdrovati ve dny, ve kter bylo jim v chrm jerusalemskm slubu Bo konati, jak by Crkev Kristova mohla nedati zdrelivosti a istoty od svch kn, kte na mst a jmnem s a m h o K r i s t a jeho nejsvtj tlo a krev denn Bohu v obt novozkonnou pinej a rzn jin kony konaj. Mezi tmito kony pipomnme jen u n zpov. Jest znmo, e v eck crkvi eny nemaj dvry k enatm knm, aby se jim v nej choulostivjch otzkch man elskho ivota svily, a proto bu vbec k svat zpovdi nejdou nebo tak in, kdy ji mohou u k n z e m n i c h a vykonati. Pimenost celibtu plyne tedy ji z p o v o l n k n s k h o , k t e r m k n z s a m h o K r i s t a v po-

45i

k r a o v ni jeho v y k u p i te ls k h o dla zastu p u j e . A proto sluje knz u ss. Otc alter Christus", jen m skutenho Krista, Boha a lovka, vcm nejen v jeho t r o j m a d : uitelskm, knskm a pastskm, nbr tak v j e h o b o h o l i d s k c h ctnostech pedstavovat!. Mezi t mito ctnostmi z na prvm mst Kristova panick istota. A jeliko dn jin ctnost neukld lovku tak tkch obt a obt, jako prv ustavin istota, m katolick knz vcmu lidu dvati svm p a n i c k m i v o t e m z n p k l a d , .e kad lovk me se pomod milosti Bo tou mrou zaprati, aby za ch ovv al istotu stavu svmu pim e n o u . Co jest lid, kte nemohou bu pro tlesn chyby a ne dostatky nebo pro chudobu manelstv uzavti a proto jsou nu ceni iti v bezenstv. Vem tmto m bti knz pkladem, e se kad lovk me tlesnho obcovn s osobami druhho po hlav zdreti a ivot stl istoty vsti, pakli jen uv prostedk, kter mu Crkev za tm elem dv na ruku. Zkladn podmnkou kesanskho ivota jest s e b e z p o i . Kdo nedovede se zaprati, me bti kesanem podle jmna, ale ve skutedosti jim nen. ivot kesansk zle podstatn v n sledovn samho Krista, jen prav: , , C h c e - l i k d o z a m n o u p i j t i, zapi sebe sni &v e z m i k s v j a n s l e d u j m ne."1) Tohoto sebezpQru nej vzneenjm vzorem jest s m K r i s t u s , jen, jak prav apotol P a v e l , s e b e s a m a z m a i l , p i j a v z p s o b u s l u e b n k a t m, e pod o b n m s e s t a l l i d e m a ve v n j m z j e v u s v m, byl s hl e d n jako lovk. Po n i l sebe s ama s t a v se p o s l u n m a k s m r t i a t o k s m r t i k e.8) A v tomto sebezporu m h l a v n k n z K r i s t a n s l e d o v a t ! a tak svm vlastnm ivotem podati vcmu lidu dkaz, e jest mono, tk mravn poadavky, kter Kristus na ivot kadho kesana Idade, s jeho nebeskou pomoc, kterou mu propjuje, za vech okolnost a pleitost ivota snadno vyplniti, jak sm Kristus o jhu, kter kadmu kesanu ukld, prav: V e z m t e j h o m n a s e b e a u t e se o d e mn e , nebo jsem t i c h a po korn s rd c e m; a na le z n e t e p o k o j d u m s v m ; n e b o j h o m j e s t
l ) M a t. 16, 24. *) F i l i p . 2 , 7 . 8 .

452

s l a d k a b m m j e s t l e h k . " 1) V knzi m vc lid vidti lesk vech ctnost Kristovch, lesk jeho istoty, pokory, mrnosti, lsky, dobroty, milosrdenstv, stdmosti, tdrosti atd., a tmto leskem se povzneti k sammu slunci tchto ctnost, ke Kristu. V knzi m vc lid patiti na nebesk poehnn,, kter vrn plnni zkona Kristova kadmu lovku pin. A lahodou a pvabem, kterm knz jako alter Christus" kad srdce jm a k sob thne, m lid vc zahoeti lskou k sammu Kristu. Knz, jen svm adem jest prostednkem mezi Kristem a lidem vcm, m s r d c e jeho rczncovati l s k o u ke K r i s t u a touto lskou jej s Kristem spojovati. Aby vak toho elu doshl, mus vlastn jeho srdce lskou ke Kristu hoeti a tuto lsku mu projevovati nsledovnm vech ctnost jeho. Prav-li Kristus ke. vem lidem,: B u t e d o k o n a l , j a k o m j O t e c j e s t d o k o n a l , " prav slova tato pedevm ke k n z i , jen nejen sm m k dokonalosti a svatosti spti, nbr m k n vsti tak lid sob sven. A to me jen ten krt, pakli z jeho ivota dokonalost a svatost Kristova plnj mrou vyzauje, ne za ivota obyejnho lidu vcho. Knz, jen se sna Krista v jeho ctnostech nsledovati, jest pramenem, z nho nebesk poehnn na vechny vc, s nimi jakmkoli zpsobem pichz do styku, pebohatm tokem se rozlv. A to jest jen knz, jen vnou istotu co nejsvdomitji zachovv. Proto bylo a jest zcela pirozeno, e Crkev katolick Bo skmi a svmi vlastnmi posvtnm prostedky vypstovala a vychovala nesetnou adu mu a en svtch, jejich svatost Bh sm nadpirozen zzraky potvrdil a to v samm stolet XVI., ve kterm protestant Crkvi nejvt pokleslost mrav vytkali a tuto domnlou pokleslost za pinu svho odboje proti n ped strali. Kter jin Crkev me se honositi sv. Karlem Borromejskm, sv. Filipem Nerejskm, sv. Igntem z Loyoly, sv. Fran tikem Xaverskm, sv. Alojsem, sv. Stanislavem Kostkou, sv. Janem s Ke, sv. Teresi atd.? Z naich svtc pipomnme jen ss. Cyrilla a Methcda, sv. Vclava, sv. Jana Nepomuckho, svatou Ludmilu a blahoslavenou Aneku atd.2) Na dkaz svatosti Crkve msko-katolick meme se odvolati na mimodn nadpirozen milodary (charismata), ob
'*) M a t . i i , 2 9 . 3 0 . */ C f. W i l m e r s , 1. c . p . 6 0 5 .

453 -

zvlt na zzraky, kter Bh v n dosud psob. Akoliv nein jich nyn tak asto, jako v pvodn Crkvi, pece nikdy po celou dobu jejho trvn a na nae doby neustv zzranm zp sobem jej Bosk pvod a znmky jej, pedevm jej svatost ped celm svtem ovovali. Pipomnme z nynj doby toliko zzrak lourdskch, jejich pravost sami lkai po nejbedlivjm a nej svdomitjm zpytu potvrzuj.1)
13. Nmitky proti celibtu.

1. Neptel knskho celibtu poukazuj na mnoh po horen, jich pr jest celibt pinou. Tato pohoren nelze poprati. Ale nen pravda, e by c e l i b t byl jejich pinou. Po nvad celibt ukld knzi povinnosti, kter skuten pesahuj s l y j e h o p i r o z e n o s t i , proto Crkev opatuje jej tolika n a d p i r o z e n m i p r o s t e d k y , kter in jho jeho sladk a bm lehk. Pakli knz tchto prostedk nedb, pak n e n c e l i b t jeho pdem vinen, nbr o n s m, podobn jako nen svtost manelstv pinou cizolostv, kterho se mu nebo ena dopust. Ostatn ani crkev eck, kter knm dovo luje satek manelsk, nen prosta knskch pohoren. A pohor en tato dvaj, jak jsme od samch kn eckch slyeli, kn, kte v mladm vku ovdovj a jak znmo, druhho satku uzavit nemohou. Jsouce navykl na ivot manelsk nemaj velmi asto mravn sly, aby jako vdovci vedli ivot zdrenliv. V jistm smyslu plat i tu slova Kristova: scandala debent esse", ale k tomu Kristus dodv: b d a l o v k u t o m u , s k r z e n h o p o h o r e n p i c h z . 2) Hroz-li Bosk Spasitel psnmi tresty kadmu, kdo pohorenm blinho k hchu svd, pak mus bti v jeho moci tohoto pohoren se varovati. A co prav Kristus Pn veobecn, plat tak a to jet vy mrou o pohoren, kter kn dvaj lidu vcmu pestupky zkona celibtnho. A proto jen na nich jest, tchto pestupk se varovati. 2. Tak nen pravda, co odprci proti celibtu dle namtaj, e pr Crkev k nmu kandidty knstv p r o t i v l i j e j i c h n u t . Crkev naprosto nikoho nenut ke stavu knskmu. I kdy nktermu mladku svmi hmotnmi prostedky umon studium za tm elem, aby se mohl, jak slbil, po jejich ukonen
*) C f. C h r i s t . P e s c h . 8) M a t . 1 8 , 7.

1.

c. p . 25 2 sq .

454 -

vnovati stavu knskmu, pece mu ponechv plnou svobodu voliti jakkoli jin povolm. Jen ty, kte d o b r o v o l n stavu knskmu se vnuj, v e z k o n e m c e l i b t u . A proto jako kandidti knstv vol d o b r o v o l n stav knsk, tak tak d o b r o v o l n pijmaj na sebe z v a z e k c e l i b t u , kter od knstv se neme odlouiti. Celibt kn katolickch souvis co nejtsnji s nboensko-mravnm ivotem katolickch nrod. Jakm zpsobem zachovvaj kn celibt, na takovm stupni mravnosti stoj zpravidla katolit nrodov. e za doby L u t h e r o v y vtina nroda nmeckho a cel nrodov severn odpadli od Crkve, odpad tento zavinil hlavn nezzen a pohorliv ivot biskup a kn. Grisar vypravuje na jednom mst IyUtlierova ivotopisu, e jeden nmeck biskup za jistou penn taxu dovolil svmu diecesnmu knstvu, dreti sob zcela veejn soulonice. Jak vliv ml takov ivot kn na mravy vcho lidu, neteba dokazovati. Proto nen divu, e jak kn, tak i obecn lid ztratil vru v Bosk pvod a samospasitelnost Crkve katolick a houfn pebhali do crkv protestantskch. Ale ponvad s v a t o s t jest p o d s t a t n o u z n m k o u Crkve, kterak ji sm Kristus opatil, proto j Crkev neme bti zbavena ani sebenehodnjm ivotem svch kn, svch vy znava. Crkev chov proto tak v sob po vechny doby svho trvn o b r o z u j c a o m l a z u j c p r i n c i p , kte rm dovede i dy mravn bu lhostejn a vlan, aneb pln mrtv probouzeti k novmu ivotu. Za tm. elem vzbuzuje v n Kristus v dob nboenskho a mravnho padku mue svat, pln Ducha sv., kte potebnou jej reformu svm bohonadenm ivotem, nettcm se dnch obt, je bu sami skuten konaj nebo k nim daj mocn popud a podnt. K tmto reformtorm Crkve Bohem smm j seslanm jest potati na p. eho e VII. (10731085), P e t r a D a m i n s k h o , sv. F r a n t i k a S e r a f n s k h o , sv. K a r l a B o r r o m e j s k h o . A nesta-li jednotliv mui k proveden tohoto kolu, pak vol Crkev k tomu v e o b e c n s n m. Tak na p. razil s n m t r id e n t s k po dobu velikho padku katolickch nrod cestu k veobecnmu obrodu jejich nboensko-mravnho ivota, jeho blahodrn inky jet dosud trvaj. 3. V posledn dob se ozvaly i v kruzch naeho klru mnoh hlasy, dajc reformy nynjho nboensko-mravnho ivota Crkve. Za tm elem navrhovaly mnoh prostedky, ktermi by

 455

se podle jejich mnni tato reforma dala jet provsti. Pi tchto nvrzch bohuel nai reformtoi zapomnali pravideln na re formu s v h o v l a s t n h o i v o t a . Jest snadno, reformovat blinho. Kdo si reformy Crkve opravdov peje, ten zane s re formou vlastnho ivota, a kdyby kad knz tuto reformu pro vedl na sob samm, pak by tm reforma celho klru byla vlastn ji provedena. O tom jsme vak z cel due pesvdeni, kdo vn usiluje o reformu svho vlastnho ivota, e vbec nem asu, aby reformoval toho, po jeho reform mu vlastn nic nen. Jen za svj vlastn ivot budeme jednou ped Bohem ty skldati, nikdo vak za ivot tch, jejich duchovn reformy nm ani Bosk ani pirozen zkon neukld.
14. Crhev katolick posvcuje rodinu.

i. Spolenost lidsk jest mravnm organismem. A jako kad fysick organismus rostlinn i ivoin nen pouhm nahodilm shlukem atom, nbr vznik z jednotlivch bunic, kter se mezi sebou rzn sluuj a tak jednotliv sv sti pi rostlin vla sov konky, pe, mzu, kru, ratolesti, list, kvt a ovoce ze sebe vytvouj, podobn i spolenost lidsk vznik z jednotlivch zkladnch tvar, z rodin, kter v rzn men neb vt skupiny se spojuj a tvo zklad svazku obecnho, nrodnho a sttnho. Proto kad nrod a kad stt m takovou povahu a takov rz, jak m rodiny. Na rodin zvis jeho mravn cena, jeho sla, jeho zdatnot. A proto kad nrod s rodinou stoj a s rodinou kles. Tuto pravdu dokazuj nad slunce jasnji djiny vech n rod. Dokud u man bylo manelstv, tento podklad kad rodiny, d o i v o t n m , s p o j e n m , j e d n o h o m u e s j e d n o u e n o u , dokud oba manel ili pro sebe a pro sv dtky, byl nrod msk mocn a slavn, jen svou moc a slvou k sob poutal vecky sousedn nrody, i kdy svm nrodnm a nboenskm ivotem se od nich sebe vce liil. Jednou z nejdleitjch a nej hlavnjch pin rozkladu e msk byl rozvrat rodiny a mravn hniloba, kter rodiny vechny instituce sttn jako hlodajc erv prorala. Obraz, kter nm. tehdej spisovatel a bsnci o mravn zvrhlosti mskch rodin nakreslili, jest vru hrzypln. Mnohoenstv bylo sice zkonem zakzno, zato vak rozluka manelsk byla na dennm podku. J u v e n a l vypra vuje, e jedna ena za osm let mla p t mu, a trop si po-

456

smch z tehdejch en, e pr mnoh z nich mohla tati lta podle ady svch mu, a nikoliv podle ady konsul. Prosto pnost mu a vstedn pepych en zpsobily veobecn odpor man proti manelstv, take mnoz bohat a mocn man ili v bezenstv jen; za tm elem, aby se bez mez prostop nmu hen mohli oddati. A proto se nelze diviti, e rozvratem rodinnho ivota spuchel a schtral msk e nemla ji tolik sly, aby vtzn odolala nrazm, ktermi na ni barbart nrodov germnt pi sthovn nrod udeili. msk e, tento ohromn kolos, kter svmu panstv podrobil cel tehdej znm svt a jeho jednotliv nrody, se honen ztroskotal a rozpadl. Na troskch e msk zbudoval Kristus nov svt, svt kesansk, jemu za zklad poloil manelstv nejen j e dn o t n a n e r o z l u n , nbr i s v t o s t n . Kristus vrtil manelstv jednak jeho r a j s k o u d o k o n a l o s t , kcerou bylo spojenm jen jednoho mue s jednou enou a zrove tak spojenm nerozlunm a proto tak doivotnm, jednak povil j e k d s t o j n o s t i s v t o s t i Novho zkona. Kdy kdysi pistoupili k nmu fariseov a pokoueli ho kouce: J e -1 i dovoleno lovku propustiti manelku svou z p i n y k t e r k o l i v ? " pravil k nim na tuto otzku: Co j s t e n e s l y e l i , e t e n , k t e r s t v o i l l o vka, na p o t k u m u e m a e n o u je u i n i l a ekl: Proto opust lo vk otce svho a m a t k y s v a p i d r se m a n e l k y a b u d o u d v a v t l e j e d n o m . . . Nu e , co B h s p o j i l , l o v k n e r o z l u u j . " A kdy mu fariseov namtali, e odporuje Mojovi, jen r o z k z a l dti lstek rozluovac a propustiti manelku, ekl jim: M o j ne r o z k z a l , nbr pro tvrdost srdce i dm jen d o p u s t i l p r o p o u t t ! manelky, ale s potku tak nebylo. A na to dodal: P r a v m v a k v m : k d o kol i p r o p u s t man e l ku, le pro c i z o l o s t v a poj me jinou, ci zol o , a kdo po j me p r o p u t no u, c i z o l o . " 1) A sv. Pavel prohlsil doivotn spojen mezi muem a enou za obraz tajplnho a milostiplnho spojen mezi Kristem a Crkv, m by nebylo, kdyby nebylo s v t o s t Novho zkona, a tm tak bohatm zdrojem vech man elm potebnch milost.
l ) M a t . 1 9 , 3 s ld .

 457

2. Nerozluitelnost! svazku manelskho hj sv. Pavel jm nem samho Krista, kdy pe ke Korintskm: T m v a k , k t e j s o u v m a n e l s t v , p i k a z u j i n i k o l i v j , n b r P n , a b y m a n e l k a od m u e n e o d c h zel a. O d e j d e - l i v a k , z s t a n e v d a n o u a n e b se s m i s m u e m s v m ; a m u n e p r o p o u t j m a n e l k y s v ." 1) A na manelstv monogamickm a nerozluitelnm zaloil Kristus zcela novou lidskou spolenost s novou osvtou, kterou obnovil vekeru tvnost starho pohanskho svta. A Crkev sv. steila nerozluitelnost svazku manelskho jako ztelnici oka svho. Akoliv na Apotolskou Stolici byly se strany mocnch tohoto svta asto inny toky za elem udlen dispense od nerozlunho svazku manelskho, pece nikdy jm nepovolila. Tak ji ve stedovku odmtl pape Mikul I. (858867) dost krle Lothara za tuto rozluku, podobn pape eho V. (996999) dost krle Roberta, Urban II. (10881099) dost Filipa francouzskho, Innocenc III. (11981216) dost Filipa Augusta, krle francouzskho a za doby reforman Kle ment VII. (15231534) dost Jindicha VIII., krle anglickho. Papeov radji se vydali v nebezpe nevole jejich, ne aby sv. zkon Kristv njak poruili. Ano pape Klement VII. pipustil, e cel katolick Anglie se od jednoty Crkve katolick odtrhla, a pece poadavku krle Jindicha nevyhovl. A podobn i pozdj doby nen ani jedin ppad znm, ve kterm by byli mt papeov nerozlun svazek manelsk njak uvolnili. Na vecky pokusy svtskch mocn svazek manelsk bu vbec aneb aspo v jednotlivch ppadech uvolniti odpovdl snm tridentsk sedmm canonem sess. XXIV., kterm prohlsil nerozlunost svazku manelskho i v p p a d c i z o l o s t v za l n e k v r y . 3. Reformace oloupila manelstv o nej vy jeho dstoj nost, o p o v a h u s v t o s t n a jeho n e r o z l u i t e l n o s t a snila je na pouhou obanskou smlouvu, kterou mohou man el prv tak zruiti, jak ji uzaveli. Vldy jednotlivch katolic kch stt nsledovaly pklad protestant zavedenm tak zva nho s a t k u o b a n s k h o . 4. Tm tak protestant z s a d n povolili rozluku man elskou. Rozluka tato jest nejen plnm rozvratem rodinnho
l ) I. K o . 7, 10. li.

458

ivo.a, nbr zrove tak hrobem zdrn vchovy dtek roz louench manel. S jakou ctou a lskou mohou k rodim svm lnouti, kdy stle sly, jak na sebe nevraz, sebe nenvid, tup a hanob. A pece jak jsou rodiny, takov jsou dtky. Pocti vho a dnho lovka me vychovati jen poctiv a dn ro dina a to hlavn jen vzornm pkladem, kter rodiov dvaj svm dtkm. pklad, tento mohou jim vsak dvat jen rodiov, jejich rodinn ivot jest zbudovn na sklopevnm zklad sv tostnho nerozlunho svazku manelskho. A je-li ivot dtek od rodi samch ji v nejtlejm jejich mld otrven, co jest teprve od takovch dtek oekvati, kdy jejich dal vchovu pevezme nevreck kola ? 5. A proto nen divu, e mlad generace pod vce rozmno uj pluky nynjch s o c i a l i s t a k o m m u n i s t , kte stojce na stanovisku naprostho darwinskho evoluciorismu po kldaj lovka za nejvyvinutj opici a proto zsadn popraj platnost k a d h o m , a n e l s t v a msto nho zavdj pouh s p o l u i t mue s jednou neb vce enami na zklad v o l n
lsky.

K tmto koncm musilo manelstv dojiti. Jakmile protestant manelstv zbavili d s t o j n o s t i s v t o s t n , musilo zcela dsledn ztratiti i svou j e d n o t u a n e r o z l u n o s t a klesnouti i pod svou pirozenou dstojnost na stupe p o u h h o z v e c h o s p o j e n p o h l a v n h o , kter nepihl ji ani k prvotnmu elu svmu, k plozen dtek, nbr smuje hlavn jen k u k o j e n p o h l a v n h o p u d u . Ano manelstv kleslo i p o d s t u p e z v e c h o s p o j e n , kter vdy smuje k plozen mlat a zkrze mlata k zachovn pslunho druhu. Na tomto stupni nestoj manelstv ani u nej surovjch n rod pohanskch, kte v nm vdy vidli a dosud vid kon v jistm smyslu posvtn, kter rznmi obady doprovzej a tak od kadho profnnho konu podstatn li. Svtov e msk zahynula hlavn r o z l u k o u s v a z k u m anels kho a rozvratem, r odinnho ivota. A co se stalo nrodu tak velikmu a mocnmu, jak byl nrod msk, me se stti kadmu nrodu, obzvlt nrodu malmu a pi tom mocnmi nepteli obklopenmu.1)
x) Cf. M atth ias v. B rem sclieid : Die soz. B ed eutun g der K irche. S. 41 ff. M ainz 1886.

459

1 5 . Crkev katolick posvcuje celou spolenost lidskou.

i . 1 Posvcovn, kterho se dostv od Crkve msko-katolick jednotlivm vcm a jednotlivm rodinm., nezstv bez blahodrnho vlivu na celou spolenost lidskou. Meme smle ci, jak jest i v o t j e d n o t l i v c h k a t o l k , takov duch ovld tak n a e r o d i n y , a jak jsou rodiny, takov jest cel s p o l e n o s t l i d s k . A proto Crkev katolick nepestv na tom,, posvcovat! toliko jednotliv vc a rodiny, nbr po kld za svou povinnost, svou naukou a prostedky milosti proniknouti, zdokonaliti, zulechtiti a povznsti do stavu nadpiro zenho i ivot cel spolenosti lidsk. Tato povinnost dovozuje Crkev z konenho svho uren. Nebo z rozkazu Kristova m svtlem sv nebesk nauky osvcovat! a prostedky sv milosti posvcovat! a k dstojnosti syn Boch povzneti cel lidsk po kolen -a do skonn svta. Tuto povinnost Kristus sv Crkvi uloil podobenstvm, o kvase, kter m pronikati cel tsto, do kte rho byl vloen. A proto Crkev msko-katolick vemi piroze nmi a nadpirozenmi prostedky se snaila ve vech dobch ivot jednotlivch stav a td lidskho pokolen pcdle poadavku a poteb kad jednotliv doby milost posvcujc pronikati a k poslednmu jeho cli, ke cti a chvle a k vlastn spse, povzneti. A ponvad v jednotlivch dobch tto jej snaze se stavly a dosud se stavj v cestu mnoh pekky, kter bu znesnaduj nebo zcela znemouj dosaen cle Kristem, j vytknutho, proto hled vdy tyto pekky naped odstraniti a tak si cestu uvolniti, po kter by pak lovenstvo spn vedla k spse vn. 2. V prvn dob kesansk stla spn innosti Crkve sv v cest s p o l e e n s k. a p o l i t i c k p r o p a s t , kter mezi s v o b o d n m i p n y a j e j i c h o t r o k y zela. A ponvad na tomto zsadnm rozdlu cel tehdej msk e ve vekerm svm ivot byla zbudovna, nemohla Crkev najednou bez soci ln revoluce tento rozdl odstraniti. Jej snahou bylo, naped mysl a srdce svobodnch pn petvoili naukou a lskou Kristovou. Nebo jakmile pni nabyli pesvden, e otroci jejich prv jako oni jsou k obrazu Bomu stvoeni a pedrahocennou krv Kristo vou vykoupeni, a e proto vichni lid pirozen i nadpirozen jsou sob rovni, pak nemohli dle otroky pokldati za bytosti mn cenn, naproti sob bezprvn a sob pln na milost a ne milost vydan, nbr musili v nich vidti, ctti a milovati spolu

bratry v Kristu a z tto lsky propustiti je na svobodu, na kterou m kad lovk pirozen prvo a kterou jim Kristus jako svm synm B o m jet zabezpeil. 3. Crkev petvoila bez nejmen revoluce h l a v n l s k o u B o s k o u cel pohansk spoleensk d a poloila zklad nov spolenosti, na nm pak budovala stty kesansk s osv tou kesanskou, jejho blahho ovoce lovenstvo ve vech dlech svta dosud pov. A kdy v novj dob mocn tohoto svta zapomnali na l s k u K r i s t o v u a na dstojnost syn Boch, k n jsou vichni lid povolni, a poali svch brat v Kristu jak hmotn, tak i duevn vykoisovati a tm je uvrhovati v nov otroctv, je se od otroctv pohanskho jen v zevnj form li, tu zase Crkev sv. a to zejmna .sty papee slavn a poehnan pamti Lva XIII. pozvedla hlasu svho proti modernm spoleen skm, duchu Kristovu se protivcm zsadm a pipomnla celmu svtu pravdy kesansk, na nich mus bti vekere ivot spoleensk zbudovn, nem-li lidstvo zase zakusiti vech bd a strast, pod ktermi sta pohant nrodov na celm svt pli. 4. A mezi tmito pravdami, bez kterch se lidsk spolenost neobejde, pipomn Crkev lidskmu pokolen hlavn 1. nutnost autority, 2. vznam a cenu prce, 3. nutnost soukromho ma jetku a 4. nebesk poehnn kesansk lsky. 16. Crhev katolick hj autoritY. 1. Co jest a u t o r i t a ? V m r a v n m smyslu ozumme autoritou n a d v l d ili moc, je na ns d uznn, cty a poslunosti. Nej dleitj povinnost, kterou autorita ukld, jest p o s l u n o s t , s kterou mus bti spojena c t a . Ve smyslu o b j e k t i v n m a v c n m sluje autoritou dritel nadvld a moci, jemu jsme k poslunosti a k ct zavzni. 2. Nejvym dritelem a podmtem v moci jest sm Bh, jen jako Stvoitel nebe a zem jest svrchovanm Pnem a Vld cem veho tvorstva a zdrojem v moci, dstojnosti a velebnosti. Tato nejvy autorita nle cel Nejsvtj Trojici, Otci, Synu a Duchu sv. Ale Syn Bo vzav na sebe podle odvnho radku Nejsvtj Trojice pirozenost lidskou, aby za ns velebnosti Bosk nmi uraen uinil zadost a nm zase brnu krlovstv nebeskho otevel, zaslouil s t t o n e j v y a u t o r i t y t a k j a k o l o v k , a proto jest Kristus, Bh a lovk v jedn Bosk osob nejvym r e p r e s e n t a n t e m B o s k

4 6

a u t o r i t y n a p r o t i v e m u t v o r s t v u . Ponvad vak pokraovn a dokonen svho boholidskho kolu, vykoupen lo venstva, svil Kristus Crkvi katolick, a za tm elem opatil ji svou moc, proto jest tato Crkev naproti vekermu loven stvu r e p r e s e n t a n t k o u a u t o r i t y K i i s t o v y . V Crkvi pedstupuje ped ns Kristus, Bh a lovk, a d na ns, aby chom ji podobn jako jeho samho ctili a j byli poslun. e auto rita Crkve jest jeho autoritou a jeho autorita zase autoritou Boha Otce, sm Kristus vyslovil, kdy pravil k ss. apotolm: K d o v s s l y , mn e s l y , a k d o v m, i p o h r d , m n o u p o h r d , k d o v a k m n o u p o h r d , p o h r d t m, j e n m p o s l a l . " 1) Autorita Bo m podle slov Kristovch ti dritele: Crkev, Krista a Boha Otce a v tchto tech dritelch jest tak spjata, e kad, jen v jednoho dritele teto autority v, mus i dva ostatn uznati, a kdo jednoho popr, e popr i dva ostatn. A proto, kdo popr Bos kou aut or i t u C r kve kat ol i ck, ten v logickch dsledcch mus poprati i Bo s k o u autoritu K r i s t a Pna, B o h a a lovka, a konen i Boskou autoritu vbec. A k tomuto konci nynj lovenstvo namnoze ji dosplo. Popen Bosk autority Crkve katolick, kter na prapor svho odboje piloti n napsal ji Hus a po nm Luther se vemi svmi stoupenci, vedlo nutn k popen Bostv Krista Pna, v n pemnoz protestant nynj doby ji nev, a vyvrcholilo v plnm bezv valn sti nynjho lovenstva. 3. Modern svt, jen popr e x i s t e n c i B o s k o u , do vozuje zcela dsledn vecku moc a vldu z l i d u . Na msto B o h a stav v l i l i d u . Tm popr ji kadou a u t o r i t u l i d s k o u , kter, m-li mti njak vliv na ivot lidsk, mus se oprati o a u t o r i t u B o s k o u , mti. v n s v o u s a n k c i . A proto tak slyeti nyn veobecnou stnost, e d t k y ne maj cty k r o d i m , c i k u i t e l m, , p o d d a n k p e d s t a v e n m . A jinak bti neme. Nejsou-l rodiov, uitel a pedstaven vbec zstupcov samho Boha, obdaen jeho moc, pak mohou v nich dtky, ci a poddan vidti t o l i k o p o u h l i di ' s e vemi kehkostmi a hnostmi lidskmi, kte si jejich p o s l u n o s t a z e v n j c t u mohou po ppad i fysickm nsilm vynutit. Ale o njak autorit, kter by je k poslunosti v e s v d o m zavazovala, neme bti podle nzoru modernho svta, jen popr existenci Boskou a na jeho
') Luk. 10, 16.

462

msto stav ve smyslu pantheistickm neb materialistickm l i d s k p o k o l e n , neme bti pak vbec ei. Popen Bosk autority zasahujc svm desaterem pik zn ve vekeren ivot lidsk vyvrac vechny zklady ivota lidskho a vn v nj zsadn revoluci, kter pud k boji na ivot a na smrt jak stt proti sttu, nrod proti nrodu, tak i v jednot livch nrodech tdu proti td, ba konen jednotlivce proti jednotlivci. Modern stty odvozuj vekeru svou moc a vldu z vle lidu, jen v Boha nev, a proto tak za sv skutky nen jemu zodpovdn, kdeto Crkev katolick hls B o s k p v o d v e k e r l i d s k a u t o r i t y nejen jako pravdu pirozenou, nbr tak jako pravdu Bohem zjevenou podle slov sv. Pavla, kter napsal ve svm listu k manm: K a d m o c n o s t e m v y m p o d d n bu; n e b o n e n m o c n o s t i , l e od Boha, a ty, k t e r j s o u , o d B o h a j s o u z z e n y : P r o t o k d o se p r o t i v m o c n o s t i , z z e n B o m u se p r o t i v , t i pa k , k t e se p r o t i v , o d s o u z e n s o b z j e d n v a j . Ne bo k n a t a n e j s o u p o s t r a c h e m i n u d o b r m u , n b r z l m u."1) Tm, e Crkev vemu lidstvu klade na srdce povinnost kadou l i d s k o u a proto tak kadou s t t n moc a vldu pokldati za d l a a s t v sam m o c i B o s k , pipn takoka kad stt, ano i celou spolenost lidskou k B o h u , k T v r c i Z a c h o v a t e l i a. e d i t e l i c e l h o s v t a a klade tak nerozborn zklad, na nm nrodov mohou v mru a pokoji mez sebou iti. Tak pohl Crkev na lidskou moc a vldu ji s p i r o z e n h o stanoviska. Avak podle Kristovy nauky povzn Bh kadou sttn spolenost do stavu nadpirozenho a za tm elem zdo konaluje a posvcuje i moc a vldu jej. Podle nauky Kristovy maj pozemsk e se vemi svmi poddanmi se ztpiti jako dov v duchovn tlo Kristovo, jm jest Crkev a tmto zatpe nm brti ast v boholidskm ivot samho Krista. A jako jednot liv dov organickho tla lidskho se nepronsleduj, nbr vz jemn se podporuj, tak tak by se ivot jednotlivch nrod a zcela jinak vytvel, ne se nyn vytv. Kdyby se vichni nrodov ctili bti dy mystickho tla Kristova, pestala by mezi nimi vecka neptelstv a vecky vlky a zavldl by ne besk mr, o nj nynj e a jejich vldy marn usiluj.2)
a x) m . 13, 15. 2) Cf. Bremscheid, I. c. S. 77 ff.

463

17. C frhev hatolich posvcuje prci.

1. Prce, obzvlt prce tlesn, stala se pro hch prvnch naich rodi lovenstvu trestem. Slova, ktermi Bh tento trest vznesl na Adama: ,, e j s i u p o s l e c h l h l a s u e n y s v a j e d l j s i se s t r o m u , s k t e r h o j s e m r o z k z a l tob, a b y s ne j e dl , z l o e e n a b u d e z e m v d l e t vm, v p r a c c h b u d e j i s t i z n po v e c k y d n i i v o t a s v h o . T r n a h l o b u d e t o b p l o d i t i, i b u d e j i s t i bylinu z e m . V p o t u t v e s v b u d e j i s t i c h l b , d o k a v a d se n e v r t do z e m , ze k t e r j s i v z a t , n e b o p r a c h j s i a v p r a c h se n a v r t , " 1) slova tato leela na celm pohanstvu a do Krista a le na nm dosud jako kletba, kter mu cel ivot ztrpovala a ztrp uje a doposud. Nebo tk tlesn prce nebyla mu pirozenm dlem, nbr uloena mu jako trest za hch Adamv, ve kterm cel lovenstvo zheilo. A proto jest mu tk tlesn prce z tohoto dvodu nm n e p i r o z e n m, nm, co se protiv jeho pirozenosti a co proto jen jako odporn, tk be meno nese. Prce byla v celm pohanskm starovku nm po tupnm, nehodnm dstojnosti lidsk. Proto se hledli lid fysicky a. duevn silnj a schopnj tlesn prce jak jen mohli zhostiti a vloiti ji na bedra lidi slabch. Tak se lovenstvo a jeho jed notliv nrodov rozdlili na stav svobodnch a na stav rab otrok, kte musili za sv pny vecky tlesn prce konati. Tm byla vtina lovenstva zbavena dstojnosti lidsk a sn ena na pouh nstroj, jen ml jen takovou cenu, jak prci pro svho pna konal. Nemohl-li otrok pro chorobu nebo pokroil vk tuto prci vbec konati, pak byl odhozen jako kad ne potebn nstroj a ponechn svmu osudu. Kletbu s prce sal teprve Kristus. 2. Kdy piel na tento svt, zvolil za svho pstouna chu dho tesae, kter tkou emeslnou prac musil iviti ti osoby: Blahoslavenou Pannu, jejho Boskho Syna a sebe sama. Kdy Bosk Spasitel dospl do let, e mohl tlesn pracovati, nepokldal prci tuto za nedstojnou svho Bostv, nbr pomhal svmu pstounovi jako tovary v jeho dln tesask a do tictho roku vku svho. Od okamiku, kdy Bosk Spasitel jako mal pachole
l) Gen. 3 , 15 17

4&4

na rozkaz sv Bosk Matky aneb svho pstouna vykonal prvn tlesnou slubu, obzvlt pak, kdy jako ue vzal ponejprv tesaskou sekyru aneb jin nstroj do svch boskch rukou, sal s tlesn prce vecku kletbu, kterou byla a do jeho pchodu na svt stiena, a povil ji k takov dstojnosti a dodal j takov ceny, e se stala v pravm smyslu slova zdrojem dosud netue nho nebeskho poehnn pro cel lidsk pokolen. Tmto svm pkladem, dal Kiistus prv podnt k vyrovnn propasti, kter svobodn pny od otrok dlila a kter hlavn v pohrdn tlesn prce mla svou prvn a posledn pinu. Povenm prce k d stojnosti tm bosk poloil Kristus z k l a d k novmu spo leenskmu du, na nm pak Crkev katolick ivot vech n rod budovala a dosud buduje. 3. Kristus odstojnil tlesnou prci tak tm, e sv apotoly, kte jeho nebesk posln mli hlsati vekermu svtu, nevolil sob ani z uench farise, ani z bohatch saduce, ani vbec z mu mocnch a slavnch tohoto svta, nbr z chudch ryb genezaretskch, kte prac rukou svch dosud ivili sebe a sv rodiny. Akoliv Crkev zcela pirozen vdy inila rozdl a ve ce nila prci d u e v n , ne prci t l e s n o u, pece mravn cenu a zslunost prce vbec, tlesn i duevn, kladla hlavn d o m y s l u , z jakho kdo prci kon. m dstojnj a vznee nj tento mysl, tm m prce ped Bohem vt cenu. A proto me bti i nejni prce tlesn vykonan ve stavu milosti po svcujc ke cti a chvle Bo a ke spse a blahu blinho ped Bohem cennj a zslunj, ne p r c e d u e v n , kterou lovk kon jen z myslu pirozenho, i kdyby j jinak oslavoval a velebil cel svt. 4. Akoliv star pohansk svt pohrdal p r a c t l e s nou, pece si zachoval vdy jistou ctu k p r c i d u e v n . Proto tak jak sta ekov, tak i man vili si svch slavnch bsnk a spisovatel, a se starali o zachovn jejich nesmrtelnch prac. Ze Crkev katolick pi v vnosti, kterou mla k p r c i t l e s n , podporovala jak jen mohla tak p r c i d u e v n , o tom podvaj nezvratn dkazy jej k u l t u r n d j i n y . Nynj modern Kristu a Crkvi odcizen svt upadl strany na zrn na prci proti pohanskmu starovku do druhho extiemu. Pro nae socialisty a kommunisty nem ceny p r c e d u e v n , nbr jen. t l e s n a proto hled vecky modern stty, ve kte

4 f> 5

rch se strany socialistick a komunistick zmocnily vldy, vecko zkonodrstv tak upraviti, aby prce tlesn na jedn stran byla na nejmen mru snena, dlnk nesm, i kdyby chtl, dle pracovati, ne osm hodin denn na druh stran aby byla tak placena, aby kad dlnk i se svou rodinou nejen s l u n , co jest zcela oprvnno, nbr i p e p y c h o v t i mohl, kdeto mum s akademickm vzdlnm, kte pro stt v rznch a dech pracuj, jejich slun tak sniuj, e pi v etrnosti asto bdu trp. V tto pin klesl modern od katolick Crkve odpadl svt p o d s t u p e , na kterm strany cenn lidsk prce stl pohansk svt. Kdeto tento znehodnotil jen t l e s n o u pr a c i, duevn vak nikdy jej ceny zcela neupral, popr modern svt cenu prce v y s t r n k y p i r o z e n o s t i l i d s k, prce duevn. Tak stoj hluboko pcd samm pohanstvm. Crkev katolick hjc ceny prce lidsk vbec, prce jak tlesn, tak duevn, povzn se vysoko jak nad pohanstvem, tak nad modernm materialistickm, socialistickm a kommunistickm sv tem, pijmajc z obou tchto svt, co v nich sprvnho, a za mtajc, co v nich bludnho. lovk jest bytost z tla a z due sloen. Tohoto dje nepope a neodin dn moc lidsk ani vda, ani stt, a proto tak prce jeho mus se je viti podle tto dvoj sloky tlesn a duevn, akoliv prce tlesn nevyluuje ze sebe due, a prce duevn tla, s tm toliko rozdlem, e pi prci tlesn pevld innost tla, pi prci duevn innost due. To plat o prGi lidsk ji se stanoviska pirozenho. 5. Kristus vrtil prci nejen jej dstojnost a cenu pirozenou nbr povil j i k d s t o j n o s t i n a d p i r o z e n , k d stojnosti s y n B o c h . Jsou-li kesan zatpeni milost posvcujc v duchovn tlo Kristovo, jeho hlavou jest sm Kristus, pak jsou v e c k y p r c e a v e c k y s k u t k y jejich v jistm smyslu boholidskmi pracemi a skutky samho Krista, Boha a lovka, a maj tak jeho dstojnost, beze veho rozdlu, jsou-li to prce tlesn a duevn. Kristus vecky prce d svho mystickho tla pro nik milost posvcujc, kter zle v asti v sam pirozenosti Bosk, a dodv jim takto milosti Bo ceny tak vysok, e se j meme zaslouiti krlovstv nebeskho se v blaenost jeho. Tuto nevslovnou cenu skutk nmi v milosti posvcujc vy konanch znzoruje nm Bosk Spasitel podobenstvm, o vinn rv a ratolestech, v nm se sm pirovnv k rv ili k vinnmu

 466

koenu, ns k ratolestem a skutky nae k hroznm. Jako jest pi vinn rv mezi tmito temi stmi: mezi vinnm koenem, ra tolestmi a hrozny organick spojen, kter podmiuje a udruje vegetativn mzu z koene do ratolest proudc, v nich ivot a plodnost udrujc a na venek konen v hroznech svou vnitn innost jevc, podobn vychz nadpirozen ivot milosti po svcujc z Krista a vlv se v iv dy jeho tla duchovnho, kter nadpirozen oivuje a oploduje ke skutkm nadpiroze nm. A jako v rv ratolesti nesou hrozny jen psobnosti mzy, kter v n z vinnho koene vnik, podobn dov duchovnho tla Kristova konaj vecku prci jen skrze milost posvcujc a skrze milosti skutkov, kter se z Krista jako z hlavy v n vyrouj a je ke konn prac a skutk nadpirozench uschopuj. Proto vecky prce, kter kesan spojen s Kristem v jeho mys tickm tle, v Crkvi, jsou i n e m d v o u i n i t e l , p s o b n o s t i K r i s t o v y a s o u i n n o s t i l i d s k . Tyto dv innosti se pronikaj a prostupuj, a to tak, e cel in nle Kristu jakoto causae primariae", a cel lovku s Kristem spolupsobcmu jakoto causae secundariae". Ale akoliv kad prce lovka s Kristem v jeho mystickm tle spojenho jest p r v o t n a h l a v n p r a c K r i s t o v o u , pece ji Kristus pokld jen za prci lovka a tak ji odmuje, jakoby byla jen prac jeho. A jako Kristus psob v ns a my psobme v Kristu, proto Kristus v ns sn vecky obte a strasti s nam ivotem spojen. Ale tak s nmi se raduje z kadho spchu, kterho jsme svou poctivou snahou doli, a sdl se s nmi o radost z ka dho vtzstv, kterho jsme nad nepteli sv spsy dobyli. Ale Kristus ije v ns a my v Kristu j e n t e n k r t e , kdy v celm svm ivot a obzvlt pi kad tk prci tlesn i duevn, v kadm bolu a v kad strasti se dme jeho slovy: C h c e -1 i kdozamnoupxijti, zapisebesm, avezmik s v j a n s l e d u j m ne."1) A ponvad i lovk milost po svcujc zatpen v duchovn tlo Kristovo jest podroben ne zzen dostivosti, kter ho stle lk ke skutkm lahodcm chtm tlesnm, proto kad prce, obzvlt t k j e s t s p o j e n a s e s e b e z p o r e m . Kdo se nedovede zaprati, n e d o v e d e a n i v d u c h u K r i s t o v p r a c o v a t i. A proto podle myslu Spasitelova nem prce jen za kol, aby pra cujc skrze ni opatil sob, po ppad sv rodin potebn hmotn
*) Mat. 16, 24.

 467

prostedky k vezdejmu ivotu, nbr m el tak v c h o v n , nsledovali toti sebezporem, Krista Pna, jen podle slov sv. Pavla tak se p o n i l , s t a v se p o s l u n m a k s m r t i , a to s m r t i k e,"1) a tmto sebezporem se vc a vce posvcovati. Pokld-li lovk prci za prostedek Kristem samm ustanoven k svmu vlastnmu mravnmu posvcen, pak si j otvr nepebern pramen nebeskho poehnn nejen pro ivot vn, nbr i pro ivot vezdej. Odezr-li vak dlnk o d v c h o v n p o v a h y s v p r c e , pak t ji dosud kletba, kterou nad n Bh ji v rji vykl, jak to vidme na velik sti nynjho dlnictva, kter me ze sv mzdy i se svmi rodi nami slun iti a pece jest nespokojeno a sna se v kommunismu zaloiti novou lidskou spolenost, v n by dolo splnn vech svch tueb nesoucch se jen k poitkm a rozkom tlesnm. Jak by asi takovto kommunistick spolenost vypadala, o tom nm podv rusk bolevismus jen slab'obraz.2) Zchrana ny nj spolenosti lidsk ped veobecnou sociln revoluc, kter bude hroznj a ukrutnj, ne byly vecky dosavadn revoluce, zle jedin v nvratu k nzoru kesanskmu na prci a posledn el jej. 18. Crkev msko-katolck posvcuje majetek.

1. Podle nauky zjeven, kterou tak zdrav rozum lidsk potvrzuje, Bh ve, co mimo nj existuje, z nieho svou vemohoucnost nejen stvoil, nbr stle v existenci udruje a k cli mu vytknutmu d. Proto naprostm a svrchovanm P n e m , m a j e t n i k e m a v l a s t n k e m veho tvorstva vbec a kad bytosti zvl j e s t Bh. A toto svrchovan vlastnick prvo neme Bh na dnho tvora pensti, prv tak, jak neme na nho pensti vemohoucnost, z n toto svrchovan prvo nutn plyne. Ale Bh me lovku sveiti s p r v u a u v n svho svrchovanho majetku za tm elem, aby tmto uvnm jako prostedkem mohl dosci poslednho elu, kter mu vytkl. A proto n e n lovk ani n a p r o s t m maj et nikem a vlastnkem pozemskch statk, ani jejich n e o m e z e n m u i v a t e l e m . Prv proto, e jich sm uvati jen j a k o p r o s t e d k u k dosaen poslednho svho elu, k n*) Filip. 2, 8. *) Cf. M atthias von. Bremscheid, Soziale Bedeutung der Kirche. S. 98 f f . JVlainz 1886.

468

mu jest cd Boha stvoen, jest vl Bo mravn vzn, jen. v mezch jejch pikzn tchto statk uvati. 2. Bh stvoil lovka k o b r a z u a p o d o b e n s t v svmu a ji tm jej uschopnil, aby se mohl naproti ostatnmu nerozumnmu tvorstvu stti jeho s p r v c e m a nmstkem. A touto moc, kter ji jaksi z jeho rozumn pirozenosti plyne, povil Bh lovka ji v rji. Nebo ji ve svm odvnm radku, jm se rozhodl lovka na konci veho tvorstva stvoiti, pravil: U i m e l o v k a k o b r a z u a p o d o b e n s t v s v m u , a p a n u j e n a d r y b a m i a n a d p t a c t v e m n e b e s k m i n a d z v a t y i n a d e v z e m , i n a d v e l i k m , p l a z e m , k t e r se h b e n a z e mi . " 1) A kdy podle tohoto vnho radku Adama a Evu stvoil, tu pravil k nm, : R o s t e a m n o t e se a n a p l t e zemi a p a d m a t e ji a p a n u j t e nad r y bami m o sk mi a nad p t a c t v e m ne bes km i n a d e v e m i i v o i c h y , k t e se h b a j n a z e m . " 2) Tmito slovy odevzdal Bh lovku p o d r u n v l a s t n i c t v vekerho tvorstva, podrev sob jako jeho Tvrce a Zachovatel v l a s t n i c t v s v r c h o v a n . A toto podrun vlastnictv mu pojistil pro vecky vky d v o j m zpsobem: p i r o z e n m a nadpirozenm. Pi r o z e n m : vtpiv v jeho svdom pikzn, kter kadmu lovku pirozen porou, aby poctiv nabytho soukromho a osobnho majetku blinho svho etil. Ponvad vak po tomstvo Adamovo podlhajc dostivosti hchem prvch ro di zkaen, pozdji asto zapomnalo na toto p i r o z e n p i k z n a vlastnho majetku blinho neetilo, ohlsil mu Bh toto pirozen pikzn na hoe snajsk jet tak n adp i r o z e n i p o s i t i v n sedmm Bom pikznm,, je zn Nepokrade!" Tm zabezpeil na vecky vky o p r v n n o s t a do jist mry tak n e d o t k n u t e l n o s t a po svtnost soukromho majetku. 3. Syn Bo lovkem uinn il sice v naprost chudob, jak sm pravil, e l i k y m a j d o u p a t a a p t a c t v o n e b e s k h n z d a , a l e S y n l o v k a n e m , k d e b y h l a v u p o l o i l."8) Vdy ani jesle, do kterch byl po svm
*) Gen. 1, 26. 2) Ibid. v. 28. 3) M at. 8, 20.

 4>9 -

narozen poloen, ani devo ke, na kterm zemel, nebylo jeho majetkem. Akoliv jak ss. evangelist vypravuj, nuzn a chudi byl jeho milci, se ktermi nejradji obcoval a bohe pi kad pleitosti upozoroval na obte a pekky, kter jim bohatstv na cest k vn spse v cestu klade, ano jim i svm bda" po hrozil, pakli srdce sv k mamonu pipoutaj, pece na dnm mst v evangelich neteme, e by byl soukrom a osobn ma jetek vrokem: majetek jest krde" aneb njakm jinm slovem pm neb nepm odsoudil, akoliv ml k tomu dosti pleitosti. Pleitostn nikdy nepohrdl pozvnm na hostinu u toho neb onoho bohatho farisea, k zmonmu celnku Zacheovi sm se pozval, akoliv vdl, e se fariseov a zkonnci nad jeho ubytovnm u lovka u id tak nenvidnho budou horiti. K jeho nej dvrnjm ptelm, jejich dm astji n a vtvoval, nleel b o h a t L a z a r a jeho sestry M a r i a a M a r t a v Bethanii. Nikdy jich nevyzval, aby svj majetek mezi jin rozdali, jakoby jm svm chudm spolublinm bez prv inili. Ano kdy se lakom Jid nad Mari Magdalskou horil, e neprodala na podporu chudch drahocenn masti, nbr j podle jeho mnn zcela zbyten pomazala hlavu a nohy jeho, tu ji Bosk Spasitel za to nejen nepokral, nbr j jet po chvlil, e tmto pomaznm na nm dobr skutek vykonala. 4. Jako Bh ml ovem Kristus svrchovan prvo nad ve kerm tvorstvem a vemi jeho bytostmi. A tohoto prva Bosk Spasitel tak uil, kdykoliv jeho messinsk posln toho dalo. Tak ped svm slavnm vjezdem do Jerusalema poslal na cest z Bethanie do Betage dva uenky ka k nim: J d t e do m s t e k a , k t e r j e s t p r o t i v m : j a k do n h o v e j d e t e , n a l e z n e t e o s l t k o p i v e n , na nm dn l o v k n i k d y nesedl. O d v a t e je a p i v e t e ke mn. A o t e - l i se v s k d o : P r o j e o d v a z u j e t e ? " t a k t o mu e k n t e : P n Ho p o t e b u j e . " 1) A jak jim pikzal, tak se stalo. Kdy ued nci osltko odvazovali, tu pni, jim nleelo, se jich tzali, pro je odvazuj? A na odpov jejich, e Pn ho potebu jebeze veho dalho odporu jim pro Krista Pna osltko odevzdali. Tento dj svd o svrchovan moci Kristov nade vemi vcmi, kter se lovk neme protiviti.
L u k . 19, 3 0 s l.

 470

5 A v duchu Boskho Spasitele Crkev sv. vdy uila a bude uiti, e poctiv a bezelstn dren jakkoliv vci prvu zskan nen nim nedovolenm a nezkonitm, nbr .naopak, e takovto dren jest pln oprvnno a sam vli Bo pi meno. Tato nauka Crkve jest pravm dobrodinm pro vecky jednotlivce a jejich rodiny. Kdyby kad ve, co m a eho po ctivou prac nabyl, musil odevzdati spolenosti sttn, pak by celm svm ivotem nejen hmotnm, nbr i duevnm na tto spolenosti zvisel. Tato zvislost vak inila by nemonm vvoj kadho pevnho kar aktru, ponvad by pak kad jed notlivec hledl mum stojcm v ele tto spolenosti se zalichotiti, aby pi podlovn hmotnch prostedk k ivobyt ka dmu lovku nezbytnch na nho vzali patin zetel. Kdyby nesml nikdo ovoce sv lopotn prce pro sebe podreti, pak by zmizela vechna c h u a l s k a k p r c i . Nebo vm prvem by i musil kad ci: Na se mm v potu tve cel dni lopotiti, maj-li se o ovoce prce m se mnou dliti lid pi prci po hodln a lenon? Tm zmiz mezi vrobnmi kruhy v kadm nrod vechno souten a zpolen, a kad bude konati jen tu prci, ke kter ho spolenost fysicky donut. e tm vroba vech ivotnch prostedk klesne a nevyhov ji nezbytnm ivotnm potebm obyvatelstva, neteba dokazovati. Nedostatek tento bude buditi nespokojenost jeho s tmito pomry socilnmi a nespokojenost jej poene k revoluci. 6. Soukromho majetku d tak b l a h o r o d i n . Kad otec a kad matka nem velej touhy, ne zabezpeiti svm dtkm j i s t o u b u d o u c n o s t . To pud sam prody, kter dodv rodim chuti a sly ke vem pracm, a nmahm, jim se mus podrobiti, bez nich, obzvlt dcery, asto nemohou satku manelskho uzavit. Vdy majetek jest v jistm, smyslu hmot nm zkladem, na nm rodina spov. Bez jistho majetku ne me dn rodina exist ovti a sv povinnosti plniti. Kdyby ro diny byly veho vlastnho majetku zbaveny, pak by jim bylo nemono o vchovu a vzdln dtek nleit se postarati. To by mlo za nsledek, e by stt musil rodim dtky ji v nejtlejm mld odebrati a ve spolench sttnch stavech je iviti a vychovvati. Tm by vak stt heil na sam lidsk pirozenosti, kter rodim vel, a b y d t k m , k t e r m d a l i i v o t , , o p a t i l i t a k v i v u a v c h o v u . Popen soukro

-- 47i

mho majetku mlo by za nutn nsledek znien vech rodin a ponvad na rodinch jest zbudovna kad lidsk spolenost, znien rodin bylo by tak znienm kad lidsk spolenosti. 7. Soukrom majetek jest tak nezbytnou podmnkou ka dho pokroku jak hospodskho a prmyslovho, tak tak du evnho. Bh opatil lovka rznmi tlesnmi a duevnmi potencemi i silami, kter nemaj po cel ivot jeho leeti ladem, nbr maj stle vc a vce pechzeti v innosti. A pevod a pe chod tchto potenc v pimen innosti, to p r c e a pevod duevnch potenc v duevn innosti, to d u e v n p r c e . Jako kad bytost prodn thne k innosti ili prci, kterou uskuteuje na venek, jev potence sv hmotn pirozenosti, tak i lovk jest od Boha uren k prci jak tlesn, tak i duevn podle rznch sil sv lidsk pirozenosti. Ne prce lovka, jen jest b y t o s t t l e s n d u e v n ,nen ani vhradn t 1 e s n , ani vhradn d u e v n , nbr jest vdy jako jeho pirozenost t l e s n d u e v n s tm toliko rozdlem, e pi tlesn prci pevld innost t l e s n c h p o t e n c , pi prci d u e v n zase p o t e n c e i s l y d u e v n . Ale kad pevod potenc lidskch k pimen prci jest vdy s n m a h o u spojen. To plat jak o tlesn, tak i duevn prci. A podle hlasu sam piro zenosti lidsk d kad dlnk, a tlesn, a duevn, za tuto nmahu tak odmny, kter zle v inu jejm, t . j . v m a j e t k u , kterho si prac vydobyl. Kdyby jednotliv dlnk, a kon prci tlesnou neb duevn, musil cel jej vtek odevzdati sttu a neml z n dnho osobnho prospchu, pak cel lidsk spolenost bude zbavena nejmocnj pruiny, kter jej ivot hospodsk, prmyslov, vdeck, umleck atd. stle k vtmu sil vzncuje a k rozvoji a pokroku pivd. Prvo vlastnick, jak mu Cr kev katolick u, jest z k l a d e m v e h o k u l t u r n h o i v ot a lidskho pokolen a jeho pokroku. A proto kdo tmto prvem ots, ots ji tak nej podstatnjm a nejpevnjm pilem., kter klenbu ivota cel lidsk spolenosti dr. Jak chaos a zmatek by psobilo zruen soukromho majetku v kadm stt a v kadm nrod, vidme prv nyn na uboh Rusi.1) 8. Crkev katolick vdy hlsala a hls dosud, e jest h c h e m b l i n h o o jeho majetek bezprvn obrati aneb ho na nm jakmkoliv zpsobem pokozovati. Podle ceny majetku
*) C f . B r e m s c h e i d

1.

c. 6 0 ff.

47- -

odcizenho aneb podle ve kody mu na nm zpsoben posu zuje tak v e l i k o s t h c h u k r d e e a zavazuje kadho zlodje, pokud se te, kadho ruitele a pokozovatele cizho majetku, k n h r a d . Tak plni rozkaz apotola nrod, jen pe Korinanm : N v t e - l i , e n e s p r a v e d l i v krlovstv Boho ne ob dr ? Nemylt e se, ani smi l n ci , ani modl i , ani ci zol on ci , ani zl odj i, ani l akomci , ani opil ci, ani u t r h a i , a n i t u p i i n e o b d r k r l o v s t v ne be s k h o."1) Ano Crkev zapovd nejen s k u t e n o u k r d e a a l o u p e , nbr i kadou dobrovolnou touhu a dost si pivlastniti bezprvn a nepoctiv jakoukoliv vc blinho. A proto klade vcm na srdce s tme drazem jako s e d m : Nepok r a d e , tak i d e s t Bo pikzn. N e p o d b l i n h o s v h o d o mu , a n i p o l e , a n i s l u e b n k a ani dvky, ani vola, ani o s l a ani c o k o l i j e ho j e s t . 2) A proto hled pi kad pleitosti srdcm vcch vtpiti h l u b o k o u v n o s t k c i z m u m a j e t k u , jsouc pesvdena, e lovk, jemu nen posvtn ciz majetek, jest vech nepravost ano i vrady schopen, jak o tom u ns hlavn v povlen dob mnoh ppady podvaj smutn do klady. Za tm elem varuje ji koln dtky, aby ani rodim ani sourozencm nieho nebraly, pipomnajc jim, i kdyby dn oko lidsk jejich hnho skutku nevidlo, e jej vid vudeptomn a vevdouc Bh, kter je jist za to potrest. Vdy ji ve Starm zkon nazv Bh dtky, kter otce a matku okr daj, s p o l e n k y v r a h ? 3) Kde Crkev sv. m jet roz hodn vliv na vchovu koln mldee, tam jet nebylo sl chno, aby obecn kole neodrostl hoi mezi sebou zakldali zlodjsk bandy, kter soustavn podle pln promylenho plnu ciz majetek kradly. O krdech, kter se i u ns studujc mlde dopout, mohly by koln ady uvsti asn doklady. 9. Crkev sv. napomn se vm drazem tak e l e , ab se nedopoutla dn nevrnosti naproti pnm svm, uvdjc j na pamt slova sv. Pavla, kter napsal k Titovi: Sluebnky (napomnej), a j s o u s v m p n m p o d d n i , v e v e m
*) I. Kor. 6, 9 sq. 2) Cf. Deut. 8, 21. 3) Psl. 28, 24.

 473

pjemn, neodmlouvajce, neokrdajce, n br v kad p i n v.rnost p r a v o u o s v d u j ce, a b y v e v e c h v c e c h b y l i na o z d o b u Bo ha , S p a s i t e l e n a e h o."1) Sluhov a sluky, kte jsou d ob r m i k e s a n y , jsou a krajn svdomit strany majetku svch pn neosvoj uj ce sob ani jednoho hale, kter jim ne pat. Kdy vak pni sami eledi sv nejen nedovoluj plniti v nedli a ve svtky crkevn pikzn, nbr pi tom si jet posmch trop ze veho, co upomn na ivot nboensk, pak nen divu, kdy v srdci jej z h a s n e s nboenstvm posledn jiskra poctivosti a vrnosti k pnm jejich. Crkev napomn tak vecky d l n k y , e m e s l n k y a o b c h o d n k y , aby se nedopoutli naproti svm spolublinm dnch p o d v o d a s k o k , jimi by sebe nespra vedliv obohacovali podle slov sv. P a v l a , jen ve svm I. listu k Soluskm vcm klade na srdce, aby n i k d o n e z k r a c o v a l a n e p o d v d l b r a t r a svho, nebo mst i t e l e m t o ho j e s t P n2) a podle slov Pslov : O h a v nost jest Hospodinu zva dvoj a vh a f a l e n n e n d o b r a . " 3) Zkuenost u, e tam, kde kesansk lid jest Crkvi ze srdce oddn, nen mezi dlnictvem zlodj, ani mezi emeslnictvem a obchodnictvem podvodnk. io. Dle zavazuje Crkev sv. k nhrad vechny ty, kte ciz majetek nepoctiv osvojili aneb blinmu na nm kodu ui nili. A kdo tak neuin, kdy jest to v jeho moci, tomu odpr rozheen. Bohu sammu jest znmo, jak mnoho nepoctivch dritel cizho majetku bylo ve zpovdnici pohnuto, aby jej vlastnm jeho majetnikm vrtili a kodu jim bezprvn zpso benou nahradili. Crkev sv. d tak svou naukou u v n s o u k r o m ho m a j e t k u . Pedn napomn vechny ty, kdo vezdejmi statky vldnou, aby srdcem svm na nich nelpli a pro n na statky vy, na spsu due sv nezapomnali. Bosk Spasitel, jen znal srdce lidsk a jeho pirozen sklon k tlesnm poitkm a ke vemu, co tmto poitkm slou, pravil kdysi k sv. apoto lm: S y n k o v , j a k t k o j e s t v e j i t i do k r l o v s t v B o h o t m, k t e d o u f a j v p e n z e . "
*) T i t . 2 , 9 3) 2 0 , 2 3 . si.

2) I. Solu. 4, 6,

 474

A k t o m u p i p o j i l j e t s l o v a : Snze jest v e l b l o u d u p r o j i t i u c h e m j e h e l n m , ne b o h i v e j i t i do k r l o v s t v B o h o . " 1) Tm nechce Bosk Spasitel ci, e jest bohi prv tak f y s i c k y nemono vejiti do krlovstv Boho, jako jest velbloudu f y s i c k y nemono projiti uchem jehelnm. Neb v tomto ppad byli by vichni bohi z krlovstv Boho vyloueni. Bosk Spasitel chce tmto pirovnnm naznaiti jen v e l i k o u o b t , jak se bohi v cestu k vn spse stav. Proto Crkev sv. bohm pipomn, e bohatstv sv maj pokldati za h i v n u B o h e m j i m s v e n o u , aby z n tili ke cti a slv Bo a ke spse svch blinch, a e budou jednou ped Bohem vevdoucm a spravedli vm skldati psn ty, jakou mrou ze svho majetku tili. m vce hiven jim Bh svil, tm psnji bude s nimi Bh jednou tovati. Pi tom. jim Crkev sv. tak pipomn, e Bh jim pidlil hojnj majetek nejen k jejich vlastn poteb, nbr tak, aby z jeho nadbytku podporovali nuzn a chud blin sv. Proto nemaj majetkem svm nerozumn a prostopn mrhat a pltvati, nbr maj povinnost j,ej svdomit spravovati, aby tak mohli dostti kolu, kter majetek jim podle nazen Boho ukld. Tak se sna Crkev sv. krajn majetkov stavy spolenosti lidsk, bohat a chud, sbliti a tak pokud mono, vyplniti spoleenskou propast, kter oba tyto stavy od sebe dl. Kdyby se byli kesant nrodov vdy dili hlasem Crkve, pak by byl ve spolenosti lidsk zavldl p r o s t e d n b l a h o b y t , jak si ho Crkev vdy pla. Ze by mohla v n nastati kdy r o v n o s t m a j e t k o v , jest pouh utopie, je od poruje sam pirozenosti lidsk a proto se ned nikdy uskuteniti. Sm Bosk Spasitel pravil k apotolm, kdy se Jid horil nad Ma Magdalenou, e vylila drahocennou mast na hlavu jeho, msto aby ji prodala na podporu chudch: Pr o t e n i nte o b t e ? . . . Vdy chud mte v d y c k y s s e b o u , m n e v a k v d y c k y n e m t e . " 2) li. Rozdl mezi bohatmi a chudm n i k d y ze s p o l e n o s t i l i d s k n e v y m i z , b jen o to, aby tento rozdl byl pro chudinu snesiteln. Kdy vak v posledn dob nikdy dve netuenm pokrokem prodnch vd a novmi, mechanickmi stroji, kter z velik sti nahrazovaly
!) Mar. io, 24 sl 2) Mat. 26, 10 s!

 475

lidskou prci, hmotn ivot vech kulturnch nrod byl postaven na zcela novch zkladech, zmocnili se vech modernch vymoe nost lid majetn na sv obohacen, kter vak mlo ochuzen dlnch stav za nutn nsledek. Tak se rozdl mezi bohatstvm a chudobou promnil v ho tovou propast, na jej stran jedn stoj tak zv. bourgeois", na druh nemajetn ,,proletarit. A propast tato jest naprosto nepeldenuteln, ponvad souasn liberalismus v minulm stolet, jak jen mohl, niil aneb aspo seslaboval vechen vliv Crkve ka tolick na spolenost lidskou, hlavn vak na vchovu dorstajc generace v duchu kesanskm. A ponvad dln lid liberalismem byl oloupen o vru v Boha a ivot vn a vechny jeho nebesk odmny, chce si blaenost n e b e s k o u nahraditi blaenost p oz e m s k o u . K tomu vak potebuje statk hmotnch, kter vak ve sv moci dr stav mck bourgeois a o kter se s dlnm lidem., s proletaritem, dobrovoln dliti nechce. Proto pr nezbv, ne nsilm, je mu vyrvati a zaloiti novou spolenost lidskou na zklad socialistickm a kommunistickm bez Boha, bez nboen stv, bez desatera jeho -pikzn, bez mravnho ivota, jakho Crkev katolick na lovenstvu d. Mezi stavem mckm a lidem dlnm, nen smru. Oboj stav a to plat tak aspo o vtin bourgeois" stoj na stanovisku materialistickmKad stav si chce svj ivot z d e n a s v t co n e j p j e m n j i z a d i t i a u p r a v i t i. Pslunci bourgeois'f ji maj, o proleti teprve usiluj, a proto by jednali podle svho stanoviska poetile, aby svch statk ve prospch prolet do brovoln vydali. A proto pcdle mnn socialist a komm,unist nezbv, ne je k tomu nsilm donutiti. A to pr provede pt sociln revoluce, kterou za tm elem pipravuj. Mezi tmito dvma krajn sob protivnmi stranami me prostedkovat! jedin a vlun Crkev katolick, kter stoj jaksi uprosted mezi nimi, uznvajc jednak poadavky dlnho lidu, pokud jsou oprvnny, jednak chrnc zase prva soukromho majetku tdy bourgeois" zvan. Aby vak jej prostedkovni se neminulo s doucm spchem, jest nezbytno, naped srdce dlnho lidu a namnoze tak jeho chlebodrc z u l e c h t i t i , co se me stti jen i v o u v r o u v Krista, svta Spasitele, n a d j v ivot vn, v nm jedin srdce lidsk me dojiti splnn vech tueb svch a l s k o u k Bohu a blinmu, kter bohuel ztrtou vry v Krista vymizela ze srdc velk sti spolenosti lidsk.

476

Crkev katolick jest si vdoma svho vznamu a sv moci od Krista samho sob dan, kterou jedin me zaehnati nebezpe veobecnho rozvratu, kter cel spolenosti lidsk ze socialismu a kommunismu hroz. V, e jedin nauka Kristova o lovku jako bytosti tlesn-duchov, k obrazu Bomu stvoen a Kristem k dstojnosti syn Boch povznesen, dovede ze srdc lidskch V3rpuditi vechnu z a nenvist, kter, nynj lovenstvo dl ve dva tbory sob krajn neptelsk a naplniti je l s k o u , kterou Crkev sv. jako brzo po svm vzniku, tak i nyn promn celou tvnost zem. A proto tak napn na celm svt vechny sly, aby lovenstvo v jeho vlastnm zjmu pesvdila, e ni k do " , jak prav apotol nrod, n e m e p o l o i t z k l a d j i ny, m i m o t e n , k t e r j e s t p o l o e n , a t m j e s t J e K r i s t u s . " 1) A jako mimo Crkev katolickou nen s p s y v n , tak i mimo ni nen s p s y a s n . 1 9 . Crkev katolick posvcuje ivot spolenost lidsk hlavn lskou Kristovou.

i. O nadpirozen lsce Bo k nm lidem neml star po hansk svt ani potuchy, podobn jako j nem modern svt, kter se od nauky Kristovy a jeho prostedk milosti odvrtil a se postavil na stanovisko pouh pirozen humanity. Nadpiro zen lska Bo k nm lidem jest tak nekonen, jako jest ne konen Bh sm. A proto jej velikosti svm lidskm i svtlem milosti Bo osvcenm rozumem nikdy nevystihneme. O tto lscc Boha Otce k nm lidem prav Bosk Spasitel, e t a k mi l ov al B h s v t , e d a l S y n a s v h o j e d n o r o z e n h o , a b y nikdo, kdo v nho v, n e z a h y n u l , n b r m l i v o t v n . 2) A podobn prav o sv lsce: V t l s k y n e m n i k d o n a d t u , a b y kdo p o l o i l i v o t s v j z a s v p t e l e.3) Uvame tyto dva vroky Kristovy. Bh nm projevil svou n e k o n e n o u l s k u tm, e obtoval za nai spsu svho jednorozenho Syna, tedy to, co ml nej draho. Bh Otec uinil Syna svho prostednkem a nstrojem vn na spsy. A ponvad prostedek jest vdy jen pro el a nabv z ceny a dstojnosti elu sv vlastn ceny a dstojnosti, proto Bh Otec miloval ns a nai spsu vce, ne jednorozenho
*) I . K o r . 3 , l i .

*) Jan 3, i6. 3) Jan 15, 13.

4 7 7

Syna svho lovkem uinnho. Ji v tom se jev nekonen lska Bo k nm lidem. A tato lska zaz nm jet vtm leskem, uvme-li, e jsme my lid naproti nekonenmu majestt Bo skmu bytostmi tak nepatrnmi, e se k nmu nememe ani pirovnati. Bh jest bytost nekonen, my vak jsme nco mlo vce, ne nicka. A za tuto nepatrnou nicku obtoval Bh Otec svho jednorozenho Syna, jen jest s nm stejn nekonenosti a rovn velebnosti. Lska Boha Otce k nm, lidem, jest tak hlu bok, vysok a irok, e nedovedeme jej hloubky, ve a e svm rozumem a na konec domysliti. A uskutenn tto neko nen lsky Boha Otce vzal Syn Bo na sebe. Za tm elem stal se lovkem, se vemi naimi slabostmi a kehkostmi mimo hch a podstoupil za ns a nai spsu smrt nejbolestnj a nejpotup nj na ki. A jako jest nekonen lska Boha Otce k nm lidem., tak nekonena jest tak lska Boha Syna, kterou nm svou smrt na ki projevil. Prav-li Bosk Spasitel, e v t l s k y ne m n i k d o n a d t u , aby kdo p o l o i l i v o t s v j z a s v p t e l e, pak ns nazv pteli svmi jen a n t i c i p a t i v n maje na zeteli ptelstv, kterho teprv. milost jeho na ki nm, zskanou mme nabti. Nebo hchem Adamovm, stali jsme se vichni otroky blovmi a proto n ep t e l i B o m i . A proto Kristus poloil svj ivot vlastn z a s v n e p t e l e a teprve svou smrt povil ns k s v m u ptelstv. Jak asto o tto nekonen lsce Bo k nm lidem slchme a tme, ale jejho vznamu nechpeme ani potud, pokud jest hlubokost jej naemu poznn a ocenn pstupna. Kdyby v n kter svtsk i obtoval panovnk na smr se svmi odbojnmi poddanmi svho jedinho vroucn milovanho syna, tu .by cel svt asl nad jeho n a d l i d s k o u l s k o u k jeho nehodnm poddanm a nemohl by pochopiti jeho velkodunost, kterou msto trestu, kterho si svm odbojem proti nmu zaslouil, ob toval za n, co ml v ivot svm nejmilejho a nejdraho. A co jest syn sebe mocnjho panovnka proti nekonen dstojnosti a velebnosti S y n a B o h o , kterho Bh Otec vydal za ns na smrt nej bolestnj, kterou vbec lze jen pomysliti! Ale pravda tato nm tak zevednla, e nein na ns ji dnho dojmu. Proto zapomnme, e tuto nekonenou lsku, kterou nm Bh Otec obt Syna prokazuje, mme splceli zase lskou a to lskou nejvroucnj a nejrdenj, jak jest srdce nae vbec jen schopno.

478 -

Zpravidla ani na to nepomyslme, e nae vdnost k nekonen lsce Bo m pronikati a ovldati cel n ivot: kadou nai mylenku a dost, kad n cit a skutek, obzvlt uvme-li, e Kristus tto na lsky s i co n e j v r o u c n j i p e j e a n a n s j i d , ano ji jako nejsvtj povinnost vekerho naeho ivota nm porou, a pakli mu j odepeme, nm v nmi tresty hroz. Lska bud zase lsku. Tto povinnosti jsme si obyejn vdomi, b-li o l s k u k l i d e m , kte nm z lsky dobe in. Jen naproti Bohu a Kristu j neplnme, akoli jen tato lska dodv vem naim skutkm prav ceny a dstojnosti. 2. Svou nekonenou lskou vloil Kristus do ivota lov enstva nov z r o d e n p r v e k , kter m jej pronikati a ze stavu naturae lapsae" do stavu naturae elevatae" povznseti. Touto ls.kou Bo zazil nm nejkrsnj a nejvzneenj idel vekerho ivota naeho, o kterm neml star pohansk svt, ba ani id nejmen potuchy. Vdy nauka o Kristu uki ovanm, Synu Bom, zdla se bti pohanm poetilost a idm pohorenm. A ponvad nekonen lska Kristova, kterou nm svou smrt na ki prokzal, nemohla zstati bez ohlasu v srdcch lidskch, v nich hch a nepravost nepotlaily a neudusily kad jiskry lidskosti, proto Crkev j za as apotolskch vypsto vala zcela nov pokolen, kter celm ivotem, ale hlavn l s k o u p e t v o i l o b r z o c e l o u t v n o s t z e m . Ne meme si ostej protivy pomysliti jako ivot p o h a n s k a ivot k e s a n s k , o n e n , jeho pruinou byl hlavn jen e g o i s m u s , t e n t o zaloen n a l s c e k Bohu a k blinmu.1) Lska ke Kristu pelmala okovy otrok a dala jim zlatou svobodu. Lska ke Kristu prohlsila a provedla rovnost vech lid, lska ke Kristu uinila z kadho lovka syna Boho a spolubratra Kristova, lska ke Kristu vdechla pemnohm osobm obojho pohlav nadlidskou slu, opustiti svt a zasvtiti cel ivot slub Bo a slub blinho, a to asto slub sam pi rozenosti lidsk tak protivn, e pouh pedstava jej napluje lovka hrzou, jako jest na p. oetovn malomocnch, kter oetovatelm nkazu tto hrozn nemoci in neodvratnm dlem, aneb kdy mui slub blinho se zasvtiv stav otrock dobrovoln volce, aby z nho vykoupili osoby vyrvan svm rodinm a vydan v nebezpe se ztrtou svobody ztratiti tak
J ) Cf. Bougaud (Melka) I. c. 184 sld.

479 -

nej drahocennj poklad, kterm me Bh obohatiti lovka, vru sv. Cel pohansk starovk nem ani jedinho pkladu tto hrdinsk lsky k blinmu. 3. Ve, co Crkev dosud k umrnn bd a strast trpcho lovenstva vykonala, vechny nemocnice, chorobince, sirot ince atd., kter zbudovala, ve vykonala vlastn jen lska Kri stova. Dokud srdce kesanskch nrod zahvala tato lska a spojen s n lska k. blinmu, bylo lidstvo spokojeno pi vech bdch a strastech, kter jsou v tomto slzavm idol ji jednou nam dlem. Neb co lovk z lsky trp a sn, nepichz mu nikdy za tko. Jakmile vak poalo ztrceti vru v Bosk zaloen crkve sv. a touto ztrtou pozbvalo tak vry v Krista, tu odklon jeho od Crkve a od Krista ml za nsledek, e z jeho srdc vymizela znenhla tak lska Kristova. ivot kesanskch nrod klesl namnoze s nebesk ve, ke kter jej Kristus po vil, na stupn barbarstv pohanskch nrod, ba jet pod tento stupe, jak o ton svdectv podv posledn vlka, v n p e m n o z k e s a n v r u n e h o d n t o h o t o j m n a , dopoutli se bestialit, j i c h a n i p o h a n n e b y l i a n e j s o u s c h o p n i . Vru corruptio optimi pessima". 4. Ne tento pesmutn a veho politovn hodn zjev jest nutnm nsledkem odpadu od Crkve katolick, kter s vrou v Krista, Boha a lovka, zachovala lovenstvu tak lsku jeho. Kdyby byly v posledn vlce vlc mocnosti uposlechly varovnch hlas a rad mskch pape, nebyla by vlka na lezla tak hroznch rozmr a nebyla by uvalila tolik bd a strast na kesansk nrody. V posledn vlce podaly vlc moci dkaz, e z jejich srdc vymizela posledn jiskra lsky Kri stovy, kter jedin me v nich vzbuditi a rozntiti lsku k bli nmu. A bohuel ani posledn hrzyplnou vlkou lovenstvo nezmoudelo. Na stanovisku bezohlednho pohanskho egoismu stoj jako ped vlkou i nyn nrod proti nrodu, a v kadm nrod jedna sociln vrstva proti druh a kad hled vyuiti svho vlivu k svmu obohacen a k oebraen svho blinho. A po potlaen nynj idovsko-bolevick vldy na Rusi a po zaveden normlnch d spoleenskch, nape nkdo podle pravdy djiny politick a nboensk revoluce ruskho nrodu za posledn vlky a po n, cel svt bude asnouti nad zvrstvy, kterch se bolevick vlda naproti svm politickm neptelm dopoutla. Jak lze ve zprvch o katolickch missich mezi

pohanskmi kmeny obzvlt v Africe isti, stv se, kdy vztek pslunky tchto kmen ostatn na nejnim stupni vzdlanosti stojcch nkdy uchvt, e se dopoutj skutk skuten hrzy plnch. Ale jakmile ze sv vn vystzlivj a dovedou se zase ovldnouti, pak obyejn se styd za sv ukrutnosti. Avak bolevick vlda na Rusi a jej pvrenci konali tato zvrstva soustavn s plnou rozvahou a s pln klidnm svdomm. Tak dn pohansk kmen nelapal po dstojnosti lidsk, jak po n lapali a dosud lapaj rut bolevici. A vecky ostatn evropsk vldy, akoliv dobe vd, co se na Rusi dlo a dje, nenalezly dosud ani jedinho slova, kterm "by tato zvrstva veejn od soudily a na pran postavily. Bolevici podvaj nezvratn dkaz, e lovk, kter pozbyl vry v Boha a jeho lsky k nm lidem, neet ani lidskosti a jejch pirozench prv. lovk, kter nev v Boha, nev ani v Boskou zvaznost desatera Boch pikzn a pokld ve za dovolen, co svd jeho vlast nmu egoistickmu zjmu a prospchu, pi em jest mu pln lhostejno, pakli jeho prospch ni existenci jeho blinho. Krajn e g o i s m u s jest takoka e p i d e m i c k o u n e m o c nynjch evropskch nrod, ba meme ci nrod ce lho svta, obzvlt jejich vdch kruh. Kad se sna za ka dou cenu zbohatnouti a uvati vech hrubch aneb aspo zjem nnch tlesnch rozko. Proti tto chorob jest jedin jen lk a tm jest l s k a K r i s t o v a , kter i sebe zvrhlej srdce na del dobu neoddv. A lsku tuto vdechl Kristus C r k v i s v., kter jej svat plamen dosud v neztenen vroucnosti udruje a jm zahv, pokud jest v jej moci, k a d s r d c e l i d s k a to beze veho rozdlu, bije-li v hrudi nkterho z jejch len nebo z pslunk kterkoli jin nboensk spolenosti. Ano, Crkev katolick prokazuje tuto lsku i svm neptelm a to prv s tou ochotou a vroucnost, s jakou objm a chov sv vlastn vc. Pipomnme jen, co posledn papeov vykonali na zmrnn hladu bolevickou revoluc zuboench Rus. A jako ve starovku Crkev touto lskou petvoila tvnost tehdejho pohanskho svta, t a k j p e t v o t v n o s t i n o v h o p o h a n s t v a . Jen l s k a K r i s t o v a ns z nynj mravn a hmotn bdy vysvobcd. K by nae duchovenstvo bylo si vdy vdomo svho vzneenho kolu, e m lidu naemu se v vmluvnost svho pro Krista vzatho srdce tuto lskrr stle a stle opportune, importune hlsati, ale pi tom jet vce hle-

4 8 1

dti nebeskou lahodu a sladkost, jako i nebesk poehnn tto Kristovy lsky s v m v l a s t n m i v o t e m mu stle ped oi stavt! Lid n dosud jet po lsce Kristov prahne a jest upmn vden kadmu apotolskmu knzi, jen dovede touto lskou srdce jeho modernmi nzory a shonem po vezdejch hmot nch statcch napolo ztrnul a zkehl probuditi k novmu duchov nmu ivotu, v nm ji zde na zemi zakou pedtuchy slasti ne besk, o kter sv. Pavel napsal: e h o o k o n e v i d l o , ani uc h o n e s l y e l o , ani na s r d c e l i d s k n e v s t o u p i l o (to j e s t to), co B h p i p r a v i l t m, k t e ho m i l u j . " 1)

20. Co soudti o domnl zaostalosti katolickch nrod ? 1. Ned se poprali, e nkte katolit nrodov, jako Fran couzi, Vlai, panlov a Portugalci se sv bval nboensk a mravn ve a tm tak se sv svtsk slvy nemlo poklesli. Ale tohoto poklesu nezavinila Crkev sv. ani svm uenm, ani svou bohoslubou, ani svm zkonodrstvm, nbr pinou byly v l i v y v n j , kter j namnoze znemouj, aby ve svm apotolskm dle inn a spn mezi tmito nrcdy mohla pokraovati. 2. Nebo ji cd 15. a jet vce cd 16. stolet se podob Crkev katolick poli penic csetmu, na n lovk neptel mezi penici n a s e l k o u k o l e . V n nrod zasel tohoto koukole Hus, v nrod nmeck a ostatn nyn protestantsk nrody zasel ho hlavn L/uther. A tento koukol udusil namnoze mezi nimi penici vry katolick, ale i mezi ostatnmi nrcdy, kte zstali katolickmi, ji namncze tak seslabil, e neme vydvali svho nebeskho plodu v t hojnosti, krse a sladkosti, v jak'ji vyd vala, dokud jet vlivy protestantskch heres jejho ivota ne otravovaly a neniily. Nebo Hus a po nm Iuther napsali na svj prapor jako vd zsadu, z r vechny ostatn jejich bludy s naprostou nutnost plynou: Pry cd Sma!" Avak o d p a d o d m s k h o p a p e e , jako viditeln hlavy celho ke sanstva ji v sob zahrnoval o d p a d o d C r k v e k a t o l i c k v b e c a tento odpad vedl nutn postupem asu k o d p a d u o d K r i s t a a cdpad cd Krista k o n i l o d p a d e m o d B o h a . pln popen existence Bcha nadsvtovho a mimox) I. Kor. 2, 9; cf. Is. 64, 4.

 482

svtovho, vevdoucho a vemohoucho Stvoitele nebe i zem, tedy naprost atheismus, byl ji v pvodn nauce protestantsk teba jen zroden, ale pece z s a d n obsaen. A pozdj vkov tento zroden atheismus z nauky I,utherovy zcela d sledn vyvinuli a zbudovali na nm proti Crkvi Kristov d r u hou c r k e v sv t ov ou, i d o v s k o - z e d n s k o u , kter zsadn a dsledn vemi monmi prostedky ni vecku psobnost Crkve katolick a jej vliv nejen na ivot jednotlivc, nbr i rodiny, sttu, spolenosti lidsk, na vdu a umn, vbec na vekeren ivot katolickch nrod. Tak stoj proti sob d v s v t o v c r k v e i e , kter se od sebe li jako svtlo a tma, jako nebe a peklo, jako Bh a bel, jako Kristus a Belial. A vdcov e temnosti zmocnili se vldy nade vemi katolickmi nrody. idovsko-zednsk sekta panuje ve Francii, panlsku, Portugalsku, v mnohch sttech americkch, vldla tak v b v a l m R a k o u s k u a m na svdom vecku mravn a hmotnou bdu, pod jej nesnesitelnou t vichni ke sant nrodov v nynj dob pj a stenaj. A eho jest pi tom nejvce litovti, jest pesmutn zjev, e i mnoz katolci a mezi tmi prv tak zvan intelligenti v nepochopiteln krtkozrakosti pomhaj idm a zednm nrody katolick olupovati o vechny jejich vzneen idely povznejc kadho lovka s niemn vednosti ivota do vin nadhvzdnch ke zdroji pravdy, dobra, krsy a co jest pro povechn ivot lidsk nejdleitj, ke zdroji B o s k l s k y , je jest jedinm pravm, lovka dstojnm ivotem. 3. idovsko-zednsk sekta olupuje lovenstvo o l s k u K r i s t o v u , o c h a r i t u a sna se ji nahraditi pirozenou h u m a n i t o u . Nechceme poprati, e humanita v sob obsa huje mnoh ctnosti, ovem jen pirozen, jako lsku lovka k lovku jako k bytost sob rovn, jej jist stopy pozorujeme i mezi jedinci jednoho a tho zvecho druhu, soucit s bdou blinho a snahu tto bd odpomoci, tdrost a jin pirozen ctnosti. Tedy jistho a l t r u i s m u , abychom modernho nzvu pouili, nelze humanit uprati. Avak tento altruismus jest ovldn a zen e g o i s m e m , jen m pi v napohledn lsce k blinmu hlavn na zeteli svj vlastn bu hmotn nebo duevn prospch a uitek. A proto kadou pirozenou ctnost hu manity zpravidla doprovz mocnj a innj nepravost; lsku doprovz nenvist, soucit bezcitnost, tdrost lakota atd.

 4 83

Stoupenci tto pirozen h u m a n i t y , kterou chtj nahraditi l s k u k e s a n s k o u , vychzej z osudnho bludu, e nklonnost lovka k dobru, k ctnosti, dr rovnovhu s jeho nklonnost ke zlu, k hchu a nepravosti, kdeto djiny veke rho lovenstva a vech jednotlivch nrod, co i vlastn nae zkuenost potvrzuje, dosvduj, e pirozen nklonnost ke zlmu jest v kadm lovku silnj a mocnj, ne nklon nost k dobrmu. Aby p r a v , l o v k a d s t o j n h u m a n i t a urovala ivot lovka a vechny skutky jeho, mus bti chrnna vlivu m o c n j n k l o n n o s t i k z l m u . A to jest mono jen s e b e z p o r e m , jeho vak lovk pouhmi pirozenmi silami nen schopen. Jen Kristus me lovku svmi nadpirozenmi milostmi dodati sly, aby pekonal v sob svou pirozenou nezzenou dostivost (in ordinatam concupiscentiam) a vldl sm nad sebou. A proto tak pravou humanitou me se honositi jen kesanstv, kter na n jako na pirozenm podklad buduje vekeren nadpirozen nboensko-mravn ivot. Co jest tedy v humanit dobrho, chvalitebnho a lovka dstojnho, ve jest v kesanstv obsaeno, ale pi tom nevslovn zdoko naleno, povzneseno a zulechtno. A proto tak kesansk lska (charita) stoj nevslovn ve, ne pouh pirozen lska hu manity, a to a) svou m o h u t n o s t (potenc), b) s v m m o t i v e m (podntem) a c) svm p e d m t e m , k nmu smuje. 4. Ad a) Potence, na kterch se zakld h u m a n i t a jest pirozen, k bludu vce ne k pravd' naklonn rozum a nezzenou dostivost zrann a seslaben vle, kdeto i v o t k e s a n s k jest inem nadpirozen v l i t c h c t n o s t b o h o s l o v n c h , m r a v n c h a d a r D u c h a sv. ad b) Motivem lsky humanity jest p i r o z e n s o u c i t l o v k a s l o v k e m , kter vak nen nikdy prost o h l e d e g o i s t i c k c h . Pirozen lska humanity i kdy bli nmu dobe in, nikdy pi tom nezapomn n a s e b e . Ano osobn zjem a prospch m pi vech akcch dobroinnch na prvm mst na zeteli. Humanita in dobe blinmu, ale pi tom chce se sama tak pobavit, se pokochati umleckmi po itky koncertnmi, divadelnmi, ano si tak s chut zataniti. Lska kesansk zapomn pln na sebe podle vzor Boskho Spasitele, jen z lsky k nm lidem s t a v s e l o v k e m , sebe s ama zmai l .

 484

5- Lska kesansk m svj Bosk vzor v l s c e s a m h o K r i s t a , jen tak miloval svt, e se za nj na smrt vydal, aby nikdo, kdo v nho v, nezahynul, nbr ml ivot vn. Kdy sv. P a v e l popisuje tuto Boskou lsku, zd se, e v duchu patil na lsku samho Krista a e ji chtl aspo mat nmi rysy zachytiti a nakresliti. Nebo lska v krse a velebnosti, v jak nm ji l, me bti jen v srdci Kristov a v dnm jinm srdci lidskm. Nebo kter lovk me o sob ci, e m lsku, o n sv. Pavel prav: L s k a j e s t s h o v v a v , d o b r o t i v , l s k a n e z v i d , n e c h l u b se, n e n a d m se, n e n c t i d o s t i v , n e h l e d s v h o p r o s p c h u , n e r o z t r p u j e se, n e m y s l o z l m, n e r a d u j e se z n e p r a v o s t i , n b r r a d u j e s e s p r a v d o u , v e c k o s n , v e m u v , v e h o se n a d j e , v e c k o p e t r p v ."1) Lska kesansk z jako jasn slunce na obloze nebesk hlavn v c r k e v n c h d e c h a k o n g r e g a c c h za svcench slub blinch ze vech nej bdnjch, jakmi jsou nemocn stien nemocemi nezhojitelnmi, a pi tom jet pi rozen odpor a hnus vzbuzujcmi. J e d i n milosrdn sestra, kter cel noci probd u loe takovho oboka, usvduje z bludu zednstvo s vekerou jeho humanitou, kter pro vzneenost kesansk charity nem vbec pont a proto nen s to, aby po dobn stav, jako jsou nae milosrdn sestry, tato chlouba Crkve katolick, v ivot uvedla. 6. Ad c) Tak pedmt lsky zednsk humanity a lsk kesansk se podstatn od sebe li. Zednstvo nev, abychom tak ekli, e d n v Boha, ponechvajc kadmu jednotli vmu lovku pln na vli, chce-li nad sebou njakou vy bytost uznati, a uzn-li ji, jak si chce svj pomr k n upraviti. Vra v Boha a ivot na tto ve zaloen jest s o u k r o m o u vc kadho jednotlivho lovka. A proto tak lska zednsk humanity neme mti za pedmt B o h a , ponvad pr ne vme, zdali vbec existuje, a pakli existuje, pak pr nememe vdti, zdali chov k nm lidem njakou lsku a zdali z tto lsky o ns peuje a v nae ivotn osudy dobrotiv zasahuje. Lska zednsk humanity odezr proto pln o d l s k y k B o h u a m za pedmt j e n b l i n h o , j e n l o v k a . Ale ponvad kad lovk jest od pirozenosti vce naklonn
x) I . K o t . 1 3 , 4 s ld .

 485

k zlmu ne k dobrmu a proto tak pirozen pevld aspo z pravidla v jeho ivot hch a nepravost nad ctnost, proto ne stoj lovk za to, abychom njakou lsku k nmu chovali a n jak sluby mu prokazovali. Humanita vbec prav lsky k bli nmu nezn, a in-li mu pece dobe, pak sv lsky neerp ze svch zednskch zsad, nbr vzala ji s sebou jako ddictv, kdy dm otcovsk, Crkev katolickou, jako b i b l i c k m a r n o t r a t n syn opustila. Jak vzneen z lska kesansk s v m p e d m t e m nad touto ubohou lskou zednskou! Tato lska m za pedmt B o h a , bytost nekonen dokonalou, je lovka ke sv slv a k jeho spse stvoila, a -z nekonen lsky ho nad jeho pirozenost k asti sv vlastn pirozenosti povila, a kdy se svm hchem tohoto nadpirozenho uren stal nehod nm, pece ho na vky, jako pyn andly, nezavrhla, nbr mu ji v rji z nevystihlho milosrdenstv svho pislbila Vykupitele, jen se z lsky, kterou jen Bh a dn tvor nechpe, stal lo vkem, za hnho lovka trpl a zemel a touto smrt mu zase otevel nebe, lcter mu pro hch zavel. P r v o t n m p e d mtem l s k y kesansk jest t e d y Bh sm a j e h o n e k o n e n l s k a , s j a k o u se z a l o v k a obtoval. A za d r u h o t n p e d m t m k a d h o l o v k a , v nm vak nevid pouh pirozen bytosti hchem zkaen, nbr p i s v o j e n h o (adoptivnho) syna Boho, vykoupe nho z otroctv blova drahocennou krv Kristovou a pove nho touto krv k dstojnosti samho Syna Boho lovkem uinnho. A lska kesansk miluje blinho nejen jako b yt o s t B o h e m s t v o e n o u , Synem vykoupenou a Duchem sv. posvcenou, nbr tak z l s k y k B o h u , kter mu tuto bi enskou lsku porou. 7. ska zednsk humanity a lska kesansk, ty tvo v ivot nrod dva rzn sob pln ciz svty, kter se bojem na ivot a na smrt utkaly. K jakm koncm idovsko-zednsk humanita ve svch dsledcch vede nrody, o tom nm podv rusk bolevismus hrzypln doklady. Nkolik id tyranuje tak velk a dve tak mocn nrod, v nm potlauje a ni kad projev ivota kesanskho. Nrod rusk, dve tak zbon, trp namnoze ohavnosti, kter u samch nrod pohanskch ped Kristem a po Kristu byly zjevem nevdanm a neslchanm.

486

Ani v djinch mskch a eckch, ani v djinch jinch pohan skch nrod neteme, e by se byli jejich mocni odvili za vsti spoleenstv en, se ktermi by bylo dovoleno kadmu mui za jist poplatek vld splatn tlesn obcovati. A v posledn dob pinesly asopisy zprvu, e v Moskv, je dve v sob sousteovala ve, co rusk nrod ml v ivot svm, krsnho a vzneenho, jest mravn cit jist sti obyvatelstva ji tak otupen, e nkolik pln nahch jincch a dvek, samch to krasavc a krasavic, za blho dne se prochzelo po nejivjch ulicch, aby pr takto veejn protestovali proti neoprvnnosti pohlavnho studu a dali podnt k zaveden pirozenho ivota, jemu m bti pohlavn stud prv tak ciz, jako kadmu druhu zvecmu. 8. Zednsk humanita dsledn v praktick ivot prove den mus k tmto zvrhlm ohavnostem vsti. Nen-li Boha, jemu jest lovk za sv skutky zodpovdnm, pak nen ani d e s a t e r a B o c h p i k z n . A proto nen tak ivot pohlavn dnm zkonem omezen a vzn. Akoliv desatero jest v rozum, a v srdce lovka samou pirozenost lidskou vryto, pece zednsk humanita jeho zvaznosti neuznv. Ale pon vad lidsk spolenost n e o b s t o j b e z d e s a t e r a B o c h p i k z n , proto zednsk humanita kope hrob ka dmu nrodu, a do tohoto hrobu klesne kad nrod a to tm spe, m jest potem men a slab, akoliv ani nrodov siln a mocn nejsou pi vld zednsk humanity ped veobecnou zhubou bezpeni, jak prv uboh nrod rusk dokazuje. Mezi zednskou humanitou a kesanstvm, jest ten nekonen rozdl, e ona d s l e d n a b e z o h l e d n proveden sniuje nrody, nad nimi vldne, n a s t u p e z v e c , b a j e t p o d t e n t o s t u p e , kdeto kesanstv m vce a m innji a vestran nji svou nauku a svj mravn zkon v jejich praktick soukrom i veejn ivot uvd, tm vce je mravn zdokonaluje, lecht a povzn k nej vym, idelm lidskho ivota a je uschopuje k obtem, a nadlidskm, kdykoliv jich lska k Bohu a k bli nmu d.1) Vtka, kterou neptel in Crkvi, e jej vinou katolit nrodov se stupn sv bval slvy poklesli, jest proto zcela ne spravedliv. Pina jejich padk nen v C r k v i , nbr jest
Cf. P. . Muck : Das groBte W under der W eltgeschiclite. S.t[ 198^ ff. Regensburg 1905.

487

m i m o n i. A touto pinou jsou r z n b l u d y , kter byly hlavn protestantismem a perozmanitmi bludy, z protestan tismu plynoucmi, jako materialismem, pantheismem, socialis mem, komunismem atd. nejen v intellektuln, nbr i nboenskomravn ivot katolickch nrcd vneseny a kter jej pod vce v samm jeho nitru otravuj. Jakmile katolick nrod zapomene, e jen Kristus jest cesta, pravda a ivot, a e nikdo neme ji nho zkladu poloit mimo ten, kter poloen jest, a tm e jest jedin Kristus, pak se vekeren jeho ivot ccit na nachlen ploe a t se nejen do sv vn, nbr i asn zhuby. A jen z tto piny poklesli v posledn dob katolit nrodov. Ne bohudky, vichni maj v Crkvi katolick, v jej nebesk nauce a jejich prostedcch vn spsy nepebern pramen vcdy iv, omlazujc a obrozujc vekeren jejich ivot. A proto pozorujeme u vech katolickch nrcd, hlavn u Francouz, panl, Nmc, Ital, ale tak v naem eskm nrcd, e se katolick vdom, v posledn dob modernmi bludy utlumen a zeslaben, v celm, katolickm svt mocn probouz a nadjn mohutn a vzkvt. Vichni katolit nrodov usiluj, aby vekeren svj soukrom i veejn ivot zase postavili na zklad, s nho v posledn dob byl namnoze poinut, na Krista a katolickou Crkev. A a e tak stane, pak zase se na djiti svtovm zastkvj v bval sv slv a stanou se zdrojem, nebeskho poehnn pro vekero pokolen lidsk. ^ O dkazu, e Crkev mskc-katolick jest opatena z n m k o u s v a t o s t i , jsme ponkud obrnji pojednali, ponvad touto znmkou snad jet jasnji ne ostatnmi znmkami stav lovenstvu takoka ,,ad cculos" svj Bosk pvod a Bosk rz, jako i nebesk poehnn, kter svou innost vemu lov enstvu pin. A touto svou poehnanou innost povzn Crkev katolick vekeren ivot lidsk do sfry nadpirozen pesahujc vecky pirozen sly lidsk a tm dokazuje kadmu, kdo neztratil veho smyslu a citu pro pravdu, e ona jedin jest ke spse lovenstva jak vn tak i asn samm Kristem, za loena a k tomu cli tak vemi potebnmi prostedky opatena. Co Crkev pro tuto spsu lovenstva svatost sv nauky, boho sluby atd. vykonala a dosud kon, o tom jsme uvedli jen nkter mylenky a dje, obrn vyli iti tuto innost Crkve, bylo by tolik, jako napsati podle pravdy jej djiny. To plat o innosti

4 88

Crkve vbec, jako i o innosti jej v kadm nrod zvl. Pese vecky slabosti lidsk, kter asto jsou. na velikou zvadu jej innosti, jest jej dlo, vykonan v kadm nrod, tak krsn a velkolep, e j slou jen ke cti a slv.

21. Crkev msk .jest jedin crkv katolickou. 1. Od dob apotolskch slula Crkev Kristem zaloen vdy j e n katolickou, ponvad dn sekt, kter se od n odlouila, nenapadlo katolinost ili veobecnost sob pipisovati. Za tuto katolickou Crkev byla vdy pokldna jen C r k e v m s k , jej biskup jako nstupce sv. Petra byl jej hlavou, majc svrchovanou moc uitelskou, knskou a pastskou nejen n a d s t e n o u c r k v m s k o u , nbr n a d v e k e r o u C r k v po c e l m s v t r o z e n o u . Proto Crkev msk byla vdy na celm svt pokldna za Crkev katolickou a Crkev katolick vdy zase ztotoovna s Crkv mskou. Ale ponvad vnitn povaha a kol Crkve Kristovy jasnji a uritji vysvt z p e d s t a v y k a t o l i n o s t i i v e o b e c n o s t i , ne z pedstavy Crkve msk, proto nenaz vna Crkev tato obecn Crkv m s k o u , nbr k a t o l i c k o u , ! kdy cel svt kesansk vdl a vil, e Crkev msk jest zkladem, na nm Crkev Kristova po smrti Petrov mus spovati. Ale ponvad nkter od Crkve msk odlouen n boensk spolenosti, jako crkev schismatick a crkev angli knsk, zejmna v posledn dob, tak se za crkve katolick prohlauj, proto prav Crkev katolick se nazv m s k o k a t o l i c k o u , aby v celm svt nebylo nej men pochybnosti, e jen ta Crkev dvodn a prvn sluje k a t o l i c k o u , kter m za svou nej vy hlavu biskupa Crkve msk jako nstupce sv. Petra.1) Ostatn je-li e o C r k v i k a t o l i c k bez bli ho uren, nikdo na svt nemysl na crkev s c h i s m a t i ck o u nebo a n g l i k n s k o u , nbr vdy jen na C r k e v msko-katolickou. 2. Jedin Crkvi msko-katolick pslu znmka katoli nosti a to jak a) ,,de j u r e , tak i ,,de facto". ad a) Katolinost Crkve katolick ,,de jure" nememe lpe vyjditi, ne slovy sv. A u g u s t i n a , jen o n d: Co m z v l p l n i l o o b d i v e m a m si v y n u c o v a l a
l ) C f. A n t . S t r a u b S . J . D e E c c l. C h r i s t i V o l. I I . p . 1 4 5 5 s q . O e n ip . 1 9 1 2 .

4 8 9

n a u k a C r k v e k a t o l i c k mou c t u a v r u , j e s t o n a z v l t n o s t , e j e s t s j e d n s t r a n y t a k pr o stink, aby ji i n e j p r o s t l o v k mohl pocho p i t i, a e s d r u h s t r a n y p o d s l u p k o u l i t e r y kryje tajemstv nejvzneenj. Pstupna jestovemjasnostsvmluvyajednoduchost s v h o slohu, z r o v e v a k v y h o v u j e i d u c h m n e j n a d a n j m a n e j b y s t e j m . A e p o j m v e c k y l i d i v r l no sv a je v nm u d r u j e , to j n i j a k n e v a d p o v z n e t i d u c h y s i l n v o b l a s t i s v t a n e j j a s n j . " 1) ad b) e jen m s k Crkev jest opatena znmkou k a t o l i n o s t i ,,de facto, jest historick dj, jej rozumn a dvodn nikdo neme poprati. Nebo jin crkev nen a ne byla nikdy rozena ve vech dlech svta mezi vemi nrody, jako Crkev msko-katolick. Kad jin crkev jest bu n rodn, jako crkev angliknsk, a proto obmezena vce mn n rodem mluvcm jazykem anglickm, a nen-li crkv nrodn, jako c r k e v s c h i s m a t i c k , pak existuje jen mezi nrody, kter pijali kdysi vru kesanskou od crkve caihradsk aneb pozdji se s n spojili. A proto zcela bezprvn ob tyto crkve sob pivlastuj znmku katolinosti. O ostatnch crkvch v chodnch, jako o crkvi nestoriannk, melchitsk atd., jako i o crkvch protestantskch neme bti vbec ei, kdykoliv b o otzku, kter crkev kesansk jest opatena znmkou ve obecnosti. 3. e jedin Crkev mskokatolick jest opatena z n m k o u k a t o l i n o s t i ovem jen v r e l a t i v n m smyslu, lze dokzati -z piblinho potu jejich vyznava a vyznava ostatnch crkv kesanskch. Akoliv poet katolk v rznch zemch jest rzn, pece jest jisto, e ji nyn nen ani jedinho dlu svta a v jednotlivch dlech ani jedin zem a ani jedinho nroda, kde by Crkev msko-katolick nemla vt neb men poet svch vyzna va. Tak Evropa m bezmla polovici katolickho obyvatelstva. 4. Tak5Amerika stedn a jin m velikou vtinu katolk, v Americe severn a Kanad, jak znmo, in Crkev katolick takov pokroky, e kadm rokem poet katolk velice roste.
*) C o n fess.

1. VI.

c.

5.

 490

Tot jest ci o katolickch missich v Africe, Asii, Austrlii a Polynesii. Vude jest Crkev na postupu, take nyn kad lovk ve vech dlech svta a ve vech zemch, jen opravdov o spsu sv due se star, me ji poznati, pijetm ktu sv. jej lenstv zskali a t m t o l e n s t v m o v o c e v y k u p i t e l s k h o d l a K r i s t o v a se s t t i a s t n m . Bohuel jen v naem nrod po poslednm sttnm pevrate poet katolk odpadem mnohch k crkvi tak zvan eskoslo vensk, eskobratrsk, jako i k plnmu bezv znan poklesl. Zato vak nboensk netenost a lhostejnost mnohch katolk zavinn jednak reminiscencemi husitskmi kolami udrovanmi a pstovanmi, jednak modernm liberalismem, rakouskmi -vl dami obzvltn v posledn dob ped pevratem podporovanm a ve vech oborech sttnho ivota enm, pon konen mizeti a ustupuje pod vce uvdomlmu katolickmu ivotu ve vech vrstvch nroda naeho. Odpad od Crkve m na svdom hlavn nae i n t e l l i g e n c e . Ne i ta bude v dozrn dob nucena se rozhodnouti bu p r o C r k e v k a t o l i c k o u se vemi poa davky, kter in na nboensko-mravn ivot kadho lovka, aneb pro v s t e d n k o mmu n i s mu s , jen vekeren ivot lidsk: spoleensk, sttn, rodinn, nrodohospodsk atd. chce vybudovati na zsadch nej krajnjho m a t e r i a l i s m u beze veho zetele k duchovn strnce lidsk pirozenosti povzn ejc lovka nad tlesn a smysln ivot do sfry nadsmysln a ideln, v n plat zcela jin zkony, ne kterm, hmotn p roda a jednotliv bytosti toliko z hmoty sloen jsou podrobeny. 5. Politick n ivot podv nezvratn dkaz, e stran kter stoj jaksi uprosted m e z i C r k v k a t o l i c k o u a s t r a n o u s o c i l n - k o m m u n i s t i c k o u , se p o d drob a miz a mohutn a rostou jen strany, kter maj prcgram bu vyhrann katolick nebo bolevicko-kommunistick. Crkev katolick jsouc si pln vdoma, e j Bosk Spasitel svil kol, krlovstv Bo, kter v n zaloil, iti po vekerm svt a tak vyplniti jeho rozkaz: ,,J d o u c e do v e k e r h o s v t a k a t e e v a n g e l i u m v e m u s t v o e n " 1) a Budete m , i s v d k y v J e r u s a l e m , a po v e m J u d s k u a S a m a s k u a do k o n i n z e m , 2) poslala vdy a posl dosud vrovsty ke vem pohanskm nrodm,
*) M a r . 1 6 , 1 3 . 2) S k u t . 1, 8.

491 -

kte mezi nimi krlovstv Bo mnohem innji ne vechny protestantsk sekty pivdj k platnosti sv bludn zsady a nauky, obzvlt pihlme-li k nepomrnosti hmotnch pro stedk, ktermi jsou opateni naproti pebohatm, tm ne vyerpatelnm pennm zdrojm, ze kterch protestantt missioni vechny sv potebn hmotn prostedky a nadbyten erpaj.1) 6. Crkev msko-katolick ped ped ostatnmi kesan skmi crkvemi a sbory r e l a t i v n k a t o l i n o s t ; plyne z toho, e ona m vce vyznava, ne jich maj jednotliv tyto crkve. Cel lovenstvo m asi 1561 million du.2) Jest vak tm nemono, podati zcela pesn soupis, kolik vyznava m ta neb ona nboensk spolenost. Tolik jest jisto,) e Crkev msko-katolick m vce vyznava, ne crkev s c h i s m a t i c k a zvl ne crkev a n g l i c k se vemi jednotlivmi sektami protestantskmi dohromady. Podle uvedenho pramene pil se r. 1910 poet katolk na celm svt na 2g23/ 4, prote stant s anglikny na 186, schismatik na 136% million. Tyto slice dokazuj, e Crkev msko-katolick mezi vemi kesan skmi konfessemi stoj na prvm mst. 7. Jako v nynj dob Crkev msko-katolick svm roz enm a potem svch vyznava tbrac na sebe zraky celho svta, tak bylo vdy po celou dobu jejho trvn. A ss. Otcov vdy na to poukazuj, e sbory schismatick a kacsk, kter existuj jen v jednom kout svta, nemohou bti Crkv Kristovou. Me se vak namtati, e h e r e s e a r i n s k svho asu tak se ve svt rozila, e zatlaila Crkev katolickou tou mrou, e tato naproti ni zstala v menin. Vdy pr sm sv. Jeronm pe : Ingemuit totus orbis et arianum se esse miratus est. (Zapl cel okrlek svta a divil se, e jest arinskm.4) Ne sta znti djiny rozen tto herese, z nich jest zcela patrno, e z tohoto rhetorickho vroku nelze proti veobecnosti Crkve msko-katolick nic namtati. Sv. A t h a n , kter v ad bojovnk proti arinm stl bezmla na prvnm, mst, vslovn jim vytk, e maj na sv stran pomrn jen mal poet bis kup. O v y n o v i d a K a i f o v i s t o u p e n c i , " tak
x) Dr. K lug (ernovsk): K rlovstv Bo str. 73 sld. a) Tuto slici vzali jsm e z Krose, Kirchliches Handbuch III . (1910 1911) S. 204 f. 3) Cf. Dieterici, v Petersmannov ,, Geographische M itteilungen". *) Adv. Lucifers n. 19. (M. 23, 172).

492

ariny oslovuje, k t e r b i s k u p y m e t e u v s t i j a koto stoupence svch nauk?.Z ro zu m n c h a v n c h n e m e t e a n i j e d n o h o j m e n o v a t i. V i c h n i se od v s o d v r a c e j , mi mo j e d i n h o bl a , j e n j e d i n se s t a l o t c e m a p v o d c e m v a e h o . o d p a d u . . . N e b o vra, k te ro u synoda (nicejsk) v y z n a l a , j e s t v r o u s a m C r k v e k a t o l i c k . Na o b r a n u t t o v r y u z n a l i c t i h o d n Ot c o v za n u t n t a k p s t i a a r i n s k o u h e r e s i od s o u d i t i.x) Sv. A t h a n byl by nemohl tak ariny osloviti, kdyby byl okrlek svta vtinou arinsk. Ale tak v dob, kdy sv. J e r o n m uveden vrok uinil, byl poet biskup arinskch proti biskupm katolickm nepatrn. I v synod ariminsk (359), kterou csa Konstantin svolal, aby za kadou cenu spory mezi ariny a Crkv katolickou urovnal, byli katolit biskupov ve vtin. Kdy vak Arini jim pedloili formuli d v o j s m y s l n o u a csa je k podpisu vm monm zpsobem nutil, tu nkte z nich jednak nsilm csaovm zastraeni, jednak arianskmi biskupy strany smyslu on formule obelstni konen for muli podepsali. Avak nkte z nich brzo na to podpis svj od volali poukazujce k tomu, e kacskho smyslu zmnn formule nepoznali.2) Ostatn synoda ariminsk nem dnho dogmatickho v znamu. Nebyla svolna ani Apotolskou Stolic, ani dekrety jej nebyly j schvleny a potrvzeny. Mimo to katolit biskupov nebyli pi hlasovn svobodni a proto katolick svt, jak prav sv. Jeronm, zapl, nemoha pochopiti, jak mohl najednou de krety zmnn synody se stti arinskm, akoliv heresi tuto vude jednomysln odsuzoval.

22. Crkev msko-katolick jest apotolsk.

tvrt znmka Crbve.

i. Ji z vkladu znmky apostolinosti zcela jasn vysvt e touto znmkou jest opatena toliko Crkev msko-katolick. Neb jen tato Crkev byla ss. a p o t o l y zaloena a trv na tomto zklad a do dnenho dne. Vechny ostatn nboensk spolenosti, kter chtj bti kesanskmi, se-odlouily od Crkve
x) De decret. Nic. synod. n. 27 (M. 25, 466). 2) Hefele, Conciliengesch. I. 722.

493

msko-katolick mnohem pozdji, kdy tato ji mnoh stolet existovala, a proto nemohou bti pvodu apotolskho, jen ne zbytn d, aby pedstaven jejich, biskupov, kn a jhni nepetritou posloupnost jak v mcci svcen (ordinis), tak i moci jurisdikn od apotol pochzeli. Ne tuto posloupnost maj jen biskupov Crkve msko-katolick s mskm papeem v ele. Ostatn crkve kesansk bu vbec nemaj platn s v c e n c h b i s k u p , k n a j h n , jako vecky sekty protestantsk i s crkv angliknskou, nebo maj-li platn svcen sluhy, jako crkve schismatick, pak nemaj zase a p o t o l s k j u r i s d i k c e , ponvad v oka miku, kdy se od Crkve msko-katolick odlouily, ztratili vecku jurisdikci, kterou me jen nstupce.sv. Petra v primtu, msk pape, udliti. 2. Apostolinost Crkve msko-katolick jest nejen pravdou Bohem z j e v e n o u , nbr tak djem h i s t o r i c k m , kter ve vech stoletch nad slunce jasnji dokazuj djiny nejen cr kevn, nbr i profnn. Kad pruka djin tchto uvd celou nepetritou adu pape mskch od sv. Petra a k nynjmu sv. Otci Piu XI. a proto o apostolinosti mskch pape jako nstupc sv. Petra v primt jeho nad celou Crkv nen a ani neme bti nejmen pochybnosti. A co se tk a p o s t o l i n o s t i b i s k u p , ji nejstar Crkve pokldala za biskupy apotolskho pvodu jen ty pedstaven jednotlivch stench crkv, kte se, mohli vykzati bu neprostednou aneb aspo prosteden posloupnost od ss. apotol. A ponvad v poz djch stoletch tento dkaz apostolinosti toho neb onoho bis kupa se stal asto tm nemonm, pokldn jen ten biskup za biskupa apotolskho, jen svj biskupsk ad v t neb on sten crkvi nastoupil a vykonval v p o s l u n o s t i a p o d d a n o s t i p o d m s k m p a p e e m . Neb tm ji byl podn dkaz, e byl platn na dstojnost biskupskou posv cen a e tak moc a jurisdikc hlavy Crkve, mskho papee, svj biskupsk ad nastoupil a vykonval. 3. Spojen kad sten crkve poslunost a poddanost s Crkv mskou jest i dkazem jej apostolinosti a aposto linosti jejho biskupa a vech kn, kte mu jako jeho spolu pracovnci po boku stoj. A ponvad Crkev msko-katolick byla strany sv apostolinosti od svho pvodu na Vchod a do rozkolu za Michala Caerularia 1053 a na Zpad meme ci

 49'4

a do Husa a Luthera in tranquilla possessione*', proto jest na schismaticch a protestantech dokzati, kdy Apotolsk Stolice svou apotolskou posloupnost peruila a tm tak od Crkve Kristovy odpadla. Byla-li posloupnost mskch pape a do n ., resp. do i. stolet legitimn, pak jest legitimn a dosud a nynj sv. Otec Pius XI. jest jako nstupce sv. Petra s vekerou jeho moc hlavou Crkve. Proto tak smlej a jednaj zcela ne dsledn pslunci c r k v e a n g l i k n s k , kte sice pi poutj legitimnost posloupnosti mskch biskup v C r k v i m s k , ale popraj jeho p r i m t n a d c e l o u C r k v . Ale tm popraj pravdu, ve kterou cel kesansk svt aspo po deset stolet jako v pravdu zjevenou vil, e jen mt bis kupov jsou nstupci sv. Petra v jeho mskm biskupstv a tm ji t a k p r i m a s y c e l o b e c n C r k v e . 4. Ponvad jest jisto, e prav Crkev Kristova mus m apotolsk p v o d a apotolskou p o s l o u p n o s t , a e tento apotolsk pvod a apotolsk posloupnost toliko v Stolic msk dochz svho konkrtnho viditelnho vrazu; pak jest a mus bti tak jisto, e j e d i n C r k e v m s k o - k a t o l i c k j e s t p r a v o u C r k v K r i s t o v o u . A jeliko C r k e v K r i s t o v a ,,in divino deposito fidei conservando, explicando et tradendo" jest neomyln, mus i Crkev m s k o k a t o l i c k , kter jest jen pokraovnm C r k v e K r i s t o v y n a a p o t o l e c h z a l o e n , bti neomyln ve ve svm pesvden, podle kterho sob vdy pipisovala p v o d a p o s l o u p n o s t apotolskou.1)

Hlava IV.
1. Mimo Crkev msko-katolckou nen vn spsy.
(Extra Ecclesiam romano-catholcam non est salus.)

i. Pravda tato jest de fide. Kdo chce bti spasen, mus b l e n e m C r k v e k a t o l i c k , kter proto tak sluje s a m o s p a s i t e l n o u . Ponvad vak Crkev m strnku v i d i t e l n o u a n e v i d i t e l n o u , t l o a d u i , me bti lovk rznm zpsobem lenem jejm: Bu nle k n jen jako l e n t l a j e j h o , neb nle k n jako len jak jejho tla, tak i jej due, aneb konen nle k n jen jako len jej due.
*) C f. D r . K l u g ( e m o v s k ) : K r l o v s t v B o s t r . 9 5 s l d .

 495

2. K j e j m u t l u toliko nle katolit kesan, kte, jak prav-n katechismus, jedno uen vyznvaj, jednch svtost uvaj a mskho papee za svou nej vy viditelnou hlavu uznvaj, pi tom jsou v a k v e s t a v u t k h o h c h u a proto zbaveni milosti posvcujc. Jsou-li vak katolit ke san ve stavu milosti posvcujc, pak nle jak k tlu tak i k dui Crkve, jsou leny jak viditeln, tak i neviditeln strnky jej. Konen kdo bez sv viny nepoznal viditeln Crkve, ije vak podle hlasu svho svdom a svch spchanch hch dokonale lituje, ten a nenle k viditeln Crkvi, jest pece dem neviditeln sti jej, jej due.1) 3. Spsy vn me dosci jen lovk, kter ve stavu milosti posvcujc bh ivota svho ukonuje. A to se me stti dvojm zpsobem: d n m a m i m o d n m . d n m z p s o b e m dochz m i l o s t i p o s v c u j c jen katolick kesan s v t o s t k t u a s v t o s t p o k n , pokud se te, s v t o s t p o s l e d n h o p o m a z n . Tento zpsob spsy lidsk nazvme d n m , ponvad Kristus prv za tm elem zaloil Crkev katolickou a uloil j, aby hlsajc p'o*d jednou viditelnou hlavou, mskm papeem, jednu vru a pisluhujc t m i s v t o s t m i ovoce jeho vykoupen vem lidem a do skonn svta pivlastovala. Podle vle Kri stovy m Crkev p o d l e s v v i d i t e l n s t r n k y d n m z p s o b e m milost posvcujc vem lidem zprostedko vat! a proto m kad lovk povinnost, stti se d e m v i d i t e l n C r k v e a skrze ni nabti milosti posvcujc a stti se tak tak dem jej n e v i d i t e l n s t r n k y , jej due. To d n z p s o b , nabti milosti posvcujc a skrze tuto milost dosci vn spsy.2) 4. Jinak vak zn nauka protestantsk. Mezi Kristem a jednotlivmi lidmi nestoj d n C r k e v . Kad lovk m prvo pomr svj ke Kristu upraviti si tak, jak se jeho subjektivnmu mnn nejvce zamlouv. Kristus k tomu elu dv kadmu jednotlivmu lovku do rukou jen b i b l i a nechv mu na vli, smysl jej si vysvtlovat! tak, jak jeho osobn a subjektivn nlada za dobr uznv. Podle nauky katolick stoj mezi Kristem historickm, Bohem a lo vkem, K r i s t u s m y s t i c k , k t e r m j e s t C r k e v .
C f. P . M u c k , 1. c . S . 1 5 2 ff. 2) C f. H u r t e r S . J T h e o l. f u n d .

1.

c. p . 2 23. sq q .

496

Podle protestant spojuje Krista s lovkem p o u h m r t v l i t e r a . A jak toto spojen ve skutenosti vypad, o tem svd tm nekonen rozttnost protestantskch sekt, kter, a koliv vechny o sv spojen s Kristem p o d l e P s m a sv. usi luj, pece se v nzorech svch i v nej podstatnjch pravdch zjevench rozchzej. A tato bezmezn rozttnost sekt pro testantskch v zkladn nauce, jakm zpsobem mus se lovk spojiti s Kristem, aby ovoce jeho vykoupen se stal astnm, jest nezvratnm dkazem, e Kristus nemohl za prostedek svho spojen s lovkem u s t a n o v i t i P s m o sv. ; jinak by byl sm pinou vech nekonench spor jednak mezi protestantis mem vbec a Crkv katolickou, jednak tak mezi jednotlivmi protestantskmi sektami sammi, co jen pomysliti bylo by ji popenm Bostv Krista Pna. Jak jinak vypad spojen lov enstva s Kristem v Crkvi katolick! My katolci nejsme si pln vdomi a nedovedeme prcto jak nle o c e n i t i nebesk blaho, kter nm Kristus ve sv Crkvi zstavil. Vdom, e Kristus zde na zemi zaloil Crkev, aby v dle vykcupen lov enstva a do skonn svta pokraovala, a e za tm elem na ni penesl svj troj ad uitelsk, knsk a pastsk a ji opatil nadpirozenm darem necmylncsti, mus srdce nae naplovati nebeskm blahem, e se ve sv ve v pravdy zje ven nememe nikdy mliti. Toto jist pesvden zbavuje ns veho kolsn mezi pravdou a bludem a uschopuje ns pod vce se v hloubku, vi a i pravd zjevench pcnoovati, ne konenou krsu jak jednotlivch pravd v sob, tak i v jejich vespolnch vztazch aspo tuiti, jejich nebesk vliv na vekeren ivot jak soukrom, tak i veejn pod dokonaleji poznvati a tak se pod ve povzneti k tomu, jen jest pvodem a clem v p r a v d y nm bu pirozen neb nadpirozen zje ven, v e h o d o b r a , v d o k o n a l o s t i , v k r s y . A vecko toto blaen a blaiv poznn nm Kristus pipravil skrze svou Crkev, skrze kterou se s nmi pod tsnji ji v tomto ivot spojuje a o svj boholidsk ivot pod vce se sdl. Kdyby vak j e n C r k e v v i d i t e l n byla n a p r o s t o j e d i n m p r o s t e d k e m k d o s a e n v n spsy, pak by musili do vn zhuby upadnouti vichni, kdo b e z e v s v v i n y C r k v e k a t o l i c k jako d n h o p r o s t e d k u vn spsy nepoznali. Ale pak by nebylo pravda, e Bh i po pdu prvho lovka chce vechny lidi oprav

497 -

dov spasiti a e Kristus za vecky lidi zemel a svou smrt Otci nebeskmu uinil zadost. Proto musil Bh ustnoviti d r u h , ovem j e n m i m o d n p r o s t e d e k k do saen vn spsy pro vecky ty, kdo vbec Crkev katolickou nemli pleitost poznati, aneb kdo ji poznali, ale errore invin cibili" j nepokldaj za dn prostedek ke spse lovenstva od Krista samho ustanoven, pi tom vak podle hlasu svho svdom, pokud se te, podle pedpis sv vry, kterou maj za pravou a pravdivou, ij a svch hch jak jen mohou lituj. V tomto ppad Bh povzn svou milost jejich ltost na l t o s t n a d p i r o z e n d o k o n a l o u , kterou je vni tern opravedluje a posvcuje a jako neviditeln leny do due Crkve zatpuje. Tmto zatpenm se nestvaj sice dy Crkve v i d i t e l n , nbr jen n e v i d i t e l n . Ale ponvad Crkev v i d i t e l n a n e vi d i te ln jest jen jedna C r k e v , proto vichni spravedliv m i m o v i d i t e l n o u C r k e v ijc: tedy s p r a v e d l i v protestant, id, Mohamedni a pohan jsou leny samospasiteln Crkve katolick a jsou tedy k a t o l c i . Kdeto k Crkvi katolick podle jej viditeln strnky nle jen poktn, kte jednu vru vyzn vaj, jednch svtost uvaj a mskho papee za svou nejvy viditelnou hlavu uznvaj, jsou leny n e v i d i t e l n j e j s t i vichni l i d s p r a v e d l i v v milosti posvcu jc postavem na celm svt. Proto C r k e v n e v i d i t e l n m ir meze, ne Crkev viditeln. 5. K do chce b t i spasen, mus b t i l e n e m C r k v e k a t o l i c k a t o bu p o d l e t l a a i d u e j e j , a n e b a s p o p o d l e j e j d u e . Kdo v l a s t n v i n o u nenle k Crkvi katolick podle v i d i t e l n s t r n k y jej, neme bti spasen, protoe Pn Je jedinou Crkev katolickou (tlo i dui jej) ustanovil za dn prostedek, skrze kter maj lid bti vedeni k vn spse. Ale nelze mysliti monost, e by kdo beze v sv viny k C k v i v b e c nen leel. Error invincibilis" omlouv toliko n e p s l u n o s t k v i d i t e l n C r k v i , nikoliv vak tak k C r k v i n e v i d i t e l n . Kdo k tto Crkvi nenle, nenle k n jedin s v o u v i n o u . A ponvad se takto sm z Crkve vyluuje, vy luuje se tak ze spsy vn. A proto kdo chce bti spasen, mus bti d e m C r k v e k a t o l i c k , nen-li mu mono, aby byl dem Crkve p o d l e j e j v i d i t e l n a n e v i i-

 49

t e 1 n s t i , mus nleeti aspo k j e j d u i . Ale jednm nebo druhm zpsobem mus bti dem Crkve katolick, jinak neme bti spasen. V tomto smyslu jest rozumti vt, kter jest ,,de fide : Extra Ecclesiam non est salus". Touto vtou Crkev n i k o h o n e o d s u z u j e , kdo k n v i d i t e l n nenle, vdy me kad, kdo bez vlastn viny nen jejm viditelnm dem, k n nleeti neviditelnm zpsobem a tak dojiti vn spsy.1) Proto otzka 197. v naem katechismu: Me-li bti spasen, kdo bez vlastn viny nenle k Crkvi katolick?, nezd se nm bti v tto veobecnosti zcela pesnou. Podle toho, co jsme dosud o psluenstv k Crkvi katolick pravili, mohou sice lid beze v viny nenleeti k C r k v v i d i t e l n , ale z toho nikterak neplyne, e mohou beze v viny nenleeti k C r k v i v b e c , ponvad nepsluenstv k C r k v i n e v i d i t e l n a tm k Crkvi v b e c zaviuje lovk sm, kdy podle hlasu svho svdom neije a hch svch dokonale nelituje. S v. T o m Akv. prav, e Bh ani pohan ijcch podle nejlepho svho vdom a svdom neopout, nbr i zvltnho andla k nim posl, aby je o nutnch lncch vry pouil a k konu doko nal ltosti nad hchy spchanmi byl jim npomocen. N katechismus zamuje ne sice v c n , ale pece s l o v n Crkev katolickou s C r k v v i d i t e l n o u . Ale ponvad Crkev katolick m mimo viditelnou strnku tak strnku neviditelnou, m tedy mimo tlo tak dui, proto kate chismus otzkou svrchu uvedenou mn vlastn jen C r k e v v i d i t e l n o u a n e p i h l t a k k dui Crkve. Podobn zn tak neurit otzka 195.: ,,Me-li bti spasen, kdo nenle k C r k v k a t o l i c k ? " Zde zase katechismus klade msto C r k v e v i d i t e l n C r k e v k a t o l i c k o u vbec. Podle tohoto vkladu mlo by na otzku katechismu 195., kter zn: Me-li bti spasen, kdo nenle k Crkvi ka tolick?" znti odpov: Neme bti spasen", ponvad kad lovk, jen chce bti spasen, mus k Crkvi nleeti. Nenle-li k jejmu t l u a d u i , tedy k jej viditeln a neviditeln strnce, mus aspo nleeti k jej d u i , k jej neviditeln strnce. Kdo chce tedy dojiti vn spsy, mus bti lenem C r k v e k a t o l i c k j e d n m aneb d r u h m , d n m neb mi mo d n m z p s o b e m , mus bti jednodue katolkem. l ) ' C f . H u r t e r S . J . , T h e o l. f u n d . 1. c . p . 2 2 8 s q q .

499

*} C. Ju liu s Mullendorff S. J ., Der Glaube an die Kirche S. 98 ff. Regensb. 1906. a) Mar. 16, 15 sl. 4) M i;. 10, 14 sl. 5) Luk. 10, 16. e) 3. 10 s..

A jako v otzce 197., tak i v tto otzce 195. jest odpov zcela sprvnou, pakli otzkou se nemn Crkev k a t o l i c k v be c , n b r t o l i k o C r k e v v i d i t e l n . Nebo bez viny me lovk nenleeti jen k C r k v i v i d i t e l n ,1) nikdy vak tak k Crkvi neviditeln. A proto tak nelze ci, e me nkdo beze sv viny nenleeti k C r k v i k a t o l i c k . Kdo k ni nenle, nenle k n t o l i k o s v o u v i n o u . Aproto dogma o samospasitelnosti Crkve nezn jen veobecn: Extra Ecclesiam non est salus", nbr zcela urit: ,,Extra Ecclesiam romano-catholicam non est salus.2) 6 . Dkaz z Psma sv. e Crkev katolick (podle tla a due) jest jedinm dnm prostedkem k dosaen vn spsy, jest pravda zjeven. Tak prav sm Bosk Spasitel k ss. apotolm: J d o u c e do v e kerho svta kate evangelium vemu stvo en. Kdo u v a bu d e p o k t n , b u d e s pa s e n, k d o v a k n e u v , b u d e z a v r e n . " 3) A na jinm mst: K d o k o l i n e p i j m e v s a n e p o s l e c h n e e vaich, t u v y c h z e j c e z domu neb m s t a v y r a z t e prach z nohou svch. Amen p r a v m v m, l e h e j i b u d e z e m i s o d o m s k a g o m o r s k v de n s o u d n , ne m s t u to m u ." 4) A opt na jinm mst: Kd o v s s l y , mne s l y , a k d o v m i p o h r d , mn o u p o h r d , k do v a k mn o u p o h r d , p o h r d t m, j e n m p o s l a l . 5) Z tchto vrok Kristovch vysvt, e k dosa en vn spsy jest kadmu lovku teba sv. k tu , vyzn n v r y a poslunosti k c r k e v n m p eds t av enm. Ponvad vak tmito kony se stv lovk d e m C r k v e , proto m psluenstv k tto Crkvi k dosaen ivota vnho prv tak poteb, jako uvedench kon. Podle vle Kristovy mus bti dem Crkve kad lovk, jen chce dosci krlovstv nebeskho. Proto pe tak sv. P a v e l k T i t o v i : l o v k a b l u d a e po j e d n o m a d r u h m n a p o m e n u t s e v a r u j , v d a , e t a k o v ( l o v k ) j e s t p e v r c e n a h e , s m s e b e o d s u z u j e. s) Pakli bluda, t. j. lovk, jen % ) Cf. Camill. M azzella S. J . 1 . c. p. 389 sqq.

 5o ~

bludem svm odpadl od Crkve, jest pevrcen, he a sm sebe odsuzuje",, proto psluenstv k Crkvi viditeln jest jedinm dnm prostedkem k dosaen vcn spsy. 7. Aby Kristus vznam Crkve sv a naprostou nutnost p sluenstv k n k dosaen vn spsy pro vecko lovenstvo uednkm svm se v monou jasnost vysvtlil, uil k tomuto elu, jak jsme ji svrchu pravili, rznch podobenstv, jimi jim pede vm chtl hluboko do srdce vtpiti pravdu, e jeho nebesk posln m hlavn za el, zaloiti svtovou duchovn a touto pivlastovati vemu lidstvu a do skonn svta ovoce svho vykoupen. A proto ji ss. apotolov a prvn kesan ne znali snad vtho hchu nad kacstv a odpad Crkve, v nm vidli zapen samho Krista a povren celm dlem vykupitelskm. Sami ss. apotolov neuvaj o dnm sebe vtm h nku tak ostrch vraz, jako o k a c c h. S v. J a n , milek Pn, tato vtlen lska a dobrota, pe ve svm II. listu ke sansk obci v Mal Asii: Ni k d o , j e n p e s t u p u j e a n e z s t v v u e n K r i s t o v , ne m B o h a ; kdo zstvvuen, tenmOtceiSyna. Pichz-li kdo k v m a n e p i n - l i t o h o t o uen , n e p i j m e j t e ho do d o mu , a n i ho n e p o z d r a v u j t e ( nec a v e ei d i x e r i t i s ) . N e b o k d o ho p o z d r a v u j e , z a s t u j e se v j e h o s k u t c c h z l c h . " 1) Podle s v. J a n a kac nem Boha, jest proto hotov bezvrec. Nebo kdo zavrhuje nkterou pravdu Bo, zavrhuje samho Boha, jejho pvodce. A ponvad kdo s kacem obcuje, upad v ne bezpe, e bude od nho k jeho kacstv sveden, proto s v. J a n napomn vc, nejen aby ho do svch dom nepijmali, nbr aby ho ani pi setkvn nepozdravovali. A rovn napomn sv . P a v e l T i t a , jak jsme svrchu vidli, aby bludae jednou neb dvakrt na jeho blud upozornil a aby, pakli neuposlechne,, vechny styky s nm peruil. A prav-l Kristus veobecn, e vc maj kadho, kdo Crkev neuposlechne, pokldati z a p o h a n a a v e e j n h o h n k a , pak nemn toliko jejich neposlunosti k Crkv ve vcech d i s c i p l i n r n c h , nbr mn hlavn neposlun leny ve vcech vry a mrav, il kace. A nazv-li je pohany a veejnmi hnky, nemohl jejich kacstv osteji odsouditi, ne tmito slovy uinil.
*) I I . J o a n . 9 l i .

50i

Ponvad podle slov Boskho Spasitele a ss. apotol kac svm kacstvm sm se z Crkve vyluuje a vn spsy se zba vuje, proto jest Crkev jedinm dnm prostedkem vn spsy pro vecko lovenstvo, co nutn plyne ji z pojmu vy koupen lovenstva skrze Krista. lovenstvo se o svou vnou spsu oloupilo hchem na ich prvch rodi. Bh se vak nad nm smiloval a slbil mu ji v rji Vykupitel v osob Syna svho lovkem uinnho. Je liko v Adamovi vichni lid zheili, vzal Kristus trest za jejich hchy na sebe a smrt na ki za n Otci nebeskmu uinil za dost. Aby vak iny sv smrti mohl vem lidem a do skonn svta pivlastovati, zaloil Crkev a lovenstvu pikzal, aby jejm prostednictvm si osvojovalo vech milost k dosaen ivota vnho potebnch. A proto jako m i m o K r i s t a , t ak i m i m o C r k e v , nmstkym a pokraovatelku Kristovu v dle vykoupen lovenstva, n e n p r o n s p s y . Kdo chce bti spasen, mus bti l e n e m C r k v e K r i s t e m za tm elem zaloen, a to bu lenem o b o j j e j . st i , tla a due, anebo v ppad n e z a v i n n n e m o n o s t i a s p o j e j du e . 8. D k a z z B o s k t r a d i c e . To tak uen Crkve od prvho potku jej existence. Nebo ss. apotolov a nstupcov jejich nikdy nepestvali na tom, uen Kristovo hlsati a pak ponechati dobr vli poslucha, chtj-li toto uen pijmouti aneb nechtj, nbr vc ktili, poktn spojovali na kadm mst v nboensk obce, kter podiovali zvltnm pedstavenm, pozdji zpravidla biskupy zvanm, a vechny tyto obce pak spojovali s mskou Crkv jakoto stedem a pojtkem vech, kdo uen Kristovo pijali. A psluenstv k tto msk Crkvi pokldali za podmnku k do saen vn spsy. Akoliv sta kesan nenazvali zejm a vslovn C r k e v s a m o s p a s i t e l n o u , m i m o n i n e n s p s y , pece vyjadovali tuto pravdu termny rovnomocnm, a mimo to, co hlavn zde na vhu pad, dokazovali ji celm svm praktickm ivotem. Nebo slova sv. Jana, kdo nezstv v uen Kristov, a co plat o uen Kristov, plat tak o uen Crkve nem Boha, stala se jim svtm zkonem, podle nho vdy pomr lovka k Crkvi, ke Kristu a k Bohu posu zovali. Nauka o samospasiteln Crkvi podobn jako ostatn nej dleitj pravdy Zjeven Boho, pojala Crkev od potku

502

svho trvni do apotolskho snesen vry slovy: (Vm) s v a t o u C r k e v o b e c n o u, m dala na jevo, jakou dle itost a jak vznam pipisovala n a u c e o C r k v i . Jak ss. apotolov, tak i jejich nstupcov pokldali vdy kace a rozkolnky za neastnky, kte se sami vn spsy zba vuj. Tak pe ji sv. I g n c (f 107 deb 114 na cest do ma): Kdo n l e B o h u a J e i K r i s t u , j e s t tak s p o j e n s b i s k u p e m . K d o k o l i p o k n m se v r a c e j k j e d n o t C r k v e , i t i n l e Bohu, a b y b y l i i v i p o d l e J e e K r i s t a . B r a t mo j i , ne k l a m t e se. K d o k o l i r o z k o l n k a n s l e d u j e , t e i t s e n e s t a n e a s t n m d d i c t v k r l o v s t v Bo h o ." 1) A sv. I r e n e j pe podobn: (Bh) b u d e s o u d i t i t y , k t e r o z k o l v C r k v i p s o b . I^i d t i t o j s o u m a r n , j e l i k o n e m a j l s k y Bo , d v a jce pednost prospchu svmu ped jedno t o u Crkve. Pro m a l i c h e r n a n i c o t n p i n y r o z t r h u j a r o z d l u j v e l i k a s l a v n t l oK i s t o v o , a co n a n i c h j e s t , j e v r a d . . . S o u d i t i b u d e v e c h n y , k d o j s o u mi mo p r a v d u , t. j. k d o j s o u m i m o C r k e v . " 2) Ponvad rozkol za hrnuje v sob vdy tak k a c s t v , proto co plat o rozkolu, plat o kadm kacstv. Kad rozkolnk, jako i kac trh a, roztpuje Crkev, toto mystick tlo Krista Pna, a ponvad se stav mimo Crkev, stav se tak m i mo p r a v d u a vylu uje se sm z krlovstv Boho. Jen kdo jest spojen s biskupem a. skrze biskupa a s Crkv, nle Bohu a Jei Kristu skrze milost posvcujc a me mti nadji na ivot vn. As v. C y p r i a snad jet osteji odsuzuje ty, kdo z Crkve Kristovy vystupuj a rznch sekt se p druj. Prav o nich: K d o k o l i od C r k v e se o d l o u i v s f r e j k o u se s p o j u j e , z b a v u j e s e z s l i b C r k v e , a n i se n e s t a n e a s t n m o d m n K r i s t o v c h , k d o o p u s t i l C r k e v j eho, , j e s t c i z m, j e s t b e z b o n m ( p r o f a n u s ) , j e s t n e p t e l e m . N e m e m t i B o h a z a Ot c e , k d o n e m C r k e v z a m a t k u . N e m o h l - l i se n i k d o m i m o a r c h u N o e m o v u s p a s i t i, k d o j e s t mi mo
*) Epist. ad Philadelph. 11. I I I . Cf. Collect. ss. Ecclae Patrum . 1 . c. tom ,
I. p. 78.

2) X ontr. haer. lib. IV. cap. 33, n. 7. 1 . c. tom. V. p. 413.

53

C r k e v , b u d e se m o c i s p a s i t i P"1) A sv. A u g u s t i n pe proti rozkolnm D o n a t i s t m : Co t i p o m e , v y z n v - l i Boha, c t - l i Boha, u z n v - l i S y n a jeho, s e d c h o na p r a v i c i Ot c o v , p a k l i s e C r k v i r o u h ? . . . D r t e se, p e d r a z , d r t e se v i c h n i j e d n o m y s l n B o h a Ot c e a m a t k y C r k v e."z) A na jinm mst pravdu o samospasitelnosti Crkve hls snad jet s vt jasnost a uritost: J e n C r k e v k a t o l i c k , " tak pe, j e s t t l e m K r i s t o v m , j e h o h l a v o u j e s t S p a s i t e l t l a s vho. Mi mo t o t o t l o n i k o h o n e o i v u j e D u c h s v., p o n v a d , j a k p r a v a p o t o l (m. 5, 5.) l s k a B o v y l i t a j e s t v s r d c c h n a i c h s k r z e D u c h a sv., k t e r n m b y l d n. N i k d o v a k n e n a s t n m B o s k lsky, kdo j e s t n e p t e l e m j e d no t y . Nemaj t e d y D u c h a sv., k d o j s o u m i m o C r k e v . . . . P r o t o k d o c h c e m t i D u c h a sv., c h r a se, a b y s n e b y l m i m o C r k e v . " 8) 9. Kesansk svt vdy tuto pravdu uznval a vyznva Teprv tenkrt, kdy vchodn crkev se od jednoty Crkve kato lick odlouila a samospasitelnost poala msto C r k v.e v e o b e c n s o b pipisovati, a i na zpad nkter sekty poaly j Crkvi o b e c n uprati, byla tato Crkev nucena, bu na ve obecnch snmech, aneb definicemi mskch pape tuto pravdu vcm slavnm zpsobem na pamt uvsti. Tak 'definoval snm l a t e r a n s k IV. (1215) proti A l b i g e n s k m : J e d n a j e s t v e o b e c n C r k e v v c c h , mi mo ni na p r o s t o n i k d o n e m e b t i s p a s e n . " 4) A dekret snmu F l o r e n t s k h o p r o J a c o b i t i s zn: P e v n v , v y z n v a h l s (snm, C r k e v ) , e v i c h n i , k t e n e j s o u l e n y C r k v e k a t o l i c k , a j s o u t o p o h a n n e b o i d n e b o k a c i n e b o s h i s ma tikov, nemohou bti astnmi ivota v n h o , n b r e p j d o u do o h n v n h o , k t e r j e s t p i p r a v e n b l u a a n d l m j e h o (Mat. 25, 41), l e b y p e d k o n c e m i v o t a s v h o se k C r
1) Eccl. . 2) 3) 4) Ss. P atrum opuscula selecta (Hurter). S. Th. Concil. Cypriani D eunit. V I. p. 76. In ps. 88 serm. 2.. n. 14. (M. 37, 1140). In Epist. 180, 50. Denzinger 430.

504

k v i p i p o j i l i . J e d n o t a c r k e v n h o t l a m t a k o v v z n a m , e j e n t m, k d o v n m s e t r v a j , c r k e v n s v t os t i , posty, a l m u n y a o s t a t n z b o n s k u t k y a k o n y k e s a n s k s l u b y v oj e n s k z a s l u h u j o d m n v n c h . Ni k d o , i k d y by pro K r i s t a i k r e v v y c e d i l , neme b 3 ' t i s p a s en, k d o v l n a j e d n o t C r k v e k a t o l i c k n e se t r v ."1) Z tohoto vroku vak neplyne, e by Crkev odsuzovala k trestm pekelnm vechny, kdo nenle k C r k v i v i d i t e l n . S n m f l o r e n t s k odsuzuje toliko ty, kdo s v o u v i n o u k tto Crkvi nenle, ponvad psluenstv k tto viditeln Crkvi jest podle vle Kristovy jedinm dnm prostedkem k dosaen spsy vn. A jen o tomto d n m p r o s t e d k u jedn snm florentsk, ponvad v otzce sjed nocen Jakobit s Crkv katolickou a v pslunm jednn o toto sjednocen belo hlavn jen o tento dn prostedek k dosaen spsy vn, nikoli tak o p r o s t e d e k m i m o d n , kterm i pohan, id, kaci a rozkolnci, kte ,,ex errore invinciti neznaj Crkve katolick, mohou dojiti spsy, pakli ij podle pirozenho zkona Boho a hch svch dokonale lituj. io. Jeliko kolem polovice minulho stolet mezi katolky s ilo bludn mnn, e i lid, kte ij v rznch bludech, od porujcch ve katolick, mohou dojiti vn spsy, vydal sv. Otec Pius IX. r. 1863 k biskupm italskm svltn Encykliku: Quanto conficiamur moerore", v n optn za lnek vry prohlsil nauku, e mi mo Crkev kat. nen pro nikoho spsy a e proto vichni ti, kte vzdoruj a u t o r i t j e j a jejm definicm a tvrdojn se o d l u u j od j e j j e d n o t y a od nstupce sv. Petra, mskho papee, jemu Bosk Spasitel, jak prav snm chalcedonsk, ochranu sv vinice svil, vn spsy nemohou dosci.2) V tto encyklice vak Pius IX. zrove prohlsil, e vichni, kdo z nezavinn nevdomosti nemohou se stti dnm zp sobem leny C r k v e v i d i t e l n , mohou se stti dy jej n e v i d i t e l n s t i jej due, skrze milost posvcujc, kterou Bh vem lidem vlv, kte podle pirozenho zkona ijce pikzn Bo srdcm vech lid vryt svdomit pln a maj
1) Denzinger 714. 2) Denzinger 1677.

505 -

opravdovou vli, Boha ve vem poslouchati, eho by na nich dal, tedy i pijati sv. kest a ktem vstoupti do Crkve vidi teln, kdyby mli pleitost ji poznati. Nebo Bh ve sv ne konen dobrot neme nkoho k vnm trestm odsouditi, kdo si jich v l a s t n v i n o u d o b r o v o l n nezaslouil.1) Tuto nauku Crkev vdy hlsala. Na dkaz sta uvst jen nkter doklady. Tak u ji ss. Otcov, e katechumeni, kte maj vru a lsku, dojdou spsy, i kdy dve zemrou, ne ktem sv. byli do Crkve (viditeln) pijati. Tak prav spisovatel souvk se sv. Cyprinem o setnku Korneliovi a jeho rodin (Skut. io. 44 sld.): O tom nebude pochybnosti, e v Duchu Sv. mohou bti lid bez vody poktni, jak vid, e byli tito (Kornelius a jeho rodina) poktni dve ne pijali kest vo d y. . . Nebo Bh udlil srdcm jejich skrze vru oitnm (ovem skrze vru, kter lsku psob) tak odputn hch.2) Tak mn tak sv. A m b r o o Valentininovi, jen jako katechumen ped pijetm sv. ktu byl usmrcen: e jist se stal astnm slvy vn, ponvad h o j e h o z b o n o s t a v l e (pijati kest) o b m y l a . 3) Ss. Otcov prav o k a c c h , k t e b e z v l a s t n v i n y b l o u d , e vlastn nejsou kaci. Tak u sv. Augustin: K do s v n a u k y , t e b a l i c h a z v r c e n , b e z e v t v r d o j n u m n n o s t i h j i, o b z v l k dy sami t t o n a u k y svou sml ou dr z o s t nezplodi l i , n b r k d y j i od s v c h r o d i s v e d e n c h a do b l u d u p a d l c h p i j a l i , a l e p i t o m s o b e z e t n o u p e l i v o s t p r a v d y h l e d a j , j s o u c e hot o v i b l u d u i h n e d s e v z d t i, j a k m i l e se o n m p e s v d , tch nelze mezi k a c e p o t a t i.4) A sv. uitel, chtje pomr mezi Crkv viditelnou a neviditelnou znzorniti, pirovnv Crkev podle jej vnj stavy a vnitn milosti k lovku vnjmu a vnitnmu (k jeho tlu a dui). Akoliv tyto dv sti se od sebe li, pece netvo dvou osob lidskch, nbr jen jednu. ii. e mimo d n z p s o b dosaen slvy vn mon j dosci tak m i m o d n m z p s o b e m , uili vdy theo logov a to nejen novj, nbr ji stedovc. Za tm elem
*) 2) 3) 4) Denzinger ibid. Opera Cypriani (od. Hartel) 3, 75. De obitu Valent n. 53 (M. 16, 1374. sqq). Epist. 43. al. 162 n. 1. (M. 33, 160).

 5 o6

rozeznvaj troj kest: vody, krve a t o u h y . Jen lovk ktem, vody ili ktem svtostnm poktn stv se dem Crkve v id i t e 1 n , kdeto ktem k r v e a t o u h y dochz sice ospra vedlnn, ale nebv jm zatpen do C r k v e v i d i t e l n , nbr jen do Crkve n e v i d i t e l n . Akoliv Crkev klade kest krve co do innosti a zslunosti nad kest svtostn a kest touhy, .pece i tomuto poslednmu pipisuje ospravedlnn ka dho lovka, kdo s vrou a dokonalou lskou spojuje oprav dovou touhu po pijet ktu svtostnho. A proto tak theolo gov vdy uili a u, e lovk vyrostl i v lesch, jen nikdy o Crkvi Kristov nieho neslyel, me s pomoc Bo dojiti milosti posvcujc, jen kdy in, co me.1)

2. Mimo Crkev msko-katolickou nen ani jedna ke sansk crkev opatena znmkami prav Crkve Kristovy: jednoty, svatosti, veobecnosti a apostolinosti.
Dkazem, e Crkev msko-katolick jest jedna, svatr obecn a apotolsk, jest ji tak dokzno, e nemohou mti tyto znmky tak jet jin kesansk nboensk spolenosti. Nebo odporuje zdravmu rozumu, jako i pravmu a sprvnmu pojmu Crkve Kristovy, aby bylo nkolik crkv, kter by byly, akoliv se od sebe v nauce, bohoslub a vnitn sprv li, stejn svat, stejn veobecn a apotolsk. Mimo to se nesrovnv s Bostvm Krista Pna, aby zaloil nkolik crkv sob v nej podstatnjch vcech odporujcch. Kristus mohl zaloiti jednu Crkev, a tato Crkev mus bti ve vem jednotn, mus mti vnitn schopnost vyhovti vem. oprvnnm poadavkm lovenstva a se roziti po vekerm, svt a tak potem svch len vynikati nad kadou jinou kesanskou spolenost a konen mus bti stle ve sv podstat takovou, jakou Kristus pvodn na ss. apotolech zaloil, mus bti apotolskou. A touto Crkv jest toliko Crkev msko-apctclsk, a je-li touto Crkv Crkev msko-katolick, pak jsou v e c k y o s t a t n c r k v e l i c h . a b l u d n . A proto nen vlastn ani teba zvl dokazovati, e jednotliv crkve nekatolick, jako jsou crkve prote stantsk, crkev angliknsk a crkve schismatick, nemaj znmek Crkve Kristovy, Ale nebude od msta tento dkaz, kter meme
*) Sv. Tom. I I I . qu. 66. art. p. 234 sq.
ii

; qu. 68. art. 2. Cf. Christ. Pcsch. I. c ,

5<7

nazvati apriornm, doloiti a potvrditi tak dkazem aposteriornm. Tak vynikne jednak pravda Crkve msko-katolick, jednak tak blud a lichost vech nekatolickch kesanskch sbor. Contraria juxta se posita magis elucescunt.
3. dn crk ev akatolck nem znm ky apostolnostL

i. Ped XVI. stoletm nebylo ani protestant ani anglikn Protestantsk sekty nemohly proto bti zaloeny od Krista na ss. apotolech, jako byla zaloena Crkev msko-katolick, nbr crkev luthernsk byla zaloena od Luthhera, kalvnsk od Kal vna, angliknsk od Jindicha VIII. atd. Vichni tito zakladatel uvedench crkv vypovdli poslunost legitimn Crkvi, Crkvi msko-katolick, a zaloili po svm odpadu o sv jm zvltn crkve, kter se v mnohch pravdch od Crkve katolick liily. K tomu vak nemli dn legitimace. Jest naprosto vyloueno, jen pomysliti, nerci-li zaloiti proti Crkvi Kristem samm zalo en a jeho Boskou autoritou poven jin crkve, kter by pese vi rznost v nauce, v bohoslub a v zevnj sv sprv mohly bti Kristem oprvnny a zplnomocnny v dle jeho vykupitelskm stejnm prvem a stejnou tm Kristem jim za ruenou innost, jako Crkev msko-katolick pokraovati. Ponvad uveden zakladatel tchto novch crkv nemli k to muto zaloen B o s k l e g i t i m a c e , schz jejich crkvm B o s k p v o d . L u t h e r dovozoval oprvnnost k hlsn sv nov nauky ze svho theologickho doktortu. Ne smnost tto domnnky jest tak jasna, e nen teba ji obrnji vyvraceti. Kdyby kad doktor theologie ml Bosk prvo proti Crkvi Kristov zakldati njakou novou crkev, pak by byl nesetn poet crkv, kter by byly vecky Bosk, teba by si i v nej hlavnjch a nejpodstatnjch odporovaly. A ponvad sm Iv u t h e r ctil, e jeho tvrzen o Bosk legitimaci k zaloen nov crkve theologickm doktortem nabyt nelze rozumn hjiti, proto sv mnn o svm Boskm posln za 24 rok trnctkrt zmnil.1) Jako L u t h e r , tak i K a l v i n a ostatn tak zvan refor mtoi a zakladatel pozdjch protestantskch sekt zaloili sv crkve o sv jm, kdy ji prav Crkev Kristova, Crkev msko katolick 16, ba i vce stolet trvala a svou innost po celm svt
D o llin g e r , D ie R e f o r m a t i o n 3, 2 1 3 ff.

jevila. e u vech, tchto kesanskch sbor neme o a p o s t o l i n o s t i bti ani nejmen ei, jest vc nad. slunce jasnj.1) 2. Ale ani c r k v e s c h i s m a t i c k nemohou se honositi v pravm smyslu p v o d e m a p o t o l s k m . Jak jsme ji v trakttu o z n m c e a p o s t o l i n o s t i vbec dovodili, zahrnuje v sob tato znmka dvoj posloupnost apotolskou: ordinis" a jurisdictionis". Vecky crkve schismatick maj platn svcen biskupy, knze a jhny. Platnost jejich svcen, jako i platnost ostatnch svtost jimi udlench uznv sama Crkev msko-katolick a proto, kdy tito klerikov, uznave Bosk pvod primtu mskho papee, se vracej do lna Crkve katolick, jich poznovu nesvt, ani neopakuje udlen ostatnch svtost jimi v rozkolu udlench, jako na p. bimovn, posled nho pomazn atd. Avak k znmce apostolinosti jest teba tak apotolsk posloupnosti v m o c i j u r i s d i k n , kter vak rozkolem svm s C r k v m s k o - k a t o l i c k o u
pozbyli.

3. Co se tk crkve eck, tu jest strany jej jurisdikn apostolinosti pipustiti jen dvoj monost, bu crkev tato v 9. stolet ped rozkolem Fotiovm, pokud se te v 11. stolet ped rozkolem Caerulariovm byla apotolskou aneb nebyla. Byla-li jako st Crkve msko-kotolick skrze ni a v n tak apotolskou, pak po svm odpadu od n p e s t a l a b t i a p o t o l s k o u , nebyla-li vak apotolskou, pak nebyla apotolskou ani C r k e v m s k o - k a t o l i c k , a do Fotia, pokud se te, do Caelularia apotolsk Crkve vbec nebylo, a nastv otzka, jakm zpsobem crkev eck po svm odlouen od Crkve msk apo stolinosti nabyla? Crkev eck p e d svm rozkolem uznvala p r v e n s t v mskho papee jako nstupce sv. Petra, po r o z k o l u je popr. A tak bloudila bu p e d r o z k o l e m aneb bloud po r o z k o l u . A proto v dnm ppad neme si pipisovati posloupnost apotolskou. Pozdji na s n m 1 yo n s k m a f l o r e n t s k m uznali ekov primt mskho papee a pece zase od nho odpadli. A proto od okamiku, kdy eck crkev zamtla primt tento, pozbyla tak jurisdikce a tm tak peruila svou apotolskou posloupnost, kterou pm neb nepm jen z primtu mskho papee mla. 4. Jet mn nle znmka apostolinosti r u s k c r k v i . Crkev rusk pijala vru kesanskou z Caihradu v dob, kdy
l ) C f. A n t . S t r a u b ,

1.

c. p . 1463.

509 -

crkev eck uznvala primt mskho papee, a proto byla jako crkev tato pvodn k a t o l i c k o u . Rozkolem Caerulariovm s Crkv mskou byla i crkev rusk do rozkolu strena. Od svho zaloen a do Petra zvanho Velikho byla zena metropolitou kiovskm, pozdji patriarchou moskevskm, kter byl a do r. 1657 podzen patriarchovi caihradskmu. Od tohoto roku byla crkev rusk pln samostatn zena patriarchou moskev skm jako nejvy hlavou svou a do r. 1721, ve kterm Petr Vel. zruil p a t r i a r c h t m o s k e v s k a misto nho prohlsil sebe a svho nstupce na trn carskm za patriarchu rusk crkve, jen vak patriarchln moc nevykonval sm osobn, nbr skrze tak zv. s v. s y n o d , sloen z osob stavu duchovnho a svt skho. Tm zaveden v rusk crkvi in plenissima forma caesaropapismus", jen crkev tuto s n i l n a p o u h o u s l u k u s t t u , kter m povinnost, cel ivot nboensko-mravn diti tak, jak stt si toho peje a skrze sv. synod j porou. Po poslednm zruen carismu na Rusi zruen tak sv . s y n o d a jm provdn caeropapismus a rusk crkvi dna zase moc voliti si vlastnho patriarchu. Tak maj Rusov zase svho patriarchu v Moskv na oko sice samostatnho, ale ve skutenosti na sovtsk vld jet vce zvislho, ne byla rusk crkev ped tm zvisl na sv. synodu. Z tohoto krtkho rysu je patrno, e c r k e v r u s k ji rozkolem Caerulariovmr. 1053 pestala bti a p o t o l s k o u . A to jet vce potvrzeno zruenm dstojnost patriarchln a ustanoven sv. synodu na jejm mst, jen jmnem carovm dil celou crkev ruskou. Tm vydna crkev tato moci svtsk proti zejm vli Kristov, kter tak jasn a urit vraz dal sv. Petr ped vysokou idovskou radou v Jerusalem, kdy k ni pravil: S u t e (sami ), z d a l i j e s t s p r a v e d l i v o p e d Bo he m, a b y c h o m p o s l o u c h a l i v c e v s , n e B o h a ; n e b o m y n e m e m e nem l u v i t i t o h o , co j s m e v i d l i a s l y e l i . " 1) Crkev, kterou d sttn moc, neme bti Crkv Kristovou, kter mus bti jako spolenost vy ne kad lidsk spolenost, na kad svtsk moci nezvisl, jak ji Kristus na apotolech zaloil. A tou jest jedin Crkev msko-katolick. 5. A co plat o c r k v i r u s k , plat o vech crkvc rozkolnch, v jednotlivch balknskch sttech, jako i vru l)

S k u t. 4, 19, 20.

 5io -

munskm krlovstv zaloench. Tak d permanentn synod crkev nynjho ecka, jen jest podobn sloen z osob duchovnch a svtskch, jako nkdej synod rusk. Ostatn crkve v kr lovstv bulharskm, srbskm maj sv exarchy, kte jsou sice od patriarchy eckho v Caihrad pln nezvisl, za to vak tm vce podzeni svm panovnkm a jejich vldm. Vecky tyto crkve jsou ryze nrodn, kter osamostatnly teprve v dob, kdy Bulhai, Srbov a Rumuni se vymanili ze jha vldy tureck. A proto o jejich apostolinosti neme rovn bti ei.1)
4. Znmka jed n oty a crkve protestantsk.

i. d n c r k e v mi mo m s k o - k a t o l i c k o u n e m z n m k y j e d n o t y . Ve vem se rzn, v nauce, bohoslub, ve svtostech, ve vnj crkevn sprv, jen v nem jsou vdy a za vech okolnost za jedno a to j e s t n e p t e l s t v a b o j p r o t i C r k v i k a t o l i c k , kde h p r o t e s t o v a t ! p r o t i m u , tu jsou vdy ku po divu jedin phalanx bene ordinata". Inu, na sluj protestanty? e mezi nimi sammi nen jednoty, d o k a z u j e ji p o e t t c h t o s e k t . Kdyby nemly rzn nauky, rzn bohosluby atd., pak by se zcela pirozen spojily v jednu crkev. Zkuenost vak u, e jednotliv crkve se pod vce drob a tmto drobenm dvaj podnt ke vzniku stle novch crkv. Velmi rodnou pdu m protestantismus pi naprost nboensk svobod hlavn v S e v e r n A m e r i c e , kde potu jednotlivch protestant skch sekt nelze ji pehldnouti. Ale tyto jednotliv crkve nemaj jednoty ani s a m y v s o b ! Nebo nen ani jedin protestantsk crkve, kter by nyn vila a hlsala nauku, kterou j jej zakladatel pvodn za zklad poloil a jejm symbolem vyjdil. Tak zajist nikdo v nynjch luthernskch crkvch nev, e dobrch skutk k dosaen ivota vnho nen poteb. Nebo kdyby se dsledn crkve tyto v praktickm ivot dily touto naukou, na kter Luther kladl takov draz, musil by mezi jejch vyznavai jak v soukromm tak i veejnm ivot nastati takov padek mrav, e by stty samy v zjmu sv vlastn existence musily vecky luthernsk crkve nsilm potlaiti. Tot plat tak o nauce k a l v n s k o n a p r o s t m v n m p e d *) Cf. Ant. Straub, 1. c. p. 1471 sqq.

5ii

- u r e n j e d n s t i lidskho pokolen k b l a e n o s t i nebesk a o naprostm vnm peduren -druh jeho s t i k t r e s t m p e k e l n m . Podle tto nanky nemohou rovn lid iti. Je-li lovk beze vech svch z sluh peduren k ivotu vnmu, pak do nho pijde, a sebe vce he, a je-li beze v sv viny od vnosti odsouzen k pekel nm trestm, pak kdyby sebe ctnostnji a svatji il, bude do pekla zavren. Zajist nikomu z kalvinskch kazatel nyn nenapadne, aby v tuto hroznou nauku vil a lidu vcmu ji hlsal. 2. Rozttnost protestantismu v nejrznj sekty, jako i stl zmna nauky jednotlivch sekt jest nutnm nsledkem principu protestantskho. M-l kad lovk prvo Psmo sv. si subjektivn vykldati, jak za dobr uzn, a nen-li autority, kter neomyln soud o pravm smyslu jeho, pak jest samozrejmo, e ve vklad jeho neme bti jednoty. 3. Nejhlavnj protestantsk sekty jsou 1 u t h e r n i a a n g l i k n i , spojen e v a n g e l c i v Prusku, pak K a l v i n i s t , m e t h o d i s t , p r e s b y t e r i n i , b a p t i s t .1) Ne tyto hlavn sekty nejsou jednotnmi nboenskmi obcemi s jednou naukou, jednou bohoslubou a jednm vnjm zzenm, nbr se rozpadaj zase v nkolik podrunch crkv. Tak na p. methodist se dl na Wesleyan-Methodists, Methodists-New Conexion, Primitive-Methodists, Bible-Christians, United-Methodist free Cherches, Imlependant Methodists, Wesleyan-Reformers. Tak angliknsk crkev jest roztpena v rzn sti, jako Higs-Church, Broad-Church, L,ow-Church. Jen v sam Anglii jest asi 260 rznch protestantskch sekt.2) V Americe jest jich jet vce. 4. Z n m k y j e d n o t y mus poheovati kad crkev, kter zamt neomylnou autoritu, je bd nad neporuenm za chovnm Zjeven Boho a nad sprvnm vkladem jeho jed notlivch pravd. A ponvad na tuto neomylnou autoritu ne me dn protestantsk crkev initi oprvnn n r o k y , p r o t o t a k nen dn o p a t e n a z n m k o u j e d noty.
l) Cf. O. W erner, Orbis terrarum catholicus, p. 3. sqq. (Friburgi B r. 1890). *) Cf. W hitakers Alm anae; Pesch 1 . c. p. 247.

512

5. Znmka jednoty a crkev angliknsk.

Crkev angliknsk prodlala od svho odlouen od Crkve katolick za Jindicha VIII. rzn zmny, kter veobecn e eno se berou hlavn temi smry, z nich jeden se znenhla pibliuje k Crkvi katolick, druh se od n stle vce odvrac a k racionalismu, ano k plnmu bezv se piklouje, kdeto tet smr se sna crkev angliknskou v pvodn jej pod stat zachovati. A proto tak se rozpad crkev angliknsk v nynj dob na t i strany: i. na e v a n g e l i c k o u IyowC h u r c h , 2. na m o d e r n i s t y a 3. na crkev zvanou a n g l o k a t o l i c k o u . Pi tom odezrme od presbyterin a jinch sekt, kter se zsadn od crkve angliknsk odlouily, jako puritni, nonkonformisti atd. ad 1. Pvrenci strany Low-Church zvan tvo asi sted crkve angliknsk. Stojce zsadn na stanovisku protestantskm, na kterm crkev angliknsk byla zbudovna, pijmaj dosud vyznn vry v 39 lncch krlovny Albty obsaen a konaj tak veejnou bohoslubu podle pedpis prohlench v Common Prayer Book". V tto stran jsou hlavn soustedni konservativn ivlov mezi anglikny a proto jest crkev tato emi nentn sttn. ad 2. Lev kdlo crkve angliknsk tvo tak zvan Mo de r n i s t , kte nejen mezi obecnm lidem, nbr i mezi biskupy angliknskmi maj mnoho pvrenc. Mnoz stoupenci tto strany angliknsk crkve klon se pod vce k racionalismu, zavrhujce i nej zkladnj pravdy zjeven kesanskho, jako na p. poet Syna Boho z panensk Matky, tlesn vzken Syna Boho, mnoh jeho zzraky, ano i jeho Bostv. Akoliv i Mo dernist pipoutj znmch 39 lnk a je tak ve svm sym bolu vyznvaj, pece tak in jen s jistmi mentlnmi reservami (mentalreservations). Mnoh z Modernist anglickch lze spe nazvati unitry, ne kesany, ponvad namnoze zamtaj nauku o nejsvtj Trojici, o vtlenm Synu Bom a nsledovn vecky specificky kesansk pravdy. Akoliv ve svm odklonu od ke sanstv nepostoupili dosud tak daleko, jako mnoz liberln a. pokrokov katolci jinch nrod, kte s vrou v Bostv Kri stovo ztratili namnoze i vru v Boha a se octli v plnm bezv, pece jsou k tomuto cli na nejlep cest a cle toho tak dve neb pozdji dojdou. Pi konservativn anglick povaze bude to snad dle trvati, ne u katolk jinch zemi.

513 -

Ad 3. Velik vznam m v Anglii tak zvan c r k e v a n g l o k a t o l i c k , kter jest takoka p r a v m k d l e m crkve angliknsk. Na v e n e k se pibliuj stoupenci tto crkve k Crkvi katolick zavdjce ve svch kostelech ka tolick obady me sv. a jednotlivch svtost, take katolk, jen obcuje jejich bohoslub a nev, e j obcuje v kostele angli knskm, se domnv, e obcuje slubm Bom katolickm. Strana tato se nazv anglokatolickou podle svho nzoru o Crkvi katolick, kter pr se skld ze t stejn oprvnnch vtv a to 1. z crkve anglick, 2. z Crkve msk a 3. z crkve pravoslavn. Akoliv se svm vrounm symbolu nejsou vichni za jedno, pece v tto stran jest pozorovati jist sklon k nauce Crkve katolick. Co nejrozhodnji dosud odmtaj, jest juris dikn primt a neomylnost mskho papee, za to pipoutj nekrvavou obt me sv., sedm svtost, teba by jejich nauka o povaze a psobnosti jejich se nesrovnvala s naukou katolickou. V posledn dob zavedli tm ve vech svch chrmech svato stnky, v nich uschovvaj velebnou svtost, jako i un zpo v, v n jejich biskupov a kn podle jejich domnnky sku ten rozheen kajcrkm ode vech vyznanch a litovanch hch udluj. Tak uznvaj neomylnou autoritu nejstarch veobecnch snm, aspo tch, kter tak rozkoln ekov uznvaj. Proti stoupencm evangelick ,,L,ow-Church" uctvaj Blah. Pannu Marii jako Matku Bo a v posledn dob zakldaj musk a ensk kltery, jejich leny k eholnmu ivotu podle pkladu katolickho zavazuj. 39 lnkm crkve angliknsk pipisuj jen v z n a m d r u h o t n tvrdce, e jest je pokldati jen za vplod nboenskch hdek 16. stolet v Anglii po od padu od Crkve msk vzniklch, a e prav jejich smysl jest vykldati jen v souhlase s naukou veobecn crkve. Mimo to hj tak apotolsk posloupnosti sv hierarchie a proto zacho vvaj episkopln zzen crkve sv. Z tchto krtkch rt jest zajist patrno, e pemnoz anglikni hluboce ct, e se crkev jejich po sv rozluce s Crkv mskou octla na nachlen ploe a e po n postupuje pod vce k plnmu bezv. Ale ponvad vra katolick byla pe hluboce zakoenna v mysli a srdci lidu anglickho, nebyly vecky bludy, kter mu se v bezohlednou nelidskost vnucovny, s to, aby vyhladily v srdci jeho vecky vzpomnky katolick a proto
C o j e s t C ir k e v J ?

33

 514

se probouz v jeho nboenskm ivot zcela pirozen jist cit poteby nvratu do Crkve matesk. e due anglickho nroda zcela instinktivn tou zase po Crkvi matesk, toho dkazem nejen uveden sklon velikho potu anglikn hlavn k liturgii katolick, nbr i velik poet konvers ze vech stav a vrstev lidu anglickho. V poslednch 10 letech vstoupilo do Crkve katolick 105.358 konvertit. Crkev katolick, kter od vzniku protestantismu v Anglii jen krv a nejvym strdnm zabrnila plnmu svmu vyhlazen, dobvala sob sice jen krok po kroku sv svobody, ale nyn zaujm ji tak mocn postaven, e znenhla miz i dosavadn pedsudky, ktermi proti n stou penci vech jednotlivch smr v crkvi angliknsk byli zaujati a ktermi snad bona fide j tolik nakivdili a vech monch bezprv nainil. A k nsil a bezprv vede zcela pirozen kad nboensk blud. Nebo dn blud ruzumu lidskho tak nezatemuje a srdce tak nezatvrzuje, jako blud nboensk. Blud tento stoj proti pravd Bohem zjeven, na n zvis v n s p s a l o v k a . Pravda zjeven jest proto pro lovka pravdou nej dleitj, nej vznamnj a nejrozhodnj, kter akoliv popedn d nboensko-mravn ivot lovka,_ utv tak jeho ivot pirozen a to hlavn jeho pirozen mylen. Rozum bludy nboenskmi zatemnn nedovede v mno hch otzkch logicky mysliti. To vidme na protestantismu vbec a na crkvi angliknsk zvl. Kolik jest v n rznch smr, a i v jednom a tm smru kolik to nedslednost a polo viatost! Nkter pravdy Crkve katolick pijmaj, jin zam taj a i z pravd, kter pijmaj, nedovozuj nutn konsekvence, ke kterm vedou. Proto jest zcela pirozeno, e jednotliv frakce crkve anglick nejsou naproti sob oste vyhranny a proto na mnoze v sebe splvaj a se ms. Jen tolik jest jisto, e pemnoz stoupenci crkve angliknsk jsou na zpten cest k Crkvi katolick. Ponvad zajist mnoz z nich trvaj bona fide ve svm bludu, nelze pochybovati, e ji nyn nle k Crkvi katolick podle jej neviditeln duevn strnky. Kdy se spoj tak s jejm viditelnm tlem, to nm dosud skryto v nevyzpytatelnch radcch Boch. Ale e se tak jednou stane, to pedpovdl a touto pedpovd zaruil sm Bosk Spasitel, kdy pravil, e bude jeden ovinec a jeden past.1)
*) C f. S t i m m e n d e r Z e it . 5 6 . J a h r g . B d . 1 1 0 . 1 . H e f t . S . 4 2 ff.

515 -

6. Znm ka jed n oty a crkve rozholnch. Dokud jednotliv crkve schismatick se tily podpoe a ochran sttn moci, tu byly zevn pod jistm prvenstvm patriarchy caihradskho jakousi jednotnou pskou spojeny, i kdy ve svm ln chovaly, rzn sekty i pes podstatn rozdly jak v nauce, tak i ve svm zzen, ktermi se od sebe liily. Zde mme na zeteli hlavn crkev ruskou, kter pokldala za pravoslavn vecky mon sekte, pokud ruskm popm odv dli obvykl penn dvky za rzn bohosluebn vkony, i kdy se jich skuten nezastnili. K znmjm tmto sektm nleeli starovrci, skopci, stundist, molokni a j. Zdali i po poslednm sttnm pevratu tyto sekty jet existuj, o tom ns pou teprve budoucnost. Ne tu nemme na zeteli jednoty, pokud se jev v ln jednotlivch crkv pravoslavnch, nbr jednme o viditelnm jednotnm svazku, kterm jsou vechny tyto jednotliv crkve v jeden organismus spojeny. Vchodn bohoslovci nyn obecn u, e jednota jako znmka povechn crkve zle v jednot a) vry (in unitate symbolica), b) v jednot bohosluby (in uni tate liturgica) a 3. v jednot vnj sprvy (in unitate sociali). Akoliv co do vry a bohosluby jev se ve vech pravoslavnch crkvch jist jednota, i kdy se u mnohch podstatnch na ukch s Crkv mskou rozchzej, pece podn dkazu, e jsou tak mezi sebou spojeny j e d n o t o u s o c i l n , psob bohoslovcm a kanonistm vchodnm nemal nesnze. Neb za ny nj doby nen crkev vchodn jednou viditelnou nboenskou spolenost spojenou pod jednou viditelnou hlavou autoritativn dc celou crkev, nbr jest v n tolik samostatnch na sob zcela nezvislch crkv, kolik jest samostatnch sttnch tvar. Tak jest samostatn crkev rusk, romunsk (romnsk), bul harsk, eck, srbsk atd. A ponvad tyto jednotliv crkve nemaj spolen viditeln hlavy, proto bohoslovci vchodn jed notu crkve namnoze zcela jinak pojmaj, ne Crkev katolick. Smujce crkev viditelnou s neviditelnou u, e k crkvi po zemsk nle tak crkev nebesk a e tato dvoj crkev jest jednou crkv, jej hlavou jest jedin Kristus, jeho jest my stickm tlem. Tm ji popraj vlastn crkev viditelnou a pi poutj jedin crkev neviditelnou, kter proto tak mimo Krista nepotebuje hlavy viditeln. Zcela dsledn tak katechismus Filaretv, kter v rusk crkvi m platnost a vznam knihy
33*

 5i 6

symbolick, u, e vechny jednotliv autonomn crkve vchodn jsou dy jednoho crkevnho tla pod jednou hlavou, Kristem, spojenho vyznnm jedn vry a uvnm jednch svtost. O jednot sociln nein zmnky. Ano nkte rut bohoslovci u vslovn, e v crkvi vchodn po poslednm rozkolu kad viditeln jednota zcela zmizela a e jen v crkvi neviditeln zde na svt a v nebi trv. Theologie orthodoxn pojem jednoty crkve jakoto orga nismu veditelnho tou mrou zatemnila a seslabila, e Crkev vchodn tuto vlastnost jako viditelnou znmku prav Crkve Kristovy namnoze popr a vekeru jednotu jen do duevnho spojen vcch s Kristem jako s hlavou klade. A tak se ortho doxn theologov zajist proti sv vli v tto otzce octli na stano visku protestantskm,. A k tomuto sousledku rozkol zcela pi rozen pud. Nebo ekov roztrhe jednotu veobecn Crkve prohlsili aspo de acto tuto roztrku za mravn dovolenou. A pakli se po tomto rozkolu jednotliv vchodn crkve pozdji kadou spolenou psku s crkv caihradskou znenhla pln zruily a za crkve samostatn a na Caihrad pln nezvisl se prohlsily, pak jen prakticky uvdly do ivota t princip, kterm se cel vchod za caihradskho patriarchy Caerularia od Apotolsk Stolice odlouil. Co jest dovoleno jednomu, ne me se zakazovati druhmu. A proto droben vech dve s mem spojench vchodnch crkv v jednotliv samostatn crkve nrodn jest jen nezbytnou konsekvenc sakrilegickho inu, kterm Caerularius jednotn roucho Kristovo, veobecnou Crkev katolickou, ve dv crkve, vchodn a zpadn roztrhl. Tm oloupil crkev vchodn o znmku jednoty a dal podnt k dal mu droben tto crkve. A proto crkve vchodn nemaj a ne mohou mti znmky viditeln jednoty aspo ve vnjm viditelnm organismu crkve a jeho sprv.1)
7. Znmka svatost a crkve protestantsk.

O znmce s v a t o s t i sekt protestantskch nen te obrn jednati. Jak ivot vedl na p. L u t h e r , J i n d i c h VIII., jest kadmu lovku znmo z djin. e svatost svho mravnho ivota nemohli crkve, kter zaloili, posvcovati, kdo by o tom pochyboval? Ale i nauka jejich, jak jsme svrchu
*) C f. A c t a I V . C o n v e n t u s V e l e h r a d , a . M . C . . X X . I V .

 5i7

naznaili, dsledn v mravn ivot uveden ni jeho svatost. Svatost mravnho ivota kesanskho me bti jen n a d p i r o z e n , je zle v m i l o s t i p o s v c u j c , Boskch a mravnch ctnostech a darech Ducha sv. Protestantismus, jen popel vesms s v t o s t s v c e n k n s t v a a nsle dovn tak novozkonnou o b t m e sv. a v t i n u s v t o s t , hlavn s v t o s t p o k n , mimo to tak ztratil vechen smysl a vechno porozumn pro eholn ivot zaloen na evangelickch radch, ucpal svm vcm tm vechny z d r o j e m i l o s t B o c h , ze kterch katolit kesan pro svj mravn ivot a jeho vvoj a pokrok tolik nadpirozen sly a pomoci erpaj. Jak vzneen vzory svatosti vypstovala a pstuje dosud Crkev katolick ve svch dech a eholch i mimo n, o tom podv nezvratn dkaz svatoee nm mnohch osob, jejich svatost Bh sm mimodn zzraky potvrdil. Nen vak znm ani jedin ppad, e by byl Bh svatost ivota nkterho protestanta zzraky potvrdil. A proto jest tak v crkvch protestantskch blahoeen a svatoeen osob vynikajcch heroickmi ctnostmi Bohem samm zzraky povenmi vc nevdanou a neslchanou. Tm nechceme ci, e mezi protestanty nen vzor kesanskho ivota. Nebo, jak jsme ji pravili, pemnoz protestant neij podle pvodn nauky svch zakladatel, nbr podle pedpis, na kterch Crkev msko-katolick mravn ivot svch vyznava buduje. A jen touto astnou nedslednost lze vysvtliti vzorn mravn ivot mnohch protestant, jm nkdy i nad katolky vynikaj. Rozdl mezi mravnm ivotem katolk a protestant zle prv v tom, e katolci ij mravn jen tenkrt, kdy i j p e s n p o d l e v r y k a t o l i c k , kdeto protestant prv naopak ij mravn, kdy n e i j dsledn podle pvodn nauky svch zakladatel.1)

8. Ale ani vchodn crkve schsmatick se nemohou honosti znmkou svatosti.

i. Jak ivot vedli F o t i u s a C a e r u l a r i u s , pvodc rozkolu mezi crkv vchodn a zpadn, o tom podvaj jak svtsk, tak i crkevn djiny nezvratn dkazy. Fotius byl VIII. veobecnm snmem r. 869 v Caihrad slavenm pro sv
*) C f . A n t . S t r a u b ,

1.

c. p .

1 4 6 1 ; W ilm e r s S . J . 6 1 2 sq .

5 -

zloiny s patriarchln stolice caihradsk sloen a z Caihradit do vyhnanstv vypovzen, C a e r u l a r i u s , mu krajn cti dostiv, ml jet jako laik ast ve spiknut proti csai Mi chalu paflagonskmu, jen jej za to odsoudil k vzen v jednom caihradskm kltee, kde licomrnou zbonost zskal sob pze pedstavenho, kter ho patriarchovi caihradskmu k udlen vych svcen vele doporuil. Jakmile rznmi skoky dosedl na stolici patriarchln v Caihrad, ihned poal pipravovati ve ejn mnn pro trval odpad crkve eck od Crkve msk, co se mu r. 1053 podailo. Rozkol tento pese vecky snahy m skch pape, ob crkve zase sjednotiti, trv a dosud. 2. Ani P e t r V e l i k nevynikal svatost ivota. Hlavn ry jeho mravnho ivota byla snaha, cel nrod rusk jednm rzem civilisovati po zpsobu zpadn Evropy. K tomuto cli pokldal kad prostedek i nsiln za dovolen. Aby i crkev rusk to muto elu podle jeho vle slouila, zruil jej samostatnost tm, e neobsadil stolce patrarchalnho v Moskv prohlsiv sebe za nejvy hlavu crkve rusk. Jak neblah vliv v kadm ohledu mlo pln podroben crkve pod sttn moc, toho hroznm d kazem jest znien carismu a nastolen vldy bolevick, kter cel rusk nrod ene pod rychleji do veobecn jak duevn, tak i hmotn zhuby. Tedy ani crkev eck, ani rusk, neme si pipisovati z n m k y s v a t o s t i.1)
9. C o jest soudit o zzracch mimo C rk ev k atolickou ?

1. Tu nebude od msta se zmnti, zdali jest mono, aby p slunk nkter n e k a t o l i c k c r k v e , bu protestantsk neb schismatick, doshl tak vysokho stupn svatosti, aby ji Bh zzraky potvrdil, jako asto in na dkaz svatosti mnohch len Crkve katolick? 2. Nelze pochybovati, e i v jinch crkvch a spolenostech nboenskch mohou iti osoby, kter z nevdomosti pln ne zavinn jsou leny bludn crkve, ale pi tom nejen podle hlasu svho svdom ij, nbr mimodnou milost Bo k tak vyso kmu stupni mravn dokonalosti mohou se povznsti, e Bh jejich svat ivot i zzraky potvrzuje. Ne tu jest na zeteli mti, e v tomto ppad nepsob osoba tato zvltnm zpsobem
l ) C f. A n t . S t r a u b S . J .

1.

c. p . 1472.

5i9

Bohem omilostnn zzrak jako d c r k v e b l u d n , nbr jak d n e v i d i t e l n C r k v e k a t o l i c k . Nepsob tedy zzrak ani k a c ani r o z k o l n k, nbr psob je k a t o l k , teba by bez viny sv nenleel k crkvi v i d i t e 1n , nbr byl jen'n e v i d i t e l n m d e m jejm. Bh me svmi zzraky potvrditi jen p r a v d u . Kdykoliv tedy Bh p sob skrze jinovrce njak zzrak, nepotvrzuje jm nauky j e h o c r k v e , pokud se p nauce katolick, nepotvrzuje tedy bludu, nbr jen to, co m jeho crkev s Crkv katolickou spolenho. Tak soud ji sv. A u g u s t i n 1) a po nm tak sv. T o m .2) Ba Bh me k psoben zzrak pouiti i j i n o v r c e , jen nejen nevynik svatost ivota nad jin sv souvrce, nbr svm hnm ivotem jest toho zvltnho vyznamenn Bo skho zcela nehoden. Tak pouil vtce Balma, jen za platek krlem moabskm mu slben byl ochoten lidu israelskmu zloeiti, ale msto zloeen mu dobroeil.3) radky Bo jsou nezpytateln. Ale tolik jest jisto, e Bh i kdy skrze j i n o v r c e t e b a h n h o , psob vminen zzraky, vdy tak in jen n a p o t v r z e n p r a v d y z j e v e n ke sv cti a slv a ke spse lidsk. 3. V posledn dob mnoho se psalo a mluvilo o zzranm obrcen Inda S u n d a r a S i n g h a , kter po svm obrcen pijal sice r. 1905 v angliknskm kostele sv. kest, ale do dn kesansk spolenosti nevstoupil. Jest tedy kesanem, ale jen v tom smyslu, e vid v Kristu, Bohu a lovku, jedinou zchranu lovenstva vbec a nroda indickho zvl ped plnm uto nutm v bahn nemravnosti. A proto, jak sm prav, pokld za svj ivotn kol iti mezi svmi krajany Kristovu lsku a pivsti je k prav kesansk mravnosti, pi em mimo vru v Bo stv Kristovo, v Nejsvtj Trojici, vtlen Syna Boho a v}rkoupen neklade na ostatn dogmata dn vhy. Pijmn" se se astn v kostelech vech kesanskch vyznn, ponvad je pokld za pouh symbol lsky Kristovy. V jeho ivot pr se udly mnoh zzraky, jako na p. zjeven samho Krista ped jeho obrcenm, 4odenn pst v dunglch indickch, jeho vysvobozen z uzaven cisterny, do n na sv missijn cest Tibetem byl vhozen a jin. Tyto udlosti pokldali
*) De diversis quaestionibus qu. 79. n. 4. (. P. lat. 40, 92). 2) De potentia qu. 6. art. 5, ad 6. 3) Num. 22 st.

520

protestantt missioni za zjevy pirozen nevysvtliteln a proto za zzran zashnut moci Bo v ivot jeho. V tomto smyslu bylo vydno v ei anglick, francouzsk nmeck (Heiter) nkolik spis, kter vesms pravosti zzrak v ivot Sundara Singha hj.1) 4. Ne v posledn dob nastal strany pravosti tchto zzrak i v kruzch, kter dve o n nepochybovali, podstatn obrat, tak e nyn nelze ji pochybovati, e ani jedin z uvedench zzrak na pravd se nezakld a e Sundar Singh jest chytrckm pod vodnkem, jen ve sv bujn indick fantasii tyto zzran zjevy sm si vybjil, aby tm spe jeho indit krajan v jeho Bosk posln, kter si pipisuje, uvili a ze svho mravn prohnilho pohanstva ke Kristu a jeho vzneen morlce se obrtili. Katolit missioni soud o Sundar Singhovi ponkud mr nji. Akoli sami jsou podle poslednch ze v psnost provedench zkum domnlch zzrak Singhovch o jejich vybjen pe svden, pece ho nepokldaj za m y s l n h o p o d v o d n k a , nbr za s n l k a , kter autosuggesc sv dumy a fan tasie pedstavuje sob za skuten dje, jak u lid s bujnou fan tasi asto se pihz.2) 5. V nejnovj dob v Londn obrac na sebe veobecnou pozornost divotvorce" jmnem H ic k s on, jen pr v kostele sv. Michala v jedn z nej hlunjch tvrt londnskch l vechny nemocn, a jsou stieni jakoukoli nemoc, a to pouhou modlitbou spojenou se vkldnm rukou na nemocnho. Mu tento uzdra voval pr tmto zpsobem vechny druhy nemoc ve vech dlech svta a to, jak sm o sob prav, v e j m n u J e e K r i s t a , akoliv veejn listy, kter se s tmto divotvorcem zabvaj, tvrd, e Hickson sm o sob popr, e by jakousi moc nadpi rozenou tyto mimodn iny psobil, nbr e m v sob pi rozenou slu, kterou vecky nemocn, slep, hluch, dnou neb rznmi nervovmi nemocemi stien uzdravuje. 6. e pi soudu o povaze tchto mimodnch zjev jest nej krajnj opatrnosti poteb, dokazuje prv uveden ppad. Inda Sundara Singha. Zzraky Hicksonem na nemocnch pso ben, o jejich pravd pr veejn mnn obyvatelstva londn
*) Cf. Dr. B. Spila sta v Hldce (ro. X X X IX . sir. 241 sld.). Stimmen der Zeit, ronk 1924 . 10. *) Cf. Die kath. Missionen 1924 1925. Heft 2. S. 49 ff. Stimmen der Zeit. Bd. 108, Jahrg. 55. Heft 2. S. 109 ff.

 521

skho podle zprv asopiseckch, nepochybuje, nebyly dosud kritiky zkoumny a proto nelze o jejch skutenosti a povaze nic uritho tvrditi. Jsou-li vak pravdiv, co lze jen s oitmi zcela hodnovrnmi svdky a lkaskmi odbornky zjistiti, pak maj nepochybn r z n a d p i r o z e n a Hickson je, jak sm prav, psob m o c J e e K r i s t a . e by Hickson j e d n o u o sob pravil, e z z r a n uzdravuje nemocn jmnem J e e K r i s t a , p o d r u h , e nepsob z z r a k na nemocnch, nbr e je l p i r o z e n o u s o b i m m a n e n t n s i l o u , jest vyloueno, ponvad by sob odporoval a pi tom obecenstvo klamal. Veejn liberln a so cialistick asopisy tvrd, e Hickson uzdravuje nemocn jen pirozenou silou hlavn za tm elem, aby popely pravdu z zrak, kter Kristus na dkaz svho nadpirozenho posln na tento svt psobil, a Krista samho prohlsily asi za p o d o bnho p i r o z e n h o d i v o t vorce, j a k m j e s t H i c k s o n , jeho v poslednch dnech napodobuje prask knih kupec Ko . Zprvy z katolickch kruh, kter mme z I^ondna o l en Hicksonov, prav, e asopisy v len jeho velice nadsa zuj. Nemoci, kter modlitbou a vkldnm rukou s spchem l, maj pr hlavn povahu nervovou, kter se brzo po chvil kovm uzdraven zase vracej. Ale jsou-li vecka tato zzran uzdraven pravdiva, pak je psob skuten skrze Hicksona Bh, a to na potvrzen Bostv Kristova, tto nej dleitj pravdy vekerho Boho Zjeven. Tot plat o ruskch divotvorcch, J a n o v i z K r o u s t a d t u a S e r a f n o v i ze S a r o v a . Psobil-li Bh sku ten divy, kter se jim pipisuj, pak jich nepsobil skrze n na p o t v r z e n n a u k , ve kterch se crkve schismatick s Crkv mskou rozchzej (e toti Duch sv. vychz toliko z Otce a ne tak ze Syna, e Blahoslaven Panna nebyla poata bez hchu prvopotenho atp.), nbr na u t v r z e n l i d u r u s k h o v e v e o t c , modernm pohanstvm ohroen a na poslen jeho mravnho ivota tolika nebezpem v bahn novo dob nemravnosti vydanho.1) Jsou-li zzraky, kter se udly v t neb on akatolick crkvi, vdeckm zpytem nade vi pochybnost jako dje vecky sly vnj hmotn prody pesahujc zjitny, pak se mus jejich
) C f. D r . B . S p i l ,

1.

c. str. 2 45. A n t. S tr a u b , S . J . ,

1.

c. p. 1342 a.

 522

pravda pipustili. Nebo contra experimentum non est argu mentum". A pak nemaj tyto mimodn zjevy jinho elu, ne potvrditi tu neb onu pravdu zjevenou nebo cel Zjeven Bo tak, jak se v Crkvi katolick konkrtn jev. Ostatn jest strany z zrak, kter podle veejnho mnn t neb on schismatick crkve nkter z jejich pslunk psobil, nejkrajnj opatr nost poteb. Nebo pi plin nklonnosti rozkolnch kesan, kad m i m o d n z j e v pokldati z a z z r a k a pi ne kritick dvivosti jejich ihned Boskou vrou je pijmati, nelze se vyhnouti nebezpe, zjevy zcela pirozen, jako na p. vy schnut tla zemelho a tm zpsobenou jeho neporuenost, pro hlaovat! za zzran dkaz svatosti osoby, jej tlo po smrti neutrplo aspo na del dobu obyejnho rozkladu. V dn crkvi schismatick nen instituce, kter by vemi prostedky m o d e r n v d y nade vi pochybnost zjistila, e ony mimo dn zjevy pesahuj vecky sly hmotn prody a e se proto nedaj jinak vysvtliti, ne pmm nadpirozenm zashnutm Boskm v psobnost hmotn prody, ili jinmi slovy, e se nedaj jinak vysvtliti, ne zzrakem, jak Crkev katolick pi kanonisaci svtc a svtic Boch dokazuje.1)
10. Mimo C rk ev m sko-katolckou nem dn jin crkev znm ky katolnost.

1. To plat pedevm o c r k v c h p r o t e s t a n t s k c h . Kad z nich existuje jen v jedn sti zem, vtinou tak jen v jednom nrod. A ponvad kad v, e m vce mn jen vznam l o k l n , proto dn z nich ani na mysl nepi padne se nezvati crkv katolickou. Sjednocen evangelci jsou jen v Prusku, anglikni hlavn jen v Anglii, echo-slovci jen v esko-slovensk republice atd. Ano mnoh ze sbor prostantskch vslovn se prohlauj za crkve n r o d n a tm ji ve ejn vyznvaj, e na veobecnost nein nrok. 2. Ale tto veobecnosti nepoheuj toliko de facto", nbr tak de jure". Ji svou rozttnost v nesetn poet sekt, kter sob asto i v pravdch nejhlavnjch a nejpodstatnjch od poruj, jsou neschopny roziti se po celm svt a pojati ve svou jednotu vecky nrody. A ponvad nkter z jejich nauk se p
*) C f. A n t . S t r a u b , D e E c c l e s i a C h r i s t i . V o l. 2 . n . 1 3 4 2 , 1 4 6 5 . O e n ip o n t e 1912.

 523

zdravmu rozumu, nen mono, aby jednotliv tyto sekty pe svdily o pravd sv nauky vecky nrody. Nebo dn rozumn lovk neme nabti pesvden o nem, proti emu jeho zdrav rozum protestuje. Ale pak nem ani dvry ve skuten, pravdy kter se mu s bludy k ven pedkldaj. A proto se tak, jak zkuenost u, nepotkvaj prce protestantskch mission u po hanskch nrod a kmen se doucm spchem. Vechen jejich spch a to nkdy skuten skvl nezle zpravidla v obrcen pohan na vru kesanskou a v zazen jejich mravnho ivota podle pedpis vry tto, nbr v zakldn kulturnch stav, rznch kol, nemocnic a p., ze kterch kyne jim oividn duevn neb hmotn prospch. Obyejn bvaj protestantt missioni svmi crkvemi opateni bohatmi pennmi prostedky, pro jejich cenu a vznam pohant kmenov maj velmi dobr poroz umn. A proto peasto pijmaj kest ne tak pro vnou spsu svch du, jako pro v h o d y h m o t n , kterch se mohou od mission nadti. A ponvad katolit missioni kladou, jak jinak ani nemohou, ve sv missionsk innosti pedn a hlavn vhu n a p e r o d a. p e m n u n b o e n s k o m r a v n h o i v o t a svch katechumen v duchu Kristov, a ukldaj mravnmu jejich ivotu obti, kter se p zkaen pirozenosti lidsk, a pi tem kulturn vhedy, kter kesanstv svm vyznavam poskytuje, posunuj na druh msto, proto asto zstv jejich spch missionsk z e v n za spchem mission protestantskch. Ano tito jsou asto velikou pe kkou, kter prce a nmahy mission ztuje a ma. Svmi pouhmi kulturnmi snahami ne mezi pohanskmi nrody a kmeny krlovstv Boho, jak Kristus ss. apotolm a jejich nstupcm uloil, nbr konaj namnoze jen prci pi rozen osvtovou, kterou odvracej pohany od krlovstv Boho. Tm tak protestantismus dokazuje, r.ejen e n e m z n m k y veobecnosti, nbr e in tto znmky v Crkvi katolick, pokud jest v jeho moci, jen ni aneb aspo velmi ztuje. Protestantsk sekty nemaj tedy ani ,,de facto ani ,,de jttre znmky veobecnosti.1) 3. Ale nejinak jest u c r k v s c h i s m a t i c k c h . N kdy si crkve tyto nepipisovaly ,,de jure znmky katolinosti. Akoliv patriarchov caihradt od zaloen tohoto patriarchtu
x) C f. A n t . S t r a u b S. J .

1.

c. p . 575.

snaili se vyrovnati ve sv dstojnosti mskm papem a za tm elem si vymohli na snm caihradskm I. r. 381 titulu patri archy, kter se znenhla vlivem csaskho dvoru caihradskho povznesl nade vechny vchodn patriarchty. Patriarcha cai hradsk Jan Jejunator el zase o krok dle udliv si titul bi s k u p a o e k o m u n i c k h o . Ale patriarchov caihradt ni kdy neuinili ani nejmenho pokusu, aby crkvi sv pivlastovali proti crkvi msk z n m k y v e o b e c n o s t i . Nazvali ji orthodoxn (pravovrnou), jak ji nazvaj dosud, ale nikdy j ne nazvali k a t o l i c k o u , ji tm vyznvajce, e jen Crkev msk, kter ji ped zaloenm patriarchtu caihradskho ka tolickou slula, jest de facto a de jure opatena znmkou ka tolinosti. Crkev vchodn nabyla jurisdikce jen nad tmi crk vemi, kter vlivem csa caihradskch patriarchtu caihrad skmu byly podzeny. A crkvemi tmito zstala vdy omezena, neinc a do nej poslednj doby nej mench pokus roziti svou crkevn moc tak na jin zem a jin nrody. Nikdy se eck crkev nestarala o obrcen pohanskch nrod. V posledn dob uinila sice rusk crkev slab pokus v tto pin a poslala n kter missione do Japonska a ny, ale podle zprv z missi v tchto zemch se nezd, e by byla nabyla njakho spchu, a podle veho v posledn dob, kdy pozbyla sttn podpory, tuto missionskou innost zcela zastavila.1)

11. Jest Crkev katolick schopna pokroku, po ppad reformy?

1. K jasnmu rozeen tto otzky jest nm prve mstnji vysvtliti prav pojem pokroku lidskho pokolen. 2. Vvoj a pokrok jest pozorovati ve vekerm viditelnm tvorstvu jak hmotnm, tak i v lidskm pokolen. Nen nej men pochybnosti, e hmotn svt nebyl v pvodnm stav, ve kterm vyel z tvrch rukou Boch, takov, jak jej nyn vidme. e stvoen hmota prola nekonenm potem nejrznjch tvar, a ze sebe vytvoila nai slunen soustavu a vecka ostatn t lesa nebesk, kter v bezmmm prostoru nebeskm nekonenmi drahami krou, jest pravdou prodovdou nade vi pochybnost dokzanou. A pravd tto neodporuje ani Zjeven Bo, se kterm
x) Bougaud, 1 . c. p. 160 sqq.; Straub. 1 . c. vol. II. p. 1462 sqq.; 1472 sqq; Cf. Geriel. 'Wilmers S. J. 1 . c. 576.

525

se zcela dobe srovnv nauka, e veker hmota od Boha stvo en byla pvodn ve stav plynovm, a e se podle fysickch sil Bohem do n vloench znenhla vyvjela, a ze sebe vydala nynj viditeln svt s celm nekonenm potem tles nebeskch a zvlt tak nai zemi s jejm pebohatm vege tanm a animlim ivotem. S pravdou zjevenou se pln srov nv nauka nynj prodovdy, jen v tom se od n li, e Zjeven v tomto vvoji zamt vecku slepou nhodu a msto n podizuje veobecn vvoj svtov hmoty transcendentlnmu zasahovn bytosti nadsvtov vevdouc a vemohouc. Se sta noviska kesanskho nen naprosto dn pin}-, pro kterou bychom nemohli admissis admittendis" nejen theoiii I.aplaceovu, nbr i darwinsk evolucionsmus pipustiti, i kdy tento evolucionismus v rozsahu, ve kterm mu Darwin a po nm jet rozhodnji Haeckel a jeho stoupenci uili, nen ani jedinm empirickm dokladem potvrzen a exaktn dokzn. Ale tolik je jisto, e se veker svtov hmota podle sil sob immanentnch bez ustn vyvj a v tomto vvoji pokrauje. V prod nen nikde smrti, nbr vude se jev pohyb, vvoj a ivot, a v tomto smyslu tak pokrok. 3. Co plat o h m o t n p r o d , plat tak o l o v k u jeho pirozenost opatil Bh rovn mnohmi jak tlesnmi, tak i duevnmi silami rozumu a vle. A tyto sly neml lovk v sob nechati leeti ladem, nbr.ml je stle vyvjeti a tmto vvojem povznsti svou duchovou pirozenost na stupe dokona losti, jeho vbec byla schopna. Bh vak v lidskou pirozenost naich prvch rodi za tpil d r u h o u pirozenost, pirozenost nevslovn vy a do konalej, pirozenost milosti posvcujc, pirozenost adoptivnch syn Boch, a pirozenost tuto, ve kter zaloil nov nadpi rozen svt, opatil tak novmi nadpirozenmi silami: ctnostmi bohoslovnmi, mravnmi a dary Ducha Sv. Milost posvcuj a nadpirozenmi mohutnostmi uvedench ctnost zdokonalil Bh celou pirozenost lovku a povil ji do sfry nadpirozen a zavzal jej, aby tyto nadpirozen sly a potence stle vc a vce vyvjel a tak cel svj ivot Boskmu ivotu stle dokonaleji pipodoboval. Hchem sice prv lovk jak sebe, tak i cel sv potomstvo nejen o tento nadpirozen ivot oloupil, nbr i pirozen svj ivot v jeho potencch tak zranil a seslabil, e pak vekeren ivot jeho ovldala nezzen dostnost, kter

 526

tlumc v nm pod vce nklonnost k ctnosti podrobovala jej panstv hchu a nepravosti. emlo-li lovenstvo propadnouti pln duevn a tlesn zhub, musil jeho ivot vestrann bti reformovn. A tuto reformu pevzal a vykonal s.m Syn Bo, jen tm, e pijal na sebe p i r o z e n o s t l i d s k o u a povil ji k dstojnosti sv Bosk osoby, c e l l o v e n s t v o z r e f o r m o v a l . Kristus vtpil svm vtlenm lovenstvu nejen nov nadpirozen ivot syn Boch a sly tomuto ivotu pimen, nbr vylil a zhojil tak rny hchem Adamovm pirozenm lidskm silm zpsoben. Kristus zjednal loven stvu nov n a d p i r o z e n i v o t milosti posvcujc, do jeho sluby postavil vekeren jeho ivot p i r o z e n . A tento nadpirozen ivot mlo lovenstvo pod vce v y v j e t i a z d o k o n a l o v a t i a tak se stle vc a vce Bohu ppodobovati, jak sm Bosk Kristus je napomn slovy: B u t e d o k o n a l , j a k o i o t e c v n e b e s k j e s t dok o n al/.x ) 4. Podle vle Bo m lovenstvo jak ve svm ivot p rozenm, tak i v nadpirozenm stle pokraovati. P o k r o k jest proto nezbytnm prostedkem, jm lovenstvo me jedin c l e svho p i r o z e n h o i n a d p i r o z e n h o dojiti. A ponvad posledn cl lovka zle ve s l v B o a v l a s t n j e h o s p s e , proto prav pokrok lovenstva me jedin a vhradn zleeti jen v p o s t u p u v e k e r h o j e h o i v o t a na cest k tomuto cli, k e c t i a c h v l e B o a ke s v v n s p s e . Cestu tuto upravil a ukzal lovenstvu sm Kristus a, vdcovstv na tto cest svil Crkvi, na kterou za tm elem penesl svj vykupitelsk ad uitelsk, knsk a pastsk a aby v tomto jeho ad nemohla zblouditi, opatil ji darem neomylnosti. Na tchto pravdch Bohem zjevench dn stvoen bytost, ba ani Bh sm, jen si neme odporovati, na vky nic nezmn. lovenstvo po pdu Adamovu pichz na tento svt s roz umem zatemnnm a s vl naklonnou vce k zlmu ne k do brmu a proto jsouc samo sob ponechno nen schopno pravho pokroku, jen jedin v Bohu a v jeho pipodobnn zle. Proto kad skutek, kad krok, kterm se lovk od Boha odvrac, nen p o k r o k e m , nbr zejmm z p t e n i c t v m . A ponvad Crkev katolick jest od samho Krista povena a
l ) M a t. 5, 48.

527

zplnomocnna, aby vedla lovenstvo jeho naukou a milost k Bohu, zahrnuje v e k e r e n j e j i v o t a v e k e r u j e j i n n o s t j e d i n p r a v p o k r o k . Crkev a prav pokrok jsou pojmy souvztan. Prav pokrok jest jen v Crkvi. Crkev, to pokrok, a pokrok, to Crkev. A proto sprvn pojem pravho a lovka jedin dstojnho pokroku zle jedin v po stupu lovka v jeho nadpirozenm ivot na cest k B o h a , k jeho nadpirozenmu nazrn a k nebesk blaenosti z tohoto nazrn pro lovka plynoucho. Jen ten pokrok lovka vpravd lecht a bla. Kad jin pokrok, a se jev ve vdch prodnch neb ve vdch metafysickch, kter lovka od Boha odvrac, jest sice tak pokrokem, ale pokrokem, jm se lovk t do pro pasti vn i asn zhuby. Pokrok tento msto aby lovka inil lepm, dokonalejm a lechetnjm, in z nho jen rafinova nho zlosyna. 5. Je-li Crkev samm Kristem ustanovena, aby vedla lov enstvo k jeho vn spse, pak jest samozejmo, e vechny lidsk snahy, a se jev na poli hospodstv, prmyslu, obchodu, aneb na poli vdeckm a umleckm, pokud se p innosti Crkve, nejsou pro lovenstvo pravm pokrokem, nbr jen zhoubnm zptenictvm. Proto tak kad neptelstv proti Crkvi, a se jev se strany stt, nrod, rznch spolenost, aneb se strany vdy a umn atd., jest nutn pro lovenstvo jen zdrojem netst. Ponvad posledn cl lovenstva uril sm Bh a na tom, co uril Bh, dn tvor nic nezmn, a ponvad lovenstvo k tomuto cli z ustanoven Krista Pna, Boha a lovka, vede Crkev katolick, p r o t o j e n j e j i n n o s t p i n mu p r a v p o e h n n a kad maen tto jej innosti vrh je nejen do zhuby vn, nbr i asn. O tto pravd podvaj djiny lidsk vech vk, obzvlt vak v na dob tak zejm doklady, e jen slep z a zloba 'me ji poprati. 6. Je-li Crkev Kristem ustanovenou vdkyn lovenstva na cest k jeho vn spse, pak z tohoto jejho kolu s naprostou nutnost plyne, e n i k d y n e b y l a nen a nebude schopna a potebn njak reformy. Kad dlo Bo vyluuje opravu i re formu se strany tvorstva.. To pravda, kter jest metafysickv jasna a jista. Pirozenost Crkve, jej podstatn konstituce, jej nauka, obt, svtosti, jako i moc, kterou vech tchto prostedk ke spse lovenstva uv, ve m Bosk pvod a rz. Kter moc lidsk me sob osobovati prvo, na tchto Boskch vj

528

cech nco mniti? Crkev mus tak, jak ji Kristus zaloil, bez kad podstatn zmny trvati a do skonn svta. V tomto smyslu Crkev vyluuje kadou zmnu, kadou reformu a opravu. V tto sv Bosk dokonalosti jest Crkev irreformabilis". Co sv. P a v e l napsal ve svm list ke G a l a t m o n a u c e Kri stov: I k d y b y c h o m m.y n e b a n d l s n e b e k z a l v m p r o t i t o m u , co j s m e v m k z a l i , b u p r o k l e t " , 1) plat tak o jej Bosk konstituci, o jej bohoslub, o jej sprv, plat o vem tom, co v n m Bosk pvod. A proto tak jej vvoj a pokrok nen v podstat sv nahodil, podm nn, zvisl na historickm vvoji nrod, kter ve sv lno pojala. Neb cel jej vvoj od as apotolskch a na nai dobu a i dle v cel budoucnosti a do skonn svta byl v n od po tku jejho zaloen preformovn, jako jest kad rostlina, kad strom preformovn ve svm semeni, ze kterho vyrostl. V tomto smyslu jest Crkev ji pln hotova a proto tak i kadho Hnho vvoje a pokroku neschopna. 7. Bohuel se reforma crkevnho zkonodrstv a reform mravnho ivota jak jednoduchch vcch, tak i len Crkve uc zamuje asto s reformou Crkve sam. Tm vznik stran povahy reformy velik zmatek a zmatek tento jet vce se mno zmnou abstraktnho pojmu o Crkvi s jej konkrtn bytnost a pirozenost, jako na p. kdy se uv slova: katoli cismus" msto Crkev katolick". Co jest Crkev katolick", v kad vc, jen zn n mal katechismus, co vak zna men katolicismus", nevd asto ani bohoslovci a proto slovu tomu podkldaj nejrozmanitj vznamy. Pipout-li katoli cismus vvoj a pokrok, a je-li schopen reformy, to asto otzka, v n se sami bohoslovci ve svch nzorech rozchzej a to je din z t piny, e se ji v pojmu katolicismu" ve svch nzorech rzn. A proto se doporuuje msto katolicismu" uvati vdy radji pojmu konkrtnho Crkev katolick a na uvarovn vech zmatk rozeznvati v n moment Bosk a moment lidsk. Moment Bosk: jej konstituce, jej nauka, jej bohosluba a jej sprva, je se d zkony samm Kristem j danmi, vyluuje nejen kadou reformu, nbr jest principem a normou kad r e f o r m y lidskho ivota, kter jest pravou jeho reformou a nikoliv deformou odvracejc lovka od idelu ivota Kristova ke klamnm, a svdnm bludikm, lkajcm a svd~ I, 8.

529

jcm ho na zhubn bezcest. Tuto pravdu vyjdil jak krtce, tak vstin Egid z Viterba ve sv zahajovac ei k 5. snmu laternskmu vtou: H o m i n e s p e r s a c r a i m m u t a r i f a s e s t , non sacra per homines". (Reformovati lidi tm, co jest (v Crkvi) Boskho, jest sprvn, nikoliv vak reformovati, co jest v n Boskho, lidmi.)1) Z toho tak patrno, jak pokrok jest v Crkvi nejen mon, nbr tak n u t n . Pokrok tento jest dvoj: jeden se tk nauky Kristem zjeven, druh ivota vid Crkve. 8. Zjeven Bo jest v Kristu a ss. apotolech navdy do koneno. Ani jedin nov pravdy nelze k nmu pipojiti, ale tak ani jedin z nho vylouiti. Kdo by se toho odvil, i kdyby to byl andl s nebe, nad tm, jak jsme slyeli, vyn sv. Pavel klatbu.2) Ale vechny jednotliv pravdy zjeven Bo nejsou v Psm sv. a v Bosk Tradici se stejnou jasnost a zejmost vyjdeny. Pemnoh jsou v nich tak jasn a zejm obsaeny, e jich nelze zejmji vysloviti. Jin jsou v nich vy jdeny takoka jen zroden a semenn jsouce obsaeny v jinch pravdch jasn zjevench. Tyto pravdy nemaj vak podle vle Kristovy v tomto zrodenm a proto temnm stav stle trvati, nbr Crkev m kol je z jejich krytu na svtlo Bo vynsti a uiniti je pedmtem veker vry vcch. A ponvad nad pirozen Zjeven Bo m pvod a zdroj svj v Bohu a jeho idech, v nich se Bh poznv jednak jak jest sm v s o b , jednak tak, jak se na venek tvorm svm me jeviti, neme bti v pravdch zjevench naprosto dnho sporu, nbr mus v nich vldnouti pln soulad a souhlas. A v tomto dvojm smru jest tm nekonen pokrok v Crkvi nejen mon, nbr i nutn. Tento pokrok nemn pravd zjevench, jako nemn vvoj povahy rostliny od semene k plodu, od zrodku ke stromu, podobn jako lidsk tlo na rznch stupnch svho organickho vvoje zstv co do sv podstaty od svho poet v ln mateskm a po svm zrozen ve vku chlapeckm, jinoskm, munm a staecm vdy tot. Pravdu, e se pravdy Zjeven Boho stle co do zevnjho svho t v a r u a v r a z u vyvjej a zdokonaluj a pece se pi tom co do s m y s l u s v ho n e m n , vyjdil obzvlt jasn a pesn ji sv. Vincenc z Iyirinu (spisovatel z 1. polovice 5. stolet), jen ve svm ,,Com3) Hefele-Hergenrother, Konziliengeschichte Bd. V III . S. 502. *) Gal. 1, 8.
Co jest Crkev ?

34

530 -

monitorium adversus haereses" pravi: ,,A c o v C r k v i K r i s t o v n e p i p o u t n a u k a z j e v e n d n h o po k r o k u ? A n o z a j i s t j e j p i p o u t a t o co n e j v t . Ne b k d o b y b y l l i d e m t a k z v i s t i v m a Bohu tak nenvidnm, jen by pokrok tento c h t l z a m e z i t i ? A v a k mus to b t i s k u t e n p o k r o k v r y a n i k o l i j e j zmna. K p o k r o k u t o t i n l e , a b y k a d v c s a m a v s o b mo h u t n l a , ke z m n v a k , a b y j e d n a v c v e v c d r u h o u p e c h z e l a . A p r o t o a r o s t e a v e l i c e a s t a t e n p o k r a u j e r o z u m (intelligentia), v d a a m o u d r o s t j a k k a d h o j e d n o t l i v c e , t a k i vech, jak jednoho k a d h o v . c h o , t a k i ce l C i r k v e n a v e c h s t u p ni c h j e d n o t l i v c h v k a s t o l e t , a l e j e n v e s v m, v l a s t n m , d u , t. j . v j e d n o m a t m e dogm a t a v j e d n o m a t m e s m y s l u a v z n a m u . 1) 9. Pravdy zjeven nejsou v Psm sv. a Tradici obsaen v soustav logicky pesn slnkovan a organicky spojen, nbr jsou jen pleitostn jedna vedle druh vyjdeny. Forma jejich spojen nen t e d y v d e c k . A .proto aby vyhovlo Zjeven Bo i v tto pin duchu lidskmu, jen pirozen tou vecky sv. sourod aneb aspo sob podobn poznatky uvsti na vy jednotu a z tto jednoty jako jejich spolenho principu je zase odvoditi a tak je v jednom organickm celku zahrnouti a pehldnouti, m Crkev povosinnt tomuto poadavku ducha lidskho vyhovti a pravdy zjeven ve vdeck soustavy uvsti. A i v tomto smru Crkev stle pokrauje. Akoliv Zjeven Bo obsahuje z velik sti obor pravd vyvench nad rozum lidsk a proto se podstatn li od pi rozenho poznn lidskho a jeho pedmtu, pece mezi tmito dvma obory pravdy: pravdy Bohem neprostedn lovenstvu zjeven a pravdy rozumem lidskm, poznan, nen a neme bti sporu. Oba tyto obory pravdy nadpirozen a pirozen maj svj pvod v Bohu. A ponvad Bh neme sob odporovati, proto jest s metafysickou nutnost vylouena kad monost s^oru mezi pravdou, kterou Bh lovku bu nadpirozen nebo pirozen zjevuje. Akoliv Zjeven Bo pevyuje svm pedmtenstvem rozum lidsk, pece jest ureno p r o rozum lidsk, a
l ) Cf. Vine. Lirin. Commonitorium adv. haeres. Cap. X X III. (Edit. SS. Patrum opuse, selecta a H. H urter opuse. IX . edit. 2, p. 215 sq. Paris 1880).

53i -

proto se v nm oboj tato pravda stk a v jeden harmonick celek poj. A tu m Crkev pedleit ttkol, podati jasn a ne zvratn vdeck dkaz, e oboje pravdy zjeven a lovkem pirozenm rozumem poznan nejen sob neodporuj,, nbr har monicky se dopluj. Styk mezi Zjevenm. Bom a pirozenm poznnm lidskm jest poet nekonen. Tyco dva obory jsou dva tm nekonen ideov svty, kter se sice podstatn od sebe li, ale pece se pi tom pronikaj a v sebe zasahuj. A ponvad hchem Adamovm zkaen lovk m takoka vrozen pud odporovati Bosk autorit a na mst jejm stavt a u t o t i t u s v o u , proto vyhledv vech monch zdnlivch a do mnlch dvod, kter, jak se na prvn pohled zd, svd bu proti nadpirozenmu Zjeven vbec, aneb proti jednotlivm jeho pravdm. A tu m Crkev opt kol, podati vdeck dkaz, e Zjeven Bo a dn jeho pravda djm prodovdeckm a pravdm rozumovm neodporuje. Spor mezi Zjevenm Bom a pirozenou vdou mohou vzniknouti jen tenkrte, kdyby Crkev za pravdu zjevenou prohlaovala nauku, kter zjevena nen, co se vak vzhledem k neomylnosti, kterou jest Crkev ve vcech vry a mrav Kristem opatena, nikdy stti neme, nebo kdyby profnn vda vydvala njak po znatek za exaktatn vdeck resultt, kter jm nen, jak se bohuel v posledn dob peasto stv. A ponvad modern vda stoj namnoze na stanovisku protikesanskm, poprajcm v poznn a ivot lidskm ve, co m rz nadpirozen, nle odpor proti Zjeven Bomu takoka k jej podstat. A proto jest zcela pixozeno, e stle nov spory mezi pirozenm a nadpirozenm po znnm vyml a vzbuzuje. Akoli tyto spory jsou jen zdnliv a napohledn, netkajc se vci sam, pece modern vda prohla uje vemi monmi i nemonmi dvody sv bludn nzory a theorie za resultty vdeck. A tak si stav proti pravd zjeven na cel e takoka nesetn poet redut, z nich pak pi kad pleitosti sv voje proti Crkvi katolick vysl. A akoli Crkev tyto voje proti sob vyslan stle odr a kadou redutu stk, pece se modern lichovda nedv tmito porkami od novch tok na Crkev odstraiti, za kadou ztracenou pevnstku stav ihned pevnstkou novou a opakuje z n sv toky. Crkev mus podle povahy neptelskch redut tak stle povahu svch Obrannch a vbojnch zbran upravovati. A v obhjn ili apologetick prci jev Crkev pokrok tm nekonen.

532

io. Akoliv Zjeven Bo v hlavn sv podstat obsahuje sam mystria poven nad rozum lidsk a proto jemu a jeho poznn nepstupn, pece zahrnuje v sob tak pravdy, kter jsou tak pirozenm rozumem lidskm poznateln, jako jest na p. jsouc nost Bosk, vlastnosti Bosk, stvoen svta z nieho, duchovost a nesmrtelnost due lidsk atd. Ponvad vak rozum lidsk sm sob ponechan, jak djiny filosofie dokazuj, v tchto pravdch, vdy bloudil a dosud jet bloud, m Crkev kol, pravdy tyto nejen j a k o z j e v e n z pramen zjeven Boho, nbr takjako pravdy rozumov z princip pirozench dokzati. A po nvad dkaz tchto pravd nadsmyslnch jest filosofick, m Crkev tak kol filosofii stle pstovati. A plnc tento kol budo vala a buduje dosud filosofick soustavy, v nich vecku moudrost, kterou, duch lidsk svmi pirozenmi silami dosud vystihl a sob osvojil, soustavn spojuje. Kdeto filosofie mimokesansk nen jednolitm celkem, nbr zle v rznch soustavch, kter ne maj mezi sebou namnoze nic spolenho, m filosofie kesanskjako jedin philosophia perennis" sv zklady v dlech nej vtch, a nej hlubch myslitelch pohanskho eckho a mskho staro vku, na kterch zkladech budovali dle chrm lidsk mou drosti v nejstar dob kesansk ss. Otcov, jak et, tak i la tint a mezi tmilo jmenovit sv. Augustin a ve stedovku scho lastikov, pede vemi vak sv. Tom Akvinsk, jako i pozdj katolit filosofov. Kdeto modern mimokesansk filosofick soustavy v nej dleitjch otzkch lidskho vdn sob od poruj a proto tak pro tuto vnitn vespolnou spornost nemohou se nazvati f i l o s o f i c k o u v d o u , jest filosofie kesansk, jednolit vdeck celek, v nm pravda z pravdy plyne, pravdansledn spov na pravd pedchoz, pravda pravdu podmiuje a. odvoduje a tak vecky dohromady tvo budovu architektonicky co nejpesnji slnkovanou, v n vldne nejkrsnj harmonie. A filosofie kesansk m pede vemi soustavami modern filosofie ponaje od Bacona a Cartesia a na na dobu hlavn tu neoceni telnou pednost, e uznv nad sebou ve v pokoe takoka ne konenou vyvenost a dstojnost vdy nadpirozen nm zje ven, j jako sv vzneen pan sluby sv propjuje. A jako filosofie kesansk dokazuje plnou harmonickou shodu mezi pirozenmi poznatky lidskmi a pravdami nadpirozen zjeve nmi, jako i mezi souborem pravd obou tchto obor, mez vdou a vrou, tak tak s vrou ve Zjeven Bo uvd plnou har-

533

momi ve vekeren ivot lidsk a ve vecky obory, ve kterch se tento ivot jev. Uvd harmonii v ivot jednotlivce, rodiny, obce, sttu, cel spolenosti lidsk, uvd harmonii ve vdu a umn atd. A ponvad v kad harmoni pociuje lovk klid, blaho a tst, kdeto disharmonie psob v nm rozhranost a nespokojenost, nalz v n ji tak pedtuchu nebeskho blaha, kterho bude povati, a na prav pedmt v vdy a v vry v krlovstv nebeskm bude neprostedn patiti. Nebo jako kad pravda vdeck a zjeven z Boha vychz, tak tak v Boh vrchol a proto k nmu nutn vede. lovenstvo, a dl co chce, nynj rozervanosti. a nespo kojenosti se nezbav, neuzn-li, e nadpirozen poznn lidsk jest poznnm vym, e nad vdou jest theologie, a nsledovn, e filosofie jest ancilla theologiae". Djiny filosofie dokazuj nad slunce jasnji, e od okamiku, kdy filosofie vypovdla oddanou slubu theologii, se octla ve svm dalm postupu na nachlen ploe a e nyn stoj na kraji propasti, kter ji pohlt s celm lovenstvem. Modern filosoife, kter vypovdla kesanstv svou sluebnost a nastoupila samostatnou cestu svho vlastnho zkumu vech ivotnch zhad a otzek, pud takoka elementrn silou bu k materialismu nebo k pantheismu. Ponvad vak oboj tato nauka do vech svch konsekvenc proveden ni vechen ivot lidsk, z lovenstvu, chce-l se spasiti ped veobecnou zhubou, kter mu nyn hroz, jen jedin hvzda spsy, a touto hvzdou jest toliko zptn cesta k pravdm philosophiae perennis". Yrt-li se lovenstvo zase ke kesansk moudrosti, pak moudrost tato uke mu cestu k Crkvi katolick, v n pozn jedinou svoti spsu, Krista. A proto Crkev jako to hoin semeno m stle rsti, mohutnti, se roziovali a zdokonalovat a v tomto smyslu stle se vyvjeti a pokraovati. Crkev jest vak Kristem zaloena a urena, aby lovenstvu nejen u k a z o v a l a cestu k vn spse, nbr aby mu byla na tto cest v d k y n . A proto m tak kol, aby lovenstvu v pokroku jeho osvty a vzdlanosti udvala a urovala p o s l e d n s m r n i c i a varovala je od kadho vy boen od smrnice tto. Proto jest tak principem kad reformy, kdykoliv lovenstvo ve sv vzdlanosti a osvt s prav cesty se vyine a na bezcest se octne. Crkev vak se skld z lid i pod vlivem milosti Bo podro bench nezzen dostivosti, kter jak pola z hchu, tak tak

 534

kadho lovka stle k hchu naklouje. Kad lovk m po vinnost, aby na cest ke svmu poslednmu cli stle pokraoval, a p tom tak kad skutek, jen ho od tohoto cle odvrac, ihned opravil ili reformoval. A t t o r e f o r m y p o t e b u j e j a k k a d j e d n o t l i v v c , t a k i cel Crkev. My vak kn mme povinnost nejen sami sebe stle reformovati, nbr i reformu du pi na svench provdti a to jak s l o v e m jako hlasatel nauky a pikzan Kristovch, tak i z n m, p k l a d e m, s v h o v l a s t n h o i v o t a . Jinak vechna nae innost nen ne, jak prav sv. Pavel, ,,m d zv . . u c a z v o n c e m z n j c m, . " 1) A proto jest nm vdy mti na pamti, e budem.e jednou ped Bohem psn ty sHdati nejen jak jsme vykonali reformu svho vlastnho ivota,, nbr jak jsme spolupsobili, k reform tch, jejich vn spse jsme svj ivot zasvtili. Pokrok v tomto smyslu nle k sampodstat Crkve. A ponvad na cest tohoto pokroku d ji sm Duch sv., neme na n zblouditi a proto nepotebuje, ano vylu uje kadou reformu.
12. C rk ev k atolick a m odern svt.

a) C r k e v k a t o l i c k .

i. V mylenkovm svt nelze si pomysliti vt propasti, n kter nyn zeje mezi C r k v k a t o 1 i c k o u a m o d e r n m s v t e m a nsledovn t a k m e z i k a t o l i c k m , k e s a n e m a l o v k e m m o d e r n m . To jsou dva z konc rzn svty, kter nemaj nic spolenho. Nzor na svt, jen zle v odpovdi na t o t z k y , odkud ve pochz, jakou mve bytnost a pirozenost a k jakmu cli konen ve spje, e jinak C r k e v k a t o l i c k , j i n a k s v t m o d e r n . S v t o v n z or , j a k j e j C r k e v k a t o l i c k hl s, z a h r n u j e v sob t y t o h l a v n bo d y : a) Od vnosti existuje Bh, bytost osobn, nekonen, vemoudr a vemocn. b) Tato bytost stvoila podle odvnho plnu tento vi diteln svt, kter uvedla silami jemu vtpenmi do podku, v nm jej nyn vidme. c) lovk jest podle tla Bohem, ze zem stvoen, due jehobyla Bohem bezprostedn stvoena a tlu jeho vdechnuta.
x) I. K r. 13, i.

 535

d) Due jsouc k obrazu Bomu stvoena jest bytost duchov, nesmrteln, rozumem, a svobodnou vl obdaen. e) Smrt se sice rozpad tlo v prvky, ze kterch bylo slo eno, due vak ije ivot posmrtn, v nm se j dostane za jej ctnosti odmny, za jej hchy a nepravosti pimenho trestu. f) Bh uril lovku cl nadpirozen. Proto jej hned pi stvo en mimo pirozen dary tla a due obdail dary nadpirozenmi, pedevm synovstvm. Bom. Toto synovstv m.l si vak prv lovk zaslouiti a tak je sob a svmu potomstvu navdy pojistiti. g) Prv lovk zheil a pro hch ztratil dary nadpirozen a ve svch pirozench potencch byl seslaben. h) Prv lovk zheil nejen jako soukrom osoba, nbr jako hlava lovenstva a proto v nm, zheilo vekero lovenstvo. Hch Adamv se stal hchem ddinm, kter s Adama pe chz na kadho lovka. ch) Stav lovka po hchu byl pebdn. Ale Bh se nad nm smiloval a slbil mu ji v rji Vykupitele. i) Ti jsou Bosk osoby, jedn bytnosti a pirozenosti, Otec, Syn a Duch sv. j) V plnosti asu, kdy mravn bda lovenstva dostoupila nejvyho stupn, poslal Bh svho jednorozenho Syna na tento svt,, jen stav se lovkem svm. utrpenm a svou smrt, uinil Otci nebeskmu za lovenstvo zadost a tak je z hchu vykoupil a se svm Otcem, nebeskm zase smil. k) Aby Kristus ovoce svho vykoupen vemu lovenstvu a do skonen svta mohl stle pivlastovati, zaloil Crkev skldajc se z sti viditeln a neviditeln, z tla a due, a penesl na ni svj ad uitelsk, knsk a pastsk a opatil ji darem, neomylnosti, aby v tomto trojm, ad mohla bez bludu pokraovati. Tento troj ad opaten darem neomylnosti svil jednak sv. Petru a jeho legitimnm nstupcm, mskm papem, jednak tak. se sv. Petrem a jeho nstupci tak ostatnm apotolm a jejich nstupcm, biskupm. msk pape m proto primt nad vekerou Crkv jsa jejm nejvym neomylnm uitelem, knzem a pastem. Pape jest takto nejvy viditelnou hlavou cel Crkve. 1) Kristus jest hlavou neviditelnou cel Crkve, jeho mys tickm tlem jest Crkev podle oboj sv strnky, viditeln a ne viditeln.

 536

m) Kristus, Bh a lovk, jest stedem djin lovenstva. P e d Kristem mlo pedn a hlavn kol, se pipraviti na jeho pchod. Po Kristu smuj djiny jeho k tomu, aby se jak jednot liv lid, tak jednotliv nrodov s Kristem jako dov jeho tla spojili a v tomto spojen ili ivotem jeho, ivotem jeho p r a v d y a lsky. n) Jak uen, tak i mravn zkon Kristv jest na vky ne zmnitelnou normou pro vekeren ivot lovenstva jak sou krom, tak i veejn ve vech projevech a smrech jeho: pro ivot rodinn, spoleensk, sttn, vdeck a umleck. o) m svdomitji se lovenstvo zkonem Kristovm d tm jest astnj a blaenj a pociuje ji zde na svt ped tuchu slasti, kter jednou na vnosti nazrnm na Boha bude aneb aspo m bti jeho dlem. To jsou hlavn mylenky kesanskho nzoru na svt a na ivot lidsk. V tomto nzoru stoj v poped Bh, K r i s t u s a C r k e v sv. Kristus nauil teprv lovenstvo Boha znti. Ped Kristem a mimo Krista neznalo a nezn B o s k h o mi l o s r d e n s t v a B o s k l s k y , jako neznalo a nezn ani Bosk s v a t o s t i a s p r a v e d l n o s t i . Avak Krista Boha a lovka v jedn Bosk osob, jako i dlo vykupitelsk, kter svm utrpenm a smrt na ki dokonal, poznvme jen skrze Crkev. Jako bez Crkve nezn lovenstvo Krista a jeho vykupitelskho 'dla, tak bez Krista nezn Boha. Jako Kristus, Bh a lovk, jest prostednkem mezi Bohem a lovenstvem, tak jest Crkev prostednic mezi Kristem a lovenstvem. Crkev jest duchovnm tlem Kristovm, kter Kristus v jistm smyslu povzn ke sv vlastn boholidsk dstojnosti iv a syt je svou nebeskou pravdou a milost. V Crkvi stvoil Kristus nov du chov svt, jen svou krsou a velebnost nevslovn pevyuje cel hmotn vesmr. Vnitn ivot Crkve jest participac v samm ivot Boskm a ve vech jeho dokonalostech. A je-li j hmotn vesmr i s lovenstvem dlem tvr, zachovvac a spolupsobc innosti Bosk a proto jak ve sv existenci, tak i v innosti na prosto na Bohu vis, co jest teprv ci o Crkvi, tomto svt nad pirozenm, jeho hlavou jest sm Syn Bo lovkem uinn? Dstojnost Krista, Boha-lovka, pechz z nho na Crkev, jako ve, co nle hlav, jest tak majetkem jejho tla organicky s m spojenho.

 537

2. Ji pirozen rozum nm prav, a Bh. svm nadpirozenm zjevenm zcela urit potvrzuje, co nm rozum prav, e pomr tvorstva duchovho i hmotnho k Bohu jest t h e o c e n t r i c k . Jako kad bod v periferii kruhu vychz ze stedu kruhu, k to muto kruhu se zase vrac, tak tak tvorstvo jak z Boha pvodn vylo, tak se zase mus k Bohu vrtiti. V Bohu m sv byt, sv sly a sv innosti, jak prav sv. Pavel: ,,V nm ijeme, se hbme a trvme."1) Hchem Adamovm byl peruen nadpirozen pomr milosti a synovsk lsky lovenstva k Bohu, a lovenstvo se stalo ne schopnm k dosaen nadpirozenho cle, ke ktermu bylo p vodn Bohem ureno. Ne z nekonen dobroty se stala druh osoba Bosk lovkem, aby za vinu lidskou uinila Otci nebes kmu zadost, peruen synovsk pomr mezi lovenstvem a Bohem zase obnovila. J a ko B h jest druh Bosk osoba stedem lovenstva a veho tvorstva, ponvad skrze nho, jak prav sv. J a n , bylo vecko stvoeno, a bez nho nepovstalo nic z toho, co uinno jest. Kristus jako Bh jest proto zdrojem veho ivota a svtla, nejen fysickho, nbr i duchovho, jest zdrojem v pravdy a ctnosti a veho blaha, kter lovenstvo z pravdy a ctnosti erp. 3. Ponvad Syn Bo, jak sv. Pavel prav, jest z slvy a vrazem podstaty Bo,2) proto tak ve, co o Bohu vbec plat, se mu pivlastuje. V tomto smyslu jest Syn Bo tak p o t e k a k o n e c , a l f a a o m e g a 3) veho tvorstva vbec a lov enstva zvl. Ale v tomto pomru stoj lovenstvo ke Kristu tak jako k l o v k u . Nebo Syn Bo vzal na sebe pirozenost lidskou prv za tm elem, aby se stal prostednkem mezi Bohem a lovenstvem. Kristus jako lovk ili lpe eeno jako B o h o l o v k smazal vinu lovenstva, obnovil zase jeho nadpiro zen ivot vrtiv mu milost posvcujc hchem prvch rodi ztracenou. Jako Boholovk zaloil Crkev, kterou povil kolem, aby ovoce jeho vykupitelskho dla pivlastovala na jeho mist, jeho jmnem a jeho moc lovenstvu vech mst a vech as a do skonn svta.
1) S k u t . 1 7 , 2 8 . a) id . 1 , 2 . 3) Z je v . 2 2 , 1 3 .

538 -

Ponvad Kristus jest zdrojem pirozenho a nadpirozenho ivota lidskho, jest tak s t e d e m v e c h d j i n , l i d s k c h. A proto jest pomr lovka a veho tvorstva ke Kristu nejen t h e o c e n t r i e k , nbr tak c h r i s t o c e n t r i c k . ivot vech jednotlivch nrod p e d K r i s t e m smoval k jejich pprav na pchod Spasitele svta, po K r i s t u vak m ivot jejich za el ast v milostech, kterch Spasitel svm utrpenm a svou smrt lovenstvu zaslouil. K d o j i n a k na d j i n y l o v e n s t v a po h l , t e n j e j i c h p r a v m u s m y s l u a v z n a m u nerozum. Kristus jest vak od okamiku zaloen Crkve jej h l a v o u , o ona jest jeho d u c h o v n m t l em. . Kristus a Crkev jest jen jednm duchovnm organismem, jen jednou mystickou osobou. Kristus v Crkvi a skrze Crkev doprovz lovenstvo a pivlast uje mu dnm zpsobem ovoce svho vykoupen. A je-li Kristus stedem, vekerho lovenstva, pak tmto stedem jest zrove, s nm, tak Crkev jako duchovn i mystick telo jeho. 4. Bylo-li vak lovenst\ro a s nm cel vnj proda uren k cli n a d p i r o z e n m u , k nmu vinou naich prvch ro di se stalo naprosto neschopnm a. tto schopnosti zase vykupitelskm dlem, Kristovm, nabylo, pak jest pomr jeho ke Kristu nutn c h r i s t o c e n t r i c k m, a za pedpokladu, e Kristus ve svm, dle vykupitelskm pokrauje v C r k v i a s k r z e C r k e v , jest tento pomr tak, abychom, uili slova barbarskho, e k k l e s i o c e n t r i c k m . Jako druhou Bo skou osobu v Nejsvtj Trojici, od okamiku jejho vtlen ne lze jinak mysliti ne jako B o h a l o v k a , podobn od zaloen Crkve nesmme Krista od Crkve a Crkev od Krista jako hlavu, od tla odluovati. A je-li Kristus stedem, djin lovenstva, pak jest jm. v jistm, a to zcela vcnm smyslu tak C r k e v . A proto jest prvem tvrditi, e i b e z C r k v e nelze djinm lovenstva rozumli, jako jim nelze rozumti b e z K r i s t a . Vekeren n ivot pirozen i nadpirozen jest co nejtsnji spjat jednak s Bo h e m, , jednak tak s K r i s t e m , a s Crkv. Pirozen svazek ivota svho s Bohem, nememe uvolniti, nerci-li preruiti. Tento svazek nle k podstat pirozenost na. Svazek s Kristem, a s Crkv zvis vak n a n a s v o b o d n v l i a proto se jm, me lovk ke Kristu a k Crkvi bu pipoutati anebo pipoutn toho odepti, po ppad je zase zruiti.

 5 39 -

Crkv poznvme Krista a jeho nebeskou nauku a stvme se astnmi jeho boholidskho ivota a vech jeho milost. Proto kad odpad, ano ji kad odklon od Crkve vede s logickou nutnost tak ji od odpadu a k odklonu od Krista, a odpad a odklon od Krista kon v plnm popeni Boha, v plnm, b e z v . Pravdu tuto dokazuj nad slunce jasnji djiny husitismu v naem, a protestantismu jmenovit v nmeckm nrod. Oboj tento blud vyel z popen p r i m t u m s k h o p a p e e a C r k v e v i d i t e l n Kristem zaloen a popraje znenhla jednu pravdu zjevenou po druh dospl v nynj dob nejen k popen Boskho pvodu Crkve sv. a osoby Kristovy, nbr k popen samho Boha. e jen. Synem. Bom lovkem .uinnm, jsme Boha sprvn poznali, prav sm Bosk Spasitel u sv. Ma toue, kde poznn Boha Otce jen sob pipisuje slovy: Ve c ko j e s t mi d n o o d O t c e m h o a n i k d o ne z n S y n a, l e Ot e c , a n i k d o z n Ot c e , l e S y n a k o m u b y c h t l S y n z j e v i t i."1) A Syn Bo zjevil Boha Otce Crkvi, kter pikzal, aby jdouc do vekerho svta toto Zjeven hlsala vem nrodm.2) 5. Mezi pravdou pirozenm rozumem poznanou a pravdou nadpirozen zjevenou, a nsledovn tak mezi v d o u a v r o u nen a neme bti sporu. A ponvad Crkev jest v hl sn p r a v d y z j e v e n samm Kristem opatena darem ne omylnosti, a p r a v d a z j e v e n neme odporovali pravd p i r o z e n n a d e v i p o c h y b n o s t p o z n a n a do k z a n , proto vda, pokud jest jejm pedmtem, pravda, nikdy Zjeven Bomu neodporuje. Kdykoliv tedy mezi jejm n zorem a naukou Crkve prohlenou za pravdu zjevenou objev se njak neshoda, m vda povinnost, podrobiti svou nauku odporujc nauce zjeven psnmu zkum, a b-li j skuten jen o pravdu a jej jasn, poznn, pak se vdy pesvd, kde ve svch logickch konklusch pochybila a svj blud oprav. Pakli se vak postav ji apriorn na stanovisko poprajc kad nadpirozen zjeven a se sna tohoto bludnho stanoviska za kadou cenu obhjiti, pak jest ovem spor nezbytn. Bh se jednou lovenstvu nadpirozen zjevil. To dj historick. A proto vda na vky nedoke, e se n e z j e v i l . Vechny jej dkazy jsou a zstanou vdy klamn a marn. Me sice jimi
x) 11, 27.

2) M a t . 2 8 , 2 0 .

5 4 0

mnoh zaslepiti a s prav cesty systi, ale co nen pravda, nikdy nedoke, e jest pravda, a tak naopak, co jest pravda, nikdy ne doke, e nen pravda. Pravda jest jako slunce na blankytu ne beskm, kter mohou sice temn mraky zrakm naim na njak as zakrti, a nevidme-li ho v jeho jasu a zi, z toho nensleduje, e s blankytu nebeskho navdy zmizelo. A tak tak pravda stle z, i kdy ji opan blud popr, ale dve neb pozdji tento blud se rozptl a zmiz, a pravda vyd zase svtlo sv. > . Prav uenec mus si bti vdom, e pravda vbec m svj posledn zdroj jedin v Bohu jsouc jeho vnjm obleskem. To plat o pravd pirozen i nadpirozen. A ponvad pravda prv tak jako Bh sm, jest n e k o n e n , rozum vak lidsk jest k o n e n a o m e z e n , v kad prav uenec, e vecka jeho vda jest jen nepatrnou kapkou vody naproti nekonenmu ocenu. Bohuel slib pekelnho hesla dan prvnm naim rodim: Budete jako Bh vdouce dobr i zl," kterm prve nae rodie svedl v rji k pestoupen zkona Boho, ovld namnoze i nae modern uence, e odlouili pravdu od Boha a na mst Bom prohlsili sebe za zdroj v pravdy, i kdy jejich subjektivn do mnnky sebe jasnji samm logickm zkonm odporuj. Pravdu se tkajc vech ivotnch otzek pozn jen ten duch lidsk, kter po pravd jen pro ni samu tou a s lskou k n spo juje pravou pokoru celho svho ivota. Nebo sm Duch sv. prav: ,,V d u i z l o v o l n o u n e v c h z m o u d r o s t , a n i b y d l v t l e , k t e r p o d d n o j e s t h c h m."1) 7. Vdy prodn uinily v posledn dob tak ohromn p krok, e pemnily vekeren n ivot. A tomuto pokroku nen dosud konce. Ale vechny vzkumy a vymoenosti, ktermi se vdy prodn vm prvem honos, smuj v h r a d n j e n k o v l d n s i l f y s i c k c h h m o t n p r o d y a ke z p j e m n n t l e s n h o i v o t a l i d s k h o . Vechna snaha jejich m namnoze na zeteli jen t l e s n i v o t lov enstva a odvrac d u c h a lidskho o d j e h o i d e l n c h po t e b a z j m . Pi vem mnostv hmotnch statk, kterm prodn vdy zdokonaluj a povznej hmotn ivot lidsk, nechvaj ducha lidskho v jeho d u e v n m ivot hladovti a znti neposkytujce jeho d u e v n p i r o z e n o s t i pi men potravy. Duch lidsk pi tomto pokroku pod vce zal ) M o u d r. 1 , 3. 4.

 54i

kruje, pustne a divo. Msto aby j e m u slouilo tlo, slou on t lu a vem jeho nzkm chtm a dostem. Modern lo venstvo prodlv krisi, kter mu hroz veobecnou zhubou. Tuto zhubu me jen C r k e v k a t o l i c k a nikdo jin zaehnati. Jen ona hls vekermu svtu, a Hade mu se vm d razem na srdce pravdu, e lid nejsou na tomto svt jen proto, aby jedli a pili a jinak tlu svmu hovli, nbr aby, jak prav jednodue a prost n katechismus, aby Boha p o z n v a l i a ctili, jej m i l o v a l i a j e m u s l o u ili a t a k n a v k y s p a s e n i b y l i . Posledn el lovka podle nauky katolick nen t l e s n , nbr d u c h o v , nen s v t o v , nbr n a d s v t o v v Bohu samm. obsaen. Vezdej ivot jest jen prpravou pro ivot vn a proto mus bti tak zazen, aby tlo slouilo duchu a duch s tlem aby slouily Bohu. Ponvad vak modern prodovda podizuje vy a dokonalej a le chetnj strnku pirozenosti lidsk strnce ni, proto celou pi rozenost lidskou a vekeren ivot jej podstatn z v r a c . Tento modern nepirozen a zvrcen nzor na lovka a ivot jeho jest nejhlavnjm pramenem veker hmotn i duevn bdy ny njho lovenstva. Vechny vynlezy modern prodovdy ne zvily proto blahobytu spolenosti lidsk, nepinesly j mru a klidu, nepinesly j spokojenosti, nbr vtpily j bezmrnou, dnho Boho pikzan neetc touhu po majetku a po po itcch, kter si me lovk majetkem opat iti. lovk m vak mimo tlo tak nesmrtelnou dui, kter nut nost sv duchov pirozenosti tou po vych dobrech, ne kter mu modern prodovda vekerm svm pokrokem me poskyt nout!. A na tto pravd vecka vda na vky nic nezmn. Tuto touhu po vych dobrech me sice lovk na njak as v sob utlumiti a potlaiti, ale pln j ze sv due nevyhlad. Dve neb pozdji se v jeho dui probud a ozve se hlasem tm mocnjm. lovk jest jednou pro Boha stvoen a na tomto, svm uren nieho nezmn. Jak kad rostlina potebuje k svmu ivotu slunenho svtla a tepla, tak potebuje lovk p r a v d y a l s k y Bo , a proto pirozen po tto pravd a lsce tou, jak ji sv. Augustin prav, e srdce lidsk nenalz klidu, dokud nespoine v Bohu. Tato touha po Bohu nle k sam p i r o z e no s t i lidsk. 8. Mimo tuto p i r o z e n o u p s k u , kter kadho lo vka k Bohu pout, jest lovk poktn s Bohem spojen jet

542

p s k o u n a d p i r o z e n o u , Ktem sv. stv se lovk astnm nejen nadpirozenho ivota milosti posvcujc, nbr dochz tak nadpirozench ctnost a mezi nimi hlavn ctnost Boskch: vry, nadje a lsky. Vrcholem a korunou vech ctnost jest B o s k l s k a,1) kterou Boha pro jeho nekonenou doko nalost a dobrotu nade vecko, sebe pak a blinho pro Boha mi lujeme. Nadpirozen vlit ctnost lsky nem za .pedmt toliko Boha jako Stvoitele, Zachovvatele a editele svta, nbr tak jako V y k u p i t e l e n a e h o . A proto se nutn vztahuje tak ke Kristu lovkem uinnmu, jen ns svm utrpenm a svou smrt z poroby blovy vykoupil a s Otcem nebeskm zase smil. Akoliv nm Bh ji jako n Tvrce, Zachovavatel a editel jev svou nekonenou lsku, pece nm ji mnohem innji a skv leji prokzal tm, e za ns na smrt vydal jednorozenho Syna svho, aby nikdo, kdo v nho v, nezahynul, ale ml ivot vn.2) A ponvad Syn Bo lovkem, uinn z lsky k nm lidem se podrobil dobrovoln utrpen a smrti, proto nekonen l s k a B o se takoka pelila ze s r d c e B o h o v b o h o l i d s k S r d c e J e o v o . Toto Srdce jest ohniskem, ze kterho pa prsky nebesk lsky Kristovy osvcuj a zahvaj, i srdce nae, kter jsouc pro lsku stvoeno, neme bez lsky iti. Lska Kristova k Bohu a k nm lidem jest nejvym, a nej dokonalejm idelnm vzorem veker lsky na. Bez Kristovy lsky nevdli bychom, co jest vbec lska. Touto lskou povznesl Kristus lo venstvo ze stavu hchu, do kterho hchem prvch rodi pokleslo, do stavu syn Boch astnch sam, pirozenosti Bosk. Ve, co Crkev Kristova pro lovenstvo dobrho a spasitelnho vykonala, vykonala hlavn lskou, kterou hledla lsku Kristovu splceti: I y s k o u, k t e r o u se K r i s t u s n a k i ke spse na o b t o v a l , p o n v d j i n c h lo v e n s t v a n o v r a, k t e r o u r o u k e s a n s k o u n a z v m e . Kristova lska petvoila star v hch a ne pravostech zabedl a zapekl svt. A v tom prv zle nejvt zsluha Crkve katolick, e lsku Kristovu nejen slovem svtu vdy hlsala, nbr jej nebesk poehnn pro jednotlivce, rodiny, stty, ano pro celou spolenost lidskou tak ivotem svch len dvala na jevo. Crkev slavila svj vtzn pochod z Jerusalema po vech dlech svta hlavn lskou Kristovou.
Cf. I. Ko. 13, 13. 2) Ja n , 3, 16.
1)

 543

Pravd i sebe jasnj me lovk odporovti, kdy j odporovali c h c e podle zsady: Stat pro ratione voluntas". Ale lsce ke sansk dn sebe zatvrzelej srdce lidsk na del dobu zpravidla neodol. Proto i za na doby dokumentuje Crkev katolick sv Bosk zaloen a posln pedevm s k u t k y k e s a n s k l s k y , jimi celmu svtu nad slunce jasnji dokazuje, e v n dosud ije a psob Kristus a kon sv nebesk ctnosti, pedevm svou Boskou lsku, nad ni nemohla a neme sv Bostv dnou jinou ctnost skvleji dokzati. 9, Uvaujeme-li o vnitn podstat Crkve katolick, jev nm jej obraz tyto hlavn rysy: Crkev katolick jest ve sv podstat d l o Bo s k . Kristus, Bh a lovk, ji zaloil, dal j zvltn konstituci pimenou elu, kter j vytkl. Na Crkev katolickou penesl Kristus troj svj vykupitelsk ad, uitelsk, knsk a pastsk a aby tento troj ad mohla jeho jmnem konati, opatil ji darem neomyslnosti. Crkev katolick jest spolenost pevyujc vechny ostatn lidsk spolenosti a soukrom, a veejn, a spoleensk, a sttn. Pedn vede lovenstvo k p o s l e d n m u a n e j v y m u jeho cli, k vn spse, nad ni vyho cle nelze mysliti. Za druh jest ona jedin mezi vemi spolenostmi lidskmi n e p r o s t e d n zaloena samm Bohem. A ponvad kd dlo Bosk jest ve svm, druhu dokonal, ned se na tom, co jest v n Boskho, na jej nauce, na jj bohoslub a na jej sprv nic mniti. Crkev katolick representuje ve svm svtodjnm kolu -samho Krista a pokrauje jeho autoritou a moc v jeho vykupitelskm dle, a proto d jmnem Bom na lovenstvu vry ve svou nebeskou nauku, asti na sv bohoslub a poslunosti ke vem svm zkonm a pikznm. Akoliv Crkev katolick jest per eminentiam" i n s t i t u c a u t o r i t a t i v n , pece nieho, co jest v pirozenosti a v ivot a v prci l.dsk sprvnho a dobrho, nejen nepopr a neni, nbr ve to uznv, lecht a k dstojnosti nadpirozen povzn. Katolick kesan jest ovem vzn, Boskou vrou viti vem pravdm, kter ona svm neomylnm uitelskm adem za pravdu zjevenou pro hlauje. Ale ponvad Bh sm pravdu svio nadpirozenho Zjeven zzraky a proroctvmi potvrzuje, proto vra, kter Crkev -sv. na svch vyznavach d, nen -slep, nbr jest na vsost Tozumn. A vra tato jest lovenstvu zrove nebeskou hvzdou,

544 -

kter svm svtlem i pirozen jeho poznn osvtluje a je chrn, aby s cesty pravdy neselo a se na zmez blnd neoctlo. Kato lick kesan pijmaje ve v pokoe neomylnou nauku Crkve sv jest pesvden, e v v s a m o s l o v o B o a d-li jm vekeren svj ivot, zakou ji zde na svt nebesk blaenosti, kterou Kristus svou Boskou pravdu levenstvu pinesl. Kato lick kesan i kdy v tomto ivot kr po hmotn zemi, mysl a srdcem ije ve sfrch nebeskch a pov za vech okol nost ivota svho, radostnch a alostnch, pedtuchy blaenosti nebesk. V Crkvi katolick me kad lovk bohat a chud,, uen a neuen, mocn a slab spokojen, ano blaen a astn iti. Vdy v, ba takoka ct, e jest v nm nco b o s k h o , co ho povzn nade vi nzkost vezdejho ivota. Vdy sm Kristus v nm jako v d svho duchovnho tla stle ije, stle trp, ale tak se stle s nm raduje. Katolick kesan jest si jasn vdom, e u t r p e n n y n j h o a s u, " jak prav svat Pavel, n e j s o u n i m p r o t i b u d o u c s l v , k t e r , s e zj e v n a n s."1) V Crkv katolick m ivot rozumn cl a proto tak vysokou cenu. Jej lenstv, kterho Kristus in lo vka pro zsluhy sv smrti na ki astnm, jest pro katolickhokesana dkazem, nekonen lsky Bo a proto tak nejvtni dobrodinm a vyznamennm, jakho se mu me od Boha dostati. A proto tak katolick kesan, jen jest sob jen ponkud vdom, jakch nevslovnch milost dochz v Crkvi katolick, jest j tak za vechny milosti, ktermi jej po cel ivot po as i vnost takoka zasypv, z cel due vden, pokldaje s i z a z v l t n e s t nleeti k spolenosti, kter sice zde na svt ije, ale posledn svj cl m na nebesch, kde ukj kadou touhu po blahu a tst vrozenou srdci lidskmu. b) M o d e r n s v t .

i. A nyn pirovnejme k Crkvi katolick modern lidsko spolenost. Kdeto Crkev katolick stoj na stanovisku vry v Boha a v Jee Krista, Boha lovkem uinnho a svho vlast nho Boskho zaloen, vychz modern nekesansk spolenost z plnho a t h e i s m u , uznvajc jen jedinou realitu tohoto vnjho viditelnho svta, a vid v nm jen pouhou hmotu nebo pokld ji za bostvo samo. V tom vak oba smry nynjho.
J) m . 8, 18.

545

atheismu, jak materialismu, tak i p a n t h e i s m u p l n souhlas, a) e mimo tento viditeln svt neexistuje jin bytost, by tost duchov, vevdouc a vemohouc, kter z nieho tento svt stvoila a k cli mu vytknutmu, ke sv slav a spse loven stva d. Dle u, e b) hmota tohoto viditelnho svta jest nekonen a vn, c) v nzoru, zdali hmota byla od vnosti v klidu i po hybu, se vda modern rozchz; d) svt a jeho nynj podek vznikl pouhm pohybem bu ji od vnosti trvajcm aneb teprv v ase nhodou ve hmot, vzniklm; e) mechanickm pohybem nej mench stic hmotnch vznikly z ltky nestrojn prv jednoduch organismy, kter f) se psobenm mechanickch sil dle vyvjely, a ze sebe vytvoily vechny druhy ivota rostlinnho a ivoinho; g) vrcholem vvoje ivoinch tvar jest lovk, jen proto h) se neskld ze dvou rznch podstat, tla a due, nbr jest bytost jen tlesnou, jako kad jin ivoich s tm toliko rozdlem, e jeho tlesn stroj jest mezi vemi ivoichy nejdokonalej. Proto ch) nen podstatnho rozdlu mezi lovkem a ivoichem. ivot lidsk jest jen tlesn, jako ivot kadho, obzvlt nej dokonalejho zvete ; k) lovk n e m s v o b o d y , nbr jest ke vem svm in nostem, jako kad prodn bytost, determinovn; 1) ve svt vldne jen fysick d zaloen na hmot a me chanickm pohybu jejch nejmench st, atom, a proto m) nen v nm ani mravnho ani prvnho du, kter ped pokld svobodu jednn svch len; n) proto jest vecky nynj spoleensk dy, kter se dosud aspo ve sv podstat o mravn d opraj, pln zniiti a na jejch troskch nov spoleensk d podle zsad materialistickch zbudovati. Nechceme tvrditi, e cel modern svt tyto zsady ji ve svj ivot a do nejkrajnjch sousledk uvedl. Nebo kdyby se o toto jejich konsekventn proveden opravdov jen pokusil,, sm by se zniil a dokzal by tak celmu svtu, e podle xsad materialistickch a pantheistickch nelze ivot lidsk zaditi.

 546

Pirozenost lidsk jest jednou p o d s t a t n r z n o d p i r o z e n o s t i z v e c a na tto podstatn rznosti lovk, kdyby nevm co inil, nic nezmn. A proto modern spolenost materialistickho nzoru na svt a na ivot lidsk dsledn nikdy neprovede. Me se sice od Crkve katolick a jej nauky pod vce vzdalovati, ale aby ivot lidsk zaloila beze vech pravd n a d s m y s l n c h a i d e l n c h a beze vech z k o n m r a v n c h a p r v n c h , toho nikdy nedoke. Proto Crkev katolickou a modern svt spojuje dosud a bude vdy spojovati pska mnohch pravd a mravnch zkon, bez kterch spolenost lidsk nikdy neobstoj. 2. Jednme-li o modernm svt jako spolenosti Crkvi kato lick neptelsk, nesmme mysliti, e mme ped sebou spole nost jednotnou s jednou naukou, s jednou podstatnou konstituc, jako jest na celm svt Crkev katolick. Modern svt se odvrac od Crkve katolick a kles do na prostho bezv po nekonen tm stupnici. Nelze tedy mluviti o njak jednotn zcela ucelen nauce, v n by nynj lo venstvo odporujc svtovmu nzoru Crkve katolick sou hlasilo. V nzoru modernho svta na ivot lidsk a jeho posledn uren jest tm nekonen poet nejrznjch odstn a zbar ven obsaeno. Nebo jakmile lovenstvo pope neomylnou na uku Crkve a pikne kadmu jednotlivmu lovku prvo tento nzor svtov podle vlastn libosti si upravovat! a svj subjek tivn pomr k Bohu si samostatn zizovat, mus vzniknouti tolik subjektivnch nzor o pomru mezi lovkem a Bohem, kolik jest jednotlivch lid. Tolik vak jest podle svdectv djin lovenstva a denn zkuenosti jisto, e lovenstvo m vce se vzdaluje od Crkve katolick, e tm vce se tak vzdaluje o d K r i s t a , Bo h a a l o v k a a od Bo h a vbec. 3. Postup odklonu a odpadu kesanskho svta od Crkve katolick se dje volnm krokem. Crkev vchodn rznmi heresemi v prvnch stoletch tou mrou se vyslila, e krejc potom svmi vlastnmi cestami upadala vc a vce ve ztrnul byzantismus, a se konen od Crkve katolick pln odlouila. Odlukou vysloven a uznn aspo na Vchod osudn blud, podle kterho bylo l o v k u udleno prvo, mniti Boskou konsti tuci Kristem Crkvi udlenou a souditi o jednotlivch pravdch Boskho deposita fidei". Tm byl prvn prlom uinn do jed noty Crkve a jej Bosk nauky. Nebo jakmile zsadn popen

5 47 -

Bosk pvod mskho primtu nad vekerou Crkv, byl tm ji tak zamtnut nejvy a nej pevnj svornk, na nm nejen cel jej budova, nbr tak jednota jej nauky zvis. 4. Dal osudn krok v odklonu od Crkve uinil v zpadn Crkvi H u s a p r o t e s t a n t . Jim ji nestailo popen pou hho primtu, nbr postoupili k popen v i d i t e l n C r k v e v b e c . Nen-li vak viditeln Crkve, nen tak viditelnho neomylnho adu Boskho, jen by nad neporuenm zacho vvnm a hlsnm jednotlivch pravd Zjeven Boho, ob zvlt tch, kter pesahuj rozum lidsk, Boskou autoritou bdl a opan bludy peremptoricky odsuzoval. Blud, jen byl v zrodku ji v rozkolu crkve orientln obsaen, e lovk me poprati Bosk pvod nkterch zjevench pravd, jako jest primt mskho papee, nauka o vychzen Ducha sv. tak ze Syna (Filioque), vyslovil protestantismus veobecn pi soudiv individulnmu rozumu kadho lovka prvo, smysl jednotlivch pravd Psma sv. vykldati, jak za dobr uzn, a nikdo nen oprvnn nutiti jej, jin smysl jim podlddati, ne kter sm subjektivn v nich nalezl. Tm hlavn protestantismus popel vecka tajemstv v Psmsv. obsaen. O Bosk Tradici, kterou zsadn zamtl, rozum se to samo sebou. Jakmile vak z nauky kesansk vymtil tajemstv, klesl se s u p e r n a t u r a l i s m u na stupe pouhho n a t u r a l i s m u a tm popel zsadn vecko kesanstv. A pakli nkter protestantsk sekty v jet v nkter tajemstv zjeven, jako na p. v Nejsvtj Trojici, ve vtlen Syna Boho, v jeho dlo vykupitelsk, pak si zachovaly vru v tyto pravdy jen astnou nedslednost, se kterou nevyvjej za svho principu o prvu subjektivnho vkladu Psma sv. vech dsledk. Z popen primtu mskho papee a Crkve viditeln dospl protestantismus namnoze k popen nadpirozenho rzu kesanskho nboenstv vbec a upadl v ir n a t u r a l i s m u s . 5. Ne odpadem od Crkve katolick modern svt se ani na tomto stupni jet nezastavil. Akoliv n a t u r a l i s m u s popr Bosk pvod Crkve a jej nauky, pece nepopr existence Bosk bytosti vevdouc a vemohouc. Modern svt popev vru v Boskou instituci Crkve a v Kristu, Boha lovka, nevdl si ani s vrou v Boha rady, obzvlt kdy v posledn dob prodovda ve svm pychu nad svmi skvlmi objevy poala tm vesms tvrditi, e do

54

vede darwinskm evolucionismem jako kouzelnm prutem, vechny zhady a taje jak fysickho ivota hmotn prody, tak i ivota lidskho zcela jasn vysvtliti a rozeiti. A proto na celm svt hlsal ve vech monch variacch, e vra v osobnho nadsvtovho Boha nem dnho rozumnho podkladu a proto e jest j se vzdti jako vci zastaral a vdeckm pokrokem nynj doby nadobro pekonan. Modern svt vnesl toto athestick pesvden namnoze nejen ve stav intelligence, nbr tak v ady dlnictva, kter od cizil Crkvi, Kristu a Bohu, namluviv mu, e vechen ivot p rodn: vegetativn, ivoin a konen i lidsk jest pouhm iiem, fysickch sil podle zkona kausality vude stejn pso bcch. A ponvad kapitalistit tovrnci posledn doby hledli vech vymoenost prodnch vd sobecky vyuiti vhradn jen ve svj -hmotn prospch a dlnictvo podle svho materialistic kho stanoviska snili na mechanick stroje, kter maj pro n jen takovou cenu, jakou prci v jejich hmotn prospch konaj, chopilo se dlnictvo o vru v ivot vn pipraven vemi silami tto atheistick nauky usuzujc zcela sprvn, nen-li ivota v nho, e m pirozen prvo, zaditi si ivot vezdej tak, aby v nm nalezl nhradu za ivot posmrtn a radosti jeho. A v tto snaze lo dlnictvo dle a dle, take nyn namnoze zsadn za mt oprvnnost a platnost s o u k r o m h o m a j e t k u , jej prohlauje za vc n l e e j c s t e j n o u m r o u c e l s p o l e n o s t i l i d s k . Prozatm s uskutennm svho programu vykvaj, ale zcela soustavn se k nmu pipravuj. 6 . Pirovnejme katolickho kesana k lovku modernmu. Katolick kesan ije v Crkvi, ije v Kristu, ije v Bohu. Byv v organismus Crkve ktem sv. zatpen, ije jejm i votem nadpirozenm, jen jest participac v samm ivot Kristov. Katolick kesan v vrou Boskou v nauku, kterou mu Crkev uc jakoto Boskou k ven pedkld, uv svtost, ktermi mu pisluhuje, a jest mskmu papei jako viditeln nejvy hlav Crkve oddn. V r o u v e Z j e v e n B o d i p i r o z e n svj ivot zamtaje kadou nauku jako blud, kter nkter pravd zjeven odporuje, a m vce ivot Kristv svm ivotem obr a jemu se pipodobuje, tm ts nji se tak s Bohem samm spojuje. Akoliv dokonalho spojem s Bohem doshne teprve na vnosti, a bude neprostedn v bla enosti nebesk na nho patiti, pece jest ji zde na svt jak

 549

rozumem svm, tak i touhou srdce svho s nm spojen a v tomto spojen, pokud jest v tomto ivot mono, tak blaen. 7. i v o t k a t o l i c k h o k e s a n a se podob do s t e d i v m u p o h y b u spirly, v n pedmt se pohybujc pod vce se pibliuje k jejmu pevnmu bodu (plu), kolem nho se vechny zvity vinou. Podobn i katolick kesan, jen podle sv vry ije, se pibliuje pod vce ke Kristu, Boholovku, a skrze Krista tak k sammu Bohu trojjedinmu, v jeho neprostednm spojen nalezne konen po tomto vezdejm ivot svou vnou spsu. i v o t m o d e r n h o l o v k a , jen popev Boskou instituci Crkve ztratil vru v Krista a konen i v Boha, podob se tak spirle, ale podle jejho opanho o ds t e d i v h o pohybu. Modern lovk vyel sice tak z Boha jako kad jin stvoen bytost, ale msto aby hledl zase se k nmu vrtiti a jednou se s nm ve vn slv spojiti, pod vce s e o d n h o o d v r a c a v z d a l u j e . A ponvad Boha nechce znti, zbv mu jen v n j , v i d i t e l n s v t , k nmu celm svm ivotem spje a v nm tak kon. A proto jest t e n d e n c e jeho ivota k o s m o c e n t r i c k . Ale jeliko tento hmotn vesmr v lovku dostupuje vrcholu sv dokonalosti, jest nzor modernho lovka zrove a n t h r o p o c e n t r i c k , kterto nzor v praktickm svm ivot dv na jevo kultem lidskch veleduch o lovenstvo a jeho blaho njak zaslouilch. Ale tento kult zcela dsledn zamt mnoh modern lovk, jen podle svho materialistickho stanoviska zcela logicky se te: co jest mi vlastn po jinch lidech, by i vynikali nad ostatn lidstvo, pro mne existuje jen m j a m b l a h o . Tento naprost e g o i s m u s , jen zn jen sebe a nikoho jinho, vede nutn k n z o r u e g o c e n t r i c k m u , podle nho nen mu nic po druhm lovku, na rodin m jen potud zjem, pokud jest mu k ukojen jeho vlastnch individulnch poteb bu nezbytn neb aspo uiten. Podobn i stt. Jen on sm jest s t e d e m, kolem nho se m ivot vech ostatnch lid pohbovati. Ou jest s t e d e m c e l h o s v t a , a m-li moc, toto sv centrln postaven naproti ostatnm sttm uskuteniti, pak nem nikdo prva, v uit tto moci mu brniti. To nejkrsnj nzor, ve kterm odpad od Boha zcela dsledn kon. Ponvad odpad od Boha m nekonen mnoho stup blich a vzdlenjch, proto jest tak vzdlenost modernho lovenstva od Boha rzn a rzn. Ale m jest vt tato jeho vzdlenost, tm jest

55

tak lovk p sv svtsk osvt patnj a niemnj, ale tak bdnj a neastnj. 8. A vzdlenost modernho lovka od Boha, kter pod vce roste, to prv jeho nejvt netst. A ponvad tuto vzd lenost zavinil lovk sm, proto le kletba Bo na vech jeho snahch a zmrech, na vech jeho podnicch a pracch, jak sv. P a v e l ve svm listu k manm tak vznamn prav o pohanstvu sv doby: P r o t o j e B h v y d a l , " tak pe, v d o s t e c h s r d c e j e j i c h v n e i s t o t u , t a k e h a n o b i l i t l a s v na s o b s a m c h ; ne bo z m n i l i p r a v d u Bo za l e . . . P r o t o j e B h v y d a l v n ruivosti ohavn: vdy eny j e j i c h z a m n i l y p i r o z e n o b c o v n za p r o t i p i r o z e n a po d ob n i mui z a n e c h a v e pi rozenho u v n p o h l a v enskho, r o z p l i l i s e v c h t i svm k sob vespolek, p c ha j c e mrzkost mut s muskmi . . . Ponv ad si n e v i l i t o h o , a b y m l i p o z n n Boha, v y d a l je ve s m y s l n e v n , t a k e inili v c i n e s l u n , j s o u c e n a p l n n i v e l i k o u ne pravost, nelechetnost, smilstvem, lakotou, patnost, plni zvisti, vrady, svr, lst, z l o v o l n o s t , j s o u c e p o m l u v a i - , u t r h a i , nen v i d c i Boha, h a n l i v , p y n , d o m l i v , v y n a l z a v v c z l c h , r o d i n e p o s l u n , ne m o u d , v r o l o m n , b e z c i t n , n e s m l i v , nem i l o s r d n ."1) 9. Ale v tomto dsnm obraze, kter nm sv. apotol na kreslil o ivot pohan za vku svho, zda se nm nejev ivotna od Boha odvrcen modern spolenosti? Kdyby sv. Pavel tento jej ivot nyn lil, nemohl by ho jinak vyliti. e v nynj dob neesti a mrzkosti proti prod v na modern spolenosti a to ani tak v jejch nejnich, jako prv v nejvych tdch jsou na dennm, podku, jest vc kadmu znm. V Nmcch na p. ped krtkou dobou ve veejnch listech brna v ochranu neest pederastie a doporuovno, aby paragraf trestnho zkonka, jen a dosud tuto ohavnost sth psnmi tresty, byl z nho vy putn. A u ns jet ped krtkm asem by byl kad pokldal za naprostou nemonost, aby lovk estn v zkonodrnm sboru
x) I b i d . 2 6 , 3 1 .

 55 i

hjil ppustnosti vyhnn mateskch plod, jak se stalo ped nedvnou dobou v prask snmovn. Dve by byla osoba takov propadla veobecnmu opovren celho nroda a stala se v kad slun spolenosti nemonou. Prvn n zkonodrn sbor, i kdy jej hanebn nvrh odmtl, trp ji pece ve svm stedu. 10. Na na modern spolenosti se vyplnil do slova vrok sv. Pavla, jen o pohanech sv doby prav: Ne b o a p o z n a l i B o h a , n e o s l a v o v a l i ho j a k o B o h a , a n i mu n e p o d k o v a l i , n b r z m a r n l i v e s v c h m y l e n k c h a z a t e m n i l o se n e m o u d r s r d c e j e j i c h , k a j c e , e j s o u mo u d , s t a l i se b l z n y . " 1) Podle jednomyslnho svdectv vech katolickch mission, kte cel svj ivot u nej rznjch pohanskch nrod ve vech dlech svta ztrvili, nebyl objeven ani jedin pln atheistick kmen pohansk. Kad v v njakou vy bytost, i kdy pedstava jejich o tto bytosti jest sebe vce zatemnna a zvrcena. pln atheismus jest teprv vsadou modern spo lenosti. A proto tak propad nepravostem a hanebnostem, jakch ani pohansk starovk se neodvil veejn obhaj ovti. m ve Kristus lovenstvo skrze Crkev katolickou povznesl, tm hroznj jest jeho pd, jakmile pone si neviti dstojnosti syn Boch, kterou mu Kristus svou smrt na ki zjednal a kterou mu skrze Crkev udl. Corruptio optimi est semper pessima." m vce modern spolenost se od Crkve, od Krista, od Boha odvrac, tm vce pi v osvt a vzdlanosti zakou mravn a hmotn bdy. 11. A jako ped Kristem lechetnj duchov byli pesvd eni, e lovenstvo z bdy, ve kter duevn i tlesn zmralo, nevybedne, pakli mu Bh sm mimodnm zpsobem pomoci neposkytne, tak i nynj od Crkve katolick odvrcen lov enstvo pon zase pociovat touhu po spojen s Bohem. A po nvad przdnota, jak se v jeho vzdlenosti od Boha rozhostila v mysli a srdci jeho, stv se mu den ode dne nesnesitelnj a zpten cestu do C r k v e nechce nastoupiti, sna se rznm zpsobem n e p r o s t e d n s Bohem se spojit. Za tm elem se oddv s p i r i t i s m u a hov domnnce, e vchz v pm styk s duemi zemelch a skrze n se svtem nadpirozenm a s Bohem samm. Anebo be toit k t h e o s o f i s m u , jm se s bostvem ztotouje a sob Bosk ivot a ve, co s tmto
*) m. X, 21. 22.

 55 2

ivotem souvis, pipisuje. Anebo se domnv, e a n t h r o p o s o f i s m e m me dojiti jaksi jednoty s b o s t v e m , je pr jen v lovenstvu bytuje a ije. 12. Akoliv tyto domnnky jsou zcela absurdn, pece po dvaj nezvratn dkaz, e pemnoz kesan, kte nynjmi bludy byli pipraveni o vru v Krista a v Crkev, pece se bez n nemohou obejiti. A nemajce dosti mravn sly, aby plnili mravn povinnosti, kter jim Bo a crkevn pikzn ukldaj, berou toit k n h r a k m , kter jim jaksi spojen s Bohem sli buj. Ale i tyto nhraky jsou jasnm, dkazem, e sprost mate rialismus na del dobu nevypln a neupokoj srdce lidskho, kter i kdyby sebe hloubji kleslo, pece nikdy v sob pln neutlum a nepotla vrozen touhy po Bohu a statcch Boskch.1)

13. m a esk nrod. i. Nrodu naemu od doby jeho nrodnho obrodu se st namlouv, e jeho nej vtm neptelem a kdcem byl vdy a jest dosud m. Tak se mu veobecn hls obzvlt po pevratu. Se stolic uitelskch a to nejen na kolch vysokch a stednch, nbr ji tak na kolch obecnch se tento nzor vtpuje nedospl mldei, take toto pe svden jest nyn takoka podstatnou slokou ovldajc a dc smlen a ctn pevelk sti naeho nroda, obzvlt jeho td intelligentnch. V tchto tdch jest toto pesvden tak hluboce zakoenno, e nikdo ji ani na to nepomysl, aby zkoumal pravdivost doklad, ktermi pr Crkev sv domnl neptelstv k naemu nrodu od jeho pokesann a na dobu nai dvala na jevo. Nrod n jest v nynj dob roztpen na mnoho stran politickch a socilnch, kter se asto na ivot a na smrt potraj, ale v nenvisti proti Crkvi katolick a jejmu stedu, Apotolsk Stolici, tto vbjen neptelkyni eskho nroda, tvo jen jeden dobe sjednocen voj, kter zapomnaje na vecky sv rzn stranick zjmy, chrl proti n pi kad dan pleitosti vechen vztek, jakho jen slep ve jest schopna. Snad nen v djinch lovenstva a jednotlivch nrod bludu, kter by tak dlouho ovldal smlen a pesvden toho neb onoho n roda, jak jest historick blud eskho nroda, e pr Apotolsk Stolice vdy pokozovala ivotn zjmy jeho.
*) Cf. Stimmen der Zeit. Die Gottesferne, die tiefste Quelle unserer Not 55. Jah rg. 6. Heft. 108. Band. Mrz 1925. S. 402 ff.

5 5 3

2. Tato lich domnnka zamuje dva podstatn rzn dje: pomr Crkve katolick k n a e m u n r o d u a pomr jej k b l u d m h u s i t s k m . e bludy tyto odsuzovala a musila odsuzovati, bylo jej nejsvtj povinnost, kterou j ve ss. apo tolech sm jej Bosk Zakladatel uloil slovy: J d o u c e u t e v e c k y n r o d y , k t c e je ve j m n u Otce i S y n a i D u c h a sv., u c e j e z a c h o v v a t i v e c k o , co j s e m p i k z a l v m ; a aj , j j s e m s v m i po veck y d n i a do s k o n n s v t a."1) A ponvad Crkev sv. a v jejm ele mt papeov maj povinnost, bdti nad zacho vnm ryz pravdy Boskho Zjeven, neme s c h v a l o v a t i ba ani t r p t i dn nauky se pc nkter pravd zjeven. Proto odsuzovala vdy kad blud a kad kacstv, a vzniklo v kterkoli sti svta a v ktermkoli nrod. Tak odsoudila arianismus, nestorianismus, monofysitismus, monotheletismus, bludy vznikl ve star Crkvi v eckm nrod, ve stedovku od soudila bludy luthernsk, kalvinsk a neodvolala tohoto odsouzen, i kdy se cel e a cel nrodov proto od jej jednoty odlouili a zvltn crkve zaloili. A i pozdji se s bludai a kaci stranyjejich nesprvnch nauk nikdy nesmlouvala. Co jednou jako blud odsoudila, zstalo a zstane na vky odsouzeno. Crkev jest si jasn vdoma svho kolu, zachovati Zjeven Bo v ryz jeho pravd a je v tto ryz pravd celmu svtu hlsati, byvi k to muto elu samm Kristem, Bohem a lovkem, darem neomyl nosti obdaena. K b 1 u d m Crkev se chov i n t o l e r a n t n , ba meme zcela oteven ci, n e p t e l s k y . Kdyby se tak nechovala, pak by pravd a jejmu kontradiktorickmu neb kontrrnmu opaku pipisovala stejnou oprvnnost a platnost a pestala by bti s l o u p e m a z k l a d e m p r a v d y , jakm ji nazv apotol nrod.2) Boj proti bludm jest tedy jednm z nej hlavnjch kol Crkve sv. 3. Ale zcela jin pomr zachovv Crkev k b l o u d c m , a ji jsou to jednotlivci nebo c e l n r o d o v . V celch djinch Crkve nen jedinho dokladu, e by s k bloudcm chovala njak n e p t e l s k y . Vdy si byla v doma, e jest a zstv matkou vech bloudcch, kte ktem sv. byli zatpeni v jej mystick tlo, a e m povinnost samm Kristem sob uloenou, pouiti vech dovolench prostedk
*) Mat. 28, 19, 20. *) I. Tim. 3, 14.

554

opportune, importune bloudc zase do svho lna zpt uvsti, a pi tom si ponati tak, jak si ponal biblick otec, kdy se jeho marnotratn syn vracel do domu otcovskho. Tak se chovala Crkev ke kadmu bloudcmu nrodu a tak se chovala a chov tak k naemu nrodu, i kdy neme bludy Husovy schvalovati a jejich odsouzen odvolati, jak si toho nkte jinak dobe smle jc mui, na p: universitn professor Dr. Kalousek, pli a Apo tolsk Stolici navrhovali. Domnl neptelstv Crkve naproti naemu nrodu bylo mu proti v historick pravd jednodue suggerovno a v tto suggesci pokrauje se dosud. 4. Odpor na intelligence proti mu a Crkvi katolick vbe jest v naem nrod jet urputnj a vnivj, ne u jinch n rod, ponvad jej vzncuje, iv a udruje d v o j bl ud, j e d e n vem neptelm Crkve katolick spolen a tm jest jejich ne ptelstv proti n jako instituci Boskho pvodu, a d r u h , jej meme nazvati specificky e s k m a tm jest lich domnnka,, e Crkev schvalovala z p s o b , jakm se rakout csaov k od bojnm eskm stavm a k protestantm po Bl hoe zachovali, a jakou pozdji restauraci Crkve katolick v krlovstv eskm provdli. Akoliv Crkev z s a d n tuto restauraci schvalovala a musila schvalovali, pece nikdy neschvalovala nsilnost, jakch se vldy rakousk naproti eskm prostestantm dopoutly. Ostatn rakout csaov, jak jsme ji na jinm mst pipomnli, dili se tu z s a d o u l u t h e r a n s k o u : cujus regio, illius et religio", na nae protimsk intelligence zpravidla zapomn. Obzvlt se dopout tato intelligence velik kivdy naproti To varystvu Jeovu, ktermu vytk proti v historick pravd kde jak bezprv, pchan po Bl Hoe na naem nrod. Jest sice pravda, e Tovarystvo pi obracen protestant na vru ka tolickou konalo prce nejinnj. dti jin d se neme vykzati takovmi spchy, jako Tovarystvo Jeovo. Ale tchto spch nedoshlo ani nsilm, ani podvovdem, ani plenm es kch knih, ani dnm jinm nedovolenm a proto veho odsou zen hodnm prostedkem, nbr toliko svm a p o t o l s k m ivotem, svou uenost, svou kaza telskou z d a t n o s t , s v m n a d e n m pro C r k e v k a t o l i c k o u a svou upmnou lskou k dum bloudcm.1) Z
*) Boh. Spil, prof. na orient, stav v im . Jesuit. IV. str. sld. Praha 1923.

 555 ~

a neptelstv proti tomuto du se vtpuje obzvlt v nynj dob vekermu naemu actvu, ponaje od kol obecnch a ke kolm vysokm. Tato z tak vecky nekatolick asopisy, spolky. Ba ani uenci jinak stzliv nepokldaj pod svou dstoj nost, nemohou-li jinak svou nenvist proti ,,Jezovitm , jak je potupn nazvaj, dti na jevo, aspo neetrn se o n otti.1) Odsuzovati Tovarytsvo jako neptele eskho nroda pokld se u ns takoka za dkaz eskho vlastenectv. Tak hluboko jest tento blud v mysli a srdci velk sti na intelligence za koenn. Ne vrame se zase jen k Crkvi sam a nartnme aspo v hlavnch rysech jej pomr k eskmu nrodu v tech jeho do bch: a) v nejstar dob jeho historick existence, b) ve stedo vku a c) v dob nejnovj. 5. ad a) Sotva v na minulosti pestv doba pouhch n rodnch bj a povst a nastv nm doba, ve kter vystupuje nrod n jako historick faktor na djinn svtov jevit, ji tak pichz do neprostednho styku s Crkv katolickou a s Apotolskou Stolic Akoliv moravsk kne Rostislav r. 863 nepovolal prvch naich vrovst z m a , nbr z C a ih r a d u. kter se tenkrte skonost Fotiovou od jednoty Crkve msk na njak as (od r. 857867) odlouil, pece ss. Cyrill a Metodj csaem Michalem III. p r o z n a l o s t s l o v a n s k h o j a z y k a n a M o r a v u p o s l a n setrvali po cel svj ivot v jednot s Crkv katolickou. Dkazem jest cel jejich in nost v naem nrod. Byve nmeckmi biskupy, kte Moravu podizovali sv pravomoci, u Apotolsk Stolice obalovni, e o sv jm zavedli do bohosluby jazyk slovansk, aby takto za kryli bludy Fotiovy, ihned se na rozkaz tehdejho papee Miku le I. vydali na cestu do ma, kde nejen svou pravovrnost ped nstupcem jeho Hadrinem II. skvle dokzali, nbr jej tak o oprvnnosti uvn slovanskho jazyka pi bohoslub pe svdili. Pape Hadrin uznav jejich pravovrnost schvlil nejen slovanskou liturgii jimi na Morav zavedenou, nbr vysvtil oba bratry na biskupy a jmenoval po smrti sv. Cyrilla r. 869 sv. M et h o d j e metropolitou moravskm. Sv. Methodj byv po druh v m obalovn a papeem Janem VIII. poznovu r. 881 do ma povoln, tomuto povoln bez odkladu vyhovl a do ma
1) orv. na p. Aug. Sedlka: P am ti spolkem v Praze. r. 1924. Str. 44 a jinde.
z

mho ivota", vyd an histor.

556

se odebral. Jan VIII. opt schvlil slovanskou liturgii a vechny ostatn obaloby jako bezdvodn odmtl. A kdy pozdji sv. Methodjovi jako metropolitovi moravskmu bylo od jeho suffragna, biskupa nitranskho Vichinga, mnoho pko a trap zakoueti, byl to zase pape Jan VIII., jen ho zvltnm srdenm listem til, aby na mysli neklesal. Jak Apotolsk Stolice o nai mladistvou crkev se starala, na dkaz meme uvsti papee Jana IX., kter, kdy po smrti sv. Methodje r. 885. moravsk metropole psobenm sousednch nmeckch biskup zanikla, poslal na Moravu zvltn legaty, aby zavedli u ns stav dvj. Jak uveden papeov schvlenm slovansk liturgie nrod n vyznamenali, pochopme, kdy uvme, e dn jin nrod, kter pijal vru kesanskou po 4. stolet, tak velikho daru ne obdrel. e se slovansk liturgie po vyvrcen e moravsk v n rod naem neudrela, n e s t a l o s e z a j i s t v i n o u m s k c h p a p e , nbr vlivem rznch politickch initel, kte po znien samostatn e moravsk do osud nroda naeho proti duchu a myslu prvch naich vrovst schvlenmu Apotolskou Stolic zasahovali. 6. Nejen pro ns Moravany, nbr pro cel slovansk ro zstane rok pchodu ss. Cyrilla a Methodje na Moravu na vky pamtnm Vdy nai ss. vrovstov pinesli nm nejen svtlo sv. vry, nbr s tmto svtlem tak poehnn kesansk osvty. Naim pedkm, kte neumli ani isti ani psti, dali psmo a s psmem zrove prvn knihy, a stali se tak zakladateli na vzdlanosti, a zabezpeili nm nae nrodn byt, co sm Palack vdn uznv. Tm, e nrodu naemu dali knze, kte mu hlsali slovo Bo a pisluhovali ss. svtostmi v m a t e s k m j a z y k u , vymanili jej z moci nmeckch biskup, kte slovanskm nrodm s evangeliem zrove tak nmeck jazyk vnucovali. Tmto zpsobem byl ponmen cel nynj nmeck sever p vodn obydlen nrodem slovanskm. Tak by byl i nrod n v nmeckm moi utonul, kdyby byl bval nucen kesanskch vrovst od sousednch Nmc sob vyadovati. Tohoto dobro din, kterho se nm dostalo od ss. naich apotol ss. Cyrilla a Methodje, nikdy vstin nedovedeme oceniti. e ss. Cyrill a Methodj pokldali spojen s Crkv mskou za nejhlavnj a nej podstatnj podmnku vry kesansk, toho dkaz podali tak tm, e z Caihradu pinesli k nm a od ns zanesli do ma ostatky sv. Klimenta, tetho nstupce sv. Petra

557 -

na jeho msk stolici. e se pi tehdej neschdnosti cest a ne dostatenosti vech kommunikanch prostedk nebli obt s penosem tchto ss. ostatk spojench, jest dkazem, e tyto ostatky mli ve zvltn ct, a to nejen pro svatost sv. Klimenta Bohem zzran dokzanou, nbr tak proto, e to byly ostatky svatho p a p e e . Tm dali zcela zejm na jevo s v o u v r u v p r i m t Crkve a svou synovskou ctu a oddanost k jeho no s i t e l i , k m s k m u papei. Takov byl pomr mezi mem a nam nrodem na potku jeho pokesann. Na stran pape vidme otcovskou pi, na stran nroda synovskou oddanost a tento astn pomr byl pro n nrod vdy na vsost poehnan. 7. ad b) A stejn astn pomr vidme i v obdob druhm v dob P e my s l ov c . Morava po vpdu Maar a znien e moravsk byla crkevn i politicky pipojena k echm a papeov vnovali naemu nrodu tou pze a blahovli jako dve. Tak ji sv. V c 1 a v pomlel v Praze zditi biskupstv. Co vak jeho pedasn smrt zamezila, to se podailo jeho netei Mlad. Kdy byla v m eholn novickou, doshla na papei Janu XIII., e v Praze zdil r. 973 b i s k u p s t v a dal tak na emu nrodu samostatnou crkevn organsaci. Betislav I. zaloil r. 1045 s Benediktem IX. k o l l e g i t n k a p i t o l u v e S t a r B o l e s l a v i , syn jeho Vratislav II. se souhlasem Alexandra II. zdil r. 1063 b i s k u p s t v o l o m o u c k a brzo na to (r. 1070) kapitolu n a V y e h r a d a Vclav' II. po vil r. 1296 s dovolenm Bonifce VIII. faru u s v . P e t r a vBrnnachrmkollegitn. Pod ztitou pape vznikly u ns k l t e r y , prvn v e chch usv. J i n a H r a d a n e c h r . 973., prvn na Morav r. 1048 v R a j h r a d a p o nich vznikla cel ada klter slav nch a poehnanch, v nich byly zizovny prvn koly, ve kterch se lid uil isti a psti a zrove tak emeslm a polnmu hospodstv. V kltech zizovny tak tehdej v d e c k a k a d e m i e a s d l a u m n . 1) To ve se dlo pod ochranou pape. Ale papeov mli tak ivou ast v naem r o z v o j i p o l i t i c k m .
*) D rtina: M ylenkov povaha stedovku str. 32.

558

8. I n n o c e n c III. pijal r. 1204 echy do potu kesan skch krlovstv a udlil P e m y s l u O t a k a r u I. ddinou korunu krlovskou. Innocenc IV. se ujal 1249 krle V c l a v a proti odbojnm eskm pnm a doshl smru mezi nm a kralevicem. T Inno cenc IV. zjednal mr 1254 mezi Pemyslem Otakarem II. a mezi uherskm krlem Blou IV. po boji, kter mezi nimi vzdikl o d dictv babenbersk. A proto bylo zcela pirozeno, e se nrod n k mskm pa pem ve vech svch potebch vdy se synovskou dvrou utkal. Na dkaz stjte zde jen nkter doklady. Tak sv. Vclav se chtl podle nej starho ivotopisu vzdti trnu a odebrali se do ma k sv. Otci. Sv. Vojtch, jak znmo, utvn rozhranmi tehdejmi pomry v echch, ne vdl o dnm jinm toiti, ne u sv. Otce, k nmu se dvakrt uchlil. Bl. Aneka vnovala svj klter a pitl, kter na Fran tiku v Praze zaloila, ehoovi IX., kter toto darovn pijal a klter a. pitl pod svou zvltn ochranu postavil. Pemysl Otakar II. dobyv r. 1260 u Kressenbrunnu slavnho vtzstv nad Uhry podal ihned zprvu o tomto vtzstv papei Alexandru IV. a slbil mu, e na podkovn Pnu Bohu postav klter, Alexandr mu na to poslal se svm poehnnm ostatky sv. Markety pro tento slben klter, kter pak Pemysl Otakar II. skuten po stavil nazvav jej S v a t o u i Z l a t o u K o r u n o u . Pomr mezi mem a nrodem eskm v dob Pemyslovc byl nejen ptelsk, nbr vpravd srden a pod blahodrnm vlivem tohoto srdenho ptelstv kvetlo tst a se vzmhala vzdlanost v celm nrod. 9. ad c) Ale pomr nejsrdenj mezi Apotolskou Stolic a eskm nrodem zavldl v dob, kterou prvem nazvme z l a t o u d o b o u n a e h o n r o d a , v dob Karla IV. Tehdej pape Kliment VI. (13421354) byl kdysi uitelem Karla IV. a zstal jeho upmnm ptelem po cel ivot jeho a ptelsk tento pomr pinesl nm bohat ovoce. Prvnm bylo to, o marn se po koueli dvj panovnci et: pape povil r. 1344 b i s k u p s t v p r a s k n a a r c i b i s k u p s t v , ktermu poddil biskupstv o l o m o u c k a nov zzen l i t o m y e l s k . Na podnt papee zaloil Karel r. 1348 p r a s k o u u n i v e r s i t u , kter se stala kulturnm stedem nejen eskho krlovstv, nbr cel stedn Evropy. Pape ji obdaroval mnohmi privile-

5 5 9

3emi a arcibiskup Arnot j pidlil etn statky, kter zakoupil z crkevnch sbrek za tm elem v echch zazench. Pape dle ochotn svolil, aby Karel na Slovanech i v Emausch ke cti slovanskho, jak se tehdy domnvali, uitele crkevnho.sv. Jero nma zaloil klter, v nm by se bohosluba jazykem slovan skm konala. Tmto zpsobem obnovil zase Kliment VI. s Karlem IV. bo lestn po ss. Cyrillu a Methodji peruenou tradici a dal vlast na kol estn a dalekoshl, aby se stala prostednic k sjed nocen rozkolnch naich slovanskch brat s Crkv katolickou. A aby svou blahovli k naemu nrodu dovril, jmenoval pra skho arcibiskupa svm s t l m l e g t e m (legatus natus). Touto souinnost mezi crkevn a sttn moc za panovn Karla IV. se povznesl nrod n na vrchol sv moci a slvy, kte rho pozdji ji nikdy nedostoupil. Rostl blahobyt jak hmotn, tak i duevn, kraje nae rozkvtaly ndhernmi stavbami a kul turnmi pamtkami, kter, pokud se a dosud zachovaly, bud obdiv celho svta. Nrod n se s t a l n e j p e d n j m a n e j s l a v n j m v E v r o p . e nae byla tenkrte e krlovskho dvoru polskho, a kdyby se byl ivot naeho nroda v duchu a smrem doby Karlovy dle vyvjel, snad by se byl u vech slovanskch nrod vytvoil jeden spisovn jazyk, jak se vytvoil u Nmc pese vecky kmenov jazykov rozdly, kter jsou vt, ne kter jednotliv slovansk nrody od sebe dl. io. Ne brzo na to pon odcizen mezi Apotolskou Stoli a eskm nrodem. Odcizen tohoto nezpsobila vak, jak se asto nrodu naemu myln namlouv, Husova snaha o mravn npravu duchovenstva a obecnho lidu. Ostatn se ned mysliti, e by se byla mravnost ivota nroda eskho po smrti Karlov r. 1378 a do vystoupen Husova v r. 1398, tedy asi za dvacet rok, tak zvrhla a poklesla, jak Hus v kapli betlmsk hmal. Ne dokud kazatel betlemsk krel ve sv reformatorsk snaze v mezch zkon crkevnch, nekladla mu crkevn vrchnost nejen dnch pekek, nbr jej podporovala a na uznn jeho snah jej vy znamenvala. Pomr Crkve k eskmu nrodu se teprv zmnil, kdy Hus byv sveden svm zloduchem, jak Wildefa prvem m eme nazvati, ve svm horlen pro npravu mrav zaboil do smru nejen k a c s k h o , nbr pmo r e v o l u n h o . Cel hnut, kter zpsobil v eskm nrod, bylo p r o t i c r k e v n a p r o t i p a p e s k . Ovldn jsa ve vekerm svm

nboenskm mylen a ctn nzory Wiklefovmi popral nejen B o s k o u i n s t i t u c Crkve v i d i t e l n a primtu, nbr v e k e r u a u t o r i t u v l d n o u c c h o s o b c r k e v n c h i s v t s k c h v tkm hchu postavench a hlsal ta k zsadn oprvnnost pln anarchie jak v o b o r u c r k e v n m , t a k i s t t n m . A ponvad Boskou autoritu representuje hlavn m s k p a p e , stupoval se v mysli Husov odpor proti mskmu papei pod vce, a peel v ho tovou z, take mu konen p a p e a a n t i k r i s t zname nalo jen jednu bytost veho opovren hodnou, kterou jest vemi prostedky pot rati a niiti. V tuto lenou z strhl bohuel valnou st nroda, kter jsa dve ve vekerm svm ivot jednotn se roztpil na dv strany na ivot a na smrt se potrajc a hubc. 11. Vecky pokusy o sblen se ztroskotaly. H u s i t i s m u s zvtzil a strhl na sebe vldu v celm nrod. Ne rozkl adn zsady, kter Hus a jeho stoupenci vnesli v ivot crkevn, jevily brzo sv iny v samm husitsmu, kter se octl v rozkladu a v bratrovraedn bitv u Lipan svou vlastn krv zkropil hrob,, kter si sm vykopal. Zbytky jeho utonuly v nmeckm lutheranismu a vcarskm kalvinismu. Jmno esk se zalesklo na as vlenou slvou, ale esk nrod tuto slvu draze vykoupil. Ztratil ctu a vnost celho kesanskho svta jako n r o d k a c s k . B yl ve vekerm svm ivot pes nkolik stolet zmtn stlm i rozbroji nboenskmi a politickmi a ve sv katolick sti krt v y bjen, take se podle slov kronike Piny neml dn nrod na. celm svt tolik muednk, jako nrod esk. Na dlouh lta b yl blahobyt v celm krlovstv znien, mravnost zdivoena a navdy byla vlast nae oloupena o vzcn stavby a kulturn pa m tky, po nich zanechali Husit jen trosky a popel. 12. P e b o l e s t n s t a v s k t n r o d n v d o b , k d y s t l p r o t i m u . Akoliv nelze poprati, e Hus a Husit zskali sob nemal zsluhy o probuzen a prohlouben nrodnho vdom v nrod naem, pece tyto zsluhy b y ly nmeckmi protestanty, s nimi na Husit velkou vtinou v jednu nboenskou spolenost splynuli, brzo pln vyveny. Nmeck ivel nabval stlm plivem z Nmec pod vt sly a moc. Nmet protestantt prdikanti protestantskmi pny z Nmec do Cech voln a jimi

56 i

chrnni a podporovni vytlaovali pod vce esk katolick knze, zabrajce esk katolick chrmy a farn budovy a zaizu jce n m e c k o u protestantskou duchovn sprvu hlavn v ms tech a odtud pak i po venkovskm okol, kde dve nebylo ani je dinho nmeckho slova slyeti. Ale pesmutn obraz eskho nrcda, tak jak jsme jej zde v nejkrajnjch obrysech nartli, nen jet pln. Hrzu jeho dopluje k a t a s t r o f a b l o h o r s k , kterou z a v i n i l a h l a v n n m e c k p r o t e s t a n t s k l e c h t a . lecht tto v odboji proti Ferdinandovi II. nebelo ani tak o n b . o e n s t v , nerci-li o. n r o d n o s t eskou, jako o j e j s t a v o v s k z j m y . e pni, kte sesadili Fe r d i n a n d a II. a povolali na trn krl eskch B e d i c h a f a l c k h o , n e m l i a n i j i s k r y e s k h o v d o m , dokzali na p. tm, e vtajce jej s pt krlovnou u Chebu na hranicch es kch, nepromluvili k nim ani jedinho slova eskho. Po Bl Hoe pily teprv doby prav bdy a strasti. Po 30 let byl teskot zbran vlasti na hudbou pohebn. Co nezhubil ohe s meem, dokonal hlad a mor. Temn soumrak padal r_a n nrod. V alostnm jeho padu hospodskm, politickm a nrodnm belo o byt i nebyt samho nrcda. To bylo ovoce nboenskch rozbroj, k e k t e r m d a l p r v p o d n t Hus. Por, jen ml zniiti papee a Crkev, katolickou, zachvtil domy tch, kte jej zantili, a obrtil je v ssutiny. Neschvalujeme krutch trest, ktermi csa Ferdinand II. stihal odbojn protestantsk pny a ostatn astnky vzpoury proti nmu zosnovan. Neschvalujeme bezohlednho zabavovri statk protestant eskch i nmeckch ani jejich nemilosrdnho vypovdn z vlasti na. Ale za krutost vlenho prva, kter tenkrte vldlo v cel Evrop, nen Crkev zodpovdn. V jejm zkonku nen ani jedinho paragrafu, jen by teto vlen prvo schvaloval. Na vysvtlen (nikoliv ospravedlnn a obhjen) jednn Ferdinandova upozorujeme jen na jeden moment, e Ferdinand pokldal protestanty za odprce sv vldy a proto nevidl jinho prostedku pojistiti se proti nim, le kdy se vrtili do lna Crkve katolick aneb svou vlast opustili. Tmito nzory dili se bohuel tak jeho nstupci zapomnajce, e odbojn stavov z r. 1620 nebyli e s k m n r o d e m , a e proto za vinu jednoho stavu

 562

a to jet ne celho se neme initi zodpovdnm cel nrod pro celou svou budoucnost. Tmto svm krutm jednnm s nrodem nam odcizili sob Habsburgov cel nrod, kter po pevratu nastalm po posledn svtov vlce odvrhl od sebe nejen jamo, kter mu na bedra vloili, nbr, i ty , kte mu je vloili. 14. t s tm bylo pro nrod n, e s e po Bl Hoe ponenhlu v rtil k ve svch otc, kterou vinou Husovou, pokud se te vinou pozdjch nmeckch protestant opustil. Pi tom vak nikter a k neschvalujeme zpsobu, ja k ho se strany rakouskch v l d naproti protestantm pi jejich obrcen na vru katolickou pouvno. Ale nvratem do Crkve katolick zachoval nrod esk sama sebe, jen optnm spojenm s Crkv katolickou nabyl sly eliti vem germanisanm vlivm vld rakouskch. Vech 3 0 .000 emigrant eskch se ponmilo a se ztratilo beze v stopy pro nrod esk. Jen po nvratu velk vtiny protestant do Crkve katolick mohli v y jiti z eskch chaloupek et kn, kte usnajc nrod esk budili, aby neusnul navdy. Msta i esk lechta, pokud jet v nrod po bitv blohorsk zbyla, byla n rodn lhostejn a znenhla se pln ponmila, ponva d vidla, e z ponmen a z pipojen ke stran v Rakousku vld nouc jim nemal hmotn zisk kyne. U n s se na lecht vyplnilo to, co se o idech prav , e podporuj v kadm stt vdy stranu politicky a sociln vldnouc. Nrodu naemu zachovali v dob nejvt jeho padku je din katolit kn lsku a oddanost k nrodu eskmu a k jeho jazyku budce v nm slovem i psmem nrodn vdom, akoliv dobe vdli, e tmto v l a s t e n e n m , jak se kalo, na raz na odpor nejen svtsk, nbr namnoze i crkevn vrchnosti na rakouskch vldch zvisl. S obdivem jest se nm sklnti ped jesuitou B o h u s l a v e m B a l b i n e m , kter v dob nejvtho tisku naeho nroda budil v srdcch svch k plamen nm slovem a psmem lsku k nrodu naemu ode vech vlivnch stran tupenmu a u t iskovanmu. Jin jesuitsk knz Vclav Steyer zaloil v t dob D d i c t v s v. V c l a v a , kter za 8 0 rok rozilo po eskch vlastech pes 80 .0 00 eskch knih. Zsluhu tohoto knze jesuity oce nme, uvme-li, e knihy esk il v dob, kdy vldy rakousk pracovaly mysln a soustavn o plnm vyhlazen eskho nroda. Prce katolickho knstva o probuzen a zachovn naeho nroda nen dosud ja k nle oce nna, ja k sami nai nestrann historikov doznvaj. Tak prav

 5 63

na p. professor Josef Peka: Co v t o m s m r u (t. j, v n rodn snaze sm ujc k probuzen esk h o n r o d a ) z n a m e n a l B a l b i n a P i n a , co Beck o v s k a F r o z n , c o V a v k , n e n , z d s e mi , n l e i t d o c e n n o . . . Co i n o r o d l s k y a m r a v n sly soustedili k zchran a obnov nrod n h o v d o m , co v y k o n a l i , a b y v k l e t b u d a n es k jmno neupadlo u ech s a m c h v ne vnost smrtc, neme bti nikdy zapome nuto. I s v a t o e e n J a n a N e p o m u c k h o , je ho i n i c i t o r e m je p r v B a l b i n , b y l o o b r a n nm inem m ylenm v tto souvislosti a z t t o s o u v i s l o s t i m u s b t i p i j m n o . " 1) ,,J e n p r a c a l s k o u j e h o (t. j. B o h u i . B a l b i n a a m u s n m s t e j n s m l e j c c h ) v y s v t l m e si , j a k s e s t a l o , e h i e r a r c h i e e s k , k t e r o u po B l H o e n a c h z m e v r u k o u c i z i n c , p o e u j e se rychle, v klru svtskm a dovm, a stv se znenhla pevnm kmenem nrodnho ivota, jedinoutmintelligenc, jestojnastri, a b y p o z d j i od dob J o s e f o v c h s t a l a se h l a v n m n o s i t e l e m t a k z v. p r o b u z e n . " 2) Nestrann djiny ja k crkevn, ta k i svtsk svd, e poet nrodnch buditel mezi knstvem svtskm a eholnm se pod vce mnoil a e vlasteneck vdom vnel ze svch kruh pod innji i ve stav laick. Morava stla a do let edestch v lsce k esko-moravsk vlasti za echami. Ne jedin knz poehnan pamti | - prof. Frantiek Suil probudil vlastenecky vekero knstvo nejen diecese brnnsk, nbr i arcidiecese olomouck a nahradil ta k pebohat, co. snad- dve se strany duchovenstv a zanedbno. A duchovenstvo, kter se skuten s nadenm vpravd idelnm postavilo vude v elo veker nrodn prce, ve svm sil neustalo, a se mu podailo probuditi k nrodnmu vdom cel nrod. A bude nrodn prce, vykonan katolickm duchovenstvem pro obrod es kho nroda podle historickch pln spolehlivch pramen ocenna a vylena, jsme pesvdeni, e mu v djinch naeho nrodnho probuzen b u d e n l e e t i j e d e n z n e j *) C f . J o s . P e k a , B l *) 1. c . s t r . 1 1 0 . H o ra str. 109.

36*

 564

s k v l e j c h a n e j s l a v n j c h l i s t . A duchoven stvo nae krelo v tto pin ve lpjch samch mskch pape, kte nikdy, co Crkev stoj, u dnho nr o da nepotlovali snah smujcch bu pm neb aspo nepm k zveleben nrodnho ivota. Tak Urban V III. (16231644) doshl r. 1633 na rakousk vld pidlen dchod pro kostely a pro zlepen hmotnho postaven knstva. Tm pomohl kostelm, ve kterch jedin esk jazyk veejn se ozval, a pomohl ta k tak knstvu, aby tm innji mohlo se vnovati prci vlasteneck. A l e x a n d e r V II. (1655 1667) zdil d v n o v b i s k u p s t v v l y i t o m y l i r . 1655 a v H r a d c i K r l o v r. 1664 a dav takto crkvi esk lep organsaci vzpruil nboensko-mravn ivot, ze kterho nrod n v dob svho nejnebezpenjho hmot nho i duevnho padku erpal jedin svou posilu a tchu. B e n e d i k t X III. vyznamenal esk nrod svato e enm J a n a N e p o m u c k h o , kterm mocn pispl k jeho nrodnmu probuzen. Svat Jan rozil znmost eskho nroda po celm s vt. Mnoz nrodov v cizch dlech svta se teprve sv. Janem Nepomuckm dozvdli o existenci eskho nroda. Kdy se poal esk nrod z dvjch mrkot, kter po bitv na Bl Hoe dusily jeho ivot, ponkud probeuzeti a zase si sv prvo na existenci uvdemovati, pikvaily na nj nov chmurn doby j o s e f i n i s m u , kter lapal nohama nejen autorit u Apotolsk Stolice, nbr dusil i posledn jiskry ivota eskho naeho nroda. Vecky ostatn st a vy se odvrtily od nho stydce se nejen za jazyk, nbr i za es k jmno; namnoze zstalo jen knstvo mu vrno a uhjilo mu eskch slueb Boch a tm tak zachovalo mu e s k j a z y k , i kdy si ho sami ei mnoho nevili. A tuto snahu duchovenstva podepel inn pape Pius VI. zzen m b i s k u p s t v b r n n s k h o r. 1777 a b u d j o v s k h o r. 1785. 16. Pius IX. zvelebil jmno ek blahoeiv J a n a S a k a n d r a r. 1860 a potvrdiv ctu blahoslaven Aneky esk. Fev X III., kterho s radost nazvme papeem Slovan, upo zornil encyklikou: Grande munus' nejen slovansk, nbr vekeren katolick svt na velik vznam s s . n a i c h v r o v s C y r i l l a a M e t h o d j e pro sjednocen vech Slovan ve ve katolick a naemu nrodu projevil svou obzvltn pze a blahovli zaloenm e s k k o l l e j e pro vzdln naich theolog. Ja k blahodrn psob tento stav pro n nrod, dc-

 565

kazuj kn ve vysokch dstojnostech p ostaven, kte v onom stav nabyli svho vzdln, jako na p. biskup krlovhradeck Dr. Kapar, biskup budjovsk Dr. Bartk, professor theologie Dr. Kudrnovsk v Praze, kanovnk prelt Dr. Pch a jin. P i u s X. potvrdil ctu na moravsk Zdislavy. Jet vt z s luhu o n nrod zskal si pape B e n e d i k t XV., e pozvedl za posledn svtov vlky svho veleknskho hlasu za prva vech utlaovanch nrod, k nim zejmna patil nrod n. Tak byl jeden z prvnch panovnk, kte uznali politickou sa mostatnost na republiky. A roku 1919 prosil W i 1 s o n a, aby se n a mrov konferenci ujal malch nrod bvalho Rakouska, jmenovit ech. 17. Ja k vroucn a srden jest nynj sv. Otec Pius X I. na klonn naemu nrodu, potvrdil papesk nuncius Marmaggi, kdy pi posledn slavnosti papesk v Praze 15. nora m. r. ped celm eskm katolickm svtem pravil, e byl asto svdkem, ja k se Pius XI. pln lsky vyjadoval o eskm nrod. Na dkaz blahovle, se kterou se mt papeov pi kad pleitosti k naemu nrodu chovali, sta tyto krtk rty. Psmem, kterho nikdo, ani nejvt neptel Apotolsk Stolice nesmae, jest v naich djinch psno, e z a p t e l skho pomru P em yslo vc k mu nrod n v z k v t a l , e za srdench styk mezi mem a Karlem IV., otcem vla s ti, nrod n se povznesl na vrchol sv moci a slvy a e od dob husitskch upadal, a se octl na pokraji hrobu. 18. Ale v naich djinch jest tak tm nesmazatelnm ps mem psno, e katolick duchovenstvo nrod n j i d v a k r t zachrnilo od zhuby. Po prv z a ss. C y r i l l a a M e t h o d j e , po dru h po b i t v b l o h o r s k . Poslednm pevratem po svtov vlce nabyl sice nrod n politick samostatnosti a po jistil si tak svou nrodn existenci. Ale nyn mu hroz zhuba jet vt a osudnj. Za star rakousk vldy usilovno o p o n m e n eskho nroda a tm tak o znien a vyhlazen jeho z potu ivch nrod. Za nynj vldy esk jest ohroen statek jeho j e t v y a d r a h o c e n n j , a tm jest v r a k a t o l i c k . Nyn se usiluje o d c r k e v n i t i kolu a skrze kolu odcrkevnti znenhla c e l n r o d . Nrod vak o d c r k e v n n jest n r o d o d k e s a n n a nrod o d K r i s t a o d v r c e n j e s t n r o d o d v r c e n od B o h a a p r o p a d l p l n m u b e z v . Nrod vak nevc

 5&6

v Boha jest nrod bez idel, touc jen po hmotnm bohatstv, po poitcch a rozkoch, kter si me bohatstvm opatiti. Nrod n bu zstane katolickm aneb se utop v bahn neest, kte rm i bezv otravuje ivot kadho nroda. Jako duchovenstvo nae ji dvakrte rozhodlo nad osudem naeho nroda a zabez peilo mu dal trvn a rozkvt jeho, ta k prozetelnost Bosk vloila po t e t osud jeho do rukou naeho duchovenstva. Bude-li konati vrn s napjetm vech sil povinnosti svho apotolskho povoln, p a k budou i o naem nrod platiti slova Boskho Spa sitele, kterm i zabezpeil Crkvi katolick trvn a do skonn svta: ,,A b r n y p e k e l n n e p e m o h o u ho." Nesmme zapo m n at!, e duchovenstvo nae v pracch asto vru a nadlidskch nen osamoceno, nbr e sm Bosk Spasitel pracuje s nm, jak slbil ss. apotolm a skrze n vem jejich nstupcm, tedy i na emu eskmu duchovenstvu: A a j, j j s e m s v mi po v e c k y d n i a d o s k o n n s v t a ." 1) A nae knstvo hlsajc na emu nrodu, e vecka nae spsa zvis jen n a K r i s t u , jen sm o sob pravil,. , , j j s e m c e s t a, p r a v d a a i v o t " ,2) a e bez Krista upad nejen do zhuby v n , nbr i a s n , pln kol e m i n e n t n v l a s t e n e c k , ponvad vrou v Krista a v jeho Boskou nauku zabezpeuje mu i vecky nrodn a vlasteneck ctnosti, kter m aj-li inn diti ivot jeho, mus z v ry v K rista erpati vecku svou moc a slu. Jinak vechna lska k nrodu, k jeho jazyku a ke vemu, co k jeho ivotu n le, zvis na h m o t n c h v h o d c h , kter vlast aneb eknme uritji, kter stt svm poddanm poskytuje. Bez vry v Krista d mru a povahu vlasteneck lsky k v a n t u m a k v a l i t a v e z d e j h o c h l e b k a . Tuto smutnou pravdu potvrzuje u ns nemal poet nynjch pehorlivch vlastenc, kte za rakouskho panstv se tsli ped kadm nepznivm pohledem svch nmeckch pedstavench, nyn vak osouj a oeruj kadho z rakuctv, jen konal svou povinnost, po nvad jinak n e m o h l , neml-li sebe a svou rodinu vydati v ne bezpe hladu, ale pi tom nikdy svho nroda nezapel. Denn zkuenost potvrzuje pravdu, e bezv nedovede vypstovati ze dnho lovka p o c t i v k a r a k t e r , kter by se ve svm ivot dil vzneenmi idely nehled k tomu, zdali mu snaha o jejich uskutenn pinese njak hmotn prospch a uitek, nebo zdali pro n mus sm pineti po cel ivot nemal obti.
x) M at. 28, 20. 2) Jan 146.

567 -

ig . Kristus jest idelem vech pirozench a nadpirozench ctnost. Vpravd nebesk p klad sv lsky k lidu svmu a k vlasti sv idovsk dal nm, kdy pi poslednm svm slavnm vjezdu do Jerusalema pohledl na msto svat s hory Olivov, s n msto toto obzvlt za rann rov vzduchov zplavy poskytuje jet dnes obraz arokrsn, a kdy vidl v duchu svm jeho ssutiny a obyvatelstvo bu povradn aneb do otroctv prodan a roz ptlen do celho svta, tu ronil hok slzy, a tyto slzy nm vst, ja k hrozn bol drsal Bosk Srdce jeho. Svmi Boskmi slzami posvtil Bosk Spasitel kadou pravou lsku vlasteneckou a povil ji k takov ideln dokonalosti, e ji dovede pochopiti a poctiti jen ten, kdo na lidsk ivot a vecky skutky jeho dovede patiti se stanoviska nadpirozenho, ke ktermu Kristus po vznesl cel ivot lidsk a vecky pirozen ctnosti jeho. Kesan skou lsku k nrodu a k vlasti dl od pirozen lsky nepeklenuteln propast. Pirozen lska k nrodu a vlasti pechz na mnoze ve slepou ve. Tato lska jen bo, lska kesansk vak buduje a stav, ona ran, tato hoj, ona bezohledn a krt pro nsleduje kadho, kdo jej vn nen zachvcen, tato miluje i neptele sv, ona roztpuje kad nrod v rzn strany, tato spojuje nrody v jeden bratrsk celek, ona kletbu, tato pin kadmu nrodu nebesk poehnn. Pklad tto dvoj z konc sob protivn vlasteneck lsky mme na prvnch buditelch na eho nroda a na nynjch rznch stranch politickch, kter stranickmu zjmu hmotnmu podizuj blaho celho nrodu. Prav lska vlasteneck jest nutnm inem a projevem lsky Kristovy ke kadmu nrodu. Bez lsky Kristovy nen prav, poehnan lsky vlasteneck. A ponvad Kristus vzdlal a roz n til ohnisko tto sv Bosk lsky v srdci sv nebesk nevsty v srdci Crkve katolick, proto jen ona pin pravou lsku k vlasti a touto lskou vpravd Bo poehnn kadmu jednotlivmu nodu. A proto nae duchovenstvo m obzvlt v nynj dob, ve kter mocnosti Kristu neptelsk svdj nrod n k odklonu a odpadu od Crkve, svatou povinnost, tm tsnji a pevnji se pivinouti k Apotolsk Stolici a na jejch prsou ssti s lskou ke Kristu vecky ostatn jeho nebesk ctnosti a mezi tm ito tak lsku k vlastnmu rodu, kterou nynj nevreck svt tak u ns pod vc a vce znetvouje a promuje v oklivho bka, jen ztratil vekeru moc a slu, vzpruovati nrod k lechetnm skut km a velkodunm obtem. Nae duchovenstvo zilo vdy ce

 568

lmu naemu nrodu svm idelnm vlastenectvm, jm napo dobovalo vlastenectv s amho Krista. A d Bh, o tom jsme pe svdeni, e i v nynj, pro n nrod vpravd kritick dob ne spust se zraku tohoto boskho vzoru svho a e celm svm ivotem a kadm skutkem svm bude v srdci naeho lidu rozncovati nebeskou lsku ke Kristu a ctnostem jeho. A zachov-li mu vru a lsku ke Kristu, zachov mu tak ivotodrnou a bohoplodnou lsku k nrodu a pojist mu ta k po t e t jeho nrodn e xistenci a svobodu.1)
14. V znam a dstojnost C rk ve katolick.

1. Akoliv modern nekesansk pavda popr vechny z zraky zleejc v mimodnm zasahovn vemohoucnosti Bosk ve smysln bh vnj hmotn prody a v pirozen ivot lidsk, pece djiny lovenstva dokazuj nad slunce jasnji pedevm d v a z z r a k y , kterm i Bh mocn zashl v ivot lidstva, e mu dal tmto zashnutm zcela nov cl a nov smr, ne jest cl a smr, k nmu me lovk svj ivot svmi pirozenmi silam i diti. A tmto dvojm zazrakem jest v t l e n S y n a B o h o , d r u h B o s k o s o b y v Nejsvtj Trojici, a z aloen Crkve katolick a jej trvn a pso b n a na nae asy po vekerm okrsku zemskm. 2. Vtlenm Syna Boho usku t enil Bh, co na prv pohled zd se b ti vc zhola nemonou. Bh spojil tu nekonenost Bosk osoby s konenou pirozenost lidskou a uinil nm jednm dva protik l ady, kter s e ve veker stvoen prod naprosto vyluuj. Tmto spojenm povil pirozenost lidskou k zvratn vi dstojnosti a velebnosti Bosk. Kristus l o v k jest t ne konen vzneen osoba Bosk, jakou jest Kristus B h . Toto spojen Boha a lovka v druh Bosk osob jest zzrak vech zzrak pevyujc vecky nae pirozen pedstavy. Tmto spo jenm takoka vyerpal Bh aspo v tomto du svtovm svou vemohoucnost, ja k prav sv. Tom Akv. Vecky zzraky a d ivy, je Bh psobil aneb me psobiti, a vecka tajem stv, kter lovku zjevil, jsou v zzraku a tajem stv vtlen Syna Boho obsaeny. Vtlenm Syna Boho poloil Bh zklad
*) Cf. K. Lutislav, m a esk nrod. as. vah sv. 296. v H radci K r lov, kde jsou tak pslun doklady historick uvedeny. Srv. tak pednku o tomto them at, kterou prof. theol. Dr. Jos. Toman konal t. r. pi slavnosti papesk v Brn.

 56 k novmu nadpirozenmu svtu, ke k r l o v s t v B o m u z d e n a z e m , k C r k v i s v. A jako jest Kristus, Bh a lovk, z k l a d e m , ta k jest tak c l e m a v r c h o l e m tohoto svta nadpirozenho. A tento svt pevyuje svou krsou a velebnost vekeren sv hmotn. Jedin due lidsk Kristovm ivotem k synovstv Bomu povznesen pekonv svou krsou a velebnost vekerou hmotn svt. A proto druh zzrak, podob n vtlen Syna Boho, jest kad omilostnn due lidsk, v n Kristus takoka sv vtlen opakuje. A dje-li se tento zzrak v kad dui milost posvcujc do Krista jako Boholovka za tpen a s nm k dstojnosti jeho jako Boholovka povznesen, co jest teprv ci o souboru vech du milost posvcujc s Kristem spojench a v jeho boholidskm ivot dl a ast majcch? Atmto souborem du s Kristem v jeho ivot spojench j e s t C r k e v s v. Kolik du milost Bo ospravedlnnch a posvcench Crkev ve svm ln chov, tolik chov v sob zzrak. A proto jest ona, jej zaloen, jej trvn, jej psoben, jm pemnila a stle pe muje vekeru tvnost zem, po vtlen Syna Boho nejvtm zzrakem, kter Bh zde na svt zpsobil a stle jet psob. Ss. apotolov a uednci Pn byli ped nmi v t vhod, e byli oitmi svdky pemnohch zzrak, kterm i Kristus sv Bosk posln ta k jasn a nezvratn dokazoval, e o nm ne mohli rozumn pochybovati. Ale my mme ped tmito svdky zzrak Pn zase tu vhodu a pednost, e patme na zzrak, jen se stle dje po vekerm svt, e patme na d j v dji nch lovenstva zcela ojedinl, kter svou velkolepost, svou velebnost, svou innost pevyuje vechny pojmy nae. My patme stle n-a zzrak Crkve katolick. Crkev tato jest stlm opakovnm z z r a k u v t l e n S y n a B o h o . V Crkvi katolick se Kristus stle rod, stle ije, v n a skrze ni stle lo venstvo a jeho jednotliv nrody v jejich djinnm vvoji do provz, v n a skrze ni jejich tlesn a duevn rny zasazen pirozenost lidsk hchem Adamovm stle l a hoj, v n a skrze ni vlv lovenstvu stle svj boholidsk ivot, v n a skrze ni stle je povzn k dstojnosti syn Boch, a v n a skrze ni zajiuje jim po tto pozemsk pouti slvu vnou. A nebesk jas tohoto zzraku osluje kadho lovka, jen mysln od nho zraku svho neodvrac. A tento zzrak jest tm vt, uv me-li, e jest Crkvi stle boj ovti proti neptelm, kte zbra nmi jak hmotnmi, ta k jet vce duchovnmi o jej znien a v y

570

h l azen ze ivota nrod zlobou vpravd belskou usiluj. Nen li, nen podvodu a skoku, nen patnosti a zloby, kter by proti n nepouvali. A Crkev katolick pece trv, se po vekerm s vt a pi tom podle pkladu svho Boskho Zakladatele se za sv neptele modl a vem lidem dobe in. Djiny lovenstva podvaj nezvratn dkaz, e vrok, kterm sv. Petr krtkm i, ale vznanmi slovy nakreslil cel pozemsk ivot Krista Pna: pertransiit benefaciendo" (chodil dobe in),1) plat plnou mrou tak o Crkvi sv. I ona chod po vekerm svt, a ja k jen me, in dobe vem nrodm.2) 2. Kristus a Crkev katol. jest stejnm bodem, kolem nho se ivot vech nrod ot. Kdo tuto zkladn pravdu ivota vekerho lovenstva popr, tomu jsou a vdy zstanou djiny lidsk naprosto nepochopitelnou zhadou. Pozoruje, ja k na jeviti svtovm jednotliv nrodov vystupuj, njakou dobu svou roli h raj a za s e z nho miz. Assyrov, Babyloan, Egypan, Peran, ekov, man, Keltov bojovali ve svtovm dramat o vd roli a o panstv nad vekerm svtem. Tot plat o ny njch nrodech. Nemaj-li djiny tchto nrod v y h o n a d p i r o z e n h o c l e , v nm ve, co jest v ivot jejich dobrho, jako ve vy jednot se sluuje a k Bohu, z nho vecko tvorstvo vylo, jako k poslednmu cli svmu zase konen sm uje, pak jedinou pruinou veho lidskho djstva jest nabyt p a nstv nroda silnjho nad slabm a tlesn poitky, kterch jim toto panstv na ukjen mrzkch se zvetem spolench cht poskytuje. Nrod silnj ubj nrod slab, njakou dobu vldne, aby b yl nrodem jet silnjm a mocnjm zase ubit a znien. A tento zjev v ivot nrod se pak od stolet ke stol e t opakuje.3) 3. e ivot lidsk podle tchto zsad jest zcela nemon, pravdu tuto nad slunce jasnji dokazuj djiny vech evropskch nrod, obzvlt ja k se po posledn vlce vytvej. Zde me jen Crkev katolick pinsti spsu. 4. Jako slunce chrn vnj produ v ztrnulosti a smrti a bud a udruje v n ivot organick, ta k i Crkev katolick vlv svtlem sv nebesk nauky a teplem sv Bosk lsky vekermu lovenstvu vy ivot, jen je zbavuje v mravn hniloby a
1) Skut. 10, 38. 2) E. Commer, 1 . c. S. 240 f. 3) C. H urter S. J Theologia generalis edit. 5, p. 187 sqq. Oeniponte 1885.

571

je povzn k nebesk dstojnosti ast v pirozenosti Bosk a synovstv Boho v tto asti obsaenho. 5. Vtlen Syna Boho a Bosk zaloen Crkve jsou sic dje Bosk, ale ponvad se staly v tomto viditelnm svt, jsou zrove d j i h i s t o r i c k m i . A na tchto djch dn tvor nic nezmn. A ponvad Kristus, Bh a lovk, zaloil Crkev k e s p s e v n a a s n vekerho lovenstva, proto pro n mimo Crkev n e n s p s y . Od as, kdy v a ln st kesanskho svta popela Bosk pvod Apotolsk Stolice a Crkve viditeln, poali se evropt nrodov titi do propasti, v n nyn nejen duevn, nbr i tlesn zmraj. Kdyby lov enstvu kynula spsa mimo Crkev, na potom Syn Bo se stal lovkem, na trpl a na pokraovn ve svm vykupitelskm dle svil Crkvi, kterou jen za tmto elem zaloil a vemi po tebnm i Boskmi v s a d a m i opatil? Sv. apotol P a v e l prav, e n i k d o n e m e p o l o i t z k l a d j i n , mi mo ten, k t e r j e s t p o l o e n a t m j e s t J e K r i s t u s," 1) proto mus bti Kristus z kladem veho naeho ivota, ja k soukromho, ta k veejnho, i vota jednotlivce, rodiny, cel spolenosti lidsk ve vech proje vech jejho ivota. Jen ivot na Kristu zbudovan me lov enstvo pro vnost i as vpravd oblaiti. Kad posunut jeho ivota s tohoto zkladu pineslo mu jen duevn a hmotnou bdu a zhubu.2) A ponvad Kristus svil C r k v i kol, budovati vekeren ivot lidsk na nm jako na nej prvotnjm a nejhlub m zklad, proto nvrat ke Kristu jest podmnn nvratem k Crkvi. A proto extra Ecclesiam catholicam pro genere humano non est salus" a to nejen pro jeho vnost, nbr tak pro vez dej jeho ivot.

O. A. M. D. G.

*) I Ko. 3, l i . 2) Rive, Die Ehe. S. 7 ff. Regensburg 1876; M atth. Dis soziale Bedeutung der Ehe. S. 41 ff. Mainz 1886.

von

Brem scheid

OBSAH.
Stran vod. i

KNIHA I.
HLAVA I. i . Htymologick vznam slova Crkev" ............................................................ 2. Rzn vcn vznam y slova C r k e v " ............................................................ HLAVA II. I. Crkev krlovstv Bo ........................................................................................ 2. Podobenstv a) o rozsvai, b) o poli peninm a c) o kvasu . . . HLAVA III. Zakladatelem Crkve sv. me b^ti jedin K r is t u s ..................................... 26 O podstatn konstituci C r k v e ....................... ................................................. . Pomr vtlen Syna Boho k Crkvi sv..............................................................31 Pomr ivota K ristova k ivctu Crkve sv............................ . Pomr ivota K ristova k ivotu Crkve jet vce ozejm z trojho symbolu, kterm Psmo sv. tento pomr vysvtluje a to ze symbolu a) architektonickho, b) svtostnho a c) anthropologickho . . . . a) Symbol architektonick. Crkev jest domem, chrmem Bom . b) Svtostn symbol Crkve sv. Crkev jest nevstou K ristovou. . c) Symbol anthropologick. K ristus jest hlavou Crkve a Crkev jest m ystickm tlem K r is t o v m ..................................................................... 46 6. Vlastnosti K ristovy a jeho pomr k C r k v i ...................................................49 7. Coelestis urbs J e ru s a le m ........................................................................................... 56 1. 2. 3. 4. 5. 7 %

9 15

29 35 38 38 42

HLAVA IV. I. Vnj a vnitn povaha Crkve ..........................................................................67 2. Crkev jest spolenost nadpirozen .................................................................67 3. Crkev jest spolenost a) viditeln i b) neviditeln. Ad a) jest spolenost v id it e ln ......................................................... ................................................................. 71 4. Crkev vak jest tak n e v id ite ln ......................................................................... 77 5. Crkev nen toliko spolenost n e v id it e ln o u ................................................... 79 6. Lutherova nauka o C r k v i....................................................................................... 81 7. N auka Husova o C r k v i............................................................................................84 8. Crkev jest spolenost n e ro v n .............................................................................. 89 9. R,ozelenn hierarchie ordinis a ju ris d ic tio n is .................................................. 101 a) Hierarchie o r d i n i s ............................................................................................101 b) Hierarchie jurisdictionis ...............................................................................113 10. Crkev jest podle ustanoveni K ristova spolenost dokonalou . . . 120 l i . Pom mezi civilnmi mocnostmi a C r k v ...................................................130 12. B ulla papee Bonifce VIII. Unam s a n c ta m ..................................... .... . 134

II

KNIHA II.
i. 2. 3. 4 5. 6. 7. HLAVA I. Strana O lenech Crkve sv....................................................................................................... 146 O vlastnostech a znmkch C r k v e ..................................................................... 152 O vlastnostech Crkve sv. O nepomjej i c n o s t i ..............................................153 Nepomjejicnost Crkve, protestant a m o d e r n is t .....................................162 O autorit i moci C r k v e ........................................................................................163 Crkev a moc k r n ..................................................................................................... 169 Moc krn, protestant a H u s it ..........................................................................172

KNIHA III.
HLAVA I. Crkev sv. jest neomyln (Ecclesia esL infallibilis). f x. Pojem n e o m y ln o s ti..................................................................................................... 175 I 2. Crkev uc jest opatena darem n e o m y ln o s ti.............................................. 176 HLAVA II. Bli uren pedmtu n e o m y ln o sti.....................................................................188 Crkev uc p celm svt rozptlen jest obdaena darem neomylnosti 191 Crkev uc na veobecnm snmu shromdn jest neomyln . . . 199 O snmech veobecnch i e k o n o m ick c h ........................................................199

1. . 2 . 3. 4.

HLAVA III. m sk pape nmstek K ristv...................................................................... 208 O prim tu sv. P e t r a .....................................................................................................210 Bli uren prim tu sv. P etra ..........................................................................232 O stlm trvn prim tu v C r k v i ..................................................................... 238 Sv. Petr zemel v m jako biskup m sk a jako h lava Crkve . . 242 O spojeni prim tu s mskou biskupskou S t o lic ..........................................250 Zpsob, jakm n ab vaj papeov prim tu neboli prvenstv nad celou Crkv a jednotliv biskupov sv moci jurisdikn nad svm i diecesemi 251 8. m t papeov vdy moc prim aciln nad celou Crkvi pi kad pleitosti Boskm prvem vykonvali ....................................................... 256 9. Rozdl mezi Apotolskou Stolici a papeem (Distinctio inter sedem et s e d e n t e m ) ........................................................................................................................259 10. Prim t mskho papee a crkev p ravo slav n ..............................................263 i. 2. 3. 4. 5. 6. 7. HLAVA IV. I. m sk pape ex cathedra loquens" jest opaten darem neomylnosti jako Crkev u c ............................................................................................................ 269 a) Dkaz neomylnosti papeova ex cathedra loquentis" z Psm a sv. 275 b) dkaz neomylnosti z T r a d i c e ..................................................................... 278 2. Zjevenou pravdu papesk neomylnosti potvrzuje tak veobecn sou hlas th e o lo g ...................................................................................................................282 3. N m itky proti neomylnosti ...................................................................................285 I 4. Rzn zevnj formy (tvary) definic ex cathedra" a jejich kriteria . 290 5. Autorita mskch kongregac...................................................................................293 HLAVA V. O pedmtu neomylnosti Crkve uc vbec .............................................. 296 Prvotn pedmt n e o m y ln o s ti...............................................................................300 Druhotn pedmt neomylnosti ..........................................................................302 Neomylnost Crkve v konklusch theologickch ..........................................303

J ^ ^ j

1. 2. 3. 4.

III Strana 5. Crkev jest neomyln v pravdch filosofickch a prodovdeckch, kter tsn souvis s pravdam i z jev e n m i........................................................3c 3 6. Neomylnost Crkve a ta k zvan dje dogmatick (facta dogm atica) . 305 7. Crkev jest neomyln v dekretech disciplinrnch ..................................... 311 8. O neomylnosti v approbaci crkevnch d a k o n g re g a c ....................... 314 9. Crkev jest neomyln v blahoeen blahoslavench a svatoeen svtch ................................................................................................................................ 317 10. O dogmatickch proposicch a theologickch c e n s u r c h ....................... 320 HLAVA V I. O Tradici ili o stnm p o d n i..............................................................................327 Psmo sv. neme b ti jedinm zdrojem pravd Bohem zjevench . . 329 Bludn nzory p ro te sta n tsk ...................................................................................329 O dokladech a pam tkch Bosk t r a d ic e .......................................................340 O ss. Otcch a scholastickch theolozch ....................................................... 342 Sv. Augustin ................................................................................................................... 345 S c h o la s tik a ....................................................................................................................... 348 Sv. Tom A k v in s k .................................................................................................349 O formlnm pravidle v ry ................................................................................... 356

^ I $ I

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

KNIHA IV.
j i. 2. 3. 4. 5. HLAVA I. O znmkch Crkve Kristovy v b e c .................................................................368 Protestantsk nauka o znmkch vbec ....................................................... 378 O znmkch Crkve zvl. O jednot, prvn znmce Crkve . . . . 373 O svatosti C r k v e ..................................................................................................' . 392 P rav Crkev Kristova mus b ti katolick i obecn. Tet znmka C r k v e .................................................................................................................................400 6. Crkev Kristova jest apotolsk. tvrt znmka Crkve ....................... 413 7. Jen Crkev msko - katolick jest jedna a jednotn. Prvn znm ka C r k v e ................................................................................................................................. 422 8. Jednota a s v o b o d a ..................................................................................................... 424 9. IJt omnes unum s i n t .................................................................................................436 10. O s-watosti, druh znmce Crkve m sko-katolick ................................ 445 II. Crkev posvcuje jed n o tlivce...................................................................................447 12. O celibt k n ......................................................................................................... 448 13. N m itky proti c e lib t u ............................................................................................ 455 14. Crkev katolick posvcuje r o d in u .....................................................................455 15. Crkev katolick posvcuje celou spolenost lid s k o u .................................459 16. Crkev katolick h j a u t o r i t y ..............................................................................460 17. Crkev katolick posvcuje p r c i......................................................................... 463 18. Crkev m sko-katolick posvcuje m a je t e k ...................................................467 ig . Crkev m sko-katolick posvcuje ivot spolenosti lidsk, hlavn ls kou K r is t o v o u ..............................................................................................................476 20. Co souditi o domnl zaostalosti katolickch n ro d ................................48r 21. Crkev m sk jest jedinou crkvi k a t o lic k o u .............................................. 488 22. Crkev msko-katolick jest ap o to lsk........................................................... 492

HLAVA II. 1. Mimo Crkev msko-katolickou nen v?n s p s y ......................................... 494 2. Mimo Crkev msko-katolickou nen ani jedna kesansk crkev opa tena znmkou prav Crkve K ristovy: jednoty, svatosti, veobecnosti a ap o sto lino sti..............................................................................................................506 3. dn crkev akatolick nem znmky apostolinosti ............................507 4. Znmka jednoty a crkve p ro te sta n tsk ............................................................ 510 I 5. Znmka jednoty a crkev angliknsk ............................................................512

IV Strana 6. Znmka jednoty u crkve rozkolnick . ........................................................515 7. Znmka svatosti u crkve protestantsk ....................................................... 516 8. Ale ani vchodn crkve schismatick nemohou se honositi znmkou s v a t o s t i ............................................................................................................................ 517 9. Co jest souditi o zzracch mimo Crkev k a t o lic k o u .................................518 10. Mimo Crkev msko-katolickou nem dn jin crkev' znm ky kato li n o .ti............................................................................................................................522 11. Jest Crkev katolick schopna pokroku, po ppad reform y? . . . 524 12. Crkev katolick a modern svt: a) Crkev k a to lic k ................................................................................................ 534 b) Modern s v t ..................................................................................................... 544 13. m a esk n ro d .....................................................................................................552 14. Vznam a dstojnost C r k v e ...............................................................................568

Obsah vcn.
slice zna strnky. Alanus ab Insulis 349. Albert Vel. 349. Alexander III . prohlsil, kanonisaci vykonanou nkterm biskupem za platnou jen po schvlen Apotolsk Stolice 317. Alexander IV. 558. Alexander V I I . zdil biskupstv v L i tom yli a H radci K rlov 569. Alexander V III . o pomru mezi pape em a veobecnmi snmy 235. Allokuce papesk k d y jsou definicemi ex cath edra? 292. Ambro sv. o neomylnosti mskho papee 279. Ambro sv. o neom ylnosti veobec n ch snm 201. Ambro sv. o nepom jejicnosti Crkve 160. Ambro sv. o prim t Petrov 228. Ambro sv. o prim t m skch pa pe 248. Amerika a svoboda Crkve 123. Am erikanism us odsoudil Lev X III. A m erikanism us v em zle? 425 sl. Anatolius, biskup ca. vym ohl sob n a snmu chalced. tit u l p atriarchy n sledujc v hodnosti hned po p atri archtu m skm 264. Aneka b l. 558. A ngliknsk crkev a znm ka jednoty 512 sld. Angliknskou crkev zaloil Jindich V III. a nikoliv apotol 507. Anglo-katolick crkev 513. Anicet pape a m sk p rim t 257. Anselm 349. A ntitrinite Theodota odsoudil pape Viktor 280. Apostolinost, 4. znm ka Crve 413 sld. Apostolinost zle v posloupnosti sluh Crkve od sv. apotol 415. Apostolinost Crkve a sv. Augustin 421. Apostolinost Crkve a sv. Irenej 419. Apostolinost Crkve a sv. Jeronm 426 sl. Apostolinost Crkve a O ptatus 425. Apotolskou jest jen Crkev m sk 492. Apotolsk listy mohou b ti definicerfii in cathedra 291. Arelatensk synoda o opakovn ktu 258. Ariminsk synoda (359) 492. Arnauld A. 307. Articulus fidei 323. Assensus religiosus 323. Athan sv. o malm potu arian n a proti katolkm . 491 sl. Athan sv. o neom ylnosti veobec nch snm 201. Athan sv. o pomru svtskch v la da k C rkvi 128 sl . A than sv. o svobod Crkve 128. A than sv. v boji proti arinm re presentuje Crkev 343. A+ticus vym ohl si n a cis. Theodosiovi prvo, sv tit kleriky z Pontu, Thracie a Asie 263. Augustin sv. a Psmo sv. 335. Augustin sv. a viditelnost Crkve 76 sl. Augustin sv., jeho povaha 347. Augustin sv. n azv Crkev mskou principem a pramenem jednoty 279. Augustin sv. o apostolinosti Crkve 421. Augustin sv. o formlnm pravidle v ry Augustin sv. o jednotnosti Crkve 389. Augustin sv. o kacch bez vlastn v in y bloudcch 505. Augustin o katolinosti Crkve 411. Augustin sv. o neom ylnosti Crkve uc po celm svt rozptlen 196. Augustin sv. o nepom jejicnosti Crkve 160 sl. Augustin sv. o pomru mezi C rkv a sttem 143. Augustin sv. o pomru mezi Kristem a Crkv 54 sl. Augustin sv. o pomru svtskch p a novnk k Bohu 143. Augustin sv. o prim t Petrov 229 sl. Augustin sv. o prim t m skch pa pe 248. 37

425

365

VI Augustin sv. o sam ospasitelnosti Crkve 5 3Augustin sv. o stlm trv n primtu 240. Augustin sv. o svatosti Crkve 399. Augustin sv. o trestech kac 170 Augustin sv. o unii s donatisty 444. Augustin sv. o veobecnosti Crkve m sk 488. Augustin sv. pipisuje papem moc odsuzovati vechny herese 281. Augustin sv. representuje v boji proti pelagianm Crkev samu 343 sl. Augustin sv., vznam jeho 345 sld. Augustinus", kniha Janseniova 307. Autorita, Crkev ji h j 460 sld. Autorita Crkve 163 Autorita jest jen jedna a to Bosk 462. Bao Regerius 349. Balbin Bohuslav 562 sl. beatifikace 317 Bedich I. a Crkev 129. B la IV. 558. Bellarmin proti pap. Klementu V III. v otzce de auxiliis" 274. Benedikt IX. a koll. kapitola ve S t. Boleslavi 557. Benedikt X I I I . svatoeil Jan a Nep. Benedikt XIV. o kanonisaci svtch 318. Benedikt XV. a esk nrod 565. Benedikt XV. zakladatel orient, stavu v m 440. Bernard sv. 349. Blohorsk katastrofa a Ferdinand II. 561. Blohorsk katastrofa a protestantsk lechta 561. Bible-Christians. B l Hora 4. biskupov dieces eskch namnoze oprvnnm nrodnm naim poa davkm nepejc zavinili sten odklon na esk intelligence od Apotolsk Stolice 124 sl. biskupov za v ld y bvalho Rakouska b vali v nrod naem asto na prvm m st c. k . ednci a teprve na druhm p asti svch dieces 124. Blahoslaven a sv at 3x7. Bonaventura sv. 349. Bonifacius V III. a bulla ,,U nam san ctam 134 sld. Bouix 134. Bourgeois a proletariat 475. B rny pekeln a idovsko-zednsk loe 18. B etislav I. a koll. kapito la ve St. Boleslavi 557. B u lh ai a unie 441. B u lla, co jest? 291. B ulla Unam sanctam 124. B ulla: U nam sanctam " 134 sld. B u lla: U nam sanctam " a n au k a n dvou mech 137. B u lla : U nam sanctam " je st definic ,,ex cathedra" 136. . B u lla: U nam sanctam " m obsah dogm atick 136 sld. B u lla: U nam sanctam " vyjaduje ideln Kristem sam m ustanoven pomr mezi crkv a sttn moc 138. Eh, Kristus a Crkev stoj v poped kes. nzoru na svt 536. Cajus o ptomnosti sv. P etra v m 245. C apitularia K arla Vel. 130. C aihradsk snm I. pikl biskupu ca. estn prvenstv po mskm biskupu 263. Caihradsk snm II. stav souhlas ss. Otc v n jak nauce n a rove s ue nm Crkve 343. Caihradsk snm III . odsoudil blud monothlelet 289. Caihradsk snm IV. o neomylnosti papesk 278. Caerularius Michael a rozkol vchodn 265. Caerularius a svatost 518. Celibt a eho V II. 454. Celibt a eho X VI. 449. Celibt, Crkev nikoho k nmu nenut 451 sld. Celibt kn 448 sld. Celibt kn kat. a jeho vznam pro m ravn ivot vcch 451 sl. Celibt kn podmnkou mravnho ob rodu nrod 454. Celibt, n m itky proti 453 s ld . Censura in globo" 324. Censury dogmatick 320 sld. Charita m za prvotn pedm t Boha, za druhotn pedmt blinho 485. Crkev a lter Christus 367. Crkev a je j nzor n a svt a n a ivot lidsk 534. Crkev a je j pomr k sttn moci 130 sl. Crkev a krsa 70 sl. Crkev a lska K ristova 476. Crkev a moc hmotn 133 sl. Crkev a moc krn 169 sld. Crkev a modern svt 534. Crkev a prm ysl 21. Crkev a umn 24 sl. Crkev a veejn ivot 20 sl.

569

V II Crkev a vda 21 sl. C rkev bojujc m ti ry: 1. zkona pirozenho, 2. psanho a 3. milosti 8. C rkev bojujc (vrcholc v Crkvi v tzn, v nebeskm Jerusalem), to alter Christus", Christus continua tus", jen doprovz ivot loven stva a do skonn svta a pi vlastuje mu ovoce vykoupen jeho skrze K rista 63. Crkev bojujc zde n a zemi 8. Crkev Bo jest domem zbudovanm Kristem pro n s lidi 39. Crkev etym ologick vznam 6. Crkev dokazuje svou jednotu n ega tivn i positivn. 389 sl. Crkev duchovnm tlem Kristo vm 9. C rkev dm Bo, sloup a zklad pravdy 181 sld. Crkev h j auto rity 460 sld. C rkev hoinm semenem 30. Crkev jako dlo boholidsk jest pro ns tajem stvm . Crkev jako dlo Bo nepipout an i pokroku ani reformy 527. Crkev jako dm Bo m dosti m sta pro vecky lidi vech m st a nrod 39 sl. Crkev jako dm Bo spojuje ve svm ln vecky lidi vyro vnvajc hlavn Boskou charitou vechny jejich rznosti a p ro tivy 40. Crkev jako chrm Bo nen jet zcela vybudovna. V tomto svm vybudo vn stle pokrauje 41. Crkev jedin m e Kristovou sprave dlnost a hlavn jeho lskou propast mezi neptelskm i spoleenskmi stranam i peklenouti 21. C rkev jen neviditeln zde n a svt jest nemon 76. C rkev Jen svobodn me plniti kol Kristem j uren 123. C rkev jest esk, nmeck, francouzsk, v jakm sm yslu? 126 . C rkev jest dlem Bosk osoby a m proto dstojnost pevyujc vecky nae pojm y. 34 sl. Crkev jest irreform abilis", v jakm sm yslu? 527 sl. Crkev jest nej velebnjm dlem um leckm pevyujcm svou krsou cel vid iteln vesm r 39. Crkev jest nevstou Kristovou 42 sld. Crkev jest nutnm nsledkem vtlen Syna Boho 32. Crkev jest odleskem osobn unie Bo sk a lidsk pirozenosti 33. Crkev jest pokraovnm vkupnho d la K ristova a proto jest obdobn jako Kristus pro lovenstvo ces ta , pravda a ivot". Mimo Crkev jest pro lovenstvo je n bezcest , blud a sm rt 36. Crkev jest prostedkyn, kterou nm Kristus svch m ilost udl 37. Crkev jest rozenou a rozvtvenou lidskou pirozenost Kristovou 37, Crkev jest sice spolenost duchovn, ale jsouc sloena z lid, m k dosaen svho cle tak prostedk hm otnch poteb 133. Crkev jest spolenost nerovn 89 s ld . Crkev jest spolenost viditeln 71 sld . Crkev jest spolenost individuln a konkrtn a nikoliv spolenosti ve smyslu specifickm nebo generickm 381. Crkev jest spolenost n a dn jin spolenosti nezvislou 121. Crkev jest spolenost svobodnou, na sttn moci nezvislou 122 sl. Crkev jest stlm opakovnm vtlen Syna Boho 569 sld. Crkev jest svm elem a svm Bo skm zaloenm nade vecky jin spolenosti povznesena 131. Crkev jest tak neviditeln 77 sld. Crkev jest inem Srdce K rista Pna, ztlesnnm dkazem nekonen ls k y jeho k nm lidem 35. Crkev sv. jest a) uitelkou Zjeven Boho 184 sld. Crkev jest stavem povten v chovnm, a proto m us b ti v id i teln 76. Crkev jest vdkyn lovenstva na cest k poslednmu cli jeho 533. Crkev jest vyven a nade vecky st ty 129. Crkev, je j vznam a dstojnost 568 sld. Crkev katol. a crkev zednsk 481. Crkev katol. a katolicism us 527. Crkev kat. a nae duchovenstvo 5. Crkev k at. a ehole 70. Crkev k at. dokazuje svou svatost kadmu lovku ad aculos" svj Bosk pvod 487 sl. Crkev k at. jest jedinen zjev v d jinch lovenstva 198. Crkev kat. jest schopna pokroku a reformy 524 sld. Crkev kat. m nstupce sv. P etra v m. papech a ss. apotol v bi skupech 493. Crkev kat. ivotn otzkou pro nrod n 5 .

V III Crkev krlovstv Bo 9 sld. Crkev krlovstvm Bom, krlov stvm nebeskm, krlovstvm Ot covm a krlovstvm Syna lovka 13 sl. Crkev K ristova m rz velidsk, svtov; jen ona dovede vec.ky n rody ve svm ln jednotn spojit. Vecky spolenosti m aj rz vce mn' nrodn 42. Crkev K ristova nezvis ve sv p sobnosti n a dn jin moci 128 Crkev K ristova spojuje ve svm ln vechny nrody svta jako rzn rodiny spolenou pskou vry, n a dje a l sk '4 2 . Crkev m dv h lav y: neviditelnou, K rista, a viditelnou, jeho nm stka, mskho papee 208 sl. Crkev m dv rzn sti: Crkev uc a slyc 90 sl. Crkev m jako rozlenn Kristus, strnku viditelnou a neviditelnou 71. Crkev m jako tlo K rista P na strn ku Boskou a lidskou 33 Crkev m mimo viditeln tlo tak neviditelnou dui, ke kter nle vichni spravedliv jen Boha znm 78. Crkev m n a zklad n au k y a milosti K ristovy budovati ivot rodinn 19. Crkev m nadpirozen! d l, nadpiro zenou b ytnost a nadpirozen po tence a prostedky a jev nadpiro zen innosti 68 sld. Crkev m n ejvy cl, vnou a nad pirozenou spsu lovenstva a proto jest mezi vemi lidskm i spo lenostm i spolenost nejvy 121 sl. Crkev m nejvy el, jemu ko nen ve na svt m slouiti 130 sld. Crkev m svj vlastn cl, jen nen clem jin spolenosti 141. Crkev m svm nebeskm kvasem : m ilost a naukou zjevenou pronikati a d iti vekeren ivot lid sk a) soukrom i jv eejn 19. Crkev m tlo i dui 9. Crkev mstem n a hoe postavenm, mstem viditelnm 77. Crkev n a veobecnm snmu shro m dn jest neomyln 199. Crkev ns jedin u, co jest lovk, ja k jeho p rav el zde n a svt a po sm rti. Bez Crkve nevme, ja k sm ysl m a j djin y lidsk 35. Crkev nem zzeni ani domokratickho, an i aristokratickho, ani oligarchickho, nbr m zzen petro-apotolsk 94. Crkev nen K ristu P. ani instrumen tum separatum ", jako pero v ruce psaov, ani instrum entum con junctum ", jako pirozenost lidsk v K ristu, nbr je j pomr ke K ristu jest jaksi stedn, k ter sluje oby ejn m ystick 38. Crkev nen soust jin spolenosti 120. Crkev nen spolenost abstraktn, n br jest spolenost konkrtn, ijc jen v jednotlivch nrodech, kte jsou dy jejho mystickho tla 125 sld. Crkev nen t o l i k o spolenost ne viditelnou 79 sld. Crkev neviditeln jest m im odnm prostedkem vn spsy loven stv a 496. Crkev nikoho nenut k celibtu 451 sld. Crkev obrodila spolenost lidskou Kris tovou lskou 479 sl. Crkev posvcuje m ajetek 467 sld. Crkev posvcuje prci tlesnou i d u evn 463 sl. Crkev posvcuje rodinu 455 sld. Crkev posvcuje spolenost 459 sl. Crkev potebuje k dosaen svho elu nejen nadpirozench milost, nbr i prostedk hm otnch 15. Crkev pravoslavn a do vchodnho rozkolu prim t m . papee uzn vala Crkev rozkolnick a znm ka jednoty 515 Crkev, rzn vcn v zn am y 8. Crkev m sk jest apotolsk 492. Crkev m sk jest etnj ne kad jin crkev kesansk 491. Crkev m sk jest jedin znmkou katolinosti opatena 488 sld. Crkev m sk jest katolick de ju re a de facto" 488. Crkev m. m jedin pvod a po sloupnost od sv. P etra a ostatnch apotol 494. Crkev m. nikdy m anelstv kn ve vchodn crkvi neschvlila 450. Crkev m .-kat. a prostedky posv covn 445 sld. Crkev m. kat. jest jedin opatena znmkou svatosti 445. Crkev m .-kat. jest jedna, ponvad jest neomyln in deposito fidei con servando et explicando 423. Crkev m sko-katolick jest opatena znmkou jednoty 422 sl. Crkev m .-kat. jest samospasiteln, vznam 494 sld.

363.

XX Crkev m .-kat. posvcuje jdnotlivce 447 sl. Crkev sama jest pro lovenstvo ,,gratia externa", kterou se ono stv modo ordinario" astnm vech milost nm sm rt Kristovou zaslou ench 37. C rkev spolenost dokonal 126 sld. Crkev, spolenost nadpirozen 67 sld. C rkev sv. a je j troj ad 126. Crkev sv. jest chrmem Bom , ve kterm sm Kristus a s Kristem cel N ejsvtj Trojice pebv 40 sl. Crkev sv. jest soudkyn Zjeven Bo ho 187. C rkev sv. jest strkyn Zjeven Bo ho 186 sl. Crkev sv. jest v jistm smyslu u ns Crkv eskou, v Nmecku nmeckou, ve F rancii francouzskou atd. uzn v ajc oprvnn poadavky vech jednotlivch nrod a mrnc jejich pepjat nroky 126 sl. Crkev sluje v jistm smyslu Kristem a Kristus Crkv 52. Crkev sv. m v Matce Bo veobec nou pm luvkyni ve vech svch po tebch, jako i prostednic vech milost 45. Crkev svobodn a Amerika 123. Crkev, to pokrok 527. Crkev uc a slyc dl se od sebe Boskm prvem 90. Crkev uc jest hierarchicky zzena m ajc leny nadzen a podzen 91 Crkev uc jest neomyln 176 sld. Crkev uc po celm svt rozptlen jest neomyln 191 sld; Crkev inem krve a vody v ytrysk nuv z boku K ristova 36. Crkev ve sv podstat jest dlo Bosk 543 Crkev vede lovenstvo k nej vym u cli jeho, k nadpirozen spse a proto jest nade vechny svtsk e povena 130 sld. Crkev viditeln a neviditeln 9. Crkev viditeln jedinm dnm pro stedkem vn spsy lovenstva 495 Crkev viditeln se nekryje s Crkv neviditelnou 209. Crkev vchodn nem moci se spojiti naproti tokm v ld y bolevick 268. Crkev vchodn po svm odlouen od Apot. Stolice se rozpadla na rzn crkve nrodn 236 sl. Crkve akatolick a katolinost 522 sl. Crkve akatolick nem aj znm ky apos tolinosti 507. Crkve schism atick n em aj apotolsk jurisdikce 508 sl. Civiln mocnosti a Crkev 130 sld. Claves potestatis 165. Cde Napoleon a Crkev ve F rancii 123. Codex Juris canonici a moc krn Crkve 172. Confessores 387. Coelestis urbs Jerusalem " 56 sld. Cyprin sv. klassickm svdkem a ob hjcem jednoty Crkve 383 sld. Cyprin sv. o form lnm pravidle vry Cyprin sv. o moci biskup 107 sl. Cyprin sv. o neom ylnosti Crkve 184. Cyprin sv. o prim t P etra 228. Cyprin sv. o samospasitelnosti Crkve 502. Cyprin sv. o dech Crkve 151 sl. Cyprin sv. o vznam u prim tu pro Crkev 239. Cyprin sv. svdkem sm rti sv. P etra v m 245. Cyprin sv. u, e v kad sten crkvi jest jeden biskup i pi vtm potu presbyter 112 sl. C yrill a Methodj ss. 555 sl. Cyrill alex. o neomylnosti Crkve 184. Cyrill alex. o p rim t Pe trov 227. Cyrill alex. o svatosti Crkve 406. Cyrill alex. representuje v b oji proti nestorinm Crkev sam u 343. Cyrill jerus. o katolinosti Crkve 411. C yrill jerus. sv. o svatosti Crkve 3 99 . esk nrod a Benedikt XV. 565. esk nrod a Habsburgov 562 sl. esk nrod a josefinismus 564. esk nrod a K arel IV. 559. esk nrod a Pius IX. 565. esk nrod a Pius X. 565. esk nrod a Pius X I. 565. esk nrod, Hus a Husit 560. O eskm knstvu Jos. Peka 5 63 . leny Crkve 146 sld. lovenstvo a pokrok 525 sl. D ekretly o sthni kac 171 sl. Definice Crkve a n katechism us 6. Dekreta stench synod, k d y jsou definicemi ex cathedra ? 293. D ekreta disciplinrn a neomylnost 201. Deckreta disciplinrn, sm ysl jejich 313. Dekreta snm nezvis n a schvlen se stran y vcch 204 sl. D ekreta veobecnch snm n ab v aj teprv potvrzenm papeovm plat nosti a zvaznosti 479 sl.
364

X Dekreta m skch kongregac, kdy jsou definicemi ex cathedra? 292. Dionysius korintsk tvrd, e sv. P etr souasn se sv. Pavlem b yl v m umuen 295. Dlo vykoupen se jev v plnm jasu jen v Matce Bo, proto jest ona ne jen idelnm typem , nbr i representantkou Crkve sv. 45. Doctores Ecclesiae 342. Dogma 323. Dogmatick fak ta a jensenismus 306 sld. Due kad v m ilosti postaven jest nevstou Kristovou, tm vce jest nevstou Kristovou Crkev, soubor vech du s K ristem m ilost posv cujcch spojench 44. Due K rista P na jest plna m ilosti ne jen pro sebe, nbr i pro vekero lo venstvo} 32. Ecclesia pressa Ecclesia victrix 130. Efesk snm (431) o stlm trvn pri m tu v Crkvi 240. Egid z Viterba 529. Egoismus a lsk a K ristova 480 sl. Egoismus hum anity zednsk 482 sl. E m ausy (na Slovanech) 559. Epifanius sv. o prim t Petrov 227. Episkopt se li od prebyteritu Bo skm prvem 102 sl. Episcopi et presbyteri", terminologie nzv, v yjad u jc rzn hieratick a hierarchick stupn, byla ji za asu sv. Ignce n a potku 2. stolet ust lena n o sl. Episcopum episcoporum" n azv Tertullin m. papee 248. Etym ologick vznam Crkve 6. Eugen IV. a unie 439. Eusebius o ptomnosti sv. P etra v m 243. Exkommunikovan jsou dy Crkve? 150 sl. E ybel popral Bosk pvod moci pa pesk a biskupsk 255. F acta dogmatica jsou pedmtem ne omylnosti 305.. Febronini o prim t 252. Febronianismus a prim t m skch pape 233 sl. Felix pape odsoudil P avla sam ostata 280. Ferdinand II. 561 sl. Fides divina et catholica 358. Fides divina et fides ecclesiastica 322. Firm ilin svdkem smrti sv. P etra v m 295. Florentsk snm a obnova jednotyCrkve zpadn a vchodn 265. Florentsk snm a unie 439. Florentsk snm o neomylnosti p a pesk 278. Florentsk snm o samospasitelnosti Crkve 503. F lorentsk snm o stlm trv n pri m tu 240. Florentsk snm o zpsobu, jak m papeov n ab v aj moci prim aciln 252. Formlnm pravidlem v ry jest m a gisterium Petro-apostolicum" 359 Form ln pravidlo v ry a sv. Iren} 363 Form y definic ,,ex cathedra'- 290 sld. Fotius a prim t m sk Crkve 264. Fotius a svatost 517. Fotius a cis. Lev V I. 264 sl. Francie a obsazen stolic biskupsych ped rozlukou sttu od Crkve a po rozluce 123 sl. Francie a rozluka Crkve od sttu 123. Franzelin o podmtu neomylnosti 189. G allikni o prim tu mskho papee 252. Gelasius pap. a prim t 259. Grande munus" a Lev X III. 565 Grande munus a unie 440. Grande munus L va X III. 265. G ratia non destruit naturam 125. Grivec a unie 442. H absburgov a esk nrod 562 sl. H adrin II. 556. H arnack o sm rti sv. P etra v m 249. H erbigny S. J . a unie 444. Hickson 520 sl. H ilarius sv. a Psmo sv. 335. H ippolyt svdkem smrti sv. P etra v m 295. Honorius 129. Honorius cis. o svobod Crkve 129. Honorius pap. nepopral dvou v l v K rista 286 sld. Honorius pap. nepotvrdil dnho bludu 286 sld. Hugo a Richard ze sv. Viktora. Hugo a s. Caro 349. H um anita prav jest jen v kesan stv 483. Hus 560. Hus a Husit a esk nrod 560. Hus a kostnick snm 206. Hus a neomylnost m. papee 283. Husova nauka dsledn proveden, in kadou spolenost nboenskou, a sttn nemonou 427 sl.

XI Husova nauka o Crkvi 84 sld. H yginus odsoudil gnostiky Cerdona a V alentina 280. Ignc sv. n azv Crkev mskou pedsedkyn Crkve 246. Ignc sv. ji n azv Crkev katolickou 400. Ignc sv. o jednot Crkve 382. Ignc sv. o neomylnosti Crkve uc po celm svt rozptlen 195. Ignc sv. o samospasitelnosti Crkve 502. Ignc sv. svdkem sm rti sv. P etra v m 245. Ignacius, p atriarcha ca. 264. In dioecesi nihil sine episcopo i n . Indefactibilitas Ecclesiae 153 sld. Innocenc I. a synoda m ilevitnsk a kartagin sk 280. Innocenc III , odm tl manelskou roz luku F ilip a A ugust. rnc. 457. Innocenc I I I . udlil Pem yslu Ota karu I. ddinou krl. korunu 558. Innocenc X . a jansenism us 307. Intelligence a Crkev kat. a crkev zednsk 120. Irenej sv. o apostolinosti Crkve 419. Irenej sv. o formlnm pravidle v ry Irenej sv. o jednot Crkve 382 sl. Irenej sv. o jednot Crkve mskokat. 423. Irenej sv. o neomylnosti Crkve 183. Irenej sv. o sam ospasitelnosti Crkve 502. Irenej sv. o svatosti Crkve 398 sl. Irenej sv. prav, e s Crkv mskou m us propter potiorem principalitum " souhlasiti cel Crkev 247. Irenej sv. svdek tradice, podle kter b yl sv. P etr v S m 245. Ja n Dam. a svoboda Crkve 128. Ja n Jejunator, biskup ekum enick 264. Ja n Sarkander 565. Jansenism us a dogm atick facta 306 sld. Jansenism us, b ulla Vineam Domini" Innocence X I. proti nmu 308. Jansenist a silentium obsequiosum 308, 324. Jansenist o prim t 252. Ja n z Kronstadtu 521. Ja n Zlat. a Psmo sv. 335. Ja n Zlat. o prim t Petrov 227. Ja n Zlatost o pin, pro kterou ve star Crkvi nazvni tak presbytei biskupy 109 sl. Jan V III. 556. Jan IX . 556. Jan X III. 557. Jednota Crkve 373. Jednota Crkve katol. a svoboda 429 sld. Jednota Crkve, sv. C yprin k lassic km svdkem a obhjcem jejm 383 sld.^ Jednota crkve zpadn a vchodn, latern. snm IV. se pokouel o ob novu 265. Jednota hierarchick 380 sl. Jednota liturgick 379 sl. Jednota ontolologick a m athem atick 371 sl. Jednota a) symbolick, b) litu rgick a c) hierarchick 374. Jednoty Crkve vchodn a zpadn a II. snm lyonsk 264. Jednota Crkve a sv. Augustin 389. Jednota Crkve a sv. Ignc 382. Jednota Crkve a sv. Irenej 382 sl., 423 Jednota Crkve a sv. Jeronm 389. Jednota Crkve a T ertullin 389. Jagli, kne-biskup lublask a unie 442. Jeronm sv. a katolinost Crkve m. 491. Jeronm sv. o Apostolinosti Crkve 426 sl. Jeronm sv. o jednot Crkve 389. Jeronm sv. o krn moci Crkve 170. Jeronm sv. o neomylnosti Crkve m . 279. Jeronm sv. o prim t Petrov 228. Jeronm sv. o prim t m skch p a pe 249. Jeronm sv. o rozdlu moci biskupsk a knsk 108. Jeronm sv. o dech Crkve 152. Jlek a penice 17. Jindich V I t i. a svatost Crkve 516. Ji sv. n a Hradanech 558. Josefinismus a esk nrod 564. Josefinismus a prim t m skch p a pe 233 sl. Julius pap. a prim t 259. Jurisdikce fori externi et intem i" 113 sl. Jurisdikce K ristem apotolm udlen b y la mim odn (osobn) a dn l i 7 sld. Jurisdikce pro foro externo" m dva stupn: prim t a episkopt 117. Jurisdikce zkonodrn, soudcovsk a krn 114 sld.

363

X II K aci bez vlastn v in y bloudc n e jsou vlastn kaci 505. K acstv formln 324. K aci bez vlastn viny bloudc a sv. Augustin 505. K aci a snm kostnick 171. Kaci a snm latern sk IV. 171. K aci snm lyonsk II. 171. K alvinskou crkev zaloil K alvn a nikoliv apotol 507 sl. Kanonisace 317. K anonisaci prohlsil Urban V III. za reservt Apot. Stolice 317. o kanonisaci svtch Tom Akv. 319. K arel IV. 559. Karel IV. a nrod esk 559. Karel V elik a Crkev 130. Katechismus o Crkvi samospasiteln 498. Katechumeni jsou dy Crkve? 149. Katolicismus a Crkev katol. 527. Katolicism us liberln 424 sld. Katolinost u crkve akatolick 522 sl. Katolinost Crkve jest nejen m ateri ln , nbr i formln 402. Katolinost Crkve m . a sv. Jero nm 491. Katolinost Crkve a C yrill Jerus. 411. Katolinost Crkve a Suarez 405. Katolinost Crkve a sv. Augustin 405,^411. Katolinost Crkve a Tertullin 410 sl. Katolinost facti jest bu fysick neb m ravn 403. Katolinost (fysick i mravn) jest bu postupn neb souasn 403 sl. Katolinost jest znmkou Crkve ve smyslu mravnm a s o u a s n m a naprostm aspo ji od V. stolet Katolinost juris et facti 402. Katolinost pomrn a naprost 406. Klem ent alexandr. o trojm stupni moci hieratick 112. Klim ent alex. svdkem sm rti sv. P etra v m 245. Klemens I. o ptom nosti sv. P etra v m 244 sl. Klement V II. odm tl manelskou roz luku Jindicha V III., k rle angl. K lim ent m sk, list jeho ke Korint skm dkazem prim tu 256. K lim ent sv. a ss. C yrill a Methodj Klim ent V I. 559. Klim ent V III . a praem otia physica" Kliment X I. 308. Knz, alter Christus 165.
273557 4574 5

Kn jednodu sluli ve star C rkvi nejen presbytery, nbr i biskupy, ponvad nleeli ke sboru, k te r ml dozor, nad jednotlivou C rkv 109. Knstvu eskmu uloil Bh po tet kol, zachovat nrod esk 566. Ko divotvorce? 521. Kommunist a m anelstv 458. Kongregace Indicis a Pius V. 309. Kongregace Indicis b y la Piem X. spo jen a s kongregac Sancti Officii 310. Kongregace m sk jakou m aj auto ritu ve vcech v ry a m rav? 293 sld. Konkluse theologick 303. K onstantin cis. o svobod Crkve 129 . Konstituce Crkve 29 sl. Konstituce Crkve m povahu boholidskou 34. Konstituce dogm atick 291. Konstituci Crkve nerovn se dn spolenost n a svt 94. Kornelius pape odsoudil N ovatiny 280. K ostnick snm a Hus 206. K ostnick snm o pijm n pod jed nou zpsobou 313. Kostnick snm o stihn kac 171. Koukol ili jlek neb matonoha 17. K rlovstv Bo a viditelnost Crkve 74 sl. K rlo v stv Bo Crkev sv. 14. K rlovstv Bo Crkev sv. zn zoruje Kristus aspo 70 rznmi podobenstvmi 1.; K rlovstv Bo, ja k je Kristus zaloil, a ja k je id sob pedstavovali 12 sl. K rlovstv Bo mimo ns je st Crkev sv. 12. K rlovstv Bo pirozen a n ad pirozen 10. K rlovstv Bo se jen znenhla a k to m u m poteb nejen milost Boch, nbr i hmotnch prosted k 16. K rlovstv Bo v ns jeho krsa 10 sl. K rlovstv Bo a) v ns, b) nad nmi a c) mimo ns, jeho pinn pomr 10 sld., 12. K rlovstv Bo vchodiskem a ste dem veker uitelsk innosti K ris to vy 13. Krlovstv Messiansk a krlovstv i dovsk 75. K rlovstv Psmo sv. rozeznv tve ro: Kristovo, idovsk, blovo a krlovstv nebesk 75 sl. K rsa a Bh 24 sl.

X III K rsa Crkve zleejc v milosti po svcujc a skutk nadpirozen do brch pevyuje krsu celho hmot. svta 71. K rsa M atky Bo, Crkve vtzn a bojujc plyne z K rista 70 sl. Krsa du pirozenho a nadpiroze nho 70 sl. Kressenbrunn 558. K ristus a Crkev jest jen jedinm du chovnm organismem 55. Kristus dokonal vykupitelsk sv dlo objektivn, Crkev v nm pokrauje subjektivn pivlastujc jednotli vm lidem zsluhy vykoupen K ris tova 37. K ristus jako lovk b yl pro svou unii hypostatickou s pirozenost Bo skou nekonenmi milostmi pro sebe a pro ns od Otce nebeskho ob daen 31. K ristus jako h lava Crkve v yn ik nad n a) vldou 49 sl. (3 ) vlv j svou ivotodrnou slu 50 sl. ) tvo s n jeden organick celek 52 sld. K ristus jako h lava lovenstva vylv vecky milosti ze sebe na loven stvo jako na sv tlo 32. Kristus jest caput prim arium " oboj . Crkve, viditeln i neviditeln 208 sl. K ristu s-jest causa principalis", Cr kev causa instrum entalis" vech innost, kterm i uskuteuje el svho vtlen 37. Kristus jest centrem, z nho ve v y chz, svt pirozen i nadpirozen, a k nmu se zase ve jednou vrt 55 K ristus jest hlavou Crkve jako Bh i lovk 32. Kristus jest hlavou Crkve rznm zpsobem 146 sld. K ristus jest hlavou dvojho tla: 1. tla pijatho z M arie P anny a 2. Crkve sv. 52. K ristus jest hlavou veho tvorstva vbec, Crkve bojujc, vtzn trpc zvl 49. K ristus jest idelem boholidskm, bl. Panna idelem lidskm pro vecko lovenstvo 45. K ristus jest k Crkvi v pomru hlavn p iny k pin nstrojn 33 sl. K ristus jest neviditelnou hlavou Crkve 207. K ristus jest principium quasiunivocum" nadpirozenho ivota Crkve Kristus jest pro svou lidskou piroze nost se vemi lidmi sourodn 32. Kristus jest s nm i pokrevn sptelen a m y jsme pokrevn spteleni s Kristem 32. K ristus podle sv lidsk pirozenosti, jest ve vem mimo hch nm lidem podoben 31. Kristus, pomr jeho k Crkvi 31. K ristus projevil nm svou nekonenou lsku nejen svm utrpenm a svou smrt, nbr i zaloenm C rkve sv. 47. Kristus piel na svt, a b y zaloil Cr kev (sv. Tom) 35 sl. K ristus s Crkv nen spojen fysicky, jako Bosk a lid sk pirozenost, ale tak ne toliko m ravn, nbr m ysticky 53 s!. Kristus se sdl s Crkv jako Bh o vechny d ary sv Bosk dobroty, a jako lovk o sv nadpirozen m i losti a ctnosti 32. K ristv ivot a ivot Crkve 35 sl. Kristus zaloiv Crkev ned se od n jako h lava od tla odm ysliti 54. Kesansk nzor n a svt 534 sld. Kesansk nzor na svt je st theocentrick, K ristocentrick a ekklesiocentrick 537 sl. Lam entabili" 339. Lska Bo a Srdce Kristovo 542. Lska k nrodu pirozen a n ad p iro zen (kesansk), rozdl 567 sl. Lska K ristova a egoismus 480 sl. Lska zednsk a lska kesansk tvo dva rzn sob pln ciz svty 485. Lskou Kristovou zan v djinch lidskch nov ra 342. L aternsk snm (r. 1059) o zpsobu , ja k n ab v aj papeov moci prim aciln nad celou Crkv 252. Laternsk snm IV. o sam ospasitel nosti Crkve 503. L atern sk snm IV. o sthn kac 171. L aternsk snm IV. pokouel se o ob novu jednoty crkve zpadn a v chodn 265. L aternsk snm V. . (1513) a b u lla: U nam sanctam " 136. Lev Vel. a monofysit 343 sl. Lev Vel. o neomylnosti veobecnch snm 201. Lev Vel. o prim t m skch pape 247. Lev II. odsoudil Honoria jen d iscip li nrn, nikoliv dogm aticky 289. Lev V I. cis. proti Fotiovi 264 sl.

XIV Lev X. o elu prim tu 235 sl. Lev X I I I . a Grande munus" 565. Lev X I I I . a jeho encyklika A rca num " o pomru moci crkevn a svtsk 144 sl. Lev X III. a sv. Tom 353. Lev X I I I . a unie 440. Lev X I I I . o pomru Crkve sv. k svt skm mocnostem 144 sl. Lev X III. o pomru mezi m skm papeem a biskupy 235. Lev X III. odsoudil am erikanismus 425. Liberius pape a neomylnost m. p a pe 285. Libri sententiarum IV. 349. Lipany 4. L iterae encyclicae 291. Low-Church 512. L udvk V II. a Crkev 129. L udvk V III. o svobod C rkve 129. Luther o neomylnosti m . papee 283. Luther a svatost Crkve 516 sl. Luther o mskm papei 207. Luthernskou crkev zaloil Luther a nikoliv apotol 507 sl. Lutherova n auka o Crkvi 81. sld. L yonsk snm II. a obnova jednoty Crkve vchodn a zpadn 264. Lyonsk snm II., jeho pokus o unii L yo n sk snm II. o neomylnosti p a pesk 278. Lyonsk snm II. o sthn kac 171. M ajetek soukrom a modern svt 548. M anelsk rozluka, Innocenc III . od m tl F ilip u August, franc. 457. Manelsk rozluka jest rozvratem veho rodinnho ivota 458. M anelsk rozluka, Klement V II. od m tl Jindicha V III., krle angl. M anelsk rozluka, M ikul I. odmtl krle Lothara 457. M anelsk rozluka, eho V. odmtl k rle Roberta 457. M anelsk rozluka, Urban II. odmtl F ilip a ranc. 457. M anelsk spojen mezi muem a e nou, jeho vzorem jest spojen K rista s Crkv 42 sl. Manelstv a komunist 458. M anelstv a protestant 457 sl. Manelstv a socialist 458. Manelstv a Tridentsk snm 457. Manelstv kn ve vchodn crkvi M anelstv kesan a obansk satek
457 45 457 439

M anelstv uzavit ped vysvcenm dovolila, synoda trulln sk knm a jhnm . M arsilius Menandrinus, nauka o C rkvi M artin V. 262. Menini a unie 442. Methodists New-Connexion 511, M ethodist 511. M ichal III ., cis. ca. 5 5 5 . M ikul I. odm tl manelskou rozluku krle Lothara 457. M ilevitnsk synoda a Zosimus 280 sl. M imodn prostedek spsy, Crkev neviditeln 495. M lada 557. Mlde bez K rista 19 sl. Mlde, je j vchova a nboenstv 19. Moc Crkve 163 sl. Moc Crkve ja k ordinis", ta k i ju ris dictionis" jest jednak prva Bosk ho, jednak lidskho 92 sld. Moc h ieratick (potestas ordinis) a hierarchick (potestas jurisdictionis) 102. Moc jurisdictionis" Boskho prva m dva stupn: prim t a episkopt, lidskho prva rzn prelatury 92 sl. Moc k rn Crkve a Codex Juriscanonici 172. Moc krn Crkve a protestant a hu sit 172 sld. Moc krn Crkve a Suarez 1.71. Moc krn Crkve a sv. Jeronm 170. Moc kad m svj pvod v Bohu a nikoliv v lidu 462. Moc ordinis" Boskho prva zahr nuje v sob ti stupn: episkopt, presbytert a diskont, prva lid skho pak subdiakont a tvero ni svcen 92. Mocnosti svtsk nejsou oprvnny, prim t m skch pape v jeho v konech jakm koliv zpsobem omezovati 233. Modern bludy vecky v y v r til sv. Tom Akv. 352 sld. Modern filosofie a philosophia pe rennis" 23. Modern svt 544 sld. Modern svt a Crkev 534. Modern svt a stt 549. M ontanisty odsoudil pape Zefyrin 280. Nboenstv a vchova mldee 19. N m itky proti celibtu 453- sld. N m itky proti neomylnosti papeov 285 l. Nrod esk bude s mem tovati. Smnost tto snahy 241.
95

XV Nrodov k at. jsou zaostal? 481 sld. Nrodov vichni m aj se zatpiti v Crkev jako je j dov 126. N aturalism us a Bosk pvod Crkve 547 sl. Nzor kes. n a svt, v poped stoj Bh, K ristus a Crkev 536. Nzor na svt podle modernho nekes. svta 544 sl. Nearda 244. Necessitate m edii jest explicite vdti a v iti v existenci a prozetelnost Boskou 378. Necessitate praecepti , kter pravdy jest vdti a v iti ? 377. Neomylnost a decreta disciplinrn 201. Neomylnost Crkve. Pojem neom yl nosti 175 sld. Neomylnost Crkve, pedmt 296 sld. Neomylnost Crkve pedpokldaj je j znm ky 369. Neomylnost Crkve v approbaci cr kevnch d a kongregac 314 sld. N eom ylnost Crkve v hlahoeeni a svatoeen 317. Neomylnost Crkve v dekretech disci plinrnch 311 sld. Neomylnost papee ex cathedra loquentis", dogma k at. Jeho sm ysl 269 sld. Neomylnost papee ,,ex cathedra loquentis jest t, kterou Bosk Spasitel uc Crkev papee a biskupy opatil 274. Neomylnost papee, nm itky proti 285 sl. Neomylnost papeova, je j pedmt 271 sl. Neomylnost papesk a pask ak a demie 282. Neomylnost, pedmt prvotn 300 sld. Neomylnost, pedmt druhotn 302. Neomylnost, pedmtem jsou facta dogm atica 305. Neomylnost m . papee a Hus 283. Neomylnost m . papee a Luther 283. Neomylnost m . papee a pape L i berius 285. N eom ylnost m. pape a tria capito la 289 sl. Neomylnost Crkve, C yrill alex. 184. Neomylnost Crkve, sv. Cyprin 184. Neomylnost Crkve, sv. Irenej 183. Neomylnost Crkve, sv. Jeronm 279. Neomylnost Crkve uc a slyc, Pius IX . 197. Neomylnost Crkve uc, po celm svt rozptlen, sv. Augustin 196. Neomylnost Crkve uc po celm svt rozptlen, sv. Ignc 195. Neomylnost Crkve uc, po celm svt rozptlen a Tertullin 195 sl. Neomylnost Crkve uc, V atikn sk snm 197. Neomylnost papee ,,ex cathedra loquentis", V atikn sk snm 270 sld. Neomylnost papesk, caih rad sk snm IV. 278. Neomylnost papesk, lo ren tin sk snm 278. Neomylnost papesk, II. snm ly onsk 278. Neomylnost papesk, P etr z A lliaka 282 sl. Neomylnost papesk, Tom Akv. 282. Neomylnost prvch ty snm, eho Vel. 201 sl. Neomylnost m. papee, sv. Ambro 279. Neomylnost m. pape, theologov 282 sld. Neomylnost veobecnch snm, Lev Vel. 201. Neomylnost veobecnch snm, sv. Ambro 201. Neomylnost veobecnch snm, sv. Athan 201. Neomylnost podmtu, Franzelin 189. Neomylnost podmtu, Palm ieri 189. Neomylnost podmtu, Schneemann 189. Nepomjejicnost Crkve 154 sld. Nepomjejicnost Crkve, P rotestant 162. Nepomjejicnost Crkve, sv. Ammbro 160. Nepomjejicnost Crkve sv. Augustin 160 sl. Neptel Crkve sv. jsou nhonmi bran pekelnch 18. Nerovnost Crkve uc zle v r z nosti potestatis ordinis" et ju r is dictionis" jejch len 91. N icejsk snm II. o souhlase ss. Otc 343 Nisibis 244. X o vatian i odsouzeni pap. Korneliem
2bc.

O bansk satek a m anelstv kes an 457. Odklon lidstva od Crkve rozpoltil n y nj spolenost ve d v a krajn ne ptelsk tbory: socialist (komu nist) a buroast 21. Odklon od Crkve je st zhubou naeho nroda 25 sl. Odklon od Crkve, od K rista a od Boha m nutn za. nsledek padek veke rho umn 25.

AVI Odklon od Skly Petrovy vede k bez v 284 sl. Odpad kes. nrod od Crkve, zah jen Husem a Lutherem m za n sledek odpad vdy od zsad kes. 22. Odpad od Crkve, kommunismus n u t nm jeho nsledkem 479. Odpad od Crkve kon odpadem od Boha 481. O dvrat od Boha, od K rista, od Crkve jest zptenictvm 526 sl. Oldich sv., prvn svtec formln J a nem XV. prohlen 317. Olomouck biskupstv 557. Optatus m ilevit o vznam u prim tu pro Crkev 239 sl. O ptatus o apolstolinosti Crkve 420. Origenes o formlnm pravidle v ry 364 Origenes o Psm sv. 334. Origenes o prim t Petrov 227. Ori genes o zpsobu sm rti sv. P etra a P avla 245. Origines o trojm stupni moci h iera tick 112. Origines svdkem sm rti sv. P etra v m 245. Otcov ss. a tradice 342 sld. Otcov ss. a Uitel crkevn 342 sld. Otcov ss. kdy jsou svdky Bosk tradice 344 sl. P alm ieri o podmtu neomylnosti 189. Pape a Apotolsk Stolice rozdl 259 sld. Pape a veobecn snm nejsou d v instance, z nich jest jedna v y a druh ni. Proto nelze appel'ovati od papee na veobecn snm, ani od veobecnho snmu n a papee Pape jest caput vicarium et secun darium " oboj Crkve, viditeln i neviditeln 209. Pape legitimn z-wlen neme b ti dnou moc sesazen 262 sl. Pape nm stek K ristv 205 sld. Pape m sk jest nejvvm n a dn moci nezvislm uitelem, knzem, pastem a soudcem nad celou Crkv 234. Papeov citu j patriarchy ped svou soudnou stolici 258. Papeov schvalovali volby p atri arch 258. Papeov dali vdy, ab y synody vecky otzky t k a j se v ry jim k rozhodnut: pedkldali 280. ' Pape m sk a Wikleff 206.
235

P apias svdkem sm rti sv. Petra v m 245. Pask akademie a neomylnost pa pesk 282. Pascal 307. Pascendi dominici gregis" 339. P ska mezi Crkv a modernm sv tem 546. P eka Josef o eskm knstvu 563. Pelagius II. zapovdl biskupm caihr. uvni titu lu episcopus oecumenicus" 264. P etavius mn, e ve star Crkvi mla nkolik biskup 108 sl. P etr lom bardsk 349. P etr sv., Eusebius o jeho ptom nosti v m 243. Petr sv., F irm ilin svdkem jeho sm rti v m 245. P etr sv., H arnack o jeho smrti v m 249. Petr sv., H ippolyt svdkem jeho sm rti v m 245. P etr sv., Klement I. o jeho ptom nosti v m 244 sl. P etr sv. nebyl v Babyln 243 sl. P etr sv., Origines svdkem jeho sm rti v m 245. P etr sv., P ap ia svdkem jeho sm rti v m 245. P etr sv., svdkem jeho sm rti v m sv. Cyprin 245. P etr sv., svdkem jeho sm rti v m sv. Ignc 245. P etr sv., Tertullin svdkem sm rti v m 245. P etr sv. zemel v m 242 sld. P etr Vel. a crkev rusk 509. P etr Vel. a svatost 518. P etr z A lliaka o nem ylnosti papesk 282 sl. Philosophia perennis" a Zjeven Boi Psmo sv. a Jan Zlat. 335. Psmo sv. a Origenes 334. Psmo sv. a protestant 329 sld. Psmo sv. a sv. Augustin 335. Psmo sv. a sv. Hilarius 335. Psmo sv. a Tertullin 335. Psmo sv. a Vincenc Lirinensk 335 . Psmo sv. neme b ti jedinm zdro jem pravd zjevench 329. Psmo sv. nen jedinm zdrojem zje ven 329. Psmo sv. podle protestant jest je d i nm prostedkem spojen lovka s Kristem 496. Pistojsk synoda o primt, odsouzena Piem V I. 253 sl. Pius V. a kongregace indicis 309.
23

X V I1 Pius V I. o kzni crkevn 313. Pius V I. o zvaznosti dekret v e obecnch snm 205. Pius V I. zdil biskupstv brnnsk (1777) a budjovsk (1785) 564. Pius IX . a esk nrod 565. Pius IX . o formlnm pravidle v ry Pius IX . o neomylnosti Crkve uc a slyc 197. Pius IX . o samospasitelnosti Crkve 5 4 Pius IX. odsoudil jako blud 24. vtu Syllabu, tvrdc, e Crkev nem dn moci hmotn, pm anebo nepm 134. Pius IX . odsoudil r. 1869 spolek v L on dn za tm elem zaloen, ab y spojil crkev angliknskou, mskou a schism atickou jako ti stejn oprv nn vtve jedn Crkve k a t, 381. Pius X. a esk nrod 565. P ius X I. a esk nrod 565. Plnost papesk moci nad Crkev jest jen moc dlnou a astnou v moci K ristov 208. Podmt neom ylnosti 188. Podm t neom ynosti jest dvoj: a) biskupov s papeem a b) pape sm 189 sl. Podoba mezi organickm tlem a lid skou spolenost 47 sl. Podobenstv Crkve o kvasu 18 sld. Podobenstv Crkve sv. o rozsvai 15 sl. Podobenstv E vy a Crkve 36. Podobenstvm o rozsvai znzoruje nm K ristus nejen podstatu, nbr i osudy Crkve 17 sl. Podzenost jedn spolenosti pod spo lenost druhou jest pm neb ne pm 133. Podzenost nepm jen bud negativn neb positivn 133. Pokrok a lovenstvo 525. Pokrok a proda 524 sl. Pokrok lovenstva zle v postupu jeho k Bohu 526. Pokrok, to Crkev 527. Pokrok v Crkvi v em zle? 531. sld. Polykarp sv. a p rim t 257. Polykarp sv. n azv Crkev kato lic kou 400. Polykarp sv. o form lnm pravidle v ry 363 Pomr mezi episkopatem a presbyter tem podle snmu tridentskho 104 sl. Pcm r mezi Crkv a sttem, sv. Au gustin 143. Pomr mezi Kristem a Crkv, s v . Augustin 54 sl. Pomr svtskch panovnk k Bohu , sv. Augustin 143. Pontifici rom. subest omnis creatura, v jakm smyslu? 135 sl. Posloupnost sluh crkevnch od ss. apotol mus b ti veejn, legitim n a.neporuen a to-nejen m ateriln, nbr i formln 416 sld . Povaha kad spolenosti zvis na elu 67. Povinnosti nae k C rkvi 35. Poznn Crkve vede k lsce ke K ristu (sv. Augustin a sv. Tom) 47. P ravda a vda 21 sl. P ravda osvcuje rozum a lecht v li,' blud ob tyto mohutnosti lidsk za tem uje 23. P ravdy filosofick a prodovdeck tsn souvisc s pravdam i zjevenm i jsou pedmtem neomylnosti 303 sld. Pravidlo formln v ry 356 sld. Pravidlo m ateriln v ry 357. Prask arcibiskupstv 557. Praescriptio, co znamen ve spise Tertullianovi: De praescriptione haere ticorum? 419. P resb yteria ve star Crkvi obsahovalo v sob ja k n yn j biskupy jako sv pedstaven ta k i jednoduch knze jako sv leny biskupm podzen 102 sl. P rim t a Gelasius pap. 259. P rim t a Ju liu s pap. 259. P rim t a sv. P olycarp 257. Prim t, jeho dkazem V iktor I. a spor o slaven velikonoc 256 sl. P rim t jest gratia gratis d ata 277. P rim t m. Crkve a Fotius 264. Prim t m. Crkve a pape tpn 267. Prim t m. papee a crkev pravo slavn 263 sl. P rim t m. papee a crkev pravo slavn a do vchodnho rozkolu uznvala 263. P rim t m sk a Anicet pape 257. Prim t m . pape a febronianismus 233 sl. P rim t m . pape a josefinismus 233 sl. P rim t m skch pape nle ke konstituci Crkvi sam m Kristem a proto mus v n trv a ti a do sko nn svta 238 jsi. Prim t m. pape v jeho vkonech ja km koliv zpsobem omezovat ne jsou mocnosti svtsk oprvnny 233. P rim t spojen s mskou biskupskou stolic 250 sl.

.359'

X V III P rim t sv. P etra 210 sld. P rim t sv. P etra a jeho nstupce, jeho vznam 232 sld. P rim t sv. P etra. N m itky proti nmu 232 sld. Prim t, elem jest jednota v ry a lsk y v Crkvi 236. P rim t, zpsob, jak m ho papeov n ab v aj nad celou Crkv 251 sl. Prim t, febroniani 252. P rim t, jansenist 252. P rim t Petrv, C yrill alex. 227.. F rim t Petrv, Origines 227. P rim t Petrv, sv. Ambro 228. P rim t Petrv, sv. Augustin 229 sl. P rim t Petrv, sv. Cyprin 228. P rim t Petrv, sv. Epifanus 227. Prim t Petrv, sv. Jan Zlat. 227. P rim t Petrv, sv. Jeronm 228. Prim t, Pistojsk synoda, odsouzena Piem V I. 255 sl. Prim t m. papee, Gallikni 252. P rim t m. pape, Lev Vel. 247. P rim t m. pape, sv. Ambro 248. P rim t m. pape, sv. Augustin 240. P rim t m. pape, sv. Jeronm 249. P rim t sv. Petra, V atiknsk snm 226. P rim tu stl trvn za lnek v ry prohlsil vatikn sk snm 240 sl. P rim tu stl trv n a florentsk snm 240. Prim tu stl trvn, sv. Augustin 240. Prim tu stl trvn v Crkvi, snm efesk (431) 240. Prim tu el, Lev X . 235 sl. Prim tu vznam pro Crkev, O ptatus m ilevit 239 sl. Prim tu vznam pro Crkev, sv. Cy prin 239. Prim tu vznam m. pape, eho Vel. 233. Primitive-Methodists 511. Pro sluj ve star Crkvi ja k biskupov, ta k i kn presbytery" 106 sl. P ro letarit a bourgeois 475. Proposice de fide 323. Proposice dogmatick 320 sld. Proposice kacsk 325. Propositio erronea 325 sl. Propositio errori proxima, errorem sapiens 326. Propositio haeresi proxima 325. Propositio haeresim sapiens 325. Propositio m ale sonans 326. propositio tem eraria, scandalosa, piarum aurium offensiva etc. 327 Prosper sv. o svatosti Crkve 399. Protestant a m anelstv 457 s l. Protestant a Psmo sv. 329 sld. Protestant a znm ky Crkve 370 sld. Protestant a nepom jejicnosti Crkve 162. Protestant o samospasitelnosti Crkve 495 sl. Protestant o spse vn 495. Protestant u, e lovk k dosaen vn nepotebuje dn crkve 495. P rotestantsk nauka o spojen lovka s Kristem 496. Protestantsk crkve a znm ka jed noty 510 sl. P rotestantsk crkve a znmka sva tosti 516 sl. Protestantsk skty nem aj znm ky katolinosti ani de facto" ani de jure" 322 sl. Protikesansk vda jest nsledek odpadu od Crkve 22. Prvopisy Psm a sv. 334. P ry od m a 4, 241. Pedmt druhotn lsk y kesansk (charity) 485. Pedmt druhotn neomylnosti 302. Pedmt neomylnosti Crkve 296 sld . Pedmt neomylnosti papeovy 271 sl. Pedmt prvotn l sk y kes. 485. Pedm t p rvotn neomylnosti 300 sld. Pekky, kter se stavj v cestu en krlovstv Boho 15 sl. Pem ysl O takar II. 558. Pem yslovci a Apotolsk Stolice 557 sld. Proda a pokrok 524 sl. Prodovda modern hled namnoze zpjem niti lovku jen ivot sm y sln a ignoruje aneb pm popr vecky hodnoty nadsm ysln a ide ln 431 sl. Pirozenost lidsk jest K ristu ivm nstrojem vech jeho boholidskch skutk 31. , .Q uaestio juris et facti" a jansenist 3 9Quesnell 307. R ajh rad 558. Rakousko a obsazovn stolic b iskup skch 124. Richerius Edmundus a nauka o Crkvi 95 sl. Rodina nazaretsk vzorem rodiny k es ansk 19. Rozlenn hierarchie jurisdictionis" 113 sld. Rozlenn hierarchie ordinis" 101. Rozdl mezi Crkv uc a slyc jest Boskho prva 29, 205.

X IX Rozkol vchodn, piny jeho 439. Rozkolnick crkve a unitas socialis' 515 Rozluka Crkve od sttu a Francie 123. R usk Crkev a Petr Vel. 509. R u sk nrod a unie 440. R d n prostedek vn spsy Cr kev viditeln a nevidteln 495 sl. d y katolick a zednstvo 484. eho Naz. a svoboda Crkve 128. eho Vel. a synody ariknsk 281. eho Vel. o neomylnosti prvch ty snm 201 sl. eho Vel. o pomru mezi Crkv a sttem 143. eho Vel. o pomru svtskch pa novnk k Bohu 143. eho V el. o vznam u prim tu m skch pape 233. eho Vel. servus servorum" 264. eho V. odm tl manelskou rozluku krle Roberta 457. eho V II. 134. 349. eho V II. a celibt 454. eho IX . 558. eho X V I a celibt 449. Sam ospasitelnost Crkve msko-k^tolick 494 sd. Sam ospasitelnost Crkve a sv. Au gustin 503. Sam ospasitelnost Crkve a sv. Cyprin 502. Sam ospasitelnost Crkve a florentsk snm 503. Sam ospasitelnost Crkve a sv. Ignc 502. Sam ospasitelnost Crkve a sv. Irenej 502. Sam ospasitelnost Crkve a Pius IX . 504 ' Samospasitelnost Crkve a laternsk snm IV. 503. Sam ospasiteln Crkev a n katechis mus 498. Sam ospasitelnost Crkve a protestant 495 sl. Serafn ze Sarova 521. Sergius, p atriarcha ca. a Honorius 286 sld. Schism atick - crkve a katolinost 523 sl. Schneemann o podmtu neomylnosti 189. Scholostit theologov a tradice 342. Scholastika 348 sl. Silentium obsequiosum a jansenist 308, 324. Simplicius potvrzuje, e platnost volby patriarch zvis n a potvrzen se stran y m. papee 258. Sk utk y K ristovy jsou deiviriles". A proto i zaloen Crkve je st dlem boholidskm 34. Snm caihradsk IV. o prvu volby biskup 100 sl. Snm n icejsk II. (787) o volb b is kup 100. Snm veobecn i ekum enick 199 sld. Socialist a kom munist cen prci t lesnou ve ne prci duevn 464 sl. Socialist a m anelstv 458. Spasen kdo chce b ti, m us b ti k a tolkem , v jakm sm yslu? 498. Spojen K rista s Crkv vbec a pro kadho vcho zvl 44. Spojen K rista s Crkv jest vzorem manelskho spojen mezi muem a enou 42 sl. Spojen mue se enou jest velik ta jem stv, ponvad jest obrazem ta j plnho spojen K rista s C rkv 43. Spolenost lidsk potebuje nezbytn Bosk au to rity a proto tak auto r it y Crkve 22 sl. Spolenosti vecky vrchol v C rkvi 132. Spravedliv vech as a nrod jsou dy Crkve katolick podle je j s ti neviditeln 497. S tty svtsk, akoliv ve svch obo rech jsou pln samostatn, pece 'jso u Crkvi podzeny, e m aj po vinnost nejen j v je j innosti nepeketi, nbr j p o sk yto v ati vechny prostedky, jich m k d o saen svho nadpirozenho cle z a poteb 131 sld. Stojan a unionistick schze v eleh rad sk 265 sld. Stedovk o sthn kac 171. Suarez o katolinosti Crkve 405. Suarez o moci krn Crkve. 171. Sundar Singh 519 sl. Suil F ran t. 563 sl. Svatost a crkve vchodn 517 sl. Svatost a Fotius 5x7. Svatost a P etr Vel. 518. Svatost Crkve 392 sld. Svatost Crkve a Jindich V III. 5 x6. Svatost Crkve a Luther 516 sl. Svatosti Crkve neru pohoren, kter svm ivotem d v aj mnoz v c 392. Svatost Crkve, C yrill alex. 406. Svatost Crkve, C yrill jerusal. 399. Svatost Crkve, sv. Augustin 399. Svatost Crkve, sv. Irenej 398 s l.

XX Svatost Crkve, sv. Prosper 399. S v at a blahoslaven 317. Svcen troj 113. Svtlo v ry 66. Svoboda a jednota Crkve katol. 124 sl. Svoboda a vda theologick 433 sld. Svoboda Crkve a Amerika 123. Svoboda Crkve a Tan Damascnsk- 128. Svoboda Crkve a eho naz. 128. Svoboda Crkve jev se hlavn ve svo bodn v o lt biskup 123. Svoboda vdy 430 sl. Svoboda Crkve, cis. Honorius 129. Svoboda Crkve, cis. K onstantin 129. Svoboda Crkve, Ludvk V III. 129. Svoboda Crkve sv. a A than 128. Svoboda Crkve, Valentinin I. 129. Svoboda Crkve, V alentinin I I I . 129. Syllabus P ia IX . a P ia X. jsou d efini cemi ex cathedra 292. Symbol Crkve anthropologick. K ris tus jest hlavou Crkve a Crkev jest tlem jeho 46 sld. Symbol Crkve achitektonick. Crkev jest domem, chrmem, mstem Bo m 38 sl. Sym bol svtostn Crkve K ristovy 42 sld. Synoda trullnsk dovolila jhnm a knm ped vysvcenm uzavti m anelstv 450. Synody m ilevitn sk II., kartagin sk (r. 418) urausiknsk II. m aj v znam synod veobecnch 359. tp n pape a prim t m sk Crkve 257 Tendence modernho lovka jest kosmocentrick, anthrpocentrick a egocentrick 549. Terminologie nzv episcopi et pres b yteri", v yjad u jc rzn hieratick i hierarchick stupn b yla ji za asu sv. Ignce n a potku 2. stolet ustlena 110 sl. T ertullin a Psmo sv. 335. T ertullin a rozdl mezi biskupy a pres b y te ry n i sl. Tertullin, klassick svdek znm ky apostolinosti Crkve 419 sl. T ertuliln n azv mskho papee episcopum episcoporum" 248. T ertullin a jednota Crkve 389. T ertulin o katolinosti Crkve 410 sl. T ertullin o neomylnosti Crkve uc po celm svt rozptlen 195 sl. Tertullin o neomylnosti papesk 279. Tertullin svdkem smrti sv. Petra v m 245. Theodoret o pin, pro kterou jedno du kn ve star Crkvi sluli tak nkdy biskupy 109 sl. Theologick vda a svoboda 433 sld . Theologov neomylnosti m. p a pe 282 sld. Tom Akv. sv., jeho povaha 352 sl. Tom Akv. sv., jeho vznam 349. Tom Akv., vznam studia jeho spis pro vchovu dorostu knskho 355 sl. Tom Akv. o kanonisaci svtch 319. Tom Akv. o neomylnosti papesk 282. Tom Akv. o pomru K rista k Crkvi 48 sl. Tom Akv. o dech Crkve 147. Tom Akv. sv. v yv rtil vecky mo dern bludy 352 sld. Tradice 327 sld. Tradice a Otcov ss. 342 sld. Tradice a theologov scholastit 342. Tradice deklatativn a interpretativn 328. Tradice konstitutivn (Bosk) apo tolsk, crkevn 328. Tradice, pam tky 341. T ria capitola a neomylnost m . p a pe 289 sl. T ridentsk snm a m anelstv 457. T riden tsk snm o obadech litu rgic kch 313. T ridentsk snm o pomru mezi Crkvi sttem 143. T riden tsk snm o pomru svtskch panovnk k Bohu 143 sl. T riden tsk snm o mskm papei jako nmstku Kristovu 207. T ridentsk snm o souhlase ss. Otc 343 el prim tu jest jednota v ry a lsk y v C rkvi 236. dov Crkve 146 sld. dov viditeln Crkve 149. dy Crkve jsou exkomunikovan? 150 sl. dy Crkve jsou katechumeni? 149. dov Crkve, sv. Cyprin 151 sl. dov Crkve, sv. Jeronm 152. dov Crkve, Tom Akv. 147. mrnost mezi povahou spolenost a jejm elem 67. Unie a B ulhai 441. Unie a Eugen IV. 439. Unie a florentinsk snm 439. Unie a Grande munus 440. Unie a Grivec 442.

XXI Viditelnost Crkve plyne z podobenstv Unie a H erbigny S. J . 444. o stdci, tle a krlovstv 74 sld. U nie a Jegli, kne-biskup lublask Viditelnost plyne z organisace Crkve, 442. U nie a Lev X I I I . 440. k ter se skld z viditelnch lid, m viditeln pedstaven, kte v i U nie a Menini 442. diteln h lsaj nauku Kristovu, ko Unie a ru sk nrod 440. U nie a V elehradsk sjezdy 440. n aj viditelnou bohoslubu a v id i telnm zpsobem d vc k vn U nie, pokus lyonskho snmu II. 439. jejich spse 72 sl. Unie s m em jedin zchrana nrod V iditelnost Crkve, sv. A ugustin 76 sl. vchodnch 268 sl. U n i hypostotickou stala se due K rista V iennsk snm o sthn kac 171. P na astnou veker plnosti m i V iennsk snm o vtvoru Crkve z krve a vody boku K ristovy 36! losti 31. U nionistick schze velehradsk a Viching 456. Viktor pape odsoudil antitrinite Stojan 265 sl. U nitas socialis'* a crkve rozkolnick Theodota 280. Viktor I. a spor o slaven velikonoc 515 dkazem prim tu 256 sl. padek kato lickch nrod, kde m ' Vincenc lirinensis sv. 529 sld. svou pinu? U rban II. odm tl dost F ilip a fran Vincenc lirinensk a Psmo sv. 335. Vincenc lirinensk o formlnm p ra couzskho za rozluku manelskou vidle v ry 365. 457 U rban V III . 564. Vincentius Farrerius sv. stoupencem U rban V III . prohlsil kanonisaci za protipapee K lim enta V II. 262. Vineam Domini", bulla Innocence reservt Apotolsk Stolice 317, 320. X I. proti jansenismu 308. ad knsk m ti stupn Boskho zzen: episkopt, p resbytert a diaV ra v Crkev jakoto dlo boholidsk konat 102. jest jedinm dnm prostedkem stn podn 327 sld. v ry v K rista a v Boha vbec 35. U t omnes unum sint 436 sld. V ra v Crkev nle k nejhlavnjm lnkm a proto pojata ji do sym to ky n a Crkev, kter lovenstvu bolu apotolskho 35. jen poehnn pin, ja k vystvtiti? 80 sl. V lda Crkve nen dem okratick 91. V ldn forma Crkve jest monarchick, V clav II. zdil koll. kapitolu u ss. ale jet lpe eeno petroapotolsk P etra a P a v la v Brn 557. 93 Vlastnosti Crkve 152 sld. Valentinin I. o- svobod Qrkve 129. V alentinin I I I . o svobod Crkve 129. Volba biskup nle Boskm prvem jedin Crkvi uc a nikoliv vcm V atikn sk snm o neomylnosti Crkve 100. uc 197. V atikn sk snm o neomylnosti p a V ratislav II. zdil biskupstv olo pee ex cathedra loquentis" 270 sld. mouck 557. V atikn sk snm o prim t sv . P etra Veobecnost Crkve msk, sv. Au 226. gustin 488. V atikn sk snm o mskm papei Vchova mldee a nboenstv 19. jako nm stku K ristovu 207. Vznam Crkve katol. pro nai dobu 5 . V atikn sk snm prohlsil stl trvn prim tu za lnek v ry 240 sl. W esleyan-M ethodists 511. Velehradsk sjezdy a unie 440. W esleyan-Reformss 511. Vda a Crkev 21 sl. W iklef 560. Vda a pravda 21 sl. W iklef o mskm papei 206. Vda bezbosk a vda kesansk, rozdl je j 436. Zakladatelem Crkve me b ti je V da m svj pvod a konen cl je din K ristus 26 sl. din v Bohu 21 sl. Zsnub v K ristu jest dvoj: jeden s pirozenost lidskou pi vtlen Vda theologick a svoboda 433 sld. Viditelnost Crkve a krlovstv Bo jeho pijatou z Marie P., a druh 74 sl. s Crkv, prv jest v nevlastnm Viditelnost Crkve jest poadavkem smyslu, druh jest duchovn (mys sam pirozenosti lidsk 74. tick) 43 sl. 38

X X II Zzraky potvrzuje Bh vdy jen pravdu a nikdy blud 518 sld. Zzraky psob-li Bh tak v crkvch akatolickch ? 518 sl. Zednsk crkev a Crkev kat. 481. Zednsk hum anita a charita K ris tova 481. Zednsk lska a lska kesansk tvo d va rzn sob pln ciz svty 485. Zednsk le a Crkev K ristova 18. Zednsk le a Crkev uc 18 . Zednsk le nahrazuje nboenskou vchovu divadly, kiny a koncerty 19 sl. Zednstvo a d y katolick 484. Zednstvo zhubou kadho nroda 486. Zefyrin pape odsoudil m ontanisty 280. Zlat Koruna 558. Znmka apostolinosti Crkve, T ertul lin k lassick svdek 419 sl. Znmka apostolinosti obsahuje v sob posloupnost nstupc ss. apotol, mskho papee a biskup, jak v jejich moci ordinis", ta k i juris dictionis" 492 sl. Znmka jednoty a Crkev angliknsk 512 sld. Znmka jednoty a Crkev rozkolnick 515 Znmka jednoty a crkve protestant sk 510 sl. Znmka katolinosti i obecnosti 400 sld. Znmka svatosti a crkve protestant sk 516 sl. Znmka svatosti Crkve v em zle? rzn je j vznam y 393 sld. Znmky Crkve 153. Znmky Crkve, jejich pojem 368 sld. Znmky Crkve K ristovy jsou tyi: jednota, svatost, veobecnost a apo stolinost 370. Znmky Crkve pedpokldaj je j ne omylnost 369. Zosimus a synoda m ilevitnsk 280 sl. Zpsob, jak m n ab v aj biskupov moci jurisdikn nad svm i diecesemi 252. Zpsob, jak m papeov n ab v aj p ri m tu nad celou Crkv 251 sl. Zzen Crkve jest jedin n a svt 94. Ztrtou v ry v Bosk zaloen Crkve k ato l. ztrcej kesan vru v K rista a konen i v Boha 5. Zidovsko-zednsk le a brny p e keln 18. ivot katolickho kesana podob se dostedivmu pohybu spirly 549. ivot lidsk bojem mezi pravdou a l a bludem 24. ivot modernho lovka podob se po hybu spirly smrem odstedivm 549

 .
Na stran 35 msto 3. m stti 4Na stran 38 msto 4. m stti 5 Na stran 49 msto 5. m stti 6. Na stran 56. msto 6. m stti 7 Na stran 81. msto 4. m stti 6. Na stran 84. msto 5. m stti 7Na stran 89. msto 6. m stti 8. Na stran 101. msto 7. m stti 9 Na stran 120. msto 8. m stti 10. Na stran 130. msto 9. m stti 11. Na stran 134 msto 10. m stti 12. Na stran 494. msto H lava IV . m stti H lava I I Mimo to bute opraveny jet nkter m al nesprvnosti a to: Na stran 27. v dku 15. msto tiberianskho m stti tiberiadskho. Na stran 132. pod arou msto (Matka) m stti (Melka). Na stran 160. v dku 14. m sto n ep o m jjcn o stm sttiaep o m jejicn o st. Na stran 270. v dku 10. schz po slov: tak psmeno b). Na stran 329. v dku 3. jest vynechati psmeno a). Na stran 515. v dku 22. msto u mnohch m stti v m nohch. Na stran 519. v dku 5. od konce msto: nejkrsnj m i stti n e jk r a j nj. Na stran 524. v dku 3. od konce msto kter m s t ti k te r . Na stran 525. v dku 7. od konce msto lovku m s t ti lovka. Na stran 533. v dku 18. msto filosoife m stti filosofie. Chyb, kter b y ruily smysl, v knize jsme nenalezli. Z sluha nle p. prel. M sgru Dor. Jak . Hodrovi, ien se vzcnou ochotou pevzal posledn korrekturu a s obvyklou svdomitost a pesnost ji tak vykonal. Za tuto ochotu vzdvm, m u nejupm nj dky.

Nakladatelstv Obansk tskmY v Brn

vydalo tyto spisy:
Aristoteles , O dui. Peloil Dr. Pavel V y chodil . 2. vydn. Cena K 3.. Kategorie. Peloil Dr. Pavel Vychodil . Cena K 4 . . Ethika Nikomachova. Pel oil Dr. Pavel Vychodil Cena K 3.60. Blot P., O naem shledn .a poznn v nebesch. Cena K 1.10. Doss Adolf, Mylenky a rady vzdlanm jinochm na uve nou. 2. vydn. Cena 4 dl K 14.50. Dufoux Abb, Otzka sociln a zkon bo. Cena K 1.. Eichler Karel Dr., ivotopisn nstin P. Pavla K kovskho. Cena K 6. . Folloppe P. M., Jesuit na Rus. Cena K 1.10. Funtek Jan, Voln listy a vahy. Cena K 1 .20. Gibbons James, Vyslanec Krist v. Pokyny ekatelm knstv. Cena K 3.60. Givnack E., Hermeneutica biblica. Cena K 3.50. Halabala M., ivotopis krle Svatopluka. Cena K 1.20, Halouzka Jan, Knz mecen Bedich hrb de Sylva Tarouca. Cena 60 h. Orel Tatransk Martin l. Medansk z Mednho. Cena 30 h. Frantiek Ddek, knz druiny Suilovy. Oena 60 h. K ioletmu jubileu apotolovn Th. Dra Theodora Kohna, knete arcibiskupa olomouckho. Cena 60 h. K panegyrikm Husovm. Cena 10 h. Pohledy do ivota crkev nho a vlasteneckho na Morav. Dl II. Cena K. 2.. Hamerle, On dej P., Budova katolick crkve. Cena K 2.30. Chcete opravu i popravu manelstv ? Cena 30 h. Havka . P., Pro nemohu b t i socilnm demokratem? Cena 30, h. Hlavinka Alois, Bludy a li v djinch. Cena K 5.40. Kronika. Djiny naeho nroda pro n lid. 220 vyobrazen, II. roz mnoen vydn. Cena K 36.. Hodr J., Dr., Djiny du Tovarystva Jeova od Dra V. Tome Blka. Cena 50. h.

Holeek Frantiek, prof,, Frantiek Pravda. ivotopis. Cena

K 3 -

Hrudika A., Topografie dcese brnnsk. S illustracemi. Cena K 18.60. Hudec T. Dr., Sv. Jan apotol v Efesu. Cena K 2.40. Instructio ad visitationem generalem necnonad S. Confirmationis adimnstrationem. Cena K 24.0 Janek Leo, O prbhu duevn prce skladatelsk. Cena K 1.50. Janovsk Fr., P. Marco Aviano, knz du kapucnskho. Cena 90 h. Kak Jan, Dominik Frant. Kynsk. Cena 30 h. Kratochvil Josef Dr., Filosofick essaye. Pspvky k filosofii eskho noyoidealismu. Cena K 35; Kupka Josef Dr., Vklad obad pi svcen chrmu Pn. Cena 50 h. Manning Ed. J., Zkladov vry. Cena 60 h. Mathies, Umn modlit! se. Cena K 1.50. Novk Fr. Dr., Pohledy do ivota bohoslovc a kn. Cena K 13.60. Oliva Vclav, Husovy snahy v rmci potku XV. stolet a v n zorech, doby na. Cena 80 h. O nboenskch pomrech dob poblohorskch v esk vlasti. Cena K 2.50. Polek J. N,,' Praktick cvien artikulan a pednesov pro zpVk a enky. Doplnk ke kad kole zpvu. Cena K io :. Pospil Josef Dr., Filosofie podle zsad sv. Tome Aqtiinskho. Dl I. druh Vydn K 16.50. Dl II. K 23.40. Pikryl Frantiek Dr., Zempisn zlomek o zemch Slovan v kr lovsk knihovn mnichovsk: z doby fev, Cyrilla a Methoda. Cena K 4.50. Roh J., Co jest Kristus? Cena 50 h. Samsonr J., Dr.v Djiny alunmt bnnskhp. Cena JC. 2.30. ** Prodej vc movitch ze zruench klter za Josefa II na Mo rav. Cena K 1.20. Zklady patrologie se zvltnm zetelem k djinm dogmatu. Cena K 5.40. Sedlk Jan Dr., List Jana z Rakovnka Husovi. Cena 30 h. Plv spis proti Husovutrakttu De ecclesia". Cena K 1.50. Mikul z Dran. Cena K x.50. Tractatus causapa Mgri Joanne Hus a parte catholica illustrantes. Fasc. I. Jacobide Noviano, Mgri Parisiensis, Disputatio cum Hussitis. Cena K 1.50. Tborsk traktty eueharistick. Cena K 4. .

Sbrka ploh Hldky. Joannis de Holeov O. S. B. An credi possit in papam. Magistri Mauritii O. Min. Tractatus, de indulgen tiis. Mgri Stanislai de Znoyma Sermo contra quinque arti culos Wiklef. Mgri Stephani de Ple Sermo contra aliquos articulos WiHef . Mgri St anislai de Znoyma Tractatus de romana ecclesia. Mgri Stephani de Ple Antihus. Cena K io. . Slavk ., Prvn moravsk lidov pout do Svat zem * srpnu roku 1905. Cena 80 h. Slomek Ant. Martin, kne biskup Uavantsk. Cena 80 h. Sv. Cyrill a Methodj. Upomnka na r. 1885. Cena 50 h. Tenora Jan, Kardinl Frantiek Detrichstein. Cena K 1.20. Prvn znik cistercienskho kltera ve e roku 1614. Cena K 1.80. Z pamt msta Bystice nad Perntnem. Cena K 7.50 . ast kardinla Dietrichsteina za boje mezi arci knetem Matyem a Rudolfem I I r. 1608. Cena K 4.. Vrba Rudolf, Rozmach kapitalismu a majetek crkve. Cena 80 h. Vychodil Jan, Jubileum encykliky cyrillo-methodjsk ,, Grande munus 18801905. Cena K 2.. Vychodil P,, Dr., Apologie kesanstv. Dl I. Cena K 8. . Dl II. Cena K 3 0 .- . Frantiek Suil. Cena K 7.20. Poetika. Cena K 6.30. Z doby Suilovy, sbrka dopis. Dl I. Cena K 8 . ivot Vclava Kosmka. Cena K 16..