PANACHIDA

PARASTAS
POCHORON - POHREB
 PANA C H I D A
PARASTAS
POC H O R O N - POHREB

Vydaňa p rih o to v iv :
V y d a n i e p r i p r a v il :
Š tefan Papp

1969
 G r e k o k a t o 1i c k i j Ordinariát
v P r e š o v e.
Cis. 1869/69.
P e č a ta ti pozvoraju.

Prešov, 21. augusta 1969.

Ján Hir ka
ordinár
 3

PANACHIDA

s.: Blahoslovén Boh naš, vsehdá, nýňi,

i prísno, i vo víki vikóv. — L.: Amíň.
S.: Svjatýj Bože, svjalýj krípkij, svja-
týj bezsmértnyj, pomiluj nas.
L.: Svjatýj Bože . . . 2 x.
L.: Prcsvjatája Trójce: Ótče naš: Jáko
Tvojé jesť cárstvo . . .
Tropari, hl. 4. Samopodóbňi.
So dúchi právednych skončávšichsja*
dušu rabá Tvojehó, (rabý Tvojejá, — duši
rab Tvoích), Spáse, upokoj,* sochraňája ju
(ich) vo blažénnij žízni,* jáže u Tébe, Ce-
lovikolúbče.
Vo pokóišči Tvojém, Hóspodi,* iďíže vsi
Svjatiji Tvoji upokojevájutsja,* upokoj
i dušu rabá Tvojehó (rabý Tvojejá, — duši
rab Tvoích), jáko jedín jesí čelovikoľúbec.
Sláva: Ty jesí Boh sošédyj vo ad,*
i úzy okovánnych razrišívyj,* sam i dušu
rabá Tvojehó (rabý Tvojejá, — duši rab
Tvoích) upokoj.
I nýňi: Jediná čístaja i neporóčnaja Di­
vo,* róždšaja Boha bez símene plótiju,*
Tohó molí spastísja duší jeho (jejá, — du-
šám ich.)
Ektenija o usopSich:
4

Pomiluj nas, Bože, po velícij milosti

Tvojéj, mólimtisja, uslýši i pomiluj. —
Lik: Tlóspodi, pomiluj. 3.
Ješčé mólimsja o upokojéniji duší usóp-
šaho rabá Bóžija (usópšija rabý Bóžija, —
duš usópšich rab Bóžiich) i o jéže prostí-
tisja jemú (jej, im) vsjákomu prehrišéniju,
vóľnomu i nevóťnomu.
Jáko da llospóď Boh učinít dúšu jeho
(jejá, — dúši ich) icľí/.e právedňiji upoko-
jevájutsja.
Milosti Bóžija, cárstva nebcsnaho, i
ostavlénija hrichóv jeho (jejá, ich),
u Christá be/smértnaho Carjá i Boha ná-
šeho prósim. Lik: Podáj, Hóspodi.
Hóspodu pomolímsja, — L.: Hospodi,
pomiluj.
Bože duchov i vsjákija plóti, smérť po-
právyj, i dijávola uprazdnívyj, i život mí-
ru Tvojemú darovávyj: sam, Hóspodi.
upokoj dúšu usópšaho rabá Tvojehó
(usópšija rabý Tvojcjá, — dúši usópšich
rab Tvoích (imja), v mísťi svítľi, v mísťi
zláčňi, v mísťi pokójňi, otňúduže otbižé
boľízň, pečať i vozdychánije: vsjákoje
sohrišénije, soďíjanoje im (jéju, ími) slo­
vom, ilí ďílom, ilí pomyšlénijem, jáko
blah i čelovikoťúbec Boh prostí: jáko
ňisf čelovík, íže živ búdet, i ne sohrišít:
Ty bo jedín kromí hrichá, právda Tvoja
pravda vo víki, i slovo Tvojé istina.
 Jáko Ty jesí voskresénije i život i po­
koj usópšaho raba Tvojehó ŕusó"š»ja r»Ir'
Tvojejá, — usópšich rab Tvoích (imia)
Christé Bože naš, i Tebí slávu vozsylájem.
so beznačáľnym Tvoím Otcém. i presvia-
tým i blahím i životvorjáčšmi Tvoím Dú-
chom, nvňi i prísno, i vo víki vikóv. —
L.: Amíň.
Vo blažénnim uspéniii víčnvj pokoj po-
dážď. Hóspodi. usópšemu rabú Tvoiemú
(usópšej rabi Tvojéj. — usópšim rabóm
Tvoím) (imia) i sotvorí jemu (jej, im) vĺč-
nuju pámjaf.
L.: Víčnaja pámjaf, blažénnyj pokoj.

PARASTAS
Načalo obyčnoje: Blahosloven Boh n a !: Svfa-
fuj Bože: Slava: i nvňi: Presvjataja Trojce:
Hospodi, pom iluj 3: Slava: i ny-ňi: O tfe na§:
Hospodi pom iluj 12: Slava: i nyňi: Prijdite,
poklonim sja 3.
Štich na hl. S. : A 1 i 1 u j a 6.
Blažení jáže izbrál, i p rijá l jesí, Hós­
podi. A liluja 3.
I p ám jaf ich vo rod i rod. A liluja 3.
Tropar hl 8.: H lubinóju m údrosti čelo-
víkoľúbno vsia strojái.* i poléznoie vsim
podaváiai, jedine Soďíteľu.* upokoj. Hós­
podi, dušu usópšaho rabá Tvojehó (usón-
šija rab ý Tvojejá, — duši usópšich ráb
6

T voích):* n a T a bo u p o v á n ije vozloží (voz-

ložíša), T v o rcá i Z ižd íteľa i B oha nášeho.
S lá v a : i n ý ň i: T eb e i sťínu i p ristá n išč e
ím am y,* i m o lítv e n n ic u b la h o p rijá tn u
k Bohu:* J e h ó ž e ro d ilá jesí, B ohoródice
b e z n e v istn a ja , v írn y c h sp asén ije.
Nnporóčňi:
Blažéni neporóčniji v pútí,* choďáščiji
v zakóňi Hospódni.
L.: B lahoslovén jesí H óspodi, naučí nas
o p ra v d á n ije m Tvoím .
Blažéni ispitájuščiji sviďínija Jeho,*
vsim sérdcem vzýščut Jeho.
Blahoslovén jesí H óspodi. . .
Blah mňi zakón ust Tvoích,* páče týs-
jašč zláta i srebrá.
Blahoslovén jesí H óspodi. ..
Rúči Tvoí sotvorísťi m ja i sozdásťi m ja:*
vrazumí mja, i naučúsja zápovidem Tvo-
ím.
Blahoslovén jesí H óspodi.. .
Jáko ášče by ne zakón Tvoj poučénije
mojé byl,* tohdá úbo pohíbl bych vo smi-
réniji mojém.
V o v ik ne zabúdu oprav d án ij Tvoích,*
jáko v nich oživil m ja jesí.
Tvoj jesm az,* spasí mja.
Spáse, spasí dú šu rab á Tvojehó (rabý
Tvojejá, — dúši ra b Tvoích.)
 Svitíľnik noháma moíma zakón Tvoj,*
i svit stczjám moím.
Spáse, sp a sí. . .
Ustá moja otverzóch i privlekóch duch,*
jáko zápovidej Tvoích želách.
Spáse, spasí . . .
Prizri na mja i pomiluj mja,* po súdu
ľúbľaščich ímja Tvojé.
Prizri na mja i pomiluj mja.
Da nriblížitsja molítva mojá pred Ta.
Ilóspodi,* po slovcsí Tvojemú vrazumí
mja.
P om iluj, upokói. sozdánije Tvojé, V la-
dýkn.* m olítvam i B ohoródicy i vsich S vja-
tých.
Živá búdct dušá mojá i voschválit Ta:*
i sudby Tvojá pomóhut mňi.
Z abludtch jáko ovčá pohíbšeje:* vzyščí
rabá Tvojehó,* jáko zápovidej Tvoích ne
zabých.
Troparí za upokój, hl. 5. SamopodobM.
Blahoslovén iesí. Hóspodi,* naučí mja
opravdánijem Tvoím.
S vjatých lik obríte istóčnik žízni,*
i d v erj rájskuju:* do obrjášču i az puf
pokajánijem ,* pohíbšeje ovčá az jesm,*
vozzoví m ja Spáse, i spasí m ja.
Blahoslovén jesí Hóspodi. . .
O braz jesm neizrečénnyja Tvojejá slá-
8

vy,* ášče i jázvy nošú p re h rišé n ij :* uščéd-

ri T v o jé so zd án ije V ladýko,* i očisti T vo-
ím b lahoutróbijem ,* i vozžeľínnoje o té-
čestvo podážď mi,* ra já páki žíteľa m ja
so tv o rjája .
Blahoslovén jesí Ilóspodi . . .
Á hnca B óžija propovídavše,1' i zakláni
b ývše jákože áhncy,* i k žízni n e sta ríje -
m ij, S vjatíji,* i prisnosúščnij prestáv ľše-
sja,* Toho priľížno m účenicy m olíte,* dol-
hóv ra z riš é n ije nam daro v áti.
Blahoslovén jcsí Hóspodi . ..
U pokoj Bože, rab á T vojehó (rabú Tvo­
ju, — ra b Tvoích),* i učiní jeho (ju, ich)
v raí,* iďíže Iícy sv ja tý c h Hóspodi,* i p rá -
vednicy s ijá ju t jáko svitíla,* usópšaho r a ­
b a T vojehó (usópšuju rabú Tvoju, — usóp-
šich rab Tvoích) upokoj,* p rezirája jehó
(jejá, ich) v sja sohrišénija.
Sláva Otcu i Sýnu i Svjatómu Duchu:
T risijáteľn o je jedínaho Božestvá,* bla-
hočéstno pojém vopijúčše:* sv ja t jesí Ótče
beznačáľnyj,* sobeznačáľnyj Sýne, i bo-
žéstvennyj Duše,* prosvití nas víro ju Tebí
slúžaščich,* i víčnaho ohňá ischití.
I nýňi i prísno i vo víki vikóv, amíň.
R ádujsja Cístaja,* Boha plótiju róždšaja
vo spasénije vsich,* jéju že rod čelovíčeskij
 g

o b ríte spasénije,* T obóju da obrjáščem

raj,* B ohoródice čístaja, blah o slo v én n aja.
A lilúja, alilú ja, alilú ja, sláv a Tebí, B o­
že.
E kten ija o usopiich:
Páki t p á k i m ir m Hósp du pom ólim sja. —
Hóspodi, pom iluj.
(Dal&ij te x t ekten iji z Panachidy)
(Jak odpravlajetsja pochoron, tu t perechodih
m o na pochoronúi stichíry: K aja žitejskaja
i proči, str. 13.)
Tropari hl. 5. U pokój, S páse naš, s p rá -
ved n y m i rab á T vojehó (rabú T voju, rab
Tvoích),* i sehó (1 šiju, i šija) vselí vo
dvorý Tvoja, jákože jesť písano,* p rez irá ja
jáko blah p reh riáén ija jeho (jejá, ich) vóľ-
n a ja i nevóľnaja,* i vsja jáže v víď iniji
i n e v víď iniji, C elovikofúbče.
S láva: i n ý ň i: Ot D ivy vozsijávyj m íru
C hristé Bóže,* sýny S vitá Tóju pokazávyj,
pom iluj nas.
Kanón.
Irmos hl. 8. samop dóben:
1. Vodu prošéd, jáko súšu,* i jeh ĺp e t-
skaho zlá izbižáv,* izráilCanin vopijáSe:*
izbáviteľu i Bohu nášem u poím.
1. S m értiju sm erť Christóvu,* i strásťm i
strásť podražávše čestnúju,* M účenicy vsi,
božéstvennyja i blažénnyja žízni polučí-
ša,* i n ý ň i moTatsja* o spaséniji duš ná-
šich.
10

Díven Boh vo Svjatých svoích,

Boh christiján.
U pokoj, H óspodi, du šu ra b á T vojehó
(ra b ý T v ojejá, — du ši r a b T voích) so p rá -
vednym i.
Sláva Otcu i Synu i Svjatómu
Duchu.
I n ý ň i i p rísn o i vo víki vikóv, am íň.
2. Iže m ertv* voleju polóžsja vo hróbi,*
i živuščija vo h ro b íc h v zy v ájaj, Spáse,*
blahovolí, jehóže (júže, jáže) ot n as p rija l
jesí,* v selénijich p ráv e d n y c h Tvoich se-
m ú (sej, sim ) v o d v o rjátisja.
Díven Boh . ..
3. N ebésnaho krúha* v e rch o tv ó rče H ós­
podi,* i C érk v e Ziždíteľu,* T y m en é u tv e r-
di* vo lu b v í Tvojéj,* želánij kráju,* vír-
nych utverždénije,* jed in e čelovikolúbče.
Díven Boh . . .
4. Ty m ojá kríposť. Hóspodi,* T y m ojá
i sila* Ty m oj Boh,* Ty m ojé rádovanije,*
ne ostávl ň íd ra Otca,* i nášu niščetú po-
sitív.* Tim s prorokom A vvakúm om zovú
Ti:* síl i Tvojéj sláva, Ceľovikolúbče.
Díven Boh . . .
5. V skúju m ja o lrínul jesí* ot licá Tvo­
jehó, Svite nezachodímyj,* i pokrýla m ja
jest* čuždája ťma okajánnaho;* no obratí
 11

m ja,* i k s v itu z á p o v id ej Tvoích,* p ú tí

m o já n a p rá v i, m oľúsja.
Díven Boh . . .
G. O čisti m ja , Spáse,* m n ó h a bo b ezza
k ó n ija m ojá,* i iz h lu b in ý zol vozvedi,
m oľúsja:* k T ebí bo vozopích, i uslyší
m ja,* Bože sp a sé n ija m ojehó.
Díven Boh . , .
7. O tro cy je v ré jsť iji v pešči,* p o p rá ša
p lám eň derznovénno,* i n a ró su o n ň p re -
ložíša, vopijúšče:* blah o slo v én jesí, H ós-
podi Bože vo víki.
7. P o d ajéši v íro ju p restávľšim sja* sv ít-
losť b o žéstvennaho cárstvija,* n e tľín ija
odéždu d á ru ja j vopijúščim :* blahoslovén
jesí, H óspodi Bože vo víki.
Díven Boh . ..
8. M usíkijskim orhänom sohlasújuščim ,*
i l’údem bezčislénnym p o k la ň á ju š č im s ja '
obrazu v Deíri,* tr i ó tro cy ne povinúváe-
sja,* Hóspoda vospiváchu,* i slavoslóvľa-
chu vo v sja viki.
8. Z em len ý ja pódvihi prošédše,* nebés-
n y ja p rijá ša víncý,* M úcenicy ístinňiji,*
vopijúšč T i n eprestánno:* Hóspoda pójte,*
i prevoznosite vo vsja víki.
Díven Boh .. .
9. U strašísja vsjak slúch* neizrečénna
Bóžíja snizchoždénija,* jáko V ýšnij voleju
12

sníde dáže i do plóti,* ot ď ivíčeskaho čré-

va by v čelovik:* ťímže p re č istú ju B ohoró-
dicu v írň iji veličájem .
D ostójno jesť . . .
S vja týj Bóže: — Panachida i Otpust.

PARASTAS V PASCHALNYJ
TÝŽDEŇ
Blahosloven Boh naš: Christos voskrese 3. —
iz stichami: Da voskresnet Boh — str. 25. E kte-
nija za uspoíich iz Panachidy. Kanon Paschi:
a to uvedeňi per ši stichiry koždoji pisňi, m eži
jakim i spivajetsja pripiv: Christos voskrese iz
m ertvych:
V oskresénija deň . . .
P rijd íte, p ítije pijém . . .
Na božéstvennij s tr á ž i . . .
Ú treň u jem ú tru hluboku . . .
Snizšél j e s í . . .
Ó troki ot péšči izbávivyj . . .
Sej narečénnyj i sv jatý j deň . . .
Á nhel vopijáše . . . S v itísja . . . P ló tiju
usnúv . ..
Svjatýj Bóže: po Útče naš: Christos voskrese
3. Ektenija za usopšich. Otpust.

P A R A S T A S - V C A S I OT
N E Ď I E I T O M I N O J I DO
VOZNESENIJA
Po „Blahosloven Boh naš" zam ist „Svjatýj
Bóže“ — Christos voskrese. Za ty m vse iz zvy-
lajnoho Parastasa až do Kanóna. V Kanoňi
 13

Irm osy K anóna Paschi ja k v paschaTnyj týždeň.

Z am ist „Vičnaja p a m ja t14 — C hristos voskrese.

POCHORON
V c h o ď a č i v d o m : T ropar hl. 2
J e h d á snizšél jesí ko sm érti, Živote bez-
sm értnyj,* to h d á ád a u m ertv íl jesí b listá -
nijem božestvá;* je h d á že i u m éršija ot
p reisp ó d n y ch v oskresíl jesí,* v sja sily n e-
b é s n y ja vzyváchu:* Žiznodávče, C hrist^
Bože naš, sláva Tebí.
V d o m i : Panachida.
N a d v o r i, a b o v c h r a m i : Z Parasta-
sa: od: A lilu ja 6. — do ekten iji vkľučno. Po
ekteniji: Sam ohlasny sv. Joanna D am askina:
Hl. 1. K á ja ž ité jsk a ja sládosf p re b y v á je t
pečáli nepričástna;* k á ja li sláva sto ít na
žem lí neprelóžna;* V sja siní nem oščňí jša,*
v sja sna p relestň íjša:* jed íň im m h n o v én i-
jem i sijá v sja sm erť prijém let.* No vo
svíťi C hristé licá Tvojehó,* i vo n aslažd é-
n iji T vojejá krasotý,* iehóže izbrál jesí,
upokoj,* jáko čelovikoľúbec.
Hl. 2. Ják o cvit uvjadájet,* i jáko siň
m im ohrjadét,* ra z ru šá je tsja v sjak čelo-
vík:* páki že hlasjáščej trúbi,* m értv iji
jáko v trú si vsi vostánut,* ko T vojem ú
strité n iju C hristé Bože;* to h d á V ladýko
duch rab á Tvojehó (rabý T vojejá), jehóže
(iúže) p restávil jesí ot nas,* v svjatých
Tvoích včiní seléniich.
14

Hl. 3. V sja su je tá čelovíčeskaja,* jelíka

n e p re b y v á ju t po sm érti:* n e p re b y v á je t
bohátstvo,* n i sšéstv u je t sláva:* pri.šédšej
bo sm érti, sijá vsja potrebíšasja,* Tím že
Christ.ú bezsm értnom u vozopiim:* pre-
stá v le n n ah o (prestáv len n u ju ) ot nas upo-
kói.* iďíže vsich jesť veseľáščichsja žilíšče.
Hl. 4. Hďí jesť m irskóje pristrástiie:*
hďi jesť p riv ré m e n n y c h m ečtánije;* hďi
jesť zláto i srebró:* hďi jesť sila, sláva
i krasá:* Vsja persť, vsja pépel, vsja síň.*
No p riid íte . vozopiim bezsm értnom u C ar-
ju:* Hósoodi, víčnych Tvoích bláh soodóbi
prestávTšahosia (prestávľšujusja) ot nas,*
upokojája iehó (jú), v n estaríjuščem sja
blaženstvi Tvojém .
Hl. 5. P om janúch proroka vopijú.šča ŕ
az jesm žemľa i pépel.* I páki razsm otrích
vo hrobích,* i víďiv kosti obnažény
i rich:* úbo kto jesť bohát, ili uboh. ili sí-
len. krásen, ili sláven;* No upokoj Hospo-
di.* s právednym i rabá Tvojeho (rabú
Tvoju).
Hl. 3. Pláču i rydáju.* iehdá pom ýšľajú
smerť,* i víždu vo hrobích ležáščuju,* po
o b razu Bóžiju sozd án n u ju našu krasotú.*
bezobráznu. bezslávnu.* ne im úščuju ví­
da.* O čudesé:* čto šije jéže o nas bysť
tainstvo;* káko predáchom sja tľíniju;* ká-
ko soprjahóchom sia sm érti;* V oístinnu
Boha poveľínijem ,* jákože písano jesť.*
 15

podajúščaho pľestávľšem usja (prestávľ-

šejsja) upokojénije.
Vonm im ! Mír vsim ! Premudrost. vonm im !
P rokím en hl. fí. Blažén puf, v óňže íde-
ši dnesj duše, jáko uhotóvasja tebí m ísto
upokojénija.
Premudrost!
K Solúúanom poslánija sv ja líh o apoštola
Pávia čténije.
Vonmimľ
B rátije, ne cho.šeu vas ne víďiti o um ér-
šich, da ne skorbité. jákože i próčiji ne
im uščiji upovánija.* Äšče bo vírujem , Jáko
Tsús úm re i voskrése, tako i Boh um éršija
0 Isúsi p riv ed ét s nim.'* Sijé bo vam hla-
hólem slovom Tíospódnim: iáko m y živúš-
či]i ostávšiji v nrišéstviie Hospódne, nc
ím am y pred v aríti um éršich.* Já k o sam
Hospóď v noveľíniji. vo hlási archánhelovi.
1 v trú b i Bóžiii snídet s nebesé, i m értviii
o C hristí voskrésnut pérvije.* Potom že
m y živúščiii ostávšiji. kúpno s nim i vos-
chiščéni budem na óblacich, v striten iie
Hospodne na vozdúsi: i táko vsehdá
s Hóspodem budem.
(v čaši apoštola svjašč. kadil.)
Mčr ti. Premúdrosf. vonm im !
Alilúja.
Premúdrosf. prósťi, uslýSim svjatáho jeván-
helija, ot Joánrw svjatáho jevánhelija čténije.
Sláva. Tebí, Hóspodi.
Vónmim!
16

Rečé Ilospóď ko priščdšim k nemú Ju-

dcom:* amiň, amíň hlahóľu vám: jáko
slúšajaj slovese mojehó, i víiujaj posláv-
šemu mja, ímal život víčnyj, i na súd ne
príjdet: no préjdet ot smérti v život.*
Amiň, amiň hlahóľu vám: jáko hrjadét
čás, i nýňi jesť, jehdá mértviji uslýšat
hlás Syna Bóžija, i uslýšavše oživút.* Já-
kože bo Otéc ímat život v sebí, táko dadé
i Synovi život imíti v sebi. I oblasť dadé
jemú i súd tvoríti, jáko sýn čelovíč jesť.*
Ne divítcsja semú: jáko hrjadét čas, vóň-
že vsí súščiji vo hrobích, uslýšat hlás Sy­
na Bóžija: I izýdut sotvóršiji hlahája
v voskresénije životá, a sotvóršiji zlá ja v
voskrcsénije suda.* Ne moliú az o sebí tvo­
ríti ničesóže. Jákožc slýšu, suždú: i súd
mój práveden jesť: jáko ne iščú vôli mo-
jejá, no vôli poslávšaho mja Otca.
Sláva Tcbi, Hóspodi.
Stichíry na posľídnoje cilovánije, hl. 2. Pod.:
Jehdá ot dreva, (lz uvedených stichir spivajetne
lise doty, doki virn iki cilujut krestik, ale peršu
t druhu stichiru ta Slava: i nyňi, spivajemc
vse.)
P iijd íte , posľíríneje cilovánije,* dadím
b i á t i j e u m ó rš e m u , (urnérsej),* b lah o d a-
ľjášče Boha:* sej (sijá) bo izýjde ot sród-
stva svojehó,* i ko h ro b u tščítsja:* ne
k to m ú pekíjsja (pekúščajasja) o sú je t-
nych,* i o m n o h o s trá n n o j plóti.* Hďi n ý ň i
sród n icy že i drúzi;* se razlučájem sja:*
 17

jehóže (júže) da upokóit Hospóď, pomo-

límsja.
Az ko Hčspodu Bohu sudijí m ojem ú
idú,* sudíšču predstáti,* i otvit tvorili
0 ďíľich moich:* no vani m ílsja (mílasja)
ďí ju :* m olítcsja o mňi,* da m ílostiv Spas
búde! mňi vo deň súdnyj:* se bo razlu-
čájem sja:* voístinnu sujetá vsja čeloví-
českaja.
Ves j život naš jesť: cvit i dym,* i rosa
ú tren ň aja voístinnu.* P rijd íte úbo, úzrim
na hrobích jasno,* hďi krasóta ťilésnaja;*
hďi júnosť; hďi suť očesá, i zrak plotskíj;*
Vsja uvjadósa jáko travá,* vsja polrebí-
šasja:* p rijdíte ko C hristú pripadám so
slezámi.
P rijd íte vsi i cilújte m ja posľídnym
cilovánijem :* k Sudijí bo otchoždú,* iďíže
ňíst liceprijátija:* ráb bo i vladýka vkúpi
predstoját,* bohátyj i ubohij v rávnim
dostóinstvi :* kíjždo bo ol svoích ďíl, ilí
proslávitsja, ilí osuditsja.* No prošú vsich
1 moťú,* neprestánno o m ňi m olitesja
C hristú Bohu,* da ne nizvedén budú po
hrichom moím,* na m ísto m učénija:* no
da včinit m ja, iďíže svit živótnyj:
Sláva: i nýňi: Spasáj, naďíjuščijasja
na Ta, Máli nezachodím aho Sólnca,* Bo-
horoditeľnice,* umolí m olitvam i Tvoími
preblaháho Boha,* upokóiti, mólimsja,
nýňi preslávľšahosja (prestávľšujusja),*
1B

iďíže upokojevájutsja p rávednych dúsi:*

božéstvennych blah nasľídnika (nasľídni-
cu) pokaží,* vo dvórich Právednych,*
v pám jať, V seneporóčnaja, víčnuju.
S.: V blažénnim uspéniji víčnyj pokoj po-
dážď, Hóspodi, usópšem u rabú T vojem ú (usóp-
šij rabi Tvojéj) (imja), i sotvorí jem u (jej) víč­
nuju pámjat.
(kropit trunu svjačenoju vodoju).
L.: Víčnaja pámjať, blažénnyj pokoj.
*
Po d or o z i na c v y n t a r s p i v a j e t s j a :
S vja tyj Bože, — Ps. 50. Pom iluj mja, Bože,
a bo: A nhelskij sobor udivísja, — abo: Kanón
Parastasa: V odu proSed, — abo: Blažénňi:
Vo cárslv iji Tvojém , jeh d á príjdeši,
pom janí nas Hóspodi.
Blažéni níščiji duchom , jáko ťich jesť
cárstvo nebésnoje.
Blažéni pláčuščiji, jáko ťiji uťíšatsja.
Blažéni krótciji, jáko ťíji nasľíďat
zémľu, ,
Blažéni álčuščiji i žážduščiji právdy,
jáko ťiji nasýťatsja.
Blažéni m ílostiviji, jáko ťiji pom ílovani
búdut.
Blažéni čístiji sérdcem , jáko ťiji Boha
úzrjat. ,
Blažéni m irotvórcy, jáko ťiji sýnove
Bóžiji narekútsja.
Blažéni izhnáni právdy rád i, jáko ťich
jesť cárstvo nebésnoje.
Blažéni jesté, jehdá ponósjat vam, i iz-
 19

ženút, i re k ú t vsjak zol hlahól na vy lžúšče,

m ené rádi.
R ád u jtesja i veselítesja, jáko m zdá váša
m nóha na nebesích.
J e v a n h e l i j ň i s t a c i j i po d or o z i na
cv y n tar :
I. Ot Joánna zač. 23.
Rečé Hospóď ko prišédšim k nemú Ju-
déom:* Az jesm chľib živótnyj. Otcý váša
jadóša mánnu v pustýni, i umróša: Sej
jesť chľib, schoďáj s nebesá, da, ášče kto
ot neho jásť, ne úmret.* Az jesm chľib ži­
vótnyj, sšédyj s nebesá: ášče kto sňísf ot
cbľíba sehó, živ búdet vo víki: i chľib,
jehóže az dam, ploť mojá jesť, júže az
dam za život míra.* Prjáchusja že meždú
sobóju židove, hlahóľuščc: káko móžct sej
nam dáti ploť svoju jásti?* Rečé že im
Isús: amíň, amíň hlahóľu vám, ášče ne
sňíste plóti Syna čelovíčeskaho, ne pijéte
krove Jeho, životá ne ímate v sebí.* Jadýj
moju ploť, i pijáj moju krov, ímat život
víčnyj: i az voskrešú jeho v posľídnyj
deň.
II. Ot Lukí zač. 30,
Vo vrémja óno: iďáše Isús vo hrad na-
ricájemyj Naín; i s Ním iďáchu učenicý
Jeho mnózi, i naród mnoh.* Jákože priblí-
žisja ko vratóm hráda, i se iznošáchu
umérša, syna jedinoródna máteri svojéj,
i ta bi vdová; i naród ot hráda mnoh s né-
20

ju.* I víďiv ju Hospóď, milosérdova o nej,

i rečé jej: ne pláči.* I pristúpi1 kosnúsja
odrá, nosjáščiji že stáša, i rečé: júnoše,
tebí hlahóľu, vostánü* I síde mértvyj, i na-
čát hlahólati; i dadé jeho máteri jeho.*
Priját že strách vsich, i slavľáchu Boha,
hlahóľušče: jáko prorok vélij vos tá v nas.
i jáko pošití Boh ľudéj svoích.
lll. Ot M árka zač. 37.
Rečé Hospóď: Iže chóščet po mňi ití, da
otvéržetsja sebé, i vózmet krest svoj, i po
mňi hrjadét.* Iže bo ášče chóščet dúšu
svoju spastí, pohubít ju; a iže pohubít dú­
šu svojú mené rádi i jevánhelija, toj spa-
sét ju.* Kája bo póľza čelovíku, ášče pri-
obrjáščet mir ves j, i otščetít dúšu svojú:
Ilí čto dasť čelovík izmínu na duší
svojéj?* Iže bo ášče posydítsja mené,
i moích slovés, v róďi sem preľuboďíjnim
i hríšnim, i Syn čelovíčeskij postydítsja
jeho, jehdá priídet vo slávi Otcá svojehó,
s Ánhely svjatými.

N ad hrobom:
Kondak hl. 8. So svjatým i upokoj C hris-
té,* dúšu rabá Tvojehó (rabý Tvojejá),*
iďíže ňísť boľízn, ni pečál, ni vozdychá-
nije,* no žízň bezkonéčnaja.
„L a z a t e u o j e v á n h e l i j e " ot J oánna
z a č . 3 9.
 21

Bi nikto boľá Lázar ot Viftániji, ot vesi

Maríiny i Márty sestry jejá. Bi že Maríja
pomázavšaja Hóspoda mírom, i otéršaja
nózi Jeho vlasý svoími, jejáže brat Lázar
boľáše.* Poslásfi úbo sestry k Nemú, hla-
hóľuščc: Hóspodi, sé, jehóže ľúbiši, bolít.*
Slýšav že Isús rcčé: sijá boľízň ňísť
k smérti, no o slávi Bóžiji, da proslávitsja
Sýn Bóžij jejá rádi.* Ľubľáše že Isús Már-
tu, i sestrú jejá i Lázarja. Jehdá že uslýša,
jáko bolít, tohdá prebýsf na némže bi
mísťi, dva dni. Potom že hlahóla učení­
kom: idem v Judéju páki.* Hlahólaša že
Jcmú učenicý: Ravví, nýňi iskáchu Tebe
kámenijem pobíti Judéje, i páki li ídeši
támo?* Otviščá Isús: ne dvanádesjaf li ča­
sov jesť vo dni? áščc kto chódit vo dni,
ne pótknetsja, jáko svit mira sehó vídit.
Ášče že kto chódit v noščí, pótknetsja, já­
ko ňisť svitá v nem.* Sijá rečé i po sem
hlahóla ím: Lázar druh naš úspe; no idú,
da vozbužú jeho.* Ríša že učenicý jeho.
Hóspodi, ášče úspe, spasén búdet.* Rečc
že Isús o smérti jeho; oní že mňíša, jáko
o uspéniji sna hlahólct.* Tohdá rečé im
Isús ne obinújasja: Lázar úmre. I rádu-
jusja vas rádi, da vírujete, jáko ne bich
támo; no iďim k nemú.* Rečé že Tomá,
hlahólemyj Bliznéc, učeníkom: iďim i my,
da úmrem s Ním.
Prišéd že Isús, obríte jeho četýri dni
22

užé imúšča vo hróbi.* Bi že Viftánija blizj

Jerusalíma, jáko stádij pjaťnádesjaf.
I mnózi ot Judéj bjáchu prišli k Márii
i Maríji, da ufíšat ich o brátiji jejú.* Már-
ta že jehdá uslýša, jáko Isús hrjadét, stri­
te Jeho; Maríja že dóm a siďášc. Rečé že
Márta ko Isúsu: Hóspodi, ášče by jesí zďi
byl, ne by brát moj úmerl. No i nýňi vim,
jáko jelíka ášče prósiši ot Boha, dasf Tc-
bí Boh.* Hlahóla jej lsús: voskrésnct brat
tvoj. Hlahóla Jemu Marta: Vim, jáko vos-
krésnct v voskresénije, v posľídňij deň.*
Rečé že jej lsús: az jesm voskresénije
i život, vírujaj v mja, ášče i úmret, oživét.
I vsjak živýj i vírujaj v mja, ne úmret vo
víki; jémleši li víru scinú?* Hlahóla Je-
mú: jej Hóspodi! az vírovach, jáko Ty jesí
Christós, Syn Bóžij, v mir hrjadýj.*
I sijá rékši, ide, i prihlási Maríju scs-
trú svojú táj, rékši: učiteľ prišél jesť,
i hlašájet ťa.* Maríja že jáko priíde, iďíže
bi lsús, víďivši Jeho, padé Jemú na no­
hú, blahófušči Jemú: Hóspodi, ášče by jesí
byl zďi, ne by úmerl moj brat.* lsús ž c.
jáko víďi ju pláčušču, i prišédšija s néju
Judéi pláčuščja, zapretí dúchu, i vozmu-
tísja sam.* I rečé: hďi položístc jeho? Hla-
hólaša Jemú: Hóspodi, prijdí i vížď.*
Proslezísja lsús.* Hlahólachu úbo židove:
vížď, káko ľubľaše jeho. Ňíciji že ot nich
 23

ríša: ne možášc li sej, otvérzyj óči sľipó-

mu, sotvoríti, da i sej ne úmret?*
Isús že páki preťá v sebí, priíde ko hro­
bu; bi že peščéra, i kámeň ležáše na nej.*
lllahóla Isús: vozmítc kámeň; hlahóla Je­
mu sestrá uméršaho Márta: Hóspodi, užé
smerdít, četverodnéven bo jesť. Hlahóla
jej Isús: ne rich li ti, jáko ášče vírujcši,
úzriši slávu Bóžiju?* Vzjáša úbo kámeň,
iďížc bi uméryj lcžá. Isús že vozvéd óči
horí, rcčé: Ótče, chvalú Tebí vozdajú, já­
ko uslyšal jesí mja. Az že víďich, jáko
vsehdá mja poslúšaješi; no naróda rádi
stojáščaho ókrest, rich, da víru ímut, jáko
Ty mja postál jesí.* I sijá rek, hlásom ve-
líkim vozzvá: Lázare, hrjiidi von!* 1 izýde
uméryj, obvjázan rukáma i noháma ukró-
jem, i licé jchó ubrúsom obvjázano. Hla­
hóla im Isús: razrišítc jeho, i oslávite iti.*
Mnózi že ot Judéj prišédšiji k Maríji,
i vítfivše, jáže sotvorí Isús, vírovaša v Ne­
ho.
M o Ii t v a p r o š čá l n a :

Hospóď Isús Christós Boh naš, íže bo-

žéstvennyja zápovidi svjatým svojím uče­
níkom i apoštolom dávyj, vo jéže vjazáti
i rišíti pádšich hrichí, i ot ónych páki my
prijémšc viny tóžde tvoríti: da prostít te­
bí, čádo duchóvnojc, ášče čto soďílal (so-
ďílala) jesí v nýňišnim víci, vóľnoje ilí
24

nevóľnoje, nýňi i prísno, i vo víki vikóv,

amíň.
(Svjašč. kropit svjačenoju vodoju trunu i hrob
i trunu spuskajut v hrob; v tom čaši Life spŕ-
vaje Tropar hl. 8 samopodoben-bolhar:)
Žemle, zínuvši,* prijm i ol tebé sozdán-
noje rukóju Bóžijeju ťilo,* páki že voz-
vráščšejesja k tebí róždšej:* jéže bo po
obrazu bysť, Sozdáteľ prijal,* ty že prijm i
sijé jáko svojé.
Svjašč. lopatoju krestoobrazno syple hlinu na
trunu v hrobi, hovorjači:)
Hospódňa žemľa, i ispolnénije jejá, vse-
Iénnaja, i vsi živúščiji na nej.
(Polom pečataje hrob slovami:)
Pečátajetsja hrob sej do vtoráho pri-
šéstvija Christóva: v ímja Otcá i Syna
i Svjatáho Dúcha. Amíň.
Otpust: Sláva Tebí, Christé Bože, upovánije
náše, sláva Tebí.
Lik: Sláva: i nýňi: Iľóspodi, pomiluj 3.
Blahosloví.
S.: Voskresýj iz mértvych, Chrislós,
ístinnyj Boh naš, molítvami prečístyja
svojejá Mátere, svjatých slávnych i vse-
chváľnych apoštol, prepodóbnych i boho-
nósnych otéc nášich, i vsich svjatých, du­
šu ot nas prestávfšahosja rabá svojehó
(prestávľšijasja rabý svojejá) (imja) v se-
 25

léniich právednych vselít i nas pomílujet,

jáko blah i čelovikoľúbec. — Amíň.
S.: V blažénnim uspéniji . . .
L.: Víčnaja pámjaŕ.
POCHORON V PASCHAENY J
TÝŽDEŇ
V c h o ď a č i v d o m : Jehdá snizšel j e s i . . .
str. 13.
V d o m i : Blahosloven Boh naš . . . Christos
voskrese . . . 3-iz stichami:
Da voskresnet Boh, i rnstočátsja vrazí
Jeho* i da bižát ot licá Jeho nenaví-
ďaščiji Jeho. — Christos voskrese . . .
Jáko isčezájet dym, da isčéznut,* jáko
tájet vosk ot licá ohňá. — Christos voskre­
se...
Táko da pohíbnut hríšnicy ot licá Bó-
žija,* a právednicy da vozveseľátsja. —
Christos voskrese . . .
Sej deň, jehóže sotvorí Hospóď,* vozrá-
dujemsja i vozveselímsja v oň. — Christos
voskrese. . .
Sláva: i nýňi: — Christos voskrese . . .
Ektenija o usopSich z panachidy, str. 4.
Po vozhlasi: V blažénnim u sp é n iji. . . Lik:
zam ist „Vičnaja pam jat“ spivaje: Christos vo­
skrese . ..
*

Na d v o r i, a b o v ch r a m i:
Štich na hl: 8.: A liluja 6.
Blažéni jáže izbral, i p rijál jesí, Hóspo-
di. A liluja 3.
26

I pám jať ich vo rod i rod. A liluja 3.

Tropar hl. 8.: H lubinóju m ú d r o s ti...
SI.: i n yňi: Tebe i sťinu . . . str. 5.
Kanón Voskresenija:
1. V oskresenija deň,* prosvitím sja ľú-
dije:* Páscha, H ospódňa Páscha:* ot sm ér-
ti bo ko žízni,* i ot žem lí k nebesí,*
C hristós Boh nas privedú,* pobídnuju po-
júščija.
C hristós voskrése iz m értvych:
2. P rijd íte, p ítije pijem nóvoje,* ne ot
k ám en e neplodná čudoďíjemoje,* no n et-
ľínija istócnik,* iz hróba odoždívša C hris-
tá,* v Ném že utverždájem sja.
C hristós voskrése iz m értvych:
3. Predvarívšija útro jáže o Maríji,*
i obrítšyja kameň otvalén ot hróba,* slý-
šachu ot ánhela:* vo svífi prisnosúščnim
súščaho,* s mértvymi čt<» íščcte jáko éelo-
víka;* vídite hróbnyja pelený:* tccýíc,
i míru propovídite,* jáko vostá Hospórf,
umertvívyj smerť,* jáko jesť Syn Boha,*
spasájuščaho rod čelovíčeskij.
Ekténija o nsopšich: Páki j p á k i. . . str. 4.
4. Na božéstvennij stráži,* bohohlahó-
livyj Avvakúm* da stán et s námi.* i po-
kážet svitonósna ánhela,* jásno hlahóľuš-
ča:* dnesj spasénije míru,* jáko voskrése
Christós,* jáko vsesílen.
C hristós voskrése iz m értvych:
 27

5. Ü treñujem útru hlubokú,* i vm ísto

m ira písň prinesóm Vladýci,* i C hristá
úzrim právdy Sólncu,* vsim žizň vozsijá-
jušča.
C hristós voskrésc iz m órlvych :
H. Snizšél jesí v preispódňaja žemlí,*
i sokrušíl jesí vercí víčnyja,* soderžáščyja
svjázannyja, Christé.* i tridnéven* jáko
ot kíta Jóna,* voskrósl jesí ot hróba.
S. Vonmim ! M ir vsim! Premndrost, vonmim!
Prokimen: hl. 8. — Sej deň, jehóže
sotvorí Hnspóď,* vozrádujem sja, i vozve-
selím sja v óň.
fiijávij svjatýrh Apóstol, ftŕ.nije:
Pérvojc úbn slóvn sotvorích n vsích,
n Fteófile, jáže načát Isús tvoríti že i ucíti
dáže do dne, v óňže zapnvídav Apoštolom
Duchom Svjatým , íchže izbrá, voznesésja:*
Pred nimi že i postávi sebe živa po slra-
dániji svojém, v m nózich ístinnvch zná-
m eniich. déňm i četyredesjátm i javľájasja
im, i hlahóľa, jáže n cárstviji Bóžiji:*
S nim i že i jadýj, poveľí im ot Jerusalím a
ne otlučátisja, no ždáti obitovánija Ótča,
ježe slýSaste ot mené:* Jáko Joán úbo
krestíl jesť vodóju, vy že ím ate krestítisja
Duchom Svjatým , ne po mnózich sich
dnech.* Oní že úbo sošédšesja voprošáchu
Jeho hlahóľušče: Hóspodi, ášče v Títo sijé
ustrojáješi cárstvije Izráilevo? Rečé že
20

k nim : ňísť váše razum íti vrem ená i Títa,

jáže Otéc položí v svojej vlasti:* No p rij­
m ite silu, našédšu S vjatóm u Duchu na vý,
i budete mi sviďŕteli vo Jerusalím i že i vo
vsej Ju d éi i Sam árii i dáže do posľídnych
žemlí.
Jevanhelije ot Matŕja, zač, 116.
Vo vrémja óno, jedíňijinádcsjať učeni-
cý idóša v Haliléju, v horu, ámože noveľí
im Isús:* I víďivše Jeho pokloníšasja Je­
mu: óvi že usumňíšasja.* I pristúpi Isús
rečé im, hlahóľa: dadésja mi vsjáka vlasť
na nehesí i na žemlí. Šédšc naučíte vsjá
jazýki, krcsťáščc ich vo ímja Otca, i Syna,
i Svjatáho Duch: Učáščc ich hľustí vsja,
jelíka zapovídach vam, i se Az s vami
jesm vo vsja dni, do skončánija vika.
Amíň.
Po jevanheU ji seje. čilaje:
Voskrcsénijc Christóvo víďiv.šc, poklo-
nímsja svjatómu Hóspodu Isúsu, jediné­
mu hczhrísnomu.* Krcstú Tvojcniú pokla-
ňájemsja Christé, i sviatóic voskrcsénijc
Tvoje pojém i slávim:* Ty ho jesí Boh
naš, rá/vi Tebe inoho ne znájem. ímji
Tvojé imenújcm.* Priidíte vsi vírniji, po-
klonímsjn svjatómu Chrislóvu voskresé-
niju: se ho priíde krestóm radosť vsemú
míru.* Vsehdá hlahoslovjášče Hóspoda,
pojém voskresénije jeho: raspjátije l)o
prcterpív, smértiju smerf razruší.
 29

Stichira, hl. 6.: Voskrés Isús ot hróba,*

jákože prorečé,* dadé nam život víčnyj,*
i véliju milosť.
Prodovžeňa Kanóna Voskresénija:
7. Ó troki ot péšči izbávivyj,* byv čelo-
vík,* stráždet jáko sm érten,* i strástiju
sm értnoje* v netľínija oblačít blahorípije,*
jedín blahoslovén otcév B o h /' i prepro-
slávlen.
C hristús voskrése iz m értvych:
8. Sej narečénnyj i sv jatýj deň,* jedín
subbót,* C árj i Hospóď,:? prázdnikov práz-
dnik,* i toržestvó jesť toržéstv:* v óňže
blahoslovím C hristá vo víki.
9. Á nhel vopijáše* B lahodátnij :* čístaja
Divo, rádujsja,* i páki reku, rad u js ja:*
Tvoj Syn voskrése tridnéven ot hróba,*
i m értv y ja vozdvíhnuvyj :* ľúdije veselí-
tesja.
Svitísja, svitisja,* nóvyj Jerusalím e.*
sláva bo Hospódňa na tebí vozsijá.* Likúj
nýňi i veselísja Cérkve:* Tý že C ístaja
k rasújsja, Bohoródice,* o vostániji roždes-
tvá Tvojehó.
P ló tiju usnúv,* jáko m értv,* Cárju
i Hóspodi,* tridnéven voskrésl jesí,*
Adám a vozdvíh ot tli ,ŕ i uprazdnív smerť:*
Páscha netľínija,* m ira spasénije.
Propoviď.
Sticliiry na postidnoje cilovánije, (iz tuí uve­
dených spivajem e liše dolxj, doki virniki rilu-
30

ju t krestik, ale peršu i Slava: i nyňi, spivajeme

vse.)
Da voskrésnet Boh,* i rastočátsja vrazí
Jeho,* i da bižát ot licá Jeho* nenaví-
ďaščiji Jeho.
Páscha svjaščénnaja nam dnesj poka-
zásja,* Páscha nóva svjatája,* Páscha táin -
stvennaja,* Páscha vsečestnája,* Páscha
C hristós izbáviteľ,* Páscha neporóčnaja,*
Páscha velikaja,* Páscha vírnych,* Páscha
dvéri rájsk ija nam otverzájuščaja,* Páscha
vsich osvjaščájuščaja vírnych.
Jáko isčezájet dym,* da isčéznut,* jáko
tájet vosk ot licá ohňá.
PrijdUe* ot viďínija, žený blahovíslni-
cy,* i Siónu rcýte:* p rijm i ot nas rádosti
blahovíščenija,* voskresénija Christóva:*
k rasújsja, likúj* i rádujsja, Jerusalím e,^
C arjá C hristá uzrív iz hróba,* jáko ženichá
proischoďášča.
Táko da pohíbnut hríšnicy ot licá Bóži-
ja,* a právednicy da vozveseľátsja.
M ironósicy žený,* ú tru hlubokú, pred-
stávšja hrobu Životdávca,* obritóša ánhe-
la na kám eni siďášča*, i toj poviščáv im,
síce hlahólaše:* čto íščete živáho s m ért-
vymi;* čto pláčete netľinnaho v tli;* šédše
propovídite učenikóm Jeho.
Sej deň, jehóže sotvorí Hospóď,* vozrá-
dujemsja* i vozveselímsja v óň.
 31

Páscha krásnaja,* Páscha Hospódňa,

Páscha,* Páscha vsečestnája nam vozsijá,*
Páscha, rádostiju d ru h d rú h a obímem.*
O Páscha, izbavlénije skórbi,* íbo iz hróba
dnesj,* jáko ot čertóha vozsijáv Christos,*
žený rádosti ispólni, hlahóľa:* propovídite
apoštolom.
Sláva: i nýňi:
V oskresénija deň,* i prosvitím sja to r-
žestvóm,* i d ru h d rú h a obímem.* Rcém:
brátije,* i nenavíďaščim nas,* prostím vsja
voskresénijem ,* i táko vozopiím:
C hristós voskrese iz m értv y ch . . .
S.: V blažénnim u sp ó n iji. . .
(kropit trunu svjačenoju vodnju).
L.: Zam isi „VU-naja pám jai“ — spivaje:
Chňstos voskrese.
*
P o d o t o z i n a c v y n t a r spivajetsja!
Christos voskrese. — A nhel vopijaie, — Svitisja,
svitisja, — Plotiju usnuv, — A nhelskij snbor
■udivísja.
J e v a n h e l i j ň i s t a c i j i p o d or o z i
na c v y n t a r :
I. Ot M ir k a . zač. 70.
Vo vrémja óno, minúvši subófi, Maríja
Mahdalína i Maríja Jákovľa i Salomíja
kupíša aromáty, da prišédše pomážut Isú-
sa.* I ziló zaútra vo pérvyj ot subót prij-
dóša na hrob, vozsijávšu sólncu. I hlahó-
lachu k sebí: kto otvalít nam kámeň ot
dvérij hróba?* I vozzrívše víďiša, jáko
32

otvalén bi kámeň: bi bo vélij ziló. I všédše

vo hrob, víďiša júnošu siďášča v desných,
oďíjana v odéždu bílu, i užasóšasja.* On
že hlahóla im: ne užasájtesja, Isúsa íščetc
Nazarjanína raspjátaho: vostá, ňisť zďi:
se misto, iďíže položíša Jehó.* No idíte,
rcýte učeníkom Jehó, i Petrovi, jáko var-
jájet vy v Haliléji, támo Jehó uvídite, já-
kože recé vam.* I izšédše, bižáša ot hróba;
imjášc bo ich trépet i úžas, i nikomuže
ničtóže ríša, bojáchubosja.
II. Ot Lukí, zač. 114.
Vo vrémja óno, voskrés Isús ot mért-
vych, stá posreďí učeník svoích, i hlahóľa
im: mír vam.* Ubojávšcsju že i pristrášiíi
bývše, mňáchu duch víďiti. I rečé im: čto
smuščéni jesté? i počtó pomyšlénija vchó-
ďat v serdeá váša?* Vídite rúči moji, i nó-
zi moji, jáko sam Az jesm: osjažíte mja
i vídite, jáko duch plóti i kosti ne ímaf,
jákože mené vídite imúšča* I sijé rek,
pokazá im rúči i nózi. Ješčé že ne víru-
juščim im ot rádosti, i čuďáščimsja, rečé
im: ímate li čto sňídno zďi?:* Oní že dáša
Jemú ryby pečený časť, i ot pčel sot.
I vzem, pred nimi jadé.* Rečé že im: sijá
suť slovesá, jáže hlahólach k vam, ješče
syj s vámi, jáko podobájet skončátisja
vsim napísannym v zakóňi Mojséovi i pro-
rócich i psalmích o mňi.* Tohdá otvérze
im úm razunúti Pisánija. I rečé im: jáko
 33

táko písano jesf, i táko podobáse postra-

dáti Christú, i voskrésnuti ot mértvych
v trétij deñ, i propovídatisja vo ímja Jehó
pokajánijn i otpuscéniju hrichóv vo vsich
jazÿcich, nacénsc ot Jerusalíma.* Vÿ ze
jcsté svidítelije sim. I se Áz posFú obito-
vánije Otcá mojchó na vy: vy ze sidítc
vo hrádi Jerusalímsfi, dóndczc oblecé-
tesja síloju svÿse.* Izvéd ze ich von do
Viftániji: i vozdvíh rúci svojí, blahosloví
ich. I bÿsf, jehdá blahoslovjásc ich, otstu-
pí ot nich, i voznosásesja na nébo* I fíji
poklonívsesja Jemú, vozvratísasja v Je-
rusalím s rádostiju velíkoju. I bjáchu vÿ-
nu v cérk\i, chvárasce i blahoslovíáscc
líóha, amíñ.
III. Ot Joána, zac. 75.
Súscu pózdi v den toj v pérvyj ot su-
bót, i dvérem zatvorénnym, id’ízc bjáchu
ucenicÿ Jehó sóbrani strácha rádi judéi-
ska, priíde Isús, i stá posredí, i hlahóla
im: mir vam* I sijé rek, pokazá im rúci
i nózi i rébra svojá. Vozrádovasasja ze
ucenicÿ. vídivse Hóspoda.* Recé ze im
Isús páki: mir vam, jákoze poslá mja
Otéc, i Áz posiláju vÿ. I sijé rek, dúnu,
i hlahóla im: prijmítc Duch Svjai; ímzc
otpustité hrichí, otpúsfatsja im, i ímzc
derzité, derzátsja.* Tomá ze, jedín ot obo-
junádesjate, hlahólemyj Bliznéc, ne bi tu
s ními, jehdá priíde Isús.* Hlahólachu ze
34

jcmú druzíi učenicý; vírfichom Hóspoda.*

On že rečé im: ášče ne vížn na rukú Jeho
iázvy hvozdínnyja, i vložú nérsta mojehó
v jazvy hvozdínnyja, i vložú rúku moju
v rebra Jeho. ne imú vírv.* I po dnech
ôsmich páki bjáchu vnufrj učenicý Jeho,
i Tomá s nimi. Priíde Tsús, dvérem zatvo-
rénnym. i stá posreďí ich, i rečé: mir
vam.* Po tom hlahóla Tomí: prinesí perst
tvoj simo, i vížď rúči moí. i prinesí rúku
tvojú. i vloží v rebra moja, i ne búdi ne-
víren. no víren.* I otviščá Tomá, i rečé
Tcmú: Hospóď moj, i Boh moj.* Hlahóla
iemú Tsús: iáko víďiv mjn, víroval jesí,
hlažéni ne víďivšiji, i vírovavšiji.* Mnóha
že i ína známenija sotvorí Isús pred uče-
nikí svoími, jáže ne suf písana v knihách
sich. Sijá že písana bvša. da vírujete, iáko
Isús jesť Christós Sýn Bóžii, i da víru-
jusče, život ímate vo ímja Jeho.
( N a d h r o b o m : Tak ja k na zvyčamormi
porhoroñi. Otoust paschaľnyj. Zam isf „Vitnaja
pam jat“ — Christós voskrese.)

P O C H O R O N - OD N E D I L I
T O M I N O J I DO V O Z N E S E N I . T A
Vse jak na zvyčajnom u pochoroňi, liSe po:
Biahosloven Boh naS: Christos voskrese, — i za-
mist: Vičnaja pamjat: Christos voskrese.
 35

POCHORON D ITEJ
(ďite) do 7 rokov; rizy svitľi).
V c h o d a f i v d o m ; Jehdá snizlél } e s i. . .
str. 13.
V d o m i : Panachida — z sejú Ektenijeju:
Pomiluj nas, Bóžc, po velícij milosti
Tvojej, mólimtisja, uslýši i pomiluj. —
Hospodi, pomiluj. 3.
Ješčé mólimsja o upokojéniji blažénna-
ho mladénrn (imja) i o jéže po nelóžnomu
svojemú obiščániju, nebésnomu svojemú
cárstviju toho spodóbiti. — Hospodi, po­
miluj. 3.
Jáko da Hospóď Roh naš učinit dušu
jeho, iďíže vsi právedňiji počivájut. —
Hósuodi, pomiluj. 3.
Milosti Bóžija. cárstva nebésnaho, i so
Svjatými uookoiénija, u Christá bezsmért-
naho Cariá i Boha nášeho tomu, i sami
sehí. nrósim. — Podaj, Hósoodi.
Hóspodu pomolímsja. — Hospodi, pomi­
luj.
Hospodi Isúse Christe Bóže naš, poro-
dívšimsja ot vody i dúcha, i v neporóč-
nom žitijí k Tebí Drestavľáiuščimsja cár-
stvo nebésnoje dáti obiščávvi, i rekíj:
ostávite ďíti prichodíti ko mni, takových
bo jesť cárstvo nebésnoje: smirénno mó­
limsja, nýňi ot nas prestávlennomu rabú
Tvojemú, mladéncu (imja) po Tvojemú
nelóžnomu obiščániju, cárstvija Tvojehó
36

nasľídijc daruj, nás že bezporóčno spodo­

bí prejtí, i christijánskojc skončáti žitijé,
so vsími Svjatými Tvoími, v ncbésnych
čertozich vodvorílisja.
Jáko Ty jcsí voskrcscnijc, život, i upo-
kojénije vsich rabov Tvoích, i nýňi pre-
stávlennomu rabú Tvojemú mladéncu
(imja) Christé Bóžc naš, i Tebí slávu voz-
sylájcm, so bcznačáľnym Tvoím Otcém,
i presvjatým i blahím i životvorjáščiin
Tvoím Duchom, nýňi i prísno, i vo víki
vikóv. — Amíň.
V blažennim uspenii. . . — Víčnaja
pamjať.
*

N a d v o r i, a b o v c h r a m i : (SvjšS. spi-
vaje stichi tut uvedeňi. a L ik po každom štichu
spwaje: „Búdi ím ja Hospódne blahoslovénno ot
nýňi i do vika".)
Chválite ótrocy Hóspoda,* chválite ímja
Hospódne.
Búdi ím ja Hospódne* blahoslo­
vénno ot nýňi i do vika.
Iz ust mladéncev i ssúščich* soveršíl je-
sí chvalú.
B údi ím ja . . .
Kto jáko Hospóď Boh naš?* na vysó-
kich živý j i na smirénnyja prezirájaj na
ncbesí i na žemlí.
B údi í m j a . .
 37

Júnoši i ďívy, stárcy s júnotami* da

voschváFat imja Hospódnc.
Búd i ímja . . .
Kto vzýde na horu Hospódňu?* 1I1 kto
stánet na misii svjatím jehó?
Búdi jmja . . . ,
Nepovínen rukámi i cístyj sérdcem.*
Sej priímet blahoslovénije ot Hospoda,
i mílostiňu ot Boha Spása svojehó.
Búdi ímja . . . ,
BlahoslovénHospóď Boh christijánov*
ot vika i do vika.
Búdi ímja . . . ,
Sláva: i nýňi.
Búdi ímja . . .
Ektenija o usopšich:
Páki i páki m írom Iióspodu pomolimsja . . .
z Panachidy str. 35.
Kanón: Vodu p r o š é d ... z Parastasa, str. 9.
Po 9-oj pisni Kanóna:
Svjšč.: V ó n m im ' M ir vsim! Premudrosť, von­
ní im!
Prokim en hl. 6. Blažén puť, v óňže íde-
ši dnesj duše,* jáko uhotóvasja tebí místo
upokoiénija.
Ko Korinťanom poslánija svjatáho apoštola
Pávia čténije:
 38

B rátije, ne vsjáka ploť, táže ploť: no

ína ubo ploť čelovíkom, ína že ploť sko-
tóm, ína že rýbam , ína že ptícam.* I ťi-
lesá nebésnaja, i ťilesá zem nája: no ína
úbo nebésnym sláva, i ína zemným.* ína
sláva sólncu, i ína sláva luňí, i ína sláva
zvizdám : zvizdá bo ot zvizdý ráznstvujet
vo slávi.* Tákožde i voskresénije m ért-
vvch:* síjeísja v tľínije, vostajét v netľí-
n iji: S íjetsja ne v česť, vostajét v slávi:
síjetsja v némošči, vostajét v síri:* S íjetsja
fílo dušévnoje, vostajét ťílo duchóvnoje:
jesť fílo dušévnoje, i jesť ťílo duchóvnoje.*
Táko i písano jesť: byst pérvyj čelovík
Adám v dušu žívu, posľídnij Adam v duch
životvorjašč.
Jevanhelije ot Joana, zač. 21.
Recé Ilospóď ko prišédšim k nemú Ju-
déjem: Áz jesm chľib živótnyj: hrjadýj ko
mňi, ne ímať vzalkátisja: i vhujaj v mja,
ne ímať vžaždátisja nikohdáže.* No ricli
vam, jáko i víďiste mja, i ne vírujete. Vse,
jéže dajét m ň i Otéc, ko m ň i priídet: i
hrjadúščaho ko m ň i na izženú von.* Jáko
snidóch s nebesé, ne da Ivorjú vôľu moju,
no vôľu poslávšaho mja Otcá.* Se že jesť
vôľa poslávšaho mja Otcá, da vse, jéže
dadé mi, ne pohubľú ot neho, no voskrešú
je v posľídnij deň.
Stichiiry „poslidnoho cilovanija“, hl. 8. Pod.:
O preslávnaho čudese.
 39

Sm erť m ladéncem oslába:* žitéjskich bo

zol nepričástni javíšasja,* i k pokoju p ri-
spíša,* i rádostiju nebésnoju v p rávedni-
kov ňídrich rádujutsja,* i m ladénec
svjatých božéstvennym likóm* nýňi svese-
ľatsja.* i vírno likújut,* jáko ot tlín ija
hrichoľúbnaho* čistý otidóša.
Sláva, hl. 6. Boľízň A dám u bysť dréva
vkušénijem drévle vo Jedém i,* jehdá
zmij jad izblevá.* Tim bo vníde sm erť
vseródnaja,* sň id áju ščaja čelovíka.* No
prišéd V ladýka, nizloží zmija,* i upokojé-
nije nam darová.* K N em ú úbo vozo-
piím:* poščadí Spáse, i jáže p rijá l je sí,*
so izbránnym i Tvoím i upokoj.
I nýňi: P rem in én ije skorbjáščich,* svo-
boždénije nem oščstvújuščich súšči,* Bo-
horódice Divo,* spasáj hrad i Túdi,* rá tu -
jem ych míre,* oburevájem vch tišinó,* je ­
diná predstáteľnice vírnych.
S.: Vo blazénnim u sp é n iji. . .
(kropit trunu svjačenoju vodoju).
P o d o t o z i n a c v y n t a r — spivajetsja
jak na pochoroňi starších. Jevanhelija ne čita-
jutsja.
N ad h r o b o m :
K ondak hl. 8 . So svja tým i upokoj .. . str. 20.
S.: Hóspodu pomolimsja. L.: Hospodi,
pomiluj.
Chraňáj mladéncy, Hóspodi, v nýňiš-
nem žitijí, v búduščem že víci uhotóvavyj
im ánhelskaja svitoobráznaja mistá,
 40

v níchže vodvorjájutsa právedných dúsi:

Ty sam Vladýko Christé, dúšu rabá Tvo-
jehó (rabý Tvojejá) mladénca (imja) prij­
mi s mírom. Ty bo rekl jesí: ostávite ďíti
prijtí ko mni, takových bo jesť cárstvo
nebésnoje. Tebí bo podobájet vsjákaja slá­
va, česť i poklonénije, so Otcém i Svjatým
Duchom, nýňi i prísno, i vo viki vikóv. —
Lik: Amíň.
Svjašč: posvjačuje i zapečatuje hrob, jak
u starlich i Otpust.

P OCHORON DIT E J -
V PASCHAĽNYJ TÝŽDEŇ
V c h o d a č i v d o m : Jehdá snizšel j e s í ...
V d o m i : Jak na pochoroňi starMch v pas-
chatnyj týždeň, — liše Ektenija z poehoronu
dite).
N a d v o r í , a b o v c h r a m i : Kanón
Voskresenija, ja k na pochoroňi starších.
P o d o r o z i : Jak na pochoroňi starších. Je-
vanhelija ne čitajutsja.
N a d h r o b o m : Jak na zvyčajnom u po­
choroňi ditej. Zamisť „Vičnaja pamjať“ —
Christos voskrese.

P O C H O R O N D 1 T E J - OD
N E D I Ľ I T O M I N O J I DO
VOZNESENIJA
Vse jak na zvyčajnom pochoroňi ditej, liše
po „Blahosloven Boh naš“ — Christos voskrese
i zamis( „Vičnaja pam jat“ — Christos voskrese.
 Z m ist — O b sa h
1. Panachida ...........................................3
2. P a r a s t a s ............................................................. 5
3. Parastas v paschaľnyj týždeň 12
4. Parastas — v ŕasi ot nediľi Tominoji
do Voznesenija . . . . . 12
5. P o c h o r o n ............................................................13
ti. Pochoron v jjaschaľnyj týždeň 23
7. Pochoron — od nediľi Tominoji do
Voznesenija . . . . . . 34
B. Pochoron e n t e j .................................. 35
(i. Pochoron ditej — v paschaľnyj týždeň 4(1
10. Pochoron ditej — od nediľi Tominoji
do V o z n e s e n i j a .......................................... 40
Zamitka: V Irmosi „Vodu proSed“ v pisvi I, 7
i 8, z uvedených dvoch textov spivujetsja odiu
 PANACHIDA p a r a s t a s
POCHORON - POHREB
Vydal Spolok, sv. Vojtecha, Trnava, v CN Bru-
tislava, 1069. S trán 42. Vytlaôlll Dukelské tla-
ŕiatn e, n. p.. PreSov. 2.45 AH. Cena Kôs ô —