vyznatuje vy88i rozpustnost{ uhliku v porovnani s feritem a mé lep8i plastické vlastnosti nez ferit. Vy88i rozpustnost ubliku v austenitu snizuje nebezpedi precipitace karbidi chrému. Struktura Cr - Ni oceli je vysledkem viva kombinace feritotvornych a austenitotvornych prvki na strukturu oceli. Vliv viech feritotvornych prvké, které ocel obsahuje, je vyjédten tzv, ekvivalentem chromu Crs. Vliv vSech austenitotvornych prvkt tzv. ekvivalentu niklu Nig. Na zéklad& Crp a Nig byly zkonstruovany konstitun{ diagramy, Kterych se poutiva k odhadim vysledné struktury Cr - Ni austenitickych ocelf. Je to Schaeffleriv diagram (obr.15.2) a De Longiv diagram (obr. 15.3). Se “2 32 e € . RS 42 OG ELIE 2 . 0 & 20 AE O) s 5% 49 3 m2 80; Z 8 vu Se 10074 2, Ub \ =" lEeM E F 0 4 8 2 6 0 % 28 32 36 40 Cre =Cr+Mo+15Si+05Nb —= hm% U, RX. oblast faze T oblast rfistu zrna nad 1150°%C AIM oblast vzniku trhlin pod 400°C (zakaleni) Be oblast nebezpeti vzniku teplych trhlin nad 1250°C A-austenit F-ferit .M—- martenzit Obr.15.2 Schaefflériv diagram. M45Schaeffleriv diagram je moZné pouzit k odhadiim vysledné mikrostruktury Cr - Ni austenitickych oceli s nizkjm obsahem dusiku . S dostatujici ptesnosti je ho mo%né poutit pro oceli typu ASTM 308, 310, 312, 316, 317, 318, a 347 podle ASME Code. Ze Schaefflerova diagramu vychézi i Séfériamiv vzorec pro vypotet obsahu 8 feritu v Cr - Ni austenitické oceli : % Bferitu = 3 ( Cre- 0,93 . Nie - 6,7) as.) g 3 a —> Nig = Ni+ 30C+30N+0,5Mn [hm%] 3 26 ——> Cr, = Cr+ Mo+15Si + O5Nb [hm%] A- AUSTENIT F-FERIT M-MARTENZIT Flhm%]- OBSAH FERITU V hm% FN-FERITOVE CISLO Obr.15.3 De Longtiv diagram. De Longiiv diagram upfesfiuje Schaeffleriv diagram. Do Nig zafadil De Long i dustk jako vyznamng austenitotvorny prvek s koeficientem 30, De Longa diagram je proto mozné 146pouzit i pro austenitické Cr-Ni oceli s dusikem. $ dostatetnou ptesnosti uréuje mikrostrukturu Cr-Ni austenitickych oceli s obsahem feritu 0-15%. Jeho pouziti nen{ vhodné pro oceli s vysokyim obsahem manganu. Zji8ttné obsahy ferita odpovidajf oceli s 1 hm. % manganu. Po normalizaci objemovych metod méten{ obsahu feritu (magnetometrické m&feni) v AWS A4.2 a ISO 8249 byl upraven v tom smyslu, 2e udvé tzv. Feritové tislo (FN) a ne obsah feritu v %. Do obsahu cca 10 hm. % § feritu ve struktute jsou obsahy feritu ve struktute stanovené plosn& (metalograficky) a objemové (FN) prakticky steiné, Pri vy88im obsahu feritu ve struktute zjistime metalograficky (plo8né) nizSi obsahy feritu ned ve skuteénosti. Proto byla déna pfednost metodém objemovym. Ani Schaeffleriv ani De Longiv diagram vSak nen{ moZné poudit k odhadim mikrostruktury Cr-Ni oceli s vyssim podilem feritu ve struktute, zejména u tzv. feriticko- austenitickych duplexnich oceli. Pro tento itel byl zkonstruovan novy konstituéni diagram, ktery umodiiuje spolehlivé odhady obsahu feritu ve struktufe Cr-Ni oceli v rozsahu 0 a% 100EN. Byl nazvn diagram WRC - 1992 a je uveden na ndsledujfeim obrazku 6.15.4. Zs Z MMMM CALL: 1 20 2 2h 26 2 30 Cre=Cr+Mo+O7Nb [hm%] Obrl5.4 Diagram WRC - 1992. Od Schaefflerova a De Longova diagramu se li8i piedev8im zménou vypotta Cre a Nig. Do vypottu Crz jsou zahmnuty pouze obsahy Cr, Mo a Nb. Do vypottu Nie obsahy Ni, C, N a Cu, Dale vyjadiuje tento diagram néchylnost na vznik krystalizaénich teplych trhlin v zivislosti na zpisobu krystalizace. Oblasti A a AF se vyznatuji primérni austenitickou krystalizaci a v téchto oblastech je vice pravdépodobny vjskyt krystalizatnich teplych trhlin. 47V oblastech FA a F dochéai k primarni feritické krystalizaci a vyskyt krystalizaénich teplych tihlin ve svarovém kovu je méné pravdépodobny. Byl konstruovan pro rychlosti ochlazovani odpovidajicf svatovani eiektrickym obloukem. Je vhodny pro oceli s obsahem do 10 hm. % manganu a 0,25 hm. % dusiku. U oceli s obsahem nad 1 hm. % kfemiku a nad 3 hm. % molybdenu se pfesnost odhadu feritu ve struktufe snizuje, ‘Vsechny uvedené diagramy je modné poudit k odhadim obsahu feritu a austenitu jak v zikladnim materiélu, tak i ve svarovjch kovech. Pi odhadech obsahu feritu ve svarovém kovu je nutné potitat se stupném promiseni svarového kovu nataveného 2. piidavného materidlu se zAkladnim svafovanjm materidlem, ktery je z4visly na pouzité technologii a parametrech svatovini, Na obr.15.5 odpovidd bod A chemickému slo2eni tistého svarového kovu nataveného pouze z ptidavného materidlu (35 FN). Bod B odpovida zékladnimu materidlu (9SFN). Bod C pak odpovid uvagovanému promiseni 30 hm. % ( 30 hm. % zakladniho materidlu se podili na tvorbé svarového kovu), tj. leZi na wseéce AB ve vadalenosti 30 % délky aseéky od bodu A(49 FN). 18 20 22 24 26 28 30. 3g 18 6 A ~ OZ 6 & " LK Me, 1h AFL, OK 1h Bt i (Oey % + ‘CAA: 3 FAz C gE 2 a << = 4 40 6 20 22 2h 26 BB 30 Cre= Cr+ Mo+O7Nb [hm%] a Obr.15.5 Stanoveni podilu feritu ve svarovém kovu. Zakladni typy Cr-Ni austenitickych ocelf jako naptiklad 17241 - typ 10 Cr 18 Ni 9, 17 247 - typ 08 Cr 18 Ni 9 Ti, 17 350 - typ 02 Cr 17 Ni 13 Mo 3 maji struktura iste austenitickou, nebo austenitickou s maljm obsahem 6 feritu (do cca 10%), Dolegovéni formniteks oceli molybdenem zvySuje antikorozni viastnosti oceli v prostfedi slabjch selin. Austeniticko - feritické Cr-Ni oceli (duplexni) obsahuji obvykle 16 a 27 hm. % Cra 5 hm. % Ni. Mohou byt dale dolegovany Mo a N. Jejich struktura je feriticko- austeniticka s obsahem feritu 40 a 70 hm. %. 14815.2 Sva¥itelnost korozivzdornych oceli. 15.2.1 Chromové feritické oceli Z hlediska svatitelnosti je nutné zvlé8t’ posuzovat svatitelnost klasickych feritickych oceli s obsahem uhliku cca 0,08 hm. % a feritickych oceli s velmi nizkjm obsahem intersticidlnich prvkt ptedev3im ubliku a dusiku ( EC+N < 0,04 hm. %) U klasickych feritickych oceli napf. 17 040 mize v TOO svarového spoje vzniknout martenzit, zatim co zikladni materiél neovlivnény svafovénim je disté feriticky. V ohfevové ‘c4sti teplotntho cyklu pti svafovani mize v TOO ublik, ktery se uvoliuje 2 rozpoustéjfcich se karbidi, vyvolat vznik austenitu, ktery pfi rychlostech ochlazovani odpovidajicich podminkém pFi svatovani transformuje na martenzit. Feritické chromové oceli klasického typu svafujeme proto zdsadné s pfedehfevem. Ukolem piedchievu je snizit rychlost ochlazovani ve svarovém kovu a v TOO. Pro stanoveni vySky teploty pfedehievu vSak nemiZeme pouzit drive uvedené vztahy, které plati pro nelegované nebo nizkolegované oceli. PHi jejich powditi bychom vypotitali neredlné vysok¢ teploty piedehfevu. Stanovujeme ji proto experimentélné (zkouskami praskavosti). Pro jejich svafovini pouzivame s ohledem na ‘mo2ny vanik martenzitu pHidavné materidly s nizkjm obsahem difuznfho vodiku. V pasmu pfehtéti TOO pti teplotéch nad 900 °C mizeme oekévat zhrubnuti zma, které rovné% zptisobi zkfehnut{ tohoto pasma. Proto je nutné svafovat s limitovanym tepelnym pHikonem do svaru. Dal8{ mechanizmy, které zpisobuji zkfehnuti svarovjch spoji klasickych feritickych ocelt je zkfehnuti 475 a vznik o-fize. Zkfehnuti 475 je zptsobeno precipitaénimi procesy probihajicimi v rozmezi teplot 450 a% 525 °C. PH svatovin{ malfch tlousték materidlu je doba setrvani na kritické teploté velmi krétka a zkfehnuti typu 475 se prakticky neuplatni. V teplotnim rozmezi cca 500 a 800 °C mie ve svarovych spojich vzniknout tvrdé a kfehké intermetalické slougenina nazjvana o-fize. Bli28i podminky pro jejf vznik jsou uvedeny v kapitole svatitelnost Cr-Ni austenitickych oceli. S ohledem na zkfehnuti ristem zm, zkfehnuti 475 a venik o-fize se nedoporutuje svafovat velké tloustky klasickych feritickych oceli. Velké tloustky vedou k pouziti vét8ich tepelnych ptikondi a tim i k ristu zma, Rovné tepelné zpracovani po svateni, Které vy2adujf, zpisobi, 2e se prodluzuje cas ochlazovani ptes kritické teploty zkfehnuti 475 a o-fizi a pravdépodobnost uplainén{ téchto mechanismé zkFehnuti se zvySuje. Dal&{ problém, ktery je nutné fe8it pti svafovani klasickych feritickych oceli s obsahem chrému v tuhém roztoku vét8im ne 13 hm. % je moznost vzniku interkrystalické koroze (MKK). PHitiny jejtho vzniku a moinosti kterjmi miZeme jejimu vmniku zabranit si vysvétlime rovnéz v kapitole o svatitelnosti Cr-Ni austenitickych oceli. Pro svaovéni pougivime piidavné materidly steiného chemického sloeni jako ma zékladni materiél. Svarové kovy t&chto ptidavnych materiéld vSak maji nizké plastické vlastnosti. Dale je moZné pouzit ptidavnych materidld dolegovanych cca 4 hm. % Ni. Svarovy kov je pak tvoien nizkouhlikovym martenzitem s malou néchylnosti na vanik studenych trhlin a dostatetnou houzevnatosti. Treti mo%nosti je pouzit jako ptidavny material slitiny niklu, Svarové spoje po svafoviini obvykle Zihame v rozmezi teplot 750 - 850 °C. Zihani zvySuje plastické viastnosti a korozn{ odolnost svarového spoje. SniZen{ obsahu intersticialnich prvki C a N ve feritické oceli zptsobi, Ze i v TOO svarového spoje dosshneme tisté feritickou strukturu. Materidly tohoto typu nejsou néchylné na venik studenyh trhlin a svafuji se obvykle bez pfedehievu. PFi jejich stabilizaci se pouziva ptevaané Ti (v porovndni s niobem snizuje néchylnost na vanik kréterovych trhlin). Do obsahu Ti 0,7 hm. % maj dobrou odolnost proti vzniku teplych trhlin. Hlavnim problémem 149pfi jejich svatoviini je pokles vrubové hougevnatosti v pésmu piehiéti TOO zpisobeny zhrubnutim zma. Proto podminkou pro jejich svafovani je pouziti co nejmensiho tepelného piikonu pti svafovani. Pokud pracovni teplota svarovych spoji nepiekroéi teplotu 320 °C nemusime se obavat zkfehnuti 475 ani o-fizi. Tepelné zpracovén{ pro zjemnéni struktury (oceli bez polymorfni pfemény) se neuzivé s vyjimkou Zihéni 800 *C/Ih pro zlepeni codolnosti svarovjch spojd proti MKK v oxidatnim prostiedi. Svatujf se pfedevaim tenkosténné polotovary do tloustky stény 3 mm. Doporutené technologie svafovani jsou: laser, MIG, TIG, elektricky odpor véetné Svového a bodového svafovini. Pro rutni obloukové svatovéni se pouzivaji nizkoublikové austenitické elektrody. Svarovy kov je méné odoiny proti koroznimu praskani. Pro svafovani technologiemi MIG a TIG sc poutivajf ptidavné materidly s chemickym sloenim odpovidajicim zakladnimu materidlu. Pfi svafovéni je nutné dokonalou Sistotou svarovych ploch, ptidavnych materidlé a ochranou tavné lizné udréet obsah C+N<0,04 hm. % aby nedoslo ke vzniku martenzitu. 15.2.2 Martenzitické chromové oceli Martenzitické chromové oceli obsahuji 11,5 a% 18 hm. % Cr. Svatuji se v popusténém, uhaném, zuslechténém, nebo tvrdém stavu. Predchézejici tepelné zpracovani nemé prakticky vliv na zakaleni TOO a svarového kovu. Zékladnim problémem pii jejich svafovani je jejich prokalitelnost a ndchylnost na tvorbu studenych trhlin. Proto pti jejich svatovan{ pouzivame zésadné ptedehtev, kontrolujeme interpass teplotu a aplikujeme dohtev svarovych spojti.. Pro Klasické 12 a2 13 hm. % Cr martenzitické oceli se dfive doporutovala teplota predehfevu nad teplotou Ms tj. cca 400 °C. V novej8ich pracech se pti niZ8ich obsazich uhliku a doporuéuje teplota pfedehfevu cca 250 °C tedy mezi Mr (cca 100 az 150 °C) a Ms. PHi této teploté picdehevu zistav ve struktufe jeSt8 dostateiné mnoZstvi austenitu, ktery je plasticky a ve kterém se rozpousti difuzni vodik. Tim se taste’né se sniZuje vnitini pnuti. Zéroveh se doporutuje svatovat pHidavnjmi materidly menSich priméri, aby nésledujici vrstva svarového kovu vyZihala ¥ co nejvét8im objemu vrstvu piedchozi. Utelem dohevu je umoznit difuzi vodiku a zrovnomémit vnitini pnuti. Teplota interpass se piedepisuje v rozmezi teplot Ms-teplota pfedehfevu. V pasmu pichkéti TOO a ve svarovém kovu je limitujicl hodnotou po2adovanych mechanickych vlastnosti obvykle hodnota vrubové houzevnatosti. Proto je nutné svarové spoje martenzitickych chromovych oceli tepelné zpracovat. Obvykle se tepelné zpracovévaji 2Hhdnim na snizeni vnitiniho pnuti pii teplotéch pod Acy. Uéelem tohoto tepelného zpracovani je také popustit martenzit tj, snizit jeho tvrdost a pevnost a zvJSit jeho taznost a houzevnatost. U tuhych, tvarové Slenitych a tlustosténnych svarkii je nutné provést tepelné zpracovani ihned po svafeni bez meziochlazeni na teplotu okolf. Pokud to nen{ mozné musime svarek dréet na mezioperatni teplot® min.100 °C az do doby tepelného zpracovani. Svarky je v8ak nutné ochladit pod teplotu My, aby beze zbytku probéhla martenziticka transformace. I pi ochlazeni svarku pod teplotu Mr v8ak miZe ve svarovém kovu a v TOO jako diisledek segregagnich a likvagnich procesi, zistat uréité mnodstvi zbytkového austenitu. Ten se pfi prvnim 2ihéni rozpadé na martenzit a pro dosazen{ feriticko-karbidické mikrostruktury je nutné pouzit dvojndsobného Zihani. Vzhledem k vysoké vrubové citlivosti martenzitickych oceli se pfi svafovéni musime vyhnout vem vrubim tj. napiiklad ostré pfechody, nepriivary, zépaly, studené spoje a pod. Zérovet jsou tyto materiély citlivé na nfzkoteplotné Zihaci praskavost zpiisobenou velkymi rychlostmi obfevu na Zihaci teplotu. Velka rychlost ohfevu na Zihaci teplotu je piiginou veniku velkého teplotniho gradientu mezi povrchem materiélu a stiedem jeho tloustky, Teplotni gradient je ptitinou vzniku dodatetnych termélnich napéti. Interakei vnitinich zbytkovych pnutf po svafovani, struktumich pnuti a dodategnjch termélnich napéti 150pak mohou pii teplotich 200 az 300 °C vzniknout nizkoteplotn{ 2ihac! trhliny. Doporuéené rychlosti ohfevu na Zihacé teplotu se proto obvykle pohybuji v rozmezi 30 a% 80 °C/Ih podle tuhosti a tvarové élenitosti konstrukce. Pokud neni mozné provést tepelné zpracovéni po svafeni, doporutuje se svarové plochy navatit (,vypol8téfovat) austenitickym pfidavaym materidlem. Navar se provadi pii nizké teplot pfedehfevu a s nizkjm tepelnym pHkonem. Po navafen{ ndvar tepelng zpracujeme a opracovinim vyrobime nové svarové plochy.Tlou’tka névaru musi byt takova, aby i po opracovini zajistila, 2e zékladni martenziticky materiél nebude néslednym svafovanim tepelné ovlivnén. Takové svarové spoje pak dale svatujeme bez piedchievu austenitickym pHidavnym materidlem, bez tepelného zpracovéni po svateni. Mez pevnosti spoje odpovidé mezi pevnosti austenitického svarového kovu. Iu svarovych spoji: martenzitickych chromovych oceli mohou vznikat problémy spojené se zktehnutim 475 precipitact o fize a MKK - viz kapitoly 15.2.1 a 15.2.3. Martenzitické chromové oceli svatujeme pridavnymi materiély steiného chemického slozeni jako mé zékladni materidl as velmi nizkym obsahem difuzniho vodiku. Pokud to podadavky na mez pevnosti svarového spoje dovoli, miZeme rovné2 pouzit austenitické ptidavné materidly. Pro svafovanf velmi tuhych svarki se dale doporuéuji slitiny Ni-Cr, nebo Ni-Cr-Fe. Tyto ptidavné materidly nevytvrzuji a vyznatuji se také vybomymi plastickjmi vlastnostmi. Pro svatovéni je mo2né poudit b&énych technologif svafovani elektrickjm obloukem, dale technologie elektrického odporového svafovani a technologie svafovani laserem a elektronovsm paprskem. Specidlni skupinu martenzitickych chromovych ocelf tvot{ lité oceli na vyrobu vodnich turbin, Zerpadel a pro kryogenni aplikace.Jsou legovény cca 13 hm. %Cr, 4 a2 6 hm. %Ni, 0.4 a 1,0 hm. % Mo a 0,06 hm. % C. Materialy tohoto typu maj lep8i svafitelnost nez Klasické martenzitické chromové oceli. Sougasné lépe odolévaj{ korozi a kavitaci a dosahuje se u nich vyS8ich hodnot vrubové houdevnatosti (oceli typu COR). Zlepseni svatitelnosti a zvseni hodnot vrubové houzevnatosti vypliva z jejich mikrostruktury. Je to martenziticko- austenitické ocel. Austenit rozpousti vodik difundujici ze svarového kovu a tim snizuje néchylnost k tvorbé studenych thlin, Zéroveh pHiznivé ovliviiuje hodnoty vrubové houzevnatosti. Nizkouhlikovy martenzit je dale méné tvrdy a kfehky ne martenzit vanikajici pii svafovini Klasiekjch typi martenzitickych chromovych ocelf s obsahem ubliku véiSim nez 0,1 hm. %. 15,2.3.Austenitieké Cr-Ni (Cr-Ni-Mo) oceli: Austenitické oceli maji asi o 50% vét8i tepelnou roztaznost a asi o 30% niz&i tepelnou vodivost nez oceli feritické, Pri svafovant se to projevi vznikem vét8ich deformaci a napéti v porovnani s feritickymi ocelemi. Vzhledem k austenitické struktufe maji lep3i taznost a houdevnatost ne2 uhlikové a nizkolegované oceli. Svafitelnost austenitickych Cr-Ni korozivzdomych oceli ovliviuji tfi hlavni faktory: a) N&chylnost k tvorbé teplych trhlin b) __Precipitace karbidé chromu jejimz disledkem je MKK. ©) Zktehnuti vznikem o-féze. 151Teplé krystalizaéni trhliny venikaji pouze ve svarovém kovu, likvaéni a polygonizatni trhliny mohou vznikat jak ve svarovém kovu, tak i v TOO. PHitinou vzniku teplyeh trhlin jsou prvky jako S, P, Si, Ti, Nb, které bud? pfi tuhnuti snizuji plasticitu kovu tuhnouctho Vv mezidendritickjch prostoréch, nebo vytvateji se Zelezem a niklem nizkotavitelnd eutektika, kterd vjrazné sniduji technologickou pevnost hranic zm. Obsah siry lee snizit vazbou na mangan za vaniku MnS, ktery ptechézi do strusky. Vliv fosforu je mozné sniZit pouze vyuditim jeho velké rozpustnosti v 5-feritu. Rozpustnost fosforu v 8-feritu je pi teplotéch pod teplotou solidu asi desetkrat vy88i nez v austenitu. Obsah ktemiku limitujeme ve svarovych kovech z vySe uvedenych divodi na max. 0,5 hm. %, doporugeny limit je vSak pouze 0,3 hm. %, Rovng’ mno¥stvi titanu a niobu omezujeme pouze na obsahy nutné pro stabilizaci oceli. Rozhodujfcim faktorem pro snieni nachylnosti austenitickych oceli k tvorbé teplych trhlin je obsah 8-feritu ve struktufe. Ve svarovych kovech se vy2aduje pti teploté okoli obsah 2 ad 6 hm. % 6-feritu, v zékladnim materiélu cca 3 hm. % obsahu 6-feritu. VyS8i obsahy vedou ke sni%eni antikorosnich viastnosti oceli a podporuji vznik o-faze. Je nutné si ovSem uvédomit, Ze pomérné malé vyZadované obsahy -feritu pri pokojové teploté odpovidaji asi 10 nésobku obsahu 8-feritu venikajfcimu pti krystalizaci viz obr 15.6. PRIMARNI PRIMARNi A 8 1600 { + & ~ = Ec] 1e00 ca) i / | _susten 5 10° 152025 Ni {hme%e] 2 20 15 10 S—Cr [hme] Obr.15.6 Pseudobindrni rovnovézny diagram Cr-Ni pro obsah 70 hm. % Fe ve sliting. S klesajici teplotou se rozpustnost Ni v S-feritu sniduje a d-ferit transformuje na austenit, Obsah 8-feritu, ktery pti teplotéch vaniku teplych trhlin eliminuje vliv fosforu je tedy 15210x vét8i ne2 pfi pokojové teplot8. Obsah 6-feritu ve struktufe pti pokojové teploté je modné urtit metalograficky (ploiné), nebo magnetometricky (objemové). V soutasné dobé se dava piednost magnetometrickym metodam normalizovanym v ISO 8249, které vedou k pouzivani »Feritového Cisla- FN, které odpovida objemovému podilu -feritu ve struktute, viz. kapitola 15.1, Pro odhady podilu 8-feritu ve struktufe Cr-Ni austenitickych oceli v zavislosti na jejich chemickém slozeni se pouzivaji konstitutni diagramy Schaeffleriv, De Longiv a WRC-92. Jejich konstrukce, pouziti a rozsah platnosti je dodateéné popsén v kepitole 15.1. Pro hodnoceni néchylnosti Cr-Ni austenitickjch Nb stabilizovanych oceli ke vzniku teplych trhlin se nejtastéji poudivaji kriteria L a AH: L= 299. hm.%C+8. hm. % Ni+ 142. hm. % Nb - 5,5. hm. % 8 - 105 (15.2) AH = -700. bm. % C +17. hm. % Cr - 37. hm. % Ni - 117. hm. % Nb +29. hm. % Mo + 188 (15.3) Do téchto vztahi se dosazuji hmotnostni obsahy jednotlivjch prvkd v materidlu a obsah 5-feritu ve struktufe v procentech. Je-li L>O a AH <100 je ocel néchylné na vznik teplych trhlin. Mezikrystalova koroze u korozivzdornych oceli mize nastat v pasmu zcitlivént, které lezf v rozmezi teplot 425 az 815 °C. Star8{ price uvadéji rozsah teplot zcitlivéni 480 a2 720 °C. Viiv ubliku na vznik mezikrystalové koroze se projevi od 0,02 hm. % jeho obsahu, Nazory na vanik mezikrystalové koroze jsou ndsledujicf: a) teorie ochuzeni, tj. zménou chemického sloZeni tuhého roztoku na rozhrani zrn v okoli precipitata. b) _ teorie pnuti, ti energetickymi rozdily v mistech vylutovani sekundamt fize. ©) teorie inka, tj. rozpousténim rozhrani zm nésledkem vaniku mistnich lénkt. Teorie ochuzeni vysvétluje mezikrystalovou korozi snizenim obsahu chrému v okoli vylugujicich se karbidi a nitridd chrému, Difuze ubliku a dustku (intersticidlné rozpu8ténych v tuhém roztoku) k hranicim zm probihd mnohem rychleji nez difuze chrému. Proto ublik (ptip.dustk) potfebny k tvorb& karbidd (nebo nitrid) difunduje k rozhrani zm i z vnittku zm, kde%o potiebny chrom pochézi v prynich stadiich jen z okrajd austenitickych zm. Vyloutenim karbidi (Cr,Fe)2s Ce a (Cr,Fe);Cs Klesne obsah chromu v povrchové vrstvé na hranicich 2m tak, Ze tato vrstva pfestavA byt schopna pasivace a podléha rychle korozi. Tzn., 2e nachylnost k mezikrystalové korozi je nutno pfigist prostorim ochuzenym 0 chrom, které se nachézi mezi Eésticemi precipitéti, kde klesl obsah chrému pod 12 hm. % (teoretické hranice). Podle teorie pnuti vznikaji velké vnitini pnuti v mistech, kde se zatind vylutovat a postupné roste druhé fiize. Tim vzniknou ve struktufe oceli znatné energetické rozdily, které se projevi nedokonalou pasivaci hranie zmn. Teorie mikrodlanki uvadi, Ze vét8inou u8lechtilej&i karbid (nitrid) pasobt jako katoda a okoln{ méné uSlechtily kov jako anoda. Na hranici karbid-zékladni kov se pfedpokléda Ganek, v némz okoli karbida (nitridi) znaéné koroduje, a to i tehdy, je-li ocel podrobena rozpoustécimu Zihani. 153Z uvedenho je ztejmé, Ze vSechny teorie uvazuji jako zakladni pritinu vzniku MKK precipitaci karbidd a nitridd chrému. V dal’im vykladu se zamétime pfedevsim na precipitaci karbidi chrému, ZvySeni odolnosti proti mezikrystalové korozi je moZné potlatenim vzniku precipitace karbidi chromu, kterd zavisi na fade Giniteld, které Ize rozdétit do étyt skupin. Jednd se o: a) chemické slozeni oceli, b) _dobu setrvani v oblasti kritickych teplot, ©) stabilizaci oceli, 4) _tepelné a mechanické zpracovani. a) Chemické slozeni Zakladnim problémem je plisobenf ubliku, ktery umodituje vznik karbidd na hranicich zm a tim zpisobuje zcitlivént austenické oceli a mezikrystalovou korozi. Tento problém Ize eSit radikélnim sniZenim obsahu uhliku pod 0,02 hm. %, kdy mezikrystalova koroze nemize nastat. U svard s velmi rychlimi cykly Ize tuto hranici 2vysit a% na 0,05 hm. %. Pro austenitickou ocel s obsahem niklu kolem 10 hm. % Ize psét vztah mezi nejvy8simi obsahy chrému a ubliku: Cr280CH16,8 (15.4) coz znat{ pro klasickou ocel s 18 hm. % chrému obsah uhliku ni28i ne2 0,015 hm. %. b) Viiv doby 2ihani zpasobujiciho zeitlivéni ZihAni okolo teploty 650 °C zpisobuje nejrychlejSi zeitlivéni, nebot’ pti ni28i nebo -vysi teploté Zihéni byly pottebné doby mnohem delsi. Rychlost mezikrystalové koroze zévisi nejen na dobé ohfevu (izotermy prochazeji maximem - obr.15.7a), ale té% i na teploté. Z prdbéhu izoterm vypliva, Ze bghem ohfevu korozivadomé oceli probihaji ve struktuie podstaté dva d@je, z nichZ jeden citlivost k mezikrystalové korozi vyvoldva, druhy ji potlatuje. Oba tyto déje jsou znatné zivislé na teploté (pfesnéji na rychlosti difuze chrému a ubliku, pip. dusiku). Pi ni28f teploté pfeviéda déj prvni, pti vy88i teploté previada déj druby, nazomné je tato skuteénost zobrazena na obr. 15.7. Z tohoto Rollasonova diagramu je patmé, 2e od teploty Tyy vyée neni jiz ocel citlivé k mezikrystalové korozi, pfestoze v jeji struktufe Ize zjistit vyloutené karbidy a nitridy chrému az do teploty jejich rozpustnosti v austenitu Ts. 154a 29g Qo —+K [mm/200h] 2g 10 10 10 0 10 10 ——> tin [min] Obr.15.7: Rollasonovy ktivky ohranigujict oblast mezikrystalové koroze oceli 05 Cr 18 Ni 9 ze zévislosti priniku mezikrystalové koroze (K - mm . 200h" ve standardnim roztoku) na 7. Naeelektroddch ponotenych do elektrolytu dochézi k diléfm reakefm - anodové a katodové. Anodova reakce odpovida oxidaci kovu a tedy ve skuteénosti korozi. Obr. 16.1 Schéma galvanického lénku Cu-Zn. Katodova reakce odpovida redukei pfebyteénymi elektrony, tj. bud’ vybfjeni iontd vodiku, redukci kysliku nebo redukei kovovjch ionti na ist kov. 16.4.2 Prabéh konstantniho déje Anodové a katodové reakce pedstavuji tedy dohromady korozni dé a podle okolnosti mohou probihat bud’ na tém%e mfsté povrchu korodujiciho kovu, nebo mistné oddélen’. Na témée misté povrchu budou obé dflé{ reakce probthat tehdy, je-li kov zcela homogenni a jestlize i slo%eni roztoku je stejné po celé plo’e dotyku s kovem. Obé reakce jsou na sebe vazény (sptadené reakce) a nemohou probihat samostatné, pokud korodujicim kovem neprobiha 2édny vngjsi proud, coz je déno poZadavkem elektroneutrality. Jestlize anodova reakce je zdrojem elektromi, pak katodova reakce musi stejné mnozstvi elektrond spotfebovavat, aby déj mohl pokragovat. Rychlost koroze miize byt Fizend bud’ anodovou, nebo katodovou diléi reakei, popt. obéma zéroven. Spojenim dvou kovi v koroznim prosttedi mize vzniknout korozni makroélének, ptitem& anodova reakce se ptedeviim sousitedi na méné uSlechtily kov, i kdy2 nelze vyloutit jej{ prbsh nna obou kovech. Podobné spojent riiznorodych &ésti vaniks totid i ve struktufe kové a slitin. Z ptedchizejfetho vyplynulo, %e na povrchu kovu mohou bjt mista, na kterych prechézi iont kovu do roztoku (anodova mfsta) a mista, kde dochiei k vybfjen{ kationti elektrony (katodova mista). VSimnéme si nyni pochodé na jednotlivych elektrodach, 161Anodovy pochod piechod ionti kovu a roztoku a jejich hydratace, na anodé ziistava piebytek ekvivalentniho mnoistvi elektrond - obr.16.2. Proces na anodé Ize vyjddfit rovnief +mH,0 ne*— ne. Me" Me". m H,0 hydratovany kationt. el. dvojyrstva Obr. 16.2. Schéma anodového procesu Katodovy pochod asimilace pfebytetnych elektront z kovu depolarizAtory D z elektrolytu. Proces na katodé je mozno vyjédt takto ne + D™——+> [D] V pribéhu katodové reakce se mohou projevovat rizné elektrodové pochody, napt. -katodova reakce pemény ionti vodiku v plynny vodik (vodikova depolarizace) wte—-——— dH a neon ie -katodova reakee kysliku s pfeménou na iont hydroxylu (kyslikova depolarizace) O; + 2H:0 + 4e ——» 40H Anodické a katodické reakce mohou probjhat na urtitém misté povrchu nebo na mistech ‘od sebe oddélenych. Nehomogenita povrchu, jakoz i malé rozdily ve slozeni iuji, Ze anodické a katodické reakce probiha od sebe oddélené. Podminkou pro tento oddéleny pribeh je elektricky vodivé spojeni v kovové nebo kapalné fazi. Spojenim dvou kovti rizné ulechtilosti v koroznim prostfedi vznika makroSlének. Anodické reakce probiha na méné uslechtilém kovu, katodické na povrchu uBlechtilejStho kovu. Korozni éldnek mize vaniknout také v rémei mikrostruktury, pak hovotime o mikrogiénku. Napt. katodické mista 162mohou vytvafet vméstky v kovu nebo vznikajici vrstvy koroznich zplodin. Anodické tiseky mize tvotit naptiklad zakladni kovova hmota slitin, déle mista s poru’enou krystalickou m#izkou (po deformaci za studena). Anodické a katodicka mista se mohou béhem korozniho procesu ménit. \Vytvéteni anodovych a katodovch mist je mozno charakterizovat jako elektrochemickou heterogenitu na rozhrani Kov - elektrolyt. U Gistfch kovd byva men8i stupeti heterogenity ne u slitin. Kvantitativné se vyjadfuje stupei heterogenity dvou povrchovych iseki rozdilem jejich elektrochemickych potencidli. Potencil elektrody je zAvisly na mnodstvi ptevedenych ionti 2 kovu do roztoku, na td v roztoku, na teploté, RT E=Eo+—— «Incr uP Eo - standardni potencial dangho kovu R = plynova konstanta T = teplota 2 ~potet ionttl, Které pfeSly do roztoku F -Faradayiv néboj (96 500 C) cy koncentrace iontii kovu v roztoku. pro T= 273 +25°C E=Eo + 0,059 Inc Standardni potencil Eo charakterizuje elektrochemickou uslechtilost kovu. Uslechtilé kovy maji Eo kladné, neu8lechtilé z4porné. Porovnavani standardnich potencidlt se d&je proti standardnimu potencialu vodikové elektrody, ktery byl vzat na zéklad. Eo vodiku = O. Kovy s velmi pozitivnim standardnim potencidlem oproti vodiku maji malou afinitu ke kysliku a chovaji se iz Korozntho hlediska jako uélechtilé, naopak kovy se zipornjm Eo se chovaji korozné mélo odoiné. Ve skutenosti je situace v elektrochemickém élénku slo2itgjsi a stupnice standardnich potencialii neodpovida stupnici korozni odolnosti. Spotiv4 to v tom, 2e z korozniho hlediska je vjznamné kinetika korozni reakce, které zAvisi nejen od afinity ke kysliku vyjédiené Eo, ale také od ptedpéti elektrodovych reakc{ kovu v aktivnim stavu a také od event. pfechodu kovu do pasivnfho stavu. 163elektrodovy proces Zlato Au Au +15 tut’ He Hg 10,96 stifbro Ag Ag +08 mid? Cu Cu +0,51 med Cu Cu +0,04 antimon Sb Sb +0,2 vodik Hy 2H 0,00 olovo Pb Pb 0,13 cin Sn Sn 0,14 ikl Ni Ni -0,22 kobalt Co Co 0,29 kadmium Cd Cd 04 zelezo Fe Fe 0.44 chrom cr Cr 0,56 zinek Zn Zn 0,76 mangan Mn Mn “Al hlinik Al Al “134 hoitik Mg Mg “1,55 sodik Na Na 2,75 Tab. 16.1 Standardni potenciély Eo kova pii teploté 25°C. Bylo jiz feéeno, Ze samotny elektrochemicky potencial je8t& nestaéi k ureni korozni odolnosti kovu, jak to vypliva z tabulky 16.1. Standardni potenciél je veli8ina vjznamné pro teoretické vysvétleni elektrochemické koroze v nejjednodus8ich nebo zidealizovanych situacich. Pro praxi se vSak nehodi, protoZe tam neméme ani ¢isté kovy, ani kovy s jednotkovou koncentraci iontis daného kovu. Poméry v pr Jsou mnohem slozit@j8i, a proto se pokusné urtuje veligina nazvand korozni potencial daného Kovového materiélu ve zkuSebnim roztoku, jené odpovidd skutetnosti nebo ji co nejlépe napodobuje. Korozni potencidly jednotlivych kovi takto ziskané, napf. v provadusnéném roztoku 0,5N-NaCl, uvédi 3. sloupec v tabulce 16.2. Korozni potencial je vhodnéjSim voditkem v praxi pro ptedb&éné posouzeni korozni odolnosti daného kovového materidlu v daném koroznim prostfedi. Kov Standardni | Korozni ‘Standardni | Korozai Potenciél [V] | potencidl [V] potenciil [V} | potenetél [V] Mg “2,370 Al -1,660 Ti -1,630 Zn -0,763 Cr -0,740 Fe 0,440 Ca 0,403 Elektrochemické potencidly proti vodikové elekirodé ™) Korozni potencidly v provzdusnéném roztoku chloridu sodného (0,5N - NaC) Tab. 16.2 Elektrochemick¢ potencidly kovd. 164Elektrochemick¢ potencialy - Proti vodikové elektrod& Korozni potencialy - V provzdusnéném roztoku chloridu sodného (0,5 N - NaCl). Elektrochemicki uilechtilost Korozni odolnost cu Ti Ni Cr Cd cu Fe: Ni Cr Pb Zn Al Mn Sn Ti Fe Al Zn Mg Mg Obr. 16.3 Srovndni elektrochemické uSlechtilosti a korozn{ odolnosti kovi. 16.4.3 Polarizace a depolarizace elektrod ULR. Evans studoval zAvislosti rychlosti koroze na el. vodivosti, potencidlu anodickych a katodickych oblasti a sestrojil kFivky katodové a anodové polarizace. Zména elektrodovych potencialdi souvisi s polarizact elekrod, jakmile v &lnku prochézi proud. Polarizace je tim vét8i, im silnéjai je proud, ptitem2 polarizace katody je v jistém ptipadé silnéjSi ne polarizace anody. Zména elektrodovych potenciali v diisledku poiarizace je zndizoména na obr. 16.4. V Evansové polarizatnim diagramu, ktery vlastné sluguje dvé polarizatni krivky charakterizujfei korozn{ Slanek. ‘Maximélni proud Imax je teoreticky maximdlné moinjm proudem korozniho élanku. Ea Imax Obr. 16.4 Evansitv polarizaéni diagram Piiginow polarizace jsou chemické zmény, je pribéhem koroze nastévaji jak na povrchu kovu, tak i v koroznim prostted{ v blizkosti povrehu kovu. Polarizaci katody mohou vyvolat zejména vodikové ionty, hromadi-li se na jejim povrchu, &imz bréni dal8im iontim v ptistupu, Polarizaci anody pisobi zejména nerozpustné korozni produkty usazujfei se na ni. 165Opatné pdsobiei déje maji nézev depolurizace. Jsou to d&je, jez ru8i polarizaci. Depolarizaci se tedy koroze opét urychluje, Depolarizace je déjem velmi vyznamnym, protoze je trvaly pribéh koroze. Mnohé korozni déje Ize zastavit, zabranime-li vstupu Iétek piisobicich depolarizaéné, do korozniho prostfedi. Depolarizaci pisobi nékdy jiz pohyb elektrolytu, napf. michéni nebo proudéni (v potrubi) Depolarizace katody se mize uskutegnit unikénim vodiku ve formé bublinek, nastiv to v elektrolytech s vysokou koncentraci vodikovych iontd (viz. koroze zinku v roztoku kyseliny). V elektrolytech neutrélnich je depolarizaénim Ginidlem éasto kyslik (viz. rezavént Zeleza). 16.4.4 Pasivita kovi Pasivitou nazyviime stay, kdy kov mé velkou chemickou odolnost za urtitych podminek. Podminkami pasivace rozumime cel soubor podminek (stav, koncentrace prostiedi, teplota, tlak) pti nich pfechézi kov do stavu pasivniho. Vét8ina jevd pasivity se da vysvetlit tvorbou ochrannjch povlaki, Existuje v8ak fada teorii, které tento stav vysvétluji bliZe (vyjmenujme alespoi dvé): = absorpéni teorie - vysvétluje pasivitu absorpei nékterych litek, zejména kysliku z roztoku na povrchu kovu. Pode ni kyslik vytvati s atomy povrchu kovu chemické vazby, aniZ by tyto atomy opoustély mfizku kovu. = teorie ochranné vrstvy - vysvétluje pasivitu kovu existenct vrstvy slougenin, zejména oxida na povrehu kovu. Neexistuje vak ostré hranice mezi obéma teoriemi, naopak obé se navzajem dopliuii. Pasivita kovi je z hlediska ochrany materilu vyhodnd. Vede ke zpomaleni event. ipinému zastaveni korozniho d¥je. PHi prechodu kovu do pasivniho stavu hraje rozhodujict ilohu tzy. pasivatn{ potencial. Typicky pribéh potenciostatick¢ kfivky anodického dje pri prechodu kovu z oblasti Koroze v aktivnim stavu do oblasti pasivniho stavu je na obr. 16.5. £p pasivaéni potenciat &, transpasivaéni potencidl vp kriticky pasivaéni proud veer Kor proud v pasiv. stavu Obr. 16.5 Polarizatni ktivka kovu ptechézejictho do pasivntho a transpasivniho stavu. Pti ptekrogeni potencidlu, ve kterém je pHisluiny oxid stabilni (Et - obr. 16.5)dochézi k jejich rozruseni, pfechodu na vyS8i oxidagni stupei. Takto se napt. chovaji Cr, Mo, kdy v 166antikoroznich ocelich jsou ptitinou koroze t&chto oceli v transpasivnim stavu, tj. idinkem silnych oxidaénich Ginidel. Znaény zaporny standardni potencidl nemust vibec znamenat, 3e uréity kov bude opravdu siln& korodovat. Naptiklad hlinik je velmi neuSlechtily, ale presto normélni atmosféfe znatné odolava. Je to tim, 2e se na ném vytvati vrstva oxidu hlinitého AlOs, kterd jej chréni. Kdybychom oxidickou vrstvu trvale rozruSovali, projevil by se skuteén/, neuSlechtily charakter hlintku. Roztoky alkalif rozpoustéji oxid hlinity a nechrénény hlinik pak rychle koroduje. Obdobné jako hlintk se na veduchu pasivuje t& chrom. Pasivita je tedy podminéna stavem povrchu neuslechtilého kovu a projevuje se vysokou korozni odolnosti v urtitém (ne v kazdém) prostiedi. Na pasivité je zalozena vybornd korozni odolnost chromovych a obzvlAst’ chromniklovych antikoroznich oceli v mnoha prostfedich. 16.5 Priabéh a druhy korozniho napadeni Koroze mize probihat rovnomémé po celém povrchu materiélu - obr. 16.6 a), ale také nerovnomém®, kdy na rliznych mistech materialu pronika do rizné Sife a hloubky - obr. 16.6 b) NEkteré mista materiélu mohou ziistat pin’ bez napadeni korozi. Obr. 16.6 Rovnoméré a nerovnomémé koroze. ree as ey @@ Obr.16.7 Rizné druhy korozniho napadenf. 167‘Na obr. 16.7 jsou schématicky uvedeny rizné druhy koroze. Dilkova koroze - obr.16.7 a) je vlasmé rovnoméma koroze vanikajici na malych Séstech povrchu a pronikajief do hloubky. Vzniké nap. u ublikovgch oceli, zvlasté pod natéry. Bodova koroze - obr.16.7 b) je men8i nebo vét8i potet ojedinélych bodd, kdy béhem korozniho napadent se podstatné 2vétSuje jejich hloubka. Je typick4 pro nerez. oceli a hlinik Dochézi k ni ptedevsim v roztocich obsahujicich chlor, brom nebo jod, jejich soli, zejména halogenidy t2kjch kova nebo chlomany. onty téhto thi halogent pronikaji ochrannou vrstvigkou oxidu na bliniku mnohem snadnéji ne2 jiné ionty. Stejné tak pisobi i na pasivni korozivadorné oceli. Na aktivovanych mistech poru8ensho povrchového filmu nastane rychlé koroze postupyjici do hloubky a z4hy mize zpiisobit ipiné prodéravén{ i pomémé tlustého plechu nebo trubky. Viiv chloridovych a y jistém rozsahu i jinjch halidovych ionth spogiva v poru’eni pasivniho filmu tvoticfho se na bliniku, chrému, Zeleze, niklu a korozivzdornych ocelich, nebo v ‘omezeni jeho opétovné tvorby. Chloridové ionty penetrujf povrchovou vrstvou, péry i poruchami a zvySuji permeabilitu vrstvy. Mohou se uplatnit i pfednostni absorpef na povrchu kovu vedle kysliku a ionti OH’ a usnadiuji v porovndni s absorbovanym kyslikem rozpousténi kovu. Bodova koroze miiZe bjt i diisledkem rozdilného ovadusnéni, tak jako tomu je pfi Stérbinové korozi. S bodovou korozi do znatné miry souvisi Stérbinov koroze probihajici v jemnych kapildrach nebo i v mistech se Spatnjm obghem prostfedi. Tim vznikaji koncentraéni Clénky, urychlujici korozi v aktivnim stavu, Riiznd koncentrace ionti v elektrolytu ve Stérbin8 a na jejim listi vytvaii Koncentragni &ldnek s anodovou oblasti rozpousténi na okraji St8rbiny.Obr.16.8. Obr. 16.8 Stérbinova koroze Koncentraéni élinky jsou typické pfi korozi v aktivnim stavu i pfi vypafovani vody pti hladiné nebo na okraji kapky, které vede k rdstu koncentrace v okoli hladiny. Mimoto mize 168korozi urychlit i vzduSny kyslik, ktery mA pHi hladiné nebo napt. i na okraji kapky snadnéjsi piistup neZ pod hladinu nebo do stfedu kapky vody na povrchu kovu. Maximélné korozni napadeni probtha bezprostiedné pod meniskem. Obr. 16.9. Podobny mechanismus jako u Stérbinové koroze se uplatiiuje i u zvlé8tniho druhu nerovnomémého napadeni - tzv. nitkové koroze. Dochézi k ni piedevSim pod vrstvou organickych poviaki (konzervatni prosttedky, nétéry) na oceli, Napadeni se Siff ve tvaru tenkych nitek mikroskopickymi kandlky mezi povlakem a povrchem kovu, pronikne-li do nich elektrolyt. Obr.16.9 Schématické znazornéni korozniho napadeni stény nédoby pti hladiné vody. Podpovrchové koroze - obt.16.7 ¢) poruseni vnitrku kovu je rozsdhlej8i ne poruseni povrehu a vzniké obvykle jako disledek napadent vodikem. Selektivnt koroze - obr.16.7 4) pronika ve slitinéch s dvoj a vice ffizovou strukturou nebo pi zavaleovanych okujich v hloubce materidlu, Tento druh koroze se vyskytuje napf. u médi, mosazi, litiny. Mezikrystalovd koroze - obr.16.7 e) je nerovnomémé koroze probihajici podél hranic krystal do hloubky materiélu. Je typické pro nerezové oceli, zvl48té po nevhodném tepelném zpracovini. Nejdtive se projevuje praskénim a pozd&ji rozpadem. Nejéast8ji je mezikrystalovou korozi napadano okoli svaru. Piitinou je sniZen{ obsahu chrému v tuhém roztoku na hranicich zm. U korozivzdomych oceli dochézi tasto k mezikrystalové korozi ve svarovych spojich a jejich okoli a setkéme se s ni i u slitin neZeleanjch kovi. Jestlize je u korozivadornych oceli citlivost hranie zm zapéiGingna ochuzenim 0 chrom ohfevem v kritické oblasti teplot, nelze podobny viv zaznamenat v pHpadé Zeleza v hliniku, jeho% rozpustnost je natolik nizké, Ze nevyvoliva segregaci na hranicich zm. U stabilizovangch oceli, ve kterych je mezikrystalové Koroze v oblasti téchto teplot potlatena, se za uréitych podminck objevuje mezikrystalové napaden{ v iizké pfehaté 26n€ ptiléhajici ke svarovému kovu, Vzhledové toto napadeni pfipomind zéfez noem, (tzv. nodova koroze), ke které jsou nejvice citlivé oceli stabilizované titanem v silné oxidaénich prostiedich, napt. v koncentrované horké kyseliné dusitné. Transkrystalové koroze - obt.16.7 f) je nerovnomémé koroze projevujief se trhlinami, které probihaji napiié krystaly do hloubky materiélu. Tento druh koroze se vyskytuje zHfdka, nejéastji 169u mosazi v prostfedi obsahujici ¢pavek, nebo u austenitickch chromniklovych oceli v prosttedi chlorida. Koroze za napéti je ovlivntna faktorem mechanického napéti. Jde o Kombinovany viv napéti a koroze na rozpousténi kovu a slitin. Viivem mechanického napéti dochézi k celkovému zrychleni koroznich pochodi. Toto zrychleni je obvykle vy88i v kyselych roztocich, zatim co v neutrdlnich roziocich a v atmosféfe je nékdy zanedbatelné. Prikladem je koroze lanového dratu v kyselé diilni vod8. Zkou8kami se ukazalo 25% zvySeni rychlosti koroze dratu pti zatiZeni. Ke koroznimu praskéni pod napétim dochazi po ptedchozi tvorbé Koroznich dik, z nich se Siti trhliny, Korozni inava je jev, kdy materidl naméhdn stiidavym zatizenim a za spolupiisobeni korozniho prosttedi se poruSuje jiZ pHi napétich ni2Sich nez je napéti odpovidajici mezi tinavy. Vibratni koroze vaniké na styénych plochéch strojnich soutést! vystavenyich vzéjemnému kmitavému periodickému pohybu o malé amplitudé pti urditém mémém tlaku. Pisobi zde slozka mechanického opottebeni a slozka chemického rozrusovni (odstraiiovani oxidického filmu na troucich se povr8ich). PFikladem jsou valivé loziska, souéisti vibraénich zafizeni, éepy, ulozené plochy hiideli elektromotord, lozné plochy valivjch lo%isek na népravéch vagont, automobilovjch kal apod. Casto se vyskytuje vibratni koroze na spojich sroubovych, njtovych, Sepovych, zejména u dopravnich zafizeni. 16.5.1 Koroze v riznych prostfedich Atmosférické koroze ‘Vznika pisobenim atmosféry na kovovy materidl. Podle mechanizmu probihé ptevézné jako elektrochemické koroze. Korozni proces se déje v tenké vrstvé elektrolytu na povrehu kovu. Na povrchu kovu vaniké kapalné vrstva jiZ pti mirné vihkosti absorpei vodnich par z ovzdusi. Korozni produkty na povrehu kovu rovné% maji schopnost absorbovat znaéné mnozstvi vodnich par z ovzdu8{, Tuto schopnost ma také vét8ina netistot jako prach, saze. Za t&chto podminek dochézi ke kondenzaci vodnich par i pti nizSich hodnotéch relativni vihkosti. Atmosférické koroze je zdvisli od obsahu vodnich par v ovzdu8i, povahy a charakteru negistot v atmosféfe, sloZeni a stavu povrchu materidlu. Vliv atmosféry na korozni odolnost kova se charakterizuje tzv. stupném agresivity atmosféry. Na pribéh atmosférické koroze maji také znaény vliv teplota, svétlo, mnoZstyi srézek, pohyb vzduchu, Sré%ky napé. splachuji netistoty z povrchu materiélu.Vliv teploty neni jednoznatny, nejneptiznivgj8i viiv ma kolisdn{ teplot, pti teplotich pod 0 °C se atmosférické koroze takFka uplné zastavi. Koroze ve vodich V technické praxi se setkévame pievéiné s vodou, ve Které jsou rozpustény rizné chemické létky kyselého i zésaditého charakteru, které pHimo ovlivitujf intenzitu koroze. Jsou to rizné plyny (Oz, CO2), mechanické netistoty, kaly, soli riznych slougenin (Ca, Mg), dale biologické Ginnost mikroorganizmi, teplota, proudéni aj. NejfastéjSim druhem koroznsho napaden{ ve vodé je jamkova a nerovnomémé koroze. Pii vzniku jamkové koroze se uplativujf mistni korozni tldnky, vaniklé v disledku nerovnomémosti oxidickyeh vrstev na povrchu kovu, rozdilné provzdusnéni vody pfi hladiné a v hloubce apod. 170K nerovnomémé korozi dochézi ve vodéch silné agresivnich s vysokym obsahem kysliku, zejména kdy? je zaji8tén jeho stély ptisun, V uzavienych systémech, kde neni moZny piisun O2, dochézi ke korozi do té doby nez dojde k jcho vyterpani, pak se koroze zastavi. Pi stilém pHisunu kysliku je zpotétku prib&h koroze velmi rychly, pak se zpomali, dochéz{ k pasivaci. Pomala koroze ve vodé probihd tehdy, kdy% se kov pasivuje nebo se na povrchu vytvat! ochranné vrstvy. Casto se tyto vrstvy vytvatejf pomoct létek rozpustnych ve vodé (vodni kamen). Tvofent pasivni vrstvy brant ptitomnost chloridd. Za pHznivych podminek vytvaii se na povrehu kovu piilnavé vrstvy, které jsou z koroznich produkt kovu a CaCO3. Vody s vy38i tvrdosti jsou podstatn’ méné agresivni ned vody mekké, Z kationti ptiznive ovlivituje korozi ve vodach Ca. Podobny iginek maji Mg, Ni, Zn. Kationty t22kych kovi pisobi neptiznivé tim, Ze se vyluéuji na povrchu méné uslechtilého kovu, se kterym tvoii mistni korozni lanky (napt. Cu s Al). Proudéni ovlivituje korozi tim, Ze se zvySuje pHisun kysltku. Na druhé stran’ v tvrdch vodich proudéni odplavuje z povrchu netistoty a tyto nemohou rozrusovat ochranné vrstwy. Koroze v piidé Pada se sklédé z plynné, kapalné a pevné féize. Plynnou fizi tvoti atmosféra, tera v disledku mikrobidlné &innosti a Casto ztizeného ptistupu kysliku z atmosféry se li8i od slozeni venkovni atmosféry. Obsah kyslfku se pohybuje v rozmezi 10 - 20 hm. %, dusiku 78 hm. %, CO2 1 - 10 hm. %, Vlastnim koroznim prostfedim je kapalnd faze, kterd tvoti elektrolyt. Pti koroznim pisobeni pidy na kov je maximum agresivity v oblasti 20 - 30 % vihkosti. Pro korozni pochody v piidé ma veliky vliv zmitost a vazkost pidy. V sypkych pistitych piidach je pribéh koroze vétSinou rovnomémy. Vazké, jflovité pidy se vysychanim smr3f.uji a praskaji. PHistup kysliku a také koroze je nerovnomémy. 16.6 Korozni zkousky Koroznimi zkouskami se zji8tuje odolnost daného materilu proti korozi za danych podminek. Rozdéleni koroznich zkouSek viz. obr. 16.10. 71napodebujici provozni ned iit podminky fy piirodnich voddch @ pidéch plynech] [20 sougasnéhe mech. noméhani ¥ primystovgeh zafizenich latmosterické elektrochemioké ‘metalograticks «3 chem, rozbor rozbor prostiedi Obr. 16.10 Rozdéleni koroznich zkousek 16.6.1 ZkouSky v provoznich podminkich V provoznich podminkich 2kou8ime vhodné vzorky pfimo v atmosférich, ve vodach a pidach a v primyslovych zatizenich. Tyto zkousky jsou vét8inou dlouhodobé a pouzivame je obyéejné k ovéfeni vysledk zkouSek laboratomich a v pifpadech, kde nemizeme v laboratomich podminkich realizovat vlivy rozhodujicich koroznich éiniteld. Atmosférickou korozi zkouSime na stanicich, Které reprezentuji urtité a typické atmosférické podminky jako pribéh vihkosti, sraéek, teploty, sluneéniho zafeni, znedisténi a dalsi. ZkuSebni vzorky zvolenych oceli (piipadné s ochrannjmi povlaky, napi. nétéry) 0 rozmérech 100x150 mm umistujeme ve vhodnjch stojanech.V piirodnich a primyslovych vodich se vyrazné uplattuji vlivy rychlosti proudéni, viiv mikroorganizmti na korozni pochody a otér mechanickjmi &4sticemi. Vzorky vhodnych rozméri umistujeme do specialnich zkuSebnich ramd. Zkousky v pidich provadime jednak za elem stanoveni korozniho napadeni a zérovei také pro testovini agresivity pid k uréitjm vybranym ocelim. Podle uéelu vzorky umistujeme do rizné hloubky tak, aby pivodni struktura pidy zistala prakticky zachovéna. Uselem zkousek v primyslovych zatizenich byva zpravidla uréen{ nejvhodnéj8ich oceli pro dany technologicky proces, Rovnéé nové vyvijené oceli a povrchové ochrany éasto ovéfujeme a porovnavéme s jinfmi materidly ptimo v primyslovych podminkach. Pi zkouSce se vjrazné uplatiuje umisténi zkugebnich vzork® a jejich tvar. 16.6.2 Laboratorni zkousky Jednou z nejrozsitengjgich laboratornich zkouSek je zkouska kovu v kapalindch a pardch podle CSN 03 8135. Podle potieby mizeme touto jednoduchou 2kouskou testovat i materidly, ZkouSime v jednoduché baiice se zpétnym chladigem, umisténé ve vyhtivacim zatizent. ZkuSebni vzorek se podle poZadavki tplné nebo tasteéné ponofi nebo se umisti jen do par nad prostfedim, Prostiedi mé modelovat ptirozené nebo provozni podminky. Vhodnouvolbou prostiedi a podminek (napf. teplotou) se mohou korozn{ déje znatné urychlit. Zkouska pak slou2 jako urychlend standardni zkouSka pro uréovani korozni odoinosti materiali. Vyznamné je zkouska y plynech za zvyenych teplot podle CSN 03 8134. Zkousime v clektrick¥ch pecich s automatickou regulaci teploty s piesnosti 45°C pro teploty do 500 °C, 410°C pro teploty do 900°C a #15°C pro teploty nad 900°C. Prostted{ must byt dostatetné specifikovano a rychlost proudéni plynného média v peei nesmi prekrotit hodnotu lem . sec” Tuto metodu mizeme pourivat té% ke 7jistovani Zéruvzdomosti ocelf. Doba zkoueni je zpravidla 500 a2 2000 i vice hodin podle ttelu zkousky. Zkousky oceli v koroznim prostfedi za soucasného mechanického naméhéni maji za Uéel uréit vliv tohoto naméhni a ovétit tak jejich pouzitelnost pro konstrukci a vyrobu nékterfch zatizeni. Zpravidla jde o zji8téni néchylnosti oceli ke koroznimu praskéni a ke korozn{ tnavé zkouskami za konstantniho zatizeni a také za konstantni deformace. Koroznf déje na kovovych materidlech jsou zpravidla pomémé pomalé a ziskin{ spolehlivych vysledkti normélnimi zkouskami vyZaduje del8i dobu. Byly proto vyvinuty metody urychlené, kde zvyraznnim vlivu n&kterého korozniho initele se korozni proces urychli. Uréitoa podminkou je vSak zachovani korozntho mechanizmu. Urychlen{ koroznich dgji dosihneme naptiklad zvySenim teploty prostted{, zménou sloZenj a zvySenim rychlosti proudéni korozntho prostiedi. Tento druh urychlenych zkouSek ¢asto pouzivame k urdovini korozni odolnosti materiéld i povrchovych ochran na kovech. Z urychlenych zkougek jsou nejrozsifentj8i zkouska v kondenzatni komote a zkouska v solné mlze. Zkouska v kondenzaéni komo¥e napodobuje podminky tisté atmosféry s prodlouzenim doby pisobeni nadkritické vihkosti. ZvjSenim teploty na 35°C doséhneme desetindsobného urychleni koroznfch dgja oproti atmosféfe. PFidavanim oxidu sifititého napodobujeme méstské a primyslové atmosféry. PHi této zkou8ce zahiivame vodu, které zkondenzovala ve spodni éasti zkusebni komory, aby teplota v ostatnim prostoru komory, kam vésime vzorky, byla asi 35°C. Korozni zkouska v solné mize je jednou z nejstar8ich metod. V komote pHi 35°C rozpraSujeme roztok chloridu sodného vhodné koncentrace na zavésené zkuSebni vzorky. Tuto metodu pouzivame pro ovéfovni korozni odolnosti oceli, ale také povrchovych ochran v primofskych podminkich. © urychlen{ koroznich déji v kapalnjch prostiedich byla jig zminka u zkousek napodobujicich provozni podminky. V podstaté Ize do této skupiny zafadit i zkousky, které maji prokézat néchylnost oceli k daiSim druhim koroze, jako je napfiklad struktumni koroze (mezikrystalové, transkrystalové) a koroze bodovd. Urychlenou korozni zkouSkou korozivadomych ocelf je zkouska v 65% kyseliné dusiéné za varu, Tato zkou8ka korozni odolnosti umodiuje 2ji8tén{ koroze rovnomémé, v nékterjch pHipadech i druhy strukturni koroze. BEin& pourivame rovné% metodu pro zjisfovani néchylnosti k mezikrystalové korozi Korozivzdorngch oceli. Prokazuje viiv nevhodného chemického slo%eni, obsahu bliniku i nevhodného tepelného zpracovani. U obou zkouSek umist ujeme pfipravené a tepelné zpracované vzorky, ponotené do ptedepsanjch prostfedi, do varnych banék. V prostfedich obsahujfeich i velmi nizké obsahy chloridi dochazi u nékteryeh typi oceli ke vaniku bodové koroze, ZkouSime v obvyklych zkusebnich zatizenich v kyselfch roztocich 173chloridovych soli, napfiklad v chloridu Zelezitém, chloridu sttibmém, anebo dalsimi slougeninami. 16.6.3 Zkusebni vzorky a vyhodnocovani koroznich zkouSek Srovnatelnost vysledktt zji8ténych koroznimi zkouskami je zAvislé na fade Giniteld, z nichz nejdilezitajsi jsou zkuebni vzorek, prostfedi a pouzité zatizeni. ZkuSebni vzorky musi byt pripraveny tak, abychom mobli uvazovanou zkouskou zjistit korozni vlastnosti zkouSenych oceli, Vzorky z hutnich polotovard (plechi, trubek) musime odebrat takovymi operacemi, aby nedoslo k neZédoucim zméném y oceli, napt. ve struktute. Vzorek z maljch laboratornich taveb mize mit zcela odliiné korozni vlastnosti ne2 vzorek 2 téze oceli odebrany 2 b&’né provozni tavby. Tvar a rozmér vzorku uréujf zkusebni podminky a zpisob hodnoceni. Napiiklad pro zkousky v kapalinéch podle CSN 03 8135 je u plechd dostatujici rozmér 80x30x2 mm. Naproti tomu u atmosférickych zkouSek CSN 03 8131 se doporuduje rozmér 100x150x2 mm. Ve vétsiné piipadit je vhodnéj8i vétsi plocha zkouSenych vzorki. Pro specidln{ zkousky pro zkouseni néchylnosti Korozivzdornych oceli k mezikrystalové korozi nebo Koroznimu praskan{ musi byt tvar i rozmér pfizplisoben jednak provedeni, ale také vyhodnoceni zkousky. Povrch k dosaeni kovového vzhledu upravujeme mechanicky, napr. brougenim nebo chemicky mofenim ve vhodnych roztocich. Drsnost povrchu vyrazné ovliviuje korozni déje i métené veli8iny, proto je pro jednotlivé zkousky pfesné uréena. Zku8ebni korozni prostfedi pti provoznich i pti laboratomfch zkouskéch musi bjt dostatetné definovano. Jsou to hlavné chemické slozeni nebo obsah hlavnich korozné se uplatiujicich slozek, fyzikélni podminky prostfedi, jako teplota, tlak, rychlost proudéni kapalin plyni a jejich zmény pti zkouSce. Béhem zkousky musime uvedené velitiny pribééné métit a kontrolovat. ‘Vysledky koroznich zkouSek oceli hodnotime ponejvice podle hmotovych a rozmérovych zmén v pHpadé, 2e koroze probihd rovnomémé. Ve vétSin® pHipadi posuzujeme vzhledové zmény vzorki a urcujeme jejich rozsah a rozlozen{ pti nerovnomémém napadeni povrehu. Dale sledujeme pHpadné zmény struktury, mechanickych i dal8ich vlastnosti materidld, které umodiuji celkové zhodnoceni a uréeni miry korozniho napadeni. Na koroznim znchodnoceni materidli. mOZeme 18% usuzovat ze zm&n korozniho prostfedi. Obvykle vychazime z obsahu koroznich produkti v prostiedi, napt. Zeleza pti zkouskdch oceli. 17417. UVOD DO OPOTREBENI Strojni soutésti jsou b&hem provozu vystaveny opoticbeni. Opotiebeni vzniké na fh vzdjemné se po sobé pohybujicfch, na povrsich ptichézejiefch do styku s tuhymi %asticemi prostiedi a povrSich vystavenych piisobeni proudu tuhych &astic und8engch plyny nebo kapalinami. Zvlasinim ptipadem je eroze povrchu za prichodu elektrického proudu a opottebent vlivem rézii v proudict kapaliné (kavitace). Metitkem opottebent je jednak tibytek materiélu a jednak celkové zména jeho jakosti popf. tvaru. Opotfebeni pfiné8i zhorSeni funkce souéasti a vede k jejimu ptedtasnému vytazeni nebo poruseni. Podstata opotiebent je velmi sloZité a je vysledkem fyzikalnich a chemickych pochodi na povrchu materiélu y prib&hu pracovniho cyklu. Hlavnimi Giniteli jsou obvykle mikroelastické deformace a oxidace kovu. 17.1 Rozdéleni opotiebeni Opottebeni ve smyslu CSN 01 5050 je neZédouci zména povrchu nebo rozmérit tuhych t&les bud’ vzéjemnym piisobenim funkénich povrchi, nebo povrchu a média, které opotiebeni vyvoliva. Opottebeni se projevuje jako odstraiiované nebo premistovani fs hmoty z funkéniho povrchu tiéinky mechanickymi, poptipadé doprovazenymi i jinjmi viivy, napiiklad chemickymi, elektrochemickymi i elektrickjmi Zakladni typy opotiebent rozdéluje CSN 01 5050 do 6 druhd: adhezivni, abrazivni, erozivni, kavitatni, tinavové a vibrani. Schématicky je spolu s charakterem poskozeni funkénich povrchti znézorituje obr. 17.1. 17.1.1 Adhezivni opotiebeni Je typicky piiklad opottebeni kovovych povrchi, k n&muz dochézi poruSovanim mikrospojé vzniklych v mistech dotyku povrchovych mikronerovnosti. Na intenzitu adhezivniho opotfebeni ma viiv: hloubka vniku a tvar mikronerovnosti . zatizeni a rychlost relativniho pohybu, schopnost materidlu vytvafet adhezivni spoje, médium mezi styénymi povrchy. Adhezivni opotfebent se obvykle projevuje pfenosem déstic materidlu mezi styénymi povrehy a ryhovanim povrchu. 17.1.2 Abrazivni opotfebeni Vyvolavaji nejéastéji itinky tvrd¥ch éstic nebo nerovnosti jednoho télesa na povrchu druhého télesa. Pi relativnim pohybu vznikaji na povrchu materiélu ryhy a valy podél ryh, Gast materidlu se obvykle oddéluje ve formé mikrotfisek. S rostouci tvrdosti, velikosti a ostrohrannost{ abrazivnich Sastic roste jejich ‘inek, i kdy2 ne ptimo imémé. 175oddBlovini Sistic mezi funkénini povechy Obr.17.1 Zakladni druhy opottebeni ve schematickém znézoméni. 17.1.3 Erozivni opotfebeni Vyvolava proud média af ji samotého nebo nesouctho tvrdé ééstice . Intenzita opotiebeni zavisi na titinku proudu v misté dopadu, respektive na parametrech pohybu castic = na rychlosti, hmotnosti a thlu ndrazu v misté dopadu. Erozivni opotfebeni neprobiha obvykle rovnomémé, ale na povrchu vaniké éasto typické erozivni zvrdsnéni. Nerovnomémym polem rychlosti a koncentraci ééstie dochézi k mistnimu erozivnimu wéinku a nasledujicim perforacim v potrubi, derpadlech, cyklonech, ventilétorech, tryskéch i armaturéch, 17617.1.4 Kavitaéni opotiebeni Vamiké na strojnich soutéstech vy oblasti zanikéni kavitaénich dutin v kapaliné dynamickymi rizy. Kavitatni dutiny mohou vzniknout v kapaliné tehdy, snii-li se zménou rychlosti v urtité oblasti proudént tlak kapaliny tak, Ze se pti dané teploté doséhne tlaku nasycenych par. Kromé tlakovych wéinkt pli zanikéni kavitaénich dutin se uplatiuji i jevy chemické i elektrochemické, Kavitaéni opotfeben{ povrchu neni obvykle rovnomémé. 17.1.5 Unavové opotiebeni ‘Vznika postupnou kumulaci materiélu v povrchové vrstvé pti opakovanych stykovych napétich pisobicich na uréité oblasti povrchu sougésti. NejéastéjSi pfipady tinavového opotfeben! jsou zndmy u valivych lozisek, ozubenych kol, nékolki i jinych Gasti stroja pracujicich se silnymi razy. Unavové opotfebeni vazané pfevéiné na povrchové vrstvy materialu maze iniciovat rozvoj tinavovych trhlin i v hloubce materidlu. 17.1.6 Vibraéni opottebeni Vaniké odd8lovanim astic a po%kozovanim povrchu materiélu vzdjemnymi kmitavymi tangencidilnimi posuny povrchi téles pri pisobeni normélniho zatizeni. V bé2nych pHipadech vibratniho opotfebeni jsou amplitudy vibraci malé (~ 0,1 a% 100mm ). PF malych relativnich pohybech je odstraiovant tdstic vznikajicich mezi funkénimi povrehy znaéné ztieno, Vibratni opotfebent se tak omezuje na uréité ohraniéené plochy, nékdy typicky hnéd@ az Servenohn&dé zbarvené tinkem oxidu Zeleza. 17.1.7 Vliy na opottebeni a metodika zkouSeni Z uvedeného pichledu druht opotiebeni a pritin jeho vaniku je 2tejmé, 4e opottebeni neni jednoduchy jev a odolnost proti n&mu nemtize bjt materidlovou konstantou. UdrZet miru opotfebeni souddsti na prijatelné arovni je tedy ovlivnéno celou fadou éinitelti. Mezi né je tfeba zahmout: - sprivnou konstrukei souéésti a volbu jakosti povrchu = volbu vhodného materidlu a jeho technologického zpracovéni - zaji8téni provozu soutésti v téch parametrech, pro néz byla konstruovana - zaji8téni vhodné tidraby a renovace souésti pred jejim tipnym znehodnocenim v provozu Pro zkousky opotfebent existuje fada zkuSebnich postupti a zatizeni, PHi vySetfovani stupné opotfebeni pouzivame: - primo métené velidiny W_ délkovy otér [um] 1 koeficient délkoveho opottebent W, hmotnostnt otér [mg] n - koeficient hmotnostniho opotiebeni W, objemovy otér [mm’] Qo - koeficient objemového opotfebeni - pomémeé veliginy ove = Weetalonu We vzorku 7.1) 17one = Whetalonu Wh vzorku (1722) oe = Woetalonu Wo vzorku' (17.3) Napiiklad: = Adhezni opotfebeni - studuje se zkou8kou, pti nf2 je zkuebni vzorek pfitlacovén mifitelnym tlakem k otd’ejfeimu se ocelovémnu kotoutku. - _ Abrazivni opottebeni - zkousf se tak, 2e zkuSebni téleso je ptitlagovéno na rovnomémé se otdéejici kotousek, pokryty korundovym keprem predepsané zrnitosti. - Frozivni opotieben{ - zkousi se abrazivem undgenjm kapalnym nebo plynnym mediem,nebo vySlehavanim povrehu, ktery se otrskava vhodnym zmitym abrazivem. 17.2 Volba materidlu podle podminek opottebeni Pro volbu ocelf do urtitych provoznich podminek miiZeme éasto vyuzit laboratornich ¢i modelovych zkouSek pii urvitém zjednoduSeni a vybéru zkoumanych Giniteli. Ziskané vysledky plati jen v rozsahu zkousek a samoziejmé jen pro dany typ opottebeni, Abraziva{ opotiebeni je nejmendi u feritickych oceli, ponékud vy38i u oceli perlitickyeh, Dobrou a velmi dobrou odolnost maji struktury martenzitické, pripadné martenziticko- austenitické s tvrdmi karbidy ve struktufe. Odolnost austenitické Mn oceli je velmi dobra v podminkéch velmi silnych dynamickych réz a tlakt, Pro informaci udava tab. 17.1 vysledky zkouSek nékterfch oceli thidy 11 a2 19. znaéke ocelt Taleng « popustane ner 300.8 Tabulka 17.1 V¥sledky zkougek pti abrazivnim opottebent u oceli tidy 11 ad 19. x) jen normalizovano xx) kaleno do oleje, nepopusténo 17817.2.1 Volba vhodnych material Erorivni opotrebeni Stredn& a vysokolegované oceli s martenzitickou strukturou a tvrdymi karbidy jsou vyhodné pro pHipady eroze s malym ithlem nérazu. Pro velké tly nérazu a velké rychlosti dopadu jsou vhodngj8i materiély houzevnaté o vy&8i pevnosti. Adhezivni opot¥ebeni Malé opotfebent v podminkich adheze nejlépe dosdhneme dobrjm mazénim funkénich povrehti, pHi némz nedochézi ke kovovym dotyktim povrchovich nerovnosti. Nemizeme-ti zajistit dobré mazén{, je tteba sni2it zatizeni funkénich ploch a relativni rychlost pohybu. Podminky tfeni vyrazné zlepSime i tepelné-chemickymi upravami povrchu jako je difuzni sirovani, sulfonitridace, cementace, pfipadné uditim tuhych maziv na bazi MoS: . Do podminek adheze nejsou vhodné kiuzné dvojice ze stejnych ocelf zpracovangch na stejnou ivrdost. Kavitaéni opotfebeni Kavitatnimu opotfeben! dobte odolavaji oceli s martenzitickou strukturou 0 velké pevnosti, Rovné? nékteré korozivzdorné oceli maji viivem pasivaéni vrstvy na povrchu dobrou odolnost proti méné intenzivni kavitaci. K zésadnimu feSeni celého problému ptispivi vylouéeni moznosti vzniku kavitace v hydraulickych zafizenich, nebo alespoh_snfZenf j intenzity na minimum, Odolnost oceli proti kavitaci se dnes nejéastéji zkou8i na rotad nérazovém piistroji. Vzorky za rotaéniho pohybu ptesekavaji proud kapaliny, tim? se vytvati podabné napét’ové pole na povrchu vzorki jako v oblasti zanikani kavitatnich dutin Vibragni opotfebeni Vibraéni opotiebeni bychom mohli vylougit zamezenim pfenosu kmitavého pohybu do funktnich ploch souddsti, Vét8inou to v8ak neni mo2né, zabrahujeme tedy alespo ptimému dotyku povrehovyich mikronerovnosti vhodnym mazivem nebo povrchovou vrstvou. K FeSent piispivé i vhodnd kombinace material: tvarnych a tvrdych ( stéfbro-ocel ), nebo kombinace kovovych a nekovovych materidli (PTFE - ocel), Odolnost materiéli proti vibratnimu opotiebeni zkousime na pHistrojich, kieré umoviiuji ménit zatf¥eni vzorkt, amplitudy, kmitoéet a dobu zkousky, pifpadné pracovni médium. Unavové opotiebeni Odolnost proti kontaktnimu tinavovému opotfebeni se zvySuje s rostouei tvrdosti povrchu dosazenou zuslechtovénim strojnich soudésti nebo povrchovjmn chemicko-tepelnym zpracovinim souéésti (cementaci, nitrocementact, nebo nitridact). ZvySenim jakosti povrchu Ize vyraznt zlepsit i odolnost proti tnavovému opottebeni. Také dobré mazéni zlep8i podminky pti odvalovani a asteéném skluzu funkénfch povrehi, 17918. Ochranné vrstvy 18.1 Ochrana materialu proti korozi Zékladni poznatky o mechanizmu a kinetice koroze umoziiuji odvodit zékladni motnosti jak korozi zabrénit, pHipadné ji zpomalit na pfijatelnou miru, aby se zvysila Zivotnost vyrobki. Povrchova ochrana propéjéuje kovovému materidlu kvalitativné nove viastnosti, odligné od viastnosti z4kladniho kovu. Z hlediska charakteru povrchové ochrany délime zpiisoby omezeni, resp. zamezeni koroze kovovych material: nésledovné: 1) dprava korozniho prostiedi odstrangnim sloZky zpisobuijiei korozi, resp. sniZenim obsahu stimulujics slozky 2) _ elektrochemické ochrana kovového povrchu 3) __volba vhodného konstrukéniho materidlu 4) tvorba chemickych kovovgch nebo nekovovych ochrannych povlaki na zékladnim materialu s kvalitativn odli8nymi koroznimi viastnostmi 18.1.1 Uprava korozniho prostiedi Uprava korozntho prostfedi odstranénim slozky zpisobujici korozi Odstrantnim nebo snizenim koncentrace agresivnich sloZek korozniho prostiedi sniZujeme rychlost koroze kovovych materidli, resp. pfevédime dany korozni systém do pasivniho stavu. 1) pougitim vysousedel ve spojent s hermetickym balenim ( gel kyseliny ktemitité, ktery sniuje absorpci vodnich par na hodnotu, pti Které korozni procesy neprobihaji) b) __ vyhtivanim za Wéelem sniZen{ relativni vihkosti pod kritickou mez ©) pouvitim komplexnich slougenin chlorofylinu s Cu a Na, které vad plynné slougeniny siry (médén¢ a stHibrné kontakty, které jsou napadény sirovodikem) 4) odstranénim Oz, resp. CO2 z vody u pamnich za¥izent (sniZen{ obsahu kysliku v napaject vodé pod koncentraci 30 ug. 1"), fyzikélnimi metodami, ptedbé%nfm ohfevem, snienim parcidlniho tlaku vzduchu nad kondenzétem, protiproudovym ohfevem napéjeci vody parou nebo chemickjmi metodami vazbou kysltku z napajeci vody na alkalizaéni latky, (hydrazin nebo sifigitan sodny apod.) Uprava korozntho prostfedi inhibitory koroze Inhibitory jsou létky, které chréni povreh kovu v daném agresivnim prosttedi pted Korozi tim zpiisobem, 2e zmén{ viastnosti fizového rozhrani kov-prostfedi. Protoze celkovy korozni pribth je kineticky tizeny diléi reakei s nejpomalejSim pribthem, zpomaluji inhibitory kinetiku nékteré z dildich reakei tak, aby byl zpomalen celkovy pribéh korozntho procesu. Schéma pisobeni inhibitoru koroze je na obr. 18.1. Rychlost korozniho procesu se sniZuje nisledkem toho, Ze reakei kovu a inhibitoru pti spolupisobent korozntho prosttedi vznikaji v zén€ rozhrani kov-prostfedi filmy nebo tenké vrstvitky prvkt nebo slouéenin. Tyto zplodiny maji v zAvislosti na svém chemickém slozeni a fyzikéilné-chemickych viastnostech vliv na rychlost koroze kovt. 181solvatované ionty kovu éastice depotarizatoru,které které migruji do lmigruji z elektrolytu k po- elektrolytu 0° 0 oF vrehu katodickych mist kde << ee _ se vybijejf za elektrony (tht | | | | levolnénymi pfi vzniku iontt vnik ochranné 2/ | _|t Itt — vrstv izéna korozniho prostiedi Ina rozhrani fazi kov— prostéedi mikroanoda Obr. 18.1. Schéma pisobeni inhibitoru koroze, 18.1.2 Elektrochemické ochrana kova Pii elektrochemické korozi je podminkou vytvofeni korozniho ¢linku, priem2 dochézi k anodickému rozpousténi, tj. korozi anody, kdeZto katoda se nerozpousti a je do jisté miry funkei tlénku pfed korozi chrénéna. Tohoto se vyutivé pti elektrické ochran’, kde se uméle vytvétejf makrotkinky. Oxidaéni anodické reakee je dand kfivkou jg v zivislosti potencidl- proudova hustota. Stejné plati pro redukéni katodické reakce ktivka jy, viz. obr. 18.2 Obr. 18.2, Polarizatin{ diagram katodické ochrany. Aplikace katodieké ochrany je moznd: a) _ vnéjsim 2drojem proudu b) _obétovanymi anodami 182pomocné_anoda a of Obr.18.3. Schéma katodické ochrany a) s vnj8im zdrojem proudu b) obétovanymi anodami Pozn.: a- Chrinény kov je pripojen na zipomy pél stejnomémého zdroje proudu, kladny pél je piipojen k systému pomocnych anod. b- Ochranné anody /protektory/ jsou z kovu s dostatetné zdpornéjsim potencidlem nex ma chrénény kov. 18.1.3 Volba vhodného konstruktniho materidlu Volba vhodného konstrukéntho materiélu je podminéna t&mito vlivy: - maximélni teplotou, pti které je materiél poutivan - slozenim prostfedi a koncentraci jednotlivych agresivnich latek - intervaly pisobeni vlivu prostfedi = mechanickym pisobenim prostfedi - druhem spojovani vodivych odolnych materidlit - pnutim uvnitt materiéla = namahanim, chvénim, nérazy apod. Unlikové oceli Uhlikové oceli v atmosféte, pidé, ve vodéch, tj. v pfirozenych podminkich koroduji v rozmezi n&kolika desetin milimetra za rok. V neutrélnich roztocich soli v disledku elektrochemického pisoben{ probihé koroze rychleji. V alkalickych roztocfch jsou uhlikové ocelistalé. Ochrannou vrstvu tvoti nerozpustné hydroxidy, které se teprve pti vy88i koncentraci rozpoustéji. V kyselinach se ublikové oceli rozpoustéji velmi rychle. Vyjimkou je Koncentrovana kyselina sirové a dusiénd, kdy ocel ve styku s nimi ptechézi do pasivntho stavu. Oceli nizkolegované Patti zde perspektivni ocel jakosti 15 217, které obsahuje 0,7 hm. % Si, 1,2 hm. % Cr, 0,3-0,55 hm. % Ni, 0,3-0,55 hm. % Cu, 0,15 P. Koroznf iibytky této oceli jsou 0 50 % niz8i ve stiedné znetisténé atmosféie nez u ublikové oceli. Tvot{ se zde ochranné vrstva, které je velmi ptilnavé a chrani dostateéné ocel pied korozi. Tato ocel se v sougasné dobé stile vice 183pouzivé pro vjrobu ocelovych Konstrukei vystavenych atmosférickjm podminkam a hlavné mostnich konstrukei. Jeji hlavni pfednosti je s ohledem na vynikajici ochranné vlastnosti oxidieké vrstvy to, 2e nevyaduje dal8 povrehovou dprava a tim odpadavaji néklady na drzbu. Korozivzdorné oceli Korozivzdoré oceli obsahuji vysoky obsah chrému, ktery umoziiuje vznik pasivniho stavu téchto oceli. Minimalni mno2stvi chrému, potiebné pro dosazeni pasivity je 12 hm. % Cr v tuhém roztoku Zeleza alfa nebo gama s vijimkou chrému vazaného chemicky v karbidech, v nitridech apod.. Jinymi legujfcimi ptisadami, ({j. niklem, molybdenem, medi), ziskavaji tyto oveli specidlni vlastnosti a potfebnou odolnost v aktivnim stavu.Pasivitu Ize definovat’ s obledem na mechanismus elektrochemické koroze a po?adovanou clektroneutralitu Korodujfeiho kovu jako stay korozni odolnosti kovi v prosttedi, ve kterém by tyto kovy z hlediska termodynamiky byly velmi milo odolné. Toto zvjSeni koroznf odolnosti je zpisobeno zpomalenim anodového pochodu a pritomnosti velmi odolné oxidické vistvy. Dynamicka rovnovéha mezi rozpuSténim a obnovovanim oxidické vrstvy je vyjadtena rychlostf koroze v pasivnim stavu, Které se pohybuje v rozmezi nékolika setin milimetri za rok. Korozivadomé oceli jsou dobfe odolné ve vodnich roztocich, jejicht oxidaénéredukint potenciél se pohybuje v oblasti pasivity. Naopak roztoky s redukéni schopnosti aktivuji povreh téchto oceli, zejména kyselina chlorovodikova a tepld kyselina sirova. Chromové oceli Oceli s 12-16 hm. % Cr maji bud’ nizky obsah ubliku a jsou feritické nebo maji vySsi obsah uhliku a jsou martenzitické. Maximélni korozni odolnosti martenzitickych oceli Ize doshnout pouze vhodnym tepelnjm zpracovanim, tj.kalenim z teplot nad 900 °C, kdy vetsina ubliku zistavé v tuhém roztoku a ndsledujicim popousténim pti teploté cca 750 °C. PHi kaleni a popousténi za teplot od 500-650 °C vanikaji karbidy, nastava ochuzeni zkladni hmoty 0 chrom a korozni odolnost se podstatné snizi. Chromové oceli s nizkym obsahem uhliku do 0,1 hm, % C a chrému 17-18 hm. % stabilizované titanem 0,5 hm. % Ti nejsou néchylné k mezikrystalové Korozi, Jsou feritické a nejsou kalitelné. Atmosférickjm podminkém odolavaji velmi dobte, zvlé8t8 je-li povrch vylestén. Ve vodach jsou dobte odolné za pfedpokladu, Ze vody neobsahuji chloridové ionty, které porusujf pasivatn{ oxidickou vrstvu a jsou pHivinou bodové koroze. V neutrilnich roztocich soli s vyjimkou chloridovych roztokii jsou zvlast8 odolné za pHitomnosti oxidadnich létek nebo rozpusténého kysliku. V kyselinéch stoupé jejich odolnost se stoupajicim mnodstvim chrému za predpokladu, Ze kyseliny maji oxidatni charakter (HINOs). Uplatnéni nachdzeji tyto oceli pfedevSim v potravindtském primyslu. V alkalickém prostfedi nemaji tyto oceli dobrou odolnost. Feritické chromové oceli se pouzivajf rovné2 jako 2aruvzdomé, pHi Zéruvzdornosti odstupiiované podle obsahu chrému (do 26 hm, %) do cca 1050 °C. Zéruvzdornost chromovych oceli s 12 hm. % Cr dolegovanych MoNi, V dosahuje cca 600 °C. Austenitické oceli Na rozdil od chromovych oceli feritickych a martenzitickych se poudivaji tyto oceli i v aktivnim stavu. Hlavnimi legujicimi prvky jsou chrom a niki, pip. s éésteénou nebo tiplnou nahradou niklu manganem. Zvyéeni korozni odolnosti se dociluje ptidavkem molybdenu a médi, Oceli chrommanganové, napf. 1 Cr 18 Mn 15 Ni jsou odolné proti koroznimu prasként, Nevghodou t&chto oceli je stejné jako u oceli chromovych jejich nachylnost k mezikrystalové korozi. Z plivodntho typu oceli 18 Cr 8 Ni se vyvinula celd tada oceli hlavné s molybdenem av posledni dobé s médi.V pHirodnich podminkéch, tj. v atmosféte, vodé a pldé je korozni codolnost velmi dobré. AvSak mofské voda za ptitomnosti kysliku zpisobuje bodovou 184korozi.Oceli s molybdenem jsou odolngj&i proti této bodové korozi. V kyselindch jsou tyto oceli odoiné. V pasivnim stavu je koroze vétSinou zanedbatelné. V aktivnim stavu je vétsi. V kyseliné sirové provzduinéné jsou tyto oceli pasivni. Klesne-li obsah kysliku pod urtitou hranici ptechézi ocel do aktivniho stavu a koroze prudce stoupé. V kyseliné dusitné, kterd je silné oxidatni, probiha koroze i v pasivnim stavu. Pro tuto kyselinu jsou vhodné oceli s vyisim obsahem chrému bez molybdenu. Pro extrémni korozni podminky jsou vhodné oceli nestabilizované s obsahem ubliku do 0,03 hm. % C. V redukéni kyseliné chlorovodikové jsou tyto oceli malo odolné. V alkalickém prostfedi maji dobrou odolnost.Bézné typy korozivzdornych ocelf austenitickych tvatenych za tepla Ize poudit v koroznim prostiedi az do 400 °C a stabilizované oceli do 800 °C. Oceli s vy88im obsahem chrému, niklu nebo ktemiku jsou pro svoji Zaruvedornost poutitelné do 1000 °C. Litina Korozni odolnost Sedé litiny je ponékud vét8i ne% odolnost ublikovych oceli. Je to zésluhou tzv. lief ktry, kterd md urtité ochranné viastnosti, vét8i obsah ubliku a vét8i tlouitky stén odlitku. Chromové litiny obsahuji obvykle 2,5-3 hm. % C a 25-35 hm. % Cr. Tyto litiny jsou velmi odolné 2vlasté proti uéinktim oxidaéni kyseliny dusiéné nebo jinému oxidaénimu prostfedi. Chromové litiny jsou odolné i proti mechanickému opotfebeni, a proto se jich pouzivA pro vyrobu erpadel, armatur, michadel apod. Kfemikové litiny s obsahem 14-16 hm. % Si jsou zvlé8té odolné v kyseliné sirové a dusiéné, Litiny legované navic molybdenem jsou do jisté miry vhodné i pro kyselinu chlorovodikovou. Vyrobky (armatury) z litin s vice nez 10 hm, % Si se mohou obrébét jen brougenim. Maji v8ak nepifjemny sklon k praskéni pti mechanickych a tepelnjch rizech. Kiemikové litiny jsou zcela nevhodné pro alkalické prostfedi a kyselinu fluorovodskovou, Slitina Zeleza s cca 35 hm. % Al zvand Pyroferal je ‘vhodnd pro vysoké teploty a plynné prostfedf s oxidem sifititym. Poutiti je vhodné pro hradla v pyritovych pramych pecich. Pro béénou atmosféru nebo vodu je tento materidl zocla nevhodny. Mea Mad’ je vhodny konstrukéni material pro svoji dobrou korozni odolnost v nékterych prosttedich, snadnou zpracovatelnost a dobrou tepelnou a elektrickou vodivost. Velmi ne24douct nevistotou v médi je kyslik ve formé oxidu, pHipadné sira v sulfidech. V atmosférickych podminkéch je méd’ velmi stélé. Ochranné vrstva je slozena obvykle ze sirand, ublititand, chloridd a sulfidd. Ve vodach a motské vodé je rovnéz velmi stélé. Ve vodni pafe Ize méd’ pouzit az do teplot 500 °C. V kyselych prostiedich, zejména oxidatnich je méd’ velmi napadéna, v kyselinach v pHipadé, 2e nenf ptitomen rozpustény kyslik mé dobrou odolnost. V alkalickém prostiedi je méd’ odolnd do koncentrace 50 hm. % a do teplot 80 °C. Mosaz Jednoffzové mosazi (obsah Cu nad 67 hm. %) maji ponékud lep8i korozni odolnost. Ve dvoufazové struktute je fize beta méné uslechtilé a je vétSinou vice napaddna, Ptisada cinu zvySuje odolnost proti motské vodé, ptisada manganu proti vodé nebo pe, hlinik pisobi pliznivé za vy88ich teplot, arzén a antimon zmiriuj sklon k selektivn{ korozi. V atmosféte je mosaz dobie odolnd. Oxidaci na vzduchu odolava do teplot 500 °C. Ve vodach se rychlost koroze v zavislosti na pHitomnosti soli, plynd a organickych létek pohybuje od 0,06-0,25 g.m’/den, Pro anorganické kyseliny je nepouzitelnd, Bronz Nejéast8ji se pouZivaji bronzy cinové s obsahem 8-14 hm. % Sn, hlinikové s obsahem do 14 hm. % Al, kfemikové 2-3 hm. % Si. Dobie se slévaji, v kyselinach jsou dobte odoIné, 185pli otiréni a ndrazech nejiskti. V atmosféte jsou bronzy velmi odolné, v neoxidaénich roztocich soli, v kyselinéch jsou rovné2 odolné. Teplotém odolavaji na vzduchu nebo v prostiedi pary do 300°C. Cinovy bronz a hlintkovy bronz je odolny do teplot 700°C. Slitina a& 5 30 hm, % Ni zvané Cuproniki odolava nasycenému roztoku NaOH az do 80°C. Pro kyselinu solnou je vhodné slitina s 15 hm. % Ni, pfipadné i pro mofskou vodu nebo roztoky chloridu. Niki Vynikajiei viastnosti niklu se zhortuji s obsahem ubliku, ktery snizuje jeho houdevnatost a siry, které zpisobuje kfehkost. V atmosféte je nikl naprosto staly, stejné jako ve vodich nebo v moiské vodé. V prostfedi vodni pary se dé pouzit do teplot 450 °C. V alkalickych prostfedich mA vynikajici odolnost. V kyselinéch nebo roztocich soli oxidaéniho charakteru je znatné napadan. V neoxidatnich kyselindch je pouditelny tehdy, nenf-li piitomen kyslik. Ze slitiny typu NiCu je nejpouaivanéjsi monel s cca 65 hm. % Ni a odolava Sem typiim agresivnich atmosfér, neutralnim a kyselym roztokim soli. V neoxidujicich kyselindch je velmi stély. Inconel s 70 hm. % Ni, 15 hm. % Cr a 4-6 hm. % Fe mé lep§i odolnost v oxidaénim prostfedi nez monel. Pouzivé se na vyrobu aparatur pro vysokotlaké syntézy za ptitomnosti halogenu, oxidu dusiku a sirovodiku. Slitiny typu NiCr jsou znamy pod nazvem Nimonic. Jsou snadno kovatelné a zachovévaji si mechanické vlastnosti pHi vysokych teplotéch. Jako 2éruvzdorné a Zarupevné materidly se uplatiuji hlavné pti vyrobe zatizeni a sousasti pracujiefch ve spalinéch za vysokych teplot. Zhotovuji se z nich komory a lopatky spalovacich turbin vystavené teplotim 700-800 °C. Hiinil Hlinik je velmi odolny proti korozi, zvl48té je-li tisty. V praxi se pouzivé hlinik Gistoté 99,5 hm. % Al. V atmosféie je odolnost hliniku velmi dobré a tibytek tloustky neptesahuje 0,001 mnvrok. Oxid sifitity urychluje korozi jen pti vét8ich koncentracich. V ptimofskych oblastech dochézi k bodové korozi hliniku. V ignich a vodovodnich vodach je plosny ubytek distého hliniku nepatmy. Z anorganickych kyselin je pouzitelny hlinik jen pro koncentrovanou kyselinu dusi¢nou. V alkalickjch hydroxidech je hlinfk silné napadén a podobn’ je tomu i ve 2iedéném amoniaku. Vytvrditelné slitiny hliniku AlCuMg (duraly, superduraly) jsou malo odolné proti korozi a musi byt chrinény, nap?. eloxovénim. Olovo V atmosfé#e ma olovo dobrou odolnost. Nejodolnéjai je v kyseliné sirové. Pouzivani olova je nevyhodné vzhledem k jeho Spatnjm mechanickjm vlastnostem. Pouzivé se k vyklédéni nddr2i, potrubi a pod. Z tvrdého olova s obsahem antimonu do 8 hm. % se zhotovuji dily Serpadel, michadla, armatury. Lze jej vyudit jen do teploty 100-150 °C, pii vy8sich teplotach dochézi k hrubnuti zma. Zinek Zinek je odolny proti korozi v neutrdlnim nebo témét neutrdlnim prostedi. Velmi dobie chréni Zelezo vzhledem k jeho postaveni v elektrochemické fadé kovi. Korozni rychlost zinku ve venkovni atmosféfe je asi 20krét pomalejSi neZ je korozni rychlost ublikové oceli. Ni2&i Zivotnost zinkovych povlaki v primyslové atmosféfe je zpisobena vyskytem kyselych slozek.V povrchovgch vodach a pide je korozni odolnost pozinkované oceli dobré. Titan Titan mé vynikajiei korozni odoinost, kterd je zalozena na pasivatni absorpéni vrstvé kysliku. Je odolny v silné oxidujicich prostfedich, a to i za ptitomnosti iontd Cl. Pouze chlorid hofeénaty a hlinity vyvolavaji bodovou korozi titanu, V koncentrovanéjsich redukénich 186prostiedich je titan za vy88ich teplot malo odolny. Nékteré kysele reagujic{ roztoky soli a organické siitiny jej napadaji, Vysoce agresivné na titan pasobi kyselina fluorovodikova a roztoky s obsahem fluoridd, Titanem se éasto plétuji nddrée. Titan odoléva teplotim do 500°C, pti mechanickém namdhani do 300°C. Pfiznivé jsou jeho viastnosti za nizkych teplot. Titan ve slitin® s 0,2 hm. % Pd dobie odolava v redukénim prostiedi a zlepii se odolnost proti kyselinam chlorovodtkové, sirové, mravenéi a Stavelové a rovné% roztokiim chloridu horetnatého a hlinitého. Slitiny Ti s 20-30 hm. % Mo maji vynikajict odolnost proti kyseliné sirové a chlorovodikové. Plasty Technické plasty majf velmi dobrou odolnost proti fadé prostfedi, proti atmosféte, maj dobré izolatni vlastnosti, zpracovatelnost. Na druhé stran8 jejich pouziti je omezeno pomémé nizkjmi provoznimi teplotami, hoflavosti, omezenymi pevnostnimi vlastnostmi, které jsou navie ovliviovany teplotou, éasem a stémutim. Chemicka odolnost plastii je obecné velice dobré, pisobenim nékterych prostfedi mohou organické materidly podléhat neptiznivjm fyzikélnim a chemickjm zméndm. Fyzikélni pisobeni je podminéno difuzi a vede dasto k bobtndni plastu. Obvykle se polirni makromolekuldmi létky v polémich prostiedich rozruSuji, stejn& nepolémni v nepolénich. V opaénych piipadech polémni plasty odolévajf nepolirnim prostiedim. Polémi makromolekulémi létky obsahujf skupiny -OH, -COOH, - COOR, -OR nebo jiné skupiny s kyslikem nebo dusikem (polyvinylacetét, polyester, polyamid, polyuretan). Polami prostfedi jsou napf. kyseliny, roztoky hydroxidd, roztoky soli, alkoholy. 18.1.4 Tvorba ochrannych poviaki ‘Vytvateni povlakit na zikladnim materiélu patti k nejtastéji utivanym prosttedktim protikorozni ochrany jakoz i prostfedkiim, které méni povrchové viastnosti vyrobku i jeho vahled. Naroky strojirenské vyroby na povrchovou tipravu a protikorozni ochranu jsou velmi rozsthlé a rliznorodé, Pro jejich splnéni se pfedevsim pouzivaji pasivnt ochrany vytvatenim povlaki (jeden typ materialu v jedné nebo nékolika vrstvéch), pop. povlakovych systéma (vytvotené nékolika vrstvami materiélu rizného drubu, napt. Fe-Cu-Ni-Cr, natér na Zérove vytvofeném povlaku). Uzivatelé strojfrenskych vrobki kladou na technologii povrchovych ‘iprav spoletny po%adavek, aby vytvofeny povlak splioval po celou dobu Zivotnosti vyrobku o€ekévané funkéni, dekorativni i vzhledové viastnosti. 18.1.5 Plitované a sdruzené viéknité materisily Pro zvldStni tidely se n&kdy poudiva materidld, kde zékladni kov je poviecen kovem jinym, nebo je vyztuzen kovovjmi vlékny. Podle toho rozeznévame: 1. plétované materidly, 2, sdruzené materidly zpevnéné vidkny. Plitované materidly Tsou to kovové plechy, pésy, dréty slozZené nejméné ze dvou vrstev réznych materialt, tvoticich celek. Plitované kovy se Easto nazjvaji dvojkovy nebo bimetaly. Umozituji dosthnout urtitych efektti technickych a hospodafskych, obyéejné aisporu drahjch nebo hodnotnych kova. Patti sem plechy ocelové jednostranné plétované ocelemi korozivzdornjmi 187tidy 17. V8t8i Gast tloustky plechu woli vrstva z oceli nizkoublikové, jez je levné a dostatetné pevnd, zbfvajici Bist celkové tloustky wort vrstva draZ8i a chemicky odolnd, nejéastéji z chromniklové korozivdomé austenitické oceli s 18 hm. % Cra 8 hm. % Ni. Tyto plechy se u nds vyribgji v celkové tloust'ce 8-40 mm, z écho? vrstva korozivadorné oceli ma tloustku 2 a% 4 mm. Dokonalé Kovové spojeni obou vrstev v celé styéné plose se doséhne tlakovym svatenim pfi valeovani za tepla v huti, Z t&chto plétovanych plechi se vyrdbéji rizné reaktn{ a tlakové nédoby, hlavné pro chemicky primysl. Jinym pikladem platového materidlu je dural plétovany éistjm hlintkem . Nésledujei druhy plétovanych materidld jsou uréeny vesmés pro elektrotechniku. Cupalovy plech je plech z distého hliniku s dokonale naplatovanou vrstvou z elektrolytické médi, a to bud’ po jedné, nebo po obou stranach. ssa Re Obr.18.4. Pouziti cupalové mezivlozky médéného s hlinikovym vodiéem I-hlinikovy vodit, |-hlinikovy vodit, 2-médény vodie, 2-ocelovy kadmiovy nebo zinkovany Sroub, 3-mosaznd svorka,4-cupalova trubi¢ka 3-mosazné svorka, 4-cupalovy plech 5-koroze hliniku Smysl poutitf cupalu: ve vihku a mokru neni pfipustno, aby se ve spoji stykal hlinik piimo s médi nebo s jejimi slitinami (mosaz, bronz), protoZe takto vzniklé dvojice kovi vytvatt galvanicky (korozn{) élanek, v ném2 je hlinik anodou a silné koroduje. Cupal se pouzivé tak, Ze blinik cupalu ptijde na hlinikovy vodit a méd’ cupalu na méd’ (vodite, svorky apod.). PFiklad pouziti cupalové mezivlozky je na obr.18.4, kde 1 je hlinikovy vodit, 2-Sroub z oceli, kadmiovany nebo zinkovany, 3-mosazné t8leso svorky (matice) a 4- tvarovana cupalova mezivlozka. Kdyby byla matice svorky ocelové (zinkovand) a Sroub mosazny, musi cupalové viozka bjt svou médénou stranou ve styku s hlavou mosazného Sroubu. Ocel bez ochrany je nevhodnd, protoze rez pisobi velmi neptiznivé na blinik. Primy styk hliniku se zinkem nebo kadmiem v normélnim vlhkém nebo mokrém prostiedi (bez zyySenych chemickych viivi) je ptipustnf, protoze tato kombinace kovi mé jen maly vzijemny elektrolyticky potencil a tedy nekoroduje. V elektrotechnice se nejvice pouziva 188jednostranné platovangho cupalu 7030. Toto diselné oznagen{ zamené, 2e podil hliniku z celkové tloustky je 70 % a médi 30 %. Pro svorky do vihka je vseobeené piedepsino, Ze alespoti jedna jejich Cést, jez tvotl zAvitové spojeni (bud Sroub, nebo matice), musi bjt z barevného kovu. Kdyby totiz oba dily byly z oceli, treba sebelépe pokovené, zrezavi v trvalém vihku povreh zévitu tak, 2e Sroub se nedé uvolnit ani utéhnout. Také svorky do vihka, uréené pro blinikové vodiée, musi mit bud Sroub, nebo matici z, barevného kovu. Jing ptiklad pouziti cupalu ukazuje obr. 18.5, kde je spojen hlinikovy vodié 1 s vodiéem médéngm 2 v mosazné svorce 3 za poutiti cupalové trubitky 4. Trubiéka se ziska stoéenim cupalového plechu, V alternative a) je montéz chybnd tim, 2e v tzké spéfe mezi hlinikovjm voditem a médénym vodisem (resp. svorkou) se miize dréet kapka sraené vody (elektrolytu), take v mistech 5 hlinik koroduje. Sprivnd montéz je v alternative b), kde podobné spary nejsou. Sdruzené vléknité materidly 'V modem’ technice se v posledni dobé objevily materidly, kde zakladni kov je vyztuzen vlakny z materidlu 0 velké pevnosti. Tato viékna pfendSeji hlavni podil silového zatizeni a celkova pevnost materiélu se tak zvétSuje, a to nejen pfi teplotich normélnich, ale i pti teplotich zvySenyich. Nejvéi8i pevnosti dosahuji sdruzené viéknité materiély tehdy, jestlize vlakna jsou velmi tenké, zejména, jsou-li ve formé monokrystali, zvanych viskry (whisker) Pi tahovém naméhéni ve sméru viéken, kdy se dosahuje nejvét&i pevnosti, se vidkna i zakladni materiél deformuji pruéné nebo vidkna se deformuji pruzné a zékladni material plasticky. Pontvadz sila se na rozhrani mezi vidkny a zikladnim materidlem ptendsi smykovym napétim, je nutno, aby mezi zékladnim materidlem a vidkny byla dokonalé soudrZnost a aby se vldkna vzdjemné nedotykala. Sdrudené vldknité materidly se vyrabéji bud’ pré8kovou metalurgii, nebo zalitim vléken zékladnim materiélem. Napiiklad nastHthané wolframové drity priméra 0,25 mm a délky 5 mm se smisi s médénjm pré8kem a za tepla vylisuji ve vhodném kovovém obalu v tyée, nebo se viozi do kovové trubky a zaliji tekutou médi. Dal8i zpracovani se déje valcovénim za tepla a za studena, jimé se primér wolframového drétu zmen8i z 0,25 mm napt. na 0,005 mm a uspofida do sméru osy. Takto zhotovené sdruzené materidly, zpevnéné vidkny, maj velkou pevnost. Pro pouziti pti vysokych teplotaich se misto vidken kovovych pouzivaji vidkna ze slougenin kova, napt.Al,Os, ByC, nebo z materiélti keramickjch, sklenénych aj. Pevnost téchto sdruzenjch viéknitych materidli 2avisi hlavné na pevnosti viéken, které je velké i pti vysokych teplotach, Ve stadiu vyvoje jsou keramické materiély, vyztuzené kovovjmi vidkny, kde pii vynikajfci odolnosti keramickych materidla pli vysokych teplotéch se vlivem kovovych vldken zvét8i pevnost v talmu, odolnost proti namdhéni rézem, odolnost proti réziim tepelnym, piilnavost ke kovovym povrchim aj. VYvojovym materidlem jsou t& sdruzené materidly, vyztuéené usmérnénym tuhnutim eutektika, zejména s intermedidmi fazi, pti krystalizaci. Naptiklad pfi usméméném fizen{ tuhnuti slitiny Al - AlsNi nebo Ta - TaxC se slougenina ALNi nebo Ta,C vyluuje ve velmi jemnjch, vzdjemné rovnobéZnych tytinkéch, pfipominajicich viskry a pevnost proti sliting, krystalujici normalng, se vyrazné zvétsi. 189Prozatim se tyto materidly uplathujf hlavné v raketové a jademé technice, v astronautice, ve stavbé nadzvukovych letadel apod. Jejich nevyhodou je zatim vysoké cena. 18.2 Povrchové ipravy kova Povrchové tipravy materiélu jsou technologické procesy, jimi2 dosahujeme zlepSeni viastnosti povrchu za ielem zvfSen{ odolnosti proti korozi, zlepSeni funkénich viasinosti (napt. zvySeni odolnosti proti opotfebenf, zlepSeni tHecich vlastnosti a pod.), feSen{ designu apod. Povrchovymi tipravami dosahujeme: = zménu mikrogeometrie povrchu, zménu struktury povrchovych vrstev = umélé vytvofeni novych povrchovych vrstev, které maji odligné chemické slozent, fyzikélni viastnosti. 18.2.1 Rozdéleni povrehovgeh tipray Podle wéelu délime povrchové tipravy: = Gikténf a ptedbézné upravy = povrchové iipravy zvySujfei odolnost proti korozi = povrchové Upravy zaji8tujicl po2adovany vzhled vyrobku (design) = povrehové iipravy pro dosa%enf specifickych funktnich viastnostf povrchu Podle charakteru vytvorené povrchové vrstvy: = anorganické - organické -kovové -nétérové -oxidické -plastové -keramické, sklovité -konzervatni Podle zpisobu povrchové vrstvy délime povrchové tipravy vytvorené: = chemickymi reakcemi + galvanickymi elektrochemickymi procesy = vyuditim difuze = vevakua = chemicko-tepelnym zpracovénim - métenim, sttikénim, polévanim - _ platovanim atd. Pi povrchovych tpravich se vyudiva celé fady technologii, které se nékdy nazyvaji koneéné, finélni technologie. Témto technologiim je v posledni dobé vénovéna zvySena pozomost, nebot’ mnohdy rozhoduji o Zivotnosti a funkénich viastnostech vfrobku a také o jeho vzhledu, 19018.2.2 CiSténi a predbténé tipravy Povrch kova je zneti8tén jednak latkami vazanymi k povrchu mechanicky (mastnoty, zbytky past, mazadel, prach apod.) a jednak létkami vazanjmi chemicky (oxidy, rez, okuje apod.). Pied aplikaci povrchovych tprav je nutno povrch kovu téchto netistot zbavit a vytvorit kovové disty povreh, Mechanicky vazané netistoty odstraitujeme odmastovanim, chemicky vazané negistoty obvykle mofenim, nebo mechanickjmi tpravami (otr/skévani, brouSeni, omilénf). Témito tipravami se ziskévé rovn8% vhodnd mikrogeometrie povrchu. Pri vyS8ich po%adavefch se provid jeSt® chemické nebo mechanické lestént Jestlize se tyto tpravy provadi pfed dal8imi povrchovjmi Upravami hovotime o pfedbéznych Gpravach. Mechanické ipravy povrchu Mezi mechanické upravy povrehu patti tryskéni, omildni, brouSeni, kartééovéni a ledténi. Uselem téchto dprav je: - GtEni povrehu materiélu (odstranéni okujf) - _vytvoteni podminek pro zakotveni poviaku = zlepseni mechanickych viastnosti (zvySenf pevnosti, mez tinavy) + vzhledové pozadavky Otryskavani Otryskévant je zptisob mechanické upravy kovového povrchu, pti kterém se tryskac materidl vrh4 velikou rychlosti proti povrchu soutst{. Je to zpisob mechanického opracovéni povrehu substrétu, u kterého tryskaci prosttedek jako néstroj vyvoliva pti dopadu v jeho povrehovyeh vrstvach kvalitativni pfemény, ptitem2 vzniké charakteristické morfologie povrchu, Z hlediska uspofidini nerovnosti patti otryskany povreh do skupiny neorientovanych - izotropnich povrchi, jejich charakter je dén zejména tvarem pouzitého zma tryskactho prostfedku, Na charakter mikrogeometrie vedle tvaru zm ma také vliv jejich tvrdost, zrnitost, druh materidlu a hmotnost zma. Kvantitatival Winek tryskéni je din jeho rezimem, pfedevsim rychlost! letu zma, ‘thlem dopadu, jakosti substrétu, hlavn® jeho tvrdosti. PH pfediipravé povrchu pod nésledné povlaky se mé tryskénim, vedle poZadavku morfologie, docilit rovn82 dokonalé oti8téni povrchu od okujf, koroznich zplodin, pripadné jinych netistot. Cistota povrchu z4visi na pokryt! povrehu stopami po dopadu jednotlivjch zm tryskaciho prostiedku. Proces odokujeni je charakterizovin tzv. tibtrovymi Ktivkami. ‘Vyanamny viv zde hraje také tvar zm, PFi pouziti kulatého tryskactho prosttedku dochéz! z késti k zatlatovani nedistot do povrehu materidlu. Pfi ostrohranném tryskacim prostfedku se zase projevuje zasekavani zm do povrchovych vrstev materiélu, Chemieké tipravy povrehu Chemické Upravy povrchu zahmuji zpisoby upravy, pti ktenfch reaguji chemicka Ginidla s nevistotami na povrchu materidlu. Patff zde odmaStovéni, moteni, le8téni. Témito operacemi se obvykle pfipravuje povrch pro riizné povlaky. Pozadovand tistota zékladntho povrchu je zivislé na druhu povlaku, Nejchoulostivejsi jsou na tistotu povrchu galvanické povlaky, méné povlaky nétérovych hmot a poviaky difwzni. 191Nefistoty se déli naz = ulpéig, riizné mastnoty, v nich zachyceny prach, zbytky brusnych a lesticich past, které Inou na povrehu fyzikilnimi silami, Tloustka vrstev téhto nevistot mize bjt malé, 2e neni pata okem, ale mide byt silnd i nékolik mm. Tyto mastnoty se odstraiuji odmastovanim. - chemicky vazané vznikaji nejvice jako produkt koroze, rez a okuje. Odstrafujf se bud mechanickym éi8ténim nebo chemickjm mofenim, Odmaktovani Nedilnou soutésti ka%dého procesu povrchovych dprav je odmastovani. Bez kvalitni pfedupravy povrchu pied findlnim zpracovanim nelze dosdhnout dobré kvality konetného povrchu, coz ma vzhledem ke snfZen{ korozni odolnosti materilu vjrazny dopad na funktn{ a estetické vlastnosti vyrobku. I v jinych oblastech ne2 v provozech povrchovych tiprav vzniké nutnost odmasténi a vyéisténi povrehu - napf. ve strojirenstvi, v potravindfstvi a v riiznych specidlnich oborech, kde spoleblivy zpisob odmasténi je nezbytnou podminkou spravného fungovani technologického procesu. Typy odmast’ovacich p¥ipravkii Kdy2 pomineme chlorované ublovodiky, Ize odmastovaci ptipravky rozdélit_ do nékolika skupin dle slozeni: 1. Organické pipravky - pHipravky na bazi vie vroucich alifatickych ublovodiki, Vyhody: - vybornd odmaatovaci schopnost ~ absence odpadnich vod Nevfhody: - hoflavost (problémy se suSenim) + dlouhé éasy zasychéni bez pouziti suSeni -nemo%nost likvidace vyéerpané Idzné - nutnost regenerace destilaci ¢i zaji8téni zpétného odbéru dodavatelem - vysoké cena proti vodnyjm ptipravkiim Priklady: OROL 14(19), INDUREI 67, PROGAL § 2 NCI (S4NC), PP2, ELCLEAN 715 EN, PURGASOL, SUPER SOLV apod. IL, Alkalické piipravky - vodné ptipravky na bazi anorganickych soli Vyhody: —- dobré odmastfovaet schopnost - nizké cena Nevyhody: - vanik odpadnich vod ~ nutnost vyhiivani lézni - fada ptipravkd obsahuje fosfaty Piiklady: dive zndmé SYNALODy nyni PRAGOLODy fy. Pragochema IJ. Tenzidové piipravky -vodné pifpravky na bézi anion-, kationaktivnich ¢i neionogennich tenzidd s fadou dalsich pisad. Vyhody: —- obvykle nizké cena - monost pouziti dle typu na riizné druhy material 192- dle typu biologické odbouratelnost tenzidit = nizké slanost v odpadnich vodich - nizké agresivita k materidlu Nevyhody: - nutnost vyhfivani lazni ~ dle typu niz8i t2innost odmasténi Ptiklady: STAR 50, HEAVY DUTY DEGREASER, EKOLAN, EDILAN apod. 18.2.3 Chemické povrehova tprava Podstatou chemické povrchové dipravy je vytvofeni tenké vrstvy chemické slougeniny na povrchu predmétu. Vytvotend sloutenina je odolngj8i proti korozi nez zakladni materiél Eloxoviini Nejéastéj8i tprava povrchu hliniku je oxidact tzv. eloxovéni (elektrolytickd oxidace). Povrch hlinikového piedmétu se elektrickjm proudem rozpusti a chemickjm pisobenim lézné (clektrolytu) se pfeméni na oxid hlinity. Eloxovany povreh je pérovitf; proto se utésiiuje, barvi a parafinovym olejem impregnuje. Eloxovand vrstva je velmi tvrdé, nevodiv anekoroduje. Fosfétovini Je to béiny zpisob povrchové ochrany oceli. Fosfitovaci lézné tvoi v podstaté fosforeénan manganaty, zinetnaty nebo 2eleznaty. Vyhodou fosfaétovant je pomémé nizka cena, dobré spojeni vrstvy s povrchem pfedmétu a elektricka nevodivost. Tloustka vrstvy fosfatd je 0,001 az 0,04 mm. Nevyhodou je, Ze piedmét fosfitovanim rozmérové nabjva a Ze povreh je hruby. Pri taZen{ dréti a plechu je to v8ak vyhodné, nebot na fosfétovaném povrehu se dobfe udréuje mazivo, a tim se zmensuje treni. Fosfatove povlaky slou#i k &éstetné ochrané proti atmosférické korozi, jako podklad pod nétéry nebo zmensen{ opotfebeni néstroji pli tvafeni za studena. 18.2.4 Galvanické ipravy povrehu Galvanické pokovovani je nejrozSiten’jsim zpisobem povrchové tpravy. Podstatou galvanickjch pochodt je elektrolyza a elektricky rozklad vodnych roztolci soli toho kovu, tery chceme nandet. Kov uvolnény rozkladem se vylutuje na katodé, na kterou se zavéSuji piedmaty, které se maji pokovovat. Koy, kterym se pokovuje, se zavéSuje do lézmé jako anoda, kterd se rozpoust{ (s vyjimkou chromovént). Mé-li byt galvanické pokovovani dobré a trvanlivé, je treba vénovat pifpravé povrehu naleditou péti (dobré odmaitént, vyleStny zékladni kov). Galvanické pokovovani se pouziva nejen jako ochranny prostfedek proti korozi, ale také pro zlepSeni vnéjgiho vzhledu. Ziskavaji se jim povlaky médi, mosazi (hlavné jako mezivrstvy pro sttfbfent, niklovani a chromovani), niklu (lesklé niklovani, terné niklovani), chrému (lesklé chromovani, tvrdé chromovani), zinku, kadmia, stiibra a cinu. 193Galvanické zinkovani a kadmiovani Galvanickym zinkovanim se upravuje vice neZ polovina ocelovych povreht, urtenych pro galvanické pokovovani, Zatimco objem vylutovéni povlakovych systéma NiCr a CuNiCr les nebo stagnuje, objem zinkovani stale vzrista. Také kvalitativni zmény v technologifch zinkovani a dokon€ovacich operacich probihaji rychleji ne v jinych oborech galvanotechniky, kromé galvanickych technologif v elektronice. Zinkovéni ptevzalo znaénow East povrchové ipravy oceli, které se drive provadélo dekorativaim niklovénim o mendich tlouskéch povlaku. Nové procesy zinkovani a chrométovani totid. dokéi rozSifit paletu vzhledu zinkovych povlakti a spolu s utésnénim chrémétové vrstvy zajistit srovnatelnou nebo vy88 korozni odolnost povrchové ipravy. Galvanické kadmiovani je v soutasné dobé neptijatelné z ekologickych divodi a vet8ina jeho dfivéjgich aplikaci byla nahrazena zinkovanim. Ve zvlaStnich pHipadech je pouziti povoleno pro leteckou a vojenskou techniku. Mnohem vét8i vjznam ne% kadmiové poviaky nabjvaji v soutasné dobé slitinové elekizolyty zinku s kovy skupiny Zeleza. Uplatiuji se slitiny zinku s kobaltem, niklem, Zelezem a manganem, Siitiny zinku s 1 hm. % kobaltu, 0,5 hm. % Zeleza nebo 9 - 14 hm. % niklu se poudivaji pti zavésovém a hromadném pokoven{ oceli a poskytuji pi stejné tloustce nékolikanésobné vy88i korozni odolnost, zejména v prostiedi s chloridovymi ionty, ned povlaky distého zinku. Zinkové, slitinové zinkové a kadmiové poviaky pouzivané pro ochranu oceli proti atmosférické korozi jsou typické anodické povlaky. Pfi pisobeni korozniho prostfedi koroduji a zikladnimu ocelovému materidlu poskytuji katodickou ochranu. Z mechanismu znehodnocovani plyne, Ze jsou schopny chranit ocel i v mistech poruSeného povlaku, pérech, stfiZnych hranéch a podobné. Ochranny dtinek na oceli Serstvé vylougenych povlakti zinku je moino sledovat ai do vadélenosti asi 0,7 mm. Doba ochranného pisobeni zinkovjch a kadmiovych povlakt je im&mé jejich tlousttce. Doporutené tloustky povlaku zinku a kadmia pro dané provozni podminky a dobu technického Zivota jsou normalizovany v CSN ISO 2081 (03 8511), CSN ISO 2082 (03 8509). Kromé klasické oblasti pouziti zinkovych povlakii jako ochrannych povlakt, kde zélezi pievagné na korozni odolnosti poviaki, se vyznamné rozSifuje oblast ozdobnéochranného zinkovani, zejména Vv souvislosti s rozvojem novych leskle pracujicfch zinkovacich elektrolyti. Zinkové povlaky s konverzni tipravou chrémétovinim, kterd zlepiuje vzhled a oddaluje potsitek vzniku prynich koroznich zplodin zinku, nahrazuji dive velmi rozSifené niklovni, popripad® povlakovy systém nikl-chrom, na vyrobeich urtenych pro malo korozné agresivni prostfed, Galvanické nildovani Galvanické niklovani patfi, krom& pokovovéni drahjmi kovy, k nejstarsim technicky pouzivanym postupim elektrolytického vylutovani kovi. Pro svoji velmi dobrou korozni odolnost, dobrou lestitelnost na vysoky lesk, byl nikl pouzivan predeviim k dekorativnim Gelim na technické vyrobky. AZ do tohoto stoleti, kdy stoupla vjrazné spotieba niklu s vyvojem nerezavéjfcich oceli, se nik! pouzival ptevadné pro galvanotechnické itely a vjrobu nékterjch slitin (nové stfibro a pod).Hledanim co nejitinnéjsich ptisadovych létek do niklovacich lézni bylo Zji8t8no, Ze je mo%no vhodnym zpisobem ovliviovat viastnosti niklového povlaku; a to nejen vzhled povlakti, ale i jejich fyzikilné chemické vlastnosti. Vznikly dvojurstvé, trojvrstvé niklové povlaky, povlaky éerného, saténového vahledu. Pro specidlni ttely Ize vylutovat disperzni povlaky, se zabudovanymi vétSimi ti menSimi dsticemi z riznych material pro rizné technické ttely. Protoze samotny nikl ma dostatetnou korozn{ odolnost v béénych prostfedich a sim koroduje velmi pomalu, neni korozni odolnost pokoven¢ho vfrobku zdvislé ptimo na tlou’tce povlaku, jako je tomu u povlaka zinkovych. Koroze systému se projevuje pfedevSim v pérech povlaku, a zvySeni Gitinnosti ochrany se tedy dosdhne ptedevsim snizenim pérovitosti niklového poviaku. Cetnost port je vSak zavisla hlavné na tloust'ce povlaku, proto pro dosadeni vyS8ich ochrannych vlastnostt povlaku je zapottebi zvysit i jeho tloust'ku. Pouziti galvanického niklovani Ize rozdélit do tH skupin: 1, Dekoraéni poviaky 2. Technické poviaky - renovatni 3. Blektrolyticky vylouteng nikl, ktery nestou2i jako povlak — - galvanoplastika 1. Toto pouziti je pti galvanickém niklovéni nejrozSitendj8i. Men8i vjznam a wZit{ ma samotné niklovani, bez dal8ich vrstev. Samotny niklovy povlak se pouziva pouze v prfpadech, Kdy soutésti jsou vystaveny jen prostfedi s malou agresivitou. Pokud je soutést vystavena nérognym koroznim podminkim, uzivaji se védy vicevrstvé povlaky Ni-Cr, Cu-Ni-Cr, ptipadné slozitsjsi povlakové systémy. I v t&chto povlakovgch systémech je v8ak niklova vrstva hlavnim nositelem ochrannych viastnost{ systému. V piipadé dekorativniho pokoveni se obvykle vy2aduje, aby povlak mél co nejvyS8i lesk a dobrou vyrovnavaci schopnost pro mikronerovnosti povrchu. 2. PH pouditi Ni-povlakii k technickjm titelim neni obvykle podminkou lesk povlakii a jeho vzhled, ale jeho fyzikélnéchemické vlastnosti. Napt. mnohdy se pokovuji souéésti z konstruként oceli, kdy® je zapotfebi aby létky, které pfijdou do styku se zatizenim, nebyly znedistény Zelezem. Pomoci tady ptisad Ize ménit vlastnosti galvanicky vylouéeného niklu. Jako ptiklad mohou slougit smésné povlaky s mazacimi vlastnostmi, kde je spolu s niklem vylutovan napt. MoS; nebo grafit. Naopak pi pouditi jinfch plniv, jako nap. diamantového prasku Ize vytvotit povlaky s brusnymi viastnostmi. Zvia8t# v elektronice se uplatiujf povlaky zniklu a jeho slitin velmi Easto pro své magnetické vlastnosti. 3. Tietf Kast pouditi je galvanoplastické, tj. vyluéoviini velmi tlustjch samonosnych soudésti, slouzicich jako lisovaci ndstroje a pod. V tomto ptipadé se Klade nejvét8i diraz na to, aby povlaky mély co nejmenst vnitini pnutf, a vylugovani kovu probihalo s co nejvétsi rychlosti. Galvanické chromovéni Chrom je Sedy kov charakteristického vzhledu. Jako povlak mize bjt leskly, pak md stiibfitou barvu s namodraljm odstinem, ale mize byt i matny, rizné Sedy a2 temy. ‘Vyznaénou viastnosti je jeho tvrdost, kterd je nejvy88i mezi vSemi galvanicky vylutovanymi kovy. Bééné se pohybuje okolo 1000HV, s moznymi odchylkami asi o 200HV v obou 195smérech podle pracovnich podminek a zpiisobu vylucovani. PHi vysoké tvrdosti v8ak jsou povleky chrému znaéné Kiehké, co% vylutuje jejich pouditi pti vétSich deformacich zakladniho kovu. Z dal8ich vlastnosti je nutno uvést nizky soutinitel tteni a vysokou odolnost proti opottebeni, dle pak vysokou pevnost v tlaku a schopnost sndSet znaéné mechanické zatizeni. Z korozntho hlediska chrom vyniké vysokou odolnosti proti pisobeni atmosféry i proti pisobeni fady chemickjch tinidel. Ta souvis{ s jeho snadnou pasivovatelnosti v disledku samovolné velmi rychle probthajfci tvorby oxidické vrstvy na povrchu. S piitomnosti pasivni vrstvy souvisi i nesmétivost chrému vodou. Druhy chromovych povlaki, které Ize volbou podminek ziskat: 1) Die barvyavzhledu: _obyéejny miéény Sedy tery 2) Die struktury: (makro) trhlinkovy mikrotrhlinkovy beztrhlinkovy porézni mikropérézni dvouvrstvy 3) Die slozeni: chromovy slitinovy (Mo) 4) Die poutiti: dekorativni funkéni (tvrdy) Renovatni galvanické slitinové tvrdokovové povlaky Fe-Ni Pi galvanizaci se nand8i kovovd vrstva na opotfebend mista bez vyrazného zvySeni teploty. Tyto se zpravidla pohybuji v rozmezi mezi 40 a% 60°C. Zakladni material neni proto tak tepeln’ namahany jako pfi renovaci navafovanim, Tato skutetnost se projevuje hlavné pfi renovaci sloZitjch a Glenitych souddstek, u kterych by mohlo dojit v disledku tepelného namahani k trvaljm deformacim a nebo k neptiznivé zméné struktury. Dal8i nespornou vyhodou renovace strojnich souéésti galvanickymi povlaky je jejich univerzdlnost z hlediska likosti renovovanjch soutésti. Renovuji se drobné soutéstky riznych tvari az po veliké a ‘objemné souéésti, mohou se renovovat plochy vnéji i vnittni. Jedinym limitnim kritériem je velikost vany s lézni, kterou mame k dispozici, negativné miZe pisobit i vysoky obsah ubliku voeeli. Otéruvzdorné funkéni povlaky na bizi Ni-Co-P Princip zkoumant slitinovjch povlakéi na bézi niklu vychézel z toho, Ze legujici piisady vyloudené spoleéné ve slitiné s niklem, podstatné méni jeho mechanické viastnosti. Dale je znamo, Ze galvanické povlaky vesmés ztréceji pisobenim tepelné expozice své pivodni mechanické vlastnosti a to zejména tvrdost a pevnost v tahu. V¥jimku tvoif pravé slitiny na bazi napi. Ni-Fe, nebo Ni-P a Ni-W. Pro funkéni galvanické vrstvy s vysokou odolnosti proti opotiebent pki teplotéch az 400-500°C je doporuéovin kobalt. 196,‘Terndrni slitina Ni-Co-P by méla mit daleko vhodngjSi mechanické vlastnosti ne? nikl, pontvad2 je vytvrditelna pi teplotich a za druhé by obsahem kobaltu méla byt zvysena odolnost proti opottebeni. 18.2.5 Povrchor pravy organickymi natéry Jednim ze 2piisobi jak zabrénit korozi ocelovych vyrobkit a konstrukei a tim jejich Zivotnost, je ochrana povrchu organickfmi povlaky na bézi nétérovych hmot a plast ‘Ochrana oceli natérem je nejbésngjsi a ekonomicky nejvhodnéjsi zplisob ochrany vyrobkt ped korozi. Nattry zamezuji pFistup vody a agresivnich slozek k povrehu chrinéného kovu Nikdy vSak nejsou uplné bezpérovité. Proto antikorozni pigmenty a inhibitory koroze zeskoditujf agresivni slozky, které difunduji vrstvou nétéri k povrehu kovu. Tim zpomaluji, piip. zastavuji pribeh koroze. Povlaky z plastickych hmot neobsahuji antikorozni pigmenty. Mechanismus jejich ochranného pisobeni je bariérovy, a proto jejich povlaky musf byt uplne bezpérovité. Slozeni natérovych hmot ‘Natérova hmota je pojem pro véechny vjrobky pou2ivané k provadén{ nétéri. Jsou to organické létky rlznjeh drubi, které nandSeny v tekutém nebo téstovitém stavu vytvoti na ptedmétu film poZadovanych viastnosti. Natérové hmoty se d&li: 1. transparentni - prihledny nétérovy film, nazyvé se lak nebo ferme 2. _ pigmentované - tvoti neprihledny film, nazjva se email (nizky obsah pigment), tel (vysoky obsah pigmentu), barva Natérové hmoty se sklédaji z téchto sloZek: a) filmotvorné slotky (pojiva) jsou net8kavé létky majici schopnost vytvofit tenkou souvislou vrstvu a vizat dispergované déstice pigmentu a plniv v zaschnutém filmu, Rizné pojiva se od sebe odligujf chemickjm slo2enim, fyzikélnimi vlastnostmi. Po%adované viastnosti nétéru se Easto dosahuji kombinaci riznych filmotvornych létek. Filmotvomé létky jsou: - _vysychavé oleje (Inény, konopny, makovy, dehydratovany ricinovy aj.) - _ pirodni Zivice (Kalafuuna, kopal, Selak, jantar aj.) = umalé Zivice (rezoly, alkidy, epoxydy, vinylové polymery, silikony, akryléty, polystyrény) = derivéty celulézy (nitroceluléza, metylceluléza, etylceluléza, _benzylceluléza, acetylceluléza) - derivaty kautuku (chlorkautuk, cyklokauéuk) - _asfalty (ptirodni asfalty,bitumeny,smoly) b) tékavé slo#ky - rozpoustdla - poutivaji se na rozpoustént pojiv pki vyrobé nétérovych hmot a na tipravu jejich konzistence v procesu aplikace. 197‘Nejbésnéjai rozpousidla jsou: = benziny (lakovy, extrakeni) = benzén a jeho homology (toluén, xylén) = alkoholy (metanol, etanol, izopropylalkohol, n-butanol) = ketony (aceton, metyletylketon) = estery kyseliny octové ( metylacetit, etylacetét, n-butylacetat, amylacetit) = glykolétery (metylglykoléter, etylglykoléter) = terpentynové silice ©) pigmenty - jsou to organické nebo anorganické tastetky, které jsou jemné rozptfleny v pojivé. Dévajf nétérim barevny odstin, kryei schopnost, tvrdost, sniZuji stérnuti nétérd, Zvy8uji jeho tepelnou a korozni odolnost. 4) plnidla - jsou jemné rozemleté minerdlni létky (Kazivec, mastek, kfida) nerozpustné v pojivech, které vhodné upravuji technologické viastnosti nétérového povlaku, napf. zabrafiuji smriténi filmu po uschnuti apod. ¢) aditiva - su8idla, emulgétory, stabilizAtory, zvldtiovadla jsou ptisady do nétérovych hmot obsahujicich vysychavé oleje-Poudivaji se pti vjrobé ferme2i, olejovych a glyptalovjch natérovych hmot. Zakladnf dtinnou slozkou jsou kovové mydla (naftendty, rezinaty, linoledty s kationty Ca, Pb, Co,Mn, Zn aj.) nebo jejich roztoky v organickjch rozpoustédlech. Klasické a moderni natérové systémy Klasické nétérové systémy jsou u nas dobfe znémé a pro povrchovou ochranu ocelovgch konstrukei je&té v rozsdhlé mite pouzivané, Jsou charakterizovany: - _ nizkou Grovni piipravy povrchu pod nétéry = poufitim zikladnich barev s velmi iginnymi antikoroznimi pigmenty (sutik, suboxid olova, zinkchrométy) = pougitim natérovych hmot na bizi pojiv, davajicich pouze tenkovrstvé nétéry relativné pomalu zasychajfei (vytvrzuifci). Pies jejich spolehlivost a jistou technologickou ,,pohodinost" jsou znaéné nevyhodné diky vysoké pracnosti a nizké vykonnosti (ruéni price, pomalé zasychéni a vytvrzovini). Rada z nich obsahuje slougeniny olova a chromany, které jsou zvla8t# nebezpeéné pro zdravi i pro divotni prostéedi. Moderni ndtérové systémy jsou charakteristické zejména tim, 2e jsou zalozeny na mélo ‘avinnych (zinegnaté fosfaty a pod.), nebo na ptipravu povrehu velmi citlivych (zinkovy prach) antikoroznich pigmentech. Dal8im charakteristickjm znakem je poudivani vysoce nandsivjch a odolnych pojiv (akryléty, epoxydy, polyuretany). Modemi barvy, vhodné pro zhotovovini natérovych systémi sice vyZaduji bezvadnou piipravu povrchu oceli pod nétér otryskénim (nebo stovnatelnou), avSak ptinaSeji pro praxi nesporné vyhody tim, Ze: - pHi pouditi vykonnjch technik nandSeni Ize dosahovat tlustjch (ckolo 801m) a velmi tlustych (nad 200 jum) vrstev, - _ jednotlivé vrstvy nétéru velmi rychle zasychaji a vytvrzuji a dosahuji vysokych hodnot Konetné tvrdosti, 198- tiplngho nétérového systému Ize dosthnout s vjrazné niz8im pottem vrstev, pli podstatné nid8i pracnosti a Zasové nérotnosti, hotové natérové systémy jsou natolik odolng, Ze je Ize be%né zhotovovat jako ipiné v dilenskych podminkéch, ana stavbé pouze opravit poskozené plochy, jejich? rozsah obvykle nepfesahne 5 a 10% veskerych nattrovych ploch. Pontvad moderni néttrové systémy pro ocelové Konstrukce umoziuji podstatné zrychlit a zproduktivnit natératské price, a ptenést vét8i podil praci ze stavby do dilenskych podminek, ptina8ejf vyrazné ekonomické tispory. I pli poutiti drad8ich nétérovyeh hmot jsou v celkové Kalkulaci nétérové systémy s modernimi nétérovjmi hmotami oproti nétérovym systémim klasickym levngjst. Natérové hmoty pro moderni nét&rové systémy ocelovych konstrukei jsou koneipoviny ve tech zikladnich typech jako: a) barvy pro nétéry zékladni - zaruéujici vysokou piilnavost na pfipraveny povrch ocelového vyrobku, a vytvétejfei iitinnou blokédu koroznich procesii na povrchu oceli ‘icinkem aktivnich antikoroznich pigmenti, nebo bariérovym efektem proti pronikéni vihkosti a stimulétort koroze, ) barvy pro mezivrstvy - obvykle tlustovrstvé, zarutujief vysokou ptilnavost na zakladni nétér, bariérovym efektem chrénic{ zékladni nétér proti pronikin{ vihkosti a stimulétord koroze, zpisobilé pfelakovani po dostatetné dlouhou dobu, c) barvy a emaily pro vrchni nétéry - zarutujfei bezvadnou pfilnavost na natérové vrstvy piedchozi, odolné vidi vem koroznim a destrukénim initelim prostiedi, vytvafejici vzhled celgho nétérového systému a tim i natfeného vyrobku. Rozd#leni modernich nétérovgch hmot pro nétéry ocelovych konstrukei podle pojiv: 4) Zasychajici fyzikélné odpatenim rozpoustédla asfaltové -vinylové -chlorkautukové -akryltové rozpoustEdlové ‘Vyhody: jsou odolné vii vihkosti a fadé vodnych chemickjch prostfedi, snadno se nandseji, snadno se pfelakovavajf. Nevghody: neodolavajf organickjm rozpoustédlim, poskytuji pomémé tenké nétéry, obsahuji -vysoky podil tékavych organickych létek. ©) Zasychajici a vytvrzujici se po odpatent vody -akylatové disperzni Vyhody: dobfe vysychaji, po vyschnuti odolné povétmosti, nizky obsah tkavyeh organickych létek, nehoflavé snadno se nandieji. Nevyhody: citlivé na zneéi&téni podkladu mastnotami, vice propustné pro vihkost a snadno odkorodovavajici, nesna8eji skladovant pod bodem mrazu. 199£) Vytvrzované chemicky vzduinym kyslikem -alkydové ~olejové ‘Vyhody: levné, snadno se nandieji, vhodné do mimgjsich podminek. Nevyhody: dlouhé zasychént a vytvrzovani, poskytuji pomémé tenké nétéry, malo odolné vo8i vihkosti a vét8iné chemickych prostfed{, znehodnocuji se zmydelnénim v alkalickém prostiedi (zbytky po svafovani, vpno, cement, korozni produkty zinku), mékké, vét8inow vysoky obsah t&kavych organickych latek. 2) Vytvrzované chemicky vzdusnou vihkosti -jednoslozkové polyuretany -zinksilikity Vyhody: mimotadné odolné proti povétmosti, vihkosti, fad’ chemickych prostiedi a zvySenym teplotém, davaji tlusté povlaky, nizky obsah t8kavych organickych latek. Nevyhody: velmi drahe, citlivé na vihkost pfi skladovant a zpracovani. h) Vytvrzované chemicky -epoxidy ~dvouslo2kové polyuretany Vyhody: vysoka ptilnavost k podkladu, vysoké twrdost a odolnost mechanickému poskozeni, poskytuji tlusté a velmi tlusté nétéry, vysoce odolné proti povétmostnim viivim, vihkosti a fad& chemickych prostfedi, nizky obsah t8kavych organickych litek. Nevyhody: omezené rozmezi teplot pro zpracovani, obtizngj8i ptiprava k nandSeni a omezend doba pro zpracovani, omezeny interval pro pfelakovani, vyZaduji vykonngj&i stifkac! aparity. i) Vytvrzované chemicky teplem -silikony \Vyhody: vysoka tepelné odolnost Nevyhody: mélo odolné proti povétmostnim viiviim, do vytvrzeni mechanicky malo odolné. i) Modifikované -vinilalkydove -akryluretanové -epoxidehtové apod Spojuii vyhody vice typé pojiv, nevyhodné viastnosti utlumuiji, Rozdéleni modernich zékladnich barev pro nétéry OK podle pigmenti: k) S obsahem slougenin olova a chrémanovych ionti, maji vysokou antikorozni itinnost, vzhledem ke zvySené nebezpetnosti pro zdravi a pro Zivotnt prosttedi jsou stéle vice omezovany a Ize otekavat jejich tiplny zdkaz, nedoporutuji poutivat 2001) Se zinkovym prachem, jjsou vysoce titinné diky aktivni katodické ochrané oceli, vyrdbéji se na bézi velmi odolnych nezmydelnitelnych pojiv, vyZaduji dokonalou pHpravu povrchu otryskénim se zaruéenym kotvicim profilem. m) $ obsahem zinkfosfitu, slougenin molybdenu apod. jsou nebezpetné, ale malo iginné proti Korozi, vy%aduji dokonalou piiprava povrchu ottyskénim, Sasto se Koncipuji tak, aby natér chrénil sougasné barigrovym tiginkem. Moderni nétérové hmoty pro stfedni vrstvy ndtéri - mezivrstvy: Casto obsahuji Zelezitou slidu, vyborné barigrové ikinky. Velmi odolna pojiva, tlusté téry. Interval pro pfelakovant co nejdel&i - zaji8tén bud obsahem Zelezité slidy a pod. (natér _.drsny“), nebo zpisobilosti byt &éstetné naleptin dal8im nétérem. Easto 'jsou pouzivany jako samozékladujicf nebo i ipiné natéry. Moderni nétérové hmoty pro vrehni nétéry: - _alkydové jsou m&kké, jsou znatné poSkozovny pti prepravé, skladovani a montéi ocelové Konstrukce, zejména sluneéniho zens, kid ry alkydové, .dstin i lesk, vhodna ochrana PUR lakem (UV filtr), - mechanickému poSkozeni nejlépe odolavaji natéry epoxidové a zinkosilikétové, dale polyestery a polyuretany, specielni nétérové hmoty, Vrehni barvy vytvateji vzhled vyrobku, musf proto byt ptesné definoviny podminky - odstin, lesk, drsnost, strukturi efekty atd. Velmi duilezita je otdzka krytosti barvy. Modemi barvy maji krytost upravenou tak, Ze spolehlivé kryji podklad pti jedné vrstv v optimalni tlouitce. Proto Ize pro kontrolu nattrovych praci volit u modernich barev kadou vrstvu nétérového systému v jiném odstinu. 18.2.6 Zérové st#fkanf - metalizace Metalizace je tepelné mechanicky proces, kterym se jemné natavené &éstice kovu nebo nekovu s dostateénou kinetickou energif transportujf na pfipraveny povreh zkladniho kovu.kde po ztuhnuti tvofi pfislusny ochranny povlak. V sougasné dobé se metalizace vy ve strojirenském priimyslu pro aplikaci kovovych povlaki s odliinfmi fyzikilné chemickymi vlastnostmi oproti zakladnimu kovu, jako je tvrdost, odolnost proti opottebent, odolnost vati korozi, Zéruvzdornost. Pouziva se také v n&kterych ptipadech pti renovaci opottebenych strojnich sougésti, Proces je také vhodny pro vjrobu nepravych slitin, napt. pro antiftikent povlaky lozisek. Zérovy ndsttik vyZaduje samostatnou pifprava povrchu, nejtasttji_zdrsnéni otryskavanim pro metalizované povlaky do tlou8tky 0,7 mm a nebo zdrsiovéni feznymi nastroji (z4vity, rybinovité drézky) pro velmi hrubé povlaky. Viastnosti metalizovanych povlaki P¥ilnavost stfikaného poviaku je men&i ne% u galvanickych povlakti nebo u povlakd ziskangch ponorem do roztaveného kovu. Pii stfikani se na sebe vrstvi drobné kapitky kovu, 201Které jsou béhem letu zoxidoviny. Proto je poviak pomémé kfehky a pérovity a jeho piilnavost je ni28i. Proto je nutno volit k antikorozni ochrané povlakové kovy méné uslechtilé ne2 je zékladni kov a vytvatet siln8j8i vrstvy povlakového kovu, aby se sniZila pérovitost. Proto se tak€ d&laji_z divodd korozni ochrany na oceli metalizované vrstvy piedevSim z hlinikw nebo zinku. Zivotnost poviaku zévisi v daném prostfedi na tloust’ce a druhu povlaku. ‘Vyhodné je mo2no kombinovat metalizované povlaky s nét&rovymi hmotami. Zpusoby Z4rového nasttiku kovii a) nésttik roztavenjm kovem b) _nastfik préskovjm kovem ©) ndstiik drétovou pistoli ad a) Nésttik roztavenjm kovem se miZe pouzivat pro kovy, jejich2 teplota taveni nepfesahuje 600°C (Sn, Pb, Zn). Zatizeni pro tento zpiisob metalizace ma oddéleny tavici prostor (el. kelimkova pec) a viastni rozpraSovaci zatizeni, ve kterém se stlagenjm vzduchem nebo inertnim plynem pfitékajiei tavenina rozptyluje do drobnych éastic a vrhé se na povreh zkladniho materidlu. Uvedeny zpisob je méné éasty a uziva se prakticky jen pro néstfik olovem na ochranu chemickyeh zafizenf, kterjm se nahrazuje homogenni poolovéni nebo platovani, ad b) Nasttik prétkovjmi kovy se pouzivé v plipadech, kdy nasttikovany kov neni mono zhotovit ve formé drith nebo kdy vyroba kovového préSku je jednoduchd.Technologické zatizeni je ve form& rutnich nebo strojnich pistoli s kyslikoacetylénovjm hofdkem, ve kterych se kovové ééstice prichodem pfes plamen natavuji a proudem stlagengho vzduchu nebo jiného plynu se vthaji na zékladni kov. Nastrik praskovymi kovy se ujal zejména pro vyrobu povlakii z pseudoslitin, nap. Al-Pb, nebo pti néstiiku smési kova s dalsi tepelnou ipravou povlaku. ad c) Nasttik drétovou pistoli pouziva nasttikovacl material ve formé dratii a je nejéastéjSim zpisobem metalizace oceli hlinikem, zinkem, médi, bronzem a mosadi, Technologické zafizent je tvaru pistole a pozistava ze dvou Gésti, ze zatizeni pro plynuly a rovnomémy pohyb dritu a ze zatizeni pro jeho natavovani. Pohyb drétu do sti pistole je fizen elektromotorem nebo vaduchovou turbinou ryhovanymi podavacimi kladkami. Nasttikovy materidl se natavuje bud’ kyslikoacetylenovym hofikem nebo elektrickym obloukem. 18.2.7 Plazmovy nastfik kova a nekovit Analogif Zérového ndstiiku je plazmovy ndsttik kovy a nekovy, pii kterém se praskovity nastiikévaci materidl natavuje v plazmé. ProtoZe teplota plazmy je podstatné vy88i nez v pfedchézejicim ptipadé, je touto technologii mozné zhotovovat povlaky z kovd a slitin 8 vysokou teplotou taveni. Stein je modné zhotovovat povlaky z oxidi, boridd a jinjch Kovovych sloutenin s vysokou teplotou taveni. Tato okolnost také urtuje oblast pouziti plazmového nasttiku jako vysokoodolnych Zéruvzdornych povlaki na Zarupevne slitiny, které jsou vystaveny extrémni oxidaci nebo jinym Koroznim Ginktim za vysokych teplot. Vedle toho se plazmové povlaky pouzivaji jako vysokotvrdé funkéni povlaky s maximélni odolnosti proti opotebeni. 202Plazmové taven{ nastfikovangho materiélu probfhé v ionizovaném _prostfed{ plazmového plynu. Schéma zatizeni pro plazmové nandSeni je na obr. 18.6. Ew A RO “plozmovy ply ane materia Obr. 18.6. Schéma zatizeni pro plazmové nana8eni. Plazmova pistole poztistiva z wolframové katody, které je regulovatelnd v chlazeném médéném lizku a anody umisténé v sti plazmové pistole (nezavislé zapojeni). Plazmovy plyn se vede do vnitiniho prostoru, prochazi el. obloukem hoficim mezi dvéma elektrodami, kde se ionizuje. Proto%e teplota anody je cca 0 30 % vy88i nez katody, zhotovuje se z m&di anebo ze slitiny Cu-Cr s vodnim chlazenim. V misté styku plazmy s anodou vaniké silnd exoze nisledkem elektronového bombardovani, a proto jsou tyto Asti anody vyménné. Nastfikovy materiél v pré8kovém stavu se vede do oblasti plazmy, kde se natavuje a proudem inertniho plynu je vrhdn na zakladnf povreh. Jako plazmové plyny se pouzivaji bud’ jednoatomové plyny Ar (14000 K), He (20000 K) nebo dvouatomové, jejich2 teplota plazmy je niZ8i Nz (7300 K), Hp (5100 K) viivem endotermni disociaéni reakce. Celkovy vykon plazmového zafizeni je zAvisly na jeho celkovém elektrickém pfikonu, druhu a vjtokové rychlosti plazmového plynu a na druhu nandSengho material. Materidly pro plazmovy nésttik jsou nejéast8ji nekovové. Z kovovgch jsou to nejéastji wolfram a molybden, které vykazujf oproti nekovovym povlakim miniméln{ porezitu a lepS tepelnou odolnost. PH plazmovém nandfen{ titanu vzniké za pouditi dusiku povlak nitridu titan, Bisty titanovy povlak vzniké pti poutiti argonu. Podstatné Sir8i je pouditi kovovych slouéenin. Jejich aplikace je zévislé na jejich teploté téni, na objemovych zménéch vlivem modifikaénich pfemén a také na porezité poviaku. Bezporézni nebo méloporézni jsou slougcniny nékterych kova, napf. Nb, Ti, Cr, Al, Ni. Z oxida jsou nejtastéji pouzivany Al,Os, LiAlOs, MgO, Zr02, Crs a MgO. Z daliich nekovovych materiéli jsou to silikéty, ze Kterych nap. MoSiz vykazuje vysokou odolnost visi opotfebeni a oxidaci, dale boridy, napi. HiBo, TaB2, ktery vkombinaci 90 hm. % ZrBz a 10 hm. % MoSiz odoléva oxidaci do 1950 °C. Velmi tvrdé nésttiky se zhotovuji z karbidd (TaC, ZrC, TiC, WC, SiC). 20318.3 Seznam pouiité literatury ke kapitolam 16, 17, 18 [1] Bartonigek a kol.: Koroze a protikorozni ochrana kovil. Akademia, 1966. [2] Vocel, M., Dufek, V. a kol.: Tieni a opotfebeni strojnich soutasti. SNTL, Praha 1976. {3] Dorazil, E.: Strojirenské materidly a povrchové ochrany. Skripta VUT Brno, 1985. [4] Kreibich, V.: Koroze a technologie povrchovych tprav, Skripta CVUT Praha, 1991 [5] Mohyla, M.: Technologie povrehovych uprav kovi. Skripta VSB Ostrava, 1987.19, ZARUVZDORNE OCELI Uvod Zaravzdomé oceli jsou oceli odolévajiei chemické korozi pii teplotich nad 600 °C. Jsou pouzivany v tepelné exponovanych zatizenfch v tepelné energetice, t&%ké chemii, skléistvi a keramice, hutnich zatizenich, raketové technice atd. Z nékterfch vytobki Ize jmenovat roity, dopravniky v prib&Znych pecich, tepelné stity, topné odporové draty, dily spalovacich turbin, hofdky plynovych peci atd. Zaravzdomé oceli byly odvozeny z podstatné Sir8i nabidky korozivedomych oceli, jejich? zakladnim legujicim prvkem je chrom. Vzhledem k i8inné pasivaci oceli vyZadujici ‘min. obsah 12 hm, % Cr v tuhém roztoku se jako optimélnt rovnéé u Zéravzdomych oceli povazuj{ obsahy min. 13 a% 15 hm. % chromu. Jeho tiloha pro zvySeni oxidaéni odolnosti je v tvorbé kompaktnich oxidd chromu na povrchu, Které chrini ocel pied dal3i oxidac. Zaravadorné oceli Ize rozd’lit na dva zékladni typy. Jednd se 0 chromové feritické oceli a austenitické 2aruvzdomé oceli. 19.1 Chromové feritické oceli Zaruvadorné oceli s obsahem 17 2 25 hm. % Cr jsou pii nizkém obsahu ubliku (do 0,2 hm, %) disté feritické, co% znamend, Ze pti jejich ohfevu nedochézi k Zédné fuzove pieméng, Jejich pevnost a tvrdost je moZno zvysit pouze tvafenim za studena. Vyznatuj{ se dobrou odolnosti proti oxidaci a% do teplot 1 100 °C. Feritické chromové oceli se vedle vysoké Zéruvzdomosti vyznatuji nizkou odolnosti proti kfehkému poruseni_nejen za nizkych, ale i za normélnich teplot, s pfechodovou teplotou dosahujict az 200 °C. Ke zlep3eni jejich kiehkolomovych viastnosti se v posledni dobé uspéiné vyu2ivaji moderni metalurgické postupy, jako je minimalizace obsahu uhliku, dusiku a kysliku, napf. vakuovjm pfetavenim. Nékteré typy chromovych feritickjch ocelf se ke zvjeni pasivace povrehu uspésnt leguji kiemikem a hlinikem, které rovn82 tvoHi na povrchu oceli souvislou oxidickou vrstvu. ZvléStni pozomost je tieba vénovat technologiim zpracovéni téchto oceli, Zejména pi svafovani je nezbytnd zvyend pedlivost pripravy svafovacich postupd, pouziti doporu’enych piidavnych materidlt zaruéujicich vysokou metalurgickou éistotu (nizké obsahy ubliku, plyni, stopovych nedistot). Po svafovani nebo tvafeni se feritické chromové oceli 2hajf za teplot 750 az 800 °C. Stabilita struktury feritickych chromovych ocelf za pracovnich teplot je pomémé nizka. Pri teplotich nad 900 °C dochézi zejména u oceli s vy88im obsahem chromu k riistu zma, v jeho? disledku se stivé ocel po ochlazeni na pokojovou teplotu kfehkou a takto vzniklou kfehkost nelze odstranit ani dodatetnym tepelnym zpracovénim. Druhou oblasti kritickych teplot kfchnuti je oblast precipitace fize sigma, leZici v intervalu teplot 600 az 800 °C, Ohfevem nad teplotu 820 °C vyloutend faze sigma pfechézi do tuhého roztoku a ocel ziskéva pivodni plastické viastnosti i houZevnatost. Pri pomalém ochlazovini z pracovnich teplot jsou feritické oceli citlivé ke kfehnuti v rozmezi teplot 400 - 550 °C; Ize mu wtinné zabranit rychlym ochlazovanim. Rovnéz tato kfehkost je odstranitelné dodateénym ohfevem na teplotu 800 °C. 205Piiklady nékterych na8ich Z4ruvzdornych chromovych oceli a jejich pouziti uvadi tab. 19.1. Tabulka 19.1 Chem, slozeni [hm . %] Pouiiti Ocel c Cr Ostatni | ~ Teplota Weel max. do. do [°C] Trubkové sysiémy 17041 0,14 16-18 - _ 800 | ptehifvaki, rekuperdtori, chemické zaiizent, 17047 os 20-23 0,6 Ni 1000 |tepeiné ochrana termoélankit 1 Ma; 1,3 Si; atd. 17153 0,20 23-27 |2Ni 1100 Zatizeni pro 17125 O15 12-14 | 1,225 930 |tepetnow techniku El. topné 17141 0,08 20-25 | 2Si;,6Al 1300 Jodpory 19.2 Austenitické Zaruvzdorné oceli Piisadou niklu k chromovjm ocelim nad 8 hm. % dochazi k roz8ifeni pole y prakticky k normalnim teplotam. Prekrystalizace austenitu je pti ochlazovani a ohfevu potlagena a tyto oceli maji pti normélnich a zvySenych teplotéch zcela homogenni austenitickou strukturu pfi izkém obsahu uhliku (do 0,2 hm. %). Také austenitické Zéruvadomé oceli jsou pti teplotéch zcitlivéni ndchylné na mezikrystalovou korozi. Ke snizeni této citlivosti se s ispéchem pouziva tzv. stabilizace pomoci silnych karbidotvornjch prvkt (Nb; Ta; Ti; V), které piednostnim vézénim uhliku omezi tvorbu nezédoucich karbidi chromu a tim i ochuzeni matrice 0 chrom. Za ziklad korozivadornych, ale i Zaruvzdornjch austenitickych oceli je povaovéna nejvice pouzivand ocel typu 18/9 (18 hm. % Cr - 9 hm. % Ni), které. ma vyboré plastické viastnosti, vysokou tatnost i vrubovou hougevnatost, Nizkou mez kluzu této oceli je mozno liginné zvySit tvaenim za studena nebo ptisadou 0,2 az 0,3 hm. % dusiku. Austenitické oceli maji vysokou stélost v oxidatnim prostfedi, nevhodné jsou pro pouditi v prostfedi chlorovch ionti. Ve srovnant s feritickjmi ocelemi majf nesrovnatelné lepsi plastické vlastnosti a lépe odolivaji teplotnim réziim, Jejich odolnost v prostfedi obsahujicim slouéeniny siry a chloru je ‘véak hor§i ned u oceli chromovych. Ke zvyeni 2aruvzdornosti se pouzivaji austenitické CrNi oceli i s vyS8imi obsahy Cr a Ni, nékdy s ptisadou Si do max. 2 hm. %.Vybrané 2éruvzdorné austenitické oceli a jejich pousiti uvadi tab. 19.2. Tabulka 19.2 Chem. slogeni [hm . %] Poutiti Ocel Cc] G Ni] Ostatnt | Teplota Uéel max. max._| do [°C] 1,5Mn, Keramicky a skiaisky 17251 | 02 | 1821 | 8411 |2Si 1000 | primysl, topné technika 1,5 Ma; 17255 | 0,25 | 23-27 | 18-22 |2Si 1100 | dtto 1 Mn; Topné odporové 17253 | 0,2 | 19-22 | 36-40 |issi | 1200 |dréty Z hlediska technologického zpracovani pfedstavuji austenitické Z4ruvzdorné oceli problém zejména ve zcitlivéni a oslabeni hranic zm pti tepelnych operacich. To se tyka rovn&Z svafovacich technologii, kdy vyluéovani chromovych karbidi v okoli svarového spoje podporuje zvg8ena teplota v oblasti tepelné ovlivnéné zény po dobu umoziiujici difwzni pochody. Z pohledu strukturnf stability kfehnou austenitické oceli ve srovnéni s feritickymi podstatné mén&, pouze v intervalu teplot 500 - 800 °C dochézt po dlouhodobé expozici ke zkfchnuti viivem precipitace karbidd chromu po hranicich zm a vylutovani fiize sigma. ZvySenou pozornost je nutno vEnovat i sniZené tepelné vodivosti téchto oceli, na druhé strané nepiitomnost transformagnich zmén v miiéce dovoluje svafovat tyto oceli bez pfedehfevu. Jako pifdavné materidly se pouzivaji drity a tavidla umoZiujici vytvoteni svarového kovu s obdobnym chemickjm sloZenim, n&kdy je poudivan jako drét tisty niki. Jako mozné technologie tepelncho zpracovani, kterd je schopna do znaéné miry eliminovat zcitlivéni hranic zm, je doporutovano tzv. rozpoustéci Zhani pti teplotich 1 000 a% 1 100 °C s ndsledujicim rychlym ochlazenim ve vod, podobné jako tzv. stabilizaéni Zthan{ pti teplotéch 800 az 850 °C po dobu nékolika hodin (oceli stabilizované). 19.3 Seznam pouiité literatury ke kapitolam 2, 6, 13, 14, 19 [1] Pluhat, J., Korita, J.: Strojirenské materidly. SNTL, Alfa, Praha 1981. [2] Cadek, J.: Creep kovovych materiété, Academia, Praha 1984. [3] Purmensky, J.: Struktumnf stabilita CrMo a CrMoV oceli a jejf vliv na Zivotnost energetickych a chemickych za¥izeni. Doktorska disertatni price, UFM-CSAV Bmo, prosinec 1992. [4] Veles, P.: Mechanické vlastnosti a skiSanie kovov. SNTL, Alfa 1985. [5] Jare8, V.: Zakladni zkousky kovd a jejich teorie. Praha, Academia 1966. [6] Mohyla, M.: Strojirenské materidly. Skripta VSB-TU Ostrava, 1986. [7] Mohyla, M.: Nekonvenéni strojirenské materiély 1. Skripta VSB-TU Ostrava, 1994. 207eee ie ce a a a20. LITINA A LITA OCEL 20.1 Druhy a charakteristika litin jsou slitiny Zeleza a ubliku a doprovodnych prvki (event. ptisadovyich prvktl - egované litiny), ve ktergch je obsah uhliku vy88i nez 2 hm. 9%, Uhlik v litinéch prevySuje mezni hodnotu rozpustnosti uhifku v austenitu, Pro zikladn{ rozdélent litin podle struktury na bilé a grafitické je rozhodujici eutektické Krystalizace. V bilych litinéch probihé eutektické krystalizace v podminkéch metastabilni rovnovdhy a jejim produktem je ledeburit a i dal8i fézové pfemény probihaji v souladu s metastabilni soustavou. V grafitickych litinéch probihd eutektické reakce v podminkach stabilni rovnovahy. Jednim z jejich produkti je grafit, Ktery zistéva ve struktute jako charakteristické strukturni slozka bez ohledu na to, jestli dal8i fazové piemény probihaji v souladu s metastabilni nebo stabilni soustavou. Grafit mide vznikat i grafitizaci cementita v tuhém stavu, proto mezi sgrafitické litiny mbZeme zatadit i temperovane litiny. 20.1.1 Bilé litiny Bilé litiny krystalizuji v souladu s metastabilni soustavou Zelezo-cementit. PHi eutektické teploté (1147 °C) probtha ve v3ech bilych litindch eutektickd reakce, jeji2 produktem je austenit eutekticky cementit. Pi eutektoidni reakci (727 °C) se primami i eutekticky austenit rozpadé na perlit, Vyslednd struktura bilych litin tedy obsahuje perlit a ledeburit (s rozpadiym austenitem) au nadeutektickych typi ledeburit a primamni cementit. Litina mé bily lom, vysokou tvrdost a dobrow odolnost proti opotiebent. Bilé litiny jsou velmi kfehké, majf relativné malou pevnost a jsou Spatné obrobiteiné. Praktické pouziti bilych litin je velmi omezené (jednoduché odlitky s vysokou tvrdosti a odolnostt proti opotfebeni se poudivaji jako mleci desky, koule a pod.). Podeutektické bilé litina s ‘vhodnm slozenim je vychozim materiélem pti vsrobé temperované litiny. 20.1.2 Grafitické litiny Zikladnim kritériem pro rozdélent grafitickych litin je tvar grafitu, ktery miize byt (obr 20.1): a) lupinkovy b) dervikovity <) vloskovy 209° @) Obr. 20.1. Grafitické litiny s tvarem grafitu: a) lupinkovg b) dervikovity ©) vlotkovy 4) amity Krome tchto zakladnich tvari grafitu existuji ptechodové tvary, jako bodovy, korélovy a Chunky graft, které povaiuijeme obytejné za nezédouci tvary grafitu, Grafitické litiny krystalizuji podobné jeko bilé litiny, jen misto cementitu se vylutuje graft Aby se podpotilo vyluéovant uhliku ve formé grafitu, pfed odlévanim se tavenina ofkuje. Otkovani zvysuje pevnost litiny v disledku zjemnéni grafitu.Chceme-li ziskat Cervikovity nebo zmity tvar ‘grafitu, mizeme roztavenou litinu ped odlévénim modifikovat modifikétory. 210Kovové matrice litin je tvotena feritem, feritem a perlitem, nebo jen perlitem. Potom hovotime o feritickych, feriticko-perlitickych nebo perlitickych litinéch, 20.1.3 Seda litina Mé lupinkovy tvar grafitu, pti mimém podchlazeni md rizicovité nebo mezidendritické rozlo%eni, Z hlediska svafovani je dilezité, %e tato litina mize obsahovat velké mnodstvi nekovovych slozek, zejména sulfidy (obsah S 0,1 - 0,3 hm. %) a fosfidy (obsah P v b&Zné litiné 0,1 ~ 0,3 hm, %, u fosfidovyeh litin aZ 1,1 hm. %). Tvar grafitu s ostfe zakonéenymi lupinky a ferit s vysokym substitutné rozpusténym Si minimalizujf tainost Sedych litin. Litina nemé konstantni modul pruznosti E, ale tento se pohybuje od 7,5 do 16.10° MPa. Seda litina je charakteristické mezi pevnosti v tahu R,, od 120 do 350 MPa. 20.1.4 Litina s Servikovitym grafitem Setkdme se s ni u zatizent, vyribénych v zahraniti. Zékladni kovova hmota je nejéastéji feriticka nebo a2 perliticko-feritické. ‘Tvar grafitu se ziské modifikovanim kovy vzdenych zemin, MgtTi nebo Mg+Ce. Tato litina neni u nds normovand. Mez: pevnosti Rm byvé od 300 do 600 MPa, taznost 2 a% 8 %. Obsah $ a P je v téchto litindch jako u tvamé litiny. 20.1.5 Tvarnd litina Nedokonale aZ dokonale zmity tvar grafitu se ziska modifikovanim nejéastéji Mg a Ce. Matrice mide byt feritické a& perlitické a podstané uréuje mechanické vlastnosti t&hto litin. Pevnost Re, isté feritické litiny je okolo 350 MPa, éisté perlitické a2 do 900 MPa. Tainost se pohybuje inverzné k pevnosti od 17 do 2%. Obsah S a P se pohybuje vrozmezi 0,02 az 0,05 hm. %. 20.1.6 Temperované litiny Temperovini je Zihant bilélitiny, ve které se v dasledku bud odubligovani nebo grafitizace v tuhém stavu odstrani ledeburiticky, poptipad’ i perliticky cementit. Temperovanim v oduhliéujfeim prostfedi priblizné pfi 1050 °C se ziskéva temperovand litina s bilym lomem. Temperovanim v neutrdlnim prostiedi, 1. stupei pti 950 az 1000 °C (rozklad ledeburitického cementitu na austenit a grafit), Il. stupeft pomalym ochlazovénim 7. interval eutektoidn{ teploty (rozpad austenitu na ferit a grafit), nebo vidr2i tésn® pod eutektoidns teplotou (rozklad perlitickeho cementitu, Ktery venikl rozpadem austenitu na ferit a graft, vzniké temperované litina s Germ lomem. Potlaenim Il. stupné grafitizace (ochlazeni z I. stupné na vzduchu) se ziské temperované litina perliticka. 20.1.7 Tepelné zpracované modifikované litiny ‘Zména charakteru matrice tepelnym zpracovanim se doséhne u véech typi litin. Nejvic se poudiva grafitizatn{ Zthdni (rozpad volného cementitu), feritizatnt Zihani, martenzitické kaleni a popousténi a u tvimé litiny bainitické kalen{ (tzv. ADI - austenpered ductile iron). 2u120.2 Sva¥ovani litin ‘Svafovani litin se vyhradné poutivé pro opravy vad odlitkt ve slévamach a opravy thlin a Joma odlitka. I kdy’ se litina svatuje obti2n8, kdy2 se dodréi teorif zjiSténé a praxi ovéfené zisady svafovéni litin, je mozné vytvotit spoje potadovanych uzitkovych vlastnosti. Faktory, které vzijemné spolupisobi a ovliviujé kvalitu svarovych spoj, mieme shmout do ndsledujicich boda: 1) vlastnosti lin, uréujiet jejich svatitelnost; 2) potadované viastnosti svarového spoje; 3) ptidavné materidly; 4) metoda svatovéni 5) tepelné zpracovani svarkil; 6) _subjektivni vliv svatese. 20.2.1 Viastnosti litin, uréujici jejich svatitelnost Rozhodujicimi viastnostmi, které v nepiiznivém sméru ovliviiuji svatitelnost litin, jsou piedevSim chemické slozeni, heterogenita a fyzikélné-mechanické vlastnosti. Z chemického slozeni litin ma nejvétSi vliv uhlik, kfemik, sira a fosfor. U oceli se zhorSuje ejich svatitelnost u2 od obsahu uhliku obvykle nad 0,22 hm. %. Litiny maji obsah ubliku obyéejné nad 3 hm. %, Gili pfiblizné 14 a% 19 x vy&Si. Tim se vlivem teplotniho cyklu vytvati ve svarovych spojich v tzv. podhousenkové 2éné (v 26né neroztavené litiny v tésné blizkosti svarového kovu) kichka vrstva stfedné aZ vysokouhlikového martenzitu, coz vede ke vzniku studenjch trhlin, Obsah Si je v litinach také 4 az 8 x vétsi nez v ocelich: Vysoky obsah kiemiku pissobi grafitizaéné, tj. podporuje vylugovani ubliku z tuhnouci taveniny ve formé grafitu, im na svaiitelnost pisobi ptiznivé. Na druhé strané tak vysoky obsah kfemiku zhorSuje mechanické Vlastnosti feritu. Litiny maji vzhledem k ocelim zvySeny obsah siry a fosforu, takze pti svatovani v nich mohou vznikat horké trhliny, které mohou byt iniciétorem vaniku studenych trhlin. Jak je zndmo, vfslednd strukturalitin pHi jejich tuhnuti nezavisi jenom na jejich krystalizaci chemickém slozeni, ale i na rychlosti tuhnuti. Rychlosti tuhnuti pri svafovéni jsou tak vysoké, Ze pli svafovan‘ litin i pfi nizSich teplotéch pfedhievu se v litiné vylou’i cementit, &ili ve svarovém kovu na hranici nataveni - v sousedstvi dal8i kfehké martenzitické z6ny. Tyto dvé kfehké a velmi tvrdé ziny jsou nejéastéji zdrojem trhlin, Pti svafova obalenymi elektrodami musime brit do livahy i vodik. Tento vodik mize zpisobit v martenzitické vrstvé studené trliny. Proto je tteba elektrody pfed svatovanim vidy vysusit. \Vysoki rychlost ochlazovani svarového kovu zpisobi zmengovani rozmérii grafitickych %éstic (i lupinkového i zmitého grafitu). Pokud jde o fyzikélné-mechanické vlastnosti, litina m4 pomém® vysokou teplotni roziaznost a nizkou tepelnou vodivost. Kromé toho litina pHi ohfevu do bodu taveni nepfechazi tzv. “réstovitym stave", co% 2namend, Ze litina ptechézi velmi rychle z tuhého do tekutého stavu. 212Tekuté litina mé nizkou viskozitu, Nizké plasticita a houzevnatost zejména Sedych litin jsou také velkou ptekizkou pti jejich svafovani. Ve svarcich vanikaji vysoks svarova napéti. Proto je rozhodujici pti svatovént litin zvolit takovou metodu svafovéni, pi které bud’ budeme minimalizovat Grover svarovych napati, nebo zvlédneme napétovy stav odlitku tak, aby se napéti navzdjem eliminovala. Pritomnost vysokgho obsahu ubliku zpisobuje pfi svafovéni vanik velkého mnozstvi plynii. Proto se pouziva tzv. odplytiovact névar. Litina, Ktera byla vystavena del&i dobu teplotém vy88im ne% 400 °C, zvétiuje svij objem. Rovne? litina, kterd se nachizela v prostfedi olejé, nasdikne jimi do hloubky. Tyto litiny se svaruji obtian’. 20.2.2 Pozadované viastnosti svarového spoje Jestlide od svarového spoje po%adujeme ptiblizné stejné vlastnosti jako mé svatovany materiél, svarovy kov musi mit strukturu litiny. V tomto pfipadé svatujeme vihradné plamenem nebo elektrickjm obloukem s piidavnym materiélem z litiny. Svatujeme za vysokych teplot piedehtevu 600 - 650 °C s pomalym chfevem - Fizené ochlazovant. Jestlize od svarového spoje nevytadujeme stejné vlastnosti jako ma zékladni material, mieme pouzit pridavny materil jingho slozen{ ne mé svafovand litina, pFitemz se mize svatovat 5 pfedehfevem nebo bez predehfevu. SloZeni pHfdavného materilu se voli tak, aby ve svarovém kovu a hlavné na hranici nataveni se nenachézel ublik ve formé cementitu - ledeburit. Zabezpexuje se to tim, 2e elektrody se vyrabéji 2 tv. grafitizatnich prvkd, ke kterjm patHf napf. nikl, méd, ublik. Obsah Ni bvé 50 hm. % nebo kolem 95 hm. %. 20.2.3 Pridavné materidly Technologie svafovan’ litin tizce souvisi se sprivnou volbou ptidavného materiaiu. V zisadé mame dva zakladni druhy pfidavnych material: - plidayné materidly, které po vytaveni davaji jako svarovj kov litinu; totoznou se zikladnim materidlem , = piidayné materidly, jejichz svarovy kov se podstatné 1i8f od litiny. Hlavni legurou byvé Cu a hlavné Niu elektrod, pti péjeni pouzivame pajky na bézi Cu, resp. pradky typu K na bézi Ni. Pridavné materidly prvni skupiny pouzivime pti svafovini plamenem a elektrickym obloukem, materidly druhé skupiny tavime pfeva2né elektrickjm obloukem, resp. pouzijeme pajeni plamenem. Pri opravéch men8ich vad mideme vyhodné pouzit metodu TIG a jako ptidavny material litinovou tyginku, V tomto ptipadé nepouzivame tavidlo. 213‘amé litiny a litiny s Servikovitym grafitem si musime dat tyéinky vhodného Pii svatové slozeni vyrobit. 20.2.4 Metody svafovani litin ri opravéch litin se nejéast4ji poudivaji tyto metody svafovani a) _svafovéni plamenem litinovjmi tyinkami; b) _svafovan elektrickjm obloukem obalenou elektrodou nebo litou tyéinkou; ©) _svafovani ublfkovou elektrodou a litou tyéinkou; ¢)__svafovani elektrickym obloukem netaviei se elektrodou metodou TIG; ©) _péjenim plamenem MS péjkou nebo plamenoprégkovym péjenim; Pritom meme svatovat: 1) zavysokych teplot piedehfevu 550 - 650 °C; 2) zateplot piedehievu 150 - 450°C; 3) bez pfedehievu. Novéji se pti svatovani vét8ich odlitkd poudiva technologie svafovani MAG, ptiéemé jako pidavné materialy se poudfvaj{ plnéné elektrody. 20.2.5 Subjektivni vliv svaFete ‘Vzhledem k odlignym fyzikélnim vlastnostem litin od oceli, svatovani presnéj8i dodréovan! zésad svafovani a zaskoleni svatete. 20.3 Lité oceli a jejich charakteristika ‘Nékteré dily svarki se z riznych divodi (napt. slozity tvar) vyrabéji z litych oceli. Rychlost tuhnuti v povrchovych @éstech a stfedu odlitki je riiznd, a proto zévisi vlastnosti vyrazné na tloust’ce stény odlitku. Ke zjemnéni struktury, a tim i zrovnoméméni viastnosti se v posledni dobé lité vysokolegované oceli modifikuji ptisadou prvki vzécnych nebo alkalickych zemin, Pri krystalizaci slitin vaniké nejen teplotni, ale i chemicky gradient, ktery vede ke vaniku codm8Sovani, t,. chemické heterogenity v rliznfch mistech odlitku. V lité oceli maji nejvet8i sklon k odméSovani sira, fosfor a uhltk. Odmésovéni fosforu a siry silné zhorSuje plastické Vlastnosti lité ‘oceli, a proto je nutno u velmi namahanyich odlitki: udrZovatjejich obsah co nejnizsi. Ocel na odlitky musi byt vidy dezoxidovana, piitemz podle zkuSenosti je pti odlévani do syrovgch forem nutno ocel dezoxidovat nejen manganem a ktemikem, ale i hlinikem. Na mechanické viastnosti lité oceli ma zagny viiv i mnozstvi, tvar a zpisob rozlozent nekovovych vméstkt, piitem’ v b&Znjch ublikovych ocelich s obsahem siry 0,04 az 0,05 hm. % pievladaji sulfidické vméstky nad oxidickymi (5:1 az 20:1). NejlepSich plastickych viastnosti lité oceli se dosihne, jsou-li vméstky néhodné rozlozeny a tvofeny globulémimi silikéty a sulfidy. 214Tohoto rozlozeni vméstkit Ize v8ak dosahnout pouze pki velmi nizkém obsahu hliniku (pod 0,002 hm. % Al). ité oceli i pti pfiblizné steiném chemickém sloZeni a tepelném zpracovni mohou mit mrainé odligné viastnosti. 20.3.1 Zakladni druhy litych oceli ‘Vzhledem k ‘iéelu publikace uvadime jenom lité oceli, které mizeme svatovat. Sem patti: lité konstrukéni oceli, lité otéruvzdomné oceli, coceli pro nizk¢ teploty, oceli pro vysoké teploty, korozivedoré oceli. vee 20.3.1.1 Lité konstrukéni oceli Lité oceli se obvykle rozdélujf do tH skupin, a to: - ublikové lité oceli, - 2u8lechtiné lité oceli, = vysokopevné lité oceli. Nejdillezitajsim prvkem v nelegovan¢ lité oceli je uhlik, jeho2 mnodstvi v podstaté uréuje ziikladni vlastnosti. Z vgrobnich divodi se v téchto ocelich pohybuje obsah manganu od 0,40 do 0,80 hm. % a obsah kfemiku od 0.20 do 0,50 hm. %. 1 kdy2 normy obvykle ptipoustaj{ pro obsah fosforu jodnotu az 0,05 hm. % a toté2 pro obsah siry, byvaji skutegné dosahované obsahy ni28i. Svafovani jch uhlikovych oceli negini do obsahu uhliku 0,25 hm. % 2édnych poti2i, pti vySsim obsahu je nutno odlitky pfedehFat. Material svarového kovu ma v8ak obvykle ponékud odliiné sloZeni (ni28i obsah ubliku, vy88i obsah manganu). Lita uhlikova ocel je obvykle jen normalizatné Zihand, Na zuslechtovani se obvykle poudivé nizkolegované lité ocel. Protode zu8lechtovani t8zkgjch odlitkit se silnfmi sténami je technicky obtizné, pouziva se tohoto zpisobu tepelného zpracovani prevazné u lehkyjch a sttednich odlitki s tloustkou stny do 30 a 50 mm. Obsah uhliku v zuslechtovanych litych ocelich se obvykle pohybuje od 0,25 do 0,45 hm. %, Pfi vy88im obsahu uhliku se zvySuje nebezpeti veniku trhlin pti kaleni. Obsah kfemiku je vétSinou din pouzitym mnodstvim ferosilicia pti dezoxidaci a ledi v rozmezi 0,20 az 0,50 hm. %. ZuBlechténd lité ocel se pevnosti tém&t vyrovnd oceli valcované. Je anizotropické, ale vlivem nerovnomémé struktury a segregace mé hori viastnosti. Pfi nejvy§8ich nérocich se pouzivaji Cr-Ni-Mo oceli. Umimé s rostouci pevnosti vsak klesajf plastické viastnosti. Viivem vlt8i heterogenity lité oceli je jejf vrubové houzevnatost obvykle nizSi ned u oceli tvafené, 215U vysocepevné lité oceli se zlep&ujf vlastnosti zuslechtnim. Jak se ukézalo, majipfi vysokych pevnostech na plastické viastnosti velky vliv fosfor a sira, jejich2 obsah musi byt nizsi ned 0,015 hm. %, Sougasné nutno velmi peslivé regulovat obsah ubliku. 20,3.1.2 Oceli pro nizké teplory Podle struktury a s nf souvisejictteploty pou?iti Ize oceli rozdélit do étyF zakladnich skupin: ji do ~40 °C (tteskuta zima); 1. feriticko-perlitické lité oceli pro do -114 °C (stratosférické teploty, oblast tuhnuti 2. auSlechtené lité oceli pro pri etylalkoholu); 3. austenitické lité oceli pro prici do -196°C (oblast varu dusiku); 4. specidini lité slitiny pro préci do -253 °C (kosmické teploty). 20,3.1.3 Oceli pro vysoké teploty Poudivané lité uhlikové a nizkolegované feriticko-perlitické oceli majé pfibliiné stejné slodent, tepelné zpracovani a vlastnosti jako odpovidajici oceli tvaené, Zakladnim prvkem zvySujfeim pevnost pti vysokych teplotéch je u nich molybden, vétsinow v mno2stvi od 0,30 do 0,90 hm. %. Cést molybdenus mize byt v litych ocelich nahrazena vanadem. Obsah uliku je ponékud zvysen (0,15 a2 0,22 hm. %). Austenitické lité oceli se vét8inou stabilizuji, ptiéemz se dav ptednost titanu a tantalu pted niobem. Specialni slitiny tvoti ptechod od austenitickych ocelf s vysokym obsahem niklu ke slitindm niklu typu Nimonic nebo slitinam Ni-Co. 20,3.1.4 Korozivadorné oceli Lité korozivadorné oceli rozd8lujeme obvykle podle uziti do dvou skupin, a to: 1. nerezavéjici oceli, zaruvedorné oceli. Jejich chemické slozeni a viastnosti jsou vét8inou pribli&né stejné jako u oceli tvatenych. Z litych nerezavéjiefch oceli se nejéastéji poudivaji dvé skupiny, a to feritické chromové ‘oceli a austenitické nikl-chromové oceli. 20.3.2 Svaritelnost litych oceli Problematika svatitelnosti litych oceli je v podstat& stejnd jako je tomu u oceli tvafenych. Je nutno respektovat zvléStnostilitych oceli, uvedené vie. Jednd se zejména o zvjSeny obsah prvkit C, Mn, Si, Sa P, V disledku likvace bude jejich obsah v mistech pomalejsiho ochlazovani pi tuhnuti odlitku, tj. v hrubiich prifezech lokéln® koncentrovany, take svatitelnost se v téchto 216mistech zhor8i, zejména kvili vy38i koncentraci C, S a P. Podle moinosti svatujeme lité ocele ve stavu jejich nejvyS8i plasticity 2 houzevnatosti. Protoze strukturu @ vlastnosti odlitkit mitzeme ménit jen tepelnym zpracovénim, volime stay bud’ normalizaéné 2ihany wu nelegovanjch, nebo zuslechtény u nizkolegovanych oceli. V pripadé nutnosti u vysokolegovanfch oceli pfedepiseme pied timto tepelnym zpracovanim homogenizaéni than. Uhlikové lité ocele svatujeme obyéejné bazickymi elektrodami ptisluiné pevnostni tidy takovym postupem, abychom zabrénili vzniku vysokych svarovch napéti. Nizkolegované a vysokolegované lité ocelisvafujeme obdobné jako ptislutné tvatené oceli, 1j. ptedepsanym teplotnim tezimem svaFovani, Pridavné materiély jsou obdobné, piem’ u rueniho obloukoveho svatovani a svafovani pod tavidlem upfednostiiujeme bazické typy elektrod a tavidel. 20.4 Seznam poutité literatury [1] Badista, M.: Zvdranie: 33, 1984, £.8, 5.241; 35, 1986, &.12, s.963. [2] Veselko, J.: Zvéranie: 28, 1979, 6.12, 5.353; 35, 1986, &3, 5.73; 35, 1986, 8.10, 5.299: 37, 1988, ¢.11, s.334. [3] Batista, M.: Plamef v opravérenstve sivej liatiny. VUS, Bratislava 1966. [4] Dorazil, E.: Vysokopevné bainitické tvarna litina. Academia, Praha 1985. [5] Pigek, F. a kol.: Nauka o materidlu I. 4. Svazek. Zelezo a jeho slitiny. Academia, Praha 197521. MED A JEJi SLITINY Méd’ mé kubickou plo&né centrovanou miizku, teplotu taveni 1083° C a mémou hmotnost 9,800 kg.dm™, Mechanické viastnosti médi zavisi na jejim zptsobu zpracovani. V litém stavu ma pevnost cca 160 MPa, valcovand za tepla cca 210 MPa. Méd’ je taznd a deformaci za studena je ji mozné zpevnit tém&f na trove pevnosti m&kké oceli. Méd’ je odolnd proti oxidaci, reaguje vSak se sirou. Hlavnimi negistotami v médi je kyslik, fosfor a Zelezo. Ve slitinéch m&di se vyudiva 14 legujicich prvkd, vétSinou v oblasti rozpustnosti tuhého roztoku. Vét8ina slitin médi je monofézova a béhem ohfevu a ochlazovani nevykazuje alotropni piemény. Nékteré slitiny se daji precipitaéné zpeviiovat. Slitiny, které vykazuji alotropni pfeménu se daji tepelné zpracovat. Med’ a jeji slitiny miZeme rozddlit do nésledujicich skupin: 1.mée 5. slitiny Cu-Ni 2. vysokomédinaté slitiny 6. slitiny Cu-Ni-Zn 3. mosazi 7. olovnata med 4, bronzy 8. zvld8tni slitiny Vybrané konstruktni materiély na bézi médi vhodné ke svafovéni jsou uvedeny vtab. 21.1. mm. %] (MPa) ee ee Jee} tes | Cu 58 ZaPb 100- 130 Cu 65 ZaNi i 80 - 100 CuSns CuAI9Mn221.1 Svaritelnost technické médi Na svafitelnost mdi maii vliv: ~ chemické nedistoty (kyslik, vodik, vizmut, sira, fosfor, olovo), Ani vlastnosti (tepelnd vodivost, roztaZnost, objemova smr8tivost, rozpustnost plynit v tekuté médi apod.), - zména plastickych vlastnosti za tepla, - stav materiélu pted svafovénim - pouzity pfidavny material - mnoéstvi privedeného tepla a rychlost ochlazovani. Viiv chemickych nevistot liv kyslike ‘Svafitelnost médi a jejich slitin vyznamné ovliviuje ptitomnost kysliku a zpiisob chemické vazby oxida. M&d vytvaii s kyslikem dva oxidy: ‘oxid médny Cuz a oxid médnaty CuO. Oxid méd'ny je v tuhé médi prakticky nerozpustny. Ve struktufe lité médi se CuO vyluduje ve formé ktebkého eutektika (Cu + CuO) na hranicich primérnich zm a. Cim vetsi jje koncentrace kysliku v médi, tim vétsi je objem kfehkého eutektika vylougengho na hranicfch zm a. Zjistilo se, 2e jiz pti Koncentraci 0,04 hm. % O2 mize kfehké eutektikum Cu- CuO vyplnit cely prostor hranic zm. Uvedené eutektikum mize byt metalurgickou piiSinou kzystalizaénich a likvaénich trhlin a zhorsuje mechanické viastnosti svarového spoje. ‘Tvaienim a rekrystalizaénim Zihanim je mozné zménit neptiznivou strukturu lité médi na strukturu tvafenou a rekrystalizovanou, V tomto piipadé se CuO vyskytuje ve formé samostatnych oxidickjch zm, orientovanych ptevézné uvnitt rekrystalizovanych zm a. ‘Tvafend a rekrystalizovand méd’ m4 proto velmi dobré plastické viastnosti i pti pomémé vysokém obsahu O2. Neptiznivy vliv kysliku se projevuje i na svarovych spojich provedenych tavnym svafovnim, Ve stavu po svafeni vykazuji svarové spoje jak ve svarovém kovu tak i v tepelné ovlivnéné oblasti strukturu s vyloutenjm kfehkjm eutektikem Cu-Cu0 na hranicich zm a. Svarové spoje technické médi jsou proto kiehké tim vice ¢im vyS&i je obsah kysliku v zakladnim materialu a zejména ve svarovém kovu, Oxid médnaty je povrehovy oxid. Je stabiln{ pouze pti niZ8ich teplotéch. Pri vy88ich teplotich se rozkléda na Cu;O. Vlastnosti lité médi miize ovlinit pouze neptimo, Viiv vodikw Vodik mize vyvoldvat ve svarovych spojich médi necelistvosti typu péri, bublin a v nékterych pHipadech i trhlin, Uginek vodiku na vanik péri a bublin Ize vysvatlit charakteristickym pribthem rozpustnosti vodiku v médi pti zvySenjch teplotich, viz, obr. 22.1 v kapitole 22. Roztavené méd je schopna rozpoustét velké mnozstvi vodiku (28 ml/100 g Cu). Pi zméné skupenstvi rozpustnost klesé skokem as ohledem na rychlé tuhnuti svarového kovu, prakticky bez intervalu tuhnuti, nedojde k tiplnému vylouteni vodiku podle Ktivky rozpustnosti. Cast vodiku ve fézi krystalizace ziistane v ptesyceném roztoku a vyloudi se ad pii teplotich pod teplotou solidu. V tuhém plastickém materiélu pak vyluéujici se vodik vyvoléva tvorbu bublin. 220Vodik pti vzdjemné interakci s kyslikem mize také vyvolat nezédouci vady typu bublin, pord a trhlin, Vodik, ktery se uvoliuje ze svarové lézné ve fazi krystalizace pti styku s pasmem ptehfati tepelné ovlivnéné z6ny difunduje znaénou rychlosti po hranicich zm. Pfi styku vodiku s CuO, ktery se rovnéz nachézf na hranieich zm dojde k chemické reakci (redukéni reakce), jejim? vysledkem je venik vodni piry. Vady tohoto typu zpisobuji kichkost resp. lamavost svard v pfechodu svarovy kov - zékladni materidl. Jsou typické zejména pro svarové spoje provedené svafovanim plamenem u technické médi s obsahem kysliku nad 0,04 hm. % Oz. Tlak vodnt pry mize v nékterych piipadech dosdhnout kritické hodnoty, které vedou ke vzniku trhlin. Jedna se 0 tzv. ,vodikovou nemoc* svarovych spojti médi. Viiv ostatnich negistot Kromé kysliku a vodiku mohou byt netistotami v technické médi i dal8i prvky - olovo, sira, fosfor, vizmut, telur, selen. Olovo - zpiisobuje kfehkost za vy88i teploty. Max. obsah je 0,05 hm. %. Sira - tvofi s médi eutektikum s teplotou taveni 1067 °C a pisobi na svafitelnost médi obdobné jako kyslik, ale podstatné mirnéji. Fosfor - pi obsahu vét8im neZ 0,1 hm. % snizuje plastické vlastnosti, zpisobuje kichkost a snizuje elektrickou a tepelnou vodivost. Vizmut —_- zplisobuje kfehkost, obsah vizmutu nema byt vét8i ne#. 0,003 hm. %. Selen, telur - v malém mnoéstvi se pouziva na zlepgeni obrobitelnosti, sniZuje taznost médi. Opatieni ke snizeni neptiznivého vlivu chemickich netistot Resit problémy svatitelnosti technické médi zpisobenych chemickymi neéistotami Ize ndsledujicimi opatrenimi: - obsah kysliku v zakladnim materiélu musi byt limitovan, max. 0,02 hm. %, - obsah kysliku v pHidavnych materilech musi byt rovné? limitovén, max. 0,02 hm. %, - zajistit desoxidaci svarové lézné v pribéhu svafovani desoxidaénimi prvky nap?. Si, Mn, B, = vhodné volenymi parametry svatovani minimalizovat Sifku tepelné ovlivnéné zony, = zpracovat svarové spoje po svafovani tvafenim za tepla (nejéastéji se aplikuje prokovéni svaru za tepla), - aplikovat metody spojovani, které nevy2aduj{ nataveni zékladniho materiélu (napi. pajen{), - minimalizovat zdroje vodiku pted svafovanim, - pouzit vhodné plynové nebo tavidlové ochrany svarové lazné. v ostatnich faktorit na svatitelnost médi je ndsleduijfc Velké tepelnd vodivost zhor8uje podminky nataveni médi pi svafovani, proto je nutné dodavat do svaru vét8i mnodstvi tepla. Tepelnd vodivost médi je tim nig8i, dim vetsi je mnodstvi pHsadovych prvkti ve slitiné. Tepelnd roztaznost ma vliv na objemové zmény. Cim je koeficient tepelné roztanosti vet8i, tim jsou objemové zmény vyraznéjsi a ve svarovém spoji vznika vét8{ vnitini putt Stav materidlu pied svatovinim je jednim z diileditych faktori kvality svarového spoje. PFi svafovéni tvafené médi je nutné poditat s procesem rekrystalizace v tepelné ovlivnéné z6n8. Neptiznivé disledky je moiné oéekdvat zejména pti nizkych stupnich deformace v oblasti, tzv. kritického stupné tvateni pHi vy38ich teplotach. Poujitim ptidavného materidlu odlisného chemického sloZeni od zakladntho materiélu mize dochazet v disledku promigeni ke vzniku kfehkych struktur.Mnodstvi_pfivedenho tepla a rychlost ochlazovan{ jsou ginitelé, kte?i majf vliv na kvalitu svaru z hlediska struktury a napéti, které vznikaji po svatovani. Pti vétSim mnozstvi ptivedengho tepla a pomaiém ochlazovani vznika ve svarovém spoji hrubozmna struktura, PH ‘malém mnoistvi tepla a rychiém ochlazovani vznikaji ve svarovém spoji napéti, které mohou vyvolat vanik mikrotrhlin. 21.2 Technologie svarovani technické médi Hi svafovani technické médi venikaji Casto technologické problémy, které vyplyvaji z nékterych fyzikalnich viastnosti médi (napt. vysoké tepelné vodivosti) ‘Mezi hlavni problémy Ize zatadit ~ intenzivni sdléni tepla z povrebu vyhi - vyrazny pokles plastickych viastnosti v intervalu teplot 300 az 650 °C, ~ pokles pevnosti a tuhosti pti teplotich nad 600 °C, - znaéné rozméry svarové lézné a vysokou tekutost natavené médi, - neptiznivé formovani svaru (napf. pti svafovani v polohdch).. Véechny uvedené problémy je nutné fe8it jiz pli pHpravé svarovych spojt popt. technologickym opatfenim. Proto je pti svafovéni nutné dodréovat nisledujiei zisady: ~ pouzivat ptedehtev, ktery mie sniZit mémy pfikon svafovéni potfebny pro dostateény privar, - svatovat piednostné v poloze vodorovné shora (PA), pHipadn® pouzit mimy sklon zikladniho — materiélu proti sméru svafovani, pougit podlozky na formovani kofene svaru, ~ pouzit piednostné tupé, rohové a lemové svary, omezit koutové svary, - po svafovaini je nutné nechat svarky pomalu chladnout v peci nebo v izolatnim zébalu. Technickou mad’ je moZné svafovat témét vSemi metodami tavného svafovani. V praxi se nejtast8ji pouziva svafovani plamenem, svafovani elektrickym obloukem v ochrané plynu (WIG, MIG), ‘Sva¥ovini plamenem PH svafovani technické m&di plamenem se pouziva pfidavny material ve formé ty8ek z technické médi s velmi nizkjm obsahem kysliku nap. Cu 99,75 nebo CuAg 1. Plamen musi byt neutrdlni nebo s nepatraym piebytkem kysliku. Tavidlo se poudiva ve formé pasty s vhodnjmi fyzikalnimi vlastnostmi (zejména teplota tavenf) na bazi boraxu a kyseliny borité. PHi svafovani je nutné mad’ v zavislosti na svafované tloust'ce piedehiivat na teplotu 200 az 600 °C. Podminky a parametry svafovani jsou uvedeny v tab. 21.2. 222PFidavny Poloha materiél Ln svaFovanf g 300- 400 vodorovné 400-600 600-800, svisla, dva » kaddy sve na opatné strané svafovaného plechu Tab. 21.2 Smémé podminky a parametry svafovani technické médi plamenem. Svatovdnt metodou WIG PHi svatovani technické médi se poudiva ptidavny materiél ve formé nizkolegované cinové bronzi (cca 1 hm. % Sn) s desoxidatnimi pHisadami (Si, Mn, B). Tavidlo na bézi boraxu a kyseliny borité se nand8i ve formé pasty na povrch zAkladniho materiélu v jemné vrstvé v mist8 spoje ana povrch pHidavného materidlu. Jako ochranny plyn se pro men8i tloustky pouziva argon min. Gistoty 99,9 pro materiél vét8ich tloust&k je vhodné poudit smésny plyn 50 hm. % Ar+ 50 hm. % He, Pedehtev se voli jiZ od tloustky materidlu 3 mm a je zivisly na svafované tloust'ce. Volf se v rozmezi 200 °C a 600 °C. Pro svatovani technické ‘m&di se poutiva stejnosmémy proud, pti svafovani tlousték do 2 mm stejnosmémy pulzujict (zikladni proud je ptitom min, 50 A). Zakladni parametry svatovani jsou uvedeny v tab. 21.3.Tloustka Primer ‘Svarovaci | Pratok | Putet materiilu | Typ svarového spoje | elektrody proud (A) | argonu (mm) (mm) (Limm) 1 =—— 1S 80 3 120 | 140 160 220 - 270 300 - 350 300 - 350 2x 300 2x 350 Tab. 21.3 Zékladni parametry svatovani technické médi metodou WIG. Svatovént metodou MIG Tato technologie se s vyhodou aplikuje pi svafovéni plechi vétSich tlousték. Obsah kysliku v zékladnim materidlu je vhodné limitovat hodnotou 0,04 hm. %. Jako pfidavny materiél se pouzivaji drity z nizkolegovanych cinovych bronzi s ptiméfenym obsahem desoxidatnich ptisad (Si, Mn, B). Ochranny plyn je argon, pfi vét8ich tlou8tkach je vyhodné pouzit smésny plyn 50 hm. % Ar + 50 hm. % He. Teplota piedehtevu zakladntho materidlu se voli v rozmezi 200 °C az 600 °C. PHi svafovant technologif MIG se pouziva stejnosmémy proud neptimé polarity. Nejvyhodngjsi jsou tupé jednovrstvé svarové spoje, svafované v poloze vodorovné shora, U vicevrstvjch svarovgch spoji mohou v kofenovych oblastech spoje (v oblastech ohfatych na teplotu 300 °C az 650 °C, tj. v oblasti kFehkosti médi) vznikat trhliny, proto je nutné volit pomalé ochlazovani svarovych spojti. Torde médi Aplikuje se zejména u technické médi s vysokym obsahem kysliku (nad 0,05 hm. %). Jako ptidavny materiél se pouzivajt twrdé pajky na bazi Cu60ZnAg nebo Cu60ZnSiSn. PH péjeni je nutné pou2it tavidlo. Zékladn{ materiél se pti péjeni ohfivé na teplotu cca 900 °C. 224Odporové stykové svatovdni $ vyhodou se pouziva pti svafovani médénych dréti a profild. Je nutno pousit tvrdy svafovaci rezim. 21.3 Svaritelnost slitin médi Mosazi “Mosazi jsou slitiny m&di a zinku, nebo vice komponentni slitiny méd’-zinek-legujici Kov. Nejéast@ji pouzivané mosazi na svarovani jsou uvedeny v tab. 21.1. Podle struktury se mosazi déli na: = jednofizové (o mosazi) - do 32 hm. % Zn, - jednofizové (oc mosazi s ptekrystalizaci) - 32 a% 38 hm. % Zn, - dvoufizové (+b mosazi) - nad 38 hm. % Zn, Zménou chemického slozeni, hlavné zménou obsahu zinku se podstatné méni nékteré vlasinosti svarovych spoji. Napf. se snituje nebo zvySuje tepelnd vodivost, intenzita vypatovant zinku, mén{ se mechanické vlastnosti, Nejast8ji se vyskytujfei netistoty v mosazi jsou S, Bi, As, Sb, Pb a plyny. Uvedené netistoty snizuji mechanické viastnosti a zpisobuji ve svarovyeh spojich horké trhliny. Svatitelnost mosazi je rozdilnd od svafitelnosti technické médi. Vliv kyslfku z pohledu svafitelnosti mosazi je zanedbatelny. Vliv vodiku na svatitelnost mosazi je obdobny jako vliv vodiku na svatitelnost technické médi. = intenzivni vypatovani dané ‘tho se ptidavngho materialu. Zinek ‘mA teplotu taveni 431 °C a teplotu vypatovani 903 °C, proto se pHi tavnych zpisobech —svafovani velmi intenzivné odpatuje. Oxidaci zinkovjch par vaniké oxid zinetnaty, tery stejné jako samotné péry zinku jsou toxické a Skodi 2dravi Alovéka jiz pti koncentracich 0,005 ml/1 vzduchu. = struktumi zmény v tuhém stavu, typické pro dvojfézové a + B mosazi. PHi svafovéni jednofazovch mosazi s pfekrystalizact a dvojfazovych mosazi rychlym ochlazovnim vanikaji v tepelné ovlivnéné zéné nerovnované stavy, zvySuje se obsah B-fize, cod vede ke zvySeni napéti ve svarovych spojich, sniZeni mechanickYch vlastnosti a vaniku podminek ke tvorb§ trhlin, Legované mosazi je potteba z pohledu svatitelnosti posuzovat individudlné, Napt. automatové mosazi (slitina Cu-Zn-Pb) s obsahem Pb nad 0,5 % jsou obtizné svatitelné a s obsahem Pb nad 1 hm. % se nedoporutuje svafovat viibec. Kondenzétorové mosazi (slitina Cu-Zn-Al) vyéaduji pti svafovani pouditi vysoceaktivnich tavidel k odstranéni AlO3. Z Iegovanych mosazi jsou na svafovani nejvhodn&j&i niklové mosazi (slitina Cu-Zn-Ni). Z nich nejanamgjsi je mosaz Cu6SZnNi - alpaka. Bronzy Bronzy jsou slitiny médi s kovy (kromé zinku). Bronzy maji svij nézev odvozen od hlavni legury napt. bronzy c{nové, hlinikové, kfemikové, beryliové, olovéné, niklové apod, Svatitelnost téchto slitin je nutno posuzovat vady individuding, 225a) Cinové bronzy Na svafitelnost cinowych bronzii ma vliv: = mnodstvi cinu v médi, - zvétSend objemova smrstivost, - netistoty, - plyny. Pro technickou praxi maji vyznam cinové bronzy do 20 hm. % cinu. Pti vét8im obsahu cinu jsou bronzy kiehké v disledku vznikajicich slougenin. Pri obsahu do 10 hm. % cinu jsou bronzy jednofézové. Nad 10 hm. % cinu jsou dvoufazové. S rostoucim obsahem cinu se svatitelnost zhor8uje, V dusledku nizké difuzni schopnosti vznikaji ve svarovém spoji nerovnova2né struktumi stavy, a to i v materidlech s jednofazovou strukturou, kterd vaniké pti normélnich podminkdch ochlazovani. Pri pomalém svafovani a velké svarové lazni nastéva vylugovéni cinu z médi - likvace, disledkem je zkfehnuti svaru. $ rostoucim obsahem cinu roste i néchylnost cinovych bronzit ke vzniku péri a horkych thlin. Vznik trhlin je podminén rovné% vyraznjm poklesem deformatnich schopnosti cinovych bronzii pti teplotach nad 350 °C. Nevistoty (S, Fe, Si, Bi, Pb) vytvatejfci na hranicich zm eutektika a zplsobuji pokles mechanickych vlastnosti nebo vznik trhlin. Vodik zpisobuje pérovitost svarovych spoji. Kyslik zpisobuje vznik SnO2, ktery se ze svarové lazné obtizné odstrafiuje a zpisobuje zkfehnuti svarového spoje. b) Hlinikové bronzy Hlinikové bronzy maji dobrou odolnost proti korozi a jsou pouditelné i pi vy$8ich teplotich. Svatitelnost hlinikovych bronzi. je ovliviovéna: - pfitomnosti oxidického filmu (Al203) na povrchu, - mnodstvim hliniku, - nedistotami. Péitomnost oxidického filmu na povrehu kovu s ohledem na jeho vysoky bod taveni (2050 °C) zhorsuje operativni svatiteinost a proto se musi pfed svafovanim odstranit. Nejéast8ji se svatuji jednofiizové blinikové bronzy (do 7 hm. % Al). Pfisadou hliniku do médi se vyrazné sni2i tepelnd a elektrické vodivost. Hlinikové bronzy jsou materidly velmi dobie svatitelné a to jak z pohledu materidlové tak i technologické svafitelnosti. Hlinikové bronzy s obsahem hliniku 9 a% 10 hm. % jsou dvoufazové. Vykazuji jesté pfeménu v tuhém stavu pti teploté 565 °C. Dvojfazové hlinikové bronzy mizeme kalit. Z uvedeného vyplyvaji velmi véané problémy svatitelnosti téchto materidli, podobné problémiim pHi svafitelnosti kalitelnych oceli (modnost vaniku ,martenzitu* hlinikovych bronzi). Niklové bronzy obsahuji 30 a% 45 hm. % Ni. P#i svafovani nevznikaji Z4dné strukturni problémy. VSechny druhy niklovych bronzi jsou jednofazové materidly. Velmi vaZnym problémem je vSak pOrovitost svari vyvolana vodikem. Svatitelnost zhorSuje i vanik oxidu niklu NizO, ktery sniZuje smativost a tim i Gnik plynii ze svarové lézné do atmosféry. Proto ve svarovém kovu mohou vznikat pory. 226d) Beryliové bronzy Obsahujf 1,7 az 2,3 hm, % berylia. Zména rozpustnosti dovoluje, aby slitiny s uvedenym obsahem berylia byly precipitatné vytvrzovany. Pfi ohfevu nad hranici stability ztracej{ tyto materidly zpevnéni ziskané tepelnym zpracovénim, 21.4 Technologie svarovani slitin médi Velky Koeficient tepelné rozta’nosti slitin médi vyzaduje zvl48tni opatieni pii jejich svafovéni. PH svafovani men8ich tlouSt8k je nutné vhodné umisténymi upinkami zabrénit boreeni svaru. Pri svafovan{ vétSich tlousték se doporuéuje pouztvat 8ir8i kotenové housenky. Vétsinu slitin médi Ize svatovat i kyslikoacetylenovym plamenem. Vzhledem na meni{ tepelny vykon je v8ak rychlost svatovani podstatné ni28i v porovndni s obloukovymi metodami svatovani. Kysifkoacetylenovy plamen musi mit oxidatni charakter, Pfi tlou8tkéch nad 4 mm je nutné pouzit pfedehfev. Jako ptidavny materiél pi svafovéni mosazi s obsahem zinku nad 30 hm. % se poud{vaji mosazné pajky, z nich? nejvyhodnéji je pajka Cu60ZnSiSn. Pri svafovani je nutné pourit tavidlo. Cinové bronzy se nedoporuéuje svatovat touto technologif. Hlinikové bronzy Ize povazovat za velmi dobte svatitelné materiély a Ize je svatovat i kyslikoacetylenovym plamenem, je vSak nutné pou2it vysoceaktivnich tavidel pro bezpeiné odstranéni vysokotavitelného oxidu AlOs. Niklové bronzy se nedoporuuje svatovat kyslikoacetylenovjm plamenem. ickjm obloukem v ochranném plynu argonu (WIG, MIG) se u mosazi doporutuje pouzit jen jako svafovant strojni pro mosazné pasy a plechy v rozmezi tlousték 1,5 ~ 4 mm. Svatovaci oblouk musi byt mékky, co% Ize doséhnout zvét8enim jeho délky (4 - 10 mm podle tloustky svafovanych materidld). Svafuje se stejnosmémym proudem s pHimou polaritou, bez pridavného materiélu. PHi svafovdni cinovych bronzi touto technologif je zabezpeteno rychlé ochlazovani svarového kove pti krystalizaci, Se stoupajici rychlosti krystalizace, kles4 néchylnost svarového kovu na vznik horkjch trhlin. PHi svafovéni hlinfkovych bronzi se rovnéé dosahuje nejvét8i kvality svarovych spoji pii pouditi technologie WIG a MIG. Jako ptidavny materiél se pouzivaji svatovaci tyéky nebo drity podobného chemického sloden{ jako zékladni materiél. Argon musi mit min. Gistotu 99,9 hm. %. Pfi svafovani WIG se pouziva sttidavy svafovaci proud, pti svafova MIG stejnosmérny svafovaci proud nebo pulzni proud, polarita je neprimd. Niklové bronzy s ohledem na vysokou rozpustnost vodiku se doporuéuje svafovat elektrickjm obloukem v ochrannych plynech metodou WIG. P#i svatovani neni nutnj ptedehfev. Pouzivd se stejnosmémy svafovaci proud, pfi svafovén{ tenkych materidla do 3 mm je vyhodné pouyit pulzni proud, Pridavny materiél musi mit stejné chemické slozeni jako zakladni materiél. Tavidlo se nepouziva, je vyhodné poutit v kofenové oblasti plynové ochrany Ar. Argon musi mit vysokou Gistotu min. 99,95 hm. %. Slitiny m&di mOZeme svatovat i elektrickjm obloukem obalenou elektrodou, ale kvalita svaru nent tak dobré jako pti svatovini v ochrannych atmosférich. PouZivaji se elektrody na bézi ECuSi, ECuSn. Pii svafovani se poutiva stejnosmémy proud, neptimé polarita. Pou2iti této technologie je omezeno pouze pro specifické opravy nebo koutové svary menfiho vyznamu. 227médi Ize svafovat i plazmou. Jako ochranny i plasmovy plyn se pouziva argon. PHi svafovani trenim, je tepelné ovlivnénd oblast velmi tizka, ze stykové plochy je vSechen roztaveny kov vytlaten do vyronku a viastnosti svarového spoje jsou velmi dobré. Tuto technologii Ize vyuzit nejen pii svafovn médi a jejich slitin, ale i pti svatovani s jinymi kovy jako hlinik, stffbro, uhlikova ocel nebo titan. Slitiny médi Ize také svafovat elektronovym paprskem. V ptipad® svatovini mosazi a bronzt vSak hrozi selektivai vypatovani zinku, cinu popf. jinych povrchové aktivnich prvki, coz vede ke sniZeni obsahu téchto prvki ve svarovém kovu a k nebezpeéi vaniku port. Tenké plechy nap. zkruzené do tvaru trubky je modné svafovat i vysokofrekventnim svatovanim. 21.5 Tepelné zpracovani p¥ed a po svaFovani PH svafovéni vytvrditelnych slitin_médi je vhodné svatovat slitiny_v homogenizovaném (zm&kéeném) stavu. Homogenizatni teploty pro vybrané skupiny slitin madi jsou ndsleduji Fosforem desoxidovand méd 380 - 660°C Mosaz, 430 - 740°C Hiinikova bronz 670 - 910°C Fosforova bronz 490 - 680°C Beryliova bronz 780 - 810°C Doba setrvaini na Zihacich i homogenizatnich teplotach se pohybuje kolem I hod. Tepelné zpracovani po svafovani se aplikuje v nésledujicich ptipadech: ~ pro zvySeni pevnosti svarového spoje (u vytvrditelnych slitin), - pro zvySeni odolnosti svarového spoje proti koroznimu praskani (u mosazi), - na sniZen{ vnitiniho pnuti. Pi Zihéni na sniveni vnitintho pnuti jsou Zihaci teploty pod teplotou rekrystalizace. Pro mosazi jsou tyto teploty dany rozmezim 260 - 290 °C, pro bronzy le2i tyto teploty okolo 350 °C a pro slitiny Cu-Ni odpovidaji teploté 550°C. 22822. Hlinik a jeho slitiny Ht mé teplotu taveni 658 °C, malou mémou hmotnost 2,7 kg.dm'’, soudinitel tepelné vodivosti 234 Wm'.K"' a soutinitel teplotni roztaznosti ma hodnotu 24.7.10° K"!. Hlinfk m& velmi dobrou korozni odolnost, které je dana existenci tenkého oxidického filmu AlO3 na povrchu. Oxid mé vysokou teplotni stability (teplota tani je 2050 °C), nerozpousti se v roztaveném kovu a proto se musi pti svafovani ze svafovancho povrehu odstranit. Pevnost v tahu hliniku je na Grovni 70 MPa, taznost okolo 30 %. Pevnost Gistého hliniku, Ize zvySit legovénim, deformaci za studena nebo _tepelnym zpracovanim(pouze legovany Al). Hlinikové slitiny Ize rozd&lit do dvou hlavnich skupin: - vytvrditelné - zpevnéné tvéfenim (na zpevnéni je hlinik legovan Mg, Mn, Si, Fe). Podie chemického sloZeni se hlintkové materiély déli na: = technicky hlinfk (min. 99 hm. % Al) - slitiny hliniku (obsah legujicich prvkd je nad 1 hm. %). Prehled vybranych zakladnich materidli z technického hlinfku a slitin hlinfku udava tab. 22.1. ‘Oznatent ‘Chemické slovent Pevnost v tahu min. hutnické CSN Thm. %] Netistoty Fe+Si) | Zihany TT Tvrdy | “42 4002 max. 0,15 50 42 4003 mi 60 Al99,5 | 424005 5 70 ih Tepelnénexpracovatelné | —__Legury | stdin [aig] 424413 42.4415 42.4432, AlcuiMg | 424201 380-400 AlCudMgl | 42 4203 19 | 180-240 | 430-450 AIMgSi 42 4400 " i 110 200 - 280 AlZn4Mgi | 424441 300 - 360 42-4330 AISi10Mg } 42.4331 AlMgs | 42.4515 Tab. 22.1 Zakladni materiély z technického hliniku a hlinikovych slitin 22922.1 Svafitelnost technického hliniku a slitin hliniku Svatitelnost technického hliniku je velmi dobra za pledpokladu, Ze se poutije svatovani elektrickym obloukem v ochranném plynu (WIG, MIG), které zaruéuje rozrusent povrchového oxidického filmu, nebo se pti svafovani pou2ije vhodné tavidlo na odstranéni oxidu Als. Pii svafovani technického hliniku miZe dojit k rekrystalizaci a ristu zm, a tim k vgraznému poklesu pevnostnich vlastnosti svarového spoje v porovndni se zékladnim materidlem. Vetsina legujfeich prvki ma v hliniku omezenou rozpustnost. Rozpustnost klesé s klesajiet teplotou. Hlinikové konstrukéni materidly jsou proto ptevézné nizkolegované slitiny, které maji vlastnosti éasto velmi srovnatelné s viastnostmi technického hliniku. Svafitelnost hlinikovych slitin ma znatné mno2stvi_spoletnych znaki - ukazateld svatitelnosti a proto se nejastéji hodnoti spoleéné pro v8echny skupiny kontrukénich hlinikovych slitin. Nejvét8imi problémy pii svafovani hlinikovjch materidld je pérovitost svar, nachylnost na vznik horkych trhlin ve svarovych spojich, piitomnost oxidické vrstvy Al,O, na povrch svafovanych materidli a jeji rychlé tvorba béhem svafovani a vjrazny pokles pevnosti svarového spoje u vytvrditelnych slitin. Pérovitost svarit ‘Vodik mize v hlinikovych svarovych spojich zpisobit necelistvost typu pérd, bublin a v ojedinélych pHipadech i thin, Primy iinek vodiku na vznik pérd a bublin se projevuje zejména ve svarovém kovu. Neptiznivy viiv vodiku je dan zménou jeho rozpustnosti v hlintku v zavislosti na teploté jak dokumentuje obr. 22.1. [mu100) a HE aon 708 B90 TOTO Teplta [oC Obr. 22.1 Rozpustnost vodiku v médi, hliniku a oceli v zavislosti na teploté Hi krystalizaci blinikového svarového kovu klesé prudce rozpustnost vodiku v hliniku, ptiem2 nedojde k tiplnému vyloudent vodiku ze svarového kovu. Hlinikové svary rychle krystalizuji. Cast vodiku ve fazi krystalizace proto zistévé ve svaru a k jeho vylouéeni dojde a2 pod teplotou solidu. V pevném plastickém hlinikovém svaru pak vyvolé vyluéujici se vodik péry a bubliny. SniZit neptiznivé pisobeni vodiku Ize docilit: + minimalizovanim zdroji vodiku pied svafovénim, - zkricenim &asu piimého taveni svarového kovu a zabréntnim piehFAti svaroveho kovu, - poutitim vhodné plynové, struskové nebo tavidlové ochrany svarové lézné, 230V prvém pHipad& se jedné o minimalizovini vodiku v zékladnim materidlu a v ptidavyném materialu, zeiména v oxidické povrchové vrstvé. Ve druhém pHipadé je feSenim poutit svatovani elektrickym obloukem v ochranném plynu (WIG) s poutitim pulzniho proudu. Tento rezim svatovani zabezpeti kritkodobé taveni, rychlou krystalizaci a prakticky vylouti ptehtati svarové lézné. PHi svatovan{ elektrickjm obloukem v ochrannych plynech (WIG) je nutné pouzivat vysokou Gistotu ochrannych plynt (min, 99,9 hm. % Ar). Trisliny ve svaroviich spojich slitin hlintku Horké trhliny se mohou vyskytovat jak ve svarovém kovu, tak i v tepelné ovlivnéné zéné. Na vanik trhlin jsou citlivgj&i svary, které maji Siroky interval tuhnuti. Vznik trhlin je rovnéz ovlivnén zptisobem krystalizace a segregact, Rozdilnd nachyinost na vznik horkych trhlin pti svatovéni jednotlivych slitin hliniku je dana rozdilnym zpisobem a rozdilnymi podminkami krystalizace. Nachylnost ke vzniku horkych trhlin je ovliviovéna typem a pfedevsim mnofstvim eutektické faze. Trhliny za tepla vznikajf tehdy je-li objem eutektika maly a nedostateénym zplisobem vypliiuje prostory mezi rostoucimi dendrity. Na vznik horkych trhlin jsou zvlé8t ndchyiné tepeln zpracovatelné slitiny hliniku (Al-Cu-Mg, Al-Mg-Si a Al-Zn-Mg), nizkolegované slitiny hliniku (Al-Mg, pfedevim AIMg2, AlMg3) a také nékteré typy technick¢ho hlintku (s vy88im obsahem neGistot Si a Fe). Pro ka2dou skupinu slitin hliniku je stanovena kritické hodnota legujieiho prvku pro kterou je néchylnost na vznik horkjch trhlin nejvétsi, nap: slitiny Al-Si kritické hodnota je 0,6 hm. % Si slitiny Al-Mg kritické hodnota je 2,5 hm. % Mg slitiny ALCu kritické hodnota je 1,7 hm. % Cu. S rostouei koncentraci legujcich prvki nad kritickou hodnotu néchylnost na vznik horkych trhlin klesé jak dokumentuje obr. 22.2. 20] Praskavost [%4) 5) Mg 10) Si 5 x oOt123a8 S67 Koncentrace Mg ve sliin® AL-Mg Thm. 6) Koncentrace Si ve siti ALSi [hm %] Obr. 22.2 Nachylnost na vznik horkych trhlin v % pfi svafovani u slitin Al-Mg a AI-Si v zavislosti na koncentraci legujictho prvku. \V ptipad’, Ze objem tekuté eutektické faze v zivéretné fizi krystalizace je dostateény na vyplnn{ prostora mezi vznikajicimi dendrity nejsou splnény podminky pro vanik krystalizagnich tthlin. Na Uplné potlateni krystalizatnich trhlin je pottebny objem eutektické ffze v rozmezi 15 - 25 %, podle typu slitiny a podminek svafovénj. Uvedenou podminku Ize nejlépe splnit ve slitiné Al-Si.