Masarykova Univerzita

Filozofick fakulta
stav jazykovdy a baltistiky
Obecn jazykovda

Porovnn gramatickch struktur Latiny a

panltiny
(Seminrn prce do pedmtu OJ118 Italick a romnsk jazyky)

Doman Kuera
OJ118 Italick a romnsk jazyky
24.08.2015

Klov slova: panltina, latina, srovnn, gramatika, fonetika, slovn druh, gramatick
kategorie, synchronie, syntax

Anotace:

Obsah:
1. vod
2. Grafick systm a fonetika
2.1.

Abeceda

2.2.

Vslovnost

2.3.

Pzvuk

3. Slovn druhy
3.1.

Substantiva

3.2.

Adjektiva

3.3.

Zjmena

3.4.

slovky

3.5.

Slovesa

3.6.

Adverbia

3.7.

Pedloky

4. Zvr

1. vod
V tto prci si kladu za cl srovnvat latinsk a panlsk jazyk podle fonetiky,
syntaxe a tak podle dlen na slovn druhy, u nho se tradin evropsk jazykovda
dopracovala k devti druhm (Erhart 2001, 74). U slovnch druh budu porovnvat jednotliv
gramatick kategorie.
Dvodem zvolen prv tchto dvou romnskch jazyk, a ne jinch, je moje
zkuenost s nimi ji od studentskch let na stedn kole, kde jsem po dvou letech zjmu o
panltinu ml monost zvolit si tak semin z latiny. Prv u tam, pi soubnm studiu,
ve mn srovnvn tchto jazyk vzbudilo zjem o historii vvoje jazyka, zejmna o
etymologii. Bylo pro m snadn uit se latinsk slovn zsob, nebo jsem jej pevnou st
znal z aktivn slovn zsoby panltiny. Abych zvldnul tak neznm slovka, shnul jsem
po etymologickm vkladu, na jeho zklad jsem si uvdomil, e to i ono slovo znm,
anebo alespo jsem si ho kvli etymologii snze zapamatoval.
V tto prci budu vychzet z monografie Adolfa Erharta vod do jazykovdy (zejm. 3.
a 6. kap.), kter mi poslou pro strukturn ukotven jednotlivch kapitol na zklad obecnjazykovdnm. Dle budu erpat materil pro latinsk jazyk z uebnice Latina pro gymnzia
I.+II. od Jiho Pecha, vydan nakladatelstvm LEDA a z vysokokolskch skript Jany
Mikulov Zkladn kurz latiny vydanch v ubhlch dvou letech. Pro vklady o panlskm
jazyce jsem zvolil srii uebnic s nzvem Uso de la gramtica espanola od Francisca Castro a
uebnice Nuevo ven: espaol lengua extranjera I.+II.. Obrzkov a doplkov materil budu
erpat z internetu, nebo jako scan ze zmnnch publikac. Pro prci s lexikem panltiny
jsem zvolil slovnk Chalupv Diccionario espaol-checo, checo-espaol a pro latinu klasick
Latinsko-esk slovnk od kolektivu autor J. Prak, Fr. Novotn a J. Sedlek.
2. Grafick systm a fonetika
Abych popsal a srovnal zvukovou strnku panltiny a latiny, uvedu nejprve jejich
grafick systm a nsledn budu piazovat jednotlivm psmenm jejich fonetickou realizaci.
Budu chtt posoudit, kter pravopis je vce fonologick, proto se dotknu i fonologie.

2.1. Abeceda
Latinsk abeceda v klasick podob obsahuje tato psmena: A, B, C, D, E, F, G, H, I,
K, L, M, N, O, P, Q, R, S, T, V, X, Y, Z. Tedy celkem 23 psmen. CH jako psmeno
neexistovalo, ve vslovnosti vak ano (kh). Psmeno Y a Z se objevuje jen v cizch slovech (tj.
pedevm eckch) a K jen vjimen ve vrazech etruskho pvodu. (Pech 1998, 19)
panlsk abeceda souasnho spisovnho jazyka obsahuje tato psmena:

(obr.1 - Castro (2003,12))

Na rozdl od latinsk abecedy si meme vimnout, e zde mme navc 4 samostatn
grafmy J, N, U, W a dva digrafy LL a CH, vyjadujc hlsky blzk eskmu [j,] a [],
kter se samostatnm grafmem nezapisuj, nbr se jedn o speky. Hlsky [u] a [j] v latin
tak existovaly, avak pouvalo se pro n grafm V a I.
2.2. Vslovnost
V tto kapitole se zamm na odlinosti mezi eskou a latinskou vslovnost a mezi
eskou a panlskou vslovnost.
Pro latinu existuj dva typy vslovnosti. Prvn je typ stedovk a druh restituovan,
kter se sna nejvce piblit stavu vslovnosti v klasickm obdob latiny. (Mikulov 2014,
9)
Latinsk vokly A, E, I, O, U byly krtk a dlouh a vyslovovaly se podobn jako
v etin. Hlska oznaovan grafmem Y se objevovala pouze ve slovech pvodu eckho,
tedy v pejatch slovech z etiny a vyslovovala se podle vzoru eckho. Pokud latinsk
mkk i sousedilo s jinm voklem, tak se vyslovovalo bu jako [j], nebo [ij], ve vech jinch

ppadech vyslovujeme jako [i]. Ve skupinch di, ti, ni nedochz k mken pedchozho
konsonantu. (Mikulov 2014, 10) Skupina ti, za n nsleduje samohlska, nebo dvojhlska,
se ve stedovk vslovnosti vyslovuje jako [ci], nepedchz-li s, t nebo x nebo nen-li
slabikou dlouhou nebo nejde-li o slovo eck. V restituovan vslovnosti se vak skupina ti
vyslovuje bez vjimek jako [ty]. (Pech 1998, 21)
Vslovnost latinskch diftong AE, OE se li ve stedovk a restituovan
vslovnosti. Diftongy AE a OE ve stedovk vslovnosti se vyslovovaly jako [].
V restituovan vslovnosti mlo AE realizaci [ae / ai] a OE [oe / oi]. Diftongy AU a EU maj
jak pro stedovkou, tak pro restituovanou vslovnost [eu] a [eu]. Nem-li se ae nebo oe
vyslovovat jako dvojhlska, naznauje se tato skutenost pomoc diakritickho znamnka
vodorovn rky, nebo dvojteky nad voklem e ( , ). asto se jedn o slova eckho
pvodu. (Mikulov 2014, 10)
Latinsk C se te jako [k]; jen ped e, i a y, a ped diftongy ae a oe, se te jako [c].
(Pech 1998, 21). V restituovan vslovnosti se C bez vjimky te jako [k]. Konsonant v se
v restituovan podob vyslovuje obouretn, podobn jako anglick w. Skupina su a ngu se
ped voklem vyslovuje jako [sv] a [ngv], v restituovan vslovnosti opt potme
s obouretnm vyslovenm v. (Mikulov 2014, 11) Skupina qu se vyslovuje jako [kv]. Po
psmenu q v latin vdy nsleduje -u-, q nikdy neme stt samostatn bez -u- na rozdl od
panltiny.
panlsk litera J se vyslovuje jako esk [x] (Castro 2003, 61). Zdvojen grafmu R
signalizuje ve panltin zvltn vibrantu vyznaujc se opakovanm vibrovnm jazyka na
rozdl od hlsky odpovdajc grafmu R, pi jej vslovnosti se jazyk dotkne tvrdho patra
pouze jednou. Tato odlinost m tak fonologickou platnost, protoe odliuje vznamy slov
jako nap. pero, perro; caro, carro. (Castro 2003, 72). panlsk C se vyslovuje jako esk
[k] ped vokly a, u a o, ale ped e a i jako hlska blzk eskmu [s], nebo anglickmu []
(Chalupa 2008, 11), avak specifick, nebo mme smantick rozdl mezi slovy caza a casa.
Tato specifick hlska odpovd tak vem realizacm grafmu Z ve panltin (Castro 2003,
84). Litera Q se vyskytuje pouze ve spojen s U a odpovd esk hlsce [k]. Nap. que [ke].
(Castro 2003, 96) panlsk odpovd eskmu []. panlskmu fonmu /g/ odpovd
grafm G. Hlska g se vak zapisuje, ve spojen s nsledujcm i a e, s vkldanm u (nap.
guerra, aguijn). Pokud se chce graficky oznait vslovnost tohoto g, potom se nad
nsledujcm u pe dvojteka . (Castro 2003, 144)

(Chalupa 2008, 11)

Nsledujc tabulka (Wikipedia) dobe znzoruje vztah mezi grafickm zpisem,
fonologi a fonetikou panlskch konsonant. Vokly nen teba uvdt, nebo vokalick
systm se mnoho neli od eskho, nebo latinskho vokalickho systmu.
p

b,
t
v

c,
g,
k,
ch
gu(e/i)
qu-

gui- hu-, w-,

j,
, hi- gu(a/o/u),
g
, y- g(e/i)

/p/ /B/ /t/ /D/ /k/ /G/ // /f/ /s/ /x/ /Y/
p b t d k g f v~f s z~s x

/w/
w

rr r m

/l/ /r/ // /m/

/n/
//
l l l r m n m n n

Z tabulky je patrn, e grafm B a V odpovdaj v systmu jazyka jedinmu fonmu,

proto se jedn o ist historickou zleitost. Souasn jazyk nerozliuje ve vslovnosti /b/ a
/v/. (Castro 2003, 156)
Od idelnho stavu, kdy jeden grafm odpovd vdy jednomu fonmu a naopak, se
vce odchyluje panltina, ne latina, proto pi srovnn fonetiky s latinou meme ci, e
panlsk pravopis je historitj, i kdy toto tvrzen je zavdjc vzhledem k tomu, e latina
se ad mezi mrtv jazyky. Vce fonologick pravopis m latina.
Latina neobsahuje dn palatln souhlsky, kdeto panltina ano ([] a []).
2.3. Pzvuk
panltina dl slova podle pzvuku do t skupin. Prvn skupinou jsou slova
s pzvukem na posledn slabice, pro kter plat pravidlo, e pokud kon na samohlsku,

nebo na souhlsky n a s, potom je samohlska v posledn slabice vyznaena diakritickm

znamnkem, kter zna pzvuk. Nap: cajn, caf s vyznaenm pzvukem na posledn
slabice a casualidad s nevyznaenm pzvukem na posledn slabice.
Druhou skupinou jsou slova s bnm pzvukem na druh slabice od konce, kterch
je ve panltin drtiv vtina. Samohlska pedposledn slabiky u tto skupiny slov je
opatena pzvukovm diakritickm znamnkem, pokud slovo kon na souhlsku s vjimkou
n a s. Nap: crisis bez oznaen pzvuku a rbol s vyznanm pzvukem.
Posledn skupinou jsou slova s pzvukem na tet slabice od konce, u nich mus bt
vokl ve tet slabice od konce vdy opaten pzvukovm diakritickm znamnkem. Nap:
rboles, slaba. (Castro 1998, 121-122)
Latinsk slovn pzvuk je zvisl na dlce slabiky. (Pech 1998, 23) Diftong, dlka
samohlsky a nslednost skupiny souhlsek po voklu automaticky signalizuj dlku slabiky,
piem souhlska x se pokld za dv souhlsky (k+s). Naproti tomu qu se pokld za
jedinou souhlsku a h se za souhlsku nepokld, proto nap. ve slov Athenae je prvn
slabika krtk. V pzvukovn latinskch slov se uplatuje tzv. penultimov pravidlo (tj.
pravidlo pedposledn slabiky). (Mikulov 2014, 4 skripta) Dlka pedposledn slabiky u t a
vce-slabinch slov rozhoduje o tom, zda si ponech pzvuk na sob, nebo se posune na tet
slabiku od konce. Pokud je pedposledn slabika dlouh, ponech si pzvuk, pokud je krtk,
tak se posouv. U dvojslabinch slov v latin je vdy pzvuk na prvn slabice.
Vzhledem k tomu, e pevn vtina pedposlednch slabik vceslabinch slov
v latin je dlouh meme se takto domnvat, protoe vrchol slabiky v latin tvo vdy bu
diftong, nebo samohlska a krtk samohlsky jedin zpsobuj krtkost slabiky a to jet ne
vechny, protoe jsou nkter dlouh slabiky dny pozic meme konstatovat pi srovnn
se panltinou, e pokud se tk pzvuku, maj tyto dva jazyky spolen rys slovnho
pzvuku na pedposledn slabice.
3. Slovn druhy
V tto kapitole si nekladu za cl uvst vyerpvajc vet, nbr chci poukzat na
nejdleitj rysy, v nich se nejvce projev odlinost latiny a panltiny.

3.1. Substantiva
Latinsk a panlsk substantivum (nmen substantvum) obsahuje gramatickou
kategorii rodu a sla. V rmci rodu (genus) rozliujeme v latin na maskulinum, femininum a
neutrum (rod musk, ensk a stedn). Ve panltin existuj pouze dva rody: musk a
ensk. slo se dl na jednotn slo (numerus singulris) a mnon slo (numerus
plrlis). Zsadn gramatickou kategori, velmi odliujc latinu od panltiny, je pd (casus),
kterou panltina postrd a nahrazuje ji rznmi pedlokami. (Erhart 2001, kap. 6.1.1)
Latina vak postrd kategorii urenosti, kter naopak je ve panltin ptomna. Pd m
latina est: nominativ; genitiv; dativ; akuzativ; vokativ; ablativ.
Latinsk substantiva se dl do pti td, tzv. deklinac. Kad s nich m svj zpsob
skloovn. (Mikulov 2014, 14) Pro zaazen k deklinaci je rozhodujc zakonen genitivu
singulru, kter je vdy uvedeno ve slovnku spolen s rodem:
1. deklinace: -ae (zakonen kmene --)
2. deklinace: - (zakonen kmene -o-)
3. deklinace: -is (zakonen kmene konsonant/ -i-)
4. deklinace: -s (zakonen kmene -u/-)
5. deklinace: -/-e (zakonen kmene -e/-)

(Pech 1998, 341)

Kategorie urenosti ve panltin zce souvis s uvnm lenu. len me bt

urit, neurit, nebo nevyjden. Pehled len uvdm v tabulce z uebnice Castro 1996:

Uritho lenu uvme tehdy, pokud mluvme o nem, co znme (nap. Trame el libro mme na mysli konkrtn knihu); ve spojen s asem (Es la una); ve spojen se dnem v tdnu
(el domingo); ped seor, seora, seorita, o kter mluvme ve tet osob (el seor Jess
dice); kdy zmiujeme vc, kter existuje pouze jednou (nap. el sol, la luna); se slovesem
gustar - mt rd (Me gustan los bomberos); ped zempisnmi a geografickmi nzvy (nzvy
ek, mo, ulic, nmst, ostrov, svtovch stran atd). Neuritho lenu uvme, kdy se
zmiuje nco poprv (Me he comprado un perro); se slovesem haber - mt; s nzvy povoln
(un electricista). len se nepouv s nzvy povoln, pokud nsleduj za slovesem ser - bt
(Mario es periodista). Tak se nepouv s mnoha jmny ve funkci pmho objektu, zvlt,
kdy nechceme uvst konkrtn mnostv (No hay trabajo para todos). (Castro 1996, 145)
Latint gramatikov nkdy vydlovali participium jako samostatn slovn druh ,
protoe se podl jak na slovesnch kategorich, tak i jmennch (Erhart 2001, kap. 6.12.2), ale
vzhledem k tomu, e ho lze pekldat pdavnm jmnem slovesnm (Mikulova 2014, 128)
ho budeme adit mezi substantiva.

3.2. Adjektiva
K ve uvedenm tem deklinacm latinskho substantiva pat tak latinsk adjektiva,
u kterch urujeme stejn gramatick kategorie. Adjektiva prvnch dvou deklinac jsou vdy
trojvchodn (tzn. existuj odlin tvary skloovn pro jednotliv ti rody). V nominativu
singulru maj adjektiva 1. a 2. deklinace pro kad rod zvltn zakonen: mask. - us; fem. a; neutrum -um (Mikulov 2014, 43). Adjektiva tet deklinace mohou bt jednovchodn,
dvojvchodn, nebo trojvchodn. Adjektiva tet deklinace se vyznauj jen nepatrnmi
odchylkami od pravidelnho skloovn podle vzor. Trojvchodnost u panlskch adjektiv
nepipad v vahu, vzhledem k absenci neutra. Z diachronnho hlediska se neutra promnila

na maskulina, proto meme pozorovat v synchronn rovin rozdl dvojvchodnosti

panlskch a latiskch substantiv. Ve panltin je spolen tvar vdy pro maskulinum a
neutrum, kdeto v latin je spolen tvar pro femininum a maskulinum.

(Pech 1998, 342)

3.2.1. Stupovn adjektiv
Adjektiva se stupuj a vytv tak rznou mru vlastnosti. (Mikulov 2014, 221)
Nejdve se budu zajmat komparativem, kter se ve panltin tvo opisnm zpsobem,
krom adjektiv s nepravidelnm stupovnm: bueno-mejor, malo-peor, grande-mayor,
pegueo-menor. Tato nepravidelnost je dna supletivismem. Pravideln se tvo pomoc ms,
menos, tan + adjektivum. (Castro 2002, 138-139) Podobn situace je i v latin, kde existuje 5
nepravidelnch adjektiv, jejich tvoen komparativu je supletivin. Jsou to tato adjektiva:
bonus-melior, malus-peior, magnus-maior, parvus-minor a multus-plures. V latin je vak
rozdl v tom, e komparativ se ode vech adjektiv tvo dvma zpsoby: opisnm a sloenm.
Sloen stupovn adjektiv nzorn ukazuje nsledujc tabulka. (Pech 1998, 343)

Opisn stupovn se v latin tvo pomoc nesklonnch adverbi magis (vce) pro komparativ
a maxim (nejvce) pro superlativ.(Mikulov 2014, 224). Superlativ se ve panltin tvo
bu pidnm muy ped adjektivem, anebo pidnm k zkladu adjektiva suffixu -simo.
(Castro 2004, 96) V latin bu opisn pomoc ji zmnnho maxime, anebo pidnm suffix
-issimus, -rimus, nebo -limus
3.3. Zjmena
U zjmen rozliujeme gramatickou kategorii rodu (pouze u 3. os.), osoby a sla.
V latin mme navc kategorii pdu. Zjmenn skloovn se vak v latin vrazn li od
jmennho (adj.+subst.). (Erhart 2001, kap. 6.12.2) Vyjmenovn vech druh zjmen
pesahuje rmec tto prce, proto uvedeme jen ty nejdleitj a nejpouvanj.
Latina m osobn zjmena pro 1. a 2. osobu singulru i plurlu. Pro 3. osobu sel se
pouv ukazovac zjmeno is,ea,id. (Mikulov 2014, 143)

Pro srovnn se panltinou uvdme tabulku osobnch zjmen z uebnice Castro

1998 (s. 94)

U latinskho ukazovacho zjmena iste, ista, istud nachzm npadnou shodu se

panlskm zjmenem este, esta, esto. Tak u tzacho latinskho zjmena quis a quid vidme
podobnost se panlskm que a quin.
3.4. slovky
Na tomto mst uvedu pouze seznam slovek zkladnch a adovch. Tabulka
panlskch slovek (Castro 1996, 41):
Zkladn:

adov:

Tabulka latinskch slovek zkladnch (lev sloupec) a adovch (prav sloupec) (Pech
1998, 344-345):

Pi srovnn selnch ad nachzme mnoho shod. panlsk slovky 11-15 vykazuj

stejn tvoen jako latinsk (p. once x lat. ndecim; p. doce x lat. duodecim). slovky 16-19
jsou ve panltin podle modelu skldajcho diez y + slovka 6-9 (p. diecisis). V latin
naproti tomu je u slovek 16 a 17 model stejn jako u slovek 11-15: slovka 6 a 7 + decim.
Latinsk slovky 18 a 19 potaj, kolik chyb do dvacti.

3.5. Slovesa
V latin u slovesa urujeme gram. kategorie osoby, sla, zpsobu, asu, vidu a rodu.
(Mikulov 2014, 16). Stejn je situace u slovesa panlskho. Oba jazyky maj u sloves ti
osoby, dv sla (plurl, singulr), dva rody (aktivum, pasivum) a est as (sloench jet
vce - vet viz ne).
Latina nem podmiovac zpsob (kondicionl), kdeto panltina ano. Proto mme
v latin ti slovesn zpsoby: indikativ (oznam.), konjunktiv (spojovac) a imperativ
(rozkazovac). Ve panltin se krom tchto t zpsob (konjunktiv = subjuntivo
subjunktiv) rozliuje tak kondicionl, kterm se v n vyjaduje pn a podmnka. Pn a
podmnku v latin vyjaduje konjunktiv.
Vid je panltin i v latin spojen s tvary pro as a tvo spolen asovo-vidov
systm. (Mikulov 2014, 17)
V rmci kategorie asu existuje:
1) lat. praesns, ktermu odpovd p. presente
2) lat. imperfectum, ktermu odpovd p. imperfecto
3) lat. perfectum, ktermu odpovd p. indefinido
4) lat. plusquamperfectum, ktermu odpovd p. pluscuamperfecto
5) lat. fturum prmum, ktermu odpovd p. futuro perfecto
6) lat. fturum secndum, ktermu odpovd p. futuro imperfecto
V latin a panltin existuj tzv. jmenn tvary slovesn, kter jsou odvozeny od
sloves, ale nemaj tvary pro jednotliv osoby. (Mikulov 2014, 17) Mohou mt tak vlastnosti
typick pro jmna, nkter z nich se mohou v latin nap. skloovat. V latin sem pat:
infinitiv, participium, gerundium, gerundivum, supinum. panltina m infinitvo, gerundio a
participio.
Nyn uvedeme pro srovnn tabulky zkladnho asovn.
V latin rozliujeme tyi konjugace podle zakonen kmene na urit vokl, i
konsonant:

(Pech 1998, 346-347)

(Pech 1996, 391)

Ve panltin rozliujeme ti konjugace podle zakonen infinitivu slovesa:

(Castro 2003, 27)

(Castro 2003, 134)

(Castro 2003, 158)

(Castro 2004, 37)

Neuvdm zde pklady slovesnch jmennch tvar, ani nepravidelnch sloves. Pi
srovnvn sta vychzet z pravidelnho asovn v aktivu, kter ukazuje na shodnost
nkterch koncovek.

3.6. Adverbia
Nkter latinsk adverbia jsou neodvoditeln od adjektiv (nap. nunc, iam, di). Jin
se daj odvodit od adjektiv 1., 2. a 3. deklinace. (Mikulov 2014, 143 a 59). Typickm rysem
pro latinsk adverbium odvozen od adjektiva je zakonen na - (1.+2. deklinace), nebo -iter
a -er (3. deklinace). Nepravideln tvoen kon na -o, nebo -e.
Pro nastnn panlskch td adverbi (asu, msta, zpsobu atd.) je vhodn
nsledujc tabulka:

3.7. Pedloky
Tuto kapitolu budu koncipovat tak, e nejdve uvedu zkladn latinsk pedloky, ke
kterm se budu snait vyhledat panlsk ekvivalenty. U i v latin se nkter vztahy mezi
vtami vyjadovaly pomoc pedloek, ne pouze pomoc pd. (Mikulov 2014, 22) V latin
je kad pedloka neoddliteln od pdu, ke ktermu se poj. Tmto pdem je vtinou
akuzativ, nebo ablativ, vjimen jin pd.
Nkter pedloky se poj jak s akuzativem, tak tak s ablativem, co m za nsledek
diferenciaci vznamu. Nap. in, sub a super. K tmto pedlokm lze piadit panlsk en,
ovem pouze s vznamem, kter m latinsk in s ablativem (in schol x en escuela). Lat. in
s akuzativem vyjadujc pohyb ve panltin vyjdme pedlokou a (in scholam x a la
escuela).
Latinsk pedloky pojc se s akuzativem a majc ekvivalent ve panltin jsou
tyto: ad x a (veni ad medicum x voy al [a el] mdico); ante x antes (ante cretinem x antes
de la creacin); inter x entre (inter amcs x entre amigos); trns x tras (trns monts x tras
las montaas);
Latinsk pedloky pojc se s ablativem a majc ekvivalent ve panltin jsou tyto:
cum x con (cum puells x con las muchachas); d x de (d iuventte x de la juventud; d cael
x del cielo); sine x sin (sine amcs x sin amigos);

4. Zvr
Cl prce se nm podailo s vt sti naplnit. Pi srovnvn jsme si uvdomili, e by
mohla bt rozena kapitola slovesa o podkapitolu nepravideln slovesa, aby prce byla vce
vyerpvajc. Vynechali jsme srovnn spojek, stic a citoslovc, protoe ty by vypovdaly o
rozdlech dvou porovnvanch jazyk mlo.

Pouit literatura:
CASTRO, Francisca Viudez. Nuevo ven: espaol lengua extranjera. 1. ed. Madrid: Edelsa,
2003, 192 s. ISBN 8477118310.
CASTRO VIUDEZ, Francisca, Fernando MARN ARRESE a Reyes MORALES. Nuevo Ven
2: espaol lengua extranjera. 1. ed. Madrid: Edelsa, 2004, 2 sv. ISBN 978-84-7711842-8.
CHALUPA, Ji. panlsko-esk, esko-panlsk slovnk: Diccionario espaol-checo,
checo-espaol. 1. vyd. Praha: Fin, 2008, 1119 s. Finder dictionaries. ISBN 978-8086002-88-0.
PRAK, Josef Miroslav, Frantiek NOVOTN a Josef SEDLEK. Latinsko-esk
slovnk k poteb gymnasi a relnch gymnasi. Vyd. 14., nezmn., (Nezmnn.
dotisk vyd. tinctho). V Praze: eskoslovensk grafick Unie, 1940, 1348 s.
CASTRO, Francisca. Uso de la gramtica espaola. 1. ed., 1 reimpr. Madrid: Edelsa, 1996.
ISBN 8477111332.
CASTRO, Francisca. Uso de la gramtica espaola. 1. ed., 1. reimpr. Madrid: Edelsa, 1998.
ISBN 8477111359.
CASTRO, Francisca. Uso de la gramtica espaola intermedio ; [gramtica y ejercicios de
sistematizacin para estudiantes de E.L.E.de nivel]. 7. reimpr. Madrid: Edelsa, 2002.
ISBN 9788477111344.
PECH, Ji. Latina pro gymnzia. 4. vyd. Praha: LEDA, c1998, 404 s. ISBN 8085927470.
PECH, Ji. Latina pro gymnzia. Vyd. 1. Praha: Leda, 1996, 471 s. ISBN 80-859-2711-X.
ERHART, Adolf. vod do jazykovdy: ureno pro posl. fak. fil. 1. vyd. Brno: Masarykova
univerzita, 2001, 200 s. Uebn texty vysokch kol. ISBN 80-210-2669-3.
MIKULOV, Jana. Zkladn kurz latiny. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 2 sv.
ISBN 978-80-210-7039-4.
Transcripcin fontica del espaol con el AFI: Alfonos universales. Wikipedia: the free
encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-07-20].
Dostupn

z:

https://es.wikipedia.org/wiki/Transcripci%C3%B3n_fon%C3%A9tica_del_espa%C3%B1ol_
con_el_AFI