Popularizace článku Libuše Hanzalové z časopisu Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 4

Když rodák ze Zahájí zahájí velkou diskuzi

Každý z vás si jistě každý den pokládá životně důležitou otázku, proč u českých zeměpisných názvů
typu Záalpí, Zajordání, nebo Zadunají není jednotnost v délce samohlásky předpony za-. Buďte si jisti,
že tento příspěvek přinese v této otázce pokoj do vaši duše.

Pokud si ještě vzpomínáte ze základní školy na vzory v češtině, tak budete souhlasit, že stavení je
jedním ze čtyř vzorů, podle kterých skloňujeme podstatná jména středního rodu. Právě tento vzor je
pro nás důležitý. Pokud vytvoříme název spojením předpony za- a nějakého obecného jména (ne
slovesa, které má předponu za- !), potom takto vzniklé podstatné jméno nemůžeme skloňovat jinak,
než podle vzoru stavení. A nejen to, toto slovo má navíc vždy tu vlastnost, že označuje nějaké „místo
za něčím“ a samohláska v předponě za- je vždy dlouhá (např. záhlaví, zánártí, zápraží, zákulisí,
zákoutí, záhrobí, zámoří). Pokud si však budeme všímat takových složenin, které dají takto vzniknout
vlastnímu jménu (tj. např. jménu města, nebo místa) z obecného, potom takový rodák ze Zahájí
zahájí velkou debatu, ve které mu vyvstane ona životně důležitá otázka. K němu se jistě hned přidá
uprchlík ze Zajordání, který se zrovna učí česky, a začnou zpochybňovat češtinu a její pravidelnost.

Víte ještě, co je to kořen slova? Dávejte pozor, protože na tomto místě můžeme prvního účastníka
debaty poslat, jak se říká „do háje“ a také za něj, kde má svůj domov. Pokud totiž kořen obsahuje u
podstatných jmen dlouhou samohlásku (např. háj, hůrka) a takové podstatné jméno použijeme pro
odvození vlastního jména města, místa, nebo vesnice, potom chytré pravidlo z dílny jazykovědy říká,
že předpona za- zůstává za těchto okolností vždy krátká (např. Zahůrčí, Zastrání i Zahájí). Ve všech
ostatních případech je předpona dlouhá.

Jakou odpověď však nalezneme pro uprchlíka ze Zajordání, Zakarpatí, Zakavkazí, nebo Zabajkalí?
Musíme mu dát za pravdu, že název jeho vlasti se vymyká pravidlům o českých názvech. Nemůžeme
ho poslat „do háje“ dokud nenastolíme v Česku pravidlo pro uprchlíky a cizince. Teď mám na mysli
pravidla češtiny samozřejmě. Fakt je, že existuje rozkolísanost u nově tvořených názvů, ale např. u
(jednoho z nejstarších přejatých názvů) Záalpí vidíme přizpůsobení k našemu pravidlu. Z původního
rozkolísaného Zaalpí a Záalpí je dnes již užívané jedině Záalpí. Buď se uprchlík přizpůsobí, nebo bude
mít problém.

Na závěr mi dovolte jednu otázku, na kterou mi není schopen odpovědět článek, který popularizuji.
Jak je možné, že existuje taková vesnice s názvem Záříčí?

Doman Kučera 14.12.15

nahrazení odborných termínů:

toponymum
choronymum
prefix
kvantitativní alternace
substantivum
apelativum