Masarykova univerzita v Brně

Přírodovědecká fakulta

Katedra antropologie

Antropologický profil starých

Sumerů
(Bakalářská práce studijního programu Biologie, oboru Biologie člověka –
směr Antropologie)

Vojtěch Jan

Vedoucí práce: prof. RNDr. Jaroslav Malina, DrSc.

Brno 2008

1
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně a s použitím literatury
uvedené v seznamu literatury.

2
 Poděkování:

Děkuji panu profesoru PhDr. Jaroslavu Malinovi DrSc. za laskavý a shovívavý přístup a
inspirativní rady.

3
 Obsah

Obsah 1
Zkratky 3
Úvod 4
Cíl práce 4
Přehled literatury 4

Životní podmínky 5
Původ, otázky bez odpovědí 5
Jazyk 6
Tehdejší svět 7
Geografická pozice 7
Eufrat, Tigris a záplavy 7
Mezopotamské mokřiny 9
Nerostné suroviny 10
Sumerský jídelníček 11
Jídlo 11
Pití 12

Sumerská společnost 14
Otroci 14
Rolníci, řemeslníci a obchodníci 17
Vojáci a válečníci 21
Kněží, kněžky a písaři 24
Panovník 27

Mytologie jako obraz světa na zemi 30

Sumerský panteon 30
„Země bez návratu“ 33
Mýtus o stvoření člověka 36
Pohřební ritus 43

4
Diskuse 46
Závěr 47
Seznam literatury 48

5
 Zkratky:

aj. – a jiné/ý
akkad. – akkadština
apod. – a podobně
assyr. - assyrština
sum. – sumerština
sp. – species
tzn. – to znamená

6
Úvod
Starověký Sumer je téma dvojaké. Jednak láká svojí věkovitostí a množstvím
nezodpovězených otázek. Na straně druhé kvůli blízkovýchodním konfliktům neposkytuje
nové poznatky a nebo k nim neumožňuje přístup. Největší vědecký posun proto v poslední
době nastal na poli sumerského písemnictví. Začínají být do světových jazyků překládány i
méně známě prameny, stále hlavně literární. Pro poznání podmínek všedního života a myšlení
byly pro mne zásadními, i když bych uvítal i větší množství překladů běžných obchodních
smluv či administrativních dokumentů.

Cíl práce
Hlavním cílem mé bakalářské práce je pokusit se popsat ucelený obraz života starých Sumerů
- tedy jejich antropologický profil z hlediska sociokulturního. Chci se zaměřit na celou dobu
jejich působení na starověké blízkovýchodní scéně s důrazem na:
• životní podmínky - jako je klima, okolní prostředí a dostupná výživa
• skladbu společnosti - jednotlivé společenské třídy a kvalita jejich života
• odraz běžného života v mytologii - mýtus o stvoření lidí, bohy jako běžné hříšníky,
pohřební ritus, posmrtný život a podsvětí.
Snažil jsem se držet vytyčených bodů, avšak někdy za cenu vynechání zajímavých postřehů
zvláště ze sumerského umění, historie a písemnictví, protože pak by již text začal přesahovat
nejen rámec antropologický, ale i rámec běžné bakalářské práce.

Přehled literatury
Jako hlavní zdroj informací a dat jsem použil ETCSL (Electronic Text Corpus of Sumerian
Literature, (http://www-etcsl.orient.ox.ac.uk/), což je projekt Oxfordské university ve formě
sbírky literárních pramenů ze starého Sumeru v originále a zároveň přeložených do
anglického jazyka. Jde zhruba o 400 textů jako jsou hymny, eposy, oslavné písně, modlitby,
sváry, ponaučení, atd. V drtivé většině jsou to díla v češtině dosud nevydaná a také
necitovaná. Jako příklad uvedu The death of Ur-Namma (http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.2.4.1.1&charenc=j#), The song of the ploughing oxen: an ululumama to
Ninurta (http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.5.5.5&charenc=j#) nebo Inana
and An (http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.1.3.5&charenc=j#). Dalším
důležitým zdrojem informací mi byla díla předních sumerologů světových (Halloran J.

7
A.1999), (Kramer S. N. 1961) a přehršel internetových stránek, mnohdy s velice kvalitním
obsahem (. A jako pramen doplňujících a všeobecných informací jsem použil česká klasická
díla odborně pojednávající o sumerské problematice (Klíma J. 1976), ( Zamarovský V. 2004),
(Bič M. 1990) a dalších.
Internetové odkazy v textu jsou ve formě přímého odkazu na dannou stránku (např.
http://history-world.org/sumerian_gods_and_goddesses.htm), zatímco v Seznamu literatury je
odkaz jen na hlavní stránku (např. http://history-world.org/sumeria.htm).
Je škoda, že většina materiálů o starém Sumeru pochází od anglicky hovořících autorů a na
díla a výzkumy od místních, tedy hlavně iráckých badatelů nelze narazit vzhledem k vleklému
válečnému konfliktu.

Životní podmínky
The mighty man is master of the earth.
Sumerské přísloví

Původ, otázky bez odpovědí

Původ Sumerů je nejasný a snaží se ho vysvětlit pouze spekulace. Je to způsobeno téměř
úplnou absencí stop, podle kterých by se dalo něco konkrétnějšího vypátrat. Je jisté, že
Sumerové vždy nežili v jižní Mezopotámii. Do této oblasti přimigrovali pravděpodobně
kolem roku 4000 př.n.l. (http://ancienthistory.about.com/od/southasia/a/Sumer.htm) a ihned
začali populačně, kulturně i ekonomicky expandovat. Sumerové sami sebe označovali jako
„černohlavé lidi“, sumersky SAG-GI-GA a svoji novou domovinu jako „zemi civilizovaných
vládců“ nebo „zemi sumerského jazyka“, KI-EN-GIR
(http://www.crystalinks.com/sumerhistory.html). Až Akkaďané pojmenovávají tuto oblast
názvem ŠUMERUM, který přešel do ostatních jazyků jako Sumer (http://i-
cias.com/e.o/sumer.htm).
Je důležité připomenout, že před sumerskými přistěhovalci místní krajinu obydlovali lidé
ubaidské kultury, jejíž zrod lze datovat okolo roku 5000 př.n.l. Tito lidé byli na svoji dobu už
velice technologicky vyspělí. Znali keramiku a hlavně uměli obdělávat půdu s využitím
odvodňování. Tím již vážně měnili svoje okolí. Stává se také, jako v případě většiny
sumerských měst - Eridu, Uru, Kiše, Larsy, Nippuru, aj.
(http://www.bibliotecapleyades.net/sumer_anunnaki/esp_sumer_annunaki04.htm), že na
osídlení ubaidské kultury navazovala plynule sumerská imigrační vlna. To dokládá například

8
urská stratigrafie, kdy malovanou ubaidskou keramiku střídá leštěná, šedá a červená keramika
Urucké periody (http://www.mystae.com/restricted/streams/vela/uruk.html). Prvně jmenované
město Eridu dokonce není počítáno jen jako nejstarší město sumerské, ale i jako nejstarší
osada ubaidská, s nejranější datací kolem roku 5300 př.n.l. Předpokládá se, že právě ono bylo
první zastávkou nově přicházejících Sumerů z jejich pravlasti někde na jihu, jelikož leželo
v té době na mořském pobřeží (http://en.wikipedia.org/wiki/Sumer).
Vzhled starověkých Sumerů se od ostatních národů Blízkého východu značně lišil a byl
umocněn i sumerským stylem oblékání a módou. Jak můžeme vidět na několika dobových
vyobrazeních postav, například na reliéfu Ur-Nanšeho (Obr. 1), zakladatele lagašské dynastie,
byli Sumerové ztvárňováni jako menší, zavalití lidé, téměř bez krku, s velkým nosem a očima.
Naproti tomu brada je nevýrazná a čelo ustupující. Všechny postavy jsou zobrazeny
obličejem z profilu, ale tělem zepředu. Tváře mají vyholené, což není na Blízkém východě
zvykem, obočí nad nosem spojená a rty úzké, sevřené. V hrobech lze nalézt jak brachykranní
tak dolichokranní jedince (Kramer S. N. 1961: str. 19). Vlasy měli Sumerové s největší
pravděpodobností černé.

Jazyk
Jazykově patří Sumerové neznámo kam, pochybuje se i o jejich zařazení do indoevropské
větve. Jejich jazyk je aglutinační jako například turečtina nebo finština, ovšem nelze mluvit o
jakékoliv příbuznosti s těmito dvěma jazyky nebo k některými jazykovými skupinami
Blízkého Východu. Semitské jazyky jsou flexivní (Zamarovský V. 2004, str. 93) a foneticky či
gramaticky se sumerštině vůbec nepodobají. Naopak přejali řadu nesemitských výrazů právě
ze sumerštiny. Srovnej: označení Sumerů, SAG-GI-GA (sum.) - ŠUMERUM (akkad.), vlastní
jména, UR-NAMMU (sum.) - AŠŠURETILŠAMEIRSITIUBALITSU (assyr.).
Sumerština má jen dva rody, mužský a ženský, bez odlišení v gramatice (Zamarovský V.
2004, str. 93). Zajímavá je také skutečnost ohledně dvou sumerských dialektů. Hovorová
mluva byla nazývána „jazykem mužů“, dialektem EMEGIR, zatímco rituální, archaický
dialekt EMESAL byl „jazykem žen“ (http://history-world.org/sumerian_floor_story.htm).
Z počátku jako jazyk živý, vyvíjející se, přejímala sumerština řadu výrazů od původních
obyvatel (hlavně názvy řemesel) a později z akkadštiny, i když tam byl proces přejímání spíše
opačný. S nástupem Sargona Velikého je pak sumerština akkadštinou v běžném životě
vytlačena, na druhou stranu ale získává, protože se stává jazykem sakrálním a jazykem
učenců. Jakousi starověkou latinou. Přispělo k tomu velkou měrou i klínové písmo, protože

9
text v něm napsaný mohl zkušený písař přečíst v obou dvou jazycích. S koncem vlády
posledního sumerského panovníka Rim-Sina (1822-1763 př.n.l) je sumerština vytlačena
pouze do sakrální sféry, kde zkostnatělá přežívá ještě zhruba dalších 1000 let jen v podobě
dialektu EMESAL (http://www.crystalinks.com/sumerlanguage.html).

Tehdejší svět

Geografická pozice
Vymezit přesně územně starověký Sumer je složité. Jednalo se pouze o plochu podél Eufratu
a Tigridu na jihu ohraničenou Perským zálivem a na severu městem Kiš (Obr. 2). Sumer
nebyl nikdy státním celkem, neměl nikdy přesně dané hranice a ve starověku byl vždy chápán
jen jako region s rozvinutými městskými státy (hovoří se až o 30
(http://ancientneareast.tripod.com/Sumer.html)). Každé takové město mělo okolo sebe území
zemědělské půdy, kanálů a pastvin a tyto území dohromady tvořili právě Sumer jako celek.
Ten zabíral okolo 10 000 km2, což je asi 1/20 z rozlohy dnešního Iráku (Zamarovský V. 2004:
str. 62). Páteří Sumeru byly dvě největší řeky Blízkého Východu, Eufrat a Tigris. Na
posledním úseku své cesty do moře se rozlévají po krajině, tvoří spousty ramen a dávají tak
vzniknout Mezopotamským mokřinám. Ty právě hrály zásadní roli při formování celé
sumerské civilizace a umožnily jí tak dosáhnout vysoké úrovně už na počátku samotného
starověku v Mezopotámii.

Eufrat, Tigris a záplavy

BURANUNU (sum.) – Eufrat je řeka dlouhá bezmála 3000 km, která na své pouti teče
z výšin 4500 m nad mořem. Pramení v tureckém pohoří Zagros, blízko jezera Van a hory
Ararat. U pramene získává největší část své vody, 88 – 96% (Partow H. 2001: str. 4). Je
pomalejší než Tigris, ale zato zavodňuje rozlehlejší území, přes ½ milionu čtverečních
kilometrů (Partow H. 2001: str.4). Ve starověku byl Eufrat o 65km na východ od dnešního
koryta, větvil se ve dvě hlavní ramena a vtékal rovnou do Dolního moře – jak se říkalo
Perskému zálivu. Ten v té době dosahoval jen na úroveň dnešní Basry, takže tehdejší města
Eridu a Ur ležela na mořském pobřeží. Dnešní poloha severního pobřeží Perského zálivu je
právě důsledkem práce obou řek, které zanesly do svých delt obrovské množství půdního
materiálu.
Na území Sumeru se rychlost Eufratu výrazně snižuje na 8 km/hod v období záplav a mimo
ně jen na 1,6 – 0,4 km/hod (http://www.jameswbell.com/a006euphratesriver.html).

10
IDIGNA (sum.) – Tigris je s 1850 km kratší než Eufrat, zato však rychlejší a prudší. Pramení
také v pohoří Zagros, 1900 m nad mořem, ale většinu své vody, 50 - 68% (Partow H. 2001:
str. 4), získává až ze čtyř hlavních přítoků – Velkého Zabu, Malého Zabu a řek Adhem a
Diyala. Zaplavuje území o rozloze zhruba 300 tisíc kilometrů čtverečních (Partow H. 2001:
str.4) a ve starověku se vléval stejně jako Eufrat samostatně do moře
(http://www.jameswbell.com/a008thetigrisriver.html).

Záplavy ve starověkém Sumeru byly největší přírodní událostí, nezbytnou pro celý jeho
mokřinný ekosystém, protože v této oblasti spadne za rok jen 100 – 200 mm srážek
(http://referaty-seminarky.cz/mezopotamie/). Záplavy nastávaly již koncem března podle
přesně daného scénáře: V tureckém pohoří Zagros během zimy napadlo velké množství
sněhu, které začalo ihned na jaře roztávat. Vše probíhalo ve velmi krátkém časovém
okamžiku, dalo by se říci naráz a to způsobilo několikanásobný nárůst průtoku v Eufratu a
Tigridu. Vodní masa sebou strhávala obrovské množství půdního materiálu, úrodného bahna,
někdy i kamenů a toto vše hnala k ústí obou řek
(http://www.jameswbell.com/a008thetigrisriver.html a
http://www.jameswbell.com/a006euphratesriver.html). Ještě před ním se však oba toky rozlily
po okolní krajině a způsobily rozsáhlé záplavy trvající od února do května. Záplavová vlna
zvedla hladinu vod o 1,5 – 3 m. V některých oblastech při mimořádné záplavě až o 9 metrů
(Partow H. 2001: str. 12)! Vše bylo umožněno tím, že plocha jižního Iráku (starověkého
Sumeru) je extrémně rovná. Při posledních 300 km své cesty Tigris překonává klesání
8cm/km a Eufrat dokonce jen 4 cm/km (Partow H. 2001: str. 12). Právě v tomto úseku se
rychlost vody snížila tak, že se začalo na zaplavené půdě ukládat aluviální bahno, ale
nesnížila se natolik, aby voda nebyla schopna vymýt půdu od soli. Dokonalé zamokření
během záplav bylo samozřejmě také nezbytné pro následující pěstování zemědělských plodin.
Vody začaly opadat se začátkem léta a na svoji předzáplavovou úroveň se dostaly během září
- října. Nejníže měly hladinu tedy v listopadu a tento stav pak trval až do nových jarních
záplav.
Pro srovnání zde uvedu povodňový režim Nilu v Egyptě, kde zemědělství bylo postaveno také
na záplavách, a protože starověký Egypt je také jediná srovnatelná oblast s Mezopotámií, co
do geografického hlediska.
Páteř Egypta tvoří veletok obklopený obdělávanou půdou a zbytek území má aridní charakter.
Na začátku léta zasáhnul Etiopskou vysočinu (místo kde Nil pramení) letní monzun a přinesl

11
sebou velké množství srážek. Nil se prudce rozvodnil a podobně jako Eufrat a Tigris si vzal
na svou pouť obrovské kvantum zeminy. Při záplavách, které začínaly s koncem června,
mohla stoupnou hladina řeky o 7-9m a tento stav si držela po další tři čtyři měsíce. Naplavená
zemina se usadila a zúrodnila tak připravená pole na další sadbu. Kromě časového posunu se
tedy jednalo o mechanismus zcela totožný (http://masch.blog.cz/0706/nilske-zaplavy-dar-z-
nebes).
Chci dodat, že v minulém čase hovořím o těchto událostech záměrně, protože kvůli
hydrologickým experimentům Sadáma Husaina a přehradním dílům v Turecku již dávno tyto
záplavy neprobíhají (Partow H. 2001: str. 6). Stejně tak v Egyptě „dík“ přehradě Asuán
(http://cs.wikipedia.org/wiki/Asu%C3%A1nsk%C3%A1_p%C5%99ehrada).

Mezopotamské mokřiny
Mezopotamské mokřiny byly nesmírně dynamickým ekosystémem skládajícím se ze stovky
vodních ploch, trvale zamokřené půdy a půdy zamokřované jen sezóně. Ve starověku byly
tyto plochy zemědělsky využívány již na začátku neolitu, 10 000 př.n.l (Bič M. 1990: str. 24).
Dokládají to nalezené srpy a drtidla obílí v hrobech. Za ubaidské kultury dochází k osvojení si
závlahového zemědělství, které je mnohem více aplikováno za Sumerů, ale vše se dělo
způsobem velmi citlivým k okolní krajině.
Mokřiny Eufratu a Tigridu byly Sumerům štědrým domovem. Jejich nejběžnějším porostem
je rákos obecný (Phragmites australis) (Partow H. 2001: str. 17), který měl široké využití
v každodenním životě, např. na stavbu lodí, pletení košíků, jako psací potřeba a spolu s hlínou
byl vlastně jediným normálně dostupným stavebním materiálem. Běžně dorůstal výšky 4
metrů. V místech sezóně zaplavovaných převládaly zase halofilní trávy jako ostřice (Carex a
Juncus sp.) a skřípinec (Scripus brachyceras), důležité pro pastvu (Partow H. 2001: str. 18).
Celá oblast Sumeru se potýkala s absencí stromů. Dřevo bylo vzácným materiálem
dováženým z okolních zemí, např. cedry z Levanta. Výjimku tvořili ovocné stromy v sadech.
Vysazovali se granátovníky (Punica granatum), hrušně (Pyrus communis), jabloně (Malus
sp.), mandlovníky (Prunus dulcis), morušovníky (Morus sp.), mišpule (Mespilus sp.), švestky
(Prunus domestica) , pistáciovníky (Pistacia vera) a vinná réva (Vitis vinifera), pěstovaná
spíše pro hrozny, víno se vyrábělo méně (Klíma J. 1976: str. 120). Stromy nahrazovaly
datlové palmy (Phoenix dactylifera), které spolu s vysokým rákosem měli důležitou úlohu
bariéry před prudkými větry přinášejícími písek a slaný prach. Snášejí dobře slané půdy a
rostly v Mezopotámii divoce i před jejím neolitickým osídlováním. Datlovníky byly proto
běžně vysazovány na okrajích polí, kterým poskytovali ochranu před sluncem a větrem a

12
lidem zas dávaly své plody – časté jídlo chudých. Těch mohlo být 120-300l na jednu palmu,
protože pro lepší úrodu byly datlovníky běžně uměle opilovány (Klíma J. 1976: str. 120).
Bujná vegetace v mokřinách a okolo vodních ploch skýtala prostor pro velké množství
živočichů. Většina z nich běžně zpestřovala jídelníček starých Sumerů. Jih Mezopotámie je
důležitou zastávkou tažných ptáků. Vede tudy cesta tahu Východní Sibiř – Kaspická oblast –
Nil. Na nějakou dobu se zde zastavují pelikáni (Pelecanus onocrotalus), volavky (Ardea sp.),
čápi (Ciconia sp.), kormoráni (Phalacrocorax carbo) a ibisové (Threskiornis aethiopicus).
Mezi rákosem mají domov kachny (Anas sp.), čírky (Anas sp.) a také spousta zpěvného
ptactva (Passeriformes). Ze savců je třeba jmenovat největšího nepřítele osetých polí - divoké
prase (Sus scrofa). Často loveny byly též gazely (Gazella sp.) a šelmy, jako vlci (Lupus
lupus), lišky (Vulpes vulpes), šakalové (Canis aureus) a lvi (Panthera leo) (Partow H. 2001:
str. 17-20). Divoká zvířata měla i svého boha, Šakana. V Eposu o Gilgamešovi se nám
dochovala zmínka o způsobu lovu do pastí a jam nastražených poblíž napajedel. Hony na zvěř
byly oblíbenou kratochvílí elitní vrstvy (Klíma J. 1976: str. 126), zvláště lov lvů a dalších
nebezpečných zvířat, jako slonů (Elephas maximus), medvědů (Ursus sp.) a vlků.
Teplá a spíše brakická voda oplývala také rozmanitými druhy ryb. Loveny byly hlavně ty
z čeledi kaprovitých (Ciprinidae). Ve skladbě „Enki a světový řád“ (Enki and the world
order, 89-99) jsou jmenováni kapři suhur, kuda a ectub, kteří plavali okolo domu Enkiho a
tím mělo být vyjádřeno jeho bohatství. Jen o něco dále se píše:“ He called the marshes and
gave them the various species of carp…“, (Oslovil (Enki) mokřiny a dal jim několik druhů
kaprů….) (Enki and the world order, 247-277).
Jídelní stůl zpestřovali také raci (Austropotamobius torrentium), obří sumci (Silurus glanis),
ale i mořští korýši nebo hladový žralok , kteří někdy do mokřin zabloudili (Partow H. 2001:
str. 20-21) . Právo rybolovu patřilo často chrámu nebo paláci.

Nerostné suroviny
Nerostné bohatství se nevyskytovalo v Sumeru skoro vůbec. Jediným běžně dostupným
matriálem byla všudypřítomná hlína, ze které se vyráběla nejen keramika, ale i nábytek,
tabulky na psaní, rakve anebo srpy. Z míst, kde vzlínala ropa si Sumerové odnášeli asfalt na
výmaz lodí (Bič M. 1990: str. 22). A tím vlastně výčet použití místních nerostů končí, pokud
nepočítám občasný zbloudilý balvan, který přinesla řeka. Nedostatek nerostného materiálu a
dřeva Sumerové řešili čilým obchodem se svými sousedy. Ze Sumeru plynulo hlavně obilí,
ovoce a dobytek a do Sumeru se dováželo dřevo z Libanonu, obsidián z Anatólie, lapis lazuli
ze severovýchodního Afgánistánu, korále z Dilmunu, měď z Elamu a Malé Asie

13
(http://www.crystalinks.com/sumereligion.html a Bič M. 1990: str. 31) . V eposu Enki and
Ninchursag se nám dokonce zachoval soupis hlavního dováženého zboží. „May the land of
Tukric hand over to you gold from Harali, lapis lazuli and ....... May the land of Meluha load
precious desirable cornelian, mec wood of Magan and the best abba wood into large ships for
you. May the land of Marhaci yield you precious stones, topazes. May the land of Magan
offer you strong, powerful copper, dolerite, u stone and cumin stone. May the Sea-land offer
you its own ebony wood, ...... of a king. May the 'Tent'-lands offer you fine multicoloured
wools. May the land of Elam hand over to you choice wools, its tribute. May the manor of
Urim, the royal throne dais, the city ......, load up into large ships for you sesame, august
raiment, and fine cloth. May the wide sea yield you its wealth.“, (Nech zemi Tukriš předat ti
zlato z Harali, lapis lazuli a … Nech zemi Melucha naložit drahocenný žádoucí karneol, meš
dřevo z Maganu a nejlepší abba dřevo pro tebe do velkých lodí. Nech zemi Marhaši přinést ti
drahocenný kámen, topazy. Nech zemi Magan nabídnout ti silnou, mocnou měď, dolerit, u
kámen a kmínový kámen. Nech Mořskou zemi nabídnout ti její vlastní eben… krále. Nechej
„stanové“ země nabídnout ti jemnou pestrobarevnou vlnu. Nech zemi Elam odevzdat ti
vybranou vlnu, jejich tribut. Nech panství urské, základ královského trůnu, město……, naložit
na velké lodi pro tebe sezam, srpnové roucho a jemné oblečení. Nech širé moře přinést ti své
bohatství.) (Enki and Ninchursaja, 49A-49P).

Sumerský jídelníček

Jídlo
Skladba potravy se samozřejmě lišila podle sociálního postavení, ale mohu říci, že jídelníček
Sumerů obsahoval všechny dnešní základní potraviny – maso, drůbež, ryby, mléčné výrobky,
ovoce, zeleninu, pečivo, luštěniny a med. Denní potravinou byl chléb, nejčastěji ječný nebo
pšeničný. Již v eposu o stvoření člověka Enki a Ninmach, dává bůh Enki nově vytvořeným
lidem s osudem zároveň chléb: „Určil jsem přece život člověku, jenž ruku slabou měl, chléb
jsem mu dal, i osud toho, jenž stále mrkal, jsem určil, chléb mu dal…“
(http://www.ateismus.com/his/sumer1.html). Dále se z obilné mouky pekly placky a máslové
koláče (Inana and Enki, Segment C, 1-14) . Pro svoji důležitost byla též častou obětinou bohů.
„Accept the flour that the most righteous man has brought to you! He has paid homage to
you.“, (Přijmi mouku, kterou ti nejlepší z mužů přinesl! Zavázal se ti slibem věrnosti) (A cir-
namcub to Utu, 34-40).

14
Ve sváru The debate between Winter and Summer se Zima s Létem předhání ve výčtu darů,
které přinesou do E-namtila, domu Enlilova, a dávají nám tak skoro kompletní seznam
základních surovin sumerské kuchyně. Nejdříve Léto sebou přináší: „He brought animals,
cattle and sheep of the hill, fully grown wild rams, deer and stags, ...... sheep, long-fleeced
barley-fed sheep, thick-tailed sheep. Pigs grown fat in the midst of the reedbeds, porcupine,
tortoise, turtle, birds brooding in their nests, taken together with their eggs, harvest crops,
flour and malt for mixing, butter and milk from cattle-pen and sheepfold, wheat, hulled
barley, small beans and large beans gathered in piled-high baskets, onions ...... in their
furrows, zahadin onions and shallots, seed turnips, cardamom…“, (Vzalo zvířata, skot a ovce
z hor, plně vyrostlé divoké kozly, vysokou a jelení…… ovce, dlouhovlnné, ječmenem krmené
ovce, tlustoocasé ovce. Tučná prasata vyrostlá ve středu rákosových ostrůvků, dikobrazy,
mořské a sladkovodní želvy, ptáky hnízdící ve svých hnízdech, zároveň vzaté s jejich vajíčky,
sklizené obilí, mouku a slad pro míchání, máslo a mléko z ohrad pro skot a ovce, pšenici,
ječné kroupy, malé a velké boby sklizené v naplněných koších, cibuli… v jejich brázdách,
zahadin cibuli a šalotku, seménkový tuřín (nebo tuřín vypěstovaný ze semene), kardamon….)
(The debate between Winter, 69-88). Naproti tomu Zima nabízí: „…strings of dried fruit, cool
water, the tribute of the hills, ...... thick honey, dida beer, ......, village ......, bibra birds, esig
birds, ...... birds, clipped geeese, fattened ducks, carp, ...... which Winter made grow up, large
pomegranates gathered from the orchards, big bunches of grapes on high, winter cucumbers,
...... empty ......, brought forth ...... in the early rain, large turnips, large ...... cut down with the
knife (?), long leeks…“, (šňůry sušeného ovoce, chladnou vodu, dávka z hor… hustý med,
dida pivo….., vesnice……, ptáky bibra, ptáky esig, …..ptáky, (nejspíše) husy se zastřihnutými
křídly, vykrmené kačeny, kapry ….. kterým Zima dala vyrůst, velká granátová jablka vyrostlá
v sadech, velké hrozny vína z výšky, zimní okurky, …… prázdné……, přinesené z …… za
raného deště, velké tuříny, velké …… uřízlé nožem, dlouhé pórky…) (The debate between
Winter, 89-104). Výčet je třeba ještě doplnit česnekem, čočkou, ředkví, salátem, fíky, datlemi
a hořčičným semínkem (http://www.crystalinks.com/sumeragriculture.html).
Teoreticky bylo potravin v Sumeru vždy dostatek. Zemědělství doplňovala pastva koz a ovcí,
dodnes v těch krajích oblíbená a lov. Delty Eufratu a Tigridu byly na zvěř a ryby bohaté.

Pití
Národním nápojem číslo jedna v Sumeru bylo bezesporu pivo. Již v Eposu o Gilgamešovi
stojí psáno v pasáži, kde nevěstka Chamšat učí Enkidua slušnému chování: „Nevěstka ústa
svá otevřela a pravila k Enkiduovi: „Jez chléb, Enkidu, to patří k žití! A pivo pij, jak zvykem

15
je v zemi!“ Chléb jedl Enkidu, až do plna syta a piva pil sedmero džbánků. Rozjařila se mysl
jeho a počal zpívat.“ (Epos o Gilgamešovi 1976, 10,15, str.33). Pití piva je opravdu velmi
rozšířeno, nezná společenské hranice a rádi ho mají i nejvyšší bohové. Jako jeden příklad za
všechny uvádím boha vod Enkiho. Toho právě pivo přivádí často do nemalých problémů. V
mýtu Enki a Ninmach se tito dva spolu posilní pivem a pak se v podroušeném stavu pustí do
tvorby lidí (viz Mýtus o stvoření člověka). – „Enki s Ninmach (další jméno pro Ninchursagu)
společně pivo pili a jejich mysl byla rozjařena.“ (http://www.ateismus.com/his/sumer1.html).
Jejich výtvory pak mají k dokonalosti velmi daleko. V jiném mýtu Enki s bohyní Inanou pije
pivo spolu s vínem a opilý jí svěří božské zákony ME, které pak musí pracně dostávat zpět za
pomoci démonů. „So it came about that Enki and Inana were drinking beer together in the
abzu, and enjoying the taste of sweet wine.“ (A tak Enki a Inanna pili spolu v Abzu pivo a
těšili se z chuti sladkého vína.) (Inana and Enki, segment C, 27-30). V eposu Enki a
Ninchursaga (Enki and Ninhursaja) se zase Enki přestrojený za zahradníka pokouší (úspěšně)
znásilnit svoji dceru-pravnučku Uttu a jako dárek jí mimo jiné přinese i velkou míru piva.
Zřejmě se domnívá, že tak bude povolnější. Nutno dodat, že je za to poté stižen sedmero
nemocemi skrz léčku, kterou mu nastraží bohyně Ninchursaga.
Sladovému nápoji je v sumerské literatuře věnována i oslavná Pijácká píseň, kde neznámý
autor sní o tom, že „In the troughs made with bur grass, there is sweet beer. will have the
cupbearers, the boys and the brewers stand by.“, (V kádích je sladké pivo s trávou BUR. Budu
míti vedle sebe číšníky, chlapce a sládky.) (A drinking song, 21-31). A pak s potěšením
vypráví o svém stavu. „As I spin around the lake of beer, while feeling wonderful, feeling
wonderful, while drinking beer, in a blissful mood, while drinking alcohol and feeling
exhilarated, with joy in the heart and a contented liver -- my heart is a heart filled with joy! I
clothe my contented liver in a garment fit for a queen! The heart of Inana is happy once again;
the heart of Inana is happy once again!“, (Jsem rozložen kolem jezera piva, zatímco se cítím
báječně, zatímco se cítím báječně, zatímco popíjím pivo, jsem v blažené náladě, zatímco piji
nápoj, jsem rozjařený, s radostí v srdci, a se spokojenými játry - moje srdce je srdce naplněné
radostí! Obléknu mé spokojené játra rouchem vhodným pro královnu! Srdce Inanny je znovu
šťastné, srdce Inanny je znovu šťastné.) (A drinking song, 21-31). Zmínka o játrech zde
neslouží jako ironický žert, ale jako jedna ze známek velké spokojenosti sumerského pijana,
protože játra byla v té době brána za centrum emocí.
Domnívám se, že znalost výroby piva si Sumerové přinesli již ze své pravlasti. Hned ze
začátku bísně Enki a Ninchursaga se při popisu Dilmunu - sumerského edenu, připomíná, že
to byla doba, kdy „ptáci ještě nezobali vdovám slad ze střechy“ (Enki and Ninhursaja, 7-19).

16
Celý technologický postup výroby piva je pak nastíněn v oslavné básni na Ninkasu. Tedy v
hymnu na paní "NIN" piva "KAŠ". Úryvek říká, „It is you who bake the beerbread in the big
oven, and put in order the piles of hulled grain“, (Jsi to ty, kdo upekl pivní chleby ve velké peci
a seřadil hromady krup.) (A hymn to Ninkasi,17-20) a v dalším, „…the beerbread with
sweet aromatics“, ( ... pivní chléb s aromatickými látkami...) (A hymn to Ninkasi, 13-16).
I doslovný překlad slova sládek se v sumerštině skládá ze znaků pro "muže pivních chlebů".
Jen chrám bohyně Bau v Lagaši (pod správou královny Šag-Šag) měl kolem roku 2350 BC na
40 těchto „mužů pivních chlebů“ a dalších 6 „žen pivních chlebů“
(http://www.womeninworldhistory.com/lesson2.html). Speciální chléb byl totiž základní
surovinou pro výrobu piva, na rozdíl od dnešního ječného sladu. Tato základní hmota se poté
rozmočila, rozvařila a nechala vykvasit. Hymnus na Ninkasu to popisuje takto. „It is you who
hold with both hands the great sweetwort, brewing it with honey and wine. Ninkasi, it is you
who hold with both hands the great sweetwort, brewing it with honey and wine.“, (Jsi to ty,
kdo nechal slad namočený v díži. Jsi to ty, kdo rozetřel uvařenou míchaninu na rákosovou
rohož a schladil ji. Jsi to ty, kdo jsi hnětla obouma rukama sladkou mladinu a míchala ji s
medem a vínem.) (A hymn ot Ninkasi, 33-36). A nakonec, „You place the fermenting vat,
which makes a pleasant sound, appropriately on top of a large collector vat.“, (Umístila jsi
kvasící káď, která vydává příjemný zvuk, vhodně na vrch široké sběrné kádě.) (A hymn to
Ninkasi, 41-44). „It is you who pour out the filtered beer of the collector vat…“, (Jsi to ty, kdo
nalil filtrované pivo ze sběrné kádě…) (A hymn to Ninkasi, 45-48).
Pivo se pilo velmi často jak mezi obyčejnými obyvateli, tak i v palácích. I v hrobě královny
Puabi byly nalezeny picí rákosová stébla (http://www.bellaonline.com/articles/art29722.asp),
která sloužila k sání nápoje z nádoby a zároveň jako zábrana, aby se pevné zbytky z obilí a
chlebů nedostávaly do úst.

Sumerská společnost
Otroci
Z pohledu sumerského náboženství byli všichni Sumerové otroky bohů, kteří je stvořili k
těžké manuální práci. Když nebylo lidí, museli nižší bohové kopat zavlažovací kanály, sít
zrno a péci chleba, zatímco vyšší bohové dohlíželi na jejich práci. Tak praví sumerský mýtus
Enlil a Ninmach. A se statutem otroků božích byli smířeni nejen obyčejní Sumerové, ale i

17
panovníci. Král Šulgi ze 3.dynastie urské v oslavné básni na svoji osobu sebe označuje za
sluhu Enlilova chrámu a Anova domácího otroka, „I am the steward of Enlil's temple, the
domestic slave of An.“, (A prais poem of Culgi, 374-385).
Sumersky byl otrok ARAD a otrokyně GEME (25) (http://en.wikipedia.org/wiki/Sumer).
Výraz pro otroka byl složen ze znaků pro muže či ženu a znaku pro hory. Z toho se dá
odvozovat, že hlavní oblastí odkud otroci do Sumeru plynuli bylo nejspíše turecké pohoří
Zagros na severu. Jednalo se hlavně o válečné zajatce nebo kořist obchodníků-otrokářů.
Otrok byl vždy chápán jako majetek a tak s ním bylo i zacházeno. O jeho koupi se sepisovala
běžná obchodní smlouva. Uvádím zde jednu z vlády posledního sumerského panovníka Rim –
Sina, cca. 2300 př.n.n.l. (Sini-Ištar koupil otroka, jménem Ea-tappi, od Ulu-Elattiho a Akhii,
jeho syna, a zaplatil 10 šekelů ve stříbře, cena přijata. Ulu-Elatti a Akhia, jeho syn, již více
nebudou vznášet nárok na tohoto otroka. Za přítomnosti Ilu-Ikiši, syna Liqua, za přítomnosti
Ilu-Ikiši, syna Immera, za přítomnosti Likulubištuma, syna Appy, písaře, který zapečetil tuto
smlouvu pečetí svědků. 10. kisilimu, v roce, kdy král Rim-Sin přemohl nepřátelské země.)
(http://www.fordham.edu/halsall/ancient/Mesopotamia-Contracts.html). Obchod s otroky byl
naprosto běžnou věcí a zabývali se jím i specializovaní obchodníci. Máme doklady například
o otrokáři z Larsy jménem Balmunanche z konce 3.tis.př.n.l., který obchodoval s tímto
artiklem ve velkém.
Způsobů jak se někdo mohl stát otrokem, bylo hned několik. Tím nejčastějším bylo
zotročování cizích skupin lidí (tedy ne-Sumerů) při válečných taženích. Ale i svobodní
Sumerové se stávali válečnými otroky, když jejich město bylo dobyto nepřítelem nebo
spáchali nějaký trestný čin, který nebyli schopni odčinit jinak. Otroctvím se též mohli splácet
dluhy. Často se stávalo, že dlužník posílal jako otroky k věřiteli svoji ženu nebo děti. Ve
vážnějším případě musel do dlužního otroctví vstoupit i on sám. Člověk se také jako otrok
mohl narodit, pokud jeho rodiče byli otroci.
Otroctví nebylo spjato s rasismem nebo xenofobií, ale bylo bráno součástí života, jako
nepřízeň osudu, smůla, ze které se dá vykoupit nebo můžete být propuštěn či se vyvdat
(http://www.crystalinks.com/sumerculture.html). O posledním případu se nám dochovala
smlouva ze Sipparu z doby nadvlády Akkadu z roku okolo 2200 př.n.l. Nevěsta je otrokyně a
svatbou získává svobodu. „Rimun, son of Shamkhatum, has taken as a wife and spouse
Bashtum, the daughter of Belizunu, the priestess (?) of Shamash, daughter of Uzibitum. Her
bridal present shall be ?? shekels of money. When she receives it she shall be free. If Bashtum
to Rimum, her husband shall say, "You are not my husband," they shall strangle her and cast
her into the river. If Rimum to Bashtum, his wife, shall say, "You are not my wife," he shall

18
pay ten shekels of money as her alimony. They swore by Shamash, Marduk, their king
Shamshu-ilu-na, and Sippar.“, (Rimun, syn Šmakatuma, si vzal jako ženu a manželku Baštum,
dceru Belizuna, kněžku (?, nejspíše chrámovou otrokyni)) Šamaše, dceru Uzibituma. Její věno
bude ?? šekelů. Až je obdrží, bude volná. Jestliže Baštum Rimunovi řekne: „Ty nejsi mým
mužem.“, ten ji uškrtí a hodí do řeky. Jestliže Rimun Baštum řekne: „Ty nejsi má žena,“
zaplatí jí 10 šekelů jako alimenty. Tak přísahjí při Šamašovi, Mardukovi, jejich králi Šamšu-
ilu-novi, a Sipparu.) (http://www.fordham.edu/halsall/ancient/Mesopotamia-Contracts.html).
Již v nejranějších textech z urucké periody jsou zmínky o otrocích používaných na těžké
manuální práce. Je tedy skoro jisté, že začali být používáni až Sumery, kteří v té době ještě
kolonizovali svojí budoucí domovinu.
Život otroků byl sice tvrdý, ale nebyl tak krutý jako třeba v Assýrii nebo v Egyptě. Otroci
měli i svá práva. Mohli vlastnit menší majetek, půjčovat peníze, svědčit, ve svém volném čase
obchodovat, mohli být posláni se vyučit nějakému řemeslu a také se mohli z otroctví
vykoupit, být propuštěni na přání svého pána nebo se vyvdat
(http://sarissa.org/sumer/sumer_s.php). Muži-otroci byli nečastěji zapojováni do
zemědělských prácí a ve stavebnictví, jako byla výroba cihel, sběr rákosu, apod. Výjimku
tvořila stavba zikkuratů. Na té se mohli podílet jen svobodní občané (Zamarovský V. 2004,
str. 139). Otrokyně byly zaměstnávány jako nosičky vody, obsluha lisů na olej, přadleny,
drtičky obilí (http://www.crystalinks.com/sumereligion.html), pomocnice při vaření piva a
jako harémové společnice. Všichni v otrockém stavu museli chodit s obnaženou horní
polovinou těla (http://history-world.org/sumerian_floor_story.htm).
Největší částí této spodní společenské vrstvy byli chrámoví otroci. Hospodářské a sakrální
kolosy, jakými sumerské chrámy bezesporu byly, potřebovaly ke svému chodu stovky
specializovaných i běžných otroků, stejná situace panovala později v palácích, zatímco
bohatší sumerský občan měl jen 1 až 3 otroky (Kramer S. N. 1961: str. 33).
Máme štěstí, že o životě otroků a jejich ostavení ve společnosti se nám zachovalo velké
množství záznamů v sumerských příslovích. Jednak jsou to instrukce, jak se má pán ke svým
otrokům chovat, na co si má dávat pozor, ale také, co se dá od otroků čekat, jaké bude jejich
chování mezi ostatními. První dobrá rada zní: „A runaway slave girl only pretends to sleep.“,
jen otrokyně na útěku předstírá spánek. Ve skladbě The instructions of Šuruppag, starý a
moudrý Šuruppag radí, „When you bring a slave girl from the hills, she brings both good and
evil with her. The good is in the hands; the evil is in the heart.“, (Když si přivedeš otrokyni
z hor, přinese si sebou obojí, dobré i zlé. Dobré bude v jejích rukou, zlé v jejím srdci.) (The
instructions of Curuppag, 193-201). A svému synovi před tím udílí také radu ohledně původu

19
otroka. „You should not buy a prostitute: she is a mouth that bites. You should not buy a
house-born slave: he is a herb that makes the stomach sick. You should not buy a free man: he
will always lean against the wall. You should not buy a palace slave girl: she will always be
the bottom of the barrel (?). You should rather bring down a foreign slave from the
mountains, or you should bring somebody from a place where he is an alien... He does not
belong to any family, so he does not want to go to his family; he does not belong to any city,
so he does not want to go to his city.“, (Neměl by jsi kupovat prostitutku: je ústami, které
koušou. Neměl by jsi kupovat otroka, který je jím od narození: on je bylina, která způsobí
nemoc tvého žaludku. Neměl by jsi kupovat svobodného muže: vždy se ohýbá proti zdi (?).
Neměl by jsi kupovat palácovou otrokyni, vždy bude dnem sudu (asi ve smyslu, že bude
náročná materiálně). Je lepší přivést domů někoho z hor, je lepší přivést někoho z místa, kde
je vetřelcem… Nepatří do žádné rodiny, takže se ke své rodině nebude chtít vrátit, nepatří do
žádného města, takže se do svého města nebude chtít vrátit) (The instructions of Curuppag,
154-164).. Jistě byla i pravda, že „A free weaver equals two slave girls. A free worker equals
three slaves.“, (Svobodná přadlena vydá za dvě otrokyně, svobodný dělník vydá za tři otroky.)
(Proverbs: collection 7, 1.105). To, že se otroci do práce zrovna nehrnuli vyplývá i z dalšího
přísloví, „A slave entrusted with a burial will be negligent.“, (Otrok pověřený pohřbíváním
bude nedbalý, tedy, že nevykoná žádnou důležitou práci pořádně.) (Proverbs: collection 18,
18.13). Na druhou stranu pokud jste měli práce až nad hlavu, mohl o vás někdo říci, že „You
grind with the pestle like a fearful slave girl.“, (Melete paličkou (myšleno roztíráte paličkou
zrno v ručním mlýnku) jako ustrašená otrokyně.) (Proverbs: collection 3, 3.39). O útrapách
běžného života také vypovídá „Build like a lord -- live like a slave! Build like a slave -- live
like a lord!“, (Stavěj jako pán, budeš žít jako otrok! Stavěj jako otrok, budeš žít jako pán!)
(Proverbs: collection 19, 19.b3). A pokud jste se dostali do finanční krize, pro vaše otroky
platilo, „The lord's wife kneels, the slave girl dies. The lord kneels, the slave dies.“, (Když
pánova žena padá na kolena, otrokyně umírá. Když pán padá na kolena, otrok umírá.)
(Proverbs: collection 19, 19.b5).

Rolníci, řemeslníci a obchodníci

Obyčejné obyvatelstvo bylo ať o své nebo proti své vůli vždy nějakým způsobem spjaté
s městským chrámem. Hlavní chrám měl největší hospodářský vliv a byl zárověň i majoritním
zaměstnavatelem. Většina kvalitní půdy patřila právě jemu a byla využívána pro vlastní
potřebu a také pronajímána. Kromě toho byla chrámová pole osvobozena od poplatků.

20
Chrám tedy na sebe vázal velké množství lidí. Nemyslím tím teď přímo jeho kněžstvo a
osoby starající se o chod, ale běžné rolníky a řemeslníky, kteří byli v chrámovém područí buď
jako nájemníci a nebo jako zaměstnanci, a kteří platili poplatky. Právě takto uvázaní lidé
patřili z většiny do společenské vrstvy označované semitským výrazem MUŠKÉNU. Naproti
nim pak stála skupina svobodných osob, ponejvíc s vyšším společenským statutem a
bohatstvím, která je označovaná sumerským slovem AMELÚ
(http://sarissa.org/sumer/sumer_s.php). Výraz LÚ samostatně použitý má význam „svobodný
muž“. K této skupině patřili hlavně obchodníci, úředníci, vojáci, či prostě lidé s větším
majetkem a vlivem. Takovýto člověk již nebyl ničím vázán.
Sumerský výraz pro rolníka byl ENGAR (Klíma J. 1976, str. 116). Tím byla myšlena osoba
mající právo hospodařit na půdě, či přímo její vlastník živící se zemědělstvím. ENGAR
neprováděl svoji živnost sám. Vždy měl k ruce alespoň několik pomocníků, svobodných i
otroků, ale spíše se počet u něj zaměstnaných pracovníků počítal na desítky. Už jen v básni
Otec dává rady svému synovi máme vyjmenovány vazače, žence, sběrače, převívače, atd.
Kombinace příznivého klimatu, úrodného říčního bahna a kvalitní závlahy chystala ty nejlepší
podmínky pro zemědělství. Už jak stojí v sumerských mýtech, lidé byli stvořeni hlavně pro
práce na poli a pěstování zrna. I podle sumerského slovníku lze poznat, že Sumerové byli
spíše zemědělci než obchodníci nebo válečníci. Ihned po svém příchodu do jižní
Mezopotámie začínají s odvodňováním půdy a jejím pěstitelským využíváním. To značí, že
tyto dovednosti si museli přinést už ze své pravlasti nebo je velmi rychle převzít a zdokonalit
od původních obyvatel. Dobře situovaná a odvodněná pole byla vysoko ceněna. Ta nejlepší
patřila skoro vždy chrámům, které je pronajímaly nebo samy využívaly. Vydobýt a udržovat
takové pole stálo velké množství lidské námahy i štěstí. Zavodňovací a meliorační kanály
pravidelně zarůstaly a byly zanášeny zeminou. Sumerové museli po pás ve vodě vysekávat
břehy od rákosu a vyhazovat na ně těžké bahno, často jen s jednoduchými nástroji jako byly
klučící hole a pletené košíky. V létě kdy teplota dosahuje běžně 48˚ Celsia a teplota vody jen
o pár stupňů méně, to byla věru úmorná práce
(http://www.jameswbell.com/a007tigriseuphratesmarshlands.html). Pole také ohrožovali
škůdci zastoupení drobnými hlodavci, divokými prasaty a hmyzem. K úplnosti je třeba dodat,
že válečné konflikty a příliš slabé nebo silné záplavy byly pro zemědělskou půdu rovněž
pohromou a nepřátelské armády se velmi rády zaměřovaly na ničení kanálů a polí.
Samostatnou kapitolou bylo pak zasolování. To se běžně může dít třemi způsoby a všemi
třemi se dělo a dodnes děje. Prvním z nich je vzlínání soli ze spodních vod, které přispívalo
největším dílem k degradaci půdy, druhým je spad solného prachu a třetím usazování soli ze

21
zavlažovací vody (http://en.wikipedia.org/wiki/Soil_salination). Půda může být nadmíru
úrodná, s perfektní závlahou, ale jakmile v ní obsah soli přesáhne ½ %, nelze již pěstovat
pšenici, nad 1% ječmen a nad 2% hynou i datlové palmy (Klíma J. 1976: str. 114). Jedinou
obranou je při každé záplavě zajistit úplné zaplavení pole, které půdu promyje, jinak dojde
velmi rychle k jeho zasolení, která je často nenávratná. Na druhé straně staří Sumerové byli
mnohem zkušenější zemědělci než poslední irácká vláda a věděli přesně jak dosáhnout co
nejlepší úrody. Příkladem je literární skladba The farmers instruction v češtině známá jako
Otec dává rady svému synovi. V ní se nám zachoval velmi podrobný popis všech polních
prací, které musí rolník vykonat, aby se mohl těšit z dobré úrody obilí. A jelikož je to dílo
téměř neporušené, lze si podle něj sestavit kvalitní obraz o všech zemědělských úkonech od
sadby až po výmlat zrna. Zde uvádím ukázky: „Your implements should be ready. The parts
of your yoke should be assembled. Your new whip should hang from a nail -- the bindings of
the handle of your old whip should be repaired by artisans“. (Tvé nástroje musí být
připraveny. Části postroje musí být spojeny. Tvůj nový bič musí být pověšen na hřebík –
vázání svého starého biče dej opravit dělníkům. Tvoje tesla, vrták a pila, tvoje nářadí a tvoje
síla, by měli být v dobrém pořádku.) (The farmer's instructions, 14-22). Nebo „Where you
have made vertical furrows, make slanted furrows, and where you have made slanted furrows,
make vertical furrows“, (když máš udělány podélné brázdy, udělej šikmé brázdy, a když máš
udělány šikmé brázdy, udělej podélné brázdy) (The farmer's instructions, 55-63) - Sumerové
orali pole velmi pečlivě, aby z úrody bylo vytěženo maximum. „When you winnow, put an
intelligent person as your second winnower. Two people should work at moving the grain
around.“, (Když budeš převívat (zrno), postav vedle sebe inteligentní osobu jako druhého
převívače. Dva lidé mohou pracovat a pohybovat se zrnem okolo.) (The farmer's instructions,
104-106).
Nejdůležitější pěstovanou plodinou v Sumeru bylo obilí. Ponejvíce ječmen šestiřadý
(Hordeum hexasticum), snášející lépe vyšší půdní salinitu, méně pak pšenice špalda (Triticum
dicoccum), pšenice jednozrná (Triticum monococcum) a proso (Panicum miliaceum). Podle
fragmentálního sumerského mýtu Jak přišlo zrno do Sumeru přinesl obilí bůh An z vnitřku
nebes a bůh Enlil mu dal vyrůst v cedrových horách, kam si pro něj chtěl dojít prostý muž
jménem Ninazu. Dále je text díky chybějícím slovům natolik zmatečný, že konec je možné si
jen domýšlet. Sami Sumerové rozlišovali v básni Hádka mezi zrnem a ovcí 30, 40 a 50-ti
denní MUC zrno, malé zrno, zrno z hor a zrno ze svatých sídlišť (The debate between Grain
and Sheep, 12-25). Které druhy a odrůdy obilí to však byly není už dnes možné zjistit.

22
Sumerská pole dávala při rozumném obhospodařování 2 úrody za rok. První byla z brzké jarní
sadby a druhá ze zářijové sadby. Na jeden lán pole (asi 6,5ha) se v průměru spotřebovalo asi
180l osevního zrní (http://history-world.org/sumeradvice.htm) a při žních se ho sklidilo 12x –
16x více, tedy asi 2520l. Vojtěch Zamarovský hovoří dokonce o 30 násobném návratu
v ideálních podmínkách (Zamarovský V. 2004: str. 96).

Rozvíjející se městské státy potřebovaly osoby zajišťující služby a produkci výrobků – tedy
řemeslnický stav. Pokud se podíváme na propastnou dobu 5000 let, dělící nás od sumerského
souměstí, musíme uznat, že tehdejší výrobní technlogie byly na hony vzdálené nedávnému
neolitu. V polovině 4 tis. př.n.l. se začíná rozširovat hrnčířský kruh (http://history-
world.org/sumeria.htm). Z kovů je využívána měď, kolem r. 3100 př.n.l. je hutněn bronz
(http://www.bibliotecapleyades.net/sumer_anunnaki/esp_sumer_annunaki04.htm) a v r. 2500
př.n.l. se objevuje železo (http://www.crystalinks.com/sumereconomy.html). Sumerové
ovládají stavbu velkých lodí, patrových domů a v poslední řadě i terasovytých chrámů,
zikkuratů. Řemeslnická výroba se soustřeďovala nejvíc kolem chrámů. Ze sumerských
tabulek máme zmínky o mlynářích (ARAR), pekařích (ENDIB), tesařích (NAGARU),
kovářích a zpracovatelích kovů (SIMUG), tkalcích (UŠBAR) a zpracovatelích rákosu
(ADGUB) (Klíma J. 1976: str. 127-132). Podobně se můžeme i dočíst o jejich pomocnících a
asistentech (příklad z několika: The debate between grain and sheep) nebo o pracovních
postupech (obdobně: A hymn to Ninkasi).
Obchodování bylo pro sumerské hospodářství životně důležité, protože v Sumeru chybí řada
nerostných surovin a dřevo. Velké obchodní transakce byly záležitostí chámů nebo paláce. Až
na výjimky se běžných Sumerů týkal jen drobný obchod. Ten zajišťovali, když použiji
dnešních názvů, malí živnostníci a obchodní cestujíci. Do první skupiny patřili různí trhovci,
řemeslníci, pastevci a rolníci prodávající své výrobky, krčmáři, apod. Do druhé skupiny pak
spadali obchodníci cestující od města k městu, pro něž se později vžil akkadský výraz
TAMKAR (Klíma J. 1976, str. 143). Nedá se říci, že by měl lehkou pozici. Ze sumerských
přísloví se dovídáme, že byl osobou spíše neoblíbenou: “A disgraced scribe becomes an
incantation priest. A disgraced singer becomes a flute-player. A disgraced merchant becomes
a con-man.“, (Zneuctěný písařstává se knězem jež zaříkává. Zneuctěný zpěvák stává se
hráčem na flétnu. Zneuctěný obchodník stává se šizuňkem) (Proverbs: from Urim, UET 6/2
26,). Na druhou stranu je osobou přeci jen důležitou: „The merchant left the city and the
market broke up.“, (Kupec opustil město a trh se rozpadl.) (Proverbs: collection 1, 1.73).
Pravděpodobně tu figurovala i závist, protože kupci se mohli k většímu bohatství dostat snáze

23
než třeba obyčejný pastevec nebo řemeslník. Obyčejní Sumerové měli myšlení zaměřené spíš
zemědělským směrem, což naznačuje i další z přísloví: „Things may be traded in the city but
it is the fisherman who brings in the food supply.“, (Ve městě může být obchodováno s věcmi,
ale vždy je to rybář, kdo přinese zásoby jídla.) (Proverbs: collection 1, 1.74).Byl to však
obchod, za který vděčí Sumer rozvoji písma, kvůli potřebě zaznamenání administrativních a
obchodních smluv.

Vojáci a válečníci
Nejobsáhlejší záznam o válečném řemesle starých Sumerů máme ze Supí stély vladaře
Entemena (Obr. 4) a Královské standarty z Uru (Obr. 3), ovšem hodně informací se můžeme
dozvědět i ze sumerské literatury. Podívejme se proto nejdříve, co říkají básně a mýty.
V literárním díle Lugalbanda in the mountain cave uručtí muži plní válečnou kampaň proti
nepřátelskému území Arattě a v jedné pasáži je zdůrazňována početnost jejich armády pod
vedením sedmi mladých mužů. Jedná se o výčet vojáků Enmerkarovi armády (první vládce 1.
urucké dynastie a bájný bohatýr), kde Lugalbanda, jeho syn (též bájný hrdina a Gilgamešův
otec) byl jedním z generálů. Početnost armády je proto značně nadnesená (až 40x, jak
uvidíme), aby udělala dojem na čtenáře:
„These seven were the overseers for those that are subordinate to overseers, were the captains
for those that are subordinate to captains were the generals for those that are subordinate to
generals. They were overseers of 300 men, 300 men each; they were captains of 600 men, 600
men each; they were generals of seven car (25,200) of soldiers, 25,200 soldiers each. They
stood at the service of the lord as his élite troops.“, (Těch sedm bylo dozorci pro ty, kteří jsou
podřízeni dozorcům. Bylo kapitány pro ty, kteří jsou podřízeni kapitánům. Bylo generály pro
ty, kteří jsou podřízeni generálům. Byli dozorci 300 mužů, každého z 300 mužů, byli kapitáni
600 mužů, každého z 600 mužů, byli generály sedmi šar (25 200) vojáků, každého z 25 200
vojáků. Sloužili vládci jako elitní jednotky.) (Lugalbanda in the mountain cave, 59-70).
Mnohem důvěryhodnější je epická báseň Inana and Ebih. V ní Inana vystupuje jako bohyně –
bojovnice a patronka válčení. Strašlivě zuří, protože jí horské pásmo Ebih neprokázalo
respekt, když šla náhodou okolo. Již v první sloce básně je vylíčena takto: „Goddess of the
fearsome divine powers, clad in terror, riding on the great divine powers, Inana, made perfect
by the holy a-an-kar weapon, drenched in blood, rushing around in great battles, with shield
resting on the ground (?), covered in storm and flood, great lady Inana, knowing well how to
plan conflicts, you destroy mighty lands with arrow and strength and overpower lands.“,

24
(Bohyně hrůzostrašných božských sil, oděná v teroru, jedoucí na velkých božských silách,
Inana, úžasná se zbraní a-an-ka, promočená krví, ženoucí se velkými bitvami, se štítem
spočívajícím na zemi, pokrytým /nebo pokrytá bouří a záplavou, velká paní Inano, znající
dobře jak plánovat konflikty, zničíš mocné země šípem a silou a podmaníš si je.) (Inana and
Ebih, 1-6).
Co je však důležité, o kus dál máme popis válečných příprav. "Against its magnificent sides
let me place magnificent battering rams, against its small sides let me place small battering
rams. Let me storm it and start the 'game' of holy Inana. In the mountain range let me set up
battle and prepare conflicts."
„Let me prepare arrows in the quiver. Let me ...... slingstones with the rope. Let me begin the
polishing of my lance. Let me prepare the throw-stick and the shield.“
“Let me set fire to its thick forests. Let me take an axe to its evil-doing. Let me make Gibil,
the purifier, do his work at its watercourses. Let me spread this terror through the inaccessible
mountain range Aratta.“, („Proti velkolepým stranám nech mě postavit velkolepá beranidla.
Proti malým stranám nech mě postavit malá beranidla. Nech mě je bušit a začít tak „hru“
svaté Inany. V horském pásmu, nech mě začít bitvu a připravit konflikt. Nech mě připravit
šípy do toulce. Nech mě … vrhací kameny s lanem. Nech mě začít leštit své kopí. Nech mě
připravit házecí dřevo (zřejmě oštěp nebo bumerang) a štít. Nech mě založit požár v jejich
hustém lese. Nech mě vzít sekeru k dělání zla. Nech mě udělat Gibila, čističe, aby proklel
vody. Nech mě rozšířit tento teror do nepřístupného horského pásma Aratta.“) (Inana and
Ebih, 100-107). Z toho je možné usoudit, že Sumerové uměli válčit nejenom zbraněmi a
obléhacími stroji, ale také pomocí strachu, ohně a proklínání .
Ale jak to bylo se sumerským válečným řemeslem doopravdy? Je jasné, že za Urucké periody
(do r. 2900 př.n.l) a ještě v první polovině Raně dynastického období (2900-2600 př.n.l.)
žádní vojáci neexistovali. Sekerou se uměl ohánět každý druhý a když bylo třeba, vyměnil
všichni bojeschopní muži ve městě motyku za zbraň a připravili se na tažení nebo naopak na
obranu. O způsobu boje takovýchto ozbrojených skupin nemáme žádné doklady, ale s trochou
fantazie si je lze představit. Zatímco vzduchem létalo několik oštěpů a kamenů, obě dvě
znepřátelené skupiny na sebe pořvávaly, aby se pak mohly do sebe pustit kopími a mlaty.
Jinou situaci však již vidíme na Supí stéle (2525 př.n.l.) (Obr. 4), která oslavuje vítězství
lagašského vládce Eannatuma (1. dynastie lagašská) nad dávným rivalem, městem Ummou.
Je to také první známý konflikt, na jehož památku bylo vytvořena upomínka.
Ozbrojení muži – jeden jako druhý, stojí v sevřeném šiku, vedeni Eannatumem. V rukou drží
krátká kopí a na ramenou mají masivní obdélníkové štíty pobité velkými cvoky. Hlavy jim

25
kryjí bronzové helmice. Na scéně dole je opět král Eannatum, tentokrát triumfující, jedoucí na
voze a doprovázený svými muži. Zde si můžeme všimnout jejich oblečení, zřejmě
vyrobeného z chlupaté kůže, připomínající trochu šupinovou zbroj.
Druhým, a neméně důležitým dokumentem o sumerském válečnictví je Královská standarta
z Uru (mezi 2600 – 2400 př.n.l.) (Obr. 3). Na její „válečné“ straně máme možnost vidět tři
scény. Na horním vyobrazení je panovník, ke kterému jsou přiváděni svázaní zajatci, nejspíše
budoucí otroci. Za panovníkem je pak ozbrojená trojice jeho mužů a vozataj s prázdným
vozem. Na prostřední scéně vidíme řadu mužů ve stejnokrojích, v rukou drží nějaké těžko
identifikovatelné zbraně a před nimi je skupinka ustrašených nepřátel. Dva z nich leží na
zemi, jeden je zabíjen a druhý zřejmě mlácen holí. A nakonec poslední výjev představuje
jízdu bitevních vozů kolem nebo přes těla nepřátel. Vozy jsou čtyřkolová vozidla s osádkou
dvou mužů. Jeden řídí a druhý metá oštěpy nebo je ozbrojen dlouhou sekerou, která je vidět
na jeho rameni. Do vozů je zapřažená čtveřice oslů nebo onagerů přes velmi primitivní
postroj.
Bezpochyby jsou na obou dvou uměleckých dílech znázorněni již vojáci. Napovídá tomu
jejich jednotný vzhled a výzbroj a hlavně disciplína. Vojáci jsou v sevřeném šiku, jinde v řadě
za sebou, nesou stejným způsobem zbraň, apod.
Odhaduje se, že za konfliktu Lagaše s Ummou mohlo být jádro armády tvořeno 600 – 700 již
profesionálními vojáky (http://www.au.af.mil/au/awc/awcgate/gabrmetz/gabr0004.htm).
Výzbroj tvořily hlavně kopí, sekery a štíty. Za pasem mohl mít voják dýku, bohatí válečníci
pak i zahnutý meč. Ochranou těla byl krátký plášť z tlusté kůže, možná pobitý cvoky, jak je
na standartě z Uru, a bronzová přilba
(http://joseph_berrigan.tripod.com/ancientbabylon/id46.html). Největší část armády tvořili
hlavně pěšáci organizovaně bojující v sevřených útvarech. Podporu jim dělali lučištníci a
metači různých projektilů. Luky se používali nejdříve jednoduché krátké, až vojáci Sargona
Velikého přinesli do Sumeru luk negativně zahnutý, v anglické literatuře označovaný jako
složený (http://www.au.af.mil/au/awc/awcgate/gabrmetz/gabr0004.htm). Elitní částí vojska
byly pak vozy. I když to byly nemotorné čtyřkoláky s pevnou nápravou a bez ložisek,
představovali jistě velkou novinku. K jejich zápřahu se používali hlavně divocí osli, zvaní
onagerové (http://www.au.af.mil/au/awc/awcgate/gabrmetz/gabr0004.htm), kteří se dali velmi
těžko domestikovat pro svou agresivní povahu. Domnívám se, že účinek vozatajstva byl
hlavně psychologický, zastrašující. V řadách nepřátel mohlo způsobovat paniku, když se na
ně řítilo několik těžkých dřevěných vozů bez možnosti zabrždění, které táhly čtyři zpěněná
zvířata.

26
V literárním díle The Instruction of Šurupag se píše: „The warrior is unique, he alone is the
equal of many… With your life you should always be on the side of the warrior.“, (Válečník
je vzácný, on sám je roven mnoha… Ve svém životě vždy stůj na straně válečníka.) (The
instructions of Curuppag, 68-72). Což nejspíše vyjadřuje strach před válkami a nepřátelskými
vojáky. A není se čemu divit. Sumer byl zemí, kde se bojovalo o kanály, práva na vodu,
obchodní cesty, o tributy placené kočovnými kmeny a proti vetřelcům. Mír byl velmi vzácný
a válka byla na denním pořádku.

Kněží, kněžky a písaři

Kněžský stav se vždy u Sumerů těšil velké úctě a byl na vrcholu společenského žebříčku, jako
ostatně v celé Mezopotámii až do konce starověku. Kněží a kněžky byli vzdělaní v
matematice, božských zákonech ME, astrologii, věštění z vnitřností a snů, uměli psát a číst a
při bohoslužbách na zikkuratech zprostředkovávali komunikaci mezi bohy a lidmi. Prakticky
měli ve městě největší moc a majetek.
V každém sumerském městě byl bůh uprostřed svého lidu, tím je myšleno, že městským
centrem byl vždy chrám hlavního boha, božského patrona a zároveň ochránce. Hlavní chrám
měl často své vlastní jméno. Nippurský Enlilův chrám se jmenoval E-KUR (Klíma J. 1976:
str. 168), urucký Inannin chrám je E-ANNA
(http://www.ancientworlds.net/aw/Post/875791&authorid=17461), ve stejném městě Anův,
KULLABA (http://www.answers.com/topic/uruk-warka). Hlavní chrám, či komplex hlavních
chrámů nebyl jen důležitým centrem duchovním, ale též stejně významným centrem
hospodářským. Vývoj sumerských městských států začíná na stupni chrámové občiny, kdy
kněží hlavního boha řídili celý život města, který byl založený na redistribučním
hospodářství. Až později se do čela města staví nejvyšší kněz a panovník zároveň – EN (pán),
ENSI (EN –pán, SI – země), který se až ke konci sumerského období transformuje ve
vojenského diktátora – LUGALa (LU – svobodný člověk, GAL – velký), panovníka bez úzké
vazby na hlavní chrám. Sumerská městské státy měly tedy teokratické zřízení. Za dob
chrámových zřízení a ENSIů to byla oficiální forma vlády, za panování LUGALů spíše
stínová vláda, ale jen s minimálním úbytkem moci. Pokud by jsme se ptali, čím byl dán tak
velký vliv chrámů na sumerský život, odpověď je jednoduchá. Pokud pominu všechny úkony
duchovní, které kněží a kněžky vykonávali, jako posvátné sňatky, věštby, oběti všeho druhu,
pohřby, aj., vázaly chrámy na sebe velké množství řemeslníků, poskytovali většinu služeb, za
které se samozřejmě platily poplatky, pronajímaly kvalitní půdu, půjčovaly peníze, vedly

27
chrámové školy a disponovaly pracovní silou. To jim zajišťovalo bezkonkurenční
hospodářskou pozici a tím pádem i vliv. Takovéto soustřeďování moci v rukou chrámů až
vyústilo v Lagaši k utlačování a vykořisťování běžných obyvatel ze strany vyšších kněží,
chrámových úředníků a dozorů – tedy první byrokracie (24.stol. př.n.l.). Útlak eskaloval
vybíráním daní od vdov a sirotků, zabavováním majetku a půdy, vysokými taxami za pohřeb,
apod. Jen jako pohoštění pro mrtvého mělo být s ním uloženo 420 chlebů a 7 jarů piva, což
představovalo pro obyčejné obyvatele velmi vysoké vydání (http://history-
world.org/reforms_of_urukagina.htm). Těmto nepravostem zamezil až nový vládce
Urukagina svými reformami v roce 2380 př.n.l. a zároveň si dává titul LUGAL, aby tím dal
najevo svoje distancování od v té době neoblíbeného kněžského stavu (http://history-
world.org/reforms_of_urukagina.htm).
V čele každého chrámu stál jeho duchovní vůdce, hlavní kněz zvaný EN (pán) nebo hlavní
kněžka ENTU, někdy též NIN-DINGIRa (NIN – paní, DINGIR - bůh) (Klíma J. 1976: str.
190). Na tuto nejvyšší pozici byli často vybírány osoby z královského rodu, mladší bratři nebo
sestry panovníka. Jejich kompetentnost pro tak vysoký úřad byla zjišťována věštbou
z vnitřností, nejčastěji ovce, drobopravectvím. Aby bylo možné si představit, jaká privilegia
se vázala k hlavě chrámu, tak zde uvádím seznam osobního služebnictva lagašské hlavní
kněžky Šag-šag chrámu bohyně Bau. To bylo tvořeno 150 otrokyněmi pro ženské práce,
jedním zpěvákem, několika hudebníky, 6 krmičkami prasat, 15 kuchaři, kterým bylo k ruce
27 otroků, 46 vařiči a vařičkami piva, jednou kojnou, jednou chůvou, komorníky pro děti a
samotnou Šag-šag a jedním kadeřníkem. Kromě těchto sloužících ještě chrám zaměstnával
přes 1000 osob a to nebyl chrámem hlavním
(http://www.womeninworldhistory.com/lesson2.html). Patronem města byl totiž bůh Ningirsu,
mající na starost válečné záležitosti a záplavy (http://sarissa.org/sumer/sumer_c.php).
Běžným stavem bylo, že nejvyšší kněz hlavního chrámu byl zároveň i panovníkem, jako na
příklad Gudea z Lagaše vládnoucí v letech 2144 – 2124 př.n.l. Bylo to důležité proto, aby
panovník mohl vykonávat každoroční obřad plodnosti, hieros gamos, s kněžkou LUKUR. On
zastupoval boha – pastýře Dumuziho a ona bohyni lásky Inanu
(http://www.mystae.com/restricted/streams/scripts/marriage.html). Jejich splynutím během
obřadu se zajišťovala dobrá úroda a hojnost dobytka. Pro staré Sumery byla právě tato
posvátná svatba tím nejdůležitějším náboženským svátkem.
Veleknězem se panovník většinou stával ihned po svém zvolení. Mohla však nastat i situace
opačná, kdy se nejvyšší kněz prohlásil za krále. Tak se k vládě dostal zakladatel lagašské
dynastie Ur-nanše ve 24.stol. př.n.l. nebo Lugalzegezi z Ummy ve 23.stol. př.n.l.

28
Z předchozích příkladů je zřejmé, že velekněz byl hlavně osobou politickou. Máme ale i
záznam o angažování v teologických otázkách, jako u hádky lagašského nejvyššího kněze
Lugalšagengura s nejvyšším knězem z Ummy. Nedochovalo se nám, jak spor dopadl, ale
musel ho řešit nezávislý soudce, král Mesilim z Kiše
(http://www.crystalinks.com/sumerhistory.html).
V hierarchii hned za veleknězem byl vedoucí chrámového hospodářství, SANGA. Jedná se o
výraz s předsumerským původem, který můžeme přeložit jako účetní. Dnes bychom řekli
vrchní manažer. Byl zodpovědný za chrámové finance, správu budov a celý každodenní
provoz (http://sarissa.org/sumer/sumer_rel.php).
Ze sumerské literatury máme možnost se dozvědět dlouhý výčet různých kněžských funkcí a
názvů chrámových zaměstnanců, kteří následovali po veleknězi, ale v jejich zařazení do
chrámové hierarchie panuje značný zmatek, způsobený nedostatkem informací. Já bych
rozdělil sumerské kněžstvo do dvou velkých skupin. První z nich by tvořili duše mrtvých
kněží z podsvětí, které přenecháme kapitole o říši mrtvých. Druhou skupinou jsou duchovní
osoby sloužící bohům na Zemi.
Bez problémů se dá zařadit EN kněz, o kterém byla řeč výše. LAGAR kněží byli nejspíše jeho
zástupci, neboť tento výraz má význam i „ministr“ (http://psd.museum.upenn.ed
u/epsd/epsd/e3245.html). „…incantation-priests…“ byli pravděpodobně zaříkávači (Enki and
the world order, 140-161), nejspíše to stejné jako „… išib priest…“ IŠIB (akkad. výraz) kněží
o nichž je známo, že dělali úlitby a očišťovací obřady. GUDUG kněz je označován také jako
„linen-clad“ (v len oděný). Byl pomazaný a měl na starost kroky bohů. Nižší úřady zastávali
knězové GALA, zpěváci sakrálních písní, kastráti KURGARU a „zženštilí“ kněží ASSINNU
(http://www.geocities.com/soho/lofts/2938/magic2workers.html), pravděpodobně protějšek
kněžek ZIKRUM. Tím samozřejmě výčet nekončí. Jen v básni A song of Inana and Dumuzid
máme vyjmenovány další kněze, ne ale podle jejich sumerského či akkadského názvu, ale
podle jejcih funkce – „…prostration priests, bathed priest and ablution priests…“, (kněží
pokory, očištěné kněze(koupelí), očišťující kněze) (A song of Inana and Dumuzid, Dumuzid-
Inana J, 18-24). I když bych mohl pokračovat dále, snažil jsem se postihnout jen to
nejzákladnější a upustím od vypočítávání dalších kněžských postů ze sumerských básní,
protože o nich toho víme ještě méně, než o výše jmenovaných.
Hlavou kněžek byla NIN-DINGIRA či ENTU. Kněžky NADITU (akkad. výraz) byly známy
svým zákazem mít potomky, ale mohli se vdávat nebo adoptovat děti. Na nejnižším stupínku
figurovaly chrámové kurtizány, kněžky KADIŠTU (akkad. výraz) nebo NUGIG (sum. výraz).
Zvláštností pak byly knežky ZIKRUM (akkad. výraz), které se oblékali jako muži

29
(http://www.geocities.com/soho/lofts/2938/magic2workers.html). Možná hráli v chrámu
plném žen mužskou roli. O kněžkách LUKUR už byla řeč v souvislosti s obřadem plodnosti.

Písařský stav byl úzce spjat s chrámy, ostatně jako většina věcí v Sumeru. Být písařem,
DUBSARem (Kramer S. N. 1961, str. 28), znamenalo privilegium a dobře zajištěnou
budocnost. Písařinu mohli studovat jen chlapci, začínalo se už v 8 letech a poslední zkoušky
student skládal kolem dvacítky (http://www.shrewsbury-
ma.gov/schools/Central/Curriculum/ELEMENTARY/SOCIALSTUDIES/Mesopotamia/ancient
_mesopotamia.htm). Proto také toto zaměstnání vykonávali hlavně synové bohatých měšťanů
- úředníků, obchodníků a chrámových správců. Jen ti si mohli dovolit živit své potomky.
Čtení a psaní se vyučovalo výhradně v chrámových školách. Výuku vedl UMMIA – učitel
(http://sarissa.org/sumer/sumer_rel.php), s několika pomocníky zajišťujícími hlavně kázeň
Látka byla často doplňována základy počtů, znalostí práva nebo literatury.
Sumerové se mohou pochlubit nejenom vynálezem písma, ale i jeho prvním používání
v obchodu a administrativě. Podobně jako dnes, bylo ve starověkém Sumeru silné cítění pro
osobní vlastnictví a běžně se sepisovaly kupní smlouvy, soupisy majetku, darovací listiny a
doklady o pronájmu… To byla také hlavní náplň práce písaře. Literatura byla až na druhém
místě a spíše než o autorská díla se jednalo o záznamy ústních podání. Proto také ten
charakteristický styl sumerských skladeb, protože básně a eposy s rytmem a častými
repeticemi se pamatovaly mnohem lépe.

Panovník
Osoba panovníka byla ve starověkém Sumeru vždy svázána nejen povinnostmi vladařskými,
ale i kultovními. Skoro vždy zastával panovník i funkci velekněze hlavního městského
chrámu a ve svátek plodnosti symbolicky představoval druhého předpotopního krále
Dummuziho-pastýře, druha bohyně Inanny (http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/section2/tr211.htm),
který s ní v posvátném sňatku (HIEROS GAMOS) zajišťoval návrat revitalizačních sil
přírody. Tak hovoří víra a mýty. Historicky doloženého, prvního sumerského vladaře máme
z Kiše. Byl jím Enmenbaragezi (2615-2585 př.n.l.), král 1. kišské dynastie, jehož syn je
druhým jmenovaným v básni Gilgameš a Aga. Gilgameš je v této básni vylíčen natolik
strašlivě, že není divu, že celá kišská dynastie mu pak podléhá a na výsluní se dostává město
Uruk. A v tomto období bych se chtěl na chvíli zdržet. V Eposu o Gilgamešovi je totiž
Gilgameš titulována jako EN (pán), tedy titulem nejvyššího kněze městského božstva, i když

30
už na začátku eposu je popisován jako tyran, hulvát a utlačovatel žen, které naříkají tak až je
uslyší An - bůh nebes a stvořením divokého muže Enkidua se pokusí Gilgameše potrestat.
Zatímco v tomto eposu se Gilgameš chová suverénní vládce, ve výše jmenované básni
Gilgameš a Aga žádá o svolení k válce 2 sněmy uruckých mužů. Prvním z nich byli AB-BA-
URU (otcové města), moudří senioři, kteří nesouhlasili s válečným konfliktem proti vladaři
Agovi. Druhým sněmem byl UNGEN, shromáždění mužů ve zbrani (Klíma J. 1976: str. 85).
Ti naopak Gilgamešův plán podpořili.
Zatímco v Uruku měli téměř demokratický systém, v nepřátelském Kiši, proti kterému uručtí
brojili, vládl Aga s titulem LUGAL (velký člověk). Bylo to označení poprvé použité
pravděpodobně Agovým otcem Enmenbaragezim, protože z jeho vlády máme první důkaz o
oddělení palácových prostor od chrámů. Jako LUGAL se později titulovali hlavně vojensky
zaměření vládci, například s Gutijci stále válčící Ur – Nammu. Zároveň se tím snažili dát
najevo i jakýsi odstup od chrámové politiky (viz Urukagina). Naproti tomu stáli panovníci
s titulem ENSI (pán země, pán, jenž klade základ) (Klíma J. 1976: str. 86). Jde o titul
pravděpodobně starší než LUGAL, značící provázanost vladaře s hlavním městským
chrámem a hlavně funkcí velekněze. Klasickým ENSIem byl v pozdější době král Gudea
(2144 – 2124 př.n.l.).
Abych vyzdvihl rozdíl mezi těmito dvěma tituly, uvádím zde citaci z oslavné básně na Ur –
Nammua. „…my judgments create concord in Sumer and Akkad. Ningublaga has given me
strength. In the whole extent of heaven and earth, no one can escape from a battle with me. I
am Ur-Namma, king of Urim, the protecting genius of my city.“, („…mé soudy vytváří soulad
v Sumeru a Akkadu. Ningublaga mně dala sílu. Na celém širém nebi a zemi, nikdo neunikne
z bitvy se mnou. Já jsem Ur–Namma, král Uru, geniální obránce mého města.“) (A praise
poem of Ur-Namma,Ur-Namma C, 31-42). Naproti tomu Gudea o sobě prohlašuje, „I am like
a sheep who has no reliable shepherd; there is no reliable herdsman to lead me on. An
unintelligent merchant transported me (?) for trading purposes. With a vicious whip he ......
me cruelly like a donkey.“, („Jsem jako ovce, která nemá spolehlivého pastýře, není tu
spolehlivého pastevce, který by mě vedl. Hloupý obchodník mě převezl s úmysly k prodeji. Se
zlým bičem on …(zřejmě švihal) mě krutě jako osla.“) (Letter from Gudea to his personal
deity, 3-6). Je jasné, že nic z toho by o sobě „protecting genius“ Ur–Nammu nenapsal, byl
LUGALem, válečníkem s tvrdou pěstí a silnými nervy a krom toho se ještě za svého života
prohlásil za boha. Avšak u Gudei, jako u ENSIho se nějaká bohabojnost a pokora očekávala.
Však jí byl také známý, kromě stavby chrámů a mírového velebení celého Sumeru. Přitom
oba dva panovníci se titulují už jako králové Sumeru a Akkadu. Měli tedy na správu široké

31
území. Bylo to označení, které si poprvé přisvojil Sargon Veliký, jehož nástupem začala doba
akkadské nadvlády, a za sumerské renesance jej používali všichni velcí panovníci. Dokonce
přechází i do doby babylónské.

Za předsargonovské éry byla situace v Sumeru jiná. Každé město mělo svého panovníka a
často se stávalo, že jedno z měst dominovalo, a usurpovalo si právo zasahovat do politiky
měst ostatních. Nadvláda jednotlivých měst nám dnes pomáhá v dataci předsargonovského
období a proto rozlišujeme 2. dynastii uruckou, 1. dynastii lagašskou, 3. dynastii kišskou atd.
Až poslední panovník před akkadskou nadvládou, Lugalzagezi (2296 – 2271 př.n.l.), byl plně
respektován i mimo region svého městského státu a může být považován za prvního vládce
nad celým územím Sumeru.

I když jsem stále hovořil jen o mužích, na sumerském nebi zazářili i dvě ženy jako panovnice.
První z nich byla Puabi, královna 1. dynastie urské. Nemáme sice podrobné záznamy o její
vládě, ale máme díky siru Leonardu Woolleymu celou její pohřební výbavu. Je o ní zmíněno
v kapitole o pohřebním ritu.

Druhou ženou byla královna Kubaba, která vládla sama nad 3. kišskou dynastií. Podle
Sumerského listu králů dokonce rovných 100 let a na stejném místě se o ní píše další zajímavá
věc (http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/section2/tr211.htm). Svoji kariéru měla začít jako hospodská
či majitelka hospody. Je tedy mezi sumerskými panovníky velkou raritou.

Být vládcem města nebo sumerským králem byl sice nejvyšší společenský stupínek, jakého
mohl tehdejší člověk dosáhnout, ale byla to zároveň nejistá a náročná pozice. Stejně jako dnes
byl celý blízkovýchodní region zmítán válečnými konflikty. Města bojovala mezi sebou –
notoricky známým je nevraživý boj mezi Lagašem a Ummou o zavodňovací kanál. Sumer
atakovaly okolní říše, jako Akkad a nakonec Babylón, ze kterých se dral do sumerské kultury
semitský vliv. Sumer je několikrát okupován. Mezi roky 2334 – 2218 př.n.l Akkaďany, ihned
na to Gutijskými kmeny (2218 – 2047 př.n.l). Po této cizí nadvládě Sumer jako fénix povstává
do Sumerské renesance (2047 – 1940 př.n.l.), aby pak již úplně podlehl Amorejcům a
Babylóňanům (http://en.wikipedia.org/wiki/Sumer). Kolem roku 2400 př.n.l. ohrožuje Sumer
silná vlna zasolování, hlavně v okolí města Lagaše. Ne každou sezónu byla dobrá úroda, lidé
si musí půjčovat peníze, moc chrámů roste a ty se hlásí o slovo. Politická i ekonomická
situace se mění velmi rychle a tohle vše na sumerské panovníky čekalo, aby se s tím
vypořádali. Jen některým se to povedlo a zapsali se do sumerské historie tak, že i dnes se
můžeme o jejich činech dozvědět.

32
 Mytologie jako obraz světa na zemi
Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako
to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci.
Smaragdová deska, Hermes Trismegistos

Sumerský panteon
My Evropané jsme zvyklí chápat pojem „bůh“ nebo osobnější „náš pán“, „hospodin“, spíše
jako jednu entitu, všemohoucího, jak je v případě islámu, křesťanství a judaismu nebo jako
několik velmi mocných bytostí z řeckého, římského a severského panteonu. Někdy i jako
obecně brané patrony, Venuše – láska, Thor – síla. Sumerský název pro ty, které by jsme dnes
nazvali bohy, byl DINGIR. Je to složenina ze slov DIN, znamenající „správný“, „čistý“ a
GIR, „mající ostrý tvar“ (http://www.crystalinks.com/sumergods.html). Množné číslo je
DINGIR.DINGIR nebo DINGIR-A-NE-NE (http://www.crystalinks.com/sumereligion.html).
Jedná se o označení pro více jak 1000 nadpozemských bytostí spolu existujících
v hierarchické sociální společnosti, vedené bohem nebes Anem a později bohem ovzduší
Enlilem. Byli v ní nejen bohové důležití, kteří pak přešli i k jiným národů, což je případ
Inanny (Ištar), Enlila (Baal) a Enkiho (Ea), bohové oblíbení nebo obávaní, jako pastýř
Dummuzi a Ereškigala - královna podsvětí, ale také nepřeberné množství bohů a bůžků
lokálních, nedůležitých patronů nebo zapomenutých božstev. Příkladem může být bohyně
ovcí a stád Duttur nebo bůh hudby Juhal (http://sarissa.org/sumer/sumer_g.php).
Dnes známe asi tisícovku různých bohů, kteří byli v Sumeru uctíváni. Z nich rozlišujeme 4
primární bohy – Ana (bůh nebes), Ninchursagu (bohyně matka a paní hor), Enlila (bůh
ovzduší, dešťů) a Enkiho (bůh vod, moudrosti, řemesel a bůh stvořitel). Tito čtyři pak patří
mezi 7 božstev, které určují osud – přidají se k nim Nanna (bůh měsíce), Utu (bůh slunce) a
Inana (bohyně lásky a války). Dále následuje 300 bohů ANUNAKI, kteří jsou označováni
jako „potomci boha Ana a bohyně Ki (bohyně země, též Prvotní moře)“ nebo „bohové nebes
a země“. Patří mezi ně důležití bohové, např. Ninurta, Ninkasa, Ašnan…, ale v některých
kontextech je ANUNAKI název pouze pro božstva podsvětní, což výše tři jmenovaní nejsou.
Dalších 300 bohů jsou IGIGI. O těch víme ještě méně. Jsou spíše chápáni jako božstva nižší,
jako ta, která musela před stvořením lidí pracovat. V jiném kontextu opět ale jako božstva
nebes, protipól k ANUNAKI.
Bez nadsázky můžeme říci, že do rozdělení sumerského panteonu se promítla skladba
sumerské společnosti. Téměř všichni bohové jsou antropomorfní, jen někdy mají přidány

33
zoomorfní prvky jako býčí rohy (Nanna) nebo šakalí hlavu (An)
(http://www.crystalinks.com/sumergods.html). V tělesné stavbě se sumerská božstva naprosto
podobají lidem, jen s přítomností pár odchylek, které slouží převážně jako atributy. Tím mám
na mysli vodu vytékající Enkimu z ramen (Obr. 6), klasy obilí vyrůstající za zády Inany (Obr.
5), apod. A pak je tu ještě jedna výraznější podobnost, a tou je lidské chování, často emotivní,
až s přemrštěným temperamentem. Bohové mají dobré i zlé vlastnosti a každý svou povahu.
Enki a Enlil se neštítí znásilňování, An se snaží dělat kompromisy, ale nechá se i zastrašovat,
bohyně Ereškigal se cítí být ukřivděná za svou vládu v podsvětí, Dummuziho sestra Jektin
zase projevuje obětavost při marné záchraně svého bratra. Je tu však jedna bohyně - která na
sumerském nebi řádí jako tajfun - a kterou bych rád použil jako příkladu běžného lidského
chování u božské persóny.. Je jí Inana, bohyně lásky a války.
Inaniným otcem je bůh měsíce Nanna, jejím bratrem bůh slunce Utu a její starší sestrou je
bohyně podsvětí Ereškigala. Jako bohyni lásky jí také známe pod jménem Ištar z území
Babylónu a Assýrie, kam od Sumerů přešla. Později se výraz „Ištar“ objevuje v podobě
židovského ženského jména Ester a do dnešních jazyků pronikl jako označení pro zářící
vesmírné objekty nebo slavné lidi – „star“ (http://history-
world.org/sumerian_floor_story.htm).
Byla božstvem velmi oblíbeným, často jmenovaným a znázorňovaným. Jako o bohyni lásky
bylo o Inaně známé, že často k nějakému muži vzplane tímto citem a pak ho pro sebe chce za
každou cenu. Bylo tomu tak i u Gilgameše. Jakmile se ten vrátil se svým přítelem Enkiduem
z cedrového lesa démona Chuvavy, triumfoval ve svém městě Uruku a upoutal tak Inaninu
pozornost. Ta po něm zatoužila a ihned mu nabízí manželství a různé královské dary.
Gilgameš však není vůbec naivní a nevybíravým způsobem bohyni odmítá. Uražená a
rozzuřená Inana se obrací na boha nebes Ana, aby jí dal Nebeského býka k potrestání
Gilgameše a celého Uruku. An se nejdříve zdráhá a snaží se jí to vymluvit, ale Inana mu
pohrozí : (ninivská verze eposu „Gilgameš a Nebeský býk“) „Odepřeš-li mi dát nebeského
býka, zničím Gilgameše v sídle jeho. Své kroky zaměřím do podsvětí, vyvedu mrtvé, aby
pojedli živé, a mrtví svým počtem překonají živé.“ (Epos o Gilgamešovi 1976, 95-100, str.
60). V sumerské verzi pak Anovi odpovídá: „I shall shout, and make my voice reach heaven
and earth!, („Zakřičím, a nechám svůj hlas dosáhnout nebe a země.“) (Gilgamec and the bull
of heaven, 50-51). Ana její výhružky vyděsí a proto svolí s vypuštěním Nebeského býka. Zde
je důležité podotknout, že Nebeský býk byl Gud-gal-ana, manžel Ereškigaly.
Gilgamešovi spolu s Enkiduem se ho však podaří zabít a ten tak zemře vlastně kvůli Inanině
rozmaru.

34
Zřejmě po tomto incidentu, se Inana rozhodne jít do podsvětí. V pozdější ninivské verzi eposu
„Sestup Ištary (Inanny) do podsvětí“ není udán důvod, proč se Inana rozhodla jít na tak
nehostinné místo. „K zemi bez návratu, k zemi Ereškigaly, Ištar, Sinova dcera, se jíti
odhodlala….“ (Epos o Gilgamešovi 1976, 1, str. 119) Pouze před branou podsvětí ihned hrozí
vrátnému: „Neotevřeš-li mi bránu, abych mohla vstoupit, roztříštím podsvětní bránu, závoru
rozbiju, roztříštím práh, vyvrátím dveře, vyvedu mrtvé, aby pojedli živé, a mrtví svým počtem
překonají živé.“ (Epos o Gilgamešovi 1976, 15, str. 119). Používá tedy stejné výhrůžky jako
před tím na boha Ana.
Zatímco v sumerské verzi Inana udává drzé a nečekané vysvětlení svého příchodu dveřníku,
který je tu jmenován jako Neti. „Holy Inana answered him: "Because Lord Gud-gal-ana, the
husband of my elder sister holy Ereškigala, has died; in order to have his funeral rites
observed, she offers generous libations at his wake -- that is the reason.“, (Svatá Inana mu
odpovídá: „Protože vládce Gud-gal-ana, muž mé starší sestry svaté Ereškigaly zemřel; za
účelem aby byly hojně navštíveny jeho zádušní obřady, ona (Ereškigala) zve na bohatou pitku
k jeho poslední pouti – to je ten důvod.“) (Inana's descent to the nether world, 85-89). Chce
jít tedy na pohřeb bohovi, kterému způsobila smrt a ještě do domu jeho manželky. Ereškigala
se ale na ni dobře připraví. Zařídí, aby jí u sedmi bran podsvětí byly odebrány její božské
atributy a nechá Inanu nahou předstoupit před svůj trůn. A jelikož se Inana již za svého
příchodu provinila několika porušeními zákonů podsvětí, nechává Ereškigala o jejím osudu
rozhodnou podsvětní soudce. A jak to dopadlo, je popsáno na následujících řádcích: „The
Anuna, the seven judges, rendered their decision against her. They looked at her -- it was the
look of death. They spoke to her -- it was the speech of anger. They shouted at her -- it was
the shout of heavy guilt. The afflicted woman was turned into a corpse. And the corpse was
hung on a hook.“, (Anuna, sedm soudců, se vyjádřilo proti ní. Podívali se na ni – pohledem
smrti. Promluvili na ni – řečí hněvu. Vykřikli na ni – výkřikem těžké viny. Postižená žena se
změnila v mrtvolu. A tu mrtvolu pověsili na hák.) (Inana's descent to the nether world, 164-
172).
Tím však Inanina podsvětní anabáze nekončí. Jakmile se o jejím osudu dozví bůh vod Enki,
rozhodne se jí pomoci, ze špíny za svým nehtem stvoří bytosti kurgarru a kalkaturru (Kramer
S. N. 1961, str. 175) , která si vyžádá Inanino tělo a oživí ho. Inana ihned chvátá z podsvětí
pryč, ale je obklopena démony. Podsvětní zákony totiž neumožňují jednou vstoupivším návrat
zpět na zemi. Inana musí tedy buď zůstat a nebo za sebe najít náhradu. Bez rozmýšlení si
vybírá druhou možnost a jelikož není nikdo vhodnější po ruce posílá do KURu svého milence
Dumuziho. „She looked at him, it was the look of death. She spoke to him (?), it was the

35
speech of anger. She shouted at him (?), it was the shout of heavy guilt: "How much longer?
Take him away.“, (Podívala se na něho (na Dumuziho) pohledem smrti. Promluvila na něho
řečí hněvu. Vykřikla na něj křikem těžké viny. „Jak ještě dlouho? Vezměte si ho sebou (na
démony).“(Inana's descent to the nether world, 354-358).
V kapitole o společenské vrstvě vojáků máme dostatečně popsaný její hněv proti horskému
pásu Ebih, které jí nevzdalo hold jako bohyni a proti kterému za to vedla vojenské tažení.
Další její výlev zuřivosti pak postihne celý Sumer v básni Inana and Šu-kale-tuda. Inana
odpočívajíce v zahradě je ve spánku znásilněna mladým zahradníkem Šu-kale-tudou a po
zjištění tohoto faktu se pochopitelně snaží viníka najít a potrestat. Ten je ovšem dobře skryt
v davu lidí ve městě a Inana ve svém vzteku jako trest pro celou zemi způsobí, že všechny
studny v zemi jsou naplněny krví, pak následují záplavy a prachová bouře a nakonec
zablokuje všechny hlavní cesty (Inana and Cu-kale-tuda, 168-220). Z předchozích příkladů je
patrné, že být Inana běžným člověkem, jedná se o sice mocnou a atraktivní, ale i umíněnou,
drzou a nafoukanou dívku, která se snaží vše prosadit po svém, aniž by se ohlížela na okolí a
na důsledky svých činů. Což je dnes jako představa bohyně dosti vzdálená.

„Země bez návratu“

Pro říši mrtvých měli Sumerové název KUR, který se v tomto kontextu překládán jako
„Země, ze které není návratu“ nebo „Cizí země“ (jiný význam tohoto výrazu je „hora“)
(Kramer S. N. 1961: str. 166). Umisťovali ho pod zemi a z toho důvodu se dalo do něj dostat
jen skrz hrob, tak to dělaly duše zemřelých, nebo speciálními vchody jakým byl například
v Uruku vchod jménem GANZIR v podobě schodů dolů a některé jeskyně v pohoří Zagros
(http://www.jameswbell.com/m001universe.html).
Podsvětí bylo vždy popisováno jako místo utrpení, strádání s smutku. Každý se s panikou
obával dne, kdy bude muset do něj vstoupit. Uvržení do podsvětní říše neděsilo jen lidi, ale i
bohy (Enlil a Ninlil). V hymnu The Death of Gilgamesh je vyjmenováváno, co všechno
zesnulého Gilgameše v sumerském Hádu čeká: „The darkest day of humans awaits you now.
The solitary place of humans awaits you now. The unstoppable flood-wave awaits you now.
The unavoidable battle awaits you now. The unequal struggle awaits you now. The skirmish
from which there is no escape awaits you now…“, (Nejtemnější den lidství tě teď čeká.
Opuštěné lidské místo tebe teď čeká. Nezadržitelná povodňová vlna tě teď čeká. Nerovný
zápas tě teď čeká. Šarvátka, ze které není úniku tě teď čeká…) (The death of Gilgamec, 12-
27).

36
V básni Sestup Ištary do podsvětí je další neméně pesimistický popis: „Do domu temnot,
příbytku Irkally, do domu, z něhož ten, jenž vstoupil, nevyjde nikdy. Po cestě, odkud návratu
není, do domu, kde ti, kteří do něho vstoupí, jsou zbaveni světla, kde prach je stravou jejich a
pokrmem hlína. Světla nezří, v temnotách sedí, jak ptáci jsou oděni peřím. Na dveřích i
závorách se ukládá prach.“ (Epos o Gilgamešovi 1976: 5-10, str. 119)
I když z podsvětí není návratu a tedy neexistují očití svědkové, vyskytují se v sumerské
mytologii poměrně uspokojivé informace o tom, jak ono místo vypadá. Podsvětí je odděleno
7 branami, které hlídá hlavní dveřník Neti (Inanas descent to the nether world). Je totiž
důležité, aby duše zemřelých nevyšli mezi živé, protože by je tím zahubili (Sestup Ištary do
podsvětí). Jako hranice slouží i podsvětní řeka HUBUR, přes kterou převáží převozník, jakýsi
sumerský Cháron známý jako „muž bárky“ (Kramer S. N. 1961: str. 166). Dalším
významným místem onoho světa je jeho hlavní město, IRKALLA
(http://www.jameswbell.com/m001universe.html). Je to rezidence nejdůležitější z Anunaki
v podsvětí, jeho královny bohyně Ereškigaly („Ereš“ – dole, „Ki“ – země, „Gal“ – velká). Ta
leží nahá na posteli a z ní řídí svoji říši. Jejím mužem je Gud.-gal-ana („Gud“ – býk, „Gal“ –
velký, „An“ – nebe) (http://en.wikipedia.org/wiki/Sumer), Nebeský býk, ale se semitským
vlivem se jako spoluvládce začíná objevovat i bůh-démon Nergal. Jediní, kteří mohou do
podsvětí přicházet a odcházet bez ohledu na místní zákony jsou bůh měsíce Nanna a jeho syn,
sluneční bůh Utu (http://www.shrewsbury-
ma.gov/schools/Central/Curriculum/ELEMENTARY/SOCIALSTUDIES/Mesopotamia/ancient
_mesopotamia.htm). Nanna se plaví každou noc po nebi ve své guffě a jen na novoluní, kdy
není vidět, se ukrývá KURu. Bůh slunce Utu schází do podsvětí každou noc, ale není to jen
kvůli skrytí svého slunečního svitu, ale hlavně kvůli své důležité funkci soudce duší
zemřelých. Těm určuje míru strádání podle jejich chování za života
(http://sarissa.org/sumer/sumer_rel.php). Důkaz o tom máme v básni An elegy on the death
of Nannaya. Píše se zde: „Utu, the great lord of the nether world, after turning the dark places
to light, will judge your case.“, (Utu, velký pán posvětí, poté co obrátí temná místa v světlá,
bude soudit tvůj případ.) (An elegy on the death of Nannaya, 88-98). A dále se píše i o
Nannovi a Nergalovi. „May Nanna decree your fate on the day of sleep. Nergal, the Enlil of
the underworld, ......“, (Ať Nanna rozhodne tvůj osud v den skonu. Nergal, Enlil podsvětí…..)
(An elegy on the death of Nannaya, 88-98). Dalšími důležitými postavami v podsvětní říši
jsou Gilgameš, bůh-pastýř Dumuzi, bojovník Ningišzida a podsvětní kněží a démoni.
Gilgameš, i když se velmi snažil smrt obelstít, se stejně jako ostatní po svém skonu dostal do
podsvětí, ale jelikož byl tak významnou osobou, byl mu velkými bohy udělen titul předáka

37
všech zemřelých duší (The death of Gilgameš). Dumuzi, jak už víme, se v KURu ocitl
nedobrovolně jako náhrada za bohyni Inanu. Ningišzida je často zmiňované podsvětní
božstvo, avšak bez jasného postu. Jeho atributem jsou dva hadi obtáčející se kolem hole –
podobně jako u Enkiho. Posledními zmiňovanými byli kněží a démoni. Z démonů je
nejvýznamnější Namtar, chápaný jako osud, démon smrti (Siren Ch. 2000: bez číslování) a
Asag (démon, který způsobuje nemoci), zlý démon poražený bohem jižních větrů a záplav
Ninurtou (http://stason.org/TULARC/education-books/sumerian-mythology/10-The-Annuna-
Anunnaki-and-others-p1-Sumerian-Mythology.html). A zdá se, že i kněží a kněžky zastávají
stejně jako za živa na onom světě důležitá místa. Totiž vždy, když se mluví o darech,
dávaných zemřelému na poslední cestu, jsou vyjmenovány i dary pro zemřelé kněze. V básni
The death of Gilgamec, on mimo jiné dary: „for the dead en priests, the dead lagar priests, the
dead lumah priests, the dead nindigir priestesses, and the dead gudug, the linen-clad and ......
priests.“, (pro mrtvé en kněze, mrtvé lagar kněze, mrtvé lumah kněze, mrtvé nindingir kněžky,
mrtvé gudug kněze, v lněné roucho a … kněze.) (The death of Gilgamec, 8-28).
Podsvětí má i svoje zákony a nařízení. Většina je jich popsaná v básni Gilgameš, Enkidu a
podsvětí. Gilgamešovi spadne do podsvětí jeho buben a paličky. Enkidu, jeho druh, se
nabídne, že zmíněné věci přinese zpět. Gilgameš mu proto radí, jak se má na onom světě
chovat a čeho se má vyvarovat. (assyr. verze): „Šat čistý na sebe neber, jinak jak na cizince
budou na tebe křičet! Olejem vonným z misky se nemaž, jinak se shromáždí k tobě, jakmile
ucítí jej!Nevrážej do země oštěp, jinak tě obklopí, kteří oštěpem zasaženi budou! Netřímej hůl
ve své ruce, jinak se duchové mrtvých před tebou třásti budou! Sandály neobouvej na své
nohy a netrop v podsvětí hluk! Ženu svou, kterou miluješ, nelíbej, ženu svou, k níž nenávist
chováš, nebij! Syna svého, kterého miluješ, nelíbej, syna svého, k němuž nenávist chováš,
nebij! Jinak by tě popadl podsvětní nářek.“ (Epos o Gilgamešovi 1976, 15-25, str. 104).
Enkidu však udělá přesný opak, upozorní na sebe podsvětní démony a je natrvalo jat jako
další duše – zemře tedy. Gilgameš velmi lká nad jeho úmrtím a obrací se na různé bohy o jeho
záchranu. Ale jen bůh Enki je schopen mu pomoci tím (sum. verze básně), že přemluví Utua
(sluneční bůh a soudce), aby otevřel na chvíli zemi a dovolil Enkiduově duchu, aby mohl
povykládat Gilgamešovi o podsvětním řádu (Gilgamec, Enkidu and the nether world, 238-
242). (opět assyr. verze) Gilgameš se ptá, Enkidu odpovídá: „Toho, jenž jednoho syna zplodil,
jsi viděl?“ – „Ano, viděl, hořce u hřebíků pláče, jenž byly vraženy do jeho zdi.“ „Toho, jenž
dva syny zplodil, jsi viděl?“ – „Ano, viděl, na dvou cihlách sedí a pojídá chléb.“ „Toho, jenž
tři syny zplodil, jsi viděl?“ – „Ano, viděl, vodu pije z měchu, jejž mu podává mladík.“ „Toho,
jenž čtyři syny zplodil, jsi viděl?“ - „Ano, viděl, jak ten, jenž zapřahá spřažení oslů, se raduje

38
srdce jeho.“ „Toho, jenž pět synů zplodil, jsi viděl?“ - „Ano, viděl, jak laskavý písař, jehož
ruka je stále otevřena, ve spravedlnosti vstupuje do paláce.“ „Toho, jenž šest synů zplodil, jsi
viděl?“ - „Ano, viděl, jeho srdce se raduje, jak ten, jenž zapřahá pluh.“ „Toho, jenž sedm synů
zplodil, jsi viděl? - „Ano, viděl, jak společník bohů na trůnu sedí, a naslouchá hudbě píšťal.“
Epos o Gilgamešovi 1976, 100-115, str. 164). Z toho je možné usuzovat, že Sumerové si
vážili synů jako potomků a toho, který jich zplodil sedmero, čekal v podsvětí celkem
příjemný pobyt.
Poté báseň pokračuje dalším výčtem činností, které dělají lidé podle způsobu smrti Zajímavá
je zmínka o palácovém eunuchovi – (sum. verze) „Did you see the palace eunuch?" "I saw
him." "How does he fare?" "Like a useless alala stick he is propped in a corner.“ („Viděl jsi
palácového eunucha?“ „Viděl jsem ho.“ „ Jak se mu daří?“ „Jako nepotřebná alala tyč je
opřený v rohu.“) (Gilgamec, Enkidu and the nether world, 268-285). A o malomocném. „Did
you see the leprous man?" "He twitches like an ox as the worms eat at him.“, („Viděl jsi muže
nakaženého leprou?“ „Škube sebou jako vůl, kterého zevnitř žerou červi.“) (Gilgamec, Enki
and the nether world, 286-303).
Tedy ve stručnosti takovýto byl pohled na sumerské podsvětí a fungování. Později se tento
jen drobně pozměněný model dostal k Babylóňanům a Assyřanům, ostatně jako celá
sumerská mytologie. Proto při jejím studiu můžeme čerpat i z eposů a básní těchto dvou
kultur.

Mýtus o stvoření člověka

Podle sumerské mytologie nebyli lidé na světě od jeho počátku. Byli vytvořeni až na žádost
nižších bohů, aby jim ulehčili od dřiny na polích. Epos, který o tom vypráví se jmenuje Enki a
Ninmach a rád bych se na něj podíval blíže, protože popisuje o stvoření a základním údělu
Sumerů v jejich světě.

Enki a Ninmach – o vzpouře bohů a stvoření lidí,

(http://www.ateismus.com/his/sumer1.html)
Mýtus začíná bez obvyklých úvodních pasáží velkého rozsahu.
Za oněch dnů, kdy nebe a země stvořeny byly,
za oněch nocí, kdy nebe od země bylo odděleno,
v oněch letech, kdy osudy byly určeny,
kdy Annunakové byli zrozeni

39
a bohyně do manželství vzaty byly,
mezi nebe a zemi se rozdělily.
Annunakové byli děti boha nebes Ana a bohyně země Ki. Jednalo se vlastně, jak v předešlé
kapitole popisuji, o velkou část božstev podsvětních.
Když bohyně otěhotněly a rodily-
tehdy pro jídlo a pití své bozi ještě pracovali.
Velcí bozi na práci dohlíželi, nižší bozi nosili košíky,
při hloubení kanálů v Charalu hlínu sypali.
Tu seběhli se bozi, zrno drtili a na svůj život si stěžovali.
Bohové stejně jako lidé nebo zvířata musí jíst a proto se pouští pod vedením hlavních bohů do
zemědělských prací.
Tehdy nejmoudřejší, jenž velká božstva zplodil,
Enki v hlubině moře, kde voda kolotá, v místě, jež bůh žádný nespatří,
na posteli své ležel, ze spánku se neprobral.
Bozi naříkají, stěžují si:“On nám způsobil žal!“
Ke spícímu, k ležícímu do ložnice nevstupují.
Enki bůh vod a podzemního moře Abzu si v poklidu odpočívá ve své říši, jakožto jeden
z nejvyšších. Je důležité si uvědomit, že je ale také stvořitelem světa, který utvořil podle
Enlilových plánů (Enki and the world order, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.1.1.3&charenc=j# ). Proto si na něj ostatní bozi stěžují jako na toho, kdo
jim způsobil žal.
Nammu, první z matek, jež velká božstva zrodila,
nářek bohů synu svému přednesla:
„Ty ležíš, ty opravdu spíš?
Ty odpočíváš? Proč nevstaneš?
Bozi, jež stvořil jsi, jedni do druhých bijí!
Můj synu, ze svého lože se zvedni, k moudrosti své zručnost připoj!
Opatři bohům náhradu, aby své košíky odhodit mohli!“
Enki na přání matky své Nammu z lože vstal.
Bůh, kníže svatý, v zamyšlení do stehen se bije,
vědoucí, moudrý, rozvážný, jenž vše moudré a dobré zná,
stvořitel, jenž dokáže všechno, Sigensigduovi vzejít dal.
Enki po svém boku ho postavil, přemýšlí o něm.
Když Enki, jediný stvořitel tvaru, se do jeho nitra pozorně díval,

40
řekl své matce Nammu:
„Má matko, na tvora, kterého vytvoříš ty, uval práci bohů!
Až jádro hlíny nad oceánem Abzu smísíš,
až Sigensigdu hlínu odkrojí,
nechť Ninmach je ti pomocnicí,
Ninimma, Suzlanna, Ninmada a Ningunna, jež jsi zrodila,
Ninmug, Šaršargaba a Ninbara
ať při tvém porodu stojí!
Má matko, až osud mu rozhodneš,
Ninmach nechť na člověka robotu uvalí!“
Nammu, zde označovaná jako první z matek je také známa jako „Prvotní moře“ nebo „Matka,
která zrodila Nebe a Zemi.“. Spíše než o bohyni jde o jakýsi základní aspekt či matrix, ze
kterého se vše zrodilo. Jejím mužem je An – Nebe a ona, jeho žena je jmenována také jako Ki
– země. Je tedy Enkiho matkou. Stojí za povšimnutí, že i když je Nammu dost abstraktní
(běžně označovaná za Prvotní moře nebo oceán), má zde normální antropomorfní podobu.
Verš kde je psáno „…k moudrosti své zručnost připoj!“ je narážkou na Enkiho božské pole
působnosti. Byl totiž kromě vod i bohem moudrosti a řemesel. S tím zřejmě nějak souvisel i
Enkiho znak, dva hadi obtáčející se kolem hole.
Sigensigdu je v této sloce nejasná postava. Nejčastějším výkladem je, že je to označení pro 7
bohyň zrodu, které jsou vyjmenovány hned níže
(http://www.myty.info/view.php?nazevclanku=enki-a-ninmach-stvoreni
lidstva&cisloclanku=2007120001). O Ninimmě je psáno: „Ty jsi strážce pečeti od
pokladnice…, Ty jsi paní všech obřadů v E-Kuru…, ty jsi nebeský písař…“. Suzlanna je ta,
která vlévá dech a dává pravé jméno. Ninmada je ta, která blízko sebe shromažďuje děti.
Ninbara je zřejmě paní místa, kde se odehrává zrod a Ninmug a Šaršargaba jsou bohyně
stojící po boku každé sochy dávající zrod. Nejspíše jsou tím myšleny jako pomocná božstva.
Ninmach (vznešená/ušlechtilá paní), která je Enkimu určena jako pomocnice, není nikdo jiný
než Ninchursaga (královna hor), bohyně-matka, a patronka rodiček (Siren Ch. 2000). Je
Enkiho sestrou.
Enki, jenž všechno vykonal, aby též nitro jejich rozveselil,
pro matku svou Nammu a pro Ninmach hostinu vystrojil.
Ta, jež Sigensigdua vznešeného vede, teď chléb vzácný bude pojídat.
Pro Ana s Enlilem Nudimmud pán čistá kůzlata upekl.
Velcí bozi na něho chválu pějí:

41
„Pane, ty všechno chápeš, kdo se ti moudrostí vyrovná,
Enki, velký pane, kdo v činech se rovnat ti může?
Jak otec rodný ty v sobě božské moci osudu ztělesňuješ!“
A tak Enki, známý svou slabostí pro alkohol se chopí tak dobrého důvodu jako je tvorba lidí a
vystrojí pro všechny významné bohy hostinu. Ti kvitují jeho čin s velkou radostí. Enki je
v některých hymnech označován i jako Pán Nidimmud. Proto je zde užito i jeho přídomku.
Enki s Ninmach společně pivo pili a jejich mysl byla rozjařena.
Ninmach Enkimu praví:
„Podle toho, jak dobře či špatně je tělo utvořeno,
já osud mu — jak srdce mé si žádá — dobře či špatně rozhodnu!“
Enki bohyni Ninmach odpovídá:
„Osud, který si přeješ, ať dobrý či špatný, určím já sám!“
A zde již začínají první potíže, oba sourozenci se neostýchají si přihnout a již tak trochu
počítají s tím, že jejich dílo nemusí dokonalé. Proto se domluví na svém příštím konání.
I vzala Ninmach hlínu nad oceánem Abzu:
člověk první, jejž stvořila, svou slabou paži ohnout nemohl a neudržel nic,
Enki, když prvního uviděl se slabou paží, již ohnout nelze a která neudrží nic,
určil mu osud — ustanovil ho dvorním sluhou.
Člověk druhý, jejž stvořila, viděl málo a stále mrkal.
Enki, když druhého spatřil, jenž viděl málo a mrkal stále,
osud mu určil — umění zpěvu mu daroval.
Velký pán, drak (celé země), ho před krále postavil.
Třetí člověk, jejž stvořila, nohu měl strnulou.
Enki, když uviděl třetího, jenž nohu měl strnulou,
práci se stříbrem ho naučil.
Člověk čtvrtý, jejž stvořila, stále jen močil.
Enki, když čtvrtého uviděl, jenž neudržel moč,
koupal ho ve vodě, zaříkával — za osud tělu jeho jen život holý dal.
Pátého člověka stvořila, byla to neplodná žena.
Když Enki tu ženu neplodnou viděl,
určil jí osud, do harému ji dal.
Šestý člověk, jejž stvořila, úd mužský ani pochvu neměl.
Když Enki spatřil toho, jenž úd mužský ani pochvu na těle svém neměl,

42
toho, jejž Enlil však na velkém místě jménem nazval,
za osud mu stanovil, aby stál před králem.
A tak se „rozjařená“ Ninmah pouští ihned do práce. Bere hlínu nad oceánem Abzu, tím je
myšlena hlína ze Země, ovšem její ruka je nejistá a místo aby stvořila pracovitého zemědělce,
kterého nižší bohové tolik očekávají, tak se jí povede jen několik nedodělků. A jak se dohodli
před tím, Enki jim začne určovat osud. Jak je vidět, je si vědom nedostatků Ninmachiných
výrobků a v některých případech se velmi snaží, aby její chyby napravil – např. procedura
s mužem, který stále močil.
Z výsledků jeho konání máme jedinečnou možnost se dozvědět něco o složení sumerské
společnosti. V básni jsou postupně jmenováni dvorní sluha, zpěváka, stříbrotepec, harémová
konkubína a posledním je nejspíše kastrát - palácový eunuch.
Ninmach kousky hlíny mrštila o zem vší silou.
Velký pán Enki bohyni Ninmach řekl:
"Každému. jejž jsi stvořila, jsem určil osud, obživu dal.
Nyní chci pro tebe tvořit sám, pro tebe osudy zrozených určovat!"
Enki tvořil podle hlavy její, těla, úst i vnitřností.
Bohyni Ninmach při tom řekl:
"Z údu vztyčeného semeno do lůna ženy vstříknu, ta žena porodí."
{tady chybí 2 řádky}
Ninmach vidouce, že její práci doprovází nezdar, vztekle mrští o zem hlínou. Enki se jí snaží
uklidnit a navrhne výměnu rolí. On teď bude tvořit a ona určovat osudy. A hned se rozhodne
celou situaci řešit přes svůj pohlavní úd. Bohužel začátek toho, co se stane poté, se nám
nedochoval. Další tabulka začíná až narozením druhého člověka jménem Umul.
Druhý (člověk) byl Umul. Jeho hlava nemocná byla,
jeho oči nemocné byly, byl nemocný, jeho šíje nemocná byla,
jeho život byl konci blízko, plíce měl nemocné, srdce nemocné,
vnitřnosti nemocné.
Hlava mu na těle visela, chléb do úst nevložil, jeho páteř...
ramena jeho byla slabá, jeho nohy byly slabé, do pole vyjít nemohl.
Takového člověka stvořil.
I pravil Enki bohyni Ninmach:
„Člověku, jejž jsi stvořila, já určil jsem osud, dal jsem mu obživu.
Nyní ty člověku, jejž stvořil jsem já, osud urči, nechť pojídá chléb!“
Když Ninmach Umula spatřila, otočila se k němu,

43
k Umulovi přistoupila a otázky mu kladla. Mluvit však neuměl.
Chléb dala mu k nasycení, nemohl na něj dosáhnout,
nemohl si odpočinout, nemohl spát.
Když vstal, nesedl si více, nemohl ulehnout ani chléb jíst.
Tu Ninmach Enkimu praví:
„Ten člověk, jejž jsi stvořil, živý ani mrtvý není, neunese nic!“
Enki bohyni Ninmach odpověděl:
„Určil jsem přece život člověku, jenž ruku slabou měl, chléb jsem mu dal,
i osud toho, jenž stále mrkal, jsem určil, chléb mu dal,
i osud toho, jenž nohu měl strnulou, jsem určil, chléb mu dal,
i osud toho, jenž moč neudržel, jsem určil, chléb mu dal,
i osud neplodné ženy jsem určil, chléb jí dal,
i osud toho, jenž neměl úd mužský ani pochvu, jsem určil, chléb mu dal!“
Pokud lidé stvoření Ninmach byli před tím nedodělky, tak Enkiho výrobek se dá bez
přehánění označit za zmetek. Ani to však neodradí Enkiho vyčítat své sestře, že není schopna
Umulovi určit osud.
Pak několik řádků eposu chybí. V chybějící části však nejspíše dojde k sourozenecké hádce a
Enki něco nerozvážného prohlásí či vykoná, neuvědomuje si svoji božskou moc a Ninmach
velmi rozezlena mu takto odpovídá.
„Nyní již nebudeš na nebi sídlit, na zemi bydlet.
I kdybys chtěl, na zemi nevystoupíš!
Na zemi sídlit nebudeš! Můj dům byl postaven, slova tvá v něm však nebudou vyslyšena!
Na zemi nebudeš žít! Mé město bylo postaveno, já však jsem plná hněvu!
Nyní je město mé zničeno, můj dům je zbořen, mé dítě je zajato!
O spánek jsem oloupena, Ekur jsem opustila.
Já sama z ruky tvé nikdy již neuniknu!“
Ninmach si stěžuje, že byla nucena opustit E-Kur (velkou horu), což byl chrám Enlila a hlavní
stan bohů v Nippuru – sumerském Vatikánu.
Enki se však názorovou různici snaží uhladit a daří se mu to, ale spíš jak napovídá poslední
řádek z pozice své síly a nadřazenosti.
Enki bohyni Ninmach odpověděl:
„Slovo, jež vyšlo z mých úst, kdo změnit může?
Bohyně Ninmach, dílo tvé nechť je spoutáno!
Poté, co Umul v lůně tvém....., jež nedokonalé bylo,

44
mne nechala jsi přijmout, kdo mohl ti odporovat?
Člověk, který za tebou jde, tvar podle mne má. Ať modlí se!
Nechť ještě dnes úd můj mužský velebí a v rozum tvůj věří!“
„Chrámové strážce až na místa postavím, nechť slávu tvou rozhlásí!
Sestro má, nechť hrdinství tvé je velebeno,
písní se opěvá a písmem napíše!
Bozi všichni mají své příbytky, Umul ať nyní dům pro mne staví!“
Ninmach velkému pánu, Enkimu, nemohla odporovat.

Pohřební ritus
Člověk byl stvořen jako nástroj pro vykonávání práce. Po smrti pak jeho duše odchází do
podsvětí, kde se z ní stává GIDIM – duch. GIDIM setrvává v podsvětí na věky
(http://www.crystalinks.com/sumereligion.html). Nečeká ho žádné vzkříšení, ani reinkarnace.
Toho je příkladem v Eposu o Gilgamešovi Inanino vyhrožování bohu Anovi: „…vyvedu
mrtvé, aby pojedli živé, a mrtví svým počtem překonají živé.“. Duše zemřelých se v podsvětí
hromadí a jejich počet s každým mrtvým na zemi stoupá.
Přežívání v záhrobí je definitivním koncem lidské duše. Prakticky v žádném díle se
nesetkáme ani s náznakem pozitivního vyjádření o říši mrtvých. Smrt a sestup do ní se vždy
pokládal za tragédii a nebožtíka všichni litovali.
Pokud budeme mluvit o sumerském pohřebním ritu, nejčastěji se každému vybaví Královské
pohřebiště v Uru. Je to pojem tak veliký, že většina autorů se spokojí jen s ním a o ostatních
pohřebištích proto máme jen skromné informace. I přesto bych se zde rád zmínil o pohřebišti
Umm al-Ajarib umístěném 400 km na jih od Bagdádu, jehož rozloha je přes 2 míle2 (asi 5,2
km2) a je pokládáno za největší sumerské pohřebiště dnes. Výzkum na něm vede irácký
archeolog dr. Donny Youkhanna (http://www.trussel.com/prehist/news217.htm). Druhým
významným je též pohřebiště v Eridu, s rozlohou 1 km2 a s více než tisícovkou hrobů
(http://www.ancientsites.com/aw/Post/43908).
Samotný pohřeb a pohřební rituály byly pro pozůstalé životním momentem velké důležitosti.
Kromě posledního rozloučení museli také nejbližší vybavit nebožtíka na odchod do záhrobí
dary pro podsvětní božstva a významné duchy. Pokud totiž pohřeb neproběhl správně,
nemusela duše zemřelého odejít do záhrobí, ale mohla být v podobě ducha uvězněna na zemi,
čímž by způsobovala utrpení nejen sobě, ale i živým. Je téměř pravidlem, že v hrobech jsou
kromě kosterních pozůstatků pohřbeného nalezeny také milodary, pohřební výbava a

45
v hrobkách velmi významných osob též lidské oběti. A jelikož nemáme téměř žádné prameny
o pohřebním ritu běžných obyvatel sumerských měst, budu se snažit na následujících řádkách
popsat alespoň poslední cestu těch privilegovaných a mocných. Na pomoc si vezmu u nás
málo známé básně The death of Ur-Namma a The death of Gilgameš a na jednotlivých
pasážích z nich se pokusím popsat nebožtíkův osud po jeho tělesné smrti. Jen připomínám, že
Ur-Namma byl významným vladařem Sumeru v letech 2112-2095 př.n.l., zakladatelem
3.dynastie urské.
Obě dvě básně začínají obligátními popisy úpadku celé země a života v ní po smrti tak
významných vládců. Je zajímavé, že v básních je shoda při popisu důvodu smrti obou
nebožtíků a tím je nemoc. U Ur-Nammy: „Ur-Namma, the advocate of Sumer, the ornament
of the assembly, the leader of Sumer, ...... lies sick.“, (Ur-Namma, obránce Sumeru, ozdoba
shromáždění, vůdce Sumeru, ….. leží nemocen) (The death of Ur-Namma, 31-51). U
Gilgameše: „For six days, he ...... ill. ...... on his skin like resin. Lord Gilgamec ...... ill.“, (Po
šest dnů, on …… nemocný. ….. na jeho kůži jako rez. Vládce Gilgameš ….. nemocný.) (The
death of Gilgamec, segment B, 1-8). V Sumeru bylo běžné za zemřelé truchlit a lkát nad jejich
smrtí. U králů a významných osob muselo být takové truchlení o to větší, plné průvodů
naříkajících a plaček. Důkaz toho jsou nám slova bohyně Inany, která říká svému ministru
Ninšuburovi: „When I have arrived in the underworld, make a lament for me on the ruin
mounds. Beat the drum for me in the sanctuary… Lacerate your eyes for me, lacerate your
nose for me. In private, lacerate your buttocks for me. Like a pauper, clothe yourself in a
single garment...“, (Až přijdu do podsvětí, truchli za mne na pahorcích s ruiny. Ve svatyni za
mne bij na buben… Rozdrásej si oči pro mě, rozdrásej si nos pro mě. V soukromí si pro mě
rozdrásej své hýždě. Jako chudák, obleč sebe v jednoduchý oděv…) (Inana's descent to the
nether world, 32-40).
Pak již v probíraných básních následuje pro nás důležitý soupis pohřebního doprovodu. Není
úplně jasné, zda se jednalo o doprovod, který byl pak pohřben i s vladaři nebo např. pouze stál
u jeho těla. Já se však přikláním k první možnosti, protože z Královského pohřebiště z Uru
máme četné doklady o mrtvém služebnctvu v hrobkách. Nejslavnějším je hrob č.1237, tzv.
„velká jáma smrti“, kde bylo nalezeno kromě krále 74 mrtvých lidí z jeho doprovodu.
Podobnou, i když menší svitu měla i královna Puabi z hrobu PG 800. V básni The Death of
Gilgameš je přímo výčet těch, které si mrtvý král vzal na svoji poslední cestu: „His beloved
wife, his beloved children, his beloved favourite and junior wife, his beloved musician, cup-
bearer and ......, his beloved barber, his beloved ......, his beloved palace retainers and servants
and his beloved objects were laid down in their places“, (Jeho milovaná žena, jeho milované

46
děti, jeho milovaná oblíbená a mladší žena, jeho milovaný hudebník, číšník a…., jeho
milovaný holič, jeho milovaný…., jeho milované palacové služebnictvo a jeho milované věci
byly položeny na svá místa…) (The death of Gilgameš, Another version from Nibru, 1-7).
Ušetřena nebyla samozřejmě ani zvířata, důkazem toho jsou následující řádky. „His donkeys
were to be found with the king; they were buried with him. His donkeys were to be found
with Ur-Namma; they were buried with him.“, (Jeho osli, kteří se nacházeli s králem, ti byli
s ním pohřbeni. Jeho osli, kteří se nacházeli s Ur-Nammou, ti byli s ním pohřbeni.) (The death
of Ur-Namma, 52-75). Pohřební doprovod nejspíše šel se zemřelým do hrobky o vlastní vůli.
Nalezené kostry totiž neměly na sobě žádné stopy naznačující spoutání, neměly rozdrcené
kosti končetin ani jiná kosterní zranění nasvědčující tomu, že by se lidé z doprovodu svému
osudu bránili. Naopak, například v hrobu PG800 byly u každého mrtvého nalezeny malé
nádobky, pravděpodobně kalíšky na jed, nasvědčující dobrovolné hromadné sebevraždě.
Zatímco dnes se nám může zdát početnost pohřebního doprovodu sumerských vladařů
šokující, možná na hranici běžného lidského rozumu - pokud by jsme se podívali třeba na
Gilgameše - tak přesto bylo tomuto tématu v obou dvou pohřebních básních věnováno velmi
málo prostoru. Zdá se totiž, že největší důraz byl kladen na výbavu zemřelého, jelikož podle
mého sestávala hlavně z důležitých darů pro významné duchy zemřelých a podsvětní božstva.
Věc tedy pro Sumery mnohem důležitější. Tak to alespoň vyplývá z obou probíraných
literárních děl. Rád bych na upozornil, protože u autorů pojednávajících o pohřební výbavě
z Královského pohřebiště v Uru tato skutečnost není zdůrazněna. Například J. a R. Malinovi
píší o „milodarech“ a „pohřební výbavě“ (Malina-Malinová 1991, str.183,184). V.
Zamarovský nazývá nálezy dokonce jen jako „předměty“ (Zamarovský 2004, str.67), atd.
Z následujícího textu však bude hned jasné, že každý kus z pohřební výbavy měl přesně daný
svůj účel. Nejčastěji jako dar, méně pak jako zpestření posmrtného života. Drahý prezent
mohl pravděpodobně ovlivnit další nebožtíkův osud v pozitivním slova smyslu. Byl to tedy
jednak dar na uvítanou – stejně jako my dnes nechodíme na návštěvu s prázdou – a zárověň i
jakýsi druh úplatku. V básních se dělí milodary na dvě základní skupiny. Na dary pro
významná podsvětní božstva a na dary pro mrtvé kněze a dveřníky sedmi podsvětních bran.
Do první skupiny zahrnujeme: „Gilgamec, the son of Ninsumun, set out their audience-gifts
for Ereckigala. He set out their gifts for Namtar. He set out their surprises for Dimpikug. He
set out their presents for Neti. He set out their presents for Ninciczida and Dumuzid.“,
(Gilgameš, syn Ninsumuna, rozložil přijímací dary před Ereškigalu. Rozložil dary před
Namtara. Rozložil překvapení pro Dimpikura. Rozložil dary pro Netiho. Rozložil dary pro
Ningišzidu a Dumuziho.) (The death of Gilgameš, Another version from Nibru, 8-28). U Ur-

47
Nammy je přímo vyjmenováváno, který milodar komu patří, aby snad nevznikla mýlka. „To
Ereckigala… a cagan bowl of perfect make, a heavy garment, a long-fleeced garment, a
queenly pala robe“, (Ereškigale… perfektní cagan misku, těžkou látku, látku z dlouhé ovčí
vlny, královskou pala róbu) (The death of Ur-Namma, 97-101). „To Gilgamec… a spear, a
leather bag for a saddle-hook, a heavenly lion-headed imitum mace, a shield resting on the
ground, a heroic weapon, and a battle-axe…“, (Gilgamešovi… kopí, kožený vak pro sedlový
hák, těžký palcát s koncem ve tvaru lví hlavy, na zemi stojící štít, zbraň hrdinů, a válečnou
sekeru…) (The death of Ur-Namma, 92-96), atd. V případě nálezu a exkavace Ur-Nammuova
hrobu budeme tedy vědět, že nalezené předměty, zvláště zbraně nebyly jeho vlastní a
oblíbené, ale byly dary pro Gilgameše, apod.
Druhá skupina milodarů je určena sedmi dveřníkům podsvětních bran a zemřelým kněžím a
kněžkám - jakoby privilégia a povinnosti jejich úřadu přecházely i na jejich duchy. Gilgameš
přináší dary, „for the dead en priests, the dead lagar priests, the dead lumah priests, the dead
nindigir priestesses, and the dead gudug…“, (pro mrtvé en kněze, mrtvé lagar kněze, mrtvé
lumah kněze, mrtvé nindigir kněžky, a mrtvé gudug (kněze)…). Téměř se stejným textem se
setkáváme u druhé básně: „He presented gifts to the seven chief porters of the nether world.
As the famous kings who had died and the dead ishib priests, lumah priests, and nindigir
priestesses,…“, (Předává (Ur-Namma) dary sedmi hlavním dveřníkům podsvětí. Stejně jako
slavným králům, kteří zemřeli a mrtvým išib knězům, lumah knězům, a nindigir kněžkám,…)
(The death of Ur-Namma, 76-87).
Do hrobů se kromě milodarů a obětí dávalo také jídlo a pití. Byl totiž obecně rozšířený názor,
že se v podsvětí nic neurodí, ale jelikož duše zamřelých musí jíst stejně jako bohové, jsou
v této oblasti odsouzeny k velkému strádání. V Eposu o Gilgamešovi se praví: „v podsvětí se
jí hlína místo chleba a pije voda místo piva“ (Epos o Gilgamešovi 1976, 30, str. 120).
V úryvku básně Ningišzida's journey to the nether world se předchozí slova jen potvrzují:
„The river of the nether world produces no water, no water is drunk from it. Why should you
sail?} The fields of the nether world produce no grain, no flour is eaten from it. Why should
you sail?} The sheep of the nether world produce no wool, no cloth is woven from it“, (V
podsvětní řece není žádná voda… Podsvětní pole nerodí žádné zrno, není tam k jídlu žádná
mouka…. Podsvětní ovce nedávají žádnou vlnu, žádné plátno tam není tkáno.) (Ninjiczida's
journey to the nether world, 29-37). Proto bývalo zvykem, že se zemřelým dávala na jejich
poslední cestu zásoba jídla a pití, neboť si tím mohli naklonit duchy mrtvých, kteří se rádi
rozptýlili ze svého ne-života. V The Death of Ur-Namma o tom máme jasný důkaz - Ur-
Namma jako král dokonce uspořádal v záhrobí jakousi hostinu: „As they announced Ur-

48
Namma's coming to the people, a tumult arose in the nether world. The king slaughtered
numerous bulls and sheep, Ur-Namma seated the people at a huge banquet. The food of the
nether world is bitter, the water of the nether world is brackish. The trustworthy shepherd
knew well the rites of the nether world, so the king presented the offerings of the nether
world, Ur-Namma presented the offerings of the nether world: as many faultless bulls,
faultless kids, and fattened sheep as could be brought.“, (Jak byl oznámen Ur-Nammuův
příchod za lidmi (duchy), nepokoj se rozšířil po podsvětí. Král nechal zabít množství býků a
ovcí, Ur-Namma seděl s lidmi na velkém hostině. Jídlo v podsvětí je trpké, voda v podsvětí je
poloslaná. Spolehlivý pastýř dobře zná zvyky podsvětí, tak král předložil dary podsvětí, Ur-
Namma předložil dary podsvětí: mnoho bezvadných býků, bezvadných kůzlat, a vypasených
ovcí, kteří mohli být vzátí.) (The death of Ur-Namma, 76-86). Na Ur-Nammově pohřbu
muselo být tedy zabito jako obětina mnoho dobytka.

Když tedy předchozí zrekapituluji, tak vyplývá, že poslední cesta zemřelého do záhrobí byl
jeden z největších rituálně-náboženských úkonů, ne-li tím nejdůležitějším. Těla významných
osob byla pohřbívána do hrobek s mnohými milodary pro podsvětí a s pohřebním
doprovodem, často čítajícím několik desítek jedinců, který měl mrtvému sloužit. Pozůstalí
nechávali konat zádušní obřady, čím bohatší a významnější nebožtík, tím větší. Při smrti
vládců truchlilo nejspíše celé město nebo i země. Na jejich skon byly psány žalozpěvy a
elegie, ve kterých se kladl důraz na zemřelým přinášené dary a jejich úcta k podsvětním
bohům. Autor také často běduje nad jejich skonem a smutným osudem, která je čeká v „zemi
bez návratu“.

Diskuse
Největším problémem mé bakalářské práce bylo shánění potřebné literatury a použitelných
zdrojů. Většina nejnovějších informací byla pro mě dostupná pouze na internetu, kde ale
vyvstává potíž s důvěryhodností. Podle mého však není těžké rozlišit elektronické stránky
s nálepkou „populární“, „amatérské“, od seriózních projektů, do kterých přispívají lidé
v oboru vzdělaní a je možné se dopátrat nejenom jejich jména, ale i použité literatury.
Příkladem je http://history-world.org/sumeria.htm nebo
http://ancientneareast.tripod.com/Sumer.html. Na druhé straně nebýt internetu a na něm
zveřejněném ETCSL (http://www-etcsl.orient.ox.ac.uk/), téměř s jistotou bych se k napsání
této práce neodhodlal. Stavím totiž hlavně na pramenech ze sumerské literatury, které tvoří

49
kostru mého textu. Podobný postup volí i přední vědci zabývající se starověkým Sumerem.
Není to ale metoda prostá problémů. Sumerská literatura se totiž vyznačuje vlastní rázovitostí,
sklonem k přehánění a někdy je obtížné v ní rozlišit fakta od básnických obratů a přirovnání.
Informace níže prezentované jsou již z většiny známé z prací předních sumerologů, proto
jsem se snažil je jen neopakovat, ale také dokázat jakoby znova, na podkladě jiných pramenů
a materiálů. Kupříkladu S. N. Kramer má kapitolu o sumerském podsvětí vystavěnou hlavně
na básni Sestup Inany do podsvětí (Krame S. N. 1961, str. 166). Já se však snažím čerpat
v kapitole „Země bez návratu“ z co nejvíce pramenů a tak fakta potvrzovat z několika zdrojů.
Z toho důvodu může se zdát, že některé důležité zdroje informací v určitých kapitolách chybí.
Je to ale nedostatečnost úmyslná, aby se má práce vyhnula kompilacím.
Rád bych také upozornil na lexikon J. A. Hallorana, který umožňuje obratně dohledávat
výrazy sumerských slov, které jsou často složeniny. S jeho pomocí se dá z části porozumět i
dosud nepřeloženému textu. Ostatně celá sumerština je po jazykové stránce nesmírně
zajímavá – už jen její etymologické vazby na dnešní moderní jazyky a myslím, že na jejím
poli je utvořen velký prostor pro bádání lingvistů a jazykových antropologů.

Závěr
V jižní části dnešního Iráku, v deltách Eufratu a Tigridu vyrostl mezi roky celek městkých
států, pro něž a okolisté území se vžil název Sumer. Ve starověkém Sumeru se objevila jedna
z prvních civilizací na světě vůbec. Plynule navázala na přechozí neolitickou Ubaidskou
kulturu.
Pro hospodářský i kulturní rozvoj bylo zásadní závlahové zemědělství, přední zdroj obživy.
Sumerská pole dávala úrodu 2x do roka a přebytky byly směňovány za chybějící nerostné
suroviny z okolních zemí.
Hlavní jednotkou z prvu nesjednoceného Sumeru byly městské státy v čele s panovníkem,
který byl často i veleknězem hlavního městského chrámu. Náboženství bylo úzce spjato
s běžným životem a kněží měli obecně obrovský vliv a často zasahovali do politiky. Spolu
s panovníkem proto stáli na vrcholu společenského žebříčku. Zbytek solečnosti se pak
rozděloval na svobodné občany, nazývané AMELÚ, osoby připoutané závazky k chrámu,
nazývané MUŠKÉNU a nesvobodné otroky. Obraz tehdejšího myšlení a běžného života
můžeme nalézt v sumerské literatuře a mytologii.
Sumerský panteon čítal kolem tisícovky božských entit v čele se čtyřmi bohy – Anem,
Enlilem, Enkim a Ninchursagou. Většina bohů měla antropomorfní podobu a výrazné lidské

50
rysy chování. Příkladem je bohyně lásky a války Inana Sumerové měli komplexní představu o
posmrtném životě a podsvětí, které bylo děsivým a smutným světem pod zemí, kde vládne
bohyně Ereškigala a démoni.
Při tvorbě mé práce jsem se snažil co nejvíce využívat informace obsažené v dochovalých
pramenech, jako jsou eposy, básně, přísloví, apod. Jako doplňujících zdrojů jsem používal
nejvíce seriózních internetových stránek a české literatury.

Seznam literatury

Literatura
Bič M. 1990: Při řekách babylónských, Praha
Halloran J. A. 1999, Sumerian Lexicon, http://www.sumerian.org/
Klíma J. 1976: Lidé Mezopotámie, Praha
Kramer S. N. 1961: Historie začíná v Sumeru, Praha
Malinovi J. a R. 1991: Dvacet nejvýznamnějších archeologických objevů dvacátého století,
Praha
Partow H. 2001: The Mesopotamian Marschlands: Demise of Ecosystem, UNEP
Siren Ch. 2000: Sumerian Mythology FAQ (Version 2.0html),
http://home.comcast.net/~chris.s/sumer-faq.html
Zamarovský V. 2004: Na počátku byl Sumer, Bratislava

Internetové odkazy
- http://ancienthistory.about.com/od/southasia/a/Sumer.htm
- http://ancienthistory.about.com/gi/dynamic/offsite.htm?zi=1/XJ&sdn=ancienthistory&cd
n=education&tm=6070&gps=66_138_1148_688&f=01&tt=2&bt=0&bts=0&zu=http%3
A//www.fsmitha.com/h1/ch01.htm
- http://cs.wikipedia.org/wiki/Asu%C3%A1nsk%C3%A1_p%C5%99ehrada
- http://en.wikipedia.org/wiki/Sumer
- http://en.wikipedia.org/wiki/Soil_salinity
- http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/section2/tr211.htm
- http://history-world.org/sumeria.htm
http://joseph_berrigan.tripod.com/ancientbabylon/id46.html
- http://i-cias.com/e.o/sumer.htm
- http://masch.blog.cz/0706/nilske-zaplavy-dar-z-nebes

51
- http://psd.museum.upenn.ed u/epsd/epsd/e3245.html
- http://referaty-seminarky.cz/mezopotamie/
- http://sarissa.org/sumer/sumer_s.php
- http://stason.org/TULARC/education-books/sumerian-mythology/10-The-Annuna-
Anunnaki-and-others-p1-Sumerian-Mythology.html
- http://www.ancientsites.com/aw/Post/43908
- http://www.ancientworlds.net/aw/Post/875791&authorid=17461
- http://www.answers.com/topic/uruk-warka
- http://www.au.af.mil/au/awc/awcgate/gabrmetz/gabr0004.htm
- http://www.ateismus.com/his/sumer1.html
- http://www.bellaonline.com/articles/art29722.asp
- http://www.bibliotecapleyades.net/sumer_anunnaki/esp_sumer_annunaki04.htm
- http://www.crystalinks.com/sumer.html
- http://www-etcsl.orient.ox.ac.uk/
- http://www.fordham.edu/halsall/ancient/Mesopotamia-Contracts.html
- http://www.geocities.com/soho/lofts/2938/magic2workers.html
- http://www.jameswbell.com/index.html
- http://www.mystae.com/restricted/streams/vela/uruk.html
- http://www.myty.info/view.php?nazevclanku=enki-a-ninmach-stvoreni
lidstva&cisloclanku=2007120001
- http://www.shrewsbury-
ma.gov/schools/Central/Curriculum/ELEMENTARY/SOCIALSTUDIES/Mesopotamia/a
ncient_mesopotamia.htm
- http://www.trussel.com/prehist/news217.htm
- http://www.womeninworldhistory.com/lesson2.html

Prameny
A cir-namcub tu Utu, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.4.32.e&charenc=j#
A drinking song, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.5.5.a&charenc=j#
An elegy on the death of Nannaya, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.5.5.2&charenc=j#
A praise poem of Culgi, Culgi B, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.2.4.2.02&charenc=j#

52
A praise poem of Ur-Namma, Ur-Namma C, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.2.4.1.3&charenc=j#
A song of Inana and Dumuzid, Dumuzid-Inana J, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.4.08.10&charenc=j#
Enki and Ninhursaja, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.1.1.1&charenc=j#
Enki and the world order, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.1.1.3&charenc=j#
Enki a Ninmah, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.1.1.2&charenc=j#
Enlil and Ninlil, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.1.2.1&charenc=j#
Epos o Gilgamešovi, 1976, Praha
Gilgamec and the bull of heaven, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.1.8.1.2&charenc=j#
Gilgamec, Enkidu and the nether world, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.1.8.1.4&charenc=j#
Inana and Cu-kale-tuda, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.1.3.3&charenc=j#
Inana and Ebih, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.1.3.2&charenc=j#
Inana and Enki, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.1.3.1&charenc=j#
Inana's descent to the nether world, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.1.4.1&charenc=j#
Letter from Gudea to his personal deity, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.3.3.20&charenc=j#
Lugalbanda in the mountain cave, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.1.8.2.1&charenc=j#
Ninjiczida's journey to the nether world, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.1.7.3&charenc=j#
Proverbs: from Urim, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.6.2.3&charenc=j#
Proverbs: collection 3, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.6.1.03&charenc=j#
Proverbs: collection 7, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.6.1.07&charenc=j#
Proverbs: collection 18, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.6.1.18&charenc=j#
Proverbs: collection 19, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-bin/etcsl.cgi?text=t.6.1.19&charenc=j#
The death of Gilgamec, Another version from Nibru, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.1.8.1.3&charenc=j#
The death of Ur-Namma, A version from Nibru, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.2.4.1.1&charenc=j#

53
The farmer's instructions, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.5.6.3&charenc=j#
The instructions of Curuppag, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.5.6.1&charenc=j#
The debate between Grain and Sheep, http://etcsl.orinst.ox.ac.uk/cgi-
bin/etcsl.cgi?text=t.5.3.2&charenc=j#

54