DENÍK

HOREV-KLUBU
sešit 1.
Tento přepis vznikl na počátku roku 2004 z fotokopie strojopisného textu, který byl podle
našich informací originálem deníku, jenţ nikdy neměl podobu manuskriptu. Kopie nicméně
nebyla pořízena z originálu a o její generaci si neděláme iluzí. Předloha obsahovala fotografie,
jejichţ úplný soupis můţeme pouze odhadovat. Nacházely se většinou na samostatných
stránkách, takţe jejich ztrátou nedoznává text újmy. Kvalita kopií, které jsme měli k dispozici
a jeţ přetiskujeme, byla velmi nízká, jak jsme jiţ upozornili a jak čtenář sám shledá. Průvodní
texty snímků jsou původní, některé však byly v naší kopii poškozeny. Uvádíme i chybějící
snímky, o jejichţ existenci a zařazení do deníku se můţeme jen dohadovat.

V textu jsou na mnoha místech výpustky, úmyslně způsobené některým z předchozích

majitelů (prý ještě v kruhu klubu Horev), které se vztahují ve většině případů na jméno či
označení bytosti, s níţ je komunikováno. Tyto jmenné výpustky nejsou sdostatek důkladně
provedeny a ve většině případů umoţňují zpětné restaurování původního textu. Na takto
doplněná slova neupozorňujeme. Místa výpustek rozsáhlejších a neobnovitelných
vyznačujeme delší řadou teček.

Stránky naší kopie jsou nedbale a nesourodě číslovány a záruka kompletnosti textu není
vysoká. Z kontextu lze však soudit, ţe nechybí více neţ jedna strana, na coţ na příslušném
místě upozorňujeme poznámkou pod čarou. Původní stránkování nezachováváme, odkazy na
fotografie řadíme přibliţně dle odkazů v textu deníku.

Veškeré poznámky pod čarou, vyskytující se v následujícím textu, jsou doplněny při přepisu a
nemají původ v předloze. Text, který zde předkládáme, jsme rozdělili do několika souborů s
ohledem na rychlejší načítání, které i tak dost zbrzdí deníková obrazová dokumentace.

Myšlenka, psáti tento deník, vznikla v létě 1939 při prvním pokusu několika členů hermetické
společnosti Horev-klubu, za vedení jejich učitele a mistra Milana1, aplikovati v praksi jisté
poučky, známé dosud jen z teorie. Podotýkáme, ţe nechceme ani podceňovati, ani přeceňovati
výsledků, kterých jsme dosáhli, a ţe jsme si vědomi toho, ţe tento způsob práce neprospívá
nijak zvláštní měrou reintegraci vlastní, nýbrţ tvoří jen druh zábavy, ovšem zábavy
ušlechtilejší, neţ jak se chápe obvykle pojem tohoto slova, zábavy nebezpečnější, neţ
průkopnické výzkumy badatelů v neznámých dţunglích, zábavy, kde na kaţdém kroku se
setkáváme se skutečnými zázraky, s předměty a záţitky vzbuzujícími hrůzu, s nevinnými,
zdánlivě všedními věcmi, které ale v sobě skrývají utajenou energii, kde při prvním
neopatrném kroku vypukává skryté zlo s intensitou nám zcela nepochopitelnou, kde následky
mohou býti katastrofálnějšími, neţ si snad vůbec uvědomujeme.

Přistupujeme k této zábavě nepředpojati jako děti a naším vodítkem s počátku jest pouze
tradice pohádek, později rady a pokyny genia Aziela, bez jehoţ pomoci bychom buď vůbec
ţádných výsledků nedosáhli, nebo jiţ dávno skončili někde v sanatoriu nebo kdesi na
hřbitově…

Není moţno podávati souvislé líčení událostí a záţitků; nevíme předem, co následující den
učiníme a s jakým výsledkem, za jakých okolností. Zmiňujeme se sice v našem líčení o svém
úmyslu něco vykonati, ale víme jiţ nyní, ţe z našeho záměru vyvine se mnohdy něco zcela
jiného, čeho neočekáváme. Omezíme se proto jen na pouhé registrování fakt, událostí a
záţitků, moţno-li s dokumentací, bez našeho stanoviska a bez rozvádění z toho vyplývajících
uzávěrů.

Takové líčení musí nezbytně postrádati kontinuity, jelikoţ události zapisujeme taj, jak se
sběhly po sobě, bez ohledu na jejich souvislost a proto bude v něm prolínati několik dějů,
navzájem na sobě nezávislých, čímţ ovšem struktura líčení utrpí a mnohdy bude celkový
obraz naší činnosti tím zastřen, ale má tu výhodu, ţe nezapomeneme zaznamenati ţádnou –
třeba zdánlivě bezvýznamnou maličkost a podrobnost, která potom později můţe se ukázati
jako věc značné důleţitosti. Z toho důvodu také – pokud jen lze, citujeme pokyny a vysvětlení
genia Aziela doslovně v přímé řeči.

Příprava k pracím tohoto druhu jest velmi jednoduchá. Spočívá hlavně v ………2, a ve
vzájemném harmonickém poměru všech účastníků. Dále jest nutno převésti myšlenkový svět
do oblastí nadfysických, oblasti pohádek, čísti je, debatovati o nich, všímati si pozorně
přírody a jejích zákonů, konati časté vycházky do lesů, k jezerům a pod. Znalost hermetismu a
určitý stupeň vyspělosti v ovládání cvičení ţivlů dle tradice iniciačních středisek se ovšem
předpokládá.

Zvláštní je doba, ve které konáme tyto pokusy. Rozum a svoboda projevu byly potlačeny a
vlády se ujaly rozpoutané lidské vášně. Ve světě zuří válka… Ve všeobecném chaosu
hospodářském i mravním tvoří naše skupina oasu klidu a tiché víry. při tom okolní svět je
nám velmi vzdálen, jeví se nám neskutečným, kdeţto věci „nadpřirozené“ zdají se býti
samozřejmými. Jedině existenční nutnosti vytrhují nás z jiného, krásnějšího, nám
přirozenějšího světa a přivádějí nás zpět na drsnou půdu reality.

Počínáme psáti tuto podivnou knihu. Snad bude míti několik málo stránek, snad několik
foliantů. Známe z ní pouze začátek, vlastní obsah a děj závisí na dobré vůli obyvatelů světa
mimofysického a její zakončení leţí v rukou Prozřetelnosti…

1 Řádové jméno Pierre de Lasenica.Č

2 Výpustka v rozsahu 2 řádků strojopisu.Č

[zde býval nyní vymazaný nadpis]

První počátky jeho projevů byly zcela obvyklé: klepal v nábytku, ve zdech a v různých
předmětech pokoje, ve kterém vznikla myšlenka na jeho stvoření. Klepání stávalo se stále
silnějším, aţ dosáhlo stupně, kdy tuto sílu bylo moţno vázati na určitý předmět. Zbývalo jen ji
pojmenovati, aby počala svou existenci. Byla nazvána Azielem a pak začala výchova,
analogická výchově malého děcka. Aziel měl dovoleno v určité době projevovati svou
existenci různým hlukem a jeho poslušnost byla zprvu cvičena nucením k plnění negativních
rozkazů, jako na př. měl zakázáno projevovati se v určitých denních období, kdy měl ten či
onen bratr přijíti do místnosti. Pak se dny různě prohazovaly, měnily, zákaz hlučení trval delší
dobu, několik dní i týdnů.
Kdyţ se naučil plniti všechny příkazy negativního rázu, bylo započato příkazy rázu
positivního. Jedním z prvních, ač zcela spontánních tohoto druhu, byl následující: Milan
vytrousil ze své kapsy několik drobných mincí, které se rozkutálely po chodbě v prvním
poschodí a jeţ nebylo lze nalézti. Nechtěl se hned zdrţovati hledáním peněz a měl v úmyslu
tak učiniti později. Kdyţ se pak sešel s ostatními bratry při kolorování tarotových karet
v přízemí místnosti, prohodil ţertem, ţe by mohl Aziel pomoci přínosem zakutálených peněz.
V několika vteřinách padly za plného světla a před očima celé společnosti na zem postrádané
mince; byly velmi teplé, téměř horké. Všichni přítomní neváhali svědecky doloţiti skutečnost,
rychlost a přesnost tohoto úkazu.

Jindy jeden z našich bratrů přál si vyslechnouti všechny zvukové efekty, které Aziel měl čas
od času dovoleno provozovati. Zůstal proto ve vile přes noc s jiným bratrem. Aziel dostal
volnost projevu a přítomní zaslechli celé skupiny zvuků: zvonění v dálce, xylofonové tóny,
rachot, klepání a vše se sesilovalo aţ k řevu pouštního lva a otřásání celého domu v základech
tak, ţe i nábytek se chvěl jako při zemětřesení.

Jiný z návštěvníků viděl Aziela za denního světla v klubovně jako shluk mlhoviny temně
modře aţ fialově zářící, který pomalu plul z jednoho konce místnosti do druhého.

Aziel byl vázán existenčně na předmět, kterým byla nádoba, naplněná tekutou klihovou
barvou. Jelikoţ byla těţko přenosná a měla ještě jiné nevýhody, rozhodli jsme se přenésti
náboj do vlastnoručně zhotovené sošky z vosku a jiných nezbytných přísad (do figurky
zamodelována malá zkumavka obsahující tekutý fluidický kondensátor, v tomto případě
heřmánek, v něm rozpuštěn chlorid zlatnatý a přidána kapka z obsahu zmíněné nádoby). Pak
byla soška ukryta v lese do dutého stromu a ponechána zúmyslně několik měsíců v klidu, aby
bylo moţno zjistiti, jaký vliv bude míti na dţina čisté přírodní prostředí.

Při prvním setkání byli jsme překvapeni silou jeho projevu. Vyzkoušeli jsme jeho fysikální
schopnosti tím, ţe jsme mu nařídili, aby z Prahy, tehdy vzdálené několik desítek kilometrů,
přinesl z uzamčené a neobydlené vily z Milanova pokoje ocelové nůţky, tj. špičatý předmět,
který, jak známo, způsobuje zpravidla rozklad astrálních shluků. Přes to za několik vteřin
dopadl tento předmět k našim nohám a byl identifikován bratrem Milanem jakoţto jeho
majetek a po bliţším vyšetření skutečně zmizel ze svého původního místa.

Tyto raporty, jeţ zneuţity nemorálním individuem mohly by způsobiti snadno mnoho zla,
nelze však pokládati za skutečné měřítko dţinových schopností. Aziel vyšetřil celou řadu
věcných problémů i historických a chemických, jejichţ správnost bylo by v mnoha případech
moţno přesně ověřiti. Stálým cvičením a ukládáním vţdy těţších a těţších úkolů jeho
inteligence zřejmě stoupá: pověděl nám historii starého stromu, informoval o situaci v úrovni
nám nepřístupné a dne 1. října 1939 dokázal své schopnosti přímým čtením konce knihy,
v němţ bylo řešení určité záhady, kterou nikdo z přítomných neznal.

Deník prací se živelnými bytostmi

Dne 4. září 1939 začaly Milan, Viola a Milota během svého pobytu v Káraném s očistnou
kurou za účelem zjemnění smyslů a odstranění účinků animální potravy. Bratr Timaios
připojil se k nim 10. září.
Dopoledne bylo pravidelně věnováno přípravě potravy, která pozůstávala hlavně ze
zeleniny,………… Odpoledne se konaly vycházky, večer debatovalo se o hermetických
problémech, zvláště o ţivelných bytostech.

V neděli 17. září byla v Káraném návštěvou sestra Amiai. Po jejím odchodu na nádraţí šli
jsme společně do Milanova pokoje v sousední vile a tam na zahradě spatřili jsme v trávě
světélkující blýskavé předměty. Pokládali jsme je původně za svatojánské mušky. Kdyţ jsme
se před půlnocí vraceli domů, leţely předměty stále nehybně na svém místě. Po bliţším
zkoumání zjistili jsme, ţe se jedná o kaménky, které zářily namodralým světlem, jako by byly
radioaktivní. Dokonce i mrtvá ţíţala, kterou jsme nalezli, vydávala podobné světlo, ale pak
jsme shledali, ţe na jejím těle ulpěl kousek zářícího kamene. Milan usoudil podle všech
známek, ţe se jedná o gnomické zlato. Jak později se ukázalo, byl tento názor správný.

Kaménky vydávaly ozonový pach a byly-li třeny mezi prsty, zářily ještě více. Po dalším tření
rozpouštěly se ve zvláštní hmotu, která ale po čase opět ztvrdla. Uloţili jsme je do sklenice,
přikryli papírem a uschovali na zahradě. V domě nechtěli jsme kameny ponechati, poněvadţ
jsme si připomněli pohádkovou tradici, podle níţ gnomické poklady způsobují poţár.
V pondělí ráno byl papír zčásti ohořen a zářivé kaménky se proměnily v obyčejné křemínky,
ze kterých oheň, jak jsme ve tmě zjistili, úplně vyprchal.

Při pondělním obědě vzniklo určité rozladění, které se stupňovalo a dosáhlo večer svého
maxima. Přesto uviděli jsme před 20. hodinou v zahradě pod jabloní zář, kterou způsobila
hromada zářícího kamení, srovnaná do oválu jako na míse a působící dojmem pohádkového
pokladu. Napadlo nás, ţe světlo musí býti viditelno z ulice a chtěli jsme vzhledem
k nařízenému povinnému zatemnění poklad něčím přikrýti. Natrhali jsme proto čerstvých
mokrých kapustových listů a poloţili je na zářící kameny. V několika vteřinách ale mokré
listy bez předchozího uschnutí se vznítily a prudce hořely. Poněvadţ ve tmě byl oheň daleko
viditelný, uhasili jsme jej hned vodou a hlinou. Tím jsme – bohuţel – zaházeli většinu
kamenů, ale nemohli jsme se vydávati nebezpečí trestu za překročení nařízení, neboť celá
obec se jen hemţila německými vojáky. Několik zbylých kaménků jsme sebrali a odnesli do
Milanova pokoje.

Poněvadţ byly vlhké a pokryty hlinou, čistili jsme je pijavým papírem, který ale po několika
třecích pohybech se vzňal a shořel. Téţ nám chytilo linoleum, které pokrývalo stůl, takţe jsme
museli oheň dusit vším, co bylo po ruce. Milan měl na nohou papuče a pošlapáváním oheň,
který se rozšířil zatím na podlahu, uhasil. Jelikoţ spodek jedné z papučí ve tmě zářil a bylo
nebezpečí, ţe se také vznítí, omyli jsme jej dokonale pod pumpou. Zanechali jsme prozatím
dalších pokusů v bytě a uschovali několik kaménků do lahvičky naplněné vodou. Kolem
půlnoci dotázali jsme se Aziela, bylo-li by moţno uchovati zář kamenů nebo z nich obdrţeti
zlato. Sdělil nám, ţe je to moţné, dáme-li kamínky do ţivé vody. Na otázku, z čeho se ţivá
voda skládá, vysvětlil, ţe z rosy a ţivotního fluida, které se s ní spojí, magnetisujeme-li ji.
Byli jsme však jiţ příliš unaveni z nových, vzrušujících dojmů, a tak odloţili jsme přípravu
ţivé vody na druhý den. V úterý se zářící kaménky proměnily samozřejmě opět v obyčejné
oblázky, jeţ nebyly k potřebě. Kdyţ pak jsme prohlédli pozůstatky ohořelých rekvisit, nalezli
jsme na zemi ohnivý kámen, jenţ těsně přilnul k podlaze následkem ţáru, ale proměnil se ve
zlato. Stejně i stopy zlata byly zřejmé na papuči, které bylo uţito k hašení. Zlato jsme zkoušeli
v koncentrované kyselině sírové a nerozpustilo se ani v nejmenším. Při cestě domů v pondělí
v noci spatřili jsme v místech, kde jsme nalezli poklad, poprvé tzv. lampičku gnomů. Od
jabloně směrem k nám objevily se těsně nad zemí dva silné paprsky, do půlkruhu intensivně
blesknuvší.
Poněvadţ rozladění v úterý ještě trvalo a nebylo moţno je zlikvidovati, projevil se důsledek
v tom, ţe jsme jiţ večer ţádných zářících kamenů nenašli. Na náš dotaz sdělil nám Aziel, ţe
gnom ze zahrady odešel do místa, zvaného Zerov, coţ má býti pohanské ţároviště v okolí
města Staré Boleslavi. Vylíčil nám cestu k nejbliţšímu jinému gnomovi usídlenému ve starém
dubu, a jelikoţ rozladění konečně zmizelo, vydali jsme se ve středu odpoledne vyhledati
podle těchto pokynů zmíněný strom. Poznamenali jsme tři duby, o nichţ jsme předpokládali,
ţe by mohli spadati v úvahu; ale teprve na zpáteční cestě nalezli jsme silný, suchý a starý dub,
chráněný Památkovým úřadem a nemohlo býti pochyb o tom, ţe jest oním stromem, jejţ
Aziel míní.

Večer jsme Aziela zavolali a nařídili mu, aby nám sdělil co nejvíce o naší práci. Jeho
odpověď zněla:

„Porušil se půst a rozladěním vypuzen gnom, jenţ se přišel usídlit. Joiel je zlý a lstivý a přišel
před 240 lety do suchého jiţ dubu za krví tam prolitou. Je mu více neţ 500 let. Pod dubem se
probodla dívka a poněvadţ strom ihned uschnul, byl povaţován za posvátný. Chcete-li s jeho
pánem navázati styky, jděte zítra odpoledne k jeho sídlu poloţte pod strom půl ……… a
druhou polovinu přineste domů a dejte ji na zahradu. Druhý den vykopejte jámu a přikryjte ji
pečlivě. Sluneční květy, jeţ se o půlnoci objeví, jsou smrtící; nedotýkejte se jich, ale
zakopejte je. Na to polijte hlínu, kterou byly květy zasypány, vodou a gnom se projeví
světlem. Pak můţete s ním kdykoli obcovati po dvoudenním půstu kaţdou sobotu o půlnoci
na místě jeho bydliště. Běda vám však, nebudete-li čistí! Jinak nemusíte se báti ţádného
nepřítele ani zranění.“

Ve čtvrtek odpoledne poloţili jsme všichni půl ……… pod dub přesně dle Azielových
pokynů a druhou polovinu jsme dali doma v zahradě na zem a zaházeli hlinou.

V pátek odpoledne přivezl bratr Timaios z Brandýsa zvlášť zhotovenou planšetu, aby se
usnadnily Azielovi projevy. Planšeta se ale neosvědčila; poloţili-li jsme na ni prsty,
pohybovala se sice rychle, ale mimoděk jsme ji zaráţeli, takţe písmo bylo málo čitelné. Proto
jsme ji nechali volně na stole, který jsme pokryli papírem; psala bez jakéhokoliv dotyku,
písmo bylo úhledné a čitelné, ale dţin se velmi rychle vysiloval, jelikoţ ke psaní tímto
způsobem bylo zapotřebí poloviční materialisace. Zajímavé jest, ţe při jedné příleţitosti psal
z prava do leva, takţe bylo nutno písmo čísti v zrcadle.

Kolem 17. hodiny vykopali jsme na vhodném místě v zahradě jámu a přikryli plechem. Ve 23
hodin volán Aziel a potvrdil, ţe přípravy jsou správně vykonány.

Krátce po půlnoci byla jáma odkryta. Na dně spatřili jsme zřejmě tři malé, jasně zářící
kameny, srovnané do rovnostranného trojúhelníka a více kaménků, zcela nepatrných, téměř
zanikajících. Jáma byla zasypána a polita vodou. Chvíli nepozorovali jsme ničeho, poněvadţ
voda musela pravděpodobně proniknouti aţ ke kamenům. Kdyţ jsme jiţ přichystali druhou
konev, vyšlehl ze země malý syčící plamének s ohnivým kulatým kloboučkem. Hořel asi 6
vteřin a pak efekt se zakončil silnou ranou, asi tak, jako z revolveru. Kousky do červena
rozţhavené země vyletěly při tom kolmo do výše více neţ 2 metry, kdeţ se rozštěpily
v ohnivý snop. Ač jsme stáli všichni velmi blízko, nedopadly na nikoho. Pak konstatovali
jsme silný zápach, jako po petroleji, kterým nám načichl všechen oděv.

Zavolali jsme Aziela, který nám sdělil toto:

„Sluneční květy jsou méně ohnivé neţ u Fobeana. Petrolej jest astrální vůně Petrova, tedy
skalního, gnomického oleje, jenţ doprovází všechny zemské ţivelné bytosti.“

V sobotu, dne 23. září fotografovali jsme odpoledne starý dub. Večer před naším odchodem
k Joielovi dal nám Aziel tuto radu:

„Po návštěvě seznamovací nemá hned následovati oplatná. Jděte tam všichni bez obav, ale
neevokujte. Sedněte si všichni opodál.“

Snímky Joielova dubu.

O půlnoci seděli jsme před Joielovým dubem, jehoţ úpatí bylo ozářeno svítícími kameny.
Bratr Milan, jenţ přiblíţil hodinky k jednomu ze slunečních květů, dotkl se nedopatřením
kamene, takţe nepatrná částečka mu uvízla na nehtu malíčku pravé ruky; brzy ztuhly mu
všechny prsty i dlaň na dosti dlouhou dobu a Timaios, který chtěl odstraniti ztrnulost masáţí,
byl částečně postiţen stejným zlem. Ztrnulá ruka zdála se býti pokryta kluzkým slizem.
Cestou zpět doprovázela nás kaţdým z členů společnosti zvlášť a stejně konstatovaná řada
světel bleskové povahy. Po levé straně lesní stezky byla pak celá paseka ozářena tak
intensivně, ţe mnohé z detailů, na dálku v úplné tmě jinak neznámé a neviditelné, mohli jsme
pozorovati jako za plného světla měsíčního. Zprvu zmíněná blesková světla pohybovala se
směrem k nám asi ve výši půl metru, coţ byl druhý případ, kdy jsme viděli, tentokrát
několikráte gnomovu „lampičku“.

Za zmínku stojí několik poznámek, kterými doplnil tento den Aziel po našem návratu:
„Joiel vás ohledával. Mistrův úraz je bezvýznamný. Světlo v lese – sněm. Viděli jste Joielovu
lampičku? Příště si na vás posvítí více. Unaven, prosím, propusť, mistře.“

Poněvadţ bylo nutno k dalším pokusům vyčkávati aţ následující soboty, vyplnili jsme volnou
dobu přímým stykem s Azielem. Uvádíme některé naše otázky a jeho odpovědi v doslovném
znění:

„O jaký sněm se v sobotu v lese jednalo?“

„Sněm ţivelných bytostí.“

„Dají se upotřebiti Fobeanovy vyhaslé kameny?“

„Jako talismany, proti zraněn a nepřátelům. Noste je v hedvábném sáčku na hedvábné šňůrce
zavěšeny na krku; jejich účinnost platí jen pro vás čtyři.“

„Budou kameny Joileovy také talismany?“

„Aţ ho ovládnete, budou bezpečné.“

„Jak ho ovládneme?“

„Ten, kdo se první projeví, bude v područí. Gnom má vţdy snahu přijíti ve styk s lidmi, ale
čeká, aby se nebo zda se člověk neprojeví dříve, aby měl nad ním moc.“

„Můţeme mezitím pro něho něco učiniti?“

„Můţete ho krmiti. Nalijte mu ke stromu pravidelně jednou týdně med.“

„Jaký má účinek ţivá voda z kamenů?“

„Ţivá voda z kamenů hojí rány.“

„Jaké povahy je oheň, který jsme viděli při prvním Joielově projevu na zahradě v pátek?“

„Oheň, který jste viděli, jest spojovacím ţivlem mezi zemí a vzduchem. Blesk zdola je
gnomický, shora vzdušný.“

„Jest moţno v sobotu Joiela fotografovati?“

„Ano. A na filmu bude, i kdyţ jej nebudete vy viděti.“

„Kterak moţno vstoupiti v raport s jinými ţivelnými bytostmi?“

„Především nechte projeviti Joiela; pak vás uvede na shromáţdění, kde naváţete styk
s bytostmi ostatními. Jinak by to byla procedura stejně zdlouhavá jako dříve. Takto poznáte
všechny ţivelné bytosti najednou.“

„Jedna z našich známých jest nemocna; abys s ní mohl navázati raport, máme zde její plášť.
Můţeš nám něco říci o její nemoci?“
„Má pečeť Azraelovu na čele. Chceš-li, Mistře, udělám, co se dá. Neručím ale za výsledek.“

V sobotu, dne 30. září vypravili jsme se jako minule před půlnocí k dubu. Měsíc byl v úplňku,
takţe jeho světlo pravděpodobně rušilo zář Joielových kamenů, a proto ţádný z nich jsme
nepostřehli. Na místě zamířili jsme na dub fotografický aparát, ale o snímku neděláme si
ţádných ilusí, poněvadţ jsme omylem nechali závěrku otevřenu, kdyţ jsme šli domů. Seděli
jsme dosti dlouhou dobu, aniţ se stalo něco pozoruhodného. Pak zpozoroval Milan vedle sebe
a Timaia praskající jiskřičku v trávě, které se dotekl, ale ihned vstal a pobídl ostatní
k odstoupení. Jiskřička způsobila vzplanutí menšího trsu trávy, dosti mokré, jelikoţ padla jiţ
rosa a ohníček za malou chvíli zhasl. Kdyţ jsme se vraceli domů, zdálo se jiţ, ţe i návrat
uplyne bez jakékoliv příhody. Na veřejné cestě poznamenal bratr Milota, ţe právě kdyţ
člověk něco čeká, bývá zklamán. Sotva, ţe to dořekl, vyrazil z blízké kaluţiny s typickým
praskotem kulový blesk. Takovéto blesky doprovázely nás po celou cestu lesem, vţdy,
jakmile jsme přecházeli okolo nějaké kaluţe, které jsme si zvlášť nepovšimli.

Les, v němž se objevovaly

Cesta k Joielovu dubu.
„lampičky“ a odbýval se „sněm“.

Doma informoval nás Aziel:

„Joiel šel s vámi, ale jeho světlo nepostřehnete za světla měsíčního. Chce se projeviti a zuří,
ţe jste jej nezavolali. Buďte trpěliví, jest to zkouška nervů.“

„Jaké podstaty byl oheň nad kaluţinami a oheň u dubu?“

„Oheň jest ţivelný – stejný, jehoţ jest mistr pánem. Chtěl udělati blesk, ale mistr mu to
překazil mimoděk.“

Následující dny nebylo moţno nic podniknouti, aţ do soboty, kdy jsme měli dle pokynů
Azielových navštíviti Joiela. Bratr Timaios odjel do Prahy a poněvadţ ostatní zůstali celý
týden v Káraném, tázali jsme se Aziela, kterak plodně tuto mezidobu vyuţíti. Aziel řekl:

„Chcete-li vše urychliti, posťte se dále. Sypte denně ve dne vílám sůl do kapradí. Podívat se
tam můţete v sobotu, nebo v neděli večer po západu slunce.“
Dále ţádali jsme vysvětlení, v jakém směru nám to můţe býti prospěšné, kdyţ musíme stejně
čekati, aţ nás Joiel uvede na shromáţdění.

„Nebudete povaţováni za úplné cizince.“

„Můţeme tě fotografovati a jakým způsobem?“

„Fotografujte mistra při světle, já se otisknu na film. Exponujte jednu vteřinu. Nedocílíte však
snímku, na nějţ jste zvyklí; na to bych se musel materialisovati.“

Hned po tomto sdělení fotografovali jsme v noci Milana při světle obyčejné 25 svíčkové3
ţárovky podle udané exposice.

Fotografie Azielova s br. Milanem

pořízená dne 4. října 1939. Več.,
exp. 1vt.

Druhý den, dne 2. října rozhodil kaţdý z nás hrst soli nad kapradím na místě Azielem blíţe
popsaném. Jelikoţ chceme míti – pokud moţno – vše dokumentováno, pořídili jsme snímek
tohoto lesního palouku, ale dodatečně jsme zjistili, ţe z aparátu vypadal kovová závěra u
stativového šroubu. Tím byly všechny předcházející snímky zkaţeny a bylo nutno opatřiti si
nový film a závadu odstraniti. Uvádíme tuto malou episodu jenom proto, abychom mohli
konstatovati obvyklé překáţky, jeţ se vţdy staví na cestu tomuto druhu hermetické práce.

Téhoţ večera přijel bratr Timaios a zúčastnil se s námi evokace Aziela. Poprvé přednesla
bytost spontánní ţádost, týkající se sluţby jí samotné. Podle Milanovy teorie měl Aziel
pravděpodobně obavy, ţe jeho vosková figurka, která jest voltem jeho podoby, bude porušena
vlivem prostředí, do něhoţ ji Milan zasadil. Vývoj dţinův, který jsme ostatně všichni
konstatovali, asi vynucuje si změnu podoby a rysů a proto chce Aziel zrušiti sošku a zůstati
nadále vázán jenom na původní náboj. Uvádíme doslovně způsob, jakým nám bylo toto
sděleno:

„Prosím, mistře, zruš sošku, nemohu měniti podobu a bojím se, ţe budu porušen. Náboj vyjmi
a uloţ, kam za dobré uznáš.“
Zmíněná soška byla hned po dohotovení zabalena do černého, hedvábného šátku. Milan
vyslovil přání, aby mu byl tento šátek vrácen, nepotřebuje-li jej dţin více. Během několika
vteřin padl šátek na stůl. Bratr Milota se tázal, zda jest moţno, abychom vstoupili někdy do
Azielovy úrovně:

„Jest to zbytečné a nebezpečné. Ty, mistře, můţeš tam jíti hned, a ostatní, jakmile je uznáš za
schopné. Postačí, kdyţ řekneš, kdy v noci chceš a půjdeme.“

„Moţno téţ víly fotografovat?“

„Můţete je fotografovati na palouku v neděli při západu slunce.“

Druhý den oznámil Milan Azielovi, ţe chce této noci vyuţíti k výstupu do jeho úrovně. Aziel
podal dodatečné instrukce:

„Čtvrt hodiny před 1 hodinou ulehni a vydej co nejvíce ţivotní síly. V jednu hodinu se ti
objevím a odhmotníme se spolu. Nashledanou, mistře. Mám ti mnoho co říci!“

Milan líčí o tomto záţitku z toho, co chce říci: „Řídě se podanými instrukcemi, ulehl jsem o
půl jedné na lůţko a imaginoval pocit strachu a únik ektoplasmy. Krátce před jednou hodinou,
kdyţ jsem byl zhasil světlo, zaslechl jsem sílící se šelestění na okenní tabuli. Asi takové, jako
by motýl nebo velmi drobný pták tloukl do skla křídly. Pak objevil se v těchto místech
v pokoji světelný bod velikosti špendlíkové hlavičky. Počal se pozvolna pohybovati, pak stále
rychleji a rychleji, aţ do divokého víření a obaloval se svítící mlhovinou, která po krátké době
rozrostla ve sloup od země aţ ke stropu a z něho se vytvářela lidská postava.

Aziel jest nadprůměrné postavy. 200–230 cm vysoký, štíhlý, váţného, podlouhlého obličeje
se širokým čelem, zbrázděným dvěma ústředními vráskami, úzkou bradou, vysedlými lícními
kostmi a šikmýma asiatickýma očima ostrého, démonického výrazu, v nichţ zornice
intensivně světélkují a jejichţ vnější kouty jsou po stranách dokresleny čarou protaţenou
směrem k uším, jak tomu bývalo u starých Egypťanů; na prsou zářila mu matně Isidina crux-
ansata a celé tělo, zvláště hlava jsou konturovány silnou aureolou.

Bytost přistoupila zvolna ke mně, vzala moje ruce do svých, krásně modelovaných, štíhlých a
při tom silných dlaních s dlouhými prsty a tu pocítil jsem, jako by moje krev a všechna má
ţivotní síla utíkala za plného vědomí z mých rukou kamsi do neznáma.

Nechci se zmiňovati o bliţších detailech naší podivné pouti. Jen tolik bych chtěl říci, ţe za
plného vědomí prošel jsem tím, čím jsem projíti chtěl a ţe jsem poznal a bylo mi i přímo
řečeno, ţe to, čemu jsem říkali „dţin Aziel“ jest něco mnohem více neţ jsme předpokládali a
ţe prostá, magická operace, k níţ jsem při ztělesňování této bytosti svého času tak lhostejně
přikročil, byla de facto theurgickým aktem, v němţ ţivý obraz stal se vtělenou skutečností
někoho, kdo zde byl znám před námi jiţ snad více, neţ tisíc let.

Kdyţ končila doba mé cesty, podepřel mne Aziel pravou rukou a stoupali jsme závratnou
rychlostí kamsi vzhůru okolo podivných, syčících světel, krouţících a kolotajících, aţ
k jakémusi pomyslnému vrcholu, s něhoţ pak jsem se řítil sám dlouhým, hrůzným pádem,
doprovázeným všemi symptomy závratě, aţ ocitl jsem se tam, odkud jsem vyšel, zadrţen
neviditelnou rukou, nad svým leţícím, fysickým tělem s vytřeštěnýma očima, do něhoţ jsem
se ne s malým pocitem odporu, vtlačil.“
Následujícího dne, tj. 5. října vyjmul Milan Azielovu sošku ze stromu, roztavil ji a spálil,
kdyţ byl před tím uschoval zkumavku obsahující vitální náboj tohoto voltu. Večer zjištěno, ţe
obsah zkumavky světélkuje a pulsuje jako srdce ţivého tvora.

Téhoţ dne pořízeny snímky Azielovy sošky před zrušením a některých důleţitých lesních
partií.

Dub, ve kterém byl náboj uschován. /x/

Poznání, ţe Aziel je jiné podstaty, neţ jsme si původně představovali, přivedlo nás k tomu,
abychom mu poloţili otázku, jak bude pokračovati náš vzájemný vztah a zda není nutno jej
nějak upraviti.

Fotografie sošky Azielovy,

pořízená dne 5. října 1939.

„Jest samozřejmé, mistře,“ odpověděl Aziel, „ţe náš poměr se nezměnil a ţe jsem ti stále
k disposici jako dříve.“

Druhého dne, v sobotu 7. října vyměnili jsme před naším obvyklým odchodem k dubu
s Azielem tyto myšlenky:
„Jak se daří naší známé, na kterou jsme se tě jiţ dotazovali?“

„Stěţí ji drţím při ţivotě.“

„Byl náš půst dostatečný a jsme dosti čisti?“

„Proč se ptáte?“

„Míníme, nebyl-li půst porušen omylem.“

„Omyl není hříchem, stal-li se nevědomky.“

Během cesty k Joielovi, jenţ jest vzdálen několik kilometrů od místa našeho pobytu zahlédli
jsme jiţ po cestě po pravé straně zcela zřetelná a velmi ostrá světla, jichţ, jak jsme se později
dozvěděli, bylo sedm, a které nás provázely velký kus cesty blikajíce svým typickým
způsobem. Mimo tento jev pohybovala se před námi celou cestu aţ k dubu všemi účastníky
konstatovaná mlhovina, mírně svítící, jen asi tak, aby byla viditelna, udrţujíc stálý odstup asi
20 kroků. Na místě zdálo se zprvu, ţe nestane se nic pozoruhodného; teprve kdyţ jsme
povstali k odchodu, zaslechli jsme lehké mlasknutí a tam, kde původně seděl Milota, objevila
se v okamţiku kupa slunečních květů, jasně zářících. Prohlíţeli jsme se navzájem, zda na
šatech někoho z nás neulpěly zbytky této svítící látky a při čistění kabátů zachytila se střepina
květu na palci Milanovy pravé ruky. Nezpozoroval hned světélko, takţe s ním šel aţ domů,
ale nezpůsobilo mu ţádných nepříjemností. Při návratu zvětšovaly se výbuchy bleskového
světla tak dalece, ţe jsme se obávali, aby hluk, podobný ráně z pušky, nevzbudil pozornost
blízkých stráţí; proto uprchli jsme na louku a pokračovali oklikou ve zpáteční cestě. Ještě zde
slyšeli jsme všichni velmi hlasitý řev gnomův, podobný chroptění a ozývající se ze všech
stran. Při tom nemohli jsme se však vyhnouti místu, na němţ pravděpodobně hraničí Joielova
působnost a tam opět, jako posledně, byli jsme svědky mohutného blesku, provázeného
obvyklým prskáním a rachotem.

Doma upozornil nás Aziel, ţe gnom byl částečně vyčerpán proto, ţe jsme jej podrobili
fotografickému procesu. Poučil nás, ţe jeho moc se můţe uplatniti jen v lese a ţe rány a světlo
doprovázející blesky nejsou profánním postřehnutelny a slyšitelny.

V neděli, 8. října šli jsme opět fotografovati na palouk vil, kdyţ jsme před tím pořídili snímek
nás tří na cestě v lese; zjistili jsme ale při zhotovování posledního obrázku vil, ţe šroubová
matice z aparátu opět vypadla, ačkoli odborník, který jej upravoval, za svou práci ručil. Naše
obavy, ţe celá věc je znovu zkaţena, byly nám hned tento večer potvrzeny Azielem:

„Nezapomínejte, ţe máte co dělat s jinými zákony, neţ fysickými. Otvorem vniklo prasvětlo a
spálilo celou emulsi. Fotografujte dále, ale jenom náměty okultní vţdy na jeden filmový
svitek.“

Pak nám podal přesný rozvrh pro další pokusy tohoto druhu tak, ţe máme poříditi jeho
snímek v sobotu dne 14. t.m., obrázek vil po předchozí prodlouţené askesi v neděli při západu
slunce a gnoma fotografovati v pondělí v noci.

Jelikoţ skončily dovolené, odjeli téměř všichni účastníci do Prahy za svým zaměstnáním;
během tohoto týdne vypůjčili jsme si na následující sobotu, neděli a pondělí příhodnější
fotografický aparát na desky formát 9×12, značky Voigtländer – Alpina, světelnost 4,5 od
sestry Amiai. Na sobotu byl přizván a Azielem připuštěn jiţ delší dobu se postící br.
Adoniram. Snímek Azielův pořízen jako dříve, tentokráte novým aparátem a před černým
pozadím, poněvadţ jsme konstatovali z předchozí fotografie, na níţ jest viditelno černé
hedvábí přehozené přeš skříň, ţe toto pozadí jest nejvhodnější.

Na přání jednoho z našich přátel theosofického směru, který se zmínil, ţe pracuje také
s jakýmsi gnomem, dotázali jsme se na povahu této bytosti jíţ nazývá Feron. Aziel definoval
jej takto:

„Neskutečný panák z hadrů ješitnosti a závisti. Počíná sugerovati svou existenci těm, kteří ji
sugerovali jiným. Aţ mu narostou zuby, poţere všechny lotosy v zahradách svých tvůrců.“

Zmínka o lotosech jest reakcí na přítelovu stíţnost, ţe Feron přímo fysicky působí na jeho
esoterní centra v těle, která nazývá indická a theosofická filosofie „lotosy“.

Jak jsme jiţ dříve poznamenali, neuškodil br. Milanovi úlomek slunečního květu od Joielova
dubu. Při sobotní cestě ke gnomovi dne 14. října, doprovázené téměř stejnými efekty jako
předchozí, vzal Milan do ruky jeden ze zářících kamenů u dubu nalezených v domnění, ţe
jejich vlastnosti jsou stejné, jako minulé soboty. Všichni prohlíţeli a předávali z ruky do roky
tento sluneční květ značné velikosti, kdyţ pojednou vzplanula kůţe na pravé ruce Milanově a
způsobila mu dosti těţké a velmi bolestivé popáleniny třetího stupně. Stalo se tak
pravděpodobně proto, poněvadţ stykem s rukou byl kámen vitalisován. Na zpáteční cestě při
jednom z obvyklých blesků měl br. Adoniram, který se poprvé zúčastnil naší vycházky,
dojem, ţe vidí Joiela státi opodál a pak okruhem odcházeti. Celou cestu zpět předcházel
společnost asi ve vzdálenosti 10 kroků zcela zřetelný přelud křiţovatky, tj. pruh příčné, široké
silnice, popřípadě lesního průseku. Podobný visuelní přelud připomínáme z minule, kde na
absolutně rovné a nám všem známé louce zdálo se nám stále, ţe máme před sebou asi 2 metry
vysoký kopeček, který stále ustupoval a působil tak skutečným dojmem, ţe br. Timaios
nechtěje uvěřiti našemu tvrzení, ţe věc je neskutečná, horlivě se na kopeček, ovšem
bezvýsledně rozběhl.

Podle sdělení Azielova můţe gnom povahu kamenů resp. slunečních květů měniti. Příhodu
s popálením nezpůsobila tedy vlastnost kamenů, nýbrţ Joiel sám. „Jest mnou potrestán,“ řekl,
„kameny jsou stále ještě nebezpečné; jiný na tvém místě měl by zuhelnatělou ruku.“

„Kde jest místo nazvané Zerov, resp. jakým jménem jest toto místo vyznačeno na mapě?“

„Kobylí Hlava.“ (lesnatý vrch vysoký 206 m při silnici na Ml. Boleslav)

Na cestě k fotografování vílového palouku v neděli dne 15. října doprovázel nás br. Dachiel.
U Joielova dubu nalezli jsme ještě v papíru osudný kamének, který, jakmile jsme papírem
pohnuli, způsobil jeho vzplanutí. Pak se květ roztavil a rozlil po zemi, kdeţ se proměnil
v rumělkově červenou hmotu, vroubenou po krajích zlatovou barvou kyzového lesku. Celou
tuto událost potvrzuje i br. Dachiel, přesto, ţe nebyl rituálně připraven. Při rozhovoru o této
události byla nadhozena otázka, zdali ona červená hmota není Kamenem starých alchymistů
(Červený Lev).
 Milanův pokus o barevné
zobrazení „Červeného Lva“ na
cestě před Joielovým dubem.

Naši teorii, ţe se jednalo o Kámen starých alchymistů se vší určitostí i Aziel. Pokud se týče
odpolední příhody, sdělil nám:

„Kámen byl nabit od včerejška, a to, co z něj zbylo na zemi, jest ,Červený Lev‘. Dachiel viděl
celý fenomen, poněvadţ byl strţen vaší vírou.“

Bratr Dachiel přinesl s sebou do Káraného dva egyptské skarabey, formované z hlíny a zeleně
glasurované, s úmyslem, dáti si ověřiti jejich původ a dotázati se, nejsou-li nebezpečné svému
nositeli. Tento dotaz zodpověděl Aziel následovně:

„Zdá se, ţe jsou pravé, nepřijaly-li fluidum od jiných předmětů, v jejichţ sousedství leţely;
pak pocházejí z dvanáctého století před Kristem a nosily je dvě osoby: muţ a ţena. Nejsou
nebezpečné.“

V pondělí, dne 16. října fotografoval bratr Milan společně s br. Adoniramem po 21. hod.
……… Pak volán Aziel a dotázán na svůj znak. Slíbil jej otisknouti na fotografii své nové,
volné podoby a přesně jej popsal. Na dříve myšlenou a slovně neformulovanou otázku po jeho
původu a vztazích k br. M., odpověděl přímo a spontánně:

„Patřím do řádu duchů ADZI nebo HAZI, později shrnutých do jména AZIELA. Mým
znakem jest dům, z něhoţ vychází půlkruh, končící ve hvězdě příčin.“

„Neptej se na pouto, jeţ nás víţe; jest dílem Prozřetelnosti a aţ se tato naplní, bude náš
společný cíl dosaţen.“

„Můj znak nakresli na desku a kdyţ bude tvoje bolest největší, poloţ na něj svou ruku a já
bleskem seţehnu její příčiny.“

„Ty jsi otcem mojí podoby v oblasti ţivlů, ale já dávno před tím zplodil jsem tvého ducha.
Jemu jest dáno, aby tvořil myšlenky, jeţ nikdy neponesou tvého jména, a kterými jiní ve slávě
budou měniti názory tohoto světa.“
„Jako dţin Aziel s radostí dítěte přicházel jsem na rozmary tvého volání, jsa dychtiv vyplniti
kaţdý z tvých příkazů, jeţ neodporují mému Zákonu; ve hrách i v práci jsem s tebou, a byť i
mohu tě chránit jen před tebou samým, poznáš brzy, ţe jest to dosti.“

V sobotu dne 21. října fotografovali jsme Aziela v jeho současné podobě. Poučil nás, ţe jeho
obraz nemá býti nikomu dáván, ani darován a ţe smí býti ukazován jedině okruhu přátel, kteří
se hermetismem přímo zabývají.

[Azielův] obraz, získaný projekcí otisku,

provedenou dne 21. X. 39.

Týţ den před obvyklou cestou k dubu tázali jsme se, máme-li Joiela fotografovati. Bylo nám
řečeno, ţe nikoliv, poněvadţ gnom jest popálen jako Mistr a tedy ţe se asi neukáţe; skutečně,
tento večer byl poměrně velmi tichý a několik blesků, z nichţ poprvně jeden vybuchl při naší
cestě tam, nebylo doprovázeno ţádnými ranami.

Ţádali jsme o udání základních pravidel a zákonů, jimiţ je nutno se říditi při fotografování
jevů ze světa metafyzického; Aziel nám nadiktoval následujících 10 bodů:

1.) Fotografujte vţdy jen nástroji k tomu určenými.

2.) Uchovávejte aparát v krabici spolu se ţivelnými kuřidly.

3.) Kuřidla jsou:

Oheň: kadidlo, červený santal.

Voda: kafr, styrax.

Vzduch: benzoe.

Země: mastix, myrrha.

Tato kuřidla jsou nezbytná při fotografování příslušného ţivelného obrazu.

4.) Uţívejte filtrů základních barev a fialové; okolo objektivu vţdy stínidlo tvaru kornoutu.

5.) Pozadí vţdy černé, za skleněnou deskou (můţe býti i celofán).

6.) Přísná čistota operatérů alespoň dvoudenní.

7.) Čím více operatérů na jeden snímek, tím jasnější.

8.) Čím temnější prostředí, tím kratší exposice.

9.) Ve dne exposice normální.

10.) Filtr:

Pro venek bez, nebo ţlutý.

Pro doma ostatní:

Myšlenky – modrý

Bytosti – fialový, výjevy a znaky.

Červený: tam, kde působí prostředník a nemá býti viděn.

23. X.:

11.) Po celou dobu askese nechť se operatér zabývá předmětem snímku.

12.) Ne více snímků neţ jeden denně.

13.) Fotografuje se podle potřeby jedním ze tří způsobů: přímým otiskem, otiskem projekcí,
nebo normálním způsobem.

K prvnímu uţívejte jen desky, zabalené do černého papíru; k druhému desku v aparátu
s filtrem a ke třetímu aparátu jako obvykle při profánní práci.

Způsob první jest přímo odvislý na imaginačních schopnostech operatérových; dává obrázky
jen v konturách, nebo stínech; při druhém jest fotografie podobna obrazu a jest zpravidla
nejvýstiţnější; třetí, málokdy úspěšný způsob dává obvyklý snímek.
14.) Uţíváte-li konkávního zrcadla, umístěte objektiv v poloviční vzdálenosti jeho ohniskové
délky.

15.) Dým z kuřidla má stoupati vţdy v prostoru mezi objektivem a předmětem snímku.

16.) Kuřidla uvedená v bodu 3. pomáhají průmětu do hmotného prostředí; jedná-li se však o
bytosti z jiné, neţ ţivlové oblasti, musíte přimísiti i jejich osobitou vůni, uţíti jejich znaku a
vhodné inkantace.

16.) Všechen úspěch závisí především na ţivelné rovnováze, přípravě, a metapsychických

schopnostech samotného operatéra, jenţ nesmí býti mediálním.

Dodatečná oprava: V odstavci 10. nebylo vypsáno mezi slova fialový, – výjevy, slovo
červený:.

Doplněk k odstavci 4: Hloubka stínidla 2 aţ 3 cm.

Palouk s kapradím.
Tentýž palouk, oživený vílami. Fotografie ze dne 22. října
1939. Bez filtru, přímo, exp. 2 vteřiny.

Dne 24. X. přijel do Káraného br. Adoniram k fotografování Joiela a přivezl sebou
vypracovaný jiţ snímek Aziela. Poděkovali jsme mu a on poznamenal:

„Je to můj obraz z oblasti ţivlů, – třetina mojí podoby. Není pravou fotografií, ale vystihuje
mne lépe, neţ tato. Neukazuj jej zbytečně.“

Na dotaz, budeme-li jej moci ještě jednou fotografovati v této podobě, odpověděl:

„Aţ mě snesou nervy tvých bratří, objevím se vám přímo zde všem, po jejich předchozím
půstu.“

Fotografování své staré podoby si Aziel více nepřeje a k zamýšlenému snímku Aziel dodal, ţe
bude nejasný, jelikoţ nemáme filtru. Pro sobotu můţeme ve fotografických pokusech
pokračovati a zvoliti si před obligátním půstem libovolný sujet. Pro znaky kabalistických
geniů udal červený filtr a připustil moţnost fotografovati vţdy čtyři na jednu desku.

Br. Adoniram má zde vlasy čtyřletého děvčátka, jeţ chřadne, aniţ by lékař mohl určiti nemoc;
co mu chybí?

„Má krevní úbytě a chorobné plíce; špatné okysličování.“

„Mohl bys nám udati lék?“

„Pro děti léků neudávám, je lépe, kdyţ zemrou včas.“

„Na jakou desku má býti vyryt tvůj znak, jak jsi přikázal?“

„Na měděnou, rytinu vyplň ryzím zlatem.“

Pak poţádali jsme Aziela, aby omezil pokud moţno zbytečný hluk a strašení se strany
Joielovy, aţ půjdeme dnes k dubu; postačí, dá-li nám vědět, ţe o naší přítomnosti ví.

A skutečně, po celou cestu tam, kromě obvyklých „lampiček“ nebyli jsme ničím rušeni, a při
návratu pouze jedním bleskem, provázeným mohutnou ranou projevil svoji přítomnost.

Třebaţe bylo zamračeno, byla noc dosti světlá, a fotografovali jsme kolem desáté hodiny
večerní strom z pravé strany při clonce 4,5 a exposici 1/100 vteřiny.

Nedokonalý [Joielův] snímek ze dne 24. října s primitivními

konturami, vzniklými světloprázdnotou.

Dne 25. října večer dotázal se bratr Milan Aziela po vztazích mezi vlivy planetárními a
ţivelnými a mají-li tyto vibrace vliv na sílu projevu ţivelných bytostí:
„Rozhodně ano; Slunci a Martovi odpovídá Oheň, Jupiterovi Vzduch, Luně Voda, Venuši
Vzduch a Oheň, a Merkurovi Voda a Země. Chcete-li evokovati některou ze ţivelných
bytostí, dbejte planetárních dnů a hodin podle těchto údajů, nebo alespoň přihlíţejte k tomu,
aby trojúhelník, značící ţivelnou signaturu dne, měl stejný směr s tím, který jest znakem
volané bytosti. Proto neděle jest vhodná nejenom pro Salamandry, ale i částečně pro Sylfy a
sobota pro Gnomy i Undiny.“

„Stejně i povaha operatéra má rozhodný vliv na to, jaký druh těchto bytostí nejsnáze přichází:
Sanguinik přivolává snadno Sylfy, cholerik Salamandry atd.“

„Tak kaţdému z tvorů projevuje se jeho ţivel a podle vyspělosti i jeho genius, a oba,
nahraţujíce dočasně představu nejvyššího Cíle, jsou k němu pouhými stupni.“

Milan: „Co jsi mínil ,hraním‘ ve svém sdělení?“

„Všechno, co konáš jen pro svou zábavu a především tvoje hraní s Joielem jeţ konečně nemá
smyslu.“

Gnomův snímek ze dne 24. října byl po vyvolání a vykopírování zřejmě nedokonalý a činil
dojem primitivní kresby, částečně konturované neumělou rukou; byli jsme ostatně na toto
připraveni, poněvadţ Aziel nás před pořizováním snímku upozornil na všechny tehdy
neodstranitelné závady. Poznamenal k této fotografii dodatečně:

„Deska byla přeexponována, poněvadţ jste neměli filtr. Černé kontury jsou prostory dokonalé
prázdnoty dosud nevyplněné prasvětlem.“

Poslední větu vysvětlujeme si asi tak, ţe při částečné materialisaci, která jest bezesporně
nutná k tomu, aby bytost mohla býti zachycena optikou aparátu, vzniká prudké zhušťování,
nebo smršťování celé plynulé sféry astrálního světla do rámce ideových kontur jevu, tak, ţe
okolní sféra zmíněné látky nepostačí vyplňovati vzniklé mezery. Jedná se tedy asi o analogii
vzduchoprázdnoty, světloprázdnoty.

V sobotu, dne 28. října přikročili jsme k fotografování saturnské larvy, jak jsme se předem
usnesli ve čtvrtek. Bratr Milan, Milota a Adoniram dělali prostředníka, bratr Timaios
obsluhoval exposici aparátu. Bylo uţito červeného filtru při exposici jedné setiny vteřiny,
osvětlení 25svíčkovou ţárovkou, při čemţ bratr Milan imaginoval obvyklou představu ţivlu
země podle našeho běţného cvičení. Po okamţitém vyvolání objevila se na desce saturnská
larva, tak, jak jest ji viděti na snímku na následující straně. Bleskové čáry, přetínající obrázek,
vznikly podle sdělení Azielova staţením ţivlu při zmíněné imaginaci.
 Projekční snímek .....

Naše obvyklá cesta k dubu odbyla se bez zvláštních příhod, pravděpodobně proto, poněvadţ
plné světlo měsíční rušilo fenomény. Svou přítomnost dal Joiel na jevo pouze dvěma
obvyklými blesky při návratu.

Sestra Viola, která trpí bolestmi hrudníku, ţádala Aziela o diagnosu a lék:

„Jest to zánět pohrudnice, komplikovaný reumatismem; nebezpečí zápalu plic a pohrudnice.

Tato inklinace vznikla z letory a nemoc způsobena nachlazením a námahou. Je nutno krotit
prchlivost a teple oblékati hrudník; vystříhati se zapocení a nenamáhati se. Méně masa a soli.
Obklady z hořčice a křenu. Na noc šálek čaje z jahod, bezinek, přesličky a jedné patnáctiny
aronu.“

Pak chtěli jsme radu v případě neznámého děcka, jehoţ fotografii nám předal jeden z bratří;
byli jsme odmítnuti slovy:

„Prosím, mistře, neţádej na mne léky pro cizí lidi.“

Bratr Timaios dotázal se pak na některé podrobnosti, týkající se Fluddových obrazců

otištěných v Lasenicově „Iniciaci“; dostalo se mu potřebného poučení a výkladu.

V neděli, dne 29. října fotografovali jsme na palouku víl, při čemţ z nedostatku nahradili jsme
ţlutý filtr celofánem stejné barvy. Obrázek poměrně dosti nejasný ukázal nám vílu v krátké
vzdálenosti a vedle ní temnou siluetu srnka.
 Víla se srnkem. Snímek ze dne 28. X. při západu
slunce, exp.2vt, sv.4.5, vzduš. kuřidlo, žlutý filtr, 2
operat.

Další sobotu, dne 4. listopadu byl fotografován dosti zdařile Joiel kolem 11. hod. noční při
exposici 1/200 vteřiny, clonce 4,5, objektiv obalen ţlutým celofánem nahraţujícím filtr,
kuřidlo mastix, 4 operatéři. Jinak nebylo vůbec ţádných fenomenů, k čemuţ Aziel
poznamenal:

„V zimě přestanou fenomeny, poněvadţ gnomové se stahují do hloubky; po mrazech je uţ

neuvidíte, aţ na jaře.“
 Gnom. Sn. ze dne 4. XI., žl. filtr, sv. 4,5, kuř. zem., exp. 1/200 vt. ve
23 hod., 5 operatérů.

Na naši otázku, uvidíme-li gnoma ještě, neţ nastanou mrazy, odpověděl:

„Co pospícháte?“

„Máme v úmyslu zhotoviti zítra v neděli snímek martické larvy. Mohou se bratr Meir a sestra
Iris, kteří přijedou k nám na návštěvu, se zúčastniti nepostěni operace?“

„Mohou – ale snímek bude horší, poněvadţ vyssají mnoho fluida.“

Bratr Adoniram se tázal, která témat jsou Azielovi k debatě nejvhodnější:

„Myslíš, ţe bych ti na něco nedovedl odpověděti?“

Bratr Timaios, který si povšiml rovnováţného rozloţení sil ve schematu zodiaku, ptal se na
některé detaily:

„Je mnoho výkladů a lze jimi chápati všechno dění.“

„Jaký spagyrický význam má zlato, kadidlo a myrrha?“

„Léčí nemoci souvztaţné s vlastnostmi principů: síra – zlato, myrrha – rtuť, kadidlo – sůl.“

K dalšímu způsobu dorozumívání poznamenává Aziel:

„Mistře, budeš-li se mnou chtíti mluviti sám, není potřebí klepati. Postačí, zavoláš-li mě
jménem a připojíš slovo, jenţ jsi slyšel před lety z úst velekněze vítajícího ranní úsvit
v Menoferu.“
Následující den zhotovena fotografie elementálu Marta. V pondělí na to zavolal bratr Milan
Aziela podle jeho návodu a vedli spolu rozhovor čistě soukromého rázu, který není moţno
prozraditi.

Elementál Marta ze dne 5. 11. 39.

3 Tento údaj odpovídá žárovce 25 W.Č

V sobotu, dne 11. listopadu byly fotograficky pořízeny snímky znaků prvních šesti geniů.
Porovnali jsme je s dosaţitelnými prameny a výsledky podáváme dále. Při této příleţitosti
upozornil Aziel zvlášť na přísnost zásady přípravy postem takovou formou, jako by varoval;
zároveň upozornil, ţe získané znaky nesmí býti profanovány a jest nutno při zacházení s nimi
zachovávati krajní opatrnost.
 ... otisk prvních šesti geniů. Sn. ze dne 11. XI., fial. filtr, ţár. 25. sv., čer. pozadí s
celofanem.

Ptali jsme se na zamýšlené fotografování na palouku vil; byli jsme upozorněni, ţe nemáme
předepsané clony, pročeţ nebude snímek asi maximálně dokonalý. Současně přibyla nová
rada v tomto oboru:

„Chcete-li snímky zvlášť ostré, namáčejte předem desky do roztoku 1 gramu ……… a 1
gramu ……… v 1 litru vody.“

Po té jsme se v obvyklou hodinu noční odebrali k dubu, doprovázeni jako vţdy na počátku
cesty i při návratu celou řadou gnomských lampiček. Bylo pozoruhodné, ţe jiţ na cestě tam
zpozorovali jsme řadu svítících kamenů a i za Joielovým dubem bylo jich dostatečné
mnoţství. Kdyţ jsme druhý den šli k fotografování víl na palouku, viděli jsme ještě před
západem slunce tyto Joielovy kameny, any vylučovaly obláčky dýmu.

Snímek víl, který se dosti vydařil přes to, ţe jsme neměli potřebného stínidla, pořídili jsme ve
4:21 večer, kdyţ jsme byli předem všichni čtyři vyšlapali na palouku positivním směrem kruh
a vykouřili v jeho středu …………
 Víla se srnky. Sn. ze dne 12. XI. v 16.21, ţl. filtr, exp. 2 vt., kuř.
vzdušné, vyšlapaný kruh, 4 operatéři.

Znaku geniů, které jsme prostřednictvím Aziela pořídili fotografickou cestou v sobotu,
podrobili jsme zkoumání a srovnali je s dvěma po ruce jsoucími prameny: Therionovým4 a
s pantakly Eliphase Léviho. Výsledky této práce shrnujeme podle čísel geniů, jak následují.

1. Je sloučením znaků z Therionovy knihy geniů a Léviho pantakle. Z Léviho pantakle

obsahuje obrácený kříţ se 3 příčkami, druhý pramen dává znaky podobné latinským
písmenám A, E, L tak, ţe první dvě písmena jsou pojena nejhořejším břevnem a písmeno A
spojuje břevno střední se zmíněným.

2. Opět syntéza dvou pramenů. Na pravé straně v Léviho pantaklu se vyskytující písmena jod,
réš a vau jsou přepsána v Azielově podání v hieroglyfickém písmu.

3. Základní kresba jako v Eliphasově pantaklu: menší trojúhelník hrotem dolů v obráceném
větším. U vrcholu menšího trojúhelníka přepsána jsou hieroglyficky tři písmena, která Lévi
kreslí hebrejskými typy: jod, samekh a teth. Vnitřek tohoto trojúhelníka jest vyplněn
symetrickým ornamentem, který Therion kreslí asymetricky; podobá se Isidině sistru, čemuţ
by nasvědčoval i znak Leviův, který uvnitř má signaturu Venuše a i seskupení písmen I, S, T
– Eset.

4. Při tomto znaku kreslí Therion obraz šestistupňového oltáře, zakončený srdcovitým tvarem,
podobným kostnímu kloubu; u Aziela naproti tomu tento oltář stává se jakýmsi tvarem
nedokončené pyramidy, jejímţ středem prochází kolmý kanál, který, snad velmi vzdáleně,
připomíná kyj z pantaklu Léviho. Po pravé straně objevuje se znak podobný písmenu A,
jenomţe obrácený neţ u pantaklu prvého. Druhá strana, na níţ bychom per analogiam
očekávali obrácené E, končí však značkou podobnou písmenu X. Pod touto písmenou,
jednalo-li by se opět o znaky egyptské bylo by napsáno číslo 1 stejně jako v pantaklu Léviově.
5. Z Léviho pantaklu vzat je kříţ, končící symetrickými znaky síry na vertikálním břevnu;
břevno horizontální jest ohraničeno znaky podobnými těm, jeţ uvádí Therion. Na levo znak
podobný astrologickému znamení ryb, na pravo tvar písmene F. Střed kříţe překrývá tvar
podobný rybě nebo listu, nikoliv však vyplněný ţebry jako u Theriona; pod vodorovným
břevnem, po levé straně tohoto tvaru egyptské U, po pravé straně totéţ písmeno, ale zrcadlově
obrácené, podobně jako v Léviho pantaklu dva znaky hebrejského vau. Celý obrazec dělá
dojem rotace, podle poloţení tvarů písmen a „rybího“ znaku.

6. Tento znak nejméně souhlasí se Therionovým vzorem, poněvadţ jest v základě obrácený.
Tvar z pantakle Léviho jest souhlasný v podobě trojúhelníka, špičkou dolů obráceného
s prodlouţenými břevny na hrotu. Také uvnitř tohoto obrazce nacházíme u hořejších úhlů
egyptská písmena I, která ale dole jsou symetricky zdvojena, tvoříce pímseno J. Uprostřed
tohoto znaku je tvar podobný Štěpánskému kříţi, stejně jako u Theriona, který tento znak
zarámoval do tvaru slzy směrem dolů, jako by tušil původní správný tvar tohoto ohraničení. U
vrcholů hoření strany trojúhelníka Therionovy znaky podobné poloţenému písmenu J a
obrácenému šin jsou správné.

Znaky dalších šesti geniů budeme fotografovati příští sobotu a po dotazech na původní
podrobíme další rozboru.

Kdyţ jsme vyvolali a vykopírovali snímek z palouku vil, o němţ byla jiţ dříve zmínka,
zpozorovali jsme, ţe celý kruh, který jsme vyšlapali, svítí jako by v mlhovité záři a na něm
uprostřed stojí víla, pravděpodobně táţ, jako ze snímku dřívějšího, usuzováno podle jejího
zvyku drţeti si rukou vlasy. Kolem ní tančí šest srnků a u všech je zřejmá silná záře, která je
nápadně konturuje. Běţí-li vzadu jiná víla nebo gnom, nelze ovšem zjistiti.

V sobotu, dne 18. listopadu, byl pořízen snímek znaků dalších šesti geniů; od cesty k dubu
bylo na doporučení Azielovo upuštěno. Na dotaz po jméně fotografované víly, odpověděl
Aziel:

„Pochybuji, ţe by stála o to, abyste je znali, nechcete-li si ji nikdo vzíti.“

 ... otisk znaků druhých šesti geniů zhot. za obvyklých podmínek 18. XI. 1939.

Pokud se týče fotografovaného martického elementálu, podotýká, ţe jest ţenský, ne však čistě
martické podstaty; nebyl vystiţen podle přání, následkem přítomnosti nepřipravené osoby.

Poznámky ke geniům:

„Geniové představují personifikované síly, vyzařující z Příčin – bohů. Jejich poznání datuje se
z doby předegyptské, ale poněvadţ znáte teprve znaky tohoto národa, překresluji je takto.
Pyramidy jsou jejich pomníkem a ukazují k vrcholu – Prapříčině, na níţ geniové přímo
nazírají.“

„První – UHU – později VEHU, jest silou počátku a odtud jméno JVHV, později JHVH,
demiurga ţidů i všech jejich démonů a andělů.“

O textech k jednotlivým geniům poznamenal Aziel, ţe nemíní sdělovati více, neţ o jednom
denně.

Následující neděli, dne 19. listopadu, zhotovili jsme ve sluneční hodinu snímek slunečního
elementála. Tři prostředníci, jeden operatér, červený filtr, osvětlení 25 svíč. ţárovka, kuřidlo
kadidlo, černé pozadí s celofánem, exposice 1/200 vt. K tomuto obrázku pouţili jsme poprvé
nového, zvlášť k tomu účelu určeného aparátu zn. Zeiss – Ikon, světelnost 4,5 formát 9×12.
 Elementál slunce, pořízený v neděli dne 19. listopadu. Červený
filtr, 3 prostředníci, 1 operatér, osvětl. 25 svíčková ţárovka.

Po vyvolání negativu zavolali jsme Aziela a prosili ho o zodpovědění následujících otázek:

„Je tentokráte elementál čistý? Proč má lidskou postavu?“

„Čím vyšší vliv, tím lidštější tvary.“

„Ţijí-li bohové na př. Egyptští a jakým způsobem moţno s nimi vstoupiti ve styk?“

„Ţijí. Prostřednictvím jejich sil tak, aby operatér volil sílu jeho povaze odpovídající.“

„Můţeš nám něco sděliti o druhém geniovi?“

„Jmenoval se ILI, později ELU, z toho runické ALU.“

„Kdo je to Kadmiel?“

„Je to divinisovaná představa Adama – Kadmona.“

V sobotu, dne 26. listopadu shromáţdili jsme se jak obvykle opět v Káraném. S ohledem na
nastavší mrazy upustili jsme jiţ definitivně pro tento rok od návštěv gnoma. Při zahájení
rozpravy s Azielem diktoval nám tento bez předchozí otázky:

„Varuji Vás před pudovým strachem, prchlivostí a nedůvěrou; odpuzují mne stejně jako
prolitá krev a musel bych omeziti svoji ochranu a styk pouze na mistra.“

K poznámce, ţe by se snad mohlo jednati jen o ojedinělé případy, podotýká:

„Musím vás posuzovati jako celek; zdaţ můţe jedinec sváděti všechny vinu na svou ruku,
která uhodila?“

„Na koho se vztahují tyto poznámky?!“

„Jenom na ty, kteří se se mnou stýkají. Jinak bych se jiţ dávno byl odmlčel. Vy představujete
prostředníky mezi mnou a ostatními. Poznáváním roste zodpovědnost: pozor na ţivoty, jeţ
udrţuji na vaše přání.“

„Můţeš nám říci jméno dalšího genia?“

„Původní jméno SIT, z toho IST nebo ESET, podle působení síly jedničky. První jest příroda
tvořící, druhý udrţující.“

Porovnání další šestky pantaklů geniů:

7. Základní tvar odpovídá Therionovu pantaklu. Na místě oblouku mezi rameny obrazce jest
v tomto zakreslen čtyřramenný kříţ z pantakle Eliphase Léviho.

8. Znak genia osmého, zdá se, nemá ani jeden společný prvek s pantaklem Therionovým.
Z pantakle Eliphase Léviho přebírá většinu prvků, ovšem zcela jinak uspořádaných; pod
středem jest zřejmý fonetický znak KA (duše) a nad ním znak CHA, tj. stoupati, vycházeti.

9. Znak genia devátého jest jiţ popsán na předchozích stránkách jím samým.

10. Znak genia desátého – ALADIAH má ústřední značku podobnou kresbě Therionově, její
vrchol jest však uprostřed čtyřúhelníka, podobného onomu pantaklu Léviově. Pod celou touto
kresbou zobrazen jest hieroglyf RWD, jehoţ determinativní význam AJ nebo AR blíţí se
pravděpodobně jménu genia.

11. Celý pantakl přebírá z Therionova vzoru pouze podřadný prvek kruhu se šipkou, která
přetíná čtverec. Uprostřed znak dvou V nebo U.

12. Poslední z tohoto znamení nemá ani jeden motiv ze ţádného ze vzorů; z egyptských
písmen vyskytují se zde dvě H a I. I a osa pantaklu jest sestavena ze čtyř trojúhelníčků,
vyjadřujících číslo 12.
 ... otisk znaků geniů 13–18 pořízený za obvyklých podmínek dne 26. listopadu 1939.

Rozbor pantaklů 13 aţ 18:

13. Z Therionova pantaklu nepřebírá ničeho, z Léviho trojúhelník s vepsaným ID; nad
vrcholem trojúhelníka oblouk podobný hieroglyfické desítce.

14. Pantakl zcela originální, čtyřúhelník dělený úhlopříčkami a vepsanými písmeny značícími
snad MB a BM, desítkový oblouček nad vrcholem.

15. Obrazec podobný listu s pěti laloky, připomínající pantakl Therionův. Uprostřed písmeno
HR, nahoře i dole po jednom trojúhelníčku, jeţ by mohly snad značiti egyptské K.

16. V zásadě prvky z pantaklu Léviho, egyptská písmena K (?) a I.

17. Kresba podobná Therionově; z Léviho pantaklu nepřebírá ničeho. Písmena R, N, U,

pravděpodobně i znak egyptské desítky.

18. Nemá ničeho společného s prvním ani druhým pramenem. Písmena K (?), R, desítka.

Při koupání positivů znaků třetí šestky geniů ozvalo se, kdyţ byly vloţeny papíry do čisté
vody v umývadle zřetelné klepání nebo praskání, které zjistilo všech pět přítomných bratří;
jakmile byly positivy z vody vyňaty, toto klepání podobné Morseovým značkám, ustalo a po
opětném vloţení papírů do vody se opakovalo. A dotaz učiněný druhý den sdělil Aziel:
„Kdybyste si to přáli, bylo by to velmi nebezpečné. Touto silou bylo by moţno zahubiti celé
národy.“

„Jest to síla v zásadě tak zničující?“

„Podle toho, jak se jí uţije.“

Večer zhotoven snímek elemenála Jupitera, který není dokonalý vzhledem k nedostatečnému
půstu br. Meira.

Zamýšlený snímek Jupiterského elementála, pořízený na

přinešené a značkované desce, dne 27.XI. za obvyklých
podmínek a zkreslený v důsledku přítomnosti jednoho z
nepřipravených bratří.

Rozbor pečetí geniů 19–24.

 ... otisk znaků geniů 19–24 pořízený za obvyklých podmínek ....

19. Celkový tvar přibliţně podobný onomu, jejţ zobrazuje Lévi; slzovitá kresba z nákresu
Therionova uvnitř. Písmena: R na pravo nahoře, U nebo V dole, po straně levé I.

20. Spletitá křivka, ve které moţno viděti prvky jak prvého, tak druhého pramene. Celý znak
jest zakončen na pravo, dole hieroglyfem PH, jenţ značí konec, docíliti nebo dosáhnouti.

21. Sloţený tvar tří měsíčků z pantaklu Léviho, vytvořen jest zde jedním tahem, který končí
písmenou H. Další písmena: nahoře R (L), dole N.

22. Nepodobá se ţádnému ze vzorů; jest vytvořen hieroglyfickým znakem IAH nebo IBD, coţ
značí Měsíc (první astronomicky, druhý časově).

23. Sloţením podobá se tato pečeť oběma vzorům, kresbou více Therionovu.

24. Primitivní tvar, podobný egyptskému slovnímu znaku HH, tj. veliký počet, mnoho.
Celkový vzhled připomíná kresbu Therionovu, s Léviho vzorem nemá nic společného.

V sobotu, dne 3. prosince podal nám Aziel další vysvětlivky vztahující se na genie.

„Geniům bývají často přisuzovány korresponcence tělesných partií. To je ale omyl, vzniklý ze
souvztaţností zvířetníkových. Má-li být některý ze znaků uţit, jest nutné k němu připojiti
signaturu hierarchie. Tyto signatury dám vám na konec.“

Čtvrtý genius:
„Jménem ALAM nebo ELAM, představuje viditelný symbol abstraktního Ducha, původně
praohně oltářů; později oltář sám a i chrám. Arabský člen al, nebo el, vznikl zde.“

Bratr Timaios tázal se na určitý detail svých kombinací, který zapomněl:

„Jest to věc osobního pojetí, já smím sdělovati jen učení universálně platné.“

Pátý genius:

„Původně egyptský MH tj. moc nebo rámě, odtud mag, nahaš.“

„Jest ochranný genius geniem ascendentu?“

„Ne vţdy.“

„Moţno si zvoliti libovolného ochranného genia?“

„Teoreticky moţno, svolí-li genius. Jinak nativní jest vţdy nejvhodnější, projeví-li se.“

„Jest moţno pouţíti znaků geniů k vypočítání poměrů tvarů dle analogie harmonických řad?
Jest to v zásadě dovoleno?“

„Ano. Bez znaků hierarchií.“

„Souvisí jména geniů se jmény Boţími ve smyslu kabaly a tvoří-li tak dohromady
šemhamforáš?“

„Ano, ale na výslovnosti záleţí. Nemohu ji přesně označiti. Aţ budou všechna jména
nadiktována, sdělím vám jméno prasíly přímo.“

„Co jest podstatnou částí znaků, písmena nebo dynamické křivky?“

„Křivky.“

„Jest periodická zákonnitost ve smyslu harmonických řad v tom, ţe některé znaky jsou
uzavřeny, jiné otevřeny?“

„Ano.“

„Jest projevení genia normálním průvodním zjevem při reintegrační cestě?“

„Ano.“

„Jest smyslem práce S.E.S.5 navázati styk s genii?“

„Ano.“

„To tedy znamená, ţe kaţdý z členů má a můţe vstoupiti v určitém vývojovém stádiu v raport
se svým geniem.“
„Ano.“

„Kterému zasvěcovacímu stupni odpovídá asi podle dělení S.E.S. tato fáze?“

„Pátému.“

„Tedy na rozhraní pětky a sedmičky?“

„Ano.“

Šestý genius:

„LELAH nebo LELEH, odtud Lel a Lil, příjmení Višnuovo.“

Poněvadţ jsme si chtěli poříditi snímky všech planetárních elementálů ve dnech jim
odpovídajících, podrobili jsme se potřebné askesi v týdnu od 3. do 10. prosince 1939;
výsledkem byly zdařilé obrázky Lunárního, Martického, Merkurského, Jupiterského a
Venušina elementálu, při nichţ je pozoruhodné to, ţe obrazy bytostí Martické a Jupiterské
jsou zcela odlišné od oněch, jeţ byly za stejných podmínek pořízeny za přítomnosti jednoho
z bratří, který očistnou kůru nemohl prodělati s sebou.

Lunární elementál - snímek ze dne 4.XII.1939.

Správný snímek Martického elementála za dne 5. XII. za
obvyklých podmínek.

Merkurovský elementál
- snímek z 6.XII.1939.
(obr. chybí)

Správný snímek Jupiterského ....

 Elementál Venuše - snímek ze dne 8.XII.1939. ...

K problému elementálů poloţili jsme několik otázek:

„Jest tvar fotografovaných planetárních elementálů obecný?“

„Ano; jen pokud prostředník stáhne čistý ţivel a nemá jiné představy. Přítomnost profánního
kazí obraz vlastními larvami.“

„Jest moţno získati individuelní tvar jednotlivého operatéra?“

„Individuelní tvar vzniká bez práce ţivelné po delší askesi. Normálně 20–40 dní.“

„Moţno fotografovati astrální otisky interieurů loţových oratoří minulých dob?“

„Ano, ale nebudou nikdy příliš jasné. Jest nutno uţíti všech prostředků: máčení, filtrů, clony,
zrcadla a kuřidel, jeţ vám zítra naznačím.“

Sedmý genius:

„ACHA nebo EGHI. Odrazné síla Prapříčiny, jeţ postupuje zpět. Srovnejte Achajach, Echo,
Achajští. V Egyptě – bůh Chnum, beránek Kristův, tentýţ symbol.“

Osmý genius:

„Jméno KAHA značí egyptsky vysoký (KA) a radovati se (HA). Obráceně HAKA, město.
Jest silou radostné rovnováhy.“

„Minulý rok připravili jsme výtaţek melisy podle předpisu Léféburova; zdá se, ţe v postupu
stala se nějaká chyba; mohl bys nám říci, jaká?“
„Příliš mnoho rosy. Nemá býti přilívána ţádná, jenom extrahovány sole. Nestejnoměrná a
přerušovaná teplota. Připravíte-li melisu dobře, stane se skutečným elixírem.“

V Káraném poţíváme ve styku s Azielem stolku, který br. Milan sám zhotovil; pro Prahu dali
jsme si zhotoviti jiný, jenţ jest ale nepoměrně těţší, takţe je mnohem nesnadněji ovladatelný.
Dne 8. pros. dotázali jsme se genia, není-li naše práce rušena některými vlivy, o nichţ
bychom nevěděli.

„Ruší světlo projev?“

„Ano – rozkládá.“

„Můţeme tě volati ve dne?“

„Ano – při úplném zatemnění.“

„Máte-li na stole poloţené ruce, zvláště na těţkém, stěţujete klepání jejich vahou. Postačí,
budete-li drţeti dvěma prsty velice lehce hranu stolu.“

„Nemáš zásadně ţádných námitek proti tomu, abychom se tě čas od času zeptali na budoucí
události? Nejedná se o zvědavost, nýbrţ o to, abychom se mohli vyvarovati neţádoucího
jednání.“

„Nemám, ale nezapomínejte, ţe nejistota je součástí utrpení. Chcete-li, řeknu vám všechno,
ale nabytou jistotu museli byste nahradit jinou bolestí; neradím vám, abyste měnili, vše
šťastně skončí.“

„Přicházíme k tobě, jakoţto k devátému geniu, tvoje jméno jiţ známe; mohl bys nám říci něco
o sobě?“

„Jsem personifikovanou částí paprsku Tvůrce. Abych se mohl v některé z úrovní zosobniti,
musím tam býti zrozen některým z jejich příslušníků. Ten, kdo jest mým otcem, navazuje na
evoluční proud, ale ještě ani zdaleka neobsáhl moudrost geniů. Jsou od něho vzdáleni jako
nekonečnost sama, symbolisovaná kruhem zvířetníku.“

„Podal jsi dvojí srovnání: paprsek a kruh;máme si tedy představovati genie jako paprsky
vycházející z tvůrčího ohniska a dopadající v nekonečných vzdálenostech na stvořený svět,
symbolisovaný kruhem?“

„Ano.“

„Postupuje-li člověk proti směru vyzařovaného paprsku, přibliţuje si tedy ostatní, aţ se s nimi
sjednotí v jejich ohnisku?“

„Ano.“

Spojení protikladů v zodiaku způsobem, jak z obrázku na následující straně patrno, vznikne
deset průsečíků. Br. Timaios se tázal, zda se tyto průsečíky kryjí se sefirotami kabalistického
ilánu.
„Ano.“

„Jest modrý kříţ rtutí, červený sírou a černý zemí?“*)

„Ano. Úsečka zemského kříţe protínající čtyři sefiry skrývá v sobe tajemství přechodu
z trojnosti do čtvernosti, nahradí-li se jeho krajní body jmény geniů.“

*) Barvy kříţů byly doplněny v souladu s L. Moučka: Šest dnů stvoření aneb světlo světa
Beriah, Praha 1997, str. 13.Č
Desátý genius:

„AROT, z egyptského AR – růsti. Viz legendy o anděli téhoţ jména v mytologii islamu.“

„Prosíme o detaily k fotografování interieurů loţových oratoří z minulých dob.“

„Sem. Cardamoni, cord. cascaridae, rad. carlinae, rad. serpentinae, jsou základní drogy,
z nichţ můţeš připraviti evokaci astrálních otisků. Před fotografováním půst nejméně třídenní,
při němţ má býti meditováno o symbolu nebo o sobě, na předmět se vztahující; kuřidlo budiţ
uţito i k nabíjení zrcadla. Operatéři nejméně tři, filtr fialový, exposice 1/200 vt. při clonce 5,6.
Hodina odpovídající povahou předmětu snímku vţdy v pátek.“

„Mají se všichni operatéři koncentrovati na tutéţ věc, či kaţdý na jinou, jeţ má vztah k
předmětu snímku?“

„Kaţdý na jinou věc. Symbol není takový, na jaký jste zvyklí; (čímţ jest myšlen symbol řádu
martinistického) původně byl to hexagram v kříţi.“

„Která hodina v našem případě – interieur první martinistické loţe, je vhodná?“

„Jupiterovská v pátek.“

„V jakém poměru drog má býti kuřidlo sestaveno?“

„Naučím tě je mísiti, aţ je budeš míti. Kaţdá doba má svoji vlastní vůni, kterou nutno
vystihnouti.“

„Jak dlouho a kdy nutno zrcadlo nabíjeti?“

„Poslední den třikráte.“

„To znamená: vykouřením, magnetisováním a představou; po fotografování defluidifikovati

obvyklým způsobem.“

„Ano.“

„Sestra Viola trpí častým bolením hlavy. Chtěl bys jí poradit lék?“

„Jest to způsobeno letorou; sama víš, Violo, ţe všechno se musí zaplatiti; snad bys chtěla za
svou prchlivost raději jinou nemoc? Uţívej jod a rybí tuk.“

... otisk znaků geniů 25–30, pořízený za obvyklých podmínek dne 9. prosince 1939.

V sobotu, dne 9. prosince pořídili jsme další snímek geniů 25–30, k nimţ podáváme rozbor:

25. Nepodobá se ţádnému ze vzorů; jediné tvarové prvky z pantaklu Eliphase Léviho mohly
by býti zde ztotoţněny, ovšem v jiném seskupení.

26. Pantakl sloţen z ústředního motivu kresby Léviho a křivky z pantaklu Therionova. Střední
motiv představuje půlměsíc, z něhoţ vystupuje kolmo pravidelný čtyřúhelník.

27. Obraz oka nad nímţ zakreslena křivka podobná oné v pantaklu Therionově.

28. Mírně změněná křivka kresby Therionovy, pod ním slovní znak SH, tj. „klenutý sál“.
29. Čtverec s prodlouţenými vodorovnými základnami; uvnitř vepsáno RII. Celkový tvar
odpovídá kresbě Eliphase Léviho, z Therionovy nepřejímá ničeho.

30. Křivka jako u Theriona, uvnitř vepsáno MA.

[... otisk znaků geniů 31–36 ...]

V sobotu, dne 16. prosince pořízen snímek znaků dalších šesti geniů, jejichţ rozbor
podáváme:

31. Stejný znak jako u Theriona, jen v jiných proporcích.

32. Spojení znaku Léviho a Therionova; přes kruhové motivy přechází egyptský znak VSR, tj.
silný.

33. Hieroglyf IHVTJ, zakončený dvěma trojúhelníky.

34. Stejná kresba jako u Theriona.

35. Nepřebírá ţádný ze známých motivů; egyptský znak KAB, tj. vnitřní, pod ním GB, jehoţ
smyčkou prochází kolmá čára.

36. Znak pozůstává pouze z hieroglyfu MN, coţ značí boha Mina nebo termín „všesvatý“.

Kresba znaků na pravé straně snímku jest nejasná; dotázali jsme se Aziela po příčině
nejasnosti:
„Vada materiálu.“

„Při jakém osvětlení mají se fotografovati výjevy v zrcadle při exposici 1/200 vt.?“

„Při úplné tmě; nejlépe však, umístíte-li svíčku ve vzdálenosti 1 m od zrcadla po pravé straně.
Exposice 1 vteřina.“

„Můţeš udati poměr drog ke kuřidlu na fotografování martinistického loţového interieuru?“

„Sem. cardamoni 9 dílů, benzoe 2 díly a 1 díl kadidla. Při fotografování drţte se za ruce.
Prostřední exponuje.“

„Řekni nám jméno genia jedenáctého.“

„RAV nebo LAU; světlo nad ţivly, povznesení, exaltace.“

„Co jsou protigeniové?“

„Jsou reakcí zemské sféry na síly geniů. Jsou tedy geniové absolutní, druzí jen ţivelní.“

„Jest rozdělení geniů na 72 proto, poněvadţ paprsky Prapříčiny procházejí jakýmsi silovým
prismatem?“

„Ano.“

„Jaké podstaty jest toto prisma?“

„Nevyzpytatelná vůle Prapříčiny.“

„Jest jsoucno vibracemi z Prapříčiny na sobě harmonicky závislých?“

„Ano.“

„Jsou i geniové vibracemi spolu harmonicky souvisejícími?“

„Dočkejte se všech údajů.“

„Jest vibrace určitého genia vyjádřena v dynamické křivce jeho znaku?“

„Ano.“

„Jakým způsobem lze vniknouti do podstaty vibrace jednotlivých křivek?“

„Naladěním se na tvar křivky.“

„Lze si křivku představiti přímo v sobě?“

„Ano, ale pozor.“

„Jest v tom tedy určité nebezpečí; moţno je nějak sníţiti půstem?“

„Nerozhoduje.“

„Je bezpečnější si představiti křivku svého nativního genia,“ tázal se bratr Dachiel.

„Proč nevyčkáš, aţ se ohlásí sám?“

„Dočkám se toho ještě během svého ţivota?“

„Kdyby se ti dnes zjevil, nikdy by více neprošlo tvoje vlastní jméno přes tvé rty.“

„Prosíme jméno genia dvanáctého.“

„HAHAT – počátek na severu, severní hvězda, síla nebo osa. Přivedl odtud civilizaci lidskou
na jih, kdyţ země byla ještě mladá.“

Br. Milota se tázal: „Řekl jsi, ţe vše nutno zaplatiti utrpením. Lze dobrovolnou obětí si
předem zajistiti delší trvání šťastného a vyrovnaného klidu?“

„Ano.“

„Jest pak indická askese správná?“

„Byla, kdyby tělesné utrpení nebylo vyrovnovaţováno ihned rozkoší.“

„Tedy druh sadismu?“

„Ano. Tato pseudoaskese jest většinou jako láska: bolest nahraţuje v zápětí rozkoší.
Nepovaţujte to však za všeobecně platné pro Indii.“

„Jest práce, jmenovitě duševní, určitým ekvivalentem utrpení?“

„Ano.“

„Jest v zásadě moţno vzíti utrpení jiného na sebe?“

„Ne. Jest moţno je jen oddáliti, ale tím činíš spíše zle.“

Podle těchto vývodů evangelický axiom: miluj svého bliţního, jako sebe samého – pod tímto
zorným úhlem znamená míti účast na ţivotě jiných a tím s nimi i trpěti. Miluj, tedy trp! Čím
větší okruh milovaných, tím menší moţnost pomáhati a tudíţ tím větší utrpení.

Při příští příleţitosti poţádali jsme Aziela o jméno genia třináctého.

„ISAR, síla počátku plození. Egyptsky rychle a růsti“.

„Jak rozlišují genie koncovky -iah a -el?“

„Podle směru působnosti.“

„Co jest hadí síla dle evropského pojmu?“

„Vise. Reflexy plodivé síly na středisko visí.“

„Co jsou to lotosy?“

„Lotosy jsou analogiemi sedmistupňové škály.“

„Lze je lokalisovati do míchy?“

„Pracujte především na sobě a pak se nebudete ptáti.“

„Co jsou geniové střední síly dle tradice?“

„Narýsoval jsem vám úsečku; není snad nesnadné najíti její střed.“

„Jest genius třináctý analogií prvního?“

„Ano.“

„Kolik existuje v současné době na světě osob, jejichţ reintegrační výše odpovídá dle naší
představy asi stupni rosekruciánů?“

„18. V Evropě 9.“

„Kolik jest na světě lidí v přímém styku s genii?“

„27. V Evropě 3.“

„Co jsou to andělé vzhledem ke geniům?“

„Rovnocenné satelity.“

„Kterak lze takto kvalifikovati nejvyšší stupně andělů?“

„Krouţí u kořene paprsků.“

„Co se projevuje ve spiritistických seancích?“

„Všechno ze světa astrálního; málokdy z úrovní vyšších. Obyčejně jest to kolektivní larva.“

„Proč mystifikují?“

„Aby udrţeli spojení, které jim dává příleţitost k vampyrisaci.“

„Mohou se projeviti i mrtví?“

„Z vůle přísedících projevují se mrtví, ale velmi výjimečně. Larva od mrtvého se nerozezná
dle projevu.“

Na přání br. Adonirama táţe se br. Milan, který systém reintegrační jest dle geniova názoru
nejideálnější.
„Hlavně systémy, v nichţ se můţe individuální schopnost uplatniti. Nesmí tvůj bratr se
domnívati, ţe můţe tuto individualitu uplatňovati jiţ v prvních třech stupních.“

Protokol nedělního sedění:

Genius čtrnáctý:

„MAB; střed vývoje, udrţování.“

„Počet 18 lidí, kteří jsou na reintegrační výši odpovídající našim představám o

rosekruciánech, je obsaţen v počtu 27 lidí jsoucích v přímém styku s genii?“

„Ne.“

„Byli tito lidi rosekruciánského stupně dříve v tomto styku?“

„Ano.“

„Proč je geniů právě 72?“

„Dozvíte se, aţ vám sdělím dělení podle hierarchií.“

„Jaký význam mají atributy jednotlivých geniů?“

„Podle povahy síly.“

„Co jsou planetární inteligence a je-li styk s nimi moţný?“

„Ano. Jsou to bytosti nadané inteligencí a sídlící ve sféře působnosti planety.“

„Jaký je rozdíl mezi třemi inteligencemi kaţdé planety?“

„Klad, zápor a střed.“

„Evolvují bytosti andělského řádu?“

„Aţ po všech niţších; jsou přece rukama Prapříčiny.“

V pátek, dne 22. prosince přikročili jsme po předchozím čtyřdenním půstu a mentální přípravě
v Jupiterovskou hodinu – v tomto případě o půlnoci – k fotografování interieuru původní
martinistické loţe. Téhoţ dne před tím bylo připraveno zrcadlo vykuřováním a
magnetisováním k tomuto účelu. Fotoaparát umístěn podle návodu Azielova do poloviční
vzdálenosti ohniskové délky zrcadla a exponováno 1 vterřinu při světle 1 svíčky postavené po
pravé straně zrcadla na 1 metr. Na snímku jsou zřetelné kazy vysvětlené poznámkou
Azielovou:

„Neměli jste clonky. Jinak byl by obraz mnohem čistší a obsaţnější.“

 Interieur původní martinistické oratoře;
snímek pořízený pomocí zrcadla dne 22.
prosince 1939. pět operatérů tvořících
magický řetěz, speciální kuřidlo, hodina
Jupiterova tj. půlnoc.

Na náš dotaz po jednotlivých detailech snímku sdělil Aziel, ţe oltář nahoře zakončen jest
hexagramem v kříţi podloţeném rámem lyry, dva sloupy nesou písmena I a B, výklenky po
stranách oltáře nejsou dveřmi, nýbrţ přístěnky zahalenými závěsy a na kubickém kameni
uprostřed místnosti stojí křišťálová koule, na které Pasquallis6 demonstroval svoje učení.

„Prosíme o jméno genia patnáctého.“

„GRH, doslovně noc, plodivé temnoty, zlo, jakoţto záměrná síla emanující z Prapříčiny;
absolutně spravedlivá. Jméno GARALE, mongolského ochránce Světla.“

Následující den dozvěděli jsme se jméno genia šestnáctého:

„HAKAM, egyptský vládce. Pán blesku; trestá a odměňuje.“

 ... otisk znaků geniů 37–42, pořízený za obvyklých podmínek dne 23. prosince
1939.

Rozbor znaků geniů 37–42.

37. Sloţenina tří hieroglyfických znaků:

1.) AN, determinativ pro oko a viděti.

2.) IN, sloup.
3.) IW, jíti, nebo kráčeti.

S pantakly Therionovými a Eliphase Léviho nemá ničeho společného.

38. Kresba vzdáleně podobná Therionově.

39. Základní tvar kresby stejný jako u Léviho, nad ním znak slunce, pod ním vypsáno RE.

40. Kresba, jeţ se nepodobá ţádnému ze vzorů; končí obrazem oka, IR nebo MAA, tj. viděti.

41. Vrchní část egyptského determinativu HA, tj. plesati, zrcadlená dolů v přesně analogické
kresbě.

42. Hoření část kresby stejná jako u předchozího znaku, jen kreslena obráceně podle
vertikální osy, dole místo téhoţ znaku kresba oka.
Na genia sedmnáctého tázali jsme se omylem dvakráte; dostali jsem dvě různé odpovědi,
které se ale v jádru zcela kryjí.

„RANU, z egyptského RN – Jméno. Genius inspirace a umění, jediné řeči, jeţ můţe vyjádřiti
alespoň částečně krásy Absolutna.“

„RANU, z egyptského RN – Jméno. Genius extase a visí. Doprovází RA na jeho cestách. On

jediný můţe přenésti ideu Jména na tuto vaši zemi.“

„Kterak vznikají souvztaţná jména mytologických bytostí s genii? Jest to důsledkem vlivů
filologických nebo etymologických?“

„Ne. Jest to vlivem prařeči, kterou víra intuitivně vystihuje.“

„Některý z pantaklů geniů pozůstává pouze z hieroglyfických znaků; zůstává i v tomto

případě pantaklem?“

„Ano.“

„Vznikly tedy hieroglyfy z těchto znaků?“

„Ano.“

„Čím jsou způsobeny praskliny na obrázku martinistické loţe?“

„Neměli jste clonku.“

„Máme ještě dotaz ohledně našeho přípravku z melisy; je lepší sůl ze sušené nebo čerstvé
byliny?“

„Z čerstvé, jest ţivá. Do melisy má být přidána krystalovaná sůl a zbytek, který
nevykrystalisuje, přilit.“

„Chtěli bychom poříditi snímek první oratoře řádu S.E.S. Poradíš nám?“

„Příprava stejná jako minule. Den a hodina zůstává stejná. Kuřidlo: santal, kadidlo, myrrha,
v poměru 10:4:2. Uděláte snímek z poloviny sálu; jest z doby 19. století před Kristem, kdy
neznámý zakladatel řádu dostal k disposici od kněţí menoferských malý Horův templ, aby
v něm shromaţďoval svoje bratry. Časem se konstituce řádu měnila, ale v základě zachovala
původní linii.“

4 Jak z následujícího vyplývá, pantakly se porovnávají s křivkami, jeţ nacházíme v díle Fr.
Bardona Praxe magické evokace a s jemnými nuancemi v Knize tajemství velikého šému Fr.
Kabeláka. Domníváme se, nenalézajíce podobného zdroje v dílech Aleistera Crowleyho, ţe
zde zmiňovaným zdrojem je Fr. Bardon, uţívající jméno Arion, jeţ snadno lze zaměnit za
jméno Therion, uţívané A. Crowleyem.Č
5 Sociéte égyptienne secréte – esoterní společnost, jejímţ členem byl údajně i Pierre de
Lasenic, tedy br. Milan.Č

6 Vyvstává tedy otázka, jednalo-li se o fotografování lóţe martinistické či martinézistické. Č

... otisk znaků geniů

43–48, pořízený za
obvyklých podmínek
dne 5. ledna 1940.

V sobotu, dne 6. ledna 1940 pořídili jsme snímek pantaklů geniů 43–48, jejichţ srovnání
s oběma předlohami uvádíme:

43. Kříţ z Léviho pantaklu, u něj hieroglyf WAB, tj. čistý, kněz; kresba Therionova zdá se
vzdáleně připomínati tento hieroglyf.

44. Smyčky z pantaklu Therionova bez přídavných čar, uprostřed pět šípů, stejných, jako je
kreslí Lévi.

45. Hieroglyf SIA, tj. poznati, jehoţ koncovky jsou prodlouţeny ve speciální smyčky.
Therionův pantakl vzdáleně připomíná tuto kresbu.

46. Hieroglyf HRJ, tj. nahoře, nebe; pod ním křivka podobná jako v kresbě Therionově.

47. Zjednodušený hieroglyf AŠA, tj. mnoho, pod ním lomená přímka; ţádnému z pantaklů se
nepodobá.

48. Hieroglyfy: MR, tj. milovati a jiný znak MR, tj. vody a také milovati.
 ... otisk znaků geniů 49–54, pořízený za obvyklých podmínek dne 13. ledna 1940.

Srovnání znaků 49–54:

49. Přesně stejný znak jako Therionův.

50. Stejný znak jako Therionův, uvnitř vyčárkována egyptská osmička.

51. Opět stejný znak jako u Theriona, uvnitř vyčárkována egyptská devítka.

52. Nesouhlasí s kresbou Therionovou, Lévi však popisuje tuto pečeť jako do kruhu vepsanou
sedmici, jméno a meč; zde v kruhu vypsána jest zřejmě egyptská sedmička, ale to, co by se
podobalo meči, jest ve skutečnosti hieroglyf značící strom nebo sladký, egyptsky IMA.

53. V kruhu vypsaný hieroglyf NN, tj. negace.

54. V kruhu hieroglyfický znak NT, znak bohyně Neit.

Na dotazy po dalších jménech geniů sdělil nám Aziel toto:

„KHAL nebo KAL; síla spravedlivého úsudku, vnitřní samota, v níţ jest kaţdý sám sobě
soudcem, jest jeho oblastí. KALI Indie.“

„REU nebo LUVI, z kořene RA. Genius lásky a inteligence vznikajících jako odraz Reových
paprsků. Římská Levana jest stejného původu.“
„PAHA, z egyptského PH, tj. cíl; to, co má člověk dosáhnouti; zde idea náboţenství. Viz
paga, pagoda.“

„NLCH nebo NELECH; příroda ve trojím reflexu, nebo ovládání této. Řecky Neleus má
odtud svoje jméno.“

„Moţno prodávati léky spagyricky zhotovené?“

„Ano; bez udání přípravy.“

„Postačí k docílení teploty nutné pro hnití rostliny hnůj nebo sláma?“

„Ne vţdy. Podle rostliny.“

„Moţno uspíšiti vyhnití rostliny přidáním nějaké látky?“

„Ne.“

„Moţno uspíšiti rozdělení vrstev při cirkulaci na slunci?“

„Ne.“

„Spalujeme-li rostlinu za nepřístupu vzduchu obdrţíme rostlinné uhlí. Jaké má vlastnosti?“

„Absorbuje látky příbuzné opaku vlastnosti rostlinné šťávy.“

„Jest toto uhlí zemí rostliny?“

„Ano.“

„Má matečná voda z krystalisované soli léčebné účinky?“

„Podle rostliny.“

„Stačí uzávěrka na hrdlo nádoby z asfaltu?“

„Ne.“

„Musí býti skleněná?“

„Ano.“

Bratr Adoniram má bolesti v zádech a prosí genia o radu:

„Tvoří se tam malý nádor.“

„Jest zhoubný?“

„Ne – povrchový. Čistit krev, nekouřit, máš slabé plíce.“

„Pod jakým jménem znali Egypťané pojem absolutního Boha?“

„ITM.“

„Jaký účel sleduje kniha ,Hrabě de Gaballis‘?“

„Ovládnouti ţivelný svět.“

„Byl znám v Egyptě význam 72 geniů? Existoval nějaký kult jejich uctívání?“

„Esoterní učení chrámů onských.“

Na další dotazy podotýká, ţe se tam neučilo o 72 geniích, nýbrţ o 72 silách boţích a

pokračuje:

„Nauka o těchto silách byla proto esoterní, aby nebyly lidem zbytečně personifikovány.
Vidíte sami, jak ţidé ji pokazili.“

Od úterý, dne 9. ledna 1940 zahájili jsme opět půst, nutný k zamýšlenému snímku první
oratoře řádu S.E.S. Během této doby obírali jsme se souvztaţnými problémy a poloţili jsme
Azielovi také několik otázek, které nám zodpověděl takto:

„Řekl jsi minule, ţe zakladatel řádu jest neznám. Tobě jest ale jistě znám.“

„Zakladatel chtěl zůstati neznámý; respektujme jeho přání. Ani jméno nemá býti známo,
neboť nemohlo býti tehdy …… sděleno z politických důvodů.“

„Jak se jmenoval řád původně?“

„Řád synů Horových.“

„Čtyři synové Hora představují čtyři ţivly; představují také čtyři typy lidské?“

„Ano.“

„Jak a kdy vzniklo jméno S.E.S.?“

„Vzniklo ve 12. století po Kr. v Evropě. Přinesli je arabští alchymisté do Řecka.“

Naše domněnka, ţe iniciály S.E.S. vznikly mylným pokládáním rozloţeného symbolu řádu za
písmena, byla geniem potvrzena.

„Kde byla první evropská loţe tohoto řádu?“

„V Řecku.“

„Jaký je význam ankhu?“

„Pósa, symbolisující reintegrovaného člověka; ankh jest mnohem starší, neţ všechny vám
známé kultury.“
„Jest naše rituelní modlitba původní?“

„V jádru ano, ale je rozšířenější.“

„Můţeme věděti původní text?“

„Nelze jej dobře přeloţiti.“

V pátek, dne 12. ledna 1940 v Jupiterovskou hodinu ve 24 hod. 8 min. fotografovali bratří
Milan, Timaios, Adoniram, Dachiel a Milota první oratoř řádu S.E.S. dle udaných pokynů. Po
vyvolání objevil se tentokráte dokonalejší snímek chrámu, bez typických trhlin, jako u
posledního snímku tohoto druhu. Jest to poměrně rozlehlá chrámová místnost se sloupořadím
po obou stranách, s podiem uprostřed, ohraničeným obrazy nebo skulpturami Isidy a Osirise a
se zadní stěnou zdobenou obrazem chrobáka s rozpiatými křídly.

Horův templ v Menoferu z 19. stol. před Kr. Snímek

pořízený pomocí zrcadla dne 12. ledna 1940. Pět operatérů
tvořících magický řetěz, speciální kuřidlo, hodina jupiterova,
t.j. 24 hod. 8 min.
 Fotografie rekonstrukce téhoţ snímku.

„Jest snímek chrámu, který jsme zhotovili, prvním shromaţdištěm řádu Synů Horových?“

„Jest to snímek z poslední hodiny před vpádem barbarů. Poslední kněz opouští chrám.“

Na náš dotaz dále sdělil, ţe barbaři – Hykšové chrám zničili.

„Která oratoř řádu byla nejdokonalejší?“

„V Menoferu ve 3. stol. před Kristem.“

„Můţeme ji také fotografovati?“

„Ano.“

„Na snímku chrámu jest čitelný nápis. Znamenají dva trojúhelníky po stranách boţského oka
hieroglyf dáti?“

„Ano.“

„Co znamená hieroglyf v podobě smyčky v horním rohu trojúhelníku?“

„ŠN; síla soudrţnosti.“

„Tedy síla soudrţnosti v trojnosti?“

„Ano.“

„Symbol řádu S.E.S. podobá se lyře; vznikla tato lyra ze sluneční bárky v kresbách
egyptských?“
„Ano. Na špicích byli však hadi.“

„Prosíme o jméno genia dvacátého druhého.“

„JIAH, vodní pohyblivost; podstata mísení a skladby.“

„Prosíme o jméno genia dvacátého třetího.“

„MALAH, mateřská láska; podstata bohyně Mut. Zvrácený kult tohoto genia Moloch.“

„Máme v úmyslu fotografovati zakladatele řádu S.E.S., smíme docílený snímek pouţíti
k zhotovení olejového portrétu?“

„Ano, ale nikomu neříkejte, co obraz znamená.“

„Jaké jsou podmínky k získání snímku?“

„Kuřidlo jako posledně; jen přidati 1 díl kafru. Hodina Jupiterovská noční v sobotu. Postiti se
od úterý; meditovati o filosofii reintegrační a hlavně S.E.S.“

„Můţeme pouţíti malého zrcadla k fotografování?“

„Se zrcadlem si nedělejte starosti; stačí natříti rovnou skleněnou desku 30×30 cm směsí
kopajského balsámu, asfaltového laku, hřebíčkového oleje a koptu v poměru 2:25:1:60.
Vzdálenost zaostřeného objektivu 40 cm.“

„Prosíme o jméno genia dvacátého čtvrtého.“

„HAHU, z egyptského HH, tj. mnoho; milosrdenství, ochrana, všeobjímající ţivotodárné

teplo.“

„Jaký účinek má vodní extrakt z bylinného uhlí?“

„Ne takový, jako předpokládáš; je to čistá rostlinná voda.“

„Jaký účinek má spagyrické mýdlo z bylinného oleje a z příslušné bylinné soli?“

„Většinou kosmetický; proti lišejům, vráskám atd.“

 ... otisk znaků geniů 55–60, pořízený za obvyklých podmínek dne 20. ledna 1940.

V sobotu, dne 20. ledna 1940 zhotovili jsme snímek pantaklů geniů 55–60, jejichţ srovnání
s oběma předlohami uvádíme:

55. Zjednodušený tvar jako u Theriona, přes spojku půlměsíčků hieroglyf NB.

56. Téměř stejný znak jako u Theriona.

57. Zjednodušená hvězda ze vzoru Therionova, kterou drţí za ohon ruka; podobná ruka značí
hieroglyficky NCHT, tj. činnost se vztahem na sílu.

58. Tvar podobný štítu rozdělenému kříţem na čtyři pole; v kaţdém z polí vepsán
hieroglyficky Ajin. Celkově vzdáleně připomíná znak Therionův.

59. Znak téměř totoţný s Therionovým.

60. Nepodobá se ţádnému ze vzorů.

 ... otisk znaků geniů 61–66, pořízený za obvyklých podmínek dne 27. ledna 1940.

Rozbor dalších znaků, fotografovaných dne 27. ledna 1940.

61. Čtyřmi soustředěnými kruhy souhlasí s popisem Léviho; kříţ, v témţe prameni zmíněný,
podobá se svou vertikální příčkou hieroglyfu B.

62. Přesně podle popisu Léviho.

63. Roseta stejná jako u znaků Léviho, uvnitř vepsány střídavě hieroglyfy Ajin a N.

64. V kruhovém hieroglyfickém znaku MH, tj. věnec, kříţ, jehoţ konstrukce se podobá
Therionově.

65. Kvadratrix v kruhu; pozoruhodné jest zdůraznění vertikálních trojúhelníků čarami mimo
kresbu.

66. Hieroglyf K překreslený determinativem MNJ v kruhu.

„Prosíme o jméno genia dvacátého pátého.“

„NET z egyptského NT, bohyně Neith; kosmický oheň. Podobný genius padesátý čtvrtý,
Nuth, podstata kosmického ţivota, dal jméno stejné bohyni.“

„Prosíme o jméno genia dvacátého sedmého.“

„JRT, z egyptského IRT, dělati, viděti; světlo kultury a civilisací. Jest i vašeho kruhu
geniem.“

V pátek, dne 26. ledna byli jsme shromáţděni v klubovně v Hodkovičkách za účelem
meditací a filosofování, coţ bylo nutno vzhledem k zamýšlenému snímku zakladatele řádu
S.E.S. Zdálo se nám pojednou, ţe slyšíme zvuky, přicházející z dolejšího poschodí, jako by
někdo se chtěl dostati dovnitř. Jak se později ukázalo byly zvuky pouhým klamem a
vysvětlily se zcela přirozeně. Zajímavé jest, ţe genius spontánně k této události nám řekl toto:

„Nepřipustím ţádné rušení bez vašeho přání; neobávejte se.“

„Prosíme o jméno genia dvacátého šestého.“

„CHAJ, z egyptského CHA, vycházeti; světlo, zjevení skrytého.“

Ukázka palingenese. vodní macerát

borovicové větvičky, zmrzlý v lahvičce.
Snímek dne 26.1.1940.

Filosofovali jsme tento večer o problému utrpení; dospěli jsme k určitým uzávěrům a tázali se
Aziela, má-li k tomu nějakou poznámku.

„Dobrá práce; pokračujte.“

„Jakého původu jsou Egypťané?“

„Je to smíšená rasa ve svém původu: bílá a červená; proto obě koruny Egypta skládají tyto
barvy.“

„Záleţí zamýšlený snímek také na vůli zakladatele?“

„Ano. Snímek vyvolávejte velmi opatrně. Není moţno docíliti jasného snímku.“

„Záleţí jasnost obrázku na stáří fotografovaného subjektu?“

„Ano.“

„Prosíme o jméno genia dvacátého osmého.“

„SEIH, z egyptského SH, sál; ohnivá rovnováha, zdraví, rozum. Sál, jako pojem, vznikl
z představy klenutí.“

„Děkujeme za uzdravení ţeny bratra Meriela.“

„Pomohu rád na tvoje přání vţdy, bude-li to přípustno; dbej však toho, aby nebylo na mne
zbytečně lehkomyslně spoléháno.“

(Při této příleţitosti nutno poznamenati, ţe pouţívá-li genius třetí osoby jednotného čísla,
oslovuje a mluví vţdy pouze k bratru Milanu, neuvádíme-li výslovně jméno jiného bratra jako
tazatele.)

V sobotu, dne 27. ledna 1940 fotografovali v Jupiterovskou hodinu noční, tj. 20:20 bratří
Milan, Timaios a Milota zakladatele řádu S.E.S. pomocí zrcadla, speciálního kuřidlo, exp. 1
vt. Snímek představuje poloprofil muţe, ţijícího v 19. století před Kristem, jehoţ pokrývka
hlavy zdobena jest Ureem, na důkaz královského nebo aristokratického původu.
 Snímek [zakladatele řádu S.E.S.], pořízený
dne 27. ledna v sobotu v Jupiterovskou noční
hodinu za účasti tří operatérů, exp. 1 vt.,
speciální kuřidlo.

„Prosíme o jméno genia dvacátého devátého.“

„RJI, ohnivá síla universálních pravd a zákonů.“

Bratr Milan vyloţil geniovu připomínku ohledně jeho ochrany a varování před
nezodpovědným spoléháním tak, ţe nemají býti zanedbávány přirozené ochranné prostředky
proti zlům, jeţ ţivot přináší, ani se nemá člověk vydávati ve zbytečné nebezpečí, spoléhaje na
jeho ochranu. Tento názor Aziel potvrdil slovy:

„Uţívám formy tobě nejvíce srozumitelné; tvůj výklad jest správný.“

„Jest fotografie zakladatelova obrazem skulptury nebo přímé osoby?“

„Osobní.“

Na dotaz o barvách, kterými by měly býti signatury kresleny, odkázal nás genius na pozdější
dobu, ale řekl spontánně toto:

„Pro talismany kreslí se dva soustředné kruhy, doprostřed znak genia, do mezikruţí jeho
jméno; na rubu znak hierarchie v kruhu barvy vládnoucí planety.“
„V jaké řeči má býti psáno jméno genia?“

„Hieroglyficky.“

„Jakým směrem?“

„-jah kladným, -el záporným.7 Koncovky se nepíší. Začíná se shora.“

„Jest míněna barvou planety barva zodiakálního vládce znamení, v němţ genius, jehoţ
talisman zhotovujeme, jest umístěn?“

„Ano.“

Chceme ještě podotknouti, k vůli úplnosti, ţe v tomto deníku jsou z pokynů a rad Azielových
uvedeny ty, které poskytuje pomocí stolku širšímu kolektivu. Bratr Milan můţe sám s ním
kdykoliv rozmlouvati přímo, coţ také několikráte učinil. Obsah těchto rozhovorů nelze zde
uvésti, jelikoţ jest čistě důvěrného, soukromého rázu.

... otisk znaků geniů 67–72, pořízený za obvyklých podmínek dne 11. února 1940.

Srovnání pantaklů 67–72.

67. Obraz stejný s oním, jenţ uvádí Eliphas Lévi, jen spojování křivek u druhého vzoru chybí.

68. Základní konstrukce stejná jako u Léviho, jen ve středu obrazce vkreslen slovní znak HB,
coţ značí slavnost.
69. Systém kruhů, znázorňujících onské devatero v kříţi. Therionova kresba podobá se
vzdáleně tomuto kříţi, naproti tomu pantakl Eliphase Léviho zobrazuje pouhý strom sefír, tj.
ilán.

70. Nepodobá se ţádnému ze vzorů: v kruhu zakreslený hieroglyf I-IBA (hrací kámen).

71. Znak, který velmi nejasně vystihl Therion; hoření díl v kruhu. Podobá se hieroglyfu, jehoţ
přenesený význam značí SA, ochrana.

72. Velký kruh, v jehoţ středu jest menší a po obou stranách tohoto malého, půlměsíčky téhoţ
průměru. Uprostřed malého kruhu egyptský slovní znak MW, voda nebo vody.

„Prosíme o jméno genia třicátého.“

„OMA, tvůrčí oheň, genius lékařství a chemie; regenerační síla.“

„Prosíme o jméno genia třicátého prvního.“

„LAKAB, genius tvarů, rozměrů a úměrností.“

„Máme v úmyslu poříditi snímek oratoře S.E.S. v Menoferu ve 3. stol. před Kristem. Jakého
kuřidla máme pouţíti?“

„Myrrha, koriandr, levandulový olej v poměru 10:6:1.“

„Ostatní podmínky jsou nezměněny?“

„Zůstávají stejné.“

„Jest v Genesi skryto celé esoterní učení egyptské?“

„Jest tam obsaţeno jen to, co Mojţíš dokonale pochopil.“

„Mohl bys nám říci původní text první kapitoly Genese?“

„Ano. Na počátku vyslovili bohové v pravodstvu nebe, prostory a země.

2. Země byly pak pusté a prázdné; tmy nebytí stály nad propastmi a oni vznášeli se nad
vodami.

3. A řekl Bůh: ,Světlo‘ a bylo ţivé.

4. A oddělil světlo od nebytí.

5. I nazvali světlo ţivota dnem a tmu nocí. A byl večer a jitro bylo, den první.

6. I řekl Bůh: ,Buď obloha uprostřed vod a rozděluj je, aby símě mělo místo pro svůj vzrůst.‘

7. I učinili bohové tuto oblohu, jeţ dělila vody hoření od doleních.

8. Nazvali ji a byl večer a jitro, den druhý.“

„Prosíme o jméno genia třicátého druhého.“

„VSR, silný; universální kontinuita, spravedlnost a paměť.“

„Prosíme o jméno genia třicátého třetího.“

„IHVT, vědění skrytého, vševědoucnost; dvojník ţidovského Jahve.“

„Prosíme o jméno genia třicátého čtvrtého.“

„LAHAI, ten, který rozsvěcí světlo ve všem, co má býti ţivé.“

V pátek, dne 16. února pořídili jsme v Jupiterovskou hodinu snímek oratoře řádu S.E.S.
v Menoferu ze 3. stol. před Kristem, za obvyklých podmínek. K této fotografii podotkl genius
toto:

„Obraz jest přeťat bílou čarou; to, co jest nahoře, není perspektivní v chrámu, který má jiţ
velmi slabý astrální znak; jest mnoho výzdob, ale nepodařilo se mi je zachytiti.“

snímek oratoře chybí

„Mohli bychom dostati nějaké detaily buď přímým fotografováním, nebo mohl bys nám je
nakresliti?“

„Ano. Kresby obřadů. Na stěnách byly obrazy čtyř synů Horových, v průčelí sechemu páry:
Usirev – Nebtet, druhý sloup Sutech – Eset, na stropě první trojice mezi hvězdami.“

„Kdy můţeme udělati tento snímek?“

„V sobotu, půst od úterka.“

„Kterou hodinu?“

„Kteroukoli po západu slunce.“

snímek hierarchie chybí

V sobotu, dne 17. února pořídili jsme snímek znaků hierarchie geniů. Znaků jest devět a první
hierarchie jest nejvyšší, další postupně niţší. Aziel k tomu poznamenal:

„První hierarchie počíná u prvního genia, končí u osmého.“

„Řekl bys nám barvy jednotlivých geniů?“

„Geniové umístění ve znamení štíra: znak genia: rudý, kruh kolem: rumělka, mezikruţí:
doplňovací zelená; jméno: jako vnitřní kruh. Na rubu znak hierarchie vţdy černý, kruh: rudý,
ostatní plocha vţdy šedá.

Beran: jako předchozí, jen znak genia rumělkový na rudém pozadí.

Býk: znak tmavě zelený, pozadí smaragdově zelené, mezikruţí doplňovací barva, na rubu
kruţnice smaragdově zelená.

Váhy: znak smaragdově zelený, pozadí tmavě zelené, mezikruţí doplňovací barva, na rubu
stejná jako u býka.

Blíţenci: znak hnědý, pozadí opálové, mezikruţí doplňovací, na rubu kruţnice hnědá.

Panna: znak opálový, pozadí hnědé, mezikruţí doplňovací, rub jako u blíţenců.“

Rak: znak – stříbrný, pozadí – světlý ultramarín, mezikruţí ţluté, na rubu kruţnice – stříbrná.

Lev: znak – zlatý, pozadí – ţluté, mezikruţí – ultramarín, na rubu kruţnice – zlatá.

Střelec: znak – barva moře, pozadí – kobalt, mezikruţí – doplňovací barva, na rubu kruţnice –
kobalt.

Ryby: znak – kobalt, pozadí – barva moře, mezikruţí – doplňovací barva, na rubu kruţnice –
kobalt.

Kozoroh: znak – šedý, pozadí – černé, mezikruţí – bílá, na rubu kruţnice – černá.

Vodnář: znak – černý, pozadí – šedé, mezikruţí – bílé, na rubu kruţnice – černá.

„Co máme povaţovati za písmena odlučitelná od znaku?“

„Písmena abecední.“

„Slovní znaky jsou součástí pantaklu?“

„Ano.“

„Barvy, které jsi nám udal, byly známy v Egyptě?“

„Barvy jsou tradiční, ale ţidé jich uţ neuţívali.“

„Prosíme o jméno genia třicátého pátého.“

„KB, GB; zemská plodnost a zemský mír. Odtud bůh Geb.“

„Prosíme o jméno genia třicátého šestého.“

„MND, svatost, nedotknutelnost; egyptský Min, všesvatý.“

„Prosíme o další verše Genese.“

„9. I řekl také Bůh: shromaţděteţ se vody pod oblohou v místo jedno a ukaţ se souše. I stalo
se.

10. I nazvali místo suché pevninou a shromáţdění vod mořem; a shlédl Bůh svoje dílo a viděl,
ţe bylo dobré.

11. Potom řekl Bůh: vydejte země rostliny, plody nesoucí ovoce, v němţ by bylo símě podle
pokolení jejich. A stalo se tak.

12. Nebo vydaly země rostlinstvo nesoucí ovoce podle pokolení svého. I viděl Bůh, ţe to bylo
dobré. A byl večer a jitro bylo, den třetí.

13. I řekl Bůh: Vy, oddělené, drţíte správu nad dnem i nocí.

14. I způsobili čas, dni i léta a osvětlovali země.

15. Dvě světla velká, z nichţ větší vládlo dni a menší noci i hvězdy.“

Po zhotovení positivu obrazu oratoře z Menoferu zjistili jsme, ţe na fotografii jsou zřetelny
pomocné kreslířské čáry; ptali jsme se tedy po původu snímku a bylo nám řečeno:

„Původní a starý otisk jest jiţ tak porušený, ţe by neměl pro vás ceny; jest to přenos skizzy
z minulé středy, mnou inspirované, kreslené v Paříţi. Ţádané obrazy budou získány tímtéţ
způsobem; pozor na askesi, zodpovídáte za zdraví hocha, jenţ kreslí.“

„Lze inspirovati téţ dospělou osobu?“

„Ano.“

„Lze vůbec k nějakému okultnímu poznatku dojíti bez inspirace? Spočívá pak zásluha v tom,
ţe myšlenkovou přípravou utvoříme ţivnou půdu pro inspiraci?“

„Všechny okultní poznatky jsou dávány inspirací po předchozí práci; tato ale musí býti řízena
rozumem.“

„Umělecká inspirace přichází ale někdy bez úměrné předchozí práce.“

„V tom případě ale umělec nechápe plně svoje dílo.“

„Mohou také niţší síly inspirovati?“

„Ano.“

„Vztahuje se také tvoje ochrana na neţádoucí inspirace?“

„Nemohu.“

„Jaký je to oheň, který plane v Isidině bárce v Menoferské oratoři?“

„Olej s pryskyřicemi.“

„Jest v tom obsaţen kyphi?“

„Ano.“

„Prosíme o jméno genia třicátého sedmého.“

„ANIN, podstata boţského Slova, jest vyjadřována sloţením tří znaků.“

7 Kladným směrem se míní směr proti směru hodinových ručiček, záporným pak po směru.Č

V sobotu, dne 24. února 1940 přikročili po dvoudenní askesi bratří Milan, Milota a Timaios
k pokusu, zjistiti fotograficky, jak kdo ovládá ţivel zemi. Za tím účelem byly zhotoveny tři
snímky, pro kaţdého z bratrů jeden. Milan a Timaios imaginovali ţivel zemi v sedě před
černým pozadím, pokrytým celofánem, Milota v leţe. Po vyvolání ukázaly se na desce
Milanově pravidelné, silně ohraničené soustředné kruhy, ukazující na dokonalé zvládnutí
ţivlu, kruhy na desce Timaiově jsou méně výrazné a pravidelné, kdeţto Milotovi se na desce
neobjevilo vůbec ničeho. Dotázali jsme se na to genia, který odpověděl:

„Chceš-li fotografovati leţícího, musíš shora zaostřiti na krční důlek. Oba (tj. Timaios a
Milota) mají zemi asi tak stejně silnou. Černé pozadí pod subjektem.“
 Dokonalé ovládnutí ţivlu země. Fotografie
bratra Milana v sobotu, dne 24. února 1940 v
18 hodin, světlo 1 25wt elektr. ţárovka, exp. 1
vt., červený filtr, kuřidlo mastix.
 Počínající ovládání ţivlu země. Fotografie
bratra Timaia za stejných podmínek.

Bratr Timaios dává Azielovi několik otázek ze spagyrie: „Kořeny rostlin jsou v zemi, stonek
ve vzduchu, to znamená země a vzduch v protikladu; předpokládáme protikladné vlastnosti
kořene i stonku.“

„Ano.“

„Jaké jsou tyto vlastnosti?“

„Kořeny zpevňují, stonek zprchavuje.“

„Měsíc má větší vliv na kořeny, slunce na stonek.“

„Ano.“

„Má větší účinek přibývající nebo ubývající měsíc?“

„Podle druhu rostliny.“

„Vlastnosti kořene a stonku jsou všeobecné; specielní záleţí ještě na druhu rostliny a času
sklízení?“

„Ano.“
„Prosíme o jméno genia třicátého osmého.“

„HAAM, anděl naděje a důvěry.“

„Titul anděl jest speciální pro tohoto genia?“

„Patří k jeho atributu.“

„Jakého písma pouţil Mojţíš při psaní Genese?“

„Hieroglyfů.“

„Prosíme o další verše Genese.“

„17. A dáno jim osvěcovati země

18. a rozdělovati světlo od tmy. A viděl Bůh dobré před stínem.

19. A bylo jitro a večer, den čtvrtý.

20. A vyslovil Bůh z vod všelikou duši ţivou, hmyz a ptactvo létající pod oblohou.

21. I dali ţivot rybám velikým, všeliké duši hýbající se. I viděl Bůh, ţe to bylo dobré.

22. I poţehnali jim bohové řkouce: rosteţ a mnoţteţ se; naplňte zemi, vodu a vzduch.

23. A byl večer a jitro, den pátý.“

„Prosíme o jméno genia třicátého devátého.“

„REA, světlo ţivota a světla; egyptský Bůh Re.“

„Prosíme o jméno genia čtyřicátého.“

„JJAZ, tvůrčí svobodná vůle.“

„Jest inspirace a intuice totéţ?“

„Ne.“

V témţ okamţiku napadla bratra Milana tato definice: „Intuice jest souhrn inspirací vyšších
sil (bytostí), zpracovaných vlastním geniem (psychou) toho, jenţ je přijímá. Je to správné?“

„Ano.“

„Byla to inspirace?“

„Ano.“
„Inspirace se dostavuje po předchozí práci, řízené rozumem; jak se tato zásada uplatňuje vůči
hochu, který kreslí?“

„Hoch pracoval; ale co udělal, pochopí později.“

„Jest to tedy inspirace anticipovaná naším vlivem?“

„Ano.“

Z uvedeného vyplývá, ţe pro hocha bude skutečností inspirace teprve tehdy, aţ podstatu práce
pochopí, tj. aţ svou prací dosáhne stupně, v němţ je tohoto pochopení hoden. Přes to ale zcela
nevědomě pracoval pro jedince vyšší úrovně v současnosti. Z toho můţeme činiti uzávěr:

1. Ţe kaţdý jedinec pracuje během svého ţivota pro jedince vyšší úrovně, ať jiţ vědomě či
nevědomě.

2. Ţe mnohé ze spontánních činů, které bychom pokládali za náhodné, jsou inspirací ve

prospěch bytostí jiných kategorií (snad vyšších i niţších).

3. Ţe kaţdý takový čin po hierarchické stupnici zasahuje pravděpodobně analogicky oba póly
nekonečné vývojové přímky a ţe tato sluţebnost jest vyváţena odměnou.

V sobotu, dne 9. března 1940 pořídili jsme po předchozím pětidenním půstu snímek detailů
kreseb v Menoferské oratoři. K tomu dal nám genius toto vysvětlení:

„Je to kresba prvního stupně nad vchodem do chrámu; ostatních dvanáct můţete téţ poříditi.
Představuje první přijímací obřad.“
 Kresby prvních dvou stupňů řádu S.E.S. Části výzdoby oratoře
v Menoferu ze 3. stol. př. Kr. Přenos z Francie pořízený
pomocí zrcadla v nočních hodinách při ...

„Kde a jak seděli bratří řádu?“

„Na lavicích po stranách a vzadu. Funkcionáři v rozích na ţidlích.“

V neděli odpoledne pořídili jsme překlad hieroglyfických nápisů na snímku. Hořejší řádka
znamená asi toto:

Přijímá se Tvoje duše; všechna Tvoje slova jsou poslouchána.

Čtyři druhy kněţí mají tato jména:

1. MR ŠV PR, tj. představení domu pravdy,

2. NTR AB, tj. purifikátoři,
3. NTR IF, tj. boţští otcové,
4. VAB B, tj. kněţí.

Nad kresbou kněze-obřadníka jest nápis: CHER-HEB, tj. kněz-obřadník.

Levá polovina snímku představuje sedícího velekněze, nad ním znak Osiridovy koruny a znak
Boţského oka (VDAT). Pod ním nápis HERSEŠET, tj. ten, jenţ dosáhl nejvyššího zasvěcení.

Večer tázali jsme se genia, zda je překlad správný, coţ potvrdil. Na náš dotaz, co znamenají
čtyři kolmice, vázané obloučkem, odpověděl:

„Jsou to čtyři ţivly vázané lidským bytím.“

„Prosíme o další verše Genese.“

„24. Vyslovil téţ Bůh druhy ţivočichů pozemských, vţdy po páru. I stalo se tak.

25. I stvořili druhy zvěře zemské, hovada i plazy. I viděl Bůh, ţe to bylo dobré.

26. I vydal Bůh slovo člověka k obrazu jejich, podle podobenství jejich, aby vládli tvorstvu
všech ţivlů.

27. A stvořili člověka muţe–ţenu podle podobenství svého, aby vládl, jak mu určeno.

28. I řekl jim Bůh: rosteţ a moţteţ se, naplňte zemi a vládněte ţivým v ţivlech.

29. Dal jsem vám bylinu a strom, nesoucí ovoce i símě, to budiţ vaší potravou.“

„Je v této lidské dvojjedinosti ţenským prvkem Lilith?“

„Ano.“

„Jaká jest její mytologická analogie?“

„Hathor.“

„Prosíme o jméno genia čtyřicátého prvého.“

„HAH, tajemství člověka; bolest, odříkání, radost a světlo. Egyptský Bůh Věčnosti Heh.“

„Prosíme o jméno genia čtyřicátého druhého.“

„MAKHA, statické poznávání fysického světa.“

„Prosíme o jméno genia čtyřicátého třetího.“

„WB, duchovní vláda; egyptsky vab, tj. čistý kněz.“

Sestra I. trpí vysokým krevním tlakem. Na dotaz po příčině sdělil Aziel, ţe je to důsledkem
zkoušení účinků ţivelných cvičení bratrem Meirem na ní a pokračoval:

„Nechtěl jsem ti to říci, abych nezvýšil Tvoji zodpovědnost; ona ale jest také částečně vinna,
poněvadţ předstírala neexistující reakce.“

„Jest správné Pythagorovo učení o monádách?“

„Částečně.“

„Podle jeho učení prochází monáda všemi stupni ţivota od nejniţších aţ k vrcholným
úrovním.“

„Ano.“

„Existuje reinkarnace ve smyslu postupného znovuvtělování na zemi?“

„Člověk umíraje pokračuje dále v individuálním ţití, ale profánní umírá zpravidla částečně
nebo zcela rozplynuv se ve vodách úrovně, kterou si na světě vydobyl. Dokonalí se
nerozplývají, nýbrţ mají svobodnou vůli, nepoměrně vyšší člověka a mohou jíti dále nebo
voliti bolest a utrpení znovuvtělení.“

Při debatě o tomto poznatku vznikla neshoda mezi sestrou Violou a ostatními, která skončila
určitým rozladěním. Kdyţ jsme v neděli večer zavolali genia a chtěli v tomto tématu
pokračovati, dostalo se nám této odpovědi:

„Nevolejte mne do domu, na němţ dosud lpí ţenská prchlivost. Ptejte se jindy.“

Aby částečně svoji vinu sestra Viola napravila, určila si dobrovolné pokání újmou.

Aziela jsme volali aţ v pátek, dne 22. března a prosili o další:

„To, co nazýváte boţskou jiskrou, stává se z monády teprve tehdy, aţ si tvor plně uvědomí
existenci Prapříčiny. Pravá a zoufalá reinkarnace, jeţ jest nekonečnou agonií znovuvtělování,
nastává u člověka, jenţ tuto boţskou jiskru ztratil. Cesta zpět není moţná, proto lpí zatracenec
na úrovni, v níţ padnul, tak dlouho, dokud jej proud neočistí.“

Cestou zpět jest myšlena okolnost, můţe-li reinkarnovati člověk tohoto druhu zpět do zvířete.

„Co míníš slovem ,tvor‘. Bytost duchovní či fysickou?“

„Obé.“

„Tedy mimo člověka i jiné bytosti duchovní i fysické?“

„Ano.“

„Spočívá podstata uvědomění si existence Prapříčiny v rozumovém zdůvodnění si jí?“

„Nemusí.“

V pokračování debaty dospěli jsme k těmto uzávěrům:

Podstata uvědomění si existence Prapříčiny spočívá v principu na uvědomění si této existence

v pocitové sféře. Toto uvědomění nemusí býti rozumově definováno, stačí vnitřní pocit Boha.
Náboţenská výchova v dětství je přípravou na uvědomění si existence Prapříčiny i
filosoficky.

„Kdy nastává ztráta boţské jiskry?“

„Kdyţ jde tvor proti směru evolučního proudu a to vědomě.“

To jest podstatou tzv. smrtelných hříchů v náboţenských dogmatech, ovšem křesťanské

tohoto druhu plně nesouhlasí. Smrtelné hříchy universálně platné jsou na př. hermetická
pýcha, tj. bohorovnost, dokonalé ztotoţnění se s materialistickou filosofií, dobrovolné
obsednutí.
„Vývoj člověka i tvora můţe se díti zhruba čtyřmi proudy:

1. Z monády se jiskra vůbec nestane.

2. Tvor v dětství probudí v sobě boţskou jiskru, ale během dalšího ţivota stává se vůči
problému Boha lhostejným, nebo přesvědčeným nevěrcem na základě falešného
naturalistického názoru.

3. Náboţenská výchova prostupuje celou citovou sféru člověka, mění se v pevnou a prostou
víru v Boha. Probudí v sobě boţskou jiskru a rozplývá se zcela nebo částečně ve vodách
úrovně, kterou si zde vydobyl.

4. Náboţenská výchova probudí v člověku onu nedefinovatelnou touhu, jeţ ho nutí ku hledání
Pravdy a dle intensity své touhy, práce, ještě jiných nezbytností, dosahuje moţnosti státi se
dokonalým, který se více nerozplývá, nýbrţ podrţuje plně svou individualitu.

Vedle těchto čtyř uvedených proudů existuje ještě jiný?“

„Ne.“

„Co míníš slovem dokonalí? Znamená to dokonalost ve smyslu nejvyššího zasvěcení?“

„Ano i ne.“

„Postačí také dokonalost podle hermeticko-filosofických a náboţenských pojmů?“

„Ano.“

Z lidí v Evropě v posledních třech dnech zemřelých, nastaly v procentech tyto případy:

9 % – z monády se nestala jiskra,

22 % – ztráta boţské jiskry,

56 % – lidé náboţenské úrovně,

13 % – dokonalých, tj. zachovávajících individualitu.

Mluvíme-li o hermeticích v nejširším slova smyslu, dělíme si je pomocně na dvě velké třídy:

První, tj. okultisté v pravém slova smyslu (spiritisté, mystikové, magové, čarodějové atd.),
kteří především vycházejí z určitých předpisů, hledajíce jimi dosaţení jisté moci, suverenity,
poznání nebo ukojení svých dobrodruţných tuh, a kteří nevycházejí z důkladné filosofické
průpravy.

Druzí, hermetičtí filosofové, vycházejí ze základů filosofických a všechny tzv. praktická

činnost jest jim pomocným prostředkem.

Z hermetiků první kategorie, zemřelých v Evropě v posledních třech dnech, nastaly

v procentech tyto případy:
76 % – ztráta boţské jiskry,

7 % – lidé náboţenského typu,

13 % – zachovávající individualitu.

Tyto procenta nejsou průměrem, nýbrţ vztahují se jen na zemřelé v posledních třech dnech
v Evropě. Kolísají dle ducha doby.

Kdysi nám genius sdělil, ţe je lépe pro děti, umřou-li včas. V debatě s ním jsme dospěli
k uzávěrům, ţe jest tomu tak proto, ţe, umře-li tvor v dětském věku, kdy je za své činy dosud
nezodpovědný, nemůţe z přirozeného utrpení, jeho zrozením nastalého, nic zkaziti a vrací se
do úrovně – o toto utrpení vyšší –, ve které se rodí znovu.

„Jaký jest původ slabomyslných a mrzáků od narození?“

„Většinou jsou to tvorové, kteří se zrodili v úrovni, do níţ ještě nepatřili. Tento postup utrpení
lze vzíti na sebe dobrovolně.“

„Jak dlouhá jest doba mezi fysickou a druhou smrtí v místu, jeţ odpovídá našim představám
křesťanským o peklu a očistci?“

„Můţe trvati dobu, kterou byste měřili zlomky vteřin nebo desítkami tisíc let.“

„Závisí téţ od počtu závazků a pout vůči hmotě?“

„Ano.“

„Prosíme o jména dalších geniů.“

„44. IR, nebo JR, myslitel, činitel.

45. SAA, pohybovatel, podstata všeho pohybu.

46. HRJ, genius skrytých pravd a zjevovatel.

47. AŠAL; Soudce, spravedlnost v mnohosti.

48. AMAH, Otec, genius muţské, kladné lásky.“

Dále nám genius poradil, jakým způsobem lze zkvasiti melisu bez pouţití parní lázně, jako
minulého roku.

Melisu moţno dokonale zkvasiti v tlící směsi, sloţené ze 70 % řezané slámy a 30 % sena.
Tato směs se udusá tak, aby měla přístup vzduchu a zalévá se roztokem 3,75 kg uhličitanu
ammonného a 5 kg uhličitanu vápenatého na 100 kg směsi shora uvedené. V zálivce má býti
obsaţena močůvka.

„Prosíme o další verše Genese.“

„30. I řekl jim Bůh: ,Dal jsem vám bylinu všelikou za potravu, ţivte se jí.‘

31. A byl večer a jitro, den šestý.

II. kapitola.

1. Tak stvořena byla nebesa i země a všechna osazenstva jejich.

2. I skončili bohové dne sedmého dílo své a odpočinuli sobě.

3. A poţehnal jim Bůh ve dni sedmém a posvětil ho.

4. Tito jsou pak rodové ve stvořeném prostoru.“

Poloţili jsme dotaz po pomoci jedné z našich, váţně nemocné, člence klubu:

„Neznáte příčiny; pokusím se následky převésti jinam, to však nevylučuje v tomto případě
smrt. Jsou jiţ dva z vás, které drţí má ruka mezi vámi.“

V sobotu, dne 6. dubna, pokračovali jsme ve fotografování ţivlu vody u bratří Milana,
Timaia, Adonirama a Miloty a sestry Violy.

Dokonalé ovládnutí ţivlu vody. Fotografie

bratra Milana v sobotu, dne 30. března 1940
ve 20 hodin, světlo 1 25wt elektr. ţárovka,
 exp. 1/100 vt., červený filtr, kuřidlo kafr.

Počínající ovládání ţivlu vody. Fotografie

sestry Violy za stejných podmínek v sobotu,
dne 13. dubna 1940.

„Prosíme o další verše Genese.“

„5. I všeho nejmenšího, dříve neţ vzešlo. Neboť nedštil ještě Hospodin-Bůh na zemi, ani
člověk ji neobdělával.

6. Ani pára z ní nevystupovala, aby svlaţovala její povrch.“

„Prosíme o jméno genia čtyřicátého devátého.“

„H VEH, utěšitel, genius pokoje a klidu.“

„Prosíme o jméno genia padesátého.“

„DN, spravedlivý, soudce světa lidí.“

„Prosíme o jméno genia padesátého prvního.“

„GEHA, filosofie lidská.“

„Prosíme o další verše Genese.“

„7. A první z nich zrobil obraz z hlíny zemské k podobenství svému, vdechl v chřípí jeho
dech ţivota a stal se člověk duší ţivou.

8. Štípil pak byl Hospodin-Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehoţ byl učinil.

9. A dali zemi vyjíti stromoví různému, z nich stromu ţivota a vědění dobrého i zlého.

10. A řeka mohutná svlaţovala ráj a dělila se ve čtyři prameny.“

„Které z hříchů křesťanského katolického katechismu mohou způsobiti ztrátu boţské jiskry?“

„Hlavní, ale nemohou býti přesně určeny, jen tehdy jsou platné, vedou-li ke zpětnému směru,
tj. ke ztrátě boţské jiskry.“

„Co jest to duše a duch?“

„Duše jest to, co ducha bezprostředně obaluje. Duch je analogií boţské jiskry.“

„Jest duše středem mezi zemí a nebem (duchem)?“

„Ano.“

„Superindividualita znamená trvalé a pevné spojení ducha s duší. To je smyslem reintegrační

cesty.“

„Ano.“

„Tělo lze teoreticky produchovniti tak, aby se pevně spojilo s duší a tím i s duchem. To je tělo
oslavené.“

„Ano.“

„Spojení ducha s duší nazývá se mystickou svatbou?“

„Ano.“

„Co jest to mesiášský stav Kristusovský?“

„Kdyţ boţská jiskra prozáří obě ostatní lidské podstaty.“

Minulou neděli nám Aziel sdělil, ţe na naše přání pokusí se převésti utrpení nemoce jedné
naší členky na jiné pole. Týţ den ustaly naráz její bolesti, brzy na to se dověděla, ţe její
snoubenec ji opustil. V obou případech jevila se nutnost ztráty sexuálního partnera, nutnost
osudová. Tato měla se původně naplniti jakoţto důsledek lékařského zásahu tak, ţe
ozařováním byly by nadobro zmrtveny její pohlavní orgány.
Dotázali jsme se genia na průběh její nemoci:

„Ještě není její ţivot jistý. Druhá jest zachráněna, takţe nemusím ji dále ostříhati.“

Druhou jest míněna členka, která onemocněla loni na podzim a o které nám řekl, ţe má
Azraelovo znamení na čele, jak jest popsáno v předu.

V sobotu, dne 13. dubna 1940 zhotovili jsme v saturnskou hodinu snímek Saturnského
elementála, jak vidno ze snímku na druhé stránce.

Kontrolní snímek elemntála Saturna, pořízený

v sobotu, dne 13. dubna 1940 v saturnskou
hodinu noční. Červený filtr, 2 prostředníci, 1
operatér, osvětlení 1 25wt ţárovka, exp. 1/100
vt., kuřidlo mastyx, černé pozadí s celofánem.

„Prosíme o jméno genia padesátého druhého.“

„IMAM, vznešený, pán svobody.“

„Prosíme o jméno genia padesátého třetího.“

„NAN, pokořovatel, dárce poznání.“

„Prosíme o jméno genia padesátého čtvrtého.“

„NUTH, egyptská Nut, působce hierarchií nebeských i pozemských.“

„Řekl jsi posledně ,…to, co nazýváte boţskou jiskrou‘. Chtěl bys snad to pojmenovati jinak,
co by snad lépe vystihovalo podstatu věci?“

„Mezi monádou a boţskou jiskrou jest ještě mnoho odstínů, které by ale zbytečně
komplikovaly Vaše nazírání; nikde v chrámu lidského otce není prudkých přechodů.“

„Ve 22 % lidí ztrativších boţskou jiskru jsou zahrnuty téţ osoby, jeţ tuto jiskru ztratili jiţ
v dřívějších vtěleních?“

„Jest tomu tak, jak říká mistr.“

Názor br. Milana je, ţe zpravidla lidé, kteří jiţ dříve jiskru ztratili, v dalším vtělení ji ztěţí
udrţí i kdyby ji probudili, dokud nejsou ve své duševní podstatě „proudem očistěni“.

„Podmínky dosaţení stupně dokonalosti jsou relativní a mění se podle úrovně a prostředí,
v němţ se člověk rodí.“

„Ano.“

„Můţeme si představiti povinnosti vyplývající z toho v jakýchsi soustředných kruzích, tj.

nejprve vůči duchu a tělu, za druhé vůči rodině, pak přátelům, dále národu, lidstvu, přírodě a
pod.?“

„Ano, ale také povinnosti uţíti jich k vlastnímu poučení a nikoliv jen k instinktivnímu ukojení
vlastních potřeb, které nejsou vlastně účelem.“

„Jedním ze smrtelných hříchů vedoucích ke ztrátě boţské jiskry jest duchovní pýcha. Postačí
k této ztrátě ztrnutí ve vývoji pýchou zapříčiněné, nebo jest nutno k této ztrátě ještě z pýchy
důsledných činů?“

„Tyto činy po pýše následují vţdycky.“

V sobotu, dne 20. dubna 1940 pořídili bratří Milan, Timaios, Milota a sestra Viola další
snímky ţivlů, tentokráte ohně. Večer dotázali jsme se Aziela, máme-li, vzhledem ke
krásnému a teplému počasí, navázati opět styk s Joielem. Genius nám to nedoporučil a
pokračoval:

„Neuvidíte nic; buďte méně lační těchto jevů; kdybyste byli zdrţenlivější loni, dostalo se vám
všeho, co vám bylo slíbeno. Analogie jest zde stejná, jako v pozemské lásce.“
 Dokonalé ovládání ţivlu ohně. Fotografie
bratra Milana v sobotu, dne x0. dubna 1940 ve
22 hodin, světlo 1 25wt elektr. ţárovka, exp.
1/100 vt., červený filtr, kuřidlo kadidlo.
 Počínající ovládání ţivlu ohně. Fotografie
bratra Miloty za stejných podmínek ve stejnou
dobu.

Poţádali jsme genia, mohl-li by nám podati rekonstrukci původní egyptské Genese, ze které
čerpal Mojţíš.

„Egyptská Genese, kterou vám budu diktovati, jest překladem Genese, kterou napsal Plato po
třináctiletém pobytu v Onu. Mojţíšově počátku předchází zde 26 veršů.“

Dále podotýká, ţe Plato ji sestavil dle Genese ónské, která je nejlepší, jeţto se nejvíce
přibliţuje absolutnímu pojetí.

„Mnohdy jsou personifikace zde vyjádřeny abstraktními pojmy, to vám ale doplním později,
pokud to mistr nepochopí. Snaţím se překládati tak, aby Genese neztratila na své původní
slovní působivosti.

1. Od věčnosti před počátkem bylo Pravodstvo.

2. Nebylo Pravodstvo od věčnosti před počátkem, byl NVN.

3. Nebyl NVN od věčnosti před počátkem;

4. ani světlo, ani prostor ho nezváţily.

5. Nebylo světla, ani prostoru, ani váţícího;

6. nebylo ani počátku, bytať věčnost,

7. nebyla věčnost, neznajíc počátku.

8. Počátkem bylo Slovo a ve Slově se poznala věčnost.

9. Slovo bylo PTH.

„Kterak si máme vysvětlovati Tvou poznámku o slovní působivosti? Znamená to, ţe

jednotlivých veršů lze uţíti jako ladiče pocitů a meditační předmět?“

„Ano.“

„Jakub Böhme říká ve své ,Signatura rerum‘, ţe na počátku bylo Nic a v něm Oko. Jaká jest
zde analogie?“

„NVN a PTH.“

Která díla napsal Plato po svém návratu z Ónu?“

„Nejsou dosaţitelná, poněvadţ byla uloţena na místě, kde byla později zničena. To, co znáte
z Platona, jsou jen méně hodnotné spisy určené pro veřejnost. Plato dovedl mlčeti.“

Příští dni jsme pokračovali v diktátu Platonovy Genese a uvádíme další verše aţ po místo, kde
začíná Mojţíš.

10. A z toho Slova vyšel Západ věčnosti,

11. Západ věčnosti jest počátkem,

12. a počátek jest TM.

13. Zapadnul z vejce Slova,

14. a vykvetl duchem mluveným i mluvícím.

15. TM jest počátek,

16. TM jest konec věčnosti,

17. TM jest západ.

18. V něm usíná Slovo a v něm se probouzí.

19. TM jest jeden: Slovo konce, jasu a počátku;

20. TM jest jeden: Příbytek Myšlenky, jejího světla a prostředků.

21. Myšlenkou TM(a) jest HR, neboť TM jest tušením člověka.

22. TM jest Hospodin: Jeden ve Třech a Tři v Jednom. Dále jsou bohové.

23. Třetí oplodnil Prvního a dva vydal pro Druhého bytí.

24. A oba bohové byli tvůrci všeho dalšího.

25. Těly byla slova jimi zplozená,

26. a věčné přeměny zrály v tichu jejich úst.

Bratr Timaios poloţil geniovi několik otázek:

„Existuje Lilith jako druhý zemský satelit?“

„Ano.“

„Existuje ještě třetí – vyrovnovaţující satelit?“

„Jest hypotetický.“

„Jakou funkci má Lilith?“

„Jest to kosmický representant zemské hmotnosti.“

„Kde se pohybuje?“

„Ve tmě stínu země; aţ tento stín opustí, nastane to, co Písmo nazývá posledním Soudem.“

„Evu představuje fysická ţena; Lilith představuje vílu?“

„Ano a všechno ţenské, co nemá fysického tvaru.“

„Můţe se člověk oţeniti i s jinými bytostmi, vyjma fysické ţeny a ţivelné bytosti?“

„Co míníš oţeněním?“

„Souţití prosté nebo poţehnané.“

„Ano; poţehnané aţ tehdy, kdyţ formální podmínky to dovolují.“

„To jest: rodiče, občanský původ, listiny?“

„Ano.“

Bratr Timaios se tázal dále na nějaké podrobnosti, týkající se kvintessence z melisy. Aziel mu
je zodpověděl a podotkl:

„Mysli příště na detaily více sám; jen vlastní zkušenost dělá mistra.“
„Prosíme o další verše Mojţíšovy Genese.“

„Druhá kapitola do konce jest stejná s biblí; jen ve verši devatenáctém poslední dvě slova
nahraďte slovem žila.“

(Konec verše devatenáctého podle posledního vydání bible kralické zní: …a jak by koli
nazval Adam kterou duši ţivou, tak aby jmenována byla.)

„Povšimněte si první příčiny Adamova pádu: Bůh mu nabízí přírodu, ale on chce svůj vlastní
protiklad.“

Bratr Milota se tázal:

„Posuzuje se z hermetického hlediska duševní výše národa podle průměru jeho příslušníků,
nebo podle výše jednotlivců?“

„Podle výše jednotlivců.“

„Snaţíme-li se býti dokonalými, prospíváme tedy tím i svému národu?“

„Pro jednoho spravedlivého jest spravedlivo, aby trval celý svět; nemluv proto jen o
národech.“

„Víš, ţe bratr Adoniram jest nemocen?“

„Ano. Velké povstávají věci z maličkostí; proč neuposlechl? Budiţ to výstrahou všem!“

„Prosíme o jména dalších geniů.“

55. MB, dárce víry.

56. PAI, Moudrý, uklidňovatel.

57. NCHT, Silný, pán spravedlivého boje.

58. JAHA, Ochránce, potlačovatel nepravého.

59. NAZAH, pán směny, podstata pohybu.

60. MIZRA, pozemská rovnováha.

61. UMB, Učitel, inspirátor.

Ve čtvrtek, dne 2. května 1940 pořídili jsme při západu slunce další snímek na palouku vil.
Jelikoţ jsme si povšimli, ţe ţivelné bytosti napodobují naše gesta a seskupení, sestavili jsme
před záběrem z přítomných skupinu, která skutečné byla bytostmi napodobena.
 Snímek sylfy obklopené srnečky, pořízený ve
čtvrtek, dne 2. května 1940, při západu slunce.
Čtyři operatéři, ţlutý filtr, exposice 2 vteřiny,
kuřidlo myrrha, dvoudenní půst.

Večer sdělili jsme Azielovi svůj úmysl poříditi snímky vodních ţivelných bytostí. Řekl nám,
ţe jim máme sypati soli na břeh nedaleké tůně a voliti raději neděli, abychom získali i muţské
typy. Opačný ţivlový den jest vhodný pro opačné pohlaví, typické dotyčnému ţivlu. Na př.
typické pohlaví vody jest ţena. Snímky undiny lze získati v pondělí při západu slunce.
Muţský typ tohoto ţivlu nutno fotografovati v neděli.

„Potvrdil jsi nám svého času, ţe superindividualita ve smyslu reintegrační cesty znamená
trvalé a pevné spojení ducha s duší, ţe také tělo lze teoreticky produchovniti tak, aby se pevně
spojilo s duší a s duchem. Musíme ale také předpokládati zpětný postup do hmoty. Jest o tak
zvané upírství?“

„Ano. Upír jest člověk, který následkem usilovného lpění na hmotných poţitcích, lakomec
země, ztratil boţskou jiskru. A ze své duše vytvořil larvu. Tato larva, jejíţ podstata jest hlavně
motivována sexuálním šílenstvím, udrţuje tělo dále, nutíc je ssáti jako malé dítě, jímţ by se
chtěla znovu státi.“

„Má takový nešťastník vědomí sama sebe?“

„Má vědomí své fysické existence.“

„Duševní, po případě duchovní existenci si neuvědomuje?“

„Ne.“

„V tomto případě můţe započíti s neustálým znovuvtělováním – jako ostatní bytosti ztrativší
boţskou jiskru – teprve po mechanické zkáze fyzického těla?“

„Ano.“

Při této příleţitosti vypravoval nám bratr Milan, ţe jako čtrnáctiletý chlapec viděl se svými
kamarády za bílého dne muţe-upíra, oděného v přiléhavé kalhoty a kabát středověkého střihu,
hlavu pokrytou zrezavělou přilbicí. Přelezl hřbitovní zeď, jsa vyprovokován dopadajícími
kameny, které tam z rozpustilosti hoši házeli. Ti se dali hned na útěk a křičeli ze všech sil.
Upír je chvíli pronásledoval, ale pak se obrátil a kráčel zvolna zpět. Přelezl opět hřbitovní
zeď, při čemţ zvláštním způsobem natahoval a smršťoval své tělo. Aziel navázal na toto
vyprávění poznámkou:

„Ten, jehoţ jsi viděl, ţije jiţ 910 let.“

Na náš dotaz ještě řekl, ţe nákaza vampyrisováním jest moţná pouze u osob, které mají
k tomuto smutnému údělu přirozené disposice.

„Můţe upír spáchati sebevraţdu, aby se zbavil svého nepřirozeného ţivota?“

„Je nepravděpodobná.“

„Jest sebevraţda vůbec hříchem?“

„Není, nepoškodí-li jiných; jest ale zcela neuţitečná, poněvadţ není vyhnutí utrpení.“

„To znamená, ţe sebevraţdou zdrţuje se vývoj a ţe mu nelze uniknouti?“

„Ano.“

„Představíme-li si schematicky svobodnou vůli podle jejího druhu tak, ţe její rozsah v úrovni
fysické (materiální) znázorňujeme vodorovným břevnem kříţe, v úrovni duchovní
(reintegrační) břevnem kolmým, kterak jest jejich rozsah určen a do jaké míry jsou
absolutní?“

„Člověk má absolutní svobodnou vůli v rovině kolmého břevna; svobodná vůle horizontální
jest určována absolutně svobodně vţdy v předchozím vývojovém stupni.“

Z toho vyplývá, ţe člověk není omezen ve svém duchovním vývoji ani v podmínkách
fysických, zdánlivě nejnepříznivějších; rozsah svobodné vůle v úrovni fysické, jehoţ omezení
bývá pak často mylně pokládáno za vyšší zásah osudu, jest pak stejně určován individuem a
není tudíţ ani zde omezení, které, jedině z hlediska jednoho vývojového stadia, jest relativně
skutečné.

„Prosíme o jméno genia šedesátého druhého.“

„JEHAH, osamocovatel, osvětlovatel.“

„Prosíme o další verše Platonovy Genese.“

„Ano.

27. Na počátku (tohoto světa) vyslovili bohové nebe a zemi, NT, GB.

28. Země pak byla neklidná a pustá, kdyţ nebe leţelo na vodách.

29. Temnoty byly v jejich splynutí.

30. A země neměla prostoru ni dechu.“

………

Snímek vodní ţivelné bytosti, pořízený v

neděli dne 19. května 1940 při západu slunce.
Čtyři operatéři, kuřidlo myrrha, exp. 2 vt.,
ţlutý filtr.

………

………8

se snaţiti probuditi nebo jim věnovati více pozornosti. Aziel mu doporučil méně touhy po
neobyčejném a více energie oplodněné rozumem, při čemţ podotkl, ţe lidských chyb hledati a
zbaviti se jich musí se sám pokusiti.

„Prosíme o jména dalších geniů.“

63. INAN, léčitel, přirozená obrana přírody proti anormálnímu.

64. MEH, Pán slova, dárce řeči.

65. DMB, genius vod.

„Uplatnění svobodné vůle ve vertikálním směru děje se v první řadě touhou po Bohu. Tato
touha můţe býti ukájena zhruba čtyřmi způsoby projevu:

filosoficky – rozumově,
filosoficky – citově,
skutky a činy prýštícími z rozumu,
skutky a činy prýštícími z citu.

Lze dosíci vysokého reintegračního stupně na příklad jen skutky, prýštícími z citu?“

„Teoreticky ano, ale ne prakticky.“

„Ţeny v minulých dobách jistě dosáhly také tak vysokého stupně reintegračního, jako muţové
– rosekruciáni. Nezanechaly ale ničeho, podle čehoţ bychom mohli tak usuzovati. Spočívá to
v tom, ţe ţena nedovede slovně popsati svůj dokonalý stav, jelikoţ se u ní odehrává více
v nevyjádřitelné citové sféře?“

„Ne. Muţ můţe se státi dokonalým ještě v tomto těle, poněvadţ jej můţe duchovno oplodnit;
ţena ne; oplodňuje duchovno a spojení, které značí osvícení, nastává po smrti. Není těla
oslaveného u ţeny.“

Dále uvedlo, ţe ţena si svůj evoluční stupeň uvědomuje spíše intuitivně, kdeţto muţ většinou
rozumově. Ţena nemůţe míti zde svůj paprsek, ale není tím nikterak proti muţi v nevýhodě.
Poměr reintegrovaných ţen k muţům jest 1:2.

„Jest floss coeli čistou zemí?“

„Nikoli absolutně.“

„Prosíme o další verše Platonovy Genese.“

31. I vyslal Hospodin dech ţivota do prostoru jejich splynutí;

32. Prostorem byla TFNT, dechem ŠV, a v nich se stalo všechno, co zde jest.

33. A čtvero bylo pak dítek GBa a NTy.

34. A ony vyslovily ţivot vyšlý z vod země.

35. Dva a dva: klad, zápor a jejich opaky.

36. Oni byli Duchem přírody.

37. I stvořil Hospodin – Bůh hvězdy zákonů svých na obloze nebeské a dvě veliké, z nichţ
větší k podobenství podstaty své.

38. Velkému pak (světlu) určeno, aby dávalo a vládlo dni, malému, aby vládlo noci a bralo.

39. A světlo denní bylo symbolem viditelným jeho majestátu,

40. Noční pak, menší, všeho, co se vrací.

41. A kdyţ vody zemské shrnula světla v místo jedno a ukázala se souše,

42. Z úst čtvero dítek GBových vyšla duše Přírody.

43. Neboť zplodila země bylinu i strom, nesoucí ovoce podle pokolení svého,

44. A vody vydaly ryby, hmyz všeliký, ptactvo nebeské, hovada a zeměplazy a zvěř zemskou.

45. I poţehnali jim bohové řkouce: „Dali jsme vám lásku druha k druhu a matky k plodům
svým, aby otevřeny byly cesty k naplnění Zákona. Ploďteţ a mnoţteţ se a naplňte zemi,
dokud nebudete schopni milovat jako bohové.“

46. I řekl Hospodin: „Učiňme člověka k podobenství svému, aby vládl nade vším ţivotem
zemským, jako Slunce – Měsíc na obloze nebeské.“

47. Tak povstal Člověk, muţ – ţena, HR – HTHR, neboť stejný byl jejich obraz s boţím.

48. Ale po vítězství hodiny sedmé nastal soumrak; i seslal Hospodin svoji plodivou tvář, aby
učinila člověka z prachu země.

49. Silnému pak a jeho druţce z dítek GBa a NTy dáno jest státi se jeho rodiči.

„Jsou míněny hvězdami zákonů – planety?“

„Ano – zákonů fysického stvoření.“

„Sedm planet odpovídá tedy zákonům fysického stvoření; jaké číslo vztahuje se na
duchovno?“

„Pět.“

„Jaká jest podstata látky, kterou milují bohové?“

„Cit, oplodněný a ovládnutý nejčistším rozumem.“

„Uvedených pět sil ve verši dvacátém třetím jest onou duchovní pětkou?“
„Ano, v nejvyšším pojetí.“

„Posledních pět stupňů z dvanácti v iniciačních střediskách odpovídají duchovnu; tato pětka
jest representována trojitou funkcí Slunce a dvojitou Měsíce?“

„Ano.“

„Prosíme o jméno genia šedesátého šestého.“

„NNJK, genius země a snivosti.“

„Náhlé rozmnoţení jistých ţivočichů s katastrofálními důsledky, které jsou známy jako tzv.
egyptské rány, jako na příklad kobylky, myši, mravenci a pod. jest způsobeno larvou,
vzniklou z morálních úchylek nějakého ţivého kolektiva?“

„Ano; podporuje enormní vývoj.“

V sobotu, dne 25. května 1940 pořídili bratři Milan, Milota a Timaios se sestrou Violou
snímky posledního ţivlu vzduchu. Ve dvanáct hodin v noci odebrali jsme se všichni do lesa
k dubu. Vyjma silného petrolejového zápachu nezpozorovali jsme vůbec ničeho, co by
prozrazovalo přítomnost ţivlových bytostí. V neděli při západu slunce měli jsme v úmyslu
zhotoviti snímek vodníka a proto jsme se postili dále, vyjma sestry Violy, které nebylo zcela
dobře a potřebovala silnější stravy. Nicméně šla večer k tůni s sebou a počkala opodál, aţ
budeme se snímkem hotovi. Jelikoţ byl krásný, teplý večer, nešli jsme přímo domů, nýbrţ šli
všichni ještě hlouběji do lesa na procházku. Nedalo nám, abychom se při této příleţitosti
nepodívali opět k dubu, ač jsme si byli vědomi nepřipravenosti sestry Violy. U dubu
neshledali jsme nic pozoruhodného a obrátili jsme se ku zpáteční cestě. Kdyţ jsme kráčeli
opět kolem tůně, přivábilo nás blíţe silné šplouchání ve vodě, podobné koupání se velkého
zvířete nebo člověka. Tu jsme spatřili nedaleko břehu nazelenalý, rychle vířící bod, který
vydával zvuky podobné bublání a syčení. Po chvíli tyto zvuky ustaly a za několik okamţiků
ozývalo se šplouchání o několik metrů dále. Sledujíce tyto zvuky obešli bratří Milan a
Timaios tůň a sestoupili po velmi srázném břehu k vodě; v tom okamţiku skočilo něco
těţkého se souše do vody, ale hladina zvířila se jenom tak, ţe nevytvořila ţádných kruhů jako
obvykle, coţ pokládáme za charakteristický znak. Po několika minutách těsně před oběma
objevilo se dvé svítících, zelených očí na vodní hladině, stejně bublajících a chrčících.
Podobné oči viděli Milota a Viola, kteří stáli dosti daleko na opačné straně tůně. Poněvadţ
bratra Milana stahovalo cosi za ruku do vody, vrátili se oba k ostatním a ohlédnuvše se, viděli
všichni zcela zřetelně jasně ţluté, studeně zářící světlo na vodě v místě, kde před tím zářily
zmíněné oči.
Dokonalé ovládnutí ţivlu vzduchu. Fotografie
bratra Milana v sobotu, dne 25. května 1940
ve 22 hodin. Světlo 1 25 wt elektr. ţárovka,
exp. ? vt., červený filtr, kuřidlo benzoe.
Počínající ovládnutí ţivlu vzduchu. Fotografie
bratra Timaia za stejných podmínek.
 Snímek vodníka a undiny pořízený dne 26.
května 1940 v neděli při západu slunce. 3
operatéři, exp. 2 vt., ţlutá filtr, kuřidlo myrrha.

Návrat domů minul bez jakékoli další příhody. Přes to ale tento klid byl jen zdánlivý,
poněvadţ bratr Milan jda do svého pokoje rozšlápl na zahradě před domem nastraţený tam
ohnivý kámen a aniţ si čeho všimnul přinesl jej na podráţce do svého bytu. Pak odešel do
sousedního domu a kdyţ se asi za půl hodiny vrátil, byl celý jeho pokoj naplněn hustým
dýmem a linoleum na podlaze činilo dojem zcela prohořelého. Stop po zbytcích kamene
nebylo jiţ ţádných a jsme všichni přesvědčeni, ţe neodvratný poţár uhasil Aziel, který ještě
téhoţ večera nás upozornil, na nebezpečí z nedokonalého půstu, tj. i v tom případě, bude-li
s námi někdo nepoštěný; pak můţeme očekávati vyhoření nebo uhoření. Přirozeně, ţe osobám
nepoštěným, které nejdou do lesa s úmyslem evokovati, nemůţe se nic státi i kdyby kráčeli
místy, v nichţ sídlí ţivelné bytosti. Na naši otázku řekl, ze fotografovaný vodník a undina
jsou povahy zlé.

Následující sobotu jsme se nepostili, jeţto jsme neměli v úmyslu něco podnikati. Proto nás
překvapilo, ţe naše chyba z minulé neděle má ještě následky, kdyţ jsme objevili na okně
z chodby vedoucím na zahradu, řadu velkých svítících kamenů. Snaţili jsme si jich nevšímati,
ale při volání doporučil nám Aziel toto:

„Ať mistr je shodí nějakým kovovým předmětem ven a zapálí papírem. Pak nedopustím, aby
se zde podruhé objevily; pozor, ať se jiný nedotkne, nebo zemře.“
Učinili jsme, jak nám bylo řečeno. První a největší z kamenů, jenţ vzplanul pouhým dotekem
studeného, nehořícího papíru, vydával jasné světlo po dobu asi čtyř minut. Ostatní chytaly jiţ
hůře. V místech na zemi, kde kameny byly spáleny, zůstal příškvarek filosofického kamene,
jako v dříve jiţ popsaném případě.

Druhý den bratr Milan sebral pozorně tento červený kámen, propral jej ve vodě a získal tak
několik gramů cihlově červených hrudek se stopami zlatých šupinek. Vše uzavřel a zapečetil
v malé zkumavce. Nemáme v úmyslu prováděti pokusy s červeným lvem, dokud plně
příslušné ţivelné bytosti neovládneme, ovládneme-li je kdy vůbec.

Večer jsme prosili o genia a další verše Platonovy Genese. Jelikoţ Plato ve svém zpracování
egyptského podání veršů nečísloval – jak nám Aziel sdělil –, nebudeme i my na příště uváděti
čísel veršů, pouze označíme kapitoly.

„Štípil pak Bůh kraj libý na východ, oplývající květenstvím, stromovím všeho druhu i
ovocem chutným.

[Středem tohoto sadu, stvořeného k podobenství] zahrad svých, vedl pak Hospodin řeku,
jednu jedinou, věčně tekoucí.

Jedna jediná řeka zavlaţovala sad Erev; těhotná ţivotem, nesla v sobě prvotiny k oltářům,
pruty stříbrné, mluvila chůzí a temnými víry noci ostříhala cesty své.

Odtud dále dělila se ve čtyři prameny: první měl vody zlatem zářící, druhý se lesknul jako
stříbro prací vyčistěné, ve třetím nabíhalo v barvu šedě a čtvrtý oplýval čerností hlíny zvířené.

Nesmrtelný, kdo u jejích břehů přebývá; neboť v ramenech vody se dělí a kývají se váhy a do
hrobů padá tvorstvo zbloudilé.

Postaviv tedy Hospodin-Bůh člověka v zahradu Erev, aby ji spravoval a tvořil, poučil ho řka:
,Jsi svoboden, synu můj; chceš-li ale zde ţíti věčně, střez se ovoce poznání dobrého a zlého.
Tají v sobě jed bojů a soumraku a kdykoliv bys je pojedl, odsouzen budeš smrtí zemříti.‘

Takto ustaven byl člověk, zahrady boţí koruna.

Aby pak nalezena byla pomoc klidu jeho vah, a naplněny dny samoty, dáno mu kráčeti ve
stopách jeho tvůrce: neboť jakkoliv by nazval kterou duši, byla vyslovena, stala se.

I pojmenoval člověk všechno bytí, jeţ věděl: stvořené i tvořené, ale pomoc, kteráţ by při něm
stála, nalezena nebyla.

I řekl Hospodin: ,Dvojí učiním tedy tvoji tvář k podobenství světa duchů; budeš-li se však
vraceti někdy zpět, mnohost nalezneš místo jednoty a smrtelné místo věčného.‘

Protoţ rozštěpen člověk a dva byli ve světě zahrady Erev jako veliká světla na obloze
nebeské: většímu určeno, aby vládlo dni a dávalo, menšímu pak, aby bralo a vládlo noci, ale
společný byl zdroj jejich záře.“

„Aby byla nalezena pomoc klidu jeho vah, je tím míněno opatření preventivní?“
„Ano.“

„Chtěli bychom poříditi snímky kreseb oratoře v Menoferu; jaké jsou podmínky?“

„Jeden snímek po pětidenním půstu; další po třídenním. Po čtrnáctidenním nepřetrţitém půstu

kaţdou sobotu po předchozím dvoudenním.“

Na náš dotaz genius uvedl, ţe červený lev, který je ve zkumavce, musí býti desetkráte
projektován, aby mohl transmutovati. Nemáme to ale činiti.

V sobotu, dne 8. června 1940 jsme pořídili snímek muţského typu vzdušných bytostí – sylfa.
Po skončení operace, která se děla za obvyklých podmínek, zůstali jsme ještě nějakou dobu
v lese, při čemţ jsme spatřili mnoho světel, podobných gnomským lampičkám. Při zpáteční
cestě uviděli jsme v místech, kde se nalézá tůň, jasnou záři, jako by tam plál mohutný oheň,
nebo hořel les. Byli jsme si vědomi toho, ţe vodní bytosti nás chtějí přilákati k tůni a proto
jsme toho nedbali a pokračovali v cestě.

Snímek sylfa, pořízený dne 8. června 1940 v

sobotu při západu slunce. Čtyři operatéři,
ţlutý filtr, exp. 8 vt., kuřidlo benzoe,
dvoudenní půst.

V pondělí, dne 10. června 1940 zhotovili jsme snímek undiny, ale nedopatřením ještě před
západem slunce, takţe postava na obrázku jest nezřetelná a ve stadiu tvoření.
 Snímek undiny ve stadiu tvoření. Tři
operatéři, ţlutý filtr, exp. 6 vt., kuřidlo
myrrha. Fotografováno v pondělí, dne 10.
června 1940 před západem slunce.

Následující den jsme chtěli vyhotoviti fotografii první kresby oratoře v Menoferu. Vzpomněli
jsme si ale, ţe sestra Viola uţila v neděli za účelem léčebným jednu lţíci rybího tuku.
Dotázali jsme se Aziela, vadí-li to, kdyţ jinak se celou dobu postila s sebou:

„Ano. Nechť se zúčastní aţ příště, zítra postačíte dva.“

Ve 12 hod. v noci pořídili bratří Milan a Milota zamýšlený snímek, při čemţ zajímavé bylo,
ţe bratr Milan byl ztiţen zvláštní únavou, jinak zcela nezvyklou.

snímek kresby z oratoře

chybí

Druhého dne tázali jsme se genia, můţeme-li učiniti pokus s navoděním umělého snu. Aziel
odpověděl:

„Neradím – teče mnoho krve. Astrálno jest teď nebezpečné.“

„Můţeme pokračovati v naší práci s ţivelnými bytostmi nebo máme toho raději nechati
vzhledem ke zlé povaze dosud známých bytostí?“

„Nechci působiti na vaši svobodnou vůli; jest to však, jak víte, dosti nebezpečné.“

„Můţeme zhotoviti během čtrnáctidenního půstu více snímků kreseb?“

„Ne. Nechci přetěţovati chlapce.“

V pátek, dne 14. června 1940 došlo opět k malému rozladění, které bylo ale ihned
likvidováno. Přes to tázal se bratr Milan, můţeme-li v sobotu snímek další kresby poříditi.

„Nemáš-li jistotu, ne.“

Dále uvedl, ţe fotografovati tento výkres máme aţ ve středu, dne 19. června. Při tom nabádal
ke klidu a uvedl výslovně:

„Nerozčilovat se, je to dnes vraţedné. Víte sami, jak jsou nyní ztíţeny podmínky.“

V pondělí, dne 17. června 1940 pořídili jsme opětně snímek undiny, který jest sice lepší
minulého, ale obličej není moţno rozeznati, coţ jest – jak se zdá – úmyslně.

Snímek undiny, pořízený dne 17. června 1940

v pondělí při západu slunce. Tři operatéři,
kuřidlo myrrha, ţlutý filtr, exp. 1/100 vt. a
několik vteřin dodatečně na pozadí.
Večer debatovali jsme o příčinách nemocí; rozdělili jsme je zhruba na tři kategorie:

1. nemoce, jeţ jsou utrpením reintegračním,

2. nemoce ţivelné nevyrovnanosti,
3. nemoce, jeţ jsou důsledkem spáchaných hříchů.

Genius nám potvrdil náš názor, ţe nemoce naše vlastní, tj. našeho kolektiva smíme léčiti
odstraněním příčiny, pokud ji uhodneme a rozloţením utrpení na jeho ekvivalenty ve sféře
fysické i duchovní.

„Jaký má býti náš postoj vůči nemocem cizích lidí? Máme a smíme je léčiti, tj. mírniti
intensitu utrpení?“

„Nemůţete znáti příčiny a proto jest vám dovoleno léčiti v mezích fysických prostředků;
prozřetelnost stejně nezměníte, ale zachováte se morálně.“

Dále nám uvedl, ţe z hermetických prostředků léčebných smíme pouţíti výrobků

spagyrických; z léčby mumiální transplantaci do látek minerálních, méně ţivých rostlin a
vůbec ne ţivočichů.

„Smí se uţíti k léčení téţ zásahů mimofysických?“

„Málo kdy, téměř nikdy.“

Tázali jsme se dále, zda jistá osoba, která dělá úspěšnou ţivotní kariéru, pouţívá prostředků
okultních.

„Má mnoho spolupracovníků; jest to ale špatná cesta. Čeká vás ještě mnoho nepříjemných
zpráv.“

„Prosíme o další verše Platonovy Genese.“

„Tak povstali rodičové první všeho pokolení lidského; nazí a čistí, a jejich dnové byly jako
kalich lotosu, který nikdy neuvadá, ni vůně neztrácí u břehů řeky ţivota.

III.

Duše pak jedna, kterou vyslovil člověk a jeţ ţila na rozhraní dne a noci, byla nejlstivější ze
všeho ţivého na zemi.

Ta řekla ţeně: ,Proč máte se chrániti ovoce poznání?‘

A odpověděla ji ţena: ,Chráníme se jej, poněvadţ řekl Hospodin: Střez se ovoce poznání
dobrého a zlého.‘ I nadešel večer.

Za jitra dne druhého vrátila se duše lstivá řkouc: ,Vyhýbáte se smrti a sami umíráte
blaţenstvím; co do ţivota přesládlého kvítím?‘
A opět třetího dne přišla duše lstivá vyslovená člověkem, aby pokoušela krev jeho krve: ,Hle,
ţeno,‘ pravila, ,třpytí se vlas tvůj jako oheň slunce na hladině řeky vašeho ráje; nepřijde ale
poutník temnotami zmučený, pro něhoţ jedno polaskání mělo by cenu celého ţivota.‘

,Tvoje nohy jsou hodny podnoţí z oltářů; proč nevystavěl ti je ještě Hospodin? Coţ nepadne
před tvojí krásou nikdo, jemuţ by temné víry na dně očí tvých byly hvězdami vlahé noci
letní?‘

,Nikdy neocení rty ţárem vyprahlé rozkoš démantů rosy nebeské, nikdy nepozná k smrti
znavený syn útěchu bezesného spánku. Nikdy – ţeno! Nikdy – dokud nebude zemi zastírati
stín, nevydáš záři v celé svojí nádheře.‘

,Ví Bůh, ţe kterýkoliv den okusíte ovoce poznání, budete jako On, vědouce dobré i zlé.
Vyhýbáte se smrti a sami umíráte blaţenstvím; květy jsou ozdobou země, ale zlo a utrpení
jsou její solí, nekonečně draţší, a vy – ó bloudové – jich ještě neznáte!‘

Pak nadešla noc a pojedla ţena ovoce a dala je okusiti člověku.

Za úsvitu padli oba před tváří Hospodinovou v prach, neboť poznali chudobu svojí nahé
bezradnosti.

I řekl jim Hospodin, plynoucí po zahradě Erev k světlu dennímu: ,V této zemi jediné byli jste
ostříháni hříchů a zániku. Proč uţili jste ovoce poznání, před nímţ jsme vás varoval? Coţ není
hoden pokušení svobodný syn bohů? Vyslovili jste bolest a stín a utrpení, poznavše dobré i
zlé: v bolesti a temnotách a pokoření ţíti a roditi budete, hledajíce Světlo, dokud se znovu
neobrátíte v prach, z něhoţ vás Plodivý učinil.‘“

„Jest míněna duší lstivou bytost hmotná či nehmotná?“

„Nehmotná.“

„Skrývají lichotky lstivé duše analogie s vlastnostmi řeky ráje?“

„Ano, ale jest ještě více výkladů.“

„Jest Plodivým míněn Chnum?“

„Ano.“

V předvečer svátku sv. Jana Křtitele, tj. v neděli dne 23. června 1940 rozhodli jsme se učiniti
snímek astrálních shluků. Po předchozím půstu vydali jsme se do lesa v noci v jedenáct hodin.
Při cestě tam i zpět zaţili jsme opětně několik obvyklých blesků v kaluţích, doprovázených
silnou ranou. Vyjma několik ohnivých květů neviděli jsme nic pozoruhodného, jen br. Milan
pozoroval celou cestu nás doprovázející astrální shluky. Nechtěl na nás působiti sugescí a tak
se o nich nezmínil. V místě, kde uviděl obzvláště zajímavé seskupení astrálních tvarů, zůstal
státi a tam jsme zhotovili bez kuřidla, bez filtru a clonky, zcela normálním způsobem snímek,
jak vidno na následující stránce. Při uţití všech pomůcek, obvyklých při okultních motivech,
docílili bychom sice snímku mnohem dokonalejšího, ale chtěli jsme se přesvědčiti o
materialisační schopnosti astrálních obyvatel této výjimečné noci.
 Snímek náhodných astrálních shluků v noci
svatojánské. Pořízeno přímo, bez clonky, filtru
a kuřidla v 11 hod. v noci. Čtyři operatéři po
předchozím půstu, exp. 1/100 vt.

Br. Milota se tázal genia: „Jest naší povinností léčiti své nemoce vzhledem k tomu, co víme o
důsledcích utrpení?“

„Ano.“

„Mám občasné bolesti v bedrech. Domnívám se, ţe souvisí s ledvinami a ţe tato choroba jest
důsledkem určité povahové vady. Řekl bys mi, které?“

„Přílišná nepohyblivost a ještě veliká sexuální představivost; neumíš-li se jí zbaviti mentální

cestou, měň ţeny. Ţenil jsi se příliš brzy, jinak prozatím ţádné nebezpečí. Odvar: přesličky,
nátrţníku a heřmánku. Rychlé omývání studenou vodou bezprostředně před spaním. Krátce –
a hned do postele bez osušení. Není to nemorální, jak by se vám zdálo, horší jsou představy.“

V sobotu, dne 6. července debatovali jsme večer o problému pokušení a dospěli k názoru, ţe
pokušení jest normálním průvodním zjevem při reintegračním spění a jeho síla je úměrná
vývojovému stupni, intensitě a mnoţství vyvinutých psychických sil. Aziel navázal na naši
debatu tímto sdělením:

„Mluvili jste o pokušení; právě nyní ti, mistře, nastává: bude ti dána příleţitost uplatniti svoje
vědění. Byl bych ti povinen, ač nerad, pomáhati, neboť nikdy nezměníte zákony
Prozřetelnosti v tomto ţivotě. Dosáhnul bys světské moci, o níţ se nikomu nezdálo.“
„Prosíme o další verše Genese.“

„,Dal jsem vám sílu milovati jako bohové, ale stvoříte tělo a chaos, vědouce dobré i zlé: láska
vaše klesne do obzorů těch, kteří jsou pod vámi a teprve s nimi smíte jíti zpět.‘

,Zlořečená pak bude duše lstivá, neboť běda strůjci nutného pokušení: po zemi se plaziti bude
a prachem se ţiviti po všechny dny ţivota svého. Nad to poloţím nepřátelství mezi ni a ţenu a
mezi semeny jejich; její hlava za patu dítěte obětována bude.‘

Takto dokonán jest pád Člověka. V noci, jeţ nastala, nesmrtelnost hledal v klínu ţeny a tehdy
otevřeny jsou oči obou a poznali tajemství svého původu.

A z rána dne nového sdělali sobě šat koţený a vyšli ze zahrady Erev, sledujíce řeku, aby
naplnili úděl svého ţivota.

Tehdy zaplakal Hospodin nad cestami dítek svých a slzy jeho staly se lidmi v odlescích časů
této země.

IV.

Skutečné jest jen věčné a spravedlivé. Kde jest věčnost u lidí v času země? Člověk netrvá
stále a proto není skutečným. Jest jen zdáním a zdání jest člověku nepřekonatelným klamem.

Kde jest prapříčina všech věcí? V prvním a jednom obsaţeném v člověku a ve všem, co jest.

Není synem zítřků ani nadějí minula; jest, neboť nehalí se do času tvář Hospodinova.

Jest sokolem na prsou nebeské ţeny; sám v člověku, ze zdání tvoří skutečnost silou plynoucí
z vlastního utrpení.

Jest ve všem, co ţije a dýchá, neţije a neroste, ve všem, co jest nebo se tuší, plyne nebo se
rozplývá.

Neboť Světlo ho nikdy neobsáhlo ani temnoty nezkrušily; on jest chválou Tvůrce a jeho
jméno jest HR, Člověk v člověku.

- - oOo - -

Dávno před počátkem světa lidí vládly na zemi čtyři její dítky. STCHovi dána země horní,
Silnému dolní. Příroda kladná sdílela pak klid pána horní říše, záporná dolní.

V horní říši nebylo temnot pro Světlo; byla tam tma. V dolní říši Světlo pronikalo temnotou;
bylo světlo.

I plozeno bylo nahoře v temnotách; byl chaos. Dole tvořil se svět v záři; byla harmonie.“

„Akce lidí v zahradě Erev se odehrávaly v noci, reakce ve dne. Jest dnem a nocí míněn náš
pozemský den a noc, nebo jest tento vztah pouze analogický?“
„Jen analogie. Nesmíte brát vše doslovně; největší hodnota této Genese spočívá v jejím
symbolismu.“

„Ptah representuje ţivot v nebytí?“

„Ano.“

„Zapadnutí z vejce Slova jest analogií smrti?“

„Ano.“

„TM v bytí jest tolik, jako Ptah v nebytí?“

„Ano.“

„Jest Ptah výslednicí sloţek NUN a Pravodstva?“

„Ne.“

„TM jest počátkem; slovo jest nás filosoficky pobízí k představě konce. Jest znamená věčnou
přítomnost, trojjedinost času, tj. minulosti, přítomnosti i budoucnosti?“

„Ano.“

„Tato věčná přítomnost s koncem filosofickým je vydechnutím Boha, indická Manvantára?“

„Ano.“

„Dá se vyjádřiti číselně, jak to činí Indie?“

„Ne.“

„Skrývá Platonova Genese analogii čtyř Budhových pravd o strasti?“

„Ano, ale obrácenou.“

„Spojíme-li dva protiklady, nevzniká syntéza, nýbrţ něco třetího na vyšší úrovni.“

„Ano – zpravidla, ale ne vţdy.“

„Rozloţíme-li nějakou entitu v jeho sloţky kladnou a zápornou, bytují tyto samostatně, ale na
niţší úrovni.“

„Ano.“

„Ovoce poznání dobrého i zlého vzniklo rozloţením nějaké vyšší hodnoty?“

„Ano.“
Bratr Timaios se tázal kdysi Aziela na význam rozloţení sil v zodiaku; nyní zapomněl jeden
detail a prosil genia, mohl-li by mu ho říci znovu. Aziel mu nevyhověl, podotknuv:

„Řekl jsem.“

„Jest dnešní doba dějinným přelomem či pouhou episodou?“

„Podle toho, jak pro koho.“

Výše uvedený diktát Genese nebyl uskutečněn najednou, nýbrţ během asi pěti týdnů. Při
jedné příleţitosti, kdy jsme byli rozmrzeni nad nezdarem pokusu s influenční elektřinou,
genius při obvyklém večerním volání zodpověděl všechny dotazy, ale další diktát Genese
odepřel slovy:

„Nejste dnes disponováni; Genesi příště.“

Dne 10. srpna 1940 přijel do Káraného na návštěvu Dr. S. Cítil se nemocen a po jeho odjezdu
tázali jsme se Aziela na příčinu jeho choroby, která vznikla otravou nikotinem:

„Otravou porušeny spoje systému mozkového se sítí oběhu krevního. Omývání celého těla
studenou vodou ráno a večer bez osušení; čaj z jitrocele, jahodového listí, jalovce a velmi
málo myrrhového oleje.“

V sobotu, dne 17. srpna 1940 večer jsme debatovali o profanaci hermetických pravd
z hlediska útěchy a zodpovědnosti. Došli jsme k závěru, ţe profanace jest zatíţení nějakého
tvora zjevením pravd, z nichţ vyplývá zodpovědnost, která jest jeho stupni vývoje neúnosná.
Genius tuto definici schválil.

„Bratr Adoniram jest na léčení v plicním sanatoriu. Lze nějakým způsobem léčení jeho
choroby urychliti?“

„Neposlechl v maličkosti, jíţ jsem mu radil; teď musí trpěti.“

V říjnu minulého roku nadhodil Aziel při jedné příleţitosti, ţe koncem roku 1940 nastanou
normální poměry. Prosili jsme ho nyní o vysvětlení, v jakém směru můţeme návrat
normálních poměrů očekávati:

„Chápejte normální poměry s hlediska sféry bezprostředně příčinné, jíţ jsem měl na mysli;
mluvili jste tehdy o nejistotě.“

Zhotovili jsme přístroj na influenční elektřinu, dobře fungující a tázali jsme se genia na
způsob jejího uţití v hermetické praksi:

„Můţete evokovati ohnivé bytosti, dynamisovati znaky a fotografovati projevy příslušných

bytostí. U ţivelných bytostí jen jednu jiskru; kdybyste fotografovali více, dostali byste
rozloţený pohyb bytosti; kuřidlo zde ohnivé, clonka ţádná. Pozor však na znaky geniů.“

Kladením dalších otázek jsme se dověděli, ţe půst při ţivelných bytostech postačí dvoudenní,
při ostatních vícedenní podle druhu bytosti. Filtr dle potřeby, jakoţ i hodina. Vhodná doba pro
fotografování salamandrů jest půlnoc v sobotu, kuřidlo ohnivé. Chceme-li získati snímek
bytosti některého znaku, nutno fotografovati znak vytvořený jiskrou. Influenční elektřinou lze
získati téţ snímky, které svou povahou moţno jinak fotografovati pouze pomocí magického
zrcadla.

V sobotu, dne 24. srpna o půlnoci, učinili bratr Timaios a Milota první snímek salamandra,
který jest ale málo zdařilý vinou špatného materiálu vývojky a ustalovače. Bratr Milan se
poprvé během celé naší práce fotografování nezúčastnil pro malou dietní chybu.

Snímek salamandra, pořízený v sobotu, dne

24. srpna o půlnoci. 2 operatéři po předchozím
půstu, kuřidlo kadidlo, bez filtru.

Následující sobotu zhotovili jsme pomocí zrcadla snímek další kresby hochovy, figurální
výzdobu oratoře Menoferské představující třetí stupeň řádu.

obraz 3. stupně chybí

V sobotu, dne 14. září 1940 získali jsme obrázek čtvrtého stupně.

obraz 4. stupně chybí

Večer tázali jsme se Aziela znovu na některé podrobnosti týkající se problému zodpovědnosti.

„Trvá vliv zla, profanací způsobeného, jenom v rozsahu bezprostředního kruhu, v němţ byla
tato učiněna?“

„Ano.“

„Vzniká ale řetěz zla; zodpovědnost se tedy vztahuje jen na předchozí článek?“

„Ne, ale vliv jest zpravidla z dalších článků jen nepatrný.“

„Následky převzaté zodpovědnosti se podle povahy profanace projeví buď v pláni fysické
nebo v pláních vyšších. Lze se těchto následků zbaviti nebo je mírniti jiţ nyní, během tohoto
ţivota, určitými ekvivalenty utrpení?“

„Následky trvají tak dlouho, jako zlo profanací způsobené.“

Bratr Milota se tázal, zda vedle zodpovědnosti aktivní existuje ještě zodpovědnost pasivní,
která můţe na příklad nastati, přihlíţíme-li nečinně k bloudění a tápání někoho s poctivou
touhou?“

„Nezapomeň, ţe pravdu pochopí dokonale jen ten, kdo dlouho bloudil a marně ji hledal.“

Bratr Milan objevil ve své knize Geschichte Aegyptens od J. H. Breasteda fotografii vytesané
hlavy z obsidiánu s textem: Kopf eines Königs. 26. Dynastie, silně se podobající snímku
zakladatele řádu S.E.S., který jsme v lednu t. r. zhotovili. Genius poznamenal:

„Snaţím se, abys dostal do rukou díla, vztahující se na to, o čem se zde jedná. Podoba je
stejná a jednu osobu představuje.“

„Budeme-li fotografovati jiskření přímého statického proudu bez kondensátorů, dostaneme

také snímek s okultním námětem při pouţití ohnivého kuřidla?“

„Ano.“

Následujícího dne, v neděli 15. září 1940 v noci zhotovili jsme snímek jiskření přímého
statického proudu bez kondensátorů.
 Nedokonalý snímek jiskření přímého,
statického proudu bez kondensátorů při
pouţití kuřidla kadidla.

8 Výpustka blíţe neurčitelného rozsahu na lomu stránek. Nejspíše chybějící stránka – ne více
–, neboť jak jména geniů tak verše Genese plynule navazují.Č

V pátek, dne 20. září nastoupili bratří Timaios a Milota 14ti denní dovolenou a rozhodli se
spolu s bratrem Milanem a sestrou Violou podrobiti se celou tuto dobu obvyklé postní askesi.
Během této doby byli jsme kaţdý večer ve styku s Azielem, který nám nedoporučil konání
pokusů v astrální pláni vzhledem k trvalé nebezpečnosti této úrovně s ohledem na současné
běsnění, ale uvolil se sděliti nám průběhem několika večerů podstatu, smysl a popis astrálu.

„Astrální pláň jest slabě hmotná úroveň přiléhající k světu hmotnému a spojující jej
s úrovněmi nadřazenými. Všechno, co se má projeviti fysickým tvarem, musí býti předem
vytvořeno v této úrovni; poněvadţ i čas zde má jinou strukturu, jest moţno mnohdy z této
úrovně předvídati události vašeho světa.

Dělení na úrovně nebo pláně jest pouze teoretické, neboť, jak jsem jiţ řekl, příroda nezná
prudkých přechodů. Pláň mohli bychom určiti počtem konstitučních prvků, které tvoří na
zemi ţivly. Čím menší počet těchto prvků, tím vyšší oblast. Na úroveň astrální působí, v ní
tvoří a jí jsou tvořeny obě oblasti přiléhající.
Astrální pláň obsahuje nebo jest oţivena bytostmi nebo ţivými tvary dvojího druhu: těmi, jeţ
byly vytvořeny sférami vyššími a těmi, které vznikly odrazem z úrovní podřazených.

Všechny ideje, obrazy nebo bytosti i kdyby byly nesmrtelné, mají v úrovních jen relativní
trvání. Tento ţivot můţe trvati nezměrně dlouho, nebo podle podmínek i velmi krátce, neboť
všechny tyto útvary na sebe přímo působí.“

„Jsou obsaţeny čtyři ţivly ve všech vyšších pláních?“

„Ne.“

„Jen jejich analogie?“

„Ano.“

„Počet konstitučních prvků skládajících na zemi ţivel, čím výše, tím více ubývá?“

„Ano.“

„Můţeme si představiti analogie našich ţivlů těmito prvky různě zředěné odvisle od úrovně,
kterou skládají?“

„Ano.“

„Konstituční prvky stejné povahy se slučují a tvoří co do počtu menší organismy?“

„Ano.“

„Některé asijské nauky mluví o pěti ţivlech. Jako pátý ţivel uvádí dřevo. Jaký jest toho
původ?“

„Jest to vzpomínka na niţší úroveň. Odtud si někteří národové říkají Synové Nebes, neboť se
vypráví, ţe mají svůj původ na jiné planetě.“

Bratr Marada, jenţ přijel do Káraného na návštěvu, prosil genia, smí-li se tázati na osud svého
bratra v koncentračním táboře v Oranienburku.

„Smíš, ale neradím. Nejistota.“

„Jak jiţ uvedeno, nejistota jest součástí utrpení a bylo by nutno nabytou jistotu nahraditi
jiným utrpením. Bratr Marada od své otázky tedy ustoupil.

V pondělí, dne 23. září 1940 v 11 hodin v noci pořídili jsme další snímek kresby
francouzského chlapce, znázorňující pátý stupeň řádu S.E.S. Před tím nám Aziel na naši
otázku, můţeme-li snímek zhotoviti, sdělil:

„Ano, ale musíte uţíti tentokráte výjimečně místo vykuřovadla několik kapek mléka
s kadidlem v zahřívané pánvi.“
 obraz 5. stupně chybí

„Prosíme o další verše Platonovy Genese.“

„Proto zrodilo se v zemi horní vše, a i rozkol; a ten byl příčinou vtělení Silného do země.

Mnoho má tvarů země člověka; sedmkrát deset a dva paprsky je hloubí a ohnivá řeka ASO je
rodí. Prozřetelností je však určen zákon, aby se nikdo nevtělil bez vlastní vůle nebo touhy.

I vstoupil jednou Silný do tvaru, jako všichni z paprsků. Ale forma byla léčkou druhého a
stala se mu oděvem, ve kterém vězní země duchy, aby je očistila bolestí klíčící z dvojitého
poznání.

Neboť přesný byl Obraz a první bůh v těle lidském stanul pod Stromem poznání dobrého i
zlého.

Takto po řece Ţivota plynula rakev boţí, aţ k moři plula, ústím Cenenu.

Rakev boţí i ţivé tělo Člověka;

A soumrak nastal bohů, který první poznali ctitelé Panovi, protoţ hrůzy jejich jméno potrvá
v ústech lidských aţ do světa skonání.

Jeho duše spočívala v klidu Sokarově; nemělať moci děliti jeho tělo bohyně zkázy.

Dobrý jest to bůh, vládce věčnosti, jako Dobro samo; rozdělil obě země, ale jeho říše hranic
nemá, nebo trvá v nekonečnu.

Stalo se pak, ţe schrána vtěleného boha připlavala ke břehu a zastavila se v kořání vřesu; i
vzrostla rostlina v strom veliký, libě kvetoucí, chráníc svou korunou Venofera.

Kdyţ potom uviděl král země té zmíněný div, dal zhotoviti ze stromu sloup, kterýţ by nesl
zlaté krovy Svatostánku Hospodinova.

A přišla plačící Eset ku svému bratru a manţelu. Ve dne seděla ţena u pramene, v noci
krouţila bílá holubice okolo sloupu.

Ve dne kojila dítě královské vkládajíc jeho vlastní prst do jeho úst; kdyţ ale chtěla je
vykoupati v ohni, aby je učinila nesmrtelným, bylo jí matkou vzato. A proto tolik lidí
smrtelných, poněvadţ se bojí ohně, jenţ očisťuje.

V noci pak létajíc kolem symbolu, nechala se poznati a sloup jí byl darován.

I dala mu bohyně jméno a vůni a barvu a tvar, a vrátila jej do chrámu.

A od onoho času sloup ten jest podnoţím všech bohů, bytujících na zemi, neboť před ním
otevírají se jejich tělesné schránky.“
Následující večer tázali jsme se Aziela, můţeme-li poříditi snímek obyvatele úrovně niţší
zemské, na př. úrovně pětiţivelné. Genius odpověděl:

„Jest to velmi nesnadné, ale můţete po dosti dlouhé přípravě, neboť bylo by nutno sestoupiti
ještě níţe.“

Bratr Timaios se tázal, kolik úrovní jest ještě pod námi.

„Nestarej se o to, co je pod tebou! Vzpomeň Lotovy ţeny.“

„Jaké jsou podmínky k fotografování lidské aury?“

„Absolutní půst jeden den, fotografovati o půlnoci, tma, exposice 10 minut, nahý, nehybný,
vzdálenost 3 metry, bez filtru i vykuřovadla.“

K docíleným obrázkům kreseb výzdoby oratoře v Menoferu genius poznamenal:

„Snímky kreseb ukazují pouhé primitivní skizzy; nechci nutiti v dnešní době chlapce
k přílišné práci, aby mohl míti téţ podíl na milosti utrpení. Překreslete si je později detailně.“

obraz 6. stupně chybí

Večer následujícího dne debatovali jsme o tom – vzhledem k této poznámce – o problému
utrpení a brat Milota poloţil Azielovi několik otázek:

„Jest filosofická práce jako ekvivalent utrpení vysoko hodnocena, nebo zůstává intensita
utrpení stejná, jen filosofická příprava mi napomáhá se přes utrpení dostati?“

„Filosofická práce můţe zrušiti nebo změniti některé fáze utrpení; nezapomínej ale, ţe tím se
vývoj zrychluje a nastává okamţitě disposice pro další.“

Domnívám se, ţe před kaţdou novou fází utrpení jest nám poskytnuto určité období klidu,
abychom se filosoficky nebo i jinak připravili na nastavší utrpení. Jest moţno v tomto
časovém rozpětí připraviti se filosoficky tak, ţe nastávající utrpení tím zrušíme nebo jeho
intensitu omezíme na minimum?“

„Ano, ale komu se to plně podaří?“

„Platí pro absolvování lidské úrovně jistý počet druhů utrpení pro všechny stejně bez
výjimky?“

„Jest jen cesta; někde jest pokryta trním, jinde leţí v jejím prachu plazi jedovatější neţ
všechna zloba; málo jest vody a květů okolo, a stromy nesoucí ovoce jsou příliš vysoké. A
neţ poznáš, ţe to všechno jest mámení a klam, mnoho krve a slzí proliješ před Sluncem
Skutečnosti na konci své námahy.“
„Dobrovolné utrpení, jako újma, askese a pod., konaná předem, můţe nahraditi utrpení
nastávající?“

„Ano, ale vyvolává další nebo jiné.“

„Prosíme další o astrálu.“

„Čas jest pojem paralelní s pojmem hmoty. Čím níţe, konstitučních prvků mu přibývá a
nahoru se zjednodušuje a mění. Mluvím-li o čase, trvání nebo ţivotě, obyčejně se to netýká –
se vztahem na oblasti nadřazené – času vašeho, neboť pojem trvání lze promítnouti do mnoha
jiných věcí, mnohem subtilnějších a vhodnějších.“

Přemýšleli jsme o jeho slovech a marně se snaţili představiti si něco, co jest subtilnější a
vhodnější pro promítnutí pojmu trvání. Genius na naši námahu navázal slovy:

„,Věci‘, do nichţ jest zde trvání promítnuto, nemůţete ani pochopiti, ani nemáte ve slovníku
pro ně místa; netýkají se ani míry, ani dráhy, ani prostoru, ani dějů a přece jsou mezi lidmi
bloudové, kteří se domnívají, ţe mají názor na Boha.“

Interieur Milanova pokoje.

V pátek, dne 27. září došlo – bohuţel – opětně k rozladění mezi mistrem Milanem a sestrou
Violou. Naše strava, kterou nyní jiţ poţíváme nepřetrţitě 10 dní, bystří sice smysly a činí
člověka vnímavějším a subtilnějším, ale zvyšuje i citlivost vůči okolí a z toho plynoucí
snadnou podráţděnost. Vzhledem k tomu upustili jsme z opatrnosti od zamýšleného snímku
salamandra i od volání genia. Následující neděli zlepšila se naše nálada a třebaţe rozladění
nebylo ještě zcela likvidováno, zavolali jsme Aziela a prosili o pokračování Genese a
poznámek o astrálu. Dostalo se nám této odpovědi:

„Dnes odmítám odpovědi; můţete se pokusiti volati po třídenním půstu. Při přenosu půst vţdy
o dva dny delší. Co jsem sdělil, na mistra neplatí.“

Po tomto diktátu ihned nás opustil, aniţ by vyčkal obvyklého poděkování a rozloučení.

Vzhledem k uvedenému, rozladění ihned pominulo a sestra Viola vzala si za úkol zpracovati
téma „pokora“. Po třech dnech, ve středu dne 2. října, debatovali jsme na základě Violiných
námětů o pokoře a shodli jsme se na definici, ţe pokora jest vztah k okolí, vyplývající ze
správného hodnocení sebe sama. Pud sebezáchovy nás mimovolně nutí k přeceňování sama
sebe a je-li ovlivněn rozumem, vede nutně k pýše. Potom jsem se pokusili volati genia, který
se dostavil a na naše omluvy odpověděl:

„Mluvili jste právě o pokoře; právě o ní máte přemýšleti. Nedohodnocujete se navzájem, nebo
přehodnocuje některý z vás sebe, poněvadţ ţijete jako rodina. Coţ vám vadí skutečné
bratrství? Na vás nemá platiti pravidlo, ţe nikdo není prorokem ve své vlasti, chcete-li něco
docíliti.“

Bratr Timaios se tázal, lze-li při absolutním půstu za účelem získání snímku lidské aury,
poţívati nějaké tekutiny. Aziel odpověděl, ţe pouze 1 litr vody denně.

V noci téhoţ dne pořídili jsme snímek hochovy kresby sedmého stupně. Další osmý stupeň
mohli jsme získati – vzhledem k zostřeným podmínkám – teprve v pondělí dne 7. října, a
jelikoţ dovolené skončily, přijel mistr Milan do Prahy a snímek jsme zhotovili v našich
klubovních místnostech v Hodkovičkách. Bratří Timaios a Milota musili brzy vstávati, jeţto
jeli do Prahy za zaměstnáním jiţ v ranních hodinách a mistr Milan probděl celou noc
ošetřováním sestry Violy, která dostala bolestivý záchvat způsobený nemocí pohrudnice.
Genia volali jsme v Hodkovičkách a na náš dotaz, jsme-li dostatečně připraveni pro přenos
zrcadlem, odpověděl:

„Jste všichni příliš unaveni nevyspáním; uţijte mléka a kadidla jako posledně.“

obraz 7. stupně chybí

obraz 8. stupně chybí

Zařídili jsme se podle tohoto pokynu a místo speciálního kuřidla jsme pouţili mléka a kadidla
při zhotovování snímku.

Nyní uvádíme Azielovy poznámky o astrální pláni, jak nám je po několik večerů diktoval:

„Pláň astrální obývají dva druhy bytí: relativně neměnné, tj. duchové ţivelní a ti, jeţ patří do
úrovní vyšších a relativně měnivé, jako jsou myšlenky, idee, útvary doby, času atd.
Myšlenkové útvary zahrnují také v sobě larvy a jiné produkty citových afektů, které jsou
příčinami pozemských trestů a odměn. Ona část ţivého těla, jeţ přímo reaguje na popudy
úrovně astrální, tvoří jakýsi most z oblasti niţší do vyšší, jest ve vašem světě nazývána
astrálním tělem. Analogie těchto mostů jsou u přechodů nahoru ve všech výškách. Mosty zpět
nebo dolů jsou pravidelně zbořeny; zbývá z nich u vás jen pudové, zděděné podvědomí a
fysický tvar.“

„To znamená, ţe most jest jednosměrný?“

„Ano.“

„Máme v úmyslu poříditi snímek rabbiho Löwa. Smíme na základě docílené fotografie dáti
bratrem Merielem zhotoviti obraz a doporučuješ to?“
„Ano.“

Po té nám dal podrobný a sloţitý návod pro získání tohoto snímku. Na konec dodal:

„Tento rituál sestavil si sám rabbi Löw na sebe dnes jej nezná nikdo jiný ze ţijících. Toto se
můţe změniti v přímou evokaci rabbi Löwa, kdybyste změnili kuřidlo; nezaznamenávejte
proto návod. Mohli byste získati obraz ještě jedním způsobem, ale volil jsme tento klasický,
poněvadţ jej budete jednou potřebovat znáti.“

Dle návodu bylo nutno posvětiti určitou věc, coţ provedl bratr Milan. Po posvěcení vydával
předmět fluoreskující záři, coţ bylo důkazem, ţe přípravy byly správně vykonány. Týden na
to, v neděli, dne 13. října 1940 o půlnoci astronomického času, pořídili jsme pomocí zrcadla
snímek rabbiho.

Snímek rabbi Löwa, pořízený dne 13. října

1940 o půlnoci astronomického času pomocí
zrcadla po předchozím speciálním rituálu.

Debatovali jsme další dny často o vztahu existující bytosti, která se jmenovala rabbi Löw,
k jeho evokované podobě. Mistr Milan vysvětluje tento vztah následujícím způsobem:

To, co nazýváme rabbi Löwem, představuje pouhou vývojovou fázi lidské individuality, fázi,
která se odehrává zde na zemi a nezahrnuje v sobě další „posmrtný“ člověka, tj. v našem
případě reintegrační výšku jedince, který kdysi prošel tímto světem pod jménem rabbiho
Löwa. Nemůţe tedy vyvolaný rabbi, s nímţ jest spojena nezbytně podoba v jeho uplynulém
ţivotě, býti „rabbi Löwem“ současnosti, neboť musí se nalézati nutně v jiném,
předpokládejme vyšším, stupni a prostředí reintegračního bytí, kterým neodpovídá ani jeho
bývalá podoba, ani představy s touto podobou spojené. Jelikoţ ale evokovaná bytost reaguje
stejně, jako zemřelé individuum, nikoliv však dokonaleji a inteligentněji, neţ jak by reagoval
za svého pozemského ţivota, jedná se zde o tak zvanou indukci: pozorujeme-li biologický
vývoj zárodku na této zemi, zjistíme snadno, ţe tento musí nutně projít všemi fázemi a
podobami, kterými prošli jeho předkové na evolučním ţebříčku; analogicky soudíme, ţe totéţ
se odehrává i dále.

Má tedy kaţdý jedinec v sobe latentně skryty nebo vtisknuty obrazy cest, jimiţ šel a tyto
obrazy mohou jako součást tohoto individua indukovati ve vhodných podmínkách a formách
reakce dříve proţité. Takto můţeme klidně říci, ţe vyvolaný rabbi by nebyl ve své plnosti a
celku tím, co se z něj nyní stalo nebo k čemu došel, ale byl by ţivým obrazem bývalého
pozemského rabbi Löwa, oţiveným přímo tou sloţkou rabbi Löwa dneška, která odpovídá
jeho zemské vývojové fázi, jeţ se indukuje ve formě vhodně vytvořené. Z toho vyplývá
zřejmý předpoklad, ţe zmíněná indukce s vyšší vývojové fáze na niţší, děje se zcela
neuvědoměle, poněvadţ ţádný tvor nemůţe dobře vymeziti rozsah mentální oblasti svého
předchozího stupně, ani mysliti celým rozsahem svého nitra v omezených hranicích niţší
mentality. Uvedeme příklad: prošli jsme na př. stadiem plazů. Přes to nemůţeme dnes se
vmysliti do mentálního rozpoloţení takového plaza, ani si uvědomiti vůbec podobný stupeň.
Byli-li bychom za vhodných podmínek „evokováni“ ve světě plazů, reagovala by část naší
„plazové podstaty“ bez našeho vědomí nebo vůle.

Influenční elektrika Teslův transformátor

Posuvný stativ pro zrcadlo
sestrojená bratrem sestrojený bratrem
s fotoaparátem.
Milanem. Milanem.

Tázali jsme se genia při nejbliţší příleţitosti, má-li k tomuto názoru nějakou poznámku.

„Ano; forma můţe ve výjimečných případech býti oţivena indukovanou silou zdroje, jenţ
nikdy neprošel vývojovou fází evokované bytosti.“

„Co jest tzv. astrální světlo?“

„Astrální světlo jest název pro hypotetickou všeprostupující látku, z níţ se vytvářejí
předobrazy všech fysických tvarů a těl.“
„Co jest to, co jsme dosud nazývali astrálním světlem?“

„Jest to universální fluidum, vibrující v prostředí, jímţ prochází.“

„To znamená, ţe animalisace tohoto fluida jest oţivení prostředí ţivotní představou a tím i
nepřímé zapojení této představy na universální fluidum?“

„Ano.“

Bratr Timaios spatřil při cestě na nádraţí v pondělí, dne 14. října ráno o šesté hodině
intensivní světlo asi 300 metrů před sebou. Jelikoţ byl dosud vypostěn, tázal se Aziela, byla-li
oním světlem lampička gnomů. Genius odvětil, ţe to byla bludička.

„Co jest to bludička? Patří mezi ţivelné bytosti?“

„Jest to nejniţší toho druhu, zpola larva.“

Pětiletý synáček Violy a Miloty onemocněl zvláštními vředy, které mu vyrazily kolem úst a
silně mokvaly. Dali jsme mu uţívati čaje a potírali vředy hojivou mastí, ale nic dosud
nepomáhalo. Nechtěli jsme prositi genia zatím o radu, aţ v případě krajní nouze. Jednou byla
sestra Viola s chlapcem v Toušeni a pojednou ji napadlo navštíviti místního lékaře, aby
nemoc hocha ošetřil. Lékař, starší jiţ pán, zhotovil sám z několika přísad speciální mast,
kterou postiţená místa potřel. Za několik dní nemoc zmizela. Sestra Viola tázala se Aziela,
zda to byla náhoda, ţe vyhledala právě tohoto lékaře.

„Nic není náhodného. Jest to inspirace; nebude ale mnoho těch, kteří se takto uzdraví.“

Bratr Timaios se tázal genia na souvislost ţivlů se zmíněným jiţ klíčem přechodu ze
čtvernosti do trojnosti, jak jest popsán a znázorněn výše při spojení protikladů v zodiakálním
kruhu.

Genius mu odpověděl:

„Pokračuj; ale pochopíš plně, jak můţe člověk, aţ poznáš síly ţivlů.“

V sobotu, dne 26. října 1940 o půlnoci astron. času zhotovili jsme snímek lidské aury. Br.
Timaios byl subjektem a podrobil se celodennímu absolutnímu půstu. Jelikoţ ze snímku není
patrna barva, dotázali jsme se na ní Aziela. Uvedl, ţe barva aury se mění podle letory;
všeobecně u muţe jest tělo oranţové, myslící a pohlavní orgány barvy ţluté. Ţena má auru
zbarvenu jinak.

snímek aury Timaia

chybí

„Lze dobu našeho obvyklého, normálního půstu zkrátiti půstem absolutním?“

„Záleţí na účelu.“
Jak na začátku tohoto deníku uvedeno, zabránil Aziel loni na podzim úmrtí jedné naší členky
a vyléčil ji. Nyní opět onemocněla za stejných příznaků; na naši otázku genius poznamenal:

„Nemůţete udrţovati na zemi to, co chce nahoru, bez vlastní zodpovědnosti. Vyhovím ti rád,
chceš-li, ale budeš jednou toto potřebovati více pro sobě bliţší. Není vţdy dobré chrániti před
smrtí, jeţ nic neznamená. Aţ přijde její čas, nechme ji odejíti; přidáváme jí ještě dosti.“

„Prosím o další verše Genese.“

„Pak opustila bohyně chrám a pochovala tělo Usirevovo pod kvetoucí akácii.

Ale ani před bělostí květů noc se nezastaví; nalezl STCH tělo bratrovo a vyrval je zemi.

Ve čtrnáct částí rozloţil pak formu, do níţ byl boha dříve zlákal a rozptýlil po celé zemi.

Tehdy, v dobách nejtěţšího zoufalství, rozpustily obě dcery Gebovy vlasy své a padnuvše
tvářemi v prach země, prosily Rea o smilování.

Neboť, kdyţ STCH běţel za přeludem noci ve svitu měsíce, odvrátila se od něj i ta, kteráţ
dříve při něm stála.

Slzy, jeţ z čistého srdce prýští, aţ v boţím oku světlo obráţí; i smiloval se Re nad bolestí dcer
z krve svojí a poslal Anupa, aby shledal a spojil rozptýlené tělo Venofera.

Stalo se: vše shledáno, spojeno a zváţeno; jen plodivý úd, který pohltily ryby ve vodách,
nahrazen obrazem a formou.

A proto i potomstvo bohovo mohlo sestoupiti do oblasti zdání. Proměnila se pak Eset
v podobu holubice, snesla se na mrtvé tělo, počala a zrodila Hora.

Tak zrodil se HR, moře zdání, jeţ břehů nemá. Ale stvořeno jest toto moře, aby vydalo
skutečnost prací a láskou. Hle, vyvolení, kteří s Bohem mluví, vyšedše z moře povolaných.
Všichni, kdoţ nezasednou s nimi ke stolu, na bedrech svých nésti budou veškerou bolest této
země, dokud se nestanou syny Světla, jako oni.

A otroky budou tvarů i času, dokud se nestanou jejich pány jako HR, neboť nevědomostí
člověka měřeno jest trvání této země ve čtveřici.“

Po tomto diktátu Aziel uvedl, ţe tím jest skončena kapitola čtvrtá a příště ţe bude diktovati
pátou kapitolu. Geniologii budeme moci opět probírati od druhé poloviny listopadu. A dotazy
bratra Timaia sdělil, ţe při magnetisování vody má stín rukou padati na vodu. Nalijeme-li do
magnetisované vody trochu moče nemocného cukrovkou a vystavíme-li ji v zatavené baňce
na slunce, moţno docíliti ve většině případů uzdravení. Rakovinu lze takto léčit velmi těţko.
Přidáme-li do vody ještě vhodnou bylinnou šťávu s krví nemocného, a vystavíme-li směs
slunečním paprskům, jest účinek větší.

„Lze adaptovati rozhlasový přijímač k zachycení astrálních zvuků?“

„Vibrace jsou ještě nezachytitelné, poněvadţ nemáte přístrojů k zpomalování chvění. Jedině
fotograficky, a pak převésti na membránu pomaleji.“
„Zda a jak jest moţno zaţíti subjektivně zvukové fenomeny z astrálu nebo ze světa ţivelných
bytostí?“

„Laděním se na prostředí nebo jeho obyvatele. Absolutní ticho a tma 24 hodin. Vyţaduje to
cvik.“

„Myšlení ve dne při bdění jest aktivní, muţské a rozpínavé. Co se stává s myšlenkami v noci,
ve spánku, kdy přecházejí do ţenské podstaty?“

„Nastává jejich syntéza.“

„Posismus modlení v kleče jest nořením se do mikrokosmické noci podle Fluddova obrazce?“

„Pokora má toto znamení.“

„Jaký jest význam kabalistických sfér?“

„Není zde myšleno nic, co by mělo něco společného s planetami; sféry tyto jsou hypotetické.“

„Proč jsou geniové lokalisováni do Merkurské sféry?“

„Merkurská sféra představuje ve vašem pojímání duchovno v rozmezí vašeho světa.“

„Jak vznikly signatury geniů?“

„Byl to první uvědomělý a inspirovaný záznam člověka těchto sil.“

„Byl Shakespeare zasvěcencem?“

„Byl rosekruciánem desátého stupně.“

V sobotu, dne 16. listopadu 1940 pořídili jsme snímky aury mistra Milana a sestry Violy.
Prosili jsme pak Aziela o bliţší podrobnosti o auře:

„Barva u muţe: normální – oranţová, ideální ţlutá. Výchylky k ohni: červenoţlutá, k vodě
zelená.

Barva u ţeny: normální – světle modrá, ideální bílá. Výchylky k ohni: růţová k vodě modrá.

snímek aury Milana

chybí

snímek aury Violy

chybí

Ohniska u muţe: hlava bílá aţ modravá, pohlaví ţluté aţ červené.

Ohniska u ţeny: hlava ţlutá aţ červená, pohlaví bílé aţ modré.

Postup reintegrace se jeví: páteř zřetelná, pohlavní ohnisko stoupá po páteři vzhůru k hlavě.
Pupek, srdeční důlek, krční důlek a čelo jsou často označované mezníky vývoje. Při tom
celková barva ideální. Kdyţ vystoupí pohlavní ohnisko do čela, stává se tělo oslaveným.

Timaios byl unaven, snímek jest špatný. Máte vy dva (tj. Timaios a Milota) pohlavní ohnisko
mezi pupkem a jeho původním ohniskem; přibliţně.“

„Jaká jest podstata aury?“

„Aura jest to, co nazýváte astrálním tělem; jen ona jest viditelna v astrální pláni.“

„Jest prostředník mezi fysickým a astrálním tělem?“

„Ne; váţí se indukcí.“

Dále navázal genius na naše nevyslovené přání po pokračování v geniologii slovy:

„Mluvili jste nedávno o významu sfér u geniů; diktuji merkurskou: zemská jest ale neméně
důleţitá pro vás. Poněvadţ nelze působení paprsků vyjádřiti jinak, neţ opisem, budu diktovati
u kaţdého genia děj nebo obraz, podle něhoţ se vývoj zde utváří. Tyto obrazy jest moţno
viděti i ve visích, jediné co můţe viděti z geniů ten, kdo nemá paprsek.“

„Prosíme o začátek páté kapitoly Platonovy Genese.“

„Dospíval HR, ochraňován matkou svou, kryjíc se ve clonách papyru.

Dospíval HR, ostříhán všemi bohy před temnými úklady noci. Kdyţ pak roků desetkráte dva a
pět přešlo od jeho zrození, přistoupil k dceři GEBově řka: ,Tvoje ústa, matko, dala mi poklady
slov a jimi volám po svém tajemství! Proč, ó matko má, syn bohů nikdy neviděl úsměvu na
tvých rtech, proč oči, které hřejí láskou bez konce, nikdy nezasvítily radostí, kdyţ oheň REův
hýřil tajemstvím písní?‘

,Chránila’s, královno, plod svého ţivota něhou, kterou všechna lidská srdce nevyváţí; kde ale
je ruka Silného, v jehoţ stínu pozdvihnul by HR hlavu?‘

,Matko, ó matko! V nebi lásky ţije HR; slovy, jeţ mi tvoje ústa dala, po našem tajemství ale
volám!‘

I odpověděla mu ESET řkouc: ,Nesnese tento svět váhu boţského Dobra. Proto, aj,
nemohouce zničiti jeho ducha, tělo zabili v jeho vlastním pozemském jménu.‘

,V boji marném na věčnost útočí stín a zdání, na bratra bratr. K čemu zde úsměvů a k čemu
zde štěstí?‘

,I ty se zde chvějí v temnotách, neboť z bohů soumraku kaţdému svou cestou dáno jest jíti.‘

Vykročil tedy HR dnům velikého boje vstříc. A mnoho lidu vyšlo s ním, a ruchem pokryt
povrch chvějící se země.
Děs kdyţ se vplíţil v dům SUTECHův, vše prchalo, i APET, poslední z jeho ţen; poznaloť
srdce, co rozum ještě zapíral, ţe nebude matky u nepřátel HORových.

A dní šestero a toliktéţ nocí trval zápas; sedmého pak jitra vše skončeno: STCH zajat, HR
ztratil oko, bratr Silného pohlaví.

Přivedl pak Syn černého boha v poutech k matce; ta jej však propustila, řkouc: ,Není pro zlo
většího trestu neţ svoboda‘.

Jinak ale HR; k novému se chystal boji. Tehdy otevřela se obloha nebeská, a v paprscích ohně
zazněl hlas Hospodinův: ,Zadrţ, Hore! STCH připočten jest k bohům. Ne syn bohů, aniţ
člověka, ale otec jich všech nepřátele dobra sečte pod kopí pomsty své!‘

I poslal Bůh-Hospodin THOVTa, aby dal rozhodnouti 42 soudcům. A Pravda byla HORova,
neboť skutkové jeho jej obhájili.“

Bratru Timaiovi se udělala pod zubem v dásni cysta. Na jaře ji jiţ jednou vyléčil potíráním
postiţeného místa popelem z mochny husí. Jelikoţ nyní v zimě není moţno čerstvou rostlinu
sehnati, prosil genia o radu. Aziel mu řekl:

„Udrţuj do jara horkými náčinky a výplachy odvaru z přesličky. Pozor na sýry a věci
v rozkladu. Nejez potravu příliš kořeněnou a dbej, aby nepřišel kouř pod dáseň.“

Dokončení geniologie dle merkurské sféry:

Genius:

67. AIA, genius útěchy, moudrosti a ochrany.

68. HBV, z egyptského HB, sláva, činnost. Později GB, plodivost zemská.

69. RVTS, poznání, osvícení, oběť. O mnoho tisíc let později, intuitivně znak a zkratky RC, u
Hebrejců ilán.

70. JIBA, tvůrčí slovo v přírodě, činnost, genialita i filosofie.

71. HAI, evoluční síla svobodného vývoje Adama Kadmona.

72. MUM, genius mysterií a tajemství příčinného světa.

- - oOo - -

Dne 30. listopadu 1940 končíme první knihu…

Čteme-li ji znovu od začátku, shledáváme s úţasem, jaký obrat v našich názorech přivedla
doba 14 měsíců, zachycená v těchto záznamech. Naše dosavadní představy o smrti, utrpení,
ţivelném světě a pod. doznaly změny od základů. Největším naším omylem bylo povaţování
Aziela za dţina. Jelikoţ zodpovědnost roste poznáním, ponechal nás v našem klamu tak
dlouho, dokud jsme se nestali hodni větší zodpovědnosti poznáním jeho pravé podstaty.
Také nadpis „Deník prací se živelnými bytostmi“ neodpovídá skutečnému obsahu těchto
záznamů, nýbrţ jest jen výsekem naší celkové činnosti. Ale ani tato naše činnost není
zaznamenávána všechna; neboť se nezmiňujeme o svých cvičeních ţivlů, debatách a pod. O
filosofických úvahách a dedukcích jen tehdy, navázal-li na ně genius nějakou poznámkou.
Jsme si vědomi, ţe nadpis je nevhodný, a ţe jest nutno druhou knihu jinak pojmenovati.
Těţko ale nalézti názvu, který by přesně vystihoval obsah a hodnotu tohoto deníku.

Kabalisté mají krásný název pro jedno, jimi tradované dílo – Sepher Raziel Hamalach – tj.
kniha anděla Raziela. Vypůjčme si od nich tento název a nazvěmeţ druhý díl našich
poznámek: Kniha genia Aziela.

- - oOo - -