Protokol z měření EXNF č.

FJFI ČVUT – Katedra jaderných reaktorů

Téma : Měření fotoneutronového zdroje

Datum Jméno Spolupracovníci
3.5.2011 Adam Polák Míla Šípek

Zadání:

1) Ozářit vzorky NaF v různých kanálech reaktoru VR-1

2) Ozářené vzorky vložit do nádoby s těžkou vodou a vytvořit tak fotoneutronový zdroj
3) Porovnat četnosti neutronů měřené v různých konfi guracích detektor + vzorky
4) Určit poločas rozpadu 24
Na

Pomůcky a přístroje:

kalibrační neutronový zdroj AmBe (E=2E5 s -1), 3 vzorky NaF, reaktor VR-1 s konfi gurací AZ
podle obrázku 1, heliový detektor 12NH25 sn AUY 0100 s citlivostí 12 nv -1, heliový detektor
65NH45, nádoba s těžkou vodou viz. obrázek 2

Obrázek 1 : Schéma aktivní zóny reaktoru VR-1

 Obrázek 2 : Schéma nádoby s těžkou vodou

Úvod:

Úloha na fotoneutronové zdroje je ve velké míře demonstračního charakteru. Ukazuje, jak je

možné fotoneutronový zdroj získat. Ozářením našeho vzorku aktivujeme sodík. Záchytem neutronu
na 23
Na vzniká 24
Na, který je podléhá beta rozpadu s poločasem přibližně 15 h. Při tomto beta
rozpadu vznikají mimo elektronů také gamma kvanta. Energie těchto gamma kvant je dostačující na
vyražení neutronů z některých atomů (v našem případě deuterium). Takový je princip
fotoneutronových zdrojů. V našem měření se tak seznámíme s jedním fotoneutronovým zdrojem,
orientačně naměříme četnosti neutronů v různých konfi guracích detektor+vzorky a také určíme
poločas rozpadu 24
Na.
Teoretická část:

A. Zdroj gamma záření NaF

Abychom získali zdroj gamma záření ozařujeme náš vzorek NaF v reaktoru. To znamená, že
ho vystavujeme toku převážně tepelných neutronů. Chceme-li zjistit jaké budou probíhat, musíme se
podívat na účinné průřezy sodíku a fl uoru v oblastech tepelných neutronů. Následující tabulka 1
srovnává totální účinné průřezy, učinné průřezy pro rozptyl a učinné průřezy pro záchyt neutronu
pro 23Na a 19F.
23
Na 19
F
total [b] 3,93 3,75
pružný rozptyl [b] 3,39 3,74
absorpce neutronu [b] 0,53 0,01

Tabulka 1 : Porovnání účinných průřezů 23

Na a 19F v oblasti tepelných neutronů

Z této tabulky je jasné, že když je nějaký neutron absorbován, je daleko větší pravděpodobnost, že se

tomu tak stalo na sodíku. Navíc když porovnáme poločasy rozpadu sodíku T 1 /2 = 14,959 h a

fluoru T 1 /2 = 11,07 s , je evidentní, že než vložíme vzorek do nádoby s těžkou vodou, bude
množství 20
F minimální a oproti množství 24
Na zanedbatelné. Uzavíráme tedy, že naším zdrojem
fotonů v ozářeném vzorku je aktivovaný sodík 24
Na. (Kdybychom použili NaCl, mohly by se
neutrony zachytávat na 37
Cl, tedy izotopu, který tvoří přibližně 25% izotopického složení chlóru.
Vznikal by tak 38
Cl, což je beta zářič s poločasem rozpadu 37 minut → v takovém případě bychom
nemohli tvrdit, že zdrojem gamma je pouze 24
Na.)

Poločas rozpadu 24
Na je T 1 /2 = 14,959 h a dochází k němu podle rovnice :

Vzniklá gamma kvanta mají energii E = 2,757 MeV a jsou schopna vyrážet neutrony z atomů
například deuteria nebo 9Be. Jde o atomy, jejichž vazebná energie neutronu je relativně malá.
Zdroji gamma záření mohou samožrejmě i jiné izotopy než 24
Na. V následující tabulce je uvedeno
několik používaných izotopů a energie gamma kvant a neutronů pro různá terčová jádra :

Tabulka 2 : Přehled různých fotoneutronových zdrojů

B. Těžká voda

Jak bylo zdůvodněno v předchozí části, použijeme jako zdroj neutronů z reakce ( γ,n) atomy
deuteria, respektive těžkou vodu. Energie fotonů z rozpadu 24
Na je dostatečná na vyražení neutronu
z deuteria ne však z kyslíku. V nádobě s těžkou vodou tak bude probíhat reakce :

Vzniklé neutrony jsou monoenergetické a budeme je zaznamenávat pomocí vhodného detektoru.

Težká voda má stejné složení jako klasická voda, pouze atomy vodíku jsou nahrazeny atomy
deuteria. V přírodě připadá na jeden atom deuteria 6000 atomů vodíku. Z toho vyplývá, že výskyt
molekuly D 2O, je velmi málo častý. Existují různé postupy jak těžkou vodu získat. Jelikož chemické
vlastnosti těžké a lehké vody jsou velmi podobné, používaly se dříve metody založené na rozdílných
atomových hmotnostech. Těmito metodami byly elektrolýza destilace, obě jsou však ekonomicky
moc náročné. V současné době se k výrobě těžké vody používají výměnné reakce voda-sirovodík(GS
proces) a amoniak-vodík. Hlavní využití těžké vody je v těžkovodních jaderných reaktorech. Je to z
toho důvodu, že těžká voda má v tepelné oblasti významně nižší účinný průřez pro absorpci
neutronů. Neutrony tak lépe moderuje a umožnuje použít v reaktorech palivo z přírodního uranu.

C. Poločas rozpadu 24Na

Přestože známe poločas rozpadu 24

Na, naše měření nám ho dovoluje i experimentálně
zjistit. Ponecháme-li detektor v nádobě s těžkou vodou po několik poločasů rozpadu, jsme schopni
následným fitováním exponenciálního poklesu poločas určit

Postup:

Při měření jsme postupovali tak, že jsme nejdřive kalibrovali náš detektor. Zjistili jsme však
nějaké neodůvodnitelné píky, proto jsme nakonec použili detektor jiný. Vzorky jsme následně
umístili do různých kanálů reaktoru (viz tabulka 3). Poté operátor zvýšil výkon reaktoru z 2E4 na
1E8, čímž se zvýšil tok neutronů v AZ. Po přibližne půl až tři čtvrtě hodině jsme vzorky postupně
vyjmuli z AZ a umisťovali do různých konfi gurací v nádobě s těžkou vodou. Po provedení těchto
měření jsme ponechali nádobu s detektorem na místě po dobu 70 hodin (cca 6 poločaů rozpadu),
čímž jsme získali dostatečný počet dat k experimentálnímu určení poločau rozpadu.

Tabulka 3 : Záznam časů manipulace a umístění jednotlivých vzorků

Výsledky měření:

Výsledkem našeho měření byla zaznamenaná četnost neutronů při různých konfi guracích.
Pro přehlednost uvádíme graf s daty z kanálu 3,kde byla nastavena nejvyšší diskriminace (20).

Graf 1 : Časový vývoj naměřené četnosti v závisloti na konfi guraci vzorků

Zpracování:

A. Vývoj četnosti v závislosti na geometrii

Měřili jsme ve třech kanálech s různou diskriminací (10, 12 a 20). Z grafu 1 je patrné, že
přidáním dalšího vzorku se vždy zvýšila četnost a naopak oddálením detektoru se četnost snížila.
Změřili jsme tudíž očekávané chování. Hodnoty četnosti pro jednotlivé geometrie a 3 různé kanály
jsou uvedeny v tabulce 4 :

konfigurace četnost [imp/s] v jednotlivých kanálech

1 2 3
pozadí 3,1 2,3 0,1
vz. 3 8,8 8,2 6,6
vz. 3 + 4 38,1 36,9 30,0
vz. 3 + 4 + 5 47,1 45,6 37,1
vz. 3 + 4 + 5 (15 cm) 31,8 30,9 25,1

Tabulka 4 : Vývoj četnosti v závislosti na konfi guraci a na kanále

B. Četnosti pro jednotlivé vzorky

Z tabulky 4 múžeme určit jakou četnost měl "na svědomí" ten, který vzorek :

číslo vzorku četnost [imp/s]

1 2 3
3 6,4 5,8 5,7
4 29,3 28,8 23,4
5 9,0 8,7 7,1

Tabulka 5 : Četnosti způsobené jednotlivými vzorky

Vidíme, že nejvyšší četnost způsoboval vzorek číslo 4 následovaný vzorky 5 a 3.

C. Poločas rozpadu 24
Na

Poločas rozpadu byl měřen po dobu 70 hodin. Obdrželi jsme tak asi 250 000 hodnot. Protože
byly měřené četnosti relativně nízké, docházelo k velkým fl uktuacím. Postupujeme tedy tak, že
každých 2000 hodnot sečteme a vypočteme průměr. Tyto hodnoty následně proložíme
exponencielním poklesem. Nakonec jsme ze závislosti vybrali pouze určitý úsek, který měl
exponencielní charakter.

Graf 2 : Četnost detekovaných neutronů ve 3 kanálech, rozpad sodíku 24

Z měření 1.kanálu s nejnižší diskriminací dostáváme hodnotu poločasu rozpadu :
T 1 /2 = 13,8 h
Z měření 2.kanálu s druhou nejnižší diskriminací dostáváme hodnotu poločasu rozpadu :
T 1 /2 = 14,7 h
Z měření 3.kanálu s nejvyšší diskriminací dostáváme hodnotu poločasu rozpadu :
T 1 /2 = 17,0 h

Vezmeme-li v úvahu chybu fitu, můžeme určit průměrnou hodnotu z námi naměřených poločasů

rozpadu jako T 1 /2 = 15±1 h , což je sice výsledek s relativně velkou chybou, ale odpovídající
tabulkové hodnotě.

Závěr:
V tomto měření jsme se seznámili s fotoneutronovými zdroj a jejich principem. Po ozáření tří
vzorků v reaktoru jsme je vložili do nádoby s těžkou vodou a pozorovali vznik neutronů. Různou
konfigurací vzorků a detektoru jsme určili četnosti neutronů vzniklých v důsledku přítomnosti
každého ze vzorků. Nakonec jsme určili poločas rozpadu sodíku 24.

Literatura:

[1]: Šípek M.: Měření fotoneutronového zdroje

[2]: JANIS : účinné průřezy a poločasy rozpadu