Kulhánek - Kvantová Fyzika

PRAHA 2001/2010
STUDIJN TEXT PRO DOKTORSK STUDIUM

T
T
T
F
F
F
2
2
2
:
:
:

K
K
K
V
V
V
A
A
A
N
N
N
T
T
T
O
O
O
V
V
V

T
T
T
E
E
E
O
O
O
R
R
R
I
I
I
E
E
E

PETR KULHNEK
FEL VUT

PEDMLUVA
Teoretick mechanika vychz ze zobecnnch zkuenost lovka, z toho, jak vnmme
svt kolem sebe v naich mtkch v tzv. makrosvt. Sname-li se zkony teoretick
mechaniky aplikovat na tlesa malch rozmr (atomy, stice) tzv. mikrosvt, nebudou ji
pedpovdi ve shod s experimentem. V mikrosvt plat jin zkony. Napklad samotn akt
men me ovlivnit objekty mikrosvta. Chceme-li urit polohu fotbalovho me,
zachytme okem fotony odraen od me a informaci zpracujeme. Chceme-li urit polohu
elektronu, odraen foton, z kterho na polohu usuzujeme, udl elektronu nezanedbateln
impuls a zmn jeho stav. Asi nejvt rozdl mezi jevy v makrosvt a mikrosvt souvis
s komutativnost. V makrosvt jsme si zvykli na to, e jevy, kter pozorujeme, jsou
komutativn nezle na poad. Je jedno, zda nejprve provedeme men A a pot men B
nebo naopak. Zkrtka AB = BA. V mikrosvt tomu tak ale nen. Akt men ovlivuje stav
objekt a zle na tom, kter men provedeme jako prvn. To je tak hlavnm dvodem
selhn teoretick mechaniky pi popisu mikrosvta. Teoretick mechanika je zaloena na
komutujcch matematickch objektech. Jedinou nekomutujc strukturou jsou Poissonovy
zvorky, a to navc jet pomocnou.
Prvn jevy v mikrosvt, kter byly v pkrm rozporu s teoretickou mechanikou, byly
objeveny na potku 20. stolet. Jejich analza vedla ke zrodu kvantov teorie jedn ze
dvou nejspnjch teori v djinch lidstva (kvantov teorie, obecn teorie relativity).
Zkladn rovnice a vztahy zstvaj shodn s teoretickou mechanikou, plat vak pro zcela
jin objekty. Napklad Lieova algebra Poissonovch zvorek je aplikovna na jist opertory
pedstavujc dynamick promnn. Pedpovdi dnen kvantov teorie se shoduj s experi-
mentem na mnoho platnch cifer.
Uveme nyn zkladn rozdly svta malch rozmr mikrosvta oproti situacm, na
kter jsme zvykl z naeho okol makrosvta:
1) diskrtn hladiny nkterch dynamickch promnnch (napklad energie, moment
hybnosti ...) v dan situaci meme namit jen urit hodnoty u sledovan
veliiny a dn jin. V makrosvt jsou men hodnoty spojit.
2) dualismus vln a stic objekty mikrosvta se mohou chovat jako vlny i jako
stice.
3) nekomutativnost aktu men pi men hodnot dvou dynamickch promnnch
(napklad polohy a rychlosti) me vsledek zleet na poad proveden men.
Akt men toti ovlivuje stav systmu, po men se systm obecn nachz
v jinm stavu ne ped menm.
4) relace neuritosti zven pesnosti men jedn dynamick promnn
v nkterch ppadech sn pesnost men jin dynamick promnn. Tato men
se navzjem ovlivuj a jsou nekomutativn.
5) nedeterminismus kvantov teorie dva experimenty pipraven za stejnch
podmnek mohou dopadnout rzn. Pi proveden mnoha pokus zjistme, e
vsledky maj pravdpodobnostn charakter. Jsme tedy schopni pedpovdt jen to,
s jakou pravdpodobnost namme ten i onen mon jev, nikoli kter jev
konkrtn nastane.
Fyzika se tak dostala ped lohu vytvoit takovou teorii, kter by souhlasila s experimenty
v mikrosvt a v makrosvt pechzela v klasickou teoretickou mechaniku. Konstrukc
kvantov teorie se budeme zabvat v tto sti sylabu. Aktuln verzi sylabu naleznete na
serveru www.aldebaran.cz v sekci Studium.

Petr Kulhnek

OBSAH

2. KVANTOV TEORIE 5
2.1 VZNIK A VVOJ KVANTOV TEORIE 5
2.2 (M) OPERTORY V KVANTOV TEORII 9
2.2.1 UNITRN PROSTORY (PROSTORY SE SKALRNM SOUINEM) 9
2.2.2 OPERTORY 12
2.2.3 PROJEKN OPERTORY 17
2.2.4 ROZVOJ PRVKU DO BZE 19
2.2.5 SPEKTRLN TEORIE 21
2.3 ZKLADN PRINCIPY KVANTOV TEORIE 26
2.3.1 ZKLADN AXIOMY A DEFINICE 26
2.3.2 KOMPATIBILITA MEN A HEISENBERGOVY RELACE 30
2.3.3 VLASTN STAVY ENERGIE, SCHRDINGEROVA ROVNICE 33
2.4 HARMONICK OSCILTOR 36
2.4.1 EEN POMOC VLNOV MECHANIKY (SCHRDINGER) 36
2.4.2 EEN BEZ VOLBY REPREZENTACE (DIRAC) 40
2.4.3 EEN POMOC MATICOV MECHANIKY (HEISENBERG) 43
2.5 SFRICKY SYMETRICK POTENCIL 45
2.5.1 MOMENT HYBNOSTI 47
2.5.2 EEN V X REPREZENTACI, KULOV FUNKCE 50
2.5.3 JEDNODUCH SYSTMY: OSCILTOR, VODK, JMA 52
2.6 ASOV VVOJ 54
2.6.1 EVOLUN OPERTOR 54
2.6.2 ASOV SCHRDINGEROVA ROVNICE 56
2.6.3 OSCILACE NEUTRIN 57
2.6.4 DVOUTRBINOV EXPERIMENT 58
2.6.5 EHRENFESTOVY TEORMY, VIRILOV TEORM 59
2.7 RELATIVISTICK KVANTOV TEORIE, SPIN 62
2.7.1 PROSTOROV ROTACE A LORENTZOVA TRANSFORMACE 62
2.7.2 SPIN 63
2.7.3 KLEINOVA-GORDONOVA ROVNICE 65
2.7.4 DIRACOVA ROVNICE 69
2.7.5 POZITRON, C SYMETRIE 79
2.7.6 ELEKTRON A JEHO POLE, U(1) SYMETRIE 81
2.8 SOUSTAVA STEJNCH STIC 85
2.8.1 OPERTOR VMNY DVOU STIC 85
2.8.2 BOSONY A FERMIONY, PAULIHO PRINCIP 86
2.8.3 DRUH KVANTOVN 87
2.8.4 UKZKA DRUHHO KVANTOVN PRO KLEINOVO-GORDONOVO POLE 89
PLOHA ZOBECNN FUNKCE 92
P1. DIRACOVA DISTRIBUCE 92
P2. KONVOLUCE 94
P3. GREENV OPERTOR A GREENOVA FUNKCE 95

Kvantov teorie Vznik a vvoj
5
2. KVANTOV TEORIE
2.1 VZNIK A VVOJ KVANTOV TEORIE
Shrme nyn zkladn experimentln fakta, kter vedla ke zrodu kvantov teorie:
Zen absolutn ernho tlesa:
V absolutn ernm tlese (lze za n
povaovat napklad kadou hvzdu) je
v rovnovze ltka a zen pi njak
konkrtn teplot T. Sledujeme-li
vyzaovn absolutn ernho tlesa,
zjistme, e na rznch frekvencch
vyzauje s rznou intenzitou. Experi-
mentln pozorovan prbh energie
vyzen na jednotkovou frekvenci je na obrzku. Teoretick vpoty kivky zen absolutn
ernho tlesa, kter provdli Rayleigh, Jeans a Wien, vedly k odlinm zvislostem. Bu
divergovaly v infraerven (IR) nebo v ultrafialov (UV) oblasti spektra. Sprvnou formuli
uhodl a Max Planck v srpnu 1900 tm, e zkouel porovnvat rzn funkce s namenmi
daji. Jeho vsledek znl: dI/da ~ a
3
exp [ const a /T ]. Za dal dva msce odvodil Planck
tuto zvislost i teoreticky za pedpokladu, e energie svtla o urit frekvenci a se nemn
spojit, ale je celistvm nsobkem zkladnho energetickho kvanta
. 10 05 . 1 ;
34
Js
= = h he E (2.1)
Veliina h se nazv redukovan Planckova konstanta. Planck pvodn pouil pedpoklad
o kvantovn energie pro zjednoduen matematickch vpot. Pozdji se ukzalo, e
energie elektromagnetickho zen urit frekvence je skuten kvantovna, tj. jej
pozorovan hodnoty nejsou spojit, ale mn se skokem o zkladn energetick kvantum e h .
Fotoelektrick jev (fotoefekt):
Pi dopadu svtla (elektromagnetickho zen) na povrch kovu
me bt z kovu vytren elektron, kter opust povrch kovu.
K uvolovn elektron z kovu dochz pi frekvencch svtla
vych ne prahov frekvence a
0
, kter je pro dan kov
charakteristick. Mme-li k dispozici svtlo s frekvenc ni ne
prahovou, emise elektron nenastane, by bychom pouili svtlo
se sebevt intenzitou. Tento experiment je v rozporu s pedstavou o svtle jako
elektromagnetickm vlnn. K fotoefektu by mlo dochzet pi kad frekvenci a dostatenou
energii k emisi by mlo jt zskat zvenm intenzity dopadajcho svtla.
een podal A. Einstein v roce 1905. Elektromagnetick vlnn se chov pi fotoefektu jako
stice. Tyto stice nazval fotony. Energie jednoho fotonu zen o frekvenci a je prv
energie jednoho energetickho kvanta (2.1). Vysvtlen fotoelektrickho jevu je nyn velice
jednoduch. Na povrchu kovu dochz ke srce fotonu s elektronem. Aby foton vyrazil
elektron, mus mt vy energii ne je vazbov energie elektronu v kovu:
i
E e> h . Prahov
frekvence zejm je
0 i
E e = h . Celkov energetick bilance
2
i e
1
2
E m e = + h v
se nazv Einsteinova rovnice pro fotoefekt. Energie dopadlho fotonu se spotebuje na
vytren elektronu z kovu a na kinetickou energii vyltvajcho elektronu.
IR UV
dI d / a
a
zen elektron
kov
6
Elektromagnetick vlnn tedy meme povaovat za soubor foton. Proto i pi zen
absolutn ernho tlesa se mn energie zen o dan frekvenci skokem tento skok
pedstavuje prstek nebo bytek jednoho fotonu.
Comptonv jev
A. H. Compton v roce 1923 zjistil, e rentgenov paprsky odraen od povrchu grafitu mn
svoji vlnovou dlku. Podle klasickch pedstav by vlny mly rozkmitat povrchov elektrony
a ty generovat vlnu se stejnou frekvenc. Vysvtlen: Fotony se opt chovaj jako stice,
srej se s elektrony a pi srce ztrc st energie, a proto mn svou vlnovou dlku.
Ohyb elektron:
Fotoelektrick jev ukzal, e vlnn se me chovat v uritch
situacch jako stice. Naopak, nkdy se stice chovaj jako
vlny. Napklad svazek elektron prochzejc trbinou nebo
dvoutrbinou po dopadu na stntko vytvo typick ohybov
obrazec. Nememe pedem ci, kam kter elektron dopadne,
ale pi velkm mnostv elektron meme urit
pravdpodobnosti dopadu do konkrtnho msta na stntku.
Vznikl ohybov obrazec je tedy typickm statistickm
jevem.
Dnes jsou vlnov vlastnosti elektron vyuvny napklad
v elektronovch mikroskopech. Elektrony maj vrazn krat
vlnovou dlku ne viditeln svtlo a proto je rozliovac schopnost elektronovho mikroskopu
podstatn vy ne optickho. Poprv byly vlnov vlastnosti elektronu pozorovny
C. J. Davissonem a L. H. Germerem v roce 1927. Zkoumali odraz elektron od povrchu niklu.
Po vyhn niklu dolo k rekrystalizaci a odraen elektrony zaaly vykazovat na pesnch
velkch krystalech ohybov obrazec.
Poznmka: stice popisujeme tveic veliin (E, p). Definice energie E a hybnosti p souvis se
symetriemi pi posunut v ase a v prostoru (teorm Noetherov). Vlnn popisujeme tveic veliin
(a, k). hlov frekvence a je definovna jako zmna fze vlnn s asem a = c, /ct a vlnov vektor
k je zmna fze vlnn s prostorovmi souadnicemi k = c, /cx. Pi periodickm dji s konstantn
periodou T v ase a l v prostoru (vlnov dlka) lze pst a = 2 / T, k = 2 / l . Louis de Broglie
vyslovil hypotzu, e objekty mikrosvta se chovaj jako vlny i jako stice (dualismus vln a stic).
Pevodn vztah m tvar:
. , k p h h = = e E (2.2)
asto ns zajm vlnov dlka vlnn odpovdajcho konkrtn stici, napklad elektronu
v elektronovm mikroskopu. Ze vztahu (2.2) mme t h 2 = v m a tedy
.
2
v m
h t
= (2.3)
Existence atomu:

Podle klasickho planetrnho modelu atomu obhaj zporn
nabit elektrony kolem kladn nabitho jdra tak, jako ve
Slunen soustav obhaj planety kolem Slunce. Odstediv
sla je vyrovnna pitalivou Coulombovou silou.
Mezi gravitanmi a elektromagnetickmi jevy je ale
podstatn rozdl. Z Maxwellovy teorie elektromagnetickho
pole plyne, e kad nabit stice, kter se pohybuje se
zrychlenm, vyzauje elektromagnetick vlnn a ztrc tak
elektrony
trbina
poet
elektron
stntko
7
energii. Pi kruhovm pohybu elektronu kolem jdra se mn smr rychlosti, zrychlen dv/dt
je nenulov (m do centra atomu, jde o dostediv zrychlen) a elektron ztrc energii
zenm. Pohybuje se po spirle, a dopadne na jdro atomu. Tento proces trv napklad pro
vodk 10
11
s. Podle klasick teorie by tedy za velice krtkou dobu nemly dn atomy
existovat!! Na tento paradox upozornil poprv dnsk fyzik Niels Bohr.
Niels Bohr vytvoil tzv. Bohrv model atomu na zklad t umlch postult, kter pidal ke
klasick teorii:
1) elektrony se pohybuj jen po tzv. stacionrnch drahch tj. po takovch drahch, ve
kterch je odpovdajc de Broglieho vlnov dlka ze vztahu (2.3) namotna na obnou
drhu tj. obvod drhy je n-nsobkem vlnov dlky.
!
Tato drha nen mon Tato drha je mon

.
2
; 2
n
n
m
n r
v
h t
t = =
Index n sluje mon stavy elektronu v atomu (r
n
mon polomr drhy, v
n
rychlost na
n-t drze, E
n
odpovdajc energie) podle potu vlnovch dlek elektronu na jeho obn
drze.
2) na stacionrn drze elektron nez.
3) pi peskoku elektronu mezi dvma stacionrnmi hladinami dojde k vyzen fotonu
o energii odpovdajc rozdlu energi tchto hladin.
Tento jednoduch Bohrv model atomu nen eenm ve uvedenho paradoxu, jde spe
o postulovn nebo konstatovn experimentln znmch skutenost. Navc je tento model
aplikovateln jen na nejjednodu atomy s jedinm elektronem v obalu (H, He
+
). Tento
model ale poprv sprvn uril hladiny energie elektronu v atomu vodku a vysvtlil spektrum
atomu vodku.
Heisenbergovy relace neuritosti:
Pi men polohy a hybnosti objektu mikrosvta budou nepesnosti men Ax, Ap splovat
relaci (pes k se nest)
. 3 , 2 , 1 ;
2
= > A A k p x
k k
h
(2.4)
m pesnji urme polohu objektu, tm mn pesn urme jeho hybnost a naopak.
Samotn akt men ovlivuje n objekt, ale relace (2.4) je splnna i tehdy, neprovedeme-li
men vbec. Jde o principiln hranici danou prodou, za kterou nelze nahldnout.
Napklad obyejn ohyb svtla na trbin lze chpat jako dsledek relac neuritosti pro
fotony. Prchod foton trbinou nen nic jinho ne pokus o uren jejich polohy y
s pesnost Ay (velikost trbiny). Fotony, kter proly trbinou, urit mly v okamiku
prchodu souadnici y rovnou souadnici y trbiny. Zmenme-li ku trbiny Ay, zvme
pesnost men y; podle relac (2.4) se ale zv nepesnost Ap
y
uren odpovdajc
komponenty hybnosti. Vsledkem je znm ohybov jev fotony za trbinou vyletuj
s danou pravdpodobnost do rznch smr se stedn kvadratickou fluktuac hybnosti Ap
y

danou Heisenbergovmi relacemi neuritosti.
8

Vet experimentlnch fakt, kter jsme uvedli ve, nen zdaleka pln. Vechny ale
pisply ke zrodu kvantov teorie, popisujc pro ns nezvykl svt atom a elementrnch
stic. Podejme nyn strun pehled jejho vvoje. V roce 1925 formuloval Werner
Heisenberg ve svch 25 letech maticovou mechaniku kad dynamick promnn piadil
tvercovou matici (zpravidla nekonenou), jej vlastn sla byly miteln hodnoty pslun
veliiny. lo o teorii pramenc z vynikajc intuice, na zklad kter bylo mon urit
napklad energetick spektra rznch atom (nejen vodku).
V roce 1926 Erwin Schrdinger formuloval vlnovou kvantovou mechaniku. eenm
rovnice
A E V
m
=
(
(
2
2
h
(2.5)
pro vlnovou funkci y bylo opt mon urit hodnoty energie E pro objekt v potencilnm poli
V(x, y, z). Ob konstrukce Heisenbergova i Schrdingerova poskytovaly shodn vsledky.
Spe ne o ucelenou teorii lo v t dob o nvod, jak urit energetick spektrum.
Obecnou konstrukci kvantov teorie na Hilbertovch prostorech provedl P. A. M. Dirac.
Ukzalo se, e Heisenbergova a Schrdingerova mechanika se li jen jinou volbou
pslunho Hilbertova prostoru.
A doposud byla budovna nerelativistick kvantov teorie. Zobecnn na relativistick
ppad provedli Klein a Gordon pro spin stice s = 0 a Dirac pro spin stice s = 1/2
(Kleinova-Gordonova rovnice, Diracova rovnice). S relativistickou kvantovou teori byla
objasnna podstata spinu, Dirac pedpovdl existenci pozitronu, ale pedevm byl postaven
zklad pro vybudovn kvantov elektrodynamiky (Dirac 1949). Odsud byl ji jen krek ke
vzniku kvantov teorie elektromagnetickho pole (Dirac, Feynman), ve kter dochz i ke
kvantovn samotnho elektromagnetickho pole (tzv. druh kvantovn). Vsledky kvantov
teorie pole lze pehledn zapisovat pomoc tzv. Feynmanovch diagram.
Na zklad rznch symetri v prod se od 60. let bouliv vyvj kalibran teorie,
napklad Weinbergova-Salamova teorie elektroslab interakce, kter sjednocuje teoretick
pohled na interakci elektromagnetickou a slabou, rozvj se kvantov chromodynamika
teorie siln interakce, teorie GUT sjednocujc elektroslabou a silnou interakci a probhaj
intenzvn pokusy o formulaci Einsteinovch-Diracovch rovnic supersymetrickch teori
SUSY pokouejcch se o jednotn popis vech ty interakc. Lidstvo stle vce poznv svt
elementrnch stic a jeho zkonitosti.
Nsledujc kapitolu budeme vnovat matematice, kterou je teba znt pro pochopen
kvantov teorie. Vlastn stavbou kvantov teorie se budeme zabvat a v kapitole 2.3
a nsledujcch.
Kvantov teorie Opertory
9
2.2 (M) OPERTORY V KVANTOV TEORII
V tto kapitole se budeme zabvat nejdleitj matematikou potebnou v kvantov teorii.
Veker vahy jsou z dvodu jednoduchosti provedeny pro ppad, kdy vlastn sla opertor
jsou navzjem rzn a tvo spoetnou mnoinu. Obecnj ppady vcensobnch vlastnch
sel a spojitho spektra jsou krtce diskutovny v zvru kapitoly.
2.2.1 Unitrn prostory (prostory se skalrnm souinem)
V kapitole 1.4.1 jsme rozili pojem vektoru na obecnj objekty ne jsou uspodan trojice
a zavedli linern vektorov prostor. Pozorn si znovu tuto pas pette! Nyn analogicky
rozme pojem skalrnho souinu pro rzn linern vektorov prostory. Budeme dsledn
pouvat Diracovu symboliku, ve kter jsou prvky linernch vektorovch prostor znaeny
symboly > > > a x f | , | , | a skalrn souiny > < > < > < b a y x g f | , | , | , atd.

R
3
prostor relnch trojic

. |
, ) , , ( | , ) , , ( |
3 3 2 2 1 1
3 2 1 3 2 1
souin skalrn
k k
g f g f g f g f
g g g f f f
= + + > <
= > = >
g f
g f

Norma vektoru (velikost) se definuje vztahem
. | | | | |
2
3
2
2
2
1
pro
3
f f f + + = > <
R
f f f (2.6)
Pro reln trojice znzornn jako seky opaten ipkami je norma vektoru rovna dlce
seky a plat o cos | | | | | | | | | = > < g f g f , kde o je hel seven obma vektory. Z tohoto
vztahu plyne okamit Schwartzovo lemma:
| || || || || . < > s f g f g (2.7)
Vsledkem operace skalrnho souinu je slo, v ppad linernho vektorovho prostoru R
3

reln slo, v obecnm ppad bude vhodn uvaovat i o sle komplexnm. Norma
vektoru (velikost) mus ale vdy bt nezporn reln slo.

R
N
prostor relnch N-tic
. |
, ; ) , , ( | , ) , , ( |
1
1 1
1 1
k k
N
k
k k N N
l l N N
g f g f g f g f
g f g g f f
= = + + > <
e = > = >
. .
g f
g f , R

V platnosti zstvaj definice normy i Schwartzovo lemma.

C
N
prostor komplexnch N-tic
. |
, ; ) , , ( | , ) , , ( |
*
1
* *
1
*
1
1 1
k k
N
k
k k N N
l l N N
g f g f g f g f
g f g g f f
= = + + > <
e = > = >
. .
g f
g f , C

Skalrn souin definujeme v jednom z argument komplexn sdruen (dohodou v levm).
Pro komplexn slo z = a + i b je velikost (norma) sla dna vztahem

*
z z z =
10
Prv proto, aby pro komplexn sla zstalo v platnosti, e norma vektoru je odmocnina
skalrnho souinu vektoru se sebou samm, je v definici skalrnho souinu komplexn
sdruen v jednom z argument. Pi ve uveden definici skalrnho souinu bude
vsledkem sice komplexn slo, ale norma vektoru zstane reln nezporn:
* * 2 2
1 1 1
0
N N N
f f f f f f f f f = = + + = + + > .
Opt plat Schwartzovo lemma.

l
2
prostor komplexnch posloupnost (N-tice s N )
1 1 1
* * * *
1 1
1
| { , , , } { } , | { } ; ,
| .
n l l l l l l
n n k k k k
k
f f f g f g
f g f g f g f g

= =
=
> = = > = e
< > + + + = =
f g
f g
. .

C ,

Takto definovan skalrn souin m smysl jen pro konvergentn posloupnosti. Do prostoru
l

2
meme zahrnout jen takov prvky > f | , pro kter je < | | | | f , tj. poadujeme

. | pro
2
1
*
l f f
k
k k
e > <
=
f
Potom je
, | , | pro | | | | | | | | | | | | |
2
1
*
l g f
k
k k
e > > < s = > <

=
g f g f g f
nebo Schwartzovo lemma plat i v ppad nekonench posloupnost.

L
2
( , ) prostor komplexnch funkc reln promnn
Pi dalm zobecnn prostoru l

2
si meme index k pedstavit spojit. Msto k budeme pst
x : f
x
. Vraz f
x
nen ale nic jinho ne komplexn funkce reln promnn (spojitho indexu),
kterou je zvykem zapisovat ve tvaru f (x ) , tj.
. ) ( ) ( |
, , ; ), ( | ), ( |
*
}
+

> <
e e > >
dx x g x f
g f x x g g x f f
x x
g f
g f , C R

Analogicky jako v l
2
je teba do prostoru L
2
zahrnout jen prvky s < | | | | f

, tj.
. ) ( pro ) ( ) (
2 *
L e <
}
+

x f dx x f x f
Potom je
2 *
| , | pro | | | | | | | | | ) ( ) ( | | | | L e > > < s = > <
}
+

g f g f g f dx x g x f
a skalrn souin m smysl. Schwartzovo lemma plat i pro integrly. L
2
se nkdy nazv
prostor funkc integrovatelnch s kvadrtem. Lze ho definovat i pro jin definin obor ne
( , ), potom peme L
2
(M ), kde M je definin obor funkc f (x) e L
2
(M ).

Nyn meme pistoupit k obecn definici prostor se skalrnm souinem.
11
UNITRN PROSTOR (prostor se skalrnm souinem) unitrnm prostorem nazveme
linern vektorov prostor V (s operac + : V V V a operac : C V V ), na
kterm je definovna dal operace
C > < V V : |
(tzv. skalrn souin) s vlastnostmi
0 | 0 ; 0 ) 4
, ) | | ( | ) 3
, | | ) 2
, | | | ) 1
* *
= > = > , < > > , <
> < = > < > < = > , <
> < = > <
> < + > < = > + <
f f f f f
g f g f g f f g
g f g f
h f g f h g f
o o
o o

Poznmky:
1) Pidnm operace [ , ] z linernho vektorovho prostoru zskme Lieovu algebru, pidnm
operace < | > zskme unitrn prostor.
2) Prvn dv operace v definici znamenaj linearitu v pravm argumentu. Z tet operace plyne
antilinearita v levm argumentu (aditivnost + vytknut komplexn sdruen konstanty).
3) Symbolika zpisu pochz od P. A. M. Diraca. Nazv se tak braketov symbolika nebo
brakety (z anglickho bracket = zvorka).
< | > bracket
< | bra (lze matematicky definovat, dul, naznaen operace skalrnho souinu)
| > ket (vektor z V )
4) Pro komplexn N-tice lze interpretovat > f | jako sloupcovou matici, | f < jako transponovanou
komplexn sdruenou matici:
( ) . ;
* *
1
1
N
N
f f
f
f
. = , <
|
|
|
.
|
\
|
= > , f f
Potom je skalrn souin
( )
k k
N
N
g f
g
g
f f
*
1
* *
1
=
|
|
|
|
.
|
\
|
= > , < . g f
definovn za pomoci maticovho nsoben. Pro jin prostory ne n-tice nen pro nae ely
teba jednotliv sti skalrnho souinu > , < g f njak interpretovat.
5) Pro L
2
lze chpat
}
+

= < dx x f ) ( |
*
f jako naznaenou operaci skalrnho souinu. Je
jen teba doplnit patinou funkci, na kterou operace psob. Podobn situace je u derivovn,
napeme-li jen d /dx.
Paprsek nech V je unitrn prostor, > f | jeho nenulov prvek. Paprskem nataenm na
> f | nazveme mnoinu prvk } | , | }, 0 { \ ; | | ; | { V
C
e > > e > = > > g f f g g o o .
| f >

Hilbertv prostor pln unitrn prostor (hranice prostoru je jeho soust).
Separabiln Hilbertv prostor Hilbertv prostor se spoetnou bz.
12
2.2.2 Opertory
Opertorem rozumme zobrazen
, :
V V A
kter prvku > f |

prostoru V piazuje prvek > g | tohoto prostoru:
. | |
> = > g f A
V platnosti zstv bn nzvoslov pouvan pro zobrazen (vzor, obraz, definin obor,
obor hodnot,).
Pklad 1: R
3
Opertorem na R
3
me bt libovoln matice 33, napklad
.
1 1 0
1 0 0
0 0 1
|
obecn , |
3
1
1
1
2
1
1 1 0
1 0 0
0 0 1
|
1
2
1
| ;
1 1 0
1 0 0
0 0 1
3 2
3
1
3
2
1
|
|
|
.
|
\
|
+
=
|
|
|
.
|
\
|
|
|
|
.
|
\
|
= >
> =
|
|
|
.
|
\
|
=
|
|
|
.
|
\
|
|
|
|
.
|
\
|
= >
|
|
|
.
|
\
|
= >
|
|
|
.
|
\
|
=
f f
f
f
f
f
f
f
g f
f
A
A
A

Pklad 2: L
2
( , )

( ) . | e ) 1 ( e |
e | ;
> = = = >
= >

g f
f
x x
x
x x
dx
d
x
dx
d
D
D

Jednotkov opertor: > > f f | |
1 . Pro n-tice je jednotkovm opertorem diagonln matice

s jednotkami na diagonle (jednotkov matice) ovte!
Kvadrt opertoru: Druhou mocninu opertoru meme definovat, je-li obor funknch
hodnot opertoru podmnoinou jeho defininho oboru, potom
( ) . |

|
2
> > f f A A A
Pklad 3: Opertor derivace
. e ) 4 2 ( e 2 e |
e | ;
2 2 2
2
2 2 x x x
x
x x
dx
d
dx
d
dx
d
dx
d

+ =
|
.
|
\
|
=
|
.
|
\
|
>
= >
f
f
D
D

Mocnina opertoru: Analogicky definujeme indukc obecnou mocninu opertoru
( ) . |

|
1
> > f f
- n n
A A A
Funkce opertoru: Nech f (x) je analytick funkce s Taylorovm rozvojem
. ) (
0
=
=
k
k
k
x c x f
13
Potom meme definovat funkci opertoru
.
(
0
=
=
k
k
k
c f A A (2.8)
Pipomeme si zde rozvoje nkterch dleitch funkc:
.
! 8 ! 6 ! 4 ! 2
1 ch
,
! 9 ! 7 ! 5 ! 3
sh
,
! 8 ! 6 ! 4 ! 2
1 cos
,
! 9 ! 7 ! 5 ! 3
sin
,
! 4 ! 3 ! 2
1 e
, 1
1
1
8 6 4 2
9 7 5 3
8 6 4 2
9 7 5 3
4 3 2
5 4 3 2
+ + + + + =
+ + + + + =
+ + =
+ + + =
+ + + + + =
+ + + + + + =
x x x x
x
x x x x
x x
x x x x
x
x x x x
x x
x x x
x
x x x x x
x
x

Pklad 4: Na prostoru C
2
je zadn maticov opertor
0 i
i 0
| |
=
|
\ .
A . Urete exp(
A).
2
3 2
4 3 2
2 1 2
0 i 0 i 1 0

,
i 0 i 0 0 1

,

,

, , 1, 2, .
n n
n
| | | | | |
= = =
| | |
\ . \ . \ .
= = =
= = = =
= = =
.
.
A 1
A A A A 1 A
A A A A A A 1
A A A 1

Nyn ji snadno nalezneme hledanou funkci matice:
.
1 ch 1 sh i
1 sh i 1 ch
) 1 sh(
) 1 ch(
! 7
1
! 5
1
! 3
1
1
! 6
1
! 4
1
! 2
1
1
! 4
! 3
! 2
1 )
( exp
4 3 2
|
|
.
|
\
|
= + =
=
|
.
|
\
|
+ + + + +
|
.
|
\
|
+ + + + =
= + + + + + =
A 1
A 1
A A A
A A

Takto zskaj smysl napklad i vrazy typu sin ( d/dx ) a podobn. Pozdji se naume funkci
opertoru nalzt pomoc spektrlnho rozvoje opertoru. Jde o efektivnj zpsob ne je
Taylorv rozvoj.
Inverzn opertor: Inversnm opertorem k A
nazveme takov opertor

1
A , e
.
1 1
1 A A A A = =

14
K danmu opertoru A
me bt nalezen inversnho opertoru znan obtn, nkdy

inversn opertor neexistuje vbec.
Sdruen opertor: Sdruenm opertorem k A
nazveme takov opertor
A , e

| | . < > = < > f g f g A A
Psoben opertoru A
v prav stran skalrnho souinu dopadne stejn jako psoben

k nmu sdruenho opertoru v lev sti skalrnho souinu. Sdruen opertor k A
nemus
vdy existovat.
Pklad 5:
1
1 2i 1 2 1 0

; ; .
0 i 0 i 2i i
| | | | | |
= = =
| | |

\ . \ . \ .
A A A
Skuten
1
1
1 1 2
2 2
1 1
2 1 2
1
1 2i 1 2 1 0

,
0 i 0 i 0 1
1 2 1 2i 1 0

;
0 i 0 i 0 1
2i 1 2i
| ,
i 0 i
1 0
|
2i i 2i i
|
g g g
g g
f f
f f f
f
| | | | | |
= = =
| | |
\ . \ . \ .
| | | | | |
= = =
| | |
\ . \ . \ .
+ | | | | | |
> = =
| | |
\ . \ . \ .
| | | | | |
> = =
| | |

\ . \ . \ .
< > =
g
f
f g
A A 1
A A 1
A
A
A
( )
( )
1 2 * * * * *
2 1 1 1 2 2 2
2
1 * * * * * *
1 1 2 1 1 1 2 2 2
2
2i
2i i ,
i
| 2i i 2i i .
g g
f f g f g f g
g
g
f f f f g f g f g
g
+ | |
= + +
|
\ .
| |
< > = + = + +
|
\ .
f g A

Poznmka: Nalzt sdruen opertor pro matice je velmi snadn, pvodn matici sta komplexn
sdruit a transponovat (peklopit kolem diagonly), tj.
*

( )
T
= A A .
Uveme nyn velmi uiten vztahy pro vpoet inversnho a sdruenho opertoru pro
souin dvou opertor:
,

)

(
1 1 1
= A B B A (2.9)

( ) . = AB B A (2.10)
Jejich dkaz je triviln pmo z definice inversnho a sdruenho opertoru:
,
/

)

(
,
/

)

(
1 1 1
1 1
zprava
zprava

=
=
A B A B A
B 1 B A B A

.

)

(
1 1 1
= A B B A
Analogicky postupujeme i pro sdruen opertor:

( ) | | | | . < > = < > = < > = < > f g f g f g f g AB AB A B B A
15
Komutativita opertor: Pro opertory je obecn A B B A

= . kme, e opertory
nekomutuj. Mru nekomutativnosti meme posoudit za pomoci tzv. komuttoru
. A B B A ] B A [

, (2.11)
Je-li komuttor opertor A
, B
nulov, opertory komutuj, je-li rzn od nuly nekomutuj.

Vsledkem komuttoru je opt opertor. Uveme nejdleitj vlastnosti komuttor
(dokate!)
. 0

[
[

[
[

[
[ ) 4
,

[

[ ) 3
,

[

[

[ 2)
,
[

[ ) 1
= + +
=
+ = +
=
] ] ] ] ] ]
] ]
] ] ]
] ]
B A C A C B C B A
B A B A
C B C A C B A
A B B A
, , , , , ,
, ,
, , ,
,
o o

To jsou ale prv definin vlastnosti Lieovy algebry (1.22) a (1.25). Komuttory tvo
Lieovu algebru na prostoru opertor.

Pklad 6: Mjme na L
2
dva opertory: x dx d = = X D

a , napklad na prvek >
5
| x psob
takto
. |
, 5 |
6 5 5 4 5 5
x x x x x x
dx
d
x = = > = = > X D
Ureme jejich komuttor
( )
> = = ' ' + =
= = = > = >
f
f f
| ) ( ) ( ) ( ) (
) ( ) ( ) ( ) ( | )

( | ]
[
x f x f x x f x x f
x f
dx
d
x x f x
dx
d
x f
dx
d
x x
dx
d
D X - X D X D

. 1 X D
X D
[
| pro | | ]
[
2
=
e > = > = > L f f f

Podobn meme urovat i dal komutan relace.
V celm tomto textu se budeme zabvat linernmi opertory, tj. opertory s linern
odezvou: > + > = > + > g f g f |
) | | (
A A A | o | o . Vechny dosud uveden opertory byly

linern.
V kvantov teorii se setkme pedevm se dvma druhy linernch opertor - opertory
unitrnmi a opertory Hermitovmi. Uveme nyn definice tchto opertor.

UNITRN OPERTORY
Definice: unitrn opertor zachovv skalrn souin, tj.
.
| |
| , |
| > < = > < > > > > g f g f g g f f U U U U (2.12)

Skalrn souin se ped a po psoben unitrnho opertoru nezmn.
Vta: Pro unitrn opertory je sdruen a inversn opertor toton, tj.

1

.
= U U (2.13)
Dkaz: Z definice sdruenho opertoru vme, e

| | . < > = < > f g f g U U U U
16
Pro zachovn skalrnho souinu (definice unitrnho opertoru) je nutn, aby

, = U U 1
to ale podle definice inversnho opertoru prv znamen, e
1

= U U
.

Pklad 7: opertor
x i
e
U

na prostoru L

2

je unitrn
( )
. | ) ( ) (
) ( e ) ( e ) ( e ) ( e
, ) ( e |
, ) ( |
, ) ( e |
, ) ( |
*
i * i i
*
i
i
i
> < = =
= = = > <
= > = >
= > = >
}
} }

g f
g f
g g
f f
dx x g x f
dx x g x f dx x g x f
x g x g
x f x f
x x x x
x
x
U U
U
U

HERMITOVY OPERTORY
Definice: Hermitv opertor psob v obou stech skalrnho souinu stejn, tj.
.
| |
> < = > < g f g f A A (2.14)

Vta: Pro Hermitv opertor je sdruen opertor roven pvodnmu, je samosdruen:

. = A A (2.15)
Dkaz: Plyne okamit z definice sdruenho opertoru.
Poznmka: V pesn matematice se definice samosdruenho a Hermitova opertoru nepatrn li
poadavky na definin obor, pro nae ely nebudeme samosdruen a Hermitovy opertory
rozliovat. Vzhledem k tomu, e Hermitv opertor psob v obou stech skalrnho souinu stejn,
asto se pe
.
| |
> < = > < = > < g f g f g f | A A A

Centrln pozice A
naznauje, e podle vlastnho uven meme opertorem zapsobit vlevo i

vpravo. Tato struktura se nkdy nazv sendvi.
Pklad 8: opertor
x d
d
i
= B
na prostoru L

2

(

,

) je hermitovsk
| | .
|
) (
i ) (
) (
) ( i ) ( ) ( i
) (
) (
i ) ( ) ( i |
* * *
.
*
*
> < = |
.
|
\
|
= + =
= = |
.
|
\
|
= > <
} }
} }

g f
g f
B
B
dx
x d
x g d
x f dx
x d
x g d
x f x g x f
dx x g
x d
x f d
dx x g x f
x d
d
partes p

Vraz v hranat zvorce je nulov, nebo funkce z L

2

(

,

) jsou integrovateln
s kvadrtem na (

,

) a proto mus bt
. , pro 0 ) ( lim ) ( lim
2
L e = =

g f x g x f
x x

Samotn opertor derivace dx d = D
hermitovsk nen, pi proveden integrace per partes by

se zamnilo znamnko a > < = > < g f g f D D
| |
.
17
2.2.3 Projekn opertory
Clem tto kapitoly bude nauit se nachzet projekce vektor do pedem zadanho
paprsku. Jde o lohu, kter m prvoad vznam nejen pro kvantovou teorii. Rozvoje do
rznch typ ad (napklad Fourierova ada) nejsou nic jinho ne hledn projekc zadan
funkce do vektor njak bze, kter reprezentuj paprsek v prostoru.
Z celho paprsku sta vzt jedin vektor, kter paprsek zcela pope. Vybereme tento
reprezentativn vektor jednotkov, tj. tak, aby 1 tj = = > < | | | | . , 1 | a a a . Snadno
pedstaviteln je situace v R

2
. Na obrzku vidme jednotkov vektor > a | , kter representuje
paprsek a vektory

> > > h g f | , | , | , kter do tohoto paprsku budeme promtat.
| > g
P | > f
| > f
| > h
P | > h
P | > g
| > a
paprsek
^
^
^
o

Projekce libovolnho vektoru > f | m velikost o cos | | | | f a smr | | | | | a a > .
Znamnko funkce cos ve velikosti projekce uruje, zda promtan vektor m ve smru > a |
nebo ve smru opanm. Projekci lze napsat jako souin jej velikosti a smru:
. |
|
|
|
| | | | | | | |
|
| | | |
|
| | | | | | | |
|
| | | |
| | | |
|
cos | | | | |
>
> <
> <
= >
> <
=
>
> <
=
>
= > a
a a
f a
a
a a
f a
a
a
f a
f a
f
a
a
f f o P
Povimnte si, e pi pravch vraz v Diracov symbolice meme libovoln
sthovat sla (normy vektor a skalrn souiny). Vraz pro projekci se skld z koeficientu,
kter uruje velikost projekce a vektoru > a | . Zapeme-li formln koeficient a za vektor,
zskme opertorov tvar:
.
|
| |
|
|
| |
> <
> ><
=
> <
> <
> = >
a a
f a a
a a
f a
a f P Ozname
.
|
| |
> <
><
a a
a a
P (2.16)
Tento vraz se nazv projeknm opertorem. Sm o sob vznam nem, jde
o naznaenou operaci skalrnho souinu, kter mus bt vykonna. Teprve zapsobenm P

na njak vektor > f | dostaneme smyslupln vraz projekci vektoru danou koeficientem
> < > < a a f a | | a smrem vektoru > a | . Situace je podobn opertoru d/dx, tak jde jen
o naznaenou derivaci, kter mus bt vykonna na konkrtn funkci. Bude-li vektor > a | , do
kterho promtme jednotkov, vrazy se jet zjednodu:

. | | |
, | |
> >< >

><
f a a f
a a
P
P
(2.17)
Koeficient projekce je > < f a | a smr je > a | .
18
Pklad 9:
Naleznte projekci vektoru > f | do vektor > a | a > b | . Vektory jsou dny takto:
.
1
1
| ; | ; |
|
|
.
|
\
|
+
= >
|
|
.
|
\
|
= >
|
|
.
|
\
|
= > b a f
1
1
3
1

Nejprve nalezneme projekn opertory:
( )
( )
( )
( )
.
2 1 2 1
2 1 2 1
2
1 1
1 1
1
1
1 1
1 1
1
1
|
| |
,
2 1 2 1
2 1 2 1
2
1 1
1 1
1
1
1 1
1 1
1
1
|
| |
|
|
.
|
\
|

=
|
|
.
|
\
|
+
+
=
|
|
.
|
\
|
+
+
+
|
|
.
|
\
|
+
=
> <
><
|
|
.
|
\
|
=
|
|
.
|
\
|
=
|
|
.
|
\
|
|
|
.
|
\
|
=
> <
><
b b
b b
a a
a a
b
a
P
P

Nyn snadno nalezneme hledan projekce:
.
1
2 1 2 1
2 1 2 1
|
,
2 1 2 1
2 1 2 1
|
|
|
.
|
\
|
+
=
|
|
.
|
\
|
|
|
.
|
\
|

= >
|
|
.
|
\
|
=
|
|
.
|
\
|
|
|
.
|
\
|
= >
1 3
1
2
2
3
1
f
f
b
a
P
P

Vyuijme nyn tohoto pkladu a vyzkouejte
si, e plat jednoduch a uiten relace.
Vpoty jsou natolik snadn, e zde uvedu
jen vsledky: 0 1
1
2
3
2
| > a
| > b
| > f

1.

; .
a a b b
= = P P P P
2. .

;
2 2
b b a a
P P P P = =
3. .

1 P P = +
b a

Prvn relace znamen, e projekn opertory jsou hermitovsk. Pro matice je vznam
jednoduch: Matice se po peklopen kolem hlavn diagonly a nslednm komplexnm
sdruen nezmn. Druh relace m tak velmi jednoduch vznam: Projekce dvakrt
proveden po sob (kvadrt opertoru) je shodn s projekc provedenou jednou. Ob
vlastnosti jsou pro projekn opertory charakteristick a vtinou se povauj za definici
projeknho opertoru:
Definice: Projeknm opertorem nazveme takov linern opertor, kter je hermitovsk
a plat P P
2
= .
Poznmka: Snadno lze ukzat, e ob vlastnosti jsou splnny pro definici (2.16), napklad pro
druhou vlastnost:
.
|
| |
| |
| | |
|
| |
|
| |
2
P P =
> <
><
=
> >< <
>< ><
=
> <
><
> <
><
=
a a
a a
a a a a
a a a a
a a
a a
a a
a a

V prostednm vrazu jsme zkrtili skalrn souin v itateli (uprosted) s jednm ze skalrnch souin
ve jmenovateli. Jde o prost komplexn sla, kter lze vytknout ped vrazy a krtit.
19
Vznam tet relace je tak snadno pochopiteln: Vektory > a | a > b | jsou navzjem kolm
a v rovin tvo ortonormln bzi (bzi sloenou z kolmch a jednotkovch vektor).
Projekce do tchto vektor nejsou nim jinm ne rozkladem pvodnho vektoru do tto
bze. Zkuste si ob projekce sest. Dostanete pvodn vektor. Prv matematickm
vyjdenm faktu, e souet vech projekc d pvodn vektor je tet relace:
. | |
|

> = > + > = + f f f
b a b a
P P 1 P P
Nkdy se tto relaci k relace plnosti. Pokud je dan bze pln (nechyb v n dn
vektor), potom je souet vech projeknch opertor roven jednotkovmu opertoru. To
znamen, e souet vech projekc libovolnho vektoru d pvodn vektor.
2.2.4 Rozvoj prvku do bze
Mjme v unitrnm prostoru spoetnou bzi (maximln mnoinu linern nezvislch
vektor) } {| >
k
e . Vhodnou linern kombinac jednotlivch prvk meme vdy zajistit, aby
prvky bze byly navzjem kolm a mly jednotkovou velikost. Takov prvky budeme
oznaovat jen poadovm slem: > k | . Bze sloen z vektor > k | m dv zkladn
vlastnosti:
, |
kl
l k o = > < (2.18)
.
| | 1 = ><
k
k k (2.19)
Vlastnost (2.18) je vyjdenm ortonormality. Skalrn souin dvou rznch vektor je
nulov (jsou navzjem kolm) a dvou stejnch je roven jedn (vektory bze maj jednotkovou
velikost). Vlastnost (2.19) je relac plnosti bze. Souet vech projeknch opertor d
jednotkov opertor, tj. souet vech projekc libovolnho vektoru d pvodn vektor.
V relaci plnosti je mon vynechat sumaci a vyut Einsteinovu suman konvenci.
V ppad neseparabilnch prostor s nespoetnou bz maj ob relace tvar:
| ( ) , x y y x o < > = (2.20)
.
| | 1 = ><
}
dx x x (2.21)
Na prav stran relace ortonormality je msto Kroneckerova symbolu Diracova 6 distribuce
a v relaci plnosti je msto sumace projeknch opertor integrace.
Rozvoj prvku do bze je v Diracov symbolice mimodn jednoduch. Sta ped
prvek vsunout relaci plnosti v podob jednotkovho opertoru:
. | , | | | |
| > < > = > >< = > = >

f f f f k c k c k k
k
k
k
k
1 (2.22)
Koeficienty rozvoje jsou dny skalrnm souinem rozvjenho vektoru s prvkem bze.
Pklad 10: Fourierova ada
Uvaujme prostor L
2
(0, 2) periodickch funkc integrovatelnch s kvadrtem. Dky
poadavku f(0) = f(2) tvo v tomto prostoru plnou bzi soustava funkc (viz elementrn
uebnice z matematiky nebo ltka z prvnch semestr):
. , 2 , 1 , 0 , e |
i
. = = > k f
kx
k

Tyto funkce jsou sice navzjem kolm, ale nejsou jednotkov:
20
. 2
0
e e e |
2
0
) ( i
2
0
i i
l k
x k l x l x k
l k
k l
k l
dx dx f f o t
t
t t
=
=
=
= = = > <
} }

pro 2
pro

Nulovost skalrnho souinu pro l = k plyne z periodinosti trigonometrickch funkc na
intervalu <0, 2>. Vydlme-li prvky bze jejich velikost, zskme ortonormln bzi
, , 2 , 1 , 0 , e
2
1
|
i
. = = > k k
kx
t

pro kterou plat relace ortonormality (2.18) a relace plnosti (2.19). Rozvoj libovoln funkce
z naeho prostoru je potom
, | , | | > < > = >

f f k c k c
k
k
k

neboli
, ) ( e
2
1
, e
2
1
) (
2
0
i i
}

= =
t
t t
dx x f c c x f
kx
k
k
kx
k

co jsou znm vztahy pro Fourierovu adu. Nezapomete, e skalrn souin je v levm
argumentu komplexn sdruen, proto je v koeficientu c
k
minus.
Reprezentace
V dan bzi meme snadno pepsat opertorovou rovnici > = > g f | |
A . Vlome ped
vektor jednotkov opertor.
< > = > ><
> = >
zleva | / |
| |

k | l l |
l
g f
g f
A
1 A

. |
> < = > >< <
g f k | l l | | k
l
A (2.23)
Zskan vraz nen ale nic jinho ne maticov nsoben
11 1
1 1
1

,
, ,
,
n
k l
n
n nn n n
n
A A
f g
A k| | l
| f n|
A A f g
| g n|
| |
| | | |
< >
|
| |
|
| |
= > < >
|
| |
| > < >
| |
|
\ . \ .
\ .
f f
g g

. . .
. .
.
A A

neboli
.
k
l
l kl
g f A =
(2.24)
Jestlie opertoru piadme tvercovou matici > < l | | k A
l k
A A

a vektoru sloupcovou
matici > < > f f | l f |
l
, meme s opertorovmi vrazy zachzet jako s obyejnm
nsobenm matic. Hovome o tom, e jsme zvolili reprezentaci danho prostoru. Ve
skutenosti nejde o nic jinho ne o volbu konkrtn bze. M-li bze nekonen spoetn
poet len, budou vektorm odpovdat posloupnosti a opertorm nekonen matice.
Vidme, e v libovolnm separabilnm Hilbertov prostoru existuje jednoznan zobrazen
prvk na prostor posloupnost l
2
(izomorfismus). V ppad neseparabilnch prostor
s nespoetnou bz zskme obdobnou relaci:
21
, |
> < = > >< <

}
g f x dy | y y | | x A (2.25)
co nen nic jinho ne integrln transformace.

> < > < > <
=
}
g f x| x g y| y f y | x| y x A
x g dy y f y x A
) ( , ) ( ,
) , (
; ) ( ) ( ) , (
A
(2.26)
s jdrem A(x, y). Veliiny x, y hraj lohu spojitho indexu.
Pechod mezi bzemi
Mme-li k dispozici dv sady bzovch vektor } {| > k a } {| > ' k , bude mezi koeficienty
rozvoj platit jednoduch vztah, kter opt odvodme jen vloenm relace plnosti:
. , | > ' < = > >< ' < = > ' < '
' '
|

|k k S f S k |k k | k f
k k
k
k k k
k
k
f f
Matice S se nazv matice pechodu.
2.2.5 Spektrln teorie
V teorii opertor pat k zkladnm lohm nalzt smry, ve kterch se psoben danho
opertoru projevuje jako komplexn natahovn:
. ; | |
C e > = > f f A (2.27)

Vektor > f | se nazv vlastnm vektorem (charakteristickm vektorem) opertoru A

a koeficient natahovn l vlastnm slem (charakteristickm slem). Napklad u tenzoru
setrvanosti le vlastn vektory ve smru os, ve kterch tleso pi rotaci nehz. U linernch
opertor je i kad nsobek vlastnho vektoru vlastnm vektorem se stejnm vlastnm
slem. Jde tedy o cel paprsek v Hilbertov prostoru, neboli vlastn smr. Takovch
vlastnch smr a sel me existovat u linernch opertor cel ada, jejich maximln
poet je roven dimenzi prostoru (potu prvk bze). U separabilnch prostor meme tedy
lohu nalezen vlastnch sel a vektor formulovat rovnicemi:
. ; , 2 , 1 ; | |
C e = > = >
k k k k
k . f f A (2.28)
Mnoina vech vlastnch sel } , , , {
1
. .
n
se nazv spektrum opertoru A
.
Nalezneme-li spektrum opertoru a jeho vlastn vektory, meme relativn snadno eit
rovnice obsahujc tento opertor. Pomoc vlastnch sel a vektor lze napklad eit
soustavy obyejnch linernch diferencilnch rovnic (viz kapitola 1.5 prvn sti sylabu).
Vta: Hermitovsk opertor m reln vlastn sla a vlastn vektory dvou rznch vlastnch
sel jsou navzjem kolm.
Dkaz: Pi vpotu skalrnho souinu vyuijeme hermitovosti a ponechme opertor nejprve
psobit v prav sti skalrnho souinu a pot v lev. Vsledek mus bt stejn:
.
| |
| |
|
*
*
R e =
> < = > <

> < = > <
= > <
k k k
k k
k
k k
k k k k k k
k k

f f f f
f f f f
f f
A
A
Vlastn sla jsou tedy reln. V druh sti budeme postupovat obdobn. Pro vlastn slo
z lev sti skalrnho souinu vyuijeme prvn sti dkazu:
22
*
| |
| | |
k l l l k l
k l
k l k l k k l k

< > = < >
< > =

< > = < > = < >
f f f f
f f
f f f f f f
A
A

| |
( ) | 0
| 0 pro .
l k l k k l
l k k l
k l
k l

< > = < >
< > =
< > = =
f f f f
f f
f f

Vta: Vlastn sla unitrnho opertoru le na komplexn jednotkov krunici a vlastn
vektory dvou rznch vlastnch sel jsou navzjem kolm.
Dkaz: Pi dkazu vyjdeme s definice unitrnho opertoru:
. |
|
*
> < = > < = > <
k k k k k k k k
f f f f f f U U
Porovnnm prvnho a poslednho vrazu je zejm, e
. 1 | | 1
*
= =
k k k

Zbv dokzat kolmost vektor. K tomu budeme potebovat pomocnou vtu (lemma)

1 *
1

k k k k k
k
+
= = = f f f f U U .
Nyn ji budeme postupovat analogicky jako v ppad hermitovskho opertoru. V lev
sti skalrnho souinu vyuijeme opt prvn sti dkazu:
1
*
| |
1 |
| | |
| |
( ) | 0
| 0 pro .
k l l l k l
k l
k l k l k k l
k
l k l k k l
l k k l
k l
k l

< > = < >
< > =

< > = < > = < >
< > = < >
< > =
< > = =
f f f f
f f
f f f f f f
f f f f
f f
f f
U
U

Poznmky:
1. Reln vlastn hodnoty hermitovskch opertor budou v kvantov teorii vyuity jako mon
vsledky men dynamick promnn, kter odpovd opertor A
. Ani kolmost vlastnch vektor

nen bez uitku. Vhodn hermitovsk opertor nm me v podob svch vlastnch vektor
porodit vhodnou ortonormln bzi v Hilbertov prostoru.
2. Unitrn opertory se v kvantov teorii vyuvaj k popisu asovho vvoje stavu objektu.
Pklad 11: Ureme vlastn sla a vektory matice A
z pkladu 4:
,
0 i
i 0
|
|
.
|
\
|
= A
23
.
0
0
i
i
0 i
i 0
| |
2
1
2
1
2
1
|
|
.
|
\
|
=
|
|
.
|
\
|
|
|
.
|
\
|
|
|
.
|
\
|
=
|
|
.
|
\
|
|
|
.
|
\
|
> = >
f
f
f
f
f
f
f f A
Rovnice m netriviln een jen pokud je determinant roven nule. Z tto podmnky plynou
dv mon hodnoty vlastnho sla l. Pro kadou z nich potom ji snadno ume pslun
vlastn vektor. Pozor! Podmnka pro determinant in rovnice pro sloky vlastnho vektoru
zvisl. To je ale v podku, een rovnic mus mt jeden voln parametr, tak aby
pedstavovalo cel paprsek v prostoru. K vlastnm vektorm meme najt normovan vlastn
vektory a pslun projekn opertory. Vsledek je:
.
1 i
i 1
2
1
| 2 2 |
,
1
i
2
1
2 | ,
1
i
| , 1
,
1 i
i 1
2
1
| 1 1 |
,
1
i
2
1
1 | ,
1
i
| , 1
2 2 2
1 1 1
|
|
.
|
\
|
+

= >< =
|
|
.
|
\
|
+
= >
|
|
.
|
\
|
+
= > + =
|
|
.
|
\
|
+
= >< =
|
|
.
|
\
|
+
+
= >
|
|
.
|
\
|
+
+
= > =
P
P
c
c
f
f

Povimnte si, e matice A byla hermitovsk (matice peklopen kolem diagonly
a komplexn sdruen je shodn s pvodn matic). Proto m reln vlastn sla a vlastn
vektory tvo ortonormln soustavu:
. 0 1 | 2 , 1 2 | 2 = > < = > < = > < = > < 2 | 1 1 | 1
Tato soustava vektor je pln, tvo bzi v prostoru komplexnch dvojic:
. 1 P P

| 2 2 | | 1 1 |
2 1
= + = >< + ><
Vta o spektrlnm rozvoji: Nech A
je linern opertor s mnoinou vlastnch vektor, kter

tvo plnou ortonormln bzi v Hilbertov prostoru. Potom meme pro analytickou funkci
opertoru definovanou Taylorovm rozvojem (2.8) pst
.
) ( | | ) ( )
(

= >< =
k
k k
k
k
f k k f f P A (2.29)
Dkaz: Nejprve si povimnme psoben mocnin opertoru na vlastn vektory:
. | ) ( | |
| )
(
, |
, |
2 2
> = > = > = >

> = >
> = > = >
> = >
k k k
n
k
n
n k
n
n
n k
k
n
k k
n
k k k k k
k k k
f c c f f f f f
f f
f f f
f f

A A
A
A A
A
|
| |
|
.

V dal fzi dkazu budeme funkc opertoru psobit ji na obecn vektor. Provedeme ale
jeho rozklad do bze sloen z vlastnch vektor, kde psoben znme z posledn rovnosti:
. | | ) ( | | )
( | )
( > >< = > >< = >

|
f f f
k
k
k
k k f k k f f A A
To je ale pesn rovnost, kterou jsme chtli dokzat. Vynechme-li ve vrazech libovoln
vektor > f | , na kter opertory psob, dostvme vtu o spektrlnm rozvoji.
Poznmky:
1) M-li opertor vcensobn vlastn slo stupn N, nen to na zvadu. Vlastn vektory
k vcensobnmu vlastnmu slu tvo cel podprostor P dimenze N a lze zvolit N nezvislch
kolmch vlastnch vektor odpovdajcch tomuto vcensobnmu slu.
24
2) Je-li prostor neseparabiln, bude za nkterch dalch pedpoklad mon vtu o spektrlnm
rozvoji modifikovat do tvaru:
. | | ) ( )
(
}
>< = dx x x f f
x
A
3) Pro vyjden funkce opertoru je asto mnohem jednodu pout msto Taylorova rozvoje vtu
o spektrlnm rozvoji. Pslun ada probh jen pes vlastn sla opertoru.
4) Znme-li spektrum opertoru a jeho vlastn vektory, meme snadno napsat jeho libovolnou
funkci a eit tak rovnice, ve kterch se tato funkce opertoru vyskytuje. Speciln inverzn
opertor je dn formul
1
1 1

| | .
k
k k k k
k k

= >< =

A P
Vidme, e pro jeho existenci je krom pedpoklad vty nutn nenulovost vech vlastnch sel.
Pklad 12: Na prostoru C
2
je zadn maticov opertor
0 i
i 0
| |
=
|
\ .
A . Urete exp( A
).
Tento pklad jsme ji eili pomoc Taylorova rozvoje jako pklad 4. Z pkladu 11 znme
vlastn sla, vektory i projekn opertory tohoto maticovho opertoru. Z vty o spektrlnm
rozvoji meme proto napsat:
.
1 ch 1 sh i
1 sh i 1 ch
1 i
i 1
2
1
e
1 i
i 1
2
1
e
e e
1 1
2 1
2 1
|
|
.
|
\
|
=
|
|
.
|
\
|
+

+
|
|
.
|
\
|
+
= + =
+
P P
A

Na rozdl od Taylorova rozvoje m ada nyn jen dva leny.
Pklad 13: Naleznte asov vvoj prbhu teploty tye dlky L, jej oba konce jsou
udrovny na nulov teplot. Poten teplota tye je dna funkc ) (
0
x T .
kolem je najt een rovnice teplotn difze
) , ( ,
2
2
x t T T
x
T
t
T
=
c
c
=
c
c
k
s potenmi a okrajovmi podmnkami
. 0 ) , ( ) 0 , ( , ) ( ) , (
0 0
= = = L t T t T x T x t T
Peformulujme nyn lohu do Diracovy symboliky. Zaveme nejprve Hilbertv prostor
{ } 0 ) ( ) 0 ( ) , 0 ( : ) (
2
= = . e = L f f L L f x f H .
Jde o prostor funkc definovanch na intervalu <0, L>, periodickch a integrovatelnch
s kvadrtem. Okrajov podmnka pvodn rovnice je pesunuta do definice prostoru. Kdyby
byly okrajov hodnoty na obou stranch rzn, mohli bychom teplotn funkci zrcadlov
rozit (tm bychom zskali stejnou hodnotu teploty na obou koncch tye). Jestlie by
hodnota teploty tye na obou koncch byla nenulov, meme posunout potek teplotn
stupnice. Vzhledem k derivacm v rovnici teplotn difze to na tvar rovnice nem vliv.
Poadavek nulov teploty na obou koncch tye tedy nen na jmu obecnosti een. loha
m nyn tvar:
.
, | , |
|
2
2
dx
d
T T
t d
T d
>e > =
>
A A H (2.30)
Z pkladu 8 vme, e opertor
x d
d
i
= B je hermitovsk (m reln vlastn sla a kolmou

soustavu vlastnch vektor). Proto i kvadrt tohoto opertoru
2
B A= je hermitovsk.
25
Znamnko minus zde nen podstatn, jen zajist nezporn vlastn sla opertoru A
. een
lohy meme formln napsat okamit (!!) :
. ) ( | e ) ( |
0
) (
0
> = >

t T t T
t t A k
(2.31)
Skuten: dosadme-li poten as, d een poten podmnku. Derivujeme-li een
podle asu, zjistme, e een (2.31) spluje vchoz rovnici (2.30):
. ) ( |
) ( | e
) ( | e ) ( |
0
) (
0
) (
0 0
> = > = > = >

t T t T t T
dt
d
t T
dt
d
t t t t
A A
A A

Jedin problm je, e v nalezenm een (2.31) vystupuje funkce opertoru A
. Abychom ji
mohli urit, musme znt spektrum a vlastn vektory opertoru A
na prostoru H. eme tedy

nejprve lohu
. 0 ) ( ) 0 ( , 0
| , | |
= = = + ' '
e > > = >
L f f f f
f f f
H A

een tto obyejn linern diferenciln rovnice s okrajovmi podmnkami je:

. , 2 , 1 , sin
2
| , sin | ,
2
2 2
. = |
.
|
\
|
= > |
.
|
\
|
= > = k x
L
k
L
k x
L
k
c f
L
k
k k
t t t

Vlastn sla jsou reln ( A
je hermitovsk opertor), vlastn vektory jsou navzjem kolm

a tvo pirozenou bzi v H. Napsat een (2.31) je nyn ji jen jednoduchou aplikac vty
o spektrlnm rozvoji:
; | e ) ( | | e ) ( | e ) ( |
1
) (
1
0
) (
0
) (
0
2
2 2
0
0

=

=

> = > >< = > = >
k
t t
L
k
k
k
t t
t t
k c t T k k t T t T
k
t
A

. ) ( | , sin
2
|
0
> < |
.
|
\
|
> t T k c x
L
k
L
k
k
t

een meme samozejm zapsat i standardn, bez pouit Diracovy symboliky:
. ) ( sin
2
; sin e
2
) , (
0
0
1
) (
0
2
2 2
}
|
.
|
\
|
|
.
|
\
|
=

=

L
k
k
t t
L
k
k
dx x T x
L
k
L
c x
L
k
c
L
x t T
t t
t

Pro t = t
0
mme Fourierovu adu pro poten podmnku. Pro t = t
0
nejde o nic jinho ne
o rozvoj do jednotlivch Fourierovch mod. Kad Fourierova komponenta ubv
exponenciln s asem.
Vidme, e vta o spektrlnm rozvoji nm me bt uiten i pi een parcilnch
diferencilnch rovnic.

Kvantov teorie Zkladn principy
26
2.3 ZKLADN PRINCIPY KVANTOV TEORIE
Jak u vme, klasick mechanika selhala pi popisu dj mikrosvta zejmna proto, e
je postavena na komutujcch objektech. V mikrosvt dje ale nekomutuj. Zkladnm clem
bude tedy msto dynamickch promnnch pouvat nekomutujc objekty (opertory)
a nalzt vztah mez opertory a relnmi mitelnmi veliinami.
2.3.1 Zkladn axiomy a definice
I. Redefinice stavu
V klasick mechanice je stav stice uren polohou a hybnost.
Vzhledem k tomu, e v mikrosvte nelze souasn tyto veliiny
mit a men jedn ovlivn men druh, je nutn pojem stavu
definovat novm zpsobem. Fzov trajektorie ji nelze
v mikrosvt popsat kivkami. Vnmme je s pesnost danou
relacemi neuritosti 2 h > A A p x . Meme si pedstavit, e fzovou
trajektorii vidme jako rozmazanou ru s rozlienm danm tverekem o ploe 2 h
(sledujeme-li jednu souadnici a j odpovdajc zobecnnou hybnost).
Kompatibilita: ekneme, e dv dynamick promnn jsou kompatibiln, jestlie men jedn
veliiny neovlivn men veliiny druh. Pkladem kompatibilnch promnnch jsou (x, y),
pkladem nekompatibilnch promnnch jsou (x, p
x
). Kompatibilita je symetrick vlastnost,
ale nen transitivn.
(A komp B) (B komp A) ,
(A komp B) . (B komp C) / (A komp C) .
Pklad 14: (x komp y) . (y komp p
x
) / (x komp p
x
).
pln mnoina pozorovatelnch (MP): Maximln nezvisl mnoina vzjemn
kompatibilnch dynamickch promnnch. Jakkoli dal dynamick promnn u s nimi nen
kompatibiln. Napklad v nerelativistick teorii jsou nejznmj MP (x, y, z), (p
x
, p
y
, p
z
)
a pro centrln pole jet energie, kvadrt momentu hybnosti a jeho jedna komponenta
(E, L
2
, L
3
). Souasn lze tedy zmit vechny ti souadnice nebo vechny ti sloky hybnost.
Nelze ji ale souasn zmit vechny ti sloky momentu hybnosti.
Stav systmu: ekneme, e znme stav systmu, znme-li vsledek men nkter MP.
Stavem tedy nazveme jen to, co lze ve skutenosti souasn zmit.
Zkladnm rysem nov teorie mus bt nekomutujc objekty opertory. Msto
dynamickch promnnch z klasick mechaniky (souadnice, hybnost, energie, moment
hybnosti,) budeme pouvat opertory (opertor souadnice, hybnosti, ...). Nekomutativnost
tchto opertor bude vyjadovat nekomutativnost aktu men dynamickch promnnch
v mikrosvt. Veliiny namen pstrojem v mikrosvt jsou reln sla, nkdy spojit
(poloha stice), nkdy diskrtn (napklad jednotliv hladiny energie elektronu vzanho
v atomu). Jak zskat z opertoru dynamick promnn sadu relnch sel spojitho nebo
diskrtnho charakteru? Takovou sadou je prv spektrum hermitovskch opertor.
Dynamickm promnnm budeme tedy piazovat hermitovsk opertory.
Kad opertor psob na prvky njakho Hilbertova prostoru H. Musme se tedy ptt,
jak vznam bude v na teorii mt sm Hilbertv prostor a tak prvky, na kter opertory
psob. Pozdji uvidme, e pli nezle na volb Hilbertova prostoru. Podstatn jsou spe
vztahy mezi dynamickmi promnnmi, nyn opertory. Kvantov mechanika zaloen na
prostoru L
2
funkc integrovatelnch s kvadrtem je znm Schrdingerova vlnov mechanika
x
p
Ax
Ap
27
vedouc na Schrdingerovu rovnici a vlnov funkce. Kvantov teorie zaloen na prostoru l
2

posloupnost sitatelnch s kvadrtem je Heisenbergova maticov mechanika. Ob teorie se
na prvn pohled zdaj naprosto odlin. Pesto vlastn sla opertor v obou teorich jsou
stejn a ob teorie tak dvaj stejn pedpovdi. Hilbertv prostor se vemi svmi prvky
a s opertory, kter na prvky psob, koresponduje s vlastnostmi celho systmu z klasick
mechaniky. Msto systmu budeme proto v kvantov teorii hovoit o Hilbertov prostoru
danho systmu (napklad Hilbertv prostor elektronu).
Zbv rozlutit posledn hdanku k emu jsou prvky Hilbertova prostoru? Ji v vodu
jsme si ekli, e v mikrosvt sm akt men ovlivn stav systmu. Ped menm je systm
v jinm stavu ne po men. Akt men dynamick promnn zastupuje v kvantov teorii
hermitovsk opertor tto promnn. Psobenm tohoto opertoru na prvek prostoru
dostvme jin prvek tohoto prostoru. A to je pesn to, co hledme. Prvky (vektory) prostoru
tedy pedstavuj stav systmu. Akt men je psoben pslunho opertoru na stav (prvek
prostoru) a nov stav je prvek, kter vznikl psobenm opertoru.
Vlastn slo opertoru prezentuje namenou hodnotu a vypovd tak o stavu systmu.
Vme u, e nsobky kadho vlastnho vektoru jsou opt vlastnm vektorem. V H tedy
existuje k danmu vlastnmu slu cel vlastn smr (paprsek). Stavu systmu proto mus
odpovdat cel paprsek v H, nikoli jen jeden jedin vektor. Pichzme tak ke tem zkladnm
axiomm kvantov teorie:
systmu piadme Hilbertv prostor H systm H
stavu systmu piadme paprsek | y > v H stav > |
dynamick promnn piadme hermitovsk opertor A na H A A

S linearitou budovan teorie se poj velmi dleit princip:
Princip superpozice: Nech H e > | a H e > | reprezentuj dva rzn stavy
systmu. Potom je kad vektor > + > | |
2 1
je tak fyzikln realizovateln
stav.
Bez tohoto poadavku by nebylo mon vybudovat linern teorii.
II. Men v kvantov teorii
Akt men dynamick promnn A v njakm stavu znamen aplikaci opertoru A
tto
dynamick promnn na dan stav > | . Opertorem A
a stavem > | mus tedy bt zcela

jednoznan dno, co je a co nen mon na systmu namit. Odpov na tuto otzku
poskytuj tzv. interpretan postulty:
Postult A. Mme-li dynamickou promnnou A, mohu na systmu namit jen
nkterou z vlastnch hodnot {a
j
} opertoru A
tto dynamick promnn:

> = > j | a j |
j
A
.
Postult B. Pozorovn dynamick promnn A na systmu, kter byl pipraven ve
vlastnm stavu > j | opertoru A
, vede zcela jist k namen vlastn hodnoty a

j
.
Postult C. Je-li systm pipraven v obecnm stavu H e > | , vede opakovan men
veliiny A k rznm vsledkm a
j
. Stedn hodnota tchto opakovanch men bude
rovna > < |
| A .
28
Poznmky:
1) Opakovan men si nemusme pedstavovat tak, e bychom na stejnm systmu opakovali
neustle tat men. V praxi by to nebylo provediteln. Tko meme na jednom jedinm
elektronu zopakovat njak men. Musme mt pipraveno velk mnostv systm ve stejnm
stavu (napklad svazek elektron) a opakovat men na rznch elektronech (systmech).
2) Vraz pro stedn hodnotu je nejjednodum monm vrazem sloenm z opertoru A
a stavu
> | , kter d jako vsledek reln slo. Stedn hodnotu bv zvykem oznaovat <A> nebo
A .
3) Automaticky pedpokldme, e stavov vektory jsou normovny k jedn. Nen-li stavov vektor
normovn, musme vraz pro stedn hodnotu vydlit jet kvadrtem normy stavovho vektoru:
.
|
|
|
> <
> <
= > <

A
A
4) Vraz pro stedn hodnotu rozepsan v prostoru L
2
(R
3
) d:
.
) ( ) (
) (
) (
3 *
3 *
}
}
= > <
x x x
x x x
d
d
A

A

5) Jsou-li vechny systmy pipraveny ve vlastnm stavu > j | opertoru A
, d stedn hodnota
dan postultem C samozejm pslunou vlastn hodnotu podle postultu B a vechna men
daj v tomto vjimenm ppad stejn vsledek (pes j se nest):
.
|
|
|
|
|
j
j
a
j j
j j a
j j
j j
A =
> <
> <
=
> <
> <
= > <
A

III. Statistick interpretace stavovho vektoru
Rozvineme-li stavov vektor do ortonormln spoetn bze | n > nebo nespoetn bze | x >
| | | |
n
n n n = = > >< > >

, resp. | | | ( )| x x dx x x dx = = > >< > >
} }
,

nazvme koeficienty rozvoje
n
, respektive ( ) x , amplitudou pravdpodobnosti, e systm
nalezneme ve stavu | n >, respektive | x >. K tomu ns opravuje fakt, e jde o projekce
stavovho vektoru do patinho prvku bze. Z ortonormality bze a normovanosti stavu
k jedn okamit plyne
*
1
n n
=
, resp.
*
( ) ( ) 1 x x dx =
}

a vrazy
*
n n n
w = , resp.
*
( ) ( ) ( ) w x x x =
proto chpeme jako pravdpodobnost realizace stavu | n > resp. hustotu pravdpodobnosti
nalezen systmu ve stavu | x >. Pravdpodobnosti jsou automaticky normalizovny k jedn.
IV. Princip korespondence
Poslednm ze zkladnch princip kvantov teorie je princip korespondence. Vymezuje, kter
sti z teoretick mechaniky je mon pevzt v kvantov teorii.
Princip korespondence pro zkladn relace. Zkladn relace mezi dynamickmi
promnnmi v teoretick mechanice a pslunmi opertory v kvantov mechanice se
mohou liit jen poadm opertor.
Princip korespondence pro algebru Poissonovch zvorek. Struktura Poissonovch
zvorek v teoretick mechanice je identick se strukturou komuttor v kvantov teorii:
29
. ] C B A
C
B
A

,
[ } , {
k C B A
C
B
A
= =

Prvn st principu korespondence plat pro jednoduch relace mezi dynamickmi
promnnmi, kter neobsahuj derivace. Napklad definice Hamiltonovy funkce v potenci-
lnm poli V
) , , (
2
2 2 2
z y x V
m
p p p
H
z y x
+
+ +

pejde v definici Hamiltonova opertoru
. )
(
2

2 2 2
Z Y X
P P P
H V
m
z y x
+
+ +
(2.32)
Vraz pro potenciln energii je typickou funkc opertoru, kterou jsme probrali v kapitole
o opertorech. Pro vrazy typu A = xp nelze kvantov analog jednoznan urit. Me jm
bt bu P X A

= nebo X P A

= . Opertory nekomutuj, a proto zle na jejich poad.
Sprvn varianta z obou monch mus bt vybrna na zklad experimentu. Stejn tak
meme z rznch Lagrangeovch funkc tho systmu obdret rzn kvantov teorie
a sprvnou variantu je teba opt vybrat na zklad experimentu.
Druh st principu korespondence se tk Poissonovch zvorek vraz, kter
v klasick mechanice obsahuj derivace dynamickch promnnch. Poissonovm zvorkm
v kvantov teorii odpovdaj komuttory dynamickch promnnch. Nelze vak poloit
rovnost mezi komutan relac a Poissonovou zvorkou. Dvody jsou hned dva:
1) rozmrov: Poissonova zvorka obsahuje derivace, kter do vraz vnej fyzikln
rozmr, komuttory nikoli je teba pout rozmrov pevodn koeficient k.
2) principiln: Dynamickm promnnm v kvantov teorii meme piazovat jen
hermitovsk opertory (maj reln vlastn sla, kter interpretujeme jako namiteln
hodnoty). Jsou-li opertory odpovdajc A a B hermitovsk, mus bt opertor
odpovdajc C tak hermitovsk. To lze opt zajistit pomoc konstanty k.
Ureme nyn podmnku na konstantu k, kter plyne z poadavku hermitovosti opertor:
*
*
*

[ , ]

/

/

[ , ]
k
k
k
k
k .
=
=
= =
=
=
A B C
AB BA C
B A A B C O O
BA AB C
A B C

Porovnme-li poten a koncov vraz, mus platit k* = k. To ale spluj jen ryze
imaginrn sla. Pevodn konstanta tedy mus mt tvar:
i . k = h (2.33)
Konstanta h je njak reln slo a je jedinou fundamentln konstantou kvantov teorie.
Tato konstanta se bude vyskytovat ve vech pedpovdch kvantov teorie (napklad
v energetickm spektru elektronu vzanho v atomech, ve vztazch pro zen absolutn
ernho tlesa, v Heisenbergovch relacch neuritosti, atd.). Jej hodnotu je mon zmit
experimentln na zklad tchto pedpovd a je rovna:
. 10 0545887 . 1
34
s J
= h (2.34)
30
Princip korespondence pro Poissonovy zvorky meme strun zapsat jako
. ] B A
[
i
1
} , {
h
B A (2.35)
Tm jsme zakonili pehled zkladnch princip kvantov teorie. Jeliko jde o zkladn
neodvoditeln principy, na kterch teorii stavme, bylo by mon jen stroze vypsat axiomy,
postulty a principy oznaen v tto kapitole tverekem. Doplujc texty se sna jen
poukzat na to, e prv tato volba zkladnch axiom je pirozen a povede k cli.
O sprvnosti zkladnch princip vak mohou rozhodnout jedin experimenty ovujc
vpovdi z tchto princip plynouc.
2.3.2 Kompatibilita men a Heisenbergovy relace
Rozhodnout o tom, zda se men dvou dynamickch promnnch ovlivuj i nikoli, je
jednoduch. Sta znt komuttor opertor tchto promnnch. Je-li tento komuttor nulov,
je A B B A

= a men se neovlivuj. Zkladn komuttory pro souadnice a hybnosti
meme odvodit z principu korespondence, ostatn u pak z vlastnost komuttor. Pro
Poissonovy zvorky mezi souadnicemi a hybnostmi plat (1.55):
. } , { , 0 } , { } , {
kl l k l k l k
p x p p x x o = = =
Tomu odpovdaj podle principu korespondence komutan relace:

[ , ] [ , ] 0 , [ , ] i .
k l k l k l kl
o = = = h X X P P X P 1 (2.36)
Z nich je zejm, e souasn lze u objektu zmit vechny ti souadnice nebo hybnosti. Tak
se vzjemn neovlivn men napklad souadnice x a hybnosti p
y
. Jedin men, kter se
vzjemn ovlivuj a u kterch zle na poad men (nenulov komuttor) je men
zobecnn souadnice a j pslun zobecnn hybnosti.
Rovnice (2.36) jsou zkladnmi komutanmi relacemi v kvantov teorii. Bylo by samozejm
mon hledat ostatn sloitj komutan relace tak z Poissonovch zvorek. Vhodnj je
odvozovat je ze zkladnch relac (2.36) a vlastnost Lieovy algebry komuttor. Tm se
oprostme od klasick mechaniky a nemusme se k n pi kad komutan relaci vracet.
Kvantov mechanika zan t vlastnm ivotem. To, co pebrala z klasick mechaniky
prostednictvm principu korespondence, jsou jen relace (2.36).
Odvome nyn komutan relaci mezi prvn a druhou komponentou momentu hybnosti:
= + +
+ =
= + =
= =
2 3 1 3 3 1 2 3 2 1 3 3 1 3 2 3
3 3 1 2 3 1 3 2 3 1 3 2 1 3 3 2
3 1 2 3 1 3 2 3 3 1 3 2 1 3 3 2
3 1 1 3 2 3 3 2 2 1
]

,
[ ]

,
[

]

,
[ ]

,
]

,
[ ]

,
[

]

,
[ ]

,
]

,

[ ]

,

[ ]

,

[ ]

,

[
]

,

[ ]
[
P P X X P X P X P P X X P X P X
P P X X P X P X P P X X P X P X
P X P X P X P X P X P X P X P X
P X P X P X P X L L

2 3 3 1 2 3 3 1 3 2 1 3 2 3 1 3
2 1 3 3 2 3 1 3 1 2 3 3 2 1 3 3
3 3 2 1 3 2 3 1 3 3 1 2 3 3 1 2
3

[ , ] [ , ] [ , ] [ , ]

[ , ] [ , ] [ , ] [ , ]

[ , ] [ , ] [ , ] [ , ]

= + + +

+
+
X X P P X P X P X X P P X X PP
X X P P X P X P X X P P X X P P
X X P P X P X P X X P P X X PP
X
1 2 3 3 2 1 3 1 3 3 2 3 1 3 2

[ , ] [ , ] [ , ] [ , ] + + + = X P P X P X P X X P P X X P P

. 3 1 2 2 1 2 1 1 2
2 3 3 1 1 3 3 2
i )

( i

i

i
0
0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
0
L P X P X P 1 X P 1 X
P P X X P P X X
h h h h = = + =
= + + + + + + =

31
Je jasn, e postup je velmi zdlouhav, ale pmoar. Hledanou komutan relaci
postupn rozmlujeme podle pravidel Lieovy algebry a na elementrn relace mezi
souadnicemi a hybnostmi. Prakticky vechny symbolicky orientovan programy i
programovac jazyky bez problm tuto lohu e za ns a obsahuj balky pro vpoet
komutanch relac.
Analogickm postupem meme nalzt komutan relace pro ostatn komponenty
momentu hybnosti. Nen to ale nutn, sta je zskat cyklickou zmnou souadnicovch os.
Kompletn komutan relace pro moment hybnosti potom jsou:

.
i ]
[
,
i ]
[
,
i ]
[
2 1 3
1 3 2
3 2 1
L L L
L L L
L L L
h
h
h
=
=
=
(2.37)
Vsledkem je, e souasn nen mon zmit dn dv komponenty momentu
hybnosti. Men kad komponenty ovlivn men kterkoli jin komponenty. Zaveme
opertor kvadrtu velikosti momentu hybnosti
.

2
3
2
2
2
1
2
L L L L + + (2.38)
Stejnm postupem jako dve dopoteme komutan relace kvadrtu momentu
s jednotlivmi komponentami. Tentokrte pi rozmlovn komutan relace posta dostat
se jen k relacm (2.37) pro moment hybnosti. Jejich vsledek u znme. Po vpotu
dostaneme:
. 3 , 2 , 1 , 0 ]
[
2
= = k
k
L L (2.39)
Nen tedy mon souasn zmit dv rzn komponenty momentu hybnosti. Vdy je
ale mon zmit kvadrt velikosti momentu hybnosti a jednu z jeho libovolnch komponent,
zpravidla se pouv tet komponenta. Ze zatm provedench vah je zejm, e souasn
meme mit dynamick promnn {x, y, z} nebo {p
x
, p
y
, p
z
} nebo {L
2
, L
3
}. V kapitole 2.5
uvidme, e v ppad sfricky symetrickho potencilu je s posledn mnoinou kompatibiln
jet energie. Jde o zkladn ti pln mnoiny pozorovatelnch (MP) pro nerelativistickou
stici.
Nalezli jsme tedy jednoduch postup, pomoc kterho zjistme, kter veliiny lze
souasn mit a kter ne. Posta nalzt komuttor odpovdajcch opertor. Tento postup
nm ale umon odpov typu ano/ne. V ppad, e dynamick promnn spolu souasn
mit nelze, se musme ptt, jak moc naru akt men jedn promnn akt men promnn
druh. Na tuto otzku odpovdaj Heisenbergovy relace neuritosti, kter si nyn odvodme.
Pedtm si uveme pehled zkladnch statistickch pojm a jejich opertorovch
analogi v kvantov teorii:
statistika kvantov teorie
a stedn hodnota > < |
| A a stedn hodnota
a a a A
stedn odchylka 1 A A

a A opertor odchylky
0 = Aa vztah pro a A 0 |
| = > A < A vztah pro a A

32
( )
2 2 2
a a a = A
vztah pro ( )
2
a A
(variance)
2
2
2
|
|
|
|
|
|
> <
> < =
= > A <

A
A
A

vztah pro ( )
2
a A
(variance)
( )
2 2 2
a a a a
kv
= A = A
stedn kvadr.
odchylka
> A < = A |
|
2
A
kv
a
stedn kvadr.
odchylka
Zkuste si dokzat oba dva statistick vztahy v klasick statistice i v kvantov teorii.
V obou ppadech sta jen dosadit z pslunch definic.
Nyn ji meme pistoupit k odvozen relac neuritosti. Pedpokldejme, e mme
dv nekompatibiln promnn:
.
[ ;
, C B A B A = B A
Naleznme stedn kvadratick chyby men:
( ) ( )
) 3 (*
2 2
) 2 (*
2 2
) 1 (*
2 2 2 2
|

| | |
| | |
| | | |
| |
|

|
| )
( | | )
( |
= > A A < = > A A < > A A =
= > A A >< A A < = > A >< A < = A A

|
b a
kv kv
B A B A B A
B B A A B A

) 5 (*
2
) 4 (*
2
| ]

[ |
2
1
]

[ |
2
1
|
| )

(
2
1
)

(
2
1
| |
> > < + > < =
= > + + < =
+
A A A A
A A A A A A A A
| , | ,
|
B A B A
A B B A A B B A

. |
|
2
1
| | ]

[ |
2
1
| | ]

[ |
2
1
|
2 2
) 6 (*
2
> < = > < = > < >

A A | | , | , C B A B A
Po odmocnn dostvme konen tvar Heisenbergovch relac:
. |
| |
2
1
> < > A A | b a
kv kv
C (2.40)
* Poznmky k odvozen:
(1) vyuit hermitovosti opertor;
(2) Schwartzovo lemma (2.7);
(3) rozdlen na symetrickou a antisymetrickou st;
(4) oznaen symetrick sti jako antikomuttor a antisymetrick jako komuttor;
(5) symetrick st je pozitivn definitn opertor (nezporn stedn hodnoty);
(6) jednotkov opertor v definici A
A komutuje s mkoli.
Znme-li vsledek komutan relace opertor pslucch dvma dynamickm promnnm,
meme z Heisenbergovch relac urit mru ovlivnn jednoho men druhm. Toto
vzjemn ovlivnn vsledk men zvis na stavu, ve kterm je systm pipraven. Jen jsou-
li ob dynamick promnn ve vztahu zobecnn souadnice zobecnn hybnost, nezvis
vzjemn ovlivnn na stavu systmu:
.
2
| | |
2
|
| |
2
i ]
[
h h h
h = > < = > < > A A = | p x 1 1 P X
To je nejznmj tvar relac neuritosti
.
2
h
> A A p x (2.41)
33
Jde o prvn konkrtn miteln vsledek z nmi budovan teorie, kter obsahuje jedinou
konstantu teorie Planckovu konstantu.
Poznmka: Opertory kinetick a potenciln energie zpravidla vzjemn nekomutuj. To m za
nsledek, e nen souasn pesn zjistiteln kinetick i potenciln energie a stice se me (na
rozdl od klasick fyziky) pehoupnout pes potencilovou bariru (tzv. tunelov jev).
2.3.3 Vlastn stavy energie, Schrdingerova rovnice
V minul kapitole jsme se nauili rozhodnout, kter dynamick promnn lze spolen
mit a kter ne. Pomoc Heisenbergovch relac neuritosti jsme schopni i kvalitativn
postihnout mru naruen jednoho men menm druhm. Nyn se budeme vnovat druh
zkladn loze kvantov mechaniky: Nalzt spektrum opertoru energie hodnoty energie,
kter je mon na systmu namit. lohu meme zformulovat napklad takto:
, | |
> = > n E n
n
H (2.42)
, )
(
2

)
(
2
2 2 2
2
Z Y X
P P P
X
P
H V
m
V
m
z y x
+
+ +
= +
,
,
(2.43)
.
i }
{ , 0 }
{ }
{
kl l k l k l k
o 1 P X P P X X h = = = (2.44)
Budeme hledat vlastn hodnoty opertoru energie (Hamiltonova opertoru) ze vztahu (2.42).
Tato rovnice pro vlastn hodnoty Hamiltonova opertoru se nazv Schrdingerova rovnice.
Opertor energie (Hamiltonv opertor) je dn vztahem (2.43). Zkladn opertory, ze
kterch je sloen Hamiltonv opertor, podlhaj komutanm relacm (2.36), resp. (2.44).
Nezle pli na tom, jak Hilbertv prostor zvolme. V pt kapitole uvidme een
harmonickho osciltoru v rznch prostorech H, vdy dostaneme stejn spektrum
Hamiltonova opertoru. Na danm prostoru je nejpodstatnj zvolit Hermitovy opertory
zobecnnch souadnic a hybnost tak, aby splovaly komutan relace(2.44).
Ukame si nyn pepis Schrdingerovy rovnice v prostoru L
2
(R
3
) funkc integrovatelnch
s kvadrtem na celm prostoru R
3
. Nejjednodum opertorem na tomto prostoru je opertor
nsoben souadnic. Tento opertor stotonme s opertorem souadnice:
.
z y x = = = Z Y X (2.45)
Nyn zbv nalzt hermitovsk opertory pro hybnost tak, aby splovaly komutan relace
(2.44). V pkladu 6 jsme si ukzali, e opertor derivace a opertor nsoben souadnic
spluj v jedn dimenzi komutan relaci 1 X D
[ = , neboli 1 D X
[ = . Je zejm, e
opertor dx d h i
P spluje relaci 1 P X
i ]
[ h = a v jedn dimenzi pln lohu opertoru

hybnosti. Sm opertor derivace nen hermitovsk, ale opertor derivace vynsoben ryze
imaginrn konstantou ji hermitovsk je (viz pklad 8). Aby ve tech dimenzch opertor
hybnosti sploval komutan relace (2.44) a platila volba (2.45) pro opertor souadnice, mus
opertor hybnosti mt tvar
, i
; i
; i
z y x
z y x
c
c
=
c
c
=
c
c
= h h h P P P neboli (2.46)
. i
V =
,
h
,
P (2.47)
Schrdingerova rovnice (2.42) s opertorem energie (2.43), volbou prostoru H = L
2
(R

3
)
a opertory (2.45) a (2.46) vede potom na slavnou Schrdingerovu rovnici v x reprezentaci:
34
. ) ( ) ( ) (
2
2
x x x
n n n
E V
m
=
(
+ A
h
(2.48)
een tto rovnice pro konkrtn potencil V poskytne spektrum opertoru energie {E
n
}
jakoto mnoinu monch mitelnch hodnot energie.
Poznmka 1: een rovnice (2.48) lze nalzt pro kadou hodnotu energie. Ne vdy je vak toto
een z prostoru L
2
(R
3
). Je proto vdy teba vybrat z monch een jen ta, kter jsou integrovateln
s kvadrtem, tj. donekonena ubvaj dostaten rychle, aby zajistila integrovatelnost.
Poznmka 2: Existuje jednoduch zpsob, jak odhadnout typ spektra pro dan potencil. Me-li se
v klasick mechanice stice vzdlit do nekonena, je spektrum opertoru energie spojit. Neme-li
se ani v jednom smru vzdlit do nekonena je spektrum opertoru energie diskrtn.
V
V
0
V
1
x

Pipomeme, e v klasick mechanice se stice me pohybovat tam, kde je jej celkov energie
vt ne potenciln To plyne ze vztahu ) ( 2 /
2
x V m E + = v . Jde vlastn o podmnku nezpornosti
kinetick energie. V nakreslen situaci je pro E < V
0
spektrum energie diskrtn, pro E > V
0
spojit.

Pklad 15:
x
r r
r
r
x x x
V
V
0
V
0 V
0
V
0
V
1
V
0
V V V V
V V V 1 2
3 4
5 6 7 8

1D potencily; ) , ( + e x
1. Symetrick pravohl jma. Diskrtn spektrum pro E < V
0
, spojit pro E > V
0
. Pro
nekonenou jmu (
0
V ) je spektrum jen diskrtn.
2. Barira. Spojit spektrum.
3. Nesymetrick pravohl jma. Diskrtn spektrum pro E < V
0
, spojit pro E > V
0
.
4. Harmonick osciltor. Diskrtn spektrum.

35
3D potencily; r > 0
5. Sfrick jma. Diskrtn spektrum pro E < V
0
, spojit pro E > V
0
. V podobnm potencilu
se pohybuje napklad neutron v atomovm jde.
6. Coulombova barira (sfrick jma kombinovan s Coulombovm odpuzovnm).
Diskrtn spektrum pro E < V
0
, spojit pro E > V
0
. Nenulov pravdpodobnost prniku
barirou tunelov jev (opertor kinetick a potenciln energie nekomutuje).
V podobnm potencilu se pohybuje proton nebo o stice v atomovm jde.
7. Coulombv pitaliv potencil. Diskrtn spektrum pro E < 0, spojit pro E > 0.
V podobnm potencilu se pohybuje elektron v atomrnm obalu. Stavy se zpornou
energi jsou vzan stavy, stavy s kladnou energi jsou voln (elektron nen vzn
k atomovmu jdru).
8. Sfrick harmonick osciltor. Diskrtn stavy energie. Systm je pi vychlen do
kterhokoli smru vracen do potku podle pedpisu V(r) = 1/2 kr
2
.

Cel kapitola 2.4 bude vnovna een Schrdingerovy rovnice pro vlastn hodnoty
opertoru energie na pkladu harmonickho osciltoru. Harmonick osciltor je velice
dleitm systmem. Jedn se o parabolick piblen k jakkoli potenciln energii
s minimem a mnoho systm lze povaovat za harmonick osciltor alespo v prvnm
piblen. Nakonec i samo elektromagnetick pole je soustavou foton elementrnch
harmonickch osciltor. Mohli jsme jist zvolit pklad jednodu pravohlou jmu i
bariru. V tchto pkladech je potenciln energie po stech konstantn a een
Schrdingerovy rovnice je vcemn triviln. Jen je teba jednotliv sti een v mstech
zmny pedpisu potenciln energie sprvn navzat. Tyto elementrn lohy jsou eeny
v kad vodn uebnici zkladnho kursu fyziky a zvdav ten si je tam jist najde.
Kvantov teorie Harmonick osciltor
36
2.4 HARMONICK OSCILTOR
Na pkladu harmonickho osciltoru si ukeme typick een lohy pro vlastn hodnoty
opertoru energie. Nae loha je

| | .
2
1
2
, | |
2 2
2
1 P X
X
P
H
H
h =
+
> = >
e m
m
n E n
n
(2.49)
Jde o problm vlastnch hodnot Hamiltonova opertoru s konkrtnm prbhem
potenciln energie a zadanmi zkladnmi komutanmi relacemi mezi opertorem polohy
a hybnosti.
V kapitole 2.4.1 lohu vyeme v rmci klasick Schrdingerovy vlnov mechaniky.
Za Hilbertv prostor zvolme prostor L
2
(R ), volba opertor (2.45) a (2.46) povede na
diferenciln rovnici (2.48) v jedn dimenzi. een tto rovnice se provd rozvojem do
nekonench ad, kter je teba oznout tak, aby een bylo z prostoru L
2
(R ), tj.
integrovateln s kvadrtem. Odsud zskme spektrum opertoru energie.
V kapitole 2.4.2 si ukeme een lohy (2.49) bez volby reprezentace. Nebudeme
vbec volit konkrtn podobu Hilbertova prostoru. een nalezneme jen z formulace lohy
(2.49). Uvidme tak, e konkrtn volba Hilbertova prostoru nen podstatn. Pi tomto
pstupu si zavedeme krean a anihilan opertory, kter svm psobenm posouvaj
energetick hladiny o jednu ve i ne. Tyto opertory jsou v kvantov teorii velmi
uiten, a proto se s nimi seznmme ji nyn u jednoduchho pkladu harmonickch
oscilac.
V kapitole 2.4.3 si ukeme een lohy (2.49) na prostoru l
2
nekonench
posloupnost sitatelnch s kvadrtem (tzv. Heisenbergova maticov mechanika). Opertory
zde budou nekonen matice. Mon se vm zd obtn loha najt vlastn sla
nekonench matic. Problm ale nen tak sloit. Jestlie za vektory bze zvolme vlastn
vektory pslunho opertoru, bude matice odpovdajc tomuto opertoru diagonln. Vlastn
sla diagonlnch matic se hledaj snadno . . Jsou to prv prvky na diagonle.
Temi rznmi zpsoby tak uvidte een jednoho a tho problmu. V kvantov teorii
jde toti o vnitn strukturu teorie, nikoli o konkrtn reprezentaci, ve kter vpoet
provdme.
2.4.1 een pomoc vlnov mechaniky (Schrdinger)
Hamiltonova funkce jednodimenzionlnho harmonickho osciltoru je dna soutem
kinetick a potenciln energie (1.44)
.
2
1
2
) , (
2 2
2
x m
m
p
p x H e + = (2.50)
Hamiltonv opertor je v prostoru L
2
(, +) potom dn jednoduchou relac
.
2
1
2
2 2
2
2 2
x m
dx
d
m
e + =
h
H (2.51)
Odpovdajc Schrdingerova rovnice pro vlastn funkci ) (x z prostoru L
2
(, +) m tvar
37
) ( ) (
2
1
2
2 2
2
2 2
x E x x m
dx
d
m
e =
|
|
.
|
\
|
+
h
(2.52)
Jde o obyejnou linern diferenciln rovnici druhho du s nelinernm koeficientem
u nult derivace. Standardn tvar tto rovnice (s jednotkovm koeficientem u nejvy
derivace) je:

2 2 2
2
2 2 2
2
0 .
d mE m
x
dx
e

| |
+ =
|
|
\ .
h h
(2.53)
Rovnici budeme eit ve tyech krocch:
1. substituce ve vnitn (nezvisl) promnn
V nezvisl promnn budeme volit takovou substituci, kter zbezrozmrn rovnici.
Pesume koeficienty tak, aby byly symetrick u promnn x
0
2
2
2
2
= +
e
e
e
h h
h
E
x
m
dx
m
d
(2.54)
a proveme substituci
, x
m
h
e
(2.55)
po kter Schrdingerova rovnice zsk bezrozmrn tvar
.
2
, 0
2
2
2
e

h
E
d
d
= + (2.56)
2. substituce ve vnj (zvisl) promnn
V zvisl promnn budeme volit takovou substituci, kter zohledn chovn vlnov funkce
pro . Pro velk meme zanedbat posledn len v rovnici (2.56) a piblin plat
. e 0
2 2
2
2
2

~ ~
d
d

(een sta dosadit do pvodn rovnice a zanedbat leny s nimi mocninami ). Kladn
z nalezench een evidentn nen z prostoru L
2
, integrl z kvadrtu pes cel prostor by byl
nekonen. Vlnov funkce se tedy pro velk mus chovat jako ] 2 exp[
2
. To ns pivd
k substituci pro zvislou promnnou

2
/2
( ) e ( ) , u
= (2.57)
po jejm proveden dostaneme rovnici
. 0 ) 1 ( 2 = + ' ' ' u u u (2.58)
Derivace se automaticky rozum podle nov promnn . V principu by z matematickho
hlediska bylo v podku ci v rovnici (2.53) provedeme substituce (2.55) a (2.57), vsledn
rovnice je (2.58). V bodech 1 a 2 jsme si jen ukzali, jak pohnutky ns k tmto substitucm
vedou, protoe postup je obdobn i u jinch prbh potencilu.
3. rozvoj een do mocninn ady
een rovnice (2.58) budeme hledat ve tvaru mocninn ady
38
. ) (
0
=
=
k
k
k
c u
Snadno nalezneme prvn a druhou derivaci
. ) 1 ( ) ( ; ) (
0
2
0
1

=
= ' ' = '

k
k
k
k
k
k
c k k u c k u
Vrazy pro u a jej derivace dosadme do rovnice (2.58):
. 0 ) 1 ( 2 ) 1 (
0 0 0
2

=
= +
k
k
k
k
k
k
k
k
k
c c k c k k
Jednotliv leny upravme tak, aby mocniny byly stejn (v prvnm lenu polome k2 = l):
. 0 ) 1 ( 2 ) 2 )( 1 (
0 0 2
2

=
=
+
= + + +
l
l
l
l
l
l
l
l
l
c c l c l l
Prvn dva leny prvnho soutu jsou nulov, a proto meme spodn hranici posunout na
l = 0:
| | . 0 ) 1 2 ( ) 2 )( 1 (
0
2
= + + +
=
+
l
l
l l
c l c l l
M-li bt polynomiln vraz identicky nulov pro kadou hodnotu , mus bt nulov
vechny koeficienty, tj. vrazy v hranat zvorce. Zskvme tak rekurentn relaci pro
koeficienty c
l
na ady:
.
) 2 )( 1 (
) 1 2 (
2 l l
c
l l
l
c
+ +
+
=
+

(2.59)
Budeme-li znt koeficienty c
0
a c
1
, budeme znt cel een, protoe z rekurentn relace
meme spotat
. , , ,
, , ,
7 5 3 1
6 4 2 0
.
.
c c c c
c c c c

Koeficienty c
0
a c
1
tak hraj roli dvou integranch konstant een diferenciln rovnice (2.58)
druhho du. Sud st ady se pot z c
0
a lich z c
1
.
4. oznut ady
Nalezen een je ve tvaru nekonen mocninn ady. e sice pvodn rovnici, ale nen
z prostoru L
2
. Aby bylo een z L
2
(integrovateln s kvadrtem), mus bt ada konen, tedy
polynomiln. Prakticky to znamen, e koeficienty ady mus bt od uritho l = n nulov.
V rekurentn relaci (2.59) bude itatel pro toto l = n nulov a veker odvozen koeficienty c
l

s l > n nulov. Vidme, e nebude mon takto oznout souasn sud i lich leny ady.
Proto jsou mon jen sud (c
0
= 0, c
1
= 0) nebo jen lich een (c
0
= 0, c
1
= 0) pedstavujc
sud nebo lich polynom stupn n. Podmnka oznut (nulovost itatele) v (2.59) je
2n +1 l = 0 a plyne z n po vyjden l spektrum energie harmonickho osciltoru:
. ) 2 1 ( e h + = n E
n
(2.60)
Poznmky:
1) Nezapomnejte, e energie E (vlastn hodnota opertoru H
)
je po celou dobu vpotu schovna v bezrozmrn
konstant (vlastnm slu) l.
2) Sama Schrdingerova rovnice m een pro kadou
hodnotu energie. Tato een ale nejsou integrovateln
s kvadrtem, a vbr integrovatelnch funkc (oznut
ady) vede k diskrtnmu spektru opertoru energie (jen pro
V
x
ha/2
ha/2
ha/2
ha/2
3
5
7
E
0
E
1
E
2
E
3
39
nkter vybran hodnoty energie ubv een v dostaten rychle, aby bylo integrovateln
s kvadrtem). Tato situace je typick pro spojit prbhy potenciln energie s minimem.
3) Zkladn hladina energie 2
0
e h = E je nenulov! Ani pi nulov absolutn teplot nen
harmonick osciltor v klidu a vykonv tzv. nulov kmity (napklad oscilace krystalov me).
Pi absolutn nule se hmota nachz ve stavu s nejni monou energi, nikoli vak v klidu.
4) Spektrum opertoru energie je ekvidistantn, rozdl dvou libovolnch sousednch energetickch
hladin je e h = = A
+ n n
E E E
1
: To je prv znm Planckv vztah z potku stolet. Energie
jakchkoli kmit se neme mnit spojit, ale po skocch (energetickch kvantech)
. e h = AE (2.61)
5) Zde se tak nachz jedna z prvnch monost experimentlnho uren Planckovy konstanty
menm energetickch kvant (napklad pi fotoelektrickm jevu: vyren elektron z povrchu
kovu kvanty energie elektromagnetickho zen fotony). Zatm byla Planckova konstanta
jedinm neurenm parametrem zkladnch postult kvantov teorie.
6) Polynomiln een pro funkci u se nazvaj Hermitovy polynomy a oznaujeme je H
n
(). Pro
dan n nejprve urme bezrozmrn vlastn slo l
n

2 2( 1 2)
2 1
n
n
E n
n
e
e e
+
= = +
h
h h

a z rekurentn formule (2.59) urme pomoc c
0
nebo c
1
(podle toho zda jde o sud i lich
polynom) ostatn koeficienty rozvoje. Pro c
0
0, c
1
= 0 nebo c
0
= 0, c
1
0 se nalezen polynomy
nazvaj Hermitovy. Prvnch nkolik Hermitovch polynom vychz:
. ) 15 4 3 4 ( ) ( , ) 2 1 ( ) (
, ) 3 4 4 1 ( ) ( , ) (
, ) 3 2 ( ) ( , ) (
5 3
1 5
2
0 2
4 2
0 4 1 1
3
1 3 0 0

+ = =
+ = =
= =
c H c H
c H c H
c H c H

Koeficienty c
0
a c
1
jsme volili rovny jedn. Stupe polynomu n udv souasn poet nulovch
bod polynomu (poet prsek s osou ).
7) Hermitovy polynomy se prakticky snadno potaj nenormovan z rekurentn formule
) ( 2 ) ( 2 ) (
1 1

+
=
n n n
H n H H .
Pro prvn polynomy vychz:
.

120 160 32 ) ( , 2 4 ) (
, 12 48 16 ) ( , 2 ) (
, 12 8 ) ( , 1 ) (
3 5
5
2
2
2 4
4 1
3
3 0
+ = =
+ = =
= =
H H
H H
H H

Normovac koeficienty (i s exponenciln vahou exp[
2
]) jsou dny vztahem
n
n
n 2 !
1
2 / 1
t
o = .
8) Celkov een spektrlnho problmu je

2
/ 2
1
, | ( ) ( ) e ; 0, 1, 2,
2
n n n n
E n n H n
e o

| |
= + >= = =
|
\ .
h . (2.62)
Vlastn funkce ) (
n
tvo pirozen pln ortonormln systm na prostoru L
2
(, +), kter pro
dosti rychle ubv k nule.
9) Hustota pravdpodobnosti, e stice kmitajc s energi E
n
(osciltor ve stavu |n>) se nachz
v poloze x (resp. bezrozmrn poloze ), je dna vrazem
n n n
w
*
= . Pro nkolik prvnch stav
je vykreslena na obrzku. Pravdpodobnost m oscilujc charakter a existuje mal nenulov
pravdpodobnost vskytu osciltoru i za klasickmi body obratu. Tento obraz nastv pro
systmy s nzkou teplotou a je zcela odlin od klasickho een. Pro velk energie (vysok n)
by se mla kivka blit klasick pravdpodobnosti vskytu osciltoru (1.49). Vidme vak, e
40
oscilace jsou sice velmi hust, ale existuje znan mnostv bod, ve kterch je kvantov
pravdpodobnost nulov. Nic takovho vak u makroskopickch systm nemme. Pro? To je
dno rozliovac schopnost makroskopickch pstroj. dn pstroj nebude mit polohu
s takovou pesnost, aby registroval jednotliv minima pravdpodobnosti u vysokch
energetickch stav. Pstroj ve skutenosti uruje polohu s konenou pesnost, do kter se
vejde ada minim a registruje jen stedn hodnotu hustoty pravdpodobnosti. A tou je prv
klasick kivka.
A A A A A A
w w w
w
klas
w
klas
w
klas
w
0 w
1
w
11

2.4.2 een bez volby reprezentace (Dirac)
lohu (2.49) budeme nyn eit obecn. Hamiltonv opertor nejprve pepeme do
bezrozmrnho tvaru:
( ) .
2
1
2
1

2 2
2
2 2
P X
H P
X P X H
e
e
e
e
h h h m
m
m
m + + , (2.63)
Peveden do bezrozmrnho tvaru naprosto nen nutn, veker dal vahy by bylo mon
provdt i s rozmrovm hamiltoninem a vechny nsledujc vztahy by se liily o konstantu
e h , kterou jsme hamiltonin vydlili. Dvodem je to, e vztahy zskan z bezrozmrnho
hamiltoninu jsou ponkud nzornj. Pro komutujc sla je mon souet kvadrt
odmocnit pomoc vztahu ) i ( ) i (
2 2
b a b a b a + = + . U nekomutujcch objekt nen
situace tak jednoduch. Zaveme opertory:
. ; P X a P X a
2
1
i
2
1
i
e
e
e
e
h h h h m
m
m
m
+
+
(2.64)
Oba tyto opertory jsou pro kvantovou teorii velmi dleit. Nazvaj se anihilan a krean
opertory (smysl tohoto nzvu uvidme za chvli). Krean a anihilan opertory, jako jedny
z mla v kvantov teorii, nejsou hermitovsk a nepsob tedy v obou stech skalrnho
souinu stejn. Plat pro n nkter dleit relace, napklad:

( )
( )
1

(1) ,
2
1

(2) ,
2

(3) ,
2

(4) i ,
2

(5) , ,

(6) , ,

(7) , .
m
m
e
e
e
e
e
e
+
+
+
+
+ +
+
=
= +
= +
=
(
=

(
= +

(
=

h
h
h
h
h
h
H
a a
H
a a
X a a
P a a
H a a
H a a
a a 1
(2.65)
41
Dkaz vech relac je triviln. Sta jen dosadit z definice kreanch a anihilanch opertor
+
a
, a
(2.64) a vyut zkladn komutan relace 1 P X
h =
] [
. Relace (1) a (2) jsou
zobecnnm relace ) i ( ) i (
2 2
b a b a b a + = + pro nekomutujc objekty a pedstavuj
formln odmocnn hamiltoninu. Krean a anihilan opertory jsou linern kombinac
opertoru souadnice a opertoru hybnosti. Proto je mon naopak opertor souadnice
a hybnosti vyjdit jako linern kombinaci kreanch a anihilanch opertor viz relace (3)
a (4). Znme-li krean a anihilan opertor, meme z relac (1) a (4) zptn
zrekonstruovat hamiltonin, opertor souadnice a opertor hybnosti. Komutan relace (5) a
(7) vyjaduj zkladn vlastnosti kreanch a anihilanch opertor: Uvidme, e relace (5)
znamen, e anihilan opertor posouv stavy systmu o energetickou hladinu e h dol a
relace (6) znamen, e krean opertor posouv stav o energetickou hladinu e h vzhru.
Relace (7) je potom vzjemnou relac mezi anihilanm a kreanm opertorem.
V nsledujc vt dokeme, e opertor
+
a
je kreanm opertorem, tj. posouv energetick

stavy o jednotku vzhru (kreuje, vytv energetick kvantum).
Vta:
Nech > = > n E n
n
| |
H . Potom > + >

+
1 | ~ |
n n a .
Dkaz:
. 1 | ~ |
) ( |
) ( | )

( | )
( |
) 6 (
> + >

> + = >

> + = > + = > + = >
+
+ +
+ + + + + +
n n
n E n
n E n E n n
n
n n
a
a a H
a a a a H a a H
e
e e e
h
h h h

Zcela analogicky meme z relace (5) ukzat, e pro anihilan opertor plat
> > 1 | ~ |
n n a . Zavedeme-li normovac konstanty (poadujeme, aby vechny stavy byly

normovny k jedn, tj. ortonormln bzi z vlastnch vektor opertoru energie), meme
posouvn v energetickm spektru provdn kreanm a anihilanm opertorem jednodue
zapsat jako

. 1 | |
, 1 | |
> = >
> + = >
+ +
n n
n n
n
n
o
o
a
a
(2.66)
Normovac konstanty o urme pozdji. Nyn nae sil zamme na nalezen spektra
Hamiltonova opertoru pro harmonick osciltor.
Hamiltonv opertor je soutem kvadrt dvou Hermitovch opertor a je proto
pozitivn definitn, tj. jeho vlastn sla jsou nezporn. Krean a anihilan opertory
posouvaj ve spektru energie o konstantn hodnotu (energetick kvantum). Mus tedy
existovat stav s nejni monou energi, kter je nezporn. Tento stav nazvme zkladn
stav a oznaujeme ho |0>. Zapsobme-li na zkladn stav anihilanm opertorem, musme
dostat nulov vektor (nen ji co anihilovat, jsme v zkladnm stavu s nejni monou
energi). Pro zkladn stav tedy plat:
. 0 |
; 0 | 0 |
0
0 = > > = > a H E
Naleznme kvadrt velikosti posledn relace (skalrn souin prvku se sebou samm):
42
(2.65.1)
0
0
0

0 | | 0 0 0 | | 0 0
2
1 1 1

0 | | 0 0 | | 0 0 0 | 0 0
2 2
1
0 .
2 2
E
E
E
e
e e
e
e
+
< > = < > =
| |
< > < > = < > =
|
\ .
= =
h
h h
h
h
H 1
a a
H 1
Znme-li hodnotu zkladnho energetickho stavu, meme dal hodnoty energi zskat
psobenm kreanho opertoru, ten posouv v energii o konstantu e h , je tedy jasn, e
.
h h
h h
,
2
5
2
,
2
3
0 2
0 1
e e
e e
= + =
= + =
E E
E E

0
1
; 0,1, 2, .
2
n
E E n n n e e
| |
= + = + =
|
\ .
h h .
Spektrum harmonickho osciltoru jsme zskali jen z vlastnost Hamiltonova opertoru, resp.
jen z formulace lohy (2.49). Nikde jsme nevolili konkrtn reprezentaci, konkrtn Hilbertv
prostor. Krean a anihilan opertory, se ktermi jsme se zde poprv setkali, maj znan
vznam v kvantov teorii pole, kde pomoc podobnch opertor kreujeme a anihilujeme
jednotliv stice ptomn v systmu. Zde u harmonickho osciltoru jen kreujeme i
anihilujeme energetick kvantum a tm se dostvme o jednu hladinu ve nebo ne. Aby
nae odvozen bylo pln, urme na zvr normovac konstanty ve vrazu (2.66). Vytvome
nejprve kvadrt normy obou relac:
2
(2.65.1,2)
2

| | 1| 1
| | 1
| | 1

| | 1| 1
n
n
n
n
n n n n
n n
n n
n n n n
o
o
o
o
+ +
+ +
+
< > = < + + >
> = + >

> = >
< > = < >
aa
a
a
a a

2
2
2
2
1
1
| 1| 1
| | 1| 1
2
2
.
1
1
| 1| 1
| | 1| 1
2
2
n
n
n
n
n
n
E
n n n n
n n n n
E
n n n n
n n n n
o
o
e
e
o
o
e
e
+
+
| |
+ < > = < + + >
< + > = < + + >
|
\ .
| |
< > = < >
< > = < >
|
\ .
h
h
h
h
H
H

Z poadavku normovanosti vlastnch vektor opertoru energie k jedn mme:
2
2
1 ( 1 2) 1
1
2 2
1 ( 1 2) 1
.
2 2
n
n
n
n
E n
n
E n
n
e
o
e e
e
o
e e
+
+ | | | |
= + = + = +
| |
\ . \ .
+ | | | |
= = =
| |
\ . \ .
h
h h
h
h h

Fzov faktor pi odmocovn komplexnho sla nen podstatn (jednotkovou velikost
vektoru neovlivn). Vsledn psoben kreanho a anihilanho opertoru (2.66)
i s normovac konstantou tedy je:

. 1 | |
, 1 | 1 |
> = >
> + + = >
+
n n n
n n n
a
a
(2.67)
43
Tento vsledek si mete snadno zapamatovat: Pod odmocninou je vdy poadov slo
vyho energetickho stavu z obou stran rovnice. Zajmav vlastnosti m jet jeden
opertor:
.

a a N
+
(2.68)
Zapsobme s tmto opertorem na n-t energetick stav:
(2.67)

| | | 1 | | . n n n n n n n n n
+ +
> = > = > = > = > N a a a
Vlastnm slem tohoto opertoru je poet kvant ptomnch v danm energetickm stavu.
V kvantov teorii pole m tento opertor vznam opertoru potu stic.
2.4.3 een pomoc maticov mechaniky (Heisenberg)
eme nyn jet jednou lohu (2.49) o harmonickm osciltoru na prostoru nekonench
posloupnost l

2
sitatelnch s kvadrtem. Na prostoru n-tic jsou opertory matice nn. Na
prostoru nekonench posloupnost (n ) budou opertory nekonen rozmrn matice.
kol tedy je: najt nekonen rozmrn matice X, P, H, kter vyhovuj loze (2.49). Tyto
matice nemusme hledat na zelen louce. S tm co vme o kreanch a anihilanch
opertorech je snadno zkonstruujeme. Tyto matice najdeme v energetick reprezentaci, to
znamen, e urme maticov elementy opertor H P X
v bzi vytvoen z vlastnch

vektor Hamiltonova opertoru. Vechny ti opertory umme zkonstruovat pomoc kreanch
a anihilanch opertor podle relace (2.65). A psoben kreanch a anihilanch opertor
na zvolenou bzi tak znme viz relace (2.67). Konstrukce element pslunch matic je
tedy vcemn triviln zleitost:
( )
( )
( )
(2.65) (2.67)
, 1 , 1

| | | |
2
1 | 1 | 1
2
1 , , 0,1, 2.
2
k l
k l k l
X k l k l
m
l k l l k l
m
l l k l
m
e
e
o o
e
+
+
= < > = < + > =
= + < + > + < > =
= + + =
h
h
h
.
X a a

( )
( )
( )
(2.65) (2.67)
, 1 , 1

| | i | |
2
i 1 | 1 | 1
2
i 1 , , 0,1, 2.
2
k l
k l k l
m
P k l k l
m
l k l l k l
m
l l k l o o
+
+
= < > = < > =
= + < + > < > =
= + =
h
h
h
.
P a a

(2.65) (2.67)
1

| | | |
2
1
, , 0,1, 2.
2
k l
kl
H k l k l
l k l o
+
| |
= < > = < + > =
|
\ .
| |
= + =
|
\ .
h
h .
H a a

44
Napime si tyto matice:
,
0 3 0 0
3 0 2 0
0 2 0 1
0 0 1 0
2
|
|
|
|
|
|
|
.
|
\
|
=
.
h
e m
X
,
0 3 0 0
3 0 2 0
0 2 0 1
0 0 1 0
2
i
|
|
|
|
|
|
.
|
\
|
=
.
he m
P

.
2
5
0 0
0
2
3
0
0 0
2
|
|
|
|
|
|
|
|
|
.
|
\
|
=
.
h
h
h
e
e
e
H

Ovte si, e skuten
| |
, i = h X P 1 a H = P
2
/2m + ma
2
X
2
/2 podle poadavk lohy (2.49).
Ze znalosti matic X a P jsme ji mohli Hamiltonovu matici urit pmo z tto relace. Posledn
co zbv je nalzt vlastn sla matice H. Tato loha je mimodn jednoduch. U diagonln
matice jsou vlastn sla prv prvky na diagonle. Pokud tento fakt nevte, vpoet je
jednoduch:

. , 2 , 1 , 0 ,
2
1
0
2
5
2
3
2
0 ) ( det 0 | ) ( | |
. h
h h h
=
|
.
|
\
|
+ =
= |
.
|
\
|
|
.
|
\
|
|
.
|
\
|

= = > > = >
n n E

E n E n n
n
e
e e e
1 H 1 H H

Opt tedy mme vztah (2.60) pro spektrum harmonickho osciltoru.
Kvantov teorie Sfrick potencil
45
2.5 SFRICKY SYMETRICK POTENCIL
Sfricky symetrickm (centrlnm) nazvme potencil, kter
zvis jen na vzdlenosti od uritho centrlnho bodu. Pro
popis pohybu tles v sfricky symetrickm potencilu je velmi
vhodn sfrick souadnicov systm. Mezi nejznmj
sfrick potencily pat sfrick harmonick osciltor,
sfrick jma a Coulombv potencil. Sfrick osciltor si
mete pedstavit jako tlsko v potku souadnic, od kterho
vedou pruiny na vechny strany. Kdykoli ho vychlme, bude
psobit vratn sla smrem do centra. Prbh potenciln
energie je kvadratick. Sfrick jma piblin odpovd
potencilu, kter pociuje neutron zachycen v atomovm
jde. Jadern sly na hranici jmy (r = a) jsou znan
(v idealizaci (2.69) dokonce nekonen) a v jinch oblastech velmi slab. Coulombv
potencil se uplatn napklad ve vodkovm atomu, kdy osamocen elektron podlh
psoben jedinho protonu v atomovm jde. Nezapomnejte, e r e (0, ). Prbhy tchto
znmch potencil jsou:

.
1
4
) ( ) 3 (
,
0
) ( ) 2 (
,
2
1
) ( ) 1 (
0
0
2
r r
qQ
r V
a r V
a r
r V
kr r V
o
tc
= =
>
<
=
=
(2.69)
V klasick mechanice bude popsn systm Lagrangeovou funkc, zobecnnmi hybnostmi
a energi a Hamiltonovou funkc ve sfrickm souadnicovm systmu takto:

2 2 2 2 2 2
2 2
2
2 2 2 2 2 2
2
2 2 2 2
2 2 2 2
1 1 1
sin ( ) ,
2 2 2
,
sin ,
,
1 1 1
sin ( ) ,
2 2 2
( ) ( ) .
2 2
2 2 sin 2
r
r r
L mr mr mr V r
p mr
p mr
p mr
E mr mr mr V r
p
p p p
H V r V r
m m
mr mr mr
u
u u
u
u
u u
u
= + +
=
=
=
= + + +
= + + + = + +
L
`
` `
`
`
`
`
` `
(2.70)
Ji v klasick mechanice jsme si ukzali, e zobecnn hybnosti odpovdajc hlovm
promnnm jsou komponenty momentu hybnosti. Druh st Hamiltonovy funkce odpovd
rotanm stupm volnosti a lze ji zapsat pomoc vektoru momentu hybnosti L vzhledem
k ose z, od kter je odvozen sfrick souadnicov systm.
Z pedchozho ji vme, e jednotliv komponenty momentu hybnosti nejsou souasn
miteln a nekomutuj spolu (2.37). Souasn ale meme mit kvadrt momentu hybnosti
(2.38) a libovolnou z jeho komponent (2.39). U sfricky symetrickho problmu budeme
preferovat tet osu a tet komponentu. Osa z m preferovan postaven pi budovn
sfrickho souadnicovho systmu, ve skutenosti je vak lhostejn, kterou z komponent
V
r
(1)
(2)
(3)
46
momentu hybnosti zvolme do pln mnoiny pozorovatelnch. Je-li v systmu ptomno
vnj magnetick pole, volme zpravidla souadnicov systm tak, aby tet osa mila ve
smru tohoto pole, osa z je potom souasn smrem vnjho magnetickho pole.
Je-li systm sfricky symetrick, potom s opertory
2
L a
3
L jet komutuje Hamiltonv

opertor H
. To je vidt ji z klasickho rozpisu (2.70). Vme toti, e zobecnn souadnice

nekomutuj jedin se svmi zobecnnmi hybnostmi. V komuttoru
]
,
[
H L

2
mohou tedy bt
jedin nenulov leny s hlovou st hamiltoninu, tou je ale prv nsobek
2
L . Opertor
sm se sebou komutuje, take vsledek me bt jedin nulov. Podobn komuttor
]
,
[
H L

3

me mt jedin nenulov sti s hlovou st hamiltoninu, tj. ~
]
,
[
2
3

L L . Tento komuttor
je ale opt nulov podle(2.39).
Nalezli jsme tak trojici nezvislch komutujcch opertor, kter tvo plnou mnoinu
pozorovatelnch u nerelativistickho sfricky symetrickho problmu (v relativistick loze
k tmto promnnm jet pibude spin):
. 0

3
2
3
2
= = =
]
,
[ ]
,
[ ]
,
[
H L H L L L (2.71)
U soustavy nezvislch vzjemn komutujcch opertor je mon hledat spolen
vlastn vektory ke vem opertorm. U sfricky symetrickho problmu budeme tedy eit
soustavu t rovnic pro vlastn vektory

. , , | , , |
, , , | , , |
, , , | , , |
3
2
> = >
> = >
> = >
m l m l
m l m l
m l E m l
m
l
L
L
H
(2.72)
Index r sluje energetick stavy, index l stavy kvadrtu momentu hybnosti a index m
stavy projekce momentu hybnosti do libovoln osy (zvolili jsme tet). Vlastn sla jsme
oznaili E, l, u. Tuto soustavu je teba eit souasn. Co by se stalo, kdybychom napklad
eili jen rovnici pro energii? Nalezen vlastn sla E
r
by samozejm byla v podku, ale ke
kadmu vlastnmu slu (kad hodnot energie) by existovalo vce nezvislch vlastnch
vektor (ve skutenosti se od sebe li sly l a m, to ale nevme, protoe eme jen prvn
rovnici). Tomuto typu spektra kme degenerovan spektrum. Znamen to jen to, e
k danmu vlastnmu slu existuje vce vlastnch vektor. Odliili bychom je od sebe a
pomoc dalch opertor, kter komutuj s opertorem, jeho spektrum prv hledme.
V nsledujcch dvou kapitolch se budeme zabvat momentem hybnosti, tedy druhou
a tet rovnic v (2.72). een pro moment hybnosti je stejn pro vechny prbhy
potenciln energie. V kapitole 2.5.1 nalezneme een bez pouit konkrtn reprezentace
a v kapitole 2.5.2 nazname, jak by se pi een postupovalo v x reprezentaci. Prvn rovnic
v (2.72) se budeme zabvat v kapitole 2.5.3. een pro energii (energetick spektrum) ji
samozejm zvis na prbhu potenciln energie a je jin napklad pro vodk a jin pro
sfrick osciltor. Navc een pro energii zvis na slech l a m. To je logick: moment
hybnosti souvis s rotanmi stavy systmu a ty k energii pispvaj. Vidme to konec konc
i v hamiltoninu (2.70), kde je prv rotan st energie vyjdena pes kvadrt momentu
hybnosti.
47
2.5.1 Moment hybnosti
Zkladnmi komutanmi relacemi pro moment hybnosti jsou vztahy (2.37) a (2.39):
. 0 ]
i ]
[
3
2
3 2 1
=
+ =
L L
L L L zmny, cyklick h

Zaveme nyn tzv. posuvn opertory
.
i

2 1
L L L
(2.73)
Tyto opertory budou mt podobn vznam jako krean a anihilan opertory u energie
harmonickho osciltoru. Budou ns toti posouvat ve spektru momentu hybnosti. Napime
pehledn jejich dleit vlastnosti (vechny lze snadno odvodit z definice posuvnch
opertor a z komutanch relac momentu hybnosti):

( )
( )
1
2
2 2
3 3
2 2
3 3
3
3
2
1

(1) ,
2
1

(2) ,
2i

(3) ,

(4) ,

(5) ,

(6) , 2 ,

(7) , ,

(8) , 0 .
+
+
+
+
+
+

= +
=
=
= +
=
(
=

(
=

(
=

)
h
h
h
h
L L L
L L L
L L
L L L L L
L L L L L
L L L
L L L
L L
(2.74)
Znme-li posuvn opertory, meme z relac (1), (2) a (6) zrekonstruovat cel moment
hybnosti. lohu, kterou budeme nyn eit, lze zformulovat takto:
. , | , |
, , | , |
3
2
> = >
> = >

L
L

Dokame nejprve, e posuvn opertory posouvaj vlastn vektory ve tet komponent
momentu hybnosti o Planckovu konstantu:
Lemma 1: . , | ~ , |
> >
h L
Dkaz: Ozname > >

, |
| L . Aplikujme opertory
3
L a
2
L na tento vektor:
(2.74.7)
3 3 3

| | , ( ) | , ( ) | , ( )|

> = > = > = > = > h h h L L L L L L L ,
(2.74.8)
2 2 2

| | , | , | , |

> = > = > = > = > L L L L L L .
Vidme, e posuvn opertory
posouvaj ve spektru opertoru

3
L o konstantu h . Ve
spektru opertoru
2
L nedlaj posuvn opertory nic.
tedy mn jen hodnotu projekce

momentu hybnosti do zvolen osy.
48
Lemma 2: Pi danm je spektrum opertoru
3
L omezen, tj. existuje

min
a
max
.
Dkaz: V relacch
( ) ( )
2
2 2 2 2 2
1 2 3
| , | , ,

| , | , ( ) | ,

> = >
+ > = >= >
L
L L L L

jsou opertory na levch stranch pozitivn definitn. Proto mus platit 0 , 0
2
> > .
Zejm tedy mus bt 0
2
> . s , a proto > + < e , a existuje u
min
a u
max
.
Nyn ji spektrum momentu hybnosti odvodme standardnm zpsobem. Podobn jako
u harmonickho osciltoru zapsobme posuvnm opertorem na prvn (resp. posledn stav).
Vsledek psoben mus bt nulov, protoe dal stav ji neexistuje:
. 0 , |
0 , |
min max
= > . = >
+
L L
vytvome kvadrt normy tchto vektor:
. 0 , |

| , 0 , |

| ,
min min max max
= > < . = > <
+ +
L L L L
Souiny opertor vyjdme z (2.64.4) a (2.64.5).
. 0 , |

| , 0 , |

| ,
min 3
2
3
2
min max 3
2
3
2
max
= > + < . = > < L L L L L L h h
Po zapsoben opertor mme:
. 0 | | , | | ) ( 0 | | , | | ) (
2
min min
2
min
2
max max
2
max
= + . = h h
vynulovnm koeficient u obou relac dostvme:
,
min
2
min max
2
max
h h = . + =
neboli
. ) ( ) (
min min max max
h h = . + = (*)
Posuvn opertory posouvaj ve spektru tet komponenty momentu hybnosti o Planckovu
konstantu, proto mus tak souasn platit:
max max min min min min
, , , 3 , 2 , , h . h h h + + + = .
zaveme bezrozmrn slo h / m . Potom
max max min min min min
, 1 , , 3 , 2 , 1 , m m m m m m m + + + = . .
Lemma 3: Ozname-li m
max
l, potom je m
min
= l.
Dkaz: Z relac (*) snadno zjistme, e

2
min min min min
min min
( 1) ( 1) ( 1) 0
1 1 1 4 ( 1) 1 (1 2 )
.
2 2
l l m m m m l l
l l l l
m m
l
+ = + =
+ + + +
= = =

Prvn een je ve sporu s pedpokladem, druh dokazuje uveden tvrzen.
slo m tedy me nabvat celkem 2l+1 rznch hodnot z mnoiny
} , 1 , , 2 , 1 , { l l l l l m + + e . . Poet hodnot 2l+1 mus bt nezporn cel slo a proto
samo slo l me nabvat jen poloselnch hodnot
49
} ,
2
5
, 2 ,
2
3
, 1 ,
2
1
, 0 { . e l . Vlastn slo ) 1 ( ) ( ) (
2
max max
+ = + = + = l l l l h h h h h .
Zvr: Vsledky celho odvozen meme zformulovat takto:

. 1 , | ~ , |
; } , 1 , , 2 , 1 , { , , | , |
; } ,
2
5
, 2
2
3
, 1 ,
2
1
, 0 { , , | ) 1 ( , |
3
2 2
> >
+ + e > = >
e > + = >
m l m l
l l l l l m m l m m l
l m l l l m l
L
L
L
. h
. h
(2.75)
Poznmky k een: (velmi dleit, tte pozornji ne samo een!!!)
1) slo l sluje velikost momentu hybnosti a nazv se vedlej kvantov slo (hlavn kvantov
slo sluje energii). slo m sluje projekci momentu hybnosti do libovoln osy. Vzhledem
k tomu, e nabit rotujc stice m nenulov magnetick moment, a toto slo bylo poprv
zavedeno pro elektron v atomrnm obalu vodku, nazv se magnetick kvantov slo.
2) Mon hodnoty velikosti momentu hybnosti a jeho projekce do tet osy jsou:

. , , 1 , ,
; ... , 3 , 2 , 1 , 0 , ) 1 ( | |
3
l l l m m L
l l l L
. h
h
+ = =
= + =
(2.76)
3) Poloseln hodnoty, kter jsme odvodili pro slo l jsou skuten tak mon. Realizuj se
u spinu, jeho opertor m stejnou komutan strukturu jako moment hybnosti.
V Schrdingerovsk X reprezentaci (nsledujc kapitola) tyto hodnoty nedostaneme. Volba
reprezentace zde znamen ztrtu sti een. To, e poloseln hodnoty l jsou ji soust
komutanch relac (2.37) bylo objeveno a relativn pozd (v roce 1968 Kaufmannem) postupem
podobnm naemu odvozen.
4) Z vsledku (2.76), respektive (2.75) plyne skuten vznam Planckovy konstanty. Jedn se
o elementrn kvantum momentu hybnosti. Pi men momentu hybnosti budeme vdy mit
projekci momentu do urit osy, dan mcm zazenm. Tato
projekce je vdy nsobkem Planckovy konstanty.
5) Vidme, e stavy s konkrtnm vedlejm kvantovm slem l jsou
degenerovny existuje vce vlastnch vektor | l, m>, kter
pslu stejnmu kvantovmu slu l. Tyto vektory se od sebe li
kvantovm slem m a jejich poet je 2l+1 (tzv. stupe
degenerace, kter oznaujeme #).
6) Historicky byly oznaovny kvantov stavy velikosti momentu
hybnosti elektronu v obalu atomu vodku psmeny s, p, d, f podle
nsledujc tabulky:
7 # stav
5 # stav
3 # stav
1 # stav
= = =
= = =
= = =
= = =
3 , 2 , 1 , 0 , 1 , 2 , 3 3
2 , 1 , 0 , 1 , 2 2
1 , 0 , 1 1
0 0
m f l
m d l
m p l
m s l

7) Vztah pro velikost kvadrtu momentu hybnosti lze dostat tak jako
aritmetick prmr vech monch hodnot. Napklad pro l = 2 jsou mon hodnoty projekc L
x
,
L
y
nebo L
z
rovny 2h, h, 0, h, 2h. Prmrn hodnota kvadrtu je proto dna vztahem
. 6 5 ) 4 0 4 ( 3 3
2 2 2 2 2 2 2 2 2 2
h h h h h = + + + + = > < = > < + > < + > < = > <
z z y x
L L L L L
Velikost h 6 | | = L pesn podle vztahu (2.76).
8) Nen obtn napotat maticov elementy > ' < m l m l
k
, |
| , L opertoru momentu hybnosti ve

vlastn reprezentaci pomoc posuvnch opertor podobn jako u harmonickho osciltoru
v kapitole (2.4.3). Pro l = 0 me bt m i m' jen 0 a proto jde o jedin prvek. Tato matice psob
h 2
-2
0
L
z
l = 2
h
h
- h
50
na skalrn veliiny, hovome o skalrn reprezentaci. Pro l = 1/2 me nabvat m i m' hodnot
1/2 a +1/2. Jde o matice 22 psobc na uspodan dvojice, kter nazvme spinory. Jedn
se o tzv. spinorovou reprezentaci. Pro l = 1 me nabvat m i m' hodnot 1, 0 a +1. Jde
o matice 33 psobc na uspodan trojice, kter nazvme vektory. Jedn se o tzv. vektorovou
reprezentaci. Vimnte si, e matice L
3
jsou diagonln s vlastnmi sly na diagonle.
Spinorov reprezentace ( l = 1/2)

1 2 3
0 1 0 i 1 0
; ; .
1 0 i 0 0 1 2 2 2
+ + | | | | | |
= = =
| | |
+ +
\ . \ . \ .
h h h
L L L (2.77)
Vektorov reprezentace ( l = 1)

1 2 3
0 1 0 0 i 0 1 0 0
1 0 1 ; i 0 i ; 0 0 0 .
0 1 0 0 i 0 0 0 1
+ | | | | | |
| | |
= = =
| | |
| | |
\ . \ . \ .
h h h L L L (2.78)
Matice pro l = 1/2 se nazvaj Pauliho matice (bez nsobcch koeficient).
9) Znm tvrzen Bohrova modelu, e na obvod drhy elektronu v atomrnm obalu mus pipadnout
celistv nsobek vlnovch dlek, je mon s pomoc vztahu (2.3) pepsat takto:

2
2 2
n n n n
n
n r n r m r n
m
t
t t = = =
h
h v
v

a nejde tedy o nic jinho ne o kvantovn projekce momentu hybnosti.

2.5.2 een v x reprezentaci, kulov funkce
V x reprezentaci budeme problm sfrickho potencilu eit ve sfrickch souadnicch (jsou
nejbli symetrii potenciln energie). Je teba eit soustavu rovnic (2.72), kter bude mt
nyn tvar:

2
3
( , , ) ( , , ) ,
( , , ) ( , , ) ,
( , , ) ( , , ) .
l
m
r E r
r r
r r
| u | u
| u | u
| u | u
=
=
=
H
L
L
(2.79)
Opertory zapsan ve sfrickch souadnicch maj tvar:

2 2 2 2
2
2 2
3
2
2 2 2
2
2
2
2 2
( ) ( ) ,
2 2 2
2
i ;
1
,
1
,
1 1
sin .
sin
sin
r
r
r r
r
V r V r
m I m
mr
r r
r
r r
r
u
u
u
u
u
u u u
u
= + + = A A +
= A
c
=
c
A = A + A = A
c c
A
c c
c c c | |
A +
|
c c
c \ .
h h
h
h
h
p L
H
L
L
L
(2.80)
Kinetick energie v Hamiltonov opertoru vede v Schrdingerov rovnici na len
51
( ) .
1
2 2 2
2
2 2 2
|
|
.
|
\
|
+ = + + =
u
A A A A A A
r
m m m
r z y x
h h h

V kartzskch souadnicch se Laplacev opertor tp na souet druhch derivac podle
jednotlivch os, tomu odpovd rozklad kinetick energie na sloky T
x
, T
y
a T
z
. Ve sfrickch
souadnicch se Laplacev opertor dl na radiln a hlovou st, tomu odpovd rozklad
kinetick energie na radiln a hlovou st. Prv hlov st kinetick energie je rotan
energie spojen s momentem hybnosti a proto kvadrtu momentu hybnosti odpovd hlov
st Laplaceova opertoru.
Hledan een ) , , ( u r samozejm zvis na kvantovch slech r, l, m. een budeme
hledat v separovanm tvaru
) ( ) ( ) ( ) , , ( u u h g r f r = . (2.81)
Nejdve eme posledn z rovnic (2.67):

( ) ( ) i ( ) ( ) ( ) ( )
i ( ) exp i .
m
m
m
f r g h f r g h
dg
g g c
d
u u
c
=
c
(
= =
(

h
h
h

Nalezen een mus bt periodick v hlu ,:
. h , 2 , 1 , 0 ; ) 2 ( ) 0 ( = = = m m g g
m
t
V x reprezentaci jsme opt odvodili kvantovn projekce momentu hybnosti. Projekce
momentu hybnosti me nabvat jen celistvch nsobk Planckovy konstanty. Poloseln
een nelze v x reprezentaci nalzt. Pechodem ke konkrtn reprezentaci pichzme o st
een. Hledan een m nyn tvar:

i
1
( , , ) ( ) e ( ) ; 0, 1, 2,
2
m
r f r h m
u u
t
= = . (2.82)
Konstantu c jsme zvolili tak, aby nalezen een bylo normovno k jedn. Jako dal krok
dosadme toto een do druh rovnice (2.80) a budeme ji eit
2
2 i i
2 2
2
2 2
1 1
sin e ( ) e ( )
sin
sin
1
sin 0 .
sin
sin
m m
l
l
h h
d dh m
h
d d

u u u
u u u
u
u
u u u
u
(
c c c | |
+ =
(
|
c c
c \ .
(

| |
| |
+ + =
|
|
|
\ .
\ .
h
h

Vsledkem je obyejn diferenciln rovnice pro funkci h(0), kter se e standardnmi
matematickmi postupy pesahujcmi rmec tohoto sylabu. Vsledkem jsou polynomiln
funkce v cos 0 a sin 0, kter se nazvaj pidruen Legendreovy polynomy P
l

m
(cos 0) a jsou
definovan vztahem
. . , 1 , 0 ; | | ; , 2 , 1 , 0 ; ) 1 (
! 2
) 1 (
) (
2
2 2
= s =
+
+
m l m l x
dx
d
l
x
x P
l
m l
m l
l
m
lm
(2.83)
Pro m = 0 se tyto polynomy nazvaj Legendreovy polynomy. Pslun vlastn slo je

2
) 1 ( h + = l l
l
(2.84)
Cel hlov st een se nazv kulov funkce a oznauje se
52

i
1
( , ) e (cos )
2
.
m
lm l m
Y P
u u
t
= (2.85)
Celkov een druhch dvou rovnic soustavy (2.79) tedy je

l m m m
l l l
P r f Y r f r
m
l
lm
m
lm
s = =
= + =
= =
| | ; , 1 , 0 ; ;
, 2 , 1 , 0 ; ) 1 (
; ) (cos e ) (
2
1
) , ( ) ( ) , , (
2
i
. h
. h
u
t
u u

(2.86).
Odvozen kvantovn momentu hybnosti je a na absenci poloselnch hodnot shodn se
vztahy odvozenmi jinou cestou v pedchoz kapitole. Pro radiln funkci f(r) lze een zskat
z prvn rovnice (2.79). Toto een zvis na tvaru potenciln energie. Pro nkter zkladn
tvary potenciln energie bude een diskutovno v pt kapitole. Na zvr uveme
pklady nkterch kulovch funkc:
. ; sin cos e
8
15
); cos 3 1 (
16
5
; sin e
8
3
; sin e
8
3
; cos
4
3
;
2
1
i
21
2
20
i
1 , 1
i
11 10 00
u u
t
u
t
u
t
u
t
u
t
t

= = =
= = = =

Y Y
Y Y Y Y

2.5.3 Jednoduch systmy: osciltor, vodk, jma
Nyn zbv eit prvn z rovnic (2.79) rovnici pro energii. Tato rovnice nm poskytne
energetick spektrum a radiln st celho een y(r, ,, 0). Jak energetick spektrum, tak
radiln st mohou zviset na kvantovch slech l a m z pedchozho een a budou zvisl
na konkrtnm tvaru potenciln energie V(r).
V posledn rovnici (2.79) znme psoben rotan sti kinetick energie Hamiltonova
opertoru na celkovou vlnovou funkci. To je dno psobenm kvadrtu momentu hybnosti
podle druh z rovnic (2.79). Znme ji i vlastn slo l
l
podle vztahu (2.84). Po zapsoben
rotan sti zkrtme hlov sti g(,) a h(0) na obou stranch rovnice a zskme rovnici pro
radiln st een:

2 2
2
2 2
1 ( 1)
( ) ( ) ( )
2
2
l l
d d l l
r V r f r E f r
m dr dr
r mr
v v
(
+
+ + =
(
(

h h
. (2.87)
Povimnte si, e v rovnici vystupuje vedlej kvantov slo l a energetick spektrum proto
nezvis jen na radilnm sle r, kter sluje energii, ale i na vedlejm kvantovm sle l.
een rovnice (2.87) se provd standardnmi metodami (rozvoj do ady, hledn
asymptotickho chovn, oznut nekonen ady). Uvedeme vsledky vpot pro
potenciln energii sfrickho harmonickho osciltoru, prostorov jmy a Coulombv
potencil (2.69).
Harmonick osciltor
Pro potenciln energii harmonickho osciltoru vychz energetick spektrum
e e v e
v
h h ) 2 3 ( ) 2 3 2 (
2
1
) (
2 2
+ = + + = = n l E r m r V
l
. (2.88)
Nejmen mon hodnota energie (nulov kmity) je e h 2 3 . Radiln kvantov slo r sluje
poad radilnch stav a zpravidla tak poet prsek radilnho een s osou x. Vtinou
se zavd tzv. hlavn kvantov slo n, kter skuten sluje stavy energie:
53
n l n l n . . 1 , 0 , , 2 , 1 , 0 ; 2 = = + v . (2.89)
Spektrum osciltoru je degenerovan (ke kad hodnot energie pslu vce stav, kad n
lze sloit z vce kombinac r a l). Snadno urme stupe degenerace, uvdomme-li si, e ke
kadmu vedlejmu kvantovmu slu existuje 2l + 1 hodnot magnetickch sel m:
.
2
) 2 )( 1 (
1 4 2 1 ) 2 ( 2 1 2 #
2 /
0
2 /
0
+ +
= + = + = + =

= =
n n
n n l
n n
l
n
v v
v v (2.90)
adu (2.90) jsme seetli jako aritmetickou adu. Kad energetick slupka n obsahuje
(n + 1)(n + 2)/2 stav.
Coulombick potencil
Pro Coulombickou potenciln energii vychz energetick spektrum

2 2
e e
2 2 2 2
0
1
( )
4
2 ( 1) 2
l
m m qQ
V r E
r r
l n
v

tc
v
= = = =
+ + h h
. (2.91)
Hlavn kvantov slo n slujc stavy energie jsme zavedli vztahem
1 ; 1, 2, , 0, 1 1 . n l n l n v + + = = . . (2.92)
Stupe degenerace bude
. 1 2 2 1 ) 1 ( 2 1 2 #
2
1
0
1
0
n n n l
n n
l
n
= = + = + =

=
= v v
v v (2.93)
Jde-li o atom vodku, me mt kad elektron jet dva spinov stupn volnosti m
s
= 1/2
a celkov poet stav v jedn energetick slupce je proto 2n
2
. Tyto stavy se li hodnotou
kvantovch sel l, m, m
s
.
Kvantov jma
Sfrick konen kvantov jma s potencilem

>
<
=
a r V
a r
r V
0
0
) ( (2.94)
nem analytick een. Problm lze eit jen numericky nebo graficky.

Kvantov teorie asov vvoj
54
2.6 ASOV VVOJ
Prozatm jsme se v kvantov teorii zabvali stacionrnmi stavy, tj. stavy systmu, kter se
v ase nevyvj. Skuten kvantov stavy jsou linernmi kombinacemi stacionrnch stav
(prvk bze) a koeficienty tchto kombinac se mn s asem. Pechod stavu z jednoho asu
do asu pozdjho provd tzv. evolun opertor (opertor asovho vvoje).
2.6.1 Evolun opertor
Evolun opertor pevd znm stav ase t
0
na stav, do kterho se vyvine v ase t:
> = > ) ( | ) , (
) ( |
0 0
t t t t
U
. (2.95)
Evolun opertor mus splovat nkter podmnky a poadavky:
1) poten podmnka: vvoj z potenho asu do potenho asu nemn stav
1 U
) , (
0 0
= t t .
2) semigrupov podmnka: vvoj ze stavu t
1
do t
2
dopadne stejn, je-li proveden narz nebo
pes mezias t:
> = > > = >

) ( | ) , (
) , (
) ( | ) ( | ) , (
) ( |
1 1 2 2 1 1 2 2
2 1 2 1
t t t t t t t t t t
t t t t t
U U U

Porovnnm obou postup zskme semigrupovou podmnku
) , (
) , (
) , (
1 2 1 2
t t t t t t U U U = .
3) unitarita: asov vvoj nemn normovn stavu:
0 0
0 0 0 0
( ) ( ) ( ) ( ) ,

,
t t t t

=
= U U

= U U 1.
4) inverze: inverzn evolun opertor m obrcen poad argument. Odvodme ze semigru-
pov podmnky:
= = 1 U U U
) , (
) , (
) , (
!
0 0
t t t t t t
) , (
) , (
0 0
1
t t t t U U =
.
5) spojitost: samovoln vvoj stavu (bez aktu men), kter popisuje evolun opertor, mus
bt spojit:
0 0 0
( , ) ( ) je spojit pro a t t t t e
U
H .
Nyn odvodme zkladn rovnici pro evolun opertor. Vyjdeme z definice stedn hodnoty
dynamick promnn (viz tabulka v kapitole 2.3.2) a tuto stedn hodnotu budeme derivovat
podle asu:

0 0 0 0

.
da d d d d
dt dt dt dt dt
= = = +
U U
A U AU AU U A
Jinou monost je pmo zavst opertor asov derivace dynamick promnn vztahem
0 0

.
da
dt
= =
` `
A U AU
Porovnnm obou postup zskme rovnici
55

d d
dt dt
+ =
` U U
AU U A U AU, (*)
ve kter za asovou derivaci opertoru dynamick promnn dosadme asov vvoj
dynamick promnn zapsan v Poissonovch zvorkch (1.53) peveden do kvantov
podoby pomoc principu korespondence (2.35):
{ }
1

, ,
i
A A H
(
= =

`
`
h
A A H . (2.96)
Zskme tak rovnici, ze kter se budeme snait zskat rovnici pro evolun opertor:

1

,
i
d d
dt dt
(
+ =

h
U U
AU U A U A H U

( )

1

i
d d
dt dt
+ =
h
U U
AU U A U AHU U HAU (**)
Ve vech nsledujcch pravch vyuvme unitaritu
UU
=
U
U
=
1
. Z rovnice (**) je teba
vylouit opertor
U
a jeho derivaci podle asu, kterou zskme derivovnm definice

unitarity podle asu a nsobenm vsledku opertorem
U
zprava:

0 0
d d d d
dt dt dt dt
= + = + =
U U U U
U U 1 U U U U

.
d d
dt dt
=
U U
U U
Vsledek dosadme do rovnice (**) a vynsobme ji opertorem
U
zleva a
U
zprava:
( )

1

i
d d
dt dt
+ =
h
U U
U U AU U A U AHU U HAU
( )

1

i
d d
dt dt
+ =
h
U U
U A A U AH HA
1

, ,
i
d
dt
(
(
=
(

(

h
U
A U A H
1

i
d
dt
=
h
U
U H

U H
U

i =
dt
d
h . (2.97)
Prv odvozen rovnice se nazv rovnice asovho vvoje. Zapsobme-li touto
opertorovou rovnic na poten stav |y
0
>, provede evolun opertor vvoj stavu do asu t
a zskan rovnice pro |y(t)> se nazv asov Schrdingerova rovnice:
) (
) (
i t
dt
t d
H
= h . (2.98)
56
2.6.2 asov Schrdingerova rovnice
een asovho vvoje lze najt relativn snadno, nen-li Hamiltonv opertor explicitn
funkc asu, tj. zvis jen na opertorech zobecnnch souadnic a hybnost. V takovm
ppad je vhodn volit v Hilbertov prostoru popisovanho systmu bzi generovanou
vlastnmi vektory Hamiltonova opertoru (2.42):
1 H
; ; | |
= = > = >

n
nm n
n n n m n E n o .
Do tchto vektor rozvineme hledan stav, koeficienty rozvoje budou funkcemi asu:
> = >
n
n
n t a t | ) ( ) ( | .
een v tomto tvaru dosadme do asov Schrdingerovy rovnice a zskme linern rovnici
pro koeficienty a
n
(t).
. e ) (
; ) ( i
zleva | / ; | ) ( | i
; | ) (
| i
) (
i
0
t t E
m m
m m
m
n
n n
n
n
n
n
n
n
m
c t a
E t a
dt
a d
m n E t a n
dt
a d
n t a n
dt
a d

=
=
< > = >
> = >

h
h
h
h
H

een asovho vvoje tedy je:

> = >

n
t t E
n
n c t
n
| e ) ( |
) (
i
0
h
. (2.99)
Ponkud elegantnj een je nalzt pmo evolun opertor jako superpozici projektor
generovanch Hamiltonovm opertorem pomoc vty o spektrlnm rozvoji. een rovnice
pro evolun opertor lze formln zapsat jako
0 0
1 1
( ) ( )
i i
0 0

i ( , ) e ( , ) e | |
n
t t E t t
n
d
t t t t n n
dt

= = = ><
h h
h
H
U
U U HU
.
Nyn zapsobme nalezenm evolunm opertorem na poten stav | y
0
>:
0
1
( )
i
0
| ( ) e | |
n
E t t
n
t n n
> = >< >
h

a zskme tak okamit een asov Schrdingerovy rovnice:

0
1
( )
i
0
0
| ( ) e | ;
| | ;
| .
n
E t t
n
n
n
n
n
t c n
c n
c n
> = >
> = >
< >
h
(2.100)
57
Pklad 16:
Naleznte vvoj pravdpodobnosti systmu, jeho poten stav je zadn jako reln linern
kombinace dvou relnch vlastnch funkc Hamiltonova opertoru. Napklad me jt o dva
stavy harmonickho osciltoru nebo kvantov jmy i o dvoustavov systm. Poadavek
relnosti vlastnch funkc a koeficient je jen z dvodu jednoduchosti vpotu.
een: Poten stav je kombinac dvou vlastnch stav 1 a 2 Hamiltonova opertoru
) ( ) ( ) (
2 2 1 1 0
x c x c x + = ,
asov vvoj je
) ( e ) ( e ) , (
2
i
2 1
i
1
2 1
x c x c x t
t E t E

h h

+ =
a vsledn hustota pravdpodobnosti pro reln vlastn funkce vychz
] [
) (
i
) (
i
2 1 2 1
2
2 2
2
1 1
2
1 2 1 2
e e ) ( ) ( ) , (
t E E t E E
c c c c x t w

+ + + =
h h
.
Celkov pravdpodobnost je soutem pravdpodobnosti, e se systm nachz ve stavu 1, ve
stavu 2 a interferennho lenu, kter je pro kvantov procesy typick. Vsledek lze
jednodue zapsat takto:
. ; ) cos( ) ( ) ( ) ( ) , (
2 1
h E t x f x w x w x t w A + + = e e
Frekvence asovch oscilac pravdpodobnosti odpovd Planckovu kvantovn e A h = E .

2.6.3 Oscilace neutrin
Neutrina (elektronov, mionov a tauonov) jsou ve skutenosti linern kombinac vlastnch
stav hmoty

k k
V
o o
v v = , kde , , e o v = a 1, 2, 3 k = .
Index popisuje generace neutrin a index k vlastn hmotnostn stavy. Transforman matice
je unitrn a poprv ji zavedli Ziro Maki, Masami Nakagawa a Shoichi Sakata v roce 1962,
aby vysvtlili oscilace neutrin pedpovzen Brunem Pontecorvem. Pro pochopen principu
oscilac pedpokldejme jen existenci dvou generac neutrin a mix ve tvaru

e 1 2
1 2
cos sin ,
sin cos .
v u v u v
v u v u v
= + +
= +

Unitrn matici jsme zapsali jako bnou rotan matici za pomoci hlu . Za letu neutrin se
budou hmotnostn stavy vyvjet a mixn pomry mnit. Spe ne asov vvoj ns ale
bude zajmat vvoj stavu podl letc stice. Vzhledem k tomu, e pro rovinnou vlnoplochu
plat

i
( )
i( )
e e
Et
t e

=
p x
k x
h
,
budeme moci vvoj hmotnostnch stav podl letu neutrina zapsat takto:

i
( ) e (0)
k
p x
k k
x v v =
h
.
Napklad stav elektronovho neutrina se za letu bude mnit podle formule

1 2
i i
e 1 2
( ) e cos (0) e sin (0) .
p x p x
x v u v u v = + +
h h

Amplituda pravdpodobnosti, e se elektronov neutrino bude za letu jevit pozorovateli jako
ist mionov neutrino (dan svou poten kombinac), bude
58

e
e
(0) ( ) x
v v
v v
= A .
Po proveden skalrnho souinu (hmotnostn stavy tvo ortonormln bzi) mme

e
2 1
i i
cos sin exp exp p x p x
v v
u u
( | | | |
=
| | (
\ . \ .
h h
A .
Neutrina maj velmi malou hmotnost a relativistick energie, a proto lze vyut rozvoj

( )
2 3
2
2 2 2 2
( / ) 1 /
2
k
k k k
m c E E
p E c m c m c E
c c E
= = ~
Amplitudu pravdpodobnosti nyn snadno upravme

e
2 3
1
2 3 2 3
1
2 3 2 3
i
2 1
i
2 3
2
i
2 3
2 4
cos sin e exp i exp i
2 2
cos sin e exp i 1
2
cos sin e exp i
4
Ex
c
E m c
x
c E
E m c m c
x
c E E
m c m c
x x
E E
m c
x
E
m c
x
E
v v
u u
u u
u u
| |
|
|
\ .
| |
A
|
|
\ .
( | | | |
= = ( | |
| |
(
\ . \ .
( | |
A
= = ( |
|
(
\ .
| |
A
=
\
h
h h
h h h
h h
h
h
A
2 3 2 3
1
2 3
i
2 3
2 4
exp i
4
2i cos sin e sin
4
E m c m c
x
c E E
m c
x
E
m c
x
E
u u
| |
A
|
|
\ .
( | |
A
+ = ( | |
| |
(
. \ .
| |
A
=
|
|
\ .
h h h
h
h

Pokud jsou vlastn hmotnosti rzn (sta jedna nenulov), dojde k oscilacm neutrin (poprv
byla pozorovna v roce 1998 na detektoru Superkaniokande). Pravdpodobnost, e pvodn
elektronov neutrino nalezneme jako mionov je periodickou funkc vzdlenosti od zdroje

e
2 3
2
* 2 2 2 2 2
2 1
sin 2 sin ;
4
m c
x m m m
E
v v
u
| |
A
= = = A
|
|
\ .
h
P A AA .
Z rznch experiment je mon urit hel mixe a stedn a periodicitu pemny neutrin

2 3
4 E
L
m c
t
=
A
h
,
ze kter plyne pouze rozdl kvadrt hmotnost neutrin. Skuten neutrina maj ti generace
a transforman matice je 33 a obsahuje ti hly. Princip se ale nemn. Z men plyne, e
plat m
12
2
= (7,59 0,21)10
5
eV
2
(KamLAND, 2005) a m
23
2
= (2,43 0,13)10
3
eV
2

(MINOS, 2006). Pro mixn hly mme piblin
12
~ 33,
23
~ 45,
13
9. Mixn
matice se tak rozhodn nepodob diagonln matici, jako je tomu v ppad mix kvark.
2.6.4 Dvoutrbinov experiment
Pedstavme si, e na dv trbiny dopad proud stic. Po prchodu trbinami se na stntku
zaznamenv, kam kter dopadla. Vsledkem je klasick interferenn vlnov obrazec
s maximem dopad paradoxn mezi obma trbinami. Podobn jako v pedchoz kapitole se
staj amplitudy pravdpodobnost obou monost, nikoli samotn pravdpodobnosti.
Na vsledku nic nezmn ani poet ptomnch stic: bude-li tok zleva velmi slab
a v prmru se bude vyskytovat v oblasti experimentu jedin stice, nikdy nezjistme,
kterm otvorem prola. Po dosti dlouh dob zskme statistick obraz dopadu stic na
stntko podle obrzku. Meme si teba myslet, e st stice prola jednm otvorem a st
druhm, nebo e interferovala sama se sebou. Takov vahy nemaj reln smysl. Pro
59
posouzen statistickho vsledku mnoha opakovanch dopad je dleit jen souhlas
experimentlnho vsledku s pedpovd danou teori.
poet
stic
stntko
?

Jin obraz se nm naskytne, pokusme-li se zjistit, kudy stice proltla. Zakryjeme-li jeden
z otvor, bude maximum dopadajcch stic proti otevenmu otvoru. Meme vymyslet
rafinovanj postup. Budeme sledovat napklad pomoc stic svtla foton, kudy stice
proltla. Bude-li foton mlo energetick, bude mt pli dlouhou vlnovou dlku na to, aby
uril, kudy stice proltla. Bude-li ale foton mt pro detekci dosti krtkou vlnovou dlku,
meme skuten rozhodnout, kudy proltla stice. Ale nco za nco: krtkovlnn foton m
znanou energii a siln ovlivn stav proltajc stice. Dokonce natolik, e interferenn
obrazec zcela vymiz. Obecn plat: nepokusme-li se o detekci, staj se amplitudy
pravdpodobnosti a statistika dopad m charakter interferennho jevu. Pokusme-li se
o detekci, interference zanik a staj se klasicky samotn pravdpodobnosti. Tko se nm
tento fakt pijm. Je to vlastnost mikrosvta, kter se nm zd velmi podivn. Nae
zkuenosti z makrosvta jsou zaloeny na komutujcch objektech. Prv nekomutativnost
jev v mikrosvt vede ke skldn amplitud pravdpodobnost monost, kter jsou
k dispozici, a k interferennmu jevu.
poet
stic
stntko
?
d
e
t
e
k
c
e

2.6.5 Ehrenfestovy teormy, virilov teorm
V tto kapitole si probereme ti zkladn teormy tkajc se asovho vvoje.
Prvn Ehrenfestv teorm
Prvn teorm se tk asovho vvoje opertoru souadnice. Pro jednoduchost ho odvodme
v jednorozmrnm ppad, vyjdeme z principu korespondence a asovho vvoje (1.53):
| | | | | |
| | | | ( ) ( ) .
i
i 2
1

,

,

i 2
1
)
( ,
i 2
1
)
(
2
i
1
i
1
2
2
m m m
V
i m
V
m dt
d
P
P P P P X P X P
X X P X X
P
X H X
X
= + = + =
= + =
(
(
+ = =
h h
h h
h h h h

Prvn Ehrenfestv teorm je tak analogi definice hybnosti z klasick mechaniky:
60

m dt
d P X

= . (2.101)
Druh Ehrenfestv teorm
Druh Ehrenfestv teorm se tk asovho vvoje opertoru hybnosti. Budeme postupovat
podobn jako v pedchozm ppad:
| | | | | | | | . )
( ,
1
)
( ,
i 2
1
)
(
2
i
1
i
1
2
2
X P X P P P X
P
P H P
P
V
i
V
i m
V
m dt
d
h h h h h
= + =
(
(
+ = =
Hodnotu poslednho komuttoru urme takto: Nejprve nalezneme komuttor opertoru
hybnosti s libovolnou mocninou opertoru souadnice (indukc) a vsledek budeme len po
lenu aplikovat na opertor potencilu rozvinut do mocninnho Taylorova rozvoje:
2
1
1

, , i ,

, , , i 2

, i ,

, , , i ( 1) ,

, ( ) i .
n n
n n n n
n
n
V
V
+
( (
= =

( ( (
= + =

(
=

( ( (
= + = +

c
(
=

c
h
h
.
h
h
h
P X X P 1
P X X P X P X X X
P X X
P X X P X P X X X
P X
X

Zkladnm pedpokladem tchto vah je samozejm rozvinutelnost potenciln energie do
Taylorovy ady. Po dosazen za vypoten komuttor druh Ehrenfestv teorm vychz:

X
P
c
c
=
V
dt
d
, (2.102)
co je vlastn kvantovou analogi Newtonovch pohybovch rovnic (zporn vzat gradient
potenciln energie je psobc slou).
Virilov teorm
Virilov teorm je velmi uiten nejen v kvantov teorii, ale i ve statistick fyzice. Uruje
stedn hodnotu kinetick energie obsaen v systmu z tvaru energie potenciln. Ureme
nejprve maticov elementy komuttoru dynamick promnn A s Hamiltonovm opertorem
v energetick reprezentaci:
. ) ( |
| ) ( |

| | ]
[ |
nm n m n m
A E E m n E E m n m n = > < = > < = > < A A H H A H A
Pro n = m mme
. 0 | ]
[ | = > < n n H A
Za opertor dynamick promnn A budeme nyn volit souin souadnice a hybnosti:
. 0 |
| |
|
, 0 | ]
| |
[ |
, 0 | ]
,

[ |
= > < + > <
= > < + > <
= > <
n
dt
d
n n
dt
d
n
n n n n
n n
P
X P
X
H P X P H X
H P X

Za asov vvoj souadnice a hybnosti dosadme z Ehrenfestovch teorm:
61
. |
2
1
| |
2
|
2
>
c
c
< = > < n
V
n n
m
n
X
X
P

Ve tech dimenzch je vsledek soutem pspvk v jednotlivch osch. Na lev stran stoj
stedn hodnota kinetick energie systmu, napravo tzv. opertor virilu:
>
c
c
< = > < n
V
n n n
k
k
|
2
1
| |
|
X
X T . (2.103)
Pro jednorozmrn harmonick osciltor je opertor virilu pmo roven potenciln energii:
.
2
1
2
1
2
1
)
(
2 2
X
X
X X X k
V
k V =
c
c
=
Stedn hodnoty kinetick a potenciln energie jsou si proto v kadm stavu rovny.
Poznmka: Ji v roce 1933 upozornil F. Zwicky, e v kup galaxi ve Vlasech Bereniky je pohyb
galaxi vt, ne by odpovdalo virilovmu teormu pro gravitan potenciln energii. eenm je
existence dal neviditeln (temn) hmoty v tto kup. Pozdji byl podobn problm zjitn Verou
Rubinovou i pro obn rychlosti hvzd v perifernch oblastech samotnch galaxi. eenm je opt
existence hal z temn hmoty v okol galaxie. Virilov teorm me bt proto velmi uiten i pro
makroskopick nekvantov systmy. Svtc (registrovan) hmoty v galaxich je jen asi 1 %. V roce
2000 se pomoc HST ukzalo, e a 50 procent hmoty Galaxie me bt soustedno ve velmi
starch a mlo svtcch blch trpaslcch, kter doposud nebyly pozorovateln. Patily
pravdpodobn k prvn generaci hvzd ped cca 12 miliardami let a vypluj cel hal Galaxie.
Obdobn tomu bude asi i u ostatnch galaxi. K een problmu temn hmoty ale bl trpaslci zdaleka
nesta. S nejvt pravdpodobnost jde o neznmou formu hmoty nebaryonov povahy.
Kvantov teorie Relativita a spin
62
2.7 RELATIVISTICK KVANTOV TEORIE, SPIN
2.7.1 Prostorov rotace a Lorentzova transformace
Prostorov rotace
Pootome-li souadnicovm systmem kolem osy z o hel ,, lze transformaci zapsat jako
.
, cos sin
, sin cos
,
z z
y x y
y x x
t t
= '
+ = '
= '
= '

asovou souadnici budeme dvat na nultou pozici, pi prostorov rotaci se as nemn.
Celou transformaci popeme pomoc rotan matice R
z
, Podobn meme popsat rotace
kolem ostatnch souadnicovch os (sta cyklicky zamnit x y z x):
.
1 0 0 0
0 cos sin 0
0 sin cos 0
0 0 0 1
,
cos 0 sin 0
0 1 0 0
sin 0 cos 0
0 0 0 1
,
cos sin 0 0
sin cos 0 0
0 0 1 0
0 0 0 1
|
|
|
|
|
|
|
|
.
|
\
|
=
|
|
|
|
|
|
|
|
.
|
\
|
=
|
|
|
|
|
|
|
|
.
|
\
|
=

z y x
R R R

Rotace pat mezi unitrn transformace. Pipomeme si, e unitrn opertory zachovvaj
skalrn souin, proto plat
. 1 | det | 1 det det = = =
+ +
U U U 1 U U
Pro reln matice me bt determinant vech unitrnch transformac roven bu +1 (rotace)
nebo 1 (zrcadlen). Snadno se pesvdme, e determinant vech t rotanch matic je
roven jedn. S rotan symetri se poj zachovn veliiny, kterou nazvme moment
hybnosti. Tato veliina je danou symetri definovna (viz teorm Noetherov, kap. 1.3.1).
Lorentzova transformace
Velmi pbuznou transformac k rotacm je Lorentzova transformace popisujc pechod mezi
dvma vzjemn se rovnomrn pohybujcmi inercilnmi souadnicovmi systmy,
pedpokldejme, e v ose x:
.
,
,
/ 1
,
/ 1
/
2 2
2 2
2
z z
y y
c
x
x
c
c x t
t
= '
= '

= '

= '
v
vt
v
v

Tuto znmou transformaci lze zapsat podstatn elegantnji v maticov podob. Zavedeme-li
relativistick promnn z x y x x x ct x
3 2 1 0
; ; , a relativistick koeficienty
2
1 / 1 ; / | | c v ,
63
budou matice Lorentzovy transformace (v ostatnch osch matice zskme cyklickou
zmnou) mt tvar
.
0 0
0 1 0 0
0 0 1 0
0 0
,
1 0 0 0
0 0
0 0 1 0
0 0
,
1 0 0 0
0 1 0 0
0 0
0 0
|
|
|
|
|
|
.
|
\
|
=
|
|
|
|
|
|
.
|
\
|
=
|
|
|
|
|
|
.
|
\
|

=
|
|
|
|
|
|
z y x
A A A
Determinant transformanch matic je roven
1 ) 1 ( det
2 2 2 2 2
= = = | | A
a jde tedy opt o rotace, tentokrt v rovin dan asovou a jednou prostorovou osou.
Charakter rotac lpe vynikne, zapeme-li Lorentzovy matice pomoc rapidity
) / ( arcth c u v :
.
ch 0 0 sh
0 1 0 0
0 0 1 0
sh 0 0 ch
,
1 0 0 0
0 ch 0 sh
0 0 1 0
0 sh 0 ch
,
1 0 0 0
0 1 0 0
0 0 ch sh
0 0 sh ch
|
|
|
|
|
|
|
|
.
|
\
|
=
|
|
|
|
|
|
|
|
.
|
\
|
=
|
|
|
|
|
|
|
|
.
|
\
|
=
u u
u u
u u
u u
u u
u u
z y x
A A A
S Lorentzovou symetri (experiment dopadne stejn ve dvou inercilnch soustavch, kter se
navzjem pohybuj rovnomrn pmoae) se poj existence nov zachovvajc se veliiny,
kter se nazv spin.
2.7.2 Spin
V minul kapitole jsme vidli, e podobnou lohu, jakou m
prostorov rotace m i Lorentzova transformace. Jde tak o rotaci,
ale v rovin dan asovou a jednou prostorovou souadnic
o imaginrn hel nazvan rapidita. Rotan symetrie odpovd
symetrii systmu vzhledem k pootoen, Lorentzova symetrie
odpovd stejnmu chovn systmu v rznch, navzjem se
rovnomrn pohybujcch, inercilnch souadnicovch systmech.
S obma symetriemi se poj odpovdajc zkony zachovn:
rotan symetrie moment hybnosti L
Lorentzova symetrie spin S
Spin m velmi podobn vlastnosti jako moment hybnosti, lze si ho vak jen velmi tko
pedstavit. Znan nepesn, ale pesto ilustrativn, je pedstavit si stici obhajc kolem
centra a souasn rotujc kolem vlastn osy. V tto klasick pedstav odpovd momentu
hybnosti orbitln rotace a spinu vlastn rotace. Skuten stice ani neobhaj kolem centra,
ani nerotuj kolem vlastn osy. Jejich celkov rotan stav je dn dvma veliinami
momentem hybnosti (orbitlnm momentem) a spinem (vnitnm momentem). Ob veliiny se
mohou skldat, potom hovome o spinorbitln interakci, neboli LS interakci i LS vazb.
Opertor spinu m stejn komutan relace jako moment hybnosti (2.37), (2.39)

. 0 ]
i ]
[
3
2
3 2 1
=
+ =
S S
S S S , zmny cyklick h
(2.104)
L
S
64
Stejn tak jako u momentu hybnosti zavdme dv kvantov sla popisujc spin: spinov
slo neboli spin s urujc velikost a magnetick spinov slo m
s
urujc projekci spinu do
tet osy. Pro spin lze pomoc posuvnch opertor odvodit stejn jako pro moment hybnosti
vztah (2.76)

. , , 1 , ,
; ... , 2 3 , 1 , 2 1 , 0 , ) 1 ( | |
3
s s s m m S
s s s S
s s
. h
h
+ = =
= + =
(2.105)
Tentokrt se ale realizuj i poloseln hodnoty, kter jsme pro komutan strukturu (2.104)
respektive (2.37) odvodili dve. Hodnota spinu s je pro elementrn stice nemnnou
charakteristikou, stejn tak jako hodnota elektrickho nboje Q nebo klidov hmotnosti m
0
.
Spin nkterch stic
leptony (elektron, tauon, mion, neutrina) 1/2
kvarky (d,u,s,c,b,t) 1/2
skalrn mezony (, kaony) 0
vektorov mezony (o,kaony) 1
hadrony (neutron, proton, A hyperon) 1/2
hadrony (A, O) 3/2
intermediln bosony (,, W
, Z
0
, gluony) 1
gravitony 2
Ptomnost spinu zvyuje stupe degenerace energetickch stav. Napklad elektron
v atomrnm obalu, kter m energetick stav uren hlavnm kvantovm slem, ji nem
stupe degenerace n
2
, ale 2n
2
. Elektron m toti spin 1/2 a jeho stavy jsou ureny tveic
sel n, l, m, m
s
. Projekce spinu m
s
me nabvat dvou hodnot 1/2 a poet stav se
zdvojnsobuje.
stice s nenulovm spinem vykazuj magnetick moment, ani by mly orbitln moment
hybnosti. Magnetick vlastnosti stic proto nemus souviset jen se skutenm rotanm
pohybem stic, ale i s vlastnm momentem spinem. V ptomnosti nehomogennho
magnetickho pole reaguj stice na toto pole. Stavy, kter pvodn odpovdaly jedin
energii, se tp na multiplety blzkch energetickch podhladin. Stupe degenerace se
sniuje, stavy s rznm m a m
s
maj rznou energii. Hovome o tzv. sejmut degenerace
v ptomnosti magnetickho pole.
Pec Magnet Stntko Kolimtor

Spin byl poprv pozorovn ve Sternov-Gerlachov experimentu (1925). Atomy stbra
odpaujc se z pcky byly kolimovny do svazku prochzejcho nehomogennm
magnetickm polem. Na tyto elementrn magnetick momenty v nehomogennm poli psob
sla (1.123) F = uVB. Magnetick moment jednotlivch stav je rzn a proto je rzn
i vsledn psobc sla a energie danho stavu. Kdyby neexistoval spin, nebude se stav l = 0
tpit vbec (m = 0), stav l = 1 se bude tpit na ti rzn podstavy (m = 0, 1) a na stntku se
vytvo jedna nebo ti stbrn skvrny (i ve vych stavech l pjde vdy o lich poet skvrn).
65
Na stntku vak byly pozorovny dv stbrn skvrny, co svd o elektronu s orbitlnm
stavem l = 0 a spinovm stavem s = 1/2 (magnetick vlastnosti jsou ureny dvma projekcemi
m
s
= 1/2). Sud poet projekc znamen poloseln een komutanch relac (2.104)
respektive (2.37). Hypotzu o existenci vlastnho momentu elektronu, kter m podobn
vlastnosti jako orbitln moment, podali jet ped teoretickm objasnnm spinu Uhlenbeck
a Goudsmit v roce 1925.
Na nsledujcm obrzku je numerick simulace (Yamanashi University) Stern Gerlachova
experimentu. Stavy s projekc m
s
= +1/2 jsou oznaeny mode, stavy m
s
= 1/2 erven.
V mal vzdlenosti se na stntku objev dv vrazn stbrn skvrny, ve vt vzdlenosti
nejsou pravdpodobnosti dopadu atom v jednotlivch stavech vrazn prostorov oddlen.

2.7.3 Kleinova-Gordonova rovnice
Schrdingerova rovnice nen relativistick, a proto neme sprvn popsat spin. Pi jejm
odvozen jsme pouvali nerelativistick tvar Hamiltonovy funkce. Vsledkem byla
Schrdingerova asov rovnice (2.98), kter m v x reprezentaci tvar
0
2
i ) (
2
= + =
c
c
A
V
m t
h
h .
V rovnici se nachz prvn asov derivace a druh prostorov derivace, as a prostor nen
rovnoprvn, rovnice zjevn nen relativistick. Relativistickou konstrukci lze vytvoit jak ve
druhch (Kleinova-Gordonova rovnice), tak v prvnch (Diracova rovnice) derivacch. V tto
kapitole se budeme zabvat konstrukc sprvn rovnice ve druhch derivacch.
Kleinova-Gordonova rovnice
Rovnici poprv odvodili Oskar Klein a Walter Gordon. Pedpokldejme, e hledme linern
rovnici, kter limitn pi malch rychlostech pejde v Schrdingerovu rovnici. U linernch
rovnic plat princip superpozice a obecn een lze vdy sloit z rovinnch vln

i[ ] i[ ] i[ ]
( ) ( ) e ( ) e ( , ) e
k x k x t
k
x a k a k a
o
o
e
e

= = =
k x
k . (2.106)
Trozmrn vektory jsou oznaeny tun. Sloky vlnovho vektoru k
mus bt nutn
zvisl, nebo i parciln vlny (2.106) mus splovat hledanou rovnici. Takov zvislost se
nazv disperzn relace a meme ji zapsat v implicitnm tvaru
( , ) 0 | e = k . (2.107)
V nkterch ppadech je mon nalzt explicitn zvislost = (k). Obecn vlnov funkce
bude superpozic

i[ ] 4 i[ ] 3
( ) ( ) e ( ) ( , ) e
k x t
x a k d k a d
e
o | e

= =
} }
k x
k k . (2.108)
Diracova distribuce zajiuje automatick splnn disperzn relace (2.107). Parciln (rovinn)
vlny lze snadno derivovat:
66
( ) i ( )
k k
x k x
o o
c = (2.109)
a parcilnm derivacm odpovdaj algebraick vrazy
i k
o o
c (2.110)
S vyuitm duality (2.2) mme
i p
o o
c h . (2.111)
Nejpirozenjm pechodem od komutujcho k nekomutujcmu popisu je tedy zaveden
opertor na L
2
pedpisem

i ;
.
p
x x
o o
o o
c
h
. (2.112)
Poznmka 1: Snadno dopoteme, e takto zaveden opertory spluj komutan relace, kter jsou
ve shod s principem korespondence mezi Poissonovmi zvorkami a komuttory

, , 0 ,
, i .
p p x x
x p g
o o o o
o | o|
( (
= =

(
=

h
(2.113)
Poznmka 2: V (3+1) D formalizmu lze prvn ze vztah (2.112) zapsat jako

i ,
i .
E t + c c
c c p x
h
h
(2.114)
Odlin znamnko u asov promnn souvis s relativistickmi transformanmi vlastnostmi
tyvektor. Druhou relaci jsme ji pouvali v x reprezentaci opertoru hybnosti, viz (2.47).
Najdme nyn velikost tyhybnosti

2
2
2
/
.
E c
E
p p p
c
o o
o
| |
= +
|
\ .
p
p
(2.115)
tato hodnota mus bt ve vech souadnicovch soustavch stejn a meme ji urit v klidov
soustav stice, kde je E = m
0
c
2
, p = 0:

2 2
0
p p m c
o
o
= . (2.116)
V (3+1) formalizmu jde o znmou Pythagorovu vtu pro energii
2 2 2 2 4
. E c m c = + p
Tento vztah je sprvnm relativistickm vztahem pro energii voln stice, a proto se o nho
mus oprat odvozen relativistick varianty Schrdingerovy rovnice. Pepime proto (2.116)
do opertorov podoby:

( )
2 2
0 0
0 ; i p p m c p
o o o
o
+ = c h . (2.117)
Rovnice (2.117) je Kleinova-Gordonova rovnice pro volnou stici. Po dosazen za opertory
zskme jin asto pouvan tvar Kleinovy Gordonovy rovnice

( )
2 0
0 ;
m c
k k =
h
. (2.118)
Kleinova-Gordonova rovnice je relativistickou analogi Schrdingerovy rovnice pro volnou
stici. Pi malch rychlostech limitn pechz v nerelativistickou Schrdingerovu rovnici.
Jde o linern rovnici a kad jej rozumn een je mon zapsat pomoc Fourierovy
transformace jako superpozici rovinnch vln. Konstanta je v normln soustav jednotek
(c = 1, = 1) rovna klidov hmotnosti stice.
67
Nerelativistick limita
Kleinovu Gordonovu rovnici (2.117) meme v opertorovm tvaru zapsat jako

2 2 2 2 4
0

E c m c = + p 1. (2.119)
Ob strany formln odmocnme. Odmocninu chpeme jako funkci opertoru ve smyslu (2.8)
nebo (2.29):

2 2
2 2 2 4 2 2
0 0 0
2 2 2 2
0 0
2
2
0
0

2
E c m c m c m c
m c m c
E m c
m
| |
= + = + ~ + +
|
|
\ .
~ +
p p
p 1 1 1
p
1
.
Zporn znamnko ped odmocninou jsme zatm vynechali jako nefyzikln a budeme se jm
zabvat a v kapitole vnovan Diracov rovnici. Prvn len meme chpat jako
konstantn/nulovou potenciln energii (posunutm o konstantu se potenciln energie
nezmn) a druh je bn kinetick energie stice. Po dosazen za opertory z (2.114)
zskme asovou Schrdingerovu rovnici (2.98) s nulovou, resp. konstantn potenciln
energi. Pro mal rychlosti (hybnosti) Kleinova-Gordonova rovnice pechz ve Schrdin-
gerovu rovnici.
Pravdpodobnostn interpretace
Hustota a tok pravdpodobnosti j vskytu stice by mly splovat rovnici kontinuity
(zkon zachovn pravdpodobnosti vskytu stice) ve tvaru

/
0 ;
c
j j
o o
o
| |
c =
|
\ .
j
. (2.120)
Ukame, e takov zkon zachovn je v Kleinov-Gordonov rovnici obsaen. Naleznme
kombinaci
*
(2.118)(2.118)
*
:

( ) ( )
* 2 2 *
* *
* *
0
0
0 .
o o
o o
k k

=
=
c c c c =

Nyn v obou vrazech vyuijeme identitu f

g =
(f

g) (
f

)g:

( ) ( )( ) ( )
( )
( )
* * * *
0
o o o o
o o o o
c c c c c c + c c = .
Pokud v poslednm vrazu zvm prvn index a snme druh, vyru se s druhm vrazem:

( ) ( )
* *
0
o o
o o
c c c c =

* *
0 ; j j
o o o o
o
c = c c . (2.121)
tyvektor j
reprezentuje nenormovanou pravdpodobnost vskytu stice. Hustota

pravdpodobnosti j
0
(v SI j
0
/c) nen bohuel pozitivn definitn a Kleinova Gordonova
rovnice pipout i zporn hustoty pravdpodobnosti. eenm tohoto problmu (vyst
v existenci antistic) se budeme zabvat v kapitole vnovan Diracov rovnici.
Disperzn relace
Po dosazen rovinn vlny (2.106) do Kleinovy-Gordonovy rovnice zskme disperzn relaci

2 2 2 2 2 2 2 2 2
. c k c c k c e k e k = + = + (2.122)
68
Zporn een (odpovd zporn energii ) budeme opt povaovat za nefyzikln.
Standardnm postupem urme fzovou a grupovou rychlost:
2 2 2
f
2 2
g
2 2 2
2 2
1 1 ,
4
.
1 1
4
c c
k
k
c c
k
k
e k k
t
e
k k
t
= = + = +
c
= = =
c
+ +
v
v

Na prvn pohled je zejm, e grupov rychlost je vdy podsvteln. Z Hamiltonovch rovnic
mechaniky
g
H
x
k k p
e e c c c
= = = =
c c c
h
`
h
v
plyne, e grupov rychlost vlnovho balku je analogem mechanick rychlosti pohybujc se
stice. Oproti tomu fzov rychlost je vdy nadsvteln a nem vznam penosu informace.
Mezi obma rychlostmi je jednoduch vztah v
f
v
g
= c
2
. Ob rychlosti zvis na vlnov dlce
parciln vlny, tj. dochz k disperzi.
Kleinova-Gordonova rovnice pro nabitou stici v elektromagnetickm poli
V ptomnosti elektromagnetickho pole se v Hamiltonov funkci (1.90) vyskytovala
kanonick (zobecnn) hybnost v kombinaci p QA. Obdobn tomu mus bt i v Kleinov
Gordonov rovnici (2.117), kter m pro nabitou stici v elektromagnetickm poli tvar
( )
( )
2 2
0 0
0 ; i p QA p QA m c p
o o o o
o o

(
+ = c

h . (2.123)
Po dosazen za opertor hybnosti a roznsoben vech len mme

2 2 2 2
0
i 2i 0 Q A A m c Q A QA
o o o
o o o
+ + + c + c = h h h . (2.124)
Vyuijeme-li kalibran podmnku (1.188), tj. polome-li
= 0, zskme vslednou
rovnici

2
2 0
2
2i 0 ;
m c Q Q
A A A
o o
o o
k k
(
c =
(
(

h h
h
(2.125)
pro popis nabit stice v elektromagnetickm poli.
Vodkov atom
Nazname nyn, jak by se postupovalo pi hledn spektra vodkovho atomu z Kleinovy-
Gordonovy rovnice. Elektron s nbojem Q = e je v poli jdra, kter lze vyjdit vztahy

0
0
,
4
0 .
Ze
A
c rc
|
tc
= = +
= A
(2.126)
Kleinova-Gordonova rovnice zsk tvar

2
2
2
2 2
1
2i ( , , , ) 0 .
e e
t r
c c c t
c t
| |
k u
(
c c | |
A + + = (
|
c
c \ .
(

h h

Laplacev opertor rozlome na radiln a hlovou st stejn jako v nerelativistickm
ppad (2.80). Budeme hledat stacionrn een, tj. asovou st vlnov funkce budeme
pedpokldat ve tvaru exp(it) = exp(iEt/), prostorovou st zapeme jako souin
radiln a hlov sti, kterou ji znme z dvjka, viz (2.85):
69
2 2 2 2
2
2 2 2 2 2
1
2i e ( ) ( , ) 0 ,
i
Et
r lm
Z Z
R r Y
r c t
r c t r
o o
k u
(
c c
A + + =
(
c
c
(

h
h
L

kde jsme oznaili

0
4
e
c
o
tc
h
(2.127)
tzv. konstantu jemn struktury. Po proveden asovch derivac zskme rovnici

2
2 2 4 2
0
2 2 2 2
2 ( ) ( , ) 0 .
r lm
E m c Z Z E
R r Y
r r c
r c
o o
u
(
| |
A + + = (
|
\ .
(

h
h h
L

Nyn zapsobme opertorem
2
L na hlovou st vlnov funkce podle vztahu (2.75)

a vyjdme radiln st Laplaceova opertoru

2 2 4 2 2
2 0
2 2 2 2
1 ( 1)
2 ( ) 0 .
E m c d d l l Z Z E
r R r
dr dr r c
r r c
o o
(
+
+ + =
(
(

h
h

Jde o obyejnou diferenciln rovnici, kter se e standardnmi postupy (asymptotick
chovn, rozvoj do ady, oznut). Vsledkem jsou tzv. Laguerrovy polynomy a energetick
spektrum

2 2 4 4
2 2 6
0 0
2 4
3
(2 1) ( )
8
2 (2 1)
nl
Z Z
E m c m c n l
n l n
o o
o
(
| |
= + + +
(
|
+ \ .
(

O . (2.128)
Hlavn kvantov slo je definovno stejn jako v nerelativistickm ppad, druh len
v hranat zvorce reprezentuje prvn relativistickou korekci a souasn sejmut degenerace
spektrlnch ar.
Problmy
Kleinova-Gordonova rovnice m ti zkladn problmy:
1. Druh asov derivace znamenaj zadn poten podmnky nejen na vlnovou funkci
(reprezentuje stav systmu), ale i na prvn asovou derivaci vlnov funkce, co je
fyzikln jen obtn interpretovateln.
2. Hustota pravdpodobnosti nen pozitivn definitn.
3. Kleinova-Gordonova rovnice poskytuje i zporn energetick stavy.
2.7.4 Diracova rovnice
Sprvnou relativistickou kvantovou rovnici pro nabitou stici, ve kter jsou obsaeny jen
prvn derivace, odvodil Paul Adrien Maurice Dirac (19021984) v roce 1928. Ukzalo se, e
jde o mnohem vhodnj rovnici pro elektron, ne je Kleinova-Gordonova rovnice. Tm, e
rovnice je jen v prvnch derivacch, posta zadat poten hodnotu vlnov funkce
a automaticky odpad nutnost zadvat prvn derivaci vlnov funkce. U Diracovy rovnice je
hustota pravdpodobnosti pozitivn definitn a tak odpad i druh zkladn problm
Kleinovy-Gordonovy rovnice. Problm zpornch energetickch stav nicmn petrvv
a Dirac tyto stavy interpretoval jako stavy psluejc antistici k elektronu pozitronu. Ten
byl objeven a v roce 1932 Carlem Andersonem.
Diracova rovnice
Hledejme rovnici, kter m stejn tvar jako Schrdingerova rovnice, ale Hamiltonv opertor
je linern funkc prostorovch derivac:
70

1 2 3
1 2 3

; . i H H a a a b
t

c
= c + c + c +
c
h (2.129)
Z rozmrovch dvod budeme namsto koeficient a
k
a b hledat koeficienty
k
a , kter
jsou bezrozmrn:

( )
1 2 3 2
1 2 3 0
i H c m c o o o | c + c + c + h . (2.130)
Na koeficienty mme dv zkladn podmnky
1. Kvadrt Hamiltonovy funkce mus dt pravou stranu (2.119), tj.

2 2 2 2 4
0

; H c m c = + p 1 (2.131)
tm bude kad een Diracovy rovnice eenm Kleinovy-Gordonovy rovnice (nikoli
naopak, druh derivace nkter een pidaj).
2. Nov rovnice mus bt relativisticky kovariantn (tj. jej tvar se nesm zmnit po
proveden Lorentzovy transformace souadnic a pol).
Za chvli uvidme, e tyto podmnky nespluj dn seln koeficienty a hledan sla
k
a
mus bt matice. Vyjdme z podmnky (2.131), do kter dosadme hamiltonin (2.130) a za
opertor hybnosti z (2.114):

( )( )
2 2 2 2 4
0
2 2 2 2 2 4
0 0 0

;
i i ;
k l
k l
H c m c
c m c c m c c m c o | o |
= +
c + c + = +
p 1
p 1 h h

( )
2 2 2 2 2 4 2 2 2 4
0 0 0
i
k l k k
k l k
c cm c m c c m c o o o | |o | c c + c + = A + 1 h h h
Porovnnm len na lev a prav stran mme na koeficienty :

2
,
0 ,
.
k l
k l
k k
o o
o | |o
|
c c = A
+ =
= 1
(2.132)
Prvn relaci upravme snadno na tvar

( )
0 pro ,
1
2 pro . 2
k l l k k l l k
k l
k l
k l
o o o o o o o o
=
+ c c = A + =

=
(2.133)
Poadavky (2.132), resp. (2.133) nespluj dn reln ani komplexn sla. Budeme proto
hledat soustavu ty matic, jejich zajmav vlastnosti nejprve pehledn sepeme a vzpt
dokeme
1. Matice
k
a antikomutuj (kad s kadou):

{ } { }
, , 0 ;
k l k
k l o o o | = = = . (2.134)
2. Kvadrty matic
k
a daj jednotkovou matici:

( ) ( ) ( ) ( )
2 2 2 2
1 2 3
. o o o | = = = = 1 (2.135)
3. Matice
k
a jsou hermitovsk:

( )
, .
k k
o o | | = = (2.136)
4. Vlastn sla matic
k
a mohou nabvat jen hodnot +1 a 1.
5. Stopa matic
k
a je nulov.
6. Matice
k
a jsou nezvisl.
71
Dokame nyn jednotliv tvrzen
Ad 1)
Antikomutan relace matic
k
a plynou okamit z relac (2.132) a (2.133). Poznamenejme,
e antikomuttor dvou objekt je definovn jako {A,B}AB+BA.
Ad 2)
Tvrzen opt plyne okamit z relac (2.132) a (2.133).
Ad 3)
Hermitovost matic
k
a plyne z poadavku na hermitovost opertoru energie (2.130).
Ad 4)
Z podmnky (2.135) plyne, e vlastn sla matic
k
a le na jednotkov krunici
v komplexn rovin, tj. | | = 1. Hermitovsk matice ale maj reln vlastn sla, tedy
pipadaj v vahu pouze hodnoty = 1.
Ad 5)
Stopou matice nazvme souet diagonlnch len
Tr( )
k
k
A = A . (2.137)
Tr je zkratkou z anglickho trace. Stopa matice se nezmn pi cyklick zmn matic:

1 2 2 1
Tr( ) Tr( )
N N
= A A A A A A , (2.138)
tj. prvn matici meme odsthovat na posledn msto v souinu (nebo posledn na prvn).
Nyn ji snadno dokeme, e stopa hledanch matic je nulov:

( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( )
2
Tr Tr Tr Tr Tr Tr
k k k k k k
o | o ||o |o | ||o o = = = = = .
Nejprve jsme pidali
2
, co je ale jednotkov matice. Pot jsme jednu matici odsthovali na
konec za pomoci cyklick zmny a vrtili ji zpt na pvodn pozici s vyuitm
antikumutujnosti matic a . Peteme-li si zatek a konec, mme
( ) ( ) ( ) ( )
Tr Tr 2Tr 0 Tr 0
k k k k
o o o o = = = .
Obdobn meme postupovat u matice :
( )
( ) ( ) ( )
( ) ( )
2
Tr Tr ( ) Tr Tr Tr Tr 0
k k k k k
| o | o |o o o | | | = = = = = .
Ad 6)
Pedpokldejme zvislost matic, tj. napklad matici bude mon vyjdit jako linern
kombinaci ostatnch:

k
k
c | o =
.
Vynsobme relaci zleva matic :

1 1
Tr( ) Tr( ) Tr( ) Tr(0) 0 .
2 2
k
k
k k k
k k k
c
c c c
|o
|o |o o |
=
= = + = =

1
1

Jde o spor, nebo stopa jednotkov matice nalevo je nenulov. Matice tedy mus bt
nezvisl. Tm jsou vechna tvrzen (1 a 6) dokzna.

Stopa matic je invariantem, tj. ve vech bzch/souadnicovch soustavch je stejn. Pokud
u hermitovsk matice za bzi zvolme jej vektory, bude matice diagonln a na diagonle
budou jej vlastn sla. Stopa matice je proto soutem vlastnch sle matice. V naem
ppad jsou vlastn sla +1 nebo 1, stopa matice je nulov, a proto mus mt hledan matice
sudou dimenzi (aby souet sel +1 a 1 mohl dt nulu).
72
N = 2
V kapitole vnovan momentu hybnosti jsme odvodili tzv. spinorovou reprezentaci momentu
hybnosti (2.77). Matice spinu bez pslunch koeficient se nazvaj Pauliho matice:

1 2 3
0 1 0 i 1 0
; ; .
1 0 i 0 0 1
o o o
+ + | | | | | |
= = =
| | |
+ +
\ . \ . \ .
(2.139)
Pauliho matice maj nmi hledan vlastnosti. Jsou hermitovsk, antikomutuj mezi sebou,
jejich kvadrty jsou jednotkov matice, vlastn sla jsou +1 a 1, souet len na diagonle
je nulov. Jejich jedinou nevhodou je, e jsou jen ti. My hledme soustavu ty nezvislch
antikomutujcch matic. Ve dvou dimenzch takov soustava ale neexistuje. Dal nezvislou
matic k Pauliho maticm je jednotkov matice, ale ta s nimi komutuje, nikoli antikomutuje.
Navc u n nen souet diagonlnch len nulov.
N = 4
Ve tyech dimenzch existuje celkem 16 nezvislch matic a skuten z nich lze vybrat 4
antikomutujc matice poadovanch vlastnost. Jde o nejmen poet dimenz, ve kterch lze
vyeit Diracovu lohu. Existuje vce zpsob, jak vybrat hledanou soustavu antikomu-
tujcch matic. Dirac je blokov skldal z Pauliho matic a nalezl een

3 1
;
k
k k
k
o
| o o o o
o
| |
| |
= = = = |
|
|
\ .
\ .
1 0 0
1
0 1
0
. (2.140)
Kad prvek matice znamen blok 22. Vsledn Diracovy matice tedy jsou:

1
2 3
1 0 0 0 0 0 0 1
0 1 0 0 0 0 1 0
; ;
0 0 1 0 0 1 0 0
0 0 0 1 1 0 0 0
0 0 0 i 0 0 1 0
0 0 i 0 0 0 0 1
; .
0 i 0 0 1 0 0 0
i 0 0 0 0 1 0 0
| o
o o
+ + | | | |
| |
+ +
| |
= =
| |
+
| |
+
\ . \ .
+ | | | |
| |
+
| |
= =
| |
+
| |
+
\ . \ .
(2.141)
Ovte si, e vechny matice jsou hermitovsk, maj vlastn sla +1 a 1, souet prvk na
diagonle je 0, v kvadrtu daj jednotkovou matici a kad matice antikomutuje s kadou.
Diracova rovnice pro volnou stici m nyn jednoduch tvar:

( )
1
2 2
0
3
4
( , )
( , )
i i ;
( , )
( , )
k
k
t
t
c m c
t t
t
o |
| |
|
c
|
= c + =
|
c
|
\ .
x
x
x
x
h h . (2.142)
Koeficienty rovnice jsou matice 44, vlnovou funkci proto tvo tveice funkc (nejde
o tyvektor!). Jin volba tveice Diracovch matic by vedla na tat fyzikln een.
Opertor rychlosti, zporn energie
Ureme opertor rychlosti stice jako opertor asovho vvoje polohy podle principu
korespondence (2.96):

2
0
1 1 1
, , i , i
i i i
, i , i .
i i i
k
k k k l k l
l l
l k l k l k k
l l l
dx
x H x c m c x c
dt
c c c
x x p c
o | o
o o o o o
( ( (
= = = c + = c =

( (
= c = = =

h h
h h h
h h
h h h
v

73
Matice
k
tak maj (a na konstantu c) vznam opertoru rychlosti:

k k
co = v . (2.143)
formln lze zapsat vechny ti relace narz

c = v
, ,
o . (2.144)
Za pomoci opertor rychlosti a hybnosti zsk Diracova rovnice (2.142) jednoduch tvar:

( )
2
0

i ;

, i .
m c
t
c
|
c
= +
c
V
v p
v p
, ,
h
,
, , ,
h o
(2.145)
eme nyn Diracovu rovnici pro stici v klidu, tj. s nulovm opertorem rychlosti

1 1
2 2 2
0
3 3
4 4
i . m c
t

+ | | | |
| |
+
c
| |
=
| |
c
| |
\ . \ .
h
een je:

2
0
1 1
2
0
2 2
2
0
3 3
2
0
4 4
( , ) ( ) exp i ,
( , ) ( ) exp i ,
( , ) ( ) exp i ,
( , ) ( ) exp i .
m c
t A t
m c
t A t
m c
t A t
m c
t A t
(
=
(
(

(
=
(
(

(
= +
(
(

(
= +
(
(

x x
x x
x x
x x
h
h
h
h

Porovnme-li een s asovou st rovinn vlny exp[it] = exp[i(E/)t], je zejm,e
prvn dv een odpovdaj kladn energii E = m
0
c
2
a druh dv zporn energii E = m
0
c
2
.
Problm zpornch energetickch stav tak Diracova rovnice nevyeila.
Ukzalo se, e Diracova rovnice popisuje chovn stic se spinem 1/2 (napklad elektron).
tveice y se nazv bispinor. M speciln transforman vlastnosti. Horn dv komponenty
bispinoru popisuj stavy stice s projekc spinu +1/2 a 1/2 a maj kladnou energii. Doln
dv komponenty maj zpornou energii a Dirac je interpretoval jako stavy antistice
s projekc spinu +1/2 a 1/2. Diracova rovnice je v jistm smyslu odmocnnm Kleinovy-
Gordonovy rovnice postaven na vztahu E
2
= p
2
c
2
+ m
0
2
c
4
. Proto stavy se zpornou energi
nejsou pekvapenm. Elegantn vak bylo Diracovo vysvtlen: Vechny zporn stavy jsou
zaplnny (Diracovo moe elektron se zpornou energi). Nezaplnn stav se chov jako
dra, kterou Dirac interpretoval jako antistici s kladnou energi. Rozborem tvaru rovnice
a jejch een teoreticky Dirac v roce 1928 pedpovdl existenci pozitronu jet ped jeho
experimentlnm objevem v roce 1932 (Carl Anderson).
Pravdpodobnostn interpretace
Pi odvozen rovnice kontinuity pro pravdpodobnost budeme postupovat stejn jako
u Kleinovy-Gordonovy rovnice, jen namsto komplexnho sdruen budeme vyuvat
hermitovsk sdruen jednotlivch matic i zkladnho bispinoru, kter tvo vlnovou funkci.
Hermitovskx sdruen bispinor m tvar
74

( )
* * * *
1 2 3 4
= . (2.146)
Naleznme nyn kombinaci
(2.142) (2.142)
:
( ) ( )
( )
2 2
0 0
i ( i ) i i
k k
k k
c m c c m c
t t

o | o |
c c | |
= c + c +
|
c c
\ .
h h h h ,
( )
2 2
0 0
i i i i
k k
k k
c m c c m c
t t

o | o |
c c
+ = c + c
c c
h h h h ,
( )
k k
k k
c c
t t

o o
c c
+ = c c
c c
,
( ) ( )
k
k
c
t
o
c
= c
c
,
( ) ( )

0 .
k
k
c c
ct
o
c
+ c =
c

Zskali jsme tak rovnici kontinuity ve tvaru

0
0 ;

, , .
j
j c c

c =
= = = j v v
,
, , ,
o
(2.147)
Hustota pravdpodobnosti je dna vztahem

0 * * * *
P 1 1 2 2 3 3 4 4
/ 0 j c = = = + + + > (2.148)
a je tedy pozitivn definitn. Tok pravdpodobnosti je zobecnnm vztahu pro klasick tok
(hustota rychlost), rychlost nahrazuje opertor rychlosti. Vsledn tok pravdpodobnosti je
ale obyejnm vektorem, nebo kad z jeho komponent je souinem dkov, tvercov
a sloupcov matice, tj. d obyejn slo.
Diracova rovnice pro nabitou stici v elektromagnetickm poli
Zobecnn z voln stice na stici v poli provedeme stejn jako u Kleinovy Gordonovy
rovnice, tj. nahradme
p p QA
o o o
. (2.149)
V (3+1) symbolice mme

;
.
i i Q
ct ct c
i i Q
| c c

c c
c c

c c
A
x x
h h
h h
(2.150)
Diracova rovnice (2.145) zsk nyn tvar

( )
2
0

i Q Q m c
t
| |
c
(
+ = +

c
v p A
, ,
h
neboli

2
0

i m c Q Q
t
| |
c
( (
= + +

c
v p A v
, , ,
h . (2.151)
Oproti voln stici pibyl napravo interakn hamiltonin podle vztahu

0 I
2
0 0 I

i ;

, .
H H
t
H m c H Q Q

| |
c
= +
c
+ v p A v
h
, , ,
(2.152)
75
I v tomto ppad jde jen o pm zobecnn interaknho lenu znmho z Lagrangeovy
funkce v klasick mechanice.
Kovariantn tvar Diracovy rovnice
Pensobme Diracovu rovnici (2.142) zleva matic a pot peveme vechny leny doleva:

( )
2
0
0
i i
i i 0
k
k
k
k
c m c
t
m c
ct
| |o
| |o
c
= c +
c
c | |
+ c =
|
c
\ .
h h
h h
.
Zskali jsme tak nejznmj tvar Diracovy rovnice

0
0
i 0 ;
,
( )
k k
m c

| |o
c =

h
, (2.153)
ve kter jsou koeficienty derivac tzv. gama matice

0 1
2 3
1 0 0 0 0 0 0 1
0 1 0 0 0 0 1 0
; ;
0 0 1 0 0 1 0 0
0 0 0 1 1 0 0 0
0 0 0 i 0 0 1 0
0 0 i 0 0 0 0 1
; ;
0 i 0 0 1 0 0 0
i 0 0 0 0 1 0 0

| | | |
| |
| |
= =
| |

| |

\ . \ .
| | | |
| |
| |
= =
| |
| |
\ . \ .
(2.154)
Mezi pvodnmi maticemi a maticemi gama existuj jednoduch transforman vztahy:

0
,
,
.
k k
k k
|
|o
o |
=
=
=
(2.155)
Dkaz tetho vztahu je triviln, druh vztah sta nsobit matic zleva. Pro prostorovou
st obou sad matic tak plat jednoduch pravidlo: nsobenm matic zleva dostaneme
odpovdajc matici z druh sady. Matice gama opt antikomutuj, nejsou ji ale hermitovsk
a kvadrty prostorovch matic nedaj jednotkovou matici, ale minus jednotkovou matici:

( )
2
1 1 1 1 1 1 1 1 1
|o |o o ||o o o = = = = = 1.
Obdobn bychom postupovali u ostatnch matic, plat tedy

( )
2
; 1, 2, 3
k
k = = 1 . (2.156)
Zaveme nyn dv uiten a asto pouvan operace. Prvn z nich je Diracovo sdruen:

0
A A . (2.157)
Jde o hermitovsk sdruen doplnn nsobenm matic
0
zprava. Druhou operac je
Feynmanovo zen (Feynman slash):
K K
o
o
/ . (2.158)
Za pomoci tchto operac lze elegantn zapsat sloky tytoku pravdpodobnosti (2.147)
76

0 0 0 0
0
,
.
k k k k
j c c c
j c c c

o
= = =
= = =

Jednotn tedy meme pst
0 ; j j c

c = . (2.159)
Diracovu rovnice (2.153) lze pepsat do spornho tvaru

( ) 0
0 p m c
+ = , neboli (2.160)
( )
0
0 p m c + =
/
. (2.161)
Pro nabitou stici v elektromagnetickm poli bude mt Diracova rovnice nyn velmi
jednoduch tvar
( )
0
A 0 p Q m c / + =
/
(2.162)
Spin se stal automatickou soust relativistickch rovnic kvantov teorie. Rovnice Kleinova-
Gordonova se nakonec ukzala vhodnou rovnic pro skalrn stice (se spinem nula), rovnice
Diracova pro stice se spinem (elektrony, neutrina, kvarky). Prv na n je postavena
dnen kvantov elektrodynamika.
Pklad 17:

{ } { }
0 ;
, 2; 0 , 2
2; 1, 2, 3
g
o | o | o|
o |
o |
o |
=
= + = = =
= =
(2.163)
Kvadrt matic a je roven jednotkov matici. U matic tomu tak nen, (
0
)
2
=1, ale
(
k
)
2
= 1 pro k = 1,2,3. Je to pirozen, v Minkowskho metrice se prostorov st chov
vdy jinak ne asov st. Ve vztahu (2.163) je vsledek na prav stran vdy nsoben
jednotkovou matic, tu ale nebv zvykem pst.
Pklad 18:

{ }
2 2
0
1
,
2
KK K K K K K K g K K K
o | o | o | o|
o | o | o | o |
/ / = = = = K .
Pklad 19:

{ }
1
,
2
g
o | o | o | o|
o | o | o | o |
c/ c/ c c = c c = c c = c c =
Pklad 20:

0
0
( / )
( / )
k k
k k
k k
k k
k
E c p
E
p p p p p
c
p E c
o
o
o o

o o
| | | |
| |
| = + = + = |
/ |
| |
\ .
\ . \ .
1 1 0 0
0 1
1 0
.
Pklad 21:
Dokame, e plat relace (uiten pi vpotu sdruench matic
)

0 0
= . (2.164)
Relaci (2.164) zleva a zprava vynsobme
0
a dokeme platnost vztahu
0
0
=
:
Sdruenou matici
rozepeme z (2.155) za pomoc sady hermitovskch matic a :

( )
0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
; .
k k k k k
| o o o = = = = = = =

77
Matice C
Existuje ada dalch zajmavch matic, kter lze odvodit ze zkladn sady matic
. Zaveme
nejprve C matici, kter bude uiten pi nbojovm sdruen (pechodu od stic
k antisticm a tak pi vpotu transponovanch matic
T
:

2 0
0 0 0 1
0 0 1 0
i
0 1 0 0
1 0 0 0

| |
|
+
|
=
|
|
+
\ .
C . (2.165)
Matice m prvky jen na vedlej diagonle, a to stdajc se hodnoty +1 a 1. Stopa matice je
nulov. Na prvn pohled je zejm, e pro C plat zajmav vlastnost:

T 1 +
= = = C C C C. (2.166)
Chceme-li tedy najt inverzn matici, transponovanou i hermitovsky sdruenou, sta jen
zmnit znamnko matice (vymnit poad +1 a 1 na vedlej diagonle). Pokud potebujeme
nalzt transponovanou matici
T
, lze k tomu vyut matice C:

T T 1
; resp.

= = C C C C (2.167)
Tvrzen se doke pouhm pevedenm matic
na sadu matic a , kter se po transpozici

nezmn.
Matice
5

Dal dleitou matic, kter m vyuit pi popisu levoprav symetrie, je matice

5 0 1 2 3
0 0 1 0
0 0 0 1
i .
1 0 0 0
0 1 0 0

| |
|
| |
|
= =
|
|
\ .
|
\ .
0 1
1 0
(2.168)
Tato matice je hermitovsk, jej kvadrt je roven jednotkov matici, je linern nezvisl na
ostatnch maticch a antikomutuje s nimi:

( )
{ }
5 5
2
,
,
, 0 ; 0,1, 2, 3.

5
5
=
=
= =
1 (2.169)
Matice a bze
k

Z matic
meme zkonstruovat jet matice , kter jsou uiten pi definici bze na

prostoru matic a pi hledn transformanch vlastnost antisymetrickch tenzor. Matice
definujeme jako komuttory
,
2
i
v v
E
(

. (2.170)
Zejm plat

0 ; ,
; .
o|
|o
o |
E
E o |
=
=

=
(2.171)
Je zjevn, e existuje celkem est nezvislch matic
, napklad
01
,
02
,
03
,
12
,
13
,
23
.
Ostatn prvky jsou bu nulov nebo je lze dopost z antisymetrie. Zajmavou bz na
prostoru matic 44 je nsledujcch 16 matic:
78

{ }
5 5
, , , ,
k v
E I = 1 . (2.172)
Celkem snadno lze ukzat, e matice
k
jsou nezvisl. Protoe jich je 16, tvo bzi na
prostoru matic 44. Jejich kvadrt je +1 nebo 1, vhodnm vynsobenm i by bylo mon
doclit, aby kvadrt byl vdy roven jednotkov matici, je to vak zbyten. Stopa vech,
s vjimkou jednotkov matice
1
, je nulov. Nsobek libovolnch dvou rznch matic
k
je
a na znamnko roven nkter dal matici :

( )
2
1) jsou linern nezvisl,
2) 1,
4 1;
3) Tr( )
0 1,
4) , ; , : .
k
k
k
k l m
k
k
k l k l m k l
I
I
I
I I I
=
=
=

=
= - = =
(2.173)
Z rovnice kontinuity (2.159) je zejm, e veliina
je tyvektor. Obdobn lze pomoc

len bze
k
zkonstruovat i dal veliiny, kter se transformuj charakteristickm
zpsobem:

5
5
skalr
pseudoskalr
vektor
pseudovektor
antisymetrick tenzor

E
(2.174)
79
2.7.5 Pozitron, C symetrie
Nejprve popeme vahy, kter vedly Paula Diraca k pedpovdi existence pozitronu a pot
matematickou transformaci (nbojov sdruen), kter pevede Diracovu rovnici pro elektron
na rovnici pro pozitron. Dirac pedpovdl existenci pozitronu v roce 1928, objeven byl
Carlem Andersonem v kosmickm zen v roce 1932.
Diracovo moe
Jak jsme vidli, z Diracovy rovnice vychzej zporn energetick stavy. Zporn energie se
ale v prod nevyskytuj a tak Diraca napadlo, e tyto stavy jsou vechny zaplnny elektrony
a dn z nich nen voln, proto je nepozorujeme. Vakuum je podle tto pedstavy tvoeno
moem elektron v zpornch energetickch stavech, tzv. Diracovm moem.
0
+m c
0
2
+m c
0
2
+m c
0
2
m c
0
2 m c
0
2 m c
0
2
0
E E E E
Diracovo moe
zpornch stav
pilt foton
s dostate ou energi n
foton vyr elektron
a zstv dra
dra se vi okol chov
jako kladn nabit stice
s kladnou energi
0

Pedstavme si, e do tohoto moe vlet foton s energi vt ne je dvojnsobek klidov
energie elektronu. Potom me z Diracova moe vytrhnout elektron a m-li dostatenou
energii, pevst ho do nkterho energetickho stavu s kladnou energi. V zpornm Diracov
moi zstane dra przdn energetick stav, kter se vi okol jev jako kladn nabit
oblast s kladnou energi (hmotnost). Dirac tuto dru v roce 1928 interpretoval jako kladn
nabitou stici, kter m jinak shodn vlastnosti s elektronem, a nazval ji pozitron. V roce
1929 tento koncept rozil na vechny stice a zavedl pojem antistice objektu, kter m
opan hodnoty vech kvantovch nboj oproti pvodn stici. Navenek se tedy zd,
jakoby se pvodn foton rozpadl na elektron-pozitronov pr.
Pohyb volnho elektronu by ml bt Diracovm moem ovlivnn. Elektron interaguje
s blzkmi elektrony v zpornch stavech, odtlauje je od sebe a z dlky vypad, jako by ml
men nboj, ne skuten m. Z vt vzdlenosti proto nevidme skuten nboj elektronu,
ale nboj odstnn Diracovm moem. m vce se pibliujeme k letcmu elektronu, tm
vce vnmme jeho skuten, hol nboj.
Nbojov sdruen
Diracova rovnice pro elektron ve vnjm poli m tvar (2.162)

( )
( )
( )
0
0
0
A 0
0
0
p Q m c
i Q A m c
i Q A m c

/ + =
/
c + =
c + =
h
h

( ) 0
0 i e A m c

c = h (2.175)
Rovnice pro pozitron by mla mt tvar
80

( ) 0 C
0 i e A m c

c + = h , (2.176)
kde
C
je vlnov funkce pozitronovho een. Diracovu rovnici nejprve hermitovsky
sdrume a pot ji transponujeme. Po tchto dvou operacch pejde rovnice pro elektron
v rovnici pro pozitron. Vzpomete si, e operace hermitovskho sdruen a transpozice
spluj vlastnost (2.10):
( ) ( )
T
T T
; . = = AB B A AB B A (2.177)
Proveme tedy Hermitovo sdruen Diracovy rovnice pro elektron (2.175):

0
0 i e A m c

| |
c =
|
|
\ .
h .
Derivace nyn psob samozejm vlevo, tj. na vlnovou funkci. Hermitovo sdruen nyn
aplikujme na jednotliv leny v zvorce

0
i 0 e A m c

| |
c =
|
|
\ .
h
a sdruen matice gama vyjdme ze vztahu (2.164)

0 0 0 0
0
i 0 e A m c

| |
c =
|
|
\ .
h .
Rovnici vynsobme zprava matic
0
:

0
0
0
i 0
i 0
e A m c
e A m c

| |
c =
|
|
\ .
| |
c =
|
|
\ .
h
h
.
Po operaci hermitovskho sdruen se zmnilo znamnko prvho lenu, vlnov funkce je
nalevo a m tvar diracovsky sdruenho bispinoru. Nyn vrtme vlnovou funkci doprava za
pomoci operace transpozice

( )
( )
T
T
0
i 0 e A m c

c = h .
Provedeme transpozice vech len v zvorce

( )
( )
T
T T
0
i 0 e A m c

c = h
a transponovan matice gama vyjdme ze vztahu (2.167)

( )
( )
T
0
i 0 e A m c

c = C C C C 1 h .
Celou rovnici vynsobme matic C
1
zleva

( )
( )
T
1
0
i 0 e A m c

c = C C C h
a vyuijeme relace (2.166) pro inverzn matici C
1
= C:

( )
( )
T
0
i 0 e A m c

c + = C h
Transpozice tedy zmnila znamnko poslednho lenu rovnice a vsledek je
81

( )
( )
0
T
C
i 0 ;
C
.
e A m c

c + =
C
h
(2.178)
Zskali jsme hledanou rovnici pro pozitron, kter m opan nboj a nezmnnou hmotnost.
Pokud znme v dan situaci een pro elektron, bude ve stejn situaci odpovdajcm
eenm pro pozitron vlnov funkce
C
= C( )
T
. een pro pozitron tedy nen novm
eenm, je obsaeno v een pro elektron.
Diracova rovnice nezmn svj tvar (tzv. kovariance), provedeme-li nbojov sdruen neboli
C transformaci

( )
T
;
.
A A

C
(2.179)
V pvodn Diracov rovnici odpovdaj dv een s kladnou energi elektronu s projekc
spinu +1/2 a 1/2 (proto je een zdvojen) a een se zpornou energi pozitronu s projekc
spinu +1/2 a 1/2. Dv dvojice spojen do jedn tveice vlnovch funkc se nazvaj
bispinor. Po proveden transformace (2.179) maj pozitronov een naopak kladnou energii
a elektronov zpornou, take se na situaci meme dvat obrcen a elektron interpretovat
jako dru v Diracov moi pozitron obsazujcch zporn energetick stavy.
2.7.6 Elektron a jeho pole, U(1) symetrie
Nabit stice v prod generuj elektromagnetick pole popsan Maxwellovmi rovnicemi
(resp. kvantovou teori elektromagnetickho pole) a samy se v tchto polch pohybuj ve
shod s Lorentzovou pohybovou rovnic (resp. Diracovou rovnic). V tto kapitole se nejprve
zamme na kompletn Lagrangev popis soustavy pole + elektron a pot se budeme vnovat
U(1) symetrii, ze kter pmo plyne nutnost existence pole v okol elektronu.
Lagrangev popis
Hustota Lagrangeovy funkce pro interakci nabit stice a elektromagnetickho pole m tvar

field int part
= + + L L L L (2.180)
Poln st znme z teoretick mechaniky, viz vztah (1.194)

field
0
1
;
4
F F F A A
v v v v
v
= c c L . (2.181)
Tak interakn st jsme poznali v teoretick mechanice. Pokud jsou stice popsny
tytokem j
a pole typotencilem A
je nejjednodum skalrem kombinace j
:

int
j A
= L . (2.182)
V klasick fyzice je tok nboje stic dn vrazem j
= (
Q
c, j), v kvantov teorii mus tok
stic sledovat pravdpodobnost jejich vskytu a tak mus bt mrn toku pravdpodobnosti
(2.159). V ppad nboje bude koeficientem mrnosti samotn nboj:
j Q

= . (2.183)
Interakn len tak zsk tvar

int
j A Q A

= = L . (2.184)
Zbv nm tedy najt hustotu Lagrangeovy funkce pro samotn stice (elektrony), ze kter
plyne Diracova rovnice. Velmi jednoduchm skalrem sestavenm pmo za pomoci
Diracovy rovnice je vraz
82

( ) part 0
i m c
= c h L . (2.185)
Pokud budeme interpretovat pole a jako nezvisl, je hustota Lagrangeovy funkce

part part
( , , )
o
= c L L
a pslun Lagrangeovy rovnice daj

part part
0
part part
0
0 0 ;
( )
0 0 .
( )
i m c
i m c
o
o
o
o

| | c c
c = c =
|
|
c c c
\ .
| | c c
c = c + =
|
|
c c c
\ .
h
h
L L
L L

Prvn rovnice je Diracova rovnice pro nabitou stici, druh rovnice je v tuto chvli jen
pomocnou rovnic pro diracovsky sdruen pole. Povimnte si, e hmotov len zmnil
znamnko. U Feynmanovch diagram to bude odpovdat ptoku hmoty (i odtoku hmoty)
do (z) danho vrcholu. U derivac je v obou ppadech naznaen smr jejich psoben. Nyn
ji meme zapsat kompletn hustotu Lagrangeovy funkce pro stici a pole:

( ) 0
0
1
;
4
;
.
F F j A i m c
F A A
j Q
v
v
v v v

= + + c
c c
h L
(2.186)
Poznmky:
1) Prvn len odpovd volnmu poli, druh interakci pole s stic a tet voln stici.
2) Lagrangeova funkce je funkc pol , , A
a jejich derivac. Lagrangeovy rovnice pro pole A

daj Maxwellovy rovnice, Lagrangeovy rovnice pro pole daj Diracovu rovnici.
3) Pokud ponechme jen prvn len, zskme z hustoty Lagrangeovy funkce Maxwellovy rovnice ve
vakuu. Pokud ponechme jen posledn len, dostaneme Diracovu rovnici voln stice. Prvn
a druh len daj Maxwellovy rovnice se zdrojovmi leny (pole interaguje s sticemi), druh
a tet len daj Diracovu rovnici pro stici v ptomnosti elektromagnetickho pole (stice
interaguje s polem).
4) Interakn len (druh) spolu s sticovm lenem (tetm) lze slouit do podoby, kter vede na
Diracovu rovnici s elektromagnetickm polem:

( ) Dir 0
i Q A m c

= c + h L (2.187)
U(1) symetrie
Hustota Lagrangeovy funkce Diracovy stice a tytok reprezentujc tok nboje

( ) Dir 0
; i Q A m c
j Q

= c +
=
h L

se nezmn pi transformaci

i
i
e ,
e ,
. A A A
o
o

' =
' =
' =
(2.188)
Touto transformac nen zmnn ani tenzor pole F
, a tm ani Lagrangeova funkce L

field

elektromagnetickho pole. Cel teorie reprezentovan lagraninem (2.186) je kovariantn
vzhledem k transformaci (2.188). Transformace pedstavuje otoen vlnov funkce v kadm
83
bod asoprostoru o stejn hel . Jde o unitrn operaci (nemn skalrn souin) s jednm
parametrem (hlem ), proto se tato transformace oznauje U(1). Pedstavuje tzv. vnitn
symetrii teoretickho popisu interakce pole-stice. Dsledkem tto symetrie je existence
elektrickho nboje, kter se zachovv. U(1) symetrie v jinch teorich (lagraninech) vede
na existenci obdobnch kvantovch nboj, jako je elektrick, kter se v danch procesech
zachovvaj.
U(1)
loc
symetrie
Prozkoumejme nyn, jak by se zmnil lagranin voln stice, pokud bychom pipustili, aby
hel potoen vlnov funkce byl v kadm bod asoprostoru jin. Pedstavte si
nekonenou prostorovou m, v jejm kadm bod je mal mek. U(1) symetrie v naem
modelu odpovd tomu, e otome vechny mky narz o stejn hel. Po tto transformaci
bude m vypadat stejn jako ped n. Nyn si pedstavme, e budeme otet v rznch
asech rzn mky o rzn hly. Vsledek? V libovolnm ase nae prostorov m vypad
stejn jako ped zatkem oten. A prv takovou symetrii nazvme U(1)
loc
symetri:

i ( )
i ( )
( ) ( ) e ,
( ) ( ) e .
x
x
x x
x x
o
o

' =
' =

Promnn x symbolizuje celou udlost x = (t,x).Tato transformace opt nezmn tytok
(2.183). Jak se ale zmn Lagrangeova funkce voln stice? Dosame rkovan veliiny do
Lagrangeovy funkce (2.185) a proveme derivace vlnov funkce a exponenciely:

( ) ( )
( )
i ( ) i ( )
part 0 0
, 0 part
e e
.
x x
i m c i m c
i m c
o o

o
' ' ' = c = c =

= c + =
h h
h h
L
L

Hustota Lagrangeovy funkce po transformaci zmnila svj tvar. Pibyl len
,

s derivacemi hlu pootoen, kter kopruje poln len v hustot Lagrangeovy funkce nabit
stice v ptomnosti pole (2.187). Vsledek je velmi zajmav. Pokud bychom trvali na tom,
aby hustota Lagrangeovy funkce pro volnou stici splovala symetrii U(1)
loc
, musme do
teorie pidat elektromagnetick pole. Poadavek, aby byla Diracova rovnice kovariantn
vzhledem k U(1)
loc
symetrii, vede na poadavek existence elektromagnetickho pole v okol
stice! Samo elektromagnetick pole se pi transformaci zmn tak, aby kompenzovalo nov
vznikl len
,
. Uvaujme tedy transformaci
i ( )
i ( )
( ) e ,
( ) e ,
( ) ( )
x
x
x
x
A A A x A x
o
o

o
' =
' =
' = +

a opt proveme vpoet rkovanho lagraninu, tentokrt s elektromagnetickm polem:

( )
( )
( )
part 0
i ( ) i ( )
0
, 0
e ( ) e
( ) .
x x
i Q A m c
i Q A A m c
i Q A Q A m c

o o

o
o o
' ' ' ' = c + =

= c + + =
= c + + +
h
h
h h
L

hustota Lagrangeovy funkce se nezmn, pokud bude vnitn kulat zvorka nulov, tj.

,
A
Q

o o =
h
.
Tm jsme zskali nvod pro sprvnou transformaci elektromagnetickho pole. Celkov
transformace U(1)
loc
bude tedy mt tvar:
84

i ( )
i ( )
( ) e ,
( ) e ,
( ) .
x
x
x
x
A A A x
Q
o
o

o
' =
' =
' = c
h
(2.189)
Jak jsme ukzali, nezmn se pi tto transformaci souet L
int
+ L
Dir
. Snadno ovme, e
transformace U(1)
loc
nem vliv ani na tenzor elektromagnetickho pole a tm na poln st
lagraninu L
field
. Tok pravdpodobnosti (2.159) transformace tak neovlivn. Cel teorie je
tak kovariantn vzhledem k U(1)
loc
transformaci. O kvantov teorii elektromagnetickho pole
se proto vtinou hovo jako o U(1)
loc
teorii. Symetrie U(1)
loc
zajiuje provzanost nabit
stice (elektronu) a elektromagnetickho pole.
Pokud budeme aplikovat Kleinovu-Gordonovu, resp. Diracovu rovnici na soustavu stic,
zjistme, e statistick chovn vce stic je u kad z rovnic odlin. Kleinova-Gordonova
rovnice je vhodnou rovnic pro stice se spinem 0, kter nespluj Pauliho vyluovac
princip. Diracova rovnice je naopak vhodn pro stice se spinem , kter Pauliho
vyluovac princip spluj. Chovnm soustavy stejnch stic v kvantov teorii se budeme
zabvat v nsledujc kapitole.

Kvantov teorie Stejn stice
85
2.8 SOUSTAVA STEJNCH STIC
Stejnmi sticemi nazvme dv stice se shodnmi parametry (hmotou, nbojem,
spinem,). Z hlediska teoretick mechaniky je trajektorie tchto stic dna Hamiltonovmi
rovnicemi a znme-li poten polohy a rychlosti stic, lze pesn predikovat budouc
polohy stic a v kadm okamiku ci kter je kter.
V kvantov teorii meme pedpovdt jen pravdpodobnost vskytu stice v njakm mst
a ase. Tato pravdpodobnost m maximum v mst klasick trajektorie a se vzdlenost od n
zpravidla exponenciln ubv a dosti daleko od klasick trajektorie je sice velmi mal,
nikoli vak nulov. Mme-li dv stejn stice, nikdy si nememe bt jisti, kter stice je
kter. Pravdpodobnost vskytu jedn stice v mst druh je nenulov. Hovome o tom, e
stejn stice jsou v kvantov teorii nerozliiteln. Hamiltonv opertor se pi zmn dvou
stejnch stic nezmn:

21 12

H H = . (2.190)
2.8.1 Opertor vmny dvou stic
Pro jednoduchost budeme uvaovat jen dv stice, u kterch sledujeme dynamickou
promnnou A (nejlpe celou plnou mnoinu pozorovatelnch). Stav, ve kterm m prvn
stice hodnotu a
1
a druh stice hodnotu a
2
ozname
> = >
2 1
, | | a a .
Opanou situaci, kdy prvn stice m hodnotu a
2
a druh a
1
, ozname
> = >
1 2
, | | a a .
Dky nerozliitelnosti identickch stic v kvantov mechanice mus bt oba stavy zvisl
(vyjaduj ve skutenosti jeden a tent kvantov stav), proto
> = >
2 1 1 2
, | , | a a a a | . (2.191)
Zaveme nyn opertor vzjemn vmny stic vztahem
> >
2 1 1 2 12
, | , |
a a a a P (2.192)
a prozkoumejme jeho vlastnosti:

. 0

) 3 (
1 ) 2 (

) 1 (
] [
2 , 1
2
=
=
=
H , P
,
, 1 P
(2.193)
Dkaz (1): Dvojnsobn zmna stic vede na pvodn konfiguraci.
Dkaz (2): Vlastnmi vektory jsou vektory > | a > | definovan ve:
> = > >
2 1 1 2 2 1 12
, | , | , |
a a a a a a | P . (2.194)
slo J je vlastnm slem opertoru vmny. Proveme nyn dvojnsobnou vmnu
jednak pomoc prvnho vztahu (2.193) a jednak podle (2.194):
. 1 1
, |
, |
, |
2
2 1
2
2 1
2 1
2
= =
>
>
= > | |
| a a
a a
a a P
86
Hodnota vlastnch sel opertoru vmny je zejm ji z prvnho vztahu (2.193). Jde
o unitrn a hermitovsk opertor. Vlastn sla mus leet na jednotkov krunici
v komplexn rovin a souasn bt reln. Jedin takov hodnoty jsou 1.
Dkaz (3): V dkazu vyuijeme asovou Schrdingerovu rovnici (2.98):

2 1 1 2
12 12 1 2 12 2 1 21 2 1 12
1 2
12 12 12 1 2
| , | ,

| , | , | , i i
| ,

i | , .
d a a d a a
a a a a a a
dt dt
d a a
a a
dt
> >
> = > = > = = =
>
= = >
h h
h
H P H H P
P P H

2.8.2 Bosony a fermiony, Pauliho princip
Z pedchozho rozboru je zejm, e
. , | , |
, |
2 1 2 1 1 2
> = > = > a a a a a a P (2.195)
Vlnov funkce dvou stic me bt jen symetrick nebo antisymetrick. Neexistuje nic
mezitm. stice mohou bt jen dvojho druhu: se symetrickmi vlnovmi funkcemi (bosony)
nebo s antisymetrickmi vlnovmi funkcemi (fermiony) vzhledem ke vzjemn zmn. Tuto
vlastnost nelze zmnit ani asovm vvojem, protoe opertor vmny stic podle tetho
vztahu (2.193) komutuje s Hamiltonovm opertorem a jeho asov vvoj je proto nulov.
Vznikne-li stice jako fermion i boson, zstv takovou a do svho zniku.
Bosony
Bosony maj symetrickou vlnovou funkci
> = >
2 1 1 2
, | , | a a a a . (2.196)
Budou li oba stavy stejn, tj. a
1
= a
2
= a, zskme relaci > = > a a a a , | , | , kter je vdy
splnna a proto me existovat vce boson ve stejnm kvantovm stavu. Pi nzkch
teplotch maj bosony dokonce snahu kumulovat se v nejnim monm energetickm stavu
a vytvet tzv. bosonov kondenzt. Ten je znm zejmna v supratekutosti a supravodivosti.
Statistika, kter podlh soustava boson, se nazv Boseho-Einsteinova statistika
a zabvme se j v sti TF3 (Statistick fyzika). Z dalho vvoje kvantov mechaniky se
ukzalo, e bosony jsou vdy stice s celoselnm spinem (0, 1, 2,) a pro tyto stice lze
zavst krean opertory splujc jednoduch komutan relace (viz nsledujc kapitola).
Nejtypitjmi pedstaviteli tto rodiny jsou skalrn (s = 0) a vektorov (s = 1) mezony, dle
vechny intermediln stice (foton, W
, Z
0
a gluony se spinem 0 a graviton se spinem 2).
Fermiony
Fermiony maj antisymetrickou vlnovou funkci
> = >
2 1 1 2
, | , | a a a a . (2.197)
Budou li oba stavy stejn, tj. a
1
= a
2
= a, zskme relaci > = > a a a a , | , | , kter nen nikdy
splnna, a proto neme existovat vce fermion ve stejnm kvantovm stavu. Tomuto faktu
se k Pauliho vyluovac princip. Pi nzkch teplotch obsazuj fermiony postupn
jednotliv energetick hladiny, napklad v atomrnm obalu me bt na kad hladin jen
tolik elektron, kolik kvantovch stav tato hladina pedstavuje (to je dno stupnm
degenerace). V atomrnm obalu tedy nemohou existovat dva elektrony se stejnmi
kvantovmi sly n, l, m, m
s
.. Statistika, kter podlh soustava fermion, se nazv Fermiho-
Diracova statistika a budeme se j zabvat v dalm dle (TF3) tohoto sylabu. Fermiony jsou
vdy stice s poloselnm spinem (1/2, 3/2,) a pro tyto stice lze zavst krean
opertory splujc jednoduch antikomutan relace (viz nsledujc kapitola).
Nejtypitjmi pedstaviteli tto rodiny stic jsou leptony (elektron, mion, tauon a neutrina
87
se spinem 1/2), kvarky (d, u, s, c, b, t se spinem 1/2), stice sloen ze t kvark, neboli
baryony (neutron, proton, A hyperon se spinem 1/2 a napklad A baryony se spinem 3/2).

BOSONY FERMIONY
spin celoseln poloseln
vlnov funkce symetrick antisymetrick
statistika Boseho-Einsteinova Fermiho-Diracova
Pauliho princip nespluj spluj
krean opertory spluj komutan relace spluj antikomutan relace
2.8.3 Druh kvantovn
Pedstavme si, e mme N stejnch stic, kter obsazuj stavy njak dynamick promnn.
N
1
stic je v prvnm stavu (hodnota a
1
), N
2
stic je ve druhm stavu (hodnota a
2
), atd. sla
N
k
nazvme obsazovac sla stavu k. Souet vech obsazovacch sel je roven potu stic:
N N
k
k
=
. (2.198)
Pro bosony je . , 3 , 2 , 1 , 0 =
k
N Pro fermiony je situace jednodu. V danm stavu me bt
nejve jeden fermion, tj. 1 , 0 =
k
N . Pslun stav soustavy N stejnch stic s danmi
obsazovacmi sly ozname
> = > . . , , , , | |
2 1 k
N N N . (2.199)
Tomuto zpisu kme reprezentace obsazovacch sel a pslun stavy nazvme Fockovy
stavy. Dle se situace bude liit pro bosony a pro fermiony.
Bosony
Zaveme podobn jako u harmonickho osciltoru krean a anihilan opertory do stavu k
defininmi vztahy (normovac konstanty ponechme stejn jako u harmonickho osciltoru):

. , 1 , , , | , , , , |
, , 1 , , , | 1 , , , , |
2 1 2 1
2 1 2 1
> >
> + + >
+
. . . .
. . . .
k k k k
k k k
k
N N N N N N N a
N N N N N N N a
(2.200)
Pmo z tchto defininch relac (pouhm zapsobenm na stavov vektor (2.199) snadno
spoteme komutan relace kreanch a anihilanch opertor:

. ] , [
, 0 ] , [
, 0 ] , [
l k
l
k
l k
l k
a a
a a
a a
o =
=
=
+
+ +
(2.201)
Zaveme dal opertor

k
k
k
a a N
+
. (2.202)
Tento opertor se nazv (analogicky jako u harmonickho osciltoru) opertor potu stic
ve stavu k, protoe zapsobenm na stavov vektor zskme poet stic ve stavu k:
88
. , , , , | , , , , |
, 1 , , , | , , , , |
2 1 2 1
2 1 2 1
> = >
= > = >
+ +
. . . .
. . . .
k k k k k
k
k
k k k
k
N N N N N N N N N
N N N a N N N N a a

Opertor celkovho potu stic potom je

k
k
k
a a N
. (2.203)
Je-li pln mnoina pozorovatelnch spojit meme cel postup zopakovat pro spojit
promnn. Napklad v x reprezentaci lze zavst
) (
x
+
krean opertor do polohy x,
) ( x anihilan opertor z polohy x.
Komutan relace budou obdobn, jen msto Kroneckerova symbolu vystupuje na prav
stran Diracova 6 distribuce (viz ploha):

. ) ( )] (
, ) (
[
, 0 )] (
, ) (
[
, 0 )] (
, ) (
[
y x y x
y x
y x
=
=
=
+
+ +
o

(2.204)
Opertor hustoty potu stic se zavd vztahem
) (
) (
x x
k

+
N , (2.205)
opertor potu stic vyskytujcch se v intervalu <a, b> je

}
+
b
a
dx x x b a N ) (
) (
) , (
(2.206)
a opertor celkovho potu stic je

( ) ( ) N x x dx
+
+
}
. (2.207)
Obdobn by se postupovalo ve tech dimenzch. Cel pechod od fyziky jedn stice
k fyzice mnoha stejnch stic lze formln provzt nahrazenm vlnov funkce kreanmi
a anihilanmi opertory a nahrazenm hustoty pravdpodobnosti opertorem hustoty potu
stic:

) (
) (
) (
) ( ) ( ) (
) (
) (
*
x x x x x x w
x x

+

N
. (2.208)
Tomuto postupu se k druh kvantovn, vlnov funkce popisujc systm se stvaj
opertory a kvantov teorie pechz v kvantovou teorii pole, ve kter jsou prv veliiny
popisujc klasick spojit pole nahrazovny opertory. Druh dek piazen (2.208) m
jet jeden dleit vznam: U soustavy stejnch stic vyjadujeme pravdpodobnost dje
opertorem hustoty potu stic, tak jak to bv u skutench systm (napklad svazku
stejnch stic v experimentu). U jedn stice meme hovoit o hustot pravdpodobnosti
jejho vskytu ) ( ) (
*
x x . Celkov pravdpodobnost je rovna jedn, tak, jak to odpovd
normovn stavovho vektoru.
89
Fermiony
U fermion probh druh kvantovn obdobn. Opt zavdme krean a anihilan opertory
l
k
b b
+
do stav k a l. Vzhledem k antisymetrii vlnovch funkc mus tyto opertory splovat
antikomutan relace:
. 0

0 , | , | , | , | = + = > + > > = >
+ + + +
k l l k
b b b b k l l k k l l k
Antikomuttory zname sloenmi zvorkami a relace (2.201) pro bosony tak zsk tvar:

. }
{
, 0 }
{
, 0 }
{
l k
l
k
l k
l k
b b
b b
b b
o =
=
=
+
+ +
(2.209)
Definice spojitch opertor i opertoru hustoty potu stic zstvaj shodn. U fermion
jsou vude nahrazeny relace komutan relacemi antikomutanmi. V mnoha situacch se
chovn fermion a boson li pouze znamnkem (symetrie vlnov funkce; komutan
a antikomutan relace; BE a FD statistika).
2.8.4 Ukzka druhho kvantovn pro Kleinovo-Gordonovo pole
Uvaujme nejjednodu variantu relnho Kleinova-Gordonova pole pro volnou stici
s Lagrangeovou funkc
( )
( )
2 2
1 1
2 2
o
o
k = c c + L (2.210)
a poln rovnic

( )
2
0 . k = (2.211)
Pejdeme-li k soustav identickch stic, zmn se pole na opertor
(2.212)
s vlastnostmi

( ), ( ) ( ), ( ) 0 ;
( ), ( ) ( ) .
x y x y
x y x y

o
( (
= =

(
=

(2.213)
Veliiny x a y reprezentuj celou udlost (as a prostor). Rozvime nyn poln opertor do
rovinnch vln (zvl ozname kladn frekvenn a zvl zporn frekvenn st):

i( ) i( ) 3
( ) ( ) ( ) e ( ) e
t t
x C a a d
e e

(
= +

}
k x k x
k k k k . (2.214)
V uvedenm vztahu je asov st tyvektoru k
provzna s prostorovou st pes disperzn

relaci = (k), take integrace ve skutenosti probh pes vechny tyi sloky. Konstanta
C(k) je normovac konstanta, kter zajiuje, aby koeficienty rozvoje (opertory a , a
)
splovali relace kreanch a anihilanch opertor. Dosadme-li rozvoj polnho opertoru
(2.214) do komutanch relac (2.213), zskme ihned (sprvn volba C zajist koeficient 1 u
delta funkce v druh relaci)

( ), ( ) ( ), ( ) 0 ;
( ), ( ) ( ) .
a a a a
a a o
( (
' ' = =

(
' ' =

k k k k
k k k k
(2.215)
90
Dosadme-li rozvoj polnho opertoru (2.214) do definice Hamiltonovy funkce (1.165)
a hybnosti (1.170) mme po elementrnch pravch

( )
( )
3
3
1
( ) ;
2
1
( ) ,
2
H E aa a a d
aa a a d
= +
= +
}
}
k k
P p k k
(2.216)
kde jsme oznaili

2 2 2 2 2 2 2 4
0
( ) ;
( ) ( ) . E k k c k c p c m c e k
=
= = + = +
p k k h
h h
(2.217)
Vztah (k) je dn disperzn relac (2.122). S vyuitm komutanch relac (2.215) zskme
pmo dosazenm relace

, ( ) ( ) ( ) ;
, ( ) ( ) ( ) ;
, ( ) ( ) ( ) ;
, ( ) ( ) ( ) .
H a E k a
H a E k a
a a
a a
(
=

(
= +

(
=

(
= +

k k
k k
P k p k k
P k p k k
(2.218)
Z tchto relac je zjevn vznam opertor a , a
+
: Pole je kvantovno a opertor a
kreuje
kvantum pole s energi E(k) a hybnost p(k), opertor a stejn kvantum anihiluje. Toto
kvantum meme interpretovat jako boson s nulovm spinem (pole m jedinou vlnovou
funkci odpovdajc jedin projekci spinu). Kleinova-Gordonova rovnice zskv po druhm
kvantovn nzornou interpretaci. Jde o pole, kter meme chpat jako soustavu excitac
boson s nulovm spinem.
Komplexn pole
Pokud by KleinovoGordonovo pole bylo komplexn, tj.
1 2 1 2
i ; i , = + =
lze ukzat, e excitace takovho pole odpovdaj dvma druhm skalrnch boson (se
spinem 0), kter jsou sob navzjem antisticemi.
Normln uspodn opertor
Ve vztazch pro energii a hybnost (2.216) se skrv jeden problm. Pokud bychom hledali
stedn hodnotu energie a hybnosti ve vakuovm stavu, dostaneme nekonen hodnoty. Za to
me prvn len, ve kterm je krean opertor napravo a na vakuov stav d nenulovou
hodnotu:

{ }
3
3 3 3
1
0 0 ( ) 0 0 0 0
2
1
( ) 0 0 ( ) 0 0 ( ) .
2
H E aa a a d
E aa d E d E d
= + =
=
}
} } }
k k
k k k k k k ~ ~

Tento problm je dsledkem principu korespondence, kter nee sprvn poad opertor,
kter jsou v souinu. Mme-li dv dynamick promnn A a B, meme souinu AB
v kvantov teorii piadit dv mon poad opertor:

,

.
AB
AB
BA
(2.219)
91
Jen jedno poad bude ovem odpovdat djm v prod. Toto poad nen dno principem
korespondence, ale musme ho vybrat tak, aby vsledky byly v souladu s pozorovnm.
Sprvn poad opertor se nazv normln uspodn a oznaujeme ho dvojtekou, tedy

: : AB
Tento zpis znamen, e poad opertor mezi dvojtekami nen ureno jednoznan
a musme ho volit ve shod s experimentem. Pout lze napklad nsledujc postup:

1) opertory vyjdme za pomoci pslunch kreanch a anihilanch opertor
(bosonov spluj komutan relace a fermionov antikomutan relace),
2) v souinech budeme anihilan opertory pesouvat doprava podle nsledujcch
pravidel:
a. pokud vedle sebe jsou dva bosonov opertory, pesuneme anihilan doprava,
b. pokud vedle sebe je jeden bosonov a jeden fermionov opertor, pesuneme
anihilan doprava,
c. pokud vedle sebe jsou dva fermionov opertory, pesuneme anihilan
doprava a zamnme znamnko danho lenu.
Pklad 22:
Naleznte sprvn poad opertor v hamiltoninu Kleinova-Gordonova pole:

( ) ( )
( )
3 3
3 3 3
1 1
: ( ) : ( ) : :
2 2
1
( ) ( ) ( ) ( )
2
H E aa a a d E aa a a d
E a a a a d E a a d E d
= + = + =
= + = =
} }
} } }
k k k k
k k k k k k k N

Stedn hodnota hamiltoninu ve vakuovm stavu ji nediverguje, navc je struktura
Hamiltonova opertoru zcela zejm,
( ) k N je opertor hustoty potu stic s vlnovm

vektorem k. Obdobn musme upravit i vztah (2.216) pro hybnost. Sprvn relace tedy jsou:

3
3
( ) ;
( ) .
H E a a d
a a d
=
=
}
}
k k
P p k k
(2.220)
Pklad 23:
Urete sprvn poad opertor ve vrazu (a jsou bosonov opertory, d fermionov)

( )

1

: :
2
A aa a a dd d d ad d a = + + +
Aplikac ve uvedench pravidel zskme snadno vsledek

( )

1

2
a d
A a a a a d d d d d a d a a a d d N N = + + + + = + = + .

Kvantov teorie Zobecnn funkce
92
PLOHA ZOBECNN FUNKCE
P1. Diracova distribuce
Ve fyzice se velmi asto setkvme s nutnost popsat bodov nboj nebo hmotn bod. Nboj
i hmotnost stice si pedstavujeme lokalizovan v jedinm mst, co s sebou nese problm
nekonen hustoty nboje i hmoty v tomto mst. eenm je zaveden tzv. zobecnnch
funkc, zejmna Diracovy distribuce. Ukame si problm na linern hustot nboje
lokalizovanho v mst x = 0:

0 ; 0
( )
0 0.
x
x
x
=
=

= =
(2.221)
Integrl z hustoty ale mus dt celkov nboj Q:
( ) . x dx Q
+
=
}
(2.222)
Je jasn, e hustota nboje nen normln funkc. M nenulovou hodnotu v jedinm bod
a integrl z n by pesto ml dt konen slo. Takov funkce ale neexistuj, meme je
zavdt jako limitu posloupnost funkc a jejich vznam je jen ve skalrnm souinu s jinou,
tzv. testovac funkc.
f ( ) x
x
r
1/r
f ( ) x
x
f ( ) x
x

Posloupnost obdlnk
Zaveme si obdlnkov funkce

1/ , /2, /2 ;
( )
0, /2, /2 .
x
f x
x
c
c c c
c c
e< >

e< >
(2.223)
Vechny obdlnky maj stejnou plochu rovnou jedn a funkce maj zajmav vlastnosti:

0
pro 0
1
( ) 1; (0) ; lim ( ) .
0 pro 0
x
f x dx f f x
x
c c c
c c
+
=
= = =

=
}
(2.224)
Diracovu distribuci meme formln zavst jako limitu tchto obdlnkovch funkc

0
( ) lim ( ) . x f x
c
c
o
= (2.225)
Posloupnost kopek
Obdlnky z pedchoz ukzky nejsou hladk funkce. To ale nen nepekonateln problm,
msto obdlnk meme pout funkce spojit se vemi svmi derivacemi podle vztahu

2 2
1
( ) . f x
x
c
c
t
c
+
(2.226)
Plocha pod tmito funkcemi je rovna jedn pro kad c, protoe
93

2 2
1 1 1
( ) arctan 1.
2 2
x
f x
x
c
c t t
t t c t
c
+ + +

( | |
= = = + =
|
(
+ \ .
} }
(2.227)
Pro mal c se kopce zuuj a pitom se zvtuje jejich vka:

0
pro 0
1
( ) 1; (0) ; lim ( ) .
0 pro 0
x
f x dx f f x
x
c c c
c tc
+
=
= = =

=
}
(2.228)
Opt meme zavst Diracovu distribuci jako limitu tchto spojitch funkc:

0
( ) lim ( ) . x f x
c
c
o
= (2.229)
Posloupnost Dirichletovch jader
Diracovu Distribuci meme zavst tak pomoc jednoduch funkce

sin
( ) ; (0) 1; ( ) .
x
f x f f x dx
x
t
+
=
}

Zaveme posloupnost

sin
( ) ,
k
k kx
f x
kx t
= (2.230)
kter m jednoduch vlastnosti

pro 0
( ) 1; (0) ; lim ( ) .
0 pro 0
k k k
k
x
k
f x dx f f x
x t
+
=
= = =

=
}

Diracovu distribuci lze zavst jako limitu funkc
( ) lim ( ) .
k
k
x f x o
=
Poznamenejme, e funkce ( )
k
f x jsou znm z dkazu vty o Fourierov rozvoji do ady
a nazvaj se Dirichletovo jdro.
Fourierv obraz jednotkov funkce
Spotme nejprve nsledujc integrl:

1 e e sin
e e 2 .
k k
ikx ikx
ikx ikx
k k
kx
dk k
i x i x kx
+ +

(
= = =
(

}

Integrl a na koeficient t/2 dv Dirichletovo jdro. Diracovu distribuci lze proto napsat
jako

1 1
( ) lim e e
2 2
k
ikx ikx
k
k
x dk dk o
t t
+ +

= =
} }
. (2.231)
Integrl v nevlastnch mezch chpeme prv ve smyslu uveden limity. Diracova distribuce
je tak Fourierovm obrazem jednotkov funkce.
Diracova distribuce nem vlastnosti bnch funkc. Pestoe je jej hodnota nenulov
v jedinm bod, d integrl z n nenulovou hodnotu. To plyne z limitnho charakteru zaveden
tto distribuce. K jejm zkladnm vlastnostem pat:
( ) ( ) ( ) (0) (0) ( ) (0). x f x dx x f dx f x dx f o o o
+ + +

= = =
} } }
(2.232)
94
Dvod je snad zejm. Distribuce o je vude nulov krom jedinho bodu x = 0. Proto
vsledek integrlu me ovlivnit jedin hodnota funkce f v potku. Tu vak meme
vytknout ped integrl a dostaneme jako vsledek hodnotu funkce v potku.
Poznmka 1: Distribuci lze tak chpat jako velmi jednoduch zobrazen, kter piad funkci jej
hodnotu v potku (zobrazen, kter piad funkci slo se nazv funkcionl).

( ) (0) ; resp. ( ) (0)

T
T f x f f x f
o
o
.
Poznmka 2: Distribuci lze chpat jako funkcionl dan skalrnm souinem

( ) ;
g
T f x g f
Skalrn souin psob na libovolnou funkci f z tzv. prostoru testovacch funkc. Funkce g je pevn
dan, definuje toto zobrazen a nazv se temperovan distribuce. m hez vlastnosti budou mt
funkce z testovacho prostoru (napklad budou dostaten rychle konvergovat k nule na hranicch
oblasti), tm hor vlastnosti me mt funkce g definujc zobrazen. Za prostor testovacch funkc
me poslouit napklad Schwartzv (Sobolevv) prostor.
Poznmka 3: asto se hledaj een celch rovnic ve smyslu skalrnho souinu. Napklad msto
rovnice
f A =
eme rovnici
0 f A = ,
kde je hledan een a je libovoln funkce z prostoru testovacch funkc. Tato een se nazvaj
slab een. Jejich tda je mnohem bohat ne byla tda een pvodn rovnice. Nachzen een
mohou mt divoej charakter a jsou bli fyzikln realit. Jejich hlednm se zabvala vynikajc
matematika Ladyensk.
P2. Konvoluce
Na separabilnch prostorech (se spoetnou bz) meme zobrazen
A f g = pst
v konkrtn reprezentaci v maticovm tvaru
.
kl l k
l
A f g =
(2.233)
Jednotkov zobrazen
f f = 1 je dno jednotkovou matic, jej prvky tvo Kroneckerv

symbol:
.
kl l k
l
f f o =
(2.234)
V ppad neseparabilnch prostor je zobrazen dno funkc dvou promnnch
( , ) ( ) ( ) A x y f y dy g x
O
=
}
. (2.235)
Integrl (2.235) se nazv konvoluce a oznauje se
* ( , ) ( ) A f A x y f y dy
O
}
. (2.236)
Konvoluce je analogi maticovho nsoben na neseparabilnch prostorech. Roli index
pebraj spojit promnn x a y. Roli matice pebr tzv. jdro konvoluce ( , ) A x y .
Specilnm ppadem konvoluc jsou rzn integrln transformace (Laplaceova, Fourierova,
Abelova, atd.). Jdrem jednotkovho opertoru je Diracova distribuce (je nenulov jen pro
x y = ):
( ) ( ) ( ) x y f y dy f x o =
}

Diracova distribuce tak na neseparabilnch prostorech pebr lohu Kroneckerova symbolu.
95
P3. Greenv opertor a Greenova funkce
Napime maticov elementy jednotkovho opertoru v x reprezentaci (maticov elementy
jednotkovho opertoru jsou prv Diracovou distribuc):

*
( ) 1 ( ) ( ) .
n n
n n
x y y x y n n x f y f x o = = =

Ve spojitch prostorech

*
( ) ( ) ( )
k k
k
x y f y f x dk o =
}
(2.237)
Distribuci lze tak napsat pomoc libovolnch bzovch funkc, napklad pomoc bze

1
e
2
ikx
k
t
,
dostaneme
( )
1 1 1
( ) e e e ( ) e
2 2 2
iky ikx ik x y ikx
k k k
x y dk dk x dk o o
t t t

= = =
} } }
, (2.238)
co je ve odvozen vztah (2.231).
Greenv opertor
Hledejme een linern opertorov rovnice s pravou stranou

L f | = . (2.239)
Z vty o spektrlnm rozvoji vme, e een je mon zapsat pomoc vlastnch vektor (tvo-
li ortonormln bzi) a vlastnch ve tvaru

1
l l
l l f |
.
Pepime een takto

1

;
l l
G f G l l |
= =
. (2.240)
Opertor
G se nazv Greenv opertor a je inverznm opertorem k opertoru
L .
V ppad opertoru se spojitm spektrem pejde sumace v integraci.
Greenova funkce
Zabvejme se nyn specilnm ppadem - rovnic s linernm opertorem a nenulovou pravou
stranou na prostoru L
2

L f | = . (2.241)
Hledejme nejprve een pro jednotkov impuls na prav stran (bude reprezentovan
Diracovou distribuc):

( ) ( ) LG x x o =
Toto een se nazv Greenova funkce. Obecn een rovnice (2.241) je konvoluc
Greenovy funkce a prav strany rovnice
( ) * ( ) ( ) x G f G x y f y dy | = =
}
.
Dkaz je velmi jednoduch. Ukeme, e psobenm opertoru
L na nalezen een
dostaneme pravou stranu pvodn rovnice:

( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) . L x LG x y f y dy x y f y dy f x | o = = =
} }

Kulhánek - Kvantová Fyzika

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Kulhánek - Kvantová Fyzika

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

PRAHA 2001/2010

STUDIJN TEXT PRO DOKTORSK STUDIUM

1 . Pro n-tice je jednotkovm opertorem diagonln matice

nazveme takov opertor

me bt nalezen inversnho opertoru znan obtn, nkdy

nazveme takov opertor

v prav stran skalrnho souinu dopadne stejn jako psoben

nulov, opertory komutuj, je-li rzn od nuly nekomutuj.

A A A | o | o . Vechny dosud uveden opertory byly

| > < = > < > > > > g f g f g g f f U U U U (2.12)

> < = > < g f g f A A (2.14)

> < = > < = > < g f g f g f | A A A

naznauje, e podle vlastnho uven meme opertorem zapsobit vlevo i

hermitovsk nen, pi proveden integrace per partes by

> >< >

| > < > = > >< = > = >

> < = > >< <

> < = > >< <

C e > = > f f A (2.27)

> < = > <

< > = < >

< > = < >

. Ani kolmost vlastnch vektor

je linern opertor s mnoinou vlastnch vektor, kter

( > >< = > >< = >

= B je hermitovsk (m reln vlastn sla a kolmou

na prostoru H. eme tedy

je hermitovsk opertor), vlastn vektory jsou navzjem kolm

a stavem > | mus tedy bt zcela

tto dynamick promnn:

, vede zcela jist k namen vlastn hodnoty a

| = > A < A vztah pro a A

[ h = a v jedn dimenzi pln lohu opertoru

= ' ' = '

(2.64) a vyut zkladn komutan relace 1 P X

je kreanm opertorem, tj. posouv energetick

H . Potom > + >

n n a . Zavedeme-li normovac konstanty (poadujeme, aby vechny stavy byly

v bzi vytvoen z vlastnch

L jet komutuje Hamiltonv

. To je vidt ji z klasickho rozpisu (2.70). Vme toti, e zobecnn souadnice

posouvaj ve spektru opertoru

tedy mn jen hodnotu projekce

L omezen, tj. existuje

| , L opertoru momentu hybnosti ve

a jeho derivaci podle asu, kterou zskme derivovnm definice

> = >< >

reprezentuje nenormovanou pravdpodobnost vskytu stice. Hustota

L na hlovou st vlnov funkce podle vztahu (2.75)

rozepeme z (2.155) za pomoc sady hermitovskch matic a :

na sadu matic a , kter se po transpozici

meme zkonstruovat jet matice , kter jsou uiten pi definici bze na

je tyvektor. Obdobn lze pomoc

je nejjednodum skalrem kombinace j

a jejich derivac. Lagrangeovy rovnice pro pole A

, a tm ani Lagrangeova funkce L

' ' ' = c = c =

' ' ' ' = c + =

provzna s prostorovou st pes disperzn

( ) k N je opertor hustoty potu stic s vlnovm

( ) (0) ; resp. ( ) (0)

f f = 1 je dno jednotkovou matic, jej prvky tvo Kroneckerv

G se nazv Greenv opertor a je inverznm opertorem k opertoru