EVANGELICKÁ

TEOLOGICKÁ Jméno: Ernán Acosta

FAKULTA Číslo Studenta: 38849324
Univerzita Karlova 2. ročník
_________________________________________________________________________________
Základy práva – JUDr. Daniel Bartoš 16.09.2022

Náboženská Svoboda v Česku

V minulosti bylo náboženství obecně vnímáno jako faktor, který pozitivně přispíval ke společenskému
řádu a bylo součástí identity národů. S rozvojem sekularizace států se však náboženství stalo
předmětem debat a právních sporů, jako byl případ, který se stal v roce 2013 v Praze na střední
zdravotnické škole. Kde byla mladá azylantka ze země s muslimskou většinou, podle své výpovědi,
byla donucena ukončit studium od ředitelky vzdělávacího centra, protože odmítla si sundat hidžáb ve
škole.
Ředitelka naopak tvrdí, že mladá žena do data zahájení výuky nepředložila potřebné doklady k tomu,
aby se mohla skutečně stát řádnou studentkou školy, a že to byla i ona sama, kdo na výzvu ředitele
ohledně předložení uvedených dokladů, zareagovala nezvyklým způsobem a argumentovala tím, že
již do té školy nebude chodit, a při předložení dokument o ukončení studia jako důvod uvedla zákaz
nošení hižábu.
Tohle v době zveřejnění v médiích vyvolalo různé reakce. Mnozí vyjádřili ředitelce instituce podporu.
Za zmínku stojí, že nejvyšší soud na začátku se rozhodl ve prospěch ředitelky. Zatímco ombudsmanka
vyjádřila studentce podporu na základě zákona o nepřímé diskriminaci.
Aniž by zacházeli do detailů právních argumentů, které mohly by produkovat dostatečný obsah na
psaní článků a dokonce i knih. Protože nejsme právníci, zůstává otázkou, zda je ve vzdělávacích
centrech prostor pro zákaz tohoto charakteru?
Odpověď na tuto otázku není obecně jednoduchá. Protože to závisí na mnoha faktorech. Náš případ
se zaměřuje na Českou republiku, a to je důležité vzít v úvahu, protože podle knihy profesora Pavla
Hoška: Náboženství a Religiozita ve Střední Evropě ve své kapitole o České republice vysvětluje, že
Češi vždy pociťovali trochu nedůvěry v náboženské institucí, a to je realita, která je založena na
různých historických událostech, které se v zemi odehrály. Na druhou stranu většina obyvatel ČR, kteří
se považují za věřící, se hlásí především ke katolické církvi, což náboženským menšinám v zemi
ponechává jen malou možnost empatie vůči nim. Ne však právní ochranu. V České republice je
diskriminace na základě náboženské příslušnosti zakázána. Ale nelze popřít, že lidé v zemi obecně
zažívají všeobecné odmítání islámu. Z historických a kulturních důvodů je islám české kultuře cizí. A
mimochodem, v zemích s islámskou většinou křesťanské menšiny také zažívají útlak, který často vede
k diskriminaci a útokům radikálních islámských skupin.
Zákony jsou vytvářeny na základě dohod stanovených většinou, je to kompromis na základě
všeobecného dobra. Když je tato většina skeptická nebo se s něčím necítí ztotožněné, odráží se to v
jejích zákonech a postupech. A ještě více v empatii občanů. Zvědavě jsem diskutoval o tomto případu
s několika občany země a všichni souhlasili ve prospěch ředitelky školy. Vždy jsem dostal odpověď, že
právě cizinci se musí přizpůsobovat zákonům, předpisům a zvyklostem České republiky a ne naopak.