Koš A

1) Předmět a prameny ústavního práva, Ústava a ústavní pořádek.................................................................................2

2) Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR.................................................................................................4
3) Ústavní charakteristika ČR................................................................................................................................5
4) Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR, ustavování do funkcí..................................................................7
5) Volební právo a volební systémy v ČR, soudní přezkum v otázkách voleb................................................................10
6) Odpovědnost a imunita ústavních činitelů..........................................................................................................14
7) Parlament ČR...............................................................................................................................................15
8) Legislativní proces v ČR, publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR................................................................19
9) Prezident republiky........................................................................................................................................23
10) Vláda v ČR, ministerstva a jiné ústřední správní úřady........................................................................................24
11) Ústavní soud ČR, jeho postavení a působnost....................................................................................................26
12) Řízení před Ústavním soudem, rozhodnutí ÚS a jejich význam v ústavním právu.....................................................28
13) Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem........................................................................................31
14) Uplatnění principu dělby moci v Ústavě ČR, kontrolní instituce a mechanismy v ústavním systému............................31
15) Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR (Územně samosprávné celky = ÚSC).......................33

Koš B
1) Vznik samostatné ČR a její vztah k československému ústavnímu vývoji, význam ústavních tradic...............................35
2) Státní občanství. Občan jako subjekt základních práv a svobod v ČR......................................................................38
3) LZPS – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k MS, obecná ustanovení Listiny..................40
4) Základní práva a svobody – pojem, prameny a funkce, subjekty.............................................................................42
5) Formy a způsoby omezení ZPS v ČR................................................................................................................44
6) Princip rovnosti v důstojnosti a právech, zákaz diskriminace, ústavní ochrana menšin................................................46
7) Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR...................................................................................................49
8) Základní lidská práva a svobody v Listině..........................................................................................................52
9) Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, záruky.................................................................................54
10) Politické strany v právním řádu ČR.................................................................................................................58
11) Hospodářská, sociální a kulturní práva v Listině................................................................................................60
12) Prostředky ochrany základních práv a svobod (mezinárodní, institucionální, procesní)..............................................62
13) Soudy a právo na soudní a jinou právní ochranu v ČR ........................................................................................64
14) Zajišťování bezpečnosti v ČR .......................................................................................................................66
15) Členství ČR v EU a jeho dopady na ústavní systém ČR.......................................................................................68

1
1) Předmět a prameny ústavního práva, Ústava a ústavní pořádek
 Vzniká na přelomu 19./20. století – ale dlouhodobý proces (VFR; USA revoluce…)
 Ústavní právo = obor platného práva, který zkoumá ústavu a vykládá jí; odvětví veřejného práva (upravuje však i jiná
odvětví práva – soukromé, trestní, ŽP); obsahuje právní normy upravující základní prvky státu
o organizace, působnost + fungování nejvyšších orgánů
o základní práva a svobody občanů
 Pojetí pojmu ústava
o Formální – důraz na formální stránku  zákon označený „Ústava“ (zákon nejvyšší právní síly) X v širším
smyslu ústavní pořádek (všechny právní normy nejvyšší právní síly)
o Materiální – materie toho co zkoumá  úprava základních vztahů státu – forma státu a vlády, kompetence a
vzájemné vztahy nejvyšších orgánů, způsob tvorby zákonů, politický režim, práva a povinnosti občanů
 Druhy ústav
o Forma – psaná (kontinentální Evropa, USA) X nepsaná (VB – založená na zvyklostech a precedentech)
o Způsob přijetí – oktrojovaná (z rozhodnutí panovníka, Pillersdorfova) X revoluční (Prozatímní Ústava 1918)
X dohodnutá (výsledek dohody většiny společnosti, stabilní)
o Dodržování – reálná X fiktivní (formální, nedodržuje se, Ústava 9. května)
o Možnost změny – Flexibilní X Rigidní
o Charakter státu – demokratická X autokratická
 Prameny obecně – obecné právní principy; hodnotové myšlenky (doktrína, politické ideje); zákony, ústavní zákony,
mimořádné zákony, precedenty; prováděcí zákony; nálezy ÚS; MS i VS; pakty o lidských právech; ústavněprávní obyčeje;
náboženská pravidla (islám), dekrety; Monolegální X Polylegální
 Prameny ÚP v ČR
o Formální prameny – ústavní pořádek podle čl. 112:
 Ústava ČR (přijatá 16. 12. 1992, účinná 1. 1. 1993)
 LZPS (přijatá i účinná 8. 2. 1991, znovu vyhlášena 16. 12. 1993)
 ústavní zákony přijaté podle této ústavy (ÚZ o bezpečnosti ČR, o vytvoření ÚSC ...)
 ÚZ Národního shromáždění ČSR, Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady upravující
státní hranice ČR
 ÚZ ČNR po 6.6.1992
 ÚZ o opatření souvisejících se zánikem ČSFR
 ÚZ o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR
 podle extenzivního výkladu Ústavního soudu i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o
lidských právech a základních svobodách (Pl. ÚS 36/01 – k pojmu ústavní pořádek, konkursní nález –
nelze omezit již dosaženou úroveň ochrany LPaZS)
 čl. 112 (3) – ÚZ platné ke dne účinnosti ústavy 1993 dekonstituovány (změny na zákony běžné právní
síly)
o Materiální prameny (ovlivňují právní normy)
 MS (čl. 10 – aplikační přednost, nejsou však součástí ústavního pořídku)
 akty referenda
 rozhodnutí ÚS (výroková část)  negativní zákonodárce (mění nebo ruší PN)
 zákony upravující činnost úst. orgánů (např. zákon o ÚS)
 zákony, jejíž přijetí Ústava předpokládá (volební zákony, JŘ…)
 zákonná opatření Senátu
 Rozhodnutí prezidenta republiky
 Principy a zvyklosti (Pl. ÚS 33/97 - Lhůta pro uplatnění suspenzivního veta prezidenta republiky
(počítání času v ústavním právu, Dreithaler) – nemůže působit sám o sobě, pouze specifikuje a
konkretizuje platné práv
 Státní právo = termín používaný před rokem 1948 společně s termínem ústavní právo; důraz na samotnou organizaci,
postavení a fungování státu (ne normy); 1948 – 1989 státní právo (souvisí s ideologií), po 1989 – ÚP jako ústavnost,
demokratické principy + záleží na zemi (Něm – státní právo X VB ÚP)

Ústavní pořádek – Čl. 112:

(1) Ústavní pořádek tvoří Ústava, LZPS; Ústavní zákony přijaté podle Ústavy; ÚZ Národního shromáždění ČSR,
Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady upravující hranice; ÚZ ČNR přijaté po 6.6. 1992
(2) Ruší se dosavadní Ústava; ÚZ o ČS Federaci; ÚZ, které jí doplňovaly; ÚZ ČNR o státních symbolech ČR
(3) Ostatní ÚZ platné na území ČR mají sílu zákona

 Ústava 1/1993 Sb. – přijatá 16.12.1992;

 LZPS 2/1993 – přijatá Federálním shromážděním 9.1. 1991; není označena za ústavní zákon (ale je součástí úst. pořádku
– čl. 3 a čl. 112)
 ÚZ přijaté podle této Ústavy:
o např. 347/1997Sb. o zřízení vyšších územních samosprávných celků; 110/1998Sb. o bezpečnosti ČR;
162/1998 Sb. – změna LZPS; 395/2001 Sb. – euronovela; 515/2002 Sb. o referendu o přístupu do EU;
319/2009 – čl. 35(2) – seberozpuštění PS (reakce na kauzu Melčák); 71/2012 volba prezidenta; 98/2013 –
omezení imunity poslanců (trestní stíhání vyloučeno jen po dobu trvání mandátu) …
2
 o z počátku dvě interpretace: A) Zákony předvídané ústavou (volební, JŘ, st. referendum) B) zákony přijaté
procedurou podle Ú.
 ÚZ upravující státní hranice: poslední z roku 2012 o změně hranic s Rakouskem
 ÚZ přijaté ČNR po 6. červnu 1992:
o 4/1993 Sb. = recepční ÚZ o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR; (+ jako pojistka, kdyby se neschválila
ústava); nejsou přijaty předpisy týkající se samotné federace; dosavadní zákony a první předpisy zůstaly v
platnosti, pokud byly platné v den zániku ČSFR
o 29/1993 Sb. = o dalších opatření související se zánikem ČSFR

 Konkursní nález (Pl. ÚS 36/01) – nelze zmenšovat dosaženou úroveň lidských práv  přijato ještě před euronovelou;
možno domáhat se ochrany LP, které byly přiznány MP přímo u ÚS  „rozsah pojmu ústavního pořádku nelze vyložit
toliko s ohledem na ustanovení čl. 112 nýbrž i vzhledem k čl. 1 (2) (ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z MP) a
do jeho rámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené MS o lidských právech a základních svobodách
 Kauza Melčák (Pl. ÚS 27/09) – nezaměnitelné jádro Ústavy = materiální ohnisko úst. pořádku – VYHOVĚNO
o návrh Miloše Melčáka na zrušení ÚZ č. 195/2009 SB., o zkrácení pátého volebního období PS  dovolával se
práva na nerušený průběh své funkce
o dle ÚS nesplňoval ÚZ základní podmínky:
 obecnost – zákon byl přijat ad hoc (pro jedinečný případ); v rozporu s čl. 9 odst. 2
 je ÚZ pouze formou, nikoli obsahem – obsahem je individuálním právním aktem
 ÚZ porušil zákaz pravé retroaktivity
o Podle ÚS mohla PS vypsání předčasných voleb dosáhnout i jinak, a to postupem podle čl. 35 Ústavy
o ÚS dovodil svou pravomoc zrušit ÚZ, pokud odporuje čl. 9 odst. 2
 Principy v ÚP – odrazem politického systému a právní kultury  mění se v prostoru a čase
o hlavně v preambuli a základních ustanoveních Ú a LZPS
o právní jistota, správní soudnictví, neporušitelnost přirozených práv člověka; X retroaktivita; …
 Vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku
 Pojem zavedený ústavou 1993 – snaha zahrnout i LZPS (vhodnější by byl ústavní řád)
 Neuzavřený soubor všech platných ÚZ, které tvoří ústavu v širším smyslu  může být měněn nebo doplňován ÚZ
(limit čl. 9(2))
 Dle ÚS je ústavní pořádek flexibilní, neurčitou a apriorně otevřenou množinou
 Odlišné procedury přijímání  přijetí ÚZ 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů X ratifikace mezinárodních
smluv (tedy i těch na úrovni ÚZ dle ÚS) nadpoloviční většina obou komor

Ústava ČR – vznik, koncepce, forma a obsah

 = základní zákon státu a nejvyšší právní norma právního řádu; je právním výrazem existence státu a stanoví pravidla
výkonu státní moci
 Funkce: regulace fundamentálních společenských vztahů
o Právní (legitimace k výkonu státní moci; reprezentace – vystupování státu na venek, upravuje fungování státních
orgánů; integrace, kontrola moci ve státě a společnosti; stabilizace);
o Politická (základní pravidla pol. soutěže stran a hnutí);
o Ideologická (hodnotové směřování státu a spol.);
o Kulturní (právní a politická kultura)
 Vznik
o 1. zmínka v ÚZ 1968 o československé federaci (ČR jako subjekt vzniká 1.1.1969; subjekty federace měly mít svoji
Ústavu – to se neuskutečnilo)
o OF – návrhy Ú 1990 (neměli iniciativu)
o zlomové byly volby v červnu 1992  dohoda Klaus (ODS) + Mečiar (Hnutí za demokratické Slovensko)  rozdělení
federace k 1.1. 1993
o Vláda má dle vlastního program. prohlášení mandát k tomu, aby společně s Českou národní radou položila
základy svébytného státního celku  hlavním úkolem bylo předložit ČNR návrh Ústavy  vznik 2 komisí:
 Vládní komise – předseda Václav Klaus, 15 členů; zde text převážně vznikal, chybí archiválie
 Dočasná komise předsednictva ČNR pro přípravu Ústavy ČR – Milan Uhde, 12 členů
 Dohoda o vzájemné účasti zástupců na zasedání obou orgánů
 + legislativní rada vlády ČR a Václav Havel (text preaumbule)
 Diskutované problémy: spor o senát, způsob schvalování ÚZ (nadpoloviční či kvalifikovaná většina),
přímá demokracie
o 25. 11. 1992 přijalo Federální shromáždění ÚZ o zániku ČSFR  od 1. 1. 1993 působnost přechází na ČR a SR
o Mimořádná schůze vlády k návrhu ústavy na začátku listopadu 1992  postoupení předsednictvu ČNR 
projednáno ve výborech  rozesláno poslancům  projednání v prosinci na 10. schůzi ČNR  schváleno
16.12.1992 (předtím přijat 4/1993).
o Přijata 172 hlasy z 198 poslanců (s 6 pozměňovacími návrhy) – vyhlášena 28.12.1992, čímž nabyla platnost a
účinná dle čl. 113 dnem 1. 1. 1993 – podepsán Uhde a Klaus
o Přijímání v časovém presu v reakci na přijímání slovenské ústavy (aby ČR nebyla 1. 1. 93 bez ústavy)
 Koncepce: ideové pojetí Ústavy

3
 o Požadavky na text Ú – vnitřní logika, vnitřní bezrozpornost, co nejméně mezer, konstantní pojmosloví, vymezení
limitů činnosti ústavních orgánů a účinný systém jejich kontroly a odpovědnosti (tripartita moci)
o Teoretická východiska: liberální stát, demokratické principy, dělba moci, parlamentní systém
o historicky vychází z Ú1920
 kontinuita české státnosti – státní symboly; struktura (preambule, řazení kapitol); rigidita (kval.
většina); existence ÚS; parlamentní forma vlády
 odlišnosti
 současná je na přirozenoprávním a občanském principu, liberální, zakotvení ČNB a ÚS X
Ú1920 pozitivistická, národnostní, demokratická
 1960 – prezident bez kontrasignace, Ú1920 – všechno s kontrasignací, dnes s i bez
o Preambule – občanský princip (občanskou společnost tvoří občané, kteří se dobrovolně podílejí na spravování
věcí veřejných), svobodný a demokratický právní stát založený na úctě k lidským právům, součást rodiny
evropských i světových demokracií
 Forma: Ústava má formu ústavního zákona a je polylegální (Ústava – v hierarchii stojí nejvýše, LZPS, ostatní ÚZ)
o Vnitřní forma (vzájemná vazba, hierarchie) – ústavní systém (komplex všech Ú norem), ústavní instituty (Ú
normy upravující konkrétní spol. vztah – např. volby), ústavní normy
o Vnější forma – působení ústavního obsahu navenek = název Ústava, výslovně předepsaná forma ústavních
zákonů (nutnost nazývat „ústavní zákon“, evidenční číslo 1/1993, název zákona
o Systematika ústavy – vnitřní struktura Ústavy charakterizující Ústavu jako systém norem a institutů tvořící
základ systému práva v určitém státě, spjata se strukturou, ale není to to samé
 Obecné a důležitější věci upraveny dříve; Ústava je rigidní, psaná
o Struktura ústavy: Preambule + 8 nestejně rozsáhlých hlav – 114 článků (103 zrušen + 10a, 10b)
 Preambule – uvozující prohlášení, odkaz na tradice, odhodlání řídit se všemi principy právního státu
 Hlava 1 (čl. 1–14) – základní ustanovení (charakteristika státu, dělba moci, suverenita lidu,
samospráva, respekt k MP)
 Hlava 2 (čl. 15–53) – moc zákonodárná (dvoukomorový parlament)
 Hlava 3 (čl. 54–80) – moc výkonná (přímo volený prezident + vláda jako vrcholný orgán MV)
 Hlava 4 (čl. 81–96) – moc soudní (obecné zásady, role ÚS i obecních soudů)
 Hlava 5 (čl. 97) – NKÚ (nezávislý orgán, kontroluje hospodaření se státním majetkem a plnění státního
rozpočtu)
 Hlava 6 (čl. 98) – ČNB (ústřední banka státu, péče o cenovou stabilitu)
 Hlava 7 (čl. 99–105) – územní samospráva (členění na obce, které jsou základní samosprávné celky
a kraje, které jsou vyššími samosprávnými celky)
 Hlava 8 (čl. 106-113) – přechodná a závěrečná ustanovení
o Ve vztahové hierarchii právního řádu má ústava nejvyšší právní sílu, její obsah je nutno chránit a prosazovat
(regulační funkce ústavy)
o Klauzule věčnosti – čl. 9 odst. 2 – nepřípustnost změny podstatných náležitostí demokratického právního státu
o Ústavodárná procedura – rigidní (chrání stabilitu), měnit lze jen ÚZ, kval. většinou poslanců i senátorů (3/5 P, 3/5
přítomných S)
 Nelze projednat ve zkráceném jednání po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu ani zkrácenou
procedurou v jednom čtení
o jazyk srozumitelný, moderní, preambule slavnostnější
 Obsah: ústavní normy, které zavazují všechny složky státní a veřejné moci ČR
o Normy upravující otázku výkonu státní moci (hlavní obsah Ústavy)
 normy kompetenční a negativní normy kompetenční,
 kreační a organizační (zřizovací = stanoví existenci a ustavovací = pravidla pro obsazení),
 organizační pravidla činnosti státních orgánů,
 časové (délka volebního období) a procedurální,
 normy upravující imunitu osob
 normy určující charakter právního řádu
 normy upravující důsledky rozhodnutí orgánů státní moci
 upravující členění státní organizace a státu (svrchovaný, jednotný, územní členění),
 normy symbolizující stát (preambule, hlavní město, státní symboly)
o Normy zřizující a rušící stát – u nás spojené se zánikem ČSFR – čl. 112 odst. 2
o Normy určující území a obyvatelstvo státu
o Vztah státu a společnosti – úprava základních práv a svobod, ochrana před zásahy státní moci, možnost
jednotlivce podílet se na správě věcí veřejných, povinnost státu poskytovat jednotlivci plnění čl. 30 Listiny
o normy upravující vztah státu k jiným státům (MS)
o Cíle státu a hodnoty, na kterých je založen – demokracie, právní stát, úcta k právům a svobodám
– zejména v preambuli a základních ustanoveních

2) Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR

 Poměr mezi MP a VP:
o 1) Monistický (MPV a VP tvoří jeden právní systém, např. Nizozemsko);
o 2) Dualistický (soužití dvou vzájemně oddělených právních systémů, Československo);
4
 o 3) Smíšený (většina států včetně ČR – ČR jako součást rodiny evr. a svět. demokracií, čl. 1(2), 10)
 Historicky spíše dualismus (1. republika, socialismus…), Ústava moc MP neřešila
o ÚZ kterým se uvozuje Listina (23/1991) stanovil, že MS o LPaZS jsou obecně závazné a mají přednost před
zákonem = monismus: čl. 10: „Ratifikované a vyhlášené MS o LP a ZS jimiž je ČR vázána jsou bezprostředně
závazné a mají přednost před zákonem“
o  pro MS o LPaZS převzala monismus i současná ústava, ostatní MS dualismus (tj. parlament rozlišoval, které
MS jsou jsou lidskoprávní a které ne)  po euronovele došlo z rozšíření na všechny MS dle čl. 10
 Vztah ČR k MP
o Princip suverenity – čl. 10: ČR je svrchovaný stát, tedy je suverénní – plně způsobilá k právům a právním
jednáním  předpoklad pro vstup do MP vztahů  může tím dojít i k omezení suverenity (čl. 10a odst. 1)
o transformace (dříve; zachování doslovného znění a vyhlášení ve formě zákona) X inkorporace (čl.10)
o Euronovela 395/2001 Sb.
 doplnění čl. 1 (2): „ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z MP“
 + změna čl. 10  aplikační přednost mají už nejen MS o LP, ale obecně MS k jejichž ratifikaci dal
Parlament souhlas (čl. 49)  zákon, který je v rozporu s touto MS je neaplikovatelný (formálně ale stále
platný)
 + 10a – MS mohou být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na MO nebo instituci
 + 10b – povinnost vlády pravidelně a předem informovat Parlament o otázkách souvisejících se závazky
vyplývajících z členství ČR v MO nebo instituci
 Čl. 39(4) k přijetí MS podle 10a(1) je třeba souhlas 3/5 všech P a 3/5 přítomných S
 Čl. 49 – souhlas obou komor parlamentu
 63(1)(b) prezident sjednává a ratifikuje MS, může přenést na vládu nebo jednotlivé členy
 87(1)(i) ÚS rozhoduje o opatřeních k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu
 87(2) ÚS rozhoduje o souladu MS podle čl. 10a a 49 s ústavním pořádkem (před ratifikací, bez
rozhodnutí nemůže být ratifikována) = předběžná kontrola ústavnosti (iniciuje komory P, 41 poslanců,
17 senátorů a prezident)
 Podmínky pro použití MS ve vnitrostátním právu (inkorporací)
o musí být vyhlášena
o parlament musí dát souhlas k ratifikaci (vychází z principu suverenity lidu – lid dává souhlas prostřednictvím
svých zástupců)
o ČR je již touto smlouvou vázána
 Smlouvy se vyhlašují od r. 2000 v Sbírce mezinárodních smluv (autentické (AJ) + české znění)
 Čl. 49: MS, k jejichž ratifikaci je třeba souhlas obou komor Parlamentu (stačí prostá většina):
o Upravující práva a povinnosti osob
o Spojenecké, mírové, politické
o Vzniká členství ČR v MO
o Hospodářské všeobecné povahy
o Jiné, stanoví-li tak zákon
 Jinak smlouvy rozlišujeme na:
o 1) Prezidentské – prezident je ratifikuje, ale potřebuje souhlas Parlamentu nebo referenda; (čl. 10 a čl. 49)
 K ratifikaci MS podle 10a je třeba souhlasu 3/5 většiny PS (120) a 3/5 většiny přítomných senátorů
 MS podle čl. 49 stačí nadpoloviční většina přítomných v obou komorách - čl. 39 (2)
o 2) Vládní – jejich sjednávání přenesl prezident na vládu rozhodnutím 144/1993 Sb. o sjednávání MS, nepodléhají
ratifikaci ani schválení Parlamentem
o 3) Rezortní – v rámci působnosti ministerstva/ jiného ústředního správního orgánu
 Prezident dle čl. 63(1)(a) zastupuje stát navenek – jako hlava státu – má se za to, že jeho právně závazné úkony, se
pokládají za úkony státu; nemusí předkládat plnou moc (+ to nemusí ani PV a Ministr zahraničí)
 Součástí ÚP dle čl. 112 nejsou žádné MS – dle extensivního výkladu ÚS je třeba zahrnout i ratifikované a vyhlášené
MS o lidských právech a základních svobodách  nelze snižovat úroveň již dosažené právní ochrany lidských práv a
základních svobod
 Od Ústavy 1920 lze změnit státní hranice pouze Ústavním zákonem, nikoli MS
 Cukerné kvóty III – ÚS nepřísluší, aby se zabýval ústavní konformitou předpisů komunitárního práva tam, kde ČR
přenesla na EU výkon kompetencí

3) Ústavní charakteristika ČR
 Vymezení státu čl. 1: „ČR je svrhovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám
člověka a občana“
o Česká republika – název státu a forma státu
 zdrojem veškeré státní moci je lid čl. 2 (1),
 zákonodárná moc náleží volenému parlamentu čl. 15 (1),
 hlavou státu je přímo volený prezident čl. 54
o Svrchovanost
 vnitřní – nejvyšší moc nad územím a občany X vnější – stát je plnohodnotný subjekt MP

5
  dle 110/1998 o bezpečnosti ČR je základní povinností státu zajištění svrchovanosti, územní celistvosti,
ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot
o Jednota (čl. 11 – území ČR tvoří nedílný celek, hranice možné měnit jenom ÚZ X federace)
o Demokratický právní stát – princip reprezentativní demokracie, svrchovanost zákona
 Principy dem. pr. státu: vláda většiny, legální licence, soudní a jiná ochrana, kontrola ÚS, rovnost před
zákonem, princip legality čl. 2 (4); princip proporcionality, zákaz retroaktivity; princip právní jistoty,
princip rovnosti, časově omezená vláda, svobodná soutěž politických stran čl. 5, reprezentativní
demokracie
 čl. 9 (2): „změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“
 Demokratický stát
 Schumpeter: demokracie = procedurální záruky – svobodná soutěž pol. stran, pravidelné
volby, záruky volebního práva
 Liberální demokracie (zásady materiálního práva) – limity toho, kam až většina může zajít
(zohledňuje i hodnoty jako ochrana lidských práv, zákaz diskriminace apod.)
 Právní stát – souvisí s pojetím vlády práva
 Formální vláda práva – Fuller: obecnost, veřejnost, srozumitelnost, zákaz retroaktivity,
bezrozpornost, proveditelnost, stabilita, soulad práva na papíře a v praxi  v podstatě odpovídá
formálnímu pojetí právního státu
 materiální vláda práva: absence svévole, spravedlnost, malý stát (limited gouvernement),
presumpce svobody, absence brutality, nedotknutelnost přirozených práv, respektování
osobního vlastnictví, všeobecné volební právo  materiální právní stát může zahrnovat i např.
respekt k ZP, princip dělby moci, princip omezené moci státu či povinnost zajistit soudní
ochranu (je širší)
o Založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana – stát plní povinnosti obsažené v listině
 Demokratické hodnoty ČR
o Princip vlády lidu, lidem a pro lid  princip suverenity lidu (čl.2); princip vlády většiny (při ochraně menšin);
princip zastupitelské demokracie (Ú. připouští i přímou v čl. 2(2))
o Koncept bránící se demokracie (čl. 23 Listiny);
o ČR je parlamentní republika (zastupitelská demokracie) – orgány veřejné moci mají demokratickou legitimitu
 zvoleni přímo / nepřímo lidem
o Volná soutěž politických stran
o Princip vlády na čas (pravidelné volby)
o Tripartita moci čl. 2 (1)
o ČR není označena v Ú. jako sociální stát (FRA, NĚM ano) – ale LZPS hospodářská i sociální práva
o Suverenita není neomezená  ústavní sebeomezení – vnější MP X vnitřní VP – stát je vázán vzniklým právem, čl.
9(2) …
 ČR je sekulární (laický) stát
o LZPS čl.2 (1) – „Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii ani na
náboženské vyznání“ – není upraveno v Ústavě
o ale musí respektovat ideologickou pluralitu, zaručena svoboda smýšlení vyznání (čl. 15, 16 LZPS)
o církevní restituce – do roku 2030 by mělo dojít k úplné nezávislosti církví na státu
 Pl. ÚS 19/93 – komunismus a retroaktivita P‘s napadají ustanovení 198/1993 o protiprávnosti kom. režimu – 3 části:
o povaha kom. režimu+ spoluodpovědnost členů KSČ  ÚS – deklaratorní charakter (jako Lex TGM)
o Promlčecí lhůta – ÚS: některé zločiny byly chráněny kom. režimem  nejsou promlčené
o Zmírnění trestu, pokud čin směřoval k ochraně LP  ÚS: retroaktivita ve prospěch pachatele
 Pl. ÚS 06/02 – Postavení církví (návrh skupiny S’s) na zrušení ustanovení 3/2002 o svobodě náboženského vyznání
o Argumentace S: je protiústavní, aby vznik církevních PO byl podmíněn souhlasem st. orgánu (+finance)  ÚS
z části vyhověl – církve si můžou dělat s legálně nabytými prostředky co chtěj – nejde je zrušit, jenom proto, že
nepředloží výroční zprávu. Navíc přínos pro spol. v podobě charity atd.  veřejný zájem není ohrožen; ÚS
nezrušil registraci církví –„registrace nezakládá obecnou právní způsobilost církví, je to akt, který umožňuje
církvím právně relevantním způsobem působit na území ČR (vyjadřuje akceptaci státu)
 Pl. Ús 546/03 – Podmínkou fungování právního státu je respektování autonomní sféry jednotlivce. Stát zajišťuje takovou
ochranu proti zásahům od třetích subjektů + sám zasahuje jen v případech veřejného zájmu (přiměřeně)

1) Horizontální dělba moci podle Ústavy ČR

 = funkční oddělení jednotlivých složek moci a jejich vzájemné kontrolní působení (systém brzd a protiváh);
 čl. 2 (1): „Lid je zdrojem státní moci; vykonává jí prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní.“  patří pod
čl. 9 (2) podstatné náležitosti demokratického státu
 ústava zohledňuje, že státní moc může být vykonávána přímo čl. 2 (2)
 Parlamentní demokracie  nedokonalost oddělení jednotlivých složek (hlavně VM a ZM)
 Dělba se projevuje rozdělením orgánů do hlav + pojmenování
o Zákonodárná moc – Hlava 2. – Senát + PS; Vláda odpovědná PS prostřednictvím institutu vyslovení důvěry;
narušení systému dělby moci  nezakotvení neslučitelnosti mandátu poslance a člena vlády; brzdící funkce
Senát

6
 o Výkonná moc – Hlava 3. – Prezident + vláda + Státní zastupitelství; to, co nepřísluší ZM a SM; Prezident
neodpovědný – kontrasignace; suspenzivní veto vůči ZM; Vláda – potřebuje důvěru PS;
o Soudní moc – Hlava 4. – ÚS + soustava soudů (narušení jsou milosti/amnestie); Jmenování soudců, jinak
nezávislá; ÚS brzdící a kontrolní prvek vůči více orgánům, než Parlamentu
o NKÚ – Hlava 5. (kontrolní moc + VOP);
o ČNB – Hlava 6. (moc bankovní, netypické)

2) Vertikální dělba moci

 = reálná decentralizace moci a princip subsidiarity (rozhodování co nejblíže občanům)
o určuje jakou míru pravomocí mají centrální X autonomní X samosprávné (územní/zájmové) orgány
o definuje jakým způsobem je stát územně uspořádán  unitární stát X federace
o decentralizace X dekoncentrace moci ( jen organizační rozdělení výkonu veřejné správy, ne nezávislost)
 ČR je unitární stát (čl. 11) se zaručenou samosprávou (čl. 8 + Hlava 7.) na principu subsidiarity
o Krajská a Obecní samospráva + přenos pravomocí na mezinárodní instituce nebo organizace

 Jednota a dělba moci v ústavním vývoji

o Recepční norma 11/1918 – Národní výbor – na přechodné období koncentrace moci (SM, VM, ZM i
prezidentské pravomoci jako amnestie)
o Prozatímní ústava 37/1918 – podle Švehlova klíče Revoluční národní shromáždění z Národního výboru – ZM +
vláda jako výbor P; aklamací zvolen Masaryk (detronizace Habsburků); novela 5/1919 – více pravomocí
prezidenta (jmenuje vládu! > parlam. republika)
o Ústava 121/1920
 horizontálně dělba na zákonodárnou moc (2komory NS – PS a S velmi podobné, minim. brzdy, pol.
reverzy), moc vládní a výkonná a soudní moc (NSS, ÚS – provád. zákon),
 vertikální: unitární stát s úz. autonomií Podkarpatské Rusy (formálně; materiálně nikdy nenaplněna); Úz.
samospráva nebyla ústavně zakotvena – komplikace (Župní zákon – neúspěšný)
o 1938-1945 – zmocňovací zákon 330/1938 – přenos ZM na vládu; ÚZ o autonomii Slovenska a PKR;
v protektorátu horizontální dělba moci nefungovala, vertikální oddělení říšských a autonomních orgánů
 Exilový Národní výbor – vláda (VM) a prezident (ZM)  prezident vydával dekrety až do ustavení
Prozatímního NS  1946 Ústavodárné NS
o Ústava 9. května 150/1948 – formálně navazuje na Ú1920  rozdíl mezi ústavou de iure a de facto, mocenské
centrum politbyro KSČ mimo ústavní struktury  stálo nad státem a představovalo jednotu moci; SM už ne
nezávislá (lidové soudnictví, politické procesy, justiční vraždy)
 vertikálně asymetričnost územního uspořádání na SLO  SNR a Sbor pověřenců; Národní výbory
o Ústava 100/1960 – otevřeně popírá princip dělby moci (vedoucí silou je předvoj dělnické třídy, KSČ); omezení
pravomocí prezidenta – odpovědný z výkonu fce; zrušen Sbor pověřenců, větší centralizace Slov.
o ÚZ o československé federaci 143/1968 - federalizace státu; decentralizace; zákaz majorizace; Federace si
ponechává výlučné pravomoci; Sněmovna lidu Federálního shromáždění + Sněmovna Národů (národnostní)

 Pl. ÚS 24/04 Jezy na Labi – návrh senátorů na zrušení konkrétního ustanovení zákona o vnitrozemské plavbě
– VYHOVĚNO
o Pr. věta ÚS: k základním právním principům patří maxima všeobecnosti právní regulace  požadavek obecnosti
zákona. V zákonu se píše, že rozvoj konkrétní vodní cesty je ve veřejném zájmu  potom je to individuální
správní akt – na to nemá ZM právo (ani nástroje, jak to zkoumat – ty má VM) + tímto by bylo omezeno právo
SM na přezkum (soud by musel vycházet ze zákona, že to je ve veř. zájmu)
 Pl. ÚS 19/93 zákon a protiprávnosti komunistického režimu – ZAMÍTNUTO (návrh skupiny poslanců na zrušení
zákona)
o Naše současná ústava reflektuje i zákl. hodnoty demokratické společnosti, neváže pozitivní právo jen na formální
legalitu, ale vnímá i jeho obsahově-materiální smysl (hodnotová diskontinuita s předchozím režimem),
„nespravedlnost musí zůstat nespravedlností, i když se halí do pláště zákona“

4) Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR, ustavování do funkcí

 = stěžejní ústavní princip demokratického státu
 Lid = legitimizační základna organizace státu  je zdrojem veškeré státní moci čl. 2 (1) – od lidu státní orgány (=
všechny orgány odvozené z orgánů přímo zvolených) odvozují svojí moc (legitimizační řetězec)
o k plnění své funkce vytváří stát
 Vláda lidu, lidem a pro lid (Lincoln) – lid jako jediný zdroj legitimity moc
o Vláda lidu – princip suverenity lidu = nevyšší moc přechází do rukou lidu, vůle lidu dává státní moci a jejím
představitelům legitimitu
 Lid k plnění své vůle vytváří stát (společenská smlouva)  princip vlády většiny + ochrana menšin (čl.
6)
 Jedině lid jako celek má moc ustavující (ústavodárnou) pravomoc, z ústavy vyplývá moc ustavená
(zákonodárná) – moc vykonávaná ústavními orgány

7
 o Vláda lidem – vláda prostřednictvím lidu – státní moc je uskutečňována lidem přímo nebo nepřímo skrze
volené či ustavované státní občany
 politická legitimita – bezprostřední (přímá dem.) X odvozená (omezená – zastupitelská demokracie 
legitimační řetězec – může být dlouhý, na jeho počátku je ale vždycky lid)
 Současná ústava preferuje princip zastupitelské demokracie
 Všeobecné, přímé a rovné volby zákonodárného sboru, princip volné soutěže svobodně vznikajících
politických stran, princip volného mandátu a princip parlamentní vlády
o Vláda pro lid – příkaz státní moci, aby jednala v zájmu lidu (čl. 2(3) „Státní moc slouží všem občanům...“)
 Hlavním zájmem je zachování demokracie (princip bránící se demokracie) a základních hodnot
 Klauzule věčnosti = princip neodstranitelnosti základů demokratického právního státu – zákaz změny
podstatných náležitostí demokratického právního státu
 ÚS jako strážce ústavnosti (Konkursní nález, Melčák, Jezy na Labi..)
 Zákaz politických stran nerespektujících demokracii a nenásilí
 Princip neideologického a laického státu
 Princip veřejnosti výkonu státní moci
 Suverenita je omezena přirozenými LP + lid nemůže moc neodvolatelně delegovat
 Zakotvení v čl. 2 Ú; LZPS čl. 2 – legální licence; enumerativnost VP; právo občanů podílet se na správě VV (čl. 21 (1))
 Formy uskutečňování suverenity lidu:
o Volby jako nástroj nepřímé demokracie (PS/S, zastupitelstva, EP,prezident) – všeobecné, tajné, přímé
 Lid jako suverén má přirozené právo vytvářet stát, rozhodovat o jeho charakteru, ustavovat orgány,
vybavovat je kompetencemi, stanovit procesní pravidla
 Volební akt je prostředkem reprezentace lidu a možností kontroly činnosti orgánů veřejné moci +
sounáležnost
o Přímá demokracie – ČR je reprezentativní demokracie ale vyjádřena i možnost přímé demokracie
 v Ústavě – čl. 2 (2) – přímé rozhodování musí být upraveno ÚZ; v Listině – čl. 21 (1)
 Referendum = lidové hlasování o položené otázce (1991 zákon o referendu – vystoupení z ČSFR –
původní plán) + (petice, lidová iniciativa, plebiscit, recall…)
 ÚZ o referendu o přistoupení ČR k EU - 515/2002 Sb. – ANO 77 % (účast 55 %) - realizace na
základě čl. 10a (2); liberální princip (stačila nadpoloviční většina zúčastněných)
 Zákon o provádění referenda – upravuje podmínky výkonu hlasovacího práva
 Zákon o krajském referendu 118/2010 – Samostatná působnost kraje; třeba min. 35% účasti ( pro
závaznost 25% ano); Podnět dává zastupitelstvo/ přípravný výbor (podpora podpisem aspoň 6% osob
z kraje)
 Zákon o místním referendu 22/2004 – městské části, obce i celá Praha; samostatná působnost (+
negativní výčet o čem ne); Stejná účast jako kraj
 Petice (čl. 18 Listiny) – nerozhodovací forma přímé demokracie; slouží veřejnosti k uplatňování
stanovisek ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu  příslušný orgán má povinnost petici
přijmout, posoudit její obsah a odpovědět  z práva podat petici neplyne právo na vyhovění
 Právo na odpor – čl. 23 LZPS; jen občané; jen, když je činnost úst. orgánů a účinné použití zákonných prostředků
znemožněno. Proti každému, kdo odstraňuje demokratický řád LP a ZS (vnější – okupace i vnitřní porušení-diktátor);
Krajní prostředek; Např. odboj za WWII;
 Právo na samosprávu (podstatná náležitost právního státu; čl. 8 Ústavy a čl. 21 (1) Listiny); Právo na stávku…

Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR

 Druhy ustavování do funkcí:
o 1) Volbou – ustavení orgánu nebo osoby do funkce hlasováním; soutěživé, musí jít o výběr z alternativ
 a) přímá (PS, Senát, prezident) x nepřímá (předseda PS, VOP);
 b) doplňovací (při zániku mandátu senátora) X všeobecná (volen celý sbor, PS);
 c) celostátní X regionální X místní;
 d) jednokolová X vícekolová;
 e) řádné (po uplynutí volebního období) X mimořádné (po rozpuštění PS)
o 2) Jmenováním – jednostranný akt – oprávněná osoba či grémium (sbor) ustavuje jinou osobu do určité fce
 bez omezení (první dva pokusy na jmenování předsedy vlády prezidentem)
 na návrh (třetí pokus jmenování předsedy vlády prezidentem na návrh předsedy PS)
 se souhlasem (Senát souhlasí se jmenováním soudců)
o další způsoby:
 Los (rovnost hlasů v 2. kole senátních voleb),
 Aklamace (např. potleskem; u Masaryka),
 Kooptace (přibrání nového člena do voleného sboru rozhodnutím již zvolených členů),
 Virilita (funkce z titulu jiné funkce; ministr vnitra též předsedou Státní volební komise),
 Konkurs (nezávislý sbor dle nezávislých kritérii vybírá nejlepšího kandidáta, např. náměstci ministrů),
 Následnictví (ustavení rodem)
 Prezident: volen v přímých volbách na 5 let; fce se ujímá složením slibu (předsedovi Senátu na společné schůzi komor,
měla by být den po skončení funkce předchozího; složením slibu začíná volební období; nesložení funkce nevznikne) na
společné schůzi PS a S; podpis
o právo na návrh kandidáta: každý 18+ občan s právem volit + petice 50 000; 20 P; 10 S;
8
 o PVP jako do Senátu (40 let, státní občan, má právo volit)
o volby vyhlašuje předseda Senátu (90 dní předem, tak aby byly v posledních 60 dnech volebního období
(nejpozději 30 dnů před koncem) nebo do 90 dnů od předčasného uvolnění úřadu), 2 kola – v prvním kole
nadpoloviční počet platných hlasů >> zvolen X za 14 dnů 2. kolo – dva nejúspěšnější kandidáti, ten s nejvíc hlasy
zvolen (při rovnosti se opakuje celá volba prezidenta)
o zánik: uplynutím období; vzdáním se úřadu do rukou předsedy Senátu (čl. 61); smrtí; nálezem ÚS
 Vláda: předseda jmenován prezidentem  na jeho návrh jmenuje prezident i ostatní členy; vláda musí do 30 dnů požádat
o důvěru (stačí nadpoloviční většina přítomných P; pro pozdější vyslovení nedůvěry potřeba nadpoloviční většina všech);
2 návrhy prezident, 3. předseda PS – pokud ani tato vláda nezíská důvěru >> prezident může rozpustit PS (čl. 35/1/a
Ústavy)
o fce se ujímají jmenováním; slib do rukou prezidenta republiky
o Zánik: demise předsedy do rukou prezidenta (členové vlády skrz PV – z vlastní vůle (prezident nemusí přijmout)/
z vůle předsedy vlády (prezident musí přijmout))
 Obligatorní:
 1) Nedostala důvěru
 2) Byla jí vyslovena nedůvěra (101MP)
 3) Po ustavující schůzi nové PS
 Fakultativní – sám návrh PV; prezident nemusí hned přijmout – může vyjednávat
o teorie je, že když podá demisi předseda  padne vláda (viz. Nečas červen 2013)  ústavní zvyklost
 Parlament: mandát (= pověření osoby zastupovat voliče) vzniká dnem zvolení (osvědčení od Státní volební komise, 2.
dnem voleb)  poté je nutné složit slib jinak zaniká (PS – předsedající před shromážděním, ostatní do rukou
předsedajícího, následuje volba předsedy a na jeho návrh místopředsedů PS (odvolat později lze na písemný návrh 2/5
všech poslanců); senát – na první schůzi, které se účastní)
o Poslanec: na 4 roky, 21 let, státní občanství, právo volit (není omezen ve svéprávnosti), při zániku náhradník
(mandát vzniká okamžikem zániku mandátu poslance, kterého nahrazuje)
o Senátor: na 6 let, 40 let, státní občanství, právo volit (není omezen ve svéprávnosti), při zániku doplňovací volby
(ne v posledním roce)
o Zánik fce: Smrtí/ Odepřením slibu nebo složením s výhradou / Uplynutím volebního období (u PS rozpuštěním)/
Vzdání se fce / Ztráta volitelnosti / vznik neslučitelnosti
 Soudci obecných soudů: jmenováni prezidentem bez časového omezení; funkce se ujímá složením slibu prezidentovi
o podmínky: bezúhonnost; občanství; VŠ vzdělání; svéprávnost; min. 30 let; odborná justiční zkouška; zkušenosti a
morální vlastnosti, souhlas s ustavením a přidělením, ne neslučitelnost
 min. spravedlnosti přiděluje soudce k soudům (KS a VS – třeba 8 let praxe; NS - 10 let)
o předsedu okresního soudu jmenuje ministr spravedlnosti z řad soudců na návrh předsedy krajského soudu, jinak
předsedy jmenuje prezident na návrh ministra spravedlnosti
o zánik: rok kdy 70 let; nezpůsobilost; odsouzení za TČ; kárné řízení  odvolání z fce; ztráta občanství; omezení
svéprávnosti, smrt, vzdáním se
 Nejvyšší soud: prezident jmenuje bez kontrasignace předsedu a místopředsedy (ze soudců NS – na základě Pl. ÚS 87/06
Brožová-Bureš: NS má jen jednoho místopředsedu, se jmenováním místopředsedy musí souhlasit předseda) – na 10 let,
 u VS a KS jmenuje předsedy prezident na návrh min. spravedlnosti na 7 let
 Nejvyšší správní soud: prezident jmenuje předsedu a místopředsedu – čl. 63 kontrasignace – na 10 let
o zánik fce předsedy u NS/NSS – odvoláním na základě pravomocného rozhodnutí (kárné opatření); zánikem fce
soudce; vzdáním se fce; uplynutím funkčního období
 Ústavní soud: 15 soudců na 10 let jmenovaných prezidentem se souhlasem Senátu
o podmínky: bezúhonnost; VŠ vzdělání, 40 let; občanství; zkušenosti a morální vlastnosti, min. 10 let činný
v právu; inkompatibilita (pol. strana nebo hnutí, placená funkce či výdělečná činnost)
o prezident jmenuje ze soudců ÚS i předsedu a místopředsedu
o zánik: vzdání se, uplynutím doby, ztráta volitelnosti do Senátu, odsouzení pro úmyslný TČ, zánik funkce na
základě kárného řízení
 Přísedící u soudů voleni a navrhováni zastupitelstvem na 4 roky (obce OS; kraje  KS); min. 30 let, trvalý pobyt
v obvodu; občanství, bezúhonnost… fce se ujímají složením slibu; inkompatibilita s fcí člena Parlamentu
 NKÚ: členové i prezident můžou být členi pol. stran – ale ne funkcionáři
o Prezident (vice) – jmenováni na 9 let prezidentem na návrh PS
 min. 35 let; VŠ; zkušenosti a morální vlastnosti, bezúhonný, občan ČR; inkompatibilita fcí
 zánik: uplynutím funkčního období, odvoláním prezidentem na návrh PS, rezignací, omezením
svéprávnosti, odsouzení pro TČ
o 15 členů NKÚ: volení PS na návrh prezidenta NKÚ na dobu neurčitou; občan ČR, min. 30 let; VŠ
 slib u př. PS;  ujmutí fce X zánik: rezignace, 65 let; rozsudek; odvolání PS
 ČNB: 7 členů bankovní rady jmenuje prezident (čl. 62) (nález 285/2001ú). včetně guvernéra a 2 viceguvernérů (bez
kontrasignace)
o na 6 let; občan ČR; způsobilost; ukončené VŠ; bezúhonnost; uznávaná osobnost v oblasti financí
o nelze víc než 2x; inkompatibilita fce; Jdou odvolat prezidentem s kontrasignací (stanoveny podmínky)
o zánik: uplynutím funkčního období, odvoláním prezidentem, vzdáním se

9
 Státní zástupci – podmínky: občan, 25 let; způsobilost, bezúhonnost; VŠ právo; justiční zkouška, morální vlastnost,
souhlas s jmenováním a přidělením; nesmí být člen pol. strany
o Nejvyšší SZ – jmenován vládou na návrh min. spravedlnosti (vláda může i odvolat)
o Vrchní, krajský a okresní SZ – jmenován ministrem spravedlnosti na návrh nadřízeného SZ nebo na návrh
nejvyššího SZ
o zánik: nesložením slibu; odvoláním souhlasu s jmenováním, pozbytí občanství, jmenováním soudcem, P, S ...
inkompatibilita; 70 let; smrtí, omezení svéprávnosti, TČ, nezpůsobilost k výkonu funkce, kárné opatření
odvolání, vzdáním se
o SZ nemají fční období, doba neurčitá
 Ombudsman (VOP) – volen PS na 6 let z kandidátů od prezidenta a Senátu (2+2) – max. 2x za sebou;
o Podmínky – volitelnost do Senátu
o vznik – složením slibu do rukou předsedy PS
o zánik: uplynutím, odsouzením, ztrátou volitelnosti do Senátu, inkompatibilita, rezignace

5) Volební právo a volební systémy v ČR, soudní přezkum v otázkách voleb

 volby = hlavní mechanismus zastupitelské demokracie, kterým občané podílejí na chodu země a vytváření st. orgánů –
prostředek legitimizace st. orgánů (přenos suverenity lidu)
 volební právo = právní pravidla stanovená zejm. Ústavou, LZPS a volebním zákonodárství, na jejichž základě se volbami
utvářejí orgány zastupitelské demokracie; VP v objektivním (soubor PN upravující volby) X subjektivním smyslu (právo
účastnit se)
 Pr. úprava:
o Ústava: čl. 17, 18,19,20,54,56,102;
o LZPS: čl. 21 (volby se musí konat v pravidelných intervalech X mimořádné stavy, formou zákona, max o 6 m)
o Zákony o volbách: do Parlamentu/ zastupitelstev obcí/ krajů/ EP/ prezidenta;
o Soudní řád správní;
o 110/1998 o bezpečnosti
 Volební principy:
o 1) Všeobecné (všichni kdo splní příslušné podmínky)
 Aktivní volební právo – právo volit – občanství ČR (u občanů EU může MS přiznat AVP) a věk 18
let, u obecních a krajských i trvalý pobyt, překážky:
 omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu
 omezení svéprávnosti v oblasti volit(podle ÚS NE pokud to není přímo ve výroku soudu)
 u krajských a obecních i voleb výkon trestu odnětí svobody
 u obecních výkon vojenské služby, vyžaduje-li to plnění povinnosti, voják v zahraničí
 pasivní volební právo – právo být volen – občanství ČR + dosažení věku (18, 21, 40), u voleb do
zastupitelstva trvalý pobyt, překážky:
 omezení svéprávnosti, inkompatibilita funkcí, u zastupitelství navíc výkon trestu odnětí
svobody
o 2) Rovné – stejné podmínky, každý má stejná práva a povinnosti; stejná váha a počet hlasů (není možné
absolutně kvůli různým velikostem obvodů, určité omezení ok – př. Uzavírací klauzule)
o 3) Přímé – hlasuje se přímo pro navržené kandidáty
o 4) Tajné (za plentu se musí!) – svobodný projev vůle bez kontroly a nátlaku
 Volební systém = způsob jakým jsou kandidátům přidělovány mandáty na základě výsledku hlasování
o v nejširším významu – proces voleb od vyhlášení voleb  vyhlášení výsledků
o Poměrný (PS, zastupitelstva krajů a obcí, EP) X Většinový (Senát, prezident)  zakotveno v Ústavě
 Volby do PS (čl. 17-21 Ú + volební zákony)
o Vyhlašuje prezident s kontrasignací předsedy vlády, 90 dní předem (tak, aby se konaly ve lhůtě počínající 30 dní
před koncem vol. období PS)
o Poměrný systém, 200 poslanců na 4 roky, AVP 18, PVP 21, 14 vícemandátových volebních obvodů
o Kandidátní listiny – krajskému úřadu 66 dní předem, 19.000,- Kč příspěvek na volební náklady (nevrací se)
o Hlasovací lístek – 4 preferenční hlasy (5 % hlasů této straně jednomu kandidátovi  posouvá se na 1. místo,
potom podle počtu)
10
 o Uzavírací klauzule 5% (5 %, 8%, 11% koalice)
celkový počet odevzdaných platných hlasů
o Republikové mandátové číslo (§48 zák. o volbách do
počet poslanců
parlamentu)
počet hlasů v kraji
o Počet mandátů v kraji =krajské volební číslo , nerozdělené mandáty
republikové mandátové číslo
připadají krajům dle velikosti zbytků dělení (nejvyšší zbytek)
o 1. skrutinium = Imperialliho kvóta
po č et hlas ů v kraji
 =krajsk é volební čí slo
po č et mand á t ů v kraji+ 2
po č et hlas ů pro stranu
 =po č et mand á t ů, zbytky postupují do 2. skrutinia
KV Č
o 2. skrutinium = Hagenbach-Bischoffova kvóta
po č et zbývajících hlasůcelkem
 =republikové volební čí slo
po č et zbývajících mand á t ů+ 1
po č et zbylých hlas ů pro stranu
 = po č et mand á t ů, přidělují se krajům dle největších zbytků
RV Č
o Příspěvek 100 Kč za každý hlas, pokud strana dosáhla alespoň 1,5 %
 Volby do Senátu (čl. 17-21 Ú + volební zákony)
o Vyhlašuje prezident s kontrasignací předsedy vlády, 90 dní předem
o Většinový systém, 81 senátorů na 6 let (každé 2 roky volby 1/3 senátorů), AVP 18, PVP 40, 81 jednomandátových
volebních obvodů
o Nejsou kandidátní listiny – registrace kandidáta u obecního úřadu (za stranu, hnutí, koalici, i jako nezávislý –
petice s 1.000 podpisy), 20.000 Kč volební kauce (vrací se pokud má 6 %)
o Hlasovací lístek – každý kandidát samostatný
o Dvoukolový systém, při rovnosti ve 2. kole rozhoduje los
 Volba prezidenta
o Vyhlašuje předseda senátu 90 dní předem, tak aby se konaly v posledních 60 dnech úřadování a nejpozději 30 před
skončením (při uvolnění do 10 dnů a nejpozději 80 dnů před konáním)
o Většinový systém, přímá volba, AVP 18, PVP 40, max 2x
o Navrhuje
 občan 18 let peticí s 50.000 podpisy občanů s AVP (náhodný přezkum 8.500 petentů)
 20 poslanců
 10 senátorů
o Zvolen kandidát s nadpoloviční většinou platných odevzdaných hlasů, pokud není  do 14 dnů 2. kolo se 2
neúspěšnějšími kandidáty (při rovnosti všichni)  vítěz s nejvyšším počtem hlasů (při rovnosti nové volby do 10
dnů)
o Mandát vzniká složením slibu, zaniká smrtí, uplynutím, vzdáním se, rozhodnutím ÚS, neslučitelnost funkcí, S se
usnese, že nemůže vykonávat (pouze přerušení)
 Volby do zastupitelstev obcí
o Vyhlašuje prezident 90 dní předem
o Poměrný systém, 5 až 55 zastupitelů podle velikosti obce a počtu obyvatel, AVP občan ČR, 18 let a trvalý pobyt
nebo EU s trvalým pobytem, PVP bez překážky (VTOS, omezení svéprávnosti)
o Kandidátní listiny – volební strany / nezávislí s peticí
o Společný hlasovací lístek (plachta) – možnost panašování (udělení přednostních hlasů podle počtu zastupitelů
v obci)
o Uzavírací klauzule 5 %, u preferenčních hlasů je třeba 10 %
o Dodatečné volby vyhlašuje ministr vnitra – nedošlo ke zvolení zastupitelstva pro nedostatečný počet kandidátů,
vyhovění návrhu na neplatnost, OVK neodevzdala zápis; nové volby – míně než 5 Z, rozpuštění, počet Z klesne o
více než polovinu, nová obec
 Volby do zastupitelstev krajů
o Vyhlašuje prezident 90 dní předem
o Poměrný systém, 45 až 65 zastupitelů podle počtu obyvatel k 1. lednu, AVP občan ČR, 18 let a trvalý pobyt nebo
EU s trvalým pobytem, PVP bez překážky (VTOS, omezení svéprávnosti, neslučitelnost), bez neslučitelnosti
o Hlasovací lístek – každá strana samostatný, 4 preferenční hlasy (5 %)
o Uzavírací klauzule 5 %, modifikovaná d’Hondtova metoda (1,42, 2...)
o Dodatečné volby vyhlašuje ministr vnitra – vyhovění návrhu na neplatnost, mandátů méně než ½ členů; nové
volby – počet Z klesne o více než polovinu, ne posledních 6 m
 Volby do EP
o Vyhlašuje prezident 90 dní předem

11
 P
r
S e
e z o Poměrný systém, 21 europoslanců ČR (celkem 751) v jediném obvodu, AVP 18 let, občan
P ČR/EU 45 dní přihlášen k trvalému pobytu v ČR, PVP občan ČR/EU 45 dní pobyt, 21 let,
n OK E i
S není omezen ve svéprávnosti a není zbaven práva být volen do EP
á b r P d
t e o Kandidátní listiny – 66 dní předem MV, volební náklady 19.000 Kč
n o Hlasovací lístek – pro každou stranu, 2 preferenční hlasy (5 %)
t o Uzavírací klauzule 5 %
R o Mandát vzniká zahájením první schůze
e o Náhrada volebních nákladů 30 Kč za každý hlas nad 1 %
g
i
s K
O
t r M  Volební orgány:
b
r a i o Státní volební komise (předseda je min. vnitra) – příprava, organizace, zveřejňování
e
a j n výsledků;
c
c s . o Ministerstvo vnitra – technická a organizační příprava; seznamy pol. stran; info z evidence
n
e k v občanů
í OK M
ý n o Český statistický úřad – zpracování výsledků, technické zabezpečení voleb
b r i
k i o Krajský úřad / Magistrát hl. m. Prahy – registrace kandidátních listin;
ú
a ú t o (Pověřený) obecní úřad – registrace kandidátů do senátu a zastupitelstva obce
ř
n ř r
a o Starosta – zveřejňuje dobu a místo, distribuce lístků; určení počtu OVK;
d a a
d o Okrsková volební komise – sčítá hlasy, dohlíží na průběh, min. 5 členů (PS)
i d
d o + Min. zahraničí; Zvláštní OVK…
á  Fáze voleb:
t o 1) Vyhlášení (prezident/předseda S) – den rozeslání částky Sb.
ů o 2) Registrace kandidátních listin (do 66 dnů)
V o 3) Volební kampaň (začíná dnem vyhlášení voleb, 16 dnů – ostrá; ČT, ČRo; 3 dny před –
2 žádné průzkumy)
o
0  zásada poctivosti, čestnosti, zákaz zveřejňování nepravdivých informací, rovnost
l
  kandidátů, 14 hodin bezplatného vysílacího času v ČT a rozhlase, zákaz
.
0 zveřejňování průzkumů 3 dny před volbami do konce hlasování, zákaz volební
1 0 agitace v den voleb v objektu pro hlasování určeném, transparentní volební účet,
p
9 0 limity pro kampaň
ř
  , o 4) Hlasování – okrsky, komise
í
0
s o 5) Vyhlášení výsledků
0 v
p  Historie:
0 r
ě o 1920–38 – 2 komory: PS+S  NS, volby najednou; volební povinnost, volební soud
a XX 1 X
v o 1946 – volby do ÚNS (300 na 2 roky); volební povinnost ale možnost bílého lístku
/ t 9
e o po 1948 jen formalita; NS (1954 – většinový systém – jeden kandidát); 1967 pokus o
n
k liberalizaci
k á
r  Seznamy voličů
/ o Stálé seznamy voličů (Z. o volbách do zastupitelstva obce) – veden u obecního úřadu,
a o
j d všichni s AVP – bydliště
k o zvláštní seznam (také ob. úřad) – čeští občané s trvalým bydlištěm mimo ČR či dlouhodobě
a
6 pobývající v zahraničí (vede zast. úřad v zahraničí), také ti, co jsou v nemocnici, sanatoriu,
u
  policejní cele, voličský průkaz
c
%  voličský průkaz – vydává obecní nebo zastupitelský úřad (žádost nejpozději 7 dní před volbami);
e
s voličským průkazem se dá volit do PS (kdekoliv), do Senátu (kdekoliv ve volebním obvodu), zast.
2
krajů (kdekoliv v kraji), prezident (kdekoliv), do EP (kdekoliv v ČR); vydání voličského průkazu se
/
poznamená do stálého seznamu voličů a při volbě musí volič průkaz odevzdat komisi
2
,
 Pl. ÚS 3/96 (161/1996) Volební kauce – návrh P’s – zákon o volbách do P; ZAMÍTNUT; výše
5 4
kauce je 200 000Kč/kraj; Podle ÚS je to hraniční, ale furt ok, protože kauce vypovídá o
0
reprezentativnosti strany. (7 soudců proti X 8 pro)  později kauce zrušeny jiným nálezem
m /
i 5  Pl. ÚS 25/96 (88/1997) 5 % Omezovací klauzule: návrh na zrušení ustanovení 247/1995 Sb.
9 l 0 ZAMÍTNUTO.
0 . o ÚS: smyslem hlasování je sice diferenciace voličů, ale to nesmí být na úkor
m usnášeníschopnosti PS
m ( i  Pl. ÚS 30/98 (243/1999) 3% hranice pro přiznání volebního příspěvku: návrh na zrušení části
L i o l §85 247/1995 Sb.
i l b , o VYHOVĚNO – hlasování voličů by mělo být výrazem svobodného rozhodování (není to to
m . ě ( samé co klauzule)  ÚS ruší 3 % a navrhuje 1 % (jako to mají v Něm  Současná úprava
i ( 3 je 1,5 % 100 Kč/ hlas)
t 3 k .  Pl. ÚS 42/2000 (64/2001) Velký volební nález:
. o o
n o l s
7 5
a s a X . 12
( 0(
. ) :
3 3
 o návrh prezidenta na zrušení řady ustanovení zavedených novelizací volebního zákonam – poukazoval na
deformaci poměrného volebního systém. VYHOVĚNO. (8 odlišných stanovisek); Zůstala aditivní klauzule
o 1)Kraje z 8  35 2) Nejnižší počet mandátů v kraji = 4 + upravená d’Hondtova formule  ÚS: tím by došlo
k vytvoření hybridu. Dál kauce 40 000 Kč/kraj  ÚS – a to už je moc – rozpor s principem volné soutěže pol.
stran. Ještě příspěvek snížen z 90 Kč na 30 Kč, pokud strana >2%.
 Pl. ÚS 44/2017 D’Hondtova volební formule + volební klauzule – ČÁSTEČNĚ VYHOVĚNO
o návrh skupiny senátorů na neústavnost D’Hondtovy volební formule při současném rozdělení ČR na 14 krajů a
ústavnost klauzule pro strany kandidující v koalici
o soud zrušil použití D‘Hondtovu volební formule a uzavírací klauzuli pro koalice
o naopak nepřisvědčil neústavnosti dělení ČR na volební kraje, a tomu, že by 5% uzavírací klauzule pro vstup
politické strany do Poslanecké sněmovny byla protiústavní.

Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR

 cílem je ochrana legitimity zvoleného orgánu  zárukou dodržování VP je institut soudního přezkumu voleb
 Soudní řád správní  KS + NSS; Ú čl. 4 (princip ochrany základních práv a svobod soudní mocí); LZPS: čl. 22 a 36.
 Soudní ochrana:
o 1) Ve věcech seznamu voličů – zápis v seznamu je formální podmínkou pro VP; vede ho obecní úřad (na
základě trvalého pobytu); V případě chyb/absence jména  námitkové řízení proti úřadu  48 hod  KS 
rozhodnutí o provedení opravy/ doplnění seznamu. Soud má 3 dny na rozhodnutí bez jednání od dojití návrhu
o 2) Ve věcech registrace kandidátních listin / přihlášek k registraci – pokud dotyčný orgán odmítl registraci
kandidátní listiny nebo vyškrtl kandidáta, popř. návrh kandidáta na prezidenta, nebo pokud registroval kandidátní
listinu či přihlášku (v tom případě podávají ostatní kandidáti, pol. Strany etc. dle §89/4 SŘS)  řízení o registraci
nebo ponechání n a listině; možnost domáhat se zrušení registrace. Soud má 15 dnů na rozhodnutí (došlo-li
k rozpuštění PS, tak 5); bez jednání
 KS – Zastupitelstvo obcí/krajů; PS, Senát
 NSS – EP a volba prezidenta
o 3) Neplatnost voleb/hlasování/volby kandidáta
 Každý občan ve stálém seznamu voličů nebo subjekt ucházející se o mandát
 KS – Zastupitelstvo obce/ kraje X NSS – PS, Senát, EP, prezident
 Hledají se odpovědi na 3 otázky:
 1) zda došlo k porušení některých ustanovení volebního z.
 2) zda existuje přímý vztah mezi touto protizákonností a napadeným výsledkem voleb
 3) zda dosahuje uvedené protizákonnost takové intenzity, že ve svých důsledcích výrazně
zpochybňuje výsledky voleb
 Návrh na neplatnost voleb (NSS)  pokud byl zákon porušen takovým způsobem, že mohl ovlivnit
výsledky voleb  opakované volby  opakování celého procesu (včetně registrace/podávání listin) –
nepřipouští se u voleb do PS a EP
 Návrh na neplatnost hlasování (NSS)  porušení zákona v průběhu hlasování  opakované hlasování
 Návrh na neplatnost volby kandidáta (NSS)  porušení vedlo k deformaci voliče ve vztahu ke
konkrétním kandidátům  soud může vyhlásit za zvoleného toho, kdo byl řádně zvolen
 Soud má 20 dnů na rozhodnutí od doručení, není třeba nařizovat jednání
o 4) Řízení ve věci porušení pravidel financování volební kampaně – přijetím finančních prostředků či jiného
plnění ocenitelného v penězích, u kterého není znám skutečný důvod; překročením limitů výdajů na kampaň,
porušením povinnosti vést o financování účetnictví nebo jej zveřejnit  pokud soud rozhodne o porušení, musí
volební výbor do 60 dnů odvést do státního rozpočtu 1,5násobek částky odpovídající hodnotě finančních
prostředků týkajících se porušení
o 5) Ochrana ve věcech zániku mandátu – člen zastupitelstva, jehož mandát zanikl, soud rozhodne do 20 dnů
o + přezkum přípravy voleb/ hlasování/ zjišťování výsledků
o 6) ochrana ve věcech místního referenda – soud do 30 dnů rozhodne, že konání referenda nemá nedostatky /
vysloví neplatnost rozhodnutí / neplatnost hlasování / vyhlásí referendum
 Specifika
o Rychlost
o krátké lhůty pro podání (do 3 dnů – ve věcech voličských seznamů; 15 dnů – registrace; 20 dnů – neplatnost
voleb/hlasování, 30 dní ve věcech místního / krajského referenda); lhůty nelze prominout
o není ústní jednání;
o jednoinstančnost;
o není právo na náhradu nákladů
o právní úprava nezná absolutní vady, pro které by volby byly automaticky neplatné – je třeba poměřovat výsledek
voleb s principem proporcionality
 Ústavní soud
o abstraktní kontrola volebních zákonů
o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí (čl. 87 (1) písm. d));
o řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby mandátu poslance nebo senátora (čl.
87 (1) písm. e))

13
 Pl. ÚS 526/98 (70/1999) Lastovecká. Opravný prostředek proti rozhodnutí neověření mandátu senátora. VYHOVĚNO.
o Senátní volby napadeny u NSS kvůli porušení vol. zákona.  neplatnost voleb. ÚS: zákaz aktivní vol. kampaně
ale neznamená, že se poruší svoboda projevu a právo na informace
 Pl. ÚS 73/04 (140/2005) Nádvorník. Opravný prostředek proti usnesení NSS, který prohlásil volby v obvodu za neplatné.
(na ÚS se obrátil vítěz!) VYHOVĚNO. Neplatnost voleb mělo zapříčinit zveřejňování lží v tisku  ÚS to nepovažuje za
tak moc relevantní důvod, než aby byly volby neplatné. Ke zrušení voleb může dojít pouze v případě podstatného porušení
neutrality státu v průběhu voleb.
 Pl. ÚS 57/10 Komunální volby v Krupce. Problém byl v dovážení voličů přímo před místnost + indicie o uplácení 
neplatnost hlasování v daných okrscích
 Navíc případ Pithart (rozdíl 0,1 % - NSS se odmítl zabývat – nestačí spekulace);
 Případ Hřensko – (přihlášení nových obyvatel do obce – 1/3);
 Případ Havířov – zastřelen kandidát – na kandidátce ale zůstal a voliči pro něj hlasovali  neplatnost hlasování

6) Odpovědnost a imunita ústavních činitelů

 Ústavní činitel: = souhrnné označení pro volené i jmenované představitele státu a nejvyšší úředníky, pokud jsou jejich fce
výslovně uvedeny v Ústavě (Poslanci, Senátoři; Prezident; Vláda; soudci ÚS, NSS, NS, soudci obecných soudů; Prezident a
viceprezident NKÚ, členové bankovní rady ČNB)
 Imunita = exempce z obecně platného právního režimu;
o Indemnita (= hmotněprávní imunita, úplná nemožnost spáchat TČ, beztrestnost)
o Imunita procesněprávní (nemožnost trestního stíhání, nestíhatelnost)
 Slib – může mít právní význam po počátek fce/ úřadu – obvykle pro individuální fce (prezident) X mandát P/ S

 ZM: Poslanec a Senátor

o zvoleni na 4 roky (P) a 6 let (S); fce vzniká zvolením (den voleb); je nutné složit slib na 1. schůzi komory, které se
účastní. („Slibuji věrnost ČR; Slibuji, že budu zachovávat její Ú a Z. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu
vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“) nesložení/s výhradou  zánik mandátu
o právo odepřít svědectví (čl. 28) - i potom co přestal být P/S (v souv. s výkonem mandátu, ne soukromé věci)
o Imunita – historicky – snaha chránit členy shromáždění před panovníkem  zaručuje nezávislost Parlamentu
 Indemnita (čl. 27. odst. 1 a 2 Ú) – nelze stíhat pro hlasování (úplná) a za projevy učiněné v PS/S nebo
v orgánech (částečná – podléhá disciplinární pravomoci komory)
 Imunita procesněprávní (čl. 27 odst. 4) – nelze stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem – jen po
dobu výkonu funkce
 = exempce z trestního stíhání; lze ale zadržet při spáchání TČ – nutné oznámit předsedovi
komory – do 24 h musí dát předběžný souhlas k vydání soudu  poté nutné potvrzení
souhlasem komory
 Přestupek – P/S si může vybrat, jestli disciplinární řízení v komoře/ klasický postup
 Disciplinární řízení – mandátový a imunitní výbor
 VM: Prezident: volen přímo na 5 let; složením slibu (předsedovi S) na společné schůzi obou komor se ujímá fce
 slib věrnosti ČR; zachovávání Ústavy a zákonů; nezneužívání svého postavení…
o čl. 54 (3) „Prezident není z výkonu fce odpovědný“ (vzor v 1. republice)
  to má řešit kontrasignace  čl. 63 – za rozhodnutí odpovídá vláda
 Za nekontrasignované neodpovídá nikdo (pouze morální odpovědnost prezidenta), spor ohledně
indemnity za TČ spáchaní v souvislosti s funkcí (někdo říká, že je, někdo, že není) – v ostatních
případech jen procesněprávní imunitaě-
o Imunita: čl. 65 - ,,Prezidenta nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek/správní delikt“  ale má
ústavní odpovědnost (za ústavní delikty, ne TČ)
 Senát (se souhlasem PS) může podat ústavní žalobu pro velezradu nebo hrubé porušení Ústavy/jiné
součásti Ú pořádku (čl. 65 (2))  třeba souhlasu 3/5 většiny přítomných senátorů + 3/5 všech P do tří
měsíců, jinak platí, že souhlas nebyl dán
  rozhodne-li ÚS vyhovět žalobě  ztrácí prezident úřad a způsobilost jej znovu nabýt (§ 104 (2)
zákona o ÚS; byla-li osoba žaloby zproštěna, nenabývá znova úřadu prezidenta)
o Vláda –členové vlády nemají žádnou imunitu
 Vláda skládá slib do rukou prezidenta; fce se ujímá jmenováním (nemají imunitu, pokud nejsou současně i poslanci)
 SM: Ústavní soud: jmenováni prezidentem se souhlasem Senátu na 10 let; slib prezidentovi, ujímají se fce slibem
o Imunita (čl. 86) – nelze ho trestně stíhat bez souhlasu Senátu jinak stíhání po dobu fce vyloučeno)ů zadržet lze
pouze pokud je dopaden při páchání TČ nebo bezprostředně poté  ihned oznámit předsedovi Senátu
o + právo odepřít svědectví
o kárné provinění = snižuje vážnost / důstojnost fce, ohrožuje důvěru v nezávislý / nestranný ÚS, jiní zaviněné
porušení povinností soudce (i přestupek)
[x kauza R. Suchánek: kárný senát: §4 je asi protiústavní X jenže návrh na zruš. zákona může podat senát ÚS
v souvislosti s ústavní stížností]
o Kárné provinění  Kárné řízení (zahajuje př. ÚS – nejpozději 1 rok od provinění, během nelze vykonávat
soudcovskou funkci); předseda kárného senátu může navrhnout, aby soudci funkce zanikla (souhlas 9 soudců
z min. 12 přítomných)

14
 o Kárné řízení se vede i proti soudci, který se dopustil přestupku a požádá, aby byl projednán v kárném řízení
 SM: Soudci obecných soudů: jmenováni prezidentem (do 70 let věku); skládají slib do rukou prezidenta (vznik fce)
o omez. imunity ve vztahu k t. řízení  soudce lze trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem
prezidenta; při zahájení stíhání je třeba uvědomit Ministra spravedlnosti; jsou odpovědni za kárné provinění
 NKÚ – (vice) prezident – ujímají se funkce složením slibu do rukou prezidenta (9 let), odpovědnost za kárné
provinění (= porušení povinností jímž narušují důstojnost nebo ohrožují důvěru v nezávislost a nestrannost své osoby
nebo Úřadu)
 Poslanci EP - nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své poslanecké
funkce; na území ČS poslance podobná jako členové vnitrostátních parlamentů, na území jiných ČS imunita proti zadržení
a soudnímu řízení; nelze se dovolávat při přistižení při činu
o Vnitrostátní orgán požádá EP o zbavení imunity >> Předseda oznámí plenárnímu zasedání a předá Výboru pro
právní záležitosti >> doporučení >> hlasování EP (prostou většinou rozhodne)
 Kauza Nádvorník (posl. Imunita ve vztahu k projevům v komoře)
o Na svůj FB napsal komentář namířený proti Romům >> podmíněně odsouzen pro podněcování k nenávisti vůči
etn. Skup.
o ÚS řešil rozsah imunity – náleží Parlamentu jako celku; tři otázky: (1) projevem jsou sdělení/vyjádření, posunky,
gesta, hromadný odchod ze sálu atd. ALE NE jednání (př. Krádež notebooku), (2) kde jsou projevy chráněny –
pouze v PS/S a jejich orgánech, Parlament jako fórum, ne budova! ÚS odmítá teritoriální pojetí indemnity, (3)
projev nesmí směřovat navenek – pouze projev během jednání komory/orgánů, který směřuje vůči ostatním
účastníkům

7) Parlament ČR
 = zákonodárná moc spočívá v oprávnění vydávat obecné a ústavní zákony; parlament je orgánem, který ZM vykonává
 Právní úprava: Ústava hlava II (+ další); Jednací řády (90/1995; 107/1999); Z. o střetu zájmů; Z. o platu; 110/1998 o
bezpečnosti, 300/2017 stykový zákon
 ústředním orgánem ZM je Parlament
o čl. 15 (1) – zákonodárná moc náleží Parlamentu jakožto zastupitelskému sboru lidu („lid je zdrojem veškeré
státní moci“)
o volen v přímých, všeobecných rovných volbách (předpokladem je dělba moci podle čl. 2 (1) Ú)
o Utváření postupně – po rozpadu ČSFR se z ČNR podle čl. 106 Ú stala PS + měl být zřízen i Prozatímní Senát
(ale nebyl až volby 1996)
 ČR je parlamentní republika – významná funkce parlamentu, rovnováhu mezi ZM a VM zajišťuje
o Odpovědnost vlády PS
o Omezené volební období Parlamentu
o Odvolatelnost vlády PS
o Rozpustitelnost PS prezidentem
 Parlament tvořen 2 komorami (čl. 15 (2) – Poslanecká sněmovna + Senát) – bikameralismus – historická tradice (viz
Ú1920)
o významnější postavení má PS, Senát důležitý pro stabilizační, vyrovnávací funkci; parlament (PS) má výlučnou
zákonodárnou moc; spolupráce při legislativním procesu
o Rovnocenné postavení obou komor (senát nelze přehlasovat) při
 schvalování ústavních zákonů
 čl. 40 – přijetí volebního zákona, stykového zákona a JŘ Senátu = organické zákony
 ratifikace MS podle čl. 10a a 49
 čl. 39/3 (usnesení o válečném stavu – není zákon)
o Z. upravující styk komor; společná schůze při přijímání slibu prezidenta (svolává předseda PS, JŘ PS)
o PS je rozpustitelná (čl. 35) X Senát nikoli!  zákonná opatření Senátu (jen na návrh vlády – následně musí být
ratihabovány na první schůzi PS; nemůže rozhodovat o ÚZ; rozpočet; MS)
 Čl. 35 Ú: Rozpuštění fakultativní (čl. 35/1 Ú)
 pokud PS nevysloví důvěru vládě od předsedy PS (3. pokus);
 neusnese se do 3 měsíců na vládním návrhu zákona kt. je spojený s otázkou důvěry;
 zasedání se přeruší na delší než přípustnou dobu (čl. 34/2 – max 120 dnů v roce – dny se
sčítají);
 PS není schopna se usnášet déle než 3 měsíce;
 Obligatorní – Prezident musí PS rozpustit, pokud mu to navrhne PS se souhlasem více než 3/5
poslanců (čl. 35/2 Ú)  ne v posledních 3 měsících jejího období
 Pravomoci:
o 1) Zákonodárná moc – pravomoc vydávat běžné zákony i moc ústavodárná
 pro ÚZ – obě komory – 3/5 všech PS a 3/5 přít. S; obligatorně forma ÚZ:
 změna a doplnění Ústavy
 referendum
 ratifikace podle 10a
 zakládání nebo rušení ÚSC
 změna státních hranic

15
 o 2) Státní rozpočet – jen PS + státní závěrečný účet; jednání vždy veřejné; návrh podává vláda
o 3) Vyjadřovat souhlas k ratifikaci MS – obě komory
 A) čl. 10a – přenos pravomocí na MO – třeba min. 3/5 všech PS + 3/5 přítomných S / Referendum (EU)
 B) čl. 49 – prezidentské smlouvy – obě komory většinou přítomných
o 4) Právo vyjadřovat se k připravovaným rozhodnutím EU – dle čl. 10b – vláda má informační povinnost
o 5) Kontrolní fce:
 A) důvěra (čl. 68; do 30 dnů, většina přítomných P) X nedůvěra vládě (čl. 72; většina všech P)
 B) Interpelace (čl. 53; ústní – ve čt, nepřítomen nebo nelze bezprostředně odpovědět >> odpoví do. 30
dnů písemně X písemná – 30 dní na odpověď, není-li poslanec spokojen >> rozprava v PS >>
nesouhlasí-li s odpovědí, musí interpelovaný podat novou odpověď do 30 dnů)
 C) Právo na informace (senát)
 D) Zřízení vyšetřovací komise vůči vládě (na návrh 1/5 PS), senát ne
 E) 10b – info o EU
o 6) Kreační fce:
 1) vláda
 2) ombudsman (volí PS z kandidátů, které po dvou navrhuje Senát a prezident)
 3) NKÚ (PS návrh prezidentu na jmenování prezidenta a viceprezidenta)
 4) mediální exekutiva (návrhy vládě)
 5) ÚS soudci – návrh prezident, souhlas Senátu
o 7) Bezpečnost státu (čl. 39 (3))
 PS na návrh vlády vyhlašuje stav ohrožení státu
 obě komory nadpoloviční většina všech (101 PS + 41 S):
 vyhlašování válečného stavu při napadení / plnění závazků z MS
 vysílání jednotek / souhlas s pobytem cizích jednotek;
 účast v ozbrojených obranných systémech mezinárodní organizace
 PS může zrušit nouzový stav
o 8) Komunikační fce: právo vyjádřit se k jakékoli otázce; doporučení pro vládu
o 9) Samosprávná fce: vlastní pravidla a jednání, volí si vlastní funkcionáře
o 10) vůči prezidentovi
 Usnesení obou komor, že prezident nemůže vykonávat úřad
 Ústavní žaloba Senátu k ÚS (3/5 přítomných S a 3/5 všech P)
 Orgány komor: každá komora má svoje (neexistuje společný orgán);
o Výbory – specializované orgány, fungující hlavně v rámci zákonodárné činnosti a kontroly vlády v jedn.
rezortech
 Výbory PS se zvláštními funkcemi (§ 32 JŘPS): mandátový a imunitní; petiční; organizační;
kontrolní; rozpočtový; výbor pro EU – jednání je veřejné, povinnost člena vlády dostavit se na jednání
 Výbory S (§36 JŘS): organizační; mandátový a imunitní výbor; výbor pro EU – veřejné, člen vlády
nemá povinnost přijít
 možno zřizovat podvýbory ( to jsou ale orgány výboru ne komory)
 Poslanec může být členem max. 2 výborů a může být předsedou pouze jednoho.
 členové vlády nesmí být členy žádného výboru
o Komise – stálé nebo dočasné s orgány, které jsou zřizovány k plnění určitých úkolů  mohou sdružovat
poslance i senátory, ale i odborníky
 Komise zřízené podle JŘ – např. volební komise (ustanovena hned po volbách), komise pro Ústavu
 Podle zvláštních zákonů – např. Stálá komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby
 komise vyšetřovací, jejichž postavení upravuje přímo Ústava (§ 48 JŘPS): pro vyšetření věci ve
veřejném zájmu; na návrh 1/5 poslanců
o Poslanecké / senátorské kluby – umožňují sdružovat se na základě politické příslušnosti či společného zájmu a
organizovat společný postup, předsedové mají přednostní právo mluvit v rozpravě, žádost o přestávku, nárok na
podporu
 Funkcionáři parlamentu
o voleni na základě čl. 29 svými komorami – většinový způsob, tajné hlasování; 2 kolová volba
 v PS návrhy jen poslanecké kluby X v S i senátoři
o Předseda PS (+ místopředsedové PS) (Pekarová, Top09)
 samostatné funkce – je zastupitelný místopředsedou
 zastupování PS navenek (postupuje návrhy zákonů Senátu a prezidentovi, zasílá zákony
k podpisu PS a podepisuje zákony a usnesení)
 vnitřní pravomoci (svolává, zahajuje, ukončuje, přerušuje a řídí schůzi, vyhlašuje stav
legislativní nouze)
 osobní – není zastupitelný – navrhování předsedy vlády (3. pokus – čl. 68 odst. 4); výkon prav.
prezidenta dle čl. 66  62 a-e + k, 63 f)
o Předseda Senátu: podobné funkce jako předseda PS + přijímá slib/ rezignaci prezidenta
 přebírá pravomoci prezidenta podle čl. 66 pokud je PS rozpuštěna; podepisuje zákonná opatření Senátu
 Jednání PS

16
 o Jednání veřejné (čl. 36 – JŘPS § 56; obzvláště rozpočet, daně a poplatky) – vyloučení veřejnosti v případě
projednávání záležitostí týkajících se bezpečnosti či utajovaných informací
o Zasedání trvá celé volební období X Schůze pléna většinou dny/ týdny
 Zasedání svolává prezident nejpozději 30 dnů po volbách; jinak se PS sejde sama
 Zasedání může být přerušeno na max. 120 dní v roce
o Ustavující schůze – volí se funkcionáři komory; svolává bývalý předseda, je-li P; nejstarší bývalý místopředseda;
nebo nejstarší poslanec
o Schůzí se můžou účastnit členové vlády a prezident – udělí se jim slovo, kdykoli o to požádají
o Jednání organizuje organizační výbor (připravuje schůze, navrhuje termíny, pořad)
o Mimořádná schůze na žádost alespoň 1/5 poslanců
 Jednání S: běží jediné zasedání od svolání prezidentem a běží stále (S je nerozpustitelný a obměňuje se postupně)
o S. pořádá veřejná slyšení  projednávání určité otázky se znalci
 Společná schůze komor – při složení slibu prezidenta, svolává předseda PS, použije se JŘPS
 Kvorum – nejmenší počet členů, kteří musí být přítomní, aby byla komora usnášeníschopná (čl. 39 odst. 1) – 1/3 členů
 Většina – je nadpoloviční většina všech přítomných poslanců nebo senátorů, která je nutná k přijetí usnesení (čl. 39 (2)) 
67 P a 27 S
o Prostá většina – nadpoloviční většina přítomných;
o kvalifikovaná většina – jakákoliv většina větší než prostá
 3/5 všech poslanců a 3/5 všech přítomných senátorů
 k přijetí ÚZ
 schválení MS ve smyslu čl. 10a Ú
 schválení ústavní žaloby na prezidenta
 nadpoloviční většina všech poslanců
 přijetí zákona ve znění postoupeném Senátu po jeho zamítnutí
 přehlasování veta prezidenta
 vyslovení nedůvěry vládě
 nadpoloviční většina všech poslanců a nadpoloviční většina všech senátorů (čl. 39 (3))
 vyhlášení válečného stavu,
 ohrožení státu,
 souhlas s pobytem ozbrojených sil cizího státu na území ČR,
 souhlas s vysláním ozbrojených sil mimo ČR,
 účast na obraných systémech MO, jíž je ČR členem);
 pro zrušení rozhodnutí vlády stačí usnesení jedné komory (čl. 43 (4) Ú)
 Hlasování (§ 73 JŘPS a § 71 JŘS) – veřejné (hlasovacím zařízením a zdvižením ruky, v pořadí podle jmen u důvěry či
nedůvěry, o zákonech se hlasuje jen veřejně), tajné (hlasovacími lístky, volba předsedů, komisí, …)

Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky a zánik

 Mandát = pověření osoby zastupovat lid (voliče); pevně spojen s členstvím v komoře (např. rozpustí-li se PS  zaniká)
 Vznik mandátu (čl. 19 (3) Ústavy) – vzniká zvolením (2.den voleb,); senátoři v 1. kole nabývají mandátů o 7 dní dříve než
ti z 2. kola
o před ustavující schůzí dostane P/S průkaz  mandátový a imunitní výbor – zkoumá platnost zvolení
o náhradník (mají jen P) – mandátu nabývá okamžikem zániku mandátu původního P (§ 2 JŘPS), do 15 dnů
povolán
o Slib: čl. 23 Ú – 1. schůze komory, které se účastní (věrnost ČR, zachovávat Ústavu a zákony, vykonávat mandát
v zájmu všeho lidu, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí)  odmítnutím, nebo složením s výhradou m.
zaniká
 Inkompatibilita – neslučitelnost funkcí
o nelze být zároveň členem PS a S (čl. 21 Ú)
o výkon P/S je neslučitelný s výkonem úřadu prezidenta
o pracovní nebo služební poměr k ministerstvu nebo správ. úřadu, státnímu zastupitelstvu, soudu
o funkcí v bezpečnostních sborech a ozbrojených silách
o funkce v NKÚ, kanceláři prezidenta, kanceláři komor Parlamentu, Úřadu vlády, státních fondech a VOP
o funkcí soudce
o  den kdy se ujal neslučitelné funkce zaniká jeho mandát P/S (čl. 22 Ústavy)
 Obsah mandátu = souhrn práv a povinností poslance/senátora (daných Ústavou, zákony a JŘ) = status P/S
o Volný mandát = P/S vykonává svoje práva a povinnosti zcela nezávisle! (čl. 26 Ú; opak imperativní mandát) 
není vázán příkazem + člen Parlamentu je neodvolatelný a nezastupitelný (osobní výkon mandátu  hlasování)
 Práva členů Parlamentu: účastnit se jednání; požadovat informace od členů vlády/ vedoucích správních orgánů
o Interpelace (pouze poslanci) – čl. 53 Ú; = výzva ke složení účtů z činnosti vlády (členové vlády se musí účastnit)
 Ústní (čtvrtek odpoledne: otázky 2 min / 1 min  odpověď: 5 min / 2 min; premiér 1,5 hod a členové
vlády 2 hod)
 X Písemné (povinnost odpovědět buď ústně na schůzi PS nebo písemně do 30 dnů)
o Sdružování se v klubech – podle stran; upravují jen JŘ; nejméně 3 P/ 5 S;

17
 výhody klubů: kluby mají nárok na poměrné zastoupení v orgánech, předseda klubu může
vystoupit na schůzi PS, kdykoliv o to požádá; vystoupí-li člen z klubu  do jiné strany či nový klub:
10 P, nemá už nárok na poměrné zastoupení
 náklady jsou hrazeny příspěvky z rozpočtu PS – opozice 1,3x víc (ne u nového klubu, co vznikl za
pochodu)
 P a S by se měli účastnit schůzí komory a orgánů do nichž byl zvolen  nemůže-li se účastnit, musí se omluvit
předsedovi komory nebo orgánu; vede se evidence účasti (JŘPS a JŘS)
 Záruky výkonu mandátu:
o 1) Právo odepřít svědectví (čl. 28) - i potom co přestal být P/S (ne soukromé věci)
o 2) Poslanecká imunita – zajišťuje nezávislost parlamentu
 Indemnita = hmotněprávní exempce v TR. právu (TČ nemůže být vůbec spáchán)  úplná: nelze ho
postihnout za hlasování; částečná: za projevy učiněné ve PS/S/jejich orgánech možné disciplinární
řízení (Bárta uplácel v klubu=projev)
 Imunita procesněprávní – „P/S nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejíž je členem. Odepře-li
komora souhlas, je stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno“ (novela Ústavy 98/2013 – březen)
 P/S lze zadržet při páchání TČ/bezprostředně po něm (Rath) – nutnost oznámit předsedovi
 Imunita ze zadržení (čl. 27 (5) – lze zadržet jen při dopadení při spáchání TČ nebo bezprostředně poté
 příslušný orgán musí oznámit předsedovi komory, pokud do 24 hodin neobdrží souhlas je povinen
pustit
o odpovědnost za přestupky – P/S si může vybrat, jestli běžný postup/projednání v komoře (řeší JŘ)
o právo odepřít svědectví (skutečnosti související s mandátem)
 Zánik mandátu – čl. 25 Ú.
o 1) Odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou;
o 2) Uplynutím volebního období;
o 3) Vzdáním se mandátu (osobně/ notářský zápis);
o 4) Ztráta volitelnosti (pozbytí občanství/omezení svéprávnosti);
o 5) Rozpuštěním PS;
o 6) Vznik neslučitelnosti fcí (čl. 22);
o 7) Smrt
 Disciplinární řízení – pro členy komory, kteří se dopustí projevu, za který by mohl být trestně stíhán či urážka + přestupek
o mandátový a imunitní výbor; sankce: povinnost se omluvit/pokuta měsíční plat (projev)/ napomenutí či pokuta
(přestupek);
o Pořádkové opatření za nepřístojné chování  vykázání ze sálu max. do konce dne (musí ho pustit na hlasování)
 Z. 159/2006 o střetu zájmů: čestné prohlášení o os. zájmech/činnostech/majetku/příjmech/darech/dluzích  registr oznámení
 Plat: 236/1995 o platu a dalších náležitostech (plat + náhrady výdajů + naturální plnění + odchodné)

Nálezy týkající se ZM a legislativního procesu1

 Pl. ÚS 77/06; 37/2007 – problematika věcně nesouvisejících záležitostí (PŘÍLEPKY) – VYHOVĚNO
o skupina senátorů – zrušení části zákona o zrušení Fondu národního majetku - + Fond pojištění vkladů (jako
přílepek) – napadené ustanovení bylo původně jako návrh zákona, a zamítnut ve 3. čtení  teď byl vložen jako
PN během 2. čtení (jako legislativní přílepek)
o ÚS: PN se musí týkat téhož předmětu návrhu, mezi PN a zákonem musí být úzký vztah  nesmí takhle vybočit
  došlo by k porušení principu předvídatelnosti, srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti zákona
 Pl. ÚS 55/10- zrušení zákona přijatého ve stavu legislativní nouze – VYHOVĚNO
o vláda potřebovala schválit zákony v souvislosti s úspornými opatřeními, tak aby byl účinný od 1.1. 2011
o ÚS rozhodl, že není možné zneužívat stav legislativní nouze (ten, je tu jen pro mimořádné okolnosti) – proto, aby
byla potlačena základní práva opozice – mezi které patří i blokace/ oddálení projednávání pomocí obstrukcí
o kdyby se to tak dělalo pořád  byla by narušena demokratičnost samotného politického systému
 Pl. ÚS 5/02 476/2002 Sb. – revokace usnesení PS, zákaz postupu praeter legem – VYHOVĚNO
o návrh na zrušení novely obchodního zákoníku – byla přijata revokací (=odvolání/zrušení dřívějšího rozhodnutí)
usnesení. – Návrh byl v PS schválen ve znění PN – později někteří P poukázali na omyl  návrh se nepostoupil
Senátu a na mimořádné schůzi se schvalovací usnesení revokovalo a přijalo bez PN
o S to nepovažoval za splnění čl. 45  neprojednal ho  považováno za přijetí  vyhlášení
o Nedostatky návrhů by se měly řešit v Senátu nebo zahájením nové legislativní procedury X změna usnesení PS
 Pl. ÚS 33/97 – 30/1998 Sb. veto prezidenta – lhůty – počítání času – ústavní principy
o návrh prezidenta na zrušení novely zákona na ochranu zvířat proti týraní – přijetí odporující čl. 50 
VYHOVĚNO
o prezident vetoval v sobotu (15 den do postoupení)  PS v pondělí – ale PS začátek považovala za den
postoupení. – prezident tvrdil, že když konec lhůty sob/ned/svátek nejbližší pracovní den
o ÚS vyhověl prezidentovi; jazykový výklad je třeba chápat ve smyslu, který umožňuje uplatnění úst. pravomocí
 Pl. ÚS 21/01 – 95/2002 – termín „zákon o státním rozpočtu“ – důsledky pro legislativní proces – čl. 42

1
Důležité ÚS: přílepky, stav legislativní nouze, EET  co ÚS chrání (je pro něj důležitý čl. 5, 6 Ú), základní principy legislativního procesu (ne dopodrobna),
spíš obecně proč jsou např. tři čtení, vztah komor v legislativním procesu apod.
18
 o napaden zákon 217/2000 jehož součástí byla novela zákona o st. rozpočtu  navrhovatelé (senátoři) tvrdí, že se
tím neměli vůbec zabývat (podle čl. 42) – a že je špatně, že byl zákon přijat ve znění PN od Senátu
o ÚS: čl. 42 myslí přímo materiálně jen zákon upravující příjmy a výdaje státu – toto není ono  ZAMÍTNUTO
 Pl. ÚS 23/04; 331/2005 legislativně technické opravy – návrh skupiny senátorů na zrušení 361/2003 o služebním
poměru bezpečnostních sborů pro neústavnost v projednání návrhu. -ZAMÍTNUTO
o PS poslala Senátu chybné znění; S na to poukázal – dostal jiné – to bylo sice taky špatně (technické chyby)
nicméně ho projednal a vrátil PS s PN.
o ÚS: rozdíl byl opravdu v jedné věcné chybě + legislativně technické opravy (provedeny až po 3. čtení)
 + poukázal na to, že pořád neexistuje stykový zákon, který by to řešil

8) Legislativní proces v ČR, publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR

 = Ústavou a zákony stanovený proces tvorby zákonů (proces tvorby práva) – příprava, tvorba, projednávání a schvalování
legislativy
o Vláda (zákonodárná iniciativa), Parlament (zákonodárná moc a iniciativa); prezident (právo veta, podepisuje
zákony); lid (ÚZ může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo čl. 2 (2))
o ZM náleží výhradně Parlamentu (hlavně PS, nerovnovážné postavení komor)
 Právní úprava: Ústava Hlava II; JŘ PS, JŘ S; zákon o bezpečnosti; zákon o ÚS, zákon o rozpočtových pravidlech ČR, z o
krajích a o hl. m. Praze (zákonodární iniciativa zastupitelstev vyšších ÚSC)
 Příprava vládního návrhu zákona
o 1) Věcný záměr zákona – ministerstva/ jiné ústřední orgány – seznam souvisejících právních předpisů, zásady a
účel, zhodnocení stávající úpravy, předpokládaný dopad = RIA; vztah k MS
o 2) Připomínkové řízení k věcnému záměru – ostatní ministerstva/ úřady, kterých se to týká; Odbor
kompatibility vlády (slučitelnost s EU právem)  připomínky, snaha o odstranění rozporu + Legislativní rada
vlády (LRV)
o 3) Vypracování návrhu zákona – příslušné ministerstvo – zákon + důvodová zpráva ( obecná/ zvláštní část;
důležité pro interpretaci; proč je nutná nová právní úprava; předpokládané hospodářské a finanční dopady +
slučitelnost s ústavním pořádkem, MS a EU právem)
o 4) Připomínkové řízení k návrhu zákona (konzultace s PS výborem pro EU záležitosti u transpozice směrnic)
o  vláda + LRV (60 dnů na projednání)  schvaluje vláda  podepíše PV  pošle jej předsedovi PS
o Požadavky na vládní návrh zákona: Legislativní pravidla vlády
 Formální (členění, paragrafy…) X Materiální (§ jen stejné věci; jednotná terminologie)
 nelze měnit nařízení vlády X vyhlášku  lze je ale rušit
o Vláda má právo vyjádřit se do 30 dnů ke všem nevládním návrhům zákona

Legislativní proces obecně

 1) Zákonodárná iniciativa: = právo podat návrh zákona (čl. 41) – poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo
zastupitelstvo vyššího samosprávného celku
o návrh se podává předsedovi PS. Musí být písemný; paragrafované znění (ÚZ články), obsahuje normativní věty,
legislativní pravidla vlády
o k návrhu je přiložena důvodová zpráva
 obecná část (zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti nové úpravy)
 zvláštní část (odůvodnění jednotlivých ustanovení)
o je-li navrhovatelem Senát, musí být návrh nejdříve v Senátu projednán a přijat (předkládán předsedovi S 
organizační výbor  senátoři a kluby  schůze Senátu  pokud schválen postoupen předsedovi PS)
 2) Projednání v Parlamentu (různé typy)
o návrh  předseda PS  organizační výbor (OV) + poslanci (10 dní před 1. čtením) a kluby  zařazení do
pořadu schůze
o 1. čtení: „síto“ – jestli se tím vůbec bude PS zabývat;
 mluví zástupce navrhovatele; poté zpravodaj (určený OV / předsedou PS)
 obecná rozprava – zda je návrh způsobilý k projednání
 A) návrh se zamítne
 B) vrátí se k dopracování
 C) přikáže se výborům k projednání (určí se garanční výbor)  lhůta 60 dní (+ 20 dní / - 30
nevznesou-li námitku 2 poslanecké kluby či 50 P)  usnesení výboru doporučí schválit /
změnit; 1/5 členů výboru může vypracovat oponentní zprávu
o 2. čtení: vlastní projednání textu (předseda PS zajistí usnesení výboru 24 hodin před jednáním všem poslancům;
navrhovatel; zpravodaj výborů
 obecná rozprava (možno znova vrátit výborům)
 podrobná rozprava  pozměňovací návrhy; může zaznít návrh na zamítnutí návrhu (o tom se hlasuje
až ve 3. čtení); nejsou lhůty
  druhé projednání v garančním výboru (pokud není podán návrh, aby se GV nezabýval) – garanční
výbor usnesením přijme stanovisko ke všem PN o doporučení či nedoporučení; 1/5 může vypracovat
oponentní zprávu
o 3. čtení: nejdřív 14 dnů od 2. čtení (lze zkrátit na 7 dnů); MPS: 3.č. hned po 2.č. schválení do 72 h od podání

19
  oprava jen technických, gramatických chyb, případně návrh druhého čtení
 na konci se hlasuje
 1. o zamítnutí návrhu vznesených ve druhém čtení
 2. o pozměňovacích návrzích
 3. o souhlasu s konečným návrhem
o Souhlas  předseda PS posílá do Senátu
o Nesouhlas  legislativní proces končí
 3) Senát: 30 dnů na usnesení  když se nevyjádří zákon automaticky přijat
o jediné čtení (projednání ve výborech předtím – nejpozději 5 dní před uplynutím 30denní lhůty)
o na plenární schůzi může Senát vyjádřit vůli se návrhem nezabývat  přijat
o zabývá-li se  obecná rozprava
 schválení ve znění PS  přijat
 zamítnutí  vrací se zpět do PS  min. po 10 dnech hlasuje znova – potřeba 101 P
o Pokud nedojde ke schválení ani zamítnutí, koná se podrobná rozprava
  vrácení PS s pozměňovacími návrhy  po 10 dnech:
 1) hlasuje se návrhu v senátním znění (stačí nadpoloviční většina přítomných)
 2) pokud to takto neprojde  hlasuje se ve znění PS  potřeba 101 P
 4) Prezident – podepisuje zákony, ale má právo do 15 dnů zákon vrátit (s odůvodněním – formální) – právo veta
o nemůže vrátit ÚZ; zákony přijaté ve zkráceném řízení; zákonná opatření Senátu
o vrátí-li  PS je třeba 101 P  pak už prezident nepodepisuje
o obecně podepisuje předseda PS, prezident a předseda vlády
 Zákon se stává platným vyhlášením ve Sbírce zákonů
 Legislativní proces s rovnoprávným postavením komor
o Schvalování ÚZ a ratifikace MS podle čl. 10a (1) (čl. 39 (4) Ú, 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů),
volební zákony (čl. 40 Ú, stačí běžná většina), tzv. stykový zákon, zákon o JŘ Senátu, některé MS, které musí
být výslovně schváleny PS a S (čl. 49 Ú – běžná většina), vyhlášení válečného stavu, vyslání ozbrojených sil a
souhlas s pobytem cizích ozbrojených sil (nadpoloviční většina všech P a S)
o PS nemůže přehlasovat senát, Senát nemůže vyjádřit vůli se návrhem nezabývat (§ 113 JŘS)
 Legislativní proces pouze v jedné komoře
o Zákon o státním rozpočtu – schvaluje pouze PS (čl. 42 odst. 2 Ú) – návrh vypracovává min. financí; je nutno
ho předložit do konce září;
 1. čtení: rozpočtový výbor; obecná rozprava (pouze základní údaje – příjmy/výdaje, schodek a jeho
vypořádání)  ve 2. čtení nelze měnit
 PS schválí  jednotlivé kapitoly postoupeny výborům podle jejich příslušnosti (min. 30 dnů)
 Neschválí  doporučí vládě změny a stanoví termín nového projednání
 2. čtení: podrobná rozprava – přesun výdajů mezi jednotlivými kapitolami;
 3. čtení: min. po 48 hod – hlasuje se o pozměňovacích návrzích; potom o přijetí rozpočtu jako celku 
prezident (může vetovat)
 neschválí-li se  provizorium (hospodaří se jako loni, uvolňuje se každý měsíc 1/12); nečekaný výdaj:
rozpočtové opatření: přesun 5 % výše rozpočtu
o Zákonná opatření Senátu: při rozpuštění PS; stejná právní síla jako zákon; jen věci, které nesnesou odkladu a
jinak by vyžadovaly přijetí zákona; jen na návrh vlády;
 nelze – ÚZ; státní rozpočet; volební zákony; MS dle čl. 10;
 podepisuje předseda Senátu  Prezident (nemůže vrátit)
 je nutná dodatečná ratihabice na 1. schůzi PS, jinak pozbývá platnosti ex nunc, vyhlášeno ve Sb.
ZVLÁŠTNÍ PROCEDURY:
 Stav ohrožení státu nebo válečný stav (Upraveno ÚZ 110/1998 o bezp. a JŘPS §100a)
o Vyhlašuje Parlament na návrh vlády  vláda může požadovat projednání ve zkráceném jednání
o usnesení PS 72 hodin od podání; a Senát 24 hod od postoupení.
o X ÚZ; prezident nemůže vrátit
 Vládní návrh spojený s otázkou důvěry (§86-95 JŘPS, PS projednat do 3 měsíců, pokud vláda spojila s otázkou důvěry
 prez. může rozpustit PS, demise?)
 Procedura schválení zákona už v 1. čtení (§90 JŘPS na návrh předkladatele; nelze přijmout pokud námitka 2 klubů /
50 MP), ne: ÚZ, SR, MS; návrh na aplikaci procedury v návrhu zákona; jen technické opravy
 Vyhlášení stavu legislativní nouze př. PS - §99 JŘPS – mimořádné okolnosti – ohrožení ZPS občanů/bezpečnost
státu/hrozí značné hospodářské škody  vyhlásí předseda PS na návrh vlády stav legislativní nouze
o vládní návrh  předseda PS může rozhodnout, že návrh bude projednán ve zkráceném čtení 
o nekoná se 1. čtení  přímo výborům
o 2. čtení může proběhnout bez obecné rozpravy (řečníci mohou být omezeni na 5 min)
o 3. čtení hned (Senát 10 dnů) – 2010: ale ÚS 2 zákony zrušil
 K provedení rozhodnutí RB OSN k zajištění mez. míru a bezp.: §100 JŘPS; podle §99 o leg. nouzi
 není leg., ale: Zkrácené jednání ve věcech bezpečnosti: §109m JŘPS návrh na válečný stav/stav ohrožení/prodloužení/
zkrácení stavu nouze, souhlas s vysláním/pobytem ozbr. sil/účast v obran.systémech v době ohrož./vál.st.

20
 Pl. ÚS 77/06 legislativní přílepky (VYHOVĚNO) – skupina senátorů se domáhala zrušení ustanovení zákona, podle
nichž měla být zpětně zvýšena náhrada pro klienty zkrachovalých bank
o ÚS se soustředil na průběh legislativního procesu – dotčena ustanovení nebyla součástí původního návrhu (až
pozměňovacími návrhy) – nežádoucí jev, kdy jedním zákonem jsou novelizovány zákony spolu obsahově
nesouvisející >> v rozporu se zákl. principy právního státu: předvídatelnost, srozumitelnost a vnitřní
bezrozpornost zákona (+ legitimní očekávání občanů, že zákony, které mohou vést k omezení jejich práv, byly
řádně projednány)

Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR

 Filozofické východisko: ČR je právní stát  mezi základní principy patří poznatelnost práva a princip právní jistoty.
Vzhledem k fikci ,,Neznalost zákona neomlouvá“ mají adresáti právních norem znát svá P&P
o Ú čl. 52: (1) ,,K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen“ (2) „Způsob vyhlášení zákona a MS stanoví Z.“
 Bez vyhlášení není ani platnost ani účinnost;
 publikace
o Materiální (uvedení p. předpisu v obecnou známost – v denním tisku, veřejným předčítáním)
o Formální (provedení formálního aktu publikace – ve sbírce zákonů, …)
 Zákon 309/1999 Sb. o Sbírce zákonů a sbírce mezinárodních smluv (účinnost k 1.1.2000,  od 1.1.2022
nový z. 222/2016 Sb., zákon o elektronické sbírce zákonů a elektronické legislativě  každá novela musí být
zároveň promítnuta do ÚZ v elektronické podobě, jak vypadal v první verzi schváleného zákona  stát bude
zaručovat závaznost těchto textů – nebudou tam chyby; bude se zaznamenávat úplná časová osa zákona – jeho
navrhovatel, legislat. proces, …)
 Sbírka zákonů:
o § 1- ve sbírce zákonů se vyhlašují
 ÚZ
 Zákony
 Zákonná opatření S
 Nařízení vlády
 Vyhlášky (p. předpisy ministerstev a ostatních ústředních správních úřadů)
o § 2 ▪ nálezy ÚS a rozsudky NSS (návrh na zrušení Z./ ustanovení; ústavní žaloba proti prezidentu;
návrh
prezidenta na zrušení usnesení podle čl. 66; návrh na posouzení souladu MS s ústavním
pořádkem)
– výrok nálezu a část odůvodnění
 sdělení ÚS, jestliže o jejich vyhlášení ÚS rozhodne (má-li právní názor všeobecný význam)
 usnesení PS o zákonném opatření S (nebo sdělení, že se o opatření PS neusnesla)
 rozhodnutí prezidenta republiky (volby, amnestie); oznámení prezidenta o výsledku
referenda; usnesení komor Parlamentu a usnesení vlády (nouzový stav, stav ohrožení státu,
válečný stav)
 rozhodnutí předsedy Senátu (není-li obsazena pak předsedy PS) o vyhlášení volby
prezidenta
 sdělení ministerstev, jiných ústředních správních úřadů, Státní volební komise nebo ČNB
 úplná znění ÚZ a zákonů, zmocňuje-li k vyhlášení jejich úplného znění předsedu vlády ÚZ/Z
 Platnost = den vyhlášení Sb. (den rozeslání částky)
 Účinnost – den, kdy předpis zakládá, mění, ruší právní vztahy; stanovena výslovně / 1. 1. a 1. 7. / není-li
stanovena >> 15. den po vyhlášení
 Sbírka mezinárodních smluv:
o 1) platné MS, jimiž je ČR vázána
o 2) oznámení o výpovědi MS (nebo jiných skutečnostech)
o 3) Rozhodnutí přijatá MN orgány a orgány MO, jimiž je ČR vázána
o MS se uveřejňují v rozhodném jazyce pro výklad (autentický jazyk), pokud Čj rozhodný  jen Čj;
jinak rozhodný jazyk (Aj) + překlad  v případě rozdílu mezi autentickým zněním a překladem má
přednost autentické znění

 Zákon o sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv – od 1.1.2023 NOVÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA!!!
 Od roku 2023 nabývá účinnosti zákon č. 222/2016, zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv – sloučí se Sb.
z. a Sb. m. s. v jednu sbírku; mění systém publikace zákonů, od roku 2020 budou oficiálně publikovány i v elektronické
podobě
 sbírka vedena jak v elektronické podobě (ISVS), tak i v podobě listinné, přičemž obě budou mít stejné právní účinky.
 Sbírka má zvýšit dostupnost, přehlednost a srozumitelnost platného práva a usnadnit, zkvalitnit a zefektivnit jeho tvorbu
napříč celým legislativním procesem
 kromě Sbírky zpřístupněny také informace o dříve vydaných aktech, které se ve sbírce vydávaly, včetně novel i
původního znění před novelou a akty, které byly vydány po 4. 4. 1945 (včetně těch, které pozbyly platnosti).
21
  vedena v částkách (co částka to jeden vyhlašovaný akt a pokud jde o novelu, uvede se i znění před novelou).
 Akty se označují od počátku kalendářního roku arabskými čísly v souvislé řadě, která se uzavírá koncem každého
kalendářního roku.
 Záhlaví částky obsahuje text „Sbírka zákonů a mezinárodních smluv“, velký státní znak a označení aktu (obsahuje též
datum a čas zpřístupnění v el. podobě a datum a čas rozeslání). Podpis osoby, která akt podepsala, se v částce nahrazuje
zkratkou „v. r.“ za jménem této osoby. Jeden výtisk částky v listinné podobě se uchovává po dobu 25 let ode dne
vyhlášení.
o Ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se vyhlašují:
 ústavní zákon
 zákon
 ZOS
 nařízení vlády
 prováděcí právní předpis vydaný ministerstvem, jiným ústředním správním úřadem nebo Českou národní
bankou, pokud jiný právní předpis nestanoví jiný postup jeho vyhlášení
Prováděcí právní předpis vydaný ministerstvem, jiným ústředním správním úřadem nebo Českou národní bankou,
který se vyhlašuje ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, se označuje názvem „vyhláška“.
o Ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se sdělením Ministerstva zahraničních věcí vyhlašují
 platná mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, nebo mezinárodní smlouva, jíž je Česká
republika vázána a jež má být zcela nebo zčásti prozatímně prováděna před jejím vstupem v  platnost (včetně
výhrad);
 MS, která je současně sjednána EU a ČR
 oznámení o ukončení platnosti mezinárodní smlouvy a o jiné skutečnosti důležité pro provádění
mezinárodní smlouvy + opravy překladu MS
!! nevyhlašuje se mezinárodní smlouva, jíž je ČR, která je sjednána EU a jejíž smluvní stranou není ČR
o Ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se dále vyhlašují např.:
 nálezy ÚS a jeho sdělení (pokud tak stanoví zákon/o tom ÚS rozhodne),
 USN PS o tom, že setrvává na vráceném zákonu prezidentem,
 USN PS o ZOS,
 USN S o vyhl. voleb prezidenta,
 rozh. předsedy vlády o vyhlášení nouzového stavu…
o Platnost a účinnost právního předpisu vyhlašovaného ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv = počátek
dne následujícího pod dni vyhlášení (naléhavý obecný zájem)/15. dnem po dni vyhlášení/ vyhlášením vyhlašuje-li
se nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav nebo vydává-li se právní předpis v souvislosti s  ním +
pokud je stanoven den nabytí účinnosti předcházející dni vyhlášení, nabývá účinnosti poč. 15. dne násl. po dni
vyhlášení
o Vyhlášení aktu ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv = zpřístupnění částky, v níž je akt obsažen, s
využitím elektronického systému Sbírky zákonů a mezinárodních smluv, zasání částky v listinné podobě
(rozeslání částky) nemá vliv
o Využití elektronického systému tvorby právních předpisů = informační systém veřejné správy. Správcem
elektronického systému tvorby právních předpisů je Ministerstvo vnitra.
 Právní předpisy ÚSC a některých SÚ
 § 104 Ústavy – obce a kraje mají v samostatné působnosti pravomoc přijímat vyhlášky + Z o obecním a krajském řízení
a Z o hl. m. Praze jim umožňuje přijímat i nařízení v rámci výkonu přenesené působnosti
 Z 35/2021 Sb. o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů účinnost
od 1. ledna 2022, která je informačním systémem VS
 Nikdo neví, kolik vyhlášek na území ČR vůbec máme… možná 80 tisíc, není centralizovaná databáze > co
vykonatelnost práva? Jak zjistíme, že jsou na území obce dodržovány dané vyhlášky, jsou vůbec ústavně konformní?
Např. máme vyhlášku o nočním klidu a nemáme obecní policii, někdo zavolá státní policii, ale ti nemají v  ruce právní
předpis, který by mohli použít, protože ho nemají, kde najít.
 Sbírka právních předpisů ÚSC a některých správních úřadů
o Zveřejňuje se:
 Vyhlášky obcí a krajů
 Nařízení obcí a krajů
 Rozhodnutí ÚS o návrhu na zrušení PP ÚS velku
 Rozhodnutí MV či KÚ o sistaci předpisu ÚSC
 Informace o podání rozkladu proti sistaci
 Informace o volbách – sdělení kraje o počtu členů zastupitelstva, které má být voleno
 Vyhlášení krajského referenda
 Nařízení KHS
o správcem MV
o povinností ÚSC a některých správních úřadů dodat v takovém formátu, aby se v nich dalo vyhledávat – otevřený,
strojově čitelný formát, metadata
o platnost a účinnost: platnost vyhlášením (tzn. publikací ve sbírce), účinnost stanoveným datem, jinak počátkem 15.
dne následujícího po dni vyhlášení (obecná legisvakanční lhůta); výjimečně ochrana zdraví/života/majetku/ŽP: dříve
než 15. dnem nebo jiným stanoveným dnem – např. Agentura ochrany ŽP, Státní veterinární správa, často ukládají

22
 povinnosti, aniž bychom věděli, že je máme – zakazuje se chov kuřat venku z důvodu epidemie, zákaz vstupu do
lesa
o PP se číslují u jednotlivých obcí a úřadů souvisle popořadě – číslování nejde za území ČR jako celek, byl by chaos.
o Obce a správní úřady (některé) mají 3letou lhůtu, do které musí odeslat obecně závazné vyhlášky platné na jejich
území > co nebude publikováno do konce této 3leté lhůty, tedy do 1/1/2025, pozbývá platnosti
 EU – Úřední věstník EU; písemná + elektronická forma; platnost 20. dnů po vyhlášení / výslovně dáno
 ÚS: Sbírka nálezů a usnesení ÚS – všechny nálezy (anonymizované), uveřejňuje se výrok a taková část odůvodnění,
ze které je zřejmé, jaký je právní názor ÚS a jaké důvody k němu vedly (vydávání sbírky řídí předseda ÚS)
 NS: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek – rozhodnutí + stanoviska vyhodnocující rozhodování obecných soudů,
přispívají k sjednocování soudního rozhodování, ačkoli nejsou pramen p.
 NSS: Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu – po projednání v plénu: rozhodnutí, stanoviska a zásadní usnesení,
rozhodnutí kraj. soudů ve správ. soudnictví, usnesení zvláštního senátu pro rozhodování kompetenčních sporů
 Věstník NKÚ: (nejsou p. předpisy) Kárný řád; Plán kontrolní činnosti; Výroční zpráva; Závěry kontrol
 Věstník ČNB: (nejsou p. předpisy) Publikace opatření a úředních sdělení; Vyhlášky ČNB se publikují v Sb.
 Retroaktivita – pravá (působí i pro dobu minulou, obecně nepřípustná, striktně omezené výjimky) X nepravá (působení
na již v minulosti založené právní poměry, ale nová úprava se aplikuje až od účinnosti zákona, zásadně přípustná

9) Prezident republiky
 = je hlavou státu (dáno historickým konceptem) X ale vrcholným orgánem VM je vláda (čl. 67 (1)); je
reprezentantem státu; garantem řádu a moderátorem politických sporů, měl by hrát roli vyvažovacího prvku
 neodpovědný; neodvolatelný; imunita (možno stíhat po skončení fce) + ústavní odpovědnost (ÚS); nemá zástupce (X čl.
66)
 Právní úprava: Hlava III – je tedy součástí moci výkonné, ale jeho postavení je složitější, je třeba ho vnímat jako
nezávislý orgán; 110/1998 JŘ; z o volbě prezidenta, Zákon o kanceláři prezidenta….
 Pravomoci v mezinárodních vztazích: zastupuje stát (dle Vídeňské úmluvy o smluvním právu se nemusí prokazovat plnou
mocí); sjednává a ratifikuje MS (možnost přenosu na vládu); reprezentace, právo pocty, užívat státní vlajku a znak,
zvláštní ochrana
 Prezident má právo se účastnit schůzí obou komor Parlamentu – udělí se mu slovo, kdykoli o to požádá; schůzí vlády.
 Skládání slibu / rezignace do rukou prezidenta (PV a členové vlády; soudci; prezident NKÚ)
 Prezident uděluje/propůjčuje státní vyznamenání – kontrasignace; návrhy obou komor; vláda i sám
 Vlajka a státní pečeť
 Vznik fce: přímá volba (návrh 50 000/ 20 P/ 10 S; 2 kola; Fce se ujímá složením slibu (předsedovi Senátu)
o funkční období je na 5 let; lze prodloužit max. o 6 měsíců (110/1998 Sb.), jen 2x po sobě
 zánik funkce: uplynutím funkč. období (den shodující se s označením dne slibu + 5 let)
 Sídlo a kancelář prezidenta
o 114/1993 Sb. – rozpočtová organizace se samostatnou kapitolou v rozpočtu – z rozpočtu vyplácí rentu bývalému
p. + vozidlo
o nemovitý majetek ČR – Pražský Hrad, Lány,  sídlo prezidenta
o v čele kanceláře je vedoucí
 Ochrana: prezidentu přísluší zvláštní ochrana; Hradní stráž (souč. ozbrojených sil, vnější ochrana objektů); Policie
(trvalá ochrana) – Útvar pro ochranu prezidenta republiky
o nař. vlády 138/1998 o ochraně ústavních činitelů – trvalá ochrana: prezident; př. PS; př. S; PV; MZV a MV
 Plat: 236/1996 Sb. o platu ústavních činitelů, náleží mu naturální plnění zvláštní víceúčelová paušální náhrada výdajů

Pravomoci prezidenta republiky

 Prezident republiky je hlavou státu (čl. 64), fce reprezentační (symbolická úloha nejvyššího reprezentanta země, většina
pravomocí podle čl. 63/1), moderační (zejm. jmenování/odvolání členů vlády, přijímání demisí, rozpouštění PS, má
přispívat k účelnému a hladkému řešení politických sporů) a garanční (strážce hodnot – pravomoc vracet zákony a podávat
návrhy na zrušení ÚS, milost)
 Akty prezidenta: vzhledem k neodpovědnosti je potřeba u většiny jeho rozhodnutí kontrasignace.
o rozhodnutí/pravomoci můžeme obecně dělit na
 Reprezentační povahy (hlavně čl. 63 (1) – zastupování státu, sjednávání MS + čl. 62 svolává PS,
podepisuje Z.);
 Moderační (jmenování vlády)
 Garanční (úloha strážce hodnot  vracení zákonů a návrhy na zrušení zákonů ÚS + milost)
o akty dělíme na:
 Rozhodnutí (jmenování, ratifikování, svolávání PS; udělování vyznamenání)
 Jiné právní akty (prezident jako procesní strana u soudů; návrh kandidáta k fci VOP)
 Politické akty – vystupování v zahraničí, reprezentace
 čl. 62: Bez kontrasignace
o jmenuje a odvolává předsedu vlády a další členy vlády a přijímá jejich demisi – určité předpoklady, nelze jen tak
o svolává zasedání PS;
o rozpouští PS (v případě splnění podmínek čl.35)

23
 o pověřuje vládu v demisi prozatímním výkonem fce;
o jmenuje soudce ÚS (i jeho předsedu a místopředsedy, se souhlasem senátu);
o jmenuje předsedu a místopředsedu NS (ze soudců NS);
o milost = rehabilitace (zahlazení odsouzení) a agraciace (zmírnění či odpuštění trestu)
o právo vracet přijatý zákon (ne ÚZ);
o podepisuje zákony
o jmenuje vice/prezidenta NKÚ (na návrh PS);
o jmenuje členy Bankovní rady ČNB
 čl. 63: S kontrasignací (spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády) – odpovídá vláda
o zastupuje stát navenek;
o sjednává a ratifikuje MS (možno přenést na vládu  prezidentské, vládní a resortní);
o přijímá vedoucí zastupitelských misí;
o pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí
o je vrchním velitelem ozbrojených sil;
o jmenuje a povyšuje generály;
o propůjčuje a uděluje státní vyznamenání;
o vyhlašuje volby do PS a Senátu;
o jmenuje soudce;
o abolice (zastavení, nebo nezahájení trestního stíhání);
o právo udělovat amnestii (hromadné promíjení a snižování trestů);
 Výhradní pravomoci, které nejsou omezeny ani kontrasignací ani jinými podmínkami
o 1) Vrácení zákona (právo veta)
o 2) Udělování milosti (rehabilitace a agraciace)
o 3) Podání ÚS návrhu na zrušení zákona (182/1993 o ÚS)  Pl. ÚS 43/93 – to není rozhodnutí jako spíš podnět
o 4) Jmenování bankovní rady ČNB (včetně guvernéra viceguvernérů z řad rady)
 Pl. ÚS 14/01: vláda tvrdila, že jmenování funkcionářů by mělo být dle čl. 62(2), pže to upravuje zákon o
ČNB X ÚS: vznikla ústavní zvyklost (7 let tak prezident jmenoval a nikomu to nevadilo 
ZAMÍTNUTO
 Vztah k Parlamentu: Vyhlašuje volby (čl. 17); svolává zasedání PS (do 30 dnů); rozpouští PS (čl. 35); podpis zákonů/ZO
Senátu, suspenzivní veto; právo účastnit se schůzí komor/výborů/komisí (čl. 64 odst. 1); navrhuje PS 2 kandidáty na
ombudsmana
 Vztah k vládě a VM: jmenuje PV a na jeho návrh další členy vlády; přijímá slib; pověřuje vládu v demisi prozatímním
fce; přijímá demise; právo účastnit se schůzí vlády a vyžadovat od nich info (čl. 64 odst. 2);
o Vrchní velitel ozbrojených sil (jmenování generálů; vojenské řády; jmenování náčelníka Generálního štábu)
o Mimořádná opatření – na návrh vlády vyhlašuje (de)mobilizaci ozbrojených sil (otázky branného zákona)
o + na návrh vlády jmenuje předsedu ČSÚ a ÚOHS; na návrh Senátu jmenuje předsedu ÚOOÚ a inspektory
 Vztah k SM: Výkon soudnictví ( milosti a amnestie) X Státní správa soudů (jmenovací pravomoci prezidenta)
o Jmenuje soudce ÚS se souhlasem Senátu (nemůže je odvolat) + jmenuje předsedu a místopředsedy z řad ÚS
o Jmenuje ze soudců předsedu NS a ze soudců NS místopředsedy NS (po souhlasu předsedy NS) – Pl. ÚS 87/06
o Jmenuje soudce (kontrasignace) – za výběr odpovídá vláda; nemůže odvolávat
o Uděluje milost
 Agraciace – prominutí či zmírnění trestu (bez kontrasignace)
 rehabilitace – prominutí nebo zmírnění odsouzení (bez kontrasignace)
 abolice – zastavení nebo nezahájení trestního stíhání (kontrasignace – odpovídá vláda; Miloš
Zeman přenesl pravomoc provádět řízení o žádostech o milostech na min. spravedlnosti s výjimkou
osob trpících vážnými nemocemi)
o právo amnestie (s kontrasignací) – hromadné promíjení a snižování trestů (= normativní akt, ale ne právní
předpis)
o účastník řízení přes ÚS – může podat návrh na zrušení zákona nebo usnesení PS a S podle čl. 66
o NSS – žádost o rozpuštění strany
 Další pravomoci (podle čl. 63 (2)): vrcholný orgán ozbrojených sil, vyhlašuje volby do zastupitelstev, jmenuje/odvolává
rektory VŠ – návrh AS + jmenuje profesory na návrh věd. rady, jmenuje funkcionáře Kanceláře prezidenta a Voj.
kanceláře prezidenta
 Pokud prezident nevykovává úřad:
o Předseda vlády: zastupuje stát na venek, sjednává a ratifikuje MS, vrchní velitel ozbrojených sil, přijímá
vedoucí zastupitelských misí, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, státní vyznamenání,
jmenuje soudce, nezahajování/nepokračování TŘ, amnestie, další dle zákona (v zásadě všechny, které musí
být kontrasignovány)
o Předseda PS: jmenuje a odvolává předsedu vlády a její členy, demise, svolává zasedání PS, rozpouští PS,
prozatímní vláda, jmenuje soudce ÚS, jmenuje členy bankoví rady ČNB, vyhlašuje volby do Senátu
o Předseda Senátu: vyhlašuje volby do PS, pokud je rozpuštěna PS  vykonává to co předseda PS
 Pl. ÚS 14/01 spor o kontrasignaci rozhodnutí o jmenování (více)guvernéra ČNB (ZAMÍTNUTO)

24
 o Zákon o ČNB stanoví, že Bankovní rada se skládá z guvernére, dvou víceguvernérů a dalších 4 vedoucích
pracovníků, G a VG jsou pouze představitelé kolegiálního org. a ne monokratický org. který sám rozhoduje,
jejich postavení nepřesahuje rámec bankovní rady natolik, aby bylo třeba separátní jmenování
 Pl. ÚS 4/13 rozhodnutí ve věci amnestie (ZAMÍTNUTO) – skupina senátorů napadla část rozhodnutí prezidenta o
amnestii
o ÚS: amnestie nemůže podléhat přezkoumatelnosti soudy – je to zásah do SM a bylo by nelogické, kdyby
mohla tento zásah prostě zrušit; k dispozici je toliko odpovědnost politická
 Pl. ÚS 87/06 kauza Bureš – jmenování soudců NS (VYHOV2NO) – předsedkyně NS Brožová se domáhala vyslovení
neplatnosti jmenování místopředsedy NS, který nebyl soudcem NS a ona k tomu nedala ani souhlas >> prezident může
jmenovat místopředsedy NS jen z řad soudců přidělených k NS rozhodnutím MSp po předchozím souhlasu předsedy NS

10) Vláda v ČR, ministerstva a jiné ústřední správní úřady

 = vrcholný orgán výkonné moci (čl. 67 (1))  řídí vnitřní i zahraniční politiku země a politicky odpovídá za činnost
státní správy
 III. hlava (+ další); +110/1998 ÚZ o bezpečnosti, JŘ vlády
 Vznik vlády: volby do PS  demise staré vlády (vládne prozatímně)  prezident pověří někoho k jednáno o
sestavení vlády  prezident jmenuje nového předsedu vlády (nemusí to být předseda vítězné strany)  předseda
navrhne prezidentovi ministry a ten je jmenuje  vláda do 30 dní od jmenování musí požádat o důvěru PS
(nadpoloviční většina přítomných P, pokud nezíská, musí podat demisi – jinak ji odvolá prezident - a znovu)
o u 3. pokusu navrhuje předsedu vlády předseda PS, pokud ani tehdy vláda nezíská důvěru, může prezident
rozpustit PS a do 60 dní nové volby
 Demise
o Obligatorně
 PS vyslovila nedůvěru (návrh podává 50 poslanců, potřeba je nadpoloviční většina všech P – 101)
 PS zamítla žádost o vyslovení důvěry (nadpoloviční většina přítomných, žádost z iniciace vlády)
 Po ustavující schůzi nové PS
o Fakultativně – sama se na tom usnese
 Složení: Kolegiální orgán (rozhoduje ve sboru většinou svých členů): předseda vlády + neomezený počet
místopředsedů vlády + ministři
o není stanoven přesný počet členů vlády (to je na PV), kromě 18 let žádné podmínky (čistě pol. funkce)
o Předseda vlády: organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem;
 nezastupitelný v: spolupodepisování rozhodnutí prezidenta (čl.63); čl.66 - vše krom jmenování
gen.+ voleb; podpis právních předpisů; vyhlašuje nouz. stav při nebezpečí z prodlení; navrhuje
jmenování ministrů; vláda trvá v jeho osobě!
o Místopředsedové vlády: plní koordinační úlohu (nemají víc práv než ostatní členové vlády)
o Ministři: nemusí mít svá ministerstva (ministři bez portfeje) + 14 ministrů s ministerstvy
o jakékoli setrvání osoby ve vládě je na vůli předsedy  předseda má právo člena vlády kdykoli odvolat
o Rady a výbory vlády – poradní orgány, tvoří členové vlády a externí odborníci (v čele vládní zmocněnec)
 Legislativní RV, RV pro národnostní menšiny, RV pro lidská práva,
 P&P členů vlády: vyplývají ze slibu + 159/2006 zákon o střetu zájmu – veř. činitel by neměl upřednostňovat osobní
zájem; zakázáno využívat svého postavení k získání majetkového prospěchu, odvolávat se na svoji fci v osobních
záležitostech; nesmí vystupovat v reklamě; + členové vlády nesmějí podnikat, být v statutárních/dozorčích
orgánech…
o podávají čestné prohlášení – oznámení o osobním zájmu, majetku a příjmech, darech a závazcích
o členové vlády mohou být poslanci nebo senátory, ale nesmí být předsedou komory, ani členy parlamentních
výborů a komisí
o dále zákaz: podnikat či být OSVČ, člen statutárního, řídícího, kontrolního orgánu PO, být
v pracovněprávním či služebním poměru  musí do 30 dní ukončit
o nesmí být provozovatelem rozhlasového / TV vysílání /vydavatel perd. tisku (ani členem spol.), pokud má
25% účasti na spol. (nebo jím ovl. osoba), nesmí se účastnit zadávacího řízení veř. zakázek, to samé u dotací
a investičních pobídek
 Činnost vlády a způsob jednání: nejsou vypočteny záležitosti, o nichž rozhoduje;
o Programové prohlášení vlády (obecný dokument, politické zaměření); Plán legislativních prací vlády;
Koncepční a strategické dokumenty
o Rozhoduje většina (> 1/2 členů); - pravidla v Jednacím řádu vlády; schůze jsou neveřejné (může Prezident,
guvernér ČNB)
o vláda přijímá usnesení  závazné pro všechny členy vlády (nejsou právně závazná!)
o rady a výbory vlády – poradní orgány (např. Leg. Rada vlády, Rada vlády pro LP) v čele člen vlády nebo
zmocněnec
 Vztah k ostatním mocem:
o 1) Prezident – jmenuje PV a na jeho návrh i ostatní; potřeba kontrasignace jeho rozhodnutí (PV nebo jím
pověřeným členem)  za rozhodnutí prezidenta odpovídá vláda

25
 o 2) Parlament (PS) – vyslovuje vládě důvěru/nedůvěru; vláda se podílí na legislativním procesu (návrhy
zákonů; stanoviska k nevládním návrhům; státní rozpočet; možnosti, jak proces urychlit); člen vlády má
právo účastnit se jednání komor, výborů a komisí
 PS možnost interpelací vůči členům vlády (ústní X písemné)  musí odpovědět
o 3) Moc soudní: inkompatibilita fcí soudce s fcí ve veřejné správě; vláda odpovídá za jmenování soudců
obecních soudů
 MIN. spravedlnosti – ústř. orgán pro organizaci; vláda může zahájit řízení o kompetenčním sporu
(zvl. senát -3 soudci NS a 3 NSS) + návrh na řízení o opatřeních nezb. k provedení rozhodnutí
mez. Soudu
 Kontrola vlády – interpelace; citační právo (P a S může požadovat info potřebné pro výkon svého mandátu) stálé
komise (dohlíží nad zákonností postupů různých složek exekutivy); vyšetřovací komise (ad hoc pro vyšetření věcí
veřejného zájmu, návrh 1/5 P); vláda povinnost pravidelně informovat PS o otázkách souvisejících se závazky
vyplývajících z členství v mezinárodní organizaci (čl. 10b (1) – prostřednictvím výboru pro záležitosti EU)
 Normotvorba:
o generální zmocnění (čl.78) k vydávání nařízení k provedení zákona v jeho mezích
o vyhlášky ministerstev pouze na základě konkrétního zákonného zmocnění, secundum et intra legem, ne
contra legem či praeter legem (čl.79 (3))
 účelem je rozvést zákon do podrobností; vyhlašována ve Sb.; zůstávají platné i po zrušení nadřazeného
zákona
o Pl. ÚS 52/03 – derogace starší vyhlášky, jejíž zmocňovací ustanovení bylo zrušeno, novější vyhláškou X
poslanci: „nejde to, lze ji derogovat jen zákonem, pže k 2. vyhlášce už tím pádem taky není zmocnění“ 
ÚS: je to ok, jde o zrušující akt, kt. nepotřebuje zmocnění

Ministerstva a jiné ústřední správní úřady

 lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem (čl. 79/1 Ú; zákon o zřízení ministerstev… = kompetenční
zákon)
 vykonávají působnost na celém území ČR a nad ostatními správ. Úřady spadajícími do jejich působnosti
 právní poměry stát. zaměstnanců – zákon o státní službě – cílem je odpolitizování, profesionalizace, stabilizace a
transparentnost státní správy (nevztahuje se na členy vlády, vedoucí ÚSÚ, pomocné za-ce, za-ce bezp. sborů,
Generálního štábu Armády ČR, Vojenské policie, Vojenského zpravodajství a Národního bezp. úřadu)
 ministerstva – ústřední orgán státní správy, v jehož čele stojí ministr
 další ÚSÚ (celkem 17 podle §2 kompetenčního zákona) – ČSÚ, ČÚ zeměměřický a katastrální, Č báňský úřad, Ú pro
ochranu hosp. soutěže, Správa státních a hmotných rezerv, ÚOOÚ, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,…
 zkoumají společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzují a činí opatření k řešení aktuálních otázek,
zpracovávají koncepce rozvoje svěřeného odvětví, připravují návrhy zákonů

11) Ústavní soud ČR, jeho postavení a působnost

 Čl. 83 Ú: „ÚS je soudním orgánem ochrany ústavnosti“
 Právní úprava: Ústava hlava IV; Zákon 182/1993 o Ústavním soudu (ZÚS); 35/1995 o platu a dalších náležitostech…
 Historie: 1. republika – zřízen v roce 1921 na základě ústavního z. 162/1920 o ÚS – 7 členů na 10 let (2 delegování NS, 2
NSS + 3 od prezidenta)
 neslučitelnost – ale soudce mohl být členem vlády; 1. předseda byl K. Baxa (zároveň primátor PHA)
 Nezasedal permanentně – byl příležitostný; rozhodoval o souladu zákonů NS/ PKR s ústavou a ÚZ
 1931-1937 – nepodařilo se po skončení ročního období soud znovu sestavit  téměř neusnášeníschopný
o Socialismus: nepočítala s ním Ú1948 ani Ú1960  až federalizace 1968 – zákon počítal se zřízením ÚS pro
federaci i pro obě republiky, nenaplněno
o ČSFR: ÚZ z února 1991, reálně fungující ÚS – 12 členů (6ČR X 6 SLO) na 7 let; Brno; aktivní
o ČR: od 1. 1. 1993 na základě zákona o ÚS, jmenováno 12 z 15 členů (neexistoval Senát, jmenoval Havel),
předseda Zdeněk Kessler  2003 Pavel Rychetský  2013 Pavel Rychetský
 Charakteristika činnosti: ústavní orgán se sídlem v Brně stojící mimo obecní a správní soudní soustavu
o preventivní (ex ante – před ratifikací MS) X následná kontrola (ex post – až po účinnosti zákona)
o abstraktní kontrola (zda je norma v souladu s úst. pořádkem) X konkrétní (individuální případy – obrátí-li se
obecný soud, PO nebo FO podávající ústavní stížnost, ÚS rozhodne v souvislosti z jinou ústavní stížností)
o posuzuje se vnitřní (materiální) X vnější ústavnost (formální – zda předpis vznikl procesně i kompetenčně)
o incidentní kontrola (ve vztahu k ústavním stížnostem a ústavní žalobě)
 Soudce ÚS: je jich 15 na 10 let (jmenuje prezident se souhlasem Senátu (nikoli na návrh!), předseda (P. Rychetský) a 2
místopředsedové (Tomková, Fenykl), ujímá se složením slibu (jinak jako by nebyl zvolen)
o náležitosti: volitelnost do Senátu; VŠ práva, bezúhonný; 10 let praxe v právnickém povolání, svéprávnost
o neslučitelnost s členstvím v pol. straně, jinou placenou funkcí či výdělečnou činností (s výjimkou např. správy
vlastního majetku, pedagogické činnosti apod.)
o fce zaniká: rezignací, uplynutím období, ztrátou volitelnosti do S; odsouzením za TČ; Kárné řízení  ztráta fce,
smrtí
 Orgány ÚS
o Předseda: zastupuje ÚS navenek, vykonává správu ÚS – jmenuje předsedy senátů; svolává plénum

26
 o Místopředseda – dle ZÚS jsou 2; zastupují předsedu; můžou být pověřeni trvalým plněním úkolů předsedy
o Plénum – tvořeno všemi 15 soudci; k usnášení je třeba min. 10 soudců  rozhodnutí > 1/2 přítomných
 Souhlas 9 soudců
 pro zrušení zákona nebo jeho ustanovení
 úst. žalobu na prezidenta
 rozhodování o čl. 66
 soulad MS čl. 10a a 49 s úst. pořádkem
 přijetí rozhodnutí odchylující se od dřívějšího názoru ÚS
o Senáty – čtyři 3členné senáty (předseda ani místopředsedové nejsou členy); předsedové senátu jmenováni na rok
předsedou ÚS (ne 2x po sobě), kvorum všichni 3
o Soudce zpravodaj = ten, jemuž byl v souladu s rozvrhem práce přidělen návrh došlý ÚS
o Kárný senát – 5členný orgán volený plénem.
 Kárné řízení zahajuje předseda ÚS usnesením (nebo 3 soudci – jde-li o předsedu ÚS)
o Asistent soudce – jmenuje a odvolává př. ÚS na návrh soudce o jehož asistenta se jedná; každý soudce alespoň 1
asistent; jmenován na dobu určitou nepřesahující funkční období soudce
 Záruky činnosti soudce:
o Nezávislost (X petice, X shromažďování; X přeložení, X odvolání; Plat, působení na soudce je TČ)
o Nestrannost (možno vyloučení soudce pro podjatost, vázán jen ústavním pořádkem)
o Procesní imunita (stíhání jen se souhlasem S, zadržení při přistižení/bezprostředně poté, právo odepřít svědectví)
o Inkompatibilita fcí (+ nesmí dělat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti
vědecké, pedagogické, literární), funkce precidenta, poslance, jinou funkcí ve veř.správě
o Mlčenlivost
o Kárná odpovědnost  za kárné provinění je možné soudce odvolat; upraveno v ZÚS,
 Vztah k jiným orgánům
o ÚS působí na ostatní složky moci  kontrola ústavnosti + ochrana individuálních ústavně garantovaných práv
o Soudní moc: oprávnění ÚS přezkoumat rozhodnutí všech soudů (z hlediska ústavnosti, zvláště procesní stránku,
pouze porušení základních práv a svobod); není ale běžnou odvolávací instancí!
o ZM: následná kontrola ústavnosti –ÚS může zrušit akt ZM orgánu z důvodu neústavnosti X ZM, ale ovlivňuje
činnost ÚS pomocí zákonů
 Senát souhlas se jmenováním soudců
 Poslanci (41) / Senátoři (17) můžou být navrhovateli řízení o zrušení zákona – vystupují jako strany
procesu
o VM: ÚS může zrušit akt orgánu VM (nařízení, vyhláška i individuální správní akty)
 Prezident jmenuje soudce ÚS, navrhuje zrušení zákona
 Orgány moci výkonné mohou iniciovat některé řízení před ÚS
o VOP: oprávněn podávat návrhy na provedení abstraktní kontroly ústavnosti norem nižší právní síly než zákon

Obecná úprava řízení před ÚS – přiměřeně se použije OSŘ

 Návrh na zahájení řízení – řízení se zahajuje se doručením návrhu
o účastníci: navrhovatel + ti, koho za účastníka označuje zákon + vedlejší účastníci
 FO jako navrhovatel i vedlejší účastník musí být zastoupena advokátem (jen jedním), speciální plná moc
 za stát příslušná organizační složka nebo pověřený zaměstnanec
 za státní orgán nebo úřad osoba oprávněná jednat jménem
 za soud předseda senátu
o náležitosti návrhu: písemný; navrhovatel + definice předmětu a typu řízení; podpis a datum; pravdivé vylíčení
skutečností řízení + označení důkazů + návrh petitu; návrh je nepřípustný, pokud ÚS již ve věci rozhodl nálezem
nebo o věci jedná (§35 ZÚS)
o nepodléhá soudním poplatkům, náklady na dokazování/tlumočení se hradí z rozpočtu ÚS, ÚS může uložit hradit
náklady protistraně
 Předběžné prostudování – soudce zpravodaj pověří asistenta / posoudí sám  odstranění vad / odložení – pokud jsou
v návrhu shledány vady, je navrhovateli určena lhůta k jejich odstranění / může věc odložit, pokud se zjevně nejedná o
návrh na zahájení řízení
 Příprava k projednání věci
o Soudce zpravodaj rozhodne usnesením o odmítnutí z důvodu:
 Navrhovatel neodstranil vady
 Návrh podán po lhůtě
 Zjevně neoprávněný navrhovatel
 Návrh, k jehož projednání není ÚS příslušný
 Nepřípustnost – pokud ÚS ve věci již nálezem rozhodl, nebo v téže věci již jedná (navrhovatel se tohoto
jednání může účastnit jako vedlejší účastník)
o Příprava k projednán v plénu nebo senátu – soudce zpravodaj činní procesní úkony (shromažďuje důkazy,
vyslýchá svědky..)
o Odmítnutí usnesením senátu mimo ústní jednání – zjevně neopodstatněný návrh (musí se shodnout celý
senát!) nebo u určitých řízení důvody pro odmítnutí zpravodajem (např. na zrušení zákona)

27
 Ústní jednání – veřejné (veřejnost může být vyloučena), předvolání nejméně 5 dní předem  předsedající udělí slovo
zpravodaji, ten sdělí obsah návrhu a dosavadní výsledky řízení  dokazování (výslechy, znalci, svědci; jednání může být
z důležitých důvodů odročeno)  neveřejná porada + hlasování
 Rozhodnutí soudu – náležitosti rozhodnutí: složení pléna/senátu; definice sporu; výrok; odůvodnění; poučení (X
odvolání)
o nález (rozhodnutí ve věci samé)
o usnesení (v ostatních věcech – procesních)
 Vyhlášení nálezu – všechny nálezy se vyhlašují veřejně, ve Sbírce zákonů se vyhlašují nálezy:
o o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo ustanovení
o o ústavní žalobě proti prezidentu republiky
o o návrhu prezidenta podle čl. 66
o předběžné posouzení MS
o opravný prostředek proti rozhodnutí prezidenta, že referendum o přistoupení do EU nevyhlásí
o zda byl postup provádění referenda EU v souladu
 výrok nálezu + část odůvodnění / pokud se nevyhlašuje, ale má všeobecný význam  vykonatelnost
vyhlášením / vyhlášením ve Sbírce
o rozhodnutí se zveřejňují ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soud (usnesení pokud se na tom usnese plénum)
 dle čl. 89 (2) jsou vykonatelná rozhodnutí ÚS závazná pro všechny orgány a osoby
o na všeobecnou závaznost jsou dva názory:
 1) všechna meritorní rozhodnutí jsou závazná
 2) kromě výroku nálezu zrušující právní předpis, meritorní rozhodnutí obecně závazná nejsou
o pozor! dle čl. 95 (1) je soud při rozhodování vázán zákonem a MS – která je součástí právního řádu (o nálezech
se tam nehovoří) – pokud se rozhodnutí liší od právního názoru vysloveného v nálezu, je třeba souhlasu 9 soudců

Působnost Ústavního soudu

 Působnost = kompetence = věcně a prostorově vymezená oblast, v jejímž rámci orgán uplatňuje pravomoc
 Pravomoc = právní prostředky pro výkon působnosti (kompetence);
o ÚS má územní celostátní působnost; věcná je vymezena č. 87 Ú; v jeho pravomoci je vydávat nálezy a usnesení //
delegace na NSS
 Taxativní vymezení pravomoci a působnosti v č. 87 Ú + § 11 ZÚS vymezuje, kdo rozhoduje (plénum/ senát)
 Plénum rozhoduje o:
o §11 (2) a) zrušení zákonů/ustanovení;
o b) zrušení jiných právních předpisů;
o c) úst. žaloba Senátu;
o d) návrh prezidenta na zrušení usnesení P podle čl. 66;
o e) ústavnost rozpuštění politické strany;
o f) otázky referenda o přistoupení k EU
o h) v senátních věcech, kde si to vyhradí (např. spory o kompetence mezi s. orgány, rozhodnutí velkých senátů NS
a NSS)
o i) o stanovisku k pr. názoru senátu, která se odchyluje od dřívějšího pr. nálezu/názoru ÚS;
o j) o návrhu na obnovu řízení;
o l) o úpravě svých vnitřních záležitostí;
o m) o ustavení senátů a o pravidlech rozdělení mezi ně
o (3) posouzení souladu MS s úst. pořádkem podle čl. 87 (2) Ú
 Senát rozhoduje o: (§15) – věci, které nepatří plénu;
o ÚS. stížnost orgánů územní samosprávy,
o ÚS stížnosti proti zásahu orgánů veřejné moci do zaručených ZPS;
o Opravný prostředek proti rozhodnutí o ověření volby P/S;
o Pochybnosti o ztrátě volitelnosti/neslučitelnosti fcí P/S
o Pochybnosti o rozsah kompetencí státních orgánů
o Odmítnutí návrhů na zahájení řízení / zjevná neopodstatněnost návrhu

12) Řízení před Ústavním soudem, rozhodnutí ÚS a jejich význam v ústavním právu
 Obecná úprava řízení – viz předchozí ot.
 Jednotlivá řízení před ÚS (pořadí dle 10 oddílů v části 2, Hlava 2 ZÚS), pokud ZÚS nestanoví něco jiného, použije se na
řízení přiměřeně OSŘ (§ 63 ZÚS)
o 1) Zrušení zákonů a jiných p. předpisů [Ú čl. 87 (1) a+b, plénum/plénum]
 abstraktní i konkrétní kontrola
 navrhovatelé pro zrušení zákona (§ 64 ZÚS):
 prezident;
 41 P/ 17 S; („přehlasovaná menšina“)
 senát ÚS v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti
 vláda, pokud má provést rozhodnutí mezinárodního soudu
 ten kdo podal ústavní stížnost / návrh na obnovu řízení
28
  obecný soud (v souvislosti s jeho rozhodovací činností; odst. 3 + čl. 95/2 Ústavy);
 plénum ÚS (odst. 4)
 navrhovatelé pro zrušení podzákonného předpisu:
 vláda;
 25 P/ 10 S;
 senát ÚS;
 ten kdo podal ústavní stížnost,
 zastupit. kraje;
 ombudsman;
 plénum;
 MV ČR (vyhláška obce/kraje),
 ministerstvo,
 zastupitelstvo obce
zpravodaj návrh zašle i vládě (pokud nejde o její návrh, 30 dnů na vyjádření, jestli vstupuje do řízení >>
vedlejší účastník) a VOP (10 dnů na vyjádření)
 nepřípustnost pokud předpis pozbyl platnosti před doručením návrhu / nebyl vyhlášen ve Sbírce
zákonů / pozbyl platnosti ÚZ/Z se kterým je v rozporu  zastavení
 vyhoví-li ÚS  předpis se zrušuje dnem určeným v nálezu (ne dřív než vyhlášením v Sb.; vázán
návrhem, jiná ustanovení může zrušit jen pokud by zrušením napadaného ustanovení ztrácela normativní
opodstatněnost) / jinak zamítne
 byl-li na základě zrušeného předpisu vydán soudem v TŘ rozsudek, který nabyl právní moci,
ale ještě nebyl vykonán, je zrušení důvodem pro obnovení řízení (ostatní pravomocná
rozhodnutí zůstávají nedotčena)
 ÚS se snaží vždy o ústavně konformní výklad (tzn. snaží se rušit co nejmíň, jen když je to fakt nutný)
o 2) Soulad mezinárodní smlouvy podle čl. 10 a čl. 49 [Ú čl. 87 (2), plénum]
 předběžná kontrola ústavnosti – návrh se podává před ratifikací! (zatím jen 2x Lisabon)
 jen prezidentské smlouvy (čl. 10a a 49!)
 navrhovatelé:
 komora Parlamentu (než se komora usnese o souhlasu);
 41 P/ 17 S po vyslovení souhlasu Parlamentem / výsledku referenda (ale před podpisem
prezidentem)
 prezident
 účastníky vždy parlament, vláda, prezident
 pokud ÚS shledá rozpor  musí uvést v nálezu s jakým ustanovením a brání to ratifikaci, než se
nesoulad odstraní (v případě, že je to ok, taktéž nález)
o 3) Řízení o ústavních stížnostech [Ú čl. 87 (1) d + c + j; senát/senát/plénum] – viz. ot. 13
o 4) Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora [Ú čl. 87
(1) e, senát – ale v roce 2003 si vyhradilo plénum pro sebe]
 výrazně se liší od ústavní stížnosti, referenčním rámcem je nejenom ústavní pořádek, ale i soulad s
„prostými“ zákony (strana může argumentovat i jen čistě porušením zákona – zde ÚS funguje jako
orgán ochrany zákonnosti)
 opravný prostředek může podat:
 Poslanec / Senátor/ volební strana za níž kandidoval (proti rozhodnutí že nebyl zvolen =
záporné)
 ten jehož volební stížnosti bylo vyhověno (proti rozhodnutí o ověření platnosti = kladné)
 do 10dnů od chvíle oznámení rozhodnutí; vždy ústní jednání, nemá odkladný účinek
 zastavení – vzal zpět / vzdal se mandátu (při úmrtí může manžel požádat o pokračování řízení)
 nález: vyhoví-li ÚS – vysloví v nálezu, že P/ Senátor byl (nebyl) platně zvolen
o 5) Řízení o pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí P/ senátora dle čl. 25 Ú [Ú
čl. 87 (1) f]
 navrhovatelé:
 Poslanec / Senátor o jehož mandát jde
 Předseda PS / předseda Senátu;
 skupina 20 P/ 10 Senátorů;
 vždy ústní řízení; nález: ÚS rozhodne, zda mandát poslance ne/zanikl
o 6) Řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky [Ú čl. 87 (1) g, plénum] [přiměřeně se použije TŘ]
 prezidenta možno žalovat pro velezradu a hrubé porušení Ústavy či jiné části ÚP (dle čl. 65 (2))
 třeba 3/5 většiny přít. senátorů + 3/5 všech P (do 3 měsíců)
 velezrada = jednání prezidenta směřující proti svrchovanosti, celistvosti, demokratickému řádu
republiky
 přednostní projednání; prezident může mít i víc obhájců
 zastavení: usnesení, že žalobu odvolává, smrt (manžel nepožádá) // konec funkčního období nebo vzdání
se funkce není důvodem pro zastavení!
 nález: ÚS buď žalobě vyhoví X nebo ho žaloby zprostí  pokud vyhoví  prezident ztrácí svůj úřad a
způsobilost jej znovu nabýt (vč. požitků)

29
  obnova řízení: vyjdou najevo nové skutečnosti/nález byl ovlivněn TČ jiné os., po zproštění nenabývá
úřad zpátky (jen způsobilost být znovu zvolen)
o 7) Řízení o návrhu prezidenta na zrušení usnesení PS a S podle čl. 66 [Ú čl. 87 (1) h, plénum], řízení
zahájeno max. do 5 dnů, rozhodnutí do 15 dnů od podání návrhu
 Účastníky PS a Senát
 Předběžné opatření – ÚS může na návrh prezidenta pozastavit výkon pravomocí předsedy vlády / př. PS
(S)
 I když ve prospěch prezidenta, úkony vykonané na místo prezidenta před zrušením, nepozbývají
platnosti
o 8) Řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mez. soudu [Ú čl. 87 (1) i, plénum] – mezinárodní
soud shledal, že zásahem veřejné moci bylo porušen závazek vyplývající pro ČR z MS, zejména šlo-li o ZLPS
 podává vláda, pokud zrušení nebo změnu nelze zajistit jiným způsobem
 Návrh na obnovu řízení u ÚS – podává ten, v jehož prospěch mezinárodní soud rozhodnul do 6 měsíců
o 9) Řízení ve sporech o rozsah kompetence státních orgánů a orgánů územní samosprávy [Ú čl. 87 (1) k,
plénum]
o 10) Řízení ve věcech referenda o přistoupení ČR k EU [jen ZÚS, mrtvé, nechává se kvůli možné novelizaci,
plénum] – o nevyhlášení referenda, o nezákonnosti postupu
 Kárné řízení: - kárné provinění = jednání jimž soudce snižuje vážnost a důstojnost své funkce (nebo přestupek)
o zahajuje předseda ÚS usnesením (nebo 3 soudci); do 1 roku od události; v průběhu kárného řízení nemůže soudce
činit žádné úkony spojené s výkonem fce.
o kárný senát má 5 členů – volí je plénum

Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu

 ÚS je specializovaný soudní orgán ochrany ústavnosti
 následná X preventivní – abstraktní X konkrétní kontrola, materiální X formální hledisko
 Nejvýznamnější pravomoci:
o oprávnění rozhodovat o rušení zákonů;
o největší rozsah rozhodování o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům
orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod
 význam ÚS judikatury: konkretizuje úst. pořádek, řeší mezery; „prozařování ústavy celým pr. řádem“; role negativního
zákonodárce
 při rozhodování jsou soudci vázáni pouze ústavním pořádkem a ZÚS (čl. 88) + na základě vlastního extenzivního výkladu
čl. 112 – ÚS bere při rozhodování v potaz i MS o lidských právech
 Rozhodnutí ÚS:
o 1) nálezem (rozhodnutí ve věci samé) – vyhlašuje se ve Sb., vyhlašuje předseda ÚS/senátu,
 Sbírka zákonů:
 Nálezy o zrušení zákona;
 žaloba na prezidenta;
 návrh na zrušení usnesení podle čl. 66;
 soulad MS s úst. pořádkem;
 otázky referenda o vstupu do EU
 + má-li právní názor ÚS všeobecný význam
 Vykonavatelnost:
 nálezy o zrušení předpisu – dnem vyhlášením ve Sb. (nebo dnem, kdy ÚS stanoví)
 nálezy týkající se prezidenta, P/senátorů + referenda – vykonavatelné vyhlášením
 ostatní doručením účastníkům
o 2) usnesením (procesní věci – např. odmítnutí návrhu, zproštění svědka mlčenlivosti)
 Odmítnutí (§43) – soudce zpravodaj:
 neodstranil-li navrhovatel vady v určené lhůtě;
 podal-li návrh po určené lhůtě;
 jde-li o návrh, který nemá právo podat/ k jehož projednání není ÚS příslušný;
 nevyčerpal-li navrhovatel všechny jiné procesní prostředky
 odmítnutí – senát: návrh zjevně neopodstatněný; důvody k odmítnutí soudcem zpravodajem
 další – o zániku funkce soudce, zda je někdo vedlejším účastníkem, o zproštění povinnosti mlčenlivosti
svědka nebo znalce, o uložení pořádkové pokuty, o nákladech, PO, o zahájení kárného řízení ...
o odmítnutí (= bez projednání, možnost nového podání) X zamítnutí (meritorní a konečné rozhodnutí)
o Nálezy i usnesení je nutné odůvodnit + uvést poučení, že se nelze odvolat
o Během jednání může být udělena pořádková pokuta až do částky ve výši 100.000,- Kč
o Nález se vyhlašuje veřejně a jménem republiky; vyhlašuje ho předseda/ předseda senátu (není publikace ve
formálním smyslu)
 Závaznost rozhodnutí ve věcech kontroly norem
o Výrok rozhodnutí ÚS, jímž ručí předpis nebo jeho část je obecně závazný – soudní praxe a část právní teorie
bere za pramen práva
 zamítne-li tedy ÚS zrušení předpisu, nemá rozhodnutí žádný normativní obsah (kromě potvrzení
ústavnosti daného předpisu)

30
 o v určitých situacích může rozhodnutí získat závaznost derogační normy – např. ústavně-komfortní výklad
normy (jinak by musela být zrušena), deklarování protiústavního stavu
o ÚS nemá pravomoc obecně závazného výkladu  obecné soudy mají možnost se od interpretace odchýlit
 Závaznost rozhodnutí ve věcech ústavních stížností
o Je třeba rozlišovat kasační rozhodnutí ve věci samé a precedenční rozhodnutí ÚS (viz. Slovenské důchody IV)
 ZÚS ani OSŘ ani SŘS nestanovují postup pro projednávání téže věci po kasačním nálezu ÚS
 TŘ stanoví, že OČTŘ jsou vázány právním názorem, který v kasačním nálezu vyslovil ÚS
 precedenční závaznost nálezů ÚS soudy spíše odmítají
 Kasační – ÚS poskytuje poslední ústavněprávní řešení otázek v konkrétní věci  obecné soud jej musí
respektovat bez ohledu na své pochybnosti (jinak by došlo k právnímu ping-pongu  ) – o závaznosti
kasační ÚS vůbec nepochybuje
 Precedenční – již učiněný výklad ÚS by měl být východiskem pro rozhodování případů stejného druhu,
ÚS je autoritou sjednocující judikaturu a vytváření jednotnosti soudů  obecný soud může:
  názor ÚS reflektovat (následovat ho)
  nereflektovat – v musí poskytnout dostatečně dobré důvody pro neaplikaci (jinak
v rozporu)
o pevná odlišná argumentace  ÚS by měl svoji interpretaci znovu zvážit
o distinguishing – odlišení se od rozhodnté věci
o Jsou závazná i usnesení ÚS? – NE, protože nejsou vnitřně závazná, nemají pro ÚS závaznost do budoucna
(teprve pokud něco zazní v nálezu, pak je ÚS vázán vlastním názorem  předložení plénu ke změně právního
názoru ÚS)  nemůže to být obecně závazné, když tím ÚS není vázán sám
o ÚS na toto téma judikuje: ÚS 76/95 –„obecné soudy musí přihlížet k porušení ZPS, zvláště pokud porušení bylo
kvalifikováno ÚS, jinak by došlo k porušení čl. 89(2)“
o ÚS 139/98: Soudy mají povinnost dbát ZPS Listiny – mezi práva patří i právo na rovnost – stejné rozhodování
ve všech případech  to vylučuje libovůli při aplikaci práva;  proto by měli následovat rozhodnutí ÚS
 v souladu s Úmluvou o ochraně LP a ZS lze do Štrasburku k ESLP
o 1) stížnost musí směřovat proti rozhodnutí st. orgánu;
o 2) stěžovatel musí vymezit jaká práva byla porušena;
o 3) možné podat až po vyčerpání všech vnitrostátních prostředků;
o 4) ve lhůtě 6 měsíců; Není třeba zastoupení
 možnost obnovy řízení

13) Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem

 ústavní stížnosti = nejčastější typ podání k ÚS (cca 95 % z 3800 podání odmítnuto, po lhůtě/nevyčerpatelných
prostředků/kritéria)
 3 typy: 1) Obecná [Ú čl. 87 (1) d; senát] 2) Komunální [Ú čl. 87 (1) c; senát] 3) Návrhy politických stran [Ú čl. 87
(1) j, plénum]
 Stížnost může podat
o 1) FO/PO (obecná stížnost), proti pravomocnému rozhodnutí, opatření a jinému zásahu orgánů veřejné
moci, které porušilo její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem
 ve lhůtě do 2 měsíců od doručení rozhodnutí (poslední možný procesní prostředek – řádný i
mimořádný jiný prostředek k ochraně práva)
 k stížnosti musí být připojena kopie tohoto posledního rozhodnutí
o 2) Zastupitelstvo obce/kraje/ Prahy (komunální stížnost/kompetenční spory) – pokud bylo nezákonným
zásahem státu porušeno právo na samosprávu (čl. 8 Ú)
 také 2 měsíce
o 3) Politická strana – jestliže rozhodnutí o jejím rozpuštění / týkající se její činnost nebylo ve shodě se
zákony
 do 30 dnů od nabytí právní mocí (rozhoduje plénum); navrhuje vláda nebo prezident
 Spolu se stížností je možné podat návrh na zrušení zákona (musí se týkat dané stížnosti)  senát přeruší řízení a
předá plénu
 Stížnost je nepřípustná pokud:
o Stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné prostředky (§75); i když tato podmínka není splněna ÚS
neodmítne když:
 věc přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
 v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům – může vzniknout
vážná/neodvratitelná újma
o věc je rozhodnutá (rei iudicatae);
o Pokud se o ní už jedná (překážka litispendence; stěžovatel se může účastnit jako vedlejší účastník)
 Účastníci = stěžovatel + orgán veřejné moci, proti nimž stížnost směřuje; vedlejší účastníci předchozího řízení, popř.
ti co prokáží právní zájem na výsledku řízení
 Stížnost nemá odkladný účinek (ÚS se může maximálně odložit vykonatelnost)
o návrh proti rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo pozastavení její činnosti jej má

31
  Předběžné opatření – k odvrácení škody nebo vážné újmy, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z veř.
zájmu
 ÚS může:
o Zcela vyhovět (v nálezu musí vyslovit, jaké právo bylo porušeno a jak) – ÚS zruší napadené rozhodnutí
(kasační princip) nebo přikáže orgánu veřejné moci nepokračovat v zásahu, nebo obnovit předchozí stav
o Zamítnout
o částečně vyhovět a částečně zamítnout
 ÚS není vázán skutkovými zjištěními učiněnými v předchozích řízeních
 Náklady – odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry a nebyla-li stížnost odmítnuta, může ÚS rozhodnout, že
náhradu zastoupení hradí stát (protistrana platí státu)

14) Uplatnění principu dělby moci v Ústavě ČR, kontrolní instituce a mechanismy v ústavním systému2
 Dělba moci – viz ot. A4
 činnost orgánů veřejné moci nestačí jen právně regulovat, ale je třeba i kontrolovat jejich právní jednání a rozhodování
 ve vztahu k ZM a SM tuto kontrolu vykonává ÚS + voliči – pomocí voleb a petic (nesmí zasahovat do nezávislosti soudu,
čl. 18(2) LZPS)
 u VM: 2 oblasti
o 1) kontrola vykonávána veřejnou správou (vnitřní – služební a instanční dohled X vnější – správní dozor,
finanční kontroly)
o 2) kontrola subjekty mimo veřejnou správu (Parlament, soudy, ÚS, NKÚ, ÚOOÚ, VOP)
 vyslovení důvěry a nedůvěry V; interpelace poslanců na členy vlády; právo P a S na informace od vlády;
mandátový a imunitní výbor (disciplinární řízení); ústavní žaloba na prezidenta; soudní přezkum voleb;
správní soudnictví; vyšetřovací komise PS
 kontrola vlády lidem – volby; petice; právo na odpor; právo na informace
 dozor = dohled na zákonnost (ministerstva, ČNB, Státní zastupitelství)
 kontrola = dohled na zákonnost i účelnost (ÚS; NKÚ; VOP; ÚOOÚ, kontrolní + finanční výbory – PS/zastupitelstva)
 Nejvyšší kontrolní úřad – hlava V, čl. 97; z. 166/1993 Sb. o NKÚ. – vykonává kontrolu hospodaření se státním
majetkem a plnění státního rozpočtu
o 1) Nezávislý – stojí mimo ZM, VM i SM; není ani ústřední orgán státní správy  nevztahuje se na něj oprávnění
vlády řídit úřady
o 2) Autonomní – v ČR není soustava kontrolních orgánů – není nikomu podřízen ani nadřízen; vázán celým
právním řádem,
o Tzv. 4. pilíř demokracie (zárodek „kontrolní moci“), není nadál rozhod. pravomocemi, nemůže vydávat právní
předpisy, není ústředním správním úřadem, kontrola je správní činností ale nejde o výkon působnosti správního
úřadu ani soudními a správními rozhodnutími
o Orgány
 Prezident (+vice) jmenováni prezidentem republiky na návrh PS na 9 let (teď Miloslav Kala) – smí se
účastnit chůzí PS, S i orgánů, vlády pokud jsou projednávány kontrolní závěry NKÚ
 15 členů voleni PS na návrh prezidenta NKÚ (nesmí být funkcionáři pol. stran) – na dobu neurčitou do
65 let věku
 kolegium NKÚ – prezident, viceprezident a ostatní členové
 senáty – min. 3 členi
 Kárná komora – předseda je prezident NKÚ + 2 soudci NS
o Působnost a pravomoci: čl. 97:
 vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a vybranými fin. prostředky
 státní závěrečný účet – kontrola hospodaření za minulý rok
 plnění státního rozpočtu
 kontrola hospodaření s prostředky poskytnutými ze zahraničí
 kontrola vydávání a umořování státních dluhopisů
 zadávání státních zakázek
 hospodaření ČNB (jako správního orgánu);
o nemá možnost kontrolovat hospodaření samosprávy – problém, změna ústavy nedávno neprošla senátem
(„státní“ majetek a rozpočet  „veřejný“ majetek a rozpočet; senátu se nelíbí, že chybí prováděcí zákon)
o Působí na: FO/PO/ organizační složky státu
o kontrolní činnost vykonávají kontroloři na základě písemného pověření prezidenta NKÚ – výsledek: Kontrolní
zpráva
o prověřují formální (soulad s právními předpisy) + materiální hledisko (účelnost a hospodárnost)
o za nesoučinnost může ukládat pokuty (pak vystupuje jako orgán veřejné správy)
o Věstník NKÚ – Jednací řád; Kárný řád; Plán kontrolní činnosti; Výroční zpráva; Závěry kontrol  písemné
zprávy se zasílají PS, S, V, a na žádost ministerstvům
 Veřejný ochránce práv (ombudsman) – (Motejl 2000-10, Varvařovský 2010-13, Šabatová od 2/2014, nyní Křeček)
o až od 1999; organ. z. 349/1999 Sb.; volen na 6 let PS (2 návrhy od S a 2 od prezidenta); max. 2x; imunita; Brno

2
Jiné pojetí než ve správě! důležité jsou systémy kontroly a dozoru orgánů veřejné moci navzájem – např. kontrola vlády ke strany komor, interpelace a
nedůvěra, i čl. 10b; ale můžeme mluvit i o NKU (nemůže ÚSC), žalobě ve veřejném zájmu, VOP
32
 o poskytuje ochranu osobám před jednáním úřadů, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům
demokratického právního státu a dobré správy, jako i před jejich nečinností, čímž má přispívat k ochraně
základních práv a svobod
o specifický státní orgán sui generis; nestranný a nezávislý, procesní imunita (bez souhlasu PS nelze stíhat),
odpovídá PS (+ každé 3 m podává informace o činnosti, 1x ročně písemnou zprávu)
o jedná z podnětů
 FO/PO;
 z vlastní iniciativy;
 z podnětu adresovaného poslanci/senátorovi/komoře PS/S
o Působnost:
 ministerstva a jiné správní úřady, ČNB, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, orgány ÚSC, Policie
České republiky, Armáda České republiky, Hradní stráž, Vězeňská službu České republiky, zařízení,
v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení,
zabezpečovací detence, veřejné zdravotní pojišťovny
 Explicitně se nevztahuje na: Parlament, prezident, vláda, NKÚ, zpravodaj. služby, SZ, soudy, OČTŘ
o Šetření: Podnět  předběžná analýza (zda spadá do působnosti VOP) – musí se do 1 roku od aktu  pokud ok,
tak zahájí vlastní šetření (může nahlížet do spisů, vyptávat se v úřadě, rozmlouvat s osobami v zařízeních) –
vyšetřovací oprávnění;
 Úřady jsou povinny: poskytnout informace a vysvětlení; předložit písemnosti; provést důkazy, které
VOP navrhne – povinnost poskytnout VOP pomoc, kterou si vyžádá
 Zjistí-li VOP pochybení  vyzve úřad, aby se do 30 dnů vyjádřil a přijal opatření k nápravě; pokud nic
 vyrozumí nadřízený úřad a může věc zveřejnit, podat zprávu PS
 Opatření k nápravě:
o 1) Zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí úřadu;
o 2) provedení úkonů k odstranění nečinnosti;
o 3) Zahájení disciplinárního řízení;
o 4) zahájení stíhání pro TČ/přestupek;
o 5) Poskytnutí náhrady škody
o Podává každoročně PS souhrnnou zprávu; oprávněn zúčastnit se schůze PS
o Další pravomoci – návrh na zahájení řízení o zrušení jiného p. předpisu k ÚS; návrh NSZ na podání žaloby k
ochraně veřejného zájmu, právo navrhovat zahájení kárných řízení proti př + mpř soudů, když porušují povinnosti
 Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)
o není zakotven v Ústavě; nezávislý orgán; předseda + inspektoři – jmenuje je na 5/10 let prezident na návrh
Senátu
o provádí dozor nad dodržováním zákonem stanovených povinností při zpracování osobních údajů
o přijímá stížnosti a podněty
o vede registr zpracování osobních údajů; projednává přestupky a uděluje pokuty
o kontrolní činnost na základě kontrolního plánu nebo podnětů a stížností
 Česká národní banka (ČNB)
o Hlava VI – čl. 98 Ú; 6/1993 o ČNB
o ústřední banka státu  dle Ú je jejím cílem péče o cenovou stabilitu; PO s postavením VP subjektu (není
v Obchodním rejstříku)
o 1) Ústřední/centrální/ emisní banka (měnová politika; emise peněz; dozor nad bankovním sektorem)
o 2) Správní úřad – dohled nad bankami; bezpečným fungování systému
o 3) Podnikatel v bankovní oblasti – banka pro banky + vede účet st. rozpočtu
o Bankovní rada – 7 členů (včetně guvernéra a 2viceguvernérů) – jmenováni prezidentem na 6 let
o nezávislá (nesmí přijímat pokyny od prezidenta, Parlamentu, vlády, spr. úřadů…); bankovní tajemství –
mlčenlivost
o povinna podávat 2x ročně zprávu do PS o měnovém vývoji + 1x zpráva o finanční stabilitě
o nemá zákonodárnou iniciativu, ale spolupracuje s MIN. financí – guvernér se může účastnit schůzí vlády
 Státní zastupitelství – vykonává dozor! (čl. 80 = posl. hlavy III + z. o SZ)
o = soustava státních úřadů, které jsou určeny k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu
o soustava – Nejvyšší (Brno) – Vrchní (Praha, Olomouc); 8 Krajských (2 v Praze); + 86 okresních
o Působnost: zastupuje veřejnou žalobu v TŘ; výkon dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném
TŘ, účast v hl. líčení, i v jiných řízeních (obč., správní), dozor nad dodržováním předpisů: vazba, vězení,
ústavy, detence

15) Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR (Územně samosprávné celky = ÚSC)
 Právní úprava: Ústava čl. 8 („Zaručuje se samospráva ÚSC“), hlava VII; Zákony 128/2000 o obcích; 129/2000 o krajích;
131/2000 o Praze; 36/1960 – územní členění; 347/1997 o vytvoření vyšších ÚSC + další o volbách; referendech;
rozpočtová pravidla, Evropská charta územní samosprávy (přijata 1999), 347/1997 Sb. o vytvoření VÚSC
 1) Územní členění – Zákon o územně správním členění státu (51/2020 Sb,)
o nahrazuje předchozí zákon 36/1960 Sb. o územním členění státu (≠ administrativní/samosprávné!!!) =
geografické členění, ruší členění na 7+1 krajů a nově bude kopírovat členění na správní obvody, tj. 13

33
 krajů + hl. m. Praha, které se dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností vymezené obcemi a
vojenskými újezdy (okresy zachovány)
o zavedení jednotného všeobecného územně samosprávního členění vycházejícího ze spojeného modelu výkonu
veřejné správy
o územně správními jednotkami jsou: kraje, sp. obvody obcí s RP, okresy s těmito obvody skladebné (všechny
úrovně členění budou vzájemně skladebné = hranice menší jednotky nebude přesahovat hranice vyšší jednotky)
o nově se území ČR člení na:
 správní obvody krajů a správní obvod hlavního města Prahy (podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb.),
o = 13 krajů + Praha (Praha se dále člení na 10 obvodů)
o = RUŠÍ se těch 7 krajů dle starého zákona o územním členění
 správní obvody kraje vyjma správního obvodu hl. m. Prahy se člení na správní obvody obcí s rozšířenou
působností
 správní obvod obce s rozšířenou působností je vymezen výčtem obcí a vojenských újezdů
 prostřednictvím správních obvodů obcí s RP jsou vymezeny okresy
 území obce a území vojenského újezdu je vymezeno hranicí jednoho nebo více katastrálních území
 okres je vymezen správními obvody ORP
o zákon následně vymezuje jednotlivé správní obvody krajů (13) s tím, že následně taxativně vymezuje, které obce
s RP jej tvoří (př. správní obvod Středočeského kraje se člení na správní obvody obcí s rozšířenou působností,
kterými jsou Benešov, Beroun, Brandýs nad Labem,…..)
 vyhláška vymezuje správní obvod ORP s tím, že následně taxativně vymezuje, které obce a vojenské
újezdy jej tvoří (Správní obvod obce s rozšířenou působností Karlovy Vary je vymezen územím obcí
Andělská Hora, Bečov nad Teplou… a územím vojenského újezdu Hradiště.)
o zákon též vymezuje jednotlivé okresy (v rámci jednoho kraje je vždy několik okresů). Vždy je nejprve uveden
správní obvod kraje a následně taxativně vypočteny jednotlivé okresy (př. ve správním obvodu Středočeského
kraje je okres Benešov vymezen správními obvody obcí s RP Benešov, Vlašim, Votice; okres Mělník je vymezen
správními obvody obcí s RP Kralupy n. V., Mělník a Neratovice……)
o co se týká Prahy: zákon vymezuje jednotlivé obvody (Praha 1-10)
 území obvodu je vymezeno územím městských částí (57 samosprávných městských částí)
 správní obvody (22 „velkých MČ“) vykonávají přenesenou působnost
o zákon též vymezuje, které obce s RP vykonávají svou působnost mimo správní obvod (př. Brandýs n. L. může
vykonávat svou působnost na svých pracovištích zřízených za tím účelem v hlavním městě Praze)
 2) Územní samospráva = prostorově vymezený funkční celek, který je nadán právem sám rozhodovat o svých
záležitostech  vykonává jí územní společenství občanů samo nad sebou, spravuje své náležitosti (přímo – referendum /
nepřímo – volby), má majetek  samostatná, nezávislá, svobodná správa
o Veřejná správa = státní správa (VM, SM, ZM) + samospráva
o Autonomie (větší míra samostatnosti) X Samospráva
o Zájmová (koníčky)/ profesní (komory) samospráva – na základě sdruž. práva / hybridní sam. = VŠ
(profese+zájmy)
 Charakteristika ÚSC:
o čl. 99: ČR se člení na
 obce, které jsou základními ÚSC
 obec je vždy součástí VÚSC
 je samostatně spravována zastupitelstvem, které má zbytkovou pravomoc ve věcech, které
nejsou svěřeny kraji
 a kraje, které jsou vyššími ÚSC
 vytvořit VÚSC lze jen ÚZ  z. o vytvoření VÚSC
 vytvořeno 13 krajů + hl. m. Praha (kraje nelze slučovat!)
o soustava není hierarchická  obce („základní ÚSC“) = kraje („vyšší ÚSC“) [ne nižší x vyšší]
 Základ:
o 1) Územní – obec = 1 nebo více katastrálních území – bezprostředně na sebe navazují – území je možné měnit
sloučením/ připojením/ oddělením (nutná dohoda obcí a kú)
 obec  městys  město (min. 3000ob) statutární město (taxativně vymezená zákonem, spravuje je
magistrát a primátor)  územně členěné st. město (městské části)  hl. město
 Vesnice = obecní úřad +starosta; Město = městský úřad + starosta; St. město = magistrát + primátor
 Města povyšuje př. PS; Statutární město může upravovat vnitřní poměry statutem
o 2) Osobní – občané ČR s trvalým pobytem v obci/ kraji, cizinci s čestným občanstvím, cizinci, mající práva
občanů obce na základě MS (trvalý pobyt)
 občané mají právo volit, účastnit se jednání zastupitelstva, dávat podněty a návrhy
 čestní občané nevolí a nemůžou být voleni
o 3) Ekonomický – majetek obcí a krajů je tvořen hmotným majetkem a majetkovými právy
 jde o VP korporace  nesmí podstupovat nepřiměřené podnikatelské riziko; nakládat s majetkem jen
v zájmu občanů; mají vlastní rozpočet  vyúčtování se předkládá zastupitelstvo + kontrola auditorem
(může kontrolovat i ministerstvo financí) – zákony o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
 Působnost ÚSC

34
 o 1) Samostatná – demonstrativně vymezeno v Z.: Ekonomická (majetek, rozpočet); Sociální (školy, nemocnice);
Politická (referenda; volby); Právní (vyhlášky); Ekologické (odvoz odpadů, čistota)
 čl. 104 (2) do obecní samosprávy spadají záležitosti v zájmu obce, pokud nejsou svěřeny VÚSC (kraji)/
nejde o výkon přenesené působnosti;
 104 (3) Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat OZ vyhlášky
o 2) Přenesená = kompetence státu  čl. 105 Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy,
stanoví-li to zákon  tj. pokud Z. (o obcích – viz hlava III) neříká, že jde o přen. působnost obce, jde o
samostatnou (jedná se např. o evidenci obyvatel, vydávání občanských průkazů a pasů)
 Orgány ÚSC
o Zastupitelstvo – vrcholný orgán samosprávy, funkční období 4 roky; Zákon o volbách do zastupitelstev obcí/
krajů;
 obecní zastupitelstvo 5 – 55 členů; Krajské 45-65 členů; Praha 55-70 členů
 je to kolektivní orgán, rozhoduje ve sboru; funkce se nabývá zvolením (veřejná funkce);
 mohou se vytvářet výbory – finanční a kontrolní výbory; výbor pro nár. menšiny (pokud je cizinců 10%
v obci, 5% v kraji)
o Rada = výkonný orgán; členy volí/ odvolává zastupitelstvo; oblast samostatné působnosti
 jediná výjimka – vydává i nařízení; kolektivní orgán; orgánem rady je komise
o Starosta (primátor)/ hejtman; obecní (městský)/krajský úřad
 Normotvorba: vyhlášky (samostatná působnost) X nařízení (přenesená působnost)
o Obecně závazné vyhlášky – vydává zastupitelstvo, projev samosprávy
 pokud odporuje zákonu – MV vyzve k zjednání nápravy  když nic do 60 dnů  pozastavení účinnosti
 30 dnů  pokud furt nic  MV podá návrh na zrušení vyhlášky k ÚS
o nařízení podle čl. 79(3) – přenesená působnost, jedná o výkonnou moc
 u nesouladu nařízení obce  Krajský úřad vyzve k nápravě do 60 dnů  pozastaví účinnost pokud
nezjedná nápravu nebo nepodá rozklad  ÚS (u kraje je to MIN.)
 „Stát může zasahovat do činnosti ÚSC, jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanovený zákonem“ (čl. 101)
 Spory mezi ÚSC a státem řeší ÚS
 Pl. ÚS 5/93 – Žďár nad Sázavou (VYHOVĚNO) – vyhláška upravující otvírací dobu (nutno povinně dodržovat, jinak
pokuta)  ÚS rozhodl, že tu sice neexistuje zákonné zmocnění  není to přenesená půs., ale že právo vydávat v samost.
půs. má jen na základě a v mezích zákona (porušena zásada legální licence, LZPS)  obec překročila svoje pravomoci

35
 Lidská práva

1) Vznik samostatné ČR a její vztah k československému ústavnímu vývoji, význam ústavních tradic
● Moderní demokratické státy zakládají svou autoritu na politické legitimitě a legalitě
o Legitimita = odůvodnění, ospravedlnění státní moci + určení jejího zdroje (Monarcha X dnes lid – čl. 2 odst. 1
Ú)
 Uznání státní moci ze strany společnosti → odvozuje se ze svobodných voleb
o Legalita = zákonnost; princip, kdy je státní moc vázána pravidly, které sama vydává (čl. 2 (3))
 Princip legality je základním předpokladem pro legitimitu – státní moc je legitimní, pokud je
podřízenými osobami považována za oprávněnou
● Kontinuita = nepřetržitý vývoj – plynulý přechod z jednoho stavu/ kvality do druhého
● Diskontinuita = revoluční převrat, přerušený vývoj, napětí, konflikt s předchozím stavem – vystřídání starého systému
novým
o nestojí v úplném protikladu (doplňují se a prolínají se)
● GERLOCH:
o Formální (dis)kontinuita – v pramenech práva, právní institutech
 kontinuita – převzetí právního řádu tak, jak je; ohnisko (ústava) zůstává neměnné
 diskontinuita – vytvoření nového právního řádu / převzetí obsahu ale vnější forma změněna
o Materiální (obsahová) (dis)kontinuita – v hodnotových základech práva, v jeho obsahu
 kontinuita – recepce hodnot obsažených v jeho normách, právní řád je vystavěn na stejných
hodnotových základech
 diskontinuita – změna hodnot právního řádu

● 1918 (Recepční norma, Prozatímní ústava)3

o Československo vzniká revolucí z Rakouska-Uherska  ohniskem právního řádu je recepční zákon 11/1918 –
formuluje co má být zrušeno (příčí se novým hodnotám a konstrukcím) a co může být zachováno
o formální diskontinuita státu
 zdrojem moci už není panovník jako suverén z Boží vůle, ale československý národ, který je zdrojem
moci
 Nové hodnoty, vznik nového státu, oproštění se od monarchie a R-U
o materiální kontinuita právního řádu
 preambule zákona – „aby byl nerušen přechod k novému státnímu zřízení, veškeré dosavadní zemské a
říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti“
 právní řád obsahově stejný, stejná podoba orgánů – orgánem vůle národa st. svrchovanosti je Národní
výbor
o Masaryk zdůrazňoval, že český stát nikdy nezaniknul, jeho podstatu spatřuje v demokracii a humanismu 
zdůrazňoval důslednou ideovou diskontinuitu se státní idejí Rakouska-Uherska
o Recepce měla být pouze dočasná, nakonec trvala téměř 20 let
o Prozatímní Ústava 1918 – revoluční (nenavazuje na Ú R-U, definitivní rozhodnutí, že ČS bude republikou),
rigidní, polylegální; Národní výbor se mění na Národní shromáždění (dle Švehlova klíče)
o Ústava 1920 – moderní, obsahuje katalog ZLPS, nevyvstává otázka kontinuity/diskontinuity; dvoukomorové
Národní shromáždění, prezident (moc vládní), vláda (moc výkonná), SM, ochrana menšin
● 1938–1945 (doba nesvobody)
o 10/1938 – 3/1939 druhá republika – ÚZ o zmocnění ze změnám ústavní listiny a ÚZ a o mimořádné moci
nařizovací
o 3/1939 – 5/1945 Protektorát (= autonomní, omezeně svézákonný samosprávný útvar, který je součástí
Velkoněmecké říše)
 = doba nesvobody, násilné rozbití republiky a likvidace české státnosti – faktická objektivní
diskontinuita
 Subjektivní státní kontinuita (teorie právní a politické kontinuity) – vůle státnost zachovat – podle
Beneše Československá republika nepřetržitě trvala v jejích předmnichovských hranicích (hranice je
možné měnit jen ÚZ) – kontinuita státní moci
 Mnichovská dohoda byla byl protiústavní – ČSR vnucena za hrozby silou, NS ji nikdy
nepřijalo, Německo ji v březnu 1993 samo porušilo
 abdikace Beneše prohlášena za neplatnou (kontinuita hlavy státu)
o Prozatímní státní řízení v Londýně (Prezident + vláda + státní rada) – navázání na státoprávní tradice první
republiky  zachování MP i vnitrostátní kontinuity
o dekret č. 2/1940 Sb. o prozatímním výkonu moci zákonodárné – základ pro dekretální pravomoci prezidenta
o dekret 11/1944 o obnovení právního pořádku (konečná podoba v zákonu proz. NS z roku 1946):
 předpisy vydané do 9/1938 – platný československý řád = kontinuita
 předpisy z doby nesvobody – diskontinuita právních předpisů (nevycházely z vůle lidu) (ty které
neodporovaly ústavnosti a demokracii ponechány – rozhoduje soud),
 prezidentské dekrety vydané na základě dekretu 11/1944 zůstaly v platnosti + dodatečně ratihabovány
 uznání kontinuity
3
Největší důraz na vznik ČR, ÚZ o zániku ČSFR, recepční zákony 4 a 29/1993Sb. + jak to řeší Ústava
36
  rozhodnutí – na návrh mohly být změněny nebo zrušeny, odsouzení za TČ který nebyl trestným podle
ČS práva prohlášeny za nicotné
o dekret č. 18/1944 Sb. O národních výborech a Prozatímním Národním shromáždění – změna parlamentního
systému
● 1948 (převzetí moci komunisty)
o formální kontinuita (formálně ponechána forma státu a právní řád)
o materiální a ideová diskontinuita – nový obsah práva, vláda zcela ztratila legitimitu; princip sociální
spravedlnosti a vize budoucí absolutní rovnosti
o Ústava 9. května (150/1948 Sb.) – obsahovala mnoho demokratických prvků, záruky práv a svobod,
„navazovala na ústavu 1920“  nikdy se nestala ohniskem právního řádu, nedbalo se na ní – rozdíl mezi ústavou
de iure a de facto
 opuštění zásad právní kultury kontinentálního typu; třídní výklad předpisů, výklad zákonů náleží
předsednictvu NS
 zrušeny všechny zákony odporující ústavě 1948
● 1960 (Socialistická ústava)
o Ústava 1960 (100/1960 Sb) – ideová proklamace, degradace právní kultury, označení státu za „socialistický“
 komunistická strana jako vedoucí síla ve státě i společnosti, jednota moci pracujícího lidu
 omezení postavení slovenských národních orgánu – zachována jen Slovenská národní rada
o kontinuita s právním řádem z 1948, diskontinuita s první republikou
o ÚZ 143/1968 Sb. – vznik federace – formální diskontinuita ve formě státu (federace dvou suverénních
národů) – podle ústavy moc v rukou zastupitelských sborů X reálně moc ÚV KSČ
 Všechny předpisy zůstaly nadále platné
 Z NS se stává Federální shromáždění – dvě komory: Sněmovna lidu a Sněmovna národů
 Souběžně s FS působí národní parlamenty Česká národní rada a Slovenská národní rada
o ÚZ 144/1968 Sb. o postavení národností v ČSRF – komplexní úprava menšin, asi ¾ přetransformováno do naší
listiny – kontinuita
● 1989
o 17. 11. 1989 zhroucení komunistického systému v Československu  ideologická diskontinuita
o legitimita moci se odvozuje od lidu (suverén)
o Ústava 1960 a zákon o ČSFR 68 podstatně měněn a novelizován; 135/1989 Sb.  vypuštění čl. 4 o vedoucí
úloze KSČ; LSZP se stává součástí úst. pořádku
o formální kontinuita formy státu, orgánů, právního systému
o ale hodnotová (materiální) diskontinuita – vypuštěn článek o vedoucí úloze KSČ

Zánik ČSFR
o zánik ČSFR završen po volbách 6. 6. 1992  ÚZ o zániku České a Slovenské Federativní Republiky  uplynutím
31.12.1992 zaniká ČSFR  od 1. 1. 1993 ČR a SR
 obsahoval představy o tom, jak by to mělo po 1.1.1993 v každé z republik vypadat – myšlenka, že ZM budou vykonávat
zákonodárné sbory složené z poslanců zvolených do federálního shromáždění a do České národní rady  nenaplnila se
 po zániku ČSFR si v obou republikách ZM podržely dosavadní národní rady – v Čechách ČNR, která se
přetransformovala do Poslanecké sněmovny a vydržela až do konce svého původního volebního období, tzn. do
června 1996 (čl. 106(1)Ú)
 původně měli přejít poslanci Federálního shromáždění do Prozatímního Senátu, ale ten nebyl nikdy ustaven (až do
1996 nebyl Senát a funkci vykonávala původní ČNR, která se přetransformovala do PS)
 pravomoci vlády ČSFR přecházejí na vládu ČR a SR
 Nejvyšší soud ČSFR  NS ČR a NS SR
 Pravomoci federálního ústavního soudu přecházejí na NS
 ČR a SR nesmějí po zániku užívat státní symboly ČSFR  ČR nedodržela
● 1993 (vznik ČR)
o Kontinuita státní i kontinuita právní se zaniklou ČSFR (čl. 112 Ústavy), Slovensko diskontinuita
o ÚZ ČNR 4/1993 o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (= recepční norma)
 Materiální kontinuita – právní řád přejímá tak, jak je; přechod pravomocí ústředních orgánů ČSFR na
orgány ČR
 kontinuita tradic československé státnosti
 Ústavní zákony, zákony a ostatní právní předpisy ČSFR platné v den zániku ČSFR na území České
republiky zůstávají nadále v platnosti.
 V případě rozporu práva ČR a ČSFR se poskupuje podle právního řádu ČR
 Působnost Federálního shromáždění přebírá Česká národní rada; působnost orgánů ČSFR přebírají
orgány ČR; uznání všech vlád a států ČSFR, mezinárodní závazky z MS přebírá ČR
 Vědomé nepřevzetí úpravy prezidenta
o + ÚZ ČNR 29/1993 o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR – přidělování soudců a
prokurátorů
 Soudci NS = soudci přiděleni k ČSFR NS ke dni 31. 12. 1992
● Ústava ČR
o Kontinuita orgánů, jejich podoba

37
 o Z ČNR se stává PS
o Vláda z voleb 1992 je považována za vládu zvolenou podle ústavy
o Z prokuratury se stává státní zastupitelství
o Kontinuita i tím, že ústavního pořádku zahrnuty i ÚZ vydané před vznikem ČR jako samostat. svrch. státu – čl.
112
o Diskontinuita k předpisům o existenci ČSFR
o Přechodná a závěrečná ustanovení
 ČNR  PS
 Vláda vzešlá z voleb 1992 je považována za vládu jmenovanou dle ústavy
 Prokura  státní zastupitelství

ÚSTAVA 1920 1993

moc zákonodárná Národní shromáždění – PS (300 na 6 Parlament – PS (200 na 4 roky, 21 let)
let, 21 let) a Senát (150 na 8 let, 45 let) a Senát (81 na 6 let, 40 let)
systém voleb poměrný do PS i S PS poměrný, S většinový
zasedání PS jarní a podzimní stálé
rozpuštění PS i Senát pouze PS
zákonodární inciativa vláda, PS nebo Senát poslanec, skupina poslanců, Senát,
vláda a zastup. VÚSC
volba prezidenta nepřímá – Národní shromáždění Nepřímá do 2013 >> přímá
prezident nevykonává funkci náměstek prezidenta předseda vlády a předseda PS (S)
kontrasignace všechny úkony čl. 63
soudy civilní soudy (řádné, mimořádné a Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud,
rozhodčí), trestní soudy, vojenské vrchní, krajské a okresní soudy, ÚS
soudy, ÚS

● Pl. ÚS 14/94 Dretihaler – ZAMÍTNUTO

o napadá dekret 108/1945 o konfiskaci nepřátelského majetku.
o Argumentace D. - Beneš nebyl už prezident, neměl co vydávat dekrety; rozpor s LZPS (čl. 11, 24… )
o Argumentace PS: dekrety byly ratihabovány PNS; bylo to OK
o Argumentace ÚS: návrh D. se ZAMÍTÁ; Abdikace Beneše byla vynucená a protiprávní; Exilová vláda byla
uznána mnoha státy  vydávání dekretů bylo OK – legální činnost ČS zákonodárné moci (Státní rada, Slovenská
národní rada → nebyly výlučným aktem prezidenta)
 + adekvátní reakce proti totalitnímu režimu

Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; Aktuální význam ústavních tradic; Státní
symboly a jiná symbolika4
 Co je stejné a co odlišné mezi Ústavami 1920 a 1993?
 Československá státní idea
o má hodnotově a emocionálně upevňovat stát (státotvorná funkce)  význam při konstituování ČSR (stmelení
národnostně, jazykově, nábožensky i kulturně odlišného obyvatelstva) – nahradila rakouskou státní ideu
o vznik v 19. století – TGM (Nová Evropa: stanovisko slovanské); Vyjádřena ve Washingtonské deklaraci
o opírá se o počátky ČS státnosti v 7. století; Cyril-Metoděj, husity; Národní obrození, ale i Velkou Fr. revoluci
o střet s ideou velkoněmeckou (hlavně po Mnichově – zdůrazňování, že České země byly částí SŘŘ – koncepce
lenního vztahu k Říši X idea ČS prosazována exilovou vládou  ale Slováci si prosadili po válce suverenitu
(1944 – národní povstání; 1945 Košický vládní program)
o český (a později i slovenský a rusínský) národ byl uznán jako státotvorný národ v mírových smlouvách
versaillského systému
 Česká státní idea
o Vzniká už v roce 1918 a navazuje na ústavu 1920
o Programové prohlášení vlády z roku 1992: nový ústavní systém bude vycházet ze základních práv a svobod a
bude navazovat na demokratické tradice české státnosti, půjde o moderní systém, v němž budou vyváženy
zákonodárná, výkonná, soudní moc; Prezident jako fungující a vyvážená součást ústavního systému.
o V preambuli se hlásí ke „všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé“)
 Zapomíná na Přemyslovce a Velkomoravskou říši, ačkoliv máme státní svátky Cyrila a Metoděje a české
státnosti (den zavraždění sv. Václava – Přemyslovec)
o Další hodnoty v ÚZ o bezpečnosti – zajištění svrchovanosti a územní celistvosti, ochrana dem. základů a životů,
zdraví a majetkových hodnot
o Zákon o státních svátcích – den české státnosti 28. září
 Význam ústavních tradic

4
Dvě možnosti pojetí:
1) Ve smyslu vazby na předchozí státní útvary a formy uspořádání (např. preambule Ústavy – odkaz na starší státní útvary), porovnání
prvorepublikové ústavní listiny NEBO
2) 2) ústavní zvyklosti – čím se liší od ústavních pravidel (např. nemají právní závaznost, ale mají význam pro interpretaci), v čem spočívají
38
 o Ústavní tradice = nepsané právní pravidlo, musí mít trvalý charakter
o ÚS ve své judikatuře považuje ústavní zvyklosti za součást ústavního práva při interpretaci je aplikuje
o Ústavní zvyklosti lze měnit, pokud pokus o změnu akceptují i ostatní političtí aktéři
o Vznik ústavní zvyklosti – opinio necessitatis a usus longaevus
o Příklady – prezident jmenuje po volbách do PS jako prvního předsedu vlády předsedu vítězné strany; jmenování
vysokoškolských profesorů prezidentem, guvernéra a viceguvernéry ČNB jmenuje prezident bez kontrasignace
o Instituty vycházející z úst. tradic – dvoukomorový parlament, prezidenta a jeho (slabé) postavení, ÚS. Státní
symboly
o koncepce Ú1920:
 Podoba: struktura; 2komorový parlament; polylegálnost, rigidita; existence ÚS (byl slabší), postavení
prezidenta
 odlišnosti: ČNB; Ú1993 je liberálnější (X povinnosti); ÚS součástí Ú; postavení prezidenta
o úst. zvyklosti – čím se liší od úst. pravidel, nemají právní závaznost, ale mají význam pro interpretaci úst. textu –
při nejasnosti (judikováno ÚS), jaké máme a v čem spočívají?
 Státní symboly
o slouží k označení svrchovanosti (vnitrostátně i na venek), návaznost na symboly Československa
o Historie: nejstarší je přemyslovská orlice (nahrazena lvem); Stříbrného lva v červeném poli údajně dostal
Vladislav II od Fridricha Barbarossy – erbovní znamení ČS státu; 1960 lev přišel o korunku  nahrazen rudou
hvězdou. 😢; moravská orlice + slezská orlice
o upraveny ve čl. 14 Ústavy a dále v zákoně 3/1993 Sb. o státních symbolech ČR a 352/2001 Sb. o užívání
státních symbolů ČR
o 1) Velký státní znak: čtvrcený štít (2xlev, 2x orlice) – státní orgány vypočtené v 352/2001;
o 2) Malý státní znak – jenom lev (listiny, úř. razítka) – orgány územní samosprávy, školská zařízení zapsaná ve
školském rejstříku, sportovci reprezentující ČR…
o 3) Státní barvy – Bílá – červená – modrá
o 4) Státní vlajka – v rozporu s 542/1992 o zániku ČSR – používáme původní vlajku ČSR z 1920 – porušeno
 Na sídlech osob, které smějí používat státní znak, při státních svátcích a příležitostech celostátního
významu; služební dopravní prostředky diplomatických misí; ostatní fyzické a právnické osoby a
organizační složky státu mohou užívat státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv
 v případě více vlajek má mít nejčestnější místo (2 - vlevo; Lichý – uprostřed…)
o 5) Vlajka prezidenta republiky (pravda vítězí + velký státní znak)
o 6) Státní pečeť (Velký státní znak + ČR kolem)
o 7) Státní hymna – 1. sloka písně Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla „Kde domov můj“
o Státní symboly lze užívat jen vhodným a důstojným způsobem (352/2001 §1 odst. 2)
 Další formy symboliky
o 245/2000 o státních svátcích…  Státní (1.1., 8.5., 5.6, 6.6.,28.9.,28.10.,17.11.) + Ostatní svátky (Vánoce,
Velikonoce…) = Dny pracovního klidu
 Významné dni (pracovní) – 16. 1. Palach; 27. 1. oběti holocaustu; 8.3. MDŽ …10. 6. Lidice
o 157/1994 o státních vyznamenání ČR – Řád Bílého lva, Řád TGM; Medaile za hrdinství; za zásluhy
 uděluje/propůjčuje je prezident (čl.63 §1 písm. h)) – návrhy vláda/PS/S/ sám prezident; žádné materiální
výhody
o Jazyk; Lex Beneš/Masaryk; heslo Pravda vítězí; Korunovační klenoty, Lípa, Městské znaky…

2) Státní občanství. Občan jako subjekt základních práv a svobod v ČR 5

 Státní občanství = časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek mezi FO a státem
o nezrušitelný proti vůli FO
o na jehož základě vznikají P&P (definice dle nálezu ÚS 9/94)
o právo občana na ochranu/povinnost k obraně, věrnosti
 Dle právního vztahu/ poměru? ke státu 3 typy FO: Občané; Cizinci; Apatridé (Bezdomovci)
 Principy – individuálního nabývání a pozbývání (ne skupiny), jednotné občanství rodiny (do žádosti i dítě), rovnost
občanů, nepřípustnost apatridismu
 Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství (VDLP; Ú čl. 12(2));
 Zvláštní případy
o Bipolitismus = dvojí občanství; NE federální občanství ani občanství EU; od roku 2014 možné získat dvoj. obč.
naturalizací i v ČR (předchozí právní úprava to umožňovala pouze např. narozením v USA stát. občanům ČR)
o Apatridismus = osoby bez občanství (např. rozpad státu, bez registrace, rodiče apatridé)
o oboje nežádoucí jevy kvůli diplomatické ochraně
 Způsoby nabývání občanství
o Ius sanguinis = právo krve – dítě nabývá státní občanství po rodičích, resp. alespoň jednom z nich – ČR
o Ius soli = právo půdy – dítě nabývá státní občanství toho státu, na jehož území se narodilo; angloamerické země, ČR u
dětí apatridů narozených na území nebo nalezením

5
Z o státním občanství – způsoby nabývání – podrobněji udělení (kdo rozhoduje, kdo může žádat, ale i podmínky), Pl.ÚS 39/17 – bezpečnostní riziko pro ČR (i
k právu na soudní a jinou ochranu - 36 odst. 2), občan jako subjekt – politická a sociální práva; čl. 42(3)
39
 Právní úprava: Ústava, preambule + čl. 12; LZPS čl. 42 = vymezení pojmu „občan“ v právním řádu = občan ČSFR (+
cizinci požívají LP a ZS zaručených listinou, pokud nejsou výslovně přiznána občanům); nález ÚS 9/94; 186/2013 Sb. o
státním občanství ČR (v ČR možnost mít vícero občanství); MS
Zákon o státním občanství
 Na rozdíl od předchozí právní úpravy umožňuje dvojí občanství i jiným způsobem než narozením – je možnost požádat si
o cizí státní občanství
 Vznik občanství v ČR
o 1) Narozením (filiace)
 aspoň 1 rodič občan ČR (i. sanguinis)
 oba apatridé, dítě by se rovněž stalo apatridem a min jeden z nich má povolen pobyt v ČR na 90+ (i.soli)
o 2) Určením otcovství
 není-li matka občankou ČR  PM rozhodnutí o určení otcovství ČR občana
 matka EU nebo trvalý pobyt v ČR, apatrid  čestné prohlášení občana ČR o otcovství
 matka ani ČR, EU apatrid  souhlasné prohlášení občana ČR + genetická zkouška
o 3) Osvojením (jen dítě do 18 let)
 PM rozsudku, alespoň jeden rodič občan ČR
 PM rozsudek cizího státu, občan ČR  uznáním podle ZMPS
o 4) Nalezením – dítě do 3 let, totožnost nezjištěna  dnem nalezení, pokud do 6 m není zjištěna jiná stát.
příslušnost
o 5) Udělením (naturalizace);
 Na státní občanství není právní nárok; žádá se na krajském úřadě/MČ Prahy; uděluje MV ČR; vznik
složením státoobčanského slibu; uděluje se ve správním řízení do 180 dní, proti rozhodnutí lze podat
rozklad, nelze soudní přezkum u rozhodnutí o nebezpečnosti pro ČR; u žadatele 15+ si ministerstvo
vyžádá stanoviska Policie ČR a zpravodajských služeb ČR; manželé mohou žádat společně a rodiče
společně pro dítě
 musí být:
 a) integrován do společnosti (rodina, práce, sociální ž.);
 b) neohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost, úz. celistvost, dem. základy ...
 c) + následující podmínky:
o 1) trvalý pobyt nepřetržitě min. 5 let, občan EU 3 roky, 10 let s bezp. předcházejícím
o 2) skutečně se zdržoval na území minimálně ½ doby trvalého pobytu
o 3) starší 15 let, nebyl nepodm. odsouzen pro nedbalostí TČ nebo úmyslný TČ
o 4) umí česky (ne pokud alespoň 3 roky studoval v ČR, vek > 15 let, <65, postižení ..)
o 5) zná české reálie a ústavní systém ( -//-)
o 6) neporušování povinností (vstup, pobyt, daně, pojištění, cla, alimenty);
o 7) prokáže výši a zdroj příjmů + odvádění daní (ne > 18 let)
o 8) bez vážných důvodů nezatěžuje systém soc. podpory/pomoci v hmotné nouzi;
 Něco lze prominout – pokud narozen v ČR, manžel/reg. partner občan ČR, mladší 18 let,
azylant ...
 lze udělit i za významný přínos pro ČR – povolen trvalý pobyt + hledisko vědecké, vzdělávací,
kulturní...
 vzniká složením státoobčanského slibu (do rukou ředitele KÚ nebo ředitele Magistrátu Hl. m. Prahy)
o 6) Prohlášením (rozdělení ČSFR);
 pozbyl české nebo ČS občanství přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (ale NE podle dekretu o
úpravě občanství osob německé a maďarské národnosti nebo MS se sovětským svazem)
 bývalý československý státní občan, který měl před odchodem do ciziny trvalý pobyt na území ČR nebo
ČSSR
+ děti a vnoučata
o 7) v souvislosti se svěřením do náhradní péče
 Doklady o st. občanství: OP; cestovní doklad; osvědčení (ne starší 1 rok), listina o nabytí / udělení st. občanství ČR (ne
starší 1 rok)
 Zánik občanství: prohlášení o vzdání se občanství – třeba splnit všechny podmínky:
o trvale se zdržuje v cizině
o + v ČR nemá trvalý pobyt
o + má občanství jiného státu nebo žádá (aby se z něj nestal bezdomovec)
// nabytím cizího občanství neztrácí české, pokud to neprohlásí
 Cizinci – Z. o pobytu cizinců – ke vstupu platný cestovní doklad (odliš. úprava podle MS: EU); přechodný X trvalý pobyt,
mají aktivní volební právo v komunálních volbách podle MS
 Azylanti – čl. 43 LZPS, Z. o azylu a o Policii ČR; azyl za pronásledování (z polit. důvodů + pro „podezřelá kritéria“).
 Pl. ÚS 39/17 - otázka neudělení z důvodu ohrožení národní bezpečnosti
o Výluka soudního přezkumu rozhodnutí na základě kterého nebylo uděleno občanství pro bezp. riziko (souvisí i
s právem na soudní ochranu – výjimka možná, je-li zakotvena v zákoně, ale nesmí jít o ZPS >> na udělení obč.
není nárok a nejde tak o ZP)
o Konzultace MV s tajnými službami – pokud je osoba bezpečnostním rizikem
o Podle navrhovatele narušeno právo na spravedlivý proces – nemůže se bránit
40
 o ÚS: na udělení občanství není právní nárok, ale je pravda, že proces podléhá garancím práva na spravedlivý
proces. Nevybočil z proporcionality ustanovení, pouze detaily – odůvodnění bezpečnostního problému není
veřejné – stát z bezpečnostních důvodů nemusí uvádět důvody a nepodléhá soudnímu přezkumu
 + Nález o evropském zatýkacím rozkazu – eurozatykač (občan nesmí být nucen k opuštění své vlast)
 Občan jako subjekt základní práv a svobod
o Občanství = příslušnost ke státu, některá práva náležejí jen občanům
o obsahuje P&P – Čl. 11 (2), 14(4), 20(2), 23, 25, 26(3), 30(1), 31, 33(1) a (4):
 některé věci mohou být jen ve vlastnictví občanů,
 právo na svobodný vstup na území státu;
 zakládání politických stran;
 jen občané mají právo podílet se na správě – volební právo;
 přístup k voleným fcím;
 právo na odpor;
 práva menšin,
 sociální práva (hmotné zabezpečení, bezplatná zdravotní péče; bezplatné vzdělání, pomoc při studiu);
o povinnost státu – poskytuje občanům ochranu
o LZPS mluví o občanech – myslí občany ČSFR (viz čl. 42)
o čl. 42(3) – občan v dosavadních předpisech = každý, pokud jde o práva, které Listina přiznává bez ohledu na
občanství (historické důvody – dříve užíváno „občan“ pro v podstatě jakoukoliv FO)

3) LZPS – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k MS, obecná ustanovení Listiny6
 = základní katalog práv a svobod, doplňuje ji ÚZ o bezpečnosti, krizový zákon
 dle čl. 3 a 112 je součástí ústavního pořádku (zákon sui generis považovaný za ÚZ); důvod přijetí byl vstup do Rady E
(třeba mít LP katalog), sladit s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv
 Čl. 1: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné,
nepromlčitelné a nezrušitelné.
o Nezadatelné – vrozená lidským bytostem, vznikají nezávisle na vůli státu (ten je ale musí uznat)
o Nezcizitelné – nemohou být předána
o Nepromlčitelné – běh času nemá vliv na jejich existenci (ale na vynutitelnost ano)
o Nezrušitelné – nezávisí na vůli státu, nemůže je zrušit
o  jsou ale omezitelné – v mezích stanovených Listinou, musí být šetřeno jejich podstaty, je-li to nezbytné pro
výkon a ochranu jiných základních práv nebo z důvodu veřejného pořádku
 Vznik: přijetí z důvodu souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech
o přijatá Federálním shromážděním jako příloha uvozovacího ÚZ č. 23/1991 – 8.2.1991
o zpočátku nadústavní charakter: ÚZ, jiné Z a další PP, jejich výklad a používání musí být v souladu s LZPS
 do 31.12.1991 musí být uvedeny do souladu s LZPS zákony a jiné předpisy, jinak pozbývají účinnosti;
 Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, ČSRF ratifikované a vyhlášené, jsou na
jejím území obecně závazné a mají přednost před zákonem.
 §4 st. občanství (občan ČR/SR = je současně občanem ČSFR; stejná P&P na obou územích, nelze zbavit
občanství proti své vůli)
o poté byl uvozovací zákon dekonstitucionalizován a Listina republikována usnesením předsednictva ČNR jako
2/1993  tím došlo ke ztrátě nadústavního charakteru a nyní na úrovni ostatních ÚZ (čl. 112Ú – Listina
součástí úst. Pořádku, ale už ne uvozovací zákon, který jí propůjčoval nadústavní charakter)
 Ideové zdroje: koncepce přirozených práv člověka + svrchovanost zákona a právního státu + princip solidarity
o Historické vzory jako Deklarace práv člověka a občana (1789); Deklarace nezávislosti (1776); Bill of Rights;
Všeobecná deklarace lidských práv (OSN, 1948); Mezinárodní pakt o občanských a politických právech 1966;
Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech 1966 + ústavní tradice (ÚL1920,1948); vzory
jiných států (USA, Německo); Úmluva o ochraně lidských práv a svobod (1950 Rada Evropy), Evropská sociální
charta (1961, ratif. 2000); Listina základních práv EU (2000);
o Laický stát – odluka od církve (čl. 2(1), čl. 16(2))
o Rozdíl oproti ÚL 1920 : 1) LZPS hovoří o LP (ne o občanských); 2) navíc hospodářská, sociální a kulturní práva;
3) většiny práv se lze domáhat přímo z LZPS, krom HSKP v čl. 41, ÚL 1920 práva zaručovala, ale nechávala
podrobnosti na zákoně
o liberální a individualistická koncepce (odmítá povinnosti) X čl. 33 povinná šk. docházka, čl. 11 - vlastnictví
zavazuje + ÚZ o bezpečnosti přidává povinnosti
 Struktura: Preambule (neporušitelnost přirozených práv, svrchovanost zákona, demokratické a samosprávné tradice, p.
sebeurčení, odpovědnost budoucím generacím)
o Hlava I = Obecná ustanovení: (čl. 1) svoboda a rovnost v důstojnosti i právech
 ZPS jsou nezadatelné (jsou vrozená všem lidem), nezcizitelné, nepromlčitelné, nezrušitelné (jsou
omezitelné – jen zákonem v mezích stanovených listinou)

6
LZPS: kdy přijata, kým; ÚZ federálního shromáždění č. 23/1991 +, rozhodnutí ČNR 2/1993 a související změny postavení Listiny v právním řádu ČR a její
právní síly; ideové zdroje – spíše MS; ÚS:, konkurzní nález (postavení MS v českém právním řádu) vč. protiargumenty (čl. 112 je taxativní)
Pozn. k MS LP – ano, i MPOPP je součástí ústavního pořádku, primární právo EU je sporné
41
 (čl. 2) stát je založen na dem. hodnotách, neváže se na ideologie/náb. + legalita + legální licence; (čl.
3) ZPS všem bez rozdílu + podezřelá kritéria; volba národnosti; ne újma pro uplatňování ZPS; (čl.
4) povinnosti jen na základě zákona (legální licence), meze ZPS pouze zákonem, platit stejně pro
všechny, šetřit podstaty a smyslu
o Hlava II = LP a ZS – oddíl 1 Základní lidská práva a svobody + oddíl 2 Politická práva;
o Hlava III = Práva národnostních a etnických menšin (občani)
o Hlava IV = Hospodářská, sociální a kulturní práva
o Hlava V = Právo na soudní a jinou právní ochranu
o Hlava VI = Ustanovení společná (Domáhání se práv v mezích zákonů; Pojem občan; Azyl pro cizince…)
 Jediná novela 162/1998 sb. čl. 8 (Osobní svoboda – možnost zadržení prodloužena z 24 hod na 48 hod)
 Právo (subjektivní právo vůči státu na plnění) X Svobody (autonomní sféra jedince, do které by stát neměl zasahovat)
 Listina a MS: spor, jestli MS v hierarchii mezi zákonem a ústavní pořádkem, nebo jsou i nad ÚP  čl. 1 a 10 Ústava –
ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z MP; ratifikovaná smlouva má přednost před zákonem  je třeba jí
dodržovat
o MS o lidských právech jsou součástí ústavního pořádku (ÚS to tvrdí již 15 let  Konkurzní nález)
 v případě kolize může vést k derogaci právních předpisů, kdyby byly v režimu čl. 10 Ústavy, měly by pouze
aplikační přednost;
o při kolizi s Listinou se použije in dubio pro libertate – použije se výklad pro subjekt příznivější (širší ochrana)
o protiargumenty: taxativní výčet čl. 112
o Listina EU – sporné, zda patří, protože se aplikuje jen při aplikaci unijního práva

Obecná ustanovení Listiny7

 Hlava I – Obecná ustanovení – čl. 1–4 – navazují na preambuli (i Ú) a rozvíjejí ji, ale jsou bezprostředně aplikovatelná
(neslouží jen k výkladu následujících ustanoveni
 dle nálezu Pl. ÚS 305/2000: ,,Principy obsažené v těchto článcích se vztahují na všechna ZPS zahrnuté do Listiny a jsou
východiskem při jejich výkladu. = je to návod, jak přistupovat k dalším právům v listině (stále jsou ale přímo
aplikovatelná)
 Článek 1: „Lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti i v právech. ZPS jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a
nezrušitelná.
o Svoboda = možnost konat vše, co neškodí někomu jinému (legální licence), je státem garantována (nikoli
darována), nelze chápat absolutně (omezena morálkou, svobodou druhých, svědomím, veřejným zájmem)
o Rovnost = všeobecný interpretační princip; rovnost ve všech P&P obecně; existují přirozené nerovnosti; zákaz
diskriminace; některá ustanovení LZPS můžou přiřknout určitým skupinám speciální ochranu (pozitivní dis.)
 ÚS: spíše ideální cíl, zákonodárce neustále diferencuje; zákaz svévole
o Nezadatelnost (nejsou od státu); Nezcizitelnost (nepřevoditelná); Nepromlčitelnost (i když nebyla dlouho
uplatňována, nic nemění jejich trvání); Nezrušitelnost (státní moc nemůže tyto práva zrušit/ prohlásit za
neplatné)
 Článek 2:
o (1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat na výlučnou ideologii nebo náb. vyznání 
sekulární, demokratický stát (zároveň i jako antitotalitární pojistka), dále viz čl. 15 a 16
o (2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který stanoví
zákon.  zásada legality (enumerativnost veřejnoprávních pretenzí); návaznost na čl. 2 (3) Ústavy
o (3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, to, co zákon neukládá
 legální licence; stejné jako Ú čl. 2 (4) – tam navíc „každý občan“
 Článek 3:
o (1) ZPS se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického/jiného
smýšlení, národního/ sociálního původu, příslušnosti k národnostní/ etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného
postavení.
 akcesorická rovnost v přístupu k ZPS  zákaz diskriminace (východisko pro ostatní ustanovení – sám
o sobě neaplikovatelný; podrobnosti antidiskriminační zákon) X neakcesorická rovnost – možná
aplikace kdykoliv, bez jakéhokoliv dalšího článku – čl. 1
o (2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování
a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.  národnost je věcí volby (NE občanství)
o (3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho ZPS
 Článek 4:
o (1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování ZPS  2
podmínky: Formální (síla právního předpisu =„na základě“ = i ÚZ i sekundární normotvorba X „zákonem“
pouze zákon) + materiální (zachování ZPS)
o (2) Meze ZPS mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem
 2 podmínky šetření ZPS: 1. rovnost, zákaz libovůle; 2. šetření podstaty a smyslu (test legitimity/
proporcionality/ racionality)
o (3) Zákonná omezení ZPS musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky

7
Rozbor jednotlivých článků; vědět něco i o čl. 2(1) – sekulární stát, odluka, církevní restituce (základní představa)
42
 o (4) Při používání ustanovení o mezích ZPS musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí
být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. – Právo musí být omezeno v co nejmenším rozsahu
a nikdy nemůže dojít k tomu, že by bylo právo úplně popřeno

+ test proporcionality, racionality

ČR jako sekulární (laický) stát

 Stát se nesmí vázat na výlučnou ideologii ani náboženské vyznání (čl. 2 (1) Listiny) – musí zabezpečit náboženskou
neutralitu
 Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru
anebo být bez náboženského vyznání (čl. 15 (1) Listiny)
 Každý má právo projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně,
bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu (čl. 16 (1) Listiny)
 Církve a náboženské společnosti si spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustavují své duchovní a zřizují
řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech (čl. 16 (2) Listiny) -> nezávislost církví a náboženských
společností na vůli státu, ale fungování církví se řídí zákonem o církvích a náboženských společnostech, církve jsou
registrovány u Ministerstva kultury
 V ČR nejsou církve součástí státu, ale pobírají od něj příspěvky na podporu činnosti
o V současné době probíhají tzv. církevní restituce, tedy převod majetku ze státních organizací na církve a náboženské
společnosti, jimž komunistický režim v letech 1948 – 1989 majetek znárodnil. Podle zákona o majetkovém vyrovnání
s církvemi a náboženskými společnostmi budou veškeré majetkové křivdy vyrovnány nejpozději 31.12.2043, kdy má
proběhnout poslední roční splátka finančních náhrad
 23. ledna 2019 Poslanecká sněmovna schválila návrh na dodatečné zdanění náhrad
o po dobu 17 let od účinnosti zákona (1. ledna 2013) stát bude vyplácet příspěvek na podporu činnosti dotčených církví
a náboženských společností; příspěvek se platí vždy nejpozději do 31. ledna daného roku, takže nejpozději 31. 1. 2030
dojde k úplné nezávislosti církví na státu
 Výkon náboženských práv lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné
bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práva a svobody druhých (čl. 16 (4) Listiny)
 Spory a vztahy mezi katolickou církví a státem jsou někdy řešeny speciálními smlouvami – konkordáty

4) Základní práva a svobody – pojem, prameny a funkce8, subjekty

* otázka se vztahuje ke všem právům a svobodám v listině, nikoliv jen k právům a svobodám v druhé hlavě LZPS  tj. je to
obecná, teoretická otázka
 Pojem
o = všeobecné a nedotknutelné hodnoty realizace ústavního práva (principy); deklarace a realizace ústavního
práva každé lidské bytosti nadané rozumem a svědomím (mající subjektivitu) a každého svobodného a
demokratického státu, založeného na úctě k zásadám občanské společnosti a právního státu
o Základní = v LZPS nejsou všechny práva a svobody, pouze ty nejvýznamnější, které jsou hodnotovým zdrojem pro
další PaS
o Právo = nárok jednotlivce vůči státu, který má výkon práva zaručit (tj. pozitivní status – stát zajistí, poskytne ochranu)
o Svoboda = sféra autonomie člověka, do které nemá nikdo zasahovat (ani stát) (tj. negativní status – stát se zdrží)
o Základní práva a svobody jako celek jsou podle čl. 1 nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná 
jeden z nejdůležitějších principů liberálního státu
o Listina odkazuje na přirozenoprávní pojetí základních práv a svobod, nicméně ne všechna práva jsou dána všem
subjektům, už narozením apod.  pouze některá práva mají přirozenoprávní charakter (např. právo na život), některá
ne (např. čl. 41)
o Společné charakteristiky – ústavně zaručené, povaha veřejného subjektivního práva, zvláštní obsah (libeárlní,
demokratický, sociální stát), vymahatelné vůči státu
 Prameny
o Listina ZPS;
o Ústava
 Preambule – ... odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské
důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči
druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na
zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, ...
 čl. 1 ČR je stát … založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana;
 čl. 4 základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci;
o Listina základních práv EU (až z roku 2009, LSZP účinná dříve) (Smlouva o EU stanoví, že má stejnou právní sílu
jako zakládací smlouvy; ochranu poskytují především vnitrostátní soudy; Soudní dvůr EU – oprávněn k interpretaci
evropského práva;
o Evropská úmluva o ochraně lidských práv; Evropský soud pro lidská práva
o MS dle čl. 10 Ústavy;

8
Rozdíl mezi právem a svobodou, zdroje (preambule, ústava, listina), vertikální a horizontální působení; čl. 4, i např. klasifikace
43
 o ÚZ o bezpečnosti
o Ideové zdroje
 Locke – přirozená práva tu byla i před ní, ale lidé uzavřeli Společenskou smlouvu, aby je politická moc chránila
 VFR: Deklarace práv člověka a občana; USA: Deklarace nezávislosti: „všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že
jsou obdařeni…určitými nezcizitelnými právy“
 rakouský občanský zákoník ABGB 1811, Ústava 1920 (5.+6.hlava)
 MS o LP: Všeobecná deklarace lidských práv (nezávazná deklarace); Mezinárodní pakt o občanských a
politických právech; Mezinárodní pakt o hospodářských sociálních a kulturních právech; Evropská úmluva o
ochraně lidských práv (Rada Evropy 1950); LZP EU (Nice 2000); Úmluva o právech dítěte; Úmluva o
politických právech žen; Úmluva proti mučení;
 i regionální: (Africká charta práv člověka a národů; Americká deklarace práv a povinností člověka, Všeobecná
islámská DLP)
 Horizontální a vertikální účinek základních práv a svobod
o Vertikální – stát garantuje jednotlivci práva a ten se jich může na státu domáhat (vztah jednotlivec – stát), mají povahu
subjektivních veřejných práv
 To vychází z možnosti přímé aplikovatelnosti základních práv
 Některá práva lze ale uplatnit jen prostřednictvím „jednoduchého práva“  čl. 41 stanoví, kterých práv se lze
domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení prováděj
o Horizontální – mezi jednotlivci navzájem (jednotlivec – jednotlivec)
o ÚS dovodil, že nemají přímý horizontální účinek (tj. nelze je na vztahy mezi jednotlivci aplikovat přímo, bezprostředně)
ale mají nepřímý horizontální účinek
 = pokud se obrátím na soud, musí při své aplikační praxi respektovat má práva a svobody, jinak by došlo
k vertikálnímu porušení  tím dochází k nepřímé aplikaci i na horizontální vztahy
 = ZPaS jako prostředek k interpretaci práva  prozařují celým právním řádem
 mají přirozenoprávní charakter – náleží každému z podstaty lidskosti, od narození do smrti, existují nezávisle
na státě (ten je jen garantuje)
 Stát má především povinnost zdržet se zásahů do ZP

 Funkce
o Omezení státní moci
o Nárok na přispění ze strany státu
o Zajištění účasti jednotlivce na správě veřejných záležitostí
o Vytvoření záruk vlastní realizace základních práv a svobod
o Vymezují
 Autonomní prostor jednotlivce – znak liberálního státu
 Možnost podílet se na správě veřejných věcí – znak demokratického státu
 Povinnost poskytovat jednotlivci nějaká plnění – znak sociálního státu
 Členění základních lidských práv a svobod
o Dle historického a filosofického vývoje:
 tradiční liberální svobody (důstojnost, rovnost, svoboda)
 politická a občanská práva
 hospodářská, sociální a kulturní
o Dle generací9:
 1) individuální práva – na život, osobní svobodu, vlastnické (od 18. st.)
 2) politická – volební, na stávku (od 19. st.)
 3) sociální, hospodářská a kulturní (od 20. a 30. let 20. století)
 4) právo na příznivé ŽP a ochrana před zneužitím informací (od 70. let)
 5) moderní lidská práva – spojená s biomedicínou, informatikou etikou v medicíně apod.
o Dělení dle LZPS
 Základní lidská práva a svobody
 Politická práva
 Práva národnostní, etických a jiných menšin
 Hospodářská, národní a kulturní
 Právo na soudní a jinou ochranu
o Individuální X Kolektivní (vymezená skupina – nár. menšina, odborová organizace, náboženská sdružení)
o Hmotněprávní (právo vlastnit majetek) X Procesní (práva zadržené osoby, právo na soudní ochranu)
o Omezitelná (domovní svoboda) X neomezitelná (zákaz mučení) X realizovatelná pouze v mezích prováděcích
zákonů (právo na příznivé ŽP)
o pozitivní status (člověk má právo na určité plnění / stát je povinen právo zaručit)
o negativní status (svoboda – stát se zdržuje konání)  tradiční vymezení, dnes se vše přelívá do „pozitivních“ (u
negativních je také pozitivní složka – zajistit možnost uplatnění)

9
První rozdělení na generace K. Vašák – původně 3 generace (občanské, sociální a ekonomická, právo na příznivé ŽP), někteří autoři rozlišují práva občanská
a politická, někdo přidává moderní – např. právo na informační sebeurčení – členění je mnoho; např. Pavlíček to nemá rád.

44
Subjekty práv a svobod v Listině10
 Právo X Svoboda (sféra autonomie člověka do které nikdo nesmí zasahovat, jedině na základě z. v ústavních limitech)
 Subjekt práva = nositel práv a povinností, adresát právních norem – FO/PO
 LZPS rozlišuje kategorie práv:
o Všichni lidé („každý“)
 přirozenoprávní povaha vlastní každému člověku (jen proto, že je člověk), označení jako „lidé“, „každý“,
„nikdo“
 čl. 1 lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech
 2(3) každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nuce činit, co zákon neukládá (legální
licence)
 3(1) ZP se zaručují všem ve rozdílu pohlaví, rasy,...3(2) každý má právo rozhodovat o své národnosti 3(3)
nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování ZPaS
 5 každý je způsobilý mít práva
 6(1) každý má právo na život, (2) nikdo nesmí být života zbaven;
 čl. 5-20 + 26,27,30,31,33,35,36,37,38…
 nedotknutelnost osoby, osobní svoboda, zákaz nucené práce; ochrana soukromí, vlastnictví, nedotknutelnost
obydlí, listovní tajemství; svoboda pohybu/pobytu; svoboda myšlení, svědomí, náboženského vyznání; projev,
právo na informace, petiční právo, shromažďovací a sdružovací, soudní ochrana ...
o Občané
 příslušnost ke státu; obsahuje P&P – některé věci jen ve vlastnictví občanů, právo na svobodný vstup na
území státu; zakládání politických stran; jen občané mají právo podílet se na správě – volební právo; přístup
k voleným fcím; právo na odpor; práva menšin, sociální práva (hmotné zabezpečení, bezplatná zdravotní
péče; bezplatné vzdělání, pomoc při studiu);
 povinnost státu – poskytuje občanům ochranu
 Když LZPS mluví o občanech – myslí občany ČSFR (viz čl. 42), nebo každého, pokud jde o práva, které
přiznává bez ohledu na občanství
 Čl. 11 (2), 14(4), 20(2), 23, 25, 26(3), 30(1), 31, 33(1) a (4)
o Některé skupiny osob (občanů)
 Občané tvořící danou menšinu / menšina jako celek (= kolektivní práva)
 Listina zakazuje diskriminaci, snaží se vyrovnat nerovnost
 čl. 25 národnostní / etnické menšiny (občani); čl.29 ženy, mladiství a zdravotně postižení (zvláštní
pracovní podmínky, zvýšená ochrana zdraví, mladiství a postižení navíc pomoc s přípravou k povolání +
zvláštní ochrana v pracovních vztazích); čl. 32 žena v těhotenství, rodiče, děti (p. na rodič. výchovu/péči,
stejná práva nemanželských i manželských; mohou být odloučeni jen soudním rozhodnutím)
 další skupiny – Čl. 8, 40 obviněný, podezřelý, čl. 28 zaměstnanci
o Cizinci – jen cizinci (azyl)
 čl. 42 – cizinci požívají LP a ZS zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům
 čl. 14(5) může být vyhoštěn; čl.26(4)-práce, čl. 43 právo azylu  za uplatňování polit. práv a svobod
o PO/ Sdružení FO = kolektivní práva
 Církve – čl. 16(2) spravují své záležitosti nezávisle na státních orgánech; Odluka státu a církve
 i při výkonu kolektivních práv musí být rovnost mezi poživateli (spolky, církvemi…)
 Odbory – čl. 27(2) vznikají nezáv. na státu (ne příslušníci bezpečnostních sborů a ozbrojených sil)
 Politické strany – čl. 20 (4) – pol. strany a hnutí, i jiná sdružení jsou odděleny od státu
 ÚS: Stát je ochoten poskytovat ochranu i PO, pokud jde o základní práva a svobody (mohou podávat ústavní
stížnosti i PO)
 Z. o ÚS - §72/1/a – úst. Stížnost je oprávněna podat FO i PO – pokud může tvrdit porušení práva, tak ho
musí i mít, ovšem jen ta práva, jejichž povaha odpovídá povaze PO
o Pro všechny subjekty FO i PO
 Vlastnické právo; procesní pravidla (rovnost stran při procesu); PO můžou podávat ústavní stížnosti…
 Právo na životní prostředí – v listině jen FO (biologický organismus, který může být poškozen negativním
ŽP), prolomen I. ÚS 59/14: „Skutečnost, že občan dá přednost prosazování svého zájmu formou sdružení se
s jinými občany, nelze přičítat k jeho tíži. Fyzické osoby, pokud se sdruží do občanského sdružení (spolku),
jehož účelem podle stanov je ochrana přírody a krajiny, mohou své právo na příznivé životní prostředí,
zakotvené v čl. 35 Listiny, realizovat i prostřednictvím tohoto spolku.“
o Někteří – Např. právo na stávku nemají všechny subjekty (čl. 27 (4)) – nepřísluší soudcům, prokurátorů, (státním
zástupcům), příslušníkům ozbrojených sil a bezpečnostních sborů; + čl. 44 – zákon může omezit soudcům a
prokurátorům právo na podnikání…
o Stát – může být subjektem práv a svobod, když nevystupuje ve vrchnostenském postavení; např. jako vlastník
majetku (může podávat i ústavní stížnost – např. ústavní stížnost ohledně platů soudců  stát jako zaměstnavatel)
(protiargumenty – stát je garantem, nemůže tedy být subjektem – ano, ale jen pokud je ve vrchnostenském postavení),
Nález Pl. ÚS 21/14

10
Vymezit subjekty – každý, občan, menšiny, cizinci (právo na azyl), těhotné ženy, PO (to vyplývá ze zákona o ÚS – ústavní stížnost může podat i PO, pokud
bylo porušeno její základní právo, povaha práva tomu ale musí odpovídat), stát (ÚS dospěl k závěru, že i stát je subjektem, když vystupuje v soukromoprávní
rovině (ne v roli vrchnostenské), ÚS: např. Pl. ÚS 21/14 – zákon o státní službě
45
5) Formy a způsoby omezení ZPS v ČR11
Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a
svobod.
(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen
"Listina") upraveny pouze zákonem.
(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.
– zásada rovnosti při omezení ZPS
(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení
nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

„na základě zákona“ – i podzákonnými předpisy nebo individuální právní akty, ale základ povinnosti (a zmocnění) musí být
stanoven už v zákoně
 Ústavně zakotvená práva a svobody jsou omezitelné:
 1) Listinou:
o Čl. 6(4) právo na život – porušením není jednání, které není podle zákona trestné (krajní nouze, oprávněné použití
zbraně, nutná obrana, + MS – obrana proti nezákonnému násilí)
o čl. 8: omezení os. svobody – stíhání/zatčení/zadržení/vazba (podezřelý/obviněný z TČ – odůvodněný příkaz
soudce)
o čl. 9 zákaz nucených prací – nevztahuje se na VTOS, vojna, živelní pohromy apod.
o čl.11 vlastnictví – vlastnictví nesmí být zneužito na újmu druhých
o čl.18 petice – nesmí vyzývat k porušování ZPaS, zasahovat do nezávislosti soudů
 2) Zákonem za podmínek Listiny  čl.4 (2): meze upraveny pouze zákonem + čl. 4(4) musí být šetřeno jejich
podstaty a smyslu
o Čl. 11 – výkon vlast. práva nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a ŽP nad míru stanovenou zákonem;
vyvlastnění a nucené omezení vlastnického práva jen ve veř. zájmu na základě zákona a za náhradu
o čl. 11(5) - daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona
o čl. 13 – zákaz porušit listovní tajemství s výjimkou případů, které stanoví zákon
o čl. 25 práva menšin – podrobnosti stanoví zákon
o práva na soudní a jinou ochranu
o čl. 12, 14, 16, 17, 19, 20, 27: nedotknutelnost obydlí, svoboda pohybu a pobytu, svoboda projevovat náboženství,
svoboda projevu, shromažďovací p., sdružovací p., volební právo, činnost odborů/sdružení na ochranu hosp.
zájmů: lze zákonem omezit, jde-li o:
 1) opatření v demokr. společnosti nezbytná (ne: 14);
 2) ochrana práv a svobod druhých,
 3) ochrana veř. bezpečnosti a pořádku (v 17 - není pořádek)
 4) ochrana zdraví (ne:20,27);
 5) života (12) /přírody (14) / mravnosti (16,17,19) / majetku (19) / předcházení TČ (20)
o čl. 41 – Práv uvedených v čl. 26 – 35 (cca) je možné domáhat se pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení
provádějí: svobodná volba povolání, právo na stávku, spravedlivá odměna za práci, zvláštní ochrana žen +
mladistvých + postižení, hmotné zabezpečení, ochrana zdraví, ochrana rodiny, rovnost (ne)manželských dětí,
právo na vzdělání, příznivé ŽP
 3) omezení pro některé kategorie zaměstnanců dle čl. 44
o čl. 44 – zákon může omezit:
o 1) soudce a prokurátory (podnikání a jiná hospodářská činnost, sdružování v polit. stranách);
o 2) příslušníky bezpečnostních sborů a ozbrojených sil – X petiční právo, shromažďovací, odbory,
souvisí-li s výkonem služby;
o 3) osoby v povolání nezbytném pro ochranu života a zdraví; zaměstnanci státní/samosprávy v urč.
fcích – omezení práva na stávku
o čl. 27(4) nepřiznává prvním dvěma skupinám právo na stávku vůbec
 4)Při kolizi s jiným základním právem nebo svobodu – v praxi může dojít k omezení zákl.práv a svobod i když jejich
ústavní úprava omezení nepředpokládá
o test proporcionality – poprvé použit v nálezu Anonymní svědek
 Než použijeme test proporcionality, zjišťujeme zákonnost (zda je v zákoně), sledování legitimního cíle
(sledování takového cíle, který je v Listině zakotvený)
 Lze ho použít při poměřování všech zásahů do základních práv, abstraktní i konkrétné kontorle ústavnosti
 1) vhodnost – zda omezení práva schopné dosáhnout legitimního cíle, který je důvodem omezení
 2) Potřebnost – zda neexistuje prostředek umožňující dosažení cíle jiným způsobem, který by právo
omezoval v menší míře
 3) Přiměřenost – vyvažování, které právo je důležitější – porovnání závažnosti obou v kolizi stojících
základních práv (empirické, systémové, kontextové i hodnotové argumenty)
11
Čl. 4(2) listiny a čl. 41, podmínky – výhrada zákona (pouze zákonem vs na základě zákona) test proporcionality a test racionality (kdy se uplatní a proč,
výhybka v podobě tesu proporcionality), neomezitelná práva, ÚS: nadstandardy v nemocnicích – zrušeno (omezení práva na bezplatnou péči, musí být
uvedeno přímo v zákoně) x povinné očkování upraveno v podzákonném předpisu – nekonzistence ÚS
46
 o nálezy: kadeřnice, co dostala obří pokutu za to, že měla ve sklepě salon  nepřiměřenost
o test racionality – u čl. 41 Listiny, tzn. přezkum ústavnosti omezení sociální práv (zákonodárce zde má široký
prostor pro tvorbu prováděcích zákonů  je třeba vyvažovat různé zájmy a zákonná úprava tak nemusí být
v přísném vztahu proporcionality k cíli) – kroky:
 1) Vymezení smyslu a podstaty práva (jádra) sociálního práva,
 2) Zhodnocení, zda se zákon nedotýká samotné existence sociálního práva nebo jeho skutečné realizace
(esenciálního obsahu), pokud ano, je omezení posuzováno testem proporcionality
  NE: pokračuji v test racionality X ANO: test proporcionality
 3) Posouzení, zda zákonná úprava sleduje legitimní cíl = test legitimity
 4) Zvážení otázky, zda zákonný prostředek použitý k jeho dosažení je rozumný (racionální), byť nikoliv
nutně nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší. = test rozumnosti
 oba testy umět aplikovat na konkrétní příklad, vědět kdy a proč se aplikuje mírnější test racionality místo
prop.
 Test racionality („s výhybkou“) – u čl. 41/1 – zkoumá se nejprve jádro práva – pokud zásah do jádra >> test
proporcionality, pokud není zásah do jádra >> jen test racionality
 Mimořádné stavy
o za nouzového stavu/ stavu ohrožení státu lze omezit: právo na nedotknutelnost osoby a obydlí, vlastnické a užívací
právo (za přiměř. náhradu); svobodu pohybu a pobytu; shromažďovací svobodu; právo provozovat podnikatelskou
činnost; právo na stávku (stav ohrožení + omezení vstupu na území ČR, povinnost hlásit místa pobytu, omezení držení
a nošení zbraní)
o při nouzovém stavu může vláda nařídit – evakuaci, zákaz vstupu, pobytu a pohybu, pracovní povinnost,
odstranění/provedení stavby, opatření k ochraně hranic, přednostní zásobování dětských a zdravotnických zařízení
 Omezitelná (domovní svoboda) X neomezitelná (zákaz diskriminace, právo na život, zákaz mučení, zákaz otroctví a
nevolnictví, vězení pro neschopnost dostát smlouvě, zákaz retroaktivity, právo na uznání právní osobnosti, myšlení,
svědomí a náboženství)) X realizovatelná pouze v mezích prováděcích zákonů = odvozená (právo na příznivé ŽP,
hospodářská, sociální a kulturní

 povinnosti v LZPS moc nejsou; vychází z liberálního principu (stát nezasahuje, pokud nemusí); pokud už jsou – musí
být stanoveny na základě zákona v jeho mezích čl. 4 (1)  mohou být ukládány podzákonnými předpisy i individuálními
akty (základ povinnosti musí ale vždy mít základ v zákoně)
o Povinná školní docházka - čl. 33; Školský zákon 561/2004 Sb. - P&P FO i PO při vzdělávání. Docházka na 9
školních roků (nebo do dokončení ročníku kde bylo dovršeno 17 let)
o Vlastnictví zavazuje – čl. 11(3) – implicitně; výkon ne na újmu ZPS druhých, nepoškozovat zdraví, přírodu a ŽP
o Branná povinnost – plyne z čl. 9 (2b) + ÚZ o bezpečnosti ČR + branný z. 585/2004Sb., podílet se na obraně vlasti
o Pracovní povinnost + výpomoc – plyne z čl.9(2c) + krizový zákon 240/2000 Sb.; v době krizové situace

 Anonymní svědek I – 4/94

o zavedení možnosti použití anonymního svědectví jako usvědčujícího důkazu v trestním procesu → napadeno pro
rozpor s Listinou (lehce zneužitelný, omezení možnosti zjištění skutečného skutkového stavu)
o právo na spravedlivý proces (právo na veřejné projednání věci) – poskytnutí obžalovanému možnosti verifikace
důkazů – prověření pravdivosti a prověření věrohodnosti svědka → anonymní svědek tudíž omezuje obžalovaného
v právu na obhajobu a je v rozporu s principem kontradiktornosti procesu a principem rovnosti účastníků
o 1) vhodnost – umožňuje dosáhnout cíle, tj. zabezpečit ochranu nedotknutelnosti osoby
o 2) potřebnost – stát kromě legislativní konstrukce, umožňující anonymitu svědka, může k ochraně použít i jiné
prostředky např. výjimka z principu volného hodnocení důkazů, program na ochranu svědků
o 3) poměřování práva na spravedlivý proces s právem na nedotknutelnost osoby svědka
o ustanovení jsou v rozporu s LZPS
 Karenční doba II – Pl. ÚS 54/10
o ÚS zrušil část zákona o nemocenském pojištění (poskytování nemocenské za první 3 dny neschopnosti + současná
povinnost platit pojistné a regulační poplatky představuje porušení práva na přiměřené hmotné zajištění při
neschopnosti k práci) → zákonodárce přijal novelu, kterou karenční dobu znovu obnovil
o 1) právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci ve smyslu ustanovené čl. 30 (1) LZPS – V
obecné rovině je podstatou a smyslem (jádrem) tohoto práva zajištění určitého hmotného standardu postačující k
vedení důstojného života v případech, v nichž zaměstnanec není způsobilý obstarávat si v důsledku nemoci obživu
vlastní prací  povinnost státu je zajistit minimální standard x ne poskytovat sociální plnění v nejvyšší možné míře
o 2) zda napadená zákonná úprava nepopírá samu existenci, podstatu či smysl ústavně garantovaného sociálního práva.
Ustanovení čl. 41 (1) LZPS s ohledem na čl. 4 odst. 4 LZPS nelze samo sebou vykládat tak, že umožňuje
prostřednictvím zákonné úpravy ústavní garance zcela negovat
o K protiústavnímu zásahu spočívajícím v narušení podstaty a smyslu práva na přiměřené hmotné zabezpečení při
nezpůsobilosti k práci však k projednávané věci nedošlo.
o Napadená úprava zavádí tzv. KARENČNÍ DOBU v délce trvání 3 dnů, přičemž tří denní výpadek příjmů sice
nepochybně představuje jistý zásah do příjmů dotčených osob, avšak nejde o takový zásah, který by
onemocněným osobám okamžitě znemožnil dosažení hmotného standardu postačujícího k vedení důstojného
života => nemá takový charakter RDOUSÍCÍHO EFEKTU
47
 o 3) podle ÚS zároveň napadená ustanovení sledují legitimní cíl, jímž je omezení nemocenských dávek.
o 4) je způsobilý projít
 Nadstandardy v nemocnicích (př. lepší lehčí sádra za poplatek)
o ÚS zrušil – omezení práva na bezplatnou zdravotní péči
 Povinné očkování

6) Princip rovnosti v důstojnosti a právech, zákaz diskriminace12, ústavní ochrana menšin

 jeden ze základních principů právního demokratického státu
o Historicky už v Deklaraci práv člověka a občana (VFR)  rovnost v právech – fakticky si lidé rovni nejsou
(genetika…);
o Ústava 1920 zakotvuje rovnost občanskou, politickou, rasovou a ochranu náboženských a rasových menšin
o po WWII – rovnost v důstojnosti  snaha dorovnat přirozené rozdíly mezi lidm
 ÚS rozlišuje rovnost:
o akcesorickou – čl. 3 (1) = rovnost v přístupu k ZPS – vázaná na lidská práva a svobody (akcesorická nerovnost
zakládá porušení některého z lidských práv či svobod), lze se jí dovolávat jen v souvislosti s jiným základním právem
o neakcesorickou – čl. 1 = obecný zákaz diskriminace vylučující diskriminaci ve vztahu k určitým podezřelým
kritériům (národnost, rasa, majetek, vyznání, politické přesvědčení), vyloučení libovůle zákonodárce při daném
rozhodování)
 Princip rovnosti v Listině:
o LZPS čl. 1)  Rovnost v důstojnosti i právech
 interpretujeme jako rovnoprávnost = suma stejných P&P při neexistenci jakýchkoliv právních tedy formálních
privilegií. (usilovat o společnost materiálně si rovných lidí je objektivně neuskutečnitelné –viz komunismus)
 rovnost v důstojnosti původní cíl byl proti zamezení rozdílů daných rodem (šlechtictví zakázáno 1918)
o Čl. 3) základní práva se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství,
politického/jiného smýšlení, národního/ sociálního původu, příslušnosti k národnostní/ etnické menšině, majetku,
rodu nebo jiného postavení  zákaz diskriminace
o Čl. 4 (3) zákonné omezení musí být pro všechny za rovných podmínek;
o čl. 11 (1) rovnost vlastnického práva všech subjektů a jeho ochrany;
o čl. 21(3) rovné volební právo;
o čl. 24 příslušnost ke kterékoliv národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu;
o čl. 32 (3) rovnost manželských a nemanželských dětí;
o čl. 37 (3) všichni účastníci řízení u soudu jsou si rovni
o Čl. 29 pozitivní diskriminace – snaha o dorovnávání rozdílu mezi lidmi; zvl. Ochrana, zvláštní pracovní podmínky,
pomoc při přípravě k povolání – ženy, mladiství, zdravotně postižení
 Mezinárodní smlouvy:
o EÚLP – zákaz diskriminace čl. 14 - zakázaná kritéria:
 Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli
důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo
sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení
o MN úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace;
o Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen;
o Listina základních práv EU (čl. 21, obsahuje i sexuální orientaci)
 Zakazuje se jakákoli diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním
původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo přesvědčení, politických názorech či jakýchkoli
jiných názorech, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo
sexuální orientaci
 V oblasti působnosti Smluv, a aniž jsou dotčena jejich zvláštní ustanovení, se zakazuje jakákoli diskriminace na
základě státní příslušnosti
 Pl. ÚS 49/10 – test přímé diskriminace:
1. Jde o srovnatelné jednotlivce nebo skupiny?
2. Je s nimi nakládáno odlišně na základě některého ze zakázaných důvodů?
3. Je odlišné zacházení stěžovateli k tíži (uložením břemene nebo odepřením dobra)?
4. Je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tj. a) sleduje legitimní zájem a b) je přiměřené?
 Antidiskriminační zákon 198/2009 = z. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (přijat
k provedení příslušných unijních předpisů, v návaznosti na Listinu a MS)
o přenáší účinky Listiny do soukromoprávní roviny (zakazuje odlišné zacházení ve vybraných soukromých vztazích)
o Vztahuje se na: právo na zaměstnání a přístup k němu, přístupu k povolání / podnikání / SVČ, pracovní, služební
poměry a jiné závislé činnosti (i odměňování), členství a činnosti v odborových organizacích / profesních
komorách, sociální zabezpečení, sociální výhody, zdravotní péče, přístup ke vzdělání, přístupu ke zboží a službám,
včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti

12
Antidiskriminační zákon – vysvětlit v čem je jeho přísnost nad obecný zákaz diskriminace; Pl ÚS 18/15 zdanění vysokopříjmových důchodců (přezkum
zásahu do rovnosti)
48
 o Přímá diskriminace (s osobou je zacházeno méně příznivě, než by se zacházelo s jinou osobou ve stejné situaci)
nepřímá diskriminace (zdánlivě neutrální ustanovení nebo kritéria, kvůli kterým je některá osoba znevýhodněna
před ostatními);
o Diskriminací je i: obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, navádění k diskriminaci
o Má horizontální účinek – zakazuje diskriminaci v soukromoprávních vztazích
o přenos důkazního břemene na žalovaného (poté co žalobce prokáže odlišnost zacházení + tvrdí zakázaná kritéria)
o Dojde-li k porušení práv, právo domáhat se:
 upuštění od diskriminace;
 odstranění následků diskriminačního zásahu;
 přiměřené zadostiučinění;
 při značném snížení pověsti náhrada nemajetkové újmy
o nadstavba nad čl. 3/1 Listiny – přenáší účinky zákazu diskriminace do soukromoprávní roviny (soukr. vztahy, na které
se AZ vztahuje!)
 Pl ÚS 18/15 - Vysokopříjmoví důchodci
o zákon tehdy stanovil, že pokud má důchodce vedle důchodu jiný příjem, který přesahuje trojnásobek minimální mzdy,
tak tzn. že se mu i důchod bude zdaňovat. Standard byl, že se důchod nedaní.
o Tohle by nevedlo k přezkumu testem proporcionality, protože se jedná o sociální právo. Použil se čistě test racionality
a přesto to neuspělo. ÚS řekl, že je to zcela neracionální, protože ten, kdo vydělá ročně 349 tis. Kč (těsně spadne pod
hranici) nezaplatil žádnou daň a ten, kdo vydělá 350 tis Kč, tak zaplatil cca 15 tis Kč na daních. Jedná se velmi ostrou
hranici, proto tu úpravu daní z příjmu zrušit.
 Pl. ÚS 38/02 (299/2004) Zkoumání majetkových poměrů delikventa (výše příjmů ve vztahu k pokutě) –
ZAMÍTNUTO
o P návrh na zrušení části zákona o krajích – „přiměřenosti výše pokuty vzhledem k majetkovým poměrům delikventa“.
o argumentace ÚS: rovnost podle čl. 1 Listiny není chápána absolutně, ale relativně + akcesoricky ve vztahu k jiným
ZPS  pokud chceme pokuty přiměřené a individualizované, je nutné zohlednit i majetkové poměry
 Pl. ÚS 42/04 Diskriminace mužů v důchodovém pojištění (institut povinné přihlášky)
o ÚS VYHOVĚL a ustanovení zrušil. Muž se považuje za osobu pečující o dítě, jen pokud podá přihlášku k účasti na
důchodovém pojištění ve dvouleté lhůtě X ženy tuto administrativní překážku nemají
o  neporušují tedy tato ustanovení zásadu rovnosti v právech? ÚS říká, že stát se může rozhodnout, že určité skupině
bude poskytnuto méně práv než jiné, ale nelze to dělat libovolně + nelze ukládat neúměrné povinnosti.

Ústavní ochrana menšin v ČR13

● Menšina = dobře vymezená skupina osob, jež se odlišuje od okolní "většinové" společnosti a obvykle se i sama jako
skupinu chápe
● Historie:
o 1920 – hlava VI – ochrana národnostních, náboženských a rasových menšin (ze Saint-Germainské smlouvy) – zásada
rovnosti před zákonem, jazykové právo  1920/1926 ÚZ jazykový zákon (nad 20 % obyvatel v okrese právo na svůj
jazyk v úředním styku)
o 1948 – žádná;
o 1960 – důraz na kolektivní práva menšin – práva POL, MAĎ, UKR (nezabezpečovala práva etnických menšin;
Němci nebyli považováni za menšinu – žili rozptýleně)
o 1968 – ÚZ o postavení národností – 4 zvýhodněné nár: Pol, Maď, Něm, Ukr (Rusíni) – přiměřené zastoupení
v orgánech, vzdělání v rodném jazyce + úřední styk, sdružovací právo, právo rozhodovat o národnosti, národnost
nesmí být k újmě, zákaz odnárodňování – zrušen ÚZ 23/1991 (LZPS)
● Ochrana menšin v ČR
o v současné době 14 národnostních menšin – Poláci, Němci, Maďaři, Romové, Rusíni, Slováci, Rusové, Ukrajinci,
Řekové, Vietnamci, Srbové, Chorvati, Bělorusové, Bulhaři
o obecná úprava, není zvýhodnění některé z menšin; Slováci, Poláci, Němci – Smlouvy mezi ČR a zemí o dobrém
sousedství
o Podle LZPS rozlišujeme národnostní menšiny (otázka volby) a etnické menšiny (objektivní kategorie, nezávisí na
volbě)
● Menšiny nemusí být jen národnostní – i ženy v těhotenství, děti; mladiství; sociálně slabí; zdravotně postižení!
(menšinou můžou být i lidé s odlišným světonázorem, I náboženské menšiny – opírá se o svobodu vyznání)
o Ústava čl. 6 „…rozhodování většiny dbá ochrany menšin“ – nejen menšiny politické, ale i dle věku, pohlaví,
národnosti ... co nejširší výklad termínu „menšin“, málokdy přímo specifikováno, opačný názor byl dostatečně slyšen,
byl dostatečný prostor ho vyjádřit, mají právo ho zastávat i nadále a snažit se přesvědčit většinu o něm
o LZPS
 čl. 1 – rovnost (Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech)
 čl. 3: zákaz diskriminace + právo každého rozhodnout se, ke které národnosti chce patřit (zákaz nátlaku na
rozhodování a odnárodňování),

13
Souvisí s otázkou na rovnost; zacílení k pojmu menšina – čl. 6 ústavy (def. tím, že to není většina, libovolná skupina lidí jejich názor není majoritní);
specifické menšiny – zejména národností a etnické, ale i náboženské, zákonná úprava práv příslušníků národnostních menšin  která práva mají
kvalifikované menšiny + orgány, důležitá je informace, že „tradiční menšiny“ mají lepší postavení
49
 ● (1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a
náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní
nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
● (2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto
rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
 čl. 24 a čl. 25 Práva národnostních a etnických menšin
● Čl. 24 Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.
● Čl. 25 (1) Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména
právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v
jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.
(2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem
zaručuje též a) právo na vzdělání v jejich jazyku, b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku, c) právo
účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.
 čl. 29 ženy, mladiství, zdrav. Postižení
● Čl. 29 (1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na
zvláštní pracovní podmínky. (2) Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v
pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. (3) Podrobnosti stanoví zákon.
 čl. 32 – těhotné ženy, děti
● Čl. 32 (1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní
podmínky. (3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva. (4) Péče o děti a jejich výchova je
právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé
děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. (5) Rodiče,
kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu. (6) Podrobnosti stanoví zákon.
o Zákonná úprava a MS
 Zákon 273/2001 Sb. o právech příslušníků národnostních menšin
 198/2009 Sb. = Antidiskriminační zákon
 Rámcová úmluva o ochraně národních menšin
 MPOPP (26/27), EÚLP (čl.14 – zákaz diskriminace)
 Úmluva o odstranění rasové diskriminace
● Zákon o právech příslušníků národnostních menšin (273/2001 Sb.) – upravuje práva příslušníků menšin a působnost
ministerstev a státních orgánů ve vztahu k nim
o národnostní menšina = společenství občanů ČR žijících na území ČR – odlišující se společným etnickým
původem, jazykem, kulturou a tradicemi + projev vůle být považováni za nár. menšinu (etnická menšina legálně
definována není)  příslušníkem je občan ČR, který se hlásí k jiné než české národnosti
o Práva příslušníků menšin
 svobodná volba národnosti
 právo sdružovat se v národnostních sdruženích,
 účasti při řešení záležitostí týkajících se menšin  prostřednictvím výborů pro národnostní menšiny a Rady vlády
pro NM
 výbory pro národnostní menšiny
 v zastupitelstvu obce, kde se alespoň 10 % občanů hlásí k jiné než české národnosti
 kraj 5%
 Rada vlády pro národnostní menšiny
 = poradní a iniciativní orgán vlády pro otázky týkající se národnostních menšin
 Zasedají v ní zástupci 14 oficiálně uznaných menšin
 V PS Stálá komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny
 právo na užívání jména a příjmení ve svém jazyce
 právo na rozvoj a respektování kultury + na dotace pro zachování a rozvoj kultury, tradic a jazyků
 rozšiřování a přijímání informací v jazyce menšiny
o zavádí kategorii národních menšin „které tradičně a dlouhodobě žijí na území ČR“ (kvalifikovaná menšina) (není
definováno, které to jsou) + další práva:
 právo na vícejazyčné názvy a označení obcí, ulic, úřadů, budov ...
 na užívání jazyka v úředním styku, před soudy a ve věcech volebních
 na vzdělávání v rodném jazyce (např. mohou zřizovat soukromé školy a školky)

7) Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR14

 = je možnost / schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ a nést za to přiměřenou odpovědnost. Podle W.
Weischedela znamená „volný prostor možností volby, v jehož rámci může člověk rozhodovat sám o sobě za sebe sama.“
 podle Deklarace 1789 =,,Svoboda spočívá v možnosti konat vše, co neškodí nikomu jinému“
 čl. 1 – Lidé jsou svobodní a rovni v důstojnosti a právech;
 čl. 3 (3) – nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod
 Ústava – čl. 4: ,,základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci“ ; ZPS jsou vázány všechny moci ZM, SM,
VM

14
legální licence, enumerativnost veřejnoprávních pretenzí  osobní svoboda, nedotknutelnost osoby, zákaz nucených prací a další
50
 Svobodu můžeme realizovat na základě legální licence
o můžeme činit, co není zakázáno a nesmíme být nuceni dělat něco, co zákon neukládá, čl. 2 (3))
o + zaručena zásadou legality (enumerativnost veřejnoprávních pretenzí) státní moc lze uplatňovat jen v případech
a mezích stanovených zákonem (čl. 2 (2))
 Svoboda = je autonomní sféra (oblast) jedince, do které stát nemá právo zasahovat (nebo jen ve veřejném zájmu a
podle zákona)
o Není právo mít nárok na plnění (status activus)
o svobody občanů se musí navzájem respektovat  „svoboda jednoho končí, kde začíná svoboda druhého“
 Obecně ZPS – subjektivní veřejná práva = vymezují vztahy mezi jedincem a veřejnou mocí (ne mezi jednotlivci
navzájem)  domáháme se jich na státu; zakotveny v Listině  vynutitelné a obecně závazné
o nikdo jich nemůže být zbaven, ani se jich sám zbavit  nemohou být zrušeny žádným předpisem
o = nadpozitivní normy + přirozenoprávní povaha
 Ústavní záruky: Právo na spravedlivý proces – nezávislé soudnictví; Ústavní soudnictví, mezin. soudnictví; ombudsman;
 LZPS – svobody:
o Osobní svoboda a její omezení (čl.8);
 (1) Osobní svoboda je zaručena.
 (2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo
nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.
 (3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně.
Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin
propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí
vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.
 (4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24
hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o
vazbě nebo ji propustit na svobodu.
 (5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí
soudu.
 (6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez
svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7
dnů.
o Pohybu a pobytu (čl.14);
 (1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
 (2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je
opustit.
 (3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení
veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z
důvodu ochrany přírody.
 (4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan
nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
 (5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.
o Myšlení, svědomí a náboženského vyznání (čl.15(1));
 (1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství
nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
o Vědeckého bádání a umělecké tvorby (čl. 15(2));
 (2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
o právo svobodně projevovat náboženství nebo víru (čl. 16);
 (1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými,
soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.
 (2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své
duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
 (3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
 (4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro
ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
o Projevu (čl.17);
 (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
 (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i
svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
 (3) Cenzura je nepřípustná.
 (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické
společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu
veřejného zdraví a mravnosti.
 (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o
své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.
o právo svobodně se sdružovat (čl. 20 (1));

51
  (1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích,
společnostech a jiných sdruženích.
o svobodné volby (čl. 21 (1));
 (1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
o svobodná soutěž politických stran (čl. 22);
 Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat
svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
o svobodná volba povolání, právo podnikat (čl. 26 (1));
 (1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat
jinou hospodářskou činnost.
o svoboda sdružovat se v odborech (č. 27 (1))
 (1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.
o  Svobodný člověk je středobod celé Listiny  ustanovení 7-9 a 14-16 jsou jen restriktivní konkretizací svobody
 Ideová východiska
o Podle Johna Rawlse: Každou svobodu lze vysvětlit pomocí tří složek: 1) svobodné subjekty; 2) restrikce/ omezení
od nichž jsou osvobozeny 3) to, co smějí/nesmějí svobodně činit
o Katechismus katolické církve – lidská svoboda – Bůh stvořil člověka jako rozumovou bytost  možnost vlastního
rozhodování  svoboda je zakořeněná v rozumu – vůle jednat/ nejednat. Čím víc koná člověk dobro, tím více se
stává svobodným (opak  otroctví hříchu); Svoboda činí člověka odpovědným za jeho skutky v té míře, v jaké jsou
dobrovolné.
o Rousseau – člověk se rodí svobodný, ale všude je v okovech
o Hans Kelssen: Individuum svobodné od vlády státu nebo individuum, které se podílí na vládě ve státě, je
vyjádřením rozdílu mezi liberalistickým a demokratickým pojetím práv a svobod
 Nález ohledně zákonu na ochranu ovzduší (komínový zákon) – příslušná úřední osoba má oprávnění po upozornění na
znečišťování ovzduší vstoupit do obydlí a zkontrolovat topeniště
o ÚS: většina se shodla na tom, že to není nepřípustný zásah do domovní svobody, vzhledem k předchozí výzvě,
časovém limitu…  legitimní cíl – ochrana zdraví a životního prostředí, domovní svoboda má ustoupit  zákon
shledán ústavně konformním

Svoboda projevu a právo na informace v ČR15

 = svoboda vyjadřovat se bez cenzury a bez omezení
 LZPS: Hlava II-oddíl 2 Politická práva – čl. 17; svoboda myšlení představuje duševní sféru jednotlivce a jako taková není
přístupná právní regulaci; pojmovým znakem svobody projevu i práva na informace je určité množství informací
 Status negativus = záruky před neoprávněnými zásahy X status activus – je tu prostor pro seberealizaci člověka – správa
VV

1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny;

2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně
vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu
3) Cenzura je nepřípustná;
4) Svobodu projevu a právo vyhledávat informace lze omezit zákonem… (
5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeně poskytovat informace o své činnosti…

 Svoboda projevu zakotvena jako ve VDLP a MPOPP (čl. 19), EÚLP (čl.10)
o = vyjadřování názorů na společenské problémy na veřejnosti (názor nemá právní důsledky); svobodou projevu není
projevování vůle
o Zakotvena rovněž v čl. 16 (1) Svoboda projevu náboženství a víry; čl. 25 (1) právo menšin přijímat informace ve
svém jazyce; čl. 15 (2) svoboda vědeckého bádání  právo tyto výsledky zveřejňovat čl. 18 právo podat petici; čl.
19 právo shromažďovat se, volební právo
o Rozlišuje se, zda se jedná o hodnotový soud, nebo skutkové tvrzení (chráněny jen ty pravdivé)
o Slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem
o Lze omezit, jde-li o:
 opatření v demokratické společnosti nezbytné;
 pro ochranu práv a svobod druhých
 bezpečnost státu a veřejnou bezpečnost;
 ochranu veřejného zdraví a
 mravnosti
o Za projevené názory je třeba nést odpovědnost:
 přestupkový zákon: urážka, vydání v posměch, újma pro zakázaná kritéria;
 Trestní zákoník: neoprávněné nakládání s osobními údaji; hanobení národa, etnic. skupiny, rasy, přesvědčení;
podněcování k násilí; pomluva; šíření pornografie (násilné, ponižující pronografie)
o Zákaz cenzury – nelze projev omezovat předem, ze strany veřejné moci (nespadá sem autocenzura – vnitřní
mechanizmus uvnitř redakce nějakých novin)
15
Rejžek vs. Vondráčková – vnímat několik rovin, ne jen, že to byla veřejně známá osoba – projev je třeba vnímat v celém kontextu, rozlišování hodnotících
soudů a skutkových tvrzení; Pitomio; nález o zveřejňování mezd zaměstnanců veřejné správy (ale pochopí, když svůj čas budeme věnovat něčemu jinému  )
52
 Právo na informace = svoboda vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu
o subjektem je každý (jednotlivec i skupina obyvatel)
o Podporuje aktivní účast jednotlivců na životě státu – informovaný volič je důležitý pro demokratický stát
o Absolutní zákaz cenzury (nevymezeno, co to vlastně je; předběžná / preventivní a následná – ESLP: ochrana před
činností osoby, jejích právní postavení umožňuje omezit svobodu jiného)  cílem je zabezpečit dostupnosti informací
obyvatelům státu
o Svoboda tisku
o čl. 35 (2) právo na informace o stavu životního prostředí
o Zákon o svobodném přístupu k informacím 106/1999 Sb. („stošestka“)
 subjekty povinné poskytovat informace o jejich působnosti:
 státní orgány
 územní samosprávné celky
 veřejné instituce
 žádat může každá FO i PO – informace poskytnuty zveřejněním / na žádost
 nevztahuje se: centrální evidence účtů, průmyslové vlastnictví, uprav. zvl. zákonem, názory a budoucí
rozhodnutí či vytváření nových informací, utajovaná informace; obchodní tajemství; majetkové poměry
osob, které nejsou povinným subjektem, info osobní povahy
 Národní katalog otevřených dat
 Stížnost (neposkytnuto vůbec) / odvolání / správní žaloba
 častý střet: svoboda projevu a právo na informace X ochrana osobnosti, soukromí, osobních údajů o FO (čl. 7 odst. 1) 
používá se test proporcionality
 Nálezy ÚS
o I. ÚS 367/03 Rejžek vs Vondráčková = úst. stížnost hudebního kritika Rejžka proti rozhodnutí NS –VYHOVĚNO
o Hudební kritik Jan Rejžek se v článku vyjádřil o zpěvačce Heleně Vondráčkové, že se zapletla s minulým
režimem a je napojená na mafi. Vrchní soud Rejžkovi uložil omluvit se.
o ÚS řešil střet svobody projevu s právem na ochranu osobnosti
o ÚS se k věci vyjadřuje tak, že výrok Jana Rejžka o kontaktech zpěvačky s mafií je hodnotovým soudem, nikoli
tvrzením skutečnosti. Pokud obecné soudy požadovaly prokázání hodnotového soudu, postupovaly
protiústavně (porušily čl. 17 (2) Listiny a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod)
o Je potřeba nahlížet na celý článek (projev) a v jeho kontextu dané výroky posuzovat (kritik měl na mysli spíše
než organizovaný zločin pozadí populární hudby)
o ÚS dále tvrdí, že paní Vondráčková je osobou činnou v oblasti veřejného života – jako taková disponuje
snadnějším přístupem do médií než běžný občan, takže se k takovým výrokům může snadno vyjádřit a je jí dán
prostor.
o Veřejná diskuze je tím nejlepším fórem pro utváření názorů a hledání odpovědí, není tedy věcí soudů do takové
diskuze vstupovat
o Nález o platech veřejných zaměstnanců – 4 krokový test
 Zkoumat, zda informace slouží veřejné diskuzi
 Jestli se informace týká veřejného zájmu
 Subjekt žádající informaci musí mít postavení tzv. hlídacího psa – novinář, neziskovka, angažovaný občan
 Musí jít o existující informaci
o I. ÚS 517/10 Komunistická minulost soudců – ústavní stížnost na poskytnutí informací o členství soudců v KSČ 
VYHOVĚNO
 NSS rozhodl, že zveřejněním takové informace by bylo zásahem do práva na ochranu osobnosti 
 ÚS: právo na info je možno omezit jen ve veřejném zájmu  toto rozhodně není ten případ – nejde jen o
ledajakou, běžnou stranu: komun. minulost soudce může mít vliv i dnes – občan má právo znát tuto skutečnost
v rámci práva na nezávis. a nestranného soudce (možná námitka z podjatosti)
 + soudce, který byl členem KSČ se po revoluci sám vystavil možnosti a důsledkům veřejné pozornosti

8) Základní lidská práva a svobody v Listině

Pojem „základní práva a svobody“
 jsou to veřejná subjektivní práva – nemají temporální počátek ani konec, charakterizuje je čl. 1. Listiny
 lze považovat za zastřešující pojem, který zahrnuje dílčí okruhy vztahů mezi jedincem a státem
 Jsou všeobecná a nedotknutelná hodnota a základní kámen konstrukce deklarace a realizace ústavního práva každé lidské
bytosti nadané rozumem a svědomím (mající subjektivitu) a každého svobodného a demokratického státu založeného na
úctě k zásadám občanské společnosti a právního státu; vycházejí z principu nedotknutelnosti osoby, jejího soukromí a
lidské důstojnosti a principu svobody
 vznikaly společenským konsensem
 mají přirozenoprávní povahu – zakotvením se stávají obecně závaznými a vynutitelnými
 jsou nezadatelné, nezcizitelné, nezrušitelné a nepromlčitelné, ale jsou omezitelná

 V širším pojetí jde o všechna práva a svobody obsažená v Listině, v užším jen oddíl první hlavy druhé nadepsaný
Základní lidská práva a svobody, který upravuje

53
 o Fundamentální lidská práva a svobody, které jsou kulturou daného prostoru a času považována a chráněna jako
práva přirozená, absolutní, nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná; jako práva, jež má člověk ze
samé podstaty toho, že je lidskou bytostí, a která jsou nezbytná proto, aby člověk jako lidská bytost mohl v dané
společnosti důstojně žít; minimální předpoklady důstojného lidského života
o Práva zde uvedená existují ze samé své podstaty nezávisle na dané státní moci a jednotlivými demokratickými státy
jsou garantována v jejich právních řádech
o Zahrnují zpravidla základní práva ústavně přiznaná všem FO, tj. každému člověku bez ohledu na jakékoli rozdíly,
které mohou mezi lidmi existovat
o Základní práva, která nejsou spjata s občanským statutem jednotlivce (státním občanstvím), ale náleží každé lidské
bytosti od jejího narození do smrti
o Stát omezuje především sám sebe (aby nezasahoval), ale i ostatní, aby nezasahovaly do nejintimnější sféry člověka
o Obecný princip svobody (můžu cokoliv) X konkrétní ústavně chráněné svobody
 Čl. 5: způsobilost mít práva – každý má právní osobnost a s věkem nabývá i plnou svéprávnost, omezení svéprávnosti jen
soudem, v řádném procesu a jen v nezbytné míře
 Čl. 6: právo na život – povinnost státu člověka nezabíjet, ale i jeho život chránit (zákony, příp. efektivní vyšetření smrti,
zákaz trestu smrti, zaručuje jen narozeným lidem (čl. 6/1 druhá věta lidský život hoden ochrany již před narozením – spíše
objektivní ústavní hodnota), limit v odst. 4 (co není porušení práva – př. nutná obrana)
 Čl. 7: nedotknutelnost osoby a jejího soukromí – obecná zásada, rozšířená dalšími právy; tělesná i duševní integrita
(Nálezy o povinném očkování – proporcionalita, převažuje zájem na ochraně veřejného zdraví)
o zákaz mučení – absolutní, státu z něj plyne řada pozitivních závazků (souvisí hodně např. s vyšetřováním TČ a
postupem OČTŘ)
 Čl. 8: osobní svoboda – omezené možné jen ze zákonných důvodů, zákonným způsobem a s přivolením soudu (výjimky
jen krátkodobé omezení – odst. 3 a 6); nikdy jen pro neschopnost dostát smluvním závazkům! Procesní záruky –
neprodlené seznámení s důvody zatčení, soud v přiměřené lhůtě, nárok na odškodnění (při neoprávněném
zatčení/zadržení); TČ zbavení/omezování osobní svobody
 Čl. 9: zákaz nucených prací a služeb – každá práce/služba vymáhaná pod pohrůžkou trestu a které se os. Nenabídla
dobrovolně, výjimky v odst. 2
 Čl. 10: lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a ochrana jména, soukromý a rodinný život
o Odst. 1 – nekvalifikované ZP, Z Listiny neplynou možná zákonná omezení >> lze omezit jen v případě kolize
s jiným ZP/úst. Hodnotami
o Odst. 2 a 3 – „zákonem pozitivně vymezitelná“ („neoprávněný“ – prostor pro zákonodárce pro vymezení
oprávněného zásahu)
 Čl. 11: právo vlastnit majetek – viz níže
 Čl. 12: nedotknutelnost obydlí – speciální k právu na soukromí, široké chápání „obydlí“ (místa pracovních a zájmových
aktivit – možnost prohlídky jen s nařízením soudu, dříve mohl nařídit i SZ), ÚS - kontrola kotlů
 Čl. 13: listovní tajemství – informační sebeurčení, význam hlavně pro vyšetřování TČ a možnost odposlechů (jen u
úmyslných TČ a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené - §88a
TŘ)
 Čl. 14: svoboda pohybu a pobytu – občané – neomezené právo pobývat, vstupovat na území, ale i jej opustit! Cizinci
zaručeno nemají
 Čl. 15: svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání – Listina vůbec nepočítá s možností jejich omezení
(„nekvalifikované ZLP“), zákonem lze omezit až vnější projevy (čl. 16/4 a 17/4); zároveň zákaz vázanosti státu na
výlučnou ideologii/náboženství (čl. 2/2L)
o Odst. 2: vědecké bádání a umělecká tvorba – též institucionální záruky: akademické svobody, autonomie
univerzit
 Čl. 16: svoboda náboženství a víry, církve a náboženské společnosti – autonomie církví a náboženských spol.

Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR)16

 = přímé a výlučné právní panství určité individuálně určené osoby (vlastníka) nad konkrétní věcí
 jeden ze základních právních institutů – už Římané uznávali právo držet, užívat, požívat, nakládat, zcizit, převést,
zničit, opustit
 přímé, výlučné, právní panství nad věcí působící erga omnes; NOZ: něčí vlastnictví = vše, co někomu patří, všechny
jeho věci ne/hmotné jsou jeho vlastnictvím
 je omezitelné a plynou z něj povinnosti  vlastnictví zavazuje: nesmí být zneužito… (viz čl. 11(3))
 X oproti komunistické éře ČR vyznává princip svobody podnikání a ochrany vlastnictví – základ tržní ekonomiky
o  princip může kolidovat s principem sociálního státu (míra zdanění, rozsah regulace podnikání)  je nutné
najít ideální poměr – to je hlavní příčinou politických střetů
 Historie:
o 121/1920
 Soukromé vlastnictví lze omeziti jen zákonem; vyvlastnění je – na základě zákona a za náhradu nebo za
nic
 explicitně nezaručuje vlastnictví; předpisy mohou upravit podmínky vyvlastnění či konfiskace

16
Naučit se čl. 11 (doslova „vnímat každou větu“), odst. 3 – co nelze, vyvlastnění (vycházet z otázek ze správy); daně a poplatky, historie není důležitá, ale
tušit něco o období komunismu a různých druzích vlastnictví  nynější úprava se proti tomu vymezuje explicitním zakotvením rovnosti vlastníků
54
 o150/1948 – papírově stejné podmínky (vlastnictví lze omezit jen zákonem; vyvlastnění jen za náhradu…)
 praxe jiná!
o 100/1960 – rozlišuje Státní vlastnictví (národní majetek všeho lidu) X Družstevní vlastnictví (družstva)
 + Osobní vlastnictví ke spotřeb. předmětům (osobní a domácí potřeby), rodinné domky a úsporám
nabytých prací
 hierarchická diferenciace vlastnictví – Socialistické -> družstevní  soukromé
 Listina čl.11
o (1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.
Dědění se zaručuje“ – každý – zdůrazněno po WWII; rovnost vlastníků (subjekty vlastnického práva mohou být
FO i PO, bez ohledu na státní příslušnost, vlastnictví má pro ně stejný zákonný obsah a stejnou ochranu)
 mimo výjimky předpokládané v Ú/ Listině nemůže být omezeno – považuje se za základní lidské právo
(vlastnictví je nepromlčitelné, neporušitelné)
 výslovná záruka dědění
o (2) Uvedeny výjimky ze základního principu nedotknutelnosti a rovnosti (který majetek je jen ve vlastnictví
státu, jen občané, PO se sídlem na území ČR…) – výjimky z (1)
 Jen ve vlastnictví státu – např. dle horního zákona je nerostné bohatství na území ČR ve vlastnictví
státu; stát vlastní dálnice a silnice 1. třídy, maj. na území vojenských újezdů, letiště Praha-Ruzyně
 Jen ve vlastnictví občanů – po revoluci při privatizaci, aby nemovitosti neskupovali devizově
zvýhodnění cizinci (mezinárodním právem dovolená nerovnost)
o (3) Vlastnictví zavazuje – vlastnictví neznamená jenom právo, ale i povinnost (aby vyloučil možné negativní
dopady na obecný zájem) – základ pro zákonodárce k omezení
 nesmí být zneužito na újmu práv druhých; nesmí být v rozporu se zákonem chráněnými zájmy; nesmí
poškozovat lidské zdraví, přírodu a ŽP, nad míru stanovenou zákonem
o (4) Vyvlastnění je možné a) ve veřejném zájmu; b) jen na základě zákona; c) za náhradu
 zákon o vyvlastnění 184/2006 Sb. – jen jestliže veř. zájem na dosažení účelu stanoveného zvláštním
zákonem převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného – mělo by být použito, jen
nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak
o (5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona – materiální základ pro fungování státu; judikatura:
základní konstrukční prvky daně musí být dány zákonem (další detaily mohou být v podzákonném předpisu)
 daň je povinná rozpočtová platba – bez bezprostřední protihodnoty
 ÚS používá test vyloučení extrémní disproporcionality – 3 otázky: 1) zda daň nepůsobí
retroaktivně; 2) zda daň není diskriminační; 3) zda nemá rdousící efekt (přehnaná)
 Restituce = odstranění protiprávnosti při převodu vlastnictví s účinky ex tunc X Vyvlastnění = nucené odejmutí
vlastnického práva s účinky ex nunc
 MS: Všeobecná deklarace LP; Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o ochraně LP
 Nález Jezy na Labi (24/04) – viz výše
test vyloučení extrémní disproporcionality u daňového zákonodárství (otázka na vlastnictví) – rdousící efekt

9) Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, záruky17

 = práva zaručená ústavou, která umožňují občanům účastnit se na rozhodování o veřejných záležitostech. Jsou založena na
principu svobody a rovnosti, osobní nezávislosti (autonomie), politického sebeurčení a práva na politickou spoluúčast
(participaci).
 LZPS hlava II; oddíl 2 – Politická práva (čl.17-23)
 Systematika – stanoven objekt (co se zaručuje); kdo je subjektem; jaké jsou podmínky omezení + absolutní zákazy
 Obecná charakteristika politických práv:
o spjata s klíčovými prvky moderního demokratického státu – repr. demokracie, volební právo, pluralita, soutěž
politických stran
o umožňují FO účast na správě veřejných věcí, účastnit se formování státních orgánů a uskutečňování státní moci
o vychází z principu suverenity lidu; i zde se promítá princip rovnosti (rovný přístup k veřejným funkcím)
o musí být vykonávána osobně; představují oprávnění  možnost aktivního konání (status activus)
o pouze jednou „svoboda“ (projevu), všude jinde „právo“; 17(5) výslovně „povinnost“ (státních /samosprávných
orgánů)
o žádné není v režimu čl. 41(1) („domáhat se jen v mezích prováděcího zákona“)  lze se domáhat přímo z LZPS (ale
lze je omezit zákonem)  trochu složitější u volebního práva (nelze izolovaně, podmínky také zákonem)
 Historie – Bill of Rights z 1689; 10 dodatků Ústavy USA (taky Bill of Rights 1791); Deklarace práv člověka a občana 1789
o nejstarší evropské ústavy obvykle svobodu projevu včetně zákazu cenzury, právo petiční, shromažďovací,
spolčovací
o po 2.sv.v. mez. regulace, VDLP, MPOPP, EÚLP; LZP EU (občanství EU – právo volit do EP, petiční právo)
 Subjekty:
o především občané – úzká vazba na stát (jen občané: založit politickou stranu, správa VV; AVP; PVP; přístup
k veřejným fcím, právo na odpor)
o proces evropské integrace  např. komunální volby i cizinci s trvalým pobytem, když je MS (AVP i PVP)

17
Jednotlivá politická práva, jedno nebo dvě podrobněji.
55
 o cizinci co jsou občané jiných členských států EU – právo volit na území ČR do Evropského parlamentu – musí mít
bydliště alespoň 45 dní trvalý pobyt nebo přechodné bydliště v ČR
o doplňující podmínky stanoveny zákony: věk, způsobilost; práva často realizovatelné jen ve společenství s ostatními
o některá politická práva mají i PO – např. právo sdružovací
o čl. 44 – některé subjekty jsou z výkonu vyloučeny
 soudci a prokurátoři – zákon může omezit právo na podnikání a jinou hospod. činnost, právo zakládat pol.
strany a sdružovat se v nich
 zaměstnancům státní správy a územní samosprávy – zákon může omezit právo na podnikání a jinou hospod.
činnost, právo zakládat pol. strany a sdružovat se v nich, právo na stávku
 příslušníci bezpečnostních sborů a ozbrojených sil – zákon může omezit právo na podnikání a jinou hospod.
činnost, právo zakládat pol. strany a sdružovat se v nich, právo na stávku, právo petiční a shromažďovací, právo
na odbory
 povolání bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví – zákon může omezit právo stávky
 Obsah:
o Svoboda projevu a právo na informace (čl. 17): nepřípustnost cenzury; povinnost státních orgánů a orgánů územní
samosprávy poskytovat informace o své činnosti; Lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti
nezbytná…
o Petiční právo (čl. 18): ve věcech veřejného/společného zájmu; peticí nelze zasahovat do nezávislosti soudců; peticí se
nesmí vyzívat k porušování ZPS zaručených Listinou
o Shromažďovací právo (čl. 19): lze omezit jen jedná-li se o ochranu ZPS druhých – shromáždění nesmí být
podmíněno povolením orgánu veřejné správy (shromáždění se jen oznamují!)
o Sdružovací právo (čl.20): právo sdružovat se ve spolcích, jiných sdruženích; zakládat politické strany a hnutí; výkon
lze omezit zákonem; politické strany a hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu
o Volební právo (čl. 21): právo podílet se na veřejné správě (aktivně – přímo nebo pasivně – svobodnou volbou svých
zástupců); volby se musí konat pravidelně; volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním;
občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím
o Svobodná soutěž politických sil (čl. 22) – limit pro zákonodárce – úprava musí umožňovat svobodnou soutěž
politických sil (viz také čl. 5 Ústavy), síly - širší pojem (př. Milion chvilek pro demokracii) X strany
o Právo na odpor (čl. 23) – krajní prostředek; jen pokud je činnost úst. orgánů znemožněna; proti vnitřnímu i
vnějšímu nebezpečí – při odstraňování demokratického řádu LP a ZS založeného LZPS
 Omezení
o obecná rovina čl. 4 – meze za podmínek Listiny zákonem
o všechny pol. práva kromě práva podílet se na správě VV mají podmínky / jsou omezitelná (+ krizový zákon: právo
shromažďovací)
o jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné + další důvody (např. ochrana práv druhých, bezpečnost
státu, veřejná bezpečnost, ochrana veřejného zdraví a mravnosti, ochrana veřejného pořádku majetku nebo
předcházení TČ)
o absolutní zákazy – cenzura je nepřípustná; zákaz zasahovat peticí do nezávislosti soudů; peticemi se nesmí vyzývat
k porušování ZPS zaručených L; shromáždění nesmí být podmíněno povolením orgánu VS, politické strany a hnutí
jsou odděleny od státu
o mimořádné stavy – při vyhlášení nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva a v jakém rozsahu se omezují a
které povinnosti se ukládají
o Konkretizace v zákonodárství: existují komplexní běžné zákony zaměřená na jednotlivá práva; (zmatek ve volebních)
+ roztříštěnost realizace svobody projevu a práva na informace
 Soutěž politických sil – čl.22: Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat
a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. ← musí ji umožňovat zákonná úprava (= čl.
9(2) + konkretizuje čl. 9(3) Ú)

Petiční právo v ČR
 petitio = žádat; dnes chápáno jako specifická forma svobody projevu a nástroj prosazení jiných práv a svobod
 = žádost nebo prosba jedné/více osob (petentů), aby orgánu státní moci v rámci svých svěřených pravomocí dal
požadované svolení, napravil škodu, či jinak jednal (každý! bez omezení věku, svéprávnosti)
 LZPS – Hlava II – oddíl 2 – čl. 18
o (1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veř. / jiného společného zájmu má každý právo sám / s jinými obracet se na
státní orgány / orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi
o (2) Petice nesmí zasahovat do nezávislosti soudů;
o (3) Nesmí se jimi vyzývat k porušování ZP zaručených LZPS
o čl. 44 – zákon může omezit petiční právo příslušníkům bezpečnostních sborů/ ozbrojených sil (pokud souvisí s
výkonem služby)
 Zákon o právu petičním 85/1990 Sb. – vydán ještě před přijetím listiny – občan se vykládá jako „každý“ (čl. 42 (3)) (PO
je-li to v souladu s cíli její činnosti, ne PO veřejného práva – adresáti petic)
o Petice: jednotlivý občan/ petiční výbor (zvolí si zástupce) – nemusí se nikde hlásit, petiční výbor není PO;
 státní orgány jsou povinny petici přijmout (alt. od 5 dnů postoupit příslušnému orgánu), posoudit její obsah a do
30 dnů odpovědět – nemusí se jí řídit!

56
  Náležitosti petice:
 Musí být písemná
 Jménu, příjmení a bydliště toho, kdo ji podává (Výbor/Jedince/ Organizace);
 Musí z ní být zřejmé, čeho chce dosáhnout
 Podpisový arch: Jméno, příjmení, bydliště a podpis (když chybí text petice, musí být označen + kdo sestavil)
o Ten, kdo sbírá podpisy/ předává je úřadu je povinen dodržovat zákon o ochraně osobních údajů  shromažďování
údajů v souladu se stanoveným účelem  nemůže získané údaje předávat jiným osobám/ subjektům než orgánu,
kterému je petice určena
 Zákon 90/1995 Sb. o jednacím řádu PS – petice se doručí petičnímu výboru – posoudí náležitosti  příslušný orgán
rozhodne, jestli vyslechne pisatele a jestli o tom uvědomí příslušného ministra/vedoucího ústřední orgán státní správy; po
šetření orgán vyrozumí toho, kdo petici podal (uvede stanovisko k obsahu)
 Zákon 107/1999 o jednacím řádu Senátu
 petice se doručují petičnímu výboru  zkontroluje náležitosti  postoupí orgánu S, kterému to náleží  ten
rozhodne, jestli vyslechne pisatele petice/ jestli o tom uvědomí vládu…  vyrozumění podavatele  uvede
stanovisko k obsahu a způsob vyřízení
o Je-li petice podepsána min. 10 000 osobami, zařadí se na pořad nejbližší schůze S (po provedení příslušného šetření);
Zástupce petičního výboru má přístup do jednacího sálu a právo vystoupit v rozpravě
 Zvláštní případy užití petic: petice podporující kandidáta (Senát 1000; Prezident 50 000; nutno uvádět navíc rodné
číslo); Zakládání politické strany
 dle ÚS: nečinnost st. orgánu při projednávání petice nelze považovat za zásah do ZPS  protože LZPS zaručuje jen právo
na podání petice (I. ÚS 21/1994)  později už uvádí, že je povinnost reagovat (II. ÚS 20/1998)
 Petiční právo v EU: zaručeno v LZP EU – každý občan EU má petiční právo k EP

Shromažďovací právo
 LZPS: Hlava II – oddíl 2- čl. 19.

(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.

(2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření nezbytné pro ochranu
práv a svobod druhých, ochranu veř. pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění nesmí
být podmíněno povolením orgánu veřejné správy“  není v režimu povolovacím, ale pouze ohlašovacím

 subjektem je dle LZPS každá fyzická osoba; iniciátory můžou být i PO; přítomnost více lidí na 1 místě; průvod je také
shromážděním
 = slouží k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na
řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek (ústavně chráněná: jen ta pokojná!)
 shromáždění mohou být podle judikatury NSS minimálně dvě osoby (záleží na účelu a intenzitě vzájemné interakce)
 Zákon o právu shromažďovacím 84/1990 Sb.
o působnost vykonávají obecní úřady (Praha – magistrát); pověřené obecní úřady (přesahuje obec), krajské úřady, MV
ČR
o svolavatel: občan starší 18 let; PO se sídlem v ČR; skupina osob
o písemné oznámení příslušnému úřadu (ne dřív než 6 měsíců před – minimálně 5 dní před) – úřad může povolit
kratší lhůtu v odůvodněných případech; úřad může navrhnout jinou dobu a místo; stanovit podmínky konání
o nemusí se oznamovat: v obydlích; uzavřených prostorách; PO pro členy; náboženské shromáždění (kostel,
modlitebna, procesí, pouť)
o náležitosti:
 účel; den, místo, doba zahájení;
 předpokládaná doba ukončení (pokud se koná na veřejném místě);
 počet účastníků;
 opatření k zajištění souladu se zákonem – počet pořadatelů a jejich označení
 je-li to průvod, pak trasu;
 jméno, příjmení, nar., adresu svolavatele, kontaktní email/telefon + zástupce
 souhlas vlastníka pozemku (pokud to není na veřejném)
o povinnosti svolavatele: být přítomen, řídí shromáždění; dává pokyny pořadatelům; ukončuje jej; součinnost s úřady
o úřad může
 navrhnout, aby se konalo na jiném místě nebo v jinou dobu
 vyslat zástupce a sledovat průběh, udílet pokyny k zajištění účelu, případně rozpustit; vyžadují-li to okolnosti na
místě/povaha/rozsah shromáždění  může takto postupovat zástupce úřadu / policista
 stanovit podmínky pro konání, jestliže se mají na stejném místě a ve stejnou dobu konat 2 shromáždění a
nedošlo mezi svolateli k dohodě
 zakázat, když ohlášený účel směřuje (judikatura připouští zákaz, i když se ohlášený účel liší od domnělého
skutečného)
 k popírání/omezování osobních/politických práv pro podezřelá kritéria
 k násilí nebo hrubé neslušnosti
 k porušování ústavy a zákonů
 lze zakázat na místech, kde hrozí nebezpečí pro zdraví  úřad navrhne jiné místo
57
  rozpustit – koná se, ačkoliv bylo zakázáno / nastaly okolnosti odůvodňující zakázání / účastníci páchají TČ a
nezdařilo se zjednat nápravu
 do 3 dnů od oznámení zákaz / rozpuštění X žaloba ve správním soudnictví: KS – podat do 15 dnů; soud: do 3
dnů
 Omezení:
o zákaz 100 m od jednání ÚS [§25 ZÚS]/v blízkosti budov Parlamentu [vymezeno v příloze shromažď. zákona]
o LZPS: opatření nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých/veřejného pořádku/ zdraví, mravnosti
o omezení čl. 44 – pro příslušníky bezpečnostních sborů a ozbrojených sil v souvislosti s výkonem služby
 Přestupky pro pořadatele:
o Svolání bez ohlášení (nevede k rozpuštění shromáždění);
o pořádání zakázaného shromáždění;
o porušení povinnosti vydávat pokyny k zajištění řádného průběhu bezpečnosti;
o porušení povinnosti požádat o pomoc úřad / Policii
 Přestupky pro účastníky:
o neuposlechnutí pořádkových opatření svolavatele;
o neoprávněné stěžování účastníkům shromáždění přístup na shromáždění;
o pokud má účastník střelnou zbraň/ pyrotechnika/ podobné předměty;
o zakrytý obličej
 Judikatura – NSS:
 Křišťálová noc I a II – pochod pravicových extremistů 10. 11. Židovským městem  1. rozsudek – připustil možnost
zákazu shromáždění pro závadnost nejen oznámeného, ale skutečného účelu shromáždění (odvozeno z osoby
svolavatele, data a místa konání); 2. rozsudek výklad potvrdil  ale uvalil na obecní úřad důkazní břemeno
 Ptačí potok: NSS: fyzická přítomnost min.2 FO; na určitém místě v daný čas; homogenní uskupení; vzájemná
interakce; musí tam být nějaký politický cíl

Právo sdružovat se v Listině a jeho záruky 18

● = právo veřejně se sdružovat za účelem vytváření, šíření a prosazování názorů a idejí
● je jedním ze základních práv moderní demokratické společnosti
● provázáno se shromažďovacím právem, neboť obě tyto práva jsou považována za neoddělitelnou součást svobody
projevu
● kategoricky se řadí k politickým právům  hraje významnou roli při vytváření veřejného mínění
o sdružovací právo předpokládá možnost vytvářet společenská tzn. nestátní sdružení (zájmové spolky a organizace) ale i
politické strany, církve, odbory apod. – ale zároveň i možnost do těchto spolků vstupovat a vystupovat z nich
● cílem spolku je uspokojovat a chránit zájmy svých členů – ne vytváření zisku (podnikání jen jako vedlejší činnost pro
financování činnosti spolku) ani neusilují o podíl na výkonu státní moci
● dva aspekty: pozitivní ( právo sdružovat se) X negativní (právo nezadružovat se – nikdo nesmí být nucen ani
diskriminován)
● Právní úprava: LZPS (čl. 20); NOZ (§214); Z. o sdružování v politických stranách a hnutích a Z. o sdružování v církvích,
EÚLP, MPOPP
(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými sdružovat se ve spolcích, společnostech a
jiných sdruženích
(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a hnutí a sdružovat se v nich
(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem (bezpečnost státu, veřejná bezpečnost, veřejný
pořádek, předcházení TČ, pro ochranu práv a svobod druhých)
(4) Politické strany a hnutí, jakož i jiná sdružení, jsou odděleny od státu
● Čl. 25 (1) – právo národnostních a etnických menšin se sdružovat v národnostních sdruženích – dává příležitost
posilovat svou kulturní hrdost, vytvářet a udržovat pospolitost uvnitř komunity, obhajovat svá práva a upevňovat své
postavení ve společnosti jako celku
● Typologie sdružení
o 1) Spolky podle občanského práva - §214 a dál – spolek (PO) vytváří aspoň 3 osoby se společný zájmem;
 Spolek = samosprávný + dobrovolný svazek členů; víc spolků = svaz; název = zapsaný spolek/spolek/ z.s.
 Hlavní činnost – uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. NE podnikání /
výdělečná činnost (jen jako vedlejší k podpoře hlavní nebo k hospodárnému využití spolku)
 stanovy – název + sídlo; účel; P&P členů; určení statutárních orgánů – jdou různé druhy členství
 založení:
 ustavení – zakladatelé na ustavující schůzi nebo shodou na stanovách
 vznik: dnem zápisu do spolkového rejstříku – vedou Krajské soudy; členem může být i PO (zastoupena
statutárním orgánem)
 orgány – statutární a nejvyšší; členská schůze
 zrušení – soud na návrh oprávněné osoby nebo i bez návrhu: vyvíjí zakázanou činnost, nutí osoby k členství /
účasti / brání vystoupit
o 2) Odborové organizace dle LZPS – čl. 27 (hospodářské a sociální právo – hlava IV)

18
Čl. 20 zejm. odst 1; znát bazální principy občanského zákoníku – vznik, do jaké míry může zákon zasahovat, rozdíl právní úpravy spolků a politických stran,
kdo může být členem, struktura...; asi se týká i obchodních korporací; církve
58
  = sdružení, jejichž cílem je prosazování zájmů při utváření a stanovování pracovních, sociálních nebo
hospodářských podmínek; předpoklad pro kolektivní vyjednávání; vznikají nezávisle na státu;
 = svoboda koaliční – sdružení zaměstnanců/ zaměstnavatelů  prosazování zájmů
 upraveny NOZ; Zákoníku práce, §3046 org. sui genesis; „Ustanovení NOZ o PO a spolku se použijí
přiměřeně jen v tom rozsahu, v jakém to neodporuje jejich povaze“
 vznik: den po dni doručení oznámení o založení
 Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů
mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti
státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
 právo na stávku je zaručeno (čl. 27 (4), NE: soudci, prokurátoři; ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, čl.44: lze
omezit pro: osoby v povoláních nezbytných pro ochranu života a zdraví; zaměstnancům státní/ ve funkcích, které
určí)
 lze omezit čl. 27(1-3) ozbr. silám, bezp. sborům (dle čl.44)
o 3) Církve a náboženské společnosti – Zákon 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a
náboženských společností
 = dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy
víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry, ať veřejně nebo soukromě, a zejména s tím společného
shromažďování, bohoslužby, vyučování, duchovní služby a obecně prospěšné činnosti  souvisí se svobodou
projevu, náboženského vyznání a svobodou projevovat své náboženství (a odpovídající zákaz diskriminace)
 církve/náboženské společnosti:
 1) neregistrované (nemají právní subjektivitu);
 2) registrované
 církev/náboženská společnost se stává PO registrací  ministerstvo kultury (min. 3 FO -18 let)
 návrh: min. 3 občané 18 + / cizinci s TP, základní charakteristika církve; zápis o založení; podpisy
300 občanů / cizinců s TP, kteří se k církvi hlásí
 základní dokument: název, poslání církve; základní články její víry, sídlo a organizační strukturu
 a) bez zvláštních práv
 b) se zvláštními právy – musí být registrovaná a podávat výroční zprávy min 10 let; řádně plnit
závazky, bezúhonnost, min. promile podpisů populace ČR
 mohou vyučovat náboženství ve školách, poskytovat duch. služby v ozbroj. silách/vazbě/vězení,
konat církevní sňatky, zřizovat církevní školy, zachovávat povinnost mlčenlivosti u zpovědi (součást
tradice církev alespoň 50 let ALE povinnost překazit TČ)
 MIN. kultury vede Rejstřík registrovaných církví; Rejstřík svazu církví; Rejstřík evidovaných PO
o 4) Politické strany a politická hnutí – viz. otázka 14 (od spolků se liší: ucházejí se o moc, získávají fin. prostředky
od státu, státní kontrola)

10) Politické strany v právním řádu ČR19

 = politická strana je politická organizace, která nominuje kandidáty do veřejných úřadů pod svým vlastním jménem,
prosazuje určitou ideologii, nebo je vytvořená za účelem řešení nějakého problému.
 Politická strana je charakterizována: snahou o získání politické moci ve volbách; dobrovolnou, otevřenou a trvalou
organizací a společnými zájmy jejích členů (respektive alespoň jedním společným zájmem).
 Právní úprava: LZPS čl. 20, čl. 22; Ústava čl. 5, čl. 6 (LZPS+čl.21 volby)
o Čl. 5 Ústavy: Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran
respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
o Čl. 6 Ústavy: Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny
dbá ochrany menšin.
o Čl. 20 Listiny odst. 2: Občané mají právo zakládat též politické strany a hnutí a sdružovat se v  nich;
o Čl. 20 Listiny odst. 4: Politické strany a hnutí, jakož i jiná sdružení, jsou odděleny od státu
o Čl. 21 Listiny:
(1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
(2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem.
(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví
zákon.
(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.
o Čl. 22 Listiny: Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a
ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
o Zákon o sdružování v politických stranách a politických hnutích (424/1991 Sb.) + volební zákony
 Obecně:
o = je to zvláštní projev sdružovacího práva
o Zaručeno pouze občanům
o LZPS rozlišuje strany a hnutí (historické pojetí)  v platném právu nejsou vyznačeny rozdíly
19
zákon o sdružování v pol. stranách – vznik, zánik, rozpuštění, nová úprava financování pol. stran  vznik Úřadu pro dohled nad hospodařením pol. stran +
související povinnosti stran; ÚS: dělnická strana, volby v Teplicích NSS (list Vladimíra Soukupa);
Pozn. může být soudce členem pol. strany? Ne – ale není to uvedeno v zákoně, pouze se to dovozuje. Strana může být rozpuštěna i z důvodu, že nepředloží
výroční zprávu Úřadu, nicméně nejdříve by předcházelo pozastavení činnosti.
59
 o právo sdružovat se v pol. stranách přísluší jen státním občanům (na rozdíl od obecného sdružovacího práva)
o Rozdíly oproti občanským sdružením:
 strany kandidují, usilují o moc; mobilizují voliče, mají politický program
 účel: k aktivní účasti na politickém životě, na vytváření zákonodárných sborů a orgánů samosprávy
 získávají finanční prostředky od státu (stálý příspěvek na činnost + mandát /jednorázový příspěvek na volební
náklady)
 Zákon stanovuje, co může být příjmem strany; kontrola ze strany státu  předkládají finanční zprávu PS
 Členem nemůže být osoba mladší 18 let! Občan může být členem jen jedné politické strany! (ale chybí sankce)

Zákon o sdružování v politických stranách a hnutích

 Občané (jen FO starší 18 let, ne neslučitelnost) mají právo se sdružovat v politických stranách a v politických hnutích 
slouží k účasti na pol. životě společnosti, zejm. vytváření ZM a orgánů vyšších ÚCS a orgánů místní samosprávy
 k výkonu není třeba povolení státu  ale strany podléhají registraci u MV; jsou PO
 stát může zasahovat jen na základě zákona a v jeho mezích
o zákaz vniku/ činnosti:
 strany, které porušují Ú a zákony;
 nedemokratické stanovy/orgány,
 směřují k uzurpaci moci, k potlačení rovnoprávnosti, práv a svobod občanů;
 ohrožení mravnosti, veřejného pořádku
o další omezení: jsou odděleny od státu, nesmí vykonávat funkce státních orgánů ani je nahrazovat; nesmění
ukládat povinnosti (vyjma členům), nesmějí mít ozbrojené složky, organizovány zásadně na územním principu
(ne např. na pracovištích)
 Vznik:
o Návrh na registraci se podává MV: min. 3členný přípravný výbor (jméno/příjmení/narození/adresa) + petice
(1000 občanů) + stanovy (název, zkratka, sídlo, program, P&P členů, orgány, zp. jednání, zásady hospodaření,
způsob vybírání členských příspěvků, pravidla pro vypořádání při likvidaci)
o registrací u MV ČR – MV do 15 dnů provede registraci, pokud není důvod dán důvod zákazu vzniku nebo
nejsou nedostatky návrhu
 nedostatky: do 5 dnů vyrozumí (jinak po 10 dni fikce neexistence nedostatků)  do 15 dnů žaloba na
určení, že registrace nemá nedostatky (KS)
 odmítnutí – pokud do 30 dnů není rozhodnuto o odmítnutí, vzniká strana automaticky; rozhodnutí o
odmítnutí registrace  do 30 dnů opravný prostředek k Nejvyššímu správnímu soudu (Antoš: v zákoně
je sice napsán NS, ale dle přechodných ustanovení SŘS přešlo na NSS  nepřímá novelizace)
o Rejstřík stran a hnutí: charakter veřejného seznamu
o po registraci musí do 6 měsíců zvolit orgány, jinak možné pozastavit činnost
 Zánik:
o den, kdy ministerstvo provede výmaz z rejstříku
o důvody pro zrušení:
 vlastním rozhodnutím (dobrovolné rozpuštění) / sloučení s jinou stranou / přeměnou na spolek
 rozhodnutím soudu o rozpuštění strany (NSS)
o lze i pozastavit činnost – max. na 1 rok, pouze činnosti k odstranění závadného stavu, pak rozpuštění
o návrh na rozpuštění i pozastavení činnosti podává vláda  pokud nepodá do 30 dnů od doručení podnětu, může
návrh podat prezident (ne před a po volbách) – rozhoduje Nejvyšší správní soud
 Hospodaření stran:
o Strany odpovídají celým svým majetkem
o zákaz vlastním jménem podnikat – založit obchodní společnost jen za tax. účely (např. vydavatelství, publ. a
propag. činnost)
o taxativní vymezení legálních příjmů
o a) příspěvek ze státního rozpočtu České republiky na úhradu volebních nákladů,
o b) příspěvek ze státního rozpočtu České republiky na činnost strany a hnutí (dále jen "příspěvek na činnost"),
o c) členské příspěvky,
o d) dary, dědictví a bezúplatná plnění,
o e) příjmy z nájmu, pachtu a zcizení movitého a nemovitého majetku,
o f) úroky z vkladů,
o g) příjmy vznikající z účasti na podnikání jiných právnických osob podle odstavce 3,
o h) příjmy z pořádání tombol, kulturních, společenských, sportovních, rekreačních, vzdělávacích a politických
akcí,
o i) zápůjčky a úvěry poskytnuté bankou, platební institucí nebo institucí elektronických peněz nebo pobočkou
zahraniční banky, platební instituce nebo instituce elektronických peněz na území České republiky,
o j) příspěvek ze státního rozpočtu České republiky na podporu činnosti politického institutu.
o zákaz vlastnit majetek mimo ČR
o každý dárce identifikován (ne od státu, přísp. organizace, obce apod.); maximální dar 3 mil. Kč za rok od FO/PO
 co je nad: do 1.4. vrátit; nad 1000 Kč přijetí jen na základě pís. smlouvy
o strany si mohou půjčovat pouze od bankovních institucí (aby nedocházelo k obcházení maximální výše daru)

60
 o vedou účetnictví, transparentní účty, účet pro volby
o dohled Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (před ním řešil specifický
výbor PS);
 ÚpDnHPSaPH: Brno, předseda (6let, jmenuje/odvolává prezident ze 2 kandidátů: 1xPS/1xS); 4 členi (jm.
prezident ze 4 kandidátů zvolených Senátem, který je vybírá z kandidátů: 1x od prezidenta NKÚ, 2x od PS,
1x od senátorů)
 Kontrola hospodaření stran
 do 31. 5. sděluje MF, zda od strany obdržel finanční zprávu za předchozí rok a zda je úplná
 Kontrola financování volebních kampaní
 Projednává přestupky a ukládá správní tresty
 Kontrola financování kampaní (dle volebních zákonů)
o státní financování stran:
 pro stálý příspěvek je nutné překročit 3 % ve volbách do PS (za 3% 6 mil Kč, puls za každou 0,1 % 200 tis. –
max. do 5 % = 10 mil.)
 nárok na příspěvek za mandát: za poslance a senátora 900 tis. /za krajského a pražského zastupitele: 250 tis.
 jednorázový na volební náklady: u PS > 1,5 %  100 Kč za hlas; u EP > 1 %  30 Kč za hlas
 Právo je omezitelné podle čl. 44 – soudcům, prokurátorům může omezit právo na podnikání a právo na zakládání a
sdružování se v politických stranách  soudce ale může být členem politické strany (ÚS soudce NE!)
 Soudce nemůže být v politické straně (ikdyž to není přímo v zákoně, dovozuje se z možnosti ohrožení nezávislosti atd. ALE
lze argumentovat i proti tím, že když není přímo v zákoně, tak in dubio pro libertate >> může být členem pol. strany)
 ÚS rozhoduje jen o opravném prostředku (čl. 87/1/j Ú, např. u rozpuštění strany; může argumentovat i jen porušením
zákona – v tomto případě je ÚS orgánem ochrany zákonnosti)

Nálezy ÚS
 rozhodnutí NSS – Rozpuštění Dělnické strany I
o návrh vlády na zrušení Dělnické strany – ZAMÍTNUTO
o vláda neusnesla důkazní břemeno – TEST pro zrušení strany:
 1) chování strany je protiprávní;
 2) Je této straně přičitatelné
 3) Představuje bezprostřední hrozbu pro demokr. stát a
 4) Zamýšlený zásah je přiměřený sledovanému cíli (proporcionalita)
 vláda měla konkrétní poznatky o činnosti neslučitelné s §4 předložit soudu
o vzhledem k rozhodnutí o skutkovém stavu vázaného na současnost  je možné rozhodovat znova
 rozhodnutí NSS – Rozpuštění Dělnické strany II
o návrh vlády na zrušení Dělnické strany – VYHOVĚNO
o Program DS a projevy představitelů směřovali k vyvolávání rasové/etnické/soc. nesnášenlivosti  směřovala
k potlačení rovnoprávnosti občanů (na základě národnostního klíče/ sexuální orientace)
o programová podobnost (+ symbolika) německého nacionálního socialismu  totalitní ideologie
o NSS rovnou stranu rozpustil (nepozastavil, protože to nemělo cenu)
 PL. ÚS 13/10 Dělnická strana – návrh DS na zrušení rozhodnutí NSS o jejím rozpuštění  ZAMÍTNUTO
o DS označila rozpuštění za násilné vynucování politické korektnosti + řízení vykazovalo znaky čarodějnického
procesu se snahou hříšníka upálit  proces označila za typicky ordálové řízení
 dále poukazuje na překážku rei iudicati (viz. první rozhodnutí NSS)
o ÚS: X nejde o rei iudicate, když vláda neunesla důkazní břemeno
 Pl. ÚS 26/94 (financování politických stran, role NKÚ) – VYHOVĚNO
o návrh skupiny P na zrušení ustanovení novela z. o politických stranách a zákona o NKŮ
o novela zakazovala jakoukoli podnikatelskou činnost; + rozšíření působnosti NKÚ (pokud by nebyly správně
údaje ve finanční zprávě – důvod pro rozpuštění)
o ÚS: státní finanční podpora nesmí překročit určitou míru  aby neměl stát nástroj k manipulaci
  ale jen co příspěvek jednou přidělen  majetek stran  NKÚ do toho nemá co mluvit
 závady ve výroční zprávě jsou těžko nedostatky porušující principy čl. 5 a 9 Ú
 zákaz účasti stran na podnikání je blbost; ale je třeba mantinelů
 Pl. ÚS 10/03 (ústavnost 3% hranice při volbách do PS pro výplatu stálého příspěvku)
o návrh SNK (sdružení nezávislých) na zrušení ustanovení zákona o politických stranách – ZAMÍTNUTO
o napadali skutečnost, že stálý příspěvek jen za volby do PS – jen jedny volby nereflektují skutečný stav
o ÚS: 3 % jsou ok, protože je to nižší než klauzule (ta musí být vyšší kvůli možné roztříštěnosti)
 + volby do PS jsou nejzásadnější – kvůli vyššímu významu PS nad Senátem  volby tedy fakticky
zrcadlí reálné postavení strany v ústavním systému

61
11) Hospodářská, sociální a kulturní práva v Listině20
● Sociální stát = stát, který usiluje o zajištění blahobytu, resp. podmínek slušného žití, pro své občany  je založen na
myšlence, že sociální podmínky jednotlivce jsou i záležitostí společnosti (W. Beveridge: 5 největších soc. problémů –
nevědomost, nečinnost, nemoc, nouze a zanedbatelnost)
● Největší rozvoj po WWII  novodobé ústavy jsou ústavami sociálního státu – princip ústavně zaručeného práva na soc.
zabezpečení
o výslovně Německo/ Španělsko X ustanovení o soc. právech; SRN v ústavě (Zákl. zákon): „sociální stát“
o  ČR není výslovně označena v ústavním pořádku jako sociální stát (principy soc. státu lze z Listiny dovodit)
o sociální stát jako protiváha čistého tržního hospodářství  politické spory spočívají hlavně v tomto konfliktu
o obecně jsou sociální práva právy III. generace (po občansko-politických), tj. hospodářská, kulturní a sociální práva
● Stát vychází z ústavní hodnoty důstojnosti člověka (čl. 1)  podmínky pro zajištění pro případ soc. důsledků jako stáří,
nemoc, invalidita, ztráta živitele, hmotná nouze, nezaměstnanost, ochrana matek a dětí
● ČR není nikde v Ú ani Listině nazvána sociálním státem, ale jelikož sociální práva garantuje, tak jím je
● Sociálních práv je možno domáhat se pouze v mezích zákonů, které je provádějí:
o čl. 41 (1)  meze stanovuje ZM  nejsou vymahatelná pouze na základě Listiny! (+ čl. 4(4) – šetřit jejich podstaty a
smyslu
o diskrece zákonodárce je zde zakotvena schválně – historická diskuze, zda mají sociální práva vůbec být součástí
Listiny  kompromis
o jde o práva, která jsou ve větší míře vázáná na vývoj hospodářského cyklu a politický proces – uplatnění úpravě
sociální pomoci ze strany státu ale z hlediska dělby moci nemá rozhodovat moc soudní  moc zákonodárná, potažmo
sami lidé prostřednictvím voleb
● Mezinárodní úprava: VDLP, MPHKSP; Evropská sociální charta; LZP EU; Úmluva o právech dítěte atd.

Principy sociálních práv

● P. sociální spravedlnosti – každému stejně (př. u vzdělání) / každému podle jeho zásluh / každému podle jeho potřeb
● Princip solidarity
o čl. 11(3 a 5) vlastnictví zavazuje, daňová povinnost; čl. 35 nikdo nesmí ohrožovat ŽP, čl. 9 (2) b+c – krizové situace,
branná povinnost
o Solidarita spojena s povinnostmi i pojetím občanství v sociálním státě  solidarita silnějších (bohatších) vůči slabším
jedincům a skupinám
o Pl.ÚS 2/08: Vnitřní (k blízkým lidem jako rodina) X Vnější (k cizím lidem; stát se tu aktivně zasazuje, musí mít
hranice – jedinec ji nesmí vnímat jako nespravedlivou)
● P. subsidiarity – každý by si měl nejprve pomoct sám >> rodina >> nakonec společnost (stát)
● P. participace
● Hospodářská, sociální a kulturní práva v Listině:
o čl. 26: pávo na svobodnou volbu povolání (každý), právo podnikat, získávat prostředky pro své životní potřeby
prací (občané, kteří toto právo nemohou vykonávat, stát hmotně zajišťuje)  z. o zaměstnanosti; z. o životním
minimu, z. o soc. potřebnosti
(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou
hospodářskou činnost.
(2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.
(3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své
viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.
(4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.
o čl. 27: p. na sdružování na ochranu hosp. a soc. zájmů (=odbory nezávislé na státu) + p. na stávku
(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.
(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně
jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví.
(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů
mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti
státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům,
prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.
o čl. 28: p. na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé prac. podmínky (zaměstnanci; Zákoník práce)
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti
stanoví zákon.
o čl. 29: zvláštní hosp. a soc. práva menšin (ženy – zvláštní ochrana při práci a zvláštní prac. podmínky; mladiství,
zdravotně postižení – stejná ochrana jako u žen + navíc zvláštní ochrana při pracovních vztazích a pomoc při
přípravě k povolání)
(1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní
pracovní podmínky.

20
Princip solidarity a princip rovnosti; konktrétně úprava v listině + čl. 41; č. 4(4) musí být šetřeno podstaty a smyslu; judikatura – EET, zákaz kouření,
zdravotnické poplatky, test racionality;
62
 (2) Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při
přípravě k povolání.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.
o čl. 30: p. na zabezpečení ve stáří, invaliditě, ztrátě živitele (občané), na pomoc v hmotné nouzi (každý)
(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě
živitele.
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních
podmínek.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.
o čl. 31: p. na ochranu zdraví (každý) + občané: na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění)
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní
péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
o čl. 32: rodina a rodičovství (ochrana dětí a mladistvých; ochrana těhotných; nemanželské děti rovnoprávné s
manželskými; péče o děti právem rodičů, právo dětí na péči od rodiče)
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky.
(3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
(4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů
mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na
základě zákona.
(5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
(6) Podrobnosti stanoví zákon.
o čl. 33: p. na vzdělání + povinná školní docházka (každý); (občan: bezplatné ZŠ/SŠ, dle možností/ schopností VŠ);
jiné než státní školy (mohou být za úplatu); pomoc státu při studiu (občané)
(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
(2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností
společnosti též na vysokých školách.
(3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách
se může vzdělání poskytovat za úplatu.
(4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.
o čl. 34: p. k výsledkům tvůrčí duševní činnosti; p. přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno
(1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
(2) Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.
o čl. 35: p. na příznivé ŽP (jen FO!) + právo na informace o stavu ŽP; nikdo nesmí ohrožovat ŽP
(1) Každý má právo na příznivé životní prostředí.
(2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.
(3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové
bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.
● Jen pro občany:
o Právo na hmotné zajištění při nemožnosti výkonu práce;
o Na sociální zabezpečení (v užším smyslu);
o Právo na bezplatnou zdravotní péči
o Právo na bezplatné vzdělání
● Meze principu soc. státu: evropská společnost chce zajišťovat všem svým příslušníkům životní minimum, přístup ke
vzdělání, zdravotní péči atd. Problémem soc. práv je jejich přerozdělovací charakter  vysoké nároky na rozpočet
o  nutné vyšší daně  omezování vlastnické svobody (čl.11)
o + omezení smluvní svobody (minimální mzda/ max. pracovní doba)
Charakter sociálních práv (Pl. ÚS 1/08, Pl.ÚS 2/08)
 Nemají bezpodmínečnou povahu a je možné se jich domáhat pouze v mezích zákonů (čl. 41/1L) >> pravomoc
zákonodárci stanovit konkrétní podmínky realizace (nesmí být v rozporu s úst. Principy! – tj. nesmí je zaručená práva
popírat) + musí se řídit čl. 4/4L – při stanovení mezí musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu
 Nejsou přímo vymahatelná na základě Listiny (omezenost v nutnosti zákonného provedení – i podmínkou konkrétní
realizace)
 Závislá zejména na ekonomické situaci státu, jejich úroveň reflektuje hosp. a soc. vývoj státu
Test racionality
 Nálezy – zákaz kouření v restauracích; EET; zdravotnické poplatky – něco z toho by to chtělo znát
● Pl. ÚS 7/17 – Zákaz kouření – Částečně VYHOVĚNO
o návrh skupiny senátorů na zrušení některých ustanovení zákona o ochraně zdraví, konkrétně 1) zákazu prodeje
tabákových výrobků a alkoholických nápojů na akcích určených převážně pro osoby mladší 18 let; 2) zrušení
zákazu kouření v restauracích; 3) zrušení zákazu prodeje alkoholu v automatech; 4) zrušení zákazu podávat
alkohol osobě, která jej požije a následně bude vykonávat činnost, při které může ohrozit zdraví lidí nebo
poškodit majetek; 5) zákazu požívat alkohol před činností, při které může osoba ohrozit i své zdraví
o ÚS vyhověl v bodě 1 – neurčitost pojmů může vést k libovůli kontrolních orgánů
o ÚS vyhověl v bodě 5 – dopadalo i na činnost osob prováděnou v osobním domácím prostředí, například žehlení
nebo mytí nožů
63
 o ve zbytku zamítl
● Pl. ÚS 26/16 – EET – VYHOVĚNO
o návrh skupiny poslanců na zrušení tří ustanovení, která zmocňují vládu, aby svévolně bez předem známých
kritérii udělovala různým skupinám výjimky a rozhodovala, pro které skupiny obyvatel bude zákon o EET platit a
pro které nikoli. Ústavní soud tak zcela potvrdil tvrzení navrhovatele, že předmětné paragrafy jsou „v rozporu s
výhradou zákona pro ukládání daňových povinností“.

12) Prostředky ochrany základních práv a svobod (mezinárodní, institucionální, procesní)21

● = ochrana základních práv a svobod je klíčovým problémem moderních států; aby práva nepředstavovala jen „prázdné
pojmy“, musí v právním řádu a především pak v praxi existovat mechanismy, které zajistí jejich účinnou ochranu
● čl. 1 Ústavy – ČR je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a
občana
● Čl. 3 Ú: součástí ústavního pořádku ČR je LZPS.
● čl. 4 Ú: ZPS pod ochranou všech soudů (prozařování); ústavní stížnost je jeden z prostředků domáhání se ZPS
 ochrana základních práv tvoří podstatnou náležitost demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 ods. 2 Ústavy
● Mezinárodní ochrana základních práv a svobod
o Prosazuje se především od 20. století po zkušenosti s totalitními režimy, druhou světovou válkou  je třeba hledat
cestu, jak jednotlivce ochránit i proti státu jehož je občanem  myšlenka lidských práv jako práv univerzálních, která
náleží všem
o Prvním mezinárodním lidskoprávním instrumentem byla Všeobecná deklarace lidských práv (1948, OSN) – není
závazná, působí pouze silou autority, proto přijaty:
 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966) – právo na život, právo nebýt mučen, zákaz
otroctví, svoboda projevu, právo na soukromí ... 2. dodatkový protokol – zákaz trestu smrti
 Závazek státu respektovat a zajistit práva všem jednotlivcům na území
 kontrolním mechanismem je Výbor pro lidská práva (smluvní orgán, 18 expertů, Ženeva) – obligatorní
periodické zprávy států, možnost stížnosti států navzájem, stížnost jednotlivce (1. opční protokol) – v ČR
např. diskriminace na základě občanství ve věci restitucí
 Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech – kontrola prostř. periodických zpráv
tajemníkovi OSN o implementaci a dodržování
 Množství dalších úmluv: proti mučení, zabránění a trestání genocida, apartheidu, odstranění všech forem rasové
diskriminace, diskriminace žen, o právech dítěte
o Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (Rada Evropy, 47 států) – zřízen Evropskou úmluvou o lidských
právech 1950
 EÚLP: práva občanská a politická – právo na život (čl. 2), zákaz mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení
a trestání (čl. 3), právo na spravedlivý proces (čl. 6), právo na svobodu a bezpečnost (čl. 5), svobodu projevu (čl.
10), svobodu shromažďování a sdružování (čl. 11), právo na svobodné volby (čl. 3 Protokolu č. 1) zákaz trestu
smrti (protokol 6 a 13)
 ESLP: mezinárodní soudní orgán, plénum 17 / senát 7 / výbor 3 nebo samosoudci
 Stížnost – FO, skupina FO, nevládní organizace považující se za oběť
 Podmínky: vyčerpání všech vnitrostátních opravných prostředků (nutnost během 6 měsíců od posledního
vnitrostátního rozhodnutí, i ÚS, v ČR 4 měsíce), nesmí být anonymní, ne dvakrát ve stejné věci a ne věci,
která již byla předložena jinému mezinárodnímu orgánu, nesmí být zjevně neopodstatněná, ne zneužití
práva
 stížnost lze podat pouze proti státům, které ratifikovali Úmluvu – musí se týkat práv jí zaručenou – soud
může zamítnout, pokud dojde k názoru, že poškozený neutrpěl závažnou újmu a stěžovatel je obětí
porušení práv
 není odvolacím soudem  nemůže zrušit vnitrostátní rozhodnutí
 na základě rozhodnutí ESLP – možná obnova řízení u ÚS
 Evropská sociální charta
o Soudní dvůr EU v Lucemburku – v rámci EU řeší spory vyplývající z norem komunitárního práva; LZP EU
 v rámci EU lidská práv dlouho pouze sekundárně jako důsledek vytváření společného trhu – komunitární, přímo
aplikovatelné právo nebylo přezkoumatelné  přistoupení EU k EÚLP + Listina základních práv EU
o Mezinárodní soudní dvůr v Haagu – podle Charty OSN, řeší spory mezi státy
o + trestní tribunály pro souzení válečných zločinců (Norimberk, Tokijský, Haagský)
● Institucionární ochrana základních práv a svobod
o čl. 4 Ú – ZPS pod ochranou soudní moci (ÚS i obecné soudy)
o 1) Ústavní soudnictví
o ochraňuje ZPS – nejčastěji ústavní stížnosti; nebo pokud se na něj obrátí obecní soud v řešení konkrétní věci,
pokud má pocit, že zákon je v rozporu s ústavním pořádkem (čl. 95 (2))
o fce kontroly a ochránce práv ve vztahu k ZM i SM
o princip subsidiarity (přípustné až po vyčerpání jiných (všech) možností právní ochrany)
o může podat FO i PO do 2 měsíců

21
Mezinárodní instrumenty – ESLP (důsledky vítězství u ESLP – obnova řízení); národní prostředky – všechny soudy, jednak skrze prozařování, jednak
možnost obrátit se na ÚS s návrhem na zrušení zákona, čl. 36 ochrana ve správním soudnictví (nelez vyjmout LZPS); ústavní stížnost, VOP
64
 o ustanovení zákona ÚS o možnosti obnovení řízení před ÚS – pokud tak rozhodne ESLP (nebo jiný mezinárodní
soud), když došlo o porušení práva zaručeného úmluvou  ÚS není rozhodnutím ESLP v obnoveném řízení
přímo vázán, avšak reflektuje jej ve svém rozhodování
o 2) Činnost obecných soudů
 čl. 90 Ú: soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu
právům.
 Čl. 95 Ú: soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu.
 Pokud je ústavní povinností soudů poskytovat ochranu právům (z předpisů práva jednoduchého), tím spíše
musí chránit práva základní, která jim jsou nadřazena  civilní, trestní a správní soudy poskytují prvotní
ochranu základních práv a svobod
 Dva hlavní projevy:
 1) soudce může posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s mezinárodní smlouvou
uvedenou výše  v případě nesouladu může předpis neaplikovat (čl. 10 + 95 (1) Ú)
 2) dojde-li soudce k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním
pořádkem, přeruší dané řízení a věc předloží Ústavnímu soudu
 Správní soudnictví (čl. 36 (2)) – ochrana před nezákonnými zásahy VM  kontrola zákonnosti rozhodnutí
orgánů státní správy; kasační princip – tzn. že věc buď potvrdí/ zruší a vrátí věc správnímu orgánu k novému
rozhodnutí
o 3) Veřejný ochránce práv viz 14A
o 4) Jiné instituce – Rada vlády pro lidská práva, Odbor lidských práv MZ, Úřad na ochranu osobních údajů ...
● Procesní ochrana základních práv a svobod – hlava V garantuje právo na soudní a jinou právní ochranu
o ústavní stížnost, případně žaloba, návrhy, námitky

o Nestranný soud a nezávislý soud

 čl. 36 právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (či u jiného
orgánu) – je to právo, nikoli povinnost  každý si to musí hlídat sám (vyžaduje aktivní přístup jedince)
 a) Osobní (osoba soudce, jmenováni bez časového omezení-krom ÚS; možnost námitky podjatosti)
 b) Organizační (oddělenost soudu ve všech instancích od ZM a VM: nelze odvolat/přeložit; neslučitelnost fcí)
 c) Funkční – jiné státní orgány nemají možnost vstupovat do funkcí soudnictví (výjimka amnestie a milost)
 d) Ekonomická (dostatečná finanční nezávislost soudců; nesmí vykonávat jinou hospodářskou činnost)
 zákaz zásahu do nezávislosti SM peticí, TZ: zásah do nezávislosti soudu až 12 let
o Právo na spravedlivý proces – EÚLP, čl. 6: Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v
přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských
právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu…
o Rovnost stran soudního sporu
o Právo na právní pomoc
o Správní soudnictví 36(2): každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím veřejné správy, se může
obrátit na soud
o Odpovědnost státu za nezákonná rozhodnutí a nesprávný úřední postup
o Ústavní principy trestního práva – nullum crimen sine lege, presumpce neviny, in duio pro reo, ne bis in idem ...
o ESLP: právo na proces. poučení, zákaz odepření spravedlnosti, zákaz libovůle, právo na odůvodnění rozhodnutí,
vyloučení překvapivých rozhodnutí, vyloučení extr. nesouladů mezi důkazy a jejich hodnocením, právo na
přiměřenou délku řízení

13) Soudy a právo na soudní a jinou právní ochranu v ČR 22

Právo na soudní a jinou právní ochranu
● = hlava pátá Listiny základních práv a svobod (čl. 36 až 40); doplňuje čl. 4 + hlava IV. (soudy) Ústavy a mezinárodní
úmluvy (EÚLP – čl. 6, MPOPP – čl. 14, VDLP čl.8-11)
● Základní procesní práva zajišťují, aby ostatní práva a svobody nezůstaly jen proklamací, ale aby se jich mohl člověk
pod ochranou státní moci reálně domoci a byl chráněn před svévolným uplatňováním státní moci
● čl. 36 – nezávislý a nestranný soudce, správní soudnictví, nezákonné rozhodnutí
(1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (případně jiného
orgánu);
 Čl. 90 Ú: soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu
právům.Jen soud rozhoduje o vině a trestu + čl. 4 LZPS: ZPS jsou pod ochranou soudní moci
 „může“ – zásada vigilantibus iura  může a nemusí, je to na něm
 „stanoveným postupem“ – OSŘ / SŘS
 „svého práva“ – hmotněprávní i procesněprávní, soukromoprávní i veřejnoprávní + je jedno, jakou normou
právo založeno či jakou má právní sílu
 u „nezávislého a nestranného soudu“ – viz výše – osobní, organizační, funkční, ekonomická
 případně u jiného orgánu – rozhodci
(2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby
přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak (= přezkum může být vyloučen). Z pravomoci
22
Právo na soudní a jinou právní ochranu – celá hlava pět; institucionární část otázky – soudní soustava, jmenování soudců, podmínky, co smějí a nesmějí,
kárné řízení (nepodcenit!); ÚS: jmenování a odvolávání soudních funkcionářů, Brožová
65
 soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. –
základ správního soudnictví, kontrola zákonnosti = základní princip uplatnění dělby moci
(3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu/ st. orgánu / veřejné správy
nebo nesprávným úředním postupem – povinnost uplatňovat pravomoc v souladu se zákonem jinak nesou
odpovědnost
● čl. 37 – právo odepřít výpověď, právo na právní pomoc, procesní rovnost, právo na tlumočníka
(1) Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě / osobě blízké
(2) Právo na právní pomoc v řízení před soudy, stáními orgány či orgány veřejné správy – zajišťuje ochranu práv všech
osob, zejména neznalých práva, podstatou je právo na právní zastoupení
(3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni – zásada rovnosti stran – rovná práva
(4) Právo na tlumočníka, pokud někdo neovládá jazyk (tímto Listina zaručuje vyšší standard než MS)  právo na
používání jazyka, který ovládá
● čl. 38 – zákonný soudce, veřejné projednání
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, příslušnost soudu a soudce stanovuje zákon; = právo na
zákonného soudce
 příslušnost soudu stanovena procesním předpisem (místní, věcná a funkční) X soudce dán rozvrhem práce 
příslušnost nemůže nikdo svévolně měnit
(2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti; a aby se mohl
vyjádřit k prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených Z.
 princip veřejnosti – umožňuje kontrolu ze strany veřejnosti (opakem je tajná / kabinetní justice); lze vyloučit
(např. z důvodu mravnosti, veř. pořádku, národní bezpečnosti, zájmů nezletilých, ochrana soukromého života,
obchodní tajemství)
 princip Audiatur et altera pars (budiž slyšena i druhá strana);
 ústnost – soud rozhoduje na základě skutečností, které získal na základě ústního podání
 bez průtahů
 čl. 96(2) Ú: Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.
● čl. 39 Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na pr. nebo maj. lze za jeho
spáchání uložit.
 zásada nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege
 čl. 6 (3) zakazuje trest smrti; čl. 7 (2) zakazuje: krutý / nelidský/ ponižující trest  zákaz mučení – absolutně
neporušitelný
● čl. 40 = elementární zásady trestního procesu
(1) Jen soud rozhodne o vině a trestu za trestné činy
(2) Presumpce neviny – Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud
pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
(3) Právo na obhajobu – Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se
mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude
mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.
(4) Právo odepřít výpověď – pokud by přivodil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké; speciální
případy: poslanec a senátor (o skutečnostech souvisejících s mandátem – i po zániku), soudce ÚS (s výkonem
funkce, i po)
(5) Zásady Ne bis in idem; res iudicata – Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně
odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v
souladu se zákonem.
(6) Zákaz retroaktivity – Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin
spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.
● ÚS – bohatá judikatura: ANONYMNÍ SVĚDEK; nebo např.: rozsah práva na sprav. proces nelze vykládat tak, jako
garance úspěchu v řízení  je to jen právo na spravedlivé soud řízení, kde se uplatní všechny zásady správného soudního
rozhodování
o další nález: povinnost soudu zdůvodnit rozsudky  vylučuje libovůli při rozhodování

Soudy v ČR
● = nezávislé státní orgány vykonávající soudní moc (3. složka státní moci vedle ZM a VM); poskytují ochranu porušeným
nebo ohroženým právům či jiným zákonem chráněným zájmům + pouze soudy rozhodují o vině a trestu za trestné činy
● Úprava: Ústava hl. IV, LZPS hlava V + čl. o zatčení a zadržení, dom. prohlídce, petici, právu na stávku, omezení práv
rodičů, zákon o soudech a soudcích, SŘS, OSŘ, TŘ, z o platech ústavních činitelů ...
● Zárukou pro naplnění poslání soudnictví je nezávislost soudů podle čl. 36 (1) Listiny a čl. 81 Ústavy, tak i soudců podle
čl. 82 (1) Ústavy
o Čl. 36 (1) Listiny: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a
ve stanovených případech u jiného orgánu.
o Čl. 81 Ústavy: Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.
o Čl. 82 (1) Ústavy: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
o a) Osobní (osoba soudce, jmenováni bez časového omezení kromě ÚS; možnost námitky podjatosti)
o b) Organizační (oddělenost soudu ve všech instancích od ZM a VM: nelze odvolat/přeložit; neslučitelnost fcí)
o c) Funkční – jiné státní orgány nemají možnost vstupovat do funkcí soudnictví (výjimka amnestie a milost)

66
 o d) Ekonomická (dostatečná finanční nezávislost soudců; nesmí vykonávat jinou hospodářskou činnost)
 Soustava soudů = uspořádání soudnictví, jeho struktura a základní vztahy mezi soudy; čl. 91 Ústavy
1) 75 Okresních soudů, 10 obvodních soudů v Praze, Městský soud v Brně – projednávají většinu věcí jako soudy I.
stupně, není-li stanoveno, že věc řeší v I. stupni krajský soud
2) 7 krajských soudů, a Městský soud v Praze – odvolací soudy (II. stupeň) nebo soudy I. stupně, stanoví-li tak zákon;
dále rozhodují ve správním soudnictví
3) Vrchní soud v Praze a Vrchní osud v Olomouci – odvolací soudy (II. stupeň, pokud věc řešil v I. stupni krajský
soud)
4) Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud (oba v Brně)
o Nejvyšší soud
 vrcholný soudní orgán (X ÚS nebo NS), dovolací soud + případy stanovené zákonem o soudech a
soudcích
 předsedu a místopředsedy NS jmenuje podle čl. 62 prezident bez kontrasignace
 soudci tvoří podle úseku trestní kolegium, občanskoprávní kolegium a obchodní kolegium (občan a
obchod spojen)
o Nejvyšší správní soud
 je vrcholný orgán ve správním soudnictví (vedle NSS specializované senáty krajských soudů), kasační
stížnosti + případy stanovené zákonem o soudech a soudcích; rozhoduje o
 žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné,
orgánem ÚSC, FO nebo PO nebo jiným orgánem v přenesené působnosti
 ochranně proti nečinnosti správního orgánu
 ochranně před nezákonným zásahem správního orgánu
 kompetenčních žalobách
 ve věcech volebních
 ve věcech politických stran a politických hnutí
 předsedu a místopředsedu NSS podle soudního řádu správního jmenuje na 10 let z řad soudců tohoto
soudu prezident republiky, a to v režimu čl. 63 (2) Ústavy, tedy s kontrasignací
 Ústavní soud stojí mimo soustavu
 Zákon o soudech a soudcích – upravuje fungování obecných soudů, vnitřní organizaci, státní správu soudů
 Jmenování a odvolávání
o Soudce je jmenován prezidentem (s kontrasignací) bez časového omezení, ujímá se slibem – občan ČR, svéprávný a
bezúhonný, zkušenosti + morální vlastnosti dávají záruku řádného výkonu funkce, nejméně 30 let, souhlasí
s ustanovením a přidělením k soudu, má vysokoškolské vzdělání v oboru právo a justiční zkoušku
o Funkce zaniká – na konci roku kdy dosáhne 70 let, rozhodnutím o nezpůsobilosti vykonávat funkci, odsouzením pro
TČ (úmyslný / nepodm. TOS pro nedbalostní), kárné opatření odvolání, omezení na svéprávnosti, pozbytí státního
občanství, vzdání se funkce
 Soudcovské rady – u NS, VS a KS (u OS s více než 10 soudci) – poradní orgán předsedy soudu (personální a organizační
záležitosti)
 Pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce lze soudce trestně stíhat nebo vzít
do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky.
 Kárné řízení – soudci jsou kárně odpovědni za kárné provinění
o = zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost
soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů  důtka,
snížení platu až o 30 % na 1 rok (max. 2), odvolání z funkce předsedy senátu, odvolání z funkce soudce
o Řízení ve věcech kárné odpovědnosti upravuje zvláštní právní předpis – z. o řízení ve věcech soudců a státních
zástupců.  V řízení podle tohoto zákona jedná a rozhoduje kárný soud = Nejvyšší správní soud
o Řízení se zahajuje na návrh prezidenta, ministra spravedlnosti, předsedy přísl. soudu

Kauza Bureš – jmenování soudců Nejvyššího soudu, Pl. ÚS 87/06 - VYHOVĚNO

 Tento nález je též označován jako Brožová vs. Klaus IV – jde o další z řady nálezů ve sporu předsedkyně NS a prezidenta
republiky
 Brožová se domáhala vyslovení neplatnosti jmenování místopředsedou NS prezidentem republiky podle ustanovení čl.
87 (1) písm. k) Ústavy
o Místopředsedou byl jmenován Jaroslav Bureš, který byl NS přidělen rozhodnutím ministra spravedlnosti, které však
ÚS zrušil pro protizákonnou absenci předchozího souhlasu předsedkyně NS (Pl. ÚS 17/06)
 ÚS: Prezident republiky je oprávněn jmenovat místopředsedy NS pouze z řad soudců již dříve přidělených k NS, a
to platným rozhodnutím ministra spravedlnosti po předchozím souhlasu předsedy NS (jak je zakotveno v zákoně o
soudech a soudcích)
 Pravomoc prezidenta podle čl. 62 písm. f) Ústavy je pravomocí sdílenou, kterou sdílí s dalším státním orgánem –
předsedou NS
Brožová – délka funkčního období

67
14) Zajišťování bezpečnosti v ČR 23
 Obranyschopnost a bezpečnost státu a jeho obyvatel patří k základním funkcím státu – zajišťuje trvání a suverenitu
státu  to je nezbytným předpokladem k užívání práv a svobod
 vzhledem k tomu, že stát zabezpečuje pro občany řadu nezastupitelných funkcí – má právo a povinnost chránit sebe
sama i bezporuchový výkon svých funkcí
 Smlouva o přístupu ČR k NATO – platná od 12. března 1999 – útok proti jedné straně = útok proti všem  pomoc
 Evropská úmluva o potlačování terorismu (1992); Evropská úmluva o ochraně LP a ZS i MN pakt o občanských a
politických právech uznávají, že bezpečnost státu má přednost před jednotlivými závazky a normami, které se těchto
práv a svobod dotýkají
 Bezpečnost vnitřní i vnější, vojenská i nevojenská
 Zákonná úprava zajišťování bezpečnosti ČR
o Nejdůležitějším zákonem je ÚZ 110/1998 o bezpečnosti ČR (ÚZB) – upravuje povinnosti státu, jeho orgánů a
dalších osob k zajištění bezpečnosti státu + mimořádné stavy
 Čl. 1 ÚZB: ,,Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana její demokratických základů a ochrana
životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu“
 Čl. 2(1 )ÚZB: Je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy České
republiky nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo
životní prostředí anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, může se vyhlásit podle intenzity,
územního rozsahu a charakteru situace nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav.
 Za stavu ohrožení nebo válečného stavu může vláda požadovat pojednání vládního návrhu zákona ve
zkráceném jednání (PS se usnese do 72 hod. od podání  Senát do 24 hod. od postoupení od PS)
 prezident nemá právo vracet; nelze předkládat ÚZ
 lze aktivovat brannou povinnost a některá omezení (krizový zákon 240/2000 Sb.) – muži i ženy 18-60
 Bezpečnostní rada státu: tvořena předsedou vlády + dalšími členy vlády, prezident má právo se účastnit a
vyžadovat info – připravuje vládě návrhy opatření k zajišťování bezpečnosti ČR
o Zákon 240/2000 Sb. = krizový zákon – stanovuje působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územní
samosprávy a práva a povinnosti FO a PO při přípravě na krizové situace, které nesouvisejí s vnějším napadením
 krizové stavy = stav nebezpečí ( pokud intenzita nedosahuje značného rozsahu); nouzový stav; stav ohrožení
státu [+dle z. 239/2000 o Integrovaném záchranném systému sem patří i válečný stav]
 orgány krizového řízení: Ústřední krizový štáb (orgán vlády), krizové štáby krajů a obcí, bezpečnostní rady krajů
a obcí, bezpečnostní rada státu dle ZBČR (poradní orgán vlády, předseda vlády a další členové vlády, hodnocení
plánovacích opatření v oblasti bezpečnosti ČR, pravidelné zprávy vládě o stavu zajištění bezpečnosti ČR)
o Zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečností způsobilosti – zásady pro stanovení informací jako
utajovaných, podmínky přístupu (přístup mají poslanci, senátoři, prezident, členové vlády, VOP), jejich ochrana,
Národní bezpečnostní úřad
o zákon o ochraně státních hranic – pokud vláda uzná za vhodné, může z bezpečnostního rizika uzavřít hraniční
přechody; vláda může vydat opatření (veřejnou vyhláškou) k ochraně hranic
 Mimořádné stavy
o Rozhodnutí o mimořádných stavech se zveřejňuje v médiích a vyhlašuje se jako
o během všech mimořádných stavů lze prodloužit volební období max. o 6 měsíců
o 1) Stav nebezpečí (krizové situace) – podmínky:
vyhlašuje hejtman nebo primátor Prahy, který
neprodleně informuje vládu, MIN vnitra, sousední kraje;
nejdéle na 30 dní (prodloužit se souhlasem vlády);
kumulativní podmínky:
 jsou ohroženy životy, zdraví, majetek, životní
prostředí,
 intenzita ohrožení nedosahuje značného rozsahu,
 a není možné odvrátit ohrožení běžnou činností
správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek
integrovaného záchranného systému nebo subjektů
kritické infrastruktury.
 živelné/ ekologické pohromy a prům. havárie
 Není upraven v ÚZB
o 2) Nouzový stav: živelné/ekologické pohromy +
průmyslové havárie – jiné nehody nebo nebezpečí
ohrožující životy, zdraví, vnitřní pořádek a bezpečnost
 nevojenský charakter [povodně 2002, 2013]
 vyhlašuje vláda / předseda vlády (při nebezpečí
z prodlení, do 24h schválí vláda)  nutnost
informovat PS  ta může zrušit
 jen s uvedením důvodu
 na určitou dobu – nejdéle na 30 dní s možností
prodloužení se souhlasem PS
23
Hlavně Ústavní zákon o bezpečnosti – kdy, kdo; POZOR: válečný stav je v Ústavě; trochu znát krizový zákon
68
  pro určité území / celém území státu;
 vláda v rozhodnutí vymezí, jaké práva se omezují a jaké povinnosti se ukládají
 NE z důvodu stávky na ochranu práv a oprávněných hospodářských a sociálních zájmů
o 3) Stav ohrožení státu: bezprostřední ohrožení svrchovanosti nebo územní celistvosti státu nebo demokratických
základů
 vyhlašuje Parlament na návrh vlády – je třeba 101 P a 42 S! (nadpoloviční většiny všech!)
 vyhlašuje se na celém území nebo pro jeho část
o 4) Válečný stav: vyhlašuje se pro celé území při napadení ČR nebo je-li třeba splnit mezinárodní závazky
 vyhlašuje Parlament nadpoloviční většinou všech P i S (101 a 42)
 upraven přímo v Ústavě čl. 39 (3) a čl. 42 (1)
 Omezení práv a uložení povinností při mimořádných stavech (krizový zákon - §5, 6, 7)
o za nouzového stavu/ stavu ohrožení státu lze omezit: právo na nedotknutelnost osoby, vlastnické a užívací právo;
svobodu pohybu a pobytu; shromažďovací svobodu; právo provozovat podnikatelskou činnost; právo na stávku
o za nouzového stavu může vláda: nařídit evakuaci; zakázat vstup/pobyt na vymezených místech; uložit pracovní
povinnost; bezodkladné provádění staveb, uložit opatření k ochraně hranic, zajistit přednostní zásobování dětských a
zdravotnických zařízení
o za stavu ohrožení může vláda nařídit: omezení vstupu na území ČR cizincům; povinné hlášení místa trvalého
pobytu; omezení držení střelných zbraní
 Subjekty zabezpečující bezpečnost státu
o Prezident – vrchní velitel ozbrojených sil , rozhodující pravomoc ale MO
o Vláda – vyhlašuje nouzový stav, navrhuje PS vyhlášení stavu ohrožení; vypracovává Bezpečnostní strategii, vysílání
ozbrojených sil mimo ČR do 60 dnů, průjezd ozbrojených sil / účast na cvičeních mimo ČR (musí informovat P, ten
může zrušit nesouhlasem jedné z komor)
o Parlament – na návrh vlády rozhoduje o stavu ohrožení a o válečném stavt, účas v obranných systémech mez. org.
o ozbrojené síly
 Armáda: hlavní ozbrojená síla státu, určena k obraně státu proti vnějšímu napadení + plnění spojeneckých
závazků + likvidace následků pohromy
 je součástí VM; řízena MIN. obrany; vrchním velitelem je prezident
 je plně profesionální, ale je stále zachována branná povinnost! (muži a ženy 18-60 let) - 585/2004 Sb. –
branný zákon
o jen ale při ohrožení státu / válečném stavu; jinak jen vojáci z povolání a aktivní zálohy dobrovolníků
o rozpor s Listinou čl. 15 (3): „Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to
v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním.“
 k vyslání ozbrojených sil ČR je nutný souhlas Parlamentu/ případně vlády (kratší než 60 dnů) (čl. 43 Ú)
 Vojenská kancelář prezidenta republiky
 Hradní stráž
o Ozbrojené bezpečnostní sbory
 Policie: hlavní ozbrojený bezpečnostní sbor; zákon 273/2008 o Policii ČR; plní úkoly ve věcech vnitřního
pořádku a bezpečnosti.
 právo požadovat vysvětlení, zakazovat vstup, užít zbraň – celkem široké pravomoci, ale stále omezeny
LZPS – princip vázanosti státní moci zákonem  moc lze uplatňovat jen v případech a způsoby, které
stanoví zákon
 podřízena MIN. vnitra
 další ozbrojené bezp. sbory: obecní policie (zřizováno obcí); Celní správa (podřízena Ministerstvu financí);
Vězeňská služba (součástí je Justiční stráž); Generální inspekce bezpečnostních sborů;
o záchranné sbory a havarijní služby: Hasičský záchranný sbor; jednotky požární ochrany, zdravotnická
záchranná služba…
 Zpravodajské služby: (z. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách)
o Civilní (Bezpečnostní informační služba + Úřad pro zahraniční styky a informace) X Vojenské (Vojenské
zpravodajství)
o rozvědka – operuje převážně v zahraničí (Úřad pro zahraniční styky a informace, VZ)
kontrarozvědka – provádí kontrarozvědnou činnost neboli kontrašpionáž (Bezpečnostní informační služba, VZ)

15) Členství ČR v EU a jeho dopady na ústavní systém ČR24

 ČR přistoupila k EU 1. května 2004 + 9 států – na základě Athénské smlouvy (Smlouva o přistoupení k EU)
o díky referendu (515/2002 Sb.) – 77 % voličů pro přistoupení (55% účast)
 Před přistoupením nutné splnit přístupová Kodaňská kritéria
o Politická – institucionární stabilita, demokracie a právní stát, dodržování lidských práv a respektování menšin
o Ekonomická – fungující trží hospodářství, schopnost vydržet konkurenční tlak na vnitřním trhu
o Schopnost dostát závazkům plynoucích ze členství v EU)

24
Stěžejní je euronovela – podoba čl. 10 před a po, základní principy, podle kterých US rozhoduje – Eurozatykač, Cukerné kvóty, Lisabony, Slovenské
důchody; vláda má dle 10b povinnost informovat PS i Senát (vláda jinak odpovědná jenom PS) – podle 10a může dojít k přenosu některé pravomoci, a to i
v oblasti zákonodárné  vláda má povinnost informovat PS i Senát, aby nedošlo k tomu, že na EU úrovni bude rozhodnuto o něčem, co bude mít
vnitrostátní účinky a Parlament o tom nevěděl (žluté, oranžové a červené karty)
69
  poté screening (prověření souladu práva ČR s právem EU)  změna Ústavy – euronovela 395/2001
o Otázka, jakým způsobem přenést pravomoci – výslovně na EU/ obecně na MO?  základ v MS
 Poslední změny – Lisabonská smlouva (smlouva o fungování EU; *právní subjektivita pro EU)
 Euronovoela – čl. 1(2). 10, 10a, 10b, 39(4), 49, 63(1) písm. b), 87(1) písm. i), 87(2) vědět jak vypadal čl. 1, 10 a 87 před
euronovelou?
o 1(2): Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
o 10: Vyhlášené MS, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí
právního řádu; stanoví-li MS něco jiného než zákon, použije se MS.  opuštění dualistického přístupu
 Vyhlášené – ve Sb. m. s., ratifikované – prezident se souhlasem Parlamentu / referendum (tzn. NE resortní a
vládní MS)
o 10a: MS mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
o 10b(1): Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství
České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a. – výbor pro evropské záležitosti předkládá
právní akty EU, informuje o jednáních Rady, podává pravidelné zprávy o vývoji EU
 Právní důsledky členství v EU
o Aplikační přednost práva EU – COSTA ENEL: přednost vznikla v důsledku přenesení pravomocí ČS na EU – státy
se omezili ve prospěch právního řádu EU  nemohou vydávat normy, jež by činnost EU mařily  odmítnutí přímého
účinku práva EU by zhoršilo postavení jednotlivců
 Přednost i před ústavním právem – ÚS některých států to nechtějí přiznat a nechávají si zadní vrátka (Solange
I. – něm. soud odmítnul uznat princip přednosti práva EU  Solange II– Něm. soudy nebudou zkoumat
slučitelnost práva EU s ústavou, dokud poskytuje stejnou úroveň ochrany)
 Podobný přístup i ÚS ČR – dokud jsme součástí EU ze svého dobrovolného rozhodnutí a dokud EU garantuje
základní práv a svobody, nebude ÚS provádět přísný přezkum transponovaných předpisů (formálně se jedná o
součást právního řádu ČR), ale pouze měkký:
 zda nedošlo k porušení podstatných náležitostí dem. státu,
 zda nedochází k porušování principu svrchovanosti ČR,
 jestli zákonodárce EU nepostupoval ultra vires (zda existuje pravomoc zákonodárce EU k přijetí) – viz
Slovenské důchody – soudní dvůr neměl vůbec pravomoc o tom rozhodovat
 Český ÚS zaujal stanovisko, že není kompetentní rozhodovat o právu EU (Cukerné kvóty)
o Přímý účinek – Van Gent en Loos: právo EU může přímo založit práva a povinnosti jednotlivců, lze se jich dovolat
u národních soudů, povinnost aplikace mají všechny vnitrostátní orgány (vč. správy/samospráv), vyloučení
neslučitelných VP bez předchozího formálního zrušení prostou neaplikací (nevyžaduje legislativní/ústavní zrušení)
o Přenos pravomocí – nikoli omezení nebo absolutní přenesení suverenity – nutné nastavit nepřekročitelné meze
přenosu pravomocí orgánů ČR
 Princip subsidiarity – rozhodnutí se činní na té úrovni kde je to nejefektivnější (nejblíže těch co se to týká)
 Vztah mezi principem závaznosti práva EU a principem suverenity ČR (Wintr-učebnice)
o kolidují, ale nenarušují se – stát má na svém území nejvyšší a výlučnou moc  může připustit i moc jinou
o ČR se dobrovolně zavázala respektovat rozhodnutí orgánů EU – může ale smlouvu vypovědět (čl.50 SEU)
o Podle SDEU zakládací smlouvy a akty EU mají přednost před členským právem (i před ústavami!)  české
soudy mají povinnost aplikovat evropské právo přednostně před vnitrostátním
 Prameny evropského práva
o Primární právo = SEU a SFEU + dodatky (jako MS), smlouvy o přistoupení ČS, akty předvídané smlouvami a
Listina základních práv EU
o Sekundární
 Závazné – nařízení a směrnice (závazky z MS  čl.1(2)) + doplňující zajištění = čl. 95 – „soudce je při
rozhodování vázán zákonem a MS, která je součástí právního řádu…“
 Nezávazné – doporučení a stanoviska
o Rozhodnutí soudního dvora EU – zaplňují mezery v evropském právu
o Obecné právní zásady – nejsou výslovně pramenem, ale jsou součástí práva EU
o MS
 Povinnost vlády informovat Parlament o otázkách vyplývajících ze členství v EU (čl. 10b)
o JŘ obou komor – Výbory pro evropské záležitosti; Povinnost informovat P o chystaných změnách, dřív, než
závazek vznikne.  vyrovnávání demokratického deficitu
 Občanství EU – zakotveno v Maastrichtské smlouvě – občanství EU je akcesorické ke státnímu občanství
o Aktivní a pasivní volební právo – ve všech členských státech, do E. Parlamentu a obecních zastupitelstev
o Obecná zásada rovného zacházení – v ČR antidiskriminační zákon

Nálezy:
 Cukerné kvóty III (154/2006 Sb.) VYHOVĚNO – přenos pravomocí VS orgánů na orgány ES = jen podmíněné
propůjčení  bude trvat, pokud propůjčené pravomoci budou orgány ES vykonávat způsobem slučitelným s uchováním
základů státní suverenity a způsobem neohrožujícím podstatu materiálního právního státu
o ÚS soud zaujal stanovisko, že není kompetentní k posuzování platnosti norem evropského práva  to spadá do
pravomoci Evropského soudního dvora
o ÚS však nemůže přehlížet dopady komunitárního práva na tvorbu vnitrostátních předpisů, interpretuje tedy ÚP
s přihlédnutím k principům práva komunitárního (evropského)
70
 Lisabon I (446/2008 Sb.) ZAMÍTNUTO – zda Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavní charakteristikou:
o svrchovaného, jednotného a demokratického státu (čl. 1 (1) Ústavy) změna podstatných náležitostí
demokratického státu
o ÚS: Delegace pravomocí nemůže jít tak daleko, aby to narušilo podstatu republiky jako svrchovaného a
demokratického právního státu
o Otázka svrchovanosti = volnost suveréna k vlastnímu sebeomezení ať už právním řádem nebo mezinárodní
smlouvou (možnost upravovat své kompetence) → omezení mezinárodním právem není znakem nedostatečné
suverenity, ale naopak plné svrchovanosti + pokud můžeme kdykoliv vystoupit, zachováváme si plnou suverenitu
+ integrace může přinést ochranu a posílení suverenity vůči vnějším geopolitickým a ekonomickým faktorům
 29/09 Lisabon II – LS napadena jako celek; požadavek navrhovatelů, aby ÚS vymezil pravomoci, které jsou
nepřenositelné podle čl. 10 Ústavy  ÚS na základě svého postavení nemůže stanovovat věcné meze přenosu
pravomocí, neboť ty jsou na uvážení zákonodárce, jedná se o politickou otázku
o Navrhovatelé se vymezují proti čl. 50 (2) až (4) Smlouvy o EU, že jsou podmínky o vystoupení neurčité a nebyly
známy dopředu  podle ÚS by to bylo v rozporu se zásadou pacta sunt servanda, kdyby ČR mohla kdykoliv svoje
závazky plynoucí z MS kdykoliv odříct
 Eurozatykač Pl. ÚS 66/04 (434/2006 Sb.) – přijetí novely TZ a TŘ – umožňuje vydání občanů ČR členskému státu EU –
skupina PS a S napadá pro rozpor s čl. 14 LZPS (…občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti“). ÚS ZAMÍTL. Mj.
proto, že členství v ČR přináší výhody, ale i povinnosti a odpovědnost + EU země určité standardy LP – při vydání
nedojde k jejich porušení. + čl.14 v LZPS hlavně kvůli historickým důvodům
 Pl. ÚS 5/2012 – slovenské důchody
o Český ÚS jako první soud v rámci EU rozhodoval o tom, že rozhodnutí SDEU je ultra vires akt (= jedná se o
překročení pravomocí)
o Podstata: Karel Holubec v době federace pracoval pro bratislavský odštěpný závod Čs. státních drah. Když odcházel
do penze, přiznala mu ČSSZ důchod jen asi 3 500 korun. Neuspěl ani v následném soudním sporu. Jeho kasační
stížnost zamítl v srpnu NSS právě s odkazem na stanovisko Soudního dvora EU. Podle něj byla česká praxe
diskriminační vůči jiným občanům Unie. Dorovnávací příspěvek totiž Česko podmiňovalo českým občanstvím a
trvalým pobytem, což prý znevýhodnilo ostatní obyvatele EU. Ústavní soud ale na své starší judikatuře trvá a v
Holubcově kauze zrušil rozhodnutí soudů i ČSSZ. Soudní dvůr EU se podle něj dopustil excesu a nezohlednil
specifické poměry vzniklé rozdělením Československa. Nadále by tak měli příspěvek dostávat Češi, kteří pracovali
pro slovenské podniky, a splnili všechny stanovené podmínky. Je prý povinností Česka, aby pomocí dorovnávacího
příspěvku dále upravilo svým občanům slovenské penze do té výše, na jakou by měli nárok v českém důchodovém
systému.
o NSS předložil předběžnou otázku SDEU  SDEU řekl, že to diskriminační je! musí příplatek příslušet všem
národnostem! bez ohledu na rozdělení ČSFR
o Dle ÚS ale nelze na danou věc vztáhnout nařízení o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané
osob ... y, neboť jde o poměr vznikající z rozpadu státu  Soudní dvůr vykročil ze své pravomoci a jednal ultra vires

71
72
73
74