1) Předmět a prameny ústavního práva,

Ústava a ústavní pořádek

 Vzniká na přelomu 19./20. století – ale dlouhodobý proces (VFR; USA revoluce…)
 Ústavní právo = obor platného práva, který zkoumá ústavu a vykládá jí; odvětví veřejného práva (upravuje však i
jiná odvětví práva – soukromé, trestní, ŽP); obsahuje právní normy upravující základní prvky státu
o organizace, působnost + fungování nejvyšších orgánů
o základní práva a svobody občanů
 Pojetí pojmu ústava
o Formální – důraz na formální stránku  zákon označený „Ústava“ (zákon nejvyšší právní síly) X
v širším smyslu ústavní pořádek (všechny právní normy nejvyšší právní síly)
o Materiální – materie toho co zkoumá  úprava základních vztahů státu – forma státu a vlády,
kompetence a vzájemné vztahy nejvyšších orgánů, způsob tvorby zákonů, politický režim, práva a
povinnosti občanů
 Druhy ústav
o Forma – psaná (kontinentální Evropa, USA) X nepsaná (VB – založená na zvyklostech a precedentech)
o Způsob přijetí – oktrojovaná (z rozhodnutí panovníka, Pillersdorfova) X revoluční (Prozatímní Ústava
1918) X dohodnutá (výsledek dohody většiny společnosti, stabilní)
o Dodržování – reálná X fiktivní (formální, nedodržuje se, Ústava 9. května)
o Možnost změny – Flexibilní X Rigidní
o Charakter státu – demokratická X autokratická
 Prameny obecně – obecné právní principy; hodnotové myšlenky (doktrína, politické ideje); zákony, ústavní
zákony, mimořádné zákony, precedenty; prováděcí zákony; nálezy ÚS; MS i VS; pakty o lidských právech;
ústavněprávní obyčeje; náboženská pravidla (islám), dekrety; Monolegální X Polylegální
 Prameny ÚP v ČR
o Formální prameny – ústavní pořádek podle čl. 112:
 Ústava ČR (přijatá 16. 12. 1992, účinná 1. 1. 1993)
 LZPS (přijatá i účinná 8. 2. 1991, znovu vyhlášena 16. 12. 1993)
 ústavní zákony přijaté podle této ústavy (ÚZ o bezpečnosti ČR, o vytvoření ÚSC ...)
 ÚZ Národního shromáždění ČSR, Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady
upravující státní hranice ČR
 ÚZ ČNR po 6.6.1992
 ÚZ o opatření souvisejících se zánikem ČSFR
 ÚZ o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR
 podle extenzivního výkladu Ústavního soudu i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o
lidských právech a základních svobodách (Pl. ÚS 36/01 – k pojmu ústavní pořádek, konkursní
nález – nelze omezit již dosaženou úroveň ochrany LPaZS)
 čl. 112 (3) – ÚZ platné ke dne účinnosti ústavy 1993 dekonstituovány (změny na zákony běžné
právní síly)
o Materiální prameny (ovlivňují právní normy)
 MS (čl. 10 – aplikační přednost, nejsou však součástí ústavního pořídku)
 akty referenda
 rozhodnutí ÚS (výroková část)  negativní zákonodárce (mění nebo ruší PN)
 zákony upravující činnost úst. orgánů (např. zákon o ÚS)
 zákony, jejíž přijetí Ústava předpokládá (volební zákony, JŘ…)
 zákonná opatření Senátu
 Rozhodnutí prezidenta republiky
 Principy a zvyklosti (Pl. ÚS 33/97 - Lhůta pro uplatnění suspenzivního veta prezidenta
republiky (počítání času v ústavním právu, Dreithaler) – nemůže působit sám o sobě, pouze
specifikuje a konkretizuje platné práv
 Státní právo = termín používaný před rokem 1948 společně s termínem ústavní právo; důraz na samotnou
organizaci, postavení a fungování státu (ne normy); 1948 – 1989 státní právo (souvisí s ideologií), po 1989 – ÚP
jako ústavnost, demokratické principy + záleží na zemi (Něm – státní právo X VB ÚP)

Ústavní pořádek – Čl. 112:

(1) Ústavní pořádek tvoří Ústava, LZPS; Ústavní zákony přijaté podle Ústavy; ÚZ Národního shromáždění ČSR,
Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady upravující hranice; ÚZ ČNR přijaté po 6.6. 1992
(2) Ruší se dosavadní Ústava; ÚZ o ČS Federaci; ÚZ, které jí doplňovaly; ÚZ ČNR o státních symbolech ČR
(3) Ostatní ÚZ platné na území ČR mají sílu zákona

 Ústava 1/1993 Sb. – přijatá 16.12.1992;

 LZPS 2/1993 – přijatá Federálním shromážděním 9.1. 1991; není označena za ústavní zákon (ale je součástí úst.
pořádku – čl. 3 a čl. 112)
 ÚZ přijaté podle této Ústavy:
o např. 347/1997Sb. o zřízení vyšších územních samosprávných celků; 110/1998Sb. o bezpečnosti ČR;
162/1998 Sb. – změna LZPS; 395/2001 Sb. – euronovela; 515/2002 Sb. o referendu o přístupu do EU;
319/2009 – čl. 35(2) – seberozpuštění PS (reakce na kauzu Melčák); 71/2012 volba prezidenta; 98/2013
– omezení imunity poslanců (trestní stíhání vyloučeno jen po dobu trvání mandátu) …
o z počátku dvě interpretace: A) Zákony předvídané ústavou (volební, JŘ, st. referendum) B) zákony
přijaté procedurou podle Ú.
 ÚZ upravující státní hranice: poslední z roku 2012 o změně hranic s Rakouskem
 ÚZ přijaté ČNR po 6. červnu 1992:
o 4/1993 Sb. = recepční ÚZ o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR; (+ jako pojistka, kdyby se
neschválila ústava); nejsou přijaty předpisy týkající se samotné federace; dosavadní zákony a první
předpisy zůstaly v platnosti, pokud byly platné v den zániku ČSFR
o 29/1993 Sb. = o dalších opatření související se zánikem ČSFR

 Konkursní nález (Pl. ÚS 36/01) – nelze zmenšovat dosaženou úroveň lidských práv  přijato ještě před
euronovelou; možno domáhat se ochrany LP, které byly přiznány MP přímo u ÚS  „rozsah pojmu ústavního
pořádku nelze vyložit toliko s ohledem na ustanovení čl. 112 nýbrž i vzhledem k čl. 1 (2) (ČR dodržuje závazky,
které pro ni vyplývají z MP) a do jeho rámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené MS o lidských právech a
základních svobodách
 Kauza Melčák (Pl. ÚS 27/09) – nezaměnitelné jádro Ústavy = materiální ohnisko úst. pořádku – VYHOVĚNO
o návrh Miloše Melčáka na zrušení ÚZ č. 195/2009 SB., o zkrácení pátého volebního období PS 
dovolával se práva na nerušený průběh své funkce
o dle ÚS nesplňoval ÚZ základní podmínky:
 obecnost – zákon byl přijat ad hoc (pro jedinečný případ); v rozporu s čl. 9 odst. 2
 je ÚZ pouze formou, nikoli obsahem – obsahem je individuálním právním aktem
 ÚZ porušil zákaz pravé retroaktivity
o Podle ÚS mohla PS vypsání předčasných voleb dosáhnout i jinak, a to postupem podle čl. 35 Ústavy
o ÚS dovodil svou pravomoc zrušit ÚZ, pokud odporuje čl. 9 odst. 2
 Principy v ÚP – odrazem politického systému a právní kultury  mění se v prostoru a čase
o hlavně v preambuli a základních ustanoveních Ú a LZPS
o právní jistota, správní soudnictví, neporušitelnost přirozených práv člověka; X retroaktivita; …
 Vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku
 Pojem zavedený ústavou 1993 – snaha zahrnout i LZPS (vhodnější by byl ústavní řád)
 Neuzavřený soubor všech platných ÚZ, které tvoří ústavu v širším smyslu  může být měněn nebo doplňován
ÚZ (limit čl. 9(2))
 Dle ÚS je ústavní pořádek flexibilní, neurčitou a apriorně otevřenou množinou
 Odlišné procedury přijímání  přijetí ÚZ 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů X ratifikace
mezinárodních smluv (tedy i těch na úrovni ÚZ dle ÚS) nadpoloviční většina obou komor

Ústava ČR – vznik, koncepce, forma a obsah

 = základní zákon státu a nejvyšší právní norma právního řádu; je právním výrazem existence státu a stanoví
pravidla výkonu státní moci
 Funkce: regulace fundamentálních společenských vztahů
o Právní (legitimace k výkonu státní moci; reprezentace – vystupování státu na venek, upravuje fungování
státních orgánů; integrace, kontrola moci ve státě a společnosti; stabilizace);
o Politická (základní pravidla pol. soutěže stran a hnutí);
o Ideologická (hodnotové směřování státu a spol.);
o Kulturní (právní a politická kultura)
 Vznik
o 1. zmínka v ÚZ 1968 o československé federaci (ČR jako subjekt vzniká 1.1.1969; subjekty federace měly mít
svoji Ústavu – to se neuskutečnilo)
o OF – návrhy Ú 1990 (neměli iniciativu)
o zlomové byly volby v červnu 1992  dohoda Klaus (ODS) + Mečiar (Hnutí za demokratické Slovensko) 
rozdělení federace k 1.1. 1993
 o Vláda má dle vlastního program. prohlášení mandát k tomu, aby společně s Českou národní radou
položila základy svébytného státního celku  hlavním úkolem bylo předložit ČNR návrh Ústavy  vznik
2 komisí:
 Vládní komise – předseda Václav Klaus, 15 členů; zde text převážně vznikal, chybí archiválie
 Dočasná komise předsednictva ČNR pro přípravu Ústavy ČR – Milan Uhde, 12 členů
 Dohoda o vzájemné účasti zástupců na zasedání obou orgánů
 + legislativní rada vlády ČR a Václav Havel (text preaumbule)
 Diskutované problémy: spor o senát, způsob schvalování ÚZ (nadpoloviční či kvalifikovaná
většina), přímá demokracie
o 25. 11. 1992 přijalo Federální shromáždění ÚZ o zániku ČSFR  od 1. 1. 1993 působnost přechází na ČR
a SR
o Mimořádná schůze vlády k návrhu ústavy na začátku listopadu 1992  postoupení předsednictvu ČNR 
projednáno ve výborech  rozesláno poslancům  projednání v prosinci na 10. schůzi ČNR 
schváleno 16.12.1992 (předtím přijat 4/1993).
o Přijata 172 hlasy z 198 poslanců (s 6 pozměňovacími návrhy) – vyhlášena 28.12.1992, čímž nabyla
platnost a účinná dle čl. 113 dnem 1. 1. 1993 – podepsán Uhde a Klaus
o Přijímání v časovém presu v reakci na přijímání slovenské ústavy (aby ČR nebyla 1. 1. 93 bez ústavy)
 Koncepce: ideové pojetí Ústavy
o Požadavky na text Ú – vnitřní logika, vnitřní bezrozpornost, co nejméně mezer, konstantní pojmosloví,
vymezení limitů činnosti ústavních orgánů a účinný systém jejich kontroly a odpovědnosti (tripartita moci)
o Teoretická východiska: liberální stát, demokratické principy, dělba moci, parlamentní systém
o historicky vychází z Ú1920
 kontinuita české státnosti – státní symboly; struktura (preambule, řazení kapitol); rigidita
(kval. většina); existence ÚS; parlamentní forma vlády
 odlišnosti
 současná je na přirozenoprávním a občanském principu, liberální, zakotvení ČNB a ÚS
X Ú1920 pozitivistická, národnostní, demokratická
 1960 – prezident bez kontrasignace, Ú1920 – všechno s kontrasignací, dnes s i bez
o Preambule – občanský princip (občanskou společnost tvoří občané, kteří se dobrovolně podílejí na
spravování věcí veřejných), svobodný a demokratický právní stát založený na úctě k lidským právům,
součást rodiny evropských i světových demokracií
 Forma: Ústava má formu ústavního zákona a je polylegální (Ústava – v hierarchii stojí nejvýše, LZPS, ostatní ÚZ)
o Vnitřní forma (vzájemná vazba, hierarchie) – ústavní systém (komplex všech Ú norem), ústavní
instituty (Ú normy upravující konkrétní spol. vztah – např. volby), ústavní normy
o Vnější forma – působení ústavního obsahu navenek = název Ústava, výslovně předepsaná forma
ústavních zákonů (nutnost nazývat „ústavní zákon“, evidenční číslo 1/1993, název zákona
o Systematika ústavy – vnitřní struktura Ústavy charakterizující Ústavu jako systém norem a institutů
tvořící základ systému práva v určitém státě, spjata se strukturou, ale není to to samé
 Obecné a důležitější věci upraveny dříve; Ústava je rigidní, psaná
o Struktura ústavy: Preambule + 8 nestejně rozsáhlých hlav – 114 článků (103 zrušen + 10a, 10b)
 Preambule – uvozující prohlášení, odkaz na tradice, odhodlání řídit se všemi principy právního
státu
 Hlava 1 (čl. 1–14) – základní ustanovení (charakteristika státu, dělba moci, suverenita lidu,
samospráva, respekt k MP)
 Hlava 2 (čl. 15–53) – moc zákonodárná (dvoukomorový parlament)
 Hlava 3 (čl. 54–80) – moc výkonná (přímo volený prezident + vláda jako vrcholný orgán MV)
 Hlava 4 (čl. 81–96) – moc soudní (obecné zásady, role ÚS i obecních soudů)
 Hlava 5 (čl. 97) – NKÚ (nezávislý orgán, kontroluje hospodaření se státním majetkem a plnění
státního rozpočtu)
 Hlava 6 (čl. 98) – ČNB (ústřední banka státu, péče o cenovou stabilitu)
 Hlava 7 (čl. 99–105) – územní samospráva (členění na obce, které jsou základní samosprávné
celky a kraje, které jsou vyššími samosprávnými celky)
 Hlava 8 (čl. 106-113) – přechodná a závěrečná ustanovení
o Ve vztahové hierarchii právního řádu má ústava nejvyšší právní sílu, její obsah je nutno chránit a
prosazovat (regulační funkce ústavy)
o Klauzule věčnosti – čl. 9 odst. 2 – nepřípustnost změny podstatných náležitostí demokratického právního
státu
o Ústavodárná procedura – rigidní (chrání stabilitu), měnit lze jen ÚZ, kval. většinou poslanců i senátorů
(3/5 P, 3/5 přítomných S)
 Nelze projednat ve zkráceném jednání po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu ani
zkrácenou procedurou v jednom čtení
 o jazyk srozumitelný, moderní, preambule slavnostnější
 Obsah: ústavní normy, které zavazují všechny složky státní a veřejné moci ČR
o Normy upravující otázku výkonu státní moci (hlavní obsah Ústavy)
 normy kompetenční a negativní normy kompetenční,
 kreační a organizační (zřizovací = stanoví existenci a ustavovací = pravidla pro obsazení),
 organizační pravidla činnosti státních orgánů,
 časové (délka volebního období) a procedurální,
 normy upravující imunitu osob
 normy určující charakter právního řádu
 normy upravující důsledky rozhodnutí orgánů státní moci
 upravující členění státní organizace a státu (svrchovaný, jednotný, územní členění),
 normy symbolizující stát (preambule, hlavní město, státní symboly)
o Normy zřizující a rušící stát – u nás spojené se zánikem ČSFR – čl. 112 odst. 2
o Normy určující území a obyvatelstvo státu
o Vztah státu a společnosti – úprava základních práv a svobod, ochrana před zásahy státní moci, možnost
jednotlivce podílet se na správě věcí veřejných, povinnost státu poskytovat jednotlivci plnění čl. 30 Listiny
o normy upravující vztah státu k jiným státům (MS)
o Cíle státu a hodnoty, na kterých je založen – demokracie, právní stát, úcta k právům a svobodám
– zejména v preambuli a základních ustanoveních

2) Vztah vnitrostátního a mezinárodního

práva v ČR
 Poměr mezi MP a VP:
o 1) Monistický (MPV a VP tvoří jeden právní systém, např. Nizozemsko);
o 2) Dualistický (soužití dvou vzájemně oddělených právních systémů, Československo);
o 3) Smíšený (většina států včetně ČR – ČR jako součást rodiny evr. a svět. demokracií, čl. 1(2), 10)
 Historicky spíše dualismus (1. republika, socialismus…), Ústava moc MP neřešila
o ÚZ kterým se uvozuje Listina (23/1991) stanovil, že MS o LPaZS jsou obecně závazné a mají přednost
před zákonem = monismus: čl. 10: „Ratifikované a vyhlášené MS o LP a ZS jimiž je ČR vázána jsou
bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem“
o  pro MS o LPaZS převzala monismus i současná ústava, ostatní MS dualismus (tj. parlament rozlišoval,
které MS jsou jsou lidskoprávní a které ne)  po euronovele došlo z rozšíření na všechny MS dle čl. 10
 Vztah ČR k MP
o Princip suverenity – čl. 10: ČR je svrchovaný stát, tedy je suverénní – plně způsobilá k právům a
právním jednáním  předpoklad pro vstup do MP vztahů  může tím dojít i k omezení suverenity (čl.
10a odst. 1)
o transformace (dříve; zachování doslovného znění a vyhlášení ve formě zákona) X inkorporace (čl.10)
o Euronovela 395/2001 Sb.
 doplnění čl. 1 (2): „ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z MP“
 + změna čl. 10  aplikační přednost mají už nejen MS o LP, ale obecně MS k jejichž ratifikaci
dal Parlament souhlas (čl. 49)  zákon, který je v rozporu s touto MS je neaplikovatelný
(formálně ale stále platný)
 + 10a – MS mohou být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na MO nebo instituci
 + 10b – povinnost vlády pravidelně a předem informovat Parlament o otázkách souvisejících se
závazky vyplývajících z členství ČR v MO nebo instituci
 Čl. 39(4) k přijetí MS podle 10a(1) je třeba souhlas 3/5 všech P a 3/5 přítomných S
 Čl. 49 – souhlas obou komor parlamentu
 63(1)(b) prezident sjednává a ratifikuje MS, může přenést na vládu nebo jednotlivé členy
 87(1)(i) ÚS rozhoduje o opatřeních k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu
 87(2) ÚS rozhoduje o souladu MS podle čl. 10a a 49 s ústavním pořádkem (před ratifikací, bez
rozhodnutí nemůže být ratifikována) = předběžná kontrola ústavnosti (iniciuje komory P, 41
poslanců, 17 senátorů a prezident)
 Podmínky pro použití MS ve vnitrostátním právu (inkorporací)
o musí být vyhlášena
o parlament musí dát souhlas k ratifikaci (vychází z principu suverenity lidu – lid dává souhlas
prostřednictvím svých zástupců)
o ČR je již touto smlouvou vázána
 Smlouvy se vyhlašují od r. 2000 v Sbírce mezinárodních smluv (autentické (AJ) + české znění)
 Čl. 49: MS, k jejichž ratifikaci je třeba souhlas obou komor Parlamentu (stačí prostá většina):
o Upravující práva a povinnosti osob
o Spojenecké, mírové, politické
o Vzniká členství ČR v MO
o Hospodářské všeobecné povahy
o Jiné, stanoví-li tak zákon
 Jinak smlouvy rozlišujeme na:
o 1) Prezidentské – prezident je ratifikuje, ale potřebuje souhlas Parlamentu nebo referenda; (čl. 10 a čl. 49)
 K ratifikaci MS podle 10a je třeba souhlasu 3/5 většiny PS (120) a 3/5 většiny přítomných
senátorů
 MS podle čl. 49 stačí nadpoloviční většina přítomných v obou komorách - čl. 39 (2)
o 2) Vládní – jejich sjednávání přenesl prezident na vládu rozhodnutím 144/1993 Sb. o sjednávání MS,
nepodléhají ratifikaci ani schválení Parlamentem
o 3) Rezortní – v rámci působnosti ministerstva/ jiného ústředního správního orgánu
 Prezident dle čl. 63(1)(a) zastupuje stát navenek – jako hlava státu – má se za to, že jeho právně závazné úkony,
se pokládají za úkony státu; nemusí předkládat plnou moc (+ to nemusí ani PV a Ministr zahraničí)
 Součástí ÚP dle čl. 112 nejsou žádné MS – dle extensivního výkladu ÚS je třeba zahrnout i ratifikované a
vyhlášené MS o lidských právech a základních svobodách  nelze snižovat úroveň již dosažené právní ochrany
lidských práv a základních svobod
 Od Ústavy 1920 lze změnit státní hranice pouze Ústavním zákonem, nikoli MS
 Cukerné kvóty III – ÚS nepřísluší, aby se zabýval ústavní konformitou předpisů komunitárního práva tam, kde ČR
přenesla na EU výkon kompetencí

3) Ústavní charakteristika ČR
 Vymezení státu čl. 1: „ČR je svrhovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a
svobodám člověka a občana“
o Česká republika – název státu a forma státu
 zdrojem veškeré státní moci je lid čl. 2 (1),
 zákonodárná moc náleží volenému parlamentu čl. 15 (1),
 hlavou státu je přímo volený prezident čl. 54
o Svrchovanost
 vnitřní – nejvyšší moc nad územím a občany X vnější – stát je plnohodnotný subjekt MP
 dle 110/1998 o bezpečnosti ČR je základní povinností státu zajištění svrchovanosti, územní
celistvosti, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových
hodnot
o Jednota (čl. 11 – území ČR tvoří nedílný celek, hranice možné měnit jenom ÚZ X federace)
o Demokratický právní stát – princip reprezentativní demokracie, svrchovanost zákona
 Principy dem. pr. státu: vláda většiny, legální licence, soudní a jiná ochrana, kontrola ÚS,
rovnost před zákonem, princip legality čl. 2 (4); princip proporcionality, zákaz retroaktivity;
princip právní jistoty, princip rovnosti, časově omezená vláda, svobodná soutěž politických stran
čl. 5, reprezentativní demokracie
 čl. 9 (2): „změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“
 Demokratický stát
 Schumpeter: demokracie = procedurální záruky – svobodná soutěž pol. stran,
pravidelné volby, záruky volebního práva
 Liberální demokracie (zásady materiálního práva) – limity toho, kam až většina může
zajít (zohledňuje i hodnoty jako ochrana lidských práv, zákaz diskriminace apod.)
 Právní stát – souvisí s pojetím vlády práva
 Formální vláda práva – Fuller: obecnost, veřejnost, srozumitelnost, zákaz
retroaktivity, bezrozpornost, proveditelnost, stabilita, soulad práva na papíře a v praxi 
v podstatě odpovídá formálnímu pojetí právního státu
 materiální vláda práva: absence svévole, spravedlnost, malý stát (limited
gouvernement), presumpce svobody, absence brutality, nedotknutelnost přirozených
práv, respektování osobního vlastnictví, všeobecné volební právo  materiální právní
stát může zahrnovat i např. respekt k ZP, princip dělby moci, princip omezené moci státu
či povinnost zajistit soudní ochranu (je širší)
o Založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana – stát plní povinnosti obsažené v listině
 Demokratické hodnoty ČR
o Princip vlády lidu, lidem a pro lid  princip suverenity lidu (čl.2); princip vlády většiny (při ochraně
menšin); princip zastupitelské demokracie (Ú. připouští i přímou v čl. 2(2))
o Koncept bránící se demokracie (čl. 23 Listiny);
o ČR je parlamentní republika (zastupitelská demokracie) – orgány veřejné moci mají demokratickou
legitimitu  zvoleni přímo / nepřímo lidem
o Volná soutěž politických stran
o Princip vlády na čas (pravidelné volby)
o Tripartita moci čl. 2 (1)
o ČR není označena v Ú. jako sociální stát (FRA, NĚM ano) – ale LZPS hospodářská i sociální práva
o Suverenita není neomezená  ústavní sebeomezení – vnější MP X vnitřní VP – stát je vázán vzniklým
právem, čl. 9(2) …
 ČR je sekulární (laický) stát
o LZPS čl.2 (1) – „Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii
ani na náboženské vyznání“ – není upraveno v Ústavě
o ale musí respektovat ideologickou pluralitu, zaručena svoboda smýšlení vyznání (čl. 15, 16 LZPS)
o církevní restituce – do roku 2030 by mělo dojít k úplné nezávislosti církví na státu
 Pl. ÚS 19/93 – komunismus a retroaktivita P‘s napadají ustanovení 198/1993 o protiprávnosti kom. režimu – 3
části:
o povaha kom. režimu+ spoluodpovědnost členů KSČ  ÚS – deklaratorní charakter (jako Lex TGM)
o Promlčecí lhůta – ÚS: některé zločiny byly chráněny kom. režimem  nejsou promlčené
o Zmírnění trestu, pokud čin směřoval k ochraně LP  ÚS: retroaktivita ve prospěch pachatele
 Pl. ÚS 06/02 – Postavení církví (návrh skupiny S’s) na zrušení ustanovení 3/2002 o svobodě náboženského
vyznání
o Argumentace S: je protiústavní, aby vznik církevních PO byl podmíněn souhlasem st. orgánu (+finance)
 ÚS z části vyhověl – církve si můžou dělat s legálně nabytými prostředky co chtěj – nejde je zrušit,
jenom proto, že nepředloží výroční zprávu. Navíc přínos pro spol. v podobě charity atd.  veřejný zájem
není ohrožen; ÚS nezrušil registraci církví –„registrace nezakládá obecnou právní způsobilost církví, je
to akt, který umožňuje církvím právně relevantním způsobem působit na území ČR (vyjadřuje akceptaci
státu)
 Pl. Ús 546/03 – Podmínkou fungování právního státu je respektování autonomní sféry jednotlivce. Stát zajišťuje
takovou ochranu proti zásahům od třetích subjektů + sám zasahuje jen v případech veřejného zájmu (přiměřeně)

1) Horizontální dělba moci podle Ústavy ČR

 = funkční oddělení jednotlivých složek moci a jejich vzájemné kontrolní působení (systém brzd a protiváh);
 čl. 2 (1): „Lid je zdrojem státní moci; vykonává jí prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní.“  patří
pod čl. 9 (2) podstatné náležitosti demokratického státu
 ústava zohledňuje, že státní moc může být vykonávána přímo čl. 2 (2)
 Parlamentní demokracie  nedokonalost oddělení jednotlivých složek (hlavně VM a ZM)
 Dělba se projevuje rozdělením orgánů do hlav + pojmenování
o Zákonodárná moc – Hlava 2. – Senát + PS; Vláda odpovědná PS prostřednictvím institutu vyslovení
důvěry; narušení systému dělby moci  nezakotvení neslučitelnosti mandátu poslance a člena vlády;
brzdící funkce Senát
o Výkonná moc – Hlava 3. – Prezident + vláda + Státní zastupitelství; to, co nepřísluší ZM a SM;
Prezident neodpovědný – kontrasignace; suspenzivní veto vůči ZM; Vláda – potřebuje důvěru PS;
o Soudní moc – Hlava 4. – ÚS + soustava soudů (narušení jsou milosti/amnestie); Jmenování soudců,
jinak nezávislá; ÚS brzdící a kontrolní prvek vůči více orgánům, než Parlamentu
o NKÚ – Hlava 5. (kontrolní moc + VOP);
o ČNB – Hlava 6. (moc bankovní, netypické)

2) Vertikální dělba moci

 = reálná decentralizace moci a princip subsidiarity (rozhodování co nejblíže občanům)
o určuje jakou míru pravomocí mají centrální X autonomní X samosprávné (územní/zájmové) orgány
o definuje jakým způsobem je stát územně uspořádán  unitární stát X federace
o decentralizace X dekoncentrace moci ( jen organizační rozdělení výkonu veřejné správy, ne nezávislost)
 ČR je unitární stát (čl. 11) se zaručenou samosprávou (čl. 8 + Hlava 7.) na principu subsidiarity
o Krajská a Obecní samospráva + přenos pravomocí na mezinárodní instituce nebo organizace

 Jednota a dělba moci v ústavním vývoji

 o Recepční norma 11/1918 – Národní výbor – na přechodné období koncentrace moci (SM, VM, ZM i
prezidentské pravomoci jako amnestie)
o Prozatímní ústava 37/1918 – podle Švehlova klíče Revoluční národní shromáždění z Národního výboru –
ZM + vláda jako výbor P; aklamací zvolen Masaryk (detronizace Habsburků); novela 5/1919 – více
pravomocí prezidenta (jmenuje vládu! > parlam. republika)
o Ústava 121/1920
 horizontálně dělba na zákonodárnou moc (2komory NS – PS a S velmi podobné, minim. brzdy,
pol. reverzy), moc vládní a výkonná a soudní moc (NSS, ÚS – provád. zákon),
 vertikální: unitární stát s úz. autonomií Podkarpatské Rusy (formálně; materiálně nikdy
nenaplněna); Úz. samospráva nebyla ústavně zakotvena – komplikace (Župní zákon – neúspěšný)
o 1938-1945 – zmocňovací zákon 330/1938 – přenos ZM na vládu; ÚZ o autonomii Slovenska a PKR;
v protektorátu horizontální dělba moci nefungovala, vertikální oddělení říšských a autonomních orgánů
 Exilový Národní výbor – vláda (VM) a prezident (ZM)  prezident vydával dekrety až do
ustavení Prozatímního NS  1946 Ústavodárné NS
o Ústava 9. května 150/1948 – formálně navazuje na Ú1920  rozdíl mezi ústavou de iure a de facto,
mocenské centrum politbyro KSČ mimo ústavní struktury  stálo nad státem a představovalo jednotu
moci; SM už ne nezávislá (lidové soudnictví, politické procesy, justiční vraždy)
 vertikálně asymetričnost územního uspořádání na SLO  SNR a Sbor pověřenců; Národní
výbory
o Ústava 100/1960 – otevřeně popírá princip dělby moci (vedoucí silou je předvoj dělnické třídy, KSČ);
omezení pravomocí prezidenta – odpovědný z výkonu fce; zrušen Sbor pověřenců, větší centralizace Slov.
o ÚZ o československé federaci 143/1968 - federalizace státu; decentralizace; zákaz majorizace; Federace
si ponechává výlučné pravomoci; Sněmovna lidu Federálního shromáždění + Sněmovna Národů
(národnostní)

 Pl. ÚS 24/04 Jezy na Labi – návrh senátorů na zrušení konkrétního ustanovení zákona o vnitrozemské plavbě
– VYHOVĚNO
o Pr. věta ÚS: k základním právním principům patří maxima všeobecnosti právní regulace  požadavek
obecnosti zákona. V zákonu se píše, že rozvoj konkrétní vodní cesty je ve veřejném zájmu  potom je to
individuální správní akt – na to nemá ZM právo (ani nástroje, jak to zkoumat – ty má VM) + tímto by bylo
omezeno právo SM na přezkum (soud by musel vycházet ze zákona, že to je ve veř. zájmu)
 Pl. ÚS 19/93 zákon a protiprávnosti komunistického režimu – ZAMÍTNUTO (návrh skupiny poslanců na
zrušení zákona)
o Naše současná ústava reflektuje i zákl. hodnoty demokratické společnosti, neváže pozitivní právo jen na
formální legalitu, ale vnímá i jeho obsahově-materiální smysl (hodnotová diskontinuita s předchozím
režimem), „nespravedlnost musí zůstat nespravedlností, i když se halí do pláště zákona“

4) Suverenita lidu a formy jejího

uskutečňování v ČR, ustavování do funkcí
 = stěžejní ústavní princip demokratického státu
 Lid = legitimizační základna organizace státu  je zdrojem veškeré státní moci čl. 2 (1) – od lidu státní orgány (=
všechny orgány odvozené z orgánů přímo zvolených) odvozují svojí moc (legitimizační řetězec)
o k plnění své funkce vytváří stát
 Vláda lidu, lidem a pro lid (Lincoln) – lid jako jediný zdroj legitimity moc
o Vláda lidu – princip suverenity lidu = nevyšší moc přechází do rukou lidu, vůle lidu dává státní moci a
jejím představitelům legitimitu
 Lid k plnění své vůle vytváří stát (společenská smlouva)  princip vlády většiny + ochrana
menšin (čl. 6)
 Jedině lid jako celek má moc ustavující (ústavodárnou) pravomoc, z ústavy vyplývá moc
ustavená (zákonodárná) – moc vykonávaná ústavními orgány
o Vláda lidem – vláda prostřednictvím lidu – státní moc je uskutečňována lidem přímo nebo nepřímo
skrze volené či ustavované státní občany
 politická legitimita – bezprostřední (přímá dem.) X odvozená (omezená – zastupitelská
demokracie  legitimační řetězec – může být dlouhý, na jeho počátku je ale vždycky lid)
 Současná ústava preferuje princip zastupitelské demokracie
 Všeobecné, přímé a rovné volby zákonodárného sboru, princip volné soutěže svobodně
vznikajících politických stran, princip volného mandátu a princip parlamentní vlády
 o Vláda pro lid – příkaz státní moci, aby jednala v zájmu lidu (čl. 2(3) „Státní moc slouží všem
občanům...“)
 Hlavním zájmem je zachování demokracie (princip bránící se demokracie) a základních
hodnot
 Klauzule věčnosti = princip neodstranitelnosti základů demokratického právního státu – zákaz
změny podstatných náležitostí demokratického právního státu
 ÚS jako strážce ústavnosti (Konkursní nález, Melčák, Jezy na Labi..)
 Zákaz politických stran nerespektujících demokracii a nenásilí
 Princip neideologického a laického státu
 Princip veřejnosti výkonu státní moci
 Suverenita je omezena přirozenými LP + lid nemůže moc neodvolatelně delegovat
 Zakotvení v čl. 2 Ú; LZPS čl. 2 – legální licence; enumerativnost VP; právo občanů podílet se na správě VV (čl. 21
(1))
 Formy uskutečňování suverenity lidu:
o Volby jako nástroj nepřímé demokracie (PS/S, zastupitelstva, EP,prezident) – všeobecné, tajné, přímé
 Lid jako suverén má přirozené právo vytvářet stát, rozhodovat o jeho charakteru, ustavovat
orgány, vybavovat je kompetencemi, stanovit procesní pravidla
 Volební akt je prostředkem reprezentace lidu a možností kontroly činnosti orgánů veřejné moci
+ sounáležnost
o Přímá demokracie – ČR je reprezentativní demokracie ale vyjádřena i možnost přímé demokracie
 v Ústavě – čl. 2 (2) – přímé rozhodování musí být upraveno ÚZ; v Listině – čl. 21 (1)
 Referendum = lidové hlasování o položené otázce (1991 zákon o referendu – vystoupení z ČSFR
– původní plán) + (petice, lidová iniciativa, plebiscit, recall…)
 ÚZ o referendu o přistoupení ČR k EU - 515/2002 Sb. – ANO 77 % (účast 55 %) - realizace na
základě čl. 10a (2); liberální princip (stačila nadpoloviční většina zúčastněných)
 Zákon o provádění referenda – upravuje podmínky výkonu hlasovacího práva
 Zákon o krajském referendu 118/2010 – Samostatná působnost kraje; třeba min. 35% účasti
( pro závaznost 25% ano); Podnět dává zastupitelstvo/ přípravný výbor (podpora podpisem
aspoň 6% osob z kraje)
 Zákon o místním referendu 22/2004 – městské části, obce i celá Praha; samostatná působnost
(+ negativní výčet o čem ne); Stejná účast jako kraj
 Petice (čl. 18 Listiny) – nerozhodovací forma přímé demokracie; slouží veřejnosti k uplatňování
stanovisek ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu  příslušný orgán má povinnost
petici přijmout, posoudit její obsah a odpovědět  z práva podat petici neplyne právo na
vyhovění
 Právo na odpor – čl. 23 LZPS; jen občané; jen, když je činnost úst. orgánů a účinné použití zákonných prostředků
znemožněno. Proti každému, kdo odstraňuje demokratický řád LP a ZS (vnější – okupace i vnitřní porušení-
diktátor); Krajní prostředek; Např. odboj za WWII;
 Právo na samosprávu (podstatná náležitost právního státu; čl. 8 Ústavy a čl. 21 (1) Listiny); Právo na stávku…

Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR

 Druhy ustavování do funkcí:
o 1) Volbou – ustavení orgánu nebo osoby do funkce hlasováním; soutěživé, musí jít o výběr z alternativ
 a) přímá (PS, Senát, prezident) x nepřímá (předseda PS, VOP);
 b) doplňovací (při zániku mandátu senátora) X všeobecná (volen celý sbor, PS);
 c) celostátní X regionální X místní;
 d) jednokolová X vícekolová;
 e) řádné (po uplynutí volebního období) X mimořádné (po rozpuštění PS)
o 2) Jmenováním – jednostranný akt – oprávněná osoba či grémium (sbor) ustavuje jinou osobu do určité
fce
 bez omezení (první dva pokusy na jmenování předsedy vlády prezidentem)
 na návrh (třetí pokus jmenování předsedy vlády prezidentem na návrh předsedy PS)
 se souhlasem (Senát souhlasí se jmenováním soudců)
o další způsoby:
 Los (rovnost hlasů v 2. kole senátních voleb),
 Aklamace (např. potleskem; u Masaryka),
 Kooptace (přibrání nového člena do voleného sboru rozhodnutím již zvolených členů),
 Virilita (funkce z titulu jiné funkce; ministr vnitra též předsedou Státní volební komise),
 Konkurs (nezávislý sbor dle nezávislých kritérii vybírá nejlepšího kandidáta, např. náměstci
ministrů),
 Následnictví (ustavení rodem)
 Prezident: volen v přímých volbách na 5 let; fce se ujímá složením slibu (předsedovi Senátu na společné schůzi
komor, měla by být den po skončení funkce předchozího; složením slibu začíná volební období; nesložení funkce
nevznikne) na společné schůzi PS a S; podpis
o právo na návrh kandidáta: každý 18+ občan s právem volit + petice 50 000; 20 P; 10 S;
o PVP jako do Senátu (40 let, státní občan, má právo volit)
o volby vyhlašuje předseda Senátu (90 dní předem, tak aby byly v posledních 60 dnech volebního období
(nejpozději 30 dnů před koncem) nebo do 90 dnů od předčasného uvolnění úřadu), 2 kola – v prvním kole
nadpoloviční počet platných hlasů >> zvolen X za 14 dnů 2. kolo – dva nejúspěšnější kandidáti, ten
s nejvíc hlasy zvolen (při rovnosti se opakuje celá volba prezidenta)
o zánik: uplynutím období; vzdáním se úřadu do rukou předsedy Senátu (čl. 61); smrtí; nálezem ÚS
 Vláda: předseda jmenován prezidentem  na jeho návrh jmenuje prezident i ostatní členy; vláda musí do 30 dnů
požádat o důvěru (stačí nadpoloviční většina přítomných P; pro pozdější vyslovení nedůvěry potřeba nadpoloviční
většina všech); 2 návrhy prezident, 3. předseda PS – pokud ani tato vláda nezíská důvěru >> prezident může
rozpustit PS (čl. 35/1/a Ústavy)
o fce se ujímají jmenováním; slib do rukou prezidenta republiky
o Zánik: demise předsedy do rukou prezidenta (členové vlády skrz PV – z vlastní vůle (prezident nemusí
přijmout)/ z vůle předsedy vlády (prezident musí přijmout))
 Obligatorní:
 1) Nedostala důvěru
 2) Byla jí vyslovena nedůvěra (101MP)
 3) Po ustavující schůzi nové PS
 Fakultativní – sám návrh PV; prezident nemusí hned přijmout – může vyjednávat
o teorie je, že když podá demisi předseda  padne vláda (viz. Nečas červen 2013)  ústavní zvyklost
 Parlament: mandát (= pověření osoby zastupovat voliče) vzniká dnem zvolení (osvědčení od Státní volební
komise, 2. dnem voleb)  poté je nutné složit slib jinak zaniká (PS – předsedající před shromážděním, ostatní do
rukou předsedajícího, následuje volba předsedy a na jeho návrh místopředsedů PS (odvolat později lze na písemný
návrh 2/5 všech poslanců); senát – na první schůzi, které se účastní)
o Poslanec: na 4 roky, 21 let, státní občanství, právo volit (není omezen ve svéprávnosti), při zániku
náhradník (mandát vzniká okamžikem zániku mandátu poslance, kterého nahrazuje)
o Senátor: na 6 let, 40 let, státní občanství, právo volit (není omezen ve svéprávnosti), při zániku
doplňovací volby (ne v posledním roce)
o Zánik fce: Smrtí/ Odepřením slibu nebo složením s výhradou / Uplynutím volebního období (u PS
rozpuštěním)/ Vzdání se fce / Ztráta volitelnosti / vznik neslučitelnosti
 Soudci obecných soudů: jmenováni prezidentem bez časového omezení; funkce se ujímá složením slibu
prezidentovi
o podmínky: bezúhonnost; občanství; VŠ vzdělání; svéprávnost; min. 30 let; odborná justiční zkouška;
zkušenosti a morální vlastnosti, souhlas s ustavením a přidělením, ne neslučitelnost
 min. spravedlnosti přiděluje soudce k soudům (KS a VS – třeba 8 let praxe; NS - 10 let)
o předsedu okresního soudu jmenuje ministr spravedlnosti z řad soudců na návrh předsedy krajského soudu,
jinak předsedy jmenuje prezident na návrh ministra spravedlnosti
o zánik: rok kdy 70 let; nezpůsobilost; odsouzení za TČ; kárné řízení  odvolání z fce; ztráta občanství;
omezení svéprávnosti, smrt, vzdáním se
 Nejvyšší soud: prezident jmenuje bez kontrasignace předsedu a místopředsedy (ze soudců NS – na základě Pl. ÚS
87/06 Brožová-Bureš: NS má jen jednoho místopředsedu, se jmenováním místopředsedy musí souhlasit předseda)
– na 10 let,
 u VS a KS jmenuje předsedy prezident na návrh min. spravedlnosti na 7 let
 Nejvyšší správní soud: prezident jmenuje předsedu a místopředsedu – čl. 63 kontrasignace – na 10 let
o zánik fce předsedy u NS/NSS – odvoláním na základě pravomocného rozhodnutí (kárné opatření);
zánikem fce soudce; vzdáním se fce; uplynutím funkčního období
 Ústavní soud: 15 soudců na 10 let jmenovaných prezidentem se souhlasem Senátu
o podmínky: bezúhonnost; VŠ vzdělání, 40 let; občanství; zkušenosti a morální vlastnosti, min. 10 let činný
v právu; inkompatibilita (pol. strana nebo hnutí, placená funkce či výdělečná činnost)
o prezident jmenuje ze soudců ÚS i předsedu a místopředsedu
o zánik: vzdání se, uplynutím doby, ztráta volitelnosti do Senátu, odsouzení pro úmyslný TČ, zánik funkce
na základě kárného řízení
 Přísedící u soudů voleni a navrhováni zastupitelstvem na 4 roky (obce OS; kraje  KS); min. 30 let, trvalý
pobyt v obvodu; občanství, bezúhonnost… fce se ujímají složením slibu; inkompatibilita s fcí člena Parlamentu
 NKÚ: členové i prezident můžou být členi pol. stran – ale ne funkcionáři
o Prezident (vice) – jmenováni na 9 let prezidentem na návrh PS
 min. 35 let; VŠ; zkušenosti a morální vlastnosti, bezúhonný, občan ČR; inkompatibilita fcí
  zánik: uplynutím funkčního období, odvoláním prezidentem na návrh PS, rezignací, omezením
svéprávnosti, odsouzení pro TČ
o 15 členů NKÚ: volení PS na návrh prezidenta NKÚ na dobu neurčitou; občan ČR, min. 30 let; VŠ
 slib u př. PS;  ujmutí fce X zánik: rezignace, 65 let; rozsudek; odvolání PS
 ČNB: 7 členů bankovní rady jmenuje prezident (čl. 62) (nález 285/2001ú). včetně guvernéra a 2 viceguvernérů
(bez kontrasignace)
o na 6 let; občan ČR; způsobilost; ukončené VŠ; bezúhonnost; uznávaná osobnost v oblasti financí
o nelze víc než 2x; inkompatibilita fce; Jdou odvolat prezidentem s kontrasignací (stanoveny podmínky)
o zánik: uplynutím funkčního období, odvoláním prezidentem, vzdáním se
 Státní zástupci – podmínky: občan, 25 let; způsobilost, bezúhonnost; VŠ právo; justiční zkouška, morální
vlastnost, souhlas s jmenováním a přidělením; nesmí být člen pol. strany
o Nejvyšší SZ – jmenován vládou na návrh min. spravedlnosti (vláda může i odvolat)
o Vrchní, krajský a okresní SZ – jmenován ministrem spravedlnosti na návrh nadřízeného SZ nebo na návrh
nejvyššího SZ
o zánik: nesložením slibu; odvoláním souhlasu s jmenováním, pozbytí občanství, jmenováním soudcem, P, S
... inkompatibilita; 70 let; smrtí, omezení svéprávnosti, TČ, nezpůsobilost k výkonu funkce, kárné opatření
odvolání, vzdáním se
o SZ nemají fční období, doba neurčitá
 Ombudsman (VOP) – volen PS na 6 let z kandidátů od prezidenta a Senátu (2+2) – max. 2x za sebou;
o Podmínky – volitelnost do Senátu
o vznik – složením slibu do rukou předsedy PS
o zánik: uplynutím, odsouzením, ztrátou volitelnosti do Senátu, inkompatibilita, rezignace