2.

Prameny práva

 to, z čeho můžeme právo poznávat - „nosiče práva“ (formální X materiální)

 1. právní obyčej
 2. soudní precedent
 3. normativní právní akt (právní předpis)
 4. normativní smlouva
 5. právní principy

1. Právní obyčej

 = dlouhodobé ustálené chování se postupem v právo mění

 takhle se právo vyvinulo, nejstarší pramen
 živelná, nepsaná tvorba
 mezinárodní práv, nikoli vnitrostátní
 2 podmínky jsou třeba naplnit - usus longeavus, opinio necessitis
o 1. dlouhodobé, opakované užívání
o 2. názor o potřebnosti, všeobecný respekt k pravidlu
 v českém právu není
 vnitrostátní právo - právo, kde existuje stát, který právo přijímá, stát ho vytváří
 mezinárodní právo - jsou jen státy, není nikdo nad nimi, kdo by jim dával právo, právo si mezi
sebou vytvářejí sami, tím jak se chovají si to právo vytvářejí
o právní obyčej je pramenem mezinárodního práva

2. Soudní precedent

 soudní rozhodnutí má váhu jen pro strany právního řízení/spory (ne na všechny)
o právo žalobce a povinnost žalovaného např.
o v tomto případě to není právo jako normativní systém, závazné jen pro strany
  v ČR není pramenem práva!!
 princip zachování precedentů a princip hledání rozdílů
 angloamerický systém - pravidla vytváří soud, ne zákonodárci
 v ČR nález ÚS (čl. 89 Ú)
o nález je závazný pro všechny orgány a osoby - všeobecně závazné - takže právo
 ÚS může rušit právní předpisy - patří mezi prameny práva

3. Normativní smlouvy

 autonomní X heteronomní právo

 jen smlouvy, které se vztahují na všeobecně definovaný okruh osob - jen taková je pramenem
práva
o = smlouva obsahující pravidla chování závazná pro všechny je pramenem práva
 Mezinárodní smlouva (čl. 10, 10a - aplikační přednost smlouvy před zákonem)
o to jsou typicky normativní smlouvy
 kolektivní smlouvy vyššího stupně
 Úmluva, SEU, SFEU
o z nich plynou práva a povinnosti státům i konkrétním jednotlivcům

4. Normativní právní akty

  právní předpisy:
o ústavní zákony
o zákony
o zákonná opatření
o nařízení vlády
o vyhlášky ÚSO
o obecně závazné vyhlášky krajů a obcí
o nařízení obcí a krajů
 co má přednost:
o 1. Ú + LZPS
o zákony, zákonná opatření Senátu (vydává S, když je PS rozpuštěna)
 zákonné a nadzákonné normy
 podzákonné normy
o nařízení vlády
o vyhlášky
 platí na kraji nebo obci
o obecně-závazné vyhlášky krajů
o nařízení krajů
o OZV obcí
 pravidla pro práci s předpisy
o čím výš, tím obecnější a čím níž, tím konkrétnější
o rozpory v předpisech? MS má vždy přednost, použije se ona
o rozpor zákon X ústava - ÚS zruší
o lex superior derogat legi inferiro - vyšší musí mít přednost
o zvláštní zákon má přednost před obecným
o pozdější přednost před dřívějším

5. Právní principy

 např. pravidla, jak postupovat při rozporu zákonů

 pomáhají se vyznat v mase právních předpisů

3. Právní norma a její interpretace

 Obecné pravidlo chování, které je vynutitelné státní mocí

 Nejmenší (základní) jednotka právního řádu
o jednotlivé věty p. předpisu
 Nosičem norem typicky předpis (může obsahovat 0, 1 či více norem)
 2 modality: dovoleno x nedovoleno
o přikazuje chování - dovoleno
o zakázané chování - nedovoleno
o když norma nestanoví nic?
 pravidlo vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno?
 toto pravidlo se vztahuje pouze na jednotlivce, na stát platí opačné pravidlo

Právní norma - části

 hypotéza (podmínky, na jejichž naplnění je vázána dispozice)

  dispozice (jádro normy, je obsažena vždy)
o říká, co se má udělat, co platí
o je-li splněna hypotéza, nastoupí dispozice
 sankce (soukromoprávní x veřejnoprávní)
o naplnění hypotézy a porušení dispozice
 Př.: Půjčí-li si někdo peníze, musí je vrátit včas, jinak bude platit úroky z prodlení.
 D, H, S

Dělení právních norem

 Podmíněné x nepodmíněné
o p - mají hypotézu
o n - nemají hypotézu
 Perfektní x imperfektní
o p - mají sankci
o i - nemají sankci
 Demonstrativní x taxativní
o jen u výčtu - otevřený x uzavřený
 Kogentní x dispozitivní
o nelze se odchýlit x lze se odchýlit
 Teleologické
 Kolizní

Působnost právních norem

 Časová (schválení, platnost, účinnost, legisvakance, retroaktivita – pravá a nepravá)

o v jakém čase norma působí
o obecně neplatí do minulosti jen do budoucnosti
o norma obsažena v zákoně - nejprve ten zákon musí někdo navrhnout (vláda, PS,
Senát jako celek, zastupitelstvo kraje)
 Osobní
 Místní
o kde ta norma platí
o např. jen na obec
 Věcná

Interpretace právních norem

 Nic není mimo jazyk

 Jazyk je nejednoznačný
 Nelze předvídat všechny myslitelné situace
 ---> Právní hermeneutika

Druhy výkladu

 Podle toho, kdo podává výklad (autentický, legální, úřední, soudní, doktrinální)
 Podle metody (Savigny)
o Jazykový (výklad pojmu „stavba“, „dítě“)
o Logický (a contrario, a maiori ad minus, reductio ad absurdum, per analogiam)
o Systematický (zařazení normy v předpisu a právním řádu)
 o Historický
o Teleologický
 Podle rozsahu výkladu (extenzivní x restriktivní)

4. Právní skutečnosti a vztahy

Právní vztahy

 společenské vztahy regulované právem

o kupující/prodávající, rodič/dítě, student/univrzita
 absolutní X relativní
 prvky právního vztahy:
o subjekt - osoba v daném vztahu
o objekt - věc v tom vztahu
o obsah - konkrétní páva a povinnosti, která v PV subjekty mají
 subjekt PV
 mohou vstupovat do právních vztahů
 FO (evidence obyvatel)
o právní osobnost - schopnost mít práva a povinnosti, být subjektem práva
 nabývá se narozením a končí úmrtím
o svéprávnost - schopnost vlastním právním jednání na sebe práva a povinnosti vázat
 nabývá se postupně
 PO (veřejný rejstřík)
o veřejného práva (stát, obce, kraje, komory, univerzity, příspěvkové organizace,
veřejné výzkumné ústavy…)
o soukromého práva (dle OZ korporace-spolky, SVJ, fundace-nadace, nadační fondy,
dle ZOK obchodí společnosti-osobní, kapitálové, družstvo, jiné- církve)
 objekty PV
 věci - movité a nemovité, zuživatelné, zastupitelné, součást věci (superficální zásada - co je na
pozemku a nejde oddělit, je to jeho součástí) a příslušenství, zvíře, energie
 služby
 výsledek tvůrčí duševní činnosti
 lidská osobnost
 obsah PP
 dare, facere, omittere, pati
 darovat, strpět, konat, zdržet se konání

Právní skutečnosti

 skutečnost způsobilá vyvolat vznik, změnu či zánik právního vztahu

 předpokladem právního vztahu: právní norma a právní skutečnost
 subjektivní (volní jednání)
o právní jednání
o protiprávní jednání
 objektivní (nezávislé na vůli)
o právní události
o protiprávní stavy
  subjektivní
o právně souladná jednání
 právní jednání (úkony)
 náležitosti vůle - skutečnost a vážnost vůle
 náležitost projevu vůle - srozumitelnost, forma: ústní, písemná,
notářský zápis
 platnost a neplatnost
 individuální právní akty
o protiprávní jednání
 delikty - veřejnoprávní a soukromoprávní
 objektivní
o právní události - narození, smrt, čas (prekluze, promlčení)
o protiprávní stavy (pracovní úraz)

5. Právní kultury, právnické profese

 kultura - některé státy mají podobné právní řády

Právní komparatistika

 moderní právní k.
o typické je psané právo
 kontinentální
 anglo-americká
 tradiční právní k.
o právní prameny nejsou psané - právní obyčej
 islámská
 africká p.k.
 orientální

Kontinentální

 myslí se Evropa (kromě UK)

 okruhy: francouzský, německý, švýcarský, rakouský (ČR - rakouské právo se stalo českým),
skandinávský
 vliv římského práva
o principy platí dodnes
 předpis jako klíčový pramen
 kariérní jmenovaný soudce (bez časového omezení)
o nelze odvolat, jmenuje prezident
 ústavní právo zastřešující odvětví
 členění na veřejné a soukromé právo
o dále se člení na právní odvětví
o v: kogentní normy, mezi stranami p. vztahu je nerovnost (stát je nadřazený) a může
jednostranně rozhodovat, založeno na rozhodnutí
 trestní, ústavní, správní
o s: občanské, rodinné, obchodní, pracovní, založena na dohodě
Angloamerická

 okruhy: anglický, americký

 precedent jako klíčový pramen
 mnohdy volený soudce a porotní systém (12 osob)
o soudce je osoba, která ten proces řídí (uděluje slovo, pořádkové pokuty)
o nerozhodne soudce, ale otázku viny posuzuje porota
 řešení i triviálních sporů před soudy

Tradiční p. k.

 založeny na nepsaném právu

 islámská
 šaría, polygamie, oko za oko, Korán, rozhoduje duchovní
 africká
 náčelnictví
 odlišné vnímání času
 subjektivita - kdo může být subjektem práva - mrtví, bozi, zvířata, duchové, kolektivy

Právnické profese a justice

 soudce - rozhoduje právní spory, státní funkcionář

 advokát, notář (některé smlouvy může jen on - dědická, předmanž., vede dědické řízení),
státní zástupce (zastupuje stát v tr. věcech) exekutor (vymáhá plnění rozhodnutí, která
nebyla splněna dobrovolně - např. uděluje pokuty), úředník (osoba, která vede správní řízení)
 soustava soudů
 2 soustavy:
 ústavní
 tvoří 1 soud - ÚS
 stát žaluje stát většinou
 obecní
 3 větve - trestní, správní, civilní
 c. - nějaká osoba žaluje jinou osobu
 t. - stát obžaluje osobu
 s. - osoba žaluje stát

 okresní soudy, v Praze obvodní, v Brně městský - trestní i civilní

 krajské soudy - 8 - trestní a civilní věci, v Praze městský
 vrchní soudy - Praha, Olomouc
 Nejvyšší soud - Brno
 lehčí věci začínají na obvodním, těžší na krajském, pak dovolání k NS

 správní - krajské soudy, Nejvyšší správní soud, kasační stížnost

 pak může jít až k ÚS, ale ty zkoumají jen jestli porušena Ú