ÚSTAVNÍ PRÁVO – SZZK 2021

SADA - A

1. Předmět a prameny ústavního práva; Ústava a ústavní pořádek

2. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR
3. Ústavní charakteristika České republiky
4. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR, ustavování do funkcí
5. Volební právo a volební systémy v ČR, soudní přezkum v otázkách voleb v ČR
6. Odpovědnost a imunita ústavních činitelů
7. Parlament ČR
8. Legislativní proces v ČR, publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR
9. Prezident republiky
10. Vláda ČR; ministerstva a jiné ústřední správní úřady
11. Ústavní soud ČR, jeho postavení a působnost
12. Řízení před Ústavním soudem, rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu
13. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem
14. Uplatnění principu dělby moci v Ústavě ČR, kontrolní instituce a mechanismy v ústavním systému
15. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR

SADA - B

1. Vznik samostatné ČR a její vztah k československému ústavnímu vývoji; význam ústavních tradic
2. Státní občanství. Občan jako subjekt základních práv a svobod v ČR
3. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k
mezinárodním smlouvám, obecná ustanovení Listiny
4. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce, subjekty
5. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR
6. Princip rovnosti v důstojnosti a v právech; zákaz diskriminace, ústavní ochrana menšin v ČR
7. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR
8. Základní lidská práva a svobody v Listině
9. Politická práva v Listině – subjekt, obsah, omezení, záruky
10. Politické strany v právním řádu ČR
11. Hospodářská, sociální a kulturní práva v Listině
12. Prostředky ochrany základních práv a svobod (vnitrostátní a mezinárodní)
13. Soudy a právo na soudní a jinou právní ochranu v ČR
14. Zajišťování bezpečnosti ČR
15. Členství ČR v Evropské unii a jeho dopady na ústavní systém

1
 1. Předmět a prameny ústavního práva; Ústava a ústavní pořádek

Předmět ústavního práva

 ÚP je aplikovatelný obor platného práva
 Předmětem ÚP je to, co ÚP zkoumá – tedy ústavu. Pojem „ústava“ není jednoznačný a ve vztahu k němu existují dvě hlavní
pojetí
o Formálně pojatá ústava
 Důraz kladen na formální stránku, tedy označení předpisu, příp. způsob jeho přijetí
 Ústava je v tomto pojetí zákon, který je jako ústava označený a obsahuje soubor právních norem nejvyšší
právní síly (lze také označit jako ústavní zákon, ústavní listina, konstituce apod.)
 V širším slova smyslu je to ústavní pořádek ve smyslu čl. 112 Ústavy
 Předmětem ÚP z formálního hlediska jsou právní normy nejvyšší právní síly
 Českou ústavu tvoří více právních předpisů (kolem 30, přesný počet je sporný), je tedy polylegální. Opakem je
slovenská ústava, kterou tvoří jen jeden právní předpis, je tedy monolegální
o Materiálně pojatá ústava
 Z hlediska obsahu právních norem – ústavou je úprava základních vztahů ve státě, ústavou se tyto vztahy
konstituují, tedy zakotvují – odtud slovo konstituce
 Základní vztahy ve státě jsou: forma státu a vlády, název, postavení, kompetence a vzájemné vztahy nejvyšších
orgánů, vnitřní uspořádání, politický režim, práva a povinnosti občanů

Co není součástí ve formálním smyslu, ale v materiálním ano? → Zákon o Ústavním soudu, Zákon o ČNB, volební zákony ..

Právní odvětví upravená ústavním právem

 ÚP upravuje především právní odvětví veřejného práva, zabývá se ústavou a vykládá jí
 ÚP obsahuje i normy práva soukromého, zejm. Listina je základem soukromoprávních vztahů (ochrana a limity vlastnického
práva, záruka dědění, základní vztahy mezi občany, způsobilost mít práva, ochrana lidské důstojnosti) - formulace
charakteristické pro právo občanské (např. čl. 5 Listiny)
 ÚP zakotvuje též základní instituty trestního práva (čl. 39 an. Listiny – TČ stanoví pouze zákon, jen soud rozhoduje o vině a
trestu za TČ, právo na obhajobu, presumpce neviny, retroaktivita přípustná pouze in favorem)
 Právo životního prostředí (čl. 7 Ústavy – stát dbá o ochranu přírodních zdrojů, čl. 35 Listiny – každý má právo na příznivé životní
prostředí, včasné a úplné informace o jeho stavu, nikdo nesmí poškozovat nad míru danou zákonem), pracovní (čl. 9 a  28 Listiny
– zákaz nucené práce, zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu a na uspokojivé pracovní podmínky), finanční (čl. 11 (5)
Listiny – daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona)

Mezery v ústavě
 Ústava by měla upravovat všechny předvídatelné vztahy mezi ústavními orgány. Přesto existují tzv. mezery v ústavě, což jsou
např.
o Legislativní opomenutí – MOC ZÁKONODÁRNÁ – neobsahuje prvky regulace rozhodování zákonodárných sborů
o Nepřijetí zákona, se kterým Ústava vysloveně počítá (např. o referendu podle čl. 10a (2) Ústavy)
 Pokud se nepodaří mezery zaplnit, může dojít ke stavu ústavní nouze (chybí kompetence k řešení ústavní situace pro ústavní
orgány)
→ např. za 2WW ČSR – nemohlo být svoláno NS, aby přijalo zákony k řízení odporu proti Německu

Druhy ústav
 Dle formy: psaná (typická pro kontinentální Evropu, USA) X nepsaná (britská ústava je založená na zvyklostech a precedentech)
 Dle způsobu přijetí: oktrojovaná (z rozhodnutí panovníka; Pillersdorfova) X revoluční (Prozatímní Ústava z roku 1918) X
dohodnutá (výsledek dohody většiny společnosti, stabilní)
 Dle dodržování: reálná (dodržuje se, je znakem právního státu; např. současná Ústava ČR) X fiktivní (formální, nedodržuje se;
např. Ústava 9. května)
 Dle způsobu změny: flexibilní (lze měnit stejně, jako běžný zákon) X rigidní (oproti běžnému zákonu lze změnit jen s větším
úsilím, např. vazba na referendum, vyšší počet hlasů, jen jednou za čas, apod.)
 Dle charakteru státu: demokratická (pluralita politických stran, dělba moci) X autokratická (např. fašistické, typická je
stručnost, zmocňovací zákony, zákonodárná moc přenášena na exekutivu)

Druhy pramenů ústavního práva

 Jedním ze znaků demokratického právního státu je uspořádaný systém pramenů práva

2
 Druhy pramenů ÚP se liší dle typu právní kultury, státního režimu apod.
o Obecné právní principy (hlavní pramen ÚP)
o Hodnotová učení (myšlenkové koncepce, doktríny, politické ideje)
o Monolegální X polylegální právní akt (jedna Ústava, Základní zákon X více právních předpisů o síle ústavních zákonů)
o Zákony, ústavní zákony, mimořádné zákony (dočasné; např. v Itálii může vláda v souladu s ústavou vydat nařízení se silou zákona, který ale podléhá
následné ratihabici, tj. schválení parlamentem)
o Organické zákony (kodifikují zásadní otázky – status státního orgánu, zákon o referendu)
o Soudcovské právo (precedenty, justiční autority autenticky interpretují ústavy)
o Prováděcí zákony ústavy (např. volební zákony)
o Nálezy ÚS
o JŘ Parlamentu
o Normativní akty moci výkonné a hlavy státu (dekrety, zákonná opatření; jsou pouze dočasná, podléhají následné ratihabici)
o Mezinárodní a vnitrostátní smlouvy (uzavírají je např. autonomní oblasti Španělska)
o Multilaterální pakty o lidských právech (Evropská úmluva o lidských právech, mezinárodní pakty OSN)
o Ústavněprávní obyčeje (např. ve Velké Británii je třeba souhlas krále se zákony, které schválily obě komory)
o Sbírka náboženských pravidel (typické pro islámskou právní kulturu)
o Právo Evropských společenství a Evropské unie (závazné pro členské státy)

Prameny ústavního práva v ČR

 Ústava ČR je polylegální, dle čl. 112 Ústavy tvoří ústavní pořádek: = formální prameny
→ od 1. 1. 1993 pojem ústavní pořádek = neuzavřený soubor všech platných ÚZ, které dohromady tvoří Ústavu

Ústavní pořádek → Ústavní zákony, které dle čl. 112 Ústavy tvoří ústavní pořádek, jsou
o 1. Ústava - ÚZ č. 1/1993 Sb., přijatá 16. 12. 1992, účinná od 1. 1. 1993
o 2. Listina základních práv a svobod - platná i účinná od 8. 2. 1991 – publikovaná ÚZ, kterým se uvozuje Listina,
znovu vyhlášena 16. 12. 1992, č. 2/1993 Sb. jako usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny jako
součásti ÚP; není označena jako ÚZ, ale je zařazena do ústavního pořádku (někdo tvrdí, že to je ústavní zákon, jenom
tak není označený, někdo tvrdí, že to je norma sui generis)
o 3. Ústavní zákony přijaté dle této Ústavy tedy po 1. 1. 1993 (např. o vytvoření vyšších územních správných celků; o
bezpečnosti ČR; o referendu o přistoupení ČR k EU; zavedení přímé volby prezidenta; úprava imunity poslanců a
senátorů; ÚZ, kterými se mění Ústava; ÚZ, kterými se mění Listina, …)
o 4. Ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé
socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice ČR (např. o úpravě státních hranic
s Německem, Rakouskem a Maďarskem z roku 1930 apod.)
o 5. Ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992 (např. o opatřeních souvisejících se zánikem České
a Slovenské Federativní Republiky, o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské
Federativní Republiky)
o ÚS v rámci svého extenzivního výkladu poskytuje navíc ochranu při porušení práv a povinností vyplývajících z
ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách (nález Pl. ÚS 36/01 –
euronovelou nelze omezit již dosaženou procedurální úroveň ochrany základních práv a svobod), teorií vnímáno
kontroverzně jako nepřípustné rozšiřování čl. 112 (1) Ústavy (ÚS ale tento postoj zopakoval i v dalších nálezech) –
podle Preusse takhle ok – říct, že podle ÚS navíc lidskoprávní smlouvy

Právní kontinuita ČR → nejsou převzaty právní předpisy, které se týkají Federace samotné; ČR uznává i mezinárodní závazky,
k nimž Federace přistoupila → vyjma těch, které se týkají území Slovenska

 následující prameny jsou v materiálním smyslu – jako zdroj a ovlivnění právní normy
o Mezinárodní smlouvy – přijaté dle č. 10 Ú sice mají aplikační přednost před zákonem → jsou bezprostředně závazné,
ale nejsou součástí ústavního pořádku; nicméně ty mezinárodní smlouvy, které upravují materii ústavního práva (zejména
pak ty lidskoprávní), jsou pramenem ústavního práva
o Akty referenda – ÚZ může stanovit, kdy lid vykonává moc přímo (ÚZ o referendu o přistoupení ČR k EU)
o Rozhodnutí ÚS – pouze výroková část rozhodnutí, kdy ÚS rozhoduje jako negativní zákonodárce (mění
nebo ruší právní normy)
o Zákony, které se týkají úpravy činnosti ústavních orgánů, ústavních práv a svobod občanů, státního občanství,
postavení cizinců apod.
o Zákony dle čl. 112 (3) Ústavy – byly přijaty jako ÚZ, ale protože nejsou zmíněné v čl. 112 (1), mají dnem nabytí
účinnosti Ústavy (1. 1. 1993) právní sílu jako běžné zákony – byly dekonstituovány
o Zákony, jejichž vydání Ústava předpokládá – např. volební zákon, JŘ PS a Senátu
o Zákonná opatření Senátu – byly poprvé přijaty v r. 2013 a týkaly se problematiky daní, veřejných zakázek a veřejného
zdravotního pojištění

3
 o Rozhodnutí prezidenta republiky – v minulosti Benešovy dekrety, dnes rozhodnutí prezidenta o vyhlášení amnestie (V.
Havel v roce 1990, V. Klaus v roce 2013). Amnestie sice je pramen práva, ale nikoli právní předpis – nepůsobí
prospektivně (do budoucna), vyčerpán vydáním
o Základní právní principy a zvyklosti – stanovil nález ÚS – suspenzivní právo veta pl. ÚS 33/97 → pramen práva
obecně – mají-li být závazné, tedy součástí právního řádu musí být vyjádřeny v zákonodárství → soudy je mohou nalézat
a interpretovat, ale NIKOLI je vytvářet ! → zejm. Preambule a základní ustanovení
o ČR je demokratický právní stát, pramenem práva tudíž nejsou politická usnesení apod.

Státní právo
 Před rokem 1948 se pak společně s pojmem ústavní právo používal termín státní právo, které kladlo důraz na organizaci a
postavení a fungování státu. Naopak méně se soustředilo na právní předpisy. Mezi lety 1948 a 1989 se vzhledem k charakteru
režimu používalo spíše státní právo, přičemž po roce 1989 se pojmosloví vrátilo k ústavnímu právu a termín státní právo vymizel

Lhůta pro uplatnění suspenzivního veta prezidenta republiky (počítání času v ústavním právu), Pl. ÚS 33/97 – VYHOVĚNO
 Prezident republiky podal návrh na zrušení novely zákona na ochranu zvířat proti týrání z důvodu jeho přijetí způsobem odporujícím čl. 50 Ústavy
o Podle článku 50 Ústavy: „Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy
mu byl postoupen.“
 Prezidentu byl zákon postoupen 13. června 1997 a 28. června byl prezidentem do Poslanecké sněmovny vrácen a doručen pak nejbližší pracovní den, tedy v
pondělí 30. června
 PS se rozhodla nehlasovat znovu o zákonu, neboť dle jejího názoru nebyla splněna podmínka z čl. 50 (1) Ústavy
 Podle prezidenta 15denní lhůta začala běžet dnem následujícím po dni postoupení zákona v souladu s ústavní zvyklostí. Prezident se dále dovolával obecně
uznávaného právního principu, podle něhož připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty následující pracovní den.
Vrácení zákona je ústavním aktem prezidenta, při němž nemůže být zastoupen, a tedy nelze tuto lhůtu zkracovat
o Podle stanoviska PS Ústava neobsahuje speciální ustanovení o počítání lhůt, a je tedy potřeba lhůtu 15 dnů chápat doslovně. Dále tvrdí, že za
vrácení zákona je nutno považovat okamžik doručení, nikoli podepsání rozhodnutí. Doručení tedy časově odpovídá vrácení a lhůta 15 dnů musí být
dodržena bez ohledu na to, že zrovna není pracovní den
o PS odmítá analogii s jinými právními předpisy, neboť existuje různá úprava lhůt. Dovolává se požadavku právní jistoty a neprodlužování
legislativního procesu. PS také uvedla, že Kancelář PS je připravena zajistit přijetí rozhodnutí prezidenta republiky i v jiných než pracovních dnech
o Dalším argumentem PS bylo, že za počátek lhůty by měl být považován den postoupení prezidentovi, což by znamenalo, že poslední den lhůty by
připadl na 27. června a v takovém případě by nebylo o pozdním vrácení zákona pochyb
 ÚS při rozhodnutí vycházel ze srovnání s jinými demokratickými ústavami (německou), které lhůty také výslovně neupravují, ale v praxi se vychází z obecně
akceptovaných zásad. V rozhodnutí pak cituje z občanského zákoníku: „Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro
její počátek.“ Dále: „Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.“ Dále uvádí
analogii s trestním a správním řádem.
 K argumentu doslovné interpretace lhůt v Ústavě se ÚS vyjádřil takto: „Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je
pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione
legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva
nástroj odcizení a absurdity.“
 Dále se ÚS věnuje obecným právním principům jakožto pramenům práva. V našem systému mají charakter samostatného pramene práva pouze praeter legem
(pokud psané právo nestanoví jinak), stejně jako u obyčejů je třeba dodržet opinio necessitatis a usus longaevus. Dále se ÚS vyjádřil, že: „ Mezi obecně uznávané
právní principy patří v oblasti práva ústavního pravidla počítání času, jak jsou v evropském právním myšlení srozumitelně a smysluplně vymezena od dob
římských.“

Vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku

 Ústava a Listina jsou jako součást ústavního pořádku označeny výslovně, navíc jsou zmíněny v čl. 112 (1) Ústavy
 Ústavní pořádek: pojem zavedený současnou Ústavou, motivací bylo začlenit Listinu do ústavy
o Neuzavřený soubor všech platných ÚZ, které dohromady tvoří ústavu v širším smyslu, jedná se řádově o několik
desítek ÚZ
 Tento soubor může být doplňován nebo měněn pouze ÚZ (čl. 9 (1) Ústavy) s tím, že limitem změn je čl. 9 (2)
Ústavy (změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná) → podstatné
náležitosti – KAUZA MELČÁK
o Ústavní pořádek je širší pojem než Ústava
o Čl. 3 a čl. 112 Ústavy pozitivně vymezují Listinu jako součást ÚP a zakládají tak jeho polylegalitu
o Vyjádřena skutečnost, že vedle samotné Ústavy existují v právním řádu ČR i další ÚZ, které stojí vedle Ústavy
o Pojem užívaný jen v ČR (vhodnější by byl pojem ústavní řád), pravděpodobně byl odvozen z Benešova ústavního
dekretu o obnovení právního pořádku
o S pojmem není systematicky pracováno – pojmy Ústava a ústavní pořádek se zaměňují, a to i v  situacích, kde by
z povahy věci bylo vhodnější použít místo pojmu Ústava pojem ústavní pořádek (např. čl. 33 (2)) - v čl. 9 (1) Ústavy

Kauza Melčák, materiální ohnisko Ústavy, Pl. ÚS 27/09 – VYHOVĚNO

4
 V březnu 2009 vyslovila PS nedůvěru středopravicové koaliční vládě ODS, KDU-ČSL a Zelených. Následující politickou krizi se politici snažili řešit
předčasnými volbami a úřednickou vládou Jana Fischera. V souvislosti s dohodou o úřednické vládě byl přijat ÚZ č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého
volebního období PS. Prezident Václav Klaus následně vyhlásil volby na 9. a 10. října 2009
 V PS však byla řada přeběhlíků, která neměla šanci na znovuzvolení, jedním z nich byl i Miloš Melčák, původně člen ČSSD, který umožnil vznik středopravé
vlády a byl tak ze strany vyloučen. Melčák napadl před ÚS rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb a současně navrhoval vyslovit protiústavnost
ústavního zákona č. 195/2009 Sb.
o Dovolával se přitom svého práva na nerušený výkon funkce (podal ústavní stížnost, že to zasáhlo do jeho individuálních práv, nepodal návrh na
zrušení zákona – očekávání, že bude poslancem 4 roky, je ale slabý argument, PS může být rozpuštěna, ale třeba senátor může počítat s tím, že bude
senátorem 6 let)
 základní otázka: může vůbec ÚS rušit ústavní zákony? materiální ohnisko (podstatné náležitosti demokratického právního státu) je úplně nejvýše v  pyramidě,
nad ústavním pořádkem, proto si ÚS dovozuje tuto kompetenci, jinak by čl. 9 (2) byl jen symbolický, kdyby to nikdo nemohl vynutit
 ÚS se ve svém nálezu soustředil na tzv. materiální jádro Ústavy – čl. 9 (2): „Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.“
 ÚS cituje z předchozího nálezu Pl. ÚS 19/93 svůj výrok, že konstitutivní principy demokratické společnosti jsou postaveny nad zákonodárnou kompetenci
o Dále opakuje z nálezu Pl. ÚS 36/01: „Žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené
procedurální úrovně ochrany základních práv a svobod.“
 Dle ÚS ústavní zákon č. 195/2009 Sb. nesplňoval základní podmínky
o Obecnost – zákon byl přijat ad hoc (pro jedinečný případ)
 Není ani doplněním ani změnou Ústavy
 Ústavní zákon ad hoc může být přijat buď pro časově omezené suspendování Ústavy anebo věcnou, resp. osobní výjimku z obecné
platnosti ústavní úpravy (mohou být i konkrétní zákony – např. restituční zákony)
 ÚZ č. 195/2009 Sb. tak nelze zařadit pod rámec přípustných ústavních změn
o ÚZ č. 195/2009 Sb. je ÚZ pouze formou, nikoli obsahem
 Obsahem je individuálním právním aktem, který se týká konkrétně určeného subjektu a konkrétní situace
 ÚS zdůrazňuje, že Parlament není zmocněn k vydávání individuálních právních aktů formou ÚZ
o ÚZ používá pravou retroaktivitu
 Se zpětnou účinností jím byly stanoveny podmínky uplatnění volebního práva (aktivního i pasivního)
 Se zpětnými účinky byly změněny předpoklady, na jejichž základě bylo rozhodováno ve volbách
 Dále ÚS poznamenává
o Účelu urychleného rozpuštění PS a vypsání předčasných voleb lze dosáhnout i postupem dle čl.35 (2) Ústavy
o Veřejným zájmem plynoucím z čl.9 (2) Ústavy je vytvoření legitimního Parlamentu na základě voleb
o ÚS zdůrazňuje i princip pravidelnosti výkonu volebního práva zakotveného v Listině
 čl. 9 (1): „Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.“ – tj. nelze přijmout ústavní zákon jen tak
 Ústavní soud uzavírá: „Ani ústavodárce nesmí prohlásit za ústavní zákon normu, která charakter zákona, natož ústavního, postrádá. Opačný postup je
protiústavní svévolí. Vyloučit přezkum takových aktů Ústavním soudem by jeho roli ochránce ústavnosti zcela eliminovalo.“
 správně měl ÚS říct, že se jedná o nulitní zákon (nicotný, neplatný od začátku), protože nebyl přijat podle čl. 9 (2), ale pro jistotu zvolili metodu zrušení (aby
nebyl chaos v právním řádu)

K pojmu „ústavní pořádek ČR“ (sp. zn. Pl. ÚS 36/01, č. 403/2002 Sb. / VII. část odůvodnění) = konkurzní nález
- ÚS řešil ústavnost některých ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, avšak v VII. části doplnil úvahu, kterou negoval změnu čl. 10 Ústavy
(euronovelou – přizpůsobení Ústavy ČR při vstupu do EU), konkrétně čl. 89 odst. 1
- euronovela změnila čl. 10 ⇒ při rozporu mez. smlouvy se zákonem má přednost smlouva mezinárodní (nejenom mez. smlouva o zákl. LP a svobodách, ale
jakákoli)
- jelikož euronovelou odpadlo výsadní postavení MS o lidských právech přímo v Ústavě (před euronovelou měly tyto smlouvy přednost před zákonem,
dnes mají všechny mezinárodní smlouvy aplikační přednost), ÚS se vymezil tak, že tyto smlouvy postavil na úroveň ústavních zákonů
- stěžovatel (správce konkurzní podstaty) si stěžoval na to, že nedostal zaplaceno; domáhal se u ÚS, a nakonec mu byla odměna přiznána na základě
mezinárodní smlouvy
- správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů
- lze správci za takovéto situace (kdy v konkurzní podstatě nejsou žádné prostředky a záloha na náklady konkursu nebyla složena) zcela odepřít plnění?
o je stanoven výlučný okruh zdrojů, z nichž je možné zákonné požadavky správce uspokojit, což lze, dle názoru navrhovatele, akceptovat pouze
v případě, že alespoň v jednom z těchto zdrojů jsou nějaké prostředky
- vyjádření doc. Pitharta – praxe ukázala na nutnost zvýšené ochrany mzdových nároků zaměstnanců
o správce konkurzní podstaty nevykonává tuto činnost jako zaměstnanec
- správce konkurzní podstaty je zvláštní veřejnoprávní orgán, jehož úkolem je zajištění řádného průběhu konkurzu
- výrok ÚS:
o sdílí přesvědčení zákonodárce, dle něhož osvobození od zaplacení zálohy na náklady konkursu v uvedených případech a účel, jenž byl tímto
opatřením sledován, není v rozporu s ústavním pořádkem, z pohledu navrhovatelovy argumentace pak zejm. s ustanoveními čl. 9, čl. 26 a čl. 28
LZPS
- spadá výkon funkce správce konkurzní podstaty pod rámec, jenž je vymezen čl. 9 odst. 2 LZPS (zakotvuje ústavní mechanismus zabezpečení garance práva
na obhajobu), resp. čl. 4 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod?
o výkon funkce správce konkurzní podstaty není součástí zaměstnaneckého vztahu, a tudíž na něj svým obsahem, účelem a smyslem nedopadá čl.
26 LZPS, zároveň není ani podnikáním či provozováním jiné hospodářské činnosti
o pokud by byl správce konkurzní podstaty zvláštní veřejnoprávní orgán, je otázkou odměňování a úhrada nákladů spojených s  výkonem veřejných
funkcí
- jedná se nikoliv o rozpor s ústavou, ale o mezeru v zákoně
- ÚS z uvedených důvodů rozhodl o zrušení § 5 odst. 1 věty druhé a § 8 odst. 3 zákona o konkursu z důvodu rozporu s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 LZPS a čl. 26 Paktu
- rozhodnutí
o podle ÚS nelze snížit již dosaženou úroveň procedurální ochrany základních lidských práv a svobod (čl. 9 odst. 2)
o proto, přestože článek Ústavy čl. 112 (ústavní pořádek) neobsahuje mezinárodní smlouvy, ÚS je tam zahrnuje (jen ty o lidských právech a
svobodách)

5
 o silně problematické a kritizováno právní vědou – mezinárodních smluv jsou stovky (439 k 31.3.2015), většina se nějak dotýká lidských práv
 Kudrna: “Je tedy například úmluva Mezinárodní organizace práce součástí českého ústavního pořádku?”
o ÚS tímto nejenom interpretuje Ústavu, ale reálně ji tvoří (určuje, co je její součástí a co ne)
o mezinárodní smlouvy o LP jsou tak na úrovni Ústavy a ústavních zákonů (ústavní pořádek je na stejné úrovni)
o není jisté, že mezinárodní smlouvy o LP vždy garantují vyšší úroveň ochrany
o vznikají různé podmínky pro přijetí ústavního pořádku, ústavní zákon vyžaduje 3/5 všech poslanců a ⅗ přítomných senátorů, k ratifikaci
mezinárodních smluv (vyjma těch přenášející kompetence viz čl. 10a) stačí pouhý souhlas obou komor, tedy nadpoloviční většina přítomných
o důsledkem nálezu je také to, že ÚS není finálním interpretem části ústavního pořádku, neboť to může být např. Evropský soud pro lidská práva
(třeba v případě Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod)
- citace
o „V nepřípustnosti změny podstatných náležitostí demokratického právního státu je obsažen i pokyn Ústavnímu soudu, dle kterého žádnou novelu
Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv a
svobod“
o „proto rozsah pojmu ústavní pořádek nelze vyložit toliko s ohledem na ustanovení čl. 112, odst. 1 Ústavy, nýbrž i vzhledem k ustanovení čl. 1,
odst. 2 Ústavy, a do jeho rámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách“

→ prof. Pavlíček toto výslovně odmítá – čl. 112 Ú o žádných MS o LP ani o MS podle čl. 10 Ú nehovoří

ÚSTAVA ČR – VZNIK, KONCEPCE, FORMA, OBSAH

 základní zákon, má nejvyšší právní sílu
 charakteristiky: psaná, polylegální, rigidní (3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů – normální zákon senát schválit
nemusí, sněmovna ho může přehlasovat + prezident nemůže vetovat + podstatné náležitosti demokratického právního státu nelze
změnit), demokratická (obsahuje základní práva a svobody)

 naopak problémy ústavy:

o neobsahuje příliš lhůt, např. jen „orgán má jednat bezodkladně“ (typicky prezident) – pak různé kreativní výklady
o často se kritizuje, že tam něco chybí (před rokem 97 bezpečnost atd.)
o referendum – doteď asi 39 pokusů přijetí referenda
o okolnosti vzniku ústavy: předpokládalo se, že Senát bude komora, kam přejdou poslanci z Federálního shromáždění,
díky tomu byl Senát vůbec vytvořen, původně chtěli jednokomorový parlament

 Funkce: regulace fundamentálních společenských vztahů, působení na jejich subjekty

o Právní – vztahy hierarchie, základ pro ostatní pravidla, právně normativní zajištění
 Legitimace k výkonu státní moci – lid je zdrojem veškeré státní moci
 Reprezentace – tvoří řád, upravuje fungování státních orgánů, vystupování státu navenek
 Integrace – základní pravidla, na kterých se shodnou téměř všichni
 Kontrola výkonu moci ve státě a společnosti – komu patří moc, jak je vykonávána a kontrolována
 Stabilizace – nadřazenost a relativní neměnnost určitého právního řádu, pravidel a organizace vztahů
o Politická – určuje základní pravidla soutěže politických stran a hnutí
o Ideologická – určuje závazné hodnotové směřování státu a společnosti, nejedná se o ideologii
o Kulturní – vyjadřuje a formuje právní a politickou kulturu, obecné kulturní hodnoty a povahu národa

 Obsah: pravidla chování, právní normy sloužící k regulaci těchto vztahů, 3 základní okruhy:
o základní struktura státu a organizace moci
o základ vztahu jednotlivce a státu (práva a povinnosti)
o vymezení základních hodnot, symbolů státu

 Předmět: fundamentální společenské vztahy

 Forma: vnitřní (uspořádání prvků ústavního pořádku mezi sebou), vnější (vystupování navenek, účinnost vůči jiným právním
předpisům)

Proces vzniku Ústavy

 Evropa na přelomu 80. a 90. let – zhroucení socialismu, konec totalitního režimu, nové mocenské uspořádání, nutnost legitimity
nových režimů – svobodné a otevřené volby do parlamentů
 Došlo k prosazováním pluralitního politického systému, následně k hledání optimální formy vzájemných vztahů Čechů a Slováků
ve společném státě, k zavádění prvků tržní ekonomiky apod. – klíčová témata transformace v letech 1990 až 1992
 Vznik ČR – přímý důsledek zániku České a Slovenské Federativní republiky
 Zlomová událost v procesu řešení čs. vztahů – volby v červnu 1992 (výsledky druhých svobodných voleb do zákonodárných
sborů) - v ČR vyhrál Klaus (ODS), na Slovensku Mečiar (Hnutí za demokratické Slovensko - HZDS) - domluvili se na rozdělení
republiky a vzniku dvou samostatných států

6
 Nová vláda má dle svého vlastního programového prohlášení mandát k tomu, aby spolu s ČNR položila základy svébytného
státního celku, schopného samostatné státní existence, k tomu učiní nezbytné kroky, jedním ze základních úkolů bylo předložit
ČNR návrh Ústavy ČR, vláda ve svém programovém prohlášení nastínila i základní představy o její podobě: „nově koncipovaný
ústavní systém bude vycházet ze všeobecně uznávaných principů a dokumentů základních práv a svobod a bude navazovat na
demokratické tradice české státnosti, půjde o moderní a funkční systém, v němž budou vyváženy zákonodárná, výkonná a soudní
moc. Vláda předpokládá zřízení funkce prezidenta ČR. Tento úřad nebude jen symbolizovat českou státnost navenek, ale bude
patřičně definovanou součástí fungujícího a vyváženého ústavního systému“ – ČNR vyslovila koaliční vládě důvěru

 Institucionální proces přípravy – vznik 2 komisí:

o Vládní komise: vznik v červenci 1992 (předseda Klaus, místopředseda Kalvoda, sekretář Svoboda (celkem 15 členů)
 Chybí archiválie
 Zde text Ústavy převážně vznikal

o Dočasná komise předsednictva ČNR pro přípravu Ústavy ČR : vzniká krátce po vládní (12 členů, poslanci, v čele
předseda ČNR Milan Uhde) – snaha ovlivnit přípravu vládního návrhu
 V archivu PS se dochovaly zprávy předsednictva, usnesení
 Nejprve se usnesla na základních tezích (12 obecných doporučení obsahu Ústavy pro vládní komisi a podala
žádost, aby vládní komise dodala zpracované výstupy, k nim vydávala doporučení)
 Vydávala stanoviska k jednotlivým institutům (soudní moc, prezident, vláda, územně správní uspořádání)
 V srpnu přibyly další teze, v záři stanoviska k pracovnímu návrhu vlády

o Vláda postupovala orgánům parlamentu nejprve ideový návrh Ústavy (červenec), následně vládní návrh zásad Ústavy
(září) a na závěr konečný návrh Ústavy (listopad)
o Komise předsednictva ČNR iniciovala jednání o spolupráci obou orgánů. Vznikla dohoda o vzájemné účasti zástupců
na zasedání obou orgánů, konalo se i společné setkání obou komisí
o Do procesu se zapojovali i další aktéři
 Václav Havel
 Několik poznámek na téma české ústavy (srpen 1992, glosuje známé expertní varianty návrhu,
připomíná obsah svého dřívějšího návrhu federální ústavy, zvažuje alternativy)
 Text Ústavy se zásahy Václava Havla
 Přepracoval preambuli, Havlova verze byla nakonec schválená
 Konzultoval se členy obou komisí
 Legislativní rada vlády ČR

 2. 11. 1992: mimořádná schůze vlády k návrhu Ústavy, společně se stanoviskem Legislativní rady
 4. 11. 1992: vládní návrh postoupen předsednictvu ČNR, předán výborům k  projednání (na jednání ústavněprávního výboru
v Lánech 7. - 12. 12. provedeny největší změny), následně rozeslán poslancům
 16. 12. 1992: vládní návrh ÚZ ČNR – Ústavy ČR – byl se závěrečnou zprávou výborů zařazen na program 10. schůze ČNR
o Celodenní jednání, desítka pozměňovacích návrhů, z toho 6 přijato
o 172 pro ze 198 přítomných, proti 16, 10 se zdrželo
o Ústavu podepsal předseda ČNR M. Uhde, předseda vlády V. Klaus
o V částce 1 roku 1993 Sbírky zákonů byla jako v  pořadí první právní předpis dne 28. 12. 1992 vyhlášena, čímž nabyla
platnost, účinná je dle čl. 113 dnem 1. ledna 1993

 ČR vstoupila do nové éry samostatné existence s vlastním základním zákonem

 Nová Ústava byla přijímána v časovém presu jako reakce na přijímání slovenské Ústavy – existovalo nebezpečí, že se
Slovensko 1. 1. 1993 odtrne a nově vzniklá ČR nestihne přijmout vlastní Ústavu. Širší odborná veřejnost se na textu Ústavy
téměř nepodílela, naopak byla z velké části psána pravicovými politiky ve vládní komisi
 Diskutované problémy
o Spor o Senát – argumenty pro zřízení (ústavněprávní pojistka zajišťující nepřetržité působení moci zákonodárné) i proti
(nákladnost, obava o fungování Senátu pouze jako odkladiště politiků - tzv. trafika)
o Způsob schvalování ÚZ (zda je nutná kvalifikovaná většina či stačí nadpoloviční)
o Přímá demokracie (zda jí zakotvit či nikoli)
o Hledání řešení ústavního zakotvení výkonné moci (dominance vlády, pravomoci a volba prezidenta)
o Katalog základních práv a svobod (podoba Listiny, rozšíření či zúžení)
o Podoba územního členění státu (zejména velikost a počet vyšších územních celků)

7
 Tři další návrhy ústavy – podali Levý blok, ČSSD a LSU-ČSS – neprojednány

Koncepce Ústavy
 Obsah moderních ústav úzce souvisí s funkcemi, které tyto dokumenty mají ve státě a společnosti plnit
 Má-li ústavní systém dostatečně efektivně fungovat, musí jím preferované hodnoty tvořit konzistentní, vnitřně provázaný a související celek → požadavky na
text: vnitřní logika, vnitřní bezrozpornost a co nejméně mezer, konstantní pojmosloví v celé ústavě, musí mít návaznost na další pojmy v ústavě užité, aby
byly jednoznačně vymezeny limity činnosti ústavních orgánů a účinný systém jejich kontroly a odpovědnosti
 Důvodová zpráva k Ústavě: „[...] při příležitosti předpokládaného zániku československé federace je zapotřebí vytvořit ústavu novou, položenou na jiných, zcela
demokratických základech, aby byla zárukou nejen svobod a práv občanů, ale i fungující moci zákonodárné, výkonné a soudní, které budou vůči sobě působit jako
brzdy a vyvážení. Podle návrhu Ústavy je ČR parlamentní demokracií. Veškerá moc vychází z lidu, který ji vykonává prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné
a soudní. Lid má plnou suverenitu, nikomu jinému tato suverenita nepřísluší, s nikým se o ni nemusí dělit. Jestliže jde o parlamentní demokracii, pak svým
významem Parlament dominuje nad výkonnou mocí, zejména vládou, která je mu ze své činnosti odpovědna. Tím se navazuje na tradice, jejichž kořeny jsou v
období první republiky.“
 Teoretická východiska: liberální stát, demokratické principy, dělba moci, parlamentní systém
 Problémy: málo času na přijetí (snaha vstoupit do mezinárodních vztahů s vlastní Ústavou), nedostatečná kvalifikace vládní komise
 Ústava je přímo aplikovatelná, ale některé její instituty vyžadují bližší provedení v zákoně, jsou to
o Způsob ustavování a vlastní činnost jednotlivých ústavních orgánů
o Problematika, kterou upravuje série zákonů z r. 1993 – o státních symbolech, o NKÚ, o st. zastupitelství aj. – záměr ústavodárce zde byl naplněn
o Volební zákony
o JŘ PS a JŘ Senátu
o ÚZ o referendu – dosud nepřijat, pouze v roce 2002 přijat ad hoc ÚZ o referendu o přistoupení ČR k EU
 Přihlášení se k platným západoevropským ústavám (např. preambule Ústavy se hlásící do rodiny evropských a světových demokracií)
 Výsledkem působení různorodých vlivů (ústavní minulost země, dosažená úroveň právní kultury, zájmy jednotlivců, aj.) – výsledkem je kompromis, přesto dobře
fungující
 Jiné moderní evropské ústavy jsou výrazně odlišné – Ústava ČR neobsahuje katalog práv a svobod, byť ústavnímu postavení jednotlivce ve státě jsou
věnovány úvodní články (zejm. 1 – 4) a chyběla ústavní úprava mimořádných stavů (provedl až ÚZ o bezpečnosti ČR z roku 1998)
 Inspirace zejména Ústavní listinou Československé republiky z  r. 1920 (dokonce jedna z prvních základních tezí dočasné
komise předsednictva ČNR, odvolává se na ní i důvodová zpráva), dnešní Ústava vykazuje s prvorepublikovou následující
podobnosti
o Státní symboly – kontinuita československé a české státnosti
o Struktura (preambule, řazení kapitol, hlášení se k parlamentní formě vlády, dělení na moc zákonodárnou, výkonnou a
soudní, Ústava z roku 1920 byla také polylegální)
o Rigidita – ke změnám potřeba více než nadpoloviční většina (tzv. kvalifikovaná většina)
o Existence ÚS - za první republiky ale příliš nefungoval a byl více svázán se soudní mocí
o Parlamentní forma vlády (dvoukomorový parlament složený z PS a Senátu)
o Na Ústavu 1920 navazuje Listina
o Ústava 1920 – koncepce pozitivistická, národnostní a demokratická (co nejvíce občanů účastno na správě státu)
o Naproti tomu Ústava 1993 – koncepce přirozenoprávní a občanská (přesto v Ústavě 1920 inspirace), liberální (občan má
být co nejvíce osvobozen od poměrně slabého státu, málo povinností – neexistuje volební povinnost), zakotvení ČNB
přímo v Ústavě, kompetence jednotlivých ústavních orgánů, posílení prezidenta (dáno i autoritou V. Havla) → liberální
stát – zásada legální licence, enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí ..

 Preambule – odkazuje na státnost Koruny české a státnost československou, ale zapomíná na Přemyslovce a Velkou Moravu, přestože existují státní svátky sv.
Václava a Cyrila a Metoděje
o Zakotvuje občanský princip: „My, občané v Čechách, na Moravě a ve Slezsku…“
o Nedotknutelné hodnoty lidské svobody, důstojnosti, rovnoprávnost, svoboda, vědomí povinností vůči druhým a zodpovědnost vůči celku
o Svobodný a demokratický právní stát založený na úctě k lidským právům, zásadách občanské společnosti (občanskou společnost tvoří občané, kteří
se dobrovolně podílejí na spravování věcí veřejných - např. skrze činnost v neziskových organizacích nebo neorganizovaných společenstvích, účastí
na volbách, sousedskými výpomocemi, aktivizmem nebo kontrolou veřejné moci např. účastí na zasedání místního zastupitelstva)
o Součást rodiny evropských i světových demokracií

 Zařazení hlavy o ČNB – vymyká se koncepci Ústavy 1920 – Ústava je založena na suverenitě lidu, bankovní moc je v této
konstrukci rovněž výrazem suverenity lidu
 Ustanovení o mimořádných situacích a občanských povinnostech – zejména v souvislosti se vstupem do integrovaných
mezinárodních společenství (NATO v roce 1999)
 Úprava ústavního soudnictví – i v Ústavě 1920, zde ale spíše spjato se soudní mocí; dnes je ÚS na soudní moci nezávislý, stojí
mimo soudní soustavu, má limitovat moc zákonodárnou, výkonnou i soudní, sám je pak limitován ústavním pořádkem a zákonem
o ÚS
 Inspirace Ústavou 1960 a jejími změnami z roku 1968
o Délka volebního období hlavy státu (5 let), podpis prezidenta pod zákony
o Prezident

8
  Ústava 1920: politická a ústavní neodpovědnost vyvažovaná nutností kontrasignace všech úkonů (vč.
vánočního projevu), součást moci výkonné
 Ústava 1960: prezident odpovědný Národnímu shromáždění a žádná kontrasignace
 Dnešní Ústava dává prezidentovi pravomoci k úkonům bez nutnosti kontrasignace (čl. 62 Ústavy) i
s kontrasignací (čl. 63 Ústavy). Přesto není z výkonu své funkce odpovědný, až od roku 2013 zakotvena
možnost impeachmentu (čl. 65 (2) Ústavy)
 První volby do Senátu až v roce 1996 (první volební období byla PS nerozpustitelná)
 NSS, jehož existenci Ústava předpokládá, byl zřízen až soudním řádem správním z r. 2002 (do té doby vykonávaly jeho funkci
obecné soudy)

Systematika Ústavy: vnitřní struktura ústavy charakterizující ústavu jako systém norem a institutů tvořící základ systému práva
v určitém státě. Systematika je se strukturou těsně spjata, ale není s ní totožná
o Ústava je rigidní, psaná, obsahuje preambuli a 114 článků (čl. 103 zrušen, naopak přibyly čl. 10a, 10b; v době přijetí
měla Ústava pouze 113 čl.)
 Osm nestejně rozsáhlých hlav, člení se na články, odstavce a písmena
o Preambule: prohlášení o obecných tradicích, současnosti a cílech
o Další obsah: postupně vyjadřovány základní hodnoty (Základní ustanovení), vyjádření principu dělby moci (vč. vztahu
státní moci a územní samosprávy) – postavení jednotlivců detailněji upravuje Listina

o Obsah Ústavy:
 Preambule – uvozující prohlášení, odkaz na tradice, odhodlání budovat, chránit a rozvíjet stát
 Hlava první – základní ustanovení (čl. 1 – 14) – charakteristika státu, dělba moci, základní prvky právního
státu, suverenita lidu, zásada územní samosprávy, respekt k MPV, vč. možnosti přenést některé pravomoci na
mezinárodní organizaci nebo instituci
 Hlava druhá – moc zákonodárná (čl. 15 – 53) – dvoukomorový parlament
 Hlava třetí – moc výkonná (čl. 54 – 80) – přímo volený prezident jako vrcholný představitel státu a  vláda
odpovědná PS jako vrcholný orgán moci výkonné
 Hlava čtvrtá – moc soudní (čl. 81 – 96) – obecné zásady, role ÚS i obecných soudů
 Hlava pátá – NKÚ (čl. 97) – nezávislý orgán, kontroluje hospodaření se státním majetkem a plnění státního
rozpočtu
 Hlava šestá – ČNB (čl. 98) – ústřední banka státu, jejím hlavním cílem je péče o cenovou stabilitu (nikoliv o
měnovou stabilitu)
 Hlava sedmá – územní samospráva (čl. 99 – 105) – členění na obce a kraje
 Hlava osmá – přechodná a závěrečná ustanovení (čl. 106 – 113) – procesní charakter, výklad pojmu ústavní
pořádek, derogační klauzule, stanovení počátku účinnosti

Vyšší právní síla Ústavy

o Hierarchické uspořádání právního řádu (vztahová hierarchie) – normy jsou stejně závazné, ale mohou mít jinou právní
sílu
o Platí právní zásady: → pokud je akt nižší pr. Síly v rozporu s aktem vyšší pr. Síly, platí presumpce správnosti!! – akt je
platný až do doby, než ÚS / jiný obecný soud nevysloví něco jiného
 Lex superior derogat legi inferiori
 Lex specialis derogat generali
 Lex posterior derogat priori
o Aplikační hierarchie – přednostní použití určitého pramene práva (čl. 10 Ústavy: stanoví-li MS něco jiného než zákon,
použije se MS)
o Nadřazenost Ústavy je materiálně podmíněna jejím obsahem, který je nutno chránit a prosazovat, tedy prosazovat
regulační funkci Ústavy, zajištění stability jejího obsahu a vědomí, že jde o vrchol právního řádu

 Formálně je nadřazenost Ústavy vyjádřena nadpisem, určením ústavodárné procedury a nadřazenost lze rovněž
odvodit z čl. 9, 39 (4), 87 a 95 Ústavy
o Klauzule věčnosti – čl. 9 (2) Ústavy – nepřípustnost změny podstatných náležitostí demokratického právního státu
(interpretace pojmu podstatné náležitosti demokratického právního státu: čl. 1 Listiny – lidé jsou svobodní a rovní
v důstojnosti i v právech, základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné; čl. 1
(1) Ústavy – úcta k právům a svobodám člověka a občana; preambule – lidská důstojnost a svoboda, přirozená práva
člověka, práva občana)

9
 o Doplňovat či měnit Ústavu lze pouze ÚZ (čl. 9 (1) Ústavy)

 Ústavodárná procedura
o Ústava ČR je rigidní – měnit lze jen ÚZ, kvalifikovanou většinou poslanců i senátorů
o Rigidita chrání stabilitu Ústavy, přičemž ústavodárná procedura má oproti běžnému zákonodárnému procesu některé
zvláštnosti
 Výčet subjektů nadaných ústavodárnou iniciativou: u nás stejné podmínky jako u zákonodárné (poslanec,
skupina poslanců, Senát, vláda, zastupitelstvo vyššího územně samosprávného celku), jinde je výčet užší nebo
širší např. o lidovou iniciativu
 Orgán, který je příslušný návrh schválit, je stejný jako u zákonodárného procesu – Parlament
 Ve způsobu projednání ústavodárného návrhu musí schválit Senát (čl. 39 (4) Ústavy)
 nelze projednat
 Ve zkráceném jednání po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu
 Zkrácenou procedurou v jednom čtení
 V požadované většině pro schválení: 3/5 všech poslanců, 3/5 přítomných senátorů
 Prezident nemá právo vrátit Parlamentu přijatý ÚZ (čl. 62 (h) Ústavy)
 Jazyk a délka Ústavy: střízlivý, moderní, právnický jazyk je v rámci vyšší srozumitelnosti omezen, preambule je slavnostnější,
kratší než světový průměr

Obsah Ústavy
 Ústavní normy, které zavazují všechny složky státní a veřejné moci ČR
 Ústavní normy obsažené v Ústavě
o Normy upravující otázky výkonu státní moci (hlavní obsah Ústavy)
 Normy upravující otázky výkonu státní moci (hlavní obsah Ústavy)
 Normy kompetenční – převládají, upravují práva a povinnosti orgánů veřejné moci
 Kompetenční normy negativního obsahu – nejsou výrazné, říkají, co orgán nesmí činit (limitem je čl. 9 (2) Ústavy)
 Kreační a organizační normy – zvláštní typ kompetenčních norem, 2 druhy:
o Zřizovací – stanoví existenci státního orgánu (např. vyšetřovací komise)
o Ustavovací – určují pravidla pro obsazení funkcí v orgánu (jmenováním, volbou)
 Organizační pravidla činnosti státních orgánů – též nevýrazná
 Časová – délka volebního období, funkčního období aj.
 Procedurální – proces tvorby zákonů, ustanovení o kvoru, většině
 Normy upravující imunitu osob, které jsou ve funkcích v orgánech státní moci
 Normy určující charakter právního řádu, jeho složky a vazby navenek (vztah k mezinárodnímu právu, způsob vyhlašování
právních předpisů a MS, plyne z nich stupňovitá výstavba právního řádu - čl. 9, 10, 39, 52 Ústavy)
 Normy upravující důsledky rozhodnutí orgánů státní moci (předpoklady přijetí právních předpisů, základní pravidla pro
rozsudky soudů, rozhodnutí prezidenta aj.)
 Normy upravující členění státní organizace a státu – svrchovaný (tedy nezávislý na žádné cizí moci) a jednotný (unitární) stát
(čl. 1 Ústavy), území ČR tvoří nedílný celek (čl. 11 Ústavy), územní členění ČR na obce a kraje (čl. 99 Ústavy)
 Normy symbolizující stát – preambule, hlavní město (čl. 13 Ústavy), státní symboly (čl. 14 Ústavy)
o Normy zřizující a rušící stát, v ústavách jsou výjimečné, u nás spojené se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky a vznikem samostatné
ČR – čl. 112 (2) Ústavy
o Normy určující území a obyvatelstvo státu
o Vztah státu a společnosti
 Vztah státu ke společnosti, jednotlivcům, jiným státům a mezinárodním organizacím nebo institucím
 Úprava základních práv a svobod, vymezení autonomních prostor jedince chráněných před zásahy státní moci (liberální stát), možnost
jednotlivce podílet se na správě věcí veřejných (demokratický stát), povinnost státu poskytovat jednotlivci plnění ve smyslu čl. 30 Listiny
(sociální stát)
 Normy, které stanoví vztah státu k jiným státům – vztah MS a zákona v čl. 10 Ústavy, ratifikace MS v čl. 49 Ústavy; ÚS posuzuje ex ante
soulad s ústavním pořádkem u těchto MS

o Cíle státu a hodnoty, na kterých je stát založen

 Demokracie, právní stát, úcta k právům a svobodám (zejm. preambule – pomáhá při výkladu, Základní ustanovení)

- ÚP a prameny,
- ústava v materiálním a formálním smyslu,
- co spadá do ústavního pořádku,

10
 - materiální jádro ústavy -- někdo za něj považuje čl. 1-9, ale ani čl. 1 není materiální jádro - jednotný stát není materiálním
jádrem
- předmět ústavního práva,
- vztah Ústavy k ústavnímu pořádku
- stačilo jen uvést rozdíly mezi ústavním pořádkem x Ústavou
- zde padla otázka, jak se dá zajistit rigidita přijetí ústavních zákonů -- v diskuzi jsme došly k tomu, že např. referendem,
popřípadě existují zvláštní konventy parlamentů (třeba v Holandsku).
- zmínila jsem jen judikaturu ÚS k MS o LP
- číslo Ústavy, z čeho se skládá, na jakém historickém pozadí vznikla, že byly dvě komise, datum schválení
- ptal se, co dalšího ještě určovalo tvorbu Ú - volby 1992 a neplánovaná dohoda na rozdělení federace. Pak jsem říkal něco ke
koncepci, tady se ptal, co je hlavní středobod (dělba státní moci - oproti např. švýcarské ústavě, čímž mi nepomohl, ale jinak
mě k tomu dokopal). K formě (vnitřní, vnější) jsme se nedostali, ale obecně bylo vidět, že je rád, že o tom může debatovat
(takže padaly otázky i na vztah Parlamentu, vlády a prezidenta). A ještě se ptal, jaké dva výrazné zásahy do Ústavy znám -
euronovela a zavedení přímé volby prezidenta.

2. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR

Obecný státovědný základ

 Poměr mezi mezinárodním právem a VP má 2 dimenze
o Materiální – vztahy upravené výlučně MPV, upravené konkurenčně MPV a VP, upravené výlučně VP
o Formální – platnost právních norem, jejich právní síla, struktura
 Lze pojmout jako poměr
o Monistický – MPV a VP tvoří 1 právní systém (Nizozemsko): buď s primátem vnitrostátního, nebo s primátem
mezinárodního práva
o Dualistický – soužití 2 vzájemně oddělených právních systémů (Československo)
o Smíšený – kombinace, zpravidla dualismus s monistickými prvky (ČR) – spíš říct, že se blíží monistickému, ale není to
úplné
 preambule: součást rodiny evropských a světových demokracií
 čl. 1 (2): Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
 čl. 10: Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika
vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se
mezinárodní smlouva. = prezidentské smlouvy (musí je ratifikovat prezident – čl. 63 (1b) – prezident ale ve
skutečnosti nic nesjednává, to dělá vláda), nutné říct také čl. 49!
 ÚZ, kterým se uvozuje Listina (ÚZ 23/1991) – MS o lidských právech a základních svobodách Českou a Slovenskou
Federativní republikou ratifikované a vyhlášené jsou na jejím území obecně závazné a mají přednost před zákonem -> monismus
o Monistické pojetí převzala i Ústava 1993, ale jen pro MS o lidských právech a základních svobodách, pro ostatní MS
platí dualismus

11
 o Po novele čl. 10 Ústavy došlo k rozšíření na všechny vyhlášené a ratifikované MS, jimiž je ČR vázána – stávají se
automaticky součástí českého právního řádu a mají aplikační přednost před zákonem

Vztah mezinárodního a vnitrostátního práva v ČR

→ vztah MPV a ÚPČR je určen právním vymezením principu suverenity!
→ čl. 1 (1) Ú: ČR je svrchovaný stát = suverénní
→ nerozlišuje se tu svrchovanost vnitřní a vnější
→ ČR je jako svrchovaný stát plně způsobilá k právům a PJ; je plnohodnotným subjektem MP a je nezávislá na jakékoliv moci

 Žádná z československých ústav neřešila výslovně vztah mezi právem vnitrostátním a právem mezinárodním
 Ten byl především určen právním vymezením principu suverenity v normách ústavního pořádku (pojem suverenity patří
k základním ústavním institutům i institutům MPV; zejména v Ústavě a ÚZ o bezpečnosti ČR)
o ČR se v čl. 1 (1) Ústavy prohlašuje za stát svrchovaný, tedy suverénní. Nerozlišuje se tu svrchovanost navenek (ve
vztahu k mezinárodnímu společenství) od svrchovanosti vnitřní (územní výsost), takže lze usuzovat, že má na mysli
svrchovanost v obojím smyslu
o Jako svrchovaný stát je ČR plně způsobilá k právům a právním jednáním, je plnoprávným subjektem mezinárodního
práva a je nezávislá na jakékoli jiné moci; pokud dobrovolně přijímá na poli mezinárodního práva určité závazky, je to
právě projevem svrchovanosti státu, a to i když tak může dojít k jistému omezení výkonu svrchovanosti (na základě čl.
10a (1) Ústavy mohou být mezinárodní smlouvou některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní
organizaci nebo instituci)
o Vnitřní svrchovanost ČR je vyjádřena její územní jurisdikcí (nejvyšší mocí nad všemi osobami i věcmi na území ČR) a
osobní jurisdikcí (občané ČR zůstávají do jisté míry podřízeni státní moci ČR i v době, kdy pobývají mimo její území)
 Mezinárodní právo má vliv na ústavy evropských států
 Preambule Ústavy – ČR jako součást rodiny evropských a světových demokracií
 Preambule Listiny – vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů
 Ústava zdůrazňuje princip svrchovanosti státu, který
o Je předpokladem vstupování do mezinárodněprávních vztahů; jen svrchovaný stát může být plnoprávným členem
mezinárodních organizací (v čl. 1 (1) Ústavy je ČR charakterizována jako svrchovaný stát, zajištění svrchovanosti je
jedna ze základních povinností státu, což je uvedeno i v čl. 1 ÚZ o bezpečnosti ČR)
o Není absolutní – ČR může svou suverenitu rovněž dobrovolně omezit, například přenesením některých pravomocí
orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci – i to je projev suverenity

Vývoj pozice mezinárodních smluv o lidských právech v právním řádu ČR

 Po roce 1989 se stala lidská práva prioritou – to znamenalo průlom do tradičního dualistického pojetí vztahu mezinárodního a
ústavního (vnitrostátního) práva
 ÚZ, kterým se uvozuje Listina (ÚZ č. 23/1991 Sb.) stanovil, že MS o lidských právech a základních svobodách Českou
a Slovenskou Federativní republikou ratifikované a vyhlášené jsou na jejím území obecně závazné a mají přednost před zákonem
– monismus
 Monistické pojetí převzala v roce 1993 i současná Ústava, ale jen pro MS o lidských právech a základních svobodách, pro
ostatní MS platí dualismus
 Po novele čl. 10 Ústavy (euronovela) došlo k rozšíření na všechny vyhlášené a ratifikované MS, jimiž je ČR vázána – stávají se
automaticky součástí českého právního řádu a mají aplikační přednost před zákonem
 Před euronovelou se rozlišovalo, která MS je lidskoprávní, a tudíž má přednost před zákonem a která není. Toto rozlišení
prováděl Parlament

Euronovela
 Euronovela byla významná novela Ústavy účinná od roku 2002, která připravila český právní řád na přijímání evropského práva
 Celkem se euronovela dotkla těchto článků Ústavy: 1 (2), 10, 10a, 10b, 39(4), 49, 63(1b), 87(1i), 87(2)
 Blíže je téma vlivu euronovely a evropského práva obecně upraveno v otázce 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence
jejího členství v ústavním systému ČR
Euronovela 395/2001 Sb.
 doplnění čl. 1 (2): „ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývající z MP“
 + změna čl. 10  aplikační přednost mají už nejen MS o LP, ale obecně MS k jejichž ratifikaci dal Parlament
souhlas (čl. 49)  zákon, který je v rozporu s touto MS je neaplikovatelný (formálně ale stále platný)
 + 10a – MS mohou být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na MO nebo instituci

12
  + 10b – povinnost vlády pravidelně a předem informovat Parlament o otázkách souvisejících se závazky
vyplývajících z členství ČR v MO nebo instituci
 Čl. 39(4) k přijetí MS podle 10a(1) je třeba souhlas 3/5 všech P a 3/5 přítomných S
 Čl. 49 – souhlas obou komor parlamentu
 63(1)(b) prezident sjednává a ratifikuje MS, může přenést na vládu nebo jednotlivé členy
 87(1)(i) ÚS rozhoduje o opatřeních k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu
 87(2) ÚS rozhoduje o souladu MS podle čl. 10a a 49 s ústavním pořádkem (před ratifikací, bez rozhodnutí nemůže
být ratifikována) = předběžná kontrola ústavnosti (iniciuje komory P, 41 poslanců, 17 senátorů a prezident)
ČL. 10
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního
řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

ČL. 10a
(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo
instituci.
(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je
třeba souhlasu daného v referendu.

Čl. 10b
(1) Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v
mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a.
(2) Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který
stanoví jejich jednací řády.
(3) Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2
společnému orgánu komor.

Evropské právo v Českém právním řádu představuje východisko v čl. 10a (čl. 10) – dle ÚS nález cukerné kvóty

 Podmínky pro použití MS ve vnitrostátním právu (inkorporací)

o musí být vyhlášena
o parlament musí dát souhlas k ratifikaci (vychází z principu suverenity lidu – lid dává souhlas prostřednictvím
svých zástupců)
o ČR je již touto smlouvou vázána
 Smlouvy se vyhlašují od r. 2000 v Sbírce mezinárodních smluv (autentické (AJ) + české znění)

 Čl. 49: MS, k jejichž ratifikaci je třeba souhlas obou komor Parlamentu (stačí prostá většina):
a) upravujících práva a povinnosti osob,
b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy, (např. obchodní nebo celní)
e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, (všechny MS, v nichž jsou upraveny otázky, jejichž řešení
je
možné pouze zákonem, a které nelze subsumovat pod jiný bod čl. 49)
Schvalování mezinárodních smluv
 Prezident republiky sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy (s kontrasignací). Sjednávání mezinárodních smluv může přenést
na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy (čl. 63 (1) b) Ústavy)
 Prezident Havel pak ve svém Rozhodnutí č. 144/1993 Sb., o sjednávání MS, přenesl
o Sjednávání a schvalování dvoustranných a mnohostranných MS, které nevyžadují souhlas Parlamentu, přístup
k nim a jejich přijetí – na vládu
o Sjednávání a schvalování dvoustranných a mnohostranných MS, které svým významem nepřesahují rámec
působnosti ústředních orgánů státní správy, přístup k nim a jejich přijetí – na člena vlády, pověřeného řízením
příslušného ministerstva nebo jiného ústředního orgánu státní správy
o Na rozhodnutí navazuje směrnice vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti MS,
z roku 2004

 Z výše uvedeného vychází dělení MS na

13
 o Prezidentské – ratifikuje prezident, který potřebuje souhlas obou komor Parlamentu, případně referenda. Jedná se o MS
v režimu čl. 10a (o přenesení některých pravomocí orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci; je třeba
souhlasu 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů) a čl. 49 Ústavy (MS upravující práva a povinnosti osob;
spojenecké, mírové a jiné politické; z nichž vzniká ČR členství v MO; hospodářských, jež jsou všeobecné povahy;
o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu; stačí prostá většina)
o O těchto rozhoduje ÚS ex ante, do rozhodnutí je překážka ratifikace
o Vládní – nepodléhají ratifikaci, nevyžadují souhlas Parlamentu
o Rezortní – nepřesahují rámec působnosti ministerstva/ústředního správního úřadu

- Čl. 10a Ú – nejen EU, ale např. Mezinárodní trestní soud

- Čl. 10b Ú – smlouvy v tomto režimu budou spadat do obecného režimu čl. 10, tedy budou součástí právního řádu a bude jim
přiznána aplikační přednost → tyto smlouvy jsou někdy též označovány jako cum grano solis = jako smlouvy integrační
- ÚS rozhoduje o souladu MS podle čl. 10a a čl. 49 Ú s ústavním pořádkem, a to před ratifikací – do rozhodnutí ÚS nemůže
být MS ratifikována

Role prezidenta republiky

 Zastupuje stát navenek (63 (1a) Ústavy) – zastupuje jej v právních vztazích mezi státy, jedná za něj v mezinárodních stycích, jeho
úkony se pokládají za úkony státu a nepotřebuje k nim speciální zmocnění
 Dle Vídeňské úmluvy o smluvním právu je prezident z titulu své funkce zástupce státu (vedle předsedy vlády a ministra
zahraničí). Nemusí předkládat plnou moc, je automaticky zmocněn ke všem úkonům souvisejícím se sjednáváním MS

Stanovisko pléna Pl.ÚS-st. 37/13

 Překážkou povolení vydání cizince k trestnímu stíhání či výkonu trestu do cizího státu je skutečnost, že osobě, o jejíž vydání jde, byla v ČR udělena mezinárodní
ochrana, nebo že doposud nebylo pravomocně rozhodnuto o její žádosti o udělení mezinárodní ochrany, včetně případného soudního přezkumu

Cukerné kvóty III

 ÚS vyslovil, že mu nepřísluší, aby se zabýval ústavní konformitou předpisů komunitárního práva v těch oblastech, kde ČR přenesla na EU výkon některých
kompetencí

Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva

- monismus, dualismus, ČR smíšený typ
- článek 10 Ústavy - přednost mezinárodní smlouvy
- ptal se na předběžnou kontrolu, kdo navrhuje a kdo může jako první v tom procesu – prezident
- potom článek 49 a déle jsme se bavili o těch, které “zákon předpokládá”, protože jsem to špatně nadefinoval
- ptal se, proč vlastně dává Parlament souhlas k ratifikaci - jelikož mezinárodní smlouva má přednost před zákonem, tak pokud
by Parlament nedával souhlas, vlastně by byla obejita jeho role v zákonodárném procesu (mými slovy).
- článek 10a a přenesení pravomocí

3. Ústavní charakteristika České republiky

Ústavní vymezení ČR → v čele ústavního pořádku stojí jednotlivec a jeho práva

- čl. 1 Ústavy
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a
občana.
(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.

- čl. 2 LZPS – sekulární stát

14
 (1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

- LZPS, hlava 4 (hospodářská, sociální a kulturní práva): ČR je sociální stát, i když to není napsané takto přímo (Každý má
právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v
přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje.; Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k
práci, jakož i při ztrátě živitele.; Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.)

Ústavní charakteristika ČR
 Ústavní vymezení ČR je obsaženo zejm. v Základních ustanoveních Ústavy, v obecných ustanoveních Listiny a v úvodních
ustanoveních ÚZ o bezpečnosti ČR. Cíle a hodnoty ČR jsou v preambulích Ústavy i Listiny

 Čl. 1 (1) Ústavy: „ČR je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a
občana.“
o Česká republika – označení názvu (již v názvu předpisu) a formy státu (forma je podstatnou charakteristikou, z ní
vychází všechny ústavní instituce a ústavní procedury)
 Že je ČR republikou se opakuje – republikánské zřízení vyplývá z ústavy jakožto normativního celku: zdrojem
veškeré státní moci je lid, zákonodárná moc náleží volenému Parlamentu, hlavou státu je volený prezident
 princip republiky = všichni jsou si rovni, neexistuje šlechta jako právní kategorie

o Svrchovanost – podstatný znak novodobého samostatného státu, jen svrchované státy mohou být subjekty MPV,
uplatňují svrchovanost na svém území svou nejvyšší mocí (územní výsost), vůči každému občanovi státu (personální
výsost), ať žije kdekoli
 Vnitřní svrchovanost: uplatňována nad územím a občany; vnější svrchovanost: stát je plnohodnotný subjekt MP
 ČR je jako svrchovaný stát plně způsobilá k právům a právním jednáním, je plnoprávný subjekt MPV a je
nezávislá na jakékoli jiné moci vevnitř i vně státu
 Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana jejích demokratických základů a ochrana života a
majetkových hodnot je základní povinností státu podle čl. 1 ÚZ o bezpečnosti ČR

o Jednotnost – ČR se nemůže stát státem složeným, ČR není (kon)federace

 Čl. 11 Ústavy: území tvoří nedílný celek, jehož hranice mohou být měněny jen ÚZ
 Nemění na tom nic územní členění ani podoba územní samosprávy (čl. 8) – 14 vyšších územně správních celků
(13 krajů + Praha je obec)

o Demokratický právní stát – není nikde právně definován, výklad zejména ÚS

 Čárka mezi „demokratický“ a „právní“ záměrně není (neoddělitelné pojmy) – má se prolínat, právo má být
tvořeno i uplatňováno v demokratických formách a demokracie má být právem chráněná; pojem „demokratický
právní stát“ se v čase může měnit – pružnost
 Obsah je dotvářen dalšími ustanoveními norem ÚP
 14/1994 Sb. – k podstatným náležitostem demokratického právního státu náleží především svrchovanost lidu a
demokratický politický režim, který vylučuje mocenský monopol
 Jiný nález ÚS: „K znakům právního státu neoddělitelně patří principy právní jistoty a ochrany důvěry občanů v
právo, které zahrnují i zákaz retroaktivity právních norem, resp. jejich retroaktivního výkladu“
 Právní stát definován již v 19. století: znamená rovnost před zákonem, svrchovanost zákona (plus
demokratický: připojena svrchovanost lidu a demokratické principy)
 Principy demokratického právního státu (mají se uplatňovat ve všech oblastech a složkách státní moci, ve
vzájemném souladu a ve vzájemné kontrole)
 čl. 6: vláda většiny
 čl. 2 (3): zásada legální licence
 Právo na soudní a jinou ochranu, nezávislé soudnictví
 Působení ÚS při ochraně ústavnosti
 Princip suverenity lidu, princip legality (vázanosti státní moci zákonem vznikajícím demokraticky),
ukládání povinností jen na základě zákona a v jeho mezích, princip proporcionality, zákaz
retroaktivity, princip právní jistoty, princip časově omezené vlády, princip rovnosti, princip obecnosti
zákona, princip ochrany nabytých práv, svobodná soutěž politických stran, princip ochrany
legitimního očekávání, princip autonomie vůle a svobody jednání soukromé osoby

15
  ČR je parlamentní republika – princip reprezentativní demokracie (připuštěna přímá demokracie na
centrální i místní úrovni skrze referendum)
 Ústavní sebeomezení právy a svobodami člověka
 Čl. 9 (2): „změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“; neuvádí
však, co rozumět podstatnými náležitostmi demokratického právního státu, teorie je nejednotná
o Prof. Hendrych a Svoboda považují ustanovení čl. 1 (1), čl. 5 a čl. 6 Ústavy
o Prof. Pavlíček přidává suverenitu lidu – tedy čl. 2 (1) a čl. 23 Listiny
 právní stát v širším slova smyslu: čl. 4 + čl. 9 (2) – základní principy více či méně výslovné, ani ústavní
zákon nemůže náležitosti demokratického právního státu změnit, ne formální, ale materiální pojetí

o Založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana – stát plní povinnosti obsažené v Listině, které ho
zavazují, a to i v případě, že takové činnosti byly zákonem převedeny na jiné orgány (např. kraje) – úkolem státu je
postarat se svou mocí o to, aby práva a svobody zakotvené v Listině byly zajišťovány

 Demokratické hodnoty ČR (čl. 2 an. Ústavy)

Článek 2
(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní
 Zakotvení dělby moci, demokratické legitimity státní moci
 Státní moc vychází z lidu jako celku – lid je samostatný ústavní subjekt, který si k plnění své vůle vytváří stát
(2) ÚZ může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo
(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon

Čl. 5
Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran (čl. 22 Listiny, zákonná
úprava politických práv a svobod) respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k
prosazování svých zájmů (čl. 20 Listiny: oddělení politických stran, hnutí a jiných sdružení od státu)

Čl. 6
Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin
→ základní ústavní princip, též v Listině (čl. 21 (2)). V praxi se projevuje konáním pravidelných svobodných voleb a
časovým omezením vlády
o ČR není výslovně v Ústavě označena jako sociální stát (jako například Německo ve svém Základním zákoně), ale
Listina zahrnuje hospodářská, sociální a kulturní práva a uznává ustanovení MS (Mezinárodní pakt o hospodářských,
sociálních a kulturních právech, Evropská sociální charta)

 ÚZ o bezpečnosti ČR rozšířil a specifikoval charakteristiku ČR

Čl. 1
Základní povinností státu je zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana jejích demokratických základů a
ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot.

 Ústavní sebeomezení státu – především právy a svobodami člověka, uznáním mezinárodních závazků
o Stát je tvůrcem práva, ale je jím sám vázán, každá státní moc musí být opřena o zákonné zmocnění, všechny postupy
musí být v souladu se závaznými právními procedurami
Čl. 2 (3) Zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí
→ Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon
Ústavy)
→ Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví
(2) Listiny)

Čl. 2 (4)Zásada legální licence

→ Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá
Čl. 9

16
 → Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná
o Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu (čl. 9 (3) Ústavy)
o Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních
svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny
(čl. 23 Listiny)

ČR jako sekulární (laický) stát

Čl. 2 (1) Listiny
→ Stát se nesmí vázat na výlučnou ideologii ani náboženské vyznání.
- ČR je stát demokratický, sekulární a neideologický
- Stát musí ideologickou a náboženskou neutralitu zabezpečit

Čl. 15 (1) Listiny

→ Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena . Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být
bez náboženského vyznání

Čl. 16 (1)
→ Každý má právo projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s  jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou,
vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu

Čl. 16 (2)
→ Církve a náboženské společnosti si spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustavují své duchovní a  zřizují
řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech
- nezávislost církví a náboženských společností na vůli státu, ale fungování církví se řídí zákonem o církvích a
náboženských společnostech, církve jsou registrovány u Ministerstva kultury
- V ČR nejsou církve součástí státu, ale pobírají od něj příspěvky na podporu činnosti
o V současné době probíhají tzv. církevní restituce, tedy převod majetku ze státních organizací na církve a
náboženské společnosti, jimž komunistický režim v letech 1948 – 1989 majetek znárodnil. Podle zákona o
majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi budou veškeré majetkové křivdy vyrovnány
nejpozději 31. 12. 2043, kdy má proběhnout poslední roční splátka finančních náhrad
 23. ledna 2019 Poslanecká sněmovna schválila návrh na dodatečné zdanění náhrad
o po dobu 17 let od účinnosti zákona (1. ledna 2013) stát bude vyplácet příspěvek na podporu činnosti dotčených
církví a náboženských společností; příspěvek se platí vždy nejpozději do 31. ledna daného roku, takže nejpozději
31. 1. 2030 dojde k úplné nezávislosti církví na státu

čl. 16 (4)
→ Výkon náboženských práv lze omezit zákonem, jde-li o opatření v  demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné
bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práva a svobody druhých
- Spory a vztahy mezi katolickou církví a státem jsou někdy řešeny speciálními smlouvami – konkordáty

Postavení církví a náboženských společností – vztah státu a církve, Pl. ÚS 6/02 – VYHOVĚNO Z ČÁSTI
 Skupina senátorů předložila návrh na zrušení zákona č. 3/2002 Sb. o církvích a náboženských společnostech
o Podle navrhovatelů zákon snižuje standard ochrany svobody náboženského vyznání. Alternativně senátoři navrhli zrušení některých ustanovení. ÚS
odmítl zrušit zákon jako celek, ale zčásti senátorům vyhověl
 ÚS se rozhodl dát přednost ústavně konformnímu výkladu ustanovení o registraci církví a církevních orgánů jako PO před jejich zrušením
 ČR je založena na principu laického státu, tedy oddělenosti církve od státu
o Podle čl. 2 (1) Listiny je stát založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii ani na náboženské vyznání
 Ustanovení zákona zavedly princip, podle něhož ke vzniku církve dochází okamžikem registrace do rejstříku církevních PO
o ÚS příslušná ustanovení nezrušil, ale ústavně konformním výkladem dovodil, že je nutno je vykládat tak, že registrace nezakládá obecnou právní
způsobilost církví (ta vyplývá z církevních řádů nebo mezinárodního práva). Registrace je akt, který umožňuje církvím právně relevantním způsobem
působit na území ČR. Má konstitutivní účinky a vyjadřuje akceptaci státu ve vztahu k církvi
 Oprávnění k výkonu zvláštních práv – šlo o práva, která vyžadují aktivní součinnost státu: vyučovat náboženství na školách, konat svatební obřady, zřizovat
církevní školy, být financován podle zvláštního předpisu
o Podle ÚS stát, který je oddělený od církví, nemůže být povinen aktivně napomáhat jejich činnosti
o Stát si ale může stanovit podmínky, za kterých tak učiní s dodržením zákazu svévolné diskriminace
o ÚS u těchto ustanovení zrušil pouze jediné, a to oprávnění ministerstva zrušit oprávnění církve k výkonu zvláštních práv, pokud by nezveřejňovala
výroční zprávu → ÚS ruší větu, podle níž smí církve nebo náboženské společnosti použít zisk pouze k naplnění svých cílů. Cíle jsou totiž vymezené
zákonem, a to by znamenalo zákonné omezení autonomie církví

17
JEDNOTA A DĚLBA MOCI V ÚSTAVNÍM VÝVOJI, UPLATNĚNÍ PRINCIPU DĚLBY MOCI V KONSTRUKCI
ÚSTAVY ČR

Horizontální a vertikální dělba moci

 Dělba moci je nezbytná součást demokratického právního státu
 Veřejná moc je nadřazená a svrchovaná, státní moc je druh veřejné moci
 Horizontální dělba moci – samostatnost a funkční oddělenost jednotlivých složek moci a zároveň jejich vzájemné kontrolní
působení (princip brzd a protiváh – checks and balances); její provedení definuje formu vlády
o Moc dělí na zákonodárnou výkonnou a soudní – čl. 2 (1)

 Vertikální dělba moci – decentralizace moci

o Vůdčí princip subsidiarity (proces rozhodování má probíhat co nejblíž občanům)
o V klasickém smyslu určuje míru pravomocí, kterými disponují centrální orgány, a kterými místní autonomie, územní a
zájmové samosprávy; definuje uspořádání státu (unitární, unitární s místní autonomií, federace)
o Dekoncentrace moci – je třeba odlišit, jedná se o organizační rozdělení výkonu vrchnostenské správy, ale nikoli
nezávislost, např. přenesená působnost (finanční úřady jsou podřízené Min. financí)

Decentralizace = státní správa X samospráva

Dekoncentrace = přenesená působnost (organizační oddělení VS

Jednota a dělba moci v ústavním vývoji

 Recepční norma č. 11/1918 Sb. z. a n.
o Na přechodné období stanovil popření tripartice moci. Moc je soustředěna do rukou Národního výboru, který je orgánem jednomyslné vůle národa a
státní svrchovanosti. Představuje výkonnou moc (je pověřen zákon provést), zákonodárnou moc i soudní moc (ta ústavně neexistuje až do 1920,
neproběhla její recepce), správa také podřízena a vykonává i funkce typické pro hlavu státu (vyhlásil amnestii)

 Prozatímní ústava 1918

o 1. Oddíl Parlament – Národní shromáždění: nevolené, jednokomorové, přeměnou a rozšířením NV na NS, Švehlův klíč (dle výsledků voleb do
Říšské rady z 1911), 256 členů, usnášení prostou většinou, zastoupeni pouze Češi a Slováci, ne menšiny
o 2. Oddíl O Prezidentu republiky – ne VM, ale samostatný, volba Národním shromážděním 2/3 přítomných, velitel vojska, milost, amnestie,
kontrasignace nutná, z nadpisu vyplývá republika, TGM zvolen aklamací, slabé postavení – pak novelizace
o 3. Oddíl Jak se vyhlašují rozsudky – rozsudky se vyhlašují jménem republiky = jediné ustanovení o soudní moci
o 4. Oddíl Moc výkonná a nařizovací = vláda – volba NS, odpovědna NS (možnost vyslovit nedůvěru), postavení výboru voleného zákonodárným
sborem
o Květnová novelizace 1919: důležitá, větší dělba moci, omezení kompetencí parlamentu a posílení výkonných orgánů – hlavně prezidenta – právo
jmenovat a propouštět vládu – prezident fakticky hlavou vládní a výkonné moci, mohl předsedat vládě

 Ústava 1920
o V rámci horizontální dělby byla rozlišena zákonodárná moc (dvoukomorové Národní shromáždění – poslanecká sněmovna a senát; komory velmi
podobné - minimální brzdící funkce; zasedání nebyla stálá; v praxi uplatňovány volební reverzy - úzké propojení s politickými stranami; představovalo
zároveň funkci kontrolní), moc vládní a výkonná (prezident její součástí, neodpovědný, vždy kontrasignace vlády, výrazná jeho pravomoc rozpouštět
komory Národního shromáždění; vláda odpovědná PS) a moc soudcovská (chybělo rozpracování Ústavního soudu – v uvozovacím zákonu, významný
byl naopak Nejvyšší správní soud)
o Z hlediska vertikální dělby moci Československou republiku definuje jako unitární stát s územní autonomií v oblasti Podkarpatské Rusi (ta byla
formálně zakotvena jako nejširší možná autonomie slučitelná s jednotou republiky, to ale nebylo nikdy materiálně naplněno)
o Územní samospráva nebyla ústavně zakotvena, řešil ji zároveň přijatý Župní zákon (jeho naplnění bylo problematické a nakonec neúspěšné)

 Období 1938 – 1945

o Prvním vážným narušením dělby moci byl zmocňovací zákon č. 330/1938 Sb. z. an. Prakticky likvidoval pravomoci parlamentu, zákonodárná moc
byla svěřena vládě (extenze exekutivy do legislativy), ústavodárce suploval prezident svými ústavními dekrety
o V rámci decentralizačních tendencí byl za druhé republiky přijat ÚZ o autonomii Slovenskej krajiny a ÚZ o autonomii Podkarpatské Rusi
o V rámci protektorátu horizontální dělba moci v podstatě vůbec nefungovala, vertikální dělbu moci představovalo oddělení říšských a autonomních
orgánů (do působnosti autonomie ale bylo bezostyšně zasahováno)
o V rámci prozatímního zřízení v emigraci působil nejdříve Národní výbor, později se oddělila exilová vláda (moc výkonná) a prezident vykonávající
zákonodárnou moc
o Prezident vydával dekrety až do ustavení Prozatímního Národního shromáždění 28. října 1945, to pak v roce 1946 nahradilo Ústavodárné Národní
shromáždění vzešlé z voleb

 Ústava z 9. května 1948

o Ústavní systém formálně navazoval na prvorepublikovou ústavu. Bylo zakotveno formální provedení horizontální dělby moci. Ve vztazích mezi
parlamentem, prezidentem a vládou vycházela ústava ze zásad parlamentarizmu. Projevil se však propastný rozdíl mezi ústavou de iure a de facto.
Reálné mocenské centrum (politbyro KSČ) fungovalo mimo ústavní struktury, stálo de facto nad státem a představovalo jednotu moci
o Nezávislost soudní moci byla porušena (zákon o zlidovění soudnictví, politické procesy, justiční vraždy). Úplně byl zavržen koncept Ústavního
soudu, legální výklad mělo podávat předsednictvo Národní shromáždění (konflikty se však v praxi řešily vnitrostranicky)

18
 o Na vertikální úrovni bylo novinkou asymetrické uspořádání na Slovensku a ústavní zakotvení SNR a Sboru pověřenců – zakotven systém národních
výborů (orgánů státní moci a lidové správy)

 Ústava 1960
o Ústava přijatá z čistě politických důvodů se otevřeně přihlásila k popření principu dělby moci, když v čl. 4 stanoví: „Vedoucí silou ve společnosti i ve
státě je předvoj dělnické třídy, Komunistická strana Československa, dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších a nejuvědomělejších občanů z řad
dělníků, rolníků a inteligence.“
o V klasické struktuře ústavních orgánů došlo zejména k formální změně postavení prezidenta. Jeho pravomoci byly omezeny a stal se odpovědný
Národnímu shromáždění z výkonu funkce. Teoreticky se stal orgánem ZM
o V rámci asymetrického uspořádání Slovenska došlo k větší centralizaci, Sbor pověřenců byl zrušen

 ÚZ o československé federaci z roku 1968

o Zakotvil decentralizaci, byl uplatněn zákaz majorizace. Unitární stát byl přeměněn na „federativní stát dvou rovnoprávných bratrských národů“.
Federace si ponechala výlučně některé pravomoci, další byly vykonávány společně. Ostatní spadaly do působnosti republik
o Národní shromáždění se přeměnilo na Sněmovnu lidu Federálního shromáždění; na národnostním principu vytvořena druhá rovnoprávná komora –
Sněmovna národů

Uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR

 Horizontální dělba moci
o Princip dělby moci zakotven v čl. 2 (1) Ústavy: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů
moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ (jedna z podstatných náležitostí demokratického právního státu, nezměnitelné
ustanovení)
o Ústava zohledňuje, že státní moc může být vykonávána přímo
o Ústavní systém naplňuje typické znaky parlamentní demokracie – nedokonalá oddělenost složek moci
o Projevuje se v konstrukci Ústavy rozdělením ústavních orgánů do jednotlivých hlav a pojmenováním
1. Moc zákonodárná – hlava druhá
 Parlament se skládá z PS a Senátu
 Vláda je odpovědná PS prostřednictvím institutu vyslovení důvěry, odvozuje od ní svou legitimitu
 Narušení systému dělby moci je nezakotvení inkompatibility funkcí poslanců a členů vlády (tzv. klouzavý
mandát)
 Důležitá je stabilizační a brzdící funkce Senátu voleného na jiném principu než PS
2. Moc výkonná – hlava třetí
 Prezident, vláda a její orgány, státní zastupitelství
 Silná vláda – silná tendence oslabování role Parlamentu, též vlivem faktického působení vládních politických
stran jako rozhodující síly v Parlamentu; rozsah pravomocí vymezen negativně, vláda rozhoduje o všem, o čem
nerozhodují ostatní ústavní orgány
 Prezident je neodpovědný, volený lidem, postavení spíše slabší, pravomoci má s kontrasignací i bez ní;
suspenzivní veto a právo rozpouštět PS (nástroj brzd a protivah)
 Narušení dělby: extenze legislativy do exekutivy
3. Moc soudní – hlava čtvrtá
 ÚS a soustava obecných soudů
 Stojí mimo tripartici moci, oddělení není víceméně ohroženo
 Prezident uděluje milosti a amnestie, jmenuje soudce – do výkonu moci soudní zasahuje prezident formou
milosti, amnestie, personálním složení soudu
 ÚS je kontrolní a brzdící prvek nejen vůči Parlamentu (abstraktní kontrola ústavnosti), ale i jiným orgánům
4. NKÚ – hlava pátá
 Moc „kontrolní“ – historicky se vydělila z moci soudní, implicitně lze do moci kontrolní zařadit ještě VOP, ten
ale není zakotven ústavně, jen na úrovni zákona
5. ČNB – hlava šestá
 Moc „bankovní“ – vyděluje se z moci výkonné
 Vertikální dělba moci
o ČR je decentralizovaný unitární stát (čl. 11 Ústavy) se zaručenou územní samosprávou (čl. 8 Ústavy) na principu
subsidiarity
o Decentralizace se uplatňuje jako krajská a obecní samospráva
o Vertikální dělba moci ve zvláštním smyslu plyne rovněž z přijetí mezinárodněprávních závazků a z přenesení
některých pravomocí na mezinárodní organizace nebo instituce – dělba moci mezi těmito mezinárodními
organizacemi a státem ve smyslu čl. 10 Ústavy představuje dobrovolné omezení suverenity státní moci
o Ústavodárná moc
 Má zvláštní povahu, je svým způsobem nejvyšší mocí ve státě, je to moc konstituující nadřazená moci již
ustavené, naplňuje jí Parlament jako celek

19
 Zákon o protiprávnosti komunistického režimu, Pl. ÚS 19/93 - ZAMÍTNUTO
 Skupina poslanců předložila ÚS návrh na zrušení zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Napadli mj. § 2 (1)
zákona, podle kterého byl komunistický režim nelegitimní
o Tento výrok označili navrhovatelé na neústavní, neboť uvedli, že české právo je založeno na svrchovanosti zákona a odtud odvozeném principu
legality
 ÚS: Ústavy, které vycházely z právního pozitivismu, vytvořily institucionální a procesní rámec, který lze naplnit různým politickým obsahem. Kritériem
ústavnosti tak bylo dodržení tohoto rámce. To umožnilo legitimovat jak nacistický, tak komunistický režim. „Vědomí, že nespravedlnost musí zůstat
nespravedlností, i když se halí do pláště zákona, se promítlo i do ústavy poválečného Německa a v současné době i do Ústavy České republiky.“
 Naše současná ústava reflektuje i základní hodnoty demokratické společnosti, neváže pozitivní právo jen na formální legalitu, ale vnímá i jeho obsahově-
materiální smysl
 Ústava České republiky není založena na hodnotové neutralitě
 I při kontinuitě se starým právem je zde hodnotová diskontinuita se starým režimem. Formální právní stát se za minulého režimu rozcházel s tím materiálním.
Politický režim je legitimní, je-li schvalován většinou občanů
 ÚS tedy odmítl tvrzení, že by formulace o nelegitimnosti minulého režimu byla neústavní

DÁLE: poslancům se nelíbilo:

1) že první čtyři paragrafy zákona se zabývají povahou režimu, jeho specifickými cíli, metodami a strukturálními rysy, nikoli povahou jednotlivců, kteří z těch
či oněch pohnutek byli členy organizací, o něž se režim opíral ⟶ ÚS: zřízení demokratického státu neupírá Parlamentu právo vyjádřit svou vůli i svá
morální a politická stanoviska způsobem, který pokládá za vhodný a přiměřený - a to případně i formou zákona.
2) promlčení: „do promlčecí doby trestných činů se nezapočítává doba od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se
základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby“, podle jejich argumentace:
nečinnost již neexistujících orgánů nesmí být pachatelům na újmu. ⟶ ÚS: vzhledem k tomu, že některé zločiny byly komunistickým režimem prakticky
chráněny či tolerovány, lze v tomto období institut promlčení považovat za fiktivní, jelikož pro to, aby tento institut fungoval, musí existovat vůle státu
trestné činy potrestat - a ta tu ne vždy byla.
3) rehabilitace: umožňuje posouzení trestných činů, u nichž došlo k odsouzení, prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného směřovalo k ochraně
základních lidských a občanských práv a svobod, a to nikoli nepřiměřenými prostředky, soud na návrh zruší či zmírní dříve uložený trest. Poslanci
argumentují tím, že trestnost trestného činu se má posuzovat podle zákona účinného v době jeho spáchání ⟶ ÚS: Retroaktivita zde přípustná je, jelikož je
ve prospěch pachatele

Jezy na Labi, Pl. ÚS 24/04 - VYHOVĚNO

 PS schválila návrh novely zákona o vnitrozemské plavbě. Skupina senátorů napadla část zákona, která stanovila, že rozvoj a modernizace vodní cesty je ve
veřejném zájmu. Podle navrhovatelů vymezení veřejného zájmu přísluší správnímu orgánu a Parlament tak porušil princip dělby moci
 ÚS: Tím, že Parlament v zákoně označil rozvoj a modernizaci konkrétní vodní cesty za veřejný zájem, nedodržel požadavek obecnosti právního předpisu,
aplikoval neurčitý právní pojem v konkrétním případě, a zasáhl tak do pravomoci svěřené moci výkonné ⟶ jedná se tak o individuální správní akt ⟶ na to
nemá ZM právo + by bylo omezeno právo SM na přezkum

- trochu jsme se zasekli na koncepci Ústavy -- zmínila jsem liberálnost (čl. 2 odst. 3), polylegálnost (což je podle něj totálně
špatný model), do jisté míry přirozenoprávní základ (čl. 1 odst. 1), rozdělení jednotlivých složek státní moci (čl. 2 odst. 1),
přišlo mi, že mu to pořád nestačilo a chtěl slyšet ještě něco víc (mluvili jsme o komparaci s Ústavou 1920)
- pak jsme se dostali do debaty na téma, kdo je důležitější (on zastával názor, že prezident, já že vláda)

20
 4. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR, ustavování do funkcí

 = stěžejní ústavní princip demokratického státu

 Lid = legitimizační základna organizace státu  je zdrojem veškeré státní moci čl. 2 (1) – od lidu státní orgány (= všechny
orgány odvozené z orgánů přímo zvolených) odvozují svojí moc
 Vláda lidu, lidem a pro lid (Lincoln) – lid jako jediný zdroj legitimity moc
o Vláda lidu – princip suverenity lidu = nevyšší moc přechází do rukou lidu, vůle lidu dává státní moci a jejím
představitelům legitimitu
 Lid k plnění své vůle vytváří stát (společenská smlouva)  princip vlády většiny + ochrana menšin (čl. 6)
 Jedině lid jako celek má moc ustavující (ústavodárnou) pravomoc, z ústavy vyplývá moc ustavená
(zákonodárná)
o Vláda lidem – vláda prostřednictvím lidu – státní moc je uskutečňována lidem přímo nebo nepřímo skrze volené či
ustavované státní občany
 politická legitimita – bezprostřední (přímá dem.) X odvozená (omezená – zastupitelská demokracie 
legitimační řetězec)
 Současná ústava preferuje princip zastupitelské demokracie
 Všeobecné, přímé a rovné volby zákonodárného sboru, princip volné soutěže svobodně vznikajících politických
stran, princip volného mandátu a princip parlamentní vlády
o Vláda pro lid – příkaz státní moci, aby jednala v zájmu lidu (čl. 2(3) „Státní moc slouží všem občanům...“)
 Hlavním zájmem je zachování demokracie (princip bránící se demokracie) a základních hodnot
 Klauzule věčnosti = princip neodstranitelnosti základů demokratického právního státu – zákaz změny
podstatných náležitostí demokratického právního státu
 ÚS jako strážce ústavnosti (Konkursní nález, Melčák, Jezy na Labi..)
 Zákaz politických stran nerespektujících demokracii a nenásilí
 Princip neideologického a laického státu
 Princip veřejnosti výkonu státní moci
 Suverenita je omezena přirozenými LP + lid nemůže moc neodvolatelně delegovat
Suverenita lidu
 Stěžejní ústavní princip demokratického státu je svrchovanost lidu, ten je zdrojem veškeré státní moci
 Pasáž Ústavy „lid je zdrojem veškeré státní moci“ je tradiční formou vyjádření ideje suverenity lidu
 Princip suverenity lidu obsažen již v americké Deklaraci nezávislosti (1776) a francouzské Deklaraci práv člověka a občana
(1789)
 Jen svobodní občané mohou legitimovat státní moc a uskutečňovat jí bezprostředně (přímo) nebo prostřednictvím svých
zvolených zástupců
 Všechny státní orgány povstávají z lidu a jeho rozhodnutí. Z toho vyplývá, že všechny orgány odvozené z orgánů přímo
zvolených (ať už jsou jakkoliv nazvané a mají jakoukoli pravomoc) jsou orgány státními a vztahují se na ně předpisy o
odpovědnosti orgánů státní moci
o státní orgány = všechny orgány odvozené z orgánů přímo zvolených
 Podstatná náležitost demokratického právního státu a jako taková nezměnitelná
 Stát a jeho orgány vykonávají moc jménem lidu – lid má ústavodárnou moc (moc ustavující) X zákonodárná moc (ustavená)
 Lid nesmí moc delegovat nikomu neodvolatelně, omezeno přirozenými lidskými právy
 Narušení suverenity lidu legitimizuje právo na odpor
 Státní moc vychází z lidu jako celku, není od nikoho jiného odvozena

 Lid
o Samostatný ústavní subjekt, k plnění své vůle vytváří stát
o Ústava zahrnuje všechny občany ČR
o Ústavu nemůže prostřednictvím svých zástupců překračovat, je jí podřízen a musí se Ústavou řídit
o Lid je subjektem moci a je reprezentovaný státními orgány

21
 Občané: Rozhodování o státních orgánech probíhá prostřednictvím voleb – plné volební právo mají občané státu, cizinci z jiných
členských států EU mohou volit jen ve volbách do zastupitelstev obcí a ve volbách do EP

 Neobčané: mají garanci základních politických práv, která umožní vyjádření politické vůle – svoboda projevu, pokojné
shromažďování, svobodné sdružování

 Ústavní zakotvení v čl. 2 Ústavy (též čl. 2 LZPS)

o (1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
o (2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
o (3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
(enum. VP pretenzí
o (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. (z. legální
licence)

 Ústavní zakotvení v Listině

o Čl. 2 (3): „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“
o Čl. 21 (1): „Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.“

 Vztah suverenity lidu a suverenity státu

o ÚS ve svém nálezu Lisabon I: pojem „lid“ jako zdroj veškeré státní moci (čl. 2 (1) Ústavy) nelze zaměňovat se
svrchovaností ČR jako státu (čl. 1 (1) Ústavy)
o Suverenita státu vychází ze suverenity lidu !

Formy uskutečňování suverenity lidu v ČR

 čl. 25 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech: každý občan má právo se bez jakýchkoli rozdílů
a neodůvodněných omezení podílet na vedení veřejných záležitostí přímo nebo prostřednictvím svobodně zvolených zástupců,
stejně jako právo volit a být volen v pravidelných volbách, jež se budou konat na základě všeobecného a  rovného hlasovacího
práva, tajným hlasováním zabezpečujícím svobodu hlasování

K naplňování suverenity lidu slouží následující instituty přímé a reprezentativní demokracie

a) Volby jako nástroj nepřímé demokracie

o V demokratických státech jsou volby základem všech procesů formování nejdůležitějších státních orgánů
o Suverén má přirozené právo vytvářet stát, rozhodovat o jeho charakteru, ustavovat orgány, vybavovat je kompetencemi a
stanovit procesní pravidla, za jakých je tyto orgány vykonávají
o Volební akt je prostředkem vytvoření reprezentace lidu, současně i jedinečnou možností kontroly činnosti orgánů veřejné
moci ze strany lidu, případně i výměny jeho představitelů
o Volby mohou nejčastěji a nejzřetelněji dávat občanům pocit sounáležitosti s vlastním státem. Jejich efektivita je ovšem
přímo závislá na aktivitě a iniciativě samotných občanů a je ovlivňovaná politickou a právní kulturou daného prostředí
o V ČR se konají volby do PS, Senátu, zastupitelstev krajů a obcí, do Evropského parlament a volba prezidenta republiky
o Volby jsou všeobecné, rovné, přímé, tajné

b) Přímá demokracie
o ČR je reprezentativní demokracie, ale v Ústavě i Listině je vyjádřen institut přímé demokracie
o Přímou demokracii lze aplikovat jak na centrální, tak i na místní úrovni
o Čl. 2 (2) Ústavy: „Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“
 Přímé rozhodování v rámci výkonu státní moci musí upravit ÚZ
 Může jít o jednorázové referendum, nebo o obecnou úpravu podmínek referenda, může jít o referendum obligatorní
i fakultativní, schvalovací či potvrzovací
 Přímým rozhodováním se rozumí bezesporu rozhodovací referendum; jde-li o konzultativní referendum, je
sporné, zda se na něj tato věta vztahuje (není ve formálním smyslu výkonem státní moci, nejde o rozhodnutí, ale o
doporučení, jak rozhodovat), podobně lidová iniciativa – ve formálním smyslu nejde o (rozhodovací) výkon státní
moci, ale o návrh určitého rozhodnutí, o němž by musely orgány státní moci rozhodnout
o Lidová iniciativa zakotvena v zákoně o obcích: „Občan obce, který dosáhl věku 18 let, má právo požadovat projednání
určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou obce nebo zastupitelstvem obce, podávat orgánům obce návrhy,
připomínky a podněty.“
o Čl. 21(1) Listiny: „Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.“

22
 o Referendum je lidové hlasování o položené otázce
 ÚZ o referendu o přistoupení ČR k EU
 O přistoupení možno rozhodnout jen referendem; realizace čl. 10a (2) Ústavy
 "Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii
členským státem Evropské unie?"
 Zákon o provádění referenda
 Upravuje podle ÚZ o referendu o přistoupení ČR k EU další podmínky výkonu hlasovacího práva, jakož i
navrhování, podrobnosti vyhlašování a provádění referenda a vyhlašování jeho výsledku
 Zákon o krajském referendu
 Upravuje provádění krajského referenda na území vyšších územních samosprávných celků
 Zákon o místním referendu
 Upravuje provádění místního referenda v obci, v městské části nebo v městském obvodu, v  městské části hlavního
města Prahy, na území hlavního města Prahy a na území územně členěného statutárního města, na území části obce

WINTR
- Možnost konat referendum v obci/její části o věcech, které patří do samostatné působnosti (nikoli však o rozpočtu,
místních poplatcích, zřízení/zrušení orgánu, volbě či odvolání funkcionářů obce, OZV, věcech rozhodovaných ve
SŘ)
- Vyhlašuje ho zastupitelstvo obce z vlastní vůle/na návrh skupiny občanů - §8 (2) ZoO – min. 10% oprávněných
voličů v obci
- Referendum je platné alespoň s účastí 35% oprávněných voličů
- Rozhodnutí je závazné, hlasovala-li pro něj většina hlasujících, pokud představuje 25% oprávněných voličů

 Petice (upravuje čl. 18 Listiny) je jednou z nerozhodovacích forem přímé demokracie

 Slouží veřejnosti k individuálnímu i kolektivnímu uplatňování stanovisek ve věcech veřejného nebo jiného
společného zájmu
 Příslušný orgán má právní povinnost petici přijmout, posoudit její obsah a ve stanovené lhůtě odpovědět (30 dní)
 Z práva podat petici neplyne subjektivní právo na to, aby petici bylo obsahově vyhověno
 Petice může působit i politicky silou veřejného mínění, projevující se např. i počtem osob, které petici podporují, a
tak nepřímo projevují i názor na programy a praktickou činnost politických stran
 Nečinnosti orgánu, jemuž byla petice doručena, nemůže petent právními prostředky zabránit (přípustná není ani
ústavní stížnost), může však využít např. různých prostředků projevu veřejného mínění
 V některých případech je předložení petice se stanoveným počtem podpisů hmotněprávní podmínkou určitého práva

c) Právo na samosprávu
o Čl. 8 Ústavy: „Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.“ (územními samosprávnými celky jsou obce a kraje)
- „základním ustanovením“, jímž se zaručuje, že v České republice bude uplatňován princip územní samosprávy
o Je považováno za podstatnou náležitost demokratického právního státu
o Čl. 21 (1) Listiny: „Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.“

d) Právo na odpor
 Čl. 23 Listiny: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a
základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“
 V systematice Listiny poslední politické právo, pojistka
 Založeno na přirozenoprávním principu lidských práv, spojeno s principem svrchovanosti moci lidu
 Podstatná náležitost demokratického právního státu, cílem může být jen udržet nebo přímo obnovit demokratický řád lidských
práv a základních svobod
 Dáno občanům, nikoli cizincům, dáno skupině, ne jednotlivci
 Proti komukoli (vnější moc, která zemi okupuje, domácí vládě, byť moc získala legálně), kdo odstraňuje základy demokratického
právního státu
 Není dáno, lze-li se reálně domoci nápravy jinými zákonnými prostředky, lze-li legálními prostředky dosáhnout změny stavu
(např. svobodnými volbami)
 Činnost ústavních orgánů a použití zákonných prostředků znemožněno právně (rozpuštěn parlament, odstoupení prezidenta a
vlády), i fakticky (ve skutečnosti nevykonávají pravomoci)
 V historii prezident vyzval z emigrace národ k odboji a znovunabytí svobody za 2. světové války

→ související instituty: právo na stávku, nutná obrana (TZ), svépomoc (OZ)

23
USTAVOVÁNÍ DO FUNKCÍ V ÚSTAVNÍM pořádku ČR
 Právní úprava je obsažena v Ústavě, blíže provedeno v jednotlivých zákonech
 Právotvornou skutečností může být zvolení, jmenování a složení slibu (dle konkrétní funkce)

Druhy ustavování do funkcí

 Volbou
o Ustavení orgánu nebo osoby do funkce formou hlasování
o Musí jít o volby soutěživé, kdy existuje výběr z alternativ
o Přímá volba (poslanci, senátoři, prezident), nepřímá volba (dříve prezident, kterého volil Parlament; předseda PS, VOP
je volený PS)
o Doplňovací (při zániku mandátu senátora), všeobecné (je volen celý sbor, na konci volebního období či rozpuštění PS)
o Celostátní (PS), regionální (krajská zastupitelstva), místní (obecní zastupitelstva)
o Jednokolové (PS), vícekolové (Senát)
o Řádné (po uplynutí volebního období), mimořádné (po rozpuštění PS)

 Jmenováním
o Jednostranný akt, kdy oprávněná osoba či grémium (sbor) ustavuje určitou osobu do určité funkce
o Bez omezení (první dva pokusy při jmenování předsedy vlády prezidentem), na návrh (třetí pokus při jmenování
předsedy vlády prezidentem), se souhlasem (Senát souhlasí se jmenováním soudců ÚS)

 Další způsoby
o Aklamace – veřejné a zjevné vyjádření souhlasu shromáždění (dupání, tleskání; volba T. G. Masaryka prezidentem)
o Kooptace – předem daná uzavřená skupina dle předem dohodnutých pravidel vybírá dalšího svého člena (ÚZ z roku
1989 se rozhodlo, že se nebudou konat doplňovací volby, pokud se uprázdní funkce poslance FS, a zákonodárný sbor
doplní počet členů kooptací)
o Konkurs – nezávislý sbor dle stanovených kritérií vybírá nejlepšího kandidáta (náměstek ministra vnitra pro státní
službu dle služebního zákona)
o Virilita – funkce z titulu jiné funkce (např. ministr vnitra je z titulu své funkce též předsedou Státní volební komise)
o Ustavení rodem – funkce přechází automaticky na potomky původního držitele, neslučuje se s principem rovnosti, dnes
v parlamentních monarchiích
o Los – v antickém Řecku, dnes za splnění podmínek: všichni kandidáti jsou si rovni, je proveden předvýběr, za jinak
bezvýchodné situace (při rovnosti hlasů v 2. kole senátních voleb) nebo je záměrně svěřeno náhodě (při volbě předsedy
okresní volební komise)

Ustavování do funkce prezidenta republiky → ÚZ 71/2012 (účinnost 1. 10. 2012) – M. Zeman

 Přímá volba (všeobecné, rovné, přímé a tajné volební právo), volební období na 5 let
 AVP: občan ČR, věk alespoň 18 let; PVP: stejné, jako při volbě do Senátu (občan ČR s právem volit, věk alespoň 40 let)
 Návrh kandidáta: každý občan starší 18 let, jehož návrh podpoří petice s podpisy alespoň 50 000 občanů s právem volit;
navrhnout kandidáta může i 20 poslanců nebo 10 senátorů
 Volbu vyhlašuje předseda Senátu (není-li funkce předsedy Senátu obsazena, pak předseda PS) nejpozději 90 dní před konáním
voleb → konání voleb v posledních 60 dnech volebního období/nejpozději 30 dnů
 Úřadu se prezident republiky ujímá složením slibu do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor (právotvorná
skutečnost, volební období začíná dnem složením slibu), složení slibu stvrdí prezident podpisem
 Slib prezidenta republiky je: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou
čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
 Zánik funkce
o Uplynutím volebního období
o Vzdáním se úřadu do rukou předsedy Senátu (čl. 61 Ústavy) – ústní či písemnou rezignací
o Smrtí
o Nálezem ÚS vyhovující ústavní žalobě ( ztrácí prezidentský úřad i způsobilost jej znovu nabýt)
 Volba = 2-kolový systém → pokud někdo obdrží v prvním kole nadpoloviční počet platných hlasů – je zvolen X jinak postupují
2 kandidáti – zvolen prostou většinou → při rovnosti do 10 dnů nová volba

Ustavování do funkce člena vlády

 Předseda vlády, místopředsedové, ministři

24
 Předseda vlády je jmenován prezidentem, ostatní členy jmenuje prezident na návrh předsedy vlády
o Po jmenování nutné vyslovení důvěry PS vládě (do 30 dnů od jmenování), jako celku
 Pro vyslovení souhlasu je třeba více než 1/2 přítomných poslanců (X pro pozdější vyslovení nedůvěry je pak
potřeba nadpoloviční většina všech poslanců)
 Pokud PS důvěru vládě nevysloví, podá vláda demisi, resp. prezident ji odvolá, prezident jmenuje nového
předsedu vlády a na jeho návrh členy vlády, pokud ani tato nezíská důvěru, jmenuje prezident republiky
předsedu vlády na návrh předsedy PS, pokud ani tehdy nezíská vláda v PS důvěru, může prezident PS rozpustit
 Designovaný (předurčený) předseda vlády – osoba pověřená sestavením vlády, i když dosud nebyla jmenována předsedou vlády
(zahájení politických jednání)
 Člen vlády se ujímá úřadu jmenováním a složením slibu do rukou prezidenta republiky
 Zánik funkce člena vlády
o Demisí předsedy vlády do rukou prezidenta znamená demisi celé vlády
o Demise člena vlády do rukou prezidenta prostřednictvím předsedy vlády
 Z vlastní vůle – prezident jí může odmítnout nebo ihned nepřijmout a zahájit jednání s předsedou vlády
 Z vůle předsedy vlády, který podá návrh prezidentovi, ten povinen návrhu vyhovět
 Prezident pak jmenuje osobu navrženou předsedou vlády
o Demise
 Obligatorní
 PS zamítla žádost o vyslovení důvěry
 PS vládě vyslovila nedůvěru (1/2 všech poslanců)
 Členové staré vlády podávají demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené PS
 Fakultativní
 Vláda se na tom sama z politických důvodů usnese

Ústava odlišuje demisi předsedy vlády či celé vlády od demise členů → ale mlčí o důsledcích
Velká část ústavní teorie a praxe ji tak považuje za demisi CELÉ VLÁDY
Podobně Ústava neupravuje případ smrti předsedy vlády
→ v obou případech by však prezident nemohl takovou vládu pověřit prozatímním výkonem jejich do jmenování nové

Ustavování do funkce člena Parlamentu

 Přímá volba (všeobecné, rovné, přímé, tajné), funkční období poslance jsou 4 roky (PVP má občan ČR, který dosáhl 21 let věku),
funkční období senátora je 6 let (PVP má občan ČR, který dosáhl 40 let věku)
 Mandát vzniká zvolením (čl. 19 (3) Ústavy, vydáno osvědčení o zvolení Státní volební komisí (za okamžik zvolení se považuje
2. den voleb)
o Mandát náhradníka vzniká okamžikem zániku mandátu poslance, kterého nahrazuje (JŘ PS)
o Případné nastoupení náhradníka vysloví PS do 15 dnů po dni, ve kterém zanikl mandát poslance, předá náhradníkovi
osvědčení o tom, že se stal poslancem, a kterým dnem se jím stal (vydává předseda PS)
o U senátora prezident vyhlásí doplňovací volby v příslušném obvodě, pokud zbývá do řádných doplňovacích voleb více,
než jeden rok – jinak mandát zůstává neobsazený
o Nutné je složení slibu, jinak mandát zaniká
 PS – na ustavující schůzi
 Předsedající ustavující schůze (ten, kdo jí svolal) skládá slib před shromážděním poslanců
 Ostatní do rukou předsedajícího
 Následuje volba předsedy a místopředsedů (na návrh předsedy)
o Odvolat je lze na písemný návrh alespoň 2/5 všech poslanců
 Senát – na první schůze, které se účastní
 Funkce člena Parlamentu zaniká
o Smrtí
o Odepřením slibu či složením slibu s výhradou
o Uplynutím volebního období, případně jeho zkrácením (např. rozpuštěním PS)
o Vzdáním se mandátu osobně prohlášením na schůzi komory nebo písemně prostřednictvím notářského zápisu do rukou
předsedy komory, přičemž tento notářský zápis může být nejvýše 1 měsíc starý)
o Ztrátou volitelnosti (ztráta občanství, omezení svéprávnosti)
o Vznikem neslučitelnosti funkcí

Ustavování do funkce soudce obecného soudu

 Soudci jsou jmenováni prezidentem, s kontrasignací a podle zákona o soudech a soudcích → na návrh ministra spravedlnosti

25
 Funkční období je bez omezení, nejvýše však do 70 let věku
 Funkce se soudce ujímá složením slibu do rukou prezidenta
 Podmínky jmenování do funkce soudce
o Bezúhonný občan ČR s vysokoškolským vzděláním v oboru právo, plně svéprávný
o Věk alespoň 30 let, musí mít zkušenosti a morální vlastnosti
o Souhlas s ustavením za soudce a přidělením k určitému soudu
o Složení odborné justiční zkoušky
o Nesmí být inkompatibilita (prezident, člen Parlamentu, jakákoliv fce ve VS)
 Zánik funkce
o Uplynutím kalendářního roku, ve kterém soudce dosáhl 70 let věku
o Pravomocným rozhodnutím o nezpůsobilosti vykonávat funkci soudce
o Pravomocným rozhodnutím, kterým je soudce odsouzen za úmyslný TČ nebo je odsouzený k nepodmíněnému trestu
odnětí svobody za TČ z nedbalosti
o Pravomocným rozhodnutím o kárném opatření – odvoláním
o Pravomocným rozhodnutím o omezení svéprávnosti
o Pozbytím občanství ČR
o Smrtí, prohlášením za mrtvého
o Vzdáním se funkce do rukou prezidenta republiky

Ustavování do funkce soudce NS

 Upravuje Ústava a zákon o soudech a soudcích (to stejně tak platí pro soudce VS, KS a OS): prezident jmenuje bez
kontrasignace ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu (z předsedů kolegií a senátů a z dalších soudců) na 10
let

Ustavování do funkce soudce NSS

 Blíže upravuje soudní řád správní: Předsedu a místopředsedu NSS jmenuje z řad soudců tohoto soudu prezident (na 10 let) s
kontrasignací ve smyslu čl. 63 (2) Ústavy – jedná se o pravomoc na základě zákona

Ustavování do funkce soudce ÚS

 Čl. 62 Ústavy: „Prezident jmenuje soudce ÚS, jeho předsedu a místopředsedy.“
 15 soudců, funkční období 10 let, soudci jmenováni se souhlasem Senátu
 soudci jsou jmenováni a skládají slib
 Zákon o ÚS: „Prezident republiky jmenuje ze soudců ÚS předsedu a dva místopředsedy ÚS.“
 Soudcem ÚS se může stát bezúhonný občan ČR s vysokoškolským vzděláním v oboru právo, který je plně svéprávný, má
zkušenosti a morální vlastnosti, dovršil alespoň 40 let věku a je alespoň 10 let činný v právnickém povolání + neslučitelnost se
členstvím v politické straně/hnutí či jiné placené fce/výdělečné činnosti
 Zánik funkce soudce ÚS
o soudce se může své funkce vzdát prohlášením učiněným osobně do rukou prezidenta republiky nebo prohlášením
sepsaným formou notářského zápisu
o uplynutím doby, na kterou byl soudce jmenován
o dnem, kdy soudce přestal být volitelný do Senátu
o dnem právní moci rozsudku, kterým byl soudce odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně
o vyhlášením usnesení Ústavního soudu o zániku funkce podle § 144 zákona o ÚS = na základě kárného řízení o kárném
provinění, kdy se prokáže, že se soudce dopustil takového jednání, že další setrvání ve funkci by bylo v  rozporu
s posláním ÚS a s postavením jeho soudců

Ustavování do funkce přísedícího u soudu

 Složením slibu do rukou předsedy soudu, k němuž byl zvolen
 Funkční období jsou 4 roky, funkci může vykonávat bezúhonný občan ČR, který je svéprávný, dovršil alespoň 30 let věku, má
zkušenosti a morální vlastnosti, souhlasí s výkonem funkce a má trvalý pobyt v obvodu zastupitelstva a soudu
 Volí zastupitelstva obcí (pro OS) a krajů (pro KS) – kandidáty navrhují členové zastupitelstva, zastupitelstvo si vyžádá vyjádření
příslušného soudu

Ustavování do funkce člena NKÚ

 Čl. 97 (2) Ústavy: „Prezidenta a viceprezidenta NKÚ jmenuje prezident republiky na návrh PS.“ → bez konstrasignace
o Funkční období je 9 let; funkce může vykonávat bezúhonný občan ČR, který je svéprávný, dovršil alespoň 35 let věku, má
zkušenosti a morální vlastnosti, vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu

26
 o Prezident a viceprezident NKÚ se ujímá funkce složením slibu do rukou prezidenta republiky
o Zánik funkce prezidenta a viceprezidenta NKÚ
 uplynutím funkčního období
 odvoláním prezidentem republiky na návrh PS (s kontrasignací) – PS návrh podá, pokud člen NKÚ déle než 6
měsíců nevykonává svou funkci či na základě pravomocného rozhodnutí Kárné komory NKÚ, ve kterém byl
vysloven návrh na odvolání z funkce
 doručením rezignace prezidentu republiky
 právní mocí rozsudku, jímž je omezena jeho svéprávnost
 právní mocí rozsudku, jímž byl odsouzen pro trestný čin
 PS volí 15 členů NKÚ (na návrh prezidenta NKÚ) na dobu neurčitou, kandidát musí mít alespoň 30 let
o Člen NKÚ skládá slib do rukou předsedy PS, složením slibu se ujímá funkce

Ustavování do funkce člena Bankovní rady ČNB

 Čl. 62 písm. k) Ústavy: „Prezident republiky jmenuje členy Bankovní rady ČNB“
 Dle ústavní zvyklosti mezi 7 členů patří i guvernér a 2 viceguvernéři
 Členem Bankovní rady se může stát bezúhonný občan ČR, který je plně způsobilý k právním úkonům, má vysokoškolské
vzdělání, je zkušený a uznávaný v měnových záležitostech a v oblasti finančního trhu
 funkční období 6 let, nelze vykonávat více než 2x za sebou
 Zánik funkce člena Bankovní rady ČNB
o Uplynutím funkčního období
o Odvoláním prezidentem republiky – pouze tehdy, přestal-li splňovat podmínky požadované k jejímu výkonu nebo
dopustil-li se vážného pochybení
o písemně doručeným vzdáním se funkce
 Odvolání guvernéra – guvernér nebo Rada guvernérů ECB se mohou domáhat přezkumu odvolacího rozhodnutí u SD EU, pokud
mají za to, že tím došlo k porušení Smlouvy o EU nebo Smlouvy o fungování EU, resp. provádějícího právního předpisu

Ustavování do funkce státního zástupce

 Státním zástupcem se může stát bezúhonný občan ČR, který je způsobilý k právním úkonům, dovršil 25 let věku, má
vysokoškolské vzdělání v oboru práva, složil zkoušky, morální vlastnosti a souhlasí se jmenováním do funkce a přidělením
k určitému státnímu zastupitelství
 funkce státního zástupce vzniká jmenováním
 Nejvyšší státní zástupce
o Jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti (stejně probíhá i odvolání)
 Vrchní, krajský a okresní státní zástupce
o Jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti na návrh státního zástupce nadřazeného zastupitelství
o Jmenovat nebo odvolat státního zástupce krajského nebo okresního může ministr spravedlnosti též na návrh nejvyššího
státního zástupce
 Zánik funkce
o nesložením slibu nebo složením slibu s výhradou
o dodatečným odvoláním souhlasu s prvým přidělením
o pozbytím státního občanství
o jmenováním soudcem, zvolením poslancem, senátorem, členem zastupitelstva územního samosprávného celku, vznikem
funkce ve veřejné správě
o uplynutím kalendářního roku, kdy státní zástupce dosáhl 70 let
o smrtí, prohlášením za mrtvého
o omezením svéprávnosti
o odsouzením pro úmyslný TČ nebo k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro nedbalostní TČ
o vznikem nezpůsobilosti k výkonu funkce
o uložením kárného opatření odvolání z funkce
o vzdáním se funkce písemným oznámením ministru spravedlnosti

Ustavování do funkce VOP

 VOP je volen PS z kandidátů, které po dvou jmenuje prezident republiky a Senát na 6 let
 VOP se může stát osoba volitelná do senátu, funkci lze vykonávat nejvýše ve dvou po sobě bezprostředně jdoucích funkčních
obdobích

27
 VOP se funkce ujímá složením slibu do rukou předsedy PS (do 10 dnů od zvolení, pokud tak neučiní nebo složí slib
s výhradou, hledí se na něj, jako by nebyl zvolen)
 Zánik funkce VOP
o Uplynutím funkčního období
o Pravomocným odsouzením pro TČ
o Ztrátou volitelnosti do Senátu
o Vznikem inkompatibility – PS ho v tomto případě odvolá
o Rezignací (písemně předsedovi PS)

- Začal jsem svrchovaným státem, ale že to je něco jiného než suverenita lidu, čl. 2/1 Ústavy, že není neomezená (ochrana
menšin, nezrušitelnost lidských práv, ochrana lidských práv, zákaz diskriminace atd.), ty základní formy.
- Pak se mě zeptal, co je to jednota moci, byl to rok 1918 a Národní shromáždění.
- Jak obecně definovat suverenitu lidu. Rozdíl mezi mocí ustavující a ústavodárnou. → Lid je zde zdrojem státní moci – moc
ustavující lid je také vykonavatel státní moci – moc ustavená
- suverenita lidu a formy její uskutečňování, takže volby (AVP i PVP), referendum, petičním právu, právu na samosprávu, i
právo na odpor (odpor mohu vykonávat proti každému, kdo by chtěl odstraňovat demokratický řád) lid je samostatný ústavní
subjekt, lidová iniciativa, jak byla za prezidenta Masaryka, dnes nemáme (celostátně, jen na obecní úrovni), snad že jako
prvek suverenity lidu by se dalo vnímat, že někteří ústavní činitelé mohou pro svou kandidaturu sbírat podpisy od lidí
(prezident, že ano) - tedy přímo, ne prostřednictvím parlament
- U téhle otázky jsem si na potítku napsala akorát co je to suverenita lidu, že jí lid dle Ú vykonává prostřednictvím orgánů
ZM, VM, SM a pak volby a referendum. Po tom, co jsem řekla, že veškerá moc ve státě je odvozena od lidu, byla jsem
dotázána, zda bych mohla vysvětlit formulaci “vláda lidu, lidem a pro lid.” Po diskuzi nad tím, co jednotlivé části znamenají,
jsme řešili volby a legitimační řetězec. Zda u všech veřejných funkcích můžeme ten řetězec (tj. původní vůli lidu) dohledat
(přes PS, vládu, ministry jsme se dobrali až k jednotlivým úředníkům ministerstev). Dále jsme řešili, jestli jsou veřejné
funkce občanům přístupné bez omezení nebo ne (např. fce soudce - vzdělání, atp.) Nakonec jen krátce o referendu celostátní
(úz, zda lze upravit obecně nebo pro každé referendum zvlášť - obojí je možné), krajská a místní (lze vyvolat peticí, která
jsou častější - krajské nikdy nebylo).
- KUDRNA: Nechal mě říct pouze čl.2 (1) a čl. (2) > když jsem chtěl udělat oko, řekl jsem Antošovu definici “Lid je
abstraktní entita, která zahrnuje všechny občany toho státu, a na tom jsem v podstatě skončil. 15 minut do mě střílel, že to
není pravda. A ptal se mě proč, že oni jsou vlastně plnohodnotná součást lidu a já nejsem - proč. Po patnácti minutách jsem
pochopil, že tam nepatří osoby pod osmnáct let a já například proto, že mi není 40, tedy nemohu být například soudce, abych
se mohl plně participovat na moci a jako lid ji ovlivňovat.

28
 5. Volební právo a volební systémy v ČR, soudní přezkum v otázkách voleb v ČR

 Právní úprava – vzájemná provázanost právních předpisů, některé instituty z jednoho zákona se uplatní při každých volbách
o Ústava a Listina
o Zákon o volbách do Parlamentu ČR o Zákon o volbách do zastupitelstev krajů (stálá
o Zákon o volbě prezidenta republiky volební komise)
o Zákon o volbách do zastupitelstev obcí (stálé o Zákon o volbách do EP
seznamy) o Soudní řád správní
o ÚZ o bezpečnosti ČR
Volební právo
 Právní pravidla stanovená zejména Ústavou, Listinou a volebním zákonodárstvím, na jejichž základě se volbami utvářejí orgány
zastupitelské demokracie
 V objektivním smyslu se jedná o soubor právních norem, které upravují přípravu, organizaci a provádění voleb, v subjektivním
smyslu se jedná o právo občanů účastnit se formování orgánů veřejné moci
 Podstatnou náležitostí volebního práva je úprava aktivního volebního práva a pasivního volebního práva

Principy volebního práva – čl. 5 Ú

Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní
demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
 Jsou souhrn závazných požadavků, jejichž splnění zakládá zákonnost volby
 Jeden z nástrojů demokracie (svobodná soutěž politických stran, vůle většiny vyjádřená hlasováním)
 Zdrojem moci a legitimity veškerých státních orgánů ČR je lid, účast na volbách ale není povinnost, není stanovena minimální
volební účast pro platnost voleb
 Od vůle projevené ve volbách se přímo nebo zprostředkovaně odvozuje obsazení vrcholných státních orgánů

 Volební právo je všeobecné, rovné, přímé a tajné – čl. 21 (3) Listiny

o Všeobecné
 Právo volit, být volen, mají všichni, kdo splní příslušné podmínky
 AVP: obecně občanství ČR (u voleb obecních a do EP mohou za zákonem stanovených podmínek volit a být
voleni i občané členských států EU, popř. i další cizinci, jimž by volební právo přiznala MS, kterou je ČR
vázána a která by byla vyhlášena ve Sb. m. s.) a věk 18 let (alespoň v 2. den voleb), u voleb do obcí a krajů
navíc pobyt (trvalý nebo přechodný)
 Překážkami výkonu volebního práva (dočasná nemožnost vykonávat) jsou zákonem stanovená
omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu a omezení svéprávnosti
 U krajských a obecních voleb je navíc překážka zákonem stanovené omezení osobní svobody z
důvodu výkonu trestu odnětí svobody
 U obecních voleb je navíc překážka výkon vojenské základní nebo náhradní služby, vyžaduje-li to
plnění povinností z této služby vyplývajících, nebo služba vojáka z povolání v zahraničí
 PVP: obecně občanství ČR a dosažení věku (18, 21 nebo 40 let v závislosti na druhu voleb), u voleb do
zastupitelstev obcí a krajů je to navíc pobyt
 Zákonné překážky – omezení svéprávnosti, inkompatibilita funkcí, u voleb do zastupitelstev obcí a
krajů navíc výkon trestu odnětí svobody
o Rovné
 Všichni oprávnění voliči, u nichž neexistují žádné překážky výkonu volebního práva, se voleb účastní za
stejných podmínek, mají stejná práva a povinnosti (rovné podmínky přístupu k voleným a jiným veřejným
funkcím) a stejnou váhu hlasů (absolutně není možné kvůli různým velikostem obvodů, určité omezení
rovnosti ospravedlnitelné – např. uzavírací klauzule) + všichni mají stejný počet hlasů
o Přímé
 Hlasuje se přímo pro navržené kandidáty, založení přímého vztahu mezi hlasujícím voličem a osobou, které byl
svěřen mandát
 Není popřeno volbou kandidátních listin
o Tajné
 Volby jsou svobodný projev vůle, bez kontroly a nátlaku

 Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem (čl. 21 (2) Listiny)

29
 o K prodloužení volebního období může dojít pouze v době vyhlášení některého z mimořádných stavů, pokud
podmínky na území ČR neumožňují konání voleb v řádných lhůtách, musí se tak stát formou zákona, přičemž
prodloužit volební období lze nejdéle o šest měsíců (čl. 10 v ústavním zákoně o bezpečnosti ČR 110/1998)
 Volby upravuje Čl. 21 Listiny (volby musí být svobodné a pravidelné) a čl. 17 – 19, 56 – 58, 102 Ústavy
 Pokud jde o další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu, odkazuje ústavní úprava na
zákon

Volební systémy v ČR

 Volební systém je konkrétní způsob, jakým se ve volbách určuje obsazení jednotlivých funkcí, jež jsou voleny, na základě hlasů
voličů. Zahrnuje jednak samotný způsob, jakým volič volí (smí volit), jednak způsob přidělování volených funkcí kandidátům na
základě voliči přidělených hlasů
 Poměrný – volby do PS, zastupitelstev obcí, krajů, EP
→ mandáty se rozdělují v poměru k počtu získaných hlasů
 Většinový – volby do Senátu, volba prezidenta republiky
→ všechna křesla jsou v sázce, získá je vítěz

Volby do Parlamentu
 Vyhlašuje prezident republiky s kontrasignací předsedy vlády
o Nejpozději 90 dnů před jejich konáním, a to tak, aby se konaly ve lhůtě počínající 30. dnem před uplynutím volebního
období a končící dnem jeho uplynutí (pokud PS rozpuštěna, konají se do 60 dnů)
o Den vyhlášení voleb je den rozeslání částky Sb., v níž uveřejněné rozhodnutí prezidenta
 Volby se konají
o 2 dny po sobě v pátek (14 – 22 hodin) a v sobotu (8 – 14 hodin)
o Ve stálých volebních okrscích, při zastupitelských misích a konzulárních úřadech působí zvláštní stálé volební okrsky
 Volby do PS
o Probíhají dle zásad poměrného zastoupení
o Voleno 200 poslanců na 4 roky
o PVP: 21 let, AVP: 18 let
o 14 vícemandátových volebních obvodů (volební okrsky mimo ČR připadnou losem k jednomu z krajů) – počet mandátů
pro jednotlivé obvody se počítá podle toho, kolik voličů skutečně přijde k volbám

o Kandidátní listiny
 Podávají je registrované politické strany a politická hnutí, případně koalice
 Krajskému úřadu nejpozději 66 dnů před konáním voleb
 Kandidát musí odevzdat podepsané prohlášení, potvrzení o složení příspěvku na volební náklady (19.000 Kč, je
příjmem státního rozpočtu, nevrací se) – není volební kaucí (ta v roce 2001 zrušena jako majetková překážka
volné soutěže politických stran)
 Registrace jen bezvadných, podmínka vytištění hlasovacích lístků
 Kandidatury je možno vzdát se 48 hod před zahájením, písemně, nelze vzít zpět

o Hlasovací lístek – jeden samostatný pro každou politickou stranu, voliči mají 4 preferenční hlasy
 pokud kandidátovi určité strany nebo hnutí, která celkově překročila hranici 5 % hlasů, dalo nejméně 5 %
voličů této strany v daném volebním obvodě preferenční hlas, postupuje na první místo dané kandidátky; je-li
takových kandidátů víc, řadí se podle počtu preferenčních hlasů

o Určení počtu poslanců volených ve volebních krajích

 Celkový počet v jednotlivých krajích není předem stanoven, počítá se dle odevzdaných platných hlasů
 Republikové mandátové číslo
 Je celkový počet platných hlasů ve všech volebních krajích děleno počtem poslanců
 Udává, kolik hlasů je v celostátním průměru potřeba pro zvolení jednoho poslance
 Dělí se jím celkový počet platných hlasů odevzdaných v každém volebním kraji. Výsledkem je počet
mandátů, které připadají jednotlivým volebním krajům. Volební kraje jsou území shodná se
samosprávnými kraji a s územím hlavního města Prahy

30
 o Uzavírací klauzule: 5 %. Pro koalice se za každou politickou stranu nebo hnutí na společné kandidátní listině navíc
připočítává 5 %, maximum jsou 4 strany v jedné kandidátce, tedy 20 % uzavírací klauzule
o Skrutinium
 Jsou to strany, které překonaly uzavírací klauzuli
 Počet platných hlasů pro každou ze stran, která postoupila do skrutinia, se v rámci každého volebního kraje dělí
postupně čísly 1, 2, 3 a dále vždy o 1 vyšším – d’Hontova metoda
 Vypočte se tolik podílů, kolik kandidátů je uvedeno na hlasovacím lístku
 Všechny podíly se postupně seřadí dle velikosti a uvede se seznam tolika podílů, kolik mandátů je ve volebním
kraji – za každý podíl obsažený v tomto seznamu se přikáže 1 mandát
o Po volbách náleží ze státního rozpočtu příspěvek na úhradu volebních nákladů ve výši 100 Kč za hlas té straně, která
získala min. 1,5 % platných hlasů

 Volby do Senátu
o Probíhají dle zásad většinového systému (systém absolutní většiny)
o Voleno 81 senátorů na 6 let (každé 2 roky probíhají volby do 1/3 Senátu)
o 81 jednomandátových volebních obvodů
o Kandidátní listiny nejsou – kandidáta lze registrovat za stranu, hnutí i koalici nebo jako nezávislého kandidáta (ti musí
přiložit petici na podporu kandidatury s min. 1000 podpisy)
 Se odevzdají pověřenému obecnímu úřadu
 Kandidát musí odevzdat podepsané prohlášení a potvrzení o zaplacení volební kauce 20.000 za obvod (vrací se,
pokud kandidát získal ve volbách alespoň 6 %)
o Hlasovací lístek – jeden samostatný pro jednoho kandidáta
o Dvoukolový systém, pokud se kandidát ve 2. kole vzdá, postupuje na jeho místo kandidát z 3. místa, rovnost hlasů ve 2.
kole rozhoduje los

 Seznamy voličů
o Jsou do nich zapsáni všichni občané, kteří ke dni voleb splňují podmínky AVP (na zápis mají zákonný nárok)
o Formální podmínka účasti na hlasování, jeden občan je vždy pouze na jednom seznamu voličů
o Stálý seznam – dle zákona o volbách do zastupitelstev obcí
o Zvláštní seznam
 Seznam voličů s českým státním občanstvím, kteří mají trvalé bydliště či dlouhodobě pobývají mimo území
ČR, vedený zastupitelským úřadem ČR v zahraničí; je stálé povahy, tzn., nevytváří se pro další volby znovu,
pouze se aktualizuje
 Zapisují se sem rovněž voliči, kteří jsou momentálně v obvodu příslušné obce v nemocnici, porodnici, apod.
nebo volí v obvodu obce na voličské průkazy
 Voličský průkaz
o Na žádost vydá obecní nebo zastupitelský úřad, jeho vydání se poznamená do stálého seznamu voličů
o Je nutno požádat do 7 dní přede dnem voleb
o Lze volit mimo volební okrsek, kam volič dle stálého seznamu voličů náleží (ale nelze např. mimo svůj volební obvod
u Senátu)

 Volební orgány
o Státní volební komise – stálý orgán na úseku voleb pro všechny všeobecné volby v ČR
 Koordinuje přípravu, organizaci, průběh a provedení voleb do Parlamentu, určuje losem čísla, kterými jsou
označeni kandidáti, vyhlašuje a uveřejňuje celkové výsledky, vydává osvědčení o zvolení
o Ministerstvo vnitra – provádí metodické řízení, vydává seznamy registrovaných politických stran a hnutí a  poskytuje je
pověřeným úřadům
o Ministerstvo zahraničních věcí – provádí organizační a technické zajištění voleb v zahraničí
o Český statistický úřad – zpracovává závazný systém zajišťování a zpracování výsledků, provádí technické zabezpečení
voleb
o Krajský úřad / Magistrát hl. m. Prahy – projednává a registruje kandidátní listiny do PS
o (Pověřený) obecní úřad – registrace kandidátů do senátu a zastupitelstva obce
o Starosta, primátor - 15 dní přede dnem voleb zveřejní dobu a místo konání voleb v obci, odpovídá za distribuci
hlasovacích lístků, určuje počet členů okrskových volebních komisí, svolává první zasedání okrskových volebních
komisí (min. 21 dní před volbami)

31
 o Zastupitelský úřad
o Okrsková volební komise – dbá o pořádek ve volební místnosti, zajišťuje hlasování a dozírá na jeho průběh, sčítá
hlasy, vyhotovuje zápis o průběhu a výsledku hlasování; má min. 5 členů, resp. 4 pokud má volební okrsek pod 300
voličů, každá kandidující strana/hnutí/koalice může vyslat jednoho zástupce
o Zvláštní okrsková volební komise pro volby do PS – předseda a min. 2 členové, u zastupitelského úřadu
 Volební kampaň
o Volební kampaň začíná dnem vyhlášení voleb a končí dnem vyhlášení celkových výsledků
o Zásada čestnosti, poctivosti, zákaz zveřejňování nepravdivých informací
 ÚS v kauze Nádvorník v případě voleb do Senátu judikoval, že mezi lživou informací a výsledky voleb musí
být pro anulování výsledků voleb kauzální nexus
o Zásada rovnosti kandidujících
 Každý z nich má nárok na poměrnou část 14hodinového bezplatného vysílacího času v České televizi a
v Českém rozhlasu (nesmí se vysílat 48 hodin před volbami)
 ÚS v kauze Lastovecká v případě voleb do Senátu judikoval, že zakázána je aktivní agitace, nikoliv
prezentování vlastních názorů a postojů, na které má jednotlivec dle Listiny právo
o Zákaz zveřejňování volebních průzkumů od 3. dne před volbami do konce hlasování
o Zákaz volební agitace v den voleb v objektu pro hlasování určeném
o volební kampaň + financování kampaně – nový §16 + nově vložené §16a-§16i do zákona o volbách do parlamentu –
většina těch zásad i lhůt pak byla obdobně vložena do zákona o volbě prezidenta (tam se mimochodem kompletně ruší
volební výbor, který měl kandidát zřizovat)
o transparentní volební účet (tj. bezplatný a nepřetržitý přístup k němu) si mají strany i kandidát na prezidenta založit do
5 dnů od vyhlášení voleb, musí na něj být odkaz na jejich webových stránkách
o Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí – registrují se u něho třetí osoby (FO/PO),
které mají zájem účastnit se volební kampaně bez vědomí kandidátů/stran – kdo takovou 3. osobou nemůže být (např.
stát, obce, státní podniky, zahraniční PO, FO, která není občan ČR + nemá právo volit do EP, ale je jich tam asi 10
druhů, kdo nemůže)

o limity na kampaň: včetně DPH

 volby do PS: 90 milionů (třetí osoba: 1,8 mil.);
 do Senátu: 2 mil. (jen 1. kolo) / 2,5 mil. (celkem za 1.+2.kolo) na kandidáta (3. osoba: 40/50 tis.);
 prezident: 40 mil. (jen 1. kolo) / 50 mil. (celkem za 1.+2.kolo) (3. osoba: 800tis/1mil);
 krajské: 7 mil. na kraj (3. osoba: 140 tis. na kraj)
 do EP: 50 mil. (3. osoba: 1 mil.)

o volební agitace ve prospěch či neprospěch v komunikačních médiích musí obsahovat informace o zadavateli a
zpracovateli
o zveřejňování údajů o financování volební kampaně (na internetu + zasílání zprávy včetně účetnictví Úřadu)
o všechny peněžní prostředky, jiná plnění ocenitelná v penězích se evidují (pokud dostanou něco zdarma či pod cenou, tak
se uvádí cena obvyklá podle zákona upravujícího oceňování majetku)
o co se děje s nevyužitými penězi po skončení kampaně: min. 180 dní musí sedět na účtu, poté do 60 dnů převést buď na
účet strany, nebo u prezidenta / nezávislého kandidáta dát na veřejně prospěšné účely aj. - viz vol. Zákon

 Hlasovat musí volič osobně a sám (v případě tělesného hendikepu nebo negramotnosti smí být při hlasování přítomen jiný volič,
ne však člen volební komise), tajně, ve volební místnosti k tomu určené (s výjimkou přenosné hlasovací schránky)
 Volič se volební komisi musí prokázat (občanským průkazem, pasem), pokud volí na voličský průkaz, pak ho musí odevzdat
 Přerušení hlasování – po prvním volebním dni, volební komise zapečetí volební schránku, další den zkontroluje její
neporušenost a sejme pečeť
 Ukončení hlasování – uplynutí doby voleb, umožní se odvolit všem, kteří jsou přítomni ve volební místnosti

 Výsledky
o Na všech úrovních sčítání zpracovává ČSÚ
o Celkové výsledky vyhlašuje a uveřejňuje Státní volební komise, do 1 měsíce vydá osvědčení o zvolení

 Mimořádné situace

32
 o Institut náhradníků – PS při zániku mandátu poslance nastupuje na jeho místo náhradník z téže kandidátní listiny dle
pořadí ve volbách. Pokud zanikla strana, náhradník nenastupuje. Pokud náhradník není, je místo do konce volebního
období neobsazeno
o Opakované volby do Senátu vyhlašuje prezident, pokud nebyl zvolen žádný kandidát nebo pokud soud návrh na
neplatnost voleb shledal opodstatněným
o Doplňovací volby do Senátu vyhlašuje prezident, pokud zanikne v průběhu volebního období mandát senátora. Konat se
mají nejpozději do 90 dnů od zániku, ne v posledním roce před uplynutím volebního období a jen na zbytek volebního
období původního senátora

Volba prezidenta republiky

 Podle Čl. 54 (2) Ústavy je prezident republiky volen v přímých volbách tajným hlasování, na základě všeobecného, rovného a
přímého volebního práva
 Prezidentem je zvolen kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu platných hlasů oprávněných voličů
o Není-li takový, koná se za 14 dnů 2. kolo volby, do kterého postupují 2 nejúspěšnější kandidáti. Při rovnosti hlasů
postupují všichni kandidáti, kteří získali nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů, a nejsou-li takoví alespoň
dva, postupují i kandidáti, kteří obdrželi druhý nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů
o Pokud kandidát odstoupí, postupuje ten, kdo se umístil za ním
 Prezidentem je pak zvolen kandidát, který obdržel ve druhém kole volby nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů
 Je-li takových kandidátů více, prezident není zvolen a do 10 dnů se vyhlásí nová volba prezidenta republiky
 Navrhovat kandidáta je oprávněn
o Každý občan, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50.000 občany oprávněnými
volit (takto byla registrována většina kandidátů v prezidentských volbách v roce 2013)
o Nejméně 20 poslanců
o Nejméně 10 senátorů – podle Nejvyššího správního soudu by neměl jednotlivý senátor podpořit víc než jednoho
kandidáta (čl. 21 odst. 2)
 AVP: občan ČR, který dosáhl věk 18 let nejpozději v 2. den voleb
 PVP: občan ČR, který je volitelný do Senátu (věk 40 let), nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou
 Volby se konají ve lhůtě
o Posledních 60 dnů volebního období úřadujícího prezidenta, nejpozději 30 dnů před uplynutím volebního období
úřadujícího prezidenta
o Uvolní-li se úřad, koná se volba do 90 dnů

 Volby vyhlašuje předseda Senátu nejpozději 90 dnů před jejím konáním

o Uvolní-li se úřad prezidenta, vyhlásí předseda Senátu volby nejpozději do 10 dnů po jeho uvolnění a zároveň nejpozději
80 dnů před jejich konáním (není-li funkce předsedy Senátu obsazena, vyhlašuje volby předseda PS)
o Dříve vyhlašoval volby předseda PS, dnes předseda Senátu – výhoda je, že Senát je nerozpustitelný

 Mandát vzniká až složením slibu (u ostatních ústavních funkcí, kde je přímá volba, vzniká mandát již zvolením)
o Nejdříve den po dni skončení funkčního období předcházejícího prezidenta

 mandát zaniká: smrtí, uplynutím funkčního období, vzdáním se mandátu (do rukou předsedy Senátu), rozhodnutím ÚS na
základě žaloby o velezradě nebo hrubém porušení ústavního pořádku, vznikem neslučitelnosti funkcí nebo usnese-li se PS a Senát
na tom, že ze závažných důvodů prezident nemůže funkci vykonávat (není to zánik, ale přerušení, ale záleží na trvalosti stavu,
prezident může tohle rozhodnutí napadnout)

 Čl. 58 Ústavy říká, že další podmínky výkonu volebního práva při volbě prezidenta republiky, podrobnosti navrhování kandidátů
na funkci, vyhlašování a provádění volby a vyhlašování jejího výsledku a soudní přezkum stanoví zákon
o Zákon o volbě prezidenta republiky z roku 2012 (může být interpretován jako retroaktivní, protože platné jsou podle něj
podpisy na peticích i před účinností zákona)
 Platí obdobné principy jako u voleb do Parlamentu (stejné volební dny, překážky výkonu volebního práva, státní organizace
voleb, volební kampaň – financování, limity, transparentní účet, registrovaná třetí osoba, Úřad pro dohled nad hospodařením
politických stran a politických hnutí)

 Odlišnosti volby prezidenta republiky jsou

o Přezkum petentů
 Zda jim je alespoň 18 let, jsou občany ČR, existují

33
  MV, které odpovídá za volební proces, ověří správnost údajů na peticích namátkově na náhodně vybraném
vzorku údajů u 8.500 občanů podepsaných na každé petici
 Zjistí-li chyby u méně než 3 % petentů, nezapočítá tyto občany do celkového počtu podpisů
 Zjistí-li nesprávné údaje u 3 % nebo více petentů, provede kontrolu u dalšího vzorku stejného rozsahu, zjistí-li
že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u méně než 3 % občanů podepsaných na petici, nezapočítá
občany z obou kontrolních vzorků do celkového počtu podpisů; zjistí-li, že druhý kontrolní vzorek vykazuje
chybovost u 3 % nebo více petentů, odečte počet podpisů, které procentuálně odpovídá chybovosti v obou
vzorcích

Volby do zastupitelstev obcí a krajů

 Funkční období čtyřleté, poměrné zastoupení
 Vyhlašuje prezident, alespoň 90 dní před konáním ve Sb.

Volby do zastupitelstev obcí

 Počet členů zastupitelstva se určuje podle velikosti územního obvodu a počtu obyvatel a je v rozmezí 5 – 55 členů
 AVP: občan ČR, který dosáhl věku 18 let, v den voleb má v obci trvalý pobyt nebo je občanem členského státu EU s trvalým
pobytem na území obce nebo je občanem jiného státu, kterému právo volit přiznává MS
 PVP: volič, u nějž není dána zákonná překážka výkonu volebního práva (výkon trestu odnětí svobody, omezení svéprávnosti)
 Členem zastupitelstva nemůže být zaměstnanec vykonávající státní správu v obci, nebo pokud je jmenován starostou nebo radou
obce, či se na něj vztahuje služební zákon

 Kandidátní listiny
o Mohou podávat pouze volební strany (politické strany, hnutí, koalice, nezávislí kandidáti, jejich sdružení aj.)
o Pokud jsou volební stranou nezávislí, pak je třeba petice na podporu jejich kandidatury
o Odevzdávají se registračnímu úřadu (pověřené obecní úřady) – ty zajišťují tisk lístků, vyhlašují výsledky voleb
v příslušných obcích
o Kandidát se může do 48 hod před zahájením vzdát písemně, nelze vzít zpět

 Společný hlasovací lístek – tzv. plachta

o Možnost panašování – udělení přednostních hlasů nejvýše tolika kandidátům, kolik členů zastupitelstva obce má být
zvoleno
 Voliči vedeni na stálém seznamu voličů (dle trvalého pobytu), kdo není státní občan ČR, je zapsán do dodatku
o Seznam se uzavírá předcházející den voleb v 16 hodin
 5 % uzavírací klauzule, používá se d’Hontova metoda (dělení celkového počtu hlasů čísly 1, 2, 3…)
 Celkový počet hlasů pro volební stranu se dělí počtem kandidátů volební strany – pokud má někdo nejméně o 10 % více hlasů,
než je takto stanovený průměr, postupuje na první místo na kandidátní listině, pokud je takových kandidátů více, pak se řadí dle
počtu hlasů
 Zakotven institut náhradníka

 Dodatečné volby, opakované volby a opakované hlasování

o Vyhlašuje ministr vnitra
o V případech, kdy nedošlo ke zvolení zastupitelstva obce, protože se volby nekonaly pro nedostatečný počet kandidátů,
soud shledal oprávněným návrh na neplatnost hlasování nebo neplatnost voleb, protože okrsková volební komise
neodevzdala zápis o průběhu a výsledku hlasování
 Nové volby
o Konají se při vzniku nové obce, při snížení počtu členů zastupitelstva o více než polovinu, pokud klesne pod zákonem
stanovenou hranici 5 osob nebo pokud dojde k rozpuštění zastupitelstva
o Všechny v jednom dni od 7 do 22 hodin

Volby do zastupitelstev krajů

 Počet členů zastupitelstva se určuje podle počtu obyvatel k 1. lednu téhož roku a je v rozmezí 45 – 65 členů
 AVP: občan ČR, který dosáhl věku 18 let, v den voleb má na území kraje trvalý pobyt
 PVP: volič, u nějž není dána zákonná překážka výkonu volebního práva, není u něj inkompatibilita s některými funkcemi

 Hlasovací lístek

34
 o Každá strana má samostatný, volič má 4 preferenční hlasy (jestliže některý z kandidátů získá takový počet přednostních
hlasů, který činí nejméně 5 % z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro tuto politickou stranu, politické hnutí
nebo koalici v rámci kraje, připadne mandát přednostně tomuto kandidátu)
 Uzavírací klauzule 5 %, skrutinium modifikovanou d’Hontovou metodou (dělení celkového počtu hlasů čísly 1,42, 2, 3…) →
1,42 = odmocnina ze 2!
 Výsledky uveřejňuje i vyhlašuje krajský úřad, vydává osvědčení o zvolení

 Nové volby
o Při snížení počtu členů zastupitelstva o více než polovinu
o Vyhlašuje ministr vnitra
o Nekonají se v posledních 6 měsících funkčního období zastupitelstva
 Dodatečné volby – soud shledal oprávněným návrh na neplatnost hlasování nebo neplatnost voleb, nedosahuje-li počet získaných
mandátů alespoň poloviny počtu členů zastupitelstva kraje
o Vyhlašuje ministr vnitra
 Zakotven institut náhradníka

Volby do Evropského parlamentu

 Občané ČR jsou zároveň občané EU, náleží jim tudíž právo volit a být volen do EP
 V EP je 751 poslanců, ČR jich má 21
 Do EP se volí podle zásad poměrného zastoupení, volby vyhlašuje prezident nejpozději 90 dní před jejich konáním a uveřejňuje
ve Sb., přičemž je vázán obdobím stanoveným jednotně pro všechny členské státy
 Celá ČR tvoří jeden volební obvod, volič rozhoduje o všech mandátech
 AVP: občan ČR nebo občan jiného členského státu EU (pokud je nejméně 45 dní přihlášen k trvalému nebo přechodnému pobytu
na území ČR), který dosáhl věku 18 let
 PVP: občan ČR nebo občan jiného členského státu EU (pokud je nejméně 45 dní přihlášen k trvalému nebo přechodnému pobytu
na území ČR, není omezen ve svéprávnosti a není v domovském státě zbaven práva být volen do EP), který dosáhl věku 21 let

 Kandidátní listiny
o Podávají politické strany a hnutí MV, nejpozději 66 dní přede dnem voleb
o Obsahují potvrzení o složení příspěvku na volební náklady ve výši 19.000 Kč

 Hlasovací lístky jsou distribuovány samostatně pro každou politickou stranu

 Seznam voličů vede obecní úřad samostatně pro každé volby do EP, voliče vedené na stálém seznamu vede ex offo, ostatní
osoby na jejich žádost
 Na voličský průkaz lze volit kdekoli v ČR, protože celá země je jeden volební obvod
 dva preferenční hlasy – jestliže některý z kandidátů získá takový počet přednostních hlasů, který činí nejméně 5 % z celkového
počtu platných hlasů odevzdaných pro tuto politickou stranu, politické hnutí nebo koalici, připadne mandát přednostně tomuto
kandidátovi
 5 % uzavírací klauzule, používá se d’Hontova metoda (dělení celkového počtu hlasů čísly 1, 2, 3…)
 Mandát poslance vzniká zahájením první schůze EP v novém funkčním období
 Osvědčení o zvolení vydává Státní volební komise, pokud zanikne, vydá o tom Státní volební komise usnesení
 Zakotven institut náhradníka
 Po volbách náleží příspěvek na úhradu volebních nákladů ve výši 30 Kč za hlas té straně, která získala min. 1 % platných hlasů
 Volební kampaň má být čestná, poctivá, bez nepravdivých údajů, kandidátům náleží bezplatný vysílací čas
 pravidla pro volební kampaň obdobná jako u předchozích, limit 50 000 000 Kč

PS Senát Obec Kraj EP Prezident

Registrace
Krajský úřad Obecní úřad Obecní úřad Krajský úřad Min. vnitra Min. vnitra
kandidátů
Vol. příspěvek / 20 000, vratná
19 000 / kraj X X 19 000 X
kauce od 6 %

35
 2/2,5 mil. (obě 7 mil. kraj
Limit na 90 mil. 50 mil, 40/50 mil,
kola) X
kampaň (3.os.: 140
(3.os.:1,8 mil.) (3.os.: 1 mil.) (3.os.: 800 tis./1 m.)
(3.os.:40/50 tis.) tis. kraj)
Příspěvek od > 1,5 % - 100 > 1 % - 30 Kč/
X X X X
státu kč/ hlas hlas
Prezident
Prezident Prezident Prezident
Volby vyhlašuje (dodatečné - Prezident Předseda Senátu
s kontrasignací s kontrasignací (d.V. - MV)
MV)
18 (trv. 18 (trv.
PVP 21 40 21 40
pobyt) pobyt)
50 000 petentů / 20 P
Nezávislí X 1000 petentů √ X X
/ 10 S
Volební období 4 roky 6 4 4 5 5
Území ČR-14 krajů ČR-81 obvodů obec kraj celá ČR celá ČR
45(<600k)/
21
Počet mandátů 200 81 5–55 55/ 1
(751 celkem)
65 (>900k)
většinový poměrný modifikovan většinový
poměrný
Metoda mandátů (rovnost 2.kolo d‘Hondt ý d’Hondt poměrný (rovnost 2.kolo 
d’Hondt (1:2:3) (1,42:2:3)
 los) (1:2:3) znovu)

Preferenční
4 X panašování 4 2 X
hlasy
Třeba pref. o 10 % než
5% X 5% 5% X
hlasů prům.
Ne – dopl.
Náhradníci √ √ √ √ X
volby
Registrace – KS
Registrace – KS
Soudní přezkum Výsledek – KS KS NSS NSS
Výsledek – NSS
NSS

Velký volební nález, Pl. ÚS 42/2000 – VYHOVĚNO Z ČÁSTI

 ČSSD a ODS uzavřely v 90. letech opoziční smlouvu
o Její součástí byla také dohoda o změně volebního systému, která by posílila velké politické strany
o ČSSD a ODS ale ztratily většinu v Senátu, a proto patřičné změny byly provedeny pouze novelizací volebního zákona,
přičemž poměrný systém zůstal formálně zachován
o Zásadními změnami, které směřovaly k většinovému systému byly
 Zvýšení počtu volebních krajů (z 8 na 35) = volební obvod, území, kde se přerozdělují mandáty
 Zrušení druhého skrutinia
 V každém volebním obvodě se rozdělí minimálně 4 mandáty
 Změna volební formule (modifikovaný d´Hondtův dělitel – místo jedničky začíná 1,42)
 Zavedení sčítací uzavírací klauzule pro volební koalice, zvyšující se úměrně počtu členů (2 strany 10 %,
 3 strany 15 %, 4 a více stran 20 %)
 Ústavnost této novelizace napadl prezident, který navrhl zrušení těch ustanovení, které byly v rozporu s principem
poměrného zastoupení, zakotveným v čl. 18 (1) Ústavy
 ÚS: Ústavně je princip poměrného zastoupení, jakým je volena PS, vyvažován většinově voleným Senátem
o Je tak vyvažováno napětí mezi vládou všeho lidu a optimálním fungováním státu
o K výhodám většinového zastoupení patří vytvoření stabilní vlády, zabránění fragmentaci stran a umožňuje voličům
přímo rozhodnout, která strana má tvořit vládu a nenechat toto rozhodnutí na koaliční jednání po volbách
o Výhody poměrného zastoupení jsou zase v tom, že umožňuje pluralitu názorů a zájmů, zabraňuje nadměrným
politickým většinám, podporuje tvorbu většiny na základě jednání a kompromisu. Výhody obou systémů se ovšem
projevují jen za určitých sociálních a politických podmínek

36
 Smyslem hlasování je nejen diferenciace voličů, ale i vytvořit sbor, který bude schopen přijímat rozhodnutí. Princip diferenciace se
tedy střetává s principem integrace. Je tedy potřeba omezit situace, kdy by docházelo k roztříštění hlasů mezi velký počet stran,
čímž by byla ohrožena funkčnost a akceschopnost parlamentního systému
o Omezovací klauzule je tedy přípustná, avšak 10 % klauzule již je na hranici nepřípustnosti
o ÚS připouští možnou účelovost ustanovení o uzavírací klauzuli, ale nepovažuje jej za protiústavní
 Zvýšení počtu volebních krajů, stanovení nejnižšího počtu mandátů v kraji na 4 a způsob výpočtu a přikazování mandátů
podle modifikované d´Hondtovy formule představuje ve svém úhrnu takovou koncentraci integračních prvků, že pak nelze
vysledovat ani „přivrácení“ k modelu poměrného zastoupení
 K zvýšení počtu volebních krajů na 35: při takovém počtu volebních krajů by vznikla přirozená uzavírací klauzule
o Došlo by tak k výraznému zvýšení prahu pro získání alespoň jednoho mandátu
o Velikost volebních obvodů je v systému poměrného zastoupení zásadní – čím větší je obvod, tím více se volební
výsledek přibližuje principu proporcionality
 Ve spojení se změnou volebního dělitele a minimálním počtem mandátů ve volebním kraji (4 mandáty – to je v rozporu s
principem rovnosti volebního práva) vzniká hybrid poměrného a většinového zastoupení, se kterým Ústava nepočítá
 ÚS soud tedy zrušil ustanovení volebního zákona, která se týkala
o Počtu a velikosti volebních krajů
o Volební formule
 hlavním argumentem byl čl. 18 Ústavy – zásada poměrného zastoupení, ne opatření jednotlivě, ale všechna dohromady
jsou protiústavní, protože se systém blíží většinovému zastoupení
 jediné, co ÚS nezrušil (i když se mu to nelíbilo) – uzavírací klauzule pro koalice (návrh na zrušení byl zamítnut)

Čl. 40 Ústavy – pojem „volební zákon“, Pl. ÚS 13/05 – VYHOVĚNO

 Návrh skupiny 53 senátorů na zrušení zákona č. 96/2005 Sb., kterým se mění zákon o střetu zájmů s tím, že zákon byl přijat v rozporu s ústavně předepsaným
postupem a došlo tak k porušení čl. 40 Ústavy
 Senát návrh zákona zamítl, avšak po uplynutí lhůty 30 dní, zákon byl doručen prezidentu republiky k podpisu
 Prezident zákon vrátil s tím, že považoval za sporný výklad čl. 40 Ústavy, tedy zda pojem „volební zákon“ zahrnuje i zákon o volbách do zastupitelstev
obcí, resp. krajů či zda se týká jen voleb do PS
o Podle čl. 40 Ústavy je potřeba k přijetí mj. volebního zákona, aby byl schválen oběma komorami, nemůže tak nastat situace, kdy je zákon přijat, pokud
ho Senát neprojedná ve lhůtě 30 dnů
 ÚS: Zákon upravující volby do zastupitelstev obcí či krajů je nutno považovat za volební zákon ve smyslu čl. 40 Ústavy
 Návrhu tak vyhověl

Volební kauce, Pl. ÚS 3/96 – ZAMÍTNUTO

 Návrh poslanců na zrušení ustanovení volebního zákona o volební kauci
 U voleb do PS je stanovena kauce 200 000 Kč za každý kraj, v němž chce strana kandidovat, která je podmínkou pro zahájení tisku hlasovacích lístků
 Kauci pak vrátí krajská volební komise politické straně pouze v případě, že získala alespoň 5 % hlasů v celostátním měřítku
 ÚS: Smysl volební kauce je omezení působení stran, jejichž reprezentativnost je nižší než 3 % odevzdaných hlasů. Je zde souvislost s omezující klauzulí. Je
třeba zvážit intenzitu tohoto omezení, tedy do jaké míry je kauce pro nezávislé kandidáty a strany podmínkou ústavně nepřijatelnou
 Odlišné stanovisko soudce Miloše Holečka:
o Volební kauce je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s čl. 5 Ústavy (volná soutěž stran) a s čl. 4 a 22 Listiny
o Stanovení kaucí zavádí diskriminaci, neboť některým stranám znemožňuje účast na politické soutěži stanovením majetkových podmínek
o Tento nález vyjadřoval stanovisko menšiny sedmi soudců (relevantní menšina). Názor vyjádřený v tomto nálezu byl překonán nálezem Pl. ÚS
42/2000, kterým byly kauce zrušeny

Návrh na zrušení 5 % klauzule, Pl. ÚS 25/96 - ZAMÍTNUTO

 Politická strana Demokratická unie podala ústavní stížnost, jejíž součástí byl návrh na zrušení 5 % volební klauzule. Podle navrhovatele je tato klauzule
porušením zásady rovnosti volebního práva
 ÚS: Smyslem voleb je nejen diferenciace voličského sboru, ale též ustanovení zastupitelského sboru, který bude schopen rozhodovat, tedy je potřeba ustanovit
jisté integrační prvky (viz velký volební nález, Pl. ÚS 42/2000)

Zrušení 3% hranice pro výplatu finanční podpory, Pl. ÚS 30/98 - VYHOVĚNO

 V rámci volebního zákona z roku 1995 byl zaveden příspěvek na úhradu volebních nákladů za hlasy získané ve volbách do PS. Za každý hlas byla straně
vyplacena částka 90 Kč, pokud strana získala alespoň 3 % hlasů ve volbách
 Strana Demokratická unie získala ve volbách 1,45 % hlasů a podala tak ústavní stížnost s návrhem na zrušení této hranice pro porušení svobodné soutěže
politických sil (čl. 22 Ústavy)
 ÚS: Pokud moderní reprezentativní demokracie bere na zřetel funkčnost parlamentního systému a přijímá integrační stimul do systému rozdělování mandátů
(omezovací klauzule), neznamená to, že integrační hlediska mají mít přednost před principem volné soutěže politických stran
 Je třeba chránit politický pluralismus, který má primární význam pro samu existenci demokratické společnosti. Jistá hranice tu být musí, ale jen za účelem
vážnosti úsilí stran o to, aby se se účastnily politické reprezentace
 Integrační stimuly jsou přípustné až po ukončení procesu svobodné soutěže právně rovných stran

Ústavnost 3% hranice pro výplatu stálého příspěvku na činnost strany, Pl. ÚS 10/03 - ZAMÍTNUTO
 Politická strana SNK obdržela ve volbách 2,78 % hlasů, zákon přitom stanovil 3% hranici pro výplatu stálého příspěvku na činnost strany. Strana podala
ústavní stížnost s tím, že jsou zde porušovány čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny a dochází k diskriminaci malých stran
 ÚS: V zájmu zajištění otevřenosti politického systému by měla být hranice pro výplatu stálého příspěvku na činnost výrazně nižší než uzavírací klauzule
volebního systému. Za takovou výrazně nižší mez lze považovat i 3% hranici

37
 Cílem úhrady volebních nákladů je umožnit politickým stranám, které splňují podmínku „vážnosti volebních úmyslů“ účast ve volební soutěži. V nálezu Pl. ÚS
30/98 spatřoval ÚS tuto hranici v 1 %, zákonodárce ji stanovil na 1,5 %
 Vzhledem k odlišné povaze stálého příspěvku a úhrady volebních nákladů není důvod, aby byly ve stejné výši
 Snížení hranice pro poskytování stálého příspěvku na činnost by mohlo ohrozit princip oddělenosti stran od státu, rozšířil by se okruh adresátů a došlo by k
nárůstu podílu státu na financování politických stran, což je situace, se kterou se ÚS v dřívější judikatuře neztotožnil
 ÚS opakuje, že strany by měly hledat oporu primárně v občanské společnosti a nebýt závislé na státu

(Mlsna) Začal jsem říkat něco o významu voleb. Utnul mě a ptal se na jednotlivé volby, a čím jsou odlišné od ostatních a jestli je to v
Ústavě nebo v zákonech. Slovíčkařil u voleb podle zásad poměrného (většinového) systému (já říkal jen, že je to podle poměrného
systému). U senátních ho zajímalo, kdy vzniká mandát a jestli teda může být v jednu chvíli méně než 81 senátorů (já říkal, že když
někdo umře tak jo, zajímalo ho, ale jak je to když je jeden zvolený v prvním kole a ten za šest let až ve druhém kole - pak jich je
opravdu o něco méně a prý už se toho párkrát povedlo někomu využít.) U evropských voleb ho zajímalo, kdy vzniká mandát (až
zahájením prvních schůze). U krajských ho zajímal ten dělitel (chtěl i proč je to 1,42 - vysvětloval jsem to významově, ale chtěl
slyšet, že je to odmocnina ze dvou). :D

(Hřebejk) Nechal mě mluvit úplné základy - kde je to v listině (všechny články k volebnímu právu jsem + - vyjmenovala) + jsme
rozebrali vlastnosti volebního práva (rovné, všeobecné atd.). Potom volební systémy a u jakých voleb se to použije. Nechal mě mluvit
80% času, pak se jenom doptal, jaké jsou korektivy poměrného systému: chtěl slyšet uzavírací klauzuli a volebního dělitele (zde
nechtěl žádné složitosti, jen zmínit pojmy jako republikové mandátové číslo atd.). Potom se vrátil k rovnosti voleb - mají opravdu
všichni jen jeden hlas? Ne, chtěl slyšet panašování (a kolik těch hlasů tam je - tolik, kolik se volí členů zastupitelstva). Kdo rozhoduje
o tom, kolik členů má zastupitelstvo? Staré zastupitelstvo - a kde bych to hledala - v obecním zřízení. Byl úplně hodný, nechal mluvit,
ptal se otázky k věci, když jsem nevěděla, zeptal se mě, v kterém předpise bych odpověď našla. 

SOUDNÍ PŘEZKUM V OTÁZKÁCH VOLEB V ČR

Právní úprava soudního přezkumu voleb

 Ústava (čl. 20), Listina (čl. 36)
 Soudní řád správní
 Trestní zákoník
 Zákon o volbách do Parlamentu
 Zákon o volbách do zastupitelstev obcí
 Zákon o volbách do zastupitelstev krajů
 Zákon o volbách do Evropského parlamentu
 Zákon o volbě prezidenta republiky
 Zákon o provádění referenda
 Zákon o místním referendu
 Zákon o krajském referendu

 Idea právního státu ve smyslu čl. 1 Ústavy zahrnuje

o Princip ochrany základních práv a svobod soudní mocí (čl. 4 Ústavy)
o Požadavek možnosti přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné moci nezávislým soudem
o To platí jak v případě rozhodnutí státních orgánů a orgánů obcí při plnění úkolů souvisejících se zajišťováním přípravy a
průběhu voleb, tak při vlastní realizaci volebního práva jednotlivcem

 Zárukou dodržování objektivního volebního práva je institut soudního přezkumu voleb – ústavní blanketní norma z čl. 20
Ústavy (rozsah soudního přezkumu stanoví zákon) je naplněna prostřednictvím soudního řádu správního (volebnímu soudnictví
a věcem místního a krajského referenda se ve správním řádu věnuje díl 4. hlavy II, konkrétně § 88-93 SŘS) – řízení se zahajuje
na návrh žalobce
o Kde není stanoveno jinak, je příslušný krajský soud

 namísto obecných soudů jsou od roku 2003 příslušné ve věcech volebních a místního a krajského referenda správní soudy
o Krajské soudy rozhodují o věcech registrace kandidátů v parlamentních volbách a u voleb do zastupitelstev krajů a obcí;
u místních a krajských voleb rozhodují i o výsledku voleb (tj. neplatnost volby, neplatnost hlasování, neplatnost voleb),
všude pak krajské soudy rozhodují věci týkající se voličských seznamů
o Nejvyšší správní soud rozhoduje o neplatnosti voleb, neplatnosti hlasování a neplatnosti volby v parlamentních volbách;
u volby prezidenta republiky a voleb do EP rozhoduje NSS o všem (registrace i výsledek)

38
 o porušení pravidel financování volební kampaně – k projednání většiny přestupků je příslušný Úřad pro dohled nad
hospodařením politických stran a politických hnutí, výjimečně krajský soud (u FO přestupek zrušení volebního účtu, u
PO zveřejnění výsledků předvolebních a volebních průzkumů v době počínající třetím dnem přede dnem volby a končící
ukončením hlasování)
 Cíl volebního soudnictví je ochrana legitimity zvoleného orgánu, záruka dodržování volebního práva
 Umožněn přezkum přípravného stádia, hlasování, přezkum zjištění volebních výsledků a jejich vyhlášení

 soudní ochrana je správními soudy zaručena ve věcech:

o seznamu voličů - § 88 SŘS
o registrace kandidátních listin a přihlášek k registraci - § 89 SŘS
o neplatnosti voleb a neplatnosti hlasování, neplatnost volby kandidáta - § 90 SŘS
o zániku mandátu člena zastupitelstva na základě usnesení zastupitelstva nebo rozhodnutím správního orgánu (ředitele
krajského úřadu či ministra vnitra) - § 91 SŘS
o místního referenda - § 91a
o krajského referenda - § 91b

Soudní ochrana ve věcech seznamu voličů

 Seznamy vedou obecní úřady, zapisují se zde voliči, kteří mají trvalý pobyt v obci (zápis do seznamu formální předpoklad
výkonu volebního práva)
 Pokud volič zjistí před volbami při nahlédnutí do stálého seznamu, že nebyl zapsán, ačkoli splňuje všechny zákonné podmínky,
případně jsou údaje chybné, může žádat o doplnění nebo provedení oprav
 Obecní úřad má 48 hodin na to, aby vyhověl, pokud nevyhoví, může se volič obrátit na krajský soud (dle sídla obce) s návrhem
na vydání rozhodnutí o provedení opravy nebo doplnění seznamu
 Účastníci řízení jsou navrhovatel a správní úřad, který žádosti nevyhověl
 Soud rozhodne bez jednání usnesením do 3 dnů od dojití návrhu

39
Ochrana ve věcech registrace kandidátních listin a přihlášek k registraci
 Subjekty kandidující ve volbách se mohou dožadovat soudní ochrany, pokud správní orgán pověřený registrací kandidátní listiny
odmítne kandidátní listinu registrovat nebo vyškrtl kandidáta z kandidátní listiny (u Senátu z přihlášky k registraci). Dále se
ochrany mohou dožadovat ti, kdo navrhli kandidáta na prezidenta – řízení pak bude o registraci nebo o ponechání na kandidátní
listině
 Lze se domáhat zrušení již provedené registrace kandidátní listiny nebo přihlášky k registraci
 Soud rozhodne usnesením do 15 dnů od dojití návrhů, došlo-li k rozpuštění PS, tak do 5 dnů
 Není třeba nařizovat jednání
 Věci týkající se volby prezidenta republiky a voleb do EP rozhoduje NSS

Neplatnost volby, hlasování a voleb

 Po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí, se může každý občan zapsaný v daném okrsku do stálého seznamu voličů
nebo jeho dodatku, nebo subjekty, které se ucházely na dané územní jednotce o mandát, domáhat u soudu v  závislosti na druhu
voleného orgánu a způsobu porušení zákona neplatnosti voleb, hlasování nebo volby kandidáta
 Účastníci řízení budou navrhovatel, volební orgán a ten, jehož volba byla napadena
 Soud rozhodne usnesením do 20 dnů od dojití návrhu, není třeba nařizovat jednání
 Standardě soud v řízeních o volebních stížnostech hledá odpovědi v zásadě na tři otázky
o Zda došlo k porušení některých ustanovení volebního zákona
o Zda existuje přímý vztah mezi touto protizákonností a napadeným výsledkem voleb
o Zda dosahuje uvedená protizákonnost takové zásadní intenzity, že ve svých důsledcích výrazně zpochybňuje daný
volební výsledek
o Pouze kladné odpovědi na všechny tři zkoumané otázky umožňují soudu vyhovět volební stížnosti a rozhodnout o
neplatnosti voleb, případně o neplatnosti hlasování či volby kandidáta
 Návrh na neplatnost u voleb do PS, Senátu, EP a prezidenta rozhoduje Nejvyšší správní soud
 u krajských a místních voleb rozhoduje krajský soud

 Návrh na neplatnost volby kandidáta

o Se podává při podezření na porušení ustanovení zákona, které deformovalo vůli voliče ve vztahu ke konkrétnímu
kandidátovi (např. nesplnil zákonné podmínky volitelnosti, hrubě porušil pravidla kampaně)
o Soud může zároveň vyhlásit za zvoleného toho, kdo byl řádně zvolen
o Návrh na neplatnost volby prezidenta republiky se podává do 7 dnů po vyhlášení výsledků Státní volební komisí

 Návrh na neplatnost hlasování

o Se podává, když k porušení zákona došlo v průběhu hlasování (např. porušením procesních pravidel a způsobů
hlasování, masovým hlasováním neoprávněných voličů aj.)
o Pokud je takové rozhodnutí vydáno, koná se opakované hlasování (není třeba měnit seznamy kandidujících stran a
osob)

 Návrh na neplatnost voleb

o Se podává v případech, kdy zákon byl porušen takovým způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky voleb
o V důsledku rozhodnutí se musí konat volby opakované (opakuje se celý volební proces, vč. nového podávání
a registrace kandidátních listin)
o Platná právní úprava zná formálně institut neplatnosti voleb jen u voleb do Senátu, do zastupitelstev obcí a krajů
(nepřipouští u voleb do PS a EP) – Nejvyšší správní soud ale dovodil, že pokud je strana aktivně legitimovaná k podání
návrhu na neplanost volby nejen jednoho kandidáta, ale více kandidátů, může tak učinit, příp. i vůči všem zvoleným
v krajích, což by v konečném důsledku mohlo vést ke zpochybnění všech zvolených kandidátů v zemi
 O opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora rozhoduje podle čl. 87 Ústavy ústavní
soud

Ochrana ve věcech zániku mandátu

 Člen zastupitelstva, jehož mandát zanikl, nebo politická strana, na jejíž kandidátní listinu byl zařazen, se může domáhat zrušení
usnesení zastupitelstva nebo rozhodnutí správního orgánu, který o zániku mandátu rozhodl
 Účastníci řízení budou navrhovatel, ten, kdo by byl k návrhu také oprávněn, územní samosprávný celek, případně správní orgán
 Soud rozhodne usnesením do 20 dnů od dojití návrhu, jednání není třeba nařizovat
 Obdobně se postupuje v případě voleb do EP (podle zákona o volbách do EP)

Ochrana ve věcech místního/krajského referenda

40
 návrhem se lze u soudu domáhat
o určení, že návrh na konání místního/krajského referenda nemá nedostatky,
o vyhlášení místního/krajského referenda,
o vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním/krajském referendu,
o vyslovení neplatnosti hlasování v místním/krajském referendu
 soud rozhodne usnesením do 30 dnů

Soudní řízení ve volebních věcech

 Řízení před soudy ve věcech volebních má řadu specifických znaků
o Hlavní důraz je v zájmu právní jistoty kladen na rychlost rozhodnutí
o O podaných návrzích lze rozhodovat bez nařízení jednání (bez ústního jednání), v zákonem přesně stanovených,
relativně krátkých lhůtách
 Do 3 dnů v případě ochrany ve věcech seznamů voličů
 Do 15 dnů ve věci registrace
 Do 20 dnů v případech podání ve věci neplatnosti voleb, hlasování, ve věcech zániku mandátu
 do 30 dnů v případech ochrany ve věcech místního/krajského referenda
o Krátké jsou také lhůty pro podání, zmeškání nelze prominout
o Proti žádnému z rozhodnutí nelze podat kasační stížnost – řízení je jednoinstanční
 K ÚS lze ve smyslu čl. 87 (1) d) Ústavy podat ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné
moci do ústavně zaručených základních práv a svobod + ÚS navíc provádí abstraktní kontrolu ústavnosti volebních zákonů
 Řízení před ÚS o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora ve smyslu čl. 87 (1)
e) Ústavy a zákona o ÚS
o Opravný prostředek je oprávněn podat
 Poslanec, senátor, případně volební strana, za níž kandidoval, proti rozhodnutí, že nebyl platně zvolen
 Ten, jehož volební stížnosti podle volebního zákona bylo vyhověno, proti rozhodnutí příslušné komory
Parlamentu nebo jejího orgánu o ověření platnosti volby poslance nebo senátora
o Opravný prostředek lze podat do 10 dnů ode dne, kdy bylo osobě oprávněné podat opravný prostředek oznámeno
rozhodnutí
o Jednání je vždy ústní
o Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora nemá odkladný účinek
o ÚS rozhodne nálezem, opravnému prostředku vyhoví anebo jej zamítne
o Vyhoví-li ÚS opravnému prostředku, vysloví v nálezu, že poslanec nebo senátor byl platně zvolen
o O výroku nálezu vystaví osvědčení, které předá (vedlejším) účastníkům
o Usnesení soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu

Judikatura ÚS: právní úprava nezná absolutní vady volebního řízení, tj. takové porušení, které by automaticky vedlo ke zrušení voleb,
volby kandidáta nebo hlasování, a všechna pochybení je tedy nutno považovat za relativní a význam poměřovat s  jejich dopadem
na výsledky voleb dle principu proporcionality. Volební soudnictví je založeno na příčinné souvislosti mezi volební vadou a
složením zastupitelského sboru a zároveň vyvratitelné domněnce, že výsledek odpovídá vůli voličů. Z toho plyne, že důsledkem
usnesení soudu o neplatnosti hlasování, voleb nebo volby kandidáta nemusí být nutně opakování voleb, např. postačí určit, že
některý z kandidátů nebyl platně zvolen a může nařídit opravu zápisu o výsledku voleb
 zasahuje sem i trestní právo – maření přípravy a průběhu voleb a referenda je trestný čin - § 351 TZ

Ověření volby senátorky Dagmar Lastovecké, I.ÚS 526/98 - VYHOVĚNO

 Ověřením volby senátorky Lastovecké se nejprve zabýval NS na návrh ČSSD a rozhodl, že volba senátorky je neplatná
o ČSSD předložila pět příkladů porušení volebního zákona
 V první den druhého kola voleb zveřejnil deník LN článek o tom, že D.L. má šanci být zvolena a také průzkum, v němž označil D.L. za
jednoznačnou favoritku
 Následujícího dne zveřejnily LN článek s podtitulkem „Kandidát ČSSD B. jednal nemorálně“
 D.L. měla údajně přístup do obvodní volební komise
 V průběhu prvního dne voleb D.L. vystoupila v televizním pořadu Jihomoravský večerník
 Volební materiály D.L. prý byly distribuovány ještě druhý den voleb
o NS poukázal na ustanovení § 16 (2) volebního zákona, které říká, že volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména o kandidátech nemají
být zveřejňovány nepravdivé údaje
 Podle odstavce 5 je zakázána volební agitace v době 48 před zahájením voleb a ve dny voleb. Současně je zakázáno zveřejňovat výsledky
předvolebních průzkumů veřejného mínění, ty mohou být zveřejněny nejpozději sedm dní před dnem voleb
o Proti rozhodnutí NS podala D. L. opravný prostředek
 ÚS: Je třeba vzít v úvahu okolnosti konkrétního případu a intenzitu a způsob porušení volebního zákona

41
 Ustanovení o zákazu agitace je nutno vykládat spíše restriktivně, a to tak, že zákonodárce měl na mysli zákaz aktivní volební kampaně (zamýšlené a cílené
agitace). Sledovaný cíl tohoto omezení (ochrana rozhodování voličů) nemůže porušovat jiná základní práva a svobody – zejména svobodu projevu a právo na
informace. I v tomto období mají sdělovací prostředky právo přinášet informace a prezentovat i vlastní názory, je jim pouze zakázáno aktivně agitovat

Kauza senátora Nádvorníka, Pl. ÚS 73/04 - VYHOVĚNO

 Před volbami do Senátu v roce 2004 byly v místním tisku otištěny nepravdivé údaje poškozující jednoho z kandidátů, A. Zápotockého z KDU-ČSL
o Šlo o radniční zpravodaje, které byly vydávány městskými částmi na území příslušného senátního obvodu, jejichž představitelé pocházeli převážně
z ODS
o Tato čísla vyšla v nadprůměrně vysokém nákladu a byla distribuována i mimo území daných městských částí
 A. Zápotocký nepostoupil o 325 hlasů do druhého kola voleb, v něm pak zvítězil kandidát ODS J. Nádvorník, což A. Zápotocký napadl návrhem na neplatnost
voleb, kterému NSS vyhověl
o Podle NSS rozhodl s tvrzením, že kampaň nebyla vedena poctivě a čestně a toto porušení mělo intenzitu, která zpochybňuje výsledek voleb
o Mandátový a imunitní výbor na základě tohoto rozhodnutí neověřil volbu senátora Nádvorníka, proti čemuž podala ODS opravný prostředek k ÚS
 ÚS: Pojmy čestného a poctivého vedení volební kampaně není možné vykládat z hlediska soukromého práva a obecné morálky, neboť jde o jejich použití v
podmínkách volební kampaně, která není ničím jiným než bojem o hlasy voličů
 Naše volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení – tj. takové porušení volebního zákona, které by mělo za následek automatické zrušení voleb.
Všechny vady je třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb. Ověřování voleb je alternativně založeno
na objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru
 Ke zrušení voleb může dojít pouze v důsledku zásadního a podstatného porušení neutrality státu v průběhu voleb

-(Antoš) Nechal mě u každého druhu přezkumu něco říct, pak pokládal doplňující otázky. Např. ohledně registrace kandidátních listin,
kdo může podat návrh všechno podat návrh. U prezidentských, kdo může zpochybňovat registraci kandidátky. Moc jsem nevěděla,
ale nepatlal se v tom a šlo se dál. Další z doplňovacích otázek se týkala toho, kdy shledá soud, že porušení zákona mělo vliv na
výsledek voleb. Chtěl slyšet, že při malém rozdílu mezi kandidáty bude asi spíš rozhodnuto, že porušení zákona mohlo mít na
výsledek vliv. 
-(Hřebejk - září 2020) Nejdříve obecné řeči na začátek, že máme volby a je třeba zajistit jejich legitimitu, pak rychle jaké máme druhy
soudního přezkumu, kde je to upravené, jaké soudy to dělají. Následně mě nechal vybrat ať mluvím jen o jednom přezkumu v
souvislosti s konkrétními volbami (do PS, S,..). Tam jsem pomíchala více věcí dohromady, proto mi řekl, že jsem si měla vybrat
jen jednu věc a zasmál se tomu. Snažila jsem se to zachránit případem, kdy zrušili senátní volby, protože senátorka vzala
kandidaturu zpět, ale přesto pak byla zvolena - to se mu moc líbilo, doptal se jaké to bylo město - Most - to měl ještě větší radost.
Celkově ho vůbec nezajímá odříkat celou otázku, spíš k tomu něco říct, na něco se zeptat (vybrat jeden typ) a pak pár otázek
“mimo soutěž”

42
 6. Odpovědnost a imunita ústavních činitelů

Teoretický základ
 Ústavní činitel je souhrnné označení pro volené i jmenované představitele státu a nejvyšší úředníky, pokud jsou jejich funkce
výslovně uvedeny v Ústavě, v ČR to jsou
o Prezident
o Senátoři
o Poslanci
o Členové vlády
o Soudci Ústavního soudu
o Soudci
o Prezident a viceprezident NKÚ
o Členové Bankovní rady ČNB

o V širším pojetí i státní zástupci, zastupitelé obecních a krajských zastupitelstev

o Význam tohoto dělení je teoretický, práva přiznaná Ústavou a zákony jednotlivým ústavním činitelům se liší: některé z
nich lze trestně stíhat jen na základě zvláštního svolení, jiní žádná podobná privilegia nepožívají a jejich postavení je
dáno jen zvláštním způsobem jmenování do funkce

 Imunita je vynětí ústavního činitele z obecně platného právního režimu

o Patří mezi záruky výkonu mandátu nebo funkce
o Rozlišujeme dva druhy
 Hmotněprávní: znamená úplnou nemožnost spáchat TČ, beztrestnost (indemnita)
 Procesněprávní: znamená nemožnost trestně stíhat, nestíhatelnost

Imunita a délka funkčního období členů Parlamentu

 Aby byl Parlament za všech okolností nezávislý a měl možnost se bez překážek sejít a jednat, požívají jeho členové určitá
speciální práva – nejdůležitější je tzv. poslanecká imunita, tedy exempce (vynětí) z obecného právního a sankčního režimu.
Rozlišujeme dvě základní formy
o Imunita hmotněprávní (indemnita)
 Podle čl. 27 (1,2) Ústavy poslance a senátora nelze postihnout za hlasování a projevy ve Sněmovně nebo
Senátu nebo jejích orgánech. „(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké
sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech. (2) Za projevy učiněné v PS nebo Senátu nebo jejich orgánech
nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci
komory, jejímž je členem.“
 Jedná se tedy o hmotněprávní imunitu v trestním právu – trestný čin nemůže být vůbec spáchán
 Projevy učiněné v PS nebo Senátu se rozumí především výroky pronesené na jednání komor nebo jejich
orgánů, písemné projevy učiněné v rámci výkonu funkce člena komory (např. písemné interpelace, návrhy
zákonů, podpisy různých listin apod.) a dále pak neverbální projevy jako je vystoupení s transparentem,
oblečení nebo způsob chování
 Indemnita neznamená exempci z občanskoprávní odpovědnosti – poslance nebo senátora tak lze žalovat za
civilní delikty
 podle Preusse rozlišujeme 3 stupně imunity, přičemž odst. 1 je prvním stupněm, odst. 2. je druhým stupněm,
odst. 4 je třetím stupněm
o Imunita procesněprávní

43
  Podle čl. 27 (4) Ústavy „Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem.
Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.“
 Jedná se tedy o procesněprávní imunitu v trestním právu – trestný čin se sice může stát, ale bez souhlasu
komory, jejímž je členem, nemůže být poslanec nebo senátor stíhán orgány činnými v trestním řízení
 Podklady pro rozhodnutí komory o stíhání poslance nebo senátora připravuje mandátový a imunitní výbor,
odepře-li komora souhlas, lze poslance či senátora stíhat až po skončení trvání mandátu (do roku 2013 bylo
v případě, že komora odepřela souhlas, trestní stíhání navždy vyloučeno)

 Člen komory má rovněž imunitu ze zadržení

o Podle čl. 27 (5) Ústavy lze poslance nebo senátora zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo
bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory. Nedá-li předseda komory do
24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je orgán povinen ho propustit. Pokud dá předseda souhlas,
postoupí oznámení mandátovému a imunitnímu výboru k projednání a podání zprávy s návrhem komoře, ta pak
definitivně rozhodne o přípustnosti stíhání

44
 Člen komory nemá odpovědnost za přestupky
o Podle čl. 27 (3) Ústavy podléhá poslanec nebo senátor odpovědnosti za přestupky pouze disciplinární pravomoci komory,
jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak – takový zákon opravdu byl přijat (jedná se o zákon novelizující zákon o
přestupcích) a ten stanovuje, že poslanec či senátor si při spáchání přestupku může vybrat ze dvou možností – buď se
podrobí standardnímu přestupkovému řízení, nebo se podrobí disciplinárnímu řízení v rámci komory, jejímž je členem
 Člen komory má rovněž právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem mandátu

 Disciplinární řízení (projevy, přestupky) je upraveno v JŘ, vede jej mandátový a imunitní výbor, z vlastní iniciativy, iniciativy
předsedy komory, z iniciativy uraženého aj., lze se odvolat ke komoře, sankce jsou
o Za projevy: povinnost omluvit se, pokuta až do výše měsíčního platu
o Za přestupky: napomenutí, pokuta do výše stanovené zákonem
 Délka funkčního období poslance jsou 4 roky, senátora 6 let

Imunita a délka funkčního období prezidenta republiky

 Pro výkon funkce prezidenta republiky je charakteristická neodpovědnost a imunita
 Zdroje tohoto privilegia pocházejí ze zřízení monarchistických, v ČR se ústavodárci inspirovali vzorem 1. republiky
 Čl. 54 (3) Ústavy: „Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.“
o Neodpovědnost je spojována s povinností kontrasignace (čl. 63) aktů předsedou vlády nebo jím pověřeným členem,
který za takový úkon odpovídá (kromě úkonů vyjmenovaných v čl. 62 Ústavy a těch, které nemají povahu rozhodnutí)
o Neodpovědnost je všestranná (vztahuje se i na nekontrasignované pravomoci); nevztahuje se jen na činnost a
rozhodování, které se netýkají výkonu funkce prezidenta republiky (např. správa soukromého majetku a občanskoprávní
odpovědnost)
 Imunita je upravena v čl. 65 (1) Ústavy: „Prezidenta republiky nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat
pro přestupek nebo jiný správní delikt.“
o Nezohledňuje se, zda jde o výkon funkce prezidenta republiky nebo o jeho soukromou činnost
o Po zániku funkce ho lze trestně stíhat jen pro určité věci, které se netýkaly jeho výkonu funkce – občanskoprávní
odpovědnost

 Podle novely Ústavy účinné k 8. 3. 2013 však existuje forma „ústavní odpovědnosti“ za
o Velezradu (původně v zákoně o ÚS)
 Čl. 65 (2) Ústavy: „velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a
celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.“ (nejde o TČ, ale o ústavní delikt)
o Hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku
 Původ v Základním zákoně SRN
 Např. kdyby nebyla vládě vyslovena důvěra a prezident by na tuto situaci nijak nereagoval a držel vládu u moci
až do řádných voleb
 Případy zjevného překročení prezidentových pravomocí nebo naopak bezdůvodného odpírání jejich výkonu
o Ústavní žaloba
 Senát může se souhlasem PS podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k ÚS, a to pro velezradu nebo pro
hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku
 K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu 3/5 většiny přítomných senátorů, k přijetí
souhlasu PS je třeba souhlasu 3/5 většiny všech poslanců (pokud PS nevysloví souhlas do 3 měsíců
ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl dán)
 ÚS může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a
způsobilost jej znovu nabýt
o Řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky
 Před ÚS na základě ústavní žaloby Senátu, upraveno v § 97 an. zákona o ÚS
 Za Senát jedná jeho předseda nebo osoba jím pověřená
 Prezident si může zvolit jednoho nebo více obhájců
 ÚS rozhoduje nálezem, kdy buď žalobě vyhoví, nebo prezidenta žaloby zprostí
 Jakmile je vyhlášen vyhovující nález, ztrácí prezident svůj úřad a způsobilost jej znovu nabýt; je
možná obnova řízení (pokud dojde ke zproštění, prezident již nenabývá úřad zpět)
o Ústavní žaloba na prezidenta V. Klause z března 2013
 Konec mandátu byl k 7. 3., žaloba byla podána 5. 3.
 Skupina senátorů ho vinila z

45
  Nedovršení ratifikace Rozhodnutí Evropské rady týkajícího se mechanizmu stability v eurozóně
 Nečinnosti při obsazování postupně uvolňovaných míst soudců Ústavního soudu
 Vyhlášení aboliční části amnestie (abolice je upravena v čl. 63 (1) písm. J) Ústavy: „Prezident
republiky dále nařizuje, aby se trestní stíhání nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm
nepokračovalo.“)
 Nerespektování soudního rozhodnutí ve věci návrhu na jmenování někdejšího justičního čekatele Petra
Langera (pozn. nikoliv Ivana Langera, bývalého ministra vnitra) soudcem
 Nečinnosti při ratifikaci Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě
 ÚS svým usnesením sp. zn. Pl. ÚS 17/13 řízení zastavil
 Podle ÚS je primárním účelem ústavní žaloby zbavit prezidenta úřadu, aby nemohl nadále poškozovat
či ohrožovat zájmy státu. V situaci, kdy již daná osoba není v této ústavní funkci, tento hlavní smysl
řízení nepřichází do úvahy
 ÚS se také vyjádřil k výkonu povinností prezidenta, konkrétně k ratifikaci MS
 Každá MS prezidentského typu vyžaduje ke sjednávání individuální plnou moc vystavenou
prezidentem, pokud jí neudělí, může MS sjednat sám
 Poprvé již v judikátu Lisabon II (29/2009), kdy ÚS konstatoval, že by prezident měl ratifikovat MS
neprodleně po skončení procesu v Parlamentu
 Délka funkčního období prezidenta republiky je 5 let

Imunita a délka funkčního období členů vlády

 Členové vlády nemají žádnou speciální imunitu, mohou využívat imunitu členů Parlamentu, pokud jimi jsou
 Délka funkčního období člena vlády není ústavně upravena, trvání vlády jako celku se odvíjí od důvěry PS, předseda vlády může
rozhodovat o pokračování členství ve vládě u jednotlivých členů vlády apod.
o Více v kapitole 22. Vláda ČR a v kapitole 18.3. Ustavování do funkce člena vlády

Imunita a délka funkčního období soudců ÚS

 Čl. 86 (1) Ústavy: „Soudce ÚS nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu; odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání
funkce soudce ÚS vyloučeno.“
 Čl. 86 (2) Ústavy: „Soudce ÚS lze zadržet jen, byl-li dopaden při spáchání TČ, anebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je
povinen zadržení ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li předseda Senátu do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání
zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi Senát rozhodne o přípustnosti
trestního stíhání s konečnou platností.“
 Čl. 86 (3) Ústavy: „Soudce ÚS má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce,
a to i poté, kdy přestal být soudcem ÚS.“

 Podle zákona o ÚS
o Soudce ÚS v případě spáchání přestupku → si může vybrat mezi standartním přestupkovým řízením nebo
požádá-li o to, tak projednání v kárném řízení
o Soudce je kárně odpovědný za kárné provinění, což je jednání, jímž soudce snižuje vážnost a důstojnost své funkce
nebo ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování ÚS
 Je to i jiné zaviněné porušení povinností soudce
 Též jednání, které má znaky přestupku podle zvláštních předpisů
 Dokazování probíhá přiměřeně dle trestního řádu
→ provinění – nemusí jít o jednání přímo související s výkonem funkce; může jít též o mimořádně závažné jednání, resp.
chování soudce v občanském životě !!!

 Rozhoduje se v kárném řízení dle zákona o ÚS, o zahájení rozhoduje předseda ÚS usnesením
o Usnesení se předloží plénu, obviněnému se umožní vyjádřit se
o Zastaví-li plénum řízení (pro nedůvodnost), nelze je v téže věci již znovu zahájit
o Nezastaví-li plénum řízení, zvolí ze svého středu pětičlenný kárný senát, který věc projedná a rozhodne
 Jednání uvedené v usnesení soudci vytkne + za přestupek lze uložit sankci, dle zvláštního zákona, kterou za
přestupek stanoví
 Nebo kárné řízení zastaví, nebylo-li kárné provinění prokázáno

 Kárné řízení lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy k jednání, které je důvodem k zahájení kárného řízení, došlo
 Během kárného řízení nemůže soudce činit žádné úkony související s výkonem jeho funkce

46
 Podle těchto ustanovení se postupuje i v případech, kdy soudce vykonává výdělečnou činnost neslučitelnou s výkonem jeho
funkce, je členem politické strany nebo se déle jak rok nezúčastňuje jednání ÚS
 Pokud se prokázalo, že se soudce dopustil takového jednání, že jeho další setrvání ve funkci by bylo v rozporu s posláním ÚS a s
postavením jeho soudců, a jestliže proti usnesení kárného senátu, kterým bylo soudci jeho jednání vytknuto, nebyly podány
námitky, anebo jestliže plénum takové usnesení potvrdilo, plénum rozhodne, zda soudci jeho funkce zaniká
o Návrh na takové usnesení může podat předseda kárného senátu
o K usnesení je třeba souhlasu nejméně devíti soudců, o návrhu může plénum jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň
12 soudců
 Délka funkčního období soudce ÚS je 10 let – 15 soudců

Imunita a délka funkčního období soudců obecných soudů

 Podle zákona o soudech a soudcích lze soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky, a to pro
činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce
 Orgán, který zahájil trestní stíhání proti soudci, o tom vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti a předsedu příslušného soudu
 soudci jsou kárně odpovědni za kárné provinění – při kárném nebo trestním stíhání může ministr spravedlnosti soudce dočasně
zprostit výkonu funkce
 Soudci jsou jmenováni bez časového omezení → do 70 let

kauza Chaloupka – pojetí poslanecké imunity ve vztahu k projevům v komoře

 Poslanec Chaloupka na svůj FB profil napsal komentář namířený proti Romům kvůli nepokojím na Teplicku → za tento komentář byl podmíněně odsouzen za
podněcování k nenávisti vůči etnické skupině
 Chaloupka se odvolal k NS a argumentoval tím, že podle čl. 27 Ú se poslanecká imunita vztahuje i na projevy související s výkonem mandátu, navíc byl
komentář na FB poslán z půdy PS → jedná se tedy o projev poslance na půdě PS → NS neuznal
 ÚS následně řešil rozsah imunity → rozlišuje procesní exempci a hmotněprávní exempci (idemnita) → tato parlamentní imunita zajišťuje akceschopnost,
umožňuje svobodně vyjádřit svůj názor, náleží Parlamentu jako celku, poslanci/senátoři se jí nemůžou vzdát → ÚS řeší tři otázky
1. Co je projevem? – sdělení/vyjádření, posunky, gesta, hromadný odchod ze sálu atd. ALE ne jednání! (př. krádež notebooku, útok na kolegu…)
2. Kde jsou projevy ve smyslu čl. 27. 2 Ú? – chráněny jsou pouze projevy v PS/S a jejich orgánech → Parlament chráněn jako fórum! Nikoli jako
budova! → ÚS odmítá teritoriální pojetí idemnity
3. Musí být projev učiněn v souvislosti s výkonem mandátu? – projev nesmí směřovat navenek – pouze projev učiněný při jednání komory/jejich orgánů
a musí směřovat vůči ostatním účastníkům (poslancům/senátorům)

- (Hřebejk) zde opět jen stručně vyjmenovat, kdo dává souhlas se stíháním apod. Nezapomenout na poslance EP :)
- (Antoš) u imunity po mně chtěl judikáty, podrobne rozebrat imunitu u poslanců a senátorů, jak dlouho případně mohou byt
ve vazbě, jak přesně dlouho všechno trvá, nestačilo mu, ze musí dat komora souhlas.
- (Syllová) zase definice, rozdělení procesní a hmotněprávní, zkoušel jsem je i definovat. Trochu brblala, že mluvím o
imunitách obecně, na druhou stranu jsme nezabředli do podrobností, kde by šla udělat chyba. Pak ji zajímalo, kdy lze stíhat
poslance a kdy zadržet, chvilku jsme řešili tresta (pokud předseda PS neudělí souhlas, OČTŘ řízení zastaví) a konec.
- (Syllová) K imunitě ale chtěla vědět, jak probíhá disciplinární řízení za projevy v komoře a co lze uložit ptá se na drobnosti,
co by vás nenapadly řešit, ale nepotřebuje správnou odpověď na první dobrou a nechá vás se k tomu dobrat. A když nějakou
blbůstku na kterou se zeptá zrovna víte, je nadšená

47
 7. Parlament ČR

Zákonodárná moc
 Zahrnuje pravomoc vydávat běžné i ÚZ, tj. obecně závazné předpisy s celostátní působnosti
 Předpokladem je dodržování dělby moci podle čl. 2 (1) Ústavy: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím
orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“
 Dle čl. 15 (1) Ústavy náleží zákonodárná moc v ČR Parlamentu, čl. 2 (2) Ústavy přidává možnost přímého výkonu státní moci
lidem, pokud tak stanoví ÚZ
 Zdrojem zákonodárné moci je lid

 Právní úprava
o Ústava (hlava druhá a třetí – vyjádření důvěry vládě PS, hlava čtvrtá, hlava pátá – PS navrhuje prezidenta NKÚ)
o ÚZ o bezpečnosti ČR – po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda požadovat, aby Parlament
projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání
o volební zákon
o zákony o JŘ PS a JŘ Senátu (v jiných zemích většinou jen vnitřní normy komor)
o Zákon o střetu zájmů – stanovuje neslučitelnost funkcí
o Zákon o jednání obou komor mezi sebou, jakož i navenek (stykový zákon) – nabyl účinnosti v září 2018
 komory se fyzicky stýkají jen při inauguraci prezidenta, dříve i kvůli jeho volbě
o zákon o platu

 Parlamentarismus v ČR
o Z hlediska postavení nejvyšších orgánů je ČR parlamentní republikou
o Jediný přímo volený ústřední orgán byl do roku 2013 pouze Parlament, nyní je to i prezident
o Rovnováhu mezi zákonodárnou a výkonnou mocí zajišťují následující instituty
 Odpovědnost vlády PS (vláda po svém jmenování požádá PS o důvěru, následně jí může PS vyslovit nedůvěru)
 Omezené volební období Parlamentu
 Odvolatelnost vlády PS
 Rozpustitelnost PS prezidentem republiky
o Senát má spíše roli kontrolní a stabilizující, význam zejm. při tvorbě a změně ústavy
o Parlament má výlučnou zákonodárnou moc
 Ostatní orgány zasahují do procesu tvorby zákonů různou měrou
 Vláda má zákonodárnou iniciativu, výlučnou iniciativu u zákonných opatření
 vydávání podzákonných předpisů (vládní nařízení, vyhlášky ministerstev, obecně závazné vyhlášky obcí a
krajů, nařízení obcí a krajů)
 Prezident podepisuje zákony, má právo suspenzivního veta

Parlament
 Parlament svým významem dominuje nad výkonnou mocí, zejména vládou, která je mu ze své činnosti odpovědna
 Parlament je dvoukomorový, což má funkci zejména kontrolní – dvojí ochrana stability ústavy
o kdy nelze Senát přehlasovat: NUTNÉ UMĚT VYJMENOVAT
 u ústavních zákonů
 při změně volebního zákona (jakéhokoliv – tj. všechny volby do zastupitelstev obcí, krajů, volba prezidenta... –
to říká ÚS, ale původně se tím myslel jen volební zákon do parlamentu)
 změna jednacího řádu Senátu
 stykový zákon
 při ratifikaci mezinárodních smluv podle článku 10a a 49
 uvažuje se o rozšíření článku 40 i o zákon o Ústavním soudu a zákon o ČNB

 Parlament jako celek nemá žádné orgány, ty vytváří až jednotlivé komory

48
 o orgány PS/Senátu: výbory (buď jenom poslanci nebo jenom senátoři), komise (od výboru se liší tak, že sdružuje
poslance i senátory i odborníky + nemusí být stálá), vyšetřovací komise (uváděna zvlášť), podle judikatury (rozhodnutí
Nejvyššího soudu v kauze úplatkářské aféry Víta Bárty) i poslanecké/senátorské kluby (ne nutně podle stranické
příslušnosti, ale podle stejných ideových záměrů – takhle hlavně v Senátu, kluby mají nárok na podporu – finance,
kanceláře, asistenty, ale mají i práva – předsedové klubů mají např. přednostní právo mluvit v rozpravě; když požádá
předseda klubu o přestávku, je mu udělena)
o rozdíl mezi zřízením a ustavením orgánu: zřízením se orgán vytvoří formálně, ustavení je skutečné zvolení konkrétních
členů, aby mohl výbor začít reálně pracovat
 funkcionáři komor: předseda a místopředsedové
o role (§ 29 a § 30 JŘPS): řídí schůzi, reprezentativní funkce, jednají za komoru navenek, může navrhnout prezidentovi
jmenování předsedy vlády, pokud prezident nemůže vykonávat mandát, předseda PS ho zastupuje společně s předsedou
vlády, podává se k němu návrh na nový zákon/schůzi – organizační role

Poslanecká sněmovna
 neříkat dolní x horní, to je žurnalismus, radši první a druhá
 200 poslanců volených na 4 roky, ALE: může se prodloužit o 6 měsíců podle zákona o bezpečnosti nebo se může i zkrátit tím, že
se PS rozpustí
 Může být rozpuštěna prezidentem (obligatorně nebo fakultativně, dle čl. 35 Ústavy

→ čl. 34 (2) – přerušení max. na

120 dnů v roce

 o třetím pokusu sestavení vlády

rozhoduje předseda Sněmovny, ne
prezident!
 funkční období = zasedání, to se dělí na jednotlivé schůze, ještě nikdy se zasedání nepřerušilo, tj. písmeno c) se nepoužívá
 Působnost PS je mimo Ústavu upravena i v JŘ PS
 Čl. 35 (2) Ústavy – poprvé uplatněno na podzim 2013
o Prezident PS rozpustí, navrhne-li mu to PS usnesením, s nímž vyslovila souhlas 3/5 většina všech poslanců
 Předseda PS
o Zastupuje PS navenek (postupuje návrhy zákonů Senátu a prezidentovi, zasílá zákony předsedovi vlády k podpisu,
podepisuje zákony a usnesení)
o Vnitřní pravomoci (svolává, zahajuje, ukončuje, přerušuje a řídí schůzi, vyhlašuje stav legislativní nouze)
o Ve výše uvedených pravomocích jej může zastoupit místopředseda PS
o Navrhuje předsedu vlády, pokud se vládě dvakrát nepodaří získat důvěru
o Vykonává část pravomocí prezidenta v době, kdy není funkce obsazena nebo ji prezident nemůže ze závažných důvodů
vykonávat
 Výbory
o Fungují zejména v rámci zákonodárné činnosti a kontroly vlády v jednotlivých rezortech (člen vlády povinen dostavit
se na jednání, kdykoli o to usnesením výbor požádá, lze v zastoupení)
o Pro dílčí otázky lze zřídit podvýbory (členem jen poslanci), jen poradní funkce
o Jednání je veřejné, nerozhodne-li výbor jinak
o Výbory se zvláštními funkcemi
 Mandátový a imunitní – provádí ověření mandátů poslanců na ustavující schůzi
 Petiční – projednává petice adresované PS, má také funkce výboru pro oblast lidských práv
 Organizační – řídící funkce, organizace a koordinace práce PS, příprava schůze, navrhuje její pořad
 Garanční – nový institut od roku 2015, není samostatným výborem, je to vždy jeden konkrétní stanovený výbor
v rámci legislativního procesu
 Volební – pro volby členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu
 Pro evropské záležitosti – zabývá se informacemi o připravovaných rozhodnutích na půdě orgánů EU, které
vláda poskytuje Parlamentu v rámci své povinnosti ve smyslu čl. 10b (1) Ústavy

49
Senát
 81 senátorů volených na 6 let (jednou za dva roky se volí do 1/3 Senátu)
 Působnost Senátu je mimo Ústavu upravena i v JŘ Senátu
 Nelze rozpustit, je stále činný
 Předseda Senátu
o Zastupuje Senát navenek, podobné vnitřní a vnější funkce jako předseda PS
o V případě potřeby jej zastupují místopředsedové
o Podepisuje zákonná opatření Senátu
o Přijímá slib prezidenta republiky, případně prohlášení, kterým se vzdává úřadu
o V případě rozpuštění PS vykonává pravomoci prezidenta ve smyslu čl. 66 Ústavy
 Výbory
o Činnost upravena podobně jako u výborů PS
o Člen vlády nemá povinnost dostavit se na jejich zasedání
o senátoři mají právo na informace od členů vlády a vedoucích správních úřadů (§ 12 JŘS), orgány Senátu mají právo na
informace (§ 46 JŘS) [do 30 dnů]
o + výbor Senátu pověřený projednáváním návrhu legislativních aktů a závazných opatření orgánů EU má nárok na info
od vlády do 14 dnů (§119d JŘS)
o Výbory v Senátu jsou např. Mandátový a imunitní, organizační, ústavně-právní, výbor pro územní rozvoj, veřejnou
správu a životní prostředí, pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost,
pro záležitosti Evropské unie, pro zdravotnictví a sociální politiku
 Komise – nemají Ústavou ani zákony stanoveny žádné zvláštní pravomoci. Členem komisí mohou být na rozdíl od výborů i
osoby jiné než členové komor

 Vzájemný vztah komor = upravuje stykový zákon

o Ústava předpokládá přijetí stykového zákona (v čl. 40, 10b (3))
o Některé vztahy upravuje sama Ústava
o Rozhodující slovo v legislativním procesu má PS (může Senát přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců)

o Senát nelze přehlasovat v případech:

 Přijímání ÚZ
 Přijímaní zákonů uvedených v čl. 40 Ústavy (volební, stykový, o JŘ Senátu)
 Vyjadřování souhlasu s MS podle čl. 10 a 49

 Senát má významnou úlohu ve chvíli, kdy je PS rozpuštěna

o Na návrh vlády pak přijímá zákonná opatření Senátu ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by formu
zákona (následně musí být ratihabovány na první schůzi PS)
o Zákonná opatření Senátu nelze přijímat ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebních
zákonů a MS vy smyslu čl. 10 Ústavy
o Senát v roce 2013 poprvé přijal několik zákonných opatření, týkala se daní, veřejných zakázek a zdravotního pojištění
o čl. 11 zákona o bezpečnosti: v době, kdy je rozpuštěna PS, může Senát
 rozhodnout o prodloužení nebo o zrušení nouzového stavu, o vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného
stavu a o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika
členem,
 vyslovit souhlas s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a s pobytem
ozbrojených sil jiných států na území České republiky, nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě

Pravomoci Parlamentu v ČR

 Zákonodárná pravomoc
o Výlučné právo přijímat zákony, mimo Parlament má tuto pravomoc přímo lid prostřednictvím referenda
 tj. hegemon, který určuje práva a povinnosti
o Parlament nejenom schvaluje zákony, ale často do nich výrazně zasahuje
o Zahrnuje moc ústavodárnou (přijímání ÚZ) a pravomoc vydávat běžné zákony
o Věcný rozsah pravomocí není vymezen, v Ústavě není řečeno, ve kterých případech musí být úprava provedena
zákonem. Existuje ale výhrada zákona (= něco lze upravit jen zákonem), např. v čl. 12 (1), 14 (2), 20, 22(1), 30(2) aj. čl.
Ústavy – stejně tak v Listině)

50
 o Ústava stanoví případy, kdy je nutná forma ÚZ
 Změna a doplnění ústavy
 V případech, kdy státní moc vykonává lid přímo (prostřednictvím referenda)
 Při hlasování v referendu o ratifikaci MS ve smyslu čl. 10a Ústavy
 Při zakládání nebo rušení vyšších územních samosprávných celků (krajů)
 Při změně státních hranic

 Pravomoc vyjadřovat souhlas s ratifikací MS ve smyslu čl. 10a nebo čl. 49 Ústavy
o Je třeba souhlasu obou komor Parlamentu
o Smlouvy dle čl. 10a Ústavy
 Mohou jimi být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci
 K přijetí je třeba souhlasu 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů (dle čl. 39 (4) Ústavy)
 Pokud ÚZ stanoví, že je třeba souhlas v referendu, pak Parlament k ratifikaci potřebuje souhlas daný v
referendu (např. ÚZ o přistoupení ČR k EU)
o „Prezidentské“ smlouvy dle čl. 49 Ústavy
 Upravující práva a povinnosti osob
 Spojenecké, mírové a jiné politické
 Jimiž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci
 Hospodářské, jež jsou všeobecné povahy
 O dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu
 Hlasují o nich obě komory, k přijetí je třeba souhlasu 1/2 přítomných poslanců a senátorů ve formě prostého
usnesení

 Pravomoc vyjadřovat se k připravovaným rozhodnutím EU

o Výbor pro evropské záležitosti
o Vyjádření komor Parlamentu v zásadě nezavazuje k určitému hlasování v Radě, má formu politického doporučení/věcné
analýzy
o Od euronovely; ČR je v orgánech EU zastupována představiteli exekutivy, čl. 10b ukládá vládě, aby pravidelně a
předem informovala Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství ČR v mezinárodní
organizaci nebo instituci (tedy především o vládním postupu a dění v orgánech EU)
o Komory se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který
stanoví jejich JŘ
o Stykový zákon může svěřit výkon působnosti komor společnému orgánu komor

 Pravomoc PS přijímat státní rozpočet

o Čl. 42 (1) Ústavy: Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává vláda
o Čl. 42 (2) Ústavy: Tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen PS

 Kontrolní a kreační (vytváření jiných orgánů) pravomoci

o Nástroje PS vůči vládě
 Vyslovení důvěry
 Čl. 68 (3) Ústavy: „Vláda předstoupí do 30 dnů po svém jmenování před PS a požádá ji o vyslovení
důvěry.“ Jedná se o povinnost vlády, jinak prezident republiky jmenuje nového předsedu vlády a jeho
vláda musí PS rovněž požádat o důvěru
 Čl. 71 Ústavy: „Vláda může předložit PS žádost o vyslovení důvěry.“ Používá se v případech, kdy si
chce vláda ověřit, zda stále má podporu PS
 Vyslovení nedůvěry
 Čl. 72 (1) Ústavy: „PS může vyslovit vládě nedůvěru.“
 Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná PS, jen je-li podán písemně nejméně 50 poslanci,
k přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců
 Právo poslance
 Ústně či písemně interpelovat vládu či člena vlády na základě čl. 53 (1) Ústavy, přičemž
interpelovaný má povinnost na interpelaci odpovědět do 30 dnů od jejího podání
 Na informace od členů vlády a od vedoucích správních úřadů
 Povinnost vlády informovat a právo Parlamentu se vyjádřit ve smyslu čl. 10b Ústavy
 možnost zřídit vyšetřovací komisi (jenom Sněmovna, ne Senát) vůči vládě

51
 o Nástroje Senátu vůči vládě
 Povinnost informovat a právo se vyjádřit dle čl. 10b – Výbor pro zahraniční věci
 Právo informace od členů vlády a od vedoucích správních úřadů

o Nástroje Parlamentu ve vztahu k prezidentovi

 Obě komory přijmou usnesení, že prezident nemůže svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat (upravuje čl. 66
Ústavy – tzv. Lex Svoboda, který měl řešit situaci, kdy prezident Svoboda nemohl svou funkci ze zdravotních
důvodů nadále vykonávat). Některé pravomoci prezidenta pak vykonává předseda vlády a předseda PS,
případně i předseda Senátu

Čl. 66
Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž
nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká
sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a) až e) a h) až k) a čl. 63 odst. 2 předsedovi
vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce
prezidenta republiky výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a) až e) a k) a dále čl. 63 odst. 1
písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Senátu; uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Poslanecká
sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu, kterému též přísluší v době, kdy
předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky, výkon funkce prezidenta republiky podle čl.
63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny.

 Senát se souhlasem PS může podat ústavní žalobu Senátu proti prezidentu republiky k ÚS, a to pro velezradu
nebo hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku
 K přijetí návrhu ústavní žaloby je třeba souhlasu 3/5 většiny přítomných senátorů
 K přijetí souhlasu PS s podáním ústavní žaloby je třeba souhlasu 3/5 většiny všech poslanců (a to do
3 měsíců, jinak platí, že souhlas nebyl dán)
 Velezrada = jednání směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, i proti jejímu řádu

o Nástroje Parlamentu ve vztahu k orgánům moci soudní

 Senát musí souhlasit se jmenováním soudců ÚS navržených prezidentem republiky

o Nástroje Parlamentu vůči NKÚ

 PS podává návrh na jmenování prezidenta a viceprezidenta NKÚ

o Nástroje Parlamentu vůči veřejnému ochránci práv

 Volen PS na 6 let z kandidátů, které po dvou navrhuje prezident a Senát
 VOP předkládá PS informace o své činnosti, zprávy o jednotlivých věcech, doporučení k vydání právních
předpisů aj.

 Pravomoci Parlamentu související s bezpečností státu

o upravuje Ústava a zákon o bezpečnosti ČR
o vláda může vyhlásit nouzový stav, který může zrušit PS (pouze PS, ne Senát)
o Parlament může na návrh vlády vyhlásit stav ohrožení státu
o Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní
smluvní závazky o společné obraně proti napadení
o Parlament rozhoduje o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika
členem
o Parlament vyslovuje souhlas
 a) s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky,
 b) s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky,
 nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě
o ke všemu potřeba nadpoloviční většina všech poslanců a všech senátorů
o vláda také rozhoduje v některých případech o vyslání ozbrojených sil mimo území ČR, o průjezdu ozbrojených sil
jiných států přes území ČR a o účasti ČR na vojenských cvičeních – v těchto případech může parlament rozhodnutí
vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou
všech členů komory

52
 Komunikační funkce
o Obě komory i jejich orgány mají právo vyjádřit se k jakékoli otázce bez ohledu na to, zda daný problém spadá do vlastní
působnosti zákonodárného sboru nebo exekutivy
o Charakteristický rys demokratického parlamentu
o Parlament často vydává doporučení pro vládu, případně žádosti o vypracování určitých dokumentů; vláda sice není
povinna vyhovět, ale většinou věnuje poznatkům Parlamentu pozornost nebo je alespoň bere na vědomí

 Samosprávná, autonomní pravomoc

o volit si své vedení a funkcionáře

Organizace jednání komor Parlamentu

 Činnost komor organizována téměř výhradně odděleně
 Společná schůze komor
o Koná se při složení slibu prezidenta (do rukou předsedy Senátu)
o Dříve předepsáno i pro volbu prezidenta republiky
o Společnou schůzi svolává předseda PS, pro jednání platí JŘ PS
 Zasedání PS
o Upravuje zákon o jednacím řádu PS
o Trvá po celé volební období (je stálé), v jeho rámci se konají jednotlivé schůze
o Končí uplynutím volebního období nebo rozpuštěním
o Svolá prezident tak, aby bylo zahájeno nejpozději 30. dnem po dni voleb, pokud tak neučiní, PS se sejde 30. den po dni
voleb sama
o Ustavující schůze má zvláštní program – poslanci skládají slib, volí se funkcionáři a orgány komory
o Končí s koncem volebního období nebo rozpuštěním PS
o Může být usnesením přerušeno na nejvýše 120 dní v roce, jinak jí může prezident republiky rozpustit (v praxi se
nepřerušuje)
o Skládá se z jednotlivých schůzí pléna se stanoveným pořadem a z dalších činností PS a jejích orgánů. Schůze
 Svolává předseda, organizační výbor obvykle tvoří delší časový harmonogram
 Nekonají se v pondělí, soboty a neděle, konají se nejdříve od 9 a nejpozději do 21 hodin
 Schůze jsou veřejné, veřejnost lze vyloučit na základě čl. 36 Ústavy jen za podmínek stanovených JŘ PS a to
usnesením PS zejména v případech, projednávají-li se utajované skutečnosti související s obranou nebo
bezpečností státu
 Schůze jsou Vždy veřejné, projednává-li se návrh zákona o státním rozpočtu, návrh zákona o státním
závěrečném účtu, návrh daňových zákonů a zákonů o poplatcích
o Kromě běžných schůzí je možné svolat mimořádnou schůzi na žádost alespoň 1/5 poslanců

 Zasedání Senátu
o Upravuje zákon o jednacím řádu Senátu
o Permanentně probíhá jediné zasedání od jeho svolání prezidentem, Senát je nerozpustitelný
 První volby do Senátu uspořádány až na podzim roku 1996
 1/3 obvodů volila senátora na 2 roky, 1/3 na 4, pouze 1/3 na 6 let
 Do doby ustavení Senátu Ústava zamýšlela zřídit Prozatímní Senát, ten nakonec ustaven nebyl
o Zasedání lze usnesením přerušit na nejvýše 120 dní v roce
o První schůze po volbách má zvláštní pořad, koná se nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění výsledků voleb do 1/3
Senátu a zahajuje nové funkční období Senátu

Usnášení komor a hlasování

 Kvorum je nejmenší počet členů, kteří musí být přítomni, aby byla komora usnášeníschopná
o Definuje čl. 39 (1) Ústavy: „Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň 1/3 svých členů.“
 V PS je kvorum 67 poslanců
 V Senátu je kvorum 27 senátorů
 Většina je nadpoloviční většina přítomných poslanců nebo senátorů, která je nutná k přijetí usnesení
o Definuje čl. 39 (2) Ústavy: „K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo
senátorů, nestanoví-li Ústava jinak.“
 Prostá většina – nadpoloviční většina přítomných
 Kvalifikovaná většina – jakákoli vyšší většina než ta stanovená v čl. 39 (2) Ústavy
 3/5 většina všech poslanců a 3/5 většina přítomných senátorů
53
 o K přijetí ÚZ
o k přijetí ústavní žaloby
o Ke schválení MS ve smyslu čl. 10a Ústavy
 Nadpoloviční většina všech poslanců
o K přijetí návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu nebo v případech, kdy
Senát návrh zákona zamítnul
o Přehlasování veta prezidenta
o Vyslovení nedůvěry vládě
 Nadpoloviční většina všech poslanců a nadpoloviční většina všech senátorů
o Vyhlášení válečného stavu, vyhlášení stavu ohrožení státu
o Souhlas s vysláním ozbrojených sil ČR mimo území, pobyt cizích ozbrojených sil na
území ČR
o Účast v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je ČR členem
o Zrušení rozhodnutí vlády podle čl. 43 (4, 5) Ústavy (stačí usnesení jedné komory)

 Hlasování je upraveno v JŘ PS a JŘ Senátu

o Veřejné – hlasovacím zařízení a zdvižením ruky, v pořadí podle jmen (podle jmen se hlasuje povinně u vyslovení
důvěry či nedůvěry vládě)
o Neveřejné – hlasovacími lístky (při volbě předsedů a místopředsedů komor, výborů a komisí)

MANDÁT POSLANCE A SENÁTORA – VZNIK, OBSAH, ZÁRUKY, ZÁNIK

 historicky: mandátem se v parlamentním kontextu rozumí pověření osoby zastupovat lid ČR ve funkci poslance nebo senátora
 dnes chápeme mandát jako práva a povinnosti poslance/senátora

Vznik a zánik mandátu poslance a senátora

 Mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením (čl. 19 (3) Ústavy), Státní volební komise vydá osvědčení o zvolení, přičemž
za okamžik zvolení se považuje 2. den voleb (někdo ale tvrdí, že to je vyhlášením volebních výsledků, vhozením rozhodujícího
hlasu, uzavřením volebních místností, …) – každopádně se to odvozuje od voleb, není k tomu zapotřebí žádné další právní
jednání (např. složení slibu – jeho odepřením naopak mandát zaniká, takže jím nemůže vznikat)
o den zvolení je důležitější u senátorů, protože Senát se schází pořád
 3 částečně protichůdná ustanovení: mandát vzniká zvolením, mandát trvá 6 let, je 81 senátorů – když volby jsou
za kratší dobu než 6 let, tak noví senátoři už jsou zvoleni, starým ještě mandát nedoběhl, ale dohromady jich
musí být jenom 81 = problém: které senátory necháme hlasovat? ustálil se názor, že ty staré
 Mandát náhradníka vzniká okamžikem zániku mandátu poslance, kterého nahrazuje (upravuje JŘ PS)
o Případné nastoupení náhradníka vysloví PS do 15 dnů po dni, ve kterém zanikl mandát poslance, předá náhradníkovi
osvědčení o tom, že se stal poslancem, a kterým dnem se jím stal (vydává předseda PS)
 U senátora prezident vyhlásí doplňovací volby v příslušném obvodě
 Nutné je složení slibu, jinak mandát zaniká
o Poslanci skládají slib na ustavující schůzi
 Předsedající ustavující schůze (ten, kdo jí svolal) skládá slib před shromážděním poslanců
 Ostatní skládají slib do rukou předsedajícího
o Senátoři skládají slib na první schůzi, které se účastní

 Mandát poslance nebo senátora zaniká

o Smrtí
o Odepřením slibu či složením slibu s výhradou
o Uplynutím volebního období, příp. jeho zkrácením
o Vzdáním se mandátu osobně prohlášením na schůzi komory nebo písemně ověřeným notářským zápisem do rukou
předsedy komory (notářský zápis nesmí být starší než měsíc – aby nemohlo být použito už předem podepsané
prohlášení, jako se to dělo za první republiky)
o Ztrátou volitelnosti = ztráta pasivního volebního práva: představitelné jen u ztráty občanství, nebo kdyby byl podvodem
uveden věk
o u poslanců rozpuštěním PS
o Vznikem neslučitelnosti (získání funkce v druhé komoře, funkce v justici, prezident a další funkce v nezávislých
orgánech)
 mandát nezaniká tím, že je poslanec/senátor obviněn nebo i odsouzen k výkonu trestu
54
Obsah mandátu poslance a senátora
 Obsahem je souhrn práv a povinností daných Ústavou a zákony, zejména JŘ
 Mandát člena Parlamentu ČR má charakter volného mandátu, tedy že poslanec nebo senátor vykonává svou funkci volně
(nikoliv vázaně – imperativně) a není ve smyslu čl. 26 Ústavy vázán žádnými příkazy (od své strany, voličů – proto to není
mandát ve smyslu zastoupení voličů, není vázán ani koaliční smlouvou)
 Člen Parlamentu je zcela neodvolatelný
 Člen komory vykonává mandát osobně, tedy nemůže být nikým zastoupen (např. při hlasování)
 Člen Parlamentu má právo účastnit se jednání a rozhodování komory a jejích orgánů. Zároveň má povinnost účastnit se schůzí
komory a orgánů, do nichž byl zvolen. Pokud se nemůže dostavit, omluví se předsedovi tohoto orgánu
 Poslanec a senátor má právo požadovat informace a vysvětlení od členů vlády a vedoucích správních úřadů potřebné pro výkon
jeho funkce
 Interpelace mohou podle čl. 53 Ústavy podávat pouze poslanci
o Interpelace je výzva ke složení účtů z činnosti vlády nebo člena vlády formou kvalifikovaného dotazu a je jedním
z projevů odpovědnosti vlády vůči PS
o Ústní interpelace
 Podle JŘ PS mohou poslanci podávat ústní interpelace, jejich pořadí určí los
 Interpelace probíhají zpravidla ve čtvrtek odpoledne a členové vlády mají povinnost se jich účastnit
 1,5 hodiny odpovídá na interpelace předseda vlády, poté 2 hodiny odpovídají členové vlády
 Přednesení otázky nesmí překročit 2 minuty, přednesení odpovědí 5 minut
o Písemné interpelace prostřednictvím předsedy PS
 Vláda nebo její členové jsou povinni na písemnou interpelaci odpovědět buď ústně na schůzi PS, nebo písemně
do 30 dnů od podání
 Není-li poslanec s odpovědí spokojen, může požádat předsedu PS o zařazení na pořad nejbližší schůze PS.
Pokud PS s odpovědí nesouhlasí, musí interpelovaný vypracovat novou odpověď

 Poslanci a senátoři mají právo sdružovat se v poslaneckých či senátorských klubech podle příslušnosti k politické straně, za
niž kandidovali ve volbách
o Neupravuje přímo Ústava, ale pouze JŘ
o Účelem je zajistit efektivní prosazování stranických zájmů při rozhodování v komorách
o Jedna politická strana může vytvořit jen jeden klub, k ustavení klubu je potřeba alespoň 3 poslanců nebo 5 senátorů
zvolených na kandidátce téže politické strany
o Výhody členství v klubu
 Kluby mají nárok na poměrné zastoupení v orgánech komory
 Předseda klubu může vystoupit na schůzi PS kdykoliv o to požádá
 PS poskytuje ze svého rozpočtu příspěvky na fungování klubů podle počtu jejích členů, příspěvek pro vládní
kluby se násobí koeficientem 1,3
 Kluby mohou užívat místnosti v prostorách komory
o Člen komory může z klubu vystoupit a být nezařazený, vstoupit do jiného klubu nebo vytvořit nový klub. Takto
vytvořený klub však nepožívá všechny výhody uvedené výše – např. nemá nárok na zastoupení v orgánech komory,
poslanecký klub nemá nárok na příspěvky z rozpočtu PS a k ustanovení takovéhoto nového poslaneckého klubu je třeba
10 poslanců

 Poslancům a senátorům náleží podle zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci
a některých státních orgánů a soudců plat, náhrady výdajů (za dopravu, za administrativní práce), naturální plnění nebo jeho
náhrady (ubytování v místě výkonu funkce, užívání kanceláře, telefonu) a odchodné
 Inkompatibilita funkcí členů komor
o Upravuje Ústava a zákon o střetu zájmů a slouží k oddělení jednotlivých složek moci
o S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon funkce
 Prezidenta republiky, soudce
 funkce vykonávaná v pracovním vztahu nebo služebním poměru k ministerstvu nebo jinému správnímu úřadu,
ke státnímu zastupitelství nebo soudu
 Funkce v bezpečnostních sborech a ozbrojených silách
 Funkce v NKÚ, Kanceláři prezidenta republiky, kanceláři komor Parlamentu, Úřadu vlády ČR, státních
fondech a Kanceláři Veřejného ochránce práv

 Střet zájmů poslanců a senátorů

55
 o Upravuje zákon o střetu zájmů (novela 2017 – „lex Babiš“) a slouží k tomu, aby veřejní funkcionáři nezneužívali svého
výjimečného postavení pro soukromý zájem, ať už svůj, nebo někoho dalšího
o Člen Parlamentu (obecně veřejný funkcionář) musí vykonávat svou funkci tak, aby nedocházelo ke střetu mezi jeho
osobními zájmy a zájmy, které je povinen z titulu své funkce prosazovat a hájit
o Nesmí využívat své postavení k získání majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhod pro sebe nebo jinou osobu,
nesmí se odvolávat na svou funkci v případech, které souvisejí s jeho osobními zájmy, nesmí dát za úplatu nebo jinou
výhodu ke komerčním reklamním účelům svolení k uvedení svého jména nebo svého vyobrazení ve spojení
s vykonávanou funkcí
o Kontrola je prováděna prostřednictvím čestných prohlášení – Veřejný funkcionář podává oznámení o
 a) osobním zájmu (toto oznámení podává funkcionář ústně v průběhu jednání, ostatní se dávají formou
čestného prohlášení do registru oznámení)
 b) jiných vykonávaných činnostech
 c) majetku, který vlastní ke dni předcházejícímu dni zahájení výkonu funkce, a majetku nabytém v průběhu
výkonu funkce
 d) příjmech a závazcích
o registr oznámení o činnostech, oznámení o majetku a oznámení o příjmech a závazcích – vede ho Ministerstvo
spravedlnosti
 Každý má právo bezplatně nahlížet prostřednictvím veřejné datové sítě v rozsahu stanoveném tímto zákonem
do registru oznámení. Oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 (sem patří i poslanec a senátor)
jsou dostupná bez předchozí žádosti. Do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 2 je možné
nahlížet na základě žádosti.
 veřejný funkcionář: zákonodárci, členové vlády, náměstci členů vlády, VOP, starostové, členové zastupitelstev
krajů a obcí, vedoucí úřadů veřejné správy (ČNB, NKÚ), vyšší řídící úředníci státní správy a samosprávy, nově
soudci (registr oznámení neveřejný, vede ho Nejvyšší soud) a státní zástupci, příslušníci bezpečnostních sborů,
…
o Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 (sem patří i poslanec a senátor) nesmí být provozovatelem rozhlasového nebo
televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické
osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku.
o O porušení povinností rozhodují obecní úřady v přestupkovém řízení, sankcí je pokuta

Záruky výkonu mandátu poslance a senátora

 Aby byl Parlament za všech okolností nezávislý a měl možnost se bez překážek sejít a jednat, požívají jeho členové určitá
speciální práva – nejdůležitější je tzv. poslanecká imunita, tedy exempce (vynětí) z obecného právního a sankčního režimu.
Rozlišujeme dvě základní formy
o Imunita hmotněprávní (indemnita)
 Podle čl. 27 (1,2) Ústavy poslance a senátora nelze postihnout za hlasování ve Sněmovně nebo Senátu nebo
jejích orgánech. „(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo
Senátu nebo jejich orgánech. (2) Za projevy učiněné v PS nebo Senátu nebo jejich orgánech nelze poslance
nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je
členem.“
 Jedná se tedy o hmotněprávní imunitu v trestním právu – trestný čin nemůže být vůbec spáchán
 Projevy učiněné v PS nebo Senátu se rozumí především výroky pronesené na jednání komor nebo jejich
orgánů, písemné projevy učiněné v rámci výkonu funkce člena komory (např. písemné interpelace, návrhy
zákonů, podpisy různých listin apod.) a dále pak neverbální projevy jako je vystoupení s transparentem,
oblečení nebo způsob chování
 Indemnita neznamená exempci z občanskoprávní odpovědnosti – poslance nebo senátora tak lze žalovat za
civilní delikty
 podle Preusse rozlišujeme 3 stupně imunity, přičemž odst. 1 je prvním stupněm, odst. 2. je druhým stupněm,
odst. 4 je třetím stupněm
o Imunita procesněprávní
 Podle čl. 27 (4) Ústavy „Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem.
Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.“
 Jedná se tedy o procesněprávní imunitu v trestním právu – trestný čin se sice může stát, ale bez souhlasu
komory, jejímž je členem, nemůže být poslanec nebo senátor stíhán orgány činnými v trestním řízení
 Podklady pro rozhodnutí komory o stíhání poslance nebo senátora připravuje mandátový a imunitní výbor,
odepře-li komora souhlas, lze poslance či senátora stíhat až po skončení trvání mandátu (do roku 2013 bylo
v případě, že komora odepřela souhlas, trestní stíhání navždy vyloučeno)

56
 Člen komory má rovněž imunitu ze zadržení
o Podle čl. 27 (5) Ústavy lze poslance nebo senátora zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo
bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory. Nedá-li předseda komory do
24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je orgán povinen ho propustit. Pokud dá předseda souhlas,
postoupí oznámení mandátovému a imunitnímu výboru k projednání a podání zprávy s návrhem komoře, ta pak
definitivně rozhodne o přípustnosti stíhání

 Člen komory nemá odpovědnost za přestupky

o Podle čl. 27 (3) Ústavy podléhá poslanec nebo senátor odpovědnosti za přestupky pouze disciplinární pravomoci komory,
jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak – takový zákon opravdu byl přijat (jedná se o zákon novelizující zákon o
přestupcích) a ten stanovuje, že poslanec či senátor si při spáchání přestupku může vybrat ze dvou možností – buď se
podrobí standardnímu přestupkovému řízení, nebo se podrobí disciplinárnímu řízení v rámci komory, jejímž je členem
 Člen komory má rovněž právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem mandátu
 Disciplinární řízení (projevy, přestupky) je upraveno v JŘ, vede jej mandátový a imunitní výbor, z vlastní iniciativy, iniciativy
předsedy komory, z iniciativy uraženého aj., lze se odvolat ke komoře, sankce jsou
o Za projevy: povinnost omluvit se, pokuta až do výše měsíčního platu
o Za přestupky: napomenutí, pokuta do výše stanovené zákonem

3018/14 – výkladu indemnity členů parlamentu – ZAMÍTNUTO

- Ústavní soud v uvedené věci řešil ústavní stížnost podanou bývalým poslancem za Věci veřejné Otto Chaloupkou. Ten se bránil proti rozhodnutí Nejvyššího
soudu, podle něhož nenávistné výroky zveřejněné poslancem na sociální síti Facebook nebylo možno chránit jako trestně nestíhatelné projevy učiněné v
Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech (čl. 27 odst. 2 Ústavy ČR). V ústavní stížnosti poslanec argumentoval tak, že své výroky, které je
třeba považovat za písemný projev, nahrál na sociální síť v prostoru Poslanecké sněmovny a jejich uvedení přitom souviselo s problematikou, které se jako
poslanec věnoval. Poukazoval zároveň na judikaturu Nejvyššího soudu, která v minulosti dovodila, že „za projev učiněný v poslanecké sněmovně je nutno
pokládat jednání poslance v souvislosti s politickou činností,“ přičemž „projevem se rozumí nejen výroky, ale i gesta, písemná podání, návrhy a jiné projevy
vůle.“
- Ústavní soud stížnost Otto Chaloupky zamítl. Důležitější však je, že se obecněji vyjádřil k rozsahu indemnity.
- Indemnita (i imunita) členů parlamentu má podle Ústavního soudu dvě funkce: „zajišťuje akceschopnost parlamentu a zaručuje jeho členům možnost
svobodně vyjádřit svůj názor“. Náleží přitom parlamentu jako celku a zprostředkovaně chrání jeho členy, nejde o nějaké osobní privilegium poslanců a
senátorů. Proto se také indemnita nemůže vztahovat na soukromé projevy členů parlamentu. Zároveň je třeba ji vykládat s přihlédnutím ke skutečnosti, že
jde o výjimku ze zásady rovnosti před zákonem.
- S ohledem na to Ústavní soud formuloval následující pravidla:
o 1) Projevem je „sdělení informace nebo vyjádření názoru slovem, písmem, obrazem či jiným způsobem.“ Nikoliv tedy jakékoliv jednání,
projev vůle. Projevem proto není například „uzavření smlouvy mezi dvěma fyzickými osobami, fyzický útok… uvedení falešných údajů v
souvislosti s poslaneckými náhradami… nabídnutí úplatku, pasivní přijetí úplatku či vzdání se mandátu, ani krádež notebooku či zastřelení
protivníka“ (Ústavní soud se tak zjevně odmítavě vymezil k předchozím judikátům Nejvyššího soudu).
o 2) Projev musí být učiněn na chráněném fóru: ve Sněmovně/Senátu/jejich orgánech. Účelem indemnity je ochrana fóra, nikoliv místa. Z toho
plyne, že ochrana by se uplatnila, i pokud by komora zasedala mimo své sídlo. A naopak: „nevztahuje se například na projevy v kuloárech,
restauracích či soukromých rozhovorech, na volebních schůzích či poté, co jednání komor skončilo, i kdyby tyto projevy byly učiněny v budově
jedné z komor Parlamentu.“
o 3) Projev musí přímo směřovat alespoň vůči jednomu poslanci či senátorovi či osobě oprávněné účastnit se parlamentního jednání,
nesmí tedy směřovat výhradně navenek, jak je tomu například při zveřejňování textů či třeba při poskytování televizních rozhovorů z prostoru
Sněmovny. Chráněna totiž má být parlamentní debata a tvorba vůle parlamentu.
o 4) výslovně to není řečeno, ale projev musí souviset s výkonem mandátu
- Výklad formulovaný Ústavním soudem zužuje interpretaci podanou v minulosti Nejvyšším soudem – na niž se vázalo (snad přehnané) podezření, že by jako
projev mohla chránit třeba i fyzickou likvidaci politického oponenta na půdě Poslanecké sněmovny (dotaženo ad absurdum)
- imunita míří ke specifické podobě ochrany svobody projevu, zajišťující v parlamentu maximálně svobodnou debatu, výměnu názorů, jejím účelem zřejmě
nemá být široká ochrana jakéhokoli politického jednání před zásahy orgánů činných v trestním řízení, k tomu totiž slouží spíše institut imunity poslanců a
senátorů
- proti rozšiřování imunity a priori mluví silný argument rovnosti před zákonem
- primárním úkolem imunity je ochránit, aby komora jako taková vůbec byla funkční
- imunita je zásahem do rovnosti lidí, proto musí být odůvodněná – je odůvodněná tím, aby demokratický právní systém fungoval

- (Hřebejk) zákonodárné moci jsem začal obecně s principem dělby moci, parlamentní demokracií a zakotvením v ústavě.
Více jsme potom rozebírali jednotlivé komory, AVP a PVP, hlasovací většiny, pravomoci, výbory apod. Hřebejk se u 5%
klauzule zeptal, zda máme i nějakou jinou hranici, chvilku mi trvalo, než mi to došlo, ale nakonec dobrý, šlo o 10% a dál u
koalic :)

57
 - doc. Hoffmanová Paní docentka je nesmírně milá (jediná přívětivá tvář v mé komisi - Říha, Sládeček). Začala jsem Ústavou,
parlamentární demokracií, rozdělením komor (APV) atd. doptala se jen na rovnoprávné postavení komor a na to jaké MS
jsou v článku 49.

8. Legislativní proces v ČR, publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR

 Legislativní proces je Ústavou a zákony stanovený proces tvorby zákonů (vč. ÚZ); v širším smyslu proces tvorby práva, tedy i
dalších právních předpisů

Zákonná úprava legislativního procesu

 ÚZ neumožňují, aby předpisy se silou zákonů vydávala vláda nebo prezident ani za mimořádné situace
 Některou problematiku lze upravit pouze (ústavním) zákonem – výhrada (ústavního) zákona
o ÚZ lze upravit to, co je vyhrazeno zákonům, nikoli naopak
 Jen zákony jsou celostátními předpisy, díky nim může být prosazena moc na území státu a jen Parlament může stanovit, které MS
mohou být pro ČR bezprostředně závazné

 Právní předpisy v ČR (seřazené vzestupně podle právní síly)

58
 Ústava, Listina a další ÚZ

MS ve smyslu čl. 10 Ústavy (mají aplikační přednost před zákonem)

Zákony, zákonná opatření Senátu, nálezy ÚS, jimiž ÚS provádí abstraktní kontrolu
ústavnosti, a dekrety prezidenta republiky z let 1940 - 1945

Nařízení vlády, rozhodnutí prezidenta republiky obecně normativní povahy, nařízení

ministerstev a jiných ústředních správních úřadů

Vyhlášky a nařízení zastupitelstev obcí, měst a krajů

 Legislativní proces upravují

o Ústava (hlava druhá – moc zákonodárná)
o ÚZ o bezpečnosti ČR (pro mimořádné situace)
o JŘ PS a JŘ Senátu
o Zákon o krajích a zákon o hl. m. Praze (upravuje zákonodárnou iniciativu zastupitelstev vyšších územních
samosprávných celků)
o Zákon o rozpočtových pravidlech ČR
o Zákon o ÚS
o
 Zákonodárného procesu se účastní
o Parlament
 Zákonodárná moc v ČR náleží Parlamentu
 Senát má právo v době, kdy je PS rozpuštěna, vydávat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a
jinak by vyžadovaly přijetí zákona
 Zákonodárnou iniciativu má poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda, zastupitelstvo vyššího územního
samosprávného celku
o Vláda
 Náleží jí zákonodárná iniciativa
 Podává návrh zákona o státní rozpočtu
 Navrhuje Senátu vydání zákonných opatření
o Prezident
 Má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou ÚZ (právo suspenzivního veta), s odůvodněním do 15 dnů
ode dne postoupení
 Podepisuje zákony
o Lid
 ÚZ může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo – vč. zákonodárné moci

Fáze legislativního procesu obecně

Zákonodárná iniciativa
 Právo podat návrh zákona a zároveň povinnost zákonodárného sboru se tímto návrhem zabývat
 V praxi je většina návrhů vládních
 Návrh se podává předsedovi PS
 Pokud má být k zákonu vydán také prováděcí předpis, může si organizační výbor vyžádat od navrhovatele také návrh tohoto
prováděcího předpisu, obligatorně pak má-li nabýt účinnosti se zákonem
 Návrh lze vzít zpět do zahájení rozpravy ve třetím čtení, poté jen se souhlasem PS

 Návrh
o Je písemný, přesné znění toho, na čem se má Parlament usnést
o Je v paragrafovém znění (ÚZ jsou členěny na články), obsahuje normativní věty, má správné členění
o K návrhu je přiložena důvodová zpráva obsahující
59
  Obecnou část
 Obsahuje hodnocení platného právního stavu, vysvětlení, proč je nutná úprava nová, předpokládaný
hospodářský a finanční dopad, zhodnocení souladu s ústavním pořádkem a MS ve smyslu čl. 10
Ústavy
 Zvláštní část
 Obsahuje odůvodnění jednotlivých ustanovení

 Je-li navrhovatelem Senát, musí být tento návrh návrhu zákona v Senátu projednán a přijat předtím, než může být jako návrh
zákona podán v PS
o Iniciátorem může být senátor, skupina senátorů, výbor, komise
o Návrh musí mít náležitosti řádného návrhu zákona
o Předkládá se předsedovi Senátu, který ho postoupí organizačnímu výboru, rozešle senátorům a klubům a na doporučení
organizačního výboru zařadí návrh na pořad schůze Senátu
o Pokud schválen, předseda Senátu postoupí návrh předsedovi PS

 Je-li navrhovatelem vláda, řídí se Legislativními pravidly vlády

o Návrhy zákonů podávají jednotlivá ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy
o Nejprve se vypracuje věcný záměr zákona, který projedná vláda, a který obsahuje analýzu RIA
 RIA je Regulatory Impact Assessment, tedy Hodnocení dopadů regulace
 Zahrnuje soustavu analytických metod směřujících k hodnocení očekávaných dopadů navrhovaných politik a
právních předpisů
o Na ministerstvech a v orgánech, jichž se úprava týká, následně probíhá připomínkové řízení, v jehož rámci se
ministerstva k návrhu zákona vyjadřují
o Po skončení připomínkového řízení vláda hlasuje, jestli na základě věcného záměru nechá vypracovat návrh zákona
 Ten má náležitosti dle JŘ PS a Legislativních pravidel vlády
 Dochází-li k transpozici evropských směrnic, je nutné připomínkové řízení a konzultace s výborem pro
evropské záležitosti PS
 Pokud vláda návrh zákona schválí, pošle ho předsedovi PS

Projednání Parlamentem
 Úprava není shodná pro všechny typy zákonů, resp. mimořádné stavy, viz níže v části Druhy legislativních procesů

Podepsání prezidentem republiky

 Dle čl. 62 Ústavy podepisuje zákony a má právo veta (bez kontrasignace)
 Pokud prošel zákon celým legislativním procesem v Parlamentu, je přijat a následuje podpis předsedy PS, který jej postoupí
prezidentovi – ten jej může podepsat, a následně je zákon vyhlášen, nebo s odůvodněním do 15 dnů vrátit (kromě ÚZ a zákonů
přijatých ve zkráceném jednání dle ÚZ o bezpečnosti ČR)
 Stanovisko prezidenta se rozešle poslancům, předseda PS je povinen vrácený zákon předložit PS ke hlasování na nejbližší schůzi,
nejdříve 10 dní od doručení, již nelze podávat pozměňovací návrhy
 K přehlasování veta je třeba 1/2 všech poslanců, pokud PS prezidenta přehlasuje, zákon se vyhlásí a prezident jej nepodepisuje

Vyhlášení
 K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen ve Sbírce zákonů. Po uplynutí legisvakanční lhůty nabývá zákon účinnosti a
upravuje práva a povinnosti svých adresátů
 účinnost může nabýt nejdřív ve dni publikace, pokud to je v zákoně uvedené, jinak legisvakanční lhůta 15 dní

Běžný legislativní proces

 Projednání v PS
o Návrh zákona může být vládní nebo poslanecký, senátní, návrh zastupitelstva – k těm vláda vypracuje do 30 dnů
stanovisko
o Návrh se podává předsedovi PS, který ho postoupí organizačnímu výboru a rozešle poslancům a klubům
o Poté, co má předseda PS k dispozici stanovisko vlády (do 30 dnů, jinak se bere, jako by se vyjádřila) k nevládnímu
návrhu (a u vládních po jejich obdržení), projedná došlý návrh organizační výbor, který doporučí předsedovi PS zařadit
na pořad schůze první čtení tohoto návrhu a doporučí, který výbor má být garanční, případně kterému dalšímu výboru
má být návrh přikázán, a doporučí zpravodaje pro první čtení
o Návrh zákona a stanovisko musí být poslancům doručeno minimálně 10 dní před prvním čtením

60
 o Jednací dny jsou středa a pátek od 9 do 14 hodin, pokud se PS nerozhodne jinak

 První čtení v PS – obecná rozprava

o Rozhoduje se, zda je návrh jako celek způsobilý k projednání
o Návrh uvede navrhovatel, poté vystoupí zpravodaj (toho určí organizační výbor nebo předseda PS)
o Koná se obecná rozprava o potřebě zákona, podávají se procedurální návrhy
o První čtení končí
 Vrácením navrhovateli k dopracování
 Zamítnutím
 Hlasováním přikázáno k projednání (garančnímu) výboru

 První projednání v garančním výboru PS

o Po přikázání garančnímu výboru již nelze návrh zákona vrátit navrhovateli k dopracování
o Lhůta k projednání garančním výborem je 60 dnů
 Lze prodloužit maximálně o 20 dnů (o více jen se souhlasem navrhovatele), zkrátit o 30, o více než 30
nevznesou-li námitku nejméně 2 poslanecké kluby nebo 50 poslanců
o Po projednání výbor určí zpravodaje, který vypracuje zprávu, na jejímž základě výbor přijme usnesení, kde doporučí
návrh zákona
 Schválit
 Neschválit
 Upravit podle změn nebo doplnění, která přesně formuluje
 1/5 členů výboru může vypracovat oponentní zprávu

 Druhé čtení v PS
o Vlastní projednání návrhu předloženého textu
o Předseda PS zajistí vytištění usnesení výboru, které doručí všem poslancům minimálně 24 hodin před zahájením
druhého čtení – 24 hodin může být v praxi nedostatečný čas pro seznámení se s celým textem zákona
o Návrh uvede navrhovatel, pak vystoupí zpravodajové výborů
o Koná se obecná rozprava, po ní lze vrátit návrh garančnímu výboru k novému projednání
o Po obecné rozpravě se koná podrobná rozprava, kde se předkládají pozměňovací návrhy a návrhy na zamítnutí návrhu
zákona, o kterých se ale hlasuje až ve třetím čtení
o I po podrobné rozpravě lze vrátit garančnímu výboru k novému projednání
o Pro trvání druhého čtení není stanovena žádná lhůta
o Po druhém čtení se vytisknou všechny pozměňovací návrhy a rozešlou se všem poslancům

 Druhé projednání v garančním výboru PS

o Koná se po podrobné rozpravě ve druhém čtení, ale ne nutně (ve druhém čtení může být podán návrh, aby se garanční
výbor návrhem nezabýval nebo může sněmovna přistoupit ke třetímu čtení bez projednání ve výboru, pokud proti tomu
nejsou námitky)
o Garanční výbor načte všechny pozměňovací návrhy a usnesením přijme k jednotlivým pozměňovacím návrhům
stanovisko o doporučení nebo nedoporučení pro účely hlasování ve 3. čtení
o Usnesení garančního výboru musí doručit nejméně 24 hodin před třetím čtením
o 1/5 členů výboru může vypracovat oponentní zprávu

 Třetí čtení v PS
o Koná se nejdříve 14 dní po doručení souhrnu pozměňovacích návrhů poslancům (lze zkrátit na maximálně 7 dní, je-li to
navrženo v rámci podrobné rozpravy v druhém čtení)
o Koná se rozprava, v rámci níž lze navrhnout jen opravu legislativně technických, gramatických, písemných nebo
tiskových chyb, případně navrhnout opakování druhého čtení
o Na závěr PS hlasuje
 Nejdříve o návrzích na zamítnutí návrhu zákona vznesených ve druhém čtení
 Poté o pozměňovacích a jiných návrzích ze druhého čtení
 Poté se PS usnese, zda s návrhem zákona vyslovuje souhlas jako s celkem
 Pokud PS souhlasí, pak ho bez zbytečného odkladu postoupí předseda PS předsedovi Senátu
 Pokud PS nesouhlasí, pak celý legislativní proces končí a je nutné nové podání návrhu

 Projednání v Senátu
61
 o Senát se musí k návrhu zákona usnést nejpozději do 30 dnů od jeho postoupení – nevyjádří-li se, je návrh přijat
o V Senátu probíhá jediné čtení, projednání ve výborech se koná před ním
o Předseda Senátu předá návrh zákona organizačnímu výboru, který ho rozešle senátorům a klubům
o Senát má obecně 5 možností:
 vyjádřit vůli nezabývat se
 schválit návrh
 odmítnout návrh
 vrátit PS s pozměňovacími návrhy
 nedělat vůbec nic

 Projednání ve výboru Senátu

o Organizační výbor do 5 dnů přikáže návrh výborům a doporučí předsedovi Senátu zařazení na pořad schůze, tak aby
byl projednán nejpozději 5 dní před uplynutím 30denní lhůty
o Jednání výboru se účastní navrhovatel a zpravodaj
o Koná se obecná a podrobná rozprava, lze podávat pozměňovací návrhy
o Je možno navrhnout, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat nebo aby byl schválen, zamítnut nebo vrácen
PS s pozměňovacími návrhy
o Po ukončení rozpravy se hlasuje
 Pokud bylo navrženo a přijato nezabývat se návrhem zákona, pak projednání ve výboru končí
 Pokud navrženo a přijato znění návrhu zákona od PS, pak projednání ve výboru končí
 Pokud nebylo navrženo a přijato ani jedno, pak se postupně hlasuje o jednotlivých pozměňovacích návrzích
o Zpravodaj vypracuje zprávu a přehled pozměňovacích návrhů

 Jednání na plenární schůzi Senátu

o Koná se jednání na plenární schůzi Senátu
o Senát může projevit vůli se návrhem zákona nezabývat, pak je návrh zákona přijat
o Pokud se Senát návrhem zabývá, pokračuje se obecnou rozpravou
 Pokud Senát návrh ve znění postoupeném PS schválí, je návrh přijat
 Pokud Senát návrh zamítne, vrací se návrh do PS
o Pokud Senát neučiní ani jedno, koná se podrobná rozprava o pozměňovacích návrzích a návrh se zašle zpět PS

 Vrácení návrhu ze Senátu do PS nebo podpis prezidenta republiky

o Projednání zákona po jeho zamítnutí nebo vrácení Senátem znovu projednává PS
 Zamítnutý návrh předseda PS rovnou předloží PS ke hlasování (nejdříve 10 dní od zamítnutí, přičemž rozprava
je možná, ale nelze podávat pozměňovací návrhy). Nutná je nadpoloviční většina všech poslanců
 Vrácený návrh s pozměňovacími návrhy předseda PS rozešle poslancům (po 10 dnech od doručení usnesení je
o něm možné hlasovat, přičemž rozprava je možná, ale nelze podávat pozměňovací návrhy)
 Nejprve se hlasuje o přijetí návrhu ve znění, v jakém jej vrátil Senát, jako o celku – k přijetí stačí
nadpoloviční většina přítomných
 Pokud PS návrh ve znění, v jakém jej vrátil Senát, nepřijme, pak se hlasuje o znění, v jakém jej
schválila PS – k přijetí je třeba nadpoloviční většina všech poslanců
o Prezident republiky může návrh zákona podepsat nebo ho do 15 dnů od obdržení vrátit PS k projednání
 Veto musí přehlasovat nadpoloviční většina všech poslanců
 Pokud PS prezidenta přehlasuje, pak už prezident zákon nepodepisuje – podepsat by ho měl, ale vyvinula se
ústavní zvyklost, že pokud s ním nesouhlasí, pak ho nepodepíše (není zde žádná sankce) a přesto se zákon
vyhlásí ve sbírce (nemá absolutní veto)
 Pokud PS prezidenta nepřehlasuje, pak platí ústavní fikce, že zákon nebyl přijat

Legislativní proces s rovnoprávným postavením komor

 Platí pro ÚZ, volební zákon, tzv. stykový zákon, zákon o JŘ Senátu a některé MS, které musí být výslovně schváleny PS i
Senátem
 PS nemůže Senát přehlasovat, Senát nemůže vyjádřit vůli se návrhem nezabývat, a pokud jej zamítne, je zamítnut s  konečnou
platností a projednávání tím končí

 Čl. 39 (4) Ústavy: „K přijetí ÚZ a souhlasu k ratifikaci MS dle čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu 3/5 většiny všech poslanců a 3/5
většiny přítomných senátorů“ – prezident nemůže ÚZ vetovat

62
 Čl. 40 Ústavy: „K přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i  navenek a
zákona o JŘ Senátu je třeba, aby byl schválen PS a Senátem.“ – stačí běžná většina
 Čl. 49 Ústavy: „K ratifikaci mezinárodních smluv upravujících práva a povinnosti osob, spojeneckých, mírových a jiných
politických, z nichž vzniká ČR členství v mezinárodní organizaci, hospodářských, jež jsou všeobecné povahy, o dalších věcech,
jejichž úprava je vyhrazena zákonu, je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.“ – stačí běžná většina

 K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu, souhlasu s vysláním ozbrojených sil, s pobytem ozbrojených sil na území ČR je
třeba nadpoloviční většina všech poslanců a nadpoloviční většina všech senátorů, ale Senát je zde možné přehlasovat, jde tedy
jinak o běžný legislativní proces

Legislativní proces v jediné komoře

 Pouze v PS se projednává zákon o státním rozpočtu a zákon o státním závěrečném účtu
o Senát tyto zákony vůbec neprojednává, úprava je v JŘ PS
o Návrh podává pouze vláda nejpozději 3 měsíce před koncem rozpočtového roku (do konce září), návrh se musí
projednat veřejně na schůzi PS
o Návrh vypracovává Ministerstvo financí v součinnosti se správci jednotlivých kapitol, územními samosprávnými celky a
státními fondy
o Předseda PS přikáže návrh rozpočtovému výboru, následuje projednání ve 3 čteních
o První čtení – obecná rozprava
 Vystoupí zpravodaj
 Řeší se pouze základní údaje (výše příjmů, výdajů, výše schodku (rozdíl mezi příjmy a výdaji) státního
rozpočtu a způsob jeho vypořádání, celkový vztah k rozpočtům územních samosprávných celků) – ve 2. čtení
tyto parametry již nelze změnit
 PS návrh
 Schválí a doporučí jednotlivé kapitoly k projednání výborům (musí mít minimálně 30 dní a usnesení
předkládají rozpočtovému výboru)
 Nebo doporučí vládě změny a stanoví termín nového projednání
o Druhé čtení – podrobná rozprava
 Projednává se návrh zákona a usnesení rozpočtového výboru
 Jedná se o přesunech mezi výdaji v rámci kapitol, lze podávat pozměňovací návrhy
o Třetí čtení – hlasování o pozměňovacích návrzích
 Koná se nejdříve 48 hodin po druhém čtení, hlasuje se o pozměňovacích návrzích
 Poté se hlasuje o přijetí státního rozpočtu jako celku
o Po přijetí se návrh zákona posílá prezidentovi, ten může návrh vetovat
o Není-li návrh zákona o státním rozpočtu přijat do konce roku, resp. není platný, vstupuje státní rozpočet do režimu
rozpočtového provizoria
 Hospodaření státu se řídí loňským státním rozpočtem, přičemž z celého státního rozpočtu se uvolňuje každý
měsíc 1/12
 Rozpočtové provizorium má negativní dopad na důvěru ve vládu i na ekonomiku
 ČR určitou dobu hospodařila v rámci rozpočtového provizoria v letech 1999 a 2000

 Pouze v Senátu se přijímají zákonná opatření Senátu

o Dojde-li podle čl. 33 (1) Ústavy k rozpuštění PS, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které
 Nesnesou odkladu
 Vyžadovaly by jinak přijetí zákona
o Výsledkem není zákon, ani po schválení se nestává zákonem – má ale stejnou právní sílu a je možno jej měnit,
doplňovat a rušit zákonem
o Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda
o Senátu nepřísluší přijímat zákonná opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního
zákona a MS podle čl. 10 Ústavy
o Předseda Senátu postoupí návrh organizačnímu výboru, ten přikáže návrh výborům a určí lhůtu k projednání – při
projednávání ve výborech lze podávat návrhy na zamítnutí, vrácení, schválení nebo pozměňovací návrhy
o Návrh je následně rozeslán senátorům a klubům a zařazen na pořad schůze, která se koná do 5 dnů od uplynutí lhůty pro
projednání ve výboru
o Na plenární schůzi se koná obecná rozprava, na které lze podávat návrhy na zamítnutí, vrácení nebo schválení
o Podrobná rozprava se koná nejdříve po 24 hodinách od obecné rozpravy, lze podávat pozměňovací návrhy, a hlasovat
o nich, poté se hlasuje o zákonném opatření jako celku
63
 o Zákonné opatření podepisuje předseda Senátu, který postoupí k podpisu prezidentovi – ten nemůže uplatnit právo veta,
podepisuje i předseda vlády, zákonné opatření je publikováno ve Sb.
o Podmínka platnosti je ratihabice na první schůzi PS
 Pokud PS přijme usnesení o neschválení nebo zákonné opatření neprojedná, pak zákonné opatření pozbývá
platnost od nyní – ex nunc

Zvláštní procedury přijetí zákona

 Zkrácené jednání o návrzích zákonů po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu
o Upravuje ÚZ o bezpečnosti ČR a JŘ PS
o V této době nelze přijímat ÚZ a prezident nemá právo veta
o ve zkráceném jednání se rozhoduje také o samotném vyhlášení válečného stavu a dalších věcech:

o Stav ohrožení státu a válečný stav

 Vyhlašuje Parlament na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost nebo
demokratické zásady státu
 S návrhem musí vyslovit souhlas nadpoloviční většina všech poslanců i senátorů
 Vláda může ve stavu ohrožení státu nebo válečného stavu požadovat projednání jakéhokoliv vládního návrhu
zákona (kromě ústavních zákonů) ve zkráceném čtení
 O přijetí nebo zamítnutí takového návrhu se PS musí usnést do 72 hodin od jeho podání (předseda PS
neprodleně přikáže návrh výboru, který má nepřekročitelnou lhůtu k podání stanoviska), předseda následně
k projednání neprodleně svolá schůzi PS
 Ustanovení o 1. čtení a ustanovení o jednotlivých lhůtách se nepoužijí
 Senát se musí k návrhu usnést do 24 hodin od jeho postoupení (přičemž může návrh schválit, vyjádřit vůli se
jím nezabývat, zamítnout návrh nebo jej vrátit s pozměňovacími návrhy – PS pak může Senát přehlasovat
stejně jako v běžném legislativním procesu)
 Prezident návrh nemůže vetovat

 Procedura schválení zákona v prvním čtení

o Upravuje JŘ PS
o Používá se v případech přijímání zákonů, které nejsou kontroverzní, jsou spíše technického, stranických ideologií
prostého rázu
o Nelze takto přijmout ÚZ, zákon o státním rozpočtu ani MS ve smyslu čl. 10 Ústavy
o Návrh zákona lze přijmout již v prvním čtení, bez projednání ve výborech a bez procedury navrhování pozměňovacích
návrhů
o Návrh na aplikaci procedury musí dát předkladatel spolu s návrhem zákona, návrh musí být odůvodněn v důvodové
zprávě
o Zákon v prvním čtení nelze přijmout, pokud vznesou námitku alespoň 2 poslanecké kluby nebo 50 poslanců
o Pokud se PS usnese o hlasování o návrhu po obecné rozpravě v prvním čtení, následuje podrobná rozprava, během které
je možno navrhovat jen technické opravy
o Na závěr prvního čtení se PS usnese, zda s návrhem souhlasí
 Pokud PS s návrhem nesouhlasí, může se PS usnést, že vrátí návrh zákona navrhovateli k dopracování nebo že
jej zamítne. Nerozhodne-li tak, přikáže návrh zákona k projednání garančnímu výboru, popřípadě dalšímu
výboru

 Jednání o návrhu zákona, se kterým spojila vláda žádost o vyslovení důvěry

o Upravuje JŘ PS
o Podle čl. 44 (3) Ústavy je vláda oprávněna žádat, aby PS skončila projednávání vládního návrhu zákona do 3 měsíců od
jeho předložení, pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry
64
 o PS rozhodne o časovém postupu jednání o tomto návrhu zákona na návrh organizačního výboru jednotlivě
o PS určí, kdy dojde k jednotlivým krokům v rámci legislativního procesu, není tedy nutné dodržovat všechny lhůty,
stanovené pro legislativní proces v JŘ PS

 Stav legislativní nouze

o Upravuje JŘ PS
o Jsou-li za mimořádných okolností zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů, bezpečnost
státu nebo státu hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda PS na návrh vlády stav legislativní nouze na
dobu určitou
o Ve stavu legislativní nouze může předseda PS na návrh vlády rozhodnout, že bude předložený vládní návrh projednán ve
zkráceném jednání
 Procedura nemá první čtení, předseda PS přikáže přímo výboru a určí nepřekročitelnou lhůtu, kdy výbor musí
PS předložit své usnesení
 Pokud se výboru nepodaří do vypršení lhůty usnést se, je návrh zařazen na pořad schůze PS a ta rozhodne, zda
stav legislativní nouze trvá
 Pokud zjistí, že podmínky pominuly, stav legislativní nouze zruší
 PS může rozhodnout, že nebude o návrhu zákona jednat ve zkráceném jednání, pokud před jeho projednáváním
usoudí, že podmínky pro zkrácené jednání nejsou dány
 V ostatních případech se ihned koná druhé čtení
 PS může rozhodnout o upuštění od obecné rozpravy ve druhém čtení a řečnickou dobu omezit až na 5 minut,
třetí čtení se může konat hned po druhém čtení
o Obdobně se postupuje, má-li být přijat neprodleně zákon k provedení rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o akcích
k zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti

Zákon o státním rozpočtu z hlediska účasti Senátu v legislativním procesu, Pl. ÚS 21/01 – ZAMÍTNUTO
 Skupina senátorů podala návrh na zrušení zákona č. 217/2000 Sb., jeho části nebo jím provedených změn v zákoně č. 1/1992 Sb. a č. 143/1992 Sb. Napadený
zákon totiž mj. novelizoval zákon o státním rozpočtu, takže Senát se tímto nemohl zabývat, ačkoli návrh obsahoval i novelizace jiných předpisů. Podle čl. 42
(2) Ústavy totiž návrh zákona o státním rozpočtu projednává a usnáší se o něm jen PS, to platí i pro novelizace zákona o státním rozpočtu (argument a maiori ad
minus). Senát se tak návrhem vůbec nezabýval, a tak byl po uplynutí lhůty 30 dnů zákon přijat
 ÚS: Senát byl oprávněn projednávat a schvalovat změnu jiných zákonů než o státním rozpočtu, jinak by totiž mohlo docházet k situaci, že novelizací zákona o
státním rozpočtu by byl Senát z legislativního procesu vyňat, což by neodpovídalo smyslu čl. 42 (2) Ústavy ani podstatě bikameralismu
 V daném případě však došlo k tomu, že jedním zákonem bylo současně novelizováno několik zákonů což je častá praxe a v zásadě ústavně konformní v případě,
že novelizované zákony spolu meritorně souvisí
 „Za nežádoucí jev je nutno označit situaci, kdy jedním zákonem jsou novelizovány zákony vzájemně obsahově nesouvisející, k čemuž dochází např. z důvodu
urychlení legislativní procedury, a to častou formou pozměňovacích návrhů.“ (viz. nález Legislativní přílepky, Pl. ÚS 77/06)
 V případě zákona o státním rozpočtu je jediný možný ústavně konformní postup takový, že je projednáván a schvalován samostatně
 JŘ PS stanoví, že „Součástí zákona o státním rozpočtu nemohou být změny, doplnění nebo zrušení jiných zákonů.“ Z toho ÚS dovozuje, že ani součástí běžného
zákona nemůže být změna, doplnění nebo zrušení zákona o státním rozpočtu. Takový postup pak není v souladu s Ústavou ani se zákonem (JŘ PS)
 Pokud je současně se zákonem o státním rozpočtu projednáván a schvalován jiný zákon, je nutno tuto situaci interpretovat tak, že ač je to v rozporu s JŘ PS,
Senát může projednávat ony běžné zákony a jejich novely
o Pojem zákona o státním rozpočtu je třeba chápat v materiálním smyslu, protože by byl Senát vyloučen z legislativního procesu jen proto, že je zákon
takto nazván
 ÚS dospěl k názoru, že zásah do zákona o státním rozpočtu nebyl zásahem v materiálním smyslu, tudíž návrh zamítl

Postoupení návrhu zákona Poslaneckou sněmovnou Senátu, revokace usnesení PS – zákaz postupu praeter legem, Pl. ÚS 5/02 – VYHOVĚNO
 Skupina senátorů navrhla zrušení novely obchodního zákoníku pro vady v legislativním procesu
o Návrh zákona byl schválen ve znění s pozměňovacím návrhem, později někteří poslanci poukázali na omyl při hlasování. Návrh se tedy nepostoupil
Senátu a na mimořádné schůzi se schvalovací usnesení revokovalo a návrh byl přijat bez pozměňovacího návrhu. Senát však tento návrh nepovažoval
za návrh podle čl. 45 Ústavy, a proto se jím nezabýval. Marně tedy uplynula lhůta pro projednání Senátem a zákon byl vyhlášen
 Podle navrhovatelů šlo o revokaci konečného a meritorního usnesení PS, která je nepřípustná, neboť schvalovací usnesení se stalo „perfektním“ okamžikem
odhlasování, které nebylo bezprostředně zpochybněno. Chce-li Parlament měnit svou vůli, může tak učinit novelizací zákona
 ÚS: Opakované hlasování má dvě podmínky: bezprostředně vznesenou námitku poslance a kladné rozhodnutí PS o ní. Lze je vztáhnout k vadám při
hlasování – tedy k technice hlasování nebo ve zjištění výsledku, nikoli k meritu projednávaného návrhu
 V neposlední řadě ÚS připomíná ustanovení čl. 2 (3) Ústavy, totiž že „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby,
které stanoví zákon.“

Legislativně-technické opravy, Pl. ÚS 23/04 – ZAMÍTNUTO

 ÚS projednával návrh skupiny senátorů na zrušení zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
 Na třetím čtení zákona poslanec Langer přednesl návrh na legislativně-technickou opravu svého pozměňovacího návrhu z předchozího čtení. Vznikl tak nesoulad
mezi zněním schváleným PS a zněním postoupeným Senátu. Předseda Senátu tak návrh vyřadil z pořadu schůze. Nesrovnalosti však nebyly ani po výzvě
odstraněny. PS následně neschválila návrh ve znění pozměňovacích návrhů Senátu a setrvala na původním znění
 ÚS: Legislativně-technická oprava zákona nezměnila návrh obsahově ani právně ve srovnání se zněním, které bylo postoupeno Senátu. Ústavní pravidla
legislativního procesu nebyla dotčena

65
 ÚS také poukázal na neexistenci „stykového zákona“, která předvídá Ústava a který by měl takovouto situaci řešit

Legislativní přílepky, Pl. ÚS 77/06 – VYHOVĚNO

 Skupina senátorů se domáhala zrušení ustanovení zákona, podle nichž měla být zpětně zvýšena náhrada pro klienty zkrachovalých bank
 ÚS se odklonil od obsahu ustanovení, který byl údajně v rozporu s ústavním pořádkem a soustředil se na průběh legislativního procesu, který byl problematický,
neboť dotčená ustanovení nebyla součástí původního návrhu a byla předložena formou pozměňovacího návrhu ve druhém čtení v PS
 ÚS již v předchozím nálezu Pl. ÚS 21/01 označil za nežádoucí jev tzv. legislativní přílepky, tedy situaci, kdy jedním zákonem jsou novelizovány zákony
obsahově nesouvisející, často formou pozměňovacích návrhů, např. z důvodu urychlení legislativního procesu
 Takový postup je v rozporu se základními principy právního státu jako je předvídatelnost, srozumitelnost a vnitřní bezrozpornost zákona
 ÚS v nálezu dále uvedl, že adresáti právních norem mají právo legitimně očekávat, že zákony, které mohou vést k omezení jejich základních práv, byly řádně
projednány a zúčastněným bylo umožněno se s materií seznámit a vést o ní otevřenou diskuzi, ve které je třeba také dát prostor konkurenčním názorům

Legislativní proces ve stavu legislativní nouze, Pl. ÚS 55/10 – VYHOVĚNO

 Skupina poslanců navrhla zrušení zákona č. 347/2010 Sb., kterým byla zavedena některá úsporná opatření, kvůli pochybení, ke kterému došlo při jeho
schvalování
 Navrhovatelé namítali především zneužití stavu legislativní nouze, svolání mimořádné schůze sněmovny a vypuštění obecné rozpravy o návrhu, což
představovalo porušení řady ústavních principů, např. principů demokratického právního státu, volné soutěže stran nebo ochrany menšin
 Stav legislativní nouze je upraven v § 99 (1) JŘ PS. ÚS zdůrazňuje, že pro přijetí zákona ve stavu legislativní nouze musí panovat situace srovnatelná s
mimořádnými stavy, jak jsou vymezeny v ÚZ o bezpečnosti ČR
 Vláda i předsedkyně PS odůvodňují vyhlášení stavu legislativní nouze „hrozbou značných hospodářských škod“
o Dle nich státní rozpočet počítal s tím, že zákony budou přijaty, v případě jejich nepřijetí by došlo k prohloubení deficitu veřejných financí a v důsledku
toho by se zhoršilo postavení ČR na finančních trzích
o Mimořádnost situace spatřují v obstrukcích opozice, která neumožnila jejich urychlené projednání
 ÚS však mimořádnost v postupu opozice nespatřuje – jedná se o uplatnění jejich práva, které svěřuje JŘ PS menšině poslanců k ochraně jejich práv
 Mimořádnost nevidí ani v tom, kdyby došlo k nepřijetí zákona o státním rozpočtu, v takovém případě lze postupovat podle rozpočtového provizoria. ÚS navrhuje
PS, aby zvážila novelizaci svého JŘ s ohledem na problematičnost stavu legislativní nouze
 ÚS rozhodl o zrušení příslušného zákona

PUBLIKACE ZÁKONŮ A JINÝCH PRAMENŮ PRÁVA V ČR

 Filozofické východisko: ČR je právní stát  mezi základní principy patří poznatelnost práva a princip právní jistoty.
Vzhledem k fikci ,,Neznalost zákona neomlouvá“ mají adresáti právních norem znát svá P&P
o Ú čl. 52: (1) ,,K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen“ (2) „Způsob vyhlášení zákona a MS stanoví Z.“
 Bez vyhlášení není ani platnost ani účinnost;
 publikace
o Materiální (uvedení p. předpisu v obecnou známost – v denním tisku, veřejným předčítáním)
o Formální (provedení formálního aktu publikace – ve sbírce zákonů, …)
 Zákon 309/1999 Sb. o Sbírce zákonů a sbírce mezinárodních smluv (účinnost k 1.1.2000,  od 1.1.2022 nový z. 222/2016 Sb.,
zákon o elektronické sbírce zákonů a elektronické legislativě  každá novela musí být zároveň promítnuta do ÚZ
v elektronické podobě, jak vypadal v první verzi schváleného zákona  stát bude zaručovat závaznost těchto textů – nebudou tam
chyby; bude se zaznamenávat úplná časová osa zákona – jeho navrhovatel, legislat. proces, …)

 Sbírka zákonů:
o § 1- ve sbírce zákonů se vyhlašují
 ÚZ
 Zákony
 Zákonná opatření S
 Nařízení vlády
 Vyhlášky (p. předpisy ministerstev a ostatních ústředních správních úřadů)

o § 2 ▪ nálezy ÚS a rozsudky NSS (návrh na zrušení Z./ ustanovení; ústavní žaloba proti prezidentu; návrh
prezidenta na zrušení usnesení podle čl. 66; návrh na posouzení souladu MS s ústavním pořádkem)
– výrok nálezu a část odůvodnění
 sdělení ÚS, jestliže o jejich vyhlášení ÚS rozhodne (má-li právní názor všeobecný význam)
 usnesení PS o zákonném opatření S (nebo sdělení, že se o opatření PS neusnesla)
 rozhodnutí prezidenta republiky (volby, amnestie); oznámení prezidenta o výsledku referenda; usnesení
komor Parlamentu a usnesení vlády (nouzový stav, stav ohrožení státu, válečný stav)
 rozhodnutí předsedy Senátu (není-li obsazena pak předsedy PS) o vyhlášení volby prezidenta
 sdělení ministerstev, jiných ústředních správních úřadů, Státní volební komise nebo ČNB
66
  úplná znění ÚZ a zákonů, zmocňuje-li k vyhlášení jejich úplného znění předsedu vlády ÚZ/Z
 Platnost = den vyhlášení Sb. (den rozeslání částky)
 Účinnost – den, kdy předpis zakládá, mění, ruší právní vztahy; stanovena výslovně / 1. 1. a 1. 7.

 Sbírka mezinárodních smluv:

o 1) platné MS, jimiž je ČR vázána
o 2) oznámení o výpovědi MS (nebo jiných skutečnostech)
o 3) Rozhodnutí přijatá MN orgány a orgány MO, jimiž je ČR vázána
o MS se uveřejňují v rozhodném jazyce pro výklad (autentický jazyk), pokud Čj rozhodný  jen Čj; jinak rozhodný jazyk
(Aj) + překlad  v případě rozdílu mezi autentickým zněním a překladem má přednost autentické znění

 Sb. a Sb. m.s. vydává a „tiskne a distribuuje Ministerstvo vnitra“ (Tiskárna MV, v praxi soukromá firma moraviapress, a.s.)
 Obce mají povinnost umožnit občanům nahlížet do Sb. – v pracovní dny (i Kraje – ale tam i Úřední věstník EU)
 Kraj – Věstník právních předpisů kraje (na krajském úřadu/MV/obecních úřadech; 15 den po vyhlášení účinnost) – vyhlášky a
nařízení
 Obec – Vyvěšení na úřední desce ob. úřadu po dobu 15 dnů, účinnost 15. dnem; obec vede evidenci p. předpisů; „Sbírka
právních předpisů hlavního města Prahy“
 EU – Úřední věstník EU; písemná + elektronická forma; platnost 20. dnů po vyhlášení / výslovně dáno
 ÚS: Sbírka nálezů a usnesení ÚS – všechny nálezy (anonymizované), uveřejňuje se výrok a taková část odůvodnění, ze které
je zřejmé, jaký je právní názor ÚS a jaké důvody k němu vedly (vydávání sbírky řídí předseda ÚS)

 NS: Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek – rozhodnutí + stanoviska vyhodnocující rozhodování obecných soudů, přispívají
k sjednocování soudního rozhodování, ačkoli nejsou pramen p.
 NSS: Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu – po projednání v plénu: rozhodnutí, stanoviska a zásadní usnesení,
rozhodnutí kraj. soudů ve správ. soudnictví, usnesení zvláštního senátu pro rozhodování kompetenčních sporů

 Věstník NKÚ: (nejsou p. předpisy) Kárný řád; Plán kontrolní činnosti; Výroční zpráva; Závěry kontrol
 Věstník ČNB: (nejsou p. předpisy) Publikace opatření a úředních sdělení; Vyhlášky ČNB se publikují v Sb.

Antoš: občas tady řeším přípustnost retroaktivity – nález o stavebním spoření (pravá retroaktivita je nepřípustná, ledaže je tam
ospravedlnění; nepravá retroaktivita je v zásadě přípustná)

Nález o stavebním spoření Pl. ÚS 53/10:

o Nález zrušil balík zákonů měnicích úpravu stavebního spoření. Stalo se tak v prvé řadě pro zneužití institutu legislativní nouze. Otázkou, kterou ÚS
řešil, bylo podle navrhovatelů retroaktivní zdanění státní podpory stavebního spoření za rok 2010 zvláštní sazbou daně z příjmů ve výši 50 %. Zde ÚS
dospěl k závěru o protiústavní pravé retroaktivitě zdanění, a proto tuto úpravu zrušil ke dni vyhlášení nálezu.
o Klíčovou částí nálezu, která vedla k okamžité derogaci části zákona, byl závěr o pravé retroaktivitě zdanění státní podpory vyplácené na účet
spořitelen za rok 2010. Zde se dostal do konfliktu zákaz pravé retroaktivity na straně jedné a velká volnost státu v oblasti daňové, na straně druhé. ÚS
se přes toto dilema přenesl tak, že zdůraznil, že zdanění podpory za rok 2010 bylo materiálně v podstatě nikoliv zdaněním, ale retroaktivním snížením
státní podpory. Právní závěr, že předmětná daň je nikoliv daní, ale změnou právního nároku, byl pak pro ÚS klíčovým pro dovození pravé
retroaktivity.

-(Hřebejk) začal jsem vykládat obyčejný (ne mimořádný) režim a čekal jsem zákeřnosti, ale chtěl jen základní věci (jako ve vypsaných
otázkách).
-(Antoš) jak probíhá běžný, postavení prezidenta, jaké se schvalují jen v jedné komoře atd.judikaturu už po mně ani nechtěl.
-(Janstová) Co jsou legislativní pravidla vlády (usnesení vlády, interní normativní instrukce, stanovuje požadavky na obsah a formu
návrhu zákonů); co dělá s návrhem zákonu Senát? co se stane, když vůbec nic neudělá (fikce, že marným uplynutím lhůty 30 dnů
je zákon schválen); je k něčemu podpis prezidenta? (ne)
-(Jirásková) Vytáhl jsem si publikaci pr. předpisů (myslím, že ona napsala tomu se věnující část Pavlíčka, kterou jsem btw jako jednu z
mála četl): vymezení návaznosti s pr. Principy a ústavními základy (právní jistota, možnost seznámit se s právem,…), řekl jí i ty
velké důležitosti, co tam píše (sankcionování, promulgace, publikace) a šel na platnou úpravu – co se tam tak přibližně zveřejňuje
a že cca 2020 bude účinný nový zákon, který zavádí plnou elektronizaci (závaznost). Na to se mě zeptala, že chce slyšel celý § 1
účinného zákona…a od tý doby to nebyla hodná pani.
-Legislativní proces – prameny (Ú, zákon o sbírce Z a MS, JŘPS, JŘS + nový stykový z.), subjekty (PS – sama jen rozpočet státu, S –
ZOS na návrh vlády, prezident suspenzivní veto, navrhovatelé zákona, že někdy nelze S přehlasovat (ÚZ, MS,
volební/stykový/JŘS). jak může reagovat senát? (do 30 dnů se neusnese = fikce přijetí, rozhodnutí, že se nebude zabývat
(„usnesením“) a pak zamítnout/změnit – a co pak když se to vrátí do PS -> musí rozhodnout většina všech, takže 101, normálně
67
stačí prostá většina Kdo podepisuje – předseda vlády, prezident, předseda PS. je to upraveno, kdo podepisuje JŘPS. podpisy
nejsou povinné – prezident nesouhlasí a je přehlasován PS. prostřednictvím JŘP po vrácení a přehlasování už se znova nedává
prezidentovi ale rovnou postupuje bez něj.

68
 9. Prezident republiky

- pořád jsme parlamentní demokracie (tak byla napsána i ústava), ale s poměrně silným postavením prezidenta
- prezident republiky je reprezentant moci výkonné – hlava 3 Ústavy, ale nemají rádi, když takhle někdo u zkoušky odpovídá –
ve skutečnosti je postavení prezidenta složitější: je hlavou státu, Ústava řadí prezidenta do moci výkonné, ale zároveň je
potřeba vnímat prezidenta spíše jako nezávislý orgán, který stojí mimo dělbu moci, který funguje jako symbol, čtvrtá
moc, která moderuje některé konkrétní otázky

Právní úprava
 Hlava třetí Ústavy – moc výkonná
 Zákon o volbě prezidenta republiky
 JŘ PS a JŘ Senátu
 ÚZ o bezpečnosti ČR
 Zákon o Kanceláři prezidenta republiky
 Zákon o platu ústavních činitelů
 Tradice a obyčeje (právo prezidenta být mezi státními činiteli uváděn na prvním místě, držitel klíčů od korunovačních klenotů),
hodnoty a principy (vyjádřeny v Ústavě a Listině)
 Normy MPV
o Rovnost hlav států
o Dle Vídeňské úmluvy o smluvním právu se prezident republiky z titulu své funkce považuje za zástupce svého státu bez
předložení plné moci

Postavení a charakteristika funkce prezidenta republiky

 Čl. 54 (1) Ústavy: „Prezident republiky je hlavou státu.“
 V Ústavě je prezident republiky sice uveden v hlavě třetí – moc výkonná na prvním místě, ale nestojí v čele moci výkonné (a
contrario čl. 67 (1) Ústavy: „Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.“), reálný podíl na moci výkonné je omezený – zařazení
prezidenta do moci výkonné vychází z tradice Ústavy 1920

 Prezident republiky vykonává z historických důvodů některé funkce panovníka (prerogativy)

o Ústavní pravomoci – uděluje úřady, milosti, rozpouští PS
o Na základě Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích prezidentu republiky náleží právo pocty, právo užívat státní
vlajku a státní znak, právo na zvláštní ochranu
o Ceremoniální práva – má je prezident, nikoli ti, kdo jej zastupují ve smyslu čl. 66 Ústavy

 funkční období trvá 5 let (max. dvakrát za sebou), počítá se ode dne složení slibu
 volební období prezidenta republiky končí v den, který se označením dne a měsíce shoduje s označením dne a měsíce jeho slibu;
volební období končí ve 24.00 hodin (není tedy rozhodující, v kolik hodin byl složen slib) a pokud nový prezident dosud nesložil
slib, aplikuje se čl. 66 Ústavy

 Charakteristická je neodpovědnost z výkonu jeho funkce a imunita (viz kapitola 17.3. Imunita prezidenta republiky)
o typy právní odpovědnosti – čl. 65:
 trestní odpovědnost: prezident republiky nemůže být stíhán po dobu výkonu jeho funkce (dřív to bylo
vyloučeno úplně, dnes omezeno výkonem mandátu)
 ústavněprávní odpovědnost:
 1. velezrada (extrémní jednání) – posuzuje Ústavní soud, návrh podává Senát (3/5 přítomých)
se souhlasem PS (3/5 všech)
 2. hrubé porušení ústavního pořádku (např. když prezident republiky nemá lhůtu a nejedná
bezodkladně)
 civilní odpovědnost: měl by jí mít, ale zatím není vyjasněno – přispěje možná kauza Peroutka

69
 Prezident republiky nemá zástupce, čl. 66 Ústavy upravuje situace, kdy není funkce prezidenta republiky obsazená – na koho
přecházejí pravomoci
o Uvolní-li se úřad prezidenta a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident
republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom PS a Senát
 Přísluší výkon funkcí podle čl. 63 (1) písm. a) až e) a h) až k) a čl. 63 (2) předsedovi vlády
 1a) zastupuje stát navenek
 1b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na
vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy
 1c) je vrchním velitelem ozbrojených sil
 1d) přijímá vedoucí zastupitelských misí
 1e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí
 1h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán
 1i) jmenuje soudce
 1j) nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo
 1k) má právo udělovat amnestii
 (2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně
uvedeny, stanoví-li tak zákon
→ NE tedy – vyhlašovat volby do PS/S a povyšovat a jmenovat generály

 Předsedovi PS přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky výkon
funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a) až e) a k) a dále čl. 63 (1) písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do
Senátu
 a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá
její demisi
 b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny
 c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu
 d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do
jmenování nové vlády
 e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy
 k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky
 63 (1) písm. f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu
→ NE tedy např. – před./místopřed. NS, suspenzivní právo veta, podepisovat zákony,
milosti, prezd./viceprez. NKÚ

 Uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je PS rozpuštěna, přísluší výkon těchto (= těch předsedy PS)
funkcí předsedovi Senátu, kterému též přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce
prezidenta republiky, výkon funkce prezidenta republiky podle čl. 63 (1) písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do
PS
 63 (1) písm. f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu
 tj. pokud se pouze uvolní úřad prezidenta, ale PS funguje normálně, předseda PS vyhlašuje volby do
Senátu a předseda Senátu vyhlašuje volby do PS
 pokud se uvolní úřad prezidenta a navíc je zároveň rozpuštěná PS, dělá předseda Senátu vše, co by
jinak dělal předseda PS – tj. dělá všechno z předchozího bodu a vyhlašuje volby do obou komor

o příklad situace: když není prezident v úřadu a nedaří se na 3. pokus sestavit vládu
 Antoš: prezident není ve funkci, takže pravomoci přechází na předsedu PS, ten přijme demisi podle písm. a),
pověří ji prozatímním výkonem funkcí podle písm. d) a rozpustí PS podle písm. c) nebo pověří sestavením
vlády někoho jiného (??); volby do PS vypisuje předseda Senátu

o Prerogativní pravomoci prezidenta republiky přecházejí nejčastěji na předsedu vlády (protože vláda vždy existuje)
o Za Československé socialistické republiky bylo přijato obdobné ustanovení – tzv. Lex Svoboda (Nemůže-li president
Československé socialistické republiky vykonávat svůj úřad delší dobu než 1 rok, Federální shromáždění může zvolit
nového presidenta Československé socialistické republiky na nové funkční období.)
 To řešilo situaci, kdy nemocný prezident Ludvík Svoboda nebyl schopen od dubna 1974 vykonávat
prezidentskou funkci, ale zároveň odmítal abdikovat

70
  Proto byla v roce 1975 přijata novela ÚZ o československé federaci na základě které byl prezident Svoboda
následující den zbaven funkce a prezidentem se stal Gustáv Husák, který tuto funkci vykonával až do roku
1989
 Volba prezidenta republiky je popsána v kapitole Volba prezidenta republiky

Sídlo a kancelář prezidenta republiky, jeho ochrana a plat

 Kancelář prezidenta republiky je rozpočtová organizace, ve státním rozpočtu má samostatnou kapitolu
o Obstarává záležitosti potřebné pro výkon pravomocí, protokolárních povinností a veřejné činnosti
o Ze svého rozpočtu vyplácí rentu a paušální náhradu bývalému prezidentovi a zajišťuje mu vozidlo s řidičem
o Upravuje Zákon o Kanceláři prezidenta republiky

 Ochrana
o Útvar pro ochranu prezidenta České republiky – speciální útvar Policie ČR
 Zajišťuje osobní a bezpečnostní ochranu prezidenta i jeho manželky, přepravu a ochranu sídla prezidenta i míst,
kde prezident pobývá; ochrana je zajišťována i po skončení funkce, tedy doživotně
o Dále existuje Útvar pro ochranu ústavních činitelů (předseda vlády Parlam., ministr financí, zahraničních věcí,
spravedlnosti, vnitra – speciální útvar Policie ČR, který má za úkol ochranu vybraných ústavních činitelů, již jsou
vyjmenováni v nařízení vlády č. 468/2008 Sb. a dalších osob dle mezinárodních dohod (nikoliv prezidenta)
 Hradní stráž
o Součást ozbrojených sil
o Zajišťuje ochranu hlavy státu, vnější ochranu areálu Pražského hradu, vnější ostrahu objektů, které jsou dočasným
sídlem prezidenta a jeho hostů, organizuje vojenské pocty
 Plat
o Upravuje zákon o platu ústavních činitelů
o Prezidentovi náleží plat, naturální plnění a zvláštní víceúčelová paušální náhrada výdajů

PRAVOMOCI PREZIDENTA REPUBLIKY

Čl. 62 Ústavy – pravomoci prezidenta republiky bez kontrasignace

a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi
o může se jednoho dne probudit a říct, že odvolává předsedu vlády? ne, musíme vycházet ze systematického výkladu,
v jiných článcích jsou pro to dané předpoklady
b) svolává zasedání PS
c) rozpouští PS (v případě splnění některé podmínky uvedené v čl. 35 Ústavy)
d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády
e) jmenuje soudce ÚS, jeho předsedu a místopředsedy
f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy NS
g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení
h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního
i) podepisuje zákony
j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta NKÚ (na návrh PS s funkčním obdobím 9 let)
k) jmenuje členy Bankovní rady ČNB (jediná pravomoc prezidenta republiky, která není vázána na činnost jiného orgánu, tady
rozhoduje prezident plně autonomně)
o nejenom členy rady, ale i guvernéra ČNB (považován za člena rady) – nález ÚS

Čl. 63 – pravomoci prezidenta republiky s kontrasignací

(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem
na její jednotlivé členy (což prezident Václav Havel svým rozhodnutím učinil, čímž vzniklo dělení na MS prezidentské,
vládní a rezortní)
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil
d) přijímá vedoucí zastupitelských misí
e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí
f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu
g) jmenuje a povyšuje generály
71
 h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán
i) jmenuje soudce
j) nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo = abolice
k) má právo udělovat amnestii
(2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.
(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím
pověřeného člena vlády.
(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.
(jako celek)

Pravomoci prezidenta republiky vůči Parlamentu

 Vyhlašuje volby do PS a Senátu – s kontrasignací
 Svolává zasedání PS po volbách – bez kontrasignace, nejpozději 30. dnem po volbách, jinak se PS sejde 30. dnem sama
 Rozpouští PS dle čl. 62 Ústavy, za splnění některé podmínky uvedené v čl. 35 Ústavy
o PS může prezident rozpustit pokud
 PS nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh
předsedy PS
 PS se neusnese do 3 měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry
 Zasedání PS bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné (120 dní v roce)
 PS nebyla po dobu delší 3 měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno, a ačkoliv byla v
té době opakovaně svolána ke schůzi
o PS musí prezident rozpustit, navrhne-li mu to PS usnesením, s nímž vyslovila souhlas 3/5 většina všech poslanců
o PS nelze rozpustit 3 měsíce před skončením jejího volebního období

 V legislativním procesu – podepisuje zákony a zákonná opatření Senátu a má pravomoc suspenzivního veta (jen vůči zákonům;
suspenzivní znamená odkladné)
 Má právo účastnit se schůzí obou komor, výborů a komisí
o Povinně se musí účastnit pouze schůze, na které skládá slib
o Může se vyjádřit k politickým otázkám, ve vystoupení není omezen, udělí se mu slovo, kdykoli o to požádá
 Navrhuje dva kandidáty na funkci VOP (další dva navrhuje Senát a VOP volí PS)
 Senát dává souhlas se jmenováním soudců ÚS

Pravomoci prezidenta republiky vůči vládě

 Není v čele vlády
 Jmenuje a odvolává předsedu vlády, na jeho návrh další členy vlády (bez kontrasignace)
o Členy vlády pověřuje řízením ministerstev nebo jiných úřadů na návrh předsedy vlády
 Přijímá demisi předsedy vlády a dalších členů vlády, odvolává vládu a přijímá její demisi
 Přijímá do svých rukou složení slibů členů vlády
 Pověřuje vládu, jejíž demisi přijal, nebo kterou odvolal, vykonáváním prozatímně činností vlády, až do jmenování nové vlády
 Má právo účastnit se schůzí vlády, vyžadovat od ní a od jejích členů zprávy
o Zprávy mají jen informativní charakter, vláda je odpovědná PS
o Prezident si může zvolit, jak chce být informován
 pravomoci k dalším ústředním orgánům (s kontrasignací) – čl. 63 (2) další pravomoci
o na návrh vlády jmenuje/odvolává předsedu Českého statistického úřadu a předsedu Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže
o na návrh Senátu jmenuje/odvolává předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů

Pravomoci prezidenta republiky vůči moci soudní

 Jmenuje soudce ÚS (se souhlasem Senátu, bez kontrasignace) – prezident soudce nemůže odvolat, soudci se mohou vzdát funkce
do rukou prezidenta
 Jmenuje předsedu a místopředsedu ÚS (bez kontrasignace) → musí jmenovat z řad soudců ÚS, jinak není nikterak omezen
 Jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedu NS (bez kontrasignace)
 Jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy NSS (s kontrasignací, režim čl. 63 (2) Ústavy – upravuje soudní řád správní)
 Jmenuje soudce obecných soudů (s kontrasignací) – za výběr odpovídá vláda

72
 Uděluje milost – osobní právo prezidenta
o individuální, ke konkrétní osobě
o Agraciace: prominutí či zmírnění trestu uloženého soudem (bez kontrasignace)
o Rehabilitace: prominutí nebo zmírnění odsouzení (bez kontrasignace) = zahlazení
o Abolice: zastavení nebo nezahájení trestního stíhání (s kontrasignací)

o Prezident Miloš Zeman svým rozhodnutím prezidenta republiky z 29. 11. 2013 o přenesení pravomoci v řízení o udělení
milosti přenesl na ministra spravedlnosti svou pravomoc provádět řízení o žádostech o milost a zamítat žádosti o milost s
výjimkou žádostí osob trpících závažnou chorobou či nevyléčitelnou chorobou bezprostředně ohrožující život, pokud
nebudou soudem shledány podmínky pro užití § 327 (4) trestního řádu

 Uděluje amnestii (s kontrasignací)

o Hromadné promíjení a snižování trestů (pro skupiny jednotlivců, pro určité druhy trestných činů)
o Má povahu normativního aktu, ale není právním předpisem (není prospektivní – nepůsobí do budoucna)
o Amnestii nelze zrušit
o Zodpovědnost má vláda
o v červenci 2017 začal platit nový přestupkový zákon, který prezidentovi výslovně přiznává právo vyhlásit přestupkovou
amnestii (tu lze chápat jako poddruh amnestie obecně, takže na ní měl právo pravděpodobně i předtím)

 Prezident jako účastník řízení před ÚS

o Může podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení
o Je účastník řízení o ústavní žalobě pro velezradu či hrubé porušení Ústavy či jiné součásti ústavního pořádku
o může ÚS navrhnout zrušení usnesení PS a Senátu (ve smyslu čl. 66 Ústavy – že prezident nemůže ze závažných důvodů
vykonávat svůj úřad)
 Prezident může k NSS podat žádost o rozpuštění politické strany či politického hnutí, ale jen pokud tak vláda neučiní do 30 dnů
od doručení podnětu k takovým návrhům

Další pravomoci prezidenta republiky

 Prezident je nejvyšší služební orgán v ozbrojených silách ČR (Armáda, Vojenská kancelář prezidenta republiky, Hradní stráž) =
vrchní velitel ozbrojených sil
 Čl. 63 (2) Ústavy – „Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny,
stanoví-li tak zákon.“
o Prezident vyhlašuje volby do zastupitelstev krajů a obcí
o Jmenuje a odvolávat rektory veřejných vysokých škol
o Jmenuje profesory na návrh vědecké nebo umělecké rady vysoké školy podané prostřednictvím ministra školství
(jmenovací dekrety od roku 2014 prezident pouze podepisuje a předává je ministr školství; prezident Miloš Zeman
některým profesorům dokonce odmítl podepsat jmenovací dekrety)

Počítání času v ústavním právu – Pl. ÚS 33/97, 30/1998 Sb. - VYHOVĚNO

- Legitimní = citování literatury, pokud zákonodárce mlčí, platí právní principy
- Návrh prezidenta republiky na zrušení novely zákona na ochranu zvířat proti týrání, z důvodu jeho přijetí způsobem odporujícím čl. 50 Ústavy –
VYHOVĚNO
- Prezident zákon vetoval v sobotu (15tý den od postoupení) a doručen byl PS v pondělí. Dle přesvědčení prezidenta počátek 15ti denní lhůty pro vrácení
zákona začal běžet dnem následujícím po dni postoupení zákona, v souladu se zvyklostí, jež se vyvinula od účinnosti Ústavy. Za počátek lhůty však PS
považovala den postoupení, nikoliv den následující. Lhůtu považovala za promarněnou a zákon vyhlásila. Prezident se dovolával principu, dle něhož,
připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den. Dle PS se musí Ústava v tomto
vykládat doslovně (jelikož žádné ustanovení o počítání lhůt neobsahuje). Za vrácení zákona je dle PS nutno považovat den doručení. Poukázala také na
možnost doručení ze strany kanceláře PS, která je připravena zajistit přijetí rozhodnutí i v uvedených dnech.
- ÚS se zabýval lhůtami, jak je stanovuje OZ, OSŘ, TŘ a SŘ, z čehož plyne podpora argumentů navrhovatele. Poukázal, že jazykový výklad je nutno vnímat
pouze jako prvotní přiblížení se k aplikované právní normě; mechanická aplikace abstrahující smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a
absurdity. V situaci, kdy mezi subjekty aplikujícími Ústavu dochází ke sporu o výklad určitého ustanovení, nutno tento spor řešit ve prospěch možnosti
uplatnění ústavní pravomoci, jíž se dané ustanovení týká.
- pokud je rozpor mezi tím jestli uplatnit nebo neuplatnit pravomoc, pak by měla dát přednost uplatnění pravomoci – pravomoci by měly být chápány jako
uplatnitelné

Právní věty:
- Mezi obecně uznávané právní principy patří v oblasti práva ústavního pravidla počítání času, jak jsou v evropském právním myšlení srozumitelně a
smysluplně vymezena od dob římských.
- Je v dispozici ústavodárce, resp. zákonodárce, postupovat i jinak, v tomto případě však je povinen takový postup výslovně stanovit. Jelikož se tak v případě
počítání lhůty dle § 50 odst. 1 Ústavy nestalo, nelze její počátek i ukončení interpretovat jinak než v souladu s obecně platnými principy.

73
 - Ve prospěch uvedeného závěru svědčí i další důvod, resp. interpretační přístup. V situaci, kdy mezi subjekty, aplikujícími Ústavu, dochází ke sporu o
výklad určitého ustanovení, nutno tento řešit ve prospěch možnosti uplatnění ústavní pravomoci, jíž se dané ustanovení týká, čili z hlediska smyslu a účelu
dotčeného ústavního institutu. Tímto v posuzované věci je dělba moci mezi ústavními orgány v zákonodárném procesu.

Spor o kontrasignaci rozhodnutí prezidenta republiky o jmenování guvernéra a viceguvernéra ČNB, Pl. ÚS 14/01 – ZAMÍTNUTO
 Prezident Havel jmenoval guvernéra a viceguvernéra ČNB bez kontrasignace
 Předseda vlády Miloš Zeman a vláda se před ÚS domáhali vydání nálezu, který by stanovil, že k platnosti jmenování je potřeba spolupodpis předsedy vlády
o Prezident trval na tom, že k tomu má výlučnou pravomoc ve smyslu čl. 62 písm. k) Ústavy, tedy že prezident jmenuje členy Bankovní rady ČNB
 ÚS: Zákon o ČNB stanoví, že Bankovní rada se skládá z guvernéra, dvou viceguvernérů a dalších čtyř vedoucích pracovníků ČNB. Guvernér a viceguvernér jsou
pouze představiteli kolegiálního orgánu a nelze je chápat jako monokratický orgán, který samostatně rozhoduje, jak naznačují navrhovatelé
o Postavení guvernéra a viceguvernéra nepřesahuje rámec bankovní rady natolik, aby bylo potřeba separátní jmenování prezidentem republiky
o Ústava říká, že prezident jmenuje členy bankovní rady, aniž by je specifikovala, jelikož to je ponecháno na zákonu o ČNB, který byl vyhlášen pouhý
den po Ústavě a jeho text byl v době přijetí Ústavy znám, takže lze předpokládat, že ústavodárce by formuloval čl. 62 písm. k) jinak, pokud by
chtěl stanovit odlišný způsob jmenování guvernéra od ostatních členů
 Společné odlišné stanovisko soudců V. Guttlera, M. Holečka, I. Janů, Z. Kesslera a J. Malenovského
o Výše uvedený nález interpretuje Ústavu z ustanovení obyčejného zákona (o ČNB), což je nepřípustné
o Z nálezu taktéž vyplývá, že prezident jmenuje bez kontrasignace, neboť je nadstranický, a to mu umožňuje větší nezávislost. Autoři odlišného
stanoviska však upozorňují na fakt, že prezident byl volen Parlamentem, který je stranický, tudíž nelze vyvodit, že by prezident byl garantem
nezávislosti ČNB

Rozhodnutí ve věci amnestie prezidenta republiky, Pl. ÚS 4/13 – ZAMÍTNUTO

 Prezident Václav Klaus vydal dne 1.3.2013 rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb. o amnestii
 Skupina senátorů napadla čl. II tohoto rozhodnutí: „aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od
jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.“
 ÚS konstatuje, že institut amnestie nemůže podléhat pojistkám dělby moci, které mají zaručit, že akty exekutivy jsou přezkoumatelné soudy
 Amnestie je zásah do soudní moci a bylo by nelogické, kdyby mohla tento zásah prostě zrušit. Obsahem amnestie je akt milosrdenství, odpuštění nebo
zapomenutí, nikoli právo či spravedlnost
 Amnestijní rozhodnutí je z právní (soudní) kontroly vyňato, je nezrušitelné. K dispozici je toliko odpovědnost politická

Kauza Bureš – jmenování soudců Nejvyššího soudu, Pl. ÚS 87/06 - VYHOVĚNO

 Tento nález je též označován jako Brožová vs. Klaus IV – jde o další z řady nálezů ve sporu předsedkyně NS a prezidenta republiky
 Brožová se domáhala vyslovení neplatnosti jmenování místopředsedou NS prezidentem republiky podle ustanovení čl. 87 (1) písm. k) Ústavy
o Místopředsedou byl jmenován Jaroslav Bureš, který byl NS přidělen rozhodnutím ministra spravedlnosti, které však ÚS zrušil pro protizákonnou
absenci předchozího souhlasu předsedkyně NS (Pl. ÚS 17/06)
 ÚS: Prezident republiky je oprávněn jmenovat místopředsedy NS pouze z řad soudců již dříve přidělených k NS, a to platným rozhodnutím ministra
spravedlnosti po předchozím souhlasu předsedy NS (jak je zakotveno v zákoně o soudech a soudcích)
 Pravomoc prezidenta podle čl. 62 písm. f) Ústavy je pravomocí sdílenou, kterou sdílí s dalším státním orgánem – předsedou NS

- Janstová - zaklady, Janstova me porad posouvala kdyz videla ze umim. Trosku jsme jen pitvali kterou novelou se rozšířila
skutková podstata velezrady a proc (je to novela o prime volbe). Pak se pitvala v tom, jake jsou ty "další pravomoci" a jestli musi
byt vsechny kontrasignované. Trochu jsem nevedela na co narazi - ale chtela slyset ze kontrasignovaná jsou pouze pokud maji
formu ROZHODNUTÍ.
- (Gerloch) otázka kontrasignace, čím inspirováno, silná role prezidenta, zmínit několik z pravomocí, pak zejména otázky na to
jaké má prezident pravomoci z hlediska ochrany ústavnosti - právo veta, sjednávání a ratifikování MS - předběžný přezkum, atd.,
zda je vázán návrhy či nikoliv - jmenuje na návrh - zda musí zvolit nebo ne - co na to říká ústava, způsob zvolení, pak zejména
jeho postavení z hlediska odpovědnosti - velmi se mu líbilo porovnání dle předstátnicovky od Antoše - říct dva různé názory na
to, zda je prezident ze své funkce odpovědný/neodpovědný po skončení funkce a odůvodnit, dále ústavní žaloba - zda máme
definováno co je hrubým porušením Ústavy - nemáme.

→ V souvislosti se změnou systému prezidentské volby na přímou se s účinností od 8. března 2013 úprava velezrady změnila, Ústava
již obsahuje její definici, ačkoli ve stejném znění jako původně v § 96 zákona o Ústavním soudu (odkud byl § 96 vypuštěn). Navíc je
nově možné prezidenta stíhat kromě velezrady i pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, ale zároveň Senát k
podání ústavní žaloby vždy potřebuje získat souhlas Poslanecké sněmovny (k přijetí je potřeba souhlasu třípětinové většiny
přítomných senátorů a třípětinové většiny všech poslanců).

74
 10. Vláda ČR; ministerstva a jiné ústřední správní úřady

Právní úprava vlády v ČR

 Ústava – hlava třetí – vláda je uvedena jako 2. v pořadí po prezidentovi
 ÚZ o bezpečnosti ČR
 JŘ vlády (schválen usnesením)
 Legislativní pravidla vlády (schválena usnesením)

VÝKONNÁ MOC V ČR
 Vedle moci zákonodárné a soudní jednou z mocí, pomocí níž lid uplatňuje svou vůli při správě věcí veřejných
 Vykonává státní správu
 Orgány výkonné moci jsou
o Prezident republiky (viz. kapitola 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému a kapitola 21. Pravomoci
prezidenta republiky)
o Vláda (viz. kapitola 22 Vláda ČR)
o Ministerstva a jiné správní úřady
o Orgány územní samosprávy (viz. kapitola 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR)

Charakteristika vlády v ČR
 Čl. 67 Ústavy: „Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.“
 Princip vůdčího postavení Parlamentu – trvání vlády se odvozuje od PS, resp. důvěry, kterou PS vládě vyslovuje
 Členové vlády mohou být členem kterékoli komory Parlamentu, ale nesmí být jejich předsedy či místopředsedy nebo členy
výborů, komisí a vyšetřovacích komisí
 Vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů a ministrů
 řídí stát, zastřešuje činnost správních orgánů
 vláda je i politickým orgánem

 jaké jsou podmínky pro funkce člena vlády? 18 let, jinak nic, může to být i cizinec, není tam co přezkoumávat, je to čistě
politická funkce
 neexistuje žádná ústavní zvyklost, že by prezident musel jmenovat předsedou vlády předsedu vítězné strany ve volbách
 jak by se měla chovat vláda bez důvěry? je to prozatímní vláda bez legitimity, měla by se chovat maximálně restriktivně (viz
nález), měla by vykonávat jen udržovací funkce – prezident má v tomto případě konat, nenechat vládu bez důvěry vládnout třeba
rok

75
 změna složení vlády: může sněmovna vyslovit nedůvěru jednotlivému členu vlády? ne, o tom rozhoduje jen předseda vlády –
čl. 74 – předseda vlády navrhne, prezident odvolá
 pokud předseda vlády podá demisi, padá celá vláda – bere se, že vláda je spojená s předsedou, i když předseda umře, vláda
končí
 možnost: vláda spojí projednání zákona s vyslovením důvěry – pokud zákon přijat není, důvěra není vyslovena
 jak vláda rozhoduje? ve sboru, absolutní většinou (nadpoloviční většinou)
 kolik je členů vlády? není to dané, rozhoduje o tom předseda vlády
 máme kompetenční zákon, který vymezuje ministerstva a další úřady, ten přesně určuje, kolik a jaké máme ministerstva – ale
ministrů může být víc než ministerstev, pak jsou ministři bez portfeje, ale může jich být i míň – pověří se jeden ministr, aby řídil
víc ministerstev, nebo předseda vlády řídí sám nějaké ministerstvo
 kromě ministerstev máme i jiné správní úřady, které podléhají vládě, v čele není ministr, ale nějaký předseda, + nezávislé úřady
(patří sice do výkonné moci, ale jsou záměrně odděleny od vlády, vláda nemá vliv na jejich obsazování – např. Rada ČT)

Vznik vlády:
 1. volby do PS → vládá podá demisy vždy po ustavující schůzi PS
 2. stará vláda podá demisi – když ne, může ji odvolat prezident
 3. prezident pověří vládu v demisi, aby vykonávala povinnosti, než vznikne nová vláda
 4. prezident pověří někoho k jednání o sestavení vlády (tohle není ale v Ústavě! mimoústavní postup, ne protiústavní)
 5. prezident jmenuje předsedu vlády – ještě ale nevznikla nová vláda, máme jen nového předsedu, takže máme dva předsedy
– jednoho s vládou, která odchází, a jednoho bez vlády; vládne ten starý s vládou
 6. předseda vlády navrhne prezidentovi ministry, prezident je musí jmenovat (s výjimkou extrémních případů) – v  tuhle
chvíli už vláda začíná fungovat (např. v Německu začne nová vláda fungovat, až když má důvěru)
 7. vláda požádá do 30 dnů sněmovnu o důvěru – stačí nadpoloviční většina přítomných poslanců, když nezíská, musí zase
podat demisi a vše jde od znova

Charakteristika vlády v ČR – pokr.

 Předseda vlády je jmenován prezidentem, ostatní členy jmenuje prezident na návrh předsedy vlády
o Funkce se ujímají složením slibu do rukou prezidenta republiky

 Vyslovení důvěry vládě

o Čl. 68 (3) Ústavy: „Vláda předstoupí do 30 dnů po svém jmenování před PS a požádá ji o vyslovení důvěry.“
 Hlasuje se podle jmen, počáteční písmeno je určeno losem
 K vyslovení důvěry je potřeba souhlasu více než 1/2 přítomných poslanců
 Pokud vláda důvěru nezíská, podá demisi, pokud demisi nepodá, prezident vládu odvolá (a pověří jí
prozatímním výkonem; poté znovu jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh členy vlády, pokud ani ta důvěru
nezíská, navrhne předsedu vlády předseda PS (předpokládá se, že předseda PS zná poměry a rozložení sil v
PS), pokud ani tato důvěru nezíská, může prezident republiky PS rozpustit, bez kontrasignace) – nové volby se
konají do 60 dnů od rozpuštění PS, k vyhlášení voleb je třeba kontrasignace předsedou vlády
 Jednání PS upravuje JŘ PS – žádost o důvěru se zařadí na nejbližší schůzi, vyrozumí se výbory a kluby
 Přítomno musí být alespoň 67 poslanců (1/3, kvorum)
o Čl. 71 Ústavy: „Vláda může předložit PS žádost o vyslovení důvěry.“
 Kdykoli, z jakéhokoli důvodu, PS žádost projedná do 14 dnů od jejího předložení
 K vyslovení důvěry je potřeba souhlasu více než 1/2 přítomných poslanců

 Vyslovení nedůvěry
o Čl. 72 (1) Ústavy: „PS může vyslovit vládě nedůvěru.“
 Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná PS, jen je-li podán písemně nejméně 50 poslanci, k přijetí návrhu
je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců
o Demise předsedy vlády do rukou prezidenta znamená konec celé vlády
 Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta prostřednictvím předsedy vlády
o Z vlastní vůle – prezident jí může odmítnout nebo ihned nepřijmout a zahájit jednání s předsedou vlády
o Z vůle předsedy vlády, který podá návrh prezidentovi, ten je povinen návrhu vyhovět
o Prezident následně jmenuje osobu navrženou předsedou vlády

 Demise
o Obligatorní (ústavní povinnost, pokud tak neučiní, prezident vládu odvolá) v případech, kdy
76
  PS zamítla žádost o vyslovení důvěry vládě
 PS vládě vyslovila nedůvěru (1/2 všech poslanců)
 Vláda podává demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené PS (1/2 přítomných poslanců)
 K vyslovení nedůvěry vládě je tedy potřeba více hlasů, než k vyslovení důvěry – smyslem a účelem je
zajistit stabilitu vlády
o Fakultativní
 Vláda se na tom sama z politických důvodů usnese

 „Dvojvládí“ dvou předsedů vlády – prezident po volbách jmenuje předsedu vlády v době úřadování dosavadní vlády, která je ve
stavu demise (je možná kolize, což se řeší tak, že jmenování předsedy vlády těsně předchází jmenování nové vlády, kterou se
ukončí pověření staré vlády)

U vlády
- Absence následků nesložení slibu / slibu s výhradou
- Absence vzniku fuknce X PS/S – zvolením; president/soudce ÚS – složením slibu
- Nezle nahradit extenzivním výkladem per analogiem (má především symbolizovat význam a praktický význam dobrovolné
podmínky nesložení / složení s výhradou neexistuje!)

Složení vlády
 Čl. 67 (2) Ústavy: „Vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů.“
 Vláda je kolegiální orgán, rozhoduje ve sboru
 Počet členů vlády záleží na předsedovi vlády (ÚZ ani běžné zákony počet nestanoví)
o Například vláda vzešlá z voleb do PS v roce 2013 se skládá z premiéra Bohuslava Sobotky a 16 ministrů (přičemž
místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek a ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a
legislativu Jiří Dienstbier neměli ve smyslu kompetenčního zákona svá ministerstva)

 Podle kompetenčního zákona v ČR působí tyto ústřední orgány státní správy (aktuálně 14), v jejichž čele je člen vlády:
o Ministerstvo financí (Alena Schillerová)
o Ministerstvo zahraničních věcí (Tomáš Petříček)
o Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (Robert Plaga)
o Ministerstvo kultury (Lubomír Zaorálek)
o Ministerstvo práce a sociálních věcí (Jana Maláčová)
o Ministerstvo zdravotnictví (Adam Vojtěch)
o Ministerstvo spravedlnosti (Marie Benešová)
o Ministerstvo vnitra (Jan Hamáček)
o Ministerstvo průmyslu a obchodu (Karel Havlíček)
o Ministerstvo pro místní rozvoj (Klára Dostálová)
o Ministerstvo zemědělství (Miroslav Toman)
o Ministerstvo obrany (Lubomír Metnar)
o Ministerstvo dopravy (Vladimír Kremlík)
o Ministerstvo životního prostředí (Richard Brabec)

 Předseda vlády
o Podle čl. 77 (1) Ústavy organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti,
které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony
o Pravomoci předsedy vlády jako ústavního činitele jsou
 Kontrasignace rozhodnutí prezidenta republiky
 Pravomoci prezidenta republiky za podmínek čl. 66 Ústavy
 Podepisuje právní předpisy
 Vyhlašuje nouzový stav při nebezpečí z prodlení (vláda do 24 hodin musí nouzový stav schválit)
 Navrhuje jmenování ministrů, navrhuje jejich pověření řízením ministerstev a jiných úřadů
 Předává prezidentovi republiky demisi jednotlivých členů vlády
 zastupuje prezidenta republiky
o Předseda vlády je zastupitelný jen místopředsedou vlády nebo jiným pověřeným členem vlády
o Vláda trvá v osobě svého předsedy

77
 Místopředsedové vlády
o Při rozhodování nemají více práv než její členové, nejsou jim nadřízeni
o Mají koordinační úlohu (dle JŘ vlády)
 Ostatní členové vlády
o Jejich setrvání ve funkcích závisí na vůli předsedy vlády – ten je může kdykoliv odvolat

 Práva a povinnosti každého člena vlády – slib do rukou prezidenta

o Slib člena vlády podle čl. 69 (2) zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a
uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení."
o Členství ve vládě je veřejná funkce, člen vlády není v pracovněprávním ani služebním poměru

o Zákon o střetu zájmů (střet osobního zájmu se zájmy veřejného funkcionáře)

 Veřejný funkcionář (obecně jakýkoliv) je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy
ovlivnit výkon jeho funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší
veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem
nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení
vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu; to neplatí, jde-li jinak o
prospěch nebo zájem obecně zřejmý ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů.
 Dojde-li ke střetu řádného výkonu funkce ve veřejném zájmu se zájmem osobním, nesmí veřejný funkcionář
upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmy, které je jako veřejný funkcionář povinen prosazovat a hájit.
 veřejný funkcionář nesmí ohrozit veřejný zájem tím, že
 a) využije svého postavení, pravomoci nebo informací získaných při výkonu své funkce k získání
majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jinou osobu,
 b) se bude odvolávat na svou funkci v záležitostech, které souvisejí s jeho osobními zájmy, zejména s
jeho povoláním, zaměstnáním nebo podnikáním, nebo
 c) dá za úplatu nebo jinou výhodu ke komerčním reklamním účelům svolení k uvedení svého jména,
popřípadě jmen a příjmení nebo svolení ke svému vyobrazení ve spojení s vykonávanou funkcí

o zákon dále blíže vymezuje činnosti, které jsou zakázány konkrétně členům vlády a vedoucím jiných ústředních
správních úřadů (= veřejný funkcionář podle § 2 odst. 1 písm. c)):
 podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost
 být členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, která
podniká, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak
 být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž
působí jako veřejný funkcionář
  všechny tyto nedovolené činnosti musí ukončit do 30 dnů od zahájení výkonu funkce

LEX BABIŠ:
 nesmí být provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku ani
společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo
televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku  případně nutné ukončit do 60 dnů od zahájení
výkonu funkce

 obchodní společnost, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nebo jím ovládaná osoba vlastní
podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti, se nesmí účastnit zadávacích řízení
podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek

 je zakázáno poskytnout dotaci nebo investiční pobídku obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář uvedený
v § 2 odst. 1 písm. c) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v
obchodní společnosti

o Členové vlády mohou být poslanci nebo senátory, ale nemůže být předsedou komory, ani členem parlamentních výborů,
vyšetřovací komise nebo komise

Činnost vlády a způsob jednání vlády

 Vláda není omezena ve své působnosti na určitou věcně vymezenou oblast

78
 Programové prohlášení vlády je obecný dokument, vyjadřuje konkrétní politické zaměření vlády, předkládá se při první žádosti
o vyslovení důvěry – toto předložení je jednou z ústavních zvyklostí
 Plán legislativních prací vlády je hlavní dokument v legislativní oblasti, který obsahuje návrhy zákonů, které vláda hodlá
předložit, vč. gestora, termíny, vypracovává se pro celé volební období nebo pro kratší úseky, pravidelně se aktualizuje
 Koncepční a strategické dokumenty – vláda zkoumá společenskou problematiku, analyzuje, vypracovává koncepce,
prostřednictvím nich plánuje reformy, pokud některé považuje za zásadní, pak je může předložit PS k projednání

 Rozhodování vlády
o Vláda rozhoduje ve sboru, 1/2 většinou všech svých členů, kvorum je přítomnost nadpoloviční většiny členů (podle JŘ
vlády)
o Člen vlády se může nechat u jednání zastoupit jiným členem nebo náměstkem, nemůže se ale nechat zastoupit u
hlasování o usnesení
 Schůze vlády jsou neveřejné, může se jich účastnit prezident republiky

 Usnesení vlády
o Jsou závazná pro všechny členy vlády, ministerstva, správní orgány a jiné orgány veřejné moci, které vykonávají státní
správu
o Nejsou ale právními předpisy, nejsou obecně závazná

 Rady a výbory vlády

o Jsou poradní orgány, které tvoří členové vlády a externí odborníci
o V čele stojí člen vlády nebo zmocněnec, řídí se statutem, který schvaluje vláda
o Např. Legislativní rada vlády, Rada vlády pro lidská práva, Bezpečnostní rada státu, Výbor pro EU, …
o Zmocněnec vlády – není členem vlády, ale je pověřen k výkonu činnosti pro vládu (odborné aj.)
 Např. vládní zmocněnec pro zastoupení ČR před Soudním dvorem EU
 Zmocněnec vlády pro lidská práva, který stojí v čele Rady vlády pro lidská práva

Vztah vlády a prezidenta republiky

 Prezident republiky potřebuje k úkonům podle čl. 63 (1) a (2) Ústavy kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena
vlády (více v kapitolách 21.2. Čl. 63 – pravomoci prezidenta republiky s kontrasignací a 21.4. Pravomoci prezidenta republiky
vůči vládě)
 Na předsedu vlády mohou přejít některé pravomoci prezidenta republiky za podmínek uvedených v čl. 66 Ústavy

Účast vlády při sjednávání MS

 K ratifikaci prezidentských MS je třeba kontrasignace předsedy vlády
 Prezident Václav Havel svým rozhodnutím prezidenta republiky z roku 1993 přenesl sjednávání MS na vládu, resp. s jejím
souhlasem na jednotlivého člena
o Vláda sjednává MS dvoustranné a mnohostranné, které vyžadují souhlas Parlamentu
o Členové vlády sjednávají MS, které nevyžadují souhlas Parlamentu, a které svým významem nepřesahují rámec
působnosti ústředních orgánů státní správy

Vztah vlády a Parlamentu

 Účast vlády v zákonodárném procesu – vláda má zákonodárnou iniciativu, podává stanoviska k nevládním návrhům, disponuje
nástroji k urychlení legislativního procesu (navrhuje stav legislativní nouze)
 PS může vládě vyslovit důvěru a nedůvěru
 Člena vlády při jednání komor Parlamentu a jejich orgánů má
o Právo na účast na schůzích komor, výborů a komisí
o Povinnost se na základně usnesení PS účastnit schůze PS, a dále schůzí výborů, komisí a vyšetřovací komise, kde se
může nechat zastoupit, nevyžaduje-li se jeho osobní účast

Kontrola vlády
 Stálé komise – dohlíží nad zákonností postupů různých složek exekutivy (např. Stálá komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní
informační služby, Stálá komise pro kontrolu činnosti Finančního analytického útvaru Ministerstva financí)
 Vyšetřovací komise – ustanovuje se ad hoc pro vyšetření věci veřejného zájmu, navrhne-li to alespoň 1/5 poslanců
 Obecné úkoly – PS ukládá vládě obecné úkoly, za které vláda nese politickou odpovědnost

79
 Interpelace – právo poslance (nikoliv senátora) interpelovat písemně nebo ústně vládu nebo jejího člena, s povinností odpovědět
do 30 dnů
 Citační právo – doplněk interpelace; poslanec, senátor nebo orgány obou komor mohou od členů vlády a vedoucích správních
úřadů požadovat informace a vysvětlení potřebné pro výkon jejich mandátu, s povinností do 30 dnů informaci nebo vysvětlení
poskytnout
 Vláda má povinnost pravidelně informovat PS o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství ČR v organizaci
nebo instituci, na kterou byly přeneseny některé pravomoci státních orgánů ČR
o Prostřednictvím Výboru pro evropské záležitosti předkládá návrhy aktů EU a předběžná stanoviska

Normotvorba vlády
 vládní nařízení + vyhlášky ministerstev
o nařízení vlády může být vydáno bez konkrétního výslovného zmocnění v zákoně (má generální zmocnění), naopak
vyhlášky ministerstev mohou ministerstva vydat, jen pokud k tomu jsou výslovně zmocněná
o vyhlášky jsou z důvodu praktičnosti a flexibility, je to opřeno o odbornost ministerstva
o vždy ale jen secundum et intra legem

NAŘÍZENÍ = obecný (souhrný název) pro výseč podzákonných předpisů → vláda – nařízení; ministerstva – vyhlášky
 Čl. 78 Ústavy: „K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a
příslušný člen vlády.“ – generální zmocnění
 Nařízení musí být založeno na konkrétním zákoně
 Oprávnění k druhotné, prováděcí podzákonné normotvorbě (secundum et intra legem, ne contra či dokonce praeter legem) –
nejedná se o zmocňovací zákonodárství, zákonodárnou mocí disponuje výlučně Parlament
 Účelem je rozvést zákon do větších podrobností
 Nařízení musí být obecné (mít neurčitou skupinu adresátů)
 Nařízení vlády jsou vyhlašována ve Sb., nařízení zůstává platné i účinné po zrušení zákona nebo jeho novelizaci (domáhat se
zrušení nařízení vlády je možné u ÚS)

Derogace vyhlášky po zrušení zákonného zmocnění k jejímu vydání, čl. 79/1 Ústavy, Pl. ÚS 52/03 – ZAMÍTNUTO
 Skupina poslanců se domáhala zrušení vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se zrušuje vyhláška č. 19/1991 Sb., kterou vydalo Federální
ministerstvo práce a sociálních věcí České a Slovenské Federativní Republiky na základě zmocnění v zákoníku práce
o Zmocňovací ustanovení k podzákonné úpravě v zákoníku práce však bylo zrušeno, což podle navrhovatelů znamená, že ministerstvo tak vydalo
napadenou vyhlášku bez zákonného zmocnění
o Podle navrhovatelů není žádný zákon, který by obecně zmocňoval ministerstva k vydávání obecně závazných právních předpisů
 ÚS: Zrušení zmocňovacích ustanovení zákoníku práce nemělo za následek automatickou derogaci vyhlášky č. 19/1991 Sb. Vyhláška byla platnou, avšak
neaplikovatelnou (neúčinnou) součástí právního řádu
 Ministerstvo, do jehož kompetence spadala úprava obsažená ve zrušené vyhlášce, pak mělo pravomoc k jejímu zrušení zejména z důvodu působení principu dělby
moci
Zmocnění k vydávání právních předpisů totiž nebylo založeno zmocňovacím ustanovením v zákoníku práce, nýbrž již samotným čl. 79 (3) Ústavy, ve kterém se odráží
ústavní princip dělby moci. Exekutivní orgán disponuje pravomocí ke změně i ke zrušení

Ministerstva a jiné správní úřady

 Ministerstva a jiné správní úřady lze podle čl. 79 (1) Ústavy zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem, tím je zákon o
zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky = kompetenční zákon
 Ústřední správní úřady vykonávají působnost na celém území ČR a zároveň nad ostatními správními úřady, které spadají do
jejich působnosti

 Právní poměry státních zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu upravuje zákon o státní službě
o Vychází z čl. 79 (2) Ústavy: „Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech
upravuje zákon.“
o Dále upravuje organizační věci státní služby, služební vztahy státních zaměstnanců, odměňování státních zaměstnanců a
řízení ve věcech služebního poměru
o Nevztahuje se na členy vlády, vedoucí ústředních správních úřadů, zaměstnance vykonávající pouze pomocné, servisní
nebo manuální práce, zaměstnance zařazené v bezpečnostním sboru, Generálním štábu Armády ČR, Vojenské policii,
Vojenském zpravodajství a v Národním bezpečnostním úřadu
o Cílem zákona je zajistit odpolitizování, profesionalizaci, stabilizaci a transparentnost státní správy, stanovit hranice mezi
politicky obsazovanými a úřednickými místy ve státní správě
o Zvýšení kvality výkonu státní správy včetně ověření předpokladů pro výkon práce úředníka zajišťuje úprava vzdělávání
státních úředníků

80
 Podle kompetenčního zákona v ČR působí tyto ústřední orgány státní správy (aktuálně 14), v jejichž čele je člen vlády:
o Ministerstvo financí (Alena Schillerová)
o Ministerstvo zahraničních věcí (Tomáš Petříček)
o Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
(Robert Plaga)
o Ministerstvo kultury (Lubomír Zaorálek)
o Ministerstvo práce a sociálních věcí (Jana
Maláčová)
o Ministerstvo zdravotnictví (Prymula)
o Ministerstvo spravedlnosti (Marie Benešová)
o Ministerstvo vnitra (Jan Hamáček)
o Ministerstvo průmyslu a obchodu (Karel
Havlíček)
o Ministerstvo pro místní rozvoj (Klára Dostálová)
o Ministerstvo zemědělství (Miroslav Toman)
o Ministerstvo obrany (Lubomír Metnar)
o Ministerstvo dopravy (Vladimír Kremlík)
o Ministerstvo životního prostředí (Richard
Brabec)

 Ministerstva – ústřední orgán státní správy, v jehož čele stojí ministr

o Zahrnují celé obory veřejné správy
o Ministerstvo řídí ministr pověřený předsedou vlády podle čl. 68 (2) Ústavy
o Ministr nese za řízení ministerstva odpovědnost a předseda vlády ho může odvolat
o Okruh působnosti ministerstev stanovuje kompetenční zákon

 Podle kompetenčního zákona v ČR působí tyto další ústřední orgány státní správy
→ je jich 17

o 1) Český statistický úřad

 Vykonává státní statistickou službu podle zákona o státní statistické službě
 Získává a zpracovává údaje pro statistické účely, které pak poskytuje v zásadě komukoliv
 Zajišťuje zpracování výsledků voleb
o 2) Český úřad zeměměřický a katastrální
 Je ústřední správní úřad zeměměřičství a katastru nemovitostí ČR
o 3) Český báňský úřad
 Je ústředním orgánem státní báňské správy
o 4) Úřad průmyslového vlastnictví
 Rozhoduje o poskytování ochrany pro vynálezy, průmyslové a užitné vzory, ochranné známky apod.
o 5) Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
 Je ústřední orgán státní správy pro podporu a ochranu hospodářské soutěže proti jejímu nedovolenému
omezování, vykonává dohled při zadávání veřejných zakázek
o 6) Správa státních hmotných rezerv
 Je ústředním orgánem státní správy v oblastech hospodářských opatření pro krizové stavy a státních hmotných
rezerv
o 7) Státní úřad pro jadernou bezpečnost
 Vykonává státní správu v oblasti využívání jaderné energie a ionizujícího záření a v oblasti radiační ochrany
o 8) Národní bezpečnostní úřad
 Vede ústřední registr utajovaných informací a plní úkoly v oblasti ochrany utajovaných informací
 Kontrolu vykonává PS skrze Stálou komisi pro kontrolu činnosti NBÚ, jíž NBÚ předkládá zprávu o své
činnosti
o 9) Energetický regulační úřad
 Je správní úřad pro výkon regulace v energetice
 Vypisuje např. dotační programy pro výrobce energie z obnovitelných zdrojů
o 10) Úřad vlády České republiky
 Zajišťuje plnění úkolů předsedy a místopředsedů vlády, příp. ministrů bez portfeje
o 11) Český telekomunikační úřad
 Je správní úřad pro výkon státní správy ve věcech telekomunikací, regulace trhu a stanovení podmínek pro
podnikání v oblasti elektronických komunikací poštovních služeb
o 12) Úřad pro ochranu osobních údajů
 Provádí dozor nad dodržováním zákonem stanovených povinností při zpracování osobních údajů
o 13) Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
 Je ústřední orgán státní správy, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání;
uděluje, mění a odnímá licence k provozování vysílání
81
  Dohlíží na zachovávání a rozvoj plurality programové nabídky a informací v oblasti vysílání
 Dbá na obsahovou nezávislost vysílání
o 14) Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí
 Vykonává dohled nad financováním volební kampaně kandidátů
 Uveřejňuje na svých internetových stránkách adresu internetových stránek kandidátů, kde jsou zveřejňovány
informace o financování volební kampaně, a účetnictví týkající se volební kampaně kandidátů
 Projednává přestupky a správní delikty právnických a podnikajících FO a ukládá sankce
o 15) Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře
o 16) Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost
 leden 2019 aktuální kauza Huawei
o 17) Národní sportovní agentura

 Zásady činnosti ústředních orgánů státní správy podle kompetenčního zákona

o Řídí se ústavními a jinými zákony a usneseními vlády
o Zkoumají společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzují dosahované výsledky a činí opatření k
řešení aktuálních otázek
o Zpracovávají koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládají vládě
 O návrzích závažných opatření přiměřeným způsobem informují veřejnost
o Předkládají za svěřená odvětví podklady potřebné pro sestavení návrhů státních rozpočtů
o Zaujímají stanovisko k návrhům, které předkládají vládě
o Pečují o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti ČR
o Připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti
o Dbají o zachovávání zákonnosti v okruhu své působnosti
o Zabezpečují ve své působnosti úkoly související se sjednáváním MS
o Zabezpečují ve své působnosti úkoly, které vyplývají pro ČR z MS, jakož i z členství v MO
o Navzájem si vyměňují potřebné informace a podklady, v nezbytně nutném rozsahu mohou vyžadovat informace a
podklady od nižších orgánů státní správy

 Další správní orgány, které nevyjmenovává kompetenční zákon, ale patří do moci výkonné jsou
o Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
 Je podřízen Ministerstvu financí
o Česká správa sociálního zabezpečení
o Státní ústav pro kontrolu léčiv
o Úřad práce ČR

Normotvorba vlády, ministerstev, jiných správních úřadů a orgánů územní samosprávy

 Podle čl. 78 Ústavy je vláda oprávněna vydávat k provedení zákona a v jeho mezích nařízení, které podepisuje předseda vlády,
normotvorbě vlády se věnuje kapitola 22.9. Normotvorba vlády
 Podle čl. 73 (3) Ústavy mohou ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy na základě zákona a v  jeho mezích
vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny
o Normotvorbě orgánů územní samosprávy s věnuje kapitola 30.3.5. Výkon samosprávy

 Vyhlášky ministerstev a jiných ústředních správních úřadů

o Jde o právní předpisy vydané při uplatňování moci výkonné
o Lze je vydávat jen na základě výslovného zákonného zmocnění, které musí vymezit
 Konkrétní věci, které mají být vyhláškou upraveny; rozsah, v jakém mají být určité věci upraveny
o Po zrušení zákonného zmocnění
 Může orgán, který vyhlášku vydal, vyhlášku zrušit, nikoliv ji upravovat
 Vyhláška zůstává platná, soudy ji ale neaplikují

Státní zastupitelství
 Čl. 80 (1) Ústavy: „Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon.“
o Žalobu proti obviněnému ze spáchání TČ může podat jen státní zástupce, tzv. soukromé žaloby nejsou možné
o Trestní stíhání před soudy je na základě zásady obžalovací možné jen na základě obžaloby státního zástupce
o Státní zástupce má na základě zásady legality stíhat všechny TČ, o nichž se dozví

82
 o Státní zástupci jsou orgány činné v trestním řízení, tedy postupu za účelem náležitého zjištění TČ a potrestání jejich
pachatelů podle zákona

 Čl. 80 (2) Ústavy: „Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon.“

o Tím zákonem je zákon o státním zastupitelství
o Státní zástupce může sám nařídit osobní prohlídku či prohlídku jiných prostor a pozemků, zadržení či sledování zásilky
(otevření je možné jen se souhlasem soudu, neboť je dotčeno listovní tajemství)
o Státní zástupce může ve fázi přípravného řízení navrhnout soudu vzetí do vazby, vydání příkazu k zatčení, provedení
domovní prohlídky či nařízení odposlechu
o Státní zástupce může podat návrh na zahájení řízení nebo vstoupit do již probíhajícího řízení jako účastník ve věcech
veřejného zájmu (např. může podat návrh na nezákonnost stávky či výluky)
o Každý je povinen dostavit se na výzvu ke státnímu zastupitelství a podat zde potřebné vysvětlení

 Státní zastupitelství je soustava úřadů státu, určených k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených
zákonem do působnosti státního zastupitelství; jsou to orgány moci výkonné

 Soustavu státních zastupitelství tvoří

o Nejvyšší státní zastupitelství
o Vrchní státní zastupitelství
o Krajská státní zastupitelství
 V hl. m. Praze je to Městské státní zastupitelství
o Okresní státní zastupitelství
 V hl. m. Praze je to Obvodní státní zastupitelství, v Brně Městské státní zastupitelství
o V čele jednotlivých státních zastupitelství stojí vedoucí státní zástupce
 Sídla a obvody působnosti státních zastupitelství se shodují se sídly a obvody soudů

 Jmenování státních zástupců

o funkce vzniká jmenováním, ne až složením slibu (jeho nesložením nebo složením s výhradou naopak funkce zaniká, tj.
podobně jako u poslance/senátora)
o Nejvyššího státního zástupce (aktuálně JUDr. Pavel Zeman) jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti a může ho na
jeho návrh též bez udání důvodu odvolat
o Vrchní, krajské a okresní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh bezprostředně nadřízeného vedoucího
státního zástupce nebo na návrh nejvyššího státního zástupce na neomezenou dobu
 Státní zástupce je v pracovním, nikoliv služebním poměru
 Ministr spravedlnosti je může pro závažné porušení povinnosti vyplývající z výkonu funkce odvolat na návrh
bezprostředně nadřízeného vedoucího státního zástupce
o Státním zástupcem může být jmenován bezúhonný a svéprávný občan ČR, který ke dni jmenování dosáhl věku 25 let,
má vysokoškolské právnické vzdělání, složil závěrečnou zkoušku, má morální vlastnosti pro výkon funkce a souhlasí se
svým jmenováním a přidělením k určitému státnímu zastupitelství
 Nejblíže vyšší státní zástupce je oprávněn vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství a dávat jim
k jejich postupu písemné pokyny, kterými se musí řídit
 Při průtazích nebo nečinnosti nejblíže podřízeného státního zastupitelství může nejblíže vyšší státní zastupitelství věc odejmout a
vyřídit ji samo (atrakce)

83
 Vztah státního zastupitelství a vlády
o Státní zastupitelství nemá Ústavou garantovanou nezávislost
o Ministr spravedlnosti může kdykoliv požádat kteréhokoliv státního zástupce o informaci o stavu řízení v každé věci,
pokud je taková informace potřebná k plnění Ministerstva nebo ji potřebuje jako člen vlády
o Nejvyšší státní zástupce předkládá vládě zprávu o činnosti státního zastupitelství
o Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem správy státního zastupitelství, zajišťuje chod zastupitelstev po stránce
organizační, personální, finanční, vzdělávací (např. zajišťuje odborné zkoušky, řídí a organizuje čekatelskou praxi) apod.
o Ministerstvo spravedlnosti může vydávat vyhlášky, které upravují chod státního zastupitelství, např. JŘ
o Ochrana státního zastupitelství před zásahy moci výkonné, především vlády, spočívá především v záruce před
svévolným zasahováním do jejich činnosti, dané zákonem o státním zastupitelství

 Státní zástupce při výkonu své funkce

o Postupuje odborně, svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů
o Se nesmí nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním nebo sdělovacími prostředky
o Nesmí umožnit zneužití své funkce k prosazování soukromých zájmů
o Musí odpovědně přistupovat ke správě majetku svého i mu svěřeného
o Nesmí působit jako rozhodce nebo zastupovat účastníky soudního řízení
 Státní zástupce nemá na základě čl. 27 (4) Listiny právo na stávku, jakož i právo zakládat politické strany a politická hnutí
sdružovat se v nich podle čl. 20 (2) Listiny

 Kárná odpovědnost státního zástupce za kárné provinění a řízení o způsobilosti státního zástupce
o Upravuje zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů
o O návrhu na jejich zahájení rozhoduje NSS na návrh ministra spravedlnosti, Nejvyššího státního zástupce nebo
vedoucího státního zástupce

 Funkce státního zástupce zaniká

o nesložením slibu nebo složením slibu s výhradou
o dodatečným odvoláním souhlasu s prvým přidělením
o pozbytím státního občanství
o jmenováním soudcem, zvolením poslancem, senátorem, členem zastupitelstva územního samosprávného celku, vznikem
funkce ve veřejné správě
o uplynutím kalendářního roku, kdy státní zástupce dosáhl 70 let
o smrtí, prohlášením za mrtvého
o omezením svéprávnosti
o odsouzením pro úmyslný TČ nebo k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro nedbalostní TČ
o vznikem nezpůsobilosti k výkonu funkce
o uložením kárného opatření odvolání z funkce
o vzdáním se funkce písemným oznámením ministru spravedlnosti

- příprava legislativy, vydávání nařízení, usnesení, vyjadřuje se k návrhům zákonů , jak se ustanovuje a jak se odvolává.
- čl. 67, jmenování členů a pověřování řízením ministerstva, rozdíl mezi nevyslovením důvěry a vyslovení nedůvěry, právní
předpisy, které vydává vláda
- co je v článku 67 ústavy? moc výkonná – prezident, vláda a státní zástupci vláda je vrcholným organem. Jak je to ve vztahu
vláda – ministerstva? (ministerstva řídí ministr který je členem vlády, u ÚSÚ není v čele člen vlády). Jaký je vztah vlády vůči
ministerstvu? Může vláda zasahovat do činnosti? (No tak vydáváním usnesením) koho zavazují směrnice? (podřízené orgány).
No to úplně ne, co když ministerstvo vydá vyhlášku může jí vláda změnit? (Tak zrušit může jen ÚS, změnit jí může
ministerstvo, protože ji samo vydalo …) ale může jí změnit VLÁDA? (nemůže.).
- Vláda - členech a jmenování, zda může prezident nejmenovat navrženého člena vlády, víceméně jsem mu nastínil Kyselův
názor, že může jen v případech zjevné nezpůsobilosti. zda jsou nějaké požadavky na členství ve vládě. Nakonec důvěra vlády po
jejím jmenování, návrh na vyslovení nedůvěry, interpelace a povinnost členů vlády dostavit se na jednání výboru
- začal jsem čl. 67, jmenování členů a pověřování řízením ministerstva, následoval dotaz na rozdíl mezi nevyslovením důvěry a
vyslovení nedůvěry, pár dalších dotazů na jmenování vlády prezidentem, právní předpisy, které vydává vláda, pak něco ve
smyslu organizace státní správy (vypomohl jsem si tím, co je ve správě), dotaz, jestli může nějak zavazovat podřízené subjekty
 11. Ústavní soud ČR, jeho postavení a působnost

Právní úprava činnosti ÚS

 Ústava – hlava čtvrtá – moc soudní a čl. 4 a čl. 62 písm. e) Ústavy
 Listina ve vztahu k čl. 4 Ústavy: „Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.“; condicio sine qua non (podmínka,
bez které nelze, nezbytná podmínka)
 Zákon o ÚS (1993) – organizace ÚS, řízení před ÚS, kárné provinění a kárné řízení
 Zákon o platu ústavních činitelů

Charakteristika ÚS
 Ústavní orgán se sídlem v Brně, formálně stojí mimo obecnou soustavu soudnictví
 Čl. 81 Ústavy: „Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.“
 Čl. 83 Ústavy: „Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.“ - jediný specializovaný orgán soudního typu
 Z kompozice hlavy IV. je zřejmé, že ÚS je formálně oddělen od ostatních soudů, ale čl. 81 a čl. 82 Ústavy (nezávislost,
nestrannost a inkompatibilita, nepřeložitelnost) platí i pro něj
 Vedle Parlamentu, prezidenta a vlády je ÚS jedním z vrcholných orgánů státní moci
 Kontroluje ústavnost a má některé další rozhodovací funkce více či méně ústavněprávního charakteru
o Vnitřní (materiální) i vnější (formální)
o Následná kontrola ústavnosti právních norem
 Abstraktní i konkrétní
o Incidentní (ve vztahu k ústavním stížnostem a ústavní žalobě)
o Preventivní (ÚS zkoumá soulad MS dle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavním pořádkem před její ratifikací, do rozhodnutí
ÚS nemůže být smlouva ratifikována)

WINTR: - ABSTRAKTNÍ – zrušení zákona/jeho ustanovení pro rozpor s ústavním pořádkem

- KONTRÉTNÍ – konkrétní kauza → obrátili se na ÚS obecný soud; FO/PO podá ústavní stížnost,; ÚS rozhodne o
ústavní stížnosti v souvislosti

 ÚS kontrolně působí na komponenty dělby moci, je ochránce ústavnosti před nadvládou jedné moci a ochraňuje individuální
ústavní práva
o Vztah ÚS a moci zákonodárné
 ÚS provádí následnou kontrolu souladu zákonů (zákonných opatření, jeho ustanovení) s ústavním pořádkem
 Parlament (orgán moci zákonodárné, resp. ústavodárné) ovlivňuje činnost ÚS ústavním a zákonným
vymezením způsobu jeho ustavení, složení, pravomoci, rozhodovacího procesu atp.
 Senát vyslovuje souhlas se jmenováním soudců
 Iniciátorem zahájení řízení o zrušení zákona může být skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17
senátorů

o Vztah ÚS a moci výkonné

 ÚS provádí následnou kontrolu právních předpisů (nařízení, vyhlášek) se zákonem a ústavním pořádkem,
projednává ústavní stížnosti proti zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv
 Prezident jmenuje soudce ÚS (se souhlasem Senátu), jeho předsedu a místopředsedy
 Orgány moci výkonné mohou iniciovat některá řízení před ÚS

o Vztah ÚS a moci soudní

 ÚS má zvláštní, autonomní a „nadřazené“ postavení, je oprávněn přezkoumávat i rozhodnutí ostatních soudů
(vč. NS a NSS) z hlediska ústavnosti, zvláště pak jejich procesní stránku
 ÚS se nezabývá porušením běžných práv FO a PO, pokud takové porušení není zároveň porušení základních
práv a svobod těchto osob zaručených ÚZ
 čl. 95 (2): Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním
pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.
o VOP je oprávněn podávat návrhy na provedení abstraktní kontroly ústavnosti norem nižší právní síly, než je zákon
o Každý státní orgán je povinen ÚS poskytnout součinnost při opatřování podkladů pro jeho rozhodování

85
Soudci ÚS
 ÚS tvoří kolegium 15 soudců, vč. předsedy (Rychetský) a 2 místopředsedů (Tomková, Fenyk), které jmenuje prezident ze
soudců ÚS
 Funkční období je 10 let, soudce jmenuje prezident bez kontrasignace se souhlasem Senátu, který soudce schvaluje usnesením
o Není-li dán souhlas Senátu do 60 dnů po vyžádání proto, že Senát nehlasoval, platí, že souhlas byl dán
o I když Senát osobu navrženou schválí, neznamená to, že jí prezident musí jmenovat
 Soudcem ÚS se může stát bezúhonný občan ČR, který je plně svéprávný, má vysokoškolské právnické vzdělání, je volitelný do
Senátu a je alespoň 10 let činný v právnickém povolání
o může to být tedy klidně Mgr., který nemá advokátní ani žádné jiné zkoušky a třeba ani nikdy u soudu nepracoval
 Výkon funkce soudce ÚS je neslučitelný s členstvím v politické straně, jinou placenou funkcí či výdělečnou činností, s
výjimkami jako je např. správa vlastního majetku, literární činnost aj.
 Funkce se soudce ÚS ujímá složením slibu do rukou prezidenta republiky, odmítne-li slib složit nebo složí-li slib s výhradou,
hledí se na něj, jako by nebyl zvolen
 Funkce soudce ÚS je veřejná funkce

 Zánik funkce: rezignací (prohlášení osobně do rukou prezidenta republiky nebo písemně formou notářského zápisu), uplynutím
funkčního období, ztrátou volitelnosti do Senátu, pravomocným odsouzením pro úmyslný TČ, vyhlášením usnesení ÚS o zániku
funkce jako důsledek kárného řízení, smrtí

 Záruky činnosti ústavního soudce

o Slib soudce ÚS: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv
občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.“
o Záruky nezávislosti soudce ÚS
 Trestní zákoník – kdo by na soudce působil, aby porušil povinnosti v řízení, dopouští se TČ
 Zákaz peticí, kterými by se mohlo zasahovat do nezávislosti soudu
 Zákaz shromáždění v okruhu 100 metrů od budov ÚS a od míst, kde ÚS jedná
 Nelze jej bez jeho vůle odvolat nebo přeložit k jinému soudu
 Hmotné zabezpečení spočívá v platu soudce ÚS

o Záruky nestrannosti soudce ÚS

 Vyloučení soudce ÚS z rozhodování pro podjatost
 Slib soudce, ve kterém se zavazuje rozhodovat nezávisle a nestranně, dle Ústavy je ÚS vázán jen ústavním
pořádkem, ve slibu se zavazují řídit ÚZ

o Imunita soudce ÚS
 Soudce ÚS nelze po dobu výkonu funkce trestně stíhat bez souhlasu Senátu, zadržení je možné pouze při
spáchání TČ nebo bezprostředně poté, soudce ÚS má právo odepřít svědectví; za přestupek si soudce může
vybrat kárné/přestupkové řízení
 Soudce ÚS má odpovědnost za kárné provinění

o Funkce soudce ÚS je inkompatibilní s funkcemi

 Prezidenta republiky, člena Parlamentu, jakoukoliv funkcí ve veřejné správě
 Jinou placená funkce nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké,
pedagogické, literární a umělecké, pokud taková není na újmu funkce soudce, jejího významu a důstojnosti a
neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost rozhodování ÚS
 Neslučitelnost s členstvím v politické straně nebo v politickém hnutí
 Čl. 44 Listiny stanovuje, že zákon může soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou
hospodářskou činnost a právo zakládat politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich

o Povinnost mlčenlivost
 Podle zákona o ÚS má soudce ÚS povinnost, stejně jako soudci běžných soudů, zachovávat mlčenlivost o
věcech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem soudcovské funkce, tato povinnost trvá i po zániku funkce

 Asistent soudce ÚS
o Jmenuje a odvolává je předseda ÚS na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná

86
 o Asistentem soudce ÚS se může stát bezúhonný občan ČR, který má vysokoškolské právnické vzdělání, každý soudce má
alespoň jednoho asistenta
o Asistent soudce ÚS je jmenován na dobu určitou nepřesahující dobu, na kterou byl jmenován soudce, ke kterému je
asistent přidělen
o Asistent soudce ÚS je v pracovním poměru

Orgány ÚS
 Předseda ÚS
o Zastupuje ÚS navenek, vykonává správu ÚS, svolává zasedání pléna a určuje pořad jeho jednání, jednání řídí, jmenuje
předsedy senátů a plní další zákonem uložené úkoly
o Jmenuje ho prezident republiky ze soudců ÚS zřejmě na dobu funkčního období
 Místopředsedové ÚS
o Zastupují předsedu ÚS v rozsahu a pořadí stanoveném plénem
o Předseda ÚS je se souhlasem pléna může pověřit trvalým plněním některých svých úkolů
o Jmenováni prezidentem republiky společně s předsedou ÚS ze soudců ÚS, dle zákona o ÚS jsou dva
 Plénum ÚS
o Tvoří jej všichni soudci, disponuje řadou pravomocí
o Kvorum tvoří alespoň 10 soudců, nestanoví-li zákon jinak
o Rozhoduje se prostou většinou přítomných
o Výjimky, kdy je zapotřebí souhlasu alespoň 9 soudců
 Zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení
 Ústavní žaloba Senátu proti prezidentu republiky
 Návrh prezidenta na zrušení usnesení PS a Senátu podle čl. 66 Ústavy
 O souladu MS podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavním pořádkem
 O rozhodnutí přijímaném na základně právního názoru, který se odchyluje od dřívějšího právního názoru ÚS
vysloveného v nálezu
 Soudce zpravodaj
o Dle rozvrhu práce mu byl přidělen návrh došlý ÚS
 Senát a předseda senátu ÚS
o Senáty jsou tvořeny plénem ÚS
o Existují 4 senáty se 3 soudci, předsedu jmenuje předseda ÚS na dobu jednoho roku (nemůže být jmenován ve 2 po sobě
následujících letech)
o Předseda a místopředsedové ÚS jsou jen zastupující členové senátů
o Kvorum – přítomnost všech 3 členů
o Rozhoduje se prostou většinou
 Kárný senát a jeho předseda
o 5tičlenný orgán volený plénem ÚS z jeho členů

Nezávislost soudů – dělba moci, Pl. ÚS 7/02 – VYHOVĚNO

 Prezident Havel inicioval přezkum zákona o soudech a soudcích v rámci řízení o abstraktní kontrole norem
 Prezident republiky napadl ustanovení
o Která zavádí jako nový institut povinné periodické hodnocení odborné způsobilosti s důsledkem možného skončení soudcovského mandátu
o Kde zákon svěřuje výkon státní správy soudů v uvedeném rozsahu předsedům a místopředsedům soudů, kteří jsou zároveň soudci
o Že jednání NS ve věcech posouzení odborné způsobilosti soudců jsou neveřejná
o Týkající se Justiční akademie, s odkazem na čl. 1 Ústavy, princip dělby moci
 ÚS: Současný stav, kdy soudní moc nemá vlastní reprezentativní orgán a správu soudů vykonává Ministerstvo spravedlnosti, nevylučuje možnost nepřímého
ovlivňování moci soudní mocí výkonnou (např. prostřednictvím rozpočtových prostředků a kontrolou jejich využívání)
 Napadené části zákona tedy byly zrušeny s odkazem na nerespektování dělby moci. O tom, jak by měla být řešena otázka správy soudů není příslušný
rozhodovat ÚS, nýbrž moc zákonodárná

PŮSOBNOST ÚSTAVNÍHO SOUDU

Čl. 87 Ú

87
(1) Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a
svobod,
e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,
f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25,
g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiku podle čl. 65 odst. 2,
h) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66,
i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze
provést jinak,
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními
nebo jinými zákony,
k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.

(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její
ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.

(3) Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud
a) o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou- li v rozporu se zákonem,
b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.

Působnost ÚS
 Znamená kompetence ÚS; je to věcně a prostorově vymezená oblast, v jejímž rámci ÚS uplatňuje pravomoc
 Územní působnost ÚS se vztahuje na celé území ČR
 Věcná působnost ÚS je taxativně vymezená v Ústavě (případy, v nichž rozhoduje ÚS, jsou vymezeny v čl. 87 (1) a (2))
o Čl. 87 (3) Ústavy umožňuje delegovat zákonem rozhodování na NSS v případě, že se věc týká
 Zrušení právních předpisů či ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem
 Kompetenčních sporů státních orgánů a orgánů územní samosprávy

Pravomoc ÚS
 Jsou právní prostředky pro výkon působnosti, tj. vydávání meritorních a procesních rozhodnutí
 Jednotlivé rozhodovací akty lze přičlenit k orgánům ÚS – plénu a senátům (+ rozhoduje i soudce zpravodaj o odmítnutí návrhu)

 Podle čl. 87 Ústavy ÚS rozhoduje

o a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem
o b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem
nebo zákonem
o c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu
o d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených
základních práv a svobod
o e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora
o f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora dle čl. 25 Ústavy
o g) ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle čl. 65 (2) Ústavy
o h) návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení PS a Senátu podle čl. 66 Ústavy
o i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné,
pokud je nelze provést jinak
o j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve
shodě s ústavními nebo jinými zákony
o k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému
orgánu

 ÚS dále rozhoduje o souladu MS dle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací; do rozhodnutí
Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována
 Zákon může stanovit, že namísto ÚS rozhoduje NSS
o O zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem
88
 o Spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu

 Plénum
o Nestanoví-li zákon jinak, je schopno jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň 10 soudců
o Rozhoduje o
 Návrhu na zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů
 Ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky
 Návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení PS a Senátu o jeho nezpůsobilosti k výkonu úřadu dle čl. 66
Ústavy
 Souladu MS s ústavním pořádkem
 Souladu rozhodnutí o rozpuštění politické strany či jiných rozhodnutí, týkajících se činnosti této strany
 Otázkách referenda o přistoupení ČR k EU
 Stanovisku k právnímu názoru senátu, které se odchyluje od právního názoru ÚS vysloveného v nálezu
 Ustavení senátů a pravidlech rozdělení agendy mezi ně
 Pokud senát nerozhodl, protože žádný z návrhů na usnesení nezískal většinu
 Obnově řízení
 Úpravě svých vnitřních poměrů

o Může na sebe převzít působnost senátů (na základě § 11 (2) písm. k) zákona o ÚS, kde se uvádí, že v plénu ÚS
rozhoduje o dalších věcech podle čl. 87 (1) Ústavy, pokud si to vyhradí); jde např. o
 Spory o rozsah kompetencí mezi státními orgány a samosprávou
 Ústavní stížnosti proti rozhodnutí velkých senátů kolegií NS a rozšířených senátů NSS
 Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora
 Jiné věci mimořádně závažné anebo věci, ve kterých je nutnost sjednocení judikatury
 Senáty
o Řeší věci, které nepřísluší plénu
o Rozhodují o
 Ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu
 Ústavní stížnosti proti zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod
 Opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora
 V pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance a senátora
 Spory o rozsah kompetencí státních orgánů
 Odmítnutí některých návrhů na zahájení řízení, a to ze všech zákonem stanovených důvodů
(v tomto případě se nejedná o meritorní rozhodnutí)
 Odmítnutí ostatních návrhů z důvodu zjevné neopodstatněnosti (v tomto případě se rovněž nejedná o meritorní
rozhodnutí)

OBECNÁ ÚPRAVA ŘÍZENÍ PŘED ÚS

 Řízení je osvobozeno od soudního poplatku, náklady na znalecké posudky a tlumočníky hradí soud, ostatní náklady hradí samy
strany

Návrh na zahájení řízení = řízení zahájeno dnem doručení návrhu ÚS

 Doručením návrhu oprávněným subjektem
o Oprávněné subjekty jsou stanoveny v rámci úpravy jednotlivých řízení, takový subjekt je navrhovatel
o Účastník řízení je navrhovatel a ten, o kom to stanoví zákon o ÚS
o Vedlejší účastník je ten, o kom to stanoví zákon o ÚS, pokud se vedlejší účastník toho postavení nevzdá; má stejná
práva jako účastník
 Účastníci a vedlejší účastníci jsou oprávněni vyjádřit se k návrhu na zahájení řízení, dávat podání, nahlížet do spisu, činit z něho
výpisy a opisy, účastnit se ústního jednání ve věci, navrhovat důkazy a být přítomni při dokazování

 Zastupování v řízení před ÚS

o Obligatorní právní zastoupení pro FO a PO (advokátem, nikoliv koncipientem)
 V plné moci musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro řízení před ÚS
o Stát zastupuje příslušná organizační složka státu, může se také nechat zastoupit advokátem
o Prezident republiky, proti kterému byla podána ústavní žaloba, má právo zvolit si jednoho nebo více obhájců; alespoň
jeden z nich musí být advokátem
89
 o od Pl. ÚS 42/15 už nemusí být při řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem advokát

 Náležitosti návrhu
o Písemný
o Označuje navrhovatele, specifikuje předmět a typ řízení, obsahuje podpis a datum
o Obsahuje pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů a návrh petitu
o Návrh není nepřípustný, pokud ve věci ÚS již rozhodl nálezem nebo ÚS v téže věci již jedná

 Při projednávání návrhů se Ústavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se
některý návrh týká, je naléhavá

Předběžné prostudování
 Soudce zpravodaj po předběžném prostudování předloží návrh k posouzení asistentovi, případně návrh posoudí sám
 Pokud asistent shledá v návrhu vady, určí navrhovateli lhůtu k jejich odstranění
 Pokud podání není dle obsahu zjevně návrhem na zahájení řízení, odloží jej a vyrozumí o tom osobu, která jej učinila
 Pokud asistent neshledá důvody k výše uvedenému postupu, vypracuje pro soudce návrh dalšího postupu, popřípadě řešení
 Následuje formální posouzení, které může skončit vydáním rozhodnutí o odmítnutí nebo postoupením návrhu k ústnímu jednání
o Rozhodnutí o odmítnutí je vydáno formou usnesení; nejedná se o meritorní rozhodnutí, neplatí zásada ne bis in idem ani
res iudicatae, k vydání rozhodnutí je oprávněn sám soudce zpravodaj bez ústního jednání, pokud
 Navrhovatel ve lhůtě neodstranil vady
 Návrh je podán po lhůtě stanovené zákonem
 Návrh je podán neoprávněným navrhovatelem
 Jde o návrh, k jehož projednání není ÚS příslušný
 Je-li návrh nepřípustný
o Celý senát rozhoduje, jde-li o zjevně neopodstatněný návrh, jednohlasným souhlasem
o Usnesení o odmítnutí musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se
návrh odmítá, a obsahovat poučení, že odvolání není přípustné

Ústní jednání
 Pokud návrh nebyl odmítnut, následuje ústní jednání, lze-li od něj očekávat další objasnění věci
 Soudce zpravodaj připraví věc k projednání v senátu nebo v plénu
 Jednání je veřejné, účast veřejnosti je možno ze zákonných důvodů omezit či vyloučit
 Předvolání k ústnímu jednání je nutno doručit zpravidla minimálně 5 dní předem
 Po ústním jednání se soud odebere k neveřejné poradě a hlasování
o Soudce může zaujmout stanovisko odlišné od většinového rozhodnutí (separátní votum)

 ÚS vydá v případě meritorního rozhodnutí nález, který je vyhlášen veřejně jménem republiky
o Všechny nálezy ÚS se publikují ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS
o Některé nálezy se rovněž publikují ve Sbírce zákonů

 ÚS vydá v případě procesního rozhodnutí usnesení

 Všechna rozhodnutí musí být odůvodněna a obsahovat poučení, že se proti nim nelze odvolat
 Obnova řízení
o Rozhodnutí ÚS o zamítnutí návrhu je v zásadě konečné
o Obnova řízení je možná v případě, kdy mezinárodní soud rozhodl, že zásahem orgánu veřejné moci v rozporu s MS bylo
porušeno základní lidské právo nebo svoboda
o Podat návrh na obnovu řízení může ten, kdo byl účastníkem řízení před ÚS a v  jehož prospěch rozhodl mezinárodní
soud, spolu s ním může podat i návrh na zrušení zákona + ten, kdo podle nálezu ÚS se dopustil velezrady/hrubého
porušení Ústavy → jestliže takový nález byl ovlivněn TČ jiné osoby; uvede-li skutečnosti/důkazy, které bez své viny
nemohl uplatnit dříve

-Hřebejk) Easy-peasy, článek 87, odst. 1,2, tím třetím jsem si chtěl šplhnout, ale asi jsem ho nepřeříkal přesně tak, jak je v Ústavě, páč
mě tam nějak začal opravovat, nicméně jsem si to vylepšil tím, že jsem mu tam surově vecpal část pátou OSŘ :D (jaksi plynule
jsme přešli ke správnímu soudnictví, moc ho potěšilo, že vím, od kdy a jak funguje NSS, škoda jen, že to Rajchl asi neposlouchal,

90
 protože stáli i s Vanduchovou vedle mě, vesele se bavili a podávali Hřebejkovi kafčo), pak mne vrátil do Ústavka, tak jsem mu
rozvedl čl. 89 odst. 2, to ho také potěšilo. Pak byl trochu fail, že se mne zeptal na "prováděcí zákon k Ústavnímu soudu"... Vůbec
mi nedošlo, že tím myslel již zmíněný zákon o ÚS, zeptal se mne, ze kterého roku je, to jsem řekl správně. Pak se zeptal na
působnost, řekl jsem incidenční/předběžnou/ex post kontrolu a pár těch řízení, přičemž se mu moc líbilo, že jsem správně řekl "...
orgánu veřejné moci..." protože prý studenti říkají veřejné správy a to by samozřejmě vylučovalo kontrolu rozhodnutí soudů.
Jedno jsem měl blíže charakterizovat, tak jsem zopakoval něco o ústavních stížnostech.
-(Mlsna) Ze začátku jsem mluvil sám o tom, kde je ÚS zakotven (Ústava + zákon o ÚS), že je to soudní orgán ústavnosti (předběžná,
incidenční, konkrétní, abstraktní ochrana ústavnosti), o složení soudu (plénum, senáty) a funkcionářích. Následně jsem se dostal k
obecným ustanovením o řízení před ÚS podle ZÚS. Tohle vše mu k této otázce stačilo, nicméně se mu nelíbilo, když jsem řekl, že
k odmítnutí návrhu pro zjevnou neodůvodněnost je potřeba jednomyslný souhlas senátu. Správnou odpověď jsem se ale
nedozvěděl, jelikož to byla poslední otázka a ihned mě poslali za dveře.
-(Wintr zari 2020) Rekla jsem mu obecny uvod, co dela, obsazeni, incidencni/nasledna atd.kontrola, ptal se, kdo muze podat stiznost a
jak vypada vyrok, nalez x usneseni, jednotliva rizeni ani vyjmenovat nechtel. Extremne rychle a vubec se v tom nehrabal a
dokonce pochvalil.

12. Řízení před Ústavním soudem, rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu

OBECNÁ ÚPRAVA ŘÍZENÍ PŘED ÚS

 Řízení je osvobozeno od soudního poplatku, náklady na znalecké posudky a tlumočníky hradí soud, ostatní náklady hradí samy
strany

Návrh na zahájení řízení = řízení zahájeno dnem doručení návrhu ÚS

 Doručením návrhu oprávněným subjektem
o Oprávněné subjekty jsou stanoveny v rámci úpravy jednotlivých řízení, takový subjekt je navrhovatel
o Účastník řízení je navrhovatel a ten, o kom to stanoví zákon o ÚS
o Vedlejší účastník je ten, o kom to stanoví zákon o ÚS, pokud se vedlejší účastník toho postavení nevzdá; má stejná
práva jako účastník
 Účastníci a vedlejší účastníci jsou oprávněni vyjádřit se k návrhu na zahájení řízení, dávat podání, nahlížet do spisu, činit z něho
výpisy a opisy, účastnit se ústního jednání ve věci, navrhovat důkazy a být přítomni při dokazování

 Zastupování v řízení před ÚS

o Obligatorní právní zastoupení pro FO a PO (advokátem, nikoliv koncipientem)
 V plné moci musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro řízení před ÚS
o Stát zastupuje příslušná organizační složka státu, může se také nechat zastoupit advokátem
o Prezident republiky, proti kterému byla podána ústavní žaloba, má právo zvolit si jednoho nebo více obhájců; alespoň
jeden z nich musí být advokátem
o od Pl. ÚS 42/15 už nemusí být při řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem advokát

 Náležitosti návrhu
o Písemný
o Označuje navrhovatele, specifikuje předmět a typ řízení, obsahuje podpis a datum
o Obsahuje pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů a návrh petitu
o Návrh není nepřípustný, pokud ve věci ÚS již rozhodl nálezem nebo ÚS v téže věci již jedná

 Při projednávání návrhů se Ústavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se
některý návrh týká, je naléhavá

Předběžné prostudování
 Soudce zpravodaj po předběžném prostudování předloží návrh k posouzení asistentovi, případně návrh posoudí sám
 Pokud asistent shledá v návrhu vady, určí navrhovateli lhůtu k jejich odstranění
 Pokud podání není dle obsahu zjevně návrhem na zahájení řízení, odloží jej a vyrozumí o tom osobu, která jej učinila
 Pokud asistent neshledá důvody k výše uvedenému postupu, vypracuje pro soudce návrh dalšího postupu, popřípadě řešení
 Následuje formální posouzení, které může skončit vydáním rozhodnutí o odmítnutí nebo postoupením návrhu k ústnímu jednání
o Rozhodnutí o odmítnutí je vydáno formou usnesení; nejedná se o meritorní rozhodnutí, neplatí zásada ne bis in idem ani
res iudicatae, k vydání rozhodnutí je oprávněn sám soudce zpravodaj bez ústního jednání, pokud

91
  Navrhovatel ve lhůtě neodstranil vady
 Návrh je podán po lhůtě stanovené zákonem
 Návrh je podán neoprávněným navrhovatelem
 Jde o návrh, k jehož projednání není ÚS příslušný
 Je-li návrh nepřípustný
o Celý senát rozhoduje, jde-li o zjevně neopodstatněný návrh, jednohlasným souhlasem
o Usnesení o odmítnutí musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se
návrh odmítá, a obsahovat poučení, že odvolání není přípustné

Ústní jednání
 Pokud návrh nebyl odmítnut, následuje ústní jednání, lze-li od něj očekávat další objasnění věci
 Soudce zpravodaj připraví věc k projednání v senátu nebo v plénu
 Jednání je veřejné, účast veřejnosti je možno ze zákonných důvodů omezit či vyloučit
 Předvolání k ústnímu jednání je nutno doručit zpravidla minimálně 5 dní předem
 Po ústním jednání se soud odebere k neveřejné poradě a hlasování
o Soudce může zaujmout stanovisko odlišné od většinového rozhodnutí (separátní votum)
 ÚS vydá v případě meritorního rozhodnutí nález, který je vyhlášen veřejně jménem republiky
o Všechny nálezy ÚS se publikují ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS
o Některé nálezy se rovněž publikují ve Sbírce zákonů
 ÚS vydá v případě procesního rozhodnutí usnesení
 Všechna rozhodnutí musí být odůvodněna a obsahovat poučení, že se proti nim nelze odvolat
 Obnova řízení
o Rozhodnutí ÚS o zamítnutí návrhu je v zásadě konečné
o Obnova řízení je možná v případě, kdy mezinárodní soud rozhodl, že zásahem orgánu veřejné moci v rozporu s MS bylo
porušeno základní lidské právo nebo svoboda
o Podat návrh na obnovu řízení může ten, kdo byl účastníkem řízení před ÚS a v  jehož prospěch rozhodl mezinárodní
soud, spolu s ním může podat i návrh na zrušení zákona + ten, kdo podle nálezu ÚS se dopustil velezrady/hrubého
porušení Ústavy → jestliže takový nález byl ovlivněn TČ jiné osoby; uvede-li skutečnosti/důkazy, které bez své viny
nemohl uplatnit dříve

JEDNOTLIVÁ ŘÍZENÍ PŘED ÚS

 Na řízení se přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zákon o
ÚS jinak

Řízení o ústavních stížnostech

 ÚS zde provádí incidentní kontrolu ústavnosti, viz. Kapitola Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem

Řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů – rozhoduje plénum

 ÚS zde provádí abstraktní a konkrétní kontrolu ústavnosti

 Návrh na zrušení zákona (zákonného opatření Senátu) nebo jeho části může podat
o Prezident
o 41 poslanců nebo 17 senátorů
o Senát ÚS v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti
o Vláda, pokud má provést rozhodnutí mezinárodního soudu
o Ten, kdo podal ústavní stížnost
o Ten, kdo podal návrh na obnovu řízení
o Obecný soud, dojde-li v souvislosti se svou rozhodovací činností k závěru, že zákon, jehož má být při věci použito, je
v rozporu s ústavním pořádkem
o Může jej zahájit plénum ÚS, jsou-li dány důvody dle zákona o ÚS
 Dojde-li plénum v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti k závěru, že zákon, jehož uplatněním nastala
skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, je v rozporu s ÚZ, zahájí a provede řízení

 Návrh na zrušení podzákonného právního předpisu nebo jeho části může podat

92
 o 25 poslanců nebo 10 senátorů
o Senát ÚS v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti
o Ten, kdo podal ústavní stížnost
o Ten, kdo podal návrh na obnovu řízení
o Plénum ÚS, jsou-li dány důvody dle zákona o ÚS
 Dojde-li plénum v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti k závěru, že právní předpis, jehož uplatněním
nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, je v rozporu se zákonem, zahájí a provede řízení
o Vláda
o MV, jde-li o zrušení obecně závazné vyhlášky obce, kraje nebo hl. m. Prahy
o Příslušné ministerstvo nebo ústřední správní úřad, jde-li o zrušení nařízení obce, kraje nebo hl. m. Prahy
o Ředitel krajského úřadu, jde-li o zrušení nařízení obce, která spadá do jeho území
o Zastupitelstvo kraje
o Zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží
o VOP

 Návrh je nepřípustný, pokud napadaný právní předpis, resp. ÚZ či zákon, se kterým měl být v rozporu, pozbyl před doručením
návrhu ÚS platnosti nebo nebyl dosud vyhlášen (pokud pozbude platnosti během řízení, řízení se zastaví)
 Účastníkem je i ten, kdo vydal napadený předpis
o Soudce zpravodaj mu zašle návrh na zahájení řízení s tím, aby se písemně do 30 dnů vyjádřil, stejně tak zašle návrh
vládě, ta může vstoupit jako vedlejší účastník

 Návrh na zrušení jiného právního předpisu se zašle i VOP, ten má právo se do 10 dnů vyjádřit, že vstupuje jako vedlejší účastník
do řízení
 Při rozhodování ÚS posuzuje obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ÚZ (a zákony) a zjišťuje,
zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem
 Pokud ÚS dojde k závěru, že je rozpor dán, zruší předpis dnem, který soud určí v nálezu, nejdříve však dnem vyhlášení nálezu ve
Sb.; předpis se ruší ex nunc, a pokud jsou k němu prováděcí předpisy, určí ÚS, zda a co pozbývá platnosti
 Byl-li na základě právního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem v trestním řízení rozsudek, který nabyl právní moci, ale
nebyl dosud vykonán, je zrušení důvodem pro obnovu řízení dle ustanovení trestního řádu
 Ostatní pravomocná rozhodnutí zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze vykonávat
 Obecně práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena

Řízení o souladu MS podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ÚZ - rozhoduje plénum
 ÚS zde provádí preventivní kontrolu ústavnosti
 Zatím takové řízení proběhlo jen dvakrát, a sice v případu Lisabonské smlouvy
 Předmětem mohou být jen prezidentské smlouvy

 Návrh může podat

o Jedna z komor Parlamentu od okamžiku, kdy jí byla MS předložena k vyslovení souhlasu s ratifikací, do okamžiku, kdy
se na vyslovení souhlasu usnese
o Skupina 41 poslanců nebo 17 senátorů od vyslovení souhlasu Parlamentem nebo vyhlášení výsledku referenda do
ratifikace MS
o Prezident od okamžiku předložení MS k ratifikaci do její ratifikace

 Návrh je nepřípustný, pokud jej nepodala osoba oprávněná, nebo pokud ÚZ pozbyl platnost
 Účastníkem je vedle navrhovatele vždy též Parlament, vláda a prezident
 ÚS posuzuje obsah MS z hlediska jejího souladu s ústavním pořádkem
 ÚS rozhodne a vydá nález, ve kterém stanoví, že MS je v
o Rozporu s ústavním pořádkem – vysloví nesoulad, uvede konkrétně s jakými ustanoveními a brání ratifikaci do
odstranění nedostatků
o Souladu s ústavním pořádkem – rozhodne, že ratifikace není v rozporu s ústavním pořádkem

93
Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora – rozhoduje senát
 Pravomoc zkoumat mandáty je založena JŘ, posuzování v mandátních a imunitních výborech komor je víceméně formální, výbor
pouze zjišťuje, zda má člen komory osvědčení o zvolení vydané SVK a dále zkoumá jeho volitelnost, tedy datum narození a
existenci státního občanství
 Usnesení výboru se předkládá příslušné komoře, považuje se za rozhodnutí ve věci ověření mandátu ve smyslu čl. 87 (1) písm. e),
proti němuž je možno podat opravný prostředek k ÚS
 Smyslem a účelem je zajištění objektivnosti a věrohodnosti průběhu voleb do Parlamentu, ochrana ústavnosti je cílem spíše
subsidiárním, i proto se zřejmě návrh na zahájení řízení nazývá opravný prostředek
 Fakticky se jedná o 2 formy řízení, lze napadnout rozhodnutí kladné (platnost volby je uznána), tak rozhodnutí záporné (platnost
volby není uznána)

 Aktivně legitimovaný je
o Poslanec, senátor nebo volební strana, za níž kandidoval – proti rozhodnutí, že nebyl platně zvolen
o Ten, jehož volební stížnosti podle volebního zákona bylo vyhověno – proti rozhodnutí komory Parlamentu nebo jejího
orgánu o ověření volby poslance nebo senátora
o Opravný prostředek je třeba podat do 10 dnů od oznámení rozhodnutí
 Jednání je vždy ústní, opravný prostředek nemá odkladný účinek
 Řízení lze zastavit z důvodu vzetí opravného prostředku zpět nebo z důvodu vzdání se mandátu tím, koho se opravný prostředek
týkal nebo z důvodu smrti toho, koho se opravný prostředek týkal, a nepožádal-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný
v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí
 Nálezem ÚS opravnému prostředku vyhoví nebo jej zamítne; vysloví, že poslanec nebo senátor nebyl platně zvolen nebo byl
platně zvolen
 Rozhodnutím ÚS pozbývají platnosti rozhodnutí jiných orgánů, která tomuto nálezu odporují

Řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy –
rozhoduje senát
 Aktivně legitimovaný je
o Poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde
o Předseda PS (jde-li o poslance) a předseda Senátu (jde-li o senátory)
o Skupina nejméně 20 poslanců (jde-li o poslance) a skupina nejméně 10 senátorů (jde-li o senátora)

 Účastníkem řízení je poslanec a předseda PS nebo senátor a předseda Senátu, i když nejsou navrhovateli
 Řízení lze zastavit, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, uznal-li poslanec nebo senátor zánik svého mandátu nebo smrtí poslance
nebo senátora, o jehož mandát jde, a nepožádal-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od
úmrtí
 Nálezem ÚS vysloví, že mandát zanikl nebo že skutečnosti nebyly prokázány a mandát trvá
 Předseda ÚS vystaví osvědčení o výroku, který předá přítomným účastníkům a vedlejším účastníkům

Řízení o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky - rozhoduje plénum

 Pro velezradu či hrubé porušení Ústavy či jiné součásti ústavního pořádku
 Řízení je zahájeno doručením žaloby ÚS
o Žaloba musí obsahovat přesné vylíčení jednání, kterým se měl prezident republiky dopustit velezrady nebo hrubého
porušení ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, spolu s uvedením důkazů, o které se žaloba opírá

 Přednostní projednání, vždy ústní jednání

 Obecná ustanovení zákona o ÚS o řízení neplatí (použijí jen § 36 – 43, § 52 – 59 a § 91 zákona o ÚS)
 Řízení lze zastavit usnesením Senátu odvolávajícím ústavní žalobu až do okamžiku, kdy se ÚS odebere k  závěrečné poradě nebo
z důvodu smrti prezidenta, nepožádal-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí
o Okolnost, že se prezident úřadu vzdal nebo mu uplynulo volební období, není důvodem k zastavení řízení

 Prezident může mít jednoho nebo více obhájců, z nichž alespoň jeden je advokát
 Za Senát jedná předseda nebo jím pověřená osoba
 Přiměřeně se užijí ustanovení trestního řádu o řízení před soudem
 Nálezem ÚS vysloví, že se prezident dopustil velezrady nebo hrubého porušení Ústavy; jakmile je nález vyhlášen, prezident
ztrácí svůj úřad a způsobilost jej znovu nabýt, nárok na plat a další požitky mu po skončení výkonu funkce nenáleží

94
 Obnova řízení
o Aktivně legitimován je exprezident
o Vyjdou-li najevo nové skutečnosti či důkazy, nebo byl-li nález ovlivněn TČ jiné osoby
o Koná se na základě původní ústavní žaloby
o Je-li prezident obžaloby v obnoveném řízení zproštěn, nenabývá ztraceného prezidentského úřadu

Řízení o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení PS a Senátu podle čl. 66 Ústavy - rozhoduje plénum
 Prezident republiky je oprávněn ÚS navrhnout zrušení usnesení PS a Senátu o tom, že prezident nemůže ze závažných
důvodů vykonávat svůj úřad
o Prezident musí podat návrh do 10 dnů od přijetí usnesení PS a Senátu o tom, že již může úřad vykonávat
 Účastníci řízení jsou PS, Senát a prezident
 Řízení lze zastavit z důvodu vzetí návrhu prezidentem republiky zpět nebo smrtí prezidenta republiky
 PS a Senát předloží Ústavnímu soudu doklady, z nichž jejich usnesení vychází, a navrhnou případně další důkazy o tom, že
prezident republiky v době přijetí usnesení a jeho trvání nemohl, popřípadě nemůže ze závažných důvodů svůj úřad vykonávat

 Jednání je vždy ústní, ÚS řízení zahájí nejpozději do 5 dnů od doručení návrhu, rozhodne do 15 dní od podání návrhu
 Předběžným opatřením může ÚS pozastavit výkon pravomocí předsedy vlád a předsedy PS (je-li PS rozpuštěna, pak předsedy
Senátu) podle čl. 66 Ústavy a pozastavit vyhlášení dosud nevyhlášených zákonů, které by mohl prezident republiky vetovat

 Nálezem ÚS rozhodne, zda v době přijetí usnesení prezident nemohl vykonávat úřad, popřípadě do kdy taková překážka trvala
o Rozhodne-li ÚS, že v době přijetí usnesení PS a Senátu podle čl. 66 Ústavy nebyly závažné důvody, pro které by
prezident republiky nemohl vykonávat svůj úřad, nebo že v době trvání takového usnesení pominuly, zruší svým
nálezem takové usnesení PS a Senátu zcela nebo pro odpovídající dobu
 Úkony, vykonávané namísto prezidenta republiky předsedou vlády nebo předsedou PS, popřípadě předsedou
Senátu podle čl. 66 Ústavy, nepozbývají platnosti
o Rozhodne-li ÚS, že v době přijetí usnesení PS a Senátu byly závažné důvody, pro které prezident republiky nemohl
vykonávat svůj úřad, a že do dne přijetí nálezu ÚS nepominuly, návrh prezidenta republiky na zrušení usnesení PS a
Senátu zamítne

Řízení o opatření nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu

 Mezinárodní soud je mezinárodní orgán, jehož rozhodnutí jsou pro ČR závazná podle MS, které jsou součástí právního řádu
 Vlády podává návrh na zrušení právního předpisu, pokud mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci byl porušen
závazek vyplývající pro ČR z MS, zejména šlo-li o lidská práva a základní svobody FO či PO, pokud takové porušení spočívá
v platném právním předpisu
 Neplatí zásada ne bis in idem
 Postup je stejný, jako v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů
 Rozhodoval-li ÚS ve věci, kde mezinárodní soud shledal rozpor s MS a porušení lidských práv a základních svobod, je možné
podat návrh na obnovu řízení
o Návrh může podat ten, kdo byl účastníkem řízení před ÚS a v jehož prospěch mezinárodní soud rozhodl, do 6 měsíců od
chvíle, kdy se rozhodnutí mezinárodního soudu stalo konečným
o Je třeba splnit obecné náležitosti, označit rozhodnutí ÚS, proti němuž směřuje, rozhodnutí mezinárodního soudu, o které
se opírá, a vylíčit, v čem spatřuje mezi těmito dvěma rozhodnutími rozpor
o Může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
o Návrh je nepřípustný, pokud následky porušení lidských práv a základních svobod již netrvají a jsou dostatečně
napraveny poskytnutím spravedlivého zadostiučinění nebo bylo nápravy dosaženo jinak
o Pokud nález Ústavního soudu je v rozporu s rozhodnutím mezinárodního soudu, Ústavní soud nález zruší; jinak návrh
zamítne
o ÚS v novém nálezu vychází z právního názoru mezinárodního soudu

Řízení sporů o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy

 Řeší spory o příslušnost vydat rozhodnutí nebo činit opatření nebo jiné zásahy (kompetenční spory)
 Aktivně legitimovaní jsou
o Státní orgán v kompetenčním sporu mezi státem a územním samosprávným celkem

95
 o Státní orgán v kompetenčním sporu mezi státními orgány navzájem
o Zastupitelstvo územního samosprávného celku v kompetenčním sporu mezi územním samosprávným celkem a státem
o Zastupitelstvo územního samosprávného celku v kompetenčním sporu mezi územními samosprávnými celky navzájem

 Návrh není přípustný, pokud přísluší o kompetenčním sporu rozhodovat jinému orgánu dle zvláštního zákona (NSS) nebo orgánu
společně nadřízenému orgánům, mezi nimiž kompetenční spor vznikl
 Zpětvzetí je možné jen se souhlasem ÚS, ÚS pak řízení zastaví
 Nálezem ÚS rozhodne, který orgán je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu a případně zruší rozhodnutí, které
bylo vydáno nepříslušným orgánem

Řízení ve věcech referenda o přistoupení ČR k EU

 Řízení o nevyhlášení referenda
 Řízení o nezákonnosti postupu při referendu
 ani jedno řízení už nyní nelze zahájit, proto podrobnosti snad není nutné znát
Kárné řízení – kárný senát – 5 soudců (kvórum 5); rozhoduje prostá většina
 Viz kapitola Imunita soudců ÚS

ROZHODNUTÍ ÚSTAVNÍHO SOUDU A JEJICH VÝZNAM V ÚSTAVNÍM PRÁVU

 ÚS je specializovaný soudní orgán ochrany ústavnosti, náplní jeho práce je následná, abstraktní i konkrétní kontrola ústavnosti
právních norem, incidentní kontrola ústavnosti, preventivní kontrola MS
 ÚS zkoumá materiální i formální ústavnost
 Nejvýznamnější pravomocí ÚS je rozhodování o zrušení zákonů a jiných právních předpisů (nálezy ÚS jsou normativním aktem
sui generis)
 Největší rozsah má rozhodovací pravomoc ÚS týkající se ústavních stížností proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům
orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod
 stanovisko pléna:
o k právnímu názoru senátu, které se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu (§ 11 odst. 2
písm. i)
o § 23: Jestliže senát v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěje k právnímu názoru odchylnému od právního
názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu, předloží otázku k posouzení plénu. Stanoviskem pléna je senát v dalším
řízení vázán.

Dvě základní formy rozhodnutí ÚS – nenabývají PM, ale rovnou vykonatelnosti!

 Nález
o Je rozhodnutí ve věci samé
o Rozhodnutí musí být odůvodněna a musí obsahovat poučení, že proti rozhodnutí ÚS se nelze odvolat
o Vyhlašuje se vždy veřejně jménem republiky; nález pléna vyhlašuje předseda ÚS, nález senátu předseda senátu (toto
nelze považovat za publikaci ve formálním smyslu)
o Některé nálezy předpokládají jako podmínku účinnosti obligatorní formální publikaci, oficiální vyhlášení jiných je jen
fakultativní

o Do Sbírky zákonů se podle zákona o ÚS zapisují nálezy, kterými ÚS rozhodl o

 Návrhu na zrušení zákona či jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení
 Ústavní žalobě proti prezidentu republiky
 Návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení PS a Senátu podle čl. 66 Ústavy
 Návrhu na posouzení souladu MS s ústavním pořádkem
 Opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum o přistoupení ČR k EU nevyhlásí
 Zda postup při provádění referenda o přistoupení ČR k EU je v souladu s ÚZ o referendu o přistoupení ČR k
EU a se zákonem vydaným k jeho provedení
 Má-li právní názor ÚS vyslovený v nálezu, který se nevyhlašuje ve Sb., všeobecný význam, může ÚS
rozhodnout, že tento právní názor bude uveřejněn ve Sb.

96
 o Vyhlašuje se výrok a taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor ÚS a jaké důvody k němu vedly,
ÚS může rozhodnout, že ve Sb. nebude vyhlášeno odůvodnění jeho nálezu ve věci zrušení právního předpisu či jeho
ustanovení, pokud předpis nebyl ve Sb. Vyhlášen

o Vykonatelnost = možnost vynucení povinnosti exekuce

 Nález o zrušení právního předpisu – dnem vyhlášení ve Sb., nerozhodne-li ÚS jinak
 Nálezy týkající se referenda o přistoupení k EU, prezidenta, poslanců, senátorů – vyhlášením
 Ostatní doručením písemného vyhotovení účastníkům
 Usnesení
o Je rozhodnutí v ostatních věcech, má procesní povahu
o o odmítnutí návrhu, o zániku funkce soudce, při vzniku pochybností o tom, zda je někdo vedlejším účastníkem, o
vyloučení soudce zpravodaje, o zproštění povinné mlčenlivosti svědka nebo znalce, o uložení pořádkové pokuty, o
částečném či plném nahrazení nákladů řízení jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi řízení ze strany některého
účastníka či vedlejšího účastníka, o předběžném opatření, o náhradě nákladů zastoupení, o náhradě nákladů řízení, o
zahájení kárného řízení se soudcem ÚS (§ 134 odst. 1) a obdobně v případech podle § 143, o zastavení kárného řízení, o
výtkách k jednání soudce

o Významné je usnesení o odmítnutí zjevně neopodstatněného návrhu (senát mimo ústní jednání)
 Usnesení o odmítnutí zjevně neopodstatněného návrh = kvazimeritorní přezkum
→ ochrana před zahlcením
→ např. navrhovatel vůbec netvrdí porušení ústavně zaručených základních práv; požaduje ochranu proti
jinému zásahu (typicky průtahu v řízení), které však v době rozhodnutí ÚS aktuální není
→ pokud však již ÚS aplikuje test proporcionality, měl by rozhodovat meritorně
→ pokud se již ÚS obdobnou otázkou zabýval meritorně (zamítavý nález) – a senát neshledá důvody pro
odchýlení – usnesení o odmítnutí zjevně neopodstatněného návrhu

o Usnesení o odmítnutí
 Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne
 Neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené
 Je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem
 Jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným
 Jde-li o návrh, k jehož projednání není ÚS příslušný
 Je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak

 Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne
 Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný
 Jestliže shledá u návrhu důvody k odmítnutí podle výše uvedených důvodů, kdy soudce zpravodaj
mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne

 Usnesení musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh
odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné
 ÚS může usnesením rozhodnout o uložení pořádkové pokuty až 100.000,- Kč tomu, kdo hrubě ztěžuje postup
řízení
 Návrh nálezu či usnesení vypracovává soudce zpravodaj
 Účastníkům a zástupcům se rozhodnutí ÚS doručují do vlastních rukou

Závaznost rozhodnutí ÚS
 Podle čl. 89 (2) Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí ÚS závazná pro všechny orgány i osoby
o Předmětem nejasností je, co jsou vykonatelná rozhodnutí, přičemž existují 2 názory
 Všechna meritorní rozhodnutí ÚS, vč. názorů v nich obsažených, jsou obecně závazná
 Závazná jsou jen rozhodnutí, kterými se zrušují právní předpisy, ostatní meritorní rozhodnutí nejsou obecně
závazná a závazné nejsou ani právní názory v odůvodněních nálezů

 Rozhodnutí ve věcech kontroly norem se řídí principem priority ústavně konformního výkladu před derogací zákona
o Pokud jsou 2 možné interpretace, z nichž jedna je v souladu s ústavním pořádkem a druhá v rozporu, není dán důvod pro
zrušení ustanovení
97
 → eurozatykač – eurokonformí výklad ústavního pořídku – porušení LZPS – občan nemůže být nucen k opuštění své
vlasti
→ ÚS – čeští občané požívají výhody členství EU, musí mít take povinnosti a odpovědnost; navíc po vynesení rozsudku
se vrací do ČR (jde tedy o dočasné předání); a všechny ČS jsou vázány standardy ochrany LZPS, což je zárukou, že
nedojde k jejich porušování – pokud by se ale kvalita ochrany LPZS zhoršila -bylo by možno EZR podrobit revizi

 Rozhodnutí ve věcech ústavních stížností

o Je třeba rozlišovat kasační rozhodnutí ÚS pro další rozhodování ve věci samé a precedenční působení nálezů ÚS pro
rozhodování obecných soudů v obdobných případech
o Zákon o ÚS, Občanský soudní řád ani Soudní řád správní nestanoví soudům pravidla pro další postup projednávání téže
věci po kasačním nálezu ÚS; naproti tomu trestní řád stanovuje, že, orgán činný v trestním řízení je vázán právním
názorem, který vyslovil ve věci ÚS, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení ÚS nařídil
o Precedenční závaznost rozhodnutí ÚS obecné soudy spíše odmítají z následujících důvodů
 Restriktivní interpretace čl. 89 (2) Ústavy ztotožňující pojem „vykonatelná rozhodnutí ÚS“ s jejich výrokovou
částí
 Narušení nezávislosti soudcovského rozhodování, protože soudce je při rozhodování vázán zákonem a MS,
která je součástí právního řádu

 K obecné závaznosti právního názoru obsaženého v odůvodnění nálezů ve věcech ústavních stížností lze říci toliko, že
o Obecné soudy musí přihlížet k porušení základních práv a svobod občanů, zvláště pokud bylo takové porušení
kvalifikováno ÚS, jinak by došlo k porušení čl. 89 (2) Ústavy
o Rovnost vylučuje libovůli při aplikaci práva a za její porušení lze považovat i případ, kdy obecný soud neposkytne
účastníkům ochranu jejich základních práv a svobod, ač již tato byla přiznána ÚS

Rozhodnutí ÚS jako pramenem ústavního práva v ČR

 Pramenem práva jsou jen výrokové části rozhodnutí, pokud ÚS rozhoduje jako negativní zákonodárce
 Význam judikatury ÚS
o Konkretizace ústavního pořádku, ÚS poskytuje výklad pojmů
o Pomáhá překlenout mezery v ústavním pořádku
o Omezuje ÚS – ten musí zachovávat integritu ústavy, její bezrozpornost, nemůže se bez kvalifikovaných důvodů odchýlit
od dosavadní judikatury
o Zavazuje obecné soudy silou přesvědčivosti ÚS
o Role negativního zákonodárce

precedenční závaznost pro další rozhodnutí jiných orgánů – jsou vázány jenom výrokem „něco se zrušuje“, nebo i argumentací ÚS
v odůvodnění ⟶ ÚS: „ není to precedent, ale obecný soud si musí nějak vyargumentovat, proč nechce respektovat + v čem se daný
případ liší od toho, co rozhodoval ÚS“; Antoš: říct, že je závazné bez dalšího by byla hrubá chyba

test racionality – soulad s právní úpravy s ustanovením Ú/L u sociálních práv (zda je právní úprava rozumná)
1. Vymezení smyslu a podstaty práva
2. Zhodnocení, zda se právní úprava nedotýká esenciálního obsahu (samotné existence sociálního práva) → pokud ano, je
omezení posuzováno testem proporcionality
3. Posouzení, zda zákonná úprava sleduje legitimního cíle
4. Zvážení otázky, zda zákonný prostředek použitý k jeho dosažení je rozumný (racionální), byť nikoli nejlepší, nejvhodnější,
nejúčinnější, nejmoudřejší
→ aplikován např. v nálezu regulačních poplatků ve zdravotnictví, či karenční doby

test proporcionality
1. Vhodný – zda je daný prostředek způsobilý k dosažení cílů
2. Potřebný – zda nelze dosáhnout cíle šetrněji
3. Přiměřenost

98
-Rozhodnutí ÚS – řekla, abych nemluvila o působnosti ÚS ale vyloženě o rozhodnutí - rozdíl mezi nálezem a usnesením, kdy se co
používá, která se publikují (Sb. z. i sbírku nálezů), ptala se na náležitosti rozhodnutí, hodně jsme se zastavili na tom, za jakých
podmínek může ÚS svojí vlastní judikaturu měnit a jaký to má vliv na právní jistotu adresátů.
-(Jirásková) zde hodně bazírovala na tom, abych nemluvila o působnosti ÚS ale vyloženě o rozhodnutí - rozdíl mezi nálezem a
usnesením, kdy se co používá, která se publikují (Sb. z. i sbírku nálezů), ptala se na náležitosti rozhodnutí, hodně jsme se zastavili
na tom, za jakých podmínek může ÚS svojí vlastní judikaturu měnit a jaký to má vliv na právní jistotu adresátů.
-(Hřebejk) to jsem se docela orosila. Začala jsem ze široka, takže, že není v klasické soustavě, hlavní úkoly ÚS, jaké máme
Rozhodnutí, která se kde vyhlašují. Zmínila jsem separátní vótum. Důležité je, že rozhodnutí ÚS nenabývají PM, ale rovnou
vykonatelnosti! No a pak tu závaznost a problémy. Že soudy tím nechtějí být vázáni, protože to nemají napsané v ústavě, že tím
mají být vázáni atd. Dokonce mi dal k ruce Ústavu, což jsem se trochu vyděsila. Ale nakonec vše dobré. Pak jen zda se dá někam
dál po ústavní stížnosti a kdy (ESLP a pokud se jedná o ZPS). 

13. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem

3 typy: 1) Obecná - Ú čl. 87 (1) d → senát

2) Komunální - Ú čl. 87 (1) c → senát
3) Návrhy politických stran - Ú čl. 87 (1) j → plénum

Čl. 87
(1) Ústavní soud rozhoduje
c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve
shodě s ústavními nebo jinými zákony,

Tři typy řízení o ústavních stížnostech

 Obecné stížnosti
o Proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a
svobod ve smyslu čl. 87 (1) písm. d) Ústavy
o Aktivně legitimované je FO nebo PO, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem,
opatřením nebo jiným zásahem veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním
pořádkem
99
  Ústavní stížnost lze podat do 2 měsíců od doručení rozhodnutí o posledním možném procesním prostředku
(řádném opravném prostředku, mimořádném opravném prostředku, krom návrhu na obnovu řízení, a jiném
procesním prostředku sloužícímu k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení řízení)
 neposkytuje-li zákon žádné prostředky, tak do 2 měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu dozvěděl,
nejpozději 1 rok od takového zásahu
 Pokud je mimořádný opravný prostředek odmítnut, pak lze ústavní stížnost podat do 2 měsíců od doručení
takového rozhodnutí (tj. stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které
bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno)
o ÚS může vzhledem k osobním a majetkovým poměrům rozhodnout o hrazení zastoupení státem

 Komunální stížnosti
o Podávají orgány územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu do jejich činnosti (čl. 87/1c)
o Aktivně legitimované je zastupitelstvo obce, vyššího územního samosprávného celku nebo hl. m. Prahy, pokud
tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu,
přičemž ústavní stížnost lze podat ve lhůtě do 2 měsíců od takového zásahu

 Návrhy politických stran

o Zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě
s ÚZ nebo jinými zákony podle čl. 87 (1) písm. j) Ústavy
o Aktivně legitimovaná je politická strana, pokud tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo jiné rozhodnutí týkající se
její činnosti není v souladu s ÚZ nebo jinými zákony
o Ústavní stížnost lze podat do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o posledním procesním prostředku

 Spolu se stížností je možné podat návrh na zrušení zákona (musí se týkat dané stížnosti)  senát přeruší řízení a předá plénu
→ tzn. Návrh na zrušení zákona může podat I jednotlivec, pokud se to týká dané ústavní stížnosti !!!!

 Stížnost je nepřípustná pokud:

o Stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné prostředky (§75); i když tato podmínka není splněna ÚS neodmítne když:
 věc přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
 v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům – může vzniknout
vážná/neodvratitelná újma
o věc je rozhodnutá (rei iudicatae);
o Pokud se o ní už jedná (překážka litispendence; stěžovatel se může účastnit jako vedlejší účastník)
Řízení o ústavních stížnostech
 Ústavní stížnost je nejčastější typ podání k ÚS, cca 95 % ročně jich je odmítnuto
 Ten, kdo ústavní stížnost podal, se označuje jako stěžovatel
 Účastníci = stěžovatel + orgán veřejné moci, proti nimž stížnost směřuje; vedlejší účastníci předchozího řízení, popř. ti co
prokáží právní zájem na výsledku řízení
 Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých
ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v
rozporu s ÚZ, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis

 Forma návrhu
o Musí být patrno, kdo návrh činí, čeho se domáhá, obsahovat podpis a datum
o Pravdivě vylíčit rozhodné skutečnosti, označit důkazy
o Návrh musí obsahovat kopie o posledním procesním prostředku, případně rozhodnutí o odmítnutí mimořádného
opravného prostředku

 Stížnost je nepřípustná, pokud

o Se týká věci již rozhodnuté
o Se týká věci, ve které se již jedná (pak má stěžovatel právo stát se vedlejším účastníkem)
o Stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky dané mu zákonem k ochraně práva, vyjma mimořádných opravných
prostředků, které orgán může odmítnout jako nepřípustné

100
 o ÚS návrh neodmítne, i když není splněna podmínka vyčerpání opravných prostředků, jestliže
 Stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do 1 roku ode dne, kdy
ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo
 V řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může
vzniknout vážná a neodvratitelná újma

→ ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon
stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný
prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení
soudního, správního nebo jiného právního řízení.

 Stížnost nemá odkladný účinek, ale jde-li o návrh proti rozpuštění politické strany a pozastavení její činnosti, pak lze na návrh
stěžovatele odložit vykonatelnost, pokud to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a pokud by to stěžovateli působilo
nepoměrně větší újmu, než jaká by při odložení mohla vzniknout jiným osobám
 Návrh lze vzít zpět do okamžiku, než se ÚS odebere k závěrečné poradě, pak ÚS řízení zastaví
 Řízení se přeruší, pokud je společně se stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo pokud na
rozpor přijde ÚS sám, řízení přeruší a postoupí návrh na zrušení plénu
 Účastníkem řízení je stěžovatel a orgán veřejné moci, proti jehož zásahu stížnost směřuje
o Vedlejším účastníkem může být účastník předchozího řízení, z něhož napadený zásah vzešel
o ÚS může přiznat status vedlejšího účastníka i jiným osobám, které prokáží, že na výsledku řízení mají právní zájem

 Pokud směřuje ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, může ÚS k odvrácení hrozící vážné
škody nebo újmy přijmout předběžné opatření a uložit usnesením orgánu, aby v zásahu nepokračoval
o Předběžné opatření pozbývá platnosti vyhlášením nálezu ve věci
 ÚS není vázán skutkovými zjištěními učiněnými v předchozích řízeních

Výsledek řízení o ústavních stížnostech

 ÚS může návrh odmítnout usnesením
 nebo může nálezem
o Návrhu zcela vyhovět
 Soud uvede, jakým způsobem bylo do činnosti územního samosprávného celku nebo do ústavně zaručených
práv a svobod FO nebo PO zasaženo nebo v čem je rozhodnutí o rozpuštění či zásahu do činnosti politické
strany v rozporu s ústavním pořádkem a jaká ustanovení nebo ÚZ či zákony byly porušeny
 ÚS zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo mu zakáže pokračovat v jiném zásahu
a je-li to možné, přikáže obnovit předchozí stav
 ÚS může zrušit zákon, jiný právní předpis nebo jejich části, bylo-li to navrženo
o Návrh zcela zamítnout
o Návrhu částečně vyhovět a částečně ho zamítnout

- Hřebejk) kde je to upraveno (čl. 87 Ústavy, písm. c), d), j) - s tím, že jsem zmínil, že to formálně není ozn. jako úst. stížnost, ale
v ZoÚS to je upravené pohromadě;
- Jak je to upraveno v ZoÚS (tj. kdo podává, proti čemu - co pak znamená “zásah” v rámci “pravomocného rozhodnutí, opatření
nebo zásahu” - může to být např. nečinnost), procesní věci (do kdy, od čeho běží lhůta, co jsou “procesní prostředky”, o kterých
se mluví v ZoÚS, kdy se naopak neodmítne);
- co je specifikem toho řízení v případě, že stěžovatelem je FO/PO - možnost podat akcesorický návrh na zrušení zák./jiného pr.
předpisu pokud jeho uplatněním došlo ke skutečnosti, která je předmětem řízení; Jak se v takovém řízení rozhoduje -
nález/usnesení (dlouho se ptal ne zcela srozumitelně na to, zda jde jenom meritorně vyhovět anebo stížnost zamítnout - chtěl
slyšet, že je možné částečně vyhovět/zamítnout);
- Kdo jsou účastníci řízení (stěžovatel, orgán, proti jehož aktu to směřuje; co když je stížnost vedená proti rozsudku Nejvyššího
soudu - může ÚS zrušit rozsudky těch nižších soudů (ANO), jaké bude jejich procesní postavení (vedlejší účastníci)
- (Kudrna) K ústavním stížnostem ho toho moc nezajímalo, chtěl vědět hlavně to obecné řízení v nějaké předchozí otázce. Moc se
mu nelíbilo, když jsem řekla, že se pak nařizuje veřejné jednání, jak to mam v otázkách, tvářil se na to tak, jakože někdy jo,

101
 někdy ne. Pak chtěl taky slyšet, že soudce zpravodaj zpracuje stanovisko a návrh rozhodnutí, který potom se senátem odhlasuje,
to jsem nakonec dala dohromady, ale musel mi to dost naservírovat. Ale musím uznat, že i Kudrna měl dneska dobrou náladu.
Zeptal se mě, jestli jednotlivec může podat návrh na zrušení zákona. A já jsem nějak bez rozmýšlení střelila, že ne. V tu chvíli
jsem viděla, jak naštvaně pleská do stolu a koulí očima, takže mi došlo, co po mně chce, a opravila jsem se. Asi mi to napůl
odpustil a šlo se na poslední otázku. 

14. Uplatnění principu dělby moci v Ústavě ČR, kontrolní instituce a mechanismy v ústavním systému

Uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR

 Horizontální dělba moci
o Princip dělby moci zakotven v čl. 2 (1) Ústavy: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů
moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ (jedna z podstatných náležitostí demokratického právního státu, nezměnitelné
ustanovení)
o Ústava zohledňuje, že státní moc může být vykonávána přímo
o Ústavní systém naplňuje typické znaky parlamentní demokracie – nedokonalá oddělenost složek moci
o Projevuje se v konstrukci Ústavy rozdělením ústavních orgánů do jednotlivých hlav a pojmenováním
Moc zákonodárná – hlava druhá
 Parlament se skládá z PS a Senátu
102
  Vláda je odpovědná PS prostřednictvím institutu vyslovení důvěry, odvozuje od ní svou legitimitu
 Narušení systému dělby moci je nezakotvení inkompatibility funkcí poslanců a členů vlády (tzv. klouzavý
mandát)
 Důležitá je stabilizační a brzdící funkce Senátu voleného na jiném principu než PS

Moc výkonná – hlava třetí

 Prezident, vláda a její orgány, státní zastupitelství
 Silná vláda – silná tendence oslabování role Parlamentu, též vlivem faktického působení vládních politických
stran jako rozhodující síly v Parlamentu; rozsah pravomocí vymezen negativně, vláda rozhoduje o všem, o čem
nerozhodují ostatní ústavní orgány
 Prezident je neodpovědný, volený lidem, postavení spíše slabší, pravomoci má s kontrasignací i bez ní;
suspenzivní veto a právo rozpouštět PS (nástroj brzd a protivah)
 Narušení dělby: extenze legislativy do exekutivy

Moc soudní – hlava čtvrtá

 ÚS a soustava obecných soudů
 Stojí mimo tripartici moci, oddělení není víceméně ohroženo
 Prezident uděluje milosti a amnestie, jmenuje soudce
 ÚS je kontrolní a brzdící prvek nejen vůči Parlamentu, ale i jiným orgánům

NKÚ – hlava pátá

 Moc „kontrolní“ – historicky se vydělila z moci soudní, implicitně lze do moci kontrolní zařadit ještě VOP, ten
ale není zakotven ústavně, jen na úrovni zákona

ČNB – hlava šestá

 Moc „bankovní“ – vyděluje se z moci výkonné

 Vertikální dělba moci

o ČR je decentralizovaný unitární stát (čl. 11 Ústavy) se zaručenou územní samosprávou (čl. 8 Ústavy) na principu
subsidiarity
o Decentralizace se uplatňuje jako krajská a obecní samospráva
o Vertikální dělba moci ve zvláštním smyslu plyne rovněž z přijetí mezinárodněprávních závazků a z přenesení
některých pravomocí na mezinárodní organizace nebo instituce – dělba moci mezi těmito mezinárodními
organizacemi a státem ve smyslu čl. 10 Ústavy představuje dobrovolné omezení suverenity státní moci
o Ústavodárná moc
 Má zvláštní povahu, je svým způsobem nejvyšší mocí ve státě, je to moc konstituující nadřazená moci již
ustavené, naplňuje jí Parlament jako celek

Obecné aspekty regulace v ústavním systému ČR

 Činnosti orgánů veřejné moci je třeba právně regulovat a takové orgány usměrňovat, aby takovou regulaci respektovaly
 Kontrola ve vztahu k zákonodárné a soudní moci
o Kontrolu vykonává ÚS
o Kontrolu zákonodárné moci vykonávají též voliči skrze volby
 Kontrola ve vztahu k moci výkonné – rozpadá se do více oblastí, protože FO a PO jsou nejčastěji ve styku právě s  výkonnou
mocí, tudíž i systém kontroly je rozvinutější

o Kontrola vykonávaná veřejnou správou

 Vnitřní kontrola – vykonává služební a instanční dohled
 Vnější kontrola – vykonává správní dozor, finanční kontrola aj.

o Kontrola vykonávaná subjekty stojícími mimo veřejnou správu

 Kontrolu vykonává Parlament, soudy, ÚS, NKÚ, Úřad pro ochranu osobních údajů, VOP, orgány státních
zastupitelství aj.
 Vyslovení důvěry a nedůvěry PS vládě
 Interpelace poslanců na vládu a její členy
 Právo poslanců a senátorů na informace od vlády
103
  Mandátový a imunitní výbor
 Ověřování vzniku a trvání mandátu
 Disciplinární řízení
 Rozhodování o imunitě poslance, senátora, soudce ÚS
 Ústavní žaloba na prezidenta republiky
 Soudní přezkum voleb
 Správní soudnictví
 Vyšetřovací komise PS, komise PS pro kontrolu tajných služeb a jiné komise

o Kontrola vykonávaná lidem

 Volby
 Prezidentské, do PS, do Senátu, volby do zastupitelstev
 Prostřednictvím voleb do PS je utvářena vláda
 Petice, stížnosti, podněty
 Právo na odpor
 Právo na informace

Kontrola a dozor v ústavním systému ČR

 Dozor dohlíží na zákonnost
o Nejvýznamnější instituce dozoru
 Ministerstva – provádí dozor nad vydáváním obecně závazných vyhlášek a nařízení územních samosprávných
celků
 ČNB – provádí bankovní dohled, který na ní přeneslo Ministerstvo financí
 Státní zástupci – provádí dozor nad dodržováním zákonnosti v přípravném řízení
 Úřad pro ochranu osobních údajů

 Kontrola dohlíží na zákonnost, a navíc i na účelnost

o Nejvýznamnější instituce kontroly
 NKÚ
 ÚS – provádí následnou, preventivní a incidentní kontrolu ústavnosti
 VOP
 Specializované orgány (kontrolní výbory PS a Senátu, kontrolní a finanční komise v zastupitelstvech)

o Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

 Upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných orgánů a PO nebo FO,
pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy
 Při kontrole rozeznává tento zákon dva subjekty – kontrolní orgán a kontrolovanou osobu
 Kontrolní řád se rovněž použije při kontrole výkonu státní správy a dále při kontrole činnosti PO založených
nebo zřízených státem nebo územním samosprávným celkem vykonávané ze strany zakladatele nebo
zřizovatele, nejde-li o kontrolu činnosti těchto PO upravenou předpisy soukromého práva

 Dozor a kontrola nejsou uspořádány hierarchicky, kontrola je též součástí každé řídící funkce (kdo řídí, ten kontroluje)

→ 255/2012 Sb. (kontrolní řád) – kontrolní orgán při kontrole zjišťuje, jak kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají
z jiných právních předpisů

 dozor = dohled na zákonnost (ministerstva, ČNB, Státní zastupitelství)

 kontrola = dohled na zákonnost i účelnost (ÚS; NKÚ; VOP; ÚOOÚ, kontrolní + finanční výbory – PS/zastupitelstva)

Nejvyšší kontrolní úřad

 Hlava pátá, čl. 97 Ústavy
 NKÚ je nezávislý orgán, vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu
o Z formálního i materiálního hlediska
 Prezidenta a viceprezidenta NKÚ jmenuje prezident republiky na návrh PS
 Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon o NKÚ
o NKÚ je nezávislý kontrolní orgán ČR, který
104
  Je upraven samostatně, není součást některé z mocí
 Je též autonomní – není nikomu podřízen ani nadřízen
 Má samostatnou rozpočtovou kapitolu, hospodaření kontroluje PS, zákonem je stanoven plat člena NKÚ
 PS mu nemůže pouhým usnesením uložit povinnost
 Je vázán celým právním řádem, vč. podzákonných předpisů, jejichž zrušení není oprávněn navrhnout ÚS
o NKÚ má sídlo v Praze

 Tzv. „4. pilíř demokracie“ – tvoří zárodek možné kontrolní moci, technicky vzato nejde o moc, protože NKÚ není nadán
rozhodovacími pravomocemi, není mocenským orgánem
 Není ústředním správním úřadem, kontrola je správní činností, ale nejde o výkon působnosti správního úřadu
 Kontrolní závěry nejsou soudními ani správními rozhodnutími
 Nevydává právní předpisy, ale na žádost PS, Senátu nebo jejich orgánů se k nim vyjadřuje

 Orgány NKÚ
o Prezident a viceprezident NKÚ – jmenuje prezident republiky na návrh PS na 9 let
 Prezident NKÚ (nyní Miloslav Kala) se smí účastnit schůzí PS, Senátu a jejich orgánů, i schůzí vlády, pokud
jsou projednávány kontrolní závěry, návrhy a stanoviska předložená NKÚ
 prezident řídí úřad, jedná jeho jménem navenek, předsedá kolegiu a Kárné komoře, …
o Kolegium NKÚ tvoří prezident, viceprezident a ostatní členové
 Kolegium NKÚ má celkem 15 členů, kteří jsou voleni PS na návrh prezidenta NKÚ na dobu neurčitou (nejvýše
však mohou ve funkci působit do 65 let věku)
 s funkcí člena Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoliv funkce
ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politických stranách a hnutích, nesmí
zastávat jinou placenou funkci ani vykonávat výdělečnou činnost
o senáty NKÚ
 Kolegium NKÚ tvoří senáty, které mají 3 a více členů a přijímají kontrolní závěry ve své působnosti
o Kárná komora – skládá se z předsedy a dvou členů
 Předsedou je prezident NKÚ, dva členy jmenuje předseda NS z řad soudců tohoto soudu

 Působnost a pravomoci NKÚ

o a) kontrola hospodaření se státním majetkem a vybranými finančními prostředky
 nikoli u samosprávy, ta disponuje vlastním majetkem
o b) kontrola státního závěrečného účtu
 NKÚ kontroluje údaje o výsledcích rozpočtového hospodaření uplynulého rozpočtového roku, zejména o
skutečných příjmech a výdajích
 návrh státního závěrečného účtu předkládá vláda PS, NKÚ k němu přikládá své stanovisko
o c) kontrola plnění státního rozpočtu
 zákon o státním rozpočtu obsahuje očekávané příjmy a výdaje a pravidla jejich užití
o d) kontrola hospodaření s prostředky poskytnutými ze zahraničí a s prostředky, za něž přezval stát záruky
o e) kontrola vydávání a umořování státních cenných papírů
o f) kontrola zadávání státních zakázek
o u výše zmíněného provádí úřad kontrolu u organizačních složek státu, PO a FO
o kromě toho NKÚ kontroluje hospodaření ČNB (jen co do výdajů na pořízení majetku a výdajů na její provoz)

 NKÚ se řídí plánem kontrolní činnosti, který schvaluje kolegium NKÚ a uveřejňuje se ve Věstníku NKÚ, který je vydáván 4krát
ročně, podněty k zařazení kontrolních akcí může podávat i PS, Senát, jejich orgány a vláda
 Kontrolní činnost vykonávají členové NKÚ a kontroloři na základě písemného pověření prezidenta NKÚ
 Kontroluje se soulad s právními předpisy (formální hledisko) a posuzuje se účelnost a hospodárnost (materiální hledisko)
 Zjišťované skutečnosti podléhají kontrole bez ohledu na druh a stupeň utajení

 Kontrola nespočívá v rozhodování o právech a povinnostech osob, tudíž se nepoužije Správní řád
o Výjimkou je postup při rozhodování o správním deliktu, kdy kontrolovaná osoba neposkytla NKÚ součinnost (NKÚ pak
vystupuje jako orgán veřejné správy, může uložit pokutu, jeho kroky mohou být následně přezkoumány správním
soudnictvím)

105
 Výsledkem kontrol jsou písemné zprávy, shrnují a vyhodnocují skutečný stav věci, není-li to vyhrazeno kolegiu
o Neuveřejňují se závěry obsahující utajované informace
o Zasílají se neprodleně PS, Senátu a vládě a na žádost ministerstvům
o S aktivním přístupem NKÚ k zajištění nápravy zákon o NKÚ nepočítá

 Ohledně kontroly politických stran viz. nález ÚS v kapitole 46.3. Financování politických stran a jeho kontrola NKÚ, Pl. ÚS
26/94 - VYHOVĚNO

Veřejný ochránce práv

 Upravuje zákon o VOP
 VOP je zákonem vymezen jako instituce, která působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je v
rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, čímž má
přispívat k ochraně základních práv a svobod
 VOP sídlí v Brně, nyní je jím Anna Šabatová
 VOP není správní úřad, není ani součástí moci výkonné, protože nemůže autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech osob
– je to tedy specifický státní kontrolní orgán sui generis

 VOP vykonává svou funkci nezávisle a nestranně, k čemuž mu pomáhá zejména institut procesní imunity, fixního funkčního
období, taxativní stanovení důvodů ztráty funkce, odpovídající plat a zřejmě i zákaz členství v politické straně nebo politickém
hnutí

 VOP volí PS, které má povinnost každoročně předkládat souhrnnou písemnou zprávu o své činnosti za uplynulý rok, nejméně
jednou za 3 měsíce informaci o své činnosti a doporučení k vydání, změně nebo zrušení právního předpisu
o Obsahem souhrnné zprávy má být celková bilance práce VOP za uplynulý rok, především pokud jde o provedená šetření
a jejich výsledky

 VOP je volen PS na 6 let z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát a ochráncem může být zvolen každý,
kdo je volitelný do senátu, a to pouze na dvě bezprostředně následující funkční období
o Pozbýt funkce může jen ze zákonem stanovených důvodů: uplynutím funkčního období, pravomocným odsouzením pro
trestný čin, ztrátou volitelnosti do Senátu, vznikem a neslučitelností a rezignace

 Působnost VOP se vztahuje na

o Všechny správní úřady a další subjekty, pokud vykonávají státní správu
o Orgány územní samosprávy, ovšem jen v případech, kdy vykonávají státní a správní působnost

 Činnost VOP sestává z aktivit dlouhodobě plánovaných nebo z operativních reakcí na podněty
 VOP jedná z vlastní iniciativy a na základě podnětu
o Podnět se podává písemně nebo ústně do protokolu, nepodléhá žádným poplatkům; stěžovatel vylíčí podstatné okolnosti
věci, označí úřad, resp. osobu, jíž se podnět týká
o VOP následně zkoumá, zda jde o problém spadající do jeho působnosti, je-li dodržena lhůta jež může uplynout od aktu
úřadu, zda věc není předmětem jednání soudu, není-li podnět zjevně (na první pohled) neopodstatněný atd. – v ostatních
případech VOP zahájí šetření
o Při jednání z vlastní iniciativy VOP jedná obdobně

 VOP disponuje vyšetřovacími oprávněními vůči subjektům, na něž se vztahuje jeho působnost, má právo
o Ke vstupu do úřadu
o Vyžadovat potřebné písemnosti, informace a stanoviska k věci aj.

 Výsledek šetření VOP může být

o Negativní, VOP nezjistí porušení právních předpisů ani jiná pochybení
 VOP svůj závěr sdělí stěžovateli i příslušnému úřadu

o Pozitivní, VOP zjistí pochybení

 VOP v souladu se zásadou audiatur et altera pars své zjištění sdělí úřadu a vyzve ho, aby se k němu ve lhůtě 30
dnů vyjádřil (úřad má šanci na vyjádření)
106
  Jestliže úřad na výzvu VOP odpoví, že provedl nebo provádí opatření k nápravě a VOP tato opatření shledá
dostatečnými, VOP o tom vyrozumí stěžovatele i úřad
 Pokud VOP nepovažuje přijatá opatření za dostatečná nebo žádné sdělení od úřadu ve stanovené lhůtě
neobdrží, zašle úřadu i stěžovateli své závěrečné stanovisko, které tvoří i návrh opatření k nápravě, přičemž
má povahu doporučení
 VOP uvědomí nadřízený úřad a může také věc zveřejnit

 Aktivity VOP se zpravidla nekončí jen prací s podněty, eventuálně šetřením z vlastní iniciativy, VOP dále může
o Dávat doporučení k návrhům změn či rušení, jak právních, tak i vnitřních předpisů
o Podat návrh k ÚS na zahájení řízení o zrušení právního předpisu, účastnit se řízení o takovém návrhu
o Navrhnout podání žaloby k ochraně veřejného zájmu
o Provádět systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí,
s cílem chránit tyto osoby před mučením apod.
o Podat návrh na zahájení kárného řízení ve věcech soudců a státních zástupců a zúčastnit se tohoto řízení

Česká národní banka

 Hlava šestá, čl. 98 Ústavy
 ČNB je ústřední bankou státu a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem (delegovaný dozor)
 PO veřejného práva se sídlem v Praze
 Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu
 Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona
 Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon
o Zákon o ČNB
o V rozsahu stanoveném právními předpisy jí jsou svěřeny kompetence správního úřadu

Úřad pro ochranu osobních údajů

 Je nezávislý orgán
 Provádí dozor nad dodržováním zákonem stanovených povinností při zpracování osobních údajů
o Jsou mu svěřeny kompetence ústředního správního úřadu pro oblast ochrany osobních údajů
 Vede registr povolených zpracování osobních údajů
 Přijímá podněty a stížnosti občanů na porušení zákona
 Poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů
 Činnost Úřadu je vymezena zákonem o ochraně osobních údajů a některými dalšími zákony
 Smyslem zákona o ochraně osobních údajů je Listinou zaručené právo na ochranu občana před neoprávněným zasahováním do
jeho soukromého a osobního života a neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů

Státní zastupitelství jako prostředek kontroly a dozoru

 Hlava třetí, čl. 80 Ústavy – je součástí moci výkonné
 Soustava státních úřadů, které jsou určeny k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do
působnosti státního zastupitelství
 Upravuje zákon o státním zastupitelství
 Provádí dozor nad zákonností v trestním řízení, konkrétně v části přípravného řízení

Nezávislost České národní banky při její péči o stabilitu měny, Pl. ÚS 59/2000 – VYHOVĚNO Z ČÁSTI
 ÚS se zde zabýval návrhem prezidenta republiky na zrušení některých ustanovení zákona o ČNB
o Dle prezidenta zákon zužoval hlavní úkol ČNB vymezený Ústavou a dával vládě širokou možnost ovlivňovat její činnost
 Protože se o nezávislosti ČNB v Ústavě nehovoří, vychází ÚS z historického, teleologického a systematického výkladu
o Historický výklad: Ústava reagovala na poznatky ekonomické teorie, že úspěšnost centrální banky je ovlivněna její nezávislostí na exekutivě (toto bylo
reflektováno i při přijetí zákona o Státní bance československé v roce 1992)
o Systematický výklad: ČNB je v Ústavě v zvláštní hlavě šesté oddělena od zákonodárné a výkonné moci
o Teleologický výklad: cílem ČNB, jak je vymezeno v čl. 98 (1) Ústavy je péče o měnovou stabilitu. Jde o možnost volby nástrojů měnové politiky a
možnost uvážení při volbě nástrojů a opatření, které by mělo směřovat k naplnění ústavního cíle
 Je potřeba oddělit zájmy vlády, která se uchází o znovuzvolení a potřebu zajištění stability ekonomického růstu atd.
 ČNB plní rovněž úkoly jako správní úřad, v tomto postavení je součástí orgánů výkonné moci. To však neplatí pro její hlavní funkci podle čl. 98 (1) Ústavy
 Dále ÚS zmiňuje personální či organizační nezávislost ČNB, která spočívá ve způsobu jmenování a odvolatelnosti vedení banky

107
 ÚS došel k názoru, že některá napadená ustanovení do takto vymezené nezávislosti ČNB zasahují
o Např. zrušil ustanovení § 2 (1) věty první, který stanovil, že „hlavním cílem České národní banky je zabezpečovat cenovou stabilitu“ Na rozdíl od
ústavně zakotvené péče o stabilitu měny je pojem cenové stability užší a došlo by tak k omezení hlavního ústavního úkolu ústřední banky
 Pozn.: dnešní znění čl. 98 (1) Ústavy ukládá jako hlavní cíl ČNB právě péči o cenovou stabilitu

- Gerloch) Tady nechal mluvit. Začala jsem sama odpovědností vlády poslanecké sněmovně a informacemi k tomu. Ptal se, jestli
se to používá. Ptal se na spojení otázky důvěry s návrhem zákona. Jestli to musí pak PS schválit, nebo stačí jenom projednat.
Jestli má Senát nějaké pravomoci vůči vládě. Ptal se na další kontrolní mechanismy, tedy interpelace a citační právo. Ptal se, co
tam mám dál, tak jsem řekla, že Nejvyšší kontrolní úřad, veřejný ochránce práv, Ústavní soud. Ptal se na ten Nejvyšší kontrolní
úřad. Po těch základních informacích se ptal, co je teda výsledkem jeho činnosti, komu to posílá, jestli má nějaké pravomoci
vůči kontrolovaným osobám (jestli může třeba uložit pokutu). Pak přešel na Veřejného ochránce práv, po pár informacích se
ptal, na koho se jeho působnost nevztahuje. Byl příjemný, a když jsem nevěděla, snažil se napovídat.
- (září 2020, Grinc) Začala jsem parlamentem, důvěra/nedůvěra + rozdíl, interpelace + právo na informace a kdo ho má, citační
právo, doptal se na vyšetřovací komisi a v čem se liší (myslel na speciální vyšetřovací pravomoci). Pak krátce NKÚ, co dělá -
hospodaření, rozpočet, státní závěrečný účet, jestli kontroluje jen zákonnost nebo i hospodárnost a účelnost. Zeptal se, jestli
může nějak vynucovat povinnosti (ne) +  jakou formu mají závěry.  Zeptal se, jestli je to spíš dozor nebo kontrola, řekla jsem, že
vzhledem ke správě mi to přijde dost nebezpečné téma, ale že z ústavního pohledu kontrola. To ho dost pobavilo. Jen jsem
zmínila existenci VOP. Měří si čas na otázky, takže nepřetahuje a vždycky vás z každé zkouší stejně. Je moc příjemný.

108
 15. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR

Právní úprava
 Hlava sedmá – územní samospráva a čl. 8 Ústavy: „Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.“
 Čl. 21 Listiny: „Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.“
 Zákon o územním členění státu
 ÚZ o vytvoření vyšších územních samosprávných celků
 Zákon o obcích, zákon o volbách do zastupitelstev obcí, zákon o místním referendu
 Zákon o krajích, zákon o volbách do zastupitelstev krajů, zákon o krajském referendu
 Zákon o hl. m. Praze
 Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
 Zákon o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků
 Evropská charta místní samosprávy – v ČR platná od roku 1999, na jejím základě byly přijaty zákon o obcích, zákon
o krajích a zákon o hl. m. Praze

 pozor, něco jiného je územní členění a něco jiného územní samospráva

o podoba územní samosprávy (čl. 8) – 14 vyšších územně správních celků (13 krajů + Praha) a obce
o územní členění státu: také obce, další stupeň okresy – neříkat, že okresy byly zrušeny!, pak případně taky ještě kraje, ale
těchto krajů není 14, ale 8 (7 krajů + Praha) – tohle dělení kopírují soudy (okresní, krajské)

Územní členění – podle 36/1960 Sb. o územním členění státu (≠ administrativní/samosprávné!!!) = geografické členění
o § 1: Území Republiky československé se dělí na kraje, kraje se dělí na okresy a okresy se dělí na obce a vojenské újezdy.
o 7 Krajů (Středočeský, Jihočeský, Západočeský, Severočeský, Východočeský, Jihomoravský, Severomoravský) + Hl. m.
Praha
o Kraje se dělí na 76 okresů – ty se dále dělí na
 obce – území obce je vymezeno hranicí jednoho nebo více souvislých katastrálních území
 vojenské újezdy = samostatné jednotky nezařazené do obcí – jsou 4 (Boletice, Březina, Hradiště a Libavá);
 jsou zvlášť vyhrazené výcviku a působení ozbrojených sil, nemají právo na samosprávu
 újezdní úřad – přednosta (armádní důstojník); po 1 .1 .2016 vyňaty osídlené oblasti, aby měly
samosprávu/volební právo
 Území hlavního města Prahy tvoří samostatnou územní jednotku; dělí se na deset obvodů
o Od 1. 1. 2021 nabyde účinnosti zákon o územně správním členění státu, který ruší členění na 7+1 krajů a nově bude
kopírovat členění na správní obvody, tj. 13 krajů + hl. m. Praha, které se dělí na správní obvody obcí s rozšířenou
působností vymezené obcemi a vojenskými újezdy (okresy zachovány)

Územní samospráva = prostorově vymezený funkční celek, který je nadán právem sám rozhodovat o svých záležitostech 
vykonává jí územní společenství občanů samo nad sebou, spravuje své náležitosti (přímo – referendum / nepřímo – volby), má majetek
 samostatná, nezávislá, svobodná správa
o Veřejná správa = státní správa (VM, SM, ZM) + samospráva
o Autonomie (větší míra samostatnosti) X Samospráva
o Zájmová (koníčky)/ profesní (komory) samospráva – na základě sdruž. práva / hybridní sam. = VŠ (profese+zájmy)

 Jde o geografické členění území

 Okresní úřady, jakožto územní správní úřady se všeobecnou působností (správní obvod byl vymezen územím okresu) koncem
roku 2002 zanikly

 V Ústavě pojem „územní členění“ není – podle čl. 99 Ústavy se ČR člení na obce a kraje, tedy územní samosprávné celky, což
ale jsou společenství občanů, nikoli územní celky
o Obce a kraje jsou ze zákona PO, veřejnoprávní korporace, způsobilé být nositelem práv a povinností
o Území zde nefiguruje jako samostatná vně samosprávy existující jednotka
o V kontextu Ústavy je území konstitutivním prvkem pojmu územní společenství občanů
o Orgány těchto společenství zpravidla mají působnost na území obcí, případně krajů, to by ale nemělo vést k záměně
samosprávného členění s členěním územním
o Totéž platí pro administrativní (správní) členění státu
 Působnost jednotlivých správních orgánů je výsledkem stanovení územní kompetence těchto jednotlivých
orgánů, přitom nemusí být totožné s územním členěním

109
  V nemálo případech se sice územní působnost překrývá, ale v mnoha jiných je zcela odlišná (např. obvody
finančních úřadů, celních úřadů, pověřených obecních úřadů atd.)

 Zákon o územním členění státu používá pojmy obec a kraj v odlišném významu než Ústava
 Členění území státu umožňuje přiřadit k němu příslušnou strukturu státních orgánů a stanovit jim odpovídající kompetenci (to
neznamená, že z hlediska administrativní, samosprávné, soudní či jiné územní působnosti nemůže být použito jiné členění)
 Územní členění státu je obvykle základem členění administrativního i samosprávného, málokdy jsou však tato členění zcela
totožná
 Rozlišování územního, správního (administrativního) a samosprávného členění je i nadále funkční

Územní samospráva
 Zaručena v čl. 8 Ústavy, chápána jako podstatná náležitost demokratického právního státu, hlava sedmá Ústavy chápe právo na
samosprávu jako přirozené právo
 Je to samostatná, nezávislá a svobodná správa, kterou vykonává územní společenství občanů samo nad sebou
 Jedna z forem spoluúčasti FO na správě státu

 Kompetence samosprávy
o Krajská samospráva – jen to, co zákon výslovně stanoví
o Obecní samospráva – zbytková kompetence podle čl. 104 (2) Ústavy: „Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech
samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku.“

 Charakteristika územní samosprávy

o ČR se člení na
 Obce, které jsou základními územními samosprávnými celky
 Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku
 Je samostatně spravována zastupitelstvem
 Je to základní článek
 Kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky
 ÚZ o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, kterých je 14 – 13 krajů a hl. m. Praha
 Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ÚZ (srovnej se zákonem o územním
členěním státu)
 Jsou samostatně spravovány zastupitelstvem
 Mezi obcemi a kraji není hierarchie, kraj i obec jsou na stejné samosprávné úrovni

o Kraje a obce jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu
o Kraje a obce se spravují přímo (referendum) nebo nepřímo (volenými orgány)
o Zastupitelstva
 Členové jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva
 Funkční období je čtyřleté; zákon stanoví, za jakých podmínek se vyhlásí nové volby do zastupitelstva před
uplynutím jeho funkčního období
 Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem
 Mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky
o Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon
 Orgány samosprávy pak mohou vydávat nařízení

Územní základ obcí a krajů

 Území obce – obec má 1 nebo více katastrálních území
o Bezprostředně na sebe navazují, obec má povinnost hranice trvale označit a označení udržovat
o Hranice obce je možno měnit sloučením, připojením nebo oddělením
o K provedení jiných změn je nutná dohoda obcí a projednání s katastrálním úřadem
o Zákon o obcích rozeznává tyto typy obcí: obec (spravuje je starosta a obecní úřad), městys, město (musí mít alespoň
3000 obyvatel), statutární město (statutární města jsou taxativně vyjmenována zákonem, spravuje je magistrát a
primátor), územně členěné statutární město (samospráva je i v městských částech); povyšovat města může předseda PS
se schválením vlády na návrh obce
o Statutární město může vnitřní poměry upravit statutem – vnitřním předpisem

110
 Území kraje
o Lze měnit jen ÚZ

 Praha
o Je obcí i krajem
o Samosprávné orgány Prahy jsou jediné, které v úplnosti sjednocují samosprávné kompetence obou územních
společenství občanů (obec Praha a hl. m. Praha)
o Úplná, kompletní a nedělená samosprávná kompetence

Osobní základ obcí a krajů

 Tvoří je územní společenství občanů obce
o Mají právo volit a být voleni, účastnit se jednání zastupitelstva, dávat orgánům podněty a připomínky, patří sem
 FO, které mají v obci trvalý pobyt
 Cizinci, kterým je uděleno čestné občanství (nemají AVP a PVP, ani právo vyjádřit se v referendu)
 Není podmíněno trvalým pobytem
 Mají stejná práva jako FO, která vlastní na území obce nebo kraje nemovitost (mohou se např. vyjádřit
k návrhu rozpočtu)

 Cizinci, kteří mají práva občana obce na základě MS – podmínkou přihlášení k trvalému pobytu
 § 4+5 zákona o volbách do obcí zmiňuje právo AVP/PVP pro cizince z jiného státu, kteří mají v obci
trvalý pobyt a přiznává jim ho mezinárodní smlouva (tj. v praxi se to zatím týká jen občanů EU podle
SFEU)
 X !jenže! čl. 20 a čl. 22 SFEU hovoří o AVP a PVP občanů EU, kteří mají v jiném členském státě
"bydliště", Krajský soud v Brně tak 2015 uplatnil přímý účinek SFEU a řekl, že i občan EU na
přechodném pobytu má AVP/PVP v obecních volbách
 13.1.2017 poslanci zamítli vládní návrh novely zákona o volbách do obcí, který chtěl toto přidat
(přechodný pobyt), Okamura se totiž obává, že tu budou v obecních volbách volit muslimové a stavět
mešity; jenže občané EU si to na základě toho přímého účinku asi stejně v jednotlivých případech
vysoudí

 Územní společenství občanů kraje

o FO s trvalým pobytem v obci nebo na území vojenského újezdu v územním obvodu kraje

 Společenství občanů s trvalým pobytem na území hlavního města

o Zvláštností je samosprávné členění na městské části (jejich zastupitelstvo se volí podle zákona o volbách do
zastupitelstev obcí)

Ekonomický základ obcí a krajů

 Obce a kraje jsou veřejnoprávní korporace, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu
 Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků (vč. nakládání s majetkem), jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a
jen způsobem stanoveným zákonem
 Subjekty samosprávy mají vlastní majetek, samostatně s ním hospodaří, mají vlastní příjmy, výdaje a svůj vlastní rozpočet
o Správa majetku musí být v souladu se zájmy územního společenství občanů
o Nesmí podstupovat nepřiměřené podnikatelské riziko, až na výjimky nesmí ručit za závazky PO a FO
 Kraje a obce vedou účetnictví, na kalendářní rok sestavují rozpočet a hospodaří podle něj
 Vyúčtování je kontrolováno auditorem a předkládáno zastupitelstvu

Působnost územních samosprávných celků

 Samostatná působnost
o Vykonává ji samospráva, která provádí samostatnou správu záležitostí obce, resp. kraje
o Samospráva je nezávislá na výkonné moci, garantována Ústavou
o V zákoně o obcích je demonstrativní výčet předmětů činností samosprávy: ekonomické (sestavení rozpočtu, hospodaření
s majetkem aj.), sociální (zakládání škol aj.), politické (rozhodování o vyhlášení referenda, volba orgánů aj.), právní
(vydávání obecně závazných vyhlášek, ukládání některých sankcí aj.), ekologické (zajištění čistoty, svoz odpadu aj.)
111
 Přenesená působnost
o Jsou to kompetence státu, které jsou přeneseny na územně samosprávné celky
o Pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost, platí, že jde o samostatnou
působnost

Výkon samosprávy
 Zpravidla prostřednictvím volených zastupitelstev
 AVP a PVP má občan ČR nebo občan cizího státu, který má dle MS práva občana a který dosáhl věku 18 let
 Územní samosprávné celky mohou zřizovat výbory jako své iniciativní a kontrolní orgány
o Vždy je zřízen finanční a kontrolní výbor
o V obcích s alespoň 10 % a v krajích s alespoň 5 % občanů hlásících se k jiné než české národnosti je též povinnost
ustanovit výbor pro národnostní menšiny
 Výkon funkce člena zastupitelstva je výkon veřejné funkce

 Orgány územních samosprávných celků

o Zastupitelstvo
 Vrcholný samosprávný orgán, kolektivní, rozhoduje ve sboru
 Status člena zastupitelstva
 Představuje souhrn práv a povinností
 Člen zastupitelstva nabývá funkci zvolením
 Výkon povinností je výkonem veřejné funkce (podle zákoníku práce lze zaměstnance dlouhodobě plně
uvolnit pro výkon veřejné funkce nebo ji může vykonávat při zaměstnání)
 Může být volen do rady a jiných orgánů, předkládat návrhy, dotazy a připomínky, podněty, požadovat
od podřízených informace
 Člen zastupitelstva je povinen účastnit se zasedání a plnit uložené úkoly
 Výbory – předsedové jsou vždy členy zastupitelstva
o Rada
 Výkonný orgán v oblasti samostatné působnosti
 Nerozhoduje v oblasti přenesené působnosti, s výjimkou vydávání nařízení
 Kolektivní orgán, členy volí a odvolává zastupitelstvo
 Členem je obvykle starosta, místostarosta a ostatní členové zastupitelstva
o Další orgány
 Starosta, primátor, hejtman
 Obecní, městský a krajský úřad
 Zvláštní orgány – přestupková komise

 Normotvorba
o Vydávání obecně závazných vyhlášek
 Vydává zastupitelstvo na základě zmocnění čl. 104 (3) Ústavy
 Projev samosprávy
 Nesmí odporovat zákonu, pokud mu odporuje, pak
 MV vyzve ke zjednání nápravy ve lhůtě do 60 dní
 Pokud není náprava sjednána, MV pozastaví účinnost vyhlášky (pokud existuje zřejmý rozpor
s Listinou, účinnost se pozastaví i bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy)
o Pokud obec či kraj nápravu nezjedná či nepodá rozklad, podá MV do 30 dnů k ÚS návrh
na zrušení vyhlášky
o Pokud obec či kraj podá rozklad, podá MV návrh ÚS do 30 dnů od pravomocného
rozhodnutí o zamítnutí rozkladu
o ÚS návrh odmítne, zamítne nebo řízení zastaví – rozhodnutí MV o pozastavení účinnosti
vyhlášky pozbývá platnosti dnem pravomocného rozhodnutí ÚS
o Zjedná-li zastupitelstvo nápravu před rozhodnutím ÚS, oznámí to MV a ÚS, MV
rozhodnutí o pozastavení účinností zruší do 15 dnů

112
  Zásahy státu do samosprávy – Čl. 101 (4) Ústavy: „Stát může zasahovat do činnosti územních
samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.“

o Usnesení nebo jiné opatření v samostatné působnosti v rozporu se zákonem – postup jako v případě obecně závazné
vyhlášky, ale návrh na zrušení podává MV příslušnému soudu

o Nařízení
 Jedná se o pravomoci v přenesené působnosti, jedná se o výkonnou moc
 mají povahu prováděcích právních předpisů k zákonům
 Čl. 79 (3) Ústavy: „…orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní
předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.“
 Nařízení nesmí odporovat zákonu, pokud odporuje, tak (= zásah státu do výkonu státní správy územních
samosprávných celků)
 Krajský úřad vyzve obec ke zjednání nápravy ve lhůtě do 60 dní
 Pokud není náprava zjednána, pozastaví účinnost nařízení (pokud existuje zřejmý rozpor s Listinou,
účinnost se pozastaví i bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy)
 Pokud obec nápravu nezjedná či nepodá rozklad, podá ředitel krajského úřadu ÚS návrh na zrušení
nařízení
 Jde-li o kraje, místo krajského úřadu koná příslušné ministerstvo nebo ústřední správní úřad

o Zastupitelstva městských částí a obvodů nemají normotvornou působnost

 Kontrola výkonu státní správy a samosprávy

o Obce
 Výkon samostatné působnosti kontroluje MV
 Výkon přenesené působnosti kontrolují krajské úřady
o Statutární města
 Výkon samostatné i přenesené působnosti kontrolují magistráty
o Kraje
 Výkon samostatné působnosti kontroluje MV
 Výkon přenesené působnosti kontroluje věcně příslušné ministerstvo nebo ústřední správní úřad
 Spor mezi státem a územními samosprávnými celky řeší ÚS

Vydání obecně závazné vyhlášky jen v případě výslovného zákonného zmocnění; meze samostatné působnosti obce, Pl. ÚS 5/93 – VYHOVĚNO
 Přednosta Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou podal návrh na zrušení vyhlášky města Žďár nad Sázavou „Zásady prodejní doby na území města Žďár nad
Sázavou“, ve které se stanovuje minimální prodejní doba
o Navrhovatel uvedl, že takový zásah do podnikatelské činnosti je možný zakotvit pouze zákonem
o Vyhláškou byla stanovena podnikatelům povinnost něco konat, ale podle čl. 4 (1) Listiny lze povinnost ukládat toliko na základě zákona a v jeho
mezích
 ÚS: Podle čl. 79 (3) Ústavy mohou orgány územní samosprávy vydávat právní předpisy na základě a v mezích zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny
 Podle čl. 104 (3) Ústavy zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Zákon zmocňující orgány k regulaci prodejní doby
zatím vydán nebyl, obec tak překročila meze své působnosti

113