2.

NÁŠ STÁT – ÚSTAVA, STÁTNÍ SYMBOLY, DĚLBA STÁTNÍ MOCI

Znaky státu:
1. území
2. obyvatelstvo
3. státní organizace – vláda, státní moc, právní řád
4. ozbrojená moc – policie, armáda
5. organizovaná ekonomika
6. dopravní a komunikační systém
7. právní subjektivita a suverenita– samostatně vystupuje v právních vztazích (např. uzavírání smluv)
8. mezinárodní uznání

VÝVOJ STÁTNOSTI V ČESKÝCH ZEMÍCH:

1. 28. 10. 1918: vyhlášena ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA (Tomáš Garrigue Masaryk)
 po porážce R-U se rozpadla habsburská monarchie na Rakouskou republiku, Uherské království a
Československou republiku, v r.1919 připojena k nám ještě Podkarpatská Rus
 První republika = do 29. 9. 1938
2. Po konferenci mocností v Mnichově – po zabrání Sudet vzniká Druhá republika =
ČESKO-SLOVENSKÁ REPUBLIKA – od 1.10.1938 do 14. 3. 1939
3. 15. 3. 1939: PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA (začlenění do Velkoněmecké říše)
květen 1945: obnovení ČESKOSLOVENSKA
4. poválečné volby r.1946 – vítězství komunistů – nová vláda v čele s Klementem Gottwaldem – do r.1948
prezident Beneš (vládní krize spojená s únorovým převratem 1948) pak Gottwald
 nový režim s rozhodujícím postavením Komunistické strany Československa vybudoval totalitní
vládu
 v průběhu 60. let se reformní komunisté se spontánní podporou občanů pokusili o demokratizaci
společnosti – snahy ukončil 21.8.1968 vpád vojsk Varšavské smlouvy (normalizace, vlna emigrace)
5. 1. 1. 1969: federace – ČESKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA & SLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA
6. 17.11.1989 – studentská demonstrace – sametová revoluce – pád stávajícího politického vedení
7. 1. 1. 1993: ČESKÁ REPUBLIKA – Václav Havel

Právní základy českého státu

 ústava
 listina základních práv a svobod
 ústavní zákony
 ombudsman

ÚSTAVA je právním předpisem nejvyšší síly. Nejvyšší a základní zákon. Nejdůležitější zákon, který zaručuje zachování
demokratického právního státu.

 rozlišují se:
 podle formy:
 psaná – dokument, který je uzákoněn (USA, ČR);
 nepsaná – vyvinula se na základě zvyku, precedentů (VB, Nový Zéland);
 podle způsobu přijetí:
 oktrojovaná – jakákoliv ústava vydaná z rozhodnutí panovníka bez souhlasu zastupitelského
orgánu. V českých dějinách se tak tradičně označuje; Pillersdorfova ústava (dubnová
oktrojovaná ústava, 1848) a Stadionova ústava (březnová oktrojovaná ústava, 1849);
 revoluční – vyhlášená revolučně (za tu se dá považovat např. Prozatímní ústava z roku 1918);
 dohodnutá – je výsledkem dohody či kompromisu převážné části společnosti, proto je
stabilnější než třeba ústava revoluční;
 podle způsobu dodržování:
 reálná – ústava je skutečně dodržována, jde o základní znak právního státu;
 fiktivní – formálně existující, ovšem nedodržovaná (např. Ústava Československé republiky);

1
 podle způsobu změny:
 flexibilní – pružná – pro přijetí potřebují jen zákon, přijatý většinou členů zákonodárného
sboru;
 rigidní – tuhá – k přijetí, změně nebo doplnění vyžadují kvalifikovanou většinu v příslušném
parlamentu (2/3 většina), (v ČR - 3/5 všech členů poslanecké sněmovny a 3/5 přítomných
senátorů)
 přijetí ústavy může být:
 zákonodárným sborem
 hlasováním občanů (referendem)

HISTORIE NAŠÍ ÚSTAVNOSTI

1. 1848–1918 byly v rámci habsburské monarchie tzv. oktrojované ústavy (vydané rozhodnutím císaře bez
souhlasu říšského sněmu), prosincová ústava z roku 1867, dubnová ústava z roku 1873
2. 1918–1992 v rámci Československa, ústavy z let 1918 (tzv. Prozatímní ústava), 1920, 1948 a 1960
3. od roku 1993 v rámci samostatné České republiky
 16. 12. 1992 byla schválena Českou národní radou a vstoupila v platnost 1. 1. 1993
 obsahuje preambuli (= úvodní prohlášení, které vyjadřuje hodnoty a tradice, ke kterým se stát hlásí)
 je rozdělena do 8 hlav a 113 článků
 je rigidní, protože k její změně je vyžadována vyšší (třípětinová, ústavní) většina hlasů

PREAMBULE
• vyjadřuje hodnoty tradice, ke kterým se stát hlásí
• obsahuje základní principy ústavy, kterými jsou rozhodnutí občanů:
o budovat, chránit a rozvíjet ČR
o střežit a rozvíjet přírodní, kulturní, hmotné a duchovní bohatství státu
o řídit se právním řádem tohoto státu

HLAVA PRVNÍ: ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

 obsahuje mimo jiné charakteristiku ČR jako svrchovaného, jednotného, právního, demokratického státu, v
němž lid je zdrojem a vykonavatelem státní moci
 vykonávají ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní
 politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním, rozhodování většiny dbá na
ochranu menšin
 mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách mají přednost před zákonem
 Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku
 stát má dbát na šetrné využívání přírodních zdrojů
 ústava může být doplňována a měněna pouze ústavními zákony, nelze však změnit podstatné záležitosti
demokratického právního státu
 státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem, nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního
občanství
 hlavním městem České republiky je Praha
 státní symboly jsou: velký a malý státní znak, státní vlajka, standarta (= vlajka prezidenta), hymna, státní
pečeť, státní barvy (trikolóra)

HLAVA DRUHÁ: MOC ZÁKONODÁRNÁ

 náleží Parlamentu ČR, který je rozdělen na Poslaneckou sněmovnu (je jich 200, musí být starší 21 let, jsou
voleni na čtyři roky) a Senát (je jich 81, musí být starší 40 let, jsou voleni na šest let většinově dvoukolově,
každé dva roky se třetina obměňuje)
 silnější postavení má Poslanecká sněmovna
 právo rozpustit Poslaneckou sněmovnu má prezident a do 60 dní musí být vypsány nové volby, Senát byl v
ČR zvolen v roce 1996 a není rozpustitelný, představuje zástupný legislativní orgán v případě rozpuštění
Poslanecké sněmovny
 Poslanecká sněmovna je usnášeníschopná i při třetině poslanců (67), při schvalování zákonů musí být
přítomna 3/5 všech poslanců (120)

2
  Senát funguje jako brzda Poslanecké sněmovny – může neschválit návrh zákona přijatý sněmovnou nebo jí
ho vrátit pozměněný
 zákon přijatý Poslaneckou sněmovnou podepisuje prezident, předseda Poslanecké sněmovny, předseda
vlády, musí být zveřejněn ve Sbírce zákonů
 Senát nemá právo mluvit do státního rozpočtu
 Poslanecká sněmovna zřizuje výbory, které projednávají návrhy zákonů, musí zřídit mandátový a imunitní
výbor (ověřují mandáty poslanců a jednají o záležitostech týkajících se poslanecké imunity), petiční výbor a
organizační výbor (organizuje práci sněmovny), rozpočtový výbor (projednává návrh státního rozpočtu);
existují ještě další výbory
 mandát zaniká odepřením slibu nebo jeho složení s výhradou, uplynutím volebního období, vzdáním se
mandátu, ztrátou volitelnosti, rozpuštěním Sněmovny, vznikem neslučitelnosti funkcí
 poslanec má právo klást ministrům otázky (= interpelace), ti jsou povinni do 30 dnů odpovědět
 poslanec nesmí být stíhán za své hlasování a projevy
 s funkcí poslance nebo senátora je neslučitelná funkce prezidenta, soudce atd. (inkompatibilita funkcí)

HLAVA TŘETÍ: MOC VÝKONNÁ

 má ji prezident a vláda
 prezident republiky je hlavou státu, je volen přímou volbou (lidem) na pět let (může být maximálně ve dvou
volebních obdobích za sebou), musí být starší 40 let, není z funkce odpovědný
 volba prezidenta je na návrh nejméně 10 poslanců nebo senátorů, max. tři kola volby,
 jeho pravomoci lze rozdělit na suverénní (nepotřebuje k nim ničí souhlas) a kontrasignační (potřebuje
spolupodpis předsedy vlády)
 povinnosti prezidenta jsou: zastupuje stát navenek, jmenuje a odvolává vládu a může přijmout demisi vlády,
je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje generály, soudce ústavního soudu, předsedu NKÚ, radu ČNB,
může odpustit nebo zmírnit tresty uložené soudem (amnestie), přijímá velvyslance, má právo suspenzívního
veta (vrátit parlamentu přijatý návrh zákona k novému projednání), vyhlašuje volby do parlamentu
 má prezidentskou imunitu – nelze ho zadržet ani stíhat, kromě velezrady (vlastizrady)
 vláda řídí a kontroluje státní administrativní aparát, je vrcholným orgánem státní moci
 je složena z předsedy (premiéra), místopředsedů a ministrů; ministři řídí tzv. rezorty, to jsou jednotlivá
odvětví národního hospodářství, ministr bez portfeje (bez rezortu) bývá pověřen specifickými úkoly, např.
informatikou
 vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, ta jí musí po jmenování prezidentem vyslovit důvěru, po
vyslovení nedůvěry musí vláda podat demisi

HLAVA ČTVRTÁ: MOC SOUDNÍ

 vykonávají ji nezávislé soudy, u soudců musí být politická neutralita a bezúhonnost
 nejvyšší (zvláštní) postavení má Ústavní soud, jehož úkolem je ochrana ústavnosti, je oprávněn rozhodnout
o zrušení zákonných opatření, která jsou v rozporu s ústavou
 sídlí v Brně, skládá se z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na 10 let, musí být starší 40 let a mít vysokoškolské
vzdělání a 10 let praxe
 Nejvyšší soud sídlí v Brně, soudci jsou jmenováni bez časového omezení a praxe není podmínkou
 Nejvyšší správní soud řeší vztahy mezi institucemi a občany (funguje od roku 2003)
 vrchní soudy sídlí v Praze a v Olomouci
 dále máme krajské soudy a okresní soudy

HLAVA PÁTÁ: NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD

 v jeho čele stojí prezident NKÚ (jmenuje jej prezident ČR na návrh Poslanecké sněmovny)
 je to nezávislý orgán kontrolující hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu, má 15
členů

HLAVA ŠESTÁ: ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA

 v čele stojí guvernér a bankovní rada (jmenuje je prezident ČR)
 je to centrální banka, jediná státní banka, vydává peníze
 má za povinnost pečovat o stabilitu měny, má funkci emisní (vydává do oběhu peníze), regulační a
kontrolní

3
HLAVA SEDMÁ: ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA
 stát je členěn na obce (základní územní samosprávní celek), vyššími územními samosprávními celky jsou
kraje
 všechny obce mají vlastní majetek, stát by je měl minimálně omezovat
 každý kraj má své hranice, je jich 14
 státními orgány jsou obecní zastupitelství (funkční období je 4 roky), kandidáti jsou do nich voleni; v obci je
obecní zastupitelstvo, obecní rada a starosta volený zastupitelstvem
 zastupitelstva mohou vydávat obecně závazné vyhlášky
 statutární města, v jejichž čele stojí primátor, jsou odpovědná v této oblasti přímo vládě

HLAVA OSMÁ: PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

 v článku 112 je vyjmenováno, co všechno tvoří ústavní pořádek a co se ruší
 do 6. 6. 1996 se Česká národní rada stává poslaneckou sněmovnou, kterou nelze rozpustit, pokud vykovává
funkci senátu
 článek 113 říká, že Ústava nabývá účinnosti dnem 1. 1. 1993

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

 lidská práva jsou práva fyzických osob, která vyplývají z příslušnosti k lidskému rodu. Týkají se
různých oblastí, v nichž jedinec nemá podléhat kontrole státu, pokud zároveň respektuje
zákony. Vyplývají z lidské přirozenosti a principů humanity.
 svoboda je stav bytosti jednající pouze ze své vlastní vůle, nezávisle na jakémkoli vnějším
donucení. Vedle rozumu je nejvyšším atributem člověka (neznamená to ale anarchii, člověk,
který chce žít ve společnosti, musí dodržovat její pravidla – svoboda jedince je omezena
svobodou ostatních lidí).

 Lidská práva jsou:

 univerzální – platná pro všechny
 nezrušitelná a nezcizitelná – nelze je žádným postupem odejmout
 nepromlčitelná – člověk o ně nemůže přijít tím, že je nevykonává
 nezadatelná – člověk se jich nemůže vzdát

 je součást ústavního pořádku ČR spolu s Ústavou

 vyjadřuje vztah mezi státem a občanem
 spolu s Ústavou byla přijata r. 1992 s platností od 1. 1. 1993
 začíná preambulí, další text rozdělen do šesti hlav a dále na 44 článků

HLAVA I.
 obecná ustanovení (vychází z OSN)
 všichni lidé jsou si rovni ve svobodě a důstojnosti
 založení státu – bez ideologie, či náboženského vyznání, zákony a správa státu
 „Každý může činit, co není zakázáno, nesmí být nucen k tomu, co mu nepředepisuje zákon.“

HLAVA II. - V.

1. Základní lidská práva a svobody

 zaručují člověku důstojnost v základních oblastech jeho života
 právo na život, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, nikdo nesmí být nucen do nucených prací nebo
služeb (výjimky – veřejné práce, povinná vojenská služba), nesmí být znevažována čest nebo pověst, právo
vlastnit majetek, nedotknutelnost obydlí (výjimka domovní prohlídka), listovní tajemství, právo pobytu,
myšlení, vyznání, svoboda umělecká a vědecká, svoboda projevu
2. Politická práva
 možnost účastnit se veřejného polit. života
 poskytují ochranu v rovině občanské a veřejné
 svoboda projevu, právo na informace, petiční právo, shromažďovací právo, právo sdružovat se, právo volit

4
3. Práva národnostních a etnických menšin
 chrání před diskriminací, násilným tlakem většinového národa a před násilnou asimilací
 právo na všestranný rozvoj vlastní kultury, právo na vzdělání v mateřském jazyku a jeho užívání, právo užívat
svůj jazyk v úředním styku

4. Hospodářská, sociální a kulturní práva

 garantují jistou úroveň života, která znamená důstojnou existenci a umožní rozvíjet osobnost
 právo na svobodnou volbu povolání, právo podnikat, sdružovat se v odborových organizacích, právo na
stávku, právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky, právo žen, mladistvých a
zdravotně postižených na zvýšenou ochranu zdraví při práci, právo na důchodové a sociální zabezpečí, právo na
ochranu zdraví, ochrana rodičovství a rodiny, právo na vzdělání
5. Právo na soudní a jinou právní ochranu
 zajišťuje spravedlnost soudního jednání, tak aby byla vyloučena justiční zvůle
 možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, právo obviněného odepřít výpověď,
právo na obhajobu, právní pomoc, právo na veřejný proces bez zbytečných průtahů, presumpci neviny či
zásadu, že nikdo nesmí být 2x souzen za totéž

OMBUDSMAN
- veřejný ochránce lidských práv, od r. 2000 i v ČR
- Působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí
- je státem pověřen k řešení stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy
- Úřad ombudsmana sídlí v Brně
- volen Poslaneckou sněmovnou na 6 let z návrhu prezidenta a Senátu, starší 40 let

STÁTNÍ SYMBOLY
 státní symboly určuje Ústava České republiky jako oficiální a nezaměnitelné označení suverenity
 představují soubor znamení vycházejících z historických tradic státu, jeho územního vývoje i státoprávní povahy
a navenek jej reprezentují
 státní symboly České republiky jsou podle zákona 3/1993 Sb. tyto:
 velký státní znak České republiky – vyjadřuje spojení všech historických zemí státu – Čech, Moravy a
Slezska
 stříbrný dvouocasý lev
 stříbrno-červeně šachovaná moravská orlice
 černá slezská orlice
 malý státní znak – červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou
 státní barvy – bílá, červená, modrá (v uvedeném pořadí)
využívají se v podobě trikolory k dekoračním účelům při slavnostních příležitostech
 státní vlajka – horní bílý pruh, dolní červený pruh a mezi nimi do poloviny délky vlajky vsunut žerďový
modrý klín; poměr šířky a délky vlajky je 2:3
 vlajka prezidenta České republiky (prezidentská standarta) (Pravda vítězí)
 státní pečeť České republiky – tvoří velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem
něhož je opis „ČESKÁ REPUBLIKA“.
 státní hymna České republiky – Kde domov můj? (první sloka) – hudba František Škroup, text Josef
Kajetán tyl

DĚLBA STÁTNÍ MOCI je zárukou demokracie, že státní moc nebude zneužita proti občanům. Francouzský filozof
Charles de Montesquieu je autorem teorie dělby moci

 legislativa – moc zákonodárná

 exekutiva – moc vládní a výkonná
 justice – moc soudní, soudcovská

 všechny 3 části jsou autonomní a navzájem se kontrolují (nemůžou se vzájemně nahradit)

5
 v České republice tento systém dělby moci upravuje především Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České
republiky, ve znění pozdějších předpisů.