1.

Ústavní právo
1.1 PŘEDMĚT ÚSTAVNÍHO PRÁVA
- při vymezení okruhu společenských vztahů, které jsou upravovány ústavním právem, můžeme zvolit:
a) širší pojetí = široký okruh společenských vztahů, které jsou upravovány Ústavou, dalšími zákony či podzákonnými
akty a dalšími prameny ústavního práva
b) užší pojetí = společenské vztahy upravené Ústavou a ústavními zákony

Předmět ústavního práva

- především regulace základních společenských vztahů, tj. takových vztahů, které jsou pro samu existenci, organizaci
a fungování společnosti a státu životně nezbytné – zásady života společnosti, státu a jednotlivce
a) vznik ČR jako suverénního, demokratického právního státu s republikánskou formou vlády, oficiálním názvem,
státní symbolikou a ideou
b) podstata a formy vlády lidu, principy její organizace
c) určení vztahu jednotlivce a státu, stanovení základních práv a svobod člověka a občana
d) vymezení veřejné moci, vztahy státní moci a samosprávy
e) účast ČR v MV, zahraniční politika, vztah VP a MP
f) změny ústavy, ochrana ústavnosti
g) obrana a bezpečnost státu

1.2. SUBJEKTY ÚSTAVNÍHO PRÁVA

a) stát a jeho orgány
(*Stát je ve VP považován za veřejnoprávní korporaci odlišnou od ostatních PO, která je mocensky vybavená k plnění
úkolů stanovených VP, zejména pak k výkonu státní moci v oblasti zákonodárné, výkonné a soudní. Může však být i
subjektem soukromého práva, kde nevystupuje v autoritativním postavení, ale v rovnoprávném postavení
s ostatními subjekty.)
b) územní jednotky
c) FO, skupiny FO
d) PO

Ústavněprávní subjektivita = vlastnost právního subjektu, schopnost být podle norem ústavního práva účastníkem
ústavněprávních vztahů, mít způsobilost k právům a povinnostem stanoveným ústavním právem
- zakotvena v LZPS (zejm. čl. 5, který stanoví, že každý je způsobilý mít práva)
- fyzická osoba nabývá ústavněprávní subjektivity narozením a zpravidla ji ztrácí smrtí, přičemž rozsah se nemění

Projevem subjektivity je i způsobilost k ústavněprávním úkonům = možnost stát se nositelem konkrétních práv a
povinností, zakládat, měnit či rušit konkrétní ústavněprávní vztahy
- způsobilosti nabývá FO postupně

Ústavněprávní způsobilost deliktní = způsobilost k protiprávním úkonům, spočívajícím v protiprávním jednání

v rozporu s ústavněprávní normou

Ústavněprávní skutečnosti = konkrétní okolnosti, s nimiž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právních
vztah (může jít o skutečnosti závislé i nezávislé na projevu lidské vůle)

Zvláštním druhem právních skutečností jsou právní domněnky a právní fikce = simulují existenci určitého faktu, který
je právní skutečností (např. Senát v ústavně stanovené lhůtě se nevyjádří k PS postoupenému návrhu zákona → platí
domněnka, že byl návrh přijat)

Ústavněprávní události = skutečnosti nezávislé na vůli ústavněprávních subjektů (např. počátek a konec lhůty,
stanovení začátku konce funkčního či volebního období..)

1.3. PRAMENY ÚSTAVNÍHO PRÁVA

Prameny práva = zdroj práv a povinností
a) materiální prameny
b) formální prameny
- teorie práva tvrdí, že pramenem práva je právní norma (materiální znaky právní normy jsou regulativnost,
závaznost, obecnost, vynutitelnost státní mocí)
- předmětem zkoumání ústavního práva jsou formální znaky právní normy, zejména původ (určení, který subjekt je
ústavně zmocněn k přijetí takové normy, procedura projednání a schválení, náležitosti zákonem předepsané
publikace)

Prameny ústavního práva se odlišují od ostatních pramenů práva

a) diferenciací formálních a materiálních pramenů práva
i. materiální prameny – faktory, které podmiňují a předurčují podobu a obsah formálních pramenů (především
materiální podmínky života společnosti, politické prostředí, politická kultura, vztahy mezi politickými stranami a
hnutími..)
ii. formální prameny – právní akty, obsahující jednak právní normy, ale i principy a instituty, které ve svém souhrnu
tvoří ústavní právo
b) právní silou – vrchol hierarchie, nejvyšší právní síla
c) strukturou
d) charakterem

Ústava představuje konstituční základ systému českého práva, působí na všechny sféry života – politickou,
ekonomickou, sociální či duchovní.

Právní řád
1. Ústava, ústavní zákony
2. zákony, zákonná opatření Senátu
______________________________
3. nařízení vlády
4. vyhlášky ministerstev a ústředních orgánů státní správy
5. nařízení krajů a obcí ve věcech přenesené působnosti a OZV

Pramenem ústavního práva může být Ústava a ústavní zákony, zákony a zákonná opatření, a výjimečně nařízení
vlády.

Ústavní pořádek
- definuje čl. 112 Ústavy
a) Ústava
b) LZPS
c) ústavní zákony přijaty podle této Ústavy
d) ústavní zákony NS ČSR, FS ČSSR a ČNR upravující státní hranice
e) ústavní zákony ČNR přijaté po 6. červnu 1992
f) ratifikované a vyhlášené MS o lidských právech a svobodách

Doplňování a změny (včetně rušení) ústavy lze provádět pouze pomocí ústavního zákona. Totéž platí pro LZPS.
Doplnění ústavy = rozšíření ústavní úpravy na další společenské vztahy:
a) výslovným ústavním blanketem
b) vyplněním ústavní mezery
přičemž ústavodárce není bez limitu – neomezené dispozici brání čl. 9 odst. 2 Ústavy, vylučující z takové úvahy o
možných změnách podstatné náležitosti demokratického právního státu.

Souhrn pramenů ústavního práva:

1. Ústava, ústavní zákony
2. zákony, zákonná opatření Senátu
3. nařízení vlády (výjimečně)
4. akty referenda
5. rozhodnutí ÚS
6. vyhlášené a ratifikované mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách
7. některá rozhodnutí prezidenta
8. některá rozhodnutí předsedy Senátu
9. právní akty EU
10. právní principy a zvyklosti

1.4. PRÁVNÍ PRINCIPY

- český právní řád je budován na obecných právních principech
- právní principy jsou imanentní právu, jsou součástí právního vědomí a odpovídají představě, jaké má právo být
- právní princip nelze zrušit (a to ani v případě, že si principy navzájem odporují → poměřování)
- výčet principů se postupně rozšiřuje, platné právo je jimi obohacováno → pozitivizace právních principů
a) výslovně vyjádřeny:
- např. čl. 2. odst. 2 a 3 LZPS - princip právního státu, že státní moc lze uplatnit jen v případech a mezích
stanovených zákonem, a že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon
neukládá, nebo čl. 6. odst. 2 LZPS že nikdo nesmí být zbaven života
- řada principů dále nachází uplatnění v hlavě páté LZPS (právo na soudní a jinou právní ochranu, zejm. v čl. 39 a 40
odst. 6)
b) dovozujeme:
- např. princip pacta sunt servanda, nebo neznalost zákona neomlouvá
- dovozujeme z pozitivního práva, judikátů, mezinárodních smluv, doktrín..

1.5. ÚSTAVNÍ OBYČEJ A ÚSTAVNÍ ZVYKLOST

a) ústavní zvyklost
- podle definice ÚS je ústavní zvyklost takový postup, který je dlouhodobě praktikovaný a který odpovídá určitému
hodnotovému a institucionálnímu konsensu ústavních orgánů a opakovaně potvrzuje určitou interpretaci
ustanovení Ústavy
- např. předkládání programového prohlášení vlády PS při žádosti o vyslovení důvěry, nebo nevázanost Senátu lhůtou
k projednání návrhu ústavního zákona
b) ústavní obyčej
- aby byl obyčej považován za pramen práva, musí být splněno:
i. usus longaevus (dlouhodobé užívání)
ii. opinio necessitatis (všeobecné přesvědčení o právní závaznosti)
iii. vynutitelnost státní mocí
- obyčej není pramenem práva v ČR, nicméně závazná pravidla vyplývající z mezinárodních obyčejů a obecných
zásad uznávaných mezinárodním právem, kterými jsou státy vázány, už ano
- pramenem práva dále nejsou církevní prameny práva, doktrinální prameny, ani dokumenty politické povahy
(dokumenty obsahují pouze politické a nikoliv právní normy, a nemohou být jako takové právně závazné a
vynutitelné)

1.6. ÚSTAVNĚPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST A ÚSTAVNÍ SANKCE

- jedna ze zásad, na kterých je budován demokratický právní stát, vyžaduje, aby státní moc byla uplatňována pouze
v případech, rozsahu a způsobem stanoveným zákonem
- stát je subjektem oprávnění i povinností – má oprávnění vykonávat státní moc, nicméně jsou i pravidla (povinnosti)
závazná pro stát

Odpovědnost = povinnost, nutnost nést následky chování a jednání

- vzniká jako důsledek zaviněného jednání nesouladného s právem, tedy protiprávního jednání, spočívajících
v porušení právní povinnosti, které narušuje určitý právem chráněný statek či hodnotu a v jehož důsledku stíhá
narušitele sankce stanovená zákonem a uložená příslušným orgánem stanoveným procesním postupem

Ústavněprávní odpovědnost = zvláštní druh odpovědnosti, jejíž základní význam spočívá v zajištění ochrany
ústavnosti odpovídajícími právními prostředky
- je považována za důležitou záruku proti koncentraci moci a jejímu zneužití

Subjekty ústavněprávní odpovědnosti:

a) monokratický orgán i kolektivní orgán státní moci
b) orgán státní správy
c) samosprávný celek a jeho orgány
d) úřední osoba
e) politická strana
f) občané a jejich sdružení

Ústavní delikt
= takové jednání účastníka ústavněprávních vztahů, které neodpovídá požadavkům ústavních předpisů nebo
odporuje všeobecně uznávaným demokratickým principům právního státu
a) překročení pravomocí, zpravidla spojené s porušením Ústavy a zákona
b) zneužití pravomocí
c) překročení ústavního zákazu, jakým je např. neslučitelnost funkcí
d) nesprávný výkon svěřené funkce či neplnění povinností z této funkce vyplývající
e) jiné protiprávní (protiústavní) jednání

→ ústavněprávní sankce
= znak ústavní odpovědnosti, její prostředek spočívající v povinnosti trpět zákonem stanovenou újmu v případě, že
nastane předpisy ústavního práva předvídaná skutečnost
- vedle odstranění nežádoucího právního stavu má zpravidla i přímý vliv na organizační strukturu státních orgánů a
nápravu nezákonného a neústavního chování členů těchto orgánů, zejména orgánů moci zákonodárné a výkonné
a) charakter reparační – majetkový
b) charakter represivní – trestající (např. odvolání z funkce)
c) charakter restituční – právo obnovující (právo veta)
d) preventivní
 2. Historie
- ústavní poměry před listopadem 1989 byly vymezeny Ústavou ČSSR (100/1960)
- ústavní systém byl polylegální, ústava byla soubor platných ústavních předpisů, zákonů
- od 1960 do 1989 bylo přijato 29 ústavních zákonů
- tato ústava byla částečně zrušena přijetím ústavního zákona o československé federaci a o postavení národností, a
byla nahrazena novou úpravou → ústavní řád roku 1989 tak byl tvořen Ústavou ČSSR ve znění pozdějších předpisů,
ústavním zákonem o postavení národností v ČSSR ve znění pozdějších předpisů, ústavním zákonem o
československé federaci ve znění pozdějších předpisů a dalšími
- od roku 1989 do roku 1992 bylo přijato 51 ústavních zákonů (prvním byl z Ústavy vypuštěn čl. 4 o vedoucí úloze KSČ
ve státě a společnosti)
- další zákony se týkaly např. změny volby prezidenta a jeho ústavního slibu, volby nových poslanců..
- ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým byla uvozena LZPS, nebyl po rozpadu federace do ústavního pořádku
samostatné ČR, vymezeném čl. 112 Ústavy, převzat → jeho část byla čl. 112 odst. 2 zrušena a zbývající část se sice
stala součástí právního řádu, ale ztratila sílu ústavního zákona
- na základě dekonstitucionalizovaného zákona nebylo možné LZPS přiznat právní formu ústavního zákona → LZPS
byla na konci roku 1992, spolu s přijatou Ústavou ČR znovu publikována ve Sbírce zákonů, jako usnesení
předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR
- její interpretací byla zajištěna kontinuita dosažené úrovně ochrany lidských práv

Principy dělení majetku:

a) územní – na nástupnický stát přechází nemovitý majetek, který se na jeho území nachází
- u věcí movitých pouze v případec, kdy tyto věci tvořily příslušenství dané nemovité věci
b) poměrný – podle poměru počtu obyvatel ČR a SR a to 2:1
- pro veškerý majetek, na který nemohl být použit princip prvý
c) funkční – při dělení majetku se uplatňuje hospodárnost a zachování dalšího řádného využití tohoto majetku
d) historický – podle toho, co který budoucí nástupnický stát vnesl do obnoveného státu po roce 1945

Recepční normy
- na základě zmocnění k přijímání zákonů k zajištění výkonu působnosti, která na republiky zánikem federace přejde,
ale také z opatrnosti pro případ, že do konce roku 92 nedojde ke schválení Ústavy ČR, přijala ČNR ústavní zákon č.
4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, který vytvářel ústavní rámce pro právní a
mezinárodněprávní kontinuitu ČR
- vycházel z faktu, že ČR je totožná s ČR, která byla členským státem federace
- stanovil, že ústavní zákony, zákony a ostatní právní předpisy ČSFR platné v den zániku federace zůstávají nadále
v platnosti s výjimkou těch, které jsou podmíněny toliko existencí ČSFR a příslušností ČR k ní
- z hlediska mezinárodněprávního bylo ustanovení čl. 5 o kontinuitě zahraniční politiky, podle něhož ČR projevila vůli
generálně, formou ústavního zákona, nikoliv diplomatickou cestou, uznat všechny státy a vlády, které ke dni svého
zániku uznávala ČSFR
- stejně tak přebírala závazky
- dalším zákonem byl zákon č. 29/1993 Sb., o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR
- řešil otázky nezbytné k zachování kontinuity soudnictví a prokuratury, včetně otázek personálních
- zabýval se převážně přechodem soudů do soustavy soudů ČR

Ústava byla schválena velkou většinou poslanců ČNR (172/198), po podpisu předsedou ČNR a předsedou vlády
byla 28. 12. 1992 vyhlášena v částce 1 Sbírky zákonů ročníku 1993, čímž nabyla platnosti. Účinnou se stala podle čl.
113 dnem 1. 1. 1993.
 3. Ústava
SYSTEMATIKA ÚSTAVY
- člení se na preambuli a 8 hlav
- v době přijetí měla 113 článků, které jsou dále členěny na odstavce a písmena
a) Preambule
b) 8 hlav
i. Základní ustanovení
ii. moc zákonodárná
iii. moc výkonná
iv. moc soudní
v. NKÚ
vi. ČNB
vii. územní samospráva
viii. přehodná a závěrečná ustanovení

Preambule
- úvodní, vstupní část
- slavnostní až archaický jazyk, odlišný od jazyka dalšího textu Ústavy
- deklaruje principiální ustanovení psané Ústavy, artikuluje motivy ústavodárce a cíle státu a společnosti, které se
snaží naplnit a uskutečnit
- najdeme základní hodnotovou orientaci státu
- není neobvyklé, že preambule obsahují státní ideu
- jedná se o dokument politického významu, má ale i normativní hodnotu
- může být novelizovaná, popř. derogovaná
- je koncipovaná jako prohlášení občanů
a) část rekapitulační – osvětlující tradice a ideály, ke kterým se ČR hlásí a které hodlá dále zachovávat
b) část programově-manifestační – vyjadřující základní směřování a orientaci

ÚSTAVNÍ CHARAKTERISTIKA STÁTU

- ČR má republikánskou formu vlády (soustava státních orgánů, zdrojem moci je lid, který státní moc může
vykonávat rovněž přímo, není výslovně označena jako nezměnitelná, ale lze se domnívat, že její změna v monarchii
by byla proti demokratické podstatě státu)
- lid je veškerým zdrojem státní moci
- Ústaava nebyla oktrojovaná či darovaná, lid si ji přijal sám
- samotný název Česká republika v sobě zahrnuje formu vlády (republika), státní zřízení a státní režim
- jedná se o parlamentní republiku
- svrchovaný (suverénní) stát znamená, že je ČR stát nezávislý na jiné moci, má výlučnou a neomezenou moc nad
celým územím i obyvateli (stát svobodně a samostatně rozhoduje o svém státním zřízení a formě vlády, a také o
vnitřní a zahraniční politice)
- vnějším projevem suverenit je způsobilost být subjektem mezinárodního práva, účastníkem mezinárodněprávních
vztahů (o zachování suverenity můžeme mluvit pouze v případě, kdy může stát vzít omezení suverenity svobodně
zpět)
- ČR je jednotný a unitární stát, administrativně členěný na kraje a obce, samosprávné celky

DEMOKRATICKÝ PRÁVNÍ STÁT

- idea právního státu znamenala původně především podřízení státních orgánů zákonu
- koncepce právního státu je založena na vázanosti státu právem, podřízení činnosti Ústavě a publikovaným
zákonům přijatým na jejím základě, které nepůsobí retroaktivně a které zajišťují kontrolované fungování
odpovědných orgánů veřejné moci, kdy stát zároveň zajišťuje všem jednotlivcům rovnost svobody v právním
smyslu

Znaky demokratického právního státu:

a) demokracie a suverenita lidu
b) ústavní princip rovnosti
c) úcta k lidským právům a existence záruk základních práv a svobod
d) dělba moci
e) legalita a legitimita
f) svrchovanost Ústavy a zákonů
g) právní jistota

Zásady a principy demokratického právního státu:

a) vázanost státní moci úctou k právům a svobodám člověka a občana a jejich soudní ochrana
b) státní moc lze uplatňovat jen v mezích, případech a způsoby, které stanoví zákon
c) služba státní moci všem občanům
d) každý může činit, co zákonem není zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá
e) zákaz újmy na právech pro uplatňování základních práv a svobod
f) oddělení politických stran a hnutí od státu a jejich volná soutěž respektující demokratické principy
g) politická rozhodnutí z vůle většiny a respekt ochrany menšiny
h) právo na přístup k nezávislému soudu, právo na spravedlivého soudce a spravedlivý proces
i) zákaz retroaktivity

- dále je součástí předvídatelnost zákona, srozumitelnost, vnitřní bezrozpornost, legitimní předvídatelnost postupů
orgánů veřejné moci, důvěra v platné právo, shoda interpretace zákona ve srovnatelných případech..
- ČR nesmí být vázána na výlučnou ideologii nebo náboženské vyznání → světonázorová a náboženská neutralita
- odděluje náboženské organizace od státu

POLITICKÝ SYSTÉM ČR
- založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické
principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů
- politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním
- politický pluralismus (soutěž politických stran) je jedním ze základních znaků demokratického politického systému,
jehož existence umožňuje artikulaci rozličných zájmů, v diskuzi hledaných řešení, mnohost etických norem i rozvoj
demokracie
- dochází k v pravidelných intervalech pokojnému střídání politických skupin u moci a bezporuchového předání moci
po volbách v závislosti na jejich výsledku

Zákon neobsahuje definici politické strany.

- subjektem práva sdružovat se v politických stranách je výlučně FO, občan ČR, starší 18 let, který není členem jiné
politické strany
- členství v politické straně je dobrovolné
- zákonnou podmínkou vzniku politické strany je petice nejméně 1000 občanů, požadujících vznik strany či hnutí
- vznik není podmíněn souhlasem státu, ale pouze procedurou registrace (orgánem je Ministerstvo vnitra) → zápis do
veřejného rejstříku stran a hnutí

Obsah návrhu na registraci:

a) identifikační údaje strany
b) programové cíle
c) práva a povinnosti členů
d) vnitřní organizaci strany
e) pravidla nakládání s majetkem
Důvody k odmítnutí návrhu na registraci:
- jedná se o sdružení sloužící jinému účelu (např. výdělečné činnosti nebo z dokumentů vyplývá zřejmý záměr
porušovat právní řád státu)
- v případě rozhodnutí o odmítnutí se lze domáhat soudního přezkumu

Zánik politické strany

- výmazem z rejstříku v důsledku zrušení politické strany a to:
a) na základě jejího vlastního rozhodnutí o dobrovolném rozpuštění
b) sloučení s jinou stranou
c) přeměnou na občanské sdružení
d) na základě rozhodnutí soudu o rozpuštění politické strany
e) opakovaným nepředložením výroční finanční zprávy

- stranám je poskytován příspěvek ze státního rozpočtu na úhradu voleb

- každá z kandidujících stran do PS, která získala aspoň 1,5% z celkového počtu platných hlasů odevzdaných v celé ČR,
obdrží ze státního rozpočtu 100 Kč za každý platný hlas
- do EP obdrží každá strana se ziskem více než 1% za každý platný hlas 30 Kč
- soukromé zdroje financování činnosti politických stran představují členské příspěvky, dary, dědictví, příjmy
z pronájmu a prodeje movitého a nemovitého majetku, úroky vkladů, příjmy z pořádání tombol, kulturních,
společenských, sportovních, rekreačních, vzdělávacích a politických akcí, půjčky a úvěry
 4. Státní symboly
Státní symboly jsou vnějším vyjádřením existence státu, jeho svrchovanosti, nezávislosti, jednoty a integrity.
Funkce:
a) identifikační – stát se jimi odlišuje od jiných
b) reprezentativní – ostatní státy symboly ve vzájemných vztazích uznávají

- ústava nepopisuje jejich vzhled, omezuje se pouze na taxativní výčet

- rozšíření či zúžení výčtu by vyžadovalo změnu ústavy
a) velký a malý státní znak
b) státní barvy
c) státní vlajka
d) vlajka prezidenta republiky
e) státní pečeť
f) státní hymna
- pořadí má svůj význam, resp. důležitost, kterou symbolům ústavodárce přikládá
- státní barvy předcházejí státní vlajce a vlajce prezidenta (jsou východiskem pro jejich konstrukci)
- barvy se odvozují od znaku, přičemž první barvou je barva erbovního znamená a druhou je barva štítu
- mezinárodní právo přiznává stálým diplomatickým misím a jejich vedoucím právo vyvěšovat vlajku a státní znak
vysílajícího státu na budovách mis i rezidenci vedoucího
- součástí práva na pocty je i ochrana výsostných znaků před fyzickými i morálními útoky, poskytnutí satisfakce za
způsobenou morální škodu ve formě vzdání poct státní vlajce nebo znaku
- každá loď má příslušnost ke státu, toto je prokazováno námořní vlajkou státu, který vykonává na otevřeném moři
nad lodí svou jurisdikci a poskytuje jí diplomatickou ochranu (tzv. vlajkové právo)
- vysvětlení významu symbolů neuvádí, a tak je můžeme odvozovat jen z dikce přeambule

UŽÍVÁNÍ STÁTNÍCH SYMBOLŮ

- úprava vychází ze zásady, že státní symboly lze užívat jen v souladu se zákonem a to vhodným a důstojným
způsobem
- zákon uvádí subjekty oprávněné užívat státní znak, jimiž jsou zejména státní orgány, orgány územní samosprávy,
soudy a státní zastupitelství, ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, diplomatické mise a konzulární úřady, vysoké a další
školy, státní kulturní a vědecké instituce, PO a FO, kterým je zákonem svěřen výkon státní správy, sportovci při
reprezentaci ČR
-

pro vyvěšování státní vlajky současně s vlajkami jinými platí pravidlo umístění na nejčestnějším místě:
a) vlevo, při vyvěšení dvou vlajek
b) uprostřed při vyvěšení lichého počtu
c) v prostřední dvojici vlevo při vyvěšení sudého počtu
d) první zleva/poslední v čadě, při vyvěšení většího počtu, než pět
- vlajka se vyvěšuje jen na čelní straně budovy, nesmí se na ni umísťovat text, obraz, znak, kytice, smuteční závoj, a
nesmí se používat v poškozeném nebo znečištěném stavu
- vlajka prezidenta se užívá k označení sídla a dopravního prostředu
- státní pečeť k pečetění mezinárodních smluv
- pro státní hymnu jsou pravidla velmi liberální
- za symboly státu v širším pojetí jsou považovány i další symboly charakterizující stát a hodnoty, např. státní svátky,
památné dny, státní řády a vyznamenání, korunovační klenoty, Pražský hrad, hlavní město, hrob neznámého vojína

HLAVNÍ MĚSTO
- ústavním zakotvením Prahy jako hlavního města se zdůrazňuje postavení Prahy mezi ostatními obcemi ČR,
s ohledem na její politický, hospodářský a kulturní význam, a zároveň určitá symbolika, kdy s Prahou jsou spojeny
nejdůležitější dějinné události, které ovlivnily a určovaly vývoj země
- postavení Prahy je spjato s postavením Pražského hradu
- jedná se o sídlo nejvyšších státních orgánů
- Praha je obec i kraj i vyšší samosprávný celek
- dělí se na 10 obvodů
- Praha = veřejnoprávní korporace, která má vlastní majetek, vlastní příjmy vymezené zákonem a hospodaří za
podmínek stanovených zákonem podle vlastního rozpočtu
- občany jsou FO, které jsou státními občany ČR a mají trvalý pobyt v hlavním městě
- občanství v Praze zakládá celou řadu práv
- cizím státním občanům, kteří dosáhli 18 let a jsou hlášeni k trvalému pobytu v Praze, jsou poskytována práva ve
stejném rozsahu, jako občanům Prahy, stanoví-li tak mezinárodní smlouva

ÚZEMÍ A HRANICE
- státní území je jedním ze znaků státu
- bez něj nemůže stát ani vzniknout, ani existovat
- jedná se o nedílný celek → nedílnost jako pojistka proti snahám o autonomii či separaci - nebrání však územně-
správnímu členění (kraje, okresy, obce, vojenské újezdy) či územně samosprávnému členění (kraje a obce)
- ústava taxativně neuvádí výpočet toho, co tvoří státní území
- územní svrchovanost státu (územní suverenita) zaručuje právo neomezeně nakládat se svým územím, včetně
možnosti měnit státní hranice (pouze ústavním zákonem) → limit: nepřípustnost zrušení či převedení nebo
postoupení celého státního území jinému suverénu, což by ve svých důsledcích znamenalo zánik státu
- hranice = myšlená čára, která odděluje státní území jednoho státu od druhého (případně od území nepodléhající
suverénní moci žádného státu, a to jak na zemském povrchu, tak svisle směrem k vzdušnému prostoru i pod
zemským povrchem, v nadzemních i podzemních stavbách a zařízeních
- hranice vymezují území, na něž se vztahuje jeho suverénní moc (územní výsost), tedy moc nad územím i těmi, kdo
se na něm nacházejí

Změna státní hranice

- nemůže být dosažena jinak, než smluvním, souhlasným projevem obou stran, jejichž území se taková změna týká
- sjednaná změna podléhá zvláštnímu procesu inkorporace důsledků takové smlouvy do právního řádu, resp.
ústavního pořádku
- obecně jsou takové smlouvy považovány za smlouvy politické
- podléhají ratifikaci, před kterou s ní vyslovují souhlas obě komory parlamentu, a to usnesením, pro jehož schválení
je požadovaná prostá většina + musí existovat věcně korespondující ústavní zákon o změně státních hranic

5. Státní občanství
Znaky:
a) výlučnost vztahu fyzické osoby a státu
b) vyjádření suverenity – na udělení státního občanství není nárok, stát se sám rozhodne, komu občanství udělí
c) časová neomezenost
d) prostorová neomezenost – vnitrostátní i mezinárodní význam, nemění se pobytem v zahraničí, a občan nemusí
činit žádné úkony, nutné k jeho zachování
e) nezrušitelnost proti vůli občana
f) jednotnost
g) rovnost bez ohledu na způsob nabytí
h) neodvíjí se od státního občanství manžela

Způsoby nabývání:
I. originální – původní, příčina nabytí státního občanství je v osobě jednotlivce, který občanství nabývá
bezprostředně, nezávisle na občanství jiné osoby
a) udělení na žádost (naturalizace)
- osoba o udělení žádá sama, případně její zákonný zástupce, a zároveň splňuje zákonné podmínky
- např. trvalý pobyt na území ČR po stanovenou dobu, faktické zdržování se na území, bezúhonnost, znalost jazyka a
ústavního systému, základní orientace v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích..
- žadatel je rovněž povinen prokázat výši příjmů a zdroje, a také to, že odvádí daně a nezatěžuje systém státní
sociální podpory nebo systém pomoci v hmotné nouzi
- uděluje Ministerstvo vnitra
- nabývá ho složením slibu, případně dnem právní moci rozhodnutí o prominutí složení slibu
- slib se skládá veřejně a slavnostním způsobem před ředitelem krajského úřadu, v cizině před vedoucím
zastupitelského úřadu nebo konzulárního úřadu
- slibem se FO zavazuje na svou čest k věrnosti ČR, dodržování Ústavy a ostatních zákonů
b) prohlášení o volbě státního občanství (opce)
- jde o zjednodušení nabytí státního občanství možné v případě bývalých českých či československých státních
občanů a dále jejich potomků, kteří českými či československými občany nikdy nebyli, a dále i potomci osob, které
pozbyly české či československé státní občanství v důsledku dvoustranných smluv o zamezení vzniku dvojího státního
občanství
- nemožné pro osoby, které československé občanství pozbyly na základě konkrétního dekretu a Smlouvy mezi ČSR a
SSSR o Zakarpatské Ukrajině
c) nalezení dítěte na území státu
- občanství získává dítě neznámých rodičů mladší tří let, pokud do šesti měsíců od nalezení nevyjde najevo, že nabylo
občanství jiného státu
d) nabytí občanství v souvislosti se svěřením do ústavní, pěstounské či jiné formy náhradní péče
II. odvozené – určující je státoobčanský status jiné osoby
a) narození (filiace)
- narodí-li se dítě na území ČR apatridům, z nichž aspoň jeden má ke dni narození trvalý pobyt na území republiky,
pak dítě nabývá státního občanství ČR podle principu ius soli (právo půdy) → snaha o zamezení apatritidy
- je-li aspoň jeden z rodičů občanem ČR, nabývá dítě státní občanství na principu ius sangvinis (právo krve)
b) osvojení (adopce)
- pokud je aspoň jeden z rodičů občanem ČR
c) určení otcovství
- takto může nabýt občanství dítě, jehož matka není občankou ČR, ale otec ano

Pozbytí státního občanství

- je mimořádným zásahem do právního postavení občana
- je možní pouze se souhlasem občana
a) prohlášení o vzdání se státního občanství
- může učinit zletilý občan, který se zdržuje v cizině a současně je státním občanem cizího státu, nebo prohlášení o
vzdání se občanství činí v souvislosti se žádostí o nabytí cizího státního občanství
- u dítěte do patnácti let možno rodičem, nad patnáct let třeba souhlasu dítěte

OBČANSTVÍ EU A JEHO DŮSLEDKY

- vstupem do EU získal každý občan současně i občanství EU
- pozbytím občanství členského státu EU se současně pozbývá i občanství EU
- součástí občanství je právo na svobodný pohyb a volbu bydliště na území všech členských států, právo volit a být
volen v komunálních volbách a ve volbách do EP..

ÚSTAVNĚPRÁVNÍ POSTAVENÍ CIZINCŮ

- každý stát uplatňuje vůči cizincům tzv. cizinecký režim, který spočívá v rozsahu poskytovaných práv cizincům,
v porovnání s právy přiznanými státním občanům
- o tuzemský režim se jedná v případech, že stát poskytuje cizincům téměř shodný rozsah práv, jako vlastním
občanům
- cizinec = jak občan jiného státu, tak apatrid
- cizincům je přiznán nárok na lidská práva a diplomatickou ochranu svého státu
- nezaručujeme právo vlastnit určité věci stanovené zákonem, právo zakládat politické strany a hnutí, právo podílet
se na správě veřejných věcí, právo na odpor, právo vstupu na území a zákaz extradice, právo na bezplatnou zdravotní
péči, právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách

Dělení cizinců:
a) azylant
b) žadatel o azyl
c) osoby s povoleným trvalým pobytem
d) osoby s povoleným přechodným pobytem

Azyl = závazek poskytnout ochranu cizincům, kteří jsou pronásledováni za uplatňování politických práv a svobod - je
na úvaze státu, zda azyl poskytne

- migrant a cizinec může být vykázán z území, vydán cizímu státu, a může mu být odepřen vstup
- cizinci mají právo volit v místním referendu, pokud dosáhli věku 18 let a pokud jsou hlášeni v obci bez ohledu na to,
byl-li mu udělen trvalý pobyt či nikoliv
 6. Vnitrostátní a mezinárodní právo
VNITROSTÁTNÍ, MEZINÁRODNÍ A EVROPSKÉ PRÁVO
a) vnitrostátní právo = tvořeno jednotlivými orgány stát s normotvornou pravomocí
b) mezinárodní právo = vzniká jednak na základě mezinárodních dohod mezi jednotlivými státy, jednak může mít
podobu obyčejů a zvyklostí
- jednotlivé státy s sebou nesou povinnost dodržovat sjednané mezinárodní závazky
- závazek je adresován státu, a neznamená přímou vnitrostátní povinnost pro jednotlivce
- pokud tedy chce stát svým mezinárodním závazkům dostát, musí zajistit přenesení (recepci) mezinárodního práva či
jeho části do práva vnitrostátního:
i. inkorporace
- vtažení normy mezinárodního do vnitrostátní právní sféry, aniž by přitom ztrácela formu mezinárodního práva
- probíhá formou odkazu na mezinárodní smlouvu a autoritativní konstatování přednosti aplikace mezinárodního
práva před vnitrostátním
ii. transformace
- zachování doslovného znění mezinárodní smlouvy a její vyhlášení (schválení) v některé formě vnitrostátního práva,
např. zákona
iii. adaptace
- nikoli doslovný, ale pouze obsahový přenos mezinárodněprávních závazků oprávnění do forem vnitrostátního
práva
- každý stát přizpůsobí (adaptuje) mezinárodní podmínky podmínkám státu
c) evropské právo = zcela specifický právní řád svého druhu vznikl na mezinárodněprávním základě, tedy
mezinárodními smlouvami, ovšem je tvořen též právními akty vydávanými přímo orgány EU, čímž vzniká svébytný
právní systém odlišný jak od práva vnitrostátního, tak od práva mezinárodního
- souvisí s ním pojem „euronovela“, která byla významnou změnou Ústavy, která jednak umožnila vstup ČR do EU, a
jednak více otevřela právní řád mezinárodnímu právu
- byla vložena zásada, že ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva

MEZINÁRODNÍ SMLOUVY A VNITROSTÁTNÍ PRÁVO

Klasifikace mezinárodních smluv
- sjednávání a ratifikace všech mezinárodních smluv je v pravomoci prezidenta republiky
- prezident je oprávněn přenést sjednávání těchto smluv na vládu nebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy vlády
→ tak učinil – přenesl s výhradou rozhodnutí
a) na vládu – sjednávání a schvalování mezinárodních smluv dvoustranných a mnohostranných, které nevyžadují
souhlas Parlamentu, přístup k nim a jejich přijetí → smlouvy vládní
b) na člena vlády – sjednávání a schvalování mezinárodních smluv dvoustranných a mnohostranných, které svým
významem nepřesahují rámec působnosti ústředních orgánů státní správy, přístup k nim jejich přijetí → smlouvy
resortní
→ stručně: prezident přenesl na vládu a resorty sjednávání všech smluv, které nevyžadují souhlas Parlamentu
- smlouvy, které si ponechal se nazývají smlouvy prezidentské a kryjí se se smlouvami parlamentními (tj. těmi, co
vyžadují souhlas Parlamentu, resp. smlouvy čl. 10a)

GENERÁLNÍ INKORPORACE
- čl. 10 Ústavy uvádí, že (1) vyhlášené mezinárodní smlouvy, (2) k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a (3) jimiž
je ČR vázána, jsou AUTOMATICKY součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon,
použije se mezinárodní smlouva
- mají automaticky aplikační přednost před zákonem (nemusejí být jednotlivě recipovány do vnitrostátního právního
řádu)
- zákon, který je v rozporu, nadále zůstává platnou součástí právního řádu, pouze jej nelze v konkrétním případě
aplikovat, neboť se přednostně aplikuje mezinárodní smlouva
- netýká se smluv, které nevyžadují souhlas Parlamentu

SOUHLAS PARLMENTU S RATIFIKACÍ, VYHLÁŠENÍ

- je třeba souhlasu prosté většiny obou komor u smluv, které
i. upravují práva a povinnosti osob (včetně lidskoprávních)
ii. spojeneckých, mírových a jiných politických
iii. z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci
iv. hospodářských, jež jsou všeobecné povahy
v. o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu
- výjimkou jsou mezinárodní smlouvy podle čl. 10a, které vyžadují kvalifikovanou většinu hlasů v obou komorách
(pokud neproběhne ratifikační referendum)
- vyhlašování podléhají všechny mezinárodní smlouvy

ÚSTAVNÍ ASPEKTY ČLENSTVÍ ČR V EU

- klíčovým ustanovením Ústavy, které umožnilo vstup ČR do EU, je euronovelou vložený čl. 10a → některé pravomoci
orgánů ČR mohou být přeneseny mezinárodní smlouvou na mezinárodní organizaci nebo instituci
- pro přijetí prvního a klíčového případu (tj. vstup do EU) bylo použito referenda
- pokud by neproběhlo referendu, vyžaduje Ústava souhlas třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny
přítomných senátorů (jako pro ústavní zákony)

PŮSOBENÍ EVROPSKÉHO PRÁVA

Principy:
a) přímá použitelnost
b) nadřazenost právu národními (aplikační přednost)
- není nutno ho nijak inkorporovat ani transformovat do právního řádu, stejně tak není třeba ani jeho vyhlášení, musí
však být k dispozici české znění
- v tomto můžeme spatřovat federativní prvky (EU je sice založena na konfederačních principech = na základě
mezinárodních smluv, ovšem s postupným přibýváním prvků federačních – státnost, přím použitelnost práva,
občanství..)
- pojistkou proti hypotetickým „excesům“ EU je ochrana oblasti která se označuje jako „podstatné náležitosti
demokratického právního státu/materiální jádro ústavy“, se kterým nesmí být právo EU v rozporu
- vnitrostátní právní řád je třeba vykládat vstřícně ke vztahu k evropským závazkům → eurokonformní interpretace
(v případě více možných interpretací, kdy jen některé vedou k dosažení závazku, který ČR převzala v souvislosti se
svým členstvím v EU, platí, že je nutno volit takový výklad, který podporuje realizaci tohoto závazku, a nikoli výklad,
který tuto realizaci znemožňuje)

ROLE OBECNÝCH SOUDŮ A ÚS PŘI APLIKACI EVROPSKÉHO A MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

- soudce obecného soudu je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního
řádu, je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou
- v případě mezinárodních smluv dle čl. 10, je soudce povinen v případě rozporu mezi zákonem a mezinárodní
smlouvou aplikovat mezinárodní smlouvu
- tato povinnost se netýká smluv o lidských právech, u kterých zůstává soudci povinnost v případě pochyb o rozporu
zákona s lidskoprávní mezinárodní smlouvou předložit věc k rozhodnutí ÚS
- kompetence preventivní kontroly ústavnosti = pravomoc ÚS rozhodovat o souladu mezinárodních smluv podle čl.
10a a 49 s ústavním pořádkem, a to před jejich ratifikací
- ÚS rozhoduje ve dvou případech:
a) rozpor vnitrostátního právního předpisu s evropským právem
b) rozpor evropského práva s ústavním pořádkem
- ÚS nemá výslovně zakotvenou pravomoc zrušit právní předpis pro rozpor s evropským právem

7. Zákonodárná moc
ta součást státní moci, která je oprávněna vydávat zákony, originární právní předpisy
- náleží Parlamentu, který je výlučným zákonodárcem i ústavodárcem v zemi
- je limitován Ústavou, vázán právem

PARLAMENT
- dvě komory:
a) Poslanecká sněmovna – 200 poslanců, 4 roky, najednou, 21 let
- může být předčasně rozpuštěna prezidentem z ústavních důvodů, nikoliv však 3 měsíce před skončením volebního
období
- jsou jí předkládány všechny návrhy zákonů
- má kontrolní pravomoci vůči vládě
- usnáší se na návrhu zákona o státním rozpočtu (tři čtení, vypracovává a předkládá vláda, každoročně a nejpozději
do konce září) a návrhu státního závěrečného účtu
- předčasné rozpuštění slouží jako nástroj k řešení politických krizí
- důvody:
i. nečinnost – tj. když zasedání bylo přerušeno na delší dobu, než je přípustné
ii. nezpůsobilost usnášet se po dobu tří měsíců – ačkoliv zasedání nebylo přerušeno a byla svolávána ke schůzi
iii. pokud by se do tří měsíců neusnesla o vládním návrhu zákona spojeným s otázkou důvěry
iv. nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl jmenován na návrh předsedy PS
+ prezident musí, když mu to navrhne PS usnesením, s nímž souhlasila třípětinová většina všech poslanců

b) Senát – 81 senátorů, 6 let, po třetinách, 40 let

- stabilizující role
- faktická brzda případných náhlých politických změn
- nerozpustitelná komora
- garant kontinuity zákonodárné moci
- přijímá zákonná opatření v době, kdy je PS rozpuštěna, a to ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by
jinak přijetí zákona (netýká se státního rozpočtu, závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv) →
podepisuje předseda Senátu, předseda vlády a prezident
- Senát dává souhlas prezidentu se jmenováním soudců Ústavního soudu → (PS ho musí schválit na své první schůzi,
jinak je neplatné)

- prodloužení volebního období je možné v případě nouzového stavu, stavu ohrožení státu, válečného stavu, kdy
podmínky neumožní konat volby ve lhůtách stanovených zákonem – nejdéle však o 6 měsíců

Bikameralismus
= dvoukomorový Parlament
- je důležité jejich vzájemné postavení, a zda jsou rovnoprávné, nebo jim ústavodárce svěřil rozdílné pravomoci
- Senát má menší část pravomocí
- souhlas obou komor je vyžadován ke schválení ústavních zákonů, volebních zákonů, zákon o zásadách jednání a
styku obou komor, jednací řád S …
- Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu a stavu ohrožení státu
- obě komory dále dávají souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv (dvě čtení, bez pozměňovacích návrhů) a k podání
ústavní žaloby proti prezidentovi → nesouhlas jedné z komor = absolutní odmítnutí
PŮSOBNOST PARLAMENTU
Jednání o návrzích zákona
- zákonodárný proces začíná předložením návrhu zákona předsedovi PS
- právo zákonodárné iniciativy má:
a) poslanec
b) skupina poslanců
c) Senát
d) vláda (nejčastěji)
e) zastupitelstvo kraje
- návrh se předkládá písemně, jeho součástí je i důvodová zpráva
- projednání probíhá ve trojím čtení:
i. čtení
- obecná rozprava, po níž se PS může usnést, že návrh vrátí navrhovateli k dopracování, že jej zamítá, nebo jej přikáže
k projednání výborům (60 dní lhůta +- 20 dní)
ii. čtení
- obecná a podrovná rozprava, mohou být předkládány pozměňovací návrhy
iii. čtení
- lze zahájit nejdříve za 24 hodin po doručení pozměňovacích návrhů všem poslancům
- na závěr se hlasuje nejprve o jednotlivých pozměňovacích návrzích, poté se usnese, zda s návrhem vyslovuje
komora souhlas

→ odsouhlasený návrh postoupí Senátu

- ten jej:
a) projedná a usnese se na něm do 30 dnů
b) do 30 dnů se neusnese → zákon je přijat
c) vyjádří vůli nezabývat se → zákon je přijat
d) vrátí PS s pozměňovacími návrhy
e) zamítne
→ PS jedná v obou případech znovu
- může přehlasovat zamítavé stanovisko Senátu nadpoloviční většinou všech poslanců
- nemá už právo pozměňovacích návrhů (o návrhu hlasuje v originální formě a nebo ve formě pozměněné Senátem)

→ předseda PS postoupí Parlamentem přijatý návrh zákona prezidentu republiky

- ten má právo do patnácti dnů jej vrátit s odůvodněním PS = právo veta (nepřísluší v případě ústavních zákonů)
- PS může prezidenta přehlasovat opět nadpoloviční většinou všech poslanců

→ přijaté zákony podepisuje prezident, předseda vlády a předseda PS

→ podmínkou platnosti zákona je jeho vyhlášení

- komory jsou způsobilé e usnášet za přítomností třetiny všech poslanců

- k platnému usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných
- výjimku představují ústavní zákony, kde je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a přítomných
senátorů

Zkrácení legislativního procesu

- dochází k němu:
a) za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožená základní práva a svobody občanů nebo
bezpečnost státu nebo kdy hrozí značné hospodářské škody → stav legislativní nouze
b) v případě neodkladného přijetí zákona k provedení rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o akcích k zajištění
mezinárodního míru a bezpečnosti

- PS se usnese do 72 hodin
- S se usnese do 24 hodin od postoupení
- prezident nemá právo veta

Funkce parlamentu
a) kreační
= ustavování do funkcí
- zřizuje všechny další státní orgány, stanoví způsob jejich vytváření, strukturu, kompetence a vztahy k jiným
orgánům
- už ne volba prezidenta
- nemůže-li prezident ze závažných důvodů svůj úřad vykonávat a usnese se na tom PS a S → kompetence přecházejí
zčásti na předsedu vlády a zčásti na předsedu PS (pokud je rozpuštěna, tak předsedu S)
- v současnosti žádný orgán není ustavován do funkce z vůle obou komor Parlamentu
I. PS
- volí na šest let Veřejného ochránce práv a jeho zástupce (z nichž po dvou navrhuje prezident a Senát)
- na podpoře PS je závislá vláda, která do třiceti dnů po svém jmenování předstupuje před PS a žádá ji o vyslovení
důvěry
- PS dává prezidentu návrh na jmenování prezidenta a viceprezidenta NKÚ, na návrh prezidenta volí na dobu
neurčitou jeho 15 členů
- PS dále volí členy rad pro jednotlivé sdělovací prostředky

II. Senát
- po projednání dává souhlas prezidentu ke jmenování soudců ústavního soudu a vyslovuje souhlas s jejich trestním
stíháním
- má oprávnění podat Ústavnímu soudu žalobu pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti
ústavního pořádku hlavou státu (pokud k tomu dostane souhlas třípětinové většiny všech poslanců)
- navrhuje prezidentu jmenování předsedy a inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů

b) kontrolní funkce
- vztah odpovědnosti vlády zákonodárnému sboru (odpovědnost PS) → vyslovení nedůvěry, odmítnutí vyslovení
důvěry, interpelace, citační právo, zřízení vyšetřovací komise pro vyšetření věci veřejného zájmu
- návrh na vyslovení nedůvěry vládě může podat písemně nejméně 50 poslanců, k přijetí je třeba souhlasu
nadpoloviční většiny (stejně tak pro vyslovení důvěry)
- každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti (jedná se o dotaz
adresovaný vládě nebo členovi, na který dotázaný odpovídá bezprostředně po předložení – v případě písemné formy
do 30 dnů)
- vyšetřovací komise může zřídit PS na návrh nejméně jedné pětiny všech poslanců

c) jednání a rozhodování o důležitých otázkách vnitřní a zahraniční politiky

- v souvislosti se schvalováním ústavních a běžných zákonů, a v souvislosti se souhlasem k ratifikaci mezinárodních
smluv
- též rozhoduje o významných otázkách týkajících se obrany a bezpečnosti státu
- rozhoduje o vyhlášení válečného stavu
- rozhoduje o účasti státu v ozbrojených systémech mezinárodní organizace, jíž je ČR členem
- vyslovuje souhlas s vysláním ozbrojených sil ČR mimo území státu a s pobytem jiných ozbrojených sil na území ČR
(to vše se souhlasem nadpoloviční většiny všech poslanců a všech senátorů)
- na návrh vlády vyhlašuje stav ohrožení státu
- může zrušit nouzový stav vyhlášený vládou

d) autonomní – samosprávná funkce

- pravidla jednání komor, pravomoci orgánů a funkcionářů a postavení členů Parlamentu upravují jednací řády komor

- na jejich základě např. ověřují volbu svých členů, rozhodují ve věcech imunity, podrobují členy disciplinárním
řízením, atd..

VNITŘNÍ ORGANIZACE KOMOR A ZPŮSOB JEDNÁNÍ

a) funkcionáři
= předsedové a místopředsedové
- voleni komorami na základě tajného hlasování
- předseda PS např. navrhuje prezidentovi jmenování předsedy vlády, předseda S přijímá slib prezidenta..
b) výbory
- ustavují si je komory a stanovují počet členů
- v PS: výbor mandátový, imunitní, petiční, rozpočtový, organizační, volební..
- v S: výbor organizační, mandátový, imunitní
- členem výboru může být jen poslanec/senátor, a může být členem max. dvou výborů
- předsedové a místopředsedové jsou členy pouze organizačního výboru
- výbory jsou odpovědné komoře, která je zřídila
- podílejí se především na legislativním procesu, projednávají návrhy zákonů a mezinárodních smluv, kontrolují, jak
jsou prováděny orgány moci výkonné..
- k platnosti usnesení je třeba přítomnosti aspoň třetiny členů a souhlas nadpoloviční většiny přítomných

c) komise
- mohou si je zřizovat komory ze svých členů a dalších osob, jež nemají mandát
- předsedo je vždy poslanec
i. komise stálé – po celé volební období
ii. komise dočasné - zřízené na dobu nutnou ke splnění stanoveného zadání

- PS i S jsou stále činné sbory

- zasedání PS svolává prezident vždy po volbách, tak aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po jejich konání
(pokud b tak neučinil, sejde se PS třicátý den po dni voleb)
- zasedání PS končí uplynutím volebního období, nebo jejím rozpušěním
- u S funkční období jsou dva roky mezi volbami – začíná okamžikem zahájení první schůze
- zasedání komory může být na základě jejího usnesení přerušeno, avšak celková doba přerušení nesmí překročit 120
dnů v roce → překročení opravňuje prezidenta k jejímu rozpuštění
- v rámci zasedání se komory scházejí ke schůzím
i. běžné – podle harmonogramu vypracovaného předsedou
ii. když o to požádá komora – písemně, se souhlasem aspoň pětiny poslanců/třetiny senátorů
iii. na žádost prezidenta nebo vlády – v době přerušení zasedání

- ustavující schůze je stanovena jednacím řádem PS, má závazný program, poslanci na ní skládají slib, volí předsedu a
místopředsedy..
- schůze komor jsou veřejné (ale komora se může usnést na neveřejnosti – např. v utajovaných otázkách, ohledně
bezpečnosti státu..)
- o státním rozpočtu, závěrečném účtu vždy veřejné!

- komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti aspoň jedné třetiny členů

- pokud Ústava nestanoví jinak, k přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných
- k přijetí ústavního zákona a k ratifikaci mezinárodní smlouvy je třeba kvalifikované většiny – třípětinová většina
všech poslanců a přítomných senátorů
- v dalších případech požadována absolutní většina v každé z komor (vyhlášení válečného stavu, vyslání ozbrojených
sil..)
- o návrzích zákonů se vždy hlasuje veřejně
- výjimečně se komory mohou sejít na společné schůzi – svolává předseda PS a jednání se řídí jednacím řádem PS →
v případě složení slibu prezidenta republiky

POSTAVENÍ ČLENŮ PARLAMENTU

- je dáno souhrnem všech práv a povinností, které jim stanoví právní řád
- postavení poslanců a senátorů je v podstatě shodné
- mandát vzniká zvolením → s tím nabývají členové Parlamentu imunitu a náleží jim požitky plynoucí z zákonem
stanoveného systému materiálního zabezpečení
- vlastního výkonu funkce se ujímá až složením slibu na ustavující či první schůzi
- mandát je volný (nejsou vázáni žádnými příkazy)
- nikdo nemůže být současně členem obou komor parlamentu
- s funkcí senátora či poslance je neslučitelný funkce prezidenta, soudce.. → v případě ujetí se takové funkce dochází
k neslučitelnosti a zániku mandátu
- poslanci a senátoři mohou být současně členy vlády
- mají právo účastnit se schůzí komory, podávat pozměňovací návrhy, mluvit a předkládat návrhy, hlasovat..
- poslanec má právo zákonodárné iniciativy a může interpelovat člena vlády nebo vládu
- vytvářejí poslanecké kluby (každý může být členem jen jednoho klubu, klub má min. 10 poslanců)
- k utvoření senátorského klubu je třeba nejméně 5 senátorů
- mají také povinnosti, např. mluvit k projednávané věci, dodržovat jednací řád, při střetu zájmů musí
upřednostňovat zájem veřejný…

IMUNITA
- institut veřejnoprávní povahy, který má v zákonem stanoveném rozsahu poskytnout zvýšenou ochranu osobě člena
Parlamentu, aby mohl bez překážek vykonávat svěřenou funkci

Indemnita = materiální imunita, má absolutní povahu a znamená, že poslance a senátora nelze postihnout za
hlasování v PS, v S, nebo jejich orgánech
- mohou být maximálně voláni k odpovědnosti disciplinární v té komoře, jejíž jsou členy

Disciplinární řízení = vedeno proti poslanci či senátorovi, který se svým projevem v komoře nebo v jejích orgánech,
dopustí jednání, pro které by mohl být jinak trestně stíhaný anebo se dopustí přestupku a požádá orgán příslušný
k jeho projednání o postoupení k disciplinárnímu řízení
- také pokud urazí jiného poslance nebo senátora, ústavního soudce nebo osobu, která má právo účastnit se schůze
sněmovny nebo jejích orgánů
→ povinnost omluvit se ve stanovené době a stanoveným způsobem
→ pokuta až do výše jednoho měsíčního platu
→ sankce, kterou stanoví zvláštní předpis

Imunita procesní = poslance a senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem, po dobu trvání
mandátu
- pokud by byl dopaden přímo při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté, lze jej zadržet, avšak policie je
povinna zadržení ihned oznámit předsedovi komory
- nedá-li předseda komory do 24 od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, musí být propuštěn
- na první následující schůzi rozhodne komora o přípustnosti či nepřípustnosti trestního stíhání s konečnou platností
Další výhody:
- právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem mandátu
- osvobození od celní prohlídky
- materiální zabezpečení
- náhrady výdajů, naturální plnění a odchodné

ZÁNIK MANDÁTU
- stanoví ústava
a) uplynutím volebního období
b) vzdáním se mandátu
c) vznikem neslučitelností funkcí
d) ztrátou volitelnosti
e) nesložení slibu nebo složení s výhradami
f) smrtí
g) předčasným rozpuštěním PS (u poslanců
 8. Prezident
- prezident je hlava státu = stojí v čele státu a reprezentuje jej jak navenek vůči jiným státům, tak současně
představuje státní moc vůči vlastnímu obyvatelstvu uvnitř státu
- označen hlavy státu jako prezidenta je projevem republikánského státního zřízení
- prezident zastává moc výkonnou spolu s vládou, prezident plní úkoly výkonné moci jen tam, kde je to taxativně
stanoveno Ústavou, ústavními zákony či zákony, kdežto vláda přijímá veškerá potřebná opatření s výjimkou těch,
která jsou taxativně svěřena prezidentovi

Zánik funkce prezidenta

- může zaniknout před uplynutím řádného volebního období:
a) vzdáním se úřadu = abdikací
- oficiální a neodvolatelné vzdání se hlavou státu, jedná se o osobní projev vůle ukončit výkon své funkce
- nepředchází žádné řízení procesního charakteru
- není to sankce
- může se vzdát do rukou předsedy Senátu
- prohlášení musí učinit v jeho přítomnosti, či mu musí být doručena abdikační listina
- předseda Senátu je povinen abdikaci přijmout (nemůže požádat o prodloužení, nehlasuje se..)
b) přijetím neslučitelné funkce = inkompatibilitou
- ústava výslovně nestanoví neslučitelnost funkcí úřadu prezidenta s jinou funkcí
- upravuje však neslučitelnost mandátu poslance a senátora a soudce s funkcí prezidenta a výslovně stanoví, že
poslanci nebo senátorovi zaniká mandát přijetím neslučitelné funkce
- lze dovodit, že funkce prezidenta je neslučitelná i s funkcí předsedy vlády a člena vlády, s funkcí v ČNB či NKÚ
c) rozhodnutím ÚS
- na základě žaloby Senátu
- rozhodnutí (nález) o tom, že se prezident dopustil ústavního deliktu velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo
jiné součásti ústavního pořádku
d) smrtí prezidenta

- úřad nezaniká z důvodu indispozice prezidenta, kdy nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad
- pokud shodným usnesením dojde PS a S k závěru, že existují závažné důvody, přechází výkon prezidentských funkcí
bez časového omezení na předsedu PS a předsedu vlád (prezident toto rozhodnutí může napadnout u ÚS a domáhat
se jeho zrušení z důvodu, že tyto důvody neexistují nebo již pominuly)

Imunita prezidenta
- prezident požívá po dobu výkonu své funkce rozsáhlé imunity
- nelze jej zadržet, trestně stíhat ani stíhat za přestupek či jiný správní delikt
- lze jej stíhat za ústavní delikt, kterým je velezrada (jednání prezidenta, které směřuje proti svrchovanosti a
celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu, či pro hrubé porušení ústavy či ústavního pořádku)
- řízení je vedeno před ÚS, na základě žaloby Senátu (aspoň jedna třetina senátorů, se souhlasem třípětinové
většiny přítomných senátorů) se souhlasem PS (třípětinové většiny všech poslanců)
- výsledek:
a) zproštění prezidenta žaloby
b) vyhlášení nálezu, že prezident republiky ztrácí svůj úřad a současně i způsobilost jej v budoucnu znovu nabýt
- okolnost, že se prezident po zahájení řízení vzdal svého úřadu nebo že jeho funkce zanikla uplynutím doby, není
důvodem k zastavení řízení

Pravomoci prezidenta republiky

- pravomoci stanoveny Ústavou a zákonem
- nelze tyto pravomoci zúžit, pouze rozšířit
- pravomoci mohou být bez nutnosti kontrasignace vlády nebo s
a) bez povinné kontrasignace (vymezuje čl. 62 Ústavy)
i. jmenování a odvolání předsedy a dalších členů vlády
ii. přijímání jejich demise
iii. svolávání zasedáno PS a její rozpouštění
iv. pověřování vlády v demisi nebo odvolané vlády, aby vykonávala své funkce prozatímně až do jmenování nové
vlády
v. jmenování soudců ÚS (po předchozím souhlasu Senátu), jeho předsedy a místopředsedů
vi. jmenování předsedy a místopředsedů NS
vii. právo odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem, právo zahlazovat odsouzení
viii. právo veta
ix. podepisuje zákony
x. jmenuje prezidenta a viceprezidenty NKÚ (na návrh PS) a členy Bankovní rady a ČNB

- ke ZCELA samostatným patří pouze právo svolat po volbách zasedání PS, vrátit Parlamentu přijatý zákon, jmenovat
členy Bankovní rady a právo udělit milost

b) s nutnou kontrasignací (čl. 63 odst. 1)

- potřebují ke své platnosti spolupodpisu předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády
i. zastupování státu navenek
ii. sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv
iii. vrchní velení ozbrojených sil
iv. přijímání, pověřování a odvolávání vedoucích zastupitelských misí
iv. vyhlašování voleb do PS a Senátu
v. jmenování a povyšování generálů
vi. propůjčování a udělování státních vyznamenání
vii. jmenování soudců
viii. nařizování, aby se trestní stíhání nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo
ix. udělování amnestie

+ oblast jmenovacích i odvolacích aktů (např. jmenování předsedy a místopředsedy NSS, předsedy Českého
statistického úřadu..)

Delegace pravomocí
- prezident může svým rozhodnutím přenést pravomoci na jiný orgán
- Ústava svěřuje hlavě státu takové uvážení v případě pravomoci sjednávat mezinárodní smlouvy na vládu a s jejím
souhlasem na jejího jednotlivého člena (pouze sjednávání, nikoliv ratifikace)
- delegovat může rovněž svou pravomoc propůjčovat a udělovat státní vyznamenání, kde prezident může zmocnit
jiný orán, aniž by ústava tento orgán specifikovala (a rovněž jinou osobu)
- nejedná se o náhradní výkon pravomoci
- zde na předsedu vlády přechází výkon pravomocí, v nichž je třeba kontrasignace předsedy vlády, s výjimko
jmenování a povyšování generálů
- nekontrasignované pravomoci vykonává předseda PS, ale opět nikoliv v celém rozsahu

Právo veta
= právo vrátit přijatý zákone zpět do Parlamentu s odůvodněnými výhradami ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu byl
zákon postoupen
- jedná se o suspenzivní, odkladné veto
- nepodléhá kontrasignaci
- nevztahuje se na ústavní zákon ani případně zákony, které byly přijaty v referendu, zákonná opatření Senátu
- veto se dále neuplatní ve zkráceném legislativním procesu
- nepoužije-li veto, je povinen zákon podepsat
- pokud prezident vrátí schválený zákon Parlamentu těsně před uplynutím volebního období PS, či již po jeho
uplynutí, pak jeho veto nabývá účinků veta absolutního (nová PS ho již přehlasovat nemůže)

Podepisování zákonů
- přijaté zákony podepisuje předseda PS, prezident a předseda vlády
- zákonná opatření podepisuje předseda S, prezident a předseda vlády
- z ústavní dikce vyplývá, že se jedná o povinnost
! NICMÉNĚ – v praxi zákon, u kterého prezident uplatnil veto a bylo přehlasováno, se již zákon k jeho podpisu
nepředkládá, stejně tak platí v případě, že prezident nevyužije práva vrátit zákon, ale zároveň zákon pro své výhrady
nepodepíše
- podpis není podmínkou platnosti či účinnosti zákona

Účast prezidenta na schůzích Parlamentu

- prezident má právo účasti na schůzích obou komor, jejich výborů, komisí, a to i uzavřených, neveřejných jednání,
s právem na přednostní udělení slova, pokud o to požádá
- při vystoupení není vázán ani projednávaným bodem programu ani limitován stanovenou délkou vystoupení
- nemůže být povolán, pokud je pozván, nemusí vyhovět (není odpovědný parlamentu)

Ustavování vlády
- za předsedu vlády může prezident jmenovat kteroukoliv osobu
- vychází se však z ústavní zvyklosti, že předsedou vlády je jmenován předseda politické strany s nejvyšším počtem
mandátů v PS
- tvůrcem vlády je vždy ministerský předseda, nikoliv prezident
- skládají slib do rukou prezidenta

Přijímání demise
- v případech, kdy je vláda povinna obligatorně podat demisi, a to tehdy, když PS zamítla její žádost o vyslovení
důvěry, nebo vyslovila nedůvěru, stejně jako po ustavující schůzi nově zvolené PS, je prezident povinen tuto demisi
přijmout
- v ostatních případech, tzv. demise fakultativní, není jednotný názor, zda takovou demisi musí či nemusí přijmout
→ vláda v demisi, kterou prezident pověří po přijetí její demise výkonem funkcí prozatímně až do jmenování nové
vlády

Odvolání vlády
- prezident rozhodnutím pouze na základě svého uvážení nemůže odvolat vládu ani jednotlivého člena
- ústava mu pravomoc odvolat vládu svěřuje jen v případě, že vláda nepodala demisi, ačkoliv tak učinit měla
- v případě odvolání jednoho člena, činí tak prezident na základě návrhu předsedy vlády

Účast na schůzi vlády

- má právo účasti na schůzích vlády a zároveň i právo vyžádat si od vlády a jejich členů zprávy a projednávat s vládou
nebo členy otázky, které patří do jejich působnosti

Vrchní velení ozbrojených sil

- za rozhodnutí učiněná v oblasti obrany odpovídá vláda a všechny jeho akty musí spolupodepsat předseda vlády
nebo jím pověřený člen vlády, nejčastěji ministr obrany
- prezident je nadřízen všem příslušníkům ozbrojených sil
- nemá pravomoc vyhlašovat válku a válečný stav
- schvaluje základní vojenské řády, propůjčuje čestné nebo historické názvy vojenským útvarům, propůjčuje bojové
zástavy
- za stavu ohrožení má pravomoc nařídit povolávání vojáků v záloze k mimořádné službě
- v době válečného stavu nařizuje na návrh vlády mobilizaci ozbrojených sil
- povoluje vstup občanů do ozbrojených sil cizích států
- povoluje vstup cizinců do ozbrojených sil ČR
- je mu vzdáváno vojenské pocty ozbrojenými silami ČR

Pravomoci prezidenta v oblasti zahraničních vztahů

- zastupuje stát navenek – má reprezentativní charakter
- při výkonu této pravomoci se řídí nejen ústavním pořádkem, ale vykonává ji i v souladu s normami a zvyklostmi
mezinárodního práva
- přísluší mu pocty, přijetí dle diplomatického protokolu
- má právo při pobytu v zahraničí na zvláštní ochranu, imunitu
- m právo používat státního znaku, státní vlajky na svém dočasném sídle

Pravomoc sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy

- ratifikací se vyjadřuje vůle státu být smlouvou vázán a zároveň osvědčuje, že vnitrostátní podmínky sjednání a
schválení byly splněny
- dalším způsobem může být podpis, výměna listin tvořících smlouvu, přijetí, schválení nebo přístup ke smlouvě nebo
jiný dohodnutý způsob
- ustálila se praxe, že prezident ratifikuje jen ty smlouvy, ke kterým je třeba souhlasu Parlamentu

Kompetence spojené s fungováním soudní moci

- jmenuje se souhlasem Senátu soudce ÚS
- souhlasu nepotřebuje ke jmenování předsedy a místopředsedů ÚS, které jmenuje z řad soudců ÚS
- jmenuje i soudce obecných soudů a některé soudní funkcionáře
- je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení proti kterémukoliv soudci
- ústava nepoužívá termín MILOST
a) agraciace - pravomoc odpouštět, zmírňovat tresty uložené soudem
b) abolice – nařizovat, aby se trestní stíhání nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo
c) rehabilitace – zahlazovat odsouzení
- jedná se o akty individuální, určené konkrétní FO, představující ústavně dovolenou intervenci prezidenta, absolutní
a nezvratitelnou, do moci soudní, a to bez stanovení jakýchkoliv omezujících podmínek
- na udělení není právní nárok, prezident ji může udělit i bez žádosti
- amnestie naopak je milostí bez individuálního určení, vymezena může být např. skutkovými podstatami trestných
činů, výměrou trestů, věkem pachatelů..

Další pravomoci prezidenta republiky

- propůjčuje a uděluje státní vyznamenání (ocenění za vynikající občanské zásluhy, budování svobodné
demokratické společnosti, výsledky práce, úsilí o obranu vlasti, hrdinské a jiné výjimečné činy…)
- kreační pravomoc (svým rozhodnutím jmenuje některý z ústavních orgánů či ústavních činitelů, např. jmenování
předsedy a místopředsedy NSS..)
- vyhlašuje volby do zastupitelstev krajů a obcí
- nařizuje a ruší mobilizaci ozbrojených sil

Vlajka a sídlo prezidenta

- vlajka se užívá k označení sídla v době jeho přítomnosti v ČR, dále k označení dopravního prostředku používaného
prezidentem
- sídlem je tradičně Pražský hrad a zámek Lány

9. Vláda
= vrcholný orgán výkonní moci
- vláda řídí, kontroluje a sjednocuje činnost ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy, tedy i těch,
v jejichž čele nestojí člen vlády
- prezident potřebuje k některým aktům kontrasignaci předsedy vlády nebo člena → podpisem přebírá ústavní
odpovědnost za takové rozhodnutí a plně za něj odpovídá
- to, že prezident vládu jmenuje a odvolává její vrcholné postavení neovlivňuje, ani se tím nezakládá vztah
odpovědnosti

Vztah vlády a parlamentu

- existuje odpovědnost vlády nikoliv celému parlamentu, nýbrž Poslanecké sněmovně
- vláda odpovídá jako celek, pod sankcí ztráty důvěry (bez důvěry nemůže vláda své ústavní funkce dlouhodobě
vykonávat)
- jedná se o odpovědnost ústavně-politickou
- vláda rozhoduje o všech zásadních otázkách celostátního významu, pokud některá z nich nepřísluší ministerstvům
nebo jiným ústředním orgánům
- činnost vlády určuje sama vláda svými usneseními, včetně pravidel závazných pro členy
- vláda:
a) má pravomoc vydávat nařízení
b) kontrasignuje akty prezidenta
c) má právo předkládat PS návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu
- návrh zákona o státním rozpočtu obsahuje očekávané příjmy, odhadované výdaje v příslušném rozpočtovém roce,
financující položky
- projednávání se (jako u jediného zákona) neúčastní Senát
- práce řídí a návrh vypracovává Ministerstvo financí
- vláda je povinna předložit návrh PS do konce září
- pokud by PS zákon do 1. ledna neschválila, hospodařilo by se podle tzv. rozpočtového provizoria = podle rozpočtu
schváleného na předchozí rozpočtový rok
d) má právo předkládat Senátu návrh zákonného opatření
e) má právo rozhodnout o vyslání ozbrojených sil
f) je oprávněna vyhlásit a zrušit nouzový stav
g) navrhnout Parlamentu vyhlášení stavu ohrožení státu a požadovat v této době projednání vládního návrhu
zákona ve zkráceném jednání

Účast vlády na zákonodárném procesu

- vláda je nejčastějším navrhovatelem zákonů
- tím realizuje podstatnou část vládního programu
- vláda má právo vyjádřit se ke vše návrhům zákonů, u kterých není sama navrhovatelem → na žádost předsedy PS,
vyjádření je sdělováno ve formě souhlasu či nesouhlasu, vyjádření není povinné, pokud se vláda do 30 dnů nevyjádří,
má se za to že s návrhem souhlasí
- stanovisko vlády poslance nezavazuje, má pouze informativní charakter

Složení vlády
- vláda je kolegiálním/sborovým orgánem
- v čele stojí předseda vlády, který organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jménem vlády..
- členství i setrvání ve vládě kteréhokoliv z členů je závislé na vůli předsedy vlády
- členy jsou předseda vlády, místopředsedové a ministři
- počet není ústavně zakotven
- členem se nemůže stát žádný jiný funkcionář

Ustavování vlády
- proces tvorby vlády začíná jmenováním předsedy vlády
- předsedu a na návrh předsedy i další členy vlády jmenuje prezident
- tvůrcem vlády je vždy předseda, ne prezident
- jmenovaná vláda musí do 30 dnů předstoupit před PS a požádat ji o vyslovení důvěry (žádost je zařazena na
nejbližší schůzi PS tak, aby mohla být v ústavou předepsané 30dení lhůtě projednána) → k přijetí usnesení je
potřeba přítomnosti aspoň třetiny všech poslanců, a souhlasu nadpoloviční většiny přítomných
- předseda a členové se ujímají své funkce jmenováním a složením slibu do rukou prezidenta (slib však není
podmínkou, jako u poslanců a senátorů..) → nicméně odmítnutí slibu by vyžadovalo odpovídající reakci předsedy
vlády spočívající v politickém tlaku, a v případě neúspěchu v návrhu prezidentu na odvolání člena vlády
- pro jmenování vlády nestanoví Ústava žádné lhůty
- pokud nově jmenovaná vláda nezíská důvěru PS, je povinna podat demisi
- pokud neuspěje ani napodruhé, jmenuje předsedu vlády prezident na návrh předsedy PS
- nezíská-li ani takto sestavená vláda důvěru, je prezident republiky oprávněn PS rozpustit

Nedůvěra
- vyslovení nedůvěry vládě je nejsilnější ústavní sankce
- musí být odsouhlasena nadpoloviční většinou přítomných poslanců
- v historii ČR pouze jednou – vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě v březnu 2009
- písemný návrh na vyslovení nedůvěry je oprávněna podat nejméně jedna čtvrtina poslanců (50) → vůči celku, nelze
individuálně
- návrh na vyslovení nedůvěry může být podán jen proti vládě, která v minulosti důvěru PS získala, případně proti
vládě, která nedostála své ústavní povinnosti a po svém jmenování prezidentem nepodala PS žádost o vyslovení
důvěry
- návrh musí odsouhlasit nadpoloviční většina všech poslanců
- vláda, která ztratila důvěru, je povinna podat demisi, kterou prezident bez dalšího přijme
- pokud by tak neučinila, prezident vládu odvolá

Demise vlády
a) obligatorní
- povinnost podat demisi má vlády, jestliže PS zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže vyslovila nedůvěru
- dále po ustavující schůzi nově zvolené PS
- pokud demisi nepodá, prezident vládu odvolá
b) fakultativní
- právo vlády, která tak činí na základě kolektivního většinového rozhodnutí
- fakultativní demisi prezident přijmout nemusí a je jen na jeho úvaze, zda se pokusí hledat jiné řešení

- právní účinky demise nenastávají jejím podáním, ale jejím přijetím

- nebezpečí bezvládí řeší pověření vlády v demisi v dosavadním složení prozatímním výkonem jejích funkcí
- demisi může podat pouze předseda, člen podává prostřednictvím předsedy

Odvolání člena vlády

- předseda může prezidentu navrhnout odvolání člena vlády
- vychází se z toho, že odvolaný člen ztratil důvěru předsedy vlády
- prezident návrhu vyhoví a člena odvolá, aniž by jej pověřil dočasným výkonem funkce do jmenování nového člena
vlády

Způsob jednání vlády

- vláda rozhoduje ve sboru
- k platnosti rozhodnutí je třeba souhlas nadpoloviční většiny všech
- všichni členové mají při hlasování rovné právo
- schůze se konají zpravidla jednou týdně
- jednání jsou neveřejná

Neslučitelnost funkcí
- není vyloučen výkon funkce člena Parlamentu a vlády
- poslanec či senátor, který je členem vlády, nesmí být předsedou či místopředsedou PS nebo Senátu, ani členem
výborů či komisí
- člen vlády nemůže být soudcem
- dále nemůže být člen Bankovní rady ČNB, NKÚ, veřejný ochránce práv, poslanec EP…
- neslučitelná je funkce člena vlády a prezidenta
- nesmí podnikat, nebo provozovat jinou samostatně výdělečnou činnost

Normotvorná činnost vlády

- vláda vydává nařízení vlády
- je jediným orgánem oprávněným vydávat obecně závazný právní předpis k provedení zákona bez výslovného
zákonného zmocnění
- jedná se o normotvorbu druhou/podzákonnou/prováděcí
- nařízení vlády podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády, do jehož působnosti oblast úpravy patří

Vztah vlády k moci soudní

- vláda nese odpovědnost za zajištění výkonu soudní moci nezávislými soudy
- odpovídá za personální, materiální i technické vybavení soudů
- soudce jmenuje prezident se spolupodpisem předsedy vlády nebo pověřeného ministra

Ministerstva a jiné správní úřady

- ústava rozlišuje:
a) ministerstva
- 14 (financí, zahraničních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy, kultury, práce a sociálních věcí, zdravotnictví,
spravedlnosti, vnitra, průmyslu a obchodu, pro místní rozvoj, zemědělství, obrany, dopravy, životního prostředí
- v čele stoj vždy člen vlády – ministr – jmenovaný na návrh předsedy vlády prezidentem
- ministři jmenovaní na dobu určitou
- ministr je ústavněpoliticky odpovědný předsedovi vlády
- vydávají právní předpisy
b) jiné správní úřady
- 11
- v čele nestojí člen vlády, ale předseda/vedoucí/ředitel, jmenovaný a odvolávaný vládou, případně prezidentem na
návrh vlády
- na dobu neurčitou
- odpovědni vládě, která je jmenuje a může je rovněž odvolat
 10. Soudy
- prostřednictvím soudní moci stát vykonává jednu ze svých základních funkcí, kterou je ochrana právního řádu
- obecné soudy zákone stanoveným způsobem poskytují ochranu právům, rozhodují o vině a trestu za trestné činy
- soudní moc jako separovaná oblast výkonu státní moci spočívá ve výkonu soudnictví zvláštními, jedinečnými,
autonomními orgánu státu – soudy, a to zákonem stanoveným procesním postupem a zákonnými metodami,
jménem republiky, s případnou pomocí státního donucení
- principy:
a) nezávislost soudců
- institucionální oddělení od jiných státních orgánů
- nezávislost je rovněž vyjádřen vázaností soudce pouze na zákon a mezinárodní smlouvu, která je součástí právního
řádu
- nezávislost je předpokladem nestrannosti
- výrazem oddělení soudní moci od zbývajících složek, je nepřípustnost změn soudních rozhodnutí jakýmikoliv
orgány stojícími mimo soudní systém, tj. jejich přezkum
b) nestrannost soudců
- širší pojem než nezávislost
- absence jakéhokoliv předsudku či zaujatosti, ať již k účastníkům, jejich právním zástupcům, či předmětu sporu
- zahrnuje v sobě požadavek neutrality a nezaujatosti
- svým chováním soudce nezavdává důvodných pochyb o své nestrannosti
- všichni účastníci mají před soudem rovná práva
- vyjádřením garance nestrannosti je institut vyloučení soudců a přísedících pro podjatost
- z projednávání a rozhodování konkrétní věci jsou vyloučení soudci a přísedící, jestliže se zřetelem na jejich poměr
k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům je dán důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti
- totéž platí pro vyšší soudní úředníky, asistenty, zapisovatele či jiné pracovníky soudu, jakož i znalce nebo tlumočníky
- je definičním znakem výkonu soudcovské funkce
→ povinnost zajistit nezávislý a nestranný výkon soudnictví patří k mezinárodním závazkům
→ ústava garantuje nezávislost a nestrannost soud jako základní principy jejich ústavněprávního postavení →
obsahuje výslovný zákaz bránící komukoliv nestrannost soudce ohrožovat, se zdůrazněním garance proti zásahům
státní moci, kterými by byl soudce ze své funkce odvolán nebo proti jeho vůli přeložen k jinému soudu (výjimkou jsou
kárná opatření stanovená zákonem)
c) neodvolatelnost
d) nepřeložitelnost
- právní úprava už neumožňuje orgánům státní správy soudů bez souhlasu soudců je překládat byť i jen dočasně
k jinému soudu, a to ani v případě, že není možné jinak řádný výkon soudnictví zajistit
e) neslučitelnost soudcovské funkce s jinou
- funkce soudce je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu, ani jakoukoliv další funkcí ve
veřejné správě a dalšími činnostmi o nichž to stanoví zákon
- s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, činnosti
v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor Parlamentu, nesmí soudce zastávat žádnou jinou
placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost

- další zárukou nezávislosti soudce je podmíněnost trestního stíhání, kdy pro činy spáchané při výkonu funkce soudce
nebo v souvislosti s výkonem, lze soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky
- dále také hmotné zabezpečení soudců
- nezávislost soudce je dána rovněž délkou funkčního období (kriticky je vnímána možnost opakovaného mandátu
soudců ÚS)
- soudci jsou povinni v zájmu zachování nezávislosti soudu odmítnout jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost,
jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení jejich nezávislosti, nebo nezávislosti soudů

Politická práva soudce

- vůči soudcům se uplatňuje nižší míra ochrany osobnostních práv
- jsou nucení snášet vyšší míru zásahu do těchto práv
- soudci může být případně omezeno právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost, právo zakládat politické
strany a politická hnutí a sdružovat se v nich

Soustava soudů
I. Nejvyšší soud
- vrcholný orgán
- nejvyšší obecný soud, ale pouze ve vymezených věcech v občanském soudním řízení a v trestním řízení
II. Nejvyšší správní soud
- rozhoduje ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví a zajišťuje jednotu a zákonnost
rozhodování ve věcech kasačních stížností, představujících opravné prostředky proti pravomocným rozhodnutím
krajských soudů ve věcech správního soudnictví
- též rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení
jejich činnosti, ve věcech voleb a referent, k řízení o kompetenčních žalobách ve sporech mezi některými orgány
veřejné správy, a v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy
III. Vrchní soud
IV. Krajské soudy
V. Okresní soudy

+ Ústavní soud jako orgán kontroly a ochrany ústavnosti (není součástí soustavy obecných soudů)
- není běžnou třetí instancí, není soudem nadřízeným soudům obecným, nezkoumá celkovou zákonnost vydaných
rozhodnutí

Jmenování soudců
- soudci jsou do funkce jmenování prezidentem (kontrasignovaná pravomoc)
- funkce je bez časového omezení
- požadavky:
a) bezúhonnost
b) státní občanství
c) dosažení vysokoškolského právnického vzdělání
d) způsobilost k právním úkonm
e) zkušenosti
f) morální předpoklady
g) složení odborné justiční zkoušky
h) 30 let
- své funkce se soudce ujímá složením slibu, který má konstitutivní charakter
- slib skládá do rukou prezidenta republiky

Přísedící
- do funkce jsou voleni příslušným zastupitelstvem, na dobu čtyř let
- musí mít 30 let, státní občanství, bezúhonnost, zkušenosti a morální vlastnosti + trvalý pobyt v obvodu
zastupitelstva, jímž je volen
- slib skládají do rukou předsedy soudu, k němu byli zvoleni
Funkcionáři soudů
- předseda a místopředsedové Nejvyššího soudu (10 let)
- předseda a místopředsedové vrchních, krajských a okresních soudů (7 let)
- jmenuje prezident

Kárné řízení
- kárné provinění = zaviněné porušení povinnosti soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce
narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé
rozhodování soudů
- kárné opatření = důtka, snížení platu, odvolání z funkce
- kárné řízení se zahajuje na návrh, který je oprávněn podat proti kterémukoliv soudci prezident republiky (bez
kontrasignace), nebo ministr spravedlnosti, předseda NS proti kterémukoliv soudci NS, a dále proti soudci soudu
nižšího stupně + Veřejný ochránce práv je oprávněn podat návrh proti předsedovi nebo místopředsedovi soudu
- řízení je ústní, veřejné, s právem obviněného zvolit si obhájce z řad soudců či advokátů, uplatnit námitku předjatosti
členů senátu, vyjádřit se ke všem skutečnostem i důkazům, využít práva nevypovídat…
- proti rozhodnutí v kárném řízení není odvolání přípustné

Zánik funkce soudce

a) uplynutím kalendářního roku, v němž soudce dosáhl 70 let
b) dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo zjištěno, že je z důvodů stanovených zákonem nezpůsobilý vykonávat
funkci soudce
c) dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl soudce odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzen
k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný v nedbalosti
d) dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo soudci uloženo kárné opatření odvolání z funkce
e) dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl soudce zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo kterým byla jeho
způsobilost k právním úkonům omezena
f) dnem, kdy pozbyl státní občanství ČR
g) smrtí nebo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl soudce prohlášen za mrtvého
h) vzdáním se funkce

Zánik funkce přísedícího

- uplynutím funkčního období
- dnem pozbytí státního občanství
- smrtí
- odvoláním ze zákonných důvodů
- vzdáním se funkce
- zbavení způsobilosti/omezením způsobilosti k právním úkonům
- odsouzením pro trestný čin

Soudcovské rady
- poradní orgány předsedy soudu
- stanovovány jsou přímou rovnou a tajnou volbou na shromáždění všech soudců příslušného soudu
- za člena soudcovské rady je volitelný jen soudce, který je přidělen nebo přeložen k příslušnému soudu
- funkce člena soudcovské rady je neslučitelná s funkcí předsedy a místopředsedy soudu a předsedy kolegia NS
- vyjadřuje se k personálním otázkám soudu, návrhům rozvrhu práce, k zásadním otázkám státní správy příslušného
soudu

Ústavní principy
a) rovnost účastníků řízení
= rovné postavení při aplikaci procesních i materiálních předpisů při uplatňování jejich práv v řízení před soudem
- pokud je stranou řízení stát, je principem rovnosti účastníků ovládána především fáze dokazování
- faktická nerovnost je reparována řadou opatření, např. ustanovením opatrovníka či tlumočníka
- zárukou rovného postavení je zajištění práva na obhajobu, včetně případného povinného zastoupení advokátem
b) princip veřejnosti
- umožňuje publicitu řízení → forma kontroly
- veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem (utajované informace, obchodní tajemství,
mravnosti..)

c) princip ústnosti
- hlavní forma soudního řízení
d) právo na soudní ochranu
e) právo na přístup k soudu
f) právo na spravedlivé soudní řízení
- spočívá v:
i. trestně stíhat nebo zbavit svobody lze jen z důvodů a způsobem stanoveným zákonem
ii. zákaz mučení či krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení
iii. zákaz diskriminace
iv. právo na obhajobu
v. právo odepřít výpověď
vi. právo na presumpci neviny
vii. zákaz retroaktivity
viii. právo na tlumočníka
…
 11. Ústavní soud
- v ČR model koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví – kontrolu ústavnosti vykonává soud, který
je od obecných soudů odlišný, specializuje se pouze na kontrolu ústavnosti a je pouze jeden
- opak modelu všeobecného a difúzního soudnictví (USA) – funkci ústavního soudu vykonává každý obecný soud

SOUDCI ÚSTAVNÍHO SOUDU

Ustavení do funkce
- 15 soudců, funkční období 10 let
- jmenuje prezident se souhlasem Senátu (ten si musí prezident vyžádat ještě předtím, než soudce jmenuje),
jmenování nepodléhá kontrasignaci
- výběr závisí pouze na prezidentovi (a stejně tak výběr předsedy a místopředsedů)
- podmínky:
a) občanství ČR
b) bezúhonnost
c) volitelnost do Senátu (40 let)
d) vysokoškolské právnické vzdělání
e) nejméně deset let činnosti v právnickém povolání
- soudce je povinen složit slib do rukou prezidenta
- zánik funkce:
a) uplynutím doby 10 let
b) vzdáním se funkce
c) smrtí
d) ztrátou volitelnosti
e) odsouzením pro úmyslný trestný čin
f) rozhodnutím v kárném řízení

Záruky nezávislosti a nestrannosti soudců

a) imunita
- soudci ÚS disponují podobnou imunitou jako členové Parlamentu
- soudce ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu (odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání po
dobu trvání funkce soudce vyloučeno)
- součástí imunity je též právo odepřít svědectví (to platí i po skončení funkce)
b) neslučitelnost funkcí
- s funkcí prezidenta, poslance, senátora, či jinou funkcí ve veřejné správě
- s placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností (s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké,
pedagogické, literární…)
- s členstvím v politické straně nebo v politickém hnutí

c) vyloučení soudců z rozhodování věci

i. ve věcech, ve kterých lze mít se zřetelem na poměr soudce k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům pochybnost
o nepodjatosti
- stačí, že vzbuzuje pochybnost
ii. když byl soudce v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání
- s výjimkou přípravy, projednávání a schvalování právních předpisů
d) kárná odpovědnost
- kárným proviněním může být jednání, jímž soudce snižuje vážnost a důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru
v nezávislé a nestranné rozhodování ÚS, jiné zviněné porušení povinností soudce, jednání, které má znaky přestupku
podle zvláštních předpisů
- stejně se projednává v případě porušení neslučitelnosti funkcí, tj. pokud soudce vykonává funkci nebo jinou
výdělečnou činnost, která není s funkcí soudce slučitelná, či je soudce členem politické strany nebo politického hnutí

Vnitřní organizace Ústavního soudu

- 4 tříčlenné senáty (rozhodují převážně o ústavních stížnostech)
- předseda a dva místopředsedové nejsou stálými členy žádného ze senátů
- kromě rozhodování v senátu může ÚS rozhodovat buď v plénu (= všech 15 soudců, rozhoduje nejčastěji o rušení
právních předpisů), nebo prostřednictvím tzv. soudce zpravodaje (např. většina odmítání návrhů)
- každý soudce má svého asistenta, který může sám činit některé procesní úkony
- rozdělení působnosti:
a) taxativně – plénum (+ si může vyhradit rozhodování o věcech, které by jinak spadaly do působnosti senátů, tzv.
atrakce působnosti)
b) zbytková působnost – senáty

Průběh řízení
- zahajuje se na návrh
- návrh je nepřípustný v případě:
a) res iudicata – překážka věci rozhodnuté (o téže věci už ÚS rozhodl)
b) litispendence – překážka věci zahájené (o téže věci už ÚS jedná → navrhovatel se může účastnit jako vedlejší
účastník)
- pokud podání ÚS zjevně není návrhem, soudce zpravodaj podání odloží
- je-li podání návrhem, ovšem nemá předepsané náležitosti, vrátí soudce zpravodaj návrh navrhovateli a určí se mu
lhůta k odstranění vad (v případě, že tak ve lhůtě neučiní, návrh je soudcem zpravodajem odmítnut)
- není-li návrh odmítnut, je ÚS vdáno rozhodnutí ve věci samé (meritorní rozhodnutí), kterým buď návrhu vyhoví
(návrh je důvodný), nebo návrh zamítne (návrh není důvodný)
- specifikem řízení ÚS je možnost zveřejnění odlišného stanoviska (=separátní votum) soudců, kteří nesouhlasí se
stanoviskem většiny:
a) disentující – nesouhlas s výrokem
b) konkurující – souhlas s výrokem, ale nesouhlas ke způsobu odůvodnění

Publikace rozhodnutí, závaznost rozhodnutí

- způsoby publikace:
a) v oficiální tištěné podobě
b) na počítačové síti
- oficiálním publikačním místem je Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu
- typy závaznosti:
a) kasační
- inter partes (pouze mezi stranami daného sporu)
- jedná se o závaznost pouze v rámci řízení, které pokračuje po kasačním nálezu ÚS
b) precedenční
- erga omnes (vůči všem)
- nejen v rámci daného řízení, nýbrž i v rámci všech dalších budoucích obdobných případů

PŮSOBNOST ÚSTAVNÍHO SOUDU – PŘEHLED JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ ŘÍZENÍ

Řízení o zrušení zákonů
- „negativní zákonodárce – možnost rozhodovat o rušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li
v rozporu s ústavním pořádkem (i o ZO Senátu, ale až po zpětné ratihabici PS)
- kontrola může být prováděna jako:
a) abstraktní kontrola – posuzování souladu zákona s ústavním pořádkem bez ohledu a nezávisle na použití
zkoumaného zákona v konkrétním případě
- aktivně legitimované subjekty:
i. prezident
ii. skupina nejméně 41 poslanců
iii. skupina nejméně 17 senátorů

b) konkrétní kontrola – uskutečňovaná právě v souvislosti s tím, že předmětný předpis nebo ustanovení mají být či
již byly aplikovány v konkrétním případě
- aktivně legitimované subjekty:
i. senát ÚS v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti
ii. vláda v souvislosti s rozhodováním mezinárodního soudu
iii. ten, kdo podal ústavní stížnost
iv. ten, kdo podal návrh na obnovu řízení
v. obecný soud v souvislost se svou rozhodovací činností

- řízení může též zahájit samo plénu ÚS z vlastní iniciativy (zde již nejde o návrh) v souvislosti s rozhodováním o
ústavní stížnosti
- podmínkou je, že napadený zákon musí již platit nebo ještě platit
- podmínkou není jeho účinnost (tzn. lze ho zrušit ještě v době jeho legisvakanční lhůty)
- o návrhu na zrušení zákona rozhoduje vždy plénum
- by-li na základě právního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem v trestním řízení rozsudek, který nabyl právní
moci, ale nebyl dosud vykonán, zrušení takového právního předpisu je důvodem pro obnovu řízení podle trestního
řádu

Řízení o zrušení podzákonných předpisů a obecně závazných vyhlášek

- jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem
- v rámci abstraktní kontroly jsou aktivně legitimované subjekty:
a) vláda
b) skupina nejméně 25 poslanců nebo 10 senátorů
c) zastupitelstvo kraje
d) veřejný ochránce práv
e) zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží

- v rámci konkrétní kontroly jsou aktivně legitimované subjekty:

a) senát ÚS v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti
b) ten, kdo podal ústavní stížnost
c) ten, kdo podal návrh na obnovu řízení

Předběžná kontrola mezinárodních smluv

- zatímco kontrola právních předpisů je zásadně následná, v procesu ratifikace mezinárodních smluv se může
uplatnit tzv. preventivní kontrola, tedy předběžná (ex ante)
- tato kontrola se týká pouze smluv podléhajících schválení Parlamentem a smluv o přenesení části pravomocí na
mezinárodní organizaci či instituci dle čl. 10a
- aktivně legitimované subjekty:
a) komora parlamentu od okamžiku, kdy jí byla mezinárodní smlouva předložena k vyslovení souhlasu k ratifikaci, do
okamžiku, kdy se na vyslovení souhlasu usnesla
b) skupina nejméně 41 poslanců nebo nejméně 17 senátorů od okamžiku, kdy byl Parlamentem k ratifikaci vysloven
souhlas, do okamžiku ratifikace
c) prezident od okamžiku, kdy mu byla mezinárodní smlouva předložena k ratifikaci
- ústavní soud zde nemá derogační pravomoc, pouze vysloví případný nesoulad s ústavním pořádkem

Obecná ústavní stížnost

- procesní prostředek sloužící k ochraně ústavně zaručených práv a svobod
- aktivně legitimované subjekty:
a) FO
b) PO
→ jestliže tvrdí, že zásahem orgánu veřejné moci bylo porušení její základní právo nebo svoboda zaručené
ústavním pořádkem
- podmínkou je skutečnost, že stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákony k ochraně jeho
práva poskytují
- stížnost musí být podána do 2 měsíc od doručení rozhodnutí o poslední procesní prostředku

- nejčastější formou zásahu orgánu veřejné moci je rozhodnutí či opatření

- aby byla ústavní stížnost úspěšná, nestačí, že došlo k zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručeného práva či
svobody, ale zároveň musí daný zásah nabýt intenzity protiústavnosti a být tedy porušením zmíněného ústavního
práva či svobody

Komunální ústavní stížnost

- jde o ústavní stížnost orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu
- ÚS nepřezkoumává jen možnou protiústavnost ale i protizákonnost
- je oprávněno ji podat zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku, jestliže tvrdí, že
nezákonným zásahem státu bylo porušeno ústavně zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu

Návrh politické strany

- návrh, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany, je ve
shodě s ústavními nebo jinými zákony
- o rozpuštění politické strany nebo pozastavení její činnosti rozhoduje NSS
- návrh je oprávněna podat příslušná politická strana

Řízení ve věcech mandátu poslance nebo senátora

a) ověření volby mandátu poslance nebo senátora
- aktivně legitimovaným subjektem je:
i. poslanec, senátor, případně volební strana, za níž poslanec nebo senátor kandidoval, proti rozhodnutí, že nebyl
patrně zvolen
ii. ten, jehož volební stížnosti podle volebního zákona bylo vyhověno, proti rozhodnutí příslušné komor
Parlamentu nebo jejího orgánu o ověření platnosti volby poslance nebo senátora

b) řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora
- v případě, že nastane pochybnost buď o tom, zda poslanec či senátor ztratil volitelnost, či o tom, zda nasrala
neslučitelnost funkcí, je úlohou ÚS zjistit, zda mandát skutečně zanikl
- aktivně legitimované subjekty:
i. poslanec či senátor, o něhož se jedná
ii. předseda příslušné komory
iii. skupina 20 poslanců nebo 10 senátorů

Řízení ve věcech týkajících se prezidenta

a) ústavní žaloba proti prezidentu republiky
- cílem je rozhodnout, zda se prezident nedopustil ústavního deliktu velezrady nebo hrubého porušení ústavního
pořádku
- ústavní žalobu podává Senát se souhlasem PS
- ÚS buď vysloví, že se prezident velezrady či hrubého porušení ústavy dopustil → ztrácí prezidentský úřad a
způsobilost jej znovu nabýt/nebo ho žaloby zprostí

b) prezident se domáhá zrušení usnesení komor Parlamentu o tom, že prezident nemůže ze závažných důvodů
vykonávat svůj úřad

Kompetenční spory
- spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jiného orgánu
- namísto ÚS může rozhodovat NSS (pouze jejich část)
- působnost ÚS je vymezena výčtem

Řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu

- výsledek zapojení ČR do systému mezinárodní ochrany lidských práv
- v rámci tohoto řízení existují dva instituty:
a) možnost vlády í navrhnout zrušení právního předpisu
b) obnova řízení
 12. Samospráva
Pojem samospráva, ústavní zakotvení
- důsledek specifického typu vertikální dělby moci
- dochází k decentralizaci státní moci a stát ústavně zřizuje na svém území samosprávné celky s určitou mírou
samostatného mocenského působení v rámci státu
- samospráva je součástí tzv. veřejné správy, ta zahrnuje ještě státní správu
- samospráva se dělí na:
a) zájmovou – profesní (např. lékařské a advokátní komory..)
b) územní

Územní samosprávné celky

= územní společenství občanů, která mají právo na samosprávu
- má „samosprávnou moc“ – možnost vlastní samosprávy relativně nezávislé na státní moci, avšak v rámci státu
- územní samosprávný celek lze vymezit následovně:
i. je územní celek
ii. je společenství občanů
iii. má právo na samosprávu
iv. je právnickou osobou
- rozlišujeme:
a) obce
- základní územní samosprávné celky
- vždy je součástí vyššího samosprávného celku
b) kraje
- vyšší územní samosprávné celky

- obce i kraje jsou spravovány svými zastupitelstvy

- obyvatelé samosprávných celků si pravidelně volí své zastupitele, kteří samosprávu vykonávají
- obce i kraje jsou právnické osoby – veřejnoprávní korporace, mají právní subjektivitu, vlastní název, majetek,
hospodaří podle vlastního rozpočtu, mohou mít též vlastní znak i vlajku
- navenek jednají prostřednictvím svých orgánů
- k vytvoření či zrušení obce není třeba změna zákona, k vytvoření či zrušení vyššího územního samosprávného celku
je třeba ústavního zákona, a stejně tak jejich hranice je možno měnit pouze ústavním zákonem

Orgány územních samosprávných celků

- hierarchie
OBCE

Obce v užším
Města Městyse
smyslu

Hlavní město
Ostatní města Statutární města
Praha

- pojem obec v užším smyslu používáme pro obec, která

Územně členěná
nemá status města nebo městyse (vesnice)
- v rámci měst má Praha specifické postavení
Ostatní statutární
- v rámci měst stále rozlišujeme statutární města, z nichž města

některá ještě mohou být členěna na městské části či

obvody (i tyto části a obvody potom disponují vlastními orgány samosprávy, např. zastupitelstvo městské části, rada
městské části..)
- jediným ústavně zřízeným orgánem je zastupitelstvo
- jednotlivé zákony potom zřizují další orgány

KRAJ Zastupitelstvo kraje Rada kraje Hejtman Krajský úřad

OBEC Obec Zastupitelstvo obce Rada obce Starosta Obecní úřad

Město Zastupitelstvo Rada města Starosta Městský úřad

města

Městys Zastupitelstvo Rada městyse Starosta Úřad městyse

městyse

Statutární m. Zastupitelstvo Rada města Primátor Magistrát

města

Městská č./o. Zastupitelstvo Rada městské č./o. Starosta městské č. Úřad městské části
městské č./o.

PRAHA Zastupitelstvo hl. m. Rada hl. m. Prahy Primátor hl. m. Magistrát hl. m.
Prahy Prahy Prahy

Samostatná a přenesená působnost územích samosprávných celků

- hovoříme-li o samosprávě, jedná se v praxi o samostatnou působnost
- rozsah působnosti nestanoví Ústava sama, nýbrž až zákonodárce
- nicméně obce i kraje mají:
a) samostatnou působnost – realizují vlastní samosprávu, tedy spravují vlastní věci vlastním jménem ve svém zájmu
b) přenesenou působnost – orgány obcí a krajů vykonávají též v určitém rozsahu státní správu, kterou na ně přenáší
stát
- pro toto přenesení nemusí existovat dohoda, může být jednostranně učiněno státem, a není to v rozporu s právem
na samosprávu

- jak v samostatné, tak v přenesené působnosti mohou územní samosprávné celky vydávat právní předpisy, tyto se
však liší jak z hlediska názvu, tak z hlediska ústavního zmocnění

Normotvorba územních samosprávných celků

- právní předpisy vydávané:
a) v samostatné působnosti
- se nazývají obecně závazné vyhlášky (OZV)
- vydává je zastupitelstvo obce nebo kraje
- jedná se o samosprávu
b) v přenesené působnosti
- se nazývají nařízení
- vydává je rada obce nebo kraje
- jedná se o státní správu

- orgány územní samosprávy mohou vydávat právní předpisy za těchto podmínek:

i. na základě zákona
ii. v mezích zákona
iii. jsou-li k tomu zákonem zmocněny

Ochrana práva na samosprávu, komunální stížnost

- pokud jde o vztah samosprávných celků a státu, je potřeba upozornit na dvě roviny problému, a to jednak práva na
samosprávu před státem, jednak možnost (a povinnost) státu kontrolovat činnost samosprávy (na území státu
nemůže existovat územní celek, který by byl na státu zcela nezávislý)
- stát může zasahovat jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem
- meze se liší v závislosti na tom, zda samosprávný celek vykonává přenesenou či samostatnou působnost

13. Bezpečnost ČR a mimořádné stavy

Bezpečnost ČR
- zajišťování bezpečnosti státu je jednou z klíčových funkcí každého státu
- zajištění:
a) bezpečnosti vnitřní – prostřednictvím policie
b) bezpečnosti vnější – prostřednictvím armády
- stát je povinen zajišťovat bezpečnost jak v době řádného fungování státu, tak i ve výjimečných situacích, kdy je
řádné fungování státního mechanismu narušeno či ohroženo
- pojem „mimořádné stavy“ není výslovně zakotven v právním řádu, nicméně označuje stavy a situace, které
z onoho řádného chodu státu vybočují tím, že reagují na vnější či vnitřní nebezpečí nebo ohrožení
- existence mimořádného stavu s sebou přináší též potřebu nestandartních řešení souvisejících např. s potřebou
urychlené změny právní úpravy, dočasného omezení některých práv..
- bezpečnost státu zahrnuje též problematiku ochrany před živelnými pohromami, ekologickými či průmyslovými
haváriemi…

- základní povinností státu je:

i. zajištění jeho svrchovanosti a územní celistvosti
ii. ochrana jeho demokratických základů
iii. ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot

Bezpečnostní rada státu

= tvořena předsedou vlády a dalšími členy podle rozhodnutí vlády
- pověřuje ji vláda, připravuje vládě návrhy opatření k zajišťování bezpečnosti
- jedná se o poradní a konzultativní orgán vlády bez vlastních pravomocí

Ozbrojené síly
a) armáda
b) vojenská kancelář prezidenta
c) hradní stráž

Bezpečnostní sbory
a) policie ČR (též městská policie, kterou si mohou obce zřídit pro účely zabezpečení záležitostí veřejného pořádku
v rámci své působnosti, a to obecně závaznou vyhláškou)
b) hasičský záchranný sbor ČR
c) celní správa ČR
d) vězeňská služba ČR
e) civilní zpravodajské služby
f) generální inspekce bezpečnostních sborů

Parlament
- rozhoduje o:
a) účasti ČR v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je členem
b) vyslání ozbrojených sil mimo území ČR
c) pobytu ozbrojených sil jiných států na území ČR
- je třeba souhlasu obou komor a to absolutní většinou hlasů

Vláda
a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení
b) účast na mírových operacích
c) účast na záchranných pracích při živelných pohromách..
d) průjezd ozbrojených sil jiných států přes území ČR/přelet nad územím
e) účast ozbrojených sil ČR na vojenských cvičeních mimo ČR
f) účast ozbrojených sil jiného státu na území ČR
- o tom všem vláda neprodleně informuje obě komory Parlamentu
- Parlament může rozhodnutí vlády zrušit nesouhlasným usnesením aspoň jedné z komor přijatým nadpoloviční
většinou všech členů dané komory

Mimořádné stavy
- vyhlášení mimořádného stavu se vyhlašuje jako zákon a zveřejňuje se v hromadných sdělovacích prostředcích
- dělíme na:
a) nouzový stav
- vyhlašuje e v případě živelných pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí,
které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost
- nouzový stav vyhlašuje vláda (popř. předseda vlády, jehož rozhodnutí je vláda povinna do 24 hodin schválit nebo
zrušit)
- vláda je povinna o vyhlášení nouzového stavu neprodleně informovat Poslaneckou sněmovnu, která je oprávněna
nouzový stav zrušit
- je možno nouzový stav vyhlásit buď pro omezené území nebo pro celé území státu

b) stav ohrožení státu

- vyhlašován v situace, kdy je bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho
demokratické základy
- může být reakcí jak na vnější ohrožení vojenského charakteru (nikoli však přímo napadení), tak i na nebezpečí vnější
(snaha o odtržení části území, nebezpečí nástupu totality..)
- stav ohrožení státu vyhlašuje Parlament a to na návrh vlády
- je možné ho vyhlásit pro omezené i pro celé území státu

c) válečný stav
- je možno vyhlásit ze dvou důvodu:
i. je-li ČR napadena
ii. je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení

- neexistuje institut vyhlášení vláky (útočný akt), počítá pouze s obrannou válkou (tedy vyhlášením válečného stavu)
- druhý bod souvisí s členstvím v NATO, konkrétně se váže k čl. 5 Severoatlantické smlouvy, který stanoví, že útok na
kteréhokoli člena NATO je považován za útok proti všm
- o vyhlášení válečného stavu rozhoduje (není potřeba návrhu vlády)
- pouze pro celé území státu

Stav nebezpečí, krizový stav

- stav nebezpečí je mimořádný stav méně závažného významu, než nouzový stav, není tedy zakotven přímo v ústavní
rovině, nýbrž až v rovině zákonné
- vyhlašuje se, jsou-li v případě živelné pohromy, ekologické nebo průmyslové havárie, nehody, nebo jiného
nebezpečí ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného
rozsahu
- vyhlašuje hejtman kraje či primátor hlavního města Prahy
- krizový stav je souhrnné označení pro mimořádné stavy pro účely krizového řízení

Omezování práv a ukládání povinností

a) v době řádného stavu státu
- omezení mají preventivní charakter
- existují proto, aby k přímému ohrožení nedošlo
b) v době mimořádného stavu
- omezení jsou zavedena jako důsledek ohrožení bezpečnosti státu

- mohou být omezena práva uvedena ve zvláštním zákoně, kterým je krizový zákon:
i. nedotknutelnost osoby a obydlí
ii. vlastnické právo
iii. svoboda pohybu a pobytu
iv. právo pokojně se shromažďovat
v. právo provozovat podnikatelskou činnost
vi. právo na stávku

Modifikace zákonodárného procesu a prodloužení volebního období v mimořádných stavech

- zkrácení legislativního procesu je možné pouze po dobu trvání stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, a týká
se vládních návrhů zákona
- vláda může požadovat, aby Parlament projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání
- možnost prodloužení volebního období se vztahuje na všechny tři ústavně zakotvené mimořádné stavy
- jestliže není možné konat volby ve lhůtách, lze zákonem tyto lhůty prodloužit, max. o 6 měsíců
 14. Volby
VOLBY DO KOMOR PARLAMENTU
- zakotveny lhůty
- řádné uplynutí volebního období PS je po 4 letech, jedné třetiny Senátu po 6 letech
- další volby se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho
uplynutí → návaznost fungování komor
- pokud by byla PS předčasně rozpuštěna, je nutné, aby se volby uskutečnily do 60 dnů od jejího rozpuštění
- prezident má povinnost vyhlásit konání voleb v rámci stanovených časových limitů
- obdobná povinnost plyne i předsedovi PS, který vyhlašuje volby do Senátu, případně předsedovi Senátu, který
vyhlašuje volby do PS v případě, že se uvolnil úřad prezidenta
- volby do PS se konají podle zásad poměrného zastoupení
- volby do S se konají podle zásad většinového systému
- k přijetí volebního zákona je třeba souhlas obou komor

Volby do Poslanecké sněmovny

- aktivní volební právo 18 + způsobilost k právním úkonů
- pasivní volební právo 21 + způsobilost k právním úkonům
- volebním územím je ČR rozdělena na 14 nestejně velkých volebních krajů
- možnost též hlasování voličů mimo území ČR
- poměrný volební systém
- uplatňují se vázané kandidátní listiny (ty jsou oprávněny podávat výhradně registrované politické strany a politická
hnutí, či jejich koalice)
- náležitosti kandidátní listiny:
i. údaje o kandidátovi
ii. vlastnoručně podepsané prohlášení, že souhlasí s návrhem
iii. potvrzení o složení příspěvku na volební náklady (ve výši 15000 Kč, příjem státního rozpočtu, nevratný)
- volič má možnost využít 4 preferenční hlasy a tím změnit pořadí kandidátů (přihlíží se k nim, pokud kandidátovi
vyjádřilo takto podporu aspoň 5%) → kandidát získá mandát přednostně
- počet mandátů není před volbami daný, upřesňuje se až v závislosti na volební účasti tzv. republikovým
mandátovým číslem:
i. celkový počet platných odevzdaných hlasů se dělí 200 (počet obsazovaných mandátů) pro kraj

- mandát mohou získat jen ti, co překročí omezovací klauzuli (5%, 10% koalice dvou, 15% koalice tří, 20% koalice
více)
- pro přepočet platných odevzdaných hlasů voličů na mandáty se používá d’Hondtova metoda volebního dělitele
(počet platných hlasů odevzdaných pro každou politickou stranu, jež postoupily do skrutinia, tj. mají nárok na
mandát, v rámci každého volebního kraje postupně dělí čísly 1, 2, 3…, vypočtené podíly se seřadí postupně podle
velikosti a označí se politická strana, která tohoto podílu dosáhla → za každý takto zjištěný podíl se kandidujícím
subjektům přikáže jeden mandát až do počtu určeného republikovým mandátovým číslem pro daný volební kraj)
- celkové výsledky voleb uveřejňuje Státní volební komise sdělením ve Sbírce zákonů

- v případě zániku mandátu poslance v průběhu volebního období, nastupuje náhradník z kandidátní listiny téže
politické strany
- za výsledky získávají kandidující subjekty ze státního rozpočtu příspěvek na úhradu volebních nákladů ve výši 100
Kč za každý pro ně odevzdaný hlas, pokud získaly aspoň 1,5% z celkového počtu platných hlasů v zemi

Volby do Senátu
- pasivní volební právo 40
- voleb do Senátu se mohou účastnit pouze voliči, kteří jsou přihlášení k trvalému pobytu v obci volebního obvodu,
v němž byly vyhlášeny volby
- území se dělí na 81 přibližně stejně velkých volebních obvodů, v každém se volí 1 senátor
- kandidáty mohou navrhovat registrované politické strany a politická hnutí nebo jejich koalice
- mohou se ucházet též nezávislí kandidáti (musí připojit k přihlášce k registraci petici s podpisy aspoň 1000
oprávněných voličů z jeho obvodu)
- musí být přiloženo potvrzení o zaplacení kauce ve výši 20 000 Kč (vratná, pokud získají v prvním kole voleb aspoň
6% z celkového počtu platných hlasů)
- každý kandidát má samostatný hlasovací lístek
- systém je většinový a probíhá ve dvou kolech
- jestliže v průběhu volebního období mandát senátora zanikne, vyhlásí se doplňovací volby (pouze na zbytek
volebního období senátora, jehož mandát předčasně zanikl)

VOLBY PREZIDENTA REPUBLIKY

- dříve byl volen parlamentem, od roku 2013 je volen přímou volbou
- navrhovat kandidáta na prezidenta je oprávněn každý občan ČR, který dosáhl věku 18 let
- takový návrh je podávám s podporou petice, kterou musí svými podpisy stvrdit nejméně 50 000 občanů ČR
s aktivním volebním právem
- dále má toto oprávnění skupina nejméně 20 poslanců, nebo 10 senátorů
- kandidátní listina se podává nejméně 66 dnů před dnem volby, a to Ministerstvu vnitra
- zjišťování, zda ke kandidátní listině podané oprávněným občanem připojená petice obsahuje správné údaje, vychází
z konstrukce pravděpodobné správnosti či nesprávnosti údajů na peticích
- Ministerstvo vnitra z náhodně vybraného vzorku údaji u 8500 občanů dovozuje splnění/nesplněný zákonných
podmínek u všech petentů
- zjistí-li nesprávné údaje u méně než 3%, nezapočítá tyto občany do celkového počtu občanů na petici, pokud více
než 3%, je prováděna kontrola u dalšího vzorku stejného rozsahu
- pokud u další kontroly méně než 3%, nezapočítá z obou kontrolních vzorků do petice, pokud více než 3% odečte od
celkového počtu občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích a presumuje zjištěnou
chybovost vzorků u zbývající části petice

- podmínkou volitelnosti je státní občanství

- druhou je volitelnost do Senátu – aktivní volební právo a 40 let
- překážkou volitelnosti je končící nebo skončené druhé po sobě jdoucí volební období nebo rozhodnutí ÚS nebo
zbavení způsobilosti k právním úkonům
- volby se konají v posledních 60 dnech volebního období úřadujícího prezidenta, nejpozději 30 dnů před uplynutím
- v případě předčasně uvolněného mandátu, konají se nové volby do 90 dnů po uvolnění
- volby vyhlašuje předseda Senátu nejpozději 90 dnů před jejich konáním (u předčasného uvolnění nejpozději 10 dní
poté a 80 dnů před jejich konáním)
- volební období je 5 let, max. 2x po sobě (lze jej zákonem prodloužit, nejdéle však o 6 měsíců)
- voliči jsou zapsáni ve stálém seznamu voličů, každý volič může být zapsán jen v jednom seznamu – v obci, kde je
přihlášen k trvalému pobytu
- území ČR je jeden velký volební obvod, hlasování probíhá ve stálých volebních okrscích

- kandidát musí zřídit volební výbor (jehož členové odpovídají za financování volební kampaně a společně a
nerozdílně odpovídají za závazky volebního výboru)
- volební kampaň je jakákoliv propagace kandidáta a volební agitace v jeho prospěch, zejména veřejná oznámení,
doprovodné akce, včetně sdělení v neprospěch jiného kandidáta
- probíhá poctivě, je zakázáno sdělovat o jiných kandidátech nepravdivé údaje
- finanční prostředky na volebním účtu nevyužité na volební kampaň (40 milionů u jednoho kola, 50 u dvou) se
převedou na sociální, zdravotní, sportovní, ekologický, kulturní nebo jinak veřejně prospěšný účel, a to v rozsahu a
způsobem, který určí kandidát

- prezident se ujímá svého úřadu složením slibu, který skládá do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou
komor (30 dnů od volby) → od tohoto dne počítáme běh volebního období

VOLBY DO ZASTUPITELSTEV OBCÍ A DO ZASTUPITELSTEV KRAJŮ

- členové jsou voleni na 4 roky
- orientační počty členů zastupitelstva obce stanoví odstupňovaně s ohledem na počet obyvatel zákon – o obcích, a o
hlavním městě (zastupitelstva obcí do 500 obyvatel mohou mít 5-15 členů, přes 150000 obyvatel 35-55 členů)
- pro kraje je počet též orientačně stanoven zákonem (do 600 000 má 45 členů, 600-900 000 má 55 členů, nad
900 000 má 65 členů)
- právo volit a být volen má každý občan obce, pokud je státním občanem ČR, který dosáhl 18 let, v den voleb je
přihlášen v obci k trvalému pobytu, a ve výkonu práva mu nebrání žádná zákonná překážka
- v souvislosti s členstvím EU tuto možnost mají i občané jiného státu EU, pokud jsou přihlášeni k trvalému pobytu
v obci
- použití zásad poměrného zastoupení
- do obecního zastupitelstva právo podávat kandidátní listiny mají tzv. volební strany (politické strany či hnutí a jejich
koalice, nezávislí kandidáti, sdružení nezávislých kandidátů…)
- tyto listiny jsou uváděny na společném hlasovacím lístku spolu s údaji o názvu obce a počtem členů zastupitelstva
- volič může volit max. tolik kandidátů, kolik má být mandátů
- na volebním lístku může označit max. jednu volební stranu, zároveň však může označit i jednotlivé kandidáty
z ostatních volebních stran
- uzavírací klauzule 5%
- do krajského zastupitelstva právo podávat kandidátní listiny pouze registrované politické strany a politická hnutí a
jejich koalice
- hlasovací lístky jsou samostatné, možnost 4 preferenčních hlasů
- v případě předčasně uvolněného mandátu se na zbytek období vybírá náhradník z kandidátní listiny

VOLBY DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU

- přímá volba občany EU
- minimální hranice je 6 členů na členský stát, žádnému státu nesmí být přiděleno víc, než 96 míst
- maximální počet členů Parlamentu je 750
- volby vyhlašuje prezident republiky na základě rozhodnutí Rady EU
- ČR je jeden volební obvod
- právo volit má každý občan, který dosáhl aspoň druhý den voleb 18 let a nevznikla u něj překážka výkonu volebního
práva
- volit na území ČR mohou i občané jiného státu EU, kteří jsou nejméně 45 dní přihlášeni k trvalému pobytu nebo
k přechodnému pobytu (musí požádat)
- pasivní volební právo je 21 let
- podávat kandidátní listiny mohou registrované politické strany, politická hnutí a jejich koalice
- povinnost je složení příspěvku na volební náklady ve výši 15 000 Kč
- je možnost 2 preferenčních hlasů
- podle zásad poměrného zastoupení
- příspěvek na úhradu volebních nákladů činí 30 Kč za každý platný hlas ve prospěch strany, pokud jí bylo odevzdáno
aspoň 1%
- v případě předčasného uvolnění se povolá náhradník