POJEM PRÁVO

 Soubor právních norem, které regulují lidské chování a upravují společenské vztahy zabezpečené
a vynutitelné státem.

PRAMENY PRÁVA
ZÁKONY
 normativní p. akty nejvyššího orgánů státní moci neboli Parlamentu;
 psané = tvořeno právními normami
 kontinentální Evropský právní systém;
 stanovují závazná pravidla pro občany, organizace a státní orgány.
PRÁVNÍ OBYČEJ
 nepsaný = předává se ústním podáním - tradice
 anglosaský systém;
 ze zvykového práva;
 Pramenem se stává na základě dlouhotrvajícího faktického uskutečňování nějakého chování na určitém
území, jehož obsah se natolik zkonkretizoval, že se stalo závazný pro občany.
SOUDNÍ PRECEDENT
 anglosaský systém;
 psaný;
 Pramenem je soud svým rozhodnutím řeší případ dosud neupravené právními normami;
 Závazný je v tom smyslu že veškerá další rozhodování v případech obdobných nebo stejného druhu jsou tímto
rozhodováním vázána.
NORMATIVNÍ SMLOUVY
 většinou psané;
 druh smlouvy obsahující právní normy jako obecně závazná pravidla chování;
 její ustanovení upravují celou skupinu právních vztahů stejného druhu.
MEZINÁRODNÍ SMLOUVY
 Aby nabyly platnosti i ve vnitrozemském právu musí být do něho transformovány prostřednictvím
normativního aktu který již pramenem práva je.
PRÁVO EVROPSKÉ UNIE
 Pramenem práva v České republice se stal za pomocí prohlášení ratifikované mezinárodní smlouvy za součást
p. řádu ČR.
 Právní řád Evropského společenství se stává závazným v České republice vstupem ČR do EU.
 Ústava ČR tyto smlouvy staví na úroveň ústavních zákonů.

PRÁVNÍ SYSTÉMY
EVROPSKÝ KONTINENTÁLNÍ právní systém (civil law)
 hlavním pramenem bývá zákon
 oblast románská,
 oblast německá,
 oblast skandinávská.
ANGLOAMERICKÝ/ANGLOSASKÝ právní systém (common law)
 převažují soudní precedent a právní obyčej
 anglický,
 americký.
ISLÁMSKÝ právní systém
 využití náboženského práva Sharía => výklad Koránu
OSTATNÍ PRÁVNÍ SYSTÉMY (diferencovaní)
 hinduistická, židovská, tradiční a náboženská práva v Africe.

DĚLENÍ PRÁVA
VEŘEJNÉ A SOUKROMÉ PRÁVO
 Veřejné právo:
 nadřazenost jednoho subjektu druhému -› nadřízený subjekt je stát, státní orgán, nebo jiná osoba
(úřední), vybavená mocenskými pravomocemi vůči jiným osobám;
 zabývá se vztahem jedince a společnosti;
  Soukromé právo
 princip rovnosti -› subjekty soukromoprávních vztahů mají rovné postavení;
OBJEKTIVNÍ A SUBJEKTIVNÍ PRÁVO
 Objektivní právo
 souhrn nebo systém právních norem.
 Subjektivní právo
 právní normou určená možnost chování nebo jednání právních subjektů.
HMOTNÉ A PROCESNÍ PRÁVO
 Hmotné právo
 stanovuje, jaká subjektivní práva a povinnosti mají jejich adresáti (fyzické či právnické osoby, stát
a státní orgány);
 jak se mají lidé ve společnosti chovat.
 Procesní právo
 postup státního orgánu a osob ve vztahu k němu.
VNITROSTÁTNÍ A MEZINÁRODNÍ PRÁVO
 Vnitrostátní právo
 vytvářené a platné na území daného státu.
 Mezinárodní právo
 veřejné = vztahy mezi státy, vztahy postavení mezinárodních organizací vůči státům
 soukromé = vztah mezi dvěma cizinci
POZITIVNÍ A PŘIROZENÉ PRÁVO
 Pozitivní právo
 tvořené lidmi -› zákony.
 Přirozené (přírodní) právo
 od vyšší moci (Boha…),
 přírodní zákony,
 vzniká nezávisle.

SYSTÉM PRÁVA
 systematické uspořádání právního řádu do jednotlivých právních odvětví podle obsahu jednotlivých norem
(zákonů).
Soukromé právo
 Občanské právo -› určuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob.
 Rodinné právo -› upravuje otázky manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi a vztahy vznikající při náhradní
rodinné péči.
 Korporační právo -› obchodní vztahy.
 Pracovní právo -› pracovně-právní vztahy.
 Mezinárodní právo soukromé
Veřejné právo
 Ústavní právo -› ústava a ústavní zákony.
 Trestní právo -› definuje a vymezuje trestné činy a stanovuje za ně tresty – sankce.
 Správní právo -› určuje práva a povinnosti administrativních celků – kraje, vlády, obce.
 Finanční právo
 Živnostenské právo
 Mezinárodní právo veřejné

PRÁVNÍ ŘÁD
 Soubor právních norem, nimiž daný stát závazně upravuje a reguluje chování obyvatelstva, organizací atd…
PRÁVNÍ SÍLA
 Označuje vlastnost právní normy a vyjadřuje její postavení v právním řádu.
 Vyjadřuje také, kdo právní předpis vydal.
 Schopnost právní normy zavazovat.
 Zásady:
 Právní normy nižší (podzákonné) právní síly musí být v plném souladu s právními normami vyšší
(zákonné) právní síly.
 Normy vyšší právní síly nemohou být rušené nebo měněné právními normami nižší právní síly.
 Normy mohou být rušené nebo měněné jen, pokud mají stejnou nebo vyšší právní sílu.

PRÁVNÍ NORMY
 Jsou to závazná pravidla a je potřeba přizpůsobit chování jejich požadavkům.
 Znaky:
 Regulovatelnost
 jedná se o chování, které můžeme ovlivnit.
 Nepatří sem chování, které regulovat nelze (např. povinně dožít se 70 let).
 Závaznost
 jedná se o určité pravidlo chování, které je závazné.
 Něco dovoluje, přikazuje, zakazuje… Stát si vynucuje chování v souladu s normou.
 Obecnost
 norma musí být obecně závazná. Ne aby se vztahovala např. jen na pana Nováka, nerozlišuje
se muž a žena apod.
 Může se vztahovat na určitý okruh subjektů např. na všechny příslušníky policie apod…
 Vynutitelnost
 stát nutí subjekty aby se chovali v souladu s normami - obsahuje sankce.
 Struktura
1. Hypotéza -› zjistíme, na co se právní norma vztahuje. Na koho, v jakém případě… Kdo jinému
2. Dispozice -› příkaz, zákaz, dovolení, pravidlo chování úmyslně ublíží na zdraví
3. Sankce -› újma v případě nedodržení povinnosti bude odsouzen až na dva
roky.
Nenormativní část = např. preambule v ústavě.
Může chybět hypotéza a sankce, nikdy nechybí dispozice.
Právní norma má schopnost zavazovat = právní síla.
 Druhy
 Podle způsobu vymezení chování:
 Zavazující = určující, jak je povinen subjekt jednat a to buď:
-› normy přikazující => povinnost aktivně jednat
-› normy zakazující => zakazují určitou činnost
 Opravňující
umožňují volbu způsobu jednání
 Podle povahy ustanovení:
 Taxativní
v jejichž rámci je konkrétně vymezeno, pro které subjekty jsou platné - stanovují rozsah
svého uplatnění konkrétně
 Demonstrativní
jejich uplatnění je stanoveno příkladem
 Podle povahy dispozice:
 Kogentní
bezvýhradně závazné (donucující normy => nelze je měnit dohodou subjektů)
v nejvýznamnějších PN (Ústava ČR etc.)
 Dispozitivní
relativně nezávazné (podpůrné) -› umožňují subjektům smluvní volnost (volnost
v uspořádání vzájemných práv a svobod)
 Podle obsahu (třídění do jednotlivých právních odvětví)

PLATNOST PRÁVNÍCH NOREM

  Po splnění předepsaných náležitostí.
 Okamžik, kdy se právní norma stává součástí právního řádu.
 Platnosti norma nabývá dnem vyhlášení (=> den rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů).
 byla vydána příslušným státním orgánem

ÚČINNOST PRÁVNÍCH NOREM

= každý je povinen se předpisem řídit a dodržovat jej.
 Podmínkou účinnosti je nabytí platnosti:
 okamžitě - norma může být účinná nejdříve v den nabytí platnosti

 v termínech k 1. 1. či k 1. 7. příslušného kalendářního roku

ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ VÝSLOVNĚ PRÁVEM NEUPRAVENÝCH

 Státní orgán, který věc posuzuje a rozhoduje o ní, zpravidla tedy soud, však není oprávněn odmítnout řešení
věci, ale musí se s tímto problémem vypořádat podle jistých právních zásad a právní metodou
 Analogie zákona:
 Použití právní normy, která upravuje případ nejpodobnější, analogický.
 Používá se na případ, který sice není výslovně zákonem upraven, ale od případů zákonem
upravených se liší jen některými ne příliš podstatnými znaky.
 Analogie práva:
 Je výjimečná a používá se v případech, kdy neexistuje žádná právní norma, upravující podobný
případ.
 Případ se řeší na základě obecných principů českého právního řádu a podle smyslu celého systému
právních pravidel.
 Je zakázaná v trestním právu, finančním a správním.
 Připouští se v občanském, obchodním, rodinném a pracovním.