PRÁVNÍ ŘÁD I.

ZÁKLADNÍ KAPITOLY Z
TEORIE STÁTU A PRÁVA
26.09.2023 - 2. PŘEDNÁŠKA
 PRÁVO A STÁT
• Stát právními normami reguluje nejen chování jednotlivých státních
příslušníků společnosti, ale vymezuje i objem a obsah vlastních právních
možností
• Stát = subjekt práva zvláštního druhu (je tvůrcem práva, ale i jeho
realizátorem a dokonce i adresátem právních norem)
• Při realizaci se stát musí řídit normami, které sám vydal
• Dominujícím pramenem/normativním právním pramenem – ZÁKON
• Základní předpoklady pro vybudování právního státu: demokratický
politický systém (mj. Princip suverenity lidu, omezená vláda, dělba moci,
politický pluralismus…
 ZNAKY SOUDOBÉHO POJETÍ PRÁVNÍHO
STÁTU:
• Dominující panství zákona (práva) zavazující všechny státní orgány vč.
Zákonodárného sboru
• Zákonnost realizace státní moci
• Určujícím faktorem pro tvorbu práva jsou nejen politické, ideologické či
ekonomické zájmy, ale především osobnost člověka, jako základní společenská
hodnota
• Výhradní postavení v systému státních orgánů zaujímají nezávislé soudy s
výlučnou pravomocí rozhodovat o sporných otázkách právních vztahů
• Občané uznávají prioritu práva a své osobní cíle realizují legálním chováním,
aniž by poškozovali zájmy jiných
 PRÁVNÍ STÁT A POSTAVENÍ OBČANŮ:

Má dvojjedinou úlohu (reprezentuje obecný a veřejný zájem, integruje

skupinové/individuální zájmy a je garantem výkonu a ochrany
demokratických práv a svobod)
PRO SPLNĚNÍ POŽADAVKŮ PRÁVNÍ JISTOTY,
ROVNOPRÁVNOSTI A OBČANSKÉHO POCITU
SVOBODY JSOU NEZBYTNÉ TYTO
PŘEDPOKLADY:
• GARANCE ZÁKLADNÍCH LIDSKÝCH PRÁV A SVOBOD – tj. Normativní zakotvení práv a
svobod občanů a potřebná právní informovanost
• PRINCIP ÚSTAVNOSTI A ZÁKONNOSTI – tj. Nejen respektování práva všemi právními
subjekty (bez rozdílu – zejm. Státními orgány), zároveň povinnost dodržovat právo a případně
nést za jeho porušení sankce
• EXISTENCE POLITICKÉHO PLURALISMU – oddělení politických stran o státu
• EXISTENCE PRÁVNÍCH ZÁRUK PROTI MOŽNOSTI ZAVEDENÍ AUTORITATIVNÍ
VLÁDY – zejména dělba moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Činnost nezávislého
soudnictví.
• POŽADAVEK PRÁVNÍ JISTOTY – efektivní ochrana práv
jednotlivce a možnost výkonu subjektivních práv. V případě porušení
normy, uplatnění sankcí. Možnost domáhání se odškodnění ze strany
státu při protiprávním postupu/nezákonném rozhodnutí
• SVRCHOVANOST LIDU – všeobecné, přímé a tajné volební právo
• VÁZANOST STÁTU JEHO MEZINÁRODNÍMI ZÁVAZKY – a ty
případně zahrnout do svého vnitrostátního právního řádu (např.
Směrnice EU...)

Realizace výkonu občanských práv se děje prostřednictvím zákonů či odvozených
normativních právních aktů

Prováděcí předpisy mohou vymezovat občanská práva a povinnosti nebo podmínky
jejich výkonu NEGATIVNĚ (tj. zakázané chování) nebo POZITIVNĚ (tj. dovolené/
přiznané chování)

Složitý obsah vztahů mezi jednotlivcem a státem někdy nevylučuje i nezbytné
omezení obč. Práv a svobod, ale je nutné, aby šlo o zásah zákonem předvídaný a
dovolený

Postavení občana: je povinen strpět zákrok státního orgánu, který je oprávněn
legálními prostředky splnění povinnosti vynutit (resp. Uložit sankci). Uplatňují se
nejen požadavky veřejného zájmu, ale je zohledňována i individuální zvláštnost
právního vztahu a občana jako subjektu. Žádoucím doplněním je neformální veřejná
kontrola např. Prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků
 OBJEKTIVNÍ A SUBJEKTIVNÍ PRÁVO:
• Právo tvořené státními orgány vystupuje ve dvojí podobě:
• Objektivní právo
• = souhrn norem vydaných státními orgány ve zvláštní formě a v případě potřeby
vynucovaný mocenskými prostředky → 3 specifické znaky: zvláštní forma,
obecná závaznost a možnost státního vynucení
- je právem platným, časově a prostorově působícím vůči vymezeným subjektům
- Zvláštní forma vyjadřuje zásadu dodržení a uplatnění normotvorné procedury, je
zpravidla psaná, vyžaduje publikaci. Státní donucení vytváří předpoklady pro to,
aby povinnost mohla být vynucována nebo sankciována (tím se právní povinnosti
odlišují např. od morálky
• Subjektivní právo = souhrn možností chování normou vymezeným
způsobem
- právní normou stanovená a státem zaručená možnost jednání daná subjektu
práva
- základním obsahovým prvkem subjektivního práva je možnost vztahující se
k realizaci konkrétního jednání subjektu práva → projevuje se:
a) ve formě existence (dispozice právní normy)
b) ve formě realizace (konkrétní jednání subjektu)
 PRVKY STRUKTURY SUBJEKTIVNÍHO
PRÁVA:
• Možnost být subjektem (nositelem) práva
- možnost jen pro ty, jímž je současně vymezena i možnost být subjektem (nositelem)
práva, jako nezbytný základ pro využití (realizaci) subj. práva
• Možnost chovat se dovoleným (nezakázaným) způsobem
• Možnost vyžadovat odpovídající chování jiných subjektů
- možnost oprávněného subjektu požadovat splnění odpovídající právní povinnosti jiným
subjektem, ale i možnost ochrany subj. Práva státními orgány
• Možnost státně mocenského zásahu
- možnost donucení je dána sepětím subjektivního práva s objektivním. Zájmy
oprávněného jsou chráněny i v těch případech, kdy oprávněný tuto možnost nemůže nebo
nechce využít.
• Pojmovým znakem subjektivního práva je vztah k subjektu.
• Přeměna možnosti ve skutečnost (reálné chování) může být provedena pouze
určitým konkrétním subjektem (státní orgán, organizovaná skupina, jedinec)
• Možnost chování subjektu lze stanovit:
a) přímo = vymezením míry dovoleného chování
b) nepřímo = prostřednictvím právní povinnosti

!!! Právem je dovoleno vše, co není zakázáno/přikázáno !!!

• Absolutní subjektivní právo
- podmiňuje neurčitý počet právních vztahů s obecně určenými nositeli
právních povinností – např. Svoboda projevu, vlastnické právo...
• Relativní subjektivní právo (= oprávnění)
- spojeno s existencí konkrétního právního vztahu, v němž právo jednoho
subjektu odpovídá povinnosti druhého subjektu
- je to rovněž nárok vyžadovat určité chování od jiných resp. Dovolávat se
ochrany ve prospěch oprávněného
- oprávnění a nárok jsou důležitými složkami formy realizace práva při procesu
jejich uskutečňování v konkrétních právních vztazích
 PRAMENY PRÁVA
Pojem a druhy pramenů práva
• Ve formálním smyslu = pravidla, ve které formě jsou vyjádřena
• Charakteristickým rysem právní normy je forma, která je vyjádřena a
zakotvena v takové podobě, která je státem uznána za právní normu (X
pravidla, která nemají státem uznanou formu právních pramenů, nejsou
právními normami)
• Státní orgány vydávají např. I různá doporučení, rady, výzvy, prohlášení,
upozornění…, které mohou mít povahu politických/mravních/ekonomických
norem – avšak nemají zvláštní formu, které je předepsaná pro právně závazná
pravidla
 Druhy pramenů práva
• 4 hlavní druhy
a) normativní právní akty
b) soudní nebo správní precedenty
c) právní obyčeje
d) normativní smlouvy
 Normativní právní akty
• Výsledek činnosti orgánů veřejné moci
• Jsou formou obsahující především právní normy a regulativy
• Někdy se zde mohou vyskytovat také omezení pozitivně právních pojmů v aktu
používaných, závazná výkladová ustanovení či ustanovení zmocňující určitý státní orgán
k právní úpravě vymezených vztahů.
• Vyznačují se těmito znaky:
- jejich prostřednictvím se dostává právním normám všeobecné síly,
- prostřednictvím nich se stanoví, mění nebo ruší právní normy,
- nachází se v nich a objasňuje obsah platných právních norem
• HLEDISKA DĚLENÍ NORMATIVNÍCH PRÁVNÍCH AKTŮ:
A) podle postavení orgánu, který normativní právní akt vydal
 Původní
= normativní právní akty zastupitelských sborů (Ústava, LZPS, ústavní zákony, zákony +
obecně závazné vyhlášky obcí a krajů)

Zákonná opatření předsednictev Poslanecké sněmovny nebo Senátu podléhají dodatečnému
schválení těchto orgánů (pokud nebyl souhlas udělen, pozbývají platnosti)
 Odvozené
= normativní akty výkonných orgánů a orgánů státní správy

a) vládní nařízení

b) obecně závazné předpisy (např. Vyhlášky ministerstev a ostatních úředních orgánů

c) obecně závazné vyhlášky krajských úřadů v přenesené působnosti

d) obecně závazné vyhlášky obcí ve věcech patřících do jejich přenesené působnosti

Vláda má ústavní generální zmocnění vydávat k zákonům
vládní nařízení, pokud to ústava/zákon výslovně nevylučuje.

Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy mohou
vydávat odvozené právní normativní akty pouze na základě
výslovného zmocnění zákonem

!!! Zmocnění musí být konkrétní, obsahově a rozsahově
vymezené, ve smyslu odkazu na příslušné normy zákona !!!
a
!!! odvozené právní normativní akty nesmí odporovat
LZPS/Ústavě a zákonům, od nichž jsou odvozena !!!
 Normativní právní akty – podle stupně
právní síly
• - stupeň právní síly vyjadřuje vztah závislosti mezi různými druhy právních normativních
aktů a určuje jejich místo v soustavě právních aktů
• Předpoklad, že normativní právní akt nižší právní síly nesmí být v rozporu s NPA vyšší síly.
• NPA určité síly může být změněn/zrušen NPA stejné nebo vyšší síly.
• Podmínkou platnosti NPA je jejich publikace ve Sbírce zákonů ČR. V některých případech
není účelné vyhlásit znění výše uvedeným způsobem a postačí pro splnění podmínky
platnosti, že je vydání takového předpisů ve Sbírce sděleno. Znění takových předpisů musí
být přístupné u orgánu, který je vydal a u dalších orgánů, které jsou v oznámení uvedeny.
• Pro potřeby územně samosprávných celků a některých správních úřadů → Sbírka právních
předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů
 Precedens
• = individuální právní akt;
• = první rozhodnutí orgánu oprávněného vydat takovéto rozhodnutí v právně
relevantní věci
• Soudní (zřídka i správní) rozhodnutí nabývá normativního významu, jestliže se
jím řeší případ právními normami dosud neregulovaný → takové rozhodnutí má
pro budoucnost obecnou závaznost a normativní charakter
• Další rozhodovací činnost soudů v případech stejného druhu je tímto
rozhodnutím vázána – tzn. Uznává se soudní praxe za pramen práva (zejm.
Anglosaský systém práva) … Nález ÚS ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. IV.
ÚS 301/05
 Právní obyčeje
• Nejstarší pramen práva (postupně se vyvíjel z obyčejů mnohdy vznikajících již v počátcích
formování státních útvarů)
• Obyčej se stává pramenem práva při splnění následujících předpokladů:
- fakticky dlouhodobé a homogenní dodržování určitého chování na určitém území
- obyčej musí být určitý a podmínkou je možnost stanovení jeho obsahu
- státní orgány musí obyčejová pravidla aplikovat / uplatňovat státní donucení při jejich porušení
• Většinou se jednalo o právo psané (např. Ve formě soukromých sbírek právních historiků)
• Mají význam v právu mezinárodním vedle mezinárodní smlouvy – aplikace má však význam
pouze u jednotlivých individuálně dohodnutých případů
• Uplatňují se zejména v méně vývojově rozvinutých společnostech – v kontinentálním systému
práva není za pramen práva považován
 Normativní smlouva
• = smlouva, jejichž alespoň některá smluvní ustanovení jsou obecná a závazně
regulují skupinu společenských vztahů stejného druhu a neurčitého počtu
případů, které se musejí utvářet v souladu s normativní smlouvou
• V našem právním řádu – kolektivní smlouvy uzavírané mezi zaměstnanci a
zaměstnavateli (upravují zejm. Oblast pracovních vztahů/ zásady odměn za
právi, sociální pojištění, bezpečnost práce…)
• V mezinárodním právu jsou nejfrekventovanějším pramenem práva (hojně
užívány k úpravě vztahů mezi 2 i více státy/mez. Organizacemi v oblasti
hospodářské, politické, sociálně právní, kulturní...)
 Interní normativní instrukce
• = interní normativní akty/směrnice
• Nástroje řízení ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti, a to jak u státních orgánů, tak
i organizací
• Mohou vydávat orgány státní správy bez zvláštního výslovného zmocnění v zákoně
nebo vládním nařízení
• Zavazují pouze příslušného orgány nebo pracovníky funkčně podřízené orgánu,
který směrnici vydal
• Nejsou obecně, ale jen interně závazné
• Závaznost se odvozuje od právních norem → obsah INI nesmí být v rozporu s
obsahem normativně právních aktů
 Není norma jako „norma“
• ČESKÉ TECHNICKÉ NORMY „ČSN“
- zák. č. 22/1997 Sb. - o technických požadavcích na výrobky
- oznamení ve věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a
státní zkušebnictví
- samy o sobě nejsou právně závazné (není-li stanoveno např. V jiném
zákoně, ve smlouvě...
• PRACOVNÍ „NORMY“ ZA KOMUNISMU
 https://edu.ceskatelevize.cz/video/7431-kdo-neplni-normu-bude-potrestan
 PRAMENY PRÁVA V ČESKÉ
REPUBLICE
• Zásadně jen normativní právní akty → psané právo

• V omezené míře uplatnění právních obyčejů a normativních smluv …

platnost právního obyčeje je odvozena od normativního aktu, který na obyčej
odkazuje (např. Obchodní zvyklosti s odkazem na obchodní zákoník…)

• Pro závaznost mezinárodních smluv je nutná ratifikace zákonodárným

orgánem a vyhlášení ve Sbírce mezinárodních smluv
 Normativní právní akty v ČR
• Zákon – nejvýznamnější druh NPA v ČR
- je výsledkem legislativní činnosti orgánu státní moci (při této činnosti není státní moc vázána
jiným pramenem práva)
- je nazýván normativním aktem nejvyšší právní síly (tzn. NPA nižší právní síly nesmí být s tímto v
rozporu)
- prostřednictvím zákona lze stanovit pravidla chování/právní normy závazná pro všechny právní
subjekty
• Ústavní zákony – zvláštní druh zákonů
= zákony nejvyšší právní síly. Upravují základy společenského zřízení a vytvářejí právní základ o
něhož se odvíjí celé zákonodárství
- zakotveny většinou v ústavě (definuje státní zřízení, strukturu, pravomoci a vzájemné vztahy
státních orgánů a postavení občana) → nutné přijetí kvalifikovanou 3/5 většinou hlasů členů PS a
Senátu
• Na základě a v rámci zmocnění v jednotlivých zákonech mohou podrobnější
právní úpravu obsahovat odvozené podzákonné normativní akty: nařízení
vlády, vyhlášky ústředních orgánů státní správy (např. Ministerstev …)

• Orgány územní samosprávy (např. Obce) – mohou pro svoje území vydávat
tzv. Obecně závazné vyhlášky, které spadají do jejich kompetence
 Legislativní proces
= tvorba právních předpisů (především zákonů) – proces je upraven procedurálními
pravidly (obsaženými v ústavě, zákonech a jednacích řádech)
• Podání návrhu zákona oprávněnými subjekty se zákonodárnou iniciativou (vláda, senát,
poslanci/skupina poslanců/krajská zastupitelstva) – předkládají je do příslušných výborů
sněmovny. Závěrečné stadium probíhá na schůzích parlamentu (PS a Senát), které je
schvalují. K platnosti je nutné zveřejnění ve Sbírce zákonů. Dnem zveřejnění (tj.
rozesláním se stává platným) X účinnost (tj. doba, od kdy je závazný pro subjekty
právních vztahů, které upravuje) → není-li uvedeno jinak, pak 15. den po
vyhlášení/zveřejnění

https://www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=173
 Sbírka zákonů
• Obsahuje oficiální znění normativních právních aktů (zákonů / vyhlášek a také nálezy
ústavního soudu)
• Skládá se z jednotlivých částek, které jsou neperiodicky vydávány.
• Jednotlivé právní předpisy jsou chronologicky číslovány zvlášť za každý kalendářní rok
podle pořadí v jakém jsou ve Sbírce publikovány

https://www.mvcr.cz/clanek/sbirka-zakonu.aspx
www.zakonyprolidi.cz
https://edu.ceskatelevize.cz/video/7491-norimbersky-proces
Děkuji za Vaši pozornost 