1. Pojem práva (ot.

1)
Právo je multidimenzionální fenomén
Nejčastěji soubor norem vytvořený nebo státem uznávaný
Knap: pr.filozofické (vytvoření obecného pojmu právo), pozitivistické (dodržovaný systém norem)
Dimenze práva:
 normativní – jako soubor pravidel chování
 sociologická – jako systém, regulující vztahy společnosti
 mocenská – jako systém, který stanoví nadřazenost státu a právo je projevem vůle státu
 informativní – sdělování pravomocí a povinností adresátům
Funkce práva: regulativní (vytváří právní normy a upravuje chování), ochranná (chrání práva svých
subjektů), integrační, selektivní
Dělení práva (ot.2) + (ot.4)
 (ot.2) – subjektivní a objektivní
◦ objektivní – právo je normativní dimenzí a systémem norem
▪ působí nezávisle na tvůrci, přežívá ho, upevňuje stabilitu
◦ subjektivní – zaručená možnost chování subjektů
▪ například lidská práva
▪ subjekty nějaké právo vykonávají, vyplývají pro něj i povinnosti
 (ot.4) – pozitivní a přirození
◦ pozitivní – právo je dáno státem. Subjektivní právo je od objektivního. Code civil, ABGB,
hodnoty nehrají roli
◦ naturální – právo je nezávislé od státu. Objektivní právo je od subjektivního. Hraje tu roli
legitimita. Náboženské právo. Je v našem právním řádu.
 veřejné a soukromé, procesní a hmotné
Právní vědomí (ot.3)
 Odraz pozitivního práva a generátor jeho změn, jak na to nahlížíme
◦ de lege lata – právo platné, jak je. Je něco v souladu s právem? Je to proti němu?
◦ de lege ferenda – právo do budoucnosti, jak musí být. Je to právo spravedlivé? Lze to
změnit?
 Struktura odvětví
◦ individuální – co si myslí jeden člověk
◦ skupinové – co si myslí určitá část společnosti
◦ společenské – jak ho vidí právníci.
Právní odvětví
 teorie práva, právní filozofie, právní politika, p. sociologie, p. Logika

2. Právní normy (ot.5)

Preskreptivní charakter – to, co má být, deskriptivní – to, co je
Norma – pravidlo chování, má vždycky preskreptivní charakter
Vedle jsou výroky (deskriptivní), ideje a hodnotící věty
Normy hodnotové (morálka, právo, náboženství) a technické (rituály, herní pravidla atd.)
Právo je uznáváno a vynucováno státem
Modality
 objektivní
◦ příkaz (silné)
◦ zákaz (silné)
◦ dovolení (slabé)
 subjektivní
◦ povinnosti
◦ oprávnění
Implicitní dovolení – z nezákazu plyne dovolení
Explicitní dovolení – dovoleno je výslovně (napsáno v ústavě např.)
Modality a zásady
 zásada legální licence – povolené je vše, co není zakázáno
 zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí – povolené je to, co je výslovně v pramenech
práva
Metanormativní celky textu:
 preambule – slavnostní vyjádření, nejčastěji ústavodárců
 definice – nenesou pravidlo chování, ale využívají se tam
 legislativní skratky
Právní principy – nejsou to normy, ale využívají se v právu. Je tu vyšší míra abstraktnosti. Můžou tu
být dvě, které dokonce kontradiktují (odporují), pak se vybírá podle metody proporcionality nebo
specifikace. Jsou tradiční a moderní principy

Rysy:
 závaznost – stanoví práva a povinnosti
 formální určitost – pramen práva
 obecnost – pro koho určeno (nejčastěji pro hoooodně adresáty)
 vynutitelnost

Normy s klasickou strukturou (ot.6) + (ot.8)

 trichomická: hypotéza, dispozice, sankce (ot.6)
 tetrachomická: hypotéza, dispozice, porušení dispozice, sankce (ot.6)
 kogentní norma: nelze se od ní odchýlit, převažuje ve veřejném právu. Klasická struktura. (ot.8)
 dispozitivní norma: lze se od ní odchýlit podle své vůle v rámci zákona, převážně v soukromém
právu. Klasická struktura (ot.8)
Druhy hypotéz (ot.7)
 dle abstraktnosti – konkrétní (je jisté, např. policie), abstraktní (např.veřejný pořádek)
 dle char. formulace – kumulativní (konjunkce), alternativní
 dle výčtu – taxativně (všechno), demonstrativně (jen něco)
Normy bez klasické struktury (ot.8)
 blanketní – neobsahuje pravidla, ale zmocňuje pravomoci na určitý orgán
 kompetenční – stanoví pravomoce (kompetence) příslušného orgánu
 kolizní – z mezinárodního práva, kolizní norma řeší problém kolizí několika norem, které jsou
v rozporu
 teleologické – nestanoví nic kromě cílu, kterého je nutno dosáhnout
 doporučující – jsou to vůbec normy?

Působnost právní normy – věcná, časová, prostorová (místní), osobní (ot.9)

 věcná – působí v určité věci. Např. 89/2012 – obecná, obch. Korporace – zvláštní. To je věcná
 prostorová – na jakém místě. Princip teritoriality práva. Je buď na celém území, nebo jen
lokálně.
 Osobní – vůči komu to působí. Výjimka: indemnita (absolutní imunita vůči prezidentovi a
diplomatovi), relativní imunita (vůči poslancům, soudcům atd.), exempce (vynětí z příslušného
orgánu).
 Časová – odkdy to působí. Pojem platnost (je ve sbírce zákona), účinnost (kdy se řídí podle
toho), případně derogace. Časová působnost se nekryje s platnotí. Normy jsou publikovány, a to
◦ materiálně – vyhlašuje se obsah
◦ formálně – ve sbírce zákonu

3. Prameny práva (ot.13)

Vnější forma a zdroj obsahu právních norem
3 významy
 formální – takové formy práva, které jsou uznány státem, jsou právní normou
 materiální – de facto, společensko-historický kontext, v němž se právo vyvýjelo
 gnozeologický – veškeré zdroje poznání práva

Prameny nepsané
 právní obyčej (ot.18)
◦ nejstarší prameny práva, dnes se v kontinentálním systému příliš nevyskytují
◦ netvoří se cílevědomě
◦ zvyk aplikace práva, opakuje se
◦ aby byl p. obyčej obyčejem musí se naplnit toto
▪ zvyk je dlouhodobý (usus longaeivus)
▪ zvyk je nezbytný (opinnio necessitatis)
 právní precedens (ot.16)
◦ převážně v anglosaském systému práva
◦ druh judikátu, teda to je první řešení případu, který nebyl nijak upraven právem
◦ je závazný pro řešení takových případů v budoucnosti
 ◦ má ale individuální (kauzaistickou) povahu
◦ ratio decidenti – nové pravidlo chování
◦ obiter dictum – odůvodnění
◦ zásada stare decisis – setrvání u rozhodnutého.
◦ V kontinentálním právu precedenty nejsou, ale jsou tu tzv. Kvaziprecedenty. Soudy musejí
přihlížet k podobným případům a pokud se nerozhodli, pak musí odůvodnit proč.
◦ Judikatura v kontinentálním právu není pramenem, pouze vykládá.

Prameny psané
 právní předpis (autoritativní charakter)
◦ rozhodnutí veřejného orgánu, který určuje pravidlo chování
◦ proti tomu jsou individuální právní akty (rozhodnutí soudu)
◦ interní normativní akty nejsou pramenem práva
◦ v kontinentálním právu jsou obsaženy v kodexech
 normativní smlouva – často mezinárodní smlouva (konsenzuální charakter) (ot.17)
◦ musí zde být aspoň 2 strany. Existují i kolektivní smlouvy.
Právní řád ČR (ot.14 – klasifikace právních aktů + ot.19)
Patří do kontinentálního systému a právo je psané
Dělí se dle stupně(ot.14)
 ústavní, zákonné, podzákonné
Dle výkladu: parlament, orgány výkonné moci, orgány územní samosprávy
Dle původu: primární (zákony, dekrety, podzákonné pa), sekundární

Systém je uspořádán dle principu právní síly(ot.19)

 nejvyšší právní síla a matka všech zákonů státu (ne práva) – ústavní pořádek
◦ je kodifikovaná, je polylegální (několik dokumentů)
◦ obsahem je ústava, listina základních práv a svobod (není ústavním zákonem), ústavní
zákony, ústavní zákony o hranicích a recepční ústavní zákony
 originární předpisy (primární)
◦ mezinárodní smlouvy
▪ podmínkou splnění je vázanost ČR jimi
▪ souhlas obou komor parlamentu
▪ ratifikace prezidentem
▪ obsah ve sbírce mezinárodních smluv

▪ pokud je mez. Smlouva v rozporu se zákonem, pak se použije mezinárodní smlouva

◦ zákony
▪ zákonná opatření Senátu v době, kdy PS je rozpuštěna
▪ recepční zákony (přednost měli zákony české před federálními)
▪ dekrety prezidenta republiky ČSR
 ▪ zákonná opatření – ty mají sílu zákona, musí pro to ale být kompetence od parlamentu
▪ rozhodnutí prezidenta republiky
▪ rozhodnutí vlády o nouzovém stavu
▪ nálezy ústavního soudu, který může rušit některé zákony
 derivativní předpisy
◦ nařízení vlády – s kompetencí od parlamentu
◦ nařízení příslušného ministerstva – s kompetencí od parlamentu
◦
◦ jsou prováděny jen v mezích zákona
◦ terciální předpisy neexistují

4. Tvorba práva ČR
3 způsoby
 autoritativně
 konsenzuálně
 spontánně

Další způsoby
 heteronymně – adresáti nemůžou ovlivnit obsah právní normy
 autonomně – adresáti mají nějaký prostor pro úpravu obsahu

Právně-sociologické způsoby
 právo v knihách – teorie, jak nejlépe
 právo v činnosti – jak je to v praxi a realitě

V Česku je legislativní proces

 de facto postup, jak se vytváří právo
 v pozitivněprávním hledisku je to formální proces
 v sociologickém hledisku předchází právní proceduře
Fáze legislativního procesu:
 zákonodárná iniciativa
 projednání
 hlasování
 promulgace

1. Zákonodárná iniciativa
 poslanec nebo skupina poslanců, vláda, senát jako celek, kraje
 vytváří se návrh zákona
2. Projednání a 3. hlasování
 struktura návrhu
◦ osnova – text zákona
◦ důvodová zpráva
 Minimálně 2 čtení, v ČR jsou 3 čtení
 výjimky (urychlení): schválení v 1. čtení, stav legislativní nouze
 pak to putuje do senátu
 senát může
◦ schválit zákon, pak to jde k prezidentovi
◦ vrátit s pozměňovacími návrhy, PS buď změní, nebo přehlasuje
◦ zamítne zákon (s výjimkou některých zákonů)
◦ nebude se zabývat
◦ nedodrží lhůtu = automatický souhlas

4. Promulgace
 prezident má suspenzivní veto
 podepisuje zákon, pokud ne, vrací do PS
 pokud PS zásadně nesouhlasí, prezidenta prostě musí přehlasovat
 podepisuje vždy prezident, nebo premiér, nebo předseda komory parlamentu, podpis má
dekorativní charakter
 vyhlašuje se to pak ve Sbírce zákonů Sbírce mezinárodních smluv, Úředním věstníku EU

Platnost a účinnost (ot.15 – právní síla, platnost, účinnost)

 síla je dána postavením předpisu v hierarchii
 apl. přednost: lex superior derogat inferior, lex posterior derogat prior, lex specialis derogat
generalis.
 platnost – od kdy je zákon ve sbírce zákonů, od té doby je účinný
◦ de facto legislativa chce říct takhle: hele, my jsme přijali tento nový zákon. Jen se seznamte
s ním
 účinnost – od kdy právní řád se řídí podle zákona
◦ legislativa říká: seznámili jste se s tím? Teď se podle toho řídíme
 většinou platnost a účinnost jsou v jeden den
 zajímavé případy
◦ pokud nový zákon je platný, ale není účinný, pak starý zákon není platný, ale je účinný
◦ někdy je zákon neúčinný, ale furt je platný (obsoletní právní norma)
 doba mezi platností a účinností se nazývá legisvakančí lhůta

Derogace zákona – zrušení zákona (ot.15 – právní síla)

 příčiny:
◦ zrušení zákona právním předpisem stejné nebo vyšší síly
 ◦ zánikem státu
 způsoby
◦ částečně
◦ kompletně

Retroaktivita (ot.10)
 účinnost zákona k právním událostem, které předcházely tomu zákonu
 zásada lex retro non agit – zákon nepůsobí nazpět. Porušovalo by to totiž pr. Jistotu.
 pravá retroaktivita: účinnost právního předpisu se použije dříve, než platnost
◦ používá se v prospěch subjektů (in favorem). Např.:školné zaplatí ti, kteří dříve studovali.
 nepravá retroaktivita: účinnost předpisu se použije dříve, než účinnost, teda se použije nový
předpis před dnem nabytí účinnosti
◦ v podstatě to není retroaktivita
◦ např.: školné budou platit ti, kteří studují, ale pouze pro budoucí ročníky

5. Typy právní kultury (ot.21+22)

Je součástí lidské kulrury
Tvorba, aplikace a interpretace práva
Typy:
 islámský
 kontinentální
 angloamerický
Westernizace práva
Kontinentální typ (ot.21)
 románo-germánský okruh (glosátoři, komentátoři) – např. i české
 balkánský a východoevropský
 skandinávský
 koloniální
 vzniklé akulturací (Čína, Japonsko)
 rysy: právní předpisy, psané právo, jednohrannost práva, nalézání práva, recepce
římského práva
 právní stát (Rechtsstaat)
Angloamerický (ot.22)
 soudní precedenty, nepsané právo, mnohohranost práva, vytváření práva, původ
anglického středověkého práva
 vláda práva (rule of law)
Islámský
 náboženský původ práva (práva=morálka=náboženství), taklíd, zásada personality, Korán a
Sunna, idžma (výklad sunny), kijás (analogie)
7. Systém práva
Právní řád – souhrn pramenů práva v rámci státu/ů, formy právních norem
Systém práva – Obsahová problematika norem, jak jsou strukturovány a uspořádány. Závisí od právní
kultury (ot.23)
 právo v normativním smyslu
Jednota systému (ot.23+24)
 jsou charakterizovány univerzálními právními principy a obecnými právními instituty
 principy
◦ odvětvové – platí jenom v odvětví
▪ presumpce neviny (trestní právo)
◦ obecné
▪ presumpce svobody
▪ rovnosti
▪ právní jistoty
▪ spravedlivého zacházení
 instituty
◦ komplexy norem, které představují úpravu Není to tedy jen jedna úprava. Např. Manželství
◦ většina z nich jsou jen odvětvové, některé můžou ale být i meziodvětvovými
 dělí se to podle kritérií diferenciace práva

Kritéria diferenciace práva (ot.23+24)

 kritérium předmětu právní úpravy
 kritérium metody právní úpravy
 kritérium vztahu účelu a prostředků

Kritérium předmětu právní úpravy

 povaha spol. Vztahů, které jsou redukovány a snaha jejich uchování
 brání se to zaváděním sankcí atd.
 Např. Rozdíly mezi vztahy rodičů s dětmi a poslanců s voliči
 vztahy obdobné a odlišné
 začátkem systému je ústavní právo, koncem systému je trestní právo (ultima ratio) (z jednoho
začíná právo, všechno končí tresty za porušení pravidel). Princip subsidiarity
 tyto dvě odvětví jsou generálními

 ústávní právo
◦ je důležité z formálního hlediska (nejvyšší právní síla)
◦ vedoucí právní odvětví vůbec
◦ rozdělení
▪ občanské právo – typicky kodifikované právní odvětví. Vše je v jednom kodexu.
Rodinné právo je subsystémem občanského práva
  obchodní právo
 pracovní právo
 mezinárodní právo soukromé a obchodní
▪ správní právo – není tu kodifikace. Je tu několik právních odvětví
 finanční právo
 právo sociálního zabezpečení
 právo životního prostředí
▪ trestní právo – je kodifikované, jako hmotné a procesní
▪
◦

 mezinárodní a vnitrostátní právo (ot.27)
◦ konsenzy, nejsou závazné, ale odvětví jsou. Upravuje vztahy mezi státy a organizacemi
◦ vnitrostátní nadřazenost a podřazenost subjektů práva v určitém státu
◦ teorie
▪ monistická (vnitrostátní normy jsou autonomií mez.p)
▪ dualistická (všechno to jsou rozdílné právní systémy)
◦ způsob přijetí norem
▪ adopce – osvojení normy
▪ transformace – bereme celou normu k nám
▪ adaptace – bereme jen obsah normy k nám
▪ inkorporace – odkazujeme na mez. normu k nám.
 právo EU (ot.28-právo eu+ ot.29 - prameny)
◦ Maastrichská smlouva – vznik EU
◦ lisabonská smlouva (2007) – po neúspěchu ústavy pro evropu
◦ evropské právo se aplikuje přednostně, pokud umožňuje vyšší ochraně lidských práv (Costa
v. ENEL)
◦ orgány:
▪ E. rada – setkání hlav států
▪ Rada EU – setkání ministrů v dané věci
▪ Europarlament – volí se poměrným hlasováním, nemají legislativní iniciativu
▪ eurokomise – celkem jich je podle počtu členů komuse, mají legislativní iniciativu
▪ ESD
◦ primární akry
▪ zakládající smlouvy, politika členských států
◦ sekundátní
▪ nařízení EU – jsou závazné
▪ směrnice – závazné ve výsledku, ale je jedno kdy přijmeme
▪ rozhodnutí – individuální p.akt
 ▪ doporučení - nezávazné

Kritérium metody – veřejné a soukromé (ot.25)

 soukromoprávní a veřejnoprávní
 mezinárodní právo soukromé je cizím prvkem a spíše konsenzuálním
 soukromoprávní odvětví jsou více integrovány
 veřejnoprávní jsou zase více diferenciovány
 nějaké věci lze řešit často oběma metodami
 právo soukromé
 právo veřejné

 teorie zájmová – vychází z názorů Ulpiana, kde soukromé právo se zabývá ochranou
jednotlivce, veřejné právo se zabývá ochranou státu
 teorie subordinační – názor, který říká, že soukromé právo je tam, kde existuje rovnost subjektů
a veřejné právo je tam, kde existuje naopak subordinace
 teorie organická - veřejné právo je to, když aspoň jeden orgán je orgánem státní moc

 v soukromém právu jsou kladeny důraz na odpovědnosti jako restituce, reparace a satisfakce
 v veřejném právu se klade důraz na represivní složky jako represivní a preventivní


Kritérium vztahu účelu a prostředku – hmotné a procesní právo(ot.26)

 hmotné – účel právních regulací, upravuje práva a povinnosti
 procesní – proces tvorby nových úprav, jejich aplikace a využití
7.2 Soukromoprávní a veřejnoprávní metoda (ot.30)
3 teorie
 zájmová:
◦ od Ulpiana
◦ soukromé právo se týká zájmů jednotlivých osob a komun, veřejné právo se týká
zájmů státu
◦ dnes neplatí (např. lidská práva)
 subordinační
◦ tam, kde subjekty jsou nerovny, je veřejné právo, tam, kde jsou rovny, je to soukromé
právo
 organická
◦ ve veřejném právu je jedním ze subjektů stát (nebo státní orgán), který rozhoduje o
povinnostech fyz. a prav. osob. Ostatní právní vztahy jsou soukromoprávní

Soukromoprávní metoda (složky: restituce, reparace, satisfakce)

 použití dispozitivních právních norem, smluvní autonomií právních subjektů
  občan (+rodina), obchod, mezinárodní právo. Větší integrace
Veřejnoprávní metoda (složky: represivní a preventivní)
 použití kogentních norem, nerovné postavení subjektů
 charakter ústavní, správní, trestní, reguluje právo soc. zabezpečení. Jsou diferencovány
8. Interpretace práva
Doslova je to výklad práva (ot.40)
Funkce (ot.40)
 heuristická – spočívá v procesu poznání. Sama o sobě nedostačuje
 mocensko-organizační – orgány st. Moci dávají určitou závaznost interpretace. Princip
aplicatio vitae regulae est, ten, kdo tvoří pravidla, neměl by je interpretovat
 argumentační – kombinace dvou předchozích. Jde o používání argumentů. Typicky soudy

Objekty a subjekty interpretace (ot.40)

 primárním objektem interpretace je text
 sekundárními objekty jsou
◦ communis opinnio doctorum – společné mínění učenců
◦ ustálená judikatura
◦ hodnoty a principy
◦ zvyklosti a tradice, avšak pokud nejsou contra legem

Závaznost (ot.41)
 formální závaznost je dána zákonem
 legální/autentický výklad
◦ výklad je ex post zaváděn normotvůrcem
◦ je ZÁVAZNÝ
◦ nevyužívá se, ÚS není svěřen jim
 soudní výklad
 procesní závaznost
◦ je ad hoc (podle případů)
◦ v dané věci je závazný, v jiných sice ne, má ale nespornou relevanci, o který se opírá (tzv.
Kvaziprecedent)
 diskurzivní závaznost
◦ závazný i do budoucna, jak v anglosaském světě
 interně závazný výklad
◦ vyšší orgán rozhoduje, jak nižší orgán má interpretovat

Metody interpretace(ot.42)
 způsoby, jak tu interpretaci děláme
 2 metody
  standardní metody
◦ gramaticko-sémantický (jazykový) (ot.43)
▪ určujeme si zde definice, resp. Jádro pojmu.
▪ Pak sem spadá i sporná oblast
▪ nakonec zbytek z toho pojmu vyhazujeme
▪ co provádíme s textem? Rozebíráme syntaxi a gramatiku
◦ systematický výklad (ot.45 + 47)
▪ založen na posouzení jazykového a logickém kontextu
▪ extenzivní výklad – rozšiřujeme smysl textu oproti samotnému textu(ot.47)
▪ restriktivní výklad – zúžujeme smysl textu (ot.47)
▪ adekvátní (doslovný výklad) – chápeme smysl tak, jak je napsáno (ot.47)
▪ pravidla
 lex posterior derogat prior
 lex specialis derogat generalis
 pravidlo právní síly
◦ logický výklad (ot.44+ot.47)
▪ klasická predikátová logika
▪ argumentum a contrario – důkaz z opaku: pokud A=1, pak A´=0
▪ argumentum per eliminationem – důkaz vyloučením: používá se při taxativní formulaci
▪ argumentum per analogiam – výklad pomocí analogie: pokud něco se chová jako
kachna, pravděpodobně je to kachna (ot.47)
 v trestním právu je to zakázano…
 2 formy
◦ per analogiem legis – hledá se podobná právní úprava
◦ per analogiem iuris – málo používáné, doplňujeme to právními principy
 nadstandardní (e ratione legis) – pomocí rozumem zákona (ot.46)
◦ historický
◦ teleologický – pomocí právních principů, hodnot a lidských práv
◦ komparativní – srovnáváme s jinými státy

Argumentace v právu (ot.48)

 opíráme se o text zákona interpretační metody
 skutková
◦ proč někdo něco udělal. Máme důkazní prostředky. Induktivně: domněnky, právní fikce,
axiomy
 právní
◦ co je po právu?
◦ Textem zákona a interpretačními metodami
◦ zde rozebíráme deduktivním postupem
6+10. Subjekty práva a právní vztahy
Subjekt práva – ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti
typy způsobilosti (ot.34 – FO + ot.35)
 způsobilost k právům a povinnostem – ne každý člověk ji má
 způsobilost k právnímu jednání – svéprávnost - ne každý subjekt je svéprávný, někdo může
být omezován – od 18 let
 deliktní způsobilost – od 13 let pro přestupky a trest
 procesní způsobilost
 (u právníckých osob je ještě způsobilost státních orgánů)

Právní tituly – důvod k založení právního vztahu

Nejčastějším titulem jsou právní skutečnosti (události)
 právní jednání – projev vůle, který musí být projeven (ot.38)
◦ projeven je buď přímo, nepřímo a konkludentně (mlčky)
◦ také jsou bilaterární nebo unilaterární
◦ patří sem i individuální právní akty, což je projev vůle orgánů veřejné moci
▪ rozsudek je buďto deklarativní, nebo konstituivní
 protiprávní jednání
◦ komisivní a omisivní
 právní události (ot.39)
◦ mimovolná skutečnost. Rozlišujeme zde casus minor a vis maior
◦ např.: narození nebo smrt FO, dosažení věku, uplynutí času(promlčení – uplynutí
vymahatelnosti, prekluze – úplný zánik práv a povinností, vydržení), pojistná událost
 protiprávní stav (dle 89/2012 je to to samé co i právní událost)
◦ akorát tady je vis maior
To platí o fyzických osobách

Právnické osoby (ot.33)

 jsou fiktivní
 korporace (sdružení osob)
◦ veřejnoprávní korporace – stát, obce, kraje, veřejné vysoké školy, profesní komory, VZP
◦ soukromoprávní
 nadace (sdružení majetku)
 ústavy – jsou kombinací dvou předchozích typů
 jak se zřizují?
◦ Ex lege (ze zákona) – především veřejnoprávní korporace
◦ podle zákona o obchodních korporacích
◦ podle jiných zákonů – pol. strany, spolky, církve. Ty jsou soukromoprávní korporace
Subjektivní právo – zaručená možnost chování subjektu v rámci objektivního práva (ot.30+ot.31)
Není to totéž, co výkon práva (ot.30)
Nemusí být využita (volby)
Subjektivní právo je dáno nejen právy, ale i povinnostmi. V případě porušení povinnosti je deliktně
stíhán.
Modality – oprávnění a povinnosti. V případě objektivních je příkaz, zákaz, dovolení
Chování
 dare – něco dát (aktivní činnost)
 facere – něco konat (aktivní činnost)
 omittere – non facere – nekonat (pasivní)
 pati – strpět (zase pasivní)
Rozdělujeme na absolutní a relativní subjektivní práva (ot.31)
 absolutní práva – ostatní subjekty respektují moje právo (erga omnes)
 relativní práva – inter partes, jen mezi některými
Povinnosti jsou vymahatelná
 prostřednictvím státu
 svémocí v nutné obraně nebo krajní nouzí
◦ tady se musí dát bacha na princip přiměřenosti.
Objekt práva je to, čeho se týkají věci, N (ot.36)
 primární objekt – určité chování člověka
 sekundární objekt – věc
 právni vztah je pak vztah mezi nejméně 2 subjekty, kteří aplikují práva a povinnosti vůči sobě
Právní tituly a vztahy (ot.36)
 titul – právní důvod nabytí práva. Tím je buď zákon, nebo právní skutečnost
11. Právní odpovědnost (ot.49)
 Máme hodně typů odpovědností
 právní, politická, ústavní, morální
 Znakem odpovědnosti je sankce
 Je to povinnost snést újmu
 P. odpovědnost je zvláštní forma právního vztahu, ve kterém dochází kvůli porušení staré
povinnosti ke vzniku nové právní povinnosti sankční povahy
 Dvě koncepce
 povinnost strpět následky
 uplatnění nepříznivých následkou pomocí právní normy
◦ má předvídané následky
◦ je zde prvek státního donucení
◦ typy donucení
▪ přímé – nucené splnění právní povinnosti
▪ nepřímé – hrozba sankce
 Právní povinnosti jsou
 komisivní – někdo porušil ZÁKAZ
 omisivní – někdo porušil PŘÍKAZ
 Cíle porušení
 preventivní moment – dochází zde k dosažení žádoucího stavu
 pokud došlo k porušení, pak nastává náprava

 Sankční postihy
 buď bude trvat primární (původní) povinnost
 nebo vznikne sekundární (nová) povinnost
 anebo něco jiného (např. Neplatnost atd.)

 Funkce
 reparační – musíme to nahradit reparacemi, restitucemi atd
 satisfakční – zvláštní typ reparační funkce. Např. Vrácení dobrého mínění veřejnosti vůči osobě
 preventivní – předcházet k nežádoucímu chování
 represivní – pokud vznikne újma, potrestat toho, kdo ji způsobil
 další funkce (signalizační)

 Klasifikace odpovědnosti
 Soukromoprávní
◦ odpovědnost za škodu, z prodlení, z bezdůvodného obohacení, za vadu věci, za zásah do
nehmotného statku
◦ především se jedná o delikty majetkoprávního charakteru
 Veřejnoprávní
◦ vztah delikventa vůči subjektu, kterým není poškozený.
◦ Represivní sankce
◦ trestní čin
▪ zločiny a přečiny
▪ rozhoduje soud
▪ může být odjata svoboda
▪ sankce je trest
▪ zásady
 nullum crimen sine lege – není trestu bez zákona
 o vině a trestu rozhoduje pouze soud
 není zde připuštěna objektivní odpovědnosti
 zákaz pravé retroaktivity v neprospěch
◦ přestupek
▪ je škodlivý
◦ disciplinární delikty

 Prvky
 princip zavinění
  objektivní stránka
◦ hledá se zde přícinná souvislost. Subjekt je odpovědný jen tehdy, pokud vyvolal následek
 subjektivní stránka – proč se to stalo?
◦ Motiv
◦ pohnutky
◦ zavinění
▪ dolus
 dolus malus
 dolus eventualis
▪ culpa
 culpa lata
 culpa levis
◦ objekt – právem chráněný zájem, na který delikvent útočí
◦ subjekt – ten, kdo se dopouští právní odpovědnosti

 Subjektivní odpovědnost – odpovědnost za zavinění. Předpokládá zaviněné porušení právní
povinnosti
 Objektivní odpovědnost – neexistuje zde subjektivní stránka, hledí se jen na výsledek.
 Tzv. Možnost liberace – zmírňuje tvrdost objektivní právní odpovědnosti
někdy je zde i absolutní objektivní odpovědnost, bez možnosti liberace
12. Aplikace práva (ot.53)
Kvalifikovaná forma realizace práva
Dochází k subsumpci – podřazení práva
Ne všechno je aplikace (například normotvorba)
Řeší se zde faktické a právní otázky
Druhy procesů aplikace práva (ot.54)
 občanské soudní řízení – upravuje ho ob.soud.řád. Kontradiktorní charakter řízení
 trestní řízení – trest.řád. Zde se rozhoduje soud
◦ dělí se na fáze
▪ přípravné řízení
▪ sestavení obžaloby
▪ rozhodování soudu
▪ odvolací řízení
▪ exekuce
 správní řízení
 zvláštní řízení před ÚS
 další zvláštní řízení
Aplikací není (ot.53)
 když se nerozhoduje orgán veřejné moci
 normotvorba
  vydání interních předpisů
Stádia aplikace
 zjišťování skutkového stavu
◦ uplatňují se zde důkazy
◦ důkazy jsou jen u jednotlivých případů (ad hoc)
◦ právní domněnky
▪ vycházejí z životní skutečnosti
▪ vyvratitelné a nevyvratitelné
◦ fikce
▪ je vždy nevyvratitelná
▪ spočívá v uměle vytvořené situaci, kde je nám přikázáno něco si přimyslet
▪ fráze hledí se, má se za to, platí
◦ důkazní prostředky
▪ výpovědi
▪ listinné důkazy
 osvědčení – jsou veřejné a platí presumpce správnosti
 soukromé
▪ znalecký posudek
▪ doličné předměty, rekonstrukce trestního činu atd.

◦ Nedokazují se:
▪ právní předpisy a prameny práva – iuria novit curia (soud zná právo)
▪ notoriety – obecně známé skutečnosti
◦ rozdíly mezi řízeními
▪ trestní
 objektivní materiální pravda
 nejsilnější důkazy
 v prospěch obžalovaného
 zásada legality – důkazní břemeno nese stát

▪ civilní
 postačuje jen určitá pravděpodobnost
 rozsudek pro uznání – žalovaný uznává žalobu v plném rozsahu
 rozsudek pro zmeškání – soud může vyhovět žalobě v určitých věcech
▪ správní řízeními
 kladen důraz na objektivní pravdu
 důkazní řízení provádí orgán ex officio
 řešení právních otázek
◦ hledají se zde právní normy
◦ jak se hledají?
 ◦ Zlaté trojité pravidlo
▪ lex specialis degorat generalis
▪ lex posterior derogat priori
▪ lex superior derogat inferior
◦ také se kouká i na interpretaci
▪ per analogiam legis
▪ per analogiam iuris – zásada legální licence, je v soukromoprávním vztahu
▪ postup podle analogie zákona
 bylo to řešeno?
 Existuje obdobný případ?
 Je tato mezera v právu relevantní?
 Je povolená? V trestním právu je analogie zakázaná
 rozhodnutí ve věci (ot.55+ot.56)
◦ máme zde rozsudky To
◦ obsahuje 3 části:
▪ výrok/petit/enunciát – vlastní rozhodnutí
▪ odůvodnění
▪ poučení o opravných prostředcích
◦ meritorní rozsudek – rozhodnutí ve věci
◦ procesní – jen přikazuje např. Odložit řízení

◦ podle účinnosti
▪ deklaratorní rozsudek – ex tunc
▪ konstitutivní rozsudek – ex nunc
▪ tzv. Presumpce správnosti právních aktů: orgán má pravdu
▪ účinné jsou i vadné akty
▪ naopak paakty (nicotné) jakoby nikdy nenastaly
◦ právní moc
▪ akt je závazný a nezměnitelný
▪ většinou je podmínkou vykonatelnosti, ale ne vždy
▪ lze napadnout jen mimořádnými opravnými prostředky
 apelace – vyšší soud může měnit nebo rušit, jak právní tak i skutková podstata
 kasace – vyšší orgán může jen rušit, jen právní otázky
 revize – širší kasace
◦ překážky
▪ res iudicata – věc je už rozhodnuta a nelze o ní znovu jednat. Může být přelomena pouze
mimořádnými prostředky
▪ litispendence – nelze zahájit další proces v současnosti.
▪ Osvědčení není aktem aplikace práva
13. Vztah práva a státu, právní vztah
Otázka právního státu
 vychází z pozitivismu, samotný pojem je nový
 Také etat de droit, stato di dirrito, právní stát a … law state
 Historicky mladší (termín se objevil v 19. stol. V německém prostředí), avšak reálně od 30-leté
války
 Zakládá se na teorii ius positivismu
 STÁT je subjektem
 Otázka omezenosti suveréna
Vývoj:
 30-letá válka (qui regio, qui religio)
 Legibus solutus est, aneb doba osvícenská krále slunce
 Doba VFR a ponapoleónská
 Suverénem je Lid, ten přijímá zákony prostřednictvím parlamentu (v anglosaském parlament je
delegován)
 20. století: revize pojetí právního státu nacismem, fašismem, komunismem
 RULE BY LAW
◦ Vznik materiální podstaty právního státu
◦ Upravena podstata legitimity
◦ Formální pojetí vs materiální pojetí
 dvě roviny
◦ formální – právními normy jsou jen takové, které jen stát výlučně uznává
◦ materiální – poskytování obecné ochrany právní normy státem
Rechtsstaat vs Rule of Law:
 Vláda práva anglosaského typu:
◦ Podřízenost státu (nebo jiné formy společnosti) právem
◦ Jednota moci s rozdělením do větví
◦ Právo je otevřené, má tendenci stálého organického vývoje
◦
◦ Vývoj práva a historický vývoj je jedno a totéž, idea spravedlnosti (soud může rozhodnout
protiprávně)
 Právní stát kontinentálního charakteru:
◦ Stát sám sebe zavazuje v svůj neprospěch
◦ Moc je dělena jako zvlášť entita
◦ Idea práva má uzavřený systém, právo je dáváné legislativou “zeshora”
◦ legislativním orgánem je parlament
◦ Spravedlnost je abstraktní pojem, opírá se o legislativu
Krize formálního pojetí:
 všechno se zakládalo na legalitě
 tam ale došlo k porušení damokratického principu, ve výsledku zákonodárná moc vše dávala
výkonné moci. Výsledek je nacismus
 Po WW2 se vytváří materiální rovina, kde se opírá o legitimitu:
 těmi materiálními atributy jsou:
◦ vázanost státu právem
 ▪ stát sám sebe omezuje právem
▪ legitimita – ospravedlňování samotného práva
 je spíše znakem ius naturale
 3 legitimační zdroje
◦ vůle lidu
◦ hodnoty
◦ princip legality
▪ legalita – zákonnost, uplatňuje ji státní moc
 je uplatňována v souladu s platným právem, nemělaby ale být do budoucna
 podmínky uplatnění
◦ zachování práva
◦ při tvorbě práva – vztahy musí být regulovány
◦ lidská práva
▪ jsou tu velmi dávno
▪ od antiky, přes středověk
▪ větší pokrok po 1789 – deklarace práv člověka a občana
▪ ABGB
▪ WW1 – práva menšin
▪ WW2 – všeobecná deklarace lidských práv
▪ EU – Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod
▪ LZPS ČR
▪ druhy (druh subjektivního práva)
 jsou nezadatelná
 nezrušitelná
 nezcizitelná
 nepromlčitelná
 můžou být omezeny – ten se ale řídí podle testu proporcionality
▪ generace
 první – v 18. st
 druhá – volební právo, emancipace v 19. st
 třetí – sociální a kulturní práva v půlce 20.st
 čtvrtá – životní prostředí, informace atd v 70. letech 20.st
▪ LZPS:
 Základní LP
 Politická práva
 Práva národnostních a etnických menšin
 Hospodářská, sociální a kulturní práva
 Práva na soudní a jinou ochranu

▪ LPEU
 Důstojnost
 Svobody
 Rovnoprávnost
 Občanská práva
 Spravedlnost
 ◦ dělba moci
▪ mezinárodní závazky
▪ ústavodárná moc – lid
▪ státní moc
 de Montesquieau – horizontální státní moc
▪ + kontrolní a dozorová – horizontální státní moc
▪ decentralizace
◦ demokratický charakter státu
▪ klauzule věčnosti

19. Axiologické problémy práva

Každá hodnota má objektivní (vázanost na potřebu) a subjektivní (subjektivní hodnocení potřeby)
prvek
Vztah nepřímé úměrnosti potřeby
Materiální (lidský život, majetek, kultura) a duchovní (svoboda, rovnost, jistota) hodnoty
Právo a svoboda
 svoboda – možnost volného rozhodnutí
 limity svobody
◦ biologie a fyzika
◦ jednou učiněné rozhodnutí
◦ svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého – vztah člověka ke společnosti
◦ omezení z veřejného zájmu
Právo a rovnost
 rovnost a svoboda jsou spojeny
 sociální a právní rovnost – faktická rovnost, akcesorická
 neakcesorická ale nemá vést k diskriminace: národnost, rasa, náboženství, politika atd.
Právo, jistota a spravedlivost:
 stav, kdy můžeme spoléhat na to, že naše práva budou dodržovány
 5 atributů
◦ bude tvořeno dobré právo
◦ nebudu omezen v právech bez důvodu
◦ bude šetřeno nabytých práv
◦ lze domáhat svých práv
◦ bude postižen každý, kdo právo porušuje
 to samo o sobě nestačí, musí zde docházet ještě ke spravedlivosti
 je to terminus technicus
 máme definici Aristotela:
◦ komutativní – spravedlivost je udržování stavu před nespravedlivostí
◦ distributivní – rozdělování určitých hodnot podle stejného měřítka
 činnost římanů: neminem laedere (nikomu neškodit, je to v OZ), honeste vivere (čestně žít),
každému dát, co jeho jest
Legitimita práva:
 legitimita jest odůvodnění
 3 legitim. Kritéria:
◦ legitimita legalitou
◦ legitimita hodnotami a lidskými právy
 ◦ legitimita vůlí lidu
 může dojít k kolizi
 záruky nám dává ústavnost
◦ ústavnost
▪ spadá pod zákonnost, ale zároveň kombinuje nám i tu legalitu
▪ pokud něco je protiústavní, pak je to neplatné a může se zrušit nebo změnit
▪ objevuje se kontrolní moc – ombudsman, NKŮ, státní zástupce
▪ ústavnost se donucuje státním aparátem, a to realizací sankce nebo exekucí

20. Právo v společnosti

Právo a společnost
 právo je většinou synonymem pro řád
 Způsoby ovlivňování společnosti právem a determinace práva stavem společnosti
 Právo zde není samoúčelně, ale má ovlivňovat lidské chování abychom ve společnosti
fungovali harmonicky bez vetších konfliktů.
 Právo ovlivňuje společnost a společnost ovlivňuje právo, právo vyrůstá ze společnosti.
Společenské hodnoty a účely se promítají v právu.
◦ Zájmy a potřeby které se ukáží jako nejdůležitější ve volbách jsou stranami poté prosazeny
v parlamentu
◦ Obyčeje přímo odráží právní vědomí společnosti = Sponntánost a záměrnost

Jednotlivé způsoby
◦ Stanovení přímých pravidel, které jsou následně vynucované (např. zákaz kouření
v restauracích)
Je dobré se zde zamyslet nad efektivitou tak, aby jej společnost byla ochotna přijmout a
dodržovat.
◦ Nepřímo – ekonomickým tlakem – spotřební daň – než stanovit přímý zákaz kouření,
může být účelnější vytvořit tlak ekonomický. Prohibice v Americe se neujala, společnost
zákaz neakceptovala.
Zdražení ovlivní chování lidí.
◦ Nepřímo – působením na názory občanů – osvěta, ne cenzura, některé nebezpečné
názory se stát ale snaží vytlačovat (typicky popírání holocaustu)

Alkohol se u nás prostě pije  alespoň regulace reklamy  reklama by neměla nabádat
k nebezpečné konzumaci alkoholu
 Dynamika a stabilita práva
◦ velmi nebezpečná část
◦ na jednu stranu musí být dynamické (musí se měnit pod potřeby), nadruhou stranu i stabilní
(nesmí narušovat právní jistotu)
◦ především po komunistické diktatuře
◦ pravidlo se většinou ukáže za 3-5 let po užití
 Spontánnost a záměrnost v působení práva
◦ Precedenční systém, soudcovské právo
▪ Je tvorba soudci sponntánní nebo záměrná?
▪ Není záměrná jako v tvorbě pravidel parlamentem
 ▪ Spíše každý soudce může svým rozhodnutím přispět k tomu, jak vypadá právo jako
celek, místo toho aby bylo jedno centrum, které rýsuje právní řád
◦ Reakce na právní události a protiprávní stavy
▪ Sponntánním jevům je přiznána právní relevance zákonodárem
◦ Dispozitivní normy
▪ Jednání podle nich je projevem vůle subjektů
◦ Právní principy
▪ Neprávní sféra normativních řádů, které si společnost spontánně vytvořila a usiluje o
jejich zachování na základě dlouhé historické zkušenosti

Efektivita práva
 každý řád musí být efektivní, aby bylo dosáhnuto stability
 jaké faktory ovlivňují?
◦ Právní vědomí – pomocí toho koukáme jak by mohla být společnost a jak ne
◦ je vůbec právní norma dodržována? Je schopen stát to zajistit?
 Není zde jednotný názor
 tří základní koncepce efektivnosti práva
◦ cílově výsledkové pojetí – nejjednodušší koncepce, poměřujeme efektivitu vůči nějakému
výsledku. Dosáhli jsme výsledku po 3 letech? Je ale problematický kolizí výsledků.
◦ nákladově výsledkové pojetí – bylo vynaložení výsledků nákladné? Problémem je, že
leccos nemusí mýt náklady
◦ funkční pojetí – efektivnost se zde chápe jako míra kontroly. Můžeme sice něco zakázat,
ale neznamená to, že něčěho dosáhneme. Proto musíme jednat podle míry. Pokud zákon je
neefektivní, nebo zastaralý, pak je zbytečný
 tento vztah můžeme ledajak si kontrolovat
◦ např RIA při normotvorbě

68. Mezery v právu.

 Mezery v zákoně a mezery v právu
◦ Mezera v zákoně znamená to, že nějaký zákon nám neodpovídá na konkrétní otázku. Tento
problém může být vyřešen analogiem legis
◦ pokud by ale podobná právní úprava by se nenašla, říkáme o mezeře v právu, protože p.řád
nezná co se má dělat
 Mezery de lege lata a de lege ferenda
◦ mezery nemusí být v právních normách, ale i právním vědomí
◦ mezera de lege ferenda není ani tak mezerou, neboť podle Knappa se to jedná o subjektivní
názor
◦ horší je to v de lege lata. To nám docela naznačují domněnky a fikce, které zaplňují mezeru.
Pokud by to nebylo domněnkou a fikcí, porušovalo by tím efektivitu a jednalo by se o
absurdní normu.
 Zaplňování mezer de lege lata při aplikaci práva
◦ několik způsobů zaplňování
◦ v soukromém právu platí zásada legální licence – povoleno je vše, co není zakázano
◦ v veřejném právu platí zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí – povoleno jest vše,
co je výslovně povoleno
◦ také se to řeší analogií
69. Právo a čas
 Čas z hlediska časové působnosti právní normy, obsoletní právní normy.
◦ platnost – od kdy je zákon ve sbírce zákonů, od té doby je účinný
▪ de facto legislativa chce říct takhle: hele, my jsme přijali tento nový zákon. Jen se
seznamte s ním
◦ účinnost – od kdy právní řád se řídí podle zákona
▪ legislativa říká: seznámili jste se s tím? Teď se podle toho řídíme
▪ většinou platnost a účinnost jsou v jeden den
▪ zajímavé případy
▪ pokud nový zákon je platný, ale není účinný, pak starý zákon není platný, ale je účinný
◦ někdy je zákon neúčinný, ale furt je platný (obsoletní právní norma)
◦ doba mezi platností a účinností se nazývá legisvakančí lhůta
◦ je zde otázka i retroaktivity
▪ pravá retroaktivita – účinnost platí dříve, než platnost. Je v podstatě v neprospěch
adresáta. Jinými slovy, soudíme někoho podle tehdejších zákonů.
▪ Nepravá retroaktivita – ani není retroaktivitou v přímém smyslu slova. Vznik normy
posuzujeme podle tehdejška, obsah podle nynějška.
 Čas z hlediska právních skutečností. Jaké druhy lhůt z hlediska jejich účinků v tomto smyslu
rozlišujeme?
◦ Čas je právní událostí. Nemůžeme všechno ovlivnit.
◦ Některá práva a povinnosti se mění pouhým uplynutím času
◦ promlčení – zaniká nárok na vymahatelnost
◦ prekluze – zaniká samotné právo nebo povinnost
◦ vydržení – na rozdíl od prekluze zde vznikají práva a povinnosti
 Čas z hlediska vynutitelnosti a nezměnitelnosti aktů aplikace práva.
◦ Rozlišujeme zde zejména účinnost a neúčinnost aktu
◦ akt může být účinný ex nunc – od nynějška, týká se konstitutivního aktu, nebo ex tunc – od
tehdejška (deklaratorního aktu)
◦ poté, co je akt vydán, je vynutitelný a nelze ho změnit, je vymahatelný
◦ ALE
◦ akty práva můžou být změnitelné vyšším soudem, a to apelačním, kasačním a revizí