ÚP1Z 15.10.

2020
P: doc.JUDr. Monika Forejtová. Ph.D.
prezentace na courseware

Ústava ČR, Mezinárodní právo, evropské právo, právní řád ČR (k čl.10a Ústavy)
ústavně-právní pohled

Obsah přednášky

Mezinárodní právo
Vnitrostátní právo
Evropské právo
• - komunitární právo
• -unijní právo

Pojmy na začátek
• Ústavní pořádek ČR vs. materiální jádro Ústavy
• monolegální vs. polylegální ústava
• monistická vs. dualistická koncepce vztahu MP a VP
• právní řád vs. ústavní pořádek
• referenční rámec vs.ústavní pořádek
• derogační důsledky vs. derogační pravomoc ÚS

Vnitrostátní právo
prof.Knapp/Teorie práva:

- právem vnitrostátním rozumíme právo vytvářené určitým státem, které je platné na území toho
státu pro jeho obyvatele.
- vedle VP existuje MP (mezinárodní právo veřejné, pro odlišení od práva mezinárodního
soukromého, což je obor vnitrostátního práva), které vzniká dohodou států, tedy mezinárodní
smlouvou.
- státy mají v MP trojjedinou úlohu, protože si sami tvoří své právo, jsou jeho adresáty a svými
vlastními soudci
- mezinárodní smlouvy mohou být uzavřeny mezi subjekty veřejného práva, a to jak státy, tak
jinými subjekty
- v současnosti jsou mezinárodní smlouvy v řadě států i pramenem vnitrostátního práva
→ je tomu např.v Ústavě ČR čl. 10, ovšem ten se týká jen specifického druhu mezinárodních smluv

Vnitrostátní právo
prof. Veverka/ Základy teorie práva

- soubor právních norem, který upravuje vztahy mezi subjekty na území států
- dle klasické nauky MP upravuje vztahy mezi státy, státům z toho vyplývají práva a povinnosti
- věcí příslušného státu je, jaká opatření vnitrostátní povahy použije ke splnění mezinárodních
závazků
- k tomu, aby normy mezinárodního práva byly závazné i ve vnitrostátním právu, je třeba určitého
aktu recepce
- potřeba recepce odpovídá tradičnímu pojetí suverenity státu
- v mezinárodním právu vystupují státy na základě svrchované rovnosti

Pyramida č.1 (zjistit název)

Vnitrostátní právo jako znak suverenity státu

- vnitrostátní právo je výrazem suverenity státu uvnitř i vně jeho území

- stát si ponechává rozhodnutí o recepci práva mezinárodního do vnitrostátního a to, co do způsobu
i právní síly
- každý stát určuje svá pravidla, může se pozice MP v národních právních řádech lišit

Mezinárodní právo

- je soubor pravidel, které státy nebo národy uznávají jako závazné pro jejich vzájemné vztahy, a to
včetně jejich vztahů s mezinárodními organizacemi
- členěno do dohod mezi svrchovanými státy a /nebo od takovýchto dohod odvozeno
- i vztah mezi státem a MZO
- mzo = subjekt MP, vytvořeno vůlí států

Mezinárodní smlouvy

1. podle formy smlouvy

◦ písemné x ústní
◦ veřejné x tajné
◦ uzavřené v plné formě (obsahuje všechny závazky) x zjednodušené formě
◦ prezidentské x vládní x ministerské (resortní)
2. podle počtu smluvních stran
◦ dvoustranné (bilaterální) x vícestranné x mnohostranné (multilaterální)
◦ oblastní (regionální) x univerzální
◦ otevřené x polootevřené/polouzavřené x zavřené
3. podle obsahu smlouvy
◦ mírové x válečné
◦ politické x hospodářské
◦ právotvorné x kontraktuální
◦ rovné x nerovné
◦ s jednorázovým plněním x s opakujícím se plněním
4. podle obsahu smlouvy
◦ krátkodobé x dlouhodobé x časové
- stanoven minimální kompromis v mezinárodní smlouvě

Dělení mezinárodního práva

1. mezinárodní právo veřejné
➢ upravuje vztahy mezi státy a mezinárodními organizacemi, a to v oblastech, jako jsou
lidská práva, smluvní právo, mořské právo, mezinárodní trestní právo a mezinárodní
humanitární právo.
2. mezinárodní právo soukromé
➢ tzv. kolizní (kolize vnitrostátních norem jednotlivých států)
➢ soubor pravidel procesního práva, jenž určuje, který právní systém je rozhodující a do
jaké jurisdikce spadá právo, jež se pro daný právní spor uplatní
➢ tato pravidla se použijí, pokud právní spor má přeshraniční faktor
1. př. smlouva sjednaná mezi stranami sídlícími v různých státech
2. př. nebo pokud se přeshraniční faktor vyskytuje ve státě, který má více jurisdikcí
3. př. manželství, problematika dětí

- evropské právo primární (veřejné právo)

Vztah práva vnitrostátního a mezinárodního
monismus vs. dualismus

- stát má závazky, které mu plynou z mezinárodní smlouvy

- z mezinárodněprávního závazku lze vyvodit povinnost státu zajistit soulad vnitrostátní právní
úpravy vnitrostátní s právem mezinárodním

Monismus
- monistická teorie považuje vnitrostátní a mezinárodní právo za jediný právní systém
- předpoklad harmonie právního řádu
• - nemůže existovat rozpor mezi nimi
• -vztah jednotlivých právních norem se řeší dle jejich právní síly bez ohledu na to , zda je to
norma práva vnitrostátního či mezinárodního
• vztah mezi normami stejné právní síly se řeší dle zásady: lex posterior derogat priori
◦ =každá další smlouva ruší smlouvu předchozí

Dualismus
- dualistická teorie se opírá o rozdílnost obou právních systémů:
• oba systémy jsou charakterizovány rozdílnými subjekty, prameny i povahou upravovaných
vztahů
• nemůže dojít ke konfliktu těchto systémů, protože každý upravuje jiné vztahy.
Předpokladem aplikace MP je recepce do vnitrostátního právního řádu aktem vnitrostátního
práva
- Dr. Jiří Malenovský / Mezinárodní právo veřejné:
→ přiklání k dualistickému koexistence mezinárodního a vnitrostátního práva založené na
charakteristických zásadách obou systémů. Pro MP je to zásada svrchované rovnosti států, tedy
vztahu souřadnosti a pro vnitrostátní právo je to vztah podřazenosti a nadřazenosti – pohled
internacionalistický

Způsoby recepce MP

2 základní přístupy
➢ teorie monistická – představa jednotného právního řádu, kde se uplatňuje buď primát práva
vnitrostátního, nebo mezinárodního
➢ teorie dualistická – představa, že jde o dva samostatné právní systémy (normotvorné
soubory) s rozdílnými subjekty
- formy recepce
Adaptace – přijetí takových vnitrostátních pramen práva, kterými jsou naplněny závazky,
jež pro stát plynou z mezinárodní práva
Adopce – přímé použití v soudním rozhodnutí (angloamerické právo)
Inkorporace – vtělení MS do vnitrostátního právního řádu, aniž dochází k její transformaci
do podoby pramene práva, MS si ponechává charakter MP
Transformace – přeměna formy MS na formu vnitrostátního práva, kdy se stává
vnitrostátním právem a má přiřazen určitý stupeň
Ustanovení Ústavy ČR vztahující se k mezinárodnímu právu
• čl.1odst.2
• čl.10
• čl.10a
• čl.10b
• čl.39odst.4
• čl.49
• čl.63odst.1b)
• čl.87odst.1i)
• čl.87odst.2

Euronovela Ústavy ČR ústavní zák.č.395/2001Sb.

- pro vztah mezinárodního a vnitrostátního práva byla nejzásadnější změna znění čl.10 Ústavy, což
fakticky znamenalo rozšíření generální inkorporační klauzule na všechny mezinárodní smlouvy, k
jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas, tedy faktický přechod od dualismu k monismu; odstranění
zvláštní kategorie o lidských právech: systémové řešení pozice MS v právním řádu výlučným
zakotvením zásady aplikační přednosti inkorporovaných mezinárodních smluv

Čl.87 odst.1a Ústavy

• před Euronovelou
◦ ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v
rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.10
• po Euronovele
◦ ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v
rozporu s ústavním pořádkem

P1ÚS 36/01 Konkursní nález

- ústavní zakotvení všeobecné inkorporační normy, a tím překonání dualistické koncepce vztahu
MP a VP, nelze interpretovat ve smyslu odstranění referenčního hlediska ratifikovaných a
vyhlášených MS o lidských právech a základních svobodách pro posuzování vnitrostátního práva
Ústavním soudem, a to s derogačními důsledky
- proto rozsah pojmu úst.pořádku nelze vyložit toliko s ohledem na úst,čl,112/1 Ústavy, nýbrž i
vzhledem kúst.čl.1/2 Ústavy; a do jeho rámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené MS o LP a ZS

Čl. 33 odst.2 Ústavy

(2) Senátu však nepřísluší příjimat zákonné opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního
závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl.10
87(2) – př.ke vztahu k Lisabonské smlouvě

Unijní právo resp.právo EU

• Komunitární právo do roku 1993

• Unijní právo od 1993