Co je mezinárodní právo?

Úvod do kurzu a základy

mezinárodního práva; 13.9.2022, 1. týden
Prezentace:

Zákaz použití síly a hrozby silou v MP

̶ 1928 Briand-Kellogův pakt
o Vylučuje válku jako prostředek řešení mezinárodních sporů
o Výjimka je sebeobrana
̶ 1945 Charta OSN
o Preambule: prohlásit znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a
hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a národů velkých i malých
̶ Cíle Organizace spojených národů: 1. udržovat mezinárodní mír a bezpečnost

Zákaz použití síly a hrozby silou v MP

̶ Čl. 2 odst. 4 Charty OSN
o Zákaz použití síly
o Zákaz hrozby silou
- Organizace spojených národů a její členové, jdouce za cíli prohlášenými v článku 1, jsou
povinni jednat podle těchto zásad:
o 1. Organizace je založena na zásadě svrchované rovnosti všech svých členů. …
o 4. Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo
použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli
státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených
národů.
Výjimky ze zákazu použití síly
- Sebeobrana (čl. 51 Charty OSN)
o Žádné ustanovení této Charty neomezuje, v případě ozbrojeného útoku na
některého člena Organizace spojených národů, přirozené právo na individuální
nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření k udržení
mezinárodního míru a bezpečnosti. …
̶ Mandát Rady bezpečnosti (čl. 42 Charty OSN)
o Má-li Rada bezpečnosti za to, že by opatření podle článku 41 nedostačovala anebo
že se ukázala nedostatečnými, může podniknout takové akce leteckými,
námořními nebo pozemními silami, jaké považuje za nutné k udržení nebo
obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. …
+ Pozvání
o Intervence se souhlasem teritoriálního státu (vnitřní konflikt)

Rada bezpečnosti OSN

- Základní odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti (čl. 24)
- 15 členů, z toho 5 stálých členů (veto)
o Rozhoduje 9 kladnými hlasy + žádné veto

Mezinárodní právo (= MPV)

- Soubor PN, které upravují vztahy uvnitř mezinárodního společenství
- Mezinárodní společenství: společenství států
- Státy jsou nadané svrchovanou mocí (suverenitou)
- Zásada svrchované rovnosti
o Suverenita a rovnost
o Reálná existence velmocí
- V porovnání s vnitrostátním právem mnohem méně subjektů
o Především státy a mezinárodní organizace
- Nedostatečná vynutitelnost
o Absence centrální autority
o Chybí policie
o Málo soudů
o Vynutitelnost decentralizovaná (samy státy)
- MP však nemůže být překonáno vnitrostátním právem
o Článek 27: Vnitrostátní právo a dodržování smluv Strana se nemůže dovolávat
ustanovení svého vnitrostátního práva jako důvodu pro neplnění smlouvy.

Hlavní prameny MP (čl. 38 Statutu MSD)

- Mezinárodní smlouvy
o Státy sjednávají a ratifikují
o Názvy různé (např. smlouva, úmluva, dohoda, pakt, statut, charta, protokol)
o Např. LP smlouvy
- Mezinárodní obyčej
o Obecná praxe států uznávaná za právo („vyšlapaná pěšina“), chování + povědomí
nezbytnosti Např. diplomatické právo, mořské právo, mezinárodní humanitární
právo (IHL), imunity státních představitelů (hlavy státu mají obyčejovou imunitu)

- Obecné MP: zavazuje všechny státy bez rozdílu

o Pramenem pouze mezinárodní obyčej
o Většina má však dispozitivní povahu (lze odchylné ujednání)
o Některé normy však mohou být kogentní

- Partikulární MP: zavazuje určitou skupinu států

o Typickým pramenem je MS (regionální pravidla)

Obecné MP
- Dispozitivní normy
o Většina norem
o Lze derogovat (odlišné ujednání), např. imunity státních představitelů
- Kogentní normy (jus cogens)
o Nepřipouštějí derogaci, odchylku ani pozastavení aplikace
o Poslání: chránit společné hodnoty
o Vídeňská úmluva o smluvním právu (čl. 53)
o Každá smlouva, která v době svého uzavření je v rozporu s imperativní
normou obecného mezinárodního práva, je nulitní. Pro účely této úmluvy je
imperativní normou obecného mezinárodního práva norma přijatá a uznaná
mezinárodním společenstvím států jako celkem za normu, od níž není
dovoleno se odchýlit a která může být změněna pouze novou normou
obecného mezinárodního práva stejné povahy
o Např. zákaz útočné války
Mezinárodní soudní dvůr
- Hlavní soudní orgán OSN, sídlo v Haagu
 - Zřízen Chartou OSN (Statut MSD)
- Rozhodování sporů mezi státy
o Právně závazné
o Avšak oba státy musí souhlasit s postoupením sporu MSD
- Poradní posudky
o Nejsou právně závazné

Odvětví MP: příklady

- Ochrana lidských práv
- Mezinárodní humanitární právo (právo ozbrojených konfliktů)
- Mezinárodní trestní právo
- Diplomatické právo
- Imunity
- Mořské právo
- Kosmické právo

Literatura:

1a. Mezinárodní právo 75-78 str. – DEFINICE MEZ. PRÁVA VEŘEJNÉHO

Název „mezinárodní právo“

- historický původ v: ius gentium antického Říma
- používaný ve středověku a ustálený ve druhé polovině 18. století jako ius inter gentes
= právo mezi národy („mezistátní právo“)
- na počátku 19. stol. přiřazování k pojmu mezinárodní právo termín „veřejné“

Definice mezinárodního práva:

- nenajdeme v žádné normě obecného mezinárodního práva
- mezinárodní právo definovat – předpoklady:
o úloha subjektů mezinárodního práva v kontextu s cíli mezinárodního
společenství
o základní předpoklad, kdo je subjektem práv a povinností v mezinárodním
právu (subjektivita)
o vztah subjektů mezinárodního práva jako tvůrců a adresátů jeho norem.

Nejstručnější definice:
- = mezinárodní právo je souhrn právních pravidel, jež upravují vzájemné vztahy
rovných subjektů, zpravidla států
- je to chování především států v rámci pravidel mezinárodního společenství, neboť
mezinárodní právo veřejné je úzce spojené se společensko- -politickými událostmi
- možnost zařadit do souhrnu subjektů mezinárodního práva i jiné jednotky, než jsou
státní útvary

Subjekt mezinárodního práva:

- lze považovat i jednotlivce a nadnárodní společnosti, kterým mezinárodní právo
přiznává soubor práv a povinností a též způsobilost k právnímu jednání a v záporném
smyslu protiprávnímu chování
- Rozdíl je v tom: zda je tato subjektivita trvalá (u států a mezivládních mezinárodních
organizací) či dočasná (u povstalců a národněosvobozeneckého hnutí)
 - Subjektivitu lze rozeznávat jako: původní (subjekty jsou státy) nebo odvozenou
(mezinárodní organizace vznikají z vůle států)

Mezinárodní vztahy
- Mezinárodní právo je třeba odlišovat od mezinárodních vztahů jako širšího pojmu:
jsou to všechny společenské vztahy mezi jednotlivými zejména státními útvary, a to
jak politické, tak hospodářské, sociální, vědecké, ekologické, kulturní aj.
- Na rozdíl od mezinárodních vztahů právních nejsou upraveny mezinárodním právem,
jsou faktického charakteru a jsou určovány zejména historickými a společenskými
zákonitostmi toho kterého státu.
- Patří do oboru politologie.
- V rámci těchto mezinárodních vztahů se jejich subjekty snaží o nalezení bezpečnějších
a efektivnějších prostředků organizace těchto vztahů především na základě mírové
spolupráce.

Zahraniční politika
- Na vztahy mezi státy může mít vliv i zahraniční politika
- = Je to strategická a konkrétní činnost jednotlivých států se záměrem ovlivnit
mezinárodní vztahy ve všech shora jmenovaných oblastech tak, aby byla cílena ve
prospěch toho státu, který ji uplatňuje.
- Zahraniční politika je určována vnitřní politikou státu a je jejím pokračováním
navenek.
- Mezinárodní politika je pak souhrn zahraničněpolitických jednání států se snahou
ovlivnit rozvoj mezinárodních vztahů, a dospět tak k relativně společným cílům.

Diplomacie
- Způsobem, kterým se zahraniční politika uplatňuje, je diplomacie, pro niž je imanentní
právě vyjednávání jako prostředek k dosažení konsensu dvou či více států a k
uzavírání mezinárodních smluv
- Za tím účelem zpravidla každý stát vysílá do jiných států, k mezinárodním
organizacím a na různé mezinárodní konference své představitele – často diplomatické
zástupce.

Vztah k mezinárodnímu právu soukromému

- Mezinárodní právo veřejné odlišujeme od mezinárodního práva soukromého, které
upravuje občanskoprávní vztahy s cizím (mezinárodním) prvkem (například věcná
práva, závazková práva, rodinné právo ap.)
- Tyto právní vztahy, ovlivněné daným mezinárodním prvkem, jsou následně
posuzovány podle dvou či více různých vnitrostátních právních řádů
- právo je chápáno jako veřejné či soukromé podle toho, zda je přímo (zejména)
zainteresován stát, nebo jednotlivec
- Také jiné druhy právních vztahů, upravované jinými odvětvími vnitrostátního práva,
než je právo občanské, mohou přesahovat státní hranice či obsahovat cizí prvek:
trestní věci (např. trestný čin spáchaný za hranicemi), správní (nabytí cizího státního
občanství), finanční (otázka dvojího zdanění) apod.

Vztah k ústavnímu právu

- Velmi úzký vztah mezinárodního práva k ústavnímu právu jednotlivých států
- v souvislosti s regulací postavení jednotlivce ve státě (ochrana lidských práv a
základních svobod), ve vymezení právního statusu fyzické osoby a v institucionalizaci
 orgánů na ochranu lidských práv, ve vysílání vojenských jednotek do zahraničí k
mírovým operacím, ve státním občanství ap.
- Přijaté mezinárodní smlouvy, jež jsou následně ratifikovány ve státě podle ústavních
zákonů, „předbíhají“ vnitrostátní právní úpravu.
- S tím souvisí i význam probíhající integrace, zejména evropských států.

Funkce mezinárodního práva veřejného, jeho předmět a systém (odvětví, instituty, normy)

a) Funkce

- koordinovat chování států

- svými právními normami (smlouvami i obyčeji) vést mezinárodní společenství států
ke:
o stabilitě a jistotě jejich vzájemných vztahů, řešit sporné otázky mezi nimi,
chránit jejich společné zájmy a cíle prostřednictvím spolupráce a přátelských
vztahů
- mají být uplatňovány nejdůležitější zásady mezinárodního práva, jak byly definovány
v Deklaraci zásad mezinárodního práva týkajících se přátelských vztahů a spolupráce
mezi státy v souladu s Chartou OSN (1970), schválené jednomyslně jako rezoluce
Valného shromáždění OSN.
- řešit sporné otázky mezi rozvaděnými subjekty, spoluvytvářet přátelské vztahy mezi
nimi, v negativním případě uplatňovat vůči nim sankce

- Státy vytvářejí společenský organismus zvaný mezinárodní společenství (ve starší

literatuře „rodina národů“) ovládané mezinárodním právem jednotného obsahu –
obecným mezinárodním právem.
- Mezinárodní společenství vytváří nezinárodněprávní řád, v němž na základě konsensu
států vznikají jednotlivá právní odvětví, instituty a normy

Předmětem mezinárodního práva jsou tedy především politické, ale i jiné specifické vztahy
(např. obchodní, hospodářské, kulturní, zdravotní aj.) mezi subjekty mezinárodního práva, jež
jsou upraveny závaznými normami mezinárodního práva

b) Systém
- Vytváření systému mezinárodního práva jako objektivního jevu je výsledkem vývoje
tohoto práva a důsledkem jeho názorového utřídění
- Pod systém mezinárodního práva se zařazují jednotlivá právní odvětví (například
mezinárodní právo smluvní, právo životního prostředí, právo kosmické, mořské, právo
ozbrojených konfliktů atd.)
- Součástí jednotlivých odvětví mezinárodního práva jsou jim podřízené instituty (např.
mezinárodněprávní odpovědnost, sankce, institut trvalé či garantované neutrality)
- Dnes asi 200 států na světě vytvořeným systémovým uspořádáním mezinárodního
práva má založenu spolupráci na základě zásady svrchované rovnosti těchto subjektů
práva
- To platí jak pro mezinárodní právo obecné, tak i pro partikulární (regionální) práva a
jejich odvětví
 - Koncem 20.stol.: Mezinárodní právo veřejné se stabilizovalo, rozšířilo se a zpřesnila
se normativní tvorba jeho jednotlivých odvětví a institutů
- bez jeho přítomnosti a vynutitelnosti jeho pravidel si nelze představit existující
společenství států

c) Územní suverenita
- Mezinárodní právo chrání moc státu vůči území vymezenému státní hranicí
- Hranice tvoří pomyslné plochy, které vedou ze středu zeměkoule, protínají hraniční
linii na zemském povrchu a s kuželovitým rozšiřováním pokračují až po hrani- ci
kosmu
- Takto vymezený prostor tvoří státní území suveréna, který je ovládá svou výlučnou
(suverénní) mocí
- Moc uplatňovanou vůči území označujeme za územní suverenitu (territorial
sovereignty).
- Územní suverén má plnou – obecným mezinárodním právem neomezenou – volnost
disponovat státním územím; má tedy také volnost převést smlouvou

g) Oblast zákazu uplatňování územní suverenity

- Současné obecné mezinárodní právo prohlašuje určité územní oblasti na zeměkouli a
kolem ní za právně nezpůsobilé podřídit je výlučné moci kterémukoli státu
- kogentní zákaz uplatňování územní suverenity vůči: kosmu a volnému moři, včetně
prostoru jeho dna a prostoru nad volným mořem až do nekonečna – při návaznosti na
kosmický prostor
- Existující zákaz právně znemožňuje jejich nabytí, tj. podřízení suverenitě některého
státu, a tím vyloučení ostatních států z volného užívání
- Při užívání volného moře a kosmu k plavbě či létání státy vůči plavidlům (létajícím
objektům) svou výlučnou moc vykonávají
- výkon územní výsosti= veřejné správy vůči plovoucímu (létajícímu) objektu a vůči
fyzickým osobám, které jsou v (na) objektu. Plavidlo (objekt) v prostoru volného moře
a kosmu podléhá výlučné správě toho státu, jehož výsostné znaky nese. Požívá jeho
ochrany stejným způsobem jako vše, co spadá do vnitřních věcí států.

Kapitola 8 Obecné a partikulární mezinárodní právo

- Obecným mezinárodním právem = právní pravidla platná pro všechny státy.
o 19. a 20. stol.: vznik: obecné mezinárodní právo – v souvislosti s ustálením
mezinárodní politiky
- mezinárodního práva partikulárního = právních pravidel platných jen mezi státy
některými – dvěma či několika
o Pokud je partikularismus sjednán: má přednost před úpravou obecného
mezinárodního práva, jehož příslušné normy se tím inter partes derogují a
místo nich působí normy partikulárního mezinárodního práva
Obecné MP
- Dispozitivní normy
o Většina norem
o Lze derogovat
o mezinárodního práva jsou taková jeho pravidla, která mohou státy měnit, a to v
obecné rovině, ale i partikulárně
- Kogentní normy
o Platí absolutně – nelze se od nich odchýlit
o Nepřipouštějí derogaci, odchylku, ani po zastavení aplikace
 o Poslání: chránit společné hodnoty
o Vznik: po II WW
o Např.: zákaz útočné války
o čl. 53 Vídeňská úmluva o smluvním právu
 ta za kogentní považuje pravidla, která byla přijata a uznána celým
mezinárodním společenstvím států jako normy, od nichž se není možno
odchýlit a které mohou být měněny pouze dalšími novými pravidly
obecného mezinárodního práva kogentní povahy
 Jejich porušení lze klasifikovat jako mezinárodní zločin

Zákaz použití síly,

především agrese, a to v širším kontextu
- Pojmem „prinip zákazu síly“:
o vlastní zákaz použití síly a hrozby silou
o výjimky (právo na sebeobranu)  což pak souhrnně označujeme termínem
primární pravidla, ale i pravidla stanovící právní následky porušení, tj. pravidla
normující odpovědnost porušitele a jeho přímé donucení, jež souhrnně naopak
označujeme termínem sekundární pravidla
- mechanismus organizovaného donucení, institucionalizovaný smlouvou obecné
platnosti:
o Chartou OSN
- Zákaz síly se vztahuje i na právní režimy oblastí, které jsou vyňaty z působnosti
územní suverenity států:
o režim volného moře a kosmického prostoru
- Případné porušení: by se neobešlo bez použití síly či její hrozby - proto je
respektování základních norem těchto právních režimů sankcionováno donucovacím
mechanismem kolektivní bezpečnosti

Sebeurčení národů se postupně a hlavně od počátku šedesátých let 20. století

stává mezinárodněprávním principem. V zobecnění vyjadřuje obsah již vícerých obyčejově
ustálených, konkrétních pozitivněprávních zákazů kogentní povahy: zákaz bránit národům v
jejich úsilí o národní, případně i státní svébytnost (prá- vo na sebeurčení), zákaz kolonialismu,
zákaz genocidia, rasismu a apartheidu.

Ochrana lidských práv. Do sféry kogentní normotvorby spadá princip ochra- ny lidských
práv, jež je souhrnnou denominací obecně platných, obyčejově ustá- lených konkrétních
pravidel kogentní povahy. Ta se týkají humanitárního práva: ochrany fyzického bytí
jednotlivce a jeho lidské důstojnosti, ochrany před otroc- tvím a nucenou prací, před
nevolnictvím, mučením, apartheidem aj., abychom uvedli alespoň nejdůležitější příklady.

Ochrana životního prostředí. Mezi kogentní pravidla se začíná prosazovat zákaz

znečišťování životního prostředí, protože nedodržování tohoto zákazu v rozsáhlém měřítku by
mohlo rovněž poškodit hodnoty vytvořené mezinárod- ním společenstvím států. Stabilizace
těchto pravidel je však teprve v počátcích.

Za agresivní čin se pokládá kterýkoli z následujících aktů, nezávisle na tom, zda byla předtím
vyhlášena válka:
a) invaze nebo útok ozbrojených sil jednoho státu na území druhého státu
b) vojenská okupace, byť i dočasná, která je důsledkem invaze nebo útoku ozbrojených sil,
c) jakékoliv připojení území jiného státu nebo jeho části, při němž se použilo síly
d) bombardování území jednoho státu ozbrojenými silami druhého státu
e) použití jakýchkoli zbraní jednoho státu proti území druhého státu
f) blokáda přístavů nebo pobřeží jednoho státu ozbrojenými silami druhého státu
g) útok ozbrojených sil jednoho státu na pozemní, námořní nebo letecké síly jiného státu,
h) použití ozbrojených sil jednoho státu, které se nacházejí na území druhého státu s jeho
souhlasem, v případě, že nedodržel podmínky pobytu nebo délky jejich přítomnosti, i)
jednání státu, který povolil druhému státu, aby použil jeho území ke spáchání agresivního
činu proti třetímu státu
j) vyslání státem, nebo jeho jménem, ozbrojených skupin, band, nepravidelných ozbrojených
sil nebo žoldnéřů, kteří používají síly, proti jinému státu v takové míře, že se to rovná
předchozím činům

Suverenita států
- Suverénní stát má uvnitř státu nejvyšší, výlučnou moc
o výsostných právech států, o územní výsosti apod.
- vnější suverenita státu: stát není podroben vůli jiného státu
- stát navenek musí plnit funkci:
o být s jinými subjekty mezinárodního práva přátelských vztazích a
spoluvytvářet normy, jež by odpovídaly takovým vztahům
 Proto absolutní suverenita států není dnes možná
- pojem suverenity státu z hlediska mezinárodního práva: je omezen na relativní
suverenitu
o Státy z nejrůznějších důvodů (politických, bezpečnostních a jiných) přenášejí
větší či menší míru svých výsostných práv na mezinárodní instituce
(organizace)

Prameny mezinárodního práva obyčejového

- konec 19. st. a začátek 20. st.: se ustálilo obecně platné mezinárodní právo obyčejové
- Zatímco psané (smluvní) mezinárodní právo bylo pro kontinentální právní teorii i
praxi přijatelné
- nepsané (obyčejové) mezinárodní právo bylo snáze pochopitelné pro anglosaský
způsob právního myšlení
- Normy (hmotné i procesní) vnitrostátního práva jsou rozvinutější, propracovanější,
určitější
- pravidla mezinárodního práva mají daleko k dokonalosti a též jejich neurčitost je
zřejmá, zejména jde-li o pravidla obyčejová, protože četné části mezinárodního práva
čekají na kodifikování

Poměr mezi obyčejem a smlouvou

- Do 20.st.: Mezinárodněprávní obyčej je bližší anglosaské právní pojetí, je obecnějším
a starším pramenem mezinárodního práva a byl jeho převažujícím pramenem
- 20.st.: rozvoj mezinárodního práva smluvního započal - zejména vzhledem k
přesnosti (písemná forma) jeho norem
- Po 2. světové válce: došlo k řadě kodifikací celých odvětví mezinárodního práva:
o humanitární část válečného práva (1949, 1977)
o mořské právo (čtyři úmluvy v r. 1958 a jako celek v r. 1982)
 o diplomatické a konzulární právo (1961, 1963)
o právo zvláštních misí (1961, 1963, 1969)
o právo mezinárodních smluv (1969)
o právo sukcese států (1978, 1983 – poslední z úmluv dosud nevstoupila v
platnost)
o v návrhu je kodifikace pravidel odpovědnosti státu a přímého donucení.

Charta OSN, fungování OSN a Mezinárodní soudní

dvůr; 20.9.2022, 2. týden
Prezentace:

Mezinárodní právo
- Obecné MP (OMP)
o Základem je mezinárodní obyčej
o Až na výjimky dispozitivní (lze derogovat – lze změnit)
- Partikulární MP (PMP)
o Základem mezinárodní smlouva (MS)
o Státy se sdružují na základě dílčích hodnot
- Zvláštní způsoby interakce OMP a PMP
o Systematická derogace: autonomní režimy (např. Charta OSN, Evropská unie)
 Domluví se
o Zákaz derogace (ius cogens)
 Neměnné
 Nelze změnit ničím jiným
o Smluvní transformace: kodifikace (sepsání dílčí oblasti OMP do MS)
 Sepíše obecné mezinárodní právo (obyčeje) do úmluvy např.

Subjekty MP
- prvotní (původní): státy
o plná subjektivita
- druhotné (odvozené): mezinárodní organizace (MO)
o specializovaná subjektivita
- + jednotlivec
o marginální subjektivita
o jen v okrajových situacích
o např.: ochrana lidských práv, válečné zločiny

Státy
- V minulosti terra nullius
o Území způsobilé k přivlastnění cestou prvotní okupace
o Skrz území se dost manipulovalo
- V současnosti je prostor již obsazen
o Není místo pro nové státy mimo území těch současných
o 193 členských států OSN

Prvky státnosti
 - Původ v OMP (obyčejové právo), rovněž Montevidejská úmluva (1933)
o Území
 Součástí je hrance kosmu a zemské jádro
o Obyvatelstvo – trvalé, usedlé
o Státní (veřejná) moc
 Uznání De irue – formálně ho uznává
 Uznání De facto -
o Způsobilost vstupovat do mezinárodních vztahů

Loutkové státy
- Stát vznikne použitím síly
- Povinnost takové státy neuznat
o vznikly v rozporu s kogentním zákazem použití síly
- Příklady
o Severokyperská turecká republika (Kypr), podpora Turecka
o Abcházie, Jižní Osetie (Gruzie), podpora Ruska
o Podněstří (Moldavsko), podpora Ruska
o DLR, LLR (Ukrajina), podpora Ruska (Krym anektován)

- ̶ + tzv. Islámský stát nikdy právně nevznikl

Právo na sebeurčení národů

- Zásada na suverenitu národů
- Jedna je zásad MP
o Charta OSN
o Deklarace VS OSN č. 1514 (1960)
- Dekolonizace Afriky
o Princip uti possidentis (respektování stávajících hranic)
- Právo na sebeurčení mimo koloniální kontext
o nezahrnuje automatické právo na odtržení a na vytvoření vlastního státu
o stát se chce odtrhnout
o otázka, zda na to má právo či nemá
- Argumentace tzv. právem na nápravné odtržení (?)
o V případě hromadného porušování LP (Kosovo)
o Problematické

Mezinárodní organizace
- MP-subjektivita MO je odvozená od států
o Např. Rada Evropy (kooperační MO)
- Nadstátní organizace: Evropská unie
o Integrační MO: nadstátnost (supranacionalita)
- Specializované mezinárodní instituce
o Např. Mezinárodní trestní soud, Mezinárodní soud pro mořské právo

Jednotlivec
- Marginální subjektivita v MP
o Především ochrana lidských práv (LP), mezinárodní trestní
spravedlnost (trestání zločinů podle MP)
Charta OSN
- Přijata: 1945
- Součástí je statut Mezinárodního soudního dvora
- Dnes 193 členských států
o Skoro všichni (krom např. Západní sahary)
o Poslední členský stát: Jižní Súdán, 2011
o Švýcarsko – poslední stát z Evropy, který přistoupil

- Preambule
o …prohlásit znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu
lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a národů velkých i malých…

- Cíle Organizace spojených národů (čl. 1)

1. udržovat mezinárodní mír a bezpečnost a za tím účelem konat účinná
kolektivní opatření, aby se předešlo a odstranilo ohrožení míru a byly
potlačeny útočné činy nebo jiná porušení míru
2. rozvíjet přátelské vztahy mezi národy založené na úctě k zásadě
rovnoprávnosti a sebeurčení národů, a činit jiná vhodná opatření k posílení
světového míru

- Zásady OSN (čl. 2)

o Zásada svrchované rovnosti
 Jsou si rovny
 Vykonávají moc nad svým územím
o Zásada mírového urovnání sporů
o Zásada nepoužití síly (čl. 2 odst. 4.)
 Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích
hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo
politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným
způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.

- Zásady působí i na nečleny OSN (čl. 2 odst. 6)

o Organizace zajistí, aby státy, které nejsou jejími členy, jednaly podle
těchto zásad, pokud to bude nutné k udržení mezinárodního míru a
bezpečnosti.

- Přijetí nových členů

o Rozhoduje VS na doporučení RB

- Orgány
o Valné shromáždění
 Každý člen má 1 hlas
 Rozhodování prostou většinou, o důležitých otázkách
dvoutřetinovou většinou (čl. 18. odst. 2)
o Rada bezpečnosti
 15 členů, 5 stálých členů (veto)
 Rozhoduje většinou devíti hlasů včetně stálých členů (praxe:
absence veta)
 Rozhodování RB je právně závazné (čl. 25)
  Jde o 5 států, které mají právo veto
 Většina: 9
 Reálně: pokud některý stát absentuje/zdrží se hlasování – projde
hlasování
 Rezoluce nejsou právně závazné, jsou to doporučení
o Hospodářská a sociální rada (ECOSOC)
o Poručenská rada
o Mezinárodní soudní dvůr
o Sekretariát

Kapitola VII: Akce při ohrožení míru, porušení míru a činech útočných
- RB určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu
(agrese), a doporučí nebo rozhodne o opatřeních k udržení nebo obnovení
mezinárodního míru a bezpečnosti (čl. 39)
-  1. fáze: co se musí udělat  2. fáze: čeká, co agresor udělá  3. fáze:
sankce, opatření
o Př.: 1990: první válka v zálivu: Irák vs. Kuvajt – opatření zafungovalo
– během 1 měsíce byl Kuvajt osvobozen
- Sankce RB
o 1. Nevojenské (čl. 41)
o 2. Vojenské (čl. 42)
- All necessary measures = povolení k použití síly

Sebeobrana (č. 51)

- Žádné ustanovení této Charty neomezuje, v případě ozbrojeného útoku na
některého člena Organizace spojených národů, přirozené právo na individuální
nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření k
udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. …
- Kolektivní sebeobrana (článek V NATO)
- Oznámení RB
- RB stále může podniknout akci k obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti

Konflikt Charty OSN a jiné mezinárodní smlouvy

- Charta napsaná tak, aby byla důležitější než ostatní mezinárodní smlouvy
- Charta je silnější
- V případě rozporu mezi závazky členů Organizace podle této Charty a jejich
závazky podle kterékoli jiné mezinárodní dohody, mají přednost závazky podle
této Charty. (č. 103)

Mezinárodní soudní dvůr

- Řeší spory mezi státy
- Hlavní soudní orgán OSN, sídlo v Haagu
o Zřízen Chartou OSN (Statut MSD)
- Rozhodování sporů mezi státy
o Vydává: právně závazné (rozsudky)
o Avšak oba státy musí souhlasit s postoupením sporu MSD
- Poradní posudky
o Nejsou právně závazné
 - Navázal na: Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti (1921-1939)- byl součástí
Společenství národů
o 15 soudců
o Volí VS a RB na devět let

Sporná řízení
- Pravomoc MSD je fakultativní (nelze nikdo nikoho přinutit, aby šel k soudu)
o Ad hoc ujednání
o Opční prohlášení do budoucna (čl. 36 odst. 2)
- Části řízení
o Písemné
o Ústní
- Výkon rozsudků
o Strana se může v případě nesplnění obrátit na RB, která může doporučit
nebo rozhodnout o opatřeních (č. 94 odst. 2)
o RB ale není obecný exekuční orgán, jedná if nebezpečí pro
mezinárodní mír a bezpečnost

Poradní posudky
- Požádat může VS, RB a několik dalších orgánů
- Nejsou právně závazné
o Ale faktická autorita

Prameny mezinárodního práva

Čl. 38 Statutu MSD
- Dvůr, jehož úkolem je rozhodovat podle mezinárodního práva spory, které jsou
mu předloženy, aplikuje
a) mezinárodní úmluvy, ať obecné či partikulární, stanovící pravidla výslovně
uznaná státy ve sporu;
b) mezinárodní obyčej, jakožto důkaz obecné praxe uznávané za právo;
c) obecné zásady právní uznávané civilizovanými národy;
d) s výhradou ustanovení článku 59 soudní rozhodnutí a učení
nejkvalifikovanějších znalců veřejného práva různých národů jakožto
podpůrný prostředek k určování právních pravidel.

Souhrn
- Subjekty MP
o Státy (původní)
o MO (odvozené)
o Jednotlivci (marginální)
- Charta OSN
o Zásada nepoužití síly
o Akce Rady bezpečnosti: nevojenské x vojenské
o Sebeobrana
- Mezinárodní soudní dvůr
o Jurisdikce fakultativní
o Rozsudky právně závazné
o Poradní posudky nezávazné
Rada bezpečnosti OSN
- Základní odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti (čl. 24)
- 15 členů, z toho 5 stálých členů (veto)
o Rozhoduje 9 kladnými hlasy + žádné veto

OBSE: expertní zprávy

- V rámci tzv. Moskevského mechanismu byla vypracována expertní zpráva o
porušování mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního práva lidských práv
na Ukrajině, jejímž vypracováním byla pověřena doc. Veronika Bílková z Právnické
fakulty UK, spolu s prof. Marco Sassolim a prof. Wolfgangem Benedekem

Mezinárodní právo a mezinárodní soudy – univerzální úroveň

ochrany lidských práv; 27.9.2022, 3. týden
Prezentace:

Rada bezpečnosti OSN

- Základní odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti (čl. 24)
- 15 členů, z toho 5 stálých členů (veto)
o Rozhoduje 9 kladnými hlasy + žádné veto

HR Debates
- Philosophical problems (reasoning)
- Universalism v. cultural relativism
- Generations of rights
o Civil and political rights
o Economic, social and cultural rights
o Third generation?

Pre-20th century HR-related measures

- Abolishment of slavery
- Protection of minorities
- Labour rights (ILO)
- Development of the International humanitarian law (IHL)
o Principle of distinction
o Principle of military necessity
o Principle of proportionality
o Principle of humanity

Trends after the WWII

- 1948 Universal Declaration of HR
o Resolution of the UN General Assembly
o As such, not legally binding
- Constitutions and domestic catalogues of rights
o Protection of rights by constitutional courts
- International human rights law (IHRL)
 o 1950s European HR system (ECHR, ECtHR)
o 1970s universal HR system (the two Covenants, ICCPR, ICESCR)

International HR regimes
- Level
o Universal
o Regional
- Rights
o General catalogues of HR
 civil and political (ICCPR)
 economic, social and cultural (ICESCR)
o Single-issue HR regimes: specific rights
 Prohibition of torture (CAT)
 Prohibition of racial discrimination (CERD)
o Single-issue HR regimes: specific groups
 Prohibition of discrimination of women (CEDAW)
 Rights of the child (CRC)
 Rights of persons with disabilities (CRPD)
 Rights of indigenous peoples

European Court of Human Rights

Inter-American Court of Human Rights

Universal level of HR protection
- 1945 Establishment of the UN
- 1948 Universal Declaration of HR
- Not legally binding ̶ Binding international treaties at the universal level only circa
20 years later
- Two types of mechanisms at the universal level
o Widely accepted norms but limited implementation
1. Based on the UN Charter UN Human Rights Council Diplomatic review of HR
obligations (Universal Periodic Review, UPR)
2. Based on international HR treaties Human Rights Committee etc. Expert review of
HR obligations (9 committees/treaty bodies)

System of HR treaties at the universal level

- Two key competences of the HR treaty bodies
- Reviewing periodic state reports
o State: periodic reports
o Committee: set of recommendations
- Considering individual complaints
o =quasi-judicial competence
o Committee decides (similarly as a court) on the HR violation in an individual
case
o Decision not legally binding
- Strengths of the HR treaty body systém:
o A HR system for all states (universal level)
o Expert review (unlike the UPR system within the UN Human Rights Council)
o Active involvement of states
- Weaknesses of the HR treaty body systém:
o Lack of cooperation of states on reporting
o Low level of implementation of quasi-judicial decisions
o Backlog of work of the committees
o Lack of necessary qualifications or independence of some committee members
̶ Growth of the system in relation to the lack of resources
o The system is virtually unknown to the public
→ ongoing discussion on the need for reform

Literatura:

Mezinárodněprávní ochrana lidských práv

- Projevuje se: mezinárodněprávní subjektivita jednotlivce

- Základní lidská práva (zákaz otroctví, genocidy, rasové diskriminace, apartheidu a
mučení) představují součást kogentní normativity, státy se od nich za žádných
okolností nemohou odchýlit
- Autonomie státu je podstatně omezena i v případě smluvně zakotvených absolutních
lidských práv, která nesmí být derogována ani v situacích, kdy je ohrožena sama
existence státu

Rozvoj ochrany lidských práv

 - Došlo: po 1. světové válce, a zejména po 2. světové válce
o díky obyčejové normotvorby a smluvních instrumentů
- Důležité dokumenty:
o Úmluva o potírání obchodu se ženami a dětmi (1921)
o Ženevská úmluva o otroctví (1926)
o Úmluva o potlačování obchodu s plnoletými ženami (1933)
o Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce jiných (1949)
- Ochrana lidských práv – mezi státy nejednotná

Ochrana lidských práv z hlediska mezinárodně právního

- Všeobecná deklarace lidských práv (1948)
o Ve třiceti stručných článcích je uveden taxativní výčet všech práv a základních
svobod lidí, bez rozdílu rasy, barvy pleti, pohlaví, náboženství, politického
smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného
postavení ve společnosti
o Tato ustanovení mají charakter de lege ferendane – závisejí na vývojovém
stupni každého státu, zda a jak je schopen tato práva realizovat
- Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966)
o práva jednotlivců – právo na práci, spravedlivou mzdu a sociální zabezpečení,
na zakládání odborových organizací, na přiměřený životní standard, právo na
zabezpečení před hladem, právo na zdraví a vzdělání
o v čl. 1 je uvedena – zřejmě pod tlakem států třetího světa – zásada sebeurčení
národů, i když nejde o právo jednotlivců.
o 1987: ustavený Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva posuzuje
zprávy států o plnění ustanovení tohoto paktu
o Opční protokol z roku 2008, který doposud nevstoupil v platnost, předvídá
rovněž individuální stížnostní proceduru.
- Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966)
o potvrzuje rovněž v čl. 1 zásadu sebeurčení národů, ale v dalších ustanoveních
je přesnější a konkrétnější, protože má spíše charakter unifikační smlouvy
zahrnující obecně platné, nederogovatelné normy vzniklé na základě obyčejové
normotvorby: v článcích 6 až 8 jde o právo na život, zákaz mučení, nelidského
a ponižujícího zacházení a zákaz otroctví a nevolnictví
o ostatní práva: právo na svobodu a osobní bezpečnost; svobodu pohybu;
požadavek rovnosti před zákonem a právních záruk objektivního soudního
řízení; právo na ochranu soukromí, rodiny, domovní svobody a listovního
tajemství; svobodu myšlení, svědomí a náboženství; svobodu projevu; svobodu
shromažďovací a spolčovací; práva dítěte; ochranu etnických, náboženských a
jazykových menšin.
- Výbor pro lidská práva (18členný)
o sídlící v Ženevě
o projednává zprávy smluvních států o plnění paktu
o Přijme-li smluvní stát zvláštní opční klauzuli obsaženou v paktu, je výbor
oprávněn projednávat stížnosti vůči jiné straně, že neplní své závazky podle
paktu
o Podle Opčního protokolu připojeného k paktu může Výbor pro lidská práva
projednávat i stížnosti jednotlivců na porušování paktu ze strany státu
o Týká se to jen těch stran, jež Opční protokol přijaly
 o Předpokladem stížnosti je, že byly vyčerpány všechny vnitrostátní právní
prostředky a že věc nebyla prošetřována v jiném mezinárodním orgánu pro
řešení sporů
o Výbor po prošetření stížnosti na veřejných zasedáních oznámí konstatováním
svůj názor účastníkům řízení

Úmluvy o ochraně jednotlivých druhů lidských práv

Ochrana života, svobody a zdraví.

- Kromě již zmíněných dokumentů Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia
(1948, č. 32/1955 Sb.) a Ženevské úmluvy o otroctví (1926, č. 165/1930 Sb.) lze uvést
její Dodatkovou úmluvu o odstranění otroctví, obchodu s otroky a o institucích a praxi
podobné otroctví (1956), jež doplnila původní úmluvu o nevolnictví, prodeji nebo
dědění žen a vykořisťování mladistvých a jejich práce.

Zákaz používání omamných látek

- obsahuje Jednotná úmluva o omamných látkách (1961) a též Úmluva o
psychotropních látkách (1971, č. 62/1989 Sb.) doplněná Úmluvou OSN proti
nedovolenému obchodu s nimi (1988, č. 462/1991 Sb.), jejímž cílem je přispět k
rozvoji spolupráce smluvních stran.

Ochranu žen
- zajišťuje Úmluva o politických právech žen (1953, č. 46/1955 Sb.), a zejména Úmluva
o odstranění všech forem diskriminace žen (1979, č. 62/1987 Sb.). Kvůli úplnosti je
třeba zmínit se o Úmluvě o státním občanství vdaných žen (1957, č. 72/1962 Sb.),
která řeší složité otázky týkající se státního občanství ženy v souvislosti s uzavřením a
rozvodem manželství s cizím státním příslušníkem nebo se změnou státní příslušnosti
manžela během manželství, a o Úmluvě o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro
uzavření manželství a registraci manželství (1962, č. 124/1968 Sb.).
-
Ochranu dětí
- zabezpečuje velmi podrobná Úmluva o právech dítěte (1989, č. 104/1991 Sb.).
Smluvní strany se zavazují ochraňovat všechna práva dítěte a učinit zákonodárná,
správní a jiná opatření k realizaci práv uznaných touto úmluvou.

Ochrana práce
- je úzce spojena s činností Mezinárodní organizace práce, vzniklé v r. 1919. Tato
organizace přijala téměř 200 mezinárodních úmluv a dále doporučení týkajících se
pracovních a sociálních podmínek. Z nejvýznamnějších úmluv z pohledu ochrany
lidských práv:
o Úmluva stanovující nejnižší přípustný věk dětí pro práci v průmyslu (1919),
o Úmluva o svobodě odborového sdružování a ochraně práva sdružovat se v
odborech (1948),
o Úmluva o noční práci žen zaměstnaných v průmyslu (1934, revidovaná 1948),
o Úmluva o stejném odměňování mužů a žen za práci stejné hodnoty (1951),
o Úmluva o bezpečnosti a ochraně zdraví ve stavebnictví (1988)
o Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich
rodin (1990).

Zákaz rasové diskriminace

 - který vyslovila nejprve Charta OSN v čl. 1 odst. 3 (lidská práva a základní svobody
přísluší všem lidem stejně, bez rozdílu rasy, barvy pleti nebo národnostního původu),
rozvedla Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (1966).
Rasovou diskriminací se rozumí jakékoli rozlišování, vylučování, omezování nebo
zvýhodňování založené na rase, barvě pleti nebo na národnostním či etnickém původu,
jehož účelem nebo následkem je zrušení nebo omezení uznání, užívání nebo výkonu
lidských práv a základních svobod na základě rovnosti v politické, hospodářské,
sociální, kulturní nebo kterékoli jiné oblasti veřejného života.
- Výbor pro odstranění rasové diskriminace (18členný orgán) je oprávněn projednávat
zprávy smluvních stran o legislativních, soudních, správních a jiných opatřeních států.
Rovněž je oprávněn projednávat stížnosti jednotlivců nebo skupin osob na smluvní
strany, které přijaly opční klauzuli obsaženou v úmluvě.

Ochrana národnostních menšin

- Národnostní menšinu lze definovat jako početně menší část občanů státu, jež se z
hlediska národnostního liší od většiny obyvatel příslušného státu. Valné shromáždění
OSN schválilo Deklaraci o právech osob, náležejících k národnostním, etnickým,
náboženským a jazykovým menšinám (1992) a vyzvalo členské státy k legislativním a
jiným opatřením. V České republice jsou práva národnostních a etnických menšin
zakotvena v Listině základních práv o svobod (č. 2/1993 Sb.), která je součástí
ústavního pořádku ČR.

Ochrana proti mučení, nelidskému a ponižujícímu zacházení

- V roce 1984 byla přijata Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či
ponižujícímu zacházení nebo trestání. Mučení je zde definováno jako úmyslné
jednání, kterým je působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení. Mučení musí
být účelové (např. snaha získat informaci či doznání) a páchané veřejným činitelem
nebo s jeho výslovným či tichým souhlasem. Po vzoru výše uvedených instrumentů
disponuje Úmluva vlastním monitorovacím orgánem – Výborem proti mučení.

Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením (2006)

Mezinárodní úmluvu o ochraně všech osob před nuceným zmizením (2006)
- Za nucené zmizení (enforced disappearance), zařazené do Statutu MTS jako zločin
proti lidskosti, se považuje státem provedené či strpěné zatčení, zadržení, únos nebo
jakékoliv jiné zbavení osobní svobody následované zatajováním místa pobytu, což
zmizelou osobu staví mimo ochranu práva

Regionální mechanismy ochrany lidských práv

Winston Churchill, kdo vyzval v r. 1943 evropské státy k vytvoření mezinárodní organizace
po vzoru Společnosti národů (jež však neměla pozitivní výsledky) s tím rozdílem, že by nová
organizace obsáhla jen evropské země. A byl to opět W. Churchill, kdo předsedal tzv.
Kongresu Evropy v r. 1949, na němž byla vytvořena Rada Evropy. Dne 5. května 1949 10
států (Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemsko, Spojené království Velké Británie a
Severního Irska, Dánsko, Irsko, Itálie, Norsko, Švédsko) podepsalo základní listinu – Statut
Rady Evropy, jenž vstoupil v platnost 3. srpna téhož roku (č. 209/1992 Sb.). Za sídlo byl
vybrán Štrasburk, k zakládajícím státům se připojily postupně další země, ke dni 1. 7. 2011
jich bylo 47.

Nejdůležitějším normativním aktem Rady Evropy je Úmluva o ochraně lidských práv a

základních svobod ze 4. 11. 1950, známá spíše pod kratším názvem Evropská úmluva o
lidských právech (dále též jen „Úmluva“). Vstoupila v platnost po uložení deseti ratifikačních
listin 3. 9. 1953. Práva a svobody uváděné v původním znění byly doplňovány dalšími
ustanoveními hmotného a procesního charakteru pomocí dodatkových protokolů

Ochrana lidských práv v rámci OSN

- OSN: se zabývá ochranou lidských práv
- Hlavním orgánem: Komise OSN pro lidská práva

Komise OSN pro lidská práva

- Vypracovala: Všeobecné deklarace lidských práv
- Skládá se z: 53 členů
- Schází se 1 ročně
o Omezuje včasné reakce

Rada OSN pro lidská práva

- Pomocný orgán Valného shromáždění
- 47 členů
- Sídlo: Ženeva
- Schází se 3x ročně – jednání během 10 týdnů
- V případě potřeby: 1/3 hlasů ke svolání zasedání
- Základy fungování Rady OSN:
o Zvláštní procedury – odborný monitoring a reporting lidskoprávních expertů
OSN týkající se dodržování, resp. porušování lidských práv
 Skládají se ze zpravodajů – lidskoprávní experti jmenovaní OSN
 2 druhy mandátů: 1) mandáty tematické= zpravodaj monitoruje a
podává zprávy o porušování konkrétního lidského práva v celém světě,
tedy bez omezení na určité teritorium (např. zvláštní zpravodaj pro
případy mučení) 2) mandáty zaměřené na konkrétní stát= zpravodaj
monitoruje a informuje o porušování jakýchkoliv lidských práv na
daném území (např. zvláštní zpravodaj pro situaci lidských práv v
Myanmaru)
o Poradní výbor – úlohou je poskytovat v dané oblasti odborné rady a
doporučení, provádět výzkum a vypracovávat studie
 složen z 18 expertů – zasedají 2x ročně nejvýše na deset pracovních dní
 může provádět odbornou činnost, ale pouze na žádost Rady, nikoliv z
vlastní iniciativy
 limitován na tematické otázky porušování lidských práv, ne
konkrétními státy
o Procedura stížností – odhalování případů soustavného a hrubého porušování
lidských práv a základních svobod v kterékoliv části světa
 2 pracovní skupiny:
 Skupina pro sdělení (Working Group on Communications):
tvořena z členů Poradního výboru Rady
 Skupina pro situace (Working Group on Situations): sestává ze
zástupců Rady samotné
o Univerzální periodický přezkum – orgán složený ze zástupců států čili orgán
politický, a tedy stejně jako dříve jeho činnost do značné míry podléhá
politickým zájmům

Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva

 - Vznik: 1993
- hlavním úkolem: je podpora a ochrana efektivního uplatňování lidských práv ve světě
a provádění úkolů zadaných kompetentními orgány OSN

Ochrana lidských práv prostřednictvím mezinárodních smluv

- 1966: Mezinárodní pakt o občanských a politických právech + Mezinárodní pakt o
hospodářských, sociálních a kulturních právech
- Výbor pro lidská práva
o Skládá se z: 18 odborníků
o Když konkrétní stát přistoupí ke smlouvě, zaváže se tím, že bude dodržovat
lidská práva v ní obsažená. Jeho povinností pak je předkládat Výboru obvykle
jednou za čtyři roky periodické zprávy o stavu a vývoji dodržování těchto
závazků v daném státě
o Výbor zprávu přezkoumá a na základě porovnání s realitou vydá soupis
doporučení pro daný stát k implementaci v dalším období
 Lidská práva: evropský systém ochrany lidských práv,
fungování Evropského soudu pro lidská práva; 4.10.2022, 4. týden
Prezentace:

Poměr MP a vnitrostátního práva monismus v. dualismus

Monismus
- Vnímá MP a VSP v perspektivě jediného systému práva ̶ Např. ČR: monismus s
primátem MP (VSP se podřizuje)
Dualismus
- Vnímá MP a VSP jako soužití dvou odlišných právních systémů
- Zákonodárce transformuje normy MP do VSP
- Např. UK (EÚLP vydána vnitrostátně jako Human Rights Act)

Ústava ČR
- Čl. 1 odst. 2 : Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z
mezinárodního práva.
- Čl. 10 (recepční norma): Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal
Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu;
stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní
smlouva.
o MS nemají vyšší právní sílu, nýbrž aplikační přednost
o Implicitní podmínka: samovykonatelnost (self-executing)
Čl. 87 odst. 2: Předběžný přezkum ústavnosti

- Monismus
o Vnímá MS a VSP jako prvky jednoho právního systému ̶ Inkorporace ̶ Např.
ČR
- Dualismus
o Vnímá MS a VSP jako dva odlišné právní systémy
o Transformace
o Např. UK
- Ústava ČR
o Čl. 10: aplikační přednost MS před zákonem

Faktory ovlivňující dodržování MLP rozhodnutí

- Povaha tělesa, které vydalo rozhodnutí (soudy x výbory)
- Charakteristiky na straně státu:
o Kvalita institucí
o Vztah k MP
o Demokracie
o Velikost státu
o Členství v EU

Evropská úmluva o lidských právech

Obsah:
 - Povinnost států respektovat práva definovaná v Úmluvě (čl. 1)
- Právo na život (čl. 2)
- Zákaz mučení (čl. 3)
- Zákaz otroctví a nucených prací (čl. 4)
- Právo na svobodu a osobní bezpečnost (čl. 5)
- Právo na spravedlivý proces (čl. 6)
- Uložení trestu jen na základě zákona (čl. 7)
- Právo na respektování soukromého a rodinného života (čl. 8)
- Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání (čl. 9)
- Svoboda projevu (čl. 10)
- Svoboda shromažďovací a sdružovací (čl. 11)
- Právo uzavřít manželství (čl. 12)
- Právo na účinný opravný prostředek (čl. 13)
- Zákaz diskriminace (čl. 14) – platí subsidiárně k ostatním právům zaručeným
Úmluvou
- Dále viz protokoly: ochrana vlastnictví, právo na vzdělání, právo na svobodné volby
atd.

Evropský soud pro LP

- Stížnost k soudu lze podat až po vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků
- Soudní senáty
o 1 (samosoudce)
o 3 (výbor)
o 7 (senát)
o 17 (velký senát)
- Při konstatování porušení práva ze strany státu může ESLP přiznat jednotlivci tzv.
přiměřené zadostiučinění (finanční kompenzace)
o Individuální opatření
o Obecná opatření
- Reformy soudu
o Protokol 14: zavedení samosoudce
o Protokol 15: zkrácení lhůty k podání stížnosti z 6 na 4 měsíce
o Protokol 16: zavedení možnosti poradního stanoviska

Další mechanismy Rady Evropy

- Přes 200 smluv
- Nepodléhají soudu, doporučení expertních výborů
- Lidská práva
o ESC: Evropská sociální charta (1961), revidovaná ESC (1996), kolektivní
stížnosti (1995)
o CPT: Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu
zacházení nebo trestání
o ECRI: Evropská komise proti rasismu a intoleranci
o FCNM: Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin
o ECRML: Evropská charta regionálních a menšinových jazyků
o CHRB: Úmluva o lidských právech a biomedicíně
o GRETA: Skupina expertů proti obchodování s lidmi
o GREVIO: Skupina expertů proti násilí vůči ženám a domácímu násilí
- Demokracie: programy a projekty
 - Právní stát
o Benátská komise
o GRECO
o MONEYVAL

Literatura:

Regionální mechanismy ochrany lidských práv

Rada Evropky
- 1949: vytvořena Rada Evropy – Belgie, Francie, Lucembursko, Nizozemsko, Spojené
království Velké Británie a Severního Irska, Dánsko, Irsko, Itálie, Norsko, Švédsko
- podepsali: základní listinu – Statut Rady Evropy
- sídlo byl vybrán Štrasburk
- Nejdůležitějším normativním aktem: Úmluva o ochraně lidských práv a základních
svobod ze 4. 11. 1950
- k porušení Úmluvy musí dojít na území, které spadá pod jurisdikci dotčeného státu
- Z uvedeného vyplývá, že Úmluva může být aplikována i v situacích, kdy k porušení
lidských práv dochází mimo území členského státu, v takovém případě hovoříme o
extrateritoriální aplikaci Úmluvy
- Čl. 5: Jednotlivec musí být chráněn před svévolným zatčením a v případě zatčení má
tato práva:
o musí být seznámen neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, s důvody svého
zatčení;
o musí být ihned předveden před soudce, který musí v přiměřené době
rozhodnout nebo rozhodnout o propuštění;
o osoba zadržená nebo zatčená v rozporu s ustanovením čl. 5 má nárok na
odškodnění.
- Čl. 6: Právo na spravedlivý proces v trestněprávní a občanskoprávní oblasti. Každý má
právo, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána
nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem. Každý, kdo je obviněn z
trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina není prokázána zákonným
způsobem (presumpce neviny). A konečně je určeno právo nemajetného na bezplatnou
obhajobu advokátem a na bezplatného tlumočníka, jestliže obžalovaný nerozumí
jazyku používanému před soudem.
- Čl. 8: Právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.
Určení pohlaví, jméno, sexuální orientace a sexuální život jsou důležitými součástmi
osobnostní sféry.
- čl. 9: Úmluvy má každý právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.
Přitom svoboda projevovat náboženské vyznání a přesvědčení může podléhat jen
omezením, která jsou stanovena zákony a která jsou nezbytná v demokratické
společnosti v zájmu veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného pořádku, zdraví nebo
morálky anebo ochrany práv a svobod jiných
- Čl. 10: Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat
názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních
orgánů a bez ohledu na hranice. To nebrání státům, aby vyžadovaly udělování
povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem.
- Čl. 11: každý právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružování s
jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich.
- Čl. 12: obsahuje právo uzavřít manželství
- čl. 13: právo na účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se
porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností
- čl. 14: obsahuje zákaz diskriminace založené na jakémkoliv důvodu, jako je pohlaví,
rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo
sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.

Evropský soud pro lidská práva

- soud tvoří: počet soudců rovnající se počtu smluvních stran
- Volební období trvá 9 let
- soudci nemohou být zvoleni znovu
- Funkční období soudců končí dosažením věku 70 let
- Soudce může být zbaven své funkce, pouze pokud ostatní soudci dvoutřetinovou
většinou rozhodnou o tom, že přestal splňovat požadované podmínky
- Soud funguje permanentně
- Soud zasedá v plénu, ve velkém senátu složeném ze sedmnácti soudců, v senátech
složených ze sedmi soudců, v tříčlenných výborech a jako samosoudce
- Soud může projednávat a rozhodovat spory, rozsudek ve sporné věci je zpravidla
konečný
- Smluvní strany se zavázaly, že se jím budou řídit
- Na provedení rozsudku dohlíží výbor ministrů
- Vedle toho může Soud na žádost Výboru ministrů Rady Evropy vydávat poradní
posudky o právních otázkách, jež se týkají interpretace Úmluvy a protokolů k ní
připojených
- Při projednávání individuálních stížností může samosoudce prohlásit stížnost za
nepřijatelnou nebo ji vyškrtnout ze seznamu případů, pokud takové rozhodnutí lze
učinit bez dalšího zkoumání, jeho rozhodnutí je konečné (čl. 27)

Evropská sociální charta

- Přijata: 18.10.1961 ve spolupráci s Mezinárodní organizací práce
- Obsahuje: soubor pravidel evropských hospodářských a sociálních práv
- charakter jednotlivých ustanovení: některá obsahují právní závazky s omezenými
účinky, jiná jsou jen programovými prohlášeními
- odvolání se na práva přiznaná Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
- Charta deklaruje tato práva: právo na práci; právo na spravedlivé pracovní podmínky;
právo na bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky; právo na spravedlivou
odměnu; právo odborově se organizovat; právo kolektivně vyjednávat; právo na
zvláštní ochranu dětí a mladých osob před fyzickými a morálními riziky; právo na
zvláštní ochranu zaměstnaných žen; právo na odborné poradenství pro volbu povolání;
právo na vhodné způsoby odborné přípravy; právo na ochranu zdraví; právo na
sociální zabezpečení; právo na sociální a zdravotní pomoc při nedostatku prostředků;
právo využívat služeb sociální péče; právo na odborný výcvik, rehabilitaci a sociální
readaptaci zdravotně postižených; právo na vhodnou sociální, právní a hospodářskou
ochranu k zajištění rozvoje rodiny; právo matek a dětí na přiměřenou sociální a
hospodářskou ochranu; právo vykonávat výdělečné zaměstnání na území jiných
smluvních stran; právo přistěhovaleckých pracovníků a jejich rodin na ochranu a
pomoc
- Rozšířena o: právo na rovné příležitosti a rovné zacházení v zaměstnání bez
diskriminace z důvodu pohlaví, na informace a konzultace, právo podílet se na
 stanovení a zlepšování pracovních podmínek a pracovního prostředí a právo starších
lidí na sociální ochranu

Evropská ochrana menšin

- problematikou menšin, a to jak národnostních, tak i jazykových, náboženských či
rasových.
- Evropskou chartu regionálních nebo menšinových jazyků (1992) – ratifikovalo
doposud jen 17 států
- Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (1995) vstoupila v platnost roku
1998 a ratifikovala ji i Česká republika
- Americká úmluva o lidských právech byla podepsána v San José v r. 1969 a vstoupila
v platnost v r. 1978. Úmluva chrání taková práva, jako je právo na život, na svobodu,
na vlastnictví, na soukromí, spravedlivý proces, svobodu myšlení a projevu, právo na
odvolání, práva dětí, právo na jméno a státní příslušnost a právo azylu. Zakazuje
otroctví, mučení a nelidské zacházení, diskriminaci z důvodu rasy, barvy pleti,
pohlaví, jazyka, vyznání, politického nebo jiného názoru, sociálního původu či
ekonomického postavení. Neobsahuje však právo na vzdělání a práva menšin.

Meziamerickou komisi pro lidská práva a vytvořila Meziamerický soud pro

lidská práva
- Založeno na základě Americké úmluvě

Africká charta a africký soud pro lidská práva a práva národů

- Africká charta o lidských právech a právech národů byla přijata v r. 1981 v Nairobi,
vstoupila v platnost v r. 1986. Africká charta obsahuje práva občanská, politická,
hospodářská a též práva „třetí generace“, někdy zvaná jako práva solidarity, k nimž
patří tato práva: na rovnost národů, na sebeurčení národů, na svobodné využívání
vlastního přírodního bohatství a zdrojů, na hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, na
národní a mezinárodní mír a bezpečnost, na všeobecně uspokojivé životní prostředí.
Africká charta konstituovala Africkou komisi pro lidská práva, jejímž úkolem je podle
čl. 45: podporovat lidská práva, zabezpečovat jejich ochranu, interpretovat ustanovení
charty a vykonávat další úkoly. Chybí však reálná možnost dohlížet na realizaci práv
- 1998 byl k chartě přijat protokol, kterým byl vytvořen Africký soud pro lidská práva a
práva národů. Ještě před vstupem protokolu v platnost (2005) bylo na půdě
Shromáždění Africké unie rozhodnuto o jeho sloučení s nově vytvářeným Africkým
soudním dvorem

Arabská charta o lidských právech

- 1994: přijata vládami států Ligy arabských zemí
- Její systém zaručuje široký okruh lidských práv
- systém kontroly prakticky neexistuje
- Jediným kontrolním orgánem je Komise expertů pro lidská práva, která přijímá zprávy
od států a vydává zprávy spolu s připomínkami států

Mezinárodní právo a mezinárodní soudy: mezinárodní

trestní soud; 18.10.2022, 6. týden
Prezentace:

Rozdíl mezi ESLP a MTS

Evropský soud pro lidská práva
• Jednotlivec žaluje stát za porušení základního práva
• Sankce: finanční kompenzace (atd.)

Mezinárodní trestní soud

• Individuální trestní odpovědnost za zločin
• Sankce: vězení

První polovina 20. století: Začátky

• 1. světová válka
- Vilém II. (Německo) azyl v Nizozemsku
• Mezinárodní vojenské tribunály po 2. světové válce
- Norimberský tribunál (Německo)
- Definovány tzv. norimberské zásady týkající se trestního procesu
- Tokijský tribunál (Japonsko)
- Kritika: „spravedlnost vítězů“

1990s: Vznik mezinárodních trestních tribunálů

 1950s - 1980s: Studená válka, žádná dohoda na vzniku mezinárodních trestních
tribunálů
 1990s: konec Studené války, začátek války v bývalé Jugoslávii

1990s: Jugoslávie a Rwanda

1991: Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii
- Ustaven Radou bezpečnosti OSN v Haagu
- Jurisdikce
o Závažná porušení Ženevských úmluv, válečného práva a obyčejů
o Genocida
o Zločiny proti lidskosti
- Projednal 161 případů, z toho 90 odsoudil
- Ukončení 2017

1994: Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu

- Reakce na genocidu ve Rwandě
- Komunitní Gacaca soudy
- Sídlo v Tanzanii
- Projednal 93 případů, odsouzeno více než 60
- Společná odvolací komora v Haagu

- Dále tzv. Reziduální mechanismus (také soud)

o Od 2018 převzal všechny zbytkové funkce obou tribunálů

‘Hybridní’ tribunály
 - Dále vznik tzv. hybridních tribunálů, které kombinují prvky mezinárodních a
vnitrostátních soudů
- Zvláštní soud pro Sierra Leone (2002)
- Zvláštní soudní panely na Východním Timoru
- Mimořádné soudní senáty v Kambodži
- Kosovské zvlášní senáty (2017, Haag)
- Zvláštní trestní soud (Středoafrická republika)
- Speciální jurisdikce pro mír (Kolumbie)

Proč Mezinárodní trestní soud?

- ad hoc trestní tribunály jen když byla politická vůle
- Řada relevantních případů mezi 1950s a 1990s tak nebyla řešena
- Vyvstala potřeba vytvořit stálý Mezinárodní trestní soud s definovanou jurisdikcí pro
relevantní případy v budoucnosti

Vznik Mezinárodního trestního soudu

- 1998: podpis ustavující mezinárodní smlouvy – Římský statut (ŘS)
- 2002: 60 ratifikací, vstup v platnost
- Sídlo: Haag (Nizozemsko)
- Věcná jurisdikce
1. Genocida
2. Zločiny proti lidskosti
3. Válečné zločiny
4. Zločin agrese (nikoli od počátku)
Genocida
- Pro účely tohoto Statutu se „genocidou“ rozumí kterýkoli z níže uvedených činů
spáchaný v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou
nebo náboženskou skupinu jako takovou:
(a) Usmrcení příslušníků takové skupiny;
(b) Způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;
(c) Úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit
její úplné nebo fyzické zničení;
(d) Opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;
(e) Násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.

Zločiny proti lidskosti

- Pro účely tohoto Statutu se „zločinem proti lidskosti" rozumí kterýkoli z níže
uvedených činů, spáchaný v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného
proti civilnímuobyvatelstvu, při vědomí existence takového útoku:

(a) Vražda;
(b) Vyhlazování;
(c) Zotročování;
(d) Deportace nebo násilný přesun obyvatelstva;
(e) Věznění nebo jiné závažné formy zbavení osobní svobody v rozporu se základními
pravidly mezinárodního práva
(f) Mučení;
(g) Znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství, nucená sterilizace,
nebo jiné formy sexuálního násilí srovnatelné závažnosti; A další body (tento výčet je pouze
demonstrativní).
 - Soud bude mít jurisdikci vůči válečným zločinům, zejména jsou-li páchány v rámci
plánu či politické linie nebo v rámci rozsáhlého páchání trestné činnosti tohoto typu.
- V rámci mezinárodního ozbrojeného konfliktu

a) Závažná porušení Ženevských úmluv (1949)

- Úmyslné zabití, mučení atd.
b) Jiné případy porušení zákonů a obyčejů platných v mezinárodních ozbrojených konfliktech
- Úmyslně cílené útoky proti civilní populaci a civilním objektům, atd.

- V kontextu tzv. vnitřního konfliktu (občanská válka)

a) Vážná porušení čl. 3 společného Ženevským úmluvám (1949)
b) Ostatní závažná porušení dle mezinárodního práva

- Předpokladem je existence ozbrojeného konfliktu

Jurisdikce MTS
- Věcná jurisdikce
a) Genocida
b) Zločiny proti lidskosti
c) Válečné zločiny
d) Zločin agrese (nikoli od počátku 2002, ale až od 2018)
- Časová jurisdikce ▪ Od 1.7.2002
o Osobní jurisdikce ▪ FO na 18 let věku
- Místní jurisdikce pokud je smluvní stranou Statutu
o Stát, ne jehož území se došlo ke zločinu
o Stát, jehož občanem je obviněná osoba

Způsoby zahájení vyšetřování

- Podnět k zahájení vyšetřování může dát
1. Smluvní strana ŘS
2. Žalobkyně z vlastní iniciativy
3. Rada Bezpečnosti (RB) OSN

Pravidla fungování Soudu

- Tzv. princip komplementarity
o Případ má primárně vyšetřovat stát
o MTS až pokud je stát neochoten nebo neschopen vést vyšetřování
- Možnost odkladu vyšetřování o 12 měsíců
o Rada Bezpečnosti OSN může konkrétní vyšetřování odložit o 1 rok
o Pravidlo vnáší určité politikum
- Nezohledňování imunit státních představitelů
o Imunita hlavy státu či člena vlády se u MTS neuplatní

Obavy odpůrců Soudu

- Jurisdikci lze vykonávat i vůči občanům třetích zemí
o Pokud je zločin spáchán na území smluvní strany (kritika od USA)
- Vytváření ad hoc tribunálů lépe respektuje místní specifika
- Obava ze zpolitizovaného žalobce
- Obava ze zpolitizovaných soudců
- Soud může zasahovat do soudní moci suverénního státu
o MTS hodnotí zda vnitrostátní řízení probíhá nezávisle a nestranně (princip
komplementarity)

Argumenty příznivců soudu

- Potrestání zločinů a zneschopnění páchání zločinů dalších
o Význam rozsudku pro oběti (snižuje touhu po pomstě)
- Reparace
o Pomoc komunitám z řad obětí
- Popis reality
o Historická dokumentace zločinů
- Medializace
o Pozornost veřejnosti
- Prevence
o Pokud jednají vůdci racionálně, může mít existence MTS rovněž preventivní
funkci

Cíl: univerzální působnost Soudu

- 123 smluvních stran
o Na mapě zeleně
- P5 (stálí členové RB OSN)
o Spojené království a Francie: ano
o USA, Rusko a Čína: ne

Shrnutí části I
- První mezinárodní trestní tribunály vznikly po druhé světové válce, poté až do 1990s
vytvářeny nebyly
- Mezinárodní trestní tribunály pro bývalou Jugoslávii a pro Rwandu byly vytvořeny Radou
bezpečnosti OSN
- Mezinárodní trestní soud vznikl na základě uzavření mezinárodní smlouvy (tzv. Římský
státu) v roce 1998. Římský statut vstoupil v platnost v roce 2002.
- MTS měl od počátku jurisdikci vůči třem zločinům: genocida, zločiny proti lidskosti a
válečné zločiny
- Cca 2/3 států světa jsou smluvní stranou ŘS. Řada důležitých zemí (např. USA, Rusko,
Čína) však nikoli.

Část II Případy u soudu a budoucí výzvy

- Předběžná šetření x vyšetřování
- Projednané případy v minulosti
- Současné případy
- Možné budoucí případy
- Problémy soudu

Předběžná šetření
- Žalobce zvažuje, zda otevřít vyšetřování.
Fáze předběžného šetření:
1. Úvodní hodnocení
2. Jurisdikce (věcná, místní, osobní, časová)
3. Přípustnost (komplementarita a závažnost)
4. Tzv. zájmy spravedlnosti
Vyšetřování
Vyšetřování probíhá v následujících státech:

- Postoupeno smluvní stranou

o DR Kongo
o Uganda
o Středoafrická republika I
o Středoafrická republika II
o Mali
o Venezuela I
o Ukrajina

- Zahájeny žalobcem
o Keňa
o Gruzie
o Burundi
o Pobřeží slonoviny
o Bangladéš/Myanmar
o Afghánistán
o Palestina
o Filipíny

- Postoupeno Radou bezpečnosti OSN

o Dárfúr
o Súdán
o Libye

Současné výzvy MTS

- Kritika zaměření na Afriku
o předběžná šetření různá, vyšetřování především v Africe
- Plán AU na regionální soud
- Osoba žalobce a žalobkyně
o význam osoby žalobce
- Dlouhé procesy
- Poměr cena-výkon
o téměř 20 let fungování, 5 odsouzených
o rozpočet MTS: cca 150 mil EUR
o málo projednaných či úspěšně dokončených případů (x ICTY, ICTR)
- Nedostatek podpory Rady Bezpečnosti OSN
o USA, Rusko a Čína nejsou smluvními stranami
- Bezzubost soudu (nespolupráce státu)
o Súdán: zatykač na prezidenta Al Bašíra
o Keňa
o nyní Ukrajina (Rusko)
o imunity
- Nedostatek jurisdikce v relevantních oblastech
o Sýrie, Irák, Sin-ťiang (Čína)
 o Selektivní spravedlnost? příklad USA v Afghánistánu
- Možné budoucí vyšetřování politicky citlivých případů

Shrnutí části II
- V rámci tzv. předběžných šetření žalobce pouze zvažuje, zda otevřít skutečné vyšetřování
- Soud v současné době vyšetřuje 17 situací v 16 zemích světa - 7 z nich mimo Afriku
- MTS zatím odsoudil 5 osob, proces s šesti dalšími probíhá (říjen 2022)
- Před soudem je řada výzev (nespolupráce států, podpora P5 v Radě bezpečnosti atd.)

Literatura:

Mezinárodní humanitární právo = právo ozbrojených

konfliktů; 25.10.2022, 7. týden
Prezentace:

Zločin agrese

Článek 8 bis

1. Pro účely tohoto Statutu „zločin agrese“ znamená plánování, přípravu, zahájení nebo
provedení útočného činu (act of aggression), který svou povahou, závažností a rozsahem
zakládá zjevné porušení Charty OSN, osobou v postavení, které jí umožňuje efektivně
vykonávat kontrolu nad státem nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce.

2. Definice pojmu útočný čin (act of aggression) dle rezoluce VS OSN 3314 (XXIX) z roku
1974
- Prvky
o Fáze dokonání
o Leadership clause
o Zjevnost porušení

Válečné zločiny

Čl. 8
Soud bude mít jurisdikci vůči válečným zločinům, zejména jsou-li páchány v rámci plánu či
politické linie nebo v rámci rozsáhlého páchání trestné činnosti tohoto typu.

V rámci mezinárodního ozbrojeného konfliktu

a) Závažná porušení Ženevských úmluv (1949)
- Např. úmyslné zabití, mučení nebo nelidské zacházení
b) Jiné případy porušení zákonů a obyčejů platných v mezinárodních ozbrojených konfliktech
- Např. úmyslné vedení útoků proti civilnímu obyvatelstvu nebo civilním objektům

V rámci tzv. vnitřního konfliktu (občanská válka)

a) Vážná porušení čl. 3 společného Ženevským úmluvám (1949)
 - Např. násilné činy proti životu a osobě, zejména vražda, mrzačení, kruté zacházení a
mučení
b) Ostatní závažná porušení dle mezinárodního práva
- Např. úmyslné vedení útoků proti civilnímu obyvatelstvu nebo budovám

Předpokladem je existence ozbrojeného konfliktu

Zločiny proti lidskosti

Čl. 7
Pro účely tohoto Statutu se „zločinem proti lidskosti“ rozumí kterýkoli z níže uvedených činů,
spáchaný v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu
obyvatelstvu při vědomí existence takového útoku:

a) vražda;
b) vyhlazování;
c) zotročování;
d) deportace nebo násilný přesun obyvatelstva;
e) věznění nebo jiné závažné formy zbavení osobní svobody v rozporu se základními pravidly
mezinárodního práva;
f) mučení;
g) znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství, nucená sterilizace nebo
jiné formy sexuálního násilí srovnatelné závažnosti; A další body (výčet pouze
demonstrativní).

Genocida

Čl. 6
Pro účely tohoto Statutu se „genocidou“ rozumí kterýkoli z níže uvedených činů spáchaný v
úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou
skupinu jako takovou:

a) usmrcení příslušníků takové skupiny;

b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;
c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit
její úplné nebo částečné fyzické zničení;
d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;
e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.

Mezinárodněprávní úprava je reaktivní

- Právo ozbrojených konfliktů
o Bitva u Solferina (1859) → Ženevské úmluvy (od 1864)
- Bezpečnost na moři
o Titanic (2012) → Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři
(2013)
- Bezpečnost astronautů
o Požár Apolla 1 (1967) → tzv. Dohoda o záchraně (1968)
- Miny
o Dlouhodobé využívání protipěchotních min → Úmluva o zákazu min (1997)
Mezinárodní humanitární právo
= právo ozbrojených konfliktů (law of armed conflicts)
= válečné právo

- IHL (international humanitarian law)

- Nezáleží na tom, jak ozbrojený konflikt začal
o To řeší tzv. právo na válku (jus ad bellum)
o IHL je právo ve válce (jus in bello)

Lidská práva v. mezinárodní humanitární právo (IHL)

- LP se plně aplikují v době míru (mírové MP)
- IHL (=právo ozbrojených konfliktů, válečné právo) se aplikuje ve válce
o ale rámci možného rozsahu se paralelně aplikují i LP
- IHL má dvě větve
o Ženevské právo: ochrana osob, které se neúčastní konfliktu (např. civilisté,
vojenský personál, který se již neúčastní bojů)
o Haagské právo: omezuje výběr prostředků k boji (zbraní), zabraňuje
zbytečnému utrpení

Mezinárodní humanitární právo (IHL)

- Zásady IHL
o Zásada rozlišování
 Civilisté x kombatanti
 Civilní objekty x vojenské objekty
- Zásada vojenské nezbytnosti
- Zásada proporcionality
o Škody nesmí být nadměrné v porovnání s očekávanou vojenskou výhodou
- Zásada lidskosti
- Závažná porušení IHL jsou válečnými zločiny

Ženevské úmluvy 1949

- (První) Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků
ozbrojených sil v poli
- (Druhá) Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků
ozbrojených sil na moři
- (Třetí) Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci
- (Čtvrtá) Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války
o Včetně právní úpravy okupace území

Dodatkové protokoly 1977

- Protokol I: Dodatkový protokol o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů
- Protokol II: Dodatkový protokol o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících
mezinárodní charakter
- Protokol III (2005): Dodatkový protokol o přijetí dalšího rozeznávacího znaku

Kdy ozbrojený konflikt (AC) vzniká?

Viz rozsudek v případu Tadić, ICTY:
- použití ozbrojené síly mezi státy, nebo
- déledobé (protracted) ozbrojené násilí mezi vládními orgány a organizovanými
ozbrojenými skupinami nebo mezi takovými skupinami uvnitř státu
 - Za AC se nepovažuje: vnitřní nepokoje a napětí, jako jsou vzpoury, izolované a
sporadické násilné činy a ostatní činy podobné povahy (Protokol II, čl. 1 odst. 2)

- Ženevské úmluvy se aplikují i na situaci okupace území (společný č. 2 ŽÚ)

Typy ozbrojených konfliktů

Mezinárodní ozbrojený konflikt (IAC)

- Konflikt mezi dvěma a či více státy
- V rámci IHL lépe regulované (např. váleční zajatci, u NIAC status není)

Tzv. vnitřní konflikt („konflikt nemající mezinárodní charakter”, NIAC)

- Občanská válka
- Vnitřní konflikty jsou nedostatečně regulované

Dodatkový protokol I

Tzv. Martensova klauzule (čl. 1 odst. 2)

- V případech, které neupravuje tento Protokol nebo jiné mezinárodní dohody, zůstávají
civilní osoby a kombatanti pod ochranou a v rámci působnosti zásad mezinárodního
práva vyplývajících z ustálených obyčejů, ze zásad lidskosti a z požadavků
společenského svědomí.

- Zákaz rozsáhlého ničení životního prostředí (čl. 35 odst. 3)

o Je zakázáno používat způsobů nebo prostředků vedení války, jejichž cílem je

způsobit, nebo u nichž se dá očekávat, že mohou způsobit rozsáhlé,
dlouhodobé a vážné škody na životním prostředí.

Haagské právo
- Počátek: úmluvy z let 1899 a 1907
o např. Úmluva o zákonech a obyčejích války pozemní (1907)
o pozdější úmluvy
- Účel: omezení výběru prostředků k boji, zabránění zbytečnému utrpení
o např. zákaz tříštivých střel, napalmu, min
o dále prohlášení, že nebudou bráni zajatci, zneužití rozlišovacích znaků
Červeného kříže atd.

Zákaz zbraní hromadného ničení (WMD)

- Úmluva o zákazu biologických zbraní (1972)
- Úmluva o zákazu chemických zbraní (1993)
- Úmluva o zákazu jaderných zbraní (1917)
o Poradní posudek MSD ve věci zákonnosti hrozby nebo použití jaderných
zbraní (1996)

Konvenční zbraně: kazetová/klastrová munice

- Úmluva o zákazu kazetové munice (2008)
 - Otázka možnosti dodržení zásady rozlišování

Tzv. kolaterální škody

= collateral damage
- Aplikace zásady proporcionality (přiměřenosti)
- Protokol I, čl. 51 odst. 5 písm. b)
- Příklad: zabití Aymana al-Zawahiriho 7/22
o Vedoucí teroristické organizace Al Kaida 2011-2022
o Minimalizace „vedlejších škod“

Postup pro legální jednání v rámci IHL

- Zásada rozlišování mezi civilisty a kombatanty
o Základní pravidlo: rozlišování mezi civilním obyvatelstvem a kombatanty a
mezi civilními a vojenskými objekty
o Protokol I čl. 48
- Zákaz nerozlišujících útoků
o Např. účinky kazetové munice na civilisty
o Protokol I čl. 51 odst. 4
- Zásada proporcionality
o Poměřování (eliminace/minimalizace civilních ztrát)
o Protokol I, čl. 51 odst. 5 písm. b)
- Preventivní opatření při útoku
o Např. informování civilního obyvatelstva před útokem
o ProtokoI I, čl. 57

Aplikace IHL v kyberprostoru

= jak se aplikují pravidla IHL v rámci kybernetické války
- Talinský manuál (2013)
o Soft-law sepsáno odborníky
- Talinský manuál 2 (2017)

Instituce zabývající se IHL

Mezinárodní výbor Červeného kříže
- Činnost založena na Ženevských úmluvách
- Neutrální organizace zajišťující pomoc obětem ozbrojených konfliktů
- Podporuje dodržování IHL
International Institute of Humanitarian Law
- Vzdělávací instituce, např. roundtable

Shrnutí
- Mezinárodní humanitární právo = právo ozbrojených konfliktů (IHL)
o Účel: humanizace konfliktů
o Ženevské právo: ochrana osob
o Haagské právo: prostředky boje
- Zásady IHL
o Zásada rozlišování
o Zásada vojenské nezbytnosti
o Zásada proporcionality
o Zásada lidskosti
 - Typy konfliktů dle právní regulace
o Mezinárodní ozbrojený konflikt (IAC)
o Tzv. vnitřní konflikt (NIAC, regulován mnohem méně)
- Prameny práva
o 4 Ženevské úmluvy (1949)
o 3 Dodatkové protokoly
o Haagské úmluvy
o Rovněž obyčejové právo
- Závažná porušení IHL jsou válečnými zločiny

Zločin agrese a zákaz použití síly; 1.11.2022, 8.týden

Přednáška:

Donucení v MP
Reakce na porušení MP-normy
- Upozornění (varování)
- Retorze (odplata)
o Způsobuje státu faktickou újmu, ale nezasahuje do právní sféry
o Např. odřeknutí návštěvy, zvýšení celních poplatků, označení diplomata za
persona non grata
- Represálie (protiopatření)
o Zasahuje do právní sféry, ale jelikož je reakcí na porušení druhé strany, není
protiprávní (+podmínka přiměřenosti)
o Např. embargo (zákaz vývozu), bojkot (zákaz dovozu), zmrazení účtů
- Sebeobrana
o Čl. 51 Charty OSN
- Kolektivní donucovací akce
o bez použití síly (čl. 41 Charty OSN)
o s použitím síly (čl. 42 Charty OSN)

Univerzální jurisdikce
- Vnitrostátní trestní řízení
- Tradiční jurisdikční tituly – existence určitého vztahu
o Územní princip
 Zločin na území státu
o Princip aktivní personality
 Pachatel je občanem státu
o Princip pasivní personality
 Oběť je občanem státu
o Princip ochrany
 Dotčen podstatný zájem státu

- Pokud je trestnost činu dána mezinárodním obyčejovým právem, lze postihnout i bez
uvedeného vztahu – univerzální jurisdikce
Jaké zločiny spadají pod univerzální jurisdikci?
- Téměř konsenzuálně
o Genocida
o Zločiny proti lidskosti
o Válečné zločiny
o Mučení
o Pirátství
- Další názory
o Zločin agrese
o Nucená mizení
o Terorismus
o Otroctví atd.

- Nejasnost ohledně aplikace

o Které zločiny?
o Výkon dobrovolný či povinný?
o Většina státu na světě ve vnitrostátním právu má
- Povinnost „vydat nebo stíhat“ (aut dedere aut judicare)
o Princip mezinárodního práva
o Případ Hissene Habré (MSD 2012 - Belgium v. Senegal)
- Vzhledem k „omezené“ jurisdikci MTS lze institut univerzální jurisdikce užívat jako
doplňkový nástroj v boji proti beztrestnosti (fight against impunity)

Charta OSN – Jus ad bellum

- Mezinárodní právo: zákaz použití síly a hrozby silou
- Čl. 2 odst. 4 Charty OSN
o Všichni členové se vystříhají se svých mezinárodních stycích hrozby silou
nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti,
kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli
Organizace spojených národů.
- Výjimky: rezoluce RB OSN, sebeobrana, příp. pozvání

- Šedá zóna?

Zločin agrese: historie

První polovina 20. století

- 1928 Briand-Kelloggův Pakt

- 1945 Charta OSN
o Čl. 2/3 povinnost řešit spory pokojnými prostředky
o Čl. 2/4 zákaz hrozby silou a použití síly
- 1940s Norimberský a Tokijský tribunál
o Zločin proti míru (=zločin agrese)

Druhá polovina 20. století

- 1974 definice útočného činu (act of aggression) Valným shromážděním OSN

 - Za agresi je považováno použití ozbrojené síly státem nebo skupinou států proti
svrchovanosti, územní nedotknutelnosti nebo politické nezávislosti jiného státu
způsoby vypočtenými v této definici
- RB OSN může dospět k závěru, že k útočnému činu nedošlo
- Demonstrativní výčet:
a) Invaze nebo útok ozbrojenými silami, vojenská okupace nebo anexe území

b) Bombardování území jiného státu

c) Blokáda přístavů nebo pobřeží státu

d) Útok na pozemní, námořní nebo vzdušné síly

e) Použití ozbrojených sil umístěných v zahraničí v rozporu se stanovenou dohodou

f) Umožnit použít území státu jinému státu k agresi vůči třetímu státu

g) Vyslání ozbrojených band, skupin, nepravidelných jednotek nebo žoldnéřů

- 1998 konference v Římě

Jurisdikce Mezinárodního trestního soudu

- 2002: vstup Římského statutu v platnost
- Věcná jurisdikce
1. Genocida

2. Zločin proti lidskosti

3. Válečné zločiny

4. Zločin agrese (nikoli od 2002)

Definice zločinu agrese

- 2010: přijat dodatek ŘS o zločinu agrese
- 2018: rozšíření jurisdikce MTS o zločin agrese

Článek 8 bis
- 1. Pro účely tohoto Statutu „zločin agrese“ znamená plánování, přípravu, zahájení
nebo provedení útočného činu (akt agrese), který svou povahou, závažností a
rozsahem zakládá zjevné porušení (manifest violation) Charty OSN, osobou v
postavení, které jí umožňuje efektivně vykonávat kontrolu nad státem nebo řídit jeho
politické nebo vojenské akce.
- 2. Definice pojmu útočný čin (akt agrese) dle rezoluce VS OSN 3314 (XXIX) z roku
1974

Článek 8 bis
- Fáze dokonání
o Plánování, příprava, zahájení nebo provedení
- Leadership clause
 o Pachatelem osoba v postavení, kdy vykonává kontrolu nad státem, nebo řídí
jeho politické nebo vojenské akce
- Závažné porušení Charty OSN (manifest violation)
o Povaha, závažnost, rozsah
o Vyloučení sporných případů

Článek 15 bis
- Podmínky výkonu jurisdikce je-li vyšetřování zahájeno smluvní stranou nebo
žalobcem
- Opt-out
- Pokud spácháno na území nesmluvní strany nebo občanem nesmluvní strany, MTS
nemá jurisdikci
- Žalobce se musí nejprve obrátit na RB OSN
o Pokud RB určí útočný čin, lze vyšetřovat
o Pokud RB během 6 měsíců neurčí, lze pokračovat pokud povolí tzv. přípravný
úsek soudu
o Tento postup se neaplikuje, pokud situaci postoupí soudu RB OSN (čl. 15 ter)

Šedá zóna
Příklady použití síly sporné legální povahy
- Jednostranná humanitární intervence (např. ochrana národnostních menšin)
- Intervence v občanské válce na žádost jedné ze stran (např. konkurenční vlády)
- Ozbrojené operace v cizím státě proti nestátním aktérům (terorismus)
- Preventivní sebeobrana
- Extenzivní ozbrojená reakce na pohraniční provokaci
- mix důvodů
- Masivní kyberútok?

„zjevné porušení“ Charty OSN

- Důvodem pro slovní spojení „zjevné porušení“ bylo vyloučit z trestní odpovědnosti
použití síly, které není z právního hlediska jednoznačné (šedá zóna)
- Vídeňská úmluva o smluvním právu
o Čl. 31: Smlouva musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým
významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a
rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy
o Čl. 32: Travaux Préparatoires až jako doplňkový prostředek výkladu
- Interpretace: klíčová je role soudců MTS

Závěry
- MTS je nadán jurisdikcí vůči zločinu agrese od roku 2018, v současné době je stranou
dodatku o zločinu agrese 44 států (ŘS má 123 stran)
- Definice je komplikovaná a vágní, pouze závažná porušení s vážnými následky budou
zakládat mezinárodní trestněprávní odpovědnost
- Práh jurisdikce soudu vůči zločinu agrese velmi vysoký reálně bude moci být
využíváno velmi málo
- Výklad je ponechán soudcům (šedá zóna)

Mořské právo, Antarktida, investice, vesmír; 8.11.2022, 9.týden

 Prezentace:

Suverenita
- Koncept státní suverenity je jedením ze základních konceptů mezinárodního práva
veřejného, jehož kontury položil Vestfálský mír, uzavřený v roce 1648.
- Vestfálský mír zavedl horizontální systém práva, postavený na formální rovnosti států.
- Suverenitou se rozumí nezávislost státní moci na jakékoliv jiné moci a projevuje se ve
dvou dimenzích:
1.vnější dimenze suverenity
2.vnitřní dimenze suverenity

Vnitřní dimenze suverenity

- Vnitřní suverenita umožňuje státu kontrolovat vnitřní záležitosti a implikuje pravomoc
vydávat právní normy, pravomoc teritoriální a personální jurisdikce či pravomoc
podrobit osoby, které nerespektují jeho vůli, nucenému výkonu právních po vinností.
Hans Kelsen definuje vnitřní suverenitu jako „highest authority“.
- Vměšování se do vnitřních záležitostí je považováno za zásah do nezávislosti států a
porušení jejich vzájemné rovnosti.
- Uvnitř vlastního území stát může vykonávat svoji jurisdikci i když ho k tomu
mezinárodní právo explicitně neopravňuje

- Vnitřní suverenita jako „obranný val“, který stát chránil nejenom před vměšováním se
jiných zemí, ale i před mezinárodním právem

Vnější dimenze suverenity

- Vnější dimenze státní suverenity je projevem svobodné vůle vstoupit do právního
vztahu a přijmout s tím související právní závazky. Ty ovšem nebyly vnímány jako
omezení státní suverenity, ale jako její realizace. Je důležité zdůraznit, že platnost
mezinárodněprávních závazků je podmíněna souhlasem (explicitním anebo
implicitním) daného státu.
- Existenci povinností plynoucích z mezinárodního práva není možné presumovat,
jelikož mezinárodní právo upravuje vztahy mezi nezávislými státy.
- Mezinárodněprávní závazky jsou tudíž vždy projevem svobodné vůle vyjádřené
explicitně prostřednictvím mezinárodních smluv nebo implicitně ve formě
mezinárodních obyčejů.
 - Vůle být vázán mezinárodněprávním závazkem. Souhlas s jurisdikcí.

Systém mezinárodního práva

- Článek 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora.
- Čl. 103 OSN Jestliže by došlo k střetu mezi závazky členů OSN podle této charty a
jejich závazky podle kteréhokoli jiného mezinárodního ujednání, mají vrch závazky
podle této charty:
1. Dvůr, jehož úkolem je rozhodovati podle mezinárodního práva spory, které jsou mu
předloženy, bere za podklad:
a) mezinárodní úmluvy, ať obecné či zvláštní, stanovící pravidla výslovně uznaná státy ve
sporu;
b) mezinárodní zvyklost jako průkaz obecné praxe přijímané za právo;
c) obecné zásady práva, uznané civilisovanými národy;
d) s výhradou ustanovení článku 59 soudní rozhodnutí a nauku nejvíce kvalifikovaných
spisovatelů různých národů jakožto pomůcku pro určování právních pravidel.
Ochrana zahraničních investic

Investiční riziko
Tradičními zdroji investičního rizika jsou:
- Politická, ekonomická a společenská nestabilita cílové země
- Nepředvídatelné právní prostředí cílové země
- Justiční systém cílové země není nezávislý

Investiční ochrana
Cíle:
1) Eliminace investičního rizika
2) Podpora toku kapitálu mezi ekonomicky vyspělými státy a méně vyspělými státy.
3) Podpora ekonomického růstu.

Od diplomatické ochrany k investičnímu právu

- Diplomatická ochrana je tradičním institutem mezinárodního práva. Tvoří jej relativně
malý počet ustálených obyčejových pravidel. Obsahem DO je právo státu převzít
nárok svého příslušníka poškozeného v cizině na odčinění jemu způsobené újmy a
právo uplatňovat tento nárok vůči povinnému státu jako svůj vlastní. Když však
ochraňující stát vznáší tento nárok cestou diplomatickou nebo judiciální (tj. žalobou
před mezinárodními arbitrážními či soudními orgány), realizuje ve skutečnosti svoje
vlastní právo prosazovat dodržování mezinárodního práva, které poskytuje jeho
příslušníkům určité záruky ve vztahu k jiným státům. Jakkoli obsahem nároku, který
uplatňuje stát při výkonu DO, je původní nárok poškozené osoby (fyzické či
právnické), „převzetím“ se jeho právní povaha změní. (P. Šturma)
- Smlouvy o přátelství, obchodu a navigaci (Friendship, Commerce and Navigation
Treaties), jejichž prostřednictvím státy garantovaly minimální ochranu zahraničních
investic.
- V obou případech ovšem nárok uplatňoval stát, nikoliv zahraniční investor.
- Mezinárodní investiční právo poskytuje zahraničním investorům minimální ochranu,
ovšem nárok uplatňují zahraniční investoři bez ohledu na pozici jejich vlastního státu.
- Zahraniční investoři uplatňují právní nárok v rámci tzv. investiční arbitráže (spor mezi
zahraničním investorem a státem).
- Právní nárok uplatňuje zahraniční investor.
- Mezinárodní investiční právo je relativně mladé odvětví, které vzniklo s ohledem na
globalizaci a potřeby rozvoj mezinárodního obchodu po druhé světové válce.
- Mezinárodní investiční právo dnes tvoří síť více než 2 000 bilaterálních smluv na
ochranu zahraničních investic (BIT). Vůbec první BIT byla uzavřena mezi Německem
a Pákistánem.
- BIT jsou tradičně uzavírány mezi kapitál exportujícími zeměmi a kapitál
importujícími zeměmi

Investiční ochrana plynoucí z BIT

Ochrana:
1) národní zacházení
2) doložka nejvyšších výhod
3) řádné a spravedlivé zacházení
4) expropriace podmíněná kompenzací
 Řešení sporů formou investiční arbitráže
- Princip národního zacházení
o Principem národního zacházení se rozumí povinnost státu poskytnout na svém
území investicím a investorům zacházení, které není méně příznivé, než jaké
poskytuje investicím vlastních investorů. Jedná se tedy o relativní standard,
jelikož se jeho obsah odvíjí od toho, jaké zacházení stát poskytuje investorům
domácím.
- Princip národního zacházení je ve smlouvách na ochranu investic obvyklým
standardem. Ze všech smluv, kterými je ČR vázána, není obsažen pouze ve smlouvách
s Austrálií (1993), Belgicko-lucemburskou ekonomickou unií (1989), Finskem (1990),
Indonésií (1998), Malajsií (1996) a Norskem (1991)

Doložka nejvyšších výhod

- Předmětem je povinnost státu poskytnout na svém území investicím a výnosům
investorů zacházení, které není méně příznivé, než jaké poskytuje investorům
jakéhokoliv třetího státu.
- Všechny smlouvy na ochranu investic, kterými je ČR vázána, obsahují doložku MFN

Spravedlivé a řádné zacházení

- Typickým standardem smluv na ochranu zahraničních investic je závazek státu

poskytovat zahraničním investorům

- spravedlivé a řádné zacházení.

- Převážná většina smluv na ochranu investic, kterými je ČR vázána, obsahuje FET,

formulované jako zajištění řádného a spravedlivého zacházení. Pouze BIT uzavřené s
Belgicko-lucemburskou ekonomickou unií a Řeckem závazek poskytovat řádné a
spravedlivé zacházení neobsahují.

- Povinnost poskytovat zahraniční investorů spravedlivé a řádné zacházení ve svém

důsledku stát omezuje jednak ve způsobu provádění veřejnoprávní regulace a jednak v
obsahu a míře veřejnoprávní regulace.

- FET klade na stát zvýšené nároky s ohledem na proces zavádění veřejnoprávní

regulace. Ta musí být přijata v řádném legislativním procesu, řádně komunikována s
potenciálně investory, kteří mohou být legislativou poškozeni, a musí být přiměřená s
ohledem na jejich zájmy. Všechny zásahy do zájmů investorů by měly být
proporcionální legitimnímu cíli, který je ze strany státu prosazován v dobré víře

Vyvlastnění

- BIT nezakazují vyvlastnit majetek jakéhokoliv investora, který působí na jeho území
(tato možnost je vnímána jako projev suverenity), podmiňují však vyvlastnění
splněním několika podmínek:

a) Vyvlastnění musí proběhnout ve veřejném zájmu

b) Vyvlastnění musí proběhnout na základě řádného procesu

c) Vyvlastnění nesmí být diskriminační

d) Vyvlastněný investor musí být kompenzován

- Stanovení podmínek vyvlastnění je tradiční součástí BIT.

- Přímé vyvlastnění: Vyvlastnění majetku zahraničního investora Nepřímé vyvlastnění:

Odebrání licence (nepřímé vyvlastnění má stejný efekt jako vyvlastnění přímé, jen v
tomto případě nedochází přechodu vlastnického titulu z investora na stát)

Řešení sporů mezi zahraničním investorem a státem

- BIT obsahují souhlas státu s jurisdikcí investičního tribunálu.

- Právní nárok proto nemusí uplatňovat před domácím soudem na základě domácího
práva, ale před investičním tribunálem na základě mezinárodního práva.

- Investiční tribunál následně posuzuje, zda došlo ze strany státu k porušení záruk, které
prostřednictvím BIT garantoval.

- Shledá-li tribunál porušení povinností plynoucích z BIT, uloží státu povinnost škodu
vzniklou zahraničnímu investorovi kompenzovat

Antarktida
Dobývání nových území
- Stát nemůže vykonávat jurisdikci mimo státní území, pokud to neumožňuje
mezinárodní smlouva nebo mezinárodní obyčejové právo.

- Mezinárodněprávní závazky jsou vždy projevem svobodné vůle vyjádřené explicitně

prostřednictvím mezinárodních smluv nebo implicitně ve formě mezinárodních
obyčejů

Nároky na vlastnění
- Teritoriální nároky uplatňují:
o Argentina (1942), Australia (1933), Chile (1940), France (1924), New Zealand
(1923), Norway (1939) the United Kingdom (Great Britain made the first
public territorial claim in 1908.)
o Během 2. světové války a po ní uplatňují nárok USA a Sovětský svaz.
- Již na začátku 20. století se můžeme setkat s návrhy, aby byla Antarktida považována
za území, které budou vlastnit všechny národy (mezinárodní společenství jako celek)

- Překrývající se nárokovaná území:

o UK se pokusila územní spor s Argentinou a Chile řešit v roce 1955 před ICJ.
Latinskoamerické země nesouhlasili s jurisdikcí.

The Antarctic Treaty

- was signed in Washington on 1 December 1959 (1961) by the twelve nations:
Argentina, Australia, Belgium, Chile, France, Japan, New Zealand, Norway, South
Africa, United Kingdom, United States and USSR.
 - Smlouva o Antarktidě zmrazila územní nároky a znemožňuje vznášet nároky
nové.
- Signatářské státy se nezřekly dříve vyhlášených práv nebo nároků na územní
svrchovanost v Antarktidě, pouze je po dobu platnosti Smlouvy nebudou uplatňovat
- Antarktida může být využívána jen k mírovým účelům (čl. I).
- Smlouva zakázala jakákoli opatření vojenského charakteru, jako je vybudování
vojenských základen a opevnění, konání vojenských manévrů, jakož i pokusy s
jakýmikoli druhy zbraní. Dále byly zakázány jaderné výbuchy a také zneškodňování
radioaktivního odpadového materiálu v Antarktidě.
- Smlouva zajišťuje svobodný vědecký výzkum a mezinárodní spolupráci v tomto
směru (čl. III odst. 1 Smlouvy).
- Smlouva zajišťuje, že státy budou informovat ostatní smluvní strany o všech
výpravách na Antarktidu nebo do Oblasti Antarktidy, o všech stanicích v Antarktidě
provozovaných občany smluvní strany a o veškerém vojenském personálu či vybavení
určeném k vyslání do Antarktidy (čl. VII odst. 5 Smlouvy).
- Původní signatáři
o Smluvní státy, které v Antarktidě vyvíjejí podstatnou vědeckou a výzkumnou
činnost (jako je vybudování vědecké stanice nebo vyslání vědecké expedice –
srov. čl. IX odst. 2 Smlouvy).
o Třetí kategorií tvoří ostatní smluvní státy
- Česká republika jako smluvní strana Smlouvy o Antarktidě získala na Konzultativním
shromáždění smluvních stran Smlouvy o Antarktidě (ATCM) dne 29. května 2013 v
Bruselu tzv. konzultativní status, tj. vyšší instuticionální postavení opravňující Českou
republiku aktivně se účastnit výše uvedených shromáždění smluvních stran s
hlasovacím právem a spolupodílet se na regulaci využívání Antarktidy a rozhodování
o její budoucnosti, a to s platností od 1. dubna 2014

Antarktický smluvní systém (ATS)

- komplex opatření regulujících vztahy mezi státy v oblasti Antarktidy.

- Smlouvu o Antarktidě doplnilo na 300 doporučení či speciálních mezinárodních smluv

regulujících specifické otázky, aktů přijatých na Konzultativních zasedáních
smluvních stran Smlouvy o Antarktidě.

- Úmluva o zachování antarktických tuleňů (CCAS, Londýn 1972)

- Úmluva o zachování antarktických mořských živých zdrojů (CCAMLR, Canberra,
1980) Madridský protokol
- Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě (Madrid, 1991)

Mořské právo
Hugo Grotius:
I. Moře by mělo zůstat volné.
II. Kdyby si Bůh nepřál, aby moře zůstalo volné, byly by všude stejné živočišné druhy, pročež
by nebyla nutná námořní doprava.
III. Oceány jsou příliš rozsáhlé na to, aby je mohla ovládat jediná mocnost.
IV. H.G. připustil, že státy mohou uplatňovat teritoriální nárok vůči teritoriálním vodám, ale
nemohou si nárokovat rozsáhlá moře či části ocenáů.
V. H.G. usiloval o zajištění volné plavby pro nizozemskou námořní flotilu. Oponoval
nárokům Španělska, Portugalska či Anglie, které nahlížely na moře jako na terra nullius.
 - Některá obyčejová pravidla mořského práva byla kodifikována v r. 1958 na Ženevské
konferenci o mořském právu, kde byla přijata Úmluva o pobřežních vodách a pásmu
souvislém, Úmluva o pevninské mělčině (tj. o kontinentálním šelfu), Úmluva o
volném moři a Úmluva o ochraně biologického bohatství volného moře.

- Dne 10. 12. 1982 byla v Montego Bay na Jamajce přijata mnohostranná Úmluva OSN
o mořském právu, která komplexně upavila otázky mořského práva a provedla nové
vymezení mořských pásem.

Pobřežní moře
- je pásmo mořských vod, které přiléhá k pevninskému území a vnitřním vodám.
- Šíři pobřežního moře mohou státy stanovit jednostranným právním aktem. Státy
přitom musejí respektovat maximální vnější hranici pobřežního moře, tj. 12 námořních
mil (1 námořní míle = 1,85 km) měřených od základních linií.
- Obvyklá základní linie je linie největšího odlivu podél pobřeží, jak je zakreslena na
námořních mapách úředně uznaných pobřežním státem.
- Na pobřežní moře, vzdušný prostor nad ním, jeho mořské dno a podzemí se vztahuje
územní svrchovanost pobřežního státu (čl. 2). Pobřežní stát však musí umožnit právo
pokojného proplutí pobřežním mořem pro lodě všech států, pobřežních i
vnitrozemských (čl. 17 a násl.). Takové proplutí musí být nepřerušované a rychlé.
Zahrnuje však zastavení a kotvení, pokud souvisejí s běžnou plavbou nebo se staly
nezbytnými z důvodu vyšší moci či tísně. Proplutí je pokojné, pokud neohrožuje mír,
veřejný pořádek nebo bezpečnost pobřežního státu. Podmořská plavidla jsou při
proplutí povinna plout na povrchu a vztyčit svou vlajku.

Výlučná ekonomická zóna (exclusive economic zone)

- je oblast nacházející se za pobřežním moře. Pobřežní stát může stanovit šíři zóny
jednostranným právním aktem, avšak výlučná ekonomická zóna nesmí být širší než
200 námořních mil od základních linií, od nichž se měří šíře pobřežního moře.
 - Ve výlučné ekonomické zóně má pobřežní stát svrchovaná práva za účelem průzkumu
a využívání přírodních zdrojů (živých či neživých) mořského dna a podzemí a vod nad
nimi ležících, uchovávání těchto přírodních zdrojů a hospodaření s nimi. Pobřežní stát
má svrchovaná práva také pokud jde o jiné činnosti tykající se hospodářského
průzkumu a využívání zóny (např. výroba energie pomocí vody, proudů, větrů).
Pobřežní stát má pravomoc i ve věcech zřizování a využívání umělých ostrovů,
zařízení a staveb, mořského vědeckého výzkumu, ochrany a uchování mořského
prostředí (čl. 56, čl. 60)
- Všechny státy mohou výlučnou ekonomickou zónu používat především ke svobodné
plavbě lodí, přeletu letadel, kladení podmořských kabelů a potrubí.

Kontinentální šelf
- zahrnuje mořské dno a podzemí, které leží za hranicemi pobřežního moře pobřežního
státu po celém přirozeném prodloužení jeho pevninského území k vnější hranici
kontinentálního okraje nebo do vzdálenosti 200 námořních mil od základních linií
tam, kde vnější hranice kontinentálního okraje této vzdálenosti nedosahuje.
- Pokud však kontinentální šelf geologicky pokračuje dál až za vzdálenost 200
námořních mil, může pobřežní stát vyhlásit za svůj kontinentální šelf mořské dno a
jeho podzemí do vzdálenosti 350 námořních mil od základní linie. Tento vnější
kontinentální šelf (outer continental shelf) se vyskytuje v celosvětovém měřítku asi v
29 situacích. Při využívání neživých zdrojů vnějšího kontinentálního šelfu (tj.
přesahujícího 200 námořních mil) pobřežní stát musí odvádět platby nebo poskytovat
příspěvky ve vytěžených surovinách Mezinárodní správě mořského dna.
- Pobřežní stát vykonává nad kontinentálním šelfem svrchovaná práva pouze za účelem
jeho průzkumu a využívání jeho přírodních zdrojů. Takovou činnost nemůže provádět
žádný jiný stát bez souhlasu pobřežního státu. Všechny státy však jsou oprávněny
klást podmořské kabely a dálková potrubí v prostoru kontinentálního šelfu.
- Mořské vody nad kontinentálním šelfem a vzdušný prostor nad těmito vodami
podléhají právnímu režimu volného moře (včetně zákazu přivlastnění ze strany států
res communis omnium)

Volné moře
- Podmořské dno pod volným mořem je oblastí res communis omnium.

- Článek 87 Svoboda volného moře

1. Volné moře je otevřeno všem státům, ať pobřežním nebo vnitrozemským. Svoboda volného
moře se uplatňuje za podmínek stanovených touto Úmluvou a jinými pravidly mezinárodního
práva. Zahrnuje, mimo jiné, pro pobřežní i vnitrozemské státy:

(a) svobodu plavby;

(b) svobodu přeletu;

(c) svobodu kladení podmořských kabelů a dálkových potrubí v souladu s Částí VI;

(d) svobodu budování umělých ostrovů a jiných za řízení dovolených mezinárodním právem v
souladu s Částí VI;

(e) svobodu rybolovu v souladu s podmínkami stanovenými v oddílu 2;

(f) svobodu vědeckého výzkumu v souladu s Částmi VI a XIII.

- Článek 89 Neplatnost nároků na svrchovanost nad volným mořem Žádný stát si

nemůže činit platné nároky na podrobení kterékoli části volného moře své
svrchovanosti

Podmořské dno pod volným mořem

- Podmořské dno pod volným mořem je oblastí res communis omnium.
Článek 136 Společné dědictví lidstva
- Oblast a její zdroje jsou společným dědictvím lidstva.

Článek 137
- Právní status Oblasti a jejích zdrojů

- 1. Žádný stát nemůže uplatňovat nebo vykonávat svrchovanost nebo svrchovaná práva
nad jakoukoli částí Oblasti anebo nad jejími zdroji a rovněž tak si žádný stát nebo
fyzická či právnická osoba nemůže přivlastnit žádnou její část. Žádný takový nárok
nebo vykonávání svrchovanosti nebo svrchovaných práv ani takové přivlastnění
nebudou uznány.

- 2. Všechna práva na zdroje Oblasti náleží lidstvu jako celku, jehož jménem působí
Úřad. Tyto zdroje nepodléhají zcizení. Nerosty získaní z Oblasti mohou být zcizeny
pouze v souladu s touto Částí a s pravidly, předpisy a postupy Úřadu.

Článek 140
Prospěch lidstva
- 1. Činnost v Oblasti, tak jak je konkrétně stanovena v této Části, se provádí ku
prospěchu lidstva jako celku nezávisle na geografické poloze států, ať pobřežních
nebo vnitrozemských, a se zvláštním ohledem na zájmy a potřeby rozvojových států a
národů, které nedosáhly plné nezávislosti nebo jiného autonomního statusu
uznávaného OSN v souladu s rezolucí Valného shromáždění 1514(XV) a s jinými
příslušnými rezolucemi Valného shromáždění.

Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA)

- Jménem lidstva jako celku organizuje a kontroluje činnost v Oblasti Mezinárodní

správa mořského dna.

- Assembly (Shromáždění) (the supreme organ of the Authority, is composed of all

States Parties to UNCLOS), Council (Rada) (consists of 36 members of the Authority
(which are the same as States Parties) elected according to a complicated formula
related to consumption and production of minerals and special interests, such as
landlocked countries), Legal Commission (currently composed of 30 individual
members elected by the Council), Technical Commission (currently composed of 30
individual members elected by the Council), Finance Committee, Secretariat.

- ISA udělil více než 30 licencí na průzkum podmořského dna.

- ISA vytváří regulaci těžby podmořského dna:

 - Regulations on Prospecting and Exploration for Polymetallic Nodules in the Area
(2000) Regulations on Prospecting and Exploration for Polymetallic Sulphides in the
Area (2010) Regulations on Prospecting and Exploration for CobaltRich Crusts (2012)
Draft Regulations on Exploitation of Mineral Resources in the Area (??)

Článek 153

Systém průzkumu a těžby

1. Úřad (ISA) jménem lidstva jako celku organizuje, provádí a kontroluje činnost v
Oblasti v souladu s tímto článkem, jakož i s jinými příslušnými ustanoveními této
Části a s příslušnými Přílohami a s pravidly, předpisy a postupy Úřadu.

2. Činnost v Oblasti provádějí, jak je stanoveno v odst. 3:

(a) Podnik, a

(b) ve spojení s Úřadem účastnické státy nebo státní podniky nebo fyzické či
právnické osoby, které mají státní příslušnost účastnických států anebo jsou těmito
státy nebo jejich státními příslušníky účinně kontrolovány, jestliže je tyto státy nebo
jakákoli jejich skupina, která odpovídá požadavkům stanoveným v této Části a v
Příloze III, navrhly.

Koncept obalastí rezervovaných pro Podnik nebo rozvojové země

Řešení sporů - delimitace

Článek 74 Delimitace výlučné ekonomické zóny mezi státy, které mají protilehlá nebo
sousedící pobřeží

1. Delimitace výlučné ekonomické zóny mezi státy, které mají protilehlá nebo
sousedící pobřeží, se stanoví dohodou na základě mezinárodního práva, jak je uvedeno
v článku 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora, tak, aby bylo dosaženo
spravedlivého řešení.

2. Není-li možné dosáhnout dohody v rozumné lhůtě, přistoupí dotčené státy k

postupům stanoveným v Části XV.

3. Než bude uzavřena dohoda podle odst. 1, budou dotčené státy v duchu vzájemného
porozumění a spolupráce všemožně usilovat o to, aby dosáhly prozatímního ujednání
praktické povahy, a o to, aby během tohoto přechodného období neohrozily konečnou
dohodu nebo nezabránily jejímu dosažení. Takové ujednání není na újmu konečné de-
limitaci.

4. Kde je mezi dotčenými státy v platnosti dohoda, budou otázky týkající se de-
limitace výlučné ekonomické zóny upraveny v souladu s ustanoveními takové dohody.

Článek 83 Delimitace kontinentálního šelfu mezi státy, které mají protilehlá nebo
sousedící pobřeží
 1. Delimitace kontinentálního šelfu mezi státy, které mají protilehlé nebo sousedící
pobřeží, se stanoví dohodou na základě mezinárodního práva, jak je uvedeno v čl. 38
Statutu Mezinárodního soudního dvora, tak, aby bylo dosaženo spravedlivého řešení.

2. Není-li možné dosáhnout dohody v rozumné lhůtě, přistoupí dotčené státy k

postupům stanoveným v Části XV.

3. Než bude uzavřena dohoda podle odst. 1, budou dotčené státy v duchu porozumění
a spolupráce všemožně usilovat o to, aby dosáhly prozatímního ujednání praktické
povahy, a o to, aby během tohoto přechodného období neohrozily konečnou dohodu
nebo nezabránily jejímu dosažení. Takové ujednání není na újmu konečné de-limitaci.

4. Kde je mezi dotčenými státy v platnosti dohoda, budou otázky týkající se de-
limitace kontinentálního šelfu upraveny v souladu s ustanoveními takové dohody.

Jurisdikce:

1) Mezinárodní tribunál pro mořské právo

2) Mezinárodní soudní dvůr

3) Arbitrážní tribunál (např. PCA)

Kosmický prostor
Kosmická smlouva

- Dohoda o pomoci kosmonautům a jejich návratu a vrácení předmětů vypuštěných do

kosmického prostoru

- Úmluva o mezinárodní odpovědnosti za škody způsobené kosmickými objekty

- Úmluva o registraci objektů vypuštěných do kosmického prostoru,

- Dohoda upravující činnost států na Měsíci a jiných nebeských tělesech (Dohoda o

Měsíci)

- Smluvní státy inspirovány velkými možnostmi, které se před lidstvem otevřely tím, že
člověk vstoupil do kosmického prostoru, uznávajíce společný zájem celého lidstva na
pokroku ve výzkumu a využívání kosmického prostoru pro mírové účely, přesvědčeny
o tom, že výzkum a využívání kosmického prostoru mají být prováděny pro blaho
všech národů bez ohledu na stupeň jejich hospodářského nebo vědeckého rozvoje,
přejíce si přispět k široké mezinárodní spolupráci, pokud jde o vědecké a právní
aspekty výzkumu a využívání kosmického prostoru pro mírové účely,

- Kosmické aktivity musí být prováděny pro blaho a v zájmu všech zemí bez ohledu na
jejich stupeň hospodářského a vědeckého rozvoje.

- Kosmický prostor je volný pro výzkum a využívání všem státy.

 - V kosmickém prostoru platí svoboda vědeckého bádání

- Kosmické aktivity jsou prováděny v zájmu zachování mezinárodního míru a

bezpečnosti
-
- Zákaz umisťovat na oběžnou dráhu, na nebeská tělesa či kamkoliv v kosmickém
prostoru objekty nesoucí jaderné zbraně či zbraně hromadného ničení.
- Kosmonauti jsou vyslanci lidstva.
- Mezinárodněprávní odpovědnost státu za aktivity nestátních aktérů.
-
- Státy mají povinnost povolovat a trvale kontrolovat činnost nestátních aktérů.
-
- Odpovědnost za škody způsobené jiným smluvním stranám nebo jejím fyzickým a
právnickým osobám na Zemi, ve vzduchu nebo v kosmickém prostoru.
- Zásada spolupráce Povinnost náležitě zohledňovat zájmy ostatních smluvních států

Článek I

- Výzkum a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles se

provádějí pro blaho a v zájmu všech zemí bez ohledu na jejich stupeň hospodářského a
vědeckého rozvoje, a patří všemu lidstvu.

- Kosmické aktivity musí být prováděny pro blaho a v zájmu všech zemí bez ohledu na
jejich stupeň hospodářského a vědeckého rozvoje.

- Kosmický prostor je volný pro výzkum a využívání všem státy.

- V kosmickém prostoru platí svoboda vědeckého bádání.

- Kosmický prostor včetně Měsíce a jiných nebeských těles je volný pro výzkum a
využívání všemi státy bez jakékoli diskriminace, na základě rovnosti a podle
mezinárodního práva a všechny oblasti nebeských těles jsou volně přístupné.

- V kosmickém prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles musí být svoboda
vědeckého bádání a státy usnadňují a napomáhají mezinárodní spolupráci při takovém
bádání

Článek II
- Kosmický prostor včetně Měsíce a jiných nebeských těles si jednotlivé státy nemohou
přivlastnit prohlášením suverenity, užíváním, okupací nebo jakýmkoli jiným
způsobem

Životní a uprchlické právo; 22.11.2022, 11.týden

Prezentace:

Migrace a uprchlictví
 - Důvody migrace:
o Ekonomické faktory
o Politické faktory
o Lepší kvalita života
 Klimatická změna
 Osobní vztahy
 Válečný konflikt
- Druhy migrace
• Podle překročení hranic:
– vnitřní
– vnější

• Z hlediska časového aspektu:

– krátkodobá
– dlouhodobá
– trvalá
– opakovaná (tam a zpět)

• Z hlediska důvodu:
– dobrovolná
– nucená

Suverenita států
- Každý stát může mít kontrolu nad tím, kdo vstupuje do jeho teritoria
- Zákaz vyhoštění vlastních občanů
- Mezinárodní závazky
– Non-refoulement (zákaz vrátit cizince do země, kde by mu hrozilo nelidské nebo
ponižující zacházení, mučení nebo pronásledování)
- Právo EU

Základní pojmy
MIGRANT= Osoba, která pobývá mimo zemi svého původu déle než jeden rok

CIZINEC = Osoba, která není státním občanem České republiky

UPRCHLÍK = Osoba, která se nachází mimo svou vlast a má odůvodněný strach z

pronásledování z důvodů rasových, náboženských, národnostních nebo z důvodů příslušnosti
k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů a je neschopna
přijmout nebo odmítá ochranu své vlasti

OSOBA BEZ PLATNÉHO OPRÁVNĚNÍ K POBYTU („nelegální migrant“)

= Osoba, která vstupuje/pobývá na území jiného státu bez platného oprávnění
Osoba, která z důvodu svých obav z pronásledování požádala o udělení mezinárodní
ochrany a čeká na rozhodnutí ve věci

ŽADATEL O AZYL = Osoba, která z důvodu svých obav z pronásledování požádala

o udělení mezinárodní ochrany a čeká na rozhodnutí ve věci
 VNITŘNĚ VYSÍDLENÁ OSOBA = Osoba, která byla donucena opustit svůj domov,
zpravidla proto, aby se vyhnula důsledkům ozbrojeného konfliktu, nerozlišujícího násilí,
porušení lidských práv, která však nepřekročila hranice své země původu

AZYLANT = Osoba, které byl udělen azyl

PRACOVNÍ MIGRANT = Osoba, která se stěhuje do jiné země za účelem zaměstnání

OBCHODOVÁNÍ S LIDMI = Najmutí, přeprava, předání, přechovávání nebo přijetí

osob za účelem vykořisťování, a to prostřednictvím pohrůžky násilím nebo použitím násilí či
jiných forem donucení, prostřednictvím únosu, podvodu, uvedení v omyl nebo zneužití moci
či stavu zvláštní zranitelnosti nebo prostřednictvím poskytnutí nebo přijetí plateb Či výhod s
cílem získat souhlas osoby mající kontrolu nad jinou osobou

PŘEVADĚČSTVÍ = Napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu nebo pobytu na

území jiného státu, a to za přímý nebo nepřímý finanční nebo jiný prospěch

Migrace v České republice

• Cizinecké právo
– Zákon č. 326/1999 Sb.

• Azylové právo
– Zákon č. 325/1999 Sb.
– Čl. 43 Listiny základních práv a svobod:
„Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným
za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu
se základními lidskými právy a svobodami.“

Azyl: mezinárodní/evropské právo

• OSN
– Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951, společně s Protokolem z roku 1967
(OSN)

– základ současné mezinárodní ochrany uprchlíků

• EU: společný evropský azylový systém (SEAS)

– Procedurální směrnice (2013/32/EU): procesní stránka (harmonizace řízení pro přijímání a
odnímání statusu mezinárodní ochrany)
– Přijímací směrnice (2013/33/EU): přijímací podmínky (různé aspekty jako doklady, pobyt,
zajištění, školní docházka, zdravotní péče…)
– Kvalifikační směrnice (2011/95/EU): hmotněprávní stránka (co musí osoba splňovat, aby jí
mohla být přiznána mezinárodní ochrana)
– Nařízení Dublin III (604/2013): stanovení kritérií pro určení členského státu příslušného k
posouzení žádosti o mezinárodní ochranu

Azylové řízení v České republice

• Žádost o udělení mezinárodní ochrany (projev vůle)

• Ubytování, identifikace, zdravotní prohlídka, 1. pohovor
• Další pohovory, COI
• Lhůta: bez zbytečného odkladu, max.
6 měsíců (+ možnost prodloužení)
• Rozhodnutí
• (Žaloba)
• (Kasační stížnost)

Podstata:
- Zjištění, jestli žadatel naplňuje definici uprchlíka, tedy jestli:

- má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství,

národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez
státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště

- (+ stát neposkytuje ochranu před pronásledováním, nelze řešit vnitřním přesídlením)

- Pokud ne, zjišťuje se splnění podmínek pro doplňkovou ochranu:

- nesplňuje důvody pro udělení azylu + v řízení zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné
obavy, že pokud by byl vrácen do státu, jehož je státním občanem, by mu hrozilo
skutečné nebezpečí vážné újmy (= uložení/vykonání trestu smrti, mučení, svévolné
násilí v ozbrojeném konfliktu…)

- (+ stát neposkytuje ochranu před nebezpečím vážné újmy, nelze řešit přesídlením)

Ombudsman:
• Systémově:
– Osoby bez státní příslušnosti
– Nezletilí bez doprovodu

• Časté podněty týkající se průtahů v řízení

• Nedostatky v identifikaci zranitelnosti (oběť obchodování s lidmi)
• Čínští křesťané
• Podněty v souvislosti s válkou na Ukrajině (dočasná ochrana)

Ochrana životního prostředí

Soft law
- Stockholmská deklarace (1972) : 26 zásad
- Deklarace z Ria (1992): 27 zásad

Principy
- Princip prevence (předcházení závažným škodám na ŽP)
- Posouzení vlivů na ŽP
- Princip předběžné opatrnosti
- Princip „znečišťovatel platí“

Globální LP-úmluvy OSN

- Upravují některé aspekty související s ŽP
• Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
 • Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech
• Úmluva o právech dítěte

- Římský statut Mezinárodního trestního soudu

o Válečný zločin (čl. 8/2/b/iv)
„úmyslné zahájení útoku s vědomím, že v souvislosti s takovým útokem dojde
[…] k rozsáhlým a závažným škodám na přírodním prostředí, které budou zjevně
nadměrné v poměru k očekávané konkrétní a přímé vojenské výhodě“
o Diskuze týkající se tzv. ekocidy (více zde, s. 17)

Řada mezinárodních smluv týkajících se ŽP

- Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy (1985) + Montrealský protokol (1987)
- Aarhuská úmluva (1998)
- Rámcová úmluva o změně klimatu (1992)
o + Kjótský protokol (1997)
o + Pařížská dohoda (2016)
 Role IPCC
 Nyní COP27

Mezinárodní soudní dvůr

- Poradní posudek ve věci Legalita hrozby nebo použití jaderných zbraní (1996)
„…životní prostředí není abstraktním pojmem, nýbrž představuje životní prostor,
kvalitu života a zdraví člověka, počítaje v to budoucí generace.“
- Rozsudek ve věci Gabčíkovo-Nagymaros (1997)
„Soudní dvůr připomíná […] velký význam, který přikládá úctě k životnímu prostředí,
a to nejen pro státy, ale i pro celé lidstvo.“

Rada pro lidská práva

- Zvláštní procedury (LP experti, zde)
o 1995: zvláštní zpravodaj pro toxické látky a lidská práva
o 2012: zvláštní zpravodaj pro lidská práva a ŽP
o 2021: zvláštní zpravodaj pro změnu klimatu
- Právo na zdravé životní prostředí
o 2021: právo na zdravé ŽP prohlášeno za lidské právo (zde)

Valné shromáždění
- 2022 rovněž prohlásilo právo na zdravé ŽP lidským právem (zde)

Evropská úmluva o lidských právech

- Žádná zmínka o právu na zdravé ŽP
- Diskuze o případném protokolu
- ŽP však souvisí s jinými právy
o Právo na život
o Právo na spravedlivý proces
o Právo na respektování soukromého a rodinného života atd.

Zdroje informací
- Factsheet on environment
- Guide on environment
 - Online vzdělávací kurz o ŽP a lidských právech

Listina základních práv EU

- Čl. 37: Vysoká úroveň ochrany životního prostředí a zvyšování jeho kvality musí být
začleněny do politik Unie a zajištěny v souladu se zásadou udržitelného rozvoje.

Americká úmluva o lidských právech (1969)

- Čl. 26 zavazuje smluvní státy přijmout opatření k postupnému rozvoji v
- oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv Právo na zdravé ŽP obsaženo až v
pozdějším Protokolu ze San Salvadoru, toto právo však nemůže být předmětem
individuální stížnosti a používáno tak Meziamerickým soudem pro lidská práva V roce
2018 však soud interpretačně rozšířil rozsah čl. 26 i na právo na zdravé ŽP

Africká charta práv člověka a národů (1981)

- Čl. 24: Všechny národy mají právo na všeobecně uspokojivé prostředí příznivé pro
jejich rozvoj

- Právní normy k ochraně ŽP lze nalézt v univerzálních, regionálních i vnitrostátních

instrumentech
- Poškozování ŽP a klimatické změny mohou mít nepříznivý vliv na lidská práva
o Možnost využití mezinárodních lidskoprávních instrumentů
- Důležitost Pařížské dohody (právně závazná)
- Řada vnitrostátních rozhodnutí
o Např. Urgenda, klimatická žaloba ČR
- ESLP: o klimatických žalobách bude rozhodovat Velký senát