Blok „A“

1. Pojem a členění veřejné správy, výkonná moc, rozdíly mezi veřejnou správou, zákonodárstvím,
soudnictvím a vládou.
POJEM VEŘEJNÁ SPRÁVA
- lze ji zkoumat jako součást moci výkonné:
• ve funkčním smyslu = jako činnost
• v organizačním smyslu = jako soubor institucí vykonávající danou činnost
- činnost VS lze rozdělit na:
• formální pojetí = veškerá činnost nositelů a vykonavatelů VS bez ohledu na obsah
• materiální pojetí = aktivní činnost zaměřená na prosazování a ochranu veřejného zájmu (státní činnost)
- v rámci správního práva ji lze zkoumat dle:
• negativní pojetí = výčet toho, co není VS -> VS je výkon státní moci, který není zákonodárstvím, soudnictvím a
vládnutím.
• pozitivní pojetí = poukazuje na některé znaky správní činnosti nebo jejich části (činnosti, při jejichž výkonu jsou
SÚ vázány nejen právními předpisy, ale také rozhodnutími vyšších úřadů)
- pojem “správa” lze dále rozdělit na:
• soukromou
• veřejnou = záležitosti státu
- nemá jednotnou definici, ale můžeme říci, že se jedná o činnost vykonávanou ve veřejném zájmu, při řízení
veřejných záležitostí, o záměrnou činnost sledující dosažení určitého cíle, zásadně zaměřenou do budoucna.
- je součástí veřejné moci, která je dle ÚČR vykonávána prostřednictvím moci zákonodárné, výkonné a soudní ->
spadá do výkonné moci, ale není její synonymum!

ČLENĚNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY

Podle nositelů - ti, kterým je VS přičítána:
• státní správa = nositelem je stát, ale může být dále:
➡přímá = vykonávají orgány státu
➡nepřímá = vykonávají orgány samosprávných korporací v přenesené působnosti
• samospráva:
➡územní
➡profesní
➡jiná svěřená na principu decentralizace samosprávným korporacím
• ostatní veřejná správa = např. veřejná služba v oblasti televizní vysílání poskytovaná ČT
Podle právní formy - v jaké je VS vykonávána:
• výsostná správa = uskutečňována formami SP, při kterých vykonavatelé VS disponují mocenskou pravomocí,
zahrnuje v sobě:
➡ vrchnostenská správa = spojeno s donucovacím oprávněným (např. činnost PČR)
➡ činnosti podmíněné žádostí, souhlasnou aktivitou subjektu, vůči němuž úkon VS směřuje (např. vydání
správního aktu, kterým se vyhovuje žádosti o přiznání oprávnění)
• veřejná správa uskutečňována prostředky soukromého práva = fiskální správa:
➡stát vystupuje jako osoba ve smyslu soukr. práva při zajišťování veřej. potřeb (např. výstavba dálnic a silnic)
➡plnění veřejných úkolů soukromými osobami (např. financování a zajištění výstavby)
Podle úkolů
• zásahová (vrchnostensky zasahující) = vydávání povolení, příkazů zákazů např. v rámci správního dozoru
• pečovatelská (obstarávací) = zajištění dopravní infrastruktury, poskytování veřejných dávek, regulace částí trhu
• programová a plánovací = územní plánování, plány odpadového hospodářství
Podle stupně určitosti právní regulace
• zákonem určitě vázaná správa = vykonavatelé VS jsou vázáni striktními právními normami (např. nesejde-li se
zastupitelstvo obce do 6 měsíců, tak aby bylo schopno se usnášet, Ministerstvo vnitra je rozpustí)
• zákonem neurčitě vázaná správa = právní normy obsahují neurčité pojmy, které je SO povinen vyložit dle
místních, časových a jiných podmínek
• správa s prostorem pro vlastní uvážení = diskreční pravomoc = SO si sám zvolí, jaké řešení v dané věci zvolí
Podle směru působení
• působící vůči adresátům VS
• působící uvnitř VS = působí vůči pracovně nebo služebně podřízeným osobám

MOC ZÁKONODÁRNÁ
- její činnost spočívá v tvorbě pramenů práva a je veřejné správě nadřazena -> veřejná moc je podzákonnou činností
- vláda je odpovědna PS, ale zároveň se na zákonodárství výrazně podílí (společně s krajským zastupitelstvem má
zákonodárnou iniciativu)
- úkolem ministerstev, ústředních správních úřadů je připravovat návrhy zákonů, pečovat o právní úpravu svých
resortů, podílet se na implementaci mezinárodních smluv a legislativních aktů EU
- i orgány Parlamentu mohou výjimečně plnit funkce správy (např. kontrola NKÚ)
Stránka 1 z 70
MOC SOUDNÍ
- jedná se o činnost aplikační -> provádění zákonů nezávislými soudy (nesesaditelnost, nepřeložitelnost, materiální
zabezpečení)
- některé činnosti soudů jsou obsahově blízké správě (např. řízení o úschovách, ve věcech kapitálového trhu, apod.)
- v rámci soustavy soudů probíhá tzv. správa justice, kterou vykonává předseda nebo místopředseda (např. rozvrh
práce, provoz soudních budov, apod.)
- VS není nezávislá, není vázána jen zákony a mezinárodními smlouvami, může být sama aktivní - nerozhoduje jen na
základě návrhu, přijímá oproti soudnictví i právní úpravu

MOC VÝKONNÁ
- vrcholný orgán = vláda
- jde o činnost nepřetržitou, organizující, směřující k naplnění určitého cíle, působící ve veřejném zájmu
- není vykonávána jen jedním orgánem, je realizována:
• činností vlády,
• exekutivní činností prezidenta,
• činností veřejné správy => VS a moc výkonná není synonymum!!! VS je jednou z jejích částí
• činností STZ, ČNB, NKÚ,…
- jedná se o činnost podzákonnou X není moci zákonodárné moci podřízena, ta jen stanovuje pravidla jejího
působení
- narozdíl od moci soudní není vykonávána nezávislými osobami X jsou i výjimky (např. odvolatelnost jen ze
zákonných důvodů)
- vykonává i činnosti obdobné činnosti zákonodárné (např. vydávání nařízení vlády, obecně závazné vyhlášky apod.)
- moc soudní kontroluje moc výkonnou
- rozdělujeme dvě základní sféry (zmínka již v Ústavě z roku 1920 - III. hlava “moc vládní a výkonná”):
• sféra spravování
• sféra vládnutí - politické vedení správy, utváření směrů vnitřní a zahraniční politiky, funkce ryze správní (např.
prohlášení národní kulturní památky)

2. Pojem, předmět a systém správního práva, právní dualismus.

SPRÁVNÍ PRÁVO = souhrn veřejnoprávních norem upravujících organizaci a činnost veřejné správy
- úzce souvisí s ústavním právem - Ústava se zabývá postavením a činností VS jako části moci výkonné, chrání
jednotlivce před zásahy VS
- od SP se dále odvozují další oblasti práva např. finanční právo, právo životního prostředí, právo sociálního
zabezpečení
- předmět:
๏ organizace VS - vztahy, pravomoc, působnost -> SP hmotné
๏ činnost VS - formy činnost, vznik vztahů -> SP procesní
๏ práva a povinnosti adresátů SP
๏ (kontrola VS - přísně vzato nepatří do SP, protože není správou ale kontrolou)
- znaky:
๏ veřejné právo
๏ nekodifikovatelné (heterogenita předmětu úpravy, nemá tak dlouhý vývoj jako např. OP) X některé oblasti se o
kodifikaci snaží např. přestupkové právo, ale SP jako celek kodifikovat nejde
- systematika:
1. obecná a zvláštní část
• obecná část - zásady, pojmy, prameny, organizaci VS, řadí se sem i úprava procesních postupů VS, zejm.
správního řízení (např. správní řád)
• zvláštní část - velmi rozsáhlá, zahrnuje hmotněprávní úpravu jednotlivých odvětví VS a také zvláštní úpravu
procesních postupů (např. obory právní úpravy školství, kultury, územního plánování, sociálního
zabezpečení, apod.)
2. hmotné, organizační a procesní SP
• hmotné SP - právní normy upravující činnost vykonavatelů VS
• organizační SP - upravuje strukturu, působnost a vzájemné vztahy nositelů a vykonavatelů VS
• procesní SP - postupy vykonavatelů VS při uskutečňování výsostné správy, zejm. správního řízení
PRÁVNÍ DUALISMUS
- význam dělení práva na soukromé a veřejné je především kompetenční = je potřeba určit, do jaké kompetence jakých
orgánů daná věc patří
- rozdělení práva na soukromé a veřejné pochází z římského práva a napomáhá tomu několik teorií:
• teorie zájmová = sleduje se povaha zájmu, který je sledován (problematika v tom, co je veřejný nebo soukromý
zájem) - pochází od římského právníka Ulpiana
• teorie subordinační (mocenská) = sleduje vztahy nadřízenosti a podřízenosti nebo vztahy rovnosti - pochází od
římského právníka Papiniana
• teorie subjektů (organická) = zkoumá, zda se ve vztahu nachází subjekt příslušný ke státu či jinému veřejnému
subjektu, nebo nikoliv -> tato teorie položila základy pro další teorie např. modifikovaná teorie subjektů, teorie
zvláštního práva:
Stránka 2 z 70
 ‣ (Hans Julius Wolff) => autoři NOZ se hlásí k této teorii
‣ SP - právní normy zavazují kohokoliv
‣ VP - tvoří jej právní normy, které zavazují pouze nositele VM => tzv. “zvláštní právo nositelů VM” - je-li
neúplná, subsidiárně se použije “obecná” úprava SP
- jednotlivé teorie nelze chápat samostatně, jsou pouze pomocí při určení oblasti práva, často dochází k tomu, že
vymezené znaky neodpovídají skutečnosti např.:
• kogentní normy mohou být i v soukromém právu
• i stát nebo jiný nositel veřejné moci mohou být účastníky soukromoprávních vztahů
- hovoříme o tzv. publicizaci soukromého práva a privatizaci práva veřejného

3. Prameny správního práva.

- obecně je SP nekodifikovatelné odvětví
- prameny řešíme dle materiálního hlediska (=společenské vztahy, historický vývoj apod. které jsou příčinou vzniku
obsahu právního řádu) a formálního hlediska (=vnější forma - to v čem je právní norma obsažena)

Ústavní pořádek
- právní normy s nejvyšší právní sílou
- Ústava - vztahy státní moci a občanské společnosti, základní pravidla pro výkon moci zákonodárné, výkonné, soudní
-> z pohledu SP je nejdůležitější úprava týkající se postavení vlády, zřizování a působnosti ministerstev a jiných SÚ,
vydávání prováděcích pr. předpisů, právo na samosprávu a postavení územních samosprávných celků, NSS a ÚS
- LZPS - obecné zásady výkonu VM a postavení jednotlivce, katalog LP a svobod a jejich garance (např. právo na
ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů dané osoby), katalog hospodářských, sociálních, kulturních práv
(např. pomoc v hmotné nouzi)
- další ústavní zákony - o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, o bezpečnosti ČR, ústavní zákony
upravující státní hranice, apod.

Mezinárodní smlouvy
- ratifikované MS Parlamentem se stávají součástí právního řádu ČR na základě inkorporace čl. 10 Ústavy
(ratifikované před rokem 2002 - euronovela - jsou součástí jen jestli splňují podmínku čl. 10 Ústavy)
- jiné mezinárodní smlouvy než ve smyslu čl. 10 Ústavy se stávají součástí právního řádu ČR díky transformaci (např.
přijetí zákona) nebo adaptaci
- např. úmluva o ochraně LP a základních svobod, úmluva o civilním letectví, úmluva o LP a biomedicíně, apod.
Právo EU
- vrchol hierarchie práva EU se označuje jako ústavní právo EU:
• zakládající smlouvy - SFEU, SEU (předcházela Lisabonská smlouva)
• smlouvy o přistoupení nových členských států
• obecné zásady právního společenství - obecné zásady vycházejí ze základních práv zaručené EÚLPZS
- dalšími prameny jsou zejm.:
• vnější smlouvy - uzavřené společenstvím se třetími zeměmi, mezinárodními organizacemi (např. COTIF -
železnice)
• komplementární dohody - mezi členskými státy navzájem pro usnadnění spolupráce, příp. i se státy nečleny EU
• akty orgánů EU - tzv. sekundární právo EU:
➡nařízení - přímo aplikovatelné v každém členském státě (např. GDPR)
➡směrnice - zavazuje jen některé členské státy a musí se do právního řádu implementovat v určité lhůtě,
pokud to neučiní může se občan tohoto státu dovolávat nepřímého účinku směrnice a žalovat stát za škodu
➡rozhodnutí - zavazuje jak stát, skupiny nebo jednotlivce, může mít povahu obecného opatření
➡doporučení a stanoviska - konzultativní a pomocné akty, souvisí se soft-law

Zákony = normativní akty, jehož funkcí je stanovení obecných pravidel chování, nemá nahrazovat rozhodnutí
týkající se individuálních osob či věcí -> materiální znak všeobecnosti
- typický pramen SP, který je výsledkem legislativní činnosti Parlamentu -> zavazují nejen adresáty státní moci, ale i
státní orgány X není vyloučen přezkum ÚS
- zásada přednosti (svrchovanosti) zákona:
• zákon je nadřazený ostatním pramenům práva, které s ním musí být v souladu X neplatí pro ústavní zákony
• státní moc lze uplatňovat pouze v mezích a způsoby vymezenými zákonem
• povinnosti mohou uplatňovat na základě a v rozsahu stanoveným zákonem
• soud je při rozhodování vázán zákony
- důležitá je také výhrada zákona = některé věci mohou být upraveny pouze zákonem, ne právními předpisy nižší
právní síly (např. základní práva a svobody, hranice vyšších územních samosprávných celků, apod.)
- zákony jako pramen SP lze rozdělit do několika skupin na zákony:
• upravující organizaci VS - o obcích, o krajích, o státní službě
• upravující procesní postupy a podmínky výkonu pravomoci VS - správní řád, o kontrole (kontrolní řád),
daňový řád
• z oblasti hmotného SP - o VŠ, stavební zákon, o matrikách, jménu a příjmení
• umožňující vnější kontrolu činnosti VS - SŘS, o veřejném ochránci práv, o ústavním soudu
Stránka 3 z 70
- stejnou právní sílu jako zákony mají zákonná opatření Senátu - pokud dojde k rozpuštění PS, může je Senát
přijímat ve věcech bezodkladných, které by jinak požadovaly přijetí zákona -> následně musí být schválena PS na její
první schůzí ratihabicí, jinak pozbývají platnosti

Prováděcí právní předpisy veřejné správy

- z Ústavy vyplývá právo VS vydávat podzákonné právní předpisy, kterými provádějí zákona -> nařizovací moc VS
- prováděcí právní předpisy se označují jako nařízení:
• označení však platná úprava tomu neodpovídá:
‣ čl. 78 Ústavy: “vláda je oprávněna vydat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích”
‣ čl. 79 odst. 3 Ústavy: “ministerstva, jiné SÚ a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích
zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněna” - vyžaduje se výslovné zákonné
zmocnění a do této skupiny se řadí:
➡vyhlášky ministerstev, jiných SÚ nebo ČNB
➡nařízení jiných než ústředních správních úřadů (např. nařízení obcí, krajů. hl. m. Prahy)
• musí být obecné, aby dopadalo na neurčitou skupinu osob -> pravidla pro normotvorbu VS:
‣ musí být vydáno oprávněným orgánem
‣ musí se pohybovat “secundum et intra legem” (na základě a v mezích zákona), nikoliv “praeter legem” (mimo
zákon)
‣ nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonům
‣ musí být zřejmá vůle zákonodárce (otevřený prostor pro sféru nařízení)

Statutární předpisy územních samosprávných celků = originální pramen práva, k jehož vydání není třeba výslovné
zákonné zmocnění
- jejich vydání je projevem ústavně zaručené autonomie subjektů územní samosprávy -> Ústava je označuje jako
obecně závazné vyhlášky -> čl. 104 odst. 3 Ústavy: “Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně
závazné vyhlášky.”
- jejich vydávání není podmíněno zmocněním ÚSC a neprovádějí zákon, ale stanoví pro území územního
samosprávného celku nová, vlastní pravidla chování, která nejsou dána zákonem
- obce a kraje mohou vydávat OZV dle své působnosti stanovenou zákonem:
• obec může vydávat OZV v záležitostech v zájmu obce a jejích občanů, nemůže zasahovat do záležitostí
krajských, celostátních -> zvláštní zákony stanovují oblast samostatné působnosti, v níž mohou vydávat obce OZV
např. zajištění udržení čistoty ulic a jiných veřejných prostranství
• kraj může vydávat OZV v záležitostech krajského významu, které nejsou celostátního významu
- OZV je podzákonným pramenem práva, může za určitých podmínek upravit i jedinečný případ, ale musí být
zachován princip rovnosti a nesmí ýt výrazem libovůle

Obecné právní principy

- působení práva EU a judikatury ES, které jsou ovlivněny anglosaskou právní kulturou a přirozenoprávním chápáním
katalogu LPaS, se mezi prameny práva dostávají i nepsané prvky => právní principy = jsou to základní právní
pravidla, která vycházejí z použití principu spravedlnosti a dotváření hodnoty materiálního právního státu:
• nejsou obyčejovým právem, soudcovským právem (nejsou soudcovskou praxí vytvářeny, ale nalézány)
• ÚS je uznal jako pramen psaného práva, ale obecně má spíše roli doplňujícího a výkladového pramene
• někdy jsou vymezeny i v právních předpisech přímo (např. SŘ zásady činnosti SO)
• právní principy např. - právní jistoty, spravedlnosti, právní kontinuity právního řádu, zákaz zneužití VM,
pravidla lex specialis derogat legi generali, lex posterior derogat legi priori, clausula rebus sic stantibus

Správní praxe
- jednotná, ustálená, dlouhodobá činnost VS, která může mít normativní vliv => zakládá legitimní očekávání
- SO je jí vázán, což vyplývá ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněného nerovného zacházení
- lze ji měnit, jen pokud je tato změna činěna do budoucna - svévolná změna je nepřípustná!
- obsah správní praxe může být ve vnitřním předpisů (interní instrukce), které jsou určeny vykonavatelům VS, ale mají
význam i pro adresáty - mohou být v dobré víře, že zvolený postup při interpretaci a aplikaci práva nebudou orgány
VS bezdůvodně měnit (podmínkou pro instrukci je, aby se nacházela intra legem, ne contra legem ani praetor legem)

4. Nařízení, statutární a vnitřní předpisy ve veřejné správě, publikace právních předpisů.

Abstraktní akty (= nařízení, statutární a vnitřní předpisy)
- bývají označovány také jako normativní správní akty
- mají typické tyto znaky:
๏ jednostrannost
๏ přímá právní závaznost
๏ neurčitě vymezený okruh adresátů a zpravidla i ve druhovém vyjádření upravované věci
- lze je rozdělit do 2 skupin:
a) abstraktní akty, které jsou obecně závazné -> podzákonné právní předpisy (OZV, nařízení)
b) interně závazné abstraktní akty -> nejsou pramenem práva (vnitřní předpisy neúzemní samosprávy, provozní
řády,…)

Stránka 4 z 70
Prováděcí právní předpisy veřejné správy
- z Ústavy vyplývá právo VS vydávat podzákonné právní předpisy, kterými provádějí zákona -> nařizovací moc VS
- prováděcí právní předpisy se označují jako nařízení:
• označení však platná úprava tomu neodpovídá:
‣ čl. 78 Ústavy: “vláda je oprávněna vydat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích”
‣ čl. 79 odst. 3 Ústavy: “ministerstva, jiné SÚ a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích
zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněna” - vyžaduje se výslovné zákonné
zmocnění a do této skupiny se řadí:
➡vyhlášky ministerstev, jiných SÚ nebo ČNB
➡nařízení jiných než ústředních správních úřadů (např. nařízení obcí, krajů. hl. m. Prahy)
• musí být obecné, aby dopadalo na neurčitou skupinu osob -> pravidla pro normotvorbu VS:
‣ musí být vydáno oprávněným orgánem
‣ musí se pohybovat “secundum et intra legem” (na základě a v mezích zákona), nikoliv “praeter legem” (mimo
zákon)
‣ nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonům
‣ musí být zřejmá vůle zákonodárce (otevřený prostor pro sféru nařízení)

Statutární předpisy územních samosprávných celků = originální pramen práva, k jehož vydání není třeba výslovné
zákonné zmocnění
- jejich vydání je projevem ústavně zaručené autonomie subjektů územní samosprávy -> Ústava je označuje jako
obecně závazné vyhlášky -> čl. 104 odst. 3 Ústavy: “Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně
závazné vyhlášky.”
- jejich vydávání není podmíněno zmocněním ÚSC a neprovádějí zákon, ale stanoví pro území územního
samosprávného celku nová, vlastní pravidla chování, která nejsou dána zákonem
- obce a kraje mohou vydávat OZV dle své působnosti stanovenou zákonem:
• obec může vydávat OZV v záležitostech v zájmu obce a jejích občanů, nemůže zasahovat do záležitostí
krajských, celostátních -> zvláštní zákony stanovují oblast samostatné působnosti, v níž mohou vydávat obce OZV
např. zajištění udržení čistoty ulic a jiných veřejných prostranství
• kraj může vydávat OZV v záležitostech krajského významu, které nejsou celostátního významu
- OZV je podzákonným pramenem práva, může za určitých podmínek upravit i jedinečný případ, ale musí být
zachován princip rovnosti a nesmí ýt výrazem libovůle

Vnitřní předpisy
- označované také jako interní instrukce či interní normativní instrukce
- zavazuje osoby uvnitř jedné nebo více organizačních jednotek nebo zařízení VS, a to na základě vztahu podřízenosti
k tomu, kdo vnitřní předpis vydal
- ÚS je vyložil jako realizaci oprávnění řídit činnost podřízených a jejich plnění je zachování právní povinnosti řídit se
ve služební činnosti příkazy nadřízených => konkretizují úkoly a povinnosti pracovníků a podřízených složek
- zavazují:
• osoby uvnitř organizační jednotky, jejíž příslušný nadřízený vnitřní předpis vydal
• podřízené organizační jednotky
• služebně podřízené zaměstnance
• podřízené osoby, na něž byl delegován výkon VS
- řadí se mezi ně:
• usnesení vlády s abstraktním obsahem
• směrnice ministerstev a jiných ústředních správní úřadů
• služební předpisy
• jednací řády
- dle zákonné úpravy lze rozlišit vnitřní předpisy:
• přijaté z důvodu, že to stanoví právní předpis (např. jednací řády)
• jejichž vydání právní předpis předvídá, ale není to nezbytné (např. služební předpis)
• přijímané za účelem uložení závazných pokynů a úkolů abstraktně vymezenému okruhu adresátů, i když jejích
vydání není právním předpisem výslovně předvídáno (např. usnesení vlády k přípravě elektronizace VS)

Provozní, ústavní a podobné řády

- jsou také abstraktními akty
- upravují podmínky užívání zařízení veřejností za účelem nějaké služby nebo péče
- platnost může být podmíněna registrací nebo schválením příslušným vykonavatelem VS
- např. knihovní řád, návštěvní řád národního parku apod.

Stránka 5 z 70
Publikace právní předpisů
- podmínkou platnosti je vyhlášení
- ve Sbírce zákonů se vyhlašují (do roku 2020) - ústavní zákony, zákony, nařízení vlády, zákonná opatření Senátu,
právní předpisy ministerstev a ostatních ústřední SÚ + nálezy ÚS, usnesení PS o zákonném opatření Senátu, usnesení
PS, že setrvává na zákonu přijatém Parlamentem a vraceném prezidentem
- dnem 1. 1. 2020 nabyde účinnosti zákon o sbírce zákonů a mezinárodních smluv, který nahradí původní z roku 1999
-> Sbírka zákonů a mezinárodních smluv bude obsahovat - ústavní zákony, zákony, nařízení vlády, zákonná
opatření Senátu, právní předpisy ministerstev a ostatních ústřední SÚ nebo ČNB
- další výrazná změna je zavedení elektronického systému Sbírky zákonů a mezinárodních smluv
- na úřední desce obecního úřadu se vyhlašují OZV a nařízení obce
- ve Věstníku právních předpisů kraje OZV a nařízení kraje
- OZV a nařízení hl. m. Prahy ve Sbírce právních předpisů hl. m. Prahy
5. Opatření obecné povahy, řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části.
- představuje překlenutí abstraktních aktů na jedné straně a konkrétních správních aktů na straně druhé
- jsou to SA smíšené povahy s konkrétně určeným předmětem regulace a obecně vymezených okruhem adresátů
- podstatný znak: v konkrétní věci závazně upravuje právní poměry nikoliv individuálně určeného okruhu osob, ale
osob vymezených druhově
- materiální znak: SO postupují v případe, kdy jim zvláštní zákon ukládá vydat OOP
- znaky OOP:
• kombinace abstraktní a konkrétní regulace
• jednostrannost
• úkon s přímo působícími právními účinky
• formalizovaný úkon
• právní závaznost
• úkon směřující vůči nepodřízeným adresátům
- SŘ neobsahuje pozitivní vymezení, ale jen negativní: “není individuálním rozhodnutím, ani právním předpisem” ->
absence pozitivního vymezení vedla k různým pohledům judikatury na to, kdy mají SO vydávat OOP:
• formální pojetí = zda jen v případech, stanovené zvláštním zákonem, může OOP vydat -> jinak nelze použít tuto
správní činnost
• materiální pojetí = zda ve všech případech jsou naplněny z obsahového hlediska pro určitý úkon VS pojmové
znaky OOP, i když zvláštní ZK to nestanovuje => z tohoto se dnes vychází
- vznik OOP:
• SO zahajuje řízení o vydání OOP z moci úřední nebo na žádost oprávněné osoby (pokud dle ZK to jde)
• po projednání s dotčenými orgány se návrh zveřejní veřejnou vyhláškou na ÚD nejméně na 15 dnů a vyzve
dotčené osoby, aby podaly připomínky či námitky => SO je povinen se zabývat připomínkami (může je podat
kdokoliv) jako podkladem pro OOP a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění
• vlastníci neovitostí, jejichž práva mohou být dotčena, mohou podat odůvodněné námitky ve lhůtě 30 dní od
zveřejnění návrhu => rozhodnutí o námitkách musí obsahovat vlastní odůvodnění a uvede se jako součást
odůvodnění OOP
• vlastní OOP oznámí SO veřejnou vyhláškou
• nabývá účinnosti 15 dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky (pokud hrozí vážná újma nabyde ji hned vyhlášením)
- pozbytí účinků OOP:
• uplynutí doby účinnosti
• pozdějším OOP, které nahradí předchozí
• v důsledku přezkumného řízení
• rozsudkem soudu ve správním soudnictví v řízení o návrhu na zrušení OOP (příp. před ÚS)
- přezkum OOP:
• lze přezkoumat v přezkumném řízení dle SŘ, nebo ve správním soudnictví v řízení o návrhu na zrušení OOP nebo
jeho části
• usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat do 1 roku od účinnosti OOP
• řízení o vydání OOP není vedeno účastníky, ani přezkumné řízení o OOP nebude vedeno žádnými osobami =>
nemá povahu správního řízení ve vlastním slova smyslu X pokud OOP vydá orgán ÚSC v samostatné působnosti,
bere se jako účastník řízení
• může být zrušeno -> rozhodnutí, kterým se ruší, se považuje z materiálního hlediska za OOP
- zrušení OOP nebo jeho části:
• návrh se podává do 1 roku ode dne, kdy napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti -> zmeškání nelze
prominout!!
• věcně příslušn je KS podle místní příslušnosti orgánu, kter OOP vydal
• aktivní legitimace:
‣ ten, kdo tvrdí, že byl na sv ch právech zkrácen opatřením obecné povahy, může podat návrh na jeho zrušení
‣ ten, kdo je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo OOP užito, podat ve správním soudnictví
žalobu nebo jin návrh (návrh lze podat společně s žalobou proti rozhodnutí, proti nečinnosti nebo
nezákonnému zásahu - ve lhůtě pro podání žaloby – neplatí tedy lhůta 1 roku od nabytí účinnosti OOP)
‣ obec, jde-li o OOP vydané krajem (orgánem kraje) - tady platí lhůta 1 roku

Stránka 6 z 70
ý
ý
ý
ý
 • náležitosti návrhu:
‣ návrhové body - z nich musí b t patrno, z jak ch skutkov ch a právních důvodů považuje navrhovatel OOP
nebo jeho část za nezákonné
‣ obsahuje-li tyto náležitosti => nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části OOP nebo
jej rozšiřovat o další návrhové body, omezit návrhové body za řízení lze kdykoli
‣ návrh se podává k příslušnému krajskému soudu -> soud je při rozhodování vázán rozsahem a důvody návrhu
• při rozhodnutí soud zkoumá:
‣ zda měl SO pravomoc OOP vydat, zda nepřekročil meze své působnosti, zda byl dodržen správn procesní
postup, zda není v rozporu s hmotn m právem, zda je proporcionální
‣ soud OOP (nebo jeho část) zruší, dojde-li k závěru, že je v rozporu se zákonem, v opačném případě návrh
zamítne

6. Správněprávní vztahy, podmínky výkonu pravomoci, veřejná subjektivní práva a veřejné

povinnosti.
- vznikají mezi dvěma a více subjekty, které mají navzájem práva a povinnosti stanovené normami správního práva -
skládají se z těchto prvků:
• subjekt = FO, PO, organizační útvary státu a jiných subjektů VS (např. správní úřady) => u těchto vztahů musí
být alespoň jeden ze subjektů vykonavatel VS (i v případech, kde je např. veřejnoprávní smlouva uzavírána
mezi osobami soukromého práva, se vykonavatel VS do tohoto vztahu ingeruje - musí dát souhlas)
• obsah = subjektivní veřejná práva a subjektivní veřejné povinnosti, oprávnění (zpravidla současně i povinnost)
subjektu vykonávajícího VS (např. působnost)
• předmět = chování subjektů, někdy též věc -> vždy je předmět konkrétní!
- způsob vzniku těchto vztahů:
• ex lege = přímo ze zákona někomu vzniká právo a tomu odpovídající povinnost jiného toto právo respektovat
(např. právo na vyplácení dávek z veřejných prostředků, aniž by se musel vydat správní akt - “důchod”)
• právní skutečnosti (vznik, změna, zánik):
๏ postupy subjektů VS a jejich vykonavatelů pri výkonu VS:
➡správní akt = správní orgán jednostranně založí, změní, zruší nebo autoritotavně určí existenci práva či
povinnosti individuálně určených osob v konkrétní věci -> vznikají správněprávní vztahy:
• materiální (např. uložení správního trestu)
• procesní (např. přerušení zahájeného správního řízení z důvodu, že o to účastník požádal)
➡veřejnoprávní smlouva
➡neformální úkony VS (reálný akt) = typická neformálnost a přímá právní závaznost (např. bezprostřední
zásah, faktický pokyn, zajišťovací úkon)
๏ chování osob jako adresátů VS:
➡právní úkony (např. podání žádosti, zpětvzetí opravného prostředku, vzdání se práva)
➡faktické užívání = užívání všeobecně přístupných materiálních statků v rámci veřejného užívání včetně
užívání veřejných zařízení
➡porušení právní povinnosti = vznik odpovědnosti za spáchání deliktu a tomu odpovídající práva státu (či
jiného subjektu VS) adresáta potrestat -> vyslovení viny a uložení trestu lze až následovně správním aktem!!
X může dojít např. i k zajištění splnění povinnosti, uložení opatření k nápravě
๏ právní události:
➡ nejsou spjaty s lidskou vůlí -> plynutí času, dosažení určitého věku, narození, smrt člověka
PODMÍNKY VÝKONU PRAVOMOCI
- základní metody působení (užívají se pro naplňování úkolů VS) - metoda přesvědčování a donucování -> navzájem
se kombinují do dalších metod:
• metoda administrativní =vykonavatel VS používá vůči adresátům VM a jeho působení vůči nim je právně
závazné
• ekonomická = používají ekonomické nástroje pro působení VS žádoucím směrem např. úlevy, různé pobídky
• organizační = má uspořádat vztahy v rámci VS a VS a adresátů tak, aby byly reálně zajišťovány úkoly VS - např.
zřizování dostatečné sítě škol, programy pro snižování dopravní nehodovosti, apod.
- při užívání administrativních metod disponují vykonavatelé a nositelé VS pravomocí = soubor právních nástrojů,
jimiž naplňují veřejnomocenským způsobem svou působnost -> je nejen oprávněním, ale i výrazem povinnosti SO
(nevykonání může být protiprávním chováním VS):
• normotvorná pravomoc = vydávání nařízení, statutárních předpisů, směrnicích a jiných abstraktních aktů VS
• kontrolní pravomoc = porovnání právem požadovaného stavu se skutečností a příp. užití preventivních
nápravných opatření
• rozhodovací pravomoc (jurisdikční) = vykonavatelé VS vydávají správní akty rozhodující konkrétní věci
(většinou předchází proces s dotčenými účastníky)
• kontraktační pravomoc = uzavírání smluv při výkonu VS, u veřejnoprávních smluv je to součást působnosti a
pravomoci nositelů či vykonavatelů VS + mají povinnost plnit i závazky z nich
• exekuční pravomoc = vykonavatelé VS mají oprávnění nuceně vymáhat splnění povinností ze správních aktů,
právní normy,
• zásahová pravomoc = faktické vykonání jednání, kterým se ve veřejném zájmu zasahuje do práv osob vůči nimž
směřuje
Stránka 7 z 70
ý
ý
ý
ý
ý
SPRÁVNÍ UVÁŽENÍ
- prostor pro volbu různých způsobů rozhodnutí v daném případě X zákon stanoví hranice!
- spočívá např. v tom že SO uváží, zda nějaký úkon učiní (např. zahájení řízení), nebo že zvolí použité prostředky
(např. omezit nebezpečný provoz) - může být též spojena s neurčitými právními pojmy
- při uvážení musí být jasné, z čeho SO vycházel a při svém postupu je limitována:
• zákonná kritéria pro správní uvážení (např. demonstrativní stanovení kritérií povahy a závažnosti přestupku
pro účely trestu)
• pravidla předvídatelnosti a proporcionality rozhodování
• zákaz užívat nepřípustní kritéria (např. diskriminace osob)
• nutnost odůvodnění správního uvážení
• zákaz zneužití správního uvážení
- pokud SO překročí meze je správní akt nezákonný -> překročení (exces) může být vnější (kvantitativní) a vnitřní
(kvalitativní)
- správní akty vydané při správním uvážení jsou přezkoumatelné:
• odvolání (řádný OP) - revizní princip (=přezkum souladu s právními předpisy v plném rozsahu i bez výslovné
námitky odvolatele), dispoziční princip (=správnost správního uvážení jen v rozsahu námitek uvedených v
odvolání)
• přezkumné řízení (dozorčí prostředek) - důvodná pochybnost souladu s právními předpisy, ne jen špatné správní
uvážení
• soudní přezkum - soud má možnost nahradit správní uvážení o výši ST svým uvážením tím, že může od trestu
upustit či ho snížit X úkolem soudů není nahrazení správního uvážení!!
-
NEURČITÉ PRÁVNÍ POJMY
- VS je formálně plně vázána zákony, které jsou však obecné a nechávají určitý prostor, v němž se správa může
pohybovat
- určité bývají pojmy z oblasti exaktních věd např. dny, měsíce, roky (i zde může být nejasnost - pracovní nebo
kalendářní den?)
- neurčité pojmy např. - veřejný/obecný zájem, jednání v souladu s dobrými mravy, veřejná bezpečnost, zvláštní
závažnost,…
- povinností VS je tyto pojmy interpretovat s ohledem na konkrétní skutkové podstaty, okolnosti a sám musí alespoň
vytvořit rámec tohoto pojmu a objasnit, zda danou věc do něj lze zařadit
- SO je usměrňován při interpretaci zejm.:
• kasační závazností rozhodnutí vyšších SO a soudů přezkoumávajících rozhodnutí vydané za použití
neurčitého pojmu
• vnitřní předpisy vyšších správních úřadů
• ustálenou správní praxí
- neurčitost právních pojmů lze i odstranit dle legislativních způsobů např. použitím zákonných definic (PřesNěkt
vymezuje, co je “dobou nočního klidu”)

POUŽITÍ ANALOGIE
- účelem je vyplnit mezery v právu užitím podobné úpravy jiného institutu v témže nebo jiném zákoně či právního
odvětví
- typická spíše pro soukromé právo, veřejné právo je omezeno zákonem (mohou činit jen to, co není zákonem
zakázáno), a proto se analogie ve VP používá výjimečně
- není přípustná při - určování rozsahu zákonem stanovené pravomoci a působnost orgánů VM, tam kde není mezera v
právu
- vždy musí být ve prospěch adresáta působení VS
Veřejná subjektivní práva a povinnosti jsou obsahem správněprávních vztahů
VEŘEJNÁ SUBJEKTIVNÍ PRÁVA
subjektivní právo
• vyplývají z objektivního práva (=právní řád) -> oprávnění osob se ve svém zájmu nějak chovat, od jiného
požadovat předvídané chování a požadovat právní ochranu, pokud oprávněné osobě do jejího práva
neoprávněně zasahuje
• Knapp vymezil, že subjektivní právo má 3 složky:
‣ právo určitým způsobem se chovat
‣ právo požadovat určité chování jiného
‣ právo požadovat od státu právní ochranu
• výraz “subjektivní právo” je výrazem čistě kontinentálního práva a není úplně vhodný (plete se jako protiklad
objektivního práva) - vhodnější by bylo “oprávnění” X v angloamerickém právu se používá “law” pro právo
objektivní a “right” pro právo subjektivní, takže nemá tenhle problém

veřejné subjektivní právo = oprávnění jednotlivce vyplývající z norem veřejného práva na zákonné postupy veřejné
moci vůči němu / jsou odrazem povinnosti veřejné moci vystupovat vůči jednotlivcům jen na základě zákona, v jeho
mezích a způsobem jím stanoveným

Stránka 8 z 70
 • je důležité právní uznání existence zájmu osoby na určité chování ze strany veřejné moci -> kogentní právní
normy
• souvisí s ochranou práv osob před postupy VS ve správním soudnictví
• VSP se nelze vzdát, jsou zásadně nepřenositelná, nezadatelná
• mohou náležet i veřejnoprávním korporacím (např. právo ÚSC na samosprávu) X nepatří sem výsostná správa, to
je výkon působnosti, ne VSP!
• nejvýznamnější VSP nalezneme v LZPS, Ústavě a mezinárodních smlouvách, ale některé jsou i v “běžných
zákonech” (nejsou přímo řečena, ale vyplývají z ustanovení např. postupovat vůči jednotlivci jen určitě stanoveným
způsobem) a můžeme se setkat s těmito skupinami VSP:
➡ právo na vydání povolení či souhlasu
➡ právo na poskytnutí veřejného plnění
➡ právo na to, aby se veřejná moc zdržela nepřístupných zásahů do svobodné sféry jednotlivce
➡ procesní práva účastníka řízení
➡ právo na účast na výkonu veřejné moci včetně práva na rovný přístup k voleným a jiným veřejným funkcím a
na ochranu před protiprávním zbavením veřejné funkce

zneužití VSP
- veřejná moc je omezena zákonem (lze ji uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby stanovenými zákonem) X
adresát může činit to, co není zákonem zakázáno a nikdo jej nesmí nutit činit, co zákon neukládá - svoboda jedince
může být omezena jen v krajních případe
- NSS vyložil institut zákazu zneužití VSP, díky němuž se vnáší do právního řádu hledisko ekvity (spravedlnosti):
• chování subjektů může být formálně odpovídající právní normě, avšak fakticky je zjevně nespravedlivé ->
zákon nemůže myslet na všechny možnosti, které se při výkonu VSP mohou stát, a nemůže stanovit přesná
pravidla pro to, co by bylo zneužitím VSP, protože by tím popřel podstatu institutu VSP (smyslem je právě
pružnost, aby mohly reagovat na různé životní situace)
• chování zjevně nespravedlivé nemá povahu VSP, ale má povahu jeho zneužití -> správní orgán nemusí
poskytnout zákonem jinak garantovanou ochranu VSP
• rozhodující subjekt musí sám posoudit okolnosti a účinky zneužití VSP a rozhodnout o zneužití VSP

VEŘEJNÉ POVINNOSTI
- osoby je mají vůči státu nebo jiným subjektům VS na základě zákona a jsou stanoveny v zásadě všeobecně všem
osobám (např. placení daní), ale existuje také řada povinností osob, které vykonávají regulované činnosti (např.
podávání výročních zpráv o činnosti ZOO Ministerstvu ŽP)

7. Nositelé a vykonavatelé veřejné správy, působnost a pravomoc.

NOSITELÉ
- náleží jim pravomoc výkonu VS
- společné znaky - PO VS příp. i soukromých nebo i FO, na které je pravomoc a působnost VS delegována
- základním nositelem je stát:
• je suverénem uvnitř i navenek, je nositelem práva vykonávat VS, přijímá zákony, které určují rozsah VS
• zřizuje organizační složky, kterým svěřuje zákonem působnost k výkonu určitých záležitostí státní správy (tzv.
veřejná autorita)
• přenáší úkoly státní správy na orgány nestátních subjektů (hlavně orgány samosprávy)
• je odpovědný za jednání svých orgánů, na které výkon státní správy přenesl
• vystupuje ve veřejnoprávních i soukromoprávních vztazích (tam vystupuje jako PO)
- a vedle státu existují další, o nichž to stanoví Ústava nebo jiný zákon:
• veřejnoprávní korporace = člensky organizovaný nositel, kterému byla svěřena moc samostatně - vlastním
jménem může plnit úkoly -> hlavní znaky:
‣ členský princip (korporace = společenství osob náležící k ní dle urč. kritéria a podílejí se ne/přímo na tvorbě
její vůle)
‣ je PO
‣ princip omezené právní osobnosti (subjektivity) - má rozsah jen tak, aby dosáhla svých cílů
‣ je zřízena zákonem nebo na základě zákona jiným vrchnostenským aktem
‣ je jí zákonem svěřena oblast působnosti = samostatná působnost (+ může jim náležet i přenesená působnost)
‣ právo autonomie = mohou vydávat abstraktní akty -> statutární předpisy
‣ státu nad ní náleží jen právní dozor
- podle kritérií dle kterých se někdo stane členem VK, se dělí na:
‣ územní = členové podle vymezeného území, vykonává moc na omezeném území např. obec
‣ zájmové (osobní) = spojuje členy povolání např. ČAK
‣ věcné (reálné) = členství vyplývá z vlastnictví určité věci, obstarávání spol. záležitostí např. dobrovolné
svazky obcí
• veřejný ústav = souhrn věcných a osobních prostředků jimiž nositel disponuje za účelem trvalé služby
veřejného významu
- nemá členy, užívání je veřejnoprávní a případně úplata za jeho užívání má veřejnoprávní charakter (není-li
stanoveno jinak)

Stránka 9 z 70
 - je zřizován zákonem nebo vrchnostenským aktem -> podléhá nositeli či vykonavateli VS, který ho zřídil (=
stát, VK)
- může existovat v různých právních formách - příspěvková organizace + specifické formy např. školská PO
- nemá prvek samosprávy při tvorbě své vůle
- dělí se na dva druhy:
‣ samostatný - mají právní osobnost, jsou PO VP např. Česká filharmonie, veřejné školy (ZŠ, SŠ)
‣ nesamostatný - organizační jednotky právního subjektu (státu, kraje, obce), není PO např. škola zřízená
MZV při diplomatické misi nebo konzulárním úřadu ČR jako součást těchto úřadů
X VŠ mají znaky VK i VÚ -> složité rozlišit
• veřejný podnik = subjekt, kterému jsou svěřeny věcné a osobní prostředky za účelem zajišťování veřejných
potřeb způsobem podnikatelské činnosti
- obsah pojmu je nejednoznačný -> v pozitivní úpravě není vymezen
- narozdíl od VÚ je pro jeho existenci důležitá ziskovost
- podle nálezu ÚS vykazují znaky VP zdravotní pojišťovny, zaměstnanecké pojišťovny
- v literatuře je vymezen jako:
‣ soukromý podnik obstarávající určitou část úkolů veřejné správy (na základě koncese, veřejnoprávní
smlouvy)
‣ výkon určitého výsostného práva soukromou osobou (FO, PO), propůjčeného jí zákonem nebo na základě
zákona pro určitou část VS, zpravidla formou autorizace - výslovné propůjčení pravomoci zákonem, mezi
touto osobou a 3 osobami vznikají administrativněprávní vztahy (např. vybírání poplatků)
‣ každou hospodářskou činnost veřejnoprávních subjektů - tedy vše co provozuje stát, obec, apod. na úseku
hospodářské činnosti a by jinak mohli činit soukromé osoby
• veřejný fond = zákonem zřízení subjekt, která tvoří účelově určené finanční prostředky na udržování nebo
rozvoj určitých veřejných statků (např. státní fondy - PO)
• další veřejnoprávní subjekty - (např. Český rozhlas, Česká televize) = nesamostatné instituce, které hospodaří s
vlastním majetkem, stát neodpovídá za jejich závazky a ony naopak neodpovídají za závazky státu - kontrolu
konají zvláštní orgány např. Rada ČT
• osoby soukromého práva - PO, příp. i FO soukromého práva (např. veřejné stráže - rybářská, myslivecká) -
nejčastěji nadace a nadační fondy (=fundace dle OZ) zřízené k veřejně prospěšným účelům -> obecně veřejně
prospěšná PO = jejím posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k
dosahování obecného blaha

VYKONAVATELÉ
- VS může být vykonávána vykonavatelem, jehož jednání je přičitatelné nositeli VS - nositelé totiž mají způsobilost k
právům a povinnostem, ale ne přímo právě jednat, a proto jednají skrze své orgány nebo ty, na něž svou pravomoc
přenesou
- orgán nositele = právně vytvořená jednotka, která je začleněna k nositeli do správy, avšak je organizačně samostatná,
oddělená od jiných jednotek X orgánní nositel = FO, jimiž určitý orgán vykonává svěřenou pravomoc a působnost
(např. ministr, vedoucí jiného SÚ)
- orgány nositelů VS se označují jako správní úřady, které lze brát dle pojetí:
• organizačního (institucionálního) = organizační jednotka nositele VS je zřízena a její působnost stanovena
zákonem, navenek je ohraničena a vůči veřejnosti vystupuje prostřednictvím orgánních nositelů např. Ministerstva
• funkčního = zákonem stanovený okruh záležitostí, které jsou přiřazeny některému orgánu jako jeho působnost
např. stavební úřad
• pomocného útvaru = zajišťuje podmínky pro výkon činnosti orgánu nositele VS, nemá vlastní působnost a
pravomoc např. Úřad vlády ČR
• jako souhrn kompetencí spojených s výkonem určitého místa - např. úřad soudce, úřad děkana
- vykonavatelé se dělí na:
• přímé = vykonavatel je orgánem nositele VS (hlavně orgány moci výkonné - ministerstva, SÚ)
• nepřímé = vykonává VS na základě delegace přičitatelnou nositeli VS jako orgán jiného subjektu (hlavně orgány
ÚSC -přenesená působnost)

Působnost vykonavatelů a nositelů

- Každá instituce SS má územně a věcně vymezenu působnost, jež určuje, CO a KDE z veřejné správy vykonává,
okruh úkolů, které může orgán řešit
I. věcná = okruh úkolů, kterými se zabývá:
1. obecná (výkon veškeré VS s výjimky těch, které zákon svěřuje vykonavatelům specializovaným)
2. dílčí věcná působnost (důsledek specializace je vytvoření různých odvětví - např. advokacii řeší ČAK)
3. může být vymezena v zákone enumerativní metodou (= výčet jednotlivých záležitostí) nebo generální
klauzulí (=zákon obecně vyjádří okruh věcí, které náleží do působnosti a příp. i co nenáleží)
II. územní = celostátní (ministerstva, jiné SÚ např. úřad pro civilní letectví), regionální (např. KÚ, KatÚ), místní
(orgány ÚSC)
III. osobní = uplatňují se spravované záležitosti jen proti některým osobám např. specializovaný finanční úřad jen pro
banky, penzijní společnosti

Stránka 10 z 70
Pravomoc vykonavatelů a nositelů
- mocenské právní prostředky, které má vykonavatel VS za účelem výkonu jeho působnosti
- uskutečňuje se např. vydáváním správních aktů, prováděním exekuce, faktickými pokyny, zajišťovacími úkony,
vydáním nařízení, OOP, apod.
- rozsah působnosti a pravomoci je v znamn m kritériem pro postavení správních úřadů (orgánů) v organizační
soustavě státu.

Přímí vykonavatelé státní správy

- vykonávají státní správu bezprostředně, jménem a namísto státu -> orgány moci výkonné:
a) vláda
• vrcholný orgán moci výkonné (předseda, místopředsedové, ministři), kolegiální orgán
• rozhoduje formou usnesení se souhlasem nadpoloviční většiny všech členů:
➡má interní účinky = zavazuje členy vlády, ministerstva, SÚ přímo řízené vládou, orgány ÚSC při výkonu
přenesené působnosti
➡má i externí účinky = když jsou usnesením schvalovány akty vlády např. nařízení vlády
• vrcholně správu řídí a politicky odpovídá PS
• má zákonodárnou iniciativu, jen ona má právo navrhovat zákon o státním rozpočtu, může vydávat nařízení,
mají právo jmenovat a odvolávat vyšší státní nebo jiné veřejné funkcionáře (napři ministry) nebo navrhovat
jejich jmenování (např. předseda Úřadu pro ochranu hosp. soutěže)
• náleží jí schvalování koncepčních materiálů označených jako “politiky a programy” např. politika územního
rozvoje
• úřad vlády ČR plní úkoly spojené s odborným, organizačním zabezpečením činnosti vlády
• zřizuje také poradní a pracovní orgány např. legislativní rada vlády, výbor pro EU
b) ministerstva a jiné správní úřady - nejtypičtější vykonavatelé SS
➡ministerstva
‣ ústřední SÚ s celostátní působností a dílčí věcnou působností v jehož čele stojí člen vlády - ministr
(=originální nositel, jímž ministerstvo vykonává svou působnost a pravomoc)
‣ působnost ministerstva (vychází z kompetenčního zákona) je činěna ministrem nebo pověřenou osobou -
úředník
‣ vydávají vyhlášky, vůči nižší SÚ a orgánům ÚSC vykonávajících přenesenou působnost vydávají vnitřní
předpisy (směrnice) a metodické pokyny (= doporučení pro výkon odborných činností v rámci státní
správy)
‣ mohou ukládat konkrétní příkazy pro zajištění výkonu SS
➡jiné ústřední správní úřady
‣ monokratické:
๏ v čele jmenovaný vedoucí, který není státním zaměstnancem např. úřad vlády ČR, ÚOOÚ
๏ v čele jmenovaný vedoucí, který je státním zaměstnancem např. český báňský úřad, státní úřad pro
jadernou bezpečnost, úřad průmyslového vlastnictví
‣ kolegiální - např. český telekomunikační úřad (5členná rada - členy a předsedu jmenuje a odvolává vláda
na návrh ministra průmyslu a obchodu)
‣ určení dle materiálních znaků ÚSÚ = výkon SS představuje podstatnou část náplně tohoto orgánu,
vykonává celostátní působnost a není přímo podřízen jinému ústřednímu SÚ. (zda jde o ÚSÚ má význam
hlavně z hlediska kompetenčních sporů) - např. Národní akreditační úřad pro VŠ
‣ určení dle věcné působnosti:
๏ regulační orgány zaměřující se na usměrňování určitých oblastí trhu (český telekomunikační úřad)
๏ SÚ s úzce odbornou specializovanou věcnou působností (český báňský úřad), apod.
๏ činnost SÚ, která není ovlivňována vládní politikou - označovány jako “nezávislé správní úřadu” ->
dle kompetenčního zákona se řadí mezi ÚSÚ, ale vláda o nich nerozhoduje (např. Rada pro rozhlasové
a televizní vysílání, ÚOOÚ)
➡jiné správní úřady s celostátní působností
‣ podřízené ministerstvu nebo jinému SÚS např. česká obchodní inspekce, drážní úřad, národní archiv
➡správní úřady s omezenou územní působností
‣ označují se také jako územní odborové správní úřady, jsou projevem principu vertikální dekoncentrace
státní správy
‣ jsou podřízeny vyšším správním úřadům, náleží jim regionální působnost, působnost pro území vyššího
ÚSC - např. finanční úřady, katastrální úřady, okresní správy sociálního zabezpečení
‣ některé působí jen na určitém území např. újezdní úřady jsou jen u vojenských újezdů
➡územní složky správních úřadů
‣ některé SÚ s celostátní působností i regionální působností vytváří své územní složky (pracoviště,
organizační útvary), které vykonávají pro vymezené území jejich působnost např. u úřadu práce ČR
působí generální ředitelství, krajské pobočky a kontaktní pracoviště
‣ někdy mají i zákonem danou rozhodovací pravomoc
c) veřejné sbory
• státem zřízená organizovaná uskupení, jejichž prioritním účelem je ochrana veřejného pořádku a bezpečnosti a
dalších právních statků (zdraví, život, majetek) za použití preventivních opatření i zásahu do práv osob - např.
PČR, HZSČR, vězeňská služba ČR, bezpečnostní informační služba
Stránka 11 z 70
ý
ý
 • jsou vnitřně hierarchicky uspořádané, podřízené příslušnému ministerstvu, ministru či vládě
• plní své úkoly prostřednictvím svých příslušníků nebo orgány jednajícími za organizační složky veřejných
sborů (např. policista je oprávněn vyzvat k předložení zbraně)
• řadí se sem i obecní policie, ale její postavení se odlišuje od shora uvedených - může ji zřídit obec OZV, úkoly
vykonávají strážníci OP v rámci samostatné působnosti obce s výjimkou projednávání přestupků (přenesená
působnost)
d) prezident republiky
• hlava státu, pravomoci koná samostatně bez kontrasignace, rozhodnutí vyžaduje ke své platnosti spolupodpis
předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády
• některá rozhodnutí mají povahu úředního postupu a může tedy podléhat kontrole moci soudní -> lze jej tedy
považovat za vykonavatele státní správy (jmenování soudce, jmenování profesorů VŠ)

8. Principy a přehled organizace veřejné správy.

PRINCIPY ORGANIZACE VS
- zobecňují možná řešení uspořádání VS, vyjadřují i určité tendence ve změnách organizace, která se v různých dobách
mění -> zpravidla se vymezují v protikladných dvojicích:
a) princip centralizace a decentralizace - souvisí s vymezením, kdo je nositelem VS
➡centralizace = soustředění výkonu VS do řídící moci
➡decentralizace = přenechání části VS v podobě delegace jinému nositeli VS
b) princip koncentrace a dekoncentrace - určují stupeň soustředění výkonu VS na úrovni veřejných orgánů
➡koncentrace = VS vykonává jediný orgán
➡dekoncentrace:
๏ horizontální =rozdělení funkcí na jedné úrovni z 1 na více orgánů (opakem je horizontální koncentrace)
๏ vertikální = funkce jsou rozděleny mezi nižší úroveň (u koncentrace na vyšší úroveň)
c) princip organizační (služební) a pouhé instanční nad/podřízenosti
➡ organizační = typické pro nižší a vyšší státní SÚ (např. FÚ, Odvolací f. řed., generální f. řed., MF) -> vyšší
může dávat pokyny nižšímu úřadu obecné i konkrétní (vyplývá z možnosti řídit)
➡instanční podřízenost = vyšší orgán nemůže neomezeně zasahovat do činnosti nižší orgánů, je omezen
zákonem na předem dané formy
d) princip územní a věcný - vliv na určení jejich věcné příslušnosti
➡územní = úřad je příslušný pro záležitosti VS určitého území např. úřad s obecnou působností
➡věcný = zajišťování vymezeného okruhu určitých záležitostí např. specializované úřady
e) princip monokratický a kolegiální - jakou právní formou se tvoří vůle orgánu vykonávajícího VS
➡monokratický = 1 osoba je tvůrcem vůle
➡kolegiální = vůle se tvoří hlasováním ve sboru FO (např. vláda)
f) princip subsidiarity - význam pro vymezení obsahu samosprávy a státní správy => nositelé a vykonavatelé VS
by ve své činnosti měli spravovat zásadně záležitosti VS, které nepřesahují svým významem a povahou rámec
úkolů, který jim náleží

ORGANIZACE VS
- upravena organizačními akty
- základní pravidla organizace VS - zejm. zřizování nositelů a vykonavatelů jejich působnost a pravomoc - stanoví
zákony, někdy i ústavní např.:
• Ústava ČR
• ústavní zákon o vytvoření vyšších SÚC
• zákon o zřízení ministerstev a jiných ústřední orgánů státní správy ČR - tzv. kompetenční zákon (uvádí okruh
působnosti jednotlivých ministerstev a činnosti ústředních správních úřadů), zákony o zřízení správních úřadů,
veřejných sborů a dalších přímých vykonavatelů státní správy - např. zákon o policii ČR, ZoO, krajích, hl. m. P.
• prováděcí právní předpisy např. vyhláška o územních pracovištích finančních úřadů
• obecně závazné vyhlášky, organizační akty interní povahy
- pro organizační uspořádání je důležité:
1.subjekt VS
• stát, obce a kraje, jiné samosprávné celky, ostatní subjekty veřejného nebo soukromého práva
2.působnost
• územní - ústřední (na celém území ČR) a regionálně (na části území)
• věcné - všeobecná nebo dílčí
3.pravomoc
• zda orgán vykonavatele má oprávnění vydávat právní předpisy, správní akty nebo činit jiné vrchnostenské
úkony
• vykonavatel, který má alespoň některé toto oprávnění – má vrchnostenskou pravomoc, na rozdíl od jiných,
jejichž úkony jsou jiné povahy např. služební
4.postavení
-umožňuje určit vzájemné vztahy mezi vykonavateli - subordinační, koordinační
-kritérium vztahující se jen na státní správu – vykonávána přímo nebo nepřímo
vykonávána orgány nebo spr. úřady státu jako jeho org. složky (např. ministerstva) – bez právní subjektivity
vykonávána na základě delegace na jiné subjekty VS než stát – kraje, obce
Stránka 12 z 70
- organizace VS v ČR:
• státní správa - uskutečňována státem např. ministerstva,
ústřední správní úřady
• územní samospráva - uskutečňována jinými subjekty než
je stát např. obce, kraje, hl. m. Praha - zaměřena na lokální a
regionální záležitosti X výkon státní správy může být i
subjekty územní samosprávy, pokud mají přenesenou
působnost

ÚZEMNÍ ČLENĚNÍ STÁTU

- zákon o územním členění státu:
• 7 krajů, 76 okresů, území Prahy tvoří samostatnou jednotku a je dělené na 10 obvodů
• vytvoření nebo zrušení kraje nebo podstatná změna jeho území se provádí pouze zákonem
• vymezuje územní členění státu ve smyslu geografického členění, nikoliv jako např. Ústava => pojmy obec a kraj
jsou zde používány v jiném smyslu než v Ústavě
- Ústava:
• území členění neobsahuje, obsahuje členění samosprávy - ČR je členěna na obce a kraje
- administrativní a území členění se nemusí překrývat!
PROFESNÍ SAMOSPRÁVA
- projev decentralizace VS je svěření regulace výkonu některých povolání orgánům samosprávných korporací
vytvořenými těmi, kteří toto povolání vykonávají
- výkon některých povolání je většinou podmíněn členstvím ve veřejnoprávní korporaci
- nositelé toto VS jsou zákonem zřízené profesní komory:
• jsou zřizována jako PO VP, za svou činnost jsou odpovědné, hospodářsky a rozpočtově nezávislé na státu X stát
prostřednictvím ústředního správního úřadu vykonává dozor
• zákony, jimž jsou komory zřizovány, stanovují práva a povinnosti jejích členů vůči komoře, určují orgány komory
a jejich působnost a pravomoc
• činnost - dohlíží na řádný výkon povolání svých členů, hájí práva a profesní zájmy a čest svých členů
• disponují veřejnou mocí vůči svým členům -> oprávnění vydávat stavovské předpisy závazné pro členy komory,
výkon kárné pravomoci
• např. u Notářské komory ČR a Exekutorské komory ČR se uplatňuje numerus clausus => pro tyto komory se
uskutečňují výběrová řízení na uvolněná místa a navrhují ministru spravedlnosti, aby vybraného uchazeče
jmenoval notářem, soudním exekutorem a pověřil ho notářským/exekutorským úřadem do sídla obvodu určitého
okresního soudu
• profesní komory ČR - ČAK, česká lékařská komora, notářská komora, komora auditorů ČR, apod.
- vznik členství v profesní komoře:
• obecné požadavky (svéprávnost, bezúhonnost, apod.), dále vzdělání, absolvování profesní zkoušky
• osoby splňující podmínky mají subjektivní veřejné právo na to, aby byly za členy komory přijaty -> ochranu
tohoto SVP poskytují soudy ve správním soudnictví
- profesní komory vydávají statutární předpisy:
• v různé formě i označení - stavovské předpisy, vnitřní předpisy, řády, atp.
• narozdíl od statutárních předpisů ÚSC (OZV) nejsou obecně závazné a nejsou právním předpisem! -> mají interní
závaznost uvnitř korporace a zavazují své členy
• vydávání podléhá dozoru orgánů státu X právní úprava je nejednotná:
➡vznik statutárního předpisu není podmíněn úkonem žádného SÚ např. Česká lékařská komora
➡některé komory jsou povinny předložit orgánu dozoru veškeré stavovské předpisy přijaté jejich orgány - např.
ČAK dává MS, Komora auditorů je povinna předložit Radě pro veřejný dohled nad auditem vnitřní předpisy
komory, etický kodex a auditorské standardy do 30 dnů ode dne jejich schválení
➡k platnosti je potřeba souhlasu příslušného SÚ např. k platnosti kárného řádu a zkušebního řádu, které přijímá
notářská komora ČR je třeba souhlasu MS -> komora se může proti neudělení souhlasu bránit ve správním
soudnictví žalobou proti rozhodnutí nebo proti nečinnosti X od těchto případů je třeba rozlišovat případy, kdy
pravidla pro přijímání SP stanoví právní předpis
• návrh na přezkoumání statutárního předpisu soudem - stanovují ZK o prof. kom. (většinou z důvodu
nezákonnosti) - např. úřad průmyslového vlastnictví má právo podat žalobu, má-li za. to, že je předpis komory
patentových zástupců v rozporu se zákonem nebo předpisem EU, a to ve lhůtě 2 měsíců od jeho přijetí
• u statutárních předpisů, které zasAhují do VSP jednotlivců se lze bránit i v rámci správního soudnictví např.
žaloba proti nezákonnému zásahu
- kárné pravomoci viz otázka č. 7 B
- od profesních komor se odlišují jiné instituce, které mají v názvu “komora”, ale vznikly a existují jako např.
spolky a jedná se tedy o PO SP nedisponující veřejnou mocí (např. Profesní komora požární ochrany, Komora
zubních techniků ČR)

Stránka 13 z 70
9. Pojem a znaky územní samosprávy, působnost územních samosprávných celků.
POJEM
- stanovený okruh úkolů VS, jejichž vykonávání vlastním jménem a na vlastní odpovědnost je svěřeno samosprávné
korporaci odlišné od státu
- dvě pojetí samosprávy:
• politické = vyjadřuje spoluúčast občanů ve VS, zapojení neprofesionálních funkcionářů do jejího výkonu
• právní = svěřená část VS náleží nositeli odlišnému od státu, samospráva se uskutečňuje relativně nezávisle na
státní správě
- nositel samosprávy není podřízen státu (orgány moci výkonné pouze konají dozor)
- projevuje se zde decentralizace správy a demokratický princip (vrcholné orgány jsou voleny “zdola” členy
samosprávných celků, příp. samotní členi tvoří vrcholný orgán)
- Ústava: “zaručuje se samospráva ÚSC” -> je podstatnou náležitostí demokratického právního státu (ÚSC = obce,
kraje)
- k obnovení samosprávy na úrovni obcí došlo v roce 1990 ústavním zákonem, kterým se měnila Ústava z roku 1960 ->
nahradila předchozí ústavní úpravu o národních výborech (byly u nás od II. s. v.)
- kraje vznikly ústavním zákonem v roce 1997 -> vytvořeno 14 vyšších ÚSC (hl. m. Praha + 13 dalších)
- další prameny - zákon o obcích, krajích, hl. m Praze, obecní policii, střetu zájmů, místním referendu, krajském
referendu, apod.

ZNAKY
- obce a kraje jsou nositeli územní samosprávy -> jsou to veřejnoprávní korporace, PO, odlišné od státu, mají vlastní
majetek a hospodaří s ním podle vlastního rozpočtu => hlavní znaky:
➡územní základ
• podstatný znak = ÚSC jsou vytvořeny na určitém území vymezeném hranicemi, ve kterém vykonávají svou
působnost
• každá část území ČR je součástí nějaké obce - výjimka jsou vojenské újezdy = zákonem vymezené části území
státu k zajišťování obrany státu a výcviku ozbrojených sil
• obec má 1 nebo více katastrálních území = technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a KatN
společně evidovaný soubor nemovitostí
• změny hranic obcí - Ústava nic nestanovuje, Evropská charta místní samosprávy říká, že nelze měnit hranice
místních správních jednotek bez předchozí konzultace s obyvatelstvem dotčených jednotek (referendum)
• změny území obcí:
‣ sloučení obcí
‣ připojení obce
‣ oddělení části obce
‣ změny hranic obcí, při kterých nedochází ke sloučení, připojení nebo oddělení části obce
‣ změny hranic obcí vyvolané změnami jiných územních jednotek
• území krajů lze měnit jen zákonem
➡osobní základ
• samosprávné celky = územní společenství občanů ,která mají právo na samosprávu => občané obce - FO, které
jsou státními občan ČR a hlášeny v obci k trvalému pobytu / občané kraje - FO, která je státním občanem ČR a
přihlášeny k trvalému pobytu v některé obci, na území vojenského újezdu v území obvodu kraje
• lze mezi ně však zařadit dále i cizince s trvalým pobytem na území obce (kraje), vlastníky nemovitostí na
území obce (kraje)
• s občanstvím obce či kraje jsou spojena určitá práva: právo volit a být zvolen do zastupitelstva, účastnit se
hlasování v místním/krajském referendu, právo vyjadřovat se v souladu s JŘ na zasedání zastupitelstva, právo
požadovat projednání určité věci v oblasti samosprávné působnosti radou nebo zastupitelstvem, podat
připomínky, návrhy a podněty,
• pokud je v dané obci min 10% občanů jiné národnosti a požádají o to zástupci této menšiny prostřednictvím
výboru pro národní menšiny a ten svým usnesením návrh doporučí mohou být názvy ulic, označení budov
apod. i v jazyce této menšiny
• zákony neformulují povinnosti občanů vůči těmto ÚSC, ale reálně existují např. platit obci poplatek za psa,
komunální odpady
➡právo na samosprávu a právní subjektivita (osobnost)
• právo na samosprávu:
‣ ÚČR stanovuje, že se zaručuje samospráva ÚSC, ale nestanoví okruh úkolů VS, které mohou obce a kraje
vykonávat vlastním jménem => je to svěřeno zákonodárci (rozhodne, jaké činnosti mají místní nebo oblastní
dopad), ten ale nesmí pominout i obsahový aspekt ústavně garantovaného práva
• právní subjektivita:
‣ ÚČR - ÚSC jsou “veřejnoprávní korporace, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří s ním podle
vlastního rozpočtu” + ZOO “obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto
vztahů” => lze vyvodit, že ÚSC jsou PO a mají tudíž právní osobnost (předchozí úprava z r. 1964 přímo
říkala, že jsou PO, dnešní ne!)
‣ OZ stanovuje jako znaky PO sídlo a název -> ÚSC to splňují
‣ obce a kraje nesou odpovědnost z právních vztahů

Stránka 14 z 70
PŮSOBNOST
- základem působnost samosprávných celků je působnost samosprávná = vydávání OZV X přenesená v Ústavě není
zmíněna!
- územní působnost = určena hranicemi ÚSC -> význam pro použití pravomoci realizované prostředky VP X u
soukromoprávní činnosti nejsou ÚSC hranicemi omezeny (např. podnikatelské aktivity)
- věcná působnost = veřejné záležitosti různého charakteru, vystupují vůči FO a PO jako nositelé VS, něco obstarávají
skrze pečovatelskou správu a v soukromoprávní oblasti mají v zásadě stejné postavení jako PO
- dualismus VS:
• státní správa = některé záležitosti jsou přenášeny na jednotky územní správy a jsou nepřímým vykonavatelem
státní správy
• samospráva = výraz decentralizace VS
- další význam rozdělení VS má pro to, do jaké skupiny samostatné působnosti by měly být zařazeny rozhodované
záležitosti:
• samostatná působnost
‣ vykonávají je vlastním jménem, na vlastní odpovědnost
‣ pokud ze zákona nevyplývá, že jde o přenesenou působnost, jde o samostatnou
‣ samostatnost není absolutní -> je dána rámcem zákonodárství => rozsah vychází ze zásady proporcionality
mezi zájmy a schopnostmi ÚSC řešit místní záležitosti relativně samostatně a potřebou jednotné regulace a
výkonem záležitostí celostátního významu při respektování LZPS
‣ je to subjektivní právo - stát může zasahovat jen stanoveným způsobem, když to vyžaduje ochrana zákona
(můžou se ÚSC bránit u soudu či ÚS)
‣ úkoly se dělí na:
➡ fakultativní = ponechána vůle ÚSC např. stanovení místního poplatku, druhu a výše
➡ obligatorní = úkoly dané zákonodárcem pro zajištění určitých činností veřejných zařízení
‣ okruh záležitostí samostatné působnosti lze rozdělit na všeobecné (obstarávání záležitostí ve výlučném nebo
převážném zájmu místního společenství) a konkrétní X Ústava rozsah působnosti ÚSC v ČR nestanovuje -> je
dán zákonem
‣ ZoO vymezuje okruh záležitostí pozitivně (=jde o záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce) i
negativně (=nejde o záležitosti svěřené krajům)
‣ do samostatné působnosti obcí patří:
➡ záležitosti existence obce a jejich územních změn - např. slučování, připojení, oddělení, dohody o změně
hranic obce,..
➡ vnitřní organizace obce - např. zřizování a řízení obecní policie, organizace místního referenda, udělení
čestného občanství a ceny obce, apod.
➡ rozpočtové hospodaření
➡ hospodaření s obecním. majetkem
➡ podnikatelské aktivity obce
➡ zakládání a zřizování PO a organizačních složek obcí
➡ zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku
➡ spolupráce obce s jinými subjekty - např. dobrovolné svazky obcí, spolupráce s PO, FO dle úpravy OZ -
spolky, spol.
➡ záležitosti rozvoje obec - např. schvalování programu rozvoje obce, vytváření podmínek pro rozvoj sociální
péče,…
‣ zákon o krajích vymezuje samostatnou působnost kraje “do samostatné působnosti kraje patří záležitosti,
které jsou v zájmu kraje a občanů kraje, nejde o přenesenou působnost kraje”
‣ samostatná působnost obcí a kraje je vzájemně autonomní => každý má své záležitosti, nejsou si podřízené a
jsou na sobě nezávislé
• přenesená působnost
‣ ÚSC vykonávají záležitosti státu (“cizí záležitosti”)
‣ má povahu povinnosti uloženou jen na základě zákona -> zákonodárství nepřiznává nárok na výkon přenesené
působnosti, ale může jim být odejmu i administrativní cestou např. KÚ rozhodne o výkonu přenesené
působnosti jiným pověřeným úřadem, pokud orgán obce neplní své povinnosti v této oblasti

ÚZEMÍ OBCÍ A JEJICH ZMĚNY

ÚZEMÍ
- podstatný znak = ÚSC jsou vytvořeny na určitém území vymezeném hranicemi, ve kterém vykonávají svou
působnost
- každá část území ČR je součástí nějaké obce - výjimka jsou vojenské újezdy = zákonem vymezené části území státu
k zajišťování obrany státu a výcviku ozbrojených sil
- obec má 1 nebo více katastrálních území = technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a KatN společně
evidovaný soubor nemovitostí

ZMĚNY
- změny hranic obcí - Ústava nic nestanovuje, Evropská charta místní samosprávy říká, že nelze měnit hranice
místních správních jednotek bez předchozí konzultace s obyvatelstvem dotčených jednotek (referendum)
- nová obec = vznikne sloučením 2 a více obcí, oddělením části obce, popř. změnou nebo zrušením vojenského újezdu
Stránka 15 z 70
- změny území obcí:
➡sloučení obcí a připojení obce
‣ podstata je ve spojení dvou sousedních obcí v jednu => nová obec je tvořena územím slučovaných obcí, které
tím zanikají X při připojování obce k sousední obci připojovaná obec zanikne, ale obec, ke které se připojuje,
své území rozšíří
‣ hlavní podmínkou je dohoda dotčených obcí o této územní změně:
• má povahu veřejnoprávní smlouvy
• lze ji uzavřít na základě rozhodnutí zastupitelstev dotčených obcí, pokud do 30 dnů od zveřejnění tohoto
rozhodnutí není podán návrh na konání místního referenda (jinak je nutné souhlasné rozhodnutí
referenda)
• musí obsahovat den, měsíc, rok připojení či sloučení, název obce a sídlo jejích orgánů
• pro její platnost se nevyžaduje souhlas jiného orgánu, dotčených obcí
‣ platnost právních předpisů vydaných obcemi zanikne okamžikem zániku obce, pokud si nestanoví, že nějaké
zůstanou platné X správní akty vydané obcemi nezanikají!
‣ obec vzniklá sloučením nebo obec, která při připojení nezaniká, je právním nástupcem obcí, které zanikají ->
přechází majetek, závazky, organizační složky obcí, apod. + na orgány sloučené obce přecházejí kompetence,
kterou měly orgány zaniklé obce jako nositelé VS
‣ zánikem obce zanikají její orgány, vznik nové obce je důvodem pro nové volby do zastupitelstva
‣ sloučení nebo připojení může mít vliv na správní obvody vykonávající státní správu -> pokud obce náležely
do obvodů dvou pověřených obecních úřadů s rozšířenou působností -> změní správní obvod MV
‣ změna hranic obcí je omezena tím, že nemůže dojít ke změně hranic krajů - to lze jen zákonem
➡oddělení části obce
‣ původní část obce se oddělí a vytvoří novou obec
‣ oddělení je možné za těchto podmínek:
• oddělovaná část bude mít samostatné katastrální území sousedící nejméně se 2 obcemi nebo 1 obcí a
cizím státem
• po oddělení musí mít min. 1.000,- občanů (musí mít i obec, která se zmenší po oddělení)
‣ rozhoduje o něm krajský úřad v přenesené působnosti na návrh obce, který podá obec na základě kladného
výsledku místního referenda
‣ rozhodnutí o oddělení obsahuje i rozdělení majetku, finančních prostředků, práv a závazků PO, organizačních
složek, apod.
➡změny hranic obcí, při kterých nedochází ke sloučení, připojení nebo oddělení části obce
‣ uskutečňují se na základě dohody zúčastněných obcí po projednání s příslušným katastrálním úřadem
‣ je-li území obce nebo jeho část součástí katastrálního území jiné obce, vyzve MV dotčené obce, aby ve lhůtě 1
roku uzavřely dohodu o změnách hranic obcí -> dojde-li k tomu, rozhodne o změně hranic po projednání s
příslušným katastrálním úřadem MV z moci úřední
➡změny hranic obcí vyvolané změnami jiných územních jednotek
‣ v důsledku nového zákona či ústavního zákona

10. Orgány územních samosprávných celků, jejich působnost a pravomoc.

- působnost ÚSC je vykonávána buď občany, nebo orgány
- právo ustanovovat své orgány a úřední osoby bez zásahu státu je jedním z projevů územní samosprávy
- organizační výsost = oprávnění ÚSC samostatně upravovat vnitřní a vnější organizaci -> hlavně vnitřní (druhy
orgánů, činnost)
- Ústava se zmiňuje jen o zastupitelstvu: “Obec je samostatně spravována zastupitelstvem” / “Vyšší ÚSC je
samostatně spravován zastupitelstvem” -> dále se zmiňuje o tzv. “orgánech samosprávy” ale blíže je nevymezuje
- ZoO stanovuje orgány obce:
➡zastupitelstvo obce
• kolegiální orgán složený z členů volených v přímých volbách občany obce
• ZoO stanovuje minimální a maximální počet dle počtu obyvatel obce -> počet členů zastupitelstva stanoví
dosavadní zastupitelstvo nejpozději 85 dnů před dnem voleb (pro nové volby může být doba zkrácena i 1/3)
• volí ze svých řad starostu, místostarostu a další členy rady obce a odvolává jez funkce
• je nejvyšším orgánem obce - má rozhodovací oprávnění v samostatné působnosti X nepřísluší mu rozhodovat
o záležitostech v přenesené působnosti!!
• rozhoduje o záležitostech vyhrazených ZK nebo si může vyhradit další pravomoc v rámci samostatné
působnosti obce např. vydávání OZV, schvalování rozpočtu, založení či rušení PO
• svou působnost vykonává na svých zasedáních:
‣ je veřejné, schází se dle potřeby nejméně však 1x za 3 měsíce
‣ svolává a řídí jen zpravidla starosta (je povinen jej svolat pokud o to požádá 1/3 zastupitelstva nebo hejtman
kraje)
‣ zastupitelstvo je schopno se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech členů -> k platnému
hlasování je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva, neřekne-li ZK jinak
‣ o zasedání se pořizuje zápis, který podepisuje starosta nebo místostarosta a zastupitelstvem určení
ověřovatelé -> členové zastupitelstva mohou podat proti zápisu námitky (rozhodne se o nich na nejbližším
zasedání)
‣ zastupitelstvo vydává jednací řád, kterým se řídí
Stránka 16 z 70
 • rozpuštění zastupitelstva:
‣ rozhoduje o tom MV a důvodem může být to, že se nesejde k zasedání po dobu delší než 6 měsíců tak, aby
bylo schopno se usnášet, nebo zastupitelstvo obce či jiný orgán obce nepostupoval v souladu s rozhodnutím
soudu o povinnosti vyhlásit místní referendum a neučiní tak přes výzvu MV ve lhůtě 2 měsíců
‣ po rozpuštění MV jmenuje z řad zaměstnanců státu zařazených do MV správce obce, který zastupuje obec
navenek a stojí v čele obecního úřadu a zabezpečuje některé úkoly samostatné působnosti obce
• funkce člena zastupitelstva je veřejná funkce, z hlediska výkonu funkce zákon rozlišuje 2 skupiny:
‣ uvolněné členy = jsou uvolněni ze svého dosavadního zaměstnání (ale nebrání nic souběhu jejich zaměstnání
a této funkce) => zachovává se pracovní poměr, náleží jim za výkon funkce odměna vyplácená z
rozpočtových prostředků obce
‣ neuvolněné členy = od zaměstnavatele dostanou pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu (tuto náhradu
platí obec zaměstnavateli), může jim být vyplacena též odměna za výkon funkce (odměna se řídí pravidly v
ZoO)
➡rada obce
• výkonný orgán obce v oblasti samostatné působnosti -> ze svého výkonu je odpovědna zastupitelstvu obce
• v oblasti přenesené působnosti rozhoduje jen dle toho, jak stanoví ZK (např. vydává nařízení obce)
• kolegiální orgán tvořený starostou, zástupcem starosty (i více) a dalšími členy (radní), které volí (může je i
odvolat - pokud se odvolá starosta, zástupce už není členem rady) zastupitelstvo ze svých řad
• počet členů je lichý 5-11 a nesmí přesahovat 1/3 členů zastupitelstva X rada se nevolí v obcích, kde má
zastupitelstvo méně než 15 členů -> v tomto případě plní funkci rady starosta s výjimkou těch, které náleží
pro tento případ zastupitelstvu
• schází se ke schůzím dle potřeby, jsou neveřejné
• je schopna se usnášet je-li přítomna nadpoloviční většina všech jejích členů -> k platnému usnesení nebo
rozhodnutí je třeba souhlas nadpoloviční většiny všech členů
• vydává svůj jednací řád
• připravuje návrhy pro jednání zastupitelstva, zabezpečuje plnění jím přijatých usnesení, řeší otázky vnitřní
organizace obecního úřadu (např. rozdělení pravomocí, zřizuje a ruší odbory a oddělení obecního úřadu)
• náleží jí výkon tzv. zbytkové samostatné působnost = ty záležitosti, které nejsou vyhrazeny zastupitelstvu ->
rada je může zcela nebo zčásti svěřit starostovi, obecnímu úřadu, obecní policii
➡starosta
• volí ho zastupitelstvo obce z řad svých členů -> je ze své činnosti zastupitelstvu odpovědný
• zastupuje obec “navenek” X některá právní jednání vyžadují schválení zastupitelstva, rady obec -> jinak jsou
absolutně neplatná
• ve vztahu k ostatním členům zastupitelstva je “první mezi rovnými” a přísluší mu některé samostatné funkce a
oprávnění
• svolává a řídí zasedání zastupitelstva a rady obce, podepisuje s ověřovateli zápisy z jejich jednání, stojí v čele
obecního úřadu
• řídí obecní policii, pověří-li zastupitelstvo k řízení jiného člena zastupitelstva
• jmenuje a odvolává se souhlasem ředitele krajského úřadu tajemníka obecního úřadu (X pokud není ustanoven
plní jeho funkce starosta)
• plní obdobné úkoly jako statutární orgán zaměstnavatele vůči uvolněným členům zastupitelstva a tajemníkovi
• je oprávněn pozastavit výkon usnesení rady, má-li za to, že je nesprávné -> věc předloží zastupitelstvu na
nejbližším zasedání
• zastupuje ho místostarosta = může jich mít více a svěřit jim některé úkoly, zastupitelstvo má určit, který z více
místostarostů bude starostu zastupovat v době jeho nepřítomnosti
➡obecní úřad
• tvořen starostou (je v jeho čele), místostarostou, tajemníkem a zaměstnanci obce zařazenými do obecního úřadu
• rada může zřídit pro jednotlivé úseky činnosti OÚ odbory a oddělení
• plní úkoly uložené zastupitelstvem nebo radou obce, vykonává přenesenou působnost s výjimkou působnosti
jiného org
• obecní úřad s rozšířenou působností se zřizuje tajemník obligatorně (jinde fakultativně)
• tajemník:
‣ zaměstnanec OÚ
‣ za plnění úkolů OÚ v samostatné i přenesené působnosti je odpovědný starostovi
‣ plní úkoly dané mu zastupitelstvem, radou, starostou, plní úkoly statutárního orgánu vůči zaměstnancům
obce zařazeným do obecního úřadu
‣ zúčastňuje se poradním hlasem na zasedání zastupitelstva a schůzí rady
➡zvláštní orgány
• starosta zřizuje a odvolává např. komise pro projednávání přestupků, povodňové komise (zřizuje rada obce, u
obce s rozšířenou působností starosta), komise pro sociálně-právní ochranu dětí (starosta obce s rozšířenou
působností), krizový štáb
➡orgány zastupitelstva obce a rady obce
• zastupitelstvo může zřídit ze své iniciativy kontrolní orgány - výbory:
‣ povinně zřizuje finanční a kontrolní výbor
‣ pokud v obci žije alespoň 10% občanů jiné národnosti zřizuje výbor pro národnostní menšiny - pokud o to
požádá spolek zastupující zájmy menšiny
Stránka 17 z 70
 • rada může ze své iniciativy zřizovat poradní orgány - komise (ZK připouští, aby starosta po projednání s
ředitelem KÚ, svěřil komisi výkon přenesené působnosti v určitých věcech -> pak má komise postavení orgánu
obce)
- organizace krajů téměř odpovídá organizaci obcí viz výše:
➡zastupitelstvo kraje
• rozhoduje o věcech patřících do samostatné působnosti kraje, ve věcech přenesené působ. je dle stanovení ZK
• má pravomoc rozhodovat i tom, která věc nemůže být přenesena na jiný orgán kraje
• vyhrazené pravomoci zastupitelstva lze dělit na 2 skupiny: veřejnoprávní záležitosti a na rozhodování o
právních jednání kraje + může si vyhradit i další pravomoci v samostatné působnosti mimo těch vyhrazených
radě
➡rada kraje
• při své působnosti je odpovědna zastupitelstvu
• má zákonem vyhrazené pravomoci v samostatné působnosti kraje ve veřejnoprávních záležitostech a
majetkových
• přenesenou působnost vykonává na základě ZK
➡hejtman
• volí ho zastupitelstvo kraje ze svých členů a odpovídá mu ze své funkce
• rada mu může ukládat úkoly v rozsahu své působnosti
• působnost hejtmana kraje je stanovena v krajském zřízení taxativně, rozhodování v dalších věcech mu může
svěřit rada
• zastupuje kraj navenek
• hejtmana zastupuje náměstek volený zastupitelstvem, může jich mít i více (určí zastupitelstvo, který ho
zastoupí v nepřít)
➡krajský úřad
• v samostatné působnosti plní úkoly uložení zastupitelstvem, radou a pomáhá činnosti výborů a komisí
• vykonává přenesenou působnost s výjimkou těch svěřených zastupitelství, radě, zvláštnímu orgánu
• tvoří jej ředitel a další zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu, člení se na odbory a oddělení
• ředitel = zaměstnanec kraje, odpovídá za plnění úkolů hejtmanovi
➡zvláštní orgány
• zřizuje hejtman kraje pro výkon přenesené působnosti -> v čele jsou osoby se zvláštní odbornou způsobilostí
(může být i přímo hejtman) - např. bezpečnostní rada kraje, povodňová komise kraje

11. Kontrola a dozor nad výkonem působnosti územních samosprávných celků.

- ZoO, ZoK, ZohlmP upravují pravidla kontroly ÚSC + kontrolní řád
- účelem je zjistit, zda orgány ÚSC dodržují při svém výkonu právní předpisy
- kontrolu provádí FO pověřená kontrolním orgánem, pokud jich je více, je jeden vedoucím kontrolní skupiny:
• kontrolu samostatné působnosti obcí a krajů provádí Ministerstvo vnitra
• kontrolu přenesené působnosti obcí provádí krajský úřad
• kontrolu přenesené působnosti krajů provádí věcně příslušní ústřední správní úřad
• magistráty provádějí kontrolu výkonu přenesené a samostatné působnosti svěřené orgánům městských obvodů a
částí
- o kontrole se vyhotovuje protokol - obsahuje zjištění, popisuje stav věci s uvedením nedostatků a označením právní
předpisů, které byly porušeny, apod.
- proti kontrolním zjištěním lze podat námitky - rozhoduje o nich kontrolující (vedoucí kontrolní skupiny) ->
nevyhoví-li námitce, rozhodne o tom vedoucí kontrolního orgánu nebo pověřená osoba
- starosta (primátor, hejtman) musí na nejbližším zasedání zastupitelstva seznámit ostatní s výsledky kontroly
- v případě zjištění nedostatků musí orgány ÚSC zajistit nápravu a splnění uložených opatření
- zvláštní případ = přezkoumání hospodaření obcí a krajů za uplynulý rok - provádí ve vztahu k obcím KÚ (může
si obec zvolit i auditora) v přenesené působnosti, ve vztahu ke krajům MF
- dozor upravený v zákonech ÚSC je zaměřen na nápravu vad vzniklých při vydávání a obsahu právních předpisů obcí
a krajů, také usnesení, rozhodnutí a jiných opatření X nevztahují se na úkoly orgánů obcí a krajů vydané podle SŘ,
daňového řádu - ty se přezkoumávají dle obsahu těchto zákonů!!
- ÚSC jsou povinny zaslat přijaté právní předpisy pro jejich vyhlášení orgánům dozoru a na požádání tohoto orgánu i
jiné akty
- orgánům vykonávajícím dozor nenáleží pravomoc nezákonné akty rušit, ale mohou orgány vyzývat ke zjednání
zprávy, pozastavit účinnost vadných aktů a iniciovat řízení u ÚS nebo ve správním soudnictví o jejich zrušení

Dozor nad výkonem samostatné působnosti

a) obce
- vykonává Ministerstvo vnitra - postupy se odlišují dle kontroly OZV a souladu jiných aktů:
• odporuje-li OZV zákonu vyzve MV správní úřad obce k nápravě -> nezjedná-li to v určité zákonné lhůtě
rozhodne MV o pozastavení účinnosti OZV a stanoví obci další lhůtu ke zjednání nápravy (pokud je ale zřejmý
rozpor OZV a LP pozastaví ji i bez předchozí výzvy) -> nedojde-li k nápravě, podá MV do 30 dnů od PM
rozhodnutí o pozastavení účinnosti OZV ÚS návrh na její zrušení
• odporuje-li usnesení, rozhodnutí či jiné opatření orgánu obce zákonu, jinému právnímu předpisu MV
obec vyzve ke zjednání nápravy -> nezjedná-li obec nápravu v zákonné lhůtě, rozhodne MV o pozastavení
Stránka 18 z 70
 výkonu takového usnesení, rozhodnutí, atd. (při zřejmém rozporu s LP není potřeba předchozí výzva) ->
nedojde-li k nápravě , podá MV do 30 dnů od PM rozhodnutí o pozastavení účinnosti KS rozhodujícímu ve
správním soudnictví návrh na zrušení předmětného usnesení, rozhodnutí, apod.
b) kraje - to samé jako u obcí

Dozor nad výkonem přenesené působnosti

a) obce
- dozor nad vydáváním nařízení obcí a usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů obce v přenesené působnosti
vykonává KÚ
- KÚ dohlíží na výkon přenesené působnosti nad nepřímým výkonem státní správy, tedy ne o subjektivním právu
ÚSC:
• odporuje-li nařízení obce podle KÚ zákonu nebo jinému právnímu předpisu, vyzve KÚ obec ke zjednání
nápravy -> nezjedná-li obec nápravu v zákonné lhůtě -> rozhodne KÚ o pozastavení účinnosti nařízení a
stanoví obci přiměřenou lhůtu pro nápravu (u zřejmého rozporu s LP nemusí dávat výzvu) -> nedojde-li k
nápravě, podá ředitel KÚ do 30 dnů od uplynutí lhůty ÚS návrh na jeho zrušení
• odporuje-li usnesení, rozhodnutí nebo opatření v přenesené půsb. zákonu, jinému právnímu předpisu a
v jejich mezích též usnesení vlády, směrnici ústředního správního úřadu, opatření KÚ přijatému při
kontrole výkonu přenesené působnosti, vyzve KÚ ke zjednání nápravy ->nezjedná-li nápravu, KÚ takové
usnesení, rozhodnutí, opatření orgánu obce zruší (při zřejmém a závažném rozporu KÚ zruší ihned bez výzvy)
b) kraje - stejné jako u obcí, jen kontrolu vykonává příslušné ministerstvo nebo ústřední správní úřad

PRINCIP ZÁKONNOSTI A DOBRÉ SPRÁVY PŘI ČINNOSTI DOBRÉ SPRÁVY

PRINCIP LEGALITY
- státní moc má sloužit všem občanům a má být uplatňována jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon ->
činnost VS je podzákonná = musí být v souladu se zákony -> vyžaduje, aby VS při interpretaci právních předpisů
postupovala v souladu s právním řádem
- do roku 2003 (přijetí OSŘ) však nebyla možnost obrátit se na soudy (nezávislé orgány) s tím, že např. VS nevydala
ve lhůtě rozhodnutí (nezákonná nečinnost VS)
- do roku 2006 (nabytí účinnosti zákona 160/2006, kterým se změnil zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při
výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem) nebylo možné požadovat zadostiučinění za
nemajetkovou újmu

PRINCIP DOBRÉ SPRÁVY

- požaduje dodržovat princip legality, ale má i mimoprávní přesah do oblasti manažerských technik ekonomického
řízení, transparentnosti VS a její etiky chování
- veřejné právo neříká nositelům a vykonavatelům, jak se nemají chovat (x soukromé právo), ale vymezuje, jak se mají
chovat -> z těchto příkazů je potřeba vybrat ty, které jsou pro dosažení účelu nejvhodnější, a zároveň respektovat
příkazy, které chrání SP
- Otakar Motejl (první veřejný ochránce práv) vymezil tyto hlavní principy dobré správy:
• dodržování právního řádu, nestrannost, včasnost, předvídatelnost, přesvědčivost, přiměřenost, součinnost,
odpovědnost, otevřenost, vstřícnost

- pod princip legality a dobré správy lze podřadit spoustu dalších principů, např.:
• princip proporcionality (přiměřenosti) = veřejnoprávní zásah do práv soukromých osob musí mít legitimní cíl,
být vhodny a nesmí nepřiměřeně zasahovat do základních práv těchto osob
• princip racionality = ÚS vyslovil tento požadavek pro rozhodovací činnosti soudů, ale přiměřeně se použije i na
činnost VS -> při aplikaci právních norem nemůže VS vycházet jen z doslovného výkladu, pokud by vedl k
nerozumnému výsledku a zakládal např. nerovnost
• princip rovnosti = rovné zacházení tak, aby nebyl jiný ne/zvýhodňován (např. nadřízený SÚ poskytuje
jednoznačné a srozumitelné právní stanoviska podřízeným úřadům; úředníci využívají své pravomoci jen k
účelu, které jim svěřuje ZK)
• princip právní jistoty a legitimního očekávání = do nabytých práv může veřejná moc zasáhnout jen výjimečně
za restriktivních podmínek a minimalizovat tento zásah / bude-li osoba postupovat podle zákona, může
legitimně očekávat předvídaný postup VS vůči sobě
• princip rozumnosti = činnost VS nemá být nerozumná, natolik absurdní, že by žádný racionální úřad a úředník
k tomuto nepřistoupil (rozhodoval o tom i ÚS - nejde jen o jiný názor úřadu, ale používá se jen v extrémních
situacích, kdy by jediný možný závěr dle zákon byl absurdní)

12. Správní činnosti, jejich přehled a charakteristika.

- projev výkonu působnosti VS vůči jejím adresátům se označuje jako správní činnost
- druhy správních činností se dělí do různých skupin se společnými znaky a označují se jako formy správní činnosti,
formy jednání VS, formy správního jednání či formy státní správy
- mohou směřovat vůči FO, Po vně VS i dovnitř VS vůči jejím orgánům, úředním osobám a dalším vykonavatelům a
nositelům správy - jsou-li tím plněny úkoly VS
- se správní činností je spojena presumpce jejich platnosti a správnosti do té doby, než jsou případně úředním
postupem vady zrušeny či změněny nebo prohlášeny za neúčinné
Stránka 19 z 70
- správní činnosti lze dělit do skupin dle více hledisek, a to podle:
➡okruhu osob a stupně obecnosti upravovaných věcí
• abstraktní činnost
• konkrétní činnost
• popř. kombinace
➡zda je správní činnost projevem výhradně jednostranné činnosti VS nebo dohody s jinou osobou či orgánem
• jednostranné činnosti
• dvou-vícestranné činnosti
➡právních účinků
• činnosti s přímo působícími právními účinky
• činnosti bez přímých právních účinků
➡vnější formy
• činnosti formalizované do písemné či jiné odpovídající podoby
• činnosti neformální (faktické)
➡stupně závaznosti pro adresáty správní činnosti
• činnosti právně závazné
• činnosti právně nezávazné
• činnosti doporučující povahy
➡vztahu vykonavatele správní činnosti k adresátu jejího působení
• činnosti vůči nepodřízeným adresátům
• činnosti vůči podřízeným adresátům
- na základě stejnorodých znaků lze vymezit tyto základní skupiny správních činností:
➡abstraktní akty = právně závazné, jednostranné, s přímo působícími právními účinky, neurčitě vymezený okruh
osob, upravuje druhově vymezený okruh věcí, formalizované
➡správní akty = úkony pro individuálně vymezený okruh osob, upravuje konkrétní věc, jednostranné, s přímo
působícím právním účinkem, formalizované, právně závazné
➡OOP = smíšený akt -> od abstraktních aktů se odlišují tím, že mají konkrétně vymezenou věc, a od správních aktů
tím, že působí vůči neurčitě vymezenému okruhu osob
➡veřejnoprávní smlouvy = uzavírány mezi individualizovanými účastníky, s přímo působícími právními účinky,
formalizované, právně závazné
➡faktické úkony = jednostranné, neformální, s přímo působícími právními účinky, právně závazné
➡neregulativní úkony = jednostranné, bez přímých právních účinků, s různým stupněm formálnosti a právní
závaznosti

13. Správní akty.

- jednostranně právně zavazující úkon, kterým vykonavatel VS rozhoduje o právních poměrech individuálně
(jmenovitě) vymezené osoby nebo okruhu osob v konkrétní věci
- základní znaky:
• jednostranné jednání vykonavatele VS
• je součástí výkonu působnosti v oblasti VS
• bezprostřední právní závaznost pro adresáty i pro orgán VS, který jej vydal, příp. i další orgány
• rozhoduje o právních poměrech individuálně vymezených osob
• rozhoduje konkrétní věc
- je vydáván ve formalizované podobě X povahu SA má i úkon individuální povahy, vydaný orgánem VM při výkonu
VS, rozhodující o právních poměrech adresáta např. přípis bez odůvodnění -> tzv. správní akt v materiálním
smyslu
- druhy správních aktů - členíme dle:
➡obsahu
‣ konstitutivní správní akty = vytvářejí novou právní situaci, zakládají, mění, ruší práva a povinnosti -> působí
pro futuro (do budoucnosti) a účinek je ex nunc (např. stavební povolení)
‣ deklaratorní správní akty = nalézají to právo, které již konkrétně existuje -> působí pro praeterito (do minulosti)
účinek ex tunc (např. usnesení o námitce podjatosti úřední osoby)
➡okruhu osob, na které se vztahují
‣ akty in personam = vztahují se k osobám, které mají vymezený vztah k nějaké věci (např. rozhodnutí o
přestupku)
‣ akty in rem = není z veřejného zájmu významná osoba, která má právní vztah k určité věci, ale právě ta “věc”
(např. kolaudační rozhodnutí)
➡hmotněprávního významu
‣ materiální = upravují hmotněprávní postavení účastníků (např. rozhodnutí silničního úřadu o povinnosti
provozovatele odstranit vrak)
‣ procesní = upravují právní postavení účastníku ve správním řízení (např. usnesení i přerušení řízení)
➡stupně závaznosti zákonnou úpravou
‣ plně zákonem vázané správní akty = např. rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění řidiči na základě žádosti o
vrácení, pokud jsou k tomu splněny zákonné podmínky
‣ správní akty vydané s možností správního uvážení = např. rozhodnutí o udělení státního občanství ČR

Stránka 20 z 70
 ➡závislosti na úkonech jiných osob nebo orgánů
‣ správní akty, které může vydat SO ze své iniciativy (z moci úřední) - např. rozhodnutí StÚ o nařízení
odstranění stavby
‣ správní akty, které lze vydat pouze na žádost dotčené osoby - např. stavební povolení
‣ správní akty, které lze vydat pouze se souhlasem dotčené osoby - např. rozhodnutí o přestupku FO proti
majetku, spáchaný mezi osobami blízkými
‣ správní akty, které lze vydat pouze z podnětu nebo se souhlasem jiného veřejného orgánu - např. rozhodnutí o
kárném provinění státního zaměstnance
‣ správní akty, jejichž vydání musí předcházet existence jiného správního aktu nebo jiného úředního úkonu např.
rozhodnutí StÚ, jímž mohou být dotčeny zájmy státní památkové péče na ochraně nebo zachování kulturních
památek, lze vydat jen na základě závazného stanoviska orgánu státní památkové péče
➡procesního režimu
‣ správní akty, jejichž vydání je prvním úkonem v řízení - např. příkaz
‣ bezprocedurální správní akty = zákonem vyloučena procesní úprava správního řízení - např. územní souhlas
➡teritoriálních účinků správních aktů
‣ závazné jsou zásadně na území státu, kde byly vydány X tzv. transnacionální účinek toto rozšiřuje a vyplývá z
různých MS MPV a EU
‣ intrakomunitární správní akty = vydané orgánem členského státu EU -> nejsou vázané na území tohoto státu,
ale projevují se na území i jiných členských státu (např. jednotná bankovní licence)
➡vztahu k právní pozici adresáta
‣ správní akty pozitivní = mění se právní pozice adresáta (např. rozhodnutí o přijetí na VŠ)
‣ správní akty negativní = nemění se právní pozice adresáta (např. rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání
zbrojního průkaz)
➡přínosu obsahu pro adresáta
‣ správní akty k dobru aresáta - např. rozhodnutí o prominutí nebo snížení pravomocně uložené pořádkové
pokuty -> dále se rozlišují také:
๏ souhlas (např. souhlas ředitele KÚ se jmenováním tajemník obecního úřadu)
๏ schválení (např. rozhodnutí ČNB o schválení dražebního řádu dražebníka cenných papírů)
๏ povolení (např. stavební povolení)
๏ koncese (propůjčení) (např. poštovní licence)
๏ prominutí splnění povinnosti (např. prominutí pravomocně uložení pořádkové pokuty)
๏ zmírnění tvrdosti zákona (např. ministr obrany rozhodne o tom, že je někdo válečný veterán, i když nebyl
nepřetržitě alespoň 90 dní v zahraniční misi)
‣ správní akty k tíži adresáta - např. rozhodnutí o uložení ST za přestupek
➡časových účinků
‣ časově neomezené např. rozhodnutí KÚ o oddělení obce
‣ časově omezené např. rozhodnutí Národního akreditačního úřadu pro VŠ o akreditaci studijního programu na
dobu 10 let nebo kratší

NÁLEŽITOSTI
- kompetenční
• součást výkonu působnosti VS => musí být vydán věcně, místně a příp. i funkčně příslušným orgánem s danou
pravomocí
- obsahové
• obsahuje - výrok (enunciát), odůvodnění, poučení - možnost podat opravný prostředek
• může řešit 1 otázku (jednoduchá správní akt) nebo i více souvisejících otázek (složený správní akt) -> vzájemně
neoddělitelné otázky nebo oddělitelné otázky
• může obsahovat i vedlejší ustanovení, které navazuje na řešení základní otázky:
‣ časové doložky - odkladné (suspenzivní) doložky, rozvazovací (rezolutivní) doložky
‣ příkazy něco konat, strpět, něčeho se zdržet
‣ podmínky, pokud závisí nějaká výhoda nebo zatížení adresáta na okolnostech, které mohou v budoucnu nastat
‣ výhrada změny nebo zrušení správního aktu
- formální
• zásadně písemná forma (výjimečně ústní dle ZK např. příkaz na místě)
• písemné oznámení doručením, není-li ZK stanoven jiný způsob např. ústní vyhlášení
- procedurální
• k jejich vydávání dochází dle postupu ve správním řízení X bezprocedurální správní akty viz výše
VADY
- formálně vadné správní akty
• označované jako “opravitelné” -> nejmenší intenzita vad => obsahují zřejmé nesprávnosti v jejich písemných
vyhotoveních
• SO, který SA vydal, vydá opravné rozhodnutí
• SO tak učiní na žádost účastníka nebo z moci úřední

Stránka 21 z 70
- nezákonné správní akty
• jsou v rozporu s právními předpisy hmotného nebo procesního práva:
‣ kompetenční vady = např. vydal jej místně nepříslušný orgán
‣ procesní vady = např. na rozhodování se podílela vyloučená osoba
‣ obsahové vady = např. SO vyšel z nesprávných skutkových zjištění v podstatném směru
‣ nedostatek formy = např. nedodržení předepsané formy zákonem
• zásada presumpce správnosti a platnosti -> k jejich nápravě může dojít na základě podání adresáta nebo z moci
úřední v rámci správnědozorčích prostředků nápravy:
‣ řádný opravný prostředek -> apelační princip = může SA změnit, zrušit
‣ přezkumné řízení pravomocného SA - zrušení nebo změna
‣ správní žaloba po vyčerpání všech opravných prostředků
‣ žaloby u civilních soudů
- věcne nesprávné správní akty
• formálně nejsou v rozporu s právními předpisy, ale jsou jinak nesprávné ve vztahu k adresátům
• nevhodná aplikace správního uvážení -> adresát může věcnou nesprávnost nepravomocného SA napadnout v
odvolání nebo rozkladu, a to uvedením konkrétní námitky
• soudy věcnou nesprávnost neposuzují X moderační právo soudu ve věcech správního trestání (=může snížit trest)
- náprava vadných správních aktů
• dle výše uvedeného rozdělujeme správní akty:
‣ opravitelné - formálně vadné, na žádost účastníka nebo z moci úřední je lze v budoucnu kdykoliv opravit, aniž
by se měnil obsah SA
‣ napadnutelné - k nápravě může dojít v řízení zahájeném na základě podání adresáta SA
‣ zrušitelné a změnitelné - k nápravě může dojít z moci úřední v rámci výkonu správního dozoru (nelze napravit
SA nezákonné)
• dočasná možnost nápravy je sistace = pozastavení účinnosti
• další možnosti nápravy:
‣ konverze
‣ konvalidace = automatické zhojení vad v důsledku dodatečných právních skutečností
‣ ratihabice = dodatečné schválení
- nicotné správní akty
• závažné vady díky nimž nemají SA právní účinky => nejsou SA v pravém slova smyslu
• důvody nicotnosti:
‣ absolutní nedostatek věcné příslušnosti SO
‣ zjevná vnitřní rozpornost
‣ právní nebo faktická neuskutečnitelnost
‣ jiná vada pro niž nelze SA považovat za rozhodnutí SO
• zjišťuje se a prohlašuje výhradně z moci úřední, a to nadřízeným orgánem SO, který jej vydal
• může být prohlášena i soudem v řízení o žalobě proti rozhodnutí SO či v řízení o kompetenčních žalobách
VLASTNOSTI
- platnost:
• znamená existenci SA, nastává poté co SO projevil vůli, která je obsahem SA, navenek vůči adresátům
• okamžik platnosti je spojován s vydáním -> dle SŘ se jím rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení
rozhodnutí k doručení, ústní vyhlášení, vyvěšení veřejné vyhlášky, odeslání stejnopisu písemného vyhotovení do
DS
• platnost může skončit zrušením či změnou SA, příp. i uplynutím času nebo že nastane jiná právní skutečnost
(např. územní rozhodnutí o umístění stavby platí 2 roky, lze stanovit až 5 let)
- účinnost
• účinný SA naplňuje v něm vyjádřený obsah např. zakládá, mění, ruší práva a povinnosti, autoritativně prohlašuje
jejich existenci apod.
• SA se stane účinným - oznámením adresátovi (splývá platnost a účinnost), současně s nabytím PM - obecné
pravidlo pro účinnost SA (např. kolaudační rozhodnutí)
• může být stanoven den účinnosti v SA (např. rozhodnutí o přijetí do služebního poměru - stanoví den vzniku služ.
poměru)
• účinnost může být také odložena ze ZK nebo právního aktu SO nebo rozhodnutím soudu (např. žaloba proti
rozhodnutí SO má odkladný účinek -> do skončení řízení se pozastavují účinky rozhodnutí)
• může také zaniknout z těchto důvodů:
‣ zřeknutím se práva založeného SA
‣ smrtí FO nebo zánikem PO
‣ zánikem věci (typické pro SA in rem)
‣ nastoupením rozvazovací podmínky
‣ v důsledku výhrady
‣ konzumací obsahu SA

Stránka 22 z 70
- právní moc
• 2 hlavní stránky:
‣ formální (vnější, procesní) PM= SA nemůže být napadnut účastníky řádným opravným prostředkem -> je
konečný
‣ materiální (vnitřní) PM - jejím předpokladem je PM formální, vyjadřuje závaznost a nezměnitelnost SA a
vytváří překážku věci rozhodnutí (res iudicate) pro tutéž věc mezi účastníky
• závaznost SA nastává současně s nabytím formální PM, ale okamžik nezrušitelnosti a nezměnitelnosti závisí na
nemožnosti uplatnit zákonný prostředek pro zásah do formálně pravomocného SA
• podmínkou pro nabytí formální PM je oznámení jeho adresátovi (stačí i fikce doručení) nebo den, kdy se účastník
řízení, kterému nebyl SA oznámen, dozvěděl o jeho vydání a prokazatelně se s ním seznámil
• je závazný pro jeho adresáty, vykonavatele VS
• PM nabývají SA jako výsledek formalizovaného postupu - správního řízení X bezprocedurální SA mají materiální
povahu SA, a proto nabývají PM také
• SA ve formální právní moci může být výjimečně zrušen nebo změněn:
‣ rozhodnutím vydaném v přezkumném řízení
‣ v důsledku obnovy řízení
‣ navrácení v předešlý stav
‣ jedná-li se o procesní usnesení, které se jen poznamená do spisu
‣ jedná-li se o rozhodnutí, kterým byla pravomocně žádost zamítnuta
‣ zrušením pravomocného SA soudem
‣ upuštěním od trestu uloženého SO nebo jeho snížením rozhodnutím soudu
‣ nahrazením pravomocného správního rozhodnutí o sporu nebo jiné právní věci soukromého práva rozsudkem
soudu
‣ zákazem soudu, aby SO porušoval práva osoby, které se dotýká vadný SA
‣ prohlášením nicotnosti SA
‣ dodatečným stanovením nebo změnou doby platnosti nebo účinnosti SA
‣ prominutím splnění povinnosti
‣ upuštěním od výkonu pravomocně uloženého ST
‣ amnestií
‣ SA vydaným v důsledku klauzule rebus sic stantibus
‣ odnětím pravomocně přiznaného oprávnění
‣ zánikem oprávnění v. důsledku zrušení jiného SA
• pro zánik materiální PM může být skutečnost, že zanikl jiný pravomocný SA, který byl nezbytným podkladem pro
vznik oprávnění
- vykonatelnost a jiné právní účinky
• spočívá ve vynutitelnosti a vymahatelnosti obsahu SA státní mocí -> je spojena se SA ukládající povinnost něco
dát, konat, strpět, něčeho se zdržet
• u SA s povinností k plnění znamená vykonatelnost i exekuční proveditelnost (mohou být totiž exekučním titulem)
• SA neukládající povinnost (např. rozhodnutí ve věci osobního stavu) nemohou být předmětem exekučního
vymáhání
• vykonatelnost SA nastává:
‣ současně s nabytím PM, příp. pozdějším dnem uvedeným ve výrokové části SA
‣ u SA ukládající povinnost k plnění, nastává vykonatelnost po uplynutí lhůty ke splnění
• pokud odvolání nemá odkladný účinek, je SA předběžně vykonatelný - oznámením adresátovi, oznámením
adresátovi a uplynutím lhůty ke splnění povinnosti ze SA

ŘETĚZENÍ
- jednotlivé SA jsou vydávány postupně, v samostatném řízení, každý z nich směřuje vůči adresátovi (proti každému
SA se lze samostatně bránit)
- žadatel zpravidla po vydání podmiňujícího SA v PM, požádá o vydání navazujícího SA
- např. jinému řízení může dle StŘ předcházet řízení o výjimce z obecných požadavků na výstavbu
SUBSUMPCE
- navenek je vydán finální SA , který subsumuje podmiňující SA
- podmiňujícím SA je závazné stanovisko dotčených orgánů -> proti jeho obsahu se lze bránit tak, že se napadne
finální SA

INTEGRACE SPRÁVNÍCH AKTŮ

- integrovaný SA - povolí zájemci vykonávat činnosti, jejíž provozování je předmětem regulace více oblastí VS =>
nahrazuje SA, které by jinak bylo nutné vydat ve více zvláštních řízeních
- oprávnění vydávat tyto akty má 1 SO, ostatní SO, které by jinak vydávaly jednotlivé SA, nevydávají závazná
stanoviska, ale vyjádření, která nejsou pro SO vydávající SA závazná
- existují také tzv. společné SA = souhrnně se jimi rozhoduje ve věcech, které by byly předmětem více řízení nebo
jiných. postupů např. společný územní souhlas

Stránka 23 z 70
14. Veřejnoprávní smlouvy.
- dvoustranný nebo vícestranný úkon, který zakládá, mění, ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva -> jako
znak není v SŘ uvedeno, že by jednou ze stran měla být nositelem nebo vykonavatelem VS
- ne všechny dohody nositelů a vykonavatelů VS jsou VeS např.:
• soukromoprávní smlouvy např. kupní smlouvy, smlouva o dílo
• dohody vykonavatelů VS, které jsou předpokladem vydání abstraktního aktu nebo SA (např. dohoda MK a MPMR
na základě které vydá MK právní předpis k provedení zákona o státní památkové péči, který stanoví podrobnosti o
prohlašování památkových zón, apod.)
• dohody mezi nositeli či vykonavateli VS, které nezakládají, nemění ani neruší práva a povinnosti, ale pouze
konkretizují plnění určitých úkolů, deklarují společné cíle, apod.
- druhy VeS:
➡koordinační
• uzavírané mezi různými subjekty vs za účelem plnění jejich cílů (=výkonu působnosti v oblasti VS)
• patří sem i smlouvy mezi organizačními složkami státu
• např. VeS mezi obcemi o výkonu přenesené působnosti orgány jedné obce jiné obce, která je účastníkem
smlouvy, dohoda o sloučení nebo připojení obce, apod.
➡subordinační
• uzavírané mezi vykonavatelem VS a osobou, vůči které směřuje výkon VS -> nahrazuje správní akt, který by
jinak SO vůči této osobě vydal
• podmínkou účinnosti je souhlas ostatních osob, které by jinak byly účastníky řízení
• např. smlouvy o umístění stavby, změně využití území, nahrazující stavební povolení, apod.
➡VeS mezi adresáty VS
• smlouva mezi osobami, které by byly účastníky řízení, pokud by bylo zahájeno řízení o jejich právech a
povinnostech
• obsahem smlouvy je převod nebo způsob výkonu jejich práv a povinností
• je třeba souhlasu k uzavření smlouvy od SO, který by jinak řízení v dané věci vedl
• např. smlouva, kterou oprávnění umožní výkon svého povolení k nakládání s vodami jiné osobě (sdílení)
- uzavírání VeS:
• pokud je stranou SO - uzavření nesmí snižovat důvěryhodnost VS, musí být účelné, SO musí mít za cíl plnění
úkolů VS
• uzavření musí být v písemné formě a projevy vůle stran musí být na téže listině
• koordinační smlouva, smlouva mezi adresáty vyžaduje souhlas příslušného SO (ten zveřejní poté VeS na ÚD)
- změna obsahu - lze jen písemnou dohodou stran (u smluv se souhlasem SO nebo 3. osoby, je ho potřeba i zde)
- vypovědět ji lze jen pokud to bylo stranami dohodnuto ve smlouvě a byla dohodnuta výpovědní lhůty
- smluvní strana může dát návrh na zrušení VeS, pokud to bylo ve smlouvě dohodnuto -> pokud ostatní strany souhlasí
=> zaniká dnem, kdy písemný souhlas poslední strany došel smluvní straně podávající návrh (pokud byl při uzavírání
nutný souhlas SO, je nutný i při zrušení)
- z moci úřední ji lze přezkoumat příslušným SO -> strany mohou dát podnět -> obdobně platí ustanovení o
přezkumném řízení (v případě rozporu je zrušena celá nebo jen část)
- rozhodování sporů:
• jiné než u soukromoprávních smluv => nerozhoduje je soud, ale SO podle SŘ o sporném řízení
• koordinační smlouvy - rozhoduje SO nadřízený oběma smluvním stranám
• subordinační smlouvy - rozhoduje SO nadřízený SO, který je smluvní stranou
• mezi adresáty - rozhoduje SO, který k ní udělil souhlas
15. Faktické úkony a neregulativní úkony.
FAKTICKÉ ÚKONY
- představují bezprostřední správní činnosti s přímými právně závaznými účinky vůči adresátům
- nepředchází jim formalizovaný postup (jako u SA), jsou činěny jednostranně a z úřední moci a většinou úředními
osobami (policista, celník, apod.)
- reagují na zjevný skutkový stav, nepředchází jim procesní dokazování -> právní posouzení je pouze na bazální úrovni
- nemůže je činit obecně každý vykonavatel VS, ale musí mít speciální zákonné zmocnění
- s právní závazností je spojen princip presumpce správnosti -> obecně platí, že se proti nim nelze bránit
opravnými prostředky:
• existují výjimky např. někdy lze vznášet námitky, některé faktické úkony mohou být dodatečně formalizovány do
podoby SA a lze se tak proti němu normálně procesně bránit
• lze podat žalobu k ochraně před nezákonným zásahem, může se též domáhat náhrady škody způsobené
nesprávným úředním postupem
- faktické úkony se dělí do 4 skupin:
1) faktické pokyny
- úkon vykonavatele VS spočívající v přímém uložení příkazu nebo zákazu určitého jednání, kterým je adresát
povinen se řídit
- činí se často v terénu
- povaha může být písemná, ústní, neverbálními projevy, pomocí technických prostředků
- např. řízení provozu na pozemních komunikacích policistou

Stránka 24 z 70
2) bezprostřední zásahy
- úkon úřední osoby k ochraně právem porušovaných neb bezprostředně ohrožených chráněných zájmů, kterým je
přímo zasahováno do práv adresáta
- nepředchází mu formální správní proces, v jeden okamžik se rozhodne o zásahu a zároveň se i provede
- základní předpoklady pro jeho uskutečnění:
• speciální zmocnění úřední osoby
• právem chráněný zájem je porušován nebo bezprostředně ohrožen
• ochranu chráněnému zájmu nelze zajistit jinak (princip subsidiarity)
• je přiměřený povaze nebezpečí jemuž čelí (princip proporcionality)
- může směřovat proti osobě, která ohrožení vyvolala, ale třeba i věci, zvířeti
- provádí se pomocí tzv. donucovacích prostředků a zbraně => z toho plynou povinnosti před a po provedení
bezprostředního zásahu (např. policista je povinen před jeho použitím vyzvat osobu, aby upustila od protiprávního
jednání, s výstrahou, že bude použito donucujících prostředků - pokud to nesnese odkladu nemusí to dělat)
- např. použití prostředku k násilnému zastavení vozidla, jehož řidič přes výzvu k zastavení nezastaví
3) zajišťovací úkony
- účelem je zajistit průběh a popř. účel správního řízení, výkonu správního dozoru, příp, jiného postupu VS
- např. předvolání, předvedení, vykázání z místa úkonu, předběžné opatření, pořádková pokuty, záruka za splnění
povinnosti
4) exekuční úkony
- činí je exekuční SO při provádění správní exekuce s cílem, aby byla splněna vymáhaná povinnost, která vyplývá z
exekučního titulu
- povinnosti mohou vznikat i jiným osobám než je povinný např. plátci mzdy
- některé exekuční úkony mohou směřovat vůči všem např. při vyklízení je proti všem, kdo se v objektu zdržuje
- lze proti nim podat námitky, o kterých rozhodne exekuční SO
- např. exekuční výzva, exekuční příkaz
NEREGULATIVNÍ ÚKONY
- správní činnosti, které nemají přímé právní účinky => vykonavatel VS plní úkoly VS, ale nezakládá, nemění, neruší
práva a povinnosti adresátů
- znaky:
• druh jednostranných správních činností
• vykonavatelé VS jimi realizují svou působnost
• jejich vydávání má právní základ
• nemají právotvorné účinky
- může je vydat nebo učinit kterýkoliv věcně příslušný SO => neuplatňuje se pravidlo místní příslušnosti (někdy to
ale z povahy věci je naopak např. vydání stanovisek dotčených orgánů ve věcech s územním aspektem)
- pokud jej nelze vydat uvědomí o tom dotčenou osobu a sdělí důvody / někdy žádost rozhodnutím (SA) zamítne (např.
pokud KÚ zjistí, že nejsou splněné podmínky pro vydání osvědčení o státní občanství ČR -> žádost zamítne)
- některé úkony mají povahu veřejné listiny
- pravidla opravy a zrušení některých úkonů:
• vyjádření, osvědčení, sdělení trpí vadami, které lze opravit, aniž by tím byla způsobena újmy dotčené osobě, SO
jej upraví usnesením, které poznamená do spisu
• vyjádření, osvědčení, sdělení je v rozporu s právními předpisy a které nelze opravit, zruší usnesením SO, který jej
vydal (postup dle přezkumného řízení)
• opravy a zrušení listiny není omezeno lhůtou, trvají-li účinky úkonu
Osvědčení
- veřejná listina vydaná SO, která potvrzuje známé skutečnosti, jež jsou v ní uvedeny -> platí presumpce správnosti
- potvrzuje skutečnosti, o kterých není třeba provádět procesní zjišťování, nejsou o nich skutkové pochybnosti, není
třeba užívat správní uvážení ani vykládat neurčité právní pojmy, apod.
- musíme je odlišit od dokladu!! = pokud SO vyhoví žádosti o přiznání práva, lze namísto písemného vyhotovení
rozhodnutí vydat pouze tento doklad např. vydání ŘP, zbrojní průkaz, apod.
- proti nevydání osvědčení se lze bránit žalobou proti nečinnosti
- např. výpis z ŽR, vysokoškolský diplom, apod.
Ověření
- ověřují se jím dvě právní skutečnosti -> při vidimaci shoda opisu nebo kopie s listinou a při legalizaci pravost
podpisu
- naroveň vidimace je autorizovaná konverze dokumentů
- zákon o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a ověřování pravosti podpisu, zákon o elektronických úkonech a
autorizované konverzi dokumentů
- vidimace:
• ověřuje, že se opis nebo kopie doslova shoduje s předloženou listinou
• vyznačí se ověřovací doložkou a úředním razítkem
• nepotvrzuje se správnost údajů v listině
• zákon vylučuje nějaké listiny z ní např. šeky, směnky, apod.
Stránka 25 z 70
- legalizace:
• ověřuje, že žadatel listinu před ověřující osobou vlastnoručně podepsal nebo podpis na listině uznal za vlastní
• nepotvrzuje správnost ani pravdivost údajů v listině
• osoba žádající ověření podpisu musí prokázat svou totožnost
• vyznačí se doložkou a otiskem úředního razítka
• nelze ji provést, pokud je listina v jiném než českém či slovenském jazyce a není předložena v úředně ověřeném
překladu, pokud je podpis v jiných písmenech než latinské abecedy, listina neobsahuje žádný text
- autorizovaná konverze dokumentů = úplné převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v
datové zprávě nebo naopak -> tento dokument má stejné účinky jako ten, z něhož vznikl tento

Posudky, stanoviska a vyjádření

- vykonavatelé VS jimi projevují odborný názor, kterým vyjadřují veřejný zájem v oblasti VS, ve které působí, a který
není pro orgány ani osoby právně závazný
- např. vyjádření dotčených orgánů, která jsou podkladem pro rozhodnutí nebo OOP

16. Správní dozor.

SPRÁVNÍ DOZOR
- činnost k tomu určených vykonavatelů VS při výkonu jejich zákonem stanovené působnosti vůči nepodřízeným
osobám, spočívající v pozorování určité činnosti nebo stavu, jeho hodnocení a porovnávání se stavem žádoucím
podle určených hodnotových kritérií a v případě potřeby užití opatření směřující k nápravě zjištěného vadného
stavu
- vztahy mezi orgánem vykonávající dozor a dozorovanou osobou jsou vztahy právní, ne nadřízené/podřízené!!
- při dozoru se hodnotí soulad činnosti s právem (ne s efektivností, vhodností, apod.)
- povinnosti jejichž dodržování se sleduje mohou vyplývat z právního předpisu, zákona, OOP, SA, VeS
- vykonavatelé mají výkon dozoru:
• jako jednu z více součástí působnosti - stavební úřady, ČNB, MK
• jako výlučnou činnost specializovanou na výkon správního dozoru - česká obchodní inspekce, státní úřad inspekce
práce
- specializované dozorčí orgány jsou často inspekce -> zřizovány zákonem správními úřady s celostátní působností
podřízené příslušnému ministerstvu
- vykonavatelé jsou také příslušníci veřejných sborů (policisté, celníci), soukromé osoby s propůjčeným výkonem
státní správy (lesní stráž, stráž ochrany přírody) -> výkon správního dozoru správních úřadů lze přenést na jinou
osobu např. PO
- členění správního dozoru:
• v závislosti na čase ve vztahu k dozorované činnosti -> preventivní, průběžný, následný
• z hlediska frekvence vykonávané dozorčí činnosti -> soustavný, jednorázový
• zvláštní druhy správního dozoru:
‣ technický dozor - zaměřený na věcné prvky
‣ vrchní dozor - činnost ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu při výkonu dozorčí činnosti
zaměřené vůči podřízeným správním úřadům vykonávající správní dozor (není správní dozor!!!)
‣ pořádkový dozor - vykonáváno příslušníky veřejných sborů na veřejně přístupných místech prováděných na
ochranu veřejného zájmu (např. dohled policistů na dodržování rychlosti řidiči vozidel)
- fáze správního dozoru:
1. zajišťovací a hodnotící
- zjišťování skutkového stavu a hodnocení a porovnávání se stavem žádoucím
- nerozhoduje se zde o právech a povinnostech hmotné povahy -> tento postup není správním řízením
- tato fáze se řídí kontrolním řádem (subsidiárně i SŘ) -> vztahuje se na výkon správního dozoru a i vnitřní kontrolu
- orgány vykonávající činnost dle kontrolního řádu se označují jako kontrolní orgány
- kontrolu vykonává FO, označovaná KŘ jako kontrolující pověřenou kontrolním orgánem -kontrola se provádí z moci
úřední
- kontrolující má tato oprávnění:
๏ vstupovat na pozemky, do staveb, dopravních prostředků, apod. X vstup do obydlí je limitován LZPS ->
nedotknutelnost obydlí - to možné jen v případě ochrany života, zdraví osob, závažné ohrožení veřejné
bezpečnosti, apod.
๏ požadovat prokázání totožnosti FO
๏ provádět kontrolní nákupy, odebírat vzorky, apod.
๏ požadovat poskytnutí údajů, dokumentů vztahujících se k činnosti kontrolovaného
๏ vyžadovat od kontrolované osoby součinnost + může to požadovat i po povinné osobě (=osoba, která
kontrolovanému dodávala zboží, odebírala od něj zboží, koná pro ni práce, apod.)
- o kontrole sepisuje kontrolující protokol o kontrole -> kontrolovaný může podat námitky do 15 dnů ode dne doručení
protokolu -> vyřizuje je kontrolující nebo kontrolující skupina a pokud nevyhoví, tak nadřízený kontrolujícího
(pokud do jejich vyřízení bude kontrolovaným zahájeno správní řízení o uložení sankce nebo opatření k nápravě,
mohou se vyřešit v rámci tohoto řízení -> budou v odůvodnění)
- nesplnění povinnosti součinnosti kontrolovanou osobou je přestupek, který projednává kontrolní orgán příslušní k
provedení kontroly

Stránka 26 z 70
2. nápravná
- pokud byly zjištěny nedostatky, činí vykonavatelé VS v rámci své působnosti úkony směřující k jejich nápravě =>
disponují nápravnými prostředky:
๏ požadovat odstranění zjištěných nedostatků ve stanovené lhůtě
๏ ukládat konkrétní závazné pokyny k odstranění nedostatků
๏ požadovat podání zprávy o provedení nápravy
๏ specifické nápravné prostředky - svěřeny pouze některým orgánům např. oprávnění uzavřít provozovnu, zavést
nucenou správu, odejmout oprávnění k výkonu činnosti
- rozhoduje se o právech a povinnostech dozorovaných i dalších osob nebo se může fakticky zasáhnout do jejich
právního postavení
- nápravné prostředky jsou realizované - faktickým pokynem, správním aktem, bezprostředním zásahem, OOP
- ukládání správních sankcí není správním dozorem!!!!
DOZORČÍ A KONTROLNÍ ČINNOST
- při těchto činnostech se projevuje aktivní role VS, která má vystupovat z moci úřední a přitom plnit roli dobré správy
tím, že reaguje na podněty, které dostává od veřejnosti => pozitivní právo činnosti označuje jako kontrolu, dozor,
inspekci, dohled
- kontrola = pozorování, zjišťování a hodnocení skutečného stavu a jeho porovnávání se stavem žádoucím podle
určených hodnotových kritérií
- dozor = postupy směřující k nápravě zjištěných nedostatků
- tyto činnosti jsou jednou zárukou, kterou působí VS na dodržování zákonnosti jejími adresáty v rámci VS
- kontrolní a dozorčí činnosti rozlišujeme na:
• správní dozor
• instanční dozor - uplatnění procesních prostředků instančně nadřízených SO vůči rozhodnutím a postupům nižších
orgánů
• služební dozor - kontrola podřízených osob ve veřejné službě podléhající disciplinární pravomoci nadřízených
• dozor nad veřejnoprávními korporacemi - vykonavatelé dohlíží na profesní, územní VPK a jejich výkon
samostatné působnosti a výkon jim svěřených záležitostí státní správy
• finanční kontrolu - hospodaření s veřejnými finančními prostředky
• přezkoumávání hospodaření ÚSC a dobrovolných svazků obcí
PRÁVO NA PŘÍSTUP K INFORAMACÍM VE VS
X není správní dozor!!! pouze způsob dozoru občanů nad VS /otázka navíc/
- projev VS jako služby veřejnosti je její transparentnost -> náležité informace o činnosti VS jsou jednou z podmínek
její veřejné kontroly
- LZPS: “svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické
společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnosti, ochranu veřejného
zdraví a mravnosti”
- 2 principy informování veřejnosti ze strany VS:
• princip publicity VS = veřejnost má právo na poskytování informací o její činnosti => má přednost v systému
demokratického materiálního právního státu
• princip diskrétnosti VS = VS poskytuje informace pouze v případě, kdy jí tak přikazuje právní předpis, popř. dle
své úvahy - veřejnost jinak nemá právní nárok na poskytnutí informací
- utajování informací:
• zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti - vymezuje utajovanou informaci =
“informace v jakékoli podobě zaznamenaná na jakémkoli nosiči označená v souladu s tímto zákonem, jejíž
vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu ČR nebo může být pro tento zájem nevhodné, a která je uvedena
v seznamu utajovaných informací vydaném ve formě nařízení vlády”
• možnost způsobení újmy -> materiální hledisko / uvedení v seznamu -> formální hledisko
• ochrana je zajišťována různými způsoby:
➡personální bezpečností:
‣ výběr FO, které mají k informaci přístup
‣ zákon o ochraně ut. inf. rozlišuje oprávnění osob přistupovat k utajovaným informacím dle stupňů utajení od
“vyhrazené (nejnižší), “důvěrné”, “tajné”, “přísně tajné” (nejvyšší)
‣ u vyhrazených stačí oznámení o splnění podmínek pro přístup k informaci, ale u utajení vyššího stupně je
potřeba osvědčení vydané Národním bezpečnostním úřadem po provedeném bezpečnostním řízení
➡průmyslovou bezpečností
➡administrativní bezpečností - systém opatření při tvorbě, odesílání, přepravě, archivaci, apod.
➡fyzickou bezpečností -> opatření, která mají ztížit přístup k informacím
➡bezpečností informačních a komunikačních systémů
➡kryptografickou ochranou
• státní správu v této oblasti vykonávají Národní bezpečnostní úřad, Národní úřad pro kybernetickou a informační
bezpečnost + některé úkoly plní zpravodajské služby, MV, PČR
• povinnost mlčenlivosti - je jí zajišťován zájem na diskrétnosti utajovaných informací ve veřejném zájmu, nebo v
zájmu dotčených osob (mají ji úřední osoby v souvislosti s řízením, státní zaměstnanci v souvislosti s výkonem
služby, policistovi o skutečnostech při plnění úkolů) -> nejpodrobnější úpravu má daňový řád
Stránka 27 z 70
Zákon o svobodném přístupu k informacím
- obecná zákonná úprava týkající se přístupu k informacím VS
- povinný subjekt:
• státní orgány
• ÚSC a jejich orgány
• veřejné instituce (např. letiště Václava Havla) - znaky dle kterých se pozná, že má určitý subjekt povahu veřejné
nebo soukromé instituce:
‣ způsob vzniku, zániku
‣ z hlediska osoby zřizovatele
‣ podle subjektu vytvářející jednotlivé orgány instituce
‣ podle ne/existence státního dohledu nad činností instituce
‣ podle soukromého nebo veřejného účelu instituce
• subjekty, kt. zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech v oblasti
VS (např. lesní stráž)
- režimy poskytování informací:
a) zveřejnění povinných informací
• každý povinný subjekt musí zveřejňovat informace určené zákonem
• zveřejňuje je ve svém sídle, způsobem umožňující dálkový přístup -> musí být všeobecně přístupné
• povinný subjekt zveřejňuje i ty informace, které poskytl na žádost
b) poskytování informací na žádost
• žadatelem může být kdokoliv, nemusí dokládat právní zájem na poskytnutí informace
• žádost se podává písemně nebo ústně (pokud není na ústní žádost informace poskytnuta, musí podat
písemně) -> zákonem stanovená pravidla platí jen pro písemné žádosti
• ze žádosti musí být zjevné, komu je určena, údaje o žadateli a že se žadatel domáhá poskytnutí informace
dle z. o sob, příst. k inf.
• povinný subjekt posoudí žádost a:
➡vyzve žadatele ve lhůtě do 7 dnů od podání žádosti, aby doplnil nedostatek údajů -> nevyhoví-li této
vyzve do 30 dnů od jejího doručení, žádost se odloží
➡vyzve žadatele ve lhůtě do 7 dnů od podání žádosti, aby ji upřesnil, pokud je nesrozumitelná ->
nevyhoví-li této vyzve do 30 dnů od jejího doručení, žádost se odmítne
➡sdělí do 7 dnů ode dne doruč., že se požadované informace nevztahují k jeho působnosti a žádost odloží
➡poskytne inf. v souladu s žádostí do 15 dnů od jejího přijetí (z vážných důvodů lze prodloužit o 10 dní)
• pokud žadatel žádá poskytnutí informace, kt. je zveřejněná -> subjekt mu sdělí např. odkaz na web. stránku
- omezení rozsahu poskytovaných informací:
• právo na informace ve veřejném zájmu není absolutní -> je nutné poměřovat tuto potřebu s ochranou soukromého
života => jde o práva rovnocenná, a proto je nutné zajistit mezi nimi spravedlivou rovnováhu
• omezení platí na utajované informace, obchodní tajemství
• neposkytují se informace o majetkových poměrech osoby, která není povinným subjektem
• povinný subjekt může poskytnutí informace omezit např. vztahuje se výlučně k vnitřním pokynům povinného
• např. ÚS vyložil otázky týkající se poskytnutí informace o výši platu a odměnách zaměstnance - povinný ji nemusí
poskytnout, pokud nejsou splněny tyto podmínky:
1. účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu
2. informace samotná se týká veřejného zájmu
3. žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti (“společenský hlídací pes”)
4. informace existuje a je dostupná
- hrazení nákladů
• povinný subjekt to může žádat, ale musí tak požádat písemně před podáním informace, jinak ztrácí nárok-> pokud
žadatel do 60 dní od oznámení nezaplatí, žádost se odloží
- rozhodnutí o odmítnutí žádosti a obrana proti němu
• lze proti tomu podat odvolání -> pokud odvolací orgán ho uzná za důvodné, rozhodnutí povinného subjektu o
odmítnutí zruší
• odvolací orgán nemůže rozhodnutí změnit na “pozitivní”, ale podle povahy informace:
‣ věc vrátí subjektu k dalšímu řízení
‣ přímo poskytne požadovanou informaci, má-li ji k dispozici
• proti rozhodnutí odvolacího orgánu lze podat žalobu proti rozhodnutí ke KS ve věcech správního soudnictví ->
soud může rozhodnout, pokud nejsou důvody k odmítnutí žádosti, tak že zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí
povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídí informace poskytnout
- stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace
• žadatel může podat pokud např. nebyla ve stanovené lhůtě poskytnuta informace ani vydáno rozhodnutí o
odmítnutí žádosti, nesouhlasí s výší náhradou nákladů apod.
Poskytování informací o ŽP
- LZPS: “Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu ŽP a přírodních zdrojů”
- dále vyplývá i z MS, práva EU, zvláštní zákon o právu na informace o životním prostředí
Další případy povinnosti informovat veřejnost o činnosti VS
- publikace přijatých právních předpisů, zveřejňování návrhů OOP a přijatých OOP, informace o místě, době a
programu připravovaného zasedání zastupitelstva ÚSC, apod.
Stránka 28 z 70
17. Veřejné užívání.
- je sice institutem VP, ale má hodně společného i se SP -> věc definuje OZ: “je vše, co je rozdílné od osoby a slouží
potřebě lidí”
- k veřejnému užívání jsou tzv. veřejné věci = určeny k užívání veřejností nebo k užívání samotnou VS
- rozdělujeme veřejné užívání:
1. obecné
- užívání věci způsobem odpovídajícímu jejímu určení předem určeným okruhem osob, nevylučující možnost stejného
užívání ostatními -> je zpravidla bezplatné X výjimka je veřejné užití konkrétní věci (např. zpoplatněné užívání
pozemní komunikace)
- vzniká přímo ze zákona nebo obecným užíváním tzv. věnováním -> nesouhlas jejího vlastníka nemusí vždy vést k
ukončení možnosti veřejného užívání např. naléhavá komunikační potřeba pro existenci přístupové účelové
komunikace (u skončení musí převážit důvody nad zájmem na jeho pokračování, nebo to určí ZK)
- obsah užívání vyplývá ze zákona -> možnost užívání může být dočasně omezena nebo vyloučena SA, OOP - obecně
nebo pro konkrétní uživatele
- dle převažujícího názoru není obecné veřejné užívání subjektivním právem, protože vyplývá z objektivního práva
- ochranu, řešení důsledků řeší orgány vykonávající správní dozor (např. ochranná pásma)
2. zvláštní
- vzniká na základě SA vydaného jmenovitě určeného uživatele -> obsah užívání stanoví SA, další povinnosti může
stanovit zákon, prováděcí právní předpis
- uživatel je povinen zaplatit za povolení ke zvláštnímu užívání zpravidla správní poplatek a může být povinen splnit
povinnost ze vztahů soukromoprávních (např. pronájem pozemku, který je veřejným prostranstvím -> dle OZ musí
platit nájem + místní poplatek za zvláštní užívání)
3. užívání veřejných ústavů
- užívání ústavů jejich destináři -> ze zákona musí vyplývat jejich všeobecná přístupnost pro všechny osoby v určité
komunitě, které jsou si rovni - může vyplývat např.:
• ze SA (např. rozhodnutí ředitele školy o přijetí uchazeče ke vzdělání na SŠ)
• z jiného právně významného úkonu (např. poskytnutí veřejných knihovnických a informačních služeb)
- obsah je dán zákonem, prováděcími právními předpisy, ústavnímu řádu příslušného veřejného ústavu
příklady veřejného užívání obecného a zvláštního:
➡přístup do krajiny (obecné užívání) - právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce, jiné
PO (X ne zastavěné dvory, chmelnice, sady, zahrady) + povinnost respektovat zájmy vlastníka/nájemce (upravuje
zákon o ochraně přírody)
➡právo užívání lesa (obecné užívání) - právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat lesní plody (na návrh
vlastníka, z podnětu orgánu může být omezen, nebo vyloučen vstup) + povinnost nepoškozovat
➡nakládání s vodami (obecné a zvláštní užívání)
• obecné - právo na vlastní nebezpečí odebírat povrchové vody, užívat je k plavbě, apod.
• zvláštní - povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami - energetické využívání, vypouštění
odpadních vod (vodohospodářský úřad může povolení zrušit či změnit, pokud jej nevyužívá déle než 2 roky)
➡užívání pozemní komunikace (obecné a zvláštní užívání)
• obecné - bezplatné (x výjimka je mýto, časový poplatek) užívání dálnic, silnic, místních komunikací obvyklým
způsobem
• zvláštní - užití k jiným než obvyklým účelům s povolením silničního správního úřadu vydaného s předchozím
souhlasem vlastníka (např. provoz tanků)

18. Vyvlastnění a jiná omezení majetkových práv.

VYVLASTNĚNÍ
- právo vlastnit majetek a právo na jeho ochranu je ZLP zaručeným LZPS X není izolováno od ostatní práv jiných
osob a zájmů společnosti => jsou připuštěna omezení z důvodů ochrany práv druhých či ochrany veřejného zájmu
(zejm. ochrana zdraví, přírody a životního prostředí)
- při omezení majetku je však potřeba zachovat spravedlivou rovnováhu mezi chráněnými právy jednotlivce a
prosazovaným obecním zájmem
- z hlediska přiměřenosti zásahu jsou přísnější hlediska u zbavení vlastnictví -> např. náleží plná náhrada X u jiných
zásahů omezujících výkon vlastnického práva je často ponechán prostor pro volbu řešení
- LZPS rozlišuje:
• vyvlastnění (expropriace) = nucený přechod vlastnického práva na základě SA, tato práva zanikají ex nunc
• nucené omezení = vlastnické právo jen omezuje
- podmínky pro vyvlastnění a nucené omezení vlastnického práva:
• existence veřejného zájmu
• zákonný důvod zásahu do vlastnického práva
• poskytnutí náhrady (u omezení náleží jen tehdy, je-li to taková intenzita, že zasahuje do samotné podstaty
vlastnictví)
- náhrada může vyplynout i z ujednání stran
- od vyvlastnění je nutné odlišovat jiné zásahy do vlastnického práva, a to i bez náhrad např. správní trest propadnutí
věci

Stránka 29 z 70
Vyvlastnění pozemků a staveb
- zákon o vyvlastnění => vyvlastněním se rozumí odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva
odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění => předmětem je tedy
pozemek/stavba ne odnětí či omezení vlastnického práva!!
- podmínky vyvlastnění:
• účel stanovený zákonem (expropriační titul) - např. nezbytný přístup, uskutečnění stavby dráhy, apod.
• veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění
• přiměřenost zásahu (nezbytné jen pro dosažení účelu) -> vyvlastňovaný má právo požadovat rozšíření
vyvlastnění např. pokud zbytek pozemku nemůže užívat bez obtíží
• subsidiarita zásahu (povinnost vyvlastnitele navrhnout vyvlastňovanému zavření smlouvy o získání práv k
pozemku pro uskutečnění účelu vyvlastnění => pokud se mu nepodaří ve lhůtě 90 dní ji uzavřít, může žádat
vyvlastnění)
• nezbytnost souladu s cíli a úkoly územního plánování
• poskytnutí náhrady za vyvlastnění (odpovídá majetkové újmě):
‣ zejm. obvyklá cena pozemku nebo stavby včetně příslušenství pokud došlo k odnětí vlastnického práva
‣ výši ceny práva odpovídajícího věcnému břemenu, došlo-li k omezení vlastnického práva
‣ dále náhrada stěhovacích nákladů, spojených se změnou místa podnikání apod.
‣ náhrada se stanoví dle znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastňovaného nebo vyvlastnitele
(pokud s tím vyvlastňovaný souhlasí) -> jinak ustanoví znalce vyvlastňovací úřad
‣ místo peněz lze dát jako náhradu pozemek, stavbu pokud se na tom dohodnou
- důsledky vyvlastnění:
• vyvlastněním zanikají k pozemku nebo stavbě všechna práva 3. osob
• právo nájmu bytu, nebytového prostoru nezaniká, ale lze jej vypovědět, pokud brání užívání účelu vyvlastnění
• nezanikají věcná břemena, u nichž to vyžaduje veřejný zájem
- vyvlastňovací řízení:
• zahajuje se na žádost vyvlastnitele -> vyvlastňovací úřad o tom vyrozumí též katastrální úřad (zapíše poznámku)
• vyvlastněný nesmí během řízení s pozemkem/stavbou nakládat (pronajmout, převést, apod.) -> za to mu musí
vyvlastnitel poskytnout náhradu
• řízení vede vyvlastňovací úřad - obecní úřad obce s rozšířenou působností v jehož správním obvodu se pozemek/
stavba nachází (pokud jich je více udělá to nadřízený)
• nařizuje se ústní jednání
• pravidla pro vedení řízení, jehož účastníkem je obec, jejíž obecní úřad je příslušný k rozhodování - nadřízený SO
pověří vedením řízení jiný vyvlastňovací úřad
• účastníci - vyvlastňovatel, vyvlastňovaný + další osoby, jejichž práva mohou zaniknout
• pokud se řízení nezastaví, rozhodne úřad takto:
‣ žádost zamítne, pokud se neprokáže, že jsou splněny podmínky k vyvlastnění osob
‣ rozhodne samostatnými výroky o vyvlastnění práv a náhradě za vyvlastnění
• proti rozhodnutí se lze odvolat (má odkladné účinky)
- projednání vyvlastnění před soudem:
• výrok správního rozhodnutí o vyvlastnění práv lze přezkoumat v řízení o žalobě proti rozhodnutí SO ve správním
soudnictví (dojde-li ke zrušení, ruší se i výrok o náhradě)
• výrok o náhradě lze projednat v řízení podle části 5. OSŘ před KS v I. stupni
- zrušení vyvlastnění:
• na žádost vyvlastňovaného rozhodne, že provedené vyvlastnění se zrušuje (např. vyvlastnitel nezaplatil náhradu
za vyvlastnění v určité lhůtě, nezahájil v určité lhůtě uskutečňování účelu vyvlastnění, apod.)
• vyvlastňovaný je povinen vrátit vyvlastniteli vyplacené náhrady
• vyvlastnitel je povinen nahradit vyvlastňovanému škodu nebo jinou újmu v souvislosti s vyvlastněním
- vyvlastnění pro uskutečnění dopravní, vodní, energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických
komunikací - zvláštní zákon, Zvl se použije subsidiárně (např. rozdíl u odvolání zde nemá odkladný účinek)

Vyvlastnění za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu

- zákon o zajišťování obrany ČR, subsidiárně SŘ
- návrh na vyvlastnění podává ve zkráceném řízení jen SÚ, příslušný k řízení je obecní úřad obce s rozšířenou
působností v jehož obvodu je nemovitá věc nebo v jehož obvodu má vlastník trvalé bydliště -> rozhodnutí musí
vydat do 7 dnů ode dne zahájení řízení -> lze se odvolat

VEŘEJNOPRÁVNÍ OMEZENÍ MAJETKOVÝCH PRÁV

Ochranná pásma
- určité území v němž se zakazují nebo omezují určité činnosti z důvodu veřejného zájmu
- vzniká ze zákona, prováděcího právního předpisu, OOP, SA
- např. ochranné pásmo přírodní památky, národních parků, apod.
Bezpečnostní pásma
- stejný režim jako ochranná pásma -> lze je považovat za jejich druh
- účelem je ochrana před možným negativní důsledkem vzniklým provozem určitého zařízení
- např. bezpečnostní pásmo plynového zařízení

Stránka 30 z 70
Chráněná území
- je vymezeno plošně, popisem stanovených hranic
- jsou zakázány nebo omezeny určité činnosti v zájmu ochranu určitého statku nebo hodnoty
- např. památková rezervace a památkové zóny
Územní opatření o stavební závěře a asanaci území
- územní opatření = vydává rada obce v přenesené působnosti jako OOP
- územní opatření o stavební závěře = omezuje, zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území,
pokud by mohla ztížit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace -> jsou možné
výjimky o kterých rozhodne rada obce
- územní opatření o asanaci území = vydaná na území postiženém živelní pohromou, závažnou havárií, díky čemuž
došlo k zásahu do využití území -> je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelné pohromy pro další
využití území (vydává se i pro zastavěné území, na kterém jsou závadné stavby) -> obsahuje seznam staveb,
podmínky pro odstranění dopadů, apod.
Územní rezerva - plocha nebo koridor ve kterém jsou zakázány změny v území, které by mohly jejich využití ztížit
Záplavová území
- administrativně určená území, která mohou být při výskytu povodně zaplavena vodou -> rozsah stanovuje na návrh
správce vodního toku vodoprávní úřad => ten vymezí aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti
povodňových průtoků
- záplavová území a aktivní zóny se stanovují formou OOP
- v aktivní zóně se nesmí např. těžit zeminu způsobem zhoršující odtok povrchových vod
- mimo aktivní zónu v záplavovém území stanoví vodoprávní úřad podle povodňového nebezpečí OOP omezující
podmínky
- tato omezení jsou územními omezeními majetkových práv (jsou pouze v určitém území)
Mimořádná veterinární opatření
- při podezření výskytu nebezpečné nákazy může orgán státní veterinární správy nařídit mimořádné opatření např.
karanténa, izolace, usmrcení zvířat, omezení prodeje zvířat, apod.
Veřejnoprávní omezení práv k nemovitostem - např. povinnost strpět bezúplatné připevnění tabulky s označením
ulice
Povinnost zničit věc ohrožující veřejný zájem - např. jednorázové ničení rostlin
Omezení možnosti nakládat s věcmi - např. přemístění kulturní památky jen se souhlasem KÚ po vyjádření odborné
organizace státní památkové péče
Zajištění věci - např. záruka za splnění povinnosti, zajišťovací příkaz
Omezení práv osob při přípravě a řešení krizových situací - mimořádná událost při které mají osoby povinnost např.
vykonat uloženou pracovní povinnost, pracovní výpomoc apod. (nouzový sta, stav ohrožení státu, apod.) => působnost
a pravomoc státních orgánů a orgánů ÚSC upravuje krizový zákon

19. Náhrada škody a jiné újmy ve veřejné správy

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU A NEMAJETKOVOU ÚJMU ZPŮSOBENOU VÝKONEM VS
- sekundární forma ochrany práv (primární je např. náprava nezákonného a vadného stavu např. zrušení nezák. SA)
- vzniká v důsledku výkonu vrchnostenské veřejné moci -> není výsledkem projevu vůle osoby
- škodu definuje OZ a rozumí se jí újma na majetku od tohoto dále odlišuje nemajetkovou újmu (imateriální újma)
- zakotvení práva jedince na náhradu škody čl. 36 LZPS: “Každý má právo na náhradu škody způsobené mu
nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním
postupem
- obecné a zvláštní úpravy odpovědnostních vztahů (podle toho zda vznikly z protiprávního jednání, nebo stavu):
• odpovědnost za škodu a nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávním úředním
postupem
‣ vyplývá z LZPS v návaznosti na zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
• odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku protiprávního stavu vyvolaného výkonem veřejné moci
‣ nevyplývá z LZPS, nelze použít úpravu dle OZ, ale vychází ze speciálních právních úprav - např. odpovědnost
státu za škodu způsobenou PČR v souvislosti s plněním jejích úkolů, odpovědnost státu za škodu způsobenou
orgánem celní správy při výkonu jeho působnosti, odpovědnost obce za škodu způsobenou strážníkem obecní
policie v souvislosti s plněním úkolů stanovených zákonem, apod.
‣ deficit právní úpravy je např. v KŘ - neupravuje vůbec škodu vzniklou při kontrole => jak postupovat? -
použití OdpŠk např. při nesprávném úředním postupu, ale pokud nebyly porušeny právní předpisy ale v
důsledku kontroly vznikla škoda - lze uvažovat o OZ
- odpovědnost státu může být vyloučena zákonem např. stát neodpovídá za škody vzniklé zdržením dopravního
prostředky po dobu nezbytně nutnou k provedení dovozní rostlinolékařské kontroly (zákon o rostlinolékařské péči) X
pokud by byl nesprávní úřední postup, odpovědnost je!

Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

- princip subsidiarity OZ, odpovědnost je absolutní objektivní (=bez možnosti zprostit se jí)
- subjekty:
➡ stát = škoda způsobena státními orgány, vykonavateli státní správy - PO, FO , orgány ÚSC při výkonu přenesené
pravomoci
➡ÚSC = škoda vzniklá při výkonu samostatné působnosti
Stránka 31 z 70
- podmínky odpovědnosti:
• protiprávní čin spočívající v nezákonném rozhodnutí nebo nesprávném úředním postupu
• vzniklá škoda
• příčinná souvislost mezi nimi
A) odpovědnost státu
- jménem státu jednají ministerstva a jiné ústřední správní úřady -> za škodu vzniklou při výkonu státní správy
odpovídá příslušný ústřední úřad, do jehož působnosti dané oblasti státní správy náleží X pokud to nelze určit jedná
za stát MF
- nezákonné rozhodnutí
• odpovědnost za škodu vzniká aktem aplikace práce v rámci správního řízení X není to jen řízení podle SŘ, ale i
jiné postupy
• právo na náhradu škody má účastník, proti kterému bylo vydáno určité rozhodnutí, jímž vznikla škoda + ten, s
kým nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, i když tak mělo být
• OdpŠk vyžaduje prevenci ze strany poškozeného = využití všech procesních prostředků
• takové pravomocné rozhodnutí má být zrušeno nebo změněno
- nesprávný úřední postup
• pojem není v ZK vymezen -> judikatura = každý postup orgánu veřejné moci, který při jejím výkonu postupuje v
rozporu s obecně závaznými právními předpisy či v rozporu se zásadami jejího výkonu
• je to také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě
• za postup se zde nepovažuje normotvorná činnost!! X není vyloučen postup při vyhlašování zákona
• OdpŠk nestanovuje podmínku rozhodnutí o věci autoritativně X v SŘ je dána možnost podat žalobu na určení
toho, že zásah byl nezákonný
- rozsah náhrady
• zahrnuje skutečnou škodu + ušlý zisk
• OdpŠk stanovuje speciální pravidla pokud poškozený zemře v důsledku výkonu veřejné moci
• zahrnuje také pravidla pro poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu
- promlčecí doba - speciální promlčecí doby oproti OZ:
• nárok na náhradu škody se promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený o ní dozvěděl a také o tom, kdo za ni
odpovídá (pokud je podmínka pro uplatnění práva rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení/oznámení
zrušovacího rozhodnutí)
• nejpozději se nárok promlčí za 10 let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno/oznámeno nezákonné rozhodnutí,
jímž byla způsobena škoda (neplatí u škody na zdraví)
• nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený o ní dozvěděl (pokud
vznikne ve smyslu průtahů v řízení - neskončí promlčecí doba dřív než za 6 měsíců po skončení řízení), nejpozději
však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost spojená se vznikem nemajetkové újmy
- uplatnění nároku
• uplatnění nároku u příslušného ústředního správního úřadu, který v této věci jménem státu jedná -> nejedná se o
zahájení správního řízení, ale je to podmínka pro případné uplatnění nároku u soudu
• ode dne uplatnění nároku do skončení předběžného projednání, nejdéle po dobu 6 měsíců, neběží promlčecí doba
• není-li nárok uspokojen, může se obrátit poškozený na soud - v I. stupni jsou věcně příslušné OS
B) odpovědnost ÚSC - pro uplatnění nároku se neuplatní úprava předběžného projednání nároku X u státu jo
C) odpovědnost za škodu způsobenou jiným nositelem veřejné správy - neupravuje OdpŠk!!!
- při výkonu decentralizované veřejné moci může dojít ke škodě jinými nositeli VS než je stát, ÚSC
- OdpŠk ani jiný zákon toto neřeší => je to problém např. škoda způsobena profesní komorou není upravena ->
ústavněprávní deficit - řešil i ÚS = stát by se neměl zbavovat odpovědnosti, pokud zákonem svěřil některé veřejné
činnosti subjektům nestátním (řeší se např. analogií OdpŠk)

Regresní úhrada
- stát může požadovat regresní úhradu na “úředních osobách”, ÚSC pokud škodu způsobili při výkonu státní správy
- stát může požadovat regresní úhradu po těch, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí, nesprávném
úředním postupu
- uhradily-li úřední osoby regresní úhradu státu, mohou požadovat regresní úhradu od těch, kteří se na nezákonném
rozhodnutí či nesprávném úředním postupu podíleli
- pokud je uplatněn nárok na regresní náhradu proti osobě, u níž účast na výkonu veřejné moci náležela k povinnostem
vyplývajícím z pracovního poměru, poměru služebního - řídí se to zákoník práce a předpisy upravující služební
poměr
- nárok na regresní náhradu dle OdpŠk vylučuje nárok na náhradu škody dle obecných předpisů
- nárok na regresní náhradu nelze uplatňovat, kdo tak činil na příkaz nadřízeného X neplatí u TČ
- právo na regresní náhradu vzniká jen při zaviněném porušení právní povinnosti
- soud může regresivní úhradu snížit s ohledem na okolnosti vzniku škody, osobní a majetkové poměry FO, apod.

Stránka 32 z 70
20. Veřejná služba
- osoby vykonávající vůči státu či jinému veřejnému subjektu tzv. veřejnou službu - 2 systémy právních poměrů:
➡smluvní systém
• úředníci jsou přijímání na základě smlouvy => výhodou je pružnost, průchodnost mezi veřejným a soukromým
sektorem X nevýhodou může být častá výměna veřejných zaměstnanců - ztráta kontinuity
➡kariérní systém
• garantovaný trvalý služební poměr a platový růst - zaměstnavatel nemůže jednostranně ukončit služební poměr
(výjimka je uložení nejzávažnějšího disciplinárního trestu) -> výhoda je vysoká stabilita aparátu X nevýhoda je
oddělování úřednického světa od veřejnosti - může zaměstnancům scházet vnější pohled na VS
* málokdy jsou v čisté formě, většinou se různě kombinují (u náS v čisté podobě není žádný)
- úkoly veřejné služby:
• rovný přístup ke všem veřejným funkcím, podmíněný pouze schopnostmi a etickou a morální úrovní
• služba veřejnosti
• nestrannost výkonu veřejné služby
• kontiunální výkon veřejné služby
• odbornost výkonu veřejné služby
• odpovědnost vlády za výkon veřejné služby
• právní ochrana osob vykonávající veřejnou službu
- užší pojem je státní služba = výkon státní správy zaměstnance státu zařazeným především ve správních úřadech a
činnost osob ve služebním poměru ve veřejných sborech a ozbrojených silách
- vývoj:
• 1948 - oklešťování až likvidace “úřednického” práva => postátnění dříve veřejné služby, odstranění pravidla
nepolitičnosti správy a stanovení požadavku na politickou angažovanost státních zaměstnanců
• 1950 zákon o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců a zákon o pracovních a platových poměrech
soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon)
• 1965 byl přijat zákoník práce a proces přibližování úpravy postavení státních zaměstnanců k obecnému právnímu
režimu “pracovníků” vyvrcholil => platil na vše, kromě příslušníků ozbrojených sil v činné službě, sboru národní
bezpečnosti, prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury, apod.
• 1992 - zákoník práce doplněn o ustanovení týkající se povinností a omezení veřejných osob
• 1992 - zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých organizacích a orgánech
• 2000 - zákon o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích
• 2002 - služební zákon (podmínka pro vstup do EU) -> účinnost z roku 2004 odložena na rok 2005 a poté znovu
odložen novelou na rok 2015 => nakonec byl zrušen a účinný je zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě => základ
právní úpravy poměru státních zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech správu
- organizace a práva státní služby:
• služební orgán má oprávnění jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru - zákon určuje, kdo jím je (např. v
ministerstvu a úřadu vlády je jím státní tajemník)
• odpovědnost za výkon státní služby nese vláda - např. schvaluje systemizaci služebních úřadů, obory služby,
platové poměry státních zaměstnanců, jmenuje náměstka pro státní službu, státní tajemníky, apod.
• jednotlivé orgány jsou:
➡ Ministerstvo vnitra = působnost ve věcech státní služby vykonává sekce pro státní službu (např. koordinuje
systém hodnocení a vzdělávání státních zaměstnanců, koordinuje zpracování návrhů organizačních struktur
služebních úřadů)
➡náměstek ministra vnitra pro státní službu = je v čele sekce pro státní službu a může svou pravomocí (výjimkou
jsou personální rozhodnutí) pověřit personálního ředitele sekce pro státní službu, je služebním orgánem vůči
státním tajemníkům a dalším ZK stanoveným (např. vydává služební předpisy, kontrola ve služebních úřadech)

služební předpisy:
• jedná se o vnitřní předpis
• vydává je náměstek pro státní službu, vedoucí služebního úřadu, státní tajemník nebo personální ředitel sekce pro
státní službu
• závazné pro státní zaměstnance i další osoby, což plyne z řídících vztahů uvnitř státní správy X vydané náměstkem
pro státní službu se nevztahují na nějaké služební úřady např. úřad pro ochranu hosp. soutěže, státní úřad pro
jadernou bezpečnost
• jelikož není právní předpisem, nevyhlašuje se ve sbírce zákonů, ale je zde povinnost seznámení se státními
zaměstnanci => při porušení se zkoumá, zda osoba byla se služebním předpisem seznámena
• stanoví organizační věci služby - co to je, není úplně jasné - může se jednat např. o hodnocení státních zaměstnanců,
jejich vzdělání, systemizaci služebních míst, apod.
• nesmí být v rozporu s právním předpisem, se služebním předpisem vydaným nadřízeným služebním úřadem nebo
náměstkem pro státní službu X zákon neřeší následky, když v rozporu bude => protože je však služební předpis
projev výkonu veřejné moci, uplatní se pravidlo pro presumpci o jeho platnosti a správnosti i přes existenci rozporu
se zákonem či jiným předpisem (= dokud nedojde k jeho změně či zrušení je považován za správný)
• postup nápravy služebního předpisu, který je v rozporu s právním předpisem (rozpor se služebním předpisem vyššího
orgánu zákon neřeší):

Stránka 33 z 70
 ➡vyzve jej nadřízený služební úřad k nápravě a současně pozastaví účinnost takového předpisu -> dojde-li k
nápravě, pozastavení účinnosti zruší po sdělení X nedojde-li k nápravě, služební předpis zruší a informuje o tom
příslušný služební orgán
➡nedojde-li k nápravě postupem nadřízeného služebního úřadu nebo příslušný služební úřad nemá nadřízený
služební úřad, vyzve náměstek pro státní k nápravě a pozastaví účinnost služebního předpisu -> nezjedná-li
nápravu ve stanovené lhůtě, podá náměstek pro státní službu do 30 dnů od jejího uplynutí návrh na zrušení
služebního předpisu soudu ve správním soudnictví

příkazy k výkonu služby:

• ukládá jím služební úkoly státnímu zaměstnanci a jejich plnění řídí a kontroluje jeho představený
• jsou závazní pro státní zaměstnance
• pokud je v rozporu s právním nebo služebním předpisem - státní zaměstnanec je povinen na to upozornit svého
nadřízeného představeného, příp. jiného nadřízeného uvedeného ZK -> dojde-li k nápravě, je státní zaměstnanec
povinen upozornit písemně -> trvá-li nadřízený na splnění příkazu, musí mu jej vydat písemně
• zaměstnanec nemusí vykonat příkaz, pokud by tím spáchal TČ nebo správní delikt (toto platí i pro služební
předpis)

vznik, změny a skončení pracovního poměru:

• na věci ohledně služ. poměru, odměňování, změně a skončení služebního poměru se vztahují ustanovení StSl o řízení
ve věcech služby X na věci o vysílání na služební cestu, jmenování na služební místo představeného se nevztahuje
• ve věcech služby rozhoduje služební orgán s výjimkou řízení o kárné odpovědnosti (to řeší kární komise) -> odvolání
řeší nařízený služební orgán (v kárném řízení kárná komise II. stupně)
• služební poměr uchazeče vzniká rozhodnutím o přijetí do služebního poměru, a to dnem uvedeným v rozhodnutí o
přijetí (pokud v tento den nenastoupí a neoznámí orgánu vážnou překážku do 7 dnů, rozhodnutí o přijetí se zruší ex
tunc)
1) přijetí do služebního poměru předchází výběrové řízení na obsazení volného služebního místa:
- vyhlášeno společně s informacemi o místě na ÚD orgánu a v informačním systému o státní službě
- probíhá jen s těmi uchazeči, kteří nebyli vyřazeni na základě své žádosti o přijetí do služebního poměru =>
nemusí být vybrán nikdo
2) zařazení na služební místo (pokud jde o dosavadního zaměstnance, jde o změnu služebního poměru) a složení
služebního slibu v den nástupu do služby
• služební poměr je neslučitelný s některými funkcemi či povoláními - 2 typy překážek:
➡překážky s omezenou dobou trvání (poslanec, senátor, justiční čekatel) - pokud nastane po přijetí do služebního
poměru, výkon státní služby se pozastaví
➡překážky v důsledku výkonu trvalé činnosti (soudce, státní zástupce, voják z povolání) - služební poměr končí
• služební poměr na dobu určitou (pro osoby bez úřednické zkoušky, nahrazení dočasně nepřítomného zaměstnance) i
neurčitou (většinou)
• změny pracovního poměru vyvolány:
➡potřebou výkonu státní služby (např. služební cesta, zastupování, přeložení výkonu služby do jiného služebního
úřadu,..)
➡z důvodu na straně státního zaměstnance (zařazení mimo výkon služby z důvodu mateřské a rodičovské dovolená,
zproštění výkonu služby na základě usnesení o zahájení trestního stíhání pro úmyslný TČ,…)
• skončení služebního poměru (kromě smrti, prohlášení za mrtvého, uplynutí doby):
➡rozhodnutí služebního orgánu (nevyhovující služební hodnocení, nesplňuje předpoklad pro výkon služby)
➡na žádost státního zaměstnance (i zde je to skončení rozhodnutím služebního orgánu)
➡ze zákona (dnem 31.12 kalendářního roku, v němž zaměstnanec dosáhl 70 let, dnem PM rozsudku kterým byl
uložen trest zákazu činnosti vykonávat službu, apod.)

osobní spis
- vede se o služeb. poměru každého státního zaměstnance -> zakládá a vede jej služ. orgán nebo pověřený zaměstnanec
- obsah - písemnosti nezbytné pro služební poměr, hodnocení státního zaměstnance
- právo nahlížet mají služební orgán, představení (nadřízeni zaměstnanci), státní zaměstnanec (i bývalý)
služební hodnocení
- provádí nadřízený představený v součinnosti se služebním orgánem
- posuzují se znalosti, dovednosti, výkon, dodržování služební kázně, výsledky vzdělání zaměstnance
- různé závěry hodnocení - dobré výsledky, vynikající výsledky, dostačující výsledky, nevyhovující výsledky
- pokud je výsledek nevyhovující provede se další hodnocení po 6 měsících ode dne seznámení zaměstnance s tímto
hodnocením -> opakované nevyhovující hodnocení je důvodem pro skončení služebního poměru

ZAMĚSTNANCI VEŘEJNÉ SPRÁVY

- činnost VS svěřenou nositelům VS vykonávají FO:
• osoby, které na základě volby nebo jmenování vykonávají veřejnou funkci, s níž je spojeno rozhodování ve VS
(funkcionáři) - člen vlády, zastupitelstva
• zaměstnanec VS - na základě služebního nebo pracovního poměru odborně zajišťují veřejné úkoly
• neprofesionální odborníci a laici (členové poradních orgánů) - legislativní rada vlády, rozkladová komise
Stránka 34 z 70
 - právní úprava veřejn ch zaměstnanců ale i terminologie, která je pro ně v různ ch právních předpisech použita, není
zcela sourodá -> pojem „úředník“ (zákon o úřednících ÚSC), jindy pojem „státní zaměstnanec“ (zákon o státní
službě), někdy „úřední osoba“ (správní řád), jindy „veřejná funkce“ (Listina základních práv a svobod) nebo třeba
„veřejn funkcionář“ (zákon o střetu zájmů) => tyto pojmy se navíc vzájemně prolínají, takže tent ž pracovník může
v různ ch situacích spadat pod různá označení!!
- právní úprava je odlišná od zaměstnaneckých vztahů - právní poměry zaměstnanců vykonávajících veřejnou
službu v režimu: - soukromoprávním
- veřejnoprávním - to jsi zaměstnanci VS
- prameny:
• zákon o st. službě, o zahraniční službě, o úřednících ÚSC, o obecní policii, o vojácích z povolání, o střetu zájmů
• doplňující úprava: zákoník práce, o odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem, správní řád + doporučení Rady Evropy, právo EU

ZAMĚSTNANCI VS
- osoby vykonávající vůči státu či jinému veřejnému subjektu tzv. veřejnou službu, užší pojem je státní služba =
výkon státní správy zaměstnance státu zařazeným především ve správních úřadech a činnost osob ve služebním
poměru ve veřejných sborech a ozbrojených silách
- vztah mezi zaměstnanci VS a státu je charakteristický:
• relativní trvalostí
• zaměstnanci zajišťují odborně veřejné úkoly
• zaměstnanci jsou placeni z veřejných zdrojů
- požadavky na osoby vykonávající veřejnou službu = státní občanství, odborné předpoklady, plná svéprávnost,
dosažení věku, splnění zdravotních předpokladů, politická nestrannost, bezúhonnost, loajalita se státem a
demokratickým uspořádáním
- okruh veřejných zaměstnanců:
• v ČR jsou 3 hlavní skupiny pracovníků:
1) úředníci státní správy (zákon o státní službě)
2) úředníci ÚSC (zákoník práce a zákon o úřednících ÚSC)
3) příslušníci veřejných sborů ve služebním poměru (zákon o služebním poměru příslušníků veřejných sborů)
• + další - příslušníci veřejných odborů, vojáci z povolání, soudci, státní zástupci, ředitelé a pedagogičtí pracovníci
VŠ a školských zařízení
- státní zaměstnanec:
• FO, kt, byla přijata do služ. poměru a zařazena na služ. místo nebo jmenována na služební místo představeného
• organizační struktura služebního úřadu je zpracovávána dle systemizace služebních míst:
‣ stanoví se pro každý služební úřad počet služebních míst pro státní zaměstnance, kteří nejsou představenými,
počet služebních míst představených (ředitel odboru, sekce, vedoucí oddělení, apod.), klasifikace služebních
míst platovými třídami a objem prostředků na jejich platy
‣ systematizaci schvaluje vláda na následující kalendářní rok (pokud není schválena do 31.12 použije se z min.
roku)
• st. zaměstnanci náleží služební označení v závislosti na stupni vzdělání (např. referent, odborný referent, apod.)
• oprávnění vést státní zaměstnance je svěřeno představenému, ale náleží i FO, která je oprávněna na základě
zákona dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu služby
- úředníci ÚSC:
• podobné úkoly jako státní zaměstnanci (hlavně ti u přenesené působnosti)
• rozdíl je v tom, že nejsou ve služebním poměru, ale v pracovním poměru k příslušnému ÚSC =>
soukromoprávní povaha = vztahuje se na tyto vztahy ZP s odchylkami stanoví zákon o úřednících ÚSC
• úředník ÚSC = zaměstnanec ÚSC podílející se na výkonu správních činností zařazený do obecního, krajského aj.
úřadu X nemůže být členem dozorčího a kontrolního orgánu PO, jejímž předmětem činnosti je podnikání
• zvláštní pravidla se pak týkají vedoucího úředníka (=vedoucí zaměstnanec ve smyslu ZP) a vedoucího úřadu
(=vedoucí úředník vykonávající funkci tajemníka obecního úřadu, ředitele KÚ)
• požadavky na úředníka ÚSC jsou stejné jako pro osoby vykonávající veřejnou službu (viz výše) + vedoucí úřadu
může být FO, která navíc splňuje požadavek praxe
• vznik pracovního poměru - veřejná výzva -> výběrové řízení -> jmenování a uzavření pracovní smlouvy
• odvolání vedoucích zaměstnanců ÚSC - taxativní důvody v ÚřÚSC pro odvolání vedoucího úředníka z funkce
(ochrana proti tomu je v civilním soudnictví):
➡pozbyl předpoklady pro vznik pracovního poměru
➡porušil závažným způsobem svou povinnost
➡dopustil se nejméně 2 závažných porušení zákonem danou povinností v době posledních 6 měsíců
➡neukončil vzdělání vedoucích úředníků ve stanovené lhůtě
• ÚřÚSC upravuje povinnosti úředník ÚSC:
➡dodržovat ústavní pořádek ČR, právní předpis, apod.
➡hájit při výkonu veřejný zájem
➡plnit pokyny vedoucích úředníků, nejsou-li v rozporu s právními předpisy -> jinak to musí ohlásit X musí ho
splnit pouze tehdy pokud má i písemný pokyn
➡ jednat nestranně, prohlubovat si kvalifikaci, nepřijímá dary a jiné výhody
➡zachovává mlčenlivost, poskytuje informace o činnosti ÚSC v rozsahu dle jeho pracovního zařazení
Stránka 35 z 70
ý
ý
ý
ý
ý
 Blok „B“
1. Předmět úpravy a rozsah působnosti správního řádu, základní zásady činnosti správních orgánů.
PŘEDMĚT A ROZSAH PŮSOBNOSTI SŘ
- SŘ je rozdělen do 8 částí - úvodní ustanovení, obecná ustanovení o SŘ, zvláštní ustanovení o SŘ, vyjádření,
osvědčení a sdělení, veřejnoprávní smlouvy, OOP, společná, přechodná a závěrečná ustanovení, účinnost
- pozitivní vymezení předmětu
• široký předmět působnosti = není zaměřen jen na správní řízení, ale upravuje postup orgánů moci výkonné, ÚSC
a jiných orgánů, PO FO, pokud vykonávají působnost v oblasti VS => pro ty osoby a orgány vykonávající
působnost ve VS zvolil SŘ legislativní zkratku “správní orgán”
• úprava SŘ se užije, nestanoví-li zvláštní zákon jinak => úprava v SŘ je subsidiární vůči zvláštním zákonům
ohledně postupů při výkonu VS, tyto zákony jeho působnost mohou zcela vyloučit
• správní řízení je dle SŘ jen jedním postupem, vedle něj upravuje také veřejnoprávní smlouvy, neregulativní úkony,
stížnosti,…
• uplatňuje se ve vnějších právních vztazích vůči osobám v podřízeném i nepodřízeném vztah, pokud jde o
rozhodování jejich práv či povinností (např. rozhodování ve věcech státní služby)
• lze ho uplatnit i na vnitřní vztahy v rámci struktury VS
• je primárně pramenem SPP, ale obsahuje i hmotněprávní úpravu např. veřejnoprávní smlouvy (jak se uzavírají,
mění, ruší)
- negativní vymezení předmětu
• dle § 1 odst. 3 SŘ: “tento zákon se nevztahuje na právní jednání prováděná SO a na vztahy mezi orgány téhož
ÚSC při výkonu samostatné působnosti”
• nevztahuje se na soukromoprávní jednání, v nichž vystupují SO jako osoby nebo organizační složky osob
• na výkon samostatné působnosti se použije zákon o obcích, krajích, hl. m. P
ZÁKLADNÍ ZÁSADY ČINNOSTI SO
- tyto zásady nelze od sebe oddělovat a účelově některé z nich pomíjet, zákon stanoví jejich obsah pouze obecně
- tyto zásady jsou důležité z těchto důvodů:
• jedná se o právně závazná ustanovení, která mohou být bezprostředně aplikována
• jsou interpretačním pravidlem pro aplikaci jednotlivých ustanovení SŘ a jiných zákonů
• vyjadřují hodnoty, které by měly být respektovány i při tvorbě zákonů
• ovlivňují i obsahovou (hmotněprávní) stránku řešených záležitostí např. požadavek proporcionality, materiální
rovnosti, apod.
- zakotvuje je SŘ v § 2 až 8:
➡zásada legality (zákonnosti) = činnost SO musí být v souladu s procesními i hmotnými předpisy
➡zákaz zneužití pravomoci = SO se nesmí dopouštět např. šikanózního zahájení řízení a provádění kontroly, apod.
➡zásada ochrany práv osob nabytých v dobré víře a jejich oprávněných zájmů = souvisí se zásadou právní
jistoty a důvěry jednotlivce ve správnost právních aktů orgánů veřejné moci - rozhodnutí SO vůči dané osobě je v
rozporu s právními předpisy, ale tato osoba nabyla určitá práva legálně a legitimně -> před zrušením rozhodnutí je
nutné porovnat, zda je takový zásah do práv této osoby nutný pro ochranu zákonnosti a může tak případně učinit
jen v nezbytném rozsahu
➡zásada proporcionality = test proprocionality -> veřejnoprávní zásah do práv soukromých osob musí mít
legitimní cíl, být vhodny a nesmí nepřiměřeně zasahovat do základních práv těchto osob
➡zásada předvídatelnosti (legitimní očekávání) = aby při rozhodování skutkově shodných či obdobných případů
nevznikaly nedůvodné rozdíly
➡zásada zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti = je důležité zjistit skutkový stav, nemůže se
spokojit s formální pravdou (např. výpovědi účastníků), a zjistí skutečnost do té míry, aby rozhodnutí respektovalo
další zásady (předvídatelnost, proporcionalita, apod.)
➡veřejná správa jako služba veřejnosti = souvisí s dobrou správou -> povinnost SO aktivně vykonávat svou
působnost, dbát, aby zvolené řešení odpovídalo okolnostem a bylo v souladu s veřejným zájmem, umožnit osobám
uplatňovat svá práva a zájmy
➡zásada přednosti smírného odstranění rozporů = SO má pomoct ke smírnému řešení a přecházet složitým
sporům
➡zásada procesní rovnosti = dotčené osoby mají při uplatňování procP rovné postavení, kde je rovnost ohrožena,
musí SO učinit náležitá opatření
➡zásada rychlosti a hospodárnosti = SO vyřizuje věci bez zbytečných průtahů, tak aby nevznikaly zbytečné
náklady a dotčené osoby co nejméně zatěžoval (pokud to nedělá je zde ochrana před nečinností)
➡zásada vzájemné spolupráce správních orgánů = v zájmu dobré správy dbají vzájemného souladu všech
postupů, které probíhají současně a souvisejí s týmiž právy nebo povinnosti dotčené osoby (např. při výkonu
správního dozoru) - většinou v situaci, kde je více SO

Stránka 36 z 70
2. Pojem, charakteristika a právní úprava správního řízení, procesní zásady správního řízení.
POJEM, CHARAKTERISTIKA A PRÁVNÍ ÚPRAVA SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
- správní řízení - pojem:
• legální definice § 9 SŘ: “správní řízení je postup SO, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci
zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že
taková osoba práva a povinnosti má anebo nemá.”
• každý takový proces předpokládá existenci 2 základních skupin:
‣ rozhodovací orgán s veřejnou mocí a FO či PO o jejichž postavení se rozhoduje nebo jsou na řízení z jiného
důvodu zúčastněny
‣ tyto procesní subjekty mají vzájemná práva a povinnosti - rozhodovací orgán má pravomoc vést řízení a
rozhodnout, FO či PO mají procesní práva prosazovat svá subjektivní práva a zájmy v řízení
‣ účastníci správního řízení jsou nositeli procesních práv a povinností a mohou řízení ovlivňovat - navrhovat
důkazy, vyjadřovat se, apod.
• řízení probíhá v určitých procesních formách (zahájení, zjišťování podkladů pro rozhodnutí, vydání
rozhodnutí,…), při kterých postupují rozhodovací subjekty v součinnosti s účastníky řízení
• narozdíl od soudů (hlavní činnost je rozhodovací), je u SO správní řízení jednou z více částí výkonu správy -
správní řízení spadá do výkonu (provádění) VS X neuplatní se ve věcech fiskálních, hospodářských,
zaměstnaneckých - stát vystupuje totiž jako nositel soukromoprávních oprávnění a povinností
• smyslem správního řízení má být to, aby SO poznal před vydáním rozhodnutí nezbytný stav věci a dále aby
eventuální nezákonný či nesprávný akt mohl v opravném řízení napravit
• upravuje postup vydání správních aktů, které mají vnější autoritativní účinky = rozhoduje nejčastěji a PaP
subjektů, které nejsou rozhodovacímu subjektu podřízeny
• správnímu řízení nepodléhají: vnitřní postupy založené na nadřízenosti a podřízenosti v rámci VS, nejsou v něm
vydávány akty moci vládní činěné při politickém vedení správy, úprava postupů mezi různými úřady a orgány
vzájemně - vztahy uvnitř správy,
• OBECNĚ POJEM: postup správní úřadů a jiných vykonavatelů VS směřující k vydání správního aktu s
vnějšími právními účinky, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě
určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva a povinnosti má anebo nemá, včetně
postupu při přezkumu správních aktů a nuceném výkonu povinností z nich vyplývajících.
- právní úprava:
• 1875 zákon o zřízení správního soudního dvora:
➡ soud rozhodoval dle skutkové podstaty, kterou mu položila poslední instance za základ svým rozhodnutím
➡ pokud přišel na rozpor mohl rozhodnutí zrušit a vrátit věc správnímu úřadu, aby vady odstranil a poté vydal
nové rozhodnutí => vytvoření rámcového systému pravidel pro správní řízení
• 1928 vládní nařízení o řízení ve věcech náležících do působnosti politických úřadů:
➡první kodifikovaný předpis upravující obecné správní řízení na území Československa - inspirace v Rakousku
➡výsledek dlouhodobé snahy o kodifikaci obecného správního řízení
➡přetrval i II. světovou válku, kdy u nás došlo ke změnám např. národní výbory -> procesní úprava tolik
nepodléhá režimu státu jako hmotněprávní ustanovení X i zde můžeme vidět, že nebyly dodržovány určité
demokratické zásady v SP
➡nevztahoval se na věci služebního poměru, ani na trestní řízení správní
• 1955 vládní nařízení o správním řízení - velmi stručný - jen 36 § a příloha
• 1961 zákon o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku - zavedena subsidiární
platnost obecné úpravy správního řízení i na řízení ve věcech přestupků a provinění
• 1967 zákon o správním řízení (správní řád):
➡poprvé ve formě zákona a ne nařízení moci výkonné
➡stručnost se neosvědčila -> vrátili se opět k určitým institutům např. obnova řízení
➡byl účinný až do roku 2005 a vyznačoval se minimem přímých novelizací
• 1999 uložila vláda ministrovi vnitra předložit návrh zákona o správním řízení:
➡vláda jej schválila v roce 2000 -> předložila návrh PS v roce 2001 společně s návrhem na SŘS - kterým se nově
zakládal NSS!! => SŘS schváleno, SŘ ne => SŘS vychází dodnes z pojmů, které byly v nepřijatém návrhu SŘ
a v přijatém již ne
➡další návrh SŘ nejdříve výbor PS doporučil k zamítnutí, ale byl nakonec přijat v roce 2004 po komplexním
pozměňovacím návrhu (PS schválila návrh SŘ ve znění v jakém jej vrátil Senát)

PROCESNÍ ZÁSADY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

- nebývají v pr. úpravě výslovně upraveny, ale mají význam pro pochopení a interpretaci pravidel proces. postupu v
říz. před SO->zásady spolu souvisejí a nacházejí se v protiklad. dvojicích z nich dle situace 1 více či méně převažuje:
• zásada dispoziční a zásada oficiality - určen způsob zahájení řízení, jeho předmět a existence řízení
➡dispoziční - zahájení na žádost či jinak učiněného návrhu -> vystupuje zde žadatel, který ve své žádosti vymezuje
předmět (patří sem i řízení o opravném prostředku)
➡oficiality - zahájení a určení předmětu řízení dělá sám orgán “úřední povinnost” (např. dozorčí prostředky
přezkumu rozhodnutí) X následné řízení je vždy řízeno úřední povinností
• zásada legality a zásada oportunity
➡legality - při splnění zákonných povinností musí SO zahájit řízení (např. zahájení řízení o přestupku)
➡oportunita - SO sám posoudí vhodnost zahájení řízení (např. zahájení říz. o uložení opatření ke zjednání nápravy)
Stránka 37 z 70
 • zásada písemnosti a zásada ústnosti = ústní jednání jen tehdy, je-li to nezbytné pro pro uplatnění práv účastníků,
nebo to vyplývá ze zákona -> běžně písemné X soudní řízení je vždy ústní
• zásada veřejnosti a zásada neveřejnosti = ústní jednání je neveřejné, ale může být veřejné, pokud o to účastník
požádá nebo to sám SO posoudí jako vhodné (z důvodu mravnosti můžou být z veřejného jednání vyloučeni
nezletilí) X soudní řízení běžně veřejné
• zásada procesní rovnosti účastníků = dotčené osoby mají při uplatňování procP rovné postavení, kde je rovnost
ohrožena, musí SO učinit náležitá opatření
• zásada nestrannosti
• zásada jednotnosti a zásada koncentrace řízení
➡jednotnost - účastníci mohou po celou dobu podávat své návrhy, námitky, důkazy, apod.
➡koncentrace - uplatnění výše uvedeného jen do určitého stádia
• zásada materiální pravdy a zásada formální pravdy
➡materiální pravda - SO musí zjistit skutečnosti relevantní pro danou věc, nemůže mu stačit jen tvrzení
➡formální pravda - např. v civilním řízení stačí soudu pouhé tvrzení stran ze kterého poté vychází
• zásada vyhledávací a zásada projednací
➡vyhledávací - SO sám hledá důležité důkazy, odpovědnost nenese účastník X může mu je i tak navrhnout
➡projednávací - účastník je povinen zajistit důkazní prostředky
• zásada volného hodnocení důkazů = SO hodnotí skutkový stav na základě důkazů dle svého vnitřního
přesvědčení, ale musí se opravdu zabývat všemi důkazy a okolnostmi, aby nedošlo k opomenutí důkazů
• zásada dvouinstančnosti řízení = právo podat řádný opravný prostředek -> nevyplývá z ústavního základu,
mezinárodních smluv, ale pouze ze zákona X odvolání nelze proti usnesení poznamenaných do spisu nebo
stanovených zákonem

3. Subjekty správního řízení.

SPRÁVNÍ ORGÁNY JAKO SUBJEKTY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
- správní orgán je legislativní zkratka => jakýkoliv vykonavatel vrchnostenské VS, kterému zákonem nebo na základě
zákona náleží oprávnění autoritativně zasahovat do právních poměrů osob
- ze zákonné úpravy vyplývají tyto pravidla pro určení, který správní orgán věc projedná a vede řízení:
1. příslušnost
• věcná = jaké úkoly může daný SO projednat -> pokud to není možné určit, rozhodne ústřední správní úřad:
‣ pokud je zde kompetenční spor, rozhodne o tom společně nadřízený správní orgán a pokud není, tak to
projednají ústřední správní úřady nadřízené těmto SO -> ústřední správní úřady se nedohodnou mají ->
povinnost podat kompetenční žalobu NSS
‣ existuje i negativní kompetenční spor = nikdo se nemá za věcně příslušného -> podá se kompetenční
žaloba NSS SO nebo kdo by byl účastníkem
• místní = vztah předmětu správního řízení ke SO v určitém místě - určí se dle těchto kritérií - místem činnosti,
místem nemovitosti, forum domicili - sídlo podnikatele, trvalé místo pobytu FO nebo sídlo PO
‣ pokud je místně příslušných více, rozhoduje ten u kterého byla podána žádost jako první, kdo jako první
učinil první úkon - jinak rozhodne nejblíže společně nadřízený SO
• funkční = který útvar v rámci vnitřně strukturovaných správních úřadů, má rozhodovat
• změny příslušnosti:
‣ atrakce = nadřízený orgán může převzít věc namísto příslušného SO z důvodu jeho nečinnosti, na podnět
příslušného SO či účastníka (musí být odůvodněno obtížemi nebo závažností)
‣ delegace = nadřízený orgán může pověřit projednáním věci jiný věcně příslušný SO namísto původního
SO z důvodu jeho nečinnosti, na podnět jiného věcně příslušného orgánu, původní SO nemůže věc
projednat z důvodu vyloučení všech úředních osob
‣ postoupení = příslušný SO může věc postoupit z důvodu vhodnosti jinému věcně příslušnému SO
* u věcné a místní příslušnosti platí pravidlo perpetuatio fori = změní-li se v průběhu řízení okolnosti rozhodné pro
určení místní či věcné příslušnosti co do stupně a nestanoví-li zákon jinak, dokončí řízení původně příslušný SO

2. vyloučení z projednávání a rozhodování věci

• oprávněné úřední osoby provádějí v řízení úkony -> účastník má právo vědět, kdo je touto osobou
• tyto osoby by měly mít nestranné a nezaujaté postavení => musí být vyloučena z rozhodování (usnesení o
vyloučení má deklaratorní charakter), pokud by mohla řízení ovlivnit:
‣ z důvodu podjatosti
‣ z důvodu, že se účastnila řízení v téže věci na jiném stupni
• vyloučení je důležité, aby nedošlo k nezákonnému rozhodnutí:
‣ účastník může namítat podjatost jakmile se o tom dozví -> rozhodne nadřízený úřední osoby X pokud to
účastník neoznámí bez zbytečného odkladu k námitce se nepřihlíží
‣ úřední osoba je povinna uvědomit svého představeného, pokud má pochybnost o své nestrannosti
‣ představený shledá vyloučení úřední osoby jako správné -> bezodkladně určí jinou úřední osobu -> nelze-
li nikoho určit uvědomí o tom nadřízený orgán, předá spis -> nadřízený orgán deleguje věc k jinému věcně
příslušnému SO

Stránka 38 z 70
ÚČASTNÍCI SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
- z obecné úpravy vyplývají 3 skupiny osob jako účastníků:
1) ti, o jejich právech nebo povinnostech má být rozhodnuto
• esenciální skupina - bez nich si nelze správní řízení představit
• v řízení o žádosti = žadatel a dotčené osoby
• v řízení z moci úřední = z obsahu oznámení o zahájení řízení by měl být okruh účastníků jasný
2) ti, kteří mohou být rozhodnutím přímo dotčeni ve svém právním postavení
• o jejich právech a povinnostech se nerozhoduje, ale mají zájem na výsledku řízení
3) ti, kterým postavení účastníka přiznává zvláštní zákon
- okruh účastníků může být vymezen jinak u zvláštní úpravy např. u sporného řízení jsou navrhovatel a odpůrce
- pokud jsou pochybnosti o tom, že je někdo, nebo není účastníkem, je účastníkem dokud se nepotvrdí opak (SO jej o
tom vyrozumí usnesením)
- status účastníků řízení - určován okruhem procesních práv a povinností => ty nejsou souhrnně vymezena v jednom
zákonném ustanovení, ale plynou z různých ustanovení správního řádu, principů právního řádu, MP, EU a jedná se
např. právo na nestranné a spravedlivé projednání věci v přiměřené lhůtě, právo být seznámen s obsahem správního
spisu, právo na slyšení účastníků (možnost vyjádřit se, být vyslechnut), právo být seznámen s rozhodnutím, právo aby
vůči němu vystupovali úřední osoby korektně, právo být poučen, apod.
- procesní osobnost - způsobilost být účastníkem = má ji ten, kdo je osobou dle hmotného práva, dále i ten, kdo není
osobou ale má práva a povinnosti v rámci VP, nebo procesní způsobilost vyplývá z procesní normy, i když nemá
právní osobnost
- procesní způsobilost - způsobilost činit v řízení úkony samostatně = má FO v rozsahu dle přiznané svéprávnosti a
PO, pokud u ní nestanoví zákon jinak
- účastníci mohou jednat buď osobně, nebo prostřednictvím zástupce:
• zákonný zástupce
• opatrovník
• zmocněnec
další subjekty řízení:
1) dotčené orgány - vydávají např. závazná stanoviska nebo vyjádření jako podklad pro rozhodnutí SO, mají některá
procesní práva účastníků (např. nahlížení do spisu)
2) dožadovaný správní orgán - provádí úkon, který by jinak příslušný orgán mohl provést jen velmi obtížně (např.
výslech svědka v obvodu jeho bydliště)
3) nadřízený správní orgán - může. na něj přejít pravomoc rozhodovat, dává souhlas k postoupení, rozhoduje o změně
příslušnosti, řeší spory o věcnou příslušnost

4. Postup před zahájením správního řízení, zahájení a průběh řízení v prvním stupni.
POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
- zahájení z moci úřední předpokládá, že SO získá informace a podklady, které odůvodní možnost zahájení řízení:
a) přijímání podnětů k zahájení řízení - SO je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední a
do 30 dnů musí této osobě sdělit, zda ne/shledal důvody k zahájení nebo jej postoupil dál
b) vysvětlení - k prověření oznámení opatřuje SO nezbytná vysvětlení -> každý je povinen podat SO vysvětlení -
pořizuje se o něm záznam (ten nelze použít jako důkazní prostředek!!)
c) zajištění důkazu - je-li obava, že jej později nebude možno provést a lze předpokládat, že tento důkaz je pro
posouzení věci důležitý (lze i na žádost účastníka) - o zajištění se sepisuje protokol
d) předběžná informace - souvisí s předvídatelností rozhodování, lze ji požadovat i po zahájení řízení -> každý
může požadovat od SO, aby mu poskytl v písemné formě předběžnou informaci o tom, zda lze určitý záměr
uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí nebo podmiňujícího úkonu a podle jakých hledisek bude SO
žádost posuzovat, za jakých předpokladů vyhoví (doba platnosti předběžné informace může být SO omezena a
přestává platit pokud se dostane do rozporu se ZK, neplatná je od počátku pokud vychází z nepravdivých údajů)
e) odložení věci - úkon vůči SO není zjevně žádostí, nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil, nebo jde o podání, k
jehož vyřízení není věcně příslušný žádný SO

ZAHÁJENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

- dochází k němu na žádost či jiný návrh, nebo z moci úřední
- od zahájení běží lhůta pro vydání rozhodnutí a od tohoto okamžiku náleží účastníkovi procesní práva a povinnosti
a) řízení o žádosti
• projev zásady dispoziční, zahájeno dnem kdy žádost došla k věcně a místně příslušnému SO (jinak se postoupí)
• pokud žádost podá více žadatelů, je rozhodný pro zahájení řízení den posledního úkonu z nich
• žádost má formu podáni - musí být jasné kdo ji podává, co žádá, čeho chce dosáhnout -> SO vyzve k nápravě,
pokud trpí vadami -> pokud se neodstraní SO řízení zastaví
• nesmí být zjevně nepřípustní -> řízení se zastaví
b) řízení z moci úřední
• projev zásady oficiality, zahájeno dnem, kdy SO oznámí účastníkovi zahájení řízení
• oznámení musí obsahovat označení SO, předmět řízení, informace oprávněné úřední osoby
• pokud je v řízení více účastníků je zahájeno řízení ve chvíli, kdy je s tím seznámen první z nich
• těm kterým se nedoručí se ustanoví opatrovník
Stránka 39 z 70
- podmínky správního řízení:
➡pravomoc a příslušnost SO - není příslušný nikdo -> odložení, není věcně, místně příslušný -> postoupí, není
příslušný a nemá pravomoc při zahájení z moci úřední -> zastavení řízení
➡způsobilost být účastníkem a procesní způsobilost
➡překážky řízení - překážka litispendence (je zahájeno jiné řízení u některého SO ve stejné věci), překážka věci
rozhodnuté

3) PRŮBĚH ŘÍZENÍ
- komunikace mezi SO, účastníky a dalšími osobami
• podání vůči SO - písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, pomocí jiných technických prostředků +
musí být potvrzeno způsobem dříve uvedeným, do datové schránky SO
- doručování
• upravuje SŘ, zákon o poštovních službách, o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, o
stanovení podrobnosti užívání a provozování informačního systému datových schránek
• doručení do vlastních rukou - stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí, předvolání k účasti na úkonu, aj. (u FO
může převzít i zmocněnec pro doručování, u PO přebírá osoba, která za ni může činit úkony)
• další písemnosti doručované jinak než do vlastních rukou např. uvědomění, vyrozumění, apod.
• SO doručuje písemnosti:
➡prostřednictvím veřejné datové sítě do DS X pokud to není možné provádí doručení přímo SO sám,
prostřednictvím obecního úřadu příslušného dle místa doručení, prostřednictvím policejního orgánu, obecní
policie, provozovatele poštovních služeb
➡zasláním písemnosti do datové schránky kontaktního místa VS a následným doručením adresátovi na
elektronickou adresu, na adresu do ciziny
• zasílání písemností FO:
➡na adresu pro doručování sdělenou adresátem
➡na elektronickou adresu sdělenou adresátem
➡na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel
➡na adresu trvalého bydliště
➡na místo podnikání
➡na požádání adresáta jiným způsobem dle ZK
➡kdekoli bude FO zastižena
• zasílání písemností PO:
➡ na adresu doručování sdělenou adresátem
➡na elektronickou adresu sdělenou adresátem
➡na adresu sídla PO nebo sídla organizační složky
➡na adresu toho, kdo může činit za PO v řízení úkony
➡na požádání adresáta jiným způsobem dle ZK
• v případě nedoručení dojde k uložení nedoručené písemnosti u SO, obecního úřadu nebo provozovně provozovatele
poštovních služeb -> písemné oznámení o neúspěšném doručení písemnosti a výzva k vyzvednutí uložené
písemnosti do 10 dnů -> poté se může v některých případech vložit do domovní schránky, jinak se SO vrátí
• případy, kdy se písemnost považuje za doručenou, i když ji adresát nepřevzal (X lze vyvrátit pokud prokáže
závažný důvod) - fikce doručení:
➡u DS 10 dní po tom, co byla doručena
➡u uložené písemnosti 10 dní po tom, co byla připravena k vyzvednutí
➡FO odmítne převzít nebo neposkytne součinnost
➡u písemností do vlastních rukou doručovaných na žádost adresáta jiným způsobem, jsou doručena 3 dny po
odeslání
• doručování veřejnou vyhláškou (vyvěšení na VD SO - považuje se za doručenou 15 dnem od vyvěšení):
➡ osoby bez známého pobytu a sídla
➡osobám se nedaří prokazatelně doručit
➡osoby nejsou SO známy
- ústní jednání
• jednotlivé úkony SO činí písemně, ústní jednání jen výjimečně pokud to žádá účastník, nebo je to nezbytné pro
uplatnění jeho práv -> ústní jednání je zásadně neveřejné (výjimku určí zákon nebo SO)
- lhůty a počítání času
• zákonné lhůty - nelze je prodloužit
• lhůty stanovené SO - lze je prodloužit
• pořádkové lhůty - jejich nedodržení vede k nemožnosti provést úkon
• propadné lhůty - po jejich uplynutí zaniká právo úkon provést (např. lhůta pro kárné řízení - musí se oznámit
státnímu zaměstnanci do 1 roku od spáchání, jinak zaniká)
• pravidla počítání času:
➡lhůta pro provedení úkonu je zachována, pokud je učiněno podání v poslední den lhůty u věcně a místně
příslušného SO
➡konec lhůty je soboty, neděle, svátek -> posouvá se

Stránka 40 z 70
 • navrácení v předešlý stav:
➡pokud pro překážku zmešká úkon z vážných důvodů X nelze prominout u žádosti pro obnovu zápisu ochranné
známky, zmeškání úkonu při exekuci
➡účastník musí do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, požádat o prominutí
- ochrana před nečinností
• nečinnost = nevydá SO rozhodnutí v zákonné lhůtě, nezahájí včas řízení z moci úřední (má na to 30 dní)
• nadřízený orgán učiní toto opatření z moci úřední (po uplynutí lhůty pro rozhodnutí může i účastník podat
žádost, pokud i tak se nic neděje, může podat žalobu):
➡přikázat nečinnému SO, aby ve stanovené lhůtě činil potřebná opatření ke zjednání nápravy
➡převzít věc a rozhodnout sám
➡pověřit jiný SO k vedení řízení
➡přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí
- podklady pro vydání rozhodnutí
• jejich smyslem je získat poznatky o skutkovém stavu -> opatřuje si je SO, na požádání účastníka je může opatřit i
on
• musí zjistit takové množství podkladů, aby neporušil zásadu zákonnosti, zákaz zneužití pravomoci a ochranu práv
nabytých v dobré víře, proporcionality a legitimního očekávání
• § 50 SŘ uvádí demonstrativní výčet podkladů (návrhy účastníků, důkazy, podklady od jiných SO,…) -> účastníci
musí SO poskytnou součinnost při jejich opatřování X neplatí u přestupků, tam nelze účastníka nutit k výpovědi,
doznání
• podklady SO hodnotí dle zásady volného hodnocení důkazů
• důkazy = k jejich provedení lze použít různé prostředky, SŘ demonstrativně uvádí např. listiny, ohledání,
svědeckou výpověď
• předběžná otázka = otázka jejíž zodpovězení je předpokladem pro rozhodnutí:
➡SO dá podnět k zahájení řízení o PP před příslušným orgánem
➡vyzve účastníka, příp. jinou osobu, aby podala žádost k zahájení řízení před jiným orgánem, který SO určí
➡nebo si učiní o PP úsudek sám
* pokud správní rozhodnutí bylo založeno na posouzení PP, která byla rozhodnuta jinak, než pozdější rozhodnutí, které
by mohlo odůvodnit jiné řešení PP, může to být důvod pro obnovu
- zajištění účelu a průběhu řízení
• cílem je řádný průběh řízení a směřování k rozhodnutí -> zajišťovací prostředky:
➡předvolání = SO předvolá osobu, která se má jednání osobně zúčastnit (např. vyslechnutí svědka)
➡předvedení = účastník se bez omluvy nedostaví na předvolání, předvede jej PČR
➡pořádková pokuty = SO může uložit do 50.000,- (i opakovaně) tomu, kdo ztěžuje postup řízení (nedostaví se
bez omluvy, uposlechne pokyn úřední osoby, apod.) => správní pořádkové delikty
➡vykázání z místa, kde se úkon koná = ruší svým chováním pořádek napři při ústním jednání, ohledání na místě
➡záruka za splnění povinnosti = ne/peněžitá záruka za splnění povinnosti, která může být v řízení uložena (na
požádání účastníka SO přijme -> nesloží-li žadatel, řízení se zastaví, sám uloží) -> záruka se vrací, pokud byla
uložená povinnost splněna v dané lhůtě X nesplní—li propadne peněžitá záruka tomu, kdo je oprávněn z
exekuce, a nepeněžitá se prodá a po odečtení nákladů se zbytek vrátí
- přerušení řízení
• z důvodů určitých procesních překážek dočasného charakteru
• účastníci činí úkony jen nezbytné k odstranění překážky, neběží lhůty pro provádění úkonů, vydání rozhodnutí
• SO může přerušit řízení i na žádost účastníka (tzv. klid řízení) a nebo sám:
➡současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti
➡současně s výzvou k zaplacení správního poplatku
➡probíhá-li řízení o PP
➡do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi
- zastavení řízení
• tímto končí správní řízení!! - může mít i účinky hmotněprávní (meritorní správní akt)
• SO zastaví řízení pokud:
➡žadatel vzal žádost zpět (pokud jich je více, musí souhlasit všichni)
➡žádost zjevně nepřípustná
➡žadatel neodstranil podstatné vady žádosti
➡žadatel nezaplatil SrP
➡překážka litispendence
➡žadatel zemřel, zanikl (pokud nejsou právní nástupci)
➡žádost se stala bezpředmětnou
➡i věcné důvody např. obviněný nespáchal přestupek je důvodem pro zastavení
- lhůty pro vydání rozhodnutí
• SO je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dní od zahájení řízení (zvláštní
zákony mohou stanovit lhůty jiné) k nimž se přičítá doba:
➡až 30 dní, pokud je nutné ústní jednání nebo místní šetření, je nutné někoho předvolat, nechat předvést,
doručovat VV, apod.
➡nutná k provedení dožádání, ke zpracování znaleckého posudku nebo doručení do ciziny

Stránka 41 z 70
5. Rozhodnutí ve správním řízení, právní moc a vykonatelnost rozhodnutí.
Rozhodnutí
- může být chápáno v různém smyslu = jako správní akt rozhodující o právech a povinnostech osob, nebo konkrétní
forma správního aktu (SŘ upravuje různé formy správních aktů)
- rozhodnutí má povahu meritorního správního aktu, ale někdy je i aktem procesním (např. rozhodnutí o odvolání proti
usnesení) a je zásadně v písemné formě (někdy ne - stanoví zákon)
- rozhodnutí obsahuje:
• výrokovou část - výrok, právní ustanovení podle nichž se rozhodlo, označení účastníků, lhůta a údaje pro splnění
povinnosti, vyloučení odkladného účinku odvolání (jen někdy)
• odůvodnění - důvody výroku, podklady pro vydání, apod.
• poučení - zda je možné podat odvolání, lhůta, informace o tom, že odvolání nemá odkladný účinek (jen někdy)
- oprava zřejmých nesprávností v písemné vyhotovení - provede SO na žádost účastníka nebo z moci úřední, pokud
se oprava týká výroku vydá opravné rozhodnutí
- rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním
vyhlášením (např. účastník se vzdá nároku n doručení písemného vyhotovení, dále např. personální rozkaz vojákovi)
- zvláštní případy rozhodnutí:
• mezitimní rozhodnutí a rozhodnutí v části věci = SO rozhodne o základu věci nebo části věci (upraví většinou
poměry účastníků, rozhodne o nějakých právech a povinnostech) a po PM tohoto rozhodnutí probíhá řízení ve
zbytku věci
• rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem:
‣ závazné stanovisko - podmiňujícím správním aktem vydaný dotčeným orgánem, není samostatným
rozhodnutím, ale jeho obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí SO
‣ pokud se SO dozví, že probíhá řízení, v němž je potřebné ZS, řízení usnesením přeruší
‣ pokud bylo vydáno ZS, které znemožňuje žádosti vyhovět -> žádost se zamítne a neprovádí se další dokazování
‣ odvolání proti rozhodnutí podmíněné ZS - odvolací orgán si vyžádá potvrzení nebo změnu ZS od SO
nadřízeného SO, který jej původně vydal
‣ nezákonné ZS lze zrušit nebo změnit v přezkumném řízení - nadřízení orgán SO, vydávající ZS
‣ zrušení nebo změna ZS může být důvodem obnovy řízení, pokud ve věci bylo rozhodnuto a nabylo PM
Usnesení
- rozhodují se tím hlavně procesní otázky např. osoba není účastníkem řízení, přerušení řízení, zastavení řízení, apod.
- oznamuje se stejně jako rozhodnutí
- pokud se usnesení oznamuje účastníkovi, může se proti němu odvolat - pokud zákon nestanoví jinak
- zvláštní případ jsou usnesení poznamenávána do spisu např. zastavení řízení o přestupku, pokud obviněný zemřel
Rozhodnutí o schválení smíru
- pouze ve sporném řízení, schvaluje smír rozhodnutím, v jehož výroku musí být schvalovaný smír účastníků
Rozhodnutí o uložení povinnosti na místě
- lze pouze v určitých případech např. hrozí-li živu a zdraví osob bezprostřední nebezpečí, vážná majetková újmy
apod.
- rozhodnutí se vyhlašuje ústně a vydá se písemné potvrzení účastníkovi, písemné vyhotovení se bez zbytečného
odkladu doručuje dodatečně
- odvolání nemá odkladný účinek - pokud ZK nestanoví jinak
Příkaz
- lze jím uložit povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení
- lze jej vydat, pokud má SO za to, že skutková zjištění jsou dostatečná
- proti příkazu může podat do 8 dnů ode dne oznámení příkazu odpor -> tím se příkaz ruší a řízení pokračuje
Příkaz na místě
- lze jím uložit povinnost k peněžitému plnění do výše 10.000,- Kč nebo nepeněžitému plnění, které musí účastník
učinit ihned na místě
- podmínkou je, že účastník je přítomen a plně uzná důvody pro vydání příkazu -> stav věci se považuje za prokázaný
- odůvodnění příkazu lze nahradit vlastnoručním prohlášením účastníka, že s uložením souhlasí -> podepsáním
prohlášení se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím (musí o tom být poučen) X nelze podat odpor!
Vydání dokladu místo rozhodnutí
- SO zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož existence se osvědčuje dokladem, může místo rozhodnutí vydat
pouze tento doklad -> o jeho vydání se učiní zápis do spisu, namísto odůvodnění se uvede seznam podkladů
rozhodnutí ->. dnem převzetí dokladu účastníkem je doklad v PM

PRÁVNÍ MOC rozhodnutí/ usnesení

- formální/ procesní - nenapadnutelnost ŘOP, bylo oznámeno všem účastníkům řízení a žádný z účastníků není
oprávněn podat odvolání
- materiální/ hmotněprávní - rozhodnutí je nezměnitelné, závazné pro účastníky a SO a vytváří překážku rei iudicatae
VYKONATELNOST
- rozhodnutí je vykonatelné nabytím PM nebo pozdějším dnem, kt. je v jeho výrokové části uveden
- rozhodnutí je vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek
- rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je vykonatelné, je-li v PM a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti

Stránka 42 z 70
6. Řádné opravné prostředky ve správním řízení.
ODVOLÁNÍ
- právo podat ho má účastník (pokud ZK nestanoví jinak) proti nepravomocnému rozhodnutí, pokud se ho po
oznámení rozhodnutí písemně nebo ústně do protokolu nevzdal
- lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší ustanovení
- důvody odvolání - vady skutkové, vady právní, vady v řízení
- musí obsahovat údaje o tom, proti kterému řízení směřuje, v jakém rozsahu ho napadá, v čem spatřuje rozpor s
právními předpisy -> SO pomáhá účastníkovi odstranit nedostatky, pokud však i přes výzvu SO účastník nedoplní
důvod odvolání -> nebrání to projednání a SO přezkoumá rozhodnutí jako celek
- podává se u SO, který rozhodnutí vydal a ten sám může autoremedurou odvolání vyhovět sám
- lhůta je 15 dní ode dne oznámení rozhodnutí X jsou zde i odlišné lhůty:
• u neúplného, chybějícího poučení - do 15 dní ode dne oznámení opravného usnesení, bylo-li vydáno, nejdéle 90
dní ode dne oznámení rozhodnutí
• 30 dnů ode dne, kdy se osoba, která byla účastníkem, ale SO jí rozhodnutí neoznámil, se o tomto vydání
dozvěděla - nejdéle však 1 rok ode dne oznámení rozhodnutí poslednímu účastníkovi
• pokud se s ním účastník seznámil, ale SO ho nedorušil, se hledí jako by mu SO doručil rozhodnutí bez poučení ->
90 dní
- odkladný účinek:
• nenastává PM a vykonatelnost rozhodnutí včasným podáním odvolání => i odvolání, které odkladný účinek nemá,
odkládá PM!! (nejednalo by se jinak o řádný opravný prostředek) -> PM může nastat:
๏ současně s nabytím PM rozhodnutí o odvolání, kterým se napadené rozhodnutí potvrzuje
๏ dnem následujícím po zastavení odvolacího řízení
• ty rozhodnutí, které ho nemají se označují jako předběžně vykonatelná jedná se např. o předběžné opatření,
uložení povinnosti na místě, rozhodnutí vydané ve věcech státní služby
• SO může rozhodnout o vyloučení odkladného účinku odvolání jestliže:
๏ to naléhavě vyžaduje veřejný zájem
๏ hrozí vážná újma některému z účastníků
๏ požádá-li o to účastník (neplatí pokud by tím vznikla újma jiným účastníkům nebo je proti veřejnému zájmu)
๏ to vyžadují důvody ochrany práv nabytých v dobré víře, oprávněné zájmy účastníků nebo veřejný zájem
• v některých věcech nemůže být odkladný účinek vyloučen např. u přestupků je vždy!
- devolutivní účinek = o odvolání rozhoduje a napadené rozhodnutí přezkoumá odvolací SO, kterým je nejblíže
nadřízený SO
- úkony SO I. stupně, u nějž bylo odvolání podáno
• zašle stejnopis podaného odvolání všem účastníkům (mají možnost se vyjádřit)
• neshledá-li důvody k autoremeduře, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu SO
• u nepřípustného nebo opožděného odvolání předá odvolacímu SO spis bez dalšího a ve stanovisku se omezí na
uvedení důvodů pro posouzení opožděnosti a nepřípustnosti
• může řízení zastavit, pokud nastal zákonný důvod např. odvolatel vzal odvolání zpět
- rozsah a hlediska přezkumu a jemu přecházející řízení:
• odvolací SO přezkoumá celé napadené rozhodnutí, pokud odvolání nesměřuje jen proti některému výroku
• na základě revizního principu přezkoumá otázku zákonnosti rozhodnutí a předcházejícího řízení, ale otázku
správnosti přezkoumá jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání (princip vymezeného rozsahu přezkoumávání)
X výjimkou je veřejný zájem
• kritérium přezkumu souladu s právními předpisy a správnosti se mnohdy překrývá a je to složité odlišit =>
kritérium správnosti je spojováno s vhodnou aplikací správního uvážení v mezích prostoru daným zákonem
- způsoby rozhodnutí o odvolání:
• odvolání odmítne z důvodu, že je opožděné nebo nepřípustné
• SO dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo je nesprávné, a tak napadené
rozhodnutí nebo jeho část:
๏ zruší a věc vrátí k projednání SO, který rozhodnutí vydal - kasační rozhodnutí (= nemůže sám změnit, ale
SO původní je vázán názorem odvolacího orgánu)
๏ změní - princip apelační (= změna) je pro odvolání typické => zákaz změny k horšímu - nelze změnit v
neprospěch odvolatele X neplatí, pokud je odvolatelů více s různými námitkami
• není-li odvolání důvodné SO jej zamítne a a napadené rozhodnutí potvrdí
ROZKLAD
- podává se proti nepravomocnému rozhodnutí ústředního správního úřadu, ministra nebo vedoucího jiného ústředního
správního úřadu v I. stupni
- není zde nadřízený orgán, a proto o něm rozhoduje funkčně příslušný ministr nebo vedoucí jiného ústředního úřadu
=> není zde devolutivní účinek! (jinak stejné principy jako u odvolání)
- ministr rozhoduje o rozkladu na návrh rozkladové komise jako jeho poradního orgánu X není tímto návrhem vázán:
• má min. 5 členů - jsou to odborníci, kteří nejsou zaměstnanci zařazení do ústředního správního úřadu
• předseda a ostatní členové jsou jmenováni ministrem nebo vedoucím jiného ústředního úřadu
• komise není SO, ale přiměřeně pro ni platí úprava SŘ
- rozhodnutím může být - zrušení nebo změna přezkoumávaného rozhodnutí, pokud plně vyhoví rozkladu

Stránka 43 z 70
ODPOR
- lze jej podat proti příkazu -> pokud je podán včas a řádně, příkaz se ruší a řízení pokračuje => příkaz se v dalším
řízení nepřezkoumává, je už zrušený
- neuplatňuje se zda zákaz reformace in peius (=zákaz změny k horšímu) => SO může zhoršit pozici osoby, než
která pro ni vyplývala z příkazu
- u přestupků nelze obviněnému uložit jiný druh trestu s výjimkou napomenutí nebo vyšší výměru ST - neplatí, pokud
SO změní právní kvalifikaci skutku

7. Přezkumné řízení a obnova řízení ve správním řízení.

PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ
- dozorčí prostředek, kterým lze přezkoumat z moci úřední pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně
pochybovat, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy
- důvod přezkumu - právní vady, procesní vady
- nepřípustnost přezkumného řízení:
➡pokud byl rozhodnutím udělen souhlas k občanskoprávnímu, obchodněprávnímu nebo pracovněprávnímu úkonu
nebo byl povolen vklad práva do katastru nebo jestliže bylo rozhodnuto ve věci osobního stavu a žadatel nabyl
práv dobré víře
➡rozhodnutí v přezkumném řízení (zastavení, o zrušení nebo změně přezkumného rozhodnutí, zrušení či vrácení
věci)
➡rozhodnutí odvolacího orgánu o zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání orgánu I. stupně, jestliže
již bylo při novém projednání vydáno nové rozhodnutí
➡rozhodnutí o předběžném opatření poté, co se stalo vykonatelným a nabylo jiných právních účinků, nebo poté co
bylo zrušeno (ledaže by to mělo význam pro náhradu škody)
➡stanoví tak zvláštní zákon
- přezkumné řízení u usnesení je omezeno:
➡samostatně lze přezkoumat jen usnesení o odložení věci
➡ostatní usnesení lze přezkoumat až spolu s rozhodnutím
- zahájení přezkumného řízení:
• zahajuje se výlučně z moci úřední -> SO vydá usnesení o zahájení přezkumného řízení
• účastník může podat podnět k zahájení přezkumného řízení -> SO neshledá důvody k zahájení, sdělí tuto
skutečnost s uvedením důvodu do 30 dnů podateli -> toto není rozhodnutí, a proto je vyloučeno z přezkoumání
soudem, podatel nemá nárok na zahájení řízení!
• uplatňuje se devolutivní účinek = příslušný SO k přezkumu je SO nadřízený SO, který rozhodnutí vydal
• výjimečně může přezkumné řízení provést SO, který rozhodnutí vydal - pokud účastníkovi vyhoví a nemůže být
způsobena újma jinému účastníkovi
- lhůty pro přezkumné řízení - usnesení o zahájení PŘ lze vydat do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný orgán
dozvěděl o důvodu k zahájení PŘ, nejpozději do 1 roku od PM rozhodnutí
- rozhodný právní a skutkový stav - SO posuzuje soulad přezkoumávaného rozhodnutí s právními předpisy dle stavu
v době vydání, neuplatňují se novoty
- způsoby rozhodnutí:
➡usnesení o zastavení řízení - pokud sice dojde k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy,
ale újma, která by vznikla zrušením nebo změnou tohoto rozhodnutí, by byla ve zjevném nepoměru k újmě, která
vznikla jinému účastníkovi nebo ve veřejném zájmu => projev zásady proporcionality a ochrany práv nabytých v
dobré víře
➡usnesení o zastavení řízení - zjistí, že právní předpis porušen nebyl
➡usnesení o zastavení řízení - uplynulo-li při přezkumném řízení v prvním stupni 15 měsíců ode dne nabytí PM
rozhodnutí
➡rozhodnutí o zrušení či změně přezkoumávaného rozhodnutí nebo o jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu nebo
prvostupňovému SO - zjistil rozpor
- účinky rozhodnutí:
• v rozhodnutí, jímž se ruší či mění přezkoumávané rozhodnutí, určí SO s ohledem na přezkoumávaný obsah
rozhodnutí, kdy nastávají jeho účinky - ex tunc, ex nunc
• pokud se ruší a mění rozhodnutí, kterým byla uložena povinnost a nejsou zvláštní okolnosti pro jiné řešení, účinky
nastávají dnem PM nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí
• pokud se ruší a mění rozhodnutí, jímž bylo přiznáno právo a nejsou zvláštní okolnosti pro jiné řešení, účinky
nastávají ode dne PM nebo předběžné vykonatelnosti rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení X bylo-li však
přezkoumáno na základě nesprávných, neúplných údajů uvedených žadatelem, určí SO, že účinky nastávají od PM
nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí
- zkrácené přezkumné řízení
• pokud je porušení jasné ze spisu a není potřeba vysvětlení účastníků
• v tomto případě je prvním úkonem SO vydání rozhodnutí, kterým ruší či mění přezkoumávané rozhodnutí ->
vydává se ve stejné lhůtě jako usnesení o zahájení přezkumného řízení

OBNOVA ŘÍZENÍ
- nástroj pro umožnění provedení řízení před SO, které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím
- účel - napravit nedostatečná skutková zjištění nebo některé procesní vady
Stránka 44 z 70
- skládá se ze 2 relativně samostatných stádií:
1) řízení o obnově
• účel = posoudit, zda jsou dány podmínky pro obnovení pravomocně skončeného řízení - podmínky:
a) existence pravomocného rozhodnutí ve věci
b) obnova není přípustná:
• vyloučení obnovy - rozhodnutí v řízení o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, řízení o
skončení poskytování zvláštní ochrany a pomoci apod.
• použijí se obdobná ustanovení SŘ jako u přezkumu např. ochrana nabytých práv v dobré víře,
vyloučení věcí z přezkumu, zásada proporcionality
c) důvod obnovy řízení - taxativně vymezené důvody (§100 SŘ)
• vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti, důkazy, které nemohl účastník v původním řízení uplatnit,
nebo se původní důkazy ukázaly jako nepravdivé -> lze obnovit i z moci úřední, pokud je tu veřejný
zájem
• bylo zrušeno nebo změněno rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí vydané v řízení, které
má být obnoveno
• rozhodnutí bylo dosaženo TČ
d) úkon k zahájení řízení o obnově řízení
• na žádost účastníka u kteréhokoliv SO, který rozhodl
• nebo z moci úřední SO, který rozhodl v posledním stupni
e) dodržení lhůt
• účastník může podat žádost do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy dozvěděl, do 3 let od PM
rozhodnutí
• z moci úřední lze rozhodnout ve lhůtě 3 let od PM rozhodnutí
• SO při zkoumání podmínek pro obnovu vychází jen z důvodů uvedených v žádosti na obnovu, či důvodů pro
zahájení obnovy řízení
• účastník má SVJ na vyhovění žádosti, pokud jsou splněny podmínky
• výsledkem tohoto řízení o obnově (pokud se nezastaví např. z důvodu že žadatel vzal žádost zpět) je
rozhodnutí, kterým se řízení obnovuje (má odkladný účinek, pokud ho SO nevyloučí); nebo rozhodnutí,
kterým se žádost o obnovu zamítá
2) obnovené řízení
• příslušným je SO, který byl příslušný k původnímu řízení v I. stupni X pokud se důvody obnovy týkají
odvolacího orgánu, je příslušným odvolací SO
• v rámci tohoto řízení se rozhoduje celá věc, ne jen vypořádání důvodů obnovy
• původní pravomocné rozhodnutí se ruší novým rozhodnutím ve věci ( i když je třeba stejné)
8. Správní exekuce.
- exekuce = postup v němž je nuceně vymáháno splnění povinnosti k plnění vyplývající z rozhodnutí, pokud tato
povinnost nebyla splněna dobrovolně - může k tomu docházet 2 cestou:
➡správní exekucí = prováděna příslušným SO
➡exekucí prováděnou soudním exekutorem - dle úpravy exekučního řádu
Správní exekuce
- exekuční titul = vykonatelné rozhodnutí vydané SO, vykonatelný smír schválený SO
- uplatnění exekučního titulu - SO (tzv. vymáhající SO, který vydal exekuované rozhodnutí nebo schválil smír) nebo
oprávněná osoba z exekučního titulu (např. poškozený, účastník sporného řízení, apod.)
- prameny:
• exekuce na peněžitá plnění - daňový řád (subsidiárně i OSŘ) -> srážky ze mzdy, přikázání pohledávky z účtu,
apod.
• exekuce na nepeněžitá plnění - probíhá podle SŘ -> exekuční SO vyzve povinného ke splnění, exekuční příkaz
- exekuční SO - oprávněný provést exekuci:
• u exekučního titulu ukládající povinnost peněžitého plnění
➡obecný správce daně (příslušný celní úřad)
➡dle zvláštního zk SO, který vydal exekuované rozhodnutí v I. stupni nebo schválil smír
➡obecní nebo krajský úřad, magistrát hl. m. Prahy, je-li současně orgánem, který vydal exekuované rozhodnutí v
I. stupni nebo schválil smír
• u exekučního titulu ukládající povinnost nepeněžitému plnění
➡SO, který vydal exekuované rozhodnutí nebo schválil smír, je-li orgánem moci výkonné
➡obecní nebo krajský úřad vydal exekuované rozhodnutí v I. stupni nebo schválil smír
- způsoby exekuce na nepeněžité plnění:
• náhradní výkon = na základě exekučního příkazu pověří ESO provedením prací nebo výkonů jinou osobu, pokud s
tím ona souhlasí -> výkon je na účet a nebezpečí povinného (SO může požadovat platbu za náklady nebo zálohu
za ně předem v dané lhůtě -> jinak se to vymáhá exekucí na peněžité plnění)
• přímé vynucení = vyklizení nemovitosti, odebrání movité věci apod. (demonstrativní výčet v SŘ)
• ukládání donucovacích pokut = nelze-li použít předchozí způsoby, vymáhá se plnění pokutami do výše nákladů na
náhradní výkon, pokud jej nelze provést až do výše 100.000,- -> nesplnění je možno vymáhat exekucí na peněžité
plnění
Stránka 45 z 70
- odložení a přerušení exekuce:
• pokud tím nezmaří účel exekuce
• odkládání je u exekuce, v níž ještě nebyly prováděny úkony směřující k vymožení povinnosti X přerušení je v
momentě, kdy úkony už byly započaty ale SO s nimi přestane
• např. v případě kdy požádá povinný o posečkání ve splnění povinnosti, pokud lze očekávat, že v dané lhůtě
povinnost splní
- zastavení exekuce:
• kromě skončení z důvodu splnění povinnosti lze i zastavením dle důvodů uvedených v SŘ - např. povinnost
zanikla, zaniklo právo provádět exekuci nebo byl zrušen exekuční titul, požádal o to ten na jeho žádost byla
exekuce nařízena, apod.
- úkony ESO:
• většinou usnesení (exekuční výzva, exekuční příkaz, o zastavení exekuce, apod.), někdy i rozhodnutí (např. o
uložení donucovací pokuty)
• činí také faktické úkony (např. osobní prohlídka, odebrání movité věci, vykázání povinného z vyklizovaného
objektu)
- opravné prostředky:
• zákon vylučuje možnost odvolání proti některým usnesením (např. exekuční příkaz, o odložení, přerušení,
zastavení), ale proti jiným usnesením či rozhodnutí odvolání podat lze
• opravným prostředkem sui generis jsou námitky:
‣ lze je podat proti usnesení nebo jiným úkonům ESO proti kterým se nelze odvolat
‣ není stanovena lhůta pro jejich podání
‣ může je podat povinný i jiná osoba, které z usnesení vyplývá povinnost
‣ někdy mají i odkladný účinek (např. pokud směřují proti usnesení o odložení, přerušení, zastavení exekuce) ->
z vážných důvodů může uznat odkladný účinek i ESO
‣ nemají devolutivní účinek - rozhoduje o nich ESO -> proti rozhodnutí se nelze odvolat
9. Pojem a základní zásady správního trestání, prameny úpravy správního trestání, druhy správních
deliktů.
POJEM SPRÁVNÍ TRESTÁNÍ
- trestání = stíhání porušení právních pravidel chování, jenž jsou natolik významná, že umožňují veřejné moci
represivně působit vůči pachateli a za jeho jednání mu uložit trest (=nová povinnost pachatele, která má funkci
preventivní, represivní, výchovnou)
- pravomoc ukládat tresty je dána primárně soudům, které aplikují právo jako nezávislé orgány X veřejněprávní
postihy nejsou výhradně v moci soudní, ale podílejí se na ní orgány správní => správní trestání je výjimka z
pravidla, že trestní pravomoc náleží orgánům moci soudní - přímo z jejich pravomoci jsou vyňaty např.:
• správní disciplinární delikty = postihy veřejných zaměstnanců za porušení zvláštní služební povinnosti (osoby
podléhající kárné, profesní, apod. odpovědnosti)
• méně závažná protiprávní jednání proti majetku (drobné krádeže), proti zdraví (nedbalostní poškození zdraví),
proti veřejnému pořádku
• protiprávní jednání proti pravidlům v oblasti činnosti materiální správy (požární bezpečnost, živnostenského
podnikání)
- v zemích, kde dochází k postihu deliktů VS, není jednotný model správního trestání:
• země s anglosaským systémem = SÚ a policie je projednávají jen ve zkráceném řízení (blokové, příkazný, apod.),
ale řádné řeší jen soudy!
• Německo, Rakousko = SO projednávají delikty jen v I. stupni, odvolací pravomoc mají jen soudy!
• ČR = SO projednávají delikty v I. stupni i v odvolacím řízení, ale je zde možnost soudního přezkumu

ZÁSADY SPRÁVNÍHO TRESTÁNÍ

A. zásady pro trestní právo správní hmotné
• nullum crimen sine lege / nulla poena sine lege
- vychází z LZPS: “Jen zákon stanoví, které jednání je TČ a jaký trest, lze za jeho spáchání uložit” ve spojení s
Ústavou, že autoritativní veřejnou moc lze konat jen v případech a mezích stanovených zákonem
- z těchto zásad vyplývají další:
➡nullum crimen sine lege scripta = podmínky odpovědnost za protiprávní jednání mohou být stanoveny pouze
zákonem (dále také ale i nařízením, závaznou vyhláškou kraje či obce, OOP, předpisech práva EU,…)
➡nullum crimen sine lege certa = znaky TČ i správních deliktů musí být zákonem stanoveny přesně, jasně,
určitě, aby bylo předvídatelné, jaké jednání je zákonem zakázáno (X nevhodné je příliš kazuistické vymezení
- právo musí být pružné; příliš obecná formulace skutkových podstat - nemusí být právní jistota)
➡nullum crimen sine praevia = vyplývá z LZPS: “Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá dle zákona
účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je pro pachatele příznivější.”
(co je příznivější určí orgán dle aktuálních podmínek daného případu)
➡nullum crimen sine lege stricta = zákaz analogie v neprospěch pachatele (v prospěch vyloučena není) - zákaz
rozšiřování trestní odpovědnosti, trestů, sankcí, apod.
• subsidiarita trestní represe = veřejnoprávní trestání se použije jako krajní prostředek tam, kde to nelze řešit např.
soukromoprávně (řešil ÚS) -> objevuje se v rovině aplikační (podmínka odpovědnosti za správní delikt,
přestupek je společenská škodlivost) a legislativní (zákonodárce musí zvážit, jaké jednání má být trestné)
Stránka 46 z 70
 • zásada přiměřenosti a individualizace správního trestu = zákon vyjadřuje typovou závažnost správních deliktů v
tom, že určuje jaké druhy trestů a v jaké výměře lze uložit -> musí se přihlédnout k poměrům pachatele a všem
okolnostem, uložení trestu nesmí být tzv. likvidační (zabýval se tím ÚS) - např. pokuty pro fyzické podnikající
osoby musí být přiměřené tak, aby nedošlo ke zničení majetkové základny pro podnikatelskou činnost
B. zásady procesní
• zásada řádného zákonného procesu = obviněný má právo na spravedlivý proces (tzn. projednání před příslušnými
orgány, správné zajištění důkazů, apod.) - vychází z EÚLP
• ne bis in idem = vychází z EÚLP a LZPS: “Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který byl již pravomocně
odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků.” X dle
EÚLP a judikatury NSS se toto netýká kázeňských přestupků!!! X dle EÚLP je nutné zkoumat, zda řízení o dané
věci bylo v různých členských státech totožné - tedy trestní
• presumpce neviny = vychází z EÚLP a LZPS: “Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za
nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem nebyla jeho vina vyslovena.” - s touto zásadou je
spojeno pravidlo in dubio pro reo (= v pochybnostech ve prospěch obviněného) - týká se však pouze otázek
skutkové podstaty; pravidlo iura novit curia (=soud zná právo) se použije na právní otázky
• nemo tenetur se ipsum accusare = nikdo není povinen žalovat sám sebe, vychází z Ústavy a LZPS: “Každý má
právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.” / “Obviněný
má právo odepřít výpověď, tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.” -> platí pro FO (u PO pro
zastupující FO) a nepoužívá se jen v trestních věcech
• zajištění procesních práv obviněného = obviněnému (i PO) jsou zaručena minimální práva dle mezinárodních
smluv a ústavní úpravy, dle EÚLP se jedná o tyto práva:
➡ být neprodleně a v jazyce, kterému rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění
➡mít čas a možnost k přípravě své obhajoby
➡obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce dle svého výběru, nebo na přiděleného, pokud nemá prostředky
➡dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako u svědků proti sobě
➡mít bezplatnou pomoc tlumočníka, pokud jazyku nerozumí

POJEM SPRÁVNÍ DELIKT = protiprávní čin za který mají právo ukládat veřejnoprávní tresty správní orgány
DRUHY SPRÁVNÍCH DELIKTŮ
- lze je členit dle různých kritérií:
• podle subjektu deliktu = FO, PO, podnikající FO
• podle postavení subjektu = zda se jej může dopustit kdokoliv, nebo jen určený subjekt (např. svědek)
• podle znaku zavinění = subjektivní a objektivní odpovědnost
• podle charakteru porušených povinností = hmotněprávní povinnost nebo procesní (např. nedostavení se na
předvolání)
• podle účelu a zaměřené sankce = zda je účelem pachatele potrestat nebo ho donutit ke splnění primární
povinnosti
- podle pozitivní úpravy se správní delikty dělí do 3 skupiny: přestupky, správní disciplinární delikty, správní
pořádkové delikty

SPRÁVNÍ DISCIPLINÁRNÍ DELIKTY

- subjekt - FO, které jsou ve zvláštním právní vztahu - služebním, členským, zaměstnaneckým, apod. - k určité
veřejnoprávní instituci => speciální subjekty - tzn. tento druh deliktů se nevztahuje na všechny osoby
- na základě výše uvedeného vztahu vyplývají subjektům určité povinnosti a při jejich porušení vzniká deliktní
odpovědnost -> ta je subjektivní založená na zavinění
- druhy disciplinárních deliktů:
• kárná provinění státní zaměstnanců
‣ řídí se zákonem o státní službě -> kárným proviněním je porušení služební kázně
‣ kárnou pravomoc má kárná komise I. stupně (zřízena ve služebním úřadu, pokud zde vykonává službu min
25 zaměstnanců; zřízena u nadřízeného služebního úřadu; zřízena MV) a kárná komise II. stupně (zřízena
MV)
‣ kárné řízení se zahajuje z moci úřední na základě podnětu (u provinění státního tajemníka, náměstka pro řízení
sekce může dát podnět i příslušný člen vlády, vedoucí úřadu vlády)
‣ drobné nedostatky ve službě mohou být vyřešeny ústním či písemným vytknutím (uložení na 1 rok do
osobního spisu zaměstnance)
‣ dále lze uložit kárné opatření = písemná důtka, snížení platu až o 15% na dobu až 3 měsíců, odvolání ze
služebního místa představeného, propuštění ze služebního poměru
• kázeňské přestupky příslušníků bezpečnostních sborů
‣ kázeňským přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje služební povinnost, ale nejde o TČ nebo o jednání
mající znaky přestupku (např. dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby uvedené v závěru
služebního hodnocení)
‣ kázeňské přestupky a jednání mající znaky přestupku (=nahrazuje se tím běžné přestupkové řízení)
projednávají služební funkcionáři podle přestupkového zákona a zákona o SlPoBezS
‣ kázeňský trest - písemné napomenutí, snížení základního tarifu až o 25% na dobu max. 3 měsíců, odnětí
služební medaile, služební hodnosti (=obligatorní důvod pro propuštění příslušníka ze služebního poměru),
pokuta, propadnutí věci nebo zákaz činnosti - lze jen u jednání mající znaky přestupku
Stránka 47 z 70
• kázeňské přestupky vojáků z povolání
‣ řídí se zákonem VojZ - kázeňský přestupek = zaviněné jednání, které je v rozporu s právními předpisy nebo
vojenskými řády, předpisy, rozkazy, není-li to trestné podle TZ
‣ stejně se zde řeší i jednání mají znaky přestupku dle zvl, zák. X ukládají se za ně tresty a ochranná opatření
podle zákona o přestupcích => věci řeší velitel útvaru i vůči vojákům v záloze, kteří nastoupili výkon vojenské
činné služby
‣ kázeňský trest - napomenutí, písemná důtka, výstraha pro neodpovědný výkon služby, snížení služebního
platu až o 15% na dobu max. 6 měsíců a za zvlášť závažné porušení služebních povinností odnětí hodnosti,
kterým zaniká vojákovi služební poměr
• disciplinární delikty členů profesních komor
‣ disciplinární delikty = porušení povinností stanovených pro výkon profese a porušení profesní etiky osobami,
které mají kvalifikovaný vztah k určité komoře
‣ projednává je příslušný orgán komory, který vede řízení na návrh některého orgánu téže komory a někdy i
orgánu státu, který vykonává dozor nad činností komory
‣ je spoustu druhů trestů a zpravidla umožňují zákony i upuštění od uložení trestu, pokud to není moc závažné X
nejzávažnější je vyloučení z komory
➡kárné provinění advokáta, koncipienta, evropského advokáta
- závažné a opětovné porušení stavovských předpisů, zákonů
- kárné řízení se zahajuje kárnou žalobou podané předsedou kontrolní rady ČAK nebo ministrem
spravedlnosti a rozhoduje o něm kárný senát ČAK (přiměřeně aplikuje trestní řád), lze se odvolat k
odvolací kárné komisi
- kárná opatření - napomenutí, veřejné napomenutí, pokuta do výše 100násobku minimální měsíční
mzdy, dočasný zákaz výkonu advokacie od 6m do 3r, vyškrtnutí ze seznamu advokátů, odnětí knihy o
prohlášeních o pravosti podpisu na dobu od 6m do 3 let
➡kárné provinění lékaře, stomatologa, lékárníka
- porušení vykonávat své povolání odborně, v souladu s etikou, dodržování organizační, volební a
disciplinární řád komory
- projednává čestná rada okresního shromáždění a čestná rada příslušné komory (lékařské,
stomatologické, lékárnické) na základě návrhu revizní komise okresního shromáždění, čestná rada řeší
i opravné prostředky
- disciplinární opatření - důtka, pokuta od 2000 do 20000 / od 3000 do 30000 ???…, podmínečné
nebo přímo vyloučení z komory
➡kárné provinění veterinárního lékaře (platí i na hostující, kteří nejsou členy)
- projednává na návrh předsedy revizní komise nebo předsedy revizní komise okresního sdružení čestná
rada komory, odvolání řeší senát ustanovený představenstvem komory z členů představenstva
- disciplinární opatření - písemné napomenutí, pokuta do 30000,-, podmínečné nebo přímo vyškrtnutí
ze seznamu členů komory na dobu 5 let
➡kárné provinění notáře, notářského kandidáta a koncipienta
- závažné a opětovné porušení povinnosti z notářského řádu, předpisu notářské komory ČR, zvláštní pr.
předpisu, usnesení orgánu notářské samosprávy, narušení notářské důstojnosti chováním
- vede 3členný kárný senát z řad kárné komise notářské komory ČR na základě kárné žaloby od
ministra spravedlnost, prezidenta NotK ČR, prezident příslušné notářské komory (v obvodu každého
krajského soudu a MěS v Praze), o odvolání rozhoduje 5členný kárný senát
- kárná opatření - písemné napomenutí, pokuta do výše 100násobku minimální měsíční mzdy,
odvolání notáře / kandidátovi písemné napomenutí, pokuta do 20násobku minimální měsíční mzdy,
odvolání ze zastupování / koncipientovi písemné napomenutí, pokutu do výše 5násobku minimální
měsíční mzdy
➡kárné provinění autorizovaného architekta, inženýra, technika činného ve výstavbě
- rozhodují orgány příslušné komory - česká komora architektů, Česká komora autorizovaných
inženýrů a techniků činných ve výstavbě
- disciplinární opatření - písemná důtka, pokuta do výše 50000,-, pozastavení autorizace na dobu max.
3 roky, odejmutí autorizace, zákaz výkonu funkce v komoře
➡kárné provinění daňového poradce
- vykonává komora daňových poradců ČR
- disciplinární opatření - písemné napomenutí, pokuta do 100000,-, pozastavení výkonu daň.
poradenství na dobu 1 roku, vyškrtnutí ze seznamu
➡kárné provinění patentového zástupce, společnosti patentových zástupců a jejich asistentů
- vykonává komora patentových zástupců ČR
- disciplinární opatření - veřejné napomenutí, písemné napomenutí, pokuta do 100000,-, pozastavení
oprávnění k poskytování služeb /u asistentů mírnější např. pokuta do 500000,- /u společnosti přísnější
např. pokuta do 1000000
➡kárné provinění statutárních auditorů
- vykonává komora auditorů ČR
- disciplinární opatření - napomenutí, veřejné napomenutí, pokuta do 1000000,-, zákaz výkonu max. 5
let, vyloučení z funkce člena řídícího orgánu auditorské společnosti na max. 3 roky

Stránka 48 z 70
 ➡kárné provinění soudního exekutora, kandidáta a koncipienta
- kárný delikt nebo závažný kárný delikt - vymezuje exekuční řád
- kárnou žalobu podává ministr spravedlnosti, předseda revizní komise a předseda kontrolní komise
Exekutorské komory ČR, předseda krajského soudu proti exekutorovi v obvodu tohoto soudu,
předseda okresního soudu proti exekutorovi, který má sídlo v obvodu tohoto soudu a řízení vede
kárný senát ze 3 členů kárné komise komory -> odvolání není přípustné, ale lze podat správní
žalobu
- kárné řízení proti soudním exekutorům vede NSS jako kárný soud od roku 2009 (užívá se přiměřeně
trestní řád)
• kázeňské přestupky osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence
‣ upravují zákon o výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence
‣ zaviněné porušení povinností, které má osoba při výkonu uvedených omezení na svobodě
‣ kázeňský trest např. zákaz přijetí 1 balíčku v kalendářním roce, pokuta do výše 5000,-, snížení kapesného na 3
měsíce, propadnutí věci
• žáci škol a školských zařízení
‣ školský zákon - kromě vyloučení stanoví i jiná kázeňská opatření, která nemají právní důsledky např.
napomenutí třídního učitele, důtka třídního učitele a důtka ředitele školy (stanoví vyhláška MŠMT)
‣ ředitel školy rozhodne o podmíněném vyloučení žáka nebo studenta v případě závažného zaviněného porušení
povinností stanovených školským zákonem, školním řádem; o vyloučení v případě zvláště závažného porušení
povinností dle školského zákona X toto neplatí pro zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, zařízení
pro preventivně výchovnou péči
‣ u podmíněného vyloučení stanoví ředil zkušební lhůtu nejdéle na 1 rok -> dopustí-li se žák v této době dalšího
provinění, může ho ředitel vyloučit -> odvolání proti vyloučení rozhodne krajský úřad
• děti umístěné ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy
‣ ukládá se ST tzv. ochranné opatření - odnětí výhody udělené za příkladné úsilí a výsledky při plnění
povinností stanovených zákonem, snížení kapesného (u ústavní výchovy), omezeni nebo zákaz trávení volného
času mimo zařízení, zákaz návštěvy, odnětí možnosti účastnit se atraktivní akce či činnosti apod.
‣ tato opatření navrhuje pedagogický pracovník a schvaluje ředitel -> odvolání řeší krajský úřad (rozhodl
ředitel DD, VÚ) nebo MŠMT (rozhodl ředitel diagnostického ústavu)
• studenti vysokých škol
‣ disciplinární přestupek = porušení povinností stanovených právními předpisy a vnitřními předpisy VŠ
‣ sankce - napomenutí, podmíněné vyloučení, vyloučení
‣ disciplinární řízení zahajuje disciplinární komise veřejné VŠ na návrh rektora (u studenta nezapsaného na
žádné fakultě) nebo děkana (student zapsán na příslušné fakultě) -> děkan nebo rektor mohou uložit přísnější
sankci, pokud to navrhne disciplinární komise

SPRÁVNÍ POŘÁDKOVÉ DELIKTY

- spočívají v porušení procesních povinností v oblasti působení VS => ztěžování postupu SO v rámci jejich úředních
postupů
- sankce se nazývají pořádkové pokuty a jejich ukládání není ST v pravém slova smyslu - mají funkci zajišťovací =
vedou pachatele ke splnění své procesní povinnosti
- pro ukládání pokut bývá typické:
• založeno na principu subjektivní odpovědnosti (vyžaduje zavinění)
• může být prvním úkonem v řízení
• princip oportunity, ne legality (SO může zvážit, zda porušení procesní povinnosti vyřeší rozhodnutím o uložení
pořádkové pokuty, nebo jinak)
• neuplatní se pravidlo ne bis in idem, lze ji uložit opakovaně
• pravomocně uloženou pokutu lze novým rozhodnutím prominout, snížit
- existují však i případy, kdy porušení procesní povinnosti je přestupek a ne pořádkový delikt např. KŘ - FO
neposkytne součinnost potřebnou pro výkon kontroly

10. Pojem přestupku, základy odpovědnosti za přestupek, skutková podstata přestupku, správní tresty
a ochranná opatření.
POJEM = společensky škodlivý protiprávní čin (=materiální znak), který je v zákoně z přestupek výslovně označen a
který vykazuje znaky stanovené zákonem (= formální znak), nejde-li o trestný čin (=negativní vymezení)
1) protiprávnost
- je předpokladem pro každé jednání, které je trestné
- někdy je protiprávnost jednání vyjádřena v zákoně přímo např. “FO se dopustí přestupku tím, že úmyslně
neoprávněně vystupuje jako úřední osoba.” X většinou se dovozuje z právního řádu, odkazem na příslušné
hmotněprávní předpisy, které mohou být i v předpisu nižší právní síly (např. při své činnosti porušením právních
předpisů způsobí újmu; překročí nejvyšší povolenou rychlost…)
- podzákonné právní předpisy nemohou stanovit nové skutkové podstaty přestupků!!! - mohou stanovit pravidla
chování, jejichž porušení je protiprávní -> přestupky proti pořádku v územní správě

Stránka 49 z 70
- okolnosti vylučující protiprávnost:
• krajní nouze = odvrácení nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněného zákonem (subsidiarita = nebezpečí nebylo
možno odvrátit jinak; proporcionalita = následek nesmí být zřejmě stejně závažný nebo závažnější než ten, který
hrozil)
• nutná obrana = odvrácení přímo hrozícího nebo trvajícího útoku (= jednání člověka, které je zaviněné, protiprávní,
škodlivé) na zájem chráněný ZK - nevyžaduje se subsidiarita, ale obrana nesmí být zjevně nepřiměřená
• svolení poškozeného
• přípustné riziko
• oprávněné použití zbraně
• (+ další, které vytvořila praxe a. teorie např. výkon práv a povinností a výkon povolání)
2) společenská škodlivost
- jedná se o materiální znak (škodlivost), který představuje korektiv pro formální stránku přestupku, protože jen
formální porušení právních povinností, které není společensky škodlivé, není přestupkem
3) výslovné označení činu za přestupek
- formální znak - výslovně v zákoně označen jako přestupek
- nová právní úprava od 1. 7. 2017 -> některé do té doby tzv. jiné správní delikty odlišné od přestupků jsou nově
přestupky
4) znaky stanovené v zákoně
- obecné znaky (společné všem přestupkům) a znaky typové (tvořící skutkovou podstatu přestupku - stanoveny ve
PřesZ a ostatních zákonech)
5) nejde o trestný čin
- přestupek nemůže být zároveň trestným činem => pokud čin splňuje znaky přestupku i TČ, jedná se o TČ (přestupek
má subsidiární povahu)
- zároveň se musí také hledět na princip subsidiarity trestní represe = v případě škodlivosti nedosahující takového
stupně, jaký se objevuje o TČ, mělo by se na čin hledět jako na přestupek

ZNAKY
1) materiální znak - společenská škodlivost
2) formální znaky - protiprávnost, typové znaky (skutková podstata), obecné znaky požadované na subjektu
přestupku:
• musí jít o existující FO, PO v době spáchání přestupku
• u FO dosažení věku a příčetnost
• některé přestupky vyžadují zvláštní vlastnost, postavení, způsobilost pachatele
3) znaky skutkové podstaty

ODPOVĚDNOST ZA PŘESTUPEK
1) odpovědnost FO
- pachatelem přestupku může být pouze FO, která v době jeho spáchání dovršila 15 let a byla příčetná
- jsou za něj odpovědné i další osoby:
• nepřímý pachatel = FO, která ke spáchání přestupku užila jiné FO či PO, která není odpovědná
• spolupachatel:
➡objektivní podmínka = společné jednání 2 a více osob, kdy každý uskuteční svým jednáním všechny znaky
skutkové podstaty, nebo každý z nich vykoná jen určité jednání, nebo jednání každého je přímou součástí jednoho
jednání
➡subjektivní podmínka = úmysl spáchat přestupek společným jednáním)
• účastník - organizátor, návodce, pomocník - osoba jednala úmyslně a trestnost účastenství zákon výslovně stanoví
• zákonný zástupce, opatrovník - stanoví zákon, kdy jsou odpovědni za přestupek
- odpovědnost FO za přestupek je založena na subjektivním principu, (objektivním) znakem je zavinění:
• úmysl - složka vědění (intelektuální) a volní
➡přímý = svým jednáním chtěl porušit a ohrozit zájem chráněný zákonem
➡nepřímý = věděl, že svým jednáním může ohrozit nebo porušit zájem chráněný zákonem a byl s tím srozuměn
• nedbalost = není dána složka volní, ale u vědomé je složka vědění
➡vědomá = věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zákonem chráněný zájem, ale spoléhal, že se tak
nestane
➡nevědomá = nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem
• omyl = nesoulad pachatelova vědění se skutečností proto, že si skutečnost neuvědomuju, nebo o ní má špatnou
představu -> lze jej zkoumat jen u přestupků založených na zavinění!!! (=přestupky FO)
➡ pozitivní = určitou skutečnost mylně předpokládá
➡negativní = skutečnost nezná ani nepředpokládá jako možnou
- za přestupek není odpovědná ta osoba, která má duševní poruchu a nemohl v době spáchání činu rozeznat
protiprávnost svého jednání
- odpovědnost není dána, pokud schází jedna z těchto schopností pachatele: schopnost rozpoznávací a schopnost
ovládací (X může být vymizelá jen u některých přestupků!!)
- odpovědnosti se nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl sám (i když jen z nedbalosti) užitím návykové
látky X v trestním právu je úprava jiná - řeší, v jakém stavu byl pachatel před užitím návykové látky -> pokud se stal
nepříčetný z důvodu této látky, rozlišuje TP tyto případy:
Stránka 50 z 70
 • pachatel se úmyslně uvedl do stavu nepříčetnosti, aby spáchal TČ (tzv. pil na kuráž) -> posuzuje se to dle doby,
kdy se do toho stavu sám uvedl => odpovědnost za úmyslný TČ
• pachatel spáchal TČ z nedbalosti, která spočívá ve spáchání TČ jednáním, jímž se sám do stavu nepříčetnosti
uvedl (např. opije se a někoho srazí autem) => TČ z nedbalosti
• pachatel se požitím návykové látky (i z nedbalosti) přivedl do nepříčetnosti a potom spáchal TČ => zvláštní TČ
opilství
2) odpovědnost PO
- jednání PO je přičitatelné FO, která za ni jedná
- PO může být vedlejším pachatelem (=užila-li ke spáchání přestupku jinou PO, FO odlišné od FO jejíž jednání je
přičitatelné FO + nejsou odpovědné), spolupachatelem
- PO je pachatelem v případě, kdy došlo k naplnění znaků přestupku tímto jednáním:
• jednání FO je přičitatelné PO
• tato FO porušila právní povinnost uloženou právnické osobě
• k porušení právní povinnosti došlo při činnosti PO, přímé souvislosti s činností PO, v zájmu či ku prospěchu PO
- odpovědnost PO je objektivní, tzn. není zapotřebí zavinění!!! X u TČ se zavinění vyžaduje
- liberační důvody - prokáže-li se, že PO vynaložila veškeré úsilí, kterým by přestupku zabránila (musí to být ještě
před spácháním přestupku) X nelze se odpovědnosti zprostit, pokud PO nedělala kontroly na FO -> opatření musí
být reálná ne jen formální!!
3) odpovědnost podnikající FO
- kdo je PFO není v PřesZ stanoveno -> OZ = FO zapsaná v obchodním, živnostenském či jiném zákoně + definice
podnikatele
- odpovídají objektivně bez ohledu na zavinění
- posuzování odpovědnosti je různé:
• zákony stanoví skutkové podstaty spočívající ve výkonu podnikatelské činnosti FO bez veřejnoprávního oprávnění
(např. zákon o advokacii - FO, PO nebo PFO se dopustí přestupku tím, že poskytne právní služby opakovaně a za
úplatu, ačkoli není osobou oprávněnou k jejich poskytování)
• skutková podstata přestupku určí, že pachatelem je PFO
- PFO je pachatelem přestupku, pokud došlo k naplnění znaků přestupku:
• přímo jednáním PFO při jejím podnikání, přímé souvislosti s ním, tato FO porušila právní povinnost, která je jí
uložena
• jednáním jiné FO, které je přičitatelné PFO - při podnikání FPO, přímé souvislosti s ním, v zájmu nebo ku
prospěchu FPO
4) zánik odpovědnosti
- okolnosti, které nastaly před tím, než bylo pravomocně rozhodnuto:
• uplynutí promlčecí doby:
‣ délka 1 rok, 3 roky u přestupku s horní hranicí pokuty alespoň 100.000,- Kč (zvláštní zákony mohou stanovit
jinak)
‣ běží ode dne následujícího po dni spáchání přestupku/pokud je znakem přestupku účinek, tak den po jeho
nastání
‣ zvláštní úprava je u hromadného (po dni posledního útoku), pokračujícího (po dni posledního dílčího útoku),
trvajícího přestupku (po dni odstranění protiprávního stavu)
‣ promlčecí doba se může stavět z různých překážek a po jejich odeznění pokračuje dál
‣ může se také přerušit a potom začíná běžet nová promlčecí doba - stanovení 3 let od spáchání, 5 let u
100.000,- Kč
• smrt FO - odpovědnost nepřechází na jejího pr. zástupce X PFO, pokud někdo pokračuje v podnikatelské činnosti
• zánik PO, nemá-li právního nástupce - pokud má více nástupců, odpovídá každý z nich za přestupek jako by jej
spáchal sám X pokud se přemění (rozdělení, odštěpení) a má jiné nástupce, ale sama nezanikla, stále za to
odpovídá avšak společně s nástupci (může to být i FO)
• amnestie - hromadná nebo individuální, nabývá účinnosti vyhlášením ve Sbírce zákonů, oprávnění má prezident
SKUTKOVÁ PODSTATA = souhrn objektivních a subjektivních znaků, které určují jednotlivé konkrétní přestupky
a navzájem je odlišují
- typové znaky se rozdělují stejně jako u TČ na znaky vymezující individuální (1,2) a speciální či konkrétní (3,4
๏ znaky vymezující individuální:
• objekt = společenské vztahy (zájmy, hodnoty), které jsou chráněné zákonem; rozlišujeme:
➡obecný objekt = hodnoty chráněné přestupkovým právem (např. řádný výkon VS, majetek, zdraví,…)
➡druhový objekt = hodnoty jejichž ochrana je společná pro skupinu přestupků v určité oblasti, dle druhu
rozlišujeme přestupky:
‣ proti pořádku ve VS a proti pořádku v územní samosprávě (např. přestupky v oblasti ochrany ŽP)
‣ proti veřejnému pořádku
‣ proti občanskému soužití
‣ proti majetku
➡individuální objekt = konkrétní jednotlivý zájem -> právě tím je určována skutková podstata! (např. někdo
neoprávněně loví zvěř - IO je volně žijící zvěř, výkon mysliveckého práva)
➡hmotný předmět útoku = (odlišuje se od objektu přestupku!!!) konkrétní hmotná věc, na kterou pachatel
bezprostředně útočí (např. kulturní památka)
Stránka 51 z 70
 • objektivní stránka = obligatorní znaky:
➡jednání = projev lidské vůle v objektivní realitě spočívající v činnosti (konání), nebo nečinnosti (opomenutí):
‣ přestupky komisivní = způsobené jen konáním (např. úmyslné způsobení škody na cizím majetku krádeží)
‣ přestupky omisivní = způsobené nekonáním (např. nesplnění ohlášení změny údajů v nějaké evidenci)
➡následek = porušení nebo ohrožení zájmů, které jsou objektem přestupku:
‣ následky poruchové = např. FO zničí, poškodí veřejnou vyhlášku
‣ následky ohrožovací = např. FO úmyslně ohrozí provádění geologických prací
➡příčinná souvislost mezi jednáním a následkem (kauzální nexus) = bez jednání by následek nenastal
๏znaky fakultativní (vyžadované jen u některých přestupků):
• účinek = zásah do hmotného předmětu útoku (např. FO nepečuje o kulturní památku)
• místo přestupku = např. na místě organizovaného sportovního utkání má FO zakrytý obličej
• doba spáchání přestupku (viz učebnice str. 266)
• způsob provedení přestupku (viz učebnice str. 266)
๏ znaky vymezující speciální či konkrétní:
• subjekt = FO, PO, PFO:
➡ zvláštní subjekt přestupku = pachatel nebo 1 ze spolupachatelů má zvláštní vlastnost, postavení - § 12 PřesZ
➡konkrétní subjekt přestupku - např. zástupce dítěte pokud nepřihlásí dítě k povinné školní docházce
➡kvalifikovaný subjekt = zvláštní kvalifikace - např. lékař neuvede požadované údaje o zdravotním stavu občana
při preventivní prohlídce
➡speciální subjekt = zvláštní postavení - např. svědek úmyslně podá neúplnou výpověď ve správním řízení
• subjektivní stránka = soubor znaků, které charakterizují vnitřní psychický vztah pachatele ke skutečnostem
zakládající přestupek, mezi hlavní znaky patří:
➡ zavinění = obligatorní znak pro přestupky způsobené FO X existují výjimky, kdy u FO není vyžadováno - např.
u odpovědnosti FO u VZ -> u PO, PFO je odpovědnost za přestupek objektivní a zavinění se nevyžaduje!
➡pohnutka (motiv) - např. znak přestupku proti občanskému soužití (někdo způsobí újmu jinému kvůli jeho rase,
apod.)
➡cíl (záměr) - např. FO úmyslně uvede nesprávný údaj SO za účelem získání neoprávněné výhody
* PřesZ vymezuje další zvláštní případy přestupků, které jsou brány jako jeden, ale jsou typické pluralitou a delší dobou
trvání např. pokračování v přestupku, trvající přestupek, hromadný přestupek =>může spáchat IPO, PFO musí být
naplněna subjektivní stránka - záměr pachatele

SKUTEK = souhrn skutkových okolností konkrétního případu relevantních z hlediska trestněprávní (široce
vyjádřeno, jelikož platí i pro TP) kvalifikace
๏skutek má význam také v procesním právu - hlavní je posouzení tzv. totožnosti skutku (= zda jde o skutek, který byl
popsán v oznámení o zahájení řízení o přestupku, o kterém bylo rozhodnuto v řízení) -> podle teorie a praxe trestního
řízení je totožnost skutku zachována, pokud je zachována totožnost jednání a následku (pokud není oboje, udrží
totožnost alespoň jednání nebo následek, případně pouze část z nich) => posouzení tohoto je důležité především
proto, aby nedošlo v řízení k porušení pravidla ne bis in idem
๏vymezení skutku
- význam oddělovat od sebe skutky, kterým vznikají protiprávní činy, je hlavně hmotněprávní -> v TP se vychází z
judikatury: podstatou skutku je pachatelovo jednání, ale to, co odděluje skutek od jiných skutků, je následek,
který je znakem TČ (přestupku)
- odpovědnost za přestupek FO je vázáno na zavinění, a proto je vymezení skutku nezbytné, aby bylo jasné, zda je
přestupek příčinou následku daného jednání
- pokud není vyžadováno zavinění, je skutek určen jednáním a v jeho příčině vyvolaným následkem, v němý je
naplněn znak přestupku
- je-li znakem skutkové podstaty záměr, je pro vymezení skutku určující, aby byl následek zahrnut jednotným
záměrem pachatele
๏souběh přestupků = pachatel naplní určitým skutkem několik skutkových podstat přestupků
- jednočinný souběh nestejnorodý - 1 skutek, více přestupků - např. FO nedá přednost v jízdě a zároveň způsobí
nehodu
- jednočinný souběh stejnorodý - např. FO vyhrožuje více lidem újmou na zdraví
- jednočinný souběh vyloučen - jednočinný souběh se posuzuje zásadně podle zákonných ustanovení o všech
přestupcích, které byly skutkem naplněny, ale v některých situacích je vyloučen (je zdánlivý), a to z těchto
důvodů:
• specialita = ustanovení speciální vylučuje užití ustanovení obecného (např. dopravní nehoda - řídí se ZPPK,
ne PřesZ)
• subsidiarita = v případech, kdy skutkové podstaty jsou určeny k ochraně stejných společenských zájmů,
může být účelem jedné z nich poskytnou ochranu subsidiárně (učebnice str. 269)
• faktická konzumace = existuje více skutkových podstat, ale některá je ve srovnání s jiným skutkem
bezvýznamné, a proto se vylučuje posouzení tohoto méně významného skutku
• pokračování v přestupku = jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu
1 přestupku (proto se tady nepoužívá souběh, ale bere. se to jako 1 přestupek) - musí mít tyto znaky
současně:

Stránka 52 z 70
 ➡ jednotlivé dílčí útoky naplňují skutkovou podstatu téhož přestupku (X můžou naplňovat různou
kvalifikaci přestupků či jeho alternativy - např. FO neoprávněně odstraní, pozmění, zamezí turistickou
značku
➡jednotný záměr - není nutné jen u zaviněných přestupků
➡stejný nebo podobný způsob provedení
➡blízká souvislost časová a souvislost v předmětu útoku - předmět nemusí být totožný, ale stejně
individuální předmět
• hromadný přestupek = více útoků spojených společným záměrem (vyloučen souběh!)
• trvající přestupek = jednání pachatele spočívající ve vyvolání s následném udržování protiprávního stavu
nebo jen udržování protiprávního stavu, který sám nevyvolal X nejedná se o něj, když už neprobíhá jednání,
které protiprávní stav vyvolalo!!
๏u hromadných a trvajících přestupků mohou nastat složité situace např.:
- SO potrestal a uznal vinnou danou osobu za pokračování v přestupku, ale poté vyšel najevo nový dílčí skutek
(rozhodnutí původní nebylo zrušeno), o kterém rozhodnuto nebylo -> nemůže SO zshájit další řízení a rozhodnout,
protože už pravomocně jednou rozhodl!
- bylo osobě oznámeno zahájení řízení o přestupku, ale ona nadále v přestupku pokračuje -> toto jednání po
oznámení řízení bude bráno jako nový skutek, za který může být samostatně postihnuta

PŮSOBNOST PŘESTUPKOVÝCH ZÁKONŮ

1. časová působnost
- PřesZ: “Odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle
pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele příznivější.” - týká se nejen hmotněprávní úpravy,
ale i úpravy správních trestů
- to, co je příznivější, je potřeba zkoumat jako celek => nelze z části rozhodnout dle staré a nové úpravy!
- z této zásady posuzování odpovědnosti za přestupek podle zákona účinného v době spáchání existují výjimky:
• pachateli lze uložit jen takový druh trestu, kt. dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o něm rozhoduje
• o ochranném opatření se rozhoduje vždy podle zákona účinného v době, kdy se o něm rozhoduje
- pro určení doby je rozhodující jednání (příp. nejednání), ne kdy nastal následek nebo měl nastat!!
- pokud je přestupek páchán delší dobu:
• použije se zákon, který je účinný při dokončení jednání
• u pokračujícího přestupku se použije zákon účinný v době posledního dílčího útoku
• u hromadného přestupku se použije zákon účinný v době posledního útoku
• u trvajícího přestupku se použije účinný zákon v době, kdy došlo k odstranění protiprávního stavu
2. územní působnost
a)zásada teritoriality = podle právního řádu ČR se posuzuje přestupek, který byl na území ČR spáchán nebo zde
nastal či měl nastat následek (platí i pro lodě, letadla ČR, ať jsou kdekoliv)
b)zásada personality = přestupky spáchané v cizině občanem ČR, FO bez státní příslušnosti která má na území ČR
povolen trvalý pobyt, PO a PFO která má na území ČR své sídlo, vykonává svou činnost, má zde nemovitý majetek
-> pouze na některé přestupky např. pachatel poruší povinnost dle právního řádu ČR, kterou má i mimo území ČR;
pachatel spáchal přestupek proti majetku, občanskému soužití a nebylo to projednáno v cizině; stanoví tak
mezinárodní smlouvy
c) zásada registrace = PřesZ toto neuvádí, ale zvl. ZK hovoří o přestupcích na palubě lodi, letadla apod. -> vychází
z MPV (nevztahuje se na lodě, letadla vojenské, celní a policejní - ty jsou registrovány a plují/létají pod vlajkou ČR)
3. osobní působnost - PřesZ vymezuje okruh osob pozitivně (“mohou být pachatelem” - FO, PO, FPO) i negativně
(“nemohou být pachatelem”) - z působnosti přestupkových zákonů jsou vyňaty tyto skupiny osob:
a) osoby s imunitami a výsadami podle zákona:
➡ prezident - oproti TP zde běží promlčecí doba!
➡ poslanci, senátoři - vztahuje se na ně osobní působnost PřesZ, ale můžou požádat nejpozději do rozhodnutí
SO o přestupku, aby byl přestupek projednán v disciplinárním řízení -> toto řízení vede mandátový a imunitní
výbor PS, řídí se jednacím řádem PS/Senátu u senátorů (může použít i zvláštní zákon - např. PřesZ) -
promlčecí doba 1 rok!!, může podat do 15 dnů odvolání PS => rozhodnutí je výraz autonomie zákonodárného
sboru, nelze jej přezkoumat ÚS, nepodléhá kontrole!
➡soudci ÚS - může opět požádat o projednání v kárném říz. podle ZÚS - lze uložit “sankci” dle obecné úpravy
b) osoby s imunitami a výsadami podle mezinárodního práva - výluky dle MP se týkají některých mez. organizací,
hlav cizích států, předsedů a členů cizích vlád a osob tvořících jejich doprovod - tradičně se imunita týká diplomat.
zástupců, členů jejich rodin, konzulárních úředníků - dále také EU, ve vymezeném rozsahu poslanci EP
c) osoby, jejichž jednání mající znaky přestupku se projednává podle zvláštních zákonů - týká se osob, které nejsou
vyloučeny z působnosti PřesZ pro imunitu, ale proto, že jejich delikty projednávají zvláštní orgány vždy:
➡příslušníci bezpečnostních sborů - osoby ve služebním poměru např. PČR, Celní správa ČR, Vězeňská
služba ČR, apod. -> ukládá se kázeňský trest (pokuta podle přestupkových zákonů)
➡osoby podléhající vojenské kázeňské pravomoci - vojáci z povolání, vojáci v záloze ve vojenské činné
službě -> správní tresty a ochranná opatření dle zvláštních právních předpisů
➡osoby během výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence - vychází se z obecné
úpravy přestupků, ale ukládají se kázeňské tresty podle zákonů pro kázeňské přestupky
* pokud SO neví, že se jedná o některou z výše uvedených osob rozhodne o přestupku a potom se o tom dozví, vyrozumí
neodkladně služebního funkcionáře, ale znovu se rozhodovat nebude!
Stránka 53 z 70
SPRÁVNÍ TRESTY = zvláštní druh právní sankce, jejímž účelem je zasáhnout pachatele protiprávního činu v
osobní a sociální sféře -> má vůči pachateli represivní význam a preventivní účinek na další osoby

Druhy ST
• taxativní výčet PřesZ = napomenutí, pokuty, zákaz činnosti, propadnutí věci, propadnutí náhradní hodnoty,
zveřejnění rozhodnutí o přestupku X i další druhy přestupků ve zvláštních zákonech např. zákaz plnění VZ, zákaz
chovu zvířat,…

Ukládání ST
- lze ho uložit samostatně nebo spolu s jinými správními tresty - PřesZ obsahuje pravidla pro určení a výměry
správních trestů např.:
• přihlédne se k závažnosti a povaze přestupku
• přitěžující a polehčující okolnosti
• u pokusu o přestupek k tomu, do jaké míry se jednání pachatele přiblížilo k dokonání
• u spolupachatelů jakou měrou přišeli ke spáchání přestupku
• u FO k jejím osobním poměrům
• u PO nebo PFO k povaze její činnosti
- při ukládání ST za více přestupků ve společném řízení - jednočinný souběh (=1 skutkem bylo spácháno více
přestupků) i vícečinný souběh (společné řízení o více skutcích) - se uplatňuje zásada absorpční = uložení úhrnného
správní trestu = za 2 a více přestupků pachatele se ve společném řízení uloží ST podle ustanovení na přestupek
přísněji trestný (lze uložit i jiný druh ST, pokud to je možné u jednoho z přestupků)
- při ukládání ST za více přestupků se uplatňuje i zásada asperační (zaostřovací) = SO může uložit pokutu ve vyšší
sazbě tak, že horní hranice sazby za přísněji trestný přestupek se zvyšuje až o polovinu
- ukládání a výkon ST:
➡napomenutí - nejmírnější ST, nelze uložit společně s pokutou
➡pokuta - v zákoně je stanovena horní hranice sazby pokuty, někdy i dolní hranice -> tam, kde není stanovena, smí
se uložit do 1000,- -> splatnost do 30 dní ode dne nabytí PM rozhodnutí -> může být i exekučně vymáhána
➡zákaz činnosti - stanovuje zvláštní zákon a pokud ne, tak max 3 roky + započítává se do toho i doba, kdy pachatel
na základě předního opatření již nesměl určitou činnost vykonávat (např. zadržení ŘP) -> po 1/2 doby může SO
(který jej vydal) upustit od zákazu, pokud jsou splněny podmínky (např. zaplacení pokuty) X úmyslné vykonávání
zakázané činnosti je TČ maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
➡propadnutí věci - jen pokud jde o věc použitou k přestupku nebo jím získanou - vlastníkem se stává stát X nelze
uložit, pokud je hodnota věci v nepoměru k povaze přestupku
➡propadnutí náhradní hodnoty - účelem je odebrat pachateli výnos z protiprávní činnosti - pachatel věc, která by
mohla být prohlášena za propadlou, před uložením propadnutí zničí, poškodí, zcizí, apod. propadne náhradní
hodnota do výše, která odpovídá hodnotě původní věci -> vlastníkem je stát
➡zveřejnění rozhodnutí o přestupku - lze jej uložit PO, PFO -> zveřejňuje se výroková část ne dříve než po 2
měsících a ne déle než po 6 měsících od nabytí PM na ÚD SO -> pokud se toto zruší, informuje o tom SO do 30
dnů od nabytí PM zrušujícího rozhodnutí

Zvláštní způsoby rozhodnutí ve věci ST

1. podmíněné upuštění od uložení ST - pachatel způsobil škodu nebo se bezdůvodně obohatil a lze předpokládat, že
samotné projednání před SO bude dostačující -> může pachatel nahradit škodu či vydat BO ve stanovené lhůtě a ST
se neuloží, jinak normálně
2. upuštění od uložení ST - dva způsoby:
• o dvou a více přestupcích nebylo konáno společné řízení, ale za jeden z nich byl uložen ST, který by byl jinak
uložen ve společném řízení -> u jednoho z nich dojde k upuštění ST
• pokud je zřejmé, že postačí pouhé projednání před SO
3. mimořádné snížení výměry pokuty - u přestupků, kde zákon stanoví dolní hranici pokuty, může být snížena, ale
musí dosahovat alespoň 1/5 dolní hranice sazby stanovené zákonem (např. když pachatel pomáhá k objasnění
přestupku)
*zvláštní ukládání ST je pro mladistvé (pokuta na 1/2 a max. 5000,-, zákaz činnosti max. 1 rok)

OCHRANNÁ OPATŘENÍ ZA PŘESTUPEK

- plní funkci generální prevence a narozdíl od ST s ním není spojeno společenské odsouzení:
1. omezující opatření = ukládá se FO, může i spolu se ST, a to na max. 1 rok -> zákaz navštěvovat veřejně přístupná
místa nebo ty, kde jsou sportovní, kulturní, aj. akce; zdržet se styku s jinou osobou; povinnost podrobit se vhodnému
programu pro zvládání agrese, apod. -> nedodržení je přestupek
2. zabrání věci = podmínka je, že to vyžaduje bezpečnost osob, majetku či jiný obecný zájem - pokud nebylo uloženo
propadnutí věci, může se taková věc zabrat, pokud se do 60 dnů ode dne, kdy přestupek vyšel najevo, nezjistí
skutečnosti odůvodňující zahájení řízení; věc náleží pachateli, proti němuž nelze vést řízení, nelze mu uložit ST; věc
náleží pachateli, kterému bylo od ST upuštěno; vlastník věci není znám, nenáleží pachateli
3. zabrání náhradní hodnoty = před zabráním ji zničí, zcizí, zatají, apod.

Stránka 54 z 70
11. Řízení o přestupcích
SUBJEKTY ŘÍZENÍ O PŘESTUPCÍCH
1. obviněný
- podezřelý z přestupku se stává obviněným v momentě, kdy je proti němu učiněn SO první úkon (= oznámení o
zahájení správního řízení)
- PřesZ vymezuje 2 pravidla pro postavení obviněného v řízení:
• presumpce nevinny
• in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného)
- náleží mu obecná oprávnění účastníka řízení = navrhovat důkazy, vyjadřovat své stanovisko, nahlížet do spisu
apod.
- náleží mu i speciální práva (viz zásady ST) např. právo na obhajobu:
• právo osobní obhajoby - má např. právo osobně podat odvolání ve svůj prospěch, i když je jinak procesně
nezpůsobilý
• právo zvolit si ke svému zastupování obhájce (to používá TP, SP ne!) a radit se s ním
• právo požadovat, aby SO z úřední povinnosti dbal o ochranu jeho práv
2. poškozený
- osoba, které byla způsobena škoda nebo na jejíž úkor se obviněný obohatil -> SO ji vyrozumí, je-li mu známa
- tato osoba musí uplatnit svůj nárok na náhradu škody nebo vydání BO nejpozději při prvním ústním jednání a
tím se stává poškozeným (pokud však toto uplatnila již v TŘ, stává se automaticky poškozeným při zahájení řízení
o přestupku)
- pokud uplatní nárok někdo, jehož nárok z ničeho nevyplývá, rozhodně SO, že není účastníkem řízení jako
poškozený
- pokud je uplatněn nárok, správní orgán postupuje takto:
• vyrozumí osobu, která jej uplatnila, o nemožnosti o tomto rozhodnout, pokud probíhá v této věci
občanskoprávní nebo jiné řízení
• uloží rozhodnutím o přestupku obviněnému povinnost nahradit škodu, vydat BO - pokud tak neučinil
dobrovolně
• nepřizná poškozenému nárok na náhradu škody a odkáže ho na soud nebo jiný orgán VM (byly splněny
podmínky, ale např. výše nároku nebyla spolehlivě zjištěna)
• odkáže poškozeného na soud nebo jiný orgán VM a vyrozumí jej o výsledku řízení o přestupku, pokud
poškozený uplatnil nárok pozdě
3. vlastník věci nebo náhradní hodnoty, která může být zabrána
- pouze u rozhodnutí o uložení ochranného opatření zabrání věci nebo náhradní hodnoty - zahajuje se z moci úřední
a účast vlastníka předmětné věci přichází v úvahu tehdy, když má být o tom rozhodnuto
4. osoba přímo postižená spácháním přestupku
- není účastníkem řízení, ale PřesZ jí dává některá procesní práva např. právo na vyrozumění o zahájení řízení,
navrhnout důkaz, účastnit se ústního jednání, apod. X není vyloučeno, aby tato osoba vystupovala i jako
poškozený!
- v určitých případech lze zahájit řízení o přestupku jen se souhlasem osoby přímo postižené přestupkem (např.
u přestupku mezi osobami blízkými, přestupku proti občanskému soužití, kterým FO ublíží jinému na cti) -> poučí
ji SO o tomto souhlasu a dá jí lhůtu k vyjádření (ne kratší než 30 dní) -> pokud ho nedá nebo ho vezme zpět nelze
jej později dát!!
5. zákonný zástupce a opatrovník mladistvého
- ani jeden z nich nevystupuje v řízení jako procesní zástupce obviněného nezletilého, protože jim nenáleží plná
procesní způsobilost, ale pouze některá samostatná procesní práva např. právo na vyrozumění o zahájení řízení,
navrhovat důkazy, účastnit se ústního jednání, podat odvolání ve prospěch mladistvého apod. (+ také jsou
vyrozumění o zastavení či odložení věci z důvodu, že obviněný nedovršil 15 let v době spáchání přestupku)
- pokud v době projednání přestupku mladiství dovrší 18 let uvedená procesní práva jim už nenáleží
6. orgán sociálně-právní ochrany dětí
- vystupuje v řízení v případě, kdy je ze skutku obviněn zákonný zástupce či opatrovník a mladiství nemá jiného
zákonného zástupce či opatrovníka, nebo pokud existuje důvodná obava, že nebudou řádně hájit zájmy
mladistvého - jinak má stejná práva jako oni v řízení - viz výše

POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM

- SO jsou povinny přijímá podněty, aby mohly zahájit řízení z moci úřední -> do 30 dnů musí SO sdělit tomu, kdo
podal podnět a požádá o to, zda řízení zahájil, nebo pro to nemá důvod
- PČR, Vojenská policie nebo jiný SO oznamují příslušnému SO důvodné podezření na spáchání přestupku (PČR do 30
dnů ode dne, kdy se o možném přestupku dozví)
- PČR věc odloží, není-li dáno podezření a nelze-li přestupek projednat, nebo nezjistí do 30 dnů ode dne, kdy se o něm
dozvěděl, skutečnosti odůvodňující podezření, že jej spáchala určitá osoba
- orgány policie musí učinit nezbytná šetření ke zjištění podezřelé osoby ze spáchání přestupku, zajištění důkazních
prostředků -> pořizují o tom úřední záznam

ZAHÁJENÍ
- zásada oficiality (=zahájení z moci úřední) + zásada legality (=je povinen zahájit řízení o každém přestupku, který
zjistí - pokud zákon nestanoví jinak)
Stránka 55 z 70
- v zahájeném řízení postupuje SO z moci úřední
- platí zde zásady ne bis in idem -> překážka litispendence = “nikdo nemůže být obviněn z totožného přestupku ani za
skutek, o němž již bylo proti téže osobě zahájeno řízení o přestupku podle PřesZ nebo trestní řízení”
- řízení o přestupku se zahajuje doručením oznámení o zahájení řízení podezřelému z přestupku nebo ústní vyhlášení
oznámení
- oznámení o zahájení řízení:
• první úkon v řízení, jeho doručením se podezřelý stává obviněným
• obsahuje popis skutku, o kterém má být rozhodování a jeho předběžnou právní kvalifikaci (může být poté
upravován, ale totožnost skutku musí být zachována)
• o změně právní kvalifikace vyrozumí obviněného
- některé řízení lze zahájit jen se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku
- společné řízení je zahájeno oznámením všem podezřelým
- k zahájení může dojít u zkrácených řízení i doručením příkazu, uložením pokuty příkazem na místě
POSTUPY V PRŮBĚHU ŘÍZENÍ
a) ústní jednání
- nařizuje se, pokud je nezbytné ke splnění účelu řízení, i bez požádání obviněného
- obviněný má právo žádat ústní jednání a SO ho musí o tomto právu poučit
- SO by měl žádosti obviněného vyhovět a zamítnout by měl jen v odůvodněných situacích, např. pokud by bylo jasné,
že se jedná o obstrukci obviněného (v zákoně: “je-li nezbytné k uplatnění jeho práv”)
- SO nařídí ústní jednání i na požádání poškozeného, pokud je to nutné k rozhodnutí o náhradě škody či vydání BO
- k ústnímu jednání se předvolávají všichni účastníci a bez přítomnosti obviněného lze jednat jen tehdy, jestliže byl
řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez své přítomnosti, nebo se nedostaví bez omluvy či důvodu -
obviněný má právo se účastnit, ne povinnost!
b) řízení o přestupku navazující na kontrolu
- skutečnosti zjištěné při kontrole mohou být jediným podkladem pro rozhodnutí o přestupku -> není třeba provádět
dokazování protokolem X není dotčeno právo obviněného na obhajobu, navrhovat důkazy, apod.
c) dokazování
- PřesZ zakotvuje institut výslechu a výpovědi obviněného a práva účastníků klást otázky sobě navzájem, svědkům,
znalcům
- právo obviněného nevypovídat a zákaz SO ohledně nucení obviněného k výpovědi či doznání - nemo tenetur se
ipsum accusare
- je rozdíl mezi výslechem obviněného (není povinen vypovídat, právo na obhajobu) a výslechem svědka (má právo
odepřít výpověď v některých případech a někdy nesmí být vyslýchán - mlčenlivost)
d) zajišťovací opatření
- před zahájením řízení může podezřelému a po zahájení řízení obviněnému uložit záruku za splnění povinnosti, pokud
má důvodné podezření, že by se tato osoba vyhýbala potrestání, výkonu ST nebo by mařila řízení
- SO je oprávněn zakázat zrušení, zánik nebo přeměnu PO, pokud má důvodné podezření, že by se tím PO snažila
vyhnout potrestání, výkonu ST, mařila řízení -> nesmí to být zjevně nepřiměřené povaze přestupku
- SO může využít i další zajištění např. předvolání, předvedení, předběžné opatření, pořádkovou pokutu, apod.
e) přerušení řízení
- ve věci byla podána kasační stížnost - jediný obligatorní důvod, fakultativní viz níže
- obviněný není schopen chápat smysl řízení pro přechodnou duševní poruchu, která nastala až po spáchání skutku
- lze-li očekávat uložení trestu obviněnému v TŘ, přičemž ST by byl vedle něj bezvýznamný
SKONČENÍ ŘÍZENÍ
a) předání věci
- SO učiní bezprodleně před i po zahájení a vydá o tom usnesení
- pro zahájené řízení má účinky jako skončení -> SO jemuž je věc předána nebude v tomto řízení pokračovat, ale
zahájí řízení znovu (není zde překážka věci rozhodnuté!) X pokud SO předá neodůvodněně a vrátí se k němu,
normálně pokračuje tak, kde skončil
- kdy se předává:
• orgánu činnému v TŘ, pokud to vypadá, že byl spáchán TČ
• orgánu příslušnému k projednání skutku (např. poslanců, soudců ÚS,…), pokud o něm nebylo rozhodnuto v I.
stupni
• věcně a místně příslušnému SO, pokud původní SO není
b) rozhodnutí, kterým se obviněný uznává vinným
- ve výrokové části se kromě označení účastníků uvede popis skutku s označením místa, vyslovení viny, právní
kvalifikace skutku, druh a výměra ST, výrok o započtení doby, o uložení ochranného opatření, náhradě nákladů,
náhradě škody či vydání BO, forma zavinění u obviněného FO
c) rozhodnutí, kterým se obviněný uznává vinným jako právní nástupce
- týká se přechodů PO - kromě běžných náležitostí obsahuje rozhodnutí údaje PO, která skutek spáchala, a PO jako
nástupce
d) rozhodnutí o schválení dohody o narovnání
- před tímto vydáním SO vyslechne obviněného i poškozeného, jejich dohodu schválí pokud:
• takový způsob vyřízení věci není v rozporu s veřejným zájmem a je dostačující vzhledem k povaze přestupku
Stránka 56 z 70
 • obviněný prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou pochyby o svobodném, vážném a určitém
prohlášení
• obviněný uhradil poškozenému škodu nebo vydal BO
• obviněný složil na účet SO peněžní částku k veřejně prospěšným účelům (příjemce a výši určí na požádání
obviněného SO)
- ve výrokové části rozhodnutí je popis skutku s označením místa, právní kvalifikace, forma zavinění obviněného FO,
výrok o schválení dohody o narovnání, obsah dohody zahrnující výši nahrazené škody, vydaného BO, výrok o
zastavení řízení, o náhradě nákladů řízení, výše částky k veřejně prospěšným účelům s uvedením příjemce
e) zastavení řízení
- o zastavení se rozhoduje ve formě usnesení, i když má někdy povahu meritorní (např. skutek se nestal, a proto se
řízení zastaví), někdy se jen poznamená do spisu (např. obviněný zemřel)
- PřesZ umožňuje zastavené řízení znovu zahájit pokud:
• bylo zastaveno z důvodu, že obviněný požívá výsad a imunit dle MP, avšak přestal být takovou osobou
• bylo zastaveno z důvodu, že o totožném skutku bylo vedeno TŘ, které skončilo, ledaže by se v něm rozhodlo, že
se skutek nestal nebo jej nespáchal obviněný

12. Parlamentní kontrola veřejné správy, kontrola veřejné správy vykonávaná Nejvyšším kontrolním
úřadem.
PARLAMENTNÍ KONTROLA VS
- Parlamentu náleží moc zákonodárná, skrze kterou stanovuje pravidla pro chování státem vynutitelná a závazná pro
FO, PO, složky státní moci
- Vláda je vrcholný orgán výkonné moci a je odpovědna PS:
• projev ústavní kontroly PS se projevuje např. u vyslovení ne/důvěry (vláda je povinna 30 dní po jmenování
předstoupit před PS a požádat ji o vyslovení důvěry - může s tím spojit i návrh zákona) -> důsledkem nevyslovení
důvěry je povinnost vlády podat demisi prezidentovi, který ji musí přijmou
• PS přijímá na návrh vlády ve formě zákona státní rozpočet (vymezení očekávaných příjmů a výdaje států) -> má
sice formu zákona, ale nemá normativní význam => dle literatury je to opatření správní povahy
• za splnění státního rozpočtu odpovídá PS vláda => PS projednává pololetní zprávy vlády o vývoji ekonomiky a
plnění státního rozpočtu, rozpočtový výbor projednává po 1. a 3. čtvrtletí roku informace vlády o pokladním
plnění státního rozpočtu
• po skončení rozpočtového roku projednává PS vládní návrh státního závěrečného účtu
- další formy parlamentní kontroly:
➡poslanecká interpelace
• každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech její působnosti (písemně i ústně) -> musí
odpovědět do 30 dní od jejího podání (Senátu nenáleží toto právo, protože vláda je odpovědna jen PS)
➡kontrola prováděná orgány PS a Senátu
• komory parlamentu zřizují výbory a komise:
‣ podílejí se na legislativním procesu při projednávání návrhů zákonů
‣ jejich usnesení mají pouze doporučující účinky
‣ výbory mohou zřizovat podvýbory a členové mohou být jen členi příslušné komory
‣ komise je složena i z dalších osob mimo komory
• dle zvláštní ZK zřizuje PS zvláštní kontrolní orgány - nazývané stálé komise:
‣ provádějí kontrolu specifikovaných složek výkonné moci - významné pro obranu státu, výrazně zasahují do
práv osob
‣ členy těchto orgánů mohou být pouze poslanci -> zvláštní zákony jim dávají zvláštní oprávnění např. vstup
do kontrolovaný objektů, právo požadovat poskytnutí informací, apod.
‣ např. stálá komise pro kontrolu činnosti bezpečnostní informační služby, vojenského zpravodajství,
národního bezpečnostního úřadu, apod.
• pro vyšetření věcí veřejného zájmu může PS zřídit vyšetřovací komisi, navrhne-li to min 1/5 poslanců:
‣ členi jsou jen poslanci
‣ je oprávněna opatřovat potřebné podklady, vyžadovat nezbytná vysvětlení, vyslýchat svědky, apod. ->
provádění důkazů probíhá dle pravidel jednacího řádu vyšetřovací komise (příloha jednacího řádu PS)
‣ nemá výkonnou pravomoc, nenahrazuje orgány činné v TŘ => smyslem je objasnění závažných podezření o
porušování zákonů, nehospodárnosti, korupci, apod.
➡kontrolní oprávnění ve vztahu k některým orgánům státu a PO VP
• ve vztahu k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání -> PS jmenuje a odvolává členy Rady -> Rada předkládá
každý rok PS výroční zprávu -> PS může navrhnout předsedovi vlády odvolání Rady neplní-li opakovaně své
povinnosti nebo pokud PS neschválí opětovně výroční zprávu
• ve vztahu k Úřadu pro ochranu osobních údajů -> prezident jmenuje a odvolává předsedu a inspektory na návrh
Senátu
• ve vztahu k ČNB -> PS projednává každoroční zprávu ČNB o výkonu dohledu nad finančním trhem a zprávu o
hospodaření ČNB
• ve vztahu k finančnímu arbitrovi -> předkládá PS a vládě zprávu o své činnosti každý rok
• ve vztahu ke Státnímu fondu rozvoje bydlení -> PS schvaluje na návrh vlády roční rozpočet a účetní závěrku
fondu, jmenuje a odvolává členy dozorčí rady (obdobná práva má i k fondu ŽP, dopravní infrastruktury)

Stránka 57 z 70
 • ve vztahu k Všeobecné zdravotní pojišťovně -> PS volí a odvolává 20 členů její správní rady (další 10 jmenuje
a odvolává vláda), 10 členů dozorčí rady (3 jmenuje a odvolává vláda) + PS na návrh vlády schvaluje návrh
zdravotně pojistného plánu, účetní závěrku a návrh výroční zprávy za uplynulý rok
• ve vztahu k České televizi -> PS volí a odvolává členy Rady ČT, která je PS odpovědna; dále schvaluje PS
kodex ČT, každoroční výroční zprávu o činnosti ČT, zprávu o hospodaření (obdobné vztahy má PS k Českému
rozhlasu, České tiskové kanceláři a Radě tiskové kanceláře)
➡oprávnění skupiny poslanců či senátorů k podání návrhu ÚS na zrušení zákona či jiného právního předpisu
• v počtu min 41 poslanců nebo nejméně 17 senátorů, pokud jde o návrh na zrušení zákona nebo jeho určitých
ustanovení
• v počtu min 25 poslanců a nejméně 10 senátorů, pokud jde o návrh na zrušení jiného právního předpisu či
ustanovení

NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD

- nezávislý orgán státu, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu
(vyplývá z Ústavy)
- ústavní vymezení je velmi strohé -> zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu
- není podřízen vládě, orgánům moci zákonodárné, není ani orgánem soudním => stojí mimo základní dělbu moci
- orgány NKÚ:
๏ prezident NKÚ - jmenován prezidentem na návrh ps na období 9 let
๏ viceprezident NKÚ - jmenován stejně jako prezident
๏ kolegium NKÚ - tvořené prezidentem, viceprezidentem a 15 členy NKÚ volenými PS na návrh prezidenta NKÚ
๏ senáty NKÚ - zřizovány kolegiem, složené ze 3 a více členů NKÚ
๏ kárná komora NKÚ - předseda kárné komory je prezident NKÚ, další 2 členové jmenované předsedou Nejvyššího
soudu z řad soudců tohoto soudu
๏ + vlastní činnosti kontroly provádějí vedle členů NKÚ i kontroloři NKÚ = zaměstnanci státu zařazeni do NKÚ
jako organizační složky státu
- kontrolní působnost:
• ústava dává úkol NKÚ kontrolovat hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu
• zákon o NKÚ úkoly rozšiřuje, tak že NKÚ vykonává kontrolu např. nad hospodařením se státním majetkem a
finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch PO (x výjimkou je vybírání obcemi či kraji v
jejich samostatné působnosti), zadáváním státních zakázek, hospodaření s prostředky poskytnuté ČR ze zahraničí
a prostředky za něž převzal stát záruky, vydáváním a umořováním státní CP, apod.
• kontrola NKÚ je kontrolou následnou, sledovacím kritériem je soulad kontrolovaných činností s právními
předpisy, jejich věcná a formální správnost, účelnost, hospodárnost a efektivnost
- kontrolní řád NKÚ:
• je obsažení v zákoně NKÚ -> na tyto postupy se nevztahuje KŘ, ani SŘ (výjimkou je ukládání pokut)
• vyplývají z něj oprávnění např. vstupovat do objektů a jiných prostor, požadovat informace a předložení dokladů,
apod.
• kontrolovaná osoba musí NKP poskytovat součinnosti -> NSS dovodil, že může mít povahu nezákonného
zásahu proti němuž může kontrolovaná osoba podat žalobu v řízení o ochraně před nezákonným zásahem
• o kontrole musí vyhotovit kontrolní protokol (má doporučující a informativní charakter, není to akt rozhodující o
právech a povinnostech) -> kontrolované osoby mají právo podat námitky
• může ukládat pokuty FO až do výše 50.000,- Kč i opakovaně
• na základě provedené kontroly schvaluje příslušný senát NKÚ kontrolní závěr (pozitivní, negativní) => publikují
se ve věstníku NKÚ (výjimkou jsou utajované informace), který vychází 4x ročně a je veřejně přístupný

KONTROLA VS STÁTNÍM ZASTUPITELSTVÍM

- specifický orgán moci výkonné odlišný od správních úřadů => orgán ochrany veřejného zájmu
- je zřízen zákon o státním zastupitelství (dřív byla prokuratura
- základním úkolem je dle Ústavy zastupovat veřejnou žalobu v TŘ, ale podle Ústavy vykonává i další úkoly stanoví-li
zk -> ve vztahu k činnostem VS mu náleží tyto oprávnění:
a) zvláštní žalobní legitimace nejvyššího státního zástupce k podání žaloby ve správním soudnictví proti
rozhodnutí SO, pokud v tom shledává závažný veřejný zájem:
‣ může ji podat nejvyšší státní zástupce do 3 let od právní moci rozhodnutí
‣ posouzení závažnosti veřejného zájmu posuzuje nejvyšší státní zástupce X soud tuto úvahu nepřezkoumává
‣ nevztahuje se na to pravidlo vyčerpání všech opravných prostředků - státní zástupce nebyl účastníkem!
‣ princip subsidiarity vůči jiným právním prostředkům nápravy nezákonného správního rozhodnutí:
➡podání žaloby by bylo předčasné, pokud ve věci probíhá řízení o řádném opravném prostředku
➡žaloba je nepřípustná - uplatněné důvody byly uplatněny v téže věci v jiné žalobě a soudem byly zamítnuté
(res iudicata)
➡překážka litispendence - žaloba je nepřípustná, pokud ji podal ze stejných důvodů někdo jiný
b) dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazby, trest odnětí svobody, ochranné
léčení, zabezpečovací detence, apod. (tam kde je omezena osobní svoboda)
c) aktivní legitimace k podání návrhu na zahájení občanského soudního řízení o neplatnost smlouvy o převodu
vlastnictví v případech, kdy nebyla respektována ustanovení omezující volnost při jejím uzavření (např.
uzavření smlouvy o převodu vlastnictví ÚSC)
Stránka 58 z 70
13. Veřejný ochránce práv, petice a stížnosti ve veřejné správě.
VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV
- nezávislá a nestranná osoba volená parlamentem, kt. na základě stížnosti nebo z vl. iniciativy a poměrně
neformálně šetří namítanou protipr. nebo jiná pochybení v jednání, včetně eventuální nečinnosti VS -> ZK o VOP
- vztah k PS:
• VOP je typ ombudsmana parlamentního = orgán volený parlamentem, jemu odpovědní avšak ne podřízený
• jeho působnost se vztahuje na celou VS - tzv. ombudsman všeobecný
• každý rok do 31. 3. podává PS souhrnnou zprávu o své činnosti za uplynulý rok + předkládá PS informaci o své
činnosti nejméně jednou za 3 měsíce
• je volen PS na funkční období 6 let z kandidátů, které po 2 navrhuje prezident republiky a senát (to samé platí i
pro zástupce VOP - zastupuje ho v nepřítomnosti, VOP mu může svěřit určitý výkon části své působnosti)
- kancelář VOP:
• zřízena jako organizační složka státu
• má úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti VOP
• je tvořena asistenci VOP a dalšími zaměstnanci státu -> VOP je může pověřit, aby prováděli šetření a plnili nějaké
jeho úkoly
- postavení a obecné úkoly:
• vykonává funkci nezávisle a nestranně -> nezávislý na složkách moci výkonné, i PS!
• specifický monokratický kontrolní státní orgán - není SÚ
• obecným úkolem je působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí dle zákona, pokud je v rozporu
s právem, neodpovídá principu demokratického právního státu a dobré správy
• jeho působnost se vztahuje na SÚ, ÚSC při výkonu státní správy např. PČR, Armáda ČR, Vězeňská služba ČR,
atd. X nevztahuje se na parlament, prezidenta republiky, vládu, zpravodajské služby ČR, orgány činné v TŘ, státní
zastupitelství a soudy (výjimkou jsou orgány správy státního zastupitelství a státní správy soudů)
- jednání VOP:
• jedná na základě podnětu FO, PO nebo z vlastní iniciativy
• podnět stěžovatele odloží, pokud nespadá do jeho působnosti neb - je neopodstatněný, od PM rozhodnutí proti
kterému je směřován podnět uběhl 1 rok, apod.)
• je-li podnět dle svého obsahu opravným prostředkem, žalobou, ústavní stížností -> VOP poučí stěžovatele o
správném postupu a vyrozumí jej o tom
• jinak zahájí VOP šetření a vyrozumí o tom písemně stěžovatele
• při šetření může VOP nebo jiné pověřené osoby vstupovat s vědomím vedoucích úřadů i bez upozornění do všech
prostor úřadů, nahlížet do spisů, klást otázky jednotlivým zaměstnancům, apod.
• pokud nic nezjistí -> vyrozumí o tom úřad i stěžovatele
• pokud zjistí pochybení -> vyzve úřad, aby se k jeho zjištění do 30 dnů vyjádřil a může mu navrhnout i opatření k
nápravě -> pokud úřad neprovede opatření k nápravě, neposkytne součinnosti vyrozumí o tom VOP nadřízený
úřad a může též o svých zjištěních informovat veřejnost
• nedisponuje žádným sankčním opatřením -> šetření je neformální a závisí na dlouhodobě budované autoritě
- oprávnění VOP:
• vedle obecného úkolu má např. oprávnění úřadům nebo vládě doporučit vydání, změnu, zrušení právního
předpisu; je oprávněn podat ve správním soudnictví žalobu proti rozhodnutí SO, jestliže k tomu prokáže závažný
veřejný zájem; vykonává působnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací
PETICE, STÍŽNOSTI, JINÁ MIMOSOUDNÍ PODÁNÍ
- jednotlivci či jejich seskupení se mohou tímto způsobem obracet na orgány státu a další vykonavatele VS
- pro tato podání je společné, že nemají přímé procesní účinky - nezahajují správní či jiné řízení X orgány mají často
povinnost se jimi zabývat a vyrozumět je o naložení s podáním
- také představuje určitou formu kontroly VS ze strany veřejnosti
- v ČR je zaručeno LZPS: “ve věcech veřejného nebo jiného společenského zájmu má každý právo sám nebo s jinými
se obracet na státní orgány a orgány ÚSC s žádostmi, návrhy a stížnostmi”
1) petiční právo
- možnost obracet se na toho, kdo byl oprávněn rozhodnout o veřejných záležitostech, aniž by to bylo na újmu toho,
kdo petiční právo realizuje -> právo na vytvoření petice a právo na to, aby byla přijata
- jde o právo politické, ale náleží všem - ne jen občanům - lze ho přiznat i PO
- uplatňování tohoto práva je limitovány jinými právy např. právo na ochranu cti a dobrého jména
- zákon o právu petičním
- k sestavení petice, opatření podpisů, doručení petice příslušnému orgánu a jednání s ním mohou občané vytvořit
petiční výbor = členové určí osobu starší 18 let k zastupování ve styku s těmito orgány
- petice musí být písemná a musí obsahovat údaje o podateli nebo petičním výboru -> státní orgán je povinen ji
přijmout a posoudit obsahu -> do 30 dní musí písemně odpovědět
- petice jako hmotněprávní podmínka pro realizaci práva (např. petice podepsaná 50.000 občany ČR je podmínkou
pro navržení kandidáta na prezidenta republiky) -> jevově se těmto peticím podobají i dokumenty, které podporují
vyhlášení místního nebo krajského referenda, apod.
2) stížnosti, oznámení a další obdobní mimoprocesní podání
- narozdíl od petice se netýkají veřejného/společenského zájmu, ale jen zájmu konkrétního, osobního
- neexistuje společná úprava, jen dílčí
- společné pro ně je, že nemají právní nárok na vyhovění těchto podání
Stránka 59 z 70
- stížnost:
• upravuje SŘ -> nástroj skrze který se mohou osoby, kterých se činnost SO týká, obracet na správní orgány proti
nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu SO
• lze ji podat písemně nebo ústně (nelze ji podat anonymně)
• podává se u SO, který vede řízení nebo provádí jiný postup -> musí být vyřízena do 60 dní od doručení, stěžovatel
musí být vyrozuměn o vyřízení stížnosti
• pokud je shledána jako důvodná nebo částečně důvodná-> SO je povinen učinit nezbytná opatření k nápravě
(stěžovatel je o nich informován, pokud o to požádá)
- SŘ upravuje tyto typy podání, která jsou podnětem pro případné úkony SO z úřední povinnosti - podání podnětů k
zahájení řízení z moci úřední, žádost účastníka řízení nadřízenému SO o uplatnění opatření proti nečinnosti, podnět
účastníka k přezkumnému řízení

14. Soudní kontroly veřejné správy, kontrola veřejné správy vykonávaná Ústavním soudem.
SOUDNÍ KONTROLY VS (mimo správní soudnictví)
- čl. 36 LZPS - základní právo na soudní ochranu před nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné správy:
• princip generální klauzule = soudně jsou přezkoumatelná zásadně všechna rozhodnutí orgánů VS, vyloučí-li to
výslovně ZK X nikdy nelze vyloučit přezkum v případech ohledně ZLPaS
• právo na spravedlivý proces (-> princip materiálního právního státu)
- základní nástroj ochrany před vadným správním rozhodnutím je právo jednotlivce obracet se na nezávislý soud s
návrhem, aby poskytl soud ochranu jeho právům a odstranil nezákonný zásah do jeho práv:
• soud má poskytnou ochranu před nezákonnými excesy v rozhodovací činnosti materiální správy
• nemá nahradit věcné působení správy jako reprezentanta veřejného zájmu
- konkrétní podoba kontroly VS soudy vychází z této koncepce: “soudní ochrana ve věcech, v nichž VS zasáhla do
SVP, má být zásadně v pravomoci správních soud, jehož základní funkcí je přezkum zákonnosti postupů VS,
zatímco ve věcech, v nichž VS rozhodovala o soukromých právech osob, má náležet soudům právo postupovat
pořadem práva (rozhodovat o právech po nalézacím soudním řízení)”
- procesní úprava řeší tyto situace:
➡správní soud rozhodující ve správním soudnictví odmítne podanou žalobu z důvodu, že se žalobce domáhal
přezkumu rozhodnutí v soukromoprávní věci (poučí jej o možnosti do 1 měsíce podat žalobu a informuje jej o
věcně příslušném soudu)
➡civilní soud zastaví řízení u důvodu, že věc náleží do věcné příslušnosti správního soudu
➡civilní soud vysloví, že není věcně příslušný a věc postoupí u žádosti týkající se ochrany proti nečinnosti, před
nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením SO
➡je-li adresátem žaloby soud…viz učebnice str. 431
- zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů byl zřízen zvláštní senát ze 3 soudců NS a 3 soudců NSS
-> rozhoduje kladně nebo záporně kompetenční spory o pravomoc nebo věcnou příslušnost k vydání rozhodnutí,
které vznikají mezi:
➡soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové a profesní samosprávy (zda mají rozhodovat civilní soudy, nebo
správní org)
➡soudy v OSŘ a soudy ve správním soudnictví (zda podat žalobu dle části 5. OSŘ nebo ke správnímu soudu)
- jednotlivé kontroly jsou následující:
Rozhodování civilních soudů dle části 5. OSŘ
- od roku 2003 jsou vyloučeny z přezkumu správního soudnictví rozhodnutí ve věcech soukromoprávních vydané SO v
mezích její zákonné pravomoci X pokud by to nebylo v rámci pravomoci nebo pokud by byl SO nečinný v
soukromoprávní věci, ochrana náleží osobě ve správním soudnictví!!
- specifikum tohoto řízení je v tom, že v době zahájení řízení před civilním soudem existuje pravomocné rozhodnutí
SO
- dle 5. části OSŘ se lze domáhat, aby soud znovu projednal spor nebo právní věc, o které rozhodl pravomocně jiný
orgán než soud (orgán moci výkonné, ÚSC, zájmové a profesní samosprávy, apod. -> OSŘ je označuje legislativní
zkratkou jako “správní orgán”)
- účelem je nové posouzení věci soudem -> důsledkem je též přezkum rozhodnutí jiného orgánu, zejm. když soud
může vzít za svá skutková zjištění orgánu (X toto není priorita tohoto řízení!) -> přezkumný důsledek se projevuje i v
tom, že žalobu zamítne nebo dospěje k tomu, že SO rozhodl správně
- žalobu může podat ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím SO
- věcně příslušný k projednání žaloby je soud v I. stupni - okresní X nemovité věci, majetkové vyrovnání s církvemi a
náboženskými společnostmi - KS
- účastníci - žalobce + ti, kdo byli účastníky v řízení před SO => účastníkem není SO, kt. rozhodoval (okruh účastníků
se nemůže rozšiřovat X výjimka když o tom rozhodne soud, protože zjistí, že někomu náleží práva účastníka)
- podmínky projednání věci:
• rozhodnutí SO je pravomocná
• žalobce musí využít všechny opravné prostředky
• lhůta pro podání žaloby činí 2 měsíce od doručení rozhodnutí SO
- pokud soud žalobu neodmítne nebo nezastaví řízení, rozhodne rozsudkem tak, že:
➡žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že SO rozhodl správně
➡rozsudkem rozhodne ve věci samé jinak, než rozhodl SO (tím nahrazuje původní rozhodnutí SO - musí být
uvedeno v rozsudku)
Stránka 60 z 70
Prejudiciální posuzování podzákonných právních předpisů a správních aktů
- dle čl. 95 Ústavy jsou obecné soudy oprávněny posoudit soulad jiného (podzákonného) právního předpisu se
zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu
- soudy mají oprávnění jako předběžnou otázku posuzovat zákonnost nařízení a OZV ÚSC, jako i existenci a
schopnost vyvolávat účinky u správních aktů
- účinky přezkumu podzákonných právních předpisů jsou inter partes, ne erga omnes - pokud soud dospěje k
nesouladu -> neaplikuje ho
- vztah soudů rozhodujících v OSŘ ke správním aktům vychází z § 135 OSŘ: “Soud je vázán rozhodnutím příslušných
orgánů o tom, že byl spáchán TČ, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je
spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.”
- soud není oprávněn zkoumat věcnou stránku správního aktu, ale zkoumá, zda jde o správní akt vydaný v mezích
pravomoci příslušného SO a zda je pravomocný a vykonatelný

Soudní ochrana ve věcech omezení osobní svobody

- osobní svoboda je ústavně zaručena - čl. 8 LZPS: “Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven osobní svobody jinak než z
důvodů a způsobem, který stanoví zákon”, čl. 5 EÚLP: “Každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným
způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a
nařídil propuštění, je-li nezákonné”
- požadavek urychleného soudního rozhodování a periodicity přezkumu u nás spočívá buď v automatickém
periodickém přezkumu, nebo v možnosti osoby zbavené svobody obracet se k soudu v určitých intervalech s návrhem
na přezkum důvodů
- zajištění cizince:
• PČR může dle zákona o pobytu cizinců na území ČR zajistit cizince za účelem správního vyhoštění, vycestování,
předání
• PČR také rozhoduje o prodloužení zajištění či propuštění ze zařízení (žádost o propuštění může podat cizinec po
uplynutí 30 dní po nabytí PM rozhodnutí o zajištění)
• ochrana práv cizinců je poskytována soudy správního soudnictví:
‣ lhůta pro podání žaloby proti správnímu rozhodnutí je 30 dní ode dne doručení rozhodnutí SO - podává se
prostřednictvím PČR nebo příslušného soudu
‣ soud musí o žalobě rozhodnout do 7 pracovních dnů od doručení správního spisu soudu -> o zrušení vyrozumí i
PČR
- zdravotnická detence
• civilní soudy rozhodují ve věcech přípustnosti převzetí nebo držení v ústavech
• osoba může být převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu, ale musí být toto opatření
do 24 hod oznámeno okresnímu soudu (i v případě, kdy pacient odvolá svůj předchozí písemný souhlas), který o
tomto umístění rozhodne do 7 dnů
• pokud zdravotní zařízení takové umístění neoznámí, může pacient nebo zákonný zástupce podat návrh na zahájení
soudního řízení
• bez souhlasu může být pacient převzat do ústavní zdravotnické péče:
‣ je-li nařízena izolace, karanténa, léčení orgánem ochrany veřejného zdraví podle zákona o ochraně veřejného
zdraví
‣ pacient bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje sebe, své okolí a její známky duševní poruchy nebo jí
přímo trpí nebo je pod vlivem návykové látky (nelze-li to odvrátit jinak)
‣ zdravotní stav pacienta vyžaduje neodkladné poskytnutí péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas
‣ nezletilého nebo s omezenou svéprávností lze bez souhlasu zákonného zástupce hospitalizovat v případě
podezření na týrání, zneužívání, zanedbávání
• zdravotnické zařízení v těchto situacích disponuje autoritativní veřejnou mocí pod kontrolou soudní moci -> soud
rozhodne, zda došlo k převzetí ze zákonných důvodů:
‣ ne - nařídí člověka propustit
‣ ano a důvody k tomu stále trvají -> vyslovení přípustnosti jeho dalšího držení ve zdravotním zařízení ->
rozsudek v této věci musí vyhlásit do 3 měsíců od výroku o přípustnosti převzetí (rozhoduje na podkladu
znalcova posudku o zdrav. stavu člověka), v něm rozhodne zda je držení přípustné a na jakou dobu -> účinnost
rozsudku uplyne po 1 roku od vyhlášení -> prodloužení je možné za dalšího vyšetření a soud znovu rozhodne
• X např. protialkoholní a protitoxikomanická záchytná stanice -> osoby jsou zde méně než 24 hod => tato zařízení
nespadají pod tuto oblast!

Soudní ochrana některých utajovaných činností

- orgány výkonné moci mohou za určitých zákonem stanovených podmínek zasahovat do práva na nedotknutelnost
soukromí osoby, nedotknutelnost obydlí, listovního tajemství a tajemství jiných písemností a záznamů - jen způsoby
směřující k naplnění účelu jejich provádění utajení před osobami, kterých se týkají
- zákony stanovují např.:
• PČR je oprávněna provádět odposlech a záznam telekomunikačního provozu (ne déle než 4 měsíce - lze i
opakovaně prodloužit, ale vždy na 4 měsíce!), je-li vedeno TŘ pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí
svobody s horní hranicí trestní sazby - 8 let, nebo na základě příkazu vydaného předsedou senátu a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce
• u TŘ může odposlech nařídit sám orgán činný, pokud s tím uživatel odposlouchávané stanice souhlasí
Stránka 61 z 70
 • povolení soudce je třeba i u sledování osoby a věcí, kdy má být zasáhnuto do nedotknutelnosti obydlí,
listovního tajemství či jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických
prostředků
• použití zpravodajské techniky BIS je možné s předchozím písemným povolením předsedy senátu příslušného
vrchního soudu, pokud by jiný způsob odhalení byl neúčinný (lze povolit na max. 3 měsíce, soud vymezuje rozsah
použití) -> podobně to je i u zpravodajské techniky vojenského zpravodajství
• PČR je oprávněna prověřovat podezření, že chráněná osoba (svědek) nedodržují své povinnosti, utajovaným
způsobem - pořizování zvukových, obrazových a jiných záznamů, ale s předchozím souhlasem předsedy soudu
přísl. vrchního soudu

KONTROLA VS VYKONÁVANÁ ÚSTAVNÍM SOUDEM

- není součástí obecné soustavy soudů, má 15 soudců jmenovaných prezidentem na 10 let
- rozhoduje nálezem (ve věci samé) nebo usnesením
- dle Ústavy může běžný zákon stanovit, že některé věci jsou přeneseny na NSS např. zrušení právních předpisů jsou-li
v rozporu se zákonem, řeší spory o kompetencích státních orgánů a orgánů územní samosprávy, apod.
- ÚS je soudní orgán ochrany ústavnosti dle Ústavy -> má i další funkce např.:
➡sleduje v rámci abstraktní kontroly norem nebo při rozhodování o ústavních stížnostech také soulad postupu
orgánů veřejné moci s mezinárodními smlouvami o LPaZS (ÚS označuje tyto smlouvy jako referenční hledisko)
➡někdy není vázán jen ústavním pořádkem, ale zkoumá i soulad zákona např. ústavní stížnosti územní samosprávy
proti nezákonnému zásahu státu, zda rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí ohledně její činnosti je ve
shodě s ústavními nebo jinými zákony, apod.
- provádí kontrolu přímo i nepřímo skrze tyto pravomoci při rozhodování o:
návrzích na zrušení jiných právních předpisů nebo jejich ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
zákonem
• jiné právní předpisy = právní předpisy s nižší právní silou
• čl. 87 Ústavy založil pravomoc ÚS rušit zákony a podzákonné právní předpisy (=nařízení vlády, právní předpisy
ministerstev, SÚ a orgánů územní samosprávy, OZV), jsou-li v rozporu s ústavním zákonem
• návrh na toto může podat: vláda, skupina nejméně 25 poslanců a nejméně 10 senátorů, zastupitelstvo kraje, veřejný
ochránce práv + další osoby při splnění těchto podmínek:
‣ senát ÚS v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti
‣ ten, kdo podal ústavní stížnost nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení - pokud díky tomu nastala skutečnost,
která je předmětem ústavní stížnosti
‣ ministerstvo vnitra - u návrhů na zrušení OZV obce, kraje hl. m. Prahy
‣ věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad - u návrhu na zrušení nařízení obce, kraje hl. m.
Prahy
‣ ředitel krajského úřadu - u návrhu na zrušení nařízení obce
‣ zastupitelstvo obce - návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož obvodu náleží
• ÚS přezkoumává jen právní předpisy platné:
‣ návrh je nepřípustný, pokud nebyl právní předpis vyhlášen ve Sbírce zákonů nebo jinak dle zákona a pozbyl
platnosti
‣ pokud v průběhu řízení pozbyl přezkoumávaný jiný předpis platnosti, byl zrušen ústavní nebo jiný zákon
• při posuzování zákonnosti je ÚS vázán petitem návrhu, ale při abstraktní kontrole postupuje jinak => posuzuje
zejména jejich obsah, způsob přijetí a vyhlášení, příp. soulad se zákonným zmocněním k jejich vydání
• při posuzování návrhu na zrušení OZV územních samosprávných celků vychází v mnoha nálezech ÚS z tzv. testu
4 kroků zkoumání, zda je její obsah v souladu se zákony a ústavním pořádkem:
1. přezkum pravomoci ÚSC vydat OZV
2. přezkum otázky, zda se ÚSC při vydávání OZV nepohyboval mimo zákonem vymezenou věcnou působnost
(jednání ultra vires = za hranicí pravomocí)
3. vyřešení otázky, zda ÚSC při vydávání OZV nezneužil zákonem svěřenou působnost
4. přezkum obsahu vyhlášky z hlediska “nerozumnosti” - zda není absurdní tak, že by žádný rozumný ÚSC nemohl
k takovému řešení přistoupit
• dojde-li po provedeném řízení ÚS k závěru, že je v rozporu => rozhodne nálezem, že se právní předpis nebo jeho
ustanovení ruší, a to dnem určeným v nálezu:
‣ nález se pak publikuje ve sbírce zákonů,
‣ nález má účinky ex nunc (nejdříve dnem nálezu ve sbírce)
‣ pravomocná rozhodnutí na základě zrušení právního předpisu, zůstávají nálezem ÚS nedotčena, ale práva a
povinnosti takového rozhodnutí nelze vykonávat !!!! (exekuce je nepřípustná)

ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně
zaručených práv a svobod
• aktivní legitimace FO, PO pokud tvrdí, že bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručeny ústavním
pořádkem pravomocným rozsudkem v řízení => tzv. obecná ústavní stížnost
• nejsou aktivně legitimovány orgány vykonávající veřejnou moc (X pokud vystupují v soukromých vztazích, tak
jsou!) - nemá povahu actio popularis (= ve veřejném zájmu může podat kdokoliv)

Stránka 62 z 70
• zásah oránu veřejné moci = není to legislativní činnost (ty podléhají abstraktní kontrole ÚS), může to být dle
výkladu ÚS např. nečinnost orgánů VM => obecně je to jednorázový, protiprávní a protiústavní útok orgánů VM
proti ústavně zaručeným právům a svobodám
• ústavní stížnost:
‣ není řádným ani mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí orgánu VM
‣ podmínkou pro podání je vyčerpání všech procesních prostředků dané zákonem k ochraně práva (u postupů VS je
posledním prostředkem zpravidla kasační stížnost proti rozhodnutí KS, ale někde není a podává se ústavní
stížnost hned po rozhodnutí SO) X pokud není splněna tato podmínka - ÚS neodmítne stížnost, pokud svým
významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a je podána do 1 roku od skutečnosti, která je předmětem stížnosti
‣ lhůta pro podání je 2 měsíce od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku (procesní lhůta = poslední
den může být předáno poště)
• účastníci = stěžovatel a orgán VM, proti jehož zásahu stížnost směřuje + ostatní účastníci z předcházejícího řízení
jsou vedlejší účastníci
• rozhodnutí ÚS o ústavní stížnosti:
‣ nalezl porušení práv a svobod -> napadené rozhodnutí orgánu VM zruší x pokud se nejednalo o rozhodnutí, ale
jiný zásah -> zakáže ÚS příslušnému orgánu VM, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu,
aby obnovil stav před porušením (pokud to jde)
‣ někdy ÚS kromě rozhodnutí o posledním procesním prostředku i předcházející rozhodnutí X v řadě případů to ÚS
odmítl s ohledem na princip minimalizace zásahů ÚS do činnosti orgánů VM a ponechal to např. na správních
soudech, aby znovu věc projednaly apod.

ústavních stížnostech orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu

• tzv. komunální ústavní stížnost = oprávnění podat ji má zastupitelstvo obce nebo vyšší ÚSC, pokud tvrdí, že ne
zákonným zásahem státního orgánu státu bylo porušeno právo na samosprávu
• stát může do činnosti ÚSC zasahovat jen pokud to vyžaduje ochrana zákona a ZK stanoveným způsobem
• místná samospráva je ÚS vymezena jako výraz práva a schopnosti místních orgánů v mezích zákona a v rámci své
odpovědnosti a v zájmu místního obyvatelstva regulovat a řídit část veřejných záležitostí => není to základní právo
či svoboda, a proto má i zvláštní povahu ochrany ÚS:
‣ kromě projednání porušení ústavního pořádku se řeší také zákonnost zásahu státu do samosprávy
‣ jinak jsou stejná pravidla pro řízení jako u ústavní stížnosti
• účastník - stěžovatel ÚSC (zastupitelstvo se musí na stížnosti usnést)
věcech politických stran
• zvláštní druh úst. stížnosti - návrh pol. strany směřuje proti rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo týkající se její činnosti
• politická strana je povinna tvrdit, že rozhodnutí není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony -> především její
návrh směřuje proti rozhodnutí NSS (rozhoduje na návrh vlády či prezidenta o rozpuštění, pozastavení,
znovuobnovení politické strany)
• návrh musí podat ve lhůtě 30 dní od PM rozhodnutí o posledním proces. prostředku -> rozhoduje o něm plénum ÚS
kompetenční spory
• řeší spory mezi orgány státními a orgány ÚSC o příslušnost vydat rozhodnutí, pokud o tom nemá rozhodnout jiný
orgán (např. NSS, zvláštní senát)
• ÚS však neřeší jen pozitivní nebo negativní spor o příslušnosti, ale řeší i kompetenci činit opatření a jiné zásahy ve
věci např. kompetence k zabezpečení lékařské služby první pomoci
• návrh je oprávněn podat - státní orgán v kompetenčním sporu mezi státem a ÚSC, zastupitelstvo ÚSC v
kompetenčním sporu s ÚSC a státem X návrh je nepřípustný, pokud o sporu má rozhodnout jiný orgán (např.
nadřízený orgán, apod.)
• účastníci - navrhovatel, státní orgány a ÚSC, které tvrdí že ne/mají kompetenci v dané věci
• ÚS má pravomoc zrušit rozhodnutí vydané orgánem, který k tomu však není příslušný, nebo zrušení rozhodnutí v
němž orgán sovu kompetenci popřel, i když mu náležela

ZÁVAZNOST ROZHODNUTÍ ÚS
- dle Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí ÚS závazná pro všechny orgány i osoby
- konkrétní závaznost rozhodnutí ÚS - “závaznost kasační”:
‣ ÚS na základě vyhovění stížnosti ruší rozhodnutí orgánu VM nebo mu přikáže, aby v konkrétním případě
nepokračoval v porušování práv a svobod
‣ vztahuje se na účastníky řízení před ÚS
‣ vylučuje, aby orgán VM zpochybňoval závěry zrušovacího nálezu ÚS
‣ pokud rozhoduje věc senát NSS na základě odlišného právního názoru ÚS a judikatuře NSS, je povinen se řídit
názorem ÚS, aniž by věc postupoval k rozhodnutí rozšířenému senátu NSS z důvodu odchylky od dosavadní
rozhodovací praxe NSS
- ÚS má postavení negativního zákonodárce = ruší právní předpisy
- má i precedenční závaznost = ústavněprávní výklad v nálezu je určující i pro další aplikaci veřejné moci -> je
závazná i pro samotný ÚS X není však absolutní (pokud je pro jiný právní názor 9 přítomných soudců v plénu ÚS)
‣ pravá změna judikatury = změny procesně formalizované
‣ nepravá změna judikatury = změny kulturní, sociální, ekonomické
Stránka 63 z 70
15. Pojem a základní typy správního soudnictví, správní soudnictví v České republice, Nejvyšší
správní soud.
POJEM SPRÁVNÍHO SOUDNICTVÍ
- neexistuje jediná definice
- vznik správního soudnictví souvisel jednak s tím, že formalizované postupy známé z nalézacího práva při sporech a
rozhodování o vině a trestu, začaly pronikat do činnosti správy, a dále s požadavky na ochranu práv jednotlivců
nezávislým vykonavatelem VM
- můžeme za něj považovat činnost nezávislých a nestranných orgánů, které formalizovaným postupem
přezkoumávají správní akty, případně i jiné postupy VS, které mohou zasahovat do práv osob
- v organizačním smyslu jej lze považovat za soustavu orgánů, které činnost správního soudnictví vykonávají, a vztahy
mezi nimi
- různé modely správního soudnictví:
• pojetí, v němž je ztotožňováno se správním řízením -> rozhodovací činnost nedělá aktivně správně nezávislý, ale
SO
• pruský (severoněmecký) model -> strany měly přiznané procesní práva po vzoru civilního procesu a byl kladen
důraz na nestrannost rozhodování zapojením tzv. občanského (laického) živlu
• francouzský typ -> správní soudnictví je vykonáváno speciálními orgány vytvořenými uvnitř VS, kterým sice není
formálně přiznána nezávislost, ale pod vlivem tradice ji mají
• typ, kde jedině obecné soudy poskytují ochranu vůči správě - původně anglický typ
• rakouský typ -> správní soudnictví je vykonáváno speciálním soudem, který je v technickém smyslu oddělen od
správy, ale i soudů obecných
- pro charakteristiku jednotlivých modelů správního soudnictví je významné zejm. zda:
• správní soudnictví vykonávají soudy v technickém smyslu, oddělené i organizačně od orgánů správních => soudy
speciální/nebo zda je vykonáváno orgány organizačně zařazenými uvnitř správy => soudy řádné
• je správní soudnictví vykonávané na 1 či více procesních stupních
• je činnost správního soudnictví integrálním pokračováním postupu před SO, nebo je procesně od správního řízení
odděleno
• je funkcí správního soudnictví ochrana SVP, nebo též posuzuje obecně soulad postupů VS se zákony
• má správní soudnictví ve vztahů k aktům správy jen oprávnění kasační (zrušovací), nebo je může i měnit
principem apelačním
• při správním soudnictví dochází k zjišťování skutkového stavu nezávisle na skutkových zjištěních, ze kterých
vycházely SO, nebo k tomu nedochází
• kontrole správního soudnictví podléhají kromě konkrétních SA i další postupy VS
- za správní soudnictví se nepovažuje situace, kdy zákon svěřuje rozhodování věcí VP přímo soudům např. řízení ve
věcech kapitálového trhu, řízení ve věcech soudních poplatků, apod.

VÝVOJ
➡prosincová ústava 1867
• položen historický základ správního soudnictví na území dnešní ČR
• ze základního zákona o moci soudcovské (součást ústavy) vyplynul model správního soudnictví:
a) pro výkon správního soudnictví měl vzniknou správní soud jako soud zvláštní oddělený od soudů řádných (v té
době byl správní soudní dvůr jako správní soud jediný a byl chápán jako instituce zřízená uvnitř správy)
b) funkcí správního soudnictví byla výhradně ochrana SVP (rozhodování správní soudního dvora mělo být
omezeno na právní otázky, ne do věcí volné úvahy správy, apod.)
c) zakotvení práva jednotlivce u soudu uplatnit své nároky -> problematické, protože to vyvolávalo dojem, že se
na soudní správní dvůr mohou obracet i u jiných zájmů než jen v případech tvrzeného porušení zákona
(pozdější zákon 1875 vyšel z toho, že měl pouze právo kasace)
d) možnost obrátit se ke správnímu soudu teprve po vydání SA, tedy jurisdikce následná
e) tato ústava neřešila vymezení okruhu případů, ve kterých má správní soud pravomoc rozhodovat -> ponechal
zvl. ZK
➡říjnový zákon 1875
• správní soud předvídaný v prosincové ústavě byl zřízen tímto zákonem 22. 10. 1875
• šlo o všeobecný správní soud, který není součástí VS, rozhodoval na základě stížnosti jako opravného prostředku
proti SA
• jeho jurisdikce byla omezena na právní otázky - ne skutkové
• měl kasační oprávnění rušit napadené správní rozhodnutí, a to z důvodu materiální nezákonnosti ne pro podstatné
formální vady řízení před správním úřadem
• X všeobecný správní soud z roku 1887 (spojení se správním soudem pro finanční věci) v uherské části habsburské
monarchie byl zcela odlišný -> byl považován za součást instančního postupu, nebyl omezen na otázky právní,
měl kromě kasační pravomoci i pravomoc reformační
➡československý nejvyšší správní soud
• přijala model rakouský, ne uherský -> jediným správním soudem zde byl NSS zřízený zákonem o NSS a o řešení
kompetenčních konfliktů (1919)
• NSS převzal část pravomocí. které před tím náležely Říšskému soudu (=ústavní soud) a Správního soudního dvora
• řešil otázky týkající se porušení subjektivních práv správním úřadem s výjimkou věcí, které náležely řádným
soudům
Stránka 64 z 70
 • Ústavní listina Československé republiky stanovila, že soudní ochranu proti správním úřadům poskytuje v
nejvyšší stolici soud složený z neodvislých soudců a zřízený na území celé republiky (byly to v hlavě o moci
výkonné, nikoliv soudní, ale nebylo pochyb, že jde o soud)
• nebylo však stále zřízeno správní soudnictví v nižších státních úřadech
• vedle NSS existovaly další soudy VP např. volební soud, patentní soud, kartelový soud, pojišťovací soud, ústavní
soud
• NSS působil i za protektorátu a v prvních válečných letech
➡situace po převratu 1948
• ústava Československé republiky - počítala s existencí správního soudu zřízeného pro území ČSR X správní
soudnictví stejně jako nezávislé soudnictví stálo tehdejšímu režimu v cestě, protože byl formou ochrany práv => v
roce 1952 došlo i k formálnímu zrušení NSS
• správní soudnictví mělo být nahrazeno všeobecným dozorem prokuratury (nechránila subjektivní práva, ale
objektivní právo => nemohla jej nikdy nahradit) -> prokurátoři mohli podávat:
‣ protesty proti jednotlivým SA u orgánů, které jej vydaly nebo u nadřízených orgánů,
‣ upozornění za účelem porušování zákonů nikoli však na konkrétní SA, ale na činnosti při vydávání rozhodnutí
• OSŘ 1964 zavedl přezkoumání rozhodnutí jiných orgánů - tedy příp. i správních orgánů
• ústavní zákon č. 155/1969, kterým se mění a doplňuje Ústava zakotvil působnost soudů při přezkoumávání
zákonnosti rozhodnutí SO, kterou stanoví zákon Federálního shromáždění -> předpokládal formu správního
soudnictví, ale fakticky žádný obecný zákon nebyl
➡vývoj po roce 1989, LZPS, Ústava
• LZPS zakotvení práva na soudní ochranu práv jednotlivce před nezákonným rozhodováním správy => obnovení
generální klauzule ve vztahu ke správním rozhodnutím
• novela OSŘ 1991 upravila procesní stránku soudního přezkumu v části 5. OSŘ “správní soudnictví”:
‣ žaloba proti rozhodnutí SO
‣ opravný prostředek proti rozhodnutím SO
• příslušné byly civilní soudy v obecné soustavě soudů - zásadně KS -> zásadně nebyl žádný opravný prostředek
proti rozhodnutí soudu
• Ústava předvídala zřízení NSS, ale dlouho nebyl
➡zrušení části 5. OSŘ
• ÚS vydal nález, kde vyslovil neústavnost celé 5. části OSŘ pro její deficity např. možnost obrátit se k soudu
měly jen osoby, které byly účastníky předcházejícího řízení o vydání SA (osoby jejich právo jím bylo také
zasažené právo neměly)
• impulz pro vytvoření NSS
➡Soudní řád správní
• dle výše uvedeného nálezu ÚS byla přijata tato úprava
• byl zřízen NSS a stanovena základní pravidla jeho organizace
• je proc. předpisem, kt, upravuje postup soudů, účastníků řízení a dalších osob, pravomoc a příslušnost soudů apod.
• už byl hodněkrát novelizován
NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD
- zřízen 1.1.2003 X zmíněn v Ústavě od 1993
- je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví
- složení NSS:
• předseda soudu, místopředseda soudu, předsedové kolegií, předsedové senátů a dalších soudců
• plénum NSS = všichni soudci NSS
• o počtu kolegií NSS rozhoduje plénum NSS na návrh předsedy NSS
• NSS rozhoduje v senátech nebo rozšířených senátech, nestanoví-li ZK, že rozhoduje a činí jednotlivé úkony
předseda senátu
• senáty NSS jsou složeny z předsedy a 2 soudců, nebo při rozhodování o některých věcech (např. volební,
krajského a místního referenda, apod.) z předsedy a 6 soudců
• rozšířené senáty jsou složeny z předsedy a 6 soudců (rozhodují-li o věci postoupené jim tříčlenným senátem)
nebo předsedy a 8 soudců v ostatních případech
- působnost NSS:
• rozhoduje ve věcech správního soudnictví stanovených SŘS nebo zvláštním zákonem do věcné příslušnosti NSS
(např. kompetenční žaloby)
• rozhoduje o kasačních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím KS
• rozhoduje o obnově řízení ve věcech, ve kterých NSS rozhodoval (politické strany a hnutí)
• kolegium nebo plénum NSS přijímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu v zájmu
jednotného rozhodování soudů ve správním soudnictví
• přijímá zásadní usnesení ke konkrétním právním názorům v zájmu zákonného a jednotného rozhodování SO ->
pokud dospěje senát NSS opětovně k jinému právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru k téže věci SO,
který o něj opírá své rozhodnutí, může předložit věc rozšířenému senátu k posouzení -> pokud se usnese na jiném
názoru přijme jej jako zásadní usnesení
• je kárným soudem ve věcech dle zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů -
rozhoduje v senátech, jejichž složení zákon upravuje rozdílně pro jednotlivé kategorie osob, které podléhají kárné
odpovědnosti
Stránka 65 z 70
- ke stabilitě judikatury NSS pomáhá pravidlo o formalizovaném judikaturním odklonu od právního názoru
vyjádřeného v dřívějším rozhodnutí NSS:
• dospěl-li NSS při svém rozhodování k jinému právnímu názoru než toho již vyjádřeného, postoupí věc
rozšířenému senátu s odůvodněním svého jiného názoru -> pokud by to nepostoupil, porušil by základní právo na
zákonného soudce
• k postoupení senát nepřistoupí, pokud byl jeho odlišný názor již vysloven ve stanovisku NSS
• k postoupení nedojde ani v případě, kdy bude senát NSS v konkrétní věci vázán právním názorem vyjádřeným v
nálezu ÚS, který zrušil předchozí rozhodnutí NSS
- NSS vydává sbírku rozhodnutí NSS, ve kterém se zveřejňují zejm. vybraná rozhodnutí NSS a KS vydaná ve
správním soudnictví, stanoviska a zásadní usnesení NSS

16.Pravomoc a příslušnost soudů ve správním soudnictví.

- pravomoc soudů ve správním soudnictví - rozhodují o:
- žalobách proti rozhodnutí vydaných v oblasti VS SO
• je podat oprávněn každý, kdo tvrdí, že byl takovým rozhodnutím zkrácen na svých právech
• v případě závažných procesních vad, kt. by mohly způsobit nezákonnost, je oprávněna žalobu podat i osoba, kt.
nebyla přímo zkrácena na svých právech
• může se domáhat zrušení, popř. nicotnosti
• rozhodl-li orgán o uložení sankce, lze se domáhat také upuštění od této sankce
- žalobách k ochraně proti nečinnosti SO
• možnost se žalobou domáhat, aby soud uložil SO povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení
• lhůta pro podání je 1 rok, začíná běžet uplynutím lhůty stanovené ve zvl. ZK nebo kdy byl učiněn vůči sobě
poslední úkon
- žalobách k ochraně před nezákonným zásahem SO
• nejen aktivní zásah, ale i pokyn nebo donucení
• nelze se domáhat, pokud zásah už skončil
• lhůta 2 měsíců, od doby, kdy se o zásahu dozvěděl, nejpozději však do 2 let od zásahu
- o kompetenčních žalobách
• rozhoduje NSS kladný nebo záporný kompetenční spor mezi správními úřady, orgány územní, zájmové nebo
profesní samosprávy
- ve věcech volebních a místního a krajského referenda
• ochrana do 3 dnů od doručení návrhu, když příslušný orgán neodstraní chyby ve stálém seznamu voličů
• při odmítnutí kandidátní listiny či přihlášky k registraci, škrtu kandidáta se rozhoduje usnesením do 15 dnů ode
dne, kdy návrh došel soudu
• rozhodnutí o neplatnosti voleb, neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta - lhůta 20 dnů ode dne
podání návrhu
• o neplatnosti voleb nebo hlasování do Parlamentu ČR nebo EP rozhoduje NSS
• 30 denní lhůta o určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky nebo vyslovení neplatnosti
rozhodnutí přijatého v místním referendu či vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu
- v některých věcech politických stran a politických hnutí, se lze domáhat:
• určení, že návrh na registraci má nedostatky
• rozpuštění politické strany nebo hnutí, pozastavení či znovuobnovení jejich činnosti
-> příslušný je NSS
- o návrhu na zrušení OOP nebo jeho části pro rozpor se ZK
• může podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen
• pokud toto opatření vydala obec nebo kraj, může návrh podat Ministerstvo vnitra
• vydal-li opatření kraj, může návrh podat obec
• pouze navrhovatel a odpůrce - účast jakýchkoli dalších osob je vyloučena
- o návrhu na zrušení služebního předpisu
- obsazení soudů:
• rozhodují KS a NSS
• u KS vykonávají správní soudnictví i specializované senáty a specializovaní samosoudci
• NSS rozhoduje v senátech nebo rozšířených senátech, nestanoví-li zákon, že rozhoduje a činí jednotlivé úkony
předseda senátu
- příslušnost soudů:
• věcně příslušný je KS nestanoví-li ZK jinak, nebo NSS
• místně příslušný je soud, v jehož obvodu je sídlo SO, který ve věci vydal rozhodnutí v I. stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany (pokud má SO orgán mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo
v obvodu své působnosti)
• ve věcech důchodového pojištění a některých dalších věcech sociální povahy je k řízení příslušný KS, v jehož
obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlu, příp. v jehož obvodu se zdržuje
• pro některé věci stanoví SŘS tzv. kauzální příslušnost konkrétního KS:
‣ k řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým se umisťuje nebo povoluje stavbu dopravní infrastruktury - KS v
Ostravě
‣ k řízení o návrhu na zrušení služebního předpisu je příslušní MS v Praze

Stránka 66 z 70
17. Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví.
- druhy žalob:
• obecná žaloba
• zvláštní žaloby ve věcech veřejného zájmu a žaloby ve věcech územní samosprávy
- aktivní legitimace - obecnou žalobu může podat:
• ten, kdo tvrdí, že byl rozhodnutím SO zkrácen na svých právech, a to veřejných subjektivních hmotných právech
přímo nebo v důsledku porušení takových svých práv v předcházejícím řízení (lze se domáhat zrušení takového
rozhodnutí, vyslovení nicotnosti, upuštění od trestu, apod.)
• ten, kdo nemá aktivní legitimaci dle prvního uvedeného, ale byl účastníkem řízení pře SO a tvrdí, že postupem SO
byl zkrácen na právech, která mu příslušejí (práva procesní - např. navrhovat důkazy, vyjadřovat se k podkladům
apod.)
- zvláštní legitimace - žalobu.k ochraně veřejného zájmu může podat:
• nejvyšší státní zástupce, veřejný ochránce práv
• ten SO o němž to zákon stanoví (blanketní ustanovení - např. MpMR může podat žalobu proti společnému
povolení vydaného StÚ)
• ten komu oprávnění výslovně svěřuje zvláštní zákon, MS + může namítat i porušení norem hmotného práva ne jen
procesních práv
- žaloby ve věcech samosprávy
• ustanovení SŘS o žalobě proti rozhodnutí se přiměřeně použijí též na žaloby ve věcech samosprávy, které lze
podat v případech vyplývajících z obecního zřízení, krajského zřízení nebo zákona o hl. m. Praze
• může podat žalobu:
‣ v rámci dozoru nad samostatnou působností SO, kterému je svěřena pravomoc podat žalobu proti usnesení/
opatření orgánu ÚSC v samostatné působnosti, pokud odporují právnímu předpisu
‣ ÚSC proti rozhodnutí SO o rozpuštění zastupitelstva
- nepřípustnost žaloby a kompetenční výluky:
• žaloba je nepřípustná:
‣ žalobce nevyčerpal všechny opravné prostředky v řízení před SO
‣ žaloba směřuje proti rozhodnutí SO v soukromoprávní věci (má se to projednat dle části 5. OSŘ)
‣ směřuje jen proti odůvodnění rozhodnutí, nikoliv proti výroku
‣ domáhá se přezkoumání rozhodnutí, které nelze přezkoumat
- účastníci řízení - žalobce a SO, který rozhodl v posledním stupni, nebo SO na který jeho působnost přešla (např.
nemůžeme žalovat přímo ministra -> přechází to na ústřední správní úřad)
- lhůta pro podání žaloby - do 2 měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno (žalobu k ochraně veřejného
zájmu může nejvyšší státní zástupce, veřejný ochránce práv, jiný oprávněný SO podat do 3 let od PM rozhodnutí)
- náležitosti žaloby:
• žalobce musí v žalobě označit napadené rozhodnutí, uvést den doručení tohoto rozhodnutí, označit osoby na řízení
zúčastněné (pokud je zná), označit výroky rozhodnutí které napadá, uvést žalobní body (musí být jasné, co
považuje na výrocích nezákonné), uvést petit
• žalobní body může žalobce kdykoli za řízení omezit, rozšířit ale jen ve lhůtě pro podání žaloby
- dispoziční zásada = soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí zásadně jen v mezích žalobních bodů
- k některým vadám však soud přihlíží z moci úřední:
• nicotnost správního rozhodnutí
• vady řízení, pokud brání věcnému projednání žaloby (např. nepřezkoumatelnost rozhodnutí)
• k některým skutečnostem významným z hlediska hmotného práva (např. prekluze)
• v oblasti správního trestání např. k ne bis in idem
- odkladný účinek:
• obecně jej nemá (X výjimky např. žaloba vyvlastňovaným proti výroku o omezení nebo odnětí vlastnického práva
- má odkladný účinek)
• soud může také přiznat žalobě odkladný účinek na návrh žalobce a po vyjádření žalovaného - pokud by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout
ostatním přiznáním odkladného účinku + nesmí být v rozporu s veřejným zájmem
- rozhodný stav - soud vychází při přezkoumání ze skutkového a právního stavu, který byl v době rozhodování SO
(něco jiného je např. u správního trestání kde se musí brát ohled i na účinky nové a staré úpravy => pokud je
příznivější pro pachatele, užije se novější)
- rozhodnutí soudu:
• zruší rozhodnutí SO pro nezákonnost (dle okolností může zrušit rozhodnutí i SO nižšího stupně, které tomu
předcházelo)
• prohlásí rozhodnutí SO za nicotné (prohlásí jej i bez návrhu -> věc se vrací k dalšímu řízení k žalovanému SO -
ten je vázán právním názorem soudu)
• upustí od trestu za správní delikt uloženého rozhodnutím SO nebo tento trest sníží (moderační právo)

Stránka 67 z 70
18. Řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu, řízení o ochraně před nezákonným zásahem,
pokynem nebo donucením správního orgánu.
ŘÍZENÍ O ŽALOBĚ PROTI NEČINNOSTI SPRÁVNÍHO ORGÁNU
- součástí práva na spravedlivý proces je právo na projednání věci v přiměřené lhůtě -> vychází obecně ze složitosti
projednávané věci např. obrana dalších účastníků ve více stupních, opakovaná upřesnění, změny a doplňování podání
účastníky
- toto právo nemá jen žalobce, ale každý, kdo je účastníkem daného řízení
- tato žaloba je určena k ochraně VSP na vydání rozhodnutí ve věci nebo osvědčení v přiměřené lhůtě X není nástrojem
k nápravě nečinnosti VS spočívající např. vydání normativního aktu, nezahájení správního řízení z moci úřední, apod.
- žalobní legitimace a účastníci řízení:
• může ji podat ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky pro řízení u SO k jeho ochraně proti nečinnosti SO, a
může se domáhat toho, aby soud SO uložil povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení
• procesní prostředky:
➡podání žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti účastníkem k nadřízenému orgánu
➡podnět nejblíže nadřízenému správci daně
➡stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace
*bezvýslednost vyčerpání prostředků však neznamená, že je pouze podá, ale v tom, že tento prostředek nevedl ke
zjednání nápravy (např. nadřízený orgán ve lhůtě 30 dnů od přijetí žádosti neučiní úkon k odstranění nečinnosti)
• žalobu na ochranu proti nečinnosti nelze podat vůči těm situacím, kde ZK s nečinností spojuje fikci, že bylo
vydáno rozhodnutí o určitém obsahu (např. nebylo-li zmocněnci přípravného výboru do 30 dnů od zahájení řízení
o registraci doručeno rozhodnutí MV o odmítnutí registrace, politická strana či hnutí vzniknou dnem následujícím
po uplynutí lhůty => fikce)
• žalovaným je SO vymezený v žalobě -> soud pasivní legitimaci nezkoumá jako podmínku řízení, ale v rámci
hodnocení důvodnosti žaloby ve věci samé => pokud je v žalobě označen špatný SO -> důvod pro zamítnutí
žaloby NE ODMÍTNUTÍ!!!
- lhůta pro podání žaloby:
• nejpozději do 1 roku ode dne, kdy ve věci marně proběhla lhůta stanovená ZK pro vydání rozhodnuté/osvědčení
• pokud není lhůta stanovena, tak ode dne, kdy byl žalobcem vůči SO nebo SO vůči žalobci učiněn poslední úkon
- rozhodný stav - soud rozhoduje o žalobě na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí
- rozhodnutí soudu:
• je-li žaloba důvodná, uloží soud SO povinnost vydat rozhodnutí/osvědčení a stanoví přiměřenou lhůtu- ne delší,
než stanovuje zákon
• pokud je nedůvodná zamítne ji
ŘÍZENÍ O OCHRANĚ PŘED NEZÁKONNÝM ZÁSAHEM, POKYNEM SPRÁVNÍHO ORGÁNU
- stejně jako žaloba na ochranu proti nečinnosti představuje tzv. zásahová žaloba podpůrný prostředek ochrany SVP
pro případy, v nichž nelze použít žalobu proti rozhodnutí SO
- rozdíl mezi zásahovou žalobou a žalobou proti rozhodnutí SO je ve formě aktů nebo úkonů, proti nimž žaloby
směřují:
- žaloba proti rozhodnutí SO chrání proti aktům mající obecně povahu individuálního SA
- zásahová žaloba chrání proti jakýmkoliv jiným aktům či úkonům VS směřující proti jednotlivci (nejsou jimi
procesní úkony technicky zajišťující průběh řízení) - může jím být i konání, opomenutí apod. (např. neprovedení
záznamu do katastru nemovitostí)
- zásah ve smyslu SŘS:
• nezákonný zásah, pokyn nebo donucení SO => legislativní zkratka “zásah” = není rozhodnutím
• např. policejní zásahy vůči obhájci zjevně přesahující půdorys trestního procesů (hmaty a chvaty vůči obhájci),
odstranění vozidla na náklady jeho provozovatele k pokynu strážníka obecní policie (pokud vozidlo netvořilo
překážku provozu na pozemních komunikacích)
• v užším pojetí by zásahem byly pouze bezprostřední zásahy X širší pojetí bere v úvahu velké množství faktických
úkonů
- žalobní legitimace:
• každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením SO
(legislativní zkratka “zásah”), který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu se může žalobou domáhat
ochrany proti němu nebo určení toho, že byl zásah nezákonný
• tato ochrana je důvodná za kumulativního splnění podmínek:
➡žalobce musí být přímo zkrácen na svých právech
➡zásah do jeho práv je nezákonný
➡zásah není rozhodnutím
➡zásah byl zaměřen přímo proti žalobci, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo
- žalovaný:
• je jím SO, který dle žaloby provedl zásah - pokud jde o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru,
ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru nebo jeho příslušníka, který není SO, je
žalovaným SO, který takový sbor řídí nebo kterému je podřízen
• u obecní policie je to obec
• např. Policie ČR vystupuje jako veřejný ozbrojený sbor, ne jako SO -> při provádění zákroku směřujícího k
ukončení narušení veřejného pořádku je pasivně legitimovaným MV jako SO, jemuž je PČR podřízena
Stránka 68 z 70
- lhůta pro podání žaloby - do 2 měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu, nejpozději 2 roky
od okamžiku, kdy k nezákonnému zásahu došlo
- rozhodný stav - soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí X rozhoduje-li
pouze o určení toho, zda byl zásah nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu v době zásahu
- rozhodnutí soudu:
• žaloba je důvodná - rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný a pokud stále trvá, zakáže SO, aby v
porušování žalobcova práva pokračoval
• není-li důvodná, žalobu zamítne
19. Řešení sporů o příslušnost podle správního řádu, řízení o kompetenčních žalobách ve správním
soudnictví.
- úrovně rozhodování kompetenčních sporů
• v procesním právu je více úrovní, v nichž se rozhoduje o tom, který orgán veřejné moci má pravomoci vydat
rozhodnutí o určité věci => rozhodování kompetenčních sporů, a to v těchto úrovních:
➡kompetenční spory v rámci VS (zejm. spory o věcnou a místní příslušnost podle SŘ)
➡kompetenční spory o pravomoc vydat rozhodnutí mezi správním úřadem a orgánem územní, profesní, zájmové
samosprávy; mezi orgány územní, profesní a zájmové samosprávy navzájem; ústředními správními úřady
navzájem (rozhoduje NSS)
➡kompetenční spory mezi soudy (rozhodující v OSŘ) a orgány územní, profesní a zájmové samosprávy; mezi
soudy v OSŘ a správním soudnictví (rozhodované zvláštním senátem)
➡rozhodování “zbylých” sporů o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, které
nepříslušejí podle ZK jinému orgánu, jsou v pravomoci ÚS
- druhy kompetenčních sporů rozhodovaných NSS
• kladný kompetenční spor:
‣ SO si osobují pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka
‣ podmínkou zahájení pozitivního kompetenčního sporu je bezúspěšné dohadovací řízení mezi nimi -> nedojde-li
k uzavření dohody do 15 dní od zahájení dohadovacího řízení, je jejich povinností podat bezodkladně žalobu k
NSS
• negativní kompetenční spor:
‣ SO popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí (např. 1. SO postoupí podání jinému SO, který se také nemá za
příslušného -> další postoupení by nic nevyřešilo)
‣ žalobu v negativním kompetenčním sporu může podat ten, kdo by byl účastníkem spr. řízení, nebo ji podá SO
• NSS rozhoduje kompetenční spory rozdělené podle jejich stran do 3 skupin:
a) spory mezi správním úřadem a orgánem územní, zájmové nebo profesní samosprávy
b) spory mezi orgány územní, zájmové nebo profesní samosprávy navzájem
c) spory mezi ústředními správními orgány navzájem
- žalobní legitimace a účastníci řízení:
• kompetenční žalobu může podat:
‣ SO, který si v kladném kompetenčním sporu nárokuje pravomoc vydat rozhodnutí a popírá pravomoc SO,
který ve věci řízení vede nebo již rozhodl
‣ SO, který v záporném kompetenčním sporu popírá svou pravomoc o věci vést řízení a rozhodovat a tvrdí, že
tato pravomoc náleží jinému SO, který svou pravomoc popřel
‣ ten, o jehož právech a povinnostech bylo nebo mělo být rozhodováno v řízení před SO
• žalovaným je SO, který je druhou stranou kompetenčního sporu, nebo (v případě podání žaloby dotčenou osobou)
oba SO mezi nimiž je pravomoc sporná
• soud může usnesením přibrat dalšího žalovaného, pokud má za to, že řízení a vydání náleží pravomoci jiného SO,
než těch v žalobě označených
- nepřípustnost žaloby
• nejde-li o kompetenční spor, lze-li kompetenční spor odstranit např. jako předběžnou otázku nebo v jiném řízení
- rozhodný stav:
• soud vychází ze skutkového a právního stavu, který je v době jeho rozhodnutí
• v řízení není soud vázán vymezením kompetenčního sporu v žalobě - petitem => navrhuje-li žalobce určení
určitého SO, ale soud jím shledá jiný SO, žalobu nezamítne, ale normálně určí SO s pravomocí vydat rozhodnutí
- rozhodnutí soudu
• neodmítne-li kompetenční žalobu nebo nerozhodne-li o postoupení věci -> určí rozsudkem, který ze SO má
pravomoc vydat rozhodnutí ve věci uvedené v žalobě + současně vysloví nicotnost všech rozhodnutí SO nebo
jejich jednotlivých výroků, pokud jsou v rozporu s určením pravomoci

20. Opravné prostředky ve správním soudnictví.

- správní soudnictví v ČR je procesně jednoinstanční řízení bez možnosti podat řádný opravný prostředek =>
mimořádné opravné prostředky:
1) Kasační řízení
- opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí KS ve správním soudnictví
- je přípustná proti každému rozhodnutí KS X není-li ZK stanoveno, že je nepřípustná např.:
• ve věcech volebních
Stránka 69 z 70
 • směřuje-li proti výroku o nákladech řízení nebo odůvodnění rozhodnutí
• proti rozhodnutí, jímž KS rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí zrušil NSS - ledaže je nemítáno, že se
KS neřídil závazným právním názorem NSS
• proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení
• proti rozhodnutí, které je dle své povahy dočasné
• opírá-li se jen o důvody pro podání kasační stížnosti
• opírá-li se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před KS, ač tak mohl udělat
- důvody kasační stížnosti jsou taxativně vymezeny:
• nezákonnost rozhodnutí KS spočívající v nesprávném posouzení právní otázky (např. nesprávný výklad hmotného
práva)
• vady řízení před KS spočívající v tom, že KS nezrušil rozhodnutí SO, ač tak měl učinit pro vady v řízení před SO,
jelikož:
‣ v řízení před KS bylo důvodně vytýkáno, že skutková podstata, z níž SO vycházel, nemá oporu ve spisech nebo
je s nimi v rozporu, nebo byl SO porušen procesní předpis, který mohl ovlivnit zákonnost správního rozhodnutí
‣ rozhodnutí SO bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost
• zmatečnost řízení před soudem (např. rozhodování vyloučeným soudcem, nesprávně obsazený soud)
• nepřezkoumatelnost rozhodnutí KS pro jeho nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů
• jiná vada řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé
• nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení
- stěžovatel a účastníci řízení o kasační stížnosti
• může ji podat účastník soudního řízení, osoba zúčastněná na řízení (včetně těch o kterých KS nesprávně vyslovil,
že není osobou zúčastněnou + osoby, která práva osoby zúčastněné uplatnila až po napadeném rozhodnutí KS)
• stěžovatel musí být zastoupen advokátem
• účastníky řízení jsou vedle stěžovatele všichni, kdo byly účastníky původního řízení před KS
- podání a účinky kasační stížnosti
• kasační stížnost se musí podat do 2 týdnů od doručení rozhodnutí KS, podává se u NSS
• pokud nemá veškeré náležitosti, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení
vydaného předsedou senátu (= koncentrační lhůta - může být prodloužena nejdéle o další měsíc)
• nemá ze zákona odkladný účinek X na návrh stěžovatele jej může NSS přiznat (nutné vymezit na co vše odkladný
účinek platí)
• kasační stížnost musí uvádět, v jakém rozsahu (určení výroků) a z jakých důvodů stěžovatel napadá rozhodnutí KS
- dispoziční zásada = NSS je rozsahem kasační stížnosti vázán X výjimkou je nicotnost, nebo závislost jiného výroku
na napadeném
- ústní jednání = NSS rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání X pokud to požaduje za vhodné nebo se
provádí důkazy, tak ho nařídí
- rozhodnutí NSS:
a) usnesením řízení zastaví (např. zpětvzetí kasační stížnosti, nezaplacení SP)
b) usnesením kasační stížnost odmítne (např. opožděnost, nepřípustnost)
c) rozsudkem zruší rozsudek KS a rovněž:
‣ věc vrátí KS k dalšímu řízení -> KS je vázán právním názorem NSS vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí
‣ řízení zastaví, návrh odmítne nebo rozhodne o postoupení věci, jestliže k takovému rozhodnutí byly již
důvody v řízení před KS
‣ sám ve věci rozhodne, pokud k tomu byly důvody již v řízení před KS
d) rozsudkem zamítne kasační stížnost
- k zamítnutí kasační stížnosti může NSS přistoupit i tehdy, pokud souhlasí se všemi závěry, ke kterým KS dospěl
- pokud se rozsudek KS opírá o různé důvody a NSS zjistí, že jen některý je nesprávný -> může NSS podle povahy
případu rozhodnout i tak, že kasační stížnost zamítne a nesprávné důvody, které KS zaujal, nahradí svými

2) Obnova řízení
- řízení se obnoví na návrh účastníka z důvodu, že vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly
nebo nemohly být v původním řízení uplatněny, popř. bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže by výsledek
obnoveného řízení mohl být pro něj příznivější
- přípustnost - jen v řízení o ochraně před zásahem SO, ve věcech politických stran a hnutí X výslovně je vyloučena u
kasační stížnosti
- fáze obnovy řízení:
1. řízení o povolení obnovy:
• soud, který vydal rozhodnutí, proti kterému směřuje návrh na obnovu, jej povolí usnesením, pokud k tomu
shledá důvody, jinak ji zamítne
• lhůta pro podání návrhu na obnovení jsou 3 měsíce ode. dne, kdy se ten, kdo obnovu navrhuje, dozvěděl o
důvodu
• objektivní lhůta pro podání návrhu jsou 3 roky od PM napadeného rozhodnutí -> poté lze podat návrh jen v
případě, když je zrušen trestní rozsudek, kterým byl soud ve správním soudnictví vázán
• PM rozhodnutí o povolení obnovení se odkládá vykonatelnost původního rozhodnutí
2. obnovené řízení
• soud, který původně vedl řízení, v něm po pravomocném povolení obnovy pokračuje
• novým rozhodnutím se nahrazuje původní
Stránka 70 z 70