MATURITNÍ OKRUHY

Základy společenských věd

Kateřina Macháčková
Maturitní zkouška 2019

Politologie
Mezinárodní organizace
Psychologie
Sociologie
Ekonomie
Filozofie

01. Demokratický právní stát, formy a typy, politické strany

STÁT
= forma politické organizace lidské společnosti, která sdružuje
obyvatele na konkrétním území v právní celek
- záležitosti vnitřní i vnější si každý stát řeší sám jednotlivě
ZNAKY STÁTU ​
1)
organizace státu - soustava státních orgánů
2)
právo - stanovuje politické, hospodářské a kulturní úkoly
společnosti, pravidla a hranice v chování
3)
území, obyvatelstvo
4)
státní suverenita - státní moc je nezávislá, neodvozená od žádné
jiné
PRÁVNÍ STÁT = stát, ve kterém je vztah občan-stát vymezen
právem
- právo stanovuje pravidla chování občanů i bezpečnost před
zneužitím moci proti občanům
- stát slouží občanům, je vázán právem (ústavou, zákony,
demokratickými principy - pliralismus, spravedlnost, legitimita)
- občané se mohou účastnit politického života a zárukou fungujícího
právního státu jsou nezávislé soudy
FUNKCE STÁTU
a) vnitřní
bezpečnost občanů, majetku, zabezpečení fungování státu, jeho orgánů a institucí
bezpečnostní
právní zajištění respektování právního řádu ve prospěch společnosti
ekonomickástanovení podmínek pro chod ekonomiky a jejich garance
sociální zajištění občanů v nemoci, ve stáří, při ztrátě zdrojů k obživě
kulturní ochrana kulturního dědictví, vytváření podmínek pro duchovní a hmotný rozvoj, školství, věda, výchova

b) vnější
vztahy zajištění vztahů s ostatními státy (diplomacie)
zahraniční obchod
stanovení podmínek a prostředí pro zahraniční obchodní vztahy
obrana ochrana před případnými útoky, udržování mezinárodní bezpečnosti

TEORIE VZNIKU STÁTU

1. teorie náboženská - božský původ státu, stát vznikl a existuje z
boží vůle, odráží v sobě boží dokonalost
2. teorie patriarchální - stát vznikl rozšiřováním rodiny, státní moc
monarchy odpovídá moci otce nad rodinou
3. teorie mocenská - státu vládne silnější slabším
4. teorie násilím - vysvětluje stát jako produkt uplatnění síly
FORMY a TYPY STÁTU
podle formy vlády (tzn. organizaci státní moci)
a) demokratické státy - na vládě se podílejí všichni občané
b) nedemokratické státy - úzký kruh osob/jedinec
- např. (aristokracie - šlechta, plutokracie - bohatí, oligarchie -
mocní, monokracie - jedinec, diktátor, samovládce, sofokracie -
moudrých, byrokracie - úředníků, ochlokracie - chudých,
teokracie - stát stvořený bohem - Egypt/faraon)
c) totalitní diktatura - absolutní kontrola nad životem občanů,
neomezené řízení společnosti

podle druhu státního zřízení

a) monarchie - dědičná, doživotní vláda jednoho panovníka
​ ​- absolutní - neomezená výkonná moc panovníka, který je
nejvyšším zákonodárcem i soudcem
​ ​- konstituční - panovník omezen pravomocemi dalších
státních orgánů (parlamentem)

b) republika - neexistuje dědičný panovnický úřad, představitelé

jsou voleni na základě ústavy
​ ​- parlamentní - parlament z poslanců více stran má
vedoucí postavení
​ ​- prezidentská - v čele prezident, který plní úkony moci
výkonné

podle územní struktury státu - ústřední a místní orgány

vykonávají státní moc v příslušných částech území
a) unitární - jednotný, s jedinou vládou, jedněmi zákony a jediným
 občanstvím na celém území státu (ČR)
b) federace - spolkový stát vzniklý spojením více států, které se
vzdaly suverenity ve prospěch celku
​ - vedle jednotného federálního zákonodárství mohou mít
jednotlivé části vlastní ústavu a zákony
​ - mívají společnou zahraniční politiku, měnu i justici (USA,
SRN)
c) konfederace - svaz států, s vlastními ústavami a občanstvími X
společné zajištění obrany, zahr. politiky
​ ​ (Commonwealth of Nations)
d) centralizovaný - jednotná, hierarchicky stavěná sestava
státních orgánů - nadřízený orgán řídí podřízené
​ ​- moc je koncentrovaná v jednom centru (FRA)
e) decentralizovaný - centrální orgány mají menší pravomoci a
působnost
​ ​ - ústava a zákon vymezují oblasti státní moci, posílená
samospráva (SWI)
NÁROD
- národ = společenství občanů, lidí se společnou národností, hlásící
se ke stejným národním tradicím a zájmům (pocit národní
spolupatřičnosti)
- národní příslušnost - člověk získává narozením, přijetím určitého
životního stylu a přiznáváním státního občanství
- státní občanství - plnoprávní členství jedince ve státě
​= rovnost mezi ostatními občany, platí stejná práva a povinnosti
mezi státem a občanem
​- lze nabýt narozením, osvojením, určením otcovství,
nalezením na území ČR, prohlášením, udělením
- národnostní menšina = společenství občanů žijící na území
nějakého státu, kteří se liší od většiny obyvatelstva svou kulturou,
etnickým původem, jazykem, tradicemi - mají jinou národnost a
usilují o zachování a rozvoj svébytnosti svého národa
- xenofobie - vyhrocený odpor a nedůvěra k cizincům, strach z
cizího
- rasismus - pronásledování, snaha o likvidaci “méněcenné”
skupiny lidí odsouzené na základě barvy pleti

DEMOKRACIE - forma politického zřízení, která umožňuje všem

občanům účast na správě a řízení státu
- podřízení menšiny většině, uznává svobodu a rovnost občanů
- principy demokracie: 1)
​ princip suverenity lidu - lid je zdrojem
veškeré státní moci
​ ​ ​ 2)
​ parlamentarismus - legislativa je nadřazená
exekutivě
​ ​ ​3)
​ státní moc slouží občanům
​ ​ ​
4)
​ vztah občan-stát je vymezen právním řádem
 ​ ​ ​ ​ pluralita politických subjektů
5)

dále: základní lidská práva a svobody, vychází se z vůle většiny,

svoboda tisku a projevu, právo na vlastnictví a podnikání

FORMY DEMOKRACIE
- přímá demokracie - přímá účast občanů na rozhodování o věcech
veřejných (model z antického Řecka)
- prostředky:
referendum - hlasování voličů o závažné politické otázce (ústavní
změna, zákon, ratifikace smluv)
plebiscit - hlasování obyvatel o osamostatnění se nebo připojení,
jednorázové rozhodnutí o území
iniciativa - právo občanů iniciovat nebo navrhovat zákony nebo
vyhlášení referenda, petice - podpisy
odvolání - lze odvolat veřejné činitele (petice), v případě že se
podaří → nové volby
- nepřímá demokracie (zastupitelská) - občan se účastní
zprostředkovaně zvolenými zástupci fungujícími v orgánech státu
- je liberální - garantuje každému občanovi bez rozdílu dodržování
práv a svobod
- pluralitně-konsenzuální - pluralitní systém většího množství stran v
konfliktu ústí v konsenzus (shodu, soulad)
​- hlavní prostředek: volby

VOLBY dodržují znaky demokracie:

​ 1)
​ rovnost, pluralita (je z čeho vybírat), dočasnost,
2) 3)

kontrola, většinový princip

4) 5)

- rozlišují se volby parlamentní, prezidentské a komunální (na

úrovni samospráv)
- funkce voleb: ​a) pokojná změna vlády a řešení politických
konfliktů
​ ​ ​b) určují reprezentaci
​ ​ ​ ​c) určují legitimitu parlamentu a vládě
​ ​ ​ ​d) zahrnují zpětnou vazbu pro politiky i občany
(kampaň = dialog)
​ ​ ​ ​e) poskytují občanům možnost kontrolovat vládu a
její politiku

- znaky voleb: ​ *svobodné - možnost volit svobodně, bez

nátlaku
​ ​ ​ ​ *všeobecné - aktivní volební právo (volit) i pasivní
volební právo (být volen)
​ ​ ​ ​ *rovné - všechny hlasy mají stejnou váhu a
platnost
 ​ ​ ​ ​ *přímé - voliči hlasují přímo pro politické subjekty
nebo pro jednotlivé kandidáty
​ ​ ​ ​ *tajné - hlasování se nekontroluje

VOLEBNÍ SYSTÉM = zákonem stanovený způsob voleb do

zastupitelských sborů
1) většinový (majoritní) volební systém - zvolen jediný kandidát,
používají se mandátové obvody = počet poslaneckých mandátů
VÝHODY NEVÝHODY
- snadno se tvoří parlamentní většina - zvolený parlament neodráží dost
- stabilní vláda tvořená jednou stranou skutečné rozložení politických sil
- zvolený reprezentant je v úzkém spětí s - nezastupuje menšiny, je nepříznivý
obvodem, kde byl zvolen (znají ho) pro nové politické strany

2) poměrný (proporcionální) volební systém - poslanecké

mandáty jsou rozděleny dle procent odevzdaných hlasů
​- jednotlivé obvody mají kandidátní listiny, volič volí skupinu,
nikoli jednotlivce
VÝHODY NEVÝHODY
- systém přenáší vůli obyvatelstva - volič volí listiny
- podpora menšin, umožňuje je rozložit
- vznikají nestabilní koalice
- snazší vytváření nových politických- stranické zájmy
stran

I. Parlamentní volby
VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY
- volební obvod pro volby do PS = kraje (14), volí se 200 poslanců
starších 21 let, volených na 4 roky
- strany podávají nejpozději 66 dní před volbami kandidátní listiny +
15.000,- poplatek
- pořadí kandidátů na listině je závazných (pouze v případě rozdílu
většího než 7% se pořadí mění)

VOLBY DO SENÁTU
- volební obvod pro volby do S = okresy, územní úseky (81)
- volí se 81 senátorů starších 40 let, na 6 let, každý rok se
obměňuje ⅓
- senátoři jsou přihlašováni registrovanými pol. subjekty X nezávislý
musí mít petici s 1000 podpisy voličů
- navíc platí kauci 20.000,-
- volební okrsek - část volebního obvodu, kde se přijímají lístky a
sčítají hlasy

II. Krajské a komunální volby

VOLBY ZASTUPITELSTVA KRAJE
- počet členů zastupitelstva se určuje podle počtu obyvatel v kraji
- 600 000/45 členů, 600-900 000/55 členů, 900 000+/65 členů
- kandidátní listiny, lze na nich označit nejvíce 4 kandidáty
- sčítání hlasů probíhá v jednom kole, do nějž postoupí strany a
koalice s 5 a více procenty hlasů

VOLBY ZASTUPITELSTVA OBCE

- 3-10 000/11-25 členů, 150 000+/23-55 členů, volby se konají
každé 4 roky systémem poměrného zastoupení

III. Prezidentské volby

- PŘÍMÁ / NEPŘÍMÁ volba prezidenta - nepřímá = parlamentem,
přímá = aktivní spoluúčast občanů na volbě
- prezident ČR je volen na 5 let, maximálně na 2 funkční období (10
let)

IV. Volby do Evropského parlamentu

- 24 poslanců za ČR volených na 5 let - v České republice - podle
poměrného zastoupení
- právo volit má každý občan ČR nad 18 let a občan jiného
členského státu EU,
který je starší 18 let a pobývá v ČR min. 45 dní
POLITICKÉ STRANY
- organizovaná a dobrovolná sdružení občanů se stejnými
politickými názory a cíli, která se účastní politického života a
vzájemnou konkurencí se snaží získat politickou moc a prosadit
svou politickou vůli
- v demokratické společnosti je politická scéna pluralitní, tj.
mnohočetná

Znaky moderních politických stran:

• vlastní politický program, kde jsou vysvětleny základní hodnoty,
zájmy a cíle
• účast ve volbách, působení na veřejnosti, získávání členů a
voličů
• disponují demokraticky volenou organizační strukturou
• činnost financují z členských příspěvků, z darů od sponzorů a
ze státních dotací (tyto dotace se odvozují od výsledků ve
volbách)

LEVICE je sociální politika jistoty, cílem je sociálně odpovědný

silný stát, rovnost výsledků, kolektivní společnost, regulace trhu
a odstranění nezaměstnanosti
PRAVICE podporuje podnikatelské aktivity, nabízí rovné
příležitosti, minimalizuje kompetence státu, důležitý je
jednotlivec, liberalizace a snížení inflace

- členem se může bez nátlaku stát občan starší 18-ti let, každá
strana musí mít svůj organizační plán- stanovy, kde jsou
uvedeny programové zásady, název a sídlo

- centralizované pol.strany jsou takové, které mají řídící

centrum, vedení, mají program a jsou evidovány

- decentralizované pol.strany jsou takové, které mají program

zaměřen na jeden problém a nemají organizaci, nemají vedení

SOUČASNÉ POLITICKÉ STRANY

ČSSD - sociálně tržní hospodářství

​- porušují Bohumín
​- zakládá svou politiku na humanitně-demokratickém úsilí
o to,
​ aby všichni lidé bez rozdílu mohli nalézt svou lidskou
důstojnost ve svobodě.
​- rovnoprávnost- rasy, pohlaví, národy
​- sociální spravedlnost- přerozdělování daní

ANO 2011 - boj s korupcí

​- podpůrné prostředí pro podnikatele a živnostníky
​- podporují zaměstnanost

KSČM - důchodová reforma, hospodářská krize a veřejné

finance
​- bytová politika

TOP09
- TOP 09 je konzervativní politickou stranou, jejíž ideový
program vychází z evropských tradic křesťansko-judaistické
kultury. Strana ctí morální hodnoty obsažené v jejím duchovním
odkazu a v jejích tradicích, stejně jako individuální lidskou
svobodu. Je stranou respektující a prosazující vlastenecké
ideály svobody, humanismu a právního státu.

ODS
- stabilita a rozpočtová odpovědnost
- podpora růst ekonomiky
- nižší ceny energie pro konkurenceschopnost

KDU-ČSL
KDU-ČSL je politická strana založená na dobrovolném
společenství občanů, kteří se účastní společenského
a politického života ve své obci, kraji a státě.
NEBEZPEČÍ DEMOKRACIE
- demokracie je stavěna na svobodných volbách, ohrozit ji může
vše co je proti – TOTALITNÍ režimy a nedemokratické režimy
- hlavou je diktátor nebo vojenská junta
- v příliš demokratických státech může být nebezpečím například
demagogie ve volbách aj.

02. Ústava ČR, základní dokumenty o lidských právech

ÚSTAVA (konstituce) - právní akt nejvyšší právní síly, upravující
principy určitého státu, organizace veřejné moci, územní
samosprávu a základní práva a svobody občanů
- základem pro zachování sociálního míru, státní suverenity a
ochrany občanských práv a svobod
- psaná - speciálně uzákoněný dokument (USA, ČR) X
1)

nepsaná - vyvinula se na základě zvyku (GB)

2)

- jsou přijímány zákonodárným sborem nebo referendem (přímé

hlasování obyvatelstvem)
- ústavní změny: flexibilní (pružná) - ke změně stačí hlasování
1)

X rigidní (tuhá) - je třeba vyššího počtu hlasujících

2)

- základem: ​princip oddělené moci - 3 složky - moc

zákonodárná, moc výkonná, moc soudní
​ ​princip brzd a rovnovah - složky se navzájem vyvažují a
omezují, zabránění zneužití proti občanům
- ústavní právo = souhrn právních norem upravující formy a
druhy států, obsah státní moci, rozdělení a výkon státní moci,
práva a povinnosti občanů - právo veřejné, ústavní zákony mají
největší právní sílu
ÚSTAVA ČR ​
- 1848-1918 - habsburská monarchie
- 1848-1867 - oktrojovaná ústava (rozhodnutí císaře, bez potřeby
souhlasu říšského sněmu)
- 1867-1918 - prosincová ústava - přijata říšským sněmem,
monarchy i parlamentem
​ ​ ​ ​- postupně zavedla prvky konstituční
monarchie, včetně volebního práva mužů
- 1918-1992 - Československo - prozatímní ústava - okamžitě
schválena po francouzském vzoru
- během socialistického ČSSR měla formální charakter, umožnila
obcházení lid. práv (státní orgány kontrolovala KSČ)
- 1993 → současnost - současná Ústava ČR - schválena 16. 12.
1992, složena z 8 hlav tvořících 113 článků + preambule =
prohlášení = úvodní část, hodnoty a tradice, prohlášení českého
lidu
Hlava I. ​ základní ustanovení - vymezuje podstatu a zásady demokratického státu a pol. systému
​- státní moc, poměr občana ke státní moci, lidská práva, hranice státu, hlavní město, symboly
Hlava II. moc zákonodárná - dvoukomorový parlament (Poslanecká sněmovna + Senát)
Hlava III. moc výkonná - prezident - volen Parlamentem na 5 let, maximálně dvakrát, nejméně 40 let
- vláda - řídí a kontroluje administrativní aparát, předseda, místopředsedové, ministři
- státní zastupitelství
Hlava IV. moc soudní - Ústavní soud a soustava soudů
- soudci jsou nezávislí a ve funkčním období doživotně
Hlava V. moc kontrolní - Nejvyšší Kontrolní Úřad, kontrola státního rozpočtu, hospodaření se státním majetkem
Hlava VI. centrální banka - Česká Národní Banka, péče o stabilitu měny, dozor nad činností komerčních
bank a finančními operacemi vlády
Hlava VII. územní samospráva - členění státu, základní správní jednotkou je kraj
Hlava VIII. přechodná a závěrečná ustanovení - podpis

LIDSKÁ PRÁVA - práva všech fyzických osob, které přísluší k

lidskému rodu
- pokud respektuje zákony, nepodléhá kontrole státu, vyplývají z
lidské přirozenosti a principů humanity
- např. právo na život, osobní svobodu bezpečnost, rovnost lidí,
zákaz mučení, právo spolčovací a shromažďovací

SVOBODA - stav bytosti jednající ze své vlastní vůle, nezávisle

na vnějším donucení
- zájem o lidská práva vzrostl po VFR, po 2WW ​a)
univerzální - platná pro všechny
​ ​ ​ ​ ​ ​b) nezrušitelná a nezcizitelná
​ ​ ​ ​ ​ ​c) nepromlčitelná - člověk o ni
nemůže přijít tím, že ji nevykonává
​ ​ ​ ​ ​ ​d) nezadatelná - člověk se jí nemůže
vzdát
- problémy: lokální konflikty → globální konflikty - spadá pod
OSN
​ problém rozšíření zbraní, zvyšující se počet jaderných
mocností (Indie, Pákistán)
​ terorismus, islámský fundamentalismus, rasismus
​ ⅓ obyvatel stále žije pod autoritativní vládou =
porušování lidských práv
- Všeobecná deklarace lidských práv (1948), Úmluva o ochraně
lidských práv a základních svobod (1950)
PRVNÍ DOKUMENTY UPRAVUJÍCÍ LIDSKÁ PRÁVA
MAGNA CHARTA LIBERTATUM (ENG - 1215)
- první významný dokument upravující lidská práva, týkala se
omezení pravomoci krále anglickými barony
DECLARATION OF INDEPENDENCE (USA - 1776)
- společně s francouzskou DEKLARACÍ PRÁV ČLOVĚKA A
OBČANA (1789) položily základy všem moderním listinám
- teze, že lidé jsou nositeli práv nezávislých od státní moci
přirozeně
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD (1992)
- složena z preambule a 6 hlav (44 článků) - věnují se 5
základním okruhům práv (hlavy II-V)
- součástí ústavního pořádku ČR, stejně platná jako Ústava -
všechny normy a zákony musí být v souladu s ní
1. Základní lidská práva a svobody - zaručují důstojnost v základních oblastech života
(právo na život, nedotknutelnost osoby a jeho soukromí, na lidskou důstojnost, ochranu jména, na majetek)
2. Politická práva - možnost účastnit se veřejného politického života, ochranu v rovině občanské a veřejné
(svoboda projevu, právo na informace, petiční právo, shromažďovací právo, právo sdružovat se, právo volit)
3. Práva národnostních a etnických menšin - chrání před diskriminací, násilným nátlakem, násilnou asimilací
(právo na všestranný rozvoj vlastní kultury, právo na vzdělání v mateřském jazyku)
4. Hospodářská, sociální a kulturní práva - garantují jistou úroveň života = důstojná existence
(právo na svobodnou volbu povolání, podnikat, získávat prostředky, sdružovat se v odborech, na stávku)
5. Právo na soudní a jinou právní ochranu - korektnost a spravedlnost soudního jednání
(právo odepřít výpověď, právo na obhajobu, právo na veřejný proces, presumpce neviny)

další instituce a organizace:

Komise pro lidská práva (v Ženevě) = nejvýznamnější orgán
OSN sledující dodržování lidských práv
Rada Evropy - Římská úmluva (1950), Evropská charta
sociálních práv (1961)
→ na individuální stížnosti vznik Evropské komise pro lidská
práva a Evropský soud pro lidská práva
Amnesty International - mezinárodní nezávislá organizace -
ochrana a podpora politických vězňů
- nespravedlivě stíhané a perzekuované (podobné u nás: Charta
77. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných)

ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE 20. 11. 1989

= mezinárodní smlouva stanovující občanská, politická,
ekonomická, sociální a kulturní práva dětí
- dodržování úmluvy kontroluje Výbor pro práva dítěte OSN
- nepodepsalo je Somálsko a USA
- např. právo na život, jméno, poznat svoje rodiče, svoboda
myšlení a náboženského vyznání, právo na ochranu soukromí,
na svobodný přístup k informacím, právo na životní úroveň, na
ochranu před násilím, ponižováním a vykořisťováním, na
vzdělání, duševně a tělesné postižené osoby mají právo na
plnohodnotný a řádný život
opatření státu:
snížení dětské úmrtnosti, zajištění lékařské pomoci, odpovídající
péče matky před porodem, zákl. vzdělání

OMBUDSMAN = veřejný ochránce práv

- chrání před nečinností úřadů a jednáním, je-li v rozporu s
právem a neodpovídá demokratickému státu
- volen na 6 let Poslaneckou sněmovnou (návrh podává
prezident a Senát), má sídlo v Brně
- nemůže opravovat parlament, vládu, prezident, rozhodnutí
soudu

03. Státní moc a státní orgány, samospráva obcí

MOC
- možnost působit, ovlivňovat společnost, aby jednala tak, jak by
nejednala dobrovolně (použití práva, násilí, autority)
- vládnoucí reprezentace ji používá k upevnění a ochraně
ekonomiky, politiky, kultury a společnosti jako takové
​legalita = zákonnost, právo - dodržování právního řádu státu,
ústavy + garance proti jejich porušení
​legitimita - vyšší nepsané oprávnění pro činy státní moci a
zároveň jejich dobrovolné přijetí občany
​ ​(mohou se dostat do rozporu, např. totalitní režimy)
SLOŽKY STÁTNÍ MOCI
PRINCIP ODDĚLENÍ MOCÍ - musí být děleno, moc tak není
soustředěna v rukou jednoho nekontrolovatelného orgánu
- základy pro tento politický systém podchytil John Locke a
Charles de Montesquieu
PRINCIP BRZD A ROVNOVAH - jednotlivé složky moci jsou od
sebe odděleny tak, aby se vyvažovaly a omezovaly
- navzájem se korigují, opravují, mohou si navzájem zabránit v
protiústavní činnosti

A. moc zákonodárná legislativa - pravomoce vydávat zákony,

které tvoří parlament
- dvoukomorový parlament:
1 Poslanecká sněmovna - silnější postavení, přijímá návrhy
zákonů
- předseda, který je sněmovnou volen (může být i odvoláván),
svolává, stanovuje jednání ​ ​ ​ - poslanci podle
stranické příslušnosti vytváří kluby nebo jsou nezávislí
- zřizují výbory na předjednání návrhů zákonů:
1)
​ mandátový a imunitní výbor - ověřování mandátů poslanců,
záležitosti týkajících se poslanecké imunity
2)
​ petiční výbor, organizační výbor - organizace práce
sněmovny
3)
​ rozpočtový výbor - projednává státní rozpočet
2 Senát - není rozpustitelný, každé 2 roky se obměňuje ⅓ členů =
politická kontinuita
​- v případě, že by se PS rozpustila, S má možnost přijímat
zákonná opatření (do obnovení PS)
​- funguje jako brzda PS - může neschválit návrh zákona,
nebo vrátit pozměněný
​- funguje podobně jako PS - má předsedu, senátoři zakládají
výbory a komise a sdružují se v klubech
 -​ poslance a senátory nelze trestně stíhat bez souhlasu
komory = poslanecká imunita
​- senátor nemůže být zároveň poslancem a naopak ani
prezidentem republiky
​- schůze komor jsou veřejné (pro rozhodování musí být
přítomna alespoň ⅓ členů
​ ​ + pro přijetí návrhů musí být nadpoloviční většina
přítomných poslanců

B. moc výkonná exekutiva - vykonává vládní agendu v rámci

zákonů
- vláda, státní zastupitelství + hlava státu
- státní zastupitelství = je státní úřad, který se vedle soudů
významně podílí na právní ochraně
- vláda = předseda (premiér) (jmenuje ho prezident) +
místopředsedové (4) + ministři (12)
- vláda musí získat důvěru PS → přednes programového
prohlášení → premiér seznámí sněmovnu se základními cíli a
záměry vlády → (ta může vyslovit nedůvěru → vláda musí podat
demisi)
- každý ministr má na starosti nějaký rezort z vládní agendy
(obranu, finance, zemědělství…)

3 Prezident - hlava státu, volen na schůzi dvou komor

parlamentu, ale není odvolatelný
- suverénní pravomoc (nepotřebuje ničí souhlas) - právo
suspenzivního veta (vrácení návrhů), právo jmenovat předsedu
vlády a ministry, přijímání demise vlády, rozpouštění PS,
jmenování soudců Ús. soudu (se souhlasem Senátu)
- kontrasignační pravomoc - (potřebuje spolupodpis předsedy
vlády) - právo reprezentovat stát, sjednávat a ratifikovat
mezinárodní smlouvy, vyhlašovat volby do parlamentu, pověřovat
a odvolávat velvyslance, udělit milost a amnestii

C. moc soudní (jurisdikce) - kontroluje dodržování zákonů,

zákony interpretuje, představuje ji soustava soudů
- soudy jsou nezávislé, soudci jmenováni prezidentem,
neodvolatelní
- soustava soudů - dvoustupňová:
Nejvyšší soud (Brno) a Nejvyšší správní soud (Brno), vrchní
soudy (Praha, Olomouc), krajské soudy a okresní soudy
4 Ústavní soud (Brno) - 15 soudců (voleni na 10 let prezidentem
se souhlasem Senátu)
​ ​- dodržování ústavnosti (i při tvoření zákonů), porušování
lidských práv
LEGISLATIVNÍ PROCES = proces přijímání zákonů, jehož
pravidla bývají zakotvena v ústavě a v jednacím řádu parlamentu
- stadia ​1. zákonodárná iniciativa - poslanci podávají návrh
zákona
​ ​2. projednání návrhu zákona - zákon je posuzován,
vytváří se jeho konečné znění
​ ​3. schválení návrhu zákona - hlasování o návrhu zákona
a podpis zákona
​ ​4. vyhlášení zákona - vydání ve zvláštním publikačním
orgánu (Sbírka zákonů)

SPRÁVA A SAMOSPRÁVA (OBCÍ)

-Státní správa - zahrnuje státní správní orgány (ústřední a územní)
- Ústřední – ministerstva, úřady, Český statistický
úřad
-Územní – jednotlivé úřady práce či školské úřady

-Samospráva – zahrnuje nesprávní orgány s jistou autonomií a

právní subjektivitou (obce, územní celky, regiony, kraje)
- umožňují občanům se aktivně podílet na rozhodování o
záležitostech, které se jich týkají
- politická sféra je přibližována k občanovi
- zvyšuje míru občanské odpovědnosti
- je to důležitá soušást ZASTUPITELSKÉ DEMOKRACIE
- ČR se dělí na Obce = základní územní samosprávné celku a
Kraje = vyšší územní samosprávné celky
- Samostatná působnost obce = stará se o vše i o seniory,
využívá k tomu vlastní majetek a rozpočet
- Přenesená působnost obce = udělil to stát zákonem, aby obce
rozhodovaly o právech občanů

- Obec = územní společenství občanů, má právo na

samosprávu, občan je právnická osoba s vlastním majetkem
- dělí se na vnitřní obytnou část a vnější část s loukami, lesy
rybníky
- Obec je do 3000 obyvatel, pak se jedná o město
- 23 největších měst = Statutárních (krom Prahy)
- Občan – musí mít trvalý pobyt, může volit a být volen, řídí se
právními předpisy
- ORGÁNY OBCE: Zastupitelstvo, Rada, Starosta, Úřad, Policie

​04. Právo a právní řád ČR

PRÁVO
- je soubor předpisů, podle kterých se organizuje a řídí život
lidské společnosti, je minimum morálky
- předpisy závazně určují, jak se členové organizované
pospolitosti mají chovat
a) objektivní právo - právní předpisy (např. zákony, vládní
nařízení) - jsou státem vymahatelné
- právní vztah - společenské vztahy dané objektivním právem
(např. kupní smlouva, pracovní poměr)
b) subjektivní právo - nárok (oprávnění) účastníka právního
vztahu - míra právní možnosti chování účastníka právního
vztahu
- zdroje práva: normativní právní akty, právní obyčeje, zvyklosti,
soudní precedenty, normativní smlouvy
- vztah mezi abstraktním a konkrétním pojetím práva
- vývoj práva:
- kořeny v nepsaných pravidlech - tzv. zvykové nebo obyčejové
právo
​ ​ ​ ​ ​→ později písemné předpisy - státní orgány
vynucují
- právo přirozené - Bůh diktuje pravidla stejně jako příroda,
pravidla jsou dokonalá, věčná a nezměnitelná
PRÁVNÍ ŘÁD
= souhrn všech právních
předpisů ve státě
- funguje na základě
descendenční (sestupné) teorie
právního řádu - stupňovité uspořádání podle právní síly právního
aktu
- předpisy zákonné (základní) - ústava, zákony
- předpisy podzákonné (prováděcí) - vyhlášky, nařízení
​ ​ ​ ​ ​ ​ ​- právní řád je jednotný a logicky
uspořádaný
- právní předpisy nesmí být v rozporu (ověřuje Ústavní soud) +
předpisy se skládají z norem

PRÁVNÍ NORMA
= závazné pravidlo chování, vydané příslušným státním orgánem
v předepsané formě, jehož dodržování je vynutitelné státem
- určení povinnosti - adresát právní normy má povinnost buď
něco činit nebo se zdržet nějakého jednání
- právní normy jsou nejdůležitějšími normami společenského
chování
- jsou prostředkem státu jak upravovat společenské vztahy -
poskytují v nich právní jistotu a ochranu
- ve vztazích neupravených právními normami jednají účastníci
podle morálních (etických) norem
- tvoří ji: 1)
​ hypotéza - stanoví podmínky, za nichž se má
právo realizovat
​ 2)
​ dispozice - vlastní pravidlo, jaké povinnosti
 ​ 3)
​ sankce - následky porušení
- důležitost právních vztahů se mění ve vývoji společenského
života
kogentní normy (= donucující) - jsou bezvýhradně závazné,
1)

nepřipouštějí odchylky (např. silniční předpisy)

dispozitivní normy (= podpůrné) - jsou relativně nezávazné
2)

(např. u smluv - je dáno jak se píšou, ale účastníci je sami

upravují)
- působnost právní normy - vymezuje rozsah použití normy
​- působnost věcná (co vymezuje), působnost v čase
(platnost odkdy dokdy), působnost prostorová
(územní/celostátní)
- platnost právní normy - musí splnit předepsaný způsob, a být
řádně vyhlášena
- účinnost právní normy - závaznost začíná v okamžiku, kdy
norma nabude účinnosti - jinak je účinné 15. den po vyhlášení
ZÁKONY
= základní druh obecně závazných normativních právních aktů
- stanovují pravidla chování pro jakékoliv subjekty - státní orgány,
právnické i fyzické osoby
- vydávání zákonů = výraz suverenity státu
- ústavní zákony = Ústava, jiné, silnější než běžné zákony
- zákoníky (kodexy) - občanský zákoník, obchodní zákoník,
zákoník práce
- změny a úpravy zákonu = novely (novelizovaný zákon má
přednost před původním)

SANKCE (postih)
preventivní sankce - dávají normám větší důraz a závažnost -
1)

odrazují od porušování možnými nepříjemnými následky

represivní sankce - důsledky, které se uplatňují poté, co byla
2)

norma porušena
- existují normy bez sankcí - např. občanský zákoník uznává
soukromý hazard, ale neumožňuje soudní vymáhání peněz
- tyto právní vztahy na hranici mezi právem a morálkou (etikou)
PRÁVNÍ SÍLA
- vlastnost právní normy, jež ji činí nadřazenou jiné právní normě
= tzn. důležitost normativního právního aktu
- prvotní normativní právní akty - vyšší právní síla než
druhotné, mohou obsahovat zcela novou právní úpravu - tvoří
parlament
- druhotné normativní právní akty - nižší právní síla, slouží k
podrobnější právní úpravě věci (je už dána prvotními předpisy)
- druhotné schvalují orgány státní správy nebo vláda
 PRÁVNÍ PŘEDPISY
- jsou vydávány státními
orgány uzákoněným
postupem v předepsané
písemné formě - jejich tvorba = legislativa
- Sbírka zákonů České republiky - Ústava, ústavní zákony,
zákony, zákonná opatření, důležité vyhlášky, mezinárodní
smlouvy
- účinnost = povinnost se podřídit, dodržovat
- vacatio legis - období od platnosti do účinnosti
- staré předpisy zanikají (derogují) při vzniku nových předpisů a
ustanovení - derogační klauzule = zrušovací ustanovení
- když předpisy nezanikají, ale pouze se mění, dochází k
novelizaci = změny a doplňování právních předpisů
- platný předpis splnil všechny podmínky vzniku a stal se
součástí Právního řádu ČR

- působnost právního předpisu ​

osobní působnost - je okruh osob, na které se předpis vztahuje
- všeobecně - např. zákon o daních z příjmu X omezeně - např. zákon o myslivosti
územní (prostorová, místní) působnost - je prostor, kde se předpis uplatňuje
- ve státě, v obci - např. Lázeňský řád města Karlovy Vary - Karlovy Vary, ne Třeboň
věcná působnost - vymezuje kterých záležitostí se předpis týká
časová působnost - synonymum účinnosti - od kdy do kdy se musí předpis dodržovat

PRÁVNÍ SUBJEKTIVITA
- způsobilost k právům a povinnostem - od narození do smrti
- liší se v jednotlivých právních odvětvích - způsobilost mít práva
a nést povinnosti
- způsobilost k právním úkonům - úplně způsobilý od 18ti let,
způsobilost k základním právním úkonům od 15ti let ​-
způsobilost svým vlastním jednáním zakládat, měnit nebo rušit
právní vztahy
- lze ji omezit u osob, u kterých je prokázaná trvalá nebo
dočasná nebo trvalá duševní porucha
- způsobilost k protiprávnímu jednání - platí pro všechny
- způsobilost nést právní odpovědnost za vlastní protiprávní
chování
PRÁVNÍ VZTAHY = společenské vztahy, které jsou upravovány
právními normami
- úroveň právního vědomí, znalost právních předpisů je součástí
vzdělanosti člověka
- orientují se na rozpoznání tří hlavních prvků:
účastník = subjekt
1)

- fyzické osoby ​- občané, jednotlivci - mají právní

subjektivitu a způsobilost k právním úkonům
- právnické osoby - uměle vytvořené subjekty účastnící se
právních vztahů - podstatou jsou lidé/věci
​ ​ - Společenství fyzických osob = korporace -
spolky, družstva, obchodní společnost
​ ​ Majetková společenství - peněžní podstata, fondy,
nadace, podniky, ústavy
​ ​ Společenství právnických osob - sdružení (2 a
více právnických osob se sdruží)
- vznikají zákonným způsobem, zápisem do evidence - zanikají
po vymazání z této evidence
- právnické osoby jsou při právních úkonech zastupovány
osobami fyzickými - jako orgány nebo zástupci
​ ​ - právnickou osobou je i stát a veřejnoprávní
organizace (obec)
obsah - vzájemná práva a povinnosti jeho účastníků
2)

předmět (cíl, účel) - kam tento vztah a povinnosti s tím spojené

3)

směřují

PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI
- okolnosti s nimiž právní normy spojují vznik, změny nebo zánik
právních vztahů
- trvání právních vztahů je omezeno lhůtami - není-li právo
uplatněno ve lhůtě, dochází k propadnutí práva (prekluzi)
- promlčení práva - právo nezaniká, pouze se oslabuje
- objektivní - události ovlivňující právní vztahy samočinně,
vyplývají z přír. zákonitostí - vztahy jsou ovlivňovány nezávisle na
vůli
- subjektivní - jednání, kterými se na právní vztahy působí
záměrně
- právní úkony, jimiž se právní vztahy zakládají, mění nebo ruší
uvědoměle a záměrně
- platný právní úkon musí být určitý, srozumitelný, svobodný a
vážně míněný a musí dodržovat předepsanou formu
​jednostranné (unilaterální) - např. rozvázání pracovního
poměru výpovědi
​ ​ ​dvoustranné (bilaterální) - např. uzavření nájemní
smlouvy
​ ​ ​mnohostranné (multilaterální) - např. založení
družstva
- individuální právní akty správních orgánů - např. rozhodnutí u
soudu
- protiprávní jednání z nichž vznikají odpovědnostní právní
vztahy - např. kdo způsobí škodu má odpovědnost ji nahradit

PRÁVNÍ OCHRANA
- dodržování práva v demokratických zemích chrání systém
soudnictví
- typy soudů:
1)
civilní - např. rozvod manželství,
2)
správní - přezkoumávají rozhodnutí o přestupku,
3)
trestní - projednávají trestné činy

SYSTÉM PRÁVA
- právo se dělí podle 3 hledisek na ​
a) právo mezinárodní a vnitrostátní - v rámci jednoho státu
nebo mezi více státy?
​- normy mezinárodního práva se přenášejí prostřednictvím
smluv a právních norem
​- mezinárodní právní normy musí být v souladu s vnitřním
právním řádem
​ ​ ​ ​ ​- mezinárodní právo je vnitrostátnímu
nadřazené
b) právo veřejné a soukromé - mezi občanem a státem nebo
mezi více občany navzájem?
c) právo hmotné - stanoví státem závazná a vynutitelná pravidla
chování
d) právo procesní - určuje postup jednotlivce a orgánů (např.
jednání u soudu)
PRÁVO VEŘEJNÉ
- tvoří je právní normy - sledují vztahy mezi státem (státní mocí) a
fyzickými nebo právnickými osobami

I. ÚSTAVNÍ PRÁVO - základní právní normy, které upravují státní

zřízení a právní postavení občanů státu
- upravuje formy a druhy států, obsah státní moci rozdělení a
výkon státní moci a základní práva a povinnosti občanů
- pramenem: ústavní zákony, hlavně Ústava ČR a LZPS
II. SPRÁVNÍ PRÁVO - normy upravující veřejnou správu, není
kodifikované (vychází z více pramenů, nepsaných i psaných)
- předmětem: výkonná státní moc, veřejná správa, územní
samospráva, ústřední orgány i orgány místní správy
- obec ​- je právnická osoba, má jméno, znak a obecní
prapor
​- finanční zdroje tvoří výnosy z obecního majetku a z
obecních podnikatelských činností, daně, poplatky, dotace, dary
​- zastavěná část obce: intravilán, nezastavěná část obce:
extravilán
​- obce => města => statutární města => hlavní město Praha
(pozn. statutárních měst je 19, mají městské obvody a části)
​- samostatná působnost = správa vlastních obecních
záležitostí = obecní samospráva, nepodléhá žádnému stát.
orgánu
 ​- přenesená působnost = výkon státní správy
​- občané obce - fyzické osoby s trvalým pobytem nebo
čestným občanstvím
​- orgány obce: ​obecní (městské) zastupitelstvo -
nejvyšší orgán obce
​ ​ ​obecní rada - výkonný orgán obce
​ ​ ​starosta - reprezentace obce
​ ​ ​komise - iniciativní a kontrolní orgány
​ ​ ​obecní úřad - má-li alespoň dva odbory, řídí práci
tajemník
​ ​ ​ ​(pozn. obecní úřad statutárního města se
nazývá magistrát)

III. TRESTNÍ PRÁVO - normy vymezující trestné činy a tresty,

základem je trestní zákon (právo hmotné) a trestní řád (právo
procesní)
A. trestní právo hmotné
- vychází z trestního zákona - podmínky a způsoby trestání,
definice trestných činů
- např. propadnutí věci, propadnu majetku, peněžitý trest,
vyhoštění, odnětí svobody, obecně prospěšné práce...

B. trestní právo procesní - vychází z trestního řádu - postup

při zjišťování trestné činnosti a pachatelů při soudním řízení
- 12 hlav, které obsahují téměř 200 skutkových podstat trestného
činu

I. Trestné činy proti republice - vyzvědačství, hanobení republiky

a jejího představitele, ohrožení státního tajemství...
II. Trestné činy hospodářské - neoprávněné podnikání, padělání
peněz, krácení daní...
III. Tresné činy proti pořádku ve věcech veřejných - útok
na/zneužívání pravomoci veřejného činitele, křivá výpověď...
IV. Trestné činy obecně nebezpečné - šíření toxikomanie,
nedovolené ozbrojování...
V. Trestné činy hrubě narušující občanské soužití - týrání zvířat,
opilství, šíření poplašné zprávy, ohrožování mravnosti...
VI. Trestné činy proti rodině a mládeži - bigamie, opuštění dítěte,
zanedbání povinné výživy, ohrožování mravní výchovy mládeže...
VII. Trestné činy proti životu a zdraví - vražda, ublížení na zdraví,
nedovolené přerušení těhotenství...
VIII. Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti - znásilnění,
loupež, vydírání, omezování osobní svobody...
IX. Trestné činy proti majetku - krádež, zpronevěra, neoprávněné
užívání cizí věci...
X. Trestné činy proti lidskosti - podpora či propagace hnutí
směřujících k potlačení práv a svobod občanů, genocidium...
XI. Trestné činy proti brannosti a proti civilní službě - neplnění
odvodní povinnosti...
XII.Trestné činy vojenské - neposlechnutí rozkazu, zběhnutí,
nesplnění bojového úkolu…

- obviněný není povinen vypovídat, má právo mít obhájce

- nikdo nemůže být trestně stíhán jinak než ze zákonných
důvodů a zákonným způsobem - jednání před soudem je ústní a
veřejné
- státní zastupitelství = soustava státních úřadů (Nejvyšší,
vrchní, krajská, okresní státní zastupitelství) - zastupuje stát u
soudu
​- podává jménem státu obžalobu v trestním řízení

IV. DALŠÍ ODVĚTVÍ PRÁVA:

​FINANČNÍ PRÁVO - normy upravující finančně právní
vztahy - např. získávání, shromažďování, daně, rozpočty
​ŽIVNOSTENSKÉ PRÁVO - předpisy o živnostenské
podnikání
​PRÁVO SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ - péče o občany v
jejich tíživých sociálních situacích
PRÁVO SOUKROMÉ
- princip rovnosti a nezávislosti subjektů, vztahy vznikají na
základě vůle projevené prostřednictvím smlouvy

OBČANSKÉ PRÁVO - řeší majetkové vztahy mezi fyz. a práv.

osobami, mezi nimi a státem, ochrana osobnosti, autorské
​- pramenem: Občanský Zákoník
​- upravuje vztahy mezi občany navzájem, mezi fyz. a práv.
osobami, mezi občany a státem
​- stanovuje pravidla vlastnických poměrů, závazkové právo,
právo na ochranu osobnosti

A. věcné právo
právo vlastnické - ochrana užívání věci bez spojitosti s nějakou
povinností jiné konkrétní osoby
- je nejvýznamnějším věcným právem, vlastník má nejvyšší moc
nad věcí
- může věc užívat, držet, disponovat s ní, domáhat se vydání
- lze nabýt smlouvou, děděním, vydržením, rozhodnutím nikoli
nálezem!
- stát může věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit
- spoluvlastnictví podílové - spoluvlastník může svůj podíl převést
pouze na blízké osoby (manžel, dítě, sourozenec)
​ ​ ​ - jinak: předkupní právo, spoluvlastnictví lze zrušit
dohodou nebo soudním rozhodnutím
- společné jmění - pouze mezi manžely ve vztahu k majetku,
získanému za trvání manželství s výjimkou věcí darem nebo
dědictvím, které slouží k vykonávání povolání, osobní potřebě
nebo restitucí
- zaniká rozpadem manželství nebo rozhodnutím soudu

B. závazkové právo
- obligační - upravuje práva a povinnosti mezi věřiteli a dlužníky
(vztahy vznikají smlouvami)
- dlužník je povinen věřiteli něco dát (dare) nebo něco vykonat
(facere) nebo něco strpět (pati) nebo něco nekonat (non facere)

závazky
- vznikají ze smluv, jejichž základem jsou různé právní zkušenosti
(bezdůvodné obohacení, škoda…)
- nabídka (oferta) smlouvy s náležitostmi je nabídnuta jedním
účastníkem a druhým přijata (akceptace)
- zanikají včasným a řádným splněním NEBO dohodou (musí být
písemná) NEBO uplynutí data splatnosti

společné dluhy - společné pohledávky - solidární (společné a

nerozdílné), podílové (každého se týká různá část dluhu)

vady - kdo přenechává věc za úplatu, je odpovědný za její vady -

faktické - věc nemůže nadále sloužit svému účelu
- právní - 3. osoba uplatňuje nárok
- nelze-li vada odstranit, kupující má právo smlouvu zrušit X
reklamace: sleva z ceny, oprava, doplnění
- majetek ​
1) věci hmotné X nehmotné (duševní vlastnictví) – pohledávky
stane-li se, že dluhy jedné osoby převýší hodnotu majetku, je osoba předlužena = platební neschopnost = insolvence

2) věci movité (lze přemístit) X nemovité (nelze přemístit bez

změny podstaty - např. pozemky)
​ ​ ​ ​ ​ ​- katastrální úřad, evidence: katastr
nemovitostí ČR
- věci by se měly dát dělit, nejsou-li reálně dělit = reálně
nedělitelné, dělí se na ideální podíly

RODINNÉ PRÁVO - právní normy, které upravují osobní vztahy v

rodině - manželé, rodiče-dítě, náhradní péče...atp
A. manželství - společné společenství muže a ženy založené
zákonným způsobem
- civilní forma uzavření - slavnostní způsob, veřejně, za
přítomnosti dvou svědků před státním orgánem
- církevní forma uzavření - stejně, akorát před orgánem státem
registrované církve
- manželé mají stejná práva a povinnosti, účelem je založení
rodiny a řádná výchova dětí
- zaniká smrtí jednoho z manželů NEBO rozhodnutím soudu o
prohlášení jednoho z manželů za mrtvého NEBO rozhodnutím
soudu o rozvodu - mají-li nezletilé dítě, soud rozhoduje o
právech a povinnostech k dítěti
- obchodní právo - upravuje vztahy vznikající v souvislosti
směny zboží a služeb - právní postavení a jednání obchodníků
B. narození dítěte - narozením vzniká příbuzenský vztah k
rodičům
- žije-li dítě s rodiči ve společné domácnosti, je povinno pomáhat
a přispívat na úhradu společných potřeb rodiny, má-li příjmy
osvojení - přijetí cizího dítěte za vlastní ​X ​pěstounská
péče - nemění se příbuzenské vztahy ani jméno - do 18ti let
vyživovací povinnost - mezi rodiči a dětmi, mezi manžely - v
případě komplikací o výživném rozhoduje soud

OBCHODNÍ PRÁVO - pramenem: Obchodní zákoník - upravuje

postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy

PRACOVNÍ PRÁVO - souhrn norem o zaměstnaneckých

vztazích
OBČANSKÉ SOUDNÍ ŘÍZENÍ
= postup soudu za účelem spravedlivé ochrany práv a
oprávněných zájmů účastníků - pramenem: Občanský soudní
řád
- řízení se zahajuje na písemný návrh podaný navrhovatelem
(žalobce) proti odpůrci (žalovaný)
- lze zahájit i bez návrhu: ve věci péče o nezletilé nebo
prohlášení za mrtvého
- věcně příslušný k řízení je okresní soud X jsou i vyjímky - v
obchodním právu je prvním stupněm krajský soud
- místně příslušný je obecní soud odpůrce X vyjímky - o
právech k nemovitosti je příslušný soud, kde je nemovitost
- forma veřejného ústního jednání ​
- dokazování: výslechy, znalecké posudky, listiny, názory
orgánů, ohledáním věcí
- svědectví - nepravdivé svědectví je trestný čin
- rozhodnutí - usnesení (o věcech v průběhu řízení) nebo
rozsudek (o samotném návrhu)
- opravné prostředky: ​odvolání - soud se přesouvá výš
​ ​ ​obnova v právní moci - proti rozsudku, který už je
v právní moci
​ ​ ​dovolání - rozhoduje Nejvyšší soud
- když osoba neplní rozsudek dobrovolně → exekuce = soudní
výkon rozhodnutí
​ ​ ​ ​
NOTÁŘI A ADVOKÁTI
= kvalifikovaní odborníci, kteří poskytují za úplatu právní služby
1. Notář - jmenován ministrem spravedlnosti do notářského
úřadu, se kterým je jeho činnost trvale spojena
​- jejich počet určuje ministerstvo spravedlnosti
​- sepisují veřejné listiny o právních úkonech, osvědčují
právně významné skutečnosti, přijímají do úschovy listiny, závěti
​- mají funkci soudních komisařů ve věci v řízení o dědictví
​- Notářská komora

2. Advokát - poskytuje právní pomoc zastupováním před

soudem
​ - obhajoby v trestních věcech, udělování právních porad
​ - Česká advokátní komora

05. Členství ČR v EU, vznik a vývoj EU, význam EU

= mezin. organizace sdružující evropské státy a jejímž cílem je
politická a hospodářská integrace (28) členských států
Belgie Bulharsko ČR Dánsko Estonsko Finsko Francie
Chorvatsko Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko
Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko
Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko UK Španělsko Švédsko

- hl. sídlo v belgickém Bruselu, celkem v současné době 500

milionů obyvatel (přes 7% celkové populace)
- nejvíce obyvatel: NĚM, největší FRA, nejmenší MALTA, 23
úředních jazyků
VZNIK
- z evropských společenství - ESUO 1952, EURATOM 1957,
EHS 1957 - skrze Maastrichtskou smlouvou 1. 11. 1993
- 1945-1959 - spolupráce, Robert Schuman (francouzský ministr
zahraničí)
- 1949 - Rada Evropy
- 1952 - Evropské společenství uhlí a oceli - ESUO - Benelux,
Francie, Německo, Itálie
​- Pařížská smlouva - 1952
​- sídlo v Bruselu
​- Jean Monnek - zásluhy za sjednocení Evropy
- 1957 - Evropské společenství pro atomovou energii -
EURATOM
- 1957 - Evropské hospodářské společenství - EHS - Římská
dohoda → cílem společný trh, kde se může volně obchodovat
​- zákaz cel a dovozních kót (= kolik se smí ze zahraničí
dovézt, chránění vlastního průmyslu)
​- společné sazby vůči třetím zemím, zákaz překážet volnému
obchodu

- 1967 - ESUO + EURATOM + EHS = Evropská společenství -

ES - spojení na summitu v nizozemském Haagu, základ budoucí
Unie - Slučovací smlouva - sloučení všech tří společenství
- 1985 - Schengenská dohoda - v rámci zemí EU a členských
států nebudou kontroly hranic → základ Schengenského prostoru
- 1997 - 3. revize základních smluv = tzv. Amsterodamská
smlouva - část 3. pilíře (azylová politika)
- 2009 - Lisabonská smlouva - mezinárodní smlouva jejímž
cílem je především reformovat instituce EU a její fungování
- rozšiřování EU
1973 - VB, Irsko, Dánsko = západní rozšíření
1981 – Řecko
1986 - Španělsko, Portugalsko = jižní rozšíření
1. 11. 1993 - Maastrichtská smlouva o založení EU
1995 - Finsko, Rakousko, Švédsko = severní rozšíření
2004 - ČR, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Kypr, Maďarsko, Malta,
Polsko, Slovensko, Slovinsko = východní rozšíření
2007 - Bulharsko, Rumunsko
2013 - Chorvatsko ​
SYMBOLY - vlajka s tmavě modrým pozadím a kruhem z 12ti
zlatých hvězd (12 = symbol dokonalosti a úplnosti)
hymna - Óda na radost - 9. symfonie Beethovena, motto:
Jednota v rozmanitosti, Den Evropy - 9. května

CÍLE
- společný trh - snaha o sladění hospodářské politiky členských
zemí ,prosazení 4 zákl.svobod: volný pohyb lidí, zboží, kapitálu
služeb
- měnová unie - jednotná měna Euro
- konvergenční kritéria pro Euro
- nízká míra inflace (N), cenová stabilita (N), nízký rozpočtový
1) 2) 3)

deficit (N), výše veřejného dluhu (S)

4)

- politická unie - členské země jsou ochotny postoupit část své

suverenity společným evropským orgánům
- udržení míru v Evropě - Nobelova cena za mír 2011
- vzdělávací programy – Erasmus
TŘI PILÍŘE EU - působnost EU se dělí do tří oblastí politiky, tzv.
pilířů
- I. pilíř - společná zemědělská politika, měnová unie, celní unie a
společný trh
​- Schengenský prostor, společná politika ekologie a vzdělání
- II. pilíř - společná zahraniční a bezpečnostní politika, lidská
práva
- III. pilíř - policejní a justiční spolupráce
OBČANSTVÍ V EU
primární: dohody členských zemí, smlouvy EU...zákony
sekundární (odvozené): právní akty Unie...nařízení vlády
judikatura (terciární): soudní pravomoce, rozhodnutí soudu,
směrnice, manuály...psáno do šuplíku
- práva: ​
svoboda pohybu a usazování na celém území EU
volit a být volen v komunálních volbách + do Evropského
parlamentu ve státě pobytu
diplomatická ochrana úřady členských států
petiční právo (může podávat stížnosti k Evropskému
parlamentu) + na odvolání k evropskému ombudsmanovi
+ pro Českou republiku + pro občany ČR - pro Českou republiku
zlepšení mezinárodního postavení čeština oficiálním jazykem ČR částečná ztráta suverenity
účast na společném trhu → hospodářský růst každý občan má veškerá práva v EU zdražování některých služeb
→ zvýšení živ. úrovně
převzetí evropské práva = lepší fungování odstranění cel a celních povinností, kontrol
veřejných institucí
účast ve vzdělávacích, technických a lze podávat stížnosti k Evropskému
vědeckých programech parlamentu
možnost čerpat prostředky z fondů EU změna DPH a spotřební daně
spolupráce na potírání zločinu a terorismu možnost pracovat při studiu v zahraničí
účast na společné ochraně živ. prostředí na celém území EU platí zdravotní pojištění
spolu rozhodování o otázkách fungování EU uznání profesních kvalifikacích nabytých v
ČR
(ČR - 24 poslanců, 12 členů v Radě Eu, 1 nezaměstnaní se mohou ucházet o práci v
komisař, 1 soudce( EU

STRUKTURA EU
I. EVROPSKÁ RADA - hlavní rozhodovací orgán, který
schvaluje všechny legislativní akty
- tvořena předsedy vlád členských států (prezidenti, premiéři -
moc výkonná) + předseda Evropské komise
- schází se čtyřikrát ročně v Bruselu
- dává podněty Evropské komisi,v současné době je předsedou
Evropské rady: Herman van Rompuy

II. RADA EU - sídlo v Bruselu, rada schvaluje zákony, vydává

nařízení, směrnice a rozhodnutí
- skládá se z ministrů států stejných resortů (podle tématu -
zahraničí, zemědělství)
- ČR má 12 hlasů
- předsednictví na 6 měsíců, 1 země (1. půlka 2014 - Řecko, 2.
půlka 2014 - Itálie)
III. EVROPSKÁ KOMISE - sídlo v Bruselu, nahrazuje “
Evropskou vládu” - je nejvyšším výkonným orgánem EU
- 17 členů, kteří jsou nominováni vládami jednotlivých členských
států na 4 roky
- spolu s Evropskou radou rozhodují o všech záležitostech Unie,
tvoří právní normy, návrhy

IV. EVROPSKÝ PARLAMENT = nejvyšší zákonodárný orgán EU

- sídlo ve Štrasburku, výbory v Bruselu
- 751 poslanců - voleni přímo obyvateli jednotlivých států na 5 let
(ČR má 20)
- schvaluje rozpočet, podíl na vzniku právních norem, kontrolní
právo vůči Evropské komisi, jmenuje ombudsmana

V. EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR = nejvyšší soudní orgán EU

- sídlo v Lucemburku, 27 soudců, na 6 let
- řeší spory mezi státy, institucemi, podniky, osobami, posuzuje
porušení evropského občanského práva
- zákony EU jsou nadřazené zákonům členských států
- Soud první instance - žaloby podané jednotlivci

VI. EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR - Brusel, Lucemburk, 15

kontrolorů jmenovaných Radou EU - přezkoumámají výdaje a
příjmy EU

VII. EVROPSKÁ CENTRÁLNÍ BANKA - ECB - Frankfurtu nad

Mohanem, emisní povinnosti vůči Euru, stabilita Eura v Eurozóně
​06. Význam mezinárodních organizací
OSN - Organizace Spojených Národů
- předchůdcem byla Společnost Národů - vznikla v roce 1919 -
sídlo v Ženevě, cílem: zabránit válkám (zánik na startu 2WW)
- vznik 24. 10. 1945 - základním dokumentem Charta OSN -
mnohostranná mezinárodní smlouva zakládajících států (51)
​ ​ ​ ​ ​- mezi zakladatele patřilo i ČSSR,
současný počet členů 192
​ ​ ​ ​ ​- ustanovuje 6 základních orgánů OSN
- oficiální jazyky: AJ, ČÍN, FRA, RUS, ESP, ARAB
- sídlo v New Yorku, orgány v Ženevě a Vídni
- rozpočet OSN - vzniká z příspěvků členských států - závislé na
hospodářské vyspělosti států
​- je schvalován jednou za 2 roky Valným Shromážděním
(přibližně 3 miliardy dolarů)
Valné Shromáždění - zástupci všech členských států, každý stát
má 1 rovnocenný hlas
- pro přijetí návrhu musí být nadpoloviční většina, v důležitějších
otázkách až ⅔ hlasů
- rozhodnutí VS nejsou závazná, ale pouze doporučující
- pravomoci: volí nestálé členy Rady bezpečnosti, schvaluje
rozpočet, přijímá členy, na doporučení Rady bezpečnosti jmenuje
generálního tajemníka
Rada bezpečnosti - 15 členů, 5 států stálé (USA, RUS, CHIN,
FRA, VB - mají právo veta) + 10 nestálých (voleni VS na 2 roky)
- každý člen má jeden hlas, ke schválení je třeba 9 hlasů
- nejsilnější orgán OSN
- úkolem je dbát na plnění míru a bezpečnosti, REZOLUCE =
shrnutí usnesených požadavků jednání, jsou závazná pro všecny
členské státy - jsou přijaty v případě ohrožení a agresí na mír
Hospodářská a sociální rada - 54 členů, každý rok obměna 18
členů na 3 roky
- vydávají doporučení v hospodářských oblastech a ekonomice,
spolupracují se Světovou bankou

Poručenská rada - dohled nad správou území

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu - hlavní soudní orgán OSN,
15 soudců volených na 9 let (mohou být opětovně zvoleni)
- soudce je volen RP a VS, řeší mezinárodní spory, ale nikoli
politické konflikty
Sekretariát - Štáb odpovědných úředníků OSN, pomocné orgány
OSN - WHO, ILO, WTO…

UNESCO - Organizace OSN pro výchovu, vědu, kulturu

- vznik 1946, sídlo v Paříži
- programy se zaměřují na podporu kulturu, míru a udržitelného
lidského rozvoje
- prioritní cíle: zajištění vzdělání pro všechny, podpora výzkumu v
oblasti životního prostředí, ochrana světového přírodního a
kulturního dědictví, prosazování svobodného šíření informací po
světě, podpora svobody tisku, podpora práva na kulturní
sebeurčení
- udržuje vztahy oficiálně s 350 nevládními organizacemi a
spolupracuje s řadou nadací a mezinárodních organizací
- správním orgánem je Generální konference - členové všech
členských států, schází se 1 za rok

UNICEF - Dětský fond OSN

- hlavní světová organizace snažící se o ochranu a zlepšení
životních podmínek dětí a podporu jejich rozvoje
- pracuje s komunitami i vládami ve 157 státech světa, aby
poskytli okamžitou humanitární pomoc
- programy jsou financovány z dobrovolných příspěvků a prodeje
pohlednic a dárkového zboží s logem UNICEF
- cíl a důvod založení: vymýcení překážek, které se staví dětem
do cesty - chudoba, násilí, nemoce, diskriminace
ESVO - Evropské sdružení volného obchodu
- vznik 1960, je protiváha proti EU
- posláním organizace je podpora prosperity a hospodářské
spolupráce mezi jejími členy
- EU + ESVO podepsali smlouvu o vytvoření Evropského
hospodářského prostoru
Švýcarsko Lichtenštejnsko Island Norsko

NATO - Severoatlantická Aliance

- nejvýznamnější vojensko-politická organizace na světě
- její členové plánují společnou obranou politiku, armády
členských států mají společné vedení
- vznik duben 1949, stvrzena podpisem Washingtonské smlouvy
- bezpečnostní organizace vznikla jako odpověď na poválečnou
situaci v Evropě
USA Kanada VB Německo Francie Španělsko
Itálie Norsko Dánsko Island Benelux Portugalsko
Litva Slovensko Řecko Rumunsko Slovinsko Turecko
Polsko Bulharsko Maďarsko ČR Estonsko Lotyšsko

- členské státy si garantují státní suverenitu a územní celistvost,

podílí se společně na obraně a v případě potřeby pomáhají
členskému státu

Rada NATO - nejvyšší politický orgán, všechny členské země

mají zastoupení
- přijímá rozhodnutí o společné zahraniční politice a společnému
postupu členských zemí
- zvláštní pravomoci zejména v ohrožení světového míru, nebo
svrchovanosti jednotlivých členských zemích
- rozhodují o přijetí nových členů a o společných vojenských
akcích

Severoatlantické Shromáždění - přijímá doporučení a

usnesení, ale nemá přímé pravomoce

Generální tajemník NATO - nejvyšší reprezentant, má omezené

pravomoce - nejvýše postavený úředník Rady NATO

Vojenský výbor a výbor pro plánování - rozhodují o

vojenských záležitostech, politicky podřízeny Radě NATO
- nemají přímé rozhodovací pravomoci
- plánují obranné a zbrojní programy, realizace provedení
vojenských akcí
PARTNERSTVÍ PRO MÍR
- byla založena 1994 - instituce pro vojenskou spolupráci mezi čl.
státy NATO a ostatními státy v celém euroasijském prostor
- cílem je posílení bezpečnosti a stability v Evropě
- sbližuje nepřátelské země, napomáhá ke kontrole zbrojení,
hospodaření jednotlivých armád, vojenských aktivit atp.

ČLENSTVÍ ČR v NATO
- 1991 se chtěla ČR připojit, 1994 připojena k partnerství pro mír,
1997 podepsání protokolu ministry o přistoupení ČR
- 1998 - schváleno v ČR Parlamentem republiky
- 13. 3. 1999 - slavnostní vstup ČR do NATO - členství posílilo
mezinárodní prestiž republiky, přináší to obranné záruky
- zásluhy na členství v NATO:
a) vojenská hlediska - vysoce hodnocené vystupování ČR v
operacích a mírových misích v OSN a NATO
- 1991 - Válka v Perském zálivu - zvláštní mezinár. uznání
výkonu ČS. protichemické jednotky
- nepřetržitá účast vojsk na mírových misích na Balkáně
b) politická hlediska - Václav Havel, výrazný zastánce členství v
NATO - byl proti českým politikům, kteří nedokázali
ve společnosti vzbudit o členství zájem → má zásluhy za
přistoupení
- členství v NATO zaručuje záruku bezpečnosti, sociální a
ekonomickou stabilitu v mírových
podmínkách a je předpokladem demokracie
WHO - World Health Organization - Nezávislá mezinárodní
zdravotnická organizace - vznik 7. 4. 1948
- 7. dubna - Světový den Zdraví, sídlo v Ženevě
- podporuje mezinárodní technickou spolupráci v oblasti
zdravotnictví
- realizuje programy na úplné odstranění některých nemocí,
usiluje o zlepšení kvality lidského života
- cílem: dosažení co nejlepšího zdraví pro všechny lidi na světě
- řídícím orgánem je Světové zdravotnické shromáždění
(WHA) - složeno ze 193 členských států, které se scházejí 1 za
rok
- rozhodnutí a strategie realizuje Výkonná Rada - 32
zdravotnických expertů, kteří jsou jmenovaní vládami, schází se
2 za rok
- hlavní záměry:
- omezování úmrtnosti, nemocnosti, postižení - zejména u
chudých a sociálně slabých skupin populace
- podpora zdravé životosprávy a omezení zdravotních rizik
vyplývajících z ekologických, ekonomických a sociálních
podmínek
- rozvoj efektivnějších zdravotnických systémů, které budou
odpovídat legitimním potřebám lidí a budou finančně únosné
OPEC - Organizace vyvážejících ropu (Organization of the
Petrolium Exporting Countries)
- vznik 1960 v Bagdádu, sídlo ve Vídni
- hlavní cíl: koordinace ropné politiky, stanovení exportních cen
ropy a koncesních poplatků ropných společností
- koordinace těžebních plánů a produkčních kvót
- finanční pomoc poskytována rozvojovým zemím
- má 12 členů:
Alžírsko Angola Ekvádor Irák Írán Katar
Kuvajt Libye Nigérie Saúdská Arábie SAE Venezuela

- členské země dnes kontrolují 75% veškerých ropných zásob v

celosvětovém měřítku, tak zajišťují ⅓ veškeré ropné produkce a
celou polovinu z objemu vývozu ropy

NAFTA - Severoamerická Dohoda o Volném Obchodu

- spojuje Kanadu, USA a Mexiko se snahou omezit obchodní a
celní bariéry a liberalizovat obchod
- sídla: hlavní města všech členských států
- nabyla účinnosti 1. 1. 1994

FAO - Food and agriculture organization

- organizace pro výživu a zemědělství, usiluje o zmírnění
chudoby a hladu, shromažďuje a zpracovává informace ohledně
zeměd.
- hlavním orgánem OSN pro otázky zemědělství
- pomáhají státům čelit potravinovým krizím, poskytují pomoc v
nouzových situacích
- založena na konferenci v Québecu v roce 1045, sídlo v Řím
- roční výdaje na tyto projekty jsou více než 300 milionů dolarů
- zdroje: příspěvky dárcovských organizací a vlád

WTO - World Trade Organization

- 15. 4. 1994 v Marrakéši
- světová organizace upravující obchodní pravidla mezi
jednotlivými členskými státy
- hlavní cíl: zvýšení výroby a obchodu se zbožím a službami v
návaznosti na optimální využití světových zdrojů v souladu s
cílem trvalého rozvoje a zachování životního prostředí
- v současné době 145 členských států

ILO - International Labour Organization

- součást Versailleské smlouvy, 1919, sídlo v Ženevě
- mezinárodní organizace práce - usiluje o podporu sociální
spravedlnosti pro všechny pracující lidi světa
- vytváří mezinárodní pracovní standard sloužící vládám států za
model při zavádění vlastních programů
7. Předmět psychologie, její disciplíny, současné teorie
PŘEDMĚT PSYCHOLOGIE
- psýché = duše logos = věda, empirická přírodně-společenská
věda o člověku, předmětem je chování a prožívání jedince -
snaha o poznání osobnosti člověka
- prožívání = vnitřní subjektivní psychické procesy a stavy
(vjemy, představy, emoce, rozhodování, vybavování si) - lze dělit
na vědomé a nevědomé, viditelné projevy: emoce, výraz
- chování = soubor vnějších projevů, které jsou zpracováním
vnitřního rozpoložení - vnější projevy (činnosti, pohyby, úkony,
jednání, reakce, řeč) - lze dělit na expresivní (skutečné,
bezprostřední), adaptivní (předstírané, zastírání)
- interdisciplinární povaha = spolupracuje s přírodními
(antropologie, biologie) i společenskými vědami (filozofie,
sociologie)
- determinace psychiky = utváření, různými podněty
a) sociální - sociální prostředí a vztahy jedinců, skupin a
navzájem, společenské normy, kultura
b) biologická - přírodní podmínky, vrozené předpoklady,
biologické potreby, tělesný stav, růst organismu
PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY
a. ZÁKLADNÍ (teoretické) = nejobecnější charakter
I. obecná psychologie - základní teoretické otázky psychologie, celkový obraz o člověku
- poznávací procesy, dynamikou citový život, zaměřenost a usilování (motivy, zájmy, postoje)
II. psychologie osobnosti - struktura a vývoj osobnosti, podobnosti a odlišnosti mezi lidmi
III. vývojová psychologie (ontogenetická) - psychický vývoj člověka, zkoumání činitelů
ovlivňující vývoj, charakteristika vývojových období
IV. sociální psychologie - zkoumání mezilidských vztahů, sociálních skupin
- formy a mechanismy začleňování lidí do mezilidských vztahů, sociální skupiny a
společenské instituce
V. psychopatologie - psychické poruchy a potíže, zkoumá příčiny jejich vzniku a hledá
léčebné metody

a. APLIKOVANÉ (praktické)
I. pedagogická psychologie - psychologické aspekty rozvoje člověka v podmínkách výchovy,
učení, poznávání
II. klinická psychologie - diagnostika duševních nemocí, psychoterapeutická péče i o
somaticky nemocné lidi
III. poradenská psychologie - školní, výchovné, profesní, manželské poradenství
IV. soudní (forenzní) psychologie - studium zločinnosti, psychologie pachatelů, psychologické
expertizy pro soudy
PSYCHOLOGICKÉ METODY
= sběr dat a jejich vypracování - slouží k rozboru psychologie
jedince, vychází ze zkušenosti

1. Základní, netestové, neprofesionální

- experiment - záměrně zasahujeme do vlivů a podmínek
zkoumané osoby a ze změn vyjadřujeme souvislosti
- rozhovor - hloubkový, řízený, otázky na vztahy, zájmovou
činnost
- dotazník - odstup mezi jedincem a psychologem, otázky a
odpovědi časově omezené, písemné
- grafologie - rozbor písemných projevů (deníky, dopisy, rukopis)
- pozorování - sledujeme člověka a jeho projevy bez zásahu
psychologa
​- extrospekce = pozorování vnějších projevů X introspekce
= pozorování vnitřních projevů
​- experimentální - záměrné, kritéria X neexperimentální -
náhodné
2. Speciální, testové
- IQ test - přesnější, názornější, objektivnější
- standardizační dotazník - přesné stanovení úkolu, výsledky v
tabulkách
- projekční technika - zjišťování rozlišovacích schopností
- Roschachův test inkoustových skvrn - 1) vizuální typ -
zrakové poznámky, fotografická paměť
​ ​ ​ ​ 2) auditivní typ - sluchové, zvukové
představy
​ ​ ​ ​ 3) motorický typ - pohybové představy
- Zulligerův test - založen na projekčním vnímání (3 barevné
obrazce)
- speciální laboratorní vyšetřovací metody v praxi (psychiatrie,
hospitalizace)
DĚJINY PSYCHOLOGIE
- 4. století BC - Aristoteles - “O Duši” (Peri psychés) - rozum,
paměť, vnímavost
- 4. - 5. století BC - Platón - co je duše?
- 5. století BC - Hippokrates - lékař, typologie člověka
(temperament)
- psychologické směry:
A. Experimentální psych. - William Wundt - Německo, Lipsko
​- předmětem byla bezprostřední zkušenost, vědecká introspekce
​- 1879 založil 1. psychologickou experimentální laboratoř
​- zkoumal: vztah mezi drážděním smyslových orgánů fyzickými podněty a zkušenostmi
B. Behaviorismus - John B. Watson - USA
(EXOGENNÍ TEORIE OSOBNOSTI)
​ ​ - předmětem vnější projevy chování člověka, které ovlivňuje prostředí
​ ​ - chování = reakce organismu na podněty z okolí, role výchovy!
​ ​ - neuznával vrozené psychické dispozice
​ ​- Ivan Petrovič Pavlov
​ ​ - reaktologie, reflexologie, reakce podnětu na prostředí
​ ​ - S-R schéma (podnět - reakce) -
​ ​ - pokusy se psy a zvonečkem (zvonek → žrádlo...podmíněný)
C. Tvarová psych. (gestaltismus) - Wolfgang Köhler, K. Lewin
​- “Celek je víc než suma celků”, ps. děje a osobnost samotná jsou celky
​- gestalt = celek
​- dokazuje duševní procesy, je třeba je chápat jako celky, nelze oddělovat jejich
biologické, psychické, sociální jevy a procesy
​- veškeré lidské projevy na sebe navzájem kruhovitě navazují
​ a definují tak naše chování a jeho příčinu, tvar, podobu
- např. flegmatik = introvert = regrese = stabilita
D. Kognitivní ps. - vykládá poznávací procesy jako zpracovávající informace
- vytváříme si obrazy vnějšího světa
​ ​ - pracuje s modelováním psychických procesů a paměti
​ ​ - cognitiv = poznávat
​ ​ - G. A. Kelly
E. Hlubinná psychologie - psychoanalýza - Sigmund Freud - Rakousko, Vídeň
(INTROGENNÍ TEORIE OSOBNOSTI)

- zkoumal teorii osobnosti → zjistil vztah mezi minulou zkušeností a současnými problémy
člověka (vědomí, nevědomí)
- užíval hypnózu, jež vyvolává vzpomínky
- činitelem psychického vývoje: pudy (zejména sexuální)
- 3 části osobnosti - IDO - souhrn reflexů a instinktů (pudy)
​ - EGO - já - střed vědomí, vlastností, chování
​ - SUPEREGO - nadjá - svědomí, okolí, výchova
- nevědomí, lidské projevy jsou složitou souhrou vědomých i nevědomých procesů
3 složky spokojenosti
= libido (sex, zájmy, láska) + seberealizace (práce, učení) + rodina (přátelé)
- rozbor duše, technika volných asociací
- snaží se proniknout do hluboko uložených prožitků člověka, do podvědomí
- lidské projevy = složitá souhra vědomých a nevědomých procesů
F. Humanistická psych.
- člověk je aktivní tvůrce své existence, pozitivní seberozvíjení - seberealizace
- důraz na prožívání životních situací, tvořivost osobnosti, vědomí a sebeuvědomování
​ ​- C. R. Rogers, A. H. Maslow (Maslovowa pyramida potřeb)
​ ​ ​ ​ ​ ​- 1. elementární ​- 3. sociálního styku
​ ​ ​ ​ ​ ​- 2. jistoty ​ ​- 4. výkonu

SOUČASNÉ TEORIE
U NÁS – Josef Čáp, Pavel Říčan (=psychologie osobnosti,
klinická psychologie)
- evropská společnost postupuje spíše tak, že předepisuje
medikamenty
- Metody se užívají Základní nebo Speciální (IQ test, Roschachův
test..)

08. Psychické procesy a stavy

- adekvátnost vzájemného působení člověka a prostředí
- děj, část průběhu činnosti, má jen krátké trvání
A) I. PROCESY POZNÁVACÍ
VNÍMÁNÍ
- proces zachycující co zrovna v daném
okamžiku působí na naše smyslové orgány
- někdy se označuje jako kombinace
pociťování (počitek) → vnímání (vjem) →
představivosti (představa)
- I. P. Pavlov - podmíněný (= dočasný, naučený) a
nepodmíněný (autom. reakce, geneticky dané) reflex
- excitace - podráždění, inhibice - útlum
- čití = 1. forma psychického spojení organismu s prostředí a
orientace - sensibilita (citlivost)
- jeho prostřednictvím získáváme základní informace o vnějším
světě i o stavu vlastního organismu
- pomocí analyzátorů, výsledkem je počitek

analyzátor - orgán, kterým vnímáme

A. vnější (exteroanalyzátory)
- dálkové (teleanalyzátory) - čichový, sluchový, zrakový,
vibrační, bolesti
​- dotykové (kontaktoanalyzátory) - tlakový
(hmatový), chuťový, tepelný, bolesti

B. vnitřní (interoanalyzátory)
​- pohybu a rovnováhy (lokoanalyzátory) - umožňuje
vnímat polohu těla a kontrolovat pohyby
​- útrobní (visceroanalyzátory) - trávení, dýchání, tep,
bolest, krevní oběh, sex, vyčerpání, únava

- vjem = obraz předmětu nebo jevu jako celku, souhrn počitků

- počitek = obraz jednoho znaku předmětu, práh počitku =
nejmenší velikost podnětu, který vyvolá počitek
​- časový interval, kdy podnět působí a reagujeme na něj
- čivost = schopnost organismu reagovat počitkem na podnět
- změna čivosti ​
​1) adaptace = přizpůsobení analyzátorů působícímu
podnětu
​2) senzibilace - citlivost
​3) působení životních požadavků a učení - zkušenost →
vnímání podnětů
- typologie lidí analysta = vnímá detaily
​ ​syntetista = vnímá celek, ne detaily
​ ​analysto-syntetista = dokáže vnímat celkově i detailně
​ ​emocionalista = vnímá přes city
- podprahové vnímání - probíhá pod prahem vědomí, na velmi
nízké úrovni pozornosti
- receptor - přijímá podněty smyslovými orgány
- recepce - schopnost přijímat podněty smyslovými orgány
- percepce - schopnost nervového systému uvědomovat si
podněty
- apercepce - schopnost nervového systému rozpoznávat a
diferencovat podněty

PŘEDSTAVA
- názorný obraz, který vzniká ze stop v mozku, které zanechaly
počitky a vjemy, založeno na minulosti
= psychický proces, který vytváří názorné obrazy předmětů a
jevů, které v daném okamžiku nevnímáme
- méně stále, mezery v detailech
- dělení: ​jedinečná = konkrétní předmět (např. Gymnázium
Třeboň) X obecná = schématické obrazy (např. dům)
- druhy: paměťová (vzpomínkové) - tj. vybavení z paměti a
fantazijní představy, spontánní

FANTAZIE (obrazotvornost)
= vytváření nových představ - základem jsou zkušenosti, vjemy a
paměťové představy → reálně neexistují
- rekonstrukční = záměrná - vytvoření představy na podkladě
slovního popisu (melodie - podle not)
- záměrná - řídí představy, vědomé záměry např. vytvořit nové
technické zařízení
- konstrukční = tvůrčí - vytvoření nových představ (umělecká
tvorba)
- bezděčná - krátkodobá, představy se vytvářejí samy např. při
snění v bdělém stavu nebo ve spánku (snění - Freud)
- záměrná - vědomý záměr, např. vytvořit nové technické
zařízení
typologie lidí podle představ a fantazie
A. Vizuální typ
- Zrakové představy (fotografická paměť -
fotografové, malíři)
B. Auditivní typ
- Zvukové představy (hudebníci,
skladatelé)
C. Motorický typ
- Pohybové představy (tanečníci,
sportovci)

II. PROCESY PAMĚŤOVÉ

PAMĚŤ
- jedna z nejdůležitějších vlastností člověka
= soubor procesů umožňující osvojení informací, jejich
uchovávání/zapamatování, vybavení
- procesy: 1)zapamatování, 2)uchování, 3)vybavení,
4)zapomínání
- proces, který odráží minulé prožívání a chování ve vědomí
člověka
​- uložení do paměti - zapamatování - spontánní a úmyslné
učení se nazpaměť
​- uchování v paměti, vybavení a znovupoznání uchovaného
- podle délky trvání (= rychlost zapomínání)
a) krátkodobá (bezděčná) - zapamatování si několik sekund,
pracuje se sluchovými a zrakovými vjemy
b) dlouhodobá - slouží k uchování toho, co budeme potřebovat
déle (cizí jazyk)
- podle vybavení - logická / mechanická
- podle zapamatování a vybavování - úmyslná / neúmyslná
- zapomínání je přirozený proces, nelze si vše zapamatovat,
obrana - opakování, paměť musí přijímat nové a aktuální
informace

MYŠLENÍ A ŘEČ
= proces, schopnost na základě smyslového vnímání poznávat a
vytvářet si cíle své činnosti
- spjato s řečí - řeč je nástrojem myšlení a forma dorozumívání,
prostředkem řeči je jazyk
základní myšlenkové operace: ​
1) analýza - myšlenkové rozdělení celku na části + syntéza -
sjednocování, skládání jednotlivých částí
2) abstrakce - vyčleňujeme podstatné a obecné vlastnosti
předmětů a jevů + konkretizace - odhalujeme to, co je pro objekt
či jev jedinečné
3) indukce - myšlenkové vyvozování z konkrétního tvrzení k
obecnému + dedukce - z obecného ke konkrétnímu
4) srovnávání, uspořádání, třídění (klasifikace) - nové pojmy
jsou srovnávány se staršími a již známými
5) průnik, sjednocení, negace, implikace - myšlenkové
operace užívané v logice

- intuice - schopnost bezprostředně vystihnout pravdu, poznatek

bez logické úvahy, je opak vědomého myšlení
proximika vyjádření vztahů,
vzdáleností
haptika kontakt hmatem
chronemik věčné chození pozdě
a
posturika postoj, uspořádání těla
v prostoru
kinezika bezděčné pohyby těla
 gestika kulturně stanovené
pohyby
mimika výraz tváře
paralingvis součást neverbální
tika komunikace (intonace,
výška hlasu)
- druhy myšlení - praktické - empirické; zkušenosti, konkrétně
1) 2)

názorné - konkrétní obraz, abstraktní - pojem, symbol

3)

- poruchy: zabíhavé myšlení, zpomalené myšlení, bludy,

myšlenkový záraz, myšlenkový trysk (nesouvislá řeč),
zrychlené myšlení (špatná koordinace mezi CNS a řečí)
- neverbální komunikace - asertivní, agresivní, pozitivní

UČENÍ
- aktivní, tvořivý proces, který rozšiřuje vrozené dispozice a
rozšiřuje možnosti a schopnosti jedince
- získávání, osvojování, pozměňování a upevňování nových
zkušeností - naučený X vrozený
- záměrné = uvědomujeme si je (ve škole) X bezděčné = bez
záměru (při hře, při práci)
- podmiňování = mechanismus učení, podmínky, za kterých
proces učení probíhá, vědomá kontrola učení
- předpoklady k činnostem
​- I. vědomosti = osvojené poznatky a informace včetně
vzájemných vztahů
​- II. dovednosti: ​a. senzorické - zdokonalené vnímání
(lepší rozlišení barvy nebo tónu)
​ ​ ​ ​b. intelektové - dovednost v užívání
mluvnických pravidel
​ ​ ​ ​c. senzomotorické - koordinace vnímání a
pohybu (řízení auta, nástroj)
​ ​ ​ ​d. sociální - umění jednat s lidmi, empatie,
schopnost spolupracovat
​ ​ ​ ​(stejně tak se dají rozlišit druhy učení - rozvíjí
se jednotlivé dovednosti)
​- III. návyky - učením získané sklony, zautomatizovaná
činnost, motivační moment
- asociace - základní proces učení, tzn. spojení mezi
jednoduchými zážitky, vjemy a představami- efektivita učení -
vnější podmínky, aktuální psychický stav, metoda učení (umět
rozvrstvit to nejdůležitější...apod.)

SOCIÁLNÍ PERCEPCE
- poznávání člověka člověkem, vnímání druhých, hodnocení
chování, posuzování interakcí, vysvětlování a interpretace
- zkreslení/chyby: ​
- haló efekt - hodnotíme druhého podle výrazného znaku jeho
osobnosti, který pozorujeme
- efekt primárnosti - první dojem má větší vliv než informace
následující
- efekt novosti - větší vliv na formování dojmu má nejnovější
informace
- efekt shovívavosti, chyba mírnosti - hodnotíme lépe lidi, ke
kterým máme dobrý vztah
- chyba centrální tendence - vyhýbáme se mimoděk extrémním
hodnotám
- chyba blízkosti - blízkost vede k analogickému posuzování
(člen party je dobrý, cizí špatný)
- předsudky - podvědomé tendence předpojatosti (rasa, pohlaví,
národnost)
- vulgarizace - neoprávněné zjednodušení určitého pozorování
(jednou nepozdraví = nezdvořák)
- osobní posuzovací styl - podle toho, co je pro mě důležité
(preference muzikantů, sportovců)
- projekce - pozorovatel má tendenci promítat do pozorované
osoby svoje vlastnosti a prožitky
- očekávání - + a - očekávání (mám-li pozitivní očekávání, víc si
všímám toho dobrého)
​ ​ ​
III. PROCESY MOTIVAČNÍ
EMOČNÍ = vyjadřují vztah, postoj, hodnocení člověka ve vztahu k
osobám, věcem, událostem
- emoce - hodnotí objekty našeho poznání a naší činnosti, její
průběh i produkty (výsledky)
- emoce doprovázeny náladou, mimikou, smíchem, pláčem,
údivem, mohou zvyšovat i snižovat prac. výkon
​a) nižší - agrese
​b) vyšší – soucit
​ ​- morální, etické - souvisí s hodnotou dobra, vyjadřují
hodnocení činů dle morálky
​ ​- estetické - hodnota krásy, estetické prožívání krásy
člověka povznáší
​ ​- intelektuální - hodnota pravdy, poznávání, důležitý
motiv při učení
​ ​- sociální - hodnota vztahů, sdílení radosti a smutku s
blízkými, láska, obdiv, úcta
​c) stenické - podněcující, posilující emoce, dodávají energii
a chuť, zvyšují sebevědomí
​d) astenické - oslabující emoce, snižují aktivitu, zvyšují
nesamostatnost, závistivost
- citové stavy - afekt - zvýšená míra emocí, obecně se vyznačují
ztrátou sebekontroly, vysokou intenzitou
​ - nálada - déle trvající emoční proces, ovlivňuje sociální
vztahy, podněcují člověka k činnostem
 ​ ​- polarita: libost X nelibost, vzrušení X uklidnění, radost
X smutek, láska X nenávist
​ - vášně - silné, dlouhotrvající emociální stavy
​ - citové vztahy - komplexní více či méně dlouho
setrvávající emociální stavy, sociální vztahy (láska)
​- zvýšené míře emocí lze předejít - tzn. je potřeba podřídit
emoce vůli
- citové poruchy:
■ citová labilita
■ averze - silný pocit nelibosti
■ fobie - úzkostí provázený chorobný strach př.
klaustrofobie
■ komplex - např. méněcennosti

​ ​ ​III. PROCESY VOLNÍ

VŮLE
= psychický proces, kterým člověk řídí svoji činnost zaměřenou
na dosažení vědomě vytyčených cílů
- překonávání životních překážek
- volní vlastnosti - flexibilita, rozhodnost, vytrvalost, odolnost,
soustředěnost
- prestiž - popularita, váženost, originalita
- altruismus - odpírání sobě, zaměření na druhé, opak egoismu
- volní vlastnosti - vlastnosti podmíněné vůlí člověka, záměrné
cílevědomé úsilí směřující k vědomě vytyčeného cíle
​- např. odpovědnost, sebeovládání, zásadovost,
svědomitost, sebehodnocení, sebeřízení
KONFLIKT
= komplikace při uspokojení potřeby, jeden ze zdrojů motivace -
vede k nespokojenosti člověka (pohnutka ke změně)
- druhy: ​1. konflikt dvou pozitivních sil - jedince lákají dva cíle,
nelze se jim věnovat oběma
​2. konflikt dvou negativních sil - je třeba splnit úkol nebo
přijmout trest za nesplnění
​3. konflikt mezi pozitivní a negativní silou - dítě by rádo
pohladilo psa, ale bojí se ho
​4. dvojitý konflikt kladných a negativních sil - dítě by chtělo
vylézt na strom, bojí se, sledují ho kamarádi, od kterých chce
obdiv, zároveň se bojí ztrapnění ​

B) PSYCHICKÉ STAVY
- psychický stav - ovlivňuje, může překrývat vlastnosti, aktuální
pohotovost k aktivitě
 ​ ​- rytmicky se mění v průběhu dne, momentální aktuální
stav
​- patří mezi ně: nálady, inspirace, nerozhodnost, pozornost

POZORNOST - zajišťuje soustředěnost jedince po určitou dobu

na jeden jev nebo na jednu činnost
​- pozornost bezděčná - silné podněty (výrazný zvuk,
nápadný plakát)
​- pozornost záměrná - regulována cílem a volním úsilím
- vlastnosti pozornosti:
​ ​a) selektivita = výběrovost - ze všech působících
podnětů je vybrán ten centrální
​ ​b) trvalost, stálost - krátkodobá/dlouhodobá - záleží,
jak dlouho to potřebujeme vědět
​ ​c) intenzita - míra zaměření pozornosti
(vnímáme/nevnímáme tikot hodin)
​ ​d) rozsah - je možné postřehnout 7-12 objektů
​ ​e) přesouvání pozornosti - z jednoho objektu na jiný,
ze snímku na snímek

VĚDOMÍ - psychický stav jedince, kdy je schopen reagovat,

vnímat, prožívat, myslet a uvědomovat si
bdělost - předpokladem - stav aktivace organismu, vnímání,
řešení problémů, uvědomování si
nevědomí (podvědomí) - označujeme všechny duševní obsahy,
které jsou v daném okamžiku mimo vědomí jedince
spánek - stav organismu, při kterém je fyz. i duševní činnost
utlumena - útlum nervstva (zůstává dech, tep)

09. Psychologie osobnosti, jednání a chování

PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI = souhrn vlastností, procesů,
stavů, návyků, postojů apod., které tvoří celistvou strukturu,
dynamiku a individualitu konkrétního člověka - každá osobnost
má své jedinečné psychické, biologické a sociální vlastnosti

OSOBNOST
- jedinec se specifickými vlastnostmi, znaky, zájmy, aspekty a
vlastní typologií...individuum - jedinečnost (neopakovatelná
bytost)
- psychické vlastnosti osobnosti - relativně trvalé
charakteristiky jedince, můžeme dle nich předvídat, jak se jedinec
zachová
- rysy osobnosti - povahové vlastnosti, družnost-uzavřenost,
silný-slabý
- typ osobnosti - konstelace rysů a vlastností, vyjadřuje tu
podstatnou část osobnosti

SLOŽKY
​I. tělesné vlastnosti - zahrnují všechny složky osobnosti
II. dílčí psychické předpoklady - vědomosti, dovednosti,
formovány biologickými a společenskými vlivy
​III. zařazení do společnosti - vývojový pohled na osobnosti
​IV. psychické jevy: ​
​a) psychické vlastnosti (temperament, schopnosti) - projevují
se v činnostech
​b) psychické procesy - jsou spojeny a působí navzájem
​c) psychické stavy - odlišují jedince od ostatních lidí
(individuální a typologické rozdíly)

TEORIE VZNIKU
I. introgenní - Sigmund Freud - osobnost jedince se formuje z
jádra přes ego a superego
II. exogenní - John Watson - rozhodující je sociální prostředí a
učení, osobnost = souhrn reakcí
​ ​ ​ ​ ​ - neuznává existenci prvotních vnitřních
sil (ido)
III. teorie vnitřní aktivity - Marx - nepopírá vliv vrozených
dispozic a vlastností, klade důraz na vlastní aktivitu
ETAPY VÝVOJE OSOBNOSTI
- determinanty - vnitřní (biologické), vnější (sociální)
- dle věkového členění:
prenatální období - období nitroděložního vývoje, nejdůležitější
roli hraje psychohygiena ženy
rané dětství - novorozenec (0.-6. týden), kojenec (1. rok), batole
(2.-3. rok)
předškolní věk (3.-6. rok)
mladší školní věk (6.-11. rok) - dítě navštěvuje nižší stupeň ZŠ
střední a starší školní věk - puberta (13-15 let), adolescence (20-
22 let) ​ ​ ​
dospělost - mladší (20-30 let), střední (30-45 let), pozdní (60-65
let)
stáří (po 60. roce)

RYSY OSOBNOSTI = povahové vlastnosti, které se projevují

určitým způsobem jednání, chování, prožívání
introverze = uzavřenost X extroverze = otevřenost
stabilita = odolnost X labilita = psychická slabost, nevyrovnanost
sebedůvěra X sebepodceňování = na základě komplexu
afiliace = kladný vztah k lidem X hostilita = záporný vztah k lidem
dominance = sebeprosazování, schopnost X submise = podřízenost
vést
rozhodnost X nerozhodnost

PSYCHICKÉ VLASTNOSTI
A. AKTIVAČNĚ MOTIVAČNÍ VLASTNOSTI - popohání člověka k
nějakému úsilí
a) Aspirace
= ambice - směřování k určitým hodnotám, které jsou ztělesněny
ve vytyčených cílech a plánech
= touha dosáhnout vlastního cíle za každou cenu - aktivita
jedince, ctižádost
b) Zvyky = mnohdy neuvědomovaná činnost v podobě
zafixovaného chování
- automatizované; zakotvené (od 5 let - čištění zubů, ustlání
postele), zlozvyky - kouření, kousání nehtů
c) Motivace = souhrn činitelů, které vedou k učení, činnosti, práci
a k určitému jednání (rodiče, touha, peníze…)
- ovlivněna potřebami (př. spánek, přežití)
- motiv = pohnutka vědomého jednání, chování, podnět, příčina,
potřeba
- potřeba = stav nedostatku nebo nadbytku něčeho - biologické
(jídlo, spánek, pocit bezpečí), sociální (vzdělání), psychické
(radost, štěstí, láska)
Abraham Maslow (USA, psycholog) - Maslowova pyramida =
stupňovité řazení životních potřeb
- metapotřeby - sebeaktualizace, seberealizace, poznávání,

estetické potřeby
B. VZTAHOVĚ POSTOJOVÉ VLASTNOSTI - umožňují postoj k
dané věci, hodnocení jevů, chování
a) Postoje - jednání charakteristickým způsobem na osoby,
situaci
​- jsou dány 1)přesvědčením (názorem, rozumem),
2)předsudkem (převládá racionalita, ovlivnění emocemi), 3)
vírou
b) Ideály = vnitřní životní cíle, o které usilujeme
​- 1)subjektivní - to, co uspokojuje tužby (jedince),
2)objektivní - ideologie (skupiny)
C. DYNAMICKÉ VLASTNOSTI
- TEMPERAMENT = soubor psychických vrozených vlastností,
určují způsob reagování a chování člověka
​ ​- v průběhu života se může pozměňovat, ale nikdy se
úplně nezmění
​ ​- Hippokrates ​- antický lékař z Řecka, určil 4 druhy
osobnosti - dle tělesných tekutin
​ ​ ​ ​- později doupravil lékař Galénos, zdokonalil I.
P. Pavlov
a) sangvinik (krev) - extrovert, stabilní, společenský,
optimistický, veselý, čilý
b) cholerik (žluč) - extrovert, labilní, vzteklý, neklidný, vznětlivý,
rychlý
c) flegmatik (hlen) - introvert, stabilní, klidný, stálý, pomalý,
vyrovnaný
d) melancholik (černá žluč) - introvert, labilní, smutný, v
depresi, hluboké prožívání
LABILNÍ
Melancholik - náladový, úzkostlivý, Cholerik - nedůtklivý, neklidný,
rigidní (nepoddajný), rezervovaný, útočný, vznětlivý, vrtkavý,
nespolečenský, tichý, uzavřený, impulzivní, kladné vlastnosti:
pesimista, kladné vlastnosti: cit pro vytrvalý, zásadový, energický,
povinnost, věrnost, ukázněnost, záporné vlastnosti: netrpělivý, špatně
zodpovědnost, záporné vlastnosti: se ovládá, umírněný, vzdorovitý
přecitlivělost, zranitelnost, nedůvěřivost
Flegmatik - obezřetný, rozvážný, Sangvinik - společenský, přístupný,
smířlivý, ovládá se, spolehlivý, hovorný, bezstarostný, čilý, optimista,
vyrovnaný, klidný, kladné vlastnosti: kladné vlastnosti: aktivní, netrpí
dobromyslný, vytrvalý, záporné trémou, rozhodný, sebevědomý,
vlastnosti: pomalý, uzavřený, záporné vlastnosti: málo
nepořádný, málo aktivní sebekritický, samolibý, povrchní,
nevytrvalý
STABILNÍ

D. SEBEREGULAČNÍ VLASTNOSTI
- CHARAKTER = souhrn psychických vlastností osobností, které
se projevují v chování a jednání
​- projevuje se ve vztahu člověka k ostatním lidem, k práci, k
přírodě
​- formuje se především působením výchovy (5. - 6. rok)
​- označován jako emoční inteligence - znaky: znalost
vlastních emocí, zvládání emocí, schopnost sám sebe motivovat,
schopnost vnímat emoce jiných lidí, schopnost dobrých
mezilidských vztahů
​- svědomí = systém morální kontroly a autoregulace, vnitřní
hlas, který člověku říká, co je dobře a co je špatně
​- přináší člověku uspokojení, když jednal v souladu s
morálními zásadami X působí mu výčitky, když tyto zásady
porušil
E. VÝKONNÉ VLASTNOSTI
- SCHOPNOSTI = psychické vlastnosti umožňující naučit se a
vykonávat činnost - kvalita, rychlost, snadnost osvojení si výkonu
​- vlohy - biologické předpoklady pro nějakou činnost
​- stupně schopnosti: 1. nadání, 2. talent, 3. genialita...vysoce
rozvinuté schopnosti pro speciální oblast činností (nadání)
I. numerická (intelektová) - IQ, rozumová výkonnost člověka
II. senzomotorická - člověk je zručný i výkonný
III. umělecká - dominantní je talent
IV. paměťová - paměť krátkodobá a dlouhodobá
V. prostorová představivost - orientace v prostoru
VI. verbální - schopnost chápat a vyjadřovat složité vztahy
zprostředkované slovy
VII. percepční pohotovost - schopnost rychlého postřehu
- schopnost je podmíněna senzomotorickým učením, inteligencí i
talentem

INTELIGENCE = rozumová výkonnost člověka, vrozená vlastnost

- fluidní inteligence - je vrozená, během života se nevyvíjí
- krystalická inteligence - je založena na zkušenostech,
vědomostech získaných učením
- IQ testy - IQ (inteligenční kvocient) = MV (mentální věk) / FV
(fyzický věk) X 100 → Gaussova křivka
- průměrná: 100, hraniční: 80, nadprůměrná: 120+
- oligofrenie = podnormální rozumová výkonnost (0-79) - idiocie,
imbecilie, debilita
- genialita = vysoká, velmi vysoká inteligence (120-140)
​- MENSA = organizace sledující vývoj IQ populace, Londýn
(135+)

DOVEDNOST = učením získaná dispozice ke správnému

vykonání činnosti
VĚDOMOST = učením osvojený poznatek, zapamatovatelný a
pochopený fakt
​- vztah mezi fakty v podobě pojmu, pravidla, vzorce...apod.
NÁVYK = zautomatizovaný sklon, bez potřeby uvědomělé
kontroly
TVOŘIVOST = kreativita - zvláštní soubor schopností, které
umožňují tvůrčí činnost, výsledkem je něco nového
​- podmíněna snahou poznat něco nového, seberealizací,
inteligencí, originalitou, motivací, hrou
PSYCHOHYGIENA
- únava, tréma - relaxace, uvolnění obličejových svalů, střídání
činností, plánování, pravidelnost
- DUŠEVNÍ PORUCHY:
a. psychózy - hluboké neuropsychické poruchy narušující
osobnost (př. schizofrenie)
b. neurózy - lehčí než psychózy, funkční nemoc (př. poruchy
spánku, srdeční činnosti, únava)
c. psychopatie - dlouhodobé, explozivní - výbuchy hněvu a
násilí X astenická - přecitlivělost, ostýchavost
d. oligofrenie - slabomyslnost - nerozvinuté poznávací
schopnosti
10. Sociologie a její význam v dnešní době
SOCIOLOGIE = věda zabývající se zkoumáním společenských
systémů a jejich vzájemných vztahů
- z řeckého societos = společnost a logos = věda, podává obraz
společenského vývoje
- předměty, které zkoumá sociologie:1. sociální strukturu
společnosti
​ ​ ​ ​2. sociálně demografickou strukturu
společnosti
​ ​ ​ ​3. sociálně profesní strukturu společnosti
​ ​ ​ ​4. sociálně územní - utváření vztahů podle
místa bydliště
​ ​ ​ ​5. sociálně třídní - uspořádání vztahů podle
postavení

VZNIK - vědní disciplína vzniká v 50. letech 19. století vlivem

VFR a průmyslové revoluce v Evropě
Auguste Comte - francouzský filozof, zakladatel sociologii -
sociologii stanovil jako propletení mat, astronomie, fyz, chem
- dílo: Kurs pozitivní filozofie - hl. úkol pozitivistické sociologie
spočíval v tom, aby se stala nástrojem změn ve společnosti a
aby nastolila harmonické sociální vztahy
FUNKCE
a) poznávací - úkolem je mapovat situaci, strukturu, popisovat =
deskripce
b) sociotechnická - uplatnění v praxi → statistika, průzkumy
c) ideologická - snaha pátrat po tom, co je dobré a co je špatné
= korupce
d) kritická - snaha mapovat negativní jevy, návod na odstranění -
odhaluje je legislativa

ÚKOLY SOCIOLOGIE ​
​ ​ ​1. zjišťování představ a požadavků spotřebitelů
(průzkum trhu)
​ ​ ​2. ovlivnění spotřebitele (reklama)
 ​ ​ ​3. poskytují služby politikům (na základě provedení
průzkumu veřejného mínění)
​ ​ ​4. řeší sociální problémy

METODY SOCIOLOGIE
obecné - snaží se sociální jevy rozpoznat, popsat a vysvětlit -
analýza, syntéza, dedukce
​- sociometrie - vztah jedince ke skupině, vztahy ve skupině,
vzájemné sympatie a antipatie členů

speciálně sociologické - mají různé postupy a pravidla -

výzkumy, dotazníky, typologie, techniky
​- sociodrama - analýza malé skupiny v nějaké situaci
​- focus groups = ohniskové skupiny - diskuze, řízená
školeným profesionálem, cílem je prozkoumat názory
​- sociální facilitace = zkoumání vlivu skupiny na jednotlivce
→ zlepšení výkonu, davový efekt

POJMY ​
- sociální nerovnost
= mnoho rozdílů (majetek, politika, náboženství) - čím vyspělejší
společnost → větší nerovnost
- sociální distance = vzd mezi sociálními statusy: ​a)
horizontální linie = povolání
​ ​ ​ ​ ​ ​ ​b) vertikální linie = kvalifikace,
prestiž…..spol. žebříček
- sociální status (role) = pozice (postavení) v sociální struktuře
​a) vrozený - pohlaví, rasa, věk
​b) získaný - úsilím - zaměstnání, dosažené vzdělání
​c) připsaný - bez vlastního úsilí, v důsledku sociálních
okolností (názory sousedů, ve třídě, dědictví)
​ ​
- sociální mobilita
= změna sociálního statusu - vzestupná/sestupná … na základě
vzdělání, prac. nasazení
a) prostorová = místo ve společnosti
b) profesní = pohyb v horizontální i vertikální rovině v rámci
stejného oboru působnosti nebo mezi obory

- sociální stratifikace = rozvrstvení ve společnosti

- Max Weber - analýza rozvrstvení → statusový symbol - příjem
rodiny, místo bydliště, vzdělání, zp života
​
- sociální problém - to, co určitá společnost považuje za
problém -když ve společnosti nefunguje něco tak, jak by mělo
​
- socializace - proces, při kterém se začleňuje lidský jedinec do
společnosti

DĚJINY SOCIOLOGIE
- dějiny sociologie se střídají podle tzv. dominantních
paradigmat = způsobů, jak je chápána podstata společnosti
1. období - doba spekulativní vědy - 40. léta 19. století - 20. léta 20. století
- založeno na domněnkách a úvahách
- poučky, zkušenosti s realitou → vznikají teoretické základny
2. období - doba empirických výzkumů - 20. léta - 50. léta 20. století
- rozvoj především v USA, snaha získávat konkrétní poznatky
3. období - doba nových sociologických průzkumů - 60. - 70. Léta
- hledají se nové teorie podávající ucelenější obraz o společnosti

1. období - spekulativní věda

Herbert Spencer (UK) - spoluzakladatel sociologie
​- novopozitivismus → fungování společnosti, uvedl rozdíly
​- každá společnost je instituce - musí mít řídící složku
určitých systémů, má strukturu
​- domácí - rodina je základ, politická - sledování dění,
občanská - vlastenectví
Karel Marx - ekonomický pohled na společnost - vlastníci X
nevlastních výrobních prostředků
​- zaměřen na výrobní sektor
​- prvobytně pospolná (pravěk), otrokářská, feudální,
kapitalistická, socialistická

Émile Durkheim - zabýval se sociálními deviacemi,

patologickými jevy a anomáliemi
- zabýval se sebevraždou ​
- egoistická - přehnaný individualismus, jsem víc než ostatní a
trápí mne to
- altruistická - naprostá nadvláda nad jedincem, sebevražda v
účelu
- anomická - přemrštěná nenaplněná očekávání - rozdíl mezi
ambicí a mírou uspokojení
- fatalistická - osudová bezvýchodnost, touhy a ambice příliš
potlačovány společností
- sociologie = věda o sociálních faktech
= reálné skutečnosti nezávislé na lidském vědomí, každodenní
život, zastáncem sociologického realismu

Max Weber - základy moderní sociologie v politice - problém

politiky a moci (byrokracie, nadměrná administrativa
​- ideální typy společnosti, ekonomika a náboženství
​- sociologie = věda o sociálním jednání - každodenními
aktivitami utváříme společnost
​- sociologie se má zabývat pouze takovým jednáním, které
má podle lidí smysl
​→ sociologický nominalismus - výkladová, interpreciová
sociologie

Georg Simmel - předvídavě popsal charakteristické znaky i

dnešní společnosti
​- role peněz, městský způsob života, proměny umění v
souvislosti s jeho zmasověním apod.
​- definoval konkrétní model konzumní společnosti
​- předchůdce postmodernismu
Vilfredo Pareto - teorie elit = nejúspěšnější jedinci v každém
oboru tvoří elitu, ta vzniká na základě politické moci

Robert Ezva (USA) - tvůrce 1. nejvlivnější učebnice sociologie

​- davové chování, multikulturalismus (vliv cizinců na domácí
společnost, migrace)
2. období - empirické výzkumy
- rozvoj především v USA
- 1. sociologické výzkumy (kriminalita, alkoholismus, prostituce,
nezaměstnanost...apod)
- problematika: ​a) makrosociální problémy - společnost
jako celek a velké skupiny v ní
​ ​b) mikrostrukturální problémy - vzájemné vztahy a
interakce mezi lidmi a v malých skupinách
- důraz na získávání zcela konkrétních poznatků - sociologie se
stává aplikovanou vědou
Harold Laswell - propaganda a veřejné mínění
William Thomas - sociální patologie
Albert Kinsey - sexuální chování
- 50. - 60. léta - období nových sociologických teorií =
postindustriální teorie → společnost je rozdělena podle stádií
industrializace
​ ​- preindustriální, industriální, postindustriální

3. období - nové sociologické průzkumy

- sociologie se bude budovat od jedinců k celku
- hledá nové teorie podávající ucelenější obraz o společnosti,
aniž by se vzdávala již ověřených teorií
- v popředí každodennost, všední život člověka

ČESKÁ SOCIOLOGIE

Tomáš Garrigue Masaryk - zakladatel, studie sebevražd (O

sebevraždě - nikdo nemá právo brát si vlastní život)
​ ​- dílo: Otázka sociální, Česká otázka, Ideály
humanitní
Edvard Beneš - 2. prezident ČSSR, po TGM, v exilu, zkoumal
sociologii politiky
Arnošt Inocenc Bláha - fungování společnosti, systémy
společnosti, funkcionalismus
Josef Ludvík Fischer - strukturalismus, jazykovědec

Josef Král - pozitivismus

Emanuel Chalupný - systematická sociologie

11. Sociální struktura společnosti, anomálie

SOCIÁLNÍ STRUKTURA = síť vztahů jedinců, pozic a rolí a uspořádání
vztahů ve společnosti
- spořádání vztahů mezi společností jako celkem a jejími
jednotlivými částmi
Základy sociální struktury ​
- SOCIÁLNÍ POSTAVENÍ, vymezené vztahem k odlišným sociálním postavením
- SOCIÁLNÍ ROLE která se na toto sociální postavení váže
- SOCIÁLNÍ STRATIFIKACE SPOLEČNOSTI- je organizovaná společenská nerovnost

SOCIÁLNÍ ROLE = soubor očekávaného chování člověka

- Odráží jeho postavení ve společnosti, je tím, co se od člověka
očekává v daném postavení
- Žena- může hrát roli matky, sestry, dcery, manželky,
sekretářky…
- Se soc. rolí se člověk může identifikovat nebo jí může jen hrát =
chování plynoucí z dané sociální pozice
SOCIÁLNÍ POZICE - STATUS
= hodnota postavení, které člověk zaujímá v nějakém sociálním
útvaru. Toto postavení má vzhledem k jiným postavením určitou
hodnotu a je svázáno s výkonem určité role
- Je vymezena postavením člověka například v zaměstnanecké
struktuře společnosti
- Status nemůže existovat bez role a naopak
SOCIÁLNÍ KONTROLA
- Konfrontace reálného chování člověka nebo skupiny
s kolektivně sdílenými kulturními hodnotami a normami
- Sociální kontrolu v každé známé kultuře udržuje systém
sankcí
- 2 podoby: vnější (ze strany druhých) X vnitřní (sebekontrola)
- Zajišťuje, aby sociální role jedince odpovídala jeho statusu a
očekáváním společnosti-> pokud by k tomu nedocházelo,
objeví se sankce-> cílem je přiblížení ke standardnímu
chování společného soužití
- Sankce
o Pozitivní - ocenění za následování norem a dodržování
hodnost (státní vyznamenání udělené prezidentem za
 pomoc při záplavách)
o Negativní - trest pro porušení norem a nerespektování
hodnot (trestné stíhání pachatele)
- Cílem kontroly je stabilita sociálního řádu
REAKCE NA ROZPOR MEZI HODNOTAMI A CÍLI
- Konformismus - bezproblémová adaptace, člověk se
přizpůsobí
- Inovace - člověk přijme hodnoty a cíle společnosti za své, ale
k jejich dosažení volí jiné prostředky
- Ritualismus - jedinec lpí na osvědčených postupech bez
vztahu k cílům společnost (byrokracie)
- Únik - jedinec ignoruje cíle i postupy k jejich dosažení
- Vzpoura - jedinec programově nepřijímá ani cíle ani hodnoty
ani prostředky k jejich dosažení (např. protest) a snaží se nastolit
a prosadit vlastní cíle a prostředky k jejich dosažení
SOCIOLOGICKÉ KONCEPCE SPOLEČNOSTI
4 typy společnosti
o Archaická - první společnost, nejstarší fáze lidské
kultury
▪ Období vývoje ČL před neolitickou revolucí
o Tradiční společnost -charakteristická existence měst,
dělba práce, sociální rozvrstvení
o Moderní společnost -charakteristický je proces
modernizace složení z industrializace a urbanizace,
zrovnoprávnění lidí a nové třídní rozvrstvení
o Postmoderní společnost-fenomén globalizace a nové
ekonomické rozdělení světa

SOCIÁLNĚ DEMOGRAFICKÁ STUKTURA- rozdělení do skupin

podle věku
SOCIÁLNĚ PROFESNÍ STRUKTURA- rozdělení skupin podle
povolání
SOCIÁLNĚ ÚZEMNÍ STRUKTURA- rozdělení podle bydliště
SOCIÁLNĚ TŘÍDNÍ STRUKTURA- rozdělení podle
společenského postavení, finanční

SOCIÁLNÍ RATIFIKACE
- Strátum – vrstva, sociální rozvrstvení
- Základem je nerovnost, řazení do vrstev
- může být určována pohlavím, věkem, vzděláním, příjmem, náboženstvím, národností,
sociálním a ekonomickým postavením
- 4 systémy sociální stratifikace- otrokářství( otrok neměl práva), kasty (uzavřené čistokrevné
rodiny), stavy( šlechta, duchovenstvo, měšťané, poddaní), třídy(vymezeny ekonomickými
rozdíly)
- Vertikální- nerovné rozdělení dané např. ekonomickým kapitálem
 - Horizontální- rozdělení dané např. místem bydliště
- Sociolog Gerdhard Lenski- moderní společnost je složena ze 3 dimenzí:
▪ Majetek - bohatství měřené z velikosti příjmu
▪ Vzdělání - soc. status měřený jako výkon povolání
▪ Moc - schopnost ovládat jednání druhých
.

SOCIÁLNÍ MOBILITA = přesun z jedné společenské vrstvy do

druhé
- VERTIKÁLNÍ MOBILITA
o VZESTUPNÁ -přesun do vyšších společenských vrstev
o SESTUPNÁ - přesun do nižších společenských vrstev
- HORIZONTÁLNÍ MOBILITA- územní přemisťování, profesní
změna bez změny sociální vrstvy
- INTERGENERAČNÍ MOBILITA- přesun mezi generacemi-
děti získávají lepší nebo horší postavení než rodiče
- INTERAGENERAČNÍ MOBILITA- přesun v rámci jedné
generace, na konci života mají lidé lepší nebo horší
postavení, než měli na začátku
SOCIÁLNÍ SKUPINA
= společenství 2 a více lidí, mezi nimiž existuje pocit
sounáležitosti
-jsou mezi nimi vzájemné vztahy, spojuje je společný cíl,
vlastnost, funkce apod.
-člověk se součástí mnoha sociálních skupin (škola, rodina,
kroužky, město, stát…)
ZNAKY SOCIÁLNÍCH SKUPIN
- Interakce- vzájemné ovlivňování se ​ ​ ​- společné
hodnoty
- Společné cíle, na kterých společně pracují ​ ​-
disciplína
- Organizovanost - každý člen má své místo

KLASIFIKACE SOCIÁLNÍCH SKUPIN

PODLE VELIKOSTI ​ ​ ​PODLE PRIORITY ​ ​ ​ ​
Malé (školní třída) ​ ​ ​Primární - malá skupina lidí,
citové vztahy (rodina) ​
Velké (národ) ​ ​ ​ ​Sekundární - formální vztahy,
méně osobní (kluby, zastávka)
PODLE STABILITY ​ ​ ​ ODLE PEVNOSTI PRAVIDEL
P

Přechodné (návštěvníci kina) ​ ​Formální (školy,

armáda, nemocnice)
Stálé, trvalé (rodina) ​ ​ ​Neformální (rodina,
skupina přátel)
SPOLEČENSKÉ SKUPINY
I. Sociální kategorie - studenti, důchodci, učitelé
II. Agregáty (studenti jedné školy) ​A. Lidé se scházejí
v určitém prostoru v určitý čas
 ​ ​ ​ ​ ​B. Náhodné
​ ​ ​ ​ ​C. Davy- skupina lidí na určitém místě na
základě stejného podnětu
i. Sociálně strukturované (povolené) - posluchači (pasivní dav)
a plánovaný expresivní dav- demonstranti
ii. Nezákonné - aktivní expresivní dav-nepovolené demonstrace;
amorální (porušování etiky, rituály, sekty)
iii. Náhodné- divácké (přednášky, svědci nehody), panické-
strach o život, znepříjemňující- útoky
dále: Skupiny ve vlastním smyslu (primární, sekundární,
formální, neformální)
ANOMÁLIE SPOLEČNOSTI = stav ve společnosti, kdy
přestávají platit pravidla
12. Globalizace, trvale udržitelný rozvoj, dokumenty a hnutí, občanská
a pluralitní společnost

Globalizace
= propojení světa ekonomicky a sociálně kulturně, např: přijetí
Halloweenu, Valetnýnu
= proces, který narušuje zavedený model moderní politiky,
založený na jednotě politického, kulturního a hospodářského
prostoru. V rámci globalizace dochází k užšímu propojování
ekonomik jednotlivých států a k intenzivnějším kulturním
kontaktům –
spontánní, neřízený proces stále intenzivnější integrace zemí
světa v jedinečném ekonomickém systému
- dlouhodobý proces vzájemného sbližování zájmů lidí celé
planety na všech úrovních společenského života
- volný obchod + volný pohyb osob a kapitálu
- Zařazení rozvíjejících se zemí do světové ekonomiky (Tchaj-
wan, Malajsie)
- vznik nadnárodních firem a společností
- Mezinárodní dělba práce

- vývoj: 3 vlny 1. 1870 – 1914 – průmyslová revoluce až po 1.

SVV
2. 1945 – 1960 – po 2.SVV
3. 70. léta 20 stol – krach ropných surovin ROPNÁ
KRIZE
Obavy z globalizace – rostoucí ekonomická nerovnost
- Poručení tradic a národní kultury
- Globální oteplování a změny klimatu
- Imigrace
Občanská společnost = oblast soukromých a dobrovolných
občanských iniciativ, které jsou právně zaručeny a uznávány.
Občané se tak mohou podílet na vytváření a kontrole státní
politiky

- občanská společnost neznamená společnost občanů a není

protikladem státu

- je to oblast soukromých a dobrovolných občanských iniciativ,

které se uplatňují se v politickém životě, vznikají spontánně a
dobrovolně, jsou poměrně krátkodobého trvání, občané mají
společné zájmy a usilují o řešení určitých společenských
problémů pomocí demonstrace, shromáždění, podpisové a
letákové akce, plakátování, informační kampaně- občané se tak
mohou podílet na vytváření a kontrole státní politiky

- představuje prostor, v němž si občané uvědomují své společné

zájmy a prostřednictvím společenských institucí - asociací,
sdružení společenských organizací a církví, odborů a spolků,…
– tedy nezávisle na státu tyto zájmy prosazují

- občanská společnost tvoří infrastrukturu (síť) dobrovolných na

státě nezávislých institucí (sdružení, spolků,…)

- nezávislá na vládní moci, stát nezasahuje do organizace OS a

jejich aktivit

- nezávislá na státu ekonomicky – prostředky ze soukromých

zdrojů, příspěvků, nadací, stát však může tuto činnost dotovat –
pro stát výhodné

- nejedná se však o protiklad státu, jedná se o meziprostor mezi

vládou a soukromým sektorem

- veřejné, ale ne nátlakové, dobrovolné

- OS jde o veřejně prospěšné práce, společný program

• Instituce občanské společnosti plní řadu funkcí, které by jinak
musel plnit stát, izolovaní jedinci nebo nikdo. Plní tedy i
takové funkce, které na ně stát může přenášet (př.komory
lékařů, advokátů)
• OS je „kotvištěm ústavní svobody“, ne každý stát podporuje
OS, je to pouze ten, který je veden ideály „otevřené
společnosti“ = tzn. Je možné vyměnit ty, kteří jsou u moci, a
 to bez násilí, bez zbytečného prodlení a bez škod, je to
společnost v níž jsou chráněny menšiny a práva a svobody
jednotlivců
• Patří sem univerzity, církve, odbory, profesní samospráva,
nevládní a neziskové organizace, všechny možné spolky,
nejrůznější hnutí, ale i veřejnoprávní korporace např.
veřejnoprávně spravovaná televize, rozhlas, eventuálně také
zdravotnictví a sociální péče

FCE OS:
1. brání tomu, aby stát pronikal do sféry, jež mu nepřísluší,
do zájmových veřejných aktivit občanů
2. prostřednictvím institucí OS dostává politická sféra
zpětnou vazbu, protože občané aktivitami upozorňují na
palčivé problémy ve společnosti, tím vládu nutí se tím
zabývat
3. je školou demokracie – umožňuje lidem účast na
rozhodování ve veřejných záležitostech
4. korigující prvek vlivu státu
5. posiluje vědomí odpovědnosti a vědomí občanů za své
záležitosti

Pluralitní společnost - z latiny, množný, více

- pluralismus - společnost je složena z plurality - množství
jednotlivců a skupin s vlastním názorem, kteří usilují o
uskutečnění různých cílů, konkurují si
• politický pluralismus: v politickém systému existuje více

politických stran, působí vedle sebe za

rovných podmínek - základním rysem moderní demokratické
společnosti

TUR – Trvale udržitelný rozvoj

= užívání prostředků v souladu s životním prostředím, aby se
zachovalo pro další generace
- vztah mezi Společností, Ekonomikou a Životním prostředím
- 1992 první řešení globalizace na konferenci v Rio de Janeiru
– byl podepsán dokument Agenda 21
- 2001 konference v Kodani
- Problém například: Kácení lesů v Bělověžském pralese na
území Běloruska a Polska
PUGWASHKÉ HNUTÍ
- Pugwash – Nové Skotsko (Kanada)
- Červenec 1957
- Setkání vědců z různých zemí, diskutují o problémech
jaderných zbraní, které vynalezli
 - 1995 získalo toto hnutí Nobelovu cenu za mír a odzbrojování
- A. Einstein, B. Russel, F Joliot Curie
ŘÍMSKÝ KLUB
- 1968 v Římě, je to mezinárodní organizace a tým vědců i u
nás, kteří vypracují studie na téma zlepšení lidstva a
předkládají je politikům
- Řeší otázky životního prostředí, demografické problémy aj
- Členem byl i Václav Havel
- Od r 2008 sídlí ve Švýcarsku
- Vypracovali dokument Meze růstu

KJÓTSKÝ PROTOKOL
- Mezinárodní smlouva OSN
- Cíl je snížit emise skleníkových plynů o 5.2%
- Založeno v Kjótu 1997
- Platnost získalo 7 let po svém vzniku, ratifikovat (závazně
potvrdit) muselo alespoň 55 států
Kdo musel snížit emise: Středoevropské zěmě o 8%, USA o 7%,
Kanada, Japonsko a Polsko o 6%
Stabilizovat: Rusko, Nový Zéland, Ukrajina
Zvýšit emise mohou: Norsko, Austrálie, Island
- Největší producent emisí: USA + ČÍNA!!

ALE – Kjótský protokol selhal .- navázala na něj Pařížská

dohoda v r 2015

KODAŇ 2009 – klimatický summit v r 2009, kampaň Seal the

Deal – dohody o změnách klimatu

13. Ekonomie, ekonomika, vlastnictví, subjekty trhu

EKONOMIE
= věda zabývající se ekonomickým životem společnosti,
využíváním vzácných vstupů k výrobě ekonomických statků a
rozdělování vyrobených statků mezi ekonomické subjekty k
uspokojování jejich potřeb
- zkoumá nejobecnější souvislosti v ekonomickém
(hospodářském) životě společnosti
- interdisciplinární věda (matematika, statistika, filozofie,
sociologie)
- předmětem zkoumání: ekonomika - struktura vzájemných
vztahů určených k uspokojování potřeb
​ ​ ​- úkoly ekonomiky: Co a kolik vyrábět?
​ ​ ​ ​ ​ Jak vyrábět? (z čeho)
​ ​ ​ ​ ​ Pro koho vyrábět?
- pozitivní ekonomie - analyzuje a popisuje skutečný stav a
chování ekonomiky
- normativní ekonomie - hodnotí stav ekonomiky, snaží se
napovídat a předpovídat jaký stav by měl být
​- poskytuje tzv. normativní soudy, věnuje pozornost etickým
a sociálním otázkám
- mikroekonomie - zkoumá chování dílčích částí ekonomiky a
jejich vzájemné vztahy (např. chování firmy, spotřebitele)
- makroekonomie - zkoumá globální ekonomické jevy, analyzuje
národní ekonomiky a jejich vzájemné vztahy
​
EKONOMICKÉ STATKY = cokoliv, co je užitečné a zároveň
vzácné - zboží, práva, služby...atp.
- vzácné = nedostatečné množství, je třeba se vzdát něčeho
jiného ve prospěch zisku tohoto (práce, peníze…)
- užitečné = uspokojuje aktuální potřebu jedince
- vzávnost vyplývá ze zdrojů - půda, kapitál, práce

SLUŽBY
= jsou zvláštní druh statku, který nemá materializovanou podobu -
jsou nehmotné, neviditelné, neskladovatelné, nezkazitelné
- věcné = zaměřeny na obnovu hmotných statků
- osobní = jsou zaměřeny na člověka

VÝROBA = přeměna statků (vstupů) ve statek či statky jiné

(výstupy)
- cílem je produktivita neboli nejvyšší efektivita
- projevem efektivity je dělba práce ​- přirozená - mezi muže
a ženy
​ ​ ​ ​ ​- společenská - zemědělství, průmysl
​ ​ ​ ​ ​- mezinárodní - mezinárodní, regionální
- výrobní faktory ​a) primární - nejsou výsledkem předchozí
výroby
​ ​ ​b) sekundární - jsou výsledkem předchozí výroby
práce - lidská činnost v podobě odpracovaných hodin při výrobě
statků nebo služeb - odměnou je mzda
půda - přímý produkt přírody zahrnuje zemědělsky i k těžbě
využívanou půdu, využití na úrodnost
kapitál - soubor statků, které nebyly bezprostředně spotřebovány
a slouží k další výrobě
​ - peníze, odměny, zisk

SPOTŘEBA = konečné užití statků k uspokojení potřeb

- soukromá - jednotlivců, domácností, firem při uspokojování
individuálních potřeb
- veřejná - spotřeba související s činností státu (policie, armáda,
školství...apod.)

EKONOMICKÉ SYSTÉMY
I. zvykový - založeno na tradicích, zvycích, dodnes se vyskytuje
pouze u některých primitivních národů
II. centrálně plánovaný (příkazový) - ekonomika je řízena vládou
pomocí centrálního plánu
​ ​ ​ ​ - využívaly socialistické státy s jejich teorií, že
státu patří vše
❖ někdy také direktivní/plánovaná
❖ státní vlastnictví
❖ majetek spravuje byrokracie, plánovaná ekonomika
❖ vždy všichni mají práci
❖ stabilní cena
❖ sociální jistota
❖ nebývá zboží
❖ stát se likviduje zevnitř
❖ není technika

III. tržní - ekonomika je koordinovaná pouze prostřednictvím trhů,

neexistují zde žádné zásahy vlády - nejblíž: kapitalismus
❖ soukromé vlastnictví
❖ krize vzniká, když se trh řídí pouze podle poptávky
❖ trh = místo, kde se střetává nabídka a poptávka
❖ nabídka = to, co chci prodat
❖ poptávka = to, co chci koupit
❖ optimální tržní cena = cena, kdy je poptávka
s nabídkou vyrovnána
❖ individuální nabídka/poptávka = pouze 1 věc,
jeden subjekt
❖ dílčí nabídka/poptávka = 1 zboží, všechny subjekty
❖ neelastická poptávka - ceny se neřídí poptávkou
(např. nezbytné statky jako elektřina, suroviny, zkrátka
to, co musím koupit i když je to drahé)
❖ komplementy = statky, které se spotřebovávají
najednou a cena roste nebo klesá stejně (nemovitosti
a stavebniny)
❖ substituty = statky, kde jeden klesá a tím druhý roste
❖ agregátní nabídka/poptávka = všichni nabízejí
všechno
❖ dokonalý trh = široká nabídka (konkurence) a velká
poptávka (neexistuje monopol)

IV. smíšený - tržní systém doplněný o zásahy vlády v situacích,

kdy samotný tržní mechanismus neposkytuje dobré výsledky
- do hospodářské politiky patří: stanovení minimální mzdy, daní,
sociálních opatření atp.

EKONOMICKÉ SUBJEKTY - subjekty, mezi kterými vznikají

ekonomické vztahy v ekonomické struktuře
a) domácnosti (spotřebitelé) - cílem je maximalizovat
uspokojení svých potřeb
- většinou nejpočetnější skupina subjektů
- vlastníci výrobních faktorů, které poskytují firmám za účelem
zisku důchodů
b) firmy - subjekty zabývající se výrobou statků, současně s tím
se snaží maximalizovat zisk
- firmy jsou uměle vytvořená sdružení vlastníků výrobních faktorů
k produkci zboží nebo služeb dlouhodobě
c) stát (vláda) - vstupuje do ekonomického systému s cílem jej
ovlivňovat k veřejnému prospěchu - funguje jako domácnost i
jako firma
- 3 funkce vlády: ​

1. zvyšování efektivnosti ekonomického systému

- vláda napomáhá tam, kde mechanismus selhává - př.
nedokonalá konkurence

2. eliminování negativních dopadů tržního prostředí

- redistribuuje výsledky ekon. mechanismu spravedlivě - př.
dělení důchodů
3. zvyšování stability ekonomického systému
- vytváří se pravidelné funkční cyklus, stát se snaží udržet
vysokou míru růstu národního
produktu při nízké inflaci a nezaměstnanosti - nelze všechno,
hledá se kompromis
d) zahraniční subjekty - subjekty, které vstupují do národní
ekonomiky zvenčí
​- jsou pro ně vytvořeny zvláštní pravidla pro vztahy

EKONOMIKA
= oblast společenské praxe - ekonomika jako hospodářství -
světová ekonomika, ekonomika ČR, ekonomika podniku
- ekonomika jako hospodaření - činnosti, které s chodem
ekonomiky souvisí - prodej, výroba
​ ​ ​ - ekonomika jako hospodárnost - účelnost využití
vstupních zdrojů
PODNIKÁNÍ - řídí se obchodním právem
❖ musí být dodržováno- živnostenský zákon, obchodní
zákoník, zákon o konkurzu a vyrovnání
❖ podnik vzniká v den, kdy je zapsán do obchodního rejstříku
❖ když podnik ruším, musím zajistit jeho Výpis z obchodního
rejstříku
5 znaků podnikání
❖ soustavnost- činnost není nahodilá, nýbrž pravidelná
❖ samostatnost- vykonavatel činnosti není podřízen jiné
osobě
❖ vlastním jménem- činnost je vykonávána pod názvem, pod
kterým je subjekt registrován
❖ Vystupuje na vlastní zodpovědnost- když má problém,
zkrachuje
❖ za účelem zisku- nikdo mi nemůže zazlívat, že vydělávám

ŽIVNOSTENSTVÍ
❖ živnost= podnikatelská činnost
- provozovaná samovolně a soustavně
- na vlastní odpovědnost
- v ČR ji upravuje živnostenský zákon
- FO/PO musí získat pro danou činnost živnostenské
oprávnění
Druhy živností
a) ohlašovaná živnost
= řemeslné živnosti, vázané živnosti (autoškola), volná živnost
(výroba, obchod, služby)
b) koncesovaná živnost
= vznikají a fungují na základě správního rozhodnutí - splněné
odborné způsobilosti, kladné vyjádření
- pohřební služby, CK, taxi
❖ odborná způsobilost = prokazuje se přes FO/odpovědné
zástupce
❖ Obchodní rejstřík = veřejný seznam, do kterého se zapisují
zákonem stanovené údaje o podnikatelích
❖ Podmínky - věk 18 let, bezúhonnost (čistý trestní rejstřík),
způsobilost k právním úkonům
❖ zrušení živnosti- zánik právnické osoby (firma, společnost)
- uplynutím doby (pokud je omezena na dobu určitou)

OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI
1. osobní
2. kapitálové (a.s., s.r.o.)

vznik - podám žádostà musím splnit určité podmínky (18 let,

bezúhonnost,…)à přidělí mi IČOàmůžu podnikat
zánik - podám žádost o výmaz z obchodního rejstříkuà zruší se
mi IČOà společnost neexistuje
VĚŘEJNÁ OBCHODNÍ SPOLEČNOST - nejméně dvě osoby
- všichni ve společnosti mají stejná práva
- když krachují, rovným dílem zabavují vše (rizikové
podnikání)

KOMANDITNÍ SPOLEČNOST - nejméně dva, ale i víc

- Komplementář= ručí veškerým svým majetkem,
rozhoduje o všem, má největší zisky
- Komandisté- opak komplementáře

SPOLEČNOST S RUČENÍM OMEZENÝM - vklad nejméně

200 000,-
- každý člen nejméně 20 000,-
- ručí pouze nesplaceným majetkemà nic se nezabavuje
AKCIOVÁ SPOLEČNOST- základ 10 000 000,-
- neručí ničím
- musí mít Valnou hromadu- něco jako zastupitelstvo,
kam mají přístup všichni akcionáři)
DRUŽSTVO
- minimální vklad 50 000
- neuzavřená horní hranice členů, ale minimálně pět, tito platí
členský příspěvek a neručí za závazky družstva
- nejvyšším orgánem je členská schůze

DALŠÍ DRUHY PODNIKÁNÍ

státní podniky- v majetku státu
- zemědělské podniky
- Budvar, Česká Pošta, Česká spořitelna, ČT, ČD, USA
příspěvkové organizace- dostávají příspěvky od státu
- kultura, sport
neziskové organizace- vše, co vydělají, hned vynaloží
- charita, SDH
Rozpočtová organizace- příjmy i výdaje jdou do státního
rozpočtu
- školy, nemocnice,…

= přeměna ekonomiky
EKONOMICKÁ TRANSFORMACE
- např. přechod české ekonomiky k tržnímu hospodářství –
transformace centrálně plánované ekonomiky na tržní ekonomiku
Hlavní kroky transformace
- demokratizace veřejného a politického života
 - vytvoření legislativních (právních) podmínek pro
podnikatelskou činnost
- liberalizace cen – uvolnění cen od zásahů státu
- přestavba daňové soustavy
- přechod ke konvertibilní (volně směnitelné) měně

FORMY VLASTNICTVÍ
Vlastnictví či vlastnické právo je přímé a výlučné právní
panství nad věcí. Jde o nejsilnější a nejrozsáhlejší věcné právo.
Je právem absolutním, které působí vůči všem ostatním osobám
na rozdíl od závazkových práv, které působí jen mezi stranami
závazku. Vlastnickému právu odpovídá povinnost všech
ostatních subjektů nerušit vlastníka ve výkonu jeho práva k věci.
Předmětem vlastnického práva může být jakákoli věc v právním
smyslu. Pokud vlastnické právo nad stejnou věcí svědčí více
vlastníkům, jedná se o spoluvlastnictví. V takovém případě jsou
absolutní práva jednoho (spolu)vlastníka omezena obdobnými
právy ostatních spoluvlastníků.

Obsah právního pojmu vlastnictví byl vymezen již v římském

právu. Shodným způsobem je obsah vlastnického práva
definován i v aktuálně platném a účinném českém občanském
zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Vlastnické právo zahrnuje ​- právo věc držet
▪ ​ ​ ​ ​- právo věc užívat a požívat její plody a užitky
▪ ​ ​ ​ ​- právo s věcí nakládat

- osobní vlastnictví (vlastním nějakou věc např. tašku, mobil,

auto, …)
- soukromé vlastnictví (vlastním nějaký majetek za účelem
výdělečné činnosti např. auto)
- obecní vlastnictví
- státní vlastnictví
- družstevní vlastnictví
- církevní vlastnictví

PRIVATIZACE v ČR
Privatizace = převod státního majetku do soukromého vlastnictví
- v ČR (ČSFR) proto, že zde nebyl žádný soukromý sektor
dražby, veřejné soutěže, přímý prodej

Formy privatizace:
Restituce – vrácení majetku původním vlastníkům nebo jejich
rodinným příslušníkům
Malá privatizace – přímí prodej celých podniků nebo jejich částí
formou
veřejných aukcí (drobné obchody,
restaurace, hotely..)
Velká privatizace – transformace velkých státních podniků na
akciové společnosti
​ ​ ​a prodej akcií těchto společností
- 1. vlna - konec v lednu 1993; 2. vlna - 1993-
1994
Kupónová privatizace – naše specifická; převod 1000
kuponových bodů na
akcie akciových společností
=> Viktor Kožený - založil Harvard Capital and Consulting,
kterému svěřilo své kuponové knížky 800 tis. osob (sliboval jim
vrátit 10ti násobek vkladu) - ke spravování majetku fondů se ale
choval jako k vlastnímu => 1995 opustil ČR a odjel na Bahamy (s
sebou 200mil.dolarů)
- v USA získal další velkou sumu peněz na ázerbajdžánské
privatizaci => obrán a USA stíhán
- účast v transakcích na 4 kontinentech o objemu až 10 mld.
dolarů

14. Znaky tržní ekonomiky, ekonomické modely

ZNAKY TRŽNÍ EKONOMIKY
tržní ekonomický systém = situace, kdy je ekonomika
koordinována pouze prostřednictvím trhů, bez jakýchkoli
zásahů vlády (tato situace je však abstraktní - vláda vždy
alespoň v minimální míře do ekonomiky zasahuje)
VOLNÝ TRH
= místo, kde se střetává nabídka s poptávkou a utváří se cena
zboží a kde dochází k výměně zboží mezi ekonomickými
subjekty - jednotliví účastníci trhu vstupují do vzájemných vztahů
dobrovolně za účelem nejlepší směny

typy trhu: a) podle velikosti trhu ​místní - trh malé

geografické oblasti (města, okresu)
​ ​ ​ ​ ​národní - trh na úrovni jednoho státního
celku
​ ​ ​ ​ ​mezinárodní = světový - trh vznikající
propojením všech nár. trhů
​ ​b) podle předmětů směny ​trh výrobních faktorů -
půda, kapitál, práce...
​ ​ ​ ​ ​ ​trh kapitálu a peněz - finanční trhy
​ ​ ​ ​ ​ ​trh výrobků a služeb - trh produktů

c) podle počtu prodávaného zboží: ​dílčí trh - jen

jeden druh zboží
​ ​ ​ ​ ​ ​agregátní trh - prodej veškerého
druhu zboží
NABÍDKA A POPTÁVKA
NABÍDKA
= objem zboží, který je výrobce na trhu ochoten za určitou cenu
prodat (souhrn všech zamýšlených
​ prodejů, se kterými přichází subjekty na trh při
různých cenách)
- charakterizuje funkční vztah mezi cenou a nabízeným
množstvím zboží - s růstem ceny roste i nabízené množství
její grafická křivka stoupá

vlivy: ​cena výrobních nákladů - vstupy

​cena alternativních výrobků
​změna výrobních podmínek
dělení: ​individuální - nabídka jednoho zboží jedním
ekonomickým subjektem
​ ​dílčí (tržní) - nabídka jednoho zboží všemi
ekonomickými subjekty
​ ​agaregátní (celková) - nabídka všech druhů zboží od
všech ek. subjektů

POPTÁVKA ​- objem zboží, které je kupující ochoten koupit

na trhu za určitou cenu
​ ​- charakterizuje vztah mezi cenou a příslušným
poptávaným množstvím zbožím
​ ​ - růst cen vede k poklesu poptávaného množství
její křivka v grafu klesá

vlivy: ​důchodový efekt - cena výrobku roste, klesá reálný

důchod, klesá poptávka
​substituční efekt - substitut = druh zboží, kterým můžeme
nahradit zboží předchozí
​ ​ ​ - substituty si navzájem konkurují a vylučují se
(např. pevná linka - mobil)
- při zvýšení ceny lidé mění strukturu spotřeby, nasycení trhu
- zvýšení ceny komplementu - komplement = druh zboží, které se
spotřebovává současně s daným jiným
​ zbožím (např. auto - benzin)

dělení:individuální - kupující má zájem o produkci jediného

výrobce
​dílčí (tržní) - poptávka po jednom určitém druhu zboží od
různých výrobců
​agregátní (celková) - souhrn všech zamýšlených koupí na
trhu

nabídka < poptávka - cena roste, nenasycený, deficitní trh

nabídka > poptávka - cena klesá - nasycený, naturovaný trh
nabídka = poptávka - stabilní ceny - nasycený naturovaný trh

KONKURENCE = boj subjektů, které se střetávají na trzích a

bojují mezi sebou ekonomickými prostředky o míru splnění
vlastních cílů (plnění cíle jednoho subjektu totiž obvykle omezuje
plnění cílů ostatních subjektů)
je podmínkou správného fungování tržního mechanismu, její
pravidla jsou upravena zákonem

formy:
konkurence napříč trhem - boj mezi nabízejícími, snažícími se
prodat za co nejvyšší cenu, a poptávajícími, kteří usilují o nákup
za co nejnižší cenu

konkurence na straně poptávky - vzniká ze soupeření

poptávajících o co nejlevnější nákup; její význam se projevuje v
okamžicích nedostatku určitého zboží, kdy vede až k zvýšení
jeho ceny

konkurence na straně nabídky - v současnosti nejsilnější forma

konkurence; soupeření mezi producenty, kteří se snaží
maximalizovat své zisky, zmenšit vliv ostatních producentů (nebo
je z trhu vytlačit) a převzít jejich zákazníky
dělení konkurence na straně nabídky

podle metody konkurenčního boje:

cenová - snižování prodejní ceny s cílem získat co největší tržní

podíl, postupně trh úplně ovládnout a pak stanovit relativně
vysokou cenu a diktovat prodejní podmínky
necenová - jiné nástroje boje než je snižování ceny; např.
zlepšování parametrů a kvality produktu, poskytování
doprovodných služeb a výhod, reklamní kampaně….
podle podmínek trhu zboží:

dokonalá - mnoho výrobců nabízejících zcela shodný výrobek;

výrobci ztrácejí schopnost ovlivňovat cenu; nejefektivnější, ale
nelze jí dosáhnout, pouze se jí přiblížit
nedokonalá
monopolistická konkurence - velká skupina výrobců nabízí z
hlediska zákazníka rozlišitelný výrobek; ceny výrobků se mohou
lišit, ale ne moc - zákazník by mohl změnit výrobce
oligopol - malý počet firem v odvětví (každá má určitou
monopolní sílu) brání vstupu do odvětví dalším firmám a uměle
udržují nedostatek můžou udržovat vyšší ceny
monopol (absolutní monopol) - jediný výrobce v odvětví, který má
plnou kontrolu nad cenou

CENA - směnný poměr statků vyjádřený v peněžních jednotkách

směnu zboží dnes na trhu zprostředkovávají peníze (dříve byla
směna zboží za zboží - směna naturální = barter), důležitou
vlastností zboží je směnná hodnota = kvantitativní poměr, v němž
je zboží směňováno za jiné - směnná hodnota vyjádřená v
penězích je právě cena
soukromé vlastnictví výrobních prostředků (majetku)

EKONOMICKÉ MODELY
SOCIÁLNĚ EKONOMICKÝ MODEL - silná úloha a odpovědnost
vlády
- štědré sociální dávky, důchody, nemocenské dávky, podpory -
Švédsko
KONZERVATIVNÍ TRŽNÍ MODEL - spolupráce subjektů
v ekonomice
- odpovědnost občanů
- stát garantuje rozsáhlé sociální jistoty
- vysoké daně= štědré sociální dávky - Německo, Francie

ANGLOSASKÝ MODEL- LIBERÁLNÍ - odpovědnost jednotlivce

za svůj osud
- individualita, nelze spoléhat na společnost
- orientace na trh práce
- regulace trhu jeho vývojem
- stát hradí výdaje na školství, veřejné osvětlení, armády
TRANSFORMAČNÍ MODEL ​- přeměna ekonomiky na
počátku 90. let 20. Století
- vzorem sociálně ekonomický model- zadlužování - CZE, POL,
Slovensko, Maďarsko, pobaltské státy
 15. Daňový systém v ČR
DAŇOVÁ SOUSTAVA - daně tvoří významnou část příjmů
státního rozpočtu a jdou tedy významným nástrojem státu, jak
ovlivňovat ekonomiku
DAŇ = je povinná a nenávratná platba vybíraná státními orgány
od fyzických a právnických osob na základě zákona
- výše platby i čas jsou stanoveny zákonem
- řídíme se zákonem č. 212/1992 Sb. o soustavě daní

- a) přímá = daň placená přímo fyzickými a právnickými osobami

(= poplatník je sám jejich plátcem)
​- daně z příjmu (mají největší význam), daně z majetku,
dědické daně
​- odčerpávají část důchodu poplatníka na základě jeho
důchodových či majetkových poměrů

- b) nepřímá = daně připočítávané k cenám zboží a služeb

​- do státního rozpočtu je odvádějí prodávající
​- daně z přidané hodnoty (DPH) a spotřební daně
další význam daní
• daně jsou také nepřímý nástroj řízení
• potlačení škodlivých činností (daň z lihovin,
tabákových výrobků)
• podpora určité činnosti - snížení DPH při recyklování
papíru
• regulování hospodářských aktivit - zvýšením daní
zbude podnikatelům méně peněz na investice, omezí se
celková poptávka a hospodářský růst
• ochrana určitých odvětví - clo na dovoz výrobků
daně a jim podobné platby (clo, sociální zabezpečení)
jsou založeny na principu solidarity (prospěch z nich má
i ten, kdo platí nízké daně)
zásady daňové politiky
• přiměřená výše daně
• zdanění podle prospěchu (kdo má větší prospěch ze
silnic, měl by platit větší daň)
• zdanění podle schopnosti platit (kdo má větší příjem,
měl by platit víc, i když z toho nemá větší prospěch)
 způsoby zdanění příjmů
• proporcionální zdanění: platí se stejné procenta bez
ohledu na velikost
• progresivní zdanění: větší procenta z vyššího příjmu a
menší z nižšího příjmu

DRUHY DANÍ
Daň z přidané hodnoty (DPH)
- je zahrnuta do cen zboží a služeb - snížená sazba: rok 2013 -
15%, základní - 21%
- její výši stanoví zákon procentní sazbou ze základu daně
- vztahuje se na podnikatelskou činnost a zdaňuje postupně tu
část hodnoty nebo služby, kterou k výrobku nebo službě
jednotlivý podnikatelský subjekt přidal
Daň spotřební
- vztahuje se zejména na pohonné moty, líh a lihoviny,
alkoholické nápoje, tabák a tabákové výrobky (27% + DPH +
zisk)
- stát má zájem tyto výrobky omezovat → lidé si je stejně kupují
→ více peněz do státní poklady
- zahrnuje se do ceny, státu ji odvádějí výrobci těchto výrobků
Daně z příjmu fyzických a právnických osob
- jde o univerzální daň ze všech příjmů (příjmy - výdaje...z toho
15%)
a) příjmy ze závislé činnosti (mzdy) a funkčních požitků
(odměn)
b) příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti
(literární činnost)
c) příjmy z kapitálového majetku (dividendy, úroky)
​- daň z úroků na účtě
d) příjmy z pronájmu
​- příjmy - výdaje (nákup zboží, zdravotní a sociální pojištění,
režijní náklady - plyn, elektrika, voda, nájem, kancelářské
​ potřeby, vše co je spojené s provozem podnikání,
vstupenky na veletrh...atp.)
​= hrubý příjem → z toho se odečte nezdanitelná částka =>
výsledek je základ pro výpočet daně
e) ostatní příjmy
- nezdanitelná část = částka základu, který je určen např. na
obživu rodiny, poplatky alimentů... atp.
- u právnických osob je to podobné - daní se veškeré příjmy z
činnosti nebo z nakládání s veškerým majetkem
Daň z nemovitosti - platí ji vlastníci pozemků, budov a staveb (=
vlastníci nemovitostí)

Daň z převodu nemovitosti

- platí se při prodeji nebo jiném úplatném převodu nemovitého
majetku, výše závisí na ceně majetku

Daň dědická
- dotýká se převodu majetku v případě smrti, její výše závisí na
vztahu dědice k zůstaviteli (zesnulému) a velikosti dědictví

Daň silniční - platí ji držitel vozidla, který automobil používá k

podnikání (v ČR od 1993)
- dále ji platí všichni, kteří se zabývají dopravou jako výdělečnou
činností, podle zdvihového objemu motoru, počtu náprav
Daň darovací- postihuje bezúplatný převod majetku mezi živými
osobami, její výše závisí na hodnotě daru a na vztahu mezi
dárcem a obdarovaným
…

ÚPRAVA SPRÁVY DANÍ

- stanovení orgánů, kterým se daň platí - předkládají se jim
daňová přiznání, kontrolují dodržování daňových zákonů
- stanovení plátců různých daní, zabezpečí jejich evidence
- výpočet daně
- vytvoření systému daňové kontroly
- stanovení promlčecích lhůt u daňových povinností

POJMY
poplatník daně - PO, FO, která nese daňové břemeno
plátce daně - FO, PO, která je povinna daň vypočítat a
odvést do veřejného rozpočtu pod svou majetkovou
 odpovědností
u přímých daní je často poplatník a plátce ta samá
osoba
správce daně - je to příslušný finanční úřad, který
kontroluje správnost výpočtu a odvádění daní a daň
vymáhá. Při dovozu zboží je správcem daně příslušný
úřad
předmět daně - u přímých daní je to příjem nebo
majetek, který podléhá zdanění. U nepřímých daní jsou
to výrobky nebo služby. Některý předmět daně může být
od daně osvobozen (např.: vývoz zboží je osvobozen od
DPH)
základ daně - je předmět daně vyjádřený v peněžních
nebo naturálních jednotkách, z něhož se počítá daň
sazba daně - % daně ze základu daně
sleva na dani - částka nebo procentní podíl snižující
základ daně v zákonem stanovených případech
zdaňovací období - období, za které je plátce daně
povinen daň vypočítat a odvést. U přímých daní - buď
kalendářní rok (FO, PO) nebo hospodářský rok (PO). U
nepřímých daní - měsíc nebo čtvrtletí

16. Pracovní trh, systém odměňování, hospodaření s financemi

TRH PRÁCE
- lidé hledají zaměstnání a nabízejí svou práci na trhu práce
• v tržní ekonomice hledají lidé zaměstnání a nabízejí svou práci na trhu práce, na němž
v roli poptávajících vystupují firmy státní a veřejné instituce
• lidé se snaží získat zaměstnání, které by co nejvíce odpovídalo jejich schopnostem
• souhrn fyzických a psychických schopností člověka k výkonu práce označujeme pojmem
pracovní síla

práce = účelná činnost, cílevědomá, která s pomocí přír. zdrojů a

kapitálu vytváří statky a služby k uspokojování lidských potřeb
kvalifikace = vyjadřuje způsobilost člověka k výkonu určité práce
​- je dána osobními předpoklady, vzděláním, zaškolením,
praktickými zkušenostmi získaných při práci
výběr zaměstnanců - mobilita práce - schopnost pracovníků
adaptovat se na změněné podmínky
- odměňování za práci bylo je a vždy bude součástí
mikroekonomie
Získání zaměstnanců
• je závislé na úrovni předpokladů, které lidé k výkonu určité práce mají
• tato úroveň se označuje pojmem lidský kapitál (lidské zdroje), jehož hodnota roste se
schopností produkovat větší množství kvalitních statků a služeb, což je závislé na
 vzdělanosti a praktické připravenosti k výkonu povolání, jež souhrnně označujeme jako
kvalifikace
• Kvalifikace = způsobilost člověka k výkonu určité práce. Je dána osobními předpoklady
člověka, jeho vzděláním a zaškolením a praktickými zkušenostmi získanými při práci

Výběr zaměstnanců
• firmy i státní a veřejné instituce vytvářejí poptávku po práci
• k plnění svých úkolů potřebují určitý počet pracovních sil s určitou kvalifikační strukturou,
proto si vybírají zaměstnance na základě jejich kvalifikace
• moderní velké organizace používají k získávání, vzdělávání a motivování zaměstnanců
personální řízení, které vychází z plánování lidských zdrojů a úsilí o získávání
zaměstnanců s kvalifikací odpovídající požadavkům firmy a je spojeno se systematickou
péčí o jejich další rozvoj
• důležitým faktorem při získávání pracovníků je mobilita uchazečů o práci
• mobilitou práce rozumíme schopnost pracovníků adaptovat se na změněné podmínky,
popřípadě schopnost uchazečů o práci přizpůsobit se požadavkům na dané pracovní místo

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ STANOVENÍ ODMĚNY: ​

a) pracovní funkce v podniku ​ ​ ​d) typ práce (úkolová,
časová)
b) pracovní výkon, odpracovaný čas ​ ​e) výsledky podniku
c) mimořádné ohodnocení ​ ​ ​f) způsob motivace

MZDA = odměna zaměstnanci za provedenou práci, pro firmu je

to náklad, výše ceny ovlivňuje nabídka a poptávka na trhu
- celková mzda zaměstnance nesmí být nižší než minimální
mzda - stanovuje ji vláda
- výše mzdy nebo platu závisí na: ​ . složitosti
1 ​ ​ ​ ​.
4
namáhavosti práce
​ ​ ​ ​ ​2. míře odpovědnosti ​ ​ ​5. pracovní výkonnosti
​ ​ ​ ​ ​3. na obtížnosti prac. podmínek ​6. dosahovaných prac.
výsledcích
- mzda (peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem za práci)

X plat (peněžité plnění, které vyplácí stát, fond, územní

samosprávný celek, příspěvková organizace)
A. mzda časová - vypočítává se podle odpracovaných hodin
(počet odpracovaných hodin krát hodinová sazba) - ve smlouvě

B. mzda úkolová - vypočítává se dle skutečně provedené kvality

práce a předem stanovené sazby za jednotku výkonu
- sazba za jednotku výkonu se určuje na základě technicko-
hospodářských norem výkonu
výkonová norma - vytváří se opakovaným měřením času
potřebného k provedení určité práce
- stanovuje se jako: norma času - udává čas potřebný na
vykonání určité pracovní operace
​ ​ ​ ​ ​(montáž 1 židle/12 minut)
norma množství - udává množství operací, jež se mají vykonat
zpravidla za hodinu (5 židlí/1 hod.)

C. mzda podílová - výše mzdy se vypočítává na základě podílu

tržby za určité období - při obchodní činnosti a ve službách, podíl
na dosaženém výdělku – z toho nějaké procento

další typy: ​
​ ​hrubá mzda - celkový výdělek zaměstnance, před
zdanění,
​ ​čistá mzda - rozdíl hrubé mzdy, daní a pojistného
naturální mzda - odměna ve formě zboží,
surovinách nebo služeb
​ ​tarifní mzda - nejnižší mzda podle zákonných předpisů
nebo mzdových tarifů
​ ​smluvní mzda - dohodnutá mzda mezi podnikatelem a
zaměstnancem
​ ​nominální mzda - peněžní částka bez ohledu na to, co
za ni lze koupit
​ ​reálná mzda - množství zboží a služeb, které si lze za
mzdu koupit
​ ​procentní mzda - procento z prodeje

• tarifní mzda + odměny + prémie = HRUBÁ MZDA – sociální pojištění hrazené

zaměstnancem – zdravotní pojištění placené zaměstnancem – daň z příjmu = ČISTÁ
MZDA

ÚŘAD PRÁCE

• je zájmem státu pomoci zájemcům o práci při hledání příslušného pracovního uplatnění
• v ČR byly k tomuto účelu zřízeny úřady práce
• úřad práce = zprostředkovává bezplatně zaměstnání na celém území ČR pro všechny
uchazeče o zaměstnání, kteří mají trvalý pobyt v obvodu tohoto úřadu práce
• pokud nezaměstnaný vyplní formuláře, stát za něj platí zdravotní a sociální
• nezaměstnaný nerovná se student, žák, podnikatel
• nezaměstnaný má právo na rekvalifikaci
• PRACOVNÍ SMLOUVA – druh práce, místo, označení účast.,mzda, datum nástupu, podpisy
+ datum podpisu

HOSPODAŘENÍ S FINANCEMI ​
1) Mám jich dost
spořící účet – zhodnocuje uložené peníze vyšší sazbou
než účet běžný, peníze lze vkládat opakovaně, přičemž
jsou pojištěny, vybrat musím po uplynutí lhůty
spoření - činnost, díky které vznikají úspory - podíl
spoření na celkovém příjmu za určitou dobu se nazývá -
míra úspor
 - spořením člověk zvyšuje svůj majetek, který se
zmenšuje výběry nebo inflací
- stavební spoření - umožňuje formou výhodných
spoření řešit bytovou otázku
​ ​- s pomocí spoluúčasti státu vytváří podmínky
pro tvorbu vlastního kapitálu, které neumožňuje jiné
spoření
​ ​- hlavní myšlenka: možnost získat výhodný
úvěr na bydlení
​ ​- účastníkem může být fyz. i práv. osoba, která
uzavřela písemnou smlouvu o stavebním spoření
​ ​- stavební spořitelny si účtují poplatek, který se
pohybuje kolem 1% z cílové částky
​ ​- stát podporuje spoření státní podporou v max.
výši 10% (max. 2000,- Kč)
​ ​- po uplynutí doby spoření si může klient částku
vybrat nebo spořit dál do cílové částky
​ ​ ​ ​ ​ ​(dá se zvýšit a prodlouží se
možnost spořit se státní podporou)
​ ​- s naspořenými penězi si klient může nakládat,
jak uzná za vhodné
​ ​- s úvěrem musí klient finance použít na
výstavbu, opravu bydlení (i pro osoby blízké)
​ ​- příklady v ČR: Stavební spořitelna České
spořitelny, Českomoravská stavební spořitelna,
​ ​ ​Modrá pyramida stavební spořitelna,
Raiffeisen stavební spořitelna, Wüstenrot stavební
spořitelna

termínovaný vklad – možnost uložit si peníze do banky

na pevně stanovenou dobu, vklad je pojištěn, mám úrok

nákup cenných papírů či komodit – akcie, fondy,

zlato, umění

DŮCHODOVÉ SPOŘENÍ
- účastníkem je osoba, která podepíše smlouvu o důchodovém
spoření s penzijní společností
- 18+, uzavře smlouvu nejpozději do konce roku, ve kterém mu
bylo 35 let, nesmí mít přiznán starobní důchod
- po vstupu do systému důchodového spoření z něj nelze
vystoupit (lze až po přiznání státního starobního důchodu)
​- lze však měnit penzijní společnosti
- důchodové fondy: konzervativní důchodový (100%
finančních prostředků může být investováno), dynamický
důchodový…
- naspořené úspory slouží k pravidelné výplatě důchodu - vyplácí
je pouze životní pojišťovny
2) Mám jich málo
• spotřebitelský úvěr = jedná se o půjčku fyzické osobě
zpravidla ve výši 20 – 100 000 korun, která může být
účelově vázána (určena na úhradu konkrétních,
sjednaných výdajů) nebo neúčelová, banky pro poskytnutí
spotřebitelského úvěru často požadují ručení další osobou
nebo zástavu věci, banky také ověřují příjmy žadatele a
ověřují jeho schopnost splácet
• hypotéka = dlouhodobý úvěr zajištěný nemovitostí
zpravidla použitý k nákupu nebo výstavbě zastavené
nemovitosti
• kontokorent účtu = povolené přečerpání finančních
prostředků na běžném účtu, které má formu krátkodobého
neúčelového úvěru
• splátkový prodej = zákazník při koupi zaplatí pouze část
ceny (tzn. akontaci), zbytek hradí v pravidelných splátkách
v budoucnosti, majitelem věci se stává zpravidla ihned
• leasing = nájem pořizované věci od leasingové
společnosti, která danou věc koupila, do ukončení
leasingu je daná věc majetkem leasingové společnosti, po
ukončení leasingu má nájemník předkupní právo nebo se
stává majitelem daného statku

17. Finanční trh, bankovní systém ČR, peníze a jejich funkce

FINANČNÍ TRH

= finanční trh je
systém institucí a instrumentů, zabezpečující pohyb peněz a
kapitálu (nabízeného ve formě cenných papírů) ve všech jeho
formách mezi různými ekonomickými subjekty; a to na základě
poptávky a nabídky
BANKOVNÍ SOUSTAVA
= soustava finančních institucí, které se zabývají bankovními
operacemi
- základ finančního systému tržní ekonomiky
- využívání peněz v tržní ekonomice vede ke vzniku zvláštních
podniků, které se zabývají:

a) obchodováním na peněžním trhu = přijímají a opatrují

peněžní vklady, půjčují peníze, nakupují a prodávají peníze cizích
zemí
b) uskutečňování peněžních operací = platby,
zprostředkovávání placení mezi podniky u nás i v zahraničí

- bankovní soustava zahrnuje: ​ . centrální banka

1
2. komerční (obchodní)
banky
3. specializované finanční
instituce
​ ​ ​ ​- investiční, hypoteční banky, pošty, spořitelny

1. CENTRÁLNÍ BANKA = EMISNÍ (ÚSTŘEDNÍ) BANKA

- zřizována vládou, ale na vládě je do jisté míry nezávislá,
označovaná také jako banka bank
- neposkytuje běžné bankovní služby
- u nás funkci centrální banky vykonává ČNB - Česká Národní
Banka
- fce: ​1. pečuje o stabilitu měny
​2. reguluje množství peněz v oběhu
​3. jediná vydává peníze z pověření státu (= emisní
banka)
​4. poskytuje úvěry (komerčním bankám)
​5. pověřena dozorem nad celým finančním systémem
- činností komerčních bank
​6. stanovuje úrokové sazby
​7. drží účet státnímu rozpočtu

- hlavním cílem je stabilita měny, a to skrze:

diskontní politiku
- určuje diskontní (úrokovou) sazbu, za kterou si mohou komerční
banky půjčovat od centrální banky peníze
- změny diskontní sazby ovlivňují úvěrové možnosti komerčních
bank, výši úrokových sazeb a objem poskytovaných úvěrů
operace na volném (otevřeném) trhu
- ke zvyšování nebo snižování množství peněz v oběhu může
centrální banka používat i nákup a prodej státních obligací (státní
dluhopisy) → prodej = snížení množství peněz v ekonomice a
obráceně

určování povinných a minimálních rezerv

- komerční banky využívají vklady k poskytování půjček, aby si
udržovaly rezervy
- kdyby si vkladatelé chtěli své peníze vzít, stanoví jim centrální
banka zákon minimální rezervy, které musí dodržovat

2. KOMERČNÍ BANKY = OBCHODNÍ BANKY - nejpočetnější

složka bankovní soustavy
- mají povahu firem usilujících o maximální zisk
- jejich činnost je regulována:

1. aktivní operace - poskytování úvěrů

= půjčování peněz podnikatelům i jednotlivým občanům
- úvěry - krátkodobé (do 1 roku) X střednědobé (2-4 roky) X
dlouhodobé (---) - střednědobé a dlouhodobé mají vysoké úroky
kontokorentní - bankovní služba sjednaná k běžnému - dovoluje
klientovi čerpat z účtu peníze až do mínusu

spotřebitelský (maloobchodní) - pro jednotlivce na

nepodnikatelské účely - na koupi auta, vybavení do
kuchyně...atp.

hypoteční - pro fyz./práv. osoby, musí být zajištěný zástavním

právem nemovitosti
- 2 typy: účelová hypotéka - striktně vázaná na
investici do nemovitosti
neúčelová hypotéka - úvěr lze použít na
cokoli

lombardní - úvěr zajištěný zástavou movitých věcí (cenné papíry,

šperky…)
​- předmět zisku - úroky - pro banku výnos, pro
dlužníka náklad!
​- získání úvěru: banka ověřuje schopnost žadatele
platit v dohodnuté době úvěr a úroky, vyžaduje záruky za
poskytnutý úvěr

2. pasivní operace = přijímání peněžních vkladů, ochrana

těchto peněz a také úrok
- úrok = náklad pro banku → nižší než úroky z poskytovaných
úvěrů
- výše úroku závisí na druhu vkladu: ​
termínované - vklady s výpovědní lhůtou 1 měsíc - 5 let, určitá
doba
na požádání - banka vydá vklady majiteli kdykoli nazpět

3. zprostředkovatelské operace = vedení běžných účtů

klientů a zabezpečování bezhotovostního platebního styku
- banka je pověřena, aby z účtu prováděla platby nebo platby
přijímala → banka platby bezhotovostně zúčtovává → účtuje si
poplatky
- moderním nástrojem bezhotovostních platebních styků =
platební karty
elektronické X embosované (reliéfové písmo + speciální kód)
x čipové

- 2 typy: kreditní - možné čerpat úvěr (platba i půjčka)

- lze využít bezúročné období 45 dní...půjčka zadarmo
→ poté vysoká úroková sazba (1,3 - 2,2 % měsíčně)
​ ​- výjimkou je výběr z automatu - úrok + poplatek % z
vybrané částky
​ ​- určitá část z limitu úvěru se musí vždy měsíčně splatit
(0,5 %)
​ ​- výhodné při platbě v zahraničí

​ debetní - nelze jít do mínusu (pokud není sjednán

kontokorent)
- lze platit pouze do sjednaného denního limitu,
tuzemské i mezinárodní
- úvěrové (Home Credit), petrokarty (Shell -
pohonné hmoty)
- směnárenské služby - prodej či nákup volně směnitelných měn
- depozitní - za poplatek možnost uschovat si v chráněných
boxech cenné listiny

SPECIALIZOVANÉ FINANČNÍ INSTITUCE

- spořitelny - pro menší vkladatele
- kampeličky = úvěrová družstva, přijímají vklady od svých členů
a poskytují jim úvěry
- pošty, záložny, soukromé směnárny, investiční banky,
hypoteční banky...

FINANCE
- termín, který se týká peněžních prostředků a zacházení s nimi
- dělení podle subjektu, který s nimi operuje: ​
a) osobní – jednotlivec, případně rodina
b) podnikové – podnik, korporace, firma
c) veřejné – stát, kraj, okres, místní zastupitelstvo
- peněžní fondy – soukromé (podnikové, fondy domácností,
studentů…atp.) X veřejné (rozpočty)

PENÍZE
funkce vyjádření ceny zboží, usnadněný směny zboží, uchovatel hodnot, míra hodnot,
prostředek směny, univerzální a funkční platidlo
měna = peněžní jednota jednotlivých států
všeobecný prostředek Kdo chce vyměnit kolo za auto, nemusí hledat někoho, kdo chce vyměnit auto za kolo.
směny Stačí směnit za peníze kolo na jednom trhu a za získané peníze koupit auto na druhém

zúčtovací jednotka na peníze lze převést jednotlivé statky (např. lidskou práci, surovinové zdroje – naturální
mzda)
uchovatel hodnot nemusí se uchovávat jenom v penězích – lze i v nemovitostech
schopnost subjektu dostát v kterémkoli okamžiku svým závazkům (šetření peněz, když
likvidita
potřebujeme něco narychlo koupit nebo opravit – peníze mají neustále svou funkci)

PENÍZE JSOU:
a) mírou hodnot či zúčtovací jednotkou (mzdy, ceny, náklady, …), vyjadřují cenu, schopnost
měřit hodnotu všech ostatních zboží a služeb
b) prostředkem směny (schopnost zprostředkovat směnné akty)
c) uchovatelem hodnot (vlastník si je může ponechat a použít později)

FORMY PENĚZ
A) Hotovostní – bankovky, mince
B) Bezhotovostní
– peníze uložené na účtech u bank, netermínované vklady
(peníze si můžeme kdykoli vybrat)
- termínované vklady („skoropeníze“), plastikové peníze –
platební karty (vydávají je banky, obchodní domy, benzinky)

VLASTNOSTI PENĚZ
nulová elasticita a substituce nejsou volně reprodukovatelným statkem a nelze je nahradit jiným
výroby
dokonalá likvidita nepotřebujeme žádný čas k jejich přeměně, jsou ihned přijímány
prodejcem/směnitelem
dělitelnost každá měna může být rozdělena na několik menších jednotek – 1 koruna = 100
haléřů
zaměnitelnost nezáleží, v jaké formě či se peníze vydají, dokud platí, že dohromady dají
smluvenou cenu
přenositelnost přenosnější než věci, za které mohou být směněny
trvalost a trvanlivost trvalá platnost a jsou zhotoveny z materiálů, které nepodléhají rychlé zkáze
chráněné proti plagiátorství skrytý obrazec, vodoznak, okénkový proužek, soutisková značka, proměnlivá
barva, značky pro nevidomé

CENNÉ PAPÍRY - listina představující určitý nárok osoby vůči

druhé

DLUHOPIS (= obligace) – dlužná částka, vlastníkovi zakládá

právo na splacení jmenovitě uvedené dlužné částky (nominální
hodnoty)
​- vydává je stát, obce, banky, aby získali v určité době
určitou částku kapitálu

AKCIE – zakládá vlastníkovi práva společníka akciové

společnosti
​- dividenda – peněžní plnění akciových společností
vyplacené akcionářům
​- kmenové – bez zvláštních práv a omezení
​- prioritní – zaručená výše dividendy, ale s omezením či
vyloučením hlasovat při rozhodování (určeny pro členy vedení
firmy)
​- zaměstnanecké – určeny pouze pro zaměstnance

SMĚNKA
– závazek zaplatit určitou částku (směnečnou sumu) na určitém
místě, v určité době
NEBO písemný příkaz pro určitou osobu, aby v určité době za
směnku zaplatila věřiteli směnečnou sumu
- vlastní – výstavce se zavazuje, že sám zaplatí směnečnou
sumu
- cizí – výstavce přikazuje třetí osobě, aby zaplatila věřiteli
směnečnou sumu místo někoho
​ - musí obsahovat: slovo směnka v textu, bezpodmínečný
závazek zaplatit nebo příkaz k zaplacení směnečnou sumu,
jméno, dobu splatnosti, místo placení, jméno příjemce, datum
a místo vystavení směnky, podpis výstavce

ŠEK – cenný papír, kterým majitel účtu v peněžním ústavu

přikazuje peněžnímu ústavu zaplatit doručiteli šeku určitou
peněžní částku
- musí obsahovat: slovo šek, příkaz zaplatit šekovou sumu,
jméno šekovníka, místo placení, datum a místo vystavení šeku,
podpis

18. Stát a ekonomika, státní dluh, důchodová politika státu,

podmínky přijetí společné evropské měny v ČR
NEZAMĚSTNANOST = Jev, při kterém nenachází práceschopné
obyvatelstvo uplatnění na trhu práce
MÍRA NEZAMĚSTNANOST - podíl nezaměstnaných, kteří
aktivně usilují o nalezení práce a jsou schopni to prokázat, na
ekonomicky aktivním obyvatelstvu vyjádřených v procentech
A. DOBROVOLNÁ NEZAMĚSTNANOST

- zahrnuje lidi v produktivním věku, kteří o práci neusilují a

nejsou ochotni pracovat za nabízenou mzdu, kterou považují
mnohdy za neadekvátní ke svému lidskému kapitálu
B. NEDOBROVOLNÁ NEZAMĚSTNANOST

- zahrnuje nezaměstnané, kteří o získání práce aktivně usilují

nebo se na práci systematicky připravují, případně, jejichž
profesní zaměření je jiné, než je požadováno trhem
typy: ​
Frikční nezaměstnanost
- krátkodobá nezaměstnanost spojená s plynulým přecházením z
jednoho zaměstnání do jiného
- je způsobena nedokonalou mobilitou pracovních sil,
nedostatečnými informacemi o pracovních příležitostech
Strukturální nezaměstnanost
- je způsobena strukturálními změnami v národním hospodářství
souvisejícími zejména s technickým pokrokem a změnami
preferencí spotřebitelů
- je výsledkem nesouladu mezi kvalifikací uchazečů a požadavky
zaměstnanců
Cyklická nezaměstnanost
- vznikla v recesi, jež je sestupnou fází hospodářského cyklu à
vzestupné fázi opět zaniká

Sezónní
- vzniká v důsledku sezónní povahy některých hospodářských
činností (zemědělství, stavebnictví…)
ÚŘAD PRÁCE
- zprostředkovává bezplatně zaměstnání na celém území ČR pro
všechny uchazeče o zaměstnání,
kteří mají trvalý pobyt v obvodu tohoto úřadu
Uchazeč o zaměstnání

- uchazečem je občan, který nemá žádný pracovněprávní vztah

nebo nevykonává samostatně výdělečnou činnost anebo se
soustavně nepřipravuje na budoucí povolání (není žákem)
- je povinen podat písemnou žádost o zprostředkování
zaměstnání-> poté je veden v evidenci ÚP-ten za něj hradí
zdravotní a důchodové pojištění
- je povinen oznamovat nástup do zaměstnání
- má právo na zprostředkování vhodného zaměstnání
(odpovídajícímu zdravotnímu stavu, kvalifikaci či praxi)

- má právo na rekvalifikace (o tom rozhoduje příslušný úřad)

- má právo na hmotné zabezpečení- když není do 7 dnů
zprostředkování zaměstnání, uchazeč musí mít za poslední 3
roky odpracováno alespoň 12 měsíců

HDP = celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za

určité období (zpravidla za rok) výrobními zdroji na území
určitého státu bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu
nebo cizinci
- charakterizuje výkonnost národního hospodářství jako celku
- k porovnání výkonnosti jednotlivých národních hospodářství se
počítá HDP na jednoho obyvatele
TEMPO RŮSTU: ​pokud je záporné - ekonomika prochází
obdobím recese
​ ​ ​pokud je kladné - ekonomika prochází obdobím
oživení a expanze
- rychlejší tempo růstu než přírůstek obyvatel znamená větší
životní úroveň obyvatel
- vyjadřuje se jako poměr HD:HDP minulého roku
HNP - vyjadřuje objem statků a služeb za určité období výrobními zdroji ve vlastnictví občanů a firem
určitého státu

OBCHODNÍ BILANCE

- vyjadřuje rozdíl mezi objemem vývozů zboží a služeb do

zahraničí a dovozů v peněžním vyjádření, který označujeme jako
saldo
- saldo obchodní bilance může být aktivní (vývoz převyšuje
dovoz) nebo pasivní (dovoz převyšuje vývoz)

PLATEBNÍ BILANCE - shrnuje objem všech plateb do zahraničí a ze zahraničí

- Skládá se z běžného účtu, finančního úvěru, kapitálového účtu, devizových rezerv a vyrovnávací položky
„chyby a opomenutí“

HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS
- ekonomika se nevyvíjí plynule, má střídavé fáze růstu a poklesu

- 4 fáze hospodářského cyklu ​I. Recese - reálný produkt

klesá alespoň po dobu 6 měsíců
​ ​ ​ ​ ​II. Dno - produkt je na nejnižší úrovni v
daném cyklu
​ ​ ​ ​ ​III. Expanze - dochází k růstu produktu
​ ​ ​ ​ ​IV. Vrchol - bod maxima v daném cyklu
STÁTNÍ ROZPOČET
- plní fci finančního plánu státu, je centralizovaným fondem
finančních prostředků státu na určité rozpočtové období
- má podobu bilance s příjmovou a výdajovou stranou
- využívání rozpočtu se označuje jako fiskální (rozpočtová)
politika
- a) vyrovnaný - příjmy a výdaje jsou v rovnováze
- b) schodkový- výdaje převyšují příjmy-> vniká deficit státního
rozpočtu
- c) přebytkový - příjmy jsou větší než výdaje
! Pokud nastane, stát musí vydávat k jeho pokrytí vládní
dluhopisy, které se prodávají na kapitálovém trhu
! Je-li dlouhodobě-> vzniká státní dluh
PŘÍJMY - tvoří přímé a nepřímé daně a různé poplatky, cla,
pokuty, výnosy z majetku…
- některé daně plynou i do rozpočtů obcí a krajů

VÝDAJE
- 2 skupiny – 1.nákupy statků a služeb ​2. transferové
platby
- takové rozpočtové výdaje, za něž stát nezískává žádné statky a
služby (starobní důchody, dávky)
- hlavní výdaje jsou na sociální zabezpečení, školství,
zdravotnictví…
SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ - je příjem státu
- Rozdělení: ​A. Nemocenské pojištění - hradí se z něj
nemocenská, mateřská
​ ​B. Důchodové pojištění - hradí se z něj důchody
(invalidní, starobní, sirotčí, vdovský…)
​ ​C. Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti - hradí se
podpora v nezaměstnanosti
- poplatníci:
Zaměstnanci- je jim sociální pojištění automaticky strháváno z
hrubé mzdy
Zaměstnavatelé- hradí částku, která je vypočtená na základě
hrubých příjmů každého zaměstnance
Osoby samostatně výdělečně čin (OSVČ)- platí částku
vypočtenou z činnosti po odečtení z výdajů

ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ - není příjem státu, ale zdravotních

pojišťoven
o veřejné -zákonem definovaným plátcům je stanovena
povinnost toto pojištění platit jedině ze zdravotních pojišťoven,
která potom hradí základní zdravotní péči
​ ​- je zaměstnancům strháváno ze mzdy
​ ​- je stanovena v zákoně minimální i maximální platba
o soukromé - klient se může pojistit proti riziku ztráty příjmů
vyvolané úrazem nebo nemocí
 ​- je dobrovolné
STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA

- finanční pomoc občanům ve stanovených situacích

- množství dávek státní soc. podpory, o které může občan
požádat na tiskopisech ministerstva práce a soc. věcí
dávky závislé na výši příjmu:
- příspěvek na dítě - vypláceno měsíčně, pokud příjmy
nedosahují stanoveného násobku životního minima
- příspěvek na bydlení- vyplácí se měsíčně za účelem krytí
nákladů na bydlení občanům s malými příjmy
- sociální příplatek - vyplácí se měsíčně za účelem krytí nákladů
při zabezpečování potřeb dětí především zdravotně postižených
a v rodinách s nízkými příjmy
dávky nezávislé na příjmu:
- rodičovský příspěvek = mateřská- pobírá rodič při celodenní
péči o dítě do věku 3 nebo 4 let
- porodné - jednorázová částka vyplacená při narození dítěte
- dávky pěstounské
- pohřebné

STÁTNÍ DLUH
- dělí se na veřejní a státní, dále na vládní a národní
- veřejný jsou výdaje na chod státu, opravy silnic, doprava
a jiné. v tomto ohledu se dá říct, že při přepočtení dluhu,
který je asi 1,7 mld, má každý občan dluh asi 165 000,
představuje pohledávku vůči současným a budoucím
daňovým platbám
- státní dluh je dluh, který vzniká obchodováním mezi
ostatními státy, půjčkami, obligacemi aj.
- mezistátní dluhy jsou mezi všemi státy proto, že
pohledávky mají nějakou dobu splatnost a nedostanou
peníze hned
- dluh má aktiva a pasiva, aktivum = někdo mi dluží, pasiva
= jí mám někde dluh

DŮCHODOVÁ POLITIKA STÁTU

- cílem je zabezpečení občanů v případě ztráty výdělku a
neschopnosti si jej opatřit hlavně v ohledu na důchodce,
invalidy a ztráty živitele
- stále více aktuální z důvodu – demografického stárnutí
obyvatelstva
 - lidé se dožívají vyššího věku, je menší kojenecká
úmrtnost
- realizace této politiky je pomocí důchodového pojištění
- jsou 4 druhy penzí a to: starobní, invalidní, pozůstalostní
(sirotčí, vdovský), výsluhový (mají např vojáci, hasiči a
všichni co mají služební zákon a jsou pod ministerstvem)

PODMÍNKY PŘIJETÍ SPOLEČNÉ EVROPSKÉ MĚNY V ČR

- při vstupu do eurozóny – nutné přijetí eura, nebo na
základě mezinárodních dohod
- podmínky přijetí eura stanovují Maastrichtská kritéria
(Inflace, Schodek, Státní dluh atd)
- při vstupu do EU nutné přijmout euro ale musí se splnit
právě ta kritéria – u nás to nechtějí, protože politici maj
nakradeno, termín si země může stanovit sama
- pokud by bylo schváleno přijetí eura muselo by se dodržet
tzv přechodné období – do kterého patří např dvojí
oceňování (dual display) – ceny v obchodech jak
v eurech tak v czk po dobu jednoho roku
Pro zavedení eura
- snadná cenová porovnatelnost s jinými zeměmi
- pohodlnější a levnější cestování
- zrychlení a zjednodušení přeshraničních transakcí
- nižší úrokové sazby
- ochrana před kurzovými výkyvy koruny vůči €[
- spolurozhodování o měnové politice eurozóny
Proti zavedení eura
- ztráta samostatné měnové politiky státu, ztráta určité
kultury
- směnný kurz a úrokové sazby nebude možné používat
jako nástroj státní politiky
- zapojení do ESM Evropského stabilizačního
mechanismu(záruky za dluhy jiných členů eurozóny,
například placení dluhů za Řecko a jiné)
- riziko zdražování

19. Světová filozofie 20. století, existencialismus, fenomenologie,

křesťanská filozofie, neopozitivismus, neomarxismus
Existencialismus
- vývoj myšlení ve 20. stol. dostal do krizové situace (kruté
zkušenosti z válek (1WW) a hospodářské krize)
- základním pojmem je existence jako způsob bytí
Martin Heidegger
- soustředil se na přítomnost člověka („Jsem nyní“) - prožívám
život právě teď - Bytí a čas

Albert Camus - existence může být absurdní, absurdita může

být výzvou k duchovní revoltě
- usiluje o spravedlnost a štěstí - Cizinec, Mor

Jean Paul Satre - francouzský ateistický existencialista, v

popředí téma svobody
- Hnus - pocit bezdůvodnosti a tíže existence – angažovanost
pro druhé, jsme odsouzeni k svobodě
- Bytí a nicota - autentické x neautentické bytí
- podstatou člověka je individualismus (samostatnost)
Karl Jaspers – bytí nikdy nemůžeme popsat - Otázka víry
Gabriel Marcel
Fenomenologie
- poprvé termín použil Johann Heinrich Lambert ve smyslu o
fenoménech = jevech
- učení o jevech, jak dochází k vědění, jak má člověk pochopit
svět
- lidské poznání má dogmatický ráz = automaticky věříme všemu
→ je třeba zkoumat pravdivost předložených věcí
- zakladatel Edmund Husserl - označuje filozofii za vědu o
podstatách ostatní vědy jsou o faktech
​ ​- každé poznání je věcí zkušenosti (nejen smysly, ale i
vnitřní zkušenost)
​ ​- proto je nutno poznávat fenomény = to, co se člověku
ukazuje
- Max Scheler, Martin Heidegger, Nicolai Hartmann, Edmund
Husserl - Fenomenologie ducha
Novopozitivismus
- označení filozofie Vídeňského kroužku (intelektuálové zabývá
se lingvistikou)
- upřednostňuje mod. logiku v řešení filozofických problémů, jak
zacházet s vědeckými fakty za pomoci logiky
- zabývají se fakty, odmítají otázky o vzniku Světa
- Ludwig Wittgenstein, Rudolf Carnap (Vídeňský kruh),
Herbert Spencer, Bernard Russel (logický atomismus)

Neomarxismus - navazuje na marxismus, před 2. světovou

válkou v Z Evropě
- kritizují buržoazní společnost, negativní jevy budovaného
socialismu a nedostatky marxismu (problém odcizení, vědecká a
technická revoluce atd.)
- představitelé: Ernest Bloch, Erich Fromm, Adam Schaff a
Roger Garaudy
Křesťanská filozofie – vychází z antické filozofie, u nás
nejprůkopnější Tomáš Akvinský a sv Augustin
- obecně se vychází z dvou filozofů Aristotela a Platona
- Platon byl žák Sokrata a učil Aristotela, poprvé stanovil,
že za nejvyšší dobro je považován Bůh a že je duše
nesmrtelná

Svatý Augustin
Napsal dílo „O Boží obci“ kde vytváří vlastní katolickou
historii světa
Poprvé se zmiňuje o Svaté trojici – Otec, Syn, Duch
svatý
Svět byl tvořen z Boží podstaty

Tomáš Akvinský
Italský mnich, velmi žádaný, představitel vrcholné
scholastiky v 13. století
Základ jeho učení je v Aristotelovi – je zřejmé, že Bůh
existuje a lze to dokázat
Uvedl 5 důkazů Boží existence: 1. Skutečnost změny ve
světe
2. Ve světě existuje
příčina a účinek
3. Bytí a vědomí, věci
existují a příčinou vzniku je Bůh
4. Stupně dobra a
dokonalosti
5. Řád a cíle v přírodě

Scholastika – 8/9. – 15. stol, vznik ze slova schola =

škola
Dělí se na a) Raná b) Vrcholná c) Pozdní
Smysl – vzdělávání a rozumové podpírání církevních
hodnot​
20. Podstata filozofie a její disciplíny, pohledy na poznání a vznik
světa
- filozofie nemá na rozdíl od jiných vědních oborů jednoznačně
vymezen svůj předmět
- každá z definic je částečně závislá na autorovi definice a
kulturním prostředí, kde vznikala
- z řeckého filein = milovat a sofía = moudrost, doslova láska k
moudrosti, myšleno ovšem jako snaha o přiblížení se k
moudrosti, snaha být moudřejší, touha vědět
- def.: Filozofie je soustava kritického uvažování o problémech
bytí, světa, poznání a člověka, lidské kladení otázek po základu,
smyslu porozumění a vysvětlení světa jako celku a místa člověka
v něm. Hledá obecné vlastnosti člověka, struktur přírody,
společnosti i kosmu.
- původně: souhrn veškerého poznání, synonymum pro vědu -
postupně vydělení

A. předfilozofický postoj - člověk se ze světa nevyčleňuje, není

mu odcizen
- hlavním předpokladem pro filozofii je mýtus (=příběh se
symbolickým nebo náboženským významem), který lidem
zprostředkovával pohled na svět, přírodu, lidské bytí
​- mýty snadno vysvětlovaly lidem účel věcí, původ měst,
rodů - lidé věřili
​- v mytickém světě se člověk neodcizuje, nýbrž věří tomu, že
je součástí světa
​- lidé měli tendence svou existenci spojovat s božskými
silami

B. teoretický postoj - vzniká z údivu, který nás vytrhne ze

samozřejmosti světa
- počátek filozofie = výrazný pokrok vědomí a pocitu individuality
- opuštění dojmu samozřejmosti, nově údiv k jsoucnu a vědění
(zpočátku se podivují i tak banálními a samozřejmými věcmi jako
je např. vycházející a zapadající Slunce)
- cesta od mýtu k logu (logos = Řád)
= zaměření se na lidskou vnímavost a lidský rozum
- Miléťané, Pythagorovci, Herakleitos, atomisté...apod. -
hledáním principu jádra Řádu
- jádro = pralátka, číslo, atomy, prázdno - podstata materiálního
světa, člověka, duše, Bohů
- jakmile se princip pojmenuje a je rozumem vysvětlený, mizí
iracionální strach z neznámého
FILOZOFIE A NÁBOŽENSTVÍ
- oba útvary jsou zaměřeny na celek skutečnosti, na celek všeho
jsoucího
- rozdíl: filozofie - vědecké poznání, reálné zkoumání x
náboženství má citový základ (více iracionální, hlavní je víra)
- náboženství je starší, oba obory se však snaží vysvětlovat
PODSTATA
- co je prvotní? - agnosticismus (pravdivost tvrzení nelze
prokázat, zpochybňující postoj)
- racionalismus - snaha neustále poznávat
- empirismus - poznání podle zkušeností
MEZNÍ SITUACE
- rozum = filozof. tázání, aby se opravdu probudilo, je zapotřebí
nárazu, otřesu = mezní situace
- def.: je situace, kterou nelze přeskočit ani zrušit ani ignorovat
- souvisí se smrtí, bolestí, ztrátou svobody, střechy nad hlavou,
existenčním ohrožením
- v momentě připuštění si smrtelnosti člověk reaguje zoufalstvím,
začíná si klást otázky bytí
- pocit úzkosti = skličující pocit vztahující se k neurčitému (nelze
se toho zbavit, není příčina)
- efektivita při řešení, které je třeba hledat a ne se schovávat

SKEPSE, KRITIKA
- cesta od přirozeného postoje (ničemu se nedivím) k
teoretickému postoji (rodí se z údivu) přináší pochyby, dohady,
skepsi
- člověk pochybuje o svých názorech, později o všeobecně
známých pravdách → revolta
- uplatněno v poznání (pravda nelze odhlasovat demokraticky)
- uplatněno v etice (většina nemůže určit správnost hodnot)
- kritická filozofie = neexistuje nic posvátného, nedotknutelného -
na vše je možné se ptát
- skepse = lék proti dogmatismu (strnulé lpění na
nepodložených myšlenkách)
- skepse by měla být fází, nikoli cílem filozofického myšlení -
měla by vést k racionalitě

FILOZOFICKÉ PROBLÉMY
1. Co je bytí?
​- bytí = základní vlastnost jsoucna, skrze niž je jsoucnem.
​- jsoucno = vše, co má podíl na bytí, tedy co existuje.
​- bytí je to, co mají všechna jsoucna společné, na jsoucno se
ptáme
​- rozdíl mezi jsoucnem a bytím = ontologická diference →
ontologie

2. Vztah mezi světem, jaký je, a světem, jak se nám

především skrze naše smysly jeví
- tzn. je-li náš svět identický nebo odlišný od objektivní reality
- lidé si myslí, že jejich interpretace je za každou cenu ta správná
= naivní pohled na svět
- filozofie usiluje o pochopení, přesné vyjádření, sdělení všeho →
gnozeologie
FILOZOFICKÉ DISCIPLÍNY
- nejstarší: Aristotelovo dělení: ​A. filozofie teoretická
(fyzika, matematika, metafyzika)
​ ​ ​ ​ ​B. filozofie praktická (etika, politika,
poetika)
- dále se tam přiřazovaly psychologie, sociologie, etiketa a
logika
- současné základní dělení: ​I. ontologie ​ ​ ​ ​IV.
axiologie
​ ​ ​ ​II. gnozeologie ​ ​ ​V. etika
​ ​ ​ ​III. filozofická antropologie ​VI. poetika
TEORETICKÁ FILOSOFIE:

I. ontologie - řecké on = jsoucno a logos = výklad, rozum, věda

- centrální filozofická disciplína, zabývá se tím, co je jsoucno,
hmota, substance, čas, prostor,
(ne)konečno, kauzalita, zákonitost, nutnost, vývoj, kvalita,
kvantita, rozpor - často se ztotožňuje s metafyzikou
- monismus - svět pochází z jedné substance, jedné látky,
jednoho principu
​- svět je jednotný celek, není třeba ho dělit na duchovní a
hmotnou část
- dualismus - vychází ze dvou rovnocenných a vzájemně
neodvoditelných (někdy protikladných) principů
- materialismus - jediná věc, která existuje, je hmota -
neexistuje duchovno, posmrtný život
​ ​ ​ - vše má přírodní hmotnou příčinu
- idealismus - ideje popisují bytí, vše duchu závislé, prvotnost
ducha před hmotou
​- pluralismus - prosazuje více možných podstat,
neredukovatelná mnohost
​ ​- více možných přístupů, uvědomuje si omezenost
lidského poznání
​ ​- postoj tváří v tvář v nekonečné rozmanitosti existence

II. gnozeologie - řecké gnósis = poznání a logos = výklad, věda

​ ​- také zvané noetika (noésis = myšlení) nebo
epistemologie
​ ​ (epistémé = vědění opírající se o důkaz, vědecké
poznání)
​ ​- zdroje, podmínky, možnosti a meze lidského poznání,
pravda a ověřování
​- naivní realismus - člověk chápe svět tak, jak je mu
interpretován, bez vlastní diskuze
​- skepticismus - směr zpochybňující obecně vžité pravdy,
zpochybňuje poznatky se skutečností
​- agnosticismus - člověk nemůže poznat nic, co přesahuje
jeho zkušenost
 -​ empirismus - základním pramenem poznání je zkušenost,
počitky, vjemy a představy
​ ​ ​- odvozování předmětů, obsahů, principů našeho
poznání
​- racionalismus - rozum je hlavní a samostatný zdroj
poznání, přesvědčení o omezenosti
​ ​ ​ ​ a schopnosti lidského rozumu
​- sensualismus - hlavním pramenem poznání je smyslové
vnímání
​- dogmatismus - lpění na názoru/teorii, která není
podložena ani vystavena diskuzi

III. filozofická antropologie - řecké anthrópos = člověk, filozofie

člověka
​ ​ ​ - podstata, smysl, perspektivy člověka - čím je
určován svou existencí
​ ​ ​ - vztah duše a těla, postavení vůči sobě, přírodě
atp., lidská svoboda
​ ​ ​ - jak se mění naše myšlení a pohled na svět v
průběhu historie

PRAKTICKÁ FILOSOFIE:

IV. axiologie - řecké axia = hodnota, zabývá se hodnotami,

hodnocením, původ hodnot, hierarchie
​ - stálost a proměnlivost, zabývá se tím, proč člověk
zaujímá k věcem hodnotící postoje

V. etika - řecké éthos = zvyk, obyčej, teorie morálky

​- lidské soudy co je dobro a co je zlo, svoboda, mravní
odpovědnost, štěstí, smysl života
​- mravní normy a jejich význam pro lidské jednání
​
VI. poetika - nauka o krásnu, nauka o lidské tvořivosti

- volné disciplíny: přírodní, kosmologie, racionální psychologie

(rozumová psychologie), sociologie, estetika (vnímavost, cit pro
krásu), logika (formy a zákony správného usuzování)
- mezní disciplíny: právní, náboženská, filozofie dějin, filozofie
jazyka, kultury, vědy, techniky
VZNIK SVĚTA
MONISMUS – tvrdí, že svět tvoří jen jeden princip a to buď
objektivní nebo subjektivní
1) Objektivní pohled říká, že ‚Bůh stvořil tento svět“, svět
vznikl nezávislé na nás
2) Subjektiní pohled říká, že svět vznikl na základě nás, a
 utváříme si ho sami dle našeho myšlení

21. Nejstarší filozofie světa, Indie a Čína – (to máš Kačí dobře
v sešitě)
INDIE
- jeden z nejstarších druhů filozofie světa, vznik cca 10. století
BC, kdy se začaly v Indii formovat první státní celky: panovník =
rádža
​ ​ ​ nejvyšší duchovní = brahmáni (nositelé
moudrosti a vědění)
- char. znaky: mnohost názorů, všeobjímající tolerance
- řád = dharma - mravní řád, nejvyšší duchovní princip = brahma
(v člověku se projevuje jako nesmrtelné atman), etické téma =
karman - tzn. činy nejsou zapomenuty, vliv do budoucna
- společnost se rozvrstvovala na tzv. varny = společenské třídy,
každá vyjadřovala část těla
1. Brahmáni - nejvyšší třída, duchovní, nositelé moudrosti a
vědění ​(ústa)
2. Kšátrijové - vojenská aristokracie, velitelé, politici ​ ​ ​
(paže)
3. Vaišjové - zemědělci, řemeslníci, obchodníci (střední třída)
​ ​(stehna)
4. Šúdrové - nemajetní, otroci, služebníci, dělníci
​ ​ ​ ​(chodidla)
- jedním z nejstarších zdrojů filozofického poznání byly tzv.
upanišády (600 - 300 př. n. l.) a posvátné knihy védy ​-
historicko-filozofické texty psané v sanskrtu
​ ​ ​- poučení o uspořádání společnosti, o mravním
chování člověka
​ ​ ​- hovoří o reinkarnaci (tzn. převtělování se) a
chápání světa
​ ​ ​- tyto knihy jsou základem pro ortodoxní větev

ORTODOXNÍ ŠKOLY:
A. NJÁJA (zakladatel Gótama)
- je mostem mezi duchovním a materiálním světem, cílem je
poznat realitu života
- učení o logickém soudu (“škola logiky”/analytiky)
- 4 zdroje poznání: smysly, duchovní odvození, srovnání a
svědectví
- njájoví badatelé se snaží rozlišit platné a neplatné poznání,
vysvětlují, komentují
B. JÓGA (zakladatel Pataňdžali)
- usiluje o sjednocení svého “já” k Brahma (universální bytí)
- uctívá boha určitými cviky a úkony (přibližujeme se k němu
praktickou činností)
- hmotné tělo a hmotný svět tvoří nepravé ego překážející v
náhledu na pravou podstatu bytí
- podstata bytí: věčné bytí, vědomí a blaho - konec cesty =
osvícení = mókša

NEORTODOXNÍ ŠKOLY:
C. DŽINISMUS (zakladatel Mahávíra)
- asketa = člověk žijící podle přísných mravních a náboženských
zásad bez světských svodů
- džina = vítěz, cíl: osvobodit ducha, tělo je jen schránkou (nemá
cenu) - netřeba se krášlit, mýt
- jemný duch je naší živou částí, hrubé tělo je neživou částí
- duše se musí chránit před pokušeními, kterým je vystaveno tělo
- vnitřní koordinace
- stoupenci: ​1. mniši a mnišky
​ ​2. laici (mají dovoleno se brát, mají volnější životní styl)
​ ​3. digambary (bíle odění) - byli umírněnější
- pravidla: 1) neubližovat živým tvorům a nejíst je, 2) nelhat, 3)
nekrást, 4) sexuální zdrženlivost 5) nevlastnit majetek a nelpět na
něm

D. BUDDHISMUS (zakladatel Gautama Buddha)

- nauka o karmě a stěhování duší, zabývá se hlavně utrpením,
které je podstatou života
- 4 vznešené pravdy: ​I. Život je plný utrpení.
​ ​ ​II. Existuje příčina utrpení.
​ ​ ​III. Existuje možnost odstranit utrpení.
​ ​ ​IV. Existuje cesta nápravy.
- končí koloběh přeměn a převtělování, konečný stav po
odstranění utrpení = nirvána
- cesta nápravy = 8-dílná cesta: ​I. pravá víra ​ ​V.
pravé rozvažování
​ ​ ​ ​ ​II. pravá řeč ​ ​VI. pravé snažení
​ ​ ​ ​ ​III. pravé jednání ​VII. pravé
rozhodnutí
​ ​ ​ ​ ​IV. pravé žití ​ ​VIII. pravé
soustředění
- Buddhisté musí dodržovat mravní život - odříkat si, kultivovat
mysl, vzdělávat se
- hínajána (malý vůz) = učení starších, priorita vědomí před

E. HINDUISMUS
- hlásí se k němu naprostá většina obyvatel Indie, říká, že Bůh je
v každém z nás
- věří v reinkarnaci - podle otho, jak v tomhle životě plníme
povinnosti své kasty, zrodíme se v příštím životě buď ve vyšším
nebo nižším postavení
- základem jsou skutečné činy, neubližování a
karma - duše nebo osud, každý má svou
​- etický zákon o činu (každý čin, slovo, myšlenka -
pozitivní/negativní zanechává otisky
​ v mysli (negativní vedou k utrpení a pozitivní ke štěstí a
spokojenosti)
- Bohové: Brahma - stvořitel, Višna - uchovatel, Šiva - bůh
zkázy

ČÍNA
- I-ťing (Kniha Proměn) - 2000 př. n. l., 64 hexagramů (šestičar)
odvozených od 8 trigramů
- přírodní dění a běh lidského života jsou propojeny v rytmu
neustálých změn
- jedna z nejstarších knih světového písemnictví
- lze podle ní usuzovat vývoj situací, promlouvá k našemu
podvědomí
- základem jsou plné čáry (jang) - doplňující se energie
​ ​ ​ ​přerušované čáry (jin) - protichůdné,
nerozdělitelné
​ ​ ​(např. žena-muž, noc-den, země-nebe, ano-ne)
- autor: Konfucius? doplnil knihu, ale nenapsal, věštecká kniha
- nahodilost, případnost (koncidence), obraz okamžiku, teď a nyní

- princip čínského myšlení: ​1) trvalá přeměna

​ ​ ​ ​2) souběžnost (synchronicita dějů, věcí, nás)
​ ​ ​ ​3) analogie (podobnost, zástupnost)
​ ​ ​ ​4) obrazovost (detail a celek nelze oddělit)

A. KONFUCIANISMUS
- priority: vzdělání, úcta k pořádku a tradicím (autorita rodičů a
učitelů
​- šu - nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě
- ušlechtilost - hledání správné cesty, vznešenost, povinnost
- správná cesta = vzdělání, úcta k pořádku i tradici, rozumná
správa věcí
- lidská přirozenost je špatná - to dobré vycepovaly zákony,
normy, vladaři
- zdůvodňovali nutnost a legitimitu pevné regulace lidského
chování

B. LAO-C' a TAOISMUS ​ - proti konfucianismu - zakladatel

Lao-C' (mistr 6-5 BC)
- autorství “Kniha o Tau a ctnosti”
- základem světa je proudění čchi (=tok energie, který vyvolává
život)
- uznávají princip Jin-Jang (kruh rozdělený vlnou pohybu) -
výsledkem vztahu je harmonie
- tao (= cesta) - nepochopitelná podstata světa, nebyla nikým
stvořena - rozum, zákon nebes
- důležitost klidu, nenásilné proměnlivosti dění
- jádrem etiky je životní prostota

22. Antická řecká a římská filozofie

- dělí se na 3 období: ​1. archaické (předsokratovské) - 8. - 6.
století BC
2. klasické (sokratovské) - 5. - 4. století BC
3. helénistické - 3. století BC - 2. století AD
ARCHAICKÉ (PŘEDSOKRATOVSKÉ) OBDOBÍ
- arché = pralátka, základ všech věcí → hledání pralátky hlavním
subjektem filozofického bádání
- pralátka nebyla pouhou hmotou, měla svůj životní princip, zdroj
pohybu a vývoje, rozvoj především v Evropě
- začali vznikat 1. městské státy, člověk se stává sám o sobě
významný
- dělení na: ​polis = věci veřejné ​ ​oikós = věci
soukromé
- nejstarší filozofové se nazývali hýlozoisté (řecké hýlé = hmota,
zoé = život) - vystaveny zákl. filoz. pojmy a otázky

MILÉTSKÁ ŠKOLA - Milétos = maloasijský přístav, centrum

obchodu a nejbohatší město tehdejšího světa
- princip světa = pralátka, vždy jeden z živlů (oheň, voda, země,
vzduch)
- Thalés z Milétu - filozof, matematik → Thaletova kružnice,
předpověděl zatmění Slunce
​- pralátka = voda - bez vody není života, zaujímá velkou
plochu, je mocná (moře)
​→ je proměnlivá, 3 skupenství, je v ní pohyb
 ​ ne běžná voda X voda jako základní stavební princip
→
- Anaximandros z Milétu - pralátka = apeiron - tvoří nitro Země,
nemá tvar, neurčité, nepoznatelné
​- Tháletův žák, nejvýznamnější myslitel Milétské školy
​- vytvořil pravidla gravitace, mapu světa a sluneční hodiny
​- svět = dutý válec vyplněný apeironem
- Anaximenés - pralátka = vzduch - neurčitý, neomezený,
živoucí jako dech - při zhuštění vzniká Země
​- při zřidčení vzniká oheň, všechny proměny jsou proměny
vzduchu

PYTHAGOREJSKÁ ŠKOLA - když prokážeme, že umíme

mravně žít - odměnou se nám stane vědění
- Orfikové = náboženský spolek,vyznavatelé animismu
(stěhování duší), nejvzácnější zvíře = bílý kohout
- Pýthágorás ze Samu - (Samos - ostrov) vědec, matematik,
filozof
​- pralátka = božské číslo 10 = plnost světa (1 + 2 + 3 + 4),
body se dají spojovat
​- zastánce orfismu (podle hrdiny Orfea) - byli proti ubližování
všemu živému
​- vše má svoji mez - to, co ji nemá (apeiron) nemůže
existovat
- 1 = bod - nedělitelný základ
- 2 = úsečka - dvojice protikladů
- 3 = plocha - plnost jsoucna
- 4 = prostor - plnost bytí
- 10 = plnost světa - sečtení 1 + 2 + 3 + 4

ELEJSKÁ ŠKOLA
- podle řecké osady Elea v IT, nehledají arché, všímají si Světa,
jež chtějí poznat
- Xenofanés - kritik antropomorfního náboženství = bozi mají
podobu lidí, bůh je 1 neomezený
- Parmenidés z Eleje - považován za zakladatele ontologie -
termín bytí je poprvé právě u něj
​- jsoucno, aby bylo plně jsoucí (neměnné, trvalé), musí být
jedno a všeobsáhlé
​- neexistuje prázdný prostor = nebytí, musíme se řídit
logikou rozumu, ne smysly
- Zénón z Eleje - otec školy, Parmenidův žák
 -​ aporie = logické paradoxy, vznik a nemožnost pohybu,
úvahy vedou k rozporu
- aporie (půlení) - chceme-li přejít z A do B, musíme ujít
polovinu vyznačené dráhy...atd.
- aporie želvy a Achillea - želva bude vždy v jiném bodě než
Achillés, vzdálenost mezi nimi se bude zkracovat, ale Achillés
želvu nikdy nedohoní
- aporie letícího šípu, aporie závodiště
- Hérakleitos z Efesu - pralátka = oheň - věčně planoucí, vznikl v
prostoru mimo náš svět
- neustálé změny, pohyb, živost elementu, logos = zákon,
vládne světu, jediný, neměnný - boj protikladů
- vše je v neustálém toku, nic není stálé
- zakladatel dialektiky (postihuje svět v jeho vývoji, boji a
jednotě protikladů)
- moudrost = pochopení logu, pantha rei - vše plyne, vše se
mění

PŘEDCHŮDCI ATOMISTŮ (mladší fyzikové) - také sjednocují

názory Eleatů a Hérakleita
- částice však nejsou obdařeny vlastním pohybem, ale jsou
pohybovány vnější silou ​
- Empedoklés - “kořeny všeho” - ohně, vody, vzduchu, vody a
země - směs = všechny věci
​- princip pohybu = láska a svár - působí proti sobě (láska
staví, svár boří)
​- dvě hnací síly: láska (fília) a nenávist (neikos) ​
- Anaxagorás - základem všeho jsou “semena věci” - síla = nůs
(kosmický duch)
​- semena jsou dělitelná do nekonečna

ATOMISTÉ
- nedělitelné, neměnné, věčné atomy se pohybují v prázdnu,
nebytí, je jich nekonečně mnoho
- atomy mají háčky, kterými se mohou spojovat a rozpojovat
(vznik a zánik) - tvoření světa = pohyb
- teorie: Vesmír je tvořen pohybujícími se částicemi v prázdnu.
- determinismus = předurčenost, náhoda neexistuje
- Leukippos - kompromis mezi názory Herakleitovými a Eleantů
- Démokritos z Abdéry (asi 460 - 360 BC) - malé, hladké, kulaté
atomy ​
- ve světě je vše dáno předem, děje ubíhají dle nutnosti, není
potřeba vnější příčiny
KLASICKÉ OBDOBÍ
- vznik základů většiny filozofických oborů, nejvýznamnější
filozofové
- téma: problém člověka, jeho života ve svobodném městském
světě, regulace společnosti, etika

SOFISTÉ
- řecké sofistai = učitelé moudrosti (jazyk, počtářství, astronomie,
rétorika, hudba)
- mluvení lidu, účast na soudech, později si je najímali králové,
aby za ně řečnili
- netvořili jednotnou školu, navzájem si byli spíše konkurenty
- bylo jim vytýkán gnoseologický relativismus - nelze
dosáhnout trvale platného poznání
- sofisté neučili žáky pravdu, nýbrž jak se dostat za pravdu (=
vlastní pravda)
- etický relativismus - hodnotové systémy jsou historicky a
společensky podmíněné
- od tehdejších klasických filozofů se odlišovali tím, že byla jejich
činnost výdělečná
- poukazují na problémy v politice, filozofii - morálký, etický
kodex, zásady, ctnost, jednání, rozhodování
- Protágoras z Abdér - žák Démokritův, člověk = subjektem
hodnocení
- filozofický mluvčí sofistů, není dobré se obklopovat hmotným
majetkem!
- Gorgiás z Leontýn - noetická skepse = nedůvěra v možnost
spolehlivě poznávat svět
- zakladatel nihilismu - ​1. Nic není ​
​ ​ ​ ​2. Kdyby něco bylo, nemohli bychom to poznat.
​ ​ ​ ​3. A kdybychom to poznali, nemohli bychom to
vyjádřit.

- Hippias - antimilitarista, harmonická společnost a etické

chování vedou ke spokojené společnosti
- Antifón (předchůdce moderní pedagogiky)

SOKRATOVSKÉ OBDOBÍ (5. - 4. století BC) - Sokrates -

Platón – Aristoteles
- téma: chování člověka - etika, morálka - vědomá snaha o rozvoj
rozumu a poznání

Sokrates - největší etik a moralista - jeho učení bylo překonáno

pouze deklaracemi a LZPS
- Sokrates sám za sebe nikdy nic nenapsal
- dá se považovat za humanistu, položil základy západního
kritického myšlení
- metoda dialogu = přemýšlet o názorech, vyprovokovat jedince
k vlastní obhajobě, odhalit pravdu sporem
- Xantipa = manželka Sokratova, fúrie, peskovala svého muže
- Sokrates dával velký důraz na lidské vystupování, jednání,
vzdělání
- největší hodnotou je pro člověka snažit se dosáhnout
maximálního úspěchu
- lidé chybují, protože nedovedou používat správně svůj
rozum a jednají z domněnek
- nezpochybňoval omezení lidského vědění - “Vím, že nic nevím.”
- neexistuje stav, kdy bych si mohl říct, že vím všechno
- výroky: ​“I většina se může mýlit.” ​“Poznej sám sebe.”
- ctnost, moudrost, mravnost, dobré srdce - cíle pro každého
člověka, celoživotní vzdělávání

Platón
- žák Sokratův a Pythagorův, napsal o něm dílo: Obrana
Sokrata, dále: Ústava, Dialogy
- věnoval se převážně otázkám člověka a společnosti, stát a
politika, odpůrce athénské demokracie
- láska = zdroj poznání, cesta k dobru, nalézání věčnosti →
platonická láska - má blíž k moudrosti než k žádostivosti
- měl vlastní školu: Academia
- ZÁKON A STÁT - 1. filozofové, 2. vojáci, 3. Řemeslníci
- autor myšlenky o existenci dvou světů - svět idejí
- 1. svět idejí = pravé jsoucno poznatelné racionálně, svět
nehmotných, věčných, předobrazy skutečnosti
- 2. svět smyslový = závislý na světě idejí, každodenní život v
něm, omylem ho považujeme za pravé bytí
​- duše je nesmrtelná, po smrti těla je posuzována
​- zda ještě musí zůstat ve světě jevů nebo se může vrátit do
říše blaženosti
- ideální společnost - 3 ctnosti - moudrost, statečnost, uměřenost,
filozofové, výrobci hmotných statků
- dílo: psané formou dialogů Dialogy - 34 rozhovorů, většinou se
Sokratem - není jisté, zda je to pravda
​ ​ ​ ​Ústava - představa ideálního státu
​ ​ ​ ​Obrana Sokratova - nepochopil, jak Athény
odsoudily tak nadaného vědce
​ ​ ​ ​Zákony ​

Aristoteles
- žák Platónův, snažil se obsáhnout a uspořádat i všechno
předmětné vědění, svět je prostorově konečný, ale věčný
- pozoroval Zemi, oblohu, přírodu, jazyk, společnost, politika,
umění, společnost existuje dobrá x špatná
- anatomie, astronomie, biologie, ekonomie, embryologie,
etnografie, geografie, geologie, lingvistiky, logiky, meteorologie,
hlavně politologie - zabýval se logikou - stanovil pravidla
argumentace
- estetika, etika, metafyzika - každá změna má svou příčinu (4
typy):
I. látková příčina ​ II. tvarová příčina ​ ​III. účinná
příčina ​ IV. účelová příčina
- působil také jako vychovatel Alexandra Makedonského
- peripatetická škola - jeho žáci peripatetikové (např. Tomáš
Akvinský)
- jednota látky a formy - proces působení formy na látku = pohyb
- dílo: Organon (soubor logických prací), Metafyzika, etika,
Nikomachova a Poetika
- dualista - každá věc je z látky + hybatel = bůh
- učení o tvaru - hmota + tvar = věc - čím je věk dokonalejší, tím
lepší musí být stvořitel
- učení o kategoriích - vymezení 10 kategorií (kvalita, kvantita,
prostor, čas, pohyb…)
- měl vlastní školu - Gymnasium = místo filozofických úvah
- dílo: ​O duši - Peri psyché - lidská duše má 2 části -
rozumná zůstává, zbytek zaniká
​Organon - soubor logických prací
​Fyzika, Metafyzika
​Etika Nikomachova - pojmenovaná po synovi, 1. pravidla
etického chování, konat dobro = stav blaženosti

HELÉNISTICKÉ OBDOBÍ - 3 BC - 2 AD, Helénové = Řekové,

rozpad říše Alexandra Velikého

SKEPTICISMUS
- z řeckého. skeptesthai = uvažovat, pochybovat, zkoumat
- zakladatel Pyrrhón
= únava ze záplavy různých (často protichůdných) názorů
četných filozofických škol

- zásady: ​1. zdržet (zdržení = epoché) se jakéhokoliv soudu

o tom, co je nebo není správné
​ ​2. člověk usiluje o štěstí (proto se nemá zatěžovat
spory druhých, být beznázorový)
​ ​3. snaha o dosažení spokojenosti skrze klid
- trojí poznání:
I. nejsme schopni o žádné věci říci, jaká je doopravdy, ale pouze,
jak se nám jeví (jaké věci jsou?)
II. o všem můžeme mít protichůdné názory (jaký postoj mám
zaujímat?)
III. nepodařilo se najít pevná kritéria, podle kterých bychom věci
poznávali a hodnotili (co tím získám?)
- ataraxiá = stav neotřesitelného klidu a lhostejnosti, nemáme-li
jistotu, že o tom něco víme, raději se neangažujeme

EPIKUREISMUS
- zakladatel Epikuros ze Samu - atomista, materialista,
moralista, zabýval se hlavně etikou
- materialismus - atomy se pohybují díky vnitřní tíži, ale
nepohybují se už jen přímočaře
- Epikurova zahrada (škola), kde se scházeli vzdělanci, zvaní
hosté - nepozvaní házeli špínu
- blaženost a štěstí základem existence, cílem života je slast =
přirozený stav bez bolesti a strasti
- rozkoš = hédoné
- máme dosáhnout uspokojení, lidé si mysleli, že se jedná o
fyické —> proto ho pomlouvali
- pro dosažení štěstí je třeba překonat 2 velké strasti: strach z
bohů, strach ze smrti

STOICISMUS
- stoá = druh sloupu na athénském náměstí, kde stoikové
postávali a řečnili, věřili v absolutní rovnost všech lidí
- cesta ke svobodě = život v souladu s přírodou
- zakladatel Zénon z Kitia - vytvořil podstatu stoicismu

a) zakladatelem všeho živého je Bůh “pneuma” - stvořil člověka,

je jeden - monoteismus
b) musím se dostat do stavu klidu - přiblížím se Bohu, Zénon
tento klid nazývá apatheia = osvobození
c) musím se oprostit od hmotných věcí a starostí
d) buďme spokojeni s tím co máme, to co měnit můžeme,
změňme, ale pokud to nejde, spokojme se s tím jak to je
e) ctnost je to pravé dobro, pozitivní rys lidství
- člověk má žít ve shodě s řádem, se svou přirozeností a
rozumem

NOVOPLATONISMUS
- 2. století BC - oblast vzniku - Alexandrie, dnešní severní Egypt,
Izrael, Palestina, Libanon
- Akademie = škola, která rozvíjela po Platónově smrti jeho
učení, chtěli překonat nedůvěru ve schopnost lids. poznání
- navazuje na Platónovo učení - idea dobra, polyteistická
náboženství pomalu upadala
- idea dobra = Bůh - dobro (jednání), duch (nejvyšší substance),
tvoří (hnutí)
- kontemplace - duchovní vnímání věcí, netřeba racionálního
vnímání, zdůvodnění srdcem, citem nikoli rozumem
- gnóze - poznání, nalézt smysl života

- Filón Alexandrijský
- židovský myslitel, Bůh je nepředstavitelný, a ve světě působí
skrze svého prostředníka = logos
- metodou F je nazírání = kontemplace, náhled do skutečnosti,
poznání srdcem, nikoli rozumem

- Ammónios Sakkás
- zakladatel novoplatonismu, nezanechal žádné spisy
- jeho nauku uspořádal Plótínos - stále poznávat, dojít k
poznání, splynout s bohem
- spisy Énneady = Devítky, zveřejnil Porfyrios (napsal i jeho
životopis)

GNÓZE
- gnózis = poznání, vše je poznatelné, poznatelnost Boha,
důležitá osobní zkušenost s Bohem, nikoli tvrzení autorit
- vysvobození lidské duše z těla poznáním
- pokus o obecné označení různých druhů mimoracionálního
poznání
- a) meditace - rozjímání
b) kontemplace
c) mystika - splynutí se světem, Bohem a přírodou
d) osvícení - jasnovidectví, proroctví
e) extáze - stav povznesení se nad realitu
ŘÍMSKÁ FILOZOFIE (1. BC - 3. AD)
- přebírá prvky z filozofie řecké
STOICISMUS
- podobný jako řecký, etika - zůstat v klidu, snaha prosadit
rovnost mezi občany

- Lucius Aneus Seneca - učitel a vychovatel císaře Nerona

​ ​ - etik, řečník, státník
​ ​ - mravnost, ctnost, ideály, zásady
​ ​ - dílo: Útěchy - kniha vzpomínek

- Marcus Aurelius - císař římský (založil Vídeň, rozšířil hranice

na sever), moudrý diplomat ​
​ ​- za jeho vlády byla římská říše nejvýznamnější
​ ​- silná osobnost, přátelský (dobyté národy neraboval),
rovnost (oblíbený mezi vojáky)
​ ​- dílo: Hovory k sobě

- Epiktétos - otrok, ale za svou moudrost dostal svobodu

(vzdělaný), sám se zabýval problémem svobody
​- dílo: Rukojeť morálky - zásady lidské existence (rovnost,
nepovyšovat se)

EKLEKTISMUS
- eklektik - důležitá funkce v Římě - výběrčí daní - vybrat z
předcházejících směrů to, co se zdá důležité

MATERIALISMUS
- navazuje na řecké atomisty, hlavně na Démokrita
- svět je tvořen hmotou, atomy
- epikureismus = nebojme se Bohů

NOVOPLATONISMUS
- zdroj křesťanství, A. Sakkas, Plotinos
- idea dobra (Platón) - Bůh je dobro (jednání), duch, tvoří
(hmota)
- kontemplace - duchovní vnímání, vnímání srdcem

23. Křesťanství, patristika, scholastika

- prosadilo se jako hlavní náboženství římské říše - později
základem evropské kultury
VZNIK KŘESŤANSTVÍ
- 3. století BC - 2 století AD na území Izraele
- vyvinulo se z judaismu, novoplatonismu a stoicismu
- víra v Ježíše Krista - Ježíš z Nazaretu = Syn boží, víra v
jednoho Boha - monoteismus, desatero, rovnost a láska
- řídí se v pozemském životě posvátnou knihou - Bible - Starý
zákon (společný s judaismem), Nový zákon - 4 evangelia o
životě a působení Ježíše
- vyznávání svaté Trojice - Otec, Syn a Duch svatý
- symboly: kříž - utrpení, holubice - duch svatý, beránek -
spojeno s obětí Ježíše Krista a Starým zákonem
- šířitelé - apoštolové, ďábel - ztělesnění všeho zla (protivník)
OBDOBÍ PATRISTIKY (2. - 8. století)
- duchovní otcové (patristikové) = původní šíření křesťanství -
1. století - 8. století
- jejich spisy a svědectví byly směrodatné pro utváření
křesťanské víry
- blízký východ (Palestina, Izrael), do českých zemí až na
přelomu 8. a 9. století AD
- antická moudrost, duchovní odkaz platonismu, aristotelismu a
stoicismu
- moudrost křesťanská (zjevení), moudrost pohanské (antická
filozofie), vztah víry a rozumu
- pochopení Krista jako člověka a Boha zároveň
- apologeti (apologie = obrana) - bránili křesťanství a
pronásledované křesťany
​- apologie = písemně formulovaná obrana lidí adresována
císaři
- Pavel z Tarsu
- původem Žid, římský vzdělaný občan - účastnil se
pronásledování křesťanů, zastánce křesťanů
​ - 1. teolog a myslitel raného křesťanství
​ - dílo: Listy Římanům
- svatý otec Augustin (Aurelius Augustinus)
​- latinský filozof, teolog - rozhraní dvou epoch (antiky,
středověku)
​- Věř, abys rozuměl. - přirozené poznání vede k
náboženské víře
​- Pochybuji, tedy jsem. - ovlivnil Descarta, hledal
nezpochybnitelný základ světa
​- koncepce říše boží (společenství vyvolené bohy) a říše
satanovy (společenství zatracených)
​- díla: Vyznání, O učiteli, O boží Trojici,
O boží obci - pozemská - řídí se láskou sobeckou, Boží
- řídí se láskou k Bohu a lidem, etickými hodnotami
- vznikla jako reakce na vyplenění Říma Vizigóty

- církevní řády: ​
IT: Františkáni - chudoba, poslušnost, touha sloužit druhým,
pocta k Ježíšovi
IT: Servité - starají se o chudé, nemocné, dbají na celibát a
chudobu, klášter v Nových Hradech
IT: Pauláni - mlčenlivost, skromnost v jídel, pokora, láska,
poslušnost, čistota, chudoba, mírnost
FR: Dominikáni - šířili vzdělanost, klášter v Praze
​ ​FR: Premonstráti - chtějí prožít utrpení, vaří si vlastní
pivo
​ ​FR: Benediktíni - modlitba, těžká práce, chudoba

SCHOLASTIKA (9. - 15. století)

- systém vyučování na středověkých školách - narozdíl od
patristiky X snaha o systematizaci všeho vědění
- šíření vzdělanosti - teologií a filozofickými prostředky se
zdůvodňují principy křesťanské věrouky
- snaha o nalezení proporce mezi teologií, filozofií, pravdou a
rozumem
- upevnění pozic křesťanství (věrouka) + teologie (číst, psát,
počítat)
- dogmatismus = stálé a neměnné tvrzení, výroky církevních
hodnot

A. raná scholastika (9. - 11. století)

- spor o univerzália - obecniny jsou tělesné či netělesné, zdali
existují odděleně
​ ​ ​od smyslových věcí nebo v nich spočívají -
realismus
- Anselm z Canterbury - realista, italský mnich, arcibiskup,
zajímal se o vztah mezi vírou a rozumem a dokazování Boží
existence
nebo jsou to jména, která si na díky poznání vytváří sám člověk -
nominalismus
 ​ ​- předkládání důkazů Boží existence
- Joannes Scottus Eriugena - teolog, filozof, novoplatonista,
krajní realismus

B. vrcholná scholastika (do r. 1300) - reaguje na myšlenky

Aristotela v křesťanství, naturalistické interpretace
- Tomáš Akvinský - teolog, filozof, očistil Aristotela od arabských
vlivů - užíval jeho myšlenky na řešení
​ ​ ​ rozporů mezi rozumem a vírou
​ ​ ​ - pravda zjevená a pravda přirozeného
lidského rozumu - doplňují se navzájem
​ ​ ​ - charakterizuje svobodu člověka, substanciální
forma věcí
​ ​ ​ - díla: Summa teologická, O bytí a bytnosti
Pohyb vše, co se pohybuje, musí být něčím pohybováno, prvotní
hybatel - bůh
Příčina vše má svou příčinu, prvotní příčinou je bůh
Nutnost musí být něco, co má nutnost samo ze sebe - bůh
Nejvyšší musí být něco, co má všechno na absolutním stupni - bůh
Cíl veškeré jsoucno směřuje k nějakému cíli - k bohu

C. pozdní scholastika (14. - 15. století) - přírodní pozdní

nominalismus a mystiku (nahlížet vnitřním zrakem)
- panovník je v čele náboženství - např. Velká Británie
(evangelíci)
​- Jan Duns Scotus - základem bytí je láska a svoboda,
William Occam - nominalista, oddělil filozofii od teologie - to co
je řečeno o světě, neplatí o Bohu - rozvedl logiku​
24. Renesanční a humanistická filozofie, Novověká filozofie
Renesanční filozofie
- 14. - 16. století, znovuobjevení přírody, zbožštění přirozeného a povýšení člověka na perfekci -
dokonalost, krása, individualita
- počátky spojovány s bohatými italskými městy (Benátky, Florencie, Pisa) - zdůraznění individua
člověka
- středověký feudalismus na ústupu, nové městské zřízení - podíl větší části obyvatelstva
- doba oslabení papežské i císařské autority, vznik prvních národních států
- návod jak být úspěšný - M. Machiavelli - Vladař → individualismus
​ ​ ​- dějiny nezávisí na Bohu, ale na lidech, národech, vladařích - státy s
obratným panovníkem v čele
- individualismus (člověk)
- sociální unie (společnost)
- panteismus (pantea = prasvět, prazemě) - Bůh je všude, vytvořil svět a následně se do něj
rozplynul
​- modernější forma podávání ideí Tomáše Akvinského
​- Mikuláš Kusánský - NĚM - vztah Boha a přírody - Boha můžeme vnímat jako absolutní
nekonečno - je všude

Humanismus = návrat k antickým textům, centrálním motivem člověk, vzdělání, myšlení

- návaznost na tradice platonské a aristotelské, příroda jako předmět výzkumu (smyslové
vnímání, pozorování)
- Petrarca, Boccaccio - znovuobnovené antické texty i samostatná literární činnost

Reformace - pokusy o nápravu víry (Jan Hus, Martin Luther King) - vnitřní opravdovost víry
 ​- očištění a obnova křesťanství, nový zájem o Bibli, hledání původního významu
křesťanského Zjevení a Vymikoupení

Doba proměny komunikace - objevné zámořské plavby, zkoumání vesmíru a přírody, nové
představy o světě
​ ​- nový životní styl, rozvoj vzdělání, stavby knihoven a vzdělávacích center
- nové prvky: naturalismus - vztah k přírodě ​- jako senzualismus - empirické poznávání
zkušeností
​ ​ ​ ​ ​- jako panteismus - spojení přírody s Bohem
- individualismus - člověk středem pozornosti umělců i filozofů, jedinečné a neopakovatelné
individuum - strůjce dějin i vesmíru
- racionalismus - rozumové chápání zkušenosti
sociální filozofie: zabývá se ideálním uspořádáním společnosti
Thomas Morus - Utopie - zachycení obrazu ideální společnosti
Thomas Campanella - Sluneční stát
Thomas Münzer - předchůdce komunismu (vše je společné)

- panteismus = ztotožnění Boha s přírodou - blízko k dualismu - Bůh stvořil svět a pak se
rozplynul do všech věcí
Mikoláš Koperník - zastával heliocentrickou teorii - Země se pohybuje v kruhu se středem,
kterým je statické Slunce
​- dílo: O pohybu nebeských sfér
platonská filozofie:
Marsilio Ficino - filozof, lékař, představitel platonské akademie - člověk je nejdokonalejší boží
výtvor, náleží mu svoboda a důstojnost
Giovanni Pico Della Mirandola - filozof, lidská svoboda (svoboda volby je podmínkou činu a jeho
morálního hodnocení)

aristotelská filozofie:
Pietro Pomponazzi - filozof, myšlenka smrtelnost lidské duše - závislost na hmotě (na těle i
poznávání jsoucna)

moderní věda:
Mikuláš Kusánský - německý filozof, matematik, diplomat - novoplatonismus a mystika, Bůh =
nekonečnost
​- svět je rozvinutím božské nekonečnosti, nekonečnost vesmíru, hypotéza pohybu Země
Giordano Bruno - italský přírodní filozof, panteismus = Bůh je veškerá skutečnost
-​ ústřední kategorií jeho filozofie je Jedno, nekonečné věčné univerzum - probíhají v něm
změny, je krásné, je bohem
​- teze o nekonečnosti a věčnosti světa, neexistence středu vesmíru
Galileo Galilei - italský fyzik, astronom a filozof - experimentální věda, heliocentrická soustava, “A
přece se točí!”
Johannes Kepler - zformuloval zákony pohybu - Keplerovy zákony
Novověká filozofie
- součástí bouřlivého vývoje evropské kultury od 17. AD - 19. AD, rozpad feudalismu, nástup
renesance, nové společenské vrstvy
- rozvoj přírodních věd (experimentální fyzika, matematika) - přírodovědecké zkoumání a zákony
jsou vzorem filozofického poznání
- emancipace filozofie od náboženství, problematika racionalismus x empirismus
- Jak člověk poznává? Co člověk poznává? Jaké vlastnosti má objektivní svět?

RACIONALISTÉ:
______________________________________________________________________________
____________________
René Descartes (FRA)
- filozof, matematik, kritik vůči scholastice, snaha vytvořit nerozporný filozofický problém = pevná
základna pro rozvíjející se vědu
- příroda je ztělesněný Bůh, vytváří vlastní existenci
- člověk má vrozené ideje, ještě před narozením
- 2 substance ​- duchovní substance je bytí nezávislé, soběstačné
​ ​- hmotná substance se rozkládá v prostoru
- tvrzení o tom, že i člověk i zvířata jsou jen velmi složité stroje fungující ve hmotné substanci ale
propojením i s duchovní
- metodická skepse - pochybnosti o všem, co bylo považované za pravdivé a samozřejmé
​- přijímáme jasná tvrzení získáváme správný obraz, jediná jistota jsou pochyby
- “Myslím, tedy jsem.” (Cogito ergoso) - Jediné o čem nelze pochybovat je to, že pochybuji -
myslím.
- dualista, dvě nezávislé vzájemně neodvoditelné substance - myslící a rozprostraněná - nad
nimi koordinuje Bůh
- dílo: ​Rozprava o metodě - návod, jak postupovat při dedukci:
​ ​ ​ ​1. postupovat od složitého k jednoduchému
​ ​ ​ ​2. od nedokázaného k dokázanému
​ ​ ​ ​3. začít tam, kde je to snadné nebo co už známe,
​ ​ ​ ​4. z obecného vzejít ke konkrétnímu
​Meditace o první filozofii - dualismus (2 substance)
- současníci, pokračovatelé:

- okkasionalismus - vztah mezi dvěma substancemi je možný při určitých příležitostech

prostřednictvím Boha
1. Komenský - celostní humanistické myšlení (poraženo ve 30ti leté válce), v přírodě vidí vzor pro
člověka, zdroj inspirace
2. Pascal - přes vědátorské myšlení, matematické a racionální myšlení nedokáže plně naplnit
ducha, neodpovídá na pochyby
______________________________________________________________________________
____________________
Baruch Benedikt Spinoza (NIZ)
- filozof, metoda dedukce z Descartovy definice substance
- existuje pouze jediná substance, která je vším, veškerým bytím - nahradil dualismus jediným
principem (sjednocením všech Descartových) - substance neboli bůh neboli příroda
- dílo: Etika geometricky vyložená, Principy Cartesiovy filozofie
______________________________________________________________________________
____________________
Gottfried Wilhelm Leibniz (NĚM)
- matematik, filozof, vynálezce - na základě Descartova dualismu a Spinozova monismu vytváří
pluralistický ontologický systém
- monády (monas = jednotka) - nedělitelná jsoucna, která jsou stvořená bohem a stavební
jednotkou světa
- jsou uzavřené, neovlivnitelné, vzájemně nekomunikovatelné
- předzjednaná harmonie - harmonické spoluvytváření dokonalého světa
- každá duchovní jednotka má své nezastupitelné místo a poslání, přestože reprezentují jeden
celek
- dílo: Monadologie
______________________________________________________________________________
____________________

EMPIRISTÉ:
______________________________________________________________________________
____________________
Francis Bacon - anglický filozof, právník a státník - hledá zákony, základem poznání je jedině
zkušenost (empirismus)
- podílel se na chodu královského dvora, politik, diplomat, filozof
- dílo: Nové Organon (zabývá se zde předpoklady rozumu a poznání, Nová Atlantis
- Idoly = překážky v myšlení - lživé obrazy, sliby, nepravdy
​ ​1) Idoly jeskyně - předsudky vnikající vlivem vlastní individuality
​ ​2) Idoly kmene/rodu - předsudky celého lidského rodu, posuzujeme lidsky namísto
objektivity
​ ​3) Idoly tržiště - prostředí společenského styku, nevážíme si slov
​ ​4) Idoly divadla - přebíráme názory autorit, ač jsou vymyšlené jako divadelní hry
- praktická účinnost - přírodu lze využít, pro techniku, pro rozvoj
______________________________________________________________________________
____________________
Thomas Hobbes (ENG)
- přirozenost člověka je egoismus - teorie společenské smlouvy = dohoda lidí vytvořit si stát, aby
nebyla válka
- stát je lidským vynálezem, obrovské tělo s obrovskou mocí a silou
- čím víc zkušeností lidé posbírají, tím lepší stát může být
- názorově se blíží k absolutismu
- dílo: Leviatan = bájná mořská příšera, kterou srovnával se státem - chce člověk užírat,
pohlcovat
- podílel se na vytvoření myšlenky o tvorbě státu na základě tří jednotek - moc legislativní, moc
výkonná, moc zákonodárná
______________________________________________________________________________
____________________
John Locke (ENG)
- lékař, právník, filozof, tvrzení tabula rasa - nepopsaná deska popisována zkušenostmi, které ústí
ve vzniku jednoduchých idejí
- rozum nemůže do procesu poznání zasahovat, jedině tak je poznání pravdivé
- sensualismus - zkušenost je zapisována prostřednictvím smyslů - zevní (smysly), vnitřní
(reflexe, sebepozorování)
- teorie státu: společenská smlouva a přirozené právo - přirozeností člověka je stav svobody
- dílo: Esej o lidském rozumu
______________________________________________________________________________
____________________
George Berkeley (IRE)
- teolog, misionář a filozof, snaha obrátit lidi k bohu, chtěl ateismus zničit zničením materialismem
a to zničením hmoty
- vychází z Locka, nepoznáváme objektivní svět, ale pouze ideje - věci jsou pouhá kombinace
našich počitků
- Být znamená být vnímán. - věci existují pouze v procesu vnímání duchem
- velké množství vnímajících lidských subjektů jsou převýšeny duchem božím
- dílo: Pojednání o základech lidského poznání
______________________________________________________________________________
____________________
David Hume (SCO)
- filozof, historik, senzualista a agnosticista
- proces vnímání je vázán na materiál ze zkušenosti, dojmy - bezprostřední živé vjemy, ideje -
méně živé myšlenky, představy
- proti objektivní existenci kauzality - kauzalita je pouhý zvyk vědomí klást za sebou určité
smyslové zážitky
- proti metafyzice - substance hmotná a duševní (existence nelze dokázat)
- proti náboženství - náboženství je totiž založené na citu, dogmatickou věrouku popírá
- dílo: Zkoumání lidského rozumu
__________________________________________________________________________________________________

​ 5. Evropské osvícenství, encyklopedisté, utopičtí socialisté

2
OSVÍCENSTVÍ - 18. století, původem z Francie a Anglie
= myšlenkové, kulturní a politické hnutí, které klade důraz na
ROZUM, LIDSKOU SVOBODU a DEMOKRACII
- rozvoj techniky a vědy → zájem o výsledky techniky víc než o
víru → církev se bojí ztráty autority
- opírá se o přírodní vědy, odvrácení od víry, žádá logické
vysvětlení → svoboda a tolerance, důraz na šíření vzdělanosti
- kritika církve - církev je překážkou poznání - brání svobodě
myšlení

Francois Marie Arrouet - Voltaire ​- francouzský básník,

spisovatel, filozof a humanista
- skvělý řečník - útočil proti náboženským předsudkům
- byl X nesnášenlivosti, tolerance v náboženství!
​ ​ ​- odpůrce francouzské církve
​ ​ ​- deista - Bůh je prapříčina světa, ale svět je řízen
přírodními zákony
​ ​ ​- ve Francii se pálily a zakazovaly jeho knihy -
kritizoval soudní nespravedlnost
​ ​ ​ ​- domáhal se svobody tisku, myšlení a slova
 ​ ​ ​ ​- dílo: ​Candide neboli optimismus - satira
na optimismus té doby
​ ​ ​ ​ Rozprava o mravech a duchu zákonů,
Filozofické listy o Angličanech

Jean Jacques Rousseau ​- francouzský filozof a

preromantický spisovatel švýcarského původu
​ ​- požadavek na rovnost mezi lidmi
​ ​- kritika společnosti - všude viděl bídu, pokrytectví -
způsobeno vědou → byl X civilizace
​ ​ ​- “Učiňme člověka zase svobodným - vraťme ho
přírodě.”
​ ​ ​- dílo: ​Emil, čili o výchově - vývoj dítěte,
rodíme se nezkažení - kazí nás společnost
​ ​ ​ ​Rozprava o původu a základech
nerovnosti mezi
​ ​ ​ ​- soukromé vlastnictví půdy = nerovnost =
příčina všeho zla
​ ​ ​ ​Nova Heloisa
​ ​ ​ ​O společenské smlouvě

Charles Louis de Montesquieu ​

- francouzský “filozof cestovatel” a spisovatel
- pro rovnost před zákonem, právo na svobodu a toleranci
- kritik francouzského absolutismu a společnosti své doby
- nejlepší typ vlády = konstituční monarchie - jako ve VB, která
ho zaujala náboženskou tolerancí
​ ​ ​ ​- geografický determinismus - prostředí
ovlivňuje stát → lepší podmínky
​ ​ ​ ​- dílo: ​Perské listy - satiry na společnost
​ ​ ​ ​ ​O duchu zákonů ​- zabýval se historií
práva
​ ​ ​ ​ ​ ​- rozdělení moci na zákonodárnou,
výkonnou a soudní
​ ​ ​ ​ ​ ​- všechny tyto složky by měly být
nezávislé a kontrolovat se
​ ​ ​ ​ ​ ​- vycházel z teorií Locka, ale doplnil
moc soudní

ENCYKLOPEDISTÉ - 1751-1780 - Encyklopedie věd, umění a

řemesel
- měla shrnout poznatky té doby a vyvodit důsledky vůči všemu
zastaralému
Denis Diderot - autor encyklopedie, organizátor, spisovatel,
filozof
Jean Baptiste le Rond d'Alembert - v úvodu encyklopedie
vyložil její význam a cíl
MATERIALISTÉ - základem všeho je hmota - protichůdný směr k
náboženství
Dietrich von Holbach, C. A. Helvétius, Jullien Offroy de la
Mettrie
26. Filozofické směry 19. století, německá filozofie,
iracionalismus, voluntarismus, pragmatismus
Utopičtí socialisté
- přelom 18.-19. století - chtěli změnit společnost - morálka,
majetková rovnoprávnost, společ. rozhodování
Claude Henri Saint-Simon - šlechtic s názorem, že lidi je
potřeba převychovat
- z odporu ke kapitalismu se zřekl majetku
- jako jádro sociálně politického systému života společnosti vidí
práci, říká jí „industrie“
Robert Owen - měl textilní továrny, boháč
- jeho zaměstnanci se podílejí na vedení firmy = Nové Harmonie
- 3 kořeny zla: soukromé vlastnictví, náboženství, současná
rodina
- humanizoval podmínky britských továren - v jeho továrně byly
takřka ideální podmínky (pracovní doba, vzdělání, práce dětí,…)
Charles Fourier - diplomat, francouzský velvyslanec v UK
- teorie kulatého stolu - všichni sedí u kulatého stolu, jsou si
rovni a jednají spolu
- doporučoval zakládat jakási družstva - falangy (základní
jednotka utopické společnosti, obec skládající se asi z 1600 lidí),
v nichž se společně pracovalo, a výsledky práce se dělily v
kolektivu

Německá filosofie
Immanuel Kant – osvícenec
- vztah rozumu a poznání (racionalismus vs. empisirmus)
- život prožil v Královci (východní Prusko), byl učitel
- naše poznatky pocházejí ze smyslových zkušeností, ale v
rozumu jsou uloženy důležité předpoklady jak vnímáme a vidíme
svět
- zabýval se etikou = kategorický imperativ (mravní svoboda,
náš vlastní mravní řád, jak se máme chovat)
- „Kritika praktického rozumu“- chovej se tak, jak se mají chovat
ostatní a nedělej jiným to, co nechceš, aby dělali oni Tobě
- Apriori = věci, které jsou předem dány/ poznání bez zkušenosti
- Aposteriori - vyžaduje před úsudkem zkušenost

Johann Gottlieb Fichte - osvícenec, navazuje na Kanta

- pokud chceme něco poznat, musíme být aktivní
- vystoupil s kritikou koncepce dvou světů, tedy světa o sobě a
světa pro nás nemůžeme vycházet ze dvou principů
- centrální pojem jeho myšlení je pojem Já, ve druhé fázi je Nejá
(příroda), třetí fází je střet Já a Nejá uvědomení si existence

Georg Wilhelm Friedrich Hegel

- páteř německé filozofie, nabalili se na něj další směry
- prvotním principem je absolutní idea
- 3 zákony dialektiky (= zákonitost vývoje, vývoj protikladů)
1.) přechod kvantity v kvalitu
2.) jednota a boj protikladů
3.) negace negace - dostanu se k prvotnímu tvrzení
- všechno bytí je jistým stadiem vývoje ducha dílo
Fenomenologie ducha (jak se duch zjevuje sám sobě)

Ludwig Feuerbach
- člověk je subjektem rozumu, kritika náboženství (přírodní
podstata člověka)
- antropologický materialismus (ovlivněn Darwinem)
- Podstata křesťanství - za vším stojí člověk, i za Bohem
- je nutné, aby člověk své nejlepší vlastnosti a emoce, které vtělil
do Boha (odcizil sám sobě), stáhnul zpět do svého života
= základ nového náboženství - náboženství člověka - jeho
nejvyšší hodnotou je láska, ale ne k Bohu, nýbrž k lidem

Filozofické směry 2. poloviny 19. století

Marxismus ​
- založen Marxem (právník) + Engelsem (syn továrníka) - zaujati
myšlenkou utopických socialistů
- kritizovali společnost za to, že je protikladná (= antagonická)
- někdo je chudý, někdo bohatý obrovský kontrast ve
společnosti
- aby se mohla změnit společnost, musíme provést převrat (=
revoluci)
- revoluci podporují lidé, kteří nic nemají a můžou nasadit svůj
život
- druhým stádiem je diktatura proletariátu („Kdo nejde s námi,
jde proti nám“)
- třetím stádiem je socialismus, který postupně přechází
v komunismus
- jejich názory lze nazvat jako dialektický a historický
materialismus
Dialektický materialismus = marxistické pojetí ontologie a
gnozeologie
- svět jako objektivní realita není chaotický, je jednotný ve své
materiálnosti
- svět je poznatelný, ale naše poznání je nekonečný, vnitřně
protikladný proces

Historický materialismus
= aplikace idejí dialektického materialismu na oblast společnosti,
ekonomie a dějin
- nejvýznamnější jev lidského života je uživit se (práce)
- odvíjí se od něj politická forma státu, náboženství i právo
- důležitou součástí jsou revoluce

Pozitivismus - odmítá nadřazovat rozum nad zkušenost

- Augusta Comta začala trápit společnost, jak dosáhnout toho,
aby společnost byla přijatelná?
- vědění má být pozitivní (= věcné, určité)
- vývoj vědění má tři stadia: ​Teologické - konečné a první
příčiny, představení nadpřirozených činitelů
​ ​ ​ ​Metafyzické - lidé nahrazují nadpřirozené
činitele abstrakcemi
​ ​ ​ ​Pozitivní - pozornost k faktům
- třídí nové poznatky do soustavy věd, čímž navazuje na
poznatky encyklopedistů
- inspirován myšlenkou evoluce Charlese Darwina, - inspirováno
přírodními vědami
- shromáždil materiál o společnosti a pokusil se jej interpretovat
- ke všemu na světě nesmíme přistupovat skepticky a negativně
Iracionalismus
- přístupy odmítající možnost rozumového vysvětlení světa
- rozum není oproti vůli prioritní
- podstatu skutečnosti lze pochopit pouze intuicí, citem, vůlí,
vírou,…

Arthur Schopenhauer
- vychází z Kanta a z indického myšlení (buddhismus)
- viditelný svět je jen zdání
- aby člověk byl spokojený, musí být naplněný (umělec, filozof),
nebo asketa - utlumí trýzeň pocházející z vůle
- zakladatel iracionalismu
- za základní životní princip považoval pud, neuspokojitelnou
trýzeň, vůli k životu
- podstatou vůle je stále něco chtít, proto člověku, ale i všemu
existujícímu přináší neustálé utrpení a bolest
- Svět jako vůle, Svět jako představa
Filosofie života - vychází z voluntarismu a iracionalismu
Henri Bergson - navázal na iracionalismus
- rozum kouskuje svět a vytváří izolované modely, rozum
převádí svět na věci, aby je bylo možno používat
- v rozumovém rozčleňování vznikají pojmy a logika
- intelekt se orientuje na vymezený prostor hmoty => řečí
intelektu je věda, prostředkem technika
- pravá povaha bytí je čas a trvání
- podstatou života je tvořivý vývoj ten je vyvoláván
mimoracionální silou élan vital (životní síla)
- naslouchat hloubkám života lze jen intuicí (přímým, intuitivním
poznáním)
- jen v hloubkách našeho vědomí zachytíme trvalé plynutí času
- duševní život je plynulý, jedinečný a tvořivý
A. Uzavřená hmota - automatické chování, zvyky
B. Otevřená hmota - osobní, nezávislá na společnosti, tvořivá
Voluntarismus - Voluntas (vůle)
Friedrich Nietsche - společnost je morálně zkažená a spěje
k záhubě
- společnost přirovnává k rozbouřené hladině oceánu (= chaos)
- člověk zklamal - vytvoření rasy pánů a rasy otroků - lehce
inspirován Schopenhauerem
- vůle je pozitivní silou, potřebuje se neustále něčeho zmocňovat,
je vůlí k moci (je agresivní a panovačná)
- vůle chce, aby jí vše bylo dovoleno - nelze v současném řádu
světa - musí se přehodnotit zákl. hodnoty
Není pravdy, pravda je mrtvá, není morálky, stará křesťanská
morálka je mrtvá, není Boha,
tradiční křesťanský Bůh je mrtev- zabili jsme ho tím, že jsme v
něho nevěřili
- je třeba zavést novou morálku mimo dobro a zlo a stát se
nadčlověkem
- Tak pravil Zarathustra, Mimo dobro a zlo
Pragmatismus - Pragma = jednání
- prvotní otázkou je, jaký to má přínos / užitek
- americké myšlení činu a užitku - pomocí užitku dojdu k cíli
- cokoliv je povoleno, a přináší mi to užitek, je správné
- měřítkem pravdy je prospěch
- pravda je relativní (ovlivněná naším přístupem)
William James - zakladatel pragmatismu
- došel k závěru, že věda i náboženství mohou poskytovat
užitečné výhody
- Na kolik je idea Boha užitečná?
John Dewey - navázal na Jamese
- angažoval se hlavně v sociální teorii a pedagogice, jeho
hlavní myšlenkou byl neustálý vzrůst, měřitelný a viditelný užitek
27. Světové filozofické proudy 21. století, postmodernismus,
hermeneutika, New Age, vztah vědy a filozofie, epistemologie
Postmodernismus - 70. léta 20.stol – USA
- termín postmoderna pochází z architektury
- není pouze to, co následuje po moderně, ale zároveň existuje s
ní a dotváří ji
- více škol - poststrukturalismus, dekonstruktivismus,
neopragmatismus, nový skepticismus
- pro člověka zanikají jakékoli jistoty - neustále se objevují nové
přístroje, co je moderní je už zastaralý, člověk se ve složitém
světě špatně orientuje
- typickými postmoderními díly jsou:
Jméno růže - U. Eco, Nesmrtelnost - M. Kundera,
Postmoderní situace – F. L. Lyotard
- představitelé: Jean-Francois Lyotard, Gianni Vattimo, Gilles
Deleuze, Jacques Derrida

SHRNUTÍ:
1. Kriticky se obrací k rozumu ​ ​4. Usiluje o
spravedlnost
2. Chce kulturní pluralitu ​ ​ ​5. „baví“ svět (nebere
ho příliš vážně)
3. Hovoří o obnovení „paměti“ ​ ​6. Obrací se k
transcedentnímu myšlení a jednání
​ ​ ​ ​ ​ ​7. Protest proti moderní době ​
Strukturalismus - souvisí s postmodernismem, vznik ve
Švýcarsku ve 20.stol
- zakladatel : Ferdinand de Saussure
- jazyk není chaotické seskupení, ale tvoří systém – strukturu,
která se skládá z jednotlivých znaků
- jazyk vytváří jakousi ,mřížku, která formuje realitu
- jazyk je odrazem společnosti – východiskem pro
strukturalismus je lingvistický strukturalismus
​ ​ ​ ​(ČR- Pražský lingvistický kroužek)
- struktura je objektivně existující jev, nezávislý na subjektu
- celek je více než jednotlivé struktury

Claude Lévi – Strauss

- pozoroval přírodní kmeny => svébytnost (nezasažené
západní kulturou)
- porovnal strukturu vědeckého a mýtického (nevědeckého)
myšlení (mýtické je v určitých oblastech bohatší a ucelenější)

Michel Foucault
- zavedl pojem epistémé (systém, řád světa) - Epistémé
doprovází diskurs (argumentovaný dialog)
- rozlišujeme 3 zákl. dějinné epistémy
- renesance a humanismus (znakem je podobnost)
- I. Klasický (znakem je tabulka) X II. Moderní (znakem
je znak)
- odmítal Heggelovu dialektiku

Jacques Derrida
- znaky získávají význam díky diferenci (vzájemné odlišnosti)
- diference zakládá komunikaci

Novotomismus - nejvlivnější ze směrů katolické filozofie 20.

Století
- navazuje na Tomáše Akvinského
- harmonie víry a vědy
- někteří novotomisté se snaží pokračovat v tradičním tomismu a
jiní se věnují studiu - pojem Bůh v novodobé filosofii
- představitelé: Étienne Gilson , Jacques Maritain a Metoděj
Habán
Personalismus - filozofický a teologický směr
- pojímá člověka jako jednající a hodnotící osobnost, schopnou
zaujímat postoj k prostředí, které ho obklopuje, a k sobě samému
- kritika negativních jevů, kapitalismu, konzumní společnosti
- člověk je jedinečnou neopakovatelnou bytostí
- jeho součástí je křesťanský personalismus
- náboženská forma filozofie - blízký protestantismu
- nejvyšší osoba je bůh, příroda je spojovací článek mezi bohem
a člověkem
představitelé: Nikolaj Alexandrovič Berďajev, Friedrich
Gogarten, Emil Brunner a Emmanuel Mounier, A. Dubček
Protestantismus - zájem o člověka v současném světě, není
jednotným systémem
Paul Tilich - vztah mezi člověkem, kulturou a náboženstvím
(zvyky, tradice a symboly -> znovu používat)

Hermeneutika
- směr , který hledá metody výkladu o porozumění světu a
člověku
- zabývá se interpretováním jako obecným problémem
- vznikla v pozdní antice v Alexandrii při výkladu řeckých klasiků
a Bible
představitelé: Wilhelm Dilthey a Karl-Otto Apel

Hans-Georg Gadamer
- za hl. oblast hermeneutiky pokládá obnovování dialogu s
tradicí
- zmenšování diference mezi minulostí a přítomností
- Hermés (posel bohů)
- univerzitní jazyk – ESPERANTO
- Klasická – písemné a umělecké památky (Bible, Védy, ..) X
Novodobá – porozumění
Relativismus
- podmíněné stanovisko
- názor, který odmítá objektivní pravdivé poznání, všeobecně
platné zásady, pravidla a normy
- veškerá pravidla i normy považuje za podmíněné, relativní
- opak – absolutismus, realismus
- Efekt motýlích křídel – nic není 100% dáno (i věda může
zklamat)

28. České filozofické myšlení

- česká filozofie v porovnání s antikou nemá dlouhou historii (od
½ 50. let 19. století)
- česká filozofie je moderní, filozofie vznikala za pochodu s
aktuální společností - filozofie se prolínala od každodenního
života
- určitým způsobem Mistr Jan Hus, J. A. Komenský, P.
Chelčický
- význam v době Národního Obrození
- František Palacký - Dějiny národa českého v Čechách i na
Moravě
- téma: existence Čechů pod Habsburskou monarchií - vztah
Slovanů a Germánů
- Karel Havlíček Borovský - vystudoval filozofii, vlastenectví x J.
K. Tyl - Poslední Čech

HOSPODÁŘSKÝ ROZMACH A PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE

= zrod české buržoazie, která má požadavky na vlastní národní
život
- 1867 - R-U vyrovnání a nenaplněné požadavky ohledně správní
samostatnosti, uplatnění a seberealizace českého národa
- podpora podnikání a liberalismu - J. F. Herbart, jeho
mechanické vidění světa (tzn. na všechno je vzorec a pravidlo)
- vliv na českou buržoazii (ČKD - Daněk, Emil Škoda)
- podpora literatury = přímá spojitost mezi filozofií a literaturou
(Jungmann, Dobrovský, Palacký, Erben)
PERIODIZACE ​1. období - 50.-90. léta 19. století - vznik,
herbartismus
​ ​ ​2. období - přelom 19. a 20. století (do 1. světové
války)
​ ​ ​3. období - 1918 - 1948
​ ​ ​4. období - 1948 - 1989
​ ​ ​5. období - 1989 - dosud
1. období (50. - 90. léta 19. století)
Herbartismus - obhajoba hospodářského a politického
liberalismu
 -​ kritika feudálních a absolutistických přežitků, nařízení,
systému - je třeba posílit občanské vědomí
​- kritika naivního senzualismu
​- víra, že státní moc dokáže snížit třídní rozpory a
národnostní
​- problémy je třeba řešit administrativou - dokonalý úřednický
aparát vytvoří stabilní základ pro stát

- Johan Friedrich Herbart

- německý filozof a pedagog, proti dialektice (dialektika =
zákonitost vývoje (teorie Hegela)
- nemusí to tak být, stačí, když se svět bude vyvíjet podle
pravidel
- mechanické chápání světa - etické ideje a pravidla změní
systém
- jeho ideologie měla směřovat ke změně buržoazního pol.
systému
- Gustav Adolf Lindner - zakladatel české sociologie, jeho
filozofie vycházela z Herbarta, Kanta a Darwina
- filozofie v Praze, práva, mat-fyz - profesorem na gymnáziu v
Praze a ředitelem něm. gymnázia v Prachaticích
- Úvod do studia filozofie - nezabývá se jsoucnem, ale
zkušeností (empirie)
​- hmota a vědomí není základní filozofickou otázkou, nýbrž
zkušenost, která přináší nové poznatky
​- nová filozofie musí být zaplněna NOVÝM VĚCNÝM
OBSAHEM
​- např. zákon evoluce, kvalitativní totožnost hmoty

- Otakar Hostinský - zakladatel české moderní estetiky, historik

hudby, divadelní, literární a výtvarný kritik
​ ​- důraz na estetiku jako vědu

Darwinismus - vliv Darwinovy teorie vzniku druhu přirozeným

výběrem
​- vývoj je neustálý proces se vznikem nové kvality, staré je
překonáno X dogmatismus
​- proč české poměry “zaostalé” - za evropskými?
​- chybí česká inteligence, není vyšší společenská vrstva
​- změna jako prostředek nápravy
- Ladislav Jaroslav Čelakovský, Josef Durdík - O domnělém
úpadku filozofickém Miroslav Tyrš - Náš úkol, směr a cíl

Pozitivismus - 70.-80. léta 19. Století

- klade požadavek na změnu k lepšímu → až se změní jeden,
změní se postupně pozitivně vše
- hledat momenty ve společnosti, které jsou pro společnost
prospěšné
- požadavek povznést českou filozofii na evropskou úroveň -
vzorem ruchovci a lumírovci
- usilovat o širší spolupráci ve všech oblastech kulturního,
společenského a politického života v české společnosti
- Auguste Comte - zakladatel pozitivismu
- Josef Mikš - Ruchovec, myšlenky slovanství
- Fr. Krejčí - časopis Česká mysl (1900) - filozofie by měla
určovat českou národní svébytnost, mravní etická očista
​- transcendentum = nadsmyslno, jevy, které stojí nad námi
(to, co je mezi nebem a zemí)

2. období - přelom 19. a 20. století (do 1. světové války)

- v popředí otázky a úvahy o vzájemném poměru jedince a
společnosti (z pohledu anarchismu, individualismu,
personalismu)
- boj za národní samostatnost
- člověk nechce splynout s davem a slepě poslouchat vůdce - žít
vlastní obyčejný život
- vliv evropské filozofie (NĚM - Arthur Schopenhauer, Friedrich
Nietzsche, USA - W. James, J. Dewey)
- filozofie se prolíná s politikou, kulturou a vědou

Individualismus - každá osobnost je aktivním faktorem ve vývoji

společnosti
- jedinec může svou přítomností ovlivnit dějiny (vidí dále a chce
více než ostatní)
- jedinec chce být mluvčím, ideologem, organizátorem, taktikem
(často vede ke kultu osobnosti!)
- osobnost ​a) jako individuum (neopakovatelná bytost,
schopnosti)
​ ​b) jako tvůrce hodnot ( talent, výkon, genialita)

- Emanuel Rádl - profesor FF v Praze, velký obdivovatel T.G.M.

- otázka národnostní (smír Čechů a Němců, soužití) - skutečnou
osobností je ten, kdo si uvědomuje vlastní
​ zodpovědnost vůči sobě, době i společnosti → totiž
společnost je taková, jaká jsou individua
- otázka sociální - člověk nechce žít v davu
- O smyslu našich dějin, O naší nynější filozofii

- Ladislav Klíma - vliv německé filozofie

- Individualita = žít bez občanského povolání, svobodný,
zodpovědný jen sám sobě - naráží na Rádla
​- kladl důraz na morálku, měl velký vliv na společnost
​- zastánce idealistického solipsismu (solus=jediný,
ipse=sám)
​- jedinou realitou je moje já (na základě toho vznikají
osobnosti - Napoleon, Goethe, Shakespeare)
​- Schopenhauer - solipsista patří do blázince!
​- Utrpení knížete Sternenhocha, Svět jako vědomí a nic,
Matěj Poctivý

- F. X. Šalda - spisovatel, dramatik, kritik, básník, publicista -

Čas, Literární listy, Rozhled, Lumír
​- osobnost projevuje svou individualitu v umělecké tvorbě
​- spisovatel (titul, průměr), umělec (spolupracovník doby a
chvíle, herci reagují na témata doby),
​ básník (skutečný tvůrce, buřič)

Personalismus - počátek 20. století

​- člověk je nejvyšší hodnota a zdroj všech hodnot
​- ovlivněn americkým pragmatismem - 80. - 90. léta 19.
století USA
​- zakladatel: W. James, John Dewey
​- vychází z teorie instrumentalismu (nástroj), z tvrzení, že
každá věc je k něčemu určená
​- použitím nástroje dosáhnu nějakého cíle
​- láska, zdraví, všechno se dá koupit nebo sehnat za peníze
​- nevěstinec je správný - dělá to užitek
​- pokud nám něco z našeho jednání přináší užitek, prospěch
(v rámci zákona), tak je to správné
​- Čapek byl pragmatik - jeho nástrojem byla věda a
technické vynálezy
- projevy:
a) Hledá předchůdce v minulosti - např. Sokrates - hledal v něm
antický ideál
b) Svět je splečenstvím osob, které vytváří hodnoty - tvoření
pískových, ledových soch - je jedno, že roztají (lidé to dělají pro
sebe)
c) Hodnota je realizace našich přání.
d) Víra v osobního boha (zdroj vyšších hodnot) = víra v sebe
sama
Anarchismus - 80.-90. léta poč. 19. stol.
- odmítá jakoukoli státní moc, propaguje bezvládí a kult svobodné
osobnosti
- v Čechách jako reakce na nedůslednou politiku sociální
demokracie, proti dělnickým stranám
- dělení:
 anarchistické dělnictvo (S nutnost hospodářského a sociálního odboje
Čechy)
studenti a inteligence, A. chápou jako individuální světonázorový
anarchistická mladá generace postoj proti RU centralismu, konzervatismu, teologii, oficiální
(Praha) kultuře, nacionalismu, propagace svobody

- 1896 - úkol: sjednotit anarchistické hnutí, boj proti vládě i

dělnictvu (vadila jejich organizovanost), teologii a militarismu

- revoluce = prostředek k odstranění státu

- poč. 20. století - nárůst A. (vliv z NĚM a FRA) - podoba
otevřeného střetu - např. Alois Rašín (býv. min. financí) -
zastřelen anar.
- vzniká ČESKÁ ANARCHISTICKÁ FEDERACE - ČAF
- 1904 - S. K. Neumann, F. Gellner, F. Šrámek, J. Mahen
- později vychází časopis ČAS - ČESKÝ ANARCHISTICKÝ
SPOLEK
Masarykův humanismus - zaměřuje se na společnost, lidství a
vytvoření fungujíí demokratické společnosti
- Česká Otázka, Ideály Humanitní, Rovnost, láska k člověku,
solidarita

3. období (1918 - 1948)

Pragmatismus
Ferdinand Peroutka
- publicista, novinář, pragmatik
- psal do novin např. Deník Tribuna, časopis Přítomnost, Lidové
Noviny, patřil ke skupině Hradu
- odešel do USA, působil také v rádiu
- psal kriticky vůči Hitlerovi, kritizoval nesmyslnost války

Existencialismus
Václav Černý - největší český existencialista, měl přehled
z Francie
- profesor na FF, překládal z románských jazyků, politicky činný
člověk
- 1. a 2. sešit o existencialismu - existencialismus účasti =
popis autentického bytí (sám prožil válku, popisuje jej)
​- existenci popisují a určují politici, události doby...atd.

Fenomenologie
Jan Patočka - blízký Martinu Heidegerovi , studoval filozofii ve
Francii
- 1948 - zakázána svobodná činnost, donucen opustit činnost
vysokoškolského učitele
- signatář Charty 77
- Přirozený svět jako filozofický problém - popis východiska z
ekonomické a politické krize
​- nedůvěra k filozofii jako k vědě
​- nelze nikdy shromáždit všechna fakta, ve vědě je něco
iracionálního
- 3 pohyby: ​a) pohyb zakotvení ve světě - nacházíme se v
tomto světě na určitém místě
​ ​b) pohyb práce - sebezbavení, sebeprodloužení -
vykonávání činnosti, která není jenom zdrojem obživy
​ ​c) pohyb sebenalezení - péče o duše, touha po
penězích, kariéře po slávě

4. období - marxismus a leninismus

SOUČASNÉ ČESKÉ FILOZOFICKÉ MYŠLENÍ (od 2. pol. 20

století)
1. Stále aktuální učení TGM, J. Patočky, F. Peroutky, V Černého

2. Erazim Kohák, Ladislav Hejdánek, Tomáš Halík, Milan

Machovec, Josef Šafařík, Josef Zumr, Ivan Sviták, Zdeněk
Neubauer, Egon Bondy

3. Starší generace, úzká propojenost s prvorepublikovou filozofií,

někteří příklon k levicovým myšlenkám, k existencialismu,
postmodernismu nebo křesťanství, často jejich činnost spojena i
s jinou profesí (sociologie, AV, duchovní činnost), někteří již léta v
ústraní

Erazim Kohák - Uhlíky a hvězdy, Dopisy přes oceán

- v emigraci (USA), znal Ferdinanda Peroutku, filozofie +
ekologie, environmentální vědomí, návrhy na ochranu ŽP

Egon Bondy (Zbyněk Fišer) - Otázky bytí a existence,

Invalidní sourozenci
- originalita, filozof - provokatér, underground, Plastic People of
The Universe, znalec buddhismu, básník
- Sklepní práce - ontologická problematika, svou tvorbu nazval
totalitním realismem
​- hlavní hrdina Něžného barbara (Bohumil Hrabal)

Josef Šafařík - Sedm listů Melinovi, Člověk ve věku stroje

- žil po celou dobu v ČSSR, na indexu, vliv V. Havla, J. Koláře
- co ovlivňuje základ lidského bytí? (existencialista), básník

Milan Machovec - Smysl lidského života

- každý by měl vědět, co je cílem vlastního života - co má a nemá
smysl
- 4 nebezpečí - války, nemoci, drogy a likvidace přírody
- publikoval v samizdatu (USA), doma na indexu, masarykovec,
jeho žáky E. Bondy, V. Bělohradský, J. Palach
- signatář Charty 77, otázky sociální, kritik marxismu, chyby v
systému
- lidé uctívají všechno možné - ale ne Boha!

Ivan Sviták - Devět životů

- v díle kritika stalinismu, osobní zkušenosti, nucený odchod do
emigrace (1968)
- neomarxista, kritik politických procesů, obdiv k původním
idejím Marxe a Engelse
- specialista na dějiny filozofie, sociální otázky
- v USA (přednášel filozofii v NYC)

Ladislav Hejdánek - Nepředmětnost v myšlení a ve

skutečnosti
- texty, Ježíš jako výzva (udělena cena J. Palacha), hovoří o něm
jako o člověku, uvádí fakta, kritika církevních dogmat
- žák J. Patočky, E. Rádla, ale ne k fenomenologii - křesťanská
filozofie
- žil v Písku, evangelický duchovní

Václav Bělohradský - Přirozený svět jako politický problém

- postmodernismus

Josef Zumr
- strukturalismus, herbartismus (historická pozornost), založil
Ústav T. G. M.

Tomáš Halík
- katolický teolog, filozof, psycholog, sociolog, na FF UK,
psychoterapeut
- r. 2008 papežem Benediktem XVI. udělen titul - čestný
papežský prelát - monsignore (Mons.)
- za totality podnikový psycholog, věnoval se duchovnímu životu,
koncem 70. let 20. sotletí tajně vysvěcen na katolického kněze
- žák Jana Patočky, spolupracovník kardinála Tomáška, externí
poradce Václava Havla
- v době normalizace tajně vysvěcen (Erfurt) na katolického
kněze
- r. 2002 se uvažovalo o jeho prezidentské kandidatuře
- dnes: katolický kněz a farář studentů (kostel Nejsvětějšího
Salvátora v Praze)
​- prezident ČKA, přednáší na FF UK, častým hostem
světových univerzit
​- vystupuje proti rasismu, politické a náboženské
nesnášenlivosti
​- zastánce evropské integrace a občanské společnosti
​- hájí náboženskou toleranci (katolíci a muslimové)
- dílo: Oslovit Zachea, Vzýván a nevzýván, úvahy na prahu
tisíciletí, Noc zpovědníka

29. Religionistika, světová náboženství

HISTORIE
- za zakladatele oboru religionistika považován Němec Friedrich
Max Müler (1823-1900) - lidé hledali pro přírodní jevy vlastní
vysvětlení (numina in nomina = síla se mění ve slovo)
- první, kdo řešil tento problém, byl M. T. Cicero

RELIGIONISTIKA JAKO VĚDA

- vědecká disciplína zabývající se objektivním poznáním
náboženstvím
- def. NÁBOŽENSTVÍ
​- osobní vztah k objektu (síle, zákonu) i subjektu (duchu,
bohů, jako postoj (vnitřní prožitek, úcta)
​- druh poznání (stvoření světa a člověka), jako zkušenost
(účast na duchovním životě)
​- vztah ovlivňující vnitřní svět člověka, názory, city, touhy,
přesvědčen
​- systém chování, tradic a zvyků
- kontemplace = jiné poznání než racionální (rozumové) -
poznání srdcem, empatií
- hledá kořeny (původ) náboženství, několik hypotéz, žádnou z
nich ale nepreferuje - předejít sporům

evoluční hypotéza - první (naivní) pokus o pochopení světa a

řízení vlastního života (od prvotních forem až k dokonalosti
náboženství)
​
degenerativní hypotéza - existence základního
(monoteistického) náboženství, které se začalo dělit postupně na
řadu dílčích v závislosti na podmínkách, vývoje lidstva

- dnes tento problém není aktuální, naopak - hledají se kořeny v

lidské psychice, kultuře, tradicích
- studuje dějiny náboženství, hledá společné prvky

ZÁKLADNÍ KOŘENY
- 5 základních prvků: magie (kouzlo), mýtus (báje), gnóze
(poznání), kult (uctívání), ethos (příběh)
- magie - protiklad dnešního náboženství, soubor praktik, které
se opírají o víru v systém neviditelných
- imitativní magie - na základě analogie -podobnosti (woo-doo)
mýtus - vysvětlit dění ve světě formou příběh, z ústní podoby do
písemné
ethos - výraz pro způsob života určitého společenství

RELIGIONISTIKA, SVĚTOVÁ NÁBOŽENSTVÍ A SEKTY

a) Všeobecná deklarace LP z r. 1948, čl. 18 - každý má právo
na svobodu myšlení, svědomí a náboženství
b) náboženství = vztah člověka k transcendentní (hmotný svět
přesahující) vyšší moci, která řídí náš život
c) základní podoby náboženství ​monoteismus -
náboženství s jedním Bohem
​ ​ ​ ​ ​panteismus - Země, svět - Bůh stvořil
svět, do Země se rozplynul
​ ​ ​ ​ ​polyteismus - náboženství s více Bohy
​ ​ ​ ​ ​ateismus - nevěřící
d) základní podoby prvotní víry
I. dynamismus - víra v přírodní sílu
II. animismus - uctívá kult zvířete, lidská duše přechází do
zvířecí - jedná se o primitivní náboženství
III. totemismus - víra ve vystavené předměty, relikvie na
prostranství (totemy)

e) základní světová náboženství

- dělení podle tradice: ​
a) západní - tradice proroků, postoj ke světu, konání dobra =
vykoupení
​ ​ ​ ​ ​judaismus, křesťanství, islám
b) východní - osvobodit se od okolního světa prostřednictvím
vlastního ducha
​ ​ ​ ​ ​buddhismus, hinduismus
- dělení obecně: ​
​a) světová - křesťanství, islám, judaismus, hinduismus,
buddhismus
​b) regionální - šintoismus, taoismus
​c) náboženské sekty - Svědci Jehovovi, satanisté, Hare
Krišna
I. Křesťanství
- nejrozšířenější náboženství v Evropě a Americe
- vzniklo v helénistickém období (3. století BC) na území
dnešního Izraele v Judeji
- monoteistické, vyznává svatou Trojici, ale je to jedna osoba!
(Bůh - otec, Ježíš Kristus - syn, Duch svatý)

II. Judaismus
- monoteistické, víra v boha Jahve
- úcta ke starému písemnictví - Tóra - jádrem je Pentateuch,
zachycuje život Židů, knihy proroků, staré hymny, písně
- věřící se jí nemohou dotknout, mají ukazovátka, čte se zprava
- Bůh - Hospodin dal židovskému národu Zákon, který byl zapsán
do Bible - navazuje na ni Talmud
- diaspora - 70. léta AD = rozptýlení Židů Římany po celém
světě, později byly časté pogromy
- od roku 1215 (po křižáckých výpravách) - nutnost nosit žlutou
hvězdu
- dělení do skupin: ​
​Aškenazové - 14. století, po vytlačení se dostali do RUS a
UKR, mluví jazykem jidiš
​Sefardové - vyhnáni do S Afriky, ITA a na Balkán, mluví
jazykem ladino
​Esénové - zpočátku ráz sekty, ostatním Židům vyčítali
neortodoxnost
​Farizeové - vzdělaná vrstva, elita mezi Židy, dbali na tradice,
ukřižovali Krista
​Falaša - pravé jádro judaismu, jádro Izraele, zachovali
tradice
​Karaité - na území dnešního Iráku, dnes Izrael a Rusko,
Tóra byla jediným základem víry
- dnešní znaky: 1) chtějí udržet Izrael, 2) snaží se dosáhnout
lepšího života, 3) nechtějí války

- svátky: Shabes (Šabat) - sobota, sedmý den po odpočinku (od

Pá západu Slunce do So) pouze modlitby
​Pesach (Pašije) - židovské Velikonoce, poděkování za úrodu
​Chanuka - svátek světel, 1. týden v prosinci, zasvěcen touze
obnovit židovské království a lidem účastněným v diaspoře
- pravidlo Košé - pravidlo čistoty - jen levá ruka je čistá a může
se s ní jíst, pravou ne!
- důležitá místa - Zeď nářků (zbytek Jeruzalémského chrámu,
který zničili Římané), Jeruzalém
​- pravidelně se scházejí v synagogách
​- znaky: kipa - čepička, kitl - bílé roucho při modlitbách,
Menora - sedmiramenný svícen

III. Islám
- zakladatel Muhammad z Mekky (570 - 632 AD) v 7. století,
Arabský poloostrov
- nejmladší monoteistické náboženství
- 622 - počátek islámského letopočtu
- posvátná kniha = Korán - soubor textů, jak být správným
muslimem, Bůh a stvořitel je Alláh, Muhammad je prorok
- základní povinnost je podniknout alespoň jednu cestu do Mekky,
Mediny, Keruanu
- modlitba Kaaba - podle hlavní svatyně v Mecce - modlit se jejím
směrem na zvláštním koberečku 5x denně
- Ramadán - postní měsíc, symboly - půlměsíc, minaret, turban
- 5 základních pravidel: vyznávat jediného Boha, modlit se
předepsaným způsobem, v Ramadánu se postit, dávat
potřebným almužnu, navštívit posvátnou Mekku

IV. Hinduismus
- náboženství celé indické civilizace, formovalo se ve 2. tisíciletí
BC
- čerpá z posvátných spisů - Véd - obsahují chvalozpěvy, úvahy
(upanišády) a komentáře
- hlavními uctívanými Bohy jsou: Brahma, Šiva, Višna
- rozdělení do kast - společenských tříd (už je oficiálně zrušeno,
ale stále se praktikují, součást ind. kultury)
- společný znak všech indických náboženství - myšlenka
reinkarnace (= převtělování), duchovní učitelé - guru

V. Buddhismus
- 5. století BC, zakladatel Sídharta Gautama (Gótama) a jeho
učení dharma
- pochází z Indie, rozšířilo se do celé JV Asie, neortodoxní
náboženství
- filozofie pokory - život je plný utrpení a strastí, víra v koloběh
životů a snaha dosáhnout nirvány (odpoutání se od okolního
světa, dosažení vrcholu) pomocí meditace
- nejstarší kanonický text = Tipitakam (Tři koše rozprav)
- 4 ušlechtilé pravdy - ​1. vše v životě je utrpení,
​ ​ ​2. každé utrpení má svou příčinu (touhu po životě)
​ ​ ​3. existuje možnost, jak se utrpení zbavit (svoboda
od vášní)
​ ​ ​4. odstranění utrpení - osmidílná stezka (mravní
život, kultivace mysli a moudrosti)

f) Zákon č. 308/1991 Sb. - občan ČR může vyznávat jakékoliv

náboženství, které nenarušuje důstojnost
g) největší církve v ČR
​A. římskokatolická - česká církevní provincie - moravská CP
​ ​ ​ arcibiskupství pražské - arcibiskupství
olomoucké
​ ​ ​ biskupství litoměřické - biskupství brněnské
​ ​ ​ královehradecké, českobudějovické, plzeňské
​B. protestantská - českobratrská církev evangelická,
Bratrská jednota baptistů, Evangelická církev
- dále - buddhismus, islám...

h) nová náboženství a sekty:

- základní znaky - omezování svobody jedince, vyžadování
obětí, uzavřenost sekty,
​ ​nezájem o život vnější společnosti, vytváření izolace od
příbuzných, přátel a dřívějších zájmů, pocit vlastní výlučnosti a
nadřazenosti, vyvolávání nepokojů, podílení na extremismu,
podněty k násilí a skandalizování, lákají osoby, které hledají
identitu nebo si nejsou jisti v existenčních otázkách
- pozitiva - vyplnění života, harmonický život, většinou zdravý
(bez alkoholu a cigaret)
negativa - manipulace, omezování, fanatismus, selekce
- původ sekt - nejčastěji odštěpením z náboženství, čerpají
podněty z křesťanství nebo orientálních náboženství
​- některá hnutí vykazují znaky sekt = organizace, která stojí v
opozici k oficiálnímu náboženstv
- další náboženské skupiny a hnutí: Svědkové Jehovovi, Církev
adventistů sedmého dne, Církev Ježíše Krista Svatých
posledních dnů (mormoni), Církev sjednocení, Poselství Grálu,
Scientologie, New Age, Haré Krišna, Pastafariánií
​
ETIKA
- Též teorie morálky, filozofická disciplína, která se zabývá
mravním chováním ve společnosti
- Existují různé typy jako například Autonomní etika,
deontologická, feministická, heteronomní..
​