V.

Politické strany,
politické stranictví
 Politické strany a typologie
politických stran I.
➲ Politické strany jsou skupiny lidí organizovaných s cílem
získání / udržení moc a to volbami či jinak.
➲ Společná ideologická identita, vlastní politický program
vysvětlující hodnoty, zájmy a cíle
➲ Ovlivňování veřejnosti s cílem získávat podporu voličů
➲ Existence stálé demokraticky volené organizační struktury
➲ Financování činnosti z členských příspěvků, vlastní ekonomické
činnosti, darů a státních dotací

➲ Typologie politických stran

➲ Dělení dle programu (ideologie): Pravicové x levicové
➲ Rozdíly v úloze státu (rovnostářství, sociální spravedlnost –
levice, tradiční hodnoty – pravice)
➲ dnes se již toto rozdělení trochu stírá – spíše než přímka – kruh
 Typologie politických stran I.
➲ Dle politické orientace a cílů – ideové rodiny:
➲ Komunistické strany (KSČM, KSS) – zájmy zaměstnanců, dělnictva,
„tvrdé jádro“, případně postupný přerod na sociálně demokratické strany
➲ Sociálně demokratické strany – zájmy zaměstnanců, dělnictva, větší
participace na rozhodování, příp. ekologické otázky, „nová levice“ - New
Labour – Blair
➲ Liberální strany – liberalismus
➲ Křesťansko – demokratické strany – role církve ve společnosti,
sociální učení církve
➲ Konzervativní strany – konzervativní bez napojení na církev – např.
Konzervativní strana ve Velké Británii
➲ Strany radikální pravice – proti menšinám, přistěhovalcům, idea
pořádku - trest smrti, protestní strany – Front national (Le Pen),
Svobodní (Rakousko, ex Haider), SPR – RSČ
➲ Agrární (rolnické) strany
➲ Ekologické strany - Společenství 90-Zelení (SRN)
➲ Nacionální strany, strany národnostních menšin (SMK – Strana
maďarské koalice – Spolužití – Együttélés), regionální strany
 Typologie politických stran II.

➲ Dělení stran podle členství

➲ Členství volné x vázané (průkazka)
 
➲ Rozdělení stran dle povahy členství dle Duvergera
➲ Kádrové (elitní) strany vznikaly do poloviny 19.století
jako kluby privilegovaných jedinců s cílem zajistit si
znovuzvolení.
➲ Masové strany souvisejí s rozšířením volebního práva.
Početné členstvo. Široká voličská základna.
➲ Catch-all parties mají široký záběr a velký počet členů.
Příkladem je Demokratická a Republikánská strana v
USA
Historický vývoj politických stran
➲ Politické strany - vznik jako strany elit (19. století) -
vznikají na půdě parlamentu a teprve následně získávání
spojenců a podpory mimo parlament (Evropa – mnohdy
omezené volební právo – statkáři, příp. šlechtici – málo lidí
hodně hlasů)
➲ postupně vzniká další typ stran – většinou již masové -
specifičtí reprezentanti určitých politických zájmů (např.
dělnické, rolnické strany) – rovněž v závislosti
s rozšiřováním volebního práva
➲ po II. svět. válce univerzalistický charakter stran (resp.
60-sátá léta 20 stol.) – odklon občanů od striktně
ideologického rámce – univerzalistický charakter stran
➲ 60. a 70. léta vznikají nové – „úzce specializované“ –
subjekty – hnutí a strany zelených (ekologie),
nacionalistické formace (Le Pen – Národní fronta)
 Financování politických stran
➲ Financování politických stran:
➲ Členské příspěvky
➲ Vlastní činnost (podnikání, pronájmy, vydavatelství,
propagační předměty)
➲ sponzoring (dary politickým stranám) výhody (nezávislost na
státu), nevýhody (zavázanost dárcům – neprůhlednost)
➲ státní příspěvky – výhody (nejpřehlednější financování),
nevýhody (strany závislé na státu) – váže se hlavně na volební
výsledek – malé a nově vznikající strany nemají šanci

➲ Stranické systémy
➲ způsob stranické soutěže v jedné zemi, systém
➲ určují ho například volební systémy (většinový – tlak na méně
stran, poměrný – možno i více stran a i menší)
➲ v systému se vyskytují různé strany (dle velikosti, koaličního
potenciálu atd. – strany s koaličním potenciálem - relevantní)
Stranické systémy politických stran I.
Monopartismus - jediná strana, často totalitní politické režimy, africké státy

Hegemonní politická strana spolu s předešlým případem – nesoutěživý

systém, více stran – jedna rozhodující (i např. zajištěno zákonem) – např.
Národní fronta v ČSSR

Převládající politická strana plně demokratická soutěž – jedna strana však

dlouhodobě získává nadpoloviční podíl v parlamentu
Tchai – wan, dlouhodobě v minulosti i sociální demokracie v severských
zemích (Dánsko a Švédsko)

Bipartismus
pravidelné střídaní u moci – dvě strany (velké)
jednobarevné vlády
zejména v zemích kde je většinový jednokolový systém (Velká Británie –
Konzervativci x Labour)
dvě hlavní strany soutěží o středové voliče – to je umírňuje
Stranické systémy politických stran II.
Umírněný multipartismus
3 a více stran (nejpravděpodobnější 3 – 5 stran s koaličním
potenciálem), u moci se střídají různé koalice
např. SRN – CDU/CSU x SPD + FDP a Společenství 90/Zelení,
tak trochu mimo systém (možné koalice)

Polarizovaný multipartismus
počet stran větší než 3 (nejčastěji 5 a více), velká polarizace – ostré
ideologické napětí (často nějaká krizová doba, je v sázce povaha
režimu), vyskytuje se nějaká poměrně velká antisystémová strana
(příp. strany) - není možné s nimi vytvářet koalice – chtějí zrušit
režim, většinou není moc možností jak vytvořit koalici

Atomizovaný systém
10 případně ještě více relevantních stran
nemožnost kooperace, prakticky neexistují pravidla hry
takové systému jsou symptomem krize, přechodu, změny
 Financování politických stran v ČR

➲ Volby do Poslanecká sněmovny –

➲ více než 1,5% hlasů  100 Kč za hlas
➲ více než 3% hlasů  6 mil. Kč + 200 tis. Kč za každou
započatou 0,1% ročně (maximálně do 5%)
 
➲ Mandáty  poslanec, senátor 900 tis. Kč ročně
➲ krajský zastupitel 250 tis. Kč ročně
 
➲ Volby do Evropského parlamentu
➲ příspěvek za hlas – více než 1% hlasů  30 Kč za hlas
 Zájmové skupiny a jejich typy
➲ Političtí aktéři – ne jen politické strany, ale rovněž zájmové
skupiny:
➲ předmětem zájmu politologů poměrně nedávno
➲ politická strana - usiluje o získání a vykonávání moci
➲ zájmová skupina - spokojí se s vykonáváním tlaku na ty, kteří u moci jsou
a působí na bázi občanské společnosti

Typy zájmových skupin:

➲ (politické) zájmové skupiny – prezentace ekonomických zájmů –
zájmy určitého ekonomického (sociálního) sektoru – organizace
obhajující zájmy zaměstnanců (různé odborové svazy),
zaměstnavatelů (svazy podnikatelů apod.)
➲ nátlakové skupiny – důraz kladen do oblasti ideologické - širší zájmy
– „blaho všech členů společnosti“ – organizace zaměřující se na
ochranu životního prostředí (hnutí Duha apod.), obhajobu lidských
práv (Amnesty international), církevní organizace