Forma státu: 1. Demokratická 2. Autokratická Znaky demokracie: Dělba moci a) Zákonodárná b) Výkonná c) Soudní Pluralita politických stran Spoluúčast všech občanů na politickém rozhodování (volby) Občanská práva a svobody (svoboda shromažďování, projevu, …) Nejobvyklejším demokratickým systémem je parlamentní demokracie s orgány státní moci: o Parlament o Vláda o Hlava státu
Státy podle územní organizace:
1. Unitární (jednotné) – např. ČR, SR, Polsko, Francie 2. Federativní (složené, spolkové) Člení se na: o Spolkové země (Rakousko, Německo) o Spolkové státy (USA, Mexiko) o Provincie (Kanada, Austrálie) o Kantony (Švýcarsko) Členové federace vykonávají na svém území státní moc s výjimkou zahraniční politiky, obrany, měny apod. Národnostní nebo územní princip konfederace – spojení nezávislých států nezávislé státy se člení na administrativní (správní) jednotky – kraje, župy, departementy, hrabství, … Státní hranice: 1. přírodní – pohoří, řeka, pobřeží,… 2. umělé (geometrické) – vznikaly při kolonizaci sporné (Čína – Indie – Pákistán) funkce: o dělící (bariérová) o spojující (kontaktní) – Schengen Pobřežní (teritoriální, výsostné) vody: součást státního území stát zde má svrchovaná práva až do 12 nám. mil (21 km) přilehlé pásmo (do 24 mil) hospodářské pásmo (do 200 mil) vzrůstá význam Severního ledového oceánu Nezávislé státy a závislá území: 1) Nezávislé (suverénní, svrchované) státy podmínky: suverenita na určitém území mezinárodněprávní uznání v současnosti téměř 200 (Afrika 54, Evropa 47, Asie 45, Amerika 37, Austrálie a Oceánie 14) sporné: Taiwan, Kosovo, Palestina apod. 2) Závislá území (kolonie, protektoráty, zámořská území apod.) nejvíce v Oceánii (Fr. Polynésie) a Karibiku (Nizozemské Antily), největší – Grónsko
Commonwealth – společenství zemí uznávajících za hlavu státu britskou královnu
Antarktida – území pod společnou správou světového společenství Státy podle formy vlády: 1) republiky – v čele stojí volený prezident o parlamentní – rozhodující postaven má parlament, prezident má hlavně reprezentativní funkci (ČR, SRN) o prezidentské – prezident volen obvykle přímo, má velké pravomoci, stojí v čele vlády (USA, Brazílie) o parlamentně-prezidentské („poloprezidentské“) – posílené postavení prezidenta (Francie, Egypt) 2) monarchie – hlavou státu je panovník, obvykle dědičný (král, císař, kníže, …) o konstituční (ústavní) – panovník má reprezentativní roli (Spojené království, Japonsko) o monarchie v personální unii se Spojeným královstvím - Commonwealth (Kanada, Austrálie, Nový Zéland) o absolutní (absolutistické) – nemají volený parlament (Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty) Státy s vládou jedné strany (Čína, KLDR, Kuba) Státy podle hospodářského rozvoje: Zjednodušeně: bohatý Sever x chudý Jih Ukazatelé: HDP/obyv., podíl na celosvětovém hospodářství, zaměstnanost v terciární sféře apod. 1) Nejvyspělejší státy světa: rozvinuté tržní hospodářství, vysoká životní úroveň většina zemí Evropy, Kanada, USA, Japonsko, Austrálie, Nový Zéland, JAR, Izrael 2) Středně rozvinuté státy: bývalé kolonie, rozvíjející se ekonomika (Malta, Kypr nově industrializované země Asie (J Korea, Singapur, Malajsie, Thajsko…) nově industrializované země Ameriky (Mexiko, Brazílie, Argentina, Chile…) málo lidnaté země vyvážející ropu (SAE, Saudská Arábie, Kuvajt, Katar…) 3) Rozvojové státy většina zemí Afriky, Bangladéš… „čtvrtý svět“, mezinárodní zadlužení největší růst – Čína
Vývoj politického rozdělení světa:
konec 15. stol.: velké geografické objevy – vznik koloniální soustavy (Španělsko, Portugalsko, později Anglie, Francie a Nizozemsko) 18. – 19. stol.: hlavní koloniální mocnosti Velká Británie a Francie (Německo, Itálie, Belgie) 1) změny politické mapy po 1. svět. válce: o Německo ztratilo kolonie (Kamerun, Tanganika, oblasti v Oceánii…) o rozpad Rakouska-Uherska o vznik nových států (SSSR) 2) změny politické mapy po 2. svět. válce: o rozdělení Německa a celé Evropy tzv. železnou oponou o vznik nových států v Asii (Indie, Pákistán, Vietnam, Čína…), v Africe (zejména v roce 1960), v Latinské Americe a Oceánii 3) změny politické mapy po roce 1989: o demokratické změny v tzv. socialistických státech Evropy (Polsko, Maďarsko, Československo…) o sjednocení Německa (1990) o rozpad SSSR (1991), Jugoslávie (od r. 1991) a Československa (1992) o nejnovější státy: Východní Timor (2002), Kosovo (2006), Severní a Jižní Súdán (2011) Nadstátní organizace (OSN): založena 1945 v San Franciscu cílem OSN je zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce členy jsou téměř všechny státy světa (192) hlavní sídlo: New York další sídla: Ženeva, Vídeň řední jazyky: angličtina, arabština, čínština, francouzština, ruština, španělština Orgány OSN: valné shromáždění (každý stát = 1 hlas) rada bezpečnosti o výkonný orgán o její rezoluce jsou právně závazné o 15 členů – 5 stálých (USA, UK, Francie, Rusko, Čína), 10 nestálých Ekonomická a sociální rada Poručenská rada Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát v čele s generálním tajemníkem (António Guterres – 2017) Odborné orgány OSN: o Organizace pro výchovu, vědu a kulturu - UNESCO o Organizace pro výživu a zemědělství - FAO o Světová zdravotnická organizace - WHO o Mezinárodní měnový fond - IMF o Dětský fond OSN - UNICEF