10/

Velká diplomatická jednání novější historie;

vývoj vztahů „velmoci – menší státy“;
summity
Vestfálský mír
Vídeňský kongres
Pařížská mírová konference
Mnichovská dohoda
Druhá světová válka: konference Velké trojky, OSN
Současné summity
 Vestfálský mír
- ukončil třicetiletou válku
- první velký evropský (světový) mírový kongres
- podpis mírových podmínek v říjnu 1648 (vyjednávání probíhala od r. 1644)
- zahrnoval velkou řadu územních změn (Francie, německé státy, sev.
Nizozemsko a Švýcarsko uznány za nezávislé státy, Gibraltar, …)
- České země zůstaly pod nadvládou Habsburků
- Horní a Dolní Lužice definitivně odloučeny od Koruny české (připadly Sasku)
- na jednáních participovaly známé historické osobnosti, např. kardinál Mazarin
(Francie), hrabě Trautmansdorff (habsburské císařství), Johann Oxenstjerna
(Švédsko), …
- na druhé straně na mírovém kongresu chyběli zástupci Anglie, Polska, Ruska,
Osmanské říše
- Vestfálský mír vnesl zásadní změny do mezinárodních vztahů (tzv. vestfálský
systém): 1) namísto hierarchické struktury mezinárodní vztahů se začal
prosazovat model vztahů mezi státy jako plně suverénních subjektů; 2) byl
potlačen význam náboženství v mezinárodních vztazích; nadále se staly
určujícími státní zájmy
 Vídeňský kongres
- po Velké francouzské revoluci a napoleonských válkách
- závěrečný dokument přijat 9. června 1815 (kongres zahájen v září 1814)
- jednání se zúčastnili zástupci více než dvou set evropských zemí
- velkým organizátorem a manipulátorem byl kancléř Metternich (Rakousko),
úspěšným i ministr zahraničí Francie Ch. de Talleyrand
- nové uspořádání geopolitických poměrů v zájmů vítězných států a jejich
vládců z kontrarevoluční feudální Evropy (velké územní zisky Rakouska,
Velké Británie, Pruska, Ruska)
- České země, jakožto součást habsburské monarchie, nehraly vůbec žádnou
roli
- Vídeňský reglement (zvláštní příloha závěrečného aktu) – jednotná
klasifikace diplomatických zástupců
- vcelku krokem zpět v mezinárodních vztazích – zajišťoval stabilitu
mezinárodního systému na konzervativních a feudálně reakčních principech
- nastolil spolupráci předních evropských velmocí se snahou o kompromisní
řešení problémů mezi nimi (tzv. koncert velmocí)
 Pařížská mírová konference
- řeší situaci po první světové válce
- zahájena 18. ledna 1919, slavnostně končí 21. ledna 1920
- nejreprezentativnější shromáždění v dějinách diplomacie – přes 1000
delegátů; (celkem asi 10 000 účastníků – 1400 z Francie, 450 z V. Británie, 80
z ČSR, …)
- představitelé vítězných mocností měli rozhodující pozice (Francie: Georges
Clemenceau, USA: Woodrow Wilson, Velká Británie: David Lloyd George,
Itálie: Vittorio Orlando, Japonsko: Nobuaki Makino) – Rada deseti/pěti
- ostatní státy rozděleny do tří skupin; Československo ve 2. sk. („s dílčími
zájmy“) – mohlo se účastnit pouze jednání vztahujících se k řešení jejich
problémů
- přímými účastníky nebyly poražené státy (zvány jenom k převzetí hotových
textů mírových smluv); nebylo pozváno ani sovětské Rusko
- Pakt o Společnosti národů – první konkrétní výsledek konference; snaha o
kolektivní bezpečnost
- mírová smlouva s Německem (Versailles) – Německo podepsalo 28.6.1919
 Pařížská mírová konference (pokrač.)
- mírová smlouva s Rakouskem (Saint-Germain-en-Laye) – Rakousko podepsalo
10.9.1919; v ní zakotvena i nezávislost Československa
- mírová smlouva s Bulharskem (Neuilly) – podepsána 27.11.1919
- mírová smlouva s Maďarskem (Trianon) – podepsána 4.6.1920 (Maďarsko
ztratilo 70% území a 60% obyvatelstva bývalých Uher)
- mírová smlouva s Tureckem (Sèvres) – podepsána 10.8.1920 (Turecko ztratilo
4/5 území Osmanské říše)
- velký význam Pařížské mírové konference pro nově vzniklé Československo
(Beneš, Osuský, Masaryk, Kramář)
• byla potvrzena nezávislost státu Čechů a Slovaků a zároveň i jeho hranice
v nynější podobě (vč. připojení Slovenska, Podkarpatské Rusi a Těšínska)
• ČSR neuspěla naopak v jiných požadavcích, např. připojení Lužických
Srbů, Kladska a dalších částí Slezska, Vitorazska, Moravského pole,
koridoru k Jugoslávii, většího jižního Slovenska)
• ČSR byla zatížena dluhem 5,5 miliard Kč („příspěvek na výdaje za
osvobození“)
 Mnichovská dohoda

- podepsána 29. září 1938

- protagonisté: B. Mussolini (Itálie), A. Hitler (Německo), N. Chamberlain
(Velká Británie), E. Daladier)
- Bez účasti Československa
- úlitba politice appeasementu
- Mnichovská dohoda je symbolem proradnosti velmocenské politiky;
rozhodování za zády těch, kterých se události týkají
- je nyní zcela neplatná?
- podíl Československa na vlastním špatném osudu
 Druhá světová válka

- se vstupem USA do války (konec r. 1941) došlo k posílení protihitlerovské

koalice → Deklarace Spojených národů (1.1.1942 podepsalo 26 států, vč.
Československa) – předpoklad vzniku OSN
- konference Velké trojky (USA, VB, SSSR) – Teheran (1943), Jalta (únor 1945),
Postupim (17.7.-2.8.1945)
- Postupimská konference:
• Deklarace o porážce Německa
• rozhodnutí o správě Německa
• německé reparace
• rozhodnutí o odsunutí německým menšin z Polska, Československa a
Maďarska
- Ustavující konference Organizace spojených národů – zahájena 25.4.1945;
26.6.1945 podepsalo Chartu OSN 51 zakládajících členů
 Současná kolektivní diplomacie

- pravidelná zasedání Valného shromáždění OSN

- NATO
- Evropská unie
- Rada Evropy
- Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE, později OBSE) –
Helsinky 1975, následné schůzky (Bělehrad, Madrid, Vídeň, Paříž, …,
Budapešť)
- enviromentální summity

Význam summitů: vývoj principů mezinárodních vztahů a mechanismů při

řešení jejich problémů