Stránka 1 z 10

DĚJEPIS 20. STOLETÍ – učební texty

Určeno pro vnitřní potřebu SPŠ Brno, Purkyňova
(Příručka neprošla jazykovou ani textovou úpravou)

Obsah:
První světová válka……………………………………………………………………… 2
Naše země za první světové války………………………………………………………. 3
Evropa ve 20. letech………………………………………….…………………………. 4
Československo ve 20. letech…………………………………………………………… 5
Světová hospodářská krize a její důsledky……………………………………………… 6
Československo ve 30. letech…………………………………………………………… 7
Druhá světová válka v datech…………………………………………………………… 10
Naše země za druhé světové války……………………………………………………… 11
Evropa a svět po druhé světové válce…………………………………………………… 15
Československo po druhé světové válce………………………………………………… 16
 Stránka 2 z 10

První světová válka 1914 - 1918

Po revolucích z první poloviny 19.stol. a po válkách druhé poloviny 19.stol. v Evropě nastal zdánlivě klid.
Konflikty se dočasně přesunuly do mimoevropských oblastí (americko-španělská válka 1898, búrská válka 1899-1902
na jihu Afriky, rusko-japonská válka 1904, francouzská okupace Maroka 1911, italsko-turecká válka 1911-12 v Libyi
aj.). Šlo však o klid před bouří; mezi státy narůstalo napětí související se spory o kolonie, z nerovnoměrného vývoje, z
nedořešené národnostní otázky, ze sociálních otřesů, rostoucího nacionalismu, rasismu atd. Německo se obávalo
revanše ze strany Francie za porážku roku 1870, a proto hledalo spojence pro případný konflikt. Našlo ho logicky v
Rakousku-Uhersku (spolek r. 1879), k nim se připojila i Itálie 1882 (její spojenectví však bylo nejisté pro stejné zájmy
na Balkáně jako R-U), a tak vznikl první vojenský velmocenský blok - Trojspolek. Jeho vznikem se cítili ohroženi
sousedé Německa - Francie a Rusko - kteří uzavřeli spojenectví 1893. K nim se připojila i Británie, a tak 1907 vznikla
Trojdohoda. Dva mocenské bloky stály proti sobě a bylo otázkou času, kdy dojde ke konfliktu.
Záminkou pro rozpoutání války se stal atentát na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda
d'Este v Sarajevu. Německo - přesvědčené o své připravenosti na válku - podnítilo svého spojence R-U, aby vyhlásili
válku Srbsku. Tak začala 28.7. 1914 první světová válka, do které bylo postupně vtaženo 28 států s 1,5 miliardou
obyvatel včetně koloniálních oblastí Asie a Afriky. Do armád bylo povoláno přes 70 miliónů vojáků (padlo asi 10
miliónů, 20 miliónů bylo zraněno a 7 miliónů zajato).
Německo předpokládalo poměrně rychlý průběh války, počítalo s využitím momentu překvapení - s bleskovou
válkou. Chtělo spojit všechny Němce do společného státu, vytvořit pod vládou Německa středoevropský spolek,
zahrnující R-U, Švýcarsko, Belgii, Holandsko a dále připojit Rumunsko, Polsko, Pobaltí, severské země, Francii, Itálii,
Balkán, rozšířit kolonie v Africe i Asii. Blesková válka na západě Evropy byla nutností i z  toho důvodu, že se přece jen
obávalo vést válku na dvou frontách. Tato snaha však Německu nevyšla, jeho vojska byla zastavena nedaleko Paříže na
řece Marně a ruská armáda zmobilizovala vojska také dřív, než Němci čekali. Blesková válka se změnila ve vleklou
zákopovou válku, kdy se bojovalo v Evropě na několika frontách - západní (Německo x Francie a Británie - nejtěžší
boje 1916 Verdun, Somma, zde poprvé i nové zbraně - otravné plyny, tanky, letadla, ponorky), východní (Německo x
Rusko - nejdelší, nejrozsáhlejší území), haličská (R-U x Rusko - přebíhání Čechů do zajetí), balkánská (R-U x Srbsko),
jižní-italská (R-U x Itálie - do války se Itálie zapojila až 1915 proti svým spojencům na straně Trojdohody). K
ústředním mocnostem (Německo a R-U) se připojilo i Turecko a Bulharsko, ostatní státy se přidaly k Dohodě, pokud si
nezachovaly neutralitu.
Válkou bylo poprvé v dějinách silně postiženo i obyvatelstvo v zázemí - bylo zavedeno válečné hospodářství,
přídělový systém, obyvatelstvo trpělo nedostatkem všeho zboží, hladem, šířily se nemoci, neslo veškerou tíhu válečné
výroby => rostlo napětí, nespokojenost, revolučnost a požadavky ukončit válku.
Napětí, vyčerpanost a oslabení ústředních mocností vyvrcholilo na přelomu let 1916/1917, kdy zejména Německo
hledalo možnost uzavření míru. Jeho požadavky však byly pro Dohodu nepřijatelné. Roku 1917 nastal přelom ve válce,
ke kterému přispěly dvě události; vstup USA do války proti Německu (po potopení neutrálních lodí USA + Německo se
snažilo poštvat do války proti USA Mexiko) a revoluční události v Rusku.
Rusko bylo válkou značné vyčerpáno, lidé požadovali okamžité ukončení války, což vláda odmítala, a proto silně
narůstala nespokojenost. Ta vyvrcholila v únoru 1917 únorovou buržoazně demokratickou revolucí, při které byl svržen
car a moci se ujala buržoazní Prozatímní vláda spolu se sověty = zástupci dělníků. Tak vzniklo v Rusku dvojvládí,
Prozatímní vláda však válku neukončila, jak lidé doufali. V té době se vrátil z vyhnanství Lenin a vydal Dubnové teze -
program postupného převzetí moci sověty. Období dvojvládí skončilo v červenci, když Prozatímní vláda zatlačila sověty
do ilegality. Tehdy začala příprava převzetí moci ozbrojenou socialistickou revoluci (= příprava VŘSR). Povstání
vypuklo v noci ze 6. na 7.11.1917 v Petrohradě. Byla svržena Prozatímní vláda a vytvořena rada lidových komisařů v
čele s Leninem, vydány Dekrety o půdě, o míru a Deklarace práv národů Ruska. Na jaře 1918 uzavřelo Rusko v Brestu
Litevském za velmi nevýhodných podmínek separátní mír s Německem. Boje však v Rusku neskončily, protože se
rozhořela občanská válka Rudé armády proti bělogvardějcům - odpůrcům nového režimu. Na stranu "bílých" se později
připojily i intervenční armády (zapojení i československých legií), přesto občanská válka skončila 1920 vítězstvím
"rudých" - tj. nástupem socialismu v Sovětském Rusku.
Revoluce v Rusku aktivizovala 1918 protiválečné hnutí, lidé se stále rozhodněji dožadovali ukončení války, rostl
počet protiválečných demonstrací, stávek, docházelo i k vojenským vzpourám (v R-U armádě např. v Trenčíně,
Rumburku, Kotoru, Kragujevaci). Ani rozsáhlá německá ofenzíva na západě po ukončení války v Rusku nepřinesla
úspěch, navíc Německo ztrácelo postupně své spojence (září 1918 kapituluje Bulharsko, říjen – rozpad R-U a jeho
kapitulace, také Turecko se vzdalo), a proto po listopadovém povstání, kdy císař abdikoval, k moci se dostala sociální
demokracie a byla vyhlášena tzv. výmarská republika, podepsalo Německo 11.11.1918 v Compiègne u Paříže příměří.
Tím skončila první světová válka.
V lednu 1919 začala v Paříži mírová konference, která uzákonila změněný poměr sil ve světě.
Německo mírovou dohodou podepsanou ve Versailles v červnu 1919. Ztratilo všechny kolonie a 1/8 území v
Evropě s 1/12 obyvatel (Alsasko-Lotrinsko, Poznaňsko, velkou část východního Pruska a Horního Slezska, Hlučínsko,
Šlesvicko a na 15 let Sársko). Dohodové mocnosti na 15 let okupovaly také levý břeh Rýna, pravý břeh byl do hloubky
50 km demilitarizovaný; byly stanoveny reparace (asi 270 miliard marek), zákaz vojsk, ponorek, válečného loďstva a
letectva.
Rakousko-Uhersko se rozpadlo v tzv. nástupnické státy; Rakousko, Maďarsko, Československo + části země
připadly Polsku, Rumunsku, Jugoslávii a Itálii.
Bulharsko ztratilo značnou část území ve prospěch Rumunska, Řecka a Jugoslávie.
Také Turecko ztratilo 4/5 svého bývalého území ve prospěch Řecka, Itálie, Francie a Británie - získalo v podstatě
dnešní podobu. I těmto třem poraženým státům byly stanoveny reparace.
 Stránka 3 z 10

Versailleská smlouva vytvořila v Evropě blok vítězů a blok poražených, kteří se však s tíživými závazky nechtěli
v žádném případě smířit a od počátku hledali cesty, jak je omezit, nebo se jich zcela zbavit a jak revidovat vytvořený
versailleský systém. Naopak vítězové – zejména Francie - se snažili tento systém a tím i svou politickou převahu
udržet. Je jasné, že za takové situace byl celý systém značně nepevný a bylo jen otázkou času, kdy poražení zesílí
natolik, aby prosadili jeho revizi. Tomu nakonec nezabránila ani Společnost národů založená 1919, která měla zajistit
udržení trvalého světového míru. Tuto svou úlohu, jak se ukázalo zejména ve 30.letech, však nebyla s to splnit.
Poválečné uspořádání světa bylo projednáváno na Washingtonské konferenci 1921 v USA. Byl posílen vliv USA
na Dálném východě a v Tichomoří na úkor Japonska, jehož expanze v této oblasti tak byla zastavena => roste
nepřátelství. Konference však nevyřešila problémy kolonií.
Pro zájemce o doplnění a rozšíření učiva viz také: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)
https://cs.wikipedia.org/wiki/První_světová_válka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Příčiny_první_světové_války#Předcházející_události
https://cs.wikipedia.org/wiki/Versailleská_smlouva

A něco pro oddech: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)

https://edu.ceskatelevize.cz/video/1856-prvni-svetova-valka?vsrc=porad&vsrcid=dejiny-udatneho-ceskeho-naroda

Kontrolní otázky:
1) Příčiny + vojenské bloky před válkou
2) Podrobně záminka pro rozpoutání války
3) Začátek války (kdo, proti komu, průběh bojů) + bojující bloky
4) Boje na frontách (kde, kdo, průběh…+ nové zbraně)
5) Situace v zázemí
6) Přelomové události (kdy, kde, jaké, proč, důsledky…)
7) Revoluce v Rusku
8) Ukončení války + mírová jednání

Naše země za první světové války

Již od počátku války se začal formovat odboj zahraniční. Od roku 1915 působil v Paříži Československý
zahraniční komitét v čele s T.G.Masarykem, Ed.Benešem a M.R.Štefánikem, který byl v únoru 1916 přeměněn na
Československou národní radu, jejímž cílem bylo sjednotit zahraniční odboj a získat západní velmoci pro myšlenku
vytvoření samostatného Československa po válce. Za tím účelem začalo budování československých legií (základu
budoucí armády Československa) v Rusku, Itálii a Francii z našich zajatých a přeběhlých vojáků, kteří se zapojili do
války po boku Dohody; Československá národní rada pak byla 1918 uznána Francií, Anglií i USA za oficiálního
představitele budoucího státu.
Pro myšlenku samostatné republiky se snažil Masaryk získat i naše krajany, žijící v zahraničí. 30.5. 1918
podepsali představitelé českých a slovenských krajanských organizací v USA s T.G.Masarykem Pittsburskou dohodu
(viz příloha) o spojení Čechů a Slováků v samostatném státě - Slovensko mělo mít vlastní sněm a administrativu.
Vývoj domácího odboje byl složitější. Na začátku války zachovali čeští politikové většinou pasivitu a loajalitu k
vídeňské vládě. Věřili, že odměnou jim bude splnění požadavků rovnoprávnosti a autonomie pro české země. Jen
skutečně výjimečně se objevily úvahy o samostatnosti (pak se počítalo například se zachováním monarchie, koruna
měla být nabídnuta některému členu ruského nebo anglického panovnického rodu). Na přelomu let 1914 a 1915 vznikla
tajná odbojová organizace Maffie (viz příloha), která brzy navázala spojení s naším zahraničním odbojem, kterému
dodávala zprávy o situaci v zemi.
Přes převažující loajální chování českých politiků však vídeňská vláda zahájila brzy pronásledování
nepohodlných politiků, jejich zatýkání, mnozí byli odsouzeni k dlouholetým žalářům nebo i k trestu smrti (Kramář,
Rašín, Klofáč, Špatný aj.). Naštěstí rozsudky smrti nebyly vykonány. Situace se totiž roku 1916 změnila jak na
bojištích, tak v monarchii. Po smrti Františka Josefa I. nastoupil nový císař Karel I., který si uvědomoval problémy
monarchie a snažil se zbytečně nedráždit stále více reptající národy monarchie. Tresty byly zmírněny a nakonec řada
uvězněných i propuštěna. Je tedy jasné, že za této situace se domácí odboj zpočátku příliš nerozvinul.
To se ale nakonec přece jen změnilo. V květnu 1917 vydaný Manifest českých spisovatelů už prosazoval právo
na sebeurčení a žádal ukončení loajální politiky (viz příloha). V té době už také narůstala vlna stávek, hladových bouří a
demonstrací proti válce, prohluboval se i rozklad armády v otevřených vzpourách (Rumburk, Trenčín aj. – viz příloha).
V Tříkrálové deklaraci z 6.1.1918 (viz přílohy) již požadovali čeští poslanci právo na sebeurčení a vytvoření
samostatného Československa. Tento požadavek podpořili i představitelé českého kulturního a politického života v
národní přísaze, přednesené 13.4.1918 v Obecním domě v Praze A.Jiráskem (viz příloha). O slabosti vídeňské vlády
svědčí to, že už nebyla schopna tuto zjevnou velezradu potrestat. Od 13.7.1918 byl v čele domácího odboje Národní
výbor, jehož předsedou se stal K.Kramář a dalšími členy přední představitelé domácího odboje - A.Rašín, A.Švehla,
V.Klofáč, F.Soukup aj. Národní výbor navázal spolupráci s Československou národní radou v Paříži a vytvořil síť
národních výborů v okresech a městech. Socialistické strany vytvořili Socialistickou radu, která se podřizovala
Národnímu výboru. 14.10. 1918 zorganizovala generální stávku - velkou protestní akci proti vývozu potravin ze země -
při té příležitosti už byla v některých místech vyhlašována samostatnost republiky.
18.10.1918 byla v USA přijata Washingtonská deklarace (viz příloha) koncipovaná Masarykem a adresovaná
prezidentu Wilsonovi - šlo o deklaraci nezávislosti Československa. Poté Wilson odmítl návrh císaře Karla I. o
uspořádání Rakouska jako federativního státu rovnoprávných národů - tento poslední zoufalý pokus jak zachovat
rakousko-uherskou monarchii.
 Stránka 4 z 10

28.10. 1918 byla zveřejněna kapitulace Rakouska-Uherska, kterou obyvatelé u nás považovali zároveň za
ukončení existence R-U monarchie a začali oslavovat vznik samostatného státu. Národním výborem byl proto urychleně
vydán zákon o zřízení samostatného československého státu (tzv. muži října - členové NV - Rašín, Soukup, Stříbrný,
Švehla, Šrobár).
30.10.1918 se Slovenská národní rada přihlásila ke společnému státu tzv. Martinskou deklarací, tj.Deklarací
slovenského národa vydanou v Turčianském sv. Martině (viz přílohy). Tak vznikla po třech stech letech vývoje pod
nadvládou Habsburků nezávislá Československá republika.
Přílohy - pro zájemce o doplnění a rozšíření učiva: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)
https://cs.wikipedia.org/wiki/České_země_za_první_světové_války
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vznik_Československa
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pittsburská_dohoda
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maffie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Manifest_českých_spisovatelů#Text_manifestu
rumburská vzpoura je asi uprostřed následující „stránky“
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2378710-vzpoury-hladovych-vojaku-predznamenaly-rozpad-rakouska-uherska-v-rumburku-sli-hrde-na
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tříkrálová_deklarace
https://cs.wikisource.org/wiki/Tříkrálová_deklarace - zde najdeš její obsah
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2449801-vytrvame-dokud-nezvitezime-slova-o-bidnem-masarykovi-cechy-pred-sto-lety - zde najdeš obsah
národní přísahy asi uprostřed textu, modrý obdélník s označením FAKTA – nutno si ho otevřít
https://cs.wikipedia.org/wiki/Washingtonská_deklarace
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zákon_o_zřízení_samostatného_státu_československého
https://cs.wikisource.org/wiki/Recepční_zákon - zde je obsah zákona o zřízení samostatného státu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Martinská_deklarace
https://sk.wikisource.org/wiki/Martinská_deklarácia - zde najdeš její obsah
A něco pro oddech: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)
https://edu.ceskatelevize.cz/video/1857-ceskoslovenske-legie-v-1-svetove-valce?vsrc=porad&vsrcid=dejiny-udatneho-ceskeho-naroda
https://edu.ceskatelevize.cz/video/1858-vznik-ceskoslovenska?vsrc=porad&vsrcid=dejiny-udatneho-ceskeho-naroda

Kontrolní otázky:
1) Náš domácí odboj
2) Náš zahraniční odboj
3) Okolnosti vzniku a vyhlášení samostatného Československa
4) Vysvětlit, kdy a co bylo (+ okolnosti, obsah …): a) Generální stávka
b) Manifest českých spisovatelů
c) Národní přísaha
d) Pittsburská dohoda
e) Tříkrálová deklarace
f) Washingtonská deklarace

Evropa a svět ve 20. letech – přehled

1) Mírové konference 1919-1922 a) vytvoření versailleského systému
b) vznik Společnosti národů
c) washingtonská konference
2) První mezinárodní (hospodářské) smlouvy a) janovská konference 1922
b) jednání v Rapallu
3) Poválečná revoluční vlna
a) Německo (výmarská republika, bavorská republika rad; rúrská krize 1923 => Dawesův plán 1924 + Youngův
plán)
b) Maďarsko (republika rad; regent M. Horthy)
4) Situace v Rusku
a) občanská válka 1918-1920, válečný komunismus - znárodnění, zabrání půdy i potravin = nepokoje = NEP,
GOELRO, počátky diktatury v Rusku
b) vznik SSSR 1922
c) vznik Kominterny 1919 ( X II. internacionála)
5) Stabilizace poměrů
a) Locarno 1925 (Rýnský garanční pakt)
b) 1926 Německo ve Společnosti národů
c) Briand-Kellogův pakt 1928
6) Vznik totalitních režimů – diktatury "vůdců" + autoritářské režimy v Evropě
a) Itálie (1922 Mussolini)
b) potlačení Hitlerova nacistického puče v Německu (Mnichov 1923)
c) SSSR 1924 † Lenin = nástup Stalina k moci
d) Polsko, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávie, Bulharsko, Albánie, Řecko, Turecko, Portugalsko,
Estonsko, Lotyšsko, Litva
 Stránka 5 z 10

Pro zájemce o doplnění a rozšíření učiva viz také např. : (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pařížská_mírová_konference_(1919)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Versailleská_smlouva /s Německem
https://cs.wikipedia.org/wiki/Saintgermainská_smlouva /s Rakouskem
https://cs.wikipedia.org/wiki/Neuillyská_smlouva /s Bulharskem
https://cs.wikipedia.org/wiki/Trianonská_smlouva /s Maďarskem
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sèvreská_smlouva /s Tureckem
https://cs.wikipedia.org/wiki/Společnost_národů
https://cs.wikipedia.org/wiki/Washingtonská_konference
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rapallská_smlouva_(1922)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Německo#Výmarská_republika_a_Nacistické_Německo
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maďarsko#Meziválečná_doba_a_2._světová_válka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusko#Revoluce_a_občanská_válka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kominterna X https://cs.wikipedia.org/wiki/Druhá_internacionála
https://cs.wikipedia.org/wiki/Locarnské_dohody
https://cs.wikipedia.org/wiki/Briandův-Kelloggův_pakt
https://cs.wikipedia.org/wiki/20._století#Politické_dějiny + zde uvedené odkazy
https://cs.wikipedia.org/wiki/20._století#1921_až_1930 + zde uvedené odkazy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Locarnské_dohody
https://cs.wikipedia.org/wiki/Briandův-Kelloggův_pakt

Československo ve 20. letech

Po první světové válce se muselo Československo vypořádat s řadou problémů. Mnohé z nich byly společné i pro
jiné země, které prošly válečnými léty, jiné byly specifické pro nás, protože se jednalo o nově vytvořený stát, který si
musel teprve své postavení vybudovat.
Jako jiné země měla i ČSR válkou zničené hospodářství. Po válce navíc probíhala ve všech zemích v menší či
větší míře poválečná hospodářská krize (léta 1919-1923), která zasáhla i ČSR. S nedostatkem zboží a potravin a
s vysokou nezaměstnaností narůstala nespokojenost obyvatelstva, přerůstající místy až v revoluční vystoupení. Bouře
dělníků byly ovlivněny zejména vývojem v Rusku - úspěšnou revolucí 1917. Po vzoru revoluce v Rusku se pokusili
dělníci v některých zemích vyhlásit vlastní vlády - vznikaly republiky rad. Tak byly v roce 1919 vyhlášeny Bavorská
republika rad, Maďarská republika rad a v souvislosti se vstupem maďarské Rudé armády na Slovensko i Slovenská
republika rad. Všechny tyto pokusy o nastolení dělnických vlád však byly rychle potlačeny. Zápas o charakter
republiky však u nás pokračoval dál. Vítězství sociálně demokratické strany ve volbách v roce 1920 chtěla krajní levice
v soc.dem. straně využít k převzetí moci ve státě. Když umírněné vedení soc.dem. nesouhlasilo s jejich požadavky a
raději podalo demisi, vedlo to ve straně k roztržce, která skončila roku 1921 tím, že se krajní levice odtrhla od soc.dem.
strany a v květnu založila vlastní - Komunistickou stranu Československa. Po oslabení soc.dem. strany odchodem
levice vítězí ve většině následujících voleb ve dvacátých i třicátých letech agrární strana a uzavírá různé vládní koalice
s jinými stranami.
Československo se tedy vyvíjí po válce jako parlamentní buržoazně demokratická republika. Předsedou první
československé vlády se stal K.Kramář, prezidentem byl v listopadu 1918 zvolen T.G.Masaryk. Zahraniční politika se
orientovala na spolupráci se západoevropskými státy, hlavně s Francií. 1920-21 uzavřela ČSR první mezinárodní
smlouvu - tzv. Malou dohodu (s Rumunskem a Jugoslávií proti případnému maďarskému nebezpečí).
Velkým problémem, který nebyl za první republiky uspokojivě vyřešen a ve svých důsledcích vedl až k Mnichovu
a zániku republiky, byla složitá národnostní otázka. Československo bylo státem s řadou národnostních menšin - Češi
a Slováci tvořili dohromady asi 2/3 obyvatel, následovala silná německá menšina (23%; Němců bylo v ČSR dokonce
víc než samotných Slováků /cca 3mil. X 2mil./, také proto se v první republice začal prosazovat pojem jednotného
československého národa, což Slováci velice těžko nesli), dále maďarská menšina (5,5%) a menší skupiny rusínská,
polská, židovská aj. Zejména německé obyvatelstvo nebylo spokojeno se svým postavením v ČSR. Hned po vyhlášení
samostatnosti vytvořili Němci v pohraničí čtyři provincie a žádali připojení k Rakousku. Vláda musela situaci řešit
obsazením pohraničí armádou. Ke konfliktu došlo i s Polskem a to o Těšínsko a část Oravy a Spíše - také tyto oblasti
jsme museli obsadit vojensky. I maďarská menšina na jihu Slovenska žádala spojení s Maďarskem. O připojení
Podkarpatské Rusi k ČSR se rozhodlo na Versailleské konferenci. Nespokojenost jednotlivých národů a národnostních
menšin však přetrvala až do třicátých let, kdy začala opět sílit v souvislosti s nástupem fašismu v Německu.
Co se týká vnitropolitického vývoje, provedla vláda v roce 1919 dvě reformy - měnovou, která stabilizovala a
posílila naši měnu, a pozemkovou, která rozdělila a přidělila půdu velkostatků za nízkou cenu drobným rolníkům. Část
této půdy ale agrárníci využili ke korupci.
1920 byla vydána první Ústava československého státu po vzoru Ústavy USA, která zaručovala všechna
občanská práva a svobody a to i ženám a menšinám. Všeobecné volební právo platilo pro všechny (i ženy) starší 21 let.
Zákonodárné Národní shromáždění bylo tvořeno Poslaneckou sněmovnou (300 poslanců na 6 let) a Senátem (150
senátorů na 8 let).
Rozhodující politické pozice ve státě získala tzv. hradní skupina, reprezentovaná prezidentem Masarykem a
ministrem zahraničí Benešem, která byla podporována zejména levicovými socialistickými stranami. Do roku 1926
měla silný vliv na vládní politiku i tzv. Pětka = představitelé pěti nejsilnějších politických stran - agrární (A.Švehla),
národně demokratické (A.Rašín a po atentátu na Rašína K.Kramář), lidové (J.Šrámek), národně socialistické
(J.Stříbrný) a sociálně demokratické (R.Bechyně). Jejich dojednaná kompromisní řešení pak byla závazná pro poslance
 Stránka 6 z 10

jejich stran. I později vznikaly podobné orgány z vládních koaličních stran.

1924 byla překonána poválečná hospodářská krize a nastal rozvoj čs. hospodářství - ČSR se zařadilo mezi 10
nejprůmyslovějších zemí světa.
Pro zájemce o doplnění a rozšíření učiva viz také např: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)
https://cs.wikipedia.org/wiki/První_republika + všechny další odkazy v článku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Československo#První_republika_1918-1938
https://cs.wikipedia.org/wiki/ÚstavnÍ_listina_Československé_republiky
https://cs.wikipedia.org/wiki/Malá_dohoda
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pětka_(politika) + další odkazy zde
A něco pro oddech: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)
https://edu.ceskatelevize.cz/video/1859-rozvoj-ceskoslovenskeho-prumyslu-mezi-valkami?vsrc=porad&vsrcid=dejiny-udatneho-ceskeho-naroda
https://edu.ceskatelevize.cz/video/1860-kultura-v-mezivalecnem-ceskoslovensku?vsrc=porad&vsrcid=dejiny-udatneho-ceskeho-naroda

Kontrolní otázky:
1) Okolnosti vzniku a vyhlášení samostatné ČSR (viz kapitola Naše země za první světové války)
2) Poválečná hospodářská krize a její důsledky u nás 1919-21
3) Charakter republiky + které nejsilnější politické strany zde byly – kdo ovlivňoval naši politiku
4) První reformy, ústava + zahraniční politika
5) Národnostní otázka a problematika v ČSR po první světové válce

30. léta ve světě - světová hospodářská krize a její důsledky

Na podzim 1929 se dosavadní příznivý hospodářský vývoj ve světě zcela změnil. Nabídka zboží převažovala nad
poptávkou, a proto vznikla zákonitě krize z nadvýroby. Krize začala krachem na New Yorské burze v USA a rychle
se šířila do dalších kapitalistických států i do všech hospodářských odvětví (lehkého a těžkého průmyslu, zemědělství,
obchodu, dopravy, služeb). Probíhala v letech 1929-33, nejhorším byl rok 1932, kdy výroba poklesla až o 40 % a
nezaměstnanost vzrostla na asi 40 milionů lidí. Snížení platů, rostoucí nezaměstnanost, bída, hlad a nemoci vyvolaly
novou vlnu bouří a stávkového hnutí na jedné straně a snahu situaci vyřešit za každou cenu (včetně podpory fašismu) na
straně druhé.
V ČSR probíhala krize v letech 1930-34, nejhorší byl rok 1933. Krize byla hlubší a vleklejší než ve světě, v roce
1933 byl každý třetí dělník bez práce, zadluženost dělníků a rolníků zejména na Slovensku rostla, podpory v
nezaměstnanosti zdaleka nestačily ani na to nejnutnější, a proto i u nás rostla nespokojenost, demonstrace, hladové
pochody a stávky - většinou byly potlačeny četnictvem a vojskem (únor 1931 Duchcov, květen Košúty, listopad
Frývaldov), 1932 vypukla také rozsáhlá stávka horníků na Mostecku, která byla částečně úspěšná. Část lidí se stěhovala
za prací i do zahraničí.
Nejvíce bylo krizí zasaženo Německo (5 milionů nezaměstnaných), a proto i zde narůstala vlna nespokojenosti a
sociální demokraté i komunisté získávali stále víc přívrženců. Velkou podporu a to i od velkoburžoazie však získala i
Hitlerova NSDAP, která zvítězila ve volbách v červenci a opakovaně i v listopadu 1932 (SD druhá, KS třetí). Proto se
Hitler stal v lednu 1933 říšským kancléřem a 1934 po smrti Hindenburga i prezidentem -Vůdcem. Fašisté začali
ihned upevňovat své postavení a svou moc. Postupně byla zakázána činnost všech politických stran mimo NSDAP
(proti KS využili požár říšského sněmu v únoru 1933). Ihned také začali uplatňovat v praxi svou teorii o nadřazenosti
„árijské rasy“- (namířena byla zejména proti Židům - norimberské zákony z roku 1935, Křišťálová noc roku 1938),
začaly protižidovské, antikomunistické a antidemokratické pogromy, byly zakázány a páleny knihy nevyhovujících
autorů (Heine,Feuchtwanger,London, Remarque, Hašek aj.), někteří lidé před pronásledováním uprchli do zahraničí
(Einstein, spisovatelé Zweig, Mann, herečka Dietrichová aj.), ostatním "nepohodlným" hrozila likvidace v
koncentračních táborech. K čistkám docházelo i mezi nacisty (30.6. 1934 tzv. noc dlouhých nožů, kdy bylo vyvražděno
celé vedení SA => SS si upevnili pozice). Německo pod vedením Hitlera se připravovalo na válku.
K fašistickým převratům nebo pokusům o puč došlo ve 30.letech i jinde v Evropě (Litva, Lotyšsko, Estonsko,
Francie, Rakousko, Bulharsko, Řecko, Rumunsko), v některých zemích byla vytvořena jednotná lidová fronta proti
fašismu = spojení všech demokratických sil i s KS do společného boje, který pak měl naději na úspěch (např. Francie).
V průběhu 30.let zahájily fašistické státy i první vojenské akce, které se staly předzvěstí druhé světové války:
1931 Japonsko napadlo Čínu a obsadilo Mandžusko -} v obou případech se Společnost národů, která měla udržovat
1935 Itálie napadla a obsadila Habeš (Etiopii) -} ve světě mír, zmohla pouze na formální protesty
1935 Německo obsadilo Sársko a zavedlo všeobecnou brannou povinnost +
1936 Německo obsadilo demilitarizované pásmo v Porýní => šlo o hrubé porušení versailleské mírové smlouvy, přesto
Společnost národů opět nezakročila
1936—39 probíhala občanská válka ve Španělsku. Republikáni hájili demokracii proti fašistům vedeným Frankem.
Těm všestranně pomáhala Itálie i Německo (vyzkoušelo si zde své zbraně a hlavně letectvo - zničení obce Guernica),
republikáni oficiální pomoc Evropy nedostali - Británie hájila a prosazovala svou politiku appeasementu =
= nevměšování se, usmiřování a ústupky Německu. Republikánům pomáhaly pouze interbrigády dobrovolníků z
mnohých evropských zemí (i z ČSR). 1939 zvítězil Franko
1936 v říjnu vznikla osa Berlín - Řím, ke které se v listopadu připojilo i Japonsko v tzv. paktu proti Kominterně =>
ohrožení světového vývoje
1937 Japonsko znovu napadlo Čínu - opět beztrestně
1938 v březnu obsadilo Německo bez boje Rakousko - anšlus Rakouska
Proti rozpínavosti Německa a fašistických států se pokoušela Evropa bránit prosazováním politiky kolektivní
 Stránka 7 z 10

bezpečnosti = uzavírání smluv mezi jednotlivými státy o neútočení a vzájemné pomoci v případě napadení (např. 1935
smlouva ČSR, Francie a SSSR - jeho pomoc však vázána na pomoc Francie).
Pro zájemce o doplnění a rozšíření učiva viz také: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)
A něco pro oddech: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)

Kontrolní otázky:
1) Příčiny + bloky před válkou

ČSR ve 30. letech – Mnichov a okupace

I v ČSR v době hospodářské krize sílily akce fašistů, zejména německých stran DNSAP a DNP v pohraničí -
Sudetech. Proto vláda jejich činnost zakázala, ale fašisté v pohraničí si ihned vytvořili novou stranu - Sudetoněmeckou
vlasteneckou frontu a z ní 1934 Sudetoněmeckou stranu vedenou Konrádem Henleinem, který zahájil tajně
spolupráci s Hitlerem. Připravovali se na likvidaci ČSR, protože stále přetrvávala nespokojenost Němců s tím, že se po
první světové válce nemohli připojit k Německu nebo k Rakousku. Postupně narůstala i nespokojenost slovenského
obyvatelstva se svým postavením v ČSR - nezískali slíbenou autonomii a navíc hospodářská krize tuto zaostalou část
republiky postihla nejvíc. Z toho těžila slovenská ľudová strana vedená Andrejem Hlinkou, který začal otevřeně
vystupovat proti čs. vládě. Za této situace se pokusili v polovině 30.let fašisté v ČSR získat moc a využili k tomu dvoje
volby v roce 1935.
V květnu proběhly parlamentní volby - největší počet hlasů v ČSR získala Sudetoněmecká strana (na Slovensku
to byla Hlinkova strana), celkově si však vládu udrželi agrárníci. V prosinci proběhly prezidentské volby, když
Masaryk pro nemoc odstoupil a navrhl místo sebe Beneše. Profašisticky orientované strany navrhly Bohumila Němce,
ale ani to jim nevyšlo – zvolen byl Beneš.
Situace v republice se začala zostřovat v souvislosti s rozpínavostí Německa a jeho vojenskými akcemi, které
zůstaly téměř bez odezvy. Vše vyvrcholilo v roce 1938 po březnovém anšlusu Rakouska. Hitler začal uskutečňovat svůj
plán likvidace ČSR, který měl připraven už od roku 1937 (Fall Grünn). Počítal přitom s pomocí Henleinovy strany.
24. dubna 1938 vyhlásil Henlein na sjezdu SDP po dohodě s Hitlerem tzv. karlovarský program, ve kterém
požadoval pro Němce v pohraničí autonomii (s Hitlerem se však dohodli, že v případě souhlasu naší vlády bude své
požadavky stále stupňovat až k odtržení pohraničí). Naše vláda však odmítla a Hitler, aby podpořil požadavky
"soukmenovců", začal stahovat vojska k našim hranicím. Československá vláda odpověděla 21. května vyhlášením
částečné mobilizace. V tomto okamžiku "vstupují do hry" naši spojenci - Francie a Británie, kteří se obávali hrozícího
konfliktu, který by mohl přerůst ve válku - pak by podle dohod měli pomoci ČSR a to se jim příliš nezamlouvalo. Proto
začali přesvědčovat naši vládu, aby na Henleinovy (a tedy i Hitlerovy) požadavky přistoupila. Později, když Hitler stále
tvrdil, že pouze brání německé obyvatelstvo, které je v Čechách utiskováno, vyslali do ČSR misi lorda Runcimana
(srpen), která měla zjistit, co je na tom pravdy, a zároveň začali vyvíjet nátlak na čs. vládu, aby ustoupila Hitlerovi
(požadoval už odtržení pohraničí) => 19.9. zaslali nótu s tímto požadavkem. Naše vláda pod nátlakem 21.9. souhlasila,
okamžitě se však v ČSR zvedla vlna odporu a demonstrací, vláda byla 22.9. donucena odstoupit a nová vláda
generála Syrového 23.9. vyhlásila úplnou všeobecnou mobilizaci. To se však Hitlerovi do jeho plánů vůbec nehodilo.
Celou situaci měla vyřešit konference v Mnichově svolaná z iniciativy Mussoliniho na 29.9. Hitler, Chamberlein
(VB), Daladier (F) a Mussolini se tam dohodli, že ČSR musí vydat Německu pohraničí - v případě vojenského konfliktu
se Británie a Francie zřekli pomoci ČSR ("mnichovská zrada"). Naši zástupci na konferenci pozváni nebyli ("o nás bez
nás"), naše vláda byla pouze seznámena s výsledkem jednání. Hitler dosáhl toho, o co usiloval - ČSR muselo odstoupit
pohraničí, a to nejen Německu, ale podle Hitlerových podmínek i Maďarsku a Polsku. ČSR tak ztratila asi 41 000 km 2
území, 5 milionů obyvatel (z toho téměř 1,5 mil. Čechů a Slováků), 1/3 průmyslu a hlavně jakoukoliv možnost další
obrany - v zabraném pásmu bylo celé naše pohraniční opevnění. Bylo jen otázkou času, kdy tato "druhá republika"
zmizí z mapy Evropy. Vývoj po Mnichovu k tomu ostatně směřoval.
5.10. odstoupil Beneš a brzy odjel do zahraničí, novým prezidentem se stal starý a nemocný Emil Hácha, byla
vytvořena nová profašistická vláda v čele s Rudolfem Beranem, která postupně zakázala činnost všech pokrokových
stran. 6.10. byla vyhlášena autonomie Slovenska, Hitler však podporoval snahy Slovenska po odtržení - víceméně z
jeho příkazu vyhlásil Tiso 14.3.1939 samostatný Slovenský štát, který se odtrhl od ČSR. V noci ze 14. na 15.3. pak
Hitler pod nátlakem donutil Háchu, kterého si pozval do Berlína, podepsat souhlas s okupací Čech a Moravy =>
* protektorát. Tak na začátku roku 1939 Hitler definitivně vyřešil otázku Československa.
Pro zájemce o doplnění a rozšíření učiva viz také: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)
A něco pro oddech: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)
https://edu.ceskatelevize.cz/video/1861-velka-hospodarska-krize?vsrc=porad&vsrcid=dejiny-udatneho-ceskeho-naroda
https://edu.ceskatelevize.cz/video/1862-mnichovska-dohoda?vsrc=porad&vsrcid=dejiny-udatneho-ceskeho-naroda
Kontrolní otázky:
1) Příčiny + bloky před válkou
2)

Druhá světová válka v datech

Příčiny: snaha Německa o ovládnutí Evropy - * Velkoněmecké ("třetí") říše + odveta za neúspěch v 1.svět.válce
obecně - rozpínavost fašistických států a jejich snaha ovládnout svět (Německo a jeho spojenci, hlavně Itálie a
 Stránka 8 z 10

Japonsko)
Zisky Německa před válkou: březen 1938 anšlus Rakouska
březen 1939 protektorát Čechy a Morava
1939 - 1941 - obsazováni Evropy
1939 1.9. napadení Polska Německem (Hlivice) = začátek 2.sv.v.
3.9. Británie a Francie vyhlásili válku Německu => "podivná válka"
SSSR se cítí ohrožen přes smlouvu o neútočení s Německem => zajišťuje si Z hranice - obsazení Besarábie a
Bukoviny, východní části Polska (k tzv.Curzonově linii), připojení Lotyšska, Estonska a Litvy + listopad 39 -
březen 40 válka s Finskem o území u Leningradu
1940 9.4. Německem obsazeno Dánsko + válka s Norskem (↓ počátkem června)
květen - obsazení států BENELUXu a přes Belgii do Francie (Maginotova linie), Paříž 14.6. => kapitulace 22.6.
(Compiègne)
srpen - konec září - letecká válka o Anglii - první neúspěch Němců => invaze podle plánu Seelowe neproběhla
Německo získává spojence - Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko + Finsko
Itálie zahájila opět válku v severní Africe – neúspěchy; a na Balkáně – obsazena Albánie
1941 6.4. obsazování Jugoslávie a Řecka Německem
1941 - 1945 - průběh bojů
1941 Velká vlastenecká válka = boj SSSR proti Německu
22. 6. napadení SSSR (Barbarosa) => * Státní výbor obrany. Útok ve 3 směrech: a) Leningrad (blokáda září 41 -
březen 43); b) Moskva (listopad 20 km od Moskvy, pak protiútok RA a vytlačení Němců o 300 km) c) přes
1942 Ukrajinu k Černému moři - úspěšné; => příprava ofenzívy k Volze a Kaspickému moři (28.6.1942 - září),
1943 zastaveni u Stalingradu a únor 1943 ↓ (Paulus) = přelom ve válce. Léto 1943 prolomena fronta u Kurska
(operace Citadela - tanková bitva) a do konce r.1943 osvobozeny 2/3 obsazeného sovětského území
1941 Válka v Tichomoří
7.12. Pearl Harbor =>USA vyhlašují válku Japonsku. Do května 1942 převaha Japonska, pak zastaveni + porážky
1942 (Korálové moře, Midway, Guadalcanal aj.) a vytlačování Japonců z ostrovů - USA získávají převahu
1941 Válka v severní Africe - zpočátku neúspěch Itálie => březen 1942 pomoc Německa (Rommel), ofenzíva a zisk
území, 23.10. však ↓ u Al-Alameinu (K.Klapálek) + vylodění spojenců a přechod do protiútoku =>
1943 květen - kapitulace It. a Něm. + červenec - vylodění spojenců na Sicílii a postup v Itálii od J na S - zpočátku
úspěšný => pomoc Německa a vybudování obranné linie ve střední Itálii - spojenci zastaveni a boje zde až do
konce války 1945
1941 Protihitlerovská koalice - * po vstupu SSSR a USA do války
14.8. Atlantická charta (USA, VB + SSSR + 26 dalších států) – zničit fašismus, nastolit mír a spolupráci =>
* spojeneckých smluv
1943 28.11.-1.12. Teheránská konference (Stalin, Churchill, Roosevelt) - další společný boj + otevření druhé fronty
na západě =>
1944 6. 6. vylodění v Normandii + osvobozování Francie (25.8. Paříž) a Belgie+zároveň postup RA z V: a) obsazení
Rumunska, Bulharska, boje v Jugoslávii a Maďarsku, odtud do Rakouska; b) přes "Polsko" do Německa;
prosinec - pokus Německa o zastavení Z spojenců => ofenzíva v Ardenách, RA pomáhá spojencům
ofenzívou v Polsku
1945 4.-11. 2. Jaltská konference - další postup bojů, rozdělení Německa a Berlína na okupační zóny, nové hranice v
Evropě, příprava na vytvoření OSN, + po ↓ Německa pomoc SSSR Spojeným státům proti Japonsku
únor - ofenzíva na Z (postup přes Rýn) i V (viselsko-oderská operace),
duben - prolomení italské fronty (28.4. † Mussolini), 29.4.kapitulace
16.4.-2.5. boje o Berlín (30.4. † Hitlera), 8. 5. kapitulace Německa
17.7.-2.8. Postupimská konference (Stalin, Truman, Churchill>Attlee) o postupu v poraženém Německu - "4
D", reparace, upřesnění hranic, odsun Němců, * také první rozpory mezi spojenci (o režimy ve státech)
6.8. Hirošima, 9.8. Nagasaki + postup RA proti Japonsku v Mandžusku => 2.9.1945 kapitulace Japonska
Pro zájemce o doplnění a rozšíření učiva viz také: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)
A něco pro oddech: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)

Kontrolní otázky:
1) Příčiny + bloky před válkou

Naše země za druhé světové války

15.3.1939 byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava, součást Velkoněmecké říše. Počítalo se s úplnou
germanizací prostoru Čech a Moravy. Protektorátní úřady a vláda byly zcela podřízeny okupační správě v čele se
zastupujícím říšským protektorem Konstantinem von Neurathem.
Proti okupaci se hned po 15.3. postavilo české hnutí odporu. S německou okupací byla zrušena československá
armáda. Řada vojáků uprchla do zahraničí, zejména do Anglie a Francie. Bývalí důstojníci, kteří zůstali v protektorátě,
vytvořili tajnou organizaci Obrana národa, odbojové skupiny zakládaly i různé spolky a organizace (např. Petiční výbor
"Věrni zůstaneme", Politické ústředí, skupina Tří králů, ilegální ÚV KSČ aj.). 1940 se nekomunistický odboj sjednotil v
tzv. Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD). Tak se začal formovat domácí odboj, který se zabýval zpravodajskou
činností pro spojence, diverzní činností, ozbrojenými akcemi proti okupantům, rostl počet sabotáží, stávek, ničeny byly
 Stránka 9 z 10

suroviny, znesnadňováno zásobování německých vojsk. Od roku 1943 vznikaly i partyzánské skupiny.
Mimo to se formuje i odboj zahraniční. V průběhu války se vytvořila dvě centra: nejprve v Londýně kolem
Beneše a exilové vlády, která zde vznikla 1940 a byla spojenci uznána za legitimní. Tato vláda organizovala vznik čs.
vojenských jednotek v zahraničí (např. boje našich letců v Anglii, vznikl pěší prapor ve Francii, který byl nasazen do
bojů v severní Africe a také na Středním Východě se do bojů zapojily naše jednotky). Organizováním čs.armády i
diplomatickými akcemi se snažil Beneš o uznání neplatnosti mnichovské dohody a následující okupace, o uznání právní
kontinuity československé republiky.
Po napadení SSSR 1941 se vytváří druhé centrum zahraničního (komunistického) odboje v Moskvě kolem
Gottwalda, které udržuje kontakty s domácím komunistickým odbojem; 1942 organizovalo v SSSR i vznik vojenské
jednotky, která se pod vedením L.Svobody účastnila od r.1943 bojů společně s RA.
Odboj u nás v průběhu války postupně narůstal a došlo i k několika velkým akcím. První z nich bylo
manifestační vystoupení obyvatelstva v Praze 28.10.1939, kterým si připomněli vyhlášení samostatnosti ČSR 1918 (v
německém protektorátu!!!). Při střelbě do lidí byl zraněn student Jan Opletal, který záhy zemřel. Jeho pohřeb se stal
opět příležitostí pro masovou demonstraci. Němci odpověděli 17.11. zavřením vysokých škol, popravou 9 studentských
funkcionářů a odvlečením 1200 studentů i profesorů do koncentračních táborů (Kounicovy koleje v Brně se staly
věznicí).
Když v roce 1941 narůstalo hnutí odporu, nahradil Hitler "slabého'' říšského protektora von Neuratha
"schopnějším a energičtějším" Reinhardem Heydrichem, který ihned vyhlásil stanné právo a rozpoutal represálie -
téměř rozbil organizaci domácího odboje, popraveni byli představitelé Obrany národa, I. ilegálního ÚV KSČ, za
kontakty s Londýnem i předseda protektorátní vlády Alois Eliáš a mnozí jiní. ČS zahraniční vláda se po dlouhých
úvahách rozhodla odstranit Heydricha atentátem - 27.5.1942 (J.Gabčík a J.Kubiš). Nacisté pod vedením nového
říšského protektora K.H.Franka zahájili brutální odvetu, bylo popraveno přes 2300 osob, vyhlazeny vesnice Lidice
(10.6.) a Ležáky (24.6.). Teror pokračoval i v dalších letech - vypáleny vesnice Ostrý Grúň, Klak, Ploština a ještě
5.5.1945 Javoříčko.
Další velkou akcí bylo slovenské národní povstání, které se stalo vyvrcholením protifašistického odboje na
Slovensku. Vypuklo 29.8.1944 (v souvislosti s postupem RA v Polsku) a zapojily se do něho kromě partizánských
oddílů i jednotky slovenské armády pod vedením gen. Viesta a pplk. Goliána. Cílem bylo mimo jiné obsadit Dukelský
průsmyk a uvolnit cestu RA na Slovensko. Němci však východoslovenské divize odzbrojili, ovládli průsmyk a
povstalce vytlačili z jejich centra - Banské Bystrice do hor. Tam na sebe vázali partizáni početné německé vojenské síly.
RA urychlila svůj postup na východě a 8.9.1944 zahájila spolu s příslušníky čs.armádního sboru gen. L.Svobody útok
na Duklu - z východu pak postupně osvobozuje ČSR.
Poslední velkou akcí bylo pražské povstání, které vypuklo 5.5.1945. Německé jednotky se odmítly vzdát a
stahovaly se k Praze. Povstalcům pomáhaly jednotky A.A.Vlasova, které přeběhly z německé strany a které zadržely
německý nápor. Osvobození Prahy dokončily 9.5. jednotky RA, které postupovaly od Drážďan a od Brna a obklíčily
Schornerova vojska (zajato 900 000 vojáků). Jednotky spojenců respektovaly dohodnutou demarkační čáru Karlovy
Vary-Plzeň-České Budějovice a přímo bojů o Prahu se nezúčastnily.
Pro zájemce o doplnění a rozšíření učiva viz také: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)
A něco pro oddech: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)
https://edu.ceskatelevize.cz/video/1864-protektorat?vsrc=porad&vsrcid=dejiny-udatneho-ceskeho-naroda
https://edu.ceskatelevize.cz/video/1863-druha-svetova-valka?vsrc=porad&vsrcid=dejiny-udatneho-ceskeho-naroda
https://edu.ceskatelevize.cz/video/1867-osvobozeni-ceskoslovenska?vsrc=porad&vsrcid=dejiny-udatneho-ceskeho-naroda

Kontrolní otázky:
1) Příčiny + bloky před válkou

Evropa a svět po 2. světové válce - přehled

1) Období studené války – soupeření v oblasti:
a) vojenské (atomová, vodíková, neutronová bomba, …)
b) hospodářské (hospodářská sdružení RVHP 1949-91, EHS 1958-93 aj.; ekonomika V bloku = plánování,
důraz na těžký průmysl, zaostávání lehkého a spotřebního průmyslu X ekonomika Z = tržní ekonomika =
nabídka – poptávka, rozvoj výroby spotřebního zboží, elektrotechnický průmysl aj.)
c) věda (lety do vesmíru – 1.družice, 1.živý tvor, 1.člověk, Měsíc …)
d) kultura + sport (ME, MS, OH, …)
2) Přerůstání studené v „horkou“ válku
a) napětí a vojenské krize ( berlínské 1948-49 + 1958-61, karibská 1962)
b) vojenské konflikty Z x V (Korea 1950-53, Vietnam 1955-75)
c) další konflikty (vleklý – Izrael x Palestinci, Přední V – Írán-Irák; Kuvajt aj.)
3) Rozpad koloniální soustavy (rok černé Afriky 1960; puče, převraty a vojenské diktatury - např. Chile +
ekonomická
závislost zemí 3.světa)
4) Uvolňování napětí
a) polovina 70.let – Helsinská konference – formálně
 Stránka 10 z 10

b) polovina 80.let - † Brežněv (Andropov, Černěnko) → Gorbačov (perestrojka, glasnosť =˃ rozpad

sovětského bloku)
c) EU 1993
Pro zájemce o doplnění a rozšíření učiva viz také: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)
A něco pro oddech: (nejde-li otevřít přímo, adresu si nakopíruj do google)

Kontrolní otázky:
1) Příčiny + bloky před válkou