Zahraničněpolitická koncepce sovětského státu

 Stát neintegrovaný v mezinárodním systému, ignorující a ignorovaný

- Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, 1916 = analýza tehdejšího kapitalismu
→kapitalistický výrobní způsob zvítězil, jeho zákl. charakteristikou je mocná finančně-průmyslová oligarchie
→ došlo k splynutí finančního a průmyslového kapitálu v mocné oligarchii
→světový trh je rozdělen, jeho vývoj závisí před zbožím na vývozu kapitálu
→ bylo dokončeno rozdělení světa, k jeho přerozdělení dojde nevyhnutelnou imperialistickou válkou (nové
mocnosti USA a Německo). Ta oslabí systém, nejprve odpadne Rusko jako nejslabší článek.
→ válku bude možné proměnit v občanskou a pak v socialistickou revoluci – třeba i jen v 1 státě, ten ji pak bude
šířit dál, jelikož jinak jeho vztahy s kapitalisty budou antagonistické
++další teoretici = základní premisy sov. zamini :
1. mezin. vztahy jsou pokračováním vnitřního třídního boje, zamini nehájí národní nebo státní zájmy, ale je prodloužením
třídního boje ven - každá země má vnější zájmy
2. mezi socmem a impmem neřešitelné nevyhnutelné rozpory, poměr sil se bude postupně měnit pro socmus ptže v rámci
imp. světa se budou zostřovat vnitřní rozpory, bude sílit národně osvobozenecké hnutí v koloniích a ty se budou
orientovat na socmus, soc. způsob výroby má převahu
3. kroky v zahraniční politice mají efekt na vnitropolitickou situaci
- Dekret o míru, 8.11.1917: vyzývá k uzavření míru bez anexí a kontribucí (kvůli nimž ostatní 3 roky
válčí=nepřijatelné!), mír má nastolit nová vrstva = revoluce a její myšlenka internacionalismu jsou od míru neoddělitelné
odmítání tajné diplomacie viz zveřejnění více než 100 tajných
dohod carské vlády (např. s Fr, UK o Turecku)
- založení KI zahajující dualitu jednání Moskvy, 2.-6.3/1919-5/1943 KI 2. kongres : 21 bodů = podmínek pro vstup do
KI - vyzývá ke štěpení v socdem stranách, exekutivu zprvu vede Zinověv, od r. 1927 Bucharin. Cíl : organizovat národní
komunismus k světové revoluci. Třetí kongres vyzývá ke spolupráci se socdem – politika jednotné fronty, pátý vede k
bolševizaci KS – orientace na Moskvu a Stalina, 1929 na šestém kongresu se obnovuje boj proti socdem, aby byl 1935 na 7.
kongresu opuštěn – proti fašismu opět vyzývá k jednotné frontě. KI se rozpadá za 2.sv.v., kdy jednak není možné KS
kontrolovat a jednak si to vynutila spolupráce s UK a USA, která dostala prioritu. 9/1947-4/1956 byla obnovena jako
Informbyro – cíl kontrolovat KS VE a světový komunismus

bez vazeb a úvěrů k revitalizaci po válce

 První smlouvy tvoří hranice, neznamenají spolupráci – je to jednání s poraženým a neuznaným státem:
1. 3.3. 1918 Brestlitevský mír pro Bucharina i Trockého kapitulací, zároveň jejich mír bez podpisu
demobilizací příčinou německého lednového vpádu a tedy JEJICH neúspěchem (bez tj. FiPoLiLoEst,
zakavk, Ukr, Kars, Ardahan, Batumi, Němci neznárodňováni, Rusko bez voj. Flotily, za válečné škody
R. zaplatilo 83,5-101 tun zlata), pak nav. dip. vztahů – jde polnomočnye predstavitěli
2. 1918 se Rumunsko zmocňuje Besarábie
3. Na P. mírové konf. sovětské Rusko není zastoupeno a konference se na jeho zájmy neohlíží, viz
myšlenka sanitárního kordonu
4. Únor 1920 Tartuská smlouva - Estonsko
5. srpen 1920 Lotyšsko, Litva
6. říjen 1920 Finsko
7. Rižský mír 18.3. 1921 podle Curzonovy linie pro Polsko, Bělorusko, Ukrajina, Litva
8. Přizváni až k následujícímu mezinárodnímu setkání v Janově v dubnu 1922 nad hospodářskými
problémy, které však už bez umírněnějších USA - viz jaro 1919 Bullitova mise a humanitární akce
ARA -, diktuje pro sověty nepřijatelné podmínky (Londýnské memorandum o placení 18,5 mld zl.
rublů dluhů, otevření trhu, koncesích, odnárodnění podniků), přestože SSSR odmítá, je pak přizván i
11/1922 k části Lausannské mírové konference s Tureckem o ČM úžinách – znovu nesouhlas se
zpřístupněním úžin všem a odchod z jednání

 Další dohody váznou nejen na rezignaci na válku, ale také na Z intervenci a na radikální vnitrostátní politice. SSSR tak
má daleko blíže k poraženým a revizionistům, než k vítězům

1. první tajná jednání začínají s Německem

– tradiční spojenec v konzervativní dynastické politice zejm. po napoleonských válkách (Svatá aliance 1815, Spolek tří
císařů 1871, resp. 1873), která se přerušena kvůli východní otázce a francouzsko-ruským námluvám s panslovanským
obsahem (jejich protiněmecká aliance realizována teprve 1891/94).
-pozitivní vazba německými penězi na předrevoluční přesun bolševiků do Petrohradu
- Brestlitevský mír sice zásahem, ale interpretován jako zotročení buržoazií, kterému se má celosvětová armáda
proletářů postavit, aby bránila socialismus, socialistickou vlast.
- Silněji interpretována intervence bývalých spojenců a především jejich podpora původního režimu resp. bílým - proti
interventům pak také uzavírá Čičerin-Joffe 27.8.1918 v Berlíně s Německem spojenectví a proti nim společně v září 1918 v
Baku útočí, po krátké pauze z německé strany po atentátu na Mirbacha v létě 1918 začíná v prosinci 1919 tajné jednání něm.
armády se sov. zástupcem v Berlíně Victorem Koppem jen s vědomím kancléře, souběžně ekonomické veřejné jednání
- 11/1918 Republika rad v Mnichově a Brémách, pokusy o radikalizaci Německa 1920
- Německo zachovává neutralitu v sovětsko-polském konfliktu, rudá armáda pak dobrovolně opouští Východní Prusko
- po předložení Londýnského memoranda v Janově vítaný východ z izolace na předměstí Rappallo = Molotov-Maltzan
Smlouva o úpravě otázek vzniklých v době války
→ ekonomická spolupráce - nejvyšší výhody, tajně výzkum a vývoj zbrojařství→ sondergruppe, banky
→ vzdání se nároků na úhradu válečných škod a znárodnění ( pokud R. neuspokojí jiný stát)
→ dipl. a konzulární styky navázány
→ krach Haagské konference – SSSR požaduje 3 biliony zl. rublů na obnovu a všeobecné odzbrojení a když
nesplněno, R. si půjčuje od Německa

2. antiimperialismus a antikolonialismus neplatí ve vztahu k Číně –po revoluci 1911 podpora Kuomintangu, 7/1919
odchází R. z Mandžuska a východočínské železnice a podporuje národní hnutí ovšem 1920 požadavek na
východočínskou železnici, obsazení Vnějšího Mongolska a listopad 1921 smlouva o přátelství s jeho novou vládou.
3/1926 vítězství Severního pochodu s podporou Rusů, po 1925 † Sunjatsena – ale Čankajšek obsazení Šanghaje a
pronásledování komunistů. Obnovení OV slouží vedle boje o reformu armády ve vnipol SSSR ke konfrontaci
triumvirátu Stalin, Kameněv, Zinověv s Trockým → 1/1925 zbaven funkcí
neplatí vůči Polsku – válka 1920, bitva u Varšavy 14.-16. 8. 1920
neplatí ani vůči Gruzii – 1921 anektována

3. izolace a strategická krize z nevyvezené revoluce vede k cestě k normalizaci a navázání kontaktů alespoň obchodní
smlouvy, které Čičerin prohlašuje za de facto uznání bolševické vlády.
Kromě toho Lenin: došlo k rovnováze sil, žádná ze stran nemůže zvítězit, toto období modu vivendi nebude krátké.
Potom Stalin, Bucharin 1924 přechází k nové politice budování socialůismu v 1 zemi, znovu na 1934 sjezd Stalin: na
prvním místě je všestranné zajištění zájmů SSSR, pak splní své internacionální závazky. Nese to s sebou zvýšení důrazu
na obranu vnější i vnitřní → vojenskoprům. komplex+ unifikace obyvatelstva
– 16. března 1921 po půlročním jednání s Británií, která se domnívala, že Sověty už nepadnou
– 1921 smlouvy s Persií, Tureckem, Afghánistánem,

Zahraničněpolitická koncepce Stalina

Klíčový pojem: Teorie budování sociaslismu v jedné zemi

- stabilizace mezin. scény i hospodářství, zotavování Německa vede k 1925 Locarno – Rýnský garanční pakt znamená
garanci pouze západních hranic Německa a jeho vstup do SN – Rappalo ztrácí svůj výlučný charakter, oslabuje
zahraničněpolitický vliv SSSR saturován 4/1926 Berlínskou sml. o neútočení a neúčasti na protisovětské koalici +
diplomatická ofenziva do Pobaltí a JZ Asie: obchodní, nevměšovací a neutralitní sml. (Tur, Afg, Pers, Pob) + 8/1926
podobný návrh Polsko odmítá, kontruje Východním Locarnem, pak ale Pilsudský k moci a krach
- Otázka obranyschopnosti země je neuspokojivá – Německo úsilí o vstup do Společnosti národů –
odmítá 3/1926 sov. voj.misi v Berlíně (letadla Junkers, společné továrny na voj. techniku také převyšují fin. možnosti
Reichswehru) a podpora jednotlivými firmami to nezachrání
+ krach Stalinovy čínské politiky (zásah pekingské policie v diplomatické čtvrti a Čankajškův převrat)
+Tanakovo memorandum vyzývající japonskou vládu k válce dříve, než SSSR zesílí
+jako důsledek generální stávky v UK a tzv. Zinověvova dopisu dochází k razii na obchodním zastoupení sov. ambasády v
Londýně a následně k přerušení diplomatických styků
+ zmrazení jednání o obch. dohodě i právě dojednané půjčky
+ blokování obch. dohody i Francií a vypovídají velvyslance
+6/27 zavraždění Vojkova ve Varšavě
+exploze v Petrohradě→ 20 „špiónů“ popraveno

→→→vše dohromady hodnoceno Stalinem jako válečná hrozba – Stalin 7/1927v oficiálním listu Pravda: Velká Británie
vytváří protisovětskou koalici, východisko z krize je jedině posílit zbrojení - SSSR se podle článku snaží prosazovat
politiku míru – jde mu o mírovou koexistenci států s 2 systémy vlastnictví, přičemž bezpečnost zemí soc. tábora nesmí
záležet na dobré vůli nepřítele → důraz na voj. sílu ve vnitřní i zahraniční politice
Kominterna nicméně pokračuje v revoluční linii (podpora levicových radikálů napříč světem, bolševizace a poté stalinizace
zahraničních stran, jejich napojení – finanční i programové – na Kominternu) až do roku 1933, kdy odmítáním spolupráce
komunistů se sociálními demokraty v podstatě dovolila nástup Hitlera k moci.
Pak z šoku nad ztrátou německého strategického partnera následuje strategická krize a rychlá ideologická i politická revize:
testuje se politika kolektivní bezpečnosti (kapitalistické státy už nejsou jednotný nepřátelský blok, lze mezi nimi hledat
spojence proti horšímu nepříteli – fašismu--- vznik jednotné/lidové antifašistické fronty v mnoha státech, angažmá
levicových intelektuálů, Kominterna stát respektuje ale následuje ho proklamativně až 7. kongresem v roce 1935).
Relevantní je pak ověřování potenciálu nového spojenectví a nové strategické linie SSSR - vstup SSSR do Společnosti
národů a Londýnského výboru pro nezasahování do španělských záležitostí, smluvní trojúhelník s Paříží a Prahou, plány na
východní Locarno…etc. Realita ale nesplňuje sovětská očekávání (pokud jim vůbec kdy mohla dostát) – projevem toho
jsou interbrigády zorganizované sice ne sovětským státem – ale jím řízenou Kominternou. Ve Španělsku se testují ale také
sovětské možnosti odolat fašismu – a tento test vychází pro SSSR negativně.