11.

Evropská politická a bezpečnostní integrace

Počátky evropské integrace
-úvahy o jednotné Evropě se objevují po staletí – existovala celá řada koncepcí postupné integrace různých
částí kontinentu
-koncepce obnovení římského impéria Karlem Velikým, později návrh českého krále Jiřího z Poděbrad na
vytvoření nadnárodní organizace evropských panovníků proti osmanskému nebezpečí (a také trochu proti
papeži) a mnoho dalších

-po 1. světové válce se objevilo Panevropské hnutí Richarda Coudenhove – Kalergiho, jehož podstatou bylo
politické a hospodářské sjednocení evropských států na principech demokracie a na společných křesťanských
základech – k této ideji se hlásil např. Albert Einstein, Thomas Mann, ale i Edvard Beneš
růst nacionalismu, nevyřešené problémy 1. světové války, nedůvěra mezi Německem a Francií, to vše vedlo k
neúspěchu této koncepce
-například Napoleon i Hitler chtěli také sjednotit Evropu – i když po svém

-teprve 2. světová válka, která měla na evropský kontinent ničivý vliv, vedla k obnovení myšlenky evropské
integrace, která měla být základem mírového soužití států a národů a ekonomického růstu
-myšlenku Spojených států evropských představil Winston Churchill v roce 1946 - byl přesvědčen, že mír
může zajistit jedině sjednocená Evropa (ovšem bez Spojeného království!)
-poválečné elity v západní Evropě ale neměly na politické integraci zájem – měli zájem o ekonomickou
-důležitým ekonomickým impulsem bylo ustavení Organizace pro evropskou ekonomickou spolupráci, jehož
úkolem bylo koordinovat rozdělování ekonomické pomoci v rámci Marshallova plánu

-první organizace, která stála v počátcích dnešní Evropské unie, vznikla z důvodu uklidnění Francie – na konci
čtyřicátých let řešily západoevropské státy otázku obrany před případným útokem SSSR
-USA stáhly z Evropy podstatnou část vojenských jednotek a objevila se otázka, jak do západoevropské obrany
zapojit nově ustavenou SRN, která vznikla z německých okupačních zón Británie, USA a Francie
-Francie se ale obávala opětovného vyzbrojení Německa – nakonec se podařilo dohodnout vznik mezinárodní
organizace, která by dohlížela na těžbu uhlí a ocelářský průmysl členských zemí (tyto sektory ekonomiky byly
tehdy základem zbrojního průmyslu) – Francie tak dostala prostor na kontrolu západoněmeckého těžkého
průmyslu

-takto vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) - někdy nazýváno Montánní unií
-uhlí a ocel bylo základem zbrojního průmyslu
-hl. cíl: jednotný trh
-Pařížská smlouva o jejím založení byla podepsána v roce 1951, organizace vznikla v roce 1952
-autorem plánu na vytvoření společného trhu s uhlím a ocelí byl francouzský ekonomický a politický
poradce Jean Monet + francouzský ministr zahraničí Robert Schuman, který přednesl 9. května 1950 plán na
sjednocení Evropy
-9. květen je proto slaven jako Den Evropy
-členem této organizace byla Francie, SRN, Itálie, Nizozemí, Belgie a Lucembursko (V.B. dala přednost
koloniím)
-cílem organizace bylo vytvoření jednotného trhu uhlí a oceli a přispění k ekonomickému rozvoji a růstu
životní úrovně
Poznámka: Francouzská vláda podepsala smlouvu i jménem Sárska, což byl tehdy francouzských protektorát,
který se ale v roce 1956 připojil k SRN. Proto nebývá mezi zakládajícími státy uváděno.

-1957 šest zakládajících států ESUO posunulo evropskou ekonomickou integraci dál uzavřením Římských smluv
– k 1. 1. 1958 byly založeny dvě další organizace – Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské
společenství pro atomovou energii (EURATOM - bezvýznamný)
-hlavním cílem vzniku EHS byla podpora vytvoření společného trhu a pomoc v rozvoji ekonomického
života a stálého hospodářského růstu prostřednictvím sbližování hospodářských politik členských států
-celní, hospodářská a potzději i měnová unie
 -do popředí se dostává plán na vybudování jednotného trhu zboží, služeb, kapitálu a práce
Poznámka: Spojené království nemělo v počátcích zájem na účasti na vytváření jednotného evropského
ekonomického prostoru. Dávalo přednost své koloniální říši. Ta se ale na přelomu čtyřicátých a padesátých let
začala rozpadat. Pozdější zájem Spojeného království o vstup do integračního procesu blokovala Francie.
Spojené království proto iniciovalo vznik konkurenčního ekonomického společenství – Evropského sdružení
volného obchodu (ESVO), které bylo ustaveno v roce 1960 (V.B., Dánsko, Portugalsko, Norsko, Island,
Švýcarsko…). Většina členských států se ale později začlenila do struktur dnešní Evropské unie. ESVO existuje
dodnes, ale členy jsou pouze Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko.

-v šedesátých letech dvacátého století bylo potřeba posunout evropskou integraci dál – 1965 byla podepsána
tzv. Slučovací smlouva, kterou byly orgány všech tří společenství (tj. ESUO, EHS a EURATOM) sloučeny  od
tohoto okamžiku existuje jedna Rada, jedna Komise a jeden Parlament = tato společenství byla od toho
okamžiku označována jako Evropská společenství
-na druhou stranu došlo ale ve druhé polovině šedesátých let k určité krizi integračního procesu –
integraci začala bojkotovat Francie (v čele s prezidentem Charlesem de Gaullem)
výsledkem pak byl Lucemburský kompromis z roku 1966 – při hlasování byla vyžadována
jednomyslnost v otázce budování jednotného trhu – každý členský stát měl tedy právo veta

Vývoj evropské integrace od 70. let 20. století do současnosti

-na přelomu 60. a 70. let 20. století se členské země Evropských společenství – ES (stále jen šest zakládajících
členských států) dohodly na pokračování integračního procesu
-Haagský summit (1969) definoval tři základní cíle evropské integrace – zejména dokončení budování
společného trhu, prohloubení integrace pomocí nových aktivit ES a rozšíření o nové státy (proces rozšiřování
blokovala zejména Francie)
-v roce 1973 došlo k prvnímu rozšíření ES o Spojené království, Irsko a Dánsko – tyto státy byly do té doby členy
ESVO (vstup do ES mělo vyjednáno i Norsko, ale přistoupení nebylo schváleno v referendu-našli zrovna ropu)
počet členů ES po tomto rozšíření byl 9

-v polovině 70. let se také ustavil nový orgán ES a to Evropská rada -postupně se vyvinula z více méně
pravidelných summitů šéfů států a vlád členských států - jejím cílem bylo a je zejména určovat směr další
integrace
-nejvyšší představitelé exekutivy
-1979 proběhly první přímé volby do Evropského parlamentu – do té doby poslance EP volily jednotlivé
parlamenty členských států
-začaly probíhat přípravy na měnovou unii
-1981 se ES rozšířila o Řecko (-znovu demokratické) (celkový počet členských států se zvýšil na 10)

-v polovině 80. let postoupila snaha o budování společného trhu k zahájení procesu postupného odstranění
kontrol na vnitřních hranicích mezi členy ES – tato zásada byla zakotvena v Schengenské dohodě z 1985
-ale posílení kontrol na vnějších hranicích
-Schengen – vesnička na hranicích států ve které byla dohoda podepsána
-odstranění hraničních kontrol uvnitř ES mělo přispět k plynulému volnému pohybu zboží a lidí uvnitř
jednotného trhu
-vnitřní hraniční kontroly členů schengenského prostoru byly odstraněny v roce 1995

- 1985 byl schválen Jednotný evropský akt, který měl přispět k dokončení jednotného společného trhu a
zavedení tzv. čtyř svobod (volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu)
-Jednotný evropský akt byl především revizí Římských smluv a některých pozdějších kompromisních
dohod – znamenal zejména odstranění práva veta a zapojení Evropského parlamentu do schvalování evropské
legislativy – další krok na cestě k vybudování hospodářské a měnové unie
-v 80. letech vystoupilo autonomní Grónsko
- 1986 přistoupilo k ES Španělsko a Portugalsko (celkový počet členů byl 12)
-na začátku 90. let projevila o členství v ES zájem celá řada evropských států, vč. členských států rozpadlého
východního bloku
-další pokračování integrace a reformu fungování ES zajistila Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva) z
roku 1992 - Evropská společenství se transformovala na Evropskou unii
-politika EU byla rozdělena v tzv. třech pilířích.
1. pilíř bylo Evropské společenství (tak se přejmenovala EHS) – byl to nejstarší a nejsilnější pilíř EU
- hlavním nástrojem k jeho dosažení bylo vytvoření jednotného vnitřního trhu s výše uvedenými čtyřmi
svobodami (už ne jen ekonomická integrace)
2. pilířem byla společná zahraniční a bezpečnostní politika
3. pilířem policejní a justiční spolupráce v trestních věcech

-Evropská rada na summitu v červnu 1993 stanovila kritéria pro rozšíření - tzv. Kodaňská kritéria – zejména
politická a ekonomická – před přijetím do EU je museli splnit všichni uchazeči o členství
-1995 podala ČR žádost o vstup
-1995 přistoupilo k EU Rakousko, Švédsko a Finsko (=neutrální kapitalistické státy – nebyl problém s přijetím)
(členství bylo vyjednáno i s Norskem, ale Norové opět nechválili přistoupení v referendu)  počet členských
států se tak zvýšil na 15
-1997 byla přijata Amsterodamská smlouva, která reformovala fungování evropských institucí – předně
pročistila dosavadní smlouvy, vypustila vyhaslá ustanovení
-do 1. pilíře, kde se rozhodovalo kvalifikovanou většinou, byly přesunuty některé další agendy z 3. pilíře (např.
azylová a přistěhovalecká politika) - plánovaná reforma institucí se nakonec smrskla jen na mírné posílení
Evropského parlamentu.
-v letech 1999–2002 došlo k zavedení společné evropské měny – eura – v rámci měnové unie (tzv. eurozóny)
byla vytvořena Evropská centrální banka, která provádí společnou měnovou politiku členských zemí

-skutečnou reformu přinesla až Nicejská smlouva (někdy nazývaná Smlouva z Nice) z roku 2000
-reformovala instituce před velkým rozšířením o deset nových členských států
-smlouva např. přinesla přerozdělení hlasů v Radě EU, byl stanoven maximální počet členů Evropské komise a
poslanců Evropského parlamentu, byla také schválena nezávazná deklarace Listina základních práv EU (jakýsi
katalog zaručených občanských, sociálních a politických práv občanů EU)

-na jaře 2004 došlo k dalšímu rozšíření EU – přistoupilo celkem deset nových členů: Česká republika
(referendum 2003), Slovensko, Polsko, Maďarsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovinsko, Malta a Kypr.
počet členů se zvýšil na 25
-2004 proběhl neúspěšný pokus o vytvoření Smlouvy o Ústavě pro Evropu, která měla zejména zavést právní
subjektivitu EU, zavést funkci prezidenta EU apod. (smlouvu odmítli v referendu ratifikovat občané Nizozemí a
Francie)
-2007 přistoupilo Rumunsko a Bulharsko (celkový počet členů byl 27)
-2007 byla urychleně vyjednána a podepsána Lisabonská smlouva, která měla nahradit neschválenou Smlouvu
o Ústavě pro Evropu – jednalo se o reformní smlouvu, která přinesla celou řadu změn do fungování EU
-Lisabonská smlouva zrušila pilířovou strukturu z Maastrichtské smlouvy
-vytvořila nové orgány – funkce stálého předsedy Evropské rady a úřad vysokého představitele EU pro
zahraniční věci a bezpečnostní politiku
-zavedla právní subjektivitu EU, vytvořila podmínky pro vystoupení z EU a začlenila do té doby
nezávaznou Listinu základních práv EU do primárního práva EU
-2013 přistoupilo k EU Chorvatsko (28 – nejvyšší počet co kdy byl)
-2020 (k 31.1.) skončilo členství Spojeného království (teď 27)

Česká republika a Evropská unie

-proces začleňování ČR trval mnoho let – již od začátku 90. let se ČSFR a později se ČR zapojovala do programů,
které ji měly připravit na členství po stránce politické, právní, ale zejména ekonomické
-ještě před vstupem do EU tak ČR čerpala finanční prostředky na celou řadu nejrůznějších projektů
-v roce 1995 podala ČR oficiálně žádost o členství.
-EU rozhodla o přistoupení v roce 2002, přístupová smlouva s novými státy byla podepsána v Aténách v roce
2003, v červnu 2003 schválili občané ČR smlouvu v referendu a k 1.5.2004 ČR k EU přistoupila
-Česká republika se tak zapojila do jednotného trhu, mohla čerpat finanční prostředky ze strukturálních fondů,
zapojením do schengenského prostoru získali občané ČR možnost cestovat v rámci EU, po skončení
přechodných období se mohou občané ČR volně usazovat, podnikat, získávat zaměstnání ve všech členských
státech EU
-na druhou stranu ČR se musela vzdát části své suverenity, protože v mnoha ekonomických i politických
oblastech nemůže rozhodovat nezávisle na EU

Instituce Evropské unie

Hlavní instituce Evropské unie (EU) jsou:
Evropská rada (ER) Evropský parlament (EP)
Rada Evropské unie (REU) Evropská komise (EK)

Evropská rada (ER)

- vyvinula se v 70. letech 20. století ze schůzek nejvyšších představitelů moci výkonné jednotlivých členských
států (původně se nazývala Summit šéfů států a vlád – členy tohoto orgánu jsou tedy reálné hlavy exekutiv
jednotlivých členů – za Francii prezident, za SRN spolkový kancléř, za ČR předseda vlády; nemusí to být hlavy
státu)
- hlavním úkolem je poskytování impulsů pro další integrační proces
- nepodílí se na každodenním fungování EU, vydává pouze obecná politická rozhodnutí, která realizují v praxi
jiné orgány
- členem je rovněž Stálý předseda ER, který je volen na 2,5 roku
- jednání se účastní také předseda Evropské komise

Rada Evropské unie (REU)

- nestálý legislativní orgán, který zastupuje zájmy členských států, tzn. funguje na mezivládním principu
- hlavním sídlem je Brusel
- v předsednictví REU se střídají členské státy – vždy na 6 měsíců
- vykonává moc zákonodárnou, na návrh EK přijímá právní předpisy; v určitých případech spolu s EP schvaluje
legislativu
- spolu s EP schvaluje rozpočet
- provádí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku
- neexistuje stálé členství – zasedání se účastní příslušní resortní ministři členských států podle oblasti, kterou
REU zrovna projednává
Hlasování a rozhodování v REU:
- jako zákonodárce projednává návrhy, které připravuje EK
- návrhy může před přijetím upravit
Podle toho, jaký právní akt schvaluje, existují tři způsoby hlasování:
- prostá většina – každý stát jeden hlas
- kvalifikovaná většina – nejčastější způsob; ke schválení je potřeba splnit několik podmínek současně
Hlasuje-li Rada o návrhu Komise nebo vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a
bezpečnostní politiku, kvalifikované většiny je dosaženo, jsou-li splněny dvě podmínky:
-55 % členských států hlasuje pro návrh – v praxi to znamená 15 z 27 států,
-návrh podporují členské státy zastupující nejméně 65 % celkového počtu obyvatel EU
(tomuto postupu se říká také pravidlo „dvojí většiny“)
Blokační menšina
Blokační menšinu musejí tvořit nejméně čtyři členové Rady, kteří zastupují více než 35 % obyvatelstva EU
Zvláštní případy
-v případech, kdy se na hlasování nepodílejí všichni členové Rady – například z důvodu udělení výjimky v
určitých oblastech politiky –, je rozhodnutí přijato, pokud pro návrh hlasuje 55 % zúčastněných členů Rady,
kteří zastupují nejméně 65 % obyvatelstva zúčastněných členských států.
-rozhoduje-li Rada o návrhu, který nebyl předložen Komisí nebo vysokým představitelem, je rozhodnutí přijato,
pokud je dosaženo tzv. „posílené kvalifikované většiny“:
-pro návrh hlasuje nejméně 72 % členů Rady,
-tito členové zastupují nejméně 65 % obyvatelstva EU.
Zdržení se hlasování
Zdržení se hlasování se při hlasování kvalifikovanou většinou považuje za hlas proti návrhu.
Zdržení se hlasování neznamená totéž co neúčast na hlasování. Hlasování se může kdykoli zdržet kterýkoli člen
Rady.
- jednomyslnost – každá země má právo veta

Evropská komise (EK)

- exekutivní (výkonný) orgán EU
- zastupuje zájmy EU
- klíčová instituce z hlediska rozhodovacího procesu v EU
- sídlí v Bruselu
- hlavní působnost spočívá v přípravě evropské legislativy (schvalují REU a EP)
- je zodpovědná za implementaci rozhodnutí REU a EP a zajišťuje běžné fungování EU
- spravuje rozpočet EU
- dohlíží na dodržování evropského práva
- zastupuje EU na mezinárodní úrovni (vyjednává dohody mezi EU a ostatními zeměmi).
Komise je jmenována každých pět let (nejpozději do 6 měsíců po volbách do EP). EK je politicky odpovědná EP,
který má právo podat návrh na vyslovení nedůvěry a komisi odvolat. EK tvoří předseda (je volen ER a
schvalován EP), místopředsedové (jeden z nich je Vysoký představitel Unie pro zahraniční a bezpečnostní
politiku) a komisaři. Každý stát má jednoho člena komise.
-členové komise musí být schváleni EP

Evropský parlament (EP)

- je demokratickým vyjádřením politické vůle občanů EU
- zastupuje občany EU
- od roku 1979 je volen přímo na pět let
- má tři pravomoci
a) legislativní – spolu s REU rozhoduje o většině legislativních návrhů;
b) rozpočtová – s REU schvaluje rozpočet;
c) kontrolní – dohlíží nad aktivitami orgánů EU (zejména EK).
Složení
- po vystoupení Spojeného království je stanoven maximální počet poslanců EP na 705
(žádná země nesmí mít méně než 6 a více než 96 poslanců). ČR má v současnosti 21 poslanců.
EP má celkem tři sídla:
1. Štrasburk – oficiální sídlo, probíhají zde plenární zasedání;
2. Brusel – zasedají výbory a politické frakce;
3. Lucemburk – sídlo předsednictva EP a generálního sekretariátu.
Poslanci se sdružují do frakcí – což jsou politické skupiny napříč EU. Největší frakce jsou Evropská lidová strana
(křesťanští demokraté), Progresivní aliance socialistů a demokratů (socialisté a sociální demokraté), Obnova
Evropy (liberálové), Identita a demokracie (euroskeptici uskupení) aj.

Další důležité instituce EU

Soudní dvůr EU
- nejvyšší soudní orgán EU, který dohlíží na interpretaci a aplikaci práva v EU
- sídlí v Lucemburku
- v čele stojí předseda, každý členský stát je zastoupen jedním soudcem
- dále je zde devět generálních advokátů – připravují podklady a stanoviska
- součástí je Tribunál, který řeší případy předložené jednotlivci nebo podniky
Evropský účetní dvůr
- kontroluje výdaje EU (účelnost a hospodárnost) a kontroluje příjmy EU
- sídlí v Lucemburku

Evropská centrální banka

- od 1.1.1999 dohlíží na společnou měnu euro a měnovou politiku EU
- centrální banka eurozóny (Evropské měnové unie)
- sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem

Evropský systém centrálních bank

- nemá právní subjektivitu – skládá se z Evropské centrální banky a z centrálních bank všech členských států EU
- úkolem je koordinace měnové politiky nejen v zemích eurozóny
- sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem
Evropský hospodářský a sociální výbor
- poradní orgán EU zastupující nejrůznější organizace zaměstnavatelů, zaměstnanců, spotřebitelů, zemědělců
aj.
- sídlí v Bruselu
Výbor regionů
- poradní orgán EU, který zastupuje regionální a místní správní orgány
- připomínkuje legislativu EU
- sídlí v Bruselu
Evropský ombudsman
- kontrolní orgán, který řeší stížnosti občanů proti nesprávnému úřednímu postupu orgánů EU
- jmenován EP na pět let
- sídlí ve Štrasburku

Politiky Evropské unie

Evropské orgány mají celou řadu kompetencí v různých oblastech života. Politiky EU se dají rozdělit z hlediska
kompetencí a pravomocí – výlučných nebo sdílených – mezi členskými státy a EU.
Výlučné politiky
- zde orgány EU přijímají a určují pravidla:
a) společná obchodní politika (vůči nečlenským zemím);
b) společný celní sazebník (vůči nečlenským zemím);
c) měnová politika pro členské země eurozóny;
d) vnitřní trh.
Sdílené politiky
- pokud nevydala legislativu EU, mohou legislativu přijímat členské země;
- jedná se o celou řadu oblastí – např. hospodářská a měnová politika, zemědělství a rybolov, občanství,
hospodářská soutěž, daně, životní prostředí, ochrana spotřebitele apod.
Dále existují ještě tzv. doplňující politiky (jsou v kompetenci států, ale EU je podporuje – např. kultura, školství,
věda a výzkum aj.) a ostatní politiky (v kompetenci členských států – např. vnitřní uspořádání států, veřejná
správa, armáda, politice, zdravotnictví, soudnictví apod.)

Právo EU
Evropské právo dělíme na:
a) primární – základní principy integrace a fungování institucí EU – jedná se zejména o mezinárodní smlouvy
sjednané mezi členskými státy (od vzniku ESUO po současnost);
b) sekundární právo – právní akty, které přijímají v rámci svých kompetencí orgány EU, hlavní formy těchto
právních aktů jsou nařízení, směrnice a rozhodnutí.
Příjmy EU
Příjmy EU se skládají z:
a) zdroje založené na HDP – každý členský stát odvádí určité procento svého HDP;
b) DPH – každý stát odvádí 0,3% vybrané DPH;
c) cla – vybírá EU ze zboží vstupujícího do celního prostoru EU;
d) ostatní zdroje příjmů – zanedbatelné (např. daně a srážky z platů zaměstnanců EU

Další mezinárodní organizace: OBSE, Rada Evropy, NATO

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) (Organization for Security and Cooperation in Europe,
OSCE)
-východ Evropy (SSSR) chtělo dodržování hranic, západ zahrnutí lidských práv (východ stejně nedodržoval –
reakce na to u nás – Charta 77)
-vzniká přeměnou KBSE-Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (která se scházela od poloviny 70. let
20. st. a jejímž cílem bylo snižovat napětí mezi zeměmi komunistického Východu a liberálního Západu)
-1.8. 1975 podepsán závěrečný akt
-v r. 1995(vznik OBSE)

- v r. 2020 je členem 57 států včetně ČR, USA, Kanady a evropských států včetně většiny bývalých států SSSR
-jde o regionální, především bezpečnostní organizaci, jejímž hlavním cílem je vytvoření společného
bezpečnostního prostoru, a to především pomocí diplomatických jednání. Nedisponuje žádnými represivními
opatřeními

- Základní témata:  -prevenci konfliktů, zvládání krizí a postkonfliktní rekonstrukci a rehabilitaci

-Bezpečnostních otázky: kontrola zbraní a preventivní
diplomacie, vytváření a prosazování opatření na budování důvěry a bezpečnosti
-lidským právům, pozorování voleb a ekonomické a environmentální bezpečností, dodržování práv
menšin
-prostřednictvím svých polních misí a dalších institucí poskytuje řadě zemí zj. na Balkáně, Kavkaze a ve
Střední Asii podporu při budování a rozvoji demokracie a právního státu
- Orgány OBSE: těmi nejdůležitějšími jsou generální sekretariát se sídlem ve Vídni, Stálá rada, Ministerská rada
(hlavní rozhodovací orgán tvořený ministry zahraničí, schází se jednou ročně), Parlamentní shromáždění

Rada Evropy (RE), www.radaevropy.cz (Council of Europe, CoE)

- jde o nejstarší dosud fungující a nejrozsáhlejší evropskou mezinárodní organizaci založenou především na
spolupráci členských států při prosazování demokracie a ochraně lidských a sociálních práv
- není spojena ani právně ani organizačně s EU
- Evropská listina lidských práv
- vznikla v r. 1949 ve Štrasburku (zakládajících států bylo 10), kde má také dnes své sídlo. Dnes (2020) má 47
členů, ČR je členem od 1993. Členem se může stát každý evropský stát (od r. 1949 je členem i Turecko!, od r.
1961 Kypr), který dodržuje principy právního státu a bdí nad dodržováním základních práv a svobod svých
občanů (členy jsou i Rusko – už ne, 2022 vystoupilo; Ázerbajdžán, Ukrajina, Arménie)
-členy není Vatikán a Bělorusko (trest smrti)

- Základní témata: dosažení větší jednoty mezi jejími členy za účelem ochrany uskutečňování ideálů a zásad
1. Ochrana lidských práv, pluralitní demokracie a právního státu, ochrana svobody slova, sdělovacích
prostředků a shromažďování,
2. Podpora rozvoje evropské kulturní identity a různorodosti,
3. Řešení problémů evropské společnosti jako je diskriminace menšin, xenofobie, nesnášenlivost, klonování
lidí, AIDS, drogy, organizovaný zločin, ochrana životního prostředí aj.,
4. Upevňování demokratické stability na území Evropy skrze potírání korupce a terorismu a rovněž
prostřednictvím legislativních a ústavních norem.
- Orgány RE: Výbor ministrů (hl. rozhodovací orgán, sídlí ve Štrasburku, kde jsou stálé zástupci členských zemí),
Parlamentní shromáždění (636 členů – zástupců národních parlamentů), Kongres místních a regionálních
samospráv. V čele RE je gen. tajemník.
         K RE patří také Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku: Stížnost můžete Soudu podat, pokud se
domníváte, že ve vašem případě došlo k porušení práv a záruk uvedených v Úmluvě či v jejích Protokolech.
Porušení se musí dopustit jeden ze států, který je Úmluvou vázán.
Úmluva chrání zejména: právo na život, právo na spravedlivý proces v občanskoprávních a trestních věcech,
právo na respektování soukromého a rodinného života, svobodu projevu, svobodu myšlení, svědomí a
náboženského vyznání, právo na účinný právní prostředek nápravy, právo na pokojné užívání majetku a právo
na svobodné volby.
Musíte vyčerpat všechny opravné prostředky nápravy v dotčeném státu, které měly situaci, na kterou si
stěžujete, napravit (obvykle to znamená podání příslušnému soudu, následované odvoláním a i dalším
odvoláním k vyšší instanci, jako je Nejvyšší nebo Ústavní soud).
- Symboly: - evropská vlajka (12 zlatých hvězd v kruhu na modrém podkladu – v polovině 80. let ji za svou vlajku
převzala i Evropská společenství
- evropská hymna Óda na radost od L. van Beethovena, opět v polovině 80. let přejatá Evropskými
společenstvími

NATO (Organizace Severoatlantické smlouvy, North Atlantic Treaty Organization), www.natoaktual.cz

-první státy – V.B., Francie, Benelux, Dánsko
- vznik v 4. 4. 1949 ve Washingtonu ve snaze odradit Sovětský svaz a jeho satelity od útoku na západní Evropu.
Jde tedy primárně o bezpečností mezinárodní alianci rovnoprávných států.
- původními členy bylo 12 států (USA, Kanada, Norsko, Island, VB, Francie, Portugalsko, Benelux, Dánsko a
Itálie).
Řecko, Turecko(1952), Západní Německo – SRN (1955), Španělsko(1982), Česká republika, Maďarsko,
Polsko(1999), Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko, Slovensko(2004), Chorvatsko,
Albánie(2009), Černá Hora(2017), Severní Makedonie(2020)

- Základní cíl: - zabezpečení společné ochrany členským státům: dle článku 5 – Útok proti jedné nebo více
stran=útok proti všem. Strany jsou zavázány si vzájemně pomáhat = kolektivnní obrana (vymezeno teritoriálně)
-tento článek byl použit jen jednou, v září 2001 po teroristických útocích na USA
Ozbrojený útok proti jedné nebo více ze smluvních stran v Evropě nebo Severní Americe je považován za útok
proti všem. Dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá strana uplatní právo na individuální nebo kolektivní
obranu, pomůže napadené straně nebo stranám.
                     - v r. 1999 byla schválena nová koncepce "Aliance pro 21. století", která stanovila, že NATO
může zasáhnout i mimo území členských států, pokud je narušena jejich stabilita a bezpečnost.          
- NATO též výrazněji začíná spolupracovat s EU v oblasti SBZP

- Hlavní orgány: a) Civilní orgány (nejdůležitější) - Rada NATO (sídlí v Bruselu) – jde o nejvyšší politický orgán
NATO. Rozhoduje o vojenských akcích a přijetí nových členů, probíhají v něm konzultace. Rozhoduje se
konsensem, tedy jednohlasně. Předsedou je gen. taj. (státy zastupují velvyslanci, závažné – hlava exekutivy)
- Severoatlantická rada – nejvyšší politický orgán
- všechny členské státy (ministři, šéfové stát, velvyslanci)
- určuje směr v oblasti zahraniční politiky, schvaluje vojenské akce, přijetí nových členů
- rozhoduje jednomyslně, předsedá generální tajemník NATO (ten reprezentuje NATO navenek)
Skupina pro jaderné plánování
- jaderné zbraně má V.B., Francie a USA (možná Turecko)
- rozhoduje o jaderných otázkách (např. rozmístění jaderných zbraní)
- Generální tajemník NATO – zastupuje NATO navenek, od r. 2014 je jím Jens Stoltenberg (Nor, kritizován)
                   b) Vojenské orgány- Vojenský výbor – nejvyšší vojenský orgán, podřízený rozhodnutí Rady, je tvořen
náčelníky generálních štábů armád členských států, předkládá návrhy a doporučení Radě.
-Partenrství pro mír – se státy mimo NATO
- mimo strukturu orgánů NATO stojí Rada NATO-Rusko (funguje od r. 1997), která má zbavit Rusko
určité izolace, do které ji přivedlo masivní rozšiřování NATO – ukončeno 2014 obsazením Krymu
- Vojenské síly: - síly okamžité a rychlé reakce, hlavní obranné síly, záložní síly
- Vojenský výbor
- nejvyšší vojenský orgán NATO – dává rady a doporučení politických orgánům
- spadají pod něj dvě strategická velitelství: Velitelství spojeneckých sil pro operace a Velitelství
spojeneckých sil pro transformaci
- členské země zastoupeny stálými vojenskými představit
- Hlavní operace a mise NATO: Válka v Bosně a Hercegovině (1994 sestřelily americké letouny vojenská letadla
Srbů-první vojenský zásah NATO), Válka v Jugoslávii