Průvodce MiniParlamentem

Vzácní hosté, vážené delegátky, vážení delegáti, přátelé Mladých diplomatů,
je mi velkým potěšením přivítat Vás na našem studentském vzdělávacím

projektu Evropský parlament Mladých diplomatů.
Pro dnešní den se vžijete do rolí vrcholných představitelů členských států

Evropské unie a budete postaveni před řešení těch nejpalčivějších problémů dnešní
Evropy. Abychom Vám Vaši cestu parlamentem usnadnili, připravili jsme pro Vás
„Delegátova průvodce“. Naleznete v něm jak informace o Evropské unii, podklady k
projednávaným bodům agendy, tak i jednací řád našeho simulovaného jednání.
Přeji Vám, milé delegátky a milí delegáti, aby Vám náš projekt přinesl mnoho
hodnotných zážitků a pokud možno Vám usnadnil i Váš budoucí pracovní a osobní
život.
Za celý tým Mladých diplomatů
Jan Hronek
Pořadatel projektu
Cílem spolku Mladí diplomaté, z.s. je pořádáním edukativních projektů a panelových

diskuzí rozšiřovat povědomí o mezinárodní politice a diplomacii, vzbuzovat u
veřejnosti zájem o informace týkající se přínosů mezinárodních organizací a
podporovat osobní i profesní rozvoj studentů z celé České republiky.
Mladí diplomaté, z.s.
Se sídlem: Na Roudné 443/18, 301 00 Plzeň – Severní Předměstí

www.mladidiplomate.com | info@mladidiplomate.com
FB/mladidiplomate | IG/mladidiplomate
Historie EU
Jak to všechno začalo?
Rada Evropy (1949)
Uspořádání politických i ekonomických vztahů v poválečné Evropě bylo určováno
vývojem konfliktu studené války, myšlenka evropské jednoty však nebyla
zapomenuta. Projev Winstona Churchilla v září 1946 ve švýcarském Zürichu navázal
na předchozí iniciativy a vyzýval k ustavení Spojených států evropských. Jádrem mělo
být francouzsko-německé partnerství, obnovující duchovní význam těchto dvou
národů i Evropy jako celku.
Hnutí za evropskou jednotu uspořádala v roce 1947 v Montreux kongres, na něm byly
předneseny návrhy konkrétních projektů – společný trh uhlí a oceli, celní unie,
společná zemědělská politika, společné řešení výzkumu a využití atomové energie,
hospodářská a měnová unie. Na květen 1948 byl svolán Evropský kongres, který měl
dodat nových sil evropským hnutím, jejichž význam se zhoršující mezinárodní situací
upadal.
Kongres se sešel v Haagu a jednal o možnosti ustavení evropské organizace, která by
institucionalizovala spolupráci členských zemí v oblasti politické, kulturní a
hospodářské. Jednání dominoval spor mezi křídly unionistů a federalistů o podobu a
funkce organizace a kompetence jejích orgánů. Rezoluce přijatá kongresem vyzývala
vlády k urychlenému vytvoření evropské organizace. Byly v ní obsaženy i konkrétní
podmínky členství; členem nové evropské organizace se nemohla stát nedemokratická
země. Kongres tak reagoval na nedávný únorový převrat v Československu, který
ukázal na křehkost evropské demokracie v podmínkách studené války.
Rada Evropy (RE), jež vznikla v květnu 1949, byla jediným výsledkem hnutí za
evropskou jednotu vyjadřujícím široce sdílený pocit nutnosti organizovat vztahy mezi
evropskými státy na novém základě. Jako první evropská organizace získala RE
vlastní poradní orgán, Parlamentní shromáždění.
Evropské společenství uhlí a oceli (1950-1951)

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OEEC) a Severoatlantická aliance
(NATO) řešily dílčí otázky poválečného uspořádání v počátcích studené války,
neřešily však základní problém poválečné Evropy: postavení Německa a
institucionální záruky proti obnovení německé agrese. Ustavení Spolkové republiky
Německo (SRN) v září 1949 bylo prvním krokem, zbývalo však řešit otázku kontroly
německé ekonomiky, zvláště těžkého průmyslu, a podmínky znovunabytí práv
suverénního státu, který byl okupován spojeneckými armádami.
Těžký průmysl německého Porúří, zejména těžba černého uhlí a ocelářský průmysl,
byl klíčem k řešení. Jednak tyto kapacity umožnily Německu vyzbrojit se do dvou
světových válek, jednak porúrské koksovatelné uhlí potřeboval francouzský
železářský a ocelářský průmysl, opora poválečné hospodářské rekonstrukce. Otázkou
bylo, jakým způsobem zajistit Francii podíl na vytěženém uhlí z Porúří, aniž by byla
závislá na německé vládě. Francie proto po válce chtěla, aby Porúří zůstalo mimo
kontrolu německé vlády.
Schumanův plán
Po dlouhých a obtížných jednáních bylo řešení nalezeno v projektu Evropského
společenství uhlí a oceli (ESUO), založeném na Schumanově plánu z května 1950.
Plán navrhoval ustavení organizace, která by spravovala francouzské a německé
zdroje uhlí a oceli, vytvořila společný trh těchto produktů a prostřednictvím
nadnárodních orgánů upravovala podmínky výroby a prodeje v těchto klíčových
odvětvích.
Vláda SRN v čele s kancléřem Konradem Adenauerem plán okamžitě přijala, ačkoli
bylo zřejmé, že jeho klíčovým cílem je nalézt řešení formy mezinárodní kontroly
německého těžkého průmyslu, zejména Porúří. Otevíral totiž Německu cestu
k rovnoprávnosti. Členství bylo nabídnuto i dalším evropským zemím. Vážný zájem
o členství projevily jen Belgie, Nizozemsko, Lucembursko a Itálie. Státy Beneluxu,
vklíněny mezi Francii a Německo, měly přirozeně zájem o účast v organizaci, která
měla pomoci regulovat vztahy velkých sousedů. Motivy Itálie pro účast v ESUO byly
obdobné motivům Německa, poražené země usilující o návrat. Vznik a realizace
projektu ESUO byl umožněn díky politické podpoře USA, které oprávněně vnímaly
nedořešenou otázku podmínek obnovy německého státu jako faktor oslabující pozici
Západu v období, kdy eskaloval konflikt studené války.
Smlouva o ESUO byla podepsána v Paříži 18. dubna 1951. Nejdůležitějším orgánem
se stal Vysoký úřad, kterému předsedal Jean Monnet, francouzský politik a ekonom,
který vedl jednání o zakládací smlouvě.
Evropské obranné společenství (1952-1954)

Vyhrocený konflikt studené války přispěl na počátku 50. let k pokusům využít
vytvořené platformy ekonomické integrace k řešení politického ukotvení Spolkové
republiky Německo ve strukturách Západu. Po vypuknutí války v Koreji vznikla
potřeba posílení obranných kapacit Evropy, která položila otázku, jak využít
potenciálu SRN, aniž by řešením bylo jeho znovuvyzbrojení. Inspirována plánem
ESUO předložila francouzská vláda v říjnu 1950 Plévenův plán na vytvoření
Evropského obranného společenství (EOS).
Projekt EOS předpokládal, že nové společenství bude fungovat na základě společné
evropské armády, s jedním ministerstvem obrany, jednotným rozpočtem i zbrojním
programem. Přizvány byly evropské státy NATO a SRN. Zájem však projevilo pouze
pět států, které jednaly o smlouvě o ESUO, tj. Belgie, Itálie, Lucembursko,
Nizozemsko a SRN, ostatní země vyslaly jen pozorovatele. Smlouva o EOS byla
podepsána v Paříži v květnu 1952. Na ni pak byly navázány další dohody o budoucím
postavení SRN, především ukončení okupačního statutu a obnovení suverenity SRN
(tzv. bonnská smlouva). Projekt EOS však zůstal nenaplněn, protože francouzský
parlament odmítl v roce 1954 smlouvu ratifikovat. Stejný osud pak čekal i návrh
smlouvy o Evropském politickém společenství (EPS), který v návaznosti na EOS
připravovali členové parlamentních shromáždění ESUO a RE.
Evropské hospodářské společenství a Euratom (1955-1957)

Další nový projekt spolupráce evropských států navázal na část iniciativ
diskutovaných v rámci nerealizovaného EPS. Beyenův plán celní unie se stal
východiskem pro memorandum zemí Beneluxu, na jehož základě státy přijaly
v červnu 1955 na konferenci v Messině rozhodnutí ustavit společný trh a rozšířit
sektorovou spolupráci do oblasti jaderné energetiky.
Po složitých jednáních byl v listopadu 1955 dosažen konsensus o cílech i formě
nových organizací a do jara 1956 Spaakův výbor vypracoval zprávu, která již byla
konkrétním návrhem dvou organizací – Evropského hospodářského společenství
(EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Myšlenka
postupné sektorové integrace byla odmítnuta (s výjimkou atomové energie) a
nahrazena nástroji celní unie, která však potřebovala dlouhé přechodné období,
během něhož by byla harmonizována legislativa upravující vzájemný obchod
i obchod s nečlenskými státy. Zpráva Spaakova výboru pak byla základem pro
jednání mezivládní konference, završené po deseti měsících podpisem smluv
o Evropském hospodářském společenství a Evropském společenství pro atomovou energii 25.
března 1957 v Římě.
Smlouvy o EHS a Euratomu je třeba chápat jako celek, do něhož se promítl obsah
kompromisu mezi zakládajícími státy. Jaderná energetika byla jako jediné odvětví
vyčleněna pro sektorový přístup. Hlavním důvodem byl zájem Francie na vytvoření
nástroje kontroly jaderného programu SRN. Řešení bylo nalezeno v podobě
výsadního práva orgánů společenství uzavírat smlouvy na dodávky štěpných
materiálů, které nebyly určeny pro vojenské účely, a následně i provádět kontroly, zda
tyto materiály byly členskými státy užity pro účely, pro něž byly objednávány. Tím
bylo splněno hlavní politické poslání Euratomu. Ostatní funkce spočívaly
v harmonizaci a koordinaci mírového výzkumu jaderné energie členských států, aniž
by však omezovaly možnosti členských států budovat vlastní národní programy.
Smlouva o EHS také odrážela kompromisy vyplynuvší z přirozeně nekonzistentních

zájmů členských států. Francie si v obavách z nedostatečné konkurenceschopnosti
vlastní ekonomiky vynutila možnost ponechat po omezenou dobu ochranná opatření,
pokud hrozila újma určitému odvětví, příp. celému národnímu hospodářství. Oblastí
rozporů byl i harmonogram ustavení celní unie a konečná úroveň společného celního
tarifu pro jednotlivé druhy zboží; na jednom pólu stála Francie se svou silně
ochranářskou politikou, na druhém pak Nizozemí s tradičně liberální politikou
volného obchodu. Zemědělství bylo zahrnuto do společného trhu a bylo rozhodnuto
o vypracování společné zemědělské politiky. Rozdíly mezi národními systémy
podpory zemědělské výroby však byly tak velké, že rozhodnutí o konkrétních
nástrojích této politiky bylo odloženo na pozdější dobu. Přechodné období, během
něhož měla být přijata veškerá opatření nutná k ustavení společného trhu, bylo
stanoveno na dvanáct let.
Dlouhodobý charakter projektu společného trhu i dosavadní zkušenost z fungování
ESUO si vyžádaly odlišná řešení institucionálního rámce EHS. Nadnárodnímu
orgánu, Komisi, byla ponechána pravomoc legislativní iniciativy, rozhodovací
pravomoc však byla přesunuta na orgán zastupující vlády členských států, Radu
ministrů. Byla tak posílena vazba mezi politickým rozhodnutím o společných
pravidlech přijatých na úrovni společenství a naplňováním těchto pravidel, za něž
nesly odpovědnost vlády členských států.
Ratifikace Římských smluv proběhla bez větších problémů, počátkem roku

1958 smlouvy vstoupily v platnost a EHS i Euratom se staly skutečností.
Evropské sdružení volného obchodu

Jednání o projektu společného trhu byla od počátku doprovázena úvahami o jiných
modelech ekonomické spolupráce zemí západní Evropy. Iniciátorem těchto vedlejších
úvah byla zejména Británie, pro níž úzce zaměřený plán celní unie nebyl výhodný. Její
relativně otevřená ekonomika s dosud převažující orientací obchodních vazeb do
zemí Commonwealthu ji vedla k podpoře modelu oblasti volného obchodu. Plán
předložený OEEC v lednu 1957 navrhoval zřízení oblasti volného obchodu mezi
formujícím se EHS a ostatními státy OEEC. Směřoval by k postupnému odstranění cel,
dovozních kvót a jiných ochranných opatření. Vnější celní tarify vůči třetím zemím by
však zůstaly pod kontrolou členských států v rámci závazků vyplývajících
z Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT). Volný pohyb zboží by se týkal pouze
průmyslového zboží, zemědělské produkty neměly být do oblasti volného obchodu
zahrnuty. Celá oblast volného obchodu, včetně EHS, měla snižovat celní tarify a
zvyšovat kvóty uvnitř oblasti současně.
Británie předpokládala, že projekt evropské oblasti volného obchodu získá podporu
i zemí Šestky, neboť pro některé z nich byl ekonomicky výhodnější nežli účast ve
společném trhu (SRN, Nizozemí, příp. i Belgii a Lucembursko). Jednání o projektu na
půdě OEEC byla nejprve odložena na dobu po skončení ratifikace EHS, v listopadu
1958 však fakticky zablokována Francií. Státy, které projevily zájem o projekt oblasti
volného obchodu - Británie, Švédsko, Norsko, Dánsko, Švýcarsko, Rakousko a
Portugalsko - nicméně pokračovaly v jednáních, která vyústila v listopadu
1959 v podpis Stockholmské konvence ustavující Evropské sdružení volného obchodu
(ESVO). Státy OEEC tak zůstaly na počátku 60. let rozděleny na tři skupiny - EHS,
ESVO a pět zemí, které se nezapojily ani do jednoho z těchto ekonomických
integračních uskupení - Irsko, Island, Řecko, Španělsko a Turecko.
Zakládající smlouvy dnešních mezinárodních
organizací:
Bruselský pakt
Tento pakt byl uzavřen 17. března 1948. Signatářskými zeměmi byly Belgie, Francie,
Nizozemsko, Lucembursko a Velká Británie. Smlouva představovala závazek
signatářských zemí, že v případě vojenského napadení členského státu musí tomuto
státu pomoci. Kromě obranných prvků v sobě zahrnovala také kulturní, sociální,
hospodářské a politické prvky. Bruselský pakt byl významným krokem k vytvoření
NATO, které vzniká 4. dubna 1949. Tímto dnem pakt ztrácí svůj význam.
Pařížská smlouva
Byla podepsána na příštích 50 let šesti státy (Francie, Německo, Itálie, Belgie,
Nizozemí, Lucembursko) dne 18. dubna 1951. Platnosti nabyla 23. července 1952.
Úkolem smlouvy bylo zajistit volný pohyb uhlí a oceli a uvolnit přístup k výrobním
zdrojům. Signatářům se tímto krokem podařilo dohlížet na trh, sledovat dodržování
pravidel v hospodářství a zajišťovat transparentnost cen. Dne 23. července 2002
skončila platnost a smlouva se integrovala na základě smlouvy z Nice na Evropské
společenství.
Římské smlouvy
25. března 1957 byly podepsány dvě smlouvy – Smlouva o založení Evropského
hospodářského společenství (EHS) a Smlouva o založení Evropského společenství pro
atomovou energii (Euratom). Signatována byla šesticí států (Francie, Německo, Itálie,
Belgie, Nizozemí, Lucembursko). Parlamentní shromáždění čítalo na 142 poslanců a
poprvé zasedalo v následujícím roce, dne 19. března 1958. Římskými smlouvami bylo
také konkrétně stanoveno, že poslanci Parlamentního shromáždění budou voleni
v přímých volbách (což se realizovalo až v roce 1979). Na základě smlouvy vznikl
volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Římské smlouvy byly při několika
příležitostech měněny a dnes jsou označovány jako Smlouva o fungování Evropské
unie.
Jednotný evropský akt

Cílem Jednotného evropského aktu (JEA) bylo reformovat Římské smlouvy, vyvolat novou
dynamiku evropské integrace a vytvořit vnitřní trh - oblast bez vnitřních hranic s volným
pohybem zboží, osob, služeb a kapitálu (včetně prvních vážných úvah o zavedení společné
měny, nebo Evropského občanství) do 1. ledna 1993. JEA pozměnil pravidla týkající se
činnosti evropských orgánů a v řadě oblastí politik rozšířil pravomoci tehdejšího Evropského
společenství. Vytvořením nových pravomocí Společenství a reformou orgánů se otevřela
cesta pro další politickou integraci a hospodářskou a měnovou unii, později zavedené v
Maastrichtské smlouvě. Akt byl podepsán na dvou místech, a to 17. února 1986
v Lucemburku a 28. února 1986 v Haagu, a v platnost vstoupil 1. července 1987.
Maastrichtská smlouva
Smlouva o Evropské unii byla podepsána v Maastrichtu za přítomnosti předsedy
Evropského parlamentu Egona Klepsche dne 7. února 1992. Podle Smlouvy je Unie založena
na třech pilířích. Těmi jsou stávající Evropská společenství (první pilíř), společná zahraniční a
bezpečnostní politika (druhý pilíř) a spravedlnost a vnitřní věci (třetí pilíř). Smlouva již
pokládá základy pro hospodářskou a měnovou unii, jednotnou měnu (euro) a kritéria pro její
používání, poskytuje právní základ pro šest nových společných politik EU a posiluje
pravomoci Evropského parlamentu. Vešla v platnost 1. listopadu 1993.
Amsterodamská smlouva
Amsterodamská smlouva je výsledkem mezivládního výboru v Turíně v březnu 1996,
kde bylo cílem provést revizi Smlouvy o Evropské unii. Vstupem Amsterodamské
smlouvy v platnost v květnu 1999 se zjednodušil postup spolurozhodování členských
států a rozšířil se rozsah působnosti Evropského parlamentu i Soudního dvora
Evropské unie. Smlouva rovněž začlenila Schengenskou smlouvu do právního
systému Evropské unie.
Smlouva z Nice
Cílem Niceské smlouvy byla reforma institucionálního uspořádání Evropské unie,
aby bylo připraveno na výzvy spojené s rozšířením o nové členské státy. Díky Niceské
smlouvě znovu vzrostly legislativní a kontrolní pravomoci Parlamentu a hlasování
kvalifikovanou většinou v rámci Rady se rozšířilo na další oblasti. Smlouva byla
podepsána 26. února 2001 a vešla v platnost 1. února 2003.
Lisabonská smlouva
Lisabonská smlouva byla podepsána za přítomnosti předsedy Evropského
parlamentu Hanse-Gerta Pötteringa dne 13. prosince 2007 poté, co předsedové
Evropského parlamentu, Komise a Rady vyhlásili v Parlamentu Listinu základních
práv EU. Podle Lisabonské smlouvy má Parlament pravomoc jmenovat předsedu
Evropské komise na základě návrhu Evropské rady, který zohledňuje výsledky voleb
do Evropského parlamentu. Postup spolurozhodování se dále rozšiřuje na nové
oblasti a stává se řádným legislativním postupem. Smlouva tak s několika výjimkami
staví Evropský parlament coby zákonodárný orgán na stejnou úroveň s Radou v
oblastech, kde tomu tak dosud nebylo, zejména při stanovování rozpočtu EU, v
zemědělské politice a v otázkách spravedlnosti a vnitřních věcí. Smlouva vstoupila v
platnost dne 1. prosince 2009 poté, co ji ratifikovalo všech 27 členských států.
Působnost - Tři pilíře EU
II. Společná zahraniční
I. Evropská společenství III. Policejní a justiční spolupráce
a bezpečnostní politika
● Společná zemědělská Zahraniční politika: ● Pašování

politika ● Spolupráce v drog a obchod se
● Hospodářská a měnová zahraniční politice zbraněmi
unie ● Dodržování míru ● Obchod s lidmi
● Celní unie a Společný ● Volební ● Terorismus
trh pozorovatelé ● Zločiny proti dětem
● Společná obchodní ● Lidská práva ● Organizovaný zločin
politika ● Demokracie ● Korupce
● Regionální a ● Rozvojová pomoc
strukturální politika Bezpečnostní
● Dopravní politika politika:
● Sociální politika ● Evropská
● Schengenský prostor bezpečnostní
● Občanství EU politika
● Vědecko-výzkumná ● Evropské síly
politika rychlé reakce
● Politika hospodářské ● Odzbrojování
soutěže
● Ekologická politika
● Politika ochrany
spotřebitele
● Vzdělání a kultura
● Společná rybolovná
politika
● Azylová a
přistěhovalecká politika
Tři pilíře = tři hlavní oblasti politické činnosti Evropské Unie.

1. První pilíř: Evropská společenství, zasahuje také do ekonomiky, ekologie a
sociálních záležitostí.
2. Druhý pilíř: Sociální zahraniční a bezpečnostní politika, týká se také
vojenských záležitostí.
3. Třetí pilíř: Spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice.
O věcech z prvního pilíře rozhoduje kvalifikovanou většinou Evropská Komise,
Evropský Parlament a Rada EU. O věcech z druhého a třetího pilíře rozhoduje
pouze Rada EU, rozhodnutí musí být jednomyslná.
Instituce a tvorba zákonů
Evropské instituce a úřady:
Evropský parlament:
Úloha: Přímo volený orgán s legislativní, rozpočtovou a dozorčí pravomocí
Členové: 705 poslanců
Předseda: Roberta Metsolaová (od roku 2022)
Založen: V roce 1952 jako Společné shromáždění Evropského společenství uhlí
a oceli, v roce 1962 jako Evropský parlament. První přímé volby v roce 1979.
Sídlo: Štrasburk, Brusel, Lucemburk
Evropská rada:
Úloha: Vymezuje obecný politický směr a priority Evropské unie
Členové: Hlavy členských států EU a předsedové vlád těchto států, předseda
Evropské rady, předseda Evropské komise
Předseda: Charles Michel
Založena: 1974 (neformální fórum), 1992 (formální status), 2009 (oficiální orgán EU)
Sídlo: Brusel
Rada EU:
Úloha: Tlumočit názory členských států Evropské unie, schvalovat právní předpisy
EU a koordinovat politiky EU
Členové: Ministři vlád všech zemí EU podle oblasti politiky, která je projednávána
Předseda: Předsednictví se na 6 měsíců ujímají jednotlivé země EU
Datum zřízení: 1958 (jako Rada Evropského hospodářského společenství)
Sídlo: Brusel
Evropská komise:
Úloha: Prosazuje obecné zájmy EU tím, že navrhuje a vymáhá dodržování právních
předpisů, provádí politiky a plní rozpočet EU.
Členové: Kolegium komisařů, z každé členské země EU jeden
Předseda: Ursula von der Leyenová
Datum zřízení: 1958
Sídlo: Brusel
Soudní dvůr EU:
Funkce: Zajistit, aby bylo právo EU vykládáno a uplatňováno stejným způsobem
ve všech zemích EU a zajistit, aby země a orgány EU dodržovaly právní předpisy
Unie
Členové:
a) Soudní dvůr – 1 soudce za každý stát EU a 11 generálních advokátů
b) Tribunál – 2 soudci za každý stát EU
Rok zřízení: 1952
Sídlo: Lucemburk
Evropská centrální banka:

Úloha: Spravovat jednotnou měnu, udržovat stabilní ceny a provádět hospodářskou
a měnovou politiku EU
Prezident: Christine Lagardeová
Členové: Prezident a viceprezident ECB a guvernéři národních bank všech zemí EU
Sídlo: Frankfurt nad Mohanem
Evropský účetní dvůr:

Úloha: Kontrolovat správný výběr finančních prostředků a jejich využití a
napomáhat k lepšímu hospodaření s těmito prostředky na úrovni EU
Předseda: Klaus-Heiner Lehne
Členové: 1 člen z každé země EU
Sídlo: Lucemburk
Evropská služba pro vnější činnost:

Úloha: Udržovat diplomatické vztahy EU s dalšími zeměmi mimo Unii a provádět
zahraniční a bezpečnostní politiku EU
Vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku: Josep Borrell
Sídlo: Brusel
Evropský hospodářský a sociální výbor:

Úloha: Poradní orgán zastupující organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců a další
skupiny
Předseda: Luca Jahier
Členové: 350 ze všech zemí EU
Založen: 1957
Sídlo: Brusel
Evropský výbor regionů:

Úloha: Poradní instituce zastupující regionální a místní samosprávné celky v
Evropské unii
Předseda: Karl-Heinz Lambertz
Rok zřízení: 1994
Sídlo: Brusel
Evropská investiční banka:

Úloha: Poskytovat finanční prostředky na projekty, kterými EU realizuje své cíle, a
to v rámci EU i mimo ni
Prezident: Werner Hoyer
Správní rada: Každá členská země EU v ní má jednoho člena a jednoho člena
jmenuje Evropská komise
Zřízena: 1958
Sídlo: Lucemburk
Evropský veřejný ochránce práv:

Úloha: Evropský veřejný ochránce se zabývá stížnostmi na orgány, instituce a další
subjekty Evropské unie.
Veřejný ochránce práv: Emily O'Reillová
Úřad založen: 1995
Sídlo: Štrasburk
Evropský inspektor ochrany údajů:

Úloha: Dohlíží na to, aby orgány a instituce EU dodržovaly při zpracovávání
osobních údajů právo občanů na soukromí
Inspektor: Wojciech Wiewiórowski
Úřad založen: 2004
Legislativní proces
Občané, zájmové skupiny, experti: diskuze, konzultace

↓
Komise: formální návrh

↓
Parlament a Rada ministrů: společné rozhodnutí

↓
Vnitrostátní nebo místní orgány: provádění

↓
Komise a Soudní dvůr: kontrola provádění

Geografické nej o EU
● Stát s největší rozlohou: Francie (643 801 km²)
● Stát s nejmenší rozlohou: Malta (316 km²)
● Stát s největším počtem obyvatel: Německo (82 mil.)
● Stát s nejmenším počtem obyvatel: Malta (417 520)
● Největší město: Berlín (3,6 mil.)
● Nejdelší řeka: Dunaj (2850 km, protéká Německem, Rakouskem, Slovenskem,
Maďarskem, Chorvatskem, Srbskem, Bulharskem, Rumunskem, Moldavskem
a Ukrajinou)
● Nejvyšší vrchol: Mont Blanc (4808 m. n. m.)
● Nejvyšší pohoří: Alpy
● Nejvyšší činná sopka: Etna (3370 m. n. m.)
● Největší jezero: Vänern (5650 km2)
● Nejlepší životní podmínky (index SEDA 2018): Norsko (85,3)
Členské státy Evropské unie

Státy
Belgie Maďarsko
Bulharsko Malta
Česko Německo
Dánsko Nizozemsko
Estonsko Polsko
Finsko Portugalsko
Francie Rakousko
Chorvatsko Rumunsko
Irsko Řecko
Itálie Slovensko
Kypr Slovinsko
Litva Španělsko
Lotyšsko Švédsko
Lucembursko
Belgie
Hlavní město Brusel
Měna Euro
Úřední jazyky Nizozemština, francouzština a němčina
Součástí Schengenu Ano (od 26. března 1995)
Členem EU Od 1. ledna 1958
Rozloha 30.500 km²
Počet obyvatel 11, 4 mil.
HDP na obyvatele v % vůči průměru Unie 119
v roce 2020
Politický systém Federální konstituční monarchie
Bulharsko
Hlavní město Sofie
Měna Bulharský lev
Úřední jazyky Bulharština
Součástí Schengenu Ne, v současnosti se připravuje na vstup
Rozloha 111.000 km²
Počet obyvatel 7 202 198
v roce 2020
Politický systém Parlamentní republika
Česko
Hlavní město Praha
Měna Česká koruna
Úřední jazyky Čeština
Součástí Schengenu Ano (od 21. prosince 2007)
Členem EU Od 1. května 2004
Rozloha 78.900 km²
v roce 2020
Dánsko
Hlavní město Kodaň
Měna Dánská koruna
Úřední jazyky Dánština
Rozloha 42.900 km²
v roce 2020
Politický systém Konstituční monarchie
Estonsko
Hlavní město Tallinn
Měna Euro
Úřední jazyky Estonština
Součástí Schengenu Ano (od 1. ledna 2011)
Rozloha 45.200 km²
v roce 2020
Finsko
Hlavní město Helsinky
Měna Euro
Úřední jazyky Finština, švédština
v roce 2020
Francie
Hlavní město Paříž
Měna Euro
Úřední jazyky Francouzština
v roce 2020
Politický systém Poloprezidentská republika
Chorvatsko
Hlavní město Záhřeb
Měna Chorvatská kuna
Úřední jazyky Chorvatština
Součástí Schengenu Ne
Členem EU Od 1. července 2013
Rozloha 56.500 km²
v roce 2020
Irsko
Hlavní město Dublin
Měna Euro
Úřední jazyky Irština, angličtina
Rozloha 69.800 km²
v roce 2020
Itálie
Hlavní město Řím
Měna Euro
Úřední jazyky Italština
v roce 2020
Kypr
Hlavní město Nikósie
Měna Euro
Úřední jazyky Řečtina
Součástí Schengenu Ne, v současnosti se připravují na vstup
Rozloha 9.300 km²
Počet obyvatel 847 008
v roce 2020
Politický systém Prezidentská republika
Litva
Hlavní město Vilnius
Měna Euro
Úřední jazyky Litevština
Rozloha 65.300 km²
v roce 2020
Lotyšsko
Hlavní město Riga
Měna Euro
Úřední jazyky Lotyština
Rozloha 64.600 km²
v roce 2020
Lucembursko
Hlavní město Lucemburk
Měna Euro
Úřední jazyky Francouzština, němčina
Rozloha 2.600 km²
v roce 2020
Politický systém Parlamentní konstituční monarchie
Maďarsko
Hlavní město Budapešť
Měna Maďarský forint
Úřední jazyky Maďarština
Rozloha 93.000 km²
v roce 2020
Malta
Hlavní město Valetta
Měna Euro
Úřední jazyky Maltština, angličtina
Rozloha 300 km²
v roce 2020
Německo
Hlavní město Berlín
Měna Euro
Úřední jazyky Němčina
v roce 2020
Politický systém Federativní parlamentně-demokratická
republika
Nizozemsko
Hlavní město Amsterdam
Měna Euro
Úřední jazyky Nizozemština
Rozloha 41.500 km²
v roce 2020
Polsko
Hlavní město Varšava
Měna Polský zlotý
Úřední jazyky Polština
v roce 2020
Portugalsko
Hlavní město Lisabon
Měna Euro
Úřední jazyky Portugalština
Rozloha 92.200 km²
v roce 2020
Rakousko
Hlavní město Vídeň
Měna Euro
Úřední jazyky Němčina
Rozloha 83.900 km²
v roce 2020
Politický systém Federativní parlamentní republika
Rumunsko
Hlavní město Bukurešť
Měna Rumunský leu
Úřední jazyky Rumunština
Součástí Schengenu Ne, v současnosti se připravuje na vstup
v roce 2020
Řecko
Hlavní město Atény
Měna Euro
Úřední jazyky Řečtina
v roce 2020
Slovensko
Hlavní město Bratislava
Měna Euro
Úřední jazyky Slovenština
Rozloha 49.000 km²
v roce 2020
Politický systém Parlamentní demokratická republika
Slovinsko
Hlavní město Lublaň
Měna Euro
Úřední jazyky Slovinština
Rozloha 20.300 km²
v roce 2020
Politický systém Parlamentní demokratická republika
Spojené království
Hlavní město Londýn
Měna Britská libra
Úřední jazyky Angličtina
v roce 2020
Politický systém Konstituční monarchie/parlamentní
demokracie
Španělsko
Hlavní město Madrid
Měna Euro
Úřední jazyky Španělština
v roce 2020
Politický systém Konstituční monarchie/parlamentární
demokracie
Švédsko
Hlavní město Stockholm
Měna Švédská koruna
Úřední jazyky Švédština
v roce 2020
Přehled europoslanců
Počet europoslanců
Evropský parlament je jeden ze 7 orgánů Evropské unie (EU).

Společně s Radou Evropské unie přijímá její legislativní akty.
Parlament má 705 poslanců.

Česko zastupuje 21 poslanců.
Volit zástupce Evropského parlamentu

mohou všichni občané Unie na území
daného členského státu.
Sídlem EP je Štrasburk (plenární zasedání)

o Parlament pracuje také v:
▪ Bruselu (výbory a schůze politických skupin)
▪ Lucemburku (sekretariát)
Základní pravomoce EP jsou legislativní, rozpočtová a dozorčí.
Legislativní pravomoc / činnost

V parlamentním výboru vypracuje poslanec zprávu o návrhu „legislativního textu“,
který předložila Evropská komise, která má jediná právo legislativního podnětu.
Parlamentní výbor o zprávě hlasuje a případně ji změní. O legislativním textu se pak
hlasuje na plenárním zasedání – Parlament tak zaujímá svůj postoj. Tento proces se
opakuje jednou nebo vícekrát, podle druhu legislativního postupu a v závislosti na
tom, zda se podaří dospět ke shodě s Radou.
Při přijímání legislativních aktů se rozlišuje řádný legislativní postup
(spolurozhodování), při kterém mají Parlament a Rada rovnocenné postavení, a
zvláštní legislativní postupy, které se uplatňují pouze ve specifických případech, kdy
má Parlament pouze konzultační roli.
Je třeba zdůraznit, že k určitým otázkám (např. daňovým) vydává Evropský
parlament pouze konzultační stanovisko (postup konzultace). V některých případech
stanoví Smlouva povinnou konzultaci, protože ji vyžaduje příslušný právní základ, a
návrh nemůže nabýt právního účinku, pokud Parlament nezaujal stanovisko. Za
těchto okolností nemá Rada oprávnění sama rozhodnout.
Frakce Evropského parlamentu
Evropská lidová strana – EPP
EPP je největší a nejstarší poslaneckou skupinou v Evropském parlamentu. Sdružuje
zejména konzervativní a liberálně-konzervativní prointegrační politické subjekty v
rámci EU. Mezi hlavní programové principy patří sociálně tržní hospodářství, zásada
subsidiarity a ochrana tradičních hodnot a rodiny. Současnými prioritami frakce jsou
ochrana vnějších hranic EU, efektivní migrační politika, boj s terorismem, dostupná
energie a boj proti klimatickým změnám, inovace, investice do vytvoření pracovních
příležitostí, digitální ekonomika a podpora zemědělců, malých a středních podniků a
mladých Evropanů. Českou delegaci tvoří poslanci za TOP 09, STAN a KDU-ČSL.
Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů - S&D

Frakce S&D se hlásí k inkluzivní evropské společnosti založené na principech
svobody, rovnosti, solidarity, diverzity a spravedlnosti. Jako své priority pro
legislativní období 2019 – 2024 skupina představila budování sociálně a odpovědné a
ekologicky udržitelné ekonomiky, obranu principů demokracie a vlády práva,
reformu evropské azylové a migrační politiky, podporu lidských práv a demokracie
ve třetích zemích nebo spravedlivý obchod. Jedinou členkou této frakce z ČR je Radka
Maxová z ČSSD.
Obnova Evropy – Renew

Frakce Obnova Evropy je nástupkyní Aliance liberálů a demokratů pro Evropu
(ALDE), která se v červnu 2019 přejmenovala po sloučení s poslanci francouzské
strany Obroda. Profiluje se jako liberální, centristická a výrazně prointegrační
skupina. Hlavními programovými principy jsou ekonomický růst, udržitelnost
životního prostředí a spravedlivá hospodářská soutěž. K prioritám patří tvorba
pracovních míst, zdravé a vyrovnané rozpočty, nastavení kontrolních mechanismů
při neplnění rozpočtových pravidel a odstranění byrokracie v EU. Česká delegace čítá
šest členů zvolených na kandidátce hnutí ANO.
Zelení / Evropská svobodná aliance – Greens-EFA

Frakce Zelených sdružuje poslance z evropských stran zelených a také poslance stran
zastupujících minority a regionální uskupení. V současném legislativním období chce
frakce prosazovat sociální spravedlnost, vládu práva, lidská práva, svobodný internet,
transparentnost, ochranu životního prostředí a mírovou zahraniční politiku. EU by
podle GREENS/EFA měla být „více sociální, zelenější a demokratičtější.“ Členy frakce
jsou také tři poslanci z české Pirátské strany.
Identita a demokracie – ID
Frakce Identita a demokracie je nástupkyní euroskeptické frakce Evropa národů a
svobody (ENF) a vznikla v červnu 2019 na popud italského ministra vnitra Mattea
Salviniho. Oproti minulému volebnímu období frakce o 37 poslanců posílila a patří k
ní také dva čeští poslanci zvolení za hnutí SPD. Jádro frakce tvoří poslanci
francouzského Národního sdružení (dříve Národní fronta), italské Ligy (dříve Liga
severu) a německé Alternativy pro Německo. Skupina zastává silně kritické a
odmítavé stanovisko vůči evropskému integračnímu projektu.
Evropští konzervativci a reformisté – ECR

Frakce Evropských konzervativců a reformistů byla založena v roce 2009 odchodem
části poslanců EPP v čele s britskými konzervativci, polskou stranou Právo a
spravedlnost, českou Občanskou demokratickou stranou a dalšími subjekty. V
současnosti je druhou nejméně početnou frakcí v Evropském parlamentu a českou
delegaci tvoří čtyři poslanci zvolení za ODS. ECR se zasazuje o individuální občanské
svobody, minimální státní intervencionismus, svobodné podnikání, nízké daně,
regulaci přistěhovalectví, či snižování byrokracie EU a její celkovou reformu. Dále
akcentuje jednoznačné odmítnutí aktivit směřujících k hlubší federalizaci EU a
naopak podporuje zásady subsidiarity a zachování suverenity národních států.
Evropská sjednocená levice-Severská zelená levice – GUE-NGL

Frakce GUE/NGL je v Evropském parlamentu aktuálně nejmenší frakcí s jednou
českou poslankyní, Kateřinou Konečnou za KSČM. Skupina sdružuje strany nové
evropské levice, komunistické strany a skandinávská levicová ekologická uskupení.
Její deklarovaným cílem je poskytnout občanům EU lepší pracovní podmínky a
vzdělání, dosažení sociální solidarity a spravedlnosti, udržitelný rozvoj,
nediskriminaci a odpor k militarizaci.
Poslanci mohou být i nezařazení.
Rozpočtová pravomoc
Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost sdílí Evropský parlament společně s Radou

Evropské unie pravomoc rozhodovat o celém ročním rozpočtu EU a má v této věci
konečné slovo.
Kontrolní pravomoc
Evropský parlament má řadu kontrolních pravomocí. Ty mu umožňují vykonávat dozor

nad dalšími institucemi, sledovat správnost využívání rozpočtu EU a zajišťovat řádné
provádění práva EU. Příkladem kontrolní pravomoci EP je možnost podat podnět k
Soudnímu dvoru, aby zahájil řízení proti Komisi, nebo Radě v případě, že by jednaly v
rozporu s právními předpisy.
Seznam členů
Evropského parlamentu z České republiky
(2019–2024)
ANO 2011 ODS
Skupina v EP: Renew Skupina v EP: ECR
Seznam europoslanců: Seznam europoslanců:
1. Dita Charanzová 1. Jan Zahradil
2. Martina Dlabajová 2. Alexandr Vondra
3. Martin Hlaváček 3. Evžen Tošenovský
4. Radka Maxová 4. Veronika Vrecionová
5. Ondřej Knotek
6. Ondřej Kovařík
Piráti STAN + TOP 09

Skupina v EP: Zelení/ESA Skupina v EP: EPP
1. Marcel Kolaja 1. Luděk Niedermayer
2. Markéta Gregorová 2. Jiří Pospíšil
3. Mikuláš Peksa 3. Stanislav Polčák
SPD KDU-ČSL
Skupina v EP: ID Skupina v EP: EPP
1. Hynek Blaško 1. Tomáš Zdechovský
2. Ivan David 2. Michaela Šojdrová
KSČM ČSSD
Skupina v EP: GUE/NGL Skupina v EP: S&D
1. Kateřina Konečná 1. Radka Maxová –
nestranička za ČSSD,
zvolena za ANO 2011
Nejpočetnější vystoupení v EP Docházka zemí - TOP 5

1. Pavel Telička - 1 138 Lucembursko - 94,54 %
2. Jiří pospíšil - 622 Rakousko - 93,53 %
Estonsko - 92,30 %
Nejpoctivější docházka Portugalsko - 91,00 %
1. Pavel Telička - 100 % Německo - 90,28 %
2. Dita Charanzová - 98.46 %
Nejhorší docházka
Nejvlivnější Europoslanec ČR Litva - 81,01 %
Dita Charanzová Řecko - 83,68 %
Eurovolby 2019 - volební účast v ČR
Rok Účast (v procentech)
2019 28,72 %
2014 18,20 %
2009 28,22 %
2004 28,32 %
Evropské symboly
Následkem integrace jednotlivých států Evropy do většího celku, Evropské unie,
vznikají také přidružené společné znaky vyjadřující nadnárodní pospolitost,
soudržnost i určité souznění a ochotu kooperace. V mnoha ohledech přibližují a
vysvětlují význam EU, nesou její ideje a hodnoty, které nevyřčeným způsobem
předávají dál. Především však symboly EU tvoří evropskou identitu a jednotu.
Vlajka
Nejviditelnější reprezentant EU se skládá z dvanácti zlatých hvězd v kruhu na
modrém poli, které symbolizují ideály solidarity a souladu mezi evropskými národy.
Počet hvězd nijak nesouvisí s počtem členských států EU.
Historie vlajky sahá až do roku 1955, kdy současný motiv přijala Rada Evropy,
samostatný subjekt, který dodnes dohlíží na dodržování lidských práv a propaguje
evropskou kulturu. Teprve v roce 1985 bylo po schválení všemi vedoucími
představiteli států oficiálně rozhodnuto, že motiv převezme i formující se Unie, tedy
její předchůdce, Evropské společenství.
Hymna
Její melodie je převzata ze závěrečné, čtvrté věty Deváté symfonie od Ludwiga van
Beethovena, kterou složil v roce 1825 na slova lyrické básně Friedricha Schillera „Óda
na radost“ z roku 1785.
V roce 1972 přijala nejprve Beethovenovo téma Rada Evropy. O třináct let později,
1985, pak vedoucí představitelé členských států schválili Ódu i jako oficiální hymnu
Evropské unie.
Schillerova báseň představuje jeho idealistickou vizi bratrství všech lidí, kterou sdílel
i Beethoven. Dnešní hymna proto připomíná nejen Unii, ale taktéž Evropu v širším
slova smyslu. Nahrazuje národní hymny jednotlivých členských států a symbolizuje
sjednocování evropských zemí.
Hymna je beze slov, má pouze hudební část. Tedy univerzálním jazykem hudby
vyjadřuje evropské ideály svobody, míru a solidarity.
Den Evropy
Tento významný evropský svátek slavíme 9. května, abychom si připomněli návrh
vytvoření organizace, jež by dohlížela na uhelný a ocelářský průmysl evropských
zemí a koordinovala jejich aktivity, který vypracoval francouzský ministr zahraničí
Robert Schuman v roce 1950.
Právě Schumanova deklarace se stala impulsem k poválečné spolupráci evropských
vlád a základním stavebním kamenem pro pozdější vznik EU. Na počest tohoto
velkého Evropana je tedy Den Evropy také znám jako Schumanův den.
O zavedení svátku bylo rozhodnuto na Milánském summitu v roce 1985 a má mimo
jiné zdůraznit skutečnost, že každá země dobrovolně vstupující do EU se zároveň
zavázala ctít a prosazovat základní hodnoty společenství.
Oslavy se konají každoročně na veřejných prostranstvích, evropské instituce také
otevírají své brány, a tak mají návštěvníci možnost zúčastnit se nejrůznějších diskuzí,
koncertů a dalších doprovodných akcí.
Motto EU
Heslo Evropské unie se začalo používat s počátkem nového tisíciletí. A stalo se jím
United in diversity (Jednotná v rozmanitosti), které symbolizuje vnitřní rozmanitost,
ale vnější jednotu EU a reaguje na kritiku ze strany těch, jenž v Unii spatřují
nadnárodní útvar, ve kterém se rozpustí národní identity členských států.
Euro
Nejhmatatelnější symbol evropské integrace a zároveň ekonomický doklad
sjednocené Evropy, který dennodenně používá 341 milionů lidí v zemích tzv.
Eurozóny, se etabloval se zkratkou EUR hned po americkém dolaru jako druhá
nejdůležitější měna na mezinárodních finančních trzích.
Dělí se na 100 centů, bankovky a mince mají standartní podobu, ovšem mince mají
pouze jednu stranu shodnou, tu evropskou, ale druhou rozdílnou. Celkem tak existuje
23 variant, které se razí v osmi hodnotách: 1 cent, 2 centy, 5 centů, 10 centů, 20 centů,
50 centů, 1 euro, 2 eura. Kdežto eurobankovky navržené Robertem Kalinou,
rakouským umělcem, jsou pro všechny země Eurozóny stejné. Byly inspirovány
evropskými obdobími a slohy: 5€ klasicismus, 10€ románský sloh, 20€ gotika, 50€
renesance, 100€ baroko a rokoko, 200€ věk oceli a skla, 500€ architektura 20. století.
Z architektonických prvků jsou zdůrazněny především okna a brány na přední straně,
které připomínají ducha otevřenosti a spolupráce v EU, na zadních stranách je
zobrazen most, který je metaforou vztahů mezi zeměmi Evropské unie. Znakem eura
se stalo stylizované řecké písmeno epsilon odrážející evropský charakter měny.
Dvojitá vodorovná čára uvnitř tohoto písmene symbolizuje stabilitu.
V bezhotovostní podobě bylo euro zavedeno roku 1999, v té hotovostní o tři roky
později, roku 2002.
Evropská měnová unie

Jejími členy jsou všechny země Evropské unie, tudíž jejich centrální banky
spolupracují v Evropském systému národních bank pod Evropskou centrální bankou.
Maastrichtská smlouva ustanovila Konvergenční kritéria pro vstup států do Evropské
měnové unie, vstup do eurozóny:
- Cenová stabilita = míra inflace daného státu nesmí být o více než 1,5
procentního bodu vyšší než míra inflace 3 členských států, které dosahují
nejlepších výsledků.
- Zdravé a udržitelné veřejné finance = schodek veřejných financí nesmí být
vyšší než 3% HDP, veřejný dluh nesmí přesahovat 60% HDP.
- Konvergence dlouhodobých úrokových sazeb = úroveň dlouhodobých
úrokových sazeb by neměla být o více než 2 procentní body vyšší než úroveň
3 členských států, které dosahují nejlepších výsledků z hlediska cenové
stability.
- Stabilita směnného kurzu = kandidátská země se musí alespoň po dobu dvou
let účastnit mechanismu směnných kurzů (ERM II), aniž by došlo k výrazným
odchylkám od centrálního směnného kurzu stanoveného mechanismem ERM
II nebo k devalvaci bilaterární centrální partity dané měny vůči euru.
Druhou fázi v letech 1994–1998 provázel vznik Evropské centrální banky i dokončení
detailů ohledně společné evropské měny – například název euro, a zároveň bylo
vybráno 11 států, které směly jako první směly zavést euro, resp. Přejít do třetí fáze
Evropské měnové unie.
V závěrečném období, které trvá od roku 1999 do dnes, začala být Evropskou centrální
bankou prováděna společná měnová politika, euromince a eurobankovky byly
emitovány do oběhu a v prvních dvanácti zemích bylo zavedeno euro.
Eurozóna
Území, na kterém se používá společná evropská měna, euro. Zahrnuje země, které
vstoupily do třetí fáze Evropské měnové unie. Členů je momentálně 19:
- od roku 1999: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo,
Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko, Rakousko
- od roku 2001: Řecko
- od roku 2007: Slovinsko
- od roku 2008: Kypr a Malta
- od roku 2009: Slovensko
- od roku 2011: Estonsko
- od roku 2014: Lotyšsko
- od roku 2015: Litva
K přijetí eura zavázaly všechny země Evropské unie, doposud je nezavedlo pouze
Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Výjimku
tvoří však Velká Británie a Dánsko, které si vyjednali tzv. opt-out, a Švédsko, které
nevstoupilo do Evropského mechanismu směnných kurzů (ERM II), tudíž jsou
z povinnosti euro zavést vyvázány.
Na základě dohod s Evropskou unií euro používají i další státy (Monako, San Marino,
Vatikán, Andorra, které mají i právo vydávat euromince s vlastní národní stranou) a
dvě francouzská zámořská společenství (Saint-Pierre a Miquelon, Saint-Barthélemy,
které nesmí emitovat vlastní euromince). Jednostranně bez dohody se rozhodli euro
zavést také Černá Hora a Kosovo, nebo britské vojenské základny Akrotiri a Dhekelia
na Kypru.
Schengenský prostor
Označení pro území bez mála tří desítek evropských států, které umožnily osobám
překračovat jejich hranice na kterémkoliv místě, aniž by musely projít hraniční
kontrolou, tudíž volný pohyb osob.
Součástí Schengenského prostoru je 26 zemí Schengenské dohody, která byla
podepsána 18. června 1985 poblíž lucemburské vesnice Schengen a zrušila na
vnitřních hranicích celní a policejní kontroly osob. Jejími prvními signatáři byli
Německo, Francie a země Beneluxu. Dohoda vyjadřovala tedy vůli prohloubit
integraci ještě více – i mimo právní rámec Evropské unie. Důvodem byl také odmítavý
postoj některých států, které si chtěli ponechat plnou kontrolu nad procesem otvírání
hranic, jako například Velké Británie.
Schengenský prostor bez hranic vstoupil v platnost roku 1995 zrušením kontrol na
letištích Francie, Německa, Španělska, Portugalska a zemí Beneluxu.
Dnes jsou členy všechny země Evropské unie s výjimkou Irska a Velké Británie, které
neprojevují zájem, a Bulharska, Rumunska, Chorvatska a Kypru z důvodů nesplnění
podmínek. Ze zemí mimo EU jsou pak členy Island, Norsko a Švýcarsko, či některá
zámořská území členských států (portugalské Azory, španělské Kanárské ostrovy a
enklávy Ceuta a Melilla v Africe). Ač Monako, San Marino a Vatikán nejsou součástí
Schengenu, na jejich hranicích se kontroly rovněž neprovádí.
EU v datech
1950 Schumanova deklarace
1951 Pařížská smlouva – Evropské sdružení uhlí a oceli (Belgie, Francie, Itálie,
Lucembursko, Nizozemsko a Spolková republika Německo; od 27. 7. 1952)
1957 Založení Evropského hospodářského společenství (EHS)
a Evropského společenství atomové energie (EURATOM) podpisem Římských
smluv
1965 Sloučení institucí již existujících společenství (od 1. 7. 1967)
1968 Vznik celní unie
1973 Vstup Velké Británie, Dánska a Irska
1979 První přímé volby do Evropského parlamentu
1981 Vstup Řecka
1985 Schengenská dohoda
1986 Vstup Španělska a Portugalska
1986 Jednotný evropský akt
1993 Maastrichtská smlouva (od 1. 11. 1993)
1993 Vzniká Jednotný vnitřní trh
1993 Definování Kodaňských kritérií
1995 Vstup Rakouska, Švédska a Finska
1999 Amsterodamská smlouva (od 1. 5. 1999)
2001 Niceská smlouva (od 1. 2. 2003)
2002 Zavedení eura (původně 12 členských států, nyní 19)
2004 Vstup 10 nových členských států (včetně ČR)
2007 Vstup Rumunska a Bulharska
2009 Lisabonská smlouva (podepsaná 13. prosince 2007)
2013 Vstup Chorvatska
2016 Referendum o odchodu Spojeného království z EU
2020 Vystoupení Spojeného království z EU

Možnost ovlivnění
Evropská občanská iniciativa
Je pro vás nějaké téma důležité a myslíte si, že mu EU nevěnuje dostatečnou

pozornost? Pak existuje možnost zorganizovat občanskou iniciativu, v níž můžete po
Evropské komisi požadovat, aby na dané téma předložila návrh právního aktu. Pro
iniciativu je ale potřeba získat širokou podporu – svým podpisem ji musí podpořit
jeden milion občanů EU z alespoň jedné čtvrtiny států Unie (7 států z 28).
Založit iniciativu nebo si prohlédnout úspěšné iniciativy můžete zde:

https://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/welcome?lg=cs
Petice Evropskému parlamentu
Pokud jste občan EU, nebo v ní žijete, máte možnost podat Parlamentu petici ohledně
otázek, které se vás bezprostředně týkají a zároveň souvisí s politikou EU. Petiční
právo mohou uplatnit i podniky a organizace se sídlem v EU.
Veřejné konzultace a další možnosti předání zpětné vazby
Díky programu Evropské komise na zlepšení právní úpravy můžete svůj názor
vyjádřit i dalšími způsoby. Můžete využít např.:
● veřejných konzultací – přihlásit se k odběru oznámení o nově chystaných
konzultacích můžete zde:
https://webgate.ec.europa.eu/notifications/homePage.do?locale=cs#cs
● různých mechanismů předání zpětné vazby ve všech fázích tvorby politiky
(od její přípravy po vypracování nových právních předpisů) – k odběru
upozornění se můžete přihlásit zde: https://ec.europa.eu/info/law/better-
regulation/have-your-say_cs#subscribe
● Víte, jak byste zefektivnili práci EU? Své návrhy na snížení administrativní
zátěže můžete zasílat prostřednictvím tohoto odkazu:
https://ec.europa.eu/info/law/better-regulation/lighten-load_cs
● Odborníci mohou předat své podněty k tvorbě politik EU prostřednictvím
virtuálních komunit na platformě SINAPSE -
https://europa.eu/sinapse/sinapse/index.cfm?fuseaction=sinapse.home&redirect=security2
Dialogy s občany
Rádi byste diskutovali o otázkách, které vás zajímají, přímo se členy Parlamentu nebo
Komise? Dialogy s občany se konají v mnoha městech, napříč celou Evropskou unií.
Oficiální stížnosti
Pokud se domníváte, že některý orgán nebo členský stát EU nejednal dle zákona, máte
možnost:
● podat stížnost u Evropské komise – domníváte-li se, že některý členský stát
řádně neuplatňuje evropské předpisy,
● podat stížnost u evropského veřejného ochránce práv – domníváte-li se, že některý
z orgánů EU nejednal v souladu s předpisy nebo že se
dopustil administrativního pochybení,
● ohlásit podvod, v němž figurují finanční prostředky EU či zaměstnanci
EU, Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF),
● kontaktovat Europe Direct, pokud si nejste jisti, komu máte stížnost poslat.
Přehled informačních sítí

Euroskop: https://www.euroskop.cz/
EUhrou: https://euhrou.cz/
Oficiální stránky evropských institucí:

https://europa.eu/european-union/index_cs
http://www.europarl.europa.eu/portal/cs
https://www.consilium.europa.eu/cs/european-council/
https://www.consilium.europa.eu/cs/
https://ec.europa.eu/commission/index_cs
JEDNACÍ ŘÁD
I. Předsednictvo
1.1 Autorita předsednictva je absolutní a ve věcech v Jednacím řádu (dále jen „JŘ“)
nedefinovaných rozhoduje předsednictvo prostřednictvím svého Předsedy.
II. Rozprava
2.1 Rozpravu zahajuje a slovo do rozpravy uděluje Předseda.
2.2 Pro řádný projev v podrobné rozpravě se delegáti do pořadníku řečníků hlásí
viditelným zdvižením hlasovacího štítku.
2.3 Délka řádného projevu je stanovena na dvě minuty.
2.4 Kuloární jednání slouží k rychlejší domluvě mezi členy, sepsání dokumentu,
jeho úpravě či k sepsání pozměňovacího návrhu. Návrh na přechod do
kuloárního jednání může být podán v řádném projevu.
2.5 Reakce je věcná, směřuje k původnímu příspěvku a trvá nanejvýš jednu
minutu. Reakce na reakci není přípustná. Delegát se o reakci přihlásí
zvednutím rukou do tvaru písmene „X“.
2.6 Dalšími projevy jsou:
a) technická poznámka, která upozorňuje na skutečnost narušující jednání
(hluk, porušení jednacího řádu apod.). Delegát se o ni přihlásí zvednutím
rukou do tvaru písmene „T“
b) žádost o vysvětlení je používána, objeví-li se nejasnosti ohledně postoje
daného státu či bylo-li při jednání užito pro člena neznámého termínu. Delegát
se o ni přihlásí zvednutím rukou do tvaru písmene „V“;
c) přímé oslovení - osloví-li člen v řádném projevu jiného člena, oslovený má
přednostní právo odpovědi. Reakce na přímé oslovení není přípustná.
III. Dokumenty
3.1 Typem dokumentu, který Evropský parlament přijímá, je nařízení, směrnice a
rozhodnutí.
3.2 Návrh dokumentu musí vždy mít jednoho předkladatele a alespoň dva
garanty.
IV. Pozměňovací návrhy
4.1 V průběhu projednávání dokumentu lze podávat pozměňovací návrhy, jimiž
se přidávají, odstraňují nebo mění části jeho znění.
V. Podoby hlasování
5.1 Existují dvě podoby hlasování, výběr metody hlasování je na Předsedovi:
a) jmenovité hlasování: při jmenovitém hlasování Předseda abecedně jmenuje
státy a účastníci se vysloví „pro návrh“, „proti návrhu“ nebo “zdržel se“,
ostatní projevy jsou brány jako “zdržel se”;
b) hromadné hlasování: při hromadném hlasování se Předsedající táže “pro
návrh” a “proti návrhu” nebo “zdržel se”, delegáti hlasují hromadně pomocí
svého hlasovacího štítku.
VI. Hlasování o dokumentu
6.1 Ke schválení dokumentu jsou potřeba dvě třetiny kvóra.
DVOJÍ KVALITA POTRAVIN
1. ÚVOD
Všimli jste si někdy, že stejné potraviny chutnají v zahraničí jinak? Příčinou je

rozdílná kvalita a složení potravin mezi světadíly, ale i jednotlivými státy Evropské
unie. Aby se zjistilo, jaké rozdíly mezi potravinami v jednotlivých zemích v Evropské
unii skutečně jsou, zahájila v roce 2019 Evropské komise velký výzkum, který měl za
úkol potraviny testovat a porovnávat.
Tato studie, kterou provedla interní vědecká služba Komise, Společné

výzkumné centrum, analyzovala téměř 1 400 potravinářských výrobků v 19 zemích
EU. Ukázalo se, že 9 % porovnávaných potravin se lišilo složením, ačkoli obal
potraviny byl identický a dalších 22 % výrobků s rozdílným složením mělo velmi
podobný obal. Oproti očekávání však bylo v rámci testů kvality potravin prokázáno,
že se nejedná o rozdělení na východní a západní trh. Rozdílnost je poměrně nahodilá
a nevykazuje znaky žádného konstantního geografického či jiného vzorce.
Česká republika je první první zemí v EU, která rozdílnou kvalitu napříč
evropskými státy považuje za nezákonnou. Od roku 2021 je tak zakázáno v ČR
prodávat potraviny zdánlivě totožné s potravinou uváděnou na trh v jiných členských
státech Evropské unie, pokud potravina uváděná na trh v České republice má
podstatně odlišné složení nebo vlastnosti, pokud to není odůvodněno oprávněnými a
objektivními skutečnostmi a pokud není potravina opatřena snadno přístupnou a
dostatečnou informací o tomto odlišném složení nebo vlastnostech.
2. ARGUMENTY VÝROBCŮ
• Výrobci mění složení svých produktů s ohledem na specifika trhů a chuťových

preferencí spotřebitelů v jednotlivých státech, snaží se tak uspokojit požadavky
spotřebitelů.
• Výrobci se snaží nabídnout produkt za přijatelnou cenu, která se však také mezi
zeměmi liší, a proto musí produkt vyrobit s nižšími náklady. Výrobci musí
reflektovat kupní sílu spotřebitelů jednotlivých zemí.
3. ARGUMENTY SPOTŘEBITELŮ
• Dvojí kvalita potravin je jedním ze způsobů, jak se výrobci potravin snaží při výrobě
ušetřit na úkor vybraných států.
• Spotřebitelé nepředpokládají, že se potraviny prodávané pod konkrétní značkou

budou lišit ve svém složení, chuti nebo jiných parametrech, a proto může
docházet ke klamání. Klamání spotřebitele je nezákonné.
• Kvalita výrobků bývá někdy tak zásadně odlišná, že nezpůsobuje jen rozdílnou
chuť, ale konzumenta připraví i o mikroživiny, kterých je v kvalitnější verzi
výrobku více. Často mohou také výrobky v některých státech obsahovat méně
kvalitní přídatné látky jako například konzervační látky a umělá sladidla, nebo
třeba více soli. Dvojí kvalita potravin tak může mít vliv i na výživu a zdraví
občanů jednotlivých zemí.
4. ZÁVĚR
Zamyslete se nad vlastní zkušeností s dvojí kvalitou potravin. Dvojí kvalita se

však netýká jen potravin, ale i dalších výrobků, nebo služeb. Zkuste navrhnout
dokument, který by omezil rozdílnost kvality zdánlivě stejných potravin mezi státy.
Jak by mohli a naopak nesměli výrobci se složením potravin pro rozdílné trhy
manipulovat? Měli by výrobci jít naproti spíše zdraví spotřebitelů, nebo jejich
chuťovým preferencím? Je současný zákaz dvojí kvality potravin v ČR dostatečný a
splní svůj účel?
5. ZDROJE
Česko jako první země EU definuje dvojí kvalitu potravin jako nelegální. [online].
<https://www.pravoprovsechny.cz/clanky/zakaz-dvoji-kvality-potravin/>
Dual Food Quality: Commission releases study assessing differences in the

composition of EU food productshttps. [online]
<://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/IP_19_3332>
Dvojí kvalitu potravin si výrobce vždy odůvodní, zvítězil lobbing, tvrdí Sehnalová.
Podle Jourové je i tak směrnice úspěch. [online]
<https://ct24.ceskatelevize.cz/ekonomika/2790950-dvoji-kvalitu-potravin-si-
vyrobce-vzdy-oduvodni-zvitezil-lobbing-tvrdi-sehnalova>
Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění

některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších přepisů.
HROZBA GLOBÁLNÍHO OTEPLOVÁNÍ
1. ÚVOD
Pojem globální oteplování slýcháme v poslední době stále častěji, a to jak z úst
politických představitelů, tak v rámci zpravodajství či prostřednictvím ekologických
aktivistů. Ačkoli se setkáváme s názory, že globální oteplování neexistuje a současné
změny pozorujeme jen jako přirozenou proměnlivost klimatu, je třeba považovat za
nesporné, že dochází k dlouhodobému nárůstu průměrné teploty klimatického
systému Země. V tomto příspěvku se však budeme zabývat antropogenními vlivy na
zvyšování teploty Země, tedy vlivem člověka jako zásadního přispěvatele ke změně
klimatu, což je názor, který momentálně ve většinové společnosti převládá.
2. VÝVOJ
Snažíme-li se objevit počátky tohoto dnes diskutovaného fenoménu nemusíme

hledat v příliš vzdálené historii. Největší bezprecedentní klimatická změna, která
nemá obdoby, se datuje od doby průmyslové revoluce dodnes (industriální a
postindustriální doba). Dnešní průměrné teploty jsou o 1,2°C vyšší než v
předindustriální éře, což je však průměr celé planety, většina míst na severní
polokouli je však teplejší dokonce o 2-3°C. Dvě třetiny oteplení nastaly až po roce 1975
a trend oteplování se pohybuje mezi 0,15–0,20 °C za dekádu. K největšímu nárůstu
akumulované tepelné energie od roku 1971 došlo v oceánech, u kterých tak začíná
docházet k zásadním změnám.
3. ANTROPOGENNÍ VLIV
V roce 2014 uvedla Pátá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu
klimatu při OSN, že je extrémně pravděpodobné, že lidský vliv je dominantní příčinou
pozorovaného oteplování od poloviny 20. století. Za největší problém byla označena
nadměrná emise skleníkových plynů, zapříčiňujících skleníkový efekt, mezi které se
řadí zejména vodní pára, oxid uhličitý, metan a ozón. Mnohé z těchto plynu
přetrvávají v atmosféře nejen desetiletí nebo staletí, ale i desítky tisíc let. Toto zjištění
akceptují akademie věd všech významných industrializovaných států a nejsou
zpochybněna jakýmkoliv státním či mezinárodním vědeckým orgánem.
Skleníkový efekt je proces, kterým záření z atmosféry planety ohřívá povrch
planety na teplotu vyšší, než by měla bez atmosféry. Síla skleníkového efektu, závisí
na teplotě atmosféry a na množství skleníkových plynů, které atmosféra obsahuje.
Přirozený skleníkový efekt Země je rozhodující pro zachování života, ovšem lidská
činnost skleníkový efekt zesiluje.
4. INDIKÁTORY GLOBÁLNÍHO OTEPLOVÁNÍ
Projevy globálního oteplování můžeme pozorovat nejen v přístrojových

měřeních teploty vod a vzduchu, ale i díky dalším projevům na životním prostředí
jako je například úbytek ledovců a permafrostu, rozšiřování pouští, lesní požáry,
výrazná a dlouhá období veder a sucha a naopak intenzivní přívalové deště se
záplavami, vzestup hladiny moří a oceánů, změna směru či úplné zastavení některých
oceánových proudů, nebo vzestup vzdušné vlhkosti.
Také dochází k okyselování oceánů, které způsobuje zejména oxid uhličitý, který
tvoří s vodou slabou kyselinu uhličitou. Důsledkem tohoto jevu je zatím zejména
lokální vymírání ryb a rostlin. Snižování biodiverzity i diverzity ekosystémů tak patří
také mezi významné ukazatele. Odhaduje se, že úbytek biodiverzity je v současné
době 100 až 1000 krát rychlejší, než kdyby byl způsoben pouze přírodními procesy.
5. MOŽNÁ ŘEŠENÍ
Řešení soudobá společnost spatřuje zejména ve snižování emisí. Lze tak

pozorovat snahy o vyšší zavádění obnovitelných zdrojů energie, zkracování
dopravních řetězců, nebo znovu zalesňování. Je však nutné podporovat velká
politická opatření a mezinárodní dohody, které nařídí omezení emisí skleníkových
plynů. Právě takovým projektům věnuje Evropská unie v posledních letech stále více
pozornosti. Dne 11. 12. 2019 byla přijata Zelená dohoda pro Evropu, jejímž cílem je
ochrana životního prostředí, podpora hromadné dopravy, dostupnost potravin,
podpora ekologické energie a nových technologií. Unijní státy se mimo jiné zavázaly,
že do roku 2030 sníží emise nejméně o 55 % oproti roku 1990, a do roku 2050 se stanou
uhlíkově neutrálními.
Jako další způsob omezení negativních dopadů globálního oteplování se uvádí
adaptace na teplejší prostředí budováním ekosystémů odolných vůči vyšším teplotám
a teplotním změnám, nebo přizpůsobení výběru plodin v zemědělství. Takovou
strategii využívá od roku 2015 i ČR.
Za zmínku také stojí klimatické inženýrství, které se snaží o záměrné změny
klimatu například ovládáním slunečního záření, nebo odstraňováním oxidu
uhličitého z atmosféry. Této možnosti se věnuje i NASA v reakci na oteplování. Tento
obor však stále čeká na zásadní objevy, které by pomohly ovlivnit globální oteplování.
6. Závěr
Zhodnotíme-li možnosti lidstva zastavit neodvratitelné, nevyhlíží prognóza moc

slibně. Jak zásadní oteplování nakonec ve skutečnosti bude, nelze vůbec určit.
Očekávané budoucí oteplování a související změny nejsou rovnoměrné a budou se
lišit region od regionu.
7. Zdroje
America’s Climate choices [online]. <https://www.nap.edu/resource/12781/ACC-
final-brief.pdf>
Ministerstvo životního prostředí [online].
<https://www.mzp.cz/cz/zmena_klimatu>
NASA [online].
<https://web.archive.org/web/20090531173021/http://event.arc.nasa.gov/main/
home/reports/SolarRadiationCP.pdf>
Nature [online]. <https://www.nature.com/nclimate/>
Sedmá generace [online]. <https://www.sedmagenerace.cz/globalni-oteplovani/>
The Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. <https://www.ipcc.ch/>
Veronica ekologický institut [online]. <https://www.veronica.cz/resilience-1>
Vývoj světové teplotní anomálie [online]. <faktaoklimatu.cz/infografiky/teplotni-
anomalie>
Výklad Chlupáčovo muzeum historie Země při PF UK,
<https://www.natur.cuni.cz/geologie/chlupacovo-muzeum/expozice/#stat>
Wikipedia [online].
<https://en.wikipedia.org/wiki/Global_warming>https://faktaoklimatu.cz/infogr
afiky/teplotni-anomalie
Více o Zelené dohodě pro Evropu: https://ec.europa.eu/info/strategy/priorities-

2019-2024/european-green-deal_cs
PRACOVNÍ LIMITY S PŘIHLÉDNUTÍM K
GENDEROVÉ VYROVNANOSTI
1. Úvod
Nerovnoměrné zastoupení mužů a žen v politice i v business světě je velkým tématem
už řadu let. Pouhých 4,8% z 500 společností žebříčku Fortune 500 vedly v roce 2022 na
pozici CEO ženy (každoroční žebříček sestavený a vydaný časopisem Fortune, který
řadí 500 amerických soukromých a veřejných korporací podle jejich hrubého obratu).
Zaměstnavatelé stále raději zaměstnají muže než ženu se stejnými kvalifikacemi a
pravděpodobnost, že uvidíte muže na seniorské manažerské pozici je dva až třikrát
větší, než že na stejné pozici uvidíte ženu. Mnozí se domnívali, že situaci lze vyřešit
představením tzv. gender blind nebo gender neutrálních manažerských praktik, které
by eliminovaly diskriminaci, a zaměstnavatelé by se tak soustředili pouze na skutečný
merit daného zaměstnance či kandidáta. Nicméně takto by proces vyrovnávání mohl
trvat mnoho let a často diskutovaným řešením se tak stávají kvóty. Ty však mají své
výhody i nevýhody.
2. Proč by kvóty nemusely fungovat?
● Kvóty ohrožují naši představu o meritokratické společnosti, ve které jsou

odměny a funkce získávány na základě schopností.
● Kvóty mohou značně znevýhodňovat muže, kteří jsou pro konkrétní pozici
stejně kvalifikovaní, jako ženské kandidátky, které by však byly kvůli kvótám
upřednostněny. Zaměstnavatelé, kteří kvóty dodržují by se tak mohly stát pro
mužské uchazeče o povolání i zaměstnance méně atraktivními.
● Kvóty mohou vést ke znehodnocování a bagatelizaci ženských zaměstnanců,
jejich postavení by se mohlo jevit jako nezasloužené a nelegitimní. Rovněž by
se mezi zaměstnanci mohly rozvíjet negativní vztahy způsobené pozitivní
diskriminací žen jako snížení efektivity a výkonů zaměstnanců, neboť ženy by
se již nemusely tolik snažit a muži by mohli být demotivováni.
● Přestože firma podporuje rovnost zastoupení pohlaví na všech
zaměstnaneckých i vedoucích pozicích, mohou kvóty, nebo genderově
neutrální náborové pohovory považovat za nevhodné třeba jen proto, že jsou
jim nuceny. V důsledku tak mohou povinná pravidla vést ke snížení reálně
zájmu o problém genderové vyrovnanosti mezi vedením i zaměstnanci.
● Kvóty obvykle řeší pouze situace na nejvyšších pozicích, neřeší však nižší
pozice ani samotný celospolečenský problém.
3. Jaké jsou naopak argumenty pro?
● Pro zavedení kvót hovoří zejména pozitivní zkušenosti mezi státy, kde již k
jejich implementaci došlo. Například v Norsku byl proti kvótám významný
odpor, pro jejich zavedení se však situace zásadně zlepšila a dnes se již
vysoký počet žen na vedoucích pozicích považuje téměř za samozřejmost.
● Při správném nastavení kvót se ženy v dané společnosti nemusí cítit
marginalizovány ani delegitimizovány.
● Povinné kvóty motivují zaměstnavatele, aby hledali zaměstnance mimo
uzavřený network mužských kandidátů a ve výsledku tak mohou vést nejen
k vyššímu počtu žen na pracovišti, ale i k nalezení dalších atraktivních
mužských kandidátů.
● Lidé mají tendenci do svých týmů hledat podobné lidi, obzvlášť pokud se
jedná o situaci, ve které čelí risku a nejistotě – mužští leadeři mají tedy
tendenci najímat mužské kandidáty. Vidět výhody diverzního prostředí je
něco, co se musí naučit. Povinné kvóty tak mohou ukázat na výhody sociálně
diverzního prostředí.
● Ženy mohou přinést své zkušenosti z předchozích zaměstnání a pozic, také
jiný pohled na věc a narušit tak tzv. syndrom skupinové myšlení.
4. Závěr
Tohle bylo pouze pár argumentů, které vám mohou posloužit v debatě o
implementaci kvót. Co si myslíte vy? Dokážou kvóty přinést pozitivní změnu do naší
společnosti tím, že vyrovnají reprezentaci žen ve vedoucích pozicích, nebo naopak
prohloubí existující nerovnost tím, že naruší meritokracii ve společnosti? Funguje
vůbec meritokracie v naší společnosti?
5. ZDROJE
https://www.gendereconomy.org/the-debate-about-quotas/
https://www.ft.com/content/d65795f2-0de6-11e5-9a65-00144feabdc0
https://horizon-magazine.eu/article/quotas-get-more-women-boards-and-stir-
change-within.html
https://fortune.com/2022/08/03/female-ceos-global-500-thyssenkrupp-martina-
merz-cvs-karen-lynch/
AGRESE RUSKÉ FEDERACE
V tomto úryvku se budeme zabývat zejména vojenským konfliktem na Ukrajině, ale i

agresí vůči pobaltským státům a dalším provokativním jednáním Ruské federace.
1. VÁLKA NA UKRAJINĚ
24. 2. 2022 napadla Ruská federace Ukrajinu. Došlo tak k vyvrcholení rusko-
ukrajinské krize, která opět sílila od poloviny roku 2021. Samotnému vstupu vojsk na
ukrajinské území předcházelo ruské uznání samozvaných republik v donbaském
regionu a také opakované zpochybňování státnosti Ukrajiny. Rusko vojenskou
intervenci na ukrajinském území do posledních momentů před vypuknutím popíralo
a do dnes je označení „válka“ pro dění na Ukrajině v Rusku zakázano, a to dokonce
pod trestem odnětí svobody. Ačkoli počátek války se jevil pro Ukrajinu velmi špatně,
dnes už víme, že s pomocí demokratických zemí se ukrajinští vojáci dokázali ubránit,
a dokonce obracet územní zisky ve svůj prospěch. Původně „několika denní vojenská
operace“ tak již trvá více než 7 měsíců.
Nevyprovokovaná a neodůvodněná vojenská agrese Ruska vůči Ukrajině
je doprovázena výrazným nárůstem nepřátelské činnosti v kyberprostoru, do níž je
zapojen mimořádně vysoký a znepokojující počet hackerů a hackerských skupin, kteří
plošně cílí na základní subjekty po celém světě.
Reakce Evropské unie a dalším demokratických států na sebe nenechala dlouho čekat.
Evropská unie tuto vojenskou agresi odsoudila a přijala několik balíčků sankcí vůči
Rusku zejména ve finančním sektoru (vyloučení Ruska ze systému SWIFT, nebo
zmražení aktiv ruské centrální banky a ruských oligarchů), v odvětví energetiky a
dopravy a došlo k zásadním změnám ve vízové politice. Evropská komise přijala
návrh „Akce soudržnosti pro uprchlíky v Evropě”, který umožnil členským státům
poskytovat mimořádnou podporu lidem prchajícím před ruskou invazí na Ukrajině.
Evropská unie rovněž poskytuje Ukrajině výraznou finanční pomoc. Zřídila také
společný vyšetřovací tým ve spolupráci s Ukrajinou, jehož úkolem je shromažďovat
důkazy o válečných zločinech a zločinech proti lidskosti a náležitě je vyšetřit.
Evropská unie se také zavázala pomoci s poválečnou obnovou Ukrajiny.
2. VZTAHY S RUSKOU FEDERACÍ

A. Finsko – Finská republika vstoupila do EU již v roce 1995. Finsko však ještě stále
není členem NATO, ale kvůli rostoucí vojenské agresi Ruské federace již zahájilo
vyjednávání o přístupu. Do NATO by v tomto případě chtěli vstoupit společně se
Švédském, které je momentálně také vojensky neutrální.
B. Estonsko – Tento stát se stal členem EU v roce 2004. V roce 2004 se Estonsko stalo
také členem NATO. Estonsko se obává agrese Ruska stejně jako zbývající pobaltské
státy. Obzvlášť po vojenském cvičení ZÁPAD 2017, kterého se dle zdrojů zúčastnilo o
několik tisíc vojáků více, než je uvedeno ve Vídeňském dokumentu.
C. Lotyšsko – Lotyšsko vstoupilo do EU a stalo se členem NATO ve stejném roce jako
Estonsko. Počet ruských menšin se v Lotyšsku neustále zvětšuje. Jako jeden z
pobaltských států se Lotyšsko také obává agrese Ruské federace a hrozeb, které tento
stát může přinést.
D. Litva – Stejně jako předešlé pobaltské státy se i tato země stala členem EU a NATO
v roce 2004. V období po roce 2014, kdy proběhla anexe Krymu, se zástupci Ruska v
některých rozhovorech vyjádřili silně proti Litevské republice. Obzvlášť kvůli tomu,
jak silnou podporu poskytovala Litva v době anexe Ukrajiny, a především kvůli
postojům Litevské prezidentky, kterou v té době byla Dalia Grybauskaite. Ta otevřeně
projevovala obavy, že Rusko může vojenské cvičení ZÁPAD 2017 využít k vpádu do
pobaltských zemí. Tvrdila, že podle některých zdrojů na tomto cvičení neprobíhala
jenom cvičení obranná, ale také útočná a mířená přímo na pobaltské státy.
E. Česká republika – ČR je také členem EU a NATO, což má zásadní vliv na vztahy
s Ruskem. Ke zhoršení politických vztahů tak došlo zejména po ruské anexi Krymu.
K dalšímu, a to zásadnímu, zhoršení společných vztahů již zejména s ČR došlo po
odhalení kauzy Vrbětice v roce 2021. V reakci na zjištěné skutečnosti byla z ČR
vyhoštěna řada pracovníků ruského velvyslanectví v Praze, u kterých se zjistilo, že
pracují pro ruské tajné služby. ČR byla nakonec spolu se Spojenými státy označena za
„nepřátelský stát“. Česko je stejně jako ostatní postkomunistické státy hlavním cílem
ruské propagandy.
3. DALŠÍ PŘÍKLADY AGRESE

A. ZÁPAD2017–Vojenské cvičení, na kterém se v roce 2009 domluvili prezidenti
Ruska a Běloruska, by se mělo konat každé 4 roky. Podle ruské strany se manévrů
účastnilo přibližně 13 000 vojáků. Státy Aliance ovšem odhadují, že se cvičení
účastnilo až 100 000 vojáků. Mnoho vojenských expertů se domnívá, že tímto krokem
chtělo Rusko zamezit pozvání zahraničních pozorovatelů, neboť podle
mezinárodních smluv není k tomuto počtu nutné nikoho přizvat. Běloruské
ministerstvo obrany je přesto pozvalo, zatímco ruská strana účast nabídla jen
vojenským novinářům. Akce se obešla bez dalších větších potíží. Je ale na místě
položit si otázku: Sloužilo toto cvičení k posílení vlivu ve Východní Evropě?
B. VOSTOK 2018 – Další vojenské cvičení, které proběhlo v září 2018. Toto cvičení
bylo zatím největší ruské vojenské cvičení od roku 1981. Vojenského cvičení se
zúčastnili i vojáci z Číny a Mongolska. Ruská strana ohlásila účast 300 000 vojáků.
Podle některých ruských komentátorů mělo cvičení demonstrovat sílu a operační
schopnosti ruské armády v asijském regionu. Podle názoru českého generála Petra
Pavla byla akce přípravou na velký globální konflikt, přičemž počet zapojených
vojáků přirovnal k největším bitvám druhé světové války. Podobný názor publikovala
zahraniční média.
3. Anexe poloostrova Krym – Spor byl vyvrcholením politické krize na poloostrově
Krymu na jaře 2014. Občanské protesty sesadili proruského prezidenta a ukončili
proruskou orientaci Ukrajiny. Tento krok se Ruské federaci nelíbil, a tak vojensky
obsadila klíčová místa na Krymu. Událost poté obhajovala jako obranu etnicky
ruských obyvatel. Ruská federace také po celou dobu tvrdila, že obyvatele Krymu
skutečnost, že poloostrov byl přidělen Rusku, vítají velmi vřele. Human Rights Watch
ale zaznamenali vyhrožování, únosy a mučení pro-ukrajinských aktivistů a novinářů,
kterých se během března 2014 začaly dopouštět vojenské oddíly. Byly zaznamenány
také případy „zmizení“ některých obyvatel Krymu. Situace na východní hranici kvůli
konfliktu vytvořeného Ruskem byla velmi napjatá a nebezpečná.
Všechny tyto a další události jen potvrzují, že si Rusko svou agresí a postupy utvrzuje
pozici státu, který je hrozbou pro východní státy Evropské unie, ale i celý
demokratický svět.
4. ZÁVĚR
Agrese Ruské federace již dávno překročila všechny představitelné bezpečnostní
standardy, na které jsme v 21. století zvyklí. Je však třeba pohlížet na činy Ruska jako
na činy Vladimíra Putina a jeho režimu, neboť nemáme reálné a důvěryhodné
informace o podpoře Kremlu a jeho kroků ze strany občanů. Ačkoli se najdou i tací,
kteří agresivní chování Ruska podporují, pěvně věříme, že odpůrců je více, avšak ve
strachu o svoji svobodu a rodiny ještě stále mlčí.
Dnes již víme, že Evropská unie a celá Evropa se vzhledem k vlastní bezpečnosti bude
muset vydat na novou cestu bez Ruských fosilních paliv. Napadají vás další možnosti,
jak ještě více podpořit evropskou bezpečnost?
5. ZDROJE
https://www.consilium.europa.eu/cs/press/pressreleases/2022/07/19/declaratio
n-by-the-high-representative-on-behalf-of-the-european-union-on-malicious-cyber-
activities-conducted-by-hackers-and-hacker-groups-in-the-context-of-russia-s-
aggression-against-ukraine/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ruská_invaze_na_Ukrajinu_(2022)
https://eu-solidarity-ukraine.ec.europa.eu/index_cs
Rusko demonstruje na manévrech Západ 2017 svou vojenskou sílu — ČT24 — Česká
televize. ČT24 — Copyright © [cit. 18.09.2019]. Dostupné z:
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2246566-rusko-demonstruje-na-manevrech-
zapad-2017-svou-vojenskou-silu
Východ 2018 – Wikipedie. [online]. Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDchod_2018
Od anexe Krymu uplynulo pět let. Stále ji neuznáváme, potvrdila Unie - Deník.cz.
Deník.cz [online]. Copyright © [cit.18.09.2019]. Dostupné z:
https://www.denik.cz/ze_sveta/dal-neuznavame-anexi-krymu-potvrdila-unie-
20190318.html
Vztahy EU s Ukrajinou - Consilium. Home - Consilium [online]. Dostupné z:
https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/eastern-partnership/ukraine/
Cvičení Západ 2017 spojí armády Ruska a Běloruska. Budeme vás sledovat, vzkázal
šéf NATO z Varšavy |iROZHLAS - spolehlivé zprávy. iROZHLAS - spolehlivé a
rychlé zprávy [online]. Copyright © 1997 [cit. 18.09.2019]. Dostupné z:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/cviceni-zapad-2017-spoji-armady-ruska-a-
beloruska-budeme- vas-sledovat-vzkazal_1708251608_mls
Delegátský slovníček
Při mezinárodních konferencích, na půdě Evropské unie, na poli diplomacie bojuje
každý delegát za svou zemi. Tyto bitvy avšak již dávno nejsou sváděny šavlemi či
bambitkami, ale velkolepými slovními obraty, zákeřnými řečnickými otázkami a
mnohdy i nepříjemnými faktickými poznámkami. Každý delegát tak nepoužívá
mluvu běžnou, ale velice specifickou, které by prostý člověk jen těžko rozuměl.
Chceme-li tedy porozumět řeči diplomacie, musíme pohlédnout daleko za slova.
K tomu nechť nám pomůže níže sepsaný „Delegátský slovníček“, do kterého jsme
kromě svých zkušeností přidali i lehkou porci nadsázky:
Vše naznačuje tomu, že…

= Myslím si, že…
Jak jistě víte,…

= Jak jistě nevíte,…
Je ve všeobecném zájmu…
= Je v našem zájmu…
Čekáme na více informací…

= Ono to nějak dopadne…
Budeme se touto problematikou dále zabývat…

= Jsme rádi, že už to nemusíme řešit.
Jde nám pouze o vlastní bezpečnost,…

= Zbrojíme.
Věříme v pomoc našich spojenců,…

= Nemáme peníze na zbrojení.
To, co říkáte, je sice zajímavé, ale…

= Jste úplně mimo.
A vy si myslíte, že…
= Já si to rozhodně nemyslím.
Události pečlivě sledujeme.

= Netušíme, co se děje.
Jsme pro sestavení odborné komise…

= Zaplaťte někomu, ať to vyřeší za nás.
Obávám se, že jsme toto téma již vyčerpali.

= Není čas oběda?
Považujeme to za jejich vnitřní záležitost…

= Zavíráme oči.
Apeluji na Vaše morální hodnoty…

= Došli mi argumenty.
A jste si tím opravdu jistý?

= Děláte něco špatně.
Jsme pro odzbrojení.

= Máme méně zbraní než ostatní.
Ano, situaci máme pevně pod kontrolou.

= Jakou situaci?
Jsme proti dodávání zbraní do této země.

= Zbraně tam dodává konkurence.
Velevážený/á delegáte/tko Vaší ctěné země,

= Hej ty.
Navrhuji přechod do kuloárního jednání.

= Pojďme na svačinu!
Delegát Francie při kuloárním jednání poukazoval na hodnoty tamních produktů.

= Probíhala degustace vína.
Delegát Ruské federace přispěl k příjemné atmosféře kuloárního jednání.

= Delegát Ruska přinesl láhev vodky.

Průvodce MiniParlamentem

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Průvodce MiniParlamentem

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Vzácní hosté, vážené delegátky, vážení delegáti, přátelé Mladých diplomatů,

je mi velkým potěšením přivítat Vás na našem studentském vzdělávacím

Pro dnešní den se vžijete do rolí vrcholných představitelů členských států

Za celý tým Mladých diplomatů

Cílem spolku Mladí diplomaté, z.s. je pořádáním edukativních projektů a panelových

Mladí diplomaté, z.s.

Se sídlem: Na Roudné 443/18, 301 00 Plzeň – Severní Předměstí

Evropské společenství uhlí a oceli (1950-1951)

Evropské obranné společenství (1952-1954)

Evropské hospodářské společenství a Euratom (1955-1957)

Smlouva o EHS také odrážela kompromisy vyplynuvší z přirozeně nekonzistentních

Ratifikace Římských smluv proběhla bez větších problémů, počátkem roku

Evropské sdružení volného obchodu

Jednotný evropský akt

● Společná zemědělská Zahraniční politika: ● Pašování

Tři pilíře = tři hlavní oblasti politické činnosti Evropské Unie.

Evropská centrální banka:

Evropský účetní dvůr:

Evropská služba pro vnější činnost:

Evropský hospodářský a sociální výbor:

Evropský výbor regionů:

Evropská investiční banka:

Evropský veřejný ochránce práv:

Evropský inspektor ochrany údajů:

Občané, zájmové skupiny, experti: diskuze, konzultace

Komise: formální návrh

Parlament a Rada ministrů: společné rozhodnutí

Vnitrostátní nebo místní orgány: provádění

Komise a Soudní dvůr: kontrola provádění

Členské státy Evropské unie

Evropský parlament je jeden ze 7 orgánů Evropské unie (EU).

Parlament má 705 poslanců.

Volit zástupce Evropského parlamentu

Sídlem EP je Štrasburk (plenární zasedání)

Základní pravomoce EP jsou legislativní, rozpočtová a dozorčí.

Legislativní pravomoc / činnost

Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů - S&D

Obnova Evropy – Renew

Zelení / Evropská svobodná aliance – Greens-EFA

Evropští konzervativci a reformisté – ECR

Evropská sjednocená levice-Severská zelená levice – GUE-NGL

Poslanci mohou být i nezařazení.

Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost sdílí Evropský parlament společně s Radou

Evropský parlament má řadu kontrolních pravomocí. Ty mu umožňují vykonávat dozor

Piráti STAN + TOP 09

Nejpočetnější vystoupení v EP Docházka zemí - TOP 5

Evropská měnová unie

1973 Vstup Velké Británie, Dánska a Irska

1979 První přímé volby do Evropského parlamentu

1981 Vstup Řecka

1985 Schengenská dohoda

1986 Vstup Španělska a Portugalska

1986 Jednotný evropský akt

1993 Maastrichtská smlouva (od 1. 11. 1993)

1993 Vzniká Jednotný vnitřní trh

1993 Definování Kodaňských kritérií

1995 Vstup Rakouska, Švédska a Finska

1999 Amsterodamská smlouva (od 1. 5. 1999)

2001 Niceská smlouva (od 1. 2. 2003)

2002 Zavedení eura (původně 12 členských států, nyní 19)

2004 Vstup 10 nových členských států (včetně ČR)

2007 Vstup Rumunska a Bulharska

2009 Lisabonská smlouva (podepsaná 13. prosince 2007)