13.

Vývoj evropského integračního procesu a jeho význam ve světové politice

MYŠLENKY JEDNOTNÉ EVROPY A INTEGRAČNÍ POKUSY V PRVNÍ POLOVINĚ 20. STOLETÍ

- snaha o sjednocenou Evropu = historický fenomén (různorodost prostředků a motivů:

náboženství/křesťanská jednota, obranný prvek/bezpečnost, politické zřízení, starost o občany)

- geopolitická otázka

- tradiční X moderní idea sjednocené Evropy

- myslitelé: Jiří z Poděbrad (Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu), Immanuel Kant,
Maxmilien de Béthune, Victor Hugo, De Saint-Simon,…

- Evropa po 1. světové válce:

• politické a ekonomické problémy -> vznik spolupráce

• cesty sjednocení:
• univerzalistická cesta: W. Wilson, kolektivní bezpečnost, spolupráce, Společenství
národů
• evropská (kontinentální cesta): Alvarez, Latinská Amerika, kontinentální unie (Pan-
Amerika)
• násilná cesta: forma nacistického Německa
• všechny možnosti neúspěšné
• Richard Nicolaus Coudenhove-Kalergi: kosmopolitní aristokrat, impuls pro vznik
panevropského hnutí (Alfred Fried – Pan Amerika), fáze budování Panevropy:
• propagační a výchovná fáze
• uzavření smluv mezi demokratickými státy o volném svazku
• vytvoření celokontinentální celní unie
• vznik „Spojených států evropských“
• podmínky: vyřečení Francouzsko-německých sporů, zisk podpory Vb, ale nikoliv
jakožto člena, pacifistické myšlenky, hrozba dalšího ničivého konfliktu, nekopírovat
USA
• Briandův plán: myšlenka evropského sjednocení
• uvozovací krok = celní unie mezi fFR, VB a Německem
• prezentace před SN, malý zájem (ekonomická krize)
• návrh Francouzsko-britské unie, podán v předvečer okupace Francie + zákon o
stálém přidružení
• myšlenka jednotné Evropy během 2. světové války:
• Londýnské exilové prostředí
• univerzita v Ženevě
• francouzský odboj
• italský odboj (manifest Ventotene) (konference Evropských odbojových organizací)

- Evropa po 2. světové válce:

• politické a ekonomické problémy, imperiální splín VB, Churchil – „železná opona v Evropě“
• koncepce Evropy jakožto třetí síly (protiváha USA a SSSR)
• nelze provést sjednocení celého kontinentu
• sjednocování okolo jádra Francie a Velké Británie
• koncept neuspěl
 • Marshallův plán: návrh na obnovu válkou zničené Evropy (do té doby neefektivní pomoc
UNRRA), předpoklady USA: částečná hospodářská integrace Z Evropy, obnovení německé
ocelářské produkce, oživení ekonomiky Z Evropy
• 16. 4. 1948: vznik OEES
• 1948:
• nová vláda ve Francii (Blum, Schuman, Reynaud)
• federalističtěji orientovaná vláda VB
• Haagský kongres: jednání o evropském společenství, návrh na vznik Rady Evropy (5.
5. 1949 – P. H. Spaak)

POČÁTKY EVROPSKÉ INTEGRACE

- EU = nadnárodní organizace s delegovanou suverenitou členských států, se specifickou

institucionální strukturou a vysokým stupněm ekonomické integrace a začínající politickou integrací
(rozšiřuje se za proměnlivých podmínek, geograficky, hospodářky, kulturně,…)

- Evropská unie zastřešuje: politicky (od roku 2009 také právně), EU vzniká v 90. letech bez právní
entity (subjektivity), kterou získává až zavedením Lisabonské smlouvy v roce 2009 (změna smluv
pomocí mezinárodní konference, jednomyslného hlasování a ratifikace všemi)

• ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli): založeno v roce 1952, na základě Schumanova
plánu/Pařížské smlouvy (dočasná na 50 let -> konec 2002)
• cíl: trh s uhlím a ocelí
• EHS (Evropské hospodářské společenství): založeno v roce 1957, Římské smlouvy
• cíl: trh s průmyslovými i zemědělskými výrobky (volný pohyb 4 svobod)
• EURATOM (Evropské společenství pro atomovou energii): založeno v roce 1957, Římské
smlouvy
• cíl: trh se štěpnými materiály (společný nevojenský výzkum, společné řízení investic,
ochrana zdraví, technické normy,…)

- evropské právo:

• primární: „ústava EU“, přijímáno členskými státy na mezivládních konferencích s plnou

suverenitou (jednomyslně), ratifikace v souladu s ústavním pořádkem daného státu
• smlouva o ESUO, EHS, EURATOM a reformy
• komplexní novely (JEA, smlouva o EU, Lisabonská smlouva)
• akty o přistoupení nových členů + dodatky
• sekundární: odvozená legislativa
• směrnice: dává státu možnost, jak dosáhnout určitého cíle, za určitý čas, neobsahuje
metodu
• nařízení: přímý účinek, určuje metodu a časový rámec plošné pro celou EU, bez
možnosti úprav státy
• rozhodnutí
• doporučení
• Evropský soudní dvůr: zaručuje soulad mezi primárním evropským právem a sekundárním
právem jednotlivých členských států

- neúspěšné pokusy a integrace obrany:

• OEEC (Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci): 1948, mezivládní, pomoc

v rámci Marshallova plánu
• Rada Evropy: 1949, diskuse bez ekonomické/politické integrace
 • Západní unie: 1948, Bruselská smlouva, obranná aliance před německou agresí
• NATO: 1949, společná obrana/bezpečnostní politika

- cíle integrace po válce:

• agrese SSSR
• potřeba obrany a mobilizace všech zdrojů
• hospodářská devastace Evropy (OEEC, UNRRA, MP)
• znesvářené země – obavy z dalších konfliktů

- Schumanův plán:

• kombinace ekonomických potřeb s politickou strategií zadržování SSSR

• tvůrce: Jean Monet, prezentace Robertem Schumanem
• 9. 5. 1950 („den Evropy“)
• Francie, Německo, BENELUX, Itálie
• 18. 4. 1951 – Pařížská smlouva/smlouva o ESUO
• ekonomická obnova Evropy prostřednictvím kontroly produkce nejdůležitějších komodit (uhlí
a oceli)
• řešení „německého problému“ (riziko, zapojení do evropských politických struktur, potenciál
Německa)
• instituce:
• Vysoký úřad: dozorován Shromážděním, delegáti z členských zemí
• Shromáždění
• Rada
• Poradní orgán
• Soudní dvůr

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

- stupně ekonomické integrace:

• zóna volného obchodu: zrušení obchodních omezení mezi státy, vlastní celní předpisy
• celní unie: společný celní sazebník
• společný trh: celní unie + volný pohyb zboží služeb osob a kapitálu
• měnová unie: společný trh + společná měna
• hospodářská unie: integrace hospodářské politiky členských států v nadnárodních orgánech

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

- neúspěšné snahy o integraci:

• Plevenův plán:
• bezpečnostní model Francie
• evropská organizace – kontrolované využití německé armády
• vytvoření evropské armády pod sjednoceným velením
• Evropské Obranné Společenství (EOS):
• 27. 4. 1952
• útok na členský stát = útok na všechny členy
• Rada ministrů, Komise, Shromáždění, Soudní dvůr
• návrh na vytvoření Evropského Politického společenství (EPS):
• ochrana lidských práv a základních svobod, spolupráce, bezpečnost, koordinace
zahraniční politiky
 • dvoukomorový parlament, přímo volení reprezentanti – schvalování legislativy,
rozpočtu,…
• nutnost ratifikace všech států – zastavení Francie (zmražení EOS a EPS)
• Západoevropská unie:
• potřeba zařazení Německa do evropské obranné politiky
• konference v Paříži (1954) – iniciativa Velké Británie
• návaznost na Západní unii
• smlouva o ZEU (23. 10. 1954) – Benelux, VB, FR, SRN (konec okupačního statusu,
půda pro vstup do NATO, urovnání Německo-francouzských sporů, bezpečnost
Francie), ITA
• boj proti komunismu
• upřednostnění NATO

ZÁPADNÍ UNIE (1958) -> PLEVENŮV PLÁN (1950) -> EOS (1952) -> EPS (1953) -> ZEU (1954)

- historie rozšiřování ES/EU:

• 1973: Dánsko, Irsko, VB (první/západní rozšíření)

• 1981: Řecko (druhé/jižní rozšíření)
• 1986: Portugalsko, Španělsko (třetí/jižní rozšíření)
• 1995: Rakousko, Finsko, Švédsko (čtvrté/severní rozšíření)
• 2004: Laekenská skupina 10 států (páté/východní rozšíření)
• 2007: Rumunsko, Bulharsko (šesté/východní rozšíření)
• 2013: Chorvatsko (sedmé/jihovýchodní rozšíření)

Formování EU

- Evropská unie (EU) byla formována postupně skrze série dohod a smluv mezi evropskými zeměmi.
Zde je přehled klíčových událostí a dohod, které předcházely vzniku EU:

- Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO): V roce 1951 byla podepsána Pařížská smlouva, která
založila ESUO. Cílem ESUO bylo vytvořit společný trh pro uhlí a ocel mezi šesti evropskými zeměmi
(Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Západní Německo). Tato dohoda měla především
ekonomický a politický význam a byla prvním krokem směrem k evropské integraci.

- Římské smlouvy: V roce 1957 byly podepsány dvě Římské smlouvy o Smlouva o založení
Evropského hospodářského společenství (EHSS) = EHSS mělo za cíl vytvořit společný trh a
podporovat hospodářskou spolupráci mezi členskými státy o Smlouva o založení Evropského
společenství pro atomovou energii (Euratom) = Euratom se zaměřoval na spolupráci v oblasti
jaderné energie

- Jednotný evropský akt (JEA): V roce 1986 byl podepsán JEA, který sloužil k reformě evropských
společenství. JEA posílil spolupráci v oblastech vnitřního trhu, ochrany životního prostředí a sociální
politik

- Maastrichtská smlouva: V roce 1992 byla podepsána Maastrichtská smlouva, která formálně
vytvořila Evropskou unii. Smlouva posílila politickou spolupráci mezi členskými státy a zavedla tři
pilíře EU: první pilíř Evropská společenství - Evropskou ekonomickou společnost (EES), Evropskou
sociální chartu a další oblasti spolupráce, jako je zemědělství a doprava. Druhým pilířem byla
Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP), která měla koordinovat činnost EU ve vnějších
záležitostech. Třetím pilířem byla Policejní a justiční spolupráce ve trestních věcech, která se
zaměřovala na oblasti jako boj proti terorismu, organizovanému zločinu a nelegálnímu
přistěhovalectví.
- Amsterodamská smlouva: V roce 1997 byla podepsána Amsterodamská smlouva, která revidovala
Maastrichtskou smlouvu. Smlouva rozšířila pravomoci Evropského parlamentu, zvýšila důraz na lidská
práva a zlepšila fungování EU.

- Nicejská smlouva, oficiálně nazývaná Smlouva o přistoupení, byla podepsána v roce 2001 ve
francouzském městě Nice. Tato smlouva měla za cíl reformovat institucionální struktury Evropské
unie (EU) před jejím rozšířením o nové členské státy ve střední a východní Evropě. o Hlavní body
Nicejské smlouvy zahrnovaly: Hlasování v Radě: Byla provedena reforma systému hlasování v Radě
EU. Byly upraveny váhové koeficienty hlasování jednotlivých členských států a rozšířen princip
kvalifikované většiny v některých oblastech rozhodování. Velikost Evropského parlamentu: Bylo
stanoveno nové rozdělení křesel v Evropském parlamentu mezi členské státy. Cílem bylo zajistit, aby
nové členské státy získaly spravedlivý podíl na zastoupení v parlamentu. § Spolupráce v oblasti
obrany: Byla posílena spolupráce členských států EU v oblasti obrany a vytvořen mechanismus pro
evropskou bezpečnostní a obrannou politiku (EBOP). Nicejská smlouva měla za úkol připravit EU na
rozšíření o deset nových členských států v roce 2004. Avšak reformy provedené touto smlouvou byly
považovány za nedostatečné a neefektivní, což vedlo k potřebě dalšího přehodnocení
institucionálních struktur EU.

- Proto byla následně podepsána Lisabonská smlouva v roce 2007, která provedla rozsáhlejší reformy
a posílila instituce EU s cílem zlepšit efektivitu a demokratickou legitimitu unie

- změny v rámci EU:

Posílení role Evropského parlamentu: Smlouva rozšířila pravomoci Evropského parlamentu, což
znamená, že má větší vliv na proces tvorby právních předpisů a rozpočtu EU. Parlament také získal
schopnost volit předsedu Evropské komise na základě výsledků voleb do Evropského parlamentu.

Větší pravomoci národních parlamentů: Lisabonská smlouva posílila roli národních parlamentů v
rozhodovacím procesu EU. Národní parlamenty mají právo přezkoumat návrhy evropských právních
předpisů a vyjádřit se k nim, pokud mají podezření na porušení zásady subsidiarity (tj. že EU jedná
pouze tam, kde může dosáhnout lepších výsledků než členské státy samy).

Vznik funkce předsedy Evropské rady: Smlouva zavedla novou institucionální pozici – předsedu
Evropské rady. Tato osoba předsedá setkáním Evropské rady, která sdružuje hlavy států a předsedy
vlád členských států EU, a má za úkol usměrňovat a koordinovat její činnost. Předseda Evropské rady
je volen na dva a půl roku, a je jedním ze symbolů sjednocené Evropy.

Změny v hlasování v Radě EU: Smlouva zavádí nový systém hlasování v Radě EU, který snižuje váhu
menších států ve prospěch větších států, ale zároveň zajišťuje větší legitimitu a rovnováhu mezi
členskými státy.