VIII.

Mezinárodní politika
 Mezinárodní vztahy I.

Mezinárodní vztahy
➲Jedna z klíčových oblastí působení států
➲Oblast studia vztahů mezi národními státy, mezinárodními
organizacemi, nevládními organizacemi a nadnárodními korporacemi
➲Způsob jednání v mezinárodních vztazích se odvíjí dle zahraniční
politiky daného státu

Cíle zahraniční politiky

➲udržení suverenity
➲udržení územní soudržnosti
➲udržení vnitřní stability

➲podporuje hospodářské, sociální, kulturní a jiné zájmy občanů ve

vztahu k zahraničí
 Zahraniční politika I.
Na zahraniční politiku působí:

➲ geopolitické podmínky
➲ geografická poloha a velikost země
➲ charakter sousedních států
➲ početnost obyvatelstva
➲ kulturní a morální vyspělost
➲ přírodní zdroje
➲ úroveň hospodářského a technologického rozvoje
➲ vyspělost a stabilita politického systému
 Mezinárodní právo a diplomacie
Mezinárodní právo
➲vytváří právní základy zahraniční politiky a mezinárodních
vztahů
➲upravuje politické jednání států, společenství států a
mezinárodních organizací, vztahy mezi nimi a způsob řešení
mezinárodních sporů

Diplomacie
➲hlavní prostředek zahraniční politiky
➲zajišťuje účast státu na mezinárodních
jednáních, členství
v mezinárodních organizacích, obranných aliancích a
nadnárodních společenstvích
 Zahraniční politika – aktéři a prostředky

Hlavní aktéři mezinárodní politiky

➲Ministerstvo zahraničních věcí – ve většině zemí patří ke
klíčovým resortům
➲Parlament – schvaluje finanční prostředky a způsob jejich
použití, projednává základní zaměření zahraniční politiky a
ratifikuje mezinárodní smlouvy
➲Hlava státu – reprezentuje stát, podepisuje mezinárodní
smlouvy, přijímá a pověřuje diplomatické zástupce

Prostředky zahraniční politiky

➲obranná politika
➲zahraniční obchod
➲zahraniční a kulturní politika
 Mezinárodní organizace I.
➲ Mezinárodní organizace je mezinárodním sdružením
států, které na základě mezinárodní smlouvy vykonává pro
členské státy určité úkoly a to vlastním jménem a
prostřednictvím vlastních orgánů.
➲ Dle typu členství na mezinárodní vládní organizace a
mezinárodní nevládní organizace (nestátní aktéři –
Greenpeace či Amnesty International)
➲ Dle rozsahu členství na univerzální (OSN), regionální
(Rada Evropy) a subregionální (NAFTA – Severoamerická
zóna volného obchodu)
➲ Dle cílů a pole působnosti na všeobecné (OSN) a
speciální, jejichž cílem je regulace vztahů v určitých
oblastech (NATO, OPEC – Organizace zemí vyvážející ropu)

➲ Česká republika je členem mnoha mezinárodních

organizací: OSN, NATO, Evropská unie, Rada Evropy či
WTO (Světová obchodní organizace)
 Organizace spojených národů I.
➲ Univerzální mezinárodní organizace založena v roce 1945
➲ Sídlo v New Yorku
➲ současné době sdružuje 193 členských zemí (99 % populace)
➲ Jeho cílem je udržovat mír a bezpečnost, rozvíjet přátelské
vztahy mezi národy, posilovat úctu k lidským právům bez rozdílu
rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství

➲ Klíčovými orgány jsou Valné shromáždění, Rada Bezpečnosti,

Mezinárodní soudní dvůr (se sídlem v Haagu), Hospodářská a
sociální rada OSN, Poručenská rada a Sekretariát

➲ Do systému OSN řadíme i další mezinárodní organizace:

Mezinárodní měnový fond, Světovou banku (Mezinárodní banka
pro obnovu a rozvoj), Organizace spojených národů pro výchovu,
vědu a kulturu (UNESCO), Dětský fond (UNICEF), Světovou
zdravotnickou organizaci (WHO) a Mezinárdní agenturu pro
atomovou energii.
 OSN II.
➲ Valné shromáždění je nejvyšším orgánem OSN, jsou v něm
zastoupeny všechny členské země s jedním hlasem.
➲ Vydává rezoluce a doporučení bez závaznosti mezinárodního
práva

➲ Rada Bezpečnosti je výkonným orgánem,

➲ 15 členů, 5 stálých (právo veta) a ostatní jsou voleni na 2 roky. Ke
schválení 9 hlasů
➲ Závazné nástroje RB: Rezoluce, Embargo, Sankce a Bojkot
➲ Rezoluce slouží převážně k ukončení agrese a násilí
➲ Embargo představuje zákaz dovozu zpravidla zbraní a
vojenského materiálu do zemí, které porušují nebo ohrožují mír.
➲ Sankce mají mnoho forem – ekonomické, obchodní, hospodářské
a jejich cílem je izolovat sankcionovaný stát od zbytku světa.
➲ Bojkot je dočasné pozastavení členství v mezinárodních
organizacích a tím dochází k celkové politické izolaci. Území
nesmí navštěvovat cizí státní příslušníci vyjma zvláštních
vyslanců OSN.
 Severoatlantická aliance NATO
NATO (North Atlantic Treaty Organization)
➲ patří mezi vojensko-bezpečnostní mezinárodní organizace
➲ založena v dubnu 1949 ve Washingtonu jako důsledek
rostoucího napětí vyvolané studenou válkou.

➲ Jejím hlavním cílem je garantovat územní celistvost a státní

suverenitu členských států a podílet se na společné obraně.
➲ „Ozbrojený útok proti jedné členské zemi nebo několika z nich
bude považován za útok proti všem.“

➲ Organizace sídlí v Bruselu  a v současnosti čítá 29 členských

zemí
➲ Česká republika se připojila v roce 1999, v roce 2009 se připojilo
Chorvatsko a Albánie, v roce 2017 Černá Hora
 Dějiny evropského integračního procesu I.
Evropská unie je politická a ekonomická unie, kterou tvoří 27
evropských států s 442,6 miliony obyvatel (+65 mil VB)

➲ Schumanův plán (1950) Návrh francouzského ministra zahraničí

Roberta Schumana na vytvoření organizace koordinující německé a
francouzské zdroje uhlí a oceli – obava Francouzů ze znovuvyzbrojení
Německa
➲ ESUO - Založení Evropské sdružení uhlí a oceli (1952)
Zakladatelské státy: Francie, SRN, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko a Itálie
➲ EHS a Euroatom - Založení Evropského hospodářského
společenství a založení Evropského společenství pro
atomovou energii (1958) Zakladatelské státy jako ESUO
➲ ESVO - Založení Evropského společenství volného obchodu
(1958) Alternativa k ESUO, jejím zakladatelem Velká Británie, která odmítala
nadnárodní koncept integrace prosazovaný EHS. Postupně se staly členy
Dánsko, Norsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko, Finsko, Island a
Lichtenštějnsko. Většina států odešla do EU, nicméně organizace funguje
dodnes (Island, Lichtenštensko, Norsko a Švýcarsko)
 Dějiny evropského integračního
procesu II.
➲Lucemburský kompromis (1966) byl řešením krize v EHS
způsobené francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem,
prosazujícím mezivládní princip integrace. Ten současně vetoval vstup VB
do EHS. Krize vyvrcholila v roce 1965, kdy Francie odvolala své zástupce z
orgánů EHS kvůli změně hlasování v Radě ministrů a ochromila jejich
činnost. LK oddálil změnu hlasování
➲ES – Vznik Evropských společenství (1967)
➲EU – založení Evropské unie (1993) – vstoupila v platnost Smlouva
o EU (Maastrichtská dohoda)
➲Odmítnutí Smlouvy o Ústavě pro Evropu (2005) - referedum
ve Francii a Nizozemí
➲Lisabonská smlouva (2009)
➲Dluhové krize eurozóny (od 2009) krizí jsou nejvíce postiženy státy
označované PIIGS (Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko a Španělsko)
➲BREXIT – 31.1.2020 Odchod Velké Británie z EU
 Členské země EU
1952 Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí a
Lucembursko (ESUO)
1973 (Velká Británie – vystoupila 2020), Irsko, Dánsko
1981 Řecko
1986 Španělsko a Portugalsko
1995 Rakousko, Finsko a Švédsko
2004 Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Česká republika,
Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Malta a Kypr
2007 Bulharsko, Rumunsko
2013 Chorvatsko
 Kandidátské země EU
1999 Turecko
2005 Makedonie
2010 Černá Hora a Island (v roce 2013 přístupové
rozhovory jednostranně pozastavil, 2015 žádost stáhnul)

2012 Srbsko
2014 Albánie

Země, které odmítly vstoupit do EU

Norsko (referenda 1972 a 1994)
Švýcarsko (1992)

2020
Země, která vystoupila z EU – Velká Británie
 Smlouvy zakládající evropskou
integraci I.
➲ PAŘÍŽSKÁ SMLOUVA (1951/1952) Smlouva zakládající ESUO
(Montánní unie); sektorová integrace v oblasti uhlí a oceli (postupné
vytváření společného trhu); platnost smlouvy vypršela po 50 let – její
agenda byla převedena na ES (původně EHS)
➲ ŘÍMSKÉ SMLOUVY (1957/1958) Jednotný název pro Smlouvu o
založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouvu o
založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euroatom);
odklon od sektorové specializace k celní unii a společnému trhu
➲ SLUČOVACÍ SMLOUVA (1965/1967) Neoficiální název pro
Smlouvu o zřízení společné Rady a společné Komise evropských
společenství; sloučení orgánů ESUO, EHS a Euroatom – používání názvu
Evropská společenství
➲ JEDNOTNÝ EVROPSKÝ AKT (1986/1987) První významná revize
Římských smluv; postupné změny vedoucí k utvoření jednotného vnitřního
trhu, rozšíření oblastí, kde Rada ES hlasuje kvalifikovanou většinou a
Evropská rada se stala součástí institucionální struktury ES
 Smlouvy zakládající evropskou
integraci II.
➲ SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII – Maastrichská smlouva
(1992/1993) Vznik Evropské unie; zavedení nových oblastí spolupráce;
tzv. „pilířová struktura“ EU
➲ AMSTERODAMSKÁ SMLOUVA (1997/1999) Změny některých
ustanovení Smlouvy o EU: změny ve fungování EU – systém obsazování
míst v Evropské komisi; do právního systému EU začlenila Schengenskou
smlouvu
➲ NICESKÁ SMLOUVA (2001/2003) Začlenění reforem umožňující
rozšíření EU o 10 nových členů (změna způsobů hlasování)
➲ LISABONSKÁ SMLOUVA (2007/2009) EU nahrazuje ES a zavádí
jednotnou právní subjektivitu EU; zavádí možnost dobrovolného vystoupení
z EU, zavádí post předsedy Evropské rady a upravuje postavení Vysokého
přestavitele Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku
 Hlavní instituce Evropská unie I.
EVROPSKÁ RADA (ER)
Složení:
➲ Hlavy států nebo ministerští předsedové (tzv. Velká rada)
➲ V čele stojí stálý předseda ER (tzv. evropský prezident) s funkčním obdobím 5 let (od
května nový – volby do Evropského parlamentu)
➲ Od roku 2019 je jím polský diplomat Charles Michel

Sídlo:
➲ ER se schází minimální čtyřikrát ročně v Bruselu (mimořádná jednání se konají i jinde)

Funkce a kompetence:
➲ Nejvyšší orgán Evropské unie zodpovědný za politická rozhodnutí a formulování
strategií dalšího vývoje
➲ Představuje platformu pro klíčování vyjednávání a řešení zásadních sporů
➲ Mezivládní charakter – obhajoba národních zájmů
➲ Nemůže schvalovat právní předpisy – schvaluje priority budoucího vývoje
➲ Nepřesně oznacována jako „Evropský summit“
 Hlavní instituce Evropské unie II.
RADA EVROPSKÉ UNIE
Složení:
➲ Ministři zodpovědní za projednávanou agendu
➲ V předsednictví se střídají členské země po 6 měsících dle poměrně složitého
klíče (ČR předsedala v první polovině roku 2009, další druhá polovina 2022)
Sídlo:
➲ Jednání probíhají převážně v Bruselu
Funkce a kompetence:
➲ Spolu s Evropským parlamentem přijímá legislativu EU (finální souhlas)
➲ Podílí se na přijímání rozpočtu EU a schvalování složení Evropské komise
➲ Mezivládní charakter – obhajoba národních zájmů (stejně jako ER)
➲ Nepřesně označována jako „rada ministrů“
Doplňující informace:
➲ Určitá mocenská nerovnováha mezi specializovanými Radami - „první mezi
rovnými“ Rada ministrů pro hospodářství a finance (ECOFIN) a nejmenší
prestiž Rada ministrů školství
➲ Na nižší úrovni pracovních aktivit je Výbor stálých zástupců (COREPER I A
COREPER II) a expertní skupiny
➲ ČR má jako ostatní členské země své Stálé zastoupení ČR při EU –
velvyslanec a jeho zástupce jsou členy COREPERu I a II
 Hlavní instituce Evropská unie III.
Složení: EVROPSKÁ KOMISE (EK)
➲ Dle klíče jeden stát, jeden hlas (2017 – 27 členů) s pětiletým obdobím
➲ Předsedou EK je německá politička Ursula von der Leyen
Sídlo: Brusel
Funkce a kompetence:
➲ Výkonným orgánem Evropské unie
➲ Nadnárodní princip (prosazování evropských zájmů jako protiváha zájmů
jednotlivých členských zemí)
➲ Výhradní právo předkládat návrhy právních předpisů EP a ER (iniciační
monopol)
➲ Vytváření „měkké legislativy“, která není právně závazná – sdělení, zelené a
bílé knihy
➲ Předkládá návrhy rozpočtu a zastupuje EU na mezinárodní scéně
➲ V aktuálním volebním období (2019 -) ČR zastupuje Věra Jourová, její
portfolio činí transparentnost a kontrola dodržování hodnot EU (již druhé)
➲ Další informace:
➲ Pracovní aktivity probíhají v rámci DG (Generálních ředitelství), které
spolupracují s několika komisaři, a současně v rámci tisícovky
specializovaných výborů a expertních skupin, které představují pomocný
byrokratický aparát (relativně malá velikost instituce)
 Hlavní instituce Evropská unie III.
Složení: EVROPSKÁ KOMISE (EK)
➲ Dle klíče jeden stát, jeden hlas (2017 – 27 členů) s pětiletým obdobím
➲ Předsedou EK je německá politička Ursula von der Leyen
Sídlo: Brusel
Funkce a kompetence:
➲ Výkonným orgánem Evropské unie
➲ Nadnárodní princip (prosazování evropských zájmů jako protiváha zájmů
jednotlivých členských zemí)
➲ Výhradní právo předkládat návrhy právních předpisů EP a ER (iniciační
monopol)
➲ Vytváření „měkké legislativy“, která není právně závazná – sdělení, zelené a
bílé knihy
➲ Předkládá návrhy rozpočtu a zastupuje EU na mezinárodní scéně
➲ V aktuálním volebním období (2019 -) ČR zastupuje Věra Jourová, její
portfolio činí transparentnost a kontrola dodržování hodnot EU (již druhé)
➲ Další informace:
➲ Pracovní aktivity probíhají v rámci DG (Generálních ředitelství), které
spolupracují s několika komisaři, a současně v rámci tisícovky
specializovaných výborů a expertních skupin, které představují pomocný
byrokratický aparát (relativně malá velikost instituce)
 Hlavní instituce Evropská unie IV.
EVROPSKÝ PARLAMENT (EP)
Složení:
➲ 705 europoslanců z členských zemí (stav k 1.2.2020)
➲ ČR zastupuje 21 europoslanců (96 Německo, 74 Francie; 6 Lucembursko,
Kypr, Estonsko a Malta)
Sídlo: Štrasburk, Brusel a Lucemburk
Funkce a kompetence:
➲ Jediná instituce volena přímo občany EU
➲ Poslanci voleni na 5 let poměrným volebním systémem
➲ EP společně s ER podílí na tvorbě a přijímání evropské legislativy
➲ Podílí se na schvalování rozpočtu EU
➲ Schvaluje předsedu Evropské komise a komisi vyslovuje důvěru
➲ Nedisponuje zákonodárnou iniciativou (demokratický deficit EU)
Další informace:
➲ Základní pracovní jednotky tvoří volně propojené sítě politických stran z
jednotlivých členských zemí - většinu hlasů drží Křesťansko-demokratická
strana (EPP) a Strana evropských socialistů (PES)
➲ Politická příslušnost má menší váhu než národní, regionální a sektorové
zájmy
➲ K jednotlivým návrhům právních aktů EK jsou přiděleni zpravodajové, kteří je
prezentují na půdě EP
 Česká republika a evropská integrace
Česká republika je členským státem EU od roku 2004
➲ Schválení vstupu předcházelo referendum v roce 2003; jediné celostátní
referendum, 77 % PRO; 23 % PROTI; zúčastnilo se 55 % voličů
➲ Oficiální žádost za ČR podal v roce 1996 tehdejší premiér Václav Klaus; o
rok později ČR získala status kandidátské země
➲ Přístupová jednání vedl náměstek ministra zahraničí Pavel Telička
➲ Česká republika má jednoho zástupce v Komisi, Radě EU a Evropské
radě
➲ Česká republika má 21 europoslanců v Evropském parlamentě (ANO,
TOP 09, ČSSD, KSČM, ODS a Svobodní)
➲ Česká republika byla předsednickým státem v první polovině roku
2009
➲ Česká republika není členským státem eurozóny a současně není
příliš pravděpodobný vstup před rokem 2020

➲ Česká republika je členem NATO (vstup 1999)

➲ Česká republika není a nikdy nebyla členem Evropského sdružení
volného obchodu (ESVO)
 Mezinárodní organizace III.
➲ Rada Evropy je evropská mezivládní organizace
založená v roce 1949 se sídlem ve Štrasburku s cílem
ochrany lidských práv, pluralitní demokracie a právního státu

➲ G8/7 (Group of Eight) je volné politické sdružení

hospodářsky nejvyspělejších státu světa: USA, Kanada,
Rusko, Japonsko, Německo, VB, Francie a Itálie

➲ Mezinárodní olympijský výbor založen v roce 1949

se sídlem v Lausane a jeho posláním je podporovat rozvoj
sportu a tím posilovat mír mezi národy

➲ Mezinárodní červený kříž je mezinárodní nezisková

organizace se sídlem v Ženevě působící v 189 zemích světa
s cílem poskytovat humanitární pomoc v potřebných
oblastech