SVR 20.11.

P: Pezl
Politické strany a jejich postavení ve (liberálním) státě

Politika
• prosazování mocenských a dalších (ekonomických, sociálních, kulturních a dalších) zájmů skupin ve státě
• dimenze (vymezují obsah, pravidla)
◦ institucionální – úroveň v rámci ústavy (ústavy nového typu; staršího – nevyjadřují se k politice)
▪ 5.6.čl Ústavy ČR
◦ normativní, obsahová
◦ procedurální
• patří ke každému státu
- SUBJEKT: stát, politické strany, další entity, které se podílejí na tvorbě pol.vůle
- lobistické skupiny:
➢ a) ti co mají soukromé zájmy
➢ b) ti co zastupují veřejný zájem (Svaz průmyslu a obchodu, ..)
Politický systém
• systém politických subjektů ve společnosti
• vztahů mezi nimi
• mechanismus celospolečensky relativní vůle
- Demokratický
• otevřený systém politických institucí
• pluralitní systém
◦ soutěž idejí na základě rovného přístupu a rovných pravidel (co nejméně regulovaných)
- realizuje se v celé šíři komunikačních faktorů

Politické strany
• nedílná součást každého moderního politického systému každého státu
• reprezentují různé politické ideje
• hrají zásadní roli při formování zastupitelských sborů státu
• jsou prostředkem účasti občanů na správě věci
• hledisko
◦ právní – otázka právní existence, (jak se občané mohou účastnit na správně věcí veřejných)
• sdružení osob s podobnými idejemi/názory
• samy se vyvinuly a dnes nedílná součást politického systému
- většinou členové FO (ČR), mohou být i PO

Právní status
• PO (korporace, fundace)
◦ uměly subjekt vytvořen právem
◦ definována právním řádem a musí dodržovat jeho pravidla
◦ co je hlavním hybatelem PO:
▪ A) majetek = fundace (nadace, nadační fondy)
▪ B) osobní substrát – založen na členství jiných osob (PO/FO)=-korporace
• př.spolky, škola (akademičtí pracovníci, studenti)
• jakým způsobem vymezíme účast osoby na korporaci
◦ soukromoprávní – spolky
◦ veřejnoprávní – územní (krajské samosprávy-občané kraje)
• sdružení občanů, kteří se sdružují za účelem prosazení podobných politických názorů a jsou oddělena od státu
• druh veřejnoprávní samosprávy

Historický vývoj
• vznik spolu s moderním politickým systémem
• nejprve neorganizované kluby v rámci zastupitelských klubů (př.Jakobíni)
• následně občanská sdružení bez zvláštních privilegiích
• zmínky – už ve starověku, středověku, USA (nezávislost, tvorba ústavy), Evropa (VFR)
◦ vznik – účelový (sdružení osob se stejnými názory)
◦ důležité bylo institucionalizovat politické strany
◦ r.1848 – přelomové období → dochází k revolucím, Marx+Engels -Komunistický manifest, masové
komunistické/socialistické hnutí
Typologie politických stran
 základní dělení
 elitní strany
 aristokratické strany (hlavně do poloviny 19.století), předstupeň moderních stran, vznikly ze
šlechtických kruhů – př.konzervativní strana -úpadek po rozšíření volebního práva, vznikaly v rámci
zastupitelského sboru
 masové strany
 vznikaly zásadně mimo parlamenty, tam se teprve poté dostaly. Vznikaly na základě rozšířeného
spolkového práva odbory, spolky, církve), budované ze zdola, ale nakonec s pevnou strukturou a
ideologickou základnou a centralizovaným vedením
 univerzální strany
 přechod od masové strany, stírají se sociální nebo náboženské rozdíly, které rozlišovaly jednotlivé
cílové skupiny, strany se více zaměřují na oslovení větší cílové skupiny
 kartelové strany
 strany, které se navazují na určité společenské skupiny či společenské zájmy, mají omezený počet
recipientů
 dle programu
 světonázorové
 založené na nějaké ideologii (křesťanští demokraté)
 zájmové
 založené na snaze oslovit určitou skupinu obyvatel (agrárníci, socialisté)
 menšinové
 menšiny jakékoli
 sdružující
 široce zaměřené strany bez vyhraněné ideologie (republikáni, demokraté)
➢ dle organizace
➢ kádrové
➢ malá členská základna, velká mobilizace v době voleb
➢ členské
➢ pevný okruh členů
➢ masové
➢ snaha o co největší organizovanost

Ústavní role politických stran

• státotvorná
• spojovací článek mezi společností a státem
• mluvčí určitého názorového proudu občanů

Funkce politických stran

• integrační – politické strany reagují na množství a rozmanitost snah a zájmů ve společnosti tím, že tyto zájmy
zpracují, vyjasní a formulují do podoby alternativ, které pak předkládají rozhodujícím grémiím, Tento proces
směřuje k výběru takové alternativy, která odpovídá zájmům a orientaci strany
• výběr politického personálu – pro úspěšné prosazení svých zájmů a idejí potřebují politické strany schopné
politiky, kteří budou svými schopnostmi , chováním i osobností poutat veřejnost a kteří jsou schopni vykonávat
významné funkce ve státě. Pro výběr slouží i výchova politiků, mnohdy realizovaná prostřednictvím nadací či
mládežnických organizací. Výběr kandidátů pro volby je dnes v Evropě téměř výhradní právo politických
stran. V poslední době je sledován trend decentralizace výběru kandidátů a na oblibě získávají i obdoby
amerických primárních voleb.
• výkon státní moci – tuto funkci plní strany v parlamentních systémech vlády jestliže jejich poslanci tvoří
parlamentní většinu sami nebo koalici s jinými stranami. Taková většina formuje ze svých představitelů vládu
a ovládá tak moc výkonnou. Strana tak získává možnost realizace svého programu prostřednictvím programu
vlády. U koaličních vlád se samozřejmě jedná o kompromisní syntézu zájmů koaličních stran.
• kontroly výkonu státní moci – tato funkce náleží stranám, které jsou v opozici. Opozici rozeznáváme
kooperativní nebo konkurenční. Záleží na každém jednotlivém ústavním a politickém systému jaké dává
oprávnění opozičním stranám k realizaci a kontrolní funkce.

Ústavní ochrana
• oddělenost stran od státu
• zvýšená právní ochrana existence pol.stran
◦ zvláštní aktivní legitimace k návrhu na rozpuštění
 ◦ pouze soud rozhoduje o rozpuštění
◦ ochranná doba před konáním voleb

Struktura
- vertikální dělba – územní organizace
- horizontální dělba – úprava funkcí jednotlivých orgánů
- = je vždy stanovena stanovami dané strany

Financování
• členské příspěvky
• vlastní majetek
• příspěvky od státu
• dary

Systém politických stran

- jedno stranický
• jedna strana
• vůdčí úloha strany
• nedemokratičnost
- dvou stranický
• dvě dominantní strany
• tzv.jednobarevné vlády
• menší strany nemají podíl na moci
- více stranický
• více stran, které se střídají v moci
• nutné koalice k sestavení vlády