2020/2021

SPRÁVNÍ PRÁVO
SZZK 2020

ed. HN
 a) Faktické zásahy a ochrana proti nim
1.
b) Přezkum uplatňování správního uvážení a výkladu neurčitých právních pojmů ve správním řízení a ve správním soudnictví
a) Principy organizace veřejné správy; orgány veřejné správy
2. b) Pojem přestupku a disciplinárního deliktu; základy odpovědnosti za přestupek; srovnání odpovědnosti fyzických osob,
právnických osob a podnikajících fyzických osob
a) Veřejné užívání, jeho obsah a ochrana
3.
b) Srovnání opravných prostředků a dozorčích prostředků ve správním řízení

a) Výkon samostatné působnosti obcí a krajů

4.
b) Předmět úpravy, rozsah působnosti, charakter a systematika správního řádu

a) Správní dozor a jiné dozorčí činnosti veřejné správy

5.
b) Srovnání správního řízení o žádosti a správního řízení z moci úřední; postup před zahájením, zahájení a průběh řízení
a) Odpovědnost veřejné správy; náhrada škody a jiné újmy ve veřejné správě
6. b) Správní orgány a dotčené orgány; účastníci správního řízení a další dotčené osoby; vzájemné vztahy subjektů správního
řízení
a) Pojem správního soudnictví; vývoj správního soudnictví na území České republiky
7.
b) Formy rozhodnutí ve správním řízení, náležitosti rozhodnutí a důsledky vad rozhodnutí

a) Veřejnoprávní smlouvy, spory z veřejnoprávních smluv

8.
b) Rozhodování kompetenčních sporů; řešení věcných rozporů mezi orgány veřejné správy

a) Zaměstnanci veřejné správy; státní služba

9.
b) Hlediska a rozsah přezkoumávání nepravomocných a pravomocných správních rozhodnutí, apelace a kasace
a) Pojem, předmět a vztahy správního práva
10. b) Vztahy mezi základními typy správních žalob (žaloba proti rozhodnutí, žaloba na ochranu před nečinností a tzv. zásahová
žaloba)
a) Prameny správního práva a jejich charakteristické rysy
11.
b) Specifika zvláštních řízení podle správního řádu

a) Správní akty a jejich vlastnosti, vztahy mezi různými správními akty

12.
b) Žalobní legitimace ve správním soudnictví; postavení účastníků správního řízení v řízení před správními soudy

a) Výkon přenesené působnosti orgány obcí a krajů

13.
b) Význam plynutí času ve správním řízení a ve správním soudnictví (lhůty, doby, počítání času)

a) Institucionalizované a neinstitucionalizované vnější kontroly veřejné správy

14.
b) Donucování ve správním řízení

a) Právnické osoby veřejného práva (veřejnoprávní korporace, veřejný podnik, veřejný ústav, veřejný fond)
15.
b) Důsledky nečinnosti veřejné správy

a) Vyvlastnění a jiná správněprávní omezení majetkových práv

16.
b) Srovnání opravných prostředků ve správním soudnictví; obrana proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
a) Pojem a členění veřejné správy; principy činnosti veřejné správy
17. b) Přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů ve správním soudnictví a řízení podle části páté občanského soudního řádu;
uspokojení žalobce ve správním soudnictví
a) Základní charakteristika forem správní činnosti
18.
b) Zvláštnosti řízení o přestupcích

a) Opatření obecné povahy, jejich vydávání a přezkoumávání

19.
b) Systém správních trestů a ochranných opatření a zásady jejich ukládání

a) Druhy abstraktních aktů veřejné správy

20.
b) Pravomoc a příslušnost správních soudů; funkce Nejvyššího správního soudu

1
 1A. FAKTICKÉ ZÁSAHY A OCHRANA PROTI NIM

POJEM FAKTICKÉHO ZÁSAHU

- Faktické úkony (reálné akty): bezprostřední správní činnosti s přímými právně závaznými účinky vůči jejich adresátům
o Nepředchází jim žádný formalizovaný postup (nepředchází procesní dokazování) → nemají formu rozhodnutí
o Jsou činěny jednostranně a z moci úřední → reakce na zjevný skutkový stav
o SŘS (§ 82) používá pojem "zásah" = legální zkratka pro zásah, pokyn, donucení
- nemůže je činit každý vykonavatel veřejné správy, k jejich provádění je potřeba speciální zákonné zmocnění.
- vlastnosti: (i) neformálnost a (ii) právní závaznost (povinnost konat/zdržet se/strpět – porušení → vznik trestní/správní
odpovědnosti/povinnost nahradit škodu)
- podmínky legality zásahu: prokázání pravomoci (př. předložit služební průkaz) + provedení dle zákona
ČLENĚNÍ FAKTICKÝCH ZÁSAHŮ
Faktické pokyny
- =úkon zákonem zmocněné úřední osoby spočívající ve vyslovení zákazu nebo příkazu → povinnost adresáta
respektovat
- často ústní forma/gesta (př. pokyny PČR účastníkům provozu na komunikacích) û výjimečně písemné (stanovuje-li
zákon ⟶ př. kontrolor ČOI písemně nařídí zničení závadného zboží – lze podat písemné námitky řediteli ČOI, ten vydá
konečné písemné rozhodnutí)
Donucovací úkony
a) bezprostřední zásahy
- =úkon k odvrácení nebezpečí, které bezprostředně ohrožuje právem chráněný zájem → fyzický zásah do právních
poměrů osob, které toto ohrožení vyvolaly / nebo třetích osob a omezuje je v jejich právech (použití hmatu, úderu,
služebního psa, varovného výstřelu)
- musí být splněny 3 podmínky:
o ① speciální zákonné zmocnění k bezprostřednímu zásahu,
o ② právem chráněný zájem je bezprostředně ohrožen/poškozen (život, zdraví, majetek),
o ③ subsidiarita (mírnější prostředky nestačí – př. domluva, výzva, výstraha) + přiměřenost (co nejméně
narušit práva těchto osob)
- někdy je před nebo po provedení zásahu potřeba něco vykonat (poučení/pořízení úředního záznamu)
- povinnost se zásahu podrobit – nutná obrana je nepřípustná (možná by to šlo u zjevného excesu)
b) exekuční úkony (viz 14B)
- směřují proti povinnému, který dobrovolně neplnil, co plnit měl – je potřeba exekuční titul (tj. vykonatelné
rozhodnutí/smír) → př. vyklizení nemovitosti, odebrání movité věci
- zahájení správní exekuce okamžikem vydání exekučního příkazu ve formě usnesení → možnost obrany ve formě
námitek
- provádějí oprávněné osoby – na provádění některých exekučních úkonů se podílí třetí osoby (plátce mzdy, banka)
- û odlišit od exekuční výzvy/příkazu/pokuty – povaha správního aktu
Zajišťovací úkony
- =úkon zajišťují průběh a účel správního řízení / výkon správního dozoru / jiného postupu veřejné správy
o předvolání (§ 59 SŘ), předvedení (§ 60 SŘ), pořádková pokuta (§ 62 SŘ), předběžné opatření (§ 61 SŘ)
- mohou mít povahu faktického pokynu (předvolání), donucovacího úkonu (předvedení), SA (pořádková pokuta)
ZÁSAHOVÁ ŽALOBA
- prostředek ochrany ve správním soudnictví → žaloba proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního
orgánu (§82 an. SŘS)
o pojem zásahu – legislativní zkratka zahrnující všechny akty neformální povahy a nezákonnou nečinnost
spočívající v neučinění nějakého úkonu jiného než rozhodnutí (např. neprovedení záznamu do KN)

2
- aktivní legitimace – ten, kdo tvrdí, že byl (1) přímo (2) zkrácen na svých právech (3) nezákonným (4) „zásahem“, který
není rozhodnutím (5), a který byl zaměřen přímo proti němu / v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (6) zásah
/ jeho důsledky trvají nebo hrozí jeho opakování
o → poslední podmínka není nutná, je-li domáháno určení/deklarace nezákonnosti zásahu
o nepřípustnost – lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými prostředky (§ 85 SŘS) û neplatí při pouhém
prohlášení nezákonnosti zásahu
- způsoby rozhodnutí (při důvodné žalobě) (§ 87 SŘS):
o (a) určení/deklarace nezákonnosti zásahu – tj. soud určí, že provedený zásah byl nezákonný
 jde-li jen o určení, zda byl zásah nezákonný, rozhoduje soud dle stavu, který tu byl v době zásahu
o (b) zákaz v pokračování porušování práva a přikázání obnovení stavu před zásahem – vedle určení nezákonnosti
zásahu soud navíc zakáže porušování a přikáže obnovení stavu, pokud zásah/důsledky trvají anebo hrozí jeho
opakování
 jde-li o ochranu proti zásahu, rozhoduje soud dle skutkového a právního stavu ke dni svého
rozhodnutí
o û je-li žaloba nedůvodná → žaloba se zamítá
- lhůty: 2M (SL)/ 2R (OL)
- zvláštní náležitosti žaloby (§ 84 odst. 3 SŘS): označení zásahu, vylíčení rozh. skutečností, důkazy, návrh výroku
rozsudku
DALŠÍ MOŽNOSTI OCHRANY PROTI ZÁSAHŮM
- stížnost (§ 175 SŘ) – k nadřízenému SO
- obrana ve správním řízení – pouze když lze vznést formální opravný prostředek (př. námitky dle ZČOI, námitky
proti exekučnímu příkazu) / při dodatečné formalizaci úkonu (ústní příkaz k odstranění stavby je dodatečně odeslán
písemně)
- ochrana v civilním řízení – žaloba na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci
- ústavní stížnost – při porušení ústavně zaručených základních práv a svobod → zásahy podřazeny pod pojem „jiný
zásah OVM“ (srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ú)

1B. PŘEZKUM UPLATŇOVÁNÍ SPRÁVNÍHO UVÁŽENÍ A VÝKLADU NEURČITÝCH PRÁVNÍCH POJMŮ VE SPRÁVNÍM
ŘÍZENÍ A VE SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ

- správní uvážení a neurčité právní pojmy jsou zcela odlišné instituty – navzájem nezávislé právní instituty
o aplikace správní uvážení – podstatou je volba mezi určitými možnostmi (zvažuje varianty)
o aplikace neurčitého právního pojmu – podstatou je výklad pojmu v souvislosti s existujícím skutkovým stavem
a následně podřadit skutkovou podstatu pod tento pojem → je-li posuzovaný případ podřaditelný pod pojem –
SO je povinen postupovat dle zákona (nemá možnost volby)
SPRÁVNÍ UVÁŽENÍ  
- = situace, kdy zákon s určitým skutkovým stavem nespojuje jediný možný následek a umožňuje správnímu orgánu vybrat
minimálně ze dvou zákonem dovolených možností
o → možnost SO „uvažovat“ o volbě reakce na zjištěný skutkový stav – uvážení v (i) učinění nějakého úkonu
(př. vyhoví žádosti) a/nebo (ii) ve volbě prostředků, které může použít (př. zakázat nebo omezit nebezpečný
provoz)
- Správní uvážení představuje prostor pro volbu různých způsobů rozhodnutí v konkrétním případě, který zákon veřejné
správě umožňuje
o relativní vázanost zákonem – (a) SO může vydat/nevydat rozhodnutí a (b) je-li vydáno, může volit více
variant
o př. řidič překročí povolenou rychlost a PČR může uložit či neuložit pokutu pro spáchání dopravního přestupku
– je-li uložena pokuta, možnost stanovit konkrétní pokutu v rozmezí stanovené zákonem (tj. k dispozici více
variant)
- vyjádření možnosti správního uvážení v zákonech → může / lze / oprávněn
- povinnost SO správní uvážení aplikovat (dává-li zákon prostor pro správní uvážení, musí ho použít)
o správní uvážení není neomezené (SO si nemůže počínat libovolně)
o limity v principu rovnosti / princip přiměřenosti / princip legitimního očekávání a právní jistoty
o pravidla pro využití správního uvážení

3
  (1) rozhodnutí musí být vždy odůvodněno – k zjištění, na základě jakých úvah se SO rozhodl tak, jak
se rozhodl (srov. § 68 odst. 3 SŘ)
 (2) povinnost SO si opatřit všechny potřebné podklady a důkazy, aby mohl vůbec uvážit
 (3) povinnost SO užít zákonná kritéria (př. při vyměření pokuty přihlédne k okolnostem, míře
zavinění, osobně pachatele aj.) ûnejsou-li hlediska, vychází se z účelu zákona (tj. zákaz zneužití
správní uvážení)
o Následky porušení:
 (a) nezákonnost – SO nedodrží pravidla pro správní uvážení (př. absence odůvodnění, překročení
mezí, zneužití správního uvážení)
 (b) nesprávnost – SO dodrží pravidla, ale aplikuje správní uvážení nevhodně / nepřiměřeně → správní
akt zatížen vadou „věcné nesprávnosti“ (porušení principu přiměřenosti / legitimního očekávání)
- správní uvážení lze kombinovat s neurčitými právními pojmy – tímto institutem je správní uvážení zpravidla
omezováno → př. SO může [správní uvážení] žadateli vyhovět, jsou-li proto závažné důvody [neurčitý právní pojem]
o SO musí nejdřív vymezit obsah neurčitého právní pojmu → následně může aplikovat správní uvážení

NEURČITÉ PRÁVNÍ POJMY

- = jevy či skutečnosti, jež nelze úspěšně zcela přesně právně definovat a jejichž obsah a rozsah se může v prostoru a čase
měnit
o slovní výrazy použité v právních normách bez toho, že by byl právem přesně vymezen jejich rozsah a/nebo
obsah
- primární úloha SO – (1) vymezení alespoň v hlavních znacích obsah a význam neurčitého právního pojmu a (2)
vyhodnocení konkrétní případ a (3) podřazení posuzovaného případu pod neurčitý právní pojem
o → interpretace pojmu ponechána zejména na veřejné správě a na prováděcích předpisech správy
 výklad usměrňován judikaturou / vnitřními předpisy nadřízených SO / ustálenou správní praxí
o při kombinaci se správním uvážení – interpretace neurčitého právního pojmu předchází správnímu uvážení

PŘEZKUM VE SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ

Správní uvážení Neurčitý právní pojem
 proti rozhodnutí lze podat odvolání ⟶ důvody:  proti rozhodnutí lze podat odvolání
 (1) nezákonné rozhodnutí (revizní princip, přezkum  odvolací řízení ovládáno revizním principem →
souladu s právními předpisy v plném rozsahu, i bez odvolací SO může učinit jiný (nový) výklad
neurčitého právního pojmu
výslovné námitky odvolatele) → došlo překročení
mezí správního uvážení
 (2) nesprávné rozhodnutí (jen v rozsahu námitek
uvedených v odvolání) → došlo nevhodná aplikace
správního uvážení
 → §89 odst. 2 SŘ => v odvolání se přezkoumává
nesprávnosti jen v rozsahu námitek, nikoliv z úřední
povinnosti
 Podstatné pro přezkum ve správním řízení je
možnost plného nahrazení správního uvážení

PŘEZKUM VE SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ

Správní uvážení
 správní uvážení je soudně přezkoumatelné
 hlediska přezkoumávání (dle judikatury NSS):
 ① SO využil správní uvážení, zda se opírá o
logické odůvodnění relevantních skutečností
 ② je přezkoumatelné
 ③ nedošlo k vybočení z mezí a hledisek
stanovených zákonem
 ④ nedošlo ke zneužití správního uvážení
 soud povinně přezkoumává odůvodnění rozhodnutí
 podstatné pro přezkum ve správním soudnictví je
nemožnost nahrazovat správního uvážení
Neurčitý právní pojem
 výklad a aplikace neurčitého právního pojmu je
soudně plně meritorně přezkoumatelný (5 Az
36/2014-45)
 správní orgán je vázán výklad neurčitého právního
pojmu (1Azs 200/2014-27)
 podstatné pro přezkum ve správním soudnictví je
možnost nahrazovat interpretaci neurčitého právního
pojmu provedený SO výkladem správního soudu (!)

4
 soudcovským uvážením (zasahoval by do moci
výkonné)
 û Výjimka – soudní přezkum ve věcech správních
trestů (§ 78 odst. 2 SŘS – soud může snížit / upustit
od trestu, a to i z důvodu nesprávnosti /
nepřiměřenosti

2A. PRINCIPY ORGANIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY; ORGÁNY VEŘEJNÉ SPRÁVY

PRINCIPY ORGANIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY

- = organizační zásady používané při budování veřejné správy jako celku / subsystémů / jednotlivých orgánů
- tvořeny protikladnými dvojicemi → význam: vybudování efektivního fungování a uspořádání veřejné správy
1. Princip centralizace a decentralizace
- Slouží k určení nakolik jsou ve vertikální linii soustředěny / rozděleny rozhodovací pravomoci a odpovědnosti za výkon
určitých úkolů → souvisí s vymezením, jaký subjekt je nositelem veřejné správy (tj. subjekt uskutečňující a odpovídající
za výkon veřejné správy)
- princip centralizace= soustředění výkonu veřejné správy do řídící moci státu
- princip decentralizace = delegace působnosti a pravomoci na jiného nositele (jiný subjekt) veřejné správy (část veřejné
správy přenechána) – jsou na ústředních orgánech nezávislé, vykonávají úkoly samostatně, vlastním jménem a na vlastní
odpovědnost
o zejm. samosprávné korporace (územní, zájmové, profesní) → orgány samosprávy vázány právním řádem, ale
nikoliv služebními příkazy státu (nejsou podřízeny) – projevem je samostatná působnost obcí / krajů
2. Princip koncentrace a dekoncentrace
- slouží k určení, zda jsou správní činnosti vykonávány jedním nebo více SO
- princip koncentrace= výkon veřejné správy jediným orgánem, soustřeďujícím veškeré funkce
- princip dekoncentrace= výkon veřejné správy rozdělen mezi více SO (tj. rozdělení funkcí do více SO)
o (i) horizontální dekoncentrace= rozdělení funkcí na jedné úrovni (př. vytvoření nového ministerstva, na které
přejde část působnosti stávajícího ministerstva)
o (ii) vertikální dekoncentrace= rozdělení funkcí mezi vyšší a nižší úroveň – mezi vyššími a nižšími orgány
zůstávají vztahy nadřízenosti a podřízenosti (př. čl. 105 Ú: pověření výkonu st. správy orgány ÚSC a přenesená
působnost)
3. Princip územní a věcný
- slouží k vymezení kompetence/působnosti úřadu
- územní (teritoriální) princip= určení působnosti dle územního hlediska; působnost se vztahuje na území určené
administrativním členěním státu
o obecná kompetence – úřad je příslušný pro všechny záležitosti veřejné správy určitého území (tj. úřad s
obecnou působností pro dané území)
- věcný (resortní) princip= určení působnosti na základě vymezeného okruhu záležitostí (věcí) → členění dáno obsahovou
stejnorodostí agendy
o specializovaný úřad pro výkon určitých záležitostí (př. katastrální úřady, finanční úřady)
4. Princip monokratický a kolegiální
- Slouží k vyjádření složení SO a určení způsobu přijímání rozhodnutí
- princip monokratický= rozhodovací vůli orgánu tvoří vůle jedné FO (př. ministerstvo, okresní úřad)
- princip kolegiální= rozhodovací vůli orgánu tvoří vůle více FO (př. vláda, bankovní rada, zastupitelstvo obce/kraje)
5. Princip subsidiarity
- zásadní pro vymezení vztahu územní samosprávy a státní správy
- nositelé a vykonavatelé veřejné správy by měli spravovat zásadně všechny záležitosti, které nepřesahují svým významem
a povahou rámec úkolů, k jejichž plnění takový nositel a vykonavatel existuje
o př. v působnosti základních ÚSC jsou všechny záležitosti místního významu, které nepřesahují místní rámec
(hranice ÚSC, nedotýkají se ZLPS) û přesahují-li – v působnosti orgánů vyššího ÚSC či státní správy
DĚLENÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY (VIZ 17A)
- podle povahy nositele veřejné moci → projev principu decentralizace

5
- (1) státní správa – přímá (prováděná bezprostředně orgány státu – orgány moci výkonné a správní úřady) û nepřímá
(vykonávaná v přenesené působnosti orgány veřejnoprávních korporací – obce, kraje)
- (2) samospráva – vykonávána v samostatné působnosti orgány subjektů odlišných od státu – tzv. veřejnoprávní
korporace; územní (kraje, obce), zájmová/profesní (ČAK, VŠ)
- (3) ostatní veřejná správa – zbytková oblast, vykonávají nesamosprávné instituce plnící veřejné úkoly (ČT, ČRo, ČTK)

ORGANIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY

- = soustava institucí (tvořených nositeli a vykonavateli), kterým zákon přiznává PaP při správě veřejných záležitostí
- trvale vytvořený řád s pevnou strukturou a pravidly jednání, který se při své výstavbě řídí tzv. organizačními principy
- základní pojmy organizace veřejné správy
o (1) Nositel (subjekt) veřejné správy= subjekt s veřejnoprávní osobností (tj. s PaP) k uskutečňování veřejné
správy a odpovědnosti za její výkon → druhy nositelů:
 a) stát – originárním (základním) nositelem, který může správu formou zákona delegovat na jiné
subjekty [û samospráva = nezadatelné právo určitého společenství – stát jen uznává]
 b) PO veřejného práva
 (i) veřejnoprávní korporace + „triumvirát“ (veřejné ústavy / podniky / fondy)
 c) další veřejnoprávní subjekty
o (2) vykonavatel veřejné správy= jednotka jednající jménem nositele veřejné správy → druhy vykonatelů:
 Nositelé veřejné správy nemohou jako takoví jednat – jednají svými orgány (ty jednají jménem
nositele a jejich jednání je přičitatelné nositeli veřejné správy)
 př. stát (nositel) → ministerstvo (vykonavatel)
 a) přímí – provádí státní správu jménem a namísto státu (vláda, ÚSÚ)
 b) nepřímí – státní správu provádí orgány jiného nositele než stát na základě zákonné delegace (OÚ)
 c) vykonavatel samosprávy – výkon samostatné působnosti (orgány ÚSC / profesních komor)
Prameny úpravy organizace veřejné správy (tzv. „organizační akty“)
- a) Ústava a ústavní zákony: (i) čl. 79 odst. 1, čl. 8 a Hlava VII Ú / (ii) ústavní zákon o zřízení vyšších ÚSC
- b) zákony: kompetenční zákon / obecní zřízení / krajské zřízení / ZHMP / zákony zřizující profesní komory
- c) prováděcí právní předpisy: úprava správních obvodů (územní působnost) vykonavatelů státní správy
o (i) vyhláška o územních pracovištích finančních úřadů / (ii) vyhláška o stanovení správních obvodů obcí
s pověřeným OÚ a správních obvodů obcí s rozšířenou působností
- d) OZV obcí: statuty územně členěných statutárních měst / OZV zřizující obecní policii
- e) organizační akty interní povahy (abstraktní i konkrétní) – př. zřizování a rušení vnitřních organizačních útvarů OÚ
(odborů, oddělení) radou obce / zřizování zvláštních orgánů obce starostou
POJEM ORGÁN VEŘEJNÉ SPRÁVY, CHARAKTERISTIKA JEHO VĚCNÉ A ÚZEMNÍ PŮSOBNOSTI
- orgánem veřejné správy neboli SO – entita, které zákon svěřuje pravomoc a působnost v oblasti veřejné správy, což
vykonává jménem určitého nositele veřejné správy [dle Svobody je SO totéž co vykonavatel veřejné správy]
- druhy SO
o (1) monokratický – zákon svěří působnost a pravomoc 1 FO (předseda ČAK), vykonává ji jménem subjektu
o (2) kolektivní – sbor FO, který rozhoduje na základě hlasování většiny (zastupitelstvo obce, kraje)
o (3) úřad – nehmotná a bezsubjektivní organizační jednotka či útvar, který je zřízený zákonem; zákon mu
svěřuje působnost a pravomoc
 (a) státní = správní úřad (čl. 79 odst. 1 Ú) = součást moci výkonné; nástroj, kterým stát přímo plní
své funkce a úkoly – lze ho chápat ve 3 rovinách:
 institucionální pojetí – navenek ohraničená organizační jednotka zřízená zákonem, která
vystupuje vůči veřejnosti prostřednictvím svých orgánů a zástupců; monokratická; nemá
právní osobnost
6
  funkční pojetí – souhrn kompetencí určitého orgánu
 pojetí pomocného útvaru – úřad jako soubor osob, které pomáhají orgánu při výkonu jeho
funkce (př. kancelář prezidenta republiky)
 → pojem „správní úřad“ spadá do podmnožiny pojmu úřad – jen stát má správní úřady (!)
 (b) obecní úřad / krajský úřad = orgán územní samosprávy, tedy není správní úřad ve smyslu čl. 79
odst. 1 Ú, ale vykonává samostatnou i přenesenou působnost
 pozor: pojem SO (resp. orgán) je širším pojmem než úřad (!)
- SO jako legislativní zkratka:
o § 1 odst. 1 SŘ: „(…) orgány moci výkonné, orgány územních samosprávných celků a jiné orgány, právnické
a fyzické osoby, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy.“
o § 4 odst. 1 písm. a) SŘS: „(...) orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i
fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a
povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy“
Působnost a pravomoc
- vykonavatelé veřejné správy jsou charakterizováni zákonem vymezeným (i) okruhem úkolů, které mají v určitém
územním prostoru řešit, a (ii) právními prostředky, které za tímto účelem mají → hmotněprávní institut (û
příslušnost je procesněprávní institut)
Působnost
- = okruh vymezených úkolů; působnost je institut hmotného práva
o (1) věcná (vyjadřuje okruh záležitostí, věcí)
 (a) všeobecná – na určitém území vykonává veřejnou správu jeden vykonavatel (př. KÚ), s výjimkou
toho, co zákon svěřil do působnosti jiného vykonavatele (specializovaného – s dílčí působností)
 (b) dílčí – výkon věcně příbuzných úkolů je svěřen specializovanému vykonavateli (př. dělba práce
mezi ministerstvy a správními úřady) → projevy principu dekoncentrace
 horizontální (členění na stejném stupni → obory nebo resorty – př. doprava, finance)
 vertikální (přesun působnosti z vyššího stupně na nižší – př. z ministerstva na územní odborný
SÚ)
 metody stanovení působnosti zákonem:
 enumerativní metoda (výslovně vypočte co náleží do věc. působ. daného úřadu; používá se pro
celostátní (ústřední) správu → podstata v přesném rozdělení věc. působ. ÚSÚ – př. kompetenční
zákon)
 generální klauzule (vybrané subjekty mají přikázány všechny správní úkoly v určitém územním
obvodu, pokud nejsou zákonem přikázány jiným subjektům; na regionální/místní úrovni)
o (2) územní (vymezuje prostor, na kterém je vykonavateli svěřen výkon úkolů)
 celostátní = ústřední (př. ministerstva a jiné ÚSÚ)
 regionální (př. krajské úřady, katastrální úřady)
 místní (př. orgány ÚSC, kterým je svěřeno plnění úkolů veřejné správy pro území jednotlivých obcí)
o (3) osobní – spravované záležitosti se uplatní jen vůči některým FO/PO (př. specializovaný FÚ příslušný pro
banky a další vybrané subjekty)
Pravomoc
- =oprávnění orgánu vykonávat veřejnou moc (tj. autoritativně rozhodovat o PaP subjektů, které vůči němu nejsou
v rovnoprávném postavení) → realizace vydáváním AA / konkrétních SA / uzavíráním VPS / výkonem správního dozoru
ORGANIZACE ČESKÉ STÁTNÍ SPRÁVY
(1) Přímí vykonavatelé
- orgány moci výkonné jsou přímými vykonavateli státní správy → provádí státní správu jménem státu jako organizační
složky státu bez právní subjektivity
(1) Vláda  čl. 67 Ú: „Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů
vlády a ministrů.“
 kolegiální orgán, má zákonodárnou iniciativu – čl. 41 (2) Ú (jako jediný orgán moci výkonné)
 rozhoduje usnesením (nadpoloviční většina všech členů)
o usnesení s interní závazností (pro členy vlády, SÚ přímo řízených vládou, orgány ÚSC při výkonu
přenesené působnosti)
o usnesení s povahou externí aktů – po splnění určitých formálních náležitostí (př. publikace ve Sb.)
7
 dostávají povahu externích aktů (př. nařízení vlády)
 vztah vůči ostatním vykonavatelům – vrcholně správu řídí a organizuje a politicky odpovídá PS
 řídí podřízené vykonavatele veřejné správy (û činnost nepodřízených pouze reguluje/ovlivňuje vydáváním
nařízení)
(2) Ministerstva  = ústřední správní úřady s dílčí věcnou působností, v čele je ministr, který ministerstvo řídí a nese za něj
odpovědnost
 čl. 79 Ú: „Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. (=
výhrada zákona) (…) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v
mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.“
o = speciální zákonné zmocnění → vydávají vyhlášky
 zrušit vyhlášky může samo ministerstvo nebo Parlament zákonem
 soudní řízení – při rozporu vyhlášky s právní předpisy soud vyhlášku neaplikuje
 mohou vydávat vnitřní instrukce a služební příkazy pro nižší SÚ
 organizační soustava ústřední státní správy → ministerstva + jiné správní úřady s celostátní působností
 kompetenční zákon – vymezuje působnost ÚSÚ
(3) Jiné SÚ  (a) s celostátní působností přímo řízené vládou (ÚSÚ)
o kompetenční zákon je označuje jako ÚSÚ – podobné ministerstvům û rozdíly → v čele je vedoucí
úřadu (předseda), užší působnost (resp. specializace)
o př. ČSÚ, ÚOHS, ÚPV, Úřad vlády ČR, ČTÚ, ČBÚ, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, ERÚ
 (b) s celostátní působností řízené ministerstvy/jiným ÚSÚ – nemohou vydávat právní předpisy (!)
o př. ČOI, ČIŽP, ČSSZ
 (c) územní odborné správní úřady – omezená věcná i územní působnost
o pravomoc vydávat konkrétní SA (např. povolení), dozorčí/kontrolní činnost, vybírat poplatky,
ukládání pokut
o projev vertikální dekoncentrace stát. správy (př. FÚ, KÚ)
(4) Veřejné  = státem zřízená organizovaná uskupení, jejichž prioritním účelem je ochrana veřejného pořádku a
ozbrojené sbory bezpečnosti za použití preventivních opatření i zásahů do práv osob (př. PČR, HZSČR, Vězeňská služba)
a jiné veřejné  podřízené věcně příslušnému ministerstvu/vládě; vnitřně hierarchicky uspořádané
sbory  výkon zejména správního pořádkového dozoru v oblastech, pro něž byly zřízeny
 v některých věcech mohou rozhodovat (PČR – zbraně, střelivo) û nejsou SÚ
 û nepatří sem armáda! (státní správu v této oblasti vykonává Ministerstvo obrany!)
(5) Prezident  problematické, neboť většina jeho rozhodnutí vyžaduje kontrasignaci předsedy vlády
 jako SO ve smyslu § 1 SŘ vystupuje při rozhodování o veřejných subjektivních PaP konkrétních osob
 dle judikatury např. o rozhodování prezidenta republiky o návrhu na jmenování soudce / profesorů VŠ
(6) „Nezávislé“  funkční nezávislost – vláda/jiný správní úřad je nemůže řídit / dávat instrukce či příkazy
správní úřady  mohou mít dozorčí, rozhodovací a sankční pravomoc

(2) Nepřímí vykonavatelé

- = subjekty odlišné od státu, na něž byly ve vymezeném rozsahu zákonem nebo rozhodnutím na základě zákona
delegovány (přenesen / propůjčen) výkon státní správy → nejedná se orgány moci výkonné (!)
- druhy: (1) orgány ÚSC v přenesené působnosti a (2) FO/PO, kterým zákon/rozhodnutí učiněné na základě
zákona propůjčuje výkon státní správy (zpravidla autorizací/koncesí – př. lesní stráže, STK, autorizovaní architekty aj.)

2B. POJEM PŘESTUPKU A DISCIPLINÁRNÍHO DELIKTU; ZÁKLADY ODPOVĚDNOSTI ZA PŘESTUPEK; SROVNÁNÍ

ODPOVĚDNOSTI FYZICKÝCH OSOB, PRÁVNICKÝCH OSOB A PODNIKAJÍCÍCH FYZICKÝCH OSOB

SPRÁVNÍ DELIKT
- = protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem a za které SO ukládá trest stanovený normou správního
práva (legálně definován není)
- vedle TČ se jedná o jeden z druhů právních deliktů (správní delikty û TČ = soudní delikty)
o odlišnosti od TČ:
 nižší míra společenské nebezpečnosti/ závažnosti/ společenského odsouzení (difamace)
 rozdíly v objektu: u SD řádný výkon veřejné správy û u TČ ochrana vybraných společenských
hodnot a zájmů před nejnebezpečnějšími útoky

8
- podle pozitivní úpravy se správní delikty člení do 3 základních skupin:
o (1) přestupky
o (2) disciplinární delikty
o (3) pořádkové delikty

POJEM PŘESTUPKU A DISCIPLINÁRNÍHO DELIKTU

(1) Přestupek
- § 5 PZ: „[1] společensky škodlivý [2] protiprávní čin, který je v zákoně [3] za přestupek výslovně označen a který [4]
vykazuje znaky stanovené zákonem, [5] nejde-li o trestný čin.“ → 5 znaků (materiálně-formální pojetí)
o [1] protiprávní čin – formální znak – tj. jde o nedovolené jednání, přestupek není, když jsou splněny OVP
o [2] společenská škodlivost – materiální znak → korektiv formální stránky přestupku (za přestupky nejsou
považovány bagatelní přestupky a není přípustný ani přílišný formalismus)
o [3] označení za přestupek a [4] znaky stanovené v zákoně – formální znak → obecné (věk, příčetnost) û
typové (SP přestupku)
 představují pozitivní vymezení přestupku (co jím je)
o [5] nejde o TČ – představuje negativní vymezení přestupku (co jím není) → vylučuje situaci kvalifikace
totožného jednání jako přestupku a zároveň TČ (naplnění zásady ne bis in idem)
o definice přestupku založena na materiálně-formálním pojetí – (a) f. znaky (NCSL), (b) m. znak (společenská
škodlivost)
- pokus přestupku (§ 6 PZ) – u FO je třeba úmysl přestupek spáchat → trestnost, stanoví-li zákon, a to stejně jako
dokonaný přestupek
- pokračování v přestupku (§ 7 PZ) – dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňující znaky stejného přestupku
spáchané obdobným způsobem a v časové souvislosti
- přestupky trvající (§ 8 PZ) – vyvolání a udržení protiprávního stavu / udržování protiprávního stavu pachatelem
nevyvolaným
- přestupky hromadné (§ 9 PZ) – podmínkou pro vznik odpovědnosti je mnohost útoků – nestačí spáchání jednoho, ale
více přestupků
(2) Disciplinární delikt
- (a) objekt – disciplína / profesní etika / odbornost / důstojnost a důvěryhodnost instituce;
- (b) objektivní stránka – porušení zvláštních PaP vyplývajících ze zvláštních právních vztahů
- (c) speciální subjekt – FO v právním vztahu k určité veřejnoprávní instituci (státní instituce / profesní komora),
mající zvláštní PaP vyplývající ze služebního/zaměstnaneckého/členského vztahu → nikdo jiný nemůže spáchat
- (d) subjektivní stránka – zavinění;
- nejedná se o trestní obvinění ve smyslu čl. 6 EÚLP → možnost znovu projednání v přestupkovém řízení
- sankce: morální (napomenutí, důtka), peněžité (pokuta, snížení platu), snížení hodnosti, zánik
služebního/členského poměru;
- druhy:
o (i) kárná provinění státních zaměstnanců
o (ii) kázeňské přestupky příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků
o (iii) kázeňské přestupky osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence
o (iv) disciplinární delikty členů profesních komor
o (v) žáci a studenti škol školských zařízení a studenti vysokých škol
o û nepatří sem delikty soudců a SZ – v pravomoci tzv. kárného soudu (to jest NSS)
(3) Pořádkový delikt
- = protiprávní jednání spočívající v porušení procesní povinnosti v oblasti působení veřejné správy (zejm. maření /
narušování / ztěžování postupu SO v rámci jejich úředních postupů [správní řízení, výkon správního dozoru])
- → forma donucení ke splnění povinnosti
- zejm. pořádková pokuta (př. § 62 SŘ) – rozhodnutím ukládá SO vedoucí řízení, neplatí ne bis in idem (lze opakovaně)
ZNAKY SKUTKOVÉ PODSTATY PŘESTUPKU
- souhrn typových znaků přestupku, tvořena 4 znaky:
(1) objekt
- = zájmy společnosti (právem chráněný zájem) chráněné zákonem, proti kterým protiprávní jednání směřuje

9
- (a) obecný (řádný výkon veřejné správy, ochrana FO), (b) druhový (proti majetku, občanskému soužití), (c) individuální
(konkrétní jednotlivý zájem chráněný jednotlivým ustanovením)
(2) objektivní stránka
- = jednání (vnější projev vůle ve formě konání či opomenutí) + následek + příčinná souvislost → obligatorní
- následek – porušení nebo ohrožení objektu → důležité ke zjištění, zda přestupek dokonán již ohrožením nebo až
porušením
o přestupky poruchové (porušení chráněných hodnot – př. poškození lesa)
o přestupky ohrožovací (ohrožení hodnot)
- fakultativní znaky – př. místo spáchání (CHKO), čas spáchání (v době krizového stavu)
(3) subjekt
- = odpovědná osoba (=pachatel – FO nebo PO), mající deliktní způsobilost (= způsobilost k protiprávnímu jednání)
o FO je vázána na: ① dosažení 15L věku ② schopnost ovládnout své jednání (složka volní) ③ posoudit jeho
následky (rozumová složka) û u PO vzniká spolu s jejím vznikem
- speciální subjekt – některého správního deliktu se může dopustit jen osoba se specifickými vlastnostmi (např.
podnikatel, zaměstnanec aj.) û konkrétní subjekt (matka)
- PZ zná institut spolupachatelství (§ 11 PZ) – každá osoba odpovídá, jako by přestupek spáchala sama
(4) subjektivní stránka
- = zavinění – vnitřní psychický vztah pachatele k protiprávnímu jednání a jeho následku – složka vědění a složka volní
- u FO je subjektivní odpovědnost – postačí zavinění z nedbalosti, pokud zákon nestanoví, že je třeba úmysl (!)
- u PO a podnikajících FO je objektivní odpovědnost – bez ohledu na zavinění
Okolnosti vylučující protiprávnost
- způsobují, že jednání není od počátku trestné
o (1) krajní nouze – (a) osoba odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, (b) nebyl způsoben
zřejmě stejně závažný následek/závažnější než ten, který hrozil, (c) nebezpečí nebylo možné odvrátit jinak, (d)
nebyla povinnost snášet
o (2) nutná obrana – osoba odvrací přiměřeným způsobem přímo hrozící / trvající útok na zájem chráněný
zákonem û nesmí být zcela zjevně nepřiměřená
o (3) svolení poškozeného – možno svolit jen k tomu, o čem lze rozhodovat (majetkové, čest)
o (4) přípustné riziko – společensky prospěšná činnost, nelze-li prospěšného výsledku dosáhnout jinak
o (5) oprávněné použití zbraně – z. o policii, z. o obecní policii – definice zbraně různá (střelné / sečné / bodné)

ZÁNIK ODPOVĚDNOSTI ZA PŘESTUPEK

- zaniká oprávnění státu postihnout pachatele přestupku – jednání bylo trestné, ale již není možno postihnout → zaniká
odpovědnost za přestupek
- (1) smrt FO
- (2) zánik PO / smrt podnikající FO
o u PO – nemá-li žádného právního nástupce
o u podnikající FO – nepokračuje-li nikdo v podnikání
o více právních nástupců/osob pokračujících v podnikání → každý odpovídá, jako by přestupek spáchal sám
- (3) amnestie (û milost nelze) – vyhlašuje prezident:
o abolice – řízení se nezahájí / nepokračuje se û agraciace – odpuštění / zmírnění uložení trestu û rehabilitace –
vyřazení přestupku z evidence
- (4) uplynutí promlčecí doby – přestupek nelze projednat, uplynula-li od jeho spáchání → důvod pro zastavení řízení
o 3R (pokuta s horní hranicí ↑100.000 CZK/1R (ostatní) – max. doba existence odpovědnosti za přestupek (běží
bez ohledu na přerušení!) – pokud základní byla 3R je max. 5L, pokud základní byla 1R je max. 3L
o stavení (§ 32 odst. 1 PZ – doba neběží, po odpadnutí důvodu pokračuje
o přerušení (§ 32 odst. 2 PZ) – začíná běžet nová promlčecí doba

ODPOVĚDNOST ZA PŘESTUPEK
Odpovědnost fyzické osoby za přestupek
- pachatel = zásadně každá FO (bez ohledu na státní příslušnost), která je deliktně způsobilá
o některé SP obsahují zvláštní znaky/vlastnosti charakterizující pachatele → zvláštní subjekt přestupku (§ 12
PZ)
10
 o deliktně odpovědná i tzv. nepřímý pachatel – FO, která ke spáchání přestupku užila jiného (živý nástroj)
o též FO jednající jako účastník (organizátor, návodce, pomocník) či jako ZZ/opatrovník
- Prvky odpovědnosti FO za přestupek – musí být splněn kumulativně věk, příčetnost a zavinění pro odpovědnost (!)
o (1) věk (§ 18 PZ) – dosažení věku 15L – u pokračujících přestupků odpovědnost jen za jednání po dosažení
věku
o (2) příčetnost (§ 19 PZ) – odpovědnost vyloučena u osob, jednajících v nepříčetnosti, neuvedly-li se samo do
stavu nepříčetnosti (byť i z nedbalosti) požitím návykové látky
 příčetným není, kdo pro duševní poruchu v době spáchání přestupku nemohl rozpoznat, že jde o
porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, nebo nemohl ovládat své jednání → tj. chybí
složka intelektuální nebo složka volní (ovládací)
 = otázka právní (nikoli skutková) – prokazuje se schopnost rozpoznávací a ovládací (lékař/znalec)
o (3) zavinění – psychický stav pachatele ke skutečnostem zakládající přestupek → formy zavinění
 (i) úmysl (§ 13 odst. 2 PZ) – přímý / nepřímý
 (ii) nedbalost (§ 13 odst. 3 PZ) – vědomá / nevědomá – PZ nezná hrubou nedbalost
o zásadní rozdíl od PO a podnikajících FO – odpovědnost dle zásady subjektivní odpovědnosti (zavinění)
 u PO a podnikajících FO je zásada objektivní odpovědnosti (bez ohledu na zavinění)
- vyloučení osobní působnosti PZ → nelze stíhat osoby požívající výsady a imunitu / prezidenta
o soudci ÚS – nelze, nepožádají-li o projednání v kárném řízení;
o poslanci a senátoři – nelze, nepožádají-li o projednání v disciplinárním řízení
o vojáci / Policie / BIS / osoby v rámci výkonu trestu odnětí svobody
o trvá-li status v době spáchání přestupku a projednání → kárné/disciplinární řízení û skončí-li poměr →
přestupkové řízení
Odpovědnost za přestupek právnické osoby
- zásada objektivní odpovědnosti s možností liberace → kumulativní podmínky odpovědnosti za přestupek
o (1) porušení právní povinnosti – uložena PO / organizační složce / útvaru
o (2) přičitatelnost jednání FO – FO poruší svým jednáním uloženou povinnost (taxativní výčet osob dle § 20
PZ)
o (3) porušení povinnosti při činnosti PO / v přímé souvislosti s činností / ku prospěchu PO / v zájmu PO
o § 20 odst. 7 PZ – zásada souběžné/nezávislé odpovědnost PO i FO (vzájemně se nevylučují)
o liberace (§ 21 PZ) – zproštění odpovědnosti za přestupek
Odpovědnost za přestupek podnikající fyzické osoby
- zásada objektivní odpovědnosti s možností liberace → kumulativní podmínky odpovědnosti za přestupek
o (1) FO, která je podnikatelem
o (2) spáchání přestup při podnikání / v přímé souvislosti s ním
o (3) porušení právní povinnosti svým jednáním / FO, jejíž jednání je podnikající FO přičitatelné

3A. VEŘEJNÉ UŽÍVÁNÍ, JEHO OBSAH A OCHRANA

POJEM VEŘEJNÉHO UŽÍVÁNÍ A VEŘEJNĚ PŘÍSTUPNÉHO MATERIÁLNÍHO STATKU

Institut veřejného užívání
- = užívání [1] všeobecně přístupných materiálních statků předem [2] neomezeným okruhem uživatelů, a to [3] způsobem,
který odpovídá účelovému určení těchto statků a [4] za účelem poskytování užitku uživatelům
- statek není spotřebováván a není neomezováno užívání ostatních oprávněných
- má veřejnoprávní povahu a na konkrétní užití nemá vliv projev vůle vlastníka
- upraveno ve speciálních zákonech (o lesích, o vodách, o pozemních komunikacích)
- znaky veřejného užívání: (a) právem dovolená možnost užívat / požívat věc + (b) předem neomezený okruh uživatelů +
(c) institut veřejného práva (veřejnoprávní povaha vztahu vlastník-uživatel)
Veřejně přístupný materiální statek
- = předmětem veřejného užívání (statky přírodní i vytvořené člověkem) – tj. užíváním veřejností nebo veřejnou správou
o povrchové a podzemní vody / ovzduší / sluneční a větrná energie – nejsou být předmětem vlastnictví (res
nullius)

11
 o les – dle z. o lesích platí obecné užívání bez ohledu na subjekt vlastnického práva (soukromé i veřejném
vlastnictví)
o krajina – právo průchodu (i stanování) přes některé pozemky v rámci krajiny, jejichž vlastníky jsou stát / obce /
jiné PO (û nikoliv FO)
o pozemní komunikace – dálnice a silnice I. třídy (stát), silnice II. a III. třídy (kraj), místní komunikace (obec)
o veřejné prostranství – ve vlastnictví obcí
o kmitočtové (rádiové) spektrum – nehmotný statek, není věcí v právním smyslu

FORMY VEŘEJNÉHO UŽÍVÁNÍ, JEHO PŘEDPOKLADY A POVINNOSTI UŽIVATELE

Obecné užívání
- = možnost užívání vyplývá přímo ze zákona (tj. může pouze vyplývat, nemusí tam být vůbec specifikována)
- se vznikem možnosti užívání není spojen žádný projev vůle vykonavatele veřejné správy (tj. není třeba povolovacího
aktu) → zásadně bezplatné – možnost spojení veřejnoprávním platební povinností (daň, poplatek, mýtné)
- podmínky pro obecné užívání:
o (1) obvyklým způsobem – v souladu s účelovým určením konkrétního materiálního statku
o (2) přiměřeným způsobem – s ohledem na faktický stavu statku
o (3) způsob užívání nesmí vylučovat/omezovat nad obvyklou míru z užívání ostatní uživatele (bylo by zvláštní
užívání nebo zakázané jednání)
- meze užívání vyplývají ze zákona (popř. z OOP nebo SA) – na základě zákona může být také užívání dočasně omezeno
nebo zakázáno, a to vůči konkrétnímu uživateli nebo vůči každému (SA, OOP)
Zvláštní užívání
- = možnost zvláštní užívání na základě správního aktu (tj. oprávnění vzniká adresátovi aktu (jmenovitě) – zpravidla
povaha povolení – je v něm stanovena doba a způsob užívání, popř. další podmínky
o oprávnění ke zvláštnímu užívání vzniká pro určitého uživatele
o meze a případné další podmínky jsou stanoveny zákonem/SA; může být omezeno stejně jako užívání obecné
o lze odnětí povolení v případě protiprávního jednání oprávněného
- zpravidla se platí správní poplatek/úhrada za spotřebu či za zatížení materiálního statku (př. odběr podzemní vody,
znečištění ovzduší)
- Příklady z pozitivního práva
o nakládání s vodami – obecné užívání – možnost každého bez povolení odebírat povrchovou vodu pro vlastní
spotřebu (vodoprávní úřad může omezit/zakázat) û zvláštní užívání – oprávnění nakládat s vodou zvláštním
způsobem (např. odebírat podzemní vodu, vypouštět odpadní vody do podzemních / povrchových vod)
o užívání pozemních komunikací – obecné užívání – možnost každého bezplatně užívat (pouze) dálnice / silnice
/ místních komunikace obvyklým způsobem a k určenému účelu û zvláštní užívání – právo užívání jiným než
obvyklým způsobem/k jinému účelu na základě povolení silničního úřadu (př. sportovní akce, umístění
reklamy)
VEŘEJNÉ UŽÍVÁNÍ A VLASTNICTVÍ
- některé veřejně užívané statky jsou ve vlastnictví osob veřejného práva (dálnice, silnice)
- veřejné užívání i na statky v soukromém vlastnictví – př. průchod pasáží (možnost omezení např. zákazem průchodu
v nočních hodinách)
- u některých statků nezáleží na povaze vlastníka (stát/obec/soukromá osoba) – př. u lesů je zákaz oplocení z vlastnických
důvodů / omezení práva na vstup do lesa
- některé statky jsou věcí ničí (ovzduší, sluneční či větrná energie – není vlastnitelnou složku přírody)
POVINNOSTI K OCHRANĚ VEŘEJNÉHO UŽÍVÁNÍ, ÚZEMNÍ OCHRANA VEŘEJNÉHO UŽÍVÁNÍ
- Ochrana veřejného užívání a ochrana před účinky veřejného užívání na základě norem správního práva
o poskytují v různé míře ochranu jak předmětu veřejného užívání, tak i ochranu výkonu práva užívat tento
předmět všemi oprávněnými subjekty (+chrání zvláštní zájmy, které mohou být veřejným užíváním ohroženy /
poškozeny)
- právní formy ochrany užívání:
o zákazy nebo omezení stanovené ve prospěch veřejného užívání
o správní dozor nad užíváním,
o preventivní / nápravná / sankční opatření

12
 o ochranná pásma – př. silniční ochranné pásmo, ochranné pásmo vodních zdrojů
- Povinnosti k ochraně veřejného statku
- pravidla obecného užívání: ex lege (zákaz poškozovat / znečišťovat / vybraných činností) → př. zákaz přímého
vypouštění odpadních vod do vod podzemních (účelem je ochrana podzemní vody jako kvalitního zdroje pitné vody)
- pravidla zvláštního užívání: ex lege či ex actu (př. zákaz poškozovat / ničit / znečišťovat / zákaz vybraných činností) +
časová, místní aj. omezení zvláštního užívání (př. nadrozměrný transport)
- Povinnosti k ochraně veřejného užívání
- povinnost vlastníka strpět obecné užívání – nesmí mu bránit (např. zákaz oplocování lesů s účelem omezit vstup)
- ochranná pásma – př. omezení na sousedních pozemcích, typicky u technických zařízení (elektrické vedení)

3B. SROVNÁNÍ OPRAVNÝCH PROSTŘEDKŮ A DOZORČÍCH PROSTŘEDKŮ VE SPRÁVNÍM ŘÁDU

POJEM OPRAVNÉHO A DOZORČÍHO PROSTŘEDKU

- Podstata je přezkum (1) rozhodnutí za účelem odstranění vad spočívající v nesprávnosti a/nebo nezákonnosti anebo (2)
postupu v řízení předcházející vydání rozhodnutí
- důvod přezkumu – (a) vady skutkové (skutkový stav neodpovídá skutečnosti / není dostatečný); (b) vady právní
(nesprávné posouzení otázky hmotného / procesního práva); (c) vady procesní (procesní pochybení mající vliv
na zákonnost)
- předmět přezkumu – pouze rozhodnutí jako výsledku správního řízení → meritorní i procesní povahy
- hledisko pro rozlišení opravných a dozorčích prostředků spočívá v úkonu vedoucího k zahájení opravného řízení – tj.
v subjektu iniciující opravné řízení
Opravný prostředek v SŘ Dozorčí prostředek v SŘ
 zahájeno na základě úkonu účastníka řízení  zahájeno výlučně z moci úřední (tj. SO)
 → účastník řízení se domáhá zrušení či změny  → SO sám ex offo vyvolá postup ke zrušení či
rozhodnutí a má právní nárok na vyřízení změně rozhodnutí, které trpí vadou (nezákonnosti /
 možnost napadnutí nepravomocných či nesprávnosti) a není právní nárok
pravomocných rozhodnutí → dělení OP:  pouze přezkum již pravomocných rozhodnutí
 (a) řádný OP (odvolání / rozklad / odpor / námitky)  (a) přezkumné řízení
→ proti nepravomocnému rozhodnutí  (b) obnova řízení – zahájení z moci úřední
 (b) mimořádný OP (žádost na obnovu řízení) → proti
pravomocnému rozhodnutí

PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ
- dozorčí prostředek (nástroj) SO, uplatňovaný z moci úřední, umožňující zásah do pravomocného rozhodnutí s cílem
napravit vadu nezákonnosti
- předmět přezkumného řízení – pouze (a) pravomocná rozhodnutí (výjimkou je předběžné vykonatelné rozhodnutí) a
(b) taxativně vymezená pravomocná usnesení (tj. usnesení o odložení věci a o zastavení řízení)
o nepřípustnost přezkumného řízení (vyloučené věci)
 (i) rozhodnutí udělující souhlas k soukromoprávnímu úkonu /povolující vklad do KN / ve věci
osobního stavu a žadatel nabyl práv v dobré víře
 (ii) rozhodnutí vydané v přezkumného řízení (§ 94 odst. 2 SŘ)
 (iii) usnesení – výjimka pro usnesení o odložení / zastavení û ostatní usnesení lze přezkoumávat až
společně s meritorním rozhodnutí/s jiným rozhodnutím, jehož vydání předcházela
- zahájení pouze a jen z moci úřední – neexistuje právní nárok na zahájení → účastník/jiné osoby podávají toliko podnět
k zahájení (není však návrhem na zahájení přezkumného řízení)
o způsoby vyřízení podnětu:
 (i) sdělení o neshledání důvodů k zahájení přezkumného řízení
 z důvodu neexistence právního nároku (subjektivního práva) na zahájení – vyloučena i
z soudního přezkumu (sdělením nemůže být dotčeno veřejné subjektivní právo)
 (ii) autoremedura – přezkumné rozhodnutí provede SO, který vydal napadené rozhodnutí → pouze
v případě podnětu účastníka původního řízení, SO vyhoví podnětu a není způsobena újma ostatním
účastníkům
 (iii) předání nadřízenému SO (§ 95 odst. 2 SŘ)
- příslušný orgán: nadřízený SO – zahájení, dochází-li po předběžném posouzení k závěru, že (a) rozhodnutí nebo (b)
jemu předcházející řízení je v rozporu s právními předpisy → důvodem přezkumu jsou vady právní nebo procesní (!)
13
- lhůta:
o usnesení o zahájení přezkumného řízení – vydání nejpozději do 2M, kdy se SO o možné nezákonnosti
rozhodnutí dozvěděl (nejpozději do 1R od PM rozhodnutí);
o meritorní rozhodnutí v přezkumném řízení – nemožnost vydání po uplynutí 15M ode dne PM rozhodnutí (tj.
původního prvoinstančního rozhodnutí)
- rozhodnutí:
o porušení právního předpisu – nadřízený SO rozhodnutí zruší / změní / zruší a věc vrátí k novému projednání
(podřízený SO vázán právním názorem) → lze podat odvolání – SŘ výslovně nevylučuje (srov. § 81 odst. 1 SŘ)
o neporušení právního předpisu – nadřízený SO řízení usnesením zastaví – poznamená do spisu → odvolání
vyloučeno (srov. 76 odst. 5 SŘ)
 projev zásady ochrany práv nabytých dobré víry – nadřízený SO řízení zastaví i přes to, že
rozhodnutí trpí vadou nezákonnosti → byla-li újma, která by zrušením / změnou rozhodnutí vznikla
některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném nepoměru k újmě,
která vznikla jinému účastníkovi/veřejnému zájmu
 i při zrušení / změně je SO povinen šetřit práva nabytá v dobré víře
- zkrácené přezkumné řízení (98 SŘ) – jen pokud je porušení zákona zcela zjevné ze spisu, jsou splněny ostatní
podmínky pro přezkum a není zapotřebí vysvětlení účastníků – dokazování se neprovádí a prvním úkonem je vydání
rozhodnutí
- účinky rozhodnutí – má charakter rozhodnutí prvoinstančního → lze podat odvolání
o odlišné účinky rozhodnutí – (a) při rušení/změně rozhodnutí ukládající povinnost – účinky ode dne PM
přezkoumávaného rozhodnutí (ex tunc) û (b) při rušení/změně rozhodnutí přiznávající právo – účinky od dne
PM rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení (ex nunc)
- další případy přezkumného řízení – VPS (§ 165 odst. 7 SŘ) / OPP (§ 174 odst. 2 SŘ) / neregulativní úkony (§ 156
odst. 2 SŘ)
OBNOVA ŘÍZENÍ
- mimořádný opravný prostředek, je-li navržena účastníkem (žádost o povolení obnovy řízení) û dozorčí prostředek,
je-li zahájena z moci úřední (ex offo)
- podmínky: (1) pravomocné meritorní rozhodnutí, kterým bylo ukončeno řízení před SO a (2) existence důvodu obnovy
- důvody (§ 100 odst. 1 SŘ)
o (i) nové skutečnosti/důkazy – př. nebyla známa totožnost svědka, listina byla považována za ztracenou û nikoliv
skutečnosti nastalé až po proběhlém a ukončeném řízení / jiný výklad právního předpisu / změněný právní názor
o (ii) nepravdivé důkazy – př. byly falšované nebo vycházely z mylných východisek)
o (iii) zrušení nebo změna rozhodnutí – předmětné rozhodnutí bylo podkladem pro napadané rozhodnutí
 společná podmínka – skutečnosti/důkazy/rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení
o (iv) spáchání trestného činu s úmyslem ovlivnit rozhodnutí (§ 100 odst. 4 SŘ) – zvláštní důvod
- zahájení řízení o obnově řízení
o žádost o obnovu řízení → povaha mimořádného OP – u kteréhokoli SO, který ve věci rozhodoval
 devolutivní účinek – obnově rozhoduje orgán rozhodující v poslední stupni
 možnost přiznání odkladného účinku, hrozí-li vážná újma účastníkovi/veřejnému zájmu
o z moci úřední → povaha dozorčího prostředku – orgánem rozhodujícím v posledním stupni
- lhůta:
o obnova na žádost (§ 100 odst. 2 SŘ) – podání žádosti do 3M (SL), nejpozději do 3L (OL)
o obnova z moci úřední (§ 100 odst. 3 SŘ) – ve 3L lhůtě musí být rozhodnutí o obnově vydáno
- fáze
o (1) řízení o obnově řízení – zdali dány podmínky a důvod obnovy
 obnově rozhoduje SO, kt. rozhodl v posledním stupni → žádosti vyhoví a obnovu řízení povolí, nebo
žádost zamítne a řízení zastaví → možnost podání odvolání
 je-li obnova povolena, má odkladný účinek ze zákona (suspenzivní účinek) û nicméně podání žádosti o
obnovu nemá ze zákona suspenzivní účinek (lze pouze přiznat při existenci hrozby vážné újmy)
o (2) obnovené řízení – provedení na základě rozhodnutí o povolení obnovy
 provede orgán I. stupně (orgán II. stupně, týkají-li se důvody obnovy výhradně jeho)
 původní a obnovené řízení tvoří jeden celek (nové řízení je pokračováním řízení původního)
 kdo je účastníkem obnoveného řízení se posuzuje dle právního a skutkového stavu nového řízení

14
  přihlíží se ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení a při projednávání se doplňuje řízení tak, aby
s ohledem na nově objevené/zjištěné skutečnosti vydal ve věci správné rozhodnutí
 výsledkem je zrušení/změna původního rozhodnutí – nové rozhodnutí je rozhodnutí prvoinstanční
SROVNÁNÍ PŘEDPOKLADŮ, PRŮBĚHU A DŮSLEDKŮ PŘEZKUMNÉHO ŘÍZENÍ A OBNOVY ŘÍZENÍ
PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ OBNOVA ŘÍZENÍ
zahájení z moci úřední → dozorčí prostředek z moci úřední → dozorčí na žádost účastníka →
účastník/jiná osoba může dát jen podnět prostředek mimořádný OP
ochrana SO je při rozhodování v přezkumném řízení (§ 94 odst. 4 SŘ) a v obnově řízení povinen šetřit práva nabytá
dobré víry v dobré víře → v přezkumném řízení povinnost zastavit řízení
důvody SO přezkoumává zákonnost, nikoliv věcnou taxativní výčet důvodů, pro které lze provést obnovu řízení
správnost pravomocného rozhodnutí skončeného pravomocným rozhodnutím
lhůta - subjektivní: do 2M ode dne, kdy se SO o - rozhodnutí o obnově musí - subjektivní: do 3M ode
nezákonnosti dozvěděl být vydáno v 3L lhůtě od PM dne, kdy se o důvodu
- objektivní: do 1R od PM takového rozhodnutí původního rozhodnutí obnovy dozvěděl,
- objektivní: do 3L od PM
rozhodnutí
předpoklady přezkum pouze pravomocného rozhodnutí PM meritorní rozhodnutí PM meritorní rozhodnutí
nepřípustnost přezkumného řízení (viz výše) splněn důvod obnovy plněn důvod obnovy
je-li na přezkoumání návrh účastníka
rozhodnutí obecný zájem pak je obnova povolena
pak je obnova nařízena
příslušnost nadřízený SO povolení obnovy – rozhoduje vždy orgán, který rozhodl
výjimka u autoremedury: SO, který v posledním stupni (û žádost o obnovu podat u
přezkoumávané rozhodnutí vydal (podmínky kteréhokoliv SO, který ve věci rozhodoval)
viz výše) obnovené řízení – provede orgán 1.stupně (ledaže se
důvody obnovy týkají výhradně orgánu 2.stupně)
průběh porušení právního předpisu: nadřízený SO 2 fáze:
rozhodnutí zruší/změní/zruší a věc vrátí → (1) řízení o obnově řízení – zda jsou dány podmínky obnovy
odvolání lze řízení → nařízení či povolení obnovy/zamítnutí žádosti o
neporušení právního předpisu: nadřízený SO obnovu → lze se odvolat
řízení usnesením zastaví → odvolání nelze (2) obnovené řízení – provede se na základě PM rozhodnutí
o povolení/nařízení obnovy
důsledky - (1) zrušení/změna rozhodnutí ukládající nové rozhodnutí ve věci → ruší původní rozhodnutí
(účinky) povinnost – účinky ode dne PM je rozhodnutím prvoinstančním → lze uplatnit řádné
přezkoumávaného rozhodnutí (ex tunc), opravné prostředky
- (2) zrušení/změna rozhodnutí přiznávající
právo – účinky ode dne PM přezkumného
rozhodnutí (ex nunc)
rozhodnutí je prvoinstanční → možnost
odvolání (û nelze opět přezkumné řízení)
4A. VÝKON SAMOSTATNÉ PŮSOBNOSTI OBCÍ A KRAJŮ
POJEM SAMOSTATNÁ PŮSOBNOST, ZPŮSOB VYMEZENÍ SAMOSTATNÉ PŮSOBNOSTI
Právní úprava územní samosprávy
- čl. 8 Ú + hlava VII. Ú
- Ústavní zákon o vytvoření vyšších územně samosprávných celků (č. 347/1997 Sb.) → 13 krajů + HMP
- Zákony – obecní zřízení (č. 128/2000 Sb.), krajské zřízení (č. 129/2000 Sb.), ZHMP (č. 131/2000 Sb.)
Právo na samosprávu
- = ústavně zaručené právo ÚSC, jakožto územních společenství občanů, na rozhodování, regulování a řízení části
veřejných záležitostí v rámci své odpovědnosti a v zájmu místního obyvatelstva → subjektivní právo ÚSC

15
 o samospráva – okruh úkolů veřejné správy, jejichž vykonávání vlastním jménem je svěřeno samosprávné
korporaci odlišné od státu → nositel samosprávy není při jejím výkonu podřízen orgánům státu, státu přísluší
pouze dozor nad jednáním samosprávných korporací
o stát smí do jejího výkonu zasahovat, (i) jen vyžaduje-li to ochrana zákona a (ii) jen způsobem zákonem
stanoveným → ÚSC nejsou při výkonu podřízeny orgánům státu
- projev principu decentralizace veřejné správy – nositelem veřejné správy je jiný subjekt než stát
- ÚSC jedná vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a z vlastních prostředků
Základní znaky ÚSC
- (1) územní základ: ÚSC vykonává působnost v rámci svého vymezeného území (jedno či více katastrálních území)
- (2) osobní základ: ÚSC je společenstvím občanů (občanem obce je FO, která je občanem ČR a je v obci
hlášena k trvalému pobytu + cizinci s trvalým bydlištěm + vlastníci nemovitostí + osoba nalézající se na území
ÚSC – př. podnikatel)
- (3) ekonomický základ: ÚSC jako veřejnoprávními korporacemi má vlastní majetek a hospodaří dle vlastního
rozpočtu
Pojem samostatná působnost
- = výkon úkolů veřejné správy svěřené ÚSC jako veřejnoprávní korporaci na základě principu decentralizace, tedy
záležitostí, které jsou ÚSC vlastní a jež vykonávají vlastním jménem a na vlastní odpovědnost
o tj. záležitosti dotýkající se primárně života obyvatel ÚSC a svým významem nepřekračuje místní rámec
- dualismus veřejné správy – působnost ÚSC dělena na 2 skupiny (samostatná a přenesená) → rozlišení má význam pro
dozorčí oprávnění / určení subjektu rozhodování
- výkon samostatné působnosti je subjektivním právem ÚSC → možnost zásahu, jen vyžaduje-li zákon
o û prostředky právní ochrany samostatné působnosti ÚSC (dle SŘS žaloba proti nezákonnému rozhodnutí / dle Ú
ústavní stížnost)
Způsob vymezení samostatné působnosti
- Ústava ho nevymezuje → vymezení ponecháno zákonu (resp. zákonodárci) – vymezení nesmí obsah práva na územní
samosprávu vyprázdnit / fakticky eliminovat
- § 35 obecního zřízení: „Do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, (i)
pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo (ii) pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce (…), a dále
záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon.“
o pozitivní vymezení – (1) záležitosti v zájmu obce a občanů obce / kraje a občanů kraje, (2) zákonem svěřené
záležitosti do samostatné působnosti
o negativní vymezení – nejde výkon státní správy
- demonstrativní výčet v obecním zřízení: (a) záležitosti existence obce a její územní změny (př. slučování s jinou obcí,
podání návrhu na oddělení části obce, uzavírání dohod o změně hranic obce); (b) vnitřní organizace (př. místní
referenda); (c) rozpočtové hospodaření a hospodaření s obecním majetkem; (d) rozvoj obce (př. sociální pomoc)
o pozor na změnu území u krajů – možné pouze na základě zákona (srov. čl. 2 ÚZVSC)
- uzavírání tzv. koordinačních VPS – plnění úkolů v samostatné působnosti jen stanoví-li tak zvláštní zákon û u VPS
při výkonu státní správy, (i) jen stanoví-li tak zvláštní zákon a (ii) souhlas nadřízeného SO
VÝKON SAMOSTATNÉ PŮSOBNOSTI ORGÁNY OBCE NEBO KRAJE
- subjektivní právo ÚSC – podléhá pouze státnímu dozoru, tj. zásah je přípustný jen pro ochranu zákona
- rozlišení úkolů samostatné působnosti:
o (a) dobrovolné – výkon zcela na vůli nositelů (př. stanovení místních poplatků)
o (b) povinné – za splnění zákonem stanovených předpokladů je orgán ÚSC povinný tyto úkoly plnit/zajistit
jejich plnění – při plnění těchto úkolů jsou orgány ÚSC nepodřízeny orgánům státní správy (!)
- samostatná působnost obcí a krajů je vzájemně autonomní – výkon samostatné působnosti je navzájem nezávislý a obce
nejsou podřízeny krajům → platí též princip subsidiarity (čl. 104 odst. 2 Ú) – záležitosti místního významu jsou
v působnosti místního společenství
- v obcích lze konat místní referendum – o otázkách patřících do samostatné působnosti obce (û nelze o místních
poplatcích / rozpočtu obce / OZV), vyhlašuje zastupitelstvo
Obecně závazné vyhlášky (viz 20A)
- čl. 104 odst. 3 Ú: „Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat OZV.“

16
 o projev samosprávy – stačí zmocnění Ústavou, další zákonné zmocnění již není třeba (û u nařízení potřeba je,
neboť se jedná o výkon přenesené působnosti) → vyloučena u daní a poplatků – platí výhrada zákona (čl. 11
odst. 5 LZPS)
o na základě zákona, v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod
- = podzákonný právní předpis s omezenou územní platností (na území ÚSC) → z hlediska forem správních činností je AA
(konkrétně statutárním předpisem územních samospráv)
o lze upravovat i vztahy dosud neupravené žádnými jinými předpisy (praeter legem)
o navíc obec je oprávněna v samostatné působnosti uložit povinnost v případech uvedených v § 10 obecního
řízení
- podmínky pro OZV
o soulad se ústavním pořádkem a zákony
 OZV (i nařízení!) může ÚS zrušit – pro rozpor s ústavním pořádkem / chybu v proceduře vzniku a
vyhlášení
o obecná úprava – jedná se totiž o AA (nikoliv SA)
o dodržení zákonem stanovené postupu přijetí a vyhlášení – přijetí nadpoloviční většinou všech členů
zastupitelstva
 obec: vyhlašuje se vyvěšením na úřední desce min. 15D, účinnost 15.D po vyhlášení (zasílá MV)
 kraje: vyhlašuje se uveřejněním ve Věstníku právních předpisů kraje, účinnost 15.D po vyhlášení (též
MV)
 obec vede evidenci všech právních předpisů, které vydala (OZV, nařízení)
- test Ústavního soudu (4 kroky):
o ① byla pravomoc vyhlášku vydat,
o ② pohybuje se v mezích samostatné působnosti,
o ③ nedošlo ke zneužití samostatné působnosti (svěřené pravomoci?)
o ④ přijatá pravidla nejsou zjevně nerozumná
o OZV není možno upravovat věci vyhrazené zákonu – pokud se nepřekrývají (tzn. předměty a cíle regulace se
liší), nelze bez dalšího říci, že obec nesmí normovat záležitost z důvodu, že je již regulována na úrovni zákona
- Kraj a OZV → upravovat záležitosti, které mu zákon výslovně stanoví – př. zásady územního rozvoje
ORGÁNY OBCÍ A KRAJŮ
Samostatná působnost
Zastupitelstvo
- nejvyšší orgán v oblasti samostatné působnosti, kolektivní orgán z členů volených v přímých volbách občany obce /
kraje → vydává OZV, volí starostu
Rada
- výkonný orgán v oblasti samostatné působnosti, tvořena starostou, jeho zástupci a radními, které volí ze svých řad
zastupitelstvo (v obcích s méně než 15 členy zastupitelstva plní její funkci starosta) → odpovídá zastupitelstvu
- v oblasti přenesené působnosti rozhoduje jen, stanoví-li tak zákon (např. vydává nařízení)
Přenesená působnost
obecní/krajský úřad (městský úřad u města / magistrát u statutárního města)
- výkonný orgán v oblasti přenesené působnosti, kolektivní orgán tvořený starostou, místostarostou, tajemníkem (ten
povinně u obcí 2. a 3. kategorie) / ředitelem KÚ a zaměstnanci
- v samostatné působnosti plní úkoly uložené zastupitelstvem;
starosta/hejtman (primátor u statutárního města)
- v čele obecního/krajského úřadu – volen a odpovědný zastupitelstvu, svolává a řídí zasedání, podepisuje právní
předpisy
o starosta je orgán obce, vykonává přenesenou působnost v obcích, kde není tajemník s výjimkou těch
záležitostí, které byly zákonem svěřeny zastupitelstvu nebo radě (§103 odst.3 písm. f) obecního zřízení)
tajemník
- zajišťuje výkon přenesené působnosti obce u obcí 2. a 3. kategorie s výjimkou těch úkolů / věcí, které byly zákonem
svěřeny radě obce nebo zvláštnímu orgánu obce
ředitel krajského úřadu
- odpovídá za plnění úkolů v samostatné a přenesené působnosti hejtmanovi
17
 Zvláštní orgány obce a kraje
- zastupitelstva zřizují výbory (povinnost zřídit kontrolní a finanční výbor) a rady komise (zřizovány fakultativně jako
poradní orgány – např. přestupková komise)
DOZOR NAD VÝKONEM SAMOSTATNÉ PŮSOBNOSTI
- právní úprava – čl. 101 odst. 4 Ú a pravidla státního dozoru a kontroly obsažena v obecním/krajském zřízení/ZHMP
- pojem dozor – teoreticky vymezen jako pozorování, zjišťování a hodnocení skutečného stavu a porovnání se žádoucím
stavem a následné uplatnění postupů k nápravě nedostatků
o jedním z druhů dozoru je dozor nad veřejnoprávními korporacemi (tj. nad ÚSC a profesními komorami)
o → rozlišujeme: (a) dozor nad výkonem samostatné působnosti û (b) dozor nad výkonem přenesené působnosti
o → dozor nad výkonem samostatné působnosti – ryze právní sledující zákonnost (tj. soulad se zákony a dalšími
právními předpisy)
- podstatou dozoru je náprava (vad) právních předpisů a jiných aktů vydaných ÚSC (!) → dozor samostatné
působnosti výlučně MV
o zaměřen na nápravu vad v proceduře vydávání nebo vad v obsahu právních předpisů / usnesení / rozhodnutí a
jiných opatřeních vydaných orgány ÚSC → cílem je zajištění zákonnosti aktů obcí a krajů
o û nevztahuje se na rozhodnutí a jiné akty vydané podle SŘ/DŘ (vlastní úprava)
o → k zajištění souladu povinnost ÚSC dozorčím orgánům zasílat po vyhlášení přijaté právní předpisy ([1] OZV
na MV; [2] nařízení obce na KÚ / nařízení kraje na příslušné ministerstvo či jiný ÚSÚ, [3] jiné akty na
požádání)
- charakteristika dozoru – následný (kontrola již vydaných aktů, platných v době provádění dozoru), ve veřejném zájmu
a z moci úřední
- oprávnění dozorčího orgánu – (1) výzva ke zjednání nápravy, (2) pozastavení účinnosti / výkonu aktů, (3) zrušení
nezákonných jiných opatření vydaná v přenesené působnosti (nelze OZV /nařízení / akty v samostatné působnosti)
o v rámci samostatné působnosti nesmí sám zrušit akty / úkony → toliko podání návrhu na zrušení u soudu – (i)
řízení před ÚS (OZV) a (ii) správní řízení před KS (ostatní akty jako usnesení aj.) → veškeré akty lze zrušit jen
soudem
o v rámci přenesení působnost nemůže sám zrušit nařízení → pouze návrh k ÚS
Postupy dozoru nad výkonem samostatné působnosti a porovnání s dozorem přenesené působnosti
Působnost Dozorčí orgán Vadný předpis Rozpor s: 1. fáze 2. fáze 3. fáze
Výzva ke Pozastavení (30 dní po lhůtě)
Samostatná MV OZV û zákon zjednání nápravy účinnosti OZV + návrh na zrušení
(60D) lhůta k nápravě OZV MV k ÚS
Pozastavení (30 dní po lhůtě)
Usnesení, Výzva ke
û zákon, jiný pr. výkonu (tzv. návrh na zrušení
Samostatná MV rozhodnutí, jiné zjednání nápravy
předpis sistace) + lhůta k opatření ke KS
opatření (tzv. SA) (60D)
nápravě (spr. soudnictví)
(30 dní po lhůtě)
návrh na zrušení
KÚ/přísl. Výzva ke Pozastavení
Nařízení û zákon, jiný pr. nařízení ředitelem
Přenesená ministerstvo zjednání nápravy účinnosti OZV +
obce/kraje předpis KÚ/přísl.
û ÚSÚ (60D) lhůta k nápravě
ministerstva û
ÚSÚ k ÚS
û zákon, jiný pr. KÚ / přísl.
Usnesení,
předpis, usnesení ministerstvo x
KÚ/přísl. rozhodnutí, jiné Výzva ke
vlády, směrnice ÚSÚ opatření
Přenesená ministerstvo û opatření zjednání nápravy NENÍ
ÚSÚ, opatření sám rovnou zruší
ÚSÚ obce/kraje (tzv. (60D)
přijatá při výkonu a informuje
SA)
kontroly/dozoru OÚ/KÚ
- možnost obrany proti sistaci – rozkladem (!) û v přenesené působnosti se bránit nejde – jsme ve státní správě!

18
 4B. PŘEDMĚT ÚPRAVY, ROZSAH PŮSOBNOSTI, CHARAKTER A SYSTEMATIKA SPRÁVNÍHO ŘÁDU

OBECNĚ K SPRÁVNÍMU ŘÁDU

Charakteristika
- Základní pramen správního práva procesního – smyslem poskytnutí obecné úpravy pro všechny typy správního řízení a
dalších činností SO (zejm. neregulativní úkony / VPS / OOP)
o nicméně SŘ není čistě procesním právním předpisem – obsahuje i hmotněprávní úpravu (zejm. VPS)
- SŘ se zabývá hlavně vnějšími vztahy ve veřejné správě, tedy vztahy vůči nepodřízeným osobám
o û některá ustanovení odkazují i dovnitř struktury státní správy (př. vymezení pojmu nadřízeného SO)
Subsidiarita správního řádu (§ 1 odst. 2 SŘ)
- SŘ a jeho jednotlivá ustanovení se použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jinak û pozor: základní zásady činnosti SO
se však použijí (pokud lex specialis nemá srovnatelné zásady) (srov. § 177 SŘ)
- podoby vztahu SŘ a lex specialis:
o úplná – zvláštní zákon zcela vylučuje aplikaci SŘ včetně základních zásad činnosti SO (daňový řád)
o částečná – zvláštní zákon výslovně stanoví, která ustanovení SŘ se použijí/nepoužijí
o absence – zvláštní zákon vztah neupravuje → aplikace SŘ z důvodu subsidiární povahy (§ 1 odst. 2 SŘ)
- stanoví-li zákon, že „neplatí obecné právní předpisy o správní řízení“ – vyloučení pouze aplikace části 2. a 3. SŘ
Předmět úpravy a rozsah působnosti
(1) Pozitivní vymezení rozsahu působnosti (předmětu) správního řádu
- § 1 odst. 1 SŘ – úprava postupu správních orgánů (tj. orgány moci výkonné / orgány ÚSC / jiné orgány / FO a PO /
vykonávající působnost v oblasti veřejné správy)
- SŘ se vztahuje na veřejnou správu vrchnostenskou (výsostnou) → veřejná správa realizovaná prostředky veřejného práva
- pozitivní vymezení věcné působnosti SŘ (viz Systematika správního řádu)
(2) Negativní vymezení rozsahu působnosti (předmětu) správního řádu
- § 1 odst. 3 SŘ – nevztahuje se na (i) právní jednání SO a (ii) na vztahy orgány téhož ÚSC při výkonu samostatné
působnosti
- → z působnosti vyloučena soukromoprávní právní jednání (tj. občanské/obchodní/pracovněprávní) – SO vystupuje
jako subjekt soukromoprávních vztahů
- → z působnosti vyloučen výkon ústavně garantovaného práva na samosprávu – proto vyloučena atrakce / delegace
nadřízeným SO (znamenalo by zásah do práva na samosprávu)
SYSTEMATIKA SPRÁVNÍHO ŘÁDU
1. část  základní zásady činnosti SO → SŘ zdůraznil jejich úlohu – použijí se při výkonu veškeré veřejné
správy, i pokud stanoví-li zvláštní zákon, že se SŘ nepoužije (§ 177 odst. 1 SŘ)
2. část  obecná ustanovení o správním řízení → smyslem a účelem správního řízení je postup SO směřující
k vydání rozhodnutí (konstitutivního či deklaratorního)
 vztahuje se postupy, jejichž účelem je vydání rozhodnutí (o PaP konkrétních osob v určité věci) a na
správní exekuci
 aplikace též pro VPS / OOP / neregulativní úkony
3. část  zvláštní ustanovení o správním řízení
4. část  vyjádření, osvědčení, sdělení – platí též pro jiné podobné úkony → tzv. úprava neregulativních
úkonů
5. část  veřejnoprávní smlouvy – tato část obsahuje hmotněprávní ustanovení SŘ
6. část  opatření obecné povahy – smíšená forma správní činnosti (tzv. abstraktně-konkrétní akt)
7. část  společná, přechodná a závěrečná ustanovení
8. část  účinnost

HMOTNĚPRÁVNÍ USTANOVENÍ V SŘ

- některé ze základních zásad mají hmotněprávní obsah (např. zásada proporcionality, zásada zákonnosti)
- u VPS zákon vedle vlastní hmotněprávní úpravy předpokládá i přiměřené použití ustanovení OZ v rozsahu, v jakém na ně
odkazuje § 170 SŘ
- ustanovením § 142 SŘ je založeno veřejné subjektivní právo osoby požadovat určení právního vztahu, účastníci řízení
mohou uzavřít VPS týkající se převodu nebo výkonu jejich práv nebo povinností, nevylučuje-li to povaha věci nebo
nestanoví-li zvláštní zákon jinak
ZÁKLADNÍ ZÁSADY ČINNOSTI SO
19
- použijí se při výkonu veškeré veřejné správy – i v případě, kdy lex specialis stanoví, že se SŘ nepoužije, a zvláštní zákon
nemá odpovídající úpravu základních zásad
- zásady odrážejí podstatné rysy výkonu správy (tj. jaký má tento výkon de lege lata být) → význam zásad:
o pro aplikaci – přímo aplikovatelná ustanovení – jejich porušení je procesní vadou
o pro interpretaci – slouží k výkladu ostatních ustanovení SŘ (i jiných správních předpisů)

 SO postupuje při své činnosti v souladu se zákony, ostatními právními předpisy a MS, které
zákonnosti
jsou součástí právního řádu (→ SO dodržují i pravidla stanovená EP a MP)
zákaz zneužití svěřené  užití pravomoci jen k účelu, ke kterému byla svěřena a v rozsahu, ve kterém byla zákonem/na
pravomoci základě zákona svěřena
 přijaté řešení musí být v souladu s veřejným zájmem a odpovídat okolnostem případu, řada
ochrana veřejného
norem požaduje výslovnou formulaci veřejného zájmu ve vztahu ke konkrétně řešené
zájmu
záležitosti
ochrany práv  šetřit práva nabytá v DV, jakož i oprávněné zájmy osob
nabytých v dobré víře
 SO může zasahovat do práv osob jen za podmínek stanovených zákonem a jen v nezbytném
rozsahu,
proporcionality  test proporcionality: vhodnost (je zvolený prostředek vhodný – je vůbec schopen dosáhnout
zamýšleného cíle?), potřebnost (není možné dosáhnout stejného cíle jinými prostředky?),
přiměřenost (není újma na právech ve vztahu k cíli nepřiměřená?)
 dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné postavení + SO vystupuje
rovnosti vůči všem osobám nestranně + pokud by mohla být rovnost ohrožena, je SO povinen učinit
opatření k jejímu zajištění
 SO musí zjistit stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti + v nezbytném rozsahu – SO
materiální pravdy
nese odpovědnost za správnost svého postupu i jeho výsledku
materiální rovnosti  skutkově stejné/podobné případy rozhoduje SO tak, aby nevznikaly nedůvodné rozdíly
 veřejná správa je službou veřejnosti, je zde nutná součinnost
 každý se může obrátit na SO se svou záležitostí / má právo na informace o činnosti SO
služba veřejnosti  každý může podat stížnost proti nevhodnému chování pracovníků SO / proti postupu SO
 SO musí vycházet vstříc, předem uvědomit osoby o budoucích úkonech, chovat se zdvořile,
poskytnout poučení o PaP
 pokud to povaha věci připouští, pokusí se SO o smírné řešení sporů jak mezi účastníky
smírného řešení sporů
navzájem, tak i mezi účastníky a SO
dobré správy a  SO navzájem spolupracují v rámci dobré správy
spolupráce
rychlosti,  bez zbytečných průtahů; SO může podklady od účastníků požadovat, jen stanoví-li tak právní
hospodárnosti, předpis; pokud to lze, obstará si SO podklady z evidence a neobtěžuje tím účastníky;
ochrana před zúčastněné osoby musí postup SO zatěžovat co nejméně; lze použít ustanovení o ochraně před
nečinností nečinností

5A. SPRÁVNÍ DOZOR A JINÉ DOZORČÍ ČINNOSTI VEŘEJNÉ SPRÁVY

POJEM SPRÁVNÍHO DOZORU A JEHO PRÁVNĚ INSTITUCIONÁLNÍ FORMY
- definice kontroly – činnost spočívající v pozorování, zjišťování a hodnocení skutečného (reálným) stavu a porovnání s
žádoucím stavem (podle určitých kritérií)
- definice dozoru – činnost spočívající pozorování, zjišťování a hodnocení skutečného (reálným) stavu, porovnání se
žádoucím (hypotetickým) stavem (podle určitých kritérií) a postupy směřující k nápravě stavu
o pozorování, sledování a hodnocení činnosti osob stojící vně veřejné správy z hlediska zákonnosti a správnosti
- právní úprava používá a směšuje různé názvy (kontrola, dozor, revize, dohled, inspekce aj.) – není podstatné a nutné
vycházet z určitých hledisek (1. kdo, 2. co, 3. koho/vůči komu, 4. jak/jaká jsou hodnotící kritéria)
- definice správního dozoru – činnost vykonavatelů veřejné správy vůči [1] osobám stojícím vně veřejné správy,
spočívající v [2] pozorování činnosti/stavu, [3] hodnocení zjištěného stavu, [4] porovnání se žádoucím (hypotetickým)
stavem a [5] případně užití nápravných opatření
20
 o uplatnění nápravných prostředků není pojmovým znakem správního dozoru (pouze fakultativní aplikace)
o nejedná se o vztah podřízenosti a nadřízenosti (viz státní kontrola) – pouze vztah právní
o hodnocení a porovnání činnosti/stavu z hlediska souladu s právem (nikoliv hospodárnost/efektivita/vhodnost)
- činnost státu prováděná prostřednictvím tzv. dozorčích orgánů [kdo?], jejíž předmětem je chování/činnost [co?] osob
stojící mimo správní organizaci [koho?], zda je souladná s právními předpisy [jak?]
o správní dozor je jednou z činností vykonavatelů veřejné správy – může mít výlučnou povahu (viz
specializovaný správní dozor)
Právně institucionální formy
(1) Z hlediska primárního předmětu činnosti
- „běžný“ správní dozor – dozor vykonáván vedle primární působnosti vykonavatele veřejné správy (např. dozor
vykonávaný krajským úřadem/ústředním správním úřadem) – lze rozdělit do dvou kategorií/forem:
o (a) neformální podoba
o (b) jako samostatná činnost (např. živnostenská kontrola)
- „specializovaný“ správní dozor – dozor vykonáván jako primární činnost – typickým příkladem jsou státní inspekce
(např. potravinářská inspekce, ČOI, ČIŽP)
(2) Z hlediska povahy dozorovaní činnosti
- dozor ad rem (př. technická zařízení jako elektrická stanice)  dozor ad personam (př. dozor nad chování živnostníků)
(3) Z hlediska frekvence
- „incidenční“ správní dozor – vykonávaný na základě podnětu/stížnost
o např. nespokojený zákazník e-shopu prodající roušky s aktivním stříbrem podá podnět na ČOI a ta zahájí
dozorčí činnost
- „soustavný“ správní dozor – správní dozor vykonávaný na základě plánu/koncepce nad okruhem konkrétních subjektů
o např. kontrola masokombinátů Českou zemědělskou a potravinářskou inspekcí
- „následný“ správní dozor – sleduje, jak jsou odstraňovány dříve zjištěné nedostatky – významné pro ukládání
správních sankcí
o např. ČOI kontrole e-shop prodávající vadné roušky a sleduje, zda je odstraněna zavádějící informace o
aktivním stříbru
(4) Další dělení
- „vrchní“ správní dozor – vykonáván ministerstvem a jiným ústředním správním úřadem vůči podřízeným
vykonavatelům státní správy – primárně vnitřní
o pokud se při vnitřní kontrole něco zjistí – má i vnější působení vůči osobám stojícím mimo státní správu (př.
vodní hospodářství, pozemní komunikace)
- „technický“ dozor
- „pořádkový“ správní dozor
o vykonáván příslušníky veřejných sborů s cílem ochrany veřejného pořádku/jiných statků
o úkony nejsou zprvu směřovány vůči konkrétní osobě – dozorčí vztah (tj. vůči osobě) nastává v určitých
právních situací
o na rozdíl od „běžného a specializovaného“ dozoru výkonem dozoru je pověřen jen individuální úředník –
u „pořádkového“ dozoru nevystupuje dozorčí orgán jako celek
o př. dozor nad silničním provozem z hlediska dodržování rychlosti (zatím vůči všem řidičům), kdy řidič
motorového vozidla překročí rychlost a v tom okamžiku dochází ke „vzniku“ dozorčího vztahu

POSTUP PODLE KONTROLNÍHO ŘÁDU

Oprávnění a povinnosti dozorčího orgánu
- oprávnění
o (i) dozorčí prostředky (tzv. vlastní prostředky) – zejména procesní charakter s cílem zjistit skutečný stav věci
umožňující provedení hodnocení (např. právo vstupu do provozovny, právo požadovat informace, právo
zajištění podkladů, vydání deklaratorního správního aktu potvrzující povinnost)
o (ii) navazující prostředky – nápravné, sankční (správně-trestní) a jiné
- povinnosti
o (i) zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a zajištění dokladů k prokázání stavu,
o (ii) šetřit práva a oprávněné zájmy dozorovaných

21
 o (iii) zachování mlčenlivosti o skutečnostech
o (iv) sepsání protokolu o zjištění při výkonu dozoru – navíc povinnost seznámit s obsahem a vydat stejnopis
Oprávnění a povinnosti dozorovaných
- oprávnění – právo seznámit se s obsahem protokolu, právo podat námitky, právo namítat podjatost
- povinnost – strpět výkon dozoru (např. umožnit vstup do provozovny), poskytovat potřebnou součinnost (např. předat
dokumenty/informace na základě žádosti) a uvádět pravdivé informace
 k zajištění povinnosti – odpovědnost za přestupek, pořádková pokuta, autoritativní rozhodnutí o rozsahu oprávnění
dozorčího orgánu (např. rozhodnutí o povinnosti umožnit vstup do obydlí)
o zejména není-li poskytnuta součinnost/splněna jiná povinnost podle kontrolního řádu – jedná se o přestupek
o autoritativní rozhodnutí má význam pro exekuci a ukládání donucovacích pokut
Fáze
- procesní úprava v zákoně o kontrole (kontrolní řád) – obecný procesní předpis pro správní dozor
o terminologicky používá pojem „kontrola“ – materiálně se jedná o správní dozor (viz výše hlediska)
- subjekty kontroly – kontrolní úřad (výkon kontroly prostřednictvím FO, kontrolujícího, kt. má pověření ke kontrole)
 kontrolovaný  povinná osoba (osoba mající určitý vztah ke kontrolovanému)
- základní dělení fáze – [1] zjišťovací a hodnotící a [2] nápravná
o (1) postup před zahájením kontroly – kontrolní orgán může provést úkon směřující k opatření podkladů
k zahájení kontroly – není zde povinnost součinnosti (§ 3 kontrolního řádu)
o (2) zahájení kontroly – tzv. prvním kontrolním úkonem (např. doručení o zahájení kontroly či předložení
pověření)
o (3) zjišťování a hodnocení – nejedná se o správní řízení
o (4) protokol – formálním výstup kontroly po zjištění a hodnocení zjištěného stavu věci – kontrolní řád stanoví
lhůtu pro oznámení protokolu kontrolovanému
 lze uplatnit námitky proti zjištěním uvedeným v protokolu – lhůta je nejméně 15 dnů
 Námitky se vyřizují (nikoliv rozhodují) – ačkoliv kontrolní řád používá pojem „zamítá“, tak nemá
povahu ani formu rozhodnutí – námitky se vyřizují formou sdělení (!)
 Sám úředník může vyhovět – v opačném případě odvolání k vedoucímu dozorčímu orgánu (typicky
vedoucí kontrolujícího úřadu)
o (5) uplatnění nápravných a sankčních prostředků –podoba spr. aktů/faktických pokynů/bezprostředních
zásahů
NÁPRAVNÉ, SPRÁVNĚTRESTNÍ A JINÉ PROSTŘEDKY NAVAZUJÍCÍ NA VÝKON SPRÁVNÍHO DOZORU
- mezitímní, konečné a iniciační nápravné prostředky – jejich uložení nenahrazuje správněprávní trest
- koncepce/podoby nápravných prostředků
o (i) obecné nápravné prostředky – obecně jako povinnost odstranit ve stanovené lhůtě zjištěné
nedostatky/právo dozorčího orgánu udílet pokyny k odstranění závadného stavu
o (ii) specifické nápravné prostředky – konkrétně jako zákazy/příkazy k napravení zjištěného stavu (př. zdržení
se jednání, uzavření provozovny)
Jiné prostředky
- Zejména ochranná a preventivní funkce
- Zveřejnění zjištění – příkladem je zveřejnění informace o nepoctivých prodejcích pohonných hmot ze strany ČOI
ODLIŠENÍ SPRÁVNÍHO DOZORU OD STÁTNÍHO DOZORU NAD SAMOSPRÁVOU A OD KONTROLY NAD
VÝKONEM STÁTNÍ SPRÁVY

- rozdíl mezi jednotlivými dozory (v širším slova smyslu) spočívá:

o správní dozor – předmětem činnost/chování subjektů vně veřejné správy
o kontrola nad výkonem státní správy – předmětem je činnost uvnitř
o státní dozor nad samosprávou – předmětem je činnost nestatních nositelů veřejné správy (nositelem veřejné
správy není stát, ale jiný nestátní subjekt jako například profesní komora, jejichž nositelem by mohl být i stát)
- státní dozor nad samosprávou ani kontrola není správním dozorem (!)
Rozdíl mezi státním dozorem nad samosprávou a správním dozorem
- Výkon působnosti vykonatele státní správy ve vztahu k nestátním nositelům veřejné správy (např. stát vůči profesní
komory/vysoké školy/územní samosprávní celky)
22
- jedná se o státní dozor nad výkonem nestátní veřejné správy
Rozdíl mezi kontrolou nad výkonem státní správy a správním dozorem
- jedná se o tzv. vnitřní kontrolu, resp. kontrolu v rámci vnitřních vztahů/organizace státní správy

23
 5B. SROVNÁNÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ O ŽÁDOSTI A SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ Z MOCI ÚŘEDNÍ; POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM,
ZAHÁJENÍ A PRŮBĚH ŘÍZENÍ

- Definice správního řízení § 9 SŘ

o Proces neboli řízení jako postupu orgánů veřejné moci, v jehož rámci se vytvářejí (i) SAy jako autoritativní
úkony, (ii) činěné při výkonu veřejné správy v (iii) konkrétní věci a (iv) vztahující se k k individuálně
určeným osobám.
POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ (§ 42 A § 43 SŘ)
- přijímání podnětů k zahájení řízení (§ 42 SŘ) – vztahuje se pouze pro ex offo řízení (!)
o SO je povinen přijímat podněty k zahájení řízení z moci úřední
o SO je povinen sdělit ve lhůtě 30 dnů, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení, požádá-li o to ten,
kdo podal podnět
 je-li osoba sama účastníkem, sdělení se nezasílá (§ 42 in fine SŘ) – důvodem je, že zahájení
oznámeno
- zkoumání pravomoci a příslušnosti správního orgánu
o odložení věci (§ 43 SŘ) – vztahuje se pouze na řízení o žádosti (!)
 důvody: úkon zjevně není žádostí; nelze zjistit totožnost žadatele/podatele; žádný SO není věcně
příslušný
o postoupení žádosti jinému příslušnému správnímu orgánu (§ 12 SŘ)
 SO zjistí, že sám není věcně nebo místně příslušný k jednání a rozhodnutí – je povinen žádost postoupit
věcně/místně příslušnému SO
- zkoumání překážky litispendence a rei iudicate (§ 48 SŘ)
o probíhá-li řízení/rozhodl-li SO o věci musí být podle § 66 odst. 2 SŘ být řízení zastaveno
o pozor – zamítavé rozhodnutí nevytváří překážku věci rozhodnuté (srov. § 101 písm. b) SŘ)
- další úkony před zahájením řízení
o vysvětlení (§ 137 SŘ) – slouží k objasnění skutečností odůvodňující zahájení řízení z moci úřední – podmínkou
je, že nelze prověřit jiným způsobem – z vysvětlení se pořizuje záznam (nelze použít jako důkazní prostředek)
o zajištění důkazu (§ 138 SŘ) – důvodná obava, že by důkazy později nemohly být provedeny/se značnými
obtížemi
o předběžná informace (§ 139 SŘ) – smyslem tohoto institutu je zjištění postoje správního orgánu k určité
věci
 každý může požadovat info stanoví-li tak zvláštní zákon (srov. § 21 StavZ) = zda realizace záměru
vyžaduje vydání rozhodnutí/podmiňující úkonu; jak se bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí; za
jakých předpokladů se žádostí vyhoví
ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ O ŽÁDOSTI
- dnem, kdy žádost došla věcně a místně příslušnému SO (§ 41 odst. 1 SŘ) = počátek běhu lhůty pro vydání (nikoliv
oznámení) rozhodnutí (srov. § 71 SŘ)
- více žadatelů – rozhodným dnem je podání žádost posledním z nich – není třeba současné podání žádosti (§ 41
odst. 2 SŘ)
- náležitosti žádosti = § 37 odst. 2 ve spojení s § 45 odst. 1 SŘ
o nemá-li žádost potřebné náležitosti – SO vyzve k odstranění/doplnění žádosti a poskytne přiměřenou lhůtu (§
37 odst. 3 SŘ) – podle správního uvážení může řízení přerušit (§ 45 odst. 2 in fine SŘ)
o navíc poučení o následcích neodstranění nedostatků – podle § 66 odst. 1 písm. c) SŘ se řízení zastaví

ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ Z MOCI ÚŘEDNÍ (EX OFFO)

- dnem oznámení zahájení řízení/ústním prohlášením tzv. esenciálnímu účastníkovi (§ 27 odst. 1 písm. b) SŘ) =
počátek běhu lhůty pro vydání (nikoliv oznámení) rozhodnutí (srov. § 71 SŘ)
- více účastníků – okamžik zahájení řízení dnem, kdy bylo oznámeno prvnímu z nich
PRÁVNÍ NÁSLEDKY ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ
- (1) začíná plynout lhůto pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ) – bez zbytečného odkladu/nejpozději do 30 dnů/připočítává se
doba 30 dnů anebo nutná k provedení dožádání/zpracování znaleckého posudku/doručení písemnosti do ciziny
- (2) překážka litispendence (§ 48 odst. 1 SŘ) –brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno u jiného SO

24
- (3) vznik procesních PaP a vztahu mezi správním orgánem a účastníky řízení
SPOLEČNÉ (ZÁKLADNÍ) RYSY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
- Z definice správního řízení vyplývají 3 charakteristické znaky:
o (1) meritorní rozhodnutí – akt konstitutivní: založení, změna nebo zrušení PaP; akt deklaratorní:
autoritativní stvrzení PaP
o (2) účastníci řízení – mají procesní PaP a podílejí se na řízení a tvorbě obsahu rozhodnutí
o (3) správní řízení v určitých právních formách – zahájení řízení, zajišťování podkladů pro, vydání rozhodnutí
- Správní řízení je zpravidla písemné – ústní jen pokud tak stanoví zákon nebo je to nezbytné k splnění účelu řízení a
uplatnění práv účastníků řízení (§ 49 odst. 1 SŘ)
- Správní řízení je neveřejné (§ 49 odst. 2 SŘ) – veřejné lze učinit na návrh účastníka/zákon tak stanoví/SO tak určí
- Vedení spisu ve správním řízení (§ 17 odst. 1 SŘ) – obsahuje podání, rozhodnutí, důkazy aj. – především pro nahlížení
o Pozor podle § 17 odst. 3 SŘ mohou utajované informace být uchovány odděleně mimo spis – nemůže vůbec
nahlížet
JEDNOTLIVÉ ZÁSADY V ŘÍZENÍ
(1) zásada materiální pravdy
- při rozhodování je povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 SŘ) – tento stav zjišťuje
v rozsahu nezbytném pro soulad se zásadou zákonnosti (§ 2 odst. 1 a 2 SŘ), zásadou ochrany práv nabytých v dobré
víře (§ 2 odst. 3 SŘ), zásadou proporcionality (§ 2 odst. 3 SŘ), zásadou ochrany veřejného zájmu (§ 2 odst. 4 SŘ) a
zásadou legitimního očekávání
- konkretizováno v § 50 an. – podle § 50 odst. 2 SŘ podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje SO (zásada vyhledávací)
o  zásada projednací –sporné správní řízení (§ 141 SŘ) – povinnost opatřovat mají účastníci řízení (důkazní
břemeno)
(2) zásada vyšetřovací
- úzká spojitost se zásadou materiální pravdy – v případě uložení povinnosti SO i bez návrhu zjišťují všechny rozhodné
okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch (§ 50 odst. 3 SŘ)
o rozsudek NSS, čj. 4 Ads 44/2010-132: „Zvláštní důraz na důkladné zjištění skutkového stavu je pak třeba klást
v rámci řízení o uložení pokuty za správní delikt, zahajovaného z úřední povinnosti (ex officio) […]. Poukázat
zde lze rovněž na významnou úlohu zásady vyšetřovací (vyhledávací) ve smyslu ustanovení § 50 odst. 3 věty
druhé správního řádu…“
o rozsudek NSS, čj.: 6 As 29/2019-32 „Vyšetřovací zásada velí správnímu orgánu činit vše potřebné k řádnému
zjištění skutkového stavu, a to bez ohledu na míru procesní aktivity či naopak procesní pasivity účastníka
řízení.“
- Podstata této zásady spočívá v aktivní činnosti SO směřující k náležitému zjištění skutkovému stavu
(3) zásada volného hodnocení důkazů
- SO hodnotí podklady, zejm. důkazy podle své úvahy a pečlivě přihlíží ke všemu co vyšlo najevo, vč. účastníky
uvedené skutečnosti (§ 50 odst. 4 SŘ)
(4) zásada jednotnosti
- řízení tvoří jeden celek – účastníci mohou navrhovat důkazy/dávat stanoviska a návrhy až do vydání rozhodnutí
prvoinstančním SO (!)
o  zásada koncentrace – zejména v odvolacím řízení – podle § 82 odst. 4 SŘ se k novým
skutečnostem/návrhům přihlédne, jen nemohly-li být uplatněny dříve
 Výjimka – přestupkové řízení, ve kterém lze uvádět nové skutečnosti nebo důkazy i během odvolacího
řízení (§ 97 PřesZ) – zásada koncentrace se zde neuplatní (!)
(5) zásada slyšení účastníka řízení
- právo účastníka vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí (§ 36 odst. 3 SŘ)
(6) zásada dispoziční  zásada oficiality
- zásada oficiality – projevuje se v řízení z moci úřední – předmět vymezuje a řízením disponuje SO
- zásada dispoziční – projevuje se v řízení o žádosti – žadatel disponuje s předmětem řízení a řízením jako takovým, proto
může žádost zúžit/rozšířit/vzít zpět do vydání rozhodnutí, popř. zažádat o přerušení řízení (§ 45 odst. 4 a § 65 odst. 2 SŘ)
o navíc povinnost žadatele nashromáždit a předložit veškeré podklady pro rozhodování (žadatel je povinen
poskytnout veškerou součinnost) – ačkoliv je SO povinen sám opatřit si podklady, tím není vyloučena
součinnost
25
 o rozsudek NSS, čj. 9 Azs 12/2015-38: „Řízení zahajovaná na návrh nejsou ovládána zásadou vyšetřovací a
koncentrace řízení je v nich namístě. Je zejména v zájmu žadatele, aby shromáždil a správnímu orgánu
předložil všechny potřebné podklady.“

OPATŘOVÁNÍ PODKLADŮ PRO ROZHODNUTÍ

- zásada vyhledávací (§ 50 odst. 2 SŘ) – podklady pro vydání rozhodnutí si opatřuje SO sám – důvodem je získání všech
poznatků o skutkovém stavu umožňující vydání rozhodnutí
o doplněna zásadou hospodárnosti (§ 6 odst. 2 věta druhá SŘ) – podklady vyžaduje jen vyžaduje-li to právní
předpis
o opatření podkladů účastníkem – SO může připustit, a to na požádání a není-li neohrožen účel řízení
o účastníci jsou povinni při opatřování podkladů poskytnout součinnost – výjimkou je přestupkové řízení
- rozsah vyhledávání podkladů – úzká souvislost se zásadou materiální pravdy (§ 3 SŘ) – zásada určuje rozsah
(množství, kvalitu aj.) podkladových materiálů, kdy SO postupuje, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou
důvodné pochybnosti
- pojem podklad (§ 50 odst. 1 SŘ) – demonstrativní výčet
POSTUP PŘED VYDÁNÍM ROZHODNUTÍ VE SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ
Otázky k lhůtě ve správním řízení
- právní doktrína rozlišuje zákonné a dané SO
- zákonnou lhůtu nelze prodloužit (např. lhůta pro podání odvolání proti rozhodnutí podle § 83 SŘ)  lhůta danou SO lze
prodloužit (např. lhůta pro odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2 SŘ)
- prominutí zmeškání úkonu (§ 40 SŘ) – vede k navrácení v předešlý stav – v případech kdy účastník zmešká lhůtu pro
překážku způsobenou nezaviněnými závažnými důvody
o žádost o prominutí – do 15 dnů od odpadnutí překážky, nejpozději do roka + připojení zmeškaného úkonu
o nelze prominout, pokud by vznikla újma (!)
Předběžné (prejudiciální) otázky (§ 57 SŘ)
- předběžná otázka – otázka, jejíž zodpovězení je předpokladem meritorního rozhodnutí, ale SO sám není příslušný
k zodpovězení (např. rozhodování o přestupku a spáchání trestného činu, kdy k otázce viny a trestu je příslušný soud)
- povaha prejudiciálních otázek:
o (a) nepřísluší SO rozhodnout (trestný čin, přestupek, správní delikt, statusové otázky)
o (b) o které nebylo dosud PM rozhodnuto – SO si učiní úsudek/dá podnět k zahájení řízení/vyzve k tomu
účastníka
- SO je vázán pravomocným rozhodnutím o prejudiciální otázce (§ 57 odst. 3 SŘ)
Nařízení ústního jednání
- správní řízení je zpravidla písemné – § 49 SŘ umožňuje ústní jednání, pokud:
o zákon tak stanoví
o nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků
o esenciální účastník to navrhne (§ 49 odst. 3 SŘ) – SO vyhoví, nemůže-li být způsobena újma ostatním
- ústní jednání je neveřejné, ledaže zákon/SO stanoví veřejnost jednání
Dokazování (§ 51 an. SŘ)
- důkaz (§ 51 odst. 1 SŘ) – demonstrativní výčet (listiny, ohledání, svědecká výpověď, znalecký posudek)
- opatřuje a provádí SO– nicméně účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu tvrzení (návrhy SO není vázán)
Zajištění účelu a průběhu řízení
- předvolání (§ 59 SŘ) – písemně, pokud se osoba nedostaví, lze pořádková pokuta nebo předvedení
- předvedení (§ 60 SŘ) – účastník/svědek se nedostaví bez omluvy/dostatečných důvodů – provádí Policie;
- předběžné opatření (§ 61 SŘ) – na návrh/ex offo – prozatímní úprava poměrů účastníků nebo při ohrožení provedení
exekuce – něco vykonat/strpět/něčeho se zdržet/zajištění věci jako důkazu nebo pro exekuci
- pořádková pokuta (§ 62 SŘ) – max. 50.000 Kč – taxativní výčet důvodů
- vykázání (§ 63 SŘ) – osoba ruší jednání/jiný úkon
- → všechny mají povahu tzv. faktických úkonů (tj. zajišťovací úkony s cílem zajistit průběh a účel správního řízení)
PŘERUŠENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

26
- úkon vydávaný ve formě usnesení (§ 76 odst. 1 SŘ ve spojení s § 64 SŘ) – procesní úkon vydávaný z důvodu určitých
procesních překážek dočasného charakteru
- právní následky přerušení řízení
o po tuto dobu se činí úkony potřebné k odstranění důvodů pro přerušení
o neběží lhůty pro provádění úkonů, včetně lhůty pro vydání rozhodnutí
- zákonné důvody pro přerušení řízení (§ 64 odst. 1 SŘ) a přerušení řízení na žádost (§ 64 odst. 2 a 3 SŘ)
o zákonný důvod přerušení – k odstranění nedostatků žádosti, k zaplacení správního poplatku, předběžná otázka
o přerušení na žádost – v řízení o žádosti (zpravidla SO vyhoví, resp. přeruší)  v řízení z moci úřední (vyhoví,
[1] není-li v rozporu s veřejným zájmem, [2] souhlasí všichni esenciální účastníci, [3] důležitý důvod)
- prostředky obrany (§ 76 odst. 5 SŘ) – pro všechny řízení se usnesení oznamuje, odvolání přípustné (bez
odkladného účinku)
ZASTAVENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
- jeden ze způsobů, kterým řízení končí – může mít procesněprávní, ale i hmotněprávní povahu
- úkon vydávaný ve formě usnesení (§ 76 odst. 1 ve spojení s § 66 SŘ) – procesní úkon, kterým se končí správní řízení
- důvody pro zastavení nejsou shodné u řízení o žádosti (srov. § 66 odst. 1 SŘ) a řízení z moci úřední (§ 66 odst. 2 SŘ)
o v řízení ex offo důvody jsou omezeny na překážku litispendence/nemožnost pokračování v řízení právními
nástupci/odpadnutí důvodu (smrt, zánik věci či práva)
- prostředky obrany (§ 76 odst. 5 SŘ)
o zastavení řízení v řízení o žádosti – usnesení se oznamuje – odvolání přípustné a nemá odkladný účinek
o zastavení řízení v řízení z moci úřední – usnesení se poznamenává do spisu a nelze odvolat (§ 66 odst. 2 SŘ)

VYDÁNÍ ROZHODNUTÍ VE SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ

- jeden ze způsobů, kterým řízení končí (viz 7B) – meritorní rozhodnutí, kterým se zakládá/mění/ruší PaP či prohlašuje
PaP

6A. ODPOVĚDNOST VEŘEJNÉ SPRÁVY; NÁHRADA ŠKODY A JINÉ ÚJMY VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ

OBECNĚ KE ŠKODĚ A NEMAJETKOVÉ ÚJMĚ ZPŮSOBENÉ VÝKONEM VEŘEJNÉ MOCI

- Právní úprava: (i) čl. 36 odst. 3 a 4 LZPS Listiny a (ii) z. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při
výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („OdŠko“) → právní úprava v jednoduchém
právu je roztříštěná
- primární způsob ochrany je náprava vadného stavu (např. zrušení nezákonného aktu)
- sekundární forma ochrany je uplatňování náhrady škody a nemajetkové újmy
o odpovědnostní vztah vzniká výkonem veřejné moci, má povahu soukromoprávní
- škoda je újma na jmění → náhrada škody se provádí v penězích nebo naturální restitucí; nahrazuje se vždy
- nemajetková újma je zásah mimo majetkovou sféru → náhrada jen na základě zvláštního ujednání nebo zákonného
ustanovení, jde o poskytnutí zadostiučinění
- odpovědnost za škodu je deliktní závazkový vztah jako důsledek
o (1) protiprávního jednání veřejné správy, obecná úprava je obsažena v OdŠko
 je použitelná i na případy omezení svobody v rozporu s čl. 8 LZPS (čl. 5 odst. 5 EÚLP)
o (2) právně relevantní události (nezávislé na lidské vůli) související s výkonem veřejné moci
 přičemž je vyvolán protiprávní stav (byť výkonem moci v souladu s právem)
 právo na náhradu neplyne z čl. 36 odst. 3 LZPS, ale ze zvláštní úpravy:
 § 95 z. o PČR – odpovědnost státu za škodu způsobenou policií v souvislosti s plněním jejích
úkolů (nikoliv osobě, která zákrok vyvolala); a také osobě, která policii pomoc poskytla na
žádost / s jejím vědomím (tuto škodu nemusí způsobit policie)
 další zvláštní úprava se dotýká situací, kdy stát neodpovídá za škodu vzniklou (př. rozhodnutí
ve věci zboží dvojího užití → není však vyloučena odpovědnost podle Listiny a OdŠko při
nesprávném úředním postupu
Odpovědnost za škodu podle OdŠko
- úprava odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (û neuplatní se, vystupuje-li stát
v soukromoprávních vztazích) → jak za (a) škodu, tak (b) za nemajetkovou újmu
- subsidiární aplikace OZ – např. dle § 2918 se sníží odpovědnost státu z důvodů přičitatelných poškozenému
- odpovědnost nese stát i ÚSC v samostatné působnosti
27
 o stát odpovídá za (1) státní orgány / (2) FO a PO, jimž svěřil výkon veřejné správy – tzv. úřední osoby (např.
lesní a myslivecká stráž) / (3) ÚSC při výkonu přenesené působnosti
 pozor: úřední osoba dle OdŠko je jiný pojem než dle SŘ (viz 6B)
- absolutní objektivní odpovědnost (nelze se zprostit) → není podmíněná spácháním TČ či disciplinárního deliktu
o podmínky jsou jen (i) protiprávní čin (spočívající v nezákonném rozhodnutí / nesprávném úředním postupu),
(ii) vznik škody a (iii) příčinná souvislost mezi nimi
způsob a rozsah náhrady
- hradí se skutečná škoda a ušlý zisk v prokázané výši (§ 2952 ObčaZ)
- nemajetková újma – poskytuje přiměřené zadostiučinění (bez ohledu na způsobení škody) → poskytuje se v penězích,
nelze-li nahradit újmu jinak či nepostačuje-li konstatování porušení práva
ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU NEZÁKONNÝM ROZHODNUTÍM SPRÁVNÍHO ORGÁNU
- rozhodnutí: týká se jen výroku rozhodnutí (jen ten je schopen nabýt PM a vykonatelnosti)
o týká se rozhodnutí konstitutivních i deklaratorních → SA, rozsudků nebo usnesení
o § 5 odst. 1 OdŠko: rozhodnutí v občanském soudním řízení, ve správním řízení (přičemž nehraje roli, zda
bylo postupováno podle SŘ, nebo zvláštního zákona), v řízení podle SŘS a v trestním řízení.
- kdo má právo na náhradu: (a) účastníci řízení a (b) ten, s kým jako s účastníkem nebylo jednáno, ačkoliv být mělo
- rozhodnutí musí (1) nabýt právní moci a následně je (2) pro nezákonnost zrušeno nebo změněno
o předběžně vykonatelné –zrušeno/změněno na základě řádného OP
o paakty – nezrušují se, ale vyslovuje se jejich nicotnost (viz 7B) → vzhledem k právní jistotě je vyslovení
nicotnosti považováno za „zrušení pro protiprávnost“ a náhrada škody by měla být přiznána
- poškozený musí využít všech procesních prostředků (řádných / mimořádných s výjimkou obnovy řízení / jiný procesní
prostředek směřující k zahájení soudního, správního a jiného řízení) → tj. zákon vyžaduje prevenci ze strany
poškozeného
o Korektivem jsou případy zvláštního zřetele hodné (§ 8 odst. 3 OdŠko).
- uplatnění náhrady: za stát jednají „úřady“ (tj. ministerstva / jiné ÚSÚ, do jejichž působnosti odvětví náleží → není-li
je možné určit, jedná MF)
o předběžné projednání u úřadu má neformální a soukromoprávní charakter a je podmínkou pro uplatnění u
soudu
o na okresní soud je možné se obrátit, není-li nárok zcela uspokojen do 6m (po kterou dobu neběží promlčení) ode
dne uplatnění → platí i u nesprávného úředního postupu
- škoda (§ 32 odst. 1 a 2 OdŠko)
o subjektivní promlčecí doba je 3R ode dne, kdy se o škodě (a kdo je za ni zodpovědný) poškozený dozvěděl,
nebo bylo poškozenému doručeno zrušovací rozhodnutí
o objektivní promlčecí doba je 10L ode dne oznámení nezákonného rozhodnutí û neplatí u škody na zdraví
- újma (§ 32 odst. 3 OdŠko)
o subjektivní promlčecí lhůta je 6M ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě
o objektivní promlčecí lhůta je 10L ode dne, kdy nastala rozhodná právní skutečnost.
 nejméně však 6M od konce řízení, v němž došlo k nesprávnímu úřednímu postupu
ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU NESPRÁVNÝM ÚŘEDNÍM POSTUPEM SPRÁVNÍHO ORGÁNU
- definice nesprávného úředního postupu je složitá (jde o neurčitý právní pojem), zákon jen stanoví, že je jím také
nevydání rozhodnutí ve lhůtě – zbytek je ponechán na praxi
o dle ÚS každý postup orgánu veřejné moci, který při jejím výkonu postupuje v rozporu s obecně závaznými
právními předpisy či v rozporu se zásadami jejího výkonu
o nevztahuje se na normotvornou činnost či nečinnost
o výklad právní normy jím může být, je-li součástí výroku, nikoliv jen metodickým pokynem či jiným
podkladem
- zda byla škoda způsobená nesprávným úředním postupem posuzuje civilní soud → posouzením SO není vázán
o û rozhodnutím správního soudu o nezákonnosti zásahu (žaloba na ochranu před nezákonným zásahem) je vázán
- promlčecí lhůta se počítá stejně → neskončí dřív než 6M od konce řízení, kde k nesprávnému úřednímu postupu došlo
REGRESNÍ ÚHRADA

28
- regresní úhradu může požadovat stát po [1] „osobách“ (členové státního orgánu oprávnění k vydání rozhodnutí /
úřednímu postupu; dále také soudci a státní zástupci – nutné prokázat vinu v kárném/trestním řízení); [2] úředních
osobách a [3] ÚSC (v přenesené působnosti)
o úřední osoby a ÚSC mohou požadovat regresní náhradu po tom, kdo se podílel na vydání nezákonného
rozhodnutí /nesprávném úředním postupu
o podmínkou uplatnění regresní náhrady je zaviněné porušení právní povinnosti; prokazuje ten, kdo regres žádá
- možnost ÚSC v samostatné působnosti požadovat na státu / kraji:
o pokud ÚSC vydal nezákonné rozhodnutí na základě závazného právního názoru odvolacího orgánu (státu /
kraje), který původní a zákonné rozhodnutí ÚSC zrušil (vrátil k novému projednání – § 90 SŘ)
- u osob v zaměstnaneckém nebo služebním poměru je výše náhrady omezena dle ZP/předpisů upravující služební poměr
- nárok na regresní úhradu podle OdŠko vylučuje nároky podle jiných předpisů (OZ, ZP)
JINÉ PŘÍPADY ODPOVĚDNOSTI VEŘEJNÉ SPRÁVY A NÁHRADY
(1) Odpovědnost územních samosprávných celků
- odpovědnost jen v samostatné působnosti (v přenesené stát); neuplatní se ustanovení o předběžném projednání
nároku
(2) Odpovědnost za škodu způsobenou jiným nositelem veřejné správy
- LZPS stanoví právo na náhradu škody jako základní, OdŠko upravuje jen odpovědnost státu / ÚSC / notářů a exekutorů
za některé úkony → neupravuje odpovědnost za výkon vrchnostenské správy dalších nositelů (zejm. profesních
komor)
- aplikace OZ je z důvodu povahy veřejné moci vyloučena → jediným způsobem, jak základní právo na náhradu škody
realizovat, by bylo použití analogie – odpovědnost samotných nositelů veřejné správy nebo odpovědnost státu dle OdŠko
(3) Náhrada za vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva (viz 16A)
(4) Náhrada za věcnou pomoc
- OZ: ve stavu nouze/v naléhavém veřejném zájmu lze na nezbytnou dobu a v nezbytné míře použít vlastníkovu věc,
pokud účelu nelze dosáhnout jinak → věcná pomoc, vlastníkovi náleží plná náhrada (např. dle z. o PožO/KZ)
(5) Náhrada v souvislosti s prováděním opatření při mimořádných událostech (úprava v KZ)
- krizová situace = mimořádná událost (z. o integ. z. systému), stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu –
peněžní náhrada náleží za omezení vlast. práva, poskytnutí věcného prostředku, vykonání pracovní povinnosti či
výpomoci

6B. SPRÁVNÍ ORGÁNY A DOTČENÉ ORGÁNY; ÚČASTNÍCI SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ A DALŠÍ DOTČENÉ OSOBY;
VZÁJEMNÉ VZTAHY SUBJEKTŮ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

SUBJEKTY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

- = nositelé procesních PaP, kteří mají vliv na průběh a výsledek správního řízení
- hlavní subjekty správního řízení
o (1) SO – vedou řízení na základě pravomoci vydat v konkrétní věci rozhodnuté (individuální právní akt)
o (2) účastníci řízení – rozhodování v řízení se týká jejich PaP; podílejí se na řízení i na rozhodování
o → představují základní skupinu subjektů bez nich správní řízení nelze zahájit ani vést
- zvláštní (další) subjekty řízení – subjekty, které (musí) chránit a prosazovat další zájmy
o mohou mít různá práva i označení: nadřízené SO / dotčené orgány / dožádané orgány / jiné (dotčené) osoby
o mohou být řazeny mezi účastníky jako vedlejší účastníci (§141 SŘ; ekvivalent vedlejšího interventa dle §93
OSŘ)
- osoby zúčastněné na řízení – nejsou subjekty řízení (!) → nemohou vlastním jménem řízení ovlivňovat, nehájí své
zájmy, nejsou nositeli procesních PaP v řízení (zástupci účastníků, svědci, znalci, tlumočníci aj.) û odlišovat další
dotčené osoby
SPRÁVNÍ ORGÁN A JEHO PŘÍSLUŠNOST
- pojem správní orgán (§ 1 odst. 1 SŘ) – legislativní zkratka pro (i) orgány moci výkonné / orgány ÚSC / jiné orgány /
FO a PO, a pokud všechny (ii) vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (prostředky výhradně veřejného práva)
o → ustanovení se vztahuje na (pozitivní) rozsah působnosti SŘ → tj. postup právě SO
o široké vymezení – zahrnuje jakékoliv (všechny) vykonavatele veřejné správy (srov. „jiné orgány“)
Příslušnost
29
- Příslušnost je procesněprávní pojem û působnost (okruh vymezených úkolů subjektu/vykonavatele veřejné správy) a
pravomoc (svěřené právní prostředky k dosažení úkolů) jsou hmotněprávní pojmy (viz 2A)
- zásada perpetuatio fori – pro určení věcné a místní příslušnosti je rozhodující stav v době zahájení řízení (§ 132 SŘ)
Věcná příslušnost
- vyjadřuje vztah určitého SO k předmětu řízení
- vychází ze zákonem stanovené působnosti a pravomoci v dané věci (tj. která kategorie SO) a z organizace veřejné
správy a instančních vztahů (tj. orgán jakého stupně)
- § 10 SŘ: stanoví základní pravidlo ke stanovení příslušnosti → SO jsou příslušné jednat a rozhodovat ve věcech
svěřených zákonem či na základě zákona (odkaz na zvláštní zákony vymezující věcnou příslušnost, pravomoc a SO
první instance)
o spory o věcnou příslušnost (§ 133 SŘ): nelze-li ji určit na základě lex specialis → bude věcně příslušný
v prvním stupni ústřední správní úřad, do jehož působnosti věc spadá nebo je jeho působnosti nejblíže
o (1) kladný (pozitivní) kompetenční spor (více SO se považuje za věcně příslušné)
 řeší buď nejblíže společně nadřízený SO → ÚSÚ nadřízené jednotlivým SO → (a v případě přímého
kladného kompetenčního sporu mezi ústředními SO rovnou) probíhá
 dohadovací řízení (§ 133 odst. 3 SŘ), když nedojde k dohodě do 15D nastává
 kompetenční spor, který řeší NSS (§ 97 an. SŘS).
o (2) negativní kompetenční spor řeší jen kompetenční žaloba k NSS (§ 133 odst. 4 SŘ a § 97 an. SŘS)
Místní příslušnost
- vztah SO k rozhodované věci z hlediska místní působnosti (hmotněprávní kategorie) → vyjadřuje vztah předmětu
správního řízení v určitém místě
- kritéria místní příslušnosti mají hierarchickou podobu – dle předmětu správního řízení
o nemovitost (forumrei sitae) – příslušnost se řídí místem, kde se nachází [§ 11 odst. 1 písm. b) SŘ)]
o činnost (forum actus) – místo činnosti [§ 11 odst. 1 písm. a) SŘ]
o podnikatelská činnost FO (forum domicili) – sídlo podnikatele [§ 11 odst. 1 písm. c) SŘ]
o ostatní případy (taktéž forum domicili) – trvalý pobyt FO / sídlo PO [§ 11 odst. 1 písm. d) a e) SŘ]
- řešení sporů (viz 8B)
o dohoda SO
o kde byla podaná žádost / učiněn první úkon z moci úřední
o rozhodnout spor usnesením nejblíže společně nadřízeného úřadu
o usnesením ústředního správního orgánu, do jehož působnosti věc náleží
Funkční příslušnost
- součástí věcné příslušnosti
- existence institutu z důvodu rozmanitosti organizace veřejné správy, čímž je myšleno:
o orgány při orgánech, zvláštní útvary uvnitř SO, vlastní organizační struktura samospráv a PO
- odpovídá na otázku, který orgán v rámci vykonavatele bude ve věci rozhodovat
o → upravují ji zvláštní zákony, které přímo určí orgán, nebo ponechají jeho určení na vnitřním předpisu
- při absenci zvláštní úpravy se užije obecná úprava obsažená v § 130 SŘ, funkčně příslušný je
o (a) obecní či krajský úřad, vede-li řízení ÚSC,
o (b) jiné veřejnoprávní korporace výkonný orgán s všeobecnou působností
o (c) ostatní PO statutární orgán nebo jím pověřený orgán nebo zaměstnanec
Změny příslušnosti správních orgánů
- pro určení příslušnosti jsou rozhodné skutečnosti v momentě zahájení řízení (tzv. zásada perpetuatio fori)
o při změně okolností v průběhu řízení dokončí řízení orgán, který jej zahájil
o (i) neurčí-li zvláštní zákon jinak a (ii) týká se jen věcné příslušnosti (co do stupně) a místní příslušnosti (celé)
- projednání věci jiným než příslušným SO → důvody:
o (a) vhodnost → jinému věcně příslušnému SO (tj. změna místní příslušnosti) s jeho souhlasem (nevyžaduje,
má-li tam účastník trvalý pobyt / sídlo / trvale zdržuje)
o (b) nečinnost → atrakce (převzetí nadřízeným SO) či delegace (určení jiného věcně příslušného SO
v obvodu nadřízeného SO)
o (c) obtížnost / závažnost věci / větší počet účastníků → atrakce (převzetí nadřízeným SO)
o (d) žádost účastníka či SO za účelem vedení společného řízení / jiný důvod pro který je vhodnější vést
řízení v jiném obvodu → atrakce (projedná nadřízený SO) či delegace (pověření jiného SO)
30
 o (e) systémová podjatost → nezpůsobilost SO věc projednat pro vyloučení úředních osob (viz dále) →
delegace (nadřízený SO pověří jiný věcně příslušný SO sousedící s obvodem nezpůsobilého SO)
Úřední osoby (§ 14 SŘ)
- legislativní zkratka → definice: „Každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci SO“
- vyloučení úřední osoby z projednání věci z důvodu (projev principu rovnosti a principu nestrannosti)
o pochybnost o nepodjatosti (pro poměr k věci, účastníkům nebo zástupcům lze důvodně předpokládat, že má
zájem na výsledku řízení), nebo účasti na projednávání věci v jiném stupni
o o námitce účastníka / na základě uvědomění dotčené úřední osoby / dle vlastního zjištění rozhoduje
představený úřední osoby (služebně nadřízený / osoba v obdobném postavení) deklaratorně → vyloučení
nastává již na základě zákona; představený určí jinou úřední osobu – není-li taková → změna příslušnosti
o pokud se podílejí na rozhodování = vada řízení → vliv na zákonnost rozhodnutí (důvod ke zrušení
rozhodnutí)
Oprávněné úřední osoby (§ 15 SŘ)
- legislativní zkratka → definice: úřední osoby provádějící úkony SO na základě oprávnění podle vnitřního předpisu /
pověření vedoucího SO (účastník má právo být o ní informován)
ÚČASTNÍK SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ A DALŠÍ DOTČENÉ OSOBY, JEJICH PRÁVA A POVINNOSTI
- druhy účastníků:
o [1] esenciální účastníci – o jehož právech a povinnostech se rozhoduje
 řízení na žádost – žadatel (§ 27 odst. 1 písm. a) SŘ)
 řízení z moci úřední – osoby, o jejichž PaP se rozhoduje / prohlašuje, zda je osoba (ne)má (§ 27
odst. 1 písm. b) SŘ)
 sporné řízení – navrhovatel a odpůrce (postavení jako účastník podle § 27 odst. 1 SŘ; § 141 odst. 3
SŘ)
o [2] fakultativní účastníci
 další dotčené osoby – jejichž práva mohou být dotčena (§ 27 odst. 2 SŘ)
 o jejich PaP se přímo nerozhoduje (tj. zakládána / měněna / rušena) či nedeklaruje → nicméně
výsledek řízení může ovlivnit jejich právní postavení
 sporné řízení – vedlejší účastník řízení (postavení jako účastník „dle odst. 2“) (§ 141 odst. 3 SŘ)
 → přihlašují se sami SO, mají zájem na výsledku řízení
o [3] postavení účastníka řízení přiznané zvláštním zákonem – tzv. další účastníci řízení (û odlišovat od další
dotčené osoby a další subjekt řízení)
 rozšíření esenciálních a fakultativních účastníků (tj. nad rámec § 27 SŘ – proto PaP se neposuzují dle
SŘ)
 → zvláštní zákon označí další osoby přímo jako účastníky (= proto označení další účastníci řízení)
- při pochybách je účastníkem řízení i ten, kdo to o sobě tvrdí, dokud se neprokáže opak (§ 28 odst. 1 SŘ – usnesení)
- osoby zúčastněné na řízení – nejsou účastníky řízení → důvodem je, že vlastním jménem nemohou řízení ovlivňovat,
nehájí své zájmy a nejsou nositeli procesních práv a povinností ve vztahu k předmětu řízení
- způsobilost být účastníkem má každý:
o kdo má způsobilost mít PaP (právní osobnost) / kdo není osobou, ale podle zákona může mít veřejná PaP / komu
ji zákon výslovně přizná (např. přípravný výbor politické strany)
- procesní způsobilost má každý podle rozsahu svéprávnosti (§ 29 SŘ)
o vzniká zletilostí/přiznáním svéprávnosti/uzavřením manželství → omezení: nemá ji v rozsahu omezení
o u PO splývá subjektivita a svéprávnost, proto ji nerozlišujeme → za PO činí úkoly oprávněná osoba (ne
zástupce)
o zvláštní úpravu mohou obsahovat zvláštní zákony
Práva a povinnosti účastníků správního řízení
- vypovídají o postavení účastníka → jejich okruhem je určen status účastníka
- rozsah musí odpovídat zásadám spravedlivého procesu, požadavkům na dobrou správu
- úprava je roztroušená zejména po celé části 2. SŘ, vychází i z právních principů
- příkladný výčet práv: podat návrh na zahájení řízení a vzít jej zpět [§ 44 an., zejména 45 odst. 4, § 66 odst. 1 písm. a)
SŘ]; na poučení od SO (§ 4 odst. 2 SŘ); namítat podjatost úřední osoby (§ 14 odst. 3 SŘ); být informován o osobách
provádějících úkony v řízení (§ 15 odst. 4 SŘ); být zastoupen (§ 33 SŘ)

31
- příkladný výčet povinností: součinnost (§ 50 odst. 2 SŘ), prokázat totožnost (§ 36 odst. 5 SŘ), označit důkazy na
podporu svých tvrzení (§ 52 SŘ), jako žadatel označit další jemu známé účastníky (§ 45 odst. 1 SŘ)
Zastupování ve správním řízení
- zákonným zástupcem (§ 32 odst. 1 SŘ) → povinné zastoupení
- opatrovníkem (§ 32 odst. 2 SŘ) → ustaven SO
- zmocněncem (§ 33 SŘ) na základě plné moci → k úkonu/pro celé řízení/neurčitý počet řízení s určitým předmětem
DALŠÍ SUBJEKTY ŘÍZENÍ
- odlišovat od dalších dotčených osob (to jsou fakultativní účastníci řízení) a dalších účastníků řízení (to jsou zvláštním
zákonem označení účastníci řízení nad rámec esenciálních a fakultativních účastníků řízení)
A. Dotčený orgán
- SO bez příslušnosti rozhodnout ve věci, který plní v téže věci veřejné úkoly v rámci své působnosti
- → (1) orgány dle zvláštních zákonů / (2) SO a jiné orgány příslušné k vydání závazného stanoviska (§ 149 SŘ;
souvisí s řetězením a subsumpcí SA) nebo vyjádření, které je podkladem pro rozhodnutí / (3) ÚSC, týká-li se rozhodnutí
práva na samosprávu (např. když zákon ÚSC nepřizná postavení účastníka)
- mají (jen) některá procesní práva jako účastníci řízení (např. nahlížet do spisu, vyjadřovat se k podkladům)
B. Dožádaný správní orgán (§ 13 SŘ)
- provádí v řízení úkon, který by příslušný SO mohl provést jen s obtížemi / neúčelnými náklady, nebo nemohl provést
vůbec (např. výslech svědka v obvodu jeho bydliště, ohledání mimo obvod příslušného SO) – podřízený/nadřízený/jiný
SO → ten může ze zákonných důvodů odmítnout, jinak musí dožádaný úkon provést.
C. Nadřízený správní orgán (§ 178 SŘ)
- jako subjekt řízení vystupuje ve věcech opravném prostředku / sporu o příslušnost / nečinnosti
VZÁJEMNÉ VZTAHY SUBJEKTŮ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
- osoby, o jejichž PaP jde se podílejí na správním řízení i na vytváření obsahu rozhodnutí a hájí vlastní zájmy (za
tímto účelem jsou vybaveny procesními PaP)
- vztah SO a FO/PO je ovšem nerovný vztah k autoritativnímu nositeli moci → SO povinnost:
o chránit práva adresátů,
o poskytovat jim potřebné informace a poučení,
o v případě konfliktu hledat spravedlivou rovnováhu mezi soukromými a veřejnými zájmy,
o vést proces ke správnému rozhodnutí a rozhodnutí odůvodnit + poznat pravý stav věci
- procesní vztah ve své základní podobě obsahuje stejné subjekty jako hmotněprávní vztah
o plus vykonavatele veřejné správy + osoby, jejichž PaP by se rozhodnutí mohlo dotknout (další dotčené osoby),
 přičemž až výsledek řízení ukáže, zda se jich skutečně dotkne

32
 7A. POJEM SPRÁVNÍHO SOUDNICTVÍ; VÝVOJ SPRÁVNÍHO SOUDNICTVÍ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

TEORETICKÁ VÝCHODISKA SPRÁVNÍHO SOUDNICTVÍ

- pojem správní soudnictví – činnost nezávislých a nestranných orgánů, které formalizovaným postupem přezkoumávají
správní a jiné postupy veřejné správy zasahujících do práv (zejm. veřejně subjektivních práv)
o → tj. soudní kontrola správy – představuje jednu z forem soudní kontroly veřejné správy (viz 14A)
o → nalézání práva ve věcech správních
- generální klauzule (čl. 36 odst. 2 Listiny) – všeobecná soudní kontrola správních aktů a jiných postupů veřejné správy
- funkce správního soudnictví – poskytování ochrany veřejných subjektivních práv jednotlivců (tj. oprávnění jednotlivce
na zákonné postupy veřejné moci vůči němu)
o podstatou není všeobecná kontrola zákonnosti rozhodování správy, nýbrž ochrana práv jednotlivců vůči
postupům veřejné správy (veřejně subjektivních práv)
- základní právní úprava – SŘS zavedl rozhodování v tzv. plné jurisdikci (přezkoumávání nejen z hlediska zákonnosti,
ale také z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění)
MODELY SPRÁVNÍHO SOUDNICTVÍ
totožnosti se  správní soudnictví je ztotožňováno se správním řízení
správním  pouze procesní úprava správního řízení je podle soudních vzorů
řízením
pruský  rozhodování se zapojením laického prvku → zapojením laického prvku měla bát zajištěna
(severoněmecký) nestrannost rozhodování
 rozlišení na tzv. sporné záležitosti a ostatní záležitosti → ve sporných věcech byly kolegiální
orgány složeny státního úředníka a členů volených shromáždění místní samosprávy
 správní soudnictví zaměřené na ochranu subjektivních práv a také ochranu právního řádu
(samosprávnými úřady s laickým prvkem)
francouzský  charakteristika – správní soudnictví vykonáváno speciálním orgánem uvnitř veřejné správy
(resp. zařazené z organizačního hlediska do veřejné správy)
 formálně není přiznána soudcovská nezávislost → pouze de facto → není zařazeno ani do
systému moci soudní
anglický  charakteristika – vůči správě poskytuje ochranu pouze obecné soudy
rakouský  charakteristika – speciální soud technicky oddělený od správy a od obecných soudů (tzv.
organické správní soudnictví) → soudy složeny výlučně z nezávislých soudců

VÝVOJ SPRÁVNÍHO SOUDNICTVÍ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

Správní soudnictví do roku 1950
Rakousko-Uhersko (Předlitavsko)
- koncepce jediného správního soudu (tj. soud v technickém smyslu, složený z nezávislých soudců) → vznik předvídán
základním zákonem o moci soudcovské (viz rakouský model správního soudnictví)
- funkce správního soudnictví výhradně k ochraně subjektivních veřejných práv → pouze kontrola zákonnosti správy a
předmětem jsou pouze otázky právní (vyloučeny otázky skutkové a otázky soukromého práva)
Československo
- recepce rakouského modelu správního soudnictví (û nikoliv uherský) → zřízení nejvyššího správního soudu (jediný
správní soud)
- předmět přezkumu – protizákonná rozhodnutí / opatření zasahující do (veřejných) subjektivních práv a stížnosti proti
porušení ústavně garantovaných politických práv
„Vítězný únor“
- formální zrušení nejvyššího správního soudu v roce 1952 → nahrazení prokuraturou po vzoru SSSR (činnost
prokuratury zaměřena pouze na ochranu objektivního práva û nikoliv ochrana subjektivních práv)
- → v důsledku absence ochrany subjektivních práv správní soudnictví neexistuje
Správní soudnictví od roku 1992
- obnovení správní soudnictví – doplnění OSŘ o V. část a vykonáváno civilními soudy
o generální klauzule (čl. 36 odst. 2 Listiny) – obnovení všeobecného přezkumu ve vztahu ke správnímu
rozhodnutí

33
- → jednoinstanční soud a opravné prostředky proti rozhodnutí soudu nebyly přípustné (tj. žádné OP)
- předmět přezkumu – pouze rozhodnutí orgánů veřejné správy (pravomocných na základě žaloby nebo nepravomocných
na základě OP)
Zrušení V. části OSŘ a vznik Nejvyššího správního soudu
- podstata argumentu ke zrušení celé V. části OSŘ – deficit úpravy spočíval v tom, že některé aktivity veřejné správy
(faktické zásahy a zákroky / nečinnost) není vůbec pod kontrolou soudní moci) → později přijetí SŘS a zřízení NSS
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA SPRÁVNÍHO SOUDNICTVÍ PODLE SOUDNÍHO ŘÁDU SPRÁVNÍHO
- obecná zásada – ochrany ve správním soudnictví se lze domáhat (1) na návrh (2) až po vyčerpání řádných opravných
prostředků (§ 5 SŘS)
o všechny návrhy ve věcech dle § 4 odst. 1 SŘS označeny jako žaloba (§ 32 část za středníkem SŘS)
o zásada dispoziční – řízení před správními soudy vždy na návrh – nikdy ex offo
o zásada subsidiarity správního soudnictví – nutnost vyčerpat ŘOP, které jsou k dispozici (př. odvolání – návrh
na zahájení přezkumného řízení/obnovu řízení jím není, neboť není dán právní nárok na přezkum (!)
- ve správním soudnictví jednají a rozhodují KS a NSS jako nezávislé soudy → jednání soudu jsou veřejná a rozsudek se
vyhlašuje vždy veřejně
o → pravomoc rozhodovat o rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy / nečinnosti / zásahům /
kompetenčních sporech (viz 20B)
- subjekty řízení (viz 12B) – (1) navrhovatel (žalobce) û (2) odpůrce (žalovaný, často SO)
o pojem správní orgán (dle § 4 odst. 1 písm. a) SŘS) – užší vymezení než SŘ (bylo-li zákonem svěřeno
rozhodovat o PaP FO a PO v oblasti veřejné správy)
o pojem osoba zúčastněná na řízení – odlišit od osoby zúčastněné na správním řízení (nemá žádná PaP) –
v soudním řízení má PaP (!)
- rozhodování – soud rozhoduje ve věci samé rozsudkem (či usnesením, pokud tak zákon stanoví), jinak usnesením
(§ 46 SŘS)
- opravné prostředky – jsou přípustné, jen pokud to SŘS výslovně stanoví (!) → kasační stížnost a návrh na obnovu
řízení
- stížnost na průtahy v řízení – SŘS nestanoví lhůty k procesním úkonům (û právo na projednání a rozhodnutí bez
zbytečných průtahů) → stížnost k předsedu příslušného soudu (1M na vyřízení) – možnost přešetření MS při nesouhlasu

7B. FORMY ROZHODNUTÍ VE SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ, NÁLEŽITOSTI ROZHODNUTÍ A DŮSLEDKY VAD ROZHODNUTÍ

- pojem rozhodnutí – nutno chápat ve dvou významech → individuální správní akt (jakékoli rozhodnutí o PaP) û jedna z
forem rozhodnutí (odlišná od jiných např. usnesení)
- charakteristika z hlediska forem správní činnosti – jedná se o akt rozhodující o právních poměrech individuálně
určené osoby v konkrétní věci → tj. spadá pod množinu SA
- legální definice rozhodnutí (§ 67 odst. 1 SŘ): „Rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva
anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má
anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách.“
- účelem správního řízení je rozhodnout ve věci (tj. vydat meritorní rozhodnutí) (§ 9 SŘ)
FORMY ROZHODNUTÍ
(1) rozhodnutí  rozhodnutí SO v konkrétní věci a určené konkrétně určené osobě
(§ 67 SŘ)  povaha rozhodnutí – konstitutivní (zakládá / mění / ruší PneboP) û deklaratorní (prohlašuje, že osoba má
anebo PneboP û procesní (v zákonem stanovených případech rozhodování o procesních otázkách)
 vydává se ve věci samé (meritorní rozhodnutí) → možnost nemeritorní povaha (procesní SA) – př.
prohlášení nicotnosti / nařízení předběžného opatření / uložení pořádkové pokuty
(2) usnesení  SO rozhoduje usnesením jen v případech výslovně stanovených zákonem
(§ 76 SŘ)  dělení usnesení:
o (i) oznamované → lze podat odvolání (nabytí PM po oznámení a nelze-li podat odvolání)
o (ii) poznamenané do spisu → nelze podat odvolání (nabytí PM okamžikem poznamenání do
spisu)
 odvolání proti usnesení nemá odkladný (suspenzivní) účinek
 zvláštnosti usnesení poznamenané do spisu – vedle nemožnosti podat odvolání → neoznamuje se (û pouze
vyrozumění vhodným způsobem) a lze měnit novým usnesením (zase se poznamená do spisu)
(3) rozhodnutí o  zvláštní meritorní rozhodnutí → jen ve sporném řízení (SO řeší spory z VPS a z právních věcí soukromého

34
schválení smíru práva)
(§ 141 odst. 8  smír schvaluje SO → nesmí odporovat právním předpisům a veřejnému zájmu
SŘ)  výrok rozhodnutí – obsah smíru a prohlášení o schválení smíru
(4) rozhodnutí  ústní vyhlášení → písemné vyhotovení dodatečně doručené
na místě  na místě se toliko vydá potvrzení o ústním vyhlášení
(§ 143 SŘ)  účel – uložení povinnosti na místě (zejm. hrozba bezprostředního nebezpečí životu či zdraví /
bezprostřední hrozba vážné majetkové újmy / řízení navazující na výkon dozoru)
(5) příkaz  jen v řízení z moci úřední či řízení sporném → může být prvním úkonem v řízení
(§ 150 SŘ)  podmínka k vydání – SO považuje skutková zjištění za dostatečná
 účel – uložení jakékoli povinnosti → povaha procesní povinnost nebo meritorního rozhodnutí (př. pokuta)
 prostředek ochrany: odpor → podání do 8D od doručení do vlastních rukou – důsledkem je zrušení
příkazu a pokračování ve správním řízení û v opačném případě příkaz pravomocný a vykonatelný
(6) příkaz na  podstata – uložení povinnosti, kterou lze splnit na místě
místě o peněžité – max. do 10.000 CZK
(§ 150 odst. 5 o nepeněžité – splnitelné ihned na místě
SŘ)  podmínky k vydání – plné uznání důvodů a osobní přítomnost účastníka
 nahrazení odůvodnění – vlastnoručně podepsané prohlášení účastníka o souhlasu s uložením povinnosti →
podpisem se příkaz na místě stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím
 odpor je vyloučen
(7) doklad  vyhovění žádosti o přiznání práva → existence se osvědčuje vydáním dokladu (př. řidičský průkaz)
 převzetí dokladu → rozhodnutí pravomocné a vykonatelné

NÁLEŽITOSTI ROZHODNUTÍ
(1) Formální
- zásadně písemná forma – zákon může stanovit, že rozhodnutí písemně nevyhotovuje
- požadavky na písemné vyhotovení – např. označení „rozhodnutí“ / jiné zákonné označení (př. výměr); SO; datum; č.j.
- písemné vyhotovení se oznamuje (û odlišit vydání) – doručením / ústním vyhlášením / doručení veřejnou vyhláškou
(2) Obsahové
- rozhodnutí musí obsahovat 3 prvky → výrok (enunciát) + odůvodnění + poučení
- výrok – autoritativně řeší projednávanou věc (zakládá/mění/ruší PaP či prohlašuje) → jen ten nabývá PM a vykonatelnost
o obsahové náležitosti: (i) řešení dané otázky; (ii) ustanovení, podle kterých bylo rozhodnuto; (iii) identifikace
esenciálních účastníků
 uložení povinnost → lhůta ke splnění povinnosti
 vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 82 SŘ) → výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání
o může obsahovat vedlejší ustanovení – podmínky, časové doložky aj.
- odůvodnění – důvody / podklady / úvahy SO pro vydání rozhodnutí / jak se SO vypořádal s návrhy a námitkami
účastníků – odůvodnění musí být přesvědčivé
o absence odůvodnění – SO všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví
- poučení – (1) zda lze podat opravný prostředek; (2) lhůta k podání; (2) kde se podává; (3) od kterého dne se lhůta počítá;
(4) který orgán o odvolání rozhoduje (nemá-li odvolání odkladný účinek nutnost výslovně uvést)
(3) Procedurální
- rozhodnutí je výsledkem správního řízení → k jeho vydání musí dojít formalizovaným procesním postupem (SŘ, DŘ aj.)
VYDÁNÍ A OZNÁMENÍ ROZHODNUTÍ
- lhůty k vydání (§ 71 SŘ) → taxativní výčet vydání rozhodnutí (př. předání k doručení / vyvěšení veřejné vyhlášky)
o (1) bez zbytečného odkladu
o (2) do 30D od zahájení řízení – nelze-li vydat bez zbytečného odkladu → možnost připočtení doby
 až 30 dnů – nařízení ústní jednání/ místní šetření/ někoho předvolat/ předvést/ zvlášť složitý případ
 doby nutné k provedení – dožádání/ zpracování znaleckého posudku/ k doručení písemnosti do ciziny

35
- û oznámení (§ 72 SŘ) – (i) doručením stejnopisu do vlastních rukou / (ii) ústním vyhlášením (účinky oznámení pouze
pokud se vzdal práva na doručení – nelze u rozhodnutí ukládající povinnost či jimž se končí řízení) / (iii) veřejnou
vyhláškou (lze tak v zákonem stanovených případech)
- vydáním rozumíme okamžik, kdy rozhodnutí je SO učiněno navenek vůči svým adresátům (tj. SO projevil vůli) û
oznámením rozumíme okamžik, kdy se rozhodnutí dostane do sféry adresáta → jen oznámením rozhodnutí nabývá PM
PRÁVNÍ MOC A VYKONATELNOST
- Právní moc (§ 73 SŘ) = v PM, je-li rozhodnutí oznámeno a nelze podat ŘOP (odvolání či rozklad)
o formální – rozhodnutí je konečné → nelze napadnout ŘP
o materiální – rozhodnutí je závazné a nezměnitelné → vytvoření překážky věci rozhodnuté (rei iudicatae) pro
tutéž věc s týmiž účastníky
o otázka závaznosti – pro účastníky/ všechny SO/ jiné osoby stanové dle zákona
 o osobním stavu → závazné pro každého
 rozhodnutí určující právo k ne/movité věci → závazné i pro právní nástupce účastníků
- nabytí PM – marné uplynutím lhůty pro podání odvolání / vzdáním se odvolání / zpětvzetím odvolání / oznámením (je-li
odvolání nepřípustné)
- Vykonatelnost (§ 74 SŘ) = schopnost způsobit účinky v rozhodnutí předvídané
o vykonatelné okamžikem nabytím právní moci / pozdějším dnem, který je uveden ve výrokové části
o vykonatelnost rozhodnutí ukládající povinnost k plnění – (a) nabytí PM a (b) uplynutí lhůty k plnění (pariční
lhůta)
 û předběžná vykonatelnost – odvolání nemá odkladný účinek a nenabylo PM
- Vyznačení doložky PM a vykonatelnosti – SO, který rozhodl v posledním stupni / na žádost účastníka (tak
prvoinstanční SO)
VADY A DŮSLEDKY VAD ROZHODNUTÍ
- obecná zásada – presumpce správnosti → na rozhodnutí (SA) se hledí jako na bezvadné, není-li úředně shledán opak
- způsoby nápravy (vadných SA): procedurální změna / zrušení / sistace / oprava
o další možnosti nápravy dle teorie: konverze (podřazení pod bezvadný akt) / konvalidace (dodatečné zhojení) /
ratihabice (dodatečné schválení)
 Vada spočívající v rozporu s právnímu předpisy hmotného / procesního práva
 návaznost na náležitosti rozhodnutí → vada kompetenční (př. místní nepříslušnost SO) / procedurální (př.
(tzv. zrušitelné a změnitelné SA)

vyloučená úřední osoba) / formální (př. nedostatek formy) / obsahová

(tzv. napadnutelný SA)

 náprava (viz 3B) → opravnými prostředky (účastník řízení) či dozorčími prostředky (SO)
 rozsah přezkumu → obecný přezkum souladu napadaného rozhodnutí a jemu předcházejícímu řízení
nezákonnost

s právními předpisy – nikoliv jen v rozsahu námitek (tzv. revizní princip)

 způsob přezkumu → zrušit nebo změnit (tzv. apelační princip)
 nepravomocné rozhodnutí – přezkum na základě ŘOP
 pravomocné rozhodnutí – přezkum skrz dozorčí prostředek (přezkum z moci úřední) – pouze podnět
k zahájení (neexistuje právní nárok na zahájení)
 ochrana ve správním soudnictví – až po vyčerpání ŘOP se lze domáhat zrušení nezákonného rozhodnutí
žalobou proti nezákonnému rozhodnutí → nutnost podat žalobu a soudní přezkum jen v mezích žalobních
bodů (tzv. dispoziční zásada)
 vada spočívající v nesprávném užití správního uvážení (viz 1B) → rozhodnutí je v souladu s právními
napadnutelné)
nesprávnost

předpisy, ale SO užil správní uvážení nepřiměřeně / přísně / necitlivě / neúčelně

 rozsah přezkumu – jen v rozsahu uplatněných námitek / vyžaduje-li to veřejný zájem
věcná

(tzv.

o podstatný rozdíl od vady nezákonnosti (zkoumá se ‚všechno‘)

 ochrana ve správním soudnictví – soudy nemohou nahradit správní uvážení (vyloučeno z přezkumu)
 → výjimkou je moderační právo ve věcech správního trestání (§ 78 odst. 2 SŘS) – jen na návrh žalobce
 tzv. formálně vadná rozhodnutí → vada spočívá v chybě v psaní / počtech / jiné zřejmé nesprávnosti
opravitelný SA)

 náprava (§ 70 SŘ) → tzv. opravou zřejmou nesprávností – provede SO, který vydal rozhodnutí
formální

 chyba ve výroku – oprava opravným rozhodnutím û chyby jinde – oprava opravným usnesením
(tzv.

 odvolání je přípustné – pouze účastník, který tím byl přímo dotčen

 bez časového omezení – buď na žádost, nebo z moci úřední
 omezení – vyloučeno u skutkových zjištění / provedeného právního hodnocení, na jejich základě se rozhodlo

36
  akt vůbec neexistuje a nevyvolává žádné právní účinky → nemluvíme o vadách (resp. vadných SA), ale o
paaktu
 zjišťuje a vyhlašuje se z moci úřední nadřízeným SO → deklaratorní povaha rozhodnutí – nelze se odvolat
nicotnost
o podnět dávají účastníci / osoby uvedené v rozhodnutí / jiný SO
 správní soudnictví – řízení o žalobě proti nezákonnému rozhodnutí (§ 76 SŘS) / kompetenční žaloby (§ 100
SŘS) / zvláštní senát při rozhodování kompetenčních sporů
 důvody nicotnosti – (a) zjevná vnitřní rozpornost / (b) právní či faktická neuskutečnitelnost / (c) jiná vada /
(d) absolutní nedostatek věcné příslušnosti (û výjimka: vydání nadřízeným SO)

8A. VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVY, SPORY Z VEŘEJNOPRÁVNÍCH SMLUV

POJEM VEŘEJNOPRÁVNÍCH SMLUV
- definice (§ 159 odst. 1 SŘ): dvoustranný/vícestranný úkon, který zakládá, mění nebo ruší PaP v oblasti veřejného práva
o obecné podmínky: nesmí být v rozporu s / obcházet právní předpisy + v souladu s veřejným zájmem
o podmínky pro SO: je-li stranou SO – uzavření nesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy / je účelné / cílem
SO je plnění úkolů veřejné správy
o → definice VPS není založena na tom, kdo tvoří strany smlouvy – tj. znakem není, že jednou ze stran je nositel /
vykonavatel veřejné správy (!)
Odlišení od soukromoprávních smluv
- veřejnoprávní obsah
- obligatorní písemná forma s projevy vůle smluvních stran na též listině (§ 164 SŘ)
- absence smluvní volnosti – vždy nutný zákonný základ!
- přezkoumávání zákonnosti (§ 165 SŘ) – na nezákonné ustanovení VPS se hledí jako na nezákonný SA! → nezákonná
VPS musí být zrušena (celá nebo oddělitelná část)
o û ale zrušení VPS se nedotýká úkonů učiněných vůči třetím osobám (!)
o soulad s právními předpisy lze přezkoumat ex offo v přezkumném řízení (i na podnět strany, která není SO)
o fáze přezkumu:
 1) přezkum ex offo v rámci modifikovaného přezkumného řízení (jednoinstanční, příslušné stejné SO
jako ve sporech z VPS)
 2) možný soudní přezkum (po fázi 1., žaloba proti rozhodnutí SO dle SŘS)
 3) v rámci přezkumu správního rozhodnutí, které souvisí s (neplněním) VPS → zrušení VPS/ její části
TYPY VEŘEJNOPRÁVNÍCH SMLUV
(1) koordinační (§ 160 SŘ)
- Koordinační VPS jsou uzavírány různými nositeli veřejné správy za účelem výkonu působnosti veřejné správy
o za účelem plnění svých úkolů vzájemně uzavírají – stát / veřejnoprávní korporace / jiné PO zřízené
zákonem /PO a FO / → vykonávají-li zákonem/na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy
o tyto VPS uzavírají též SO, které jsou organizačními složkami státu → spory řeší nejblíže společný nadřízený
SO, případně ÚSÚ nadřízené orgánům, jež jsou stranami VPS
- výkon státní správy jako předmět VPS (podmínky) – (i) jen stanoví-li tak zvláštní zákon a (2) pouze se souhlasem
nadřízeného SO (posuzuje soulad s právními předpisy a veřejným zájmem)
- VPS uzavírané vzájemně mezi ÚSC – možnost uzavírání při plnění úkolů vyplývajících ze samostatné působnosti při
výkonu veřejné moci, jen stanoví-li tak zvláštní zákon
- Příklady VPS
o výkon přenesené působnosti obcí – orgány jedné obce vykonávají přenesenou působnost pro orgány jiné obce →
nutný souhlas KÚ + určit rozsah delegované působnosti / způsob úhrady nákladů / dobu trvání
o zveřejňování obsahu úřední desky způsobem umožňujícím dálkový přístup (zajištění obcí s RP pro jinou obec)
o výkon působnosti stavebního úřadu (obec, jejíž OÚ je obecným stavebním úřadem → vykonává i pro jinou
obec)
o plnění úkolů obecní policie (policie vykonává činnost i na území jiné obce → (i) jen v rámci téhož kraje a (ii)
souhlas KÚ)
o sloučení obcí, o připojení k jiné obci, o změně hranic obcí
o spolupráce mezi obcemi/kraji ke splnění konkrétního úkolu v samostatné působnosti
- Spory:
o je-li smluvní stranou kraj/obec s rozšířenou působností – řeší MV
37
 o stranou jsou obce, které nemají rozšířenou působnost – řeší KÚ
o jiné subjekty – řeší společně nadřízený SO (není-li, řeší v dohodě nadřízený ÚSÚ)
(2) subordinační (§ 161 SŘ)
- subordinační VPS jsou uzavírány mezi vykonatelem a osobou, vůči které směřuje výkon veřejné správy – tj. mezi SO a
osobou, kt. by byla účastníkem podle § 27 odst. 1 SŘ (tzv. esenciální účastník)
o → podstata – taková smlouva nahrazuje správní akt, který by SO vydal ve správním řízení (jedná se o zvláštní
formu rozhodnutí)
- podmínky:
o (i) stanoví-li tak zákon (př. StavZ)
o (ii) souhlas ostatních osob, kt. by byly účastníci podle § 27 odst. 2 nebo 3 SŘ (tzv. fakultativní účastníci)
 souhlas je podmínkou účinnosti VPS
o lze uzavřít i po zahájení správního řízení – po uzavření VPS SO řízení usnesením zastaví
- VPS dotýkající se přímo PneboP třetí osoby – nabývá účinnosti okamžikem vyslovení písemného souhlasu
o není-li souhlas získán – SO místo uzavření VPS může vydat rozhodnutí ve správním řízení
- spory – řeší nadřízený SO (toho SO, jež je stranou VPS)
- dělení
o (a) úkony označené za VPS zákonem:
 volitelné VPS – dle zákona je možné vydat SA nebo VPS (způsob zvolí SO) (př. VPS nahrazující
stavební povolení nebo některá územní rozhodnutí)
 autorizační VPS – zprostředkovávají účast soukromých osob na plnění úkolů státní správy (př. VPS
k zajištění výkonu státní správy ve věcech sportovních lékařských zařízení)
o (b) úkony považované za VPS soudní/správní praxí:
 dohody na podporu zaměstnanosti (př. dohoda o vytvoření chráněného pracovního místa mezi ÚP a
zaměstnavatelem)
 smluvní zvláštní ochrana přírody (př. památný strom → orgán ŽP a vlastník pozemku)
o (c) úkony, jejichž veřejnoprávní povahu lze dokládat pouze doktrinálně
 dohoda o zařazení do aktivní zálohy (= dobrovolné převzetí branné povinnosti)
(3) mezi osobami soukromého práva (adresáty veřejné správy) (§ 162)
- ti, kdo by byli účastníky podle § 27 odst. 1 SŘ / ti, kdož účastníky takového řízení jsou – mohou uzavřít VPS týkající se
převodu nebo způsobu výkonu jejich PneboP
- podmínky:
o (i) nevylučuje-li to povaha věci nebo nestanoví-li zvláštní zákon jinak
o (ii) souhlasu SO (posuzuje VPS a její obsah z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem)
- spory – řeší stejný SO, který udělil souhlas
- př. smlouva o povinnosti z protipožární ochrany vykonávaná jinou osobou než vlastník prostoru
UZAVŘENÍ, ZMĚNA A ZÁNIK VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVY
Uzavíraní
- návrh na uzavření VPS – projev vůle v (a) písemné formě, (b) určený konkrétním osobám, kt. (c) je dostatečně určitý a
(d) plyne z něj vůle být smlouvu v případě přijetí vázán
- návrh platí od dojití adresátovi – lze zrušit, dojde-li zrušení dříve / alespoň současně s návrhem
o zánik návrhu – a) uplynutím lhůty určené pro přijetí / b) uplynutím přiměřené doby pro přijetí, není-li stanovena
lhůta / c) dojitím odmítnutí návrhu navrhovateli
- uzavření VPS
o písemně, projevy vůle stran na téže listině
o přesný okamžik – strany přítomny → podpisem poslední strany, jinak dojitím návrhu se všemi podpisy
navrhovateli
o vyžaduje-li zákon souhlas SO – uzavření až dnem nabytí PM souhlasu a SO zveřejní VPS na své úřední desce
Změna
- změna obsahu – pouze písemnou dohodou smluvních stran – souhlas SO / třetí osoby, byl-li třeba k uzavření VPS
Zánik
- výpověď – jen písemnou formou – (a) ve VPS musí být takový způsob dohodnut a (b) určena lhůta k výpovědi
- zrušení
38
 o na písemný návrh → a) bylo dohodnuto / b) podstatná změna poměrů (plnění nelze na straně již spravedlivě
požadovat) / c) VPS se dostala do rozporu s právními předpisy / d) z důvodu ochrany veřejného zájmu; e)
vyjdou najevo skutečnosti, za kterých by strana VPS neuzavřela
o podání návrhu a souhlas ostatních stran → zánik dnem dojití posledního souhlasu navrhovateli
o některá ze stran se zrušením nesouhlasí → o zrušení může rozhodnout SO (§ 169 odst. 1 SŘ)

SPORY Z VEŘEJNOPRÁVNÍCH SMLUV

- podstatný rozdíl od soukromoprávních smluv – nerozhoduje soud, nýbrž SO (!)
o spory řešeny v tzv. správním řízení sporném (dle III. části SŘ) – jednoinstanční bez možnosti odvolání /
rozkladu
o → lze jedině žaloba proti rozhodnutí SO ve správním soudnictví (û nikoliv žaloba na zrušení VPS –
neexistuje)
- koordinační
o MV – stranou kraj/obec s RP (projedná s ministerstvem/ÚSÚ)
o KÚ – stranou základní obec (nepřevezme-li věc MV)
o SO společně nadřízený jiným subjektům (případně ÚSÚ)
- subordinační – SO nadřízený SO, který je stranou smlouvy
- mezi osobami SP/adresáty VS – SO udělující souhlas k uzavření smlouvy

39
 8B. ROZHODOVÁNÍ KOMPETENČNÍCH SPORŮ; ŘEŠENÍ VĚCNÝCH ROZPORŮ MEZI ORGÁNY VEŘEJNÉ SPRÁVY

POJEM KOMPETENČNÍHO SPORU

- = konflikty a kolize státních orgánů při rozhodování v individuálně určené věci, tedy spory o to, který orgán má v
určitém jedinečném případě vydat rozhodnutí
o pozitivní – dva a více orgánů si nárokují rozhodnutí / popírají pravomoc jiného orgánu
o negativní – žádný orgán nechce rozhodnout / popírají vlastní pravomoc
- základním předpokladem pro rozhodnutí SO ve věci je jeho místní a věcná příslušnost
- druhy kompetenčních sporů
o (1) v rámci veřejné správy mezi SO → postup dle SŘ, spory o věcnou příslušnost může řešit až NSS
o (2) o rozsah kompetencí mezi SO a orgány samosprávy (čl. 87 odst. 3 písm. b) Ústavy) → řeší NSS
o (3) spory, kde je alespoň jednou stranou soud → řeší zvláštní senát NSS
o (4) zbylé spory o rozsah kompetencí státních orgánů nebo orgánů ÚSC → řeší ÚS v plénu

ŘEŠENÍ KOMPETENČNÍCH SPORŮ

a) podle správního řádu

 řešení kompetenčního sporu v rámci veřejné správy mezi SO – spory se řeší dle SŘ
 místní příslušnost (§ 11 odst. 2 SŘ): pokud se nedohodnou jinak, je místně příslušný SO, u něhož byla podána žádost
jako první/SO který učinil první úkon z moci úřední → nedá se určit, rozhodne usnesením společný nejbližší nadřízený
SO / ÚSÚ
 věcná příslušnost (§ 133 SŘ)
o pozitivní – rozhodne společný nejbližší nadřízený SO / ÚSÚ
 pozitivní spor mezi ÚSÚ – povinnost projednat spor v dohodovacím řízení → po 15D vznik
kompetenčního sporu (tj. bezúspěšné dohodovací řízení) a povinnost podat kompetenční žalobu
k NSS
o negativní – účastník řízení / SO může rovnou podat kompetenční žalobu (není zde dohodovací řízení)
b) podle soudního řádu správního
 řešení sporů o rozsah kompetencí mezi SO a orgány samosprávy – spory se řeší dle SŘS na základě podané
kompetenční žaloby
 druhy kompetenčních sporů (podle stran sporu)
o (1) správní úřad (û nikoliv správní orgán) a orgán samosprávy (územní/zájmová/profesní)
o (2) orgány samosprávy navzájem
o (3) ÚSÚ navzájem
o → pouze tyto řeší NSS, proto jin orgán / FO / PO nemůže být stranou kompetenčního sporu – zbytek řeší ÚS
 Podmínka – totožnost věci po stránce skutkové a právní
 Aktivní legitimace (viz 12B)
 účastníci řízení: žalobce, žalovaný, případně další žalovaný (podává-li žalobu FO/PO, nebo přibere-li NSS další SO
jako žalovaného), osoba zúčastněná na řízení (osoba, která byla (i) účastníkem původního řízení / (ii) není žalobce /
(iii) prohlásila, že bude uplatňovat práva)
 nepřípustnost – (i) nejde o kompetenční spory [tj. jiné strany sporu], (ii) rozhodnutí přísluší jinému orgánu, (iii)
možnost odstranění sporu na návrh žalobce v jiném řízení
 rozhodnutí – rozsudek určí pravomoc orgánu k vydání rozhodnutí a popř. vyslovit nicotnost rozhodnutí nepříslušného
orgánu
o opravné prostředky jsou vyloučeny – nelze kasační stížnost ani obnova řízení
o ústavní stížnost – jen FO/PO jako žalobci (û u SO vyloučeno)
c) podle zákona o řešení některých kompetenčních sporů
 řešení sporu, kde je alespoň jednou stranou soud – spory se řeší dle z. č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů
o (i) mezi soudy a orgány moci výkonné / samosprávy
o (ii) mezi soudy v občanském soudním řízení a ve správním soudnictví (v tr. řízení spor nemůže nastat)
 pouze spor o věcnou příslušnost – pozitivní i negativní
 podmínka – totožnost po stránce skutkové i právní
 o sporu rozhoduje zvláštní senát NSS složený ze 3 soudců NSS a 3 soudců NS
 návrh – ze strany kompetenčního sporu (soud / SO) nebo účastníka řízení před soudem / SO
 rozhodnutí – (i) usnesení o tom, kdo má pravomoc ve věci rozhodnout a (ii) vyslovení nicotnosti rozhodnutí (vydané
nepříslušným orgánem)

40
  obrana – opravné prostředky jsou nepřípustné → výklad individuálně závazný v řízení a váže všechny účastníky řízení
a veřejnou správu

d) podle zákona o Ústavním soudu

 řeší „zbytkové“ kompetenční spory – spory se řeší dle zákona o Ústavním soudu (resp. plénem ÚS)
o tj. řešení sporu nepřísluší podle zákona jinému orgánu (SO / NSS / zvláštnímu senátu NSS) û stížnost
nepřípustná, přísluší-li řešit spor jinému orgánu
 návrh (stížnost)
o (i) státní orgán [spor mezi státním orgánem a orgánem ÚSC / státními orgány navzájem]
o (ii) zastupitelstvo obce/kraje [spor mezi státním orgánem a ÚSC / ÚSC navzájem]
 rozhodnutí – (i) nálezem se určí příslušný orgán a (ii) nálezem se též zruší rozhodnutí (vydané nepříslušným orgánem)
→ rozhodnutí v individuální věci (nikoli obecné vymezení kompetencí)

VĚCNÉ ROZPORY A JEJICH ŘEŠENÍ

- rozpory mezi SO vedoucím řízení a SO jako dotčeným orgánem (§136 SŘ) / mezi dotčenými orgány navzájem
o rozpor ohledně otázky, která je předmětem rozhodování
- postupuje se „přiměřeně“ podle ustanovení o řešení sporů o příslušnost (§ 133 SŘ)
- rozdíl: v případě bezvýslednosti dohodovacího řízení ÚSÚ povinnost podat vládě zprávu o průběhu řízení společně
s návrhem řešení → nepodává se kompetenční žaloba k NSS (!)

9A. ZAMĚSTNANCI VEŘEJNÉ SPRÁVY; STÁTNÍ SLUŽBA

OBECNĚ
- k výkonu veřejné správy je nezbytný tzv. personální prostředek (okruh osob s jasným vymezenými kompetencemi a
odpovědností)
o pojem veřejný zaměstnanec [širší pojem] = ZC veřejného sektoru (a) placení z veřejných prostředků, kt. (b)
mají relativně trvalý zaměstnanecký / obdobný poměr ke státu/jinému subjektu (nositeli) veřejné správy (př. i
učitelé) a (c) odborně zajišťující veřejné úkoly
o pojem zaměstnanec veřejné správy [užší pojem] = jen (a) úředníci územní samosprávy a (b) státní ZC
právní režimy zaměstnanců veřejné správy – rozlišujeme 3 skupiny
- (1) úředníky státní správy (režim ZSS)
- (2) úředníky ÚSÚ (režim ZP a z. o úřednících ÚSC)
- (3) příslušníky veřejných sborů ve služebním poměru (režim z. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních
sborů)
o PČR / HZS / Celní správa / Vězeňská služba / GIBS / BIS (tzv. kontrarozvědka) / Úřad pro zahraniční styky a
informace (tzv. rozvědka)
o û nedopadá na strážníky obecní policie (zaměstnanci obce, pracovněprávní poměr nikoliv služební)
pojem veřejná služba
- Strictu sensu – právní poměry úředníků veřejné správy (tj. ZC veřejné správy podílející se na plnění veřejných úkolů)
- Largo sensu – veřejná služba též ostatních ZC (pomocné síly aj.)
- principy veřejné služby
o (a) rovný přístup k veřejným funkcím (srov. čl. 21 odst. 4 Listiny)
o (b) transparentnost veřejné správy
o (c) ochrana veřejných ZC před zvůlí politické moci (stabilizační prvek vyvažující střídání politiků), odbornost,
politická nestrannost, omezení některých politických a odborových práv, zvýšení některých povinností a
odpovědnosti, kompenzace v oblasti odměňování a sociálního zabezpečení
- û pojem státní služba (užší pojem) – podstatou je výkon státní správy ZC státu zařazenými ve správních úřadech /
činnost ve veřejných sborech a ozbrojených silách
právní úprava
- čl. 79 odst. 2 Ú: „Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.“
- zákony: (1) z. o státní službě / (2) z. o úřednících ÚSC (+ ZP) / (3) z. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních
sborů / (4) z. o vojácích z povolání
o úprava ZSS se nevztahuje na členy vlády / pomocné, servisní či manuální práce – ustanovení ZP se použití
pouze na základě výslovného zákonného odkazu (tzv. delegace) → př. přestávky či překážky

41
o systematika zákon o státní službě: ① právní poměry státních ZC vykonávajících ve správních úřadech státní
správu, ② organizace státní služby, ③ služební vztahy, ④ odměňování státních ZC, ⑤ řízení ve věcech
služebního poměru + ⑥ příloha – charakteristika platových tříd (16)

42
 POSTAVENÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ A ÚŘEDNÍKŮ ÚZEMNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH CELKŮ
státní zaměstnanci úředníci územních samosprávných celků
 = FO přijatá do služebního poměru a zařazená na  = ZC ÚSC podílející se na výkonu správních činností
služební místo (jmenovaná na služební místo (bez ohledu na výkon jaké působnosti) a zařazený do
představeného) OÚ / KÚ
 Jedná se o vztah veřejnoprávního charakteru (tj.  Jedná se o vztah soukromoprávního charakteru (tj.
služební poměr ke státu) pracovní poměr k ÚSC)
 → ZSS se tedy vztahuje jen na ZC státu, kt. jsou  → z. o úředních ÚSC se tedy vztahuje jen na ZC
zařazeni v ministerstvech a jiných správní úřadech ÚSC
(tzv. služební úřady) o vztah k ZP – tzv. subsidiarita [ZP se
o vztah k ZP – tzv. delegace [ZP se použije, použije, nestanoví-li zákon jinak]
jen stanoví-li tak ZSS]  pojem úřad (û nikoli služební úřad) – úřad ÚSC,
 služební označení státních ZC – v závislosti na stupni tedy obecní/krajský úřad
vzdělání (referent / odborný referent / vrchní referent  úředníci ÚSÚ se podílí na správních činnostech →
/ rada / odborný či vrchní rada) podstatou je plnění úkolů samostatné i přenesené
 státní ZC vykonávají tzv. státní službu v rámci oborů působnosti
služby (audit / finance / legislativa) → podstatou je
plnění úkolů státní správy
SYSTÉMY VEŘEJNÉ SLUŽBY
a) kariérní systém
- zpravidla veřejnoprávní zákonná úprava služebních poměrů (Francie či Rakousko)
- základní znaky: (1) právně garantovaný trvalý služební poměr, (2) služební a platový postup → tzv. definitiva
(nevypověditelnost služebního poměru û výjimka – propuštění jako nejvyšší disciplinární sankce)
- výhody: odborný a zkušený aparát, stabilita, důsledná apolitičnost (služební místo nelze získat jen tak na základě
politického „zadání“)
- nevýhody: formalizovaný služební postup, kastovnictví (přísná hierarchizace) a uzavřenost (neprostupnost) systému
b) smluvní systém (merit nebo spoils system)
- postaveno na pracovních smlouvách → vykazuje soukromoprávní znaky (USA)
- základem je katalog služebních míst s podrobnými popisy – na rozdíl od kariérního systému se uchazeči hlásí z
veřejného i soukromého sektoru → větší prostupnost
- výhody: flexibilita, soutěživost, výkonnost
- nevýhody: fluktuace, menší stabilita, menší odbornost, možné politické vlivy na obsazení úředních míst, menší důraz na
principy a hodnoty úředníků, etickou rovinu práce ve veřejné sféře
ORGANIZACE STÁTNÍ SLUŽBY PODLE OBECNÉ ÚPRAVY
- pojem služební úřad a služební orgán
o služební orgán – subjekt jednající a rozhodující ve věcech služebního poměru
 ministerstva a Úřad vlády → státní tajemník
 jiné správní úřady→ vedoucí služebního úřadu / státní tajemník / vedoucí služebního úřadu
o služební úřad – správní úřad (orgán státní správy), u něhož je státní služba vykonávána
- pojem představený
o státní ZC, který vede podřízené státní ZC / dává jim úkoly / organizuje / řídí / kontroluje výkon služby
o výkon služebního dohledu – průběžné hodnocení výsledků státního ZC
o na ministerstvech či Úřadu vlády → náměstek pro řízení sekce / ředitel odboru / vedoucí oddělení
o u jiných správních úřadů → vedoucí služebního úřadu / ředitel sekce / ředitel odboru / vedoucí oddělení
- odpovědnost za výkon státní služby
o vrcholná odpovědnost za výkon státní služby – vláda
 schvalování systemizace služebních úřadů (nástroj k usměrňování počtu státních ZC a objemu
prostředků na jejich platy) či jmenování náměstka pro státní službu
o ÚSÚ ve věcech státní služby – MV (konkrétně sekce pro státní službu, kt. je řízena náměstkem pro státní službu)
 vedení informačního systému o státní službě (obsahuje rejstřík státních zaměstnanců, evidenci míst aj.)
o postavení náměstka pro státní službu – služební orgán vůči všem státním tajemníkům a oprávnění vydávat
služební předpisy / vykonávat dozor nad jinými služebními předpisy
VZNIK, ZMĚNA A ZÁNIK SLUŽEBNÍHO POMĚRU
43
- služební poměr zásadně na dobu neurčitou (û na dobu určitou, není-li vykonána úspěšně úřednická zkoušku/ jedná-li se o
náhradu za dočasně nepřítomného zaměstnance)
- vznik služebního poměru → neexistuje právní nárok na přijetí do služebního poměru
o (i) rozhodnutím o přijetí do služebního poměru a (ii) rozhodnutím o zařazení na služební místo
o přijetí do služebního poměru předchází výběrové řízení – subsidiární aplikace SŘ, neboť jde o specifické
správní řízení (před kolegiálním SO – 3člennou výběrovou komisí)
o podmínky: státní občanství ČR/jiného státu EU/EHP; svéprávnost; bezúhonnost;18 let; předpoklad řádného
výkonu služby; popř. zdravotní způsobilost; vzdělání; složení služebního slibu (při nástupu), vykonání
úřednické zkoušky (lze jednou opakovat)
o neslučitelnost: funkce zastupitele/poslance/senátora/soudce/SZ/VOP/vojáka/příslušníka bezpečnostního sboru
- změna
o z důvodu potřeby při výkonu státní služby (vyslání na služební cestu, přeložení)
o z důvodu na straně státního ZC (zproštění z důvodu zahájení trestního stíhání / kárného řízení / převedení ze
zdravotních důvodů)
- zánik – smrt / prohlášení za mrtvého / uplynutí doby/ na žádost
o rozhodnutí služebního orgánu – 2x po sobě nevyhovující služební hodnocení
o ze zákona – pravomocné odsouzení za úmyslný TČ / TČ proti pořádku ve věcech veřejných (stačí nedbalost)
o kárné opatření – propuštění ze služebního poměru
- práva – na plat a platový postup / podat stížnost ve věcech služby / právo odmítnout plnit služební úkol (nepatří do jeho
oboru/má splnit představený) / na prohlubování vzdělání
- povinnosti – věrnost ČR / nestrannost / dodržování předpisů / služební kázeň / plnění služebních úkolů osobně, řádně a
včas / zachovávání mlčenlivosti / řádné hospodaření se svěřenými prostředky / nepřijímat dary či jiné výhody (do 300,-
Kč lze) / prohlubovat si vzdělání / zákaz střetu zájmů
- omezení
o zákaz vykonávat funkci v politické straně/hnutí;
o zákaz být členem řídících/kontrolních orgánů obchodní korporace
o jiná výdělečná činnost pouze s předchozím písemným souhlasem služebního orgánu (vyjma umělecké,
vědecké);
o zákaz představeného stávkovat
- û úprava u úředníků ÚSC – vznik na základě pracovní smlouvy podle ZP (na dobu neurčitou)
o předchází veřejná výzva k přihlášení zájemců o místo úředníka → přihlášku do přijímacího řízení
o případě jmenování do funkce vedoucího úředníka zákon předepisuje povinné výběrové řízení
- Řízení ve věcech služby
- zvláštní správní řízení zahájené při přijetí do služebního poměru / zařazení na služební místo / jmenování na místo
představeného / změně nebo skončení služebního poměru / kárné odpovědnosti
- kárná odpovědnost
o služební kázeň – rozumíme řádné plnění povinností vyplývajících z právních předpisů
o kárné provinění – zaviněné porušení služební kázně
 → vede se kárné řízení (kárná komise zahajuje na základě podnětu služebního orgánu z moci úřední)
o kárné opatření (písemná důtka, snížení platu, odvolání z místa představeného, propuštění ze služebního poměru)
o zánik odpovědnosti – do 1R od spáchání nebylo řízení zahájeno
o kárnou pravomoc vykonávají kárné komise prvního stupně a druhého stupně
o obrana – odvolání (rozhoduje kárná komise druhého stupně v případě kárného řízení/ nadřízený služební orgán)
a správní soudnictví
- na státní službu dohlíží MV – konkrétně sekce pro státní službu (příprava návrhu systemizace struktury a počtu
služebních míst / systém hodnocení a vzdělávání / objem prostředků na platy státních ZC) → v čele náměstek pro státní
službu

9B. HLEDISKA A ROZSAH PŘEZKOUMÁVÁNÍ NEPRAVOMOCNÝCH A PRAVOMOCNÝCH SPRÁVNÍCH ROZHODNUTÍ,

APELACE A KASACE

OBECNĚ K NÁLEŽITOSTEM ROZHODNUTÍ A PROSTŘEDKŮM NÁPRAVY VAD

- zásada presumpce správnosti (obecné pravidlo) – rozhodnutí (resp. SA) se považují za bezvadné (správné), pokud se
určitým formalizovaným zákonem stanoveným postupem neprokáže opak (netýká se nulity)

44
 o vady rozhodnutí jsou výjimkami, které musí být prokázány vůči obecnému pravidlu, že SA žádnou vadu nemají
- dělení vad rozhodnutí (viz 7B)
o formální – vada spočívající v chybě gramatické, písemné, početní (SŘ označuje jako zřejmé nesprávnosti) →
bezprocedurální (neformalizovaná) oprava (tj. neexistuje stricto sensu opravný prostředek)
o věcná nesprávnost – vada spočívající v nesprávné aplikaci správního uvážení (tj. SO chybně zhodnotí skutkový
stav a chybně právně reaguje) → přezkum jen v rozsahu namítaných bodů/vad
 û nejedná se o překročení správního uvážení – v takovém případě se jedná o vadu nezákonnosti (!)
 př. za překročení rychlosti lze uložit nejvýše 1.000 CZK, avšak SO uloží 1.500 CZK
o nezákonnost – vada spočívající v rozporu s hmotným či procesním právem (tj. vada s právním řádem jako
celkem či vada řízení) → přezkum v plném rozsahu
o nicotnost – akt právně neexistuje (důsledkem flagrantního porušení právních předpisů) → neprovádí se
přezkum, nýbrž se deklaruje nicotnost (důvod leží ve skutečnosti, že se nejedná o SA, tedy neplatí presumpce
správnosti)
- dělení prostředků nápravy vad ve správním řízení – v závislosti, jaký subjekt iniciuje opravné řízení (tedy zda
prostředek je v rukou účastníka řízení nebo SO) (např. DŘ výslovně toto dělení zná)
o opravné prostředky – zákonem upravený kvalifikovaný návrh účastníka řízení zahajující opravné řízení →
existence právního nároku na přezkum napadaného rozhodnutí ze strany SO
 a) řádné – proti nepravomocnému rozhodnutí → určeno k nápravě vad nesprávnosti a nesprávnosti
 b) mimořádné – proti pravomocnému rozhodnutí
o dozorčí prostředky – zákonem upravené kvalifikované řízení zahájené z moci úřední – SO je oprávněn a
povinen zahájit opravné řízení k přezkumu vad správního řízení → neexistence právního nároku na přezkum
rozhodnutí ze strany SO (û nicméně lze podat podnět k zahájení)
 a) nařízení obnovy řízení z moci úřední – určeno k nápravě skutkových vad (nikoliv vad nezákonnosti)
 b) přezkumné řízení – určeno k nápravě právních vad (nikoliv nesprávnosti)
 c) prohlášení nicotnosti
 d) oprava věcných nesprávností – určeno k nápravě formálních vad
ZÁKONNOST A SPRÁVNOST ROZHODNUTÍ PŘI PŘEZKUMU
- zákonnost – soulad se zákonem a jinými právními předpisy û správnost – pouze u rozhodnutí, kt. jsou výsledkem
správního uvážení a aplikace správního uvážení byla přiměřená / rozumná / předvídatelná / vhodná
Uplatnění hledisek v odvolacím řízení (§ 89 SŘ)
- zákonnost – v odvolacím řízení se zkoumá vždy v plném rozsahu → přezkum dle principu revizního
o souvislost s požadavkem souladu rozhodnutí s hmotněprávními a procesněprávními předpisy
o k přezkumu zákonnosti dochází bez ohledu na obsah námitek v odvolání (důsledek revizního principu)
- správnost – v odvolacím řízení se zkoumá, domáhá-li se účastník řízení výslovně vady nesprávnosti → přezkum dle
principu vymezeného rozsahu přezkoumávání
o SO přezkoumává správnost jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání (û z moci úřední z důvodu veřejného
zájmu)
Uplatnění hledisek v přezkumném řízení
- zákonnost – jediný důvod pro zahájení a pro změnu / zrušení rozhodnutí
o důvodem jsou právní vady (rozpor rozhodnutí s právními předpisy) a procesní vady (vliv na soulad obsahu
rozhodnutí s právními předpisy) (viz níže) → soulad s právem jako celkem ve dvou rovinách
- správnost – není důvodem pro zahájení ani pro změnu / zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení
Uplatnění hledisek v soudním řízení (žalobě proti rozhodnutí)
- zákonnost – soud zkoumá rozhodnutí zakládající / měnící / rušící PneboP pro rozpor s právními předpisy (zákony,
podzákonnými právními předpisy, unijním právem)
- správnost – základní pravidlo → v soudním řízení nelze zpravidla nahradit správní uvážení SO uvážením soudu
o tj. soud nemůže zkoumat, zdali SO použil diskreční uvážení, tak jak měl, popř. zvolil nejvhodnější / nejúčelnější
možnost → pouze přezkum dodržení mezí nebo zneužití správního uvážení
o případy zneužití nebo překročení mezí správního uvážení → zakládá vadu nezákonnosti (!)
o û [důležité] výjimka u správního trestání – SŘS upravuje možnost nahrazení soudním uvážením
 podmínka – žalobce musí navrhnout upuštění / snížení trestu (§ 78 odst. 2 in fine SŘS)
- Volné hodnocení důkazů – plně spadá pod kategorii zákonnosti podle toho, co správní soud musí zkoumat

45
- Absolutní správní úvaha – SO není svázán žádnými mantinely či kritérii při úvaze → typicky udělování státního
občanství
VÝZNAM PROCESNÍCH VAD PRO POSUZOVÁNÍ ZÁKONNOSTI ROZHODNUTÍ
- u nezákonných rozhodnutí nutno přihlédnout i k vadám řízení – mohou mít vliv na zákonnost obsahové stránky
rozhodnutí
o → přihlíží se pouze tehdy, jestliže vady mohly mít vliv na zákonnost obsahu napadeného rozhodnutí
o vada řízení je specifickou procesněprávní nezákonnost
- Odvolací řízení
o k vadám řízením o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly na vliv na soulad napadeného rozhodnutí správními
předpisy, popřípadě na jeho správnost se nepřihlíží (§ 96 odst. 2 SŘ)
o relevantním odvolacím důvodem jsou pouze podstatné vady řízení (tj. takové, které odůvodňují jiné rozhodnutí
ve věci) → odvolání nemá smysl u procesních nepodstatných (marginálních) chyb
o Příklady řádných odvolacích důvodů: nenařízení povinného ústního jednání; opomenutí účastníka; neumožnění
účastníkovi nahlédnout do správního spisu; oznámil nařízené ústní jednání den předem (! §49 SŘ – vzdal se)
- Přezkumné řízení
o přezkum souladu s procesněprávními předpisy – ty řídí správní řízení, v rámci kterého bylo rozhodnutí vydáno
o musí se jednat o podstatné procesní vady (tj. vady mající vliv na hmotněprávní stránku výsledného rozhodnutí)
û nepodstatné vady (př. chyby v protokolu, nesprávnost v psaní, počtech)
o otázka nových důkazů – SO vázán skutkovým a právním stavem a provedenými důkazy v době vydání
rozhodnutí
 obecně v přezkumném řízení nelze měnit skutkový stav / nelze navrhovat nové důkazy / tvrdit nové
skutečnosti
 û výjimka – skutkový stav nebyl dostatečně/správně zjištěn → znamenalo by to chybu v použití
základních zásad týkajících se dokazování (tj. podstatná vada procesní) – př. zásada materiální pravdy
ROZSAH PŘEZKUMNÉ PRAVOMOCI
Odvolací řízení
- založené na revizním principu (§ 82 odst. 3 ve spojení s § 89 odst. 2 SŘ)
- rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí → zda a do jaké míry je odvolací SO při přezkumu vázán odvoláním
- Revizní princip má dvě stránky:
o 82 odst. 3 SŘ: odvolací SO je vázán rozsahem odvolání (povinen přezkoumat jen ty výroky, které odvolatel
napadl), je-li napaden oddělitelný výrok (vzájemná nezávislost výroků → pokud jsou závislé, musí
přezkoumat oba výroky)
o 89 odst. 2 SŘ: pravidla upravující, zda a v jakém rozsahu je odvolací SO vázán důvody odvolání
 vada zákonnosti – není vázán vůbec (rozsahem ani obsahem) – rozpor s hmotným/procesním právem /
důvody nicotnosti přezkoumává SO z úřední povinnost v plném rozsahu
 vada nesprávnosti – vázán jen námitkami k ochraně individuálního zájmu odvolatele
 povinnost plně popsat v odvolání důvody a argumenty pro nesprávnost → SO vázán
Přezkumné řízení
- povinnost nadřízeného SO vážit dvě protichůdná hlediska (tj. zákonnost a ochrana dobré víry)
o v případě vzniku větší újmy osobě, kt. nabyla práva v dobré víře → hledisko dobré víry upřednostněno a
přezkumné řízení je usnesením zastaveno (viz 3B)
o Primární hledisko – zákonnost (§ 94 odst. 1 SŘ)
 Podle právního a skutkového stavu v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí – ex tunc
o Sekundární hledisko – ochrana nabytých práv v dobré víře (§ 94 odst. 4 a 5 SŘ)
 dílčí prvek širšího principu právní jistoty
Soudní řízení (žaloba proti rozhodnutí)
- soud vázán rozsahem žaloby (s výjimkou nicotnosti) → rozsah přezkumu rozhodnutí závisí na žalobci (dispoziční zásada
→ může vzít zpět částečně i zcela, rozšířit jen ve lhůtě pro podání žaloby)
o povinnost (i) označit výroky rozhodnutí, které napadá + (ii) uvést žalobní body (námitky), z nichž musí být
patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky za nezákonné nebo nicotné
o Podle judikatury stačí, když jsou skutkové i právní důvody tvrzené nezákonnosti nebo procesní vady aktu
uvedeny zcela obecně a stručně, přitom však srozumitelně a jednoznačně
46
 APELAČNÍ A KASAČNÍ PRINCIP A JEJICH UPLATŇOVÁNÍ
Apelační (reformativní) princip
- podstata – SO sám rozhodnutí změní a meritorně rozhodne → tj. sám vydá druhostupňové rozhodnutí
o okamžikem oznámení účastníkovi nabude právní moci a nelze se proti němu odvolat
- omezení apelačního principu
o omezení na základě zákona – např. u rozhodnutí orgánu obce vydané v samostatné působnosti
 KÚ jako nadřízený SO nemůže nahradit svým rozhodnutí samosprávy – jednalo by se o zásah do
samosprávy
o omezení na základě principu legitimního očekávání – nepřípustnost v případě vzniku překvapivého rozhodnutí
→ rozhodnutí druhoinstančního orgánu vede k zcela zásadní změně právního nazírání na danou věc
 takové rozhodnutí je nezměnitelné a adresát je krácen na procesních právech
o omezení na základě zásady reformatio in peus – zásada zákazu změny k horšímu
 SO nemůže zhoršit právní postavení odvolatele (př. správní trestání) û výjimky: OP podal účastník,
jehož zájmy nejsou shodné / rozhodnutí rozporné se zákonem / naléhavý veřejný zájem, kterého SO
nedbal
Kasační princip
- podstata – SO napadané rozhodnutí jen zruší (û nemění ani nerozhodne meritorně)
- varianty zrušovacího rozhodnutí:
o (1) zruší a vrátí SO k novému projednání (srov. § 90 odst. 1 písm. b) SŘ) → SO vázán právním názorem
o (2) zruší a zastaví řízení → řízení nemělo být vůbec vedeno (tj. dány důvody pro zastavení řízení)
- druhostupňový orgán nemůže chybu z jakéhokoliv důvodu napravit sám (nápravu musí provést prvostupňový)
- kasační princip je rovněž typický pro správní soudnictví (!)

10A. POJEM, PŘEDMĚT A VZTAHY SPRÁVNÍHO PRÁVA

OBECNĚ
- pojem správního práva = soubor veřejnoprávních norem, které upravují organizaci a činnost veřejné správy, včetně
vztahů vznikajících při jejím výkonu mezi nositeli veřejné správy na straně jedné a FO/PO na straně druhé
o → upravuje organizaci, činnost a kontrolu veřejné správy (viz níže pojem veřejné správy)
- rozlišujeme:
o hmotné – upravuje činnost nositelů a vykonavatelů veřejné správy û procesní – upravuje formalizované
postupy vykonavatelů veřejné správy (SO) û organizační – upravuje strukturu, působnost, vzájemné vztahy
o vnitřní – soubor služebních předpisů upravujících PaP uvnitř SÚ û vnější – upravuje vztahy mezi SO a FO/PO
o obecné – základní zásady, pojmy, instituty platící pro všechny správní odvětví û zvláštní – hmotněprávní a
zvláštní procesněprávní úprava v rámci jednotlivých odvětví veřejné správy
- právo nekodifikované – pouze dílčí kodifikace (stavební právo atd.)
- předmět správního práva = veřejná správa a vztahy vznikající jejím výkonem
o mezi subjekty veřejné správy a adresáty (FO/PO)
o mezi subjekty veřejné správy navzájem (př. stát a obce)
o vnitřní vztahy v rámci jednoho subjektu
o vznikající mezi adresáty navzájem (př. veřejnoprávní smlouva)
- û správní věda = nadodvětví – popisuje, jaká veřejná správa skutečně je, jaká by měla být, hodnotí ji a objasňuje
dosahování jejich cílů (zahrnuje správní nauku, správní právo a správní politiku)
SPRÁVNÍ PRÁVO V SYSTÉMU PRÁVA
Rozdělení práva na soukromé a veřejné
- veřejné právo = souhrn PN upravujících veřejnou moc a službu veřejnosti zajišťovanou veřejnými subjekty (tj.
organizace, činnost a působnost orgánů VM)
- soukromé právo = souhrn PN upravujících vztahy právní rovnosti mezi obecně určenými PO a FO
- teorie dělení:
o (a) zájmová – určujícím kritériem je povaha zájmu, který je právem sledován
o (b) mocenská (subordinační) – rozdělení podle toho, zda jsou k sobě účastníci právního vztahu v poměru
nadřazenosti a podřazenosti [právo veřejné] či poměru rovnosti [právo soukromé]

47
  veřejná moc = moc autoritativně rozhodující o PaP subjektů, přímo či zprostředkovaně, obsah
rozhodnutí nezávisí na vůli subjektu
o (c) organická (subjektů) – podle toho, zda se subjekt ocitá v právním vztahu z důvodu svého členství ke státu /
jinému veřejnému subjektu, či nikoli
o (d) teorie zvláštního práva – veřejným právem je souhrn právních norem vztahujících se k právním vztahům,
v nichž vstupuje nositel veřejné moci → vychází z organické teorie
- dělení má význam především kompetenční
o (a) zda věc náleží do rozhodovací činnosti SO nebo soudů
o (b) zda jsou správní rozhodnutí přezkoumávána správními nebo soudními orgány
o (c) rozlišování správního a soukromoprávního soudnictví
- důležité pro vázanost subjektů právem
o veřejné právo – zásada enumerativnosti veřejnoprávní pretenzí (čl. 2 odst. 3 Ú) → orgán veřejné moci nesmí
postupovat a rozhodovat libovolně
o soukromé právo – zásada legální licence (čl. 2 odst. 4 Ú) → FO/PO může činit vše, co zákon nezakazuje (tj.
zásada autonomie vůle)
VZTAHY SPRÁVNÍHO PRÁVA, JEJICH KLASIFIKACE A CHARAKTERISTICKÉ RYSY
- vznikají mezi 2 či více subjekty, které mají navzájem PaP stanovené normami správního práva (tj. veřejného práva)
o subjekt – rozumíme FO / PO / organizační útvary státu a jiné subjekty určené k výkonu veřejné správy
o obsah – subjektivní veřejná PaP adresátů veřejné správy / oprávnění k plnění úkolů veřejné správy skrz veřejné
právo
o → charakteristika správněprávního vztahu – alespoň jeden ze subjektů je nositel / vykonavatel veřejné správy
- vznik, změna a zánik správněprávních vztahů:
o ex lege z právní normy – přímo ze zákona vzniká někomu právo a tomu odpovídající povinnost jiného (např.
povinnosti PO na úseku požární ochrany)
o v důsledku právní skutečnosti
 postup subjektu / vykonavatele veřejné správy (SA, VPS, faktické úkony)
 chování osob jako adresátů veřejné správy (právní úkony [žádost, ohlášení záměru], faktické užívání,
porušení právní povinnosti)
 právní událost (narození / smrt člověka, dosažení určitého věku, uplynutí času)
- členění
o podle subjektu: (i) mezi subjektem a adresátem veřejné správy a (ii) vztahy v rámci organizace veřejné správy
o podle obsahu: (i) hmotněprávní a (ii) procesněprávní (v řízení)
 služebněprávní – zvláštní hmotněprávní vztah – nositelé PaP jsou osoby vykonávající veřejnou správu
o podle doby trvání: (i) jednorázová vzájemná PaP a (ii) pluralita vzniku vzájemných PaP

10B. VZTAHY MEZI ZÁKLADNÍMI TYPY SPRÁVNÍCH ŽALOB (ŽALOBA PROTI ROZHODNUTÍ, ŽALOBA NA OCHRANU
PŘED NEČINNOSTÍ A TZV. ZÁSAHOVÁ ŽALOBA)

SROVNÁNÍ ŽALOBNÍCH PETITŮ

- proti rozhodnutí – dělení petitu v závislosti na tom, zda je rozhodnutí konstitutivní (zakládá / mění / ruší PneboP) či
deklaratorní (závazně určuje PneboP) (§ 65 odst. 1 SŘS)
o (1) konstitutivní → petit směřuje k zrušení rozhodnutí û zvláštní petit u správních trestů (upuštění či snížení)
o (2) deklaratorní → petit směřuje k vyslovení nicotnosti
- proti nečinnosti – petit směřuje k uložení povinnosti SO vydat rozhodnutí / osvědčení (§ 79 odst. 1 SŘS)
- proti zásahu – dělení petitu v závislosti na tom, zda zásah / jeho důsledky trvá či hrozí opakování, nebo již
skončilo (§ 82 SŘS)
o (1) trvající nebo hrozba opakování zásahu – petitem se žalobce domáhá ochrany proti zásahu
o (2) skončený zásah – petit směřuje k určení zásahu jako nezákonného
VZTAHY MEZI JEDNOTLIVÝMI ŽALOBAMI
- základní teze → zásahová žaloba je subsidiární k jiným typům žalob – správní soudnictví poskytuje ochranu, nelze-li
použít jiné žalobní typy (tj. žalobu proti rozhodnutí / na ochranu před nečinností / návrh na zrušení OOP)
1) Vztahy žaloby proti rozhodnutí a žaloby na ochranu před nečinností
- vztah mezi žalobami vyplývá nepřímo z § 79 odst. 1 in fine SŘS – nečinnostní žaloba má charakter přípravného a
pomocného prostředku → její podstatou je nutit SO k projevení vůle ohledně předmětu řízení (tj. k vydání rozhodnutí)

48
- povinnost vydat rozhodnutí upravena v § 71 SŘ – SO musí v zákonné lhůtě vydat rozhodnutí, jinak je v rozporu se
zákonem nečinný
- dělící kritérium mezi žalobami – vydání rozhodnutí → tzn. je-li vydáno (žaloba proti rozhodnutí) û není-li vydáno
(žaloba na ochrana před nečinností)
- pozor: lex specialis může spojovat s nečinností SO fikci vydání rozhodnutí (!) → lze se bránit jen žalobou proti
rozhodnutí
o př. dle zákona o právu na informace o životním prostředí po uplynutí lhůty k poskytnutí informace se má za to,
že povinný subjekt se rozhodl informace odepřít (tj. fikce negativního rozhodnutí)
2) Vztah žaloby proti rozhodnutí a zásahové žaloby
- vztah mezi žalobami nepřímo vyplývá z § 70 písm. a) SŘS
- rozdíl mezi žalobami spočívá ve formě aktů / úkonů, proti nimž uvedené žaloby chrání
o žaloba proti rozhodnutí → ochrana proti aktům mající obecně povahu individuálního SA (tj. rozhodnutí
zakládající / měnící / rušící PneboP)
o zásahová žaloba → ochrana proti jakýmkoli jiným aktům či úkonům veřejné správy směřujícím proti
jednotlivci, kt. nejsou rozhodnutími
- dělící kritérium mezi žalobami – povaha aktu / úkonu (tj. zda se jedná o rozhodnutí)
3) Vztah žaloby na ochranu před nečinností a zásahovou žalobou
- pojem nečinnost – nutno chápat ve svou smyslech
o nečinnost spočívající v nevydání rozhodnutí – lze brojit pouze žalobou na ochranu před nečinnosti
 podstata žaloby – donutit SO vydat rozhodnutí (tj. SO má povinnost vydat meritorní rozhodnutí /
osvědčení, avšak ve stanovené lhůtě tak neučiní)
o nečinnost spočívající v jiné neaktivitě, než je nevydání rozhodnutí – lze brojit zásahovou žalobou
 podstata žaloby – může směřovat jak proti konání (policejní zásah), tak nekonání (neučinění záznamu
do KN)
- dělící kritérium mezi žalobami – zda nečinnost spočívá/nespočívá ve vydání rozhodnutí
ŽALOBA PROTI ROZHODNUTÍ
- rozhodnutí SO = úkon SO, kterým se zakládají, mění, ruší nebo určují konkrétní subjektivní veřejná PaP (písemný
formalizovaný akt s přezkoumatelným obsahem)
- prostředek ochrany proti:
o nezákonnosti – rozpor s právním řádem / překročení mezí či zneužití správního uvážení
o nicotnosti – soud povinen vyslovit ex offo, i když nebyla navržena
- aktivní a pasivní legitimace (viz 12B)
- Nepřípustnost žaloby a kompetenční výluky
o nepřípustnost (§ 68 SŘS) – nevyčerpání ŘOP (ledaže podal OP někdo jiný a rozhodnutí bylo změněno k újmě
žalobce) / rozhodnutí SO v soukromoprávní věci (pouze žaloba podle V. části OSŘ) / proti důvodům rozhodnutí
o kompetenční výluka (§ 70 SŘS) – úkony SO vyloučené z přezkumu → úkony předběžné povahy / upravující
řízení / nejsou rozhodnutím
- § 68 písm. c) SŘS uvádí jako důvod nepřípustnosti žaloby, je-li jediným důvodem tvrzená nicotnost, nedomáhal-li se
žalobce vyslovení nicotnosti v řízení před SO → obsoletní, neboť SŘ umožňuje prohlásit nicotnost pouze z moci úřední
- řízení
o účastníci řízení: žalobce a žalovaný (SO, který rozhodl v posledním stupni)
o náležitosti: označení rozhodnutí, kdy bylo doručeno, zúčastněných osob, označení napadených výroků, uvést
žalobní body (skutkové a právní důvody), důkazy, petit
o lhůta: do 2M ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno (3L od právní moci rozhodnutí u žaloby ve veřejném
zájmu)
o dispoziční zásada: soud přezkoumává rozhodnutí jen v mezích žalobních bodů, k některým věcem ale přihlíží
soud ex offo → nicotnost správního rozhodnutí / vady řízení bránící věcnému projednání žaloby (např.
nepřezkoumatelnost) / ke skutečnostem významným z hlediska věcného práva (prekluze)
o žaloba nemá odkladný účinek → soud může přiznat na návrh žalobce, pokud by mohl pro žalobce její výkon
znamenat nepoměrně větší újmu, než může vzniknout jiným osobám odložením výkonu
- rozhodnutí soudu
o a) zruší rozhodnutí pro nezákonnost nebo vady řízení → vrátí věc SO k dalšímu řízení (vázán právním názorem
soudu a povinnost zahrnout důkazy prováděné soudem)
o b) prohlásí rozhodnutí za nicotné
o c) upustí od trestu za správní delikt nebo trest sníží (soudní moderace při zjevně nepřiměřeném trestu)

49
 o d) zamítne žalobu pro nedůvodnost

ŽALOBA NA OCHRANU PŘED NEČINNOSTÍ

- žaloba k ochraně veřejného subjektivního práva na vydání rozhodnutí ve věci nebo osvědčení v přiměřené lhůtě
- nelze, pokud lex specialis spojuje s nečinností SO fikci, že bylo vydáno rozhodnutí (negativní, pozitivní)
- aktivní a pasivní legitimace (viz 12B)
- řízení
o účastníci řízení: žalobce a žalovaný (SO s povinností vydat rozhodnutí / osvědčení)
o lhůta k podání: do 1R ode dne, kdy marně proběhla lhůta stanovená zákonem pro vydání rozhodnutí / osvědčení
(není-li stanovena od posledního úkonu žalobce vůči SO)
- rozhodnutí
o důvodná – uloží rozsudkem SO povinnost vydat rozhodnutí / osvědčení a stanoví přiměřenou lhůtu
o nedůvodná – zamítne rozsudkem

ZÁSAHOVÁ ŽALOBA
- směřuje proti všem aktům SO směřujícím proti jednotlivci, které jsou způsobilé zasáhnout sféru jeho PaP, a které nemají
povahu procesních úkonů zajišťujících technicky průběh řízení
o pojem zásah = legislativní zkratka pro nezákonný zásah / pokyn / donucení, které nejsou rozhodnutím
o např. souhlas s provedeném stavebního záměru, odtažení vozidla k pokynu PČR, provedení místního šetření
- aktivní a pasivní legitimace (viz 12B)
- řízení
o účastníci řízení: žalobce a žalovaný (SO provádějící zásah / řídící veřejný sbor a jeho příslušníky / obec u obecní
policie)
o lhůta k podání: do 2M ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu, nejpozději však do 2L
- rozhodnutí
o důvodná – rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, případně zakáže SO, aby v porušování
žalobcova práva pokračoval, a obnovil stav před zásahem
o nedůvodná – zamítne rozsudkem

11A. PRAMENY SPRÁVNÍHO PRÁVA A JEJICH CHARAKTERISTICKÉ RYSY

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA PRAMENŮ SPRÁVNÍHO PRÁVA

- pojem správní právo = soubor veřejnoprávních norem, které upravují organizaci a činnost veřejné správy, včetně
vztahů vznikajících při jejím výkonu mezi nositeli veřejné správy na straně jedné a FO/PO na straně druhé
- prameny v materiálním smyslu – společenské vztahy, zájmy a důvody, proč je určitá norma chápána jako pramen
práva
- prameny ve formálním smyslu – vnější forma normy → aby norma byla pramenem práva, musí mít formu, kterou stát
za pramen práva uznává
TYPOLOGIE PRAMENŮ SPRÁVNÍHO PRÁVA
 tvoří ústavní pořádek (čl. 112 Ú)
 Ú – upravuje veřejnou správu ve smyslu formálním (tj. z hlediska institucí) a materiálním
Ústava, Listina a ostatní ústavní

(z hlediska činností) → tedy z hlediska funkčního a institucionálního pojetí veřejné správy

o formální úprava – zakotvení vlády, zřizování ministerstev / jiné SÚ, zakotvení ÚSC /
VÚSC
o materiální úprava – zakotvení možnosti vydávat nařízení vládou / ministerstvy / jinými
zákony

SÚ / orgány ÚSC k provedení zákona anebo vydávání OZV v samostatné působnosti

 Listina – stanovuje limity veřejné správy → zejm. zásada enumerativnosti veřejnoprávních
pretenzí (čl. 2 odst. 2 Listiny) a zásada legality (čl. 4 odst. 1 Listiny)
 ÚZ o vytvoření vyšších ÚSC – 14 VÚSC (13 krajů a HMP) → území krajů lze měnit jen ústavním
zákonem
 ÚZ o bezpečnosti ČR – orgány státu a ÚSC, PO a FO se podílí na zajišťování bezpečnosti ČR

50
  čl. 10 Ú → zakotvuje monistické pojetí mezinárodního práva – součástí právního řádu jsou všechny
vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament [čl. 49 Ú] a jimiž je ČR
mezinárodní
smlouvy
vázána
 inkorporace (MS mají stále mezinárodní formu a jsou bezprostředně závazné) û transformace
(MS je převedena do vnitrostátního práva – př. zákon) û adaptace (přizpůsobení vnitrostátních
poměrů tak, aby odpovídaly MS)
 čl. 10a Ú– přenos pravomocí orgánů ČR na mezinárodní organizaci / instituci
 primární:
 ① zakládací smlouvy (SEU, SFEU → přímá použitelnost smluv = dané ustanovení je vždy
použitelné, pokud je dostatečně jasné, přesné, není nepodmíněné a nezakládá diskreční pravomoc
(možnost uvážení) unijních nebo vnitrostátních orgánů)
 ② smlouvy o přistoupení nových členů
právo EU

 ③ obecné zásady (za obecné často prohlášeny judikaturou SDEU)

 sekundární:
 nařízení (obecně závazná a přímo aplikovatelná) / směrnice (povinnost dosáhnout vytyčeného
výsledku – transpozice + implementace; směrnice nemůže sama o sobě zakládat povinnosti mezi
osobami soukromého práva; stát nemůže požadovat, aby jednotlivci plnili povinnosti předvídané
směrnicí, pokud sám řádně nepromítl směrnici do vnitrostátního práva) / rozhodnutí
 zásada aplikační přednosti práva EU – vnitrostátní norma, která je v rozporu s právem EU, se
neaplikuje, ale je pořád platná! (aplikační přednost norem sekundárního práva, jsou-li
bezprostředně použitelné)
 základem činnosti veřejné správy → veřejné právo je založeno na zásadě enumerativnosti pretenzí
zákony a
zákonná
opatření
Senátu

 tzv. plná vázanost – každý forma činnosti veřejné správy musí mít zákonný základ
 výhrada zákona – jedinou možnou formou úpravy je zákon (př. jen zákonem lze zřizovat
ministerstva a jiné správní úřady a vymezit jejich působnost / ukládat daně a poplatky)
a) prováděcí právní předpisy veřejné správy
 povaha podzákonnosti dána požadavkem souladu s předpisy vyšší právní síly (zejm. zákonem)
 jedná se o výkon státní správy (!)
 vláda → prováděcí předpisy označeny jako nařízení vlády (na základě generálního zmocnění dle čl.
podzákonné předpisy

78 Ú)
 ministerstva, jiné SÚ a orgány ÚSC → prováděcí předpisy označeny obecně jako právní předpisy
(na základě speciálního zákonného zmocnění dle čl. 79 odst. 3 Ú)
b) statutární předpisy územních samosprávných celků
 povaha podzákonnosti dána požadavky souladu OZV se zákonem a ústavním pořádkem (tj. nesmí
být v rozporu)
 jedná se o výkon samosprávy (!)
 zastupitelstva → obecně závazné vyhlášky (na základě přímého ústavního zmocnění dle čl. 104
odst. 3 Ú û zákonné zmocnění není třeba)
o vydávány v samostatné působnost obcí/krajů (záležitosti místního / regionální zájmu)
 [pramen v materiálním smyslu] některé jsou výslovně zakotveny v ústavě a zákonech → mají
doplňující a výkladovou funkci (např. ne bis in idem, litispendence)
obecné principy

 dle ÚS základní právní principy a zvyklosti jsou obecně pramenem práva (aplikují se i při
práva

neexistenci psaného práva v dané věci û pokud zákon určí jinak, aplikuje se zákon) û odlišovat od
základních zásad činnosti SO, kt. jsou dány zákonem
 Špaček vs. ČR: pokuta, protože se neřídil zásadami pro vedení účetnictví – Finanční zpravodaj
vydaný MF je také pramenem práva, nelze vše publikovat ve Sb.
 [pramen v materiálním smyslu] založena dlouhodobou činností veřejné správy
správní

 podmínky vzniku správně praxe – jednotnost, ustálenost a dlouhodobost

praxe

 zakládá legitimní očekávání → SO je praxí vázán a nesmí svévolně měnit výklad práva
 významným zdrojem poznání obsahu správní praxe jsou zejm. interní (vnitřní) instrukce

PUBLIKACE
- vyhlášení je podmínkou platnosti předpisu

51
- Sbírka zákonů – vyhlašují ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a
jiných SÚ a ČNB [označeny jako vyhlášky], nálezy ÚS, rozhodnutí prezidenta
- Sbírka mezinárodních smluv – mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR vázána, oznámení o výpovědi
- obec (obecní zřízení): vyhlášení na úřední desce vyvěšením po dobu 15D ⟶ poté účinnost (dnem vyhlášení je
1.D vyvěšení)
- kraj (krajské zřízení): vyhlášení uveřejněním ve Věstníku právních předpisů kraje
- Praha (ZHMP): vyhlášení uveřejněním ve Sbírce právních předpisů hlavního města Prahy
PODZÁKONNÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY
- těmi rozumíme prováděcí právní předpisy veřejné správy (tj. nařízení a vyhlášky) a statutární předpisy ÚSC (tj. OZV)
Nařízení vlády a vyhlášky ústředních správních úřadů
- nařízení je obecnou formou normotvorby veřejné správy → mluví se o tzv. nařizovací moci veřejné správy
o podstata – dotváření (resp. provádění) zákonné úpravy v mezích zákona → jedná se tzv. odvozené prameny
práva
o jako nařízení se označují právní předpisy vlády
o jako vyhláška se označují právní předpisy ministerstev / jiných ÚSÚ /ČNB
 û právní předpisy jiných než ÚSÚ (např. PO s celostátní působností) lex specialis označuje jako
nařízení
- pravidla pro odvozenou normotvorbu veřejné správy
o i) výhrada zákona – nelze upravovat věci vyhrazené zákonu (např. daně a poplatky či zřizování ministerstev)
o ii) soulad se zákonem – musí být secundum et intra legem (na základě a v mezích) a nikoliv contra legem
o iii) obecnost úpravy – musí upravovat případy stejného druhu a vymezovat neurčitou skupinu adresátů
- nařizovací pravomoc vlády (čl. 78 Ú) → generální zmocnění k vydání nařízení
- nařizovací pravomoc ministerstev / jiných SÚ / orgánů ÚSC (čl. 79 odst. 3 Ú → podmíněno speciálním zákonným
zmocněním – u orgánů ÚSC je nutné mít na paměti, že se jedná o případy výkonu státní správy v přenesené působnosti
ÚZEMNĚ PARTIKULÁRNÍ A AUTONOMNÍ NORMOTVORBA
Obecně závazné vyhlášky (čl. 104 odst. 3 Ú)
- právní předpisy vydávané v rámci výkonu územní samosprávy (tj. samostatné působnosti)
o projev práva na samosprávu a musí obsahovat výlučně obecnou úpravu
o nelze upravovat věci vyhrazené zákonu
o nesmí být rozporu se zákony
- → na rozdíl od nařízení / vyhlášek se jedná o originární prameny právy (tj. OZV samy neprovádí zákon)
- ústavní test přezkumu OZV:
o (1) zda byla dána pravomoc vyhlášku vydat
o (2) zda se pohybuje v hranicích zákonem vymezené samostatné působnosti
o (3) zda nedošlo ke zneužití svěřené působnosti a pravomoci
o (4) zda nejsou přijatá pravidla ,,zjevně nerozumná‘‘
- nález Pl. ÚS 45/06→ obce jsou ustanovením čl. 104 odst. 3 Ú přímo zmocněny k vydávání (a contrario čl. 79 odst. 3 Ú)
v mezích své věcné působnosti, a to i když jsou jimi ukládány povinnosti (žádné další zákonné zmocnění nepotřebují)
Nařízení (čl. 105 Ú)
- V přenesené působnosti, na základě zákona a v jeho mezích, jsou-li k tomu zákonem zmocněny

11B. SPECIFIKA ZVLÁŠTNÍCH ŘÍZENÍ PODLE SPRÁVNÍHO ŘÁDU

- Správní řízení je postupem, jehož cílem je vydat SA [akt aplikace práva] schopný způsobit účinky v něm předvídané
[nabýt právní moci], tedy založit / změnit / zrušit PaP v dané věci nepodřízených osob [akt konstitutivní], nebo je
autoritativně stvrdit [akt deklaratorní] → alternativy patří mezi výjimky (např. VPS namísto vydání rozhodnutí)
- obecná úprava správního řízení v II. části SŘ → III. část SŘ upravuje odchylky od obecné úpravy správního řízení
DRUHY ZVLÁŠTNÍCH ŘÍZENÍ PODLE SPRÁVNÍHO ŘÁDU
Společné řízení (§ 140 SŘ)
- podmínky k vedení společného řízení:
o (1) žádost účastníka řízení / z moci úřední
52
 o (2) řízení se stejným předmětem / věcná souvislost / stejní účastníci řízení
o (3) nebrání povaha věci / účel řízení / ochrana práv či oprávněných zájmů účastníků
o → o spojení různých řízení rozhoduje SO usnesením (musí být k řízení věcně příslušný)
 u ÚSC platí, že příslušný je úřad jako celek – není vyloučeno spojení věcí z různých odborů
- společné řízení v důsledku změny příslušnosti (§ 131 odst. 2 písm. b) SŘ) – různá řízení lze spojit na základě usnesení
nadřízeného SO (řízení se deleguje na jiný SO a tím se řízení spojí)
- společná žádost (§ 140 odst. 2 SŘ) – společné řízení o žádostech více žadatelů
- Otázka, kdo je účastníkem se ve společném řízení, se posuzuje samostatně (jako by řízení probíhala samostatně)
- podstata společného řízení – komplexnějším posouzení věci a zohlednění patřičných souvislostí → nástroj rychlosti a
efektivnosti
o Nástrojem urychlení řízení ale může být postup zcela opačný → vyloučení určité otázky ze společného řízení a
její samostatného posouzení a rozhodnutí (př. pro účely částečného rozhodnutí)
- uplatnění v oblasti správního trestání → vhodný nástroj zamezující případnému porušení zásady ne bis in idem (jedním
skutkem ohroženo několik veřejných zájmů – uložení jednoho trestu)
Řízení s velkým počtem účastníků (§ 144 SŘ)
- podmínka k řízení s velkým počtem účastníků – počet účastníků více než 30 (esenciální, fakultativních) û neplatí,
stanoví-li zvláštní zákon jinak
- odchylky
o možnost doručování veřejnou vyhláškou û neplatí pro esenciální účastníky (povinnost doručovat jednotlivě)
 o zahájení řízení (§ 144 odst. 2 SŘ)
 o podaném odvolání (§ 144 odst. 5 SŘ) – nutno určit lhůtu k podání vyjádření [min. 5D]
o možnost nahrazení výzvy k vyjádření zveřejněním konceptu výrokové části a odůvodnění rozhodnutí (tj. návrh
podoby budoucího rozhodnutí) → nutno uvést lhůtu, místo a způsob pro podávání námitek a návrhu na doplnění
řízení û neplatí pro esenciální účastníky
o podání odvolání → odvolatel nemusí podávat odvolání s potřebným počtem stejnopisů (û § 82 odst. 2 SŘ)
o institut společného opatrovníka – lze ustanovit jednu osobu jako opatrovníka pro více účastníků, jejichž zájmy
si neodporují
Sporné řízení (§ 141 SŘ)
- spor z VPS, nebo ze soukromoprávních vztahů → řešení sporu přísluší SO a veřejné správě (nikoliv soudům)
- zahájení – výlučně na návrh (tzv. dispoziční zásada) → rozumí se jím žádost (§ 44 an. SŘ)
- účastníci
o hlavní účastníci – navrhovatel a odpůrce
o vedlejší účastníci – osoby mající zájem na výsledku řízení → musí se přihlásit
 pozor terminologie: „vedlejší účastník“ se používá pouze v kontextu sporného řízení
 otázka odvolání – vedlejší účastník se může odvolat pouze v případě, že se odvolal i navrhovatel /
odpůrce (samostatně nelze → zamítnutí pro nepřípustnost § 92 odst. 1)
 spornost účastenství – účastenství osob, u nichž jsou pochyby o zájmu na výsledku, je třeba posoudit a
rozhodnout podle § 28 SŘ
- dokazování
o zásada dispoziční – SO vychází z důkazů účastníky navrženými
o zásada materiální pravdy – SO povinen rozhodovat na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu → proto
je povinen provést jiné důkazy, nepostačují-li navržené důkazy
- smír – podléhá schválení SO → schválený smír má povahu PM a vykonatelného rozhodnutí a je exekučním titulem
o podmínka – není v rozporu s právními předpisy nebo veřejným zájmem
- odvolání – SO je vázán odvolacími námitkami (princip vymezeného rozsahu přezkoumávání)
o nicméně neznamená, že SO není povinen přezkoumat rozhodnutí a předcházející řízení z hlediska souladu se
zákonem (ex offo)
Další zvláštní správní řízení
- Řízení o určení právního vztahu (§142 SŘ)
o SO zjišťuje a rozhoduje, zda určitý právní vztah vznikl / trvá / zanikl
o výsledek – vydání deklaratorního rozhodnutí, jímž se autoritativně stvrzuje dosud sporná právní otázka či
skutečnost → vyřešení a odstranění sporu o existenci či neexistenci PaP
- Řízení na místě (§ 143 SŘ)
53
 o oprávněné úřední osoby mohou rozhodnutím ukládat povinnosti na místě
o → důvody: (a) hrozba bezprostředního nebezpečí životu nebo zdraví osob / hrozba vážné majetkové újmy /
náhlá havárie; (b) důvodná obava o vyhýbání se splnění povinnosti; (c) uložení záruky za splnění povinnosti /
předběžné opatření / pořádkové opatření; (d) výkon dozoru
o pozor: řízení na místě a příkaz vydaný na místě jsou rozdílné instituty → řízení na místě je zvláštní správní
řízení a příkaz na místě je zvláštní forma rozhodnutí (viz 7B)
o rozhodnutí se vyhlašuje na místě a ústně → písemné vyhotovení se doručuje dodatečně
o o ústním vyhlášení rozhodnutí se vždy na místě vydá písemné potvrzení (§ 67 odst. 3 SŘ)
- Řízení s předstihem žádosti (§ 145 SŘ)
o v řízení podáno více žádostí a kladné posouzení jedné z nich má za následek nemožnost vyhovět i ostatním
(stávají se bezpředmětnými)
- Řízení o výběru žádosti (§ 146 SŘ)
o v řízení podáno více žádostí a kladné posouzení jedné z nich má za následek nemožnost vyhovět i ostatním
(stejně jako řízení s předstihem žádosti) → rozhodující pro výběr je, zda nejlépe odpovídá výběrovým
podmínkám
ZRYCHLENÁ NEBO ZJEDNODUŠENÁ ŘÍZENÍ
- účel – dosáhnout vyřízení věci v kratší době, co možná nejjednodušším / nejefektivněji způsobem → zásada rychlosti a
hospodárnosti tak převyšuje ty ostatní (př. zkrácené přezkumné řízení / autoremedura)

12A. SPRÁVNÍ AKTY A JEJICH VLASTNOSTI, VZTAHY MEZI RŮZNÝMI SPRÁVNÍMI AKTY

POJEM SPRÁVNÍHO AKTU, KONKRÉTNOST A ADRESNOST SPRÁVNÍHO AKTU

- [1] jednostranný správní úkon, kterým vykonavatel veřejné správy [2] v konkrétní věci řeší právní poměry [3] jmenovitě
vymezené osoby → jedná se konkrétní akt (individuálně konkrétní)
- znaky správního aktu:
o (a) jednostranné jednání příslušného vykonavatele veřejné správy
o (b) bezprostřední právní závaznost (pro adresáty a vydávající orgán veřejné správy a případně pro další orgány)
o (c) rozhodování o právních poměrech individuálně vymezených osob
o (d) konkrétnost věci
- SA je adresný a konkrétní → SO rozhoduje o právních poměrech individuálně určených osob v konkrétní věci
ČLENĚNÍ SPRÁVNÍCH AKTŮ
a. materiální (př. povolení ke kácení dřevin): upravují hmotněprávní postavení adresátů
dle obsahu b. procesní (př. usnesení o přerušení řízení): upravují procesní postavení adresátů ve
správním řízení
a. konstitutivní (př. oprávnění provozovat koncesovanou živnost): zakládají, mění nebo ruší
vztahy správního práva, působí od okamžiku právní moci, působí pouze do budoucnosti
b. deklaratorní (př. oprávnění provozovat ohlašovací živnost): autoritativně zjišťují a
dle povahy
potvrzují existující vztahy správního práva, působí od okamžiku vzniku vztahů – i do
právních účinků
minulosti – posílení právní jistoty)
c. smíšené (př. rozhodnutí o přestupku – výrok o vině (deklaratorní) a výrok o trestu
(konstitutivní)
a. ad personam (př. SA, jímž se vydává cestovní doklad): řeší osobní poměry osob, jimž jsou
určeny – zavazují pouze osoby v SA jmenovitě uvedené)
dle okruhu
zavázaných osob b. in rem (př. územní rozhodnutí): pro vydání SA jsou relevantní výlučně vlastnosti věci – SA
jsou závazné i pro právní nástupce, na něž PaP přecházejí → mohou být určené i neznámu
adresátovi, má-li kvalifikovaný vztah k věci
dle doby trvání a. neomezené: časově neomezené (př. povolení k trvalému pobytu)
účinků b. omezené (př. licence): časová platnost SA výslovně určena
dle přínosu obsahu a. k dobru (př. udělení oprávnění, prominutí povinnosti): zvýhodňují právní pozici adresáta
pro adresáta b. k tíži (př. rozhodnutí o uložení povinnosti, trestu)
dle změny pozice a. pozitivní (př. přijetí uchazeče na VŠ): pozice se mění; pokud je přezkoumáván po napadení
adresáta adresátem, musí být změněn
b. negativní (př. zamítnutí žádosti o přijeti): pozice se nemění, překážka rei iudicatae neplatí
– lze nové projednání/rozhodnutí ve věci; jestliže je přezkoumáván po napadení adresátem,

54
 u některých stačí zrušení a změna nebude potřeba
dle stupně a. plně zákonem vázané
vázanosti zákonem b. vydané s možností správního uvážení (př. uložení pokuty)
Vybrané správní akty
- souhlas a schválení – existence právního nároku při splnění podmínek, ale nelze stanovit podmínky výkonu oprávnění
- povolení
o k některým činnostem, které nejsou obecně zakázané, se vyžaduje povolení SO (modifikace čl. 2 odst. 4 Ú a čl.
2 odst. 3 Listiny)
o na základě žádosti a při splnění podmínek vzniká na vydání povolení právní nárok
o podmínky výkonu oprávnění stanovit lze (buď v rámci správního uvážení nebo na základě návrhu adresáta)
- koncese – neexistence právního nároku na udělení → záleží na správním uvážení (meze uvážení stanoví zákon)
NÁLEŽITOSTI SPRÁVNÍCH AKTŮ
-  kompetenční – požadavek na vydání SA místně, věcně a funkčně příslušným SO v mezích jeho pravomoci
-  obsahové
o obligatorní ustanovení → výrok [řešení rozhodované věci] + odůvodnění + poučení [zejm. o OP]
o vedlejší ustanovení→ konkretizace obsahu SA, nemohou stát sami o sobě
 příkaz – omezení uděleného oprávnění
 časová doložka – časově omezuje účinky SA → suspenzivní (odkládací) – uplynutím lhůty účinky
vznikají û rezolutivní (rozvazovací) – uplynutím lhůty účinky zanikají
 podmínky – závisí na jiných okolnostech než plynutí času – okolnosti osobní/věcné povahy
 výhrada – právo SO znovu zasáhnout do PaP založených SA
o řešení jedné otázky (jednoduchý SA) nebo více otázek (složený SA) – u složených SA řeší poměry více osob /
věcně související otázky → jednotlivě spojené otázky mohou být oddělitelné či neoddělitelné
-  formální – požadavky na vnější podobu → SA zásadně písemné → mají podobu listiny (popř. datové zprávy)
-  procedurální – požadavky na postup při vydávání SA
o problematika režimu vydávání SA (tzv. procesní režim SA)
o (a) procedurální SA – jako výsledek formalizovaného postupu vedeného vykonatelem veřejné správy (tj. správní
řízení)
o (b) bezprocedurální SA – procesní úprava správního řízení vyloučena → často vydání pozitivního SA k dobru
adresáta
VLASTNOSTI SPRÁVNÍCH AKTŮ
 = existence SA → od okamžiku, kdy SO učiní projev vůle navenek vůči adresátům
o dle SŘ projevením vůle rozumíme vydání rozhodnutí (§ 71 odst. 2 SŘ)
platnost  od tohoto okamžiku je SO svým SA vázán
 platnost jako předpoklad pro ostatní vlastnosti SA
 SA platnosti pozbývá zrušením/v příslušném rozsahu změnou/uplynutím času/jinou právní událostí
právní moc  formální právní moc – SA nemůže být napaden ŘOP → SA je konečný
o podmínkou formální právní moci je oznámení SA a nemožnost napadnutí ŘOP
o neoznámení SA – vzniká situace tzv. zdánlivé právní moci
 materiální právní moc – SA je nezrušitelný a nezměnitelný
o vytvoření překážky rei iudicatae
 materiální právní moc není bez dalšího spojena se formální právní mocí → možnost zásahu do PM SA
 (1) změna pravomocného SA
o ve správním řízení může změnit SA z důvodu nezákonnosti nadřízený SO
o ve správním soudnictví může soud nahradit z důvodu zjevné nepřiměřenosti (u správních deliktů
uplatněním soudní moderace)
 (2) zrušení pravomocného SA
o ze zákona: (i) v rámci obnovy správního řízení bylo vydáno nové rozhodnutí ve věci, (ii) po
prominutí zmeškání odvolání bylo vydáno nové rozhodnutí (§ 102 odst. 9 SŘ)
o rozhodnutím: (i) SO, kt. rozhodnutí vydal / nadřízeného SO / soudu z důvodu nezákonnosti, (ii) ÚS
pro porušení ZPS

55
  důsledky: nezákonné SA vydané k tíži adresáta ⟶ zrušení ex tunc (od tehdy) û nezákonné SA vydané ve
prospěch adresáta ⟶ zrušení ex nunc (ode dneška)
 institut nového rozhodnutí (při splnění hmotněprávních předpokladů neplatí překážka rei iudicatae):
 ① zákonná výhrada nového rozhodnutí při změně vnějších okolností (ale pouze za předpokladu, že věci
zůstanou tak jak jsou – clausula rebus sic stantibus)
 ② odnětí přiznaného oprávnění (nevyužívání oprávnění / porušení povinností)
 ③ prominutí uložené povinnosti (nepřiměřeným způsobem ohrožuje povinného / splnění již není zapotřebí)
 ④ upřesnění obsahu správního aktu = iterace (nový SA konkretizuje obsah dřívějšího rámcového SA)
 = schopnost SA vyvolat zamýšlené právní důsledky
účinnost  konstitutivní SA – oprávnění je možno vykonat, povinnost je nutno splnit
 deklaratorní SA – autoritativní potvrzení právních poměrů
 = vymahatelnost / vynutitelnost obsahu SA
 splnění lze vymáhat soudní/správní exekucí → pouze je-li uložena povinnost plnit
vykonatelnost
 okamžik vykonatelnosti – (i) současně s PM či (ii) PM SA a uplynutí lhůty ke splnění povinnosti
 institut předběžné vykonatelnosti – nemá-li ŘOP odkladný (suspenzivní) účinek

ŘETĚZENÍ A SUBSUMPCE SPRÁVNÍCH AKTŮ

- situace kdy je zapotřebí vydat několik SA, přičemž dříve vydané akty podmiňují pozdější
- řetězení – SA jsou vydávány samostatně a postupně → každý z nich směřuje přímo vůči adresátovi a je mu samostatně
oznamován → zpravidla až po PM podmiňujícího SA žádá adresát o vydání navazujícího SA
- subsumpce – navenek je vydáván jediný finální SA, který v sobě zahrnuje podmiňující SA
o podmiňujícími SA jsou mají podobu stanovisek dotčených orgánů (srov. § 149 a 136 SŘ)
o FO/PO žádá jen o vydání finálního SA → o vydání podmiňujících SA iniciuje z úřední povinnosti SO
o podmiňujícím SA je vázán SO, který jej vydal, i SO, který vede řízení o vydání finálního SA → proto negativní
stanovisko znemožňuje vydat finální SA a vede k zamítnutí žádosti (srov. § 51 odst. 3 SŘ)
 nelze se bránit proti samotnému stanovisku – musí být napadnut až finální SA
- integrace – nahrazuje SA, které by jinak bylo třeba vydat ve více zvláštních řízení podle různých zákonů různými SO
o integrovaný SA vydává jediný SO, ostatní SO (které by jinak vydávaly jednotlivé SA) vydávají jen vyjádření (û
nejde závazná stanoviska)

12B. ŽALOBNÍ LEGITIMACE VE SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ; POSTAVENÍ ÚČASTNÍKŮ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ V ŘÍZENÍ
PŘED SPRÁVNÍMI SOUDY

AKTIVNÍ A PASIVNÍ LEGITIMACE K JEDNOTLIVÝM ŽALOBÁM A NÁVRHŮM

Řízení o žalobě proti rozhodnutí (§ 65 an. SŘS)
a) obecná žaloba (§ 65 SŘS)
 [1] kdo tvrdí, že byl rozhodnutím SO zkrácen na svých (veřejných subjektivních hmotných) právech buď
přímo, nebo nepřímo v důsledku porušení svých (procesních) práv v předcházejícím řízení
o → může se domáhat zrušení rozhodnutí/vyslovení nicotnosti/snížení trestu/upuštění od trestu
 [2] kdo nemá aktivní legitimaci dle § 65 odst. 1 SŘS, ale byl účastníkem řízení před SO a tvrdí, že
Aktivní legitimace

postupem SO zkrácen na právech, která mu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek
nezákonné rozhodnutí
o SŘS přiznává aktivní legitimaci i těm účastníkům řízení, kt. nebyli rozhodnutím zkráceni na
veřejných subjektivních hmotných právech → tj. případ, kdy SO nerozhodoval přímo o právech
žalobce – avšak dle lex specialis má postavení účastníka řízení
o důvodem podání žaloby je zkrácení na právech procesních → tj. případ podstatné procesní vady
mající vliv na zákonnost rozhodnutí (viz 9B)
o př. dle zákona o ochraně přírody a krajiny spolek, jehož hlavním posláním je ochrany přírody a
krajiny, byl-li účastníkem řízení podle tohoto zákona
b) zvláštní žaloba ve veřejném zájmu (§ 66 SŘS)

56
  [1] SO, o němž to stanoví zvláštní zákon
o př. oprávnění MMR podat žalobu proti společnému povolení vydanému stavebním úřadem, které
je v rozporu se závazným stanoviskem orgánu územního plánování
 [2] NSZ, pokud k jejímu podání shledá závažný právní zájem
o dle judikatury tato jeho úvaha nepodléhá přezkumu správními soudy
o může napadnout jakoukoliv nezákonnost bez ohledu na to, zda je činěno ve prospěch /
neprospěch
 [3] VOP, pokud k jejímu podání prokáže závažný právní zájem
 [4] ten, komu toto oprávnění výslovně svěřuje zvláštní zákon / mezinárodní smlouva
o na rozdíl od § 65 odst. 2 SŘS může žalobce namítat porušení jak hmotněprávních, tak
procesněprávních norem
o př. dle zákona o posuzování vlivu na životní prostředí dotčená veřejnost může podat žalobu na
zrušení rozhodnutí v řízení navazujícím (stavební, územní řízení aj.)
c) žaloba ve věcech samosprávy (§ 67 SŘS)
 [1] SO, jemuž je svěřena pravomoc podat žalobu proti usnesení nebo opatření orgánu ÚSC vydaného v
samostatné působnosti, jež odporuje zákonům nebo jiným právním předpisům
o MV jako dozorčí orgán nemůže bez dalšího zrušit usnesení / opatření orgánu ÚSC → jednalo by
se zásah do práva na samosprávu (û OZV ruší jen ÚS)
 [2] orgán ÚSC proti rozhodnutí o rozpuštění jeho zastupitelstva
 = SO, kt. rozhodl v posledním stupni / SO, na kt. jeho působnost přešla (§ 69 SŘS)
legitimace
Pasivní

 pouze proti rozhodnutí vydaný SO v oblasti veřejné správy (ne orgánu PČR činného v TŘ)
 žaloba proti rozhodnutí, kt. vydal ministr / vedoucí jiného ÚSÚ → žalovaným ÚSÚ (nikoli ministr /
vedoucí)

Řízení o žalobě na ochranu před nečinností (§ 79 an. SŘS)

 = ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u SO stanoví
k ochraně proti nečinnosti SO
legitimace

 prostředek k ochraně před nečinnosti – v správním řízení se jedná žádost o uplatnění opatření proti
Aktivní

nečinnosti (û neříkat kvalifikovaný podnět) (§ 80 odst. 3 in fine SŘ)

 bezvýslednost vyčerpání nespočívá jen v podání prostředku, ale také v tom, že prostředek nevedl ke
zjednání nápravy (např. nadřízený SO ve lhůtě 30 dnů neučiní úkon k odstranění nečinnosti)
 žalobu nelze podat v případě fikce pozitivního/negativního rozhodnutí (viz 10B)
 = SO vymezený v žalobě, kt. podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí / osvědčení
legitimace

 dle judikatury, zda je SO pasivně legitimován a zda je nečinný posuzuje soud v rámci hodnocení
Pasivní

důvodnosti žaloby ve věci samé (nikoli při zkoumání podmínek řízení)

 vymezí-li žalobce SO, kt. nemá oprávnění k vydání rozhodnutí/osvědčení → důvod k zamítnutí (û nikoli
odmítnutí) žaloby
Řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (§ 82 an. SŘS)
 kumulativní podmínky: „Každý, kdo tvrdí, že byl [1] přímo [2] zkrácen na svých právech [3] nezákonným
Aktivní legitimace

[4] zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, [5]
a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u
soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“
 žalobce se domáhá pouze prohlášení nezákonnosti zásahu → další podmínka [6] zásah / důsledky trvají
anebo hrozí jeho opakování
 podmínka přímého zkrácení (tj. zásahu do právní sféry osoby) – zásahová žaloba není actio popularis →
aktivní legitimace není dána, není-li zásah přímý (i kdyby se jednalo skutečně o nezákonný zásah)
 [1] SO, kt. zásah provedl
 [2] SO, kt. sbor řídí nebo jemuž je podřízen → zásah ozbrojených sil / veřejného ozbrojeného sboru /
legitimace
Pasivní

ozbrojeného bezpečnostního sboru

 [3] obec → zásah obecní policií
 soud posoudí, kterému SO je přičitatelné tvrzený nezákonný zásah → liší-li se závěr soudu od označení
žalovaného žalobcem → upozornění a výzva k úpravě označení žalovaného (jinak nemůže být vyhověno)
Řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části (§ 101a an. SŘS)

57
  [FO/PO] kdo tvrdí, že byl na svých právech OOP zkrácen (§ 101a odst. 1 věta první SŘS)
Aktivní legitimace o dle judikatury z hlediska legitimace není významné, zda byly podány námitky či nikoli →
důvodem je, že námitky nejsou ŘOP
 případ tzv. incidenčního přezkumu (§ 101a odst. 1 věta druhá SŘS) – návrh na zrušení OOP lze podat
společně se žalobou / návrhem
o v tomto případě bylo OOP užito k učinění jiného úkonu (př. rozhodnutí / zásahu / nečinnosti)
 subjekt s aktivní legitimací označován jako navrhovatel
 [obec] obec, jde-li o OOP vydané krajem, resp. orgánem kraje (§ 101a odst. 2 SŘS)
 ten, kdo OOP vydal (§ 101a odst. 3 SŘS)
legitimace
Pasivní

 subjekt s pasivní legitimací označován jako odpůrce

Řízení o kompetenčních žalobách (§ 97 an. SŘS)

 [1] případ pozitivního kompetenčního sporu → SO osobující pravomoc ve věci rozhodnout a popírající
pravomoc jiného SO, kt. vede řízení anebo rozhodl
o žalující SO brání meritornímu rozhodnutí jiného SO, kt. k tomu není věcně příslušný
 [2] případ negativního kompetenčního sporu → SO popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout / vést
Aktivní legitimace

řízení a tvrdí, že náleží jinému SO (ten rovněž popřel)

o k žalujícímu SO podána žádost či jiné podání → dle SO nemá pravomoc rozhodnout ale jiný SO
o jiný SO též popírá (odmítá) pravomoc
o → snaha žalujícího SO k určení pravomoci tohoto jiného SO
 [3] ten, o jehož PneboP bylo nebo mělo být rozhodováno v řízení před SO
o FO/PO se domáhá určení, který SO má pravomoc vydat rozhodnutí – a to k ochraně
subjektivního práva na jednání a rozhodnutí v konkrétní věci FO / PO
o → zejména pro případy negativního kompetenčního sporu
 rozhodnutí věcně nepříslušného SO → žaloba proti rozhodnutí (domáhat se zrušení či prohlášení
nicotnosti – v případě absolutní věcné nepříslušnosti)
 = SO, který je druhou stranou kompetenčního sporu
legitimace
Pasivní

 V případě podané kompetenční žaloby ze strany FO / PO → pasivní legitimovány SO, mezi nimiž je
pravomoc sporná

ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM A JEJICH PRÁVA A POVINNOSTI

vymezení účastníků řízení před soudem (§ 33 odst. 1 SŘS)
- účastníkem řízení podle SŘS je (i) navrhovatel a (ii) odpůrce → v řízeních podle § 4 odst. 1 SŘS se navrhovatel nazývá
žalobce a odpůrce žalovaný
o navrhovatel (žalobce) – ten, kdo podal návrh na zahájení řízení (žalobu)
 podá-li osoba, kt. nemá aktivní legitimaci → neznamená, že by nebyla navrhovatelem
o odpůrce (žalovaný) – upraven v SŘS u jednotlivých návrhových/žalobních typů / ve zvláštním předpisu
- řízení o opravném prostředku – účastníci jsou (i) navrhovatel (tzv. stěžovatel) a (ii) ti, kdo byli účastníky původ. řízení
způsobilost být účastníkem řízení (§ 33 odst. 2 SŘS)
- (a) subjekty, kterým zákon přiznává právní osobnost (tj. způsobilost mít PaP)
- (b) SO – orgán VM / orgán ÚSC / FO / PO / jiný orgán (bylo-li zákonem svěřeno rozhodovat o PaP FO a PO v oblasti
veřejné správy) → definice dle SŘS užší než SŘ
- (c) jiné entity, které právní osobnost nemají (zákon jim přiznává oprávnění podat návrh k soudu / účastnit se řízení
zahájeného na návrh jiné osoby (př. přípravný výbor politické strany / hnutí)
procesní způsobilost (§ 33 odst. 3 SŘS)
- = způsobilost samostatně činit v řízení úkony (odvíjí se od civilistického pojmu svéprávnosti)
- není-li osoba procesně způsobilá, může být účastníkem, ale musí být zastoupena svým zákonným zástupcem (§ 35 SŘS)
osoba zúčastněná na řízení (§ 34 SŘS)
- není účastníkem řízení – pouze jedním ze subjektů soudního řízení
- = osoba hájící v řízení vlastní práva → za tím účelem může podporovat navrhovatele či odpůrce (současně oba v různých
dílčích otázkách / též zastávat vlastní stanovisko odlišné od navrhovatele/odpůrce
- institut osoby zúčastněné na soudním řízení je nutné rozlišovat od osoby zúčastněné na správním řízení → ve správním
řízení nemají žádná PaP (př. znalec / svědek)

58
 o osobou zúčastněné na řízení dle SŘS může být i osoba, která nebyla účastníkem správního řízení (tj. osobou
zúčastněnou na správním řízení)
zastoupení (§ 35 SŘS)
- není ucelenou úpravou (zahrnuje pouze pár otázek, zbytek se bude na základě § 64 SŘS řídit OSŘ) → pozor: v řízení o
kasační stížnosti musí být účastníci vždy zastoupeni
práva a povinnosti účastníků řízení (§ 36 SŘS)
- rovné postavení účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny) – povinnost soudu zajistit účastníkům stejné možnosti k uplatnění
jejich práv → původně vertikální vztah mezi adresátem veřejné správy a SO se stává horizontálním (SO nemá více /
méně práv)
- porušení rovnosti se mohou dovolávat i SO → ale SO se nemůže dovolávat práva na spravedlivý proces před ÚS
(důvodem je, že SO nemůže podat ústavní stížnost)
- nelze jím argumentovat ve vztahu k výsledku – pouze ve vztahu k procesním pochybením, která měla nebo mohla mít
vliv na výsledek řízení
- příklady konkrétních práv: účastníka být slyšen / na doručení stanovisek jiného účastníka řízen / jednat před soudem
ve své mateřštině / nahlížet do spisu a činit si z něho výpisky / být řádně a včas předvolán k  jednání / přednést a doplnit
své návrhy na závěr jednání / na osvobození od soudních poplatků / na ustanovení zástupce
- poučovací povinnost soudu: seznámit účastníky s jejich právy, která v řízení mají (žalobce i žalovaného)
o ve § 36 odst. 1 SŘS je obecná (ta je kontextuální → poučuje se podle specifik případu a v době, kdy je toho
podle stavu řízení zapotřebí) a zvláštní je např. § 43 odst. 2 SŘS
o též tehdy, má-li dojít k překvapivému rozhodnutí (např. v případě aplikace jiného právního předpisu než toho,
kterým argumentují účastníci)
POSTAVENÍ ÚČASTNÍKŮ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ V ŘÍZENÍ PŘED SPRÁVNÍMI SOUDY
- k pojmu účastníků správního řízení (viz 6B)

13A. VÝKON PŘENESENÉ PŮSOBNOSTI OBCÍ A KRAJŮ

POJEM PŘENESENÁ PŮSOBNOST A ZPŮSOB VYMEZENÍ SAMOSTATNÉ PŮSOBNOSTI

- ÚSC = PO odlišná od státu coby nositel veřejné správy – (a) územní společenství občanů, která mají právo na
samosprávu + (b) veřejnoprávní korporace, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu
- obec = základní ÚSC û kraj = vyšší ÚSC
Obecně k působnosti a pojem přenesené působnosti
- územní – vymezena hranicemi ÚSC, v rámci svého územního obvodu jsou obce/kraje oprávněny vykonávat
veřejnoprávní činnosti
- věcná – veřejné záležitosti různého charakteru (vydávání OZV, nařízení aj.)
- působnost ÚSC se dělí na dvě skupiny – členění na státní správu a samosprávu → projev dualismu veřejné správy
o (1) Samostatná (přirozená, samosprávná) (čl. 104 Ú)
 → výraz decentralizace veřejné správy (tj. nositelem veřejné správy je subjekt odlišný od státu)
 právo na samosprávu – ústavně zaručené právo ÚSC, jakožto územních společenství občanů, na
rozhodování, regulování a řízení části veřejných záležitostí v rámci své odpovědnosti a v zájmu
místního obyvatelstva
 výkon samosprávy – záležitosti týkající se života obyvatel ÚSC, jejichž význam ÚSC nepřesahuje
 vymezení samosprávy – Ú nevymezuje, ale nechává na zákonech (tj. obecné a krajské zřízení) (viz 4A)
o (2) Přenesená působnost (delegovaná, cizí) (čl. 105 Ú)
 → výraz dekoncentrace veřejné správy
 výkon záležitostí v přenesené působnosti je pro ÚSC obligatorní
 přenos výkonu státní správy na orgány jiného subjektu, než je stát, na základě zákonné
delegace
 orgány ÚSC nepřímými vykonavateli státní správy (û přímý vykonavatelé jsou státní orgány)
 výkon má pro ÚSC povahu povinnosti – lze uložit jen na základě zákona
 neplněním lze výkon odebrat a přenést na orgán jiné obce → rozhoduje KÚ (u OÚ) / MV (u
OÚ s RP)
ROZSAH VÝKONU PŘENESENÉ PŮSOBNOSTI OBCEMI (§ 61 OBECNÍHO ZŘÍZENÍ)

59
- zvláštní zákon stanoví, které orgány ÚSC budou nepřímými vykonavateli státní správy a v jakém rozsahu
- je-li svěřen výkon státní správy obci, stává se její území správním obvodem → ve správních obvodech obcí a krajů
provádějí výkon (není-li výslovně svěřen jinému orgánu obce [radě či zastupitelstvu]:
o (a) obec I. kategorie – výkon státní správy jen v základním rozsahu a správní obvod se kryje s územím obce →
OÚ (MěÚ, magistrát, ÚMČ/ÚMO)
o (b) obec II. a III. kategorie → výkon státní správy v širším rozsahu a správní obvod je větší (nekryje se jen
s územím obce) → pověřené OÚ + OÚ s RP
 obce, jejichž OÚ byla zákonem svěřena širší působnost
- i zvláštní orgány obcí / krajů vykonávají státní správu (př. komise k projednávání přestupků, povodňová komise)
- dle judikatury jsou tyto při výkonu přenesené působnosti v postavení SÚ
Činnost v rámci přenesené působnosti
- uzavírání VPS (§ 160 SŘ)
o obce jsou oprávněny uzavírat koordinační VPS, na základě kterých mohou orgány jedné obce vykonávat
přenesenou působnost pro orgány obce jiné
o podmínky: (i) jen stanoví-li tak zvláštní zákon a (2) pouze se souhlasem nadřízeného SO (posuzuje soulad
s právními předpisy a veřejným zájmem)
- vydávání nařízení (čl. 79 odst. 3 Ú) (viz 20A)
o vydávají se v přenesené působnosti, tzn. jde o součást moci výkonné
o čl. 79 odst. 3 Ú – ministerstva / jiné správní úřady / orgány ÚSC mohou vydávat secundum et intra leges právní
předpisy → nutnost speciálního zákonné zmocnění – orgánem ÚSC vydávající nařízení je rada
o obec – vyhlašuje vyvěšením na úřední desce min. 15D, účinnost 15.D po vyhlášení
 neprodleně po vyhlášení zašle obec KÚ
o kraj – vyhlašuje uveřejněním ve Věstníku právních předpisů kraje, účinnost 15.D po vyhlášení
 neprodleně po vyhlášení zašle kraj příslušnému ministerstvu nebo jinému ÚSÚ
o při vydávání nařízení povinnost řídit se zákony a jinými právními předpisy / vnitřními předpisy (interní usnesení
vlády a směrnicemi ÚSÚ) / rozhodnutími KÚ v přenesené působnosti
- usměrňování výkonu přenesené působnosti
o (1) vydávání nařízení – povinnost řídit se zákony a jinými právními předpisy
o (2) ostatní činnosti – povinnost se řídit i interními předpisy vlády (tzv. usnesení) nebo ÚSÚ (tzv. směrnice) a
návrhy opatření, popř. rozhodnutími KÚ, učiněnými v rámci kontroly výkonu jejich přenesené působnosti
VÝKON PŘENESENÉ PŮSOBNOSTI ORGÁNY OBCE NEBO KRAJE
- organizační výsost = oprávnění ÚSC samostatně upravovat svou vnitřní a vnější organizaci → mohou své záležitosti
vykonávat bezprostředně občany nebo prostřednictvím orgánů
o zákonná úprava obsahuje pouze základy vnitřní organizace
Obecně k orgánům obce kraje
- obecní zřízení – zastupitelstvo / rada / starosta / OÚ (tvořen starostou, místostarostou, tajemníkem, zaměstnanci úřadu) /
zvláštní orgány obce, komise, obecní policie
- krajské zřízení – zastupitelstvo / rada / hejtman, KÚ (tvořen ředitelem a dalšími zaměstnanci) / zvláštní orgán kraje
(Bezpečnostní rada kraje, Krizový štáb aj.)
Jednotlivé orgány obce a kraje
- (1) rada
o přenesená působnost – vydává nařízení
o samostatná působnost – výkonný orgán v oblasti samostatné působnosti, tvořena starostou, jeho zástupci a
radními, které volí ze svých řad zastupitelstvo (v obcích s méně než 15 členy zastupitelstva plní její funkci
starosta) → odpovídá zastupitelstvu
- (2) OÚ/KÚ
o přenesená působnost – výkonný orgán v oblasti přenesené působnosti, kolektivní orgán tvořený starostou,
místostarostou, tajemníkem (povinně u obcí II. a III. kategorie) / ředitelem KÚ (u kraje)
 kraje – výkon KÚ s výjimkou těch svěřených zastupitelstvu / radě / zvláštnímu orgánu (např. vydávání
nařízení je výkon přenesené působnosti, ke kt. je oprávněna rada kraje)
 obec – výkon OÚ s výjimkou těch svěřených do působnosti jiného orgánu obce
- (3) starosta / hejtman / primátor (u statutárních měst)
o v čele OÚ/KÚ – volen a odpovědný zastupitelstvu, svolává a řídí zasedání, podepisuje právní předpisy
60
 o starosta je orgán obce, vykonává přenesenou působnost v obcích, kde není tajemník s výjimkou těch záležitostí,
které byly zákonem svěřeny zastupitelstvu nebo radě (§103 odst.3 písm. f) obecního zřízení)
o hejtman je orgán kraje – rada kraje může ukládat úkoly jen v rozsahu vlastní působnosti
- (4) tajemník
o zajišťuje výkon přenesené působnosti obce u obcí II. a III. kategorie s výjimkou těch úkolů / věcí, kt. byly
zákonem svěřeny radě obce nebo zvláštnímu orgánu obce
o odpovídá za činnost v samostatné a přenesené působnosti starostovi
- (5) ředitel KÚ
o odpovídá za činnost v samostatné a přenesené působnosti hejtmanovi
- (6) zvláštní orgány obcí a krajů
o zastupitelstva zřizují výbory (povinnost zřídit kontrolní a finanční výbor) a rady komise (zřizovány fakultativně
jako poradní orgány – např. přestupková komise)
- û stranou stojí zastupitelstvo jako nejvyšší orgán ÚSC v oblasti samostatné působnosti (vydává OZV a volí starostu)
DOZOR NAD VÝKONEM PŘENESENÉ PŮSOBNOSTI
- právní úprava – čl. 101 odst. 4 Ú a pravidla státního dozoru a kontroly obsažena v obecním/krajském zřízení/ZHMP
- pojem kontrola – teoreticky vymezen jako pozorování, zjišťování a hodnocení a porovnání se žádoucím stavem (pozor:
bez uplatnění prostředků k nápravě)
o kontrola ÚSC:
 (1) samostatná působnost – účel je zjistit dodržování zákonů a jiných právních předpisů
 (2) přenesená působnost – účel je zjistit dodržování zákonů, jiných právních předpisů a také vnitřních
předpisů (usnesení vlády, směrnice)
o → výsledek kontroly = protokol o kontrole
 (1) samostatná působnost – obsahuje průběh kontroly / zjištění nedostatků / doporučení k řešení
nedostatků
 (2) přenesená působnost – obsahuje průběh kontrola / zjištění nedostatků / uložení povinnosti splnit
úkol stanovený zákonem a provést nápravu nedostatků
o Proti protokolu o kontrole lze podat námitky (ze strany starosty/hejtmana) → rozhoduje kontrolující (û při
nevyhovění možnost odvolání)
- pojem dozor – teoreticky vymezen jako pozorování, zjišťování a hodnocení skutečného stavu a porovnání se žádoucím
stavem a následné uplatnění postupů k nápravě nedostatků
o jedním z druhů dozoru je dozor nad veřejnoprávními korporacemi (tj. nad ÚSC a profesními komorami)
o → rozlišujeme: (a) dozor nad výkonem samostatné působnosti û (b) dozor nad výkonem přenesené působnosti
o → dozor nad výkonem přenesené působnosti – sleduje nejen zákonnost (tj. soulad se zákony a dalšími právními
předpisy), nýbrž také soulad s vnitřními předpisy
- podstatou dozoru je náprava (vad) právních předpisů a jiných aktů vydaných ÚSC (!)
o zaměřen na nápravu vad v proceduře vydávání nebo vad v obsahu právních předpisů / usnesení / rozhodnutí a
jiných opatřeních vydaných orgány ÚSC
o û nevztahuje se na rozhodnutí a jiné akty vydané podle SŘ/DŘ (vlastní úprava)
o k zajištění souladu povinnost ÚSC zasílat po vyhlášení [1] nařízení obce na KÚ / nařízení kraje na příslušné
ministerstvo či jiný ÚSÚ a [2] jiné akty na požádání
- charakteristika dozoru – následný (kontrola již vydaných aktů, platných v době provádění dozoru), ve veřejném zájmu
a z moci úřední → podstatou je dozor nad výkonem státní správy nepřímými vykonavateli (û výkon přenesené
působnosti není subjektivním právem ÚSC)
- dozorčí orgány v přenesené působnosti → rozhodnutí v rámci dozoru nejsou vydávána ve správním řízení
o obec – výkon dozoru náleží KÚ
o kraje – výkon dozoru náleží ministerstvo / ÚSÚ
- oprávnění dozorčí orgánu – možnost přímo sám zrušit nezákonná jiná opatření (akty) vydaná ÚSC v přenesené
působnosti (podstatný rozdíl od jiných opatření (aktů) v samostatné působnosti)
o û v přenesené působnosti nelze zrušit nařízení bez dalšího → pouze návrh k ÚS
Působnost Dozorčí orgán Vadný předpis Rozpor s: 1. fáze 2. fáze 3. fáze
Přenesená KÚ/přísl. Nařízení û zákon, jiný pr. Výzva ke Pozastavení (30 dní po lhůtě)
ministerstvo obce/kraje předpis zjednání nápravy účinnosti OZV + návrh na zrušení
û ÚSÚ (60D) lhůta k nápravě nařízení ředitelem
KÚ/přísl.

61
 ministerstva û
ÚSÚ k ÚS
û zákon, jiný pr. KÚ / přísl.
Usnesení,
předpis, usnesení ministerstvo û
KÚ/přísl. rozhodnutí, jiné Výzva ke
vlády, směrnice ÚSÚ opatření
Přenesená ministerstvo û opatření zjednání nápravy NENÍ
ÚSÚ, opatření sám rovnou zruší
ÚSÚ obce/kraje (tzv. (60D)
přijatá při výkonu a informuje
SA)
kontroly/dozoru OÚ/KÚ
Výzva ke Pozastavení (30 dní po lhůtě)
Samostatná MV OZV û zákon zjednání nápravy účinnosti OZV + návrh na zrušení
(60D) lhůta k nápravě OZV MV k ÚS
Pozastavení (30 dní po lhůtě)
Usnesení, Výzva ke
û zákon, jiný pr. výkonu (tzv. návrh na zrušení
Samostatná MV rozhodnutí, jiné zjednání nápravy
předpis sistace) + lhůta k opatření ke KS
opatření (tzv. SA) (60D)
nápravě (spr. soudnictví)

13B. VÝZNAM PLYNUTÍ ČASU VE SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ A VE SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ (LHŮTY, DOBY, POČÍTÁNÍ ČASU)

- = právní skutečnosti, kt. jsou na vůli nezávislé a se kt. zákon spojuje určité právní následky (vznik, změnu, zánik PaP) →
jedná se o právní událost
Vymezení lhůty a doby
- Lhůta = časový úsek stanovený k uplatnění práva u druhé strany, u soudu / jiného příslušného orgánu → brání vzniku
nečinnosti / chrání právní jistotu / naplnění zákonnosti, zásady rychlosti a hospodárnosti, koncentrace řízení
- Doba = časový úsek, jehož uplynutím zaniká PneboP bez dalšího, aniž je třeba k vyvolání právního následku zvláště
projevit vůli
Druhy lhůt
- hmotněprávní û procesní – podle úpravy, ze které vyplývají
- promlčecí û prekluzivní – u promlčecích zaniká nárok, u překluzivních nárok i právo
- subjektivní û objektivní – objektivní záleží na události, subjektivní na vědomí osoby
- zákonné û stanovené SO – zmeškání zákonné lze prominout, správní lze prodloužit
Pravidla počítání času (§40 SŘ)
- lhůta dle dnů – nezapočítává se den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek, tzn. počátkem je až následující den
o př. doručení rozhodnutí dne 1.4. – lhůta k odvolání běží 2.4.
- lhůta dle týdnů/měsíců/roků – konec připadne na následující den, kt. se označením shoduje se dnem, kdy došlo ke
skutečnosti určující počátek
o př. právní moc rozhodnutí dne 1.4.2020 – objektivní lhůta k zahájení přezkumné řízení (1R), proto poslední den
lhůty 1.4.2021 (û 2.4.2021 je pozdě)
o otázka neexistence shodného dne v měsíci – konec lhůty připadá na poslední den příslušného měsíce
o př. SO se dozví o nezákonnosti rozhodnutí 31.12.2020 – subjektivní lhůta k zahájení přezkumného řízení (2M)
by měla připadnout na den se stejným označením (31.D nějakého měsíce), ale únor má jen 28/29D, proto
poslední den lhůty je 28.2.2021
- konec lhůty na sobotu / neděli / svátek – posledním dnem je nejbližší pracovní den
NAVRÁCENÍ V PŘEDEŠLÝ STAV (§ 41 SŘ)
- v některých případech hojí následky zmeškání lhůty účastníkem
- = prominutí zmeškání úkonu nebo povolení zpětvzetí / změny obsahu podání
- podmínky – (i) žádost o prominutí zmeškání úkonu do 15D od pominutí překážky + (ii) spojení se zmeškaným úkonem
o vyloučeno po uplynutí 1R
o povaha překážek – musí se jednat o závažné důvody, které nastaly bez zavinění
o na prominutí je právní nárok (û nelze prominout při vzniku újmy právům nabytých v dobré víře a veřejnému
zájmu, kt. by převýšila újmu hrozící podateli)
NÁSLEDKY ZMEŠKÁNÍ LHŮT K VYDÁNÍ ROZHODNUTÍ (VIZ 15B)

62
- smyslem a účelem správního řízení je vydání rozhodnutí (§ 9 SŘ) – zahájení řízení má za následek, že začne běžet lhůta
pro vydání rozhodnutí (u žádosti dnem dojití věcně a místně příslušnému SO û z moci úřední dnem oznámení
esenciálnímu účastníkovi)
- pokud SO není schopen vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (§ 71 SŘ) → jedná se o případ nezákonné
nečinnosti a nastupují prostředky ochrany proti nečinnosti (§ 80 SŘ)
o důležitý je pojem „vydání rozhodnutí“ – tím rozumíme projevení vůle SO navenek
o dopadají na orgány v I. stupni a II. stupni
- možnosti řešení – (a) příkaz, (b) atrakce, (c) delegace, (d) prolongace
o obligatorně – k zmeškání lhůty k vydání již došlo û fakultativně – je jisté, že lhůta nebude dodržen
- pokud to nepomůže → žaloba proti nečinnosti
LHŮTY
podle správního řádu (SŘ) podle soudního řádu správního (SŘS)
 lhůty určené správním orgánem k provedení úkonu  příprava na jednání (§ 49) – alespoň 10D
[pro účastníka] (§ 39)  pro vyhotovení rozsudku (§54 odst. 3) – nejpozději
 lhůty určené správnímu orgánu k provedení úkolu do 1M od vyhlášení
[pro SO] (§ 79)
 žaloba proti rozhodnutí (§ 72) – 2M
 odvolací lhůta (§83 a 84)
 pro vydání rozhodnutí v přezkumném řízení (§ 96  žaloba proti nečinnosti (§80) – 1R
odst. 1)  žaloba proti nezákonnému zásahu (§ 84) – 2M (SL) a
 pro obnovu řízení (§100 odst. 3) 2R (OL)
 pro podání odporu proti příkazu (§150 odst. 3)  Kasační stížnost (§ 106) – 2T

VLIV SOUDNÍHO ŘÍZENÍ NA BĚH NĚKTERÝCH LHŮT

- přerušení řízení dle SŘ (viz 5B)
- přerušení řízení dle SŘS (§ 48 odst. 5 SŘS) – po dobu přerušení neběží lhůty
- přestupky / kárné / disciplinární / jiné delikty (SŘS používá legislativní zkratku „správní delikty“) – neběží lhůta pro
zánik odpovědnosti po dobu řízení před soudem (§ 41 SŘS)
o srov. § 32 odst. 1 písm. c) PZ – do promlčecí doby jako důvodu zániku odpovědnosti se nepočítá řízení před
správními soudy

14A. INSTITUCIONALIZOVANÉ A NEINSTITUCIONALIZOVANÉ VNĚJŠÍ KONTROLY VEŘEJNÉ SPRÁVY

- Kontrola – je porovnávání dvou stavů → pozorujeme určitý jev (analyzujeme jej) a porovnáváme ho s tím, jaký by
měl být, tedy se stavem žádoucím
- Kontrola je sekundární činností, která má za úkol dohlédnout na to, jak je prováděna primární (správní) činnosti
- Ověřovací činnost s informačním cílem – kontrolující ověřuje, jestli je stav takový, jaký má být
Systematika kontrolních činností ve veřejné správě
- Kontrolní činnost se rozdělují do dvou velkých skupin, podle toho, v jaké pozici se veřejná správa v kontrolním procesu
bude nacházet.
- (1) správní kontrola: v pozici subjektu – kontrolujícího (kdo kontrolu realizuje) vůči nepodřízenému
adresátovi vně nebo vůči sobě → VS porovnává stavy skutečné a žádoucí.
o pojem je pouze doktrinálním označení skupiny kontrolních činností → není pojmem legálním
- (2) kontrola veřejné správy: v pozici objektu – kontrolovaného (tím kdo je kontrolován) → činnost kdy určitá
instituce stojící mimo veřejnou správu kontroluje veřejnou správu
o „kontrolní“ činnost soudů, parlamentu, NKÚ, ombudsmana
Formy kontroly veřejné správy
- soubor činností, kdy veřejná správa není kontrolujícím, ale kontrolovaným
- oblasti, které nejsou úplně vlastní správnímu právu → reflektovány jinými právními obory (zejm. právem ústavním)
- vztahy, do kterých se dostává v rámci svého institucionálního veřejnomocenského prostředí → tj. dostává se do interakce
s ostatními sférami veřejné moci.
Vztah k moci zákonodárné (tzv. parlamentní kontrola veřejné správy)
- kontrola politická (primárním úkolem není kontrola veřejné správy – vyplývá z povahy orgánu zákonodárného, jedná se
kontrolu doplňkovou, jde o politickou kontrolu té činnosti exekutivy, která je do jisté míry závislá)

63
- kontrola laická → jiná kritéria / hlediska než správní kontrola (zejm. politická hlediska û nikoliv legalita, účelnost,
hospodárnost)
- kontrola limitována na sféru veřejné správy vykazující prvky političnosti → proto kontrola nejvyššího orgánu veřejné
správy (vláda) / jednotlivých součástí (ministři) a případně toho, jak ministři vedou své úřady (ministerstva)
Vztah k moci soudní (tzv. soudní kontrola veřejné správy)
- soudní kontrola je kontrolou odbornou → je to kontrola profesionálů vůči profesionálům (primárním úkolem soudní
moci je rozhodování o právních sporech a nalézání spravedlnosti – vyplývá z povahy moci soudní)
- dvě velké větve moci soudní: (1) správní soudnictví – zaměření na přezkum správních rozhodnutí, správní nečinnosti,
nezákonných zásahů veřejné správy a (2) ústavní soud – kontrola ústavnosti → ve veřejné správě zejm. zrušení
podzákonných PP, kontroluje abstraktní normotvorbu
Další formy kontroly
a)
b)
- kontrola NKÚ, kontrola VOP, občanská kontrola – kontrola nepodřízeními adresáty (právo petiční, stížnosti, právo na
informace, podněty k prověření nečinnosti správních orgánů
PARLAMENTNÍ KONTROLA
- Vychází z ústavněprávních východisek → (1) dělba moci a (2) odpovědnosti vlády parlamentu
- Parlament se neomezuje na příjímání zákonů stanovující pravidla pro složky státní moci → disponuje též nástroji
kontrolující VS → formálně zůstává orgánem zákonodárným, ale materiálně realizuje moc výkonnou
Formy parlamentní kontroly
Vyslovení důvěry / nedůvěry vládě
- nezíská-li důvěru/je-li vyslovena nedůvěra → nezíská/ztrácí legitimitu → silný legitimizační prvek (vlády=celé VS)
- podoby vztahu mezi PS a vládou:
o (1) povinnost nově jmenované vlády požádat o vyslovení důvěry
o (2) žádost s vyslovením důvěry společně s návrhem zákona (v průběhu funkčního období PS)
o (3) vyslovení nedůvěry vládě (iniciuje 50↑ poslanců → nutný souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců) →
povinnost vlády podat demisi (prezident povinen přijmout)
Poslanecké interpelace
- Nástroj kontroly průběžné  jen poslanci interpelují (vznáší dotazy) na jednotlivé členy vlády (ministry a předsedu)
(pouze poslanci mají právo na interpelaci)
- Nástroj kontroly politické (možnost se ptát téměř na cokoliv a hodnotit činnost vlády z různých hledisek: ekonomických,
sociologických, manažerských aj.)
- Výhradně vůči členům vlády → nelze interpelovat např. jiné představitele jiných ÚSÚ
- Povinnost členů vlády odpovědět (ústně při jednání PS – jeden den v jednacím týdnu/písemně do 30 dnů) → projev
odpovědnosti vlády PS (úprava v JŘ PS)
Schvalování státního rozpočtu a státního závěrečného účtu
- Schvaluje je výlučně PS
- Státní rozpočet: kontrola předběžná → PS schvaluje rozpočet na následující příští kalendářní rok
o Forma zákona → předkládá jen vláda, leg. proces bez Senátu, materiálně není normativním textem (neobsahuje
PaP, není to soubor pravidel chování = ekonomický dokument)
- Státní závěrečný účet: kontrola následná → PS kontroluje naplnění/nenaplnění rozpočtu (usnesení)
Kontrola orgány Poslanecké sněmovny a Senátu (tj. výbory a komisemi)
- (i) projednávání a schvalování vládních návrhů zákona
o výbory a komise (parlamentní orgány) coby věcně specializované parlamentní orgány podrobně projednávají
návrhy zákonů, hodnotí jejich uplatňování a posuzují vládní politiku
o Vláda drtivě převažuje, co by překladatel zákonů → musí ve parlamentních orgánech obhájit vlastní vládní
návrh a přesvědčit zákonodárce o správnosti konkrétního návrhu
- (ii) zřizování vyšetřovacích komisí
o Orgán PS složený pouze z poslanců a disponuje kvazi výkonnými oprávněními → ad hoc zřízená komise za
účelem vyšetření záležitosti veřejného zájmu (právní úprava nechává PS, co považuje za otázku veřejného
zájmu)

64
 o Není správním orgánem → avšak disponuje právem provádět důkazy, vyslýchat svědky, její jednání může
probíhat neveřejně, může vyslýchat znalce, objevuje se zde princip materiální pravdy → podává závěrečnou
zprávu
- (iii) zřizování stálých komisí
o zvláštní kontrolní orgány zaměřené určitým specifickým směrem → zejména tam, kde specifické orgány moci
výkonné zasahují do základních lidských práv a svobod
o Kontrola činnosti zpravodajských služeb – BIS (bezpečnostní informační služba), Vojenské zpravodajství
o Kontrola nad používáním odposlouchávacích zařízení (orgány Policie ČR, Celní orgány)
o Kontrola činnosti GIBS – Generální inspekce bezpečnostních sborů
Kontrola Parlamentu (PS a Senátu) v některých otázkách obrany (ozbrojených sil)
- Otázky primárně svěřené exekutivě, ale jsou to otázky, kdy si parlament nechává určitou kontrolní roli → otázka územní
suverenity v návaznosti na pobyt ozbrojených sil
Atypické vztahy Parlamentu k veřejné správě v různé podobě
- Kontrola činností některých institucí
o Schvalování některých dokumentů → státní fondy → schvalování rozpočtů
o Ovlivňování personálního složení → volení předsedů, místopředsedů, dozorčích rad apod. → státní fondy, VZP
(PS volí 20 členů Správní rady a 10 členů dozorčí rady – zbytek volí vláda)
o Ovlivnění celého personálního složení některých správních úřadů (Rada ČT, Rada ČRo, Rada pro rozhlasové a
televizní vysílání)
KONTROLNÍ ČINNOST NEJVYŠŠÍHO KONTROLNÍHO ÚŘADU
- Právní úprava: čl. 97 odst. 1 Ú, ZNKÚ – otázky institucionální (organizace), i procesní (vnitřní kontrolní řád)
- Povaha NKÚ – není správním úřadem – zvláštní ústavní orgán materiálně vykonávající správu (v podobě kontroly)
- Předmět kontroly
o hlavní činností je nezávislá kontrola (i) hospodaření se státním majetkem, (ii) plnění státního rozpočtu a (iii)
státního závěrečného účtu → kontrola má hospodářskou (ekonomickou) povahu
o Kritéria kontroly: zákonnost / správnost / účelnost / hospodárnost / efektivita
o kontrola založena na tzv. anglosaském modelu – nedisponuje žádnou možností k uložení nápravných
prostředků (uložení povinnosti či sankce) → výjimka – pořádková pokuta při neposkytnutí součinnosti
- Výsledkem kontroly – kontrolní protokol (popis zjištěných skutečností, uvedení nedostatků a označením porušených
právních předpisů) → na jeho základě vypracuje kontrolní závěr (zveřejnění ve Věstníku a zasílá PS, Senátu a vládě).
PŮSOBNOST VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV
- Pojem ombudsman – nezávislá a nestranná osoba volená parlamentem šetřící protiprávnost/ pochybení / nečinnost
veřejné správy (z podnětu či z vlastní iniciativy)
o Ombudsman pravý → zřízen mocí zákonodárnou
o Ombudsman nepravý → zřízen mocí výkonnou (chybí atribut nezávislosti)
o S všeobecnou působností û se specializovanou působností (věcně zaměřený např. diskriminace)
- Veřejný ochránce práv v ČR – ombudsman pravý se všeobecnou kontrolní působností → působnost v zásadě na celou
veřejnou správu (kontrola veškeré činnosti veřejné správy a všech subjektů veřejné správy)
o Není ústavním orgánem (ústavní pořádek nepředvídá jeho existenci) ani správním úřadem
o Základní atributy VOP: (1) nezávislost a (2) nestrannost
- Ustanovení do funkce (dle ZVOP)
o Prezident / Senát předkládají kandidáty na VOP PS → PS volí VOP do funkce (funkční období 6 let)
o odpovědný PS → není ale PS podřízen (prvek nezávislosti)
- Materiálně vykonává kontrolní činnost → nejedná se však výkon působnosti ve veřejné správě
o vůči státním orgánům a osobám vykonávající veřejnou správu
o Nedisponuje mocenskými pravomocemi – nemůže zasahovat do hmotněprávního postavení kontrolovaných
(např. nelze uložit pořádkovou pokutu při neposkytnutí součinnosti)
- Působnost – (a) pozitivní vymezení [př. ministerstva a jiné ÚSÚ, orgány ÚSC při výkonu přenesené působnosti, PČR
[NE v pozici OČTŘ], vězeňská služba, armáda] a (b) negativní vymezení [nevztahuje se na Parlament, prezident, vláda,
NKÚ, zprav. služby, OČTŘ, SZ, soudy]
- Předmět kontroly – dodržování zákonnosti (legality), dodržování principů správy (demokratického právního státu;
dobré veřejné správy)

65
- Jednání VOP
o (a) na základě podnětu z vnějšku (každý může podat podnět) û (b) vlastní iniciativy – nikoliv z úřední
povinnost, neboť to není SO dle SŘ (!)
o práva při provádění šetření → vstupu do prostor, právo na informace (zejm. klást otázky zaměstnancům
úřadu), právo nahlížet do spisu, hovořit s osobami umístěnými v zařízeních, v nichž je omezena jejich osobní
svoboda (věznice, léčebny, detenční ústavy), a to bez přítomnosti jiných osob
o namátková či systematická kontrolní činnost VOP → návštěvy prostor, v nichž dochází k omezování osobní
svobody (periodicita kontroly, kontrola soustavná)
o právo některé podněty nevyřizovat/odložit (zjevná neopodstatněnost, uběhl od události více než rok aj.)
- Kompetence VOP
o právo navrhovat případná nápravná opatření
 Při zjištění pochybení → výzva úřadu k vyjádření se + návrh na opatření k nápravě (zahájení řízení o
přezkoumání rozhodnutí, provedení úkonů k odstranění nečinnost aj.)
 pouze doporučující povaha → nic neučiní, VOP má možnost nečinnost nahlásit nadřízenému orgánu,
případně vládě
 Právo/povinnost své závěry zveřejňovat → do jisté míry přispěje k tomu, aby orgán zareagoval
o oprávněn podat žalobu proti nezákonnému rozhodnutí ke správnímu soudu – nutno prokázat závažný veřejný
zájem
o podávat návrh na zrušení podzákonného pr. předpisu, má-li za to, že pr. předpis odporuje zákonu.

PŘEHLED SOUDNÍCH KONTROL VEŘEJNÉ SPRÁVY

- soudy jako nezávislé a nestranné OVM mohou autoritativně zasáhnout do rozhodnutí a dalších postupů veřejné správy –
účelem je (a) zájem na ochraně práv jednotlivců a (b) veřejný zájem při prosazování objektivního práva
- generální klauzule soudní kontroly (čl. 36 odst. 2 Ú) – soudní přezkum všech rozhodnutí orgánů veřejné správy, není-
li výslovně zákonem vyloučeno (û nelze vyloučit u rozhodnutí týkající se základních práv a svobod)
1. Prejudiciální posouzení podzákonných právních předpisů a správních aktů (prejudiciální otázky)
- soudy oprávněny posuzovat (i) zákonnost podzákonných právních předpisů (nařízení, OZV) a (ii) platnost a účinnost
správních aktů → čl. 95 Ú: oprávnění soudů posoudit soulad jiného podzákonného právního předpisu se zákonem a
mezinárodní smlouvou
- správní akty vyloučené z prejudiciálního posouzení v civilním soudním řízení (§ 135 OSŘ) – správní rozhodnutí o
přestupku a osobním stavu → nemožnost civilního soudu otázky sám řešit jako předběžné
- správní akty vyloučené z prejudiciálního posouzení v trestním řízení – OČTŘ jsou rozhodnutími jiného státního orgánu
vázány, pouze pokud se nejedná o posouzení viny obviněného
o → v případě posouzení viny je rozhodnutí jiného orgánu irrelevantní, tj. věc/skutečnem je předmětem
předběžného posouzení ze strany OČTŘ
2. Soudní kontrola utajovaných činností
- činností veřejné správy (resp. orgánů výkonné moci) mohou zasahovat do práva nedotknutelnost soukromí (čl. 7 Listiny);
práva na nedotknutelnost obydlí (čl. 12 Listiny); práva na listovní tajemství (čl. 13 Listiny)
- → nutnost povolení k činnostem zasahující do základních práv a svobod
o (a) odposlech a záznam telekomunikačního provozu ze strany PČR – povolení v podobě příkazu předsedy
senátu (trestního) soudu
o (b) sledování osob a věcí – povolení soudce (§ 26 TŘ)
o (c) použití zpravodajské techniky BIS/VZ – povolení předsedy senátu vrchního soudu
- Utajované činností jsou rovněž předmětem kontroly ze strany Parlamentu (viz stálé komise)
3. Soudní kontrola (ochrana) ve věcech omezení osobní svobody
- způsoby zbavení osobní svobody: (i) OČTŘ v trestním řízení a (ii) činností veřejné správy [správních orgánů]
- požadavky soudní ochrany – požadavek urychleného soudního rozhodování / požadavek periodicity přezkumu
- soudní kontrola rozdělena podle zákonných důvodů zbavení svobody
o 1. důvod: zajištění cizince → ochrana správními soudy
 důvodem je zajištění cizince za účelem správního vyhoštění / vycestování / předání / průvozu
o 2. důvod: zdravotnická detence → ochrana civilními soudy
 důvodem je převzetí pacienta do ústavní zdravotní péče bez souhlasu (př. karanténa, izolace)
o 3. důvod: trestní řízení → ochrana trestními soudy
4. Kontrola správními soudy (viz 7A)

66
 5. Kontrola civilními soudy podle V. části občanského soudního řádu (viz 17B)
- podstata – opětovné projednání sporu / jiné právní věci (i) vyplývající z poměrů soukromého práva a (ii) již pravomocně
rozhodnuté jiným orgánem než soudem → vyloučeno z kontroly správními soudy (!)
- pravomoc projednat věc vyplývající ze soukromého práva nemá prioritně soud, nýbrž jiný orgán (srov. § 7 odst. 2
OSŘ) → základním účelem soudního řízení je nové (opětovné) posouzení věci (která již byla před podáním žaloby
předmětem řízení jiného orgánu)
6. Kontrola Ústavním soudem
- činnost ÚS ovlivňuje činnost veřejné správy nepřímo (vyslovenými právními názory) a přímo (přezkum zásahů,
rozhodnutí a právních předpisů)
- pravomoci ÚS kontrolující veřejnou správu:
o rozhodování o zrušení podzákonných právních předpisů (pro rozpor s ústavním pořádkem nebo zákonem)
o rozhodování o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu OVM (zásah do ústavně
zaručených práv a svobod)
 tzv. obecná ústavní stížnost
o rozhodování o ústavní stížnosti orgánů ÚSC
 tzv. komunální ústavní stížnost – podstatou je nezákonný zásah státu
o rozhodování v některých věcech politických stran
o rozhodování o kompetenčních sporech
 podstata – spor mezi státními orgány a orgány ÚSC o příslušnosti k vydání rozhodnutí / učinění
opatření nebo jiného zásahu
PRÁVO NA INFORMACE
- neinstitucionalizovaná kontrola → v rukou občanů (adresátů veřejné správy)
- společně s peticemi a stížnostmi označováno jako občanská kontrola
- Právní úprava
o čl. 17 Listiny – garance práva na informace a úzká souvislost se svobodou projevu (je třeba informace získat a
pak je možné je svobodně šířit)
 práva přímo uplatnitelná – není třeba prováděcí zákon, ale čl. 17 odst. 5 Listiny prováděcí zákon
předpokládá
o zákon o svobodném přístupu k informacím („stošestka“)
Principy
Princip transparentnosti (publicity) veřejné správy
- jedná se o projev principu služby veřejnosti → náležité informace jako podmínka pro (občanskou) veřejnou kontrolu
- povinnost veřejné správy informovat o své činnosti – aktivně (poskytování informací z vlastní iniciativy) a pasivně
(poskytování informací na žádost) → tj. veřejnost má právo (právní nárok) na poskytování informací o činnostech
veřejné správy
- veřejnost (publicita, transparentnost) je pravidlem û diskrétnost (opak) je výjimkou a musí mít zákonný základ
Princip diskrétnosti veřejné správy
- veřejná správa poskytuje informace o své činnosti pouze, přikazuje-li to právní předpis / dle své úvahy →
veřejnost nemá právní nárok na poskytování informací
- projevy principu diskrétnosti: (1) utajované informace/skutečnosti – garantem NBÚ (k přístupu se vydávají tzv.
prověrky); (2) neveřejnost jednání – př. správní řízení (není-li výslovně stanoveno jinak), nahlížení do správního spisu
pro řízení (pouze účastníci/ kdo prokáže právní zájem); (3) povinnost mlčenlivosti
Povinný subjekt
- (1) státní orgány – orgány moci zákonodárné, soudní a výkonné
- (2) ÚSC
- (3) veřejné instituce – neurčitý právní pojem → obecně další subjekty veřejného práva vykonávající veřejnou správu
(vrchnostenským/nevrchnostenským způsobem) a hospodařící s veřejnými prostředky
o profesní komory, akademická samospráva, VZP, politické strany (judikatura spíš ne, teorie spíš ano)
- (4) subjekty rozhodujících o PaP / právem chráněných zájmech v oblasti veřejné správy svěřené na základě
zákona – lesní stráž či stráž ochrany přírody
Režimy poskytování informací
(1) Zveřejněním
67
- tzv. aktivní zpřístupňování informací – povinnost automaticky zveřejňovat informace (např. havárie, smogová situace,
situace na pozemních komunikacích)
- povinnost zveřejňovat informace poskytnuté na žádost (viz níže)
(2) Na základě žádosti
- Žadatel kdokoliv (FO i PO) → nárokové právo (nemusí ospravedlnit svůj záměr, odůvodnit žádost)
o relativizováno nálezem IV. ÚS 1378/16 – otázka poskytování informací o platech pracovníků ve VS → zásah do
osobní sféry pracovníka VS → žádost by měla být podepřena legitimizujícím důvodem, aby právo na informaci
převážil nad právo pracovníka ve VS na soukromí.
- podání žádosti v jakékoliv formě a jakýmkoliv způsobem → obsahové náležitosti žádosti ([1] kdo žádá, [2] jakému
povinnému subjektu určeno, [3] jakou informaci]
- Řízení o poskytnutí nebo neposkytnutí informace → zákon vychází z dispoziční zásady (tj. na základě žádosti)
o (1) je-li informace poskytnuta → poskytnutí informace je NEREGULATIVNÍ ÚKON (IV. část SŘ) – nikoliv
rozhodnutí
o (2) není-li informace poskytnuta → při neposkytnutí informace se vydá SPRÁVNÍ ROZHODNUTÍ
 povinný subjekt nemůže poskytnout informaci (zcela / z části ze zákonem stanoveného důvodu)
 obligatorní důvody: utajované informace / obchodní tajemství / majetkové poměry
nepovinných subjektů / autorská práva
 fakultativní důvody (§ 11 odst. 1): vnitřní pokyn / personální předpis povinného subjektu
  zahájeno správní řízení o odmítnutí poskytnutí požadované informace – výsledkem je negativní
rozhodnutí o poskytnutí informace s odůvodněním o neposkytnutí informace
 forma neregulativního úkonu nestačí – žadatel by neměl k dispozici žádné prostředky obrany
- prostředky obrany proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti
o (1) odvolání – odvolací orgán může přímo poskytnout informaci (musí být nadřízeným povinného subjektu –
jinak vrácení k dalšímu řízení) → popř. rozklad
o (2) žaloba proti rozhodnutí – § 16 odst. 5 jako nepřímá novela SŘS → právo správního soudu přímo
rozhodnout o tom, že povinný subjekt informaci musí poskytnout → prolomení kasačního principu (ruší
zamítavé rozhodnutí a zároveň stanoví povinnost poskytnout)
o (3) stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace (tzv. infostížnost) – zvláštní procesní nástroj →
povinný subjekt na žádost nikterak nereaguje (případ nečinnosti) → není totožná se stížností ve SŘ
PETICE A STÍŽNOSTI
- zvláštní kvalifikovaná podání adresátů veřejné správy → povinnost veřejné správy reagovat na taková podání
- absence přímých procesních účinků → nezahajují žádná správní ani jiná řízení
(1) Petice
- jeden ze základních pilířů občanské kontroly → slouží k naplňování širšího společenského zájmu
o podání petice nesmí být na újmu → nesmí být vyvozovány žádné sekundární následky (jedná se výkon
subjektivního práva garantované ústavou)
- pouze vůči orgánům státu/ÚSC se zájmy patřící do jejich působnosti + pouze ve smyslu veřejného zájmu
o û peticí nelze zasahovat do nezávislosti / vyzývat k porušování základních práv a svobod
- petiční právo náleží každému – jednotlivec (občan ČR i cizinec) / petiční výbor (útvar, který se stará o sběr podpisů a
podání petice) / nevládní organizace
- není nárokovým právním nástrojem – adresát není povinen vyhovět (není pro něj závazná), ale musí přijmout a zabývat
se jí → povinnost odpovědět na petici do 30D od podání
- petice jako hmotněprávní podmínka realizace práva – př. ve volbách (Senát, Prezidenta), petice pro konání místního
referenda, podpora nového hnutí nebo politické strany
(2) Stížnosti
- ochrana ryze subjektivního osobního zájmu
- na rozdíl od petic se netýká veřejného / společného zájmu – pouze zájem konkrétní / osobní (!)
- Právní úprava: (1) §175 SŘ a (2) úprava zvláštních forem stížností (stížnost dle „stošestky“, stížnost na soudní
průtahy aj.)
- Stížnost proti nesprávnému úřednímu postupu
o Nenabízí-li zákon žádný další procesní opravný nástroj, kterým by se účastník mohl proti takovémuto postupu
bránit

68
 o povinnost vyřídit stížnost do 60D
- Stížnost na nevhodné chování úřední osoby – SŘ nevymezuje → subjektivní úhel pohledu
- Speciální typy stížností
o Stížnost na činnost členů profesních komor, adresovaných profesním komorám
o Stížnosti osob, omezených na osobní svobodě (výkon trestu odnětí svobody, výchovné ústavy, sociální zařízení)

69
 14B. DONUCOVÁNÍ VE SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ

OBECNĚ
Vymáhání povinností uložených správním exekučním titulem
- dva způsoby – správní exekuce (SŘ) či exekuce soudním exekutorem (EŘ)
- Pojem exekuce = vynucení splnění povinnosti stanovené správním rozhodnutím, která nebyla splněna dobrovolně
- Pojem exekuční SO = SO oprávněný k exekuci dle SŘ (viz níže)
- Pojem exekuční titul = (i) vykonatelné správní rozhodnutí a (i) vykonatelný smír → podmínka k zahájení exekuce
- SŘ upravuje postup v případě, kdy povinný, jemuž byla exekučním titulem uložena povinnost peněžitého /
nepeněžitého plnění, v určené lhůtě tuto povinnost dobrovolně nesplní (tzv. pariční lhůta)
- zahájení exekuce na základě exekučního návrhu – podává (i) tzv. vymáhající správní orgán, který vydal rozhodnutí či
schválil smír, nebo (ii) oprávněná osoba z exekučního titulu
- charakteristika dle formy správní činnosti – úkony v rámci správní exekuce se řadí mezi faktické úkony (konkrétně
zajišťovací úkony) → faktický pokyn (předvolání), donucovací úkon (předvedení) û SA (pořádková pokuta)
Úprava správní exekuce na peněžitá a nepeněžitá plnění
Peněžité plnění Nepeněžité plnění
 postup podle DŘ  postup dle SŘ
 způsoby exekuce:  způsoby exekuce:
 (i) postih majetkových práv [srážky ze mzdy; přikázání  (i) náhradní výkon (zastupitelné plnění)
pohledávky z účtu; přikázání jiné peněžité pohledávky;  (ii) přímé vynucení (nezastupitelné plnění) [vyklizení;
přikázání jiných majetkových práv] odebrání movité věci; předvedení]
 (ii) prodej movitých a nemovitých věcí  (iii) donucovací pokuty
 exekuční SO → zásadně správce daně  exekuční SO
o též SO, který vydal rozhodnutí v I. stupni / o SO, který jednak vydal rozhodnutí v I. stupni /
schválil smír – stanoví-li lex specialis (př. schválil smír a jednak je orgánem VM
OSSZ) o OÚ / KÚ/ jiný orgán ÚSC, je-li současně SO,
o též OÚ / KÚ / jiný orgán ÚSC, je-li současně jenž vydal rozhodnutí v I. stupni / schválil mír
orgánem, jenž vydal rozhodnutí v I. stupni /  exekuci může provést OÚ s rozšířenou působností – na
schválil smír žádost tzv. vymáhajícího SO
 správce daně zároveň oprávněným: obdobná aplikace
OSŘ
POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM A PRŮBĚH SPRÁVNÍ EXEKUCE NA NEPENĚŽITÁ PLNĚNÍ
- možnost výzvy ze strany exekučního SO – povinný se vyzve k dobrovolnému splnění povinnost a stanoví se náhradní
lhůta ke splnění → při hrozbě vážného nebezpečí rovnou exekuční příkaz – musí být určen způsob exekuce (viz výše)
- Právo vymáhat nepeněžitou povinnost (§ 108 SŘ)
o smrt / zánik povinného po nařízení exekuce – možnost pokračovat v exekuci majetku náležícího do dědictví
proti dědici/zákonnému zástupci/správci dědictví (u FO) û proti právním nástupcům (u PO)
o lhůty – exekuční SO může exekuci (i) nařídit nejpozději do 5L a (ii) provádět nejpozději do 10L poté, co měla
být povinnost splněna
o při exekuci na nepeněžitá plnění nelze → prominout zmeškání úkonu / obnovit řízení / vydat nové
rozhodnutí
- Exekuční výzva (§ 109 SŘ)
o nehrozí-li vážné nebezpečí zmaření účelu exekuce, může exekuční SO před nařízením
 (i) vyzvat povinného ke splnění nepeněžité povinnosti exekuční výzvou → usnesením
 (ii) určit mu náhradní lhůtu plnění
o nelze se proti ní odvolat
- Nařízení exekuce (§ 110 SŘ) – exekuční SO nařídí exekuci vydáním exekučního příkazu (ve formě usnesení)
o z moci úřední, jestliže je příslušným exekučním SO (neplatí lhůta uvedená v § 80 odst. 2 SŘ)
o na žádost osoby oprávněné z exekučního titulu
o na žádost SO
o oznamuje se povinnému a dalším osobám, kterým z exekučního příkazu vyplývají PaP
o nelze se proti němu odvolat
- Způsoby provedení exekuce (§ 112 SŘ) – exekuce se řídí povahou uložené povinnost (viz níže)
- Odložení a přerušení exekuce (§ 113 a 114 SŘ)
70
 o ze závažných důvodů může exekuční SO usnesením odložit/přerušit provedení exekuce (nelze se odvolat)
 (a) požádá-li povinný o posečkání splnění povinnosti a lze-li mít důvodně za to, že splní svoji
povinnost nejpozději ve lhůtě, v jaké může být provedena exekuce, a nehrozí-li zmaření účelu
 (b) bez požádání, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro zastavení exekuce
 (c) stanoví-li to zákon
o pominou-li důvody odložení / přerušení a nedojde-li zastavení exekuce, exekuční SO pokračuje
o každý je povinen oprávněné úřední osobě uvedené umožnit přístup na místa provedení exekuce
- Zastavení exekuce (§ 115 SŘ) – na žádost / z moci úřední usnesením (nelze se odvolat)
o → před nařízením existoval důvod, pro který exekuci nebylo možno provést
o → po nařízení jiný důvod vyplývající ze zvláštního zákona / stavu věci, pro který nelze exekuci provést
o taxativní výčet důvodů – př. zánik povinnosti / zánik práva provádět exekuci / zrušení exekučního titulu
- Námitky (§ 117 SŘ)
o proti usnesením nebo jiným úkonům exekučního správního orgánu, proti kterým se nelze odvolat (tj.
exekuční výzva, exekuční příkaz, usnesení o odložení / přerušení / zastavení exekuce)
 může povinný nebo jiná osoba, které z tohoto úkonu vyplývá povinnost
 nelze podat, pokud bylo usnesení již vykonáno / byl již proveden jiný úkon
o rozhoduje o nich exekuční SO → nemá devolutivní účinky
o odkladný účinek – jen v případech stanovených SŘ (§ 117 odst. 3 SŘ) → př. proti usnesení o
odložení/přerušení/zastavení
o proti rozhodnutí o námitkách se nelze odvolat

PROSTŘEDKY ZAJIŠŤOVÁNÍ PRŮBĚHU A ÚČELU SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ (§ 59 AŽ 63 A § 147 SŘ)

- účel – zajištění průběhu správního řízení (účelnost, efektivnost, rychlost a včasnost) a garance co nejmenšího zatížení
účastníků řízení
- podmínky k užití zajišťovacích prostředků – jen v případech, vyžaduje-li to zajištění účelu a průběhu SŘ a
v nezbytném rozsahu → nelze použit kdykoliv a bez uvážení
Typy zajišťovacích prostředků
Předvolání  písemná forma – doručuje se do vlastních rukou min. 5D předem
 obsahové náležitosti = kdo / kdy / kam / v jaké věci / z jakého důvodu se má dostavit
 nedostavení se bez náležité omluvy / bez uvedení důvodu → předvedení nebo uložení pořádkové pokuty až
do 50.000 CZK
Předvedení  exekuční povahu – vynucení přítomnosti účastníka řízení nebo svědka k úkonu před SO
 subsidiární procesní úkon k zajištění účelu a průběhu správního řízení → provádí PČR / ozbrojený sbor /
obecní policie
 podmínky – předvolaná osoba na předvolání nedostavila ke správnímu orgánu bez náležité omluvy / bez
uvedení dostatečných důvodů
 provádí se na základě usnesení SO → nejprve doručení písemné vyhotovení se doručí orgánu, který bude
předvedení provádět → úřední osoby provádějícího orgánu doručí předváděnému
 obrana – odvolání, které nemá odkladný účinek (povinnost poučit) → podání odvolání nemá vliv na
vykonatelnost usnesení o předvedení (tzv. předběžná vykonatelnost)
Předběžné  z moci úřední/na návrh účastníka řízení a jen před skončením SŘ (tj. před vykonatelností rozhodnutí)
opatření  důvody – (i) potřeba mezitímně upravit poměry účastníků řízení; (ii) existence obavy o ohrožení provedení
exekuce
 uložení povinnosti – něco vykonat / zdržet se / strpět / zajistit věc, která může sloužit jako důkaz nebo která
může být předmětem exekuce
 musí být nařízeno SO vedoucí právě probíhající správní řízení – rozhodnutím bezodkladně zruší, pokud
pominul důvod, pro který bylo nařízeno
 obrana – odvolání, které nemá odkladný účinek + samostatně přezkoumatelné rozhodnutí v přezkumném
řízení.
pořádková  až 50.000 CZK (i opakovaně) → při stanovení platí zásada proporcionality (pokuta nesmí být v hrubém
pokuta nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení.
 uložení při porušení procesní povinnosti → tj. za pořádkové správní delikty – př. nedostavení se bez
předchozí omluvy na předvolání / rušení pořádku / hrubě urážlivé podání (viz 2B)
 není nutné oznamovat účastníkovi zahájení řízení o pořádkové pokutě → je prvním úkonem řízení –
71
 účastníkem řízení jen osoba, které má být pořádková pokuta uložena
 obrana odvolání, která má vždy odkladný účinek
vykázání  navazuje na pořádkovou pokutu a řadí se tak mezi donucovací pořádkové opatření
z místa úkonu  účel – zajištění pořádku během ústních jednání / v jiném procesním úkonu (př. ohledání)
 podmínky – (i) nepřístojné chování osoby a (ii) upozornění SO na nevhodné chování a na možnost využití
vykázání → nelze vykázat z míst/prostor, ke kr. má narušitel vlastnické / užívací právo
 formu usnesení vyhlašované ústně – na místě kde probíhá řízení/úkon.
 obrana – odvolání, které nemá odkladný účinek (tzv. předběžná vykonatelnost)
kauce  = tzv. záruka za splnění povinnosti → vybírána v oblasti dopravních přestupků
 typy záruk: (i) za splnění povinnost v řízení ex offo a (ii) v řízení o žádosti
 o přijetí / uložení poskytnutí záruky vydává SO rozhodnutí → lze podat odvolání bez odkladného účinku
(tzv. předběžná vykonatelnost)

PROSTŘEDKY SPRÁVNÍ EXEKUCE NA NEPENĚŽITÉ PLNĚNÍ

1) Provedením náhradního výkonu (§ 119 SŘ)
- pouze pro zastupitelná plnění → podstatou je, že exekuční titul ukládá provedení práce nebo výkonu, který může vykonat
i jiná osoba
o → exekuční SO vydá exekuční příkaz pověřující jinou osobu (s jejím souhlasem) k provedení práce nebo
výkonu (na náklad a nebezpečí povinného)
o nutnost přesného vymezení práce nebo výkonu, jež měl provést povinný a jejichž provedení se svěřuje jinému
- povinnost zaplacení nákladů / zálohy – exekuční SO může povinnému usnesením uložit zaplacení potřebných nákladů
nebo zálohu předem v určené lhůtě (min. 8D ode dne nabytí PM)
- přemístění stavebních materiálů / věcí mimo prostory / pozemky povinného → povinnost uskladnit po dobu 6M a
informovat o možnosti převzetí (náklady na uskladnění hradí povinný) [za situace, kdy povinný písemně neprohlásil, že
věci opustil] → po uplynutí doby k vyzvednutí věc připadne do vlastnictví státu
2) Exekuce přímým vynucením (§ 120 až 128 SŘ)
 = povinnost vydat / dodat movitou věc → v exekučním příkazu nutno přesně urči věc k odebrání
 provedení exekuce – oprávněná úřední osoba odebere věc povinnému / tomu, kdo ji má u sebe, a odevzdá ji tomu,
komu má být odevzdána → není-li komu povinnost zajistit úschovu (na náklady povinného)
 doručení exekučního příkazu – povinnému se doručí až při odebírání věci (je vyrozuměn až v okamžiku, kdy úřední
osoba přijde na místo) → není-li přítomen, doručí se společně s protokolem o odebrání movité věci
 o odebrání movité věci sepíše oprávněná úřední osoba protokol (§ 125 odst. 5 SŘ)
 prohlídka bytu / jiných místností a osobní prohlídka:
 oprávněná úřední osoba může učinit osobní prohlídku / prohlídku bytu a jiných místností, v nichž se podle
odebrání movité věci

důvodného předpokladu věc nachází – navíc může vykázat osoby hrubým způsobem rušící provedení úkonu
 (1) prohlídka bytu / jiných místností
o povinnost povinného při odebrání věci umožnit přístup na všechna místa, kde by se mohla věc nacházet
(resp. při existenci důvodného předpokladu) → za tím účelem si může zjednat přístup do bytu / do jiné
místnosti
o povinnost každého, v jehož objektu má povinný byt (sídlo, místo podnikání) nebo jiné místnosti (skříně,
schránky) či prostory, umožnit provést prohlídku bytu a jiných místností či prostor → nesplní-li tuto povinnost,
je oprávněná úřední osoba oprávněna zjednat si přístup
o nachází-li se věc u jiné osoby → po výzvě je tato osoba povinna ji vydat
 (2) osobní prohlídka
o podmínky: (a) důvodném podezření, že povinný / jiná osoba u sebe ukrývá movitou věc; (ii) bezvýsledná
výzva k vydání
o při provádění se postupuje zvlášť šetrně, zejm. při osobní prohlídce (provádí osoba stejného pohlaví)
 osobní prohlídka může být na žádost povinného provedena pouze za přítomnosti přizvané osoby (§ 128 SŘ)
 exekuční příkaz se doručuje orgánům, které mají předvedení provést → § 60 odst. 1 věta in fine a odst. 2 SŘ
o → ten pak (úřední osoby) doručí usnesení předváděnému
předvedení

 předvedení na požádání správního orgánu zajišťuje PČR nebo jiný ozbrojený sbor û v řízení před orgány obcí
zajišťuje předvedení též obecní policie
 Přizvané osoby – SO může k účasti na provedení přizvat nestranné osoby → nemají PaP účastníků (tzv. osoby
zúčastněné na správním řízení)

72
  = nemovitosti / stavby / byty / místnosti / jiné prostory
 ukládá-li exekuční titul povinnost vyklidit objekt → exekuční SO vydá exekuční příkaz a exekuci provede
 vyrozumí povinného nejméně 5D před provedením a obec, na jejímž území se objekt nachází
 vyklizení se provádí za přítomnosti přizvané osoby (§ 128 SŘ)
 nepřípustnost vyklizení – exekuce se týká osoby, jejíž zdravotní stav by mohl jejím provedením vážně ohrožen →
provedení exekuce není přípustné
 případy objektu ve stavu bezprostředně ohrožující život / zdraví osob → odchylky
vyklizení

o od vyrozumění → možnost doručení exekučního příkazu povinnému až při provádění exekuce û nepřítomný
povinný – doručení exekučního příkazu až spolu s protokolem o vyklizení
o od nepřípustnosti – vždy se provede (bez ohledu na ohrožení zdravotního stavu)
 provedení exekuce (§ 123 SŘ) – oprávněná úřední osoba odstraní movité věci a vykáže osob
o při vyklizení věci nikdo nepřevzal / odmítnutí převzetí → vytvoření soupisu věcí a uložení do úschovy obci
nebo jinému vhodnému schovateli s jeho souhlasem (na náklady povinného)
o exekuční SO vyrozumí povinného → nevyzvedne-li si je do 6M ode dne uschování, prodá je exekuční SO
→ výtěžek z prodeje se vyplatí povinnému (po srážce nákladů úschovy; hotových výdajů vzniklých při prodeji
movitých věcí a paušální částky nákladů prodeje)

3) Ukládání donucovacích pokut (§ 129 SŘ)

- nelze-li nebo není-li účelné provádět exekuci náhradním výkonem nebo přímým vynucením
- ukládají se rozhodnutím (zaplatit ve lhůtě nejméně 15D od nabytí právní moci)
o do výše nákladů na náhradní výkon → nelze-li náhradní výkon, tak až do výše 100.000 CZK
- pokuty vybírá a jejich exekuci provádí exekuční SO, který je uložil (příjem rozpočtu)
- výše pokuty – určena s ohledem na povahu nesplněné povinnosti → zaplacením se nezprostí odpovědnosti za škodu (!)

15A. PRÁVNICKÉ OSOBY VEŘEJNÉHO PRÁVA (VEŘEJNOPRÁVNÍ KORPORACE, VEŘEJNÝ PODNIK, VEŘEJNÝ ÚSTAV,
VEŘEJNÝ FOND)

- návaznost na problematiku organizace veřejné správy – zejm. vymezení nositele (subjektu) veřejné správy
- pojem nositel veřejné správy – subjekt, kt. náleží veřejnoprávní osobnost k uskutečňování veřejné správy a
k odpovědnosti za její výkon
- dělení nositelů veřejné správy
o [1] stát – základní nositel veřejné správy
o [2] PO veřejného práva
 a) veřejnoprávní korporace
 b) „triumvirát“ → veřejné ústavy / veřejné podniky / veřejné fondy
o [3] další veřejnoprávní subjekty – nositelé a současně vykonavatelé ostatní veřejné správy (nejedná se ani o
samosprávu ani státní správu)
 FO/PO soukromého práva – také možné považovat za nositele veřejné správy (
POJMOVÉ ZNAKY VEŘEJNOPRÁVNÍ KORPORACE A ČLENĚNÍ
- = člensky organizovaný nositel veřejné správy, kt. byla svěřena moc samostatně plnit veřejné úkoly
- základní znaky charakterizující VPK nositele veřejné správy
o [1] členský princip – členové se podílejí na plnění úkolů → správci a spravovaní tvoří jednotu (spravovaní jsou
sami aktivními nositeli správy)
o [2] povaha PO veřejného práva – samostatný subjektem PaP → zvláště je způsobilá k majetkovým jednáním a
za své závazky je sama odpovědná
 omezená subjektivita – mají subjektivitu pouze v zákonném rozsahu
o [3] založení zákonem / jiným vrchnostenským aktem na základě zákona
o [4] svěření oblasti působnosti – výkon vlastním jménem a na vlastní odpovědnost (tzv. samosprávná působnost)
 svěřena mocenská pravomoc činit vrchnostenské úkony (nebrání tomu, aby při plnění veřejných
úkolů používaly i prostředky soukromého práva)
 nezávislost na státu → podléhá však státnímu dozoru, kt. se omezuje na kontrolu zákonnosti, popř.
hospodaření s finančními prostředky státu
o [5] právo autonomie – právo vydávat abstraktní akty (označeny jako statutární předpisy) (viz 20A)
Členění veřejnoprávních korporací
- (1) územní – členství dle příslušnosti k území (př. trvalé bydliště/sídlo) → př. obec, kraj
- (2) zájmová/osobní/profesní – členství dle příslušnosti k určitým osobám / povoláním → př. ČAK
73
- (3) věcné/reálné – členství vyplývá z vlastnictví určité věci / z obstarávání společných záležitostí → př. svazky obcí
OBEC A KRAJ JAKO VEŘEJNOPRÁVNÍ KORPORACE
- právní úprava územní samosprávy
o mezinárodní rovina – Evropská charta místní samosprávy
o ústavní rovina – čl. 8 Ú (právo na samosprávu jako subjektivní právo) / hlava VII Ú / ÚZVÚSC (13 krajů +
HMP)
o podústavní rovina – obecní řízení / krajské zřízení / ZHMP
- obce a kraje jako ÚSC jsou nositeli územní samosprávy (resp. veřejné správy)
o definice ÚSC (čl. 100 odst. 1 a 3 Ú): „(…) územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu.
(…)“ a „(…) veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního
rozpočtu“
 základní ÚSC → obec û vyšší ÚSC → kraj
- základy ÚSC
o (1) územní základ
 území, na kterém vykonávají svou působnost (celé území ČR je pokryto obce – výjimka vojenské
újezdy) – určuje hranice, které oddělují jednotlivé ÚSC
 v rámci tohoto prostoru obce a kraje vykonávají úkoly v samostatné působnosti a v přenesené
působnosti (tj. zákonem delegovaný výkon státní správy)
o (2) osobní základ
 strictu sensu – společenství občanů (FO, kt. je občanem ČR a je v obci hlášena k trvalému pobytu)
 largo sensu – též cizinci s trvalým bydlištěm / osoby tam vlastnící nemovitost / pravomoc ÚSC se
vztahuje i na osoby, kt. se na území ÚSC nalézají (př. podnikatelé)
o (3) ekonomický základ – jako VKP mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu
- Působnost ÚSC se dělí na dvě skupiny – členění na státní správu a samosprávu → projev dualismu veřejné správy
o samostatná působnost – projev decentralizace veřejné správy (viz 4A)
 normotvorba v samostatné působnosti – tj. OZV (viz 4A a 20A)
 prostředky právní ochrany samostatné působnosti – ve správním soudnictví žaloba proti rozhodnutí
(viz 12B) a ústavní stížnost proti nezákonnému zásahu státu (čl. 87 odst. 1 písm. c) Ú) nebo
kompetenční žaloba (viz 8B)
o přenesená působnost – projev dekoncentrace veřejné správy (viz 13A)
 normotvorba v přenesené působnosti (viz 20A)
o orgány obcí a krajů (viz 4A a 13A)

PŘÍSLUŠNOST ORGÁNŮ VEŘEJNOPRÁVNÍCH KORPORACÍ K VEDENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

- příslušným je vždy orgán určený zákonem → zákon neurčí, uplatní se § 130 SŘ
o zákon stanoví, že řízení provádí ÚSC, aniž by určoval orgán → příslušným orgánem je KÚ/OÚ
o zákon stanoví, že řízení provádí VPK, pak řízení provádí orgán s všeobecnou působností, u ostatních PO je
řízení provádí statutární orgán (orgán/ZC jím pověřený)
Veřejnoprávní korporace jako účastník řízení
- û rozlišovat od pojmu subjekt správního řízení – tím jsou SO na straně jedné a účastník řízení na straně druhé
- VKP jako účastník řízení se předvídá (srov. § 27 odst. 3 SŘ) – nad rámec esenciálních a fakultativních účastníků
se rozšiřuje okruh účastníků řízení (př. dle StavZ v územním řízení / dle PozKom ve věcech veřejně přístupných
účelových komunikací)
- Úkony PO ve správním řízení jsou řešeny v § 30 OSŘ
- Jménem PO činí úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle OSŘ
- Za ÚSC činí úkony ten, kdo je podle zvláštního zákona oprávněn jej navenek zastupovat (tj. starosta, hejtman), jeho
zaměstnanec nebo člen zastupitelstva, který byl touto osobou pověřen
POJEM VEŘEJNÉHO PODNIKU, VEŘEJNÉHO ÚSTAVU A VEŘEJNÉHO FONDU

74
  = subjekt, jemuž jsou svěřeny věcné a osobní prostředky za účelem zajišťování veřejných potřeb podnikatelským
způsobem
 = soukromý podnik obstarávající určitou část úkolů veřejné správy na základě
o (a) koncese
veřejný podnik

o (b) VPS uzavírané mezi subjektem soukromého podnikání a nositelem veřejné správy
 výkon určitého vrchnostenského práva soukromou osobou (FO/PO) zpravidla formou autorizace
o → propůjčení musí být výslovně stanoveno zákonem
o dochází propůjčení pravomoci, jinak náležící SÚ/jinému státnímu útvaru jako OVM
o vztah má administrativněprávní povahu, nikoliv soukromoprávní
 veřejným podnikem je v podstatě každá hospodářská činnost nositele veřejné správy (tj. stát, obec, VPK, veřejné
ústavy, podniky, fondy)
 př. STK / úřední úkony lékařů / státní podniky
 = souhrn věcných a osobních prostředků, s nimiž disponuje nositel veřejné správy za účelem trvalé služby zvláštnímu
veřejnému účelu (vzdělávání, kultura aj.)
 dělení:
 (a) samostatné – vznik pouze na základě zákona / jiného aktu vydaným na základě zákona → stávají se PO
veřejný ústav

způsobilými k PaP v rozsahu stanovené tímto aktem (př. veřejné základní a střední školy, NGP, ČFil)
 (b) nesamostatné – vznik jako organizační jednotka nositele veřejné správy → nemohou samostatně jednat (př. škola
zřízená při MZV)
 základní znaky
o (a) nemá členský základ → ale tzv. uživatele (destináře) – užívání veřejného ústavu je veřejnoprávní (viz
3A)
o (b) založení za účelem plnění konkrétního veřejného účelu
 = účelové sdružení majetku pro dosahování obecně prospěšných cílů
 = zákonem zřízený subjekt, kt. tvoří účelově určené finanční prostředky na udržování / rozvoj určitých veřejných
veřejný
fond

statků
 př. státní fondy jako SFŽP či SFDI (PO zřizované zákonem) û možnost zákonné delegace pravomoci zřizovat
peněžní fondy jinými nositeli veřejné správy

15B. DŮSLEDKY NEČINNOSTI VEŘEJNÉ SPRÁVY

POVINNOST SPRÁVNÍHO ORGÁNU VÉST ŘÍZENÍ NEBO USKUTEČNIT JINÝ POSTUP

- zásada rychlosti správního řízení (§ 6 SŘ): „správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní
orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené (není-li zákonná lhůta stanovena) použije se ke zjednání
nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (→ § 80 SŘ).“
- zahájení řízení má za následek, že začne běžet lhůta pro vydání rozhodnutí (u žádosti dnem dojití věcně a místně
příslušnému SO û z moci úřední dnem oznámení esenciálnímu účastníkovi)
- lhůty pro vydání rozhodnutí (§ 71 SŘ) → taxativní výčet způsobů vydání rozhodnutí (př. předání k doručení / vyvěšení
veřejné vyhlášky)
o (1) bez zbytečného odkladu (jednodušší případy)
o (2) do 30D od zahájení řízení – nelze-li vydat bez zbytečného odkladu → možnost připočtení doby
 až 30D – nařízení ústní jednání/ místní šetření/ někoho předvolat/ předvést/ zvlášť složitý případ
 doby nutné k provedení – dožádání/ zpracování znaleckého posudku/ k doručení písemnosti do ciziny
- nezákonná nečinnost = postup SO, který spočívá v opomenutí zákonem stanovené povinnosti konat ve lhůtě stanovené
zákonem/přiměřené – narušuje dobrou správu, může být zásahem do základních práv
o = nesprávný úřední postup ve smyslu OdŠko → odpovědnost za škodu a nemajetkovou újmu
o nečinností není, spojuje-li zákon s nečinností SO fikci rozhodnutí (pozitivního / negativního)

OPATŘENÍ K OCHRANĚ PŘED NEČINNOSTÍ PODLE SPRÁVNÍHO ŘÁDU (§ 80 SŘ)

- obligatorně – nadřízený SO učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se dozví, (1) že SO nevydal
rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě / (2) nezahájil řízení ve lhůtě 30D ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech,
odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední
- fakultativně – nadřízený SO může učinit opatření proti nečinnosti, (1) jestliže je zřejmé, že příslušný SO nedodrží lhůtu
stanovenou pro vydání rozhodnutí/pro zahájení řízení z moci úřední / (2) je zřejmé, že příslušný SO nebude v řízení řádně
pokračovat
- žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti (neříkat kvalifikovaný podnět)
o účastník podává k nadřízenému SO po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí
o jedná se podmínku pro podání žaloby k ochraně před nečinností SO
75
 - druhy opatření proti nečinnosti → usnesení o opatření proti nečinnosti se oznamují příslušným SO a esenciálním
účastníkům
o (a) příkaz – nečinnému orgánu přikáže zjednání nápravy / vydání rozhodnutí ve stanovené lhůtě
o (b) atrakce – věc převezme usnesením a sám meritorně rozhodne
o (c) delegace – pověří jiného SO ve svém správním obvodu
o (d) prolongace – přiměřeně prodlouží lhůtu

ŽALOBA K OCHRANĚ PŘED NEČINNOSTÍ SPRÁVNÍHO ORGÁNU (§ 79 AN. SŘS)

Účastníci řízení
- Žalobce = ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u SO stanoví k ochraně proti
nečinnosti SO
- Žalovaný – SO, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí / osvědčení
Podmínky pro podání žaloby
- ① jde o vydání rozhodnutí ve věci / osvědčení
- ② bezvýsledné (marné) vyčerpání možných prostředků k ochraně proti nečinnosti SO – tj. žádost o uplatnění opatření
proti nečinnosti (terminus technicus)
o k pojmu bezvýslednost – (i) nutnost podat prostředek k ochraně a (ii) takový prostředek nevedl ke zjednání
nápravy
- ③ dodržení lhůty – 1R ode dne
o (a) uplynutí lhůty, byla-li lhůta pro vydání rozhodnutí/osvědčení stanovena zákonem → žalobu lze podat po
uplynutí lhůty
o (b) kdy byl učiněn poslední úkon ve věci, nebyla-li lhůta stanovena a rozhodnutí nebylo vydáno bez zbytečných
průtahů → žalobu lze podat, pokud nebylo rozhodnutí/osvědčení vydáno bez zbytečných průtahů
- Vyloučení „nečinnostní žaloby“ (§ 79 odst. 1 in fine SŘS) – nelze podat v případech tzv. fikce rozhodnutí
o zákon může s nečinností spojovat fikci pozitivního rozhodnutí (vyhovění návrhu) nebo fikci negativního
rozhodnutí (nevyhovění návrhu)
o pojem fikce – právní konstrukce fingující určitou právní skutečnost (kt. reálně neexistuje) vyvolávající právní
následky
o zvláštní význam v případě negativní fikce – obranou je odvolání (SŘ), popř. žaloba proti rozhodnutí (SŘS)
Petit a rozhodnutí
- petit – směřuje k uložení povinnosti SO vydat rozhodnutí / osvědčení ve lhůtě soudem určené
- nedůvodnost žaloby – rozsudkem zamítne
- důvodnost žaloby – rozsudkem (i) se uloží povinnost SO vydat rozhodnutí / osvědčení a (ii) stanoví přiměřenou lhůtu
o implicitní podmínka – nečinnost SO stále v době rozhodování trvá
- podstata žaloby – soud rozsudkem neurčuje obsah rozhodnutí – přikazuje pouze, aby SO už konečně nějak rozhodnul
(př. návrh zamítnout / řízení zastavit aj.)
- správní soud nemá pravomoc kontrolovat, zda uložená povinnost byla ve lhůtě splněna, ani pravomoc ukládat za
nesplnění povinnosti sankce (!) (nelze ani pořádková pokuta)
HMOTNĚPRÁVNÍ DŮSLEDKY NEČINNOSTI VEŘEJNÉ SPRÁVY
- mlčení SO – k provedení určitou činnosti povinnost informovat SO → po uplynutí zákonné lhůty má mlčení SO stejné
účinky, jako by souhlas vyjádřil výslovně → nezakládá domněnku / fikci nějakého stanoviska SO) – jen stanoví, že SO
může uplatnit veřejnoprávní námitky jen v přesně stanovené době û nejsou-li námitky uplatněny, vzniká oprávnění přímo
ex lege (př. oznámení o konání shromáždění, registrace nově vzniklého občanského sdružení)
- fikce pozitivního rozhodnutí – nevydal-li SO ve stanovené lhůtě rozhodnutí, platí, že návrhu bylo vyhověno (př. dle z. o
ochraně hospodářské soutěže povolení spojení soutěžitelů)
- fikce negativního rozhodnutí – nevydal-li SO rozhodnutí, platí, že návrh byl zamítnut – fikce umožňuje účastníkovi,
aby proti fiktivnímu zápornému rozhodnutí podal opravný prostředek → odvolání (SŘ), popř. žaloba (SŘS)

16A. VYVLASTNĚNÍ A JINÁ SPRÁVNĚPRÁVNÍ OMEZENÍ MAJETKOVÝCH PRÁV

PŘEDPOKLADY VYVLASTNĚNÍ
Právní úprava a vymezení pojmu
- ústavní základ (čl. 11 odst. 4 Listiny): „Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné [1] ve veřejném
zájmu, a to [2] na základě zákona a [3] za náhradu.“
76
- obecná úprava (§ 2 VyvlZ): „Vyvlastněním se rozumí odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva
odpovídajícímu věcnému břemeni k pozemku nebo stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním
zákonem.“
- pojem vyvlastnění – jakýkoliv mocenský zásah státu do majetkových práv (zejm. práva vlastnického), kt. se tato práva
individuálním SA ve veřejném zájmu a za náhradu ruší (odnímají) / omezují a zároveň se k předmětu vyvlastnění
zakládají práva pro jiného → může jít o věci nemovité a movité
o vyvlastnění dle Listiny – rozlišuje mezi vyvlastněním na straně jedné a nuceném omezením na straně druhé →
vztahuje se na všechny věci
o vyvlastnění dle VyvlZ (širší pojetí) – zahrnuje nejen pojem vyvlastnění ve smyslu čl. 11 Listiny [tj. odnětí], ale
také pojem nucené omezení → vztahuje se pouze nemovité věci (tj. pozemky a stavby)
-  pojem vyvlastnění/expropriace (obecně) → nucený přechod vlastnického práva na základě SA
-  pojem nucené omezení (obecně) → zúžení některé ze složek vlastnického práva (držet/užívat či jinak disponovat) na
základě zákona / SA
Podmínky vyvlastnění
- podmínky dle Listiny: (i) existence veřejného zájmu, (ii) expropriační titul [tj. zákonný důvod zásahu do vlastnického
práva] a (iii) poskytnutí náhrady
- podmínky dle VyvlZ:
o [1] expropriační titul
 účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem (viz níže)
o [2] existence převažujícího veřejného zájmu
 veřejný zájem musí převažovat nad zájem k zachování dosavadních práv vyvlastňovaného → vždy
předmětem zkoumání, resp. musí být prokázán (û a priori stanovení přímo zákonem je protiústavní)
o [3] přiměřenost zásahu
 jen v rozsahu nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění
 odnětí vlastnického práva nepřípustné, pokud postačí omezení; nelze ve větším rozsahu, než je
nezbytné
 → nutno šetřit podstatu a smysl vlastnického práva – vždy je třeba vybrat tu alternativu, která je
k vyvlastňovanému nejšetrnější
o [4] subsidiarita zásahu
 vyvlastnění nepřípustné, je-li možno práva k pozemku / stavbě získat dohodou či jiným způsobem
 projev zásady subsidiarity (§ 5 VyvlZ) → povinnost vyvlastnitele navrhnout uzavření smlouvy o
získání práv k pozemku / stavbě a až po 90D lze přistoupit k vyvlastnění
o [5] soulad s cíli a úkoly územního plánování
o [6] poskytnutí náhrady (v penězích / jiný pozemek nebo stavba)
 cena se vždy určí na základě znaleckého posudku (při předložení smlouvy [§ 5 odst. 2 VyvlZ] / ve
vyvlastňovacím řízení na vyhotovený na žádost vyvlastnitele či vyvlastňovaného [§ 20 odst. 1 VyvlZ])
 možnost poskytnout jiný pozemek / stavbu po dohodě s vyvlastnitelem
o [7] vydání SA
 rozhodnutí o odnětí / omezení vlastnického práva vydává vyvlastňovací úřad ve vyvlastňovacím řízení
- časová omezenost – nutnost započít s užíváním pro vymezený účel do 2 L (max. prodloužení o další 2R) û není-li
započato ve lhůtě s realizací účelu → vyvlastněný může žádat zrušení a navrácení do původního právního stavu
ÚPRAVA EXPROPRIAČNÍCH TITULŮ
- VyvlZ neobsahuje konkrétní expropriační tituly → účely vyvlastnění jsou zakotveny ve zvláštních zákonech
- PozKom (č. 13/1997 Sb.) – výstavba dálnic / silnic / místní komunikace I. třídy (§ 17 PozKom) nebo umístění dopravní
značky (§ 35 PozKom)
- StPamP (č. 20/1987 Sb.) – zajištění péče o nemovitou kulturní památku, kt. je soukromým vlastníkem zanedbávána
- StavZ (č. 183/2006 Sb.) (§ 170 StavZ)
o a) uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury (+ § 2 odst. 1 písm. l) StavZ)
o b) uskutečnění veřejně prospěšného opatření ke snížení ohrožení přírodními katastrofami v určitém území (+ § 2
odst. 1 písm. m) StavZ)
o c) asanace území vymezeném v ÚPD (= ozdravění území û pozor: není ve vztahu k územnímu opatření o
asanaci území ve smyslu § 97 StavZ)
o e) zajišťování obrany a bezpečnosti státu

77
 o f) vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezdu k pozemku/stavbě (pro
pozemek/stavbu ve státním i soukromém vlastnictví, nejen státu/státních institucí → je to též veřejný zájem)
VYVLASTŇOVACÍ ŘÍZENÍ A DŮSLEDKY ROZHODNUTÍ O VYVLASTNĚNÍ
Příslušnost vyvlastňovacího úřadu
- vyvlastňovací řízení se vždy zahajuje na žádost vyvlastnitele (exprorianta) → vede tzv. vyvlastňovací úřad
o věcná příslušnost (§ 15 odst. 1 VyvlZ) – OÚ s RP / magistrát HMP / magistrát územně členěného statutárního
města
o místní příslušnost (§ 16 odst. 1 VyvlZ) – vyvlastňovací úřad, v jehož správním obvodu se nachází pozemek /
stavba
o pozor: MMR je ÚSÚ, ale není vyvlastňovacím úřadem (!)
Účastníci vyvlastňovacího řízení (§ 17 VyvlZ)
- (1) vyvlastnitel / exproriant – ten, kdo se domáhá, aby na něj přešlo vlastnické právo / oprávnění z věcného břemene (§ 2
písm. c) VyvlZ)
- (2) vyvlastňovaný / expropriát – vlastník nemovitosti / oprávněný z věcného břemene (§ 2 písm. b) VyvlZ)
- (3) další – zástavní / podzástavní věřitel a oprávněný z věcného břemene váznoucí na pozemek / stavbu
Vztahy vyvlastňovacího zákona s jinými předpisy
- SŘ – subsidiárně se aplikují ustanovení SŘ na vyvlastňovací řízení (př. VyvlZ upravuje zvlášť účastníky řízení)
- UrychZ (č. 416/2009 Sb.) – vztahuje se speciálně na některé stavby → tj. infrastruktura dopravní / vodní / energetickou /
elektronické komunikace
o postup při aplikaci: nejdřív UrychZ → pak VyvlZ → nakonec SŘ
o odlišně upravuje především (i) příslušnost vyvlastňovacího úřadu a lhůty a (ii) odkladný účinky žaloby (viz
níže)
Průběh vyvlastňovacího řízení
Postup před zahájením vyvlastňovacího řízení
- budoucí vyvlastnitel je povinen se obrátit na budoucího vyvlastňovaného s návrhem na uzavření smlouvy o získání práv
k pozemku / stavbě
o obsahové náležitosti smlouvy (§ 5 odst. 2 VyvlZ): (i) znalecký posudek určující cenu, (ii) informace o účelu
vyvlastnění a (iii) upozornění na možnost vyvlastnění pozemku / stavby
- po uplynutí 90D, kdy se nepodařilo uzavřít smlouvu → lze podat žádost (projev subsidiarity)
Vyvlastňovací řízení
- (1) podání žádosti vyvlastnitele
o zákonné náležitosti žádosti (§ 18 VyvlZ) → př. pravomocné územní rozhodnutí (důležité)
- (2) podáním žádosti se zahájí vyvlastňovací řízení
o písemné uvědomění účastníků řízení a katastrální úřad (zapíše do LV poznámku)
o důsledky zahájení řízení (§ 19 odst. 3 VyvlZ) – pod sankcí neplatnosti vyvlastňovaný nesmí s nemovitostí
disponovat (tj. nakládat, převést, pronajmout nebo jinak zatížit)
- (3) předběžné zjišťování podkladů
- (4) nařízení ústního jednání
o obligatorně (srov. § 49 odst. 1 SŘ ve spojení s § 22 odst. 1 VyvlZ) → nařízení nejpozději do 60D
o o ústním jednání se účastníci řízení uvědomí nejméně 15D před konáním
o uplatnění námitek a důkazů proti vyvlastnění – nejpozději při ústním jednání (jinak se nepřihlíží)
- (5) vydání rozhodnutí
o rozhodnutí musí obsahovat →
 (i) výrok o vyvlastnění – vyvlastňovací úřad rozhodne o zrušení nebo omezení práva odpovídající
věcnému břemenu / omezení vlastnického práva / odnětí vlastnického práva
 (ii) výrok o náhradě za vyvlastnění a stanovení lhůty pro úhradu
 povinnost vyvlastnitel náhradu zaplatit do 60D od PM rozhodnutí (§ 25 odst. 3 VyvlZ)
 (iii) stanovení lhůty pro zahájení uskutečňovaní účelu vyvlastnění (max. 2R, možnost prodloužit o 2R)
o oznámení rozhodnutí (§ 25 VyvlZ) – ústní vyhlášení je vyloučeno → nutné doručit
Opravný prostředek (§ 25 VyvlZ)
- možnost odvolání do 15D od oznámení (obecná úprava ve SŘ)
- odvolání proti výroku o vyvlastnění (§ 24 odst. 3 VyvlZ) → má odkladný účinek i pro ostatní výroky
78
- odvolání jen proti výroku o náhradě → má odkladný účinek pouze u tohoto výroku (nikoliv na výrok o vyvlastnění)
- odvolací orgán nesmí změnit výrok o náhradě v neprospěch vyvlastňovaného / třetích osob
Stanovení výše náhrady
- jen základě znaleckého posudku – vyhotovený na žádost vyvlastňovaného / vyvlastnitele → není-li znalecký posudek
vyžádán,
- způsoby náhrady:
o (a) v penězích ve výši obvyklé ceny (v době a místě) pozemku/stavby na základě znaleckého posudku
o (b) poskytnutí jiného pozemku/stavby → pouze u odnětí vlastnického práva, dohodnou-li se na tom (§ 11
VyvlZ)
- náhrada dalších nákladů (stěhování, změna místa podnikání) → nutné poskytnou ve lhůtě stanovené v rozhodnutí
Důsledky rozhodnutí o vyvlastnění
- vyvlastnění spočívající v odnětí vlastnického práva
o (i) přechod vyvlastněných práv na vyvlastnitele (tj. má PaP užívat pozemek/stavbu k účelu vyvlastnění
o (ii) zánik všech práv třetích osob k pozemku / stavbě (§ 6 VyvlZ) – př. zástavní právo, zajišťovací převod práv
aj.
- û vyvlastnění spočívající pouze v omezení vlastnického práva nebo zrušení / omezení práva odpovídající věcnému
břemenu → práva třetích osob nezanikají (a contrario § 6 VyvlZ)
- û věci nedotčené rozhodnutím o vyvlastnění: (1) nezaniká právo nájmu → vypovězení pouze podle OZ + (2) věcná
břemena, jejichž zachování vyžaduje veřejný zájem + (3) oprávnění vzniklá ex lege
Zrušení vyvlastnění (§ 26 a § 27 VyvlZ)
- důvody: (a) neuhrazení náhrady, (b) nezahájení realizace účelu ve stanovené lhůtě a (c) zrušení / pozbytí platnosti
územního rozhodnutí před uplynutím lhůty k realizaci
- VyvlZ vyžaduje ke zrušení žádost vyvlastněného → rozhodnutím o zrušení dochází k navrácení v původní stav a
expropriát musí vrátit poskytnutou náhradu → navíc povinnost exproprianta nahradit škodu / jinou újmu vzniklá při
vyvlastnění
o pozor: práva třetích osob zaniklá v důsledku vyvlastnění se „neobnovují“ (§ 26 odst. 2 in fine VyvlZ)

SOUDNÍ KONTROLY VE VĚCECH VYVLASTNĚNÍ (§ 28 VYVLZ):

- výrok o vyvlastnění práv (autoritativnost rozhodnutí) – přezkum ve správním soudnictví (žaloba proti rozhodnutí SO)
o odkladný účinek žaloby (§ 28 odst. 4 VyvlZ) – jen při podání ze strany vyvlastňovaného (ûnikoliv vyvlastnitele)
a jen proti výroku o vyvlastnění
 û dle UrychZ však žaloba nemá odkladný účinek (účelem vyvlastnění je výstavba infrastruktury)
o lhůta k podání – 2M (§ 72 SŘS) û dle UrychZ se zkracuje lhůta na polovinu → 1M (!)
o pokud je výrok zrušen → automaticky se ruší i výrok o náhradě
o zvláštní (kauzální) místní příslušnost – vždycky KS v Ostravě (§ 7 odst. 4 SŘS)
- výrok o náhradě za vyvlastnění (soukromoprávní vypořádání účastníků) – přezkum dle V. části OSŘ (v I. stupni KS)
o odkladný účinek – není automatický, jen na návrh žalobce lze přiznat
o lhůta k podání – do 30D od doručení rozhodnutí (zmeškání nelze prominout) û dle UrychZ zkrácena na 15D (!)

ÚZEMNÍ A JINÁ SPRÁVNĚPRÁVNÍ OMEZENÍ MAJETKOVÝCH PRÁV

Územní omezení majetkových práv
- na určitém území je výkon majetkových práv omezen → stanoven způsob využití území; některé činnosti jsou
zakázány/omezeny/podmíněny získáním zvláštního povolení → v těchto případech nenáleží náhrada dle VyvlZ (!)

79
  stanoví požadavky na využití určitých ploch a koridorů – vlastník je omezen ve svých „plánech“
územně plánovací dokumentace s nemovitostí v řešeném území (tj. způsob využití území lze prosadit i proti vůli vlastníka nemovitosti)
 jedná se koncepční nástroje územního plánování → s výjimkou PUR mají formu OOP
 ZÚR – vymezení ploch / koridorů nadmístního významu a stanovení požadavků na využití (veřejně
prospěšné stavby/opatření)
(StavZ)

 ÚP – řešení funkčního využití území a vymezení zastavěných a zastavitelných ploch

 RP kraje/obce – stanovení podmínek pro vymezení a využití pozemků / pro umístění a prostorové
uspořádání staveb / pro ochranu hodnot a vytváření příznivého životního prostředí
 vlastník pozemku, kterému bylo zrušeno právo zastavět pozemek → právo na náhradu (dle judikatury
omezení musí přesáhnout „spravedlivou míru“)
 obec / kraj / stát má předkupní právo na pozemky určené pro veřejně prospěšné stavby
 PUR – plánovací dokumentace pro celostátní úroveň
 o stavební uzávěře (forma OOP) – omezuje / zakazuje stavební činnost (důvodem je, že by mohla
ztížit / znemožnit budoucí využití území dle připravované ÚPD) û nesmí omezit udržovací stavební
územní opatření

práce
(StavZ)

o za omezení přísluší náhrada a lze povolit výjimky (forma SA)

 o asanaci území (forma OOP) – pro území (1) postižené živelní pohromou / závažnou havárií nebo (2)
kde se nacházejí závadné stavby (hygienické / bezpečnostní / požární důvody / ochrana ŽP)
o stávající ÚPD pozbývá platnosti → vydáním nového ÚPD zase pozbývá účinnost územní
opatření
 ochranné pásmo → způsoby vymezení ochranného pásma
o zákon/prováděcí předpis (př. ochranná pásma národního parku, ochranné pásmo dálnice); OOP
bezpečnostní
ochranné/

(př. ochranné pásmo vodního zdroje); SA (př. územní rozhodnutí o ochranném pásmu)
 bezpečnostní pásmo (např. bezpečnostní pásmo plynového zdroje)
 podstata – vymezení okolí určitého objektu (stavba / pozemek / území) → chrání objekt před
nepříznivými vlivy z okolí, nebo naopak
 není upraveno ve StavZ (→ oblast státní památkové péče, zdravotnictví, ochrany nerostného bohatství)
chráněné území

 chráněné území se vymezuje plošně, tj. absolutně (např. popisem hranic)

 podstata – zákaz nebo omezení určitých činností (př. stavební činnosti aj.)
 vyhlašování území má různé formy
o př. ZOPK (č. 114/1992 Sb.) → zákon (NP), nařízení vlády (CHKO), vyhláška MŽP (národní
přírodní památka), nařízení kraje (přírodní rezervace)

Jiná omezení majetkových práv

- účel omezení – vlastnictví k některým věcem pouze v rukou státu, užití věci k veřejně prospěšnému účelu, ochrana
zahraničně-politických zájmů, fiskální zájem státu, ekonomická ochrana státu
- [1] výhrada vlastnického práva státu (ložiska vyhrazených nerostů); [2] omezení dispozice (s kulturními památkami); [3]
zákaz vlastnictví určitých věcí (drogy, atomové zbraně); [4] určení podmínek nabývání/držení věcí (zbraně); [5] věcná
břemena (dopravní značky, sloupy); [6] zničení věcí ohrožujících veřejný zájem (závadné potraviny)

80
 16B. SROVNÁNÍ OPRAVNÝCH PROSTŘEDKŮ VE SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ; OBRANA PROTI ROZHODNUTÍ NSS

- opravnými prostředky proti rozhodnutí soudů ve správním soudnictví jsou (i) kasační stížnost a (ii) obnova řízení
- SŘS upravuje možnost nápravy jen ve vztahu k pravomocným rozhodnutím → řízení před správními soudy je v podstatě
jednoinstanční (žádné ŘOP jako odvolání (!)
o prakticky mají povahu mimořádných opravných prostředků
- opravné prostředky proti rozhodnutí je přípustné, jen stanoví-li tak SŘS (§ 53 odst. 3 SŘS)
KASAČNÍ STÍŽNOST (§ 102 AN. SŘS)
- = (mimořádný) opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí KS ve správním soudnictví
- přípustná proti všem rozhodnutím KS (tj. rozsudek i usnesení), není-li výslovně stanoveno, že je nepřípustná (§ 102 SŘS)
Předpoklady podání kasační stížnosti
- kasační stížnost nesmí být nepřípustná ani nepřijatelná → v takovém případě NSS odmítne usnesením (§ 46 odst. 1 písm.
d) SŘS u nepřípustnosti û § 104a SŘS u nepřijatelnosti)
nepřípustnost (§ 104 SŘS)
- [1] věci volební
- [2] napadnutí pouze výroku o nákladech řízení či důvodům (odůvodnění) rozhodnutí
- [3] proti rozhodnutí KS, kt. znova rozhodl po zrušení původního rozhodnutí NSS
o tj. napadá se znova rozhodnutí KS vydané po zrušovacím rozsudku NSS û výjimka → kasační stížnost
přípustná, neřídil-li se KS závazným právním názorem
- [4] procesní rozhodnutí
o nepřípustné u rozhodnutí, kt. se soudní řízení toliko vede (resp. nemají vliv na meritorní rozhodnutí)
- [5] dočasné rozhodnutí
o tj. jedná se o rozhodnutí, kt. jsou svou povahou dočasná (př. rozhodnutí o odkladném účinku žaloby)
- [6] podání z jiných důvodů než kasačních důvodů
o tj. nejedná se důvody opravňující podání kasační stížnosti (srov. § 103 SŘS)
- [7] neuplatněné důvody, ač mohly být uplatněny před KS
o opírá se jen o důvody, kt. stěžovatel před KS neuplatnil, ačkoliv tak učinit mohl (př. v  řízení o žalobě proti
rozhodnutí SO skutkové a právní důvod, kt. by mohly svědčit o tom, že napadené výroky jsou
nezákonné/nicotné)
nepřijatelnost (§ 104a SŘS)
- kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany (azyl a doplňková ochrana) svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele → nemusí být odůvodněno
důvody kasační stížnosti (§ 103 SŘS)
„nezákonnost“ „nepřezkoumatelnost“ „vady řízení (procesní vady)“ „jiná vada řízení“
 [písm. a)] nezákonnost  [písm. d)]  [písm. b)] vady řízení spočívající  [písm. e)] jiná vada,
spočívající v nesprávném nepřezkoumatelnost v nezrušení rozhodnutí SO již KS → měl kt. mohla mít za
posouzení právní otázky pro nesrozumitelnost tak učinit pro vady řízení před SO, neboť následek nezákonné
 [písm. f)] nezákonnost nebo nedostatek I. skutková podstata nemá oporu ve spise či rozhodnutí ve věci
odmítnutí nebo zastavení důvodů (odůvodnění) je s nimi v rozporu samé
řízení II. při zjišťování skutkové podstaty bylo SO
porušen procesní předpis mající vliv na
zákonnost správního rozhodnutí
III. rozhodnutí SO bylo nepřezkoumatelné
pro nesrozumitelnost
 [písm. c)] zmatečnost řízení spočívající
např. v absenci podmínek řízení
Řízení o kasační stížnost
- stížnost mohou podat: (i) účastník soudního řízení (př. v řízení o žalobě proti rozhodnutí SO žalobce i žalovaný
SO) a (ii) osoby zúčastněné na řízení (i když ke splnění podmínky k přiznání postavení došlo až po vydání
rozhodnutí)
o → FO/PO i SO
Účastníci řízení o kasační stížnosti

81
 - stěžovatel (povinnost být zastoupen advokátem) a osoby, kt. byly účastníky původního řízení před KS (û nikoliv
však osoba zúčastněná na řízení → jelikož má možnost podat kasační stížnost, je logické, že až jejím podáním
z její strany se stává účastníkem)
Náležitosti, místo a lhůta podání
- místo (§ 106 odst. 4 SŘS) – podává se u NSS (lze podat i u soudu, který napadené rozhodnutí vydal)
- lhůta (§ 106 odst. 1 SŘS) – 2T od doručení napadeného rozhodnutí (zmeškání nelze prominout)
- náležitosti – údaj o doručení napadaného rozhodnutí / rozsah napadnutí / důvody pro napadnutí (srov. § 103 SŘS)
o má-li stížnost nedostatky → výzva k odstranění ve lhůtě 1M (§ 106 odst. 3 SŘS) – v této lhůtě může ještě
rozšířit
- podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek → povinnost podat návrh na přiznání (§ 107 SŘS)
Rozhodnutí
- kasační stížností lze se domáhat jen zrušení rozhodnutí (tzv. princip kasace modifikovaný možností NSS sám
rozhodnout)
- projev dispoziční zásady – NSS je vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti
o û vázanost rozsahem neplatí pro nenapadený výrok, jenž je závislý na jiném (napadnutém výroku) a nicotnost
rozhodnutí SO (§ 109 odst. 3 SŘS)
o û vázanost důvody neplatí pro zmatečnost řízení před soudem / vadu mající vliv na zákonnost meritorního
rozhodnutí / nepřezkoumatelnost / nicotnost (§ 109 odst. 4 SŘS)
- nemeritorní rozhodnutí – má formu usnesení → NSS usnesením odmítá kasační stížnost (§ 46 + § 104 + § 104a SŘS)
nebo zastavuje řízení (odlišovat od situace, kdy se napadnuté rozhodnutí zruší a zároveň řízení zastaví)
- meritorní rozhodnutí – má formu rozsudku → způsoby
o [1] zruší a vrátí k dalšímu řízení KS → KS je vázán právním názorem NSS
o [2] zruší a sám rozhodne, byly-li pro takový postup důvody již u KS (pouze v taxativně vymezených věcech dle
§ 110 odst. 2 SŘS)
o [3] zruší a řízení zastaví / návrh odmítne / věc postoupí, měl-li tak učinit již KS
o [4] zamítne pro nedůvodnost → ztotožní se s důvody, ke kterým dospěl KS
- proti rozhodnutí NSS není žádný další OP přípustný – výjimkou je obnova řízení (viz níže)
OBNOVA ŘÍZENÍ (§ 111 AN. SŘS)
Přípustnost obnovy řízení
- jen proti rozsudku vydanému v řízení o (1) „zásahové žalobě“ a (2) ve věcech politických stran / hnutí
o věci politických stran a hnutí: o rozpuštění / pozastavení / znovuobnovení činnosti rozhoduje jen NSS (§ 95
SŘS) a proti rozhodnutí NSS není přípustná kasační stížnost → proto je logické, že obnova řízení je výslovně
uvedena
- û není přípustná, směruje-li jen proti odůvodnění rozhodnutí nebo výroku o nákladech řízení
- û výslovně vyloučena proti rozhodnutí o kasační stížnosti
důvody obnovy
- (1) vyšly najevo důkazy / skutečnosti, které bez viny účastníka nebyly / nemohly být v původním řízení uplatněny
(podstatné pro otázky skutkové)
- (2) jiné rozhodnutí o předběžné otázce
- (3) zrušení trestní rozsudku, jímž byl soud vázán
o společná podmínka → po uplatnění těchto důvodů může být pro navrhovatele výsledek řízení příznivější
další aspekty obnovy řízení
- lhůta k podání návrhu na obnovu řízení
o do 3M ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o důvodu obnovy
o možnost podat návrh na obnovu po 3L od PM rozhodnutí, jen byl-li zrušen trestní rozsudek
- účastníci řízení – (i) navrhovatel (podal návrh na obnovu řízení) a (ii) účastníci původního řízení před soudem
- příslušnost – k řízení je příslušný soud, který vydal rozhodnutí, proti němuž návrh na obnovu směřuje
- odkladný účinek – návrh nemá odkladný účinek (lze přiznat na návrh)
fáze obnovy řízení
- (1) řízení o povolení obnovy – usnesením obnovu povolí / zamítne
o zahajuje se na návrh na obnovu řízení
o PM rozhodnutí o povolení obnovy se vykonatelnost rozhodnutí odkládá do PM rozhodnutí v obnoveném řízení

82
- (2) obnovené řízení – soud pokračuje v řízení o původním návrhu a rozhodne o něm → nové rozhodnutí nahrazuje
původní rozhodnutí ex lege (tedy aniž by bylo třeba jej zrušit)
- po vydání nového rozhodnutí je možné podat kasační stížnost, případně návrh na obnovu řízení
ÚSTAVNÍ STÍŽNOST PROTI ROZHODNUTÍ NEJVYŠŠÍHO SPRÁVNÍHO SOUDU
- ústavní stížnost proti rozhodnutí NSS může podat pouze neúspěšný žalobce (û na rozdíl od kasační stížnosti, kt. může
podat neúspěšný žalobce i neúspěšný SO)
o neúspěšný SO nemůže podat ústavní stížnost → důvodem je, že není způsobilý být nositelem ZPS
o Pl. ÚS-st. 9/99: „Správní orgán, jehož rozhodnutí bylo úspěšně napadeno správní žalobou, není aktivně
legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí správního soudu (…) Definičním znakem ústavní
stížnosti je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pro aktivní legitimaci
k podání ústavní stížnosti z toho vyplývá, že takto legitimován je pouze ten subjekt (fyzická a právnická osoba),
jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod. Ministerstvo, pokud vystupuje v postavení
orgánu veřejné moci, nedisponuje právní subjektivitou“
Ústavní stížnost proti rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci (č. 87 odst. 1 písm. d) Ú)
- ÚS rozhoduje o ústavních stížnostech proti PM rozhodnutí a jinému zásahu OVM do ústavně zaručených ZPS → jedná
se o obecnou ústavní stížnost
- aktivní legitimace: každá PO/FO (û nikoliv neúspěšný SO)
- lhůta k podání:
o při existenci procesního prostředku k ochraně práv – 2M od doručení rozhodnutí o posledním procesním
prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje
o při absenci procesního prostředku k ochraně práv – (SL) 2M ode dne kdy se stěžovatel o zásahu dozvěděl,
(OL) nejpozději však do 1R od zásahu
- podmínka k podání: vyčerpání všech zákonem poskytnutých procesních prostředků k ochraně práv (princip
subsidiarity)
o nestačí pouhý podnět k zahájení či opožděné podání kasační stížnosti (jako kdyby nepodal procesní prostředek)
- může směřovat proti jednání / rozhodnutí jakéhokoliv OVM (př. soud / parlament / PČR aj.)
o pojem rozhodnutí = individuální, právní závazný akt aplikace práva jako výsledek formalizovaného postupu, kt.
se týká subjektivních PaP a kt. byl vydán OVM
o  takovým (PM) rozhodnutím zasahujícím do ústavně zaručených ZPS je též rozhodnutí NSS o kasační
stížnosti
 ústavní stížnost směřuje proti zamítnutí nebo odmítnutí kasační stížnosti
 účastníky jsou stěžovatel a NSS, vedlejšími účastníky jsou účastníci předchozího řízení
 způsoby rozhodnutí ÚS:
 (a) nemeritorní – formou usnesení odmítne pro zjevnou neopodstatněnost
 (b) meritorní – formou nálezu
 zcela / zčásti zamítne
 zcela / zčásti vyhoví → napadané rozhodnutí NSS zruší a vysloví porušení konkrétního
ústavně zaručeného ZPS a jakým zásahem OVM došlo k porušení
o zrušením rozhodnutí NSS a může ÚS zrušit též rozhodnutí, které mu předcházelo (rozhodnutí KS, rozhodnutí
SO)
- závaznost rozhodnutí ÚS – pro NSS v konkrétním případě závazná a v dalším rozhodnutí má povinnost se jím řídit
Přezkum rozhodnutí ve věcech politických stran (čl. 87 odst. 1 písm. j) Ú)
- ÚS rozhoduje o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění / jiné rozhodnutí, týkající se její činnosti (př. o pozastavení činnosti) je
v souladu s ústavními / jinými zákony
- jedná se o ústavní stížnost sui generis – politická strana může napadnout jen rozhodnutí (û proti „jinému zásahu“ nelze) a
postačí zde nesoulad s „obyčejnými“ zákony (zkoumání ústavnosti i zákonnosti → podobnost s komunální stížností)
o pozor: o rozpuštění / pozastavení činnosti rozhoduje výlučně NSS → logicky proti jeho rozhodnutí není
přípustná kasační stížnost → obranou proti rozhodnutí NSS je návrh na přezkum rozhodnutí
- aktivní legitimace: politická strana
- lhůta k podání:
o při existenci OP – do 30D od PM rozhodnutí o posledním opravném prostředku
o při absenci OP – do 30D od PM rozhodnutí

83
- způsoby rozhodnutí: odmítnutí usnesením / zamítnutí nálezem / vyhovění návrhu nálezem – napadené rozhodnutí zruší
a zároveň vyslovení, v čem spatřován rozpor s ústavními nebo jinými zákony
Ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kompetenčním sporu
- ÚS si vyhradil rozhodování o kompetenčních sporech, ve kterých rozhodoval NSS
- aktivní legitimace: (i) účastník původního řízení (cítí-li se dotčen na svých ZPS) nebo (ii) ÚSC (kt. stal stranou
kompetenčního sporu, považuje-li rozhodnutí NSS za zásah do svého ústavou zaručeného práva na samosprávu)
- problém – ÚS v těchto případech zasahuje do kompetenčních sporů mimo rámec své rozhodovací pravomoci (čl. 87
odst. 1 písm. k) Ú) → nutnost omezení rozhodování ze strany ÚS
- IV. ÚS 349/03: „Ústavní soud by překračoval svoji kompetenci, pokud by si osvojoval rozhodovat o rozdělení agendy
správního soudnictví podle veřejnoprávní a soukromoprávní povahy vztahů, které jsou předmětem sporů. (...)
Rozhraničení veřejného a soukromého práva je záležitost práva jednoduchého, nikoli základních lidských práv (...) Ta
mohou být stejně dobře ochráněna nebo opomíjena jednou i druhou větví současného českého správního soudnictví (...)“

17A. POJEM A ČLENĚNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY; PRINCIPY ČINNOSTI VEŘEJNÉ SPRÁVY

ÚSTAVNÍ ZÁKLADY VEŘEJNÉ SPRÁVY

- čl. 2 odst. 3 Ú: „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví
zákon.“ – k vymezení pojmu státní moc (viz níže)
- čl. 2 odst. 2 Ú: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který
zákon stanoví.
VEŘEJNÁ SPRÁVA
K pojmu veřejná správa
- = záměrná činnost vykonávaná ve veřejném zájmu, při řízení veřejných záležitostí, sledující určitý cíl, zaměřená do
budoucna, kterou vykonávají orgány státní správy, samosprávy a ostatní veřejné správy na základě zákonů
- pojetí veřejné správy (dle Hendrycha):
o materiální pojetí – rozhodující je kritérium činnosti →
 pozitivní materiální – činnost vázaná právními předpisy a rozhodnutími vyšších správních úřadů
(orgánů)
 negativní materiální – činnost státních a jiných veřejných institucí, která svým obsahem není činností
zákonodárnou ani soudní
o formální pojetí – rozhodující je kritérium instituce → instituce a jejich orgány, které mají působnost a pravomoc
řešit veřejné úkoly, nejsou-li přikázány parlamentu nebo soudům
- pojetí veřejné správy (dle Kopeckého):
o funkční pojetí → veřejná správa jako činnost
 negativní pojetí – výkon státní (veřejné) moci, který není zákonodárstvím, soudnictvím, ani vládnutím
o institucionální pojetí → veřejná správa jako soubor institucí vykonávající činnost ve veřejném zájmu
 instituce a orgány, které mají působnost a pravomoc řešit veřejné úkoly, pokud nejsou přikázány
Parlamentu, soudům či zvláštním kontrolním orgánům
- odlišovat od pojmu veřejná moc – moc autoritativně rozhodovat o PaP subjektů, kt. jsou ve vztahu k orgánu
veřejné moci v nerovném postavení a nemohou ovlivnit obsah rozhodnutí → širší pojem a veřejná správa je
součástí veřejné moci
o dělení veřejné moci – (a) státní moc a (b) zbývající veřejná moc
- odlišovat od pojmu státní moc – moc vykonávaná přímo státem anebo subjekty od státu odlišné (zejm. v oblasti moci
výkonné) → tj. činnost zákonodárná, soudní a výkonná (správní)
Členění (dělení) veřejné správy
dle nositele a. státní správa – činnost státu prováděná buď přímo státními orgány nebo jinými orgány, na
které stát výkon státní správy v určitém rozsahu přenesl (přímá û nepřímá – orgány ÚSC)
b. samospráva – územní û profesní û zájmová → svěřená na principu decentralizace
samosprávným veřejnoprávním korporacím
c. ostatní veřejná správa – zbytková oblast, vykonávají částečně samosprávné a
nesamosprávné instituce při plnění veřejných úkolů (ČT, ČHMÚ, ČTK)
dle právní formy a. vrchnostenská (výsostná) správa – vykonavatelé disponují mocenskou pravomocí
- s výkonem spojeno donucovací oprávnění (př. činnost police, zákazy, nařízení apod.)

84
 - činnosti, při nichž je uplatňování VP podmíněno žádostí nebo jinou souhlasnou aktivitou
osoby vůči které směřuje výkon veřejné správy
b. nevrchnostenská správa – uskutečňována prostředky soukromého práva
- též jako fiskální správa – stát / nositel veřejné správy vystupuje jako osoba v soukromém
právu při zajišťování veřejných potřeb
- plnění veřejných úkolů založených/zřízených státem nebo soukromými osobami
dle úkolů a. zásahová – povolení, příkazy, zákazy
b. pečovatelská – dopravní, školská, zdravotnická infrastruktura, regulace trhu, dávky
c. programová a plánovací – územní plánování, plány odpadového hospodářství
dle stupně určitosti a. zákonem určitě vázaná – vykonavatelé vázáni určitými PN, při naplnění jejich hypotézy
právní regulace musí jednat zákonem stanoveným způsobem
b. zákonem neurčitě vázaná – PN obsahují neurčité pojmy, jejichž výklad je SO povinen
provést dle specifických podmínek daného případu
dle směru působení a. správa působící vůči adresátům veřejné správy
b. správa působící uvnitř veřejné správy – vůči podřízeným či nepodřízeným
vykonavatelům

DĚLENÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY

- podle povahy nositele veřejné moci → projev principu decentralizace
- (1) státní správa – přímá (prováděná bezprostředně orgány státu – orgány moci výkonné a správní úřady) û nepřímá
(vykonávaná v přenesené působnosti orgány veřejnoprávních korporací – obce, kraje)
- (2) samospráva – vykonávána v samostatné působnosti orgány subjektů odlišných od státu – tzv. veřejnoprávní
korporace; územní (kraje, obce), zájmová/profesní (ČAK, VŠ)
- (3) ostatní veřejná správa – zbytková oblast, vykonávají nesamosprávné instituce plnící veřejné úkoly (ČT, ČRo, ČTK)

PRINCIPY ČINNOSTI VEŘEJNÉ SPRÁVY

- odlišovat od základních zásad činnosti SO dle SŘ → byť § 177 SŘ mluví o aplikaci na veškerý výkon veřejné správy
- níže uvedené principy jsou součástí širších principů dobré správy (tj. veřejná správa jako služba veřejnosti napomáhající
naplňovat uznávaná práva a zájmy osob) a princip legality
 státní moc slouží občanům a lze ji uplatňovat pouze v případech, mezích a způsoby,
které stanoví zákon
 veřejná správa má povinnost se chovat v souladu s právem → soulad činnosti s právem
princip zákonnosti se projevuje v právem přikázaném či předpokládaném chování nositelů a vykonavatelů
 SO má vymezenou působnost a pravomoc, je příslušný
 SO postupuje dle procesních ustanovení a činí úkony v souladu s hmotným právem → 2
složky: (a) soulad s právem a (b) vázanost právem
 = prostředky pravomoci veřejné správy musí být přiměřené účely použití
princip  zákaz zásahu do práv / zájmů nad nezbytnou míru
proporcionality  veřejnoprávní zásah musí [1] sledovat legitimní cíl / [2] být vhodný / [3] potřebný / [4]
nesmí nepřiměřeně zasahovat do základních práv soukromých osob
 = požadavek rovného zacházení, kt. nevede k bezdůvodnému zvýhodnění /
nezvýhodnění konkrétních osob
princip rovnosti  formální rovnost → shodné případy mají být řešeny věcně shodně
 materiální rovnost → vyrovnávání faktických rozdílů – při aplikaci je vykonavatel
povinen přihlížet ke konkrétním podmínkám (okolnostem) případu a poměrům osoby
 při aplikaci právních norem se nelze řídit jen doslovným zněním právních předpisů
princip racionality  → vedl-li by k zjevně nerozumnému výsledku / nedůvodné nerovnosti / porušení
základních ústavních principů a hodnot
85
  právní jistota – zásah do již nabytých práv jen výjimečně / za přísných podmínek / na
nezbytně nutnou míru
princip právní jistoty
  z tohoto principu vychází dále princip legitimního očekávání – na ustálené chování
a legitimního
očekávání vykonavatelů veřejné správy
 při postupu v souladu se zákonem / pokyny / správní praxí → vznik legitimního
očekávání na předvídaný pozitivní postup veřejné správy
 činnost veřejné správy nemá být nerozumná → tj. natolik absurdní, že žádný rozumný
princip rozumnosti
úřad/úředník by k vadnému/chybnému postup nemohl rozumně přistoupit

17B. PŘEZKOUMÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ VE SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ A ŘÍZENÍ PODLE ČÁSTI
PÁTÉ OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU; USPOKOJENÍ ŽALOBCE VE SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ

ŘÍZENÍ O ŽALOBĚ PROTI ROZHODNUTÍ SPRÁVNÍHO ORGÁNU (§ 65 AN. SŘS)

Pojem rozhodnutí ve smyslu správního řádu a soudního řádu správního
- rozhodnutí ve smyslu SŘS (§ 65 odst. 1 SŘS) – úkon SO, kterým se zakládají, mění, ruší nebo určují konkrétní veřejná
subjektivní PneboP (rozhodnutí konstitutivní i deklaratorní)
o materiální pojetí rozhodnutí – označení správního úkonu (rozhodnutí / výměr / příkaz) není podstatný →
rozhodující je, že OVM tímto úkonem/aktem autoritativně a pravomocně zasáhl do právní sféry, tj. došlo ke
vzniku / změně / zániku PaP FO nebo PO
  ačkoliv úkon/akt není výsledkem správního řízení dle SŘ, jej nevylučuje z přezkumu dle SŘS →
tzn. sice není rozhodnutím ve smyslu § 68 SŘ, ale je rozhodnutím ve smyslu § 65 SŘS (!)
o formální znaky rozhodnutí (NSS 9 As 79/2016) – písemně formalizovaný akt s přezkoumatelným obsahem ([1]
formalizovaná podoba úkonu obsahující výrok a odůvodnění + [2] vydávání v rámci formalizovaného postupu +
[3] pořízení dokumentace o průběhu a výsledku + [4] oznámení výsledného úkonu účastníku řízení)
- rozhodnutím může být i úkon neformální (dopis), který třeba ani nevznikl předepsaným procesním postupem, není ani
předepsaným způsobem označen, nebo neobsahuje předepsané náležitosti (tedy není rozhodnutím dle SŘ) → i na tyto
úkony se vztahuje presumpce správnosti správního aktu
- rozhodnutí ve smyslu SŘ (§ 68 odst. 1 SŘS) – na rozdíl od rozhodnutí ve smyslu SŘS je pojem užší
Vady rozhodnutí
- nezákonnost – (i) rozpor s právními předpisy nebo (ii) překročení mezí / zneužití správního uvážení → žalobce se
domáhá zrušení rozhodnutí SO
- nicotnost – nicotnost je soud povinen vyslovit z úřední povinnosti → nicméně žalobce se může domáhat vyslovení
nicotnosti (př. absolutní věcná nepříslušnost / absolutní omyl v osobě / neexistence vůle aj.)
Žalobní (aktivní) legitimace (viz 12B)
- žaloby dle aktivní legitimace dělíme do 3 skupin: (1) žaloba obecná, (2) žaloba ve věcech samosprávy a (3) žaloba
zvláštní ve veřejném zájmu
Nepřípustnost žaloby a kompetenční výluky
- nepřípustnost (§ 68 SŘS) – př. nevyčerpání ŘOP (ledaže podal OP někdo jiný a rozhodnutí bylo změněno k újmě
žalobce) / rozhodnutí SO v soukromoprávní věci (pouze žaloba podle V. části OSŘ) / proti důvodům rozhodnutí
- kompetenční výluka (§ 70 SŘS) – úkony SO vyloučené z přezkumu → úkony předběžné povahy (př. rozhodnutí o
odkladném účinku/ upravující řízení (usnesení o ustanovení znalce)/ nejsou rozhodnutím
o podané žaloby budou usnesením odmítnuty (§ 68 SŘS / § 70 ve spojení § 68 písm. e) SŘS)
Příslušnost
- věcná → krajský soud
- místní – krajský soud, v jehož obvodu je sídlo SO, který ve věci vydal rozhodnutí v I. stupni û pozor: ve věcech
důchodu / nezaměstnanosti je příslušný KS, v jehož obvodu navrhovatel má bydliště / sídlo / se zdržuje
Průběh řízení
- účastníci – žalobce a žalovaný (SO, který rozhodl v posledním stupni û neplést s určením místní příslušnosti → tam je
vždy SO v I. stupni)
- zvláštní náležitosti (§ 71 SŘS): označení napadených výroků / výslovné uvedení žalobních bodů (skutkové a právní
důvody nezákonnosti/ nicotnosti) / důkazy / petit / označení osob zúčastněných na řízení
o rozšiřování žaloby – možnost rozšíření žaloby na (a) nenapadené výroky anebo o (b) další žalobní důvody je
přípustná ve lhůtě pro podání žaloby (tj. 2M)
- zásada dispoziční – soud přezkoumává napadené výroky z důvodů vymezených v žalobě û výjimka – pokud zjistí
nicotnost rozhodnutí
- žaloba nemá odkladný účinek – soud ho může přiznat na návrh žalobce (§ 73 SŘS)
- soud je oprávněn doplnit dokazování, rozhoduje tedy v plné jurisdikci – pokud soud napadené rozhodnutí zruší, musí
SO důkazy provedené soudem zahrnout mezi podklady pro nové rozhodnutí

86
- rozhodnutí
o nemeritorní – usnesení o odmítnutí (§ 68 a § 43 SŘS) a usnesení o zastavení řízení (zpětvzetí a prohlášení o
uspokojení žalobce SO) (§ 47 SŘS)
o meritorní – soud rozhoduje ve formě rozsudku
 zruší rozhodnutí
 pro nezákonnost
 pro vady předcházejícího řízení – nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost či nedostatečné
odůvodnění / skutkový stav je v rozporu s předpisy (nebo v nich nemá oporu) nebo je potřeba
zásadní doplnění / podstatné porušení ustanovení o řízení před SO mající za následek
nezákonnost
 soud zruší rozhodnutí SO (příp. i rozhodnutí 1. stupně) a vrátí věc žalovanému k dalšímu
řízení, ten je vázán pr. názorem soudu
 vysloví nicotnost rozhodnutí/ jeho části
 upustí od uloženého trestu nebo jej sníží – uložený trest byl zjevně nepřiměřený
 žalobu zamítne (není-li důvodná)
USPOKOJENÍ ŽALOBCE VE SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ (§ 62 SŘS)
- před vydáním rozhodnutí soudem SO může vydat nové rozhodnutí nebo opatření nebo jiný úkon, kterým žalobce
uspokojí (nesmí zasáhnout do PaP třetích osob)
- žalobce sdělí soudu, že novým rozhodnutím / opatřením / jiným úkonem byl uspokojen → usnesením o zastavení řízení
(§ 47 odst. 1 písm. b) SŘS)
o při absenci sdělení soud sám usnesením o zastavení řízení, dospěje-li k závěru o zřejmosti uspokojení žalobce
o nové rozhodnutí / opatření / jiný úkon nabývá PM dnem PM usnesení o zastavení řízení
- procesní postup SO k uspokojení žalobce upraven v § 153 SŘ → SO může tak učinit jen se souhlasem nadřízeného SO
o při sdělení o uspokojení ze strany žalobce platí, že se zároveň vzdal práva na odvolání / rozklad
o přezkumné řízení je vyloučené
ŘÍZENÍ O ŽALOBĚ PODLE ČÁSTI PÁTÉ OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU (§ 244 AŽ § 250I OSŘ)
- ve správním soudnictví nepřípustné žaloby proti rozhodnutím SO ve věcech soukromoprávních, vydaným v mezích
zákonné pravomoci správního orgánu (§ 68 písm. b) SŘS) → řeší se podle V. části OSŘ.
- pojem věci soukromoprávní – SŘS definuje → učebnice dělí konkrétní případy určování, jde-li o věc veřejnoprávní či
soukromoprávní do dvou kategorii:
o (1) otázky jasné → případy původně spadající do kompetencí obecných soudů, ale vzhledem k jejich odbornosti
byly delegovány na SO (př. spory o náhradu škody způsobené přestupkem / spory o povinnosti uživatele
telekomunikační služby / spory o uzavření (obsah) některých druhů smluv v oboru energetiky)
o (2) otázky nejasné → nejde o spory, aktivně řeší judikatura, za věci soukromoprávní nepovažují rozhodnutí – př.
zamítnutí přihlášky ochranné známky do rejstříku ochranných známek, veřejnoprávní služební poměry (např.
rozhodnutí o propuštění policisty ze služebního poměru), povinnosti zaplatit regresní náhradu podle zákona o
nemocenském pojištění
- Mezi civilním a správním soudem může vzniknout spor o to, co je a co není věcí soukromoprávní → o takovém sporu
rozhoduje zvláštní senát (viz 8B)

- civilní soud nepřezkoumává rozhodnutí SO, nýbrž projednává tutéž věc znova, o které již dříve rozhodl SO
o základní účel řízení dle V. části OSŘ – nové posouzení věci, kt. byla předtím předmětem řízení před jiným
orgánem ze strany (civilního) soudu
o → proto návrh, o němž rozhodl SO, nesmí být v průběhu řízení před civilním soudem změněn a nesmí být
změněn ani okruh účastníků, jaký tu byl v době rozhodnutí SO (250b odst. 2 a 3 OSŘ)
o na rozdíl od správního soudnictví – SO není účastníkem řízení (ale oprávněn se k žalobě se písemně vyjádřit a
povinen soudu předložit potřebné spisy)
- aktivní legitimace (§ 246 odst. 1 OSŘ) – ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím SO, kterým byla
jeho PneboP založen / změněna / zrušena / určena / zamítnuta)
- rozhodnutí
o [1] Účastník, na jehož návrh bylo zahájeno řízení před SO, může i v průběhu řízení vzít tento návrh zpět, a to
zcela nebo zčásti. Souhlasí-li ostatní účastníci řízení (tj. ti, kdo byli účastníky řízení před SO), soud řízení zcela
nebo v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Rozhodnutí SO tak pozbývá účinnost v rozsahu, v němž je usnesením
soudu o zastavení řízení dotčeno; rozsah pozbytí účinnosti musí být ve výroku usnesení konkrétně uveden.
o [2] Soud žalobu zamítne, jestliže dospěje k závěru, že SO rozhodl „správně“ (v souladu s právním řádem, takže
žalobce rozhodnutím SO nebyl na svých právech dotčen). V takovém případě (stejně jako u odmítnutí nebo
zastavení řízení z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 250h OSŘ) zůstává rozhodnutí SO nedotčeno, na
obsahu a závaznosti jeho výroku se tedy nic nemění.
o [3] Soud rozhodne rozsudkem ve věci samé, jestliže dospěje k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci SO
nerozhodl správně a je třeba o ní rozhodnout jinak (např. právo na náhradu škody nebylo přiznáno, ačkoliv
87
 přiznáno být mělo). Takovým rozsudkem civilního soudu se rozhodnutí SO nezrušuje, výrokem rozsudku se
však výrok rozhodnutí SO nahrazuje v tom rozsahu, v jakém je rozsudkem dotčen; rozsah tohoto „nahrazení“
musí být ve výroku rozsudku konkrétně uveden (§ 250j OSŘ), protože v tomto rozsahu rozhodnutí SO pozbývá
účinnosti (závaznosti).
- žaloba podle části páté OSŘ je přípustná teprve poté, co rozhodnutí SO nabylo PM (§ 244 odst. 1 OSŘ) po vyčerpání
ŘOP včas podaných (§ 247 odst. 2 OSŘ – jinak ji soud odmítne). Pozbytí účinnosti podle § 250h OSŘ se tedy zřejmě
bude týkat rozhodnutí vydaného v prvním stupni i rozhodnutí orgánu odvolacího; obdobně tomu bude v případě, kdy
soud podle § 250j OSŘ rozhodl ve věci samé. Podání žaloby nemá odkladný účinek (rozhodnutí SO zůstává pravomocné
a vykonatelné), ledaže soud na žádost žalobce na dobu do PM rozhodnutí o žalobě odloží (§ 248 OSŘ)

18A. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA FOREM SPRÁVNÍ ČINNOSTI

POJETÍ SPRÁVNÍ ČINNOSTI A ZÁKONNÝ ZÁKLAD SPRÁVNÍ ČINNOSTI

- souvislost s vymezením veřejné správy v materiálním (Hendrych) / funkčním (Kopecký) pojetí → tj. veřejná správa
jako činnost vykonávaná nositeli veřejné správy na základě zákona prostřednictvím vykonavatelů (tj. orgánů
jednající jeho jménem)
- základním právním předpisem správní činnost je SŘ → obecná úprava postupu SO při vydávání rozhodnutí (II. a III. část
SŘ), neregulativních úkonů (IV. část SŘ), při uzavírání VPS (V. část SŘ) a při přijímání OOP (VI. část SŘ)
-  správní činnost musí mít zákonný základ → důvodem je princip enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí
POJEM FORMY SPRÁVNÍ ČINNOSTI A KRITÉRIA ČLENĚNÍ FOREM SPRÁVNÍ ČINNOSTI
- pojem (formy) správní činnost – projev výkonu působnosti veřejné správy vůči jejím adresátům → výkon úkolů v oblasti
veřejné správy prostředky veřejnoprávními (označeny též jako formy správní činnosti)
-  způsob výkonu činnosti / působnosti nositelů veřejné správy, kt. je stanoven zákonem (vykonávají ji prostřednictvím
orgánů, tj. vykonavatelů veřejné správy)
- znaky: podzákonná, výkonná, služba veřejnosti
- Kritéria členění forem správní činnosti  tato kritéria vymezují jednotlivé formy správních činnosti (viz níže)
o (1) dle závaznosti: právně závazné (regulativní) û nezávazné (neregulativní)
 regulativní – bezprostředně právně závazná → SO přímo (a) zakládá / mění / ruší PaP či (b)
autoritativně rozhoduje či (c) vynucuje (právní předpisy, SA, faktické zásahy, OOP)
 neregulativní – nezasahuje přímo do PaP
o (2) dle okruhu osob a stupně obecnosti: abstraktní û konkrétní û kombinace
 abstraktní (normativní) – týká se druhově vyjádřené věci a neurčitě vymezeného okruhu osob
(podzákonné právní předpisy, interně závazné předpisy – vnitřní předpisy, statutární předpisy komor)
 konkrétní (individuální) – týká se konkrétní věci a právního poměru jmenovitě určených osob
(rozhodnutí, stanoviska, zásahy, pokyny, exekuční úkony)
 kombinace – regulace konkrétní věci a neurčitý okruh adresátů (OOP – dopravní značka)
o (3) dle povahy vzniku: jednostranné (autoritativní) û vícestranné (neautoritativní)
 jednostranné (autoritativní) – výraz pravomoci orgánu autoritativně a vrchnostensky rozhodovat
 vícestranné (neautoritativní) – VPS → musí být zmocnění dané zákonem, konkrétní věc i adresáti
o (4) dle vnější formy: formalizované û neformální (faktické)
 formalizované – forma stanovená zákonem (SO zasahuje do P&P fyzických a právnických osob)
 neformální – faktické zásahy (nepředchází formální proces, není výsledek řízení)
o (5) dle vztahu vykonavatele k adresátům: vůči nepodřízeným û podřízeným adresátům
o (6) dle oblasti práva: veřejnoprávní û soukromoprávní (fiskální – stát vstupuje do vztahů z pozice rovného
partnera (finanční věci) / zabezpečení veřejný služeb)
MATERIÁLNÍ A FORMÁLNÍ POJETÍ SPRÁVNÍHO ÚKONU
- pojem správní úkon – souvislost s vymezením správní činnosti jako množiny veřejnoprávních úkonů vykonavatelů
veřejné správy1 (tzn. úkony regulativní / neregulativní û abstraktní / konkrétní û adresné / neadresné û formální /
faktické)
- materiální pojetí – rozhodující je obsah a důsledky vyvolané správním úkonem
- formální pojetí – předpokládá označení správního úkonu jako určité formy správní činnosti (tzn. konkrétní název pro
konkrétní správní úkon)
- → pojetí se promítají do jednotlivých forem správní činnosti – příkladem je OOP (dle formálního pojetí musí být
označen jako „OOP“ a dle materiálního pojetí postačí splnění podmínky regulace konkrétní věci pro neurčitý okruh osob)
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH FOREM SPRÁVNÍ ČINNOSTI A JEJICH VZTAHY
abstraktní akty  úkon určený neurčitě vymezenému okruh osob a upravující druhově vymezený okruh věcí

88
 → právě v neurčitosti a druhovosti věci spočívá abstraktnost
 jednostranný (adresáti nemají možnost ovlivnit), formalizovaný (má určitou podobu, právně
(viz 20A) závazný (regulativní)
 rozdíl od SA → netýká se konkrétní věci a konkrétní osoby
 [1] jednostranný správní úkon, kterým vykonavatel veřejné správy [2] v konkrétní věci řeší
právní poměry [3] jmenovitě vymezené osoby
správní akty
 SA je adresný a konkrétní → SO rozhoduje o právních poměrech individuálně určené osoby
(viz 12A)
v konkrétní věci
 rozdíl od AA → spočívá v konkrétnosti věci a osoby
 abstraktně-konkrétní správní úkon → správní akt smíšené povahy s [1] konkrétně určeným
opatření obecné
předmětem regulace a [2] obecně vymezeným okruhem adresátů
povahy
 prvek abstraktnosti – úprava právních poměrů neurčitě (druhově) vymezeného okruhu osob
(viz 19A)
 prvek konkrétnosti – úprava konkrétní věci
 dvoustranný/vícestranný úkon, který zakládá, mění nebo ruší PaP v oblasti veřejného práva
 označení „veřejnoprávní“ není závislé od skutečnosti, že stranou smlouvy je nositel /
veřejnoprávní
vykonavatel veřejné správy (povaha smluvních stran je irrelevantní)
smlouvy
(viz 8A)  rozdíl → od všech forem správní činnosti VPS odděluje tím, že se na tvorbě úkonu podílí i
adresáti (û nejedná se o jednostranný úkon, jenž je charakteristický pro výkon veřejné
správy)
 bezprostřední správní činnosti s přímými právně závaznými účinky vůči jejich adresátům
 druhy faktických úkonů: faktický pokyny / bezprostřední zásahy / zajišťovací úkony /
faktické úkony
exekuční úkony
(viz 1A)
 rozdíl – nepředchází žádný formální proces (bezprocedurální) a jsou neformální (nemají
žádnou písemnou podobu)
 nezávazná, správní činnost, kt. přímo nedochází k zásahu do něčích práv → povaha:
 (a) úkony jsou povinností vykonavatele – musí je provést, jinak nesprávný úřední postup →
př. sdělení, evidenční úkony (zápisy), dokumentační úkony (protokoly)
neregulativní  (b) úkony jsou předpokladem pro uskutečnění úředního postupu (vydání SA) → př.
úkony posudky, stanoviska, vyjádření
 (c) všeobecný průkazní význam → př. osvědčení, ověření
 (d) respektování zakládá existenci právní domněnky
 rozdíl – na rozdíl od všech forem správní činnosti nejsou právně závazné

Schéma dle Svobody

Správní činnost

neautoritativní
autoritativní
- veřejnoprávní smlouvy
- doporučení

neregulativní
regulativní:

- osvědčení, ověření
abstraktní - vyjádření, posudky, stanoviska
- podzákonné právní - sdělení
předpisy - dokumentační úkony
- jiné závazné předpisy - evidenční úkony
- plány, strategie, koncepce
konkrétní
- SAy
- zásahy, pokyny
- exekuční úkony

kombinace
- opatření obecné povahy
89
 18B. ZVLÁŠTNOSTI ŘÍZENÍ O PŘESTUPCÍCH

OBECNĚ K PŘESTUPKOVÉMU ŘÍZENÍ

- zvláštní druh správního řízení (upraven v III. části PZ za subsidiární aplikace SŘ)
- účel přestupkového řízení – zjistit, zda se skutek, který je předmětem řízení, stal, zda je přestupkem a kdo je
pachatelem
- příslušnost k projednávání a rozhodování o přestupcích
o věcná
 (a) OÚ s RP – není-li stanoveno zákonem jinak („zbytková“ věcná příslušnost)
 (b) OÚ – proti pořádku v územní samosprávě / veřejnému pořádku / občanskému soužití / majetku
 (c) PČR či jiné SO – přestupky dle zvláštních zákonů („zvláštní“ věcná příslušnost)
o funkční – součást věcné příslušnosti → obce mohou zřizovat zvláštní orgány (tzv. komise pro projednávání
přestupků)
o místní
 (a) SO, v jehož obvodu byl přestupek spáchán (forum delicti comissi)
 (b) trvalý pobyt FO / sídlo PO – nelze zjistit místo spáchání, nebo byl spáchán v cizině (forum loci)
 (c) SO, v jehož obvodu vyšel přestupek nejdříve najevo (forum scientiae)
- změna příslušnosti – VPS mezi obcemi o přenosu pravomocí (nutný souhlas KÚ) / atrakce / delegace /
- vyloučení z projednávání a rozhodování (§ 63 PZ) – podezřelým je ÚSC / člen zastupitelstva (obligatorní)
ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU
- obviněný z přestupku
o v okamžiku, kdy vůči němu učiní SO první úkon (př. oznámení o zahájení řízení)
o odlišit od pojmu podezřelý – označení osoby (obviněného) před zahájením přestupkového řízení
o odlišit od pojmu pachatel – jedná se o pojem hmotněprávní
o práva obviněného a zásady přestupkového řízení
 zásada presumpce neviny – nestranný, nezaujatý přístup SO, objasňování skutečností ve prospěch i
neprospěch
 zásada in dubio pro reo – v případě skutkových pochybností, nebyla vina prokázána
 obecná práva účastníka dle SŘ (navrhovat důkazy, činit návrhy, nahlížet do spisu apod.)
 právo na obhajobu – právo osobní obhajoby (žádost o provedení ústního jednání, výslechu, podání
odvolání) a právo zvolit si zástupce (nikoliv obhájce – trestněprávní pojem [!])
 právo požadovat, aby SO dbal ex offo o ochranu práv obviněného v řízení
- poškozený
o = FO/PO, které byla spácháním přestupku způsobena škoda nebo na jejíž úkor se pachatel bezdůvodně obohatil
o musí výslovně uplatnit nárok na náhradu škody / vydání BO nejpozději při prvním ústním jednání / lhůtě určené
SO
o v rámci řízení SO rozhoduje o povinnosti obviněného nahradit škodu / vydat BO (tzv. adhézní řízení)
 → může podat odvolání jen do výroku o náhradě škody
 SO povinen poškozeného vyrozumět o nařízení ústního jednání
- vlastník věci, která byla/ může být zabrána – účastníkem pouze v části o zabrání věci / náhradní majetkové hodnoty
POSTUP VE VĚCECH PŘESTUPKU
Postup před zahájením řízení
- podnětem k zahájení řízení může být: (a) oznámení o přestupku nebo (b) poznatek z vlastní činnosti
- má-li orgán PČR za to, že byl spáchán přestupek, ale není příslušný projednání, oznámí to příslušnému SO bez
zbytečného odkladu
- v případě stanovených přestupů dle § 74 PZ (proti veřejnému pořádku / občanskému soužití (ublížení na zdraví) /
majetku / dle zákona silničním provozu aj.) orgán PČR provede nezbytná šetření (i) ke zjištění podezřelého a (ii) zajištění
důkazů
o nutnost sepsat úředním záznam o zjištěných skutečnostech → v těchto případech oznámí příslušnému SO
nejpozději do 30D
Odložení věci
- orgánem PČR (§ 74 odst. 3 písm. b) PZ) – není dáno podezření z přestupku / přestupek nelze projednat / do 30D se
nezjistí skutečnosti odůvodňující podezření ze spáchání přestupku určitou osobou
90
- SO – usnesením, aniž se zahájí řízení o přestupku → netváří však překážku rei iudicatae
o obligatorní důvody odložení (§ 76 odst. 1, 2 a 4 PZ) → př. neexistence důvodu k zahájení / nedostatek věku
osoby
o fakultativní důvody odložení (§ 76 odst. 5) → bezvýznamnost správního trestu vůči trestu uloženého v TŘ
Zahájení řízení
- řízení se zahajuje výhradně z moci úřední (ex offo) → projev zásady oficiality
o zásada legality – SO je povinen zahájit řízení o každém přestupku, o kterém se dozví
o nelze zahájit pro překážku litispendence a rei iudicatea
- řízení se zahajuje oznámením o zahájení řízení (doručením, ústním oznámením) → podezřelý se stává obviněným
o obsahuje popis skutku, který je předmětem řízení, a předběžnou právní kvalifikaci
- některá řízení lze zahájit pouze se souhlasem osoby přímo postižené spácháním přestupku (§ 79 odst. 1 PZ) û nevyžaduje
se u osoby mladší 18 let
o je možné jej vzít zpět až do vydání rozhodnutí o odvolání
- projev zásady ne bis in idem – bylo-li o totožném skutku již pravomocně rozhodnuto → nelze proti téže osobě pro týž
skutek znova přestupkové řízení (tj. aby byla znovu potrestána)
Průběh řízení
- Ústní jednání (§ 80 PZ)
o nemusí být nařízeno vždy, jen, je-li to nutné pro splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků
o obligatorní nařízení:
 (a) žádost obviněného – je-li nezbytné k uplatnění jeho práv (SO může zamítnout)
 (b) je-li to třeba pro zjištění stavu věci
 (c) žádost poškozeného – je-li nezbytné pro rozhodnutí o jeho nároku
 (d) je-li obviněným mladistvý
o lze konat v nepřítomnosti obviněného, byl-li řádně předvolán, a (i) souhlasí s konáním bez jeho přítomnosti /
(ii) nedostaví se bez náležité omluvy / dostatečného důvodu k jednání
- Dokazování (§ 82 PZ)
o výslech obviněného – vždy, je-li to nezbytné (obviněný sám navrhne)
 má právo nevypovídat a nesmí být nucen k výpovědi (nemo tenetur se ipsum accusare) → SO má
povinnost o těchto právech obviněného poučit
o právo účastníků (a osob postižených / ZZ / opatrovníka / OSPOD) klást otázky si navzájem / svědkům /
znalcům
- Zajišťovací opatření
o záruka za splnění povinnosti (peněžitá, nepeněžitá) – důvodné podezření, že se bude obviněný vyhýbat
potrestání, mařit či znemožňovat řízení, výkon trestu nebo náhradu škody
o zákaz zrušení, zániku a přeměny PO – jen pokud nelze účelu dosáhnout mírnějšími prostředky
o další zajišťovací opatření – předvolání, předvedení, PO, pořádková pokuta, vykázání z místa úkonu →
z hlediska forem správní činnosti se řadí mezi tzv. faktické úkony
- Přerušení řízení (§ 85 PZ)
o obligatorně: ve stejné věci byla zároveň podána kasační stížnost dle SŘS
o fakultativně: přechodná duševní porucha obviněného / správní trest bezvýznamný vedle trestu v TŘ za jiný
skutek
Skončení řízení
- pro vydání rozhodnutí platí pořádková lhůta: bezodkladně, jinak do 60D od zahájení řízení
- zastavení řízení (§ 86 PZ)
o obligatorně: důvody, které by byly důvodem pro odložení věci (skutek se nestal / není přestupkem)
o fakultativně: správní trest, který hrozí je bezvýznamný vedle trestu v TŘ za jiný skutek
- předání věci (§ 64 PZ)
o (1) OČTŘ – nasvědčují-li skutečnosti, že byl spáchán TČ / (2) orgánu příslušnému dle jiného zákona / (3)
jinému věcně a místně příslušnému SO
- rozhodnutí o vině (§ 93 odst. 1 PZ) → rozhodnutí (odvolání) – zvláštní formy rozhodnutí jsou příkaz (odpor) a
příkaz na místě
o má obecné náležitosti (§ 68 SŘ) a zvláštní náležitosti dle PZ (zejm. popis skutku s označením místa, času a způsobu
spáchání / právní kvalifikaci / výrok o druhu a výměru správního trestu / výrok o vině aj.)
91
 - rozhodnutí o schválení dohody o narovnání (§ 87 ve spojení s § 93 odst. 3 PZ)
o obviněný [1] prohlásil, že spáchal přestupek, [2] uhradil škodu/vydal BO, [3] složil na účet SO peněžní částku
k veřejně prospěšným účelům
o není v rozporu s veřejným zájmem a je dostačující vzhledem k povaze a závažnosti přestupku a osobě pachatele
-  rozhodnutí o vině a rozhodnutí o schválení dohody o narovnání zakládá překážku věci rozhodnuté (!)

PŘEZKUM ROZHODNUTÍ O PŘESTUPKU

(1) Odvolací řízení
- okruh osob oprávněných k podání odvolání
o obviněný v plném rozsahu
o poškozený jen proti výroku adhezního řízení a proti výroku o jeho nákladech řízení
o zákonný zástupce / opatrovník / OSPOD ve prospěch mladistvého
o vlastník věci jen proti výroku o zabrání věci
Podstatné rozdíly od běžné úpravy správního řízení
- [důležité] zásada koncentrace řízení (§ 97 odst. 1 PZ) – obecná úprava dle SŘ stanoví, že k novým skutečnostem a
návrhům se přihlédne jen, nemohl-li je účastník řízení uplatnit dříve û neplatí pro přestupkové řízení → obviněný může
v odvolání uvádět nové skutečnosti nebo důkazy (jedná se podstatný rozdíl od běžného správního řízení)
- odvolání má vždy odkladný účinek (§ 97 odst. 2 PZ) → nelze jej vyloučit na základě rozhodnutí SO (srov. § 85 odst. 2
SŘ)
- uplatní se plný revizní princip (§ 98 PZ) → ve vztahu zákonnosti i věcné správnosti (na rozdíl do § 89 odst. 2 SŘ –
v tomto případě pouze v rozsahu námitek)
- zákaz reformace in peius – odvolací orgán nesmí změnit rozhodnutí k horšímu û v novém řízení je to možné
- princip beneficia cohaesionis– pokud důvod prospívá i jiným účastníkům, musí SO rozhodnout i v jejich prospěch
- pokud orgán 1. stupně zjistí před předáním spisu, že je zde důvod pro zastavení řízení, vydané rozhodnutí o přestupku
zruší a řízení zastaví
(2) Přezkumné řízení (§ 100 PZ)
- přezkumný orgán zruší rozhodnutí o přestupku:
o (a) vyjdou najevo nové skutečnosti, které odůvodňují posouzení skutku jako TČ
o (b) bylo vydáno rozhodnutí o přestupku, přestože už o skutku bylo pravomocně rozhodnuto OČTŘ
- Zvláštní lhůty pro zahájení přezkumného řízení
o (a) 3M ode dne, kdy se SO dozvěděl o důvodu pro zahájení přezkumného řízení
o (b) 3R od nabytí PM rozhodnutí OČTŘ (př. skutek se nestal / nespáchal jej obviněný aj.)
o û přezkumné řízení nelze po uplynutí 3L od PM rozhodnutí o přestupku
- případy příkazu na místě → jelikož proti příkazu na místě není ŘOP přípustné, je přípustné přezkumné řízení (do
6M od PM)
(3) Zvláštnosti soudní kontroly
- ve správním soudnictví lze nahradit správní uvážení SO ve věcech přestupku správním uvážením soudu → tzv. případ
soudní moderace
- správní soud může rozhodnout o upuštění / snížení trestu → důležitou podmínkou je, aby upuštění / snížení navrhl přímo
žalobce (§ 78 odst. 2 in fine SŘS)
- z hlediska vad rozhodnutí se jedná o případ tzv. věcné nesprávnosti (tj. trest byl uložen nepřiměřeně / přísně) û v případě
nezákonnosti soud rozhodnutí zruší (neplatní se tedy soudní moderace)
ZVLÁŠTNÍ DRUHY ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU
- (a) společné řízení
o obligatorně: (a) pachatel se dopustil více přestupků ze stejné oblasti veřejné správ a (b) více pachatelů, jejichž
přestupky spolu souvisí
o musí být příslušný stejný SO
o absorpční zásada = uložení sankce za přestupek nejpřísněji postižitelný
- (b) adhézní řízení
o způsoby rozhodnutí:
o (a) uloží obviněnému povinnost uhradit škodu / vydat BO
o (b) odkáže poškozeného na soud/jiný orgán (výše nebyla spolehlivě zjištěna / vedlo by k průtahům/ uplatní
pozdě)
92
- (c) vydání příkazu
o zkrácená forma řízení – SO užije, považuje-li skutková zjištění za dostatečná
o bez ústního jednání a dokazování
o možné správní tresty: napomenutí / pokuta/ zákaz činnosti / propadnutí věci / náhradní hodnoty
o nepřípustné: v řízení kde je třeba souhlas postižené osoby / o nároku v adhézním řízení / v řízení proti
mladistvému či osobě omezené ve svéprávnosti
o obviněný se může bránit odporem podaným do 8D ode dne oznámení příkazu (příkaz se ruší)
 uplatní se zákaz reformace in peius: nelze uložit jiný druh trest/vyšší výměru (vyjma napomenutí nebo
vyššího výměru trestu) û neplatí při změně kvalifikace skutku
- (d) vydání příkazu na místě
o nestačí domluva a obviněný souhlasí se (i) zjištěním stavem věci, (ii) kvalifikací (iii) a uložením pokuty a její
výší a (iv) s vydáním příkazového bloku → podpisem bloku obviněným se stává PM a vykonatelným
o možné správní tresty: napomenutí / pokuta do 10 000 Kč → plní na místě / ve stanovené lhůtě
o nelze podat ŘOP → možnost přezkumu v přezkumném řízení (do 6M od PM)

19A. OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY, JEJICH VYDÁVÁNÍ A PŘEZKOUMÁVÁNÍ

POJEM OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY

- = smíšený SA, resp. konkrétně-abstraktní SA → výsledek správní činnosti, kt. se týká určité věci a neurčitého počtu
osob
o → kombinace AA a SA
-  podstata OOP → v konkrétní věci závazně upravuje právní poměry neurčitě (druhově) vymezeného okruhu osob
- OOP nenahrazuje podzákonnou normotvorbu ani nestanovuje nad rámec zákona stanovovat nové povinnosti
o → toliko ke konkretizaci již existujících povinností, vyplývajících ze zákona (û nikoliv k ukládání nových
povinností, kt. zákon neobsahuje)
- znaky: regulativní, konkrétní, neadresný, jednostranný, formální úkon vykonavatele veřejné správy
- právní úprava
o SŘ (VI. část SŘ) a obecná úprava přezkumného řízení (§ 174 ve spojení s § 94 an. SŘ)
o SŘS (§ 101a až 101d SŘS) – řízení o zrušení OOP nebo jeho části
- pojetí OOP → navazuje na otázku materiálního a formálního pojetí správního úkonu (viz 18A)
o (1) formální pojetí – SO mohou vydat pouze v případech, kdy jim to zvláštní zákon výslovně ukládá →
rozhodující je výslovné označení způsobu výkonu konkrétní pravomoci a působnosti orgánu veřejné správy
zvláštním zákonem (tj. explicitní požadavek formy OOP)
o (2) materiální pojetí OOP – z materiálního (obsahového) hlediska jsou pro určitý správní úkon naplněny
pojmové znaky OPP (tj. [1] konkrétnost předmětu/věci a [2] neurčitě vymezený / obecný okruh adresátů) → zda
zákon výslovně stanoví učinění úkonu ve formě OOP je nepodstatné
 K formálnímu pojetí se přiklonil NSS (3 Ao 1/2007), ovšem ÚS pro materiální pojetí (Pl. ÚS 14/07)
o Příklady OOP, kdy je tato forma výslovně vyžadována zákonem: ZÚR / ÚP / RP obce a kraje / územní opatření /
místní přechodná úprava provozu na pozemních komunikací / stanovení klidových území národního parku
o Příklady OOP, kdy je tato forma dovozována: sdělení MPSV o závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně
pro další zaměstnavatele, vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
- charakteristika OOP
o (1) pozitivní – jednostranný úkon SO (tj. vrchnostenský akt) v určité věci, který se přímo dotýká práv,
povinností nebo zájmů blíže neurčeného okruhu osob (teoretické vymezení)
o (2) negativní – OOP není právním předpisem (AA) ani rozhodnutím (SA) (zákonné vymezení dle § 171 SŘ)
 vydává se tehdy, uloží-li to zvláštní zákon SO → SŘ ponechává na zvláštních zákonech, aby stanovily,
ve kterých případech a za jakých podmínek má být OOP vydáno namísto právního předpisu /
rozhodnutí,
 včetně zvláštní úpravy postupu při vydávání (s výjimkou povinnosti zveřejnit návrh / přijímat
připomínky a námitky / vypořádat se s námitkami / odůvodnit a zveřejnit OOP)
POSTUP PŘI VYDÁVÁNÍ OPATŘENÍ OBECNÍ POVAHY
① Zahájení řízení
 SŘ výslovně neřeší, zda je řízení zahajováno na žádost dotčené osoby a též nevylučuje ani zahájení z moci úřední
② Vypracování návrhu
93
  návrh OOP je předmětem projednání s dotčenými orgány ve smyslu § 136 SŘ (viz 6B)
③ Zveřejnění návrhu 
 návrh se doručí veřejnou vyhláškou podle § 25 SŘ → vyvěsí (zveřejní) se na úřední desce (a) příslušného SO a (b) OÚ
v obcích, jejichž správních obvodů se OOP má týkat
 doba zveřejnění návrhu – min. 15D
 SO je povinen vyzvat dotčené osoby k podání námitek a připomínek
④ Řízení o OOP a podávání námitek a připomínek
 řízení o návrhu je zásadně písemné → zákon nebo SO může stanovit veřejné projednání
 dobu a místo konání veřejného projednávání dotčeným osobám SO oznámí (resp. vyvěsí) na své úřední desce min. 15D
před tímto projednáváním
 námitky a připomínky – význam spočívá v tom, že proti OOP nelze podat OP (§ 173 odst. 2 SŘ) → jsou jedinými
prostředky ochrany (nikoliv však OP)
o připomínky – lhůta není stanovena → SO povinen stanovit přiměřenou lhůtu k podání (§ 4 odst. 4 ve spojení
s § 39 SŘ)
 může podat kdokoliv, má-li za to, že jeho PaP / zájmy mohou být dotčeny
o námitky – lhůta pro podání je 30D od zveřejní návrhu (a logicky námitky lze podat až po zveřejnění)
 mohou podat vlastníci nemovitostí, jejichž PaP / zájmy související s výkonem vlastnického práva
mohou být dotčeny û SO může rozšířit okruh osob, jestliže jejich zájmu mohou být dotčeny
o rozdíl – SO má povinnost se s námitkami „vypořádat v odůvodnění“ → tzn. musí o nich rozhodnout a
odůvodnění ve vztahu k námitkám je součástí odůvodnění OOP (důležité z důvodu, že nelze podat odvolání /
rozklad [tj. opravný prostředek]) û připomínkami se SO toliko „zabývá“
 změna / zrušení rozhodnutí o námitkách může být důvodem změny OOP
⑤ Vydání OOP 
 OOP s odůvodněním se oznámí veřejnou vyhláškou jako návrh
 účinnost – po 15.D po dni vyvěření veřejné vyhlášky
 Zvláštní zákon může stanovit, že OOP může nabýt účinnosti ještě před realizací postupu dle § 172 SŘ (§  173 odst. 1
SŘ)
- Možnosti obrany proti OOP
o proti OOP nelze podat OP (§ 173 odst. 2 SŘ) → dle SŘ je přípustný přezkum tzv. v přezkumném řízení (§ 172
odst. 2 SŘ ve spojení s § 94 an. SŘ) – tj. zda je OOP v souladu s právními předpisy (hledisko zákonnosti)
o ve správním soudnictví je zakotven zvláštní návrh na zrušení OOP
o obnova řízení – myslitelná u obnovy řízení zahájeného ex offo (např. změna/zrušení závazného stanoviska
dotčeného orgánu)
PŘEZKOUMÁVÁNÍ ZÁKONNOSTI OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY PODLE SPRÁVNÍHO ŘÁDU
- soulad OOP s právními předpisy lze posoudit v přezkumném řízení, na jehož zahájení ale neexistuje právní nárok →
přezkumné řízení je tzv. dozorčím prostředkem (primárně určený k přezkumu PM rozhodnutí dle § 94 odst. 1 SŘ)
- ustanovení o přezkumném řízení se však na přezkum OOP použití přiměřeně (§ 174 odst. 1 SŘ)
Účastníci
- obecně v přezkumném řízení → ty osoby, které byly účastníky řízení vedoucího k vydání přezkoumávaného rozhodnutí
- postup tvorby OOP je oproti SŘ rozdílný v tom, že nemá jmenovitě určené účastníky (důvod leží v pojmovém znaku
OOP, kdy je zaměřeno vůči druhově neurčenému okruhu osob) → přezkumné řízení dle § 174 odst. 2 SŘ účastníky nemá
Řízení a podmínky pro zahájení
- zahájení přezkumného řízení – výlučně ex offo (po předběžném posouzení věci dojde SO k závěru, že lze mít důvodně
za to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy)
o podávání podnětů k zahájení není vyloučeno (srov. § 94 odst. 1 ve spojení s § 42 SŘ) → jen není spojen nárok
na zahájení řízení
- příslušnost – SO nadřízený SO, který OOP vydal (§ 95 odst. 1 SŘ)
- lhůty (§ 174 odst. 2 SŘ) – speciální lhůta vůči § 96 SŘ → přezkumné řízení lze zahájit do 1R od účinnosti OOP
o SL v délce 2M (§ 96 odst. 1 SŘ) se nepoužije (§ 174 odst. 2 SŘ je lex specialis k § 96 SŘ)
Rozhodnutí v přezkumném řízení
- [1] zastavení přezkumného řízení – nedošlo k porušení právního předpisu (hmotněprávních i procesněprávních) →
usnesení o zastavení řízení se toliko poznamená do spisu (§ 97 odst. 1 SŘ)
- [2] zrušení OOP → přezkoumávané OOP zcela / z části v rozporu s právními předpisy (§ 97 odst. 3 SŘ)
o rozhodnutí o zrušení OOP se považuje z materiálního hlediska OOP → tudíž není možný postup, kdy nadřízený
SO zruší a zároveň vrátí SO I. stupně (NSS 4 Aos 4/2013)

94
- změna OOP není možná → nebyl by dodržen zákonem předepsaný způsob přijetí (př. StavZ v případě přezkumu OOP,
kt. se vydávají ZÚR / ÚP / RP obce a kraje vylučuje změnu na základě § 97 odst. 3 SŘ)
- účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne jeho právní moci tzv. ex nunc (§ 174 odst. 2 SŘ)
- přezkumné řízení OOP nemá z povahy věci účastníky → nelze využít OP proti rozhodnutí vydaném v přezkumném
řízení a též o obnově řízení na žádost
o Výjimka: ÚSC jakožto účastníci řízení, týkajícího se OOP vydaného v jejich samostatné působnosti (dle NSS
mají právo podat OP proti rozhodnutí v přezkumném řízení, jehož předmětem je OOP).
TYPY NÁVRHU NA ZRUŠENÍ OPATŘENÍ OBECNÍ POVAHY (§ 101a AN. SŘS
- OOP je rovněž předmětem přezkumu ve správním soudnictví → proti OOP lze podat tzv. návrh na zrušení OOP
- rozlišujeme dva typy:
o I. typ – návrh na soudní přezkum OOP, kt. může podat každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech OOP zkrácen
o II. typ (tzv. incidenční návrh) – návrh na incidenční přezkum OOP, kt. je oprávněn podat jen ten, [1] kdo je
současně oprávněn podat žalobu nebo jiný návrh ve věci, [2] ve které bylo OOP užito
 návrh na zrušení OOP je třeba podat společně se žalobou proti rozhodnutí / nečinnosti / zásahu
Aktivní a pasivní legitimace
- účelem správního soudnictví je ochrana veřejně subjektivních práv FO a PO (ovšem za podmínek stanovený zákonem)
 [FO/PO] kdo tvrdí, že byl na svých právech OOP zkrácen (§ 101a odst. 1 věta první SŘS)
o dle judikatury z hlediska legitimace není významné, zda byly podány námitky či nikoli →
důvodem je, že námitky nejsou OP
Aktivní legitimace

o ochrana životního prostředí – spolek jako PO má aktivní legitimaci, neboť hájí tatáž práva
vícero osob, proto pokud se FO sdruží do spolku, neměla by jim být upřena aktivní legitimace (I.
ÚS 59/14)
 případ tzv. incidenčního přezkumu (§ 101a odst. 1 věta druhá SŘS) – návrh na zrušení OOP lze podat
společně se žalobou / návrhem
o v tomto případě bylo OOP užito k učinění jiného úkonu (př. rozhodnutí / zásahu / nečinnosti)
 subjekt s aktivní legitimací označován jako navrhovatel
 [obec] obec, jde-li o OOP vydané krajem, resp. orgánem kraje (§ 101a odst. 2 SŘS)
 ten, kdo OOP vydal (§ 101a odst. 3 SŘS)
legitimace
Pasivní

 subjekt s pasivní legitimací označován jako odpůrce

 OOP vydané obcí / krajem → pasivně legitimovaný je ÚSC, nikoliv jeho orgán (NSS 1 Ao 1/2009)

Náležitosti návrhu na zrušení opatření obecné povahy a lhůta

- obecné náležitosti – úkony lze učinit jakoukoliv formou, nestanoví-li zákon jinak (§ 37 odst. 1, 2, 3 SŘS)
- zvláštní náležitosti (§ 101b SŘS) – tzv. návrhové body obsahující skutkové a právní důvody nezákonnosti – v průběhu
řízení již nelze rozšířit (û lze navrhovatelem omezit)
- lhůta – do 1R od účinnosti OOP û neplatí pro tzv. incidenční přezkum → v tomto případě je lhůta určena podle
konkrétního žalobního typu (př. podává se žaloba proti rozhodnutí o uložení pokutě a zároveň návrh na zrušení OOP –
lhůta je 2M)
Řízení o návrhu na zrušení OOP
- příslušným je KS (§ 7 odst. 1 SŘS) → řízení se zahajuje dnem doručení návrhu
- povinnost rozhodnout do 90D (lhůta pořádková – nedodržení zakládá jen nárok podat NSS návrh na určení lhůty k
provedení úkonu dle z. o soudech a soudcích)
- soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání OOP (§ 101b odst. 3 SŘS)
o dobou vydání se rozumí den vyvěšení veřejné vyhlášky, kterou se OOP oznamuje
- soud vázán rozsahem a důvody návrhu (resp. návrhovými body) → do novely přezkum OOP dle algoritmu přezkumu –
je však použitelný za platné a účinné úpravy SŘS, začlení-li jej navrhovatel do návrhových bodů
o 1. přezkumu pravomoci SO vydat OOP
o 2. přezkumu otázky, zda SO při vydávání OOP nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (ultra vires
o 3. přezkumu otázky, zda OOP bylo vydáno zákonem stanoveným postupem (včetně odůvodnění);
o 4., přezkumu obsahu OOP z hlediska rozporu OOP (nebo jeho části) se zákonem (materiální kritérium);
o 5. přezkumu obsahu vydaného OOP z hlediska jeho proporcionality
- odchylky od obecné úpravy
o navrhovatel v návrhu na zrušení OOP nemá povinnost označit další možné osoby zúčastněné na řízení →
vyplývá z charakteru OOP, kt. působí vůči neurčitému okruhu osob (srov. § 34 odst. 2 věta první SŘS)

95
 o v případě, kdy někdo sebe sama označí za osobu zúčastněnou na řízení, nemůže mu být toto postavení odňato
→ soudu nemůže vyslovit, že dotyčná nenaplňuje pro to podmínky, a proto není osobou zúčastněnou na řízení
Rozsudek a jeho účinky
- meritorní rozhodnutí – (i) zruší OOP/jeho část (důvody dle §101d odst. 2 SŘS) a určí den, k němuž se rozhodnutí ruší a
(ii) návrh zamítne (není-li důvodný podle § 101a a násl. SŘS)
- rozhodnutí působí ex nunc (PaP z právních vztahů vzniklých před zrušením zůstanou nedotčena) (§ 101d odst. 4 SŘS)

19B. SYSTÉM SPRÁVNÍCH TRESTŮ A OCHRANNÝCH OPATŘENÍ A ZÁSADY JEJICH UKLÁDÁNÍ

POJEM SPRÁVNÍHO TRESTU A OCHRANNÉHO OPATŘENÍ, JEJICH SYSTÉM

- dělení správních deliktů – (1) přestupky (§ 5 PZ definuje), (2) správní disciplinární delikty, (3) správní pořádkové
delikty
- následkem porušení právní povinnosti vzniká tzv. správněprávní odpovědnost adresáta veřejnoprávní normy →
oprávnění/povinnost SO uložit za správní delikt správní trest nebo ochranné opatření
- pojem správní trest – zvláštní druh právní sankce, resp. zákonem stanovený právní následek za protiprávní jednání,
jehož uložením realizují orgány státní donucení – tj. sankční následek za přestupek
o → funkce správního trestu – individuálně preventivní a represivní působení na pachatele správního deliktu
- pojem ochranné opatření – opatření státního donucení vyvolávající určitou újmu → újma je však (nevyhnutelný)
průvodní jev (û u správního trestu způsobení újmy je primárním účelem spojený se společenským odsouzením)
o → funkce ochranného opatření – generální prevence
- Právní úprava
o hlava VII PZ – obecná úprava systému správních trestů a ochranných opatřeních
o lex specialis – úprava jednotlivých skutkových podstat na úsecích veřejné správy

ZÁSADY PRO UKLÁDÁNÍ SPRÁVNÍCH TRESTŮ A OCHRANNÝCH OPATŘENÍ

 naplnění principu zákonnosti
nullum crimen sine lege / nulla

 čl. 39 Listiny: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na
právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit“
 zásada konkretizována 4 požadavky:
poena sine lege

 [1] scripta → podmínky odpovědnosti a trest lze stanovit jen zákonem (může být však dále konkretizována –
př. SA, OOP, OZV, nařízení)
 [2] certa → znaky správních deliktů musí být přesně / jasně / určitě
 [3] praevia → zákaz retroaktivity (srov. čl. 40 odst. 6 Listiny) – podmínky trestní odpovědnosti se posuzují
a správní trest se ukládá podle účinného zákona v době spáchání
 [4] stricta → zákaz analogie v neprospěch pachatele – tj. analogií nelze rozšiřovat podmínky trestní
odpovědnosti a tresty / jiné sankce
 uplatnění principu ultima ratio → veřejnoprávní trestání má být jen užito jen v případech, kdy pro závažnost
subsidiarity

a společenskou škodlivost nelze použít jiné právní/mimoprávní prostředky

represe
trestní

 projevy aplikační – podmínkou odpovědnosti za přestupek je společenská škodlivost

 projevy legislativní – zákonodárce by měl zvažovat, jaká jednání mají být trestná a jaká je odpovídající
represe
 vychází z obecného principu proporcionality → trest plní funkci preventivní / represivní / výchovnou → ve
přiměřenosti

vztahu k pachateli i ke společnosti

 správní trest musí být přiměřený → musí dávat SO možnost zohlednit specifika případu tak, aby uložený
trest nebyl pro pachatele likvidační (viz zásada individualizace)
 SO poměřují jednak intenzitu porušení / ohrožení chráněného zájmu a jednak intenzitu, kt. správní trest
zasáhne do práv pachatele

96
  úzce souvisí se zásadou přiměřenosti
 ukládání správního trestu je předmětem správního uvážení → SO má posuzovat, jaký konkrétní trest uloží
s ohledem na (i) konkrétní okolnosti věci (zejm. závažnost) a (ii) poměry pachatele
 z hlediska individualizace má pro naplnění účelu trestu rozhodující význam přiměřenost trestu → proto SO
přihlédne k okolnostem, které mají vliv na míru společenské škodlivosti přestupku
individualizace

o § 37 PZ obsahuje demonstrativní výčet hledisek při určení (i) druhu správního trestu a (ii) výměry
správního trestu (př. polehčující a přitěžující okolnosti / povaha a závažnost přestupku)
 PZ tak určuje kritéria pro použití správního uvážení při volbě druhu a výměry správního
trestu za přestupek v konkrétním případě
o u polehčujících / přitěžujících okolností platí, že jim nemůže být okolnost, která je zákonným
znakem skutkové podstaty přestupku → důvod leží v zákazu dvojího přičítání téže okolnosti k tíži
nebo ve prospěch pachatele
 SO nemůže obviněného nutit k výpovědi – na druhou stranu by měl poučit o právu sdělit své osobní poměry
- ukládání správních trestů (§ 36 PZ) – trest může být uložen samostatně nebo s jiným trestem û napomenutí však nelze
uložit s pokutou
- ukládání správních trestů za více přestupků
o ve společném řízení
o princip (vstřebání) absorpce (§ 41 odst. 1 PZ) → uloží se správní trest vztahující se na přestupek nejpřísněji
trestný; při rovnosti horní hranice sazeb na přestupek nejzávažnější (§ 41 odst. 1 PZ)
o princip (zostření) asperace (§ 41 odst. 2 PZ) → SO může uložit pokutu ve zvýšené sazbě (tj. horní hranice
sazby za přestupek nejpřísněji trestný se zvyšuje až o polovinu, max. do částky odpovídající součtu horních
hranic pokut za jednotlivé přestupky → neaplikovatelné (důvod: stanoví jiné pravidlo pro výši trestu než § 41
odst. 1 PZ, aniž by se jednalo o lex specialis)
ROZDÍL MEZI SPRÁVNÍM TRESTEM A OCHRANNÝM OPATŘENÍM
- ① dle způsobu uskutečňování svého účelu / ochrany společnosti
- správní trest → způsobení újmy pachateli – obsahuje prvek společenského odsouzení
- ochranné opatření → způsobená újma pouze nepřímým nevyhnutelným průvodním jevem – způsobená újma nesmí být
větší, než by bylo nezbytné k ochraně společnosti
② dle cíle
- správní trest → cílem je odstrašit pachatele od dalšího páchání protiprávního jednání (tj. spáchání přestupku)
- ochranné opatření → cílem odstranění nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů chráněných zákonem
o působení na pachatele z hlediska výchovného (omezující opatření) nebo zajišťovacího a zneškodňovacího
(zabrání věci)
o preventivní hledisko – ochrana společnosti před protiprávním jednáním osob, jejichž nebezpečnost, popř.
nebezpečnost užívaných věcí, je z určitého důvodu výrazně zvýšena → při ukládání není zásadní povaha a
závažnost přestupku, nýbrž nebezpečnost osoby pachatele / určité věci
o jelikož cílem není represe, lze jej obecně uložit též (a) osobě za přestupek neodpovědné / (b) osobě, která nemá
se spáchaným přestupkem žádnou spojitost → platí pouze pro zabrání věci nebo zabrání náhradní hodnoty (û
omezující opatření lze pouze spolu se správním trestem [§ 52 odst. 3 PZ])
Správní tresty
- může být uložena pouze za spáchání přestupku na základě zákona (zásada null poena sine lege) – požadavek na
stanovení stanovil druhu a výše sankcí, podmínek a způsobu jejich ukládání dle zákona (zásada zákonnosti)

97
  nejmírnější druh správního trestu za typově méně závažné přestupky – pro situace s nízkou společenskou
škodlivostí, proto není třeba přísnějšího správního trestu
 výchovná funkce → cílem je, aby si pachatel uvědomil protiprávnost svého jednání (prevence / varování pachatele)
 univerzálnost – lze komukoli (FO / PO / FO-podnikatel) a lze jej uložit, přestože zákon výslovně neuvádí
o nelze uložit při výslovném vyloučení zákonem (př. zákon o silničním provozu)
o nelze uložit společně s pokutou
 ukládá se ústním vyhlášením nebo písemnou formou → ve výroku rozhodnutí vysloví (i) uložení správního trestu
napomenutí

napomenutí a (ii) výslovně upozorní pachatele na důsledky protiprávního jednání, jež mu hrozí, při opakovaném
spáchání i v budoucnu
 ukládá se především tehdy, když zákon zakazuje využití odklonu (tj. upuštění od uložení správního trestu /
podmíněného upuštění od uložení správního trestu)
 û institut domluvy (§ 91 odst. 1 PZ) → SO může příkazem na místě uložit pouze pokutu, nestačí-li domluva –
rozdíl:
o napomenutí – obsahuje prvek morálního odsouzení pachatele a vyslovení viny
o domluva – neobsahuje žádný z těchto prvků a dominuje u ní prvek prevence protiprávního jednání →
navíc nemá formu rozhodnutí a nevyslovuje se jí vina (vyřízení věci domluvou nezakládá překážku rei
iudicatae)
 pekuniární trest s povahou majetkové újmy → závažnější zásah do právní pozice pachatele přestupku
 obecná úprava výše pokuty (§ 46 odst. 1 PZ) – není-li lex specialis, lze uložit pokutu ve výši nepřesahující 1.000
CZK
pokuta

 splatnost do 30D od PM rozhodnutí, pokud SO nestanoví lhůtu jinou

 zvláštní zákony – mohou stanovit jak horní hranici, tak i dolní hranici a mohou pokutu stanovit (a) pevnou částkou
anebo procentem (př. zákon o veřejných zakázkách)
 je-li zákonem stanovena dolní hranice sazby pokuty, lze využít institut mimořádného snížení výměry pokuty
 podstata – zákaz výkonu činnosti po stanovenou dobu
o vztahuje se na kvalifikované, opakující se činnosti (např. výkon povolání/jiná činnosti povolená
rozhodnutím orgánu veřejné správy)
zákaz činnosti

 zakázat lze jen činností vyžadující (a) veřejnoprávního oprávnění / (b) činnost, kt. pachatel vykonává v pracovním /
obdobném poměru, došlo-li k přestupku při výkonu této činnosti nebo v přímé souvislosti s ní (§ 47 odst. 1 PZ)
 zakázat není možné činnost, jejíž výkon zákon ukládá (§ 47 odst. 6 PZ)
 lze uložit jen tehdy, je-li to výslovně stanoveno zákonem (§ 47 odst. 2 PZ)
 doba zákazu činnosti – pouze na dobu stanovenou zákonem → není-li stanovena, tak nejdéle na 3R
o započítává se doba, po kterou pachatel již nesměl tuto činnost vykonávat (§ 47 odst. 3 PZ)
 propadnutí věci → přechod vlastnictví věci na stát a podstatou je zabránění opakování přestupku
 podmínka – musí se jednat o věc náležející pachateli (tj. předmětem spr. trestu může být pouze věc náležící
propadnutí věci / náhradní hodnoty

pachateli)
 povaha věci – (1) věc užitá či určená ke spáchání přestupku nebo (2) věc získána přestupkem či jako odměna za něj
nebo (3) věc nabyta za věc, kterou získal přestupkem
 uložení správního trestu – nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku û výjimka:
vyžaduje-li to bezpečnost osob / majetku / jiný obdobný obecný zájem, k hodnotě věci se nepřihlíží (př. zbraně,
jedy)
 propadnutí náhradní hodnoty → účelem je odebrat výnos z protiprávní činnosti, nelze-li rozhodnout o propadnutí
věci → věc, která by byla jinak předmětem propadnutí, zničí / poškodí / zatají aj.
 za jakýkoliv přestupek, není-li to zákonem výslovně vyloučeno (obligatorně u přestupek spáchaný držením
zakázaných zbraní)
 zajistit věc, která by mohla být předmětem propadnutí, lze s využitím institutu předběžného opatření (§ 61 SŘ)
 podmínky: (i) stanoví-li tak výslovně zákon a (ii) jen PO a FO-podnikatel
 SO v rozhodnutí určí lhůtu ke zveřejnění (ne dříve než 2M, a ne déle než 6M) → nesmí obsahovat údaje umožňující
rozhodnutí
zveřejnění

identifikaci jiných osob

 výroková část rozhodnutí se zveřejní na úřední desce SO (min. 15D, max. 2M) a na náklady pachatele ve
sdělovacím prostředku, který SO určí (např. tisk, televize, rozhlas, Obchodní věstník, internet).
 exekuce rozhodnutí → náhradním výkonem nebo opakovaným ukládáním donucovacích pokut podle SŘ

Ochranná opatření

98
- opatření, jejichž smyslem je výchova a prevence páchání další protiprávní činnosti, nikoli způsobení újmy / potrestání
pachatele (represe)
 podmínky k uložení: (1) pouze FO, (2) stanoví-li tak zákon, (3) existence přímé souvislosti mezi omezujícím
opatření a přestupkem a (4) pouze spolu se správním trestem (max. na 1R)
 lze uložit s účinky též mimo obvod územní působnosti SO, který je ukládá (cíleno na problematiku prevence
diváckého násilí a extremismu)
 druhy omezujících opatření (dle obsahu):
omezující opatření

 [1] zákaz navštěvovat určená veřejně přístupná místa (ulice, park, okolí obchodu aj.) nebo místa, kde se konají
sportovní, kulturní a jiné společenské akce
 [2] povinnost zdržet se styku s určitou osobou / vymezeným okruhem osob
o k určité osobě → při řešení tzv. stalkingu nebo domácího násilí
o k vymezenému okruhu osob → v situacích, kdy je pachatel nepříznivě ovlivňován určitou komunitou
(např. osoby zneužívající návykové látky nebo extrémistické skupiny)
 [3] povinnost podrobit se vhodnému programu pro zvládání agrese nebo násilného chování
o FO se dopustila přestupku vykazujícího znaky užití násilí v rodině / partnerském vztahu – pachatel
opakovaně dostává do střetu se zákonem v důsledku neschopnosti zvládat agresi
 musí být dostatečně určité → jaká jednání pachateli zakázána (př. zákaz styku s osobou XY)
 zabrání věci →
zabrání věci / náhradní

 podmínky uložení: [1] nebylo uloženo propadnutí věci, [2] vyžaduje to bezpečnost osob / majetku / jiný obdobný
obecný zájem a [2] zároveň je dán jeden některý z důvodů dle § 53 odst. 1 a 2 PZ
hodnoty

 û výjimka: uložit bez splnění podmínek, je-li věc výnosem přestupku, byť nikoli bezprostředním
 nelze rozhodnout, uplynulo-li od jednání majícího znaky přestupku 5L
 vlastníkem zabrané věci nebo zabrané náhradní hodnoty se stává stát
 zabrání náhradní hodnoty → ten, komu věc náleží a mohla být zabrána, věc zničí / poškodí / zcizí apod.
 zajistit věc, která by mohla být předmětem zabrání, lze s využitím institutu předběžného opatření (§ 61 SŘ)

ALTERNATIVY SPRÁVNÍHO TRESTU

1. Podmíněné upuštění od uložení správního trestu (§ 42 PZ)
- vzhledem (i) povaze a závažnosti spáchaného přestupku, kt. byla způsobena škoda / vzniklo BO pachatele, a (ii) osobě
pachatele lze důvodně očekávat, že samotné projednání postačí k nápravě pachatele
- předpokládá vyslovení viny za přestupek → SO uloží pachateli v rozhodnutí o přestupku povinnost nahradit škodu / vydat
BO a způsob, jakým to má pachatel učinit
o zároveň samostatným výrokem rozhodne o podmíněném upuštění od uložení správního trestu
- nenahradí-li škodu nebo nevydá-li BO → SO vydá nové rozhodnutí rušící výrok o podmíněném upuštění od uložení a
uloží pachateli správní trest (§ 99 odst. 2 PZ)
- Proti rozhodnutí o uložení správního trestu je poté možné podat odvolání.
2. Upuštění od uložení správního trestu (§ 43 PZ)
- přichází v úvahu u všech přestupků, kterými nebyla způsobena škoda nebo jimiž se pachatel BO
- předpokládá vyslovení viny za přestupek
- od uložení správního trestu lze upustit, jestliže vzhledem k (ne)závažnosti přestupku / okolnostem spáchání / osobě
pachatele lze důvodně očekávat, že:
o (a) samotné projednání postačí k nápravě pachatele
o (b) pachatel spáchal (i) dva a více přestupků, o nichž (ii) nebylo vedeno společné řízení, a (iii) správní trest
uložený za některý z přestupků lze považovat za odpovídající tomu, který by byl uložen ve společném řízení
3. Mimořádné snížení výměry pokuty (§ 44 PZ)
- pouze u přestupků, u nichž zákon stanoví dolní hranici sazby pokuty → SO může v rámci správního uvážení posoudit,
zda uloží pokutu v nižší částce, než je zákonem stanovená dolní hranice sazby pokuty
- alternativní podmínky:
o ① vzhledem k okolnostem případu a osobě pachatele lze důvodně očekávat, že i tak lze jeho nápravy
dosáhnout
o ② pokuta je ukládána za pokus přestupku
o ③ vzhledem k poměrům pachatele by pokuta byla nepřiměřeně přísná
o ④ pachatel spáchal přestupek, aby odvrátil útok/nebezpečí, aniž jsou zcela naplněny podmínky okolnosti
vylučující protiprávnost
99
- při mimořádném snižování výměry pokuty musí však být uložena minimálně ve výši 1/5 dolní hranice sazby pokuty.

100
 20A. DRUHY ABSTRAKTNÍCH AKTŮ VEŘEJNÉ SPRÁVY
- Definice AA – výsledek správní činnosti, který není rozhodnutím, nýbrž stanovuje obecně závazná pravidla
- Charakteristické znaky:
o (1) abstraktnost → neurčité vymezení okruhu adresátů (např. živnostníci) a druhové vymezení věci (např.
podnikání) (opakem je konkrétnost – je konkrétní osoba (např. XY v T.) a přesně vymezena věc (např. spáchal
přestupek X dne Y v Z)
o (2) jednostrannost – AA vydává výhradně VS bez možnosti zásahu/ovlivnění jeho obsahu ze strany adresátů
o (3) podzákonnost – lze vydat jen na základě a v mezích zákona (zásada secundum et intra legem)
o (4) obecná (přímá právní) závaznost – není znakem všech AA (!) – rozlišují se dvě kategorie:
 (a) „obecně“ závazné – jsou pramene práva – mají povahu podzákonných právních předpisů v podobě
(i) nařízení ve smyslu čl. 78 Ú a čl. 79 odst. 3 Ú a (ii) OZV ve smyslu čl. 104 odst. 3 Ú
 (b) „interně“ závazné – nejsou pramenem práva – závaznost pouze vůči orgánům/osobám
podřízeným vykonateli VS v podobě (i) vnitřních předpisů, (ii) statutární předpisy neúzemní
samosprávy, (iii) provozní/ústavní řády
- AA je jednou z forem správní činnosti (SA/OOP/VPS/faktické úkony/neregulativní úkony)
NAŘÍZENÍ
- Pojem nařízení je nutné chápat ve dvou smyslech
o (1) largo sensu – nařízení jako synonymum pro podzákonný právní předpis (zahrnuje nařízení stricto sensu/
vyhlášky/ právní předpisy jiných než ÚSÚ [označovány lex specialis jako nařízení])
o (2) stricto sensu – nařízení jako konkrétní forma správní činnosti, tj. nařízení vlády/nařízení kraje a obcí
- Definice nařízení (largo sensu) – obecně závazný podzákonný právní předpis, který vydal k tomu zmocněný orgán nebo
správní úřad k provedení zákona a jeho mezích, resp. k dotváření
o Oprávnění vydávat je výrazem tzv. nařizovací moci VS  dotváří zákon (tedy jen na základě a v mezích
zákona)
o Vydání nařízení jako výraz/projev výkonné moci státní (!)
- Charakteristické znaky:
o (1) podzákonnost – vydání jen na základě v mezích zákona a k tomu zmocněným orgánem/správním úřadem
(viz níže) k provedení zákona
o (2) abstraktnost – úprava druhově vymezené otázky (nezaměňovat s obecností)
o (3) obecnost – přímé právně závazné pro všechny, resp. vymezený okruh adresátů
o (4) jednostrannost
o (5) derivativní pramen práva – úzce souvisí s podzákonností
- Pravidla pro odvozenou (derivativní) normotvorbu veřejné správy
o musí být vydáno oprávněným orgánem
o musí být na základě a v mezích zákona
o nesmí zasahovat do věcí vyhrazených zákonu  nelze stanovit primární PaP, pouze jejich upřesnění
o existence vůle zákonodárce k úpravě nad rámec standardu zákona
- Rozdíl od OZV
o forma činnosti státní správy – u ÚSC se jedná přenesenou působnost  u samostatné působnosti se vydávají
OZV
o pouze k provedení zákona a povinnost vydat může být uložena – nařízení jsou sekundárními (derivativní,
odvozené) pramenem práva ( OZV jsou originární pramen práva a neprovádí zákon)
o ústavní základ – čl. 78 a 79 odst. 3 Ústavy ( OZV v čl. 104 odst. 3 Ústavy)
Pravomoc vydávat nařízení (largo sensu)
- ① vláda (čl. 78 Ú) – generální zmocnění z Ú – v zákoně nemusí být přímo ustanovení o zmocnění
- ② ministerstva a ÚSÚ, ČNB (čl. 79 odst. 3 Ú) – vydává tzv. vyhlášky na základě speciálního zákonného zmocnění –
v zákoně musí být výslovně zmocněn/založena pravomoc
- ③ rady obcí/krajů (čl. 79 odst. 3 Ú) – speciální zákonné zmocnění (obec bez rady – zastupitelstvo) s omezenou územní
působností sekundární (podzákonné) povahy
o  OZV – originární předpis a pravomoc se dovozuje přímo z Ústavy (čl. 104 odst. 3 Ústavy)
- ④ jiné než ÚSÚ neboli jiné správní úřady (např. krajská hygienická stanice) – vydává právní předpisy označované lex
specialis jako „nařízení“
Druhy nařízení (largo sensu)
101
- (1) Nařízení vlády → čl. 78 Ú– generální zmocnění pouze ke konkretizaci zákona
- (2) Právní předpisy orgánů ÚSC → čl. 79 odst. 3 Ú – nutné výslovné zákonné zmocnění
o právní předpisy ve formě nařízení vydává rada obcí/krajů v tzv. přenesené působnosti (!)
o nařízení obce §11 z. o O., nařízení kraje §7 z. o K., nařízení hl. města Prahy z. o HMP („ nařízení kraje“)
(3) Právní předpisy ministerstev a ÚSÚ a ČNB
o čl. 79 odst. 3 Ú– nutné výslovné zákonné zmocnění
o právní předpisy ve formě vyhlášek
o rozdělení samostatné/přenesené působnosti je relevantní jen pro ÚSC
(4) Právní předpisy jiných než ÚSÚ (jiné správní úřady)
o lex specialis označuje jako „nařízení“ – např. krajské hygienická stanice (tzv. COVID nařízení)

STATUTÁRNÍ PŘEDPISY VČETNĚ OBECNĚ ZÁVAZNÝCH VYHLÁŠEK

- definice statutárního předpisu – AA, který vydal orgán samosprávy (samosprávný celek)
o výraz autonomie → oprávnění v mezích a v souladu se zákonem upravovat vlastní záležitosti samostatně
- nutno rozlišovat mezi statutárními předpisy územních samospráv a neúzemních samospráv
o statutární předpisy územních samospráv se označují jako OZV (srov. čl. 104 odst. 3 Ú)
o rozlišování typů statutárních předpisů je důležité určení jejich povahy a závaznosti
 pouze statutární předpisy územní samosprávy (OZV) mají povahu právní předpisů (!)
 OZV zavazují všechny jejich adresáty na daném území (tj. „obecná“ závaznost)  statutární předpisy
neúzemních samospráv zavazuje uvnitř samosprávných celků (tj. „interní“ závaznost)
(1) Obecně závazné vyhlášky (statutární předpisy územních samospráv)
- Originární (neodvozený) pramen práva – oprávnění vydání OZV se dovozuje přímo z Ú ( čl. 104 odst. 3 Ú)
o neprovádí se zákon – stanoví se nová, vlastní právní pravidla chování
o Pl. ÚS 45/06: „ÚS konstatuje, že ustanovení čl. 104 odst. 3 Ú je nutno nadále interpretovat […] tak, že obce
jsou přímo tímto ustanovením zmocněny tvořit právo ve formě vydávání OZV. Logickým důsledkem tohoto
výkladu potom je, že […] k vydávání OZV v mezích své věcné působnosti, a to i když jsou jimi ukládány
povinnosti, již obce žádné další zákonné zmocnění nepotřebují (s výhradou ukládání daní a poplatků vzhledem
k čl. 11 odst. 5 Listiny), neboť pojmově není právního předpisu bez stanovení právních povinností.“
- Charakteristika OZV:
o (1) podzákonnost – ačkoliv OZV je originární pramenem práva, musí být v souladu se zákony, tj.
podzákonným pramenem práva (nikoliv secundum et intra legem jako u nařízení)
o (2) abstraktnost – úprava druhově vymezené otázky (nezaměňovat s obecností)
o (3) obecnost – přímo právně závazné pro všechny na daném území
o (4) lokální význam veřejné záležitosti – u nařízení záležitost s „celostátním“ významem
o (5) originární pramen práva
(2) Statutární předpisy neúzemních samospráv (samospráva profesní (př. ČAK, ČLK), vysokoškolská)
- U profesních mají označení stavovské předpisy/vnitřní předpisy/řády
- U vysokoškolských jsou legislativně označeny jako „vnitřní předpisy“ (např. statut VŠ/studijní a zkušební řád/stipendijní
řád/disciplinární řád) – ve skutečnosti jsou statutárními předpisy
- Nejsou právními předpisy – zavazují pouze „dovnitř“, resp. zavazuje jen členy samosprávy (profesní komory)
VNITŘNÍ PŘEDPISY VČETNĚ SLUŽEBNÍCH PŘEDPISŮ
- Definice vnitřního předpisu – AA zavazující osoby uvnitř organizační jednotky/zřízení VS na základě subordinačního
vztahu
o Okruh adresátů – osoby uvnitř organizační jednotky/ podřízené organizační jednotky/ služebně podřízení ZC
o Smysl a účel – realizace oprávnění řídit činnost podřízených, tj. konkretizace úkolů/povinností
- Druhy
o (a) usnesení vlády s abstraktním obsahem – závaznost pro členy vlády, ministerstva, jiné ÚSÚ
o (b) směrnice ministerstev a jiných ÚSÚ – závaznost pro vykonavatele státní správy a orgány ÚSC při výkonu
přenesené působnosti
o (c) jednací řády
o (d) služební předpisy – upraveno v zákoně o státní službě

102
  není právním předpisem – nesmí být v rozporu s (i) právním předpisem ani (ii) služebním předpisem
vydaný nadřízeným úřadem nebo Náměstkem pro státní službu – náprava rozporu:
 existence nadřízeného úřadu – výzva ke zjednání nápravy, nezjedná  pak zrušení
 absence nadřízeného úřadu – výzva ke zjednání nápravy Náměstkem pro státní službu, pak
podání návrhu na zrušení služebního předpisu před správním soudem
 cílem je stanovení organizační věci služby (např. organizační struktura, hodnocení atd.)

 závaznost pro (i) státní zaměstnance a (ii) zaměstnance vykonávající činnosti zařazené do oboru státní
služby
 oprávnění k vydávání – Náměstek pro státní službu/vedoucí úřadu/státní tajemník/personální ředitel
PROVOZNÍ ŘÁDY
- úprava podmínek pro užívání zařízení poskytující určitou službu/péči – adresované veřejnosti (př. knihovní či školní řád)

20B. PRAVOMOC A PŘÍSLUŠNOST SPRÁVNÍCH SOUDŮ; FUNKCE NSS

PRAVOMOC SPRÁVNÍCH SOUDŮ

- ústavní základ pravomoci čl. 36 odst. 2 LZPS, zákonný základ pravomoci §2 SŘS
o a contrario platí, že správní soudy neposkytují ochranu soukromým subjektivním právům – smyslem a
účelem kontroly VS prostřednictvím správního soudnictví je pouze ochrana veřejných subjektivnách práv FO
a PO (nikoli všech práv)
o 2 funkce správního soudnictví: (i) ochrana veřejných SBJ práv a (ii) rozhodování v jiných řízeních než
k ochraně veřejně SBJ práv (př. kompetenční spory, rozpuštění pol. str./hnutí, návrh MV na zrušení
usnesení/opatření ÚSC aj.)
- ochrany ve správním soudnictví se lze domáhat (1) na návrh (2) až po vyčerpání řádných opravných prostředků (§ 5
SŘS)
o všechny návrhy ve věcech dle § 4 odst. 1 SŘS označeny jako žaloba (§ 32 část za středníkem SŘS)
o zásada dispoziční – řízení před správními soudy vždy na návrh – nikdy ex offo
o zásada subsidiarity správního soudnictví – nutnost vyčerpat ŘOP, které jsou k dispozici (př. odvolání – návrh
na zahájení přezkumného řízení/obnovu řízení jím není, neboť není dán právní nárok na přezkum (!)
- Výluka pravomoci správních soudů – pouze ty věci stanovené SŘS nebo zvláštním zákonem (§ 6 SŘS)
- SŘS zavedl rozhodování v tzv. plné jurisdikci – možnost posuzovat nejen právní, ale i skutkový stav věci, včetně
možnosti provádět dokazování

103
- vymezení pravomoci správních soudů dle § 4 SŘS = jednotlivé druhy žalob
TYPY ŽALOB A NÁVRHŮ

(1) řízení o žalobě proti rozhodnutí SO (§ 68 an. SŘS)

- Nutno rozlišovat:
o (i) žalobu proti rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 SŘS (viz 17)
o (ii) žalobu ve věcech samosprávy ve smyslu § 67 SŘS – ustanovení dílu 1 se přiměřeně použijí pro
 (a) žaloby proti usnesení/opatření ÚSC v samostatné působnosti (pozor: nelze proti OZV)
 (b) žaloby proti rozhodnutí o rozpuštění zastupitelstva (viz 4)
(2) ochrana proti nečinnosti SO (§ 79 an. SŘS) (viz 15)
(3) řízení o ochraně proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení SO (§ 82 an. SŘS) (viz 1A)
(4) soudnictví ve věcech volebních a ve věcech místního/krajského referenda (§ 88 an. SŘS)
- Ochrana ve věcech seznamu voličů – (i) návrh o provedení opravy/doplnění seznamu voličů
- Ochrana ve věcech registrace – (ii) návrh o povinnosti registrovat kandidátní listinu/přihlášku k registraci; (iii) návrh
o ponechání kandidáta na kandidátní listině; (iv) návrh o vydání rozhodnutí o zrušení registrace kandidátní listiny
- Neplatnost voleb a hlasování – (v) návrh na neplatnost voleb/hlasování/volby kandidáta
- Ochrana ve věcech zániku mandátu – (vi) návrh na zrušení rozhodnutí o zániku mandátu člena zastupitelstva
- Ochrana ve věcech místního/krajského referenda – konání referenda nemá nedostatky, vyhlášení referenda, neplatnost
rozhodnutí/hlasování v referendu
(5) zvláštní řízení ve věcech politických stran/hnutí (§ 94 an. SŘS)
- Nutno rozlišovat dva typy návrhů:
o (i) návrh na určení dostatečnosti návrhu na registraci politické strany/hnutí
o (ii) návrh na rozpuštění/pozastavení/znovuobnovení politické strany/hnutí
- Příslušnost vždy NSS (§ 95 SŘS)
(6) řízení o kompetenčních žalobách (§ 97 an. SŘS) – přísl. vždy NSS (viz 8)
(7) řízení o zrušení OOP (§ 101 an. SŘS) – návrh n zrušení OOP nebo jeho části (viz 19)
(8) řízení o zrušení služebního předpisu (§ 101e an. SŘS)
- Návrh na zrušení služebního předpisu – speciální místní příslušnost MS v Praze (§ 101e odst. 4 SŘS)
- Žalobní legitimaci má pouze náměstek ministra vnitra pro státní službu (§ 101e odst. 1 SŘS)
PŘÍSLUŠNOST KRAJSKÝCH SOUDŮ
1) Věcná
- Obecné pravidlo (§ 7 odst. 1 SŘS) – věcná příslušnost KS, nestanoví-li SŘS nebo lex specialis příslušnost NSS
o u KS vykonávají správní soudnictví specializované senáty (2+1), nestanoví-li zákon, že rozhodují specializovaní
samosoudci (př. přestupky)
- Zvláštní věcná příslušnost – kompetenční žaloby (§97 odst. 4 SŘS) a ve věcech pol. stran (§95 SŘS) příslušný jen NSS
2) Místní příslušnost
- Obecné pravidlo (§ 7 odst. 2 SŘS) – místní příslušnost KS, v jehož obvodu je sídlo SO, který ve věci vydal rozhodnutí
v I. stupni/ jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany (nestanoví-li SŘS nebo zvláštní zákon jinak)
- Speciální (kauzální) místní příslušnost
o zákon o urychlení stavby – vždy KS v Ostravě (§ 7 odst. 4 SŘS)
o zrušení služebního předpisu – vždy MS v Praze (§ 101e odst. 4 SŘS)
- otázka postoupení pro nepříslušnost (§ 7 odst. 5 SŘS)
o podání návrhu k věcně nepříslušnému soudu – nutno postoupit věcně a místně příslušnému
o nesprávné postoupení věci k NSS – NSS vrátí ke KS, který postoupil, nebo postoupí věcně a místně přísl. KS
o spor o místní příslušnost soudů (§ 7 odst. 6 SŘS) – byl-li návrh podán u soudu, který není místně příslušný,
postoupí jej k vyřízení soudu přísl. – nesouhlasí-li soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o přísl.
NSS
- otázka přikázání věci k jinému soudu (§ 9 SŘS)
o fakultativní – NSS může věc přikázat jinému než místně příslušnému KS, je-li to vhodné pro: (i) rychlost, (ii)
hospodárnost řízení, (iii) z jiného důležitého důvodu
o obligatorní – NSS přikáže věc jinému než místně příslušnému KS, jestliže nelze sestavit senát pro vyloučení
soudců

104
 ROZHODOVACÍ ČINNOST NSS
Obecně k Nejvyššímu správnímu soudu
- NSS je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví (čl. 92 Ú)
- Funkce NSS (§ 12 SŘS) – zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodování (skrze rozhodování o kasačních stížnostech)
- Složení NSS (§ 13 SŘS): (i) předseda soudu, (ii) místopředseda soudu (jmenováni z řad soudců NSS prezidentem s
kontrasignací na 10 let, vykonávají také státní správu NSS), (iii) předsedové senátů a (iv) další soudci
- Rozhodovací činnost NSS (§ 16 SŘS):
o (a) senát NSS – v čele předseda senátu řídící a organizující činnost senátu
 3-členný senát (1+2) – ostatní případy, zejm. o kasačních stížnostech
 7-členný senát (1+6) – pouze ve věcech (1) volebních a ve věcech místního/krajského referenda (§ 88
an. SŘS); (2) ve věcech politických stran/hnutí (§ 94 an. SŘS); (3) kompeteční žaloby (§ 97 an. SŘS)
o (b) rozšířený senát NSS
 7-členný rozšířený senát (1+6) – rozhodování o věcech postoupených 3-členným senátem
 9-členný rozšířený senát (1+8) – ostatní případy (př. zásadní stanovisko dle § 18 SŘS)
 Důvody pro postoupení (§ 17 SŘS) – odlišný právní názor od jiného již vyjádřeného názoru
o Zvláštní senát – kompetenční spory, kde je na jedné/obou stranách soud (složen z 3 soudců NSS a 3 soudců
NS)
 nemá nic společného se správním soudnictvím (!)
 existence pouze z důvodu vyřešení otázky, zda věc patří do kompetence správních, anebo civilní soudů
Činnost Nejvyššího správního soudu
(1) rozhodování o kasačních stížnostech
- NSS rozhoduje o (mimořádném) opravném prostředku proti pravomocným rozsudkům KS (3-člennýmm senátem NSS)
(2) rozhodování ve věcech správního soudnictví náležící do věcné příslušnosti Nejvyššího správního soudu
- zvláštní věcná příslušnost NSS je stanovena SŘS nebo zvláštním zákonem (viz výše) – dle SŘS rozhodování o
kompetenčních žalobách/ve věcech politických stran či hnutí/ve věcech volebních a místních/krajských referend
(3) rozhodování o obnově řízení ve věcech rozhodnutých Nejvyšším správním soudem
- pouze ve věcech politických stran/hnutí – podle § 95 SŘS věcně příslušným je vždy NSS a obnova řízení je vedle
zásahové žaloby přípustná jen pro politické strany/hnutí (§ 114 odst. 1 písm. b) SŘS)
(4) přijímání sjednocujících stanovisek (§ 19 SŘS)
(5) přijímání zásadních usnesení ke konkrétním právním otázkám (§ 18 SŘS)
(6) rozhodování o kárných proviněních
SJEDNOCOVÁNÍ ROZHODOVACÍ PRAXE NEJVYŠŠÍM SPRÁVNÍM SOUDEM
- prostřednictvím: (1) rozhodování o kasačních stížnostech, (2) přijímání stanovisek a (3) přijímání zásadních usnesení
(1) Kasační stížnost – zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodování (§ 12 odst. 1 SŘS)
- V rámci rozhodovací činnosti povinnost postoupit věc rozšířenému senátu – v případě, že senát dospěje k jinému
odlišnému právnímu názoru již vyjádřenému názoru odnutí NSS (od 3-členného senátu ke 6-člennému rozšířenému
senátu, od 6-člennému senátu k 8-člennému rozšířenému senátu)
- při postoupení svůj odlišný právní názor zdůvodní – rozšířený senát meritorně rozhodne, anebo se omezit pouze na
vyřešení sporné otázky
(2) stanoviska – v zájmu jednotného rozhodování soudů ve správním soudnictví (§ 12 odst. 2 SŘS)
- přijímá plénum NSS anebo kolegia (zatím nejsou zřízena) – není přijímáno v souvislosti s rozhodovací činností (tzn.
nejedná se o případ postoupení věci rozšířenému senátu)
- při přijetí stanoviska nutno ½ všech soudců v plénu (!)
(3) zásadní usnesení – v zájmu jednotného a zákonného rozhodování SO (§ 12 odst. 3 SŘS)
- senát NSS dospěje opětovně k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru o téže otázce, o nějž se opírá
rozhodnutí SO – možnost předložení právní otázky 9-člennému rozšířenému senátu k posouzení
- přijetí zásadního stanoviska (nejedná se o sjednocující stanovisko!) – rozšířený senát se usnese na shodném právním
názoru s dosavadní rozhodovací činností NSS
o  SŘS neupravuje případ, kdy rozšířený senát se usnese na odlišným právním názor

105
Lhůty ve správním řízení
povinnost SO do 30 dnů sdělit tomu, kdo podnět podal, jak s ním
podnět
naložil
bez zbytečného odkladu, když nelze → 30 dnů od zahájení, + 30 dnů /
+ doba nutná
vydání rozhodnutí
v přestupkovém řízení bez zbytečného odkladu, nejpozději do 60 dnů
ode dne zahájení řízení
žádost o prominutí zmeškání úkonu 15 dnů od odpadnutí překážky, max. 1 rok ode dne, kdy měl být učiněn
stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení příslušnému SO
15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí
poučení chybějící, neúplné, nesprávné: do 15 dnů od opravného
odvolání usnesení, max. 90 dnů od vydání rozhodnutí
rozhodnutí nebylo oznámeno: 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděl, max.
do 1 roku oznámení poslednímu účastníkovi
rozklad 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí
odpor 8 dní ode dne oznámení rozhodnutí
subjektivní: 2 měsíce, objektivní 1 rok od právní moci rozhodnutí;
vydání rozhodnutí v přezkumném řízení do 15 měsíců ode dne právní
přezkumné řízení moci rozhodnutí
veřejnoprávní smlouvy: lhůty neplatí
opatření obecné povahy: řízení nutno zahájit do 1 roku od účinnosti
na žádost: 3 měsíce (subjektivní), 3 roky (objektivní)
obnova řízení
ex offo: rozhodnutí musí být vydané do 3 let od právní moci
lze nařídit do 5 let a ukončit nejpozději do 10 let od marného uplynutí
exekuce
lhůty k plnění
opatření proti nečinnosti žádost účastníka do 1 roku od marného uplynutí lhůty
Lhůty ve správním soudnictví
2 měsíce od oznámení rozhodnutí; u zvláštní žaloby ve veřejném zájmu
žaloba proti rozhodnutí SO
3 roky od právní moci
1 rok od marného uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí ve věci /
žaloba proti nečinnosti
osvědčení
žaloba proti zásahu / rozhodnutí SO 2 měsíce (subjektivní), 2 roky (objektivní)
návrh na zrušení opatření obecné
1 rok od účinnosti opatření
povahy nebo jeho části
kasační stížnost 2 týdny od doručení napadeného rozhodnutí
obnova řízení 3 měsíce (subjektivní), 3 roky (objektivní)

106
Dělení veřejné správy
Přehled opravných prostředků a dozorčích prostředků

107
Přehled účastníků správního řízení

tzv. fakultativní
účastník

108
1
STAŠA, J. K pojetí a členění forem správní činnosti po 40 letech. Acta Universitatis Carolinae, č. 2, 2020. Dostupné zde:
https://karolinum.cz/data/clanek/8142/Iurid_66_2_0011.pdf