1.

Sociální politika
 sociální
o původně týkající se společnosti, vztahů mezi lidmi,
o týkající se zlepšování životních podmínek lidí (tj. jádro sociální politiky)
o něco ve vztahu jedince a státu a naopak
o nejužší definice - ztotožňujeme se sociálním zabezpečením
 3 pilíře - pojištění, podpora, pomoc
o politika bytová, zdravotní, vzdělávací, bytová
 politika
o řeckého původu - úsilí o dosažení ideální správy věcí veřejných
o různé způsoby - demokracie, autokracie
o moderní pojetí - způsoby, jak jsou na daném území spravovány věci veřejné
 předpokládá se aktivní účast občanů na rozhodování
  cílevědomé úsilí, které směřuje ke zlepšování živ. podmínek lidí, závisí na finančních
podmínkách dané země

Sociální politika

 1. praktická činnost
o zlepšování situace lidí
 2. samostatný vědní obor
o zkoumá a kategorizuje sociální problémy, jevy
o hledá příčiny a důsledky
o navrhuje jak problémy řešit, zavádějí se do praxe
o reflektuje a zkoumá, zda řešení byla úspěšná
o opatření ovlivněná politickou situací - např. ve svém důsledku společnost poškodí
 3. studijní obor
o veřejná X sociální politika - veřejná stojí nad sociální, soc. je jedna z veřejných politik
o společný jmenovat - veřejný zájem (bezpečí, zdravotnictví, infrastruktura, soc.
politika)

 SP v širším vymezení
o jednání státu i dalších subjektů
o subjekty samosprávy nebo neziskový sektor
o snaží se ovlivňovat soc. sféru společnosti, aby došlo k zlepšení soc. situace lidí
o zahrnuje dimenzi prevence, aby to dobře fungovalo
 SP v užším vymezení
o intervence, která reaguje na sociální rizika, která jsou ve společnosti identifikována
o reaguje na problémy, které již existují
o snaží se je redukovat prostřednictvím opatření
o politika zaměstnanosti, sociálního zabezpečení

 SP aktivní
o perspektivní - výhled do budoucna
o založena na předcházení vzniku negativních soc. jevů
o přijímá opatření, aby nedošlo k tomu, že někdo upadne do nepříznivých situací
 o např. prevence zneužívání alkoholu a drog na ZŠ
o činná v situace, kdy se ještě nic neděje
o rekvalifikace, zvyšování kvalifikace, poradenství pro lidi ohrožené nezaměstnaností
 SP pasivní
o retrospektivní - zaměřuje se na řešení již vzniklých soc. problémů
o podpora v nezaměstnanosti - překlenutí období, kdy nemá zaměstnání

Cíle SP

 obecným cílem SP je zlepšovat životní podmínky lidí

o 2 dimenze:
 zajistit důstojné živ. podmínky pro všechny lidi
 založeno na respektování lidských práv
 minimální úroveň v oblasti výživy, bydlení, péče o zdraví, vzdělávání
 soc. služby poskytovány důstojnou formou (senioři)
 stát garantuje všem občanům minimální úroveň života a jejich lidská
práva
 zajištění rovných příležitostí pro všechny
 všichni obyvatelé by měli mít rovný způsob ke vzdělávání, práci,
zdravotnictví, oblast přístupu přiměřeného bydlení
 zajištění, garance minimálního příjmu, aby poskytl důstojný život
 není to zvýhodňování skupin, ale o nastavení stejní startovací čáry
 neznamená to snaha o nivelizaci živ. podm. všech lidí - všichni se
nebudou mít stejně dobře
 každý by měl mít možnost dorovnat ten svůj hendikep
 nejsou to stavy, ale procesy - cíl nikdy nebude 100 %, ale je to vize do budoucna, směřujeme
k tomu

Typy SP

 R. M. Titmussova typologie (3 typy)

 hlavní aktér SP je stát, odlišení typu v míře jak stát na sebe bere zodpovědnost
 nikde neexistuje čistý typ, je to mix, ale je tam tendence směřování k 1 typu
 1. redistributivní typ
o každý občan státu má právo na určité zajištění, péči
o aby právo bylo naplněno, zajistí stát
o univerzalistický, občanský - pojmout všechny potřeby lidí
o hlavní roli v zajištění soc. ochrany je stát - přebírá zodpovědnost a následně realizuje
o široký systém soc. dávek, podpor, které směřují k různým soc. skupinám lidí
o často bez ohledu na příjem - vysoká podpora rodiny, příspěvek na vzdělávání
o tento typ politiky nezkoumá, zda jsou lidé schopni se postarat, prostře zajistí potřeby
o velká míra redistribuce - vysoké daně
o Skandinávské země (Švédsko, Dánsko, Norsko)
 2. výkonový/korporativní typ
o soc. potřeby mají být primárně uspokojovány na zákl. výkonu a produktivity občana
o zkoumá se jaký je výkon jedince - je zaměstnaný? odvádí daně? platí si pojištění?
o zdůraznění význam pracovních zásluh v tom, jak se stát o čl. stará
 o významný je zde systém pojištění - daně, pojišťovací systémy v rámci své profese
(pokud nastane problém, dostane zajištění díky placení pojištění)
o nižší role státu
o Něm., Fr., Rak.
 3. reziduální
o každý jedinec je za sebe a rodinu odpovědný, ne stát
o model vychází z volného trhu - každý si může vydělat peníze dle svých schopností, to
se odrazí na životní úrovni
o stát a jeho instituce nastupují v situaci, kdy jedinec napne na úplné dno
o zkoumá se, jestli čl. vyčerpal všechny možnosti, jak si sám mohl pomoci (např. když
má byty, nedostane dávku)
o minimální odpovědnost státu
o pokud dávky, tak stát hodně zkoumá, jestli je majetek a příjmy, jinak nevyplatí
o USA, Japonsko

2. Funkce, principy a nástroje SP

Základní hodnotová východiska sociálního státu

 tvoří základ problematiky, vysvětlují, jak ji můžeme vnímat

 humanismus
 úcta k člověku jako jedinečné bytosti
 cílem státu je zajistit lidem důstojný život
 zásada svobody a odpovědnosti na straně druhé
 rovnost všech lidí v důstojnosti, svobodě, právech, odpovědnosti
 solidarita
 vzájemná soudržnost a odpovědnost lidí na základě domluvených principech
 různé skupiny (pracující/nepracující, staří/mladí)
 sociální spravedlnost
 nespočívá v tom, aby se všichni měli stejně, ale k tomu, aby se existující soc. nespravedlnosti
nepřekročili určitou míru
 princip subsidiarity
 systém nastaven tak, že pokud jedinec může, je povinen si zaopatřit všechny prostředky si
sám
 pokud toho není schopen (nemoc, neschopnost najít zaměstnání) má se do té pomoci zapojit
nejbližší okolí
 pokud ani pomoc okolí nelze, pak teprve přichází stát se svojí podporou
 propojení osobní odpovědnosti se solidaritou
 aktivizace jedince (tvrdé dno sociální podpory)
 princip participace (spoluúčast)
 jedinec ani rodina by neměl být pouze pasivní příjemce sociální podpory
 mají to být aktivní subjekty, které mohou ovlivňovat sociální stát (volby, ale i jak mu bude
pomoženo)
 princip uniformity
 každý má mít rovný přístup - na zákl. podmínek
 princip adekvátnosti
  pomoc (finanční nebo služba) má být adekvátní potřebě - nepřepečovávat klienty (nebrat mu
jeho kompetence - co si může zajistit sám, tak musí)

Funkce

 cíl, který S politika směřuje k jedinci i společnosti (směřuje k sociálnímu smíru - většina lidí
vnímá systém jako spravedlivý a je ochotna připívat do něj)
 první dvě nejdůležitější
 funkce ochranná
 řešení vzniklých negativních soc. událostí
 pojistkou pro situace, kdy je jedinec nebo rodině ekonomicky nebo soc. znevýhodněn
 cílem je mírnit negativní důsledky znevýhodnění
 funkce rozdělovací a přerozdělovací
 distribuční a redistribuční
 finanční prostředky i šancí (trh práce, zdravotní péče, vzdělávací soustava)
 něco se vybere a něco se přerozdělí
 funkce homogenizační
 cílem je dosáhnout určité stejnorodosti v dosahováních zákl. životních potřeb (ale ne
každému luxus)
 např. stanovení částek životního minima
 funkce stimulační
 soustředí se na žádoucí sociální jednání jedinců/rodin/skupin
 především v pol. zaměstnanosti, ve vzdělávací, zdravotní
 funkce preventivní
 aby nevznikaly negativní situace pro jedince
 toto je vždy levnější a účinnější než řešit vzniklé problémy

Nástroje soc. politiky

 sociální subjekt působí na sociální objekt

 opatření, kterými subjekt soc. pol. realizuje věcný obsah své soc. pol.
 opatření - regulativní a ochranná (právo) a zabezpečovací (soc. dávky, služby)
 nástroje:
o právo
o peníze
o instituce
 sociální dávky
o smyslem je redistribuce prostředků (peníze, potraviny, šatníky)
o zkoumá se zásluhovost/nárokovost
o např. jestli je ten člověk veden na úřadu práce
o povinné (z pojištění) a nepovinné (dávky sociální pomoci, jsou hrazeny z veřejných
financí, tj. z daní)
o dávky jednorázové/opakující se
 sociální služby
 systematická činnost, kterou někdo vykonává ve prospěch někoho, kdo nezvládá aspekty
fungování
 sociální subjekt pomáhá sociálnímu objektu tím, že mu poskytne radu nebo v jeho prospěch
vykonává službu
 klasifikace soc. služeb v zák. č. 108/2006 Sb., o soc. službách
 3 hlavní oblasti - sociální poradenství (základní-má být schopen poskytnout každý soc.
pracovník - odkáže ho do specializované X specializované- na konkrétní cílovou skupinu, která
spadá do kompetence té organizace), sociální péče a sociální prevence
 kritérium naléhavosti soc. služeb
o informační služby
o intervenující - první pomoc
o podporující - kompenzují znevýhodnění
o pečovatelské - reagují a trvající soc. potřeby
 kritérium druhu uspokojované potřeby
o ochranné služby - ochrana lidských práv
o poradenské služby
o krizové
o …

3. Chudoba

 dopady individuální
 dopady celospolečenské
 definice
 sociální status člověka, který se vyznačuje materiálním/hmotným nedostatkem zdrojů
 stav, kdy člověk nedokáže uspokojovat nejzákladnější potřeby
 stav, který neumožňuje vést důstojný život
 rozměry
o materiální - nemá přístup k ošacení, jídlu, bydlení
o společenský - nemá přístup ke vzdělání, zdrav. péči
 důsledky
o chronický hlad, umírání na infekční choroby
 lidská práva
 vycházíme z toho, že každý čl. žijící v sociálním státě má právo žít na nějaké minimální úrovni
a dosahoval min. standardu
 chudoba i jako pozitivní motivace změnit svůj život
 extrémní chudoba
 v rozvojových zemích
 „čára bídy“ - minimální hranice, která už ohrožuje samotnou existenci člověka
o odděluje život v bídě od života v standardu
 velký globální problém
 opatření proti chudobě
 institut životního minima a minimální mzdy - reflektují celospolečenské podmínky
(průměrnou mzdu, náklady potřebné k životu)
 důsledky
 brzdí rozvoj společnosti
  chudoba absolutní
 když se čl. dostává do stavu, kdy si nemůže zajistit základní potřeby
 jídlo, bydlení, oblečení
 může dojít až k ohrožení života člověka
 chudoba relativní
 stav, kdy jedinec uspokojuje svoje potřeby, ale na výrazně nižší úrovni, než je standardem
dané společnosti
 nejsou ohroženy jeho zákl. potřeby, neohrožuje na životě
 vede k pocitu vyloučenosti nebo i faktického vyloučení člověka ze společnosti
 chudoba objektivní
 minimální živ. úroveň, kterou je soc. stát schopen zajistit občanům
 co patří do zákl. uspokojování potřeb lidí - nastavuje stát
 kdo je pod minimálním standardem, má nárok na pomoc (materiální, finanční, službou)
 chudoba subjektivní
 pocit konkrétního čl. že se subjektivně cítí chudý při porovnání s jinými lidmi

Zdroje chudoby (teorie)

o individuální teorie
o je to problém jedince a důsledkem způsoby života a chování jedince
o dává veškerou tíhu zodpovědnosti konkrétnímu jedinci
o nová pravicová teorie
o chudoba výsledkem existence sociálního státu
o lidé si zvyknout na zabezpečení státu a spoléhají na něj a nejsou sami aktivní
o negativní důsledek bezpečného soc. státu
o teorie konfliktu
o chudoba je výsledkem nerovnoměrného rozdělení zdrojů ve společnosti
o chudí za to nejsou odpovědni
o vnější odpovědnosti je dostali do stavu chudoba
o narodili se do špatné rodiny

o hranice 50-70 % průměrných příjmů - minimální úroveň, kterou je stát schopen garantovat
občanům

Skupiny ohrožené chudobou

o rodiny s více dětmi

o senioři
o samoživitelé
o feminizace chudoby
o ženy mají obecně větší riziko chudoby než muži - výsledek tradičního rozdělení rolí
v rodině