4.

KLIENT SOCIÁLNÍ PRÁCE, TYPOLOGIE KLIENTŮ

SOCIÁLNÍ KLIENT - je to jednotlivec, který má sociální problém a domnívá se, že ho

nemůže sám a vlastními silami zvládnout a požádá o pomoc odborníka – sociálního
pracovníka, který ho převezme do své péče a společně se pokusí problém vyřešit

Za klienta sociální práce se považuje osoba, která přichází, nebo je v péči

sociálního pracovníka z důvodu nepříznivé sociální situace: vyžaduje sociální
péči, pomoc (sociální odkázanost, resp. potřebnost – osoby bez přístřeší, nebo
osoby, které se ocitli v sociálně kolizních situacích – nezaměstnaní, osoby které
jsou ve výkonu trestu, nebo se navrátili z výkonu, osoby s asociálním chováním).

Klient je označení osoby, která využije intervence pomáhajících profesí:

klient, respektive uživatel sociálních služeb. Hlavním úkolem sociálního
pracovníka je zmocnění, posílení, nápomoc klientovi k řešení daného
problému.

SOCIÁLNÍ KLIENT je – jednotlivec

rodina,
sociální skupina
celá společnost

SOCIÁLNÍ KLIENT = jednotlivec, skupina, rodina, komunita, (chybí tam instituce)

kteří hledají profesionální služby, nebo jsou jim tyto služby poskytovány (Baker)

SOCIÁLNÍ KLIENT - je člověk, který není schopen sám, ani s pomocí své rodiny
zajistit si základní životní podmínky, nebo který je v nouzi, vzhledem ke svému těžké
zdravotní postižení (Mydlíková)

KLIENT - uživatel sociálních služeb: je subjekt, který využívá sociální služby. Může to být
osoba, rodina, skupina i komunita.
Někteří autoři uvádějí v souvislosti s klientem a sociálními službami i termíny jako uživatel
sociálních služeb, konzument služeb nebo zákazník soc. služeb (Německo, Francie ...).
Matoušek
- nově žadatel, uživatel soc. služby

Pro klienta je charakteristické:

● Negativní hodnocení problémové situace

● Momentální neschopnost najít řešení

● Aktivní přístup orientovaný na hledání řešení
● Dobrovolná spolupráce se soc. pracovníkem – motivovat klienta, aby dobrovolně
pracoval, řešil svou nepříznivou situaci

TYPY KLIENTŮ
- Schavel – podle něho se jedná o 6 skupin, podle soc. události:

1/ Sociální patologie - klienti, u kterých se objevily sociálně patologické jevy (delikvence,

kriminalita, poruchy chování, prostituce, násilí, sebevražedné projevy, závislost, zneužívání
osob, poruchy rodinného soužití, CAN)

2/ Problémy věku - klienti podle vývojových aspektů - jde především děti, mládež,
dospívání, stáří

3/ Sociální skupiny – klienti se identifikují s normami a ideologií různých kulturních,

sociálních a extremistických skupin, příslušníci těchto skupin jsou charakterizováni odlišným
životním stylem

4/ Zdravotní problémy – klienti se somatickými a psychickými chorobami, příznaky poruch,

dlouhodobá hospitalizace, chroničnost, nesamostatnost, akceptace nemoci

5/ Socioekonomické aspekty – klienti nezaměstnaní, bezdomovci a žijící na hranici chudoby

6/ Zdravotní postižení – klienti mentálně, smyslově nebo tělesně postižení nebo mohou mít
kombinované postižení

- Levická – člení klienty dle určitých hledisek:

1/ Na základě aktivity klienta

DOBROVOLNÝ - vyhledá sociálního pracovníka dobrovolně z vlastního podnětu. Je

rozhodnut pracovat na změně.

KLIENT - ODBĚRATEL - je si vědom v jaké situaci se nachází, ale přichází s cílem, aby
prostřednictvím SP získal některou službu, dávku.
Je pasivní konzument.

NEDOBROVOLNÝ - nepřichází na základě vlastní vůle, ale z rozhodnutí třetí osoby,

instituce.
Návštěva mu byla přikázána (distribuovaný klient – posílaný odborníkem k odborníkovi)
- klient přichází na základě nátlaku někoho jiného: blízkých, okolí. Tento klient
odmítá spolupráci, je nutné si hned na začátku nastavit pravidla spolupráce
(možnosti sociálního pracovníka, povinnosti klienta), pokud se nepodaří klienta
přesvědčit o spolupráci, tak intervence končí bez pozitivního efektu;

2/ Na základě věku klienta

- Dětský klient
- Mládež
- Dospělý klient v produktivním věku
- Starší klient (senior)

DĚTSKÝ klient - vztahuje se na dítě do 15 let

* Třeba mít na zřeteli, že není způsobilý k právním úkonům, jedním z prvních úkolů
sociálního pracovníka je stanovit osobu, která bude jednat jeho jménem a v jeho zájmu.
* Respektovat úroveň jeho psychické zralosti, s tím souvisí i vhodná komunikace.

MLÁDEŽ - 15-18 let

* z pohledu praxe nejrizikovější skupina, dostatečně dospělí, aby vystupovali svým jménem,
ale málo zralí, aby věděli adekvátně zhodnotit situaci, ve které se nacházejí.
Často se snaží zvládat své problémy sami, bez cizí pomoci, o pomoc žádají až když je situace
kritická.

DOSPĚLÝ klient
* Zdánlivě nejlepší klient pro spolupráci.
Z psychologického hlediska většinou zralá osobnost.
Uvědomuje si, jaký má dosah sociální problém či nepříznivá sociální událost např. na rodinu -
co ho může motivovat, ale i zastavit.

STARŠÍ klient (SENIOR)

* Tak jako při dětském klientovi je vhodné věnovat pozornost komunikaci, mohou být
poruchy sluchu, těžší koncentrovanost, používat jednoduché termíny, ponechat dostatek času
na rozmyšlení odpovědí...

3/ Na základě chování klienta - Spolupracující, Nespolupracující, Rizikový, Mlčenlivý,

Klient v odporu, Agresivní, Agresivní, Ventilující, Ustrašený, Hysterický, Apatický,
Stěžovatel, Proklamační klient ...

Spolupracující klient – dobrovolně, spolupracuje, je vidět efekt řešení problému

Nespolupracující klient – odmítá spolupracovat, nepřipouští si problém, distribuovaný z jiné

instituce, např. nařízená léčba

Rizikový klient – nepřiměřené chování, může nás ohrozit fyzicky, hlavní zásada, snažit se o
minimalizaci rizika. Třeba informovat kolegy, jít do terénu ve dvojici ...

Manipulativní klient - nemá zájem o spolupráci, chce získat nějaké výhody,

navozuje rodinnou atmosféru, chce získat pro sebe výjimky, je velmi vhodné
abychom měli při práci svědka .
– klient má tendenci řešit problém ve svůj prospěch nečestnými prostředky. Může
dojít k manipulaci s osobou sociálního pracovníka, aby vypadal, že je lepší, než ve
skutečnosti je. Je nutné, aby byl sociální pracovní zručný, byl dobře připraven,
uměl se v problému dobře orientovat (znalost legislativních norem například);
..

Agresivní klient - charakteristický buď verbální nebo fyzickou agresivitou. Potřebná je

osobní odvaha, odborná příprava na zvládání konfliktů. Zachovat klid, věcná argumentace,
nereagovat nervozitou, nezastrašuje ...
- klient má tendenci dosáhnout vyřešení problému ve svůj prospěch,
prostřednictvím agresivního chování – vyhrožování, verbální i fyzické napadání.
Často se jedná o klienty, kteří jsou v hmotné a sociální nouzi. Často se sníženým
intelektovým potenciálem. Zde dochází k agresivním projevům hlavně z důvodu,
že klient není schopen zpracovat určité souvislosti a procedury administrativního
řešení sociálních problémů, nepřiměřeně poté reagují a prezentují své vnitřní
prožívání navenek.
Je důležité, aby sociální pracovník eliminoval možná rizika: možnost úniku
z místnosti, bariéra mezi klientem a sociálním pracovníkem například stůl, práce
ve dvojici a podobně.

V případě, že se jedná o klienta, který je například závislý (drogy, alkohol), je nutné,

aby sociální pracovník spolupracoval s odborníky (lékař, psycholog).

Mlčenlivý klient - nekomunikativní, nebo jednoslabičné odpovědi, někdy slabší slovní

zásoba, nízká sebedůvěra, přílišný respekt před sociálním pracovníkem ...

Klient v odporu - odmítá spolupráci, neguje sociálního pracovníka, nerespektuje

doporučení.
Hlavními příčinami jsou předchozí negativní zkušenosti, nedůvěra najít řešení, nepřipravenost
nést odpovědnost. Kdy? - Ztráta blízké osoby, nespravedlivé odsouzení, závažná nemoc …

Apatický klient - rezignoval najít řešení sám, nebo za pomoci odborníka, ztrácí zájem o
hledání řešení, při komunikaci všechno odsouhlasí, ale není to schopen realizovat.

Ustrašený klient – má strach z neznámého prostředí, pokud přijde vícekrát, strach odezní

Ventilující klient – vypráví o svém problém, uleví si, nechce rady

Klient stěžovatel – je neustále nespokojený, stěžuje si na postup sociálního pracovníka

Hysterický klient – při nesplnění požadavku se domáhá nepřiměřenou reakcí – hysterií

Proklamační klient – transparent v ruce, hladovkáři

4/ Na základě problémové situace

Klient bez domova,
Závislý- Klient závislý na psychoaktivních látkách - primárně je u něj řešení problému závislosti.
Nezaměstnaný,
se zdravotním postižením,
Klient páchající trestnou činnost,
Psychiatrický klient,
Klient v terminálním stádiu,
Klient cizinec, azylant ...

KLIENT- neboli uživatel sociální služby. Je to osoba, nebo skupina osob, které jsou
poskytovány sociální služby poskytovatelem sociální služby.
Každý klient má své osobní cíle – přání a potřeby lidí, které se dají dosáhnout pomocí sociální
služby.
K jejich dosažení slouží stanovený postup, tzv. individuální plán.
Klienti = jednotlivec, rodina, skupina, instituce a komunita

Z hlediska filosofie humanismu je primárním cílem každé pomáhající profese ČLOVĚK jako
JEDNOTLIVEC ve svojí jedinečnosti, neopakovatelnosti, individualitě a celistvosti.
Z hlediska holistického přístupu je jedinec vnímán nejen v souvislosti se sociálním
problémem, ve kterém se ocitl, ale i jako osoba, která má biologickou, psychologickou,
spirituální, kulturní a sociální složku existence.
Pro profesionálního sociálního pracovníka se takový člověk stává klientem, resp. uživatelem
sociálních služeb – což je výraz užívaný i Mezinárodní federací sociálních pracovníků IFSW.

RODINA je přirozenou skupinou.

Většina klientů je součástí nějaké rodiny a spolu s ní prožívá všechny zátěžové situace.
Když tedy pomáháme řešit problém jednoho člena rodiny, děláme to vždy vědomě, či
nevědomě v kontextu celku (rodiny). Žádná rodina nemůže být důkladně pochopena na
základě pohledu jednoho člena.
Funkční rodina má nejlepší předpoklady být vhodným prostředím pro formování zdravé
osobnosti a plní funkci prevence sociálně-patologického chování.
Je třeba naučit se pracovat s rodinou jako celkem, nejen s jednotlivými členy.

SKUPINA = seskupení osob v prostoru na základě nějakých společných znaků (pohlaví,

zájmy, problémy...).
Pokud je společným znakem příbuzenský poměr, patří do skupiny i rodina.
Pro primární rodinu je typické, že se zakládá na základě přirozených citových vazeb.
Sekundární skupiny se vytvářejí na základě formálních kritérii.
Skupinu tvoří alespoň dva jedinci, maximální počet u malých sociálních skupin je 30-40
jedinců.
Terapeutické a výcvikové skupiny však bývají menší (5-12 osob).
Sociální skupina je ze sociologického hlediska jedním ze sociálních útvarů do kterých se lidé
sdružují.

Základní znaky skupin:

● existence a sledování společných cílů,

● interakce = vzájemné působení, ovlivňování mezi členy

● vědomí soudržnosti a sounáležitosti (my)
● existence společných hodnot, názorů a norem
● prostorové nebo časové oddělení od okolí
● určitá organizovanost = členové skupiny mají jisté místo
●

ORGANIZACE – označuje uspořádání celku a jeho složení z jednotlivých částí. Organizace

představují způsob, jak pravidelně koordinovat lidi, jejich práci nebo jejich produkty v čase a
prostoru.

INSTUTUCE – je relativně stálý, v daném společenství či skupině uznávaný soubor předpisů

a norem, obvykle formálních, které společenství či skupina považuje za důležité pro udržení
své existence.

Instituce bývají typologizované podle oblasti lidské činnosti, kterou regulují.

Rozlišuje např. instituce mocenské,
náboženské,
ekonomické,
 vzdělávací apod.

KOMUNITA je sociálním seskupením jednotlivců, rodin, nebo skupin, které sdílejí jisté
hodnoty, služby, instituce, zájmy nebo geografickou blízkost. Komunita se od společnosti
odlišuje porozuměním mezi jejími členy, blízkost, vztahy mezi jejími členy. Typické pro
komunitu jsou blízkost, tradiční a osobní vztahy, kde lidé chápou své sociální pozice ve
vztahu jeden k druhému.