l5A

Sociální psychologie
socializace a osobnost, sociální percepce

SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

– základní psychologická disciplína

– na pomezí psychologie x sociologie
= věda o chování, prožívání a zkušenostech jednotlivce ve společnosti

= zabývá se lidskými vztahy

– jak se člověk stává součástí lidského společenství
– snaží se vysvětlit, jak je myšlení, cítění, chování ovlivněno přítomností druhých

AFILIACE = lidská potřeba navazovat a udržovat vztahy s druhými

socializace
– z lat. socialis = družný, polidštěný

– proces, při kterém se jedinec začleňuje do společnosti

– osvojuje si její hodnoty, normy, chování, schopnosti
– složitý, celoživotní, vývojový proces

vztah jedinec – společnost = vzájemné působení

– 2 propojené systémy
– vzájemně závislé
– lidské „JÁ“ se tvoří ve vzájemné interakci lidí

důsledek působení společnosti na jedince → jedinec postupně vrůstá do společnosti

činitelé socializace
1/ rodina
2/ škola
3/ vrstevníci
4/ sociální skupiny
5/ hromadné sdělovací prostředky = masmédia

formy socializace
formální: záměrná (výchova, škola)
neformální: procesy, který nemají primární socializační funkci, vedlejší produkt (např. v rodině)

mechanismy socializace
 procesy učení
 sociální učení
 učení nápodobou, imitace (smutek na pohřbu, minisukně jako móda)
 identifikace
socializace a osobnost
osobnost
o souhrn procesů, stavů, vlastností + návyků, postojů
– dohromady tvoří: celistvou strukturu člověka
dynamiku jeho chování a prožívání

o sociální psychologie zkoumá: osobnost v orientaci na sociální svět

– prostřednictvím něj se osobnost formuje
– svou aktivitou spoluvytváří propojení kultury a osobnosti

o modální osobnost = všemi sdílené osobnostní jádro

– zrcadlí typické vlastnosti a podstatné hodnoty dané kultury

člověk x svět = existuje distance

– je vyplňována: kódy, pravidla, normy, omezení = předpisy, jak se chovat
– přijetím a užíváním předpisů se člověk stává členem společnosti

 produkty socializace = postoje k:

o sobě samému: sebepojetí, sebehodnocení
o k ostatním: role, postoje, sociální dovednosti, rysy a motivy

 individuace = proces vyvazování jedince ze závislosti na jednotlivých vztazích

zaměřených na vytvoření co nejširší autonomie – řečeno s Jungem:
proces uvědomování si své jedinečnosti
Sociální percepce

= vnímání lidí a mezilidských vztahů

– poznávání člověka člověkem
– určuje naše chování k druhým

– je závislé na: životní zkušenosti

momentální míře informovanosti

– představu o druhých si děláme na základě: 1/ vnímání

2/ pozorování
3/ uvažování
4/ fantazie

sociální komunikace
1/ verbální
– co říká, jak to říká (intonace), obsah, slovní zásoba, pauzy, stavba vět, dynamika
–> usuzujeme tak kulturnost, vzdělání, temperament, …

2/ neverbální
o statické – vnější úprava, tělesná stavba, rysy obličeje, atd.
–> usuzujeme rasu, věk, pohlaví,…

o dynamické –> usuzujeme emoce

mimika – komunikace prostřednictvím výrazů obličeje

proxemika – vzdálenost mezi komunikujícími jedinci
haptika – dotek (např. podání rukou, poplácání po zádech apod.)
posturologie – postoj a držení těla
kinezika – pohyb těla při komunikaci
gestika – pohyby těla zastupující verbální komunikaci
paralingvistika – např. smích, pláč

verbální a neverbální komunikace by měla být v souladu

→ pokud není, komunikace se stává nesrozumitelnou

osobní prostor: sféry: 1/ intimní

2/ osobní
3/ sociální
4/ veřejná
  utváření dojmu:
4 charakteristiky, na kterých se utváření dojmu zakládá:
1/ povrchové – národnost, věk, pohlaví
2/ charakteristiky chování – chování ve společnosti
3/ charakterové vlastnosti / schopnosti,… – laskavost, ohleduplnost, dominance
4/ sociometrické soudy – oblíbený x neoblíbený
– sympatický x nesympatický

– strategie zpracování dojmů: v laické psychologii se objevují chyby

– děti do 10 let přejímají dojmy dospělých
Zkreslení / chyby při sociální percepci

– stereotypizace = kategorizace lidí na základě povrchních charakteristik

barva pleti, sexuální orientace

– projekce = jiným lidem přisuzujeme naše vlastnosti (především negativní)

do druhých promítáme sebe

– efekt mírnosti a shovívavosti = tendence posuzovat jiné lépe, než je realita

– haló efekt = efekt svatozáře

jedna vlastnost dominuje tak, že ostatní rysy jsou v pozadí
první dojem vytvořený na základě prvního setkání – stálý, rychlý
– atraktivní člověk bude jistě i milý a pěkný uvnitř
– člověk s nepříjemným hlasem bude mít záporné povahové vlastnosti
– populárního člověka máme raději

– efekt primárnosti = tendence vnímat prvotní informace silněji, než ty druhotné

30+ sekund

– efekt setrvačnosti – udržování postoje, který si člověk v minulosti vytvořil

– člověk dostane 1 a je považován za chytrého, i když už se mu tolik nedaří

– poslední dojem – může překrýt předešlé zkušenosti

– efekt rozptýlenosti – význam některých informací můžeme nevědomky redukovat pokud přijdou společně s
dalšími, nesouvisejícími informacemi

– efekt kontrastu – nápadnost v chování

– centrální tendence – tendence držet se při hodnocení a posuzování
tzv. „zlatého středu“

– sebenaplňující předpověď = očekávání daného vede k tomu, že se to stane

– Pygmalionův efekt – pozitivní očekávání
– Golemův efekt – negativní očekávání