UVĚDOMĚNÍ VE SLOŽITÝCH A KONFLIKTNÍCH SITUACÍCH

CO JE PRO VÁS OBTÍŽNÁ SITUACE? ZMĚNA [psychotrener Vl. Savchenko]

Odpovězte na otázku, co je pro vás konfliktní situace?

Jste vychováváni nebo na vás křičí. Jste uráženi nebo ponižováni. Musíte mluvit s někým, kdo je
hrubý. Mluví s vámi arogantním tónem hlasu. Osoba ve vaší přítomnosti projevuje nepřiměřené
emocionální reakce. Záměrně ztěžuje komunikaci. Pokouší se s vámi destruktivně manipulovat nebo
vás psychicky potlačovat. Odmítá s vámi verbálně komunikovat, ale jeho neverbální komunikace je
zjevně destruktivní nebo agresivní.

Co dělat a jak se v dané situaci zachovat, si každý "rozhoduje" sám. Na svých kurzech pokládám
každému stejnou otázku: "Jak se zachováte v této obtížné situaci? Co cítíte uvnitř?"

Ptám se na příklady.

Zde jsou odpovědi účastníků kurzu:

- Pokud na mě začnou zvyšovat hlas, zvýším hlas také. Pokud začnou křičet, křičím také. Pokud mi
nadávají, také používám sprostá slova.

- V takových situacích se často ztrácím. Stáhnu se do sebe.

- Jsem plný nepříjemných pocitů, ztrácím kontrolu nad situací. Začnu nadávat, i když je to pro mě
nepřirozené. Pak se cítím ještě hůř.

- Ztrácím sebedůvěru a červenám se. Začínám přemýšlet, kde jsem udělal chybu. Jakmile si to
uvědomím, snažím se ji napravit. Výsledek je žádný nebo minimální.

- Pětkrát se zhluboka nadechnu. Když ani potom nevím, co dělat, použiji sarkasmus. To mi pomáhá,
protože potlačuje nepříjemné pocity, ale problém zůstává nevyřešen.

- Rozčílím se a pak je mi to jedno. - Snažím se ze situace vymanit, abych získal čas. Snažím se přijít na
to, kdo udělal chybu. Pokud je to moje chyba, cítím se lépe.

- Pokud je to pro mě důležité, chci vyjednávat. Pokud ne, ustoupím. Ne vždy to funguje, takže se cítím
nejistě. - Nic neříkám. snažím se získat čas uvolněním situace smíchem. Ale stejně se cítím
nepříjemně. - Cítím paniku a strach. Snažím se to ze všech sil potlačit.

- Obranu nebo útok, podle situace. Často začnu křičet.

- Útočím stejně tvrdě, jako jsem byl napaden (slovně)

- čekám, až dotyčný začne křičet a uklidní se.

- Na urážky se snažím nereagovat, ale pouze navenek. Uvnitř mám velmi nepříjemné pocity. Pak se
rozbrečím a jsem celá zmatená. Po chvíli se cítím lépe.
- Nadechnu se a řeknu: "Moment, vyřešme to v klidu. Ale uvnitř to ve mně vře. Nakonec si řeknu, že
ten muž měl pravdu, i když si to nemyslím. Položím další otázku: "Kdo tě naučil řešit obtížné situace
tímto způsobem?" "Ano," odpovím.

- Moji rodiče se tak chovali. Nikdo to nedělal. Prostě se to stalo. Další otázka: "Jaká je úspěšnost
řešení obtížných situací tímto způsobem?" "Jaká je úspěšnost řešení obtížných situací tímto
způsobem?" "Ano," odpovím.

- maximálně 2 % ze 100 % Nejdůležitější otázka: "Může existovat jeden univerzální způsob řešení
všech obtížných situací, který lze aplikovat na každého člověka a který lze používat po celý zbytek
života?".

- Samozřejmě, že ne, odpovídá 98 % účastníků. Zbývající 2 % věří, že se to dozví ode mne. "Proč to
není možné?" ptám se.

- Protože pro každou takovou situaci musí existovat individuální přístup. Každý je jiný a situace
mohou být také velmi odlišné. "A co se tedy obvykle bere v úvahu při řešení konfliktních situací?"
"Ne.

- Především to, kdo stojí před vámi. Jaký je to člověk. Jaký vztah s nimi máme. Může to být šéf,
manželka, babička, přítel, příbuzný nebo jen cizí člověk. A ke každému z nich se v této situaci budeme
chovat jinak.

-Za druhé, kde se nacházíme, v jakých podmínkách se nacházíme. Může to být šéfova kancelář,
ložnice, kuchyně, veřejné místo, něčí návštěva atd.

- Za třetí, záleží na našem psychoemocionálním a energetickém stavu, na našem momentálním

rozpoložení. - Za čtvrté záleží na našem rozhodnutí ukončit tento konflikt v klidu nebo z něj vyjít
vítězně.

- A za páté. Jeden kadet dokonce řekl, že to může záviset i na biologické zátěži (METEO).

Všichni kadeti se shodli na tom, že právě všechny výše uvedené faktory určují individuální přístup při
řešení obtížných situací. Doufám, že s tím souhlasíte i vy, kteří čtete tyto řádky. Protože 98 % lidí si
myslí, že není možné (jsou o tom přesvědčeni), aby existoval jeden způsob řešení všech možných
konfliktních situací, nikdo ho nehledá. Všeobecně srozumitelná definice eliminuje nedorozumění v
komunikaci. Správná definice (stejně jako správná diagnóza) již obsahuje řešení. Proto žádám
účastníky kurzu, aby uvedli vlastní definici obtížné situace, abychom všichni rozuměli tomu, o čem
mluvíme. A v těchto definicích se pokusíme najít způsob úspěšného řešení konfliktních situací.
Zde jsou jejich definice. Pro mě je obtížná situace:

- pokud mě někdo naštve - pokud reaguji nepřiměřeně

- pokud jsem ponížen a uražen

- pokud se mi někdo dostane do duše a snaží se mnou destruktivně manipulovat.

- Pokud musím mluvit s hlupákem

- pokud jsem manipulován. Jsem velmi podezřívavý. Snažím se zachovat klid.

- když není po mém

- když mi chybí argumenty

- když jsem nespravedlivě obviněn

- když nevím, jak reagovat - když nevím, jak přimět člověka, aby splnil své sliby

- když někdo nepřijímá můj názor

- když někdo ubližuje mému já, mé hrdosti.

- pokud někdo neoprávněně projeví mou důvěru

- pokud na mě někdo bezdůvodně křičí Všechny tyto "definice" lze rozdělit do dvou skupin:

Pro první skupinu je hlavním leitmotivem:

"Když pro mě nastane obtížná situace, v 95 % případů za ni může někdo jiný." V druhé skupině se
jedná o dvě definice: "Když se mi něco nelíbí, je to moje vina. Lidí s tímto přesvědčením je bohužel
většina. Doufám, že si uvědomujete, že "definice" této skupiny ve skutečnosti nejsou definicemi
"obtížné situace". Jsou to čistá obvinění. Správná definice by zněla: "Obtížná situace je pro mě
oprávněný důvod, proč někdo nyní v definici, která je všem jasná, hledá úspěšné a konstruktivní
řešení obtížné situace. Řešení v současné situaci, kdy je vždy viník, jsou jen dvě - POTRESTAT nebo
pokud možno odpustit. Jak ...? To už je otázka kreativity a tvořivosti člověka v roli oběti nebo kata. O
tom jsou všechny filmy a seriály. Dávají se za to Oscary. Sledujte a zdokonalujte se. Druhá skupina (5
%) se vyznačuje následujícím: "Důvodem obtížné situace je nedostatek mých argumentů, znalostí,
dovedností, schopností". Pro tento malý počet lidí by definice "obtížné situace" mohla znít nějak
takto. Pro mě je obtížná situace: "když jsem ve vztazích s druhými lidmi konfrontován se svou
neschopností komunikovat". Jaké je řešení? Neobviňovat druhé, ale pracovat na sobě. To je velmi
slibný směr, který bohužel nemá podporu společnosti. Obrovský technický pokrok, který jsme v
posledních 20 letech zaznamenali v různých oblastech našeho života, je z velké části zásluhou nových
technologií. Dnes nemáme čas sledovat, jak se mění modely mobilních telefonů, počítačů, plazmy,
lékařských přístrojů, automobilů, bílé techniky atd. Nové technologie se rychle stávají obvyklým
atributem našeho každodenního života. Nejdůležitější je však jejich rychlá a masová dostupnost. Co
má dnes pár jedinců, má za rok už většina a za dalšího půl roku je to už starý model. To vše je úžasné
ve své dokonalosti, designu a možnostech. Ale co lidský stav? Jakých starých předsudků a zastaralých
modelů komunikace se společnost dokázala zbavit? Jak se lidské "modely" zlepšily? Jaké nové
vlastnosti se u lidí objevily? Jaké nové psychotechnologie, umožnily vytvořit krásné a kvalitní modely
mezilidských vztahů? A hlavně, cítí se lidé pohlcení tímto pokrokem pohodlně, bezpečně,
sebevědomě? Mají dostatek doteků, jemného pohlazení, otevřených citů, vřelých emocí a lehkých
myšlenek. Stala se důvěra ve vztahu normou? Všimněte si, že lidé se velmi zajímají a zodpovědně si
vybírají jakékoli technické prostředky (mobily, počítače, auta atd.). Pokud jde o výběr modelu
komunikace v partnerství, manželství nebo rodině, nic takového se neděje. Za prvé proto, že stát (a
ministerstva za něj odpovědná) nic takového nenabízí. Za druhé, dokud se někomu ve vztahu
"nedaří", psychiatrie, astrologie a andělé jsou vždy připraveni nabídnout své přátelské a spolehlivé
rámě. V psychologii lidí se podle mého názoru mnoho změn k lepšímu neudálo. A není to proto, že by
lidé nebyli schopni vnímat něco nového a užitečného, co by mohli využít v každodenním životě. Je to
proto, že psychologie dneška je psychologií předminulého a minulého století. Neodpovídá
požadavkům a potřebám moderního člověka. Nemáme dnes psychologicky kompetentního, duševně
zdravého a emocionálně zralého člověka jako průměrnou jednotku naší společnosti. Navíc sami
účastníci mých kurzů říkají: "Takový člověk je pro společnost nejen nepřijatelný, ale i nebezpečný!".
Ano, je skutečně nebezpečný svou uvědomělostí, vysokým sebevědomím, soběstačností, zdravým
egoismem a nezávislostí. *** Mnoho lidí prostě není na takovou úroveň vztahů připraveno (a já je za
to neodsuzuji, jen mě nezajímají), ale to neznamená, že neexistují lidé, kteří po této úrovni touží a
usilují o ni.

Ukázkovým příkladem kostlivce, který se skrývá v naší skříni, je například - podvádění.

Pojem podvádění a rady, co dělat, když k němu dojde, jsou dva velmi nebezpečné viry v naší mysli.
Reálně podvádění neexistuje. Je to destruktivní program, který si vzal a stále bere tisíce životů (vraždy
a sebevraždy na základě nevěry). Ničí vztahy a rodiny, v nichž trpí děti. A nejhorší je, že tento program
je podporován různými médii a není snaha ho vymýtit. Ukázkovým příkladem kostlivce, který číhá v
naší skříni, je například nevěra. Nyní k samotným radám. Za prvé, otázka: která nevěra (fyzická nebo
duchovní) je horší, je sporná. Je to jen otázka preferencí, tj. z které nevěry fyzické či duševní (pokud k
ní dojde) budu trpět a trápit se více. Hlavní je, že v obou případech je zajištěn vznik kvalitního
komunikačního odpadu. Za druhé. Vezměme si například sexuální nevěru. Samotný proces
pohlavního styku je jednou z forem lidských vztahů, jejichž prostřednictvím dochází k uspokojování
citových potřeb (en.habitation). Pokud tato potřeba není uspokojena v současném vztahu, bude
uspokojena v krátkodobém vztahu s jinou osobou a na jiném místě. Tedy s někým, kdo je schopen
tuto potřebu naplnit. Za třetí. Už víme, že mluvit o sexu je stejně důležité jako sex samotný. Takže ve
vašem vztahu se na toto téma mluvit nepřijímá, nebo to nejspíš neumíte. Neexistuje žádná sexuální
kultura. Za čtvrté. Sexuální kultura nemůže existovat tam, kde není základ vědomého a
důvěryhodného vztahu. Závěr. "Zrada" je jen symptom (signál, vedlejší produkt) našich destruktivních
vztahů. "Zrada" jako symptom by nikdy neměla být důvodem k žárlivosti, manipulaci, vydírání,
rozvodu nebo pomstě. "Zrada" v takovém vztahu je posledním varováním, abyste přišli k jednacímu
stolu, zejména pokud jsou v něm děti. Rada "ušlápnout!" ve skutečnosti nic neřeší, ale jen zhoršuje již
existující problémy. Nešlape se ani tak po pohlavním styku, ale po nedostatečné sexuální kultuře a
vztazích, které nefungují. A my, jako civilizovaní barbaři, se nejenže nesnažíme odhalit příčinu, díky
přítomnosti symptomu, ale také děláme vše pro to, abychom tento symptom skryli. Jednoduše
řečeno, tato rada nás učí zametat vše pod koberec. Tak nám pouhá dvě slova "nevěra" a "deptat"
mohou v mnoha ohledech zničit život.