Programovací jazyk

Program je algoritmus zapsaný v programu, kterému počítač rozumí a umí z něho vytvořit pomoci
překladače strojový kód. Překladač je program, který umí přeložit program z programovacího jazyku
do strojového kódu.

VÝHODY - rozumí ji člověk (programátor) i počítač.

NEVÝHODY - programátor musí umět příslušný programovací jazyk. Je málo názorná a přehledná,
proto se do dokumentace kombinuje s vývojovým diagramem

Rozdělení programovacích jazyků

Strojově orientované (nižší programovací jazyky) – jsou vázané na konkrétní typ procesoru.
Používá se jazyk symbolických instrukcí nebo symbolických adres (asambler)

Vyšší programovací jazyky – nejsou vázaný na konkrétní procesor. Jeho příkazy jsou tvořený
pomoci klíčových slov, které jsou přeložený do strojového kódu. Přeložení zdrojového kódu do
strojového zajišťuje překladač. Rozlišujeme dva základní typy překladačů:

kompilátor – překladač přeloží zdrojový kód do strojového a vytvoří spustitelný soubor. Při
překladu je přeložen celý kód a je proveden jen jednou. Při dalším spuštění se ž nepřekládá.
Odstranění syntaktických chyb je provedeno před je nutné je odstranit, aby překladač
program přeložil. Program je rychlejší.

interpreter – po stratu programu přeloží část kódu a ten nechá vykonat, pak zas přeloží část
kódu a zase ho vykoná. Říkáme, že se provádí interpretace kódu. Lépe se odlaďuje a je méně
náročný na paměť (překládá se vždy jen část programu). V praxi se v dnešní době nepoužívají
čistě interpretační překladače, ale jejích kombinace. Příkladem je jazyk JAVA Překladač javac
je kompilační a JMV (Java Virtual Machine) pak strojový kód interpretuje. Java často pro
zrychlení používá JIT (Java in Time), který při zavádění programu do paměti ho přeloží do
strojového kódu a ten pak vykoná. .NET používá vždy kompilátor JIT.

Vyšší programovací jazyky můžeme rozdělit na:

- obecné (Visual Basic, Object Pascal, C, C++, C#, Java, .NET Framework)

- databázové (MS Fox Pro, Oracle)

- webové (PHP, Javascript)

- specializované (makro, simulační)

Strukturované programování

Základním principem, je rozdělení složitého úkolu na dílčí jednodušší úkoly, které se řeší samostatně.
Tyto úkoly se pak spojí v jeden celek pomoci metody shora dolu.

Při řešení dílčích úkolu se používají tytu struktury:

- sekvence
- Větvení
- Cykly
- přepínače

Objektově orientované programování

Je to soubor doporučení jak má program vypadat. Při objektově orientovaném programování řídíme
tok událostí.

Je charakterizován 3 základními vlastnostmi:

Zapouzdření (obalení) – využívá se nový datový typ objekt, který je obalen řídícími
strukturami metodami.

Dědičnost (inherence) – umožňuje vytvářet nové objekt jako potomky existujících objektů.
Potomci dědí vlastnosti a metody, které můžeme následně upravovat

Polymorfismus (mnohotvarost) – umožňuje vytvořit jednu metodu, která bude společná pro
více objektu v stromové struktuře, ale pro každý objekt se bude chovat jinak

Key word

Programming language – programovací jazyk

Instruction – příkaz

Machine language – strojivý jazyk

Low-level programming language – nižší programovací jazyky

High-level programming language – vyšší programovací jazyky

Compile – kompilavat

Interpret - interpretovat

Translated (convert)– přeložit

Machine code – strojový kód

Source code – zdrojový kód

Structured programming – strukturované programování

Sequence – lineární struktura

Selection – větvení

Iteration – cykly

Recursion – rekurze

Subrutines - podprogramy

Object-oriented programming – objektově orientované programování (OOP)

Inheritance – dědičnost

Encapsulation – zapouzdření

Polymorphism - mnohotvárnost