Procvič si názvosloví 

Oxidy

Binární (dvouprvkové) sloučeniny kyslíku s dalším

prvkem se nazývají oxidy. Dříve se používal název
kysličník. Oxidy obsahují ve své molekule oxidový
anion O2-.

Oxidy vznikají odtržením 2 atomů vodíku z vody

(H2O). Proto má kyslík ve všech oxidech oxidační
číslo II-. Oxidační číslo prvku, který je vázán na
kyslík, může nabývat hodnot od I+ až do VIII+.

Název je složen z podstatného a přídavného

jména. Podstatné jméno udává aniontovou složku
s koncovkou -id a přídavné jméno kationtovou
složku. Koncovka přídavného jména udává i
oxidační číslo tohoto prvku.

Oxidační
Obecný
číslo prvku Příklad
vzorec
M

Li2O oxid
I+ MI+2OII-
lithný

MgO oxid
II+ MII+OII-
hořečnatý

MIII+2OII- B2O3 oxid

III+
3 boritý

SiO2 oxid
IV+ MIV+OII-2
křemičitý

MV+2OII- As2O5 oxid

V+
5 arseničný

P2O5 oxid
fosforečný

MoO3 oxid
VI+ MVI+OII-3
molybdenový

MVII+2OII- Mn2O7 oxid

VII+
7 manganistý

MVIII+OII- XeO4 oxid

VIII+
4 xenoničelý

Polymerní oxidy
V molekule polymerních oxidů se vícekrát opakuje
základní molekula oxidu. Tyto oxidy pak tvoří
různě dlouhé řetězce, rovinná nebo trojrozměrná
uskupení.

Ve svém názvu mají údaj o svém polymeračním

stupni, tzn. kolik se zde nachází základních
molekul daného oxidu. Jejich název se vyjadřuje
číslovkovými předponami užívanými v názvosloví
a zakončením -merní.

Typickým příkladem je oxid křemičitý (SiO2):

Polymerační
Vzorec Název
stupeň

oxid
SiO2 monomerní
křemičitý

oxid
Si3O6 trimerní
křemičitý

oxid
Si5O10 pentamerní
křemičitý

oxid
Si8O16 oktamerní
křemičitý

Polymerní oxidy tvoří většina kovů, které mají

střední nebo vyšší elektronegativitu a vyšší
oxidační číslo. Také je tvoří oxidy polokovů a
některé oxidy nekovů, například bor (B), křemík
(Si), germanium (Ge), selen (Se) nebo tellur (Te).

Podvojné oxidy
Sloučeniny, které obsahují více druhů oxidů,
nazýváme souhrnně podvojné oxidy. Mohou být
odvozeny od stejných nebo různých prvků.

Ve vzorcích a názvech se kationty uvádějí v pořadí

rostoucích oxidačních čísel. Jesliže mají prvky
stejné oxidační číslo, pak se uvádějí v abecedním
pořadí značek prvků. Víceatomové kationty, např.
amonný (NH4)I+, se uvádějí jako poslední ve
skupině kationtů, které mají stejné oxidační číslo.

Kationty s příslušnými koncovkami se v názvech

oddělují pomlčkami.

Počet atomů kyslíku v této sloučenině je

upřesněný číslovkovými předponami.

Některé vzorce podvojných oxidů lze napsat

dvojím způsobem, rozložené na dva oxidy
(FeO.Cr2O3) nebo složené (FeCr2O4). V testování
se vyskytují pouze složené vzorce.

Název Vzorec Vzorec

tetraoxid
železnato- Fe3O4 FeO.Fe2O3
železitý

tetraoxid
železnato- FeCr2O4 FeO.Cr2O3
chromitý

trioxid
hořečnato- MgTiO3 MgO.TiO2
titaničitý

oxid sodno-
NaNH4O
amonný

trioxid draselno-
KVO3
vanadičný

trioxid
beryllnato- BePbO3 BeO.PbO2
olovičitý

tetraoxid
MnO.Pt2O3
manganato- MnPt2O4
atd.
platitý

Michaela Janská & Martin Sýkora © 2012 - 2022

| powered by WebSystem | Napište nám