Copyright © 2004 by Shannon Drake Translation © 2004 by Danuše

Pavel íková Cover design © 2004 by DOMINO

Veškerá práva vyhrazena. Žádná ást tohoto díla nesmí být reprodukována ani p enášena bez
edchozího písemného souhlasu majitele autorských práv.

Z anglického originálu WHEN WE TOUCH,

vydaného nakladatelstvím Zebra Books, New York 2004,
eložila Danuše Pavel íková
Odpov dná redaktorka: Jana Šafa íková
Korektura: Hana Bon ková
Technický redaktor: Martin P ch
Sazba: Dušan Žárský
Obálka: Radek Urbiš
Vytiskla tiskárna Finidr eský T šín
Dotisk prvního vydání
Vydalo nakladatelství DOMINO, Na Hradbách 3, Ostrava 1, v srpnu 2008

ISBN 80-7303-201-5
 1

i pohledu na ekající ko ár poci ovala lady Maggie Grahamova, dcera

zesnulého barona Edwarda Grahama, neblahou p edtuchu. Nebyla to oby ejná
drožka, ale šlechtický ko ár, na jehož dve ích se skv l jejich rodový erb.
Návšt vou je poctil strýc Angus, o tom nemohlo být pochyb. A protože ten
nikdy nep icházel bez p edchozího ohlášení, soudila, že je malér na spadnutí.
Maggie tiše zaklela, ale vzáp tí se ok ikla. Takhle se nechová urozená
dáma. Je p ece šlechti na a má titul, i když její zesnulý manžel byl p íslušník
lidových vrstev. Ona coby baronova dcera má však nárok být do konce života
oslovována „lady“. Jenže Maggie ani v nejmenším nepochybovala, že pro
rodinu, která si odjakživa potrp la na pat né chování, je ernou ovcí, n kým,
o n mž se v lepších kruzích vedou pomlouva né i.
Angus si musel rvát vlasy, když po letech bezd tného manželství porodila
manželka jeho staršího bratra hned dvoj ata. Z právoplatného hlediska bylo
její narození celkem bezvýznamné. Jenže jako druhý p išel na sv t Justin, a
tím okamžikem splaskly veškeré Angusovy nad je na získání rodového titulu.
Justin už dávno nebyl malým chlapcem, jenže Angus si donekone na
osvojoval právo o všem rozhodovat a p i sebemenší p íležitosti vystupoval
jako hlava rodiny.
„Mám neblahé tušení, že nás navštívil obr lidožrout,“ upozornil ji šeptem
Mireau, který pomalu krá el za ní.
Maggie p íteli v novala bleskový úsm v. „Takhle nesmíš o Angusovi
mluvit.“ Jacques Mireau vstoupil do jejího života ve š astn jších asech. Stal
se jejím ochráncem a trval na tom, že ji bude bránit za všech okolností. Jejich
átelství bylo vzájemn prosp šné, protože Mireau jako za ínající slibný
spisovatel pot eboval n koho, kdo uv í v jeho nadání. Maggie si
uv domovala, že na n mnozí hledí s pozdviženým obo ím, ale jí to bylo
srde jedno.
Stála pevn na zemi a iluzi noblesy a velkopanského chování zásadn
odmítala. Vd p ijímala, co jí život p inášel, a snažila se žít tak, jak uznala
za vhodné. Na falešné pokrytectví, v n mž si libovala takzvaná „lepší
spole nost“, si nikdy nepotrp la. V realit všedního dne nebylo místo pro
edstavy i plané hloubání.
„Tu p ezdívku jsi mu dala ty,“ p ipomn l jí Mireau.
„Ale jen v soukromí.“
„Ješt nejsme ani na prahu, a ty se vle eš, jako by t tížily mlýnské
kameny.“
„Však víš. Strýc Angus nepat í mezi mé oblíbence.“
 „Potížím je t eba elit tvá í v tvá !“ Mireau na ni vykulil sv tle modré o i.
„Ho í! Zachra se, kdo m žeš! Kde je hasi ský sbor? Ohe je t eba uhasit
ješt v zárodku. Jinými slovy eno, ím déle budeme prodlužovat agónii, tím
e pro nás.“
„P kný nesmysl! Jako by hasi i dokázali zázraky!“ odfrkla Maggie
netrp liv , ale p esto zrychlila krok. Angus na ni eká, o tom není sporu. Zjistí
pro a p etrpí p ednášku, kterou jí strýc dozajista hodlá ušt it.
Na posledním schod rezolutn stáhla slune ník a obrátila se k Mireauovi.
„Neboj, však já si s obrem poradím.“
Clayton na n ekal hned za dve mi. Vytušil, že s p íchodem váhají. Sta ec
u nich pracoval, co Maggie pamatovala. Vystupoval jako majordomus, ale byl
k ruce i bratrovi, pokud ten pot eboval komorníka. Nyní vid la sta eckou tvá
staženou do starostlivé grimasy.
„Je tu lord Angus, lady Maggie,“ oznámil jí ob adn , t ebaže nic takového
nebylo zapot ebí. Clayton si za všech okolností potrp l na korektní chování a
nyní jí úslužn pomohl z plášt .
Maggie mu s úsm vem pod kovala a zvolna si za ala rozepínat knoflíky
na rukavi kách. „D kuji, Claytone. Už jsi nabídl našemu drahému strýci aj?“
„Cekali jsme na váš návrat, mylady. Vy se zajisté dokonale zhostíte
povinností hostitelky.“
Snad m Angus nechce zkoušet ze servírování aje, napadlo Maggii. „Jak
pot šující a zdvo ilé, že Angus po kal,“ pravila jasným hlasem, aby ji strýc
slyšel. „V tom p ípad nebudeme otálet a pospíšíme si do p ijímacího salonu.“
Jenže Clayton se jí postavil do cesty. „Pouze rodina.“ Sta ec jí pokr eným
obo ím nazna oval, aby Mireaua nechala jít si po svých.
„Budu ve svém pokoji, kdybys m pot ebovala!“ vyhrkl vd Mireau.
„Zbab lce…“
„A ty se divíš? T eba m p išel informovat, že je na ase, abych se pakoval
z domu.“
„Na to nemá žádné právo.“
„Pokud se smím tak vyjád it, lady Maggie, nesluší se nechat lordu Anguse
ekat.“ Clayton si tiše odkašlal. „Zárove si dovolím podotknout, že váš bratr
mu d lá spole nost už drahnou dobu.“
Maggie se zamra ila. Kývla Mireauovi a vydala se do salonu. V tu chvíli
si p ála, aby byla lépe a ist ji oble ená, ale dopoledne Strávila prací pro
chudé. Nathan ji pou il, kolik bídy a špíny se nachází pod povrchem
noblesního Londýna, a jí nebylo zat žko ušpinil si ruce. Ten den si oblékla
jednoduché erné bavln né šaty, které byly prosté všech ozdob, vyjma skvrn
na sukni. Maggie m la dv vášn : Pomáhat chudým a sirotk m v East Endu a
dále odkrývat Šarlatány, kte í tvrdili, že mají nadp irozené schopnosti.
Spiritisté a hypnotizé i truchlícím slibovali kontakt s jejich zesnulými a p itom
obírali bohaté i chudé.
„Strý ku Angusi!“ Do salonu se vno ila s noblesou dokonalé dámy. Ani
modulaci jejího hlasu se nedalo nic vytknout. Jenže jejich salon už tak
noblesn nevypadal. Pohovka a k esla byly ošoupané a kdysi nádherný perský
koberec místy prošlapaný.
 „Má drahá.“ Strýc se toporn zvedl z k esla, aby ji pozdravil. Myl to
vysoký, zdatný muž s bílými vlasy, úzkým knírkem a dokonale zast iženou
bradkou. Kratší kabátec a vesta mu padly jako ulité. Kapsu u vesty mu
nadouvaly kapesní hodinky. Maggie musela uznat, že strýc p sobí
impozantním dojmem. M la pocit, že se podobá jejímu otci, ale vzpomínky
asem bledly.
Angus ji uchopil za ob ruce a políbil na tvá e. Tak se lidé zdravili na
kontinentu, ale Angus nikdy necestoval. Pracoval pro královninu domácnost,
Maggie ovšem netušila, jaké jsou jeho povinnosti.
Justin také vstal. „Zdravím, Maggie.“
Vrhla rychlý pohled na bratra a polekalo ji, že Justin vypadá ztrhan .
Byli dvoj ata, takže jistá podobnost se mezi nimi našla. Po matce zd dili
neobvyklou barvu vlas , sytý odstín temn rudé, která na slunci zá ila jako
zlato. Nathan se kdysi o její kštici vyjád il jako o svatozá i ne n jakého
hloupého and la, ale mstitele odhodlaného p inést lidstvu boží spravedlnost.
Takhle ji škádlíval asto. V l, že má Maggie v sob bojovného ducha, a ten
rys povahy se mu moc líbil.
Na jeho památku si kade e nikdy nehodlala ust ihnout. Justin byl na své
vlasy také pyšný, protože je nosil delší, než p ikazoval módní diktát. Bratr
vypadal velice hezky. Na ve ejnosti se ukazoval hladce oholený, ímž vynikly
isté linie jeho obli eje, jenže te p sobil dojmem, že se ohýbá pod t žkým
emenem. Na sestru se slab usmál a znovu si sedl.
„Nedáme si aj?“ Ješt než do ekla, vstoupil do salonu Clayton s
podnosem, na n mž stála ajová souprava. Maggie se ujala povinností
hostitelky a Angusovi nabídla šálek. „Pokud si dob e pamatuji, strý ku, dáváš
ednost kousku cukru a nepatrnému množství smetany.“
„Vskutku, drahá.“
Šálek si vzal, ale malý kolá ek odmítl. „Nalij bratrovi a pak se n kde
usa . Mám na srdci n co vážného, co s vámi pot ebuji probrat.“
Maggie st elila pohledem po Justinovi, ale ten sklopil o i. Momentáln
nevypadal jako vznešený a d ležitý lord Graham, ale jako n kdo, kdo se ocitl
ve zna ných potížích.
Podala bratrovi šálek a ignorovala t as jeho rukou. Sama si posloužila a s
dráždivým klidem se usadila tak, aby hled la p ímo na strýce.
„Jestli ti dob e rozumím, strý ku, nejedná se o spole enskou návšt vu.“
„Sotva, dít .“
Maggie tázav pozvedla obo í. Neušlo jí, že Angus jen s obtížemi skrýval
podrážd ní. „Jist nám oz ejmíš, co ti leží na srdci.“
Argus odložil šálek na nízký orientální stolek a výhružn se k nete i
naklonil. „Chování této ásti rodiny je nep ijatelné, a já nic podobného
nehodlám déle tolerovat!“
Maggi! strýc v útok zasko il natolik, že se jí roz ilením rozklepali ruce,
„Ta poznámka vyzn la p ímo urážliv . Nepamatuji si, i bychom n kdy
znevážili tvou moudrost. Vždy jsi koneckonc náš strýc, bratr našeho
milovaného otce, který už bohužel není mezi námi. P esto dovol, abych ti
ipomn la, že nositelem rodového titulu je m j bratr Justin.“
„To mu ovšem nezabránilo, aby probendil veškeré rodinné jm ní!“
vybuchl rozzlobený Angus.
Maggii se sev el žaludek. Podívala se na bratra, ale ten nezvedl o i.
„Jist , titul mu prozatím stává, ale obávám se, že jinak prohý il v
hazardu vše, co se dalo! D lám, co m žu, abych vás udržel nad vodou, ale s
tím je konec. Vaše sest enice Diana bude letos uvedená do spole nosti a já
nestrpím, aby si na ni lidé ukazovali prstem. Jméno Graham nesmí být
pošpin no! Je na ase, abyste kone nesli odpov dnost za své skutky… a
také za své pot eby.“
„Ale..,“ Maggie se prudce nadechla, aby nevypadla z role dob e
Vychované dámy. „Otec nám zanechal slušné jm ní…“
„Pravda, jenže te se topíte v dluzích a nedlužíte jen mn ! Ví b h, kolik
dalších v itel vám brzy za ne klepat na vrata!“
Justin se ne ekan probral k životu, za což mu Maggie v tu chvíli
blaho ila. „A kdo mi poskytoval ,dobré' rady do života?“ zvolal popuzen .
„Dovol, drahý strý ku, abych ti osv žil pam . To tys p išel s nápadem, abych
se vet el do p ízn našeho drahého Eddyho, a v d sledku této rady jsem se
dostal do finan ních potíží! Udrže l se v takové spole nosti n co stojí!“
„Vskutku politováníhodné! Pokud se ovšem rychle nevzpamatuješ a
nenajdeš zp sob, jak z té šlamastyky ven, skon íš ve v zení pro dlužníky v
Newgate!“
Maggie se vyd sila. O podmínkách panujících v Newgate vyslechla
hr zné zkazky.
„Mám pocit, že pon kud p eháníš, strý ku,“ pokra oval klidn ji Justin.
„Dlužníky od jisté doby zavírají do nového v zení v Pentonwille, jestli se
nepletu.“ Krátce pohlédl na sestru. „Povídá se, že je to nový model v zení.
Dobrá ventilace, více místa a taky malé místnosti, kterým íkají samotky. Tam
je možné v klidu rozjímat a kát se z h ích . Tahle stavba je prý klasickým
íkladem osvícenosti viktoriánské architektury.“
Angus zbrunátn l. „Nerad to íkám, mladý lorde, ale mám pocit, že jsi na
zna ném omylu. V Newgate skon íš tak jako tak, alespo do doby, než
prob hne soud. Jde mi mráz po zádech, když si p edstavím ten puch a pištící
krysy… A co teprve ti smrdutí kriminálníci, kte í tam ekají na popravu…“
„Za dluhy se nepopravuje,“ odsekl chladn Justin.
„To nem že být pravda!“ vyk ikla Maggie. „Nikdy jsme nebyli žádní
chudáci! Krom titulu jsme m li rodinné jm ní! A co sirot í fond, který pro
nás otec založil?“
„Ten byl, ale už není.“
Maggie se op t podívala na bratra. Justin tentokrát neuhnul a op toval její
pohled. „Není snadné udržet krok s královským princem a jeho spole ností.“
„Jediným východiskem, jak z té lapálie ven, je manželství,“ pravil s
vážnou tvá í Angus. „Už jsem se trochu poptával, zda bych pro Justina
nenašel bohatou nev stu.“
 Maggie si živ dokázala p edstavit, jak by nev sta v Angusov podání
la vypadat. Nejspíš n jaká postarší vdova s pen zi a nemovitostmi, která už
nem že mít d ti. Tím by rodový titul p ešel na Anguse a jeho potomky.
„Prozatím se budete muset ve výdajích na domácnost uskrovnit.“
„Narážíš snad na Jacquese Mireaua?“
Angus se ušklíbl, ímž ješt víc vynikly jeho úzké rty. „Ten chlap je
íživník.“
„P ítel, básník a jednou slavný spisovatel. Tím jsem si jistá,“ nedala se
Maggie.
„Moc hezké, ale už si o vás cvrlikají vrabci na st eše,“ kontroval Angus.
„Vím, jak si ceníš ve ejného mín ní, strý ku, ale musím t zklamat. Je mi
srde jedno, co si kdo o mn povídá.“
„Zato mn to není jedno, a p i bratrov památce se postarám o nápravu.“
Angus si propletl prsty v klín . „Už tak jsi rodinu uvrhla do hanby, když ses
provdala za strážníka…“
„Ješt že zem el tak brzy, aby vás ješt víc neuvád l do rozp a k u !“
rozk ela se Maggie, která už nebyla schopná se ovládat.
Nechápala, pro strýc úto í zrovna na ni. Vždy rodinné jm ní promrhal
Justin, ne ona! Jenže strýc si n co p ichystal, a to hlavní m lo teprve p ijít.
„Naskýtá se jisté ešení,“ za al s p edstíranou váhavostí Angus.
„A to…“
„Manželství.“
„ D obrá.“ Maggie se oto ila na Justina. Strýc ho ožení s vdovou a on
bude pykat za h íchy, jichž se dopustil, t ebaže možná nev d omk y.
„Mohu v t, o jaké manželství se jedná? Koho jsi pro synovce vybral?“
„S atek tvého bratra se momentáln projednává, d e.“
„Ty se jist postaráš, strý ku, aby nev sta byla bohatá, krásná – a také
schopná rodit d ti, když už o tom hovo íme. Jist by sis nep ál, aby Justin
skon il bez potomk ?“ opá ila nevinn .
Justin zachr el, ímž dal najevo, v jak mizerném rozpoložení se nachází.
Nejspíš se hnusil sám sob , ale Maggie poci ovala roztrp ení.
„Musí p ece existovat zp sob, jak z toho ven! Pro bychom m li Justina
nutit do sp šného a necht ného manželství?“ Maggie na strýce tvrd pohlédla.
„Koneckonc , žijeme v devatenáctém století.“
„Prober se, Maggie!“ ozval se zlostn Justin. „Pro myslíš, že se náš drahý
strý ek tak blazeované usmívá? Jen si toho starého lišáka dob e prohlédni! Asi
ti nedošlo, o em je . To pro tebe chystá vdavky, ne pro m !“
Strýc se za al zvedat. „Nevd ný usmrkan e!“ zavr el vztekle.
„Ten nevd ný usmrkanec, jak jsi mého bratra nazval, je stále ješt baron
Graham a hlava rodiny!“ vyp nila Maggie.
„A myslíš, že ho baronský titul ochrání od Newgate? Tv j brat ek by si
l dát zatracený pozor, aby neshnil v jedné z t ch smrdutých kobek!“ osopil
se na ni Angus.
Justin se neklidn ošil. „To manželství – s osobou se zna ným majetkem,
šarmem a zralým kem – plánuje strýc pro tebe.“
„Cože?“ Maggie sotva popadala dech. „Pro m ?“
 Angus se uculil. „Pro t to tak p ekvapuje, drahá nete i?“ Magii bylo
jasné, že si strýc se zvrhlou rozkoší vychutnává její šok a nervozitu. Jakého
muže pro ni asi našel?
Angus vstal, založil si ruce za zády a za al pochodovat sem a tam.
„Up ímn eno, ani jsem ne ekal, že v tvém p ípad to p jde tak hladce.“
Zastavil se nad Maggií a nev ícn pot ásl hlavou. „Tenkrát, když jsi byla
poprvé uvedena do spole nosti, jsi všechny oslnila a muži ti leželi u nohou.
la jsi veškeré p edpoklady k výhodnému manželství, jenže ty sis postavila
hlavu a rozhodla ses, že zneuctíš rodinu. Místo urozeného lorda jsi dala
ednost oby ejnému nuzákovi.“
Maggii napadlo, že spáchat vraždu by pro strýce bylo p ijateln jší.
„Chápu, Angusi, že takové v ci jsou nad tvoje chápání, ale já Nathana
milovala!“ Nyní už stála proti Angusovi a zatínala nehty do dlaní. „Oprav m ,
jestli se mýlím, ale dob e si pamatuju, jak jsi soucitn nil nad jeho hrobem.
Te jsi nejspíš dosp l k názoru, že ješt nejsem tak úpln k zahození, že bych
mohla být k užitku!“
Angus se z ejm rozhodl Maggiin posm šný tón ignorovat. „Vidíš? A
jsme u toho! Dozrál as, d e. P edev írem jsem se zastavil v klubu a hádej,
kdo m oslovil? Vikomt Charles Langdon! P edstav si mé p ekvapení, když
jsem uslyšel, že si chce promluvit o tob ! Slyšel o tvém neš astném
manželství, o manželov smrti a zajímal se, jak se ti da í. Podle jeho slov jsi
byla nejkrásn jší ženou, jakou kdy zem nosila. Zajímalo ho, jestli jsi stále
krásná – a volná, ekl bych. Suma, kterou nabízí jako sou ást manželské
smlouvy, by bohat zaplatila Justinovy dluhy, aby mohl se ctí nosit naše
jméno. Peníze pro lorda Charlese neznamenají zhola nic. Má obrovský
majetek, který zd dil po p edcích, a ten ješt rozší il o pozemky ve Skotsku,
na kontinent a v Karibském mo i.“ Angus b hem i vrhal pichlavé pohledy
na Justina, aby si synovec uv domil, jak se má zdatný muž starat o rodinný
majetek. „Nu? Co mi na to povíš, drahá? Tohle je pro tebe mimo ádná
íležitost. Urození t ješt jednou hodlají p ijmout mezi sebe.“
„To, co ti eknu, t sotva p ekvapí, strý ku. Spole enských radovánek
jsem si užila natolik, že m bály, ve írky a ajové dýchánky ani v nejmenším
nelákají. Na floutky, povale e a chvastouny, kterých je v naší takzvané ,lepší
spole nosti' jak naseto, mám vyhran ný názor a ten není nijak lichotivý.
Krom toho jsem po Nathanové smrti prohlásila, že se už nikdy neprovdám.“
Angus netrp liv máchl rukou. „Sladký sentiment vdovi ek! Jenže brzy
každá zm ní názor!“
Justin si odkašlal. „Soudím, že lord Charles hledá spíše spole n ici než
manželku – ehm – v pravém slova smyslu. Vždy už není nejmladší…“
Maggie vrhla roztrp ený pohled na bratra a ten se rychle stáhl. „Strý ku
Angusi,“ za al a také vstal. „Jak vidíš, tenhle nápad p ip a d á sest e
nepat ný. Dluhy jsem zavinil já. Jestli mám skon it v Newgate, budiž.
Klidn se vydám žalá ník m.“
„Abyste tam jednou neshnili oba!“ zlobil se Angus. „Nadýmal jsem se
pýchou, když mi lord Charles u inil takovou nabídku. A co mu nabízím já za
jeho velkorysost? Mladou dámu s dobrou pov stí a rodinu bez poskvrny? Ani
omylem!“
„Do té poskvrn né rodiny, o níž tak plamenn níš, pat íš i ty, strý ku,“
oponovala s p edstíraným klidem Maggie. „Pro tvou informaci, já se
neprodávám ve Whitechapelu, ani nesvádím ženaté muže z urozené
spole nosti. To p enechávám t m, jichž si ty tolik ceníš.“
„Tvoje manželství bylo nepat né a rozpuk mládí máš za sebou! A se ti
to líbí nebo ne, obojí snižuje tvou cenu! A to se nezmi u j u o tom, že do
manželství vstoupíš s holým zadkem. Vy pot ebujete peníze, abyste neskon ili
na ulici s žebráckou mošnou.“
Tentokrát dala Maggie pr chod zlosti. „Zajisté si uv domujete, pane, že i
tento hovor je nepat ný!“
Angus si nebral servítky. Maggie se t ásla zlostí, ale p esto si
uv domovala, že je v jeho slovech zrnko pravdy.
Jist , její manželství bylo nepat né, protože se provdala za mule z lidu.
Nikdy však nelitovala, ani tehdy, když Nathana ukládala do hrobu. Prožili
spolu dva sladké roky, než mu jeden hrdlo ez pro ízl krk. Vzpomínky na lásku
pomáhaly Maggii p ežít následné roky osam ní. Nevadilo jí, že není majetná.
Pocit blahobytu a elegance zem el s jejími rodi i. S p esv ením, že jsou s
bratrem zajišt ni, se za ala starat o pot ebné.
Podívala se na bratra a op t v ní vzplála zlost. Pak si však uv domila, že
Justin není jediný, kdo je na vin . Po otcov smrti se ho ujal Angus. Ten mu
také radil, jak se chovat ve spole nosti, jak si ud lat p átele mezi elitou.
Pou oval ho, že bez urozené spole nosti se mladý šlechtic neobejde. Maggie
la, že se Justin stýká s následníkem tr nu a jeho nohsledy; asto spolu
vedli plamenné debaty o Korun , o odpov dnosti, která se d dí s mocí, o
velikosti íše, zatímco lidé na ulicích strádají.
Justina milovala. Jako sourozenci si byli blízcí, ale p esto jí uniklo, že se
bratr zadlužuje a dluhy nar stají. Pro m to vlastn p ekvapuje? pomyslela si
Maggie. Jen málokdo m l takovou pov st prostopášníka jako Eddy, vévoda
Clarence, následník tr nu po otci, nejstarším synovi královny Viktorie.
„Co tedy chcete d lat? Nedokážu si p edstavit, v jaké profesi byste se vy
dva mohli uplatnit, abyste splatili dluhy,“ pokra oval v debat Angus. „Jako
první musíte prodat tenhle d m.“
„M žeme prodat pozemky na severu,“ navrhovala Maggie.
Angus vrhl káravý pohled na Justina. „Už se stalo, drahé dít ,“ pravil
jemn .
Maggie se skácela do k esla. Justin p ed ní poklekl a uchopil ji za ruku.
„Ned lej si starosti, zlatí ko. Zav ou m , a n jaká bezzubá babizna s
hromadou pen z m p ijde vysvobodit.“
Zleh oval situaci a Maggie m la sto chutí souhlasit. A shnije ve v zení,
anebo a skon í v náru i n jaké staré ženské! Jenže takovou radost Angusovi
nikdy neud lám! Bratr si najde mladou nev stu a bude mít d ti! I kdyby m to
lo zabít!
„Dávám vám svolení, strý ku, abyste mi sjednal sch zku s vikomtem,“
pravila upjat , aniž brala Justina na v domí.
 „To už zní lépe,“ souhlasil Angus. „Zítra dopoledne, v deset… a pro rány
boží, dít ! Snaž se vhodn obléct! Nechci t vid t v t ch špinavých hadrech,
co máš na sob !“
„Nebojte, obléknu se, jak se sluší a pat í… Co takhle výrazná žlutá?“ Jak
je možné, že otec a tenhle nemožný muž byli brat i?
„Když o tom tak uvažuji, drahá…“ Angus se potuteln ušklíbl a sjel
Maggii pohledem. „Ty šaty nejsou tak úpln marné – pokud se rozhodneš pro
Newgate.“
S tím se uklonil a vydal se ke dve ím. „P esn v deset jsme tady,“ ješt
utrousil p es rameno.
V salonu se rozhostilo ticho. To panovalo do chvíle, dokud k nim nedolehlo
bouchnutí dve í. Prozíravý Clayton ekal v hale, návšt vníkovi pomohl do
kabátu, podal mu klobouk a špacírku. „Není d vod vrhat se do mizerného
manželství jen proto, abys mi zachránila k ži,“ ozval se prázdn Justin. Te
už nevypadal zdrcene, ale na tvá i mu sed l rozhodný výraz. „Je to moje
chyba, to já všechno zpackal. M l jsem tušit, co obnáší d lání dluh .
Zasloužím s i s kon it tam, kam pat ím. Ve v zení pro dlužníky.“ Maggie byla
zlostí bez sebe, ale dokázala se ovládnout. „Ne.“
„P ece nebudeš platit za moje proh ešky! Nehodlám si hrát na falešného
hrdinu, ale v , že se jen tak nevzdám! Seznámil jsem se s n kolika fešnými
vdovami, kterým není má pozornost proti srsti.“
„Ne.“
„Zatracen ! Maggie…“
„Nebu zabedn ný, Justine!“
„Kam chodíš na ty výrazy?“
„Justine!“
„Tím jsem cht l íct, že t obdivuju. Máš schopnost chovat se, jako by ti
byl celý sv t ukradený. Ani netušíš, jakou ti to dodává d stojnost.“
„Momentáln nemluvíme o jazykové vyt íbenosti.“
„Mám v úmyslu vikomtovu žádost o tvou ruku odmítnout.“
„Ale Angus si už s lordem Charlesem plácli, jak jsem vyrozum la.“
a„Na to nemá právo. Podle zákona je rozhodnutí na mn . Já rozhodnu, zda se
provdáš, anebo jestli manželství zamítnu.“
Maggie se s povzdechem zahled la na ruce v klín . Pokud ženicha vybral
strýc, bude ten lov k ur it odporný. Aleje bohatý, jak tvrdí Angus, a jestli k
ní vzplál láskou, mohl by z n j být užite ný spole ník.
„No tak, Maggie! Pro to, co jsem provedl, nenacházím omluvu. Jestli však
najdu n jakou p ijatelnou vdovi ku, dám všechno zase do po ádku. T eba se
ten drahoušek brzy odebere na v nost…“
„P esta , Justine! Mluvíš strašn !“
„Spousta pravdivých v cí je strašných. Myslím to smrteln vážn ,
Maggie. Byl jsem zatracený blázen. Snažil jsem se být vším, co cht l Angus,
dokonalý p isluhova Jeho Milosti následníka tr nu, a zatím jsem jen sbíral
drobty. To na mou hlavu padá vina, ne na tvoji.“
„Poslyš, Justine! Máš m opravdu tak rád, jak tvrdíš? A up ímn lituješ toho,
cos provedl?“ dožadovala se Maggie. „Opravdu,“ potvrdil smrteln vážn
Justin. „V tom p ípad mi musíš dát souhlas k s atku.“ „Pro ?“
„Protože ti p ísahám, Justine, že pro m není nic d ležit jšího než být
tetou tuctu malých nete í a synovc . Nem žeme po ítat, že by ti starší žena
porodila potomky. Pak by Angus zd dil otc v titul a já bych si zoufala. Už
chápeš, brat ku? Jestli m miluješ a hodláš se napravit, najdi si po ádnou
mladou dívku – bohatou, chudou, z nižší t ídy, nebo šlechti nu – a co nejd ív
se s ní ože .“
Justin sv sil hlavu a sepnul ruce, jako by se modlil. „Pro lásku boží,
Maggie! Vím, že Anguse nenávidíš, ale nesmíš zapomínat na sebe!“
Maggie se usmívala. Justinova starostlivost ji pot šila. Sklonila se k n mu
a objala ho kolem ramen. „Poslouchej, Justine, jestli je ten lov k skute
odporný, znovu si zítra promluvíme. Ale jestli je… decentní a p íjemný, mohl
by mi snad dát to, co má pro m význam. Jeho slovo má mezi bohatými váhu
a vikomt by mohl prosp t t m nejchudším. Však víš, v jakých mizerných
podmínkách žijí d ti v sirot incích. T eba by mi jako svatební dar mohl koupit
manufakturu a já už bych se postarala, aby lidé dostávali slušn zaplaceno a
nemuseli d ít do úmoru.“
„Ježíšikriste, Maggie!“
Pohledný Justin op t vypadal ztrhan jako nemocný. To já se mám vdát za
lov ka, jehož neznám, a jemu se to snažím usnadnit! durdila se Maggie.
„Vzpomínáš si, Justine, jaké to bylo, když jsem se zamilovala do Nathana?
Tehdy jsi vystupoval jako hlava rodiny a trval jsi na tom, abych se provdala
podle svého srdce. Já to ud lala. Podporoval jsi m ve chvíli, kdy by m
mnozí zatratili. Nu, Nathana jsem ztratila a už nikdy se nezamiluju, ale jestli
se mám provdat za velice bohatého šlechtice, který o m stojí, nedopadnu
nejh . T eba se z nás stanou dob í p átelé.“
Justin hled l p ed sebe. „Jist , p átelé… Tenhle chlapík je nejslušnejší lov k,
jakého jsem kdy potkal.“
Maggie strnula. „Ty ho znáš?“
„Samoz ejm .“ Justin se suše zasmál. „Sice se nepotlouká s Eddym a
ostatními, ale zato má velice blízko ke královn . Jeden z mála kdo se s ní
setkává v soukromí a jemuž se královna sv uje. Svého asu ut šovali jeden
druhého. Když p ed lety zem ela vikomtova m a n ž e l k a , Její Veli enstvo
tehdy truchlilo nad ztrátou drahého prince Alberta. Podle mého soudu je
vikomt Langdon p íjemný a slušný lov k Taky nevypadá nejh . Však si
tyhle chlapíky dokážeš p edstavit! Vysoký, vzp ímený jako sví ka,
úctyhodný… Vy dva byste dokázali všechno na sv , kdybyste se do toho
pustili.“
Justin se snažil usmívat a Maggie se k n mu p ipojila. „Uvidíme zítra.“
„Zatracen ! Stejn se mi to ani trochu nelíbí!“
„A Newgate by se ti líbil? Mn tedy ne!“ odsekla ost e. Op t byla v
pokušení se do bratra pustit, ale Justin vypadal jako hromádka nešt stí. Taky
la, že by jí nelhal. Klidn by se vydal ú ad m, kdyby vytušil, že se jí
atek nezamlouvá.
 „Podívej se, Maggie, ješt jednou si to v klidu probereme.“
„Tak m napadá, Justine… Umíš si p edstavit, jak bych mohla byl mocná?
A co všechno m žu vykonat, pokud budu mít v manže l ovi oporu?“
„Dám ti souhlas jedin v p ípad , když mi zítra potvrdíš, že si vikomta
Langdona skute chceš vzít.“
Maggie se bratrovi nezmínila, že by se provdala t eba i za ábla, jen aby
se mohl oženit podle svého a mít d ti.
„P irozen ,“ zamumlala ve snaze o ukon ení hovoru a vydala se ke
dve ím. Pot ebovala být sama, aby si ut ídila myšlenky a zklidnila se.
Na prahu se ješt zastavila. „Jestli se ješt jednou dostaneš do dluh ,
Justine, v zení se nemusíš strachovat. Vlastnoru t vytáhnu na šibenici,
rozum l jsi?“
Na odpov ne ekala.

***
„Za p t minut deset.“
Te už se Maggie ani nemusela ptát, protože Mireau ji každou chvíli
ochotn informoval. Sama se za posledních dvacet minut ptala nejmí p tkrát.
I on, stejn jako Justin, se ji snažil od s atku odradit. Vymýšlel r zná
ešení, z nichž ani jedno nep ipadalo v úvahu. Hodlal se n jak zapojit, aby jí
pomohl, ale moc dob e v l, že i kdyby se z n j obratem ruky stal slavný
spisovatel, trvalo by p knou ádku let, než by dal dohromady pot ebnou sumu
na splacení dluh .
Situaci probírali ze všech stran a zvažovali všechna pro a proti. Mireau
l vzácný dar. Pokaždé ji dokázal p im t, aby si nic nezastírala a na situaci
hled la st ízliv .
„Justin toho lov ka zná?“ zeptal se najednou Mireau.
„Ano.“
„A co o n m soudí?“ „Vysoký a úctyhodný.“
Stáli v prvním pat e na chodb . Mireau se odml el a zahled l se z okna, z
hož byl výhled na ulici. Maggie mu nakoukla p es rameno. Návšt vníci
dorazili.
ed domem stál p epychový ko ár, mnohem v tší a honosn jší než
strýc v, tažený dv ma nádhernými ernými h ebci. T etí k byl p ivázaný k
zadnímu voji. P ed ko árovými sch dky potaženými sametem stáli t i muži.
Jeden zvedl hlavu a zahled l se k oknu.
Maggie zaražen zírala na p íchozího. Byl vysoký, úctyhodný, ale o
pokro ilém v ku se sotva dalo hovo it. Tmavé vlasy ebenové barvy, isté
patricijské rysy a pevná hranatá brada jen podtrhovaly mužovu p itažlivost.
i lemované ost e utvá eným obo ím byly veliké, ale jejich barva se na
dálku nedala odhadnout. Byl oble ený v p iléhavé vest , dokonale padnoucím
kabátci a kolem krku m l uvázanou hedvábnou vázanku. Pohyboval se pružn
a elegantn .
„Bože! Nem žu uv it vlastním o ím! Ten chlap je každým coulem
elegán!“
 „Nesmysl!“ Maggie poci ovala mraven ení po páte i. A ješt n co…
co, o em si myslela, že v ní dávno zem elo. Lehký záchv v smyslného
vzrušení?
Vzrušení? Nebo touha?
Ježíšikriste! V duchu si vyhubovala za zrádné myšlenky, ale Mireau byl
jako u vytržení. „M že to být on? Myslím vikomt?“
Meggie si neuv domila, že se prodrala p ed Mireaua a že civí z okna.
Najednou se muž pobaven usmál, ale v úsm vu byl i náznak uli nictví.
Zdvo ile se Maggii uklonil a pomohl vystoupit svému spole níkovi.
Také tento návšt vník byl vysoký, úctyhodný a nákladn oble e n ý , a l e
s t ih obleku nazna oval, že muž dosáhl pokro ilého v ku. Hu s té vlasy m l
bílé jako padlý sníh a obli ej brázdily hluboké v r á s k y . Kdysi široká ramena
byla kostnatá a ohnutá. Vypadal ušlechtile a d stojn , ale musel být starý jako
Metuzalém.
„To bude vikomt,“ zašeptala zni en .
Provdá se za sta ešinu, kterému chrastí kosti.
 2

Pozorným o ím Jamese Langdona neušlo ani smítko. Bedliv si prohlížel

m a kyp la v n m zlost. Jist , chudoba cti netratí, obzvlášt ta vznešená…
Ovšem vzhledem k neut šeným pom m v této domácnosti bylo zapot ebí,
aby se n kdo prodal a vylepšil rodinné finance. Jamesovi se zpravidla p ilo
odsuzovat lidi bez rozmyslu, ale tentokrát poci oval jen odpor.
S Justinem se setkával pom rn asto a oblíbil si ho. Vídali se na bálech,
ajových dýcháncích i p i jiných spole enských p íležitostech. Mladík byl
vzd laný, choval se p íjemn a zdvo ile. Ne inilo mu potíže p isp chat v
ípad pot eby druhému na pomoc. Tyto vlastnosti mu pomohly udržet si
íze následníka tr nu. V jeho spole nosti vypadal Eddy, vévoda Clarence a
následník tr nu – pokud se n kdy královna Viktorie odebere na v nost –,
byst ejší a vtipn jší. Justin byl zkrátka gentleman každým coulem, ale i slušný
chlapík.
Pokud ovšem neusedl k hracímu stolku a nepustil se do zb silého hraní.
Jamesovi se také doneslo, že má Justin sestru. Ta prý p i vstupu do
spole nosti zazá ila jako kometa. Muži si ji idealizovali, ženy pomlouvaly.
Podle mnohých se zneuctila proto, že ignorovala zažité zvyky. Jako dáma z
nejvyšší spole nosti si mohla manžela vybírat, ale ona odvrhla šlechtické
synky a zamilovala se do oby ejného lov ka, policisty. Tím se dopustila
estupku proti mrav m, protože takhle se p ece baronova dcera nechová.
Toho muže si nakonec vzala. Také se o ní tvrdilo, že se zaobírá podivnými
aktivitami, ale víc klevetníci nev li.
V dob , kdy byla mladá lady Maggie uvedena do spole nosti, pobýval
James v Evrop , v královniných službách. Z toho d vodu se s legendární
kráskou nikdy nesetkal. Té cti se mu dostane až nyní.
Ta žena musí být výjime krásná.
Pro jinak by se Charles tak ne ekan rozhodl oženit v pokro ilém v ku s
mnohem mladší dívkou, než je sám? V jeho p ípad se t a k ový k r ok dal
považovat za vzpouru proti stá í.
Jestli se p ece jen ožení a zplodí syna, budiž mu p áno. Sice p ijdu o
di ný titul, ale strýc si na sklonku života zaslouží být š astný.
Pokud si ale p ivede do domu pob hlici se slepi ím mozkem, která mu
porodí cizího parchanta, vlastnoru ji odvle u a v n jakém p ístavu prodám
do bordelu! T eba v Zanzibaru, dumal chmurn James.
Charles se s ním po mnoho let radil o všem možném. Spole
konzultovali d ležitá rozhodnutí a veškeré obchodní záležitosti. Když se však
zni ehožnic rozhodl oženit, ponechal si to pro sebe. O svatb se zmínil teprve
po p edb žném rokování se sirem Angusem Grahamem. Charles byl zkrátka
pevn odhodlaný dosáhnout svého. James se ho snažil opatrn upozor ovat na
jisté slabiny jeho zám ru, ale Charles nebyl hloupý. Uv domoval si, že žena,
kterou si vybral za manželku, je proti n mu dost mladá, ale bylo mu to jedno.
„Víš, chlap e, mn už p íliš asu nezbývá, tak pro bych se m l omezovat p i
hledání partnerky?“ nil Charles. „Našt stí mám dobré postavení i majetek a
žu si zvolit, koho chci.“
Zvolil si ženu žijící v tomto dom . Ta byla s nabídkou manželství svolná.
Za jistou cenu.
Jak m že muž, který si celý život zakládá na d stojnosti, ud lat takový
krok? James poci oval roztrp ení. Strýc si zasluhoval respekt a obdiv. Bojoval
ve válkách a stal se královniným d rníkem. Také pomáhal a radil
královninu manželovi a ve sn movn lord obhájil nejeden pokrokový zákon.
James se za ínal dostávat do bojové nálady. Jestli se tahle mladá dáma
nebude k Charlesovi chovat dostate uctiv , vlastnoru ji uškrtím!
„Srdce mi buší jako zvon!“ Charles se op el o Jamesovo rameno. „Však
po kej, chlap e, až ji spat íš!“
„Víš v bec, jaká ta žena je, strý ku?“ dožadoval se James. „Párkrát jsem ji
zahlédl.“
„Vid t neznamená v t.“
„Nebu škarohlíd, Jamesi! P ed pár lety na jednom ve írku jsme si
chvilku povídali, ale ona si m nebude pamatovat. Tehdy byla ozdobou
každého bálu a mladíci se kolem ní rojili jako hejno vos. Ke každému byla
milá a zdvo ilá a zatan ila si i se synem mén urozených rodi . Ta žena, milý
synovce, je osobnost. Jednou, když se do sebe pustili dva vysoce urození páni,
vid l jsem v jejích o ích led. Bylo mi jasné, že šarvátky na ve ejnosti
odsuzuje. Ano, chlap e! Myslím, že vím, co v ní je. Jen kdyby mi to srdce
tolik netlouklo…“
„Snaž se uklidnit, strý ku, nebo ti pukne.“
Strýc se na n j zašklebil, ale poznámku nekomentoval. „Nep jdeme
dovnit ? P ipadám si jak studentík, který p ešlapuje na prahu dámy svého
srdce.“
Jamese zachvátila zv davost. Nemohl pop ít, že touží na vlastní o i spat it
ten ideál krásy a po estnosti. P edevším však p išel proto, aby Charlese
chránil. Charles si mohl s majetkem nakládat, jak se mu zacht lo, a rozhodl se
pro chudou nev stu. Mladá a bohatá by si ho sotva vzala. Manželství se
uzavírala z oboustrann výhodných d vod . V tomto p ípad si pom že
nev sta. Po výst elcích, jichž se dopustila, by t žko mohla doufat, že uloví
mladého a bohatého lorda. Polepší si nejen po hmotné stránce, ale i
spole ensky. Až se provdá za lorda Charlese, bude mít všechny dve e
otev ené. Jestli je její garderoba stejn ošunt lá jako tento d m, po svatb se
bude moci oblékat do krajek a hedvábí.
„Darby,“ oslovil Charles ko ího. „Zdržíme se tu asi tak hodinu. M žeš si
zajít do ajovny nebo si koupit noviny.“
„V elé díky, sire Charlesi, ale já tu na vás a sira Jamese rad ji po kám.
Noviny už mám.“
 Darby svého pána zbož oval a ostatní služebnictvo také. Charles k nim
byl laskavý a velkorysý. T ebaže pocházel z urozené rodiny, v hloubi duše
il, že B h stvo il lov ka k tomu, aby byl druhému bratrem. Tomu
ikázání nejen v il, ale také se podle n j choval.
Darby vrhl na Jamese starostlivý pohled a ten na n j spiklenecky mrknul.
Neboj, starý brachu! Však já se o tvého pána postarám, i kdybych m l kv li
mu cedit krev. Ochráním ho p ed zlo inci, nep áteli ve sn movn i p ed
svody krásné ženy.
Pomalu stoupali po schodech a Charles vy erpan oddechoval. „Mám
pocit, jako bys byl m j vlastní, chlap e. Mít takového syna, jako jsi ty, je
božím požehnáním,“ dodal m kce. „M j bratranec byl š astný muž. Jsem po
právu hrdý na to, že jsi z mé krve. V p ípad mé smrti, pokud by manželství
bylo bezd tné…“
„Zatan ím si na tvé svatb , strý ku, a budu si z celého srdce p át, aby ti
vše vyšlo, jak si p eješ. Nesmíš zapomínat, že vychovávaš nedosp lou a
krásnou dceru.“
„Oba dob e víme, jak to chodí ve sv , v n mž žijeme. Dcera není syn.
Jestli manželství bude bezd tné, titul a v tšina mého majetku p ipadne tob ,
Jamesi. A Arianna…“ Charles se zakabonil. James v l, že mladá dáma
sobí strýci starosti. „Modlím se, abych ji ješt p ed smrtí vid l š astn
provdanou za mladého a schopného muže s dobrou pov stí. Však víš, Jamesi,
že se o tu uli nici bojím. Možná jsem jí nem l dop át tolik vzd lání, ale
scházela jí matka a já jsem si myslel, že dobrý vzd lávací internát bude pro ni
to nejlepší. Sám jsem ji mohl nau it spoustu v cí, ale dospívající dívka
pot ebuje víc než jen otcovo pou ování. Jestli lady Maggie p ijme mou
nabídku, ur it dohlédne, aby Arianna netropila n jaké hlouposti. V lidském
život jde o víc než o majetek nebo postavení, Jamesi. Ty jsi tvrd pracoval a
sloužil Korun , ale má dcera neví, jak to ve sv chodí. Musí poznat, co
obnáší moc a jak jí využívat pro druhé.“
„Arianna je zatím p íliš mladá, aby takhle uvažovala. Prozatím se vznáší v
oblacích,“ poznamenal James. „Musíš jí dop át as.“ „ as! Jen aby mi ho B h
dop ál!“
Charles rázn zaklepal h lkou na dve e. O lítost nestál. Život prožil jako
estný muž a odmítal hloubat nad tím, kolik rok má ješt p ed sebou.
Otev el jim starý majordomus oble ený v omšelém, ale istém obleku.
Sta ec se jim uctiv poklonil, jak se na sluhu v dobrém dom sluší. „P eji
dobrý den, sire Charlesi, sire Jamesi. Dovolíte, abych vám odebral kabáty a
uvedl vás do salonu? Lord Angus a baron Graham už na vás ekají. Lady
Maggie se k vám p ipojí co nevid t.“
„D kuji, dobrý muži.“ Charles se urychlen zbavil kabátu, klobouku,
rukavic a h lky a pospíšil si do salonu. James se teprve svlékal a neušlo mu,
že starý majordomus potla uje úsm v.
„Jako nedo kavý mladík, nemám pravdu?“
„S vaším dovolením, sire, láska si nedá porou et.“
James p ikývl a vydal se za strýcem.
 Angus a Justin si pot ásali s Charlesem rukama. Pozdravili se také s
Jamesem a toho pot šilo, že se na n j Justin usmívá. Mladý Graham pochopil,
že synovec doprovází strýce proto, aby mu byl oporou.
„Prosím, posa te se, pánové.“ Angus se ujal role hostitele. „Nete tu bude
co nevid t. Ženy si bohužel libují v nedochvilnosti, ovšem naše Maggie je
nedo kavostí bez sebe, až vás pozná, lorde Charlesi.“
„Ale my se už potkali.“
Angus zrozpa it l. „Skute ?“
„Lady Maggie si m nejspíš nebude pamatovat, a není divu. Pokaždé
bývala obklopena davem obdivovatel ,“ dodal p íjemným tónem Charles.
Konverzaci p erušil jemný a melodický ženský hlas. „Máte pravdu.
Nepamatovala jsem si vás, ale nyní mám neodbytný pocit, že už jsme se
jednou setkali a chvilku spolu hovo ili. Vítejte, sire Charlesi.“
James se prudce oto il a spat il nevýslovn krásnou ženu. Do salonu
vstoupila tém neslyšn . Z stala stát u dve í a hled la na n . V matném sv tle
vycházejícím ze staré lampy zá ily její kobaltov modré o i jako dva
drahokamy. Obli ej byl dokonalou ukázkou ušlechtilé ženské krásy.
Alabastrová ple , vysoké lícní kosti a plná ústa, která se nepatrn usmívala.
Jemn tvarované obo í a rovný nos. Na sob m la modré hedvábné šaty,
jejichž vypasovaný živ tek zd raz oval vosí pas a plná prsa.
James si musel p iznat, že je vyvedený z míry. Ona však m la o i jen pro
Charlese a s v elým úsm vem mu podala ruku. Ten jí políbil nejen kone ky
prst , ale vtiskl polibek na ob tvá e.
„Má drahá! Léta vám neubrala na p vabu! Jste ješt krásn jší, než si vás
pamatuji.“
„A vám p idaly na šarmu, sire Charlesi. Prosím, posa te se, pánové.“
Teprve te se oto ila k Jamesovi a také mu nabídla ruku k políbení. „My dva
se setkáváme poprvé, nemám pravdu, sire?“
Dob r á ! Pro nehrát hru, která pro strýce tolik znamená? James se uklonil a
vtiskl na ženinu ruku letmý polibek. Najednou m l neodbytný pocit, že mezi
nimi zajisk ilo, ale když zvedl hlavu, zjistil, ž e s e ž e n a lhostejn usmívá.
„Jsem sir James Langdon, lady Maggie. Lord Charles je m j strýc.“
„Jak milé, že ho doprovázíte,“ poznamenala lehce. Ale ty kobaltov modré
i se do n j v doucn zabodly. Pochopila, že p išel, aby hájil strýcovy zájmy.
Látka sukn zašustila a ona se k n mu vzdorn obrátila zády. Nazna uje mi
snad, že už je pevn rozhodnutá? Ja me s cítil, jak v n m nar stá pobou ení.
Zatracená, nenasytná potvora!
„Prosím, usedn te, pánové! Co vám mohu nabídnout, lorde Charlesi?
Kávu, aj?“
„Dal bych si kávu, s kapkou smetany.“
Zvedla ruku a Clayton okamžit p isp chal. „Lord Charles si p eje kávu.“
„Jist , madam.“
Nyní Charles up el pozornost na Justina. P edb žné diskuse, jak James
l, prob hly s Angusem, ale Justin byl Maggiin bratr a nositel rodového
titulu. Ta situace musí Angusovi hrát na nervy, napadlo Jamese.
„Angus vás zajisté informoval o ú elu naší návšt vy, barone Grahame.“
 „Ano, sire,“ odpov l s vážnou tvá í Justin. „A t ebaže máte pov st
ctihodného muže a gentlemana, ponechávám rozhodnutí na sest e. Už jednou
byla vdaná a vím, že o další manželský svazek doposud nestála.“ Justin vrhl
pohled na sestru a Jamese napadlo, že se ji naposledy snaží varovat, aby to
ned lala.
Ale ona se bratrovu pohledu vyhýbala a up en hled la na Charlese.
„Vím, že v této rodin došlo k jistým potížím, a jsem p ipraven se
vypo ádat s každou situací. V te, drahá, že po zbytek života si nemusíte d lat
žádné starosti,“ sliboval p ekotn Charles.
James zask ípal zuby. Charles se chová jako zamilovaný mladík! A co
Maggie? Ta si ur it udrží chladný rozum. Jak by taky ne, když jí lord
Langdon nabízí úpln všechno!
„S vaším dovolením, lorde Charlesi, p ipouštím, že když jsem se doslechla
o vašem zájmu, váhala jsem.“
Maggie se na Charlese mile usmívala, jako by si úsm v p edem nacvi ila.
eba je odbornice na svád ní, napadlo Jamese.
„Ale te , když vím, s kým mám tu est, vaši nabídku p ijímám.“
Charles vypadal, že se chystá radostí vysko it až ke stropu. Na sv j v k
byl neuv iteln hbitý. Pružn se zvedl, poklekl p ed Maggií na koleno a
uchopil ji za ruku.
„Nikdy nedopustím, abyste svého rozhodnutí litovala, má drahá.“
Maggie na Charlese pevn hled la. „Vím, že vám mohu d ovat.“
Vzrušený Charles se zvedl, ale James z Maggie nespoušt l o i. Zdálo se
mu, že se nepatrn zachv la, ale pak se její pohled setkal s jeho. V tom letmém
okamžiku se zatvrdila, jako by v ní dozrálo p esv ení, a v novala mu úsm v
plný zlosti a vzdoru. Klidn si o mn mysli, že jsem pob hlice, prodejná d vka,
která se nem že do kat, až bude po ítat zlato. Jenže s tím ty, chlape ku, nic
nezm žeš!
„Nenacházím slov!“ zadeklamoval Charles.
Zatracený pošetilec! roz iloval se v duchu James, který nespoušt l o i z
nastávající nev sty. Vadilo mu, že se muž strýcova významu takhle
zesm uje. „Ke svatebnímu ob adu je zapot ebí pár nezbytností. Nap íklad
ohlášky. Myslím, že ím d íve, tím lépe, co íkáš, strý ku? Oba jste už jednou
stáli p ed oltá em, takže víte, jak to chodí. B hem n kolika týdn m žete být
svoji.“
„Ano, ano! Jestli Maggie souhlasí!“
Charles ji neoslovil formáln , zato její jméno pronesl v nábožném úžasu.
„Cokoliv si p ejete, lorde Charlesi,“ odpov la mu sladce.
James nutn pot eboval na vzduch, protože m l pocit, že se zalkne.
Vymrštil se z k esla a za al se lou it. „Myslím, že všichni máme napilno.“
„Po kej! Po kej!“ brzdil ho Charles.
„P ála byste si n co výjime ného, drahá? Svatební p ípravy se mohou
kn protáhnout. Bude zapot ebí rozeslat mnoho pozvánek, ušít oble ení a
tak… A má dcera je momentáln ve Francii. Má snad lord Justin n jaké
speciální požadavky?“
Justin vypadal vy erpan , jako by z n j p edešlá konverzace
 vysála všechny síly. Zatracen tvrdé sousto k polknutí, vi , starý
kamaráde? Komu by se líbilo p ihlížet, jak se sestra prodává…
„Nechám to na Maggii,“ odpov l stroze Justin.
Ta pot ásla hlavou a st elila pohledem po Jamesovi. „Pro pompézni ob ad
není d vod. Jak váš synovec správn podotkl, jedno manželství už máme oba
za sebou.“
„Jist , ale ur ité dekorum je t eba dodržet.“
„Copak nevidíš, že dáma je nedo kavá, Charlesi?“ popích! strýce J ames.
„Pro taky otálet? Lady Maggie je žena, která p esn ví, co chce. Navrhuji,
aby se svatba uskute nila co nejd ív.“
,,S tím mohu jedin souhlasit, sire Charlesi, a proto veškeré rozhodování
vkládám do vašich rukou. Strýc Angus s rodinou se jist vynasnaží, aby vám
poskytli veškerou nezbytnou pomoc. Stanovte datum tak, aby neutrp la vn jší
slušnost, a já se p izp sobím.“ Maggie se zvedla, a tím dala pokyn i ostatním.
Jamesovi v novala potutelný úsm v. „Nemýlíte se, pane. Nemohu se do kat.“
„Skv lé! V tom p ípad dovolte, abychom se s Jamesem poutali o veškeré
právní náležitosti.“ Charles byl v povznesené nálad . „Má drahá!“ Políbil
Maggii na ob lí ka, ale ta nedala najevo jediné hnutí mysli. „Justine, Angusi,
mé nejv elejší díky! Uvidíme se pozd ji. A, Maggie… z vás ud lám
nejš astn jší ženu pod sluncem!“
Charles se vy ítil ze salonu tak rychle, že Clayton ani nesta il ot e v ít
dve e.
James se ob ma muž m uklonil. „D kuji za p íjemnou chvilku, pánové. A
vám pochopiteln také, lady Maggie.“
Než stihla zareagovat, uchopil ji za ob ruce a vtiskl na n tvrdý polibek.
„Bylo mi pot šením, madam. Sice se neznáme, ale brzy z nás budou
íbuzní.“
„I mn bylo pot šením.“
Cítil, že z ní sálá zlost a že by se mu nejrad ji vymanila, ale protože ji stále
pevn držel, nehodlala s ním bojovat. „Jsem ráda, že lord Charles má takového
rného a oddaného synovce, který chrání jeho zájmy. Pov zte mi, bydlíte pod
jeho st echou?“
Dobrá otázka. Jamesovi neušel skrytý význam. Jestli momentáln žijete v
jeho dom , po svatb se budete pakovat!
„Ne, nebydlím s ním. Mám ve m st d m, v n mž p ebývám, pokud se
vyskytuji v Londýn . Strýc Charles žije na panství Moorhaven, které se
nachází nedaleko Londýna. Ve svém londýnském klubu má apartmá a
pochopiteln je vítán i v mém dom .“
„Jak praktické.“ Vrhla pohled na ruce. „Strýc eká.“
„Chápu, madam, že jste nedo kavá, a v te, že váš svatební ob ad se
nezpozdí ani o minutu! P eji p kný den! Madam, pánové…“
Kone ji pustil. Maggie se po celou dobu musela ovládat, aby se mu
nevytrhla. Mladý Langdon se jí protivil. Oba hráli p ed ostatními hru a jeden o
druhém to moc dob e v li. Ale co! Jako by na tom záleželo! Ten nemožný
chlap jí dal na v domí, že ji bude st ežit jako oko v hlav . K ertu s ním!
 „Ten chlap je nesnesitelný!“ vyhrkla Maggie, jakmile s Justinem a
Angusem osam li.
„Máš pravdu,“ p itakal zachmu en Justin. „Není jen starý, je jako
starobylá vykopávka. Tím to skon ilo, Maggie. Je po všem.“
Maggie p ekvapen hled la na bratra. „Ale já nemyslím Charlese – ale
jeho synovce, sira Jamese!“
„Co máš proti Jamesovi?“ Justin se tvá il zaražen . „James je správný
chlapík. Jak vím, moc klidu si neužije, protože se v n kde potuluje v
královniných službách. N kolik let sloužil v armád a te plní jedno tajné
poslání za druhým. Však víš, služba vlasti.“
ipojil se k nim i Mireau a Clayton také n kde naslouchal. Coby oddaný
služebník si považoval za est v t o všem, co se v rodin šustne.
Mireau si nesouhlasn odfrkl. „Co je ti po synovci, když ti strýc snese
modré z nebe?“
„Jist , to mi neušlo,“ odsekla Maggie.
Justin se svalil do k esla. „Prodal jsem sestru… Je mi, jako bych zaprodal
vlastní duši…“
„P esta , Justine! Neprodal jsi m , ani duši! Starý pán je velice milý. Vím
jist , že spolu budeme dob e vycházet.“
„Na chlapa, který je starý jako Mojžíš, vypadá docela zachovale,“
isp chal se svou troškou Mireau.
Justin znovu zachr el.
„Podívej se na to z jiné stránky. Je p íliš starý na to, aby… Tedy, lby po
mn vyžadoval pln ní jistých manželských povinností.“ Maggie nechápala,
pro rudne jako nezkušená novicka. Za všech Okolností se chovala prakticky a
Nathana milovala vášnivou láskou. esto nehodlala o intimních záležitostech
diskutovat ani s Mireauem, ani s bratrem.
Mireau se v doucn podíval na Justina. „Jako by v k byl chlapovi na
ekážku.“ –
„Máš pravdu, kamaráde.“ Justin vysko il z k esla. „Maggie! T e n atek je
iré šílenství! Po ád ješt m žeš vycouvat! Já jsem p ece ten, kdo rodinu
ivedl do dluh !“
„Pravda,“ uvažoval Mireau. „A se s tou vykopávkou ožení lord James.“
„Jacquesi!“ pokárali ho oba.
„Omlouvám se. Jen plácám, co mi slina p inese na jazyk.“
„Ješt jednou vám ob ma opakuju, že se s atkem souhlasím. I ,ord Charles
není žádný páchnoucí a oplzlý sta ík. Je to d stojný muž hledající spole nici a
já mu velice ráda poskytnu po zbytek jeho života oporu a p átelství. Také
budu doufat, že po mém boku prožije mnoho š astných rok ,“ kon ila
teatráln Maggie.
Mireau s Justinem si vym nili další pohledy.
Maggie bojovala s netrp livostí. „Pro mi odmítáte v it?“ povzdechla si.
„Vždy ten chudák se sotva drží na nohou!“
„Podle m je živý až dost. Jen si všimni, jak k ep e se pohybuje. Jako
jaký mladík,“ komentoval její slova Mireau.
 Justin na ni zamra en zíral. „Chci, abys naprosto jasn pochopila, že t
nikdo do ni eho nenutí. Kašlu na lidské i, i kdyby m l vypuknout
kdovíjaký skandál.“ Náhle se zašklebil. „Alespo p jdu do Newgate s p knou
reputací.“
I Maggie up en hled la na bratra. Za nic na sv tel Nikdy nep ipustím, aby
Angus získal rodinný titul! Tv j titul, Justine! „Vím, Justine. D kuji za
podporu, ale jsem pevn rozhodnutá. Svatba se uskute ní.“
„Tvá sestra má všech p t pohromad ,“ vmísil se Mireau. „Jen si p edstav,
koho by Angus vybral, kdyby los padl na tebe, kamaráde!“
Maggie se ot ásla. „Ani mi to nep ipomínej! Z té p edstavy mi b há mráz
po zádech.“
„Nebylo by to o nic horší než stávající situace.“
„Bu rád, že jsi takového kroku ušet en. Te m , Justine, dob e
poslouchej, protože budeš s Charlesem a jeho synovcem vést d ležitá jednání.
Musím disponovat vlastními pen zi, proto požaduji apanáž. Hodlám mu být
dobrou manželkou a v ím, že i Charles se vynasnaží, aby byl dobrý a št drý
manžel. Ale pokud mám vstoupit do manželského svazku, chci mít jistotu, že
nebudu omezována ve svých aktivitách.“
„Hlavn a t neslyší sir James,“ utrousil významn Mireau.
„Sir James si m že trhnout nohou,“ kontrovala sladce Maggie.
„Chápu, že bys hrozn ráda nakrmila každý hladový krk v Londýn , ale
radím ti, abys alespo pro za átek zvolnila tempo. Nezapome , že budeš
muset brát ohled i na vikomtovu rodinu.“
„Já sira Charlese nevyhledala; to on p išel za mnou. Hodlám mu být
laskavou, oddanou a v rnou manželkou, ale…“ Maggie zaváhala.
„Kristepane! Práv jsem se zaprodala! Ty jsi v tom nevinn , Justine. Podstatou
je – a to zní sebeodporn ji –, že tady se jedná o finan ní dohodu. Proto
ekávám, že se postaráš, abych z té transakce také n co m la.“
Justin n co zavr el, ale nebylo mu rozum t. Maggie v la, že se bratr cítí
mizern . P ed odchodem ze salonu praštil p stí do zdi. „P esta , Justine! P ece
se nejedná o žádnou tragédii! Vím, nikoho už nebudu milovat tak jako
Nathana, ale v , že se mi nepovede špatn . Lord Langdon mi m že
poskytnout vše, o co požádám. Je to šarmantní starý pán, s nímž dokážu být
astná. Ale jestli se kolem nás budeš ploužit jako t lo bez duše, budu moc
smutná.“ Vrhla pohled na Mireaua, který se snažil n co íct. „To platí pro vás
oba. Už nechci slyšet žádné výhrady, ani sebeobvi ování, natož abyste m
litovali. Konec í. Jsem ráda, že to tak dopadlo.“
Justin se s povzdechem nap ímil a vyšel na chodbu. Tentokrát ho Maggie
dob e slyšela. „Zatracený život!“
Vrhla p ísný pohled na Mireaua. „Slyšel jsi? Už ani slovo!“
Mireau otev el ústa a zaseje sklapl. „Jen jsem cht l íct… Gratuluju…“
Nato Maggie bez dalšího komentá e prchla do svého pokoje.

* * *
Ot i d ny pozd ji dorazil James k pob eží Francie, kde se vylodil v Caenu.
Tam si najal kon a za dv hodiny stál p ed branou Arianiny školy. Jako každá
mladá dívka se i ona u ila vše, co bylo pro urozenou dámu jejího postavem
zapot ebí. U itelé ža kám všt povali základy spole enského chování,
pou ovali je, jak se host m naléva aj, konverzovali s nimi ve francouzštin ,
dále je vyu ovali zp vu a h e na piano. Arianna byla sice pon kud rozmazlený
jediná ek, ale protože se projevovala svobodomysln a lehce se u ila,
rozhodla se navíc studovat latinu, geometrii, d jiny a jiné obecné v dy. Peníze
vydané na její vzd lání nep išly nazmar, uvažoval James Arianna byla nejen
bystré a inteligentní d e, ale navíc zvídavá a notn tvrdohlavá.
James jí poslal vzkaz, aby ho ekala. Právní náležitosti týkající s atku se
vy ešily k oboustranné spokojenosti. Te bylo namíst informovat strýcovu
dceru. Charles hodlal jet také, ale James cestova l rychleji. Necht l, aby se
Arianna dozv la o otcových zám rech z jiných zdroj .
Dívky byly ubytovány ve starém, elegantním paláci. I p ijímací salon, kam
Jamese uvedli, nesl známky elegance a p epychu.
Arianna, kterou p ivedla sestra Sára, se mu okamžit vrhla kolnu krku.
Chovala se jako rozradostn né dít , t ebaže už dávno nebyla malá.
James si p ekvapen uv domil, že z Arianny vyrostla krásná dívka s
postavou bohyn . Dlouhé erné vlasy lemující jemný obli ej a velké tmavé o i
jen podtrhovaly její éterickou krásu. Charles by m l na dceru dohlédnout.
Bude však mít na takový náro ný úkol silu? Nakonec to stejn zbude na mn .
„P ijel jsi, abys mi pov l o otcov s atku?“ vyhrkla Arianna, jakmile
osam li.
James si povzdechl. „Netušil jsem, že klevety cestují tak rychle.“
„Otec nemohl p ijet?“
„Rozmluvil jsem mu to.“
Dívka na n j nev ícn zírala. „Pro jsi to ud lal?“
„Protože se strachuji o jeho zdraví.“
„Hmm… Um e tak jako tak, protože ta ženská ho otráví.“
„Arianno! Nesluší se povídat takové hrozné v ci!“
Dívka se snažila skrývat bolest. Proto se uchýlila k hrubostem.
„To bych ekla, že je to hrozné!“
„Otec p ijet cht l, ale vzhledem k jeho zdraví je lepší, že z stal doma.
ed svatbou se pro tebe vrátím a pak budete mít dost asu si popovídat.
Nev sta si p eje prostý ob ad, takže nebude zapot ebí velkých p íprav.“
„Nedopus , aby k té svatb došlo, Jamesi!“
„A co mám jako d lat? Vždy tv j otec není k udržení!“
„A co nev stinka? Kolik je jí v bec let? Asi tak dvaadvacet nebo
iadvacet? Nejspíš se do otce blázniv zamilovala a nem že bez n j žít. P kná
pob hlice!“
Ke svému údivu James zjistil, že tu ženu obhajuje. Ale jen p ed Ariannou,
protože dívka trpí. „Nejedná se o žádnou pob hlici. Lady Maggie Grahamova
je dcerou barona. A kdes pochytila ty výrazy? Ur it ne od zbožných sester.“
„Nejspíš od tebe!“ odsekla Arianna.
James zavr el.
 „Bože, Jamesi! Nejsem tak naivní, jak si myslíš! Jist , tohle je sice
konventní škola a jeptišky jsou samá pokora, ale as od asu vyklouzneme
ven.“
„Kam že vyklouznete?“
„Nedívej se na m , jako bys m cht l ukousnout. Chodíme nakupovat,
zajdeme si do kavárny nebo do muzea a prohlížíme si práce mladých um lc .
Taky nasloucháme bu ským em mladých rebel , ale p ísahám, že o nic
víc nejde.“
„To se mi ulevilo! Kdyby se ti n co m lo stát…“
„Otec m nebude postrádat, když se te ožení s tou arod jnicí.“
„Neznáš ji, Arianno.“
„Ani nepot ebuju. Slyšela jsem o ní dost. Prý se kdysi provdala za
policajta a za ala trávit as v East Endu. Pak si usmyslela, že spasí lidstvo a
zbaví je šarlatán . Ta ženská neví, o em je ! Já takové lidi vid la a musím
iznat, že mají úžasné schopnosti. P edstav si, že dokážou hovo it s mrtvými,
nebo p edvídat budoucnost!“
„A mnozí jsou mizerní podvodníci, kte í t oškubou jako slepici.“
Jamesovi se ani trochu nelíbilo, že obhajuje strýcovu nastávající. „Nesmíš tu
ženu soudit, dokud ji nepoznáš.“
Ale Arianna vrt la hlavou. „A co myslíš, že uvidím? Mladou i ž e nskou,
která si bere starého chlapa.Šílená láska? Pochybuju. Nic ví c než prostituce.“
„Jsi už dosp lá, takže bys m la v t, že taková manželství se u z a vírají po
staletí. Ani v tomto p ípad se nejedná o nic výjime n é h o. Sotva by se mohla
provdat bez bratrova souhlasu.“ ,,A ten jí taky dovolil provdat se za
policajta?“
,,Asi ano.“
„Pak je stejný ni ema jako ona. Bože! Já se snad zblázním! Otec je vetchý
sta ec, a p esto ho nenapadne nic lepšího než se oženit s vypo ítavou ženskou!
Copak se opravdu nedá nic d lat?“
„Ješt nikdy jsem ho nevid l tak zaujatého. Tv j otec je definitivn
rozhodnutý. Proto oba musíme uvažovat realisticky a skute n o s t p ijmout
takovou, jaká je.“
„Aha! Takže ty taky nesouhlasíš!“
„M j názor v této záležitosti nemá valnou cenu.“
„V tom se pleteš! Otec na tebe vždycky dal! Jsi pro n j jako syn, kterého
nikdy nem l.“
„Arianno, on tu ženu chce, a také ji dostane. Na tom ty, ani já tlíc
nezm níme.“
„Muži se dokáží chovat zna odporn ,“ sd lila mu mladá dáma.
James se zdržel komentá e. I jemu p ipadal celý ten obchod odporný.
esto nedokázal zapomenout na pohled jejích o í ani na pal ivý dotek, když
se jejich ruce setkaly. Z té ženy sálalo elektrizující nap tí.
arod jka, snad. Pošpin ná, ekla by spole nost, ale také nesmírn
itažlivá. Každý její pohyb, každý krok vyjad oval smyslnost. Strýci byl
James velice oddaný, ale p esto nep etržit hloubal, jak chutnají její rty, její
 lo… Veškeré jeho úvahy za ínaly a kon ily u t lesných smyslností. Taková
žena pot ebuje mladého muže, mocného, vášnivého a nenasytného…
Jako jsem já…
h mi pomoz! Jak ale uhasit plamen, který ve mn p i pohledu na tu ženu
vzplál? Jak se ubránit vzrušivým p edstavám? Snadno. Nebudu na ni hled t,
ani se jí dotýkat…
„I mezi manželi rozdílného v ku m že existovat hluboká oddanost,
Arianno. Ur it jší slyšela o p ípadech, kdy se postarší vdovy provdaly za
mladší muže.“
„Jen pokud doty ní pot ebovali peníze,“ odsekla Arianna.
James vzdychl. „Jak povídám, stávají se r zné v ci.“
„Musí existovat zp sob, jak tomu zabránit.“
„Patrn si p eješ, abych tvému otci vmetl do tvá e, že je starý tokající
tet ev, anebo blázen, kterému m kne mozek. Mám mu snad za ít vysv tlovat,
že ho nev sta ani trochu nemiluje? Že jde jen
0 finan ní transakci? Znovu podotýkám, Arianno, že tv j otec není žádný
hlupák. On tu ženu chce za manželku, a proto ji taky bude mít. Nic, co eknu,
nebo ud lám, nezvrátí jeho rozhodnutí. Nakonec to dopadne tak, že na m
zanev e. Dále si laskav uv dom, že odpor z mé strany by m uvrhl do
špatného sv tla. Jsem d dic jeho titulu i majetku.“
Ariann v zel ve tvá i zoufalý výraz. „Tak to ud lám sama.“
„Arianno!“ Možná nem l hovo it otev en , ale alespo pochopila podstatu
problému. „Ty z staneš tady, ve škole, a já se za as pro tebe vrátím. Potom se
zú astníš svatebního ob adu a dáš otci najevo, jak t t ší jeho št stí.“
„Postarej se, aby m škrtli ze seznamu svateb an . Já totiž nemám v
úmyslu p ihlížet, jak se otec zesm uje.“
„Bu rozumná! Otec p edpokládá, že vy dv si budete rozum t, že se
sp átelíte.“
„To sotva!“
„Jsem si jistý, že ona v tom sm ru u iní vše, co bude v jejích silách.“
„Skute ? Ty nevíš, jak rychle se ší í pomluvy, i p es pr liv, Jamesi. Já o ní
vím úpln všechno. Když byla poprvé uvedena do spole nosti, pobláznila
všechny muže, i ty nejurozen jší. Jenže ona s nimi jen nemilosrdn flirtovala,
odmítla každou nabídku k s atku a nakonec utekla s policajtem! Toho pak
zabili, prý ve službách londýnského lidu. Co když jeho smrt naplánovala?
Mohla si uv domit, že ud lala chybu, že ten její jí nesahá ani po kotníky. Tak
si polí ila na lepší ko ist! Dokáže si udržet krásu, protože vládne tajemnými
kouzly. Dokonce zam stnává kouzelníka, který ovládá za íkací formule a je jí
neustále k službám. Jako vdova je nyní bez prost edk , i proto se pokusí z
mého otce vysát vše, co p jde. Ví b h, že i toho zabije… Ta ženská je chodící
zlo!“
„Arianno! Její manžel zahynul p i pln ní služebních povinností! Zatýkal
šílence a ten ho zabil. Ujiš uju t , že v téhle domácnosti se nejedná o žádné
arod jnické kousky.“ James se odml el. V dom žil ješt jeden lov k, jak se
doslechl, Mireau, p ítel jejího manžela, básník, spisovatel, který pot eboval
mecenáše.
 Arianna na n j zaryt hled la.
„Manželovi nic neud lala. Anebo si snad myslíš, že jsem se na ni
nepoptal? Ze to, co ti tu povídám, není ov ené?“
Jist , zjistil jsem si o ní vše, co se dalo. Ta žena tráví p íliš mnoho asu v
místech, kde je chudoba na denním po ádku a kde dochází k mnoha zlo in m.
Také píše lánky do novin, v nichž se snaží poukazovat na ty, kdo tvrdí, že
inášejí lidstvu úlevu. Také se o ní ví, že v evle ení dochází na seance,
hem nichž neohrožen odhaluje šarlatány a takzvaná „media“.
O zlu se v jejím p ípad nedá hovo it. Nejspíš bude velice odvážná, ale
také tvrdohlavá jako mezek a lehkomyslná. Potlouká se v East Endu, tvrti,
která je semeništ m zlo inu, kde se lidé neštítí vraždit a krást.
Stroze a bez emocí poskytl Charlesovi vý et všeho, co o té žen vypátral.
A Charles? Ten byl blahem bez sebe.
„Neumíš si p edstavit, co všechno se povídá!“ pokra ovala šeptem
Arianna a ut ela si uslzené o i. „Na tu svatbu nepojedu!“
„Jak si p eješ,“ odtušil s povzdechem James.
„Dobrý bože!“ Dívka se mu vrhla do náru e. „Pro mu už nesta ím?
Vždy já ho mám tolik ráda! M žu mu d lat spole nost, pomáhat mu…
žeme konverzovat o všem možném, t eba o knihách, cizích jazycích,
vzdálených místech…“
Jenže konverzace není to, co by Charlese p i pohledu na tu ženu zajímalo.
„Neboj, malá, všechno se zase dá do po ádku,“ tišil dívku.
Bude muset. Charles je sice starý, ale mozek mu ješt slouží. Ví, co chce, a
také toho dosáhne. Dce i nezbude nic jiného než se p izp sobit.
Po chvíli se Arianna uklidnila. James ji uchopil za ramena a pátrav jí
pohlédl do o í. „Jestli skute nechceš p ijet, n jak to za ídím.“
Arianna jeho pohled vydržela. „Ne, ne… P išla jsem na to, že máš pravdu.
Veselit se na otcov svatb nebudu, ale zú astním se jí. P ijedeš pro m ?“
„Spolehni se, Arianno.“
Dív ina tvá se rozsvítila. „No, když už nic jiného, ráda se podívám dom .
Zdržíš se p es noc? Te nem žeš cestovat zpátky.“
James p ikývl, ale zdržení ho net šilo. Necht lo se mu nechávat Charlese s
tou ženou o samot .
Ale budeš muset, starý brachu, protože Charles Maggii brzy pojme za
manželku. V té os bce je víc, než se na první pohled zdá. Nejde jen o fyzickou
krásu, které má na rozdávání… Je v ní ohe a bou e, opovržení, zu ivost… a
síla. Možná je arod jka, která manipuluje s ostatními tak, jak jí vyhovuje.
Jakpak asi bude probíhat svatební noc, až se hosté rozejdou a až zhasnou
všechny sví ky… Rozpustí si h ívu zlatorudých vlas a rázem se z ní stane
nadpozemská bytost… Pr hledný no ní úbor ušitý z nejjemn jšího hedvábí
odhalí každý její krok, každou k ivku jejího t la…
Najednou m l neodbytný pocit, že se zlostí zadusí. Co mám, u všech
svatých, d lat? P ekazit svatbu? Musí p ece existovat zp sob, jak se zbavit
smyslných p edstav, které m pronásledují i ve snu!
Jestli si Charles jen z poloviny uv domuje, jak je ta žena p itažlivá,
nedopustí, aby se mu kdokoliv stavil do cesty.
 Nejspíš ml el hodn dlouho, protože Arianna na n j nechápav hled la.
„Musíš být vyhladov lý. Sestra Sára se ti postará o jídlo a také o ubytování.“
„Jist … To je od tebe velice pozorné… Rád se najím…“
Ano, jsem vyhladov lý, ale je to jiný hlad… Co ud lat pro to, abych se jí
mohl dotknout, ochutnat ji, pono it se do jejího l na…
James tvrd stiskl elisti. Charlese m l nesmírn rád, a Charles má rád
jeho.
Ale ta svatba… Všechno špatn … Moc špatn …
A d vod? Každé slovo, které povídám Ariann , je pravdivé. Taková
manželství nejsou nijak vzácná… Uzavírají se od raných po átk lidstva… Ale
v tomto p ípad …
Krásných žen jsem m l nepo ítané… Pro mi tedy ten s atek tolik vadí?
Snad proto, že m ta nádherná bytost uchvátila?
h mi pomoz… „Pro nic ne íkáš?“
James jen s obtížemi vnímal, co mu Arianna povídá. „Ptala jsem se t ,
jestli chceš rybu, nebo rad ji bažanta. Anebo obojí? Jeptišky jsou pokaždé
radostí bez sebe, když se tu objevíš. Nejspíš dostaneš rybu i bažanta.“
Co takhle apku s rolni kami? Klidn bych se mohl vydávat za blázna.
Není správné, aby si taková výjime ná mladá zena brala starce nad
hrobem! M la by n koho milovat!
Pro ni bude lepší, když bude milovat jedin strýce, pomyslel si zlostn
James. Však já už na ni dohlédnu! Charles si zaslouží jen to nejlepší. Sloužil
jako voják, pohyboval se v nejvyšší spole nosti a stýkal se se leny
královských rodin po celé Evrop . Ona není hloupá. Jist si uv domí, jakého
manžela získala, a bude dobrou, oddanou a rnou manželkou.
A jestli ne, postarám se, aby ji to hodn mrzelo!
 3
V následujících dnech se Maggie v rozhodnutí provdat se za vikomta jen
utvrdila. Charles byl úžasný muž. Historky z cest, které jí vypráv l, jeho
služba královn i p sobení v Indii, to vše bylo nesmírn fascinující. O sob
se vyjad oval skromn , zato když se rozhovo il o Británii, stával se
výmluvným. Maggie chápav p ikyvovala, ale ob as se neopomn la zmínit o
tom, co jí leželo na srdci. Nebylo by lepší nejd ív vymýtit z ulic chudobu a
zlo in, když už chceme budovat mocnou íši?
Charles s ní souhlasil a Maggie p ekvapen naslouchala, když zjiš ovala,
že mají podobné zájmy. I jemu situace v chudinských tvrtích p ipadala
nesnesitelná, a ve Sn movn lord vynakládal zna né úsilí k prosazení zákona
týkajícího se p estavby East Endu.
Brával ji na koncerty a do divadel. Spole vid li pozoruhodné a d sivé
edstavení nazvané Podivný p ípad záhadného dr. Jekylla a pana Hydea.
Také navšt vovali operu, kde m l Charles lóži na balkon , v sousedství prince
Waleského a jeho manželky princezny Alexandry. Procházeli se v St. James
Parku a podnikali vyjíž ky do p írody. Nejvíc Maggii t šilo, že ji Charles
nijak neomezoval a dop ával jí svobodu. Tak mohla dál navšt vovat restaurace
na Strandu, kde mladí básníci p ed ítali poezii, a vyhledávat p átele, kte í se,
stejn jako ona, v novali dobro innosti.
S Charlesem probírala adu svých aktivit v East Endu, ale n které mu
zaml ela. O t ch v l jedin Mireau. Nap íklad seance.
O té první, jíž se zú astnila, v l kdekdo. Tehdy se všechny noviny
dopodrobna rozepisovaly o tom, jakou v ní lady Maggie Grahamova sehrála
roli. Maggie však byla dál odhodlaná ze všech sil bránit šarlatán m v
balamut ní lidí, ale s tím se Charlesovi sv ovat necht la.
Postupn docházela ke zjišt ní, že za íná mít lorda Langdona ráda. Byl to
velice schopný muž, jemuž nevadilo usednout do drožky, jezdit s Maggií po
Londýn a popisovat jí, jak m sto b hem jeho života m ní tvá . Nap íklad
kanaliza ní systém, s jehož výstavbou se za alo v polovin století, anebo
vlaky a rozsáhlá železni ní sí , které zkracují vzdálenosti.
Spole sdíleli lásku k literatu e a mnohá odpoledne trávili tením l
Williama Shakespeara nebo Dickense, také Ameri ana Marka Twaina a
posledních prací Arthura Conana Doylea. Diskutov a l i o Darwinov teorii a o
všech moderních v dách, které p ineslo Osvícené devatenácté století, jako
nap íklad hypnotismus, frenologie nebo spiritualismus.
Také se dozv la, že Charles má dceru, která ten rok dovrší dosp lost.
Studuje v konventní škole ve Francii, a Charles ji popisoval jako tvrdohlavou
a rebelující.
 „Scházela jí mat ina milující pé e, ale vím jist , drahá, že vy ji povedete a
že z vás budou dobré p ítelkyn .“
Maggie p ikývla, ale v duchu zapochybovala, že to bude tak snadné.
Krom dcery a synovce Jamese nem l Charles žádné jiné p íbuzné.
James v otec byl Charles v bratranec. Také on p sobil v Indii a za služby
vlasti byl povýšen do šlechtického stavu. Syn krá el v otcových šlép jích.
Sloužil královn a pomáhal budovat íši. Po odchodu z armády mu královna
sv ovala tajná poslání, která ho zavedla do r zných kout Evropy. Charles
iznával, že se o Jamese ob as strachuje. Podle jeho slov si synovec p íliš
nepotrp l na spole enské konvence, avšak jeho innost se na n m podepsala.
l neklidný spánek a na každém rohu vid l nebezpe í. Charles tvrdil, že
James má nárok na vlastní život a že je na ase, aby se kone usadil a založil
si rodinu.
James také dohlížel na rodinná panství, jichž bylo nepo ítané, a Charles
litoval, že už s ním nem že cestovat tak jako zamlada. „Mladí houfn
opoušt jí vesnice a st hují se do m st za lepší obživou,“ posteskl si jednou.
„Ale na severu Anglie a ve Skotku žije stále dost obyvatel, kte í se uživí
chovem skotu a ovcí na vlnu. Také se snažíme p stovat obilí. Víte, drahá,
nikdy nezapomenu na hladomor v Irsku. Ten postihl nejen Iry, ale i
Angli any. Smutná doba! Proto se musíme starat, aby už nikdy k ni emu
podobnému nedošlo.“ Charles si povzdechl. „Ale sv t se radikáln m ní. Nové
technologie a zákony nám poskytují mnoho – ale také p inášejí nepokoj.
Uvidíte, že brzy zmizí z ulic drožky, které nahradí automobily. V Anglii to
e, v ulicích pok ikují radikálové a v n kterých hrabstvích dochází i k
rabování. Nu, mám pocit, že nás ješt eká spousta práce, nemyslíte, drahá?
Ale James si vede velice dob e. Stará se, aby nájemce netížily vysoké nájmy a
aby majetek prosperoval. Stejn však mám pocit, že tu dlouho nevydrží.
Za íná být neklidný a minule se mi zmínil, že má sto chutí znovu vyrazit do
sv ta.“ „Copak není ve Francii? U Arianny?“
„Francie? To je pro Jamese, co by kamenem dohodil! Ariannina škola je
jen pár mil od severního pob eží.“
Maggie se na Charlese oslniv usmála. Kéž by se sir James po návratu z
Francie vydal do nejzapadlejších kon in Afriky!
Charles byl milý lov k. Sp átelil se s Justinem i Mireauem, jemuž
islíbil pomoc v jeho spisovatelské karié e.
První dny jejich známosti ubíhaly v p íjemné pohod . Maggie m la pocit,
že našla sp ízn nou duši. Sice starého muže, ale dobrého p ítele.
Vše se zdálo být až p íliš dokonalé. as, který jí zbýval do svatby, si
vychutnávala plnými doušky.
Pak se vrátil sir James. Ten, jak se zdálo, se hodlal n jakou dobu zdržet. O
zahrani ním poslání nepadlo ani slovo.
Maggii by ani ve snu nenapadlo, jak m že být r ení o pavoukovi a mušce
výstižné.
Ne že by se James n jak projevoval, i ji slovn napadal. On se jednoduše
zdržoval v jejich blízkosti. P itom ji pozoroval a studoval, jako by si o ní
utvá el názor.
 Maggii vadil pohled, jakým na ni hled l. Jako by byla n kdo, kdo
vznešený p vod jen p edstírá! Asi jako pouli ní fena, která si hraje na
istokrevnou rasu. Pán za ni zaplatil nek es anské peníze a ona se chystá ruku,
která ji krmí, nemilosrdn hryznout!
Ne, James ned lal nic urážlivého. V podstat se choval až p ehnan
zdvo ile, ale kdykoliv se jejich o i setkaly, v jeho se zra il chladný odpor.
Maggie se pod tím pohledem pokaždé zachv la. Nebylo však vyhnutí. Musela
si zvykat na jeho doteky, když jí pomáhal do ko áru i otevíral dve e. Jeden
druhého nesnášeli, ale p ed Charlesem se st ežili dát najevo vzájemnou
antipatii.
Nakonec se Maggie zatvrdila. Nep ipustí, aby jí ten muž zkazil
život!
Do svatby zbývaly dva týdny. Pro Maggii dva týdny volnosti. Ty se
rozhodla v novat dobro inné práci v East Endu.
Protože Charles podporoval Armádu spásy, nijak ho nep ekvapilo, když se
doslechl, že Maggie pomáhá farník m kostelní farnosti svaté Marie.
lady kdysi potkala Nathana, do n hož se zamilovala. Jednou, když Maggie
s p áteli zjistili, že se na jakémsi ve írku nudí, rozhodli se nasednout do
ko áru a vyjet si do East Endu. Jenže tam se na ko ár vrhla banda pobud a
Nathan byl jediný, kdo jí p isp chal na pomoc. Zbytek party utekl.
Od té chvíle hled la na sv t jeho o ima.
Nathan byl také ten, kdo jí objasnil pot ebu dobro innosti, ale i osobního
kontaktu s lidmi.
Tolik ji nau il! Stala se sv dkem nár stu bohatství st ední vrstvy, muž ,
kte í nad lali zna né jm ní. Znala okruh léka , právník , politik , spisovatel
i um lc . Co jí však z stalo utajeno, byly osudy t ch, kte í se narodili v
rozvrácených rodinách i živo ili na ulicích.
Pár len londýnské smetánky se sice odvážilo do míst, kde na každém
rohu hrozilo nebezpe í, ale ti jen hledali rozptýlení. Pot ebovali utéci nud
panující v jejich elegantních sídlech i ve spole nosti. Sama by se tam nikdy
neodvážila, kdyby ji nep emluvili.
I ji zpo átku zaslepoval majetek, což pozd ji považovala za hrubou
nev domost. Lidé trp li a bídné podmínky se rok od roku zhoršovaly.
Nathan našel smrt v jedné ulici East Endu, když se snažil sebrat n ž
pomatenci nakaženému syfilidou. Toho lov ka zabil a pak podlehl vlastnímu
zran ní. Ješt však sta il zachránit úto níkovu strádající manželku a osm d tí.
Lidé v East Endu jsou jako krysy zav ené v kleci, íkával jí asto. P íliš
mnoho, p íliš pohromad . Nemytí, nevzd laní a bez možnosti úniku. N kte í
vlastnili malé krámky nebo manufaktury, jiní v nich pracovali. P evážn se
však jednalo o p íležitostné práce. Ženy se n kdy uchytily jako pradleny nebo
ši ky. Pokud nenašly práci, skon ily na ulici. Muži postávali v p ístavu.
Cekali, jestli šije n kdo nenajme na t žkou d inu. Za pár šilink pracovali
deset i trnáct hodin denn . Pokud m li peníze na nocleh, bydlívali v
epln ných kamrlících, kde jim jako postel sloužil proležely slamník i
hromada starých novin.
 Tak to bylo i s rodinou muže, který Nathana zabil. Ti žili v jedné místnosti
baráku, kde se no níky vyprazd ovaly jednou za týden – v tšinou se vylévaly
na dv r. Puch v t ch domech byl nesnesitelný. Scházely záchody, koupelny a
mnohde netekla ani voda. I plynových lamp, které osv tlovaly Londýn, se tu
nacházelo poskrovnu.
Nathan, syn d stojníka povýšeného do šlechtického stavu, se sice choval
jako prostý lov k, ale vyrostl v noblesní tvrti St. James. Sám sloužil v
armád a pozd ji v domobran . Když byl jednou povolán k potla ení
pouli ních nepokoj , pochopil, že jeho místo je v policejní služb , tam, kde
že pomáhat lidem, kte í to nejvíc pot ebují.
Zaujetí pro práci ho stálo život.
Maggii se poda ilo k n mu dostat, ješt než vydechl naposledy. Nathan ji z
posledních sil prosil, aby se nemstila lov ku, který ho zabil.
Dostalo se jí velkého privilegia. Poznala Nathana a nau ila se poko e.
Jist , zakusila i bolest a zoufalství, ale také se nau ila vážit si každého
lidského života.
A tak p i jeho památce za ala bojovat za chudé a bezmocné.
Mireau, Nathan v kamarád z koleje, stál pokaždé p i ní. Sice hartusil, ale
doprovázel ji všude, kam pot ebovala. Po Nathanov smrti se stal jejím
nejbližším p ítelem a spole níkem. Psaní ho bavilo od mládí a dokonce se mu
poda ilo uve ejnit pár lánk v londýnských denících. Snil však o
spisovatelské karié e a o tom, že se jednou stane slavným.

Ráno si pronajali drožku, která je dovezla ke kostelu. Tam se Maggie

za ala dohadovat s ko ím. Tak tomu bylo pokaždé. Do East Endu nejezdili
rádi a snažili se jízdné zdvojnásobit. Mireau vzdychal, ale trp liv ekal,
zatímco Maggie usmlouvala slušnou cenu.
V kostele je uvítal otec Vickers, mladý zástupce fará e, s nímž Maggie
spolupracovala. Byl pot šen, že ji vidí, a na jeho tvá i zá il široký úsm v.
„Práv jsme obdrželi velkorysý p ísp vek od vikomta Langdona! Peníze
posta í na ošacení velkého po tu opušt ných d tí.“ Muž v úsm v trochu
pohasl. „Vy prý se za n j brzy provdáte.“ Maggie se usmívala. „A nemyslíte,
ot e, že je to báje né?“ Otec Vickers st elil pohledem na Mireaua, který jen
pokr il rameny.
„Jist , báje né… Zeny na vás ekají ve dvo e. Je p íjemný den, vítr se
utišil…“ Kn z pot ásl hlavou. „Kéž by se dal najít zp sob, jak je dostat z
ulice! Policie sice v n kterých oblastech uzav ela nev stince, ale to je stejn k
ni emu. O to víc prostitutek se nyní Ocitne na ulici.“
„Maggie,“ oslovil ji po chvíli ml ení. „B h ví, že jsem vám vd ný za
dobrodiní, které zdejší farnosti prokazujete, ale mám o vás strach. P edešlý
den tu došlo k ohavné vražd .“
Maggie pokr ila rameny. „Oba víme, že k vraždám tu dochází pom rn
asto, a já mám pro strach ud láno.“
„Ale tady nejde o oby ejný zlo in! Lidé se vraždí z nenávisti, kv li pár
drobným, nebo když v hospod p eberou, ale tahle vražda… Copak jste
ne etla noviny?“
 Maggie se oto ila na Mireaua. „Asi jsem n co p ehlédla. T eba reporté i
poskytli jen kusou informaci.“
Kn z si povzdechl. „Kdyby se n co takového p ihodilo urozené dám ,
dostala by se zpráva na titulní stranu.“
„Co se vlastn stalo?“ cht l v t Mireau.
„Jde o pon kud delikátní záležitost.“ Kn z s pohledem up eným na Maggii
si odkašlal.
„Ale no tak, ot e! Dneska hodlám nit na téma kontroly porodnosti, aby
se nerodily nemanželské d ti, a vy m chcete chránit?“
„Ta žena byla nejen zabitá, ale doslova zmasakrovaná. N kdo ji od krku
do pasu roz ízl a vyndal vnit nosti. Tohle neud lal oby ejný zabiják, který
vraždí ve zlosti.“
„Vzpomínám si, že jsem nedávno etla o emsi podobném. Podle policie
šlo o gang týrající prostitutky.“
Ale otec Vickers kroutil hlavou. „Tohle není práce pouli ního gangu. Pro by
mordovali ženskou, které není co ukrást? Bojím se, že tu ádí šílenec, a proto
bych byl rád, kdybyste sem docházela jedin za denního sv tla a v
doprovodu.“
„Však víte, že po nocích se tu nepotuluju, a Mireau je pokaždé se mnou. A
policie je – od jisté doby – na mé stran .“
„Já vím, ale policejní hlídky nejsou všemocné.“
„Slibuji, ot e Vickersi, že se budu vzorn chovat.“
„Dv r se už zalidnil. Co kdybychom šli? Nebo chcete mluvit n kde
jinde?“
„Ne, ne, takhle mi to naprosto vyhovuje,“ odpov la Maggie.
Ten den m la v úmyslu p ednášet o antikoncepci. Takovému tématu
církev p íliš nefandila, ale otec Vickers nebyl zpáte ník. V East Endu strávil
dlouhou dobu, a proto se mu nijak nep ilo dohodnout velkou zásilku
kondom z Francie.
Na p edchozích setkáních se ženami hovo ila Maggie o zp sobech
zlepšení života. Zpo átku byla návšt vnost malá, ale když za ala po
ednáškách rozdávat mléko, chléb a sýr, které nakoupila z vlastních pen z,
seb hlo se tolik žen, že m l otec Vickers co d lat, aby zajistil po ádek.
Dokonce musel odhán t muže, kte í se p evlékli do ženských šat , aby se
dostali k bochníku chleba. Maggie je neodsuzovala, protože dob e chápala, o
co b ží. Uboža ky se prodávaly i za skývu chleba stejn ubohým muž m. Ale
nemohla živit všechny. Proto se snažila, aby jídlo dostávaly ženy a d ti.
Opušt né manželky s d tmi na tom byly nejh e. Ty kon ily na ulici. A ím
více m ly d tí, tím byly zoufalejší.
Tím víc sirotk se nacházelo na kostelních schodech.
Maggie brzy pochopila, že má k ní sklony a že dokáže obecenstvo
rozesmát. Když se lidé smáli, lépe chápali.
Ten den se rozhovo ila o pohlavní abstinenci, m sí ním cyklu a
kondomech.
 „Dy nemáme samy co do huby, tak za co ty vaše kondomy koupíme?“
zavolala na ni jedna bezzubá žena. „Povídáte, drahoušku, že se vyráb jí z
kozích a ov ích st ívek?“
„D ležité je bránit se necht nému t hotenství.“
„Musíš mít lepší kun afty, Katy! Ty myje používají“
Maggie pozvedla hlas. „Kupujte mén ginu a budete mít, co pot ebujete.
Pro vaši informaci otec Vickers zajistil n jakou antikoncepci zdarma.“
„B h vám zapla , madam!“ zak ela žena, které íkaly Bess. „A jak donutíme
naše chlapy, aby je používali?“..Trvejte na svém.“
„To nebude snadný,“ dumala Katy. „Rány boží! N co takového slyším
poprvé!“
„V te mi, že lidé kondomy používají odedávna.“
„A co když ten m j p ece jen nebude v t, jak si to navlíct?“
„.Jsem si jistá, že na to spole p ijdete,“ poznamenala suše Maggie.
„Taky pochopíte, že nemusíte živit další d ti. Potraty jsou životu nebezpe né,
obzvlášt když si je d láte samy, anebo se sv íte do rukou pokoutným
fel ar m!“ p ipomn la jim ost e. „Ale zpátky k našemu tématu. Jsem si jistá,
že o metodách prevence víte dost. Te navíc dostanete kondomy. Ty se
používají víc než tisíc
let.“
Dále Maggie poslucha ky nabádala k ast jšímu vynášení no ník ,
hovo ila o manželské v rnosti, o zdraví a istot . Pro tyto ženy bylo mýdlo
nedostatkový artikl. Proto se Maggie postarala, aby Charles poskytl finance i
na nákup mýdla. Ona zaplatila kondomy. S trochou nejistoty si uv domila, že
se mu nezmínila, o em bude její dnešní p ednáška. Už tak považovala za
tém herkulovský Úkol zmínit se o nákupu kondom otci Vickersovi, ale
kn z se projevil jako rozumný muž. Nejspíš oba trochu zrudli, když vše
projednávali, ale v li, že se jedná o pot ebnou v c.
Boží cesty jsou nevyzpytatelné, pravil kn z. B h je ke svým ove kám
shovívavý, ale pomoci jim neumí.
„D kuji, že jste mi naslouchali,“ kon ila p ednášku Maggie. Nathan ji
kdysi pou il, že jestli chudí n co pot ebují, je to prostý respekt. Proto jim
vždycky pod kovala. I t m, z nichž byl cítit alkohol.
Ženy se kolem ní srotily, tahaly ji za rukáv a d kovaly. Maggie musela
zatnout zuby, aby vydržela zápach linoucí se z nemytých t l.
Dav se za al zvolna rozcházet a každá z p ítomných žen si s radostí odnášela
co málo jídla dom . Potraviny rozd lovali farní pomocníci. Maggie se
vrátila k bo nímu vchodu do kostela, kde, jak v la, na ni ekají Mireau a
otec Vickers. Ti na ni dávali pozor. Kn z nespoléhal jen na své síly. Pokaždé
na Maggiinu ochranu povolal místní policii. Konstáblové p icházeli, i když už
li po služb . Byla p ece manželkou jednoho z nich.
Stál tam však ješt t etí muž. Maggii zatrnulo, když zjistila, že ne ekaným
návšt vníkem je sir James. S rukama založenýma na prsou se ležérn opíral o
ze a podmra en na ni hled l. V temn šedých o ích, jejichž barva se tak
asto m nila, se odrážel nesouhlasný výraz. Ne, zavrhující!
 Co tu, u všech svatých, pohledává? Snad se neujal role hlídacího psa?
Ur it hlásí každý její pohyb Charlesovi. Mizerný donaše !
i poslední myšlence se Maggie zatvrdila. Nap ímila se, vystr ila bradu a
state vykro ila. P itom si s hr zou uv domila, že zrudla až ke ko ínk m
vlas . Ten nemožný lov k vyslechl všechno, co jsem povídala! I o
kondomech!
„Jaké p ekvapení, sire Jamesi! Smím v t, co vás zrovna sem p ivádí?“
optala se zlehka.
Muž pozvedl obo í a ústa se mu zk ivila v nehezké grimase. „Nevycházím
z úžasu, madam. Jste jedno velké p ekvapení. Vaše v domosti a aktivity jsou
bez hranic.“
Maggie jen máchla rukou. „Sir Charles si je v dom hloubky problém , s
nimiž se potýká tato spole nost.“ Pro mu to vlastn povídám? soptila v duchu
Maggie. Žádné vysv tlení mu nedlužím!
„Doufám, že vám nebude vadit, když se postarám, abyste se z této tvrti
dostala ve zdraví a po ádku dom . Otec Vickers se mi zmínil o nebezpe í,
které tu v t chto dnech hrozí. Jako kdyby nesta ilo, že se tu potulují
hrdlo ezové, násilníci a zlod ji všeho druhu. Te tu navíc ádí vraždící
šílenec.“
„Docházím sem pom rn asto. Jist vám neušel zna ný po et
dohlížejících strážník .“
„A vám jist neušlo, že i p es jejich úsilí tu dochází k astým vraždám,“
nedal se odbýt James.
„Rád bych podotkl, že policie má k Maggii jistý vztah,“ vložil se do
hovoru Mireau.
„O tom ani v nejmenším nepochybuji.“ James sice Mireauovi odpov l,
ale dál upíral o i na Maggii. „P esto budu klidn jší, když vás dva uvidím sed t
v ko e na zpáte ní cest do Mayfairu.“
„Má drahá, neuškodí, když budete mít na své stran mocného ochránce,“
ozval se nervózní otec Vickers.
„Myslíte, že já bych Maggii neochránil?“ otázal se popuzen Mireau.
Nebyl zrovna kost a k že, ale žádný velký silák také ne.
James si ho skepticky zm il. „Jak pravil otec Vickers, neuškod í když se
dáma sv í do pé e dalšího ochránce. Bylo mi pot šen í m , ot e.“ Nabídl
Maggii rám . „P jdeme? Pokud tu ovšem nemáte další vy izování. Rád se
zdržím.“
„Kdepak, pro dnešek jsme skon ili,“ potvrdil Mireau.
„Sbohem, ot e,“ lou ila se Maggie. „Uvidíme se asi za dva týdny.“
„Nechci vám do toho mluvit, ale možná p ehodnotíte plány,“ Upozornil ji
James. „V té dob budete na líbánkách. Církev, stejn jako Armáda spásy,
jist pochopí, že se po ur itou dobu hodláte v novat novomanželovi.“
Pro musí každé neškodné slovo vyznít z úst toho lov ka tak smysln ?
„Pošlu vám zprávu, ot e,“ dodala klidn Maggie.
James ji pevn uchopil za loket. Spole prošli zadním traktem na ulici,
kde na n ekal Darby s langdonovským ko árem. Maggie si nebyla jistá,
zdají muž poskytuje oporu, iji vle e. Ani Mireau neotálel a rychlými kroky je
následoval.
„Zajímavá ,“ ozval se James.
Maggie mu zp íma pohlédla do tvá e. „P edevším pot ebná.“ „Pom rn
neobvyklá. Nap íklad pro páte ní ajový dýchánek.“ „Je mi líto, jestli
máte námitky.“ Jeho odpov ji zarazila.
„Ne ekl jsem, že nesouhlasím. Zn la jste velice… prakticky.“
Vzhledem k šeru uvnit ko áru nebyla Maggie schopná posoudit, jestli to
James myslí vážn . Proto se rad ji zahled la z okna.
„Nejsem si jist, jak by Charles zareagoval, kdybyste jeho dceru seznámila
s druhem innosti, jíž holdujete.“
„To, co tu d lám, d lám ráda a z p esv ení. Nikoho jsem nikdy do
ni eho nenutila. Nevrací se snad po otcov svatb zpátky do Francie?“
„Brzy dosáhne dosp losti a má v úmyslu zdržet se n jaký as v Londýn .
Lord Charles by byl rád, kdyby si zvolila manžela.“
James oto il hlavu k oknu. „Má s ní ur ité zám ry a p eje si, aby z stala v
Anglii.“
Ur ité zám ry? Maggii napadlo, jestli nemá Charles v úmyslu provdat
dceru za bratrancova syna. Ti dva p ece nejsou p ímí p íbuzní. Zákony takové
atky p ipoušt ly a mnohdy k nim docházelo i v královské rodin . Tam se
nehled lo ani na blízkou p íbuznost.
Nuzné okolí se pomalu za ínalo m nit k lepšímu. Vraceli se do sv ta, v
mž žili. Maggii asto napadalo, jak je možné, že v jedné ulici panuje nuzota,
zatímco ve vedlejší, co by kamenem dohodil, kraluje p epych a opulence. To
nebylo spravedlivé, ale sv t sám o sob také ne.
ed nimi vyrostly mocné zdi Toweru. Brzy budou doma.
Maggie si povzdechla. „Nebojte se, Ariannu sem nevezmu.“
„M taky nikdy nevybízí, abych šel s ní,“ ozval se Mireau ve snaze
zklidnit situaci. „Ale já ji doprovázím rád. Tu oblast dob e znám. asto jsem
do East Endu chodíval s Nathanem, ehm, jejím manželem, ehm, zesnulým
manželem. Víte, Dickens tahle místa miloval, jak je patrné z jeho knih. On
mezi lidmi, kte í tam žijí, nacházel spoustu inspirace. Vezm te si nap íklad
vlámské tkalce a ty nádherné látky a vzory, které vytvá ejí! Dokáží hotové
zázraky, ale pokrok se nedá zastavit. Vytla í je manufaktury. V ci se m ní a
mnohdy, bohužel, k horšímu. Anebo že by se nám to jen zdálo? Pravdou je, že
lidé jako Dickens poukazují na vše špatné, jenže spole nost je k nim hluchá. A
pokud p ece jen dop ejí sluchu, nev dí, co s problémem. Vezm te si nap íklad
East End. Tady je každá rada drahá a i sebenepatrná pomoc pot ebná…“
James a Maggie na n j hled li a Mireau se v rozpacích odml el. Po chvíli se
nadechl a pokra oval: „Maggie zkrátka odvádí po ádný kus práce, ale nikdo
nem že o ekávat, že nakrmí deseti tisíce hladových krk . Dalším problémem
jsou p ist hovalci, nedostatek práce a taky neochota místních zam stnávat
cizince, když je tolik Angli an bez práce. Jist , i tady žijí slušné rodiny, které
tvrd pracují, aby si udržely živobytí, jenže t ch je poskrovnu. Hlavním
problémem chudák je láhev ginu. Když ten smísíte s nev domostí a
zoufalstvím, máte zlod jnu, násilí a vraždy. To, o em se dnes zmínil otec
Vickers, je naprosto d sivé. Chvíli jsme spolu debatovali, když jsi nila.
Policie si není jistá, jestli má tahle poslední vražda spojitost se dv ma
edchozími, k nimž došlo p ed drahnou dobou. Otec má pravdu; kdyby takhle
brutáln zmasakrovali dámu lepší spole nosti, psaly by o tom všechny noviny.
Tady už nejde o b žnou vraždu, ale ád ní maniaka.“
Mireauovi došlo, že Maggii jeho proslov nijak neprosp je, a Opít se
odml el.
„Tuto dobro innou práci jste vykonávala i za života svého manžela?“ zeptal se
razn James. „Ne,“ p iznala stroze Maggie. „Hmm…“ „Na co narážíte?“
„Jen m napadlo, že by vám zabránil, abyste tam docházela.“ „A pro by to
lal?“ vyhrkla Maggie. „Na chudácích mu záleželo!“
„Jenže taky byl policista a moc dob e v l, že pro dámu není tato oblast
bezpe ná. Lehce by se mohlo stát, že by p išla k úhon .“ „Vím, co d lám.“
„Jist , to je vaše v c.“
„Víte, n co by se d lat m lo!“ vpadl do hovoru Mireau, který si byl v dom
nar stajícího nap tí. „Každý lov k by se m l rozhlédnout kolem sebe a zvolit
si cestu, po které chce krá et. Pravda, Maggiina volba p ináší jistá rizika, ale
víte, sire Jamesi, ona je prost pozoruhodná!“
„Povídáte pozoruhodná?“ odtušil suše James.
Mireau se nejisté ošil. „Sláva! Už jsme doma!“ Z pohodlného ko áru
vysko il d ív, než Darby zastavil kon .
Maggie už byla jednou nohou na sch dcích, ale James ji zadržel. „My dva
se ješt trochu projedeme.“
„Nemám zájem.“
„Co byste ekla pro išt ní vzduchu?“ „K emu by to bylo?“
„Však uvidíme. Nebojte se o ni, Mireau.“ Dál už s ní nehodlal diskutoval.
Chytil ji za ruku a strhl zpátky na sedadlo. „Jedeme, Darby!“
Maggie byla zlostí bez sebe. „Kam jedeme?“ „Nijak daleko. Jen si hezky
popovídáme.“ „Spus te.“
„Berete si Charlese pro peníze.“
„Narážíte na vypo ítavost? Ješt že má vás! Vy jste mu z ejm v rný až za
hrob!“
James se op el o polštá e. „Vidím, že to bude dlouhá jízda.“
„Co ode m chcete?“ dožadovala se Maggie.
„Dobrá; vezmeme to popo ádku. Prý jste zpo átku váhala. Pak se Charles
objeví ve vašem dom a vám sta í jediný pohled, abyste se do n j blázniv
zamilovala. Asi tak, jak se to o vás povídalo v p ípad vašeho prvního
manžela.“
„M la jsem pouze jednoho manžela,“ p ipomn la mu ledov .
„Jak si p ejete. Jinými slovy, Charles se pro vás stal p ímo
neodolatelným.“
„Když jsem ho spat ila, vzpomn la jsem si, že jsme se kdysi dávno jednou
setkali. Pamatovala jsem si, že byl laskavý, inteligentní a choval se velice
íjemn .“
 James se naklonil t sn k ní, což bylo v malém prostoru siln
zneklid ující. „A na to, že už mu zbývá jen pár let života, jste ani ve snu
nepomyslela, vi te?“
„Klidn si dál hrajte na milujícího synovce! Jste odporný! Tvrdíte, že
strýci sloužíte, a p itom hájíte vlastní zájmy!“
„Já nesloužím nikomu. Jen stojím na Charlesov stran , protože je nejen
j p íbuzný, ale také výjime ný muž, jak vám jist neušlo. Hovo ím k vám
otev en , protože mám pocit, že vás jen tak n co neporazí. Vaše p ednáška
hovo ila za vše.“
„T eba nemám zájem slyšet špinavosti zrovna od vás.“
Muž se usmál, ale v o ích mu sed l chlad. „Jak si p ejete, ale i tak m
vyslechnete.“
„Byla bych ráda, kdybyste m okamžit pustil.“
„Charlese si berete pro jeho postavení a peníze. Pohodlné uspo ádání –
edevším pro vás.“
Tentokrát se usmála i Maggie. „Asi jste zaspal dobu, pane. Tak se uzavírá
tšina manželství. Toto bylo p edem dohodnuté, ale m se ovšem nikdo na
nic neptal. I to bývá pom rn b žné.“
„Já ale znám vašeho bratra, madam. Vím, má jisté slabosti, aleje to slušný
chlapík, který by sestru nenutil do ni eho proti její v li. Nežijeme ve
st edov ku, ale v devatenáctém století.“
„Tím chcete nazna it, že dohazova i vym eli? Že se lidé berou pouze z
lásky na první pohled?“
„Já jen tvrdím, že kdybyste odmítla, k manželství by nedošlo.“ „Bu te si jist,
že vašemu strýci nesmícím, jak jste se ke mn choval,“ ucedila suše Maggie.
,,.Jak je libo, ale ješt jsme neskon ili.“ „Ale skon ili!“
„Zatím vás tu držím, takže vám nezbývá nic jiného než m poslouchat,“
ipomn l jí.
V ko e bylo najednou t sno. Mužný James Langdon ho cele zaplnil.
Oblékl si p iléhavé kalhoty, ernou vestu a pod krkem m l uvázanou šedou
vázanku. P es ramena si p ehodil tmavý kabát. Možná kv li širokému st ihu
ramen se zdálo, že zapl uje celý ko á r . Ale nešlo jen o oble ení nebo postavu.
Podstatné byly mužovy šedé o i. Ty ji propalovaly jako dv rozžhavená
železa. Maggie potla ila zachv ní. Snažila se nehled t na silné ruce opírající
se o st íbrnou hlavi ku špacírky. Byly to mocné, ale úhledné ruce s dlouhými
štíhlými prsty. Domnívala se, že toho muže nesnáší, ale te v jeho p ítomnosti
poci ovala zvláštní nap tí. On jí pohrdá, vysmívá se jí, a ona zatím p emýšlí,
jaké by to bylo, kdyby se jí ty ruce dotýkaly, kdyby ji ty štíhlé prsty hladily po
celém t le…
Zaryt hled la z okna a namlouvala si, že James Langdon na ní nem že
poznat, na co p ed pár vte inami myslela. P ipadala si jako zoufalec, který
neví, co se s ním d je. Langdon je p ece synovcem muže, za n hož se hodlám
provdat!
„Co když se pletete? Co když za nu je et a vysko ím z ko áru? Strážníci
vás zadrží a skon íte v policejní cele. Jak vysv tlíte siru Charlesovi, že jste se
unáhlil?“
 „Nic takového neud láte.“
„Na to nespoléhejte. D stojnost je dobrá v c, ale v jistých okamžicích jde
stranou.“
Muž v úsm v jí drásal nervy. „Nestihnete se ani dotknout kliky, a budu
vás mít.“
„Jak si troufáte? Lord Charles m požádal, abych se za n j provdala, a ne
abych se stala jeho milenkou!“
„V tom to práv v zí.“
„Prosím?“
„Berete si Charlese pro peníze, ale tuším, že i po svatb si chcete žít
vlastním životem. Dobrá, a je po vašem, ale p edem vás varuju. Jestli zjistím,
že si do postele berete mladé milence, zato ím s vámi tak, že na to do smrti
nezapomenete. Ve vlastním zájmu se snažte, aby si tu strýc ješt pár let
pobyl.“
Maggie zalapala po dechu, protože takovou otev enost ne ekala. Popadl ji
vztek. Cht la se na Jamese vrhnout a vyškrábat mu o i, ale rad ji sev ela ruce
v p st, aby se uklidnila. Jenže ko ár škubl tak, že ji vymrštil ze sedadla. Padla
na Jamese a ten ji zachytil. V jedné nekone né vte in si hled li do o í. Toho
lov ka nenávid la, ale p esto m la najednou neodbytný pocit, že se jí v té
náru i líbí, že je moc p íjemné, jak ji objímá a tiskne k mocné hrudi. Z toho
muže sálala taková smyslnost, že se jí zato ila hlava. Ucítila mocné živo išné
vzrušení a snažila se bránit. Když si uv domila, že se rukou opírá o jeho
stehno, zrudla a pokusila se mu vytrhnout. Byla rozechv lá a zárove se na
sebe zlobila. Jak je možné, že na ni ten muž p sobí takovou silou? Ve snaze
dostat se zpátky na sedadlo se mu vysmekla, když vtom zjistila, že se jí
uvolnily sponky držící ú es pohromad . Za ala je hledat a on se jí snažil
pomoci. Oba se sehnuli a vrazili do sebe hlavami.
James se rychle vzpamatoval. Posbíral sponky, ale když jí je podával, sálal
z jeho ruky žár.
Ten dotek Maggii rozrušil tak, až pocítila vy erpání. „M žete klidn spát,
sire Jamesi. Žádné milence neplánuji. Váš strýc je bohatý muž. Chápu, že vám
jde o d dictví a že jste se postaral, abych v p ípad jeho smrti d dila jen to, co
je ze zákona nezbytné. Jist víte, že jsem požádala o apanáž a že suma není
ehnan vysoká. Strýc s vámi manželskou smlouvu ur it konzultoval.“
Dlouho neodpovídal, a když kone promluvil, nezn la jeho odpov
tak, jak Maggie o ekávala. „K ertu s manželskou smlouvou a d dictvím!
Varuju vás, dámo: Jestli mu zlomíte srdce, poženu vás k zodpov dnosti.“
„Nevím, co bych m la íct. O dalšího muže ve svém život nestojím.“
Pátrav na ni hled l a Maggie se p im la, aby pohled op tovala. Najednou
zjistila, že si upravuje vlasy a pokouší se budit zdání d stojnosti. James
lkou za ukal na st echu.
„Znamená to, že jsem propušt ná?“ „Okamžit , madam.“
Nejspíš jezdili kolem bloku, protože najednou stáli p ed Maggiiným
domovem. James vysko il a podal jí ruku. Maggie jeho pomoc odtažit
ijala. Mužovy šedé o i se podobaly zatažené obloze p ed bou í. P edchozí
epizoda na n m nezanechala stopy, zato Maggie zjistila, že jí drkotají zuby.
 „Nebojíte se, že Charlesovi prozradím, co jste na m vychrlil?“ Maggie
nechápala, pro se jí chv je hlas.
„Chovám se a jednám tak, jak považuji za vhodné. Slyšela jste pravdu. Na
pen zích mi nesejde a budu se modlit, abyste spolu žili dlouho a š astn a
abyste mu dala nejmí tucet syn ,“ odpov l jí tvrd .
Mužovo prohlášení vyvolalo v Maggii další t as. Podivné! Slyšela, jak jí
srdce buší až v hrdle, ale zárove poci ovala elektrizující pal ivost.
„P eji dobrý den, sire Jamesi,“ lou ila se zdvo ile. „Pozvala bych vás na
aj, ale pokud mám i já být up ímná… Nep eji si, abyste vstupoval do mého
domu. Nem la bych pod kovat za projíž ku? Asi sotva. Za únos se
ned kuje.“
S t mi slovy se vydala ke dve ím. Na její ch ípí úto ila v rozkvetlých
ží, ale Maggie ji nevnímala. Na schodech se ješt oto ila. „A nevyhledávejte
. Nemám ráda, když mi n kdo šlape na paty.“
Dve e rozrazila s takovou prudkostí, až Mireau, ekající na ni v hale,
tém odlet l. „Všechno v po ádku?“ zeptal se nejisté.
Ale Maggie nem la náladu na povídání. „A pro by nem lo!“ Odstr ila ho
a rozb hla se do schod .
„Maggie!“
V mezipat e se zastavila a z posledních sil vykouzlila na tvá i úsm v. „Nic
se ned je.“
„On nechce, abys jezdila do East Endu.“ „Jeho si neberu.“
„Možná bychom m li omezit naše aktivity, alespo prozatím, než bude po
svatb .“
„Nebu sm šný! Kv li tomu hroznému chlapovi? Ani m nenapadne!
Nikdy!“
„Ale…“
„Už nechci slyšet jediné slovo!“ Mireau neš astn p ikývl.
Maggie vyb hla do druhého patra, kde m la pokoje. Ovšem ani v bezpe í
ložnice nenašla klid. Vrhla se na postel, zav ela o i a toužebn si p ála, aby
usnula. Jenže spánek nep icházel. Najednou zjistila, že jí v hlav ví í zmatené
myšlenky. Ty se netýkaly urážlivých slov, které vyslechla od Jamese
Langdona, ale budoucího manžela.
Provdá se za ctihodného lorda Charlese.
Je sice drahoušek, ale tak starý, že by mohl být jejím d de kem.
Maggie zabo ila hlavu do polštá a p erývan se rozplakala.
 4
„Pane!“
James se bavil v klubu. Práv byl uprost ed tenisové partie se sírem
Rogerem Sterlingem, když si všiml Darbyho. Sluha se diskrétn snažil upoutat
pánovu pozornost. James se rozlou il s partnerem, ru níkem si ot el obli ej a
vydal se na konec h išt . „Co se d je, Darby?“
Darby byl skv lý chlapík. Stále dob e nalad ný a svému pánovi oddaný až
za hrob. Jenže te vypadal velice vážn a ustaran ..Však víte, pane, že se
pokaždé vynasnažím, abych do puntíku splnil vaše p ání. Tedy, nespoušt l
jsem o i z lady Maggie, ale pochopiteln tak, aby si m nevšimla, avšak…
Musím p iznat, že momentáln nevím, kudy kam.“
James se zamra il. D lal vše, co mohl, aby se od té ženy držel co nejdále,
ale zárove se snažil dohlížet na její bezpe í. Také p ipoušt l, že se k ní
nezachoval zrovna jako gentleman, ímž v ní nejspíš vyvolal silný odpor. Kéž
by už bylo po té zatracené svatb ! P edá ji strýci a zmizí z Anglie. Jamesovi
bylo srde jedno, kam ho v královniných službách pošlou. Na kontinent, do
Ameriky, a t eba ke všem ert m – jen aby mohl co nejd ív opustit Londýn.
„Další z jejích pošetilých nápad ? Co má tentokrát za lubem, Darby? Že
by návšt vu temných kon in velkom sta?“
„To je jen p lka pravdy, pane. Dnes v noci se hodlá zú astnit seance,
kterou povede jakýsi samozvaný Mesiáš. Ten tvrdí, že dokáže vyvolávat duše
zesnulých, pokud se dá v it všemu, co se dneska do teme v novinách.“
„Jakýsi Alexandr… Adrian Alexandr… Vid l jsem oznámení v dnešním
deníku.“
„Tak, tak, to je p esn on. Zdá se, že za dobu, co se vyskytuje v Anglii,
nalákal na svá sezení adu lidí. Nap íklad vévodkyn
Chesneyová p ísahala reportérovi z Observeru, že jí umožnil pohovo it se
zesnulým a milovaným vévodou.“
„Mariana je zlatí ko, ale pon kud natvrdlá,“ utrousil pro sebe James.
„S tím mohu jedin souhlasit,“ p ikyvoval Darby. „Však víte, že lorda
Charlese doprovázím na r zné návšt vy, a b hem vaší nep ítomnosti se starám
o jeho bezpe í….“
James skryl úsm v. „Oba víme, Darby, že pokud jde o tvou oddanost a
pozorovací schopnosti, nemáš sob rovného.“
Sluha zrudl. „Pánovo blaho je mi nadevše a pak taky… Služebnictvo asto
trousí pomluvy…“
„Díky bohu! Co bychom si bez t ch v rných duší a jejich klevet po ali!“
 „Proto jist chápete, pane, že se ob as vyplatí pe liv naslouchat – ve
správnou dobu a na správném míst . Tak jsem se taky dozv l o úmyslech
lady Maggie.“
„Snad nechce toho chlapa odhalit!“ James se netajil netrp livostí.
„Podobnou skopi inu ud lala už jednou, když zjistila, že doty ná hypnotizérka
tahá za provázky pod stolem. Tenkrát toho byly plné noviny.“
James hled l na nov objevené „v dy“, jimž mnozí lidé dop ávali sluchu, s
nadhledem. Nijak ho neuchvátily a v podstat je považoval za neškodné. Jako
praktický lov k pot eboval hmatatelný d kaz. Jenže Maggiino úsilí
dokazovat, že doty ní jsou ni emové balamutící lidi, mohlo mít tragickou
dohru. Mnozí „u enci“ byli oby ejní šarlatáni prahnoucí po pen zích. Za
promluvu s nebožtíkem ochotn zaplatily truchlící vdovy zna ný obnos.
Stejn tak žalem zdrcení rodi e toužící navázat kontakt s mrtvým dít tem. I o
královn se vykládalo, že se takových sezení zú ast uje, ale nikdo se tomu
nedivil. Dlouhé roky smutnila po zesnulém Albertovi a národ s ní cítil. Lid
Alberta zpo átku zrovna nemiloval, když si ho královna vybrala za manžela,
ale princovo zaujetí pro um ní, v dy, pr mysl a blaho národa mu získalo srdce
i t ch nejzaryt jších skeptik . Nanešt stí zem el d íve, než jeho navržené
reformy p inesly plody. Od jeho smrti se královna Viktorie uzav ela v paláci a
na ve ejnosti se za ala objevovat teprve od lo ského roku, p i p íležitosti
padesátého výro í její vlády.
Charles Jamesovi potvrdil, že královna skute nachází oblibu Ve
spiritualismu. Rozhodn však nebyla jediná. Pseudov dám se oddávalo mnoho
inteligentních a proslulých muž a žen. Nap íklad renomované léka e zaujala
frenologie. Údajn se podle této v dy daly posoudit sklony lov ka k násilí i
jiným úchylkám. K tomu sta ilo prozkoumat hrbolky na lidské lebce.
James si ustaran povzdychl. Podle jeho soudu Maggii z nových v d zajímaly
jen hypnóza a spiritualismus, ale i to sta ilo, aby si kv li ní d lal vrásky. „Té
seance se zú astní pod smyšleným jménem a zcela jist v p evleku, t eba jen v
tmavém závoji.“ Darby pokyvoval hlavou. „I já sdílím váš názor, pane.“
„Copak dneska neve í se strýcem? M li by probrat svatební ob ad, líbánky,
zkrátka vše, co se týká pozd jší manželské blaženosti.“
Darby bezmocn kr il rameny. „Sám víte, jak váš strýc lpí na dodržování
denního režimu. Pokud ji navštíví u ní doma, odchází p ed osmou. Jestli ona
ijede na Moorhaven, odvážím ji zpátky do Mayfairu také p ed osmou.“
„P irozen . Lord Charles pot ebuje vydatný spánek.“
„A tahle seance?“ dotazoval se Darby.
„V novinách stojí, že je plánovaná na devátou.“
„Kde?“
„Na okraji Whitechapelu.“
Adresa nebyla povzbuzující. V téhle ásti Londýna asto docházelo ke
zlo inu, a leckterý pošetilec tu mohl p ijít k úhon .
Otec Vickers se jim zmínil o vražd mladé ženy, ubohé a opilé prostitutky,
která se loni v dubnu zapletla do pouli ní rva ky. Tu pak našli mrtvou a
surov pobodanou. K další vražd došlo nedávno. Také prostitutka a také
roz ezaná. Lidé ji naposledy vid li s n jakým námo níkem i sluhou. Ale
zdaleka nejhorší a nejd siv jší byla poslední vražda.
„Bude lepší, Darby, když p estaneme mudrovat a dáme se do práce.
edpokládám, že znáš adresu.“
„Snad si nemyslíte, že bych za vámi p ijel nep ipraven?“ durdil se naoko
Darby.
„Dobrá. Bude nutné, abys najal ko ár. Nechci, aby si n kdo všiml toho
našeho, až se budeme potulovat kolem Alexandrova p sobišt . Dále sjednáš
sch zku pro jistého ctihodného – a p edevším bohatého – Ira, pana Richarda
Rileyho, který zrovna minulý m síc p išel o svou draze milovanou manželku.
Nanešt stí utonula v rybníce na rodinném panství v Corku. Vymýšlej si, jak
chceš, a tva se jako oddaný a lamentující služebník, který se nem že smí it se
smrtí drahé paní Nellie.“
„Však víte, sire Jamesi, že dobré historky miluju! Navíc jsem skv lý
vyprav !“
„Tak už b ž! Já se zatím vydám dom .“
James sledoval Darbyho, jak muž zvesela odchází. O svém rodném Irsku
dokázal Darby hovo it donekone na. Navíc byl spolehlivý a postupem asu se
pro Jamese stal nepostradatelným.
„Hrajete dál, nebo kon íme?“ zavolal na n j Roger.
„Obávám se, že musím kon it.“
„Fajn. Alespo budu moci dnes ve er v klubu vykládat, že jsem vás
kone porazili“ Kulhající Roger vypadal rozradostn . Díky služb v Indii
si vysloužil rytí ské ostruhy, ale zárove utrp l t žké zran ní. Noha ho stále
bolela, obzvlášt p i zm nách po así. V deštivé Anglii nic neobvyklého, ale
Roger už nehodlal opoušt t rodnou hroudu. „P ijdete na skleni ku brandy,
abyste mohl má slova vyvrátit?“
„Dneska ve er už n co mám.“
„Škoda pro vás. Povídá se, že lord Ainsworth objevil n jaký velice zajímavý
zábavní podnik, kam se prý pozd ji p esuneme.“ „Nejde to.“ „Tak snad
íšt ?“
„Ur it .“ James nelitoval, že p ijde o zábavu organizovanou Percym
Ainsworthem. Baron byl prostopášný floutek a potrp l si na frivolní chování.
lenové klubu si o n m povídali, že je zkázou všech mladých muž , kte í se
mu p ipletou do cesty.
Jenže na seanci ho to taky nelákalo.

Ten ve er se Charlesovi z n jakého d vodu necht lo odcházet. Byl v

nostalgické nálad , a t ebaže za jiných okolností Maggie ráda naslouchala jeho
historkám, te asto zvedala o i k hodinám.
Bylo tém deset minut po osmé, když Charles p estal s povídáním a zívl.
Poté se zdvo ile omluvil s tím, že musí zavolat Darbyho. Darby, který s
Claytonem ekal v hale, se objevil okamžit .
Po Charlesov odchodu bylo zapot ebí zbavit se Justina, který také otálel s
odchodem. „Vypadáš neklidná. M l jsem sice v úmyslu jít do klubu, ale klidn
stanu s tebou.“ Justin se jí snažil ve všem vyhov t. Uv domoval si, že do
sou asné situace ji dostal zrovna on. „Nic takového, Justine! Chvíli si budu
íst a pak se s gustem zavrtám do pe in. Nevidím d vod, pro bys m l
stávat doma.“
Ale bratrovi cosi vrtalo hlavou, zatímco na ni podmra en hled l. „Nemáš,
doufám, n jaké postranní úmysly, sest ko?“ „Netuším, na co narážíš.“
„P edešlý den jsem v klubu mluvil s Jamesem Langdonem. Byl Velice
zdvo ilý, ale p esto jsem vycítil, že naráží na fakt, že nechávám sestru voln
pobíhat po nejhorší tvrti ve m st .“ Maggie pot ásala hlavou. „To není jeho
starost.“ „Zato on má starost o strýce.“
„Justine! Celý život respektujeme jeden druhého – oba jsme inteligentní lidé,
kte í si jdou vlastní cestou.“ „Jenže já b hem té cesty zklamal.“
„Pro s tím zase za ínáš, Justine? Nijak nehodlám zleh ovat tvé, ani
Charlesovy názory, ale podívej se na v c z jiného úhlu: Za pár dn se za
vikomta provdám, tak o co b ží? Klidn jdi do klubu. P isahám, že dnes ve er
do East Endu nejdu.“
Justin na ni chvíli váhav hled l. „Víš jist , že se doma nebudeš nudit?“
Rozhodn ne, zato ty ses musel doma hrozn nudit, když jsi noci trávil u
hrá ských stolk , pomyslela si trpce Maggie.
„Pro bych m la? Mám tu Claytona a m žu si promluvit s Mireauem, když
budu chtít. Ten hodlá celý ve er psát.“
„Jak myslíš.“
„Jdu si lehnout. eká m p kná knížka.“ „V tom p ípad ti p eju dobrou
noc.“
Maggie bez dechu vyb hla nahoru. Slyšela, jak se Clayton lou í 8
Justinem, a za n kolik vte in klaply dve e.
Mireau je slyšel také. Dole se objevil d ív, než se Maggie po špi kách
esv ila, že bratr skute odešel. Oba v li, že by m l Justin silné
výhrady, kdyby se dozv l o sest in plánu. Minule, když zjistila, že madame
Zenobia tahá za provázky upevn né pod stolem, neváhala a podvodnici
odhalila. Belgi anka skon ila v rukou policie a byla deportována ze zem .
hem soudu nešet ila na Maggiinu adresu výhr žkami. Maggie však nikdy
nev ila, že by ji žena mohla ohrozit, i kdyby si p izvala na pomoc
hromotluckého manžela a ušt kaného pudla.
„Máš p ipravené rance s p evle ením?“
„Mám.“
„Dobrá, tak tedy vzh ru!“
„Nepo káme pár minut, abychom se ujistili, že se Justinovi poda ilo
zastavit drožku?“
„Ur it už odjel. Rad ji p jdeme, než si nás všimne Clayton.“
Rychle vyklouzli ven a Maggii napadlo, že se krade z vlastního domu jako
zlod j. Ješt zahlédli, jak Justin nasedá do ko áru. Po kali, dokud ko ár
nezahnul za roh, a svižn se ztichlou tvrtí vydali ke stanovišti drožek.
Jakmile se usadili v ko e, Mireau rozbalil rance. Vytáhl dv tmavé
paruky, pro Maggii vdovský klobouk s nepr hledným závojem a pro sebe
um lý knírek, licousy a bradku. P evleky doplnily dva lehké plášt s
kapucemi.
 Práv p ejížd li most spojující Tower s prot jším b ehem Temže. Bratrovi
sice namluvila, že do East Endu nevkro í, ale tak úpln pravda to nebyla.
Ko ár pomalu zastavoval. Mireau vysko il, pomohl Maggii vystoupit a
ko ímu zaplatil. D m, k n muž sm ovali, stál na okraji neblaze vyhlášené
tvrti. Staré sídlo postavené v tudorovském stylu sice nutn pot ebovalo
opravy, ale p esto vypadalo impozantn . V no ní tm však p sobilo
strašideln a tajemn .
Zdejší chodník byl velice úzký. Nesta ili ani ud lat pár krok , když se
dve e otev ely. Na prahu stál hubený dlouhán s ulízanými vlasy. „Lady
Walsingová?“
„Ach, ano! Jsem Amy Walsingová, ale byla bych vám vd ná,
kdybychom pro dnešní noc ponechali tituly stranou. Do hrobu si je
nevezmeme, takže jaképak okolky. Mým hlavním zájmem je vyvolání ducha
drahého Willieho, pro což jsem ochotná ob tovat cokoliv.“
„Rozumím, madam,“ utrousil muž.
„Gentleman, který vás doprovází, je váš bratr Ben.“
„Ježíši!“ Maggie se rozzá ila. „Jak to m žete v t?“
„Rád bych prohlásil, madam, že m vede intuice, ale p iznávám, že Ben si
odpoledne p išel sjednat sch zku.“ „Ale jist ! Jsem p íšern hloupá!“ „Není
eba se podce ovat, madam.“ „Amy, prosím, nebo paní Walsingová.“ „Poj te
dál.“
Vstoupili do prostorné haly, z níž vedlo schodišt do vyšších pater.
„Nemohu se do kat, až poznám pana Alexandra,“ švito ila Maggie.
„Už jste ho poznala, drahá paní Walsingová.“ „Vy jste Adrian Alexandr?“
„K vašim službám, madam. Budu nesmírn rád, pokud se mi poda í by
jen nepatrn uleh it vašemu žalu.“
Maggie zpod závoje vrhla pohled na Mireaua. Ten hrál svou roli dokonale.
Tvá il se jako venkovan ve m st a užasle se rozhlížel kolem sebe.
„Ostatní jsou již zde,“ sd lil jim Alexandr.
Vydal se po schodech a oni ho následovali. Na chodb jim nazna il, do
které místnosti mají vstoupit. První vešla Maggie, po ní Mireau a nakonec
hostitel.
Uvnit ekala žena od hlavy k pat v erném. Smute ní oble ení m la ušité
z kvalitního hedvábí a saténu lemované drahou krajkou. Na šedých vlasech jí
sed l erný epec zdobený drobnými perli kami a p es obli ej m la stažený
závoj.
„Její Milost lady Mariana, vévodkyn Chesneyová,“ p edstavil zenu
Alexandr.
„Vítejte, drahouškové,“ pozdravila je šeptem vévodkyn . „Jen žádné
formálnosti! Dnes v noci jsem pouze Mariana.“
Staré zvyky umírají pomalu. Maggie stiskla ženinu ruku a zlehka se
uklonila. „Já jsem Amy. Tohle je m j bratr Ben.“
„Není to báje né? Jako bychom se tu sešli podle abecedy!“ Vévodkyn
byla nadšením bez sebe. „Tento gentleman,“ ukázala hlavou k muži
opírajícímu se o krbovou ímsu, „je Richard.“
I Richard byl od hlavy k pat v erném, ale licousy a bradku m l špatn
zast ižené. Tr ely mu z brady a obli ej vypadal odule. „Jsem Richard Riley,“
edstavil se s úklonou muž a nabídl nov p íchozím pravici. Podle p ízvuku
musí pocházet z Dublinu, napadlo Maggii.
„Nebohý Richard p išel o svou drahou Nellii b hem tragické nehody.
Chud ra se utopila v rybníku,“ lítostiv vysv tlovala vévodkyn .
„To je mi líto, starý brachu,“ zamumlal Mireau. „Mn taky,“ p ipojila se
Maggie.
„Te , když jsme se tak p kn sešli, dovolte, abych vám p edstavil nete
Jane, která m b hem seance povede.“
Do místnosti vklouzla elegantní tmavovlasá žena oble ená v erné tunice.
Vypadala exoticky, jako by pocházela z n které ze zemí Orientu. „Dobrý
ve er,“ pozdravila p ítomné m kce.
„Toto je Oskar, m j pr vodce a rádce,“ pokra oval v p edstavování
Alexandr.
Nov p íchozí byl stejn vysoký jako Alexandr, ale hromotluk. Kývl
návšt vník m, založil si ruce na prsou a z stal stát u dve í.
„Prosím, zaujm te místa,“ vyzvala je tiše Jane.
„Máte na mysli n jaké zvláštní uspo ádání?“ vyzvídala dychtiv
vévodkyn .
„Duše zesnulých k nám promlouvají tehdy, kdy samy uznají za vhodné.“
Ženin hlas zn l jakoby ze záhrobí.
Maggie znovu vrhla pohled na Mireaua. Alespo že nebudou nuceni
usednout podle hostitelova požadavku. O to víc se bude zdát, že je šarlatánovo
nadání nezpochybnitelné.
Kolem stolu zakrytého tmavým ubrusem, na n mž stála jediná sví ka,
bylo p ipraveno šest židlí. Jane a Adrian Alexandr zasedli proti sob . „Prosím,
átelé! Posa te se, jak je libo!“
Maggie se usadila vedle Alexandra a Mireau se zdál být spokojený se
sousedstvím exotické Jane. Zatím jim ani nebylo nabídnuto žádné pití, v n mž
by byly halucinogenní prost edky. Adrian Alexandr p sobil dojmem, že o jeho
nadp irozených schopnostech nem že být pochyb.
Vévodkyn zvolila místo vedle Alexandra a Ir Riley usedl mezi vévodkyní
a Jane.
„Zhasni sv tlo, Oskare.“
Oskar oto il uzáv rem plynové lampy a pokoj se pono il do temnoty. Na
stole plápolal plamen sví ky a zadní ást místnosti osv tlovaly doho ívající
uhlíky d eva v krbu.
„Uchopíme se za ruce, ale tak, aby na n bylo vid t,“ vyzval je Alexandr
dunivým hlasem, z n hož zaznívala autorita. P ítomní poslechli.
„Jsi p ipraven, Adrian ?“ oslovila ho Jane. „Ano.“
„Uvolni t lo a o isti svou mysl. Sleduj plamen sví ky a nech se lim
mihotavým sv tlem vést do bezb ehých temnot zapomn ní. Mysl je
osvobozená a do t la se vlévá teplo. Sleduj plamen, dop ej t lu a mysli
uvoln ní…“
 S lepší pomocnicí, než byla Jane, se Maggie zatím nesetkala. Ženin hlas
zn l jemn a lehce. Podobal se šum ní protékající vody, ale zárove z n j
vyza ovala síla. Mireau p iv enýma o ima sledoval plamen a Mariana se zdála
být tém v transu.
Adrian Alexandr zíral do sv tla. Najednou zav el o i a prudce zaklonil
hlavu.
„Slyšíš m , Adrian ?“ optala se ho šeptem Jane.
„Ano.“
Muž zvedl zt žklá ví ka, pod nimiž se zjevilo b lmo. Maggii p ejel mráz po
zádech. „Jsi sám, Adrian ?“ „Ne.“
„Kdo je s tebou?“
„Je nás mnoho… Nacházíme se ve velké síni… Mí ím ke sv tlu… Ostatní
také…“
Ženin šepot zn l velice jasn . „K emu sm ujete?“ „Sv tlo… My všichni
prahneme po sv tlu…“ „Kdo jsou ti lidé s tebou?“ „Nedávno zesnulí.“
Maggii se sev elo srdce. Ani ve snu si nedokázala p edstavit, že se prostý
obývací pokoj stane místem takové hr zy.
,Je chladno… Velice chladno… Proto hledáme sv tlo…“
V místnosti se najednou ochladilo, t ebaže okna byla zav ená.
„Jsou tu ti, kte í hledají své milované. M žeš jim dnes v noci pomoci?“
„A promluví.“
„Smím?“ šeptla horliv vévodkyn .
Jane se rozhlédla kolem stolu. Nikdo neprotestoval. Ale než se Mariana stihla
rozhovo it, promluvil Adrian. „N kdo kolem m prochází… Chytá m za
rameno… Krásná sv tlovlasá žena… Její oble ení je vlhké… Ví, že nejsem
jedním z nich… Jmenuje se… Nell…“
„Nell?“ Jane tázav pohlédla na p ítomné. Ozvalo se zakašlání. „Nell? Má
Nell?“ Ir, sedící proti Mireauovi, zvedl hlavu.
„Adrian ?“ pobídla spiritistu Jane.
„Nell… Ano… Touží sev ít ruku milovaného Richarda. Bojí se o n j,
strachuje se, že jí manžel vyhubuje, protože šla sama k vod a on nebyl doma,
aby ji zachránil. I ona prahne po sv tle… Doufám, že se jednoho dne s
Richardem setká a uvítá ho na onom sv .“
„Je tam ješt n kdo?“ Vévodkyn se nemohla do kat, až na ni p ijde ada.
„Moc prosím! Pov zte mi, jestli vidíte mého drahého manžela!“
„Doteky…“
„Jaké doteky?“
Alexandr za al drmolit. „Vévoda… Touží vás uchopit za ruku… Rozlou it
se…“
„Dobrý bože!“ vyhrkla vévodkyn .
Nad stolem se zni ehonic za al vznášet mlžný opar.
Vévodkyn zalapala po dechu. „Ano! Ano! Chci se s ním rozlou it!“
Chystala se vymrštit ze židle, ale Jane ji zadržela. „Nenarušujte kruh!
Jinak p ijdeme o spojení!“ varovala ji. „Nesmíme rušit duchy!“
Mlha se zhmotnila v ruku ukazující na vévodský prsten, který m la
vévodkyn na prstu. Vyd šená Mariana otev ela ústa.
 Maggie se z jedné strany vymanila z Mireauova sev ení, ale Alexandrovu
ruku nepustila.
„Tihle lidé jsou podvodníci, vévodkyn !“ vyk ikla. „Nev te jim ani
slovo!“
„Ne! Ne!“ Vévodkyn se chytila za srdce. „To nem že být pravda!“
Hlídkující hromotluk se pohnul. „Tu starou mrchu to co nevid t klepne!“
„Ani tahle potvora na tom nebude o moc líp, až s ní skon íme!“ za val
Alexandr divoce.
„Ale, p átelé! Chápu, že n co málo trik tu bylo použito, ale to ješt
neznamená, že budete tyto dv urozené dámy astovat takovými ohavnými
nadávkami!“ Ir se pomalu zvedl. „Jist se n jak dohodneme.“
Maggie si v d su uv domila, že se Alexandr v hromotluk žene na Ira.
„Pozor, pane!“ vyk ikla zd šen .
Ale Ir byl p ipravený. Mrštn se sehnul, ímž unikl rán . Vzáp tí se
prudce ohnal a p stí zasáhl úto níkovu bradu. Chlap se zhroutil na st l a
vévodkyn se rozje ela.
„To už sta ilo!“ Maggie chytila svícen a chystala se rozbít okno. V la,
že musí zmizet ješt p ed p íchodem policie, ale zárove byla odhodlaná
ivolat pomoc. Sv dectví, co se tuto noc p ihodilo, poskytne policist m
vévodkyn .
Ale k oknu se nedostala, protože ji kdosi drapnul za rameno. „Kdepak,
zlato! Dnešní noc p ibudou ty i další duši ky prahnoucí po sv tle!“
Maggie hled la do ženiných vyt ešt ných o í. „Copak jste se zbláznila?“
Jenže Jane držela v ruce dýku a byla p ipravena bodnout. Maggie
nezaváhala a svícnem ji ude ila do spánku. Tím si zachránila život. Zena cosi
zablekotala a klesla na podlahu.
„Ježíšikriste! Ježíšikriste!“ lamentovala stále dokola zd šená vévodkyn .
Klid nastal až ve chvíli, kdy se ozvala ohlušující rána a nad hlavami jim
zasvišt la kulka z pistole.
Alexandr se usmíval, protože získal p evahu. Oskar byl sice v bezv domí,
Jane ležela na podlaze, ale on držel v ruce pistoli.
„Pokud se nepletu, hodláš nás všechny zabít,“ promluvil klidn Ir. „Jestli
jeden z nás odejde živý, máš po karié e.“
„Co se dá d lat? T eba m vaše smrt bude pronásledovat jako no ní m ra,
ale já to risknu.“ Zvedl hlave pistole. „Ty první, Ire, i když bych nejrad ji
odd lal jako první tu mrchu v erném, která to rozpoutala!“
Muž ukázal pistolí na Maggii. Pistole a nože! Tihle lidé nebyli oby ejní
šarlatáni. Byli to zabijáci, kte í se neštítili vraždit.
Te zem u, uv domila si v nastalém tichu Maggie. Varovali m , že tyhle
mé výst elky mohou být nebezpe né, ale já nebezpe í podcenila.
Jako paralyzovaná stála a hled la na Alexandra.
Pro jsem n komu nedala v t, kam mám namí eno? Policie mohla být
ve st ehu, kdyby došlo k nejhoršímu. Pro jsem ml ela p ed Justinem? A pro
mám tajnosti p ed Charlesem? Te svou pýchu a tvrdohlavost zaplatím
životem…
 Najednou Ir cosi zak el a ozvala se další rána. Alexandr zavrávoral. Ir
odstr il bezvládného Oskara a s pistolí v ruce se vrhl k Alexandrovi.
Vévodkyn znovu zaje ela, ale Oskar, Jane a Alexandr už byli
zneškodn ni.
Maggie chytila Mireaua za rukáv. „Rad ji zmizíme! Policie tu bude co
nevid t, jestli n kdo zaslechl ten rámus.“
Mireau souhlasil. „Jo, vévodkyn je í hlasit ji než policejní siréna.“
Vrhli se ke dve ím a odtud chodbou ke schod m, když vtom kolem nich
zasvišt la kulka. Proti nim se hnal neznámý chlap, který po nich vypálil.
Maggie pod šen vyk ikla. Následoval další výst el a chlap padl jako pod atý.
Prudce se oto ila. Za sebou uvid la Ira s pistolí v ruce, z jejíž hlavn se
kou ilo.
„K zadnímu schodišti!“ zavelel.
I v nastalém zmatku si Maggie uv domila, že muž ztratil irský p ízvuk.
Jeho hlas jí n koho p ipomínal…
Z ulice k nim dolehl pískot policejní píš alky. Bylo na ase dát se na ústup.
St emhlav následovali Richarda Rileyho po schodech k bo nímu východu.
Venku v temné bo ní uli ce stál p ivázaný erný k .
„Nasedat!“
„T i na jednoho kon ? Takhle se daleko nedostaneme!“ „Ml te a hn te
sebou!“
Riley ne ekal, až ho Maggie poslechne. Chytil ji a prudkým švihem ji
hodil do sedla. Sukn a spodni ky se jí vyhrnuly až na stehna.
„Rychle!“ vybízel Mireaua.
Když se Mireau vyškrábal za ni, plácl Ir kon po zadku. „Je te na policejní
stanici v Aldgate. Tam na m po kejte.“ K vyrazil do erné tmy podobající
se pekelnému jícnu, který se je chystal pohltit.
 5
„Zatracen ! Co se to d je?“
Lord Justin Graham si vyrazil se stejn urozenými p áteli trochu se
pobavit a všichni málem skon ili pod kopyty velkého erného kon . Nyní byli
do jednoho ochotni p ísahat, že v sedle sed la erná p íšera.
„Krucinál!“ zaklel Percy Ainsworth, který se musel p idržet zdi, aby
neupadl.
Jenže noblesní spole nost už byla stejn opilá a ctihodní gentlemani se
sotva drželi na nohou.
Zve era za ali popíjet v jedné zapadlé kr , jejíž majitel, hostinský
Luther Green, m l pro pány z lepší spole nosti pochopení. Zastával názor, že
ím je muž urozen jší, tím víc si potrpí na vybranou zábavu. Ješt o jednom se
Luther pou il, pokud cht l vyd lávat; že musí vyhov t každému, t eba i
sebezt ešt jšímu požadavku – pokud možno okamžit . Hosté mívali r zná
ání a on v l, jak zákazník m vyjít vst íc. K tomu, aby vzkvétal obchod,
sta ilo ud lat si známost s lordem Percym Ainsworthem.
Justin se Ainsworthovým prost ednictvím seznámil s r znými druhy
zábavy – stejn jako princ Waleský, d dic britské koruny.
Eddyho East End fascinoval. Byl ješt velice mladý a nanešt stí nijak
bystrý, aby dokázal odolat svod m podsv tí. Justin ho však m l rád a prince
litoval. Mladík byl od p írody velkorysý, ale v tšina z t ch, kte í mu
pochlebovali, se mu za zády vysmívala. Eddy získal nejvyšší možné vzd lání,
ale protože byl osudem p edur en stát se panovníkem, bral okolní sv t jako
místo k povyražení.
Podobn jako mladíci jeho v ku si rád užíval a v jistých kruzích si vysloužil
ezdívku „princ nezbedník“. Miloval dokonalé oble ení, hazardní hry a ženy.
Pár zasv cených v lo, že i muže. U královského dvora panovala p ísná
morálka, ale Eddy dokázal vyklouznout a užívat si po svém. Uv domoval si,
že je snadným ter em, pokud by mu n kdo cht l ublížit i ho jinak zneužít,
jenže Váše pro no ní život v East Endu mu nedop ávala pokoje.
Sem p icházel nazap enou, t ebaže v doprovodu své družiny, lady se
setkával se ženami a Luther Green se staral, aby jich m l princ neustále
dostatek. V East Endu se vyskytovala nejhorší sorta prostitutek. Nemocné,
špinavé, bezzubé. Za služby požadovaly bochník chleba nebo pár mincí, aby
ly na gin. Alkohol jim pomáhal p ežívat. Na špín a ošklivosti nezáleželo.
Obchod byl rychle uzav en a stejn rychle proveden.
Mnohé z t chto „padlých and “ – jak bývaly prodejné ženy romanticky a
nesmysln nazývány – skon ily na ulici až v pozd jším v ku. Bu je opustil
manžel, nebo se staly závislé na alkoholu.
 Pak se tu vyskytovala skupina mladých, ješt nevinných dívek, p evážn
cizinek. Ty si mnohdy neuv domovaly, jaký osud je eká, že zestárnou d ív,
než se nad jí. N které pracovaly a snily o lepším život . Noc strávená s
„gentlemanem“ se co do odm ny rovnala týdnu tvrdé d iny.
esn takové ženy vyhledával Luther Green pro své stálé a „vybrané“
zákazníky.
Tu noc naplánoval Percy p edstavení, které se m lo odehrát v jednom ze
soukromých salon . Polonazí tane níci a tane nice se chystali p edvést
smyslné orientální tance a dop át návšt vník m zábavu podle jejich gusta.
Salony se nacházely v prvním pat e, k n muž vedlo tajné schodišt .
Pochopiteln že tan ící nem li o exotických tane cích ani pon tí.
Organizáto i ve era vznesli p i najímání mladých muž a žen jediný
požadavek. Tím byla istota. Justin se takových p ízemních hrátek zú ast oval
jen málokdy. M l stálou milenku Luisu, která sloužila princezn Alexand e,
matce mladého prince Eddyho. Ta dokonale vyhovovala jeho pot ebám. Jejich
vztah byl klidný, bez výkyv . Nikdo neo ekával manželství, ani v rnost.
Avšak tuto noc…
Jedna z tane nic byla skute sv dná. Mladá, sv ží, s velkýma zelenýma
ima, dlouhými ernými vlasy a s kulatými prsy. Vedla ho do schod a
stydliv klopila asy. Justin brzy zjistil, že není tak nevinná, jak se zdá. Špulila
na n j dokonale tvarovaná ústa, s nimiž um la zacházet stejn dob e jako s
ostatními ástmi t la. Protože už m l v sob zna né množství alkoholu, žádné
zábav se nebránil. Když se k ernovlásce p ipojila ješt jedna dívka, lehl si na
postel a nechal je, aby mu poskytly rozkoš. V hlav mu p itom bleskla
myšlenka, že nic není zadarmo. Pozd ji bude muset zaplatit. Pen zi, které
získal za prodej sestry.
Jenže ú et p edem vyrovnal Percy Ainsworth, jak se pozd ji ukázalo.
Justin se pocit m provin ní stejn nevyhnul. Ani ve chvíli, kdy se s
Eddym a spole ností potácel po ulici. Žádná škoda, kdyby život ukon il pod
ko skými kopyty…
„Ježíšikriste!“ Princ zd šen civ l na Justina. „Uv domuješ si, žes mi
práv zachránil život, Grahame?“
„Cože?“
„Odstr il jsi m stranou.“
Ale Justin zavrt l hlavou. „K by t nerozmašíroval, Eddy. Tohle bylo
ušlechtilé zví e, které ví, kam šlápnout. Jednoduše se propletl mezi námi a sám
si našel cestu. Krucinál, to je bolest! Musel jsem hlavou narazit do jeho
zadku.“
„No co! Konec dobrý, všechno dobré!“ ozval se malí Walter Sickert. Jeho
malby vypadaly pon kud prost , ob as tém výst edn , ale protože byl Dán
jako princova matka, spole nost ho p ijala mezi sebe. Princezna si myslela, že
bude pro syna dobrým spole níkem a že Eddyho pou í o život .
Justina mnohdy napadalo, zda si je princezna v doma, emu všemu
Sickers u í jejího synka. Dán prince seznámil s mužskými prostituty, a tím
byla zkáza dokonána. Víc už se následník tr nu zkazit nemohl.
 Roger, který byl o n co st ízliv jší než ostatní, hled l do ulice, v níž
zmizel k . „Zajímalo by m , kde se tu vzalo takové ušlechtilé zví e.“
Percy ho buja e plácl po zádech. „Nemluvíš náhodou o mn , kamaráde?
Sice m zplodili urození rodi e, ale to ješt neznamená, že nejsem zví e!“
„Moment!“ Roger se zaposlouchal. „Slyšíte ten hvizd? Jako by n kde
poblíž po ádali policajti manévry!“
Roger má pravdu, pomyslel si Justin. N co se muselo p ihodit. Ulice se
brzy za nou hemžit strážníky. Tady, v této ásti m sta, nikoho p íliš
nep ekvapilo, když v noci zakopl o opilce i mrtvolu. I lidé se tu vraždili
navzájem. D vodem mohla být žárlivost, vztek,; nebo pouli ní bitka pro pár
mincí. Jeden chudák mordoval druhého, ale jejich smrt nikoho p íliš
nezajímala.
Chudí umírali bez fanfár.
Ne že by se policie“ nesnažila, jak Justin v l, ale zlo se nedalo jen tak
vymýtit. Jeho ko eny sahaly p íliš hluboko. Na ulicích vládla špína, lidé žili ve
smrdutých brlozích, kde se okenní sklo nahrazovalo kusem hadru, a strádali
tak, jako by tisícileté d jiny civilizace neexistovaly. Jejich život se soust edil
na boj o holé p ežití.
„M li bychom se supem vrátit ke ko áru.“ Stejn jako jeho p átelé z
mokré tvrti si ani Percy nep ál být chycen. Byli sice dosp lí muži žijící v
devatenáctém století, avšak královnin nesouhlas s jejich chováním mohl mít
vážné následky.
„Podívej se, Percy! Tamhle se ítí tv j ko ár!“
Dve e s Ainsworthovým erbem se pootev ely a z nich, k všeobecnému
úžasu, vykoukla hlava sira Jamese Langdona.
„Nasedat, a ho te sebou! Dole v ulici se n co mele.“
Okamžit poslechli a naskákali dovnit . Ko í práskl bi em a kon vyrazili.
Justin hled l ven zadním okénkem. K ik a hvizd policejních píš alek sílil. Na
ztemn lé ulici za ínalo být rušno.
Oto il se na Jamese Langdona a zjistil, že ten na n j upírá pátravý pohled.
Než stihl n co poznamenat, ozval se Eddy: „Klobouk dol , Langdone! Jak se
vám poda ilo dostat se k Percyho ko áru?“
„M l jsem tu jistý záskok. Taky jsem v l, že i vy jste si vyrazili za
zábavou. Roger se mi dnes odpoledne zmínil, kam máte namí eno. Zaslechl
jsem, že policie honí n jaké šarlatány, a napadlo m , že byste se mohli dostat
do potíží. V l jsem, kde vás hledat, a tak jsem vám vyrazil na pomoc. Ješt
že m Percyho ko í zná.“
Eddy pot šené zatleskal. „Lip jste si to nemohl na asovat!“
„Vždy k službám, Vaše Milosti,“ ucedil suše James.
„Smím se zeptat, kde jste nechal své kon a ko ár?“ dotazoval se
podezírav Walter Sickert.
James se zazubil na Percyho. „Daleko odtud. Kdybych jim náhodou
padnul do dráp , necht l jsem, aby m chytili ve vlastním ko e…
Mimochodem, jak jste se pobavili?“
Sickert si poživa olízl rty. „Skv le. Manželka se má ješt hodn co
it.“
 Justin se ošil. Sickerta nem l rád. Chápal, že um lci bývají výst ední, ale v
tom lov ku bylo n co, co Justina odpuzovalo. Percy se kdysi zmínil, že
Sickert má milou a pohlednou manželku, ale Dán dával p ednost vulgárním
milenkám, které nutil, aby mu p sobily bolest. Každý, jak tu sedíme, máme
své slab stky, hloubal Justin.
Já nap íklad prodal sestru… Na co asi myslíš, Jamesi Langdone, když na
takhle civíš? Považuješ m za špinavého handlí e?
James zaklepal na st echu. „Tady zastavíme. Darby na m eká hned
támhle na rohu.“
Všichni za ali Jamesovi horliv d kovat. Ve er nedopadl tak špatn , jak se
zpo átku zdálo.
Justin si povzdechl. Langdon nás vytáhl z po ádné bryndy. Jestlipak se
siru Charlesovi zmíní, že m na apal v podez elé tvrti? A co když ten to poví
Maggii?
Maggie si bere Charlese jen proto, aby mi z stal rodový titul, abych se
mohl oženit. Jak že to íkala? Vezmi si urozenou, nebo ženu z lidu… Dobrá,
poslechnu ji.
Jenže Justin m l d vod, pro se doposud neoženil. Maggii se nikdy
nesv il. Byl sv dkem její lásky k Nathanovi. Vid l planoucí pohled jejích o í,
když na toho muže hled la. Možná jsem hlupák, ale p eji si stejnou lásku,
jakou prožívala sestra. Chci se zamilovat až po uši, chci n koho, koho budu
moci milovat až do smrti.

Za normálních okolností by Jamesovi trvalo zna nou dobu dostat se na

policejní stanici v Aldgate. V ulicích bylo i p es pokro ilou hodinu dost rušno,
ale nakonec mu p álo št stí. Zahlédl Percyho ko ár a bez váhání do n j nasedl.
Jestlipak se Maggii a Mireauovi nic nestalo? A najde Newtona? Mohl jen
doufat, že jeho oblíbence neponechali osudu. H ebec byl výjime ný,
vyšlecht ný z nejlepšího anglického chovu a potomek vít ze z Derby. James
ho dostal darem od prince Waleského. Královna nem la o nejstarším synovi
valné mín ní, avšak James soudil, že princ Waleský je uvážlivý lov k a
skv lý znalec koní. Jist , také prostopášník a hazardní hrá , ale vždy
dodržoval pravidla diskrétnosti. Princezna Alexandra manželovo chování
tolerovala, t ebaže sama si nepotrp la na bujarou spole nost. Královské
manžele pojil zájem o dospívajícího syna Eddyho, jehož budoucnost ležela
ob ma na srdci.
Královna zkrátka synovi ned ovala a syn m l zase výhrady k chování a
schopnostem svého potomka.
Jenže James problémy monarchie ešit nehodlal. M l vlastních až nad
hlavu.
Když p ed stanicí zahlédl Newtona, ulevilo se mu. Vedle n j nejist
postávali Maggie a Mireau. Nejspíš se nemohli do kat, až jejich zachránce
dorazí.
„Tady jsi, chlap e!“
James hladil kon po m kkých nozdrách a po krku a h ebec radostn frkal.
Maggie a Mireau na n j zatím ml ky valili o i. Jamese bavilo pomyšlení, že
ho nepoznali v p evleku. Mireau se už zbavil knírku a licous , ale Maggie se
stále ukrývala pod závojem.
„Sire Jamesi…,“ oslovil ho opatrn Mireau.
Ale Maggie do p ítele str ila. „Musíme jít… Bene.“
„Snad nechcete urážet mou inteligenci, madam?“ optal se povýšen James.
Maggie si zu iv odhrnula závoj. „Co máte v plánu pro nejbližší tvrt hodinu?
Poslat Mireaua dom a mn ud lit další lekci?“ „Dobrý nápad. Mám tu
ko ár.“ „Ani se nehni, Mireau!“ varovala p ítele. „Ko í nebude ekat nav ky.“
Mireau si odkašlal. Necht lo se mu jít po svých, ani v noci shán t drožku.
„Poj me!“ Bez ohledu na p ítelovo váhání Maggie rázn vykro ila.
„Zachránil nám život,“ podotkl významn Mireau. Maggie si vzpomn la na
dobré vychování a za ervenala se. „D kujeme!“ vyhrkla zlostn , aniž dala
najevo špetku vd nosti. „No, snad abych se rad ji poohlédl po n jaké
drožce….“
Kolem zatím prošlo n kolik opozdilc . Maggie si s Jamesem hled li do o í a
promluvili teprve ve chvíli, kdy se Mireau vzdálil. „Vaše p evle ení bylo
dokonalé, pane.“ „Díky.“
„Používáte je asto?“ „Ne.“
„Dnešní noci jste si vyrazil ist náhodou?“ James zakroutil hlavou. „Takže
špehujete.“ Maggie hled la k zemi. „V l jste, kam se chystám.“ „Ano,
l.“
„Vzhledem k okolnostem bych vám asi m la být vd ná.“ „To byste
la.“
„Jinými slovy bych se m la chovat podle všech pravidel. Tak, jak se ode
o ekává, vi te?“ Vrhla na n j p ímý pohled. „Jenže na to, milý pane, je už
pon kud pozd .“
„Co vás nutí d lat takové v ci?“
Ženiny modré o i byly hluboké jako noc. „Myslíte chodit na seance?
Copak nechápete, že to, co tihle lidé d lají, hrani í se zlo inem? Vždy
vyd lávají na cizím nešt stí! N kdo je musí zastavit!“
„Maggie, takových, co sedí v temných dírách a namlouvají si, že
komunikují se zem elými, je nepo ítané. V tšinou bývají neškodní, nanejvýš
komu trochu pustí žilou, jenže vy jste dneska padla na zabijáky. Ti pasou
jen po bohatých. Taky jste mohly s Marianou skon it n kde ve stoce.“
Maggie ustrašen vydechla. „Myslíte, že se vévodkyni nic nestalo?“
„Té? Mariana bude blahem bez sebe, až ji za ne policie vyslýchat. A co
teprve reporté i od novin! Vychrlí na n úžasnou historku o záhadných mužích
a ženách, kte í jí zachránili život, a bude si libovat, že se její fotka ocitla v
novinách. Možná si o ní p tou i v Americe, ale vy, dámo, byste si kone
la uv domit, že p i takových šarádách jde o život.“
„P ipouštím, že už jednou jsem m la namále,“ p iznala upjat Maggie. „I
tehdy jsem padla na ozbrojené podvodníky.“
„Chci, abyste mi tady na míst odp ísáhla, že se už nikdy ni eho lakového
nezú astníte,“ požadoval James.
Udivilo ho, když zahlédl osam lou slzu, která jí skanula po tvá i. „Vy to
nechápe. To, co provád jí lidem, je d sivé.“
 Jamesovi unikl unavený povzdech. „Napadá m , že jeden takový šarlatán
vás po manželov smrti nalákal na slib, že si promluvíte se zesnulým, a vy jste
objevila, že podvádí. Proto se jim stavíte na odpor?“
„Myslíte, že se utápím v sebelítosti?“
Z ela jí odhrnul spadlý pramen vlas . „Ne, myslím si, že vám záleží na
lidech… Ale nem žete jen tak pobíhat po East Endu a stav t se zlo inc m na
odpor. Riskujete, že vám n kdo pod ízne hrdlo, anebo že chytíte n jakou
nemoc. Poslouchala jste pozorn , co povídal otec Vickers? ádí tu sadistický
vrah, který roz ezává ženy.“
„Jist že jsem poslouchala, sire Jamesi. Mého manžela tady zabili. Jsem si
domá nebezpe í, které tu hrozí, ale já nejsem druh ženy, po níž by vrah šel.“
„Jenže ten druh ženy, jak jste se nazvala, se nepotlouká po East Endu. Jste
neopatrná a neuv domujete si, že p íští ob tí m žete být zrovna tak i vy.“
„A co navrhujete? Aby se ze m jako mávnutím proutku stala domácí
pu ka?“
„Pro to nezkusit, alespo na as? Myslete na to, že tahle oblast je
zamo ená tyfem. Co když se vrátíte dom s hore kou a nakazíte Charlese?
Toho m že vaše dobrodružství stát život.“
Maggie hled la stranou. Bylo o ividné, že na takovou možnost
nepomyslela. Pak ale odbojn vystr ila bradu. „Kde zatracen je ten Mireau?
Jsem ráda, že jste tam byl. Zachránil jste nám život. Te se musím
poohlédnout po bry ce.“
„I mn bylo pot šením. Bry ku nepot ebujeme, máme Newtona.“
Maggie vrhla pohled na h ebce a z ervenala. „V téhle sukni? A obkro mo
v sedle? Co když m n kdo uvidí?“
„Na slušné chování jste m la myslet d ív. Kon tu nenechám a vás
dopravím bezpe dom . A pokud jde o vaše spodní prádlo, nebude první ani
poslední, které uvidím.“
Maggie obtížn polkla.
„Oto te se, madam.“
Uchopil ji kolem pasu a na vte inu se zarazil, jako by váhal, co s ní ud lat.
Zvedl ji do sedla a vyšvihl se za ni. P itiskl si ji k sob a Maggie ucítila
elektrizující teplo sálající z jeho t la.
„Tohle nepot ebujeme.“
Strhl jí z hlavy klobouk se závojem, který ho šimral pod nosem, a odhodil
ho.
„Po kejte!“ rozk ela se. „Pot ebuju.
„Nepot ebujete nic. Tohle je pojistka, že dnešní noci už nebudete páchat
žádné hlouposti.“
James ucítil istou a sv ží v ni jejích vlas . Objal Maggii kolem pasu a
op t m l neodbytný pocit, že mu ta žena pat í. P išlo mu, jako by si byli
souzeni. Dotýká se jí, objímají, a p esto nemá pocit, že by d lal n co
nep ístojného.
„Kup edu, Newtone!“
Jízda do Mayfairu trvala asi deset minut. James jel oklikou, aby se vyhnul
centru m sta. Cht l ženu co nejrychleji dopravit dom , ale zárove se mu
 ilo pomyšlení, že ji bude muset pustit z náru e. Nejrad ji by se s ní rozjel
kam hodn daleko, odkud by nem la úniku a kde by pat ila jen jemu.
Poušt la se do nebezpe ných podnik , popouzela ho a roz ilovala, ale te už
l, pro ho její p ítomnost tolik vzrušuje. On tu krásnou ženu cht l. V
mužích vzbuzovala smyslnou touhu, ale James cítil, že jde o víc. Od po átku
tušil, že je v ní ohe , váše a také odhodlanost. Proto se rozhodla pro s atek s
mužem t ikrát starším, než byla sama.
ed jejím domem rychle sesedl. „M la byste si pospíšit. Bratr bude co
nevid t doma.“ T šilo ho, že ji op t m že uchopit do náru e. S jeho pomocí
sklouzla z kon a na okamžik se muže p idržela.
Jejich o i se setkaly. „Slídíte i za Justinem?“
James m l pocit, že ani Maggie není tak klidná, jak p edstírá. „Náhodou
jsme se srazili.“
ikývla a ustoupila. „Vidím, mylorde, že si dokážete poradit za všech
okolností.“
James jí vysekl hlubokou poklonu. „V elé díky, madam, ovšem ve vašem
ípad mám pon kud napilno.“ Náhle zvážn l. „Charlesovi byste svým
chováním p ivodila srde ní zástavu.“
Maggie strnula. „Svatba je za pár dní.“ ,,Laskav si uv domte, že se z vás
stane vdaná žena.“ „Váš strýc je výjime ný muž, ušlechtilý a nesmírn
vzd laný. Hodlám mu být v rnou a oddanou manželkou a ud lám vše pro to,
abych neohrozila jeho zdraví a aby se cítil š astný.“ James p ikývl. „P eji
dobrou noc, madam.“ „Dobrou noc, sire Jamesi.“
esto se ani jeden nepohnul. James m l pocit, že slyší tlukot j e jí ho srdce.
Najednou se mu p ed o ima zjevila scéna z jiného p íb hu. Oni dva se potkají
a p esko í mezi nimi jiskra. Totéž se stalo p i prvním setkání, kdy jim sta il
jediný pohled. Jako ve st íbrné mlze vid l, jak ji bere do náru e, rozechv lé
lo pokrývá divokými polibky, trhá z ní oble ení, dotýká se intimních míst,
no í se do zvlhlého l na…
„Dobrou noc,“ uslyšel ženin p iškrcený hlas.
Maggie se oto ila a vydala se do schod .
St íbrná mlha se rozplynula.

Za to mi draze zaplatí!
Muž, který si íkal Adrian Alexandr, se ukrýval v temné uli ce. Bolestí
ivil obli ej, protože krvácel z ramene. Zatím neupadl do mdlob, protože ho
i v domí udržovala vražedná nenávist.
Ti t i – falešný Ir, tak zvaná dáma z lepší spole nosti a její bratr… To se
musí p ihodit zrovna mn , lov ku, který se považuje za znalce lidských
charakter ! Jak jsem mohl takhle nalet t! I p es veškerá dokonale
propracovaná opat ení m dostali a mou skupinu rozprášili! Moji lidé jsou
mrtví, anebo skon ili za m ížemi. Jane! Má milovaná Jane! Drží ji v Newgate,
eká na soud a já nemám prost edky, jak ji odtamtud dostat.
Ale n co ud lat musím! Musím, i kdyby m to m lo stát hlavu! Ale
nejd ív…
„Bacha! Záchod!“ zak el n kdo z horních oken a na jeho hlavu se snesl
proud smradlavých splašk . Muž vzteky za el.
Už te jsou mrtví! Všichni t i! Dva chlapi a jedna ženská. Zatracená
ubka!
Však já t nau ím novým kousk m! Budeš škemrat o smrt, než ti ušt ím
ránu z milosti!

„Maggie!“
Byla už tém u dve í. Tam, za tou zdí, je úto išt ! Až se za mnou zabouchnou
dve e, bude vše v po ádku. Na co ekáš? Jdi!
Najednou m la pocit, že není schopná ud lat jediný krok. Takový
omra ující strach nepoci ovala ani ve chvíli, kdy jí svišt ly kolem hlavy
kulky.
„Maggie?“
Tázavý tón mužova hlasu ji p ekvapil. Oto ila se k n mu, ale nepohnula se.
Stál vysoký a nehybný vedle mohutného kon . Slabý vítr mu rozevlával cípy
kabátu. „Ano?“
Maggie se nenávid la. Prosté slovo vyslovené šeptem se podobalo prosb .
Prosba? O co?
Nohy ji k n mu nesly, aniž jim mozek vydal pokyn. Krá ela jako
nám sí ná. Když byla tém u n j, klopýtla a málem na n j padla. h mi
pomoz!
Ani v nejmenším nechápala, co se to s ní d je. Zlobila se na sebe,
poci ovala lítost, stesk, obdiv k tomu muži, a snad i zvláštní sp ízn nost.
Smyslnou žádostivost? Ne! Jde o víc!
Já po n m toužím!
Stejné pocity jsem cítila k muži, který je dávno po smrti. Toho jsem z
celého srdce milovala, ale tento…
Ani se nepohnul, a p esto m la neodbytný dojem, že z toho lov ka
vyza uje mocná elektrizující síla, která ji k n mu p itahuje. Sta il pohled
šedých o í, aby se jí rozklepala kolena. Dobrý bože! Najednou m la pocit, že
jí ty o i hledí až na dno duše.
Stála t sn u n j a zoufale bojovala s absurdními p edstavami, které na ni
dotíraly. Jaké by to bylo, milovat se s takovým mužem?
Ale on neud lal jediný pohyb, ani nepromluvil.
Pak se jí opatrn dotkl… a Maggie se zachv la. Pro se t esu jako
novicka? Copak jsem si n co takového nep ála?
Prstem jí jemn zvedl bradu, pohladil ji po tvá i a po spodním rtu Najednou
ucítila jeho rty na svých. Lehce se o n ot el a jazykem zaúto il na její ústa.
Maggie pocítila takové mocné vzrušení, že zavrávorala. Sev el ji v železném
objetí a p itiskl k mocn vypracovanému t lu. Srdce se jí rozbušilo jako zvon
a v žilách pulzovala rozžhavená láva. Na takovou rozkoš nebyla p ipravená.
Už dávno zapomn la, jaké to je, nechat se laskat mužem. Tenhle lov k si ji
ivlast oval. Dráždil ji,– svád l a p im l ji k poddajnosti. V prsou a
podb išku poci ovala tlak a v t ch n kolika minutách, kdy ji svíral v náru i,
tém zapomn la dýchat.
 Dobrý bože! Jak moc jsem si to p ála! A jak dob e se cítím v jeho náru i!
Jako bych do ní odjakživa pat ila. Ty o i, ta v sálétajíci z jeho t la…
Náruživý polibek v ní probudil všechny smysly. Dote si mysl el a , že je
proti podobným pocit m odolná, jenže nyní se jí zdálo, že se znovu narodila.
Už jednou prožila milostné opojení, ale to v tu chvíli nebylo podstatné. Ten
muž zasáhl její nejnitern jší podstatu. Probudil v ní drtivou a stravující žádost.
Zoufale toužila se s ním milovat a ochotn si namlouvala, že jde jen o
fyzickou p itažlivost, že srdce v tomto p ípad nehraje žádnou roli. Nešlo však
jen o strhující pal ivou váše . Odstoupil od ní a tiše zaklel. O i z ní ale
nespoušt l. Maggie z stala stát jako zkamen lá. P ipadala si slabá a
bezmocná, jako by z, ní polibek vysál všechnu sílu. Hled la na toho muže a na
rtech cílila tlak jeho úst.
„Jsi arod jka!“ H betem ruky si ot el ústa, jako by se cht l zbavit p íchut
zla.
Maggie kone našla sílu oto it se a vydat se k domu. Kouzlo se
erušilo. Po st íbrné mlze nezbylo ani památky.
 6
James z stal stát u Newtona, protože nedokázal ud lat jediný pohyb.
Nap tí, které poci oval, bylo tak silné, že musel pevn stisknout elisti, aby se
ubránil t asu. Zatracen ! Co se to se mnou d je? Vždy Charles je pro m jako
otec! Tolik mu dlužím!
Kdyby v il na áry, pomyslel by si, že ho ta žena oblouznila.
Jenže on kouzla zatracoval. Nešlo jen o živo išný chtí , který v n m tu
noc probudila. Když v jejích o ích zahlédl zoufalství a marn potla ovanou
váše , m l pocit, že se pod ním zachv la zem. Rozum mu nazna oval, že
podlehla dramatickým událostem noci a pot ebuje se uvolnit. Proto mu
dovoluje to, co by mu za normálních okolností odep ela, ale p esto m l
neodbytný dojem, že…
James znovu zaklel.
Co si to sakra namlouvám? Snad ji neobvi uji? Ne! Hodlala si uchovat
stojnost, ale já ji zavolal zpátky. Do náru e mi vklouzla až p íliš lehce… Já
ale nemám p ed sebou svatbu…
Brzy si najde milence a Charlese podvede.
Jenže co když je to jinak? Co když jsem to zavinil já? T eba ve mn
objevila n co mimo ádného, n co, co ji ke mn p ipoutalo…
„Nemáš pocit, Newtone, že jsem až p íliš namyšlený?“ promluvil ke koni.
„Co nad láme, kamaráde! Vzh ru dom ! Dneska toho už moc nenaspíme.“
Vyhoupl se do sedla a najednou si p ál být co nejdál od domu, v n mž žila
žena, která mu nedop ávala pokoje. Hodlal ji chránit p ed nebezpe ím, ale tím
nejv tším byl pro ni on sám. Darby ho musí zastoupit, dokud nebude po
svatb .
Ta svatba…
Už jen samotné slovo m lo trpkou p íchu .
Najednou mu p ipadalo, že se tou p edstavou zalkne. Nemám sílu se s ní
znovu setkat, dumal. Po kám až na svatební den. Do té doby snad dá pár dní
pokoj a bude se držet doma.

***
James vyhlédl z ko áru. „Nejsi ráda, že jsi zase doma?“ dotazoval se s
úsm vem Arianny, když se p ed nimi zjevily zdi moorhavenského sídla.
Dívka byla nezvykle zamlklá a od chvíle, co vyjeli z Londýna, se tvá ila
kysele. James ji b hem cesty krátce obeznámil s posledními událostmi ve
st , ale ona jen zaryt ml ela.
 Pomohl jí vystoupit– z ko áru a ko í se zatím ujal zavazadel. „Ješt nikdy
jsem nezažil tvého otce tak š astného. Je plný elánu a cítí se moc dob e. Už
kv li n mu bys m la být ráda.“
Arianna na n j vrhla kosý pohled. „Neboj. Dokážu se ovládnout. Své
pocity si ponechám pro sebe.“
„T eba zm níš názor, až lady Maggii poznáš.“
Dívka se studen usmála. „Sotva.“
James si povzdechl. Z domu vyb hla paní Whitleyová a za ní sp chal
Darby, aby pomohl s Arianninými zavazadly.
„Vítejte doma, drahoušku!“ Hospodyn se chystala Ariannu obejmout, ale
na poslední chvíli si to rozmyslela. Jako rozvážná žena si nepotrp la na
emršt né chování.
„Jsem ráda, že vás vidím, paní Whitleyová!“ Dívka se rozzá ila. „Darby!“
„Malá sle inka je zase doma!“ Darby nemusel ešit problém vhodného i
nevhodného chování, protože Arianna se mu vrhla do náru e.
James zatím ml ky p ihlížel.
„Z stanete na aj, sire Jamesi? Strýc se po vás ptal. Rád vás uvidí.“
„Obávám se, paní Whitleyová, že dneska jsem pon kud zaneprázdn ný,
ale strýci vy te, že zítra ráno klepu s prvním ranním rozb eskem na dve e.“
„Spolehn te se, sire Jamesi. Všechno vy ídím.“
Chystal se nasednout do ko áru, ale Arianna se k n mu rozb hla a objala
ho. „D kuju ti. Nikdy bych to nedokázala, kdybys m sem nedoprovodil.“
„Uvidíme se zítra, d e.“
James si p ál mít Moorhaven co nejd ív za sebou. Rychle se usadil do ko áru a
pobídl ko ího. B hem cesty do Francie byl neklidný a neklid ho neopoušt l
ani po návratu do Anglie. Ariannino chování mu také nepozvedlo náladu.
Dívku znal od kolébky, hrával si s ní a houpával ji na kolenou, ale tentokrát se
jí pot eboval co nejd ív zbavit. V podstat toužil zbavit se celé moorhavenské
domácnosti.
Skleni ka n eho dobrého nebude na škodu.
Možná n kolik skleni ek…

„Dovolte, drahá, abych vám p edstavil dceru Ariannu.“

Stáli ve velkém salonu na Moorhavenu, panství ležícím na b ehu eky
Temže. Další den m li salon zaplnit svateb ané. Sloužící už prostornou
místnost vyzdobili kv tinami a sví kami.
Maggie sem p ijela v novém ko e. Ten Justin koupil za peníze, které
dostal od Charlese.
Claytonovi se ko ár moc zamlouval. Také se mu líbilo, že m že sed t na
kozlíku.
Na prahu ji uvítala paní Whitleyová a hned ji uvedla do salonu. Tam, nad
šálky aje, na ni ekali Charles s dcerou.
Maggie zadoufala, že si dívku asem získá, ale nyní si p íliš nev ila. Byla
plná neklidu a necítila se dob e.
Hlavou se jí nep etržit honily vzpomínky na Jamese. Toho muže p ece
nenávidí, tak jak je tedy možné, že se od n j nechala líbat? Zakazovala si na
 j myslet, což se jí ani trochu neda ilo. Poci ovala smutek a d sivý pocit
nejistoty. Od po átku v la, že má James v i ní výhrady. P esto se
zachovala jako pouli ní holka a on si te o ní myslí to nejhorší.
Vždy se jen políbili!
Jenže ten polibek ji zasáhl jako blesk z istého nebe. Kdykoliv si na ten
okamžik vzpomn la, rozt ásla se jako list ve v tru. Musím se vzchopit!
Pot ebuju se soust edit na to, co mám p ed sebou! Nem žu si dovolit chovat
se jako pomatená!
V posledních dnech pe liv pro ítala noviny a modlila se, aby si „ženu v
erném“ nespojili s ní. Hlavní zlo inec uprchl a podle krvavých stop, které po
sob zanechal, musel být zran ný. Jeho kumpán utržil ránu do hlavy a druhého
našli v bezv domí. Policisté zadrželi t i podez elé. Vévodkyn Chesneyová
poskytla policii podrobný popis události, ale totožnost návšt vník seance
neznala.
Adriana Alexandra hledali, ale nenašli. V Newgate skon ili pouze jeho
pomocníci. Ti byli obvin ni z napomáhání zlo inu a ekali la edvedení k
soudu.
lánek Maggii nijak neuklidnil, ale pak si ekla, že pro ni bude lepší
myslet na podstatn jší v ci.
Nyní se v p epychov vybaveném salonu v ele zdravila s Charlesovou
dcerou, která šiji skepticky prohlížela.
„Moc m t ší, že vás poznávám, Arianno.“
Dívka na ni hled la stejným pohledem jako James, když se poprvé setkali.
Bylo z ejmé, že jedin otcova p ítomnost jí brání dát pr chod tomu, co si
skute myslí. Maggiinu nabídnutou ruku sice p ijala, ale vlažn stiskla.
„I m t ší,“ odpov la povýšen znud ným tónem.
Charles držel dceru kolem ramen a išela z n j hrdost. „Není ta moje malá
nádherná?“
„Máte nesmírn krásnou dceru, sire Charlesi.“ V tom Maggie nelhala.
Dív ina krása byla skute výjime ná. Havraní vlasy temné jako noc –
takové má James. O i tmavohn dé – Jamesovy jsou kou ov šedé a neustále
se m ní. Bezchybná ple barvy slonoviny.
„Neposadíme se?“
Arianna si k eslo posunula tak, aby usedla mezi otcem a Maggii.
„Slyšela jsem, že studujete ve Francii,“ za ala zdvo ilou konverzaci
Maggie.
Dívka na ni hled la s netajeným odporem. „Ano.“
„Úžasné! I já strávila rok v Pa íži, když mi bylo sedmnáct. Pro mladou
dívku je to nejlepší zp sob, jak zakon it vzd lání, než je poprvé uvedena do
spole nosti.“
„A vám se tam líbilo?“
Maggie nadšen p ikývla. „Pa íž je úchvatné m sto!“
Charles, který si ob ženy s pyšným úsm vem prohlížel, zacinkal lži kou.
aj je studený! Požádám paní Whitleyovou, aby uva ila nový.“
„Neobt žuj se, ot e. Ud lám to sama,“ nabídla se Arianna.
„Nesmysl, dít . Jen si tu hezky povídejte, abyste se lépe poznaly.“
 Po otcov odchodu Arianna okamžit zaúto ila. „A co vlastn jste v Pa íži
studovala, lady Margaret? áry a kouzla?“
Maggie užasla. „Cože?“
Vracející se Charles vypadal spokojen . „Naše hospodyn je hotový
poklad! Postarala se o erstvý aj i o kolá ky.“ Hrd se na ob ženy usmál.
„Krasavice k pohledání! Doufám, že si tu p kn povídáte, drahouškové.“
„Práv jsem se lady Margaret dotazovala, zda irou náhodou nestudovala
v Pa íži n jaké v dy,“ pravila sladce Arianna.
Maggie dív inu hrubost nehodlala komentovat. „A já vaší p vabné dce i
vysv tluji, že v dní obory jsem studovala zde, v Londýn . Také znám Itálii.
Strávila jsem tam n kolik zim, když ješt žil otec.“
„Itálie!“ Charles uchopil Maggii za ruku a stiskl ji. „Musíme se vydat do
Itálie! A jestli se Arianna b hem jarní spole enské sezony nezamiluje, pojede
s námi!“ Zamrkal na dceru. „Nedívej se tak, drahoušku! Byl bych rád, kdyby
sis ud lala známost s n jakým šikovným a pohledným mladíkem.“
„Na vdavky jsem ješt mladá, ot e, a pokud jde o cestování s tebou a – s
lady Maggii –, nic mi neud lá v tší radost, než když se budu moci k vám
ipojit.“
Charles se oto il k Maggii. „Škoda, že tu není váš bratr.“
„I m to mrzí, ale Justin je na poslední zkoušce u krej ího.“
„Vy máte bratra, lady Maggie? Jak milé!“ švito ila Arianna.
„Ano, a mám ho velice ráda.“
„Vsadím se, že i on se nem že do kat. Ta svatba bude úchvatná událost,
pro n které hotové požehnání…“
Maggii udivovalo, že Charles dce inu sžíravou ušt pa nost nevnímá.
„Jist , ano.“
„Lorde Charlesi!“ Na prahu stála paní Whitleyová, která se tvá ila ustaran .
„P išel otec Gaines. Prý má n co na srdci.“ „Tak a jde dál a dá si s námi aj.“
„Prosí za prominutí, ale toto odpoledne ho ekají další farníci. Rád by s
vámi krátce pohovo il ve vaší pracovn .“
„Dobrá. Omlouvám se, mé nádherné dámy, ale jist jde o n jaký
neodkladný problém, který se vyskytl na poslední chvíli. Otec Gaines je
starostí bez sebe, aby ob ad prob hl bez zádrhel .“ Charles dceru políbil na
vlasy a na Maggii zamrkal.
Po jeho odchodu se Maggie k dívce naklonila. „Byla bych ráda,
kdybychom si v nep ítomnosti vašeho otce vyjasnily n které v ci. Nemám v
úmyslu hrát si na vaši matku. Jste už dosp lá a o macechu ur it nestojíte.“
„Povídáte matka? Vždy jste jen o ty i nebo p t let starší než já!“
„Pravda, ale v mém p ípad byly ty roky dlouhé a tvrdé.“
„Zaslechla jsem, že máte ustavi plné ruce práce.“
Maggie se zakabonila. Na co Arianna naráží? Co všechno o mn ví?
„Netuším, co máte na mysli, ale ztratila jsem manžela. Byla jsem sv dkem
jeho vraždy a trvalo mi dlouho, než jsem se z jeho smrti vzpamatovala.“
Arianna se dlan mi op ela o st l a z výšky na Maggii pohlédla. „Pov zte
mi, lady Margaret, jste do mého otce zamilovaná?“
„Vašemu otci chci být dobrou manželkou.“
 „Dokud ho taky nezabijete, vi te?“
Maggie m la sto chutí Ariannu ude it. „Jste plná ho kosti. Nechápu, pro
se chováte tak nechutn . Klidn se nenávistí t eba zalkn te, ale takhle se mnou
hovo it nebudete. To nep ipustím!“
„Tak vy nep ipustíte? A co ud láte? Napráskáte mi? Otrávíte m ?“
Arianna za ala vypo ítávat na prstech ruky. „Nejd ív p ijde na adu m j otec,
pak já, ale abyste dosáhla svého, musíte jít po krku Jamesovi. Ale i kdybyste
se stav la na hlavu, titul a panství stejn nedostanete. Právníci vyhrabou
jakého mužského p íbuzného a vy se budete pakovat. Do manželství
vstupujete jen proto, že vám z n j kyne p kn tu ná sumi ka. Hezky jste si to
s brat kem naplánovali! Chcete shrábnout co nejvíc!“
Maggie dívku studen pozorovala. „Informujte otce, prosím, že jsem
musela ne ekan odejít.“
Maggie ani nev la, jak se dostala ven k ekajícímu ko áru. Claytona
nevid la. Sluha se spolehl, že se Maggie u Charlese zdrží, a popíjel v kuchyni
aj. Když po chvíli p ib hl, stále ješt soptila zlostí. „Snažte se to d e
pochopit, madam. Je mladá a myslí si, že jako dcera zklamala.“
Maggie si Claytona prohlédla. „Prosím?“
„S vaším prominutím, madam, ale jak víte, služebnictvo semele první
poslední.“
„Já vím, Claytone, ale Arianna se chová jako nezvedený fracek.“
„V tomhle v ku je takové chování normální. Je to jen vyd šené dít , které
neví, co se s ním d je.“
Maggie se zimom iv zachv la. „Budu se snažit, abych na to
nezapomínala,“ odtušila stroze a usedla do ko áru. Nep edpokládala, že jí
Charlesova dcera padne kolem krku, ale takovou nenávist p ece jen ne ekala.
Ko ár se kolébav rozjel. Justin ho koupil z druhé ruky, protože nehodlal
plýtvat pen zi. Jediné, co nechal zm nit, byl rodový erb na dve ích. Zaplatil
dluhy a zbylé peníze uložil u banké e. Pro p ípad, že by je sestra pot ebovala.
Maggie souhlasila. Obávala se, že by je Justin mohl prohrát, kdyby na n j
op t p išlo pokušení.
Vše je tak, jak má být. Zítra se vdávám. Prodali m a ádn zaplatili.
Te už se t ásla. Lorda Charlese si oblíbila, ale nemohla si nevšimnout
sta eckých skvrn na rukou, bílých vlas a propadlých vrás itých tvá í. Pro i
ona není sta ena s neduhy, které p ináší pokro ilý v k? Pak by vše bylo v
po ádku.
Jak mohu zapomenout na muže, jehož jediný dotek ve mn podnítil
pal ivý ohe , který m stravuje?
Se stisknutými zuby za ala nehty do dlaní. N kdo m nabídl, jiný koupil.
Není divu, že m ta dívka tolik nenávidí. Jsem snad do lorda Charlese
zamilovaná? Hloupost! Hodlám mu být dobrou manželkou? Zcela jist ,
protože on uvedl m j život na správnou kolej. O kom se mi bude zdát b hem
osam lých nocí? O Jamesi Langdonovi!
Ne, ne! Nic takového nesmím p ipustit! Zapome na Jamese! Zapome ,
jak ti chutnala jeho ústa, zapome na žár v jeho o ích! Je tu Charles. Charles!
Charles!
 Ano, lord Charles. Budu mu oddanou manželkou. T eba i p estanu
docházet do East Endu, když si to bude p át. Ale sám p ispívá Armád spásy,
tak pro by mi bránil v konání dobro innosti? Se spiritistickými seancemi je
každopádn konec. Ta poslední mi dala po ádn zabrat…
Maggie si znovu p ipomn la, že lidé neuzavírají manželství ze zamilovanosti,
ale z praktických d vodu. Pravda, mnohdy je k sob vábí pouze t lesná
smyslnost, aby pozd ji zjistili, že je partner chytrý a vzd laný. lesná
smyslnost…
Maggie vystr ila hlavu z ko áru. „Zastavte, Claytone! Pot ebuji se trochu
prov trat. Dám si n kde šálek aje.“
K ertu s ajem! Takhle kdyby byl lok sherry…
K Buckinghamskému paláci nebylo daleko. V jeho okolí se nacházelo
množství obch dk , ajoven a kavárni ek.
Ustaraný Clayton jí pomohl z ko áru. „Nem l bych na vás rad ji po kat,
madam? Klidn si n kde sednu a p tu si noviny.“
Maggie starce pohladila po tvá i. „Bude se mi po vás stýskat, Claytone.“
Starý sluha pochopil. „Uvidíte, že se budete mít dob e, madam. Paní
Whitleyová splní každé vaše p ání.“ „Je trochu strohá a upjatá.“ „Ale dobrá
hospodyn .“
„Já dávám p ednost starému v rném majordomovi, s nímž m žu v kuchyni
popíjet ranní okoládu a žvatlat po libosti. Jen je te, Claytone, budu v
po ádku.“
„Po kám, Maggie.“
„Dote ka jsem si vysta ila s drožkou. Vím, jak se dostat dom .“
Sluha si s povzdechem vylezl na kozlík.

„To je p ece lady Margaret Grahamova! Zdravím, drahoušku! Jak se

da í?“
Pro odpolední aj si Maggie zvolila útulnou ajovnu, kde se dalo sed t
venku na zahrad . Našla si stolek v odlehlé ásti a objednala si aj, k n muž se
podávaly sladké bochánky. Nyní s požitkem usrkávala vonnou tekutinu a
užívala si klidu. Když zaslechla své jméno, zvedla hlavu a zjistila, že p ed ní
stojí Cecílie, nyní hrab nka Burghová, provdaná za hrab te Eustace de Burgh
z Corawallu.
Jako debutantky spole navšt vovaly bály a ve írky, posedávaly na
odpoledních ajích a užívaly si spole enského ruchu. Maggie si dívku oblíbila,
i když s jejím zaujetím pro mladého Burgha nesouhlasila. Eustace o Cecílii
nejevil p ílišný zájem. Jenže jeho rodi e si p áli, aby si syn co nejd ív našel
manželku, a Cecílie byla svolná. O hrab ti se šuškalo, že holduje nez ízeným
zábavám. Také ovšem vlastnil n kolik zámk , venkovských panství a nejmí
tucet závodních koní, v etn dalšího nezanedbatelného majetku.
Cecílie vypadala stejn kouzeln , jak si ji Maggie pamatovala. Hn dé
kudrny m la umn upravené do moderního ú esu a hedvábné šaty levandulové
barvy ušité podle poslední módy jí nesmírn slušely. Jako dopln k zvolila
malý frivolní slune ník.
 „Da í se mi docela dob e. A jak se máš ty, Cecílie?“ Maggii setkání s
ítelkyní pot šilo. Cecílie bývala veselá a na londýnské pom ry nezvykle
up ímná. Ráda se bavila a užívala si veškerých povyražení, která se naskytla.
Taky se nijak nevyd sila, když se doslechla, že se Maggie hodlá provdat za
Nathana. Sice její rozhodnutí považovala za zt ešt nost, ale rozhodn na ni
nezanev ela. P esto se jejich cesty b hem posledních rok rozešly.
„žiju naplno, jak si jist umíš p edstavit, ale m to strašn baví.
Momentáln nevím, kam d ív sko it, protože p ipravujeme londýnské sídlo na
podzimní spole enskou sezonu. Zdržíme se do Vánoc a pak vyrazíme do
Evropy. Zbytek zimy hodláme strávit ve Špan lsku.“
„To zní p ímo báje .“
Cecílie se s rozzá enou tvá í posadila naproti Maggii. „A ty, jak jsem se
doslechla, se co nevid t staneš manželkou vikomta Langdona! Skv lá partie!
Lip sis vybrat nemohla! Ani nevíš, jakou mám radost!“
„Skute ?“
„Samoz ejm ! A co ty? Jak ty se t šíš?“
„Je to velice milý muž.“
Cecílie si decentn odkašlala. „Nepovídej! ,Velice milý muž'! Je to jeden z
nejd ležit jších šlechtic království! Manželství je vzájemn výhodná
smlouva, která se uzavírá tak, aby z ní oba partne i n co m li, a pak taky aby
l kdo d dit. Jinými slovy, jde o zachování rodu, a tím pádem celé naší
vznešené spole nosti. Pro rány boží! Copak si myslíš, že lidé uv í, že jsi do
vikomta blázniv zamilovaná? Jist , milovala jsi Nathana, a proto sis ho taky
vzala. To byl chlap, jak má být, ale krása je jedna v c a manželství druhá. Tys
to zkrátka vzala za špatný konec, drahoušku. Nathana sis m la držet jako
milence a k oltá i jít s n kým, jako je Charles.“
„Cecílie!“ zaprotestovala Maggie. „Já Nathana milovala!“
„No a co? To ti p ece nikdo nebere. Viktorie svého Alberta zbož ovala a
od nás se te o ekává, že se samou morálkou zalknem e . Jenže naší drahé
panovnici to trochu sk ípe. Syn je zpustlík a jeho syn krá í v otcových
šlép jích. My všichni si hrajeme na svatoušky, ale pod povrchem…“
„Pod povrchem se p edevším zbyte klevetí.“ Maggie se na p ítelkyni
usmívala. „Jsem moc ráda, že jsme se setkaly. Jak se da í Eustaceovi? Jste
spolu spokojeni?“
„Lepší manželství si neumíš p edstavit! Jako bychom se vznášeli v
oblacích!“
„Vidíš? Takže manžela miluješ?“
Cecílie se na okamžik zarazila. „A pro bych ho nemilovala? Je velkorysý a
poskytuje mi vše, co pot ebuju.“
„Moc ti to p eju, Cecílie.“
„Také máme dva synky, jednoho t íletého a druhému jsou dva roky. První
dic, druhý náhradník.“
„Bože, Cecílie! Jak to mluvíš o d tech?“
„Hlupá ku! Já ty dva roš áky zbož uju, ale tebe si pamatuju jako
praktickou dívku, Maggie. Netvr mi, že ses zm nila.“
 Maggie musela vypadat nechápav , protože Cecílie se k ní spiklenecky
naklonila. „Eustace dává p ednost odlišné spole nosti.“
„Má milenky?“
ítelkyn se zachichotala. „Ne, hlupá ku. Zajímá ho… mužská
spole nost. Naše manželství, jak je ti známo, bylo dojednané. Oba jsme se
zachovali tak, jak se od nás o ekávalo: Zplodili jsme dva právoplatné d dice.
On si nyní užívá po svém a já… já d lám totéž. Ale podotýkám, že stále jsme
velice dob í p átelé. Naše manželství stojí na pevných základech, což se o
tšin jiných íct nedá. Nikdy se nehádáme, ani spolu nevál íme.“ Cecílie
ztišila hlas. „Proto taky vím, že to, co se šušká o princi Eddym, je holá pravda.
Eustace ví své.“
Maggie zalapala po dechu. „S princem se p átelí i m j bratr!“
„Uklidni se. Tv j bratr dává p ednost b žn jším praktikám, ale není p ítel jako
ítel.“
„Ani nevíš, jak se mi ulevilo.“
„Ty sis nebyla jistá?“ dotazovala se zv dav Cecílie.
„Chci, aby si Justin co nejd ív n koho našel a m l d ti.“
„Ježíši! To by p ece nem l být problém! Vždy ten chlapík je krásný jako
princ z pohádky!“
„Díky.“
„…ale abychom se vrátily k tob … Ty se tedy staneš manželkou vikomta
Langdona. Starý pán má dceru, jestli se nepletu. Ur it se bude snažit o syna.
Dej mu ho, jak nejrychleji to p jde, a máš od n j pokoj. Pak si m žeš d lat, co
napadne.“ Cecílie p imhou ila o i. „Už jsi uvažovala o milenci? Pár jich
není k zahození…“
„Dobrý bože! Ne!“
„Ale no tak, Maggie! Sice jsi ovdov la, ale stále jsi mladá. Já mám
sebev domí na rozdávání, ale tys byla z nás všech nejkrásn jší. Svatba je zítra,
jestli m neklame pam . Co kdybychom si dnes ve er n kam vyrazily? Je mi
jasné, že se chystáš být oddanou a v rnou manželkou, ale do zít ka daleko.
Poj se trochu pobavit!“
„Cecílie…,“ za ala Maggie, ale hlas se jí zadrhl v hrdle. U vedlejšího
stolu sed l muž, který na n hled l p es okraj rozev ených novin. Ur it tu
ješt nebyl, když si vybírala st l.
Sir James!
Maggie si nebyla jistá, zda si její p ítomnosti všiml až nyní. Každopádn
složil noviny, vstal a p istoupil k jejich stolu. „Jak milé, že se op t setkáváme,
lady Grahamova!“ James s úklonou pohlédl na Cecílii. „T ší m , madam.“
„I m nesmírn t ší, sire Jamesi!“ vyk ikla nadšen Cecílie. Odvážn si ho
prohlédla od hlavy k pat a nabídla mu ruku v elegantní rukavi ce k políbení.
„My se ale známe.“
„Omlouvám se za d ravou pam .“
„Jsem Cecílie, lady Burghová. T eba si m budete pamatovat jako dceru
sira Cavanaugha.“
„Ale ovšem! Ješt jednou prosím za prominutí, že jsem vás hned
nepoznal.“
 „Není se pro omlouvat,“ švito ila Cecílie. „Jaká to náhoda, že se tu vy
dva potkáváte zrovna v den p ed svatbou! Ur it strýci p ejete to nejlepší, sire
Jamesi!“
„Strýc si zaslouží být š astný.“
„Ne každý má takového oddaného synovce…“ James nereagoval, ale Cecílie
se nedala odradit. „Práv uvažuju o dnešním ve eru. Nepo ádá sir Charles
jaký p edsvatební ve írek? Pokud ne, t eba bych Maggii p esv ila, aby si
se mnou n kam vyrazila. Však víte, poslední zvon ní atak… Jist , jako vdova
si dosud mohla d lat, co ji napadlo, ale vzhledem k tomu, že se jedná o
poslední chvilky svobody…“
„Nazna ujete snad, že se lady Maggie zdráhá?“ „Moc legrace s ní není,“
škaredila se Cecílie. „Ani s mým strýcem. Dnes ve er se hodlá po ádn
vyspat. Chce být na zít ejší svatební ceremonii sv ží a p i síle.“
„Ach tak.“ V Cecíliiných o ích zajisk ilo. „A co vy, sire Jamesi? Nechcete
se k nám p ipojit?“
„Ale, Cecílie! Ješt jsem ne ekla, že p jdu!“ Maggie se utáp la v nejistot .
Také se jí nelíbilo, jak si Cecílie Jamese Langdona bezostyšn prohlíží.
Ježíšikriste! Vždy já žárlím, zhrozila se. „Máte n co konkrétního na mysli?“
dotazoval se James. „N co by se našlo.“ Te už s ním Cecílie otev en
koketovala. Maggii popouzel nejen Cecíliin vtíravý pohled, jímž na Jamese
hled la, ale i obsah konverzace, kterou spolu vedli.
„Doufám, že po Maggiin svatb se budeme my dva vídat ast ji.“
„Zcela jist .“ James se tvá il pobaven . „S vaším manželem se znám a
jsem nesmírn pot šen, že mohu obnovit známost i s vámi.“
Cecílie se rozzá ila a Maggie m la sto chutí ji ude it. Vymrštila se ze židle
a zamávala na obsluhu. „Musím se nejd ív zastavit doma, abych se p evlékla,
pokud mám s tebou ve er n kam jít.“
„V po ádku.“ Cecílie nehled la na ni, ale na Jamese, z n hož nespoušt la
i. „M j ko í se pro tebe zastaví tak… ekn me v osm?“
„Možná byste m la z stat doma.“
Maggii Jamesova slova vylekala.
Cecílie se sv dn uculila. „Ale vždy o nic nep jde, jen neškodné hrátky.“
„Jenže lady Maggii eká významný den,“ zd raznil James.
„O to v tší d vod vyhodit si z kopýtka,“ nedala se Cecílie. Maggie by
nejrad ji z stala doma, ale James jí nem l co radit. Z toho d vodu se
rozhodla, že p jde. Také proto, že na sebe civ li, jako by neexistovala. Sice
co povídali, ale jejich o i vedly jinou konverzaci. Na první pohled bylo
znát, že oba baží po pobavení a nezávazném sexu.
Maggie opoušt la ajovnu, a ti dva na sebe stále ješt hled li.

Arianna neklidn rázovala po pokoji.

Otce milovala celou svou duší. Jak jí to m že ud lat? Jak m že být takový
pošetilec? Nechutná záležitost… Nejvíc jí vadilo, že se otec zachoval stejn
jako mnozí starší muži, kte í propadli vášni k mladé žen .
Té zatracené svatby se nezú astním a žít s Maggii pod jednou st echou
taky nebudu!
 Ani se nesnažila o smír! Ta ženská je chodící zlo! P íliš urostlá, p íliš
povznesená a p íliš sebejistá. Svatba jí vytrhne trn z paty. Prý se její rodina
topí v dluzích až po krk. Pak je tu ješt n co. Otec se zmi oval a jistém
Mireauovi. Prý Maggiin p ítel, který žije u ní v dom . P ítel… Ha, ha! Nejspíš
její milenec, jenže otec je slepý jako práv narozené št !
Arianna usedla p ed zrcadlo a zahled la se na sv j odraz. Lidé o ní tvrdili,
že se podobá matce. Tu si tém nepamatovala, takže nemohla posoudit, zda
mluví pravdu. Matku si asto p edstavovala. Byla dcerou Walesana, který si
vydobyl ostruhy v Indii. Povídalo se, že otec hodil opatrnost za hlavu a oženil
se s ní krátce poté, co ji poznal. Jenže zem ela v mladém v ku na souchotiny.
Podle jednoho namalovaného portrétu musela být matka krásnou ženou.
Arianna se dotkla lí ka. Jsem i já krásná? Dokážu si získat muže, který by
ke mn vzplanul láskou až za hrob a jehož by nezajímaly peníze ani
spole enské postavení? Ne! Arianna vysko ila ze židle a znovu za ala
pochodovat po místnosti. Na tu svatbu rozhodn nep jdu! V tší zábavou bude
toulat se po panství a prohlížet si p íchozí hosty tak, aby o mn nev li.

Maggie už byla tém rozhodnutá, že ve er nikam nep jde, když jí p išel

Clayton oznámit, že p ed domem stojí ko ár lady Burghové.
Ani ji nep ekvapilo, že hrab cí ko í byl mladý pohledný chlapík se širokými
rameny. Ten ji se vší zdvo ilostí informoval, že lady Burghová na ni eká
uvnit ko áru. Dví ka se otev ela a Cecílie ji vláhla dovnit . „Nezlob se na m ,
ale cítím se dost unaven . Však víš… Svatební p ípravy dají zabrat.“ Maggie
zalhala. Nemusela touž hnout ani prstem. Charles se o vše postaral.
„Ale, drahoušku! Nesmíš m zklamat!“
„Dob e,“ podvolila se Maggie. „Snad tedy tichá ve e.“
„Skv lý nápad!“ Ko ár se už rozjížd l, když zpod sedadla vytáhla malý
kuf ík.
„Tady… Aby ta ve e byla zábavn jší… Trochu se p evlékneme.“
„Cecílie! Já ale m la na mysli n jakou poklidnou restauraci nedaleko
odtud!“
„Jist , jist ! Zajistila jsem st l v jednom vybraném podniku. V , drahá, že
takovou p íležitost si nesmíš nechat ujít. Podobná se ti už nenaskytne.“
Cecílie zahrabala v kuf íku. Vytáhla rudou paruku a malý klobou ek
zdobený um lým ovocem.
„Kam, u všech svatých, jdeme?“
„Ješt pláš s kapuci a masku.“
„Jakou masku?“
„Beru t do benátského klubu, kam mají p ístup jen vybraní hosté.“ Cecílie
se zvoniv rozesmála. „Však uvidíš, drahoušku. Báje né místo a báje tam
va í.“
„A proto se musíme maskovat? Abychom se najedly? Nejsem si jistá…“
„Ale jdi! Dneska máš poslední p íležitost, kdy se nemusíš nikomu
zpovídat, tak se koukej alespo jednou v život po ádn odvázat! Vždy se
zítra vdáváš za lov ka, který ti m že d lat d de ka! Ukaž sv tu, že dokážeš
být sama sebou!“
 Cecílie jí strhla z hlavy klobouk, a než se Maggie vzpamatovala, nasadila
jí dlouhou rudou paruku a masku. To Maggii p ipomn lo, jak je p ítelkyn
bohatá. Maska posázená drahokamy byla nádherné um lecké dílo.
Cecílie se nedala odbýt. „Hlavn se nevr , a t m žu upravit.“ Výsledek
práce si bedliv prohlédla. „Nádhera! Vypadáš nesmírn exoticky,
drahoušku.“ Vystr ila hlavu z ko áru. „Jsme tady!“
Ko í je vezl kamsi na okraj Mayfairu, ale Maggie nesledovala sm r jízdy.
Cecílie ješt jednou zašmátrala v kuf íku. Odtud vykouzlila ernou paruku pro
sebe a další zdobenou masku. „Ješt plášt !“ zamumlala. „Tohle nesmíš za
žádných okolností sundat. Takhle se nikdy nikdo nedozví, žes tu byla.“
Venku se Maggie rychle rozhlédla, ale ulici nepoznávala. Lehce
oprýskaný d m, k n muž mí ily, postavený v georgiánském slohu pamatoval
lepší asy. Zevnit bylo slyšet hudbu. Dve e se otev ely a na prahu je vítala
žena v krajce a hedvábí. Jejímu oble ení se nedalo vytknout tém nic. Vlasy
la obarvené vulgární oranžovou barvou a na obli eji silný nános r žového
lí idla.
Maggie zaslechla zp v, po n mž následoval výbuch mužského a ženského
smíchu.
„To je tan írna?“ zeptala se Maggie šeptem Cecílie.
„Ano i ne.“
„Ach! Jak milé, že se op t setkáváme, paní Peabodyová!“
„Dnes mám spole nost, paní Birdovou.“
Jaká sm šná jména si Cecílie vymyslela? Maggie za ínala poci ovat
nervozitu.
„Branson vás doprovodí ke stolu.“
„Cecílie…,“ zamumlala neš astn Maggie.
Vtom ucítila na rameni tlak a oto ila se. Za ní stál mohutný ernoch, který
vypadal jako obr. Byl nahý, s výjimkou jakési sukn ušité podle afrického
stylu. Ta mu sahala sotva ke kolen m a zakrývala jen to nejnutn jší.
„Koukej si trochu užít, Maggie! Jestli ti to ješt nedošlo, zítra vstupuješ do
království v ného zatracení!“ šeptala jí do ucha Cecílie.
Maggie v tu chvíli netušila, jak ji budou ta slova pozd ji pronásledovat.
Nejrad ji by se na pat oto ila a utekla, ale Branson blokoval hlavní vstup.
Tak se rozhodla, že se podvolí. Nechá se odvést ke stolu a prchne pozd ji.
„Jdeme dol ,“ sd lila jí s pot šením p ítelkyn , na níž bylo vid t, že se už
nem že do kat.
Maggie se ocitla mezi Bransonem a Cecílií. Prošli kolem sín s jevišt m a dál
úzkou chodbou, z níž vedly n kolikeré dve e. Jedny byly pootev ené. Maggie
nakoukla dovnit a vyd sila se. Na polštá ich sed l muž s dívkou oble enou v
pr svitném šatu. Oba kou ili vodní dýmku.
„To je opiové doup !“ vyhrkla Maggie.
„No a co? Snad jsi nedostala chu ?“ ušklíbla se dvojsmysln Cecílie. „Už jsi
kdy kou ila?“ „Ne!“
Na konci chodby stál masivní p íborník. Branson jej odsunul a ukázaly se
dob e maskované dve e. Za nimi byly schody vedoucí do podzemí.
„Tedy, Cecílie…“
 „Nezdržíme se dlouho, Maggie! Jen pár minut, jestli se ti tam nebude líbit.
ece nejsi tak úzkoprsá! Nechovej se jako stará panna!“
Cecílie ji p esv ila. Maggie sice toužila utéct, ale z stala a nechala se
vést. Možná proto, že n co z toho, co do ní p ítelkyn hu ela, jí uvízlo v
hlav . P íští den se provdá za starce.
I tam bylo malé pódium a n kolik stol . Všichni hosté m li na obli ejích
masky.
Branson jim pomohl usadit se u stolu. Maggii neušlo, že mu Cecílie
prstem p ejela po nahé ebenové hrudi. Muž se na ni pyšn usmál a ukázal
nádherné bílé zuby.
„Co je na programu?“ dotazovala se Maggie. „Hudba, nebo n jaká hra?“ O
tom posledním m la pochybnosti.
Ke stolu se p ito il íšník oble ený podobn jako Branson a do
ipravených íší nalil šampa ské. Maggie se zahled la k vedlejšímu stolu a
potla ila výk ik. Tam sed li dva muži, které obsluhovala žena s dlouhými
rozpušt nými vlasy. I ona m la krátkou sukénku, ale jinak byla nahá. Prsní
bradavky si nabarvila ervenou barvou.
„P esta valit o i, Maggie, a chovej se bohémsky! Jestli ti m žu poradit,
všímej si rad ji muž . Od zít ka už k tomu nebudeš mít p íležitost.“
„O takovou p íležitost nestojím!“
„Tak se alespo napij, když už jsme tady. Uvolníš se a bude ti dob e. Pití a
jídlo je tu p ímo božské.“
Maggie poslechla a naráz vypila celou sklenku. Šampa ské výte né
kvality jí chutnalo a trochu vzpružilo.
Cecílie si ji pobaven prohlížela. „Prober se, d e! Pro by si m li užívat
jen chlapi? Jednohlasn tvrdí, že na zábavu mají nárok jen oni, ale co my?
Máme sed t v kout a p edstírat, že postel je dobrá tak akorát na spaní nebo
plození potomk ? Že sex je n co podružného? Rad ji p estanu nit. Zít ek je
zatím v nedohlednu, hlavn pro tebe, tak co bychom si neužily?“
„To, co povídáš, je strašné, Cecílie!“
„Zato pravdivé.“
„Jsem si jistá, že tenhle podnik je nezákonný,“ špitla Maggie.
Cecílie se k ní naklonila. „V tom se pleteš. Naho e je tan írna, kterou
ady posv tily. Sice to není zrovna Královská opera, ale v , že policejní
razie nám nehrozí.“
Maggie se vyd sila. „Jak si m žeš být tak jistá?“ Už vid la na hlavních
stránkách všech deník tu né titulky: P ÍKLADNÝ VZOR MORÁLKY A
PILÍ SPOLE NOSTI, LORD CHARLES, VIKOMT LANGDON,
ZNEUCT N SVOU NASTÁVAJÍCÍ. TU POLICIE NA APALA P I RAZII
V JISTÉM POCHYBNÉM NO NÍM DOUP TI.
„Podívej se támhle,“ ukázala bradou Cecílie.
„Kam?“
„K prot jšímu stolu. Ten muž zády k nám je princ Waleský.“ Maggie
prudce vydechla. „To snad ne…“ „Hlavn tam nezírej, jako bys vid la
zjevení!“ „Ale…“
„Tady lidi na sebe neciví a chovají se diskrétn .“
 To se lehce eklo. Maggie se pohledem vracela k lov ku ve sm šné
paruce p ipomínající dobu Karla II., který se skrýval za maskou s obrovským
nosem.
„Maggie! Nekoukej tam!“
Maggie si nebyla jistá, kdy jim íšník op t dolil íše. Jednu uchopila a usrkla z
ní. „Jak víš, že je to zrovna princ Waleský?“ „Prost to vím.“ „Ty ses s ním
spustila!“
Ale Cecílie se usmívala. „Eustace dává p ednost synovi, já otci.“
Obsluhující íšník p ed n položil st íbrný podnos s úst icemi.
„Pokrm pro milence!“ škádlila ji Cecílie. Dv ma prsty uchopila sko ápku
a úst ici nechala sklouznout do krku. „Nechceš se vsadit? Sir Charles si jich
zítra nechá naservírovat vrchovatý talí .“
„Intimní okamžiky mezi manželi nejsou to jediné, co vypl uje náš život.“
„Pššš! P edstavení za íná!“
Sv tla zhasla. Opona šla nahoru a na polokruhovém jevišti se ukázala ob í
lastura. Ta se pomalu otev ela a za dunivého zvuku hubnu z ní vystoupila žena
s dlouhými rudými vlasy, které jí spadaly až ke stehn m. Za ní vysko ili dva
tane níci. Byli nazí, krom t sných návlek , které sloužily místo kalhot.
j se postupn rozvíjel. Tane ník tmavší pleti za al mladou ženu svád t a
uchvátil ji do náru e. Druhý p evzal roli soka. P edstíral zhrzeného milence a
snažil se mu ji odloudit. Asi jako Svád ní Venušino, pomyslela si kysele
Maggie.
Maggie cht la hled t jinam, ale zvrhlé p edstavení, které se p ed jejíma
ima odehrávalo, ji nesmírn fascinovalo. S otev enými ústy sledovala ležící
tane nici, nad níž se naklán l jeden z muž . Sice se jí nedotýkal, ale p edstíral
milostný akt.
Musím vstát a odejít! Jenže co když m n kdo pozná? Byla tak
paralyzovaná hr zou, že se nedokázala pohnout.
Tane níci za ali p edstírat boj a vrhli se na sebe. Na pódium vysko ila
sv tlovláska a p ipojila se k rudovlasé tane nici. Všichni ty i padli na zem a
svíjeli se v jednom klubku.
Nechutné! Ale zárove smysln dráždivé a podn cující p edstavivost!
Zask ípaly židle. Hosté se zvedali a mí ili do malých bo ních alkoven
zakrytých záv sy. Muž v paruce Karla II. také vstal a p istoupil k Cecílii.
Nabídl jí ruku a ta k Maggiinu zd šení s chichotáním p ijala.
Maggie si zoufala. Cht la protestovat, ale bála se, že p ítelkyni prozradí,
když ji osloví jménem. Snad m Cecílie nehodlá opustit! Co si tu, u všech
svatých, po nu?
kdo se o ni ot el a Maggie se vyd sila. P ed ní stál jeden z polonahých
tane ník a podával jí ruku. „Ne, ne, d kuju!“
Rychle vstala a zabarikádovala se židlí. Ale muž si myslel, že s ním chce
laškovat. Za ala couvat, ale narazila do dalšího tane níka z pódia. „Ne!
Nechci jít s vámi!“ V panice sev ela ruku v p st a nejblíže stojícího muže
ude ila do hrudníku. Nijak si však nepomohla, protože muž ji prudce strhl k
sob . Myslí si, že jsem si p išla užít, že si potrpím na násilí! Kristepane!
 Co si po nu? Kde je Cecílie? Jestli se mi dostane do rukou, stáhnu ji z
že! Maggie cht la vyk iknout, ale n kdo jí dlaní zacpal ústa. Ucítila, že ji
kdo zvedá, když vtom se p ed nimi vyno il muž v masce a paruce.
„Hej hola, p átelé! Dáma eká na m .“
Tane níci se zarazili a neznámý jim str il pár mincí. „Zavdejte si na mé
zdraví, ale dáma p jde se mnou.“
„Po kejte!“ vybuchla Maggie. „Nep jdu s nikým, protože odcházím!“
Než se vzpamatovala, ocitla se v cizincov náru i. Zd šená z toho, co ji
eká, se rozk ela. „Okamžit m pus te, slyšíte!“ Chytila muže za ramena a
snažila se mu vrazit do slabin koleno.
„P esta , Maggie!“
Ten hlas p ece znám! I ty o i svítící pod maskou! Šedé a studené jako
ocel…
Ježíšikriste! James!
Myslel si, že ho poznala a p estane se bránit, ale Maggie toho nedbala.
Poda ilo se jí ho trefit a on zaklel. Na okamžik uvolnil sev ení a Maggie se mu
vysmekla. Jako v hore ce vyrazila k setm lému schodišti, ale tam se jí n kdo
ipletl do cesty. Klopýtla a padla na zem. Z posledních sil se zvedla a
zašmátrala po klice. Narazila však jen na holou ze . Pak za sebou uslyšela
rychlé kroky a n kdo ji sev el v železném stisku. Rozje ela se a v obavách, že
ji úto ník strhne zpátky, za ala bojovat jako o život.

7
„Zatracená ženská! Bu už kone zticha, nebo se odtud nedostaneme!“
James! Ur it se mi snaží pomoct!
„Copak m nepoznáváš, Maggie? Radím ti, abys p edstírala, že jsem tv j
milenec a že prcháš se mnou. Herci nás pronásledují, protože si myslí, že sis to
tak naplánovala.“
Maggie horliv p ikyvovala. Jak je možné, že m tu našel? Že by ho
Cecílie p esv ila?
Vyb hli po schodech a dostali se do chodby. Proklouzli kolem hlu né
tan írny a zamí ili k východu. Hostitelka stojící u dve í se jim uklán la na
rozlou enou, ale Maggie se jako šílená hnala ven do temné a opušt né ulice.
„Krucinál! Zastav se!“ volal za ní James. „Snad nechceš skon it v rukou
zabijáka?“
To ji p im lo, aby z stala stát. P erývan oddechovala a ekala, až k ní
James dojde.
„Mám tu ko ár.“
Maggie se t ásla a bylo jí tak mizern , že se neobt žovala s díky za
záchranu. „Vy v tomhle brlohu musíte být astým návšt vníkem, my lorde,
když se tu tak skv le vyznáte!“
„P esta nit, Maggie. Na to není as.“
 Maggie nasadila povýšený výraz, ale poslechla. Nechala se odvést ke
ko áru, kde ji pozdravil podsaditý ko í s p íjemným úsm vem a o íškov
hn dýma o ima. James jí pomohl dovnit a vyhoupl se za ní. „Jedeme,
Randolfe.“ Usadil se na prot jším sedadle a zbavil se masky. Maggie se ani
nepohnula, když se k ní naklonil a stáhl jí z hlavy paruku a z obli eje masku.
Bylo jí jasné, že je rozcuchaná, šaty má poma kané a živ tek natržený.
„Jsem rád, lady Maggie, že jste odolala radovánkám, které v takové hojnosti
poskytuje salon madam Brideyové.“ James se vrátil k formálnímu oslovení.
„Co vás to posedlo? Další z vašich výst elk ? Váš život je jedno velké
tajemství. Už jste n kdy n co podobného provozovala?“
„Nebu te sm šný! O takovém míst jsem nem la ani potuchy!“
„Neušlo mi, že jste byla drobet nesvá.“
„To spískala Cecílie. Umluvila m , abych s ní šla na ve i do vybraného
klubu.“
„Skute vybraný klub, jak se pat í. Chcete mi snad namluvit, že jste tak
naivní, abyste nev la, do eho jdete?“ utrhl se na ni hrub .
„Nem la jsem tušení, kam m vede!“
„To se mi snad jen zdá! Ani po hovoru, který jste spolu odpoledne vedli?“
Maggie ucítila, jak jí do tvá í stoupá horko.
„Zato vy, jak vidno, se v takovém prost edí pohybujete jako ryba ve
vod !“
„Nepopírám, že jsem tam párkrát zašel.“
„Cecílie má pravdu,“ ucedila chladn . „Muži jsou ni emové, kte í si
myslí, že jejich ne esti jsou p ijatelné – jen proto, že jsou muži! Vy všichni
jste hrozní!“
„V ná škoda, že jsem vás tam nenechal. Mám vás odvézt zpátky?“
„Však já už bych si n jak pomohla!“
Zvedl ruku, jako by se chystal zaklepat na st echu, ale i to nepatrné gesto
Maggii vylekalo. „Ne!“
„Vy p ece nejste tak hloupá, abyste si neuv domila, k emu dojde, když
vás tam nechám.“
„Jednomu z t ch blázn bych p erazila nos.“
„Blázen jste vy, Maggie,“ odtušil jemn .
Maggie ucítila, jak ji pálí pod ví ky. To šampa ské! Pije se p íliš rychle.
„A co na tom sejde? Váš strýc ví, že si nebere nezkušenou naivku. Jednou
jsem už vdaná byla.“
„Takže by se zase tak moc nestalo, kdyby tane níci dokon ili, co za ali.“
Dostalo se mi po ádné lekce, dumala Maggie. Jestlipak James uv í, že
jsem o takové dobrodružství nestála?
Znovu v ní vzplála zlost. „Vy jste v l, kam jdeme! Sledoval I'.u– nás!“
„M žu si jít, kam chci.“
„Byl jste tam po celou dobu! Sed l jste u stolu s princem Waleským!“
„A co má být? Každý se rád pobaví.“
Maggie se vymrštila tak rychle, že ho zastihla nep ipraveného. „Co, u
všech ert …“
 Tvrd ho ude ila, ale než stihla zvednout ruku podruhé, strhl ji na klín a v
železném stisku sev el její záp stí. „Byl jsi tam celou dobu! Klidn jsi
dopustil, aby se na m vrhli! P ihlížel jsi, jak m osahávají, jak m d sí, a
nehnul jsi prstem! Parchant ! Mizero!“
„Nem la jsi tam co d lat! P ísahala jsi, že budeš v rná a oddaná
manželka!“
„Zatím nejsem ni í manželka!“
„Na tom nesejde! Po ád musíš n co vyvád t a chovat se jako zt ešt ná!
Nechápu, jak ses p i tomhle stylu života dožila tak vysokého v ku. Potuluješ
se po East Endu, riskuješ, že ti n kdo pod ízne krk, ale i to je ti málo. Bez
rozmyslu vlezeš do každé všivé díry, co jich je ve m st !“
„Dneska ve er bych s Cecílií nikam nešla – kdyby nebylo tebe!“
„Ale?“
„Troufl sis mi radit, co mám d lat, drzoune!“ „Já p ece…“
„Ml ! Po mém odchodu z kavárny jste se domluvili, že se pozd ji sejdete.
Užili jste si za záv sem? Anebo Cecílie dala p ednost milenci z královské
krve? Co když jsi m zachránil jen proto, že t n kdo vystrnadil?“
James byl zlostí bez sebe. „Co to vykládáš za nesmysly?“ rozk el se na
ni. Maggie se nemohla ani hnout, protože ji držel jako v kleštích.
„Nic mi do toho není, ale vy dva jste si domlouvali p ed mýma o ima
dostavení ko ješt d ív, než jsem odešla. Cecílie mi nabulíkovala, že jedeme
do vybraného klubu, a já jí nalet la. Nemám ráda, když ze m n kdo d lá
hlupáka!“
James ml el, ale podle zp sobu, jakým k ivil ústa, se zdálo, že nemá k
zu ivému výbuchu daleko. „Tak aby bylo mezi námi jasno, dámo: Tvá
ítelkyn Cecílie m ani v nejmenším nezajímá, ale když jsem vás vid l
pohromad , tušil jsem, že t k n emu svede. Lady Burghová je velice
opatrná, a t ebaže se navenek chová jako pu ka, provází ji pov st ne estnice.
Ty sice víš o všem, co se šustne v East Endu, ale o tom, co se d je ve
spole nosti, v níž žiješ, nemáš ani potuchy. Už m nebaví zachra ovat
jakou malou, nevd nou rajdu!“
„Rajdu? Co si to dovoluješ!“ „Co bych si nedovolil? Práv se vracíme z
erotického p edstavení.“
Ko ár se škubnutím zastavil. „Jsi doma.“
Maggie došlo, že je volná. Rychle si odsedla a nejisté se na Jamese
podívala. Randolf zatím sesko il z kozlíku a ekal na pánovy pokyny.
Pohledem z okna se Maggie ujistila, že se v dom svítí. Ješt nebylo tak
pozd . Co bratra p im lo z stat doma?
Maggie se na sebe podívala. Nejen že z ní byl uzlí ek nerv , ješt
vypadala, jako by p ežila pouli ní bitku. Šaty m la potrhané a vlasy jí divoce
vlály kolem hlavy.
James si ji prohlížel s pozdviženým obo ím. „Dáma vypadá pon kud…
pošramocené, ekl bych.“ Vyklonil se z okna. „Jedeme k nám, Randolfe. Lady
Maggie má za sebou t žký ve er. Sklenka brandy p ed spaním nám všem
ud lá dob e.“
„Jak si p ejete, pane.“
 Uslyšeli mlasknutí na kon a ko ár se hnul kup edu. „Jak vám toto
uspo ádání vyhovuje, madam? U m doma se vzpamatujete a taky se m žete
trochu upravit. Bu te bez obav, Randolf je ml enlivý jako hrob. Zajede k
zadnímu traktu domu, kde vás nikdo nespat í.“
Maggie byla tak vy erpaná, že se zmohla jen na p ikývnutí.
James nebydlel v prostém adovém dom . Pro domov si zvolil velké a
elegantní sídlo v tudorovském stylu stojící poblíž Buckinghamského paláce.
Zp sob, jakým bylo vybudováno a vyzdobeno, dával tušit, že o výstavbu se
mohl zasloužit samotný král, aby d m pozd ji v noval n které ze svých
milenek.
Vystoupili z ko áru a temnou chodbou s vysokým pr elím vstoupili do
prázdné kuchyn . Tam svítilo tlumené sv tlo.
„Jen poj te dál a neostýchejte se, lady Maggie. Naho e v pat e |e hostinský
pokoj. Tam najdete vše, co pot ebujete.“
Celý d m se utáp l v temnot . P sobil opušt , a p esto se tu muselo
otá et zna né množství služebnictva dohlížejícího na domácnost. V Maggii se
probudila zv davost. D m byl skute velkolepý a podle celkového vybavení
se dalo soudit, že majitel je lov k s vyt íbeným vkusem. P ijímacímu salonu
vévodil dubový nábytek a t žké sametové záv sy na oknech. Doko án
otev enými dve mi do knihovny zahlédla masivní mahagonový st l, který
zabíral tém celou místnost. Také police plné knih. To ité schodišt vedoucí
do horních pater nebylo široké, zato s nádhern tvarovaným a bohat
zdobeným zábradlím.
Naho e se ocitli v další hale, kde James ukázal na jedny dve e. „Hostinský
pokoj. M j je na konci chodby. Až se dáte dohromady, sla í zaklepat. Odvezu
vás zpátky dom .“
Maggie upjat kývla. „D kuji.“
James ji s úklonou opustil.
Maggie chvíli váhala, ale pak rychle vklouzla do nazna ených dve í. Na
prahu se užasle zastavila. Vybavení pokoje pro hosty jí p ipadalo až p íliš
honosné. James Langdon se nezmínil, že by s n kým žil. V královniných
službách si mohl p ijít na p kné peníze. A také m l bohatého strýce, ale
Maggie si z n jakého d vodu nedokázala p edstavit, že by žil na jeho úkor. Co
vlastn o tom lov ku vím?
Postel s baldachýnem ušitým z belgické krajky byla veliká a zdála se být
pohodlná. Stál tu p íborník, malý stolek s psacím ná iním a n kolik k esílek.
ilehlý pokojík sloužil jako šatna. Další vymožeností byla moderní koupelna,
jejíž velikost nazna ovala, že d m prošel rozsáhlou rekonstrukcí.
Maggie oto ila kohoutkem nad umyvadlem a zjistila, že te e jak studená,
tak teplá voda. Opláchla si obli ej a zahled la se do zrcadla. To, co uvid la, ji
vyd silo. Ze všeho nejd ív pot ebovala kartá . Ten sice našla, ale k hr ze
zjistila, že husté vlasy jsou tak zcuchané, že se bez pomoci neu eše. Chvíli na
sebe nejisté hled la, ale pak dosp la k rozhodnutí. Rázn vyšla na chodbu a
za ukala na Jamesovy dve e.
Na vyzvání vstoupila. Vid la, že se svlékl z kabátu a popíjí brandy.
Místnost, kterou obýval, byla také pohodln a p epychov za ízena, t ebaže v
mužském stylu. Ve velkém výklenku ve zdi stála široká postel, nad níž visel
baldachýn ušitý z temn rudého sametu. Poblíž krbu stálo n kolik k esel a
pohovka, kde nyní odpo íval. Usrkával ze skleni ky a hled l do ohn .
Když vstoupila, oto il k ní hlavu.
„Mrzí m , že vás vyrušuji, ale…“ Maggie kartá em nazna ila, že pot ebuje
pomoc. „Poj te sem.“
Odložil brandy a ukázal jí, kde se má posadit. Usedla zády k n mu a
vzáp tí ucítila jeho prsty, jak se probírají prameny. „Vy jste tomu dala.
Nad lala jste po ádný zmatek.“
„Jako ve všem,“ souhlasila pokorn Maggie.
„Kdybyste byla mou manželkou, nechal bych p istav t v ž, do které bych
vás pravideln zamykal.“
„Díky bohu, že vaší manželkou nebudu.“
„I já mám podobný pocit.“
Na stolku p ibývaly sponky, které jí vyndával z vlas . Na šíji ucítila jeho
prsty a zachv la se. Zav ela o i, ale v tom okamžiku se jí za ví ky vybavila
smyslná scéna, jíž se dnes v noci stala sv dkem.
„Kde berou lidi ochotné provozovat takové v ci?“ zeptala se zni ehonic.
Ale James v l, o em hovo í. „Copak jste slepá, madam? Copak
nevidíte, v jaké bíd žijí? Mladí si považují za est, že mohou pracovat v
takových podnicích. Zeny se prodávají nejen na ulicích, ale i v luxusních
bordelech. Trefou je, když padnou na bohá e, který je ochoten si je vydržovat.
Na takové ženy i muže se pozd ji nalepí brat i a sestry, ale i ti skon í bu v
podobném podniku, anebo na ulici, kde se prodávají za láhev ginu. Pot ebuju
po ádný kartá .“
Na toaletním stolku našel, co hledal, a vrátil se k ní. Z stal p ed ní stát a s
nesmírnou trp livostí se pustil do pro esávání zcuchaných pramen . Když
skon il, dotkl se jejího ramene. „Bože! Vy se stále t esete! Nechce se mi v it,
že mám p ed sebou tutéž ženu, která d vkám dává školení, jak mají jejich
chlapi používat kondomy.“ Posadil se proti ní a zahled l se jí do o í. Maggie
sklonila hlavu a vlasy jí spadly do obli eje. James jeden pramen uchopil mezi
prsty a zastr il jí ho za ucho. „Pot ebujete se napít.“
Maggie m la pochybnosti. Už tak vypila víc šampa ského, než bylo
vhodné. Ale James už stál u barového stolku a z karafy naléval do skleni ky
zlatavou tekutinu. Tu jí podal a se svou v ruce pronesl p ípitek: „Na zdraví.“
Maggie se slab usmála a poslušn se napila. V hrdle ucítila pal ivost, ale
v žaludku p íjemné teplo. James pot ásl hlavou. „Cecilie tam nebyla poprvé.
Ur it v la, do eho vás vede. I vy jste musela n co tušit.“
„Vy jste nás poslouchal?“
„Samoz ejm .“
„Nevím, možná…,“ mumlala Maggie. „T eba jsem si naposledy cht la
vyhodit z kopýtka, jak se lidov íká, než složím manželskou p ísahu. Stále
ješt nejsem vdaná!“
„Ne,“ promluvil tiše, jako by hovo il k sob . „To tedy nejste.“
Najednou ji uchopil za ruce. „Pokud po n em toužíte, madam, jsem vám
k službám.“
 Tím vyvrcholila noc, která tak podivn za ala. V okamžiku, kdy se jí
dotkl, Maggie pochopila, že m la Cecílie svým zp sobem pravdu. Po n em
toužila, n eho se dožadovala, ale nebyl to nahodilý milenec jako v tom
doup ti. Pot ebovala náru tohoto výjime ného muže, pot ebovala vnímat
jeho v ni, teplo, které z n j sálalo. N kolik vte in na ni hled l a pak ji lehce
políbil na ústa. Nejd ív se choval jemn a zdrženliv , ale vzáp tí oba uchvátila
mocná vlna vzrušení. Maggie pootev ela ústa a on ji za al nenasytn líbat.
Laskal ji jazykem, úto il na ni, podma oval šiji a nazna oval jím milostný akt.
Byly to mnohem smysln jší a intimn jší pohyby než ty, jichž se tu noc stala
sv dkem.
Nebylo snadné v rychlosti ji svléci, ale James si poradil. Oto il ji a zru
za al rozepínat všechny há ky a patenty. Na vin muselo být šampa ské a
brandy, protože Maggie m la pocit, že se svléká ze staré k že. Na nahém t le
ucítila jeho ruce a vzedmula se v ní mocná vlna vzrušení. Celá se chv la, ale
jeho ústa ji znovu plenila v hore né žádostivosti bez ohledu na to, co bude
zítra.
Cht la mu pomoci se svlékáním, ale tak šikovná nebyla. Se zachropt ním ji
odstr il a v rychlosti se zbavil vázanky, vesty a košile. Pak Maggii op t
uchvátil do náru e. Tiskl ji k mocnému hrudníku a ona mu hled la do o í.
Líbal ji na tvá e, na hrdlo a na šíji. Když dlaní p ejel po bradavce, p erývan
vyk ikla. Zatím ji jen škádlil, laskal, pohrával si s ní. James v jazyk
zanechával na jejím t le pal ivou stopu. Jednu bradavku uchopil do úst a za al
ji mu iv dráždit. Te už se Maggie t ásla jako v hore ce. Poklekl p ed ní a
sklonil tmavou hlavu k jejímu klínu. P esn n co takového si p edstavovala od
chvíle, kdy hled la na tane níky. Ježíšikriste! Ano! Tak bych cht la, aby se m
dotýkal, aby m líbal…
On její p edstavy p ekonal. Laskal ji po celém t le, ale p i dráždivém
doteku jazykem Maggie p erývan vyk ikla. Nadzvedl ji a pevn p idržel, aby
jí dop ál smyslnou rozkoš a následné vyvrcholení. S výk ikem se mu
bezvládn zhroutila do náru e a on ji odnesl do postele. Rozpa it se dotkla
jeho dokonalé brady, na níž za ínaly rašit vousy. Hladila ho po pevném a
opáleném hrudníku a po vypracovaných ramenech. Ten lov k byl po všech
stránkách úchvatný a ovládal každý pohyb t la.
James se posadil vedle ní, skopl boty a p es štíhlé boky stáhl kalhoty.
Maggie ho zatím nehnuté pozorovala. Když se jí op t dotkl, m la pocit, jako
by se její t lo probouzelo z dlouhého spánku. S tichým výk ikem se vymrštila
a jako v hore ce se k n mu p itiskla. Cht la mu oplatit smyslnou rozkoš,
kterou jí dal pocítit, cht la se ho dotýkat, cítit jeho v ni, užívat si síly
mocného t la. Veškeré sebeovládání i morální zábrany byly v tu chvíli
zapomenuty. Ten muž ji natolik vzrušoval, že se nedokázala ovládnout. Tak to
má být, ten muž je mi souzený, jeho náru je jediné místo na sv , kam
pat ím…
Jenže dlouho pat it nebudu.
Hladila ho, obdivovala dob e tvarovaná stehna, pevný zadek a štíhlý pas.
Líbala ho na ramena, na hru , na b icho a ješt níž, až ji op t sev ely silné
paže a ona jako v mlze pohlédla do šedých o í. Nalehl na ni a jedním trhnutím
bok do ní pronikl. Zpo átku se v ní pohyboval pomalu, zlehka, jako by cht l,
aby si na n j zvykla. V Maggii se probudily všechny smysly. Prudce
oddechovala a m la pocit, že slyší údery hromu. Ale to bušilo její srdce.
Jamesovo t lo zvlhlo potem. K ovit ho svírala za ramena, a když zrychlil
tempo, snažila se s ním udržet krok. Nasávala jeho v ni, vnímala tlukot jeho
srdce i ochrapt lý dech a vše ji nesmírn vzrušovalo.
To, co se mezi nimi odehrávalo, bylo víc než jen nahodilý milostný akt
mezi mužem a ženou. V prudkém rytmu ucítila, jak ji zaplavuje mocná vlna
vzrušení. Vyk ikla a vyvrcholila. On ji vzáp tí následoval. Maggie se pod ním
ovit zmítala a nehty drásala damaškový potah postele, který se
neobt žovali stáhnout. V la, že je zrudlá, rty má oteklé, stehna bolavá, ale
bylo jí to jedno.
Bubny utichly. Srdce se pomalu vracela k pravidelnému tlukotu. James
ležel vedle ní a hled l na strop. Maggie si uv domovala, že by se m la styd t,
litovat a vy ítat si, eho se dopustila. Ona ale myslela na muže, který jí dop ál
takovou opojnou rozkoš. Od této chvíle už nebudu chtít nikoho jiného…
Maggii zaplavilo bezb ehé zoufalství. Jsem zatracen hloupá, pomyslela si
v náhlém záblesku v domí. Ten muž mi nikdy pat it nebude!
Zaslechla, jak se James k ní obrací, a zav ela o i. Najednou m la pocit, že
se v místnosti ochladilo. Instinktivn cht la zakrýt nahotu, ale nebylo ím.
Nedokázala se p im t, aby se na n j podívala, a o i otev ela, teprve až když se
jí podruhé dotkl. On však nehled l na ni, ale na svou ruku, která pomalu
cestovala po jejím t le. Od krku, p es prsa, b icho, k podb išku, mezi nohy a
na stehna. Studoval ji s takovým zaujetím, že Maggie za ínala rudnout. Jak je
možné, že i takové nepatrné doteky mohou být tolik vzrušující? Nejrad ji by
se mu znovu vrhla do náru e, ale neodvažovala se.
, Je pozd ,“ ozval se.
„Já vím.“ Na víc se nezmohla.
„Zatracen ! K ertu se vším!“ zavr el. Strhl ji k sob a hladov se p isál
na její ústa. Maggie kdysi slyšela, že pokud získáme n co, po em jsme
dlouho toužili, v tšinou už o to nestojíme. Jenže v jejím p ípad tomu bylo
naopak. Ona se toho muže necht la v*dát.
Hlad neutišili, pouze podráždili chu ové bu ky.
as jim proklouzl mezi prsty. To, co si m li íct, si ne ekli. Maggie už
jednou milovala, ale tuto noc byla p edchozí láska zapomenuta. Ochutnávali
jeden druhého a milovali se s náruživostí, která je vynášela do nebeských
výšin.
ítomnost se prolínala se sny a z jednoho Maggie procitla ve chvíli, kdy s
ní James zat ásl.
„Vstávej! Brzy bude svítat! Musím t dostat dom .“
Nahý se zvedl z postele, prohrábl si vlasy a vyrazil do koupelny.
Maggie necht la, aby ji po návratu našel ješt v posteli. V rychlosti
posbírala oble ení a rozb hla se do hostinského pokoje. P itom se modlila, aby
ji nikdo ze služebnictva nespat il. Tam se v rychlosti umyla a oblékla. S
esáním vlas se nezdržovala.
 Vykoukla na chodbu a zjistila, že dve e Jamesova pokoje jsou stále
zav ené. Chvíli vy kávala a pak po špi kách seb hla po schodech do haly.
Randolfa snad najde v kuchyni.
la št stí. Ko í k ní zvedl o i, ale ani mrknutím nedal najevo, co si
myslí.
„Pokud vám to nevadí… Ráda bych jela dom .“ „K vašim službám,
madam.“

„Ješt máš as. Svatba se dá odvolat. Nikdo t nebude nutit. Charles sice
bude strašn zklamaný, ale jako soudný muž to jist pochopí.“
Po návratu z koupelny James zjistil, že mluví sám k sob . Maggie byla
pry . Musela se vrátit do hostinského pokoje. Zaklel a vrhl se ke sk íni, odkud
vytáhl smoking. V rychlosti se oblékl a rozb hl se na chodbu. Tam narazil na
hospodyni paní Angsleyovou, rozložitou a bodrou ženu s šedivými vlasy,
která už byla vzh ru.
„Dobré ráno, pane!“ zdravila zvesela.
„Dobré. V hostinském pokoji p enocovala dáma. M žete zjistit, jestli se
ješt nachází v dom , paní Angsleyová?“
„S radostí, sire Jamesi, ale obávám se, že už odešla.“ James se zarazil.
„Odešla?“
„Zrovna když jsem vstávala, vytahoval Randolf z k lny ko ár.“ „Ach tak,
kuji.“
James se vrátil do pokoje, zabouchl za sebou a op el se o dve e. Tak se tedy
ci mají. Samé lži a p etvá ka. Ne! V jednom mu nelhala. Cht la ho stejn ,
jako on cht l ji. Jenže já jí nesta ím.
Pro ženu, která už jednou byla vdaná za muže z lidu, nejsem dost dobrý.
Ale nabídce bohatého a mocného šlechtice neodolala. Vikomt Langdon
spl uje její požadavky.
Charlese zradila! Zradila? Je p ece stále svobodná! I já zradil strýce, lov ka,
jehož obdivuji a miluji. Charlesovi zatím nepat í!
Ješt že si to umím zd vodnit! No co! Na její svatb si klidn zatan ím.
James se podíval na postel. Dnešní noc kone našel to, co celá léta
marn hledal. Pak se ale zatvrdil. Od po átku jsem tušil, že je ta žena
nebezpe ná. Po svatebním ob adu se vytratím. Nejen z Moorhavenu, ale i z
jejich života. Na tuto noc zapomenu. Maggie není nebezpe ná jen mn , ale i
strýci. Sta í jediný pohled modrých o í a každého si omotá kolem prstu. Jak je
možné, že m tolik upoutala? Je v ní up ímnost, ale i zranitelnost, hloubal
James. Už je to tak. P' ipadám si jako zamilovaný zelená , který uvízl v pasti
ženského klína!
K ertu se zamilovaností, k ertu s láskou!
Ta ženská je zatracená lhá ka! A jestli se na m ješt jednou podívá t ma
modrýma, nekone hlubokýma o ima, nazvu ji lhá kou, prodejnou d vkou,
nejhorší rajdou, co zem nosila!
Zatracen ! Ale co se mnou?
James m l pocit, že mu srdce pukne zoufalstvím. Zachvátila ho taková
bolest, že myslel, že zešílí.
 Zachoval jsem se jako zaslepený blázen a k tomu ni ema. Zradil jsem
lov ka, který si to nezasloužil.
Víckrát se to nestane!

8
Darby a Clayton se projevili jako dokonalí organizáto i. Maggie nemusela
hnout ani prstem. Den p ed svatbou bylo vše pot ebné dopraveno na
Moorhaven v etn Justinova oble ení. Jediný úkol Grahamových p edstavoval
nasednout do ko áru a dojet na panství.
Zbytek noci z stala Maggie vzh ru. Trp la silnou bolestí hlavy, která jí
neumož ovala usnout. Po Justinov zaklepání si v rychlosti u esala vlasy a
vrhla se ke dve ím.
„Dobré ráno,“ p ála mu s p edstíraným úsm vem.
„Nemusíš se vdávat.“
„To už jsme probrali nejmí stokrát, Justine.“ Maggie vzdychla. „Charles
je dobrý lov k. Stará se, jak m že, aby pomohl pot ebným, a proto si ho
nesmírn vážím. Netráví as v klubech a na nekone ných ve írcích. Já se
stanu hrab nkou, což není k zahození. Se situací jsem vyrovnaná a ty bys m l
být taky.“
Justin hled l na špi ky bot. „Zlomila bys mu srdce, kdybys te vycouvala,
ale jak k tomu p ijdeš, abys platila za moje h íchy? V klubu jsem mluvil s
kolika americkými obchodníky a víš, co mi navrhují?“ Justin se naoko
ot ásl. „Rozjet se do Ameriky! Za ít nový život! Podnikat, pracovat! Zajímavá
myšlenka, nemyslíš?“
Maggie se usmívala. „A titul v etn toho mála, co nám zbývá, p enechat
Angusovi?“
„Za pokus by to stálo. T eba bychom i zbohatli a pak se vrátili do Anglie.
Já bych byl stále lord Graham.“
„Anebo já se provdám za sira Charlese a ud lám jednoho lov ka
astného. Te m nech dokon it ranní toaletu.“
Justin s povzdechem poslechl.
hem cesty na Moorhaven byla Maggie zamlká. Po p íjezdu požádala
Darbyho, aby našel sira Charlese a vy ídil mu, že si s ním p eje mluvit.
Darby se vrátil se zprávou, že je sir Charles v rozpacích. Spat it nev stu
ed svatebním ob adem prý p ináší nešt stí. Maggie Charlesovi vzkázala, že
na povída ky o št stí nev í. Ráda by si s ním
pohovo ila v kapli, kde budou pozd ji oddáni, a že je to d ležité.
Charles ji vyslyšel, ale z jeho výrazu bylo patrné, že ho Maggiina žádost
zasko ila. „Má drahá, jestli jste došla k názoru, že se nem žete provdat za
takového starého kmeta, jako jsem já, pochopím a nebudu naléhat.“
 Ale Maggie vrt la hlavou. „Pot ebuji se ujistit, že m opravdu
chcete, že znáte tu, kterou si berete za manželku.“
„Od prvního okamžiku, kdy jsem vás p ed dv ma roky zahlédl, jste pro
byla n co jako nádherný sen. A když jsem zjistil, že ten sen mohu
prožívat, byl jsem rozhodnutý.“
„Vždy o mn nic nevíte! Vím, strávili jsme n kolik spole ných chvil, ale
to nesta í!“
Charles pozvedl bílé obo í. „Vím, že po manželov smrti jste mnoho
síc truchlila. Pak jste se doslechla o mediu, jehož prost ednictvím se dá
hovo it se zesnulým. Zú astnila jste se seance a zjistila, že doty ný je šarlatán.
Vyzvídal na služebnictvu, aby vypadal d ryhodn . Bratr se o vás bál, a
proto tomu lov ku poskytl falešné informace. Vás nesmírn ranilo, když jste
išla na to, že ten ni ema zneužívá lidského utrpení. P ed rokem jste odhalila
madam Saru a vaše jméno se ocitlo v novinách. Uv domila jste si, doufám, že
prozrazovat tisku svou totožnost m že být zna nebezpe né. Tím vaše šance
na další odhalování podvodník výrazn klesá. Taky je mi známo, co se
seb hlo ve Whitechapelu. Lady Maggie Grahamova peníze na dobro innost
nejen poskytuje, ale také se chce p esv it, jak je s nimi nakládáno. Z toho
vodu vás, má drahá, nesmírn obdivuji. Nehledám pokornou os bku, ale
ženu, která mi bude rovnocennou partnerkou.“
Maggie Charlese s úsm vem pohladila po tvá i. „A já zase vím, jak se
snažíte prosazovat tolik pot ebné sociální reformy a že zastáváte velice
pokrokové názory. Výsadní postavení krá í ruku v ruce se zodpov dností,
nemám pravdu? Sloužil jste v Indii a celý život jste prožil se vší ctí, jak se
sluší na urozeného šlechtice.“
„V em je tedy problém?“
„Charlesi, já manžela milovala celým svým srdcem.“
„Ale… Co když nejsem pilí po estnosti? Co když se v mém život
vyskytl n kdo jiný? Chci íct poté, co jsem ovdov la?“
Charles sklonil hlavu, a když ji op t zvedl, krátce se na Maggii usmál. „Je
s tím konec?“
„Ve skute nosti to ani neza alo.“
„Manželé se z nás stanou teprve ve chvíli, kdy v této kapli složíme
manželskou p ísahu. Dosud jste si žila tak, jak jste považovala za vhodné, a já
na vašem chování neshledávám nic závadného. Pokud ovšem máte pocit, že
život se mnou by byl pro vás k íž, máte p íležitost si vše ješt rozmyslet. Jak
jsem ekl, nebudu naléhat.“
„Dávám p íležitost vám, sire Charlesi!“
„Jsem do vás beznad jn zamilovaný, drahá. Oto ím se k vám zády jedin
tehdy, když mi vmetete do tvá e, že se vám hnusím.“ Vikomt ji uchopil za
ruku a p itiskl na ni rty.
Cosi v jejím nitru se ot áslo. Z Charlesova hlasu a vášnivého výrazu v
ích bylo o ividné, že ji opravdu miluje.

Maggie tomu lov ku nemohla ublížit. Ani pro jeho dobro. Také kv li
št dré ástce, kterou vyplatil její rodin .
 Pohladila vikomta po hustých bílých vlasech. „D kuji, Charlesi. Když
nyní dovolíte, ráda bych se pomodlila.“
„Nechám vás o samot , drahá. Až se znovu setkáme, v te, že dojde k
napln ní mých nejsm lejších sn . Je mi jedno, kolik jste m la muž , protože
my dva za neme nový život.“
Pustil její ruku a odešel. Na rozlou enou ji nepolíbil.
Po Charlesov odchodu klesla Maggie na kolena, aby prosila všechny
svaté o odpušt ní.
Jenže místo modliteb jí v hlav ví ily zrádné myšlenky. Je správné, co
lám? Ur it není, protože neustále myslím na Jamese, Charlesova
nejbližšího p íbuzného – pokud Charlesovi neporodím syna…
edstava ji rozt ásla. Vzpomínky na p edchozí noc se nedaly vymazat z
pam ti. Ten muž uchvátil nejen její mysl, ale i srdce. James, na rozdíl od
Charlese, nev il ve smysl její práce. Sice jí p isp chal na pomoc, ale jen kv li
strýci. Dv protikladné povahy, které svedla dohromady vzájemná p itažlivost.
Co znamená jedna spole strávená noc? Jen pár okamžik rozkoše, nic víc.
Maggie upínala zrak na sochu Krista na k íži. „P ísahám, že budu Charlesovi
dobrou manželkou! Ud lám vše, co mu uvidím na o ích!“ Ale v hloubi duše
Maggie žebronila o vykoupení z h ích . Vstala, pok ižovala se a opustila
kapli. Byl nejvyšší as p evléknout se do svatebního. V ná škoda, že se
Charlesovi nezmínila, jak ji jeho dcera nenávidí. K ertu s Ariannou! K ertu s
Jamesem! Budu dobrou manželkou!

Z nedaleké kaple se nesly zvuky varhan. Jestli si nepospíším, p ijdu pozd !

Justin chv jícími se prsty zápolil s vázankou. Dnes povede sestru k oltá i. Byl
tak rozrušený, že se obával, aby neprovedl n co nepat ného. Co když
uprost ed ceremonie vstanu a všem oznámím, že ob ad je fraška? Maggie je
íliš mladá a p íliš krásná, aby se vázala ke starci!
Kdepak! To nep jde. Sira Charlese by skolila mrtvice a Maggie by se
studem propadla. Celou dobu tvrdí, že o manželství stojí, a t eba íká pravdu.
Váše , která kdysi ovládala její srdce, zem ela spole s Nathanem a nové
zájmy, k nimž se upnula, jsou pro ni stejn d ležité jako pro Charlese.
„Zatracen ! Krucinál!“ Justin se zaklením vyrazil na chodbu. Vázanku se
mu stále neda ilo uvázat.
Ale nebyl tam sám. Uslyšel tichý smích a zastavil se. „Po kejte, pane!
Pomohu vám!“
Ze stínu klenuté chodby se vyno ila dívka v jednoduchých vln ných
šatech. Na hlav m la prostý epec, jaký nosívaly služebné. Z ejm se tu
ukrývala, aby mohla sledovat pompézní podívanou dole v hale, kde se trousili
vyš ení svateb ané.
„Za pomoc budu vd ný. Omlouvám se za pon kud hrubší výraz, ale
ztratil jsem trp livost.“
„Není pro se omlouvat. Existují horší v ci, které jsou neomluvitelné,“
zamumlala sotva slyšiteln .
„Prosím?“
„Ale nic.“
 „Posp šte si, prosím.“
Neznámá p istoupila až k n mu a Justin zalapal po dechu. Dívka byla
nevýslovn krásná. M la nádhernou bezchybnou ple , o i jako hluboká temná
jezera a dlouhé erné vlasy hebké jako samet.
Zvedla k n mu o i a zatvá ila se stejn p ekvapen jako on. „Já… Já…,“
zakoktala a špi kou jazyka si olízla rty.
Justina pot šilo, že dívka na n j hledí stejn užasle jako on na ni. „Mrzí
, že vás obt žuji.“ Kone se mu poda ilo nadechnout se. Ucítil opojnou
ni mládí, krásy a istoty.
Vtom znovu zaslechl tu zatracenou hudbu. „Zoufale sp chám!“ šeptl.
„Ano, ano, hned to bude…“
Stáli u sebe tak blízko, že se jeden druhého tém dotýkali. Justin m l sto
chutí ji políbit, ale v as se zarazil. Sestra si bere muže, který by mohl být její
de ek, a bratr svádí služky! P kn vykutálená rodina!
Co že to Maggie povídala? Ože se s urozenou, nebo prostou dívkou,
hlavn a je mladá.
Tahle je nejen mladá, ale i krásná.
Na brad ucítil dív in teplý dech. „Jako bych snil,“ vydechl.
„Nejsem moc šikovná.“ Dívka se nehýbala a dál na n j obdivné hled la.
Justin se musel usmát. Poznal jí na o ích, že ona cítí totéž. Úžas, vzrušení a
víru v lásku na první pohled.
„Po kejte tu na m .“ Uchopil dívku za ramena. „Až bude po ob adu,
vrátím se. Musím v t, kdo jste. Pak si vše povíme.“
Varhaník se mocn op el do varhan.
„Vrátím se!“
Maggie na Justina ekala v malém p edpokoji. Odtud ji m l bratr
doprovodit do kaple.
Podruhé za posledních pár minut zalapal Justin po dechu. Sestra se zdála
být nervózní, jako by nem la daleko k slzám, ale vypadala úchvatn . Protože
se vdávala podruhé, zavrhla bílou, ale i bezovou i jinou nevýraznou barvu.
Zvolila si sv tlemodrou. Vlasy si ponechala rozpušt né. Na hlav jí sed la
malá korunka posázená perlami. Ta p idržovala pr svitný závoj, který kolem
ní vlál p i každém pohybu. Maggie byla naprosto dokonalá. Vypadala jako
pohádková víla nebo zimní královna.
„Musíme si pospíšit, Justine! Cekají na nás!“
Justin ji uchopil za ruku, když vtom se v n m n co zlomilo. „Já to prost
nezvládnu, Maggie!“ zana íkal zni en .
„Tak p jdu sama! S tebou, nebo bez tebe!“ Z Maggiina hlasu tryskalo
zoufalství. „Prosím t , Justine, ned lej mi to!“ Pevn ji sev el v náru i.
„Maggie!“ „Poj me!“ zašeptala rozhodn .
Justin s bolestným výrazem p ikývl a zhluboka se nadechl. D stojným
krokem se vydali do kaple.

Nev sta má zpožd ní. Co ji asi zdrželo? Ze by si svatbu na poslední chvíli

rozmyslela? James stojící vedle Charlese poci oval ho kost oko en nou
nad jí. Sta il však jediný pohled na Charlese, aby pochopil, že strýc žije jen
pro ten jediný okamžik. A pro taky ne? Jeho život se stane procházkou rájem.
Charles se mu sv il, že se s Maggii setkal v kapli. Prý tém slzela a
snažila se mu k n emu p iznat.
James zvažoval, zda i on by nem l vyrukovat s p iznáním. Pak si to
rozmyslel. Nem l žádné právo. Maggie rozhodla za n j.
Jamese zavalila vlna trpkosti. Ta žena v n m od po átku probouzela
smyslné p edstavy. Toužil po ní a dosáhl svého. P edešlou noc se s ní
pomiloval. P i vzpomínce na to, co se odehrálo v jeho ložnici, ucítil nával
horka a m l pocit, že se v t sn utažené vázance zadusí.
Ona musí cítit totéž! Nep ijde! Nem že! Ale p epo ítal se.
S rozpušt nými vlasy a vlajícím závojem se podobala nádhernému
ízraku, který se zjevuje pouze ve snu. V modrých o ích se zra ily hlubiny
oceánu. Krá ela vzp ímená jako sví ka. Z každého kroku, z každého pohybu
vyza ovala vznešenost a d stojnost.
James zasténal. Cht l vyk iknout, ale pak uvid l strýcovu tvá , a sev el
ruce v p st.
Ne eknu ani slovo. Lady Grahamova si vybrala.

Maggie si p ála klidnou svatbu a Charles se jí snažil vyhov t. Necht la

zvát kdekoho. Spole nost ji po svatb s Nathanem zavrhla a mnozí na ni
hled li skrz prsty. Královna je nepoctila p ítomností, ale protože vikomt pat il
k jejím oblíbenc m, poslala etné dary, které novomanžel m p edali královští
vyslanci.
V kapli se srotilo tém padesát host . Jak krá ela s Justinem uli kou,
bratr jí mumlal do ucha jména t ch, které znal. N kte í z pozvaných pat ili k
Maggiiným p átel m. Andrew a Missy Keltonovi ze tená ského kroužku, sir
Arnold Brighton s dcerou, Lindsey z Armády spásy, otec Vickers. Moc ráda
by se na n usmála, ale nebyla schopná zbavit se k ovité masky d stojnosti,
kterou si p ed vstupem do kaple nasadila.
Dostavila se její rodina, strýc Angus, bratranci s manželkami. Se strýcem
se Maggie mnohdy nepohodla, ale s ostatními vycházela celkem dob e.
íbuzní se zájmem p ihlíželi a nebylo divu. lenka jejich rodiny si brala
významného muže. Maggie byla Angusovi tém vd ná, že se p i hledání
manželských partner zam il na ni, a ne na Justina. Strýc má co získat, pokud
Justin nezplodí mužského potomka. Angusova manželka zem ela p ed dvaceti
lety. P edtím mu ješt sta ila porodit t i syny: Seana, Stuarta a Tristana.
Všichni se dob e oženili a dohromady m li tém tucet syn . Malé chlapce
la Maggie ráda a mnohdy si namlouvala, že by nebylo špatné, kdyby jeden
z nich zd dil rodový titul.
ed Angusem se však musela mít na pozoru. Strýc ji sledoval a na jeho
tvá i sed l vypo ítavý úsm v. Maggie rad ji odvrátila zrak. Vzáp tí ji Justin
dloubl do žeber, aby ji upozornil na Její Milost, vévodkyni lady Marianu.
Dostavili se i princ Waleský s manželkou Alexandrou a se synem Eddym.
Elegantn oble ení muži, kte í postávali kolem nich, pat ili ke královským
strážc m.
 ítomnost vysoce urozených host dodávala její a Charlesov svatb lesk,
ale Maggiina pozornost pat ila n komu jinému.
Jamesovi stojícímu vedle dokonale upraveného Charlese to v tmavém
spole enském obleku nesmírn slušelo. V kontrastu s vikomtovým stá ím
sobil velice mužn a p itažliv .
Te hled l p ímo na ni a z jeho o í sálala taková nenávist a odpor, až se
Maggie ot ásla.
Je možné, že je to tentýž lov k jako v era v noci? Plný života, vášnivý a
žný?
Jenže v era není dnes.
Byla zasnoubená se strýcem, a p esto ochotn vklouzla do postele synovci.
Koho nenávidí? Ji, nebo sebe?
Maggie klopýtla, ale Justinova silná paže ji podep ela.
Všechno bude v po ádku, pokud budu hled t n kam jinam…
V p ední ad spat ila Mireaua, který se na ni usmíval. I jemu to slušelo.
„Jsi krásná jako and l,“ zašeptal, když kolem n j procházela. Tentokrát se
Maggie pokusila o úsm v.
Ze jmen a obli ej se stala jedna rozmazaná skvrna. Obávala se, e ji bratr
nebude chtít opustit, že bude nucená ho odstrkovat. Lidé by se asi divili,
kdyby se za p ítomnosti nejvyšší šlechty království pustili nev sta s bratrem
do poty ky.
Ale Justin ml ky ustoupil. Ml el i v okamžiku, kdy se reverend lithan
Miller ptal, zda je mezi p ítomnými n kdo, kdo má k uzav ení s atku výhrady.
Svatební ob ad pokra oval, ale Maggie m la pocit, že je nep ítomná a na
vlastní svatbu hledí odn kud zpoza oltá e. P ipadala si jako n kdo jiný,
zatímco hled la na reverendova pohybující se ústa. Ta slova už jednou
vyslechla. Te si p ipadala jako ten nejv tší lhá pod sluncem. Láska, est a
poslušnost? Charlese nemilovala; byl jí pouze dobrým p ítelem. Cest? Jist ,
vikomt Langdon je tím nej estn jším mužem, jakého poznala. A poslušnost?
Maggie m la sto chutí kn ze p erušit a pustit se s ním do sáhodlouhé
diskuse. Nepat ilo k její nátu e být poslušná. Pro by tedy m la skládat takový
slib? Vždy p ece nežijí v temných dobách nev domosti! Zeny dokazují, že
jsou schopny úžasných v cí, m ní se zákony, m ní se celý sv t, ale církev…
„Nyní m žete políbit nev stu.“
Charles se k ní oto il, p ivinul ji k sob a políbil.
Jako by se jejích úst dotkl cár vyschlého pergamenu. Nic víc, nic mí . Tím
ztvrdili manželskou p ísahu, ale Maggie si p ipomn la jiný polibek; drtivý a
vášnivý, probouzející všechny smysly.
Charles na ni pot šené hled l a najednou bylo po všem. Oto ili se elem
ke svateb an m a ti propukli v ovace. Uli kou se vydali ven z kaple a lidé na
za ali házet hrsti rýže pro št stí.
Charles najal fotografa a ten už na n ekal venku. Muž p sobil stejn
noblesn a autoritativn jako Charles. Královský pár a novomanžele dirigoval
naprosto neoblomn a porou el, kam se mají postavit. Maggie se o n m
doslechla, že se p átelí s princem a princeznou a doprovází je na ve írky a
bankety. Ve spole nosti docházelo k p evratným zm nám, které se netýkaly
jen rozvoje pr myslu. Lidé za ínali poukazovat na rozma ilost královské
rodiny a skandály, které ji provázely. Královna se kriticky vyjad ovala k d ní
ve sv , ale výst elky vlastní rodiny odmítala brát na v domí. P íkladem byl
její syn princ Waleský a vnuk Eddy. Ti byli milovníci mnoha chutí.
Maggii v jednu chvíli zachvátila panika. Obávala se, aby v ní královnin
syn nepoznal ženu, která minulou noc zp sobila v klubu takový rozruch. Ale
princ se tvá il p átelsky a princezna Alexandra se chovala mile a zdvo ile.
Po vyfocení se královský pár odebral do salonu, kde byla p ichystaná
recepce. Charles si p ál fotografii jen s Maggii, pak s Justinem a Jamesem a
nakonec s celou rodinou v etn Anguse, syn a manželek. Dále s vlastní
rodinou, Jamesem a Ariannou, ale ta nebyla k nazelení.
Navenek sice Charles neprojevil známky zlosti, ale Maggie poznala, že se
hn vá.
„Te se s Maggii vyfotíš ty, Jamesi!“
Tak byla Maggie nucena stát n kolik hrozných vte in vedle synovce.
James se na ni podíval a Maggie m la pocit, že zem e. Ale James byl p íliš
zkušený, aby dal najevo jediné hnutí mysli. P esto pochopila, že se jí štítí,
když ji uchopil za loket.
„Nyní jsem na ad já!“ Mireau se nemohl do kat, až p ijde jeho as.
Maggie pocítila úlevu. P ítel ji nikdy nenechal na holi kách a jeho
átelství jí bylo oporou.
Kone bylo focení u konce a spole nost se vydala do domu, kde už
vyhrávala hudba. Jakmile vstoupili, dirigent dal znamení a hudebníci spustili
fanfáru. Charles pozval nev stu na parket, aby si jako novomanželé poprvé
zatan ili. Kupodivu jim to šlo dob e a Maggie byla ráda, že ned lá Charlesovi
ostudu.
Vše bylo dokonale a s elegancí p ipraveno. Podávala se opulentní ve e a
šampa ské teklo proudem. Maggie se rozhodla posilnit, aby p ežila následující
hodiny. Proto se nezdráhala p ipít si s každým, kdo k nim p istoupil s
gratulací. Seznámila se s Charlesovými p áteli a také se pozdravila s t mi,
které poznala Justinovým prost ednictvím. V manželov doprovodu obcházela
salon, hovo ila s mnoha urozenými lidmi, p áteli z jeho klubu, zkrátka se
všemi, k te í m li v budoucnu pat it k okruhu jejích známých.
Bratranci s manželkami ji uctiv zdravili. Tristan jí sd lil, že studuje
materiály týkající se zm n ve francouzské policejní služb . Otci se ješt
nesv il, ale vážn zvažoval, že vyhledá zam stnání u policie. Maggie mu
takový krok schválila, ale Tristan se zkroušen p iznal, že neví, co na to ekne
manželka.
„Na poctivé práci není nic špatného, Tristane.“
„Tob se to lehce ekne.“
„Podpo ím t , i Justin – a Charles.“
Tristan se usmíval. „Já vím. Vy m podpo íte a já si budu hledat nocleh
pod vaší st echou.“
„Sv t se m ní, Tristane. I tvoje rodina na to brzy p ijde.“
Bratranec se k ní spiklenecky p ito il. „Však já vím! Bu i v ulicích
vyk ikují, že lenové královské rodiny a šlechta zneužívají výhod plynoucích
z nad azeného postavení. Na královský ko ár házejí kamení – pochopiteln že
ne na královnu, ale když v n m sedí ti druzí!“
Bylo z ejmé, že Tristan naráží na syna prince Waleského, prince Eddyho.
Maggie p ehlédla pohledem salon a vid la, že se královský pár baví s hosty.
Princ a princezna k nim zanedlouho p istoupili, aby se rozlou ili. Otec ji sjel
hodnotícím pohledem, ale Eddy, s nímž se ob as setkávala ve spole nosti, na
ni vesele zamrkal. Alexandra se tvá ila spokojen . O jejím manželovi se
šeptalo leccos, alejí to z ejm nevadilo. Pro taky? Jednou z ní bude královna
nejv tšího impéria na sv .
V takovém obchod jdou city stranou.
I Maggie ud lala obchod, ale spokojenost nepoci ovala.
Po odchodu královského páru se hovor sto il na záležitosti Koruny, stav
zem , nerozhodnost ministra zahrani í a ministerského p edsedy. Schylovalo
se k sociální krizi, protože u anglických b eh se den po dni vylo ovali
emigranti z r zných evropských zemí hledající v Británii obživu.
Maggie stála vedle Charlese a naslouchala tirád lady Mariany. Vévodkyn
tvrdila, že d sivé podmínky v East Endu by se rázem zlepšily, kdyby vláda
uzav ela Lamanšský pr liv, a tím zabránila p ívalu cizinc . „Ti nemožní lidé
si myslí, že tu budou žít na náš ú et! Jako by naše dobro innost byla bezedná!
Vždy nám kradou peníze z kapes!“
„Ale, Mariano!“ protestoval Charles. „Od dob regentství jsme ušli
po ádný kus cesty. Máme moderní policii a ti chlapíci odvád jí mimo ádn
dobrou práci. Jen si zkuste p edstavit, jaký byl život p ed vyhlášením
policejního aktu roku 1829!“
„Pchá!“ ušklíbla se Mariana. „Policii sice máme, ale zlo in jsme stejn
nevymýtili. Kriminálníci se v bou í a taky jsem slyšela, že si nárokují
právo na popravy v soukromí. Ješt abychom je hý kali!“
„Žijeme v osvícených asech,“ podotkl mírn Mireau. „Na jedné stran
doba p eje pokroku, ale na druhé stále narážíme na jedince, kte í se neštítí
vyko is ovat své bližní. Ti, kdo pronajímají brlohy za p emršt né ceny, jsou
stejní ni emové jako pouli ní zlod ji.“
Lady Mariana vrhla na Mireaua odsuzující pohled. „Jen dobro innost
bohatých drží chudáky tam, kde jsou!“ zd raznila ost e. „Jinak by se nám
rozlezli po celém Londýn . Kdyby byly tresty tvrdší, zavládlo by právo a
po ádek.“
„To snad nemyslíte vážn , Mariano!“ Ke skupin se p ipojil sir Roger,
který na Mireaua spiklenecky zamrkal. „Co byste navrhovala? Vrátit se k
poprav ímu špalku a seky e?“
„Pot ebujeme tvrdší metody, zastrašující tresty, rychlou akci. Minulý
týden m ten šarlatán málem p ipravil o život. A co ud lala policie? Nechala
toho chlapa uniknout! Pravda, jednoho na míst zast elili, tu ženskou zav eli,
ale… eknu vám, že kdyby nebylo toho muže a té ženy, kte í se na seanci
irou náhodou vyskytovali, nevím, nevím, jak by to se mnou dopadlo.“
Maggie cítila, jak v ní nar stá nap tí.
„A eknu vám, že se situace den ze dne zhoršuje,“ pokra ovala Mariana.
etli jste dnešní noviny? Po East Endu pobíhá vraždící maniak – nepochybn
cizinec, protože Angli an by se nechoval jako zví e! Zatím vraždí pouli ní
vky, ale co když se vrhne i na nás, spo ádané ženy? Tyhle lidi bychom m li
vypudit ze zem .“
Maggie p edstírala, že se rozhlíží po šampa ském, a narazila na Jamese. V
okamžiku, kdy na n j pohlédla, se rozt ásla. P ed ní stál vysoký, štíhlý a
arogantn se tvá ící muž. V erném smokingu mu to nesmírn slušelo, ale z
temných o í šlehaly blesky.
„Zatan íte si se mnou, teti ko Maggie?“ zeptal se suše. Maggie v
rozpacích zamávala íší.
„Ach tak! Vy nemáte co pít? Po šampa ském bývá lov k… aktivn jší.“
Vzal jí z ruky prázdnou íši a postavil ji na stolek. Vzáp tí se vznášeli ve
víru tance.
„Odešla jsi pon kud p ekotn .“
„Asi jsem to považovala za nutné.“
„Jist . A te jsi právoplatn vdaná.“
„Co jiného mi zbývalo?“ zašeptala zni en Maggie.
„Odvolat svatbu.“
„Nic nechápeš. To by nebylo správné.“
„Asi jsem natvrdlý. Správné povídáš? Hodláš snad splácet dluhy? Vyrovnat
to, co ti bylo p edem vyplaceno?“ „Nebu vulgární!“
„Jsem jen up ímný. Podle tebe nebylo správné svatbu odvolat, ale když
vezmeme v úvahu v erejší noc…“ „V erejší noc byla. „Samoz ejm hrozná
chyba.“
Maggie m la pocit, jako by dostala polí ek. Co jiného jsem ekala?
„Hrozná chyba,“ souhlasila. „Která se už nesmí opakovat.“ „Samoz ejm že
ne!“ „Ale p esto jsi mi dovolila, abych…“ „V era jsem ješt nebyla provdaná
za Charlese!“ „Te jsi, a nemám pocit, že bys coby novomanželka zá ila
št stím.“
Maggie zrudla. Klopýtla, ale zachránil ji p ed pádem. „Nem žeš toho
nechat? Už tak se cítím mizern .“
James hled l na zem. „Nu, jak si kdo ustele, tak si lehne. Ty sis ustlala.
h chra strýce.“
„Pokud takto smýšlíte, mylorde, m l jste protestovat proti uzav ení
atku.“
„Já k protest m nem l právo. Bránit jste se m la vy, madam.“ „Copak ty to
skute nechápeš?“ šeptala p erývan Maggie. „Musela jsem to ud lat! Proto
jsem ráno tak zbab le prchla! Ani ve snu m nenapadlo, že v erejší ve er
vezme takový konec. Zkrátka… Už nikdy! Chci íct, že v era jsem byla
svobodná, dnes jsem jeho manželkou a ty jsi jeho synovec, jemuž d uje!“
„Já nejsem ni í manžel, ani zasnoubený. Muži, jak je ti jist známo,
hledají pobavení tam, kde se nabízí.“
Maggie zalapala po dechu. Nevýslovn ji zabolelo, že pro n j
edstavovala jen pobavení. Nejrad ji by ho ude ila, ale v Jamesových slovech
byla tvrdá pravda. U muž se milostné avantýry o ekávaly a promíjely.
 „Musím ovšem p iznat, že jistým zp sobem jsi m zaujala. Te ale pat íš
strýci a já, drahá tetinko, nikdy nezapomenu, že jsem t slyšel od íkávat
manželský slib.“
Pat ím Charlesovi, který za m zaplatil.
„Tvého strýce jsem si vzít musela!“
„Nemusela. Ty sis jen vybrala.“ Pevn ji sev el a zato il se s ní po parketu.
Hudba dohrála a James ji vrátil Charlesovi. Ten byl zabraný do debaty o právu
a zákonech. „Drahá vévodkyn !“ oslovil James lady Marianu. „Jist mi
neodmítnete tanec!“
Pozd ji, když se Maggie zahled la na parket, zjistila, že James tan í s
Marianinou nete í, p vabnou dívkou s dokonalou postavou a osl ujícím
úsm vem ur eným tane níkovi.
Maggie pocítila osten žárlivosti, ale pak se v ní vzedmul vzdor. U inila
svobodné rozhodnutí. James Langdon si za žádných okolností nesmí myslet,
že byl pro ni víc, než jen posledním povyražením p ed svatbou.
Nebyla to ni í chyba. Jen vyvrcholení podivného ve era.
Maggie si také zatan ila s bratrem, který se zdál být duchem nep ítomen.
Tan ila také s Percym a Rogerem, kamarády z jeho klubu. Charles jevil
známky neklidu. Asi mu vadilo, že se dcera neobt žovala p ijít jim
poblahop át.
Hosté se za ínali pomalu rozcházet.
James musel v tichosti vyklouznout, protože ho Maggie nevid la odejít.
I tak je dob e, pomyslela si. Nesnesla bych obvi ující pohled temných o í.
V jeho p ítomnosti si pokaždé p ipadala jakoby zostuzená. Te ji tížila
nadcházející noc.
Mireau s Justinem odcházeli mezi posledními.
Mireau ji objal a ujistil o svém p átelství. Bratr slíbil, že ji hned zrána
vyhledá. Oba se hodlali zdržet na Moorhavenu n kolik dní, dokud se Maggie s
Charlesem neodeberou na svatební cestu. Ta m e l a za ít v Bathu. Charles
byl naklon n k improvizaci. Možná pojedou i na kontinent.
Charles Maggii pošeptal, že vypadá unaven a m la by se nenapadne
vzdálit. A po kat na n j v jeho ložnici. On se zatím rozlou í se zbývajícími
hosty. Maggie se strachovala okamžiku, kdy se I ním ocitne o samot , ale
poslechla. Pot ebovala chvilku klidu, aby nabrala sil na nadcházející noc.
Už byla na schodech, když za sebou zaslechla Charles v rozhn vaný hlas.
„Arianno! Kde ses celý ve er toulala?“
„Snad jsi m nepostrádal, papá? Sledovala jsem ob ad a pak jsem si vyjela
na projíž ku.“
„Na projíž ku? O mém svatebním dni?“
„Strašn m rozbolela hlava a napadlo m , že erstvý vzduch mi ud lá
dob e. Necht la jsem ti kazit náladu tím, že bych na íkala a st žovala si.“
e se vyznalo v tla enici. Arianna byla zkušená lhá ka. Maggie se
ikradla k zábradlí a nakoukla do haly. Charles dceru objímal a líbal do vlas .
„Už se cítíš líp, hol ko? Odložím líbánky. Maggie to pochopí.“
„To t nesmí ani napadnout! Klidn je a užívej si. Chovej se jako
zamlada!“ škádlila otce. „P ece bych t nep ipravila o manželskou blaženost!“
 Charles byl dojatý. „Má sladká dceruško! Ty vždycky myslíš na mé
dobro!“
esky plesky! Maggie si znechucen odfrkla.
„Když dovolíš, papá, p jdu se trochu vyspat. Ješt neodjíždíte, takže si
ur it najdeme spole nou chvilku – pokud se mi poda í dostat t ze spár tvé
krásné manželky!“
„Musíte se lépe poznat, drahoušku.“
„Samoz ejm . Už se nem žu do kat. Dobrou noc, papá.“
Arianna se vydala po schodech a Maggie v rychlosti vklouzla do
Charlesovy ložnice. Tam zjistila, že na ni eká paní Whitleyová. „Myslela
jsem, madam, že budete pot ebovat pomoc se svlékáním.“
Maggie prázdn hled la na ženu. Pohledem zabloudila k masivní posteli z
dubového d eva. Nadýchané polštá e a p ikrývky potažené saténovým
povle ením služky úhledn ustlaly. Na vrchu ležela rozprost ená elegantní
no ní košile ušitá z pr hledného hedvábí.
Maggii se najednou zvedl žaludek. Charles je dobrý lov k! Nezaslouží si,
aby nev sta o svatební noci trp la nevolností!
„Já to zvládnu.“ Maggie rezolutn vykro ila k posteli. „Služebnou
nepot ebuji. Posta í, když mi rozepnete há ky na korzetu.“
„Jak si p ejete, madam.“
Kysele se tvá ící paní Whitleyová byla zru ná. Než se Maggie
vzpamatovala, ležela svatební róba na zemi. Zastyd la se za nahotu, ale
hospodyn byla zvyklá panstvu posloužit a Maggiiných rozpak si nevšímala.
Pomohla jí do no ní košile, v níž si Maggie stále p ipadala jako nahá, a
odvedla ji k toaletnímu stolku. Tam jí p ed zrcadlem vytáhla z vlas sponky a
roz esala dlouhé prameny. Maggie m la pocit, že vysko í z k že. Poslední,
kdo jí pomáhal s ú esem, byl James.
„D kuji, paní Whitleyová. Myslím… Myslím, že už to zvládnu sama.“
„Jak si p ejete, madam. V kyblíku je šampa ské, na stole ovoce, sýr a
jaké sladkosti. Pokud pot ebujete ješt n co…“
Maggie úklonou pod kovala. „Zazvoním.“
Kone byla žena pry . Maggie se vrhla k šampa skému a žízniv vypila
dv íše. P ipomn la si, jak ji ráno bolela hlava, ale lepší bolest hlavy než být
v nadcházejících hodinách st ízlivá.
Popíjela tvrtou íši, když se po zaklepání otev ely dve e a vstoupil
Charles. Jejich o i se setkaly.
Lampy vrhaly matné sv tlo, ale v ložnici bylo stále dost vid t. Maggie
polkla poslední doušek šampa ského. Hled la na mužovy hubené nohy a
kostnatá kolena a p inutila se k úsm vu.
„Má drahá, nejdražší…“
Charles krá el k ní a Maggie v rychlosti naplnila pátou íši pro sebe a
jednu pro n j. Charles ale nestál o šampa ské. íši jí vzal z ruky, zvedl ženu
do náru e a odnesl k posteli. Tam ji posadil. Starý vikomt byl siln jší, než
tušila.
„Charlesi… Myslela jsem, že si dáme kapku šampa ského,“ zašeptala ve
snaze oddálit, co m lo p ijít, ale snažila se marn . Najednou jí p ipadalo, že
má p ed sebou cizího lov ka. Charles na ni chlípn zamrkal. „Žádné
šampa ské. Te mám chu na n co jiného.“
Poklekl p ed ní a hlavu jí zabo il do klína. Maggie ucítila jeho ruce na
stehnech a za ala zuby. Nep etržit si p ipomínala, že má to, co cht la, že je
Charles dobrý lov k a má právo si o svatební noci Užít. „Ale já bych ješt
kapku snesla,“ špitla nejisté.
„Nemáte se eho bát, drahá. P ece víte, že vás zbož uju víc než vlastní
život.“
Maggie p ikývla. Mužovy ruce, které jí putovaly po nohou, byly stejn suché
jako jeho rty. „Ješt jednu íši!“ zaprosila.
Charles ji pustil a Maggie okamžit sesko ila na zem. Nejrad ji by vypila
celou láhev, ale potla ila pokušení. Charles ji pozoroval, jak si u stolku
nalévá, a Maggie si uv domila, že no ní košile je pr hledná.
Se zám rnou pomalostí za ala usrkávat, ale Charles nehodlal ekat.
„Poj ke mn , lásko.“
„Ta sv tla! Dovol, abych je zhasla.“
„Ne. Poj sem.“
Poslechla a vydala se k n mu. P itom m la pocit, že krá í na popravišt .
On však najednou zvedl ruku a Maggie se udiven zastavila.
„Svlékni se.“
„Prosím?“
„Chci, aby ses zbavila té košile. Rozvaž bílou tkanici na prsou a nech
košili spadnout k nohám.“
Maggie se nadechla. „Budu se cítit lépe, když…“
„Prosím, Maggie. Tvá krása m nesmírn vzrušuje. Dop ej mi to malé
pot šení,“ p edl Charles, ale vzáp tí se na ni obo il. „Pro otálíš? Oba víme, že
jsi zkušená žena. Te jsi moje manželka,“ p ipomn l jí tvrd .
Ano, jsem tvou manželkou.
„Ta košile, Maggie…“
Provdala se za n j a on má na ni právo. Maggie zni ehožnic pocítila stud.
Najednou si p ipadala jako prodejná d vka, která se nabízí na rohu ulice ve
špinavém East Endu.
„Svlékej se a pomalu se p itom otá ej…“
Maggie polkla a zatáhla za tkanici.
„Te nech košili spadnout.“
Zahanben uposlechla. Poslechla i další podivné p íkazy. „Projdi se sem a
tam… A zpátky… Oto se… Vra se k posteli… Znovu se oto …“
Z hlasu, který jí dával pokyny, se jí d lalo špatn . Tohle p ece nem že být
ten nejlaskav jší lov k pod sluncem! Je chlípný a oplzlý!
Charles se zbavil županu a lehl si na postel. Maggie uvid la pokleslé
svalstvo, sta ecké skvrny na jeho t le a chab ztopo ený úd.
„Te p jdeš ke mn , Maggie, a b hem ch ze ud láš to, co ti eknu.“
Maggie m la pocit, že v p íští vte in za ne je et. On ji zapudí a
manželství bude anulováno. A ji t eba zast elí! Pro mi nedovolí zhasnout
sv tla a lehnout si vedle n j? V tu chvíli si p ála zem ít. Ježíšikriste! Tohle
jsem si nezasloužila! Za ala se modlit za spásu nebo za milosrdné bezv domí,
z n hož by se už neprohrála.
„Maggie!“
Stála p ed postelí. On po ní vztahoval ruku a pak… Najednou na ni vypoulil
i a zachr el. Maggie zkamen la. „Charlesi!“
Vikomt nep estával chr et. Chab se jí pokusil dotknout, ale obli ej se mu
zk ivil v k i. „Charlesi!“
Vikomt se zhroutil do polštá . „Charlesi!“
Ležel nehybn se zav enýma o ima a vypadal jako mrtvý.
Maggie se s bušícím srdcem dotkla tepny na krku, ale tep nenahmatala.
Ne! Nem že být mrtvý!
Zachvátila ji taková hysterie, že se rozk ela.
Modlila se za vysvobození, za spásu…
h její modlitby vyslyšel, i když pon kud zvláštním zp sobem.
 9
Kdyby nebylo Arianny, byl by James strýc v d m dávno opustil
Práv vycházel z domu, když zjistil, že dívka vystupuje z drožky a krade
se ke dve ím. Požádal Randolfa, aby na n j po kal, a ukryl se za stromy.
Mladá dáma dala tentokrát p ednost prostým šat m, jaké nosily služebné,
ebaže si jinak potrp la na p epychové oble ení.
Jakmile se k n mu p iblížila, chytil ji za ruku a Arianna polekan vyk ikla.
„To jsem já, James.“
„Jamesi! Vyd sil jsi m ! Co kdyby m strachy ranila mrtvice?“
„Nic lepšího by sis nezasloužila. Jak to, že ses neukázala na svatb ? Otce
jsi zklamala a te se plížíš dom jako zlod jka. Kde |si byla a cos vyvád la?“
„Nic jsem nevyvád la!“ bránila se Arianna.
„Ach tak. A co ty hadry, které sis pro tu p íležitost oblékla?“
Arianna zrudla. „Ned lám nic špatného! Dob e víš, že jsem byla dlouho
pry a te m zkrátka baví trochu si užívat. Londýn je úchvatné m sto!“
„Jen abys to nep ehnala. Ulice úchvatného m sta mohou být nebezpe né.“
Ale Arianna Jamesovy obavy odmávla. „Nebu sm šný! Nechodím tam,
kam nemám. Prohlížím si obchody, které, jak jist víš, bývají otev eny dlouho
do noci.“
„Otec bude zu it.“
„Jen když mu to povíš!“ odsekla ost e. „Jamesi! Všude je tolik lidí! Co by
mi mohlo hrozit? Posed la jsem v kavárni ce hned vedle Covent Garden,
popíjela aj… Co víc ti mám povídat? Taky jsem se zastavila u zlatníka a
peka e… Mnoho mladých žen z dobrých rodin chodí na nákupy bez
doprovodu!“
„Ale ne v noci.“
„Mám právo vyjít si ven, kdy se mi zachce. Ty si povídej, co chceš, ale
jedno ti eknu: To, co provedl m j otec, je p kn nechutné!“
„Momentáln s tebou nehodlám vést neplodné diskuse. A už jsi v dom , než
n kdo zahlédne.“ „Jamesi…“ „Promluvíme si zítra.“
Arianna nasadila zarputilý výraz, ale poslechla. Moorhaven bylo poslední
místo, kde by si James tu noc p ál být, ale p esto Ariannu následoval. Randolf
zatím s Darbym v kuchyni hráli karty. Velký salon byl už uklizený a v dom
vládl klid.
James se rozhodl pro poslední sklenku brandy a cigaretu. Usadil se p ed
krbem, v n mž doho ívaly uhlíky, natáhl si nohy a za al uvažovat. Od rána ho
sužovaly trpké pocity, protože nedokázal myslet na nic jiného než na to, co se
v noci bude dít v Charlesov ložnici. Také se strachoval o Ariannu a v
neposlední ad o sebe. P ál si být na míle daleko, ale nejd ív musel promluvit
s Ariannou. Co když provede n jakou hloupost?
Vtom no ní ticho pro ízl ostrý jekot.
 Nejd ív Jamese napadlo, že je to Arianna. T eba ji vyd sila služebná.
Vyb hl ze salonu a u schodišt se zaposlouchal. Dál ne ekal a vyb hl po
schodech. K ik vycházel ze strýcovy ložnice.
Klepáním se nezdržoval. Vtrhl do ložnice a první, co uvid l, byla nahá
Maggie s rozpušt nými vlasy. Stála u postele, držela se za hrdlo a je ela.
Charles ležel na posteli, nahý a bezvládný.
Z chodby zaslechl rychlé kroky. Chytil strýc v kabát a p ehodil ho Maggii
es ramena. Strhl prost radlo a t lo zakryl.
Maggie stále je ela a nevidoucíma o ima zírala na postel. N kolikrát ji
plácl po tvá i, aby se vzpamatovala. „Maggie!“ Prudce s ní zat ásl. „Navle se
do kabátu!“
Pomalu jí docházelo, co po ní James chce, a mátožn se za ala oblékat.
James se dotkl strýcova hrdla. Tep byl nitkovitý, ale Charles ješt žil.
Do ložnice vb hli Randolf s Darbym. „Co se stalo, mylorde?“
James vrhl pohled na Maggii. Z o í jí prýštily slzy a t ásla se tak, až jí
drkotaly zuby. „On… on… jen… jen… jednu minutu… a pak další…“
„Asi srdce,“ navrhoval starostliv Randolf. „Doje pro doktora, Randolfe, a
ivez ho tak rychle, jak to p jde.“
Za Randolfem vykoukla paní Whitleyová v županu a no ním epci.
„A p iveze královnina léka e sira Williama Gulla!“ „Ne, Randolfe, pojedeš
pro doktora Mayera,“ p ikázal ko ímu James.
„Ale královnin léka je vynikající odborník! Jednou zachránil život i princi
a o sira Charlese by se taky postaral…“
„Je mu sedmdesát a sám je po infarktu.“ James neskrýval podrážd ní. „Je
už kone , Randolfe, a Darby p iveze sira Williama Gulla.“
Ko í se vyhrnuli ven a paní Whitleyová se vrhla k posteli. Po starém
zvyku urovnala podušky a dotkla se Charlesova ela. P itom vrhala jedovaté
pohledy na pánovu novomanželku.
„Však my už se o vás postaráme, milostpane,“ mumlala si, „dohlédneme,
aby vám nikdo neškodil.“
Maggie se probrala z nete nosti. Neurvalá poznámka v ní probudila
zu ivost. „Na co p esn narážíte, paní Whitleyová?“
„Nic, nic, madam.“ Hospodyn se podívala na Jamese. „P ivedu pánovu
dceru.“
„Ne! Pot ebujeme doktora. Nechci, aby se Arianna vyd sila. Doneste
jaké studené obklady… A také láhev brandy.“
„Myslíte si, že je v tomhle stavu schopen pít alkohol?“ zeptala se štiplav
hospodyn .
„On ne, ale lady Langdonová ano.“
Paní Whitleyová našpulila rty, jako by se jí nezdálo, co po ní strýc v
synovec požaduje.
„Posp šte si, paní Whitleyová.“
Žena s uraženým výrazem odešla a Maggie klesla na postel vedle
Charlese. Na Jamese se nepodívala. „Cítil se dob e,“ zašeptala. „Víc než
dob e… Byl rozdovád ný… a pak najednou…“
„Ur it srdce,“ podotkl James.
 „Nem žeš n co ud lat?“
„Nejsem doktor. Umím p iškrtit žílu, obvázat zran ní, vyjmout kulku z
la a taky ud lat pár steh , ale na tohle nesta ím.“
„Co tedy m žeme d lat?“
ekat.“
Maggie na n j t eštila o i. V takovém stavu ji ješt nevid l, a nebylo divu.
Muž, za n hož se p ed pár hodinami provdala, klepe na nebeskou bránu. Za
normálních okolností budila dojem mladé a rozhodné ženy, s kterou se život
nemazlí, ale která si umí poradit. Te vypadala vyd šen a ztracen . Také
velice mlad . James hled l na bílé hrdlo a na rudozlaté prameny vlas , které jí
v kaskádách spadaly na ramena. Ten pohled mu byl d rn známý. Zrovna
tak kobaltov modré o i, v nichž se zra il strach a zoufalství.
Moc si p ál, aby ji nenávid l. Milovaný strýc umírá. Ona, t ebaže
nev domky i nedopat ením, mohla zavinit jeho smrt. Charles si za potíže
že sám! Od po átku byl tou ženou jako posedlý!
Scestné myšlenky… Ale pravdivé.
Jakkoliv Charlese miloval, v hloubi duše byl p esv ený, že se Maggie o
Charlesovu smrt nijak nep inila.
Te se znovu rozt ásla. „Ta… Paní Whitleyová… Myslí si, že jsem mu
co ud lala!“ Podobala se uraženému a vystrašenému dít ti. „Bože! Možná…
Možná že jsem opravdu na vin !“ Maggie si zabo ila hlavu do dlaní. „Ano! Já
žu za to, co se mu stalo!“
James Charlese celý život obdivoval a miloval. Nyní však p esn chápal, k
emu došlo. Charles dostal, co cht l, ale ukousl si velké sousto.
Paní Whitleyová se vrátila s brandy. Na otev ený nesouhlas s novou lady
Langdonovou byla p íliš dob e vychovaná, ale v masité tvá i se dalo íst jako
v otev ené knize. James si hospodyn nevšímal. Maggii odvedl ke krbu a tam
ji usadil do k esla. Do ruky jí str il sklenku s brandy. „Vypij to.“
Paní Whitleyová stála u postele a utírala si nos.
„Donesla jste, o co jsem vás žádal?“
„Jist ,jist !“
Vyb hla na chodbu a obratem se vrátila s miskou vody a kousky plátna.
James za al strýci p ikládat na elo chladivé obklady.
Maggie se podobala voskové figurín . V ruce k ovit svírala sklenku a
prázdným pohledem hled la na Charlese.
Kone dorazil doktor. Asi p tat icetiletý Mayer studoval medicínu na
nejlepších školách v Londýn a také ve Spojených státech. Nebyl sice
královnin oblíbenec, ale podle Jamesova úsudku jeden z nejlepších léka v
království.
V ložnici se Mayer byst e rozhlédl a zahled l se na Maggii. Teprve pak
odložil léka skou brašnu, aby se pozdravil s Jamesem. Ten mu vyšel ráznými
kroky vst íc.
„Jak k tomu došlo?“ dotazoval se Mayer. Uchopil pacientovo záp stí a
nadzvedl ví ka.
„Dnes se oženil.“ –
 „Ach tak. N co se mi doneslo,“ mumlal Mayer s o ima up enýma na
Jamese. „Ve m st se nemluvilo o ni em jiném.“
James se oto il k Maggii. „Omlouvám se za nezdvo ilé zp soby. Smím
vám p edstavit novou lady Langdonovou, doktore?“
Mayer se uklonil. „T ší m , lady Langdonová,“ zdravil uctiv Maggii. S
povzdechem se vrátil k pacientovi, ale neodpustil si kradmý pohled jak na
Jamese, tak na Maggii. „Nechci být vtíravý, ale…“
Maggie sebrala všechnu odvahu a state se na doktora podívala. „Po
odchodu host jsme se odebrali do ložnice. Byl v po ádku, povídal…“ Do
obli eje jí stoupal rum nec. „P ipravoval se… do postele… Ale… najednou se
zhroutil…“
Mayer p ikyvoval a z brašny vytáhl injek ní st íka ku. Cosi Charlesovi
píchl a vy kával.
Za n kolik okamžik vstoupil do dve í sir William Gull. Gulla královna
zbož ovala. Kdysi pomohl princi Waleskému, když se královský syn nakazil
tyfem. Ale od té doby ub hlo mnoho let a Gull zestárnul. Jako Maggie žil v
noblesní ásti Mayfairu a tvrdilo se o n m, že v d sledku královské p ízn si
išel na p kné peníze. Ke Gullovu dobru dlužno p íst, že jeho oddanost
královn byla tak hluboká, že by pro ni položil i život.
Když zjistil, že u lože nemocného stojí další doktor, nasadil povýšený
výraz. „Co se siru Charlesovi p ihodilo?“ zeptal se autoritativn .
„Obávám se, že mrtvice.“ Mayer ho informoval o všem, co zjistil. Gull s
kyselým šklebem naslouchal. „To jste na m nemohl po kat?“ utrhl se na
Jamese.
„Strýc se nacházel v natolik vážném stavu, že jsem neprodlen poslal jak
pro vás, tak i pro doktora Mayera.“
Nyní se Gull zaškaredil na Maggii. „Chci v t, co p esn se tu seb hlo.“
Ta mu oplatila stejnou mincí. Jamese pot šilo, že se jí op t vrací barva do
tvá í a že její nezlomný duch ji nenechá na holi kách. „Dnes odpoledne jsme
li svatbu, sire Williame.“
„Chcete snad nazna it, že…“
„Dobrý bože!“ vybuchl James. „Ano, byl vzrušený… Sexuáln , když to
chcete v t!“
Maggie op t siln zrudla, ale jeho slova nekomentovala.
„Všichni ven!“ zah ímal sir William. „Hodlám prohlédnout pacienta a k
tomu pot ebuju klid!“
Ale James se nedal jen tak zastrašit. Nehodlal p ipustit, aby s ním ten muž
manipuloval. „Myslíte, že byste se mohl postarat o lady Langdonovou,
doktore Mayere? Soudím, že pot ebuje n jaké uklid ující léky. Já z stanu se
strýcem.“
„Nazna ujete snad, sire, že nemáte d ru v mé schopnosti?“ zeptal se ho
podrážd Gull.
„V žádném p ípad , sire Williame,“ ujistil doktora James. „Ale sir Charles
mi byl dlouhá léta otcem a já ho neopustím.“
„I já z stanu. Jsem jeho manželka,“ uslyšel za sebou. Maggie zn la klidn ,
ale rozhodn . Všichni t i se k ní oto ili.
 Doktor Mayer se ujal svých povinností, aby zklidnil situaci. „Vypadáte
vy erpan , madam. Manžel vás v následujících dnech bude pot ebovat. Proto
musíte být zdravá a silná.“ Jemn ji uchopil za ruku. „Poj te se mnou,
prosím.“
Pod vlivem laskavého hlasu Maggie poslechla a nechala se odvést.
Sir William Gull si odfrkl, zamra il se na Jamese a za al se v novat
Charlesovi. „Bude to srdce,“ oznámil po chvíli.
Nic nového pod sluncem, pomyslel si James.
„Je v komatu. Nevím, zda p ežije dnešní noc. Jestli ano, naskýtá se velice
nepatrná možnost, že se z toho dostane. Po zbytek noci z stanu u n j. Jestli
však zem e… provedu ohledání t la.“
„Z jakého d vodu?“
„Abych se ujistil, že nebyl otráven.“
„Jak vás to mohlo napadnout?“
„Odpov je nabíledni. Dáma zd dí zna ný majetek, jestli se nepletu.“
„Titul p ipadne mn .“
Ale sir William máchl rukou. James mohl nesouhlasit, ale odmítnutí by
vyvolalo zbyte né dohady. Ohledání prokáže pravdu. P itáhl si k posteli
eslo. „Já z stávám.“

Maggie se probudila v bídném stavu. Sv t se jí zdál rozmazaný a ošklivý.

Doktor Mayer ji p inutil vypít laudanum. Te ji nesnesiteln bolela hlava, ale
události p edchozího ve era a noci se jí nesmazateln vryly do pam ti.
Zbytek noci strávila v pokoji pro hosty, kam byly v rychlosti p eneseny její
ci. Musí vstát a obléci se, aby byla p ipravená na nadcházející den. Ten
bude zaru en dlouhý. Nemohla se však p im t k jedinému pohybu. No ní d s
ji držel ve spárech.
Vtom se rozlet ly dve e a n kdo vtrhl do místnosti. P ed ní stála Arianna.
„Ty jedna ni emná arod jnice!“ za ala vyk ikovat. „To tys ho zabila!
Vražedkyn !“ Vrhla se k posteli a snažila se Maggii ude it. Té se poda ilo
chytit dívku za záp stí. „P esta ! P ísahám, že já tvému otci nic neud lala!“
„Arianno!“
Do místnosti vpadl James. Sváte ní oblek m l zma kaný a tmavé vlasy mu
spadaly do ela. Ale Arianna ho nevnímala a dál se snažila Maggii vyškrábat
i. T emi skoky byl u postele, drapnul ji za límec a strhl k sob . „Co to
vyvádíš?“
„Zabila ho! Zamordovala ho pro peníze!“ vyk ikovala Arianna jako
pominutá.
„Ne! To není pravda!“ volala Maggie.
James s Ariannou tvrd zat ásl a té za aly téct slzy. P itiskla se k Jamesovi
a pokra ovala v obvi ování. „Jsem si jistá, že ho má na sv domí!“ vzlykala
erývan . „Cht la jen jeho peníze!“
Jamesovy o i se p es Arianninu hlavu setkaly s Maggiinými.
Maggie zdrcen sed la na posteli a hore uvažovala, zda James dívce uv í.
Najednou se jí zvedl žaludek. Byla tém nahá, ale nedbala toho. Vyrazila z
postele a vrhla se do koupelny. Tam zjistila, že spala v Charlesov kabát .
Hled la na sebe do zrcadla a to, co vid la, byl obraz zkázy. Postupn jí
za ínalo docházet, že je Charles mrtvý a že m že být obvin na z vraždy.
Zimom iv se rozt ásla. Nedokázala odhadnout, zda poci uje bolest. V la
jen, že se musí sebrat. Ale jak? Ub hlo n kolik minut, a možná i hodin, ale
ona tam jen stála a zírala p ed sebe. Jako v mlze uslyšela za ukání na dve e.
Nebyla to Arianna. Ta by se klepáním nezdržovala.
Dve e se na škvíru pootev ely. „Smím dál, madam?“
Maggie se stále nedokázala pohnout. Dovnit vklouzla mladá služka. „Je
mi to tak líto, madam!“ Maggiin mozek zaregistroval, že dívka má irský
ízvuk. Byla tmavovlasá, hn dooká a pihatá. „Posa te se, madam. Já zatím
ipravím láze a postarám se vám o oble ení. Takové nešt stí! Moc m to
mrzí!“
Služ ina laskavost m la na Maggii o istný ú inek. Po tvá ích se jí za aly
kutálet slzy. „D … d kuji,“ poda ilo se jí vyslovit. „Koupel mi ur it
pom že.“
„Jmenuju se Fiona a sloužím tady, na pat e.“ Služka v rychlosti napustila
vanu a Maggie se vd pono ila do horké vody. Doufala, že pára jí pom že
zbavit se bolesti hlavy. Ve van ležela tak dlouho, dokud voda nevychladla.
Pak jí Fiona pomohla s oblékáním. Vzhledem k dlouhému smutku, který
držela po Nathanov smrti, m la v zavazadlech n kolikero tmavých šat .
Zvolila jednoduché, ušité z erného saténu. Dívka se ukázala jako šikovná.
Maggie jí byla nesmírn vd ná. Díky jejímu úsilí vypadala p ijateln . Služka
si poradila i se zašmodrchanými vlasy.
„Sir James… Chci íct lord James… je ve velkém salonu, mylady.“ Fiona
odstoupila, aby si prohlédla odvedenou práci. „Doktor Mayer tu nechal
laudanum, kdybyste n jaké v následujících dnech pot ebovala.“
Maggie p ikývla. Bude nucená elit všemu, co p ijde. „D kuji za pomoc,
Fiono.“
„Bylo mi pot šením, mylady. Te se p jdu hlásit paní Whitleyové.“
„Ne!“ Maggie si nep ála, aby hospodyn m la navrch. Paní domu jsem od
erejšího dne já – dokud m policie neobviní z vraždy a neodvle e,
pomyslela si. „Ráda bych v této domácnosti provedla n jaké zm ny. Jak by se
ti líbilo stát se mou osobní komornou, Fiono?“
Fiona zrozpa it la. „Bojím se, že paní Whitleyová.
„Paní Whitleyová tu nerozkazuje. Buduji informovat.“
„P ejete si p est hovat se do pánovy ložnice?“
Maggie zamí ila ke dve ím. „Ne. Z stanu tady. Možná se nezdržím tak
dlouho, jak jsem ekala.“
Po p edchozím rušném dnu vládlo nyní v dom napjaté ticho. Maggie se
vydala do salonu a nijak nesp chala.
James se opíral o.krbovou ímsu a vypadal zasmušile.
„Ach, tady jsi… Charles, jak už jist víš, nep ežil noc.“
Maggie se rozt esen posadila.
„Královna vzkazuje, že k poslednímu rozlou ení se zesnulým by m lo
dojít ve Westminsteru. To místo m l velice rád a nijak se netajil, že staré
kameny jsou mu bližší než katedrála svatého Pavla i jiné stavitelské skvosty
od sira Christophera Wrena. Záleží ovšem na tob . Tys byla jeho manželkou.“
Maggie se snažila promluvit, ale neda ilo se jí to. „Královna… Královna
jist ví, o em mluví. Ti dva si byli blízcí… Pokud ty souhlasíš, já nemám
námitky…“
„Smute ní ob ad se uskute ní zítra ve er.“
Maggie se jen zmohla na p ikývnutí. Stále m la pocit, že vše, co se kolem
ní odehrává, je zlý sen.
„Arianna dostala sedativa. Doktor Mayer souhlasil, že se tu pár dní zdrží.“
„Jak laskavé…“
James v hlas ztvrdl. „P íští týden se musíš setkat s právníky, kte í
dohlížejí na majetek. P edpokládám, že tv j bratr se také dostaví.“
Maggie zamávala rukama. „Nechci nic!“
„Ale podle práva máš nárok na t etinu d dictví. N co dostane Arianna a –
pokud neporadíš mužského pohrobka – p ipadne titul a veškerý zbývající
majetek mn .“
„Narození dít te nep ipadá v úvahu.“ Maggie v rozpacích sklonila hlavu.
„Vzhledem ke stávajícím okolnostem bys m la v t, že Arianna je
rozhodnutá obrátit se na soud, aby manželství anuloval.“ „M žeš mi to
vysv tlit?“
„Tv j majetek by mohl být zkonfiskován. Nabyla jsi ho neoprávn , na
základ falešného manželského slibu.“ „Cože?“
„Zákon je souhrn právnických kli ek, do jejichž vysv tlování se
momentáln nehodlám poušt t. Jist chápeš, že mám plné ruce práce, ale
pokud by sis p ála, ponechám n které povinnosti na tob .“
K smíchu! On se na m obrací jako na manželku zesnulého! pomyslela si
ironicky Maggie. S Charlesem byli zasnoubeni pouhý m síc, ale než se
poznali, prožil ten d stojný muž plodný a smysluplný život. Jí nepat í. Ona tak
akorát m že na íkat nad jeho hrobem.
„Nemám právo zasahovat do rodinných záležitostí.“
„Dob e. Poslal jsem pro Justina. Z stane tu s tebou.“
„D kuji.“
Chovali se k sob odm en , t ebaže upustili od titul . Bylo k neuv ení,
že ješt p ed dv ma dny… Osud si zahrál podivnou šarádu. Do manželství
vstoupila jako mu ednice, t ebaže Charles ji cht l nosit na rukou. Nyní je
mrtvý a jeho dcera vyk ikuje, že ho novomanželka zavraždila!
James zaváhal. „Dojde k ohledání t la.“
Maggie se zakabonila. „Pro ?“
„Sir William se chce ujistit, že smrt zp sobila zástava srdce, a ne jiné faktory.“
„Jako t eba?“ „Jed.“
Maggii zamrazilo. „Snad nev íš, že…“
„To, emu v ím, není podstatné. Sir William je královnin oblíbenec,
stejn jako byl Charles.“
James ji opustil a Maggie se v rychlosti vrátila do pokoje. Chvíli po jejím
návratu jí Fiona p inesla aj a ope ený chléb.
 O jídlo Maggie nestála, ale aje se s chutí napila. Fiona jí na tác položila
kv tinu a také denní tisk.
Maggie vrhla pohled na titulní stránku a znovu se rozklepala. „Další
vražda ve Whitechapelu!“ stálo v novinách.
Vražda nem la se smrtí všemi uctívaného vikomta Langdona nic
spole ného, ale Maggie za ala plakat. P ipadala si t žce zkoušená osudem.
Litovala Charlese, litovala neznámou a v neposlední ad sebe. Navíc se jí do
duše vkrádal pocit provin ní.
Když se vyplakala, z stala bezvládn sed t. Její pohled se op t Mo il na
noviny. „Další záhadná vražda! Ve Whitechapelu ádí neznámý šílenec!“
Ob ležela v tratolišti krve. Krk m la pod íznutý, hrudník otev ený a
vnit nosti vyjmuté.
Maggii zaplavila hr za. Zena se jmenovala Annie Chapmanová. Našli ji
edchozí den v ranních hodinách v Hanbury Street. Jednalo se o ubohou
prostitutku, ale kv li zp sobu zavražd ní neunikla její smrt pozornosti lovc
senzací. Skon ila stejn jako Polly Nicholsová, kterou našli p ed devíti dny.
Reportér zacházel do morbidních podrobností. Také se zmínil
0 zp sobu života, jaký dvaa ty icetiletá prostitutka vedla. Pat ila k
nejubožejším z ubohých. Protože nem la na zaplacení nájmu, vyhodil ji
domácí na ulici. P átel m v kr sd lila, že si ten den vyd lala už t ikrát, ale
všechno obratem propila. A tak to šla zkusit ješt jednou.
Chudák Annie. Jediný slušný kousek oble ení, který m la, byl slam ný
klobouk lemovaný kouskem sametu. Porodila p t d tí, ale ani jedno už dlouhé
roky nevid la, v etn manžela.
lánek kritizoval jak policii, tak spole nost. Reportér se ot el
1 o královnu. Vrahovi dal p ezdívku Kožená zást ra, podle zakrváceného kusu
že, který se našel poblíž mrtvého t la. Zmínil se i o lichvá ích, kte í
parazitují na úkor nejchudších.
To vše vyvolávalo v Maggii velký smutek. Sama nejlíp v la, jak vypadá
situace v East Endu. Tam bývaly vraždy na denním po ádku, ale tisk si jich
za al všímat teprve tehdy, když z nich mohl vytlouct senzaci.
íští ráno si Londýn p te o smrti lorda Charlese Langdona. A co bude
stát v novinách? Tragicky zesnulý byl zamordován mladou novomanželkou,
kterou zbož oval. Ta se za n j provdala pro peníze. Asi jako prostitutka z East
Endu. Jen její taxa byla o n co vyšší…
Ježíšikriste! Jen to ne! Snad napíší, že p inou smrti bylo selhání srdce.
Ur it se zmíní i o ohledání t la, a to potvrdí, že Charles zesnul p irozenou
smrtí.
Maggie poci ovala chlad. Smrt je smrt. Prostitutka, nebo šlechtic.
Charlesovi nic neud lala, ale p estojí tížilo b ím provin ní. On m l v tší
št stí než ta žena. Zem el š astný a ve vlastní posteli.
Uboža ka… Jak musela trp t! Jaká lidská stv ra dokáže spáchat tak
ohavný zlo in! Nep ítomným pohledem zírala na noviny. T eba by mohla
Charlese požádat, aby se postaral o slušný poh eb… Najednou ucítila, jak se v
ní vzmáhá nová hysterie. Charles je p ece po smrti! Zem el! Už nikdy s ni ím
nepom že! Snad bych sama mohla… Pokud m neuv zní za vraždu!
 Manželská smlouva jí umož ovala disponovat s jistou ástkou pen z.
Charles byl št drý muž. Maggie za ala znovu slzet. Byl to dobrý lov k!
Chlípný… Ne! Nebyl o nic horší než jiní!
Maggie zoufale litovala jeho smrti, ale protože si nikdy nic nenalhávala,
nedokázala zapudit další pocit, který se jí vkrádal do duše.
Minulý ve er se d sila toho, co ji v manželském loži eká. Nyní
poci ovala úlevu.

Justin s Mireauem dorazili o n kolik hodin pozd ji. Jim v patách se

dostavil královnin posel, aby lady Langdonové p edal písemnou kondolenci.
„Nechceš se vrátit dom ?“ vyptával se jí nejisté Justin. „Moorhaven, jak
asi víš, p ipadne Jamesovi. Ty tu m žeš žít, jak dlouho se ti zachce – pokud se
znovu neprovdáš. Charles na tebe pamatoval. Jen m napadlo, že se tu asi
necítíš nejlíp.“
„Nem žu se do kat, až se vrátím dom , ale myslím, že bude vhodné tu
vydržet, dokud nebude po poh bu – a po ohledání t la,“ dodala trpce Maggie.
„Máš pravdu. Já jen, že kdyby um el o den d íve… Nu, jist bychom
truchlili stejn .“
Mireau si odkašlal, ímž upoutal Maggiinu pozornost. „Chceš mi n co
íct?“
„Kdepak! Jen m škrábe v krku.“
„Mireau!“
ítel si povzdechl. „Dobrá! Zkolaboval p ed aktem, p i n m, nebo
potom?“
„Jacquesi!“ zhrozili se jak Justin, tak Maggie.
„Dob e, dob e!“ kapituloval Mireau. „Rad ji toho nechám. Jen m
napadlo…“
„Oba okamžit p esta te!“ mra ila se Maggie.
„To, na co Mireau naráží, by mohlo mít jisté právní d sledky,“ podotkl
Justin s o ima up enýma na sestru.
„Nehodlám s vámi diskutovat soukromý život! S nikým! Rozumíte? Dluhy
jsou zaplaceny, nemám pravdu, Justine? Nikdo si nem že d lat nárok na to, co
bylo naší rodin vyplaceno jako sou ást manželské smlouvy.“
Justin se ošil. „M že dojít k vyšet ování.“
„Zem el p irozenou smrtí.“
„Pokouším se jen nazna it, že t mohou p edvolat a ty budeš nucená p ed
soudem odpovídat na vtíravé otázky.“
Maggie n hled la z bratra na Mireaua, který nasadil kyselou grimasu.
„Mnohokrát jsem t slyšel mluvit o v cech, které jsou ve spole nosti tabu.“
, A já jsem tv j bratr,“ p ipomn l jí Justin.
Maggie nenacházela slov. Nebyla schopná vysv tlit, pro se jí nechce
poušt t se do debaty na téma p edchozí noci. „Nechápu, co je na tom k
nepochopení!“ utrhla se na n netrp liv . „Byli jsme sami. Chystali jsme se do
postele. On byl vzrušený. Pak se mu najednou ud lalo nevolno a zhroutil se.
Upadl do bezv domí.“
„Všechno bude v po ádku…,“ za al Justin.
 „Ur it ,“ p idal se Mireau.
Oba však vypadali ustaran a nijak Maggii neuleh ili od nap tí, které jí
svíralo nitro.

„Arianno! M žu vstoupit?“
James hled l na dívku, která se utáp la v slzách.
„Myslela jsem, že je to ona.“
„Maggie tvého otce nezabila.“
„I paní Whitleyová v í, že ho zabila!“ trvala na svém Arianna. „Ta ženská
si otce vzala pro peníze a pak ho zamordovala!“
„Dob e víš, že nejv tší ást majetku d dím já.“
„Ale ona neodejde s prázdnou!“
„Ani ty, a proto bys ho ur it nezabíjela.“
„Co mi to povídáš? Nehodlám ty strašné v ci poslouchat!“
„Jen se ti snažím nazna it, že lidi, na nichž nám záleží, nezabíjíme. Ani
pro peníze.“
„Ale já byla jeho dcera! Já ho milovala! Ona ho jen využila!“
„Maggie si ho vážila.“
„Lžeš, Jamesi!“
„Jist , nemilovala ho stejnou láskou jako prvního manžela, ale ode dne,
kdy se potkali, trávili spolu všechny volné chvíle. M li spole né zájmy a na
adu v cí shodné názory.“
James p esn chápal, jak se Arianna cítí. I on si p ed n kolika hodinami
prožil vlastní peklo. Nikdy nezapomn l, jak se o n j Charles staral, když mu
zem eli oba rodi e. Procházel se ve strýcov knihovn a vzpomínal, jak
Charles miloval knihy, jak etl staré i moderní autory a jak si neustále
rozši oval v domosti. Na policích stály úhledn vyrovnané staré výtisky. Da
Vinci, Dante a Dafoe, v decká díla o astronomii, zem pise a také práce
Charlese Darwina, poezie básník Shelleyho a Keatse, p íb hy Roberta Louise
Stevensona, lorda Byrona i romantická vypráv ní sester Bronteových a Jane
Austenové.
Charles si také schovával výtisky novin, v nichž se psalo o sv tových
událostech. Ty byly úhledn srovnané v kout na hromádce. Odebíral velké
množství v deckých asopis , etl o léka ských objevech, vzdálených
kulturách, vojenských vynálezech a také o policejním vyšet ování. Charles byl
se lý a nesmírn vzd laný muž.
A podobn jako mnozí p ed ním i on propadl kouzlu krásné mladé ženy,
když dosáhl ur itého v ku.
James si uv domoval, že vypukne skandál. Lidé si za nou barvit
edstavovat, co se d lo o svatební noci.
Ale to ješt neznamená, že by nev sta byla vražedkyn .
„Všichni budeme tvého otce postrádat, ale musíš si uv domit, Arianno, že
byl starý muž. Ty ses narodila, když už mohl houpat na kolenou vnou ata.
Vždy už mu bylo p es sedmdesát!“
„Ona to v la! V la, že je starý a že má slabé srdce, a p esto se za n j
provdala!“
 „O slabém srdci se p ed ní nikdo nezmínil.“
„Ale n jak se to mohla dozv t!“
„P esta , Arianno! Takové úvahy jsou scestné a nijak ti nepom žou.“
„Ale pom žou! Nenávist je moc dobrý lék! M žu ji nenávid t a…“
„Na co narážíš?“ zeptal se ost e.
Ale Arianna se zarazila. žu ji nenávid t a p itom plánovat pomstu!
„Moc bych si p ál, abys mi d ovala.“
Arianna o krok ustoupila, aby si Jamese bedliv prohlédla. „I tebe
arovala!“
„Nechápu, o em mluvíš!“ odsekl podrážd .
Arianna nemohla tušit, co se mezi ním a Maggii odehrálo, ale James
zápolil s pocity viny. Ano, i jeho o arovala. Tak by se dalo vysv tlit, že ho
svedla k h íchu. Jenže pravda byla jiná. Charlesovu volbu neschvaloval a ji
cht l dostat do postele. Strýcovu smrt si však nep ál a byl p esv en, že i
Maggii manželova smrt zasko ila.
„To se podívejme!“ v ískala Arianna. „Tv j milovaný strýc zahyne její
rukou a ty se stavíš na její obranu!“
James s povzdechem zakoulel o ima. „Poslouchej, Arianno, jsi ješt p íliš
mladá a naivní, abys…“
„Neurážej m , Jamesi! Nejsem zase tak mladá a naivní, jak si myslíš!
co mu nasypala do šampa ského. Str ila mu pod nos, eho má nadbytek – a
nešt stí bylo hotovo. Ta ženská se vyzná! Naivní jsi ty, Jamesi!“
James ztratil trp livost. „Myslíš si snad, že jsem idiot?“ opá il zlostn . „To
ty se chováš jako potrhlá holka bez rozumu! Rad ji se snaž, aby sis k ní našla
cestu.“
„Pro ?“
„Tv j otec si p ál, abyste se sp átelily, aby Maggie na tebe dohlédla, až
budeš uvedena do spole nosti. Do plnoletosti ti zbývá n kolik m síc , takže
do té doby budeš Maggii poslouchat, a se ti to líbí nebo ne. Charles ji
ustanovil tvou poru nicí.“
Uslzená Arianna na n j nev ícn zírala. „Ne! Ne! P ece by m nenechal
bez prost edk ?“
„V tom se nepleteš. Bude z tebe velice bohatá mladá dáma – ale až v den
tvých narozenin.“
Ariann klesla brada. „To se mi snad jen zdá! Ty musíš být mým
poru níkem! Vždy d díš titul a pozemky!“
„Nikdo zatím nezná p esné zn ní záv ti, vyjma právník . Od jeho smrti
uplynul sotva den a dce i se p í splnit otcovo p ání?“
To Ariannu trochu zklidnilo. Stáhla se do sebe a pof ukávala. James se
neodvažoval soudit, co je pro dívku lepší. Zda vyk et ze sebe bolest,
svolávat na macechu hromy blesky, anebo se utáp t v tichém žalu. Obojí bylo
nebezpe né.
Objal ji kolem ramen, aby jí poskytl út chu, ale Arianna se mu vytrhla.
„Neboj, n jak to zvládnu.“
„Opravdu?“
„Chci být sama.“
 „Jsem tu, kdybys m pot ebovala.“
Arianna popotáhla. „Byla jsem ve škole, vídala jsem hojen z ídka… A te
jsem o n j p išla. Budu za n j držet smutek. Po svém…“
James ji pátrav studoval. „Tím, že ji budeš obvi ovat z otcova zabití,
nikomu neposloužíš. Všem jen zp sobíš velkou bolest.“
„Myslíš? Není to náhodou tak, že se bojíš, aby se neukázalo, že mám
pravdu?“ otázala se pichlav .
„Ani v nejmenším.“ James si znovu povzdechl. „Dojde k ohledání t la.“
„Vidíš?“ zvolala vít zoslavn Arianna. „I dokto i v í, že ho
zamordovala!“
K tomu nem l co dodat. „Jestli na ni za neš házet špínu, dostaneš rodinu
do í.“
„Už tak si o nás cvrlikají vrabci na st eše.“
„Dob e m poslouchej, Arianno. Jsi mladá, a proto bys m la být opatrná.
Jednou se setkáš s mužem, který o tebe projeví zájem. I když t bude sebevíc
milovat, jeho rodina dohlédne, aby se oženil pouze s dívkou s neposkvrn nou
pov stí.“
„Už jen ta svatba byla skandální!“
„Bylo to otcovo rozhodnutí. Ale jestli ty za neš pobíhat po Londýn a
každému na potkání vykládat, jaký zloduch je macecha, v , že si uškodíš.“
„Do doby, než budou známy výsledky, ne eknu ani slovo. Ale co ud láš
ty, jestli se prokáže, že mu n co provedla?“
James prázdn zíral na Ariannu. „Postarám se, aby byla souzena.“
„Ob šena!“
„S rozhodnutím tvého otce jsem nesouhlasil, ale nev ím, že se ta žena
jak provinila. Jestli je opak pravdou, p jde p ed soud.“
„Ne! Na šibenici!“
„Nebudeme si hrát se slovy, Arianno. Nejsme ani porota, ani nenosíme
soudcovský talár.“
Arianniny o i se op t zalily slzami. „Arianno…“
„Nech m na pokoji, Jamesi. Uvidíš, že to zvládnu. Te chci být sama.“
James poslechl, ale nebyl si jistý, zda jeho slova padla na úrodnou p du.

Po jeho odchodu zamkla Arianna dve e. Se slzami v o ích za ala rázovat

po místnosti a klít. Nejd ív anglicky, pak francouzsky, James by se zd sil,
kdyby ji slyšel. Ale on s ní zacházel, jako by byla dít . I otec s ní jednal jako s
malou. Ani jeden nem l tušení, jak to v dnešním sv chodí! Jak si urozené
sle ny z nejvyšších kruh dokáží poradit! I jeptišky na n byly krátké…
Ale te …
Školní léta jsou nenávratn pry . O život v la Arianna víc, než James
tušil.
Otec je mrtev, a ta zatracená ženská ji bude sekýrovat až do narozenin.
Nikdy! A si James povídá, co chce, ona ho ur it zamordovala. P ece si
nenechám porou et od vražedkyn ! roz ilovala se Arianna. Dámi ka je asi
notn opatrná, ale trestu neujde. P ipravila m o otce, a za to zaplatí! Jenže co
když se ukáže, že je nevinná? Ani James nev í, že ho otrávila. Pak by se
nedostala p ed soud a ed královnou by se ukazovala jako truchlící vdova.
Nyní už Ariann tekly slzy proudem.
Bude platit! Nesmí ujít trestu!
Ale nebudu obvin ní vytrubovat do sv tla. James tvrdí, že by došlo ke
skandálu a že by m to jednoho dne mohlo mrzet. Dobrá! Tak tedy z stanu
starou pannou. Do nikoho se nezamiluju, i kdyby byl krásný jako Adonis!
Najednou si vzpomn la na muže, kterého potkala na chodb . Ten byl moc
hezký.
Snad host na otcov svatb . Prohlížel si její oble ení a asi si myslel, že je
služebná. Jednou se do takového lov ka zamiluju.
Vzáp tí se Arianna proklela. Jak m žu na n co takového mys let, když je
otec sotva po smrti?
Posadila se na postel a rukávem si set ela slzy. Budu myslet jen na otce a
na to, í rukou zem el. Co když je spravedlnost slepá? Co když to ta ženská
jak zaona í, aby se nedostala p ed soud?
Musí existovat zp sob, jak tu stv ru potrestat!
Nakonec Arianna usoudila, že pot ebuje pomoc. S novým elánem
sesko ila z postele a vydala se hledat paní Whitleyovou.
 10

Dny po svatb Maggie prožila jako v mlžném oparu.

Laudanum odmítala dlouhodob brát. Tišící lék byl ú inný na bolesti
hlavy, zad nebo p i ženských potížích, ale lov k se mohl lehce stát závislým.
Tak skon it necht la.
Následující odpoledne po hr zné noci však zjistila, že bez dávky laudanu
se nedokáže vyrovnat s pocitem prázdnoty i viny. Jedinou út chou jí bylo
domí, že ta noc se už nikdy nebude opakovat.
Dny po Charlesov smrti trávila zav ená ve svém pokoji, kam jí Fiona
nosila jídlo. Služce sd lila, že si nep eje být vyrušována.
Tam, ukrytá p ed sv tem, vy kávala.
Zanedlouho byly známy výsledky ohledání. V Charlesov t le se nenašly
stopy pojedu. Zradilo ho srdce.
Informaci se dozv la od bratra. Justin byl vzrušením bez sebe, ale
Maggie na n j zpo átku nechápav civ la.
„M la bys jásat! T eba i vyk ikovat svou nevinu! Vím, že takhle se slušn
vychovaná dáma nechová, ale ty máš plné právo na satisfakci!“
Ale Maggie nepoci ovala uspokojení. Ti, kdo ji hned zpo átku odsoudili k
roli vražedkyn , ji budou dál o er ovat. I tak musí být vd ná. Co kdyby se v
Charlesových útrobách p ece jen našly cizí látky, s nimiž by si dokto i
nev li rady? Pak by bez milosti skon ila za m ížemi.
„Ty sis zase vzala laudanum, vid?“ Justin na ni pochybova hled l. „Musíš
se sebrat. ekají t neodkladné záležitosti.“
„Já vím.“
„Poslední rozlou ení s nebožtíkem se koná dneska ve er, tady v dom , ve
velkém salonu.“
„Jist .“
„Maggie!“
„Nech m být, Justine. Všechno zvládnu tak, jak se ode m o ekává.“
Maggie správn vytušila, že Arianna odmítá vzít na v domí léka skou
zprávu. Macechu ignorovala a s povýšenou opovržlivostí se stranila její
ítomnosti. Pokud se n kde objevila, byla od hlavy k pat zahalená v erném.
es obli ej m la stažený hustý závoj.
Rozlou ení s otcem se zú astnila, ale jen nakrátko. Maggie vydržela až do
odchodu posledního smute ního hosta.
Pak p išel den poh bu.
I tentokrát se Arianna vyhýbala konverzaci. T m, kte í jí kondolovali,
pouze nabídla ruku v erné rukavici. Kdyby Maggie nebyla p esv ená, že
vedle ní a Jamese stojí Charlesova dcera, mohla by ženu v erném považovat
za kohokoliv.
Ariannino chování o ekávala, ale díky laudanu jí to bylo celkem jedno.
Tvrdohlavá dívka si mohla d lat, co cht la.
Jamesovi se chování nete e nelíbilo, ale soudil, že Arianna pot ebuje as,
aby se z otcovy smrti vzpamatovala.
Maggii trápilo n co jiného. Lidé si za jejími zády šuškali. Jakmile se
iblížila, šepot utichl. N kte í považovali situaci za zábavnou. Sta ík a mladá
nev sta… O svatební noci se p íliš rozvášnil… Nu, takové v ci se stávají i v té
nejlepší spole nosti. Jiní považovali Charles v odchod z tohoto sv ta za velice
vyhovující. Podle nich se výhodn provdala za bohatého starce, který se
kolik hodin po svatb odporou el. Sice ho neotrávila, ale…
Královna se ve Westminsteru ukázala v doprovodu šlechty, dvo an a
služebník . P ijela ve chvíli, kdy arcibiskup za ínal s ob adem. Naslouchala
smute ní mši a v jejím oku spo ívala slza. Maggie si s lítostí uv domila, že
královna nad Charlesovou smrtí opravdu teskní. Od doby, kdy v
iaosmdesátém zesnul její drahý p ítel pan Brown – o n mž se šuškalo, že byl
víc než p ítel –, byla odkázaná na Charlesovo p átelství.
Královna se však nezdržela, aby s Maggii nebo s její rodinou ztratila pár slov.
Pouze jí p i odchodu královsky kývla, což se dalo považovat za projevem
sympatií. Pozd ji po mši, když bylo Charlesovo t lo uloženo ve starobylých
katakombách, jí Justin m kce p ipomn l, že m že být vd ná za královninu
ast. Nejenže Viktorie ukázala, jak želí ztráty starého p ítele, ona dala Maggii
svou p ítomností najevo královskou podporu. Ta se v Anglii velice cenila.
Maggie byla královn vd ná, ale vzhledem k dávce laudanu, kterou m la
v sob , se pohybovala jako v mlze. S p ehnanou pe livostí dodržela rituály a
chovala se tak, že se jí nedalo nic vytknout.
Od Jamese si udržovala odstup. Jedinou výjimkou byla smute ní hostina,
jež se uskute nila po poh bu. Op t stála vedle n j a Arianny a d kovala všem,
kte í jim p išli projevit soustrast. Ti se tu nedávno veselili na svatb .
Pak m lo být po všem, ale nebylo.
Ten ve er se Justin a Mireau rozhodli k návratu do Mayfairu. Maggie by
bývala nejrad ji odjela s nimi, aby se zbavila Jamese a Arianny, ale musela
vy kat p íchodu právník .
Požádala Fionu, aby jí donesla ve i, konvici aje a láhev silné whisky.
Jako pokaždé, i tentokrát služka poslušn vyplnila každé její p ání.
Jídla si sotva zobla, ale do aje si nalila po ádnou dávku alkoholu.
Chystala se napít, když se ozvalo zaklepání na dve e.
„Povídala jsem, že si nep eji být rušena!“
Do místnosti vstoupil James a zachv lo se mu ch ípí. „Co tu vyvádíš?“
„Nevidíš? Zrovna ve ím.“
„Jídla ses ani nedotkla, ale zato to tu páchne jak v palírn . „No a co?“ Maggie
pokr ila rameny. „Mysli si, že utápím smutek.“
Došel ke stolku, chytil láhev a mrštil s ní do krbu. Maggie vysko ila z
esla. „Zbláznil ses?“
„Ne, jen za ínám ztrácet trp livost.“
 „S ím?“
„S tebou!“
„Co ti dává právo plést se mi do života? Žádal jsi m , abych po kala na
právníky. Já poslechla, tak co ješt chceš? Pak m budeš mít z krku!“
„Snažíš se dokázat, že má Arianna pravdu?“
„Prosím?“
„Že jsi prodejná ubka? arod jnice?“
„Jak si troufáte, lorde Jamesi!“
Maggie zu ila. P ála si, aby toho muže nikdy nepoznala, p ála si mít na
sob upjaté vdovské oble ení, a ne jen tenkou no ní košili a hedvábný župan.
„Nepamatuju si, že bys byla zbab lec.“
Chystala se na n j vztekle utrhnout, ale pak z ní vyprchala energie.
„Možná jsem zbab lec,“ odtušila s pohledem up eným do krbu, „i prodejná
vka.“
„Aha, takže jsme pokro ili k sebelítosti?“
Zni ehožnic jí vytryskly slzy. Zasko ilo ji, jak snadno se v poslední dob
dokáže rozplakat. „Co když má pravdu?“ zašeptala.
„Na co narážíš?“
„Snad jsem ho opravdu zabila.“
„Otrávila jsi ho?“ zeptal se d razn James.
„Ne! Sám dob e znáš výsledek ohledání!“
„Zast elila jsi ho, propíchla?“
„Ježíšikriste! Nic takového jsem neud lala!“
„Tak jak jsi ho potom mohla zabít?“
„Já…, já… Bože, já nevím!“ Po dávce laudanu, kterou si zve era vzala, by
la být malátná a ospalá, ale místo toho za ala nervózn pochodovat p ed
krbem a zatínat ruce v p st. „Cítila jsem se mizern ,“ rozhovo ila se
útržkovit . „Nep edstavovala jsem si, že… že po mn bude chtít… Snažila
jsem se d lat, co cht l…“
James jí up en hled l do o í. „Charles mi byl drahý, ale pokud jsi o
svatební noci d lala jen to, co si p ál, nejsi odpov dná za jeho smrt.“
„Ale jsem!“
„Neobvi uj se. Provdala ses za muže, který o ekával intimnosti. Podle
mého názoru sis ho brát nem la, ale on trval na svém. Ty, koneckonc , také.“
Maggie s hlubokých povzdechem pot ásla hlavou. James nem l právo
kritizovat její rozhodnutí. Kdyby však m la možnost vrátit as, rozhodla by se
jinak. Kv li dluh m by se dostali do í, ale lepší skandál než situace, v níž
se ocitla.
„Nic nechápeš.“
„Pak mi to vysv tli.“
„Posta í, když p jdeš pry …“
„Nemám chu !“
„Necht j, abych byla hrubá! Vypadni, Jamesi!“
„Ješt jsme neskon ili. N ím se užíráš a já chci v t, co to je.“
„P eháníš!“
„Mluv.“
 „Ježíši!“ Maggie se zhroutila do k esla. „Když už to musíš v t…
ipadám si jako zlo inec!“
„Poslouchám.“ James v melodický hlas byl podbarven tvrdostí.
„P ála jsem si, aby byl mrtev!“ šeptala Maggie.
Mužovo obo í se nadzvedlo. „Ty sis p ála jeho smrt?“
Jako loutka kývala hlavou a na tvá ích jí nasko ily rudé skvrny. „Myslela
jsem… Nevím, co jsem si myslela… Cht la jsem tmu, ale on si p ál, abych
nechala rozsvíceno. Cht l, abych se mu p edvedla. Cítila jsem se mizern a
modlila se, aby k tomu nemuselo dojít, a pak…“
James na ni up en hled l. Maggie o ekávala, že ji zavrhne, ale on se jen
ušklíbl. „Nev ím, že by ses modlila za jeho smrt.“
„Ale ano!“
„Asi ve smyslu: Dej, Bože, a je ten lov k mrtvý?“
„To ne, ale modlila jsem se, abych si k n mu nemusela lehnout, a pak…
Charles se zhroutil.“
James v úsm v se prohloubil. „S tím bych se nikomu nesv oval.“
„Taky že jsem nem la v úmyslu sv ovat se zrovna tob , ale dotíráš na m
a nechceš odejít.“
„Byl m j strýc a já ho m l moc rád.“
„I já ho m la ráda! Poznala jsem, že je to ušlechtilý a citlivý muž, který se
zajímá o sv t, lidi, o sociální reformy… Milovala jsem ho! Jen… Jen jsem
necht la být jeho manželkou v loži.“
„Nev ím, že B h zprovodil Charlese ze sv ta jen proto, že jsi necht la
plnit manželské povinnosti.“
„Myslíš?“
„Jsem o tom p esv ený,“ ujistil ji James. „Ty sis n co vzala do hlavy, ale je
to trochu jinak.“
„A jak?“
„Charles byl dobrý lov k. B h by si ho nevzal d ív, dokud by nenastal
jeho as – tím myslím jen z pouhého popudu n jaké vystrašené
novomanželky.“
Maggie op t zrudla. „Máš pravdu. M la jsem strašné myšlenky. Sice jsem
se za n j provdala, ale…“
Na Jamesovi bylo vid t, že v n m znovu vzplála zlost, když ji ost e
erušil. „V tom jediném máš naprostou pravdu!“ Rázn se vydal ke dve ím.
„Právníci tu budou zítra v deset. Bu p esná. A p esta s laudanem. Te už
drogu nepot ebuješ.“
Chytil za kliku, ale ješt se k Maggii oto il. „Možná ti to zatím nedochází,
ale není cesty zpátky. Nyní jsi Charlesova vdova a podle toho se musíš
chovat.“
Dve mi práskl s takovou razancí, že je málem vyhodil z pant .

Justin ekal na Mireaua v salonu. Zíral do plápolajícího ohn v krbu a

tetelil se radostí, že je sestra o išt ná z na ení z vraždy. Sice ji nikdo oficiáln
neobvinil, ale i tak si mnozí šuškali za jejími zády. Bylo k neuv ení, že od
smrti vikomta Langdona ub hl tém týden.
 Strýc Angus se sice snažil do všeho strkat nos, ale Justin se nenechal
zahnat do kouta. Je baron Graham a má právo vystupovat jménem rodiny!
as podepsal veškeré d ležité listiny, které mu právníci p edložili a nyní
blaho il nejen Charlesovi, ale i sob . Vikomt Langdon byl starý muž.
Manželství nemohlo trvat donekone na.
Díky získaným pen m se oprostil od dluh a p evzal správu vlastních
financí. Te kone m že se svým životem nakládat po svém – a n eho
docílit.
Justin prod lal vojenský výcvik a za sebou m l n kolikaletou službu v
armád . Boj se nezú astnil; pouze jednou zasáhl s oddílem proti bu m
rebelujícím na Trafalgar Square. Odsloužil si své a armádu opustil. Pak v
hazardu prohrál to, co mu zanechal otec.
Smrt lorda Charlese v n m probudila pocit vlastní neužite nosti. Sestra si
vedla lépe než on. Nic po n m necht la, jen aby se oženil a aby jeho titul
nep ipadl Angusovi i jeho potomk m. Dosud si užíval svobody. Potuloval se
po klubech, ve írcích, posedával v kr mách, ale pravou lásku zatím nenašel.
V plamenech se mu zjevila krásná dívka, kterou potkal v tomto dom . Tmavé
vlasy, ple jako padlý sníh. Tmavé o i, sladké smyslné rty… D e mu
pomohlo s vázankou, jenže od té doby ji nespat il.
Uslyšel klapnutí venkovních dve í a vyšel na chodbu. „Mireau?“
Místo p ítele spat il Charlesovu dceru, která se vracela dom . Byla ve
smute ním oble ení, které ji zakrývalo od hlavy k pat . Jak to, že nenaráží do
nábytku, nešlape si po sukni? napadlo Justina. Co pod tím závojem m že
vid t?
„Dobrý ve er, lady Arianno,“ zdvo ile pozdravil.
Dívka zvedla ruku v rukavi ce a Justin si uv domil, že jí blokuje cestu ke
schodišti.
„Byla jste venku? Bez doprovodu? To m že být nebezpe né. Ve m st
ádí vrah. Jsou toho plné noviny, jak jist víte. Doufám, že se East Endu
vyhýbáte?“
Ale zahalená postava nepromluvila, jen kývla hlavou.
Najednou Justina napadlo, zda si z n j n kdo nevyst elil. Maggie si mu
st žovala na chování Charlesovy dcery, která ji nenávid la a obvi ovala ji z
otcovy smrti. Co když ta služti ka, s níž se v den svatby setkal, je Arianna?
Aby si potvrdil podez ení, rázn k dívce p istoupil. „Postihlo vás velké
nešt stí, madam! Ur it velice truchlíte. Váš otec byl skv lý lov k.“
Zena nepromluvila ani slovo. Jen dál nehybn stála.
Ale Justin byl odhodlaný. P istoupil až k ní a nadzvedl závoj. Neznámá se
mu sice vyškubla, ale i tak vid l dost. Zaplavilo ho nesmírné zklamání.
Maskovaná dívka nebyla kráskou, která ho tehdy tolik upoutala. M la hn dé
vlasy, nevýrazné o i, úzká bezbarvá ústa a nijak p átelsky se netvá ila.
„Omlouvám se,“ pravil strojen Justin a ustoupil. „Nemám právo vás
zdržovat.“
ekával vý itky i nadávky, ale dívka se zahalila a rozb hla se po
schodech. Hnala se tak, že narazila do Mireaua, který scházel dol .
„Promi te, madam!“
 Ani jemu neodpov la. Mireau zakroutil hlavou. „Zatracené ženské!“
post žoval si Justinovi.
Ten si povzdechl. „S lady Ariannou budou potíže. Ta malá se jen tak
nehodlá smí it s otcovou smrtí.“
„Já mluvím o tvé sest e.“
„D je se n co?“
„Bojím se o ni. Takovou Maggii neznám.“ „Ani s tebou nechce mluvit,
vid?“
„Prý a taky odejdu. Kdyby mohla, p jde s námi. Nem l bys tu p ece jen
stat? Zítra p ijdou právníci.“
„Ráno snídám v klubu s Angusem. Strýc netuší, že se bude íst poslední
le. Jinak by se sem p ihnal jako vich ice. O sch zce s právníky jsem držel
jazyk za zuby.“
„Do toho Angusovi nic není. Lord Graham jsi ty!“
„Máš pravdu, p íteli,“ souhlasil Justin. „Já osobn opouštím tento d m
smutku s radostí. Až se Maggie rozhodne ud lat totéž, vrátíme se pro ni.“
Vyšli z domu, ale Justin se ve dve ích zastavil a zklaman se zahled l k
opušt nému schodišti. Kdo byla ta dívka? Uvidím ji ješt n kdy?

Arianna netrp liv pochodovala po místnosti. Za n kolik minut se

rozlet ly dve e a dovnit vpadla dívka v erném.
„Co jsi zjistila?“ dožadovala se netrp liv Arianna.
Fiona si strhla z hlavy závoj. „Vy se ptáte, co jsem zjistila? Málem m
istihli! Ten lov k dole v hale… Bratr vaší macechy! Nadzvedl mi závoj a
vid l m j obli ej!“
„Povídáš její bratr?“
„S tímhle musíme p estat! Nem žu donekone na pobíhat po ulicích!
Vždy vypadám jako strašidlo! Jestli lady Langdonová p ijde na to, co
provádím, vyhodí m a už nikdy nenajdu práci!“ vyk ikovala ustrašená služka.
Ale Arianna služ iny starosti nebrala na v domí. „S jejím bratrem jsem se
nikdy nesetkala, tak jaképak strachy? Ty pracuješ pro m , na to nezapomínej.
Jestli se mi poda í tu ženskou dostate o ernit, p jde do v zení.“
Fion šlehaly z o í blesky. „Mám vás ráda, Arianno, ale vy nejste hlavou
téhle domácnosti!“
„D dím t etinu otcova majetku,“ p ipomn la jí Arianna.
„Ale až dosáhnete plnoletosti – a do té doby zbývá n kolik m síc . A
když už mluvíme o v zení… Co když tam skon ím za to, k emu m
navádíte?“
„Nebu sm šná! Kdyby t chytili, ekla bych, že jsem byla tolik zdrcená
žalem, že jsem se nemohla dostavit na otc v poh eb. Však já už bych se n jak
vymluvila!“
„Vy snad, ale co já? Lady Maggie m poslechla, když jsem jí nutila
laudanum. Proto si nevšimla, že jsem asto pry , i když bych jí m la být k
ruce. Co když už je na tom líp a pozná, že tu nejsem?“
„Zbyte se bojíš. Co nevid t zase odjedu a ty budeš mít po starostech.
Te mi pov z, co ses dozv la.“
 Fiona se s povzdechem zbavila plášt a usadila se na okraji postele. „Moc
málo. Lady Maggii znají v kostele svaté Marie i v jiných farnostech. Lidé tu
ženu milují, Arianno. Dochází do chudinských tvrtí, pomáhá, jak m že. Když
je pot eba, vyhrne si rukávy a sama rozd luje jídlo. Možná byste si m la najít
as, abyste ji lépe poznala.“
„Neprosila jsem se t o radu. Naplánovala otcovu smrt a já nem žu uv it,
že už ji dávno n kdo nepohnal p ed soud. Svatební smlouva p inesla jejímu
bratrovi po ádný ranec pen z. Bu byli Grahamovic právníci zatracen
mazaní, anebo m j otec totáln zaslepený. Jen si p edstav, že ta hrozná ženská
by nemusela nic vracet, i kdyby vycouvala z manželství na poslední chvíli!
Jako vdova nyní zd dí notný majetek. Vyšlo jí to do puntíku. Ženich o
svatební noci umírá!“
Fiona ml ky hled la na svou paní pohledem, který se Ariann
nezamlouval. „Nenapadlo vás, že vikomt mohl podlehnout srde ní mrtvici?“
„Naplánovala to! Otec se m snažil chránit p ed sv tem, ale já nejsem
žádná hlupa ka! M jen tak neoblafne! Maggie už byla jednou vdaná a ví, jak
to chodí mezi mužem a ženou. Otce vzrušila a ud lala to zám rn . Proto je to
vražda.“
Ale služka kroutila hlavou. „Mám vás moc ráda, Arianno, ale stejn mám
pocit, že se strašn pletete. Na vlastní o i jsem vid la, jak lady Maggie trpí a v
jakém zuboženém stavu byla po jeho smrti.“
„Na tom není nic pozoruhodného. Klepe se strachy, aby ji nechytili a
nepov sili.“
Fiona vzdychla. „Musím se p evléct a jít k ní.“
Ale Arianna ji chytila za paži. „A víc už jsi neslyšela? Povídej!“
„Lidi v East Endu panika í. Ženy se bojí vraždícího šílence, co dostal
ezdívku Kožená zást ra. Jen si to p edstavte! Jemu nesta í, že je vraždí! On
ty chudinky zohavuje!“
„Zabíjí jen oby ejné prostitutky,“ utrousila Arianna.
„Máte post eh,“ opá ila kousav Fiona.
Arianna zrudla. „Nechci se otírat o prostý lid, ale ty nemáš d vod k
obavám. Neprodáváš se na ulici, jen sbíráš informace. Samoz ejm že to, co se
je, je strašné, ale kdyby se ty ženské neopíjely a nesvád ly chlapy, aby
vyd laly peníze na další pití, nic by se jim nestalo.“
Fiona se hrd nap ímila. „Kdyby vláda marnotratn neplýtvala pen zi a
novala pozornost chudinským tvrtím, nedocházelo by ke zlo inu. Chlapi
by m li práci a ženské by se nemusely prodávat.“
„V tšina z nich jsou opilci,“ kontrovala Arianna.
„A co byste d lala vy, kdybyste m la jen to, co máte na sob ? Kdybyste
nev la, kde ve er složíte hlavu? V takovém p ípad jde hrdost stranou. Ješt
ráda byste si n kde na rohu p ivyd lala!“
Arianna zabo ila hlavu do dlaní. „Nezlob se na m , Fiono. Otce jsem moc
milovala a te nevím, co se to se mnou d je. Papá p ece asto p ispíval na
chudé.“
Služku dív in smutek obm il. „Vím, že se trápíte. Podle vašich instrukcí
jsem se vyptávala u svaté Marie. P i zmínce o vaší maceše se otec Vickers
za al rozplývat. Popisoval mi, co všechno lady Maggie d lá pro farnost, a
nešet il chválou. Jedno by vás ale mohlo zajímat.“
Arianna se rychle probrala. „Povídej!“ dožadovala se.
„Lady Maggie nesnáší hypnotizéry.“
„Hypnotizéry?“
„Však víte… Ti, co dokáží lidi uspat, nebo spiritisty, kte í vyvolávají duše
zesnulých, jak asto p edstírají. Kdybyste se zú astnila posledního rozlou ení
s vaším otcem, slyšela byste, co se p ihodilo lady Marian . Údajn existují
lidé, kte í se holedbají nadp irozenou mocí. Možná že ji i mají, ale v tšina z
nich má polí eno na bohá e, jako je lady Mariana. Ta se zú astnila seance
po ádané jistým lov kem, b hem níž si hodlala promluvit se zesnulým
vévodou. Ke stolu s nimi zasedla n jaká žena, která p erušila ,kruh', jak se
íká, a doty ného spiritistu nazvala šarlatánem. Ten a jeho pomocníci je
málem zabili. Byl tam ješt jeden muž, který n kolikrát vyst elil a doslova jim
zachránil život. Lady Mariana nemluvila o ni em jiném. Podle jejích slov se
ten muž a ta žena chovali nesmírn state . Hu ela do m dobrou hodinu,
protože si myslela, že mluví s vámi.“
„Kdo byli ti cizinci?“ dotazovala se zv dav Arianna.
„Lady Maggie tam nebyla – vévodkyn by ji zaru en poznala.“
Ale Ariann se to nezdálo. „Ta by nepoznala vlastní stín! Tebe zatím taky
nikdo nepoznal.“
„Jo, ale ujiš uju vás, že dole u schod jsem m la namále, když mi lord
Graham zvedl závoj.“
„Co je nám do n jakého lorda Grahama? Zítra p ijdou právníci a pak už
neuvidíme ani lorda Grahama, ani jeho sestru. Povídám ti, že ho v bec
neznám.“
„Tahle hra je nebezpe ná, Arianno.“
Ariann ukápla slza. „Co jiného mi zbývá? Já otce milovala! Jak jinak se
dom žu spravedlnosti?“
Fiona vzdychla. „Je mi líto, ale ne vy š ourala jsem ani smítko, které by
lady Maggii p itížilo. Neud lala nic, za co by si zasloužila odsouzení. Poprvé
se provdala z lásky a rodina ji málem zavrhla. Mn to p ipadá romantické. Asi
po vašem otci dost zd dí, ale stejn si nemyslím, že by si ho vzala jen proto,
aby ho oškubala.“
„Ud lala jsi, co jsi mohla. Možná bych se m la vydat do ulic sama,“
dumala Arianna.
„Vy znáte tak akorát elegantní obch dky kolem Covent Garden. O
skute ném život ve m st nevíte zhola nic,“ varovala ji Fiona.
„Potom je na ase, abych ten nedostatek napravila.“
„D síte m , Arianno.“
„Nebu hloupá, Fiono. Není eho se bát.“
Roz ilená Fiona za ala sbírat oble ení. „Kde mám šaty? Paní Whitleyová
brzy za ne shán t.“
Arianna se ušklíbla. „Macecha dala paní Whitleyové na srozum nou, že
odte ka ti porou í jen ona.“
„Opravdu? To je od ní hezké…“
„A t ani nenapadne tu ženskou litovat!“ zlobila se Arianna. „Já nejsem dcera
zesnulého pána domu, ale jen služebná z Dublinu.“
„Postarám se, abys za své úsilí dostala dob e zaplaceno.“
„Neud lám nic, co by se mi p ilo nebo bylo nezákonné, Arianno. Vás
prosím o totéž. Prob hlo ohledání t la; váš otec zem el na mrtvici.“
„Dobrou noc, Fiono.“
„Nechci, abyste se na m hn vala. Jsem vaší p ítelkyní a ud lám vše, jen
abych vám pomohla.“ „Pot ebuji! se vyspat.“
Fiona si upravila pláš . „Jak si p ejete. Dobrou noc, Arianno.“ Po služ in
odchodu p iložila Arianna do krbu poleno, a když zapraskalo, zimom iv
vztáhla ruce k ohni. Spiritisté a hypnotizé i…
Bude celkem p irozené, když jednoho vyhledám. Vždy jsem nedávno
išla o drahého otce!
 11

Právníci, otec a syn Greenovi, se dostavili na minutu p esn . Maggii

rozrušilo, že se má s nimi setkat bez p ítomnosti ostatních len rodiny. James
s Greenovými hovo il dobrou p l hodinu a zdálo se, že se nem že do kat, až
ijde na adu Maggie.
Minulou noc jí promluvil do duše a za to mu byla Maggie neskonale
vd ná. Podle jeho slov neprovedla nic, z eho by se m la obvi ovat. Pouze se
provdala za muže, který ji cht l za ženu. K nov nabytému sebev domí p isp l
i argument, že Charles dosáhl vysokého v ku a že jeho smrt byla p irozená.
Cht la mu být dobrou manželkou, ale B h rozhodl jinak.
Charles je po smrti. Všichni muži umírají. On zem el na sešlost v kem, ne
její rukou.
Laudanu se zbavila a k jednání s právníky usedla p i plném v domí. Starší
pan Green byl prošediv lý muž s ost ížím zrakem, šedými licousy a s ulízanou
patkou vlas . Syn se otci podobal, s tím rozdílem, že dosud byl hn dovlasý.
Jednoho dne se stane otcovou v rnou kopií.
Starší Green nejd ív p etl dopis napsaný Charlesovou rukou a Maggie
vd naslouchala slov m chvály, jimiž ji Charles zahrnoval. Nato se
právníci rozhovo ili o d dických nárocích. Na Jamese Langdona p echází
šlechtický rodový titul spolu s veškerými pozemky, které se váží k titulu. Také
dí panství Moorhaven s okolní p dou. Maggii p ipadlo právo žít na panství
až do smrti, pokud se znovu neprovdá. Pak by musela d m opustit a ne init si
na Moorhaven žádné nároky. Také ji informovali o ú tu v bance, otev eném
na její jméno, na n mž byla složena zna ná finan ní ástka. Tu mohla každý
síc erpat do ur ité výše. Charles si p ál, aby byla nezávislá, pokud se
rozhodne z stat svobodná.
Maggie Charlesovu velkorysost oce ovala. Vzáp tí p išla na adu otázka
nevlastní dcery. Charlesovi na Ariann záleželo a trápilo ho pomyšlení, že
vyr stala bez matky. P ál si, aby se dcera provdala a její budoucnost vkládal
do rukou synovce Jamese. Avšak po dobu její nezletilosti se dív iným
poru níkem m la stát Maggie. Charles ji žádal, aby byla Ariann rádkyní a
oporou a vedla ji životem.
Maggie tušila, co na ni Charles p ichystal. P esto ji prosba nejen zasko ila,
ale i dojala. Vikomt si nekladl žádné podmínky. Kdyby cht la, mohla
odmítnout a dívku ponechat osudu. Starala by se jen o ú et v bance a utrácela
peníze.
Mladší Green skon il se tením a odkašlal si. Zvedl o i a podíval se
nejd ív na ni a pak na otce. „Rozum la jste všemu, co zde bylo eno,
madam?“
 „Ano.“
„Poslední v le lorda Langdona vás k ni emu nezavazuje, avšak…“
„…lord Langdon si v poslední v li p eje, abych na jeho dceru dohlédla,“
dokon ila za n j Maggie.
„S tím souvisí ješt jedna v c; pokud p ijmete závazek, p ebíráte zárove
veškerou kontrolu nad jejím d dictvím až do okamžiku její plnoletosti.“
„Jist , rozumím.“ Maggie váhav p ikývla. „Je si Arianna v doma zn ní
této listiny?“
Mladší Green si op t odkašlal a up el pohled na otce. „S lady Ariannou si
promluvíme pozd ji.“
Maggie uvažovala, jak co nejšetrn ji nadnést, že ji nevlastní dcera
nenávidí až do morku kostí. Nakonec se rozhodla pro otev enost. „Lady
Arianna m nesnáší. Myslí si, že jsem zabila jejího otce. Proto si nejsem jistá,
zda bych m la vystupovat jako její poru ník. James Langdon by pro ni byl
zcela jist p ijateln jší.“
„Lord Langdon si je v dom zn ní poslední v le.“
„Ano?“
„Lord Charles žádá výslovn vás, abyste dohlížela na jeho dceru.“
Jenže Charles nev l, jak m jeho dcera nesnáší, pomyslela si zni en
Maggie.
Starší Green se do ní zabodl pohledem. „Odmítáte snad, madam?“ optal se
stroze.
„Neodmítám. Jen vysv tluji, že to d e má ke mn zna né vyhrady.“
Pan Green nasadil netrp livý výraz. „Je to ješt dít , navíc dít vašeho
zesnulého manžela, k n muž máte zodpov dnost.“
Maggie v protestu zvedla ruce. „Pánové! Nez íkám se zodpov dnosti a
ud lám vše, co je v mých silách, ale t eba zm níte názor, až si s ní
promluvíte.“
„Jsme vám kdykoliv k službám, madam.“
Taky m považují za vražedkyni? Ovšemže jsou mi k službám, pomyslela
si podrážd Maggie. Za správu Charlesova majetku si ú tují tu ný poplatek!
Nahlas ne ekla ani slovo, protože si uv domila, že jim Charles musel
ovat.
„D kuji, pánové. Vašich služeb zajisté využiji. Pošlu k vám Ariannu,
pokud s ní nejste dohodnuti na p esném ase.“
S tím opustila knihovnu. Na chodb ne ekala Arianna, ale Fiona.
„Vy Ariann , že s ní cht jí hovo it otcovi právníci. Po zbytek dne máš
volno. Já musím odejít.“
Maggie m la pocit, že se zalkne, jestli co nejrychleji neopustí d m.
Krá ela do pokoje a na schodech se málem srazila s Jamesem. „Madam?
Sluší vám to. Máte jasné o i. Kone bez laudanu?“
Maggie se zamra ila a vrhla pohled na zavazadlo, které držel v ruce.
„Odjíždíš?“
„Mám vlastní d m.“
„Tenhle jsi práv zd dil.“
 „Taky mám n co urgentního na práci. Toto sídlo pat í i tob , jak dob e víš
– dokud si nenajdeš nového manžela.“
„Nic takového nemám v úmyslu, lorde Langdone.“
„Nu, mám pocit, že za stávajících okolností už žádného nepot ebujete,
madam.“
„Manželství se neuzavírá z pot eby, mylorde.“
James se ušklíbl a skepticky šiji prohlédl. „Nepovídejte!“
Maggie zrudla, ale nehodlala mu dop át poslední slovo. „Ariann budeš
scházet.“
„Charles si výslovn p ál, abys na ni dohlížela ty, Maggie. Proto si
myslím, že vy dv pot ebujete as, abyste našly spole nou .“
„To je sm šné! Nenávidí m víc, než si umíš p edstavit.“
James neodpovídal. Maggie se k ovit p idržovala zábradlí, protože
la pocit, že se jí podlomí nohy. P edchozí události si vybraly da a te na
ni dolehlo vy erpání. Neustále si omílala v hlav , že se provinila a Charlese
zradila. James se musel cítit stejn mizern .
Ta magická noc… Kolik rozkoše jí dop ál… Jenže v jeho p ípad šlo jen o
ukojení mužského chtí e. O p echodnou epizodu.
James už není jen dobrodruh krátící si as v královniných službách. Stal se
z n j vikomt Langdon, bohatý a mocný lord. Každá urozená matka mu bude
podstrkovat pod nos dcerku, aby si jí všiml. M si vzal na jednu noc do postele
a tím avantýra kon í. V jeho o ích jsem poskvrn ná. Nejd ív jsem se provdala
za policistu. Pozd ji, kv li pen m, za vikomta Langdona a nejspíš jsem
isp la k jeho p ed asnému odchodu ze sv ta.
Právníci se také zmínili, že Charles m l s dcerou jisté úmysly. Co když si
ál, aby se provdala za Jamese? Proto odchází? Proto nechce se mnou a s ní
stat pod jednou st echou?
„Arianna je mladá a truchlí po otci. Musíte najít zp sob, jak se usmí it.“
„O smíru mám silné pochybnosti.“
„Zkusit to m žeš.“
„Odejít bych m la já a ty z stat,“ zd raznila chladn . James se ušklíbl.
„Myslíš jako sebrat peníze a zmizet?“ optal se zdvo ile.
„Nic takového jsem ne ekla!“ vybuchla Maggie. „Jen si nejsem jistá, zda
jsem ta pravá, kdo by m l dohlížet na Charlesovu dceru. Jak ji mám, u všech
svatých, vést, když m nedokáže vystát? Když se m straní?“
„Však vy si poradíte, madam. P eji dobrý den.“
Vykro il proti ní, a když ji míjel, Maggie si p ipomn la vášnivé objetí, sv dný
pohled jeho o í, silné paže… Zoufalství, které se jí zmocnilo, si v ni em
nezadalo s žalem, v n mž se utáp la po Nathanov smrti. Najednou pochopila,
že ten muž pro ni znamená víc, než si snažila namlouvat. Noc strávená v jeho
náru i ji poznamenala. James ji nesmírn p itahoval. Líbilo se jí vše, co o n m
la, zp sob, jakým pohlížel na sv t, i to, jak pokaždé dokázal vystihnout,
co se v ní d je.
Jenže to vše byla pouhá iluze. Co znamená jedna noc pro zkušeného muže,
jako je on?
 Na okamžik se zarazil, ale pak tém prob hl kolem ní. „Kdybys m
pot ebovala, pošli Darbyho. Najde m doma. P íštích pár m síc z stávám v
Londýn .“
Maggie m la pocit, že propukne v plá . Po jeho odchodu se rozb hla do
pokoje. V rychlosti se oblékla a vyrazila z domu.
Zoufale pot ebovala na erstvý vzduch.

Jamese pokaždé udivilo, jak m že být taková oby ejn vyhlížející a

ehká žena panovnicí rozlehlé íše.
Viktorie si nepotrp la na p epych. Udržovala skromnou domácnost a
prost se oblékala. Šedé vlasy nosila hladce u esané a na temeni stažené do
uzlu. Nebyla nejmladší, ale stále m la bystrý mozek a na Jamese hled la
pohledem, v n mž se zra ila inteligence. I tentokrát se od la do erného.
Albert byl sice už mnoho let po smrti, ale ona stále žila pro jeho památku a ve
vzpomínkách na lepší asy.
Jamese královnino pozvání p ekvapilo, ale dostavil se ochotn . Viktorie
ho p ijala beze všech ceremonií v malém pokojíku sousedícím s její ložnicí.
Nabídla mu aj a rovnou p istoupila k v ci.
„P ijm te mé omluvy, lorde Langdone. Vím, že p icházíte z domu smutku.
Smrt vašeho strýce nás všechny zasko ila.“
„Jsem velice rád, že jste pro m poslala, Vaše Veli enstvo. Také jsem
vd ný za lásku a p íze , kterou jste mému strýci projevovala. Jeho ztráta je
pro m nenahraditelná.“
„Pro m také.“
„D kuji, Veli enstvo.“
„V ná škoda, že se odebral na v nost. Naše zem takové lidi, jako byl
on, pot ebuje nyní víc než kdy jindy.“
James si všiml, že se královn p i nalévání aje zachv la ruka.
„Hrstka bu si m že vyk ikovat, co chce, ale národ vás obdivuje a
miluje, Veli enstvo. Angli ané jsou naprosto oddaní Korun ,“ ujistil ji James.
V královniných o ích se zalesklo. „Ale jist je vám známo, že existují i
tací, kte í by monarchii a to, co bylo budováno po mnohá staletí, bez milosti
svrhli. Nejsme jen malá zemi ka, lorde Langdone! Vybudovali jsme
impérium, o jehož slávu se zasloužili state ní muži, kte í pro vlast neváhali
nasazovat životy! Tolik lidí se ob tovalo, a hle te! Boj stále není u konce.“
Ode dne, kdy Viktorie usedla na tr n, musela bojovat s odp rci a
pomluva i. Dokonce jí n kte í usilovali o život. Oba v li, že nyní žijí v
novém sv . Zemi vládl ministerský p edseda a vláda. Mnozí nabyli
esv ení, že se monarchie p ežila a že jí není zapot ebí. Také však v li,
že lidé Viktorii uctívali a milovali. Byla silná osobnost, žena, matka a babi ka.
Národ na ni i p es léta prožitá v ústraní nezanev el.
„Narážíte na n co konkrétního, Veli enstvo?“
Královna ukázala prstem na výtisk novin ležící na stolku. „To, co se nyní
je, je politováníhodné! V East Endu dochází k vraždám, které prý páchá
jaký šílený vrah. Ten lov k své ob ti tvrtí! A jako by to nesta ilo,
vyskytnou se tací, kte í zneužívají situace, aby svrhli monarchii!“
 „Snad to není tak vážné, Vaše Veli enstvo.“
„Jen te!“ poru ila mu královna.
James uchopil noviny. V lánku reportér dopodrobna popisoval smrt jisté
Annie Chapmanové. V posledním odstavci se ot el o urozenou spole nost,
která, podle jeho soudu, vede prostopášný život, zatímco druzí hladov jí.
Zárove nepokryt nazna oval, že za neut šené pom ry v East Endu m že
neochota nejvyšších míst ešit svízelnou situaci v chudinských tvrtích.
James zvedl o i ke královn , která trp liv vy kávala. Chopil se druhých
novin, ale v t ch stálo p ibližn totéž. Za potíže m že vládnoucí t ída.
„Vždycky budou existovat jedinci zneužívající stávající situace ve vlastní
prosp ch. Takovým se hodí každá záminka, jen aby vyvolali nepokoj, Vaše
Veli enstvo.“
„Policie nemá jedinou stopu. Sice zatkli jistého lov ka jménem Pizer, ale
toho museli chránit p ed rozvášn ným davem. Tady se píše, že se ocitl p ed
soudem, ale jen jako sv dek, aby se mohl o istit z na ení. Je to p ist hovalec
a mnozí v í, že takoví jako on p sobí v naší zemi zmatek a potíže. Pouli ní
iklouni vy vávají, že je žid, ale my musíme chránit a dohlížet na všechny
naše obyvatele! Cítím v kostech, že se l za co nevid t vzbou í, jestli n co
nepodnikneme. Podle popisu vraha, který má policie k dispozici, je prý ten
lov k ezník, malý, vysoký, bohá , chudák… Policejní ú edníci dostávají
spoustu udání, obracejí se na n prostí lidé, ale i šarlatáni. Kdosi tvrdí, že na
vlastní o i vid l dob e oble eného muže, gentlemana, šlechtice… Kdoví,
íšt se do teme o lenech královské rodiny!“
„Jsem si jistý, že policie d lá, co m že.“
Královna pokr ila nos. „Jist . N kte í policisté jsou výjime ní lidé s
výjime nými schopnostmi, zatímco druzí vd í za vysoká místa politika ení.
Policie dostala dopis, jehož kopii mi zaslali. V n m stojí, že vraždy nepáchá
ezník, ale komunista!“
Královna sáhla do kapsy a vytáhla složený list papíru. Nasadila si monokl
a za ala íst. „Poslouchejte. ,Nedávno jsem byl v Hyde Parku, kde se p ed
rudou vlajkou srotila skupina komunist . Ti vyk ikovali, že jakmile dojde k
vraždám ve West Endu, budou urození kvi et jako pod íznutá prasata.'„
Královna se odml ela a up ela na Jamese pátravý pohled, aby se ujistila,
zda návšt vník chápe vážnost situace. „V dopise dále stojí, že tyhle události
naruší základy spole nosti a ta padne. Lord Salisbury bude donucen odstoupit,
na jeho místo p ijde Gladstone a nejv tší íše se sesype jako dome ek z karet.
Oni pak sestaví provolání k národu a vyhlásí republiku.“
Jamesovi bylo jasné, že situaci, v níž se zem ocitla, není radno
podce ovat. Politická stabilita se zdála vratká a lidé volali po zlepšení
životních podmínek.
„P etl jsem vše, co bylo o vraždách napsáno, a nemyslím si, že by je
la na sv domí n jaká politická skupina, která chce v zemi zasít nepokoj.
Jist , as od asu dochází k násilným in m, ale nepat í k lidské p irozenosti
takhle masakrovat své bližní.“
 „Já si taky myslím, že vraždy páchá n jaký šílenec, ale je zapot ebí
vyhmátnout jádro problému. Je možné, že ten muž – žena by snad n eho
takového nebyla schopná – bude ve vražd ní pokra ovat.“
„Sdílím váš názor, Veli enstvo.“ O jednom se James pou il. Královna
dávala p ednost up ímnosti a p etvá ku nesnášela.
„Byla bych vám vd ná, lorde Jamesi, kdybyste zjistil, co se vlastn d je.
Neškodilo by trochu se porozhlédnout a vznést pár diskrétních dotaz .“
„Ud lám vše, co bude v mých silách, Veli enstvo, ale v ím, že policejní
hlídky pro esávají každou ulici…“
„Nežádám vás, abyste toho vraha chytil, ale abyste naslouchal a
pozoroval, jaké mezi lidmi panuje politické smýšlení. T eba zachráníte nejen
monarchii, ale i íši. Jinými slovy, bu te mýma o ima a ušima,“ zašeptala.
Pak mávla rukou, ímž mu dala na v domí, že je audience u konce.
Královna ho pov ila úkolem, který se zdál nad lidské síly, ale James jí
byl vd ný. Pono í se do práce a p ijde na jiné myšlenky. Zapomene na
edchozí události.
l by poci ovat bolest, ztratil blízkého lov ka, ale vnímal pouze
neukojitelný hlad. Hlad po žen , jejíž obraz se mu nep etržit zjevoval p ed
ima a který ho pronásledoval i v noci.
„Spolehn te se, Vaše Veli enstvo. Jsem vám vždy k službám.“
Po odchodu z Buckinghamského paláce poru il James Randolfovi, aby ho
odvezl do East Endu.
„Lady Langdonová se op t v nuje dobro innosti?“ dotazoval se starostliv
Randolf.
„To bych jí neradil!“ zavr el James. „Nejd ív se ale zastavíme doma.
Pot ebuju se p evléknout.“
 12

„Slyšela jste tu hr zu? Víte, co je nového?“

Maggie užasla, když zjistila, kolik žen se sešlo u kostela, ale necht la si
namlouvat, že p išly zrovna kv li ní. O jejím p íchodu nev ly. Mireauovi
poslala vzkaz, aby se k ní p ipojil. P ipadala si jako tonoucí, který se chytá
stébla. Nedokázala sed t s rukama v klín , a proto se rozhodla vyhledat otce
Vickerse a probrat s ním budoucí práci.
Darbyho, který ji zavezl dom , propustila a s Mireauem si najali bry ku.
Jakmile p ed kostelem vystoupili, ženy se kolem nich srotily.
„Božínku!“ vyk ikovala hubená vysoká žena. „Doneslo se vám, co
provedl té nebohé duši?“
„Mluvíte o vraždách? etla jsem o nich v novinách. Strašn m mrzí, co
se p ihodilo.“
„Ty ses snad zbláznila, Blimeyová!“ Prodrala se lokty dop edu jedna
farnice. „Copak nevíš, že chudá ek madam p išla vo dalšího manžela?“
Davem se zvedla vlna sympatií.
„D kuji vám,“ pod kovala Maggie.
„Jsi v po ádku, ku átko?“ optala se jí dívka, která si íkala Lizzie.
„P ece jí nebudeš íkat ku átko!“ volala další. „Te ka je z ní lady! Copak
nevíš, že si vzala velkýho pána? Vikomta?“
V davu zašum lo, ale Maggie vrt la hlavou. „Na tom, jak mi íkáte,
nesejde. Podstatné je, abyste si dávaly pozor a m ly o i otev ené.“
„Jo, protože ten ne ád ješt neskon il!“ volala malá, obtloustlá, asi
ty icetiletá žena. „Znova zaúto í, protože policajti jsou v koncích!“
„Já vám povídám, že v tom má prsty ten Pizer! Kožená zást ra!“ vyk ikla
Lizzie.
„Jenže tomu nic nedokázali,“ oponovala tlustá ty icátnice.
„Znaly jste zavražd né?“ dotazovala se Maggie.
„Jo, a byly to p kný chudinky.“ Jedna z mladších žen si zimom iv
itáhla k t lu ošum lý šál. „Já s Polly d lala, když ešt m la práci. Byla to
dobrá holka, ale jak se napila, ádila jak utržená ze et zu.“
„Ale takovou smrt si nezasloužila.“ P ed Maggii stála mladší hn dovláska,
která ješt neztratila krásu.
„Ohledáva mrtvol povídal, že ten vrahoun Annii Chapmanovou vykuchal
jako králíka! Rány boží! Kam ten sv t sp je?“
„Prej se n kdo poptával u Burkeho v hospod , estli by se tu nedaly koupit
lidský kon etiny. Burke tvrdil, že to byl n jakej Ameri an, kterej nabízel
celou dvacku!“
 kdo se zachechtal. „Jo! Zato vnit nosti Polly a Annie jsou dobrý tak
akorát do lihu!“
které ženy se p idaly, ale brzy zmlkly. Všechny nyní hled ly na Maggii,
jako by u ní hledaly odpov .
„V tšina z vás pracovala jako pradleny. Snažte se najít si práci v
prádelnách nebo v soukromých domech.“
Ale ženy na ni dál prázdn zíraly. Pro n p edstavovala hlavní práci
prostituce. S tou byly dob e obeznámeny. Pot ebovaly si vyd lat na gin a na
nájem, aby m ly kde p espat. Mohly by omezit popíjení ginu, ale p i zp sobu
života, jaký vedly, by taková úspora byla nad jejich síly. Na živobytí si
vyd lávaly postáváním v temných uli kách, kde lovily zákazníky.
„Vaše životy jsou v ohrožení!“ zvolal Mireau, jemuž docházela trp livost,
ale ženy ho nebraly na v domí.
„Donesla jste nám n co, madam?“
„Bohužel, nedonesla,“ p ipustila smutn Maggie. „Ale v kapsách máme
trochu pen z, vi , Mireau?“
ítel na ni hled l, jako by spadla z višn . Ud lala chybu, protože ženy se
na ni za aly tla it. „Já jsem pot ebná! Dneska nemám kde složit hlavu! Vod
rána jsem nem la v puse!“ vyk ikovaly jedna p es druhou.
Mireau Maggii nekompromisn sebral tašti ku. „Ustupte a stoupn te si do
ady!“ ok ikl dorážející dav.
V n kolika vte inách bylo po pen zích. Ženy sice m ly Maggii rády, ale
bližší košile než kabát. N které spokojen odcházely, ty, na n ž se nedostalo,
hrub klely.
„Asi víš, kam mají namí eno.“ Mireau nesouhlasn kroutil hlavou. „Do
nejbližší hospody.“
„Možná n které, ale ne všechny.“
„Laskav si uv dom, že vrahoun je stále na svobod . M žeš d lat první
poslední, ale ty ženské stejn nedostaneš z ulice. Zeptej se otce Vickerse.“
„I kdybychom pomohly jen jedné.
„Jist , jist ! My jsme ti, kte í spasí sv t! Necht la jsi mluvit s kn zem?
Tak m napadá… Nemám na zaplacení zpáte ního jízdného. Nem la ses
zbavovat Darbyho.“
„Tak si vyp íme peníze z kasi ky pro chudé.“
„Jako by v té n kdy n co bylo.“
Maggie se nehodlala dohadovat. „Nep jdeme do kostela?“ „Jist , a to
máme za sebou.“
Otce Vickerse zastihli p ed oltá em, kde s ministrantem zapaloval sví ky.
Když p íchozí spat il, nechal práce a rozb hl se k nim. „Maggie!
Jacquesi!“ Na Maggii se starostliv zahled l. „Co tu d láte, madam? Vždy
vašeho nebohého manžela sotva poh bili! Ví B h, že pot ebujete as, abyste se
vzpamatovala.“
„Ned lá mi dob e ne inn posedávat a hled t do zdi, ot e. Nejlepším
lékem na potíže je práce.“
„Ur it máte adu p átel, kte í vás rádi uvidí.“
 „Ani bych ne ekla.“ Maggie si vzpomn la na Cecílii a ve er strávený v
soukromém klubu.
„Nechci vám radit, ale tahle tvr není pro vás bezpe ná,“ varoval ji kn z.
„Slyšeli jsme,“ p ikyvoval Mireau. „Vražda je vždycky nechutná
záležitost.“
„Je to víc než jen nechutné. Ty nebohé duše odešly k Bohu v úd sném stavu.
Policisté d lají, co m žou, ale šílený vrah jim uniká. Slyšel jsem, že se ú ady
ani nedokáží shodnout, zdaje ten lov k šílený, nebo páchá ohyzdné zlo iny
za n jakým ú elem. editelství policie obdrželo spoustu anonymních udání,
ale… Podle mého je to zkrátka p íšerné.“ Kn z se bojácn ohlédl, jako by se
strachoval, že ho n kdo poslouchá. „Ty vraždy zasévají v lidech strach a
anarchii.“
Maggie si muže pátrav prohlédla. „N co jste mi zaml el, ot e.“
Kn z neodpovídal.
„Vždy víte, že mn m žete d ovat.“ „Poj me do mého p íbytku.“
Otec Vickers obýval malou kom rku, která byla sou ástí kostela. M l tu
postel, pár k esel a kamna. Do kotlíku nalil vodu a postavil na aj.
„Výslechy a vyšet ování probouzejí v lidech nervozitu. Popisy muž , kte í
byli naposledy vid ni s ob mi, se r zní. Jedni tvrdí, že vid li lov ka v
ošunt lém oble ení, jiní hovo í o noblesn oble eném pánovi. N kte í jsou
esv eni, že vrah se po East Endu pohybuje v p epychovém ko e. Proto
se mu da í zmizet a nenajdou se ani stopy krve.“
„Ale honosný ko ár by jist neušel pozornosti na ulicích,“ dumala
Maggie.
„Možná. T eba ujede d ív, než si ho n kdo všimne. Však víte, jak to
chodí. Nez ídka se stává, že se bohatí vydávají do chudinských tvrtí, aby se
pobavili.“
Kn z zaléval horkou vodou ajové lístky.
„Po ád jste nám ne ekl všechno.“
Otec Vickers odložil kotlík a rozhlédl se kolem sebe. „Princ Eddy bývá v
East Endu astým návšt vníkem.“
„Chápu, že tu vyhledává prostitutky, ale ty musejí být mladší a
zachovalejší, než byly ob ti,“ poznamenal Mireau.
„Ta, kterou oblažoval naposledy, nebyla prostitutka. Pracovala jako
prodava ka v obchod .“
Maggie nechápav vrt la hlavou. „Po ád vám nerozumím, ot e Vickersi.
Jsou vražd ny prostitutky, ne prodava ky.“
Kn z jim donesl aj a nabídl mléko a cukr. „Poslouchejte… P ed asem se
princ seznámil s mladou dívkou katolického vyznání a te se povídá, že ona s
ním má dít . Údajn se s ní i oženil.“
„N jak mi to nedochází. Co má princova avantýra spole ného s
vraždami?“
„Copak mi nerozumíte? Ta dívka je katolického vyznání! Co když to
koho rozladilo? A pak je tu dít !“
„Pokud došlo k uzav ení manželství, ot e Vickersi,“ Maggie zamyšlen
usrkávala aj, „není s atek právoplatný. Eddy se nem že oženit bez
královnina souhlasu a jako d dic tr nu se nem že sezdat se ženou odlišného
náboženského vyznání. Povídáte, že prodávala v obchod ? Nebyla tedy
prostitutka.
„Ale balancovala na hran . S t mi ženami se mohla p átelit – a proto byly
uml eny.“
„To je trochu p itažené za vlasy,“ soudila pochybova Maggie. „Kdyby
je n kdo cht l uml et, byly by jednoduše zabity..Pro zbyte p itahovat
pozornost a vyvolávat takový humbuk? Dob e víte, že tady by oby ejná
vražda nikomu nestála ani za slovo, natož reportér m. Te jsou noviny plné
hr zostrašných podrobností a lidé se t esou strachy.“
Ale kn z vypadal zasmušile.
eho se tolik obáváte, ot e?“
„Existuje skute nost a p edpoklad. To, co lidé íkají navenek a emu ve
skute nosti v í, jsou dv zcela odlišné pravdy.“
„Budeme se modlit, aby toho chlapa chytili,“ ozval se Mireau, jemuž se
debata p estávala líbit. „A mimochodem… Maggie dnes p išla s prázdnýma
rukama. Nedonesla jídlo, zato jim rozdala poslední peníze.“
Kn z na ni vyt eštil o i.
„Co myslíte, ot e, že s nimi ud lají?“ dotazoval se Mireau kazatelsky
kn ze.
„P jdou si koupit gin.“
Maggie si dlouze povzdechla. „Co kdybychom se dohodli na p íští
návšt , ot e Vickersi? Donesu potraviny.“
Kn z je šel vyprovodit a Mireau kupodivu našel po kapsách pár drobných
na zpáte ní jízdné. Když se Maggie usadila v bry ce, otec Vickers jí stiskl
ruku. „B h vám žehnej, dít . Nebesa v dí, že jste nevinná.“
Maggii zamrazilo. „Na co narážíte, ot e?“
„Asi nejste v obraze, co ti pisálkové dneska vydali.“ Kn z sáhl do hluboké
vnit ní kapsy, odkud vyndal vyst ižený lánek z novin.
Titulek jasn nazna oval, v jakém duchu se nese obsah. „Smrt je smrt.“
Maggie v rychlosti p elétla ádky. „Zatímco se policie honí za vrahem brutáln
zavražd ných prostitutek, naši strážci po ádku jaksi pozapomn li, že každý
mrtvý, t ebaže zesnul v tichosti a nebyl zmasakrován, má právo na
spravedlnost. Ú edníci by se m li poohlédnout ve vyšších kruzích, zda n kdo
nemá na rukou krev. Hledají šílence, ale zapomínají nájemné pohlaví. Za
krásnou tvá kou se m že ukrývat zlo v srdci. Bu te ve st ehu!“
Maggie se podívala na kn ze, aniž dala najevo sebemenší hnutí mysli.
„D kuji, ot e, že jste mi to ukázal.“
„V tšina tená nebude mít pon tí, co to znamená i na koho lánek
naráží.“
„Ale mnozí si domyslí. Já snad skandály p itahuju.“
„Jenže tehdy šlo o manželství s Nathanem, ne o vraždu.“
„Koroner neshledal na Charlesov t le nic závadného a královna se
zú astnila poh bu.“
 „Škodolibý lov k m že zd raznit, že nad bohatými drží panovnice
ochrannou ruku, a anarchisté budou mít d vod svrhnout ji z tr nu,“ p ipomn l
jí kn z.
„Díky za varování. Myslím, že znám p vod t ch štvavých í. P íšt se
vrátíme s chlebem, ne s pen zi na gin.“
Kn z se na ni uculil. „B h s vámi.“
„A s vámi, ot e.“
„Ty víš, kdo to napsal?“ vyptával se Mireau, jakmile se ko ár dal do
pohybu.
„Nejsem si jistá.“
„Ale máš tušení?“
„Kdo jiný by to mohl být…“
„…než naše sladká, nevinná a krásná Arianna?“
„Mladá a krásná – snad, ale ne sladká. To stvo ení je kyselé jako ocet.“
Mireau se tvá il ustaran . „Myslíš, že v tom bude pokra ovat?“
„Myslím, že je na ase, abych si s ní od srdce promluvila. Pak se zastavím
v redakci a pohrozím jim soudním stíháním za urážku na cti.“
„Tak se mi líbíš! Zase ve form a na vále né stezce!“ ušklíbl se Mireau. Vtom
ho n co zaujalo na ulici. „To je divné! Tady p ece prostitutky nikdy
nehledám…“ Najednou zrudl, protože si uv domil, že mluví nahlas.
„Netvrdím, že bych je nevyhledával, ale v téhle tvrti…“
„O em to blábolíš?“
„Na prot jší stran jsem zahlédl ženu zahalenou v šátku. Vid l jsem jen
její o i, ale p esto mám dojem, že už jsme se n kde setkali.“
Maggie pokr ila rameny. „T eba t zná.“
„Povídám ti, že tady ženské nevyhledávám!“
„T eba chodí ke kostelu, kde mi pomáháš rozdávat jídlo.“
Mireau se ude il do ela. „Ježíši! Máš pravdu!“
„Tohle všechno je d sivé, Mireau.“
„Samoz ejm , když tu pobíhá vraždící šílenec.“
„Já ale nemluvím o vrahovi. Mluvím o tom, co se mezi lidmi povídá. Otec
Vickers nazna oval, že ty ženy byly zavražd ny proto, že n co v ly.“
Maggie se zakabonila. „Lidi toho namluví!“
„Otec Vickers má pravdu. I i mohou ublížit.“
„M li bychom odjet n kam hodn daleko, Maggie. Co kdybychom si
vyrazili na dovolenou?“
erstvá vdova si nevyráží na dovolenou.“
„Ale m že zm nit zp sob života,“ p ipomn l jí Mireau. „Zimu máme na
krku. Mohli bychom se rozjet na jih slunné Itálie.“
Maggie pomalu kroutila hlavou. „Zapomínáš, že musím vychovávat dceru
a hodlám za ít s výchovou hned, jak se vrátíme dom .“

„Zahlédl m !“ Fiona byla strachy bez sebe.

„Ml !“ utrhla se na ni Arianna. „Nem l potuchy, na koho kouká! Chováš
se jako hloupá husa. Tahle hospoda vypadá zajímav !“
 „Tohle vám nikdy neprojde,“ varovala ji Fiona. „Já proklouznu všude, ale
vy ne.“
„Vždycky jsem tvrdila, že kdybych se nenarodila jako dcera lorda
Charlese, skon ila bych v divadle. Sleduj a uvidíš.“
Arianna vklouzla do hostince a Fiona ji s povzdechem následovala. Její
paní byla zarputilá, a když si n co vzala do hlavy, nedala se odradit.
Odpoledne se nechaly zavézt na Aldgate a odtud se vydaly p šky.
V jednom oprýskaném dom si od majitelky pronajaly pokoj. Místnost
vypadala neut šen , v dom zapáchalo a na chodb se povalovaly odpadky.
Ale m ly základnu, kam se mohly vracet. Od vetešníka si koupily pár kousk
ošunt lého oble ení a šaty, v nichž p išly, uskladnily v rozvrzané sk íni. Ješt
si navzájem zašpinily obli eje, aby byla p em na dokonalá.
„Po ád vypadáte p íliš dob e,“ škaredila se Fiona. „Díky za poklonu.“
V hostinci si objednaly pití a sklenice si odnesly ke stolu. Služka se
ušklíbla. „Tohle nem žu pít!“
„Tak to nepij! Neubude!“ utrhla se na ni šeptem Arianna.
„Za sv tla ten parchant nevylejzá, co, holka?“ str ila loktem do Arianny
sousedka. „Tak d láme obchody ve dne!“
„A v noci chlastáme!“ p ipojila se její spole nice, která si Ariannu
zkoumav prohlížela. „P kná tvá ka, co, Maud? Vodku ste, zlatí ka? Tady
sem váš ešt nevid la.“
Zena m la rezavé vlasy a ztrhaný obli ej. Kdysi mohla být p kná, ale nyní
nez stalo po kráse ani památky.
K Fionin úžasu se s nimi Arianna pustila do i. „M la jsem ve m st
fajnovou práci, ale ten starej nádiva, co jsem u n j d lala, si myslel, že m
bude osahávat, kdy se mu zachce.“
„Vždycky lepší nechat se vošahávat p i fajnový práci než makat na ulici,
zlato,“ pou ovala ji Maud.
Arianna ud lala grimasu. „Netvrdím, že bych byla proti. Dával mi šilink,
ale jeho stará m vyhodila.“
„Zatracená d ra!“ Zeny s ní soucítily. „Ale po ád jsi p kná k stka. Copak
nevíš, že tady ti m žou pod íznout krk?“
„Nevíte o n jaké práci?“
„Kdybychom vo n jaký v ly, nemakáme na ulici.“ „Napadlo m , že bych se
mohla p ihlásit u policie. N kdy mívám vid ní.“
„A co má bejt?“ dotazovala se Maud.
„Nebu hloupá!“ kárala ji kamarádka. „Takový lidi umí mluvit s
mrtvými.“ Najednou se zasmála. „A víš, že bych pro tebe n co m la?“
„Ur it ?“
Žena Ariann nabídla kostnatou vyschlou ruku. „Jsem Rudá Hannah.
Tohle je Maud, jak ti asi došlo. Chlapi jí dali p ezdívku Otrokyn .“
„Bu zticha!“ zavr ela Maud, ale Hannah neochv jn pokra ovala.
„Nevím, estli by vzali i tvou kamarádku,“ ukázala na Fionu, „ale znám
chlápka, který shání lidi. Živí se jako spiritista a hledá do party mladou holku.
My jsme se mu nelíbily, ale ty jsi z jinýho t sta. Najdu ho a za ídím ti
sch zku. Uvidíš, že si plácnete.“
 „Jmenuju se Annie,“ p edstavila se Arianna.
„Další Annie,“ zamumlala Maud.
Hannah si Ariannu znovu byst e prohlédla. „Vode dneška za ty i dny tu
ekej.“
„Budu tady.“ Arianna se zvedla. „Za íná se stmívat. M ly bychom jít,
Janie.“
Musela Fionu dloubnout, aby se služka probrala. „Jist ! Jist ! Musíme si
pospíšit!“
Rozlou ily se se ženami a ve sp chu vyb hly na ulici.
„Tohle je bláznivé!“
„Dokonalé!“ opravila ji Arianna.
„Jak se, u všech svatých, dostaneme dom ?“
„P ece drožkou.“
„Jsme špinavé, v hadrech a je pozd .“
„Jako myšky vklouzneme do domu. Když bude nejh , vyšplháme na strom a
odtud do mého pokoje.“ „Já po žádném strom šplhat nebudu!“ „Ale budeš!
Tohle je báje ná zábava!“
Ale Fiona m la o zábav jiné p edstavy. Hra se jí p estávala líbit, protože
šestým smyslem vytušila, že by se mohly dostat do p kné šlamastyky.

Po návratu na Moorhaven se Maggie rovnou vydala za Ariannou. Byla v

pokušení vtrhnout k ní do pokoje bez klepání, ale pak se ovládla. Za ukala, ale
nikdo se neozýval. Vrátila se tedy do haly, aby se poohlédla po hospodyni.
„Paní Whitleyová!“
Hospodyn vykoukla z kuchyn . „P ejete si, madam?“ „Šla lady Arianna
ven?“
„Domnívám se, že si vzala prášky na spaní a odpo ívá.“
„Dobrá, nechám ji odpo ívat, ale za hodinu ji vzbu te.“
„Na ve i? Potom musím popohnat kucha ku. Myslela jsem, že
pove íte venku, protože jste nenechala žádné p íkazy. Chvíli potrvá, než se
ipraví slušné jídlo.“
„Nežádala jsem ve i, paní Whitleyová. P eji si, aby byla Arianna do
hodiny vzh ru. D kuji.“
Po cest do pokoje Maggie uvažovala, zda má zavolat Fionu, ale pak si to
rozmyslela. Bez služky se obešla n kolik let. Svlékla se ze šat , v nichž byla
ve Whitechapelu, umyla se a p evlékla do istých. Z tašti ky vyndala lánek z
novin, aby si ho ješt jednou p etla, a op t v ní vzkyp la zlost.
Ozvalo se zaklepání. Maggii napadlo, že jí paní Whitleyová p ichází
sd lit, že dívka odmítá p ijít, ale na prahu stála se zr žov lými tvá emi
samotná Arianna.
„Dobrý ve er,“ pozdravila ji zdvo ile Maggie. „Díky, že jste se promptn
dostavila.“
„Ani ve snu bych si nedovolila neposlechnout – poru nici.“ Poslední slovo
vyzn lo z jejích úst jako cosi odpudivého.
„Velice prozíravé,“ kontrovala sladce Maggie. „Vidím, že my dv se
náramn shodneme.“
 „Pot ebuju peníze.“
Maggie p ikývla. „Darby vám je zítra doru í, ale na co vy pot ebujete
peníze? Noviny platí bídn ?“
„Co… Jaké noviny?“ Arianna rychle zm nila tón.
„Došlo k ohledání t la, Arianno. Já vašemu otci nic neud lala. Ten lánek,
který jste napsala a nechala uve ejnit, hrani í s urážkou na cti. Jestli hodláte
pokra ovat v psaní nactiutrha ných nesmysl , zarazím vám apanáž. K tomu
oprav uje zn ní poslední v le vašeho otce, jak jsem dneska ráno vyslechla
od Green . Vaším poru níkem ustanovil m . Jist v tom smyslu informovali i
vás.“
Arianna na ni strnule hled la.
„Nedokážu vyslovit, jak m smrt vašeho otce zasáhla, a moc bych si p ála,
abyste uv ila, že nemám s tou neš astnou událostí nic spole ného.“
„Nem la jste si ho brát!“ vyšt kla Arianna.
„Když už hovo íme o manželství, otec m l s vámi jisté plány.“
Arianna nakr ila nos. „Jako že m cht l nutit do svatby?“ „P ál si, aby z vás
byla dobrá manželka, ale tu záležitost ponechám na Jamesovi.“
Arianna se rozesmála. „Velice zajímavé!“ „Na co narážíte?“
„Pobavilo m , jak d rn oslovujete lorda Langdona.“
Maggii zamrazilo. Zp sob, jakým na ni Arianna zaúto ila, byl výmluvný.
Copak je na mn poznat, co k tomu muži cítím? pomyslela si v irém
zoufalství Maggie. Jednou jsem podlehla, ale to se už víckrát nestane!
„A nejmenuje se tak?“
„Správn ho máte oslovovat lord James nebo lord Langdon i vikomt
Langdon.“
„Lord Charles ho nazýval Jamesem a já hodlám init totéž. Napadlo m ,
jestli na n j nemyslel jako na vašeho budoucího manžela, ale do toho mi nic
není. Po dosažení dosp losti si m žete d lat, co chcete, ale prozatím vám
nezbude nic jiného než poslouchat. Váš otec byl toho názoru, že byste se m la
v jistém sm ru pou it. Na sv nežije jen privilegovaná t ída, k níž se
po ítáme, ale také ti, kte í strádají. Snažme se najít spole nou , Arianno.
Když se nám to poda í, m žeme spole nými silami vykonat hodn dobra pro
ty mén š astné.“
Arianna se nap ímila a vrhla na Maggii povýšený pohled. „Dostate jste
varovala, madam. V elé díky za apanáž. Já stále truchlím po otci, ale je s
podivem, jak vy jste se rychle vyrovnala s manželovou ztrátou. Pokud nemáte
nic dalšího na srdci, s vaším laskavým svolením odejdu.“
„Jak je libo.“
Arianna za sebou zlostn práskla dve mi, ale Maggie byla vcelku
spokojená. Hovor dopadl líp, než ekala. Nevlastní dcera p estane s psaním
hanlivých lánk , tím si byla jistá.
Maggie pocítila únavu a rozhodla se vlézt si do postele. Laudanum
zavrhla. Schoulila se do pe in a hled la na temný strop. Spánek však
nep icházel. Neklidn se za ala p evalovat, protože jí v hlav ví ila jedna
rušivá myšlenka za druhou. P ipomn la si slova otce Vickerse a zklamané
výk iky žen, na n ž se p i rozd lování pen z nedostalo. Ty š astn jší si b žely
koupit gin.
Odcházející James… Pohled, který na ni vrhl…
Co se to se mnou d je? d sila se Maggie. Nikdy mi nedal ani zmínkou
najevo, že bych pro n j byla víc než chvilkové pot šení. Ta noc… Necht l,
abych si Charlese vzala, a doufal, že když se se mnou pomiluje, nechám strýce
na pokoji… Netoužil po mn tak, jak jsem si namlouvala.
Zvláštní! V p edchozích dnech, kdy pobýval v dom , na n j Maggie p íliš
nemyslela. Asi za to mohl tišicí prost edek.
Vstala a došla ke stolu. Uchopila lahvi ku s lékem a pot žkala ji, když
vtom se jí p ed o ima zjevily zb dované ženy v East Endu, které propadly
alkoholu. Položila ji zpátky a se zaklením se vrátila do postele. Když nemyslí
na vraždy, myslí na toho muže. Zatracen ! Vdala se a manžel zem el.
Vzpomínky na Charlese bledly, zato vzpomínka na noc strávenou s Jamesem
byla nesnesiteln živá.
Nakonec se Maggii p ece jen poda ilo usnout, ale uprost ed noci se
probudila zalitá potem. Ve snu se jí p ed o ima zjevila postava muže.
Pronásleduje ho, ale muž je rychlejší a na n koho zaúto í. Ona se ho k ikem
snaží zastavit. Kone dobíhá k ob ti, ale nevidí sebe. V tratolišti krve leží s
pro íznutým hrdlem Arianna.
 13
Tu noc se James poprvé hodlal ujmout úkolu, jímž ho pov ila královna.
Bylo až s podivem, že i p es pokro ilou hodinu je v ulicích stále rušno.
Mnoho lidí pracovalo do pozdních hodin, hostince byly p epln né a nikomu,
jak se zdálo, se necht lo jít spát. Protože plynové lampy osv tlovaly jen hlavní
nám stí, s padajícím soumrakem se v tšina East Endu pono ovala do tmy.
Celá tvr byla zm tí úzkých uli ek a zapadlých dvork , z nichž se mnohé
zavíraly na závory.
V kr mách se nemluvilo o ni em jiném než o vrahovi, který ádil ve
Whitechapelu. Mezi lidmi panoval strach, ale ženy kr ily rameny. Co jiného
jim zbývalo? Jak jinak si vyd lat na obživu? I tuto noc hodlaly pok ikovat na
kolemjdoucí a nabízet se za pár mincí.
Na p et es p išly i dopisy, které dostávala policie. Každý zkrátka
projevoval n jaký názor, i prostitutka sedící u baru vedle Jamese. „Když se to
vezme kolem a kolem, tím vrahounem m žeš být i ty, paná ku.“ Zena mu
ukázala bezzubý úsm v. „Nechceš si takhle náhodou drobet zašpásovat?“
James ucítil, jak ho škrtí nákr ník. „Lituju, ale jsem ze hry. Ten gin mi
ned lá dob e.“
„Ženský nejde vždycky vo peníze, lásko. Co tu pohledává takovej fešák,
jako si ty?“
James v rychlosti opustil bar. Jednak v obavách, aby si ho nespletli s
vrahem, jednak p ed štiplavým zápachem.
Ve dv ráno se ulice trochu vylidnily. Muži a ženy se stáhli do p ítmí
zapadlých kout a oprýskaných domk .
Ve t i hodiny vstávali d lníci pracující na jatkách nebo ženy, které našly
práci v továrnách. Kolem páté, než se rozednilo, ulice znovu ožily.
Na aktivitách policie neshledával James žádnou chybu. Vid l nep etržit
hlídkující konstábly, na n ž narážel tém na každém kroku, a stal se sv dkem
kontroly mnoha no ních opozdilc . I jeho n kolikrát zastavili. Když se
esv ili, že nemá u sebe žádnou se nou zbra , nechali ho jít.
Randolf na n j ekal v jedné kr . Ko í také odvád l sv j díl práce.
Popíjel gin a naslouchal, co si hosté povídají.
Po návratu dom si krátce pohovo ili.
„Kdyby ten prevít byl anarchista, nem l by moc práce. Lidi jsou ve špatné
nálad . Sta í, aby je n kdo trochu popíchnul, a je ohe na st eše.“
„Všiml jsem si.“
„V té kr , kde jsem sed l, volali po hlav sira Charlese Warrena. Prý se
nestará tak, jak by m l. Kdyby ob tí byla ženská z lepší t ídy, vraha by už
dávno m li. A kdybyste, mylorde, slyšel, co všechno ti chytráci napovídají!
Údajn jde o cizince, Ameri ana. Policie tvrdí, že by to mohl být n kdo, kdo
si založil živnost na obchodování s lidskými orgány nebo kon etinami.“
„Mluví se o královské rodin ?“
„Nu, však víte… O Eddym se vždycky šeptalo, že má pro tahle místa
slabost. Slyšel jste o té dívce, jisté Annii Crookové?“
„Slyšel. Povídá se, že se s ní oženil, ale ta není prostitutka, ale
prodava ka.“
„I prodava ky v dí, jak si p ilepšit k platu,“ mudroval Randolf.
S tím se nedalo polemizovat.
„A co jste zjistil vy?“ cht l v t Randolf.
„Jestli ho brzy nechytí, dojde k další vražd .“ James zívl a protáhl se.
„Trochu se prospím a tob radím, abys ud lal totéž. Pak se vydáme na
návšt vu.“
Se sklenkou brandy se James pono il do vany plné teplé vody, v níž hodlal
dlouho odpo ívat. Jenže úleva se nedostavovala. P ed o ima se mu zjevovaly
scény z ulic, které brzy zatla il do pozadí jiný obraz; podobizna krásné ženy s
kobaltov modrým pohledem. Nedokázal pochopit, pro v její p ítomnosti
poci uje neklid. On, který se za všech okolností dokáže ovládnout! Ot ásl se a
ipomn l si, že je Charles jen krátce po smrti. Kdyby strýc žil, diskutovali by
o situaci v East Endu a Charles by ur it p išel na n co, eho by se mohli
zachytit. I p es pokro ilý v k by se aktivn vrhl do práce, aby královn uleh il
od starostí.
Nad smrtí blízkého p íbuzného by m l poci ovat smutek, ale Jamesovy
myšlenky se neustále vracely k jedné žen . Ta m la slabost zrovna pro East
End. Tu slabost jí budu muset zatrhnout, pomyslel si škarohlídsky.

„Vstávej, lenochu!“
Mireau si ospale zamnul ví ka. Kdo si dovoluje budit m ze spánku?
Zamrkal a zjistil, že nad ním stojí uli nicky se usmívající Maggie.
„Pro mám vstávat?“
„Jedeme do kostela.“
Mireau zavr el. „Ale tam jsme byli v era! Nemyslíš, že už toho bylo dost?
isp la jsi k opilosti místní populace.“
„Zajistila jsem velkou dodávku potravin. Poje se mnou.“ „Ví Justin, co
provádíš?“
„Justin tu není. Bratr našel zalíbení v politice. Hned ráno se odebral do
Sn movny lord .“ „Sn movna zasedá?“
„Asi ano. Clayton se zmínil, že Justin odcházel bez snídan . Prý se nají
kde venku.“
Maggie byla neoblomná. Mireauovi nezbývalo než poslechnout, t ebaže
ješt na ulici brblal o pali atých ženských.
Otec Vickers je už o ekával. Na kostelním dvo e stálo n kolik vrchovat
naložených voz bochníky chleba a kusy slaniny, kolem nichž se srotili lidé.
Opodál hlídkovali strážníci, kte í dohlíželi, aby p i rozd lování nedocházelo k
nepokoj m.
Maggie n kolik minut p ihlížela a pak se odebrala do kn zovy kom rky.
 Mireaua p epadla zv davost a po chvíli se vydal za ní.
ede dve mi uslyšel n koho mluvit. Ten hlas znal. Pat il mladé dívce, kterou
tu zahlédl p edešlý den. „Jsem zoufalá! Nemám, komu bych se sv ila, a vám
uju. Bojím se, aby m nepoznali, protože klepy se ší í jako lavina.
Musíte chápat, že nejde o Eddyho. Ten se vždy choval laskav . Vím jist , že
by poslal i peníze, kdyby se doslechl, do jakých potíží jsme se dostaly. Eddy
by zkrátka nikomu neublížil, ale jistí lidé fanaticky oddaní Korun by neváhali
dít ti ublížit. B h s námi! Živá duše se o malé nesmí dozv t! Musí zmizet, a
já ud lám totéž.“
„Víte, o em hovo íte? Chcete se vzdát dít te, ponechat ho osudu?“
„A myslíte, že ta malá chudinka bude na tom h , než je ted? Dít není
moje, ale Annie. Ta uprchla na sever. Byla tak vyd šená, že mi nenapsala ani
ádku, ale podle mého ud lala dob e. Já také n kam zmizím, ale dít … Jestli
tu ta malá z stane, najdou ji a zabijou.“
Mireau stál za dve mi jako zkamen lý. Takže je to pravda! Princ Eddy se
spustil s katoli kou! Nejspíš dívce namluvil, že je svatba právoplatná. Ta te
utekla v obavách, že by jí královští p isluhova i mohli ublížit. Nyní se do toho
zapletla i Maggie.
Za n kolik vte in vyšla mladá p kná prostitutka na chodbu. Mireau se
itiskl ke zdi, aby ho nespat ila, a po jejím odchodu vtrhl dovnit . „Co, u
všech svatých, hodláš s tím dít tem d lat, Maggie!“
„Zachránit je,“ odpov la mu prost .

James se nacházel v mizerném rozpoložení. Paní Whitleyová mu sd lila,

že lady Maggie se jí nesv uje s tím, co podniká, a navrhla, aby si promluvil s
její služkou. Jenže Fiona nebyla k nalezení a stejn tak Arianna. Jamese
pot šilo, že se Arianna neuzavírá doma, nicmén se o ni strachoval.
Od Darbyho se dozv l, že se madam nechala odvézt do Mayfairu. Tam
mu pod kovala a propustila ho.
Ale ani v Mayfairu nepochodil. Clayton mu pov l, že se lord Justin
asn zrána odebral do sn movny a že Maggie a Mireau hovo ili o jakémsi
tená ském kroužku.
Z Mayfairu se James nechal odvézt ke kostelu. Otec Vickers mu sice
potvrdil, že u n j Maggie byla, ale že už odešla. Kde, u všech ert , m že ta
ženská být? James potla il strach a rozhodl se vyhledat starého p ítele z
armády, konstábla Harryho Bartleyho.
Našel ho na policejní stanici v Bow Street. Harry stále ješt ú adoval, t ebaže
l už dávno po služb . Jakmile Jamese spat il, nadšen vysko il ze židle a
trval na tom, že si spolu vypijí kávu. Našli si útulnou kavárni ku, kde mu
Bartley nad šálkem vo avé tekutiny osv tlil n které problémy, s nimiž se
policie p i honu na vraha potýkala. „V Londýn , jak je ti známo, existují dva
policejní sbory; jeden, londýnský, má na starosti st ed m sta a druhý,
metropolitní, se stará o p ilehlé tvrti. Protože k vraždám došlo mimo
centrum, spadají pod metropolitní. Její velitel, sir Charles Warren, je skv lý
chlapík, ale nesnáší, když mu n kdo zasahuje do práce, a v jednom kuse se
dohaduje s ministrem vnitra. Jsou jak dva kohouti na jednom smetišti. A jako
by to nesta ilo, Warren si navíc znep átelil šéfa kriminální vyšet ovací divize
Jamese Munroa. Ale ani londýnská policie není bez poskvrny. Tu, jak víš,
vede sir James Fraser, který je jednou nohou v penzi. Bu je mimo kancelá ,
nebo odpo ívá ve venkovské rezidenci. Ú adujícím zástupcem je plukovník sir
Henry Smith. Jeho policejní skupina se nemusí zpovídat ministru vnitra, pouze
radnici. Sir Henry je odhodlán vraha dostat, t ebaže k vraždám nedošlo na
jeho území. Vyšet ování vede detektivní inspektor Frederick Aberline. Neznáš
ho náhodou?“
„Znám. Správný chlapík a podle mého lov k na svém míst . Whitechapel
a Bethnal Green zná jak své boty a n kolik let si tam užil své, než ho p eložili
do Scotland Yardu. Te je zase zpátky, protože má s tou oblastí velké
zkušenosti.“
„Souhlasím. Aberline se nenechá jen tak vodit za nos, ale potíž je v tom,
že mu ustavi n kdo hází klacky pod nohy. Politici na n j dorážejí jako
sršni a prostí ob ané nešet í nadávkami. Jeden by ekl, že za takové pohnuté
situace budou všichni táhnout za jeden provaz, ale pohlavá i se mezi sebou
hašte í jako trhovkyn !“
„Proti siru Charlesi Warrenovi se vzmáhá bou e nevole,“ p ipomn l
James.
„A nejen proti n mu, starý brachu. Vzpome si na má slova; bude ješt
. Mezi hromadou dopis , které denn p icházejí na všechny policejní
stanice, co jich je ve m st , byl jeden, který naše chlapce podráždil k
nep etnosti. Je nadepsán ,Drahý šéfe' a pisatel v n m píše, že jde po
prostitutkách a nep estane, dokud ho nechytí. Ten prevít cht l dopis napsat
jejich krví, ale uschla d ív, než sehnal kus papíru. P íšt prý té no ní bludi ce
ízne ob uši a pošle je na policii, jen tak, pro zábavu. A podepsal se jako
,Jack Rozparova '.“
„To mi zavání krvežíznivostí. Nemyslíš, že jde o další falešnou stopu?“
Bartley se zašklebil. „Hmm… Jeden pisálek, který se musel inspirovat
Vraždami v ulici Morgue od Edgara Allana Poea, nám napsal, že vraždy páchá
obrovský lidoop. Každý má zkrátka své p edstavy a chce se o n pod lit.
Vždy my už naše lidi oblékáme jako d vky a posíláme je do ulic! N kdo
navrhuje, aby byly ženské vybaveny poplašným za ízením, jiný se dušuje, že
vrahem je Ameri an, ínský buddhista, Indián na vále né stezce, Žid, Polák –
anebo bohá , který od prostitutky chytil nakažlivou chorobu a te se mstí. Pak
jsou tu vyznava i všelijakých rituál . Když našli Annii Chapmanovou, zjistili,
že nebyla jen zabitá, ale její t lo podivn naaranžováno. U nohou jí leželo pár
levných cetek a n kolik drobných mincí. Také se našel kus mušelinové látky,
papírová krabice a h eben. Co když máme co do in ní s náboženským
fanatikem? T eba satanistou? Anebo je to naopak. Zahrává si s námi n kdo,
kdo má všech p t pohromad a zoufale se nudí. B h ví… Ve volném ase
chodím do ulic a nabádám no ní dámi ky, aby se nepotloukaly venku a
zbyte se nevystavovaly nebezpe í. A víš, co je mi odm nou za úsilí?
Nadávky a plivance.“
„Dáš mi v t, kdybys na n co p išel?“
Bartley p ikývl. „Spolehni se. Co bych neud lal pro p íbuzného, i když
pon kud vzdáleného.“ „Prosím?“
„Nathan Lane byl m j bratranec. Oženil se s lady Maggii Grahamovou,
která se nedávno provdala za tvého strýce a op t ovdov la. Tak m napadá…
Asi bych se ti m l omluvit za nezdvo ilost. Vždy ty jsi nyní lord James
Langdon!“
„Ty znáš lady Maggii?“
„Hotový and l!“ usmíval se Bartley. „Zrovna nedávno se postarala o po ádný
rozruch.“ „To m nep ekvapuje.“
„Rozdávala peníze u kostela a lidi ji a jejího p ítele málem ušlapali.“
Jist , Maggie je and l seslaný na zem, ale i sv tec se m že dostat do
potíží.
„Lidi ji zbož ují!“
„To je sice hezké, ale jedinec Whitechapel a podobné chudinské tvrti
nespasí. Vláda nem že donekone na zavírat o i p ed chudobou.“
„I jiní dávají peníze na dobro innost, ale Maggie mezi ty lidi chodí.
Nehraje si na dámu a nebojí se p iložit ruku k dílu. Nevadí jí smrad a špína a
zapomíná, že by mohla chytit n jakou nemoc. Mluví s nimi, naslouchá jim a
oni ji považují za and lskou bytost.“
Bartleyho chvalozp v Jamese podráždil. M l bych se styd t. Moc dob e
vím, o co mi jde. Chci s ní být o samot , vzít si ji do postele, milovat se s ní…
James vysko il ze židle. „Nevid l jsi ji dneska? T eba si už zase hraje na
and la spasitele.“
Bartley si p ítele prohlížel bystrýma o ima. „Díky za chvilku odpo inku,
lorde Jamesi. Jakmile se n co nového dozvím, dám vám v t.“

„Tohle je proti veškerému zdravému rozumu!“ rozk el se Mireau.

„Není nádherná?“
Nuzn oble ené d átko s kudrnatými vlásky a velkýma o ima bylo
skute p ekrásné. Malé byl asi rok. Usmála se na n a ukázaly se dva
dolí ky.
„Nádherná je, ale to, co provádíš, je pošetilé.“
Maggie se usmívala. Uzav ený v z, v n mž sed li, se s obtížemi prodíral
epln nými ulicemi Whitechapelu. Sp chající lidé se na poslední chvíli
vyhýbali ko skému sp ežení, mnozí postávali na rozích, jiní bou liv
gestikulovali. Rušný provoz na silnici nikoho p íliš nezajímal.
„Mám divný pocit, Mireau, že je mi souzeno to dít zachránit.“ „Rad ji by
ses m la znovu vdát a mít vlastní d ti.“ „Je prost krásná!“
„Tvá nevlastní dcera je taky krásná, možná krásn jší než ty, a p esto jsou s
ní jen potíže. Dej na má slova, tahle malá kráska t m že dostat do po ádného
maléru!“
Maggie se na p ítele ušklíbla a dít ti v náru i v novala n žný úsm v.
Najednou v z trhnutím zastavil.
Mireau vyhlédl z okna a zpopelav l.
„Co se d je?“
„James!“ vychrlil ze sebe.
 „James?“
„Ježíšikriste, ženská! Copak si sedíš na uších? Tv j nový p íbuzný! Mocný
vikomt Langdon!“ „Dít ! Vezmi dít !“
Maggie mu malou str ila a vysko ila ven. D átko se na Mireaua
podívalo a za alo natahovat moldánky.
Mireau ji divoce pohoupal v náru i. „Tiše! Moc t prosím! Bu zticha!“
Zabroukal jakousi písni ku z mládí a dít se na n j zahled lo, jako by
porozum lo.
„Lorde Jamesi!“ uslyšel Mireau zven í Maggiin hlas, který nezn l nijak
átelsky. Jen tak dál! Copak ho musíš hned naštvat? pomyslel si neš astn .
Z Jamesova studeného hlasu bylo patrné, že se zlobí. „Co tu pohledáváte?“
„Myslete si, že jsem si t eba vyšla na vzduch,“ odtušila sladce Maggie.
„Do toho vám nic není.“
„Ze není? Snažím se chránit váš mizerný život!“
„V první ad je to m j život. Charles je po smrti a vy nemáte žádné právo
mi rozkazovat.“
„Jsem hlavou Langdonovy rodiny.“
„To vám nikdo nebere. Já se narodila jako Grahamova.“
„Jestli nevezmete rozum do hrsti a nep estanete sem docházet, podniknu
okamžité kroky, abych vám to zarazil. Na pat ných místech vznesu proti
vám obvin ní, že jste mohla zavinit smrt mého strýce.“
„To byste neud lal!“ Ale podle hlasu se zdálo, že Maggie Jamesov výhr žce
í. „Nežertuju, madam.“
Mireau jí sice nevid l do tvá e, ale dokázal si p edstavit, jaký zaujala
postoj. State elí mocnému protivníkovi, zatímco v ní v e zu ivost. „Dobrá,
lorde Jamesi. Vrátím se do ko áru a pojedu dom .“
„Ne. Pojedete se mnou. Dohlédnu, aby se vám nic nestalo.“
Maggie se oto ila k jejich ko áru, jako by váhala, ale v o ích se jí zra ila
má prosba. Odvez ji do bezpe í! Pro lásku boží, ud lej to pro m , Mireau!
„Nasedej, Maggie! Jedeš se mnou!“ uslyšel Mireau James v tvrdý hlas
nep ipoušt jící odpor.
„Jak porou íte, mylorde!“ Maggie p istoupila ke kozlíku a ko ímu
zaplatila. „Je te!“
„Proboha! Co mám s tím škvrn tem d lat?“ post žoval si nahlas Mireau,
jakmile se v z dal do pohybu.
Dít zamávalo ru kama a usmálo se na n j. Mireau si povzdechl. N co už
vymyslím.

Maggie nechápala, pro ji James vyhledal a pro je vzteky bez sebe.

Protože vdova neprojevuje pat ný smutek? Netruchlí tak, jak se
ekává?
Možnáji p ece jen viní z Charlesovy smrti, i když tvrdil opak.
Do ko áru jí pomohl takovým zp sobem, že padla na sedadlo. Usadil se
naproti, ale nev noval jí jediný pohled. B hem jízdy hled l z okna. elisti m l
tvrd stisknuté a mocné ruce svíral v p st.
 „M žeš mi laskav vysv tlit, co se to s tebou d je?“ vyjel na ni ne ekan .
Z p imhou ených šedých o í mu šlehaly plameny zu ivosti.
„Na totéž se m žu ptát já tebe. Dob e víš, že sem asto chodím.“
„S tím je odtedka konec! Potuluje se tu vraždící maniak!“
Maggie se znaven op ela do polštá . „Ve Whitechapelu nic nového pod
sluncem. Ve ejnost si kone všímá, že se n co d je.“
„Dobrá, Maggie. Tak tedy jinak; ten, kdo tu vraždí, si íká Jack
Rozparova . Policii napsal, že ude í znovu.“
„Nejsem prostitutka.“ Maggie se ot ásla. Že nejsem? Taky jsem se
prodala, jen za pon kud vyšší cenu.
„Myslíš, že zaváhá, když mu p ijdeš pod ruku?“
Op t si povzdechla. „Víš co, Jamesi? Nech m na pokoji. Nemáš d vod mi
šlapat na paty.“
„Ale mám!“
„Jak to?“
„Charles t v záv ti ustanovil Arianninou poru nicí. Já mám zase dohlížet
na tebe.“
„Pro se nepodívat pravd do o í! Já nemám žádný vliv na Ariannu a ty na
.“
„Však ty se podvolíš.“ „Snad mi nechceš vyhrožovat?“
Maggie si byla jistá, že ji James odváží na Moorhaven. Tam m zamkne,
napadlo ji. Jen a to zkusí! I on má své povinnosti a v dom nez stane
donekone na.
Ale co bude s dít tem? Kv li n mu se Maggie rozhodla sehrát part
pokorné kajícnice. „Poslouchej, Jamesi. Slibuji, že se k Whitechapelu
nep iblížím ani na krok. Jen m nezavírej na Moorhavenu!“
„Nikdo t nezavírá. Tvé místo je na panství. Máš dohlížet na Ariannu.“
Maggie zlostí našpulila rty a odml ela se. Jízda se zdála být nekone ná.
Když ko ár zastavil, snažila se vysko it d ív než James. On však byl rychlejší.
„D kuji, Randolfe!“ zavolala vesele na ko ího. S Jamesem se chladn
rozlou ila. „P eji dobrý den, vikomte.“ Zvedla bradu a povýšen se vydala do
domu. James ji následoval. Když stoupala do schod , zaslechla za sebou
všudyp ítomnou paní Whitleyovou, jak se zdraví s Jamesem. „Jaké milé
pot šení, lorde Langdone! Už jste ve el? V t chto dnech vládne v dom
hotový zmatek!“
Maggie neslyšela, co jí James odpovídá. Vešla do pokoje a rázn za sebou
práskla dve mi. Došla k oknu a zahled la se ven. Kde je Mireau? Co ud lá s
malou? Jestlipak se mu ji poda í ukrýt?
Byla tak zabraná do starostí, že leknutím nadsko ila, když se dve e prudce
rozlet ly. Na prahu stál James a zu iv na ni hled l.
„Co tu pohledáváš? Nesta í ti, že jsi m sem p ivlekl? Co ješt chceš?
Tohle je m j pokoj!“
„Pro ti tolik vadí, že si nep eju, aby t zabili a rozsekali na kusy?“
„M nikdo na kusy nerozseká!“
Vmžiku byl u ní a z každého jeho pohybu išelo potla ované nap tí.
 Maggie se mu neohrožen postavila. Jestli se na ni vrhne, oplatí mu
stejnou mincí.
Zastavil se t sn u ní a Maggie za ala ruce v p st. Chytil ji za ramena a zaryl jí
prsty do masa tak tvrd , až bolestí vyk ikla. Náhle ji strhl k sob , p im l ji
zvednout hlavu a v p íští vte in se p isál na její ústa.
Maggii zaplavila vlna prudkého vzrušení a jako mávnutím proutku ztratila
bojovou náladu. Otev ela ústa a poddala se mocnému útoku Jamesova jazyka.
Když pod napnutými kalhotami ucítila vzrušené mužství, málem se jí
podlomila kolena. Cht la strhnout hradbu, která je odd lovala, a bylo jí jedno,
že se nechová podle b žných p edstav o morálce. Páchala h ích, který m l
íchu opojné rozkoše.
James jí rychle a zru rozepínal živ tek a ona mu t esoucími se prsty
rozvazovala vázanku a pomáhala z kabátu. Oba se hore zbavovali oble ení,
které kolem nich padalo na zem. Ani na okamžik se od sebe neodpoutali.
Jejich ústa a jazyky spolu zápolily do chvíle, kdy padli na postel. Divoké
vzrušení, které je zachvátilo, se dalo uhasit jediným zp sobem.
Milovali se strhujícím tempem jako dva vyprahlí zoufalci, kte í kone
našli oázu. James se k ní tiskl, hladil ji po celém t le a jazykem dráždil
bradavky. Když ucítila jeho prsty v klín , zasténala a vypjala se proti n mu
jako luk. Nadzvedl se a tvrd ji políbil. Ve stejném okamžiku do ní pronikl a
za al se v ní v mocném rytmu pohybovat. Okolní sv t pro n p estal existovat.
Vstoupili do nadpozemského království rozkoší a blaženosti, kam m li p ístup
jen vyvolení.
ed o ima jim vybuchl osl ující oh ostroj a Maggie s výk ikem
vyvrcholila. James ji následoval. Jeho t lo se v k i ot ásalo, ale neodpoutal
se od ní. Na okamžik si pohrávala s p edstavou, že k sob pat í, a cht la se mu
schoulit do náru e. On ji však vyvedl z omylu.
Nem la sílu pohlédnout mu do o í. Podv dom vycítila, že ani on nestojí
o p ímou konfrontaci. Postel se zhoupla.
ece te neodejde? Mezi námi je víc než jen fyzická žádost!
Ale James už byl oble ený. „Omlouvám se, madam. Bál jsem se o vás, a
proto jsem se zachoval nep im en . Nem l jsem právo narušit vaše soukromí.
Víckrát se to nestane.“
Bouchly dve e a James zmizel.

###
Mireau si nev l rady. Nejd ív na ídil ko ímu, aby ho zavezl na
Moorhaven. Když p ed sídlem zahlédl ko ár lorda Jamese, rychle zm nil
názor. Malá m la asi hlad a za ínala být neklidná.
Dobrá, prvotním úkolem je dostat ji z Londýna. Jenže bez náležitého
vybavení to nep jde. Mireauovi nezbylo nic jiného než se vrátit do Mayfairu.
Když zjistil, že Justin není doma, ulevilo se mu. P esto chvíli váhal, co
ud lat. P ikázat ko ímu, aby ekal, a dít zatím nechat v drožce? Spatné
rozhodnutí! Snad m nikdo ze soused nezahlédne! S kletbou na rtech uchopil
malou do náru e a vb hl do domu. Tam se v hale srazil s Claytonem.
 Jako vždy dokonalý služebník v úžasu pozvedl obo í a usmál se. „Vy,
pane, a dít ? Kde jste p išel k tomu mali kému?“
„Claytone…“ Mireau p ekotn uvažoval. „B h mi odpus h íchy! To dít
je… moje. Matka je opustila a já nemám srdce ud lat totéž.“
Claytonova vrás itá tvá se stáhla, jako by muž usilovn p emýšlel. Bylo
vid t, že ve sluhových o ích je Mireau ne estník. „D ti by nem ly trp t za
íchy otc .“
„Tak mi p ece pomozte, chlape! Co si mám po ít? Jen se na to sladké
robátko podívejte!“
„Snad bych vám mohl pomoci, pane Mireau.“
Mireau se zatetelil radostí. „Skute ?“
Clayton vzdychl. „Mám t i sestry. Žijí za m stem, v malém domku v
lesích.“
„A myslíte, že by poskytly pomocnou ruku? Nebude to zadarmo… Budu
na malou p ispívat. N jak už to zvládnu. T eba si i najdu práci… Na mou
duši! Když to bude nezbytné!“
Clayton si dít vzal. „N co pro n j zabalte. Já ho zatím nakrmím a napíšu
sestrám pár ádek.“
„B h vám žehnej, dobrý muži!“ Mireau nem l v úmyslu padnout p ed
starcem na kolena, ale nohy mu vypov ly službu.
„To není zapot ebí!“ zdráhal se Clayton.
„O tom dít ti se nesmí dozv t živá duše!“
„Napíšu, že je sirotek, ale posp šte si. Ko í eká. Jízdné vás p ijde na
kné peníze.“
ert vem peníze!“
„Do práce!“
Mireau vyrazil do schod . Po kapsách našel pár mincí a do rance zabalil
kolik v cí, které se daly zpen žit v zastavárnách.
Clayton zatím dít vykoupal a nakrmil. D átko drželo v drobné ru ce
kousek chleba a usmívalo se. Clayton se taky usmíval, ale na Mireaua vrhl
inkvizitorský pohled.
„Sestry žijí osam le. Nikdy se nevdaly. Uživí je malá zahrádka a chovají
domácí zví ata. Taky se vyznají v bylinách. P ipravují lé ivé aje a tak. Malé
tam bude dob e, ale vy, mladíku, byste se m l napravit!“
„Jako že je B h nade mnou! P ísahám, že se napravím!“
„A nebudete h ešit!“
„Nikdy!“
„A budete ji podporovat!“
Mireau se pok ižoval. „B h je mi sv dkem!“
„Sp chejte! Lord Justin m že být každým okamžikem zpátky.“
Mireau uchopil dít do náru e a rozb hl se k drožce.

Maggie se utáp la v zoufalství. Cítila se tak mizern , že po Jamesov

odchodu z stala ležet v posteli. Teprve vzpomínka na d átko ji probudila z
letargie. V rychlosti vstala, umyla se a oblékla. Na chodb zjistila, že na ni
eká Arianna.
 „Dobrý ve er, macecho,“ oslovila ji sladce dívka.
„Dobrý ve er, Arianno.“
„Hodláte se mnou pove et?“
„Obávám se, že dnes ve er mám jiné plány. Pot ebuji mluvit s Justinem.
Odjíždím do Mayfairu.“
„Ach tak! Váš bratr…“
„Byla bych vám vd ná, Arianno, kdybyste v p ípad mého bratra zapomn la
na záš , kterou chováte v i mn .“
„Vždy ho ani neznám.“
„Samoz ejm že ho znáte. Byl na poh bu… A také na svatb .“
„Jist , jist ! Máte pravdu! Jsem hloupá!“ Arianna se usmívala. „Napadlo
, že bychom si dnes ve er mohly pohovo it.“
Maggii Ariannin požadavek zasko il. Nevlastní dcera si p eje s ní mluvit.
Jenže pro hovor z o í do o í si vybrala špatný as. „Te musím do Mayfairu,
ale vrátím se pozd ji, pokud souhlasíte.“
Arianna našpulila ústa. „Pro ne? Napadlo m , že je na ase, abychom se
lépe poznaly.“
Maggie s úsm vem p ikývla a rozb hla se ze schod . V hale na ni ekala
paní Whitleyová. „Pokud jde o dnešní ve i… Máte n jaké speciální
požadavky, madam?“
„Promluvte si s Ariannou. Já odjíždím za bratrem. Se mnou si ned lejte
starosti.“
Aniž vy kala na odpov , pospíšila si do kuchyn . „Darby, musím se
rychle dostat do Mayfairu.“
„Jak si p ejete, madam. Jsem vám k službám.“
Ko í složil noviny, ale Maggie stihla zahlédnout titulky vysázené tu ným
písmem. „Jack Rozparova terorizuje East End! Warren v koncích! Policejní
komisa by m l ud lat to, co je správné! Odstoupit!“
Darby t ásl hlavou. „Smutné asy! Vím, kam vás srdce táhne, madam, ale
prozatím je lepší držet se od East Endu co nejdál.“
Ale Maggie byla duchem nep ítomná. „Máte pravdu, Darby,“ odpov la
automaticky.
Ko í šel pro v z a Maggie si zatím nervózn kousala palec.
Celou cestu netrp livostí nadskakovala, protože se nemohla do kat, až
dojedou do Mayfairu.
V dom se za ala okamžit shán t po sluhovi. „Claytone!“
„Madam?“
Sluha se vyno il z kuchyn se záhadným výrazem ve tvá i. „Je tu m j
bratr?“
„Není, madam, ješt se nevrátil z Parlamentu.“ „A Mireau?“ „Ten se tu
zastavil.“ „A…“
„Pan Mireau si ud lal malou dovolenou.“ Maggie vydechla. „Kam odjel?“
Clayton významn pokýval hlavou. „Vy p ece nemáte k tomu dít ti žádné
závazky.“
„To sice nemám, ale p ísahala jsem, že je budu chránit!“ vyk ikla Maggie.
„Pan Mireau si nezaslouží vaši p íze ,“ bru el sta ec. „Cože?“
„On klopýtl a vy za n j platíte.“
„Claytone… Ni emu nerozumíte.“
„To taky není mou povinností.“
„Neurážejte se, prosím! Kam ji Mireau odvezl?“
„Poj te se mnou do kuchyn . Všechno vám vysv tlím, ale i já bych rád slyšel,
o co tu krá í.“
„A dít … Je v po ádku?“
„Jako že se Clayton jmenuju. Tam, kde bude vyr stat, ji budou všichni
milovat.“
„Kdo všichni?“
Sta ec se usmíval. „Mám t i sestry!“ vyhrkl pyšn . „Te je ada na vás,
madam. Sice jste povýšila, ale stejn dlužíte starému sluhovi vysv tlení.“
Maggie vid la, že není úniku. Následovala Claytona do kuchyn a slib,
který dala Ariann , brzy pustila z hlavy.
 14

Vysoký ramenatý muž sedící proti Ariann se p edstavil jako Jeremiah

Heath. Tmavé vlasy m l oproti sou asné mód nakrátko ost íhané a celkov
sobil divným dojmem. Naslouchal, co mu Arianna povídá, a p itom ji
studoval up eným pohledem, který ji rozechvíval.
„Rodinu nemám. Matku jsem ztratila p ed lety a otec zem el nedávno. Byl
krej ím v Birminghamu. Tedy pracoval pro jedno krej ovství, aby nás uživil.
átelé se zmínili, že bych mohla najít v Londýn práci, a tak jsem tady.
Poptávala jsem se v lepších tvrtích, ale dámy o m nejevily zájem.“
Mužovy zvláštní tmavé o i ji soust ed zkoumaly.
„Podívejte, obracím se na vás proto, že za krátkou dobu, co tu pobývám,
jsem m la p íležitost vid t, jak skon í ty, co se prodávají na ulici. Nehledám
místo v bordelu – o takovou kariéru nestojím –, ale v ím, že mám jistý talent.
Nap íklad bych se mohla osv it p i spiritistických seancích.“
„Talent se vám up ít nedá,“ zahuhlal muž. „D vku nehledám. T ch je na
každém rohu tucet. Pravda, ne tak sv žích a neotahaných, jako jste vy. Vaše
spiritistické schopnosti m ani za mák nezajímají. Pot ebuju holku, která
sehraje svou roli, umí držet jazyk za zuby, a když je zapot ebí, p imhou í ob
i.“
Arianna se pro sebe usmívala. „Tuším, že hodláte oškubat pár
zazobanc ?“
„P esn tak.“
Spiklenecky se k muži naklonila. „Co když n který z ú astník vytuší, že
jdete po jeho pen žence? Zavolá na pomoc strážníky a ti vám p kn zatopí.“
„Každé podnikání p ináší riziko.“
„Nepovídejte! A co když to bude žena?“
V mužových o ích se hn viv zalesklo. „Tím lépe. N jak bych si poradil.
Mám prost edky a znám místa, odkud by jí nepomohli ani všichni svatí.“
„Pracujete ve vlastním dom ?“
Muž zakroutil hlavou. „Chodíme tam, kam nás lidi pozvou. Jakmile je po
všem, snažíme se co nejrychleji vytratit. Tím se vyvarujeme prozrazení.“
„Mám být zlod jkou?“
„A vám by to snad vadilo?“
„Ani v nejmenším. Tyhle v ci m vzrušujou, ale… Abych se p iznala,
nedávno jsem etla o jisté seanci, b hem níž došlo k zabití. Jedna žena
odhalila komplot a byl z toho hrozný poprask. N kte í lenové té tlupy hnijí v
Newgate!“
 „Myslím, že jsem dal dohromady schopnou skupinu.“ Jeremiah Heath
významn pozvedl obo í, aby ji p im l rozhlédnout se kolem.
V kr bylo nabito, ale Heathovi lidé se od zdejších pravidelných
návšt vník výrazn lišili. Opírali se o zdi, posedávali na baru, ale jedno m li
spole né: Ost ížím zrakem pozorovali své okolí. Dva hled li na ni.
Ariannu zamrazilo. Tihle chlapi jsou od pohledu zabijáci, kte í se
nezastaví p ed ni ím. Co když d lám hroznou chybu? Ale tady jde o lady
Maggii. Brzy se doslechne o seancích po ádaných Jeremiahem Heathem a na
jedné se ukáže. Pokusí se odhalit šarlatána a p ijde o život. Ten lov k ji
zabije.
Arianna najednou ucítila, jak jí vlhnou dlan . Opravdu chci, aby zem ela?
Maggie v era ve er slíbila, že se pozd ji vrátí, ale slovo nedodržela. Její
chyba… Propásla šanci vylepšit si pov st. Jenže dáma o prolomení led
nestojí. Asi má d ležit jší v ci na práci. Ale co? Manžel ji zaopat il a ona
nemusí ani hnout prstem.
Arianna se zatvrdila. Lady Maggie p inesla mému otci smrt, o tom nem že
být pochyb. Jako by mu k hlav p iložila hlave pistole a zmá kla kohoutek…
esto v Ariann zahlodaly pochybnosti. Ženy Maggiina postavení
nebývají vražedkyn …
„Jedno bych cht l zd raznit.“
„Prosím?“ Arianna se probrala ze zamyšlení.
„Jestli m zradíte, budete si p át, abyste se nikdy nenarodila. Rozumíme
si?“
„Ale jist !“ vyhrkla podrážd . „M žete mi d ovat – dokud tn vy
sám nepodvedete.“
Heath se op el v židli. „Já vás pot ebuju, tak pro bych to d lal?“
Zvedl ruku a na pokyn k nim p istoupili jeho kumpáni. „Tohle jsou Matthew,
Luke, John, Sebastian, Raoul a Garrett.“ „Zdravím, pánové.“
Muži se dv ma prsty dotkli okraj klobouk .
„Tohle je naše nová lenka Annie, která nám bude pomáhat. Vycvi ím ji,
aby byla k užitku.“ Muž se na Ariannu studen usmál. „Hannah povídala, že
máte p ítelkyni. Co ta je za ? A co všechno ví?“
„V bec nic. Jen to, že hledám práci.“
„Hannah se taky zmínila, že máte p ízvuk holky z ulice. Kam se pod l?“
„Dostalo se mi slušného vzd lání. Po p íchodu do East Endu jsem
usoudila, že bude lepší splynout s davem. Necht la jsem vy nívat.“
Zdálo se, že Jeremiah Heath kupuje vše, co mu Arianna nabízí. „A kde je
ta holka te ?“
„Kde asi? Sedí doma. Copak se m že samotná potulovat po ulicích, když
tu ádí ten šílenec?“
„Pokud chcete pracovat se mnou, pustíte z hlavy vše, co by vás mohlo
rozptylovat, v etn hledání práce.“
„Když mi necháte slušn vyd lat, pro ne? A upozor uju vás, že samotná
po setm ní nevycházím.“
„Bez obav – chlapci na vás dohlédnou.“
„Chlapci“ stojící nad nimi se podobali krvežíznivým vlk m íhajícím na
ko ist. Kalné vody podsv tí byly nebezpe né. „Kdy za neme?“
„Dneska v noci.“
Arianna st elila pohledem ke dve ím. Tam se kr ila Fiona v erném plášti
a v klobouku naraženém do ela. Kolem obli eje m la omotaný šátek. Snad
služka pochopí, že plán vyšel.
„Ješt jednu v c…“
„Ano?“
„Ráda bych pod kovala Rudé Hannah za zprost edkování téhle sch zky.“
Jeremiah kývl na jednoho z muž . „Matthew jí to vy ídí. Vy se te
seberete a dojdete si dom pro v ci. Sebastian a John vás doprovodí.“
„Jak to? Myslela jsem, že jdeme ke klientovi.“
„Taky že ano, ale naše skupina bydlí pohromad . Pronajali jsme si d m
poblíž staré pumpy. Jsem rád, když jsou ove ky pohromad .“
Arianna poci ovala strach, ale ut šovala se pomyšlením, že je jedno, co se
s ní stane. Otec je mrtev. Maggie nazna uje, že bych se podle otcova p ání
la provdat za Jamese. K smíchu! Odjakživa je pro m jako bratr.
Ten muž, s nímž jsem se v den svatby srazila na chodb … Na první
pohled bylo patrné, že jsem ho zaujala.
Vždy ani neví, jak se jmenuji! Nejspíš se s ním už nikdy nesetkám, tak k
emu je život? Pro co jiného zbývá žít? Pro pomstu! Snad vyplním prázdnotu
v srdci.
„Dobrá, chlapci! Poj me!“
Ariannu obklopilo sedm hrdlo ez a zlod . Dokud si budou myslet, že
jsem na jejich stran , není se eho bát. Jestli však zjistí, kdo vlastn jsem…
Arianna si pomyslela, že dlouho s nimi nez stane. P i odchodu z kr my
zachytila Fionin pohled a mrkla na ni, aby služku uklidnila.
Pro ni za ínal nový život.

James Maggii nevyhledal, a tak strávila p íští dva dny s rukama v klín .
Vzpomn la si, že s ní Arianna cht la hovo it, ale od služebnictva se
dozv la, že se sle na necítí dob e.
etí den se vrátil Mireau. Uslyšela rachocení ko áru a rozb hla se mu
naproti. Sálala z ní dychtivost, což jist neušlo pozorným o ím paní
Whitleyové. Hospodyn nebyla jen klepna, ale špeh. Komu donášela, Maggie
netušila, ale bylo až s podivem, že se v tšinou vyskytovala tam, kde se n co
lo.
„Mireau! Jak se máš?“ Maggie se p im la k ležérnímu tónu. „Clayton povídal,
že se ti zacht lo erstvého vzduchu. Poj se mnou do knihovny. Tam si
vypijeme šálek aje. Postaráte se o to, vi te, paní Whitleyová?“
„P irozen .“ Hospodyn p ikývla a se zvednutou bradou odkrá ela.
Déle už Maggie nevydržela ekat. „Tak už kone spus ! Jak to
dopadlo?“
Mireau se na ni zeširoka usmíval. „Neumíš si p edstavit, jak jsem byl na
sebe pyšný. Poprvé v život jsem m l pocit, že pomáhám dobré v ci.“
 „Dít je po ádku? Jsou Claytonovy sestry skute tak báje né, jak o nich
vypráv l?“ Maggie se trochu styd la. Clayton byl dlouhá léta sou ástí její
domácnosti, a p esto o n m v la moc málo.
„Babky bydlí v malém domku na okraji lesa a jsou nesmírn milé. P edal
jsem jim dít a m l jsem pocit, že jim v nuju zlatý poklad. Když jsem
odjížd l, dohadovaly se, jak si rozd lí povinnosti, aby bylo o dít dokonale
postaráno. Violeta je nejstarší, Merry je prost ední a Edith nejmladší. Ta
bývala u itelkou a poda ilo se jí sesbírat p knou ádku knih. Ty t i jsou staré
panny, z nichž nejv tší autoritu má Violeta. Domek je moc p kný a malá bude
mít vlastní pokoj. Vychovají z ní spo ádaného lov ka.“
„Jsem radostí bez sebe, Mireau! Ocitli jsme se ve správnou dobu na
správném míst ! Dít ti jsme našli rodinu!“
Ani Mireau ned oval moorhavenským zdem. Pootev el dve e, vykoukl
na chodbu a zase je zav el. „Nechci ti kazit radost, ale p íb h, který jsme
vyslechli, m že být smyšlený. Malá m že být zrovna tak dcerou d vky a
ístavního d lníka.“
„A záleží na tom?“
„V jistém smyslu ano. Nap íklad pokud n kdo uv í, že je legitimní
dcerou prince Eddyho. Mohla by jistým lidem stát v cest a ti se ji budou
snažit odstranit.“
„Nesmysl! Královna má tucet právoplatných následník !“
Mireau kr il rameny.
„Nikdo neví, že ji máme. A i kdyby ji vystopovali až k nám, budeš tvrdit,
že otcem jsi ty. I Clayton ti uv il, dokud jsem mu ne ekla pravdu.“
„Bude ml et?“ staral se Mireau.
„Jak dlouho toho lov ka znáš, Mireau? Z toho by nikdo nevypá il ani
slovo.“
ítel si nejist odkašlal. „Víš, stálo m to n jaké peníze… Abych se
iznal, jsem na dn .“
„Neboj. Já mám díky Charlesovi dost. Dohlédnu, aby sestry m ly dostatek
prost edk na její výchovu. M žeme ji navšt vovat, když nyní pat í ke
Claytonov rodin .“
Mireau zamyšlen p ikyvoval. „Nejd ív jsem myslel, že ji nechám v
ko e a ute u, jenže pak jsem se do toho mrn te zamiloval.“ To mu n co
ipomn lo. „A co ty? Lord James byl pon kud nerudný.“
„Na tom nesejde.“ Maggie cítila, jak jí stoupá do tvá í rum nec. „Zavezl
až sem a… chvíli se zdržel. Od té doby jsem ho nevid la. Já se obratem
vrátila do Mayfairu, abych si promluvila s Claytonem, a od té doby jen ubíjím
as nicned láním.“
Na plané uvažování m la Maggie až p íliš mnoho volného asu. Mohla
dumat o spoust d ležitých v cí, ale mozek se nedokázal soust edit. Myslela
jedin na Jamese. Te už nepochybovala, že je do n j zamilovaná. Milovala
ho od prvního okamžiku, kdy ho zahlédla z okna a jejich pohledy se setkaly.
Tehdy se ješt oddávala iluzi, že jejím nastávajícím je práv on.
Maggie nebyla žádná nezkušená škola ka, která se bezhlav zamiluje, a
esto se tak stalo. Mrzelo ji, že Charlese zradila, a James jist zápolil s
podobnými pocity. Jenže on si, na rozdíl od ní, mohl d lat, co cht l. Nebyl ani
ženatý, ani zasnoubený, jak neopomn l zd raznit.
On a Arianna… Až dovrší plnoletost, lord Langdon se s ní ožení, aby
splnil p ání jejího otce. Arianna ho zbož uje a majetek z stane v rodin . Proti
takovému s atku nem že mít nikdo námitky.
I Mireau si povšiml, že je Arianna oslnivá krasavice.
Pro se chovám jako hloupá husa? dumala chmurn Maggie. Pro si
sobím ješt v tší bolest a ponížení?
Ale James se s ní miloval tak, jako by ho k ní p itahovala mocná síla, které
nedokáže odolat, jako by pro n j byla n ím vzácným, po em prahne…
„Lord Langdon t donutil chovat se jako vzorná vdova, vid?“ šklebil se na
ni Mireau. „Alespo jsi byla b hem mé nep ítomnosti v bezpe í.“
Jist , v bezpe í… Ale ne p ed lordem Langdonem. Vzorná vdova…
Vzpomínky a p edstavy Maggii pronásledovaly od chvíle, kdy se stroze
omluvil a odešel.
„N jakou dobu se budu od Whitechapelu držet stranou, než toho vraha
chytí.“
„Co když ho nikdy nechytí?“ hlesl chmurn Mireau. „Up ímn eno,
Maggie, v téhle tvrti šlo vždycky o krk.“
Ozvalo se zaklepání. „Váš aj, madam!“ volala paní Whitleyová za
dve mi.
Maggie otev ela a vzala si podnos s nádobím. „D kuji, paní Whitleyová…
A mimochodem, myslíte, že byste požádala Ariannu, aby se k nám p ipojila?“
Maggie v la, že dívka nep ijde, ale za pokus to stálo.
„Jak si p ejete, madam.“
„Justin, jak se zdá, našel zalíbení v politice.“ Maggie se ujala nalévání
aje.
Mireau se uculoval. „Se svým titulem má plné právo zasahovat do
všelijakých ,smysluplných' debat, abych se tak vyjád il, které se ve sn movn
odehrávají.“
„Jsem ráda, že se n ím zaobírá. Moc bych si p ála, aby byl š astný.“
„Nechci být falešným prorokem, ale zdá se mi, že je zamilovaný.“
„M j bratr a zamilovaný?“ Maggii p ítelova poznámka p ekvapila.
„Zatím se neraduj, ale zmínil se mi, že spat il dívku podle svého gusta.
Údajn neoby ejnou krásku. Prý chce se svým životem n co ud lat – a teprve
pak ji vyhledá.“
„Nádhera! Brat ek se zamiloval do záhadné krasavice!“
Maggie s povzdechem pohlédla na Mireaua. „Víš, ob as mám pocit, že tu
na m všechno padá a já se tu zblázním. Mám být poru níkem dívky, která m
nenávidí. Utrácím as tady, kde jsem k ni emu, místo abych šla tam, kde m
pot ebují.“
„Až pomine doba smutku, za neš dostávat hory pozvánek do spole nosti.“
„O nic takového nestojím, Mireau.“
„A co literární kroužek?“
„K tomu nemám trp livost.“
 Mireau si ji bedliv prohlížel. „Máš divný lesk v o ích, drahoušku, ajsi
neklidná.“
„Nejsem neklidná a není na mn nic divného.“
„Ale ano! Odkud se bere ten rum nec, co ti stoupá do tvá í?“
„Nebu sm šný!“
„M jen tak neoblafneš! Jsi jiná. A víš odkdy? Od chvíle, kdy t lord
James vtáhl k sob do ko áru!“
„Strachovala jsem se o dít , to je vše. Taky o tebe!“
Mireau se zašklebil. „Jak praví lidová moudrost: Od íkaného chleba
nejv tší krajíc.“
ítel byl nebezpe blízko. Našt stí Maggii vysvobodilo z rozpak
klepání na dve e. „Ano, paní Whitleyová?“
„Lady Arianna vzkazuje, že se stále necítí dob e.“
Maggie vrhla významný pohled na Mireaua. „P jdu se za ní podívat, jestli
nepot ebuje léka e.“
„Dobrý nápad.“
„Ale, madam!“ vyk ikla popuzen hospodyn . „Ur it se nejedná o nic
vážného!“
„Tak se o tom p esv íme.“
S paní Whitleyovou v patách došla Maggie k Ariannin pokoji. Rázn
zaklepala, ale nikdo se neozýval.
„Ješt p ed chvílí mi odpovídala,“ drmolila paní Whitleyová.
Maggie se zamra ila, ale vzáp tí pocítila strach. Co když je Arianna
opravdu vážné nemocná? Rozrazila dve e, ale dívku nenašla. V pokoji byla
jen Fiona, která uklízela oble ení.
„Kde je Arianna?“ obo ila se na služku.
„Zrovna te odešla.“
„To je divné! Já ji slyšela na vlastní uši!“ protestovala hospodyn .
„Asi musela ne ekan odejít,“ pospíšila si s vysv tlením Fiona v domn ní,
že paní odejde.
Jenže Maggie se nem la k odchodu. Fionu už trochu znala a te vid la, že
se služka tvá í vyd šen .
„V te, madam, že m to mrzí.“
„Ale byla nemocná, jestli se nepletu.“
„T eba se rozhodla pro krátkou procházku.“
Maggie naslouchala služ inu hlasu. Fiona m la irský p ízvuk jedin
tehdy, když byla roz ilená. V tšinou se snažila hovo it spisovnou angli tinou,
ale nyní sklouzla do dialektu.
„Zvláštní.“
Fiona na ni nejisté hled la. „Co máte na mysli, madam?“
„Neslyšela jsem, že by n kdo scházel ze schod , ani že by klaply dve e.
Víš, co si myslím? Arianna se totiž doma p íliš nezdržuje a ty se za ni celou
dobu vydáváš.“
Služka neum la lhát. Zrudla a sklopila o i. „Ne!“
„Ale ano, Fiono.“
 „Jsi na míst propušt ná!“ vypískla paní Whitleyová. „A už t tu
nevidím!“
„Ne, nejsi propušt ná.“ Maggie si uv domila, že je Fiona jedinou stopou
vedoucí k Ariann . Oto ila se ke staré žen a zabodla do ní tvrdý pohled.
Hospodyn Charlesovi sloužila mnoho let, ale to ji neoprav ovalo hrát si na
paní domu. P i své zv davosti musela v t, co se d je.
„Kde je?“ ude ila Maggie na Fionu.
Ta strnula.
„Radím ti, abys m dob e poslouchala, Fiono. Arianna truchlí po otci. Ve
stavu, v n mž se nachází, by se lehce mohla dostat do potíží. Pov z mi, kam
šla,“ zkusila to Maggie.
„P ísahám, že to nevím, madam!“
Maggie nasadila studený výraz a usadila se na okraji postele. „Byla byste
tak laskavá, paní Whitleyová, a vy ídila panu Mireauovi, aby si ud lal
pohodlí? Musím si promluvit s Fionou.“
„T eba m budete pot ebovat,“ nedala se odbýt paní Whitleyová, „já ídím
služebnictvo, a kdyby se tu n co d lo…“
„…a co když se d je a vy o tom nevíte?“ utrhla se na ni Maggie.
„Ubohá sle na Arianna!“ na íkala hospodyn .
„Ano, hotové nevi átko, ale také má nevlastní dcera. Radím vám, abyste s
odchodem neotálela. Toto je moje domácnost, a se vám to líbí nebo ne, a já
rozhodnu tak, jak uznám za vhodné. Jestli máte pocit, že jste opa ného názoru,
s radostí vám vystavím skv lá doporu ení.“
Paní Whitleyová spadla brada a v rychlosti vycouvala ze dve í. „Te k
tob , Fiono,“ pravila pevn Maggie.
Služka vyt eštila o i a p ekotn spustila. „Nikdy jsem vás necht la
špehovat! Ariann jsem ekla, že jste milá, slušná dáma a že si nemyslím, že
byste lordu Charlesovi ublížila!“
Maggie si uv domila, že ji služka vid la v nejhorších chvílích. „Díky za
ru, ale to není v tomto okamžiku podstatné.“
„Vyhodíte m , vi te? Já to tušila!“
„Nevyhazuji t ! Pot ebuji tvou pomoc! Kde je Arianna?“
Fion vytryskly slzy. „Když já opravdu nevím!“
„Ale n co mi tajíš.“
„Vím… Vím, že se vám cht la pomstít.“ Maggii zamrazilo. „Bojím se víc o ni
než o sebe. Pomoz mi, prosím! Kdy odešla?“
„Je pry už… n kolik dní.“
„Cože?“ Maggie zalapala po dechu. „Ty se po celou dobu vydáváš za ni?“
„Strašn m to mrzí! Máte plné právo být na m naštvaná.“
„To bych ekla, ale v tší zlost mám na sebe. Musíš mi pov t všechno,
co víš, Fiono.“
„Setkala se s n jakým mužem… Ve Whitechapelu.“
„Ve Whitechapelu? A kde?“ opakovala bez dechu Maggie, kterou
polévalo horko.
„M žu vám ukázat ten hostinec.“
 Maggie se snažila získat ztracenou rovnováhu. „Já snad sním! Ona se
producíruje ve Whitechapelu? V noblesním oble ení? Vždy ji n kdo okrade
nebo znásilní!“
Ale Fiona kroutila hlavou. „Kdepak, madam. P evlékla se do šat , jaké
nosí chudina. Najali jsme si pokoj, takovou špinavou díru…“
„Jedeme do Whitechapelu! Jestli ji nenajdeme, p jdeme do toho
hostince.“ Maggie byla na nejvyšší míru rozrušená. Pak si uv domila, že se
nezeptala na to podstatné. „Co pohledává ve Whitechapelu, Fiono!“
„Chce pracovat pro spiritistu.“
„Ale pro ?“ Maggie ani za mák nechápala, co má nevlastní dcera za
lubem. „Chce snad hovo it s mrtvým otcem?“
Fiona vypadala jako hromádka nešt stí. „Chce… Chce vás k tomu lov ku
nalákat a pak… Ježíši! Nejsem si jistá, co vlastn chce…“
Maggie ztuhla. Zcela jasn si dokázala p edstavit, co pro ni Arianna
plánuje, ale i tak jí musela pomoct.
„Rychle se oble a posp š si! Musíme ji najít.“
Vyb hla z pokoje a málem porazila paní Whitleyovou. Ta, jak Maggie
edpokládala, poslouchala s uchem u klí ové dírky.
„Jd te mi z cesty, paní Whitleyová!“ Ženu odstr ila a rozb hla se do
knihovny.
„Mireau!“
„Copakje?“
„Jedeme do Whitechapelu a nechci slyšet žádné protesty!“ „Ty ses snad
zbláznila!“
„Najdi Darbyho a požádej ho, aby ti p il n jaké oble ení.“ „James ti
zakroutí krkem!“
„A jde k šípku! Ale po kej… Pot ebujeme pár v cí…“ „Copak jsi do ista
zešílela? Tohle nem žeme ud lat!“ „Jde o Ariannu, Mireau. Ta holka se
potlouká práv tam.“ „Arianna? Co by tam pohledávala?“
„Z Fiony jsem dostala, že je už n kolik dní z domu. Spojila se s n jakým
spiritistou pod záminkou, že až se já dozvím o seanci, hned tam pob žím.“
Mireau se podíval na sebe a pak na ni. „Takhle tam nem žeme!“
„V tom ti dávám zapravdu. Musíme vypadat co nejh , aby nás nikdo
nepoznal.“
„Dostaneme se do po ádných potíží a Ariann nepom žeme. Tohle je
záležitost policie.“
„Krucinál, Mireau! Musíme se pokusit ji najít! Jestli si vyžádáme policejní
posily, ohrozíme její život. Fiona si pamatuje, kde si najaly pokoj.“
„Ty ženské si najaly pokoj?“ Mireau vypadal nev ícn . „V East Endu?“
„Neotálej, Mireau!“
„Pot ebuju as, abych se vrátil do Mayfairu, našel paruky a p evle ení.“
„Ano, ano… Po kej!“ „Co zase?“
„Co když Adrian Alexandr op t vylezl na sv tlo? Co když je on ten
spiritista, kterého vyhledala?“
„Takových lidí dneska najdeš na každém rohu tucet. Ješt n co?“
Maggie vte inu p emýšlela. „Cecílie!“ vyhrkla. „Kdo?“
 „P ece Cecílie, lady Burghová! Zastav se u ní a vysv tli jí, že pot ebujeme
co výjime ného, abychom nebyli k poznání. Hlavn si posp š, a jsi co
nejd ív zpátky!“

Ješt donedávna si Arianna myslela, že ví, co je zoufalství a mizérie.

Otcova smrt byla pro ni nejv tší bolestí, jakou kdy zažila.
Te pochopila, že na sv existují horší v ci, než je ztráta milovaného
lov ka.
Život, jaký momentáln vedla, se podobal no ní m e. Poznala, co je žít v
úd sných podmínkách, ve špín a za naprostého nedostatku soukromí. Když
pochopila, že se stala v zn m, zmocnil se jí strach. Pocity utrpení a ponížení ji
ipravily o veškerou odvahu Jediné, co mohla o ekávat, byla smrt.
Jeremiah Heath se ve své profesi vyznal. Zneužíval kdekoho v etn
vlastních lidí, a nebohé truchlící dokázal p esv it, že komunikují se
zesnulými. Bohatí i chudí mu ochotn platili, o co si ekl.
Poté, co si v doprovodu n kolika chlap vyzvedla to málo, co m la, ji
dovedli do malého dvoupokojového bytu. Ten byl rozd len na n kolik ástí.
Protestovala, odmítala sdílet stísn ný prostor se sedmi muži, ale nikdo jí
nev noval pozornost. Nejhorší byly la né pohledy, jimiž si ji prohlíželi.
Pochopila, že když nebude poslouchat na slovo, Jeremiah ji p edhodí sme ce
zlod a hrdlo ez .
V tom smyslu ji také nepokryt varoval. Pou il ji, kdy má b hem seance
ml et a kdy hovo it a „vést“ ho po cestách k mrtvým. Poslušn p ikyvovala a
Jeremiah byl spokojený. Informoval ji, že první seance se odehraje tuto noc.
Jsou pozváni do domu majitele továrny, jehož manželka se utápí v žalu. Práv
išla o dít . „Chlapci“ se vydali do ulic, aby vyzv li, co se dalo o rodin
zjistit, a také aby donesli dom n jaké peníze.
Vrátili se s pen ženkami a dámskými tašti kami. Na jedné pen žence byla
krvavá skvrna. Teprve p i pohledu na krev si Arianna dodate uv domila,
do jakého maléru se dostala.
„Potíže?“ optal se Jeremiah.
Matthew jen pokr il rameny. „Drobet se bránil. Byl vožralej jako prase…
Bude to vypadat, že spad ze schod , když vycházel z hospody.“
Jeremiah p ikyvoval a Ariann se zvedl žaludek. „Mrtvý?“ „Jako že je
pánb h nade mnou.“
Ud lalo se jí tak zle, až m la pocit, že omdlí. Ale nesm la projevit jediný
náznak slabosti. Zabili by ji. Tak, aby to vypadalo jako neš astná náhoda.
„T eba bysme se m li zam it jen na ženské,“ navrhoval Matthew. „Když
je drobet vykucháme, lidi si pomyslí, že v tom má prsty Jack Rozparova .“
„T ší m , že taky p icházíš s nápadem, chlap e, ale osobn dávám
ednost našemu zp sobu výd lku. V t chto dnech není radno na sebe p íliš
upozor ovat. Jak už jsem ekl, máme spadeno na tu nou ko ist. Za neme s
málem a za as z nás budou bohá i.“
Za nakradené peníze Ariann koupili erné oble ení a zvláštní prsten s
rudým kamenem. Šperk m l podle Jeremiaha dotvá et iluzi o jejích
schopnostech. „Pár našinc se zú astní seance jako nahodilí návšt vníci. Ti
budou mít za úkol vypo ádat se s potížemi. Ty, drahoušku, si zatím opakuj, co
jsem t nau il.“
Na místo došli p šky. D m nevypadal nijak okázale, ale budil zdání
solidnosti. P ed vchodem se ty i kumpáni od nich odpojili a zmizeli ve tm .
Arianna pochopila, že budou držet hlídku a bránit vstupu necht ných
návšt vník .
V dom se pozdravili s truchlící matkou a dalšími dv ma ženami, které
také ztratily blízké. Není nutné promlouvat s každou duší, pou oval ji
Jeremiah. Posta í jedna p esv ivá ukázka, a zv sti o mých schopnostech se
rozší í po celém Londýn .
Jeremiah byl skv lý herec a s Arianninou pomocí se brzy dostal do
edstíraného tranzu. Matthew stojící ve stínu m l vytvá et kou ové efekty.
edstavení bylo dokonalé. Falešný spiritista hovo il d tským hlasem a
od íkával to, co se od n j o ekávalo.
Jako odm nu si odnášel drahé kapesní hodinky a hrst st íbr ák .
Jeremiah byl s Ariannou spokojený. Když se Luke zmínil, že by jim ta
holka mohla být užite ná i v jiných sm rech, tvrd ho odbyl.
Poukázal na skute nost, že napoprvé odvedla dobrou práci, a tím se stala
plnohodnotnou lenkou jejich skupiny.
Následující noc b hem další seance se jeden opilý ú astník odvážil
znevažovat spiritistovy schopnosti. Jeremiah neztratil trp livost. S o ima
obrácenýma v sloup a s nep irozeným chladem muži p edpov l, že je
proklet a že utrpí nehodu.
K nehod došlo ve chvíli, kdy doty ný opustil d m. Arianna m la pocit, že
nikdy nezapomene na dutou ránu, p i níž muži praskla lebka. Hodili ho do
Temže. Až ho strážníci najdou a koroner provede ohledání t la, zjistí, že
mrtvý má v sob zna né množství alkoholu a smrt nezp sobilo cizí zavin ní.
Út k nep ipadal v úvahu, protože ji nikdy nenechávali o samot . Arianna
se strachovala toho, po em tak dlouho prahla. Maggie se doslechne o
seancích a na jednu p ijde. Potom zem e. Kone pochopila, co znamená
smrt a jak byla sama pošetilá. Namlouvala si, kdovíjak není chytrá, že vše
zvládne ve vlastní režii. Myslela si, že se trochu pobaví a p itom se pomstí.
Nejvíc ji sužovalo v domí, že si p ála n í smrt. Dostalo se jí tvrdé lekce. Te
už poci ovala jen hr zu a strach.

Jakmile James uslyšel ženský jekot, vyrazil z temné uli ky a vrhl se na

úto níka. Chytil ho kolem ramen a loket mu vrazil do žeber. Muž se s ná kem
svalil.
„Ježíšikriste! Co ste to vyved?“ Žena se po Jamesovi ohnala a za ala do
j bušit p stmi.
„Vždy je íte, jako by vás vraždili! P isp chal jsem vám na pomoc!“
„A kdo se t prosil?“
„Já jí necht l ublížit!“ Hubený sv tlovlasý mužík s knírkem se t žce zvedal ze
zem . V ruce držel brašnu. „Co v tom máte?“ dožadoval se James.
„P ece ná adí! Jsem tesa !“ Muž a žena zírali na Jamese, jak si prohlíží obsah
brašny. Nenašel ani špi atý n ž, ani nic ostrého. „Pro jste k ela?“
 „Ten ne ád m cht l podvést! Já mu dala, co cht l, jenže von se cht l
vypa it bez placení!“
James se podíval na muže. „Zapla , co jí dlužíš.“
„Za to, co chce, nestála!“ „Koukej zaplatit,“ trval na svém.
Tesa n co zahuhlal, ale sáhl do kapsy. „Ty seš strážník?“ „Nejsem.“
„Tak co se do toho pleteš? Nemusím jí platit!“ „Ne, nemusíš,“ odsekl
tvrd James. „Když nejsi vod policie, co tedy si?“
„Mysli si, že jsem ob an, kterému není jedno, co se tady d je. Zato ty jsi
mizera, který si užil a nechce platit. ádí tu vrah. Ženy by m ly sed t doma, a
ne se potloukat po ulicích.“
„Mám hluboko do kapsy,“ skuhral muž. „Musím zaplatit za nocleh.“
„Ty máš hlavn št stí, že tu nevraždí chlapy,“ ucedil znechucen James.
„A vy,“ obrátil se na ženu, „pro nejdete n kam, kde svítí lampy? Tady nejste
v nebezpe í.“
„Máte recht, paná ku!“
Jamese za ní hled l, jak mizí ve tm .
„No, když teda nejste strážník, pudu si po svých.“
James potla il zklamání. Muž loudav odcházel, ale ješt se oto il a
zak el: „Co na tom sejde, jestli jí zaplatím, nebo ne! Stejn to propije, než
padne do postele!“
 15
Maggie byla p esv ená, že lepší maskování už mít nem že. Cecílie si v
um ní p evlek libovala. Doma m la nep eberné množství masek, paruk,
lí idel a oble ení všeho druhu.
Maggii trochu vadilo, že se Cecílie stala komplicem v nebezpe ném
podniku, ale pomoc pot ebovala.
S její ú astí by nesouhlasila, ale Mireau se vrátil nejen s kupou šatstva, ale
i s lady Burghovou, která byla dychtivostí bez sebe. „Rychle mi pov z, o co
jde!“ dožadovala se hned ve dve ích. Pro ten ve er angažovali Claytona,
protože tušili, že Darby by se neosv il. V rný služebník by považoval za
povinnost vyhledat Jamese i policii. Maggie se necht la poušt t do žádných
zt ešt ných kousk . Jen najít nevlastní dceru a dostat ji do bezpe í.
„Odjíždíme do Whitechapelu, kde se asi zú astníme seance,“ vysv tlovala.
„M že to být hodn nebezpe né, Cecílie. Máš dv malé d ti. Nem la bys
jezdit s námi.“
Ale p ítelkyn se usmívala. „Po ád se potuluju tam, kde bych nem la.“
Te už sed li v ko e, který je odvážel do Whitechapelu. Kon uhán li a
Cecílie klela. Nelíbilo se jí, že nadskakuje na sedadle. „Maškarády miluju! V
tom jsem nep ekonatelná! Jen se podívej na Mireaua! A ty, Maggie – rány
boží, z tebe je hotová babizna! Mám pocit, že jsem to s tou škaredostí
ehnala.“
Maggie se neprohlížela v zrcadle, takže nem la tušení, co s ní Cecílie
vyvedla. Zato Mireau na ni zíral jako u vytržení. „Jako stará arod jnice! V
tomhle t zaru en nikdo nepozná.“
Cecílie vykouzlila zrcátko a Maggie na sebe vyt eštila o i. Na hlav jí
sed la šedivá, zcuchaná paruka a pomocí lí idel jí p ibyly vrásky a ztrhaný
výraz. Aby byl vzhled dokonalý, nalepila jí Cecílie na bradu ohyzdnou
bradavici.
„Jsi hotová kouzelnice,“ pochválila p ítelkyni.
„Vidíš? Ješt že jsem p ijela s Mireauem. Co byste si beze m po ali?“
„Jestli se tohle dobrodružství zvrtne, nikdy si neodpustím, že jsem ti
dovolila jet s námi.“
„Jsem tvou dlužnicí,“ šeptla Cecílie. Mireau se na Cecílii zamra il.
„Ve er p ed svatbou jsem Maggii vytáhla ven, n co jako poslední
rozlou ení se svobodou, i když se jí moc necht lo.“
Te hled l nesouhlasn na Maggii. „Že o tom nevím.“
„Jeden gentleman jí pomohl dostat se dom !“ vysv tlovala p ekotn
Cecílie.
„Maggie?“
 „Jde o starou záležitost. Te se musíme soust edit na nadcházející noc.“
Maggie vrhla pohled na Fionu kr ící se v kout .
Cecílie snaživ p ikyvovala. „Jasn ! Na vytahovat staré prkotiny!“
Ko ár zastavil. Clayton jim p išel otev ít dve e, ale na jeho tvá i sed l
nesouhlasný výraz. „Jsme u Mile's End, madam.“ „Kde jste si najaly pokoj,
Fiono?“
Dívka vysko ila ven a nejisté se rozhlédla. „Když já nevím!“ „Snaž se
emýšlet!“ „Je tma!“
Clayton služce p isp chal na pomoc. Snažil se jí vysv tlit, kde se
nacházejí a jakým sm rem vedou ulice. „Myslím, že by to mohlo být n kde
tady za rohem, na konci té uli ky.“
Bez dalšího otálení se vydali za služkou. Schylovalo se k ve eru, ale v
East Endu se žilo stejným tempem jako ve dne. Hostince byly otev ené a na
ulicích se potulovali nezam stnaní i lidé, kte í nem li kde složit hlavu.
Maggie s o ima up enýma na fasády dom do n koho vrazila.
„Koukej dávat pozor, kam šlapeš, náno!“ zlostn se na ni utrhl jeden muž.
Kone stáli p ed domem, který jim Fiona ozna ila. Zabušili na vrata, ale
nikdo se neozýval. „Pokoj jsme si pronajaly od jedné ženy ze sousedství.“
Fiona ukazovala na vedlejší vchod.
Po pár krocích znovu zaklepali a tentokrát m li št stí. P išla jim otev ít
starší podsaditá žena s tu ným podbradkem, která si je podezírav prohlédla.
„Co chcete?“
„Hledám mladou ženu, která si od vás pronajala ve vedlejším dom
pokoj.“
„Jó, milá zlatá! Kde tý je konec! Sotva se tu voh ála! Pokoj je prázdnej –
tys byla s ní!“ Zena zabodla pohled do Fiony. „Ešt mi dlužíte! Jestli jste
íbuzní, koukejte srovnat dluh!“
„To se mi nezdá. V tšina bytných si nechává platit p edem,“ podotkl
Mireau.
Fiona k žen bojovn nakro ila. „Však si taky zaplatit nechala!“ „Kam ta
dívka odešla?“ dožadovala se netrp liv Maggie. „A co za to dostanu, když
vám to povím?“ „Dej jí pár drobných, Mireau, a vy, paní, kone mluvte.“
Žena si spokojen prohlížela peníze, které dostala. „Nemám, co bych vám
tajila. Ta malá vodešla s tlupou chlap .“ Fiona se vyd sila. „S chlapy?“
„Dy vám to povídám! Vypadali jako hrdlo ezové, ale kam šli, to mi
nepov li.“
„Dobrá, snad nám pom žete jinak. Neslyšela jste náhodou o n jakých
spiritistech nebo hypnotizérech, kte í pracují n kde poblíž?“
„Jo, n co se mi doneslo… P ej se tu vobjevil n jakej novej, kterej se
jmenuje Jeremiah, ale kdybyste vo tom chlápkovi cht li v t víc…“
„P idej jí pár mincí, Mireau.“
Žena se pot šené zašklebila. „Ned lá na jednom míst , ale lidi povídají, že je
schopnej. Prej dochází do rodin.“ „Peníze nám vrátíte!“ zavr el Mireau.
Žena vzala výhr žku vážn , protože obratem ruky za ala chrlit informace.
„Hned tady za rohem je hospoda, která se jmenuje Blarney Stone. Tam
vysedávají chlapi, co s tím lov kem d lají. Hostinský není vyd iduch, gin
tam p ijde levn .“ Žena na n vrhla pohrdavý pohled a práskla dve mi.
Mireau zakoulel o ima. „Tak Blarney Stone? Lip si vybrat nemohli.“

žní hodiny odbíjely p lnoc.

James už byl ve druhém hostinci. Opíral se o venkovní ze , popíjel špatné
pivo a sledoval p icházející a odcházející hosty. Lidé si šeptem sv ovali, jaké
hr zy se doslechli od známých, ale dom se nikomu necht lo.
Policie držela hlídky. Strážníci nep etržit hlídkovali, ale James byl ím
dál tím víc p esv ený, že prostitutky, které loví zákazníky v temných
uli kách, neuhlídají. V londýnském East Endu žily sta tisíce lidí.
Najednou zarachotila kola a James spat il honosný ko ár bez erbu.
Rozbušilo se mu srdce, protože ho v první chvíli napadlo, že uvnit sedí
Maggie. Ignoruje nebezpe í a i p es jeho zákaz se vydala do Whitechapelu.
Ale pro ? No ním výlet m do t chto míst se vyhýbala.
James se držel ve stínu a pozoroval, jak ko ár zastavuje. Z n j vystoupil
muž v erném plášti a klobouku a p ivolal ženu postávající na rohu.
James se opatrn p iblížil až k zadní náprav a ke svému úžasu zjistil, že
neznámým je baron Justin Graham.
Neslyšel, co si ti dva povídají, ale hodlal se barona optat, co tu pohledává.
Justin ale zmizel v ko e. Ten se rozjel a prostitutka za ním hled la skelnýma
ima.
„Sle no!“ Žena leknutím nadsko ila. V první chvíli nev la, jestli má
neznámému nabídnout služby, anebo se rozk et. „Nebojte se… Nep iblížím
se k vám. Pot ebuji informaci a dob e zaplatím.“
„Informaci?“ zeptala se nev ícn .
James vytáhl z kapsy st íbrnou minci a hodil ji žen . Ta ji v letu chytila.
„Co od vás cht l ten gentleman?“
Žena se opilecky rozchechtala a smála se tak, až se musela op ít o
cihlovou ze . V prvním hnutí mysli jí cht l James peníz sebrat, ale pak si
uv domil, že tihle lidé by si pro kapku ginu nechali vrtat koleno. Alkohol byl
nejlepším lékem na mizérii života.
„Prosím! Musím v t, o em jste hovo ili!“
Kone se žena vzpamatovala. „Cht l to co vy! Informace!“
„O em?“
„Estli sem nevid la n koho podez elýho, ale kdo dneska není, žejo? Taky
estli nevím vo n kom, kdo provozuje spiritismus nebo vede n jakou
pochybnou živnost.“
Co m že mít baron za lubem? James se doslechl, že mladík hodlá oto it
list, najít smysl života, jenže tady mu tak akorát hrozí, že p ijde o krk. Pak si
ipomn l, že i Justin sloužil v královnin armád . Že by se na vlastní p st
pokoušel vy istit ulice Whitechapelu?
„D kuju. Kam jste m la namí eno?“
„Máš snad áký touhy, ku átko?“ otázala se ho žena škádliv . „P ipozdívá
se. M la byste jít dom .“
„Ale no tak, zlatí ko! Za ty p kný penízky si zasloužíte drobet špásu.“
 „Rad ji b žte spát.“
James se vydal ulicí. Hlídkování u hostince se zdálo k ni emu. Vrah
neude í tam, kde je plno lidí a kde se svítí.
Pomalu padala mlha, když vtom se n kdo rozk el. „Vražda! Ježíšikriste!
Další vražda!“
Jako st ela vyrazil po hlase.

Mireau u Blarney Stone objednal pití a donesl je ke stolu.

„Co se povídá u baru?“ cht la v t Maggie.
Mireau pokr il rameny. „Nic zvláštního, jako obvykle. Málo práce, málo
pen z na gin a policie by se m la víc snažit. Žena se zeleným šátkem kolem
ramen p emlouvá toho malého chlápka, aby si šel s ní povyrazit… A nezírej
tam! Ten mladý v hn dých kalhotách, erné vest a ulízaných vlasech z nás
nespouští o i.“
„Který?“ Cecílie si zaclonila o i, aby lépe vid la.
„Povídal jsem, abyste tam nekoukaly!“
„Snad se tak moc nestalo.“ Cecílie uchopila skleni ku ginu a vyklopila ji
do sebe. Mireau si všiml jejích rukavi ek bez prst a unikl mu povzdech.
„Co má být?“
„Dokonalá manikúra. Vy se sotva m žete vydávat za pracující d e.“
Maggie pokradmu jukala k baru. Mireau m l pravdu. Muž na n up en
hled l.
„Ježíši! Co je zase tohle?“ Mireau neskrýval zd šení, když vid l, jak se
Maggie s kvílením choulí do sebe.
Ale Cecílie byla chápav jší. „Jak se m žete tak hloup ptát!“ vypískla
pronikav . „Ta chudinka trpí žalem od chvíle, co její drahý Frank vypustil
duši. Zatracená hore ka!“
„Tomu nem žete rozum t…“ Maggie s námahou zvedla hlavu a
vysmrkala se do kapesní ku. „Hádali jsme se… Pak um el a já mu nestihla
íct, jak hádky lituju a jak jsem ho milovala!“
Cecílie ji chytila za ramena a zat ásla s ní. „Nese te tady jako d evo!“
utrhla se na Mireaua. „Copak nevidíte, že se pot ebuje napít?“
„Jist , jist !“ Mireau vysko il a hrnul se k baru.
„Vid las už n kdy támhletoho chlapa?“ optala se tiše Fiony p es Cecíliino
rameno.
„Ne.“ Fiona chvíli p emýšlela. „Po kejte! Vid la! Ten den, kdy se Arianna
setkala s tím Jeremiahem.“
Maggii zatrnulo. Sledovala, jak muž oslovuje Mireaua a žádá o další gin.
Mireau se tvá il zmaten , anebo se už vžil do role. Chvíli naslouchal, co
mu neznámý povídá, a pak ukázal na n . Vrátil se ke stolu a muž ho
následoval.
„Rád bych vám p edstavil Johna.“
Maggie cosi zamumlala a krátce kývla.
„Zdravím, Johne.“ Cecílie si muže prohlédla od hlavy k pat . „Omlouvám
se za naši starou teti ku. Ta dobrá duše není zrovna p i smyslech.“
 Maggii napadlo, že se Cecílie musí dob e bavit, když p išla s takovým
nápadem.
„Obvykle nebývá tak nep íjemná.“ P ítelkyn ukázala na Fionu. „A tohle
je naše Flossy.“
Služka zamrkala. „T ší m .“
„Nerad se vnucuju, madam,“ pravil John, „ale neušlo mi, co jste
povídala.“
Maggie zamávala kapesníkem.
John ztišil hlas a naklonil se k nim. „Tak m napadá… Co tu pohledáváte?
Vy se sem p íliš nehodíte.“
„Ale brzy budeme,“ odpov la mu s povzdechem Cecílie. „Strý ek Frank
nás zanechal bez prost edk . Ješt št stí, že nám zbylo pár cenných kousk ,
které se dají zastavit. Ty ovšem u sebe nemáme.“ Ostrým pohledem si muže
prohlédla, jako by ho odhadovala.
„M se bát nemusíte,“ klidnil ji John. „Nemám s vámi špatné úmysly.
Když jsem slyšel vaši tetu na íkat, napadlo m , jak by se její žal dal zmírnit.“
„V tom je práv problém! Jen kdyby se poslední dobou tolik nehádali!“
šeptala Johnovi Cecílie. „Celá ta léta byli jako párek hrdli ek a na stará kolen
si vjedou do vlas !“
„A napadlo vás n kdy, že by si se zesnulým mohla promluvit?“
„Jak to myslíte? Vždy nebožtík leží v hrob !“
„To si myslí ada z nás, ale existují tací, kte í dokáží vstoupit branou
nosti a smrti.“
„Pchá!“
„Neslyšela jste o spiritistech? Ti dokáží hotové zázraky.“ „O t ch mi
povídejte!“ p idal se skepticky Mireau. „Jsou to šarlatáni!“
„Ne všichni.“
„A kde chcete najít toho pravého?“
„Rozhodn ne tam, kde byste ekali. Bohá i umí tak akorát zapálit sví ku
a modlit se, ale… je tu jistý muž s p ekrásnou dcerou. Docházejí do rodin a
pomáhají tam, kde jejich zapot ebí.“
„Jenže my jsme na tom dost bled a nemáme, kam bychom ho pozvali,“
dodala Cecílie. „Ten chlap bude nejspíš podvodník.“
„Už jste n kdy slyšeli o Jeremiahu Heathovi?“ optal se muž šeptem.
„Jméno mi n co íká. Tys p ece byla u toho, Flossy, když ta žena, co si
kupovala pití, tvrdila, že by na toho lov ka vsadila poslední penny.“
Maggie se prosebn zahled la na Cecílii a Mireaua. „T eba má pan Heath
opravdu nadp irozené schopnosti.“ Pak se op t rozeštkala. „Jenže my p išli o
st echu nad hlavou!“
„Na tom nesejde,“ odv til John. „Cist náhodou vím, kde se koná dnešní
seance.“
Mireau se zamra il. „Chcete snad utratit to poslední, co nám zbylo?“
„A co penze?“ rozzá ila se Cecílie.
Mireau d lá, co m že, ale Cecílie je genius, pomyslela si Maggie. Kdyby
se lady Burghová narodila mén urozeným rodi m, mohla by vést p kn
bou livý život, t eba i v Americe.
 Nyní Cecílie vrhala prosebné pohledy na Mireaua. „Když to teti ce
pom že!“
„Jste ochoten p ísahat, že ten muž není šarlatán?“
John zvedl paže. „P i hrobu mé nebohé matky!“
„Ale jak se k n mu dostaneme? Co když nás tam nepustí?“
„Seance se koná v dom výrobce cigaret. Bude rád, že tam jste – pokud
ovšem trochu p isp jete na provozní náklady.“
Maggie Cecílii zatahala za rukáv. „Kolik nám ješt zbývá?“
„Necelých sedm liber!“ vyhrkl Mireau.
„Sedm liber? Za takový peníz by vám na ulici pod ízli krk!“
Všichni ty i vyvalili na Johna o i, ale ten se rychle vzpamatoval. „Plácám
nesmysly! Jsem moc rád, že ty peníze máte. Uvidíte, jak se teti ka rozdovádí,
až bude po seanci. Jakže se ten dobrý muž jmenoval? Frank povídáte? Ve er
ij te na Hanbury Street a poohlédn te se po velkém bílém dom s
popraskanou omítkou. A posp šte si, na opozdilce se ne eká.“
„Vy jste snad p išel o rozum!“ utrhla se na Mireaua Cecílie po mužov
odchodu. „Sedm liber! Budeme mrtví d ív, než se tam dostaneme!“
Ale Maggie kroutila hlavou. „Já to vidím jinak. Jim p jde p edevším o
penzi. Pamatujte si jedno; tva te se, že v íte všemu, co se p ed vámi
odehrává. Naším prvotním úkolem je zachránit Ariannu.“
Mireau dopil a ot ásl se. „Rad ji p jdeme, abychom nezmeškali.“

Temnou nocí se nesla hudba a smích. V nedalekém dom sídlil d lnický

vzd lávací klub, v n mž se pro leny po ádaly p ednášky nebo tane ní zábavy.
Lidé pok ikovali a veselili se. Nikdo netušil, že v sousedství kdosi zavraždil
ženu.
James na místo zlo inu dorazil ve chvíli, kdy už v ulici nebylo tém k hnutí.
Všude panoval zmatek. Od n kolika zevloun se dozv l, že jistý Louis
Diemschutz p ivezl na voze do klubu jídlo a pití. M l v plánu zajet do dvora,
kde hodlal vyložit zásoby, ale k se vzpouzel. Roz ehtal se a odmítal se
hnout z místa. Diemschutz se šel podíval, co zví e vyplašilo, a na zemi našel
ženu. Nejd ív si myslel, že je opilá. Došel do klubu pro sví ku a vrátil se s
kolika pomocníky, kte í se ji pokoušeli zvednout. Teprve pak zjistili, že
neznámá leží v tratolišti krve a obratem zburcovali policii. Konstáblové se
pokoušeli udržet po ádek a vyslechnout návšt vníky klubu. Dorazil i policejní
léka Bagster Phillips.
James se prodral dop edu. Vid l, že v tšina krve se vsákla do zem a
krvavá stopa kon í u dve í. Z toho usoudil, že násilník nevstoupil do klubu,
ani se nezdržuje poblíž. T lo ješt nevychladlo, ale vrah už byl dávno za
horami.
Protla il se tak blízko, že vyslechl hovor mezi policejními vyšet ovateli a
léka em: Žena má pod íznuté hrdlo, ale t lo není zohaveno.
Jeden z hlídkujících konstábl , který si bedliv prohlížel dav, k n mu
istoupil. Cht l zkontrolovat, zda zv davec nemá na rukou i od vu krev. K
Jamesovu št stí to byl policista Quinn Hardaway, jehož zahlédl na farnosti
svaté Marie, zatímco ekal na Maggii. I on Jamese poznal a pokynul mu, že je
vše v po ádku.
James pozoroval srocený dav a vyd šené obli eje p ihlížejících. Chystal se
odejít, ale cosi mu stále vrtalo hlavou.
Vraha musel n kdo vyrušit!

„Tohle nám neprojde! Všechny nás povraždí! M li bychom zavolat

policii!“ šeptal Mireau. „Co když Adrian Alexandr p ijal novou totožnost a co
když je Arianna s ním a p eje si tvou smrt?“
„Sama se nepoznávám, tak jak by m mohla poznat ona?“
„M ale zná a pomyslí si, že jsem zrádce,“ ozvala se p iškrcen Fiona.
„Má pravdu. Fionu ponecháme v ko e. S Claytonem bude v bezpe í.“
„M že poznat i m ,“ nadhodil Mireau. „Nic takového.“
„Byl jsem p ece na poh bu a na smute ní hostin …“ „Vy se nemáte eho bát,“
uklid ovala Mireaua Fiona. „V tom erném hábitu to nebyla Arianna, ale já.“
„Ty jedna malá podvodnice!“
„Vyr staly jsme spolu. Ud lala bych pro ni všechno na sv .“ „Jestli se
zpozdíme a seance za ne, nepustí nás do domu,“ obávala se Maggie. „Odve
Fionu do ko áru, Mireau.“ „Beze m tam nevkro íš!“ hrozil p ítel.
„Nemám na vybranou. Musím najít Ariannu. Dlužím to Charlesovi.
Posp šte si!“
Mireau se tvá il popuzen , ale v l, že není as na dohadování. Chytil
Fionu za ruku a rozb hli se ztichlou ulicí.
„Nemusíš jít se mnou, Cecílie,“ oslovila p ítelkyni Maggie.
„Abych se p ipravila o takové povyražení? P kn d kuju! M se tak
snadno nezbavíš jako t ch dvou.“
„Ten lov k, pokud je to Alexandr, je nebezpe ný. M že nám po ádn
zava it.“
„Kup edu, tetinko!“
Zamí ily ke dve ím, když vtom ze stínu vystoupil neznámý muž. Byl p ibližn
ve v ku jako John a stejn oble ený. „Kampak máte namí eno, paninky?“
Cecílie nasadila pokorný výraz. „Bylo nám eno, že dnes ve er máme
možnost setkat se v tomto dom s Jeremiahem Heathem.“
Muž p ikývl a podíval se na ulici. „Co se stalo s párem, který vás
doprovázel?“
„Služce se ud lalo nevolno. Manžel tu bude každou minutu. Bály jsme se,
že nás nepustíte dovnit , když se p íliš opozdíme,“ dodala omluvn .
„Ješt neza ali.“ Muž jim otev el dve e a ustoupil stranou. „Pana Heatha
cosi zdrželo.“
Uvnit je p ivítala žena v prostých erných šatech, která si utírala do
zást ry ruce. „Vítejte, p átelé. Jsem paní Hennesyová,“ zdravila se s Cecílii a
Maggii. Návšt vnice se jí zamlouvaly, protože jim nabídla ruku. „Jsem ráda,
že jste poctily svou p ítomností náš skromný p íbytek.“ Podívala se na Maggii.
„Slyšela jsem, že jste p išla o manžela, drahá.“
„A vy o dít .“ Smutek v Maggiin hlase byl opravdový.
 „Má nete Sissi,“ p edstavila Cecílii a afektovan se vysmrkala. „Já se
jmenuji Mona. Jsme vám nesmírn vd né za pohostinnost.“
„Jen dál, Mono. Nevedeme honosnou domácnost, ale snad se vám u nás
bude líbit.“
Žena je zavedla do salonu a Maggii spadla brada. Za stolem sed la
Arianna.
„Šéf se sice opozdil, ale kumpáni byli na míst . Ariannu obklopovali t i
slušn oble ení muži, ale z jejich vzez ení se dalo soudit, že vychování získali
na ulici.
Arianna vypadala bled a byla pohublá. erné vlasy m la voln
rozpušt né a na sob dlouhou bílou róbu. Nov p íchozím v novala slabý
úsm v, ale Maggie okamžit v la, která bije. Adrian Alexandr byl zpátky ve
e. Arianna zaujala místo po jeho „Jane“, kterou ú ady držely v Newgate.
„Tohle p vabné d átko je Ally,“ p edstavila je paní Hennesyová. „Ally
– Mona a Sissy. Drahoušek Mona p išla nedávno o manžela.“
„Ano, manžel Frank.“ Arianna vypadala jako nám sí ná. I její hlas tomu
nasv oval. Nejspíš m la zru ného školitele. Cecílie str ila do Maggie.
„Jist ! M j nejdražší Frank!“ Lidé už v tšinou neuvažovali, jak je možné,
že cizí lov k znájménajejich zesnulých.
Do salonu vkro il menší zavalitý muž a paní Hennesyová se rozzá ila. „To
je m j manžel George.“
Pan Hennesy políbil ženu na tvá a za al se omlouvat za pozdní p íchod.
„V ulicích panuje boží dopušt ní!“
„Další vražda,“ promluvila monotónn Arianna.
„Tak, tak, další neš astnice,“ souhlasil pan Hennesy. „Možná jiný vrah.
Lidé se p ou, kdo má chud ru na sv domí. Prý nebyla roz ezaná… B h mi
odpus , dámy, ale nem l jsem v úmyslu hovo it tak otev en .“
„Nová vražda?“ Tentokrát se zdálo, že i Cecílii došel dech. „Ješt št stí,
že m j manžel tu bude co nevid t.“ „Stejný vrah,“ pravila hluše Arianna.
Všichni na ni vyd šen civ li.
„Mám tu kapku brandy,“ za ala paní Hennesyová. „Myslím, že doušek
eho ost ejšího nám všem prosp je.“
i zmínce o alkoholu ožili muži dosud nehybn stojící za Ariannou.
„I vy jste vítáni, pánové. Smím vás požádat, abyste m doprovodili do
kuchyn ?“
Strážci se hrnuli za paní domu. Cecílie hodlala z stat s Maggii, ale ta ji
šeptem vyzvala, aby šla s nimi. P ítelkyn vypadala ustaran , ale poslechla.
Macecha s nevlastní dcerou osam ly. Maggie se v rychlosti vrhla k dívce.
„Musíš odtud! Ten lov k, s nímž ses sp áhla, je zlo inec!“
Arianna na ni hled la zamlženýma o ima, jako by nechápala. „Ty musíš
pry !“ promluvila zni ehonic p irozeným hlasem. „Zabije t . Zabije každého,
kdo mu zk íží cestu. Jeho banda vraždí pro zábavu, pro pár šilink .“
„Já vím. Proto odejdeš se mnou, Arianno!“
Maggie vyd šen sledovala, jak Ariann ukápla slza. „Ne! Sta í slovo,
jediný pohyb – a je po mn . Jestli se dozví, kdo jsem, je se mnou amen.
Prosím, Maggie! Nepodnikej nic, protože jinak nám všem pod íznou krk!“
 Zašustila sukn a Maggie si v rychlosti odsedla. Vracela se paní
Hennesyová se sklenkou brandy. „Není zrovna nejlepší kvality, ale d láme, co
žeme.“
Maggie se usmála na Johna, který se vracel do salonu, aby zaujal místo za
Ariannou. „Ochotn p isp jeme na Jeremiah v honorá . Tuším, že to nebudou
vyhozené peníze. Ally si myslí, že Frank je nedaleko.“
„Ally má cenu zlata!“ tetelila se paní Hennesyová.
Uslyšeli klapnutí dve í. Maggie zadržela dech, ale byl to Mireau. „Naší
služce se ud lalo zle. Rány boží! Co si s ní po neme, jestli se její stav zhorší?
K emu nám pak bude?“ Mireau zalovil po kapsách a vyndal n kolik mincí.
Ty nabídl Hennesymu. „Vy musíte být pánem domu, dobrý muži.“
Hennesy peníze p epo ítal a spokojen se zašklebil. „Nabídni pánovi
brandy, Ellen!“
Zena významn p ikývla, jako by manželovi sd lovala: „Vidíš? I jiní jsou
ochotni platit lov ku, jako je Jeremiah Heath!“
Mireau dostal brandy a John shrábl peníze. „Pan Jeremiah vám pom že
oprostit se od smutku, ale jist chápete, že i muž jeho významu musí z n eho
žít.“
„Samoz ejm !“ p isp chala s ujišt ním paní Hennesyová. „Jen doufám, že
ijde. Vkládám to n j takové nad je!“
„Ten se ur it dostaví. O tom nepochybujte, madam.“
„Možná ho venku n co zdrželo.“
„Došlo k vražd ,“ informoval Mireaua pan Hennesy.
Mireau se up en zahled l na Maggii a v jeho o ích se zra ilo varování.
„Obávám se, že máte nep esné informace, pane. Došlo ke dv ma vraždám.
Mám neblahý pocit, že tahle noc zdaleka nekon í.“

Jamesova intuice byla správná, ale nohy ho nesly špatným sm rem.

Slyšel hvizd policejních píš al a k ik, ale n kolikrát se rozb hl špatným
sm rem. Když se kone dostal na Mitre Square, nám stí se nacházelo v
obležení policie. Tu noc m li konstáblové na krku druhou vraždu.
V prvním p ípad zaúto il vrah v Bernerov ulici, oblasti okrajov
spadající do pravomoci m stské policie. Protože úto níka n kdo vyrušil, utekl
a znovu ude il o p l míle dál, na území pod správou metropolitní policie.
Proto adoví policisté obou okrsk nyní pracovali jako jeden muž. Spole nými
silami udržovali po ádek, pátrali v p ilehlých domech a vyslýchali každého,
kdo se jim p ipletl do cesty.
James se protla il davem a oslovil policejního d stojníka, který m l akci
na povel. „Lorde Langdone!“ Policista vypadal p ekvapen , když se mu
prokázal doklady, ale po d vodu lordovy p ítomnosti se nepídil. „Od šéfa
metropolitní to p kn schytáme, že se jim tu pleteme do vyšet ování, ale jejich
velitel se zatím nedostavil.“
„Nebudu na nic sahat, ale rád bych se podíval, když dovolíte.“
„Pro ne.“
James si p ál být takového pohledu ušet en, ale v zájmu jeho pátrání se mu
nemohl vyhnout.
 Mrtvá ležela na zádech. Jednu nohu m la nataženou, druhou pokr enou.
Od hrudníku do podb išku ji vrah roz íznul. Orgány vyjmul a úhledn
poskládal kolem t la. Neušet il ani obli ej. Ten byl zohavený k nepoznání.
V Bernerov ulici ho vyrušili; tady si p išel na své.
James dlouho hled l na mrtvou a chmurn uvažoval, jestli se s ní už n kde
nesetkal. V jednom z hostinc nebo poblíž kostela svaté Marie?
stojník stojící vedle n j s povzdechem poklekl. „Pracoval rychle.
Policejní hlídka prošla kolem v p l druhé. Našli ji p i druhé poch zce, ve t i
tvrt na dv .
„Zjeví se, zabije a beze stopy zmizí,“ vr el si pro sebe James.
Policista kývl dv ma muž m, kte í si k nim razili cestu. „Dokto i Brown a
Sequira.“
James vstal a rozhlédl se. Na nám stí se p icházelo ze t í stran. Ve
zdejších domech bydlela st ední vrstva obchodník majících krámky v
ízemí. V jednom dom na vzdálen jším konci se svítilo.
„To je policejní stanice,“ vysv tloval mu policista, jako by etl jeho
myšlenky. „Vedlejší barák slouží jako skladišt n jaké továrn . Mají tam
hlída e, ale nikdo nic nevid l ani neslyšel.“
„Kudy myslíte, že vrah uprchl?“
„T žko íct. My na zapískání p ib hli z dolního konce.“ „Díky.“
James se vydal opa ným sm rem.

„Tak mám pocit, lidi ky, že se dnešní noc moc nevyspíme.“ Mireau
potla il zívnutí.
Bylo už p l t etí ráno a v malé skupin zavládla nejistota.
Kone kdosi zaklepal na dve e a jeden strážce p isko il, aby uvedl
opozdilce zahaleného v dlouhém plášti a v klobouku.
Muž si odložil a Maggie si p íchozího pe liv prohlédla. Nechal si nar st
dlouhé vlasy a pod nosem úzký knírek. Vzhledem se podobal princi Eddymu,
ale Maggii neoklamal. P ed ní stál Adrian Alexandr. St elila pohledem po
Mireauovi a vid la, že p ítel ví své. Bože, a nás Adrian nepozná! I v
Mireauov p ípad odvedla Cecílie dobrou práci. Nasadila mu rudovlasou
paruku a p ilepila rudou bradku a licousy. Musíme zachovat klid, uvažovala v
rychlosti Maggie, a chovat se tak, jak se od nás o ekává.
Ariannin strach a hr zu chápala. „Jeremiah“ se obklopil sedmi
ozbrojenými kriminálníky. Pokud ho dostate navnadí na další p ísun pen z,
bude jim dovoleno odejít, ale co s Ariannou?
Ta se stala jejich v zn m. Jestli se ji pokusíme osvobodit, skon íme s
pod íznutými krky! „Dobrý ve er, vážení.“
„Vítáme vás, pane Jeremiahu!“ Paní Hennesyovou o ividn nadchlo, že
muž dodržel slovo a p išel.
„Omlouvám se za zpožd ní, ale v ulicích panuje p íšerný zmatek. Ten
netvor znovu ude il.“
„Skute strašné!“' p idal se pan Hennesy. „I já m l co d lat, abych se
dostal dom ,“ ukázal na Mireaua, „a stejn tak tento gentleman.“
 Šarlatán si položil ruku na srdce a zvedl o i ke stropu. „Snad se mi
naskytne p íležitost p isp chat policii na pomoc a promluvit s dušemi
neš astnic. Ti hlupáci nemají žádnou stopu. Nyní m zatracují, ale pozd ji
budou žebronit, abych jim posloužil.“
„Pravda, pane Jeremiahu!“ zvolal Hennesy. „Vždy vy byste mohl
pomoci!“
„Zatím jsem nem l p íležitost spojit se s mrtvými.“ Šarlatán p istoupil ke
stolu. „Vy budete Mona,“ pravil a uchopil Maggii za ruku. Ta se doteku štítila
a musela se držet, aby neucukla. Muž m l nechutn vlhké dlan , jako by si
práv umyl ruce.
„Je pro m velkou ctí, že se s vámi setkávám, pane Jeremiahu!“ vydechla
nadšen .
Muž se povýšen usmál a kývl ostatním. Nato pokynul svým lidem a ti se
vytratili ven.
„Pustíme se do díla. Už tak jste dlouho ekali… Mono, vy se posa te
proti panu a paní Hennesyovým a vy, drahý pane a dámo, vedle m .“
Arianna za ala n co mumlat a Jeremiah se brzy dostal do tranzu. P esn
jak si to Maggie pamatovala ze seance s Jane.
Pro hereckou profesi m l o ividné vlohy. Mohl si vyd lávat jinak, ale on
se rozhodl pro krádeže a násilí.
Brzy promluvil d tským hláskem. Paní Hennesyová se rozplakala a
milovanému Billymu povídala, jak moc se jí po n m stýská. Po tomto výstupu
upadl Jeremiah v ml ení. Arianna jim tiše sd lila, že další duše se zatím
neozývají.
Vtom muž zvrátil hlavu a ukázal o ní b lmo. „Mono!“
Tentokrát promluvil chraplavým hlasem starého muže. „Drahá Mono!“
Maggie vid la, jak Arianna potla uje chv ní. „Jsi to ty, Franku?“ otázala
se váhav . Ale muž ml el.
„Stav, do n hož pana Jeremiaha uvedu, nemá k mé lítosti dlouhé trvání.“
Arianna jedním dechem opakovala to, co ji nau ili. „Mistr je vy erpaný a
nedokáže se soust edit. Manžel vás ur it miloval, Mono. Chápu, jak je celý
proces pro vás bolestivý a t eba nestojíte o další kontakt.“
„Ne! Ne!“ chrlila ze sebe šeptem Maggie. „Pan Heath mi musí umožnit
ješt jednou si promluvit s manželem!“
Maggie si zoufala. Dnešní noci se jim nepoda í Ariannu vysvobodit.
Jeremiah Heath pomalu otev el o i a zhroutil se v k esle, jako by ho
emohlo vysílení. „Vodu!“ šeptl p iškrcen .
Paní Hennesyová poslušn p isp chala, aby mu posloužila, a po tvá ích jí
stále stékaly slzy vd nosti. V Maggii se probudila zlost, ale musela se
ovládnout. Nic jiného jí nezbývalo.
Jeremiah se napil vody a zabo il pohled do Maggie. „Zklamal jsem vás,
drahá Mono?“
„Ne… Ne… Jsem ráda, už kv li Hennesyovým. Ti si mohli promluvit s
Billym, ale Frank… Za jeho života jsem si nenašla as, abych mu ekla, jak
moc ho miluju. Musíte mi n jak pomoci, pane Jeremiahu!“
 „Nesmíte se trápit, drahá madam. Co kdybychom se znovu sešli, ekn me,
za pár týdn ?“
„Až za pár týdn ?“ Maggie své zoufalství nep edstírala.
„Já a moji pomocníci nem žeme žít ze vzduchu. Dohlížím na jisté
obchodní záležitosti, které m zna obírají o as.“
„Ne!“ vyk ikla zd šená Maggie.
„Vyrozum l jsem, že jste se ocitla ve svízelné finan ní situaci a že se v
této tvrti poohlížíte po n jakém bydlení za p ijatelnou cenu.“
„Moc vás prosím! Mám penzi! Sta í, když ji vyzvednu z banky. Mohla
bych vám vyplatit tolik, kolik vy a vaši pomocníci pot ebujete, abyste celý
síc nemuseli pracovat. Jsem nesmírn smutná a nebudu mít klid, dokud se s
nebožtíkem nesmí ím!“
Muž se s povzdechem podíval na své ruce. „B h m obdaroval
schopnostmi, které jiní nemají. Nelíbí se mi, že bych m l tohoto daru
zneužívat.“
„Nikdo nem že žít bez prost edk ,“ p idala se Cecílie.
„Jsem stará žena, pro kterou hmotné statky znamenají pramálo,“
pokra ovala v p esv ování Maggie. „Co víc pot ebuju k životu než skývu
chleba a lože, na kterém bych spo inula? Vým nou za klid v duši vám dám
vše, co mám.“
„Apelujeme na váš jemnocit a dobré srdce, pane!“ p idal se Mireau.
„Teti ka je ve v ku, kdy si nem že dovolit ekat. Neodpírejte bližnímu
pomoc!“
„Umluvili jste m .“ Muž se obrátil na Ariannu. „Myslíš, že by to šlo
za ídit, drahá?“
Dívka mdle pokr ila rameny. „Pokud si to p ejete, pane…“
„Dobrá, ujednáno.“
„Ale kde se sejdeme?“ Mireau kul železo, dokud bylo žhavé. „S námi je to
trochu komplikované. Zatím nevíme, kde se usadíme.“
„Boží ku! U nás jste vždycky vítáni! Co t eba zítra ve er?“ švito ila paní
Hennesyová. „Možná se nám Billy op t ozve. Co myslíš, Georgi? Nemáš
námitky?“
Manžel se tvá il souhlasn . Nespíš si spokojen mnul ruce, protože Mireau
zaplatil tém celý honorá . „Hosté jsou u nás pokaždé vítáni.“
„Nu, je na ase, abychom se zvedli a pod kovali za pohostinnost,“ pravila
Cecílie.
Pomalu opoušt li salon, ale Maggie se zám rn zdržela. Pot ebovala si
promluvit s Ariannou. Objala ji kolem ramen a za ala vyk ikovat: „B h vám
žehnej, dít ! Jste úžasná! Skv lá!“
Ostatní se zastavili, aby na n po kali, ale Maggie si troufla dívce v
rychlosti zašeptat: „Vydrž to do zít ejší noci. Dostaneme t odtud. M j se na
pozoru.“
K jejímu úžasu ji Arianna objala. „Nep jdu s vámi,“ zašeptala Maggii do
ucha. „Sta í jediný náznak, že se m snažíte vysvobodit, a všechny nás zabije.
Jestli to ud láte, za nu je et. Bude si myslet, že s vámi nemám nic spole ného.
Však já si už n jak poradím.“
 „Zatím jsem pro vás nic neud lala, ale jsem si jistá, že pan Jeremiah vám
poskytne út chu, po níž prahnete,“ pronesla nahlas.
Víc si už pov t nesta ily, protože muž se pro n vrátil a „Monu“ uchopil
za rameno.
Mireau musel Maggii vyvléci z domu. Na prahu se ješt oto ila. V
Arianniných o ích v zel smutek v štící smrt.
 16
Po celé Británii se novinové deníky p edhán ly v nervy drásajících
informacích, které se skv ly tu ným písmem na titulních stranách. Lidem
sd lovaly, že Jack Rozparova ude il znovu.
Podle zpráv se první ob tí stala v ranních hodinách Elizabeth Strideová,
známá pod p ezdívkou Dlouhá Líza. Ale vraha musel n kdo vyrušit. No ní
bludi ka sice p išla o život, ale ne o vnit nosti, jak stálo v jednom lánku.
Doty ný reportér z ejm oplýval zna nou dávkou ironie.
Druhá ob byla roz ezána a t lo zohaveno.
Spekulace o vrahovi nebraly konce a ší ily se rychlostí blesku. Odporné
vraždy páchá gang, šílený jedinec, bohá mající nejen peníze, ale i moc a který
z místa inu mizí v honosném ko e. Poslední varianta se lidem vcelku
zamlouvala. Nikdo nedokázal pochopit, jak se vraždícímu šílenci da í unikat z
místa inu. Policie pro esávala celé tvrti a lov k s krvavými skvrnami na
šatstvu by sotva unikl pozornosti konstábl . Dále se p et ásala možnost, že se
jedná o konspiraci, jejíž ko eny sahají až do nejvyšších kruh . N kte í
icházeli s návrhem, že by se mohlo jednat o ženu, porodní bábu, která
zešílela; jakousi Jill Rozparova ku.
To vše byly iré úvahy a nepodložené spekulace. Jedinou pravdou však
stával fakt, že ten, kdo páchá ohavné zlo iny, musí mít jistou znalost
anatomie.
Nap íklad léka – nebo ezník, lovec zv e –, ale i domácí hospody ka,
která si umí poradit s vykucháním ku ete.
James se probudil teprve ve chvíli, kdy v žní hodiny odbíjely poledne. K ránu
se zú astnil ohledání t la druhé ob ti, Catherine Eddowesové známé jako Kate
Kellyová, a policejní márnici opustil v šoku a znechucení. V Indii jako
armádní d stojník sice bojoval proti domorodým kmen m a vid l adu
mrtvých, ale to, eho se tu noc stal sv dkem, se p ilo jeho chápání. Jak m že
kdo tak brutálním zp sobem zmasakrovat lidskou bytost? Návšt va márnice
jím ot ásla, ale tím události hr zné noci nekon ily.
Policie se vydala po vrahov stop a vedla si tak dob e, že konstáblové
našli pohozený cár zakrvácené ženské zást ry. Poblíž v Goulstonské ulici
objevili na zdi napsanou zprávu. Ze by jim vrah zanechal vzkaz? To si v tu
chvíli nikdo netroufl potvrdit.
Mezi detektivy vypukla panika, když se zjistilo, že není po ruce fotograf,
který by nápis vyfotil. Nakonec vyšší šarže rozhodly, že až do rozedn ní
budou u zdi hlídkovat konstáblové. Teprve pak ho p ivolaný fotograf vyfotí.
Jenže sir Charles Warren z metropolitní policie nekompromisn zasáhl. Nápis
l být smazán, aby ho zdejší obyvatelé nespat ili. Tvrdil, že už tak panuje ve
 st nep átelská nálada proti cizinc m a mohly by vypuknout pouli ní
násilnosti a nepokoje.

Židé nejsou.
Ti, kte í budou obvin ni,
nic nespáchali.

Warren trval na svém a noviny zase volaly po jeho rezignaci. James

dumal, jak dlouho potrvá, než Warren ustoupí tlaku.
Detektivové za pomoci konstábl pro esávali p ilehlé ulice, pátrali v
domech, vyslýchali desítky lidí, ale bezvýsledn . Jack Rozparova ude il
dvakrát a bez jediné stopy zmizel. Za sebou zanechal jen paniku, strach a
neklid.
Do té doby byli obyvatelé žijící v oblastech Whitechapelu a Špitálských
polí ochotni brát p edchozí vraždy na lehkou váhu. Po uplynulé noci se však
situace radikáln zm nila. Strach a hr za se staly všudyp ítomnými a žádná
žena si už nep ipadala bezpe ná.

James poci oval silné vy erpání. Sice už byl vzh ru, ale dlouho ležel a
prázdným pohledem zíral na strop. Po návratu dom okamžit vlezl do vany
plné horké vody a láze mu p inesla áste né uvoln ní. Smýval ze sebe nejen
zápach sražené krve, ale i chudoby a nemocí.
Královna pro n j pošle, o tom nem l pochyb. Panovnice se dlouhé roky
zdržovala v ústraní, ale to jí nebránilo být dob e informována. Bude zd šená a
vyjád í znepokojení nad skute ností, že i navzdory úsilí tolika kvalifikovaných
policist vrah stále uniká.
Na setkání s Viktorií se James net šil. Jak jí vysv tlí, že sám strávil v
ulicích celou noc a na nic nep išel? Zaklel, ale vzáp tí upoutalo jeho pozornost
tiché klepání na dve e.
Kdo to m že být? Randolf by ho nevyrušoval. Sluha v l, v jakém stavu
se pán vrátil dom .
„Ano?“
„Smím vstoupit, mylorde?“ Na prahu stál Randolf, který opatrn
pootevíral dve e. Za ním se protáhla Maggie.
James si uv domil, že leží na posteli nahý. Po vylezení z vany se ot el
ru níkem, ale s oblékáním prádla se nezdržoval.
„Vysv tluju madam, že jste p išel až k ránu, ale lady Maggie si nedá íct.“
James vztekle zavr el. „Randolf má pravdu. Poj dál, Maggie, ale varuju
; mám mizernou náladu a za sebou stejn mizernou noc.“
„O tom si m žeme povídat, kdo má za sebou mizern jší noc!“ nedala se
Maggie. Sjela Jamese pohledem a zrudla.
„Ponechám vás o samot .“ Randolf se jako dokonalý služebník tiše
vzdálil.
James se vztekle vymrštil z postele. Nevadilo mu, že je p ed ní nahý, ale
il se mu zp sob, jakým si vynutila vstup do jeho ložnice. V koupeln si
ošplíchal obli ej studenou vodou. „Momentáln nemám zájem poslouchat
vaše nicotné problémy, madam. Copak jste ne etla dnešní noviny?“
„Pochopiteln že ano, ale… Pro se ke mn obracíte zády? Musíte m
vyslechnout!“
James si kolem beder uvázal ru ník a vrátil se do ložnice. Roz ilovalo ho,
že i p es vztek a lítost, které v n m bou í, ho p ítomnost té ženy dokáže
zneklidnit.
Maggie stála u dve í a mra ila se na n j. Byla oble ená v bled modrých
šatech pro denní nošení s elegantn vyšívanou sukní a dokonale vypasovaným
živ tkem, který zd raz oval vosí pas. P es ramena si p ehodila šál ve stejné
barv jako její o i. Vlasy m la vy esané a kolem uší jí frivoln spadaly
lokýnky. Její krása mu brala dech. Nejrad ji by ji uchvátil do náru e a
nepustil. Cht l ji chránit, starat se o ni, aby ji nikdy nepotkalo to, co ty
neš astnice.
Toužil utonout v t ch kobaltov modrých o ích, všemi smysly vnímat v ni
ženského t la…
Minule se zachoval jako nadržený zelená . Proto si te hodlal udržet
chladnou hlavu. P ed ním stojí vdova po Charlesovi, s kterou jsou jen potíže.
Chodí, kam nemá, a nad jejím chováním z stával rozum stát. Od po átku to s
ní vzal za špatný konec. Nejd ív se s ní pomiloval a pak k ní za stejným
elem vtrhl do ložnice…
James zatínal zuby. Mám p ed sebou d ležitý úkol! Nem žu se zaobírat
nicotnými domácími problémy, natož abych myslel na ženskou sukni!
„O co jde?“ vyšt kl.
„O Ariannu.“
„Ježíšikriste!“ podrážd vybuchl. „Copak ti ta dívka tolik p ekáží? Máš
ece na ni dohlížet, anebo jsi žárlivostí bez sebe? Víš co? Nebudeme to
odkládat a otev en si promluvíme. Máš, co jsi cht la. Provdala ses za
Charlese, žiješ v p epychu, tak o co ti ješt jde? S prkotinami na m necho !
Jsi dosp lá žena, tak se podle toho chovej!“
Rázn se vrátil do koupelny, práskl za sebou dve mi a okamžit toho
zalitoval.
Hr zy noci, jichž se stal sv dkem, ho poznamenaly natolik, že se na
Maggii hrub utrhl. James nesnášel pocit bezmoci. Navíc v n m hlodalo
pomyšlení, že nesplnil o ekávání a selhal. Ona p ece nem že tušit, v jakém
stavu se nacházím!
Najednou pocítil nezm rnou lítost, že se k ní zachoval jako hrubián. Jenže
Maggie k n mu vtrhla bez pozvání a on si na ní vybil nahromad nou frustraci.
Tak je tomu pokaždé. Ubližuje jí, protože ji tolik miluje.
Vyhrnul se z koupelny, aby se jí omluvil, ale bylo pozd . Z stal v ložnici
sám.

Maggie rozzloben rázovala po knihovn . „Choval se hrozn ! V bec m

nepustil ke slovu!“
Mireau se ušklíbl. „Tohle je vážná situace, Maggie. Snaž se p ekousnout
rozpory, které jsou mezi vámi.“
 „Ty si snad sedíš na uších, Mireau! Ani m nenechal domluvit! Za al na
je et a pak práskl dve mi!“
„Ale Ariannin život je v ohrožení.“
Maggie zachmu en p ikyvovala, jako by nad n ím uvažovala. „A víš, že
je dob e, že m lord James vyhodil? Nemusí nás trápit sv domí, že ho
nep ibereme do party.“
„P išlas snad o rozum?“
„Arianna je vyd šená a bojí se, aby p i vysvobozování nep išla o život.“
„Ale vždy práv o tom jsi cht la mluvit s Jamesem!“
„Copak jsi natvrdlý? Mám strach, že dívka zpanika í. Klidn tam vtrhnu s
celou artilerií, ale než stihneme p ekro it práh, m že už být mrtvá.“
„Po ád mi to nedochází. Co tedy, u všech svatých, hodláš d lat? A co
mám d lat já?“
„Zatím nevím, ale usilovn o tom p emýšlím. I tak mám pocit, že bude
nejlepší Jamese vynechat.“
„Jo, lepší nápad jsem neslyšel. Prost tam p ijdeme jako na procházku a
necháme se zabít.“
„My zkrátka musíme vymyslet n co strašn chytrého a nenápadného.“
„Fajn. Laskav mi vysv tli, jak se chyt e a nenápadn vypo ádáme s
tlupou zabiják .“
„Ze m to hned nenapadlo! Zaona íme to tak, aby si mysleli, že je
Arianna mrtvá!“
„Maggie!“
„Poslouchej m ! Pamatuješ, jak jsme všichni usrkávali brandy? Totéž
ud láme i dnešní noci, ale s tím rozdílem, že jí do pití nasypeme spoustu
uspávacího prášku, a tak upadne do bezv domí.“
„Skv lé – a co pak?“
„Tím jí zabráníme vzpouzet se. My totiž dáme laudanum i ostatním, a
jakmile se dostaneme ven na ulici, máme vyhráno. Požádám Justina, aby na
nás ekal, ale ne eknu mu z jakého d vodu. Mohl by si p izvat na pomoc pár
átel, taky bratrance Tristana, který hodlá vstoupit k policii. Pochopiteln že
všichni budou ozbrojeni.“
„Pro to bratrovi nevysv tlíš?“
„Aby mi to za al rozmlouvat? Tuším v kostech, že plán vyjde!“ „V ná
škoda, že mé kosti nic podobného nesignalizují.“
„Nebu takový pesimista! Nau ila jsem se s laudanem zacházet a vím,
jakou dávku aplikovat. Jakmile jim padnou hlavy, vyvle eme Ariannu na ulici,
kde už na nás budou ekat ozbrojení pomocníci.“
„D síš m , Maggie.“
„Pro ?“
„Protože to, co povídáš, dává jakýmsi prapodivným zp sobem smysl. Po ítáš i
s možností, že se n kdo bude zdráhat napít?“ „Nepo ítám. V era pili jako o
závod.“ „Krom Jeremiaha'.“ „Neboj, však už n co vymyslím.“
Ozvalo se zaklepání na dve e a Maggie leknutím tém nadsko ila. „To
bude nejspíš naše nepostradatelná paní Whitleyová.“
Byl to však James, který vstoupil bez vyzvání.
 Mireau se nejisté ošil. „Dobré odpoledne, lorde Jamesi.“
„Zdravím, Jacquesi.“ James hled l na Maggii. „Dovolíte? Rád bych si
promluvil s lady Maggii – o samot .“
„Práv o emsi diskutujeme,“ pronesla povýšen Maggie.
„Ale to je v po ádku!“ Mireau ochotn vyklízel pole. „Zrovna jsem byl na
odchodu!“ Co nevid t jsem zpátky, nazna oval jí posunkem.
Maggie by po n m nejrad ji n co hodila, a tak p ítele alespo v duchu
nazvala dezertérem.
James vypadal úchvatn . Tmavé vlasy m l hladce s esané za uši, na sob
sn hov bílou košili, temn vínovou vestu, vázanku téže barvy a erné
kalhoty. Byl erstv oholený, štíhlý, vysoký, impozantní, mocný a sv dný.
„Prosím, mylorde,“ pípla Maggie, které se náhle nedostávalo dechu.
„P išel jsem se omluvit.“
„Omluva p ijata.“
„Ze bych vyvázl tak snadno?“ James pozvedl obo í. „Vždy jsem ti práskl
ed nosem dve mi!“
„M l jsi pravdu. Arianna je moje starost.“
James si povzdechl. „Nezachoval jsem se zrovna p edpisov . Za hodinu
mám sch zku, ale pár minut si vyšet ím a promluvím s ní.“
„Na tom nesejde. Za pár m síc bude plnoletá – a pak už budete pat it k
sob .“
„Odjakživa jsme si byli blízcí,“ James nechápal, na co Maggie naráží, „a
doufám, že tomu tak bude i v budoucnosti.“
„Pro ne, když se z vás stanou manželé?“
James se tvá il zaražen . „Ty chceš, abych se oženil se sest enicí?“
„Je mi jedno, co ud láš. Nep ál si strýc váš s atek?“ „Ne.“
„Ale já myslela…“ „Uvažoval o n kom jiném.“ „A o kom?“
„Charles si velice oblíbil Justina. Jist , tv j bratr nad lal spoustu chyb, ale
kdo nechybuje? Víš, že i m jednou málem vyhodili z armády? Tv j bratr se
zajímá o politiku a o to, co se kolem nás d je. Vím jist , že jednou na n j
budeš pyšná.“
Maggii se slabostí podlamovala kolena. James se neožení s Ariannou! To
ale zdaleka neznamená, že mám u n j šanci.
Jazykem si navlh ila okoralé rty. „Arianna tu není.“
„Co se dá d lat, promluvím si s ní pozd ji.“
Maggie nep ítomn p ikyvovala.
James se zachmu il. „D je se n co? Jsi v po ádku?“
Op t p ikývla. „Takže… ti zbývá hodina?“
„Tak n jak.“
„A mohl bys mi ji v novat?“ optala se opatrn . „T eba bychom si mohli…
promluvit.“
James na ni dlouho zamyšlen hled l, než se rozhodl odpov t.
„Uv domuju si, že jsem se choval nep im en , ale mám omluvu. Já tam v
noci byl.“
Maggie ho uchopila za ruku a p itiskla si ji k tvá i. O i však k n mu
nezvedla. „Ve Whitechapelu?“
 „Ano, a vid l jsem ty dv ob ti.“
„Co jsi tam d lal?“
„Pokoušel jsem se toho lov ka chytit.“ „Ale o totéž se snaží stovky
policist !“
„Já vím, ale královn leží na srdci blaho národa a taky se obává o osud
monarchie. Ty hrozné události nenechávají nikoho v klidu.“
Maggie vážn p ikývla. „Konstáblové, kte í tam slouží, se v té oblasti
dob e vyznají. Víš, Jamesi, oni znají lidi. Mohli by preventivn pozatýkat
všechny prostitutky, a p ece to neud lají, ani je neobviní z opilství. V dí, že ty
uboža ky by nem ly na složení kauce.“
„To je na celé v ci nejsmutn jší. P edstav si, že Catherine Eddowesovou
zadržela policie minulou noc pro opilství a výtržnictví. Když vyst ízliv la,
pustili ji ven. Tam potkala Rozparova e.“
„Já ji znala,“ podotkla Maggie. „P icházela si pro jídlo a naslouchala mým
ednáškám. Chudinka! Takový promarn ný život!“
„No, te už má klid.“ James na minutu p iv el o i. „M l bych jít.“
„Povídal jsi, že máš hodinu as.“ „Ano, ale i tak bych m l odejít.“
„Nechci, abys odcházel.“ „Prosím?“
„Chci, abys m objal.“
Maggie vy kávala. James ji p itiskl k sob a za al ji hladit po vlasech.
Slyšela zrychlený tlukot jeho srdce a opájela se pocitem blaženosti. Vnímala i
nap tí a úzkost, které z toho muže vyza ovaly. Lidskost se stávala
nedostatkovým zbožím a život k ehkou záležitostí, bez ohledu na
spole enskou vrstvu, v níž se lov k narodil. Bylo zapot ebí vychutnat si
každou chvilku n žnosti a nenechat si ji proklouznout mezi prsty.
„Pouhou hodinu…,“ šeptala Maggie s tvá í zabo enou v jeho rameni.
„Jsem ochoten t celou dobu držet.“ „Ale to je málo. Cht la bych, abys d lal
víc.“ James se pobaven ušklíbl. „Tady, v knihovn ? Asi nemáš na mysli
prohlídku zdejšího literárního pokladu?“
„Tenhle velký d m nabízí soukromí. Nap íklad v mé ložnici.“
„Co tomu eknou sloužící?“
„Nemám zdání. A víš, že je mi to jedno?“
„Jenže lidé budou klevetit.“
„O mn ? Vždy já už mám podle mnohých z ostudy kabát!“ „V tom p ípad
ipouštím, že i mn se tento druh povyražení zamlouvá. Pro si nezp íjemnit
den po hrozné noci?“
„P jdu první. T eba si nás služebnictvo nevšimne.“ „Myslíš, že ošálíš paní
Whitleyovou?“
„A si povídá, co chce, a kdyby na nás klepala, nepustíme ji dovnit .“
Maggie s bušícím srdcem opustila knihovnu a v rychlosti vyb hla do
schod . Chová se skandáln , asi jako p i prvním dostavení ku, ale k ertu s
morálkou! Podstatné je, že si James Ariannu nevezme! la bych truchlit po
Charlesovi, jenže já se zamilovala. A pro bych nem la? Vždy celý okolní
sv t, v n mž se vraždí ženy, je vzh ru nohama!
 Zemi ovládl strach a nepokoj, ot ásaly se základy království, ale Maggiin
sv t se zhmotnil do p íštích blažených chvil, z nichž hodlala vyt žit co nejvíc.
Na starosti a sebezpytování je vždycky asu dost.
Než padne noc.
James jí b žel v patách a pe liv za sebou zamkl dve e. Pak se k ní oto il.
Maggie s tlukoucím srdcem fascinovan hled la do kou ov šedých o í a
podlamovala se jí kolena. V t ch šedých hloubkách se ukrývalo pobavení, ale i
hrozba. P i milování p etékal James v hlas vášní, doteky silných rukou se
štíhlými prsty jí zp sobovaly hore ný t as, ale když bylo zapot ebí, dokázal
být lord Langdon nebezpe ný. To vše v Maggii probouzelo mocné chv ní a
dávalo jí pocit, že op t žije.
kolik minut na ni hled l. Maggie se k n mu p itiskla a on ji políbil na
hrdlo. Za ala se dožadovat dalšího laskání a James ji v rychlosti zbavil
svrchního oble ení. Poklekl p ed ní, aby jí stáhl pun ochy a vyzul boty, a
doteky jeho prst v ní probudily hore né vzrušení. Vtiskl jí polibek na
obnažené koleno, a to byl nejintimn jší a nejsmysln jší dotek, jaký Maggie
zažila. Líbal ji na stehna, a když jeho rty ucítila v klín , rozt ásla se a zhroutila
se mu do náru e. Z stali kle et a on se ve vášnivém polibku p isál na její ústa.
V p íští vte in ji zvedl a v rychlosti se svlékl. Jejich o i se znovu setkaly.
Oba pohán la živo išná pot eba, ale i nutkavá touha proniknout do srdce a
duše toho druhého. Zachvátila je mocná a stravující váše . Jejich t la se
prudce spojila a oni se za ali milovat se zb silostí šílence.
Po vyvrcholení z stali ležet v t sném objetí a pozvolna si uv domovali
realitu okolního sv ta. Po chvíli se James zavrt l. „Volá m další žena.“ S
úsm vem políbil Maggii na ústa. „Ale nemusíš se obávat. Jde o královnu.“
„Nedlužíš mi vysv tlení, jak nakládáš se svým asem,“ upozornila ho
kce Maggie.
James se s povzdechem zvedl z postele. „Já vím, ale tahle audience mi
dost leží na srdci.“
Posbíral šatstvo, v rychlosti se oblékl a hotovil se odejít. U dve í zaváhal.
„Slib mi, že nep jdeš do Whitechapelu.“
Maggie ml ela.
„Maggie?“
„Vím, co se tam d je, Jamesi.“
Zdálo se, že vážn pronesená slova ho uklidnila.

Jak p edpokládal, královna byla viditeln ot esena.

„Dv , lorde Langdone! Dv ženy brutáln zavražd ny, a v rozmezí
kolika hodin!“
„Strávil jsem tam celou noc, Vaše Veli enstvo,“ vysv tloval James.
„Pozoroval jsem práci policie a musím podotknout, že jak m stská, tak
metropolitní pracovaly v jednom šiku.“
Po královnin ele p elétly chmury. „Nejv tší m sto na sv … jako
rukojmí maniaka? A co si myslíte o tom nápisu na zdi? Sir Charles Warren se
obával, že by mohl pobou it obyvatele a poštvat je proti židovské populaci.
Jiní však tvrdí, že ukazuje na zedná skou lóži. Její lenové prý praktikují
podobné rituály, a proto se musí jednat o vládní konspiraci. Jen si to
edstavte! Podle jejich názoru chrání odporného vraha nejmocn jší lidé této
zem !“
Královna byla natolik pobou ena, že se zlostí t ásla. „Dokonce jdou tak
daleko, že se neštítí obvinit i Eddyho! Ze prý m l s jednou z ob tí avantýru a
královští ú edníci te zabíjejí všechny, které ji znaly, jen aby zahladili stopy!
íšt prohlásí, že Jill Rozparova ka jsem já!“
„Nikdo by si nic takového nedovolil, Veli enstvo.“ „Ale obvi ují Eddyho,
jeho spole níky, p átele – jednoduše hledají ob tního beránka.“
„Lidem ústa nezav eme, Vaše Veli enstvo. Mají právo na vlastní názor,
ale vy se nemáte eho obávat. Svým po estným životem a neutuchajícím
zájmem o chudé dokazujete, že jste velká a moudrá královna.“
Viktorie po n m blýskla chápavým pohledem. „Nesnažte se m chlácholit,
lorde Langdone! Víte, že Eddy není v Londýn ? Pobývá ve Skotsku, na lovu!“
„Pak byste to m la nechat rozhlásit.“
„Prý i n kte í vysocí policejní d stojníci jsou leny zedná ské lóže a z
toho d vodu vraha chrání!“ zvolala rozhorlen královna.
„Dob e, že ten nápis smazali,“ soudil James.
„Myslíte? Já to vidím trochu jinak. Každý Tom, Dick a Harry p esn ví, co
tam stálo, stejn jako se každý obyvatel doslechne, jak ty uboža ky skon ily.
Tohle musí p estat, Jamesi! Toho šílence musí n kdo zastavit!“
„Jist , Vaše Veli enstvo.“
„Vra te se do ulic a snažte se o nemožné. Váš strýc by m nezklamal.“
James pokorn sv sil hlavu. Jist , Charles by panovnici nikdy nezklamal,
jenže Viktorie o ekává, že nový lord Langdon usp je tam, kde prozatím
selhávají stovky zkušených policist . Jediné, co Jamese povzbuzovalo, byla
skute nost, že na nelehký úkol nebude sám. Královna zcela jist pohovo ila ve
stejném duchu i s dalšími lordy království a vyzvala je k pomoci.
V dob , kdy opoušt l královský palác, se pomalu schylovalo k ve eru. Po
ulicích pobíhali malí chlapci se štosy ve erník a vyk ikovali: „Vražda!
Hnusná vražda!“
„Jack Rozparova znovu ude il! Kdo bude p íští ob tí?“
„Mor na Warrena!“
tená i se ptají: Je i monarchie po smrti?“
James koupil n kolikeré noviny. Napadlo ho, že bude mít pro Mireaua
úkol. To, co si lidé p tou, formuje názor ve ejnosti. A názor m že nad lat
stejnou paseku jako nože nebo p sti.
„Jedeme dom ?“ dotazoval se ko í. „Nechcete se p evléknout, mylorde?“
„Nejd ív si promluvím s Abberlinem. Na policejní stanici, Randolfe. Oble ení
mi m žeš p ivézt pozd ji. Mám nutkavý pocit, že bych se m l co nejd ív
rozjet do Whitechapelu. Ale pro ? Nestává se ti n kdy n co podobného?“
„No, abych ekl pravdu…“
„Na tom nesejde, Randolfe. Ob as si p ipadám jako slepec, který tápe,
protože si zapomn l slepeckou h l. Práskni do koní. Musím p ijít na to, co m
tam žene a pro …“
„Prosím, mylorde?“
„Pro jsem nervózní,“ odtušil suše James.
 17
Maggie dopsala poslední ádky a obálky s dopisy zape etila voskem, do
hož obtiskla pe etní prsten. Cecílie m la dorazit každou chvíli.
„Co na m zíráš, jako bys m vid l poprvé? Zapomn la jsem snad na
co?“ dotazovala se Mireaua, když zjistila, že p ítel na ni zaduman hledí.
„Ne.“
„Tak o co ti jde?“
„M li bychom povolat víc lidí. Nápad je to sice p kný, ale co dál?
Pot ebujeme pomoc, n koho, kdo nás urychlen dostane do bezpe í. A kdo se
postará o ty darebáky?“
„Napsala jsem policii. Tady v tom dopise jim sd luji, kam se mají
dostavit, v kolik hodin a že možná chytí Jacka Rozparova e.“
„Co když se Jeremiah zase opozdí?“
„Tak i tak se budeme držet plánu. Do dvou to zkrátka musíme
zvládnout!“ rozhorlila se Maggie. „Ariannu dostaneme ven a pak se uvidí.
Ješt n jaké p ipomínky?“
„Musíme dát n komu v t, kam se chystáme.“
Ozvalo se zaklepání na dve e. „Lord a lady Burghovi,“ nabub ele
edstavovala paní Whitleyová nov p íchozí.
„Lord a lady?“
„V elé díky, dobrá ženo!“ šveholila Cecílie. Manžela postr ila dovnit a
hospodyni p ibouchla dve e p ed nosem.
Maggie s Mireauem nev ícn zírali na návšt vníka. „Jak… jak se máte,
Eustaci?“
Lord de Burgh byl velice elegantní a pohledný muž. Graciézn uchopil
Maggii za ruku a políbil kone ky prst . „Jsem rád, že se op t setkáváme, lady
Maggie!“
Maggie vyt eštila o i na Cecílii. „Eustace s námi nem že jít! Vždy ,Sissi'
má za manžela Mireaua!“
„Netva te se, jako byste spat ila jedovatého hada, madam!“ Eustace se
pobaven usmíval. „Vím, o co krá í. Manželka našt stí projevila tolik rozumu,
že m vyhledala a požádala o pomoc. Budu na vás ekat p ed domem, kdyby
došlo k potížím.“
Ale Maggie se netvá ila nijak p esv iv .
„Ale, drahoušku! Možná vypadám jako floutek, ale v te, že s pistolí a
dýkou umím celkem zru zacházet. I já sloužil v královnin armád .“
„Omlouvám se, mylorde, ale váš p íchod m trochu zasko il.“
„M li bychom se pustit do práce,“ pobízela je Cecílie a vrhla zv davý
pohled na psací st l. „Ty n komu píšeš? A komu?“
 „Otci Vickersovi, Justinovi, Jamesovi a policii. Ti všichni budou
vyrozum ni, jakmile opustíme Moorhaven.“
„Dobrá, za neme s maskováním. P jde s námi i Fiona?“
Maggie zakroutila hlavou. „Bojím se, že by ji n kdo mohl poznat. S
Ariannou se tam potulovala dost dlouho.“
„Co láhev brandy?“
„Všechno je p ipraveno.“
„Fajn. Posa te se, tetinko, a z vás m žu ud lat starou babiznu.“

Detektiv inspektor Abberline vypadal ustaran a vy erpan . James m l

pocit, že od chvíle, co se vid li naposledy, policista zestárl nejmí o deset let.
Byl nevyspaný a ve sp chu, ale na Jamese si ud lal as. Usoudil, že krátký
odpo inek mu jen prosp je.
„Lidé na nás zle pok ikují a nešet í nadávkami,“ spustil. „Máme na krku
kolik nevy ešených vražd, a tak m ani neudiví, když ob as zaslechnu, jak
se policie fláká. Já p itom pot ebuju každého konstábla, ale vysv tlujte to
editelství. Prý je nutné udržovat na ulicích po ádek. Londý ané protestují
proti Warrenovi, nadávají na policii a d lají zmatek, jenže my te ze všeho
nejvíc pot ebujeme klid a po ádek.“
„Co si myslíte o tom nápise?“ vyzvídal James.
Abberline se odml el a zaduman si zamnul bradu. „Povím vám, co jsem
slyšel: ,Je to blábol, který nás má svést na falešnou stopu, policie kryje n koho
urozeného, vrah je vzd lanec, uznávaný léka , je to princ Eddy i jeden z jeho
služebník , um lec, který se snaží odhalit podstatu lidského bytí, anarchista,
který hodlá East
End uvrhnout do zkázy, potažmo celou monarchii…' Abych se p iznal, lorde
Langdone, už mi z t ch nesmysl t eští hlava.“ „Jaký je váš osobní názor?“
„Lidé jsou zd šení. Proto pot ebují n jaký záchytný bod, který by tuhle
strašnou hádanku rozluštil. A m j názor? Já si myslím, že vrahem je n kdo,
komu ob as rupne v hlav . Rozhodn žádný pros ek. Nožem se ohání jako
na jatkách a totéž dokáže i léka nebo myslivec. Taková znalost není mezi
populací nijak neobvyklá. T eba se ídí Grayovou Anatomii Nechci být
falešným prorokem, ale nakonec se ukáže, že se jedná o duševn vyšinutého
lov ka, který navenek vypadá naprosto normáln . Žije mezi námi, potkáváme
ho na ulici, ale každopádn trpí n jakou úchylkou. Ta mu znep íjem uje život
a on se pak ukájí na svých ob tech. Jen se rozhlédn te kolem sebe!
Rozpoznáte vy snad rozumného lov ka od šílence? A te si p edstavte, že za
chto pohnutých okolností místo abychom se v novali svému emeslu, jsme
nuceni honit kapsá e a zlod je, kte í mají v davu žn , a rozhán t bu e. Lidé
jsou p ipraveni lyn ovat, kdyby jim Jack Rozparova padl do rukou! Neumíte
si p edstavit, kolik dopis dostáváme od bohatých i chudých rodin! Alespo
jeden z p íbuzných je Jack Rozparova ! Noviny píší, že policie nemá žádné
kazy a že selhala. Pro rány boží! Kde je máme vzít? Hledat lov ka
pocákaného krví? Víte, kolik chlap pracuje na jatkách anebo pro ezníka?
Kolik ku at se tu za den vykuchá? Nedávno jsem vid l ženskou se
zakrvácenýma rukama. M l jsem ji snad obvinit? Chud ra chytila krysu a tu
zabila, aby se najedla. Pro ítáme veškeré informace, které se nám dostanou na
st l, chytáme se každé stopy, nasloucháme žvást m o konspiraci, ale stejn se
nemáme eho chytit. Jist , pár blázn , kte í se p iznali k vraždám, jsme
pozavírali. Mohli bychom je obvinit a modlit se, aby vražd ní ustalo, jenže
sv dci tvrdí opak. V dob vraždy byli doty ní vid ni n kde jinde!“
„Jaké další kroky hodláte podniknout?“
Abberline svraštil elo. „Co myslíte, že nám zbývá? Vydáme se zpátky do
ulic.“
„Kdybyste pot eboval pomoc, dejte v t. Budu se vyskytovat poblíž.“
James se rozlou il se skleslým Abberlinem a vydal se na obch zku.

„Jak vypadám?“ dotazovala se zv dav Maggie Mireaua.

ítel na ni chvíli vyjeven hled l a pak vrhl obdivný pohled na Cecílii.
„Hádal bych ti tak šedesát, ani o den mén .“
Cecílie Mireauovi opravila jeden nalepený licous a pot šené se uculila.
„Ty, drahoušku, se budeš muset n kde ukrýt, až vystoupíme z ko áru,“
pou ovala manžela. „Jeremiahovi hrdlo ezové by t mohli zahlédnout. Jsou
jako muchaví psi. Taky nezapome , že jsou ozbrojení.“
Eustace našpulil rty. „Nerad bych se p íliš vzdaloval. Co kdyby se n co
zvrtlo?“ Oto il se na Mireaua. „A co vy, p íteli?“ optal se ho s pozdviženým
obo ím. „Taky máte n jakou zbra ?“
„Mám n ž a nejsem žádný zbab lec, kterému se rozt esou kolena!“ opá il
popuzen Mireau.
„Necht l jsem se vás dotknout. Maggie?“
„Já mám malou pistoli, s níž umím zacházet.“
„Ze se v bec ptám!“ Lord de Burgh se usmál na manželku. „Byla jste
manželkou policisty! Taky se mi doneslo, že posledních deset let nemámíte
as.“
Cecílie manžel v úsm v op tovala a Maggie si uv domila, že i p es
výst elky, jimiž byli oba proslulí, i odlišné zájmy tvo í š astný pár. Eustace
nebyl takový floutek, jak se o n m povídalo.
„D kuji vám, mylorde.“
Eustace na ni spiklenecky zamrkal. „Jako by se stalo, madam. Nyní, pokud
souhlasíte, bychom m li co nejd ív vyrazit. V ulicích zatím panuje klid.
vky se asi drží doma.“
kolik blok od Hennesyho domu se spole nost vyhrnula z ko áru.
Sotva však ud lali pár krok , zastoupila jim cestu policejní hlídka. „Hola!
Kam máte namí eno?“
„Na návšt vu p átel,“ ujal se slova Mireau. „K tetin bratranci.“
„Takhle pozd ?“ Konstábl kroutil hlavou. „Copak jste neslyšeli o
vraždách?“
„Slyšeli, ale když se držíme pohromad , máme pro strach ud láno. Tato
dáma je moje manželka a tady tetinka. Víte, dobrý muži, my nemáme v
úmyslu nechat se zabít.“
 Konstábl pot ásl hlavou, jako by ho choutky návšt vník potloukajících se
po nocích udivovaly. Tihle lidé nemají rozum, nazna oval jeho výraz. „Dobrá!
Jd te!“
Maggiinou snahou bylo dostat se co nejd ív k Ariann . Proto zrychlila
krok v obavách, aby je n kdo op t nezastavil.
„M la jsi p izvat Jamese,“ hu el za ní Mireau.
„To nešlo.“
„Protože zu il?“P ítel vrt l hlavou. „Podivné! Nejd ív m vystrnadí z
knihovny a pak, jako by najednou nepospíchal, se dobrou hodinu zdrží v tvé
ložnici.“
„Ze by rozkošné dostavení ko?“ šveholila pot šená Cecílie.
Maggie Mireaua zpražila pohledem, ale ten se nedal. „Nepovídej mi, že
jste se celou dobu hádali.“
„Jasn jsem ti vysv tlila, že jinak to zkrátka nejde. Kdo ví, co by provedl.
inejmenším by se nám snažil namluvit, že na takový úkol nesta íme.“
„Policie by m la obklí it d m,“ navrhovala Cecílie.
„Já se ale bojím, že Jeremiahovi lidé mají rozkaz Ariannu zabít, jakmile
pojmou podez ení, že n co není v po ádku. Musíme ji co nejd ív dostat z
domu.“
„Co když se Jeremiah zase opozdí?“ znovu se strachoval Mireau.
„N jak si už poradíme. Hlavn je musíme donutit, aby se napili brandy. O
zbytek se postará policie.“
„Jenže ta pátrá po Jacku Rozparova i,“ nadhodila Cecílie.
„M jte na pam ti, že jsme tu p edevším kv li Ariann . Pití jim nabídneme
i v p ípad , že se Jeremiah nedostaví.“
„A budeme se modlit, aby dopisy došly v as.“
„Darby se o n postará.“
„Eustace nás nenechá na holi kách,“ ujiš ovala je Cecílie. „Ví, o který
m se jedná, a p isp chá nám na pomoc.“
Ale Mireau stále nebyl spokojený. „Pak je tu ješt jeden problém.“
„Jaký?“
„Chlapi nejsou v dom , ale hlídkují venku.“ Maggie p ikývla. „Ty poneseš
Ariannu, protože jsi nejsiln jší. My s Cecílii vás budeme krýt.“
„Minule m li zbran , jenže ty jsi jak pali atý mezek. James nám mohl být
k užitku.“
„Víme, že jsou ozbrojení, a proto budeme st ílet jako první.“
„Dobrý bože!“ k ižoval se Mireau. „Pro zrovna já?“
„Jak už jsem podotkla, na Eustace se m žeme spolehnout a ujišt ju vás, že
j manžel není žádná t aso itka!“ p ipomn la jim pyšn Cecílie.
„Tiše!“ Nyní už byli tém u domu a n kdo je mohl zaslechnout. Maggii
zamrazilo. Najednou si s plnou vahou uv domila, do eho se pouští a že
Cecílii a Mireauovi p jde o život.
„Dovnit p jdu sama.“
„Zbláznila ses? A jak chceš vyvléci Ariannu a p itom st ílet?“ „Jedeme v tom
spole , ale hlavn už poj me, a nevypadáme podez ele.“
 Uchopili Maggii pod paží a vlekli ji ke dve ím. P ed nimi hlídkoval John.
„Zdravím! Jen dál! Hennesyovi už na vás ekají!“
Johna zdvo ile pozdravili a v p ijímací hale se nechali obejmout od Ellen
Hennesyové. Ta si nejd ív ot ela ruce do zást ry, aby vzácné hosty neušpinila.
George byl doma a také Arianna sed la na svém míst .
Vešli do salonu a dívka jim v novala prázdný pohled. „Snad se
Jeremiahovi poda í dnešní noci vyvolat duši vašeho Franka, madam.“
„Nechci být vlezlý, ale dostali jste se do banky?“ staral se pan Hennesy.
„Ale jist !“ odpov la zvesela Cecílie.
„M j banké pan Thayer by nedopustil, abych strádala. Poskytl mi zálohu
na penzi,“ vysv tlovala zkroušen Maggie. „Dej panu Hennesymu peníze,
Sissy.“
„Samoz ejm !“
Pan Hennesy obdržel deset liber a sumu obratem p edal Johnovi.
„Jeremiah vám bude vd ný.“
„Copak má zase zpožd ní?“ cht la v t Maggie.
„Bohužel,“ odpov l jí drsným hlasem muž stojící za Ariannou. V salonu
napo ítala ty i muže. Pátým bude Jeremiah, dva zbývající hlídkují venku.
Maggie se sladce usmála na Hennesyovy. „Protože jste v era byli ke mn
nesmírn laskaví, drahouškové, ráda bych vám oplatila pohostinnost.“
Vyndala láhev brandy a postavila ji na st l. „Dlužno podotknout, že jde o
skv lý ro ník! Manžel ji dostal od jednoho klienta, náramného gentlemana,
který tvrdil, že ho podarovala královská rodina! Šet ila jsem ji na výjime nou
íležitost.“
Pan Hennesy si pot šené zamnul ruce. „Jaká milá pozornost!“
„Jsem vám všem nesmírn vd ná. Proto ochutnáme spole .“
„Hned donesu sklenice!“ nabídla se Ellen Hennesyová.
Jakmile bylo nalito, pronesla Maggie p ípitek. „Na zdraví!“
Jeremiahovi „chlapci“ se neostýchali. Sklenice rychle vyprázdnili, ale
Maggie pití p edstírala.
„Dopijte láhev, p átelé! Nic víc nepot ší starou ženu tak, jako když m že
posed t s p áteli a navrch si promluvit s drahým Frankem!“
Maggie stiskla zuby a p im la se k úsm vu na Hennesyho, který si nalil
jako první. Hlída i ho okamžit následovali. Cecílii a Mireauovi se poda ilo
vylít brandy pod st l.
Pouze Arianna nabídku ignorovala.
„Ale, drahoušku! Jist mi nedáte košem!“
V Arianniných o ích svitlo varování. „Nepotrpím si na alkohol, madam.“
„P ece bys neurazila dámu!“ Maggie p ihlížela, jak John hrub zatíná
prsty do dív ina ramene. Arianna zvedla sklenku a trochu usrkla. Mireau jí
rychle dolil.
„Skute vynikající chu ,“ pochvaloval si John. Kvalitní brandy v život
neochutnal, ale te p edstíral, že studuje barvu. Chystal se Ariannu pobídnout
k dalšímu pití, ale než se jí dotkl, dívka v rychlosti vypila druhou dávku.
Ale nebyla první, kdo se odporou el.
 Ellen Hennesyová se na n jednu chvíli usmívala, v p íští n co zamumlala
a hlava jí duniv padla na st l.

Aby se vyhnul st edu m sta, proplétal se James bo ními ulicemi. Vyhnul se

kolika prostitutkám, které se na n j obo ily, protože neprojevil zájem, a
roztrhl od sebe dva rvá e, jimž hrozilo, že si navzájem rozbijí hlavy. Jedné
prostitutky se mu zželelo natolik, že jí dal pár drobných. Žena se úprkem
rozb hla k nejbližší kr .
James si uv domoval, že si p edsevzal nesnadný úkol.
Bylo tém p l t etí, když zahlédl podez elou osobu, která vzbudila jeho
zájem. Ulicí se kradl vysoký muž v erném plášti a v erném klobouku
naraženém do ela. Držel se stín a každým pohybem dával najevo, že nestojí
o publicitu. James ho opatrn sledoval. Jestli se proplíží spojovací uli kou
mezi domy, m že neznámému nadb hnout a zk ížit mu cestu.
ikr il se, ob hl závoru a vno il se do tmy. Scházelo pár krok , aby
neznámého dostihl, když vtom proti n mu s v ískotem vylet la splašená
ko ka. Muž v erném si uv domil, že má n koho v patách, a zastavil se. James
také znehybn l. Jenže cizinec se nedal jen tak zastrašit. Vzduchem zasvišt la
lka, na jejímž konci se zalesklo ost í. James v poslední chvíli uhnul a vrhl se
na úto níka. Chvíli se váleli po zemi, až se Jamesovi poda ilo vrazit
protivníkovi koleno do b icha. Ten mu oplatil po ádnou ranou p stí do brady.
James zavrávoral a chystal se úder vrátit.
„Jamesi!“
„Justine!“
„Co tu, u všech ert , pohledáváš?“ Z Justinova hlasu išelo podez ení.
„A co ty?“
„Pasu po Rozparova i!“
James se zvedl, oklepal ze sebe prach a Justinovi pomohl na nohy. „Tak to
jsme, kamaráde, dva.“
Oba urození muži ml ky stáli proti sob a p ekotn uvažovali. Strach a
podez ení si vybraly da . Každý, kdo se tvá il jako ádný ob an, mohl být
Jackem Rozparova em; bohatý i chudý, lov k prostého nebo urozeného
vodu.
„Podivné místo na no ní procházku, barone Grahame.“
„Totéž mohu íct i o vás, lorde Langdone. Ve vašem p ípad ješt
podivn jší.“
„Mám jisté pov ení, a proto se tu trochu rozhlížím.“
Justin Jamese chvíli studoval. „A m zase napadlo, že bych kone mohl být
prosp šný. Díky zahál ivému životu, který jsem dosud vedl, znám tahle místa
jak své boty. Hodn p átel tu vyhledává zábavu.“
Rozhovor p erušilo zarachocení kol. Ko ár, který kolem nich projel, se
ítil takovou rychlostí, že sotva sta ili usko it. „Málem nás zabil!“ st žoval si
Justin, který hrozil za ko árem. „Kristepane! To byl Darby!“
Náhle ko ské sp ežení zastavilo. „Matko boží!“ rozk el se na n Darby,
který seskakoval z kozlíku. „Vás dva hledám celé hodiny!“
„D je se n co?“
 „Mám pro vás a barona Grahama dopisy! Snažil jsem se mít uši a o i
otev ené, ale z lady Maggie se poslední dobou stala velká tajn stká ka. Cht l
jsem jí být k službám, ale ona dala p ednost ko áru lorda a lady Burghových, s
nimiž taky odjela! Mám neblahé tušení, že se schyluje k n emu moc
špatnému!“
James rozlomil pe . „Zatracená ženská! Slíbila, že sem nestr í nos!“
I Justin rozlepil svou obálku. „Tady stojí jméno ulice, ale bez ísla. Píše,
že tam musíme být p esn ve dv , prý se jedná o otázku života a smrti!“
James se podíval na kapesní hodinky a vrhl se ke ko áru. „Práskni do koní,
Darby! Máme t icet minut!“

„Co je to s tou ženskou?“ divil se John. Nato padla hlava i Ariann .

„Boží ku! Snad se jim neud lalo nevolno?“ Maggie se vrhla k Ariann .
Zamra ený John jí cht l v kontaktu s dívkou zabránit, ale zavrávoral a pomalu
se složil k zemi.
Matthew zask ípal zuby. „Cos to provedla?“ Z kapsy vytáhl pistoli a
namí il ji na Maggii. Ta chytila Ariannu za rameno a strhla ji pod st l.
Ozvala se rána. Z hlavn vyšla kulka, ale Matthew už byl v bezv domí.
„Jsi v po ádku, Maggie?“ strachoval se Mireau. „Nic mi není!“
„Padají jako shnilé hrušky!“ radovala se Cecílie.
„Musíme si pospíšit! Ti p ed domem ur it zaslechli výst el!“ varoval je
Mireau.
Cecílie Mireauovi p isp chala na pomoc. „Pom žu ti s Ariannou!“
George Hennesy padl na manželku. Další z hlída sed l v komické
poloze p ede dve mi. Chystali se ho p ekro it, ale v mužov ruce se
zni ehožnic objevila pistole. Nemí il však na Maggii, ale na Ariannu.
„Ne!“ Maggie ho vší silou kopla do ruky. Pistole odlet la, ale muž ji chytil
za kotníky. „B ž, Mireau! Já to zvládnu!“
Divoce bojovala, aby se vymanila ze sev ení, ale nebylo to snadné.
Rozzu ený úto ník se nevzdával a sápal se jí po krku. Protože se jí neda ilo
vytáhnout pistoli, sev ela ruku v p st a vší silou ho ude ila do brady. Hlava mu
padla na prsa, ale dál se jí držel jako klíšt .
Pak našt stí za ala p sobit droga a muž ochabl. Maggie ho odstr ila a
vrhla se na chodbu.
Eustace je nezklamal. Mireau s Ariannou v náru i se klopýtav hnal ke
ko áru ekajícímu na konci ulice. Cecílie mu byla v patách. Naslepo st ílela
kolem sebe, aby odradila každého, kdo by jim cht l zk ížit cestu. Její manžel
jim kryl záda.
Ulicí se ítil další ko ár a no ní tmu pro al hvizd policejní píš alky. James
s Justinem se budou vztekat, ale co na tom? Podstatné je dostat Ariannu do
bezpe í.
Maggie zvolnila krok. Necht la riskovat, že ji p ítelkyn trefí, než s
Mireauem dob hnou ke ko áru. Chystala se na Cecílii zavolat, ale sotva
sta ila otev ít ústa, ucítila oslepující bolest. N kdo ji ude il do zátylku.
„Zatracená ubko! Tušil jsem, s kým mám tu est, jenže ty jsi zatracen
mazaná… a taky p kná tvá ka. My dva si po ádn užijeme, než zkapeš!“
 Jako v mlze vid la p ed o ima langdonovský erb. Ko ár zastavuje,
vyskakuje z n j James a n co úzkostliv k í. Byla by p ísahala, že slyší své
jméno, ale obraz p ed o ima se rozost il a Maggie se propadla do milosrdného
bezv domí.
 18

Ulici ovládlo šílenství. Policisté, kte í netušili, co se d je, zmaten

pobíhali z jednoho konce na druhý a hvízdali. Nikdo p esn nev l, co má
lat.
Kone utichla st elba. Mireau, který sotva popadal dech, uložil Ariannu
do Burghova ko áru. Cecílie zatím v krátkosti informovala manžela. Vzáp tí
se k nim p idali Justin s Jamesem.
„Co se tu, sakra, d je?“ dožadoval se vysv tlení Justin. „A kde je sestra?“
„P ece b žela za námi! Ale bu opatrný! Ti parchanti, kte í hlídkují
venku, jsou ozbrojení! Cecílie s Eustacem po nich sice pálili a mohli n koho
trefit, jenže…“
„Jaké hlídky? Jací parchanti!“ Policejní inspektor zu il. „Kdo má tenhle
povyk na sv domí? Lidi si budou myslet, že jsme dostali Jacka Rozparova e,
a my nebudeme v t, kam d ív sko it!“
James chytil Cecílii za rameno. „Kdo byl v dom a co se tam semlelo?“
„Falešný spiritista s pomocníky!“ Cecílie se pustila do p ekotného
vysv tlování. „Arianna utekla z domu, oni ji unesli, a my p inesli laudanum,
abychom je uspali…“
Dál už James ne ekal a vyrazil k domu. N kdo vyst elil a kulka mu
hvízdav prolet la kolem hlavy. O venkovní ze se bezvládn opíral muž s
pistolí v ruce, z jejíž hlavn se kou ilo. Druhou rukou se držel za prost elené
rameno.
James si v rychlosti spo ítal riziko. Vrhl se na st elce a srazil ho k zemi.
Pistoli odkopl a s úto níkem divoce zat ásl.
„Kde je ta žena?“
Chlap se nep etn zašklebil a hlava mu klesla na prsa. James si s
odporem uv domil, že se ušpinil od krve. Chlapa pustil a vb hl do domu. Tam
narazil na další omámené lidi.
Justin ho dostihl a s jedním omámeným zacloumal. „Kde je Maggie? Kde
je má sestra?“ za val na n j. Ale chlap jen nep ítomn civ l a Justin ho
znechucen nakopl.
James si uv domoval, že bojuje o as. V rychlosti prohledal malý d m, ale
nenašel nikoho, kdo by mu poskytl pomoc. Všichni byli v bezv domí.
Rozb hl se zpátky ke ko áru a vytáhl Mireaua ven. „Maggie není k
nalezení!“
„Vrátil se a dostal ji.“
„Kdo?“ za val na n j James.
„Adrian Alexandr. Te si íká Jeremiah Heath.“
 James chytil Mireaua za klopy a zu iv ho p irazil na dve e. „Jak to, žes jí
to dovolil? Ježíšikriste! Já t snad na míst zabiju!“
„Nechte toho!“ rozk ela se na n Cecílie. „Copak ti nedochází, že m li
Ariannu?“
Justin, který se p ihnal za Jamesem, na n nechápav hled l, ale James
l své. Maggie za ním ráno p išla, ale on ji odmrštil. Propásl šanci. Proto
se rozhodla konat na vlastní p st.
„Ty, Justine, vyrazíš severním sm rem, já východním. Mireau pro eše
jižní stranu a Eustace se vydá na západ.“ James se oto il na Cecílii. „Pov z
policii všechno, co víš, a popože je. Pak odvez Ariannu dom a zavolej
doktora. Ale ne sira Williama Gulla! Chci doktora Mayera, a a u ní z stane,
dokud se nevrátím! Byl bych ti vd ný, kdyby ses i ty zdržela na
Moorhavenu.“
Cecílie p ikyvovala, ale než za sebou zabouchla dví ka, chytila Jamese za
záp stí. „Maggii neobvi uj. Cht la zachránit Ariannu a myslela, že tohle je
jediný možný zp sob.“
„Te už na tom nesejde. Chlap ji má v drápech a my ho musíme najít.“
„Já vím, ale…“
„Co ješt ?“
„M l bys v t, že t miluje.“
„Hlavní je najít ji.“ James se Cecílii vymanil. as! Musí si pospíšit. Už
jednou vid l Adriana Alexandra v akci a v l, že stojí proti silnému
protivníkovi.

###
Maggie se probrala ve chvíli, kdy jí n kdo vchrstl do obli eje proud
studené vody. Ležela na kamenné podlaze, která ji studila do zad, a když
pooto ila hlavu, uvid la paruku a pláš . Muž nešet il námahou. Veškeré
lí idlo seškrábal a nakonec na ni pomstychtiv vylil džber vody.
Když vid l, že se probírá, drapnul ji za vlasy a surov s ní zat ásl. Maggii
bolestí vyhrkly slzy. Pustil ji, aby jí dal poznat novou hr zu. Na hrdle ucítila
špi ku ost í a neodvažovala se ani nadechnout.
„Tak se mi to líbí! Vy totiž nejste žádná hlupa ka, nemám pravdu, lady
Langdonová? Vás t ší být na sv , a koho by net šilo, ve vašem postavení?
Nejd ív jsem si myslel, že s tou novou holkou nebudou potíže, jenže po našem
malém debaklu jsem musel být zatracen opatrný. Pokoušel jsem se zjistit,
kdo vlastn jste, pro ítal jsem noviny, jestli na n co nenarazím, ale maškaráda
byla tak dokonalá, že jsem vás v era nepoznal. Avšak instinkt m varoval, a
proto jsem dnes ve er trp liv vy kával a pozoroval scénu. ekání se mi
vyplatilo.“
Padla hluboká noc. Maggie si uv domovala, že ji odvlekl do n jakého
starého domu nebo opušt né tovární haly. Z rozbitého okna vedoucího na ulici
sem dopadalo jen nepatrn sv tla a uvnit bylo vlhko a zima.
Alexandr musí mít ko í o i nebo je zvyklý pohybovat se v no ním East
Endu. Te se opájí pocitem, že má nade mnou navrch, pomyslela si vyd šen .
 „Tak ty sis, hol ko, usmyslela, že m p echytra íš? Svatá prostoto! Kam
jsi dala rozum? Copak nevíš, že tu ádí vraždící maniak? Kdo by se staral o
jakého falešného spiritistu?“
Muž se sk ehotav rozesmál a Maggii zaplavila panika. Jestli se pohnu,
ž mi projede hrdlem!
Jakže to bylo p edchozí ve er? Po p íchodu m l vlhké ruce, jako by si je
zrovna umyl…
Ale od eho? Od krve?
Co na tom sejde, jestli je ten lov k ve skute nosti Jack Rozparova ?
Stejn m zabije!
„Víte, madam, vy jste se inila, abyste zdejší chát e ulevila, ale ty ni emné
vky nezajímá nic jiného než chlast. Pošly by tak jako tak, i kdyby je Jack
ušet il, a jejich vnit nosti by zkvasily od vypitého množství alkoholu. Na jedné
stran bezzubá prostitutka, na druhé vy, dámi ka z lepší spole nosti. Osobn
nevidím mezi vámi rozdíl, ovšem za vás musí chlap zaplatit po ádný balík,
nemám pravdu? Máte vše, eho se vám zachce. Manželskou smlouvu, která
vám zaru uje spoustu pen z, honosný d m, ko ár s ko ím, ale vám to nesta í!
Vy se musíte strojit jako maškara a napadat lidi, kte í si pot ebujou vyd lat na
živobytí!“
K Maggiiným uším dolehl hvizd policejní píš alky a dusot bagan at, ale
neodvažovala se ani pohnout.
„Slyšíte, jaké pozdvižení jste zp sobila? V ná škoda, že mám dnešní noci
nasp ch. Nejrad ji bych s vámi po ádn zato il, ale spravedlnost musí po kat.
Alespo jednou m žete být užite ná. Dopom žete mi k út ku.“
ž zmizel a Maggie se odvážila nadechnout. V p íští vte in však znovu
zalapala po dechu, protože Alexandr jí p ehodil p es hlavu oprátku. „Aby m
nedostali, budu tebe muset pov sit!“ Trhnutím ji zvedl na nohy, a když vid l,
že se jí provaz za ezává do krku, rozchechtal se. „Však my už si n jak
poradíme! Co byste ekla okenní m íži, madam? Nebo dáváte p ednost
pouli ní lamp ?“
Postrkoval ji ke dve ím a Maggie zatím hore šmátrala v šerp , kterou
la uvázanou kolem pasu. Uvnit ve vnit ní kapse ukrývala malou pistoli.
Muž m l prsty jako ze železa. P imá kl ji k sob a hu el jí do ucha:
„Jediný výk ik, a rozpá u t jako prase!“
Malé nám stí se vylidnilo. Policisté se p es n j p ehnali a op t tu zavládl
no ní klid. Na jednom rohu stála plynová lampa, která nesvítila.
Alexandr vlekl Maggii ulicí. Do ramen jí zatínal prsty a kolem krku ji
škrtil provaz. P esto se Maggii poda ilo nahmatat rukoje pistole a pevn ji
sev ít.
Provaz p ehodil p es lampu a vlastní vahou vytáhl ženu nahoru. Maggie se
dáviv rozkašlala a v rychlosti n kolikrát zmá kla kohoutek. Pistoli odhodila a
snažila se uvolnit oprátku, aby se neudusila.
Jako v komatu slyšela k ik a hvizd policejní píš alky. Jenže zvuky se op t
vzdalovaly. Bez ohledu na vynaložené úsilí z ní postupn vyprchával život.
Zem e…
Pak jí k mozku pronikl mužský hlas. Jeho hlas! „Maggie! Maggie!“
 Noc pro al výst el. Maggie tvrd dopadla na kamennou dlažbu a p ed
ima se jí rozprskl oh ostroj. Ucítila, jak ji n kdo zvedá do náru e a konejší
jako malé dít . „Bože, Maggie! Nemohl jsem ekat! Musel jsem p est elit
provaz! Byla by ses udusila! Dokážeš se pohnout?“
James! Tvá il se zoufale a ustaran . Maggie ho cht la ut šit, ale p išla o
hlas. Teprve když si n kolikrát olízla rozpraskané rty, dokázala ochrapt le
promluvit. „Nic… nic mi není…“
Jako v oparu slyšela rychle se p ibližující kroky.
„Postarejte se o ni.“ James ji p edával Justinovi a Mireauovi. „Musím ho
dostat.“
„Lituju, lorde Grahame, ale je nezbytné, abych s ní alespo krátce
promluvil,“ ozval se za nimi autoritativní hlas.
„Copak nevidíte, v jakém je stavu?“ vyjel na policistu Justin.
Ale d stojník byl neoblomný. „Její pomoc pot ebujeme,“ pokra oval
klidn .
Maggii nejd ív odvezli na policejní stanici, kde jim s Mireauovou pomocí
pov la vše, co se tu noc odehrálo a jak k tomu došlo. Teprve po n kolika
hodinách, které se zdály být v ností, jim vyšet ovatelé dovolili odejít.
Justin jí pomohl do ko áru a uražen se odml el. „Pro vlastn ekám, až
to ud lá James?“ ozval se po chvíli. „Co mi brání, abych z tebe nestáhl k ži?
Anebo t nechám prohlásit za nesvéprávnou a postarám se, aby t n kam
zav eli! Ale vina padá i na mou hlavu. Jako tv j bratr jsem ti ponechával p íliš
volnosti!“ Najednou Maggii chytil a políbil na tvá . „Kristepane! Neumíš si
edstavit, jak jsem rád, že to takhle dopadlo!“
Po p íjezdu na Moorhaven ji v náru i odnesl do domu a Mireau mu
ochotn asistoval. Ve velkém salonu na n ekali doktor Mayer, Cecílie a paní
Whitleyová, kte í se k nim okamžit vrhli.
„Jak se da í Ariann ?“ starala se Maggie. Chraplav šeptala, protože zatím
nebyla schopná normáln mluvit.
„Bude v po ádku. Nejhorší má za sebou a te se p edevším musí po ádn
vyspat,“ sd loval diagnózu doktor Mayer.
„To že je Arianna!“
Maggii bratrovo chování p ekvapilo. Ješt víc ji udivilo, když zjistila, že
Justin s otev enými ústy civí na dívku ležící na pohovce p ed krbem.
„A kdo jiný by to byl?“
„Arianno!“ vydechl Justin jako v extázi. S výrazem nám sí ného sestru
pustil a vrhl se k Ariann . Kdyby Maggii Mireau nezachytil, byla by upadla.
Cecílie se blahosklonn usmívala. „Vidím, že se brat ek rychle oklepal!“
Justin už kle el p ed dívkou a na tvá i mu sed l starostlivý výraz.
„Arianno!“
„Jak to, že ji zná?“ podivoval se Mireau. „Vždy se dosud nesetkali.“
„Vy!“ omámen vydechla Arianna, když ji Justin lehce políbil na ústa.
Mireau nevycházel z údivu. „N jak mi ušlo, že se ti dva už setkali.“
„Boží ku!“ Cecílie se tetetila vzrušením. „Nezdá se vám to romantické?“
Maggie se snažila usmát, ale bylo to nad její síly. V p íští vte in se svezla
Mireauovi do náru e a omdlela.
 Probudila se teprve p íští den po poledni. Cvrlikání pták , které slyšela, jí
ipadalo jako hotový zázrak, t ebaže v hrdle cítila pal ivou bolest. Pomalu
otev ela o i a obtížn polkla. Bolelo ji celé t lo, každá k stka. Ani se nedivila,
když si vzpomn la, jak tvrd dopadla na zem.
„Maggie?“
I oto ení hlavy se zdálo být nadlidským úkolem.
James sed l v k esle vedle postele. I on, jak bylo patrné, m l za sebou
žkou noc.
„Maggie… M l bych ti po ádn napráskat!“
Maggie se pokusila o úsm v. „Tím by sis nijak nepomohl. Už tak m bolí
všechny kosti.“
„Utekl nám.“ James ji pohladil po tvá i. „Post elila jsi ho, táhla se za ním
krvavá stopa, ale i tak se mu poda ilo uprchnout. Pátrali jsme po n m celou
noc.“
„Ale… Arianna je doma.“
„Charles by byl na tebe pyšný, ale stejn bych ti m l napráskat! Pro jsi
mi nic ne ekla?“
„Nemohla jsem. Nejd ív jsem ji musela dostat z toho domu. Ty bys tam
vtrhnul jako velká voda a oba byste zem eli. Totiž, cht la jsem se ti sv it,
ale….“
„Zachoval jsem se jako idiot,“ p ipustil zkroušen James.
„Te už je to jedno. Hlavn že máme Ariannu.“ Maggie se zamyslela.
„Jamesi, myslíš, že ten chlap m že být Rozparova em? Policii jsem pov la
vše, co o n m vím. Taky jsem se zmínila, že p edchozí noc p išel na seanci s
vlhkýma rukama, jako by si je vte inu p edtím umyl.“
„Netuším, Maggie. Já jen vím, že je stále na svobod a n kde se
schovává.“ Naklonil se k ní a políbil ji na elo. „Pro m je momentáln
nejpodstatn jší, že jsi tu eskapádu p ežila ve zdraví. Doktor Mayer tvrdí, že
jako zázrakem nemáš zlomenou jedinou kost. Pár dní t bude všechno bolet,
ale to brzy p ejde.“
James se znaven svalil zpátky do k esla. „Musím se vykoupat a p evléci.
Taky se trochu vyspat. Ty zatím odpo ívej. Jestli t ist náhodou napadne
vylézt z postele a trajdat po m st , vytlu u z tebe duši!“
Maggie se na n j usmívala. James by jí nikdy neublížil. P edchozí noc jí
zachránil život.
Po jeho odchodu Maggii padla ví ka a usnula. Po probuzení zjistila, že
tentokrát sedí u postele Arianna, která na ni vystrašen hledí. Když vid la, že
je Maggie vzh ru, vrhla se jí do náru e a bou liv ji objala.
Maggie za ala zuby. Objetí bylo bolestivé, ale ani ve snuji nenapadlo
projevenou náklonnost odvrhnout.

O t i dny pozd ji p estalo Maggii bolet hrdlo a t lo se zvolna

vzpamatovávalo. Z stalo jen pár od enin a mod in.
Mrzelo ji, že James není u ní. Justin, který se nast hoval na Moorhaven, jí
sd lil, že lord Langdon je zaneprázdn ný. Dokonce prý požádal Mireaua, aby
napsal pár lánk do novin, v nichž obyvatele nabádal ke klidu a sjednocení,
aby lidé spole nými silami elili násilí.
Maggii napadlo, že i ona m že pomoci, a Mireauovi nadiktovala svou
verzi p ípadu. Zd raznila úsilí policejních vyšet ovatel a podotkla, že život jí
zachránila policie ve spolupráci s lordem Langdonem. Lidé nesm jí pasivn
ihlížet. Je t eba postavit se zlo inc m parazitujícím na spole nosti a
bezbranných ob tech na odpor. Obhajovala prince Eddyho a apelovala na
bohatší obyvatele. Ty nabádala, aby pomáhali pot ebným. Také pochvaln
ohodnotila innost Armády spásy, ale o svých dobro inných aktivitách
poml ela.
Následující dny pat ily k nejhorším. Celé m sto žilo ve strachu. Pan Luck,
velitel domobrany ve Whitechapelu, dostal poštou kus ledviny, která, jak se
prokázalo, pocházela z lidského t la. Policie byla nucená p iznat, že lidský
orgán mohl pat it jedné z ob tí.
Lidé už nevolali po svržení monarchie a p estali i zesm ovat úsilí
takových policist , jako byl Abberline. V ulicích se nehovo ilo o ni em jiném
než o vraždách a hr zné zásilce. V n kterých ástech m sta se dokonce
formovaly hlídky tvo ené dobrovolníky. V East Endu docházelo k
významným zm nám.
James se vrátil až za týden. Byl nevrlý, špatn naložený a Maggii bez
okolk sd lil, že by m la na n jakou dobu odjet z Londýna.
„A kam bych asi m la jít?“
„T eba ke Claytonovým. Navštívit dít .“
Maggie vrhla plamenný pohled na Mireaua, který se kr il za Jamesem.
ítel bezmocn kr il rameny. „Co jsem m l asi d lat? Lord Langdon ví, jak
im t druhé, aby mu ekli i to, co nev dí.“
„Jen nakrátko, Maggie. Alexandr je šílenec a ty jsi pro n j n co jako
ervený hadr pro býka. Mám o tebe strach, ale nem žu t v jednom kuse hlídat
a p itom d lat svou práci.“
Maggie se chystala oponovat, ale nedostávalo se jí sil. Najednou m la
pocit, že z ní vyprchala veškerá energie. Ale od Jamese se jí necht lo. Jejich
vztah od po átku ovliv ovaly r zné okolnosti, ale te , když poznala, jak
chutná skute ná rozkoš…
„Dob e, pojedu.“
V malém domku stojícím na kraji lesa se brzy zabydlela. Vykládala si s
upovídanými sestrami a hrála si s malým roztomilým d átkem Ally.
Jako první ji p ijela navštívit Arianna, pochopiteln že s Justinem v patách.
Mladí ekali, až pomine období smutku po Charlesovi. Pak se hned cht li vzít.
Arianna Maggii sd lila, že Justin je její rytí ve zbroji a ona chce být stále s
ním.
Po Ariann a Justinovi zaklepala na dve e Cecílie, která p inášela zprávy z
Londýna. Sir Charles Warren podlehl tlaku a rezignoval, v d sledku ehož
vypukl na policejním editelství zmatek. Maggiin bratranec Tristan vstoupil k
metropolitní policii a práce ho t šila.
Protože o malé Ally toho zatím moc nev li, podnikla Cecílie pátrání na
vlastní p st. „Nepopirateln existuje žena jménem Annie Crooková. Ta p ed
 jakou dobou prchla z Londýna a údajn ji vid li v n kolika útulcích pro
chudé. Prý není prostitutka, ale tomu se dá sotva v it. Však víš, jak si tyhle
ženské p ivyd lávají na živobytí. Porodila n kolik d tí, z nichž jedno
pojmenovala Alice. To putuje s ní a má se ile k sv tu. Jestli mluvíme o téže
žen , s níž m l princ Eddy aférku, pak si vážn myslím, že Ally je jeho dcera.
Anebo matkou je jiná žena.“
„A není to jedno? Ally pat í sem, do tohoto p vabného domku, kde bude
vyr stat v laskavé pé i t í dobrých žen. Tak m napadá… Jak to, že o ní víš?
Mireau je upovídaná stará klepna.“
Cecílie se tvá ila uražen . „To mi íkáš zrovna ty, Maggie? Po všem, co
jsme spolu prožily? Rad ji bych si ukousla jazyk, než abych sl vkem
prozradila, co vím!“
„Živá duše se nesmí o ní dozv t, rozumíš?“ varovala Cecílii.
„To je p ece samoz ejmé!“
Rozhovo ily se o dalších událostech, k nimž došlo v Londýn , a probíraly
protich dné názory na spáchané vraždy. Mezi obyvateli to v elo a jedni
obvi ovali druhé.
Ub hl m síc, ale po vrahovi jako by se slehla zem.
Ti, kdo žili v p esv ení, že kone nastane klid, se šeredn mýlili.
Rozparova ude il znovu. Brutáln ubil a zohavil další ženu, jenže tentokrát
byly okolnosti pon kud jiné než p i p edchozích vraždách. Ob tí se stala
mladá a p kná žena a nenapadl ji na ulici, nýbrž v p ízemním pokojíku na
Miller's Court, kde bydlela. Žena nem la na zaplacení sklená e a vrah k ní
pronikl rozbitým oknem. Stejným zp sobem se dostali dovnit konstáblové,
které druhý den zavolali sousedi.
Mrtvá se jmenovala Mary Kellyová. Bylo jí p tadvacet a zatím se na ní
nepodepsal styl života, který vedla. Podle policejní zprávy ádil vrah jako
pominutý a nebylo divu. M l dostatek asu, protože mu nehrozilo, že ho
kdo vyruší.
Merry dva dny po vražd donesla z vesnice noviny. lánky o vražd sestry
Claytonovy rozrušily.
Maggie nep etržit hloubala, zda uprchlý šejdí vydávající se za spiritistu
nem že být i vrahem. James jí pov l o rozhovoru s Abberlinem. Lidé si pod
vraždami p edstavovali všechno možné a byli ochotni uv it i t m
nejnemožn jším teoriím. Politická konspirace, rozvrat zem , ale ší il se i
názor, že p íšerné mordy má na sv domí nep etný jedinec sp ízn ný s
královskou rodinou. Nikdo nehodlal p ipustit, že Rozparova em m že být
zrovna tak oby ejný kriminálník, zlo inec, který se pohybuje v podsv tí a z
jakého d vodu se mstí na ženách.
Tu noc poci ovala Maggie chlad. Zimom iv se zahalila do šálu a na
doutnající uhlíky v krbu p ihodila pár polen, aby rozdmýchala ohe . Arianna,
Justin, Cecílie a Mireau byli zpátky ve m st . Schylovalo se k p lnoci a Ally
spokojen chrupkala ve svém pokojíku. Stejn tak její „tety“, které chodily
brzy spát. Smrt Mary Kellyové Maggii op t p ipomn la, že si nemá na co
st žovat. V porovnání s tím, jak dopadly zavražd né ženy, vypadaly její
dosavadní problémy jako nicotné. B h jí dop ál lásku, kterou op tovala.
Nemusí žít v East Endu a nikdy nezažila zoufalství, které krá í ruku v ruce s
chudobou.
Ale i ona poznala, co je to strach, a nejvíc ji tížilo pomyšlení, co všechno
musely ty nebohé ženy zažít p ed smrtí.
Hlavou jí b žely neradostné myšlenky, když vtom venku pod oknem
zapraskala v tvi ka.

Po poslední vražd vypukl ve m st poprask, jaký Londýn nepamatoval.

Na hlavy policejních ú edník se op t snesla lavina urážek a obvin ní. Lidé
policii vinili z neschopnosti, liknavosti a z nadržování mocným.
Vyšet ovatelé vyslýchali každého, kdo jim padl pod ruku. Jenže v úsilí najít
sebemenší stopu vedoucí k vraždícímu maniakovi selhali jak stopovací psi, tak
experti na rukopis, spiritisti, hypnotizé i i všelijací šarlatáni, kte í se policii
nabízeli coby zaru ený zdroj informací.
Policisté nestíhali íst udání a dopisy blázn , kte í se hromadn p iznávali
k vraždám. Jedna žena tvrdila, že se jí každou noc zjevuje duch jedné z ob tí a
že když si policie po ká v jistý as na ur itém míst , Jack Rozparova se zcela
jist objeví.
James uvažoval, jak pomoci. Nakonec se rozhodl, že za ne prošet ovat
které z vodítek, která m la policie k dispozici. Kdosi, kdo vid l ob po
vražd , tvrdil, že Rozparova em m že být um lec Walter Sickert. Jenže jeho
átelé mu poskytli alibi. V dob vražd prý pobýval ve Francii. James nelenil a
eplavil se na francouzské pob eží. Tam mu n kolik rodin potvrdilo, že
Sickert nocoval u nich. Proto byl vyškrtnut ze seznamu podez elých.
Dva cizinci ohrožovali na ulici kolemjdoucí nožem. Policisté je zatkli a
uv znili. Jeden z nich mohl být vrahem, jenže pak se prokázalo, že v dob ,
kdy byla spáchána dvojí vražda, sed l násilník za m ížemi.
Tak to pokra ovalo stále dokola. Lidská p edstavivost nabývala obludných
rozm . Podle zprávy vydané královským palácem se princ Eddy v
inkriminovanou dobu vyskytoval ve Skotsku, ale ve ejnost byla toho názoru,
že vraždy za n j mohl páchat královský léka , ctihodný sir William Gull.
Jenže Gull, jak se mohl každý p esv it, m l potíže s pohybovým ústrojím,
natož aby páchal zlo iny.
Další stopou, na kterou se cht l James soust edit, byly honosné ko áry
projížd jící no ním East Endem. Zárove v n m hlodal ervík pochybností,
zda lov k, který mu vyklouzl, není vrahem.
Den po objevení t la Mary Kellyové si op t promluvil s Abberlinem.
„Te mi pov zte, co byste vy d lal na mém míst !“ b doval Abberline.
„Hotová krvavá láze ! I kdybych se dožil sta let, ani na smrtelné posteli
nezapomenu, co jsem v tom kamrlíku vid l! Odkud se ten chlap vzal? Muselo
mu rupnout v hlav , protože ádil jako pominutý.“
„To bych taky rád v l,“ utrousil zamyšlen James. Ve er po návratu do
londýnského sídla si povšiml, že p ede dve mi na zemi leží složený list papíru.
Zvedl ho, uhladil a p etl si pár naškrábaných slov. Chy m , jestli
žeš. Dopis, který obdržel pan Lusk spolu s kusem ledviny, m l stejný
rukopis.
 Jamese zachvátila omra ující hr za. Vrah m musí znát – a nejedná se o
nahodilé setkání! Adrian Alexandr stále pobíhá n kde venku, ale stopy za
sebou zametl tak, jako by ani neexistoval.
Jestli zná m , musí znát…
James ucítil, jak se mu potí dlan . Podíval se na rub papíru a tam stálo:
Miluji lesy.

Maggie mrštn popadla t žký pohrabá . N kdo obchází d m!

Rozhostilo se naprosté ticho. Minuty ubíhaly, ale ona dál stála jako socha
a vy kávala.
Co by se mi tady, uprost ed les , mohlo stát? Jack Rozparova ádí v
Londýn , ne na ospalém venkov . T eba je to n jaká kuna nebo jezevec.
Pomalu odložila pohrabá a rozhodla se, že si uva í aj. Kout, kde stál velký
džber s vodou, odd lovala sklen ná zastená, jíž probleskovalo matné sv tlo
vycházející ze stolní lampi ky. Venku panovalo nevlídné, studené po así a
foukal ostrý podzimní vítr. Maggie se ot ásla zimou. Pomocí ru ní pumpy
na erpala trochu vody, vrátila se do kuchyn a kotlík pov sila nad ohništ . Co
s námi bude, dumala. James má o m zájem, o tom není pochyb, ale nyní je v
Londýn a já tr ím tady! T eba ho tíží odpov dnost a chce dostát závazk m
vyplývajícím z jeho postavení. Anebo má pocit, že oba pot ebujeme as. Taky
je možné, že m nechce za stálou milenku – natož za manželku. Jist , párkrát
jsme se pomilovali, ale to ješt neznamená, že chce se mnou sdílet život.
Vtom p ípad …
Co bude s dít tem?
Maggie te nemyslela na rozkošnou Ally, ale na vlastní dít . Byla si tém
jistá, že je t hotná. Taky v la, že miminka by se za nic na sv nevzdala.
Odjakživa litovala ženy, kterým nic jiného nezbývalo. Ty skon ily na ulici,
kde se v tšinou upily k smrti. Gin byl jediným východiskem, jak zapomenout
na mizernou existenci.
Snad Maggii pomohly neradostné vzpomínky na East End, které zbyst ily
všechny její smysly.
la o n m d ív, než ho spat ila.
Rozechv le se sehnula, uchopila pohrabá a oto ila se.
O tom, jak se dostal do kuchyn , mohla jen spekulovat. Bu p išel
sklepem, anebo hlavními dve mi, na nichž poškodil zámek. Jako by na tom
záleželo! Oproti tomu, jak vypadal naposledy, byl tém k nepoznání. Tvá e
l vpadlé, ímž vynikly lícní kosti. Delší vlasy mu v mastných provázcích
spadaly na ramena, pod nosem neupravený knírek a na špi até brad rašilo
strništ vous .
Nejhorší byly ó i, které svítily podivným sv tlem.
Usmál se na ni a ukázal jí zkažené zuby. Maggie couvla p ed zápachem z
jeho úst i z ošunt lého oble ení. Vycházel z n j mrtvolný puch, jako by se
povaloval na jate ní skládce.
Na sob m l šosatý kabát sahající ke kolen m a špinavé kalhoty. Sta ilo se
na n j podívat, aby se lov k rozt ásl strachy.
 Paže m l voln spušt né podél bok . Pohupoval se na patách a pohrával si
s dlouhým špi atým nožem. Bylo mu jedno, že si roz ezává kalhoty a látkou
za íná prosakovat krev.
„Bylo snadné t najít,“ promluvil ochrapt le, „tv j d m i tuhle barabiznu.
Sta ilo je sledovat.“
„Co chceš?“ Maggie se st ežila dát najevo strach. Jestli mám p ed sebou
Jacka Rozparova e, musím se mu postavit na odpor! uvažovala v rychlosti.
Zvykl si, že se ženy p ed ním t esou strachy. Jestli mu ukážu, že mám pro
strach ud láno, snad si zachráním život.
„Co já chci?“ opá il posm šn . „Bože! Vždy je to tak prosté! P ece tebe,
zlatí ko! Ale dovol, abych to up esnil: Chci t vid t mrtvou. Ale nejd ív mi
edvedeš, jak umíš je et.“
Maggie se rozkro ila a výhružn zvedla nad hlavu pohrabá . Út chou jí
bylo v domí, že zatím projevuje zájem o ni, ne o dít i tety.
Chce jen m !
„A ty budeš je et, vát a žebronit o slitování! Teprve pak zem eš.“
„To se na ekáš!“
Vykro il k ní a Maggie musela bleskurychle zvážit, co ud lá. Bu na n j
zaúto í a riskuje, že jí vyrve pohrabá , anebo z stane, kde je, a on jí pod ízne
hrdlo. Vtom zapraskalo v ohništi. Maggie se oto ila, popadla železný kotlík a
vychrstla na n j vroucí vodu.
Chlap za val a usko il. To jí dodalo kuráž. Rozmáchla se a kotlíkem ho
ude ila do hlavy. Znovu se roze val bolestí, zavrávoral a padl na d ev ná
dví ka vedoucí do sklepa. Maggie se zhluboka nadechla a op t zaujala bojový
postoj.
„Lady Maggie? Vy ješt nespíte? Copak se tady d je?“
Ve dve ích stála v dlouhé košili a no ním epci teti ka Merry, kterou
probudil hluk.
Alexandr se podíval po sta en a vyrazil.
„Ješíšikriste! B h s námi!“ v ískala Merry.
Byl sice nap l omámený, ale na to, aby sta enu chytil a pod íznul, m l síly
dost.
Maggie odhodila pohrabá a vzdorn se Alexandrovi postavila. Merry
nesmí zem ít jen proto, že se snažím bojovat proti nepravostem sv ta! „Jsem
tady, jestli m chceš! Poj si pro m !“ vyzývav na n j zavolala.
Maggie proti n mu vyrazila ve chvíli, kdy ztratil zájem o Merry a oto il se
k ní. Prudce do n j str ila, až zavrávoral, a st emhlav pádila ke dve ím.
Rozrazila je a vyb hla do tmy.
domí, že ho zranila, jí p inášelo zadostiu in ní. Ale radost netrvala
dlouho. Brzy zaslechla, jak se chlap žene za ní.

V ko e se cestovalo pomalu a James se potýkal s asem. Newton byl

jediný, kdo ho mohl co nejrychleji dopravit k Maggii.
I tak se jednalo o dlouhou a úmornou jízdu. K domku dojel, až když padla
noc, a vyd silo ho, že se uvnit i p es pokro ilou hodinu svítí. Dve e byly
doko án a na prahu stála uslzená Merry v no ní košili.
 James p itáhl Newtonovi uzdu, ale nesesedl. „Merry! Alexandr je tady?“
Žena k n mu zvedla plá em opuchlé o i. „Já… nevím, jak se jmenuje.“
„Kde jsou?“ dožadoval se tvrd James.
„Utekla… Praštila ho a pak utekla… Necht la, aby mi ublížil… Odvedla
ho pry … Mohl… Mohl nás zavraždit…“
Jamese zachvátil strach. Sta ena má pravdu. Klidn je mohl všechny pobít,
ale on chce jen Maggii!
„Kudy b žela?“
Merry potla ila vzlyk a ukázala mu sm r. „Jak je to dlouho?“ „Jen pár
minut…“
„Vra te se do domu a zamkn te se. Každé okno zav ete na petlici.“
Žena p ikyvovala. „Bože! Dít ! Sestry!“
Vb hla dovnit a James oto il Newtona. Ušlapaná p šina ho dovedla k
cest . Tam se ocitl v koncích. Sesedl, p ikr il se a pátrav se rozhlédl. Jakmile
zaslechl hluk, zpozorn l. Spat il Maggii, jak vybíhá z lesa a vrhá se do k ovin
vroubcích cestu. P ehodil Newtonovi p es krk uzdu a plácl ho po zadku.
„Po kej na m v domku, kamaráde.“
odklusal a James se rozb hl za Maggii.

Maggie m la pocit, že jí prasknou plíce, ale neodvažovala se ani

nadechnout. Bála se, že ji i ten nepatrný zvuk prozradí.
la náskok dobrých t icet stop. Alexandrovi chvíli trvalo, než pochopil,
že ko ist neb há kolem domu, ale mí í k divokému porostu na opa né stran
cesty.
Hrála o as, i když jí to asi nebude nic platné. Byla však odhodlaná
bojovat o p ežití, protože si nep ála zem ít.
Ukrytá za rozložitým bukem sledovala, jak muž p echází silnici. Když
uvid la, že se sklání a pátrá v tráv , opatrn si p itáhla k t lu jednu spodní
tev.
„Kdepak jste, lady Maggie? Snad se n kde neschováváte?“ Chlap se
dáviv rozkašlal. „Já bych mohl být doktor Jekyll, ale pan Hyde se ukrývá v
každém z nás!“
Byl velice blízko, ale zatím ji neobjevil.
„Jist je vám jasné, milá dámo, co by se stalo, kdybych se vrátil zpátky.“
Maggie p ešlápla na míst , aby upoutala jeho pozornost. V m sí ním
sv tle vid la, jak se Alexandr obrací po zvuku a s úšklebkem se k ní obez etn
krade. Když byl tém u ní, vší silou pustila v tev. Ta ho ude ila do hrudi a
srazila na zem. Musel mít vyražený dech, protože za val a z stal ležet.
V rychlosti šmátrala kolem sebe, jestli nenajde n jakou vhodnou zbra . Co
když se Alexandr probere?
Vrátit se zpátky? Ohrozím sestry a dít !
Ale nenašla ani kámen ani kus d eva. Maggii nezbylo nic jiného než se
znovu dát na út k. B žela, co jí nohy sta ily, když zaslechla šum ní vody.
kde te e potok, nebo eka! Vyb hla z k oví a p ed sebou uvid la d ev ný
stek spojující prot jší b eh. Vb hla na n j, ale po pár krocích se jí pod
nohama prolomila d ev ná výztuž a Maggie málem propadla do vody. V
poslední chvíli se zachytila brlení a ohlédla se.
Chlap jí byl v patách a brzy ji dostihne. V hore né rychlosti za ala
vylamovat ztrouchniv lá prkna, aby m la n co na obranu. Brzy držela v každé
ruce jedno. Mezera, kterou p ed sebou vytvo ila, jí mohla pomoci. T eba ji
Alexandr p ehlédne a spadne do eky.
„Maggie! Maggie! Pro p ede mnou utíkáš? Copak nevíš, že t pot ebuju?
Nedokážeš si p edstavit, jaký je to pocit, hled t do vyhasínajících o í, když
tiskneš jejich hrdla! Pravda, s jednou byly krapet potíže. Trochu vyvád la, ale
estala, když jsem ji pod ízl jako podsvin e! Musel jsem jim zav ít ty
nevymáchané huby! Bylo jich dost… Zkrátka zábava k popukání! Jen si to
edstav! Dostal jsem na kolena celý Londýn!“
Zatím se k ní nepokusil p iblížit. Stál na b ehu a nil.
„V íš všemu, co ti povídám? Co když práším?“ Sk ehotav se
rozchechtal. „Mám ti íct pravdu, anebo si ji nechat pro sebe? Nejsi zv davá,
jestli skon íš rukou nelítostné stv ry, vraždícího maniaka, jak popisují
noviny? Co když Jackem Rozparova em, který d sí d vky a policajty, jsem
zrovna já? To tys ze m ud lala zví e! Kv li tob nemám klidu!“
Bylo vid t, že Alexandr hodnotí situaci. S nožem v ruce se k ní pomalu
vydal, ale nijak nesp chal.
„A jsi Jack Rozparova ?“
Chystal se vkro it na most, ale náhle se rozesmál šíleným smíchem. Vrátil
se na b eh a rozb hl se.

James se dostal k mostu ve chvíli, kdy se muž rozbíhal. Alexandr sko il,
ale upadl a zachytil se nap l vylomeného prkna. Maggie zaje ela a
zchátralý most se s nimi z ítil do vody.

###
i pádu se nesta ila po ádn nadechnout a te m la co d lat, aby se
neutopila. Chlap ji držel za kotník a stahoval ke dnu. Bránila se, co jí síly
sta ily, divoce kolem sebe kopala, ale on ji p itahoval k sob . Ztratil n ž?
Na skalnatém dn nahmatala kámen. Najednou se p ed ní vyno il jeho
obli ej. Zaje ela a vší silou ho ude ila. M la pocit, že je strašn pomalá a voda
jí brání v rychlejším pohybu. Chvíli na ni tup zíral, pak vymrštil z vody paži
a nad hlavou se jí zalesklo ost í. Už myslela, že nastal její konec, když vtom
ucítila, jak ji Alexandr pouští a mizí pod vodou.
Odrazila se ode dna a na hladin se rozkašlala. Snažila se vyškrábat na
eh, ale z vody se vyno ila postava.
Vyk ikla a p itiskla se k zemi. „Ne!“
„To jsem já, Maggie!“
Ten hlas!
„Jamesi!“
Z posledních sil vysko ila a vrhla se mu do náru e. „Co je s Alexandrem?“ „Je
po n m.“
 „Víš to jist ?“ vyzvídala ustrašen . „Naprosto.“
Podívala se Jamesovi p es rameno. Vklín n mezi dva velké balvany nící z
vody se pohupoval mrtvý Alexandr. O i m l vypoulené a na krku mu mokvala
krvavá rána.
„Mrtvý?“ ujistila se šeptem.
„Mrtvý.“
Teprve nyní se jí podlomila kolena, ale James ji zachytil. „Byl to Jack
Rozparova ?“
Ale Maggie neodpovídala. Nemohla se ani smát ani plakat. Jen se t ásla.
„Nevím, nevím… Jestlipak se to n kdy dozvíme?“
James ji zvedl do náru e.
„Jamesi?“
„Ano?“
„Miluju t .“
Dotkla se jeho tvá e a napjat vy kávala. „Já tebe také, lásko.“
Víc už si b hem zpáte ní cesty do domku ne ekli.
 EPILOG
O p edchozích událostech popsal Mireau stohy papíru. Hodlal vydat knihu
a já s pot šením etla stránku po stránce: Ud lala jsem vše, co bylo v mé
moci, abych Ariannu zachránila, postavila jsem se na obranu prince Eddyho,
když na n j ve ejnost plivala špínu, a utkala se se zlo incem, který mohl být
Rozparova em, tak dlouho d sícím Londýn…
Jenže kdosi Mireaua p edb hl a jen pár týdn po našem návratu do m sta
se na pultech knihkupc objevilo nep íliš zda ilé dílko o mých „kouscích“.
V n m stálo, že jsem se vet ela k Charlesovi a bez skrupulí ho zavraždila.
Napadla jsem spiritistu, božího muže, který p išel ob an m uleh it v nesnadné
situaci, a svedla každého, kdo se mi p ipletl do cesty. Paktovala jsem se s
nejhorší spodinou m sta, nevinnému lov ku zp sobila smrt a p inesla zkázu
sedmi mladým muž m hledajícím cestu k náprav a poctivému živobytí. K
mým nepravostem pat ilo i to, že jsem v p estrojení vnikla do domu, v n mž
pracovala má nevlastní dcera. Tu jsem málem otrávila, protože coby macecha
jsem nesnesla pomyšlení, že nezvládám její výchovu a že si dívka p eje vést
vlastní život.
Pochopiteln že mé jméno v té sm šné sn šce lží nepadlo. Podotýkám však,
že to bylo velice chyt e napsáno. Vzhledem k tomu, že jsem se v minulosti už
kolikrát stala p edm tem pomluv a klep , nebylo pochyb o tom, kdo je lady
Evelyn Quinnová a nádherná nevlastní dcera lady Bianca. První, kdo m na
knihu upozornil, byla Cecílie, a já zareagovala po svém; rozlítila jsem se.
James nebyl nablízku, aby m uklidnil. Po návratu do Londýna jsme spolu
strávili noc plnou blažených rozkoší. Ráno odešel, aby si promluvil s ú ady, a
mn poslal zprávu, a na n j ne ekám. Zpo átku jsem chápala. Asi má plné
ruce práce. K další vražd zatím nedošlo, ale ve m st dál panoval strach a
nap tí. Potrvá hodn dlouho, možná m síce nebo i celé roky, než se situace
vrátí do normálních kolejí. My hodlali ú ad m íci vše, co jsme v li.
Jenže James se stále neukazoval a jeho nep ítomnost mi za ínala vadit.
Ješt víc m však tížilo pomyšlení, že se do nejdelší smrti nedozvím, kdo
vlastn byl lov k, z jehož spár m James vysvobodil. Jack Rozparova ?
Anebo vraždy páchal n který z jeho kumpán ?
James trávil celé dny s policejními vyšet ovateli a mn nezbývalo nic
jiného než ne inn sed t a ekat.
Pak se jednoho dne dostavil na Moorhaven ú edník ze Scotland Yardu.
Ten mi sd lil, že je nezbytné, abych se v jeho doprovodu odebrala na policejní
editelství. Ve mn hrklo. Budu zadržená! To kv li té strašné knize! Lidé šiji
tou a uv í všemu, co v ní stojí! Protože ú ady hledají pachatele, padne
vina na m ! Pot ebují ob tního beránka a budou ho mít!
 Nyní stojím v zatuchlé kancelá i na Scotland Yardu. Zaslechla jsem
šramot, a protože jsem stále dost nervózní, prudce jsem se oto ila. Ve dve ích
stojí James. V erném kabátci, temn vínové vest a tmavohn dých úzkých
kalhotách, v nichž obzvláš vynikají jeho štíhlé nohy, vypadá nesmírn
stojn a mužn . Zkrátka každým coulem lord. V o ích mu spo ívá tvrdý a
ísný výraz, který jsem už m la tu est poznat. Na okamžik m bodne u
srdce. Co když zm nil názor? Ale pro ? Byl p ece sv dkem událostí v dom
Hennesyových, vid l, jak m zlo inec napadl… Ur it si promluvil s
Ariannou a ta mu ekla…
Co když uv il, že jsem Charlese zabila?
„Copak, Maggie? Tvá íš se n jak divn .“ Oslniv se na m usmívá, ale já
se mám na pozoru.
„A ty se divíš? Jako by nesta ilo, co jsem prožila! Mám snad k ep it
radostí, že m zadrželi?“
James se krátce zasm je. „Nikdo t tu nedrží.“
„A nepleteš se? Ten hromotluk, který m sem dovedl, se netvá il zrovna
ív tiv .“
„P išel jsem, abych t doprovodil ke královn .“
Vyjeven na n j hledím, protože nev ím vlastním uším. „Královny se ten
hanlivý pamflet dotkl.“ James p istoupí až ke mn a zahledí se mi do o í.
„Chce t ujistit, že jsi monarchii prokázala nesmírnou službu.“
erývan se nadechuji. Mám pocit, že nikdy nep estanu milovat ty kou ov
šedé o i, kouzelný úsm v i melodický hlas. „Vypátrala, kdo tu knihu napsal.“
„Kdo?“ vyzvídám obez etn .
„Jeden z Adriánových pomocník , mladý chlapík, který si p edsevzal, že
istí mistrovo jméno. Te je ve v zení a tvrdí, že je mu jedno, co se s ním
stane. Prý ho inspirovaly novinové lánky. Viktorie také dohlédne, aby se
Mireauova kniha dostala do rukou n jakého schopného nakladatele.“
„Díky bohu!“ Poci uji lehkou nejistotu. N které pasáže Mireauova díla
jsou až p íliš osobní.
„Jsi p ipravená?“
„Na co?“
„Na ajový dýchánek s královnou.“ „Samoz ejm !“
„Abych nezapomn l – panovnice posílá gratulaci.“ „Jakou gratulaci? K
emu?“ „K naší svatb .“
na n j zírám, protože tentokrát mi opravdu došel dech. Stále nosím
vdovské oble ení a dnešek není výjimkou. „My se vezmeme?“
„Co nejd ív,“ potvrdil James. „Chci, aby se naše dít narodilo v
manželském svazku. Lidé o nás budou ší it pomluvy, ale t m se stejn
nevyhneme.“
Stále mi to jaksi nedochází. „Ty si m chceš vzít?“
„Chci a doufám, že jsi p ipravená na skandál, který vypukne ve
spole nosti.“
Musím se zasmát. „Vždy já mám ze skandál kabát!“ „Nu, osobn si za ínám
pomalu zvykat. Ob as je s tebou docela zábava.“
Vydali jsme se do hlavní dvorany, kde se to hemžilo desítkami policist .
 Jamesovi svitlo v o ích uli nictví. „Co kdybychom jim p edhodili první
sousto?“
Políbil m a já polibek op tovala.
Ale žádné pomluvy jsme neslyšeli. Jen burácivý aplaus.