Přeložila:

RENATA HEITELOVÁ
Jennifer L. Armentrout pod pseudonymem J. Lynn: Zůstaň se mnou

Vydání první

Copyright © 2014 by Jennifer L. Armentrout

Al rights reserved

Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4,

www.baronet.cz v roce 2015 jako svou 1936. publikaci Přeloženo z

anglického originálu Stay with Me vydaného nakladatelstvím Wiliam
Morrow, an imprint of HarperColinsPublishers, USA v roce 2014

Český překlad © 2015 Renata Heitelová

Odpovědná redaktorka Marie Kejvalová

Korektorka Daniela Čermáková

Ilustrace na přebalu © 2015 Ricardo

Přebal a vazba © 2015 Ricardo a Baronet

Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2

Veškerá práva vyhrazena.

Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována

či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení.

Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané

Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134.

ISBN 978-80-269-0124-2 (Formát ePub)

ISBN 978-80-269-0125-9 (Formát MobiPocket)

BARONET

Praha 2015

Kniha byla zakoupena na serveru Palmknihy.cz.

Kupující:

Adresa:

ID

Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.

Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani
jinak dále zveřejňována. V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do
autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního
zákoníku.

Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v

České republice.

Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k

vydavatelům, k autorům a také k nám fér.

Jennifer L. Armentrout
pod pseudonymem

J. Lynn

ZŮSTAŇ

se mnou

Mým čtenářům.

Tento příběh by nyní nebyl ve vašich rukou,

kdyby nebylo vás všech.

PODĚKOVÁNÍ

Napsat poděkování nikdy není snadné, protože vím docela určitě, že

pokaždé na někoho

zapomenu. Myslím, že tohle je asi po sedmadvacáté, co ho píšu. Asi vás

napadne, že už

musím vědět, jak na to. Nevím, ale tentokrát zkusím něco malinko jiného a
opravdu

začnu prostě jmenovat lidi, skoro jako při prezenci.

Velké poděkování patří těm, kteří se starají o obchodní stránku věcí:

Kevanu Lyonovi,

Taryn Fagernessové, Brandy Riversové, Tesse Woodwardové, Molly

Birkheadové, Jessie

Edwarsové, KP Simmons, Caroline Perryové, Shawnu Mitchellovi, Pam

Spengler-Jaffeeové

a celému týmu báječných lidí v nakladatelství HarperCollins, Williamu

Morrowovi a Avon.
Zvlášť děkuji Katie, že mě po ní nechala pojmenovat exotickou tanečnici,
která uklouzla u umaštěné tyče, spadla na hlavu a poté se u ní rozvinuly
superschopnosti. Nemáš zač.

Velké díky patří tomu, kdo vytvořil tumblr pro obočí Thea Jamese a
připojil: „pěkně

zvedá obočí“, protože vážně… jo. Můžu rovnou poděkovat i jemu, protože
jsem použila

jeho fyzický zjev jako inspiraci pro postavu Jaxe. Není to divné, že ne?

Choulila bych se někde v koutě, kdyby nebylo Laury Kayeové, Sophie

Jordanové,

Tiffany Kingové, Jen Fisherové, Vi (VEE!), Damaris Cardinaliové, Trini

Contrerasové,

Hannah McBrideové, Lesy Rodriguesové, Stacey Morganové, Dawn

Ransonové, mého

manžela a rodiny, Tiffany Snowové, Valerie Finkové, a tady právě vím, že

zapomínám

na některé lidi.

V neposlední řadě chci poděkovat bloggerům a recenzentům a čtenářům,

kteří si vybrali

tuto knihu. Nic z toho by nebylo možné bez vás, lidi. Všechny bych vás
objala, kdybych

mohla.
1. kapitola
Obklopovala mě Rajcovní rota.

Spousta lidí věří, že Rajcovní rota je pouhý mýtus. Nic víc než legenda
zdejšího

kampusu, podobně jako příběh o navracející se královně, která vyskočila z

okna

na kolejích, protože byla v drogové extázi, nebo upadla ve sprše a rozbila si

hlavu nebo něco takového. Kdoví? Kdykoli jsem ten příběh slyšela,
pokaždé byl jiný, ale na rozdíl od té domnělé mrtvé holky, která straší v
Gardiner Hall, je Rajcovní rota opravdová živá věc. Přesněji několik osob.

Několik sexy osob.

V současnosti se jenom vzácně pohybují všichni pohromadě, a proto se stali

v kampusu

takovou legendou, když se však spolu sejdou, je to nádherná pastva pro oči.

Pravděpodobně se nikdy v životě neocitnu blíž k dokonalosti – kromě

zázraku

nazývaného Dermablend, protože ten téměř zvládne zakrýt jizvu na mé

tváři.

Sešli jsme se všichni v bytě Avery Morganstenové. Podle kamenu na jejím

prsteníčku

byla na dobré cestě ke změně příjmení, a přestože jsem ji moc dobře

neznala –

ve skutečnosti jsem neznala nikoho kromě Terezy – přála jsem jí štěstí.

Vždycky se
chovala moc mile. Občas bývala docela tichá, jako by byla myšlenkami
někde jinde, ale

podle toho, jak se na sebe ona a její snoubenec Cameron Hamilton dívali,
každý hned

poznal, že jsou jeden do druhého ohromně zamilovaní.

Právě teď se na ni díval, jako by žádná jiná žena na světě neexistovala.

Seděli spolu,

Cam na pohovce a Avery jemu na klíně, a zatímco se ona smála něčemu, co

řekla jeho

sestra Tereza, on z ní nespustil jasně modré oči.

Kdybych musela v Rajcovní rotě přidělovat hodnosti, řekla bych, že Cam je

prezident.

Nejde jen o to, jak vypadá, ale taky o jeho charakter. Nikdo se vedle něj
necítí divně

nebo opomenutě. Má v sobě… vřelost, která je stoprocentně nakažlivá.

Tajně – tohle si rozhodně vezmu s sebou do hrobu – jsem Avery záviděla.

Sotva jsem ji

znala, ale prahla jsem po tom, co měla – nádherného sexouše a zároveň

opravdu milého

kluka, který působí na lidi kolem sebe tak, že se s ním cítí příjemně. A to je
vzácné.

„Chceš ještě něco k pití?“

Otočila jsem se za hlasem Jase Winsteada a zaklonila hlavu. A lehce zatajila

dech. Byl
Camovým protikladem – mimořádně hezký, ale když jsem se zadívala do
jeho tmavě

šedých očí, cítila jsem se hodně nepříjemně. Se svou opálenou pokožkou,

delšími

hnědými vlasy a skoro neuvěřitelným vzhledem jako z obálek módních

časopisů by mohl

být viceprezidentem Rajcovní roty. S velkým náskokem je ze všech ten

nejvíc sexy a umí

být supersladký, jako třeba právě teď, ale není tak kamarádský a okouzlující
jako Cam,

který proto zastává tu nejvyšší pozici.

„Ne, mám dost.“ Zvedla jsem z poloviny plnou láhev piva, z níž jsem
upíjela celou

dobu, co jsem tu seděla. „Ale díky.“

Usmál se a odešel za Terezou. Objal ji kolem pasu, a jakmile si opřela hlavu

o jeho

hrudník a položila mu ruce na paže, zatvářil se moc roztomile.

Jo, trochu jsem záviděla i Tereze.

Nikdy jsem neměla vážný vztah. Na střední jsem nešla ani na jedno rande.
Jizva na mé

tváři byla tenkrát mnohem viditelnější, taková, že ji nemohl zakrýt ani

zázračný make-up… Středoškoláci, co se týká hodně zjevných nedostatků,
dokážou být pěkně

nemilosrdní. A i kdyby to někdo dokázal přehlédnout, vzhledem ke

způsobu života, jaký
jsem tenkrát vedla, jsem neměla na randění prostor ani čas, natož na
pořádný vztah.

Byl tu i Jonathan King. Chodil se mnou v prváku na historii, byl opravdu

milý a rozuměli jsme si. Když mě poprvé požádal, abych s ním šla na rande,
ze zjevných důvodů jsem se zdráhala, ale byl zatraceně neodbytný, proto
jsem nakonec souhlasila. Párkrát jsme si

spolu vyšli. Náš vztah postupoval, a když jsme byli v mém pokoji na koleji
sami, on se

na mě, jako každý jiný normální kluk, jednou v noci vrhl. Naivně jsem si
myslela, že když si dokáže nevšímat té jizvy na mé tváři, může být schopen
přehlédnout všechno ostatní.

Spletla jsem se.

Dokonce jsme se ani nepolíbili a potom už jsme nikdy na rande nešli.

Nikomu jsem

o něm a o té katastrofální noci neřekla. Nemyslela jsem na něj. Vůbec.

No, až teď. Sakra.

Jak jsem si tak tu sexy Rajcovní rotu prohlížela, zcela jasně jsem si
uvědomovala, že

jsem dokonalý blázen kvůli nedostatku… no, chlapů v životě.

„Mám to!“

Zvedla jsem hlavu. Kolem pohovky procházel Ollie se svou holkou v

patách. Brittany

vrtěla hlavou a protáčela panenky tak moc, až mě napadlo, že by mohla

omdlít.

Ollie přešel ke konferenčnímu stolku a sklonil se. V rukou držel želvu,

která bezmocně
kroutila nohama. Povytáhla jsem obočí. Co to…?

„Nebyl by to mejdan, kdyby Ollie nevytáhl želvu,“ poznamenal Jase.

Pousmála jsem se.

Cam se naklonil okolo Avery a povzdychl si. „Co to k čertu s Rafaelem

vyvádíš?“

„Musím tě opravit.“ Ollie položil želvu na stůl. Jednou rukou si zastrčil za

ucho

po ramena dlouhé blond vlasy. „Tohle je Michelangelo a myslím, že jsi

pěkně v prdeli,

když už ani nepoznáš, která z nich je tvoje. Rafael teď bude mít kvůli tobě
asi deprese.“

„Snažila jsem se ho zastavit,“ ozvala se Brittany a založila si ruce v bok. Ti

dva vypadali jako finalisté soutěže o dokonalý blond pár. „Ale znáš ho,
jakej je…“

Všichni ho znali.

Ollie nyní studoval medicínu, ale jeho skopičiny byly stejně legendární jako
Rajcovní

rota. Mohl by být zástupcem viceprezidenta. Získal spoustu plusových bodů

za to, že jezdil za svou holkou do Shepherdstownu každý druhý víkend a
byl nestoudný šašek.

„Jak vidíš, mám nové vodítko.“ Ukázal na něco okolo želvího krunýře, co
vypadalo jako

miniaturní pásek.

Cam na něj zíral. „To myslíš vážně?“

„Můžeš teď s nima chodit na procházku.“ A předvedl názornou ukázku,

když táhl
Michelangela po stole. Napadlo mě, jestli na tom stole Avery a Cam jedí.
„Je to lepší než příze.“

Procházka se želvou? To… to musí být horší než s kočkou. Začala jsem se
hihňat.

„Vypadá to jako opasek od Barbie.“

„Je to značkové vodítko,“ opravil mě a zkroutil rty. „Napadlo mě to, když

jsme byli

v obchoďáku v oddělení hraček.“

Tereza se zamračila. „Proč jste byli v oddělení hraček?“

„Joo,“ protáhl Jase. „Je tu něco, co před náma vy dva tajíte?“

Brit vytřeštila oči.

Ollie pokrčil rameny. „Rád si prohlížím hračky. Jsou teď o dost suprovější,
než když

jsem byl malej kluk.“

Tohle prohlášení vedlo k všeobecné diskusi o tom, jak byla naše generace
těžce

ochuzena, co se týkalo propracovanosti a dokonalosti dnešních hraček.

Musela jsem

opravdu hodně přemýšlet, jaké hračky jsem měla já. Měla jsem barbíny,
ovšem že jsem

měla barbíny, ale místo závodních tříkolek a deskovek jsem měla saténové
šerpy

a třpytivé korunky.

A dál už nic.
Jak se všichni začali bavit o plánech na léto, snažila jsem se dávat pozor,
kam kdo

pojede. Cam s Avery se chystali strávit prázdniny v hlavním městě, protože

se Cam dostal do fotbalového týmu United. Nikdy jsem ve Washingtonu
nebyla, přestože to ze Shepherdu není moc daleko. Brit a Ollie měli v plánu
něco úžasně bláznivého. Týden

po konci semestru měli odjet do Paříže a cestovat autem po Evropě. Nikdy

jsem neletěla, natož za moře. K čertu, dokonce jsem nebyla ani v New
Yorku. Tereza s Jasem plánovali výlet na pobřeží Karolíny spolu s jeho
rodiči a malým bráškou. Chtěli si pronajmout dům na pláži a Tereza
nemluvila o ničem jiném, než jak si bude máčet nohy v oceáně. Na pláži
jsem taky nikdy nebyla, takže jsem neměla tušení, jaké je cítit písek pod
nohama.

Opravdu jsem potřebovala častěji si někam vyrazit a užívat si. Vážně.

Ale byla jsem v pohodě, protože tyhle záležitosti, včetně poflakování se po

celém

kontinentu s nějakým hezounem, nebyly mým cílem – mou cílovou trojicí.

Za prvé: dokončit školu.

Za druhé: udělat kariéru v oboru ošetřovatelství.

Za třetí: konečně sklidit úrodu z toho, že dotáhnu něco do konce.

Byly to dobré cíle. Nudné, ale dobré.

„Jsi dnes strašně zamlklá, Callo.“

Napjala jsem se, nemohla jsem si pomoct, a ucítila jsem, jak mi při slovech
Brandona

Shivera stoupá do tváří horkost. Sklonila jsem ruku s pivem mezi kolena a
přiměla svaly v ramenou se uvolnit. Ne že bych zapomněla, že nalevo ode
mě sedí Brandon. Jak bych na to mohla zapomenout? Jenom jsem doteď
předstírala, že tam není.

Olízla jsem si rty a pohnula hlavou tak, aby mi prameny blond vlasů spadly
přes levé

rameno a zakryly tvář. „Prostě to všechno vstřebávám.“

Brandon se zasmál. Měl milý smích. A milou tvář. A pěkné tělo. A opravdu
pěkný zadek.

Brandon. Povzdechla jsem si. Ten povzdech by mohl oběhnout celý svět. S
hnědými

vlasy a širokými rameny by mohl být druhým zástupcem viceprezidenta

Rajcovní roty.

„Když je tu Ollie, je vždycky potřeba vstřebat hodně,“ poznamenal a

pozoroval mě přes

okraj láhve. „Počkej, až začne mluvit o těch kolečkových bruslích pro

želvy.“

Zasmála jsem se a trochu se uvolnila. Brandon je sexy chlap, ale taky milej,
něco mezi

Camem a Jasem. „Želvy na bruslích si ani nedokážu představit.“

„Ollie je buď na hlavu padlej, nebo zatracenej génius.“ Brandon se posunul

na gauči.

„Porota se ještě nerozhodla.“

„Myslím, že je génius.“ Dívala jsem se, jak Ollie zvedl želvu a zamířil s ní
zpátky kolem pohovky k pěkně extravagantnímu obydlí, v němž to zelené
zvířátko žilo. „Podle toho, co tvrdí Brittany, zvládá na výbornou všechny
předměty. A medicína není zrovna snadná.“
„Jo, ale většina opravdu chytrých lidí jsou dokonalí blázni.“ Zakřenil se,
když jsem se tiše zasmála. „Tak co, už ta epická bitva o předměty v dalším
semestru skončila?“

Přikývla jsem, znovu se usmála a opřela se do papasanu. Protože jsem před

sebou

měla už jen semestr a půl, než ukončím obor ošetřovatelství s titulem

bakalář, byl zápis do předmětů asi stejně jednoduchý jako souboj v páce s
Hulkem Hoganem. Každý, kdo zná moje jméno nebo o mně slyšel, věděl,
že jsem zápasila o svůj rozvrh snad celou

věčnost. Teď zbýval týden do konce semestru a od doby, co se studijní

poradenství pro

další semestr uzavřelo, uplynul skoro měsíc.

„Jo, konečně. Myslela jsem, že budu muset obětovat pravou nohu, abych
získala svoje

předměty, ale dostala jsem všechny, které jsem chtěla. Musím se ještě v
pondělí sejít

s někým kvůli financím, ale mělo by to být v pohodě.“

Když jsem k němu vzhlédla, zamračil se. „Je s tím všechno v pořádku?“

„Doufám.“ Nenapadal mě žádný důvod, proč by tomu tak nebylo. „Máš

nějaké plány

na léto?“

Pokrčil ramenem. „Ve skutečnosti jsem o tom moc nepřemýšlel, protože mě

čeká letní

výuka.“

„To může být fajn.“

Brandon si odfrkl.

Protože se mi zatím v téhle diskusi jeden na jednoho s Brandonem docela

dařilo, začala

jsem si s ním povídat o nějaké další hlouposti, někdo však zaklepal a

ztratila jsem nit.

Sledovala jsem pohledem Ollieho, jak jde ke dveřím. Otevřel, jako by tu

bydlel.

„Copak, krásko?“ řekl a já se vsedě napřímila a sevřela pevněji hrdlo láhve.

Do bytu vkročila pěkná malá brunetka, v ruce červenou tašku ze Sheetz.

Usmála se

na Ollieho a mávla na Brittany.

Nevěděla jsem, jak se jmenuje.

Tak nějak jsem odmítala se to dozvědět, protože za ty dva poslední

semestry, co jsem

Brandona znala, jsem se s holkami, které se kolem něj motaly, nenamáhala

seznámit.

Jednak jich bylo moc a jednak s ním nikdy nezůstaly dlouho.

Ale tahle holka – s tělem baleríny a nakrátko ostříhanými hnědými vlasy –

byla jiná.

V tomhle semestru chodili společně na nějaký předmět a od března jsem je

začala spolu

vídat častěji, ovšem dnes poprvé jsem ji viděla s Brandonem jinde než v
kampusu.

Vlastně jsem se s ní nikdy nepotkala. Ve skutečnosti jsem se nesetkala s

žádnou z jeho
obvyklých obdivovatelek, jenom jsem je viděla ve škole a občas na
večírcích, ale Brandon na žádné párty nebyl od… no, od března.

„Přišla.“ Zelené oči mu zasvítily.

Kruci.

Jsem pomalá.

Nadechla jsem se nosem a usmála se, zatímco ona obešla postávající páry
až

k Brandonovi, který se napřímil na pohovce a rozevřel náruč. Vběhla přímo

do ní, klesla na jeho kolena a objala ho kolem krku. Taška ze Sheetz se mu
odrazila od zad. Její ústa jako by byla Brandonovým teplem naváděná
raketa. Nemohla jsem se jí divit.

Políbili se.

Byl to dlouhý, vlhký a hluboký polibek – opravdový polibek. Žádný

seznamovací nebo

jako mezi občasnými milenci, ale jako mezi lidmi, kteří už si vyměnili
spoustu tělních

tekutin.

Ježíši, dívala jsem se, jak se líbají, jako by se chtěli navzájem sníst, až do
chvíle, kdy jsem si uvědomila, že lezu po žebříčku trapnosti na docela
novou úroveň. Přinutila jsem se odvrátit pohled a střetla se s očima Terezy.

Když se otočila v Jaseově náruči, zatvářila se soucitně, protože věděla…

ach, bože,

věděla, že jsem do Brandona opravdu hrozně zabouchnutá.

„Přinesla jsem ti sýrový preclík,“ promluvila ta holka, když se oba museli

nadechnout.
Brandon miloval sýrové preclíky stejně jako já karamelové sušenky.

„Ona ti přinesla preclík?“ zeptal se Ollie. „Kámo, navlíkni jí prsten.“

Brit obrátila oči v sloup a objala Ollieho kolem pasu. „Tebe je teda snadný
ohromit.“

Ollie se otočil v jejíí náruči a sklonil k ní hlavu. „Ty víš, čím mě ohromit,
kotě.“

Čekala jsem, že Brandon nad nápadem navlíknout prsten holce, kterou znal
jen pár

měsíců, vyskočí z gauče a uteče do zaječích. Protože jsem se však

nedočkala pohledu

na jeho zadek mířící ke dveřím, zadívala jsem se na něj, i když jsem věděla,
že bych

neměla. Ale byla jsem jako masochistka.

Brandon na tu holku hleděl, usmíval se tak, že bylo jasné… že je dokonale

šťastný.

Spolkla jsem povzdech.

Potom se na mě podíval, a než jsem mohla zpanikařit z toho, že mě přistihl,

jak na něj

zírám jako potrhlá fanynka, předvedl oslňující úsměv. „Ještě jsi neměla
šanci se

s Taťánou seznámit.“

Kruci. Nechtěla jsem zjistit, jak se jmenuje, ale Taťána bylo tak zatraceně
super

jméno.
Taťána otočila hnědé oči ke mně a zavrtěla hlavou. „Ne, ještě ne.“

„Tohle je moje kamarádka, Calla Fritzová,“ řekl a pohladil ji po zádech.

„Minulý semestr jsme spolu chodili na hudební nauku.“

Tak to jsem byla já – Calla Fritzová, na věčné časy kamarádka Rajcovní

roty. Nic víc.

Nic míň.

Zamrkala jsem a zastavila náhlý hloupý příval slz a mávla prsty na Taťánu.
„Ráda tě

poznávám.“

Nelhala jsem. Opravdu ne.

V pondělí jsem z kolejí odešla dřív, abych zamířila do Ikenberry Hall, která
stála až dole pod kopcem, což se mému línému zadku nelíbilo. Byl teprve
začátek května, ale teploty se už šplhaly přes pětadvacet stupňů, a přestože
jsem měla vlasy vyčesané do nedbalého

uzlu, cítila jsem, jak se mi začíná lepit pokožka i vlasy.

Brzy, ještě než dnes skončí moje závěrečné zkoušky, budu mít vlasy jako
pudl.

Před Ikenberry jsem si zkrátila cestu postranní pěšinou. Když jsem otevírala
dveře,

cukla jsem sebou, protože jsem musela vklouznout dovnitř dřív, než mi z
malé stříšky

nade dveřmi spadne na hlavu pavučina ohromných rozměrů.

V budově proudil studený vzduch. Posunula jsem si sluneční brýle do vlasů

a vydala se
po chodbě k finančnímu oddělení. Poté co jsem nahlásila svoje jméno
přepracovaně

a vyčerpaně vypadající ženě středního věku, ukázala mi, ať se posadím.

Čekala jsem jenom pět minut, když za mnou přišla vysoká a štíhlá starší
žena

s moderně ostříhanými stříbřitými vlasy. Nezamířily jsme do jedné z kójí,

kde pracovali finanční poradci, ale vedla mě do jedné z uzavřených
kanceláří na konci chodby. „Prosím, posaďte se, slečno Fritzová.“

Jak jsem si sedala, začal se mi stahovat žaludek.

Nikdy dřív se mi tohle nestalo. Obvykle, když mě sem zavolali, to bylo

kvůli informacím chybějícím v mé složce nebo kvůli podpisu formuláře.
Nakonec ani nemohlo jít o nic závažného. Finanční podporu jsem používala
jenom na náklady na ubytování, na něž mi

nestačila ubohá mzda, kterou jsem si vydělala jako servírka, a opravdu mi

přišla vhod,

když jsem s tou prací na začátku semestru sekla, abych se studiu mohla
věnovat naplno.

Obor ošetřovatelství člověk nemohl zvládnout levou zadní.

Pomalu jsem odložila tašku s učebnicemi na podlahu vedle sebe a

prohlížela jsem si její pracovní stůl. Na jmenovce stálo Elaine Boothová.
Pokud nepředstírala, že je někdo jiný, seděla jsem tedy naproti ní. Na stole
měla taky spoustu fotek – rodinných fotek – černobílých, barevných, s
malými dětmi i s lidmi mého věku, možná i o něco staršími.

Když mě do hrudi zasáhla stará bodavá bolest, rychle jsem stočila pohled
stranou.

„Tak… o co jde?“
Paní Boothová nad složkou sepjala ruce. „Minulý týden jsme obdrželi
zprávu

z přijímacího oddělení, že váš příkaz k úhradě za školné na příští semestr

byl odmítnut.“

Zamrkala jsem jednou, potom podruhé. „Cože?“

„Příkaz nebyl proplacen,“ vysvětlila a vzhlédla od složky. Prohlížela si můj

obličej a pak rychle pohlédla stranou. „Kvůli nedostatečným finančním
prostředkům.“

Musela se splést. Nebylo možné, aby příkaz nebyl proplacen, protože byl
napojen

na spořicí účet, který jsem používala jenom na školné. Na tom účtu byly
všechny moje

peníze na školu. „To musí být omyl. Mělo by tam být dost peněz na příští
semestr a půl.“

A nejen to, na tom účtě mělo být dost peněz pro případ něčeho
nepředvídatelného

a na to, abych měla z čeho žít několik měsíců po ukončení školy, zatímco si
budu hledat práci a rozhodovat se, kde chci žít, jestli zůstanu tady nebo…

„Zkontrolovali jsme to v bance, Callo.“ Přestala používat moje příjmení,

což mi

kdovíproč přišlo horší. „Někdy máme s příkazy problém kvůli výši částky
nebo překlepu

v čísle účtu, ale banka nám potvrdila, že na vašem účtu není dostatek
finančních

prostředků.“

Nemohla jsem tomu uvěřit. „Kolik vám řekli, že je na účtu peněz?“

Zavrtěla hlavou. „To je informace, kterou můžou sdělit pouze majiteli účtu,
o tom si

proto musíte promluvit ve své bance. Ale dobrá zpráva je, že jste vždycky
platila školné včas, což znamená, že máme možnost něco vymyslet.
Napravíme to, Callo.“ Odmlčela se a otevřela mou složku. Zírala jsem na
ni, jako by mi zadek přimrzl k židli. „Už jste

zařazena v systému finanční podpory, ale můžeme upravit požadavky pro

další semestr

a zajistit tak, aby vaše předměty byly uhrazeny…“

Srdce se mi v jednu chvíli zřítilo až do žaludku a rychle se propadalo až na

zem,

zatímco paní Boothová mluvila dál o navýšení půjčky, žádosti o granty, a

dokonce toho

nakecala spoustu o stipendiu.

V tom okamžiku mi to všechno bylo úplně ukradené.

Tohle se nemohlo dít.

Nebylo možné, aby na účtu nebyl dostatek peněz. Puntičkářsky jsem měla
rozdělené,

na co používám který bankovní účet, a tento účet jsem nevyužívala na nic

jiného než

na školné. Dokonce jsem si ani neaktivovala debetní kartu, kterou jsem k

němu obdržela.

A pak, zatímco paní Boothová vytahovala formulář za formulářem ze

stojanů vedle

stolu a úhledně a klidně je skládala, jako by celý můj život právě nedupl na
brzdy, mi to docvaklo.
Krev v žilách mi ztuhla, jak jsem se snažila znovu nadechnout, ale dech se
mi zadrhl

v hrdle. Tohle možná není obrovský omyl banky a univerzity. Tohle vážně
mohla být

pravda.

Proboha.

Protože kromě mě existoval někdo další, kdo měl k tomu účtu přístup –
osoba, která

byla pro mě ve skutečnosti mrtvá, tak skutečně, že jsem se chovala, jako by

mrtvá

opravdu byla – ale nemohla jsem uvěřit, že by tohle provedla. To nebylo

možné.

Zbytek schůzky s paní Boothovou jsem nevnímala. Otupěle jsem si

převzala žádosti

a formuláře a odešla z chladné kanceláře ven do jasného slunečného

květnového rána.

Měla jsem ještě čas, než mi začne závěrečná zkouška, proto jsem našla
nejbližší

lavičku, posadila se a strčila si papíry do tašky. Roztřesenými prsty jsem

vytáhla telefon, vyhledala si číslo na banku u nás doma a vytočila ho.

O pět minut později jsem seděla na lavičce a skrz sluneční brýle nic
neviděla a ani jsem nic necítila, což bylo dobře. Ten prázdný pocit v
žaludku byl v pořádku, protože jsem věděla, že se brzy promění do rudého,
oslepujícího, vražedného vzteku. Nemohla jsem si

to dovolit. Musela jsem zůstat klidná. Ovládat své emoce, protože…

Všechny moje peníze byly pryč.

A věděla jsem – každá buňka v mém těle to věděla – že tohle je teprve
začátek, jenom

špička ledovce.
2. kapitola
Nedokázala jsem pochopit, jak se za týden mohl můj život z relativně
pohodového,

přestože občas trochu osamělého, změnit v jeden obrovský zmatek.

Pěkně se mnou zametli, ale ne tím zábavným, upoceným způsobem.

Nešlo jen o můj spořicí účet, který byl doslova vyčištěn dva týdny předtím,
než jsem

podala příkaz k úhradě školného. Bože, kdyby šlo pouze o tohle. S tím bych
si dovedla

poradit. Dokonce bych to mohla nechat být, protože co jiného by mi

zbývalo?

Nakonec jsem věděla, že to byla má pokrevní příbuzná, která mě očesala,

moje vlastní

matka – moje feťácká a nejspíše nadraná matka. Moji kamarádi věřili, že je

mrtvá. Svým

způsobem to nebylo daleko od pravdy. Strašná lež, ale nemluvila jsem s ní

věky. Tu

zábavnou a starostlivou mámu, jakou jsem si pamatovala z dětství, zabily za

posledních

pár let prášky, alkohol a bůhvíco ještě.

Ale pořád to byla moje máma. Proto to poslední, co bych chtěla, bylo volat
policii. Její život stál i bez toho za starou belu a navzdory všem problémům
a bolestem na duši mě, kdykoli jsem na ni pomyslela, zaplavila
nevysvětlitelná lítost.
Ta ženská musela zažít věci, jež by žádná matka neměla.

Nešlo však jenom o můj spořicí účet. Za minulý týden, během mých
závěrečných

zkoušek, které jsem nějak zvládla, aniž bych přišla o rozum, ta špička
ledovce potopila Titanic.

Vytáhla jsem svou kreditku, protože… no, měla jsem hrozný pocit, že je to
horší. A taky že bylo.

Na mé jméno byly vystaveny kreditní karty, jež jsem v životě neviděla, a

byly

maximálně vyčerpány. Větší banka, o jejíž existenci jsem ani netušila,

poskytla na moje jméno také studentskou půjčku a jenom ta byla vyšší, než
činily náklady na čtyři semestry studia v Shepherdu.

Ocitla jsem se v dluzích, a to přes sto tisíc dolarů, když jsem to všechno
zjistila. A to jsem do toho nepočítala dluhy, jež jsem si malými
studentskými půjčkami nahromadila sama, a úvěr na auto, o kterém jsem si
teď nebyla jistá, jestli si ho můžu dovolit.

Kdykoli jsem pomyslela na to, jak totálně jsem v háji, žaludek se mi zhoupl
a hruď

stáhla. Dalo mi hodně práce, abych se nezhroutila. Dluhy vás v tomhle

světě můžou

potopit. Nebudu moct dostat půjčku, kdybych nějakou potřebovala. Horší

bylo, že

i kdybych dokázala vyškrábat peníze na to, abych dokončila školu, můžou

si

zaměstnavatelé zkontrolovat mou finanční situaci, až se budu ucházet o

práci,

a rozhodnout se podle toho, co zjistí, jestli mě přijmou.

Ve čtvrtek po poslední závěrečné zkoušce mě to trochu zlomilo a vyplakala
jsem

spoustu slz, spořádala hodně karamelových sušenek a možná jsem se

malinko krčila

v koutě. Zůstala bych v tom koutě nejmíň měsíc, ale vzepřela jsem se,
rozhodně jsem

odmítala dovolit, aby mi byl můj život vytržen z rukou.

Nikdo z mých kamarádů samozřejmě nevěděl, co se děje, nebo o mně

nevěděl vůbec

nic. K čertu, mysleli si, že je moje máma mrtvá, a Tereza se domnívala, že

pocházím

z okolí Shepherdu.

Všechno to byly lži.

A jak bych to mohla Tereze, natož Brandonovi říct? Hej, ahoj, musím jet
domů, víš,

a spáchat vraždu a uškrtit svou matku – jo, tu, o které si myslíš, že je mrtvá,
protože jsem taky hrozná lhářka – za to, že mě obelhala a okradla. Můžeme
se u tebe sejít a popít, až se vrátím? Dokonce i pomyslet na takový rozhovor
bylo strašně ponižující,

protože pak bych jim musela říct o drogách, alkoholu, dokonalém životním
selhání

a o divném rozchodu mezi mými rodiči. Táta prostě jednoho dne děsivě
zmizel. A takový

rozhovor by nakonec vedl k tomu trápení a požáru, který zničil celou mou
rodinu a skoro zahubil i mě.

To jsem prostě nemohla udělat.

Tak jsem jim řekla, že strávím léto u vzdálených příbuzných, a doufala, že
si o mně

nakonec nepřečtou ve zprávách, až někoho zavraždím.

Nikdo se nad tím plánem nepodivoval, protože minulý rok o prázdninách

jsem

předstírala, že jedu domů, když jsem se ve skutečnosti zapsala do hotelu v

Martinsburgu a utrácela za pokojovou službu… jako posera.

Dokonalá posera.

Nicméně…

Odložila jsem svůj trojcílový plán na neurčito a chystala se odjet za mámou.

Doufala

jsem, modlila jsem se ke všem možným bohům, aby měla pořád něco z těch
peněz, které

jí poskytli, a že jich nebylo málo. Nebylo možné, aby všechny svoje i moje
peníze utratila.

Prostě jsem potřebovala, aby to – nevím jak – napravila.

To byl plán A.

Plán B sestával v podstatě jen z toho, že i když matka nestojí ani za

zlámanou grešli,

tak aspoň – doufám – mám u ní ubytování zdarma na léto, během nějž se

budu modlit,

abych dostala finanční podporu. A zároveň se budu modlit, abych léto v

zapadákově

přežila a nezavraždila svou matku a mohla tak případnou finanční podporu

vůbec využít.
Svírala jsem volant a ruce se mi třásly. Najela jsem na výpadovku k
Plymouth Meeting,

městu vzdálenému pár kilometrů od Filadelfie. Jak duby a ořešáky okolo

dvouproudé

silnice začaly řídnout a kopce se přestaly dál zvedat, měla jsem pocit, že se
pozvracím.

Cesta z Shepherdstownu mi netrvala dlouho, necelé čtyři hodiny, ale zdálo

se mi, jako

bych jela věčnost.

Teď jsem stála na červené v ulici naproti obchodu za babku ve městě, kam
jsem se

nikdy – už vůbec nikdy – nechtěla vrátit. Opřela jsem se čelem o volant.

Nejdřív jsem před chvílí zajela k našemu domu. Nestála před ním žádná
auta a nikde se

nesvítilo.

Zvedla jsem trochu hlavu a zase ji položila zpátky na volant.

Vytáhla jsem klíč, který jsem už nikdy – už vůbec nikdy – nechtěla použít, a
vešla

dovnitř. Dům byl skoro prázdný. V obýváku stála pohovka a stará plochá
televize. V malé jídelně leželo jenom pár neotevřených krabic. V ledničce
téměř pusto a prázdno. V ložnici v přízemí jenom postel, ale bez lůžkovin.
Mámino oblečení se válelo na hromadě na podlaze. Byl tam děsnej binec,
papírky a věci, které jsem si netoužila prohlížet zblízka.

Ložnice nahoře, jež několik let patřila mně, se úplně změnila. Postel
zmizela, stejně tak prádelník a malý pracovní stůl, který mi koupila
babička, než zemřela. Bylo tam lehátko, zdálo se mi docela čisté, ale raději
jsem nechtěla vědět, kdo na něm spával. Dům vypadal, jako by v něm nikdo
nebydlel. Jako by se někdo, konkrétně moje máma, propadl

do země.

To nevěstilo nic dobrého.

V domě nezůstala ani žádná fotka, žádné obrázky na stěnách, žádné

vzpomínky.

Nepřekvapovalo mě to.

Zvedla jsem hlavu a opět ji položila na volant. „Ach jo.“

Alespoň elektřina v domě stále fungovala. Jediné pozitivum, ne?

Znamenalo to, že

máma měla aspoň trochu peněz.

Když jsem potřetí praštila hlavou o volant, škubla jsem sebou.

Za mnou někdo zatroubil. Okamžitě jsem se narovnala a vykoukla ven.

Zelená. Kruci.

Hlasitě jsem vydechla, sevřela pevně volant a pokračovala v jízdě.

Existovalo pouze jedno další místo, kde by mohla být.

Ach jo.

Další místo, kam jsem nikdy – už vůbec nikdy – nechtěla znovu vkročit.
Přinutila jsem

se několikrát dlouze a zhluboka nadechnout. Jela jsem po hlavní silnici

zřejmě pod

rychlostním limitem, štvala jsem asi všechny řidiče ve vozidlech za sebou,

ale nemohla

jsem si pomoct.
Když jsem odbočila doprava, na hlavní třídu ve městě, kde byly všechny
restaurace,

rychlá občerstvení a nákupní střediska, srdce mi v hrudi prudce bušilo. Asi

o patnáct

kilometrů dál na téhle silnici stála hospoda U Mony, přímo naproti dost
pochybnému

striptýzovému klubu, kolem nějž postávaly těžké motorky.

Ach, bože.

Ulice byly ucpané, ale když jsem odbočila na až příliš známé parkoviště
plné výmolů

a bůhvíčeho dalšího, moc vozidel tu nestálo.

Zastavila jsem vzadu pod neonovým nápisem, v němž zrovna nesvítilo „y“
v názvu

U Mony, zase jsem se několikrát zhluboka nadechla a opakovala si:

„Nezabiju ji, nezabiju ji.“

Když jsem si byla konečně jistá, že to zvládnu a nevypěním hned, jakmile ji

uvidím,

vylezla jsem ze svého Fordu Focus. Zatahala jsem za okraje džínových

šortek a upravila si lehkou a vzdušnou krémovou halenku s dlouhými
rukávy, která by byla delší než moje šortky, kdybych ji vepředu neměla
zastrčenou dovnitř.

Jak jsem přecházela parkoviště, moje žabky hlasitě klapaly o beton. Sevřela
jsem

popruh tašky tak, abych ji mohla použít jako smrtící zbraň. Když jsem se
přiblížila
ke vchodu, narovnala jsem ramena a vydechla. Čtvercové okno ve dveřích
bylo čisté, ale

prasklé. Červenobílá omítka, která dřív bývala do očí bijící, se odlupovala,

jako by zdi někdo polil kyselinou. Velké tmavé tónované okno s cedulkou
OTEVŘENO bylo taky v rohu naprasklé a táhla se po něm pavučina.

Jestli to zvenčí vypadá takhle…

„Bože.“ Opravdu se mi do toho nechtělo.

Sjela jsem pohledem zpátky na tmavé čtvercové okno ve dveřích. Modré

oči jsem měla

trochu vytřeštěné a obličej v odrazu moc bledý, takže moje úžasná jizva na
levé tváři

začínající přímo pod koutkem oka a končící u koutku rtů byla o to

zřetelnější.

Měla jsem štěstí. To říkali doktoři a hasiči a všichni na světě, kdo měli
potřebu vyslovit svůj názor. O kousek výš a přišla bych o levé oko.

Ale když jsem tu tak stála, nepřišlo mi, že mám štěstí. Vlastně jsem věděla
docela

určitě, že Kmotřička Štěstí je proradná čubka, která by měla natáhnout brka.

Připomínala jsem si, že to zvládnu, sevřela drsnou kliku a otevřela dveře. A

okamžitě

jsem se nešikovně zastavila, protože jsem ztratila jednu žabku, když mě

ovanul známý

pach piva, levné voňavky a smaženého jídla.

Domov.

Ne.
Volnou ruku jsem sevřela do pěsti. Tahle hospoda není můj domov. Nebo
aspoň by pro

mě domovem být neměla. Nezáleželo na tom, že jsem tady během střední

školy strávila

skoro každé odpoledne zastrčená někde vzadu nebo že jsem vylezla do sálu,
abych

pozorovala mámu, protože tohle bylo jediné místo, kde se usmívala.

Pravděpodobně

proto, že byla obvykle opilá, když tu byla. Ale to je jedno.

Vypadalo to tu zhruba stejně.

Vysoké čtvercové stoly s drsným odřeným povrchem. Barové židličky s

opěradly

a vysoké židle. Třesk koulí ťukajících o sebe přitáhl mou pozornost k zadní
části hospody, ke kulečníkovým stolům za prázdným vyvýšeným tanečním
pódiem.

V jukeboxu v koutě hrála smutná country hudba. Z půlených holandských

dveří naproti

pódiu vyšla žena středního věku, kterou jsem nikdy neviděla. Světlé blond
vlasy, očividně odbarvené, měla vyčesané nahoru. Za uchem jí trčela tužka.
V modrých džínách a bílém tričku vypadala jako zákaznice, ale na druhou
stranu v hospodě U Mony se nikdy uniforma nenosila. K jednomu z boxů
podél stěny poblíž jukeboxu nesla dva červené košíky plné smažených
kuřecích křídel.

Pod stoly se povalovaly zmuchlané ubrousky a podlahu pokrývaly lepkavé

skvrny.

Na jiných místech to vypadalo, že by prostě potřebovala vyměnit. Bylo mi

jasné, že
v tlumeném světle hospody nevidím ani z poloviny všechno.

Hospoda U Mony vypadala jako hodně ojetá ženská, o kterou se nikdo

nestará. Nebyla

tu špína, ale ani čisto. Jako by se někdo zoufale snažil vyhrát ztracenou
bitvu a pokoušel se o nemožné.

Což nemohla být máma. Ona nikdy moc neuklízela, ale kdysi na tom
bývala líp. Měla

jsem matné vzpomínky, že kdysi dávno bývala lepší.

Protože už jsem stála ve dveřích dost dlouho na to, abych vypadala jako
blázen,

a protože jsem nezahlédla mámu, zatímco jsem se rozhlížela, napadlo mě,

že by byl

dobrý nápad se pohnout. Udělala jsem krok dopředu a uvědomila si, že

jsem žabku

ztratila u dveří.

„Zatraceně.“ Otočila jsem se, sklonila hlavu a strčila nohu zpátky do boty.

„Vypadáš, že by se ti hodilo něco k pití.“

Otočila jsem se za překvapivě hlubokým mužským hlasem, tak hlubokým a

hladkým, že

mě pohladil po pokožce jako satén. Chtěla jsem poukázat na to, že když asi
stojím

v hospodě, zřejmě vypadám, že se potřebuju něčeho napít, ale jakmile jsem

se ocitla

čelem k barovému pultu ve tvaru podkovy, ta břitká odpověď mi odumřela

na jazyku.
Nejdřív se mi zdálo, jako by se chlápek za barem narovnal, jako by se stáhl
zpátky. A to byla divná reakce. V tom tlumeném světle a vzhledem k tomu,
jak jsem stála, nebylo možné, aby zahlédl mou jizvu, ale pak jsem se na něj
podívala líp a už jsem tomu dál

nevěnovala pozornost.

Pane jo.

Za barem stál muž, takový, jakého bych vůbec nikdy v historii hospody U
Mony

nečekala.

Lidi, sexy barman měl mou plnou pozornost. Bože, byl nádherný, přímo
neskutečně

krásný asi jako Jase Winstead, možná ještě víc, protože jsem si nemohla
vzpomenout, že

bych ve skutečném životě viděla někoho, kdo by vypadal tak dobře jako on.
A to jsem

toho sexy barmana zatím viděla jen od pasu nahoru.

Hnědá barva jeho vlasů se pod ostřejšími světly u baru zdála teplá a tmavá.

Po stranách je měl ostříhané hodně nakrátko a trochu delší nahoře na

temeni. Byly vlnité a sčesané pryč z čela do rafinovaného nedbalého účesu,
takže odhalovaly jeho široké a vysoké lícní kosti. Pokožku měl opálenou,
možná s náznakem exotického původu. Se

silnou bradou jako vytesanou z kamene by mohl účinkovat v reklamě na

holení. Pod

rovným nosem s lehounkou skobou se vyjímaly ty nejplnější a jednoznačně

nejhříšnější

rty, jaké jsem kdy na chlapovi viděla.

Ježíši, na tyhle rty bych mohla zírat hodiny, čili hodně přes přijatelný
časový limit,

prostě jako bláznivá Calla. Přinutila jsem se od nich odtrhnout pohled a

posunout ho výš.

Obočí se zdálo přirozeně vykrojené a poutalo pozornost k jeho očím.

Hnědým očím.

K hnědým očím, které právě pomalu a opatrně klouzaly po mně tak, jako by
mě hladily.

Pootevřela jsem rty a nadechla se.

Šedá obnošená košile mu obepínala široká ramena a neuvěřitelně

vypracovaný hrudník.

Chci říct, že bylo přímo vidět, jak se mu hruď pod košilí rýsuje. Bože můj,
copak je to vůbec možné? A co jsem mohla vidět až po část, kterou odřízl
pult, měl pod košilí stejně vypracované a pravděpodobně stejně oslňující
břicho.

Kdyby tenhle kluk chodil na Shepherdskou univerzitu, připravil by Jase o

pozici

viceprezidenta Rajcovní roty. A ten povzdech, který by si tenhle sexy

barman vysloužil, by určitě oběhl celý svět a všechny ženské partie.

A možná i některé mužské.

Ty delikátní rty se na jedné straně zvedly. Jo, měl dokonce i sexy úsměv, při
kterém

ženské odhazovaly kalhotky. „Jsi v pořádku, zlato?“

Použil slovo „zlato“, jako by ho říkal běžně. Nevyznělo to lacině ani úlisně,
ale jako sexy něžnůstka, která mě zahřála u srdce.
A já na něj hleděla jako blázen.

„Jo.“ Našla jsem svůj hlas a to jedno slovo zaskřehotala. Bože, měla jsem
chuť se

propadnout do země. Do tváří mi stoupalo horko.

Sexy úsměv ještě o kousek povyjel. Natáhl ruku a stočil prsty směrem k
sobě. „Co

takhle kdybys šla sem a posadila se?“

Tak fajn.

Nohy se mi pohnuly bez vůle mozku, protože vážně, kdo by asi

nezareagoval, kdyby

na něj zakýval prsty takovýhle sexy barman? Proboha, zblízka byl opravdu
svalnatá

rajcovní pastva pro oči.

Položil dlaně na hranu pultu a nepřestával se usmívat. „Tak co to bude?“

Zamrkala jsem, opravdu pomalu, a nedokázala myslet na nic jiného než na

to, jak

k čertu mohl pracovat v téhle díře. Mohl by okupovat přední stránky

časopisů nebo

televizní obrazovky, nebo alespoň pracovat v restauraci na druhém konci

téhle ulice.

Sexy barman naklonil hlavu na stranu a jeho úsměv se rozšířil až k druhému

koutku

těch zatracených úst. „Zlato…?“

Odolala jsem nutkání zabořit lokty do barového pultu a zírat na něj, i když
jsem už

k tomu byla napůl cesty. „Ano?“

Tiše se zasmál a naklonil se dopředu, jako myslím hodně dopředu. Během

vteřiny mi

narušil osobní prostor, jeho ústa kousek od mých, bicepsy mu napínaly

látku obnošené

košile. Ach, přála jsem si, aby mu košile po stranách praskla a rovnou z něj
sklouzla.

„Co bys ráda k pití?“ zeptal se.

Co bych ráda, bylo dívat se dál na jeho pohybující se ústa. „Hm…“ Mozek
si vzal

dovolenou.

Povytáhl obočí a sjel pohledem z mých úst k mým očím. „Měl bych
zkontrolovat tvůj

řidičák?“

To mě vytrhlo z mrákot. „Ne. Vůbec ne. Je mi jednadvacet.“

„Určitě?“

Zase mi tváře zalilo horko. „Přísahám.“

„Malíček na to?“

Sklopila jsem pohled na jeho napřaženou ruku a malíček. „To jako vážně?“

Na pravé tváři se mu začal tvořit dolíček a jeho úšklebek se změnil v

úsměv. Bože,
jestli má dolíčky, jsem v háji. „Vypadám, že to nemyslím vážně?“

Jak jsem na něj hleděla, tvářil se, jako by chystal nějakou lumpárnu. V jeho
vřelých

kakaových očích se rošťácky jiskřilo. Koutky úst se mi začaly kroutit a

potom jsem natáhla ruku a objala malíčkem ten jeho mnohem větší.

„Přísahám na malíček,“ řekla jsem a napadlo mě, že to je sakra divnej

způsob, jak

potvrdit věk.

Ušklíbl se přímo rozkošně. „Bože, holka, co přísahá na malíček, je podle

mýho gusta.“

No, vůbec jsem netušila, jak na to odpovědět.

Když jsem odtáhla ruku, místo aby mě pustil, sklouzl prsty na moje zápěstí
a jemně,

ale pevně ho sevřel. Zatímco se mi oči chystaly vypadnout z důlků, dostal

se ke mně blíž a voněl… dobře. Kombinací koření a mýdla, která zamířila
na moje už zmíněné ženské partie.

V kabelce mi začal zvonit telefon, hrál „Brown Eyed Girl“. Jak jsem ho v
tašce lovila,

sexy barman se zasmál.

„Van Morrison?“ zeptal se.

Nepřítomně jsem přikývla a sevřela tenký mobil. Volala mi Tereza. Vypnula

jsem zvuk.

„Dobrej hudební vkus.“

Odhodila jsem telefon zpátky do kabelky a zvedla řasy. „Já… hm, mám
raději starší
písničky než současné hity. Chci říct, že tenkrát skutečně hráli a zpívali.
Dnes se jen natřásají polonazí, křičí nebo mluví do hudby. Už to ani není
pořádná muzika.“

V očích mu zasvítilo uznání. „Přísaháš na malíček a posloucháš starý

songy? Líbíš se

mi.“

„To pak na tebe není těžký zapůsobit.“

Zaklonil hlavu, odhalil krk a zasmál se. A byl to ale zatraceně hezký smích.
Hluboký,

hutný, hravý. Dokonale mě srazil na kolena. „Přísaha na malíčky a hudba

jsou moc

důležitý,“ vysvětlil.

„Myslíš, jo?“

„Jo.“ Tvářil se pobaveně. „Stejně tak přísaha na skautskou čest.“

Široce jsem se usmála. „No, já nikdy nebyla skaut, takže…“

„Chceš znát tajemství?“

„Jasně,“ vydechla jsem.

Sklonil bradu. „Já jsem taky nebyl skaut.“

Kdovíproč mě to nepřekvapilo. Obzvlášť když pořád svíral moje zápěstí.

„Ty nebudeš odsud,“ poznamenal.

Už ne. „Proč si to myslíš?“

„No, tohle je malý město a U Mony se většinou scházejí štamgasti, a ne

malé sexy
rozptýlení jako ty, takže jsem si docela jistej, že nejsi odsud.“

„Bývala jsem…“ Počkat. Cože? Malé sexy rozptýlení jako já? Proud mých
myšlenek

přeskočil na jinou kolej.

Aniž by přerušil oční kontakt, pustil moje zápěstí, ale ne zcela najednou, jen
sklouzl

prsty po vnitřní straně zápěstí a potom přejel přes dlaň ke konečkům mých
prstů. Celou

paži mi tím rozechvěl a vlna mravenčení mi tančila i po zádech.

Bože, cítila jsem se jako blázen, ale toho jiskření si nešlo nevšimnout. Mezi
mnou a ním jako by něco proběhlo. Jako šílená jsem si uvědomila, že mám
problém dýchat a utřídit si myšlenky.

Sáhl dolů do chladicího boxu, aniž by ze mě spustil oči, a vytáhl láhev piva,
otevřel

víčko a postavil ji na pult. O vteřinu později jsem si uvědomila, že vedle

nás někdo stojí.

Zadívala jsem se stranou a uviděla mladého, dobře vypadajícího chlápka se

skoro

vojenským sestřihem. Chytil láhev za hrdlo a kývl na toho sexy barmana.

„Díky, kámo.“

A pak byl pryč a my zůstali znovu sami.

„Tak co kdybych ti namíchal svůj speciální drink?“ navrhl barman.

Většinou když mi kluk nabídne svůj „speciální drink“, vezmu do zaječích,

ale přistihla
jsem se, jak přikyvuju, a to dokonale potvrdilo, že jsem povrchní a možná
trošku padlá

na hlavu.

A určitě nemám situaci pod kontrolou, což byla pro mě… ojedinělá
zkušenost.

Pozorovala jsem ho, jak se otočil. Když se natáhl pro drahý likér v polici za
barem,

svaly na zádech se mu pod košilí napjaly. Nevšimla jsem si, kterou láhev
vzal, ale

pohyboval se s plynulou elegancí. Popadl jednu z koňakových skleniček,

která se používá pro menší míchané nápoje a panáky s ledem.

Kvůli tomu, že jsem si vzpomínala na tenhle druh sklenic, jsem měla chuť
praštit

hlavou o bar. Naštěstí jsem tomu nutkání odolala. Když jsem se dívala, jak
míchá drink, snažila jsem se odhadnout jeho věk. Musel být nejméně o rok
či dva starší než já. Za pár vteřin postavil působivě namíchané pití přede
mě.

Nahoře to bylo červené, níž se to měnilo v barvu zapadajícího slunce.

Ozdobil to třešní.

Zvedla jsem drink a upila. Díky té ovocné příchuti moje chuťové buňky
málem utrpěly

orgasmus. „Nedostaneš ani ochutnat.“

„Já vím.“ Tvářil se domýšlivě. „Je to jemné, ale musíš opatrně. Když to
vypiješ hodně

rychle nebo toho vypiješ moc, dopadneš přímo na svou sladkou prdelku.“
Ten komentář o prdelce jsem přičetla typickému barmanskému šarmu a zase
malinko

upila. Neměla jsem potíže s tím, abych byla opatrná, nikdy jsem totiž
alkoholu

neholdovala. „Jak tomu říkáš?“

„Jax.“

Povytáhla jsem obočí. „Zajímavý.“

„Jo, to jo.“ Založil si paže na pultu, naklonil se blíž a obdaroval mě, jak
jsem rychle stačila zjistit, rozptylujícím a zničujícím sexy poloúšklebkem.
„Tak co, máš dnes večer něco v plánu?“

Hleděla jsem na něj. Na nic víc jsem se nezmohla. Kromě toho, že jsem
během

několika minut v jeho přítomnosti málem zapomněla, proč tu jsem – a

nebylo to kvůli

seznamování –, nemohl přece vážně dělat to, co si myslím, že dělal.

Flirtoval se mnou.

Požádal mě o rande.

Tohle se prostě v Callině světě nedělo. Nemohla jsem dokonce uvěřit, že se

to stávalo

opravdovým kočkám, jako jsou Tereza, Brit nebo Avery, ale rozhodně jsem
věděla, že se

to nestává mně.

Sexy barman se naklonil ještě víc dopředu, což způsobilo úžasný pohyb
jeho bicepsů,
a pak se jeho nádherné oči zadívaly do mých a já na vteřinu zapomněla, jak
se dýchá. To, jak se jeho rty v té chvíli zkroutily, mi prozradilo, že si je
dobře vědom, jak na mě působí.

„Pro případ, že bych měl upřesnit, co jsem právě řekl: chci vědět, jestli máš
na mě čas.“
3. kapitola
Pane jo.

Bylo jedině dobře, že jsem tu skleničku položila, protože jinak bych ji asi
pustila. „Vždyť ani nevíš, jak se jmenuju,“ vyhrkla jsem.

Sklopil oči a nabídl mi tak výhled na své směšně dlouhé řasy. „Jak se
jmenuješ, zlato?“

Překvapením jsem otevřela ústa, což asi nebylo moc hezké. Nemohl to
přece myslet

vážně.

Sexy barman zvedl ty řasy a čekal.

Bože, fakt to myslí vážně?

„Žádáš o rande každou holku, která vejde do týhle hospody?“ I kdyby jo,
když jsem se

rozhlédla kolem, měl opravdu omezený výběr. Kromě toho chlápka, který si
přišel pro

pivo a seděl s partou dalších kamarádů, měla většina lidí v hospodě

nedaleko

do důchodu.

Jeho poloúšklebek se rozšířil. „Jenom ty pěkné.“

Znovu jsem otevřela ústa dokořán.

Částečně mě jeho odpověď nepřekvapila. Mívala jsem pěknou tvář.

Vždycky jsem měla
pěknou tvář, od chvíle, co jsem pásla koníky a nosila dupačky. Máma
mívala ve zvyku

vychvalovat mě, jak mám symetrické tvářičky, jak jsem dokonalá. Když
jsem byla mladší,

vypadala jsem jako jedna z těch porcelánových panenek, a stejně tak mě

parádili. A jak

jsem vyrůstala, moje rysy zůstaly symetrické: plné rty, vysoké lícní kosti,
malý nos

a modré oči hodící se k blond vlasům – opravdovým blond vlasům.

Ale klíčová slova byla mívala a byla, a přestože jsem byla všelijaká, hloupá
jsem

nebyla.

Teda většinou.

Právě teď, jak jsem zírala na toho kluka, jsem se cítila hloupá na kvadrát.

„Musím se opravit,“ pokračoval barman a křenil se tak, že se na jeho pravé

tváři zase

vytvořil dolíček. „Pěkné holky se sexy nohama.“

Ten kluk byl neskutečnej. „Vždyť sedím! Jak můžeš vidět moje nohy?“

Zhluboka se zachechtal. Zatraceně, byl to moc pěkný zvuk. „Zlato, viděl

jsem tě hned,

jak jsi sem vešla. První, čeho jsem si všiml, byly tvoje nohy.“

Fajn. Měla jsem opravdu pěkné nohy. Tři dny v týdnu jsem předstírala, že
jsem
ve fitness centru, a běhala jsem. Co se týká nohou, měla jsem štěstí. Na
stehnech ani

na lýtkách se mi neusazoval tuk. Končily až u mých boků a zadku. A

musím přiznat, že

po barmanových slovech mi v žilách příjemně šumělo, ale já…

Ostře jsem se nadechla a uvnitř sebe ucítila chlad.

Ten sexy barman a já jsme na sebe hleděli tváří v tvář, celou dobu jsme k
sobě byli

otočeni čelem. Nebylo možné, aby neviděl na mém obličeji tu jizvu, ale ani
jednou

od chvíle, co na něm utkvěly moje oči, jsem na tu jizvu nepomyslela. Tak

mě překvapil,

že mi to vůbec nepřišlo na mysl.

Ale teď, když jsem o ní přemýšlela, jsem okamžitě sklonila bradu doleva a
obalila své

najednou odumřelé prsty okolo sklenice. Nyní jsem věděla, že to nemohl

myslet vážně,

protože on skutečně zapadal mezi Rajcovní rotu, a já byla jenom Calla,

kamarádka

Rajcovní roty. Ne holka, s kterou bezostyšně flirtovali.

Možná byl sjetej.

Rozhodla jsem se nevšímat si toho, co řekl, a přinutila se si uvědomit, proč

tu jsem. „Je to opravdu dobré pití.“ Stále jsem k němu byla otočená pravou
tváří a začala se znovu rozhlížet po hospodě. Mámu jsem pořád nikde
neviděla. „Dobře to chutná.“
„Díky, ale nemluvíme teď o pití. Pokud teda nemluvíme o tom, že si spolu
dáme něco

k pití, až tady skončím,“ řekl. Prudce jsem k němu stočila pohled. Když
přilákal mou

pozornost, povytáhl obočí. „Potom si s tebou klidně drink dám.“

Zavrtěla jsem se na židličce a přimhouřila oči. Tohle… na tohle jsem nebyla

zvyklá. „To jako vážně?“

Zvedl obě obočí, ale místo aby ustoupil, znovu po mně přejel pohledem,
pomalu si

prohlížel mou tvář, zastavil se na mých rtech, než se mi pevně zadíval do

modrých očí.

„Jo, zlato, vážně.“

„Ani mě neznáš.“

„Právě to, že si spolu zajdeme na skleničku, by se o to mělo postarat, ne?

Seznámíme

se při tom.“

Dokonale mě šokoval. „Potkali jsme se doslova před pár minutama.“

„To už jsem vysvětloval, ale vysvětlím ti něco jiného. Když něco chci, jdu
za tím. Život je moc krátkej na to, abych to dělal jinak. A já tě chci poznat
líp.“ Ještě jednou sklopil ty řasy a zadíval se na moje rty, jako by byly
Mekka a on byl muslim. „Jo, rozhodně tě chci poznat líp.“

Pro všechny svaté.

Otevřela jsem ústa, ale neměla jsem tušení, jak mu mám odpovědět, a než
jsem mohla

něco smysluplného vymyslet, cukla jsem sebou při zvuku svého jména.
„Callo?“ ozval se hluboký, chraplavý hlas. „Callo, jsi to ty?“

Prudce jsem otočila pozornost k holandským dveřím a otevřela ústa

dokořán, když jsem

si povědomý hlas spojila s mohutným plešatým chlapem.

Strýček Clyde, který nebyl můj strýc, ale znala jsem ho, no, skoro celou
věčnost, si to namířil k nám. Na brunátné tváři se objevil široký úsměv
odhalující zuby. „U zatracený svatý večeře, seš to opravdu ty!“

Zamávala jsem na něj prsty a roztáhla rty do úsměvu. Strýček Clyde se za

ty tři roky,

co jsem byla pryč, ani trochu nezměnil.

Sexy barman se tiše odtáhl, ale věděla jsem, co si musí myslet, jestli si
uvědomil, že

jsem Monina dcera.

Ale to už byl strýček u mě. Ten velký starý medvěd mě objal mohutnými
pažemi

a úplně mě zvedl ze stoličky. Jak mě držel, nohy mi visely ve vzduchu,

takže jsem musela stisknout prsty okolo tenkého proužku na žabkách.
Ovšem nevadilo by mi, kdybych ztratila boty nebo měla právě problém
dýchat. Strýček Clyde… Bože, byl tady od začátku, vařil v kuchyni, když
máma s tátou hospodu poprvé otevřeli, a vydržel tady dlouho poté, co šlo
všechno k šípku a ještě dál. Byl tu pořád.

Když jsem se ho chytila kolem mohutných ramen a nadechla se mírného

pachu

smaženého jídla a jeho kolínské, vstoupily mi do očí slzy. Clyde mi chyběl.

Z tohohle

města byl jediným člověkem, po němž se mi stýskalo.

„Dobrý bože, děvče, moc rád tě vidím.“ Svíral mě, dokud jsem nevykvikla
jako dětská

hračka. „Tak zatraceně moc.“

„Myslím, že to je poznat,“ poznamenal suše sexy barman. „Protože ji právě

dusíš

a mačkáš k smrti.“

„Nech si ty kecy, hochu.“ Clyde mě postavil na nohy, ale jednou rukou mě

dál objímal

kolem ramen. Vedle jeho mohutné postavy jsem si vždycky připadala jako
trpaslík, i teď.

„Uvědomuješ si, kdo to je, Jaxi?“

„Myslím, že moje odpověď zní ano,“ odpověděl opět suše s náznakem

humoru.

„Počkej,“ zavrtěla jsem se a otočila se na barmana. „Jmenuješ se Jax?“

„Celým jménem Jackson James, ale všichni mi říkají Jax.“

V duchu jsem si jeho jméno zopakovala. Musela jsem uznat, že Jax bylo k
čertu sexy

jméno a připomnělo mi jistého seriálového motorkáře. „Říkáš to, jako bys

patřil do klučičí skupiny.“

Tiše v něm zabublal smích. „Pak hádám, že jsem se minul povoláním.“

„Kruci.“ Clyde mě sevřel pevněji za rameno. „Jax vlastně umí zpívat,

dokonce i zahrát

pár akordů na kytaru, když do něj naliješ dost whisky.“

„Opravdu?“ Můj zájem narostl, protože neexistovalo nic rajcovnějšího než
kluk

s kytarou.

Jax se opřel o dřez za barem a založil si paže na hrudi. „Jsem známej tím,
že jsem

jednou nebo dvakrát něco zahrál.“

„Tak co tě sem přivádí, holčičko?“ zeptal se Clyde a významu jeho slov

nešlo

neporozumět. Jako by řekl: Co k čertu děláš zpátky v téhle díře?

Pomalu jsem se k němu otočila. Když jsem odjela na školu, Clyde byl
smutný, že ho

opouštím, ale to on byl hnací silou, která mě dostala z tohoto města, pryč
od… prostě

od všeho. Asi by byl šťastnější, kdybych si vybrala školu na druhé straně

země, ale já se rozhodla pro tu, jež byla docela blízko, jen pro případ… pro
případ, že by se něco takového jako teď stalo.

„Hledám mámu.“ Nic víc jsem neřekla. Právě teď, před Jaxem, jsem
nechtěla rozebírat,

o co jde. Už tak bylo dost zlé, že se na mě nyní díval, jako by mě opravdu

viděl jako něco jiného než jen kočičku, co zavítala do téhle hospody.

Někteří lidi věřili, že jablko nepadá daleko od stromu.

A někdy jsem nad tím přemýšlela i já.

Všimla jsem si, jak se Clyde napjal a jak rychle střelil pohledem po Jaxovi,
než se
podíval na mě. Projelo mnou znepokojení, zkroutilo se a rozšířilo jako
plevel na záhonku květin.

Upřela jsem plnou pozornost na Clydea a připravovala se na všechno. „Co

je?“

Jeho úsměv pohasl. Znervózněl a sundal ruku z mých ramen. „Nic,

holčičko, jenom…“

Zhluboka jsem se nadechla a čekala, zatímco Jax popadl další pivo z

chladicího boxu

a podal ho staršímu muži v červené potrhané flanelce, který ani neměl šanci
požádat o to, co chce, ale odšoural se se šťastným, i když trochu přiopilým
úsměvem.

„Je máma tady?“

Clyde zavrtěl hlavou.

Objala jsem se kolem pasu. „Tak kde je?“

„No, víš, holčičko, já opravdu nevím,“ odpověděl Clyde a sklopil pohled k

odřené

podlaze, která potřebovala pořádně vyčistit.

„Ty nevíš, kde je?“ Jak je to možné?

„Jo, no, Mona tu nebyla asi už…“ Odmlčel se, sklonil bradu k hrudi a
poškrábal se

na plešaté hlavě.

Vnitřnosti se mi stáhly, až jsem musela zatlačit dlaní proti břichu. „Jak

dlouho je pryč?“

Jax sklopil pohled na mou ruku a pak se mi podíval do očí. „Tvoje máma je
pryč aspoň
dva týdny. Nikdo o ní od té doby neslyšel, ani ji nezahlédl. Zmizela z
města.“

Měla jsem pocit, jako by mi někdo sebral půdu pod nohama. „Ztratila se
před dvěma

týdny?“

Clyde neodpověděl, ale Jax se přisunul blíž k pultu a ztišil hlas. „Jednou v
noci přišla rozrušená a lítala po kanceláři jako šílená, což se ale
mimochodem až tak moc nelišilo od jiných nocí.“

To mi znělo povědomě. „A dál?“

„Páchla alkoholem,“ dodal jemně a pozorně mě sledoval zpod hustých řas.

Což byl taky obvyklý stav. „A co dál?“

„A taky smrděla, jako by trčela v nevětrané místnosti a kouřila trávu a

cigarety několik hodin.“

No, tráva byla novinka. Máma dřív užívala prášky, spoustu prášků, plný
švédský stůl

prášků.

„A to v posledním roce taky nebylo nic neobvyklého,“ doplnil Jax a stále

mě pozoroval.

A já právě zjistila, že už je tady delší dobu. „Takže tomu nikdo nevěnoval

moc pozornost.

Chápeš, tvoje máma prostě…“

„Nedělala nic, když tu byla?“ nabídla jsem odpověď, zatímco se napjal. „Jo,
to taky není nic nového.“

Jax se mi chvíli díval do očí a potom se mu zvedl hrudník, jak se zhluboka

nadechl.
„Tehdy v noci odešla okolo osmé, nebo tak nějak, a od té doby jsme o ní
neslyšeli. Jak

řekl Clyde, jsou to asi dva týdny.“

Proboha.

Dosedla jsem na stoličku.

„Nevolal jsem ti, holčičko, protože… no, tohle není poprvý, co se tvoje
máma prostě

sebrala a odjela.“ Clyde se opřel bokem o bar a položil mi ruku na rameno.

„Vždycky

jednou za pár měsíců se vydá na cestu s Kohoutem a…“

„S kohoutem?“ Obočí mi vyletělo vzhůru. Copak máma má jako mazlíčka

kohouta?

I když to znělo bláznivě, nepřekvapilo by mě to. Matka vyrostla na farmě, a

když jsem

byla malá, měla slabost pro ujeté mazlíčky. Jednou jsme měli kozla jménem
Billy.

Clyde sebou cukl. „Je to tvý mámy… hm, je to chlap tvojí mámy.“

„Jmenuje se Kohout?“ Proboha.

„Je to přezdívka,“ vysvětil Jax a zase přitáhl můj pohled.

Proboha, to bylo tak potupné. Máma byla alkoholička závislá na prášcích,

která nikdy

ani nehnula prstem v hospodě, již vlastnila, a utekla s nějakým chlápkem,

který byl

nepochybně fakt třída, když mu říkali Kohout.

Fuj.

Jako další asi zjistím, že občas pracuje ve striptýzovém klubu naproti přes
ulici.

Potřebuju si najít pohodlný temný kout a tam se schoulit.

„Před pár měsíci byla pryč asi měsíc, než se tady zase ukázala,“ ozval se
Clyde. „Takže fakt není proč si dělat starosti. Tvoje máma je prostě někde
tam venku, ale zase se vrátí.

Vždycky se vrátí.“

Zavřela jsem oči. Nemá být někde venku, má být tady, kde si s ní můžu
promluvit

a zjistit, jestli jí zbyly nějaké peníze z těch, co by vůbec neměla mít, a kde
na ni můžu křičet a vztekat se a udělat něco s tím, že jsem kvůli ní ztratila
kontrolu nad celým svým životem.

Clyde mi sevřel rameno. „Můžu ti zavolat, až se vrátí.“

To mě překvapilo tak, že jsem vytřeštila oči zrovna ve chvíli, kdy jsem si

všimla, že si Jax s Clydem vyměnil tvrdý a dlouhý pohled.

„Nemusíš tu zůstávat, holčičko. Myslím, že je báječný, žes nás přijela

navštívit, a jsem si jistej, že máma…“

„Chceš, abych odjela?“ Přimhouřila jsem oči a nastražila uši. Ne, rozhodně
tu jde o víc vylomenin, než o kterých už vím.

„Ne,“ ujistil mě honem Clyde.

A ve stejnou chvíli Jax řekl: „Ano.“

Zahleděla jsem se na něj a zasvrběla mě kůže. „Hele, nemyslím, že ty do

toho máš co

mluvit, barmane.“
Zdálo se mi, že se jeho hnědé oči změnily v černé, jak se do nich vkrádal
chlad. Jak

jsem se na něj dívala a vyzývala ho pohledem, ať si zkusí nesouhlasit, sval

na čelisti mu zacukal. Když už nic dalšího neřekl, otočila jsem se zpátky na
Clydea, který sledoval Jaxe.

Něco se tu dělo, a v případě mojí mámy bylo možné cokoli. Ale neodjedu –
nemohla jsem

odjet, protože jsem neměla kam. Doslova. Na rozdíl od minulých semestrů

jsem neměla

letní výuku, protože jsem si ji letos nemohla dovolit. Což znamenalo, že

jsem ani

nemohla zůstat na kolejích, takže když jsem si sbalila, než jsem sem jela,
musela jsem si vážně sbalit všechno. Ten malý objem peněz, který mi zůstal
na osobním účtu, mi musí vystačit, než najdu mámu nebo seženu jinou
práci. Tak či tak jsem si nemohla dovolit

pronajmout byt nebo hotel a rozhodně jsem nechtěla prosit Terezu o místo k
přespání,

než se to všechno vyřeší.

Přejela jsem pohledem přes omšelý bar, přes staré značky s názvy ulic a
černobílé

zarámované fotografie na stěně. Kdovíproč jsem si jich předtím nevšimla.

Možná proto, že jsem se soustředila na tu pastvu pro oči, kterou jsem měla
přímo před sebou. Ale teď jsem je viděla.

Za barem, pod červenou cedulí s Moniným jménem napsaným elegantní

kurzívou, byla

zarámovaná fotka.

Zatajila jsem dech.

Byla to rodinná fotografie, jasná a barevná, obrázek skutečné rodiny. Dva
usmívající se rodiče, hezcí a šťastní. Matka držela chlapečka, asi patnáct
měsíců starého. Další chlapec v modrém svetru – bylo mu deset let a pět
měsíců – stál vedle holčičky, která zrovna oslavila osmé narozeniny a byla
oblečená v parádních modrých šatech jako princezna.

Byla krásná jako panenka a usmívala se do foťáku.

Zvedl se mi žaludek.

Musím odsud vypadnout.

Sklouzla jsem ze stoličky a popadla z pultu kabelku. „Vrátím se.“

Jax se zamračil a díval se za mnou, ale taky… vypadal, jako by se mu

ulevilo. Sval

na čelisti mu přestal cukat, ramena se mu uvolnila a bylo očividné, že je

rád, že jdu pryč, zatímco ještě před několika minutami mě zval na
skleničku.

Jo. Přesně, jak jsem si myslela – nemluvil vážně.

Clyde se za mnou natáhl, ale jednoduše jsem ho obešla. „Holčičko, proč

nezajdeš

dozadu do kanceláře a neposadíš se…?“

„Ne. To je v pohodě.“ Otočila jsem se na patě a vyběhla z hospody do teplé

noci, než

mohl Clyde pokračovat.

Jakmile jsem vstoupila na chodník a dveře se za mnou zabouchly, ucítila

jsem tlak

na hrudi. Na parkovišti stálo víc vozidel, tak jsem se provlékla mezi nimi a
zamířila
dozadu.

Soustřeď se, nabádala jsem se. Soustřeď se na hlavní problém.

Zajedu do mámina domu, prohrabu ten binec v její ložnici a možná najdu
něco, co mi

napoví, kam zmizela. Nic jiného mi nezbývalo.

Vytlačila jsem tu rodinnou fotku z mysli, obešla starší náklaďák, který stál

na parkovišti, už když jsem přijela, a zamířila ke svému autu.

Na parkovišti byla tma a pouliční světlo nefungovalo, takže moje autíčko

halily temné

stíny. Ignorovala jsem mrazení v zádech a sáhla po klice, když jsem

zahlédla něco

zvláštního.

Moje prsty sevřely prázdný vzduch, protože jsem začala ode dveří couvat a
otočila se

k přední části auta. A z hrdla mi překvapením unikl přiškrcený výkřik.

Čelní sklo bylo pryč.

Zůstaly po něm jenom ostré střepy v rámu, a přestože byla tma, viděla jsem,
že

na palubní desce leží cihla.

Někdo mi prohodil cihlu čelním sklem.

4. kapitola
„Ty jezdíš Fordem Fuckus?“

Pevně jsem zavřela oči a zhluboka jsem vydechla. Byla jsem pořádně
otrávená. Poté co

jsem objevila, že se moje čelní sklo zblízka potkalo s cihlou, vrátila jsem se
zpátky

do hospody. A jako omráčená jsem zjistila, že stojím před Jaxem a

vykládám mu, co se

stalo.

Přestože jsem byla v šoku, uvědomila jsem si, že nevypadá překvapeně.

Jeho pěknou

tváří proběhl vztek a ztmavly mu oči, ale že by byl překvapený? Ne. Skoro
jako kdyby to čekal.

A to bylo divné, ale právě teď nijak důležité. Chybělo mi přední sklo a
opravu jsem si

nemohla dovolit.

Otevřela jsem oči a otočila se k němu. Když byl předtím za barem,

nevšimla jsem si,

jak je vysoký, ale když jsem teď vedle něj stála, byl možná o třicet
centimetrů vyšší než já, blízko ke dvěma metrům. V pase byl štíhlý a na
první pohled bylo jasné, že se o sebe dobře stará. „Je to Focus.“

„Jinak taky známej jako Fuckus,“ odpověděl a přimhouřil oči, když se

nahnul přes
kapotu. „Zatraceně.“

Sáhl skrz okno a já ztuhla.

„Buď opatrnej!“ zařvala jsem okamžitě a možná trochu moc dramaticky,

protože

po mně přes rameno střelil pohledem a zvedl obě obočí. Ustoupila jsem dál.
„To sklo je

ostré,“ dodala jsem hloupě.

Povytáhl koutek rtů. „Jo, já vím. Budu opatrnej.“ Zvedl tu cihlu a otočil s ní
v ruce.

„Sakra.“

Nemohla jsem ani pomyslet na to, kolik bude stát výměna skla, protože
kdybych to

udělala, možná bych dokonce ani nečekala, až si najdu kout, kde se budu
moc schoulit

a houpat.

Jax odhodil cihlu na zem a prudce se ke mně obrátil. Vzal mou ruku do své
velké teplé

dlaně a začal mě táhnout do hospody. Žaludek mi při tom doteku skončil

někde v hrdle.

A protože jsem šla krok nebo dva za ním, získala jsem dobrý výhled na jeho
zadek.

Zatraceně. Dokonce měl i pěknou prdelku.

Fakt si potřebuju utřídit priority.

„Seženu někoho, kdo se podívá na tvoje auto,“ řekl a já musela
popoběhnout, abych

s jeho dlouhýma nohama udržela krok.

Prudce jsem zamrkala. „Nemusíš…“

„Mám kámoše v servisu pár kilometrů odsud, směrem k nákupnímu

středisku. Dluží mi

laskavost,“ pokračoval, jako bych nepromluvila. Otevřel rychle dveře

takovou silou, až mě napadlo, že je vyrve z pantů. Vběhl dovnitř a mě vtáhl
za sebou.

„Zůstaň tady,“ přikázal mi a hodil po mně varovným pohledem.

„Ale…“

Pustil moji ruku, otočil se ke mně čelem a narušil mi můj osobní prostor.
Jeho vysoké

boty se dotýkaly mých a jeho vůně mě obklopovala. Sklonil bradu. Ze

zvyku jsem otočila

tvář doleva a potom zalapala po dechu, protože jsem ucítila na bradě jeho
prsty. Otáčel můj obličej zpátky k sobě.

„Zůstaň přímo tady,“ zopakoval a zadíval se mi upřeně do očí. „Za minutku

jsem

zpátky. Maximálně.“

K čemu potřebuje minutku?

„Slib mi to.“

Opět obraná o pevnou půdu pod nohama jsem zašeptala. „Dobře.“

Hleděl na mě ještě o chvilku déle a potom se otočil. Nedokázala jsem
myslet na nic

jiného, než jak řekl: Rozhodně tě chci poznat líp. Dlouhými ladnými kroky
zmizel

za kulečníkovými stoly v areálu kuchyně.

Stála jsem na místě.

Ani ne za minutku se vrátil s klíčky od auta. Houpal jimi v prstech. Zastavil

se poblíž servírky, kterou jsem dřív viděla roznášet jídlo. Jemně ji sevřel za
loket. „Zvládneš to tady, než přijde Roxy?“

Žena na mě pohlédla a poté zpátky na Jaxe. „Jasně. Je všechno v pořádku?“

Jax ji přivedl ke mně. Zblízka byla opravdu hezká. Odhadovala jsem ji na

něco přes

třicet, ale neměla ani vrásku. „Tohle je Pearl Sandersová.“ Pak natáhl ruku
ke mně.

„A tohle je Calla – Monina dcera.“

Pearl spadla brada.

Ach, bože.

Vzápětí se na mě žena vrhla. Jednou paží mě krátce a pevně objala, takže

jsem

nakonec s pusou dokořán skončila já.

„Moc ráda tě konečně poznávám, Callo.“ Obrátila se k Jaxovi a vytáhla

tužku zpoza

ucha. „Postarej se o ni, jasný?“

„Ovšem,“ zamumlal Jax, jako by to bylo to poslední, po čem toužil, což
bylo hloupé,

protože jsem nepotřebovala, aby se o mě někdo staral, a rozhodně jsem se

ho o to

neprosila. A co se k čertu stalo s tím, že mě chtěl poznat líp?

„Myslím, že musím…“

„Pojď.“ Jax mě znovu chytil za ruku. Jako další jsem si uvědomila, že mě

otočil a vede

mě ke dveřím, zpátky do noci. Potom jsme stáli vedle náklaďáku před

chudákem mým

autem. Otevřel mi dveře spolujezdce. „Vyskoč nahoru.“

Zarazila jsem se. „Cože?“

Zatahal mě za ruku. „Nasedej.“

Vytrhla jsem mu ruku a natlačila se na dveře. „Nikam nepojedu. Musím se

postarat…“

„O svoje auto,“ dokončil za mě a sklonil hlavu na stranu. Zdálo se, že

stříbrné měsíční světlo našlo jeho vysoké lícní kosti a pohladilo ho po
rysech obličeje. „Chápu to, a jak jsem řekl, mám kámoše, kterej se o to
postará. Clyde mu právě volá, což je jedině dobře.“

Kolečka v mozku mi šrotovala nějak pomalu. „Proč?“

„Protože bude pršet.“

Zírala jsem na něj. Že by i předpovídal počasí?

„Je to cítit – pozdní jarní nebo brzký letní déšť.“ Sklonil se ke mně a já
jsem okamžitě stočila hlavu doleva. „Zhluboka se nadechni, zlato, a ucítíš
déšť.“
Bůhvíproč jsem se zatraceně zhluboka nadechla a jo, cítila jsem to, vlhkou
vůni deště.

Zavrčela jsem. Bez čelního skla by auto vypadalo jako po potopě.

„Takže zařídíme, aby tu tvoje auto nestálo, až začne pršet,“ dodal.

„Ale…“

„A nemyslím si, že chceš jet v autě s pěknou prdelkou usazenou ve střepech

a s větrem

v obličeji.“

„Hm, dobře. To je dobrá připomínka, ale…“

„Ale dostanu tě odsud.“ Povzdychl si a prohrábl si rukou rozcuchané vlasy.

„Hele,

můžeme tady stát a dohadovat se o tom dalších deset minut, ale stejně
nasedneš

do toho náklaďáku.“

Přimhouřila jsem oči. „Dovol, abych ti něco připomněla. Já tě neznám. Ani

trochu.“

„A já tě nežádám, aby ses svlíkla a předvedla mi soukromej tanec.“

Odmlčel se a zdálo

se mi, že přejel pohledem moje tělo. „I když by to bylo zajímavý. Blbej

nápad, ale

rozhodně zajímavej.“

Uběhla vteřina, než mi to došlo, a spadla mi brada.

Něco si tiše zabručel a obešel mě. O chvíli později mi strčil ruce do

podpaží. Ten dotek mě šokoval, protože měl neskutečně velké ruce, tím
pádem se skoro dotýkaly mého hrudníku. Konečky prstů se otřely pod
kopečky mých ňader a moje žebra se nečekaně

prudce zachvěla.

Potom mě nadzvedl. Doslova. Nohy mi visely ve vzduchu. „Skloň hlavu,

zlato,“ nařídil

mi.

Uposlechla jsem, protože jsem vážně neměla tušení, co se to tady děje.

Vzápětí jsem

seděla v jeho náklaďáku za zavřenými dveřmi. Kristepane. Přejela jsem si

dlaněmi

po obličeji a spustila ruce zrovna v okamžiku, kdy obíhal okolo kapoty.

Během vteřiny už seděl v náklaďáku a zabouchl za sebou.

Poté co jsem se připoutala, střelila jsem po něm pohledem a vyhrkla první

věc, která

mě napadla. „Ty jezdíš v chevy?“

Mrkl na mě. „Víš, co se říká o chevy.“

„Jo, ale raději ho budeš tlačit, než abys jezdil ve fordu?“ převrátila jsem oči.
„Protože to fakt dává smysl.“

Jax se uchechtl a povolil brzdu. Vyjížděl z parkoviště na silnici, zatímco já

mlčela. Když jsem se začala kousat do spodního rtu, to, že se mnou předtím
flirtoval a že moje máma zmizela, mě právě teď netrápilo.

„Kolik myslíš, že bude ta oprava čelního skla stát?“ zeptala jsem se.

Koukl na mě a zastavil na semaforu poblíž nákupního střediska. „Nejmíň

sto padesát

a možná i víc, když je pryč celé.“

Hruď se mi stáhla, když jsem to v duchu odečetla od sumy, kterou jsem
měla na účtu.

Zavrčela jsem: „To je fakt skvělý.“

Jax mlčel. Zasvítila zelená a on vjel do křižovatky. „Bydlíš v některém

hotelu?“

Odfrkla jsem si. Jo, jako prasátko. „Hm, ne. Stojí to moc peněz.“

„Budeš bydlet v mámině domě?“ zeptal se nevěřícně.

„Jo.“

Zadíval se zpátky na cestu. „Ale ona tam není.“

„No a co? Dřív jsem tam bydlela.“ Pokrčila jsem ramenem a spustila ruku
do klína.

„Nebudu utrácet peníze za hotel, když můžu někde zůstat zadarmo.“

Přestože to

po pravdě bylo to poslední místo, kde bych chtěla být.

Jax dlouho nepromluvil a později se zeptal: „Jedla jsi něco?“

Zavrtěla jsem hlavou a stiskla rty. Nejedla jsem od rána, kdy jsem měla
jenom rýžové

krekry. Byla jsem moc nervózní na to, abych snědla něco dalšího. V
žaludku mi zakručelo, očividně byl naštvaný, že jsem mu teprve teď
věnovala pozornost.

„Ani já,“ dodal Jax.

Zastavili jsme u rychlého občerstvení, a protože jsem měla hlad, objednala

jsem si
hamburger a sladký čaj. Když jsem však lovila v kabelce to málo hotovosti,
co jsem měla u sebe, Jax už u okýnka zaplatil.

„Já mám peníze.“ Popadla jsem peněženku.

Opíral se paží o boční okno a prázdně se na mě zadíval. „Objednala sis

hamburger

a sladkej čaj. Myslím, že to unesu.“

„Ale já mám peníze,“ trvala jsem na svém.

Jax povytáhl obočí. „Jenže já je nepotřebuju.“

Zavrtěla jsem hlavou a začala otevírat peněženku. „Kolik to stojí – Hele!“

vyštěkla

jsem, když mi sebral peněženku i kabelku z rukou. „Co to k čertu děláš?“

„Jak jsem řekl, zlato, zvládnu to.“ Zavřel moji peněženku, hodil ji do
kabelky a tu

potom strčil dozadu za jeho sedadlo.

Přimhouřila jsem oči. „To nebylo hezký.“

„Ovšem ‚děkuju ti‘ by hezký bylo.“

„Nežádala jsem tě, abys za to platil.“

„No a?“

Zamrkala jsem na něho.

Jax na mě mrkl taky.

Trochu jsem se odtáhla. Když mrkl, moje ženské partie se mohly zbláznit,
což byla
zřejmě dobrá připomínka, že jim musím věnovat víc pozornosti, protože
začínaly být

zoufalé.

A já jsem se cítila trochu šíleně, ale kdo by se mi divil?

O chvíli později už jsme zase jeli. V klíně jsem měla velký sáček s jídlem a
v držáku se strkaly dva sladké čaje. Opravdu jsem nedávala moc pozor na
to, co objednal, ale podle váhy toho teplého a báječně vonícího sáčku
muselo jít o půlku meníčka.

„Vůbec se mámě nepodobáš,“ prohlásil nečekaně.

Měl pravdu. Máma si odbarvovala vlasy na slunečně blond, nebo aspoň to

dřív dělávala.

Nebyla jsem si jistá, protože už jsem ji dlouho neviděla, ale naposledy, než
jsem odjela z Plymouth Meeting do Shepherdu, vypadala… drsně.

„Měla… těžký život. Bývala opravdu hezká,“ slyšela jsem se, jak říkám,
zatímco jsem se

dívala z okna a pozorovala, jak obchod s rychlým občerstvením mizí.

„Jestli vypadala podobně jako ty, dokážu si to představit.“

Prudce jsem k němu stočila pohled, ale on se na mě nedíval. Nekřenil se,

ani

neusmíval. Nejevil nejmenší známku toho, že to nemyslel vážně, ovšem já

jsem nebyla

hezká a tahle víra neměla nic společného s nízkou sebeúctou. Měla jsem
jizvu přes levou tvář. To obvykle ničilo pěkné rysy.

Nevěděla jsem, co má Jax za lubem, a ani jsem neměla v úmyslu to zjistit.

Měla jsem
důležitější věci, s nimiž jsem si musela dělat starosti.

Když jsem však viděla, že Jax odbočuje z hlavní silnice na vedlejší –

zkratku – opět

jsem se na něj zadívala. „Ty víš, kde ten dům je?“

Cosi zabručel, zřejmě jo.

„Už jsi tam někdy byl?“

Sevřel ruku na volantu pevněji. „Párkrát.“

Napadlo mě něco děsivého. „Proč jsi byl v jejím domě?“

„Nemyslíš ve vašem domě, když jsi tam bydlela taky?“

„Hm, ne. Sice jsem tam bydlela, když jsem byla na střední škole, ale nikdy
to nebyl můj domov.“

Pohlédl na mě a potom obrátil oči k silnici. Chvíli bylo ticho. „Když jsem
poprvé musel přijít do domu tvý mámy, byl jsem tam s Clydem. Mona…
byla na flámu. Vrátila se tak zkárovaná, až jsme si mysleli, že ji budeme
muset vzít do nemocnice.“

Škubla jsem sebou.

„Pak jsem tam byl párkrát, když se několik dní neukázala a dělali jsme si o
ni starosti.“

Povolil sevření volantu a klepal do něj prsty. „Každej druhej den ji Clyde
nebo Pearl

kontrolovali, jen aby se ujistili, že je v pořádku.“

„A ty? Tys ji kontroloval taky?“

Přikývl.
Kousla jsem se do rtu a nevšímala si ošklivé viny, která se mi hrnula do
hrdla. Tihle

lidé, s výjimkou Clydea, byli úplně cizí, zatímco já, její rodina, jsem
nepodnikala denní, ani dokonce roční výlety, abych se ujistila, že žije, nebo
abych zjistila, že se konečně předávkovala. Nakonec jsem věděla, co
znamenalo to „kontrolování“.

Snažila jsem se ovládnout tu vinu, ale neuspěla jsem. „Nejsme si s mámou

blízké. My

jsme…“

„Callo, došlo mi, že si nejste blízké. Chápu to,“ přerušil mě a lehkomyslně

se na mě

zazubil. Určitě to udělal lehkomyslně, protože musel vědět, jak je ten

úšklebek jeho rtů mocný, a on jím prostě po mně jen tak hodil. „Nemusíš
mi nic vysvětlovat.“

„Díky,“ zašeptala jsem dřív, než jsem si to promyslela, a pak se cítila

hloupě. Jax jenom přikývl.

Zbytek cesty k mámině domu proběhl v tichosti. Když zaparkoval náklaďák

na příjezdové cestě, překvapil mě Jax tím, že mě následoval ke dveřím. V

ruce nesl ty dva čaje.

Jakmile jsem odemkla dveře, zadívala jsem se na něj. „Nemusíš jít dovnitř.“

„Já vím.“ Zakřenil se. „Nerad bych ale jedl v autě a řídil u toho. Můžu jít
dál?“

Měla jsem na jazyku ne, ale moje hlava na tom byla jinak. Přikývla jsem a
zatlačila

do dveří.

„Skvělý.“ Jax prošel okolo mě a vešel dovnitř ještě přede mnou.

„Chovej se jako doma,“ zamumlala jsem si pro sebe.

Neslyšel mě, protože se kradmo pohyboval po domě, našel vypínač na stěně

a rozsvítil.

Pozorně se rozhlížel, jako by čekal, že zpod omšelého gauče vyskočí troll.

Když zamířil do kuchyně, šla jsem za ním. Položila jsem sáček na pult a
začala z něj vytahovat jídlo.

Jax řekl, že potřebuje jít na záchod.

Rozhodně tu už někdy byl, protože nepoužil koupelnu v přízemí. Uslyšela

jsem jeho

kroky na schodech a divila se, proč zvolil horní koupelnu, ale můj mozek
byl příliš

přepracovaný na to, abych se tím moc zabývala. Než se vrátil, našla jsem
mezi

množstvím jídla, které koupil, svůj hamburger.

Jax si povytáhl židli vedle mě a ladně na ni dosedl. Seděl po mé pravé ruce.

„Takže,“

protáhl to slovo, zatímco si rozbaloval kuřecí sendvič, „jak dlouho máš v

plánu tady

zůstat?“

Pokrčila jsem rameny a vytáhla ze svého hamburgeru okurky. „Ještě

nevím.“

„Asi ne moc dlouho, ne? Není tu co dělat a vzhledem k situaci s tvou

mámou nemáš

moc důvodů tu trčet.“ Odmlčel se. „Budeš jíst ty okurky?“ Když jsem
zavrtěla hlavou, vzal si je.
Neodpověděla jsem, a než znovu promluvil, dvakrát jsem si kousla.

„Jsi na vysoké? V Shepherdu?“

Ruce se mi zastavily na půl cestě k ústům. „Jak to víš?“

Začal jíst hamburger a položil si ty moje okurky pod žemli. „Clyde o tobě
občas mluví.

A Mona taky.“

Každý sval v těle se mi napjal a žaludek stáhl. Cokoli o mně máma říkala,
nemohlo to

být nic dobrého.

Rozhostilo se mezi námi tichlo. Jax oddělil jednu žemli a složil svůj sendvič
jako burrito z jedné žemle. „Tak co studuješ?“

Odložila jsem napůl snědený hamburger na obal. „Ošetřovatelství.“

Povytáhl obočí a tiše zahvízdal. „No, moje fantazie o sestřičkách v krátkých

bílých

sukýnkách právě získala jasnější obrysy.“

Přimhouřila jsem na něj oči.

Zakřenil se. „Proč sis to vybrala?“

Soustředila jsem se na zabalení zbytku svého hamburgeru do obalu a znovu

pokrčila

rameny. Věděla jsem přesně proč, ale odpověď nebylo snadné přiznat,
změnila jsem

proto téma. „A co ty?“

„Myslíš tím, co dělám kromě obsluhování v hospodě?“ Dojedl hamburger a
sáhl

po hranolcích.

„Jo.“ Pozorovala jsem ho. „Kromě toho a kromě jídla. Toho sníš hodně.“

Jax se zhluboka zasmál. „Právě teď pracuju jenom v hospodě. Mám však
prsty

i v několika dalších věcech.“

Dál to nerozvíjel, stejně jako já, proto jsem na něj netlačila. Jenže jsme si
kvůli tomu neměli moc o čem povídat.

„Dáš si hranolky?“

Zavrtěla jsem hlavou.

„No tak, to je přece na rychlém nezdravém jídle to nejlepší. Nemůžeš

odmítnout

hranolky.“ Jeho oči se ještě víc zahřály. „Je to čistej tuk, sacharidy a sůl.
Mňamka.“

Zacukaly mi koutky. „Nevypadáš, jako bys jedl moc sacharidů.“

Pokrčil mohutným ramenem. „Každej den běhám. Zajdu do fitka, než jdu
do hospody.

Znamená to, že jím, co chci a kdy chci. Jinak stojí život za kočku, když
polovinu času

strávíš tím, že si upíráš to, co máš rád.“

Bože, fakt jsem věděla, že v tomhle má stoprocentní pravdu.

Tak jsem si vzala hranolek. A ještě dva. Tak fajn, možná pět hranolků, než
jsem vstala, abych vyhodila odpadky do malého koše, v němž byl
překvapivě čistý sáček. Zatímco jsem si umývala ruce, Jax vstal a vydal se
k ledničce. Když ji otevřel, zase tiše zahvízdal.

Netušila jsem, co dělá. V ledničce nebylo nic až na ochucovadla.

Zavřel dveře a opřel se bokem o kuchyňský pult. Rozhlédl se po žlutě

namalovaných

stěnách – vymaloval tady Clyde, než jsme se nastěhovaly – a po

poškrábaném povrchu

malého kulatého stolku, u nějž jsme jedli, zhluboka se nadechl a nasadil

vážný výraz.

Čelist mu ztuhla, stiskl rty. Oči mu ztmavly na skoro mahagonovou barvu.

„Nezůstaneš tady,“ oznámil.

Zamrkala jsem a otočila se k němu z pravé strany. „Myslím, že tenhle hovor

jsme už

vedli.“

„V ledničce není nic k jídlu.“

„Jo, toho jsem si všimla.“ Odmlčela jsem se a překřížila paže. „V hotelu by

taky nebylo žádné jídlo, a musela bych za něj platit.“

Jax se obrátil ke mně a já sklopila pohled. Měl úzký pas i boky. Rozhodně
běhá. „Hotely tady nejsou tak drahé.“

Byla jsem otrávená. Věděla jsem, že budu muset nakoupit. Měla jsem v
plánu tady

zůstat, a potřebovala jsem tedy jídlo. Taky jsem potřebovala fungující auto.
A to všechno znamenalo, že budu muset utratit dost peněz. Čím déle tu
zůstanu, tím rychleji vybílím své konto, ale vážně mi nic jiného nezbývalo.
Neměla jsem, kam jinam jít, alespoň ne
do doby, než mi koncem srpna začne škola.

Tedy v případě, že mi schválí navýšení finanční podpory.

A kdyby ne?

Možná bych mohla získat kout ve vypolstrované místnosti, kde bych se

houpala.

Tohle však nepotřeboval Jax vědět. „Díky, žes mě sem zavezl a koupil jídlo.
Opravdu si

toho cením. A kdybys mi dal kontakt na někoho kvůli tomu čelnímu sklu,
bylo by to

skvělé. Ale jsem trochu unavená a…“

Najednou stál Jax přede mnou. V jedné vteřině stál u ledničky a v další byl
přímo tady.

Roztřeseně jsem se nadechla a natlačila se zády na kuchyňskou linku.

„Nemyslím, že chápeš, co ti říkám, zlato.“

Očividně ne.

„Tvoje máma je praštěná. To víš.“

Byla jedna věc, když jsem říkala já, že je moje máma vyšinutá. Něco úplně
jiného ale

bylo, když to vyslovil on. „Hele, moje matka…“

„Nevyhraje cenu za matku roku? Jo, to vím,“ přerušil mě. Sevřela jsem ruce
v pěst.

„A nevyhraje ani cenu za nejlepší šéfovou roku. Ale to už víš asi taky.“

„Co s tím má společného, jestli tady zůstanu, nebo ne?“ vyhrkla jsem.
„Ty bys neměla být ani v tomhle městě, natož v tomhle domě.“

Otevřela jsem ústa dokořán, protože něco takového jsem nečekala. „Cože?“

„Musíš dnes večer zůstat v hotelu, a jakmile budeš mít opravené auto,
musíš odsud

vypadnout. To bude snad zítra odpoledne. A opravdu se nemusíš vracet.“

Tak fajn, to by stačilo. Měla jsem všeho po krk a bylo mi fuk, že sexy
barman byl

pravděpodobně ten nejrajcovnější chlap, jakého jsem kdy viděla, nebo že

byl tak milý, že mě sem dovezl a koupil mi jídlo. Nebo že si myslel, že
mám hezkej zadek a nohy.

Připravila jsem se na hádku a zapomněla na všechno ostatní. „Odpověz mi

na jednu

otázku.“

Zadíval se mi přímo do očí. „Dobře.“

Když jsem promluvila, hlas jsem měla jako cukrkandl. „Kdo si kurva
myslíš, že jsi, že mi říkáš, co mám dělat?“

Zamrkal na mě, pak zaklonil hlavu a zasmál se. „Máš kuráž. Opravdu jo.
Líbí se mi to.“

To mě vytočilo ještě víc a kromě toho to bylo taky dost šílené. „Už můžeš
jít.“

„Ne, dokud nepochopíš, o co tu jde.“ Jax položil ruce na pult, každou z

jedné strany

mých boků, a potom se předklonil. Ocitla jsem se v kleci. „Musíš mě

vyslechnout.“
Ztuhla jsem a nemohla jsem si vzpomenout, kdy stál nějaký kluk tak blízko
mě.

„Callo,“ začal a já se zachvěla. Jeho hlas byl hluboký a hebký, když

vyslovil moje

jméno. „Myslím, že si neuvědomuješ, kam až Mona zašla a co to znamená

pro všechny,

kdo ji znají.“

Dech se mi zadrhl v plicích. „Kam?“

„Není to nic hezkýho.“

„To by mě ani nenapadlo.“

Dál se mi díval do očí. „Posledních pár let byl tenhle dům centrem večírků.
Žádných

báječných večírků, nic, kam by chtěl zajít kdokoli, kdo má aspoň dvě
mozkové buňky.

Jezdili sem pravidelně policajti. Tenhle dům se v podstatě stal drogovým

doupětem

a nepřekvapilo by mě, kdybys v některých kuchyňských šuplících našla

trubičky

na šňupání cracku.“

Proboha.

„A lidi, s kterýma se poflakovala? Ta nejspodnější spodina. Níž už to nejde.

Pochybnější lidi bys nenašla. A to ještě není to nejhorší.“

„Není?“ Co může být horší než to, že moje máma vlastní crackové doupě?
Napadlo mě,
že pervitinová laboratoř by byla možná horší.

„Naštvala spoustu pochybných lidí,“ pokračoval a mně se scvrkl žaludek.

„Podle toho, co jsem slyšel, jim dluží hodně peněz. A ten její chlap Kohout
taky.“

Dluží prachy víc lidem? Proboha, to byla špatná zpráva.

„Vím, že Clyde asi nechce, abys to věděla, ale já si nemyslím, že je správné

před tebou tajit, co se tady děje. Monu hledá hodně zlých lidí. Takoví, kteří
znamenají to nejhorší.

Třeba to čelní sklo?“

„Co s tím má společného moje čelní sklo?“

„Přijela jsi nejdřív sem, že jo? Někdo asi sleduje tenhle dům, viděl tě a
rozhodl se ti dát staré dobré buranské varování. Možná si neuvědomili, že
jsi její dcera, ale vědí – protože jsi tady – že ji očividně znáš. Hele, to čelní
sklo může být zatracená náhoda, ale pochybuju o tom. Jenom doufejme, že
jim nedojde, že jsi její příbuzná.“

Ach, bože můj, to není dobré. Hruď se mi prudce zvedla, jak se mi zrychlil
pulz. Tohle

se řítilo do strašlivých temnot.

„Jo, vidím, že mě začínáš chápat,“ poznamenal jemně, skoro laskavě. „A

bude to ještě

horší, jestli se nepřestane skrývat.“

Otočila jsem hlavu doleva. Slyšela jsem jeho slova. Zapadla na své místo a
po zádech

mi přeběhl mráz. Bože, pervitinová laboratoř by pravděpodobně byla lepší

než tohle.

Ach, mami, do čeho ses to dostala?

Její život – to, co se z něj stalo – byl jako skutečný výbuch bolesti. A něco,
o čem jsem si dlouho myslela, že je mrtvé, se ve mně probudilo k životu.
Potřeba, kterou jsem trpěla mnoho let, nutkání ji napravit – napravit svou
mámu.

Na bradě mi přistály dva prsty a jemně s ní otočily. Vykulila jsem oči, když
jsem se

znovu zadívala do těch Jaxových. „Můžou tě využít, aby se k ní dostali.“

Můj mozek okamžitě poté vypnul. Bylo toho na mě příliš. Máma ukradla
peníze mně

a nějakým bláznivým buranům, co rozbíjejí čelní skla a prahnou po pomstě.

Znělo to jako zápletka z filmu s odepsanou akční hvězdou.

„Zlato, to nejlepší, co můžeš udělat, je otočit to a vypadnout z města,“

zopakoval

a zpříma mi hleděl do očí. „Tady pro tebe nic není.“ Znělo to skoro
zklamaně, a když jsem zase popadla dech, Jax konečně uhnul pohledem,
sjel jím na moje pootevřené rty. Jeho hlas byl hlubší a drsnější, když znovu
promluvil: „Nic než trable.“
5. kapitola
Další den jsem nejela domů, jak mi Jax nařídil. Ne kvůli tomu, že bych
neměla svoje auto nebo že mi rozhodně neměl co kecat do života. Vážně
jsem neměla jinou možnost než tady zůstat a… A co? Vypátrat mámu a
zjistit, do jakých průserů se dostala, a doufat, že získám své peníze zpět?

Nedovolila jsem si ani přemýšlet nad tím, že jí vůbec žádné peníze

nezůstaly. V téhle

chvíli mi však nezbývalo nic jiného než zůstat přes léto tady nebo bydlet v
autě. Až ho dostanu zpátky.

Šlo však o daleko víc. Jo, peníze znamenaly hodně a závisel na nich můj
život, ale šlo

taky o mámu. Vždycky šlo o mámu.

Když Jax včera v noci odcházel, chtěl, abych šla s ním, aby mohl mou
„sladkou prdelku“

vysadit u hotelu, a dokonce mi nabídl, že za něj zaplatí, ale odmítla jsem.

To poslední, co jsem potřebovala, bylo dlužit někomu peníze. Varoval mě,
že mi zavolá taxi.

Dokonce měl tu troufalost mi říct: „Vím, že jsi dost chytrá, zlato, takže ti
dám čtyřicet minut, aby ses vzpamatovala, a až před tvým domem zastaví
taxík, naložíš do něj tu svou sladkou prdelku.“

Co si k čertu myslel?

Takže když taxík zastavil a houkal celou minutu, nevšímala jsem si ho.
Nakonec odjel.

Jo, bylo od něj docela milé, že se nabídl, že zaplatí za hotel, a že poslal taxi,
milé
takovým zvláštním a panovačným způsobem. Ale jeho dominantní
přívětivost nebyla nic,

nad čím bych si mohla dovolit přemýšlet.

Spala jsem neklidně na pohovce a strávila velkou část dopoledne

prohrabováním se

v nepořádku v mámině ložnici. Neobjevila jsem nic užitečného, dokonce

ani trubičku

na crack. Ovšem šatník obsahoval několik věcí, které bych radši neviděla.

Jedna z nich byla zarámovaná fotografie, na níž jsem byla já, když mi bylo
osm nebo

devět let. Tou další byla trofej – asi půlmetrová, stále lesklá a třpytivá. Byly
to

připomínky minulosti, na kterou jsem už neměla nárok.

Poté co jsem ty věci strčila dozadu do skříně a zakryla je starými džínami,

chystala

jsem se zajít do hospody. Nedělala jsem si moc starostí s tím, co si vzít na

sebe, ale

věnovala jsem dost času nanesení make-upu. Opatrně jsem zakrývala jizvu
na své tváři,

až nebyla tak červená, ale jen růžová, a když někdo stál dostatečně daleko,
skoro

neznatelná. Mohla jsem odejít z domu v ošuntělých teplácích a děravém

tričku, ale nikdy jsem neodešla bez silné vrstvy make-upu na obličeji. Když
jsem byla hotová, zavolala jsem Clydeovi, protože jsem věděla, že existuje
pouze jedno další místo, kde můžou být

informace o bankovních kontech nebo důkaz toho, kam utekla.

Přijel brzy po poledni. Čekala jsem na něj na verandě. Naskočila jsem do
jeho

náklaďáku, fordu, který byl mnohem starší než Jaxův, a připoutala se dřív,
než mohl své mohutné tělo vysoukat z vozidla.

„Holčičko…“

„Jak už jsem ti řekla do telefonu, potřebuju se dostat do hospody. Nevolala

bych ti,

kdybych měla svoje auto.“

„Jax si vzal tvoje auto na starost.“

Nakrčila jsem nos a hodila si kabelku na klín. „To je uklidňující,“

zamumlala jsem. A to bylo ode mě ošklivé, protože i když se choval
panovačně, pomohl mi.

Otočil se na sedadle směrem ke mně. „Holčičko,“ zopakoval, „opravdu tady

hodláš

zůstat?“

Povzdychla jsem si a nasadila si sluneční brýle. Byly moc hezké. Sice

imitace

značkových, ale myslím, že mi slušely. „V tom domě s reputací crackového

doupěte? Jo.

Nebudu si pronajímat pokoj v hotelu.“

„Callo…“

„Jax už se mě snažil přinutit, abych se ubytovala v hotelu. Dokonce mi

zavolal taxi!“

Přestože jsem mávala rukou, neušlo mi, že Clydeovi zacukaly koutky.

„Máma… mi
opravdu pokazila život. Hodně zle. A začínám si uvědomovat, že to, čím si
prochází, je

taky pěkně zlý.“

Clyde stiskl rty a zařadil zpátečku. „Je to zlý.“

Roztřeseně jsem vydechla. „Je to tak zlý, jak mi Jax řekl?“ V koutku duše
jsem doufala, že mi Clyde poví, že Jax má tendenci přehánět.

Ale takové štěstí jsem neměla.

Přestože jsem to nerozváděla, zabručel na souhlas. „Nevím, co přesně ti

řekl, ale

myslím, že ti ještě neřekl všechno.“

Zavřela jsem oči a jenom poslouchala, jak pneumatiky rolují po silnici.

Bože, co to

dělám? Možná jsem měla prostě jít do hotelu a pak zamířit zpátky do školy,
zavolat

Tereze… Ne. Zarazila jsem se. Ona a Jase měli na léto spoustu plánů. Chtěli
cestovat.

Užívat si pláže, sluníčko a písek. Nepokazím to tím, že na ni – na ně –

hodím svoje

problémy. A ubytovat se u kamarádů na pohovce bylo něco, s čím bych se

nemohla

vyrovnat.

Uběhlo několik minut, než Clyde zase promluvil: „Tohle je to poslední, co

jsem chtěl.“

Neotevřela jsem oči.

„To, že ses sem vrátila. Vždycky jsem s tebou jednal na rovinu, holčičko, a
budu v tom

pokračovat.“

Srdce mi vyskočilo do krku a nedokázala jsem myslet na nic jiného než na

to, co mi řekl Jax. Že mě tu čekají jenom trable.

„Tohle je to poslední místo, kde bych chtěl, abys byla, a jsou záležitosti, o
kterých

nemusíš vědět. O kterých se nepotřebuješ dozvědět nikdy, ale jedno se

nezměnilo, a to

jsi ty, holčičko.“

Otevřela jsem oči.

„Jsi moc hodné děvče. Vždycky jsi taková byla, bez ohledu na to, jakým
svinstvem tě

Mona protáhla, dokonce i před tím požárem.“

Na hrudi mě zabolelo a bolest se propalovala mým tělem až do jizvy na mé

tváři a taky

na všechny ostatní jizvy – na ty mnohem horší. Jako by to bylo včera. Ten

požár.

„Ty ale víš, že tvé matce není pomoci.“

„Vím to,“ zašeptala jsem se staženým hrdlem. „Proto tu nejsem. Ublížila

mi, Clyde.

Nelžu.“

Věnoval mi rychlý chápavý pohled. „Vím to a věřím ti, ale taky vím, že jsi
teď tady,
a když víš, že se tvoje máma dostala do problémů, budeš jí chtít nějak
pomoct.“

Prudce jsem se nadechla.

„Ale raději to znovu zopakuju,“ pokračoval. „Moně není pomoci. Tentokrát

ne. To

nejlepší, co můžeš udělat, je vrátit se do té školy a neohlížet se.“

Na odřeném dubovém stole v kanceláři na konci chodby vedoucí k toaletám

ležela mísa

smažených kukuřičných zrnek. Za pracovním stolem stály dvě registrační

skříně a u stěny kožená pohovka, která překvapivě vypadala jako nová –
mnohem novější než ta, na níž jsem v noci spala.

Nedokázala jsem se přinutit přespat v ložnici v patře.

Nikdy jsem se o účetnictví hospody nestarala a nebyla jsem dokonalá, když

došlo

na počty, ale poté co jsem podrobně prostudovala bankovní výpisy, účtenky

a faktury,

které byly pečlivě roztříděné, zjistila jsem dvě věci.

Za prvé, nebylo možné, aby se máma v posledním roce o tohle starala.

Když byste si

vyhledali ve slovníku protiklad pořádku, našli byste obrázek šťastně se

usmívající mojí mámy. O účetnictví se staral někdo jiný a vážně jsem
pochybovala, že to byl Clyde. Byl dobrý v tom, aby udržel podnik v chodu,
byl prakticky jediným příkladným zaměstnancem

okolo a byl úžasný v kuchyni, ale starat se o finanční stránku hospody? To

opravdu ne.
Za druhé jsem zjistila, že hospoda, co se týkalo peněz, nekrvácí, jako by ji
opakovaně

někdo bodl hnusným loveckým nožem. Tohle mě zmátlo. Když máma

provětrala moje

účty a zřejmě i svoje, napadlo mě, že další na jejím seznamu bude hospoda.
Navíc nebyla právě v nejlepší kondici.

Ale na druhou stranu…

Nahlédla jsem do sálu, protože jsem byla sama od chvíle, co Clyde zamířil
do kuchyně,

aby tam trochu uklidil. Ještě předtím mi vysvětlil, že moje auto – které už
nestálo

na parkovišti – je v servisu v téhle ulici kvůli výměně skla.

Nechtěla jsem ani pomyslet na to, kolik to bude stát.

Než jsem odjela na vysokou školu, Mona měla potíže se vším. Barový pult
byl pořád

ulepený a stejně tak podlaha, ale původ té ulepenosti byl vždycky

pochybný. Kohoutky

kapaly, sudy měly být vyhozeny už před dávnými věky. Používaly se

několik dní staré

citrony, ovocné džusy po datu spotřeby a docházelo k hromadě dalších

nechutností. Máma

vždycky jako obsluhu najímala kamarády. Většinou muže středního věku a

ženy, které

nedospěly a myslely si, že práce v hospodě znamená alkohol zdarma. Takže

úklid nikdy
nebyl prioritou.

Přestože hospoda dávno nevypadala jako za lepších časů, ale spíš jako
vrásčitá

stařena, bylo tu čistěji, než jsem jí včera přičetla k dobru. Led za barem byl
nedávno

vyhozen a chladicí box dobře vymytý horkou vodou, aby v něm nerostla
hromada

mazlavých bakterií. Nevšimla jsem si ovocných mušek ani žádné malé

havěti, přestože

hospody bývaly naneštěstí jejich oblíbené místo. Barový pult byl čistě
otřený a podlaha za ním taky čistá. Láhve někdo doplnil a uspořádal.

Dokonce i stoly v místnosti byly uklizené a popelníky vysypané. I když

tedy hospoda

potřebovala renovaci, někdo se o ni rozhodně staral, a já jsem věděla, že ten

někdo není máma.

Střelila jsem pohledem na vytištěnou tabulku za poslední měsíc – tabulku

sešitou s asi

miliardou účtenek – a pečlivě si prohlížela řádky. Stejně jako na tuctu

tabulek, které jsem našla předtím, až do března loňského roku, zde bylo
všechno zapsané – měsíční faktury, jako za elektřinu a další technické věci,
tržby, náklady za jídlo, nápoje a za poruchy

a překvapivě i výplatní pásky.

Zatracené výplatní pásky.

Důvodem, proč máma na práci v hospodě vždycky najímala svoje

kamarády, které
zajímal jen alkohol zdarma, bylo to, že nikdy nedokázala vyplácet mzdy.
Myšlenka, že

Monina hospoda vydělává dost peněz na to, aby zaměstnanci pravidelně

dostávali

výplatu, bývala směšná. Ne zábavná, ale šílená a bláznivá.

Teď však už asi rok hospoda U Mony vyplácela mzdy zaměstnancům,

jejichž jména

jsem s výjimkou Jaxe a Clydea neznala. Dokonce tu o víkendových

večerech pracoval

nějaký chlápek jako výpomoc Clydeovi v kuchyni.

Za poslední čtyři měsíce podnik vykazoval zisk. Nic velkého, kvůli čemu
by se bylo třeba kdovíjak vzrušovat, ale zisk byl zisk.

Opřela jsem se v židli a pomalu zavrtěla hlavou. Jak to bylo možné? Jestli
Monina

hospoda vydělávala peníze, proč kradla…

„Co tady k čertu děláš?“

Tiše jsem vykřikla, a když jsem zvedla bradu, vyskočila jsem ze židle. Z
plic mi vyletěl všechen vzduch. Ve dveřích stál Jax a musel být napůl duch
a napůl nindža, protože jsem ho vůbec neslyšela přicházet. Když jsem
procházela chodbou ke kanceláři já, podlaha zavrzala pod každým mým
druhým krokem.

Viděla jsem Jaxe jen před několika hodinami, a rozhodně jsem za tu dobu

nezapomněla, že vypadá k nakousnutí, ale bože, stejně jsem v tu chvíli

nedokázala nic

než na něj zírat.

Čerstvě osprchované vlasy vypadaly mírně tmavší a vlnily se mu na čele.
Černé tričko,

které měl dnes na sobě, se mi zdálo upnutější než to, jež si oblékl včera.
Jsem si jistá, že za to mu byla ženská populace vděčná.

Ovšem nezdálo se, že by mě rád viděl.

Se zaťatými čelistmi a stisknutými rty na mě hleděl, zatímco já na něj

hloupě koukala

jako nějaká obdivovatelka. „Co tady děláš, Callo?“

Při zvuku svého jména jsem se vzpamatovala. Odložila jsem tabulky a

účtenky na stůl

a přimhouřila oči. „No, vzhledem k tomu, že tahle hospoda patří mojí

mámě, mám plné

právo být v této kanceláři.“

„To je dost hloupý odůvodnění, protože já tady pracuju skoro dva roky a
tvou sladkou

prdelku jsem viděl včera poprvý.“

Do tváří mi vstoupila horkost. Natočila jsem židli doleva. „Můžeš přestat

říkat o mým

zadku, že je sladkej?“

Oči mu ztmavly jako hořká čokoláda. „Byla bys radši, kdybych říkal
rajcovní?“

„Ne.“

„Sexy?“

Nadechla jsem se prudce nosem. „Ne.“

„A co třeba pěkně kulatej?“

Sbalila jsem ruce do pěstí. „Co o něm třeba nemluvit vůbec?“

Zacukaly mu rty, ale pak se humor z jeho pohledu vytratil, když se zadíval
na hromadu

papírů. Přešel ke stolu. „Procházela sis ty složky?“

Rádoby nedbale jsem pokrčila rameny. „Chtěla jsem vědět, jak se hospodě
daří.“

„Vím určitě, že do toho ti nic není.“

Cože, sakra? „A já vím určitě, že je.“

Položil ruku na stůl, přímo na rozložené papíry. „Povídej.“

Otočila jsem židli tak, abych k němu seděla pravou stranou těla. „No,
vzhledem k tomu,

že tahle hospoda je to jediný, co mi matka jednoho dne zanechá, mám plný

právo se

do těchhle papírů podívat.“

Něco mu přeletělo přes tvář, jak naklonil hlavu na stranu. „Zanechá ti

hospodu?“

„Máma má sepsanou poslední vůli. Má ji už roky. Jestli ji tedy v poslední

době

nezměnila, o čemž pochybuju, tak pokud se jí, nedej bůh, něco stane, je
tahle hospoda

moje.“

Znovu se mu kůže okolo očí podivně stáhla. Nerozuměla jsem tomu. Po

chvíli se zeptal:
„Je tohle to, co chceš? Tahle hospoda?“

K čertu ne. To jsem neřekla.

„Co bys s ní provedla, kdyby neočekávaně skončila v tvých rukou?“

zajímal se.

Odpověděla jsem to první, co mě napadlo. „Asi bych ji prodala.“

Jax se odtáhl od stolu a napřímil se v celé své výšce. Oči měl jako ostré
střepy, když

na mě shlížel. Ten flirtující barman, který mě škádlil, jako by se vypařil.

„Jestli nemáš o tenhle podnik zájem…“

„To jsem nikdy neřekla.“ Ne úplně.

Nevšímal si toho. „Tak proč jsi tady? Kvůli svý mámě? Je to ztracenej
případ a ty to

zatraceně dobře víš. A přes noc jsi nezůstala v hotelu, že ne?“

Jeho prudká změna tématu mnou zamávala. Bývala doba, kdy jsem si
myslela, že je

máma ztracený případ, ale jindy jsem si naopak na to nedovolila pomyslet.

„Díky, žes mi zavolal to taxi, ale…“

„Kristepane, jsi jako osina v mý prdeli.“ Poodešel od stolu a prohrábl si

prsty vlhké

vlasy. Pod tričkem se mu napjaly svaly na zádech.

Ostře jsem se nadechla a znovu cítila, jak mi tváře rudnou. „Nejsem osina v
žádný části tvého těla, kámo.“

Zakašlal smíchy a otočil se ke mně. „Že nejsi? Vysvětlil jsem ti, do jakýho
hnoje se
tvoje máma dostala a že spousta lidí se po ní shání, a ty jsi přesto pořád
tady. A kromě toho ti rozbili sklo…“

„Hele, chápu, že máma má potíže a to všechno. Ale to pro mě není žádná

novinka.“ No,

sice se zdálo, že je v mnohem horších problémech než obvykle, ale to bylo

teď jedno.

„A to s mým autem? Byla jsem v tom domě jenom pár minut. Není možné,
aby mě někdo

tak rychle zahlédl. A navíc bylo moje auto zaparkované u hospody naproti
striptýzovému

klubu. Tohle se prostě stává.“

„Opravdu?“ Založil si ruce na hrudi. „Často se potloukáš okolo

striptýzových klubů?“

„Ne,“ zasyčela jsem.

Sval na čelisti mu zacukal. Zdálo se, že jsme do sebe zaklíněni pohledy

snad celou

věčnost, než znovu promluvil. „Proč jsi tady, Callo? Vážně proč? Nic tu pro
tebe není. Ani tvoje máma. Rodinu tu taky nemáš. A podle toho, co o tobě
vím, jsi strávila posledních pár let na univerzitě a nepřijela jsi ani na
krátkou návštěvu. Neodsuzuju tě, ale celou dobu ses o nic tady nestarala.
Tak proč teď?“

Páni. Jeho slova se do mě ledově zařízla.

Jax začal couvat ke dveřím s očima stále na mém obličeji. „Prostě běž
domů, Callo.

Nejsi…“
„Celej můj život je v háji!“ Sotva mi ta slova vyletěla z úst… kruci,
uvědomila jsem si, jak jsou pravdivá. Měla jsem hnusný pocit, jako bych
spolkla jed. Dokonce jsem ani nevěděla, proč jsem to řekla. Možná za to
mohla hebkost jeho hlasu, která mi

připomínala lítost. Nevím.

Ztěžka jsem polkla. Dívala jsem se, jak se zarazil a hleděl na mě. „Celej
můj život je

v háji,“ zopakovala jsem mnohem tišeji a potom ze mě prostě všechno

vyhrklo jako

nějaký ústní průjem: „Máma mi vybílila účet, vybrala mi všechny úspory,

všechny moje

peníze, které jsem měla na školné a pro nouzové případy a na dobu, než si
najdu práci.

A nejenom to, vzala si půjčku a dostala kreditku na moje jméno a

nezaplatila žádnou

splátku. Obrala mě o všechno a já teď ani nevím, jestli dostanu studentský

úvěr.“

Mírně vykulil oči, zvedl paži a přejel si rukou přes hrudník, kousek nad
srdcem.

„Nemám, kam jinam bych šla,“ pokračovala jsem a cítila nezvyklý knedlík
v krku

a pálení v očích. „Nesmím zůstat na kolejích, protože se nemůžu přihlásit

na letní výuku.

Nenechala mi nic než malou sumu, kterou jsem měla na běžném účtu, a
dům, z něhož se

očividně stalo drogové doupě. Navíc je na útěku a dělá bůhvíco s chlápkem,

co si říká
Kohout. A mojí jedinou nadějí je – jediné, za co se teď modlím – že má
nějaké peníze,

které by mi mohla dát. Takže fakt chápu, že tady pro mě nic není a že ti lezu
na nervy, ale já vážně nemám kam jinam jít.“

„Sakra.“ Zadíval se stranou, čelist napjatou.

Pak mi to došlo. Pokořená jsem pevně zavřela oči. Kde je lepicí páska?
Potřebuju ji

na pusu.

„Sakra,“ zopakoval. „Callo, nevím, co na to říct.“

Přinutila jsem se otevřít oči a zjistila, že na mě Jax hledí. V jeho očích se

nezračil

soucit, ale díval se zase něžně. „Na to ani není co říct.“

„Nemá žádný prachy, zlato. Nic, co by ti mohla dát.“ Zadíval se mi do očí.

„Nekecám ti.

Je to na hovno. Je to fakt v prdeli, ale žádný prachy nejsou. Ani cent kromě
toho, co

tenhle podnik zrovna začal vydělávat, a to není moc.“

Opřela jsem se na židli a roztřeseně vydechla. Ne, ne, ne. To slovo jsem
pořád

opakovala.

„Jestli ti vzala peníze, nemá je. A jestli měla nějaké svoje, ty jsou taky pryč.
Věř mi.“

Ztlumil hlas. „Neuplyne týden, aby se v hospodě neobjevil někdo, kdo ji

hledá, protože
mu dluží prachy.“

Sklopila jsem pohled a zhluboka se nadechla. „Dobře. Musím se smířit s

tím, že žádné

peníze nejsou a že nedostanu zpět ani cent.“ Neodpověděl na to, což bylo
dobře, protože jsem mluvila spíš pro sebe. „To je konec. Jsem na mizině.
Nezbývá mi než se modlit, že dostanu ve škole finanční podporu.“

Stáhlo se mi hrdlo, když mi opravdu došlo, co to znamená. Vážně jsem byla

na mizině.

Můj život se ocitl na mrtvém bodě. Možná se z toho pozvracím.

„Je mi to líto,“ promluvil tiše Jax.

Cukla jsem sebou.

Jax se prosmýkl okolo stolu a přišel blíž. Nechtěla jsem, aby byl blíž.
Nervózně jsem si otřela ruce o džíny. „Plán B,“ zašeptala jsem.

„Cože?“

Hlas se mi třásl, když jsem mluvila: „Plán B. Musím si najít práci a vydělat
si přes léto, co nejvíc peněz budu moct.“ Rozhlédla jsem se po kanceláři a
najednou věděla, co musím udělat, abych získala zpátky kontrolu nad svým
životem. Hruď jsem měla úplně sevřenou

a chtěla to sevření odstranit, ale to nepůjde. „Můžu pracovat tady.“

Trhl sebou a potom se zamračil. „Tady? Zlato, tohle není místo pro tebe.“

Zadívala jsem se na něj. „No, ono to nevypadá ani jako místo pro tebe.“

„A to jako proč?“ zajímal se.

„Se na sebe podívej.“ Ukázala jsem na něj. „Nevypadáš, jako bys měl
pracovat
v potápějící se hospodě.“

Povytáhl obočí. „Raději si myslím, že je jeden krok od potopení.“

„Malej krok,“ zamumlala jsem.

Koutek rtů mu povyskočil. „A kde si myslíš, že bych měl pracovat?“

„Nevím.“ Opřela jsem se, odhrnula si vlasy z čela a povzdychla si. „Možná
v Chlapi

k nakousnutí.“

Obočí mu vystřelilo vzhůru. „Takže si myslíš, že jsem k nakousnutí.“

Protočila jsem panenky. „Vidím ještě dobře, Jaxi.“

„Jestli si myslíš, že jsem k nakousnutí, tak proč jsi tak odolávala si se mnou
vyjít, když jsi poprvé přišla do hospody?“

Hleděla jsem na něj a divila se, jak se hovor stočil k tomuhle. „Fakt na tom
záleží?“

„Jo.“

„Ne, nezáleží.“

Oči mu zasvítily pobavením. „Shodneme se, že se neshodnem.“

„Na ničem se neshodneme.“ Vstala jsem a zarazila se. Jax se nepohnul a

nebylo tu

místo. Nemohla jsem ho obejít. „Můžu pracovat tady.“

„O víkendech sem chodí drsní chlápci. Možná by ses měla zkusit zeptat v
restauraci

Outback v týhle ulici nebo někde jinde.“

„Nebojím se žádných vidláků,“ zavrčela jsem.

Jax na mě přimhouřil oči.

„Co je?“ Rozhodila jsem rukama. „V hospodě by se očividně moje pomoc

hodila. A já

peníze potřebuju. To je zcela jasné. A možná, když tu budu pracovat,

dostanu dýška

a získám tak zpátky nějaké peníze, i když malé procento.“

„Dýška?“ Přikročil blíž a já se ocitla v pasti mezi ním a židlí. „Co si myslíš,
že tu budeš dělat?“

Pokrčila jsem ramenem. „Umím obsluhovat.“

„Už jsi to někdy dělala?“ Když jsem zase pokrčila ramenem, rozesmál se.
Teď jsem

na něj oči přimhouřila já. „Zlato, není to tak snadný.“

„Nemůže to být tak složitý.“

Jax na mě dlouze hleděl a pak se stala pravděpodobně jedna z nejpěknějších

věcí,

na které se dá koukat. Každý napjatý sval mu povolil a na jeho rtech se

pomalu utvořil

chápavý úšklebek.

Žaludek se mi zkroutil.

„No, asi nám nic jinýho nezbejvá, co?“

„Co?“ Přece nemohl vědět, že se mi kroutí žaludek.

„Když nemáš kam jinam jít.“ Protože jsem nereagovala, naklonil hlavu na
stranu.

„Dobře, zlato, chtěla jsi to… tak to máš.“

Kdovíproč jsem měla pocit, jako by mluvil o něčem jiném, a žaludek se mi

malinko

zavrtěl. „Dobře.“

Jeho úšklebek se rozšířil tak, až se mu zablýskly bílé rovné zuby. „Skvělý.“

6. kapitola
Hospoda se otevírala v jednu odpoledne, a protože se nikdo nešoural
dovnitř, Jax mě

usadil za bar a nechal krájet čerstvé citrony a limetky. S jedním varováním.

„Prosím, neuřež si prsty. To by bylo na prd.“

Převrátila jsem oči a neobtěžovala se odpovídat. Pracovala jsem rychle,

dokud jsem

neměla všechno nakrájené a připravené k servírování. Většinu času jsem se

za barem

cítila příjemně, ale nesměla jsem pohlédnout na tu zarámovanou fotku,

kterou jsem měla

chuť strhnout a mrštit s ní o zeď.

Ale měla jsem lepší objekty na koukání.

Tu a tam jsem kradmo pohlédla na Jaxe. Opíral se o vzdálený roh baru s

překříženými

kotníky a pažemi založenými na hrudi. Hlavu měl nakloněnou směrem k

televizi visící ze

stropu.

Když jsme odešli z kanceláře, vysvětlil mi, že budu mít stejné směny jako
on. Ty

očividně začínaly ve čtyři odpoledne a končily se zavírací dobou. Netušila

jsem, proč byl v hospodě dnes tak brzy. Pracoval o nejrušnějších večerech –
od středy do soboty, desetihodinové směny.
Dostanu se do postele mnohem později, než jsem obvykle chodívala spát –
v nudných

jedenáct – ale zvládnu to. Musím. Neměla jsem čas na to, abych si hledala
práci

v Outbacku, jak navrhoval.

Jak jsem po něm pokukovala, zase jsem zkoušela odhadnout, kolik mu je

let. Mohla

jsem se ho prostě zeptat, ale nebyla jsem si jistá, jestli mi do toho něco je.
Nemohl být o moc starší než já, něco na něm však křičelo dospěláckou
zralostí. Většina lidí v jednadvaceti, které jsem znala, se stěží ráno
vyhrabala z postele, a to včetně mě, ale on sršel sebevědomím a znalostmi,
jež bych přisuzovala někomu staršímu – někomu se spoustou
zodpovědnosti.

Rozhlédla jsem se po hospodě a viděla, že je pořád prázdno. A tehdy mi to

docvaklo,

měla jsem to přímo před sebou. Opět jsem střelila pohledem po Jaxovi,
vlasy už měl

suché a neučesané a tmavě bronzové hnědé vlny mu padaly na všechny

strany kolem

hlavy.

Hospodu U Mony vedl on.

Musel to být on.

Jasně, nesetkala jsem se ještě s nikým kromě Pearl. Viděla jsem rozpis
směn

v kanceláři. V hospodě obsluhovali ještě dva zaměstnanci: Roxy a chlápek

jménem Nick.
Jenom v pátky a soboty tu obsluhovala Gloria a s Clydem v kuchyni
pracoval Sherwood.

Možná jsem se pletla a vedl to tady jeden z nich, ale měla jsem pocit, že ne,

a nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Ale byla jsem zvědavá. Proč by
se Jax tomuhle

podniku tak moc věnoval?

Z jeho vlasů, pečlivě zastřižených nad límečkem trička, jsem sjela dolů
pohledem

po jeho zádech a zastavila se očima na obnošených vybledlých džínách.

Bože, měl pěknej zadek. Zatracená umělecká práce. Přestože džíny nebyly
nijak těsné,

jeho tvar…

Jax nečekaně otočil hlavu a ohlédl se přes rameno na mě, zrovna když jsem
na něj

hleděla. Prostě jsem na něj neomaleně zírala.

Zkroutil koutek rtů.

Chytil mě při činu.

Spěšně jsem pohlédla stranou a do tváří mi vstoupila horkost. Potichu jsem

zaklela.

Neprohlížela jsem si ho. Nepotřebovala jsem si ho prohlížet. Chci říct, že

jsem strávila spoustu času pozorováním kluků, protože to nikdy k ničemu
nevedlo.

Nikdy nemohlo.
„Co dál?“ zeptala jsem se Jaxe, odkašlala si a umyla si ruce dřív, než si
strčím prsty

ulepené od citronové šťávy do očí.

„Nemáme tu zásobovače, takže se každej den musíme ujistit, že máme dost

zásob.

Taky musíme dělat inventuru. To už je dneska hotový, ale můžu ti ukázat,

kde je sklad.

Vím určitě, že se to změnilo od doby, kdys tu byla naposledy.“

Mnoho věcí se od té doby změnilo. Když jsem si usušila ruce, napadlo mě,
jestli máma

vůbec někdy dělala inventuru. „Kdo vlastně hospodu vede?“

Záda mu ztuhla a potom se ke mně celý otočil. „Musím ti ukázat, kde co

skladujeme.

Pivo je třeba uchovávat v chladu, mimo kuchyni. Tvrdej alkohol je vzadu

ve skladu.“

Odpoutal se od pultu a zamířil pryč, neměla jsem tak na vybranou a musela

jít po chodbě za ním.

Když se zastavil přede dveřmi poblíž kanceláře, přehodila jsem si těžké

vlasy přes levé rameno. „Vím, že to nedělá Clyde.“

Vytáhl svazek klíčů. „Nechápu, o čem to mluvíš, zlato.“

Zamračila jsem se, když odemkl dveře. „Kdo vede hospodu? Kdo vede
účetnictví?“

Dveře se rozevřely. „Vidíš tu psací podložku?“ Kývl bradou k místu, kde

visela vedle
skladovacích regálů. „Všechno, co se odtud odnese, se poznačí. Cokoliv. Na
stejné listině děláme inventuru.“

Rychle jsem si to prohlédla. Přišlo mi to docela srozumitelné.

„Stejně tak to platí pro chlaďák. Všechno je dobře uspořádané, aby se to

dalo snadno

najít.“ Potom se otočil, vystrkal mě z místnosti, ale když mě chtěl obejít,

postavila jsem se mu do cesty.

„Kdo to tady vede, Jaxi?“ zeptala jsem se znovu, a když se zadíval za mě a

mírně

přimhouřil oči, moje podezření se potvrdilo. „Ty, je to tak?“

Neodpověděl.

„Vedeš tenhle podnik, a proto to není úplná díra.“

„Úplná?“ Hnědé oči na mně přistály.

Sklopila jsem bradu doleva. „Není to tu takové, jaké bývalo. Je tu pořádek a

čisto.

Hospoda vydělává peníze.“

„Ale ne moc.“

„Ovšem za poslední rok se tu daří sakra líp než mnoho let předtím,“
poukázala jsem.

„A to jenom díky…“ Slova mi uvízla v hrdle, jakmile mi položil ruce na

ramena. Polkla

jsem.

Sklonil hlavu, pohledem vyhledal můj a tiše promluvil. „Není to jen díky
mně. Máme
zaměstnance, kterým na práci tady záleží, a Clydeovi na téhle hospodě
vždycky záleželo.

Proto se nám daří líp. Byla to týmová práce. Pořád to tak je.“

Naše pohledy se do sebe zaklínily a stejně jako včera večer v mámině

kuchyni mě jeho

blízkost umlčela. Neměla jsem ráda, když se ke mně někdo dostal takhle
blízko, a mohl

tak vidět skrze můj make-up.

„Chodí sem teď lepší zákazníci,“ pokračoval a pouhý jeho pohled mi

odmítal dovolit,

abych se zadívala stranou nebo skryla. Zatraceně, bylo to pěkně nepříjemné,

navíc když

jsem byla na schovávání úplný expert. Ztišil hlas ještě víc. „Policajti po
službě, studenti z místní školy… A dokonce ani motorkáři, co sem zajdou,
nezpůsobují problémy. Přestože hosté můžou být občas trochu nebezpeční,
bez těch otrapů, co tu měla Mona, se to

zlepšilo.“

„Očividně,“ zamumlala jsem.

Jeho nemožně husté řasy se sklopily a poté i můj pohled – přímo na jeho
plné rty.

Bože, jak může mít taková ústa? Znovu se mu na tváři objevil ten
poloúšklebek a já se

začervenala. „Zajímavé,“ poznamenal.

Zamrkala jsem. „Co je zajímavé?“

„Ty.“
„Já?“ Pokusila jsem se ustoupit, ale sevřel mi ruce na ramenech. „Já vůbec
nejsem

zajímavá.“

Naklonil hlavu na stranu. „Vím, že to není pravda.“

Proč jsem měla pocit, že váha jeho rukou na mých ramenou je možná to

nejpříjemnější, co jsem kdy cítila? I když se mě dotýkal jenom tam, cítila

jsem tu

nádhernou tíhu po celém těle.

Kristepane, to bylo zlé.

„Ale je,“ zašeptala jsem nakonec a vzápětí se jako Montezumova pomsta

vrátil zpátky

ten verbální průjem. „Jsem ta nejnudnější osoba pod sluncem. Nikdy jsem
nebyla na pláži ani v New Yorku. Nikdy jsem neletěla letadlem ani nebyla v
zábavním parku. Když jsem ve škole, nic nedělám, a já…“ Došel mi dech.
„Prostě jsem nudná.“

Povytáhl jedno obočí. „Tak dobrá.“

Ježíši, musím najít jehlu a nit na svou pusu.

„Ale shodneme se, že na tomhle se taky neshodneme.“ V jeho vřelých očích

jiskřil

humor, a jak jsme stáli tak blízko sebe, všimla jsem si tmavších hnědých
skvrnek kolem

jeho zorniček.

Zase jsem se pokusila odstoupit, ale nikam jsem se nedostala. Zhluboka

jsem se
nadechla a hruď se mi prudce zvedla. „Proč se tak moc staráš o tuhle
hospodu?“

Nyní pro změnu zamrkal on. „Co tím myslíš?“

„Proč do ní vkládáš tolik úsilí? Mohl by sis najít lepší práci, kde by ses
pravděpodobně nemusel tak moc stresovat, jako když se staráš o podnik,
který není tvůj.“

Jax na mě chvíli zíral. Potom jeho ruce sklouzly z mých ramen na paže, a
než mě úplně

pustil, pod jeho dotekem jsem se zachvěla. „Víš, kdybys mě znala líp,
nemusela by ses

na to ptát.“

„Já tě ale neznám.“

„Přesně.“ Obešel mě a zamířil zpátky do hospody. Nechal mě stát na

chodbě. Víc než

jen trochu zmatenou.

Ovšem že jsem ho neznala. Setkali jsme se teprve včera, tak co to k čertu

mělo

znamenat? Byla to prostá otázka. Otočila jsem se a přehodila si vlasy přes

levé rameno.

Nadechla jsem se. A vydechla.

Měla jsem problém.

No, měla jsem spoustu problémů, ale taky jeden nový.

Chtěla jsem poznat Jacksona – Jaxe – Jamese líp, ale neměla bych. Mělo by
to být to
poslední, co bych měla chtít, ale nebylo.

Obsluhování u baru bylo těžké.

Protože jsem v hospodě prakticky vyrostla, vyhýbala jsem se jim od doby,

co jsem

odjela z domova. Byly to už roky, co jsem opravdu v nějaké byla. Dřív jsem
věděla, jak

namíchat většinu drinků, jenom díky tomu, že jsem to mnohokrát viděla, ale
teď? Fakt

jsem nestála za nic. Ani za zlámaný cent. Při míchání skoro každého nápoje
jsem měla oči přilepené ke koktejlovému menu poblíž pultu.

Naštěstí se Jax kvůli tomu nechoval jako kretén. Když někdo vešel dovnitř,
což začalo

okolo třetí, a objednal si pití, jehož název byl pro mě jako španělská
vesnice, nedělal mi to těžší. Místo toho přistoupil, a když jsem sáhla po
špatném mixéru nebo nalila moc, nebo málo likéru, potichu mi radil.

Protože jsem dřív pracovala jako servírka, věděla jsem, že jakmile něco
pokazím,

dostanu se z toho, když se budu usmívat. Se staršími muži s uslzenýma

očima to

fungovalo ještě líp.

„Nikam nespěchej, srdíčko,“ řekl mi jeden starší pán, když jsem musela
vyhodit jeho

pití, protože jsem neuměla moc dobře nalévat od oka a pravděpodobně jsem
do sklenice

nalila tolik alkoholu, že by to toho chlapa zabilo. „Čas je všechno, co

mám.“
„Děkuju.“ Usmála jsem se a připravila pití znovu, byl to jednoduchý gin s
tonikem.

„Lepší?“

Muž upil a mrkl na mě. „Dokonalý.“

Když odešel ke stolku poblíž kulečníku, Jax se ke mně zezadu přiblížil.

„Hele, ukážu ti, jak se nalívají drinky.“ Natáhl se kolem mě, popadl jednu z
nižších skleniček a potom zvedl gin. „Dáváš pozor?“

Hm.

Stál u mě tak blízko, že jsem cítila teplo jeho těla. Klidně mohl mluvit o
tom, kolikrát Mars obletí Slunce, vyšlo by to nastejno. „Jasně,“ zamumlala
jsem.

„Nepoužíváme panáky, ale je to docela snadný. V podstatě, když budeš

počítat, každé

číslo znamená sedm mililitrů. Takže když máš nalít malého panáka, počítáš
do šesti, když jenom třetinu panáka, tak do dvou.“

Znělo to jednoduše, ale poté co jsem jich několik nalila, pořád jsem při
stejném počtu

nenalívala stejně, a mrhala tak alkoholem.

„Praxí se zlepšíš,“ poznamenal a opřel se bokem o barový pult. „Naštěstí tu

většina

hostů pije pivo, čistý alkohol a několik jednoduchých míchaných nápojů.“

„Jo, ale někdo přijde a objedná si Jaxův speciální drink, a já budu vypadat
jako idiot,“

poznamenala jsem, zatímco jsem utírala alkohol, který jsem rozlila po baru.

Jax se zasmál. „Ten míchám jenom já, takže si s tím nemusíš dělat starosti.“
Představovala jsem si, jak nabízí ten nápoj holkám, které chce dostat do
postele,

a okamžitě mě rozhodilo, jak moc se mi ten obrázek nezamlouvá. „To je

fajn vědět.“

„Vedeš si dobře.“ Odtáhl se od baru, položil mi ruku dolů na záda a

přiklonil se ke mně se rty nebezpečně blízko mého ucha. Ztuhla jsem, když
promluvil a jeho teplý dech mi zatancoval na kůži. „Jenom se dál takhle
usmívej a každej chlap ti odpustí.“

Vytřeštila jsem oči. Jax odběhl k druhému konci baru a opřel se o založené
paže,

zatímco mu jeden z hostů něco říkal.

Myslím, že jsem zapomněla, jak se dýchá. Stála jsem na místě a zírala na

temeno

střapaté bílé plešatící chlapské hlavy.

Nepochybovala jsem o tom, že Jax uměl flirtovat. Odtáhla jsem se od pultu

a doufala,

že se hloupě neusmívám. Nasadila jsem vážnější výraz a riskla pohled na

opačný konec

baru.

Jax se smál. Měl hluboký, uvolněný smích. Zvedl bradu a nechal uniknout
ten dunivý,

burácivý zvuk, jako by mu bylo všechno na světě jedno. Ten smích zatahal
za koutky

mých rtů. Mluvil s nějakým chlapem, který vypadal asi ve stejném věku
jako Jax, což byl v současnosti záhadný věk. Ten chlápek byl taky hezký –
měl tmavě hnědé vlasy, trochu delší, než se mi líbí, ale ne tak dlouhé jako
Jase. Podle toho, co jsem viděla, měl taky široká ramena.
Sexy kluci se vždycky srocovali podle přísloví „vrána k vráně sedá…“. Na
tuhle teorii

musela existovat nějaká vědecká studie.

Na začátku večerní směny přišla Roxy. Překvapila mě. Sama nejsem se

svými sto

sedmdesáti centimetry zrovna nejvyšší, ale ona byla malinká. Měřila něco
přes metr

padesát a na hlavě měla drdol z oříškově hnědých vlasů s tmavě červenými

prameny.

Rozpustilému výrazu v jejím obličeji přispívaly i černé hranaté brýle ve

stylu Buddyho

Hollyho. Oblečená byla podobně jako já, v džínách a tričku. Okamžitě jsem
si ji oblíbila, hlavně díky tomu, že měla na sobě tričko z Lovců duchů s
Deanem a Samem.

Jak procházela hospodou, změřila si mě vykulenýma očima. Jax na ni

rychle mávl, aby

šla za ním, zatímco se pořád opíral o bar. Něco Roxy řekl a ona pohlédla
mým směrem.

Nesnášela jsem být někde nová.

Když s ní konečně domluvil, vrátil se k hovoru s tím druhým sexoušem.

Přiměla jsem se

zhluboka nadechnout, abych se uklidnila. Setkávat se s lidmi poprvé bylo…

obtížné.

Tereza si zřejmě téhle mojí stránky nikdy nevšimla, protože jsme se rychle
skamarádily
díky společnému nezájmu o porozumění hudbě, ale obvykle jsem
seznamování se s lidmi

moc dobře nezvládala. Přestože to znělo uboze, vždycky jsem se obávala,

jestli budou

zvědaví na jizvu na mé tváři, a věděla jsem, že budou, protože já bych byla

taky. Bylo to v lidské přirozenosti.

Roxy se usmívala, když obcházela bar, a mě napadlo, jestli ji hosté za

barem vůbec

vidí. „Ahoj,“ řekla a napřáhla elegantní ručku. „Jsem Roxanne, ale všichni
mi říkají Roxy.

Tak mi prosím říkej Roxy.“

„Já jsem Calla.“ Potřásla jsem jí rukou a zasmála se. „Ráda tě poznávám,
Roxy.“

Sundala si z ramene kabelku. „Jax říkal, že studuješ na univerzitě v

Shepherdu

ošetřovatelství.“

Zabloudila jsem pohledem k němu. Zatraceně, pracoval a mluvil rychle.

„Jo. Ty děláš

místní vejšku?“

„Jasně.“ Zvedla ruku a upravila si brýle. „Ale nic tak skvělýho jako
ošetřovatelství.

Studuju počítačovou grafiku.“

„To je báječný. Umíš taky kreslit?“

Přikývla. „Jo. Kreslení a malování se v rodině dědí. Není to nejvýdělečnější

kariéra, ale zbožňuju to. Napadlo mě, že pustit se s tím do světa grafického
designu bude lepší než zvolit život hladovějící umělkyně.“

„Normálně ti závidím,“ přiznala jsem a hodila si vlasy přes levé rameno.

„Vždycky jsem

chtěla umět kreslit, ale nedokázala jsem namalovat ani jednoduchou

postavičku, aniž by

vypadala hloupě. Dvě věci, které celkově postrádám, jsou umění a talent.“

Vybuchla smíchy. „Jsem si jistá, že máš talent na něco jinýho.“

Nakrčila jsem nos. „Počítá se, když mluvím a nevím, kdy přestat?“

Roxy se zase zasmála a já si všimla, že se na nás Jax ohlédl. „To je

opravdový talent.

Jdu si odnést kabelku. Za chvilku jsem zpátky.“

Když se vrátila, pracovaly jsme u baru společně, a stejně jako Jax byla moc
milá

a trpělivá. Zákazníci milovali její praštěný smysl pro humor včetně čmárání
na ubrousky, které rozdávala, což mělo očividně něco společného s
výběrem jejího trička. Zdálo se, jako by spousta lidí, která sem zavítala,
nejdřív zkontrolovala, co má na tričku, než si něco objednala.

Ve čtvrtek nebylo moc rušno, ale když se přiblížil večer, bylo už u stolků
plno, a protože jsem byla pomalá, přesunula jsem se zpoza baru do sálu.

Jax mě chytil za paži. „Na něco jsi zapomněla.“

„Cože?“

Napůl se ušklíbl, sevřel rukou mou paži a přitáhl si mě k sobě. Klopýtla

jsem a kousla

se do rtu, netušila jsem, o co jde. Stála jsem dost blízko, takže když sáhl do
spodní
přihrádky, otřel se o moje stehno.

„Musíš nosit zástěru, když budeš obsluhovat mezi lidmi.“

Povytáhla jsem obočí a zírala na krátkou zástěru. „To jako vážně?“

Kývl bradou směrem k Pearl.

Povzdychla jsem si, když jsem viděla, že má jednu ovázanou kolem pasu.
Vytrhla jsem

mu ji. „Tak jo.“

„Hodí se ti k tričku.“

Protočila jsem panenky.

Jax se zasmál. „Pomůžu ti.“

„Myslím, že si umím uvázat zástěru bez…“ Zalapala jsem po dechu.

Zástěra se ocitla

zpátky v jeho ruce a jeho druhá ruka mi přistála na boku. Škubla jsem
sebou. „Co to

děláš?“

„Pomáhám ti.“ Sklonil hlavu k mému levému uchu a já okamžitě odvrátila

tvář.

„Nervózní?“ zeptal se.

Zavrtěla jsem hlavou a zjistila, že nemám tušení, jak vytvořit hlásky, což
bylo trapné.

Beze slova mě otočil tak, že jsem k němu stála zády, a vklouzl rukou mezi
svůj pas

a můj. Neodvažovala jsem se pohnout.

„Můžeš dýchat, víš.“ Jak mi upravoval zástěru, jeho paže se otřela o moje
břicho

a v něm jako by se rozletělo hejno motýlů.

„Já dýchám,“ špitla jsem.

Jeho hlas zněl pobaveně. „Víš to jistě, zlato?“

„Jo.“

Pearl zrovna v té chvíli vkročila do sálu s tácem čistých skleniček. Když se

zadívala

naším směrem, povytáhla obočí. „Osobní přístup, Jackísku?“

„Jackísku?“ zamumlala jsem.

Jax se kousek od mého ucha uchechtl. „Uvazování uzlů je těžký.“

„Jo, jasně,“ odpověděla Pearl.

„A mám rád osobní přístup, zvlášť ke Calle,“ dodal.

Než skončil, měla jsem obličej, jako bych se připálila na slunci. Trvalo mu
to směšně

dlouho, když jsem o tom přemýšlela. Jakmile jsem ucítila, že udělal

poslední uzel, popadl mě z obou stran za boky.

Jako by zajiskřilo ve skladě s hořlavým materiálem.

„Dobrý.“ Sklouzl rukama z mých boků a jemně mě popostrčil od baru.

„Užij si to.“

Ohlédla jsem se přes rameno a našpulila rty, když se zase zatraceně zasmál.

A rozhodla jsem se, že za žádných okolností nebudu ten smích považovat

za rajcovní. Ne.
Ani omylem.

Byl dokonale sexy.

7. kapitola
Pomáhat Pearl s obsluhou mezi stoly, přijímat objednávky a nosit jídlo z
kuchyně nebylo tak špatné. Nebyla jsem si jistá, co to znamená pro dýška,
ale protože jsem nebyla opravdu zaměstnaná a neměla hodinovou mzdu,
doufala jsem, že nic.

Jak jsem pobíhala tam a zpátky, o ničem jsem moc nepřemýšlela a mohla
skoro

předstírat, že jsem si tuhle práci vybrala, protože jsem chtěla, a nikoli proto,
že ji

potřebuju. Jediné, na co jsem nedokázala přestat myslet, byla máma, kde je

a jestli je

v pořádku. Jednalo se o podvědomé obavy, které se mě držely mnoho let, až

jsem mohla

skoro cítit, jak se mi v žaludku tvoří vředy. To už znovu neudělám. Aspoň

jsem si to

namlouvala, ale kdybych byla k sobě upřímná – kdo by to chtěl dělat

pravidelně – znala

jsem se líp.

Položila jsem tác s křidélky na stůl, u nějž bylo plno. Podle skoro stejných
krátkých

sestřihů jsem odhadovala, že tu seděli policajti mimo službu nebo vojáci.

Spousta

pěkných chlápků. Ten sexouš, který si předtím povídal s Jaxem, se k nim

připojil. Když
jsem se blížila k jejich stolu, byla jsem trochu nervózní, protože jsem si
představovala každého z nich v různé uniformě, a ten obrázek v mé hlavě se
mi líbil.

„Díky,“ řekl jeden z těch chlapů, když jsem na stůl položila hromádku
ubrousků. Zblízka měl ty nejúžasnější modré oči.

Usmála jsem se a založila si ruce. „Chcete ještě něco přinést?“

„Máme dost,“ promluvil s úsměvem jiný.

Přikývla jsem a rychle prchla zpátky k baru, abych vystřídala Roxy a ona si
mohla

udělat přestávku. Neměla jsem tušení, jak bylo možné, že Jax pořád
vypadal, jako by

právě přišel, hýřil úsměvy a energií, přestože tu byl stejně dlouho jako já.
Protáhla jsem si ztuhlý krk a zamířila k místu, kde čekal kluk, který nemohl
být o moc starší než já. Den byl dlouhý a žabky rozhodně nebyly vhodné
pro tuhle práci, nohy mě proto bolely, ale nechtěla jsem si stěžovat.

Hotovost v kapse zástěry mi pomáhala udržovat úsměv na rtech.

„Co vám můžu přinést?“

Uhladil si rukou o číslo větší bílé tričko a rychle přede mnou uhnul
pohledem. „Hm, co

třeba pivo?“

„Točené nebo v láhvi?“

„Lahváč.“ Zajel pohledem zpátky ke mně a povytáhl si volné džíny.

„Hned to bude.“ Otočila jsem se, obešla Jaxe a popadla láhev. Když je U
Mony plno,
musí to tu být šílené, a překvapivě mě ta představa trochu nadchla. Mít tu
takový dav

musí být naplňující. Zamířila jsem zpátky k zákazníkovi, sundala víčko a

usmála se, když z otevřeného hrdla láhve unikl mírně studený vzduch. „Na
účet, nebo zaplatíte hned?“

„Zaplatím.“ Vzal si pivo, odtáhl se od baru a zamumlal: „Škoda.“

Povytáhla jsem obočí. „Škoda?“ Vážně jsem pochybovala, že by se tak

jmenoval nebo

tak něco. „Co, prosím?“

Kluk se dlouze napil piva a stáhl obočí. „Je to škoda.“

Rozhlédla jsem se, netušila jsem, o čem mluví, a napadlo mě, jestli už není
opilý. Ještě jsem nemusela nikoho odstřihnout, a opravdu jsem se na tu
chvíli netěšila. Koutkem oka jsem zahlédla, že se Jax natočil k nám.
„Omlouvám se,“ pronesla jsem. „Myslím, že vám

nerozumím.“

S rukou držící pivo nakreslil ve vzduchu kruh jakoby okolo mé hlavy. „Vaše
tvář,“

vysvětlil a já se ostře nadechla. „Je to škoda.“

Jak jsem na něj zírala, každý sval v těle mi ztuhl. Možná proto, že jsem
měla tolik

práce, jsem dnes dokázala nemožné. Zapomněla jsem na tu jizvu. To nebylo

nic

snadného. Nejenom že mi jizva narušila pokožku, rána byla opravdu

hluboká, stala se

mou velice hmatatelnou součástí. Věděla jsem, že je vidět i pod nánosem

make-upu,
i když jen jako tenké říznutí, ale zapomněla jsem na ni.

Ještě jednou se zhluboka napil piva a pokračoval: „Vsadím se, že kdysi jste
byla fakt

sexy.“

Ta slova mě zabolela, jako bych šlápla na rozzuřeného sršně. Neměl by mě

trápit názor

nějakého pitomce, ale to bodnutí pálilo. Nevěděla jsem, co mám dělat nebo
jak

odpovědět. Bylo to tak dlouho, co to někdo jakkoli komentoval. Možná

proto, že když

začal make-up po dlouhém dni mizet, bývala jsem vždycky obklopena

lidmi, kteří mě znali a jež moje jizva nešokovala.

„Vypadni odsud, sakra.“

Když jsem za sebou zaslechla hluboké zavrčení, škubla jsem sebou a

otočila se.

Za mnou stál Jax, v očích se mu blýskalo a čelist měl pevně zaťatou.

Hloupě mě napadlo, proč chce, abych odešla. Nic jsem neprovedla a on si
uvědomoval moc dobře, že moje tvář byla lehce zohyzděná.

On však nemluvil ke mně.

No ovšem.

Kristepane.

Jax shlížel na toho kluka na opačné straně baru a pak se pohnul vpřed.
Jednou rukou se

opřel o pult a přeskočil bar. Mrštně přistál na druhé straně, pár centimetrů
od toho kluka.
„Panebože,“ zašeptala jsem s vykulenýma očima.

Nikdy jsem neviděla nikoho tohle udělat. Nevěděla jsem, že je to možné.

Jax ani

nevrazil do barové stoličky. Zdálo se, jako by přeskakoval bar hodně často.
Možná to dělá během prostojů, skáče tam a zpátky přes bar.

Pearl se zastavila uprostřed místnosti a zadívala se na Jaxe, nevypadala

však

překvapeně, což mi přišlo zvláštní. Jeho kamarád u stolu vstal. Ostatní

chlapi u toho stolu se otočili na židlích, tvářili se vážně, ale ne zvědavě.
Spíš jako by byli připravení během vteřiny vyskočit.

Jax vyškubl klukovi z ruky láhev, praštil ho rukou doprostřed hrudníku a

odstrčil ho tak několik metrů.

„Hele, člověče, co máš sakra za problém?“ zeptal se ten kluk v bílém tričku,
když se

zastavil.

„Řekl jsem, abys odsud do prdele vypadnul.“ Jax se postavil přímo před
něj, a protože

byl o dobrou hlavu vyšší, bylo to pěkně působivé. „A to okamžitě, ty malej

hajzle.“

„Proč, kurva? Nic jsem neudělal,“ vyštěkl na něj ten kluk. „Jenom jsem se
chtěl napít.“

„Je mi u prdele, cos chtěl.“ Svaly na zádech pod tričkem se mu napínaly.

„Právě teď mi

záleží jenom na tom, abys odsud sakra vodprejsknul.“

„Kámo, tos podělal.“ Kluk v bílém tričku naklonil hlavu, jako by se chystal
odhodit
rukavice, ale když jsem se podívala na Jaxe, nezdálo se mi to jako dobrý
nápad.

„Nemůžeš mě vykopnout kvůli takový blbosti.“

A kluk v bílém ukázal přímo na mě.

Žaludek se mi znovu zkroutil, a než jsem si uvědomila, co dělám, zvedla

jsem ruku

a přitiskla prsty na mírně vyvýšenou linku na své tváři. Prudce jsem ruku
stáhla.

Ještě ale neskončil. „Co jsi čekal, člověče? Není moje chyba, že to je
Monina dcera.

Jenom slepej by si nevšimnul její tváře…“

„Dokonči tu větu a já ti zmaluju obličej tak pěkně, že zbytek života uvidíš

dvakrát, ty zmetku.“

Bože, tohle se začalo vymykat z rukou. Přistoupila jsem k barovému pultu.

„Jaxi, nech

to být. Nic hrozného se nestalo.“

Kluk v bílém tričku zrudl. „Brácho, začínáš mě opravdu štvát.“

Naštěstí Jaxův kamarád teď stál vedle nich, protože se zdálo, že mě Jax
neslyšel. „No

tak, Macku,“ promluvil Jaxův kámoš, chytil ho za paži a nepříliš jemně ho

vedl ke dveřím.

„Vypadni odsud, než si tě Jax podá.“

„Cože, sakra?“ vybuchl Mack, až jsem sebou zase škubla a svaly na zátylku
a zádech se
mi napjaly. „Nejsi ve službě, Reeci, tak můžeš…“

„Ve službě, nebo ne, dávej si pozor na to, co říkáš.“

Aha, takže Jaxův kámoš Reece byl polda. Otřela jsem si chvějící se ruce o
stehna

a doufala, že celá ta scéna bude brzy za námi. Všichni v hospodě i přes

hudbu poslouchali a sledovali tu hádku. Tím se zdálo všechno ještě horší.

Jax je dohnal u dveří, ruce u boků sevřené v pěsti.

„Tos posral,“ vyhrkl Mack a zastavil se u dveří. Musel mít poslední slovo.
„Myslíš si, že máš teď potíže? Ještě jsi nic neviděl, ty zasranej…“

„Bože, vy kluci se nikdy nepoučíte,“ zamumlal Reece a vystrčil Macka ze

dveří. Jakmile

zmizel ve tmě, Reece se ohlédl na Jaxe. „Ujistím se, že ten zmetek odsud
vypadne.“

„Díky,“ zamumlal Jax a otočil se. Očima přistál na mně.

„Bylo to kvůli Moně?“ zeptala se Pearl tiše. Tím se vysvětlovalo, proč

nevypadala

překvapeně, když Jax přeskočil bar. „Udělala…“

„Ne,“ zavrčel a obešel bar. „Pohlídej bar, dokud se Roxy nevrátí z

přestávky.“

Pearl se zatvářila zmateně, ale přikývla a uhladila si blond vlasy. „Jasně.“

Ani jsem se nepohnula, jen jsem pozorovala Jaxe, jak jde kolem baru.
Zastavil se

na jeho konci. Ukázal na mě. „Pojď sem.“

Srdce mi prudce bušilo a nechtěla jsem se pohnout, protože zněl a vypadal
naštvaně.

Nevěděla jsem jistě, jestli není naštvaný na mě. Nakonec se nápadem, že tu

budu

pracovat, dal obměkčit rychle, ale to neznamenalo, že mi byl nakloněn.

Pokud vezmu

v úvahu, že první večer, kdy jsem tu pracovala, se málem strhla rvačka, v

můj prospěch

to asi nemluvilo.

„Pojď sem,“ zopakoval Jax tvrdě. „Hned.“

Se zatajeným dechem se k němu moje nohy pohnuly. Jak jsem míjela Pearl,
věnovala

mi ustaraný pohled. Věděla jsem, že jsem nic špatného neprovedla, ale ani
tak to

nevypadalo dobře.

„Jaxi…“

Sevřel moji ruku a táhl mě ven zpoza baru. „Teď ne.“

Dalo mi to dost práce, ale sklapla jsem pusu. Vedl mě po chodbě směrem ke
kanceláři.

Otevřel dveře, vtáhl mě dovnitř, a když zabouchl, srdce mi spadlo až do

kalhot. Zkusila jsem se znovu ozvat, ale jakmile se ke mně otočil, s mojí
rukou pořád ve své, všechna slova mi odumřela na jazyku.

Naše pohledy se na setinu vteřiny střetly a potom jsem sklopila hlavu

doleva

a zhluboka se nadechla. „Omlouvám se za to, co se stalo. Já…“

„Ty se sakra omlouváš?“

Zvedla jsem k němu oči. „Jo, asi jo. Chci říct, ten kluk byl pitomec, ale
on…“

„To myslíš vážně?“ Oči měl tak tmavé, až mě napadlo, jak můžou tak moc
změnit

barvu. „Nemáš důvod omlouvat se za toho zatracenýho hajzla.“

„Je to můj první večer tady a už jsi musel někoho vyhodit.“

„Je mi fuk, jestli je to tvůj první, nebo desátý večer, když se někdo takhle
chová,

vykopnu ho. Nedostane druhou šanci.“ Shlížel na mě a ten pohled byl tak
intenzivní, jako by mohl vidět až přímo do mě.

„Nejsi na mě naštvaný?“

„Cože?“ Vytřeštil oči a sklouzl rukou k mému lokti. „Proč bych měl být k
čertu na tebe

naštvanej, Callo?“

Potřásla jsem hlavou. Když jsem nad tím přemýšlela, znělo to jako hloupá
otázka.

Jax přimhouřil oči. „To nemyslíš vážně.“

Najednou jsem zoufale toužila z téhle místnosti zmizet, nebo alespoň

změnit téma;

přelilo se to přese mě jako přílivová vlna. „Říkal něco o potížích – ten

Mack. Mluvil

o mámě?“

„Na tom teď nezáleží.“

Myslela jsem, že záleží. „Tak proč jsi mě odvedl dozadu?“

„Chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku.“

Ta slova se v mé hlavě opakovala. Chtěl se ujistit, že jsem v pořádku, a to

bylo… milé.

„Neudělala jsi nic špatně,“ pokračoval Jax a jemně a povzbudivě mi stiskl

paži. „Jsem

naštvanej, protože kecal kraviny.“

„Jo, no, kecal, ale…“

Naklonil hlavu. „Ale co?“

Ve tvářích jsem ucítila horko a o krok ustoupila. S jeho rukou na lokti jsem
dál jít

nemohla.

„Co, Callo?“ Zkrátil vzdálenost mezi námi, špičky jeho bot se dotýkaly
mých.

Znovu jsem ustoupila a stála u zdi, opřela se o ni zády, jenže on byl pořád
přímo přede mnou. Celé moje tělo se z té blízkosti chvělo. Začala jsem se
dívat stranou, otáčet hlavu.

Stejně jako minulou noc mi sevřel bradu dvěma prsty a přinutil mě na něj
pohlédnout.

Sklonil ke mně hlavu a jeho ústa… se ocitla pár centimetrů od mých.

„Nevěříš tomu, co řekl, že ne?“ Jeho hlas byl zdánlivě tichý a měkký.

V hrdle mi vyschlo.

Pustil mou paži a přitiskl ruku na stěnu vedle mojí hlavy, druhou mě pořád
držel
za bradu. „Nemůžu tomu uvěřit.“

Zamrkala jsem. „Není to proto, že bych měla nízké sebevědomí. Jenom

věřím

skutečnosti jako realistická Rachel.“

„Realistická Rachel?“ Jak si to tiše opakoval, zamračil se.

„Jo,“ vydechla jsem. Chystala jsem se mu říct pravdu. „Vím, co lidé vidí,
když se na mě podívají. Většina z nich nic neřekne, protože nejsou pitomci,
ale já vím, co vidí. Je to takové od mých deseti let. A nic se nezměnilo.“

Jax na mě hleděl s mírně pootevřenými plnými rty. „A co vidí, Callo?“

„Musím to říct opravdu nahlas?“ vyštěkla jsem, naštvaná a otrávená.

„Myslím, že je to

očividné.“

Koukal mi do očí. „Jo, je to očividné.“

Přestože jsem to celou dobu říkala, slyšet ho, jak se mnou souhlasí, bylo
jako rána

na solar. Chtěla jsem uhnout pohledem, ale nedovolil mi to. „Myslím, že se

musím

vrátit…“

Jeho ústa přistála na mých.

Ježíši…

Bez varování, nic nenaznačovalo, k čemu se chystá. V jedné vteřině jsem

mluvila

a v další byla jeho teplá ústa na mých.

Jax mě políbil.
8. kapitola
Sotva můj mozek naplno zaregistroval, že mě Jax líbá – že jeho rty jsou
skutečně

na mých – zavařil se.

A nešlo jen o pouhý dotek rtů.

Ne, nebylo to hluboké, ani nezapojil jazyk, nebylo to jako polibky, o jakých
jsem četla v romancích – ty vlhké, které mi přišly trochu nechutné, ale
dokázala jsem si představit, že když se provedou dobře, shodila bych po
nich kalhotky, jako by měl zítra přijít konec světa – tenhle polibek však
byl… skutečný.

Jeho rty se vpíjely do mých a přiváděly mě k úžasu. Byly měkké, ale pevné.
Nevěděla

jsem, že můžou být obojí. Opisovaly křivku mých rtů, jako by si je

mapovaly.

Paže u boků jsem měla nehybné, ale cítila jsem, jak se moje tělo naklání
ode zdi

k němu. Naše těla se však nedotýkala, což bylo asi dobře.

I tak za pár vteřin vybuchnu.

Jax zvedl hlavu a já si tehdy uvědomila, že jsem zavřela oči. Přesto jsem
mohla cítit

jeho pohled na svých zčervenalých tvářích, na špičce nosu… na svých

rtech.

„Tys mě políbil,“ zašeptala jsem. Jo, bylo to hloupé prohlášení, ovšem já

jsem se taky
pěkně hloupě cítila.

„Jo.“ Hlas měl hrubší, chraplavý. Rajcovnější. „Políbil.“

Přinutila jsem se otevřít oči a zírala na neoficiálního člena Rajcovní roty.

Přiklonil se blíž, opíral svou váhu o ruku položenou na zdi a pustil mou
bradu. „Nelíbám holky, které nepovažuju za sexy jako samo peklo nebo
překrásné. Doufám, žes mě pochopila.“

V mozku jsem měla pořádný zmatek. „Políbil jsi mě, abych tě pochopila?“

Mírně se usmál. „Přišlo mi to jako nejrychlejší způsob, jak ukázat, co si

myslím.“

Nevěděla jsem, jestli bych se měla cítit uraženě, že mě políbil, aby mi něco
dokázal,

a že tedy za jeho polibkem nestálo nic jiného, nebo jestli mám být
polichocena, že tím

polibkem myslel, že jsem sexy jako peklo a překrásná.

Nevěděla jsem, co si myslet nebo říct, tak jsem se jen opřela o zeď a on se
odtáhl.

S polovičním úsměvem na tváři natáhl ruku a otevřel dveře.

„Nic takovýho se už v týhle hospodě nikdy nestane,“ pronesl Jax a vzápětí

byl pryč ze

dveří.

Řekl to jako slib – slib, který nemůže dodržet, ale bylo to… sladké.

Zase jsem zavřela oči, vydechla a sklopila bradu na hruď. Před třemi týdny
jsem
bydlela v Shepherdstownu s mými třemi cíli, s absolvováním školy na
dosah ruky a o téhle hospodě ani neuvažovala. Můj život se soustředil na
cíle – dokončení školy, nalezení práce jako ošetřovatelka a užívání si
přínosů z uskutečnění těchto cílů.

To bylo všechno.

O týdny později se všechno změnilo. Ocitla jsem se U Mony s mámou na

útěku, bez

peněz, s nejistou budoucností a líbal mě neoficiální člen Rajcovní roty.

Nic z toho jsem neplánovala a nic z toho nezapadalo do mého pečlivě

vytvořeného

trojcílového plánu.

Ale ten polibek – ať už měl něco dokázat, nebo ne – byl důležitý. Opravdu
důležitý.

Nakonec to byl můj první opravdový polibek.

Z milionu důvodů jsem byla vděčná, když se Pearl objevila na chodbě a

řekla mi, že mě

odveze domů. Přestože jsem nesnášela, když o mně někdo rozhodoval, aniž
by se mě

zeptal, po tom všem, co se stalo s Mackem a později s Jaxem, jsem

nenamítala nic proti

tomu dostat se z baru pryč a pročistit si hlavu.

Popadla jsem kabelku a rozloučila se s Clydem. Na cestě ven jsem si slíbila,

že se

nebudu dívat po Jaxovi, ale dokázala jsem to asi jen dvě vteřiny. U dveří
jsem se ohlédla k zaplněnému baru. Jax s Roxy se usmívali a smáli, zatímco
obsluhovali hosty.
Roxy vzhlédla, rychle a bezmyšlenkovitě mi mávla a já jí to oplatila.

Jax ani nezvedl oči.

V hrudi se mi něco stáhlo, něco otravného a směšného. Zadupala jsem ten

pocit

a následovala Pearl ven. Musím zítra co nejdříve získat zpátky svoje auto.

Zatímco mě Pearl vezla k máminu domu, líně u toho něco povídala. Ani
ona

nepotřebovala instrukce. Měla jsem ji ráda, a protože byla asi ve věku mojí
mámy, tak

trochu jsem si představovala, že takhle nějak by nyní moje máma mohla

vypadat, kdyby

se na všechno nevykašlala.

Pearl zastavila u domu a zadržela mě, než jsem vystoupila. „Ach, málem
jsem

zapomněla.“ Opřela se v sedadle svého starého modelu hondy a vytáhla

hotovost. „Ti

kluci, co si objednali křidýlka, ti nechali dýško.“

Jo, ten stůl policajtů. Usmála jsem se, vzala si peníze a hned jsem věděla, že
to bylo

víc než normální dýško. „Děkuju.“

„Není zač. Teď zapadni dovnitř a trochu si odpočiň.“ Široce se usmála.

Otevřela jsem dveře. „Jeď opatrně.“

Pearl přikývla a čekala, dokud jsem neodemkla dveře a nevešla dovnitř.

Rozsvítila jsem
na chodbě a snažila se nevšímat si nostalgického pocitu, který mě zasáhl.
Zavřela jsem

oči a ocitla se zpátky v čase, kdy mi bylo šestnáct a přišla jsem domů pozdě
poté, co

jsem strávila večer v hospodě s Clydem. Nemusela jsem si představovat

zvuk mámina

smíchu. Vždycky měla pěkný smích – hlučný a chraplavý, takový, který k

ní vábil lidi.

Na druhou stranu se moc často nesmála. A když jo, obvykle to znamenalo,

že lítá tak

vysoko v oblacích, že by je mohla olizovat.

Ta noc tehdy byla zlá.

Dům zaplnili její kamarádi, další přerostlé děti, které pravděpodobně měly
skutečné

děti doma, ale mnohem víc je zajímal mejdan než zodpovědnost.

Kráčela jsem po chodbě a viděla, co tu bylo před pěti lety. Cizí chlap
omdlel v obýváku a ležel na podlaze. Máma seděla na gauči s láhví v ruce.
Další chlap, kterého jsem nikdy dřív neviděla, měl obličej zabořený v jejím
krku a ruku mezi jejíma nohama.

Ten chlap na podlaze se nehýbal.

Máma si sotva uvědomovala, že jsem doma. Všiml si mě ale ten chlap

namáčknutý

na ni a zavolal na mě, abych se připojila k jejich večírku. Šla jsem nahoru a

chtěla

předstírat, že tam nejsou.

Jenomže ten chlap na podlaze se nepohnul ani za hodinu a konečně si o něj
někdo

v domě začal dělat starosti.

Byl mrtvý bůhvíjak dlouho.

Hleděla jsem na to místo poblíž gauče a zachvěla se, protože jsem tam toho
chlapa

pořád viděla. Bez košile. Ve špinavých džínách. Ležel obličejem dolů s

pažemi divně

zkroucenými vedle sebe. Lidi prchli z domu rychleji, než jsem stačila
mrknout, a nechali nás s mámou v domě samotné s mrtvým chlapem na
podlaze v obýváku. Přijeli policajti.

Nebylo to nic pěkného. Vyplnili papíry, ale nikdo ze sociálky se neukázal.

Nikdo nepřišel.

Žádné velké překvapení.

Máma byla poté čistá… no, několik měsíců.

Bylo to dobrých pár měsíců.

Zatřásla jsem hlavou, odhodila kabelku na pohovku a zatlačila ty myšlenky

stranou.

Sáhla jsem do kapsy, vytáhla gumičku a svázala si vlasy do rychlého uzlu.

Nechtěla jsem strávit další noc na pohovce, ani neměla odvahu spát nahoře.
Proto jsem

nakonec stáhla povlečení z postele v ložnici v přízemí a hodila ho do pračky

spolu

s dekou, kterou jsem našla nahoře ve skříni na prádlo. Odolala jsem nutkání
vydezinfikovat matraci. Jediné, co mě zastavilo, bylo to, že matrace
vypadala docela nová a nebyly na ní žádné podezřelé skvrny, ani nepáchla.

Místo abych byla unavená, cítila jsem se jako na jehlách a plná energie, tak
jsem

uklidila v mámině ložnici. Vyhodila jsem všechno, co vypadalo jako smetí,

do černých

pytlů na odpadky, které jsem našla ve spíži. Potom jsem odnesla pytle na
zadní verandu.

Ve vysokém prádelníku ani v toaletním stolku nebylo žádné oblečení, což

jsem dřív

nezkontrolovala, a v šatní skříni leželo jen několik džín a svetrů. S tím, co

jsem našla na podlaze, to bylo pořád málo oblečení.

Jen další důkaz toho, že máma vzala do zaječích.

Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet nebo jak se cítit. Okradla mě,
podrazila mi

nohy. Okradla jiné lidi. A byla někde pryč, buď vyděšená, nebo tak sjetá, že
ani nevěděla, do udělala.

Vytáhla jsem peníze z kapsy a napočítala třicet dolarů. Přidala jsem je k těm
dvaceti,

co mi nechali policajti. Bylo to opravdu moc a pravděpodobně jsem je

získala spíš z lítosti než za obsluhování, ale padesátka v dýšku za první
večer nebyla špatná. Strčila jsem hotovost do peněženky a odnesla si
kabelku do ložnice.

Ztěžka jsem si povzdychla, povlékla postel a uložila oblečení, které jsem si

s sebou

přivezla. Rychle jsem se osprchovala a osušila v mámině „útulné“

koupelně. Útulné,
protože pokud jste roztáhli nohy a rozpažili, mohli jste se skoro dotknout
umyvadla, vany a záchodu.

Když jsem chtěla jít do ložnice, do oka mi padlo zamlžené zrcadlo. Nevím,
proč jsem to

udělala. Už to byly roky, co jsem krátce zvažovala ten nápad, ale nahnula
jsem se

dopředu a zrcadlo rukou otřela. Očistila jsem ho.

Možná za to mohl ten stres ze všeho, co se dělo. Možná to, co ten kluk –
Mack – řekl

v hospodě. Možná Jax a jeho polibek. Zřejmě ten polibek, ale nezáleželo na
tom, protože jsem to prostě udělala.

Vždycky jsem se pohledu na sebe vyhýbala, obzvlášť ihned po té události a

v průběhu

mnoha transplantací kůže, které posléze následovaly. Jak jsem řekla – byly
to už roky, co jsem se na své tělo podívala do zrcadla. Prostě jsem si to
zakázala.

Skousla jsem spodní ret a přiměla se opravdu se podívat. Nejen mrknout.

Dech se mi

zadrhl někde mezi hrudní kostí a hrdlem.

Moje klíční kost byla v pořádku, broskově krémová pleť. Měla jsem
skvělou barvu pleti,

dokonalou pro nanášení make-upu, mohla bych se s ní chlubit. Vrchní část

mé hrudi byla

hladká. Pak jsem sjela pohledem níž.

Odsud všechno vypadalo jako zničený Picassův obraz.

Stejná jizva, která mi zohyzdila obličej, se zakousla i do levého ňadra, vedla
přímo přes vrchní část obliny, přes prsní dvorec, jen těsně minula bradavku.
Měla jsem štěstí. Mít jednu bradavku by stálo za prd. Ne že by je někdo
viděl, ale i tak jsem o sobě nechtěla přemýšlet jako o jednobradavkové
Calle. Druhé ňadro bylo v pořádku. Myslím, že obě měla slušnou velikost,
ale pokožka mezi nimi byla světlejší. Popáleniny druhého stupně.

U zjizvení šlo jen o změnu barvy, ale pak tu bylo ještě moje břicho.

Vypadala jsem jako starý gauč, který někdo sešil z různých látek odstínu
masa. Vážně.

Popáleniny třetího stupně nebyly žádná legrace. Ani trochu.

Kousky kůže byly tmavě růžové, jiné části narůžovělé, ale hladké, okraje
jizev

po stranách se však zvedaly. To jsem mohla vidět v zrcadle. Vypadalo to

jako mateřské

znaménko. Když jsem se otočila a ohnula krk, viděla jsem na svoje záda.
Od zadku až

po lopatky stejný obrázek jako vpředu, ale jizvy byly horší, kůže drsná a
svraštělá,

v některých místech skoro vrásčitá, barva tmavší, téměř hnědá.

Na zádech jsem neměla žádnou transplantovanou kůži.

Táta od nás v té době odešel, zmizel bůhvíkam, aby se osvobodil od toho

smutku. Když

jsem odmaturovala, s Clydeovou pomocí jsem otce vypátrala.

Znovu se oženil. Bydlel na Floridě. Děti neměl.

A po jednom telefonním hovoru jsem pochopila, že pouto mezi otcem a

dcerou nechtěl
obnovit.

Když přišel čas nechat mi udělat transplantaci na zádech, táta byl pryč a
máma… no,

myslím, že zapomněla na návštěvy u doktora nebo se o to přestala starat.

Oči mě pálily, když jsem se přinutila vydechnout. Bolest z popálení bylo to

nejhorší, co jsem v životě zažila, alespoň fyzicky. Mnohokrát, přestože jsem
byla tak mladá, jsem chtěla během těch hodin a dní poté umřít. Nyní už
jizvy nebolely, jenom vypadaly

příšerně.

Zavřela jsem oči a otočila se zpátky, pořád jsem se však viděla. Nebylo to
hezké, ale

mohlo to být horší. Když jsem ležela na oddělení popálenin, viděla jsem
horší. Malé děti, které si hrály s ohněm. Dospělí po ohnivých autonehodách.
Doslova roztátá kůže. A pak tu byli lidé – děti – kteří požáry nepřežili,
kvůli žáru nebo kouři. Věděla jsem proto, že to mohlo být horší, ale bez
ohledu na to, co jsem udělala, jak daleko jsem odcestovala nebo jak dlouho
jsem zůstala pryč, ta noc, kdy vypukl požár, na mně zanechala stopy, jak
fyzické, tak emocionální.

A obrovsky to změnilo mámu.

Líbání.

Kousla jsem se do rtu, až jsem ucítila krev.

Líbání byla hloupost. Zamilovat se do Brandona bylo hloupé. Líbání

Jacksona Jamese

bylo ještě hloupější. Celé to byla blbost.

Utekla jsem od zrcadla, převlékla se do bavlněných šortek a tenkého trička

s dlouhými
rukávy na spaní. Kdovíproč bylo vždycky v tomhle domě, bez ohledu na
roční období,

chladno a v noci skoro zima, proto jsem si natáhla dlouhé ponožky, abych
měla palečky

v teple.

Zamířila jsem do kuchyně, protože mi kručelo v žaludku, ale bylo to skoro

zbytečné,

protože ve spíži byly jenom slané krekry. Popadla jsem tu krabici a slíbila
si, že bez

ohledu na to, v jakém stavu je moje auto, půjdu nakoupit potraviny a

utratím něco z těch padesáti dolarů za nudle.

Odnášela jsem si balíček krekrů, které snad nebyly zatuchlé, a zbytek čaje
ze včerejška do obýváku, když mě vylekalo zabouchání na hlavní dveře.
Zastavila jsem se.

Odhodila jsem balíček krekrů na pohovku a otočila se k hodinám na stěně.

Jestli šly

dobře, byla skoro jedna v noci, tak kdo to k čertu je?

Nehýbala jsem se. Škubla jsem sebou, protože se to ozvalo zase. Celá
nervózní jsem

tiše pospíchala úzkou krátkou chodbou ke dveřím. Stoupla jsem si na

špičky a nahlédla

do kukátka.

Zamračila jsem se.

Nikoho jsem tam neviděla. Přitiskla jsem ruce na dveře a hleděla kukátkem
ven.
Na verandě nikdo nestál.

„Co to, kruci?“ zamumlala jsem.

Asi začínám bláznit, napadlo mě. Odtáhla jsem se a odemkla dveře. Když
jsem je

otevřela asi na délku chodidla, okamžitě jsem si uvědomila svou chybu.

Veranda nebyla

prázdná. Ten chlap seděl a náhle vstal. Srdce mi vyletělo až do krku.

Co jsem z toho chlapa v tom mdlém světle viděla, nevypadalo dobře.

Vysoký a hubený,

s umaštěnými nečesanými blond vlasy po ramena. Obličej vychrtlý a rty

popraskané. Fuj.

Nic víc jsem vidět nechtěla. Ustoupila jsem, stiskla kliku a chystala se
zavřít, když praštil velkou rukou do dveří.

„Musím vidět Monu,“ zasípal chraplavým drsným hlasem.

„O-na tu ne-ní. Je mi líto.“ Zase jsem začala zavírat, ale on strčil nohu
dovnitř, zatlačil –

silněji, než by mě napadlo, že je schopen – a odmrštil mě. Narazila jsem do

zdi a praštila se do hlavy. Ucítila jsem prudkou bolest, která ještě vzrostla,
když se dveře rozletěly a bouchly mě do čela.

„Proboha,“ zalapala jsem po dechu.

Ten umaštěnec vešel dovnitř a pohlédl na mě. Stála jsem tam jako připláclý
brouk.

„Promiň,“ zabručel, odtáhl ze mě dveře a kopl do nich odřenou

motorkářskou botou.

Zabouchly se. „Musím mluvit s Monou.“

Několikrát jsem zamrkala a přitiskla si dlaň na čelo. Chvíli jsem viděla
hvězdičky.

„Mono!“ zařval ten chlap, jak šel chodbou dál.

Škubla jsem sebou, spustila ruku a napřímila se, zrovna když ten chlap
vešel

do obýváku. Pořád křičel mámino jméno, jako by se tu kouzlem z ničeho

nic měla zjevit.

Pospíchala jsem za ním, stále trochu v šoku. „Ona tady není.“

Umaštěnec se zastavil před pohovkou a svěsil ramena. V jasnějším světle

jsem opravdu

nechtěla vidět to, co jsem viděla. Ten chlap byl špinavý včetně košile a
džín. Paže měl holé, jejich vnitřní strany pokryté rudými svraštělými
skvrnami.

Sakra.

Stopy po vpiších.

Umaštěnec byl těžký závislák.

Do prdele.

„Mona tu není,“ zkusila jsem mu znovu vysvětlit. Srdce mi bušilo jako o

závod, proto mi bolest ve spánku připadala jako tlučení kladívkem.

Otočil se ke mně a cvakal čelistí. „Dluží mi.“

Čím dál lepší, sakra.

Pohled jeho bledě modrých očí se zdál nepřítomný, jako by mě ani neviděl.
„Má to

svinstvo tady. Vím, že jo.“

Vytřeštila jsem oči. Fakt doufám, že tu žádný svinstvo není.

Bez dalšího slova prošel kolem mě. Mířil do ložnice. Srdce se mi v hrudi
zachvělo. „Co to děláte?“ dožadovala jsem se.

Neodpověděl mi a šel přímo k posteli. Strhl čisté přikrývky a prostěradlo.

„Hele!“ vykřikla jsem.

Vůbec si mě nevšímal, vklouzl rukama pod matraci a otočil ji. Když nic
nenašel, vypustil proud nadávek.

To fakt nevypadalo dobře a zdálo se, že se to brzy vymkne kontrole.

Šla jsem za ním, ale on se ohnal zvednutou paží a zavrčel: „Nepřibližuj se

ke mně,

kurva.“

Žaludek se mi stáhl a zůstala jsem stát opodál. Zamířil ke komodě, vyházel

moje

poskládané oblečení a potom přešel k šatní skříni. Byl malý zázrak, že poté
co přeházel věci v pokoji, kde jsem předtím uklidila, nešel po mojí
peněžence.

Zastavil se u dveří do koupelny a napřímil se. Obličejem mu přeběhl

zvláštní výraz.

„Zatraceně.“ Otočil se a vyběhl z ložnice směrem ke schodišti.

Sakra, to ne. Kam si kruci myslí, že jde? S třesoucíma se rukama jsem ho

oběhla,

zastavila se před ním a zablokovala schody. „Je mi to líto, ale Mona tu není.
Nevím, kde je, ani co hledáte, ale musíte…“

Položil mi ruku na hrudník, zatlačil a postavil se těsně ke mně. Měl žluté

zuby, některé úplně zkažené a z úst mu páchlo jako z několik dnů
nevysypané popelnice. Chtělo se mi zvracet.

„Hele, nevím, kdo jsi, a je mi to u prdele. Ale nemám s tebou problém,“

řekl. „Tak mě

nenuť, abych s tebou problém měl. Jasný?“

Přinutila jsem se kývnout. Nechtěla jsem s ním mít problém. „Chápu.“

Chvíli na mě zíral a potom přimhouřil oči nad mou levou tváří. „Ty jsi
Monina holka, že jo?“

Neodpověděla jsem, protože jsem si nebyla jistá, jestli to znamená, že s ním

budu mít

problém.

„Život stojí za hovno,“ poznamenal a spustil ruku. Vyšel po schodech

nahoru.

Navzdory zdravému rozumu jsem ho následovala nahoru a do ložnice –

svého starého

pokoje. Umaštěnec věděl, co hledá. Šel přímo ke skříni a otevřel dveře tak
prudce, až mě překvapilo, že nevyletěly z pantů. Klekl si a nahnul se do
úzkého prostoru. Se zadrženým dechem jsem se přikradla za něj a
rozhodovala se, jestli mám z nočního stolku popadnout lampu a praštit ho s
ní.

Umaštěnec sáhl dovnitř, odsunul stranou krabice od bot. Potom, když jsem
nemohla

vidět, co dělá, zabručel a trhl sebou. Odhodil stranou kus zadní stěny –
vyřezaný kus,

který zřejmě zakrýval díru.

Kruci.
„Jo, kurva,“ vydechl umaštěnec, vylezl ze skříně, zavrávoral a zvedl se na
nohy.

„Jackpot. Zatracenej jackpot.“

Nechtěla jsem se podívat, ale musela jsem. Ten chlap držel ne jeden, ale
aspoň osm

zavřených balíků něčeho hnědého, co mi připomínalo ztvrdlý hnědý cukr.

„Proboha,“ zašeptala jsem.

Neslyšel mě. Hleděl na ty balíky ve svých rukou, jako by chtěl každou

chvíli jeden

rozervat a ponořit do toho svinstva obličej.

Nohy se mi podlomily. V domě byly drogy, schované ve skrýši ve skříni v

mém starém

pokoji. Žádná marihuana nebo něco jiného relativně neškodného, ale něco
opravdu zlého

a opravdu drahého, to bych se vsadila.

Zdálo se, že umaštěnec zapomněl, že existuju, za což jsem byla ráda.

Zamířil dolů

a o pár vteřin později jsem uslyšela, jak bouchly hlavní dveře, až jsem
poskočila.

Nevím, jak dlouho jsem v pokoji stála a zírala na otevřené dveře skříně, než
jsem

přinutila nohy se pohnout. Šla jsem dolů do ložnice a vytáhla z kabelky

mobil. Zatímco

jsem volala Clydeovi, ruka se mi chvěla.

Zvedl to při třetím zazvonění. „Jsi v pořádku, holčičko?“

Bylo pozdě a on byl asi pořád ještě v hospodě. „Byl tu nějaký chlap.“

Chvíli mlčel a potom promluvil hodně tiše a vážně. „Co se stalo?“

Horečně jsem mu všechno pověděla a on mi potom řekl, abych se ujistila,

že jsou dveře

zamčené – dobrá poznámka – abych nikam nechodila a že za mnou přijede.

Nic víc teď

udělat nemohl, ale i tak jsem to ocenila. Přiznávám, byla jsem vyděšená.
Strašně

vyděšená.

Ujistila jsem se, že dveře od skříně v mámině ložnici jsou zavřené, a znovu
si nanesla

make-up, přestože šlo jenom o Clydea. Potom jsem dalších asi dvacet minut
seděla

na pohovce a tiskla si k hrudi telefon, dokud se neozvalo rychlé hlasité

zaklepání

na hlavní dveře.

Znovu jsem zkontrolovala kukátko a tentokrát jsem tam někoho viděla –

někoho, kdo

poslal moje už tak přepracované srdce přímo do srdeční vazby.

Na opačné straně dveří stál Jax.

9. kapitola
„Co tě to sakra napadlo?“ vypustil Jax jako první z pusy, když jsem otevřela
dveře.

Měla jsem lepší otázku: „Co tady děláš? Volala jsem Clydeovi.“

„A Clyde mi to řekl, proto jsem tady.“ Vecpal se dovnitř, vytrhl mi dveře z

ruky,

zabouchl je a zamkl. „Neodpověděla jsi mi.“

Protože jsem se pořád ještě nemohla vzpamatovat z toho, že najednou stojí

na chodbě

Jax, pomalu jsem zamrkala. „Na co?“

„Proč k čertu otvíráš dveře uprostřed noci?“

„Aha. Nejdřív jsem se podívala do kukátka, víš.“

Jax na mě zíral.

„A nikoho jsem neviděla,“ dodala jsem na svou obranu.

Založil si svalnaté paže na hrudi. „Takže si to zopakujme. Uslyšela jsi

někoho klepat

na hlavní dveře, šla jsi k nim a použila kukátko, ale když jsi nikoho
neviděla, pomyslela sis: Ach, k čertu, co kdybych prostě otevřela dveře?
Napadlo tě vůbec, že se někdo mohl za dveřmi schovávat?“

Páni, vypadal a zněl naštvaně, ale mohl mi klidně políbit mou růžovou
prdelku. „Ten

chlap se neschovával. Seděl.“

Hnědá obočí mu vyletěla vzhůru. „Vědělas to, když jsi otevřela dveře?“

„No, ne, ale…“

„Tak proč jsi k čertu otevřela?“ dožadoval se znovu vysvětlení. Oči mu

potemněly.

„Hele, já vím, že otevřít dveře byla hloupost.“ Sevřela jsem v ruce mobil a
měla chuť

ho praštit druhou rukou do hrudi. „Nepřemýšlela jsem.“

„Nepovídej,“ zavrčel.

Přimhouřila jsem oči. „Já to vím. Nepotřebuju tebe, abys mi to dokola

připomínal.“

„Ježíši Kriste, Callo, říkal jsem ti, do jakého svinstva se tvoje máma
zapletla a že tu nemáš zůstávat. To nejmenší, cos mohla udělat, je neotvírat
dveře uprostřed noci.“

Zhluboka jsem se nadechla, zvedla ruku a zastrčila si stále vlhké vlasy

zpátky za pravé ucho. „Chápu to. Díky, žes mi to přišel říct osobně. Teď
můžeš…“ Odmlčela jsem se a vykulila oči.

V jeho očích se objevil děsivý pohled a pak stál přímo přede mnou, pohnul
se tak rychle jako předtím v kanceláři. Couvla jsem a narazila do zdi.
Neměla jsem kam jít. Přitiskl jemně konečky prstů pod můj pravý spánek.
Zíral na to místo, v očích blesky

a znepokojení.

Srdce mi bušilo tak rychle, jako když do domu vnikl ten umaštěnec.
„Jaxi…?“

Zadíval se mi do očí. „Praštil tě?“

„Ne,“ zašeptala jsem.

„Tak co se ti to stalo na spánku? Je zarudlý a napuchlý.“ Hlas mu zněl
ledově a tvrdě.

„To je od dveří. Když je rozrazil, prostě jsem stála v cestě.“ V očích mu

zlostně

zablesklo a čelist ztuhla. „Vlastně se mi nepokusil ublížit, Jaxi. Jenom chtěl

získat to, co bylo v tomhle domě.“

Svaly v obličeji měl pořád napjaté a uběhla dlouhá chvíle, kdy jsem se snad
ani

nenadechla. „Jsi v pořádku?“

Dívali jsme se jeden druhému upřeně do očí. „Jo. Prostě… to se mnou

otřáslo. Nečekala

jsem to.“ Znělo to hloupě vzhledem k tomu, před čím mě varoval.

„Nevěděla jsem, že to

svinstvo je v domě.“

„Já vím,“ promluvil tiše a měkce. Čím déle na mě hleděl, tím silnější jsem
měla pocit,

jako by mi v hrudi třepotali křídly motýlci, což rozpoutalo varovné signály.

„Clyde mi řekl, že tu ten chlap něco našel.“

Přikývla jsem. „Jo, nahoře v mém starém pokoji. Ve skříni.“

„Sakra,“ zamumlal znechuceně. Prsty pomalu odtáhl od mého obličeje,

otočil se

a pokračoval dál do domu.

Chvíli jsem tam jenom tak stála a držela si u hrudi ruku s telefonem. Potom
jsem se
přinutila odpoutat od zdi. Pořád jsem neměla tušení, proč přišel Jax místo
Clydea, ale šla jsem za ním. Byl v polovině schodiště a ani jeden z nás
nepromluvil, dokud neklečel před skříní a nedržel v ruce kus sádrokartonu.

„Viděla jsi, co přesně vytáhl?“ zeptal se.

„Několik balíků něčeho, co vypadalo jako hnědý cukr. Ten to asi nebyl.“

„Kurva,“ zamumlal jakoby nepřítomně. „To vypadá na heroin. Malé balíky,

nebo velké?“

Heroin. Bože, co to máma vyvádí? „Co myslíš tím malé? Jako sáček na
sendvič?“

„Ne.“ Zakašlal smíchy, vstal a otočil se ke mně. „Sendvičový sáček na

heroin by nebyl

malý. Asi takhle malý?“ Měnil vzdálenost mezi ukazováčkem a palcem po

několika

centimetrech. „Nebo takhle?“

„Bylo to několik uzavřených balíčků, Jaxi. Možná osm a byly plné.“ Srdce
mi na jeden

úder vynechalo, když zbledl. „To je… to je zlé, že jo?“

„Jo, do prdele.“ Zajel si rukama do vlasů. „Vypadá to, že v těch sáčcích

mohlo být i víc než kilo. A podle toho, jak to popisuješ, to byl asi černý
heroin.“

Díky oboru, který jsem studovala, jsem věděla, o jakém množství mluví, ale
neměla

jsem tušení, co to znamená v drogovém světě. „Černý?“

„Mnohem dražší, podle toho, co jsem slyšel.“

Stěny jako by se kolem mě zatočily. „Jak drahý?“

„Sakra. Někde mezi sedmdesáti až sto tisíci za kilo,“ vysvětlil a zhluboka se
nadechl.

„Ve skutečnosti to záleží na tom, jak byl čistý – jestli byl špičkové kvality,
nebo ne. Mohlo to mít cenu i pár milionů.“

„Proboha.“ Nohy se mi najednou podlomily. „Jak tohle víš?“

Zadíval se na mě. „Mám s tím trochu zkušenosti.“

„Užíval jsi heroin?“

„Ne, k čertu.“ Nerozváděl to. „Řekni mi, jak ten chlap vypadal.“ Když jsem
dokončila

popis toho umaštěnce, Jax vypadal ještě napjatěji. „Pochybuju, že to, co si

odnesl, patřilo jemu. A nemyslím si ani, že to bylo Monino.“

Žaludek se mi převrátil. „Myslíš si, že… že to pro někoho schovávala?“

Přikývl. „Jenom doufejme, že tenhle chlap byl ten, pro koho to schovávala.
Jestli ne…“

Proboha, nemusela jsem být hlavou drogového podsvětí, aby mi došlo, co

tím myslel.

Jestli máma schovávala drogy takové hodnoty, majitel by si pro ně jednou

přišel, a kdyby byly drogy pryč, nebyla by po krk v problémech. Topila by
se v nich. Jak Jax řekl, mohla jsem jedině doufat, že to svinstvo patřilo
tomu umaštěnci. Zdálo se, že věděl přesně, kde má hledat.

Když jsme zamířili dolů, telefon mi v ruce zazvonil. Uviděla jsem, že volá
Clyde,

a zvedla to. „Ahoj.“

„Jsi v pořádku, holčičko?“ ozval se jeho hluboký ochraptělý hlas.

„Jo.“
„Jax je tam?“

„Jo.“

Dlouze si oddechl. „On je dobrej kluk. Ochrání tě.“

Zamračila jsem se nejen kvůli Clydeovým slovům, ale protože Jax sbíral v
ložnici věci,

které tam ten umaštěnec rozházel, včetně mého spodního prádla. „Hm,
strýčku Clyde… už

musím končit.“

„Myslím to vážně, holčičko, postará se o tebe,“ pokračoval Clyde. Jeho

slova způsobila, že motýlci se v mé hrudi znovu probudili a mávali křídly
víc než předtím. „Slyšíš mě?“

„Jo,“ zašeptala jsem. „Slyším.“

„Dobrá. Ráno mi zavolej, ano?“

„Zavolám.“ Ukončila jsem hovor a pomalu vešla do ložnice. Srdce mi v

hrudi

poskakovalo. Zastavila jsem se kousek ode dveří. „Jaxi, co to děláš?“

„Jako co to vypadá?“ Urovnal matraci. „Pochybuju, že tohle byl tvůj nápad,

jak si

upravit pokoj.“

„Ne, ale já se o to postarám. Nemusíš…“

„Pomáhám ti, tak se se mnou o tom nedohaduj.“ Sklonil se, popadl

prostěradlo a hodil

ho na mě. „Zůstanu tu přes noc.“

Prostěradlo dopadlo na podlahu. „Cože?“

„Zůstanu tu s tebou.“ Pokračoval v urovnávání druhého prostěradla kolem

matrace.

„Vyspím se na pohovce.“ Zvedl husté řasy. Jeho oči měly zase teple hnědou
barvu. „Nebo

můžu spát tady…“

Nedostávalo se mi slov.

Vzal druhé prostěradlo z hromady, kde leželo, a já jsem tam prostě tak stála,
zatímco

on upravoval postel a potom se vrátil ke sbírání rozházeného oblečení.

Když popadl náruč barevných hedvábných hadříků, probrala jsem se z
šoku.

Přispěchala jsem k němu a vytrhla mu svoje kalhotky z ruky. „Nezůstaneš

tady.“

„Tak pojedeš se mnou a zůstaneš u mě.“

Uběhla minuta, než jsem to zpracovala. „Nezůstanu s tebou.“

„Pak já zůstanu tady s tebou.“ Začal sbírat zbytek oblečení z podlahy,

zatímco jsem

ukládala svoje prádlo do komody. „V tomhle domě očividně není bezpečno,

obzvlášť když

otvíráš dveře kdejakému grázlovi…“

„Znovu už ty dveře neotevřu!“ zakřičela jsem.

Zarazil se, když zavíral šuplík komody, napřímil se, a jakmile to udělal,
povytáhl koutek rtů. „Co to máš na sobě?“
„Cože?“ Shlédla jsem na sebe. Tričko bylo černé s všitou podprsenkou –
díkybohu,

protože jsem nechtěla stavět prsa na odiv – a pyžamové šortky byly světle
růžové. „Co je na tom špatného?“

„Nic.“ Zakřenil se a dovřel šuplík. „Líbí se mi ty ponožky. Je to roztomilý.

A ty jsi taky roztomilá.“

Ponožky byly modro-růžové a roztomilé. „Díky,“ zamumlala jsem,

rozhozená příjemným

vzrušením obklopujícím mé myšlenky. A to bylo zlé. Moc zlé. Jako

opravdu moc, protože

žádné vzrušení nepotřebuju. Odkopla jsem ho stranou. „Nemůžeš tady

zůstat…“

„Takže pojedeš ke mně? Báječný.“

Ve spáncích mi začalo bušit. „Nepojedu k tobě.“

Jax se přesunul k nohám postele, k hromadě polštářů. V tomhle se máma

nikdy

nezměnila. Vždycky měla na posteli aspoň pět polštářů a nikdy nebyly

starší než měsíc.

„Jsi pořád tak uhádaná?“

Přimhouřila jsem na něj oči. „A ty jsi pořád tak panovačný?“

Ušklíbl se na mě. „Zlato, tos ještě nic neviděla.“

„Paráda…“ Mávla jsem nijak nadšeně rukou.

Mrkl na mě, popadl dva polštáře a obešel postel.

Dlouhými kroky došel ke mně až na pár centimetrů. „Můžeš mi říkat, abych
tu nezůstal,

jak chceš. Klidně křič nebo mávej rukama. Je mi to fuk. Nic se tím
nezmění, protože

vážně pochybuju, že mě odsud dokážeš vyhodit. Chápeš, co říkám?“

Cítila jsem, jak mi vylézají oči z důlků. Jo, chápala jsem, co mi říkal, a
nelíbilo se mi to, tak mě napadlo, jestli by pochopil, co říkám já, kdybych
ho kopla do koulí.

Jax sklonil bradu a jeho rty se přiblížily k mým. Navzdory tomu, že jsem
byla tak

otrávená, jako by mě celou poštípali mravenci, srdce mi v hrudi poskočilo.

„Myslím, že

hluboko uvnitř víš, proč jsem tady já a proč tu není Clyde.“

Hm. To jsem vlastně nevěděla. Chtěla jsem mu to říct, ale on pokračoval.

„Chci se ujistit, že jsi v bezpečí, tak dlouho, jak tu budeš.“ Kousek se

přesunul

a naklonil hlavu na stranu. V další vteřině mi upřeně zíral do očí. „A sama

tady nejsi

v bezpečí, proto tu zůstanu, abys tu v bezpečí byla.“

Mezi rty mi unikl povzdech. Kdovíodkud se ve mně vzalo nutkání opřít se o

něj celým

tělem. Kruci. To bylo zatraceně divné. Nikdy dřív jsem se o kluka opřít
nechtěla. O té

potřebě jsem četla, ale nikdy tomu ve skutečnosti nevěřila. Ale cítila bych
se v bezpečí, kdybych se o něj opřela a byla mu nablízku. Ta touha na mě
tlačila a ještě horší bylo, že jsem věděla, že jeho tělo bude teplé a taky
pevné na všech těch správných a zajímavých místech.

Ježíši, moje myšlenky ubíhaly špatným směrem – perverzním směrem – ale

nedokázala

jsem je zastavit. Jax… byl nádherný takovým neskutečným,

nedotknutelným způsobem.

A taky měl úžasné obočí. Vážně. Tmavší než své vlnité vlasy. Přirozeně
šikmé a nápadné.

Bylo to jen obočí, ale rajcovní.

Ale šlo o víc.

Bože, možná jsem spáchala kardinální hřích jenom tou myšlenkou, ale on
byl jako Cam
2.
Protože podle toho, co jsem o Jaxovi věděla, byl milý, opravdu milý, a tedy
velice

nebezpečný mému mentálnímu zdraví, ale dokázala jsem si představit, že

zbláznit se

do něj by bylo zábavné dobrodružství.

A věděla jsem, že z něčeho takového bych se pravděpodobně nikdy

nevzpamatovala.

Mohla jsem však skoro cítit jeho rty na svých. Když mě večer políbil, bylo
to rychlé

a aby mi něco dokázal, ale nyní jsem je mohla cítit.

V jeho očích zasvítilo něco hlubokého a vřelého. Napadlo mě, jestli ví, co si
myslím.

Bože, modlila jsem se k buclatému Ježíškovi, aby to tak nebylo. Sklopil

řasy a z váhy jeho pohledu mě brněly rty.

„Jo, myslím, že mě začínáš chápat.“ Pak prošel okolo mě do obýváku.

„Potřebuju někoho dospělého,“ zamumlala jsem, pomalu se otočila a

uviděla ho

u gauče v obýváku.

„A než zapomenu…“

„Neměň téma!“ Dupla jsem nohou a byla na to i zatraceně hrdá.

Ohlédl se na mě přes rameno a povytáhl obočí. „Ty sis právě dupla?“

Do tváří mi vstoupila horkost. Zabručela jsem: „Možná.“

Jaxovi zacukaly koutky rtů. „Roztomilý.“

„To není roztomilý! A ty tu nezůstaneš. A já…“

„A ty mě zítra ráno svezeš domů, když pojedeš do hospody,“ dokončil a

zastavil se před

gaučem.

„Nesvezu…“ Přestala jsem křičet, když mi došla jeho slova. „Cože?“

„Budu zítra potřebovat svézt,“ zopakoval a upustil polštáře na okraji

pohovky. „Přivezl jsem ti auto. Čelní sklo je opravené.“

Hleděla jsem na něj tak dlouho, že si asi myslel, že se mi něco stalo, a pak
jsem

proběhla kolem něj k oknu u televize. Odhrnula jsem záclony a byl tam.
Můj Ford Focus

stál na příjezdové cestě.

„Nech mě hádat. Kabelovku nemáš, co?“ zeptal se Jax.

„Cože?“ Dívala jsem se z okna a srdce mi prudce bušilo.

„Televize. Mona pravděpodobně neplatila účty za kabelovku.“ Uslyšela

jsem zvuk, jako

by ovladač dopadl na konferenční stolek. „Já mám doma kabelovku. HBO,

Starz. Jen abys

věděla.“

Se staženým hrdlem jsem se k němu otočila. „Kolik… kolik ti dlužím za to

čelní sklo?“
„Nic.“

„Musím ti za to zaplatit. To není totéž, jako když jsi za mě zaplatil v

rychlém

občerstvení. Nejsem až tak na mizině. Můžu ti zaplatit…“

„Neplatil jsem to.“ Pozoroval mě a prohrábl si vlasy. „Jak jsem už řekl, ten
chlap –

jmenuje se Brent – mi dlužil službičku. Postaral se o to čelní sklo. Nic jsem

neplatil.“

„Dlužil ti službičku?“ zopakovala jsem hloupě. „Ty jsi v gangu?“

Zaklonil hlavu a zhluboka a burácivě se zasmál, až se mi zkroutil žaludek.

„Ne.“

Ten smích se mi líbil.

Poodešla jsem od okna a najednou se cítila… Nevím. Oddechla jsem si?

Nebo se cítila

napjatě? Ohromeně? Cítila jsem to všechno najednou, ale věděla jsem, že

nemám hledět

na zuby darovanému koni. „Děkuju ti.“

Pokrčil ramenem. „Není zač.“

„Ale je.“

Po chvíli se zeptal: „Jsi unavená?“

Ne, byla jsem jako na jehlách, jako by mi kosti a svaly měly vyletět z kůže,
ale lhala

jsem a řekla, že jo, protože jsem si nemyslela, že o moc déle zvládnu být s
ním
ve stejném pokoji. V očích mě pálilo a musela jsem to dostat pod kontrolu.

Na vteřinu se mi zadíval do očí a potom klesl na pohovku. Mlčel, zatímco

jsem přešla

k malému prádelníku a vytáhla přikrývku, kterou jsem tam předtím viděla.

Položila jsem ji na opěradlo pohovky dál od něj.

„Mimochodem…“ Když jsem se k němu otočila, Jax mi věnoval ten

poloúšklebek,

z něhož se mi kroutily palce u nohou. „Ty šortky a tvoje nohy. Zatraceně

dokonalý.“

Svalila jsem se na záda a hleděla vykulenýma očima do stropu. Několik

příček v žaluziích zakrývajících okno v ložnici bylo zlomených, proto strop
pokrývaly tenké pruhy měsíčního světla a hrály na honěnou.

Převalovala jsem se v posteli snad hodiny, neschopna uklidnit mozek.

Kdykoli jsem se

pohnula, postel trochu zavrzala. Nebo možná hodně. Mně to znělo

superhlasitě, ale stejně tak nahlas jsem slyšela svoje srdce, jak mi
pumpovalo krev.

Jax ležel na pohovce několik metrů od ložnice. A dnes večer mě políbil. A

nechal mi

opravit čelní sklo. A řekl, že moje nohy a šortky jsou zatraceně dokonalý.

Proč ho tak fascinují moje nohy?

Přetočila jsem se na břicho a zaúpěla do polštáře. Na mých nohách by

nemělo záležet.

Zjevně to nebylo důležité, ale lpěla jsem na tom, jak se Jax zajímá o moje
nohy. Na mně bylo něco jiného, mnohem zřetelnějšího, co obvykle poutalo
pozornost. Jako třeba moje tvář. A ne moje nohy.
On mě však políbil a ležel ve vedlejším pokoji, přímo tady, a rty mě zase
brněly. Můj

první polibek – v jednadvaceti jsem zažila svůj první polibek. Konečně. A

ani jsem

nevěděla jistě, jestli byl opravdový.

„Bože,“ zasténala jsem do polštáře.

Otočila jsem se na bok a rozhodla, že už o Jaxovi nebudu přemýšlet,

protože to vážně

nemá smysl. Takže jsem hned poté pomyslela na heroin. Spoustu heroinu.
Možná

v hodnotě několika stovek tisíc. Kolik heroinu to ve skutečnosti bylo? Jako

na ulici? Kolik životů to otráví a zničí? Stovky? Tisíce?

A bylo to v tomhle domě – v mámině domě.

Pevně jsem zavřela oči, když se mi vkradl nepříjemný pocit do žaludku a

šířil se jako

odporný jed. Užívá teď máma heroin?

Tak fajn. Ani na tohle nebylo dobré myslet. Moje mysl byla na pár
požehnaných

okamžiků prázdná a potom jsem začala přemýšlet o škole. Ta původní

panika, která mě

obklopovala kvůli tomu, jak zaplatím školné, se vytratila. Věděla jsem, že

dostanu státní podporu. Nezjišťovali kreditní historii, ale to všechno
nespraví. Až se vrátím, budu si muset najít práci jako servírka, protože jsem
potřebovala peníze na placení životních nákladů. To bude pěkně na hovno,
protože poslední semestry studia ošetřovatelství
budou hodně náročné. A ukončením školy se nespraví ani ten zbytek –
dluhy a všechno

ostatní.

Nevěděla jsem, co budu dělat, a nechtěla jsem na to už dál myslet, protože

jsem

dělala, co jsem mohla. Dnes jsem si vydělala padesát babek a to bylo lepší
než nic.

Padesát babek.

Bože.

Přetočila jsem se na záda a vydržela v té pozici celých pět minut. To nestálo

za nic.

Zase jsem se otočila a málem zmrzla, když jsem se uvelebila na druhém

boku směrem

ke koupelně.

Staré panty na dveřích od ložnice zavrzaly, jak se dveře pomalu otevíraly.

Zatajila jsem dech. Ležela jsem k nim zády, ale věděla jsem, že je to Jax.
Jeho přítomnost prakticky vysála kyslík z místnosti.

Co tu dělá? Probudilo ho, jak se vrtím v posteli? Zřejmě ano, protože dveře
ložnice

nešly úplně zavřít. Mezi nimi a prahem zůstala škvíra asi patnáct
centimetrů. Něco bylo s panty. Nevěděla jsem co, na tom však nezáleželo.

Prkna v podlaze pod jeho kroky zaskřípala.

Proboha.

„Callo?“ Nepromluvil hlasitě, ale stejně to znělo jako zahřmění.

Mám předstírat, že spím? Zavřela jsem pevně oči. Myslela jsem si, že je to
hloupost, ale byla jsem ochotná to risknout.

„Vím, že nespíš.“

Zatraceně.

Pořád jsem mlčela, protože jsem si byla jistá, že bych ze sebe nic
nevymáčkla.

Naskákala mi husí kůže a otevřela jsem oči. Nikdy dřív jsem nebyla v
posteli, když byl

v pokoji kluk. Smutné, ale pravdivé. I když to nebyla úplně pravda. Kdysi
byl u mě

na koleji Jacob, spolužák z univerzity, ale to nebylo totéž jako teď.

Podlaha už nezavrzala, ale postel se najednou pod jeho vahou propadla. Na

předstírání

spánku můžu zapomenout. Moje tělo by to nedovolilo. Zvedla jsem se na

lokti, otočila

hlavou a vykulila oči. Ve stříbrné záři měsíce jsem mohla vidět jeho vysoké
lícní kosti a tvar jeho těla. To bylo víc než dost.

„Co to děláš?“ Hlas mi vyletěl trapně vysoko.

Jax se opíral o bok, ruku měl položenou blízko mé. „Nespala jsi.“

„Jo, spala.“ Nebyla jsem dobrá lhářka.

„Myslím, že jsem asi hodinu poslouchal, jak se převaluješ v posteli.“

Nevěděla jsem, co na to říct, ale srdce mi bušilo jako plechový buben.

„A musím přiznat, že je to pěkně rušivý.“ V temném pokoji se přisunul blíž

a já se
napjala.

„Omlouvám se,“ vyhrkla jsem.

Tiše a zhluboka se zasmál. „Nemusíš se omlouvat. Bylo to příjemně

rušivý.“

Přestože jsem si to v duchu přeříkala, nevěděla jsem, jak to myslel.

„Míváš obyčejně takovej problém usnout?“

„Co?“

„Usnout,“ zopakoval. V jeho hlase zaznívalo pobavení. „Máš s tím obvykle

takovej

problém?“

Mám obvykle takové potíže s někým mluvit? Kousla jsem se do rtu a

zavrtěla hlavou.

„Ne, dokud jsem nepřijela sem.“

Jax chvíli neodpovídal a potom řekl. „Chápu to.“

„Jo?“ Překvapilo mě to.

„Jo. Když jsem poprvé přijel domů – ne sem, ale domů k rodičům, měl jsem
velké

problémy usnout a spát celou noc. Moc se toho dělo tady.“ Zvedl ruku a
ukázal na hlavu.

Zdravý rozum mě nabádal, že mu musím říct, ať vypadne z mojí postele,

jinak budu

muset vzít nohy na ramena a dostat se aspoň několik metrů od něj, ale
přemohla mě
zvědavost. „Odkud jsi přijel domů?“

Mlčky se převrátil na záda, s hlavou na polštáři vedle mě. Na záda, vedle

mě, ve stejné posteli jako já! Co to má k čertu znamenat? Jazyk se mi
přilepil na patro, srdce mi pádilo a motýlci v mém břiše se mohli zbláznit.

„Byl jsem v zahraničí,“ odpověděl a mně chvíli trvalo, než jsem si

vzpomněla, o čem to

mluví.

Přebrala jsem si to, ale dostala ze sebe jenom jedno slovo. „V zahraničí?“

„Co kdyby sis lehla a já ti to povím?“

Lehla? V posteli? S ním? V žádném případě. Ani omylem. Ztuhla jsem v té

pozici. Ne,

ne, ne.

„No tak,“ zašeptal tónem, který si pohrával s mými mozkovými buňkami,

rozpouštěl je,

jako když vložíte máslo do mikrovlnky. „Lehni si, Callo. Uvolni se.“

Nevím, co bylo na tom, jak to řekl, ale levá paže se pode mnou podlomila a
v dalším

okamžiku už jsem ležela pravou tváří na polštáři.

Jeho hlas byl jako kouzelný proutek.

„Když mi bylo osmnáct, hned po maturitě jsem narukoval,“ vysvětlil. „Měl

jsem

na vybranou jenom mezi armádou nebo prací v uhelných dolech jako můj
táta a starší

brácha.“
Uhelné doly? Sakra. „Odkud jsi?“ Matrace se znovu zhoupla. Zřejmě se
přetočil

na stranu, obličejem ke mně. „Z Oceany v Západní Virginii.“

„Oceana…“ zašeptala jsem a zírala na holou zeď naproti posteli. „Proč mi

to zní

povědomě?“

Jax se uchechtl. „Možná proto, že se tomu říká Oxyana a o městu natáčeli

dokument.

Mají tam menší problém s utišujícím lékem zvaným OxyContin a užívá ho

asi polovina

města.“

Jo, to znělo povědomě.

„Práce v dolech je těžká a někteří si myslí, že dobře placená, ale to jsem

dělat nechtěl.

Sehnat jinou práci je tam problém a chtěl jsem odtamtud vypadnout.“ Jeho
náhle tvrdý

hlas mi přeběhl po zádech jako mráz. „Narukovat se zdálo jako jediná další
možnost.“

„V jaké… u jaké složky jsi v armádě byl?“

„U mariňáků.“

Páni, mariňáci byli drsní chlapi. Ti nejdrsnější z celé armády. Bratr mého
táty byl

mariňák a pamatuju si, jak nám vypravoval o výcviku, jak to bylo tvrdé. Ne
každý se mohl dát k námořní pěchotě, ale Jax očividně ano. A když jsem ho
viděla, jak předtím přeskočil bar a čelil Mackovi, úplně jsem si ho jako
mariňáka dokázala představit.

Bylo to dost sexy.

V hlavě se mi zrodil obrázek Jaxe v parádní uniformě, v takové, jakou jsem

viděla

ve strejdově skříni, když jsem byla malá.

Jo, hodně sexy.

„Narukoval jsem na pět let, byl aktivně nasazenej dva roky během války a
strávil skoro

tři roky v poušti,“ vysvětlil. Ztěžka jsem polkla. Aktivní nasazení ve válce
nebyla žádná legrace. „Když jsem své období dokončil, nebyl jsem si jistej,
jestli chci pokračovat.

A když jsem se vrátil domů, nemohl jsem spát. Nevěděl jsem, co mám se
sebou dělat.

Doma nebyla práce, ale být tam nebyla ta nejlepší zkušenost na světě, víš?
Je to jinej

život a změní tě to. To, co musíš dělat. To, co vidíš na vlastní oči. Některé
noci jsem spal jenom pár hodin. Někdy vůbec. Hlava nechtěla vypnout,
takže jsem zažil mnoho neklidných nocí.“

Chtěla jsem se přetočit a podívat se na něj, ale nedokázala jsem se pohnout.

„Lituješ

toho, že jsi vstoupil do armády?“

„Ne, sakra.“ Odpověděl okamžitě a pevně. „Byl dobrej pocit udělat něco
pro svou zem

a tak.“
Něco mě na hrudi zahřálo a opravdu jsem ho chtěla vidět, ale to vyžadovalo
úsilí

a kuráž. Tak jsem zůstala u slov, protože to bylo vše, co jsem mohla
nabídnout. A chtěla jsem mu něco dát. „Myslím, že to je úžasné.“

„Co?“

Do tváří mi vstoupila horkost. „Dát se k mariňákům a bojovat. Je to

hrdinské, čestné

a úžasné.“ Tři vlastnosti, které jsem já neměla, ale po pravdě jsem je

nemohla jmenovat ani u mnoha lidí, které jsem znala, a to včetně Rajcovní
roty. Tedy až na Brandona. Ten byl v zahraničí taky.

Jax na to neodpověděl a ticho mezi námi se protahovalo. Stiskla jsem prsty.

„Jak

dlouho… jak dlouho jsi zpátky?“ zeptala jsem se.

„Hmm, příští rok na jaře to budou dva roky.“ Jeho hlas zněl blíž.

Rychle jsem si to v hlavě spočítala a konečně tak našla odpověď na jednu

ze svých

otázek. „Takže ti je… dvacet čtyři?“

„Jo a tobě je skutečně jednadvacet, přestože vypadáš na sedmnáct.“

Zkroutila jsem rty. „Nevypadám na sedmnáct.“

„Když myslíš,“ zamumlal. „Kdy máš narozeniny?“

„V dubnu, patnáctého.“

„Fakt?“ Zhluboka se zasmál. Roztáhla jsem rty do úsměvu. „Já mám

narozeniny taky

v dubnu, sedmnáctého.“
Zakřenila jsem se. „Duben je skvělej měsíc.“

„To jo.“

Jak jsem si zvykla na jeho blízkost, moje tělo se uvolnilo. „Jak jsi skončil
tady?“

„Potkala jsi Anderse, že? V hospodě?“

„Anderse?“ zamračila jsem se.

„Asi ho znáš jako Reece.“

Aha. „Ten mladej policajt?“

„Vlastně je zástupcem šerifa v okresu Filadelfie. Seznámil jsem se s ním v

armádě. Šel

do civilu o rok dřív než já, ale zůstali jsme v kontaktu,“ vysvětlil. „Věděl,
že to doma nesnáším. Nabídl mi místo, kde složit hlavu. Vzal jsem ho za
slovo a zamířil sem. Nejdřív jsem byl všude možně.“

Kousala jsem se do rtu a hleděla do tmy. „Jak to?“

„Prostě všude,“ odtušil, aniž by opravdu odpověděl. „Jednou večer jsem šel
k Moně

a získal práci. Konečně jsem si sehnal vlastní bydlení. A teď jsem tady a
ležím v posteli s Moninou krásnou dcerou. Život je zatraceně zvláštní.“

Tiše jsem se nadechla. Krásnou dcerou? „Ty jsi… Říkáš milý věci.“ Byla
hloupost to říct, ale byla jsem unavená a můj mozek moc dobře nepracoval.

„Říkám pravdu.“

Po chvíli jsem se zeptala. „Pořád míváš problém spát?“

Mlčel, a jak se ticho protahovalo, nechala jsem to být. S úzkostí jsem

zašeptala:
„Myslíš, že někdo přijde ty drogy hledat?“

Zhluboka se nadechl. „Nevím, Callo.“

Nevěřila jsem mu. Zřejmě to mělo co dělat s tím, že předtím vyjádřil

pochybnosti nad

tím, že by byl ten umaštěnec majitelem takového množství heroinu. A

upřímně, ten chlap

nevypadal, jako by měl prostředky na to mít drogy v takové hodnotě.

„Máma… má velké

potíže, co?“

„Jo, má.“

Srdce mi ztěžklo.

„Nejsou to potíže, do kterých by ses ty měla zaplést,“ dodal Jax tiše a

pevně. „A jsou to takové problémy, které tentokrát nemůžeš napravit.“

Bože, to stálo za hovno, protože jsem věděla, že má pravdu. Netušila jsem

však, jak

přišel na to, že jsem v průběhu let mnohokrát mámu z problémů tahala.

Bylo to něco jako stálá mimoškolní práce.

„Dobrá,“ zašeptala jsem, protože jsem nevěděla, co jiného na to říct.

Jak jsem tam tak ležela a snažila se polknout hlasité, protivné zívnutí,
vzpomněla jsem si na něco, co mi řekl, když jsme se setkali poprvé. Že
život je moc krátký. Dokázala jsem si představit, že když sloužil v armádě,
měl se zkrácenými životy zkušenost z první ruky.

Jeho způsob myšlení vycházel ze zkušenosti. Nyní jsem to chápala.

Dokonce jsem tomu

mohla porozumět, ale pořád tu bylo něco, co jsem nechápala.

„Proč?“ zeptala jsem se.

Za okamžik se ozval. „Proč co?“

Jax zněl unaveně. Měla bych zmlknout nebo mu říct, že teď už jsem
unavená a můžu

spát, tak může odejít. Ale neudělala jsem to. „Proč jsi tady? Neznáš mě
a…“ Došla mi

slova. Nebylo co říct.

Uběhla minuta a on neodpověděl. A další minuta. Nevadilo mi, že

neodpovídá, protože

možná ani odpověď neznal. Nebo se prostě nudil, a proto byl tady.

Potom se však pohnul.

Jax se přitiskl na moje záda. Zatajila jsem dech a prudce otevřela oči. Mezi
námi ležela přikrývka a povlečení, ale jako bych je ani necítila.

„Co to děláš?“ dožadovala jsem se vysvětlení.

„Dělám si pohodlí.“ Položil mi ruku kolem pasu a celé moje tělo sebou
trhlo. „Myslím,

že je čas jít spát.“

„Ale…“

„Nemůžeš spát, když mluvíš,“ poznamenal.

„Nemusíš ležet celej na mně,“ namítla jsem.

Uchechtl se. Chloupky na krku se mi zježily. „Zlato, neležím na tobě.“

Zatraceně, o tom by se dalo dohadovat. Začala jsem se odsouvat dál, ale

sevřel mě
silněji kolem pasu a zadržel na místě.

„Nikam nepůjdeš,“ oznámil bezelstně, jako by mě nedržel v posteli jako

vězně.

Fajn. S tím vězněm to možná přeháním, ale nedovolil mi se odsunout. Ne

když si

za mnou dělal pohodlí.

Ježíši, leželi jsme jako lžičky. Dokonale. Já s čestným členem Rajcovní

roty. Copak jsem se probudila v paralelním vesmíru?

„Spi,“ přikázal, jako by to jedno slovo v sobě neslo tolik síly. „Už spi,
Callo.“ Tentokrát to řekl jemněji a tišeji.

„Jo, tak to ovšem nefunguje, Jaxi. Máš milej hlas, ale nemá sílu mě uspat na
rozkaz.“

Uchechtl se.

Protočila jsem panenky, nejsměšnější na všem však bylo, že se moje oči po

pár

minutách zavřely a zůstaly tak. Já… vlastně jsem se proti němu uvelebila. S
jeho tělem

natlačeným k mým zádům, s nohama okolo mých a jeho paží okolo pasu
jsem se opravdu

cítila v bezpečí. A navíc jsem vnímala něco jiného – něco, co jsem

nepoznala roky.

Cítila jsem, že o mě pečuje… že mě někdo opatruje.

Což bylo dost hloupé, protože jsem ho sotva znala. Ovšem když jsem to
cítila, jakmile

jsem ten vřelý pocit rozpoznala, ihned jsem usnula.

10. kapitola
Když jsem se probudila, bylo mi tak příjemně teplo, že se mi nechtělo
vylézt z postele.

Nacházela jsem se v takovém úžasném útulném zámotku a toužila se do něj

zachumlat,

přitulit se…

Otevřela jsem oči dokořán. Ospalost zmizela a byla jsem dokonale

probuzená.

A nebyla jsem sama.

K čertu, rozhodně jsem nebyla v posteli sama. Věděla jsem sice, že jsem
nešla spát

sama, ale jestli si správně pamatuju, neusnula jsem s tváří na pevném

mužském

hrudníku. Což bylo opravdu divné, protože jsem byla jeden z těch spáčů,
kteří když

jednou usnou, už se nepohnou. Zůstala jsem v té pozici celou noc, takže…

tohle bylo

zvláštní a nechtěla jsem za to, jak jsem se probudila, nést žádnou

zodpovědnost.

Když jsem si naplno uvědomila, jak jsem spala, všechny svaly v těle mi
ztuhly.

A neležela jsem na Jaxovi jenom hlavou. Lepila jsem se k němu ramenem a

prsem,
jako by mezi námi nebyl ani centimetr volného prostoru. Moje levá paže
spočívala

na jeho břichu a s každým jeho nádechem jsem mohla cítit, jak má tvrdé a
vypracované

břišáky. Díkybohu měl na sobě pořád tričko, protože kdyby neměl, asi bych
vzplála. Jednu nohu měl strčenou mezi moje, natlačenou k místu, kde se v
podstatě nikdy netisklo nic cizího. Naše nohy byly doslova propletené
dohromady.

Jax se mírně posunul a jeho noha se mezi mýma pohnula. Kousla jsem se
do rtu

a žaludek se mi stáhl. Po páteři mi přeběhli mravenci. Dech se mu

nezměnil, dýchal pořád hluboce a pravidelně, ale ruka obtočená okolo mého
boku začala klouzat.

Zachvěla jsem se a moje hruď se proti jeho tělu prudce zvedla. Ruka sjela
níž.

Jax sevřel v dlani můj zadek.

Prostě mi rukou sahal na půlky a sevřel je.

To snad zamrzlo peklo.

Měla bych být naštvaná, že mě ve spánku osahává, ale tak jsem se vůbec
necítila. Moje

tělo obklopilo tekuté horko, vnořilo se pod kůži a svalstvo, dostalo se do

každé buňky.

Jisté partie mého těla lehce tepaly. Dech se mi začal zkracovat a škubla
jsem boky proti jeho stehnu. Ten pocit zesílil pulzování mezi nohama a
prostoupil mnou jako tekutá láva.

Bylo to zlé, protože to nebylo fér. Nebyl důvod, proč bych si měla dovolit
nechat se tak vzrušit, když z toho nic nevzejde. Musela jsem z té postele
vstát. Ovládla mě panika jako prašná bouře a smísila se s tím naléhavým a
rychle narůstajícím vzrušením.

Odtrhla jsem se a začala vstávat, ale moc daleko jsem se nedostala. Ruka na
mém

zadku se přesunula na moje břicho a jeho paže okolo mých zad mě sevřela.

„Kam jdeš?“ Hlas měl zastřený spánkem.

Shlédla jsem na něj. Mhouřil oči a pootevřel rty. K jeho neskutečně sexy
ospalému

vzhledu ještě přispívalo i temné strniště na bradě.

Naklonil hlavu a zadíval se na hodiny na nočním stolku. Zabručel. „Je moc

brzy. Ještě

spi.“

Moc brzy? Bylo skoro devět hodin! Ovšem pro něj jako pro barmana asi
mělo brzy

a pozdě jiný význam.

Když jsem se nepohnula, Jax mě stáhl zpátky dolů, takže jsem zase skončila
napůl

na něm.

„Jaxi…“

„Spi,“ zabručel.

„Nebudu…“

„Ještě spi.“
Proč, sakra? Dokázala jsem se vykroutit dost na to, abych mezi nás dostala
ruku.

Zvedla jsem se a odtáhla. „Už nebudu spát a opravdu si nemyslím, že je

tohle vhodné.

Musím…“ Odmlčela jsem se, zatímco jsem se na něj dívala.

No, páni.

Jax nakláněl hlavu dozadu do polštáře, odhaloval dlouhý opálený krk a

rovnými bílými

zuby se kousal do plného spodní rtu. Jeho výraz, jako by se držel, aby
neudělal něco moc nemravného a zábavného, mě zmátl.

A pak jsem si uvědomila proč.

Položila jsem nevědomky ruku dolů na jeho břicho, jako opravdu hodně
dolů, a moje

stehno se teď tisklo mezi jeho nohy. „Bože,“ zašeptala jsem a cítila, jak mi
rudnou tváře, když jsem ruku honem odtáhla.

Jax se pohnul jako blesk a sevřel moje zápěstí. „Měla jsi asi prostě znovu
usnout.“

Srdce sebou v mé hrudi trhlo. Jo, doslova trhlo.

Jax se najednou přetočil, a než jsem se mohla nadechnout, ležela jsem

rovně

na zádech a on se skláněl nade mnou s jednou rukou pořád na mém zápěstí

a druhou

položenou na posteli vedle mé hlavy, předloktí položené na matraci.

„Co to vyvádíš?“
Neodpověděl mi hned a cestoval hnědýma očima po mé tváři – mé tváři –
než se

zastavil na ústech. „Víš, co se říká o ránu a chlapech?“

„Co?“

Povytáhl koutek úst a pak mi to došlo a můj obličej se ocitl v ohni.

Zhluboka, chraplavě se zasmál. „Jsem vlastně docela rád, že jsi znovu
neusnula. Tohle je mnohem zajímavější.“

Můj mozek si vzal právě dovolenou.

Ruka z mého zápěstí sklouzla po paži, zastavila se u lokte, který jsem tiskla
ze strany k břichu. „Víš, co ještě mi připadá zajímavý?“

„Co?“ Proč se ptám? Proč se o to starám?

Sklonil hlavu, otřel se nosem o můj a já se napjala. „Je zajímavý, jak moc
se mi líbilo, když jsem se probudil s rukou na tvém zadku a s nohou mezi
tvými stehny.“

„Tys byl vzhůru!“

Zakřenil se. „Možná.“

Druhou rukou jsem ho zatlačila do hrudníku. „Běž dolů.“

„To bych rád.“

Otráveně jsem přimhouřila oči. „Jo, o tom ale nemluvím, ty pitomče.“

Úplně klidně kroužil pomalu palcem po vnitřní straně mého loktu. Ten
malý, skoro

bezděčný dotek vyslal do mého těla vlnu rozkoše. V jedné vteřině jsem ho
byla
připravena nakopnout do koulí a v další už jsem v souvislosti s jeho
koulemi myslela

na jiné, mnohem příjemnější věci.

„Co to děláš?“ zeptala jsem se znovu. Tep mi prudce uháněl.

Jeho hrudník se roztáhl, otřel se o můj a mně se okamžitě zkroutily palce u

nohou.

„Něco lepšího než spaní.“

To rozhodně nebyla odpověď.

Jax sklonil hlavu a otřel se nosem o moji pravou tvář. „Líbíš se mi.“

Srdce se mi přestalo zmítat a provedlo otočku. „Cože?“

„Líbíš se mi,“ zopakoval šeptem, který se mi otřel o kůži.

„Vždyť o mně nic nevíš,“ namítla jsem snad posté za tu krátkou dobu, co
jsem ho

znala.

„Ale to, co vím, se mi líbí.“

Dokonalá odpověď. Opravdu. Ztěžka jsem polkla. „Jenže…“

„Přestaň o tom tak moc přemýšlet, zlato. Na to je život moc krátkej,“

přerušil mě

a přejel rty po mé pokožce. Všechny svaly se mi nádherně napjaly a Jax

pořád kroužil

palcem po mé kůži a rozechvíval mě tak. „Mám tě rád. To je celý.“

„Ale to nemůžeš.“ Slova ze mě prakticky vyletěla.

Zarazil se se rty na mé tváři a potom zvedl hlavu. Naše pohledy se střetly.
Chtěla jsem stočit oči stranou, ale nedokázala jsem to. „Můžu.“

Potom Jax přitiskl svoje tělo k mému. Jako by někdo vysál z pokoje
všechen vzduch.

Jeho váha… Nikdy dřív jsem nic takového necítila. Byl těžký, to mi však
nevadilo, a jeho boky spočívaly mezi mýma nohama a…Proboha, to, co se
ke mně tisklo, se nedalo s ničím splést.

„Chápeš?“ zeptal se hlasem, kterým by pravděpodobně zapálil tisíce

kalhotek.

Nechápala jsem to.

Jax mě měl rád a přitom mě znal jenom pár dní. To nedávalo smysl.
Kdybych vypadala

jako Avery nebo Tereza, mohla bych to pochopit. Byly nádherné a unikátní,
prakticky bez chybičky. Chodily s členy Rajcovní roty a plným právem. Já
jsem ovšem Calla – Calla, jejíž make-up už pravděpodobně odplul z tváře a
zanechal jizvu mnohem viditelnější. Nebyla jsem žádná blyštivá miss, ani
nevyhrála cenu za báječnou osobnost. Zatraceně, podle

toho, co o mně Jax věděl, vypadal i kus šutru chytřejší než já.

Proto jsem to nechápala a řekla jsem mu to.

„Líbíš se mi, Callo. Jo, znám tě jenom pár dní. Ale s tebou se směju,“
odpověděl

a pevně mi hleděl do očí. „Taky vím, že když chceš, umíš být milá a sladká.
Myslím, že jsi moc roztomilá, a vzrušuješ mě.“

Páni. Vážně to právě řekl?

„Za poslední dva dny jsem byl kvůli tobě několikrát tvrdej a musím říct, že
to není zlý,“
pokračoval. „Chci tě opíchat a k tomu mi stačí, že se mi líbíš. Opravdu není
tak těžký

dostat se z bodu A do bodu C, zlato.“

Do háje.

Vyložil na stůl všechny karty, řekl mi to na rovinu, což mi přišlo docela

originálně…

rajcovní, a to zřejmě znamenalo, že je se mnou něco špatně. Nebo za to

mohl nedostatek

zkušeností s kluky, kteří by mi rovnu řekli, že se mnou chtějí hříšně tančit v

horizontální poloze.

Tak či tak jsem byla v šoku.

Nedostávalo se mi slov a Jax si to asi přebral jako souhlas, protože zase

sklonil hlavu a já jsem tentokrát nevyváděla jako malá. Chtěl mě a já jsem
upřímně nevěděla, jaký to je pocit až… až doteď, a žár, jenž mě zaplavoval,
mě přiváděl v úžas. Zapomněla jsem

na to, že během noci se většina mého make-upu musela setřít. Oči se mi

zavřely a palce

na nohou se zase kroutily. Chystal se mě políbit a já ho neměla v plánu

zastavit. Možná tentokrát použije jazyk. Opravdu jsem toužila to vyzkoušet.

Jax mě ovšem nepolíbil.

Tedy aspoň ne na moje rty. Jeho ústa zabloudila v poslední vteřině doleva a
přeskočila

moje rty na mou levou tvář. Políbil mou jizvu.

On zatraceně políbil tu jizvu.

Vzbouřil tím ve mně násilné, ryzí emoce. Protichůdné myšlenky a pocity.
Krásu, strach,

paniku, vášeň, chlad, žár, odpor, zmatek. Cítila jsem to všechno najednou a
bylo toho

na mě příliš.

Praštila jsem ho rukama do hrudi. „Běž.“

Jax ztuhl. „Co?“

„Prosím.“

Okamžitě se odtáhl. Muselo to být něčím v mém hlase, protože se ze mě

ihned odkulil.

Slezla jsem z postele a vstala. Couvala jsem, dokud jsem nevrazila do rohu
komody

a nepraštila se bolestivě do boku.

Posadil se a přesunul se na posteli, obě ruce na matraci. „Callo, kotě, ty se

mě bojíš?“

„Ne. Jo. Ne, myslím. Nebojím se tě.“ Na chvíli jsem zavřela oči. „Tak to
není.“

„A jak to tedy je?“

Nikdy spolu píchat nebudeme.

Tak. Nemohla jsem to říct nahlas, ovšem bylo to tak. Nikdy se před ním
nesvléknu. Tak

blízko si s ním nikdy nebudu.

Bože, neměla bych se kvůli tomu cítit tak zklamaně, ale tohle s Jaxem –
ležet s ním
v posteli, dotýkat se, toužit jeden po druhém – bylo tak normální. Ale já nic
normálního mít nemůžu, ne s klukem, jako je Jax. Sice si nevšímal mojí
ošklivé jizvy na tváři, ale ještě neviděl a necítil zbytek.

Nešlo o nízké sebevědomí, nedostatek zkušeností, ostýchavost nebo

nervozitu se

svléknout, protože bych potřebovala shodit deset kilo. Moje tělo bylo
poničené. Nebylo

na něm nic pěkného.

Několikrát jsem se zhluboka nadechla, polkla a zahnala slzy z očí. „Jde o

mě, jasný?

Prostě se to nestane.“

Povytáhl tmavé obočí.

Do háje, měl pěkné obočí.

Zase mě rozptýlil. „Nechápej mě špatně, jsi opravdu sexy. A jsem si jistá,

že to víš,

protože to prostě nemůžeš nevědět.“

Začaly se mu zvedat koutky úst.

Bože, musím zmlknout. „A lichotí mi, že… že se ti líbím, ale já… Nemůže
se to stát,

jasný? V žádným případě. Nejsem tvůj typ.“

„Jak víš, jaký typ holek se mi líbí?“ zeptal se a znělo to fakt zvědavě.

Málem jsem převrátila oči v sloup. „Vím to. Věř mi. A je to v pořádku. Jsi
milej a vážím si všeho, cos pro mě udělal a děláš, ale tohle… Prostě se to
nestane. Dobře? Chápeš to?“
Chvíli na mě zíral, zdálo se, že o tom chce diskutovat, nakonec však
pomalu přikývl.

„Chápu.“

A pak se zakřenil.

Myslím, že to vůbec nepochopil.

Jax bydlel poblíž baru, v hezké a udržované řadě rodinných domků něco
přes kilometr

od města. Když jsem ho vysadila, nešla jsem dovnitř, ani jsem se tam dál
nezdržovala,

když z auta vystoupil. Vzhledem k tomu, jak jsem se dnes probudila, a

mému následnému

šoku, jsem potřebovala strávit nějakou dobu sama.

Dobu, kdy si ujasním, co Jax chtěl a jak to vůbec mohl chtít. Nemělo by mi
na tom

záležet. Nikdy se to nestane. Jax byl ovšem neskutečně nádherný. Nemohl

trpět

nedostatkem žen ochotných s ním jít do postele. Existovala obrovská

spousta zřejmých

důvodů, proč bych se neměla nacházet v horních patrech jeho seznamu.

Kristepane, nikdy na to nepřijdu, nestačí na to ani všechen čas světa.

Když jsem Jaxe vysadila, nejela jsem ani do hospody. Ten den mi začínala
směna až

odpoledne, i když Jax začínal dřív. Tak jsem si nakoupila pár potravin –
připadala jsem si, jako bych držela dietu – a potom zamířila zpátky do
našeho domu. Během dne jsem si moc starostí s feťáky nebo šílenými
drogovými králi nedělala, přestože to asi bylo hloupé, protože oni rozhodně
nebyli něco jako upíři, kteří vylézají jenom v noci.

V noci mi prostě všechno přišlo děsivější a v pátek večer po směně, poté co

jsem utržila pěkné spropitné, bych se bála vrátit se do domu, kdybych
nebyla tak zatraceně unavená.

Jax mi ukazoval, jak hospodu zavřít, a to včetně uzavření pokladen.

Celou směnu se choval, jako by se mezi námi ráno nic nestalo, prostě jako
normálně.

Nebo co jsem si aspoň myslela, že je pro něj normálně. Byl okouzlující a

flirtoval. Druhý večer za sebou mi zavazoval zástěru, než jsem šla
obsluhovat mezi stoly, a držel mě za boky déle, než bylo nutné, až mi
zrudly tváře, ale to bylo všechno.

Sotva jsem došla k autu, uslyšela jsem někoho zavolat moje jméno. Otočila
jsem se

a srdce mi rychle poskočilo, když jsem spatřila Jaxe.

„Pojedu hned za tebou,“ oznámil mi a zastavil se vedle svého náklaďáku.

Přimhouřila jsem oči. „Proč?“

Vytáhl z kapsy klíčky. „Jedu k tobě, zlato.“

Hleděla jsem na něj a napadlo mě, že moje uši asi postihlo šílenství.
„Nepojedeš

ke mně.“

A tím začala hádka, jestli půjde, nebo nepůjde, která trvala dobrou půl
hodinu, až jsem to nakonec vzdala, protože jsem víc zívala, než mluvila.

Jax jel tedy za mnou.

Dokonce si s sebou vzal náhradní oblečení – oblečení na výměnu, sakra.

Když jsme byli v domě, snažila jsem se nevšímat si ho a uvařila jsem si
hrnek horkého

čaje. Zdálo se mi však nezdvořilé mu taky jeden nenabídnout, když se

uvelebil

na pohovce, aby se stal mým osobním strážcem.

„Díky,“ řekl, když jsem položila hrnek na konferenční stolek.

Byla jsem unavená a nervózní a měla jsem problém se na něj podívat.

Sevřela jsem

hrnek v dlaních. „Nevěděla jsem, jestli sladíš, nebo máš rád med, tak jsem
tam dala

od každého jenom trochu.“ Koutkem oka jsem zahlédla, že hrnek zvedl a

napil se. „Jestli chceš víc cukru nebo medu, jsou v kuchyni.“

„Je to perfektní.“ Za okamžik dodal: „Šla jsi nakoupit.“

„Jo.“ Neklidně jsem přešlápla.

„Proč si se mnou na chvíli nesedneš?“

V břiše se mi zase probudili motýlci. „Jsem fakt unavená.“

„Nejsi zvyklá na takové směny, co?“

Pomalu jsem na něj obrátila pohled a tehdy jsem si všimla, že má v klíně

knížku. On

čte? Proboha, kluci, co čtou, jsou jako jednorožci. Existují jenom v

pohádkách. Chtěla

jsem se ho zeptat, co čte, ale nechala jsem to být. Jenom jsem přikývla.

Zčásti jsem čekala, že bude bojovat, že rozehraje svůj šarm, ale on se jen
natáhl
na gauči. „Tak dobrou noc, kotě.“

Vteřinu jsem tam stála, zvláštně zklamaná, dokud jsem se nepřiměla odejít
do ložnice,

kde nešly dveře úplně dovřít. Poté co jsem se umyla a převlékla, moc
unavená na sprchu, usnula jsem během pár minut. Probudila jsem se, až
když Jax připravoval vajíčka se slaninou, které jsem včera nakoupila.

Sobotní večer byl opakováním pátečního, až na to, že jsem se poprvé

setkala s Nickem.

Už jsem se zmínila o své teorii o tom, že sexy chlapi se drží pohromadě,

takže mě

nepřekvapilo, když jsem viděla, že ten vysoký tmavovlasý zelenooký

barman by mohl být

součástí kalendáře Rajcovních barmanů, který rozhodně musím vytvořit. Ty

prachy, které

bych mohla vydělat jenom tím, že bych do něj zařadila Jaxe a jeho…

Nick byl jiný než Jax, mnohem tišší a vážnější. Když jsme se poprvé
setkali, dlouho

na mě hleděl, až jsem cítila, jak mi rudnou tváře. V jeho výrazu byla

zvláštní síla,

poznání, které jsem nechápala, a napadlo mě, jestli pochází odsud. Pak mě
ovšem

pozdravil a šel dál. Během směny jsme mezi sebou prohodili jenom pár
slov. Nepůsobil

nezdvořile, spíš jako chlap, který nemluví, pokud nemá co říct. Trochu
zadumaný.
Stejně jako minulou noc jsem zavřela hospodu a Jax jel za mnou k domu.
Pomyšlení, že

on nebo kdokoli považoval za nutné tu být pro případ, že by se něco stalo,

bylo trochu

strašidelné, proto jsem se snažila na to moc nemyslet.

Když jsem si v noci uvařila čaj, nezamířila jsem přímo do ložnice. Zůstala
jsem

v obýváku a konečně si sedla na područku křesla. Jax měl zase v klíně tu

knihu.

„Co to čteš?“ zeptala jsem se, když jsem to tedy neudělala včera.

„Operaci Redwing.“

Povytáhla jsem obočí. „Co…?“

Pousmál se. „Je to pravdivej příběh od Marcuse Luttrella o selhání jedné

operace

jednotky Navy SEAL. Nic veselýho na čtení před spaním, ale je to dost
dobrý.“

„Čteš jenom literaturu faktu?“ Zvědavost jednou Callu zabije, ale nemohla
jsem si

pomoct.

„Ne. Rád čtu knihy Davida Baldacciho, Johna Grishama a třeba i Deana
Koontze nebo

Stephena Kinga.“ Opřel si hlavu dozadu o pohovku a pohlédl stranou,

zatímco jsem

začínala chápat, co asi rád čte. „Na střední škole jsem moc nečetl, ale když
jsem byl pryč, občas jsme neměli moc co dělat. Začal jsem číst a to mi
pomohlo, abych se nezbláznil nudou a…“

„A co?“ zajímala jsem se.

Jax neodpověděl a já jsem nepotřebovala mít bůhvíjakou fantazii na to, aby

mi došlo,

od čeho jiného než nudy mu čtení pomohlo. Přemýšlela jsem o jeho

minulosti, o tom, že

byl v armádě. Tím se vysvětlovalo, proč měl takovou potřebu chránit, ale v
sobotu večer musel mít přece něco lepšího na práci než mě hlídat. A nic víc
u mě nenajde.

Chci tě opíchat.

Jak jsem na ta slova pomyslela, zasáhlo mě skoro dusivé horko. Rozhlédla

jsem se

po stěží vyzdobeném obývacím pokoji, než jsem se zadívala na Jaxe.

Pozoroval mě

s takovým výrazem v obličeji, který jsem nedokázala rozluštit. Najednou ve

mně vybublal na povrch strach, že se vrátí k tomu, co se mezi námi stalo v
pátek ráno.

Nezaváhala jsem a vstala. „Víš, nemusíš tu zůstávat…“

„Nezačínej,“ přerušil mě a otevřel knihu. Byl se mnou hotov.

Nedlouho poté jsem šla spát, položila hlavu na polštář s očima upřenýma na
dveře

od ložnice. Rychle jsem usnula a ráno Jax snídani nechystal a odjel dost
brzy.

Protože jsem měla v neděli volno, telefonovala jsem s Terezou. Bylo to

báječné. Ona
i Jase mi chyběli, i to jejich pošťuchování. Za pár dní měli odjet na pláž a
věděla jsem, že se Tereza těšila i bála zároveň. Byl to jejich první společný
výlet jako páru. Nikdy jsem nic takového nezažila, ale chápala jsem, proč je
kvůli tomu nervózní.

„Takže tam opravdu zůstaneš celé léto?“ zajímala se Tereza, hlas jí

překvapením

trochu vyskočil.

Jako blázen – nemohla mě přece vidět – jsem přikývla. „Jo.“

„Nikdy jsi o své rodině nemluvila…“ Odmlčela se, ale bylo zjevné, co
nedořekla.

O své rodině jsem nemluvila z celé řady důvodů, proto ji moje náhlá ochota
strávit čas

se zmíněnou rodinou musela mást. Přitom žádná rodina ve skutečnosti

neexistovala.

„Napadlo mě, že letos v létě zkusím něco jiného.“

„Obyčejně míváš letní výuku,“ poznamenala. Slyšela jsem klapnutí dveří,

za nímž

následoval hluboký mužský hlas. Jase. Rajcovní sexouš Jase.

„Jo, já vím, ale pracuju za barem a vydělávám si…“

„Za barem? Nevěděla jsem, že to umíš.“

Trhla jsem sebou. „No…“

V telefonu se ozval šelest a potom: „Počkej, Jasi. Bože, moje rty tu budou i
za pět

vteřin, stejně jako zbytek mého těla.“

Ježíši Kriste. „Hm, nechám tě jít.“

„Ne,“ odpověděla okamžitě. „Jase může počkat.“ Ozval se chraplavý smích

a mně

zacukaly rty. Potom Tereza pokračovala: „Mám pocit, jako bych celý život
žila ve lži.“

„Cože?“ zamrkala jsem a vykoukla z okna.

„Ty. My. My dvě společně. Je toho tolik, co o tobě nevím.“

Zasmála jsem se. „Zas tak moc toho není.“

„Jsi barmanka. To jsem nevěděla.“ Odmlčela se. „Až se s Jasem vrátíme z

dovolené

na pláži, možná bychom tě mohli přijet navštívit.“

Vytřeštila jsem oči. To nebyla otázka, spíš oznámení. Věděla jsem určitě, že
by to nebyl dobrý nápad, ale nemohla jsem prostě říct ne. To by bylo
nezdvořilé, tak jsem zamumlala jasně. A potom jsme ukončily hovor,
protože Jase zjevně potřeboval přístup k jejím ústům a dalším částem těla.

Chci tě opíchat.

Ježíši, opravdu na to musím přestat myslet.

Asi pět minut mě užírala panika nad možnou návštěvou mých kamarádů
někdy v blízké

budoucnosti, když se u dveří objevil strýček Clyde.

„Co máš dnes v plánu, holčičko?“ zeptal se a vloudal se do domu ve svetru

filadelfských Orlů, který i na jeho mohutném těle vypadal o dvě čísla větší.

„Hm…“ Rozhlédla jsem se kolem. Nevěděla jsem, že je na dnešek plán.

Clyde se na mě ušklíbl. „První to nejdůležitější, holčičko. Musíme
zkontrolovat tenhle

dům, od sklepa až po půdu, a ujistit se, že tu není další svinstvo.“

Ach.

To byl velice dobrý nápad. S Clydem jsme šmejdili po domě skoro celou
neděli.

Šmejdili, jako že hledali víc děr naplněných drogami. Byl to divný úkol, ale
s Clydem jsem trávila čas ráda a připadalo mi to jako chvíle posilování
našeho vzájemného pouta. Jako bychom opakovali minulost, společnými
silami se vypořádávali s máminými problémy.

Většinu mého života jsme Clyde a já byli ti, kdo se s mámou potýkali. Bylo
to docela

smutné, ale povědomé, a právě teď mi cokoli povědomého vyhovovalo.

Díkybohu jsme víc drog nenašli, a než se setmělo, Clyde zaběhl do obchodu
a nakoupil

vše, aby mohl připravit tacos.

Tacos.

Zatímco Clyde položil mleté maso na pult a hledal ve skříňkách pánvičku,

pozorovala

jsem ho ze dveří kuchyně, rty se mi chvěly a ruce jsem si tiskla k hrudi.

Clyde byl jednou ženatý. Na jeho ženu Nettie jsem si sotva pamatovala,
protože nás

neočekávaně opustila vinou mozkové mrtvice, když mi bylo šest, a to už je

před hodně
lety. Alespoň před patnácti, a Clyde už se znovu neoženil. Nevěděla jsem
jistě, jestli se s někým stýkal. Nettie miloval a někdy v noci, když tu dřív
bydlel, o ní mluvil.

Myslím, že se přes její ztrátu nikdy nepřenesl.

Ale pamatovala jsem si, že mi povídal o nedělním večerním rituále, který s

Nettie

mívali – dělávali tacos. Dobré tacos. Červené a zelené papričky orestované

s cibulkou,

přikryté rozteklým sýrem a nasekaným salátem.

Stalo se to taky nedělním večerním rituálem pro mě a Clydea a někdy i

mámu, když

byla s námi a měla hlavu na svém místě.

Usmála jsem se a dívala se na něj, jak vybaluje tašky. Bylo to tak dobře
známé.

Chybělo mi to. Stýskalo se mi po někom, koho jsem považovala za člena

rodiny, přestože

nešlo o pokrevní pouto.

V té chvíli se v mé hrudi cosi uvolnilo. Nechápala jsem to, ale najednou

jsem se cítila nepříjemně. Ne kvůli současnosti, ale kvůli tomu, co se dělo
několik posledních let.

V očích mě pálily slzy. Nevěděla jsem proč. Byla to hloupost. Všechno to

byla hloupost.

Clyde vytáhl hlávku salátu. „Víš, co máš dělat, holčičko, tak pojď sem a
začni krájet.“

Došourala jsem se k lince a spolkla slzy. Nebudu brečet. Musím se sebrat.

Tváře jsem
měla vlhké.

„Nekoupil jsem ten mexický sýr. Uděláme to z… Ach, holčičko.“ Clyde

odložil kus sýra

a otočil své velké tělo ke mně. „Pro koho roníš slzy?“ zeptal se.

Pokrčila jsem ramenem, otřela si tváře a zašeptala: „Nevím.“

„Pro mámu?“ Velkýma rukama mi jemně sevřel obličej, otíral mi slzy prsty
zhrublými

léty práce. „Nebo pro kluky? Pro Kevina a Tommyho?“

Roztřeseně jsem se nadechla. Nikdy jsem na ně ani na tu noc, kdy celý svět
hořel

jasnými oranžovými a červenými plameny, nemyslela. Nebyla jsem chladná

ani bezcitná,

ale přemýšlet o nich bylo moc obtížné, protože jsem si stěží vzpomínala,
jak vypadali.

Pamatovala jsem si však jejich rakve, zvlášť tu Tommyho. Proto jsem

odmítala na jejich

jména byť jen pomyslet, ale stejně kolem mě pořád kroužila.

„Nebo je to kvůli tomu všemu?“ dodal jemně.

Kristepane, Clyde mě znal. Pevně jsem zavřela oči a přikývla. „Kvůli

všemu.“

„Holčičko,“ zamumlal u temena mojí hlavy, když mě k sobě přitáhl a sevřel

mě ve svém

medvědím objetí. „Všechno se může zdát k neunesení, ale není to tak.

Viděla jsi a zažila horší věci, holčičko.“
„Já vím,“ přikývla jsem. Škytla jsem a snažila se ovládnout svoje emoce.
„Prostě to je…

tak povědomé. Dělávali jsme tohle roky a mě nikdy nenapadlo, že si to

zopakujeme.

Nebo že tu budu bydlet a pracovat U Mony. Chtěla jsem být zdravotní

sestra. Měla jsem

to všechno promyšlené.“ A v tom plánu nefiguroval kluk jako Jax nebo

příprava tacos se

strýčkem Clydem, to jsem si ovšem nechala pro sebe. „Teď už to

promyšlené nemám.“

Clyde mě poplácal po zádech jako malé dítě, které si potřebuje říhnout, ale
mně se to

líbilo. „Callo, v tobě je tolik krásných věcí dohromady. Jsi silná. Máš
chytrou hlavu. Pořád můžeš být sestřičkou. Tohle nebude tvůj život. Stále to
máš promyšlené.“

Přikývla jsem, ale on to nepochopil. Moje náhlá hysterie nevzešla z toho, že

bych byla

zklamaná, že se můj život odchýlil hodně z vytyčeného kurzu nebo kvůli té

strašidelné

noci. Ne že bych nebyla radši, kdyby se něco z toho – například ten heroin
nebo potíže

mé matky – nestalo jinak, ale kvůli tomu jsem neplakala.

To nebylo příčinou těch slz. Brečela jsem, protože tohle všechno mi bylo
povědomé,

připomínalo mi to minulost, a proto jsem byla šťastná.

11. kapitola
Byl to už týden od té noci, co se ten umaštěnec ukázal v domě mojí mámy a
odešel

s bohatstvím v podobě heroinu. Žádná další taková návštěva už se

neobjevila, což mohlo

být tím, že byl v mém domě pokaždé nějaký chlap. Tak fajn, nebyli to jen
tak nějací

chlapi. Buď Clyde, nebo Jax.

Dny, kdy jsem měla v práci volno, byl u mě na stráži Clyde, a když jsem se
ve středu

do práce vrátila, jel se mnou zpátky Jax. To mě trochu překvapilo, protože

během volna

se mi neozval. Ani jednou. Věděla jsem, že má moje číslo, protože jsem ho

musela

napsat na seznam v kanceláři vedle telefonních čísel všech ostatních, která

tam byla pro naléhavé případy.

Jasně, já jsem se ho taky nepokusila kontaktovat, protože jsem si řekla, že

by to bylo

zbytečné a hloupé. Snažila jsem se všem hloupostem vyhnout. Ve středu

jsem se ovšem

docela na návrat do práce těšila, což bylo malinko trapné.

Co se tedy týká vyhýbání se hloupostem, vedla jsem si jako slon v

porcelánu.
Když jsem měla volno, Jax jako by neexistoval. Jakmile jsem však ve
středu přišla

do kanceláře, abych si odložila kabelku, byl už tam a kontroloval za stolem

účtenky.

Vzhlédl, usmál se a řekl mi zlato.

Choval se jako v sobotu, když jsme spolu naposledy pracovali, flirtoval,

usmíval se…

a dotýkal se mě. Pořád se ovšem choval, jako by mi neřekl, že mě touží

poznat v tom

nevhodném biblickém smyslu.

Možná si to rozmyslel od té doby, co se probudil se starou dobrou ranní

erekcí a chtěl si to se mnou rozdat.

A já byla v pohodě s tím, že si to rozmyslel.

Rozhodně.

Nebyl to důvod, proč jsem se dnes namáhala se svým účesem, make-upem

a oblečením. Dělala jsem to kvůli dýškům.

Jax byl teď tady, ale pracoval na kdovíčem v kanceláři. Měla jsem pocit, že
to já bych

tam měla být, protože podnik patřil mojí mámě, ale než jsem se odhodlala
tam jít,

přiloudal se k baru Reece. Občas, když jsem ho viděla, pomyslela jsem na

svého bratra

Kevina. Hasiči a policajti ho fascinovali. Bylo dost pravděpodobné, že

kdyby mu bylo
umožněno dospět, kdyby v nebi nepotřebovali anděly, stal by se z něj
policajt nebo hasič.

Ani ne vteřinu poté, co se u baru objevil Reece, se Roxy otočila na

podpatku

a předstírala, že oprašuje láhve nebo nějakou takovou blbost. Nebylo to

poprvé, co něco takového udělala.

Kdykoli se Reece stavil v hospodě, což bylo dost často a snad pokaždé,
když nebyl

ve službě, Roxy nadskakovala jako gumový míček. A docela nápadně.

„Ahoj,“ pozdravil mě Reece, ale očima sledoval Roxy. „Můžeš mi dát dvě
piva?“

„Jasně.“ Naklonila jsem hlavu doleva a popadla dvě vychlazené láhve.

Otevřela jsem

víčka a podala mu je. „Mám to napsat na účet?“

„Přesně tak.“ Konečně přesunul pohled na mě. Měl pěkné modré oči – jasné
a skoro

znepokojivě hluboké. „Takže tady opravdu zůstáváš?“ Protože se na mě

Reece nedíval tak

jako na Roxy, která k němu pořád stála otočená zády, nebyla jsem v
rozpacích. No, ne

přesně. Bylo to podobné jako mluvit s Camem, Jasem nebo Olliem. Jinými
slovy

rajcovními kluky, kteří měli oči jen pro jedinou holku a bylo jim ukradené,
jestli vypadám jako sestřenka Jokera.

To mi vyhovovalo.
„Jo, aspoň do konce léta.“ Ta slova mi zněla divně, ale netušila jsem proč.

„Báječný.“ Opřel se o bar a naklonil hlavu. Měl pěknou bradu a tvar

obličeje. Bylo

snadné mě rozptýlit. „Tenhle podnik se opravdu změnil, co tu začal

pracovat Jax.“

S tím jsem musela souhlasit. „Když jsem tu ještě žila, máma v hospodě
zaměstnávala…

no, fakt borce.“

Reece se zasmál. Byl to pěkný smích. „Jsem si docela jistej, že na ty

zmetky, co tu

pracovali, máme v šerifově kanceláři složky.“

Zacukaly mi rty. „To je asi pravda.“

Zakřenil se a v levé tváři se mu objevil dolíček. „Tak zatím.“

Roxy čekala, až se Reece vrátí ke stolu, kde se zdálo, že berou kulečník

dost vážně, než přišla za mnou. Pohlédla jsem na ni a vyhodila víčka do
koše. „Můžu se tě na něco zeptat?“

„Jasně.“

„Proč jdeš pryč pokaždý, kdy Reece přijde k baru?“

Snad poprvé od chvíle, co jsem se s ní setkala, si sundala svoje velké brýle

a otírala

skla okrajem trička. Jak byla bez brýlí, mohla jsem si pořádně prohlídnout
její obličej. Ta holka byla roztomilá doslova jako klubko spících koťat.
Maličký drzý nos a rty jako panenka, k tomu velké hnědé oči. Ty rty právě
našpulila.

„Jeho neobsluhuju,“ odpověděla a nasadila si brýle zpátky.

Než jsem do toho mohla dál vrtat, ode dveří někdo zakřičel: „Zatracená
Calla Fritzová?

Ty tady fakt děláš!“

Co, prosím?

Otočila jsem se po zvuku a nejdřív jsem neměla tušení, co to vidím.

Vypadala jako Barbie v životní velikosti.

Tak trochu.

Kdyby měla Barbie větší prsa a oblékala se jako striptérka.

Žena, která se nesla směrem k baru, na sobě měla něco jako přiléhavé šaty z
elastanu,

sahající od zadku k prsům, a nic víc. Vypadalo to, jako by ty šaty někdo
pokryl třpytkami.

Blýskaly se jako diskotéková koule na Silvestra.

Blond vlasy měla vyfoukané, dlouhé a načechrané, a jak ke mně pospíchala

na příšerně

vysokých průhledných podpatcích, její vlasy vlály, jako by si vykračovala

po ranveji.

Jakmile se přiblížila a široce se usmála, začala jsem vidět skrz ty třpytky na

jejích

líčkách a víčkách. Poznala jsem ji.

„Katie?“ Šokovaně jsem se opřela rukama o bar.

„Tys mě poznala!“ Zastavila se a pak na těch podpatcích převedla něco, při

čem bych si
já zlomila vaz. Vyskočila a vzrušením zatleskala. „Nikdo mě nemůže
poznat!“

Chápala jsem proč. Katie Barbara byla na střední škole tichá holka. Někdo
by řekl, že

zvláštní. Vždycky si nosila oběd v krabičce s Hello Kitty, a to až do

maturitního ročníku.

Pořád měla nos zabořený v knihách a nosívala měkké klobouky, které ji

pokaždé někdy

během dne přinutil učitel sundat. Matně jsem si vzpomínala, že v hodině

angličtiny jednou pronesla řeč ve třetí osobě. V průběhu střední školy
vystřídala několik barev vlasů – blond, hnědé, černé, fialové a ohnivě
červené. Růžová však byla její oblíbená tehdy

a zřejmě i nyní, protože konečky vlasů měla růžové stejně jako šaty.

„Vypadáš… jinak,“ vydechla jsem. Nevěděla jsem, co jiného říct.

„Ovšem že ano. Taky jsem na svým těle pracovala.“ Sklouzla si rukama

podél svého

těla a lehce se zavrtěla. „Trochu jsem ho vylepšila.“

Roxy se kdesi za mnou zahihňala.

„Vypadáš báječně.“ Šaty jako diskokoule nebyly nic pro mě, ale Katie v
nich vypadala

žhavě. Tak moc žhavě, že chlapi asi vyváděli hlouposti, jen aby se k ní
přiblížili. To byl od střední velký rozdíl a mě napadlo, co si o ní naši
spolužáci asi teď myslí.

„Ty vypadáš pořád stejně. Ta jizva hodně zmizela. Přes ten make-up skoro
není vidět,“
prohlásila Katie a Roxy zatajila dech. Katie se usadila na prázdnou židličku
přede mě.

Uvědomila jsem si, že se tak úplně nezměnila. Pořád byla bolestně

přímočará. Ne

sprostá. Jenom neměla před pusou žádný filtr. Usmála jsem se, místo abych
si ta slova

rozebírala, protože jsem věděla, že to nemyslí zle. „Jo.“

Opřela se opálenými lokty o pult a položila bradu do dlaně. „Nemůžu

uvěřit, že jsi

zpátky ve městě a pracuješ v mámině hospodě. Myslela jsem, žes odjela za

něčím

lepším.“

Bylo mi to nepříjemné. Jako bych byla děcko, které obráželo všechny

večírky, a proto

nezvládalo školu, a přilezlo domů s ocasem staženým mezi nohama. „Jsem

tady na léto.“

„Přijela jsi navštívit mamku roku?“

Roxy znovu zalapala po dechu a zašeptala: „Ježíši.“

Katie to zase vyhrkla bez servítek. „Měla jsem to v plánu, ale není tady.“

„To je zřejmě maskované požehnání, holka.“ Převrátila modré oči.

„Myslím, že je

báječný, že jsi zpátky.“

„Díky.“ Kousla jsem se do rtu a pohlédla na Roxy. Křenila se na Katie. „A

co děláš ty?“
Katie se na židličce opřela a zamávala rukama okolo svého těla. „Hm, jak to
asi

vypadá? Nesedím na zadku v kanclu.“

Napadlo mě, že vypadá jako striptérka, ale jestli to není ten případ, opravdu
jsem to

nechtěla říct nahlas.

„Pracuje naproti přes ulici,“ vysvětlila Roxy a opřela se o pult. „V tom

klubu.“

Ach. Aha. Takže opravdu byla striptérka.

Katie se zahihňala a zamávala na mě hustými a dlouhými řasami. „Strašně

moc to

miluju.“

Páni.

„Něco ti povím, většina holek to miluje. Takový ty kecy, že děláš striptýz,

protože jsi měla problémy s tátou?“ Přezíravě švihla zápěstím. „Já se
svlíkám, protože hloupí chlapi mi platěj za to, že jim ukážu kus holý kůže,
když to můžou mít doma zadarmo. A vydělám si tím slušný prachy.“

No, jestli to dělá ráda, mně je to fuk. Usmála jsem se. „To zní dobře.“

„Ale ty?“ Zase zamávala těmi řasami. „Barmanka? Myslela jsem, že ani
nepiješ,“

pronesla a zmateně stáhla ty svoje lesklé růžové rty. „Bylas vůbec někdy
opilá?“

Neopíjela jsem se. No, kvůli mámě. Cítila jsem, že mě Roxy pozoruje.
„Vypiju jedno

nebo dvě piva, ale nikdy jsem se neopila.“

„Cože?“ vykřikla Roxy.

Reece a ostatní chlapi vzhlédli od stolů. Ztišila jsem hlas a cítila, jak mi
rudnou tváře.

„Myslím, že je asi dobře, že moc nepiju, zvlášť když pracuju za barem.“

Roxy otevřela ústa dokořán. „Nikdy jsi nepoznala, jaké to je, když se
ztřískáš?“

„Trochu se namazat je sranda…“ Katie se odmlčela, když se k baru posadil

hezký, asi

třicetiletý chlápek.

„Whisky, čistou,“ objednal si a přejel pohledem mě a potom Roxy, která se

natáhla

po nízkých skleničkách.

Katie si začala muže prohlížet od špiček tmavých vysokých bot přes džíny a
bílou košili až po vlnité, popelavě blond vlasy. „Do háje, s tímhletím bych
se namazala ráda.“

Chlap jí věnoval dlouhý pohled – čistě mužský pohled, který jsem za tu

krátkou dobu,

co pracuju tady za barem, viděla mnohokrát a který říkal, že by ji moc rád

viděl nahou.

Potom se zakřenil, otočil se a zamířil ke stolu, kde seděl Reece.

„Každopádně, celej tvůj život se změní,“ oznámila Katie jakoby

mimochodem. Položila

si bradu zpátky do dlaně. „Opravdu.“

Zamrkala jsem jednou a ještě jednou a dokázala si nevšímat Roxyina lokte,

kterým
do mě potajmu strkala. „Cože?“

„Povídám ti, že se celej tvůj život změní,“ pokračovala Katie a Roxy do mě

strčila boky.

„Tohle léto bude epický.“

Neměla jsem tušení, kam tenhle hovor spěje. „No, můj život už se docela
změnil.“

„Ach, to ne, já nemluvím o tom, co se už stalo. Tohle se teprve stane.“ Katie

se opřela o bar a mě napadlo, že jí ta prsa z jejích flitry pošitých šatů
vypadnou a utřou za mě barový pult. Omyla by ho prostě bradavkami. „Víš,
mám ten dar.“

Dar se svlíkat? „Hm, jakej dar?“

„Ježíši,“ zamumlala Roxy.

Katie si poklepala dlouhým nehtem s francouzskou manikúrou na spánek.

„Dar. Vidění.

Jako médium. Ať se tomu dnes říká jakkoliv. Občas něco cítím a prostě
vím, že se něco

stane.“

Hm…

Nevěděla jsem, jak na to zareagovat, a nebyla jsem si jistá, jestli mluví

vážně, ale

Katie byla vždycky podivínka, takže asi jo. Roxy mi vůbec nepomáhala. Za
brýlemi

obracela oči v sloup a rty jí cukaly, zatímco se snažila tvářit vážně.

„Tak, hm… měla jsi tenhle dar už na střední?“ zajímala jsem se.
Katie se zasmála. „Ne. Měla jsem nehodu. Další den jsem se probrala s
tímhle darem.“

„Jakou… jakou nehodu?“ zeptala jsem se a přemýšlela, jestli bych to měla

vědět, nebo

ne.

„Ach, panebože,“ zamumlala Roxy.

„Upadla jsem u tyče.“

Proboha. „U tyče?“

Přikývla a přejela si konečkem prstu po spodním rtu. „Jo. Ty zatracený

čubky se

namastěj tak, jako by se měly v Evině rouše vykoupat ve friťáku, takže

někdy je tyč

kluzká, když se neotře. A věř mi, že po některých holkách ji otřít musíš.“

Vykulila jsem oči a představila si kluzkou striptérskou tyč.

Roxy uniklo krátké zahihňání a skončilo vynuceným hraným zakašláním.

Pak popadla

láhev a tři nízké skleničky.

Bože, to snad ne.

„Každopádně jsem měla u tý tyče představení. Bylo hodně narváno. V

sobotu

předvádím takový to, kde visím hlavou dolů.“ Katie se zaklonila a zvedla
paže a mě

na vteřinu napadalo, že nám to tady celé odehraje. Obávala jsem se, že by to

pro její
prsa skončilo katastrofou. „Byla jsem prostě takhle.“ Zkroutila paže
dohromady a v pěkné tváři se jí mihl docela přesvědčivý sexy výraz.
„Prostě vzhůru nohama, chápeš?“

„Jasně,“ zamumlala jsem, zatímco Roxy nalila do tří skleniček hnědou

tekutinu.

„A pak mi najednou nohy po tyči sklouzly a málem jsem se zabila! Bylo by

po mně!“

Roxy znovu zakašlala smíchy a postavila prudce láhev na pult. Přinutila

jsem se

několikrát zhluboka nadechnout, než jsem zamumlala: „To snad ne!“

„Jo,“ řekla. „Narazila jsem hlavou přímo do pódia. Omdlela jsem jako
pupík.“

Jako pupík? Co to kecá?

„A ten zbytek je jako ta ženská z televize, ta z Long Island Medium, jenom

nevidím

mrtvý lidi a nemám ty báječný načechraný blond vlasy.“

„Opravdu?“ vydechla jsem.

Přikývla. „Takže se tvůj život změní. Nebude to snadný, ale změní se.“

Pomalu jsem se otočila a zadívala se na Roxy.

„Dá si někdo panáka?“ nabídla.

„Panáka! Panáka! Pa-ná-ka!“ křičela Katie a sebrala jednu skleničku,

zatímco

pohupovala rameny vpřed a vzad. O děsivou vteřinu později už měla

panáka v sobě.
„Působivý.“

Katie se zakřenila.

Poté co panáka vypila i Roxy, obě holky se na mě zadívaly, ale já zavrtěla

hlavou. „To

ne.“

„Jsem ti to říkala,“ poznamenala Katie.

Roxy se na mě zamračila. „Chci vidět, jak poprvý ochutnáš tvrdej alkohol.

A nalila jsem ti kvalitní pití.“

Žaludek se mi stáhl. Nápad, že bych měla vážně pít, ztratit nad sebou
kontrolu a…

Nemohla jsem na to ani pomyslet.

Katie si povzdychla, natáhla ruku a zvedla mou skleničku. „Když nechceš,

nech bejt.“

Vypila to na ex a pak třískla skleničkou o pult. „Jo, už jsem to řekla. A už

musím jít

a vydělat si nějaký prachy! Tak zase někdy, mrchy!“

Dívala jsem se, jak se Katie na podpatcích otočila jako balerína a zamířila
ke dveřím,

které se zrovna otevřely. Dovnitř vešly dvě holky. Jedna z nich, prsatá
rusovláska, ohrnula na Katie ret a potom něco zašeptala svojí kamarádce,
která se zahihňala.

Přimhouřila jsem oči a uvědomila si, že mi to vadí.

Katie se zastavila, zadívala se té rusovlásce zpříma do očí a vyhrkla: „Mě

neser, ty
čubko!“

Roxy spadla brada.

Odfrkla jsem si. Jo, jako malé prasátko.

Rusovláska zbledla a ta druhá ženská zrudla.

„A tyhle dvě mrchy vás nebudou obsluhovat, takže můžete jít třeba k
Apple-Back dál

v ulici.“ Katie na nás pohlédla přes rameno. „Že je to tak?“

Protože mi došlo, že je hospoda tak nějak moje, přikývla jsem. „Jasně.“

„Vypadněte, čubky.“ Katie je prostě vystrkala ze dveří a zastavila se, aby na

nás mávla nějaké znamení gangu nebo co. „Mír s váma, zlatíčka!“

Roxy i já jsme dobrou minutu mlčely a potom jsem se na ni zadívala.

„Katie vždycky

bývala hodně divná, ale mám ji pořád ráda.“

Přikývla, posbírala naše skleničky a usmála se. „Je to zvláštní, ale některé
ty její

předpovědi vyšly. Jednou mi něco řekla…“ Nakrčila ten malý nos. „Něco,
co jsem opravdu

měla poslouchat.“

Překvapeně jsem otevřela ústa. „To si ze mě děláš legraci, že jo?“

„Ne,“ odpověděla. „Ale mám ji ráda. Když je tady, vždycky se stane něco
bláznivýho.

To její cítění se mi líbí.“

„Cítění…“
„Jo, cítění,“ zanotovala Roxy tak hlasitě, že se chlapi od Reeceova stolu
zase pootočili naším směrem.

Hlavně Reece. Když pozoroval Roxy, jak se otáčí jako opilá tanečnice a
pokládá

skleničky na tác se špinavým nádobím, koutky rtů mu povyjely. Obrátila se

zpátky ke mně a ukázala. „Nic víc než…“

„Cítění,“ zazpívala jsem stejně špatně a hlasitě. Pravděpodobně ještě hůř.

„Zkouším

zapomenout na svoje cítění…“

„A lááásku,“ vyřvávala Roxy a roztáhla paže a teatrálně se uklonila.

Od Reeceova stolu se ozval potlesk a my jsme vybuchly smíchy, zrovna

když se u baru

objevil Jax. Zastavil se pár metrů od nás, pozoroval mě a zakřenil se. „Co se
to tady

k čertu děje?“

„Nic,“ zazpívala Roxy a já na něj hleděla o chvilku déle, protože jako vždy
vypadal

v džínách a obnošeném tričku moc dobře. Potom se Roxy obrátila zpátky na

mě. „Ty ses

opravdu nikdy neopila?“

„Už zase?“ Překřížila jsem paže. Raději bych zpívala.

Jax se přestal šklebit a zatvářil se neskutečně nevěřícně. „Cože?“

Protočila jsem panenky. „Jde opravdu o něco tak hroznýho?“

„Nikdy se neopila,“ prozradila Roxy Jaxovi, který na mě pořád zíral, jako
bych odhodila tričko a třásla před ním svými prsy. „Jako vůbec nikdy.“

„Piješ vůbec?“ zeptal se a přišel blíž. Nějak se mu podařilo dostat do

miniprostoru mezi Roxy a mnou, což znamenalo, že se celou levou stranou
svého těla tiskl ke mně.

Snažila jsem se potlačit zachvění, ale byl to marný boj. „Tu a tam si dám
pivo nebo

dvě.“ Po pravdě jsem nikdy nevypila ani jedno celé pivo.

Položil ruku na barový pult a natočil se ke mně tak, že naše boky k sobě
přilnuly.

A přímo před oči se mi dostalo přiléhavé černé tričko obepínající jeho

hrudník. Proboha.

Mohla jsem vidět, jak se mu rýsují prsní svaly. Měl je opravdu pěkné.
„Pilas někdy něco tvrdýho?“

Zavrtěla jsem hlavou a zírala na jeho hruď.

„Ani jednou?“

„Ne,“ zašeptala jsem. Hledět klukovi na prsa, jako by to byl čokoládový

dort, byla

blbost, ale tahle blbost se mi líbila.

„Nikdy neochutnala tvrdej alkohol,“ povzdychla si Roxy. „Nikdy se

neopila. Nezažila

spoustu blbin.“

„To musíme změnit.“ Koutkem oka jsem zahlédla, jak Jax pohnul druhou
rukou. Když

mi zastrčil pramen vlasů za levé ucho, prudce jsem zvedla bradu. „Brzy.“
Ucukla jsem, když odhalil mou levou tvář, a narazila zadkem do chladicího
boxu. Všimla

jsem si, že nás Roxy pozoruje. Povytáhla obočí a zakřenila se. Bože, snad
budou čtvrteční večery v hospodě rušnější, aby Jax neměl tolik času mě
mučit.

A Jax měl se svým šarmem a flirtováním opravdu náladu mě mučit. Sklonil

hlavu.

Věděla jsem, že nás nepozoruje jenom Roxy. „Co dalšího jsi ještě nedělala?
Myslím, že už jsi něco takového jednou říkala.“

Na okamžik jsem zatajila dech. Mohla za to jeho blízkost. „Nebyla jsem na

pláži.“

Roxy zavrtěla hlavou.

„A… nebyla jsem nikdy v New Yorku, ani neletěla letadlem a taky jsem
nikdy nebyla

v zábavním parku,“ pokračovala jsem se staženým žaludkem. „Nedělala

jsem toho

spoustu.“

Jax se mi chvíli díval do očí, potom se odtáhl a zamířil na opačnou stranu

baru. Zůstala jsem stát jako přimrazená a zjistila, že zírám na Roxy.

Povytáhla obočí a ústy naznačila: Co se děje?

Zavrtěla jsem hlavou a cítila horkost v obličeji. Roxy se s úsměvem otočila

k Jaxovi.

Neměla jsem tušení, co si myslí, ale věděla jsem určitě, že něco hloupého.
Obrátila jsem se k řadě špinavých sklenic a napadlo mě, že je vhodná doba
schovat se v kuchyni.
Otevřely se dveře, a dřív než jsem uviděla, kdo vešel dovnitř, ucítila jsem v
hospodě

změnu nálady. Vzduch prosákl napětím a zlobou. Kousla jsem se do rtu, a

když jsem se

otočila, všimla jsem si, jak se Jax napjal.

To snad ne.

Vrátil se Mack a tentokrát nebyl sám. Měl s sebou kamaráda, stejně tak
velkého

a pochybně vypadajícího. Zadívali se přes hospodu na Reeceův stůl a

potom padl Mackův

pohled zpátky na mě.

Škaredě se ušklíbl.

Žaludek se mi zase zkroutil.

„Nejsi tu vítanej.“

To pronesl Jax. Když jsem se na něj zadívala, viděla jsem, že má čelist tak
zaťatou, že by s ní mohl sekat led.

„Ježíši,“ zamumlala Roxy.

Mackův kámoš se temně uchechtl, až mi po zádech přeběhl mráz.

„Nemám v plánu tady zůstat,“ odpověděl Mack, aniž by ze mě spustil oči.

„Jenom

doručím zprávu – a doručím ji zatraceně rád.“

Jax vstoupil mezi bar a mě. „To je mi u prdele, Macku. Táhni k čertu, než tě
kurva
odsud vyhodím sám.“

Páni.

Mackovi potemněly oči, leskly se jako obsidián. „Řekl jsem ti to jednou a

řeknu ti to

podruhý, nevíš, kurva, s kým si tu zahráváš.“

„Vím to zatraceně moc dobře.“ Jax se opřel o barový pult a tichým,

nebezpečně klidným

hlasem – jako oko hurikánu – dodal: „S nikým.“

Mack vypadal, jako by chtěl něco namítnout, ale jeho kámoš se pohnul tak,
aby mohl

viděl za napruženého Jaxe. „Izajáš musí mluvit s tvou mámou. A včera bylo
pozdě.“

Kdo je k čertu Izajáš?

„To není její problém,“ namítl Jax.

„Ta mrcha je její dcera, a protože máma tady není, je to na ní, aby zařídila,
že si její máma promluví s Izajášem,“ vykřikl Mack.

Mrcha? Co si to…

Policajti u stolu zbystřili pozornost. Pochybovala jsem o tom, že jestli

tenhle Izajáš

hledá mámu, je to ctihodný občan. Mack a jeho kámoš museli být pěkně
padlí na hlavu,

když o tom mluvili před bandou poldů mimo službu.

„Má na to tejden,“ dodal Mack a couval ke dveřím. „Než bude Izajáš

netrpělivej.“
Mack s kámošem vypadli ze dveří, než jsem se zmohla na jediné slovo.
Srdce mi prudce

bušilo, když se ke mně Jax otočil. Sval na čelisti mu cukal. „Kdo je Izajáš?
Nějakej

amišskej mafián?“

Napětí z jeho obličeje trochu opadlo a zkroutil rty. Pohled jeho hnědých očí
malinko

změkl. „Ne tak docela. Ale jsi blízko.“

Ach, ne. Nechtěla jsem být blízko.

„Co se děje?“ Reece stál u baru a hleděl přímo na Jaxe.

„Izajáš hledá Monu,“ odpověděl Jax.

Pohlédla jsem na Roxy a překvapilo mě, že nepospíchala předstírat, že něco

dělá.

„Nevím, kdo Izajáš je, a ani nevím, kde je máma,“ prohlásila jsem s
pocitem, že to musím říct nahlas.

„Já vím,“ odtušil Jax. „A Reece to ví taky.“

Jeho kamarád policajt se na mě zadíval. „Jsi si jistá, že se tu chceš zdržet?“

Začala jsem otevírat pusu.

„To už je rozhodnuto,“ odpověděl Jax místo mě. „Zůstává tady.“

Zaletěla jsem pohledem k němu, jeho slova mě překvapila. Na jednu stranu

jsem byla

ráda, že nemusím koktat nějaké trapné vysvětlení. Na druhou stranu… No,

žádná druhá
strana asi nebyla.

Reece zhluboka vydechl a zadíval se zase na mě. „Kdybys měla nějaký

problém s tím

pitomcem nebo s kterýmkoli z těch pitomců, dej mi vědět.“

Přikývla jsem.

„Nejdřív dá vědět mně,“ Jax se obrátil na mě a já na něj opět hleděla s

otevřenou

pustou. „Pak dáme vědět tobě.“

Reece povytáhl obočí. „Kámo, nevím, co to tady hraješ,“ řekl a mně ztuhla
páteř, „ale

od Izajáše a jeho svinstva se musíš držet stranou.“

„Já už jsem s ním na nože kvůli tomuhle místu, jak víš.“ Jax zvedl bradu.
„Ale o sebe si starosti nedělám.“

Páni.

„Fajn. Tak kdo je Izajáš?“ zeptala jsem se. Chtěla jsem rozluštit to
nejdůležitější.

„A proč se o něm bavíte tak pěkně?“

Reece se pousmál. „Jsou tady s ním trochu problémy. Většinou se poflakuje

ve Filadelfii, ale jeho pach se táhne široko daleko.“

„Drogy,“ doplnil tiše Jax.

Pomyslela jsem na ten heroin. Sakra.

„Zařídím, aby ho pár chlapů navštívilo,“ pronesl Reece směrem k Jaxovi,

„aby pochopil,
že Mona není Callin problém.“

„To bych ocenil,“ kývl Jax a mírně se uvolnil.

A já taky. „Díky… myslím.“

Reece se uchechtl.

Jax zvedl ruku a zajel si prsty do rozcuchaných vlasů. „Roxy, zavřela bys
pak hospodu?“

Přikývla. „Jasně.“

„Já tu taky budu,“ prohlásila jsem, ale Jax zavrtěl hlavou. „Co je? Vždyť mi
do konce

směny ještě zbývají hodiny.“

„Už ne.“ Vzal mě za ruku a šel dál, nedal mi jinou možnost než ho
následovat. Cestou

kolem baru popadl láhev alkoholu hnědé barvy. „Dneska večer odškrtneme
jednu z těch

položek ‚to jsem nikdy nedělala‘ na tvém seznamu.“

„Cože?“ vykřikla jsem.

Roxyin úsměv se rozšířil. „Přesně tak.“

12. kapitola
Jeden by si pomyslel, že když Izajáš, který může a nemusí být drogový král,
posílá

do hospody svoje poskoky, bude to můj nejpalčivější problém, ale protože

se specializuju na hlouposti, nebylo tomu tak.

Stála jsem v kuchyni v mámině domě a pohledem přeskakovala z láhve

Josého a dvou

panáků, které vzal Jax z hospody taky, na momentálně největší osinu v

mém zadku.

Polovina jeho plných rtů se culila v líném úšklebku, který pasoval k línému
pohledu

v jeho očích. Opíral se o kuchyňskou linku a založil si přes hruď paže s

pěkně

vyrýsovanými svaly.

Byla to sice atraktivní osina, ale pořád osina.

„Ne,“ zopakovala jsem znovu, už snad podesáté. Byli jsme v domě asi
čtyřicet minut

a každou z nich jsme strávili tím, že mě pobízel, ať si dám panáka, zatímco

já jsem mu

vykládala různé důvody, proč nemůžu.

Ani jednou neztratil trpělivost.

Ani jednou se nerozzlobil.

Ani jednou si ze mě kvůli tomu, že nechci pít, neutahoval.

Pokaždé jsem se musela zarazit, abych mu neřekla pravdu, proč nepiju
alkohol.

Docházely mi výmluvy a opět jsem sjela pohledem na nalité skleničky.

Otráveně jsem

polkla… prostě fakt otráveně. Nebylo to tak, že bych se nikdy nezatoužila

napít. Chtěla jsem. Chtěla jsem vyzkoušet to, čemu se všichni ostatní a
moje matka očividně rádi oddávali. Být opilá byla pro mě jedna velká
neznámá.

Spousta věcí bylo pro mě velkou neznámou.

Měla jsem chuť vrhnout se na podlahu a válet se a vztekat jako malé dítě –
jako to

dělával můj brácha. Odstřihla jsem tu myšlenku a zavrtěla hlavou.

„Zlato, musíš to zkusit. Jenom jednoho panáka.“

Rychle jsem na něj pohlédla. Líbilo se mi, když mi říkal zlato nebo kotě,
což bylo dost hloupé. Naše pohledy se střetly a ty husté řasy, ty oči, ta obočí
a ten obličej…

Kruci.

Jestli to, že mě rozptýlí kluk s krásnou tvářičkou, znamená, že nemám

prostorové

vidění, tak to o sobě alespoň vím.

„Je to kvůli Moně?“ zajímal se.

Kristepane. Udeřil hřebík na hlavičku takovou silou, že jsem musela

ustoupit. Vrazila

jsem do židle u stolu, až se její nohy zatřásly. „Cože?“ zašeptala jsem.

Odlepil se od linky a spustil paže. „Může za to tvoje máma? To, jak na tom
je?“

Ježíši Kriste, jak jsem tam tak stála a zírala na Jaxe, nohy mi do podlahy
zakořenily.

Neznala jsem ho déle než týden a kousek a on na to vážně přišel. Prostě jen
tak. Možná

to mělo něco společného s tím, že mou mámu znal, zatímco nikdo z mých
kamarádů – ani

Tereza, ani Avery – ji nikdy nespatřil a neměl tu senzační příležitost se s ní

setkat.

Mohla za to moje máma. Nebylo to pro mě žádné překvapení, ale slyšet ho

to říct mě

vykolejilo.

Když máma byla opilá nebo sjetá, viděla jsem ji vyvádět hrozné hlouposti.
A taky jsem

viděla, jak strašné věci se staly jí, když byla namol nebo zdrogovaná.
Jakmile byla

v takovém stavu, nekontrolovala se. K čertu, neměla nad sebou kontrolu ani
dřív, ale

když pila nebo jedla pilulky, bylo to hroší. Ona byla příčinou, proč jsem
nedělala spoustu věcí. A chtěla jsem mít nad sebou absolutní kontrolu,
protože jsem…

Nikdy jsem nechtěla být jako ona.

Nebyla jsem ona.

Nikdy nebudu jako ona.

Moje nohy se pohnuly dřív, než můj mozek zaregistroval, co dělám. Přešla
jsem k lince

okolo Jaxe a všimla si, že se otočil, když jsem sáhla po panáku. Prsty se mi
chvěly, jak jsem sevřela studené sklo.

Obrátila jsem se k Jaxovi a uklidnila ruku. „Nejsem moje máma.“

A potom jsem přiblížila panáka ke rtům.

Jenom jednoho panáka. Cha! Slavná poslední slova.

O čtyři panáky později jsem ležela na boku na podlaze a tiskla si

poloprázdnou láhev

alkoholu k hrudi. Oči jsem měla zavřené. Břicho jako by mi zakrývala

teplá, elektricky

vyhřívaná přikrývka a v žilách mi příjemně šumělo. Už dávno jsem si

skopla boty

a momentálně jsem se rozhodovala, jestli si chci, nebo nechci sundat tričko.

Měla jsem

pod ním krátký top, ale sednout si a zvednout ruce se mi zdálo jako moc
velká námaha.

Na čele mě něco jemně pohladilo, dotek lehounký jako pírko, a ta elektrická

přikrývka

se zahřála ještě víc a šum v krvi zněl hlasitěji. „Tequila… Jaxi, tequila je…“
Nedostávalo se mi slov, protože… no, bylo těžký slova vymyslet a spojit.

„Úžasná?“ dokončil a stáhl ruku.

Otevřela jsem oči a zakřenila se. Seděl vedle mě, opíral se o gauč a nohy
měl natažené
před sebou. Dělilo nás jenom pár centimetrů. Nepamatovala jsem si, jak
jsem skončila

vleže na podlaze, ale věděla jsem, že tu okamžitě seděl se mnou.

„Callo?“

„Hmm?“ Moje oči se samy zavřely, proto jsem je musela znovu otevřít.
Natáhl ruku,

poklepal mě po koleně a já se zahihňala. „Jsem lehká váha, co?“

Široce se usmál. „Protože je to poprvý, co ses opila, řekl bych, že čtyři

panáky jsou

zatraceně slušný.“

„Tequila je jako dlouho ztracená, ne moc otravná kamarádka.“ Sevřela jsem

láhev

v rukou a přitiskla si ji na hruď. „Opravdu mám tequilu ráda.“

„Uvidíme, jak se budeš cítit ráno. Co kdybys mi tu láhev podala?“

Zamračila jsem se. „Ale já ji mám ráda. Nemůžeš mi ji vzít.“

Jax se naklonil ke mně a uchechtl se. „Já té láhvi neublížím, Callo.“

„Možná chci dalšího panáka.“

„Nemyslím si, že je to dobrej nápad.“

Pokusila jsem se zatvářit naštvaně, ale myslím, že jsem skončila u toho, že

jsem

zavřela oči. Nahlas jsem si povzdychla a přestala láhev tak silně svírat.

Jemně mi ji vytáhl z rukou a položil na konferenční stolek, prostě z mého

dosahu.
Okamžitě mi to zlaté štěstí chybělo a napadlo mě, že bych se měla posadit a
vzít si ji

zpátky, ale to by vyžadovalo úsilí. Když se na mě Jax zase zadíval, jeho

úsměv způsobil, že se mi legračně sevřely hruď i břicho.

A taky spousta dalších míst. Zahihňala jsem se.

„Tak zpátky k těm věcem, které jsi ještě nedělala.“ Opřel se zase o
pohovku, očividně

se necítil tak dobře jako já. Prošli jsme většinu toho, co jsem za svých
jednadvacet let ještě nedělala, ohromující trapný seznam, ale bylo mi to fuk.
Líbilo se mi, jak se usmál, kdykoli jsem mu prozradila, co jsem nedělala, a
jak se u toho zatvářil, jako by měl přijít s něčím chytrým. „Nikdy jsi necítila
písek mezi prsty?“ dodal.

Zavrtěla jsem hlavou. Nebo aspoň myslím. „Mám plány. A v těch plánech
tohle není.“

„Jaké máš plány?“

„Mám cílovou trojku.“

Povytáhl obočí „Cílovou trojku?“

„Jo!“ vykřikla jsem a potom pokračovala mnohem tišším a o moc

vážnějším hlasem.

„Dokončit školu a udělat kariéru v oboru ošetřovatelství. A konečně sklidit

úrodu z toho, že dotáhnu něco do konce.“ Odmlčela jsem se a ohrnula horní
ret. „I když s tím posledním si nejsem jistá. Většinou všechno dotáhnu do
konce, ale na žádný jiný třetí cíl jsem zatím nepřišla, takže…“

Zasmál se. „To je celý? Tvé velké plány jsou v podstatě jenom dokončit
školu a najít si práci?“

„Přesně tak, jo, absolutně!“

Zavrtěl nade mnou hlavou. „Zlato, to není nic moc.“

Chystala jsem se mu říct, že to je všechno, ale pak jsem se nad tím

zamyslela,

a muselo to být tou tequilou, protože mě napadlo, že má pravdu.

Potom jsem vyhrkla: „Jsi první, kdo mě políbil.“

„Musíme najít… Počkat.“ Ten líný úsměv mu zmizel z obličeje. „Cože?“

Nejdřív jsem si neuvědomila, co jsem mu řekla, proto jsem netušila, proč na

mě zírá,

jako bych prohlásila něco šíleného. Potom mi došlo, k čemu jsem se

přiznala a… jo, bylo mi ukradený, že jsem mu ten malý potupný detail
vyzradila.

Tequila byla úžasná.

„Nikdy předtím mě nikdo nepolíbil,“ dodala jsem.

Povytáhl jedno hnědé obočí. „Vůbec?“

Zavrtěla jsem hlavou. Nebo jsem se prostě zavrtěla na podlaze.

Vykulil hnědé oči. „Je ti jednadvacet a nikdy ses…“ Výraz na jeho tváři
vypadal ještě líp, když mu oči vyletěly vzhůru, jako by se modlil k
nebesům.

Začala jsem se na podlaze cítit trochu divně, proto jsem se přinutila posadit.
Pokoj se se mnou na vteřinu zatočil a žaludek nejistě poskočil. Ten pocit se
mi nelíbil – to točení – ale rychle se to ustálilo. Potom jsem se zadívala na
Jaxe.

Bože, vypadal tak… tak dobře. Čím déle jsem na něj hleděla, uvědomila
jsem si, že
není typicky krásný. Někdo by řekl, že má moc plné rty nebo hodně široké
obočí, ale mně se líbil. Kvůli němu jsem si přála, abych byla…

Opravdu musím přestat myslet na to, jak je sexy, protože se mi svaly dole v
podbřišku

stahovaly a prsa jako bych měla náhle těžší.

Jax naklonil hlavu a zatvářil se zvláštně. „Zatraceně, zlato, to ani nebyl

skutečnej

polibek.“

„Och,“ zašeptala jsem.

Och.

Sklopila jsem bradu a nechala to zapůsobit, a i když se to skrz tequilový

opar moc

daleko nedostalo, ucítila jsem na hrudi bodavou bolest, pocit, že věci

dosedly na své

místo. Ovšem.

„Co?“ zeptal se Jax.

Řekla jsem to nahlas. Zvedla jsem oči a soustředila se na jeho rameno.

Cítila jsem se

trochu hloupě, že jsem si myslela, že to byl opravdový polibek. Chci tím

říct, že mě sotva zná teď, ale tehdy mě znal jen asi dva dny. A kluci jako on
– chlapi, co vypadají jako on a mluví jako on a chodí jako on… a dýchají
jako on, nelíbají holky jako já. Ne holky, jež vypadají jako já a které
vyrostly mezi bělošskou spodinou.

„Callo? Je ti dobře?“

Starost v jeho hlase mnou trhla. „Já… mám pořád ráda tequilu.“
Chvíli bylo ticho a pak Jax vybuchl smíchy. „Počkej, až ochutnáš vodku.“

„Hmm. Rusové.“

Jax se zakřenil. „A nesmíš zapomenou na whisky.“

„Whisky?“ zalapala jsem po dechu, vytřeštila oči a spráskla ruce pod

bradou. Začínala

jsem si uvědomovat, že když jsem opilá nebo střízlivím, trochu přeháním.

„Ne. Whisky ne.

Máma hodně pila whisky a ona… jo, byla buď moc veselá, nebo moc
smutná.“ Zvedla

jsem se na kolena a odhodila si vlasy dozadu přes ramena. „Je tady horko?“

„Je tu příjemně.“ Chytil mě za zápěstí, abych udržela rovnováhu. „Mona

má whisky

opravdu ráda.“

Jo, no. Jax mámu znal. Naše pohledy se střetly a mě napadlo… Tohle bych
mu mohla

říct. „Myslela jsem si… že budu jako ona, jestli se opiju, víš? Že budu dělat
hlouposti a…

Viděla jsem, co s ní dělali, když pila.“

Zdálo se, že Jax zpozorněl, a možná později, až mi nebude proudit tolik

tequily v krvi, si uvědomím, že nebyl ani zdaleka tak namol jako já. „Co s
ní dělali?“

Z kleku jsem si sedla, takže jsem skončila zadkem na svých lýtkách. Věděla
jsem, že

bych mu neměla říkat, co jsem viděla. Nikdo to nechtěl slyšet. Bylo to

hnusný. Ošklivý. Ne tak ošklivý jako moje jizvy na těle, ale hlubší a
nechutný.

Ale tequila mi rozvázala jazyk. „Poprvý – myslím poprvý, protože se to

stalo víckrát než jednou – pořádala večírek. Ona pořád mívala večírky, ale
tenkrát v noci bylo pozdě a já jsem měla žízeň. Měla jsem rýmu nebo
chřipku. Něco takovýho. Potřebovala jsem se napít. Musela jsem sejít dolů.
Máma mi předtím řekla, ať dolů nechodím, když má

večírek, ale musela jsem.“

„Chápu to,“ pronesl tiše. „Kolik ti bylo?“

Pokrčila jsem rameny, snažila jsem se obracet vzpomínky. „Možná

dvanáct? Nevím.

Nebylo to moc dlouho po… no, každopádně jsem sešla do přízemí a na

podlaze se

povalovali lidé, asi omdleli, a slyšela jsem mámu. Vydávala divné zvuky –
špatné zvuky

a dveře od její ložnice byly otevřené. Nahlédla jsem dovnitř a ona ležela na
podlaze. Byl s ní nějaký chlap. On…“ Pomalu jsem zavrtěla hlavou, jak
jsem v hlavě viděla ty mlhavé obrázky. „Máma mě uviděla. A ten chlap
taky. Začala šílet a já utekla nahoru. Tu noc byla tak moc opilá.“

Jaxova hruď se prudce zvedla. „Provedl někdy některý z těch chlapů…

něco tobě?“

Okamžik jsem na něj hleděla a potom se zasmála. Nebylo to legrační. K

tomu to mělo

hodně daleko, ale tenkrát… vypadala jsem mnohem hůř než teď. „Ne.“

„Ani tak to není o moc lepší.“

„Ne. Asi ne.“

„Viděl jsem, jak se lidi, když se opili, dostali do hloupých situací, a občas
do hodně

ošidných,“ pronesl s vážnýma očima. „Ničeho takovýho se tady nemusíš

bát. Jsi v bezpečí, aby sis to užila.“

„Děkuju,“ vydechla jsem. Přišlo mi nutný to říct.

„Ale zatraceně, Callo…“ Jemně mi sevřel zápěstí, zatímco se mu do očí

vedral tvrdý

pohled. „Nic takovýho jsi neměla vidět.“

„Já vím, jenže stalo se, a v životě nejde nic vzít zpátky.“ Odmlčela jsem se.
Jax se mi díval do očí. Přála jsem si, aby si myslel, že jsem hezká, a aby byl
jeho polibek skutečný.

„Ale o to nejde. Tequila je lepší než whisky.“

Jeho výraz zjemněl. „Odstraníme whisky ze seznamu, zlato.“

Usmála jsem se. „Dobře. Tohle… tohle není jako tenkrát s mámou. Proč
jsem se tak

bála?“ Nedala jsem mu šanci odpovědět, protože jsem vyskočila na nohy a

moje zápěstí

vyklouzlo z jeho volného sevření. Po tom náhlém pohybu jsem zavrávorala

a rozhodila

paže, abych získala rovnováhu. „Ježíši…“

Jax hbitě vstal a nezavrávoral. „Callo, kotě, možná by ses měla posadit.“

Posadit se znělo rozumně. „Co jsem chtěla udělat?“

Zase se zakřenil. „Nevím jistě. Mluvila jsi o tom, proč ses bála.“
Nakrčila jsem nos a vzápětí mi to došlo. „Aha! Zůstaň přímo tady.“ Utekla
jsem, než mě

mohl zastavit.

„Callo…“

Zamířila jsem ke skříni v ložnici a popadla svoje věci. Držela jsem je pevně
u hrudi

a doklopýtala zpátky do obýváku. Jax stál u gauče. Povytáhl obočí.

Došla jsem až k němu a položila na stůl trofej, kterou jsem vyhrála na

soutěži krásy

Miss Sluníčko nebo s nějakým podobným hloupým jménem. „To je moje.“

Jax se posadil na okraj pohovky a jeho zrak dopadl na trofej. Pod stropním
svítidlem

v obýváku se kov a plast třpytily.

„Jezdívala jsem na soutěže krásy.“ V malé části své zastřené mysli jsem
nemohla uvěřit

tomu, že mu to říkám. Neprozradila jsem to nikomu. „V podstatě od

malička. Beze

srandy. Ještě jsem ani neuměla sedět a máma šla se mnou do soutěže krásy.
Mohla jsem

být v televizi. Znáš Malé královny krásy? Tak něčeho takového jsem se
účastnila, snad

několik let.“

Zadíval se konečně zpátky na mě, na zarámovanou fotku, kterou jsem si

tiskla k hrudi.
Znovu se na mě díval tak zvláštně.

Zvedla jsem rámeček a otočila ho fotkou k němu. „Takhle jsem kdysi

vypadala. Chci

říct, jo, na tý fotce mi bylo asi osm nebo devět, ale takhle jsem prostě
vypadala.“

Jax asi na vteřinu sklopil řasy.

Žvanila jsem dál. „Vyhrávala jsem poháry, korunky, šerpy a peníze. Bylo
jich víc –

stovky korunek a pohárů, ale jednou mě chytil rapl. Bylo mi čtrnáct nebo
patnáct – prostě jsem byla na střední – a vyhodila jsem je z okna. Rozbily
se. Máma se mohla zbláznit. Pila několik dní. Bylo to zlý. V domě jsme
neměli nic k jídlu ani prací prášek na moje oblečení.“

Zamračil se a tentokrát zíral na mě, a ne na mou starou fotku. „Dělala to

často?“

Shlédla jsem na fotografii, na všechny ty blonďaté kudrny a široký úsměv s

velkými

falešnými bílými zuby – náhradami, tak se jim říkalo, a nesnášela jsem ten
pocit mít je v ústech. Bolela mě z nich pusa, ale když jsem je nosila, máma
tvrdila, že jsem překrásná. Všichni porotci říkali, že jsem překrásná.
Vyhrávala jsem ceny díky těm

hloupým zubům. Táta… ten jenom vrtěl hlavou. „Co?“

„Nechávala tě dny bez jídla a základních potřeb?“

Pokrčila jsem rameny a zavrtěla hlavou. „Clyde sem většinou přišel a zůstal
se mnou.

Nebo jsem já zůstala u něj. Nebylo to nic strašnýho.“

„Zlato, to bylo strašný,“ namítl tiše.

Zvedla jsem k němu oči a spatřila to znovu, něco v jeho pohledu, čemu
jsem

nerozuměla, ale chtěla vědět, o co jde. Zase jsem zvedla tu fotku, prakticky
mu ji strčila až k nosu. „Bývala jsem opravdu pěkná,“ zašeptala jsem své
tajemství. „Vidíš? Bývala…“

„Žádné bývala.“ Vytrhl mi rámeček z ruky a odhodil ho. Překvapením mi

spadla brada.

Fotka letěla vzduchem, odrazila se od polštáře a přistála na pohovce. „Jsi

sakra opravdu pěkná právě teď.“

Otevřela jsem ústa a nahlas se zasmála. Možná jsem si dokonce odfrkla.

„Ty jsi tak…“

„Co?“ Stáhl rty.

„Jsi tak… zatraceně milej,“ dokončila jsem, zvedla paže, abych ukázala, jak
moc. „Jsi

milej. A jsi lhář.“

„Cože?“ zopakoval.

Hodila jsem sebou na pohovku, najednou unavená, a možná jsem měla

trochu závrať.

„Já opravdu nejsem pěkná.“

Shlížel na mě. „Prostě jsem řekl, že jsi teď opravdu pěkná. Tak to platí.
Konec diskuse.“

Otevřela jsem ústa, abych vyjmenovala všechny důvody, proč to není

pravda, ale

nakonec jsem pokrčila rameny. Bylo to od něj milý. Tak to přijmu. „Seš
milej,“ zopakovala jsem. „Tohle bylo fajn. Děkuju ti, žes to pro mě udělal.
Vím, že bys určitě mohl dělat něco mnohem zajímavějšího než si hrát na
mou chůvu, zatímco se poprvý opíjím.“

Naklonil hlavu na stranu. „Nemusíš mi děkovat.“

„Děkuju,“ zamumlala jsem.

Povytáhl koutek rtů. „Kdykoli budeš chtít pít, jsem tady pro tebe.“

No, to bylo taky milý. Bůhvíproč se mi stáhla hruď. Byl to divný pocit.
„Opravdu?“

Přikývl. „Jak už jsem řekl, se mnou jsi v bezpečí. Kdykoli. Vážně. Ať budeš
chtít

vyzkoušet cokoli, se mnou budeš vždycky v bezpečí.“

Ta slova… bože, ta slova jako by mi sňala kámen ze srdce. Ne že bych se

necítila

v bezpečí, ale když jsem žila s mámou, nebyla to zrovna procházka růžovou
zahradou a tu a tam to bylo fakt o hubu.

„Vlastně, víš… Myslím, že bych ti mohl pomoct odškrtnout pár dalších

položek na tvém

seznamu,“ pokračoval a ten jeho poloúšklebek se rozšířil do úsměvu,

kterým by mohl

zastavit srdce.

Ve skutečnosti jsem ho neposlouchala, protože jsem na něj zírala, zatímco

se mi uzlík

z hrudi přesunul do hrdla. A byl to opravdu hodně divný pocit. Jax byl
mnohem víc než jen ten nejrajcovnější kluk ze všech sexoušů na světě. Byl
milý, milejší než Jase, asi dokonce víc než Cam nebo Brandon.

Řekl, že jsem s ním v bezpečí.

A řekl, že jsem sakra opravdu pěkná.

Vyskočila jsem a vrhla se na něj. Ani jsem se nezarazila, abych se

zamyslela, co to

dělám, prostě jsem stála na nohou a o vteřinu později jsem objímala Jaxe
kolem krku.

Můj náhlý pohyb ho překvapil a zavrávoral, než získal zpátky rovnováhu. V

dalším

okamžiku mě jeho paže objaly kolem zad.

„Děkuju,“ zopakovala jsem hlasem ztlumeným na jeho hrudi – jeho

opravdu tvrdé

hrudi. „Vím, žes říkal, ať ti neděkuju, ale děkuju.“

Neodpověděl ihned. Místo toho vyjel jednou rukou nahoru po mé páteři až

do vlasů.

Pod tím dotykem jsem se zachvěla a to chvění se rozletělo po mých pažích

a nohou až

do konečků prstů a všude mezi tím, obzvlášť do té části mezi tím.

Bože, měl fakt tvrdou hruď.

Odtáhla jsem hlavu z toho hrudníku a potom zvedla řasy. Jax na mě shlížel
a mírně se

usmíval. Druhou rukou sjel z beder na moje boky a pane jo, to byl ale
příjemný pocit. Tak moc, že jsem vůbec neuvažovala nad tím, co by mohl
pod mým tričkem a krátkým topem cítit.

Tequila byla zatraceně úžasná.

Vřelýma čokoládovýma očima pozoroval mou tvář a rukou sevřel můj

zadek. Spousta
mých svalů se proměnila v želé. „Jsem rád, že ses vrátila domů, Callo.“

Srdce se mi zastavilo. Zastavil se celej zatracenej svět. „Opravdu?“ slyšela

jsem se říct.

„Opravdu,“ potvrdil.

Fajn. Bylo mi ukradené, jestli za moje slyšiny může tequila, bylo mi fuk, že
se celý můj hrudník roztápí nebo jestli jsem kvůli tomu hlupačka, a bylo mi
úplně jedno, že se chystám udělat něco, co jsem nikdy dřív neudělala, nebo
že se pokoj pomalu točí, jako

bych seděla na kolotoči.

Vytáhla jsem se na špičky, položila ruce na jeho ramena a vrhla se po jeho

ústech.

Chystala jsem se ho políbit. Nikdy dřív jsem kluka políbit nezkusila, ale teď
jsem to právě měla v plánu. Chtěla jsem přitisknout ústa na ty jeho úžasné
rty, protože řekl, že jsem v bezpečí a že je rád, že jsem se vrátila domů, a že
jsem sakra opravdu…

Jax prudce hlavu odtáhl. Vlastně odtáhl celé tělo a moje ústa neskončila na
jeho, ale

sklouzla po jeho bradě na krk. Protože jsem měla otevřenou pusu, ochutnala
jsem jeho

pokožku.

Pane jo, chutnala dobře.

Kdo by to byl řekl?

Ustoupil ke konferenčnímu stolku, abychom nestáli tak blízko sebe. Bez

jeho opory

jsem zavrávorala. Chytil mě za nadloktí, abych nespadla, a… a držel mě dál

na délku
paže.

Zmateně jsem na něj zírala. Zase vytřeštil oči, všechna vřelost a pohoda se z
nich

vytratily. Kruci. To není dobré.

„Callo,“ začal jemně a tiše. Až moc jemně a tiše.

Bože, ne. Tohle je zlé.

„Zlato, to…“

Srdce mi začalo prudce bušit, přehlušilo vše, co Jax říkal. Tohle bylo fakt
hrozně zlé.

Tak strašně trapné. Pokusila jsem se políbit Jaxe, nádherného, okouzlujícího

a zatraceně milého Jaxe.

Fakt jsem se ho pokusila políbit?

Panebože… tequila stojí za prd.

„… řekl jsem, že jsi se mnou v bezpečí,“ uslyšela jsem jeho hlas, tišší a
hlubší, když

jsem začala poslouchat, co to k čertu mluví. „Nelhal jsem.“

Co to s tím mělo sakra společného? A proč se na mě tequila najednou vrhla

jako šílenec

s rezavou vidličkou? Pokusila jsem se ho políbit a on ucukl, fyzicky se

odtáhl od mých úst.

Do háje.

Zase jsem měla divný pocit, tentokrát v žaludku a v hrudi, ale mísil se s
čímsi
odporným, co rychle narůstalo.

Kruci.

Škubla jsem sebou a vytrhla se mu ze sevření. „Proboha,“ vydechla jsem.

„Nemůžu

uvěřit, že jsem tě zkusila…“ Polkla jsem a ošklivě škytla. „Bože.“

„Nic se neděje. Nesedneme si?“ nabídl a přistoupil ke mně.

Další škytnutí. „Tequila je špinavá děvka.“

Jax se zamračil, hnědé obočí se mu stáhlo. „Callo…“

Prudce jsem se otočila a utíkala do koupelny. Cítila jsem to. Ten hnus se
blížil. Klopýtla jsem u postele, u koupelnových dveří mi podklouzla noha a
narazila jsem do nich rukama.

Dveře se odrazily od zdi, bezpochyby udělaly důlek v omítce.

Dopadla jsem na kolena před záchodovou mísou – proboha, byla vůbec

čistá? Na to je

pozdě. Pevně jsem ji sevřela, zatímco se můj žaludek zvedal a kroutil a

všeho se

zbavoval.

Tequila stála za prd.

13. kapitola
Tequila byla ďábelský nápoj a už nikdy ji neochutnám.

Nejpodělanější na tom bylo, že lidé vždycky tvrdí, že si nepamatují, co

dělali, když byli opilí. Podle mě je to pěkná blbost, protože já jsem si to
pamatovala – bože, pamatovala jsem si to všechno do nejmenšího,
nejpotupnějšího detailu.

Pověděla jsem Jaxovi o všem, co jsem nikdy nedělala, a něco z toho bylo
prostě

k smíchu. Pravděpodobně si teď myslí, že jsem vyrostla v protiatomovém

krytu nebo tak

něco.

Potom jsem objímala láhev. Objímala. Jako by to bylo štěně. Nebo kotě. To
je fuk.

Něco s kožíškem, a ne zatracená láhev alkoholu.

Taky jsem mu ukázala pohár a svou fotku, kde jsem byla vyparáděná jako
panenka,

a povídala mu, že jsem bývala pěkná. Jenom kvůli tomuhle jsem měla chuť
strčit hlavu

do písku, ale, bože, ono toho bylo víc.

Taky jsem mu řekla tamtu věc o mámě, to bylo děsivé i zopakovat.

A navíc jsem se ho pokusila políbit.

A potom jsem zvrátila obsah svého žaludku, zatímco mi Jax držel vlasy a
hladil mě
po zádech. Fakt mě hladil po zádech – páni – a myslím, že na mě mluvil.
Nevím, co mi

řekl, ale vybavuju si jeho hlas, tichý a uklidňující, zatímco se můj žaludek
křečovitě

zvedal. Musel cítit ty jizvy. Kůži na zádech jsem neměla zrovna hladkou.
Byla drsná

a v některých místech svraštělá. Věděla jsem, že to přes tričko musel

cítit.Potom co jsem vyzvracela všechnu tequilu a zbytek své důstojnosti,
ležela jsem v koupelně na podlaze, protože byla chladná, hladká a perfektní.
Nechal mě tam a zatím namočil ručník a potom – bože, to je ještě trapnější
– mi s ním otřel obličej. Navrch toho všeho, když si byl jistý, že ho
nepozvracím, mě zvedl do náruče a odnesl do postele. Donutil mě, abych
spolkla dva prášky a zapila je vodou.

Usnula jsem na boku s Jaxem sedícím vedle sebe, nohu měl přitisknutou k
mému boku.

A když jsem se někdy dopoledne probudila s pocitem, jako by mě srazilo

požární vozidlo

plné sexy svalnatých hasičů, Jax byl pořád se mnou.

Ležel natažený vedle mě, přední částí svého těla se tiskl k mým zádům,
jeho paže

těžce spočívala na mém boku. Kdybych neměla pocit, že se mi rozskočí

hlava, líbilo by se mi takhle se probudit. Místo toho jsem zpanikařila, jako
by mě přistihli v cizí posteli.

Vyskočila jsem z lůžka, doslova, a málem spadla na zem. Nemám tušení,

jak jsem

zvládla posbírat si čisté oblečení, osprchovat se a smýt ze sebe ten nechutný

pach
tequily, který jako by nasákl do mé kůže, aniž bych se ve vaně posadila a
rozplakala se nad bolestí v očích a všemi těmi hloupostmi, strašnými
hloupostmi, které jsem včera udělala a řekla.

Když jsem se vyštrachala z koupelny, Jax byl vzhůru, čilý jako rybička, a
kráčel

do koupelny s vlastním kartáčkem v ruce, který si tu nechal potom, co tu

strávil druhou noc.

Seděla jsem na pohovce, a jakmile Jax vyšel ven s mokrými vlasy, protože
si očividně

opláchl obličej i hlavu, rychle jsem uhnula pohledem. Hleděla jsem na to

místo

na podlaze, kde jsem objímala tu láhev tequily.

Ta láhev však záhadně zmizela. Doufala jsem, že zalezla zpátky do té díry,

v níž se

zrodila.

Pokusila jsem se ho políbit a on se odtáhl.

Bože, zastřelte mě někdo.

Nemohla jsem se na něj podívat. Nemohla. Ani když mě oslovil.

„Jak se cítíš?“ zeptal se mě, když jsem neodpověděla.

Zvedla jsem jedno rameno a pozorovala fialový lak na nehtu. „Odporně.“

„Mám na to lék.“

Co? Poloautomatickou zbraň?

„Dopřejeme si oficiální snídani šampionů po kocovině.“

Stáhla jsem obočí k sobě a zvedla hlavu. Usmíval se na mě, jako bych se
minulou noc

neztřískala a nesnažila se ho zneužít. „Cože?“

„V Domě vaflí.“

Zírala jsem na něj, pomalu zamrkala a potom pohlédla stranou, protože

jsem ucítila,

jak mi tváře pod make-upem rudnou. „Nechci jíst. Nemám na jídlo ani
pomyšlení.“

„To si myslíš teď, ale věř mi, že mastnota udělá s tvým žaludkem divy. Vím
to. Mám

v tom spoustu praxe.“

Potřásla jsem hlavou, vstala a zahleděla se z okna. „Opravdu si myslím, že

prostě

potřebuju zalézt zpátky do postele a spát aspoň osm hodin, než půjdu dnes
večer

do baru. A myslím, že bys měl odejít. Nechci být nezdvořilá…“

„Nedělej to,“ přerušil mě. Stál přímo vedle mě. Ani jsem ho neslyšela se
pohnout.

„Callo, nedělej to.“

Stočila jsem pohled na jeho hrudník. Jak může vypadat tak zatraceně dobře
ve stejném

tričku, ve kterém včera usnul? Chtěla jsem křičet, že to není fér. „Co
nemám dělat?“

„Přestaň se cítit trapně.“

Pevně jsem zavřela oči a nakrčila nos. „To se ti snadno řekne.“

„Nic takovýho. Nemáš důvod cítit se trapně. Minulou noc ses opila. Užila
sis to, nebo

aspoň do doby, než ti bylo špatně…“

„Díky, žes mi to připomněl,“ zabručela jsem.

„To je normální. Sakra, víš kolikrát jsem se ocitl stočenej okolo záchodu a
přísahal, že už nikdy nebudu pít? Raději ani nechtěj vědět, o jaký hororový
historky bych se mohl podělit.“

Ovšem vsadím se, že se mu nikdy nestalo, že by se pokusil políbit holku,

která by ho

odmítla.

„Callo, podívej se na mě.“

Ať táhne k čertu. „Jak už jsem řekla, jsem fakt unavená a radši bych se
prospala.“ Nebo si nechala udělat lobotomii. „To bude asi nejlepší.“

„Zlato, přestaň.“ Chytil mě dvěma prsty za bradu, a když se mi zadíval do

očí, nebránila jsem se. Zatajila jsem dech, opět se cítila trochu omámeně a
napadlo mě, jestli mám v krvi pořád ještě zbytek tequily. „Nehodláš mě
poslouchat, tak musím přistoupit

k drastickým opatřením.“

Otevřela jsem pusu, ale Jax o krok ustoupil a spustil ruku. Asi o vteřinu
později se

sklonil. Než jsem se mohla pohnout a než mi došlo, co dělá, chytil mě

jednou paží pod

koleny a druhou okolo pasu. Náhle jsem se ocitla ve vzduchu, přitisknutá k

jeho hrudi.
„Co je to, k čertu?“ vykřikla jsem a chytila se ho za ramena, když se otočil.
„Co to

děláš?“

Shlédl na mě a zhluboka se nadechl. „Když mi bylo čtrnáct, poprvé jsem pil

pivo. Byl

jsem v domě u kamaráda a vypil ho fakt hodně. Celou noc jsem strávil na
záchodě.“

Rozhlédla jsem se po ložnici. „Dobrý.“

„Jako děcku se mi to stalo tolikrát, že by sis myslela, že jsem se z toho

poučil,“

pokračoval a pozoroval mě. „Ale když jsem se pak vrátil domů, některé
noci mi k tomu,

abych na pár hodin zavřel oči, pomohla jenom whisky.“

Tělo mi ještě víc ztuhlo. Whisky. Bože, nesnášela jsem whisky, ale ve
skutečnosti jsem

nepřemýšlela o mámě. Nedokázala jsem si představit, jaké hrůzy mu v noci

nedovolily

usnout.

„Dokonce i když jsem se přestěhoval sem, byla to whisky a… no,

každopádně pointa

spočívá v tom, že jsem strávil mnoho nocí a dní tím, že jsem toho litoval. A
přestože se právě teď cítíš strašně, neprovedla jsi včera v noci nic, čeho bys
sakra musela litovat.“

Když se naše oči střetly, hluboko uvnitř se mi sevřelo srdce. „Co… co

dalšího jsi dělal?“
Něco se mihlo v jeho výrazu a zavrtěl hlavou. „Pojďme.“

Nad tou náhlou změnou tématu jsem se zamračila. „Kam?“

„Vezmu tě do Domu vaflí.“

„Nemusíš mě nést!“

Zakřenil se na mě. „A ty nemusíš křičet.“

„Postav mě na zem!“ vyjekla jsem znovu, až mi začalo bušit ve spáncích.

Nevšímal si toho, zamířil ke dveřím a pak se zastavil a vrátil se do kuchyně.

„Vezmi si svoje klíče a sluneční brýle. Oboje budeš potřebovat.“

Střelila jsem po něm pohledem a on se na mě usmál. „Jaxi, no tak.“

Sklonil hlavu a tichým hlasem, z nějž se mi kroutily palce u nohou,

prohlásil: „Zlato,

hádej se a křič si, jak chceš, ale stejně tu tvou prdelku odnesu ke svému
náklaďáku,

posadím tě dovnitř a pojedeme do Domu vaflí. Dáš si smažená vajíčka,

slaninu a vafle.“

Přimhouřila jsem oči. Bože, byl fakt panovačný.

V hlubokých hnědých očích mu zajiskřilo. „A možná dokonce kousek

jablečného koláče,

jestli budeš hodná holka a přestaneš se se mnou dohadovat.“

„Jablečnej koláč jsem nikdy nejedla,“ vyhrkla jsem.

Stál uprostřed kuchyně, držel mě v náručí, jako bych nic nevážila – a přitom
jsem
rozhodně něco vážila – a spadla mu brada. „Tys nikdy nejedla jablečnej
koláč?“

„Ne.“

Povytáhl obočí. „Proč?“

„Nevím. Prostě jsem to nikdy nezkusila.“

„To je tak… neamerické,“ dodal a já protočila panenky. „Nejsi teroristka?“

„Proboha,“ zamumlala jsem a začala se vrtět, abych se mu vykroutila.

Jax mě sevřel pevněji. „Zlato, já z tebe umřu. Jako fakt. Nikdy ses neopila.
Nikdy jsi

nebyla na pláži. A nikdy jsi nejedla jablečnej koláč? Jednu z těch položek
jsme už odškrtli a brzy odškrtneme další.“

Došlo mi, že to není ideální okamžik, abych mu prozradila, že jsem nikdy

nebyla

v Domě vaflí.

Zase se usmíval. Bylo na tom něco odzbrojujícího. „Zůstaň se mnou, kotě, a

já ti

změním život.“

Jako bych slyšela Katiina slova. Tvůj život se změní. Přestala jsem
přemýšlet, alespoň

na chvilku, a přestala se vzpírat. Natáhla jsem ruku a popadla klíče a brýle.

Ty jsem si nasadila.

Jax ovšem ještě nevěděl, že můj život už změnil, i když jenom trošku. S
plným

vědomím mě však odnesl ven, posadil do náklaďáku a odvezl k Domu vaflí.

„Takže tě Jax připravil o věneček?“

Sklenička na margaritu mi málem vyklouzla z ruky. Otočila jsem se k Roxy.

Za ní stál

Nick a hleděl na nás. Bylo to snad poprvé od chvíle, co jsme se setkali, kdy
projevil zájem o Roxy nebo mě. Na druhou stranu, když řeknete slova jako
„připravil o věneček“, lidé mají tendenci upnout na vás pozornost.

„Ach, Ježíši, to je tak dokonalej rozhovor.“

Tváře jsem měla rudé, když jsem se ohlédla zpět k místu, kde seděla Katie.
„To není

dokonalej rozhovor.“

Vykulila silně nalíčené oči. „Bylas panna? Jako v minulém čase?“

Chlap vedle ní se otočil a zadíval se na mě. Chtělo se mi křičet. „Roxy

mluví o opilosti.

Nikdy dřív jsem nebyla opilá. Včera v noci poprvé. Jax mě připravil…“

„O co?“ objevil se tu kdovíodkud Jax.

Proboha.

Katie se nahnula dopředu a ňadra jí málem vypadla z výstřihu a oslepila

mě. „Sebral jsi Calle věneček?“

„Sebral jsem jí… cože?“ Zamrkal a potom se zadíval na mě a naklonil

hlavu na stranu.

„Existuje něco, co si z minulé noci nepamatuju? Protože, zlato, budu vážně

zklamanej,

jestli se to stalo, a nepamatuju si to. Jako opravdu zatraceně…“

„Ne!“ vykřikla jsem tak, že se k nám několik hlav v hospodě otočilo.
„Mluví o tom, že

jsem se nikdy neopila. Ne o mém… však víš.“

„Věnečku?“ doplnila Roxy a urovnala si brýle.

Proboha…

Jax na mě chvíli zíral, hýbal čelistí a potom se obrátil na Nicka. Tiše mu

něco řekl a já se modlila, aby to nemělo nic společného se mnou.

Sedět s ním u snídaně, aniž bych se kvůli včerejšku cítila jako hlupačka,
bylo dost

těžké, ale nic nepříjemného na mě nevytáhl. A ten jablečný koláč, který

jsem snědla, byl velká dobrota.

„Aha.“ Katie vypadala zklamaně. A ten chlap taky. „No, kruci, to je fuk.
Musím jít zpátky k tyči.“

Dívala jsem se, jak vyskočila ze židličky, mrkla na nás a pak se odšourala
davem.

„Ale to nebyl jedinej věneček, o kterej jsem ji připravil,“ oznámil Jax.

Ach, bože…

Roxy k němu prudce otočila hlavu, do pěkného obličeje se jí vkradla

dychtivost.

„Nepovídej.“

Nick se k nám zase obrátil.

Na Jaxových rtech se objevil líný úsměv. „Nikdy nejedla jablečnej koláč.

Dnes ráno

jsem to změnil.“
„Tys nikdy nejedla jablečnej koláč?“ vykřikla Roxy.

„A jsme zase u toho,“ zamumlala jsem.

Jax ještě neskončil. Ne. Vůbec ne. Zadíval se mi do očí a něco v nich
způsobilo, že jsem se zachvěla. „Taky jsem ji vzal do Domu vaflí.“

Otevřela jsem pusu dokořán. „Jak jsi věděl, že jsem tam nikdy nebyla?“

„Zlato, některý věci já prostě vím.“ Naše pohledy se střetly a jo, to chvění
ještě zesílilo, protože říkal něco úplně jiného, co nemělo nic společného s
Domem vaflí, tequilou ani jablečným koláčem.

Mluvil rozhodně o něčem, co se týkalo věnečku.

„Včera ses poprvé opila?“ promluvil Nick a pěkně mě tím překvapil.

Roxy přikývla a zamířila k holce, která mávala rukou, jako by tu stála už

deset minut,

přitom to bylo asi tak deset vteřin.

„Co jsi pila?“ zeptal se.

„Tequilu,“ odpověděl Jax a mrkl na mě. „Chutnala jí.“

Nick stiskl rty. „To je pěkný svinstvo.“

„No, rozhodně už nikdy pít nebudu,“ oznámila jsem mu a zamířila k místu,

kde jsem

měla pověšenou zástěru. Se všemi zkušenými barmany za barem bylo

nutné, abych

pomohla Pearl obsluhovat mezi stoly, když Gloria odešla.

Nick přikývl. „Dobře.“

„Jako nikdy.“
Jemně pohnul rty, jako by se chystal usmát. „Jasně.“

Okamžik jsem na něj zírala, v podstatě jsem se zastavila uprostřed prostoru

za barem

a hleděla na Nicka. „Tequila je špinavá děvka,“ prohlásila jsem.

Tiše, zastřeně se zasmál. „To už jsem párkrát slyšel.“

Roztáhla jsem rty do úsměvu.

Jax mě chytil za ruku. „Pojď se mnou.“

Shlédla jsem z Jaxova obličeje na jeho ruku držící mou. „Kam?“

Neodpověděl, ale jemně mě táhl za sebou k východu z baru. Spíš zvědavá

než naštvaná

jsem mu to dovolila. Odvedl mě po chodbě do kanceláře a vtáhl mě dovnitř.

Zavřel dveře

a já si vzpomněla na to, co tu udělal naposledy. Tehdy mě políbil, ale nebyl

to pravý

polibek.

Jax se opřel o hranu stolu. Mou ruku nepustil a nepromluvil.

Přešlápla jsem z nohy na nohu a zkusila mu ruku vytrhnout, ale nepustil mě.
„Co je?“

„Chci s tebou jít v neděli na rande.“

„Cože?“ To jsem nečekala. Ani omylem.

Tváří mu bleskl úsměv. „Na rande. My dva. V neděli večer. A ne do Domu

vaflí.“

Uši mě klamaly. Není možné, aby říkal to, co si myslím.

„Ve městě je nová restaurace. Je otevřená asi rok nebo dva, ale všem se tam
líbí,“

pokračoval a pozoroval mě. „Můžu tě vyzvednout v šest.“

„Ty… ty mě vážně žádáš, abych šla s tebou na rande?“

„Vážně jo.“

Souběžně se ve mně odehrávaly dvě věci. Jednak se přese mě přelilo teplo a

zevnitř

mě celou prosvítilo, jednak mě sevřela ledová nedůvěra. Nechápala jsem,

proč mě

o rande požádal, pokud to tedy nebyl projev lítosti.

Žaludek se mi převrátil.

Proboha, bylo to rande ze soucitu.

„Ne,“ vyhrkla jsem a trhla rukou. Nepustil mě, ničeho takového jsem však
nechtěla být

součástí. „Nepůjdu s tebou na rande.“

Sklouzl rukou na mé zápěstí. „Myslím, že půjdeš.“

„Ne, nepůjdu.“

„Dělají tam skvělé steaky, budou ti chutnat,“ pokračoval, jako bych nic
neřekla.

„Nemám ráda steaky,“ zalhala jsem. Milovala jsem červené maso, různé
druhy

červeného masa. Byla jsem na maso zatížená. Úplná masařka.

Povytáhl obočí a pohladil mě palcem po vnitřní straně zápěstí. „Prosím,
řekni mi, že

máš ráda steaky. Nevím, zda můžeme být kamarádi, jestli ne.“

Málem jsem se zasmála, protože to bylo fakt směšné. „Mám ráda steaky,
ale…“

„Skvělý,“ zamumlal a zaklonil hlavu. „Přivezla sis s sebou nějaké šaty? Rád
bych tě

viděl v šatech.“

Přivezla jsem si letní šaty a k nim bolerka, která zakrývala jizvy, ale o to
nešlo. „Proč se mnou vůbec chceš jít na rande?“

„Protože se mi líbíš.“

Srdce mi v hrudi poskočilo, a kdyby mělo ručičky, šťastně by jimi tleskalo.

„Nemůžu se

ti líbit.“

„Už jsem ti řekl, že tě chci opíchat. Na to nezapomínej.“

Kruci. „Snažila jsem se to zablokovat.“

Zhluboka se zasmál, zjevně ho to pobavilo. „Nemůže tě přece překvapovat,

že se mi

líbíš.“

„Píchat a líbit se jsou dvě různý věci.“

„Jo. A ne.“ Zadíval se mi do očí. „Říkáš mi ne, protože si myslíš, že nejsi

pěkná?“

Panebože, to snad není možný.

„Vím to.“

Tentokrát jsem se pokusila odtáhnout, zapřela jsem se nohama, ale obtočil

kolem mě

paži a zadržel mě na místě. Zaťala do mě drápy panika. Hruď se mi zvedla,

jak jsem se

zhluboka nadechla, a přinutila jsem se zúžit oči, abych se na něj podívala co

nejošklivěji.

Udělala bych cokoliv, abych odlákala jeho pozornost od toho, jak udeřil
hřebíček přímo

na hlavičku důvodu, proč jsem odmítla.

„Vím to,“ zopakoval, rozevřel nohy a přitáhl si mě blíž. Skončila jsem ve

véčku mezi

jeho stehny. Blízko, moc blízko.

Nerozuměla jsem tomu prohlášení, proto jsem na Jaxe dál ošklivě hleděla.
„Pusť mě.“

Sklouzl mi paží na záda a dál kroužil palcem po vnitřní straně mého

předloktí. Jeho

blízkost a doteky si se mnou pohrávaly. Kolena se mi podlamovala, zatímco

mi tuhly

všechny svaly. „O těch dětských soutěžích krásy jsem věděl,“ oznámil mi a

nespouštěl ze mě oči. „Věděl jsem o tom dřív, než jsi mi včera ukázala tu
fotku a pohár.“

Nedostávalo se mi slov.

„Tvoje máma o tom často mluvila, vykládala nám, jak pěkné její dítě je. Ne
bylo, ale
je.“

Asi mámu zabiju.

„Clyde o tom mluvil taky,“ pokračoval a neměl tušení, že jsem právě

přidala strýčka

Clydea na seznam osob, které musím zabít. Potom budu muset odstřelit i
sebe, protože

jsem včera večer provedla totéž. „Ty soutěže neměl rád, ani způsob, jakým
tě tvoje

matka předváděla. Tvůj táta taky ne, že?“

Clyde ty soutěže krásy nenáviděl, ale táta… „Nevím,“ slyšela jsem se

odpovědět. „Táta

mámě nikdy nic neřekl.“

„Myslím, že mluvil s Clydem,“ Jax se mírně usmál. „Víš, jak jsem včera
řekl, že jsi

pěkná? Nekecal jsem. A proto tě vezmu na rande.“

Vzápětí si mě přitáhl ještě blíž, až jsme se dotýkali hrudníky. Ten dotek ve

mně vyvolal šokovou vlnu pocitů. Sklonil hlavu, ústa měl centimetry od
mých. Uvědomila jsem si, že mu volnou ruku tisknu na hruď.

Nemohla jsem dýchat.

A bylo mi to jedno.

„Včera jsi mě nepolíbil,“ vylezlo ze mě najednou. Kdybych měla koule, asi

se do nich

praštím.

Jax lehce přimhouřil oči. „To ne, nepolíbil.“

V hrudi mě píchlo. „Tak proč mě zveš na rande?“

Okamžik na mě hleděl a pak se jeho výraz změnil, znovu se tvářil líně a

uvolněně

a neskutečně sexy, což bylo o nervy. „Zlato, nedělám nic s holkou, která je
opilá, obzvlášť s tebou. V žádným případě. Když jsem ti povídal, že jsi se
mnou v bezpečí, nekecal jsem.

Dokonce jsem ti to včera v noci řekl.“

„Opravdu?“ Vzpomínala jsem si jenom na to, že Jax ucukl, ale když jsem
byla až po uši

vystresovaná a málem vyletěla z kůže, něco povídal. „Aha.“

„Aha,“ zamumlal a vzápětí se se mnou svět zahoupal. „A pamatuju si, že jsi

mi řekla, že jsem první, kdo tě políbil. Ta blbost tehdy v kanceláři se
nepočítá, ale budu první, kdo tě skutečně políbí. Na našem nedělním
rande.“

Spadla mi brada. Zase jsem se ocitla na pokraji paniky, protože věděl o tom,
že jsem

byla dětská královna krásy. Potřebovala jsem odsud vypadnout a ke všemu

byla

vzrušená. Jo, vzrušená. Možná jsem byla ze zřejmých důvodů nezkušená,

ale chápala

jsem, čím si moje tělo prochází. A to nebylo dobré, protože nebylo možné,
abych s ním

mohla zajít dál. Navíc jsem neměla v plánu tu zůstat tak dlouho, abychom
na sebe měli

víc času.
„Vlastně…“ Opět sklonil hlavu a otřel se bradou o mou tvář. „Chci tě
políbit právě teď.“

Zachvěla jsem se.

Jax to ucítil. „A myslím, že chceš, abych tě políbil. Oprava: vím, že to

chceš.“

Tentokrát jsem se zatřásla, skoro převálcována tíhou v prsou a prudkým

brněním

v podbřišku. Ruku na jeho tričku jsem sevřela do pěsti. Nemůže mě políbit.

Nemůžu s ním jít na rande. Kvůli tomu tu nejsem.

A proč jsem vlastně tady? Nezáleží na tom. Ten důvod musí být nějaká
blbost.

Z hrdla mu vyrazil hluboký zvuk, z kterého jsem se zkroutila do malých

uzlíků. Jeho rty teď putovaly po mé tváři, opisovaly křivku kosti, mířily
přímo k…

Dveře od kanceláře se prudce otevřely. „Jaxi, jsi… Páni. To jsem nečekal.“

Při zvuku Clydeova hlasu jsem sebou škubla a začala se odtahovat. Jax mi
dovolil se

otočit, ale nepustil mě. Pořád mě držel kolem pasu.

Clyde se na mě zadíval a pak přesunul pohled za moje rameno. Cítila jsem

Jaxe

za sebou jako horké topné tělísko. Vzápětí se Clyde podíval zpátky na mě.

Usmál se tak široce, až vycenil zuby.

Usmál se!

„To jsem nečekal,“ zopakoval a uhladil si zástěru. „Vůbec ne.“

Musím to zahrát do autu. Hned. „Není to tak…“

„V neděli máme rande,“ oznámil Jax. Nemohla jsem tomu uvěřit. Potom si
mě přitáhl

zpátky na hruď, do svého tepla, a já málem umřela na místě. Srdce mi

bušilo tak rychle, že jsem si tím byla jistá. „Vezmu ji do Apolla.“

Do Apolla?

„Dobrá volba, chlapče, moc dobrá volba.“ Clyde u toho pokýval hlavou,
jako by to

schvaloval.

Proboha!

Musím odsud zmizet. Když jsem se odtáhla, tentokrát mě Jax pustil.

Zavrávorala jsem

a přes rameno po něm střelila pohledem.

Jax na mě mrkl.

Mrkl!

Odpochodovala jsem pryč, obešla Clydea, nebo se o to pokusila, když na

mě shlédl

a mrkl taky. „Dobrá volba, holčičko, moc dobrá volba.“

Prostě jsem neměla slov.

Zamířila jsem zpátky k baru a několikrát se prudce nadechla. Nevšímala

jsem si

pohledů, které mým směrem vyslali Roxy a Nick, a s třesoucíma se rukama

popadla svou
zástěru. Uvázala jsem si ji a pospíšila si mezi stoly, než sem přijde Jax.

Chtěl mě políbit.

Chtěl mě vzít na rande, do Apolla na steaky.

A strýček Clyde to schvaloval.

Ach, drahý bože, jak jsem pro všechno na světě skončila právě tady? Ale
udělala jsem

správně, že jsem z té místnosti vypadla, a opět udělám správně, když s

Jaxem na to

rande nepůjdu. Potřebuju mít zlomené srdce asi stejně, jako potřebuju, aby
máma byla

ve větších trablech, než už je.

Při té myšlence jsem klopýtla a košík hranolků, který jsem vzala z

podávacího okýnka,

jsem málem vysypala na hlavu chlapovi, jenž si je objednal.

Zlomené srdce?

Starší muž vzhlédl, kůži okolo očí vrásčitou. „Všechno v pořádku, děvče?“

Přikývla jsem. Poznala jsem ho. Jeden ze štamgastů, táhlo mu na šedesát.

Chodil sem

každý den, kdy jsem pracovala, dokonce i o nejrušnějších večerech, kdy tu

byli hosté

mladší, jako dnes. „Nevím, kde mi hlava stojí, Melvine.“

„Znám ten pocit.“

Položila jsem košík na stůl a usmála se. „Dáte si ještě něco? Další pivo?“
„Ne, drahoušku, to bude teď všechno.“ Když jsem se chystala odejít,
položil mi ruku

na paži a zastavil mě. „Rád vás tu vidím. Takhle by se tu měla otáčet vaše
máma.“

Otevřela jsem pusu, ale neměla tušení, co na to říct nebo jak se cítit, že
každý věděl, kdo jsem. Na druhou stranu to žádné tajemství nebylo.
Poplácal mě po paži a pak se obrátil ke svým hranolkům zcela pokrytým
kořením Old Bay.

Tak fajn. Dnešek je fakt divný. Můj život je divný. A hloupý – na to

nesmím

zapomenout.

Otočila jsem se a uviděla Jaxe naparovat se za barem. Vypadal samolibě a

spokojeně.

Úplně sebejistě. Zadíval se mým směrem.

Prudce jsem se obrátila a zamířila ke stolkům vepředu, přestože to nebylo

třeba.

V hospodě přibylo hostů a za bar jsem šla, jenom když Nick potřeboval
vystřídat. Potom

jsem si vzala svůj oběd. Bylo zvláštní obědvat tak pozdě večer. Neměla
jsem hlad, pořád umazaná od omastku, a nechtěla jsem se poflakovat v
hospodě nebo v kuchyni, kde už Clyde pravděpodobně plánuje mou svatbu.

Během dne pršelo, ale když jsem vyšla ven, bouřka polevila. Vzduch byl
stále ještě

prosycen vlhkostí. Chodila jsem bezcílně okolo budovy, zvedla si vlasy z

krku a přála si, abych o takových nocích jako tahle mohla nosit culík.

Líbíš se mi.
Řekl jsem, že tě chci opíchat.

Kolena se mi trochu podlomila a napadlo mě, jestli by bylo divné, kdybych

se prostě

praštila do hlavy.

Udělala jsem další dva kroky, když jsem si všimla, jak se stíny okolo
popelnice stáhly

a změnily se v cosi pevného. Srdce mi začalo prudce bušit. Ustoupila jsem

o krok.

Neočekávaný pohyb ve mně rozdmýchal plamínky obav. Otočila jsem se na

patě

a zamířila zpátky k čelní části budovy. Pravděpodobně si někdo u popelnice

jenom

ulevoval nebo dělal něco jiného nechutného, ale raději jsem zrychlila.
Košík hranolek by mi zrovna teď přišel vhod.

Už jsem byla skoro na rohu budovy, když se mi najednou bez varování

zježily chloupky

po celém těle. Těžký dusot kroků se ozýval moc blízko za mnou. Zajíkla
jsem se. Všechny instinkty mě varovaly.

O vteřinu později mě někdo zezadu popadl a natlačil proti cihlové zdi a

vlhká teplá ruka mi sevřela hrdlo.

V dalším okamžiku jsem hleděla do tváře Mackovi.

14. kapitola
„Jestli jen cekneš, budeš toho litovat,“ vyhrožoval mi. V mdlém světle jsem
koutkem

pravého oka spatřila zablýsknout se něco ostrého a lesklého. „Srovnám ti

ksicht tak, aby byl souměrnej.“

Přestože se ve mně zvedal vztek, v žaludku jsem cítila led, jak jsem zírala
do jeho

tmavých očí. Tvrdý výraz ve tváři a úšklebek rtů mi prozradil, že to nejsou

plané hrozby.

Nezmohla jsem se na víc než slabý nádech.

„Rozumíš mi? Přikývni, jestli jo.“

Nechtěla jsem přikývnout, protože jsem netoužila přijít o oko, ale udělala
jsem, co mi

nařídil. Přikývla jsem.

Jeho úšklebek se změnil na přísný chladný úsměv. „Hodná holka. Chtěl

jsem ti předat

zprávu minulou noc, ale ten zmrd se do toho musel zamotat, a já nebudu
říkat Izajášovi, že to posral, jasný?“

To poslední mi jasný vůbec nebylo, ale znovu jsem přikývla, protože jsem
fakt nechtěla

další jizvu. A taky jsem si myslela, že Reece nebo některý z jeho kamarádů
policajtů
navštívil Izajáše a vysvětlil mu, že s vylomeninami mojí mámy nemám nic
společného.

Buď to neproběhlo, nebo na tom Mackovi nebo Izajášovi nezáleželo.

„Mona nemá ani tejden na to, než Izajáš fakt ztratí nervy,“ pokračoval a
pohnul nožem

v ruce. Zatajila jsem dech. „Jestli se neukáže do příštího čtvrtka, stane se z

toho tvůj problém. A taky problém toho zmrda.“

Tipovala jsem, že tím zmrdem myslí Jaxe. „Já… já nevím, kde je.“

„To není můj problém. A ani Izajášův.“ Mack se pohnul, natlačil svoje tělo
na moje.

Existovala velká šance, že se zase pozvracím. „Je to tvůj problém. A

nemysli na žádný

hlouposti a neopouštěj město. Víme, kde tě najít, a opravdu nechceš,

abysme do toho

zatáhli tvoje kamarády ze školy. Rozumíš?“

Srdce mi v hrudi prudce bušilo. Potřetí jsem přikývla.

„Nechceš si Izajáše znepřátelit. Ani mě. My si kurva nehrajem.“ Když se

tentokrát

pohnul proti mně, zadržela jsem všechen dech, který jsem měla v plicích.
Mezi námi nebyl žádný prostor, ale nedalo se to vůbec srovnat s tím, když
byl takhle blízko Jax. Z tohohle mi chtěla slézt kůže. „Jestli se neukáže,
pošleme jí vzkaz. A věř mi, že nechceš být součástí té zprávy.“

Rozhodně jsem nechtěla být součástí té zprávy.

Očima jako korálky pozoroval můj obličej, zastavil se na levé tváři. „Víš,
nevypadáš až tak strašně, mohl bych ti to udělat zezadu. Otoč se. Ošukám
tě.“
Vytřeštila jsem oči a měla pocit, že vyskočím z kůže a budu utíkat hodně,
hodně

daleko. V žaludku mi vířila kyselina, poháněná panikou a nijak malým

strachem.

Za tohle mohla máma, přitáhla svoje svinstvo až na můj práh.

Jeho úšklebek byl čím dál ohavnější. „Jo, myslím, že mám dobrej nápad,
jakej vzkaz

pošlu. A ještě lepší je, že tak tu zprávu dostane i ten zmrd uvnitř.“

Bože, tohle bylo zlé. Tiskla jsem se zády na zeď, dokonale vyděšená tím,
čím mi

vyhrožoval. Věděla jsem, co by ten vzkaz znamenal.

Převrátil se mi žaludek.

„A raději drž hubu,“ dodal a odtáhl se. Nůž na vteřinu zmizel a pak jsem
ucítila jeho

špičku pod bradou. Prsty jsem zatlačila do zdi za sebou. „Rozumíš?“

„Jo,“ zašeptala jsem, tentokrát jsem nekývla.

Mack se temně zasmál a pak ustoupil. Kráčel přes parkoviště, jako by se

nechumelilo,

jako by mi právě hnusně nevyhrožoval a nedržel mi nůž pod krkem.

Nastoupil do SUV

a odjel.

Konečně jsem se pohnula.

S koleny jako želé jsem kladla jednu nohu před druhou a omámeně se
vrátila
do hospody. Prošla jsem kolem baru a myslím, že jsem slyšela, jak někdo
volá moje

jméno, ale pokračovala jsem dál. Vešla jsem do kanceláře a posadila se na

první místo,

kam se dalo. Kůže vydala zvláštní zvuk, když jsem dopadla na gauč.
Třesoucíma se

rukama jsem si podepřela ulepené čelo a přiměla se několikrát se zhluboka

nadechnout.

Tohle nebylo dobré.

„Callo?“ zavolala Roxy ode dveří. Já blbá jsem je nezavřela. „Jsi v

pořádku?“

Nezvedla jsem hlavu, ani nic neřekla, protože jsem docela určitě věděla, že
kdybych to

udělala, doslova bych se zhroutila. Tak jsem jenom zavrtěla hlavou a nebyla
si jistá, jestli jsem s ní zavrtěla ano, nebo ne.

Roxy už nepromluvila. Pevně jsem zavřela oči. Co teď k čertu budu dělat?
Neměla jsem

tušení, kde máma je, kde ji vůbec začít hledat. Měla jsem strašidelný pocit,
že vzkaz bude doručen, protože jsem mámu nikdy v minulosti, když
zmizela, nebyla schopna najít, takže teď to nebude jiné.

Možná jsem odsud opravdu měla odjet, jak mi radili od začátku Jax a
Clyde.

„Callo?“ Tentokrát se ozval Jaxův hlas a byl blíž než Roxyin. Poznala jsem,
že je přímo přede mnou s hlavou v mé úrovni. Musel klečet, protože ten
kluk by se mohl měřit s Godzillou. „Co se děje?“

Když jsem okamžitě neodpověděla, protože jsem se snažila přijít na to, co

mu mám
sakra říct, ucítila jsem, jak mi sevřel obě zápěstí a jemně je odtáhl z mého
obličeje. Měla jsem pravdu. Dřepěl přede mnou a v té nádherné tváři se
zračily obavy.

Klekl si, pustil moji ruku a vzal do dlaně mou pravou tvář. „Mluv se mnou,
zlato.

Opravdu mě začínáš děsit.“

To byla pravda. Oči měl temnější než obyčejně a čelist ztuhlou. Naše oči se
střetly

a mně došlo, co musím udělat.

Rozhodně nebudu držet hubu.

Kašlu na to.

Držet hubu by bylo to nejhloupější, co bych mohla udělat, protože s tímhle

svinstvem si sama neporadím. Věděla jsem to. Nebylo to možné. „Byl tu
Mack. Stál venku, když jsem šla na vzduch. Tipuju, že na mě čekal.“

Jax se zhluboka nadechl, nahrbil ramena a zbystřil pohled. „Přiblížil se k

tobě.“

„Jo.“ Suše jsem se zasmála.

Jeho výraz ztvrdl; prozradil mi, že si nemyslí, že je to k smíchu. Nebylo.

„Řekl mi, že musím najít svou matku. Že její nepřítomnost je můj problém.
A řekl, že

když se máma neukáže do čtvrtka, bude to skutečně můj problém.“ Jak

jsem mluvila,

Jaxův obličej se doslova uzavřel. Nezračily se v něm žádné emoce, nic.

Tvářil se
nevzrušeně, ale chladně jako severák. „Řekl, že se ze mě stane vzkaz, který
pošlou

mámě.“

Jeho ruka se lehce zachvěla, pak mě Jax pustil a rychle vstal. O krok
ustoupil. Sval

na čelisti mu tepal.

„Nechci být vzkaz,“ vydechla jsem tenkým hláskem. „Opravdu nechci být
taková zpráva,

o jaké mluvil.“

Chvíli na mě zíral, vzápětí se v jeho obličeji odrazilo pochopení a atmosféra

v místnosti se změnila. Napětí by se dalo krájet. „Najdu si toho zkurvysyna
a zabiju ho, kurva.“

Páni.

Vstala jsem a zvedla ruce. „Nemyslím si, že zrovna tohle by bylo

nejvhodnější.“

„Vyhrožoval ti?“ vyštěkl.

„No, jo, ale…“

„Vyhrožoval ti tím, co si myslím?“ Ačkoli jsem to nepotvrdila – a bylo

dobře, že jsem

neprozradila, že si Mack myslí, že by to byl taky dokonalý vzkaz pro Jaxe –

stejně mu to došlo. „A vyhrožoval ti na mojí zatracené půdě?“

Nebyla jsem si jistá, co myslí tím, že tohle je jeho půda, ale na tom
nezáleželo. „Jaxi…“

„Dotkl se tě?“ zeptal se. Zatajila jsem dech.

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, ne doopravdy.“

„Ne doopravdy?“ zopakoval tiše. Už dávno přestal být klidný.

Ve dveřích se najednou objevil Nick. „Je všechno v pořádku?“

„Teď ne,“ Jax vyplivl ta slova tak, že bych utíkala opačným směrem, ale
Nick zůstal

stát, pohledem těkal mezi Jaxem a mnou. Očividně chápal, že se něco děje.
„Callo.“

Možná nebyl až tak dobrý nápad říct to Jaxovi. Asi jsem měla jít přímo na
policii,

protože vypadal, jako by chtěl vzít pěkně postaru spravedlnost do svých

rukou. Ztěžka

jsem polkla. „Mack držel nůž.“

„Sakra,“ zamumlal Nick.

Jax ztuhl, napřímil se jako pravítko. „Ublížil ti?“

„Ne,“ zašeptala jsem. „Jenom mi vyhrožoval. Řekl, že…“ Pohlédla jsem na

Nicka, ale

stál jako Jax. V pohotovosti. Ztišila jsem hlas. „Řekl, že mi srovná obličej,
jestli vykřiknu.“

Vteřinu bylo ticho a vzápětí Jax vybuchl jako natlakovaná láhev. „Ten
zkurvysyn!“

zařval tak, až jsem vyskočila dobrých pár centimetrů. „Já toho zmrda
zabiju.“

„Jaxi, strávit čas ve vězení nemáš ve svém čtyřletém plánu,“ poznamenal

Nick a mě
hloupě napadlo, jestli má Jax opravdu čtyřletý plán. A taky jsem si
uvědomila, že jsem

zatím neslyšela Nicka tak moc mluvit. „Věděl jsi, že se něco takového
stane.“

Prudce jsem stočila pohled na Nicka. Věděli to. Clyde mě varoval a Jax
taky. Říkali mi, že je máma zapletená do nějakého zlého svinstva a že se mě
to dotkne. Nedělali si legraci, ale já si ve skutečnosti nemyslela, že to bude
až tak moc zlé. Navzdory tomu

objevenému heroinu jsem si neuvědomila, že to bude takovéhle. Víc jsem si

dělala

starosti s tím, abych dostala zpátky svoje peníze, byla naštvaná na mámu a
litovala se.

Měla jsem se vrátit do Shepherdu. Měla jsem zavolat Tereze a požádat ji,
jestli můžu

zůstat v jejím bytě. Měla jsem sakra odsud vypadnout.

Měla, měla, měla.

Pravda byla ovšem taková, že i kdybych věděla od začátku, že je to vážně

tak zlé,

nebyla jsem si jistá, jestli bych odjela, kdybych věděla, do čeho se máma
zapletla.

Pravděpodobně bych se ji hned první den pokusila najít, kdybych si

uvědomila, že je to

takhle zlé. Najít ji, sebrat jí peníze a zaplatit jí jednosměrnou jízdenku

kamkoli jinam než sem.

Jax se otočil a zajel si rukou do vlasů. „Vědět, že se to stane, a vidět to na

vlastní oči jsou kurva dvě různý věci, Nicku.“
„Já vím,“ odpověděl tiše, moc tiše.

Ovinula jsem si paže okolo břicha a zase se zachvěla. Zdálo se mi, že to

zčásti snáším

docela dobře. Chtěla jsem se poklepat po zádech, ale když jsem promluvila,
slyšela jsem, jak se mi hlas třese. „Co budu dělat? Nemám tušení, kde
máma je, a on řekl, že jestli se pokusím odjet, vědí, kde mě najít. Skončím
opravdu jako zatracený…“

Jax stál náhle přímo přede mnou a sevřel můj obličej do dlaní. Palcem se
dotkl mé

jizvy, výraz v jeho tváři byl však děsivější než cokoli, co jsem za svůj
jednadvacetiletý život viděla. A že jsem viděla pěkně děsivé věci.

„Nebudeš žádnej vzkaz. Ani jeden z nich na tebe nevztáhne ruku. Jasný?
Nikdo se tě

nedotkne,“ prohlásil, a to přímo před Nickem. Dotkl se mě Nickovi před

očima, mé jizvy.

„O tohle se postaráme a nic z tohohle svinstva se tě nedotkne. Jasný?“

Věřila jsem mu.

Páni. Opravdu jsem mu důvěřovala.

„Dobře,“ zašeptala jsem.

Jax sklonil hlavu, otřel se rty o moje čelo, a taky to provedl přímo před
Nickem. Něco

v mé hrudi se stáhlo, opravdu sebou škublo. Potom se obrátil k Nickovi, a

když to udělal, objal mě paží okolo ramen a přitáhl mě k sobě. Na chvíli
jsem zaváhala, ale vzápětí jsem mu to dovolila. Opřela jsem se o něj,
protože v tom okamžiku mi došlo, že se opravdu potřebuju o někoho opřít.
„Musíme zavolat policii,“ poznamenal Nick. Otevřela jsem ústa, on však
pokračoval.

„Budeme muset počkat a provést to někde jinde.“

„Musíme to udělat někde neveřejně,“ přikývl Jax a sevřel mě rukou okolo

pasu.

„Zavolám Reeceovi, dám mu vědět, co se děje. Postaráš se zbytek večera o

hospodu?“

Nick zvedl bradu. „Staral jsem se o ni dřív než ty.“

Po chvíli ticha Jax vydechl. „Máš pravdu.“

15. kapitola
Clyde byl naštvaný až na půdu, když ho Jax zasvětil do toho, co se stalo. Já
jsem mu to nechtěla říct, ale na druhou stranu bylo lepší, aby věděl, co se
děje.

„Já ho zabiju,“ zařval Clyde.

Spousta lidí chtěla Macka zabít.

Clyde mě obdařil jedním ze svých medvědích objetí, v kterém mi bylo tak

dobře,

a slíbil, že se o to postarají. V jedné ruce přitom držel obracečku.

Milovala jsem toho chlapa.

Čekali jsme hodinu, a přestože jsem se na to necítila, obsluhovala jsem u

baru, aby mě

bylo vidět. Jax mě varoval, a stejně tak Clyde a Nick, že hospodu může
někdo sledovat –

že dokonce můžou být uvnitř lidé, kteří mě sledují. Nikoli Mackovi lidé,
protože všichni přísahali, že patří ke gangsterské spodině, ale Izajášovi lidé.
A Izajáš rozhodně ke spodině nepatřil, jak zjistím později večer.

Byla skoro půlnoc, když jsme s Jaxem odjeli z hospody. Nelíbilo se mi, že
odcházíme

tak brzy v pátek, což je nejlepší den na dýška, ale peníze – neuvěřitelné –
byly ten

nejmenší z mých problémů.

Jeli jsme k mému domu. Jax mě následoval dovnitř, držel se blízko mě.
Moc toho

nenamluvil, zatímco jsem se rychle převlékla do čistých džín a trička, které

nepáchly jako hospoda.

„Sejdeme se s Reecem,“ bylo všechno, co mi řekl, než jsem vešla do

ložnice.

Ze zvyku jsem si upravila make-up. Vzápětí už jsme seděli v Jaxově

náklaďáku a mířili

zpátky do města. Žaludek se mi stáhl, když jsem poznala ulici, v níž stál
jeho řadový

domek.

„Jedeme k tobě domů?“ zeptala jsem se.

Přikývl s pohledem upřeným na vozovku. „Reece se tu zastaví. Jestli tě

sledují, snad si budou myslet, že se prostě jenom stavil za mnou. Všichni
vědí, že jsme kamarádi.“

Sbalila jsem ruce do pěstí. „Myslíš si, že mě sledují?“

Sevřel ruku na volantu. „Je to možný.“

„Bože,“ vydechla jsem a pomalu zavrtěla hlavou. To všechno… přišlo mi to

neskutečné.

Jax mlčky zaparkoval, vyskočil z auta a oběhl ho na mou stranu, zrovna

když jsem

otevřela dveře. Chytil mě za ruku a pevně ji držel, zatímco jsme kráčeli ke

dveřím,

na nichž se stříbrně lesklo číslo 474.

Nevěděla jsem jistě, co v Jaxově domě čekat. Nebyla jsem u moc chlapů
doma,

alespoň ne u těch, kteří nežili s holkou, takže jsem čekala, že tu bude

nepořádek, spousta krabic od pizzy a plechovek od piva.

To jsem tady však neviděla.

Hned u dveří leželo několik párů tenisek, pěkně naskládaných podél stěny.
Jeden z těch

párů mi připomínal boty na basketbal. Hlavou mi proběhla vzpomínka na

mladého kluka

s blond vlasy pobíhajícího po domě s basketbalovým míčem na hrudi.

Kevin.

Vytřásla jsem ten obrázek z hlavy a vyzula si žabky, ale Jax si boty nechal.
Přímo před námi jsem uviděla schodiště. Jedno rameno vedlo nahoru a
druhé dolů, zřejmě do sklepa.

Následovala jsem Jaxe do velmi chlapsky zařízeného obýváku – k televizi

velikosti

malého auta byly natočené křeslo a pohovka tmavě hnědé barvy. Před
oknem stálo

několik rostlin v květináčích. Žaluzie byly zatažené. V jídelně stál menší

tmavý dřevěný stůl a židle, hned vedle byla kuchyně, která vypadala, jako
by v ní někdo nedávno uklidil.

Celý otevřený prostor byl útulný a vzdušný.

„Máš to tu pěkný,“ prohodila jsem a zčervenala, protože jsem si byla jistá,

že mluvím

jako pitomá.
Odložil klíče a zakřenil se na mě přes rameno. „Teď mi to vyhovuje, ale
jednou bych

chtěl dům se zahradou a bez sousedů tak blízko. Jednou za čas se do toho
pár odvedle

pustí. Slyším všechno. Někdy je to sranda. Jindy moc ne.“

Kdovíproč se mi přetočil žaludek. Jax byl jen o pár let starší než já a už
měl, co teď

chtěl, a věděl, co bude chtít v budoucnu. Já jsem ještě nevěděla, jestli bych
radši žila v bytě, řadovém domku nebo rodinném domě. Nikdy jsem
nepřemýšlela tak daleko a nevím proč. Prostě jsem si to uvědomila až v
téhle chvíli.

Můj plán s třemi cíli ve skutečnosti moc velkým plánem nebyl.

„Jsi v pořádku?“

Pomalu jsem zamrkala a zjistila, že mě Jax z kuchyně zvědavě pozoruje.

„Jo, jen mám

všeho plnou hlavu.“

„To je pochopitelný.“ Stála jsem uprostřed jídelny a Jax se pohnul ke mně.

No,

nepohnul se. Hrdě kráčel s ladností tanečníka. Zastavil se až přímo u mě,

chytil mě

oběma rukama za hrdlo a zaklonil mi hlavu prsty pod mou bradou.

„Všechno bude

v pořádku.“

Moje srdce se mohlo zbláznit a nedokázala jsem tomu zabránit. Chtěla jsem
se zeptat,
proč se tak moc stará, ale slova jako „líbíš se mi“ a další, co mi řekl, se mi
vyrojila v mysli. A před Nickem mě políbil na čelo.

Sklonil hlavu a přejel mi rty po čele. „Chceš něco k pití? Mám limonádu,
vodu, jablečný džus.“

Neuvědomila jsem si, že mám zavřené oči, dokud jsem neslyšela, jak se
hluboce

uchechtl. Otevřela jsem oči. „Vodu,“ požádala jsem ho a odkašlala si. „To
mi stačí.“

Povytáhl koutek úst. „Jo, opravdu se těším na naše nedělní rande.“

Cože? Jestli si správně pamatuju, s tím randem jsem nesouhlasila. Jax mě

pustil, jeho

ruce mi sklouzly z krku. Zachvěla jsem se.

Bože, zase mě políbil na čelo.

Nevěděla jsem, co si s tím počít ani jak na to reagovat. Ruce se mi opět

třásly, ovšem

ze zcela jiných důvodů. Pospíšila jsem si do obýváku a posadila se na

pohovku. Právě teď jsem si nepřipadala, že je mi jednadvacet. Spíš jsem si
přišla jako čtrnáctiletá puberťačka.

„Vlastně,“ zavolala jsem a otočila se. Odsud jsem neviděla, kam v kuchyni
zmizel.

„Můžu si dát jablečný džus?“

Zaslechla jsem další hluboké sexy zachechtání. „Jasně.“

Kousla jsem se do rtu a otočila se. Jax přišel s krabičkou džusu v ruce. Z
otvoru nahoře trčela slámka. Shlédla jsem z jeho obličeje na krabičku a zase
zpátky. Nemohla jsem si pomoct. Začala jsem se smát. Nádherný kluk, sexy
drsňák k tomu, a měl doma krabičky
s džusem.

Líbilo se mi to.

Zkroutila jsem rty a vzala si krabičku. „Děkuju.“

Jax na mě shlížel. Tentokrát se nevytasil s poloúšklebkem. Usmíval se

naplno a páni,

měl fakt úžasný úsměv. Odrážel se i v jeho očích, přeměnil je v tekutou

čokoládu.

„Líbí se mi, jak se směješ,“ poznamenal. „Máš nádhernej úsměv. Měla bys
to dělat

častěji. Oboje. Smát se i usmívat.“

Krabička s džusem mi málem vyklouzla z prstů. Zase se mi nedostávalo

slov. Neměla

jsem tušení, co na to říct. Jediné, co mě napadlo, bylo: „Děkuju.“

Fakt jsem mu za to právě poděkovala.

Jo.

Pusa mi stále jela, protože jsem se úplně vychýlila z osy. „Ovšem ty

opravdu máš

krásnej úsměv. Je vlastně úplně dechberoucí. A tvůj smích? Pane jo.

Myslím, že za to

můžou tvoje rty – máš úžasné rty…“

Vážně jsem to právě řekla nahlas? Že má úžasné rty?

Zdálo se, že se Jaxův úsměv rozšířil, a k čertu, byl jako jediná hvězda na
obloze, tak byl jasný.
Jo, řekla jsem to nahlas.

Proboha, jsem úplně blbá.

Naštěstí se ozval zvonek a zachránil mě před dalšími blbostmi, které bych

mohla

vykecat. Jax natáhl ruku, pohladil mi palcem spodní ret a úplně mě tím
dostal. Potom se otočil a zamířil ke dveřím.

Zhluboka jsem se napila jablečného džusu a sotva se vzpamatovala, když

do domu

vešel Reece a Jax za ním zavřel dveře.

Reece měl na sobě uniformu. Byla jsem tak zvyklá vídat ho v džínách, že
jsem na něj

zírala s otevřenou pusou. Slámka z krabičky se mi opírala o spodní ret. V

tmavě modré

uniformě, přizpůsobené mu jakoby přímo na tělo, vypadala jeho ramena

nějak širší,

břicho ploché, boky úzké a nohy silné.

„Ahoj, Callo,“ ušklíbl se na mě Reece.

Zaklapla jsem pusu. „Ahoj,“ zamumlala jsem a znovu se napila.

Reece se podíval na Jaxe a usmál se ještě víc. „Promiň, že mi to trvalo tak

dlouho.

Vyměnil jsem služební auto a přijel svým, pro případ, že někdo ulici
sleduje.“

Při představě, že někdo sleduje hospodu, ulice, a dokonce Jaxův dům, jsem
se otřásla.
„Dobrej nápad,“ poznamenal Jax a posadil se na gauč vedle mě. Myslím
přímo vedle

mě. Celým stehnem se opíral o moje.

„Chci ale vědět, jak je možný, že jeden z Izajášových zkurvených patolízalů

si pobíhá

kolem a vyhrožuje Calle, když jsi měl ty zmrdy varovat, aby se od ní drželi
dál.“

Ježíši.

Reece na Jaxe přimhouřil oči. Už to nebyl jen sexy chlap, který vysedává v
hospodě, ani prostě nějaký sexy polda. Celý jeho postoj se proměnil. Jak
stál před křeslem, srovnal ramena, zbystřil pohled a nohy dal krok od sebe.
„Nedokázali jsme toho pitomce zatím

najít. Není právě snadný ho zastihnout, ale dostaneme se k němu.“

„Tak to snadný udělej,“ promluvil Jax tiše.

„Jaxi,“ varoval ho Reece.

Ach, bože.

„Tvoje práce je pomáhat a chránit lidi, je to tak?“ štěkl po něm Jax, čelist
napjatou.

„Tak kurva pomáhej a chraň.“

Jednu napjatou vteřinu jsem si myslela, že se na sebe v obýváku vrhnou, ale

pak se

Reece zhluboka nadechl. „Máš štěstí, žes mi v poušti zachránil zadek, jinak
bych tě na ten tvůj složil.“

Jax mu zachránil zadek? Ráda bych se o tom dozvěděla víc.

Ušklíbl se na svého kamaráda. „Zkusil bys to. Klíčový slovo je zkusil.“

Reece si ho nevšímal a s pozorností upřenou na mě se posadil na područku

křesla.

Pochopila jsem, že o zachraňování zadků se nic nedozvím. „Musíš mi

všechno říct, Callo.“

Kdovíproč jsem nejdřív pohlédla na Jaxe, a když přikývl, napila jsem se

džusu,

a jakmile byla krabička prázdná, povzdychla jsem si. Pověděla jsem

Reeceovi všechno –

začala jsem tím, jak mi máma ukradla peníze, pravým důvodem, proč jsem
tady a proč

pracuju v hospodě. Zatímco jsem mu to vykládala, vyslal zvláštní pohled na

Jaxe, který

jsem nedokázala rozluštit, jeho pozornost se však soustředila na mě, když

jsem mu

povídala o tom umaštěnci, o heroinu a o tom, co mi řekl před hospodou

Mack.

„Do prdele,“ zabručel, když jsem skončila. Napadlo mě, že tím to všechno
pěkně shrnul.

„Rozhodně ses zapletla do pěknýho svinstva. Člověk nemusí být génius,

aby si uvědomil,

že ten heroin v domě nepatřil tvojí mámě. Je pravděpodobné, že ho pro

někoho

schovávala, a když zvážím to množství, zřejmě patřil Izajášovi. A

bůhvíjaký svinstvo má na tvou mámu, když ochotně zadržovala takové
drogy. To je zatraceně obrovský riziko a zodpovědnost.“
Podle toho, jak mi tlouklo srdce, se mi nelíbilo, jak to všechno zní. „Kdo je
ten Izajáš?“

„Obchoduje s drogami ve velkém, kromě dalších nelegálních aktivit.

Ovšem když člověk

uvidí Izajáše, což není moc pravděpodobné, nevypadá jako nějaký

zatracený dealer.

Obléká se jako podnikatel.“ Jax odporem zkroutil rty. „Myslím, že když

jsem ho viděl

naposledy, měl oblek od Armaniho.“

„Vede i legální podnik a je zatraceně mocný,“ dodal Reece. Opravdu se mi

nelíbilo, co

říkal. „Má oči a uši všude a spoustu lidí v kapse, dokonce i policajty. Je to
přesně ta osoba, se kterou nechceš mít nic společného. Tvoje máma a ti
pitomci, se kterými se stýká, nejsou typičtí lidi, se kterými Izajáš
obchoduje. Nechápu, jak se s ním zapletla.“

„Na tom teď ale nezáleží,“ prohlásil Jax. „Mona má problémy s Izajášem a
dluží mu

prachy, nebo, jak znám naše štěstí, kilo heroinu.“ Jax se opřel dozadu a
položil si paži na opěradlo gauče. Jeho ruka přistála na mém opačném
rameni a já povyskočila. „A teď má kvůli tomu problém Calla.“

„Chápu,“ poznamenal Reece.

Jak jsem tam tak seděla a poslouchala je, pomyslela jsem na poslední večer,
který

jsem v Shepherdu strávila se svými kamarády – Camem, Avery, Jasem,

Terezou, Brittany,

Olliem, Brandonem a jeho holkou, na jejíž jméno si teď nevzpomenu.

Bavili jsme se
o škole, o dovolené na pláži a cestování kolem světa. O žádném heroinu a
drogovém

králi, který měl zřejmě spoustu zkušeností s tím, jak učit lidi plavat v
cementu.

„Když víte, že obchoduje s drogama, proč nesedí ve vězení?“ zeptala jsem

se.

Oba kluci na mě zírali a vzápětí Jax zamumlal. „Roztomilá. Je roztomilá.“

Střelila jsem po něm pohledem. Ať se jde bodnout.

„Když jsem řekl, že je Izajáš mocný, nedělal jsem si legraci. Policajti, které
nemá

na výplatní listině, se ho pokusili zabásnout. Dokonce i federálové po něm

jdou, ale

důkazy… no, prostě nejsou,“ vysvětlil opatrně Reece. Měla jsem tušení, že
je toho hodně, co mi neříká. „Tam venku je svět, který se neřídí tím, co je
dobré a co špatné, a my se můžeme pouze snažit minimalizovat škody.“

Minimalizovat škody. Páni. V té chvíli, v tom okamžiku, kdy jsem hleděla

na svoje prsty, mi došlo, že jsem jen vedlejší škoda. A ten svět tam venku,
ten malý kousek, který jsem ochutnala, jak jsem vyrůstala, byl mnohem
větší a mnohem horší, než jsem věděla.

„Musíme najít moji mámu,“ prohlásila jsem a vzhlédla. „Nemám tušení,

kde by mohla

být, ale možná Clyde něco ví. Nebo si možná můžu promluvit s Izajášem,
vysvětlit mu

svou…“

„K Izajášovi se ani nepřiblížíš,“ přerušil mě Jax a sevřel ruku na mém

rameni. „Existuje pár míst, kde se můžeme po tvé mámě podívat, ale jsou to
hnusný díry, ke kterým se ty taky nepřiblížíš.“
„No dovol?“ Otočila jsem se k němu a posunula se dopředu, ale on mě
nepouštěl.

„Pokud vím, nejsi můj šéf, kámo.“ Jo, to nebyla zrovna nejchytřejší
odpověď, ale co.

„Tohle je můj problém.“

„Je to můj problém.“ Hleděl mi zpříma do očí.

Po zádech mi přeběhl mráz. „Není to tvůj problém.“

„Sakra že jo.“

Sevřela jsem krabičku od džusu, až se karton promáčkl. „Mona je možná

tvoje šéfová,

ale je to moje máma. Je to můj problém.“

„Šéfová?“ zamumlal Reece.

Jax se naklonil, jeho obličej jsem měla přímo před nosem. „Je to můj
problém, protože

je to tvůj problém.“

„To nedává vůbec smysl!“ Byla jsem otrávená a zmatená. „Sotva mě znáš,
Jaxi. Nemáš

důvod se do toho zaplést.“

„Ach, a jsme znovu u těch keců: sotva mě znáš. Nemusím být tvůj nejlepší
kámoš

odjakživa, zlato, abych se do toho zapletl,“ křikl po mně, oči tak temně
hnědé, jak jsem je ještě neviděla. „Pravda je taková, že už tě znám nějakou
dobu. Tys jenom neznala mě.“
Zamrkala jsem, trochu mě tím zmátl, ale rychle jsem se vzpamatovala. „Že
znáš Clydea

a mou mámu, ještě neznamená, že znáš mě nebo že máš právo mi říkat, co

můžu

a nemůžu dělat.“

Reece si povzdychl. „Mládeži…“

Nevšímali jsme si ho. Už zase. „Nejde jenom o tohle. Spal jsem s tebou.
Proto je to

i můj problém.“

„Sakra,“ zamumlal Reece.

Spadla mi brada. „Nespal jsi se mnou!“

„Ale no tak, spali jsme spolu.“ Povytáhl koutek rtů. „A vím moc dobře, žes
na to

nezapomněla.“

Proboha.

„Nebo že ses se mnou probudila,“ dodal, oči mu zteplaly. „Jo, tamto.“

Proboha svatýho. Prudce jsem se otočila k Reeceovi. „Neříká to, co si

myslíš, že říká.“

Reece zvedl ruce, jako by chtěl říct, ať ho do toho nezatahuju.

Obrátila jsem se zpátky na Jaxe, který se samolibě usmíval, ale než jsem
mohla něco

říct – neměla jsem tušení co, po tom všem – chytil mě rukou za zátylek a
propletl prsty v mých vlasech.
„Je to náš problém,“ promluvil tichým hlasem. „Jasný? Chceš najít svou
mámu, já ti

pomůžu a budu pořád s tebou. Nejsi v tom sama.“

Otevřela jsem pusu, abych mu řekla, že jeho pomoc nepotřebuju. Celý život
jsem

strávila bez cizí pomoci, ale Reece mě přerušil dřív, než jsem stihla
promluvit. „Udělala jsi dobře, Callo, žes řekla Jaxovi, co se stalo. Spousta
lidí se domnívá, že můžou všechno zvládnout sami, když ve skutečnosti i
malé dítě ví, že potřebují pomoct. Zachovala ses

chytře a musíš v tom pokračovat. Zatímco někteří lidé tady jsou většinou
neškodní, celá tahle situace je nebezpečná. Buď chytrá a zůstaň v bezpečí.“

Ta slova kdovíjak pronikla skrz mlhu mého podráždění. Buď chytrá. Zůstaň
v bezpečí.

Jinými slovy: nebuď blbá. Byla jedna věc být blbá, co se týkalo Jaxe, ale
úplně jiná, co se týkalo toho, jestli mi někdo ublíží.

Proto jsem přikývla.

Jax mi jemně sevřel krk a pak ruku spustil. „Hodná holka.“

Převrátila jsem oči.

„Dám taky dohromady kluky, aby se podívali po Moně, a pokusíme se

kontaktovat

Izajáše. Navrhuju, abys zatím zůstala poblíž Jaxe nebo Clydea.“ Reece se
nadechl.

„A hodlám si promluvit s Mackem.“

Ztuhla jsem. „To nemůžeš.“

„Netvrdím, že si promluvím s Mackem o tobě. Nelíbí se mi, že ti
vyhrožoval, ale půjdu

na to chytře.“

„Calla na to nesmí doplatit,“ prohlásil Jax.

„To se nestane,“ Reece se napjatě usmál. „Věř mi, že Mack provede během

čtyřiadvaceti hodin něco, čím si vyslouží moji návštěvu. Můžu upřít jeho
pozornost jinam, aspoň na nějaký čas.“

„To zní jako plán,“ přikývl Jax.

Nic z toho mi sice neznělo jako skvělý plán, ale co já vím? Reece vstal a
chystal se

odejít. Řekl, že nám dá vědět, a Jax ho vyprovodil ven. Svezla jsem se

zpátky na gauč

a zrovna mohutně zívala, když se Jax vrátil.

„Všechno v pořádku? Myslím, když jsi šel ven s Reecem?“

„Jo. Vlastně se mnou mluvil o něčem, co se tohohle netýká. Jeden z našich

kamarádů

se bude ženit. Půjdu mu za družbu.“

„Aha, to je milý. Je to jeden z těch, co chodí do hospody?“

Přikývl. „Jmenuje se Dennis. Ujišťoval se, jestli mu můžu přichystat

rozlučkovou párty, když je to v pracovní den.“ Okamžik mě pozoroval. „Jsi
unavená?“

Opravdu jsem byla. Tequila ze včerejší noci a dnešní události mě dostihly.

Toužila jsem zavřít oči a na chvíli na všechno zapomenout. Přikývla jsem a
zvedla se na nohy, došlo mi, že je čas, aby mě Jax odvezl zpátky do mámina
domu.
„Já taky,“ odpověděl.

Místo aby popadl klíčky, které odložil na pult, si vyzul boty. Nechápala
jsem, co dělá, protože jsem si nemyslela, že bude řídit bosky. „Neodvezeš
mě do mámina domu?“

Sundal si ponožky a odhodil je vedle bot. „Zůstával jsem s tebou. A Clyde

taky. To se

teď rozhodně nezmění.“

Byla jsem docela ráda, že jeden z nich se mnou teď zůstává.

„Je pozdě. Není důvod, abychom jeli zpátky,“ pokračoval. „Můžeš zůstat
tady.“

Srdce mi v hrudi skočilo salto. Nikdy dřív jsem u kluka přes noc nezůstala.
„Nemyslím,

že bych tu měla zůstat.“

„Dám ti další džus.“

Pohlédla jsem na hlavní dveře, zatímco se mi vnitřnosti kroutily a ruce se

začaly trochu potit. „Žádnej jablečnej džus už nechci.“

„Mám i ovocnej punč. Ne ten obyčejnej. Capri Sun.“

Měl různé druhy džusu? Zavrtěla jsem hlavou. To nebylo důležité. Sice to
bylo

roztomilé, ale nijak důležité. „Nemám nic na převlečení.“

Jax se zakřenil, obešel gauč a přiblížil se ke mně. Každý sval v těle se mi

napjal. „Vím určitě, že mám něco, co si můžeš vzít na sebe. A taky mám
nepoužité kartáčky na zuby.

Tak si nedělej starosti.“

Zatraceně.

„Callo, nijak se to neliší od toho, když já zůstávám u tebe.“

Ovšem že se to lišilo. Zvedl se mi tep, jak jsem hledala logický důvod.

Nechtěla jsem

vypadat jako hlupačka a nemohla jsem přijít na žádný rozumný argument,

proč tu

nezůstat. „Dobře,“ vydechla jsem.

Ten zatracenej úšklebek se mu zase objevil na tváři a můj žaludek předváděl

přemety.

„Vyspím… vyspím se na té pohovce.“

„V žádným případě.“

„Tak na té pohovce budeš spát ty?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

Zasmál se. „Ne, sakra, není pohodlná. Nikdo, koho mám aspoň trochu rád,
na té

pohovce nespí.“

Ježíši. „Máš druhou postel?“

„Jenom jednu, ale je velká.“ Sáhl mezi nás a vzal mě za ruku. Cukla jsem
sebou

a vážně doufala, že nemám ruku upocenou. „Obrovská. Vejdeme se tam oba

i se svatým

Bernardem.“

„Máš svatého Bernarda?“

Uchechtl se. „Ne.“

To byla hloupá otázka. „Myslím si, že není dobrej nápad, že budeme spát
spolu. Chci

říct, že je to jako opravdu… Nevím, prostě to není dobrej nápad.“

Povytáhl jedno obočí. „Nejlepší věci v životě jsou sotva dobré nápady.“

Zacukaly mi rty, ale pevně jsem je stiskla. Jak na to mám odpovědět? Jax
mě zatahal

za ruku, a když se otočil ke schodišti a já za ním tiše kráčela, srdce mi v

hrudi bušilo.

Nijak moc jsem neprotestovala, když mě vedl nahoru po schodech, protože

jsem měla

moc práce s tím, abych nezpanikařila.

V patře byla koupelna a dvě ložnice. Oboje dveře byly otevřené. Jeden
pokoj si předělal na kancelář a posilovnu. Jednu stěnu pokrývaly činky,
uspořádané vedle lavice. Do té místnosti jsme ale nešli. Vedl mě přímo do
druhého pokoje, kde rozsvítil.

Sotva jsem popadla dech.

Jax si toho zřejmě nevšiml, obešel obrovskou postel a začal se přehrabovat

v prádelníku z tmavého dubového dřeva. Stála jsem úplně nehnutě.

V Jaxově ložnici.

Uprostřed noci.

Jak se natahoval, svaly pod tričkem se mu vlnily a napínaly. Přála jsem si,
abych byla

normální. Nebylo to poprvé, co jsem si to přála, a přála jsem si to z tisíce

různých důvodů, ale kdybych byla normální, stála bych tu rozechvělá, a ne
vyděšená a plná beznaděje.
Byla bych dychtivá a necítila hořkou pilulku hrůzy. Dělala bych si starosti s
tím, jaké prádlo jsem si na sebe ráno vzala, místo abych myslela na jizvy.

Prostě bych byla holka v ložnici kluka, kterého má ráda. A bože, měla jsem
Jaxe ráda.

Jo, neznala jsem ho sice dlouho, ale to, co jsem o něm věděla, se mi líbilo.

„Tohle tričko je asi dost dlouhé, abys ho měla na sobě jako noční košili.“
Obešel postel a podal mi ho. Zírala jsem na něj. „Tamhle jsou dveře do
koupelny. V šuplíku pod umyvadlem jsou nové kartáčky na zuby.“

Pořád jsem na něj zírala.

„Půjdu se ujistit, že je všude zamčeno. Dobře?“

Přitiskla jsem si vypůjčené tričko k hrudi, mlčela a nepohnula se, ani když
mě Jax

obešel. Zastavil se, položil mi ruku dolů na záda, naklonil se ke mně a

promluvil u mého ucha s příjemným teplým dechem: „Pamatuješ, co jsem ti
řekl?“

Řekl mi spoustu věcí.

„Došlo mi, žes ještě u moc kluků přes noc nebyla.“

Nakrčila jsem nos. Bylo to tak očividné? Kruci.

„To se mi na tobě líbí,“ pokračoval. Napadlo mě, že je divné, že se mu něco

takového

líbí. „Je to roztomilý.“

On byl divný.

Hruď se mi však příjemně stáhla.

„Řekl jsem ti, že jsi se mnou v bezpečí.“ Sklouzl rukou na můj bok a jemně
mě stiskl.

„To se nezměnilo, Callo.“

Pomalu jsem vydechla. Řekl to a já mu důvěřovala. Čas začít se chovat jako

velká

holka. Zůstanu tady, budu s ním spát v posteli, ale žádný sex.

„Zůstaneš tu,“ poznamenal.

Vydechla jsem. „Zůstanu.“

„A nebudeš spát na pohovce. Ani já.“

Srdce tentokrát skočilo přemet. Povzdychla jsem si a přikývla.

16. kapitola
Jakmile Jax odešel z ložnice, utekla jsem do koupelny a zamkla za sebou
dveře. Stejně

jako v ostatních částech domu tu bylo čisto a pořádek. Modré koberečky na

podlaze ladily s modrým sprchovým závěsem. Žádné další dekorace tu
neměl. Svlékla jsem se, aniž bych se podívala do širokého a dlouhého
zrcadla. Musela jsem si sundat podprsenku.

Nemohla jsem v ní spát a nebyla si jistá, jestli za to můžou ty jizvy, nebo to

prostě bylo tak moc nepohodlné. Jax měl pravdu, to tričko bylo tak dlouhé a
široké, že mi sahalo do půli stehen a nikde mě neobepínalo. Navíc si pod to
tričko dám zpátky svoje krátké

tílko, takže budu mít další vrstvu.

Moje kalhotky byly rozkošné – tmavě růžové s malou mašličkou uprostřed

– ale na tom

nezáleželo, protože je v žádném případě neuvidí, takže přemýšlet o nich

nebo o mašličce byla pěkná blbost.

Umyla jsem si obličej a vzala si jeden kartáček. Snažila jsem se

nepřemýšlet o tom,

proč má Jax v koupelně tolik neotevřených kartáčků.

Zpátky do ložnice jsem utíkala, zhasla světlo, odtáhla přikrývku na straně

dál ode dveří a vlezla do postele. Otočila jsem se na bok a hleděla na
zavřené dveře skříně dobrých dvacet minut. Najednou jako bych nebyla
unavená.

Postel pěkně voněla, vlastně jako on, kombinací jeho kolínské a mýdla.
Nadechla jsem
se a málem se udusila. To vážně čichám k jeho posteli? Copak jsem se
pomátla?

Potom jsem ho uslyšela, jak jde po schodech.

Stálo mě hodně úsilí, abych se nepřetočila, nemáchala rukama jako

dokonalý blázen

a zůstala v klidu ležet. Nakonec, když se jeho kroky ozvaly v ložnici, jsem
stiskla rty k sobě a sevřela ruce do pěstí. Slyšela jsem, jak jde ke komodě.
Při dalších zvucích jsem si pak přála, abych se víc nadechla, než jsem
začala zadržovat dech. Tiché rozepínání zipu mě málem připravilo o nervy.

Oblečení zašustilo.

Kalhoty dopadly na podlahu.

Sklopila jsem bradu, a přestože byla v pokoji tma a mohla jsem vidět jen
jeho stín,

toužila jsem zahlédnout víc. Asi jsem perverzní, ale co už. Něco si
natahoval – kalhoty od pyžama – ale když se otočil zpátky k posteli, zdálo
se, že je bez trička.

Obětovala bych jeden vaječník, abych viděla ty břišáky na denním světle.

Postel se pod jeho vahou zhoupla a pak mírně zatahal za přikrývku. Otočil
se,

a přestože neležel moc blízko, cítila jsem jeho teplo. Mlčel a já přemýšlela
o tom, co mi řekl dřív – že mě zná déle než já jeho. Nedávalo to smysl,
protože vypadal překvapeně, když si uvědomil, že Mona je moje máma.

Nechtěla jsem na to myslet, ani na nic jiného, ale moje mysl bloumala a
uháněla,

odmítala zmlknout. Přestože se mi obvykle leželo na boku pohodlně,

najednou jsem
toužila ležet na zádech, ale nechtěla jsem se pohnout, protože bych prostě
měla spát.

Zavrtěla jsem boky, doufala, že se uvolním a že Jax rychle usnul. První noc,
kdy spal

v jiné posteli, usnul hodně rychle.

„Callo?“

Pevně jsem zavřela oči a zadržela dech.

„Vím, že jsi vzhůru.“

Zatraceně. „Spím.“

Jax se zhluboka zachechtal. „Je úžasný, že můžeš odpovídat, když spíš.“

„Mluvím ze spaní.“

Znovu se zasmál tak, až se mi zkroutily palce u nohou. „Nejsi teď unavená,

že ne?“

„Jsem,“ lhala jsem. „Jsem vyčerpaná.“

„Kvůli tomu se vrtíš od chvíle, co jsem si lehl do postele?“

Otevřela jsem oči s hraným povzdechnutím. „Ty nejsi unavenej?“

„Už ne,“ odpověděl tak hlubokým hlasem, že mě to přinutilo pootevřít rty.

„Snášíš to

všechno dobře?“

Ach, zatraceně, zase ten sentimentální pocit na hrudi. Bylo sladké, že se na

to zeptal.

Bože, byl tak milý, ani jsem nepila tequilu, a přesto jsem měla nutkání mu
to říct. „Jo.
A ne. Chci říct, že to mohlo být horší.“

„Jo, to asi jo.“ Postel se trochu prohnula a já jsem poznala, že leží blíž.
Cítila jsem pod přikrývkami jeho teplo. „Vím o pár místech, kde by se tvoje
máma mohla schovávat.

Můžeme je zítra zkontrolovat, než pojedeme do hospody.“

Přikývla jsem. „To… to by bylo fajn.“

„A Reece se postará o to, aby se tu Mack za týden neobjevil. Nemusíš si s

ním dělat

starosti.“

„Ovšem musím si dělat starosti s Izajášem?“ zeptala jsem se tichounce.

Postel se zase prohnula, jak se Jax zvedl a opřel o loket. Byl blízko, bez
trička, ale

nedotýkal se mě. Vnímala jsem na sobě jeho oči, dokonce i v té tmě.

„Musíme najít tvou

mámu.“

Dostala jsem odpověď, aniž by tu otázku zodpověděl. Zase jsem stiskla rty
k sobě

a ucítila knedlík v krku. Máma… Do čeho se to jen zapletla? Potřebovala

jsem se

soustředit na něco jiného, tak jsem pomyslela na to, jak tu byl předtím
Reece. „Zachránil jsi Reeceovi život?“

Uběhlo několik vteřin, pak se Jax usadil vedle mě, blíž než předtím. Skoro
jsem

za sebou cítila jeho nohy. „Není to zrovna vyprávění do postele.“

To mi došlo. „Chci to vědět.“

„Opravdu chceš?“

Položila jsem si tutéž otázku a uvědomila si, že to opravdu vědět chci – že

bych se

o něm ráda dozvěděla víc. „Ano.“

Znovu se na okamžik odmlčel. „Byli jsme spolu v Afghánistánu, součástí

průzkumné

jednotky. Bylo nás v ní asi dvacet a dělali jsme to tolikrát, že to bylo jako
zvyk. Všichni jsme byli na místě, ale nedělali jsme si starosti. Ale právě
zvyky tě můžou zlomit.“

Kousla jsem se do rtu, neschopna si představit tu část světa, kterou viděl.

„Byli jsme nedaleko malé vesnice – vypadala jako mnoho podobných, které
jsme už

dříve viděli – ale tahle byla jiná. Vyšlo najevo, že je dobře vyzbrojená,
jenže všechny ty zbraně nebyly tím důvodem. Šlo o bombu nastraženou u
silnice.“

Škubla jsem sebou. Proboha, bombu? Nemohli jste žít v Americe v

posledním desetiletí

a nevědět, jakou škodu napáchá byť jen malá bomba na cestě.

„Byl to útok ze zálohy,“ dodal tiše, jakoby jen poznámku. „Děje se to často.
V jedné

minutě jde všechno hladce a v další celej svět vyletí do povětří. Naši
jednotku to

rozprášilo. Reece schytal ránu do břicha. Dostal jsem ho odtamtud.“

Nadechla jsem se. „Dostals ho odtamtud?“

„Jo.“

A to bylo všechno, co k tomu řekl, ale věděla jsem, že se toho stalo

mnohem víc. Není

tak jednoduché dostat někoho z místa, kde vybuchla bomba a kde na vás
lidi střílejí.

„Bylo… bylo tohle něco, kvůli čemu jsi pak nemohl spát?“

Dlouho neodpovídal. „Někdy… někdy se mi zdálo, že jsem Reece nedostal

pryč včas.

Jiné noci jsem viděl, co se ten den událo. Šílený, jak se mozek takových
obrázků drží.“

Zabolelo mě na hrudi. „A whisky ti s tím pomohla?“

„Někdy,“ zamumlal. „Prostě to všechno utlumila… Rozmazala detaily.“

Chtěla jsem se dozvědět víc, ale pak mě překvapil další otázkou.

„Bavilo tě chodit na ty dětské soutěže krásy?“

Vykulila jsem oči. „Já…“ Nechtěla jsem na to odpovídat, protože jsem na to

nerada

myslela, ale pochybovala jsem, že Jax rád mluví o bombách a o tom, jak na
něj lidé

stříleli, proto jsem mu to dlužila. „Někdy se mi to líbilo.“

Fajn, nic moc odpověď, ale aspoň něco.

„Někdy?“ pobídl mě jemně.

Vtáhla jsem spodní ret mezi zuby a zavřela oči. „Někdy to byla legrace.
Byla jsem malá
holka a ráda jsem se strojila. Cítila jsem se jako pohádková princezna.“
Suše jsem se

zasmála. „Takže to bylo něco jako hrát si každý týden na princeznu a

máma… máma byla

šťastná, když jsem měla načesané vlasy, všechen ten make-up a stála na
pódiu.

A opravdu šťastná byla, když jsem vyhrála, obzvlášť ty velké soutěže.“

„Jaké velké soutěže?“ zeptal se do tmy.

„Grand Supreme.“ Musela jsem otevřít oči, protože jsem se viděla na pódiu,
jak se

otáčím, rozdávám polibky a spínám ruce pod bradou. „Když byla máma
šťastná, jako by

mě milovala. Vím, že mě milovala, ale v tom okamžiku mi to přišlo

skutečný.“

Zase jsem zavrtěla boky a snažila se najít polohu, aniž bych se svalila na
záda. „Ale

jindy jsem toužila být… Nevím, prostě jenom dítě. Chtěla jsem si hrát, ale
musela jsem

nacvičovat chůzi. Nebo jsem toužila trávit čas s tátou, jenže on na ty

soutěže nechodil rád, a někdy jsem chtěla být s…“ Odmlčela jsem se a
zavřela pusu.

„S kým?“

Někdy jsem chtěla být doma a strávit čas pronásledováním Kevina. Byl
starší než já –

můj velký brácha – a když jsem byla doma, byla jsem jako jeho stín. Taky
jsem byla ráda s Tommym, protože byl tak malý a rozkošný, jako skutečná
panenka, s kterou jsem si hrála.

Ovšem neřekla jsem to, protože už několik let jsem jejich jména
nevyslovila nahlas. Ani nikdo jiný neřekl jejich jména, až teď o víkendu
Clyde.

„Bylo to fajn,“ pokračovala jsem rychle. „Není to však něco, co bych

dělala, kdybych

měla dítě.“

„Ani já. Myslím, že to způsobuje, že se malé holky soustředí na špatný cíl –

že je pro ně hlavní, jak kdo vypadá. Takže na tomhle se shodneme.“

„Jo,“ zašeptala jsem a cítila, jak se mi stáhl žaludek. Bylo zvláštní ležet v
posteli

s Jaxem a mluvit o tom, na čem se shodneme ohledně výchovy dětí.

„Co jiného než ty soutěže krásy jsi jako dítě ráda dělala?“ zeptal se.

Hruď se mi stáhla, protože jsem nemohla odpovědět pravdivě. Nejraději

jsem trávila

čas s Kevinem. Zvolila jsem druhou nejlepší věc. „Hrála jsem basketbal.“

„Basketbal?“ Znělo to překvapeně.

„Jo. A co ty?“

Nezaváhal. Ani na vteřinu. „Nejradši jsem předstíral, jak mi moje mladší

sestra leze

na nervy, přestože jsem ve skutečnosti miloval, jak všude chodí za mnou,

protože jsme

spolu podnikali nejrůznější vylomeniny.“

Zatajila jsem dech. Nevěděla jsem, co mě víc dostalo – jestli to, že měl
sestru, nebo že se jejich vztah hodně podobal tomu, co jsem měla s
Kevinem nebo jaký by mohl být.

„Máš sestru?“ zeptala jsem se za okamžik.

„Měl jsem.“

Na hruď mi dosedla tíha, nic dobrého. „Měl?“

„Měl,“ zopakoval.

Ach, ne. Zavřela jsem oči. „Ona není… Už s námi není?“

„Ne.“

Převrátila jsem se na záda. Ani jsem o tom nepřemýšlela, a když jsem

otočila hlavu,

Jaxův obličej byl pár centimetrů od mého. „Co se stalo?“

Díval se mi do očí. „Když jí bylo šestnáct, měla autonehodu se svým

klukem. Jel moc

rychle a náklaďák, kterej řídil, se převrátil. Zabil se a moje sestra… no,

zlomila si nohu a klíční kost. Po té nehodě měla velké bolesti, nejen
fyzické.“

Ježíši, měla jsem neblahé tušení, že vím, kam to směřuje.

Na jeho rtech se objevil malý smutný úsměv. „Jena… byla báječný dítě,
byla kurážnější

než většina kluků, který jsem znal. Lyžovala a sportovně skákala z letadel a
budov.

Rodiče z ní byli neustále na infarkt, ale po té nehodě se změnila.“

„Jak?“ zašeptala jsem, hořké sliny v ústech mi však prozradily, že jsem si
nebyla jistá, jestli to chci vědět.

Hleděla jsem mu do obličeje, proto jsem neviděla, že v malém temném

prostoru mezi

námi pohnul rukou, ale když mě pohladil palcem po spodním rtu, cítila
jsem to až

v konečcích prstů na rukou i na nohou. „Dávali jí hodně prášků proti

bolesti. Postupně

začala být závislá. Myslím, že když byla mimo, pomáhalo jí to zvládat

smutek, chápeš?“

Proboha, chápala jsem to moc dobře. Zírala jsem na něj, ani nemrkla, a
zašeptala:

„Jo.“

„Doktoři ji od toho nakonec odstřihli, ale byla už závislá. Nechtěla se tomu

postavit, tak přešla na něco jiného – na heroin a OxyContin.“ Zase mě
pohladil po rtu, až jsem se zachvěla. „Rodiče se jí snažili pomoct, ale
následující události se nedaly zastavit. Byl jsem zrovna ve výcvikovém
táboře, když ji moje máma našla v ložnici. Předávkovala se.

Umřela během noci.“ Zhluboka se nadechl. „Strašně dlouho jsem se z toho

obviňoval.“

Svraštila jsem obočí. „Proč?“

„Myslel jsem si, že kdybych byl doma, možná bych ji mohl zastavit,“
odpověděl.

„K čertu, pořád si to trochu myslím.“

„Nemůžeš lidem pomoct, pokud tvou pomoc nechtějí,“ prohlásila jsem.

„Věř mi. Já to
vím.“

„Vím, že to víš,“ pronesl tiše. „Ale je to vina, kterou si s sebou ještě chvíli
ponesu, jestli ne navždy. Byla… byla to moje sestřička. Udržet ji v bezpečí
byl můj úkol.“

„Ach, Jaxi,“ zašeptala jsem. Knedlík v krku se zvětšil. „Je mi to moc líto,“
dodala jsem a věděla, že to zní uboze, ale netušila jsem, co jiného říct.

Zase mě tím palcem pohladil a potom ruku odtáhl. „Není proč se

omlouvat.“

„Já vím.“ Uplynul okamžik, zhluboka jsem se nadechla a otočila jsem se

zpátky

na druhou stranu, ke dveřím od skříně. Srdce mě pro něj bolelo, pro jeho
rodinu a sestru, která neměla šanci se někým stát. Neměli jsme stejnou
minulost, to v žádném případě.

Ovšem částečně se jedna druhé podobaly. Z mámy se stal takový člověk,

jakým byla

dnes, kvůli smutku a bolesti v srdci. Napadlo mě, jestli když Jax věděl o
těch soutěžích krásy, jestli ví i o tom požáru a o Kevinovi a Tommym? „Je
mi líto, žes přišel o sestru, a to, cos zažil v zahraničí. Musíš… musíš být
moc statečnej.“

„Myslím, že víc šlo o to, že jsem nechtěl zemřít ani vidět umírat své přátele,
než

o statečnost.“

To řekl moc skromně. Protože se mi svěřil s tolika věcmi, měla jsem pocit,
že mu

musím říct něco o sobě, ale bylo to obtížné. Chvíli mi trvalo, než jsem ze
sebe dostala ta slova. „Jsem lhářka.“

Okamžik bylo ticho a potom se ozval: „Cože?“

Ačkoli byla tma, tváře mi zrudly. „Jsem lhářka. Moji přátelé doma – Tereza
a její přítel Jase a Avery s Camem. Cam je Terezin starší brácha a on a
Avery jsou snad ten nejroztomilejší pár na světě,“ blábolila jsem nervózně.
„Cam má jako mazlíčka želvu

a koupil jednu i Avery.“

Tělo se mu chvělo tichým smíchem. „Jejich želvy jsou zamilované?“

„Jo. Když jsi s nimi, nemůžeš si pomoct a cítíš tu lásku; dokonce ani ty
želvy vůči tomu nejsou imunní,“ pokračovala jsem. „Tereza s Jasem jsou
ten nejvíc sexy pár na světě.

Vážně. Pak je tu Brandon.“

Uplynul další okamžik. „Brandon?“

Asi jsem se o něm neměla zmiňovat. „Další kamarád. Má holku,“ dodala

jsem honem.

„Každopádně jsou všichni báječní. Opravdu jsou a mám je ráda, ale lhala
jsem jim. Nic

o mně nevědí a napovídala jsem jim spoustu lží.“

„Kotě…“

„Ne, vážně. Řekla jsem jim, že je máma mrtvá.“ Když mlčel, ve tmě jsem
se na sebe

ušklíbla. „Chápeš? To je strašná lež. Ale nikdy nehrozilo, že by se s ní

setkali, a ona je svým způsobem mrtvá, víš? To pití a drogy mou mámu
před mnoha lety zabily.“

„Chápu,“ zamumlal.

Nebyla jsem si jistá, jestli tomu skutečně rozuměl. „A oni si myslí, že jsem
teď
na návštěvě u vzdálené rodiny.“

„To není lež. Clyde je jako rodina.“

Otevřela jsem pusu, abych ho opravila, ale měl pravdu. Aha. „Minulej
semestr jsem

tvrdila Tereze, že jedu domů na prázdniny, a víš, co jsem udělala, Jaxi?“

„Co?“ ozval se tiše.

„Zůstala jsem v hotelu s pokojovou službou.“ Když neodpověděl, dodala

jsem: „Měli

tam ale opravdu dobré jídlo.“

„Nejsi lhářka,“ řekl po chvíli.

„Hm, kterou část té zpovědi jsi přeslechl? Lhala jsem jim, úmyslně.“ A teď,
když jsem

o tom skutečně mluvila, připadala jsem si kvůli tomu jako strašný blázen.

„Měla jsi svoje důvody, Callo. Nelhala jsi, aby ses chovala jako mrcha nebo
tak. Neměla jsi báječný dětství a tvůj vztah s mámou v podstatě neexistuje.
Vím určitě, že by to tvoji kamarádi pochopili, kdyby znali pravdu.“
Odmlčel se. „A všichni mají tajemství, kotě.

Žádnej člověk není stoprocentně upřímnej v každý situaci. A to se týká i

tvých kamarádů.“

Zavřela jsem oči, jak mi jeho slova došla, a nemohla jsem popřít, že mi
pomohl, abych

se kvůli tomu všemu, co jsem před svými kamarády tajila, cítila trochu líp.
„Děkuju.“

Pár minut mlčel a potom se zase pohnul. Jeho nohy se už dotýkaly mých.
„Callo?“
Zadrhl se mi dech. „Copak?“

Po vteřině ticha se zeptal: „Takže si myslíš, že mám úžasný rty?“

„Proboha,“ zavrčela jsem. Zapomněla jsem, co jsem předtím řekla. Jaxův

smích mi

tančil po kůži a znenadání se všechno zdálo v pořádku. „Nenávidím tě.“

Zase se uchechtl. „Ne, to není pravda.“

V pokoji byla tma, tak jsem se usmála a věděla, že to nevidí, ale tušila jsem,
že ví, že se usmívám, a měl pravdu. Nemohla jsem ho nenávidět.

„Callo?“

„Jaxi?“ Neměla jsem tušení, co ještě řekne.

Dotkl se mých vlasů, nebo jsem si to myslela. Bylo to tak lehounké a

rychlé, že jsem to nevěděla jistě. Potom promluvil: „Tys musela být taky
moc statečná.“

Zatajila jsem dech. „Kvůli čemu?“

Jax neodpověděl a já na něj nenaléhala, protože jsem se bála, že to rozvine.

Dokonce

jsem si ani nebyla jistá, proč se bojím. Po chvíli jsem uslyšela, jak se mu
dech prohloubil, a věděla jsem, že usnul. Ležela jsem vedle něj a cítila uzlík
na hrudi. Trvalo dlouho, než se mi po tom všem, co mi povídal a prozradil,
a taky kvůli tomu, co jsem mu neřekla, myšlenky uklidnily.
17. kapitola
Probudit se vedle Jaxe Jamese podruhé bylo stejné jako probudit se poprvé.
Ve spánku se prostě tulil.

Když jsem konečně usnula, stehny se tiskl zezadu k mým, ale ne tak moc.
Celou přední

částí těla se tlačil na moje záda a kromě toho měl jednu nohu vsunutou mezi
moje a paži obtočenou kolem mého pasu. Naše hlavy musely ležet na
stejném polštáři, protože jeho teplý dech mi tančil na tváři a rozhýbal mi
vlásky na spánku.

Zase jsme do sebe zapadli jako lžičky.

A opět to bylo příjemné a hloupé jako posledně, ale krásně hloupé. Chtěla
jsem se

do toho pocitu zachumlat, protože jeho tělo vytvořilo útulný kokon, z

kterého se mi

nechtělo vylézt, ovšem vzpomněla jsem si, co se stalo minule.

Prudce jsem se nadechla a začala se drápat pryč od Jaxe a z postele, ale

nevyšlo to.

Sotva jsem se pohnula, jeho paže mě sevřela pevněji a náhle jsem ležela na
zádech.

Jax přehodil nohu přes moje a pohnul se – ne, on se na mě přitiskl. Když

promluvil,

jeho rty se dotkly mého krku a vyslaly mi po těle vlnu husí kůže. A ještě
jsem k tomu

zčervenala. „Co si myslíš, že děláš?“

Ježíši. Jeho hlas, hluboký a ochraptělý spánkem, spolu s tím, jak se rty
dotýkal mé

pokožky, když mluvil, byla divoce svůdná kombinace. Srdce mi poskočilo a

zvedl se mi

tep.

„Já… chtěla jsem vstát.“

„Hmm,“ zamumlal a hladil mě po břiše dolů a nahoru až těsně pod ňadra.

Kousla jsem

se do rtu, jak moje vnitřnosti zasáhlo prudké vzrušení. Jeho ruka ležela moc
blízko,

a kdyby roztáhl prsty, jeho palec by se mnou dělal divy. „Nechápeš koncept
doby

spánku.“

Vykulenýma očima jsem zírala do stropu. Věděla jsem, že bych měla jeho
ruku

odsunout. Nemyslela jsem si, že by mohl cítit mou zjizvenou pokožku skrz
to tričko a top, ale v břichu se mi hromadila nervózní energie a mísila se s
pocitem, který jsem poznávala.

Nikdy jsem neměla sex. Samozřejmě. Byla jsem však zvědavá jako každá
holka, jež si

projde pubertou, takže jsem víc než párkrát prozkoumala své tělo a věděla
jsem, co to

podráždění proudící mými žilami znamená.

„Chápeš?“
„Já…“ Jazyk se mi přestal hýbat, protože v tom okamžiku Jax trochu
pohnul rukou

a roztáhl prsty. Palcem mě pohladil pod oblinou levého ňadra a já sebou

instinktivně

cukla. Nevím, jestli to mělo něco společného s těmi jizvami, nebo ne, ale
moje levé prso bylo hodně citlivé.

Poté jeho ruka ležela bez pohybu. Čekal. Tušila jsem, že Jax přesně ví, čeho
se dotkl

palcem, a teď vyčkával, jak zareaguju. Nebo byl možná rozespalý a

neuvědomoval si to.

Jaxovy rty se dotkly překvapivě žhavého bodu přesně pod mých uchem a
vyrazil mi tím

dech. Páni. Tak dobrá. Pravděpodobně nebyl rozespalý a věděl moc dobře,
co dělá.

Musím odsunout jeho ruku.

Musím se sakra dostat z té postele.

Ale nepohnula jsem se.

Ať už čekal na jakoukoli odpověď, musel ji dostat. Kroužil palcem okolo

mého ňadra

a mně vyschlo v krku. Ježíši, co to vyvádíme?

„Zapomeň na spánek,“ pronesl se rty zase u mého krku. „Myslím, že se mi

líbí, že tomu

nerozumíš.“

„Ano?“
Vyjel palcem výš asi o centimetr a já se kousla do rtu. „Jo. Líbí se mi, jak se
probouzíš.“

Neměla jsem tušení, co na to říct. Pomalu, ale jistě jsem přivírala oči, srdce
mi bušilo čím dál rychleji a tělem se mi šířilo teplo, uvolňovalo napětí v
mých svalech, zatímco v nich budovalo úplně jiné napětí.

„Víš, o co tady jde.“ Po jeho slovech jsem znovu otevřela oči dokořán. Na
jeden úder

srdce se odmlčel. „Prosím, řekni mi, že chápeš, co se tady děje.“

„Jo,“ zašeptala jsem a potom dodala: „Ne.“

„Jo a ne?“ Jeho hlas byl hlubší, drsnější. Tělo mě pálilo od vrcholků ňader
až po břicho a níž, mnohem níž. „Můžeš mi to vysvětlit?“

„Proč?“ Na víc jsem se nezmohla.

Přejel mi rty po hrdle. „Proč co?“

Měla jsem problém přemýšlet. Nikdy se mě nikdo takhle nedotýkal, stěží to

byl dotyk,

ale moje smysly jely na plné obrátky. „Proč se to děje?“

„Protože chci.“ Znovu mě pohladil palcem.

To nebyla žádná odpověď. „Ale proč?“

„Už jsem ti to řekl.“ Políbil mě na tepající místečko na hrdle, až jsem

zalapala

po dechu. Potom zvedl hlavu a opřel se o paži vedle mě. Vpíjel se do mě

pohledem.

„Důvod je stejný, jako proč tě vezmu zítra na večeři.“

Dívala jsem se mu do očí a srdce mi bilo, jako by to byl plechový bubínek.
Jeho

zatracený palec se zase pohnul a vyvolal další vlnu zachvění.

„Líbíš se mi, Callo,“ pronesl tichým šeptem.

Další otázku jsem pozměnila. „Ale jak to?“

Jax zamrkal.

Ta pozměněná otázka zněla pateticky dokonce i mým uším, ale já jsem to

vážně

nechápala. Polovina mého obličeje byla dobrá. Ta druhá nebyla. A to ještě

neviděl zbytek mého těla. Byl to ten typ kluka, o němž píšete domů
rodičům a všem lidem, které znáte.

A nevěděla jsem jistě, jestli mě zná dost dlouho na to, aby odhadl můj
charakter nebo –

bože, nemohla jsem uvěřit, že mě něco takového vůbec napadlo – jestli

mám v sobě

nějakou vnitřní krásu.

„Cože?“ vyhrkl a přimhouřil oči.

Do tváří mi vstoupil jiný druh horka. „Jsem realistka, jasný? Už dlouhou

dobu. Musím

být. A prostě to, že se ti líbím, že mě chceš vzít na rande a…“

„A provést s tebou něco opravdu zajímavýho a příjemnýho,“ doplnil.

Zrudla jsem. „Jo, to.“

„Nemravnosti, při kterých se budeš cítit ohromně dobře,“ pokračoval Jax.

Jeho slova
a způsob, jakým je řekl, mě vzrušily jako nic dřív. „Přesně to ti chci
provést.“

„Dobrá,“ vydechla jsem. „Pochopila jsem.“

Povytáhl koutek rtů. „To je dobře.“

„Ale nedává to smysl,“ prohlásila jsem a sevřela do pěsti přikrývku. „Jsi

fakt sexy a…“

„No tak dík.“

Ignorovala jsem ho a zoufale se snažila nevšímat si, jak mi jeho ruka takřka
úplně

objímá levé ňadro. Nechtěla jsem na to myslet, protože mě to přivedlo k

myšlence, že

kdybych nebyla zakrytá, tohle by nedělal. Zhluboka jsem se nadechla. „A já

sexy nejsem.

Nejsem…“

Dál jsem nepokračovala, protože Jax sklonil hlavu a dotkl se rty mých úst.
„Tenhle

rozhovor jsme už vedli,“ namítl a přejel rty po mých. „A řekl jsem ti, že
bych nepolíbil holku, která by mi nepřišla atraktivní.“

„Ale řekl jsi, že to nebyl skutečnej polibek.“

„Nebyl, tenhle ovšem je.“

Vzápětí mě políbil, opravdu políbil. Přitlačil rty na moje, pohyboval se po

nich, jako by se s nimi chtěl lépe seznámit. Rozevřela jsem prsty, pustila
přikrývku a položila ruce na jeho hruď, přímo pod hrdlo, abych ho
odtlačila. Pokožku měl horkou, tvrdou a drsnou.
Byla zvláštní, ale než jsem to mohla opravdu prozkoumat, stiskl mezi zuby
můj spodní ret a jemně mě kousl. Z toho nečekaného pocitu a přívalu
vzrušení jsem zalapala po dechu.

Využil toho a polibek prohloubil, vklouzl jazykem dovnitř a já už na to, že

bych ho

odtlačila, neměla ani pomyšlení.

Ten polibek… tak vlhký a hluboký. Nebyl ani dobrý, ani milý. Byl úžasný a
vším, o čem

vyprávěly romantické knihy. Jax mě ochutnával. Jinými slovy se ten

polibek popsat nedal.

Ne když sklonil hlavu a dotkl se jazykem mého. Ne když přejel jazykem po

vrchním patře

mých úst, až se ze mě vydral chraplavý sten.

Jax se odtáhl, aby řekl. „Líbí se mi ten zvuk. Sakra, miluju ho.“

Nechala jsem oči zavřené. Rty mě brněly. „Já… jsem nevěděla, že líbání
může být

takový.“

„Kruci,“ zasténal.

Políbil mě znovu a bylo to stejně báječné jako předtím, ale… z tohohle

polibku se stalo něco silnějšího. Ruka, kterou mi předtím málem svíral prso,
mi ho teď vážně svírala a moje tělo se samovolně pohybovalo. Záda se mi
prohnula a zase jsem vydala ten zvuk.

Zdálo se, že se mu to fakt líbí, protože zhluboka zavrčel, až to s ním

zachvělo. Potom se jeho prsty na mém ňadru pohnuly. Zatraceně, ten jeho
zručný palec našel vrcholek mého ňadra se znepokojující přesností. Hlavou
jsem se zabořila do polštáře a jeho ústa mě
následovala, okusovala mě a líbala, a jeho palec hladil ztvrdlou bradavku.

Přesunul pod přikrývkami spodní část těla, přitiskl se na mě. Svým stehnem
mi roztáhl

nohy a vklouzl mezi ně. Vydechla jsem do jeho úst, jak mnou projela
prudká rozkoš

a soustředila se do jediného místa.

Mozek mi odumřel. Nemyslela jsem vůbec na nic a udělala jsem to. Políbila
jsem ho

taky. Sklouzla jsem rukou z jeho hrudi na zátylek. Zajela jsem mu prsty do
vlasů.

Naháněla jsem ho, toužila jsem ho ochutnat, a taky jsem to udělala. Nechal
mě, ať si

vezmu tolik, kolik si vzal on, dovolil mi, ať poznám tvar jeho rtů a úst.
Boky se mi samy od sebe pohybovaly, tiskly se proti jeho stehnu v
prvotním instinktu.

„Bože, jsi tak sladká.“ O kousek se posunul, zvedl se tak, aby mohl rukou
pomalu

sklouznout na moje břicho. „Víš, co chci? Chci tě vidět ještě sladší.“

Sladší? Ztěžka jsem oddechovala, spíš supěla. Rty jsem měla naběhlé a
stejně tak

ňadra. Napětí mezi nohama mě udolávalo.

„Už ses někdy udělala?“ zeptal se, když rukou sjel k lemu trička
zkroucenému okolo

mých boků.
Prudce jsem otevřela oči. Co to dělá? Nemůžu mu dovolit, aby se mi rukou
dostal pod

tričko. Zakousla se do mě panika a rychle jsem mu sevřela zápěstí.

Oči měl otevřené, v barvě hořké čokolády. Rozechvěly mě, až jsem toužila
po všech

těch nemravnostech, jež sliboval. „Už ses dřív udělala?“ zopakoval otázku.

Do tváří se mi nahrnulo horko. Odpověď jsem vykoktala: „Jo-o. Tak ně-

nějak.“

„Tak nějak?“ Škubl paží, a protože byl o tolik silnější než já, nemohla jsem
ho zastavit.

Prsty položil na moje břicho tam, kde mi končilo tričko, ale ne pod látku.
„Jako že jsi ještě nevyvrcholila s nikým jiným? Jenom sama?“

Proboha, nemohla jsem uvěřit, že se mě na tohle ptá – že takový rozhovor

vedeme.

Srdce mi bušilo příliš rychle a tělo mě bolelo touhou, skutečně bolelo.

Jax sklopil řasy, díval se na mě přivřenýma očima. „Jo, budu první, kterej ti
to udělá.“

Pro všechny svaté, že neřekl právě tohle. „Jaxi…“

O vteřinu později se jeho ústa zase přisála na moje a rukou sjel ještě níž,
hodně nízko.

Klouby prstů se otřel o vnitřní stranu mého stehna a já jsem málem zvedla
celá záda

z postele. Jeho ruka se pohybovala, lehounký dotek na stehnech mě

šokoval. Pokusila
jsem se sevřít stehna, ale nedostala jsem se dál, než že jsem svírala jeho
nohy spolu se svýma nohama.

„Dotknu se tě,“ pronesl u mých úst a mně se stáhl žaludek. Stáhly se mi i

další partie

těla a napadlo mě, jestli je možné, abyste vyvrcholili jen z něčích slov. „To
bude všechno, co udělám, dobře?“

To bude všechno? Než jsem se na to mohla zeptat, už mě zase líbal a hřbet

jeho ruky

se o mě otřel – o samotný můj střed. Tentokrát jsem záda prohnula tak, až

jsem se

zvedla z postele, a Jax zhluboka, uznale zavrčel. Sevřela jsem prsty v jeho
vlasech

a druhou rukou stiskla jeho zápěstí. Potom konečky prstů bruslil po mých
kalhotkách

a o mě se pokoušel infarkt.

„Callo, kotě…“ Políbil mě na koutek rtů. „Dovol mi se tě dotknout.“

Nemohla jsem. To prostě nešlo. Dovolit mu to by byla blbost.

„Dovol,“ zopakoval a jeho hlas po mé kůži přejel jako hedvábí.

Srdce se mi zadrhlo a ruku na jeho zápěstí jsem povolila, sklouzla s ní na

jeho předloktí a zaťatý biceps.

Byla jsem tak blbá.

„To je moje holka.“

Moje holka? Zčásti mě ta myšlenka nadchla a vzápětí moje krev skutečně

zpívala,
protože jeho prsty po mně párkrát přejely, v líných kruzích po mých
kalhotkách, dostávaly se blíž a blíž, až jsem pohnula boky a on se dotýkal
toho uzlíčku nervů, tiskl na něj dva prsty. Kroužil, tlačil, kroužil.

„Bože,“ vydechla jsem mu do úst.

Cítila jsem, jak se usmívá, a pak se polibek proměnil v daleko divočejší,

když se moje

boky pohybovaly proti jeho ruce. „To je ono,“ pobízel mě, zatímco kouzlil
prsty. „Ukaž mi, jak jsi ještě sladší.“ Zvrátila jsem hlavu dozadu, zatímco
Jax bloudil rty po mé tváři, a vykřikla jsem. Možná jsem řekla jeho jméno.
Nebyla jsem si jistá. Příliš jsem se soustředila na to, jak se ten uzlík
hluboko ve mně uvolnil a prohnal se mým tělem

v prudké, intenzivní vlně rozkoše.

Vnímala jsem, že mě pozoruje, jak vlny slasti ustupovaly. Napřímila jsem

krk. Zčásti

jsem měla pocit, že by mi mělo být trapně. Tohle bylo poprvé, co jsem něco
takového

s někým zažila. Jak rozkošný oblak uvolnění proměnil moje svaly v želé,
nevěděla jsem,

co jiného dělat než tu ležet. Pustila jsem jeho vlasy a sklouzla rukou na jeho
krk.

„Sladší, než jsem si představoval,“ zamumlal a políbil mě ze strany na

hrdlo. Potom se

odkulil na svou stranu a pomalu přesunul ruku z mého středu na můj bok.
„Stále žiješ?“

„Nevím určitě. Necítím nohy.“

Zachechtal se. „Jen na to pomysli. Tohle se nedá vůbec srovnat s tím, jaké
to bude, až
budu v tobě.“

Otevřela jsem oči dokořán a zírala do stropu. Jeho slova mě šokovala a pak
jsem

pomyslela na to, že jsem vyvrcholila, a on ne. Zadívala jsem se na něj,

abych to řekla, což by byla asi ta nejtrapnější slova v životě. Nedokázala
jsem však nic víc než na něj zírat.

Jax ležel na straně, hlavu si opíral do dlaně. Přikrývku měl staženou pod
břichem

a pyžamové kalhoty mu visely nízko, odhalovaly tak ty pekelně žhavé

zářezy na každé

straně jeho boků a tvrdé svaly na břiše. Jo, mohl se pyšnit šesti
buchtičkami, a jo, jak jsem pomalu přesouvala pohled na jeho prsní svaly,
možná jsem trochu slintala. Hodně.

Rozhodně mi spadla brada, ale z jiného důvodu.

Jeho tělo bylo ostře vyrýsované, vypracované a prostě parádní, ale jeho
kůže… to byl

jiný příběh. Měl na ní stopy, tucty stop, po celé hrudi a na břiše. Už jsem
pochopila, proč jsem předtím cítila, že má drsnou kůži.

Posadila jsem se a pohlédla mu do obličeje – na jeho líný poloúšklebek a

povytažené

obočí – a vzápětí zpátky na jeho tělo. Ty stopy byly na některých místech

jako krátery, kde chyběly kousky masa – buď vytržené, nebo vyříznuté.
Další stopy byly svraštělé a zahojené.

Bezmyšlenkovitě jsem natáhla ruku. Jeho volná ruka vyrazila jako blesk,
sevřela moje

zápěstí. Ztěžka jsem polkla a zvedla řasy. „Co se ti stalo?“ slyšela jsem se
zeptat
a vzápětí jsem tiše zanadávala a sklopila hlavu. Vlasy mi sklouzly přes
rameno mezi nás.

„Omlouvám se. To bylo pěkně neslušný. Zrovna já bych to měla vědět.“

„To je v pohodě.“ Přitáhl mou ruku blíž, až se konečky mých prstů dotkly
jizvy. „Ta

nastražená bomba,“ připomněl mi. „Střepiny jsou svinstvo.“

Proboha.

Věděla jsem, že mi včera neřekl všechno. Zvedla jsem k němu pohled.

„Takže jsi

odtamtud dostal Reece, ale zasáhly tě střepiny?“

„Jo,“ řekl, jako by nešlo o nic vážného.

Ale muselo to být vážné, protože některé z těch stop byly u jeho srdce a na
spoustě

životně důležitých míst. Některé byly hluboké. Muselo to bolet a hodně

krvácet. A přitom odtamtud dokázal dostat Reece? Bože, nebyl jenom
statečný. Byl šíleně statečný. Naše pohledy se střetly. Nevěděla jsem, proč
jsem otevřela ústa. „Za tu jizvu na mé tváři mohl výbuch skla.“

Jax neodpověděl a položil ruku na mou, přitlačil prsty na moje na své kůži.

„Byla… byla to tlaková vlna,“ dodala jsem. „V pokoji hořelo a tlak

narůstal…“ Uhnula

jsem očima, zadívala se na jeho tělo, na tu mapu jizev. Nikomu jsem to ještě
neřekla.

Nikdy. „Když jsem otevřela dveře, dostal se dovnitř kyslík nebo tak něco, a
okno

vybuchlo.“
„Měla jsi štěstí.“ Zvedl se do sedu a koleny se dotkl mých. Sklonil hlavu,
tváře jsme

měli u sebe. „Mohla jsi přijít o oko.“

Nebo o bradavku, ale neřekla jsem to nahlas. „Tys měl taky štěstí.“

„To rozhodně.“

Dlouhou chvíli ani jeden z nás nepromluvil. Potom Jax vstal a v další
vteřině už byl

venku z postele. „Pojďme se nasnídat. Dnes třeba palačinky v IHOP,“

navrhl, zatímco

jsem na něj hleděla. „Potom začneme hledat tvou mámu. Dobře?“

Zamrkala jsem. A ještě jednou. „Dobře.“

Usmál se na mě. „Musíš vstát z postele.“

Jo, to asi jo, ale…

„Počkej.“ Vyhrabala jsem se z postele a cítila, jak mi tváře rudnou, jak se

mi slova

převalovala na jazyku. „Co ty?“

Zastavil se u paty postele, naklonil hlavu na stranu, kalhoty tak nízko, že

jsem mohla

vidět linii chloupků na jeho břiše mizící pod pyžamem. „Co já?“

„Víš… já, no, jsem se udělala, a ty…“

„A já ne?“ Jeho úsměv se rozšířil.

„Jo.“
Zaklonil hlavu a zasmál se.

Stáhla jsem rty do linky. „Co je tu k smíchu?“

„Ty. Jsi legrační. A roztomilá.“ Přišel až přímo ke mně. „A jsi zatraceně

sladká, když

vyvrcholíš.“

Páni.

„Vím, že jsem se neudělal, ale, zlato, tys nikdy neměla nikoho mezi těma
svýma

pěknýma nohama, nic než svoje vlastní ruce.“ Sjel pohledem na zmíněné
nohy a já se

zachvěla. „Bylo to tvoje poprvý a muselo se to týkat jenom tebe. Ne mě.“

Ach, páni. Už podruhé.

Zírala jsem na něj s otevřenou pusou, když se otočil a zamířil do koupelny.

Moje

vnitřnosti se začaly rozpouštět, jako by byly z želatiny.

Vzápětí se zastavil a obrátil se ke mně. Rošťácky zkroutil rty. „Postarám se

o sebe

ve sprše.“

Brada mi spadla až na podlahu.

Jax vtáhl spodní ret mezi rovné bílé zuby. „A budu při tom myslet na tebe.“
18. kapitola
Když vás chlap přivede k vyvrcholení, věci se změní. Dřív jsem o tom
neuvažovala,

protože mi to žádný kluk neudělal, ale doháněla jsem neznalost docela

rychle.

Zatímco se Jax sprchoval, vrátila jsem se do postele, protože jsme se

probudili opravdu brzy. Ještě nebylo ani osm ráno. Snažila jsem se
nepředstavovat si, jak se tam sebe dotýká, ale myšlenky se mi k tomu
vracely. Pěkně mě to šokovalo, zvlášť když zvážím, že jsem si nebyla jistá,
jestli už mi kompletně fungují nohy. Fakt o tom všem musím přestat
přemýšlet.

Využila jsem proto ten čas, abych zrekapitulovala svůj život.

Konečně jsem dosáhla orgasmu, který jsem si nezpůsobila sama, což bylo
dost epické.

Na jednu stranu jsem byla pyšná, že jsem konečně tu metu přeskočila, i

když mi bylo

jednadvacet, když se to stalo. Na druhou stranu jsem moc nevěděla, co si s

tím počít.

Chci tím říct, co to pro mě znamená? A co pro Jaxe? Pro nás?

Proboha, bylo teď nějaké „nás“?

Tep mi malinko povyskočil. Posadila jsem se prudce na posteli a s

přikrývkou pod

bradou hleděla na zavřené dveře koupelny. Slyšela jsem, jak teče voda, a
potom… jsem
slyšela jeho. Ne že by sténal, nic takového, ovšem něco si broukal nebo
možná

prozpěvoval, ale kvůli té vodě to znělo jako šum. Najednou mi to všechno

přišlo tak

intimní, až jsem měla chuť vyskočit z postele a utíkat s křikem na ulici, co

by mi nohy stačily.

Co to tady vyvádím?

Nemůže existovat žádné „nás“, žádné orgasmy, sprchy a zpívání a snídaně.

Neplánuju

tu být navždy, chci se v srpnu vrátit zpátky do školy, jestli mi schválí

finanční podporu. To přece chci, ne? Mezi námi není žádná budoucnost.

Pomalu jsem zamrkala.

A musím se soustředit na nalezení svojí mámy, abych neskončila pořezaná

od nějakého

pochybného gangstera, nebo ještě hůř, nesetkala se tváří v tvář s Izajášem.

Co ovšem bylo důležitější, pro někoho jako Jax není v mém životě místo.
Kůže na mých

zádech měla…

Byla jsem tak ponořená do svých myšlenek, že jsem neslyšela vypnutí

vody, proto když

se dveře koupelny otevřely a Jax vešel do ložnice, nečekala jsem to.

Kolem boků měl uvázaný ručník, vlasy vlhké a vyčesané z čela. Celé jeho
tělo bylo jako

na výstavě.
Chlap k nakousnutí.

Zatraceně, vypadal fakt dobře. Tak moc dobře, že jsem možná zase slintala.

„Chceš se osprchovat, než pojedeme?“ zeptal se, zatímco šel k posteli

stylem, jako by

na sobě neměl pouze ručník.

„Cože?“

Ušklíbl se na mě. „Sprchu? Chceš se osprchovat?“

Byla jsem úplně tupá. „Jo,“ vykvikla jsem a vyskočila z postele. Popadla
jsem z komody

svoje oblečení. „Sprcha je výbornej nápad,“ blábolila jsem a snažila se na

něj nezírat. „Jsi fakt chytrej.“

Jak jsem kolem něj procházela, Jax se otočil a plácl mě po zadku.

Poskočila jsem a zase šokem vykvikla. Jax se zachechtal. Ohlédla jsem se

přes rameno,

abych po něm střelila ošklivým pohledem, a pak jsem si uvědomila, že mě

neplácl rukou.

Plácl mě ručníkem, který měl předtím okolo boků.

A nejenže jsem zírala na jeho svalnatá záda, jež byla přímo parádní, ale
taky na jeho

svalnatý zadek. „Krucinál!“ Vykřikla jsem. „Seš nahej!“

Jax se začal smát a já se prudce otočila a málem vběhla do koupelny, ale už

bylo moc

pozdě. Ty pevné půlky se mi vryly do paměti.

Byl nahý! Dokonale šíleně nahý a bylo mu to jedno. Úplně postrádal stud,
což ještě víc

potvrdilo, že žádné „my“ nemůže existovat. Já jsem byla stydlivější než

kostel plný

starých jeptišek.

Použila jsem mýdlo, které vonělo jako on, a šampon s kondicionérem v

jednom. Teprve

po sprše, až jsem se oblékla a vyčesala si vlhké vlasy nahoru do uzlu, jsem

si uvědomila, že nemám make-up.

Nic.

Co jsem měla na tváři ráno, se smylo, a jizva byla viditelnější. Dermablend

byl kvalitní, ale teď už z mého obličeje zmizel.

„Proboha.“

Moje široké oči na mě v odrazu zíraly, jejich modř v ranním slunci

proudícím sem

malým čtvercovým oknem byla jasná. Můj obličej měl bez make-upu
broskvovokrémový

odstín – barvu, kterou žádný make-up na světě nemohl napodobit. Kdybych

viděla pouze

pravou stranu obličeje, věděla jsem, že vypadá líp bez toho make-upu, ale
nechodím

po světě jen s jednou tváří.

Jizva byla tmavě růžová, výrazná, táhla se od koutku levého oka skoro až
ke koutku

rtů. Bylo to to jediné, co jsem viděla.

„Callo?“

Při zvuku Jaxova hlasu jsem ztuhla a pevně stiskla umyvadlo. Nemůžu jít
ven. Bylo to

směšné, ale nemohla jsem dovolit, aby mě takhle viděl.

„Jsi v pořádku?“ zavolal.

Zadržela jsem dech a otočila se ke dveřím. Bylo by to nápadné, kdybych

vyšla ven

s ručníkem přes hlavu? Chovala jsem se hloupě. Věděla jsem to, ale Jax mě
líbal, měl

na mně svoje ruce, dotýkal se mě, díky němu jsem cítila něco nádherného a
tohle – tohle bylo tak ošklivé. Nechtěla jsem, aby…

Studený vzduch mi ovanul tělo, zavřela jsem oči a několikrát se zhluboka

nadechla. Jax

ví, že mám jizvu na tváři. Viděl ji pěkně zblízka. Dokonce ji políbil…

Dveře od koupelny se prudce otevřely a narazily do stěny. Vykulila jsem

oči, jak Jax

vešel dovnitř.

Nezamkla jsem dveře.

Povzdychla jsem si.

Celou si mě prohlédl, jako by kontroloval, jestli nejsem zraněná. „Ježíši,“

zabručel.

„Myslel jsem, že jsi spadla a upadla do bezvědomí nebo tak něco.“

No, to bylo dost trapné, ale ne to nejožehavější. Natočila jsem se doleva,

aby mě viděl jen z pravé strany. „Nemůžu jít na snídani.“
„Cože?“

„Nemůžu jít na snídani. Musím se vrátit zpátky do mámina domu.“ Věděla

jsem, že to

zní nelogicky a hloupě. „Můžeme tam zajet?“

Jax se pohnul a já uviděla jeho nohy v džínách. Chodidla měl bosá,

vykukovala

z roztřepeného lemu kalhot. „Proč?“

„Prostě musím zpátky do toho domu. Jestli chceš jet napřed na snídani do
IHOP, můžu

si vzít svoje auto a setkat se s tebou tam. To by pravděpodobně…“

„Ne, sakra.“

Prudce jsem zvedla bradu a sklonila hlavu doleva. „Prosím?“

V očích mu probleskl hněv. „Nepojedeme dvěma auty, když jsem měl před
chvílí ruku

mezi tvýma nohama a tys ses udělala s mým jménem na rtech.“

Otevřela jsem pusu. Ovšem co jsem na to asi tak měla říct?

„Odjedeme společně, dáme si nějakou mastnou dobrotu a potom zaskočíme

zkontrolovat jedno místo, kde by tvoje máma mohla být,“ pokračoval. „A

až to uděláme,

jestli budeme mít čas, než nám začne směna, chvíli si schrupneme.“

„Schrupneme?“ Skutečně jsem se z toho všeho divila zrovna tomuhle?

„Společně.“
„Společně si schrupneme?“

„Jo.“ Vzápětí ztišil hlas. „A jestli budeme mít čas, možná tě znovu přinutím
křičet své jméno, až tě přivedu na vrchol.“

Proboha, že to prostě neřekl?

Potom vstoupil dál do koupelny, až ke mně, a já couvla a narazila do

umyvadla.

Obestoupil mě, a když jsem se pokusila pohlédnout vlevo, chytil mou

pravou tvář

a druhou ruku mi položil zleva na krk. Otočil můj obličej přímo k sobě.
Uvědomila jsem si, že to není poprvé, co to udělal.

„Nejsem hloupej,“ prohlásil a pohladil mě palcem po kostech na krku.

„Jsem taky pěkně

všímavej, když musím.“

„Aha,“ zašeptala jsem. „Díky za upozornění.“

Zkroutil rty a zaklonil mi hlavu, takže se naše pohledy střetly. „Vím, proč
se schováváš v koupelně.“

Proboha. „Protože se bojím, že mě budeš nutit sníst další druh koláče, který
jsem nikdy nejedla?“

„Cha. Ne.“ Sklonil hlavu a já ztěžka polkla. „Nevšímám si toho.“

Srdce mi žuchlo na podlahu. Předstírala jsem hloupou. „Čeho?“

„Callo, zlato, ty víš, o čem mluvím. O tomhle.“ Potom jsem ucítila jeho rty
kousek pod

koutkem levého oka.

Ostře jsem se nadechla, až mě to zabolelo. I tohle už předtím udělal a
vyprovokoval

tím ve mně stejný příval emocí jako tehdy, ale tentokrát provedl něco víc.
Po té jizvě

na mé tváři sjel rty níž, až ke koutku mých úst, a pak mě políbil. Bylo to
lehounké

a sladké. Položila jsem mu ruce na hrudník a přivinula se k němu.

Když ústa odtáhl a opřel se o mě čelem, v hrdle jsem ucítila slzy. „Nezáleží
mi na tom, Callo. Ani na to nemyslím,“ ujistil mě. „Dokonce to ani
nevidím.“

Pevně jsem zavřela oči a srdce se mi sevřelo. Nejdřív jsem mu nechtěla

věřit, protože

to přece nebylo možné, ale zarazila jsem se – prostě zastavila. Přestala jsem
si říkat, že vím, co se děje v Jaxově hlavě, že vím, co chce a nechce.
Zarazila jsem se. Protože jsem to nevěděla – nikdo to nikdy neví, zjizvený,
nebo ne. Přestala jsem si namlouvat, že to nemá smysl, protože plánuju
odjet. Všechno, co jsem měla, bylo to, co mi Jax říkal a co mi ukazoval. Tak
jsem zarazila všechny ty kraviny, odhodila jsem ty nesmysly. Jako bych si
večer smyla Dermablend a konečně byla sama sebou. Všechno to je možná
hloupost.

Možná mě to později kousne do zadku, ale budu hloupá. Budu tak nejlépe
hloupá, jak jen

to dokážu.

Páni.

Trochu jsem zakolísala, nadechla se nosem, a když jsem promluvila, můj

hlas zněl

nejistě a v očích mě pálilo, ale potlačila jsem to. „Dobře. Jdeme na to. A až
to uděláme, fakt si chci schrupnout.“
Zkroutil rty do úsměvu. „To je moje holka.“

Když Jax vyšel z domu a sbíhal schody, stahoval si ještě na zádech tričko.
Na nose mu

seděly zrcadlové brýle, jaké nosívají piloti a taky například Jase, a vypadal
v nich stejně dobře.

Cestou do IHOP jsme moc nemluvili, což mi vyhovovalo, protože jsem se

soustředila

na to, co se může stát před nebo po možném spánku. Víc orgasmů? Jsem
pro. Rozhodla

jsem se, že využiju a probádám svou nově vytouženou hloupost a nebudu si

s ničím jiným

dělat starosti.

Jako každá jiná teplokrevná ženská jsem na sex hodně myslela, ale ne tak
moc jako

v poslední hodině. Můj mozek si v té přízemnosti vesele lebedil až do

okamžiku, kdy nám přinesli talíř slaniny, koláčky a něco, co byla podle Jaxe
kukuřičná kaše. Říkal, že to musím zkusit.

Bylo obtížné nemyslet na to, že jsem na veřejnosti bez make-upu, ale

kdykoli k tomu

moje mysl zabloudila nebo mě napadlo, že mě někdo pozoruje – jako ten

malý kluk, který

nahlížel přes okraj boxu, nebo usmívající se servírka – vytlačila jsem tu

myšlenku z hlavy.

Potom jsem se soustředila na to něco mezi mnou a Jaxem. Něco tu bylo. Jak
už řekl Jax
dřív, měl ruku mezi mými stehny a já vykřikla jeho jméno, takže tu něco
bylo. Něco, s čím jsem měla málo zkušeností, a nebyla jsem si jistá, jak
daleko to zajde, protože jestli mi schválí finanční podporu, zamířím tři
hodiny cesty daleko. Jakou má tohle naše něco budoucnost, když já budu na
kolejích a tenhle sexouš bude zatím obsluhovat za barem?

Proč na to vůbec myslím? Protože jsem hloupá, ale už jsem se rozhodla, že

si tohle

něco užiju, ať už to znamená nebo bude znamenat cokoli.

Strčila jsem do té bílé hrudkovité hmoty vidličkou. „Tohle je kukuřičná

kaše?“

„Zkus to.“

„Vypadá to jako něco z hororu.“ Bodla jsem do toho. „Bojím se, že to

vyskočí z talíře

a vrhne se mi to na obličej.“

Jax se zachechtal a přidal si do jezera sirupu pár palačinek.

„To není legrace. Porodím pak mimozemské kukuřičné dítě nebo tak něco,“
zamumlala

jsem. „A co pak budem dělat?“

Koukl na mě skrz řasy a pobaveně se usmál. „Prostě to zkus.“

„Jak to chutná?“

„Jako kaše.“

Položila jsem vidličku a s klidem se na něj zadívala. „Chci podrobnosti.“

Zasmál se a prořízl asi deset palačinek naskládaných na sobě. „Tu kaši

prostě nejde
popsat, musíš si to zkrátka vychutnat.“

Protočila jsem panenky, ale nabrala jsem si sousto, kde byl kousek sýra, a
opatrně

ochutnala. Celou dobu mě Jax pozoroval a čekal. Polkla jsem. Nebyla jsem
si jistá. Zkusila jsem ještě trošku.

„Tak co?“ zajímal se.

„Nevím.“ Dala jsem si do úst další sousto. „Ještě jsem se nerozhodla.

Myslím, že to

chutná dobře, ale říká se tomu kaše, a proto si nejsem jistá, jestli můžu
dobrovolně

přiznat, že mi nějaká kaše chutná. Musím o tom opravdu přemýšlet.“

Jax se zasmál. „Roztomilý.“

Zakřenila jsem se a nabrala si slaninu. „Kam teď pojedeme?“

„Do Fili,“ odpověděl mezi sousty. „Je tam dům, kde pobývala docela často.
Možná

budeme mít štěstí a najdeme ji tam, nebo nám řeknou, kdy ji viděli.“

„To zní jako…“

„Callo! A Jaxi!“ vykřikl povědomý hlas. Otočila jsem se v boxu a spatřila

Katie. Rázovala si to k nám. Takřka poklusem. Zamrkala jsem. Napadlo mě,
jestli jsme se nepřenesli v čase do osmdesátek, a já si toho nevšimla.

Katie měla na sobě tmavě růžové elasťáky, nařasené fialové ponožky,

tenisky a černé

tričko klouzající jí z ramene. A šátek – puntíkovaný červenomodrý šátek –

v červnu.
„Ahoj,“ pozdravila jsem ji a mávla kouskem slaniny.

„Holka,“ Katie se zastavila u našeho boxu a držela v ruce krabičku s jídlem,

„podívejme se na tebe. Povídala jsem ti, že se tvůj život změní.“

Hm.

Jax si strčil velký kus palačinky do pusy. Poznala jsem, že se snaží nesmát.

„Co tu děláte tak brzy?“ zeptala se a pokračovala dřív, než jsem mohla
odpovědět.

„Byla jsem na józe. Chodím každé ráno. A pak do IHOP, Domu vaflí nebo
k Dennymu.

Prostě jako všeobecná vyváženost nebo něco takovýho. Ovšem je pořád

moc brzy na to,

aby sexy pracující barmani jedli snídani. Společně.“

Zadívala jsem se na Jaxe.

„Probudili jsme se spolu,“ poznamenal a nic víc nedodal.

Katiiny oči byly náhle obrovské jako vesmírné lodě a já jsem málem
vykřikla, že to není tak, jak si myslí, ale vzápětí jsem si uvědomila, že to je
tak, jak si myslí, proto jsem raději mlčela.

Na pěkné tváři se jí objevil širokánský úsměv. „Úžasné. Vážně. Jestli vy

dva zůstanete

spolu, vezmete se a budete mít dítě, myslím, že byste ho měli pojmenovat

Katie.“

Do tváří se mi nahrnulo horko. „Cože?“

„Myslím, že klukovi byste mohli dát Katrix, ale pravděpodobně by se mu

ve škole smáli,
a to byste asi vy dva nechtěli. Ach, to je kukuřičná kaše?“ Přeskakovala
mezi tématy, ani se nepotřebovala nadechnout. „Musíš si na to dát víc sýru.
Někdy ráno musíš přijít ke mně. Dělám báječnou kukuřičnou kaši.“

„To zní dobře,“ odpověděl s klidem Jax a v tmavých očích mu hrály

jiskřičky. „A to

jméno zvážíme.“

Stočila jsem svůj „co to sakra je“ pohled na něj.

Katie se zahihňala. „Báječný. No, musím jít se svými muffiny a vaflemi

domů. Mějte

se.“

Dívala jsem se za ní, jak se otočila na patě a odkráčela z restaurace. Neměla

jsem nic, co bych k tomu řekla, tak jsem zabloudila k něčemu jinému.
„Věděl jsi, že spadla u tyče, praštila se do hlavy a teď je z ní médium?“

„Slyšel jsem o tom.“

Kousla jsem se do rtu. „Roxy říká, že byla pěkně divná už dřív.“

„Katie,“ protáhl Jax. Zadívala jsem se na něj přes stůl. Usmíval se. „Nebyl
bych proti

tomu pojmenovat holčičku Katie.“

„Ježíši,“ vydechla jsem.

Jax zaklonil hlavu a zasmál se tím hlubokým sexy smíchem. Nemohla jsem
si pomoct

a usmála se.

O čtyřicet minut později, když jsme vjeli do městské čtvrti, kam by nikdo
ochotně
nevkročil, už jsem se neusmívala. V ulicích nebylo moc rušno, protože ještě
ani neodbilo poledne.

Jax našel místo k zaparkování před zpustlými cihlovými domy naproti

městskému

parku, který vypadal jako z apokalyptického filmu.

Přeskakovala jsem pohledem přes zabedněná okna a dveře některých bytů.

„Moc se mi

to nezdá.“

„Tohle je to poslední místo, kam bych tě chtěl přivést, ale posledně, když
jsme o tom

mluvili, ses čertila, že tohle je tvůj problém a takový kecy.“ Zhasl motor a
obrátil se ke mně se samolibým úsměvem. „Proto jsme tady.“

Měl pravdu, ale nechtěla jsem to přiznat nahlas. „Když myslíš.“

Zkroutil rty. „Drž se mi nablízku, jasný? A nech mluvit mě. Ne, nedívej se
na mě, jako

bys spolkla něco kyselýho. Nech mě mluvit. Jestli s tím nesouhlasíš,

odjedeme, zamknu tě s Clydem nebo Reecem, a vrátím se sem sám.“

Přimhouřila jsem na něj oči. „Nemusíš se chovat tak zatraceně pánovitě.“

„Jo, musím.“ Naklonil se a políbil mě rychle na špičku nosu. Překvapil mě

tím. Když se

odtáhl, zakřenil se. „Souhlasíš?“

Zaváhala jsem a pak si povzdychla. Nebyla jsem žádný Rambo a sama bych
do těch

baráků nemohla vběhnout a dožadovat se, aby mi vydali mámu, nebo si je

jinak podám.
„No, dobře. Jo, souhlasím.“

Jax přikývl a vyskočil z auta. Chvíli jsem ještě seděla, řekla tichou
modlitbičku a poté vystoupila. Jak jsme šli podél bloku, držela jsem se mu
nablízku. Potom jsme vystoupili po drolících se schodech k domu, který
měl v prvním patře dvě zabedněná okna.

„Máma sem chodila?“ zeptala jsem se a objala se kolem pasu.

Přikývl a shlédl na mě. „Jo.“

Stiskla jsem rty. Věděla jsem, že by mě to nemělo překvapovat. Nebylo to

nic nového.

Ovšem představa, že na takovém místě máma pobývá, se mi příčila bez

ohledu na to,

z kolika karavanů jsem ji vytáhla, když jsem byla ještě teenager.

Jax zaklepal na dveře. Uběhlo pár vteřin, a když nikdo neotevřel, napadlo
mě, že tudy

asi cesta nepovede, ale pak Jax zabouchal pěstí.

„Páni,“ zamumlala jsem a rozhlédla se kolem. „Myslíš, že je to dobrej

nápad?“

Nevšímal si mě a naklonil se blíž. „Otevři ty dveře, Ritchey. Vím, že tam

jsi. Tvoje stará šunka stojí před barákem.“

Vytřeštila jsem oči a žaludek se mi zhoupl.

Chvíli bylo ticho a pak se hlavní dveře na škvíru pootevřely. Nikoho jsem
neviděla, ale slyšela jsem skřípavý hlas. „Co tu kurva chceš, Jacksone?“

Hm.

Jax položil ruku na střed omšelých červených dveří. „Musíme si

promluvit.“
„Tak mluv,“ zazněla odpověď.

„Ne mezi dveřma tvýho zatracenýho baráku, Ritchey. Pusť nás dovnitř.“

Po odmlce se ozvalo: „Nás?“ Vzápětí se dveře otevřely asi na třicet

centimetrů

a objevila se mužská hlava. Bezděčně jsem před tou neoholenou tváří s krví
podlitýma

očima a baňatým nosem s popraskanými cévkami couvla. „Kdo seš do

prdele ty?“

Poznala jsem toho chlapa, přestože na mě hleděl, jako by mě nikdy neviděl.

Sakra,

nebylo myslitelné, abych na ty vodnaté oči a nos zapomněla. Chodíval do

našeho domu

a flámoval s mámou.

„To fakt není tvoje starost, Ritchey, a nejsem tu proto, abych vás
představil,“ vložil se do toho Jax a jeho tón… Páni, znělo to pěkně drsně. V
podstatě jsem na něj šokovaně zírala. „Otevři ty dveře.“

Ritchey neotevřel.

Ozvalo se tiché zaklení a vzápětí se Jax pohnul. Vrazil nohu mezi dveře a
zatlačil

do nich botou a rukou. Dveře se otevřely a narazily do Ritcheyho, který

zavrávoral.

„Hm…“

Jax mě chytil za ruku a vtáhl dovnitř. První, čeho jsem si všimla, jakmile za
námi zavřel dveře, byl ten smrad. Místnost, kde běžela vřískající televize a
stály dvě pohovky, které už hodně pamatovaly, páchla jako kočičí moč a
pivo.
Prosím, ať tady máma není.

Vím, že jsem si to neměla myslet. Kdybych ji našla, rychle by se tím

vyřešily moje

problémy, ale nechtěla jsem si ji spojovat s místem jako tohle.

„To nebylo pěkný, kámo.“ Ritchey couvl a škrábal se špinavými nehty na

hrdle. Kůži

na krku měl zarudlou. „Jak jsi zatlačil do těch dveří jako zatracenej polda
nebo tak něco.“

„Tys mi neotevřel,“ namítl Jax.

Napadlo mě, kolik má asi Jax zkušeností s tím, že vrazí do domu…

nějakým pochybným

lidem. Vypadal totiž úplně klidně. Ustoupila jsem stranou, protože jsem si
všimla, že je přede mnou díra v podlaze, a pohlédla jsem za opěradlo
pohovky.

Hruď se mi stáhla.

Na gauči pod tenkou dekou leželo schoulené malé dítě, pěti nebo šestileté.
Na klíně

malého chlapce odpočívala kočka. Zírala jsem na to děcko a bylo mi zle.

„Co se děje?“ zeptal se Ritchey.

Jax měl ruce volně spuštěné podél boků. „Hledáme Monu.“

„Monu Fritzovou?“

„Jako by snad existovala jiná Mona, kterou bych tady hledal. A tohle není
poprvý, co tu Monu hledám,“ dodal Jax a překvapil mě tím. Ovšem pak
jsem si vzpomněla, že mi říkal, že tohle už s Clydem řešili dřív. „A nežvaň
hovadiny. Víš, jak to chodí.“
Ví, jak to chodí?

Ritchey se dál drápal na hrdle, ale oči se mu zaleskly. „S Moniným

svinstvem nemám

nic společnýho.“

Jax k němu přistoupil o krok blíž a sklonil bradu. „Zeptám se tě jenom

jednou, Ritchey.“

„Kámo, já nevím…“

„Jednou,“ varoval ho Jax.

Ritchey neodpověděl a vzápětí Jax vystřelil vpřed, chytil chlapa vpředu za

tričko a zvedl ho na špičky jeho bosých nohou.

Panebože, oni se snad porvou.

Spadla mi brada. Popošla jsem se k nim a tichým hlasem jsem pronesla:

„Na gauči spí

děcko, Jaxi.“

„Kruci,“ zamumlal Jax, ale chlapa nepustil. „Přivedl jsi Shiu sem, do týhle
krysí díry?“

„Jeho zatracená máma ho opustila. Starám se o něj, jak nejlíp umím.“

Bicepsy se mu napjaly. „Pojďme do kuchyně a budeš se chovat hezky.

Kvůli Shiovi,

jasný?“

Přešli jsme do kuchyně, nebo spíš do něčeho, co by se dalo považovat za

kuchyň. Nebyl

tu dřez, jenom zející díra na jeho místě. Koutkem oka jsem asi zahlédla
něco hnědého
a nechutně velkého, jak peláší podél stěny u ledničky.

„Mona tady není,“ prohlásil nakonec Ritchey.

„Vadilo by ti, kdybych si to tu zkontroloval?“

„Jak chceš.“ Ritchey ustoupil stranou a opřel se o linku. „Ale říkám ti, že
tady není.

A nejste první, kdo ji sem přišel hledat.“

Ztuhla jsem. „Nejsme?“

„Kdo další ji tu hledal?“ zajímal se Jax a ani se nepohnul.

Ritcheyho vodnaté oči se na mě zadívaly. „Něco na tobě…“

„Dívej se na mě, Ritchey.“ Když ho poslechl, Jax nevypadal o nic

uvolněněji. Žaludek se mi zkroutil. „Kdo sem přišel hledat Monu?“

„Nějací chlapi. Nějací fakt zlí hoši,“ odpověděl a založil si vychrtlé paže
přes křehce vypadající hrudník. Napadlo mě, že tohle asi není nejvhodnější
rozhovor v místnosti, kde spí dítě, ale on pokračoval. „Hoši, co pracujou
pro Izajáše.“

Ach, špatné zprávy.

„To už víme,“ pronesl Jax s klidem.

„Něco se povídá,“ dodal za pár chvil. „Mona je až po uši…“

„To taky víme.“

Ritchey se zašklebil. „Jo, ale víte, že byla prostředník k Izajášovýmu

heroinu za skoro tři melouny? A že ho měla odevzdat asi před tejdnem?“

Málem jsem zasténala. Moje nejhorší podezření se potvrdilo. Ty drogy

patřily
drogovému králi, a ne tomu umaštěnci.

„Na ulici se povídá, že se k tomu svinstvu dostal někdo jinej, a Izajáš to

chce potvrdit z důvěryhodnýho zdroje, že už ten matroš Mona nemá.“
Ritchey se suše zasmál. „Kámo, kdybych věděl, že to schovává v domě a
není tam, taky bych tam vtrhl.“

Báječný.

Pokračoval dál: „Má nakročeno do hrobu. Víš to, Jaxi. Jedině dobře, že ti
dala…“

„To stačí,“ utnul ho ostře, zatímco můj žaludek skončil někde na té

nechutně špinavé

podlaze. „Máš tušení, kde je? Nebo Kohout?“

„Kohout?“ Ritchey se zase zasmál. „Kámo, ten je buď zalezlej tam, kde
Mona, nebo,

jestli je chytrej, od ní utekl hodně daleko. Jaxi, chlape, víš, jaká Mona je.
Když je sjetá, začne mluvit a chovat se, jako že je sakra někdo, když pašuje
pro Izajáše, a prosáklo to ven. Mona není chytrá. Měla to svinstvo předat
dál a nesedět na tom.“

„Proč to neudělala?“ zeptala jsem se a vnímala na sobě Jaxův pohled.

„Slyšel jste

o tom něco?“

Přikývl. „Ten pitomec Kohout mluvil o tom, že zkusí Izajáše obehrát. Místo
aby si vzali podíl, který dostali za převoz těch drog, chtěli víc, než to
předají dál. Tak na tom seděli.

A tím se dostal do blbý pozice ten kretén Mack, protože měl za úkol od
nich to svinstvo převzít a předat to dál. Protože, jak víš, Izajáš si nechce
špinit ruce.“

Proboha, to bylo čím dál horší. Nevěděla jsem, co říct.

„A jak znám Monu a Kohouta, asi si vzali něco pro sebe, sjeli se a pak se
vyděsili,

protože věděli, že nasrali Izajáše. Nevypadá to pro ně dobře.“ Odmlčel se a

roztáhl paže.

„A teď jsme tady a ty sračky se řítí přímo na Macka, Kohouta a Monu.“

Jaxovi zacukal sval na čelisti. „Zatraceně.“

„Jo. Víš, kdo by mohl mít tušení, kde jsou?“ Ritchey naklonil hlavu na
stranu. Jax mírně zvedl bradu. „Znáš Ikea?“

„Jednou nebo dvakrát jsem ho viděl.“

Ritchey přikývl. „Najdi ho – bydlel na sever od Plymouthu, v kempu Happy

Trails.

Nemůžeš ho minout. Má jeden z těch vylepšených karavanů.“ Zadíval se

zase na mě. „Už

jsme se viděli, že jo? Člověče, fakt vypadáš povědomě. Nemůžu si tě

zařadit. Počkej…“

Vykulil bledé oči. „Krucinál, takže je to pravda.“

„Ritchey,“ varoval ho Jax tichým hlasem a sáhl do kapsy. „Neštvi mě.“

„Hele, kámo, o to se nesnažím. Mám tě rád. Vždycky jsem měl, protože

jsme si oba

prošli bahnem.“ Zvedl ruce a tehdy jsem to uviděla, ty hnusné zarudlé stopy
po vpiších.

„Ale musíš vědět, že se venku povídá, že se Monina dcera vrátila. Jenom

jsem tomu

nevěřil. Raději doufej, že to Izajáš nevyčmuchá.“

No, na to je trochu pozdě.

„Přestaň na ni zírat,“ nařídil mu Jax. Ritchey se na mě přestal dívat, když

Jax vytáhl

z kapsy hrst peněz a hodil je na pult. „Kup za to svýmu klukovi něco k

jídlu. Jestli jen zaslechnu, žes to utratil za drogy, navštívím tě znovu a
nebude to hezký.“

Zatajila jsem dech, jak jsem se dívala na ty prachy. Nebyla jich strašná
spousta, ale

uctivá hromádka. Potom jsem koukla na Jaxe. Dával ty peníze Ritcheymu

pro jeho syna.

Myslím, že nejenže jsem v té chvíli měla Jaxe ráda, přímo jsem se do něj
zbláznila.

Poté co Jax upustil peníze na kuchyňskou linku, řekl Ritcheymu, že jsme tu

vůbec

nebyli. Pak mě vzal za ruku a odvedl mě z domu. Chtěla jsem sebrat to dítě
a utéct s ním, ale vzhledem k situaci, v jaké jsem se teď sama nacházela,
jsem pochybovala, že by to pro toho kluka neznamenalo jen dostat se z
deště pod okap.

„Neměli jsme to radši zkontrolovat nahoře?“ zeptala jsem se, když se dveře
za námi

zavřely.

Jax zavrtěl hlavou. „Ritchey nelže. Mona tady není. Zajedeme za Ikem,
jestli něco

netuší.“

Scházela jsem schody a o všem přemýšlela. Vrátila jsem se sem, protože

jsem si
myslela, že můžu získat zpátky svoje peníze od Mony nebo že si to s ní
aspoň z očí do očí vyříkám. Uvědomila jsem si, že ani jedno z toho se
nestane, a snažila se potřebné peníze vydělat, ale nakonec jsem se ocitla
uprostřed drogového sporu za milion.

Máma.

Ach jo.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Jax tiše a sevřel mou ruku, když jsme sešli na
chodník.

Vzhlédla jsem k němu a uvědomila si něco dalšího, něco, co bych z toho

všeho čekala

asi nejméně. Našla jsem Jaxe. Přikývla jsem a dodala: „Ne. Chci říct, že je
to tak dlouho, co jsem se v tomhle svinstvu pohybovala, že jsem
zapomněla, jaký to je.“

Jax si mě přitáhl blíž, takže jsem kráčela s tělem přitisknutým k jeho. Pustil
mou ruku a objal mě paží kolem ramen. To se mi líbilo. Brandon něco
takového občas udělal, ale nikdy jsem se přitom necítila tak dobře.

„Je pěkně na hovno, že si musíš připomínat, jaké to bylo,“ prohlásil. „Že na

to nemůžeš prostě zapomenout. Nechtěl jsem, aby…“

Pneumatiky zahvízdaly a zaječely a vzduch naplnil pach spálené gumy. Ten

zvuk mi

zježil všechny chloupky na těle a Jax mi pevněji sevřel ramena. Držel si mě

při těle

a otočil nás právě včas, když černé SUV namířilo mezi dvě zaparkovaná
auta

a do jednoho narazilo. Kov křupal a skřípal, jak ustupoval vozidlu, které

prudce vjelo

na chodník.
Srdce se mi zastavilo a vzápětí prudce rozbušilo.

To SUV mířilo přímo na nás.

19. kapitola
Ježíši Kriste, přejedou nás uprostřed nejmizernější části Fili. Když hledáme
mou pitomou matku.

To SUV bylo tak blízko, že jsem rozpoznala jeho zatracenej znak a ucítila
výfukové

plyny. Dech mi uvízl v hrdle, jak mi srdce prudce narazilo do žeber.

Jax okamžitě zareagoval.

V jedné vteřině měl paži kolem mých ramen, v další už mě držel kolem
pasu a já se

ocitla ve vzduchu. Letěli jsme, nebo aspoň tak mi to připadalo, protože jsem
byla

ve vzduchu a rychle jsme se pohybovali.

Proletěli jsem suchým křovím. Malé ostré větvičky mě škrábaly na pažích a

zachytily se

mi ve vlasech, které jsem měla svázané na krku do uzlu. Jax se v poslední

chvíli otočil, takže když jsme dopadli na zem, přistála jsem na něm.
Nepříjemný náraz mi vyrazil dech.

Vytřeštila jsem oči.

Jax mě přetočil pod sebe na záda a sáhl za sebe. Sedl si tak, aby štítil moje
tělo,

a napřáhl pravou paži. V ruce držel něco černého a útlého.

SUV přejelo přes chodník, vrátilo se zpátky na cestu a dál ujíždělo,

vyfukovalo
do vzduchu bílý kouř a pneumatiky opět hvízdaly. Jax plynule vstal a stále
mířil na rychle mizející auto.

Ležela jsem pořád na stejném místě, napůl ve křoví a napůl na žlutém

vyprahlém

trávníku, a v úplném šoku. Pokud nejsou schopnosti řidičů ve Filadelfii

strašlivě mizerné, někdo se nás právě pokusil přejet. A Jax svíral pistoli.
Nejenom že ji držel, ale musel mít tu zbraň celou dobu. Vzpomněla jsem si,
že když jsme vycházeli z jeho domu, stahoval si vzadu tričko. A kdyby to
všechno samo o sobě nebyl dostatečný důvod k tomu být dokonale
šokovaná, pohyboval se jako profík a zacházel se zbraní, jako kdyby věděl,
co

dělá.

Otočil se ke mně a najednou vedle mě klečel. Položil mi ruce na třesoucí se

ramena.

„Jsi v pořádku?“

„Jo.“

Ve tváři zbledl a díval se napjatě. „Určitě?“

Přikývla jsem. Srdce mi bušilo z jiného důvodu. V jeho výrazu jsem spatřila
paniku –

naprostý strach. „Opravdu jsem v pořádku.“

Na chvíli pevně zavřel oči. „Když jsem uviděl, jak na nás najíždí to auto,
myslel jsem

si…“ Zavrtěl hlavou. „Ta nastražená bomba – neviděli jsme ji.“

„Ach, bože,“ zašeptala jsem.

Oči měl temné, když je zase otevřel. „Jen si ta vzpomínka se mnou na

vteřinu pohrála.“
„To chápu. Jsi v pořádku?“

Přikývl a do tváří se mu vrátila barva. Jax tiše zaklel a prudce se otočil,

když se jedny dveře dál na ulici otevřely a někdo něco zařval. Znělo to jako
Ritcheyho hlas a taky jako by křičel něco o zavlečení svinstva na jeho práh,
ale já se plně soustředila na Jaxe.

Shlédl na mě.

„Znám já tě vůbec?“

Povytáhl obočí, zatímco sáhl za sebe, a když jsem jeho ruce zase mohla
vidět, už zbraň

nedržel. „Znáš mě.“

Zamrkala jsem na něj a posadila se. „To… to bylo fakt působivý. Víš, to
všechno.“

„V minulosti jsem získal spoustu praxe ve vyhýbání se svinstvu, zlato.“

Správně. Vojenský výcvik. Páni. „A ta zbraň?““

„Občas při práci U Mony přijdu do křížku s lidmi, s kterými se mi jedná o

dost líp, když mám po ruce pistoli.“ Chytil mě za ruce a vytáhl na nohy.
„Navíc držet zbraň nebo z ní střílet mi není cizí.“

To věřím. Jak jsem řekla, vojenský výcvik. „O co… o co myslíš, že jim

šlo?“

Dveře – nejspíš Ritcheyovy – se hlasitě zabouchly. „Asi o nic dobrýho.“

Sevřel můj

obličej do dlaní a zaklonil mi hlavu. „Jsi opravdu v pořádku?“ zeptal se

ještě jednou.

Ztěžka jsem dýchala, ale přikývla. Byla jsem sice vyděšená k smrti, ale až
na pár
škrábanců jsem byla v pořádku. „Někdo se nás snažil přejet.“

„Snažil a selhal,“ připomněl Jax.

„Ale pokusil se o to.“ Potom mi to skutečně došlo. Že se nás někdo opravdu

snažil

přejet a že Jax nosil zbraň kvůli hospodě, nebo spíš kvůli Moně.

Kolena se mi začala třást. Připadala jsem si jako bačkora, ale nikdy v

životě, ať už byl jakkoli šílený a divný, mi nikdo nedržel nůž u obličeje, ani
mě málem nepřejel. Až teď, během čtyřiadvaceti hodin. Pěkně mě to
vyděsilo.

„Sakra,“ vydechl Jax a přitáhl si mě blíž, na svou hruď, a já ho objala.

„Zlato…“

Zavřela jsem oči, ponořila se do jeho tepla a síly a držela se ho.

Poté co nás málem přejeli, se žádný odpolední šlofík s orgasmy nekonal.

Což bylo

z mnoha důvodů na prd. Jednak bych si další sexuální vyvrcholení nechtěla

nechat ujít,

jednak by mi po to všem kratší spánek přišel vhod.

Jakmile jsme nasedli do Jaxova náklaďáku, okamžitě zavolal Reeceovi a

vypadli jsme

odtamtud. Naši výpověď s námi sepsal policista, kterého jsem nikdy dřív
neviděla, starší pán s tmavší barvou kůže a unavenýma očima, ale vřelým
úsměvem. Zdálo se, že detektiv Dornell Jackson věděl, oč jde, protože se
vyptával na mou mámu, Macka,

a dokonce i Izajáše. Potom jsme se setkali s Reecem a Jax ho zasvětil do

situace. Reece nevypadal vesele, obzvlášť když jsme přijeli k Jaxovu domu
a oba kluci si všimli maličkých – a tím myslím neškodných – škrábanců na
mém nadloktí.
Kvůli tomu objevu mě zatáhli do menší koupelny v přízemí a potírali mi
kůži peroxidem,

jako by se báli, že dostanu infekci a paže mi odpadnou.

Domnívali se, že někdo pozoroval Ritcheyho byt, nejspíš kvůli Moně, a že

se nás pokusil přejet. To ovšem nevysvětlovalo důvod. Jestli jsem pro ně
byla potenciálně důležitá, abych jim předala matku nebo ji vylákala z nory,
tak proč by chtěli mě nebo Jaxe

proměnit v mršinu?

Na to nikdo neznal odpověď.

Než mi začala směna, Jax mě odvezl zpátky do mámina domu, abych se

mohla

připravit. Místo aby odjel, zůstal se mnou. Prostě se rozhodl, že budu do

práce a z práce jezdit s ním.

„Nemyslím si, že je to nutný,“ namítla jsem.

Jax se svalil na gauč a povytáhl obočí. „Chci, abys byla v bezpečí, Callo. A
očividně se všechno podělalo. Proto musíš zůstat se mnou. Kromě toho
pracujeme spolu na stejné směně, tak není důvod neušetřit za naftu.“

O tom jsem se těžko mohla přít.

„Sbal si i oblečení, přes noc zůstaneš u mě,“ pokračoval. Zírala jsem na něj
s otevřenou pusou. „Callo, musím připomínat, že jde o tvoje bezpečí? Můj
dům je lepší. A nic proti, ale mám doma v kuchyni víc než jenom nudle a
taky mám kabelovku.“

Fajn. Lepší jídlo a kabelovka byly plusové body. „To je moc, Jaxi. Chci říct,
že zůstat s tebou je…“

„Výborný,“ skočil mi do řeči a zakřenil se. „Báječný. Lepší než zůstat

tady?“
Stiskla jsem rty a přimhouřila oči.

Předklonil se, opřel si ruce o stehna a povzdychl si. „Callo, prostě si chci
být jistej, že jsi v bezpečí, zatímco se potýkáme s tímhle svinstvem. A zlato,
moc dobře víš, že tenhle barák bezpečnej není. Do mého domu se nikdo
nedostane, ale sem? Nic není nemožný.“

Postávala jsem ve dveřích ložnice a musela uznat, že má pravdu. Tenhle

barák nebyl

pevnost. U něj se budu cítit bezpečněji, na druhou stranu je to jeho dům a

zůstat u něj něco znamená a…

Zatraceně.

Něco to znamená. Zase mě dostal. Jax mě chce u sebe doma, protože to pro
něj něco

znamená, pro nás – pro to naše něco.

„Vidím, že ti to dochází,“ poznamenal Jax samolibě.

Prudce jsem se otočila. „Zmlkni.“

Zasmál se, protože jsem cestou do pokoje téměř poskakovala. Převlékla

jsem se

do tmavých úzkých džín, nazula si roztomilé žabky a obyčejné černé tílko a

volnou tenkou košili, která mi sklouzávala z jednoho ramene, ale
neodhalovala záda. Když jsem si rozpustila vlasy, vlnily se, protože uschly
svázané do uzlu. Potom jsem se natáhla

po fialové taštičce s malováním.

Zadívala jsem se do zrcadla. Než jsem se oblékla, umyla jsem si obličej,

takže vypadal

svěže a čistě. Jako vždy jsem se bez nánosu make-upu cítila lehce.
Stiskla jsem rty a shlédla na tu tubu podkladového make-upu. Celé
dopoledne a většinu

odpoledne jsem strávila bez něj, a nikdo, dokonce ani malé dítě, které se
snadno vyděsí, nezačal vřískat a utíkat ode mě. Opravdu na mě nikdo
nezíral. Upřímně jsem o tom ani nepřemýšlela. Setkání s Ritcheym a pokus
nás zajet s tím asi měly co do činění, ale i tak.

Žaludek se mi trochu zhoupl.

Většina lidí by tomu nerozuměla, ale položit tu tubu zpátky do taštičky, aniž
bych ji

použila, pro mě znamenalo velký krok. Make-up sloužil jako můj štít,
doslova to byla moje maska.

Se staženým hrdlem a lehce se třesoucími prsty jsem zvedla druhý podklad,

který jsem

nosila – BB krém, po němž pokožka zářila, ale fakticky ji moc nekryl.

Použila jsem ho

a rozetřela přes mírně vyvýšenou jizvu. Musela jsem párkrát zamrkat, než
jsem si nalíčila oči a dodala jim kouřový vzhled, který se hodil k práci za
barem. Rty jsem přejela leskem a byla hotová.

Pomalu jsem couvla od zrcadla.

Zhluboka jsem se nadechla, vyšla z koupelny a zvedla z postele svou tašku.

Když jsem

vstoupila do obýváku, Jax vzhlédl, vzápětí si poposedl blíž a naklonil hlavu

na stranu.

Sklopil oči, líně si prohlížel mou tvář a usmál se.

Srdce mi poskočilo, nejen trošku, ale moc.

Zprávy o zabijáckém SUV na válečné stezce a Mackově útoku se šířily
raketovou rychlostí.

Clyde mě popadl okamžitě, když jsem vešla do kuchyně, abych ho

pozdravila, a sevřel

mě v jednom ze svých medvědích objetí. „Holčičko, Jax mi povídal, že se

porozhlédnete

po tvojí mámě, ale tohle se mi nelíbí.“

Mně se to taky nelíbilo, ale čtvrtek nebyl daleko a mámu jsme potřebovali
najít. „Mohla to být shoda náhod,“ broukla jsem proti jeho masivnímu
hrudníku.

„Nic takového jako shoda náhod neexistuje.“ Znovu mě sevřel, a kdybych

byla hračka,

asi bych zapískala. „Nechci, abys byla v nebezpečí.“

Problém byl, že jsem měla pocit, že jsem v nebezpečí, dokonce i když

venku mámu

nehledám, ovšem to jsem mu neřekla. „Budu v pořádku. Slibuju.“

Clyde se odtáhl a poškrábal se na hlavě. „Holčičko, jsem rád, že tu jsi a že

se znovu

usmíváš…“

Znovu se usmívám? Kdy jsem se přestala usmívat? No, když jsem tu

bydlela dřív,

neměla jsem moc důvodů k úsměvu.

„Ale jestli budeš ve větším bezpečí, když se vrátíš do školy, budu radši, ať
jsi tam.“
„Teď se vrátit nemůžu,“ namítla jsem a usmála se na něj. „Víš to.“
Vynechala jsem

však, že mi Mack vyhrožoval, že si mě najdou, i když odjedu. „Všechno

bude v pořádku.“

Zatvářil se ustaraně. Poznala jsem, že mi nevěří, když se otočil, zvedl

obracečku

a druhou rukou si promnul hruď. Zůstala jsem chvíli stát ve dvoukřídlých

dveřích a přála si, abych mohla udělat něco, čím bych zmírnila jeho starosti,
ale jediné, co jsem mohla udělat, bylo zůstat v bezpečí.

Ani v hospodě jsem nebyla ušetřena starostlivého jednání. Jakmile přišel

Nick na svou

směnu, nabídl mi, že bude můj řidič, což mě dost překvapilo, ale ta nabídka
rychle vzala za své, když mu Jax věnoval jeden ze svých pohledů. Ovšem
všimla jsem si, že když Jax nebyl poblíž, Nick rychle zaujal jeho místo.

Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Sotva jsem Nicka znala, ale bylo
to od něj

milé a trošku odzbrojující.

Roxy se o mě bála a nabídla mi, že můžu přespat u ní, ale to bylo taky
smeteno ze

stolu, když Jax oznámil, že „přespávám“ u něj, než zmizel ve skladu.

„Zůstáváš s Jaxem?“ zeptala se mě, když jsme stály v úzké chodbě. „Jako
že budeš

spát u něj?“

„Asi jo – dnes večer.“ Odmlčela jsem se a zamračila. „Včera jsem tam taky
spala.“
Za brýlemi se jí rozšířily oči. „Zůstala jsi včera v noci u něj? A
předminulou noc ses

s ním poprvý opila?“

„No, jo…“

Široce se usmála. „Chodíte spolu?“

Neodpověděla jsem, protože Jax vyšel ze skladu s alkoholem, v rukou

několik láhví. Jak

kolem nás procházel, přimhouřil oči, ale taky se těmi plnými rty malinko
ušklíbl. A mrkl na mě.

V břichu mi motýlci zatřepotali křídly. Hlupáci.

„Víš, on je opravdu skvělej chlap,“ podotkla, jako bych si to dosud sama

neuvědomila.

„Takovej, co ti fakt hlídá záda. Minulej rok Reece…“ Při jeho jméně se
odmlčela.

Povytáhla jsem obočí. „Jako polda se zapletl do střelby. Všechno proběhlo

podle zákona, ale myslím, že když někoho zastřelíš, dosedne to na tebe.
Vykolejilo ho to a Jax mu tehdy hodně pomohl.“

Obě obočí jsem měla až ve vlasech. Zatraceně. Nevěděla jsem, co na to říct.

Popadla mě za ruku a vtáhla do kanceláře. „Takže vy dva jste spolu.“

„Ne. Chci říct, že nevím.“ Pevně jsem zavřela oči a nadechla se. „Zřejmě
jo. Tak

trochu.“

„Tak trochu?“ Obočí jí vystřelilo nad obroučky brýlí. „Jste spolu jako jeden
na jednoho s pravidly?“
„Pravidly?“

„Jo, jako že jste jenom spolu, že ani jeden nemáte nikoho jiného.“

Aha. Dnes už asi počtvrté jsem byla v koncích. „O tom jsme spolu
nemluvili.“

„Tak jste jenom kamarádi s výhodami?“ zeptala se a přivřela víčka.

Tváře mi zrudly. „To taky nejsme, aspoň myslím.“ Nebo jo? Prostě jsme o
ničem

takovém nediskutovali, ani to něco mezi námi nepojmenovali.

„To je dobře.“ Roxy mě poplácala po paži a já odehnala myšlenky na

píchací kamarády.

„Je mi jasný, že být kamarádkou s výhodami není nic pro tebe. Takže z toho
vyplývá, že

jste vy dva spolu, jako že spolu chodíte a čekáte, co z toho vzejde?“

„To zní asi nejlíp. Zítra jdeme na večeři, do Apolla.“

Zatleskala. „Ach, to je zatraceně skvělý místo. Dělají tam parádní steaky.“

„To už jsem slyšela,“ zamumlala jsem.

„Kamarádi s výhodami se vzájemně nezvou do Apolla.“ Koutky rtů jí

spadly. „Zvou se

do míst, jako je hospoda U Mony. Věř mi, to já vím.“

Všimla jsem si, že se mračí, ale pokračovala dál. „Apollo je místo na rande
pro ty, kteří to myslí vážně. Pro chlapy, kteří vědí, jakou kávu máš ráno ráda
a s čím. Apollo je působivý. A už jsem zmínila ty báječný steaky?“

Najednou jsem měla chuť si popovídat s Terezou. Chtěla jsem jí říct, co se

děje,
protože jsem měla pocit, že skutečně netuším, co se děje. Bylo však už
pozdě a Tereza je na pláži s Jasem. Zadívala jsem se na Roxy a kousla se do
rtu. Nevěděla jsem… ale sakra, kašlu na to. „Nikdy jsem neměla kluka.“

Roxy pomalu zamrkala a o krok ustoupila. Zvedla prst, přešla ke dveřím a

zavřela je.

Poté se ke mně obrátila. „Ani jednoho kluka?“

Zavrtěla jsem hlavou.

„A kamaráda s výhodami?“

Znovu jsem zavrtěla hlavou.

Opřela se o dveře. „Tak předpokládám, že ten věneček, o kterém jsme

předtím

vtipkovali, byl úder skoro na hlavičku, co?“

„Hm, jo.“ Posadila jsem se na okraj stolu a zkřížila kotníky. „Věneček je

nedotčenej.“

„Páni,“ zamumlala.

Zamračila jsem se. „Co je?“

„Nevím. Jednadvacetileté panny jsou stejně vzácný asi jako bigfoot.“

Poklesla mi ramena. „Ježíši, fakt díky.“

„Víš, jak to myslím.“ Zvedla si brýle na hlavu. „Slyšela jsi o bigfootovi, ale
nikdo ho ve skutečnosti neviděl osobně. Stejně tak to platí pro
jednadvacetileté panny.“

Začínala jsem si myslet, že svěřit se jí byl špatnej nápad.

„Proč?“ zeptala se. Povytáhla jsem obočí. „Proč jsi neměla žádnýho
kluka?“
Naklonila jsem hlavu na stranu a zírala na ni. „To jako vážně?“

„Vážně.“

Založila jsem si ruce. „Vidíš přes ty brýle, nebo ne?“

Zamžourala a nakrčila nos. „Jo, vidím. A jsi fakt hezká. A milá. Musíš být
chytrá, když studuješ na zdravotní sestru, tak o co jde?“

„Hezká?“ zamumlala jsem.

Znovu zamrkala, odtáhla se ode dveří a přišla blíž ke mně. „Chápu. Ta jizva
na tváři?

Ta nijak nezakrývá to, že jsi pěkná holka. To přece musíš vědět. A chtěla
jsem ti něco říct už dřív, ale přišlo mi, že není správný o tom začít mluvit,“
pokračovala. „Dnes večer vypadáš krásně. Poznám, že na obličeji nemáš
moc make-upu. Vypadala jsi dobře s ním,

ale ještě líp vypadáš bez něj.“

Dermablend nebyl vtip – byl to hustý make-up používaný pro maximální

překrytí.

Vždycky jsem věděla, že je znatelný. Jen jsem si myslela, že s ním

vypadám líp.

„Zabíjela bych, aby měla rty jako ty,“ dodala Roxy a přitáhla k sobě mou
pozornost.

Měla pěkné rty, hezky vykrojené. „A za tvoje prsa bych vraždila. Skrýváš
je, ale vím, že tam jsou a že vypadají pěkně.“

„Nevypadají,“ vyhrkla jsem dřív, než jsem se mohla zastavit.

Zatvářila se zmateně. „Co tím myslíš? Copak máš tu nejúžasnější

podprsenku v historii?
Jestli jo, můžeš mi říct, kde jsi ji sehnala?“ Položila si ruce na svůj malý
hrudník. „Protože těmhle děvenkám by se pomoc hodila.“

Jemně jsem se usmála. „Ne. Tím to není. Promiň.“

„Sakra.“ Našpulila rty. „Tak o co jde?“

S nikým jsem dosud nemluvila o tom, jak vypadám nahá, a najít správná
slova bylo

hodně obtížné. „Ta jizva na mé tváři je ničím v porovnání se zbytkem mého

těla. Je to

hodně zlé. Opravdu.“

Roxy otevřela pusu, ale bylo jasné, že si není jistá, co na to říct, tak jsem
rychle

pokračovala: „Nemám moc zkušeností s kluky, tak myslím, že spolu

chodíme, a myslím…

že se mi to líbí.“

„Máš ho ráda,“ opravila mě.

Povzdychla jsem si a přikývla. „Mám. Mám ho ráda. A vím, že je to

hloupý.“

„Není to hloupý.“

Mluvila jsem dál, jako bych ji neslyšela. „Chci tím říct, že je sexy, jako
opravdu rajcovní a milej, dokonalá kombinace, ale vzhledem k tomu
všemu, co se děje s mou mámou, teď asi není nejvhodnější doba na to,
abych se s někým zapletla.“

„Jo, to s tvou mámou je pěkně na nic.“ Přešlápla z nohy na nohu. „Nebo

spíš pěkně
na hovno, ale ve skutečnosti to nemá co dělat s Jaxem, chápeš? To jsou dvě
samostatné

věci.“

To mi došlo. „Ale v srpnu se chci vrátit zpátky do školy.“

„No a? Shepherd je odsud tři hodiny autem. Nic strašnýho. Pořád spolu
můžete chodit.

Nejenže umíš řídit, ale existují i takové šikovné věci zvané vlaky.“

Zasmála jsem se. „Jednou nebo dvakrát jsem o nich slyšela.“

„Má tě rád,“ prohlásila Roxy a přikývla, jako že to myslí vážně. „Jax tě má

rád, Callo.

Věř mi, já to vím.“

„Opravdu?“

Znovu kývla hlavou nahoru a dolů, ale než mohla pokračovat, dveře se
otevřely

a dovnitř strčil hlavu Nick. „Jestli jste vy dvě skončily, ať už jste tu dělaly
cokoliv, hodila by se nám vaše pomoc.“

Pohlédla jsem na Roxy a ona obrátila oči v sloup. „Kluci,“ poznamenala a

otočila se.

„Co by si bez nás počali?“

Neodpověděla jsem, ale měla jsem nutkání se zahihňat, když jsem viděla,
jaký pohled

jí Nick věnoval. Zamířili jsme zpátky. V hospodě bylo plno. Jax mě

zastavil, uvázal mi

zástěru, plácl mě bez tajností po zadku a poslal mě mezi stolky.

„Holka, nevím, co se dneska děje, ale je to blázinec,“ podotkla Pearl, když
jsem vzala

bloček, kam jsem psala objednávky.

A opravdu byl.

Byli tu mladí i staří, a sotva mě zahlídl Melvin, kývl na mě prstem, ať

přijdu blíž. Nebyl sám. Seděl s ním asi stejně starý chlápek.

„Co jsem to slyšel, že vás s Jacksonem dneska málem přejelo auto?“

zajímal se Melvin.

Znovu mi to připomnělo, jak rychle se zprávy šíří.

Zadívala jsem se na jeho kamaráda a nebyla si jistá, co říct.

„Tohle je Artur.“ Melvin kývl na svého kámoše. „Tohle je Monina dcera.“

Arturova vrásčitá tvář se zakabonila, když se na mě zadíval tmavýma

očima. „Rád vás

poznávám, drahoušku.“

Krátce, trošku neohrabaně jsem na něj mávla a potvrdila, že nás málem

přejeli, ale

svedla jsem to na opravdu špatného řidiče, protože jsem nechtěla, aby si

dělali starosti.

Melvin nevypadal moc přesvědčeně, když mě poplácal po paži a řekl mi, ať

jsem opatrná.

Jak hodiny ubíhaly, lidí moc neubývalo, a když jsem vystřídala Nicka, aby
si udělal

přestávku, byla jsem ráda, že jsem za barem a nepobíhám po sále jako

šílená.
Chystala jsem dvě Jägerbomby, když jsem vzhlédla a spatřila je. No,
nejdřív jsem

uviděla jeho a málem panák upustila, a ne tak, jak se pouštět má.

Ten chlap byl obrovský – větší a širší v ramenou než Jax, dokonce vyšší.
Měl na sobě

černou košili, která se mu napínala přes vypracovaný hrudník a paže. Hnědé

vlasy měl

po stranách vyholené a trochu delší uprostřed, kde mu stály přímo vzhůru –

měl je delší než Jax. Kdyby vyrostly, asi by se vlnily. Měl hranatý obličej a
hispánské rysy – hladkou snědou pokožku na vysokých lícních kostech,
husté hnědé řasy rámující tmavé oči. Pod levým okem měl jizvu ve tvaru
půlměsíce a další pod spodním rtem, zaříznutou do něj.

Vypadal zle – jako zle v dobrém slova smyslu.

Dívka za ním vážně mohla být Britney Spearsová – jako z katolické střední
školy. Vlnité blond vlasy měla dokonale ostříhané tak, aby jí rámovaly
srdcovitý tvar obličeje. K tomu plné rty, velké hnědé oči a pěkné tělo. Jak
jsem věděla, že má pěkné tělo? Protože většinu z něj vystavovala na odiv.

Top na ramínka nezakrýval ploché bříško a krátká džínová sukně

odhalovala její úžasně

opálené nohy. Ta kočka měla prsa, pro která by ženy umíraly, a vůbec byla
ohromně

sexy.

Tomu velkému hezkému chlapovi vedle ní nevěnovala pozornost. Hleděla

přímo k baru.

Ani na mě, ani na Roxy. Její hnědý pohled směřoval k opačné straně baru.

Na Jaxe.
A navíc na něj jenom nehleděla.

„Víš, kdo to je?“ zeptala se Roxy a nabrala hromadu ledu. „Ten jako samo
peklo žhavej

chlap?“

Sjela jsem pohledem z té holky na obrovského chlapa. „Jak bych si ho

mohla

nevšimnout?“ S úsměvem jsem předala nápoje a vzala si peníze. „Kdo to

je?“ zeptala

jsem se, i když ve skutečnosti jsem chtěla vědět, kdo je ona a proč zírá na
Jaxe, jako by byl večeře.

„Brock,“ odpověděla a začala se ovívat. „Ten Brock.“

„Hm. Kdo?“ zajímala jsem se, zatímco jsem se otočila k mladému klukovi.
„Co si dáte?“

„To je Brock ‚Zvíře‘ Mitchell,“ řekl ten kluk místo odpovědi. Zamrkala
jsem. „Vy nevíte, kdo to je?“

Pohlédla jsem na „Zvíře“ a zavrtěla hlavou. „Měla bych?“

Kluk si odfrkl a zavrtěl hlavou. „Dělá MMA – opravdu vážně. Je fakt

třída.“ Ohlédl se

a v obličeji se mu usadil užaslý výraz. „Člověče, to není chlap, kterého

bych chtěl naštvat.

Nevěděl jsem, že je ve městě. Každopádně si dám pivo.“

Popadla jsem pivo a koukla na Brocka. Věděla jsem, co je MMA –

kombinovaný bojový

sport. A tipovala jsem, že jestli je fakt třída, určitě bojuje profesionálně v

jedné z těch soutěží, kterými jsou tak posedlí Cam s Jasem. Věděla jsem
jistě, že ten chlap není místní. Takovou tvář bych si pamatovala, dokonce i
kdyby byl v době na střední mnohem

menší.

„Dobrá,“ zamumlala jsem a podala mu to pivo.

Jakmile si kluk vzal svoje pití, zapomněl, že existuju, a zamířil k Brockovi,

jako by ho k němu táhl magnet.

„Ach, kruci.“ Roxy se napřímila. Všimla jsem si, že teď hledí na tu holku.
Prudce se

otočila a zadívala se na Jaxe. „Ach, sakra.“

„Co se děje?“ Srdce se mi v hrudi propadlo.

Roxy se ke mně obrátila s rty našpulenými tak, jako by právě ochutnala

něco

hnusného. „To je Aimee – Aimee s dvěma E a jedním I.“

„A co?“ Pěkně mě tím zmátla.

„Nevím, co tu dělá s Brockem. No, tak fajn, pár nápadů bych měla, ale
nemám tušení,

proč je s ním tady.“

Najednou jsem z toho měla opravdu špatný pocit, protože několik chlapů
obklopilo

Brocka, ale Aimee s dvěma E mu vůbec nevěnovala pozornost. Začala ten

chumel lidí

obcházet.

Roxy vypadala, jako by právě uvízla v pavučině a chystala se mávat

rukama. Zákazníci
u baru čekali, až je obsloužíme, ale já jsem očima sledovala Aimee, a když
přešla

polovinu sálu, zadívala jsem se na Jaxe.

Opíral se o pult a podával dva míchané nápoje skupince hihňajících se

holek. Když se

narovnal a rozhlédl, pohledem sjel za Aimee a pak prudce zpátky na ni.

Zamrkal, narovnal se, jako by ho někdo chytil za zadek, a mně se zhoupl
žaludek.

Ach, ne.

„Ach, ne,“ vydechla nahlas Roxy.

Aimee s dvěma E se protáhla mezi hihňajícími se holkami a starším

chlápkem, položila

ruce na barový pult a vyprsila se, až jí ty balony nafoukly tílko.

Potom promluvila hlubokým chraplavým hlasem. „Jaxi, broučku, moc jsi

mi chyběl.“
20. kapitola
Brouček Jax chvíli na Aimee zíral a potom se na ni usmál – ne tím
poloúsměvem, ale

křivým úšklebkem, který mi zkroutil vnitřnosti. Něco jí řekl, ona hodila

hlavou dozadu

a chraplavě se zasmála.

Otočila jsem se a zaměřila se na lidi čekající na pití. Nevěděla jsem, kolik

minut

uplynulo, a dokonce jsem se ani nepokusila zastavit a pořád jsem se na ně

ohlížela. Stále se spolu bavili.

O nic nejde.

Když jsem se rozhlédla a pátrala očima po Brockovi, s kterým sem přišla,

nikde jsem ho

neviděla, ale u kulečníkových stolů byl velký dav, proto mi došlo, že je asi
tam.

S divným pocitem, jako bych spolkla hrst energetických tabletek, jsem při
obsluhování

zákazníků rozdávala úsměvy a tvářila se vesele, dokud se nevrátil Nick. Tou

dobou už

jsem byla připravená vydat se mezi stoly. Proletěla jsem kolem Roxy, která
na mě

vysílala pohledy „musíme si promluvit“, na něž jsem odpovídala pohledem

„nemusíme“.
Pospíchala jsem zpoza baru, očima sledovala Pearl, které blond vlasy
vyklouzly z uzlu,

když mě někdo chytil kolem pasu a stáhl stranou. Při prudké otočce jsem
spolkla výkřik

a ocitla se mezi Jaxem a koncem baru, tváří v tvář Aimee.

Hm.

Aimee těkala pohledem mezi mnou a Jaxem a vypadala stejně zmateně,

jako jsem se

já cítila. Pak sjela očima na jeho paži kolem mého pasu.

„Aimee, nevím jistě, jestli už jsi měla příležitost setkat se s Callou,“ pronesl
Jax s paží kolem mě, tvrdou jako z oceli. „Pochází odsud, ale byla nějakou
dobu pryč, na univerzitě.

Vrátila se na…“

„Vím, kdo to je,“ přerušila ho. Její tón nebyl chladný, ani nafoukaný, ani
nic takového.

Povytáhla jsem obočí. Neměla jsem tušení, kdo to je, a měla jsem pocit, že
bych ji

poznala, kdybych ji už někdy viděla.

Aimee se usmála a přehodila si vlasy přes rameno. „Očividně si na mě

nevzpomínáš.

Jsou to už věky, co jsme se znaly.“

Jax se pootočil a přitiskl se ke mně celou stranou těla. „Jak ji znáš? Vyrostla
jsi

prakticky v jiném okrese.“

Bylo mi úplně jedno, že ví, že Aimee s dvěma E vyrostla v jiném okrese.

„Je to už dávno,“ odpověděla a zvedla hlas, protože se od kulečníků ozval

hlasitý jásot.

„Účastnily jsme se společně některých soutěží krásy.“

Krucinál.

Ztuhla jsem a zírala na ni. Aimee…? Aimee…? „Aimee Grantová?“

Široce se usmála a ten úsměv byl zatraceně dechberoucí. S děsivě

dokonalými zuby,

jako by pořád nosila ty umělé. „Jo! Pamatuješ si mě! Proboha, Jaxi.“

Přeskočila očima

na něj, natáhla ruku přes bar a položila ji na jeho druhou paži, jako by to
dělala už

milionkrát. „Calla a já jsme prakticky společně vyrostly.“

Hm, tak daleko bych nezacházela. Pravděpodobně jsme se každý druhý

měsíc potkaly

na těch soutěžích, ale nebyly jsme kamarádky. Jestli si dobře vzpomínám,

naše matky se

nenáviděly s vášní všech soutěživých matek. Máma byla považována za

někoho

přízemního, protože vlastnila hospodu, a Aimeeina matka byla ženou v

domácnosti,

provdaná za doktora, nebo podle těch dokonalých zubů možná za zubaře.

„Je to tak?“ Jax sklouzl rukou po mých zádech níž a já stiskla rty. Natočil
své tělo
k mému a odtáhl se od Aimee tak, aby její ruka neležela na jeho paži.
Přestože jsem

dosud s nikým nechodila, věděla jsem, co svým tělem dává najevo. Viděla
jsem, jak to

dělá Jase. Nebo třeba Cam.

Měla jsem z toho dobrý pocit.

Aimee to buď ignorovala, nebo to nepochopila. „Jo, je to tak malý svět.

Neviděla jsem

tě roky.“ Teď se dívala na mě. „Od té doby, cos přestala soutěžit.“

Žaludek mi ztěžkl, jako bych v něm měla olovo, a reflexivně jsem se

pokusila ustoupit,

ale s Jaxem tak blízko to nešlo.

„Obvykle mě porazila,“ pokračovala Aimee a žaludek se mi zkroutil. „Na

každé soutěži.

Získala jsem sice velkou cenu, ale Calla si skoro vždycky odnášela domů tu
nejvyšší.“

Jaxovy rty se zkroutily do úsměvu, jak mě pozoroval, mně však byla kůže
těsná, jak

moc jsem se chtěla dostat pryč od něj, od baru a od Aimee.

Naklonila hlavu na stranu a opřela se o bar. „Neviděla jsem tě od toho

požáru.“

Vzduch se mi zadrhl v hrdle a po zádech mi přeběhl mráz.

„Spousta organizací uspořádala charitativní akce. Vzpomínám si na to,“

vykládala
bezstarostně dál. „Holky, které vyhrávaly peníze na soutěžích, asi šest
měsíců věnovaly své výhry tobě.“

Proboha.

Taky jsem si na to vzpomínala – pamatovala jsem si, že mi o tom táta něco

říkal,

zatímco jsem ležela v nemocnici. Máma byla příliš utopená v žalu, než aby
za mnou

na pokoj chodila.

„Bylo to hrozné,“ podotkla Aimee a zamrkala velkýma očima. „Všechno,

co se stalo

tobě a tvé rodině. Jak dlouho jsi byla v nemocnici?“

Kdo se na něco takového vyptává? Znala jsem odpověď. Úplní cizinci

strkali nos

do mých záležitostí a pokládali mi během života otázky, které by ostatní

považovali

za nevhodné. Lidi nepřemýšleli, nebo jim to prostě bylo jedno.

„Měsíce,“ slyšela jsem se odpovědět.

Jaxova ruka na zádech mě stiskla silněji a cítila jsem, jak se napjal. Zježily
se mi

chloupky na těle.

„Omluvte mě.“ Hlas jsem měla drsný. Vykroutila jsem se Jaxovi a vyšla
zpoza baru.

„Musím se vrátit zpátky do práce.“

Vyklouzla jsem a už neslyšela, co ještě Aimee říkala. Popadla jsem tác a
zamířila mezi

stoly posbírat prázdné sklenice a láhve. Hlavou mi vířilo tolik myšlenek, že

jsem

nedokázala vybrat jednu a soustředit se na ni.

Aimee byla překvapivým a nechtěným zábleskem z minulosti. Byla

součástí vzpomínek,

s kterými jsem se za ty roky nesmířila a nebyla si jistá, jestli to vůbec někdy

dokážu.

A nejen to. Představovala všechno, čím jsem mohla být já.

Zatímco jsem sbírala prázdné láhve a pokládala je na tác, nevšímala jsem si

pachu

piva. V krku jsem však znovu ucítila pálení. Později bych zřejmě neřekla,
že Aimee něco představovala, ale právě teď, když jsem na ni pomyslela,
přemýšlela jsem o životě před tím požárem. Myslela jsem na to, jaký život
by moje rodina vedla – máma, Kevin,

Tommy, táta a já, kdyby k tomu požáru nedošlo.

Pravděpodobně bych tady zůstala.

Zastavila jsem se a ztěžka dýchala, zatímco se moje prsty sevřely kolem

hrdla další

prázdné láhve. Hleděla jsem přímo před sebe, na záda lidí tlačících se okolo

kulečníkových stolů.

Došlo mi to, právě tady a teď, tak silně, až mě brněly prsty na rukou i
nohou. Kdyby
ten požár nevypukl, byla bych pravděpodobně právě tady. Vychovali by mě
tak, abych

převzala hospodu, protože bývala prosperující a bylo to něco, co rodiče

vybudovali, aby nám to později předali. Kevin by to tady měl na povel.
Tommy by tu byl taky. I máma a táta.

Byla bych tady. A neměla jsem tušení, jak si to v hlavě přebrat. Ani trochu.
Myšlenky

jako by mě řezaly, kůže brněla.

„Callo.“

Sevřela se mi hruď a páteř ztuhla. Neotočila jsem se. „Musím uklidit stoly,“
řekla jsem mu. „Spoustu stolů.“

Jaxova ruka přistála na mém rameni. Otočil mě k sobě. Naše pohledy se

střetly, a když

promluvil, věděla jsem – prostě věděla – co tím myslel, a to mnou otřáslo.

Přiblížil se, sklonil ústa k mému uchu a zašeptal. „Já to vím.“

Cestou k Jaxovu domu jsem mlčela, pozorovala jsem z okna tmavé domy a
výlohy. Byla

jsem unavená, psychicky i fyzicky, a toužila jsem po jediném – vlézt si do

postele,

přetáhnout si přikrývku přes hlavu a říct dobrou noc.

Aimee se zdržela až do zavíračky, ani jednou se nepřipojila k Brockovi,

který odešel

dlouho před ní. Roxy říkala, že odešel s jinou holkou, proto jsem neměla
tušení, o co mezi ním a Aimee jde, ale nezdála se tím vyvedená z konceptu.
Věděla jsem, proč zůstala.
Chtěla jít domů s Jaxem.

K tomu nedošlo.

Roxy mi řekla, že když při poslední výzvě k odchodu z hospody Aimee

hleděla na Jaxe,

laskavě se jí zeptal, jestli má odvoz, ale než mohla odpovědět, nabídl jí, že
jí zavolá taxi.

Pěkný manévr.

Roxy mi prozradila, že Aimee vypadala, jako by se srazila s duchem. I když

by bylo

zábavné to pozorovat, napadlo mě, jestli by ji Jax vzal k sobě domů,

kdybych tu nebyla.

Nemělo by na tom záležet, ale nedokázala jsem na to přestat myslet,

protože jsem byla

holka a cítila se obzvlášť hloupě.

Já to vím.

Když Jax odbočil na cestu ke svému domu, zatajila jsem dech. Věděla jsem,
že mluvil

o tom požáru. Pracoval s mámou a ona mu řekla o těch dětských soutěžích

krásy,

nemuseli jste být proto génius, aby vám došlo, že s ním mluvila i o tom
požáru. Ale

do jakých detailů zašla? Kolik toho věděl, když jsem vešla do hospody k
Moně a jeho oči na mně poprvé přistály?

Jakmile jsme vešli do domu, odnesla jsem svou tašku nahoru, zatímco Jax
zamířil
do kuchyně, aby udělal to, co obvykle – vyzul si boty a odhodil klíče na
linku.

Svlékla jsem se a natáhla si šortky na spaní. Pod tričkem s dlouhým

rukávem jsem si

tentokrát nechala tílko. Omyla jsem si obličej a stáhla si vlasy do volného

culíku. Když jsem vyšla z ložnice, popadla jsem z tašky mobil a rozsvítila
lampičku na nočním stolku.

Dlouhý pokoj ozářilo slabé světlo.

Měla jsem tam zprávu od Terezy a fotku jí a Jase na pláži. Objímal ji, ona
prsty

ukazovala růžky a on se široce usmíval. Nádherné a přímo unikátní šedé oči

skrýval

za stejnými brýlemi, jaké nosil Jax.

Když jsem schovávala telefon zpátky do tašky, přilákaly mou pozornost

kroky. Jax

zrovna vcházel do ložnice. Někde cestou z přízemí přišel o tričko a já si

nestěžovala,

protože jeho drsná hruď, nikoli bez poskvrnky, byla zatraceně pěkná
podívaná, obzvlášť

když mu džíny visely nízko na bocích.

V jedné ruce držel pivo a v druhé krabičku s džusem.

Usmála jsem se. „Pro mě?“

„Napadlo mě, že by se ti hodilo něco sladkého k pití.“

„Díky.“ Vzala jsem si džus a posadila se do tureckého sedu na postel. Brčko

už bylo
zastrčené dovnitř. Dokonalé. Zvedla jsem řasy, viděla, jak se napil piva,
potom láhev

sklonil a zajel si druhou rukou do vlasů. Když jsem ho pozorovala, jak se

zhluboka

nadechl, až se mu zvedla a poté klesla hruď, v břiše se mi usadil nepříjemný

pocit. „Je všechno v pořádku?“

To byla pěkně hloupá otázka.

Úkosem na mě shlédl a znovu si přiklonil láhev ke rtům. Nemluvil, jenom

polykal.

Zatraceně, on zdolal celé pivo, a já jsem pouze trochu usrkla džusu z

krabičky.

Nepříjemný pocit ve mně se rozrůstal jako plevel na zahradě. Rozmyslel si

to? Nechce,

abych tu zůstala? Nevypadal moc šťastně. Možná si přál, aby vzal domů
Aimee s dvěma

E. Vzhledem k její dokonalé pokožce a úsměvu a mámě, která nezmizela a

nezapletla se

s drogovými dealery, bych rozhodně chápala, proč si asi spoustu věcí znovu
rozmýšlí.

Nakonec ho přece dnes málem přejelo auto, a ne kvůli němu.

Neměla bych být v tomhle domě, natož v jeho posteli. Nepatřím sem.

Náhle jsem zatoužila být zpátky v Shepherdu, vysedávat s Terezou a

pozorovat

z bezpečné vzdálenosti Rajcovní rotu. Tam jsem byla v bezpečí, protože o

mně nikdo nic
nevěděl, měla jsem svůj plán s třemi cíli a to bylo všechno, co jsem znala, a
byla jsem s tím spokojená.

Svírala jsem krabičku tak, že skoro vybuchla jako sopka, a se zkrouceným

žaludkem

jsem se začala sunout z postele. „Můžu přespat v přízemí a zítra…“

„Cože?“

Nohama jsem stála už skoro na podlaze. „Řekla jsem, že můžu přespat dole
a zítra

můžu…“

„Slyšel jsem tě.“ Odložil prázdnou láhev na prádelník a otočil se ke mně.

Rozhlédla jsem se. „Jsem zmatená. Jestli jsi slyšel, co jsem řekla, proč ses
ptal?“

„Fajn. Možná bych to měl trochu rozvést,“ odpověděl. S očima dokořán

jsem ho

pozorovala, jak se sklonil, a pak zatajila dech, když mě chytil za boky.

Zachvěla jsem se, protože páni, ten chlap ale věděl, jak chytit ženskou za
boky. „Proč bys sakra měla spát v přízemí?“

Pomalu jsem zvedla ovocný džus a hodně se napila. „Prostě jsem myslela,
že po tom…

hm, všem…“ Došla mi slova, když mě zvedl a posunul zpátky na postel,

takže už jsem

neměla nohy na podlaze.

„Co sis myslela? Že tě tady nechci?“ Po kolenou vlezl na postel. Jako

predátor za kořistí.
Každou nohu měl z obou stran vedle mě. A pořád mě držel za boky. „Že
jsem si nevšiml,

jak úžasně dnes vypadáš? A že jsi ani jednou neotočila tvář doleva, abys ji
skryla?“

Proboha.

Na džus jsem zapomněla.

„Myslela sis, že vedle tebe nechci znovu spát? Jestli to tak je, hádala jsi
špatně.“ Chytil mě za zadek a vyslal mi tak do žil vlnu tepla. „Sakra,
opravdu rád vedle tebe usínám a ještě radši se vedle tebe probouzím. Což je
pro mě novinka. Obvykle to tak nebývalo,

ale ty… jo, ty jsi jiná.“

Nikdy v životě jsem nechtěla být víc jiná.

Sunul ruce po stranách mého těla. „Nebo sis myslela, že jsem si nevšiml,
jak dobře sis

dnes vedla navzdory té hrůze, které jsme čelili ráno? Šli jsme do zavšivené
díry a málem nás přejeli, ale ty ses přesto dokázala později usmívat. Zvládla
jsi to a šla do práce. A pak se objevila Aimee.“

Jax sklonil hlavu a jeho rty se otřely o má ústa. „S Aimee jsem nikdy
nerandil.“

Svaly mi ztuhly a můj mozek křičel, že to jsou kecy. „Myslím, že mi do

toho nic není.“

Hluboce a nesouhlasně zavrčel. „Právě teď jsi v mojí posteli, je to tak?“

„No, jo.“

„A moje ústa se právě tiskla k tobě, že jo?“

Přikývla jsem.
„Moje ruka byla mezi těma hezkýma nohama, že?“

Páni. Mezi nohama jako bych najednou ucítila žhavou lávu.

Opřel se o mě čelem. „A chystám se tě vzít na večeři. Tak mi řekni, jak je

sakra možný, že když se dnes ukázala nějaká kočka, věšela se na mě a
naznačovala, že jsme spolu v minulosti něco měli, že ti do toho nic není?“

„Dobrá,“ zašeptala jsem. „Když to podáš takhle, tak asi je.“

„Asi?“ Odtáhl se a zavrtěl hlavou. Posadil se s nohama po mých stranách, s

rukama

na mém pase. „Vím, že tohle je pro tebe něco novýho.“

Zvedla jsem džus a znovu se napila, zatímco se mi chvěl žaludek.

„Musíš ale chápat, kam tohle směřuje. Už jsem ti řekl, že se mi líbíš.

Myslím, že jsem to dal dost jasně najevo. A až skončí tenhle rozhovor, dám
ti to najevo ještě jasněji.“

Nebudu lhát. Moc jsem se na to těšila.

„Aimee a já jsme se párkrát sešli,“ pokračoval a mě ošklivě bodlo na hrudi,

přestože už mi to došlo. „Většinou bydlí ve Filadelfii a myslím, že tam
pořád studuje na univerzitě.

Nevím, ale upřímně je mi to fuk. Nešlo o nic víc než o sex. Byla párkrát u
mě, ale nikdy tu nezůstala přes noc. Ani jednou. A rozhodně nepila ovocnej
džus v mý posteli.“

„To poslední moc ráda slyším,“ přiznala jsem.

Tváří mu probleskl úsměv. „Aimee je pěkná a umí se dobře bavit, ale není
to holka pro

mě. Nikdy nebyla.“

Zase jsem se zachvěla.

Přesunul ruce a naklonil hlavu na stranu. „A vím, že se ti toho v hlavě honí
víc než jen holka, se kterou jsem dřív spal. Jde o to, co ti dnes večer řekla.“

Celá jsem se napjala. „Jaxi…“

Položil mi prst na ústa, aby mě umlčel. Obyčejně, když to někdo udělal,

měla jsem chuť

mu ten prst ukousnout. Ale teď šlo o něco důležitého.

„Vím to,“ zašeptal. „Vím o tom požáru všechno.“

Vzduch se mi zasekl v hrdle. Položila jsem ruku na postel a odtáhla se od

něj, ale on

mě sevřel pevněji kolem pasu. Moc daleko jsem se nedostala. Nemohla

jsem. Cítila jsem,

jak se vytrácí i ta slabá sebekontrola, kterou jsem nad sebou měla.

„Mona se o tom občas bavila a Clyde doplnil, co neřekla ona,“ pokračoval

tichým,

trpělivým hlasem. „Vím, jak se to stalo.“

Srdce mi začalo v hrudi prudce bušit, a když jsem promluvila, můj hlas zněl
ochraptěle.

„Nechci o tom mluvit.“

„Já vím.“ Jax se přisunul blíž, až se jeho boky ocitly nad mými, ale svou
váhu opíral

o své nohy. Byl blízko, příliš blízko. „Hospoda bývala pořád plná a
vydělávala spoustu

peněz. Tvoji rodiče se rozhodli postavit si vysněný dům.“

Uhnula jsem pohledem a volnou rukou sevřela přikrývku. „Tohle nemůžu,“
zopakovala

jsem šeptem.

Sklonil hlavu, vtiskl mi polibek doprostřed levé tváře a mně se zatajil dech.
„Byl to dům, o němž tvoji rodiče snili, že v něm vychovají své děti, že v
něm bude dost místa pro všechny, obzvlášť pro Kevina a Tommyho.“

Proboha.

Po zádech mi přeběhl mráz. Zavrtěla jsem hlavou. „Nemůžu.“

Jax ale pokračoval dál. „Tví rodiče si ovšem neuvědomili, že si nenajali

zrovna

nejlepšího elektrikáře. Odbýval práci, aby si vydělal víc peněz. Vyšetřovali

ho už kvůli nekvalitní práci na předchozím domě. Když jste se všichni
šťastně nastěhovali a slavili to, tví rodiče nevěděli, že ten elektrikář špatně
nainstaloval stmívač na chodbě v prvním patře – v patře, kde byly pokoje
všech dětí.“

Sklopila jsem bradu a pevně zavřela oči. Byl to hloupý nápad, protože tu
noc jsem před

sebou pořád viděla jasně. Až do smrti budu tu noc vidět, jak jsem se
probudila v úplně

novém pokoji s růžovými stěnami a se svým jménem přilepeným velkými

písmeny

na stěně a všude byl kouř. Nikdy nezapomenu, že první můj nádech mi

spálil hrdlo

a hruď. Zpanikařila jsem, vyškrábala se z postele a viděla, jak se růžová

malba odlepuje od zdi. Otevřela jsem dveře od koupelny a celý svět
vybuchl. Bylo to strašné. Než se to všechno stalo, kouř změnil barvu – žlutá
a hnědá, pamatovala jsem si to. Skleněné střepy proletěly vzduchem a
zařízly se mi do kůže. Všude šlehaly plameny, zdálo se, že se plazí po
podlaze a olizují každou stěnu i strop. Bylo to jako obrovský blesk. A
ozývaly se výkřiky. Strašlivé výkřiky, které žádný hororový film nedokáže
skutečně napodobit.

Některé byly moje, jiné Kevinovy.

„Byl to takový žár. Spalovalo to barvu. Nebyl tam žádný vzduch a…“
Roztřeseně jsem

se nadechla a neuvědomila si, že jsem promluvila nahlas, dokud se jeho rty

nepřitiskly

na můj spánek.

„Vím, že jsi měla štěstí, žes přežila,“ poznamenal a pohladil mě palci okolo
pasu. „Tvůj otec se k tobě dostal první a vynesl tě ven. A potom se s tvou
mámou pokusili jít zpátky dovnitř, ale dům už naplno zachvátily plameny.
Nemohli se dostat zpátky nahoru… Pro tvé bratry bylo už moc pozdě.“

Znovu jsem se zavrtěla, ale Jax mě držel. Led na mé hrudi se šířil, až jsem
cítila

skutečnou bolest. „Tommy se neprobudil.“ Vzpomínala jsem si, že jsem

slyšela mámu, jak

to jednou řekla. Že se při pitvě ukázalo, že umřel, protože se nadýchal

kouře. Štěstí

v neštěstí, protože ve chvíli, kdy oheň uhasili, z jeho pokoje nezůstalo nic
než spáleniště.

„Kevin… byl vzhůru.“

Znovu tiše zopakoval. „Já vím.“

Pomalu jsem otevřela oči. Řasy jsem měla vlhké. „Jejich rakve,“ zašeptala
jsem, opět
pevně zavřela oči a uviděla je. „Byly tak malé. Víš, menší, než by sis
myslel, že se rakve dělají. Přesto vím, že se dělávají ještě menší, ale bože…
Byly tak malé.“

Přejel mi rty pod koutkem pravého oka. Věděla jsem – bože, bodlo mě na
hrudi – že

zachytil slzu, a ten led na mé hrudi, který se šířil do vnitřností i duše,

maličko roztál.

„Neměli žádnou šanci,“ hlesla jsem a nadechla se. „Požár vypukl přímo
před jejich

pokoji, na stropě a na stěnách. Oheň se strašně rychle šířil.“

Jax zůstal zticha. Uběhla chvíle, než jsem znovu promluvila. „Naše rodina
získala hodně peněz, když vyšlo najevo, že za ten požár… mohla špatná
elektroinstalace. Táta mi něco z toho dal na studijní fond. To… to jsou ty
peníze, které mi máma sebrala. A ona měla

spoustu peněz – stovky tisíc, které musela vyhodit do povětří.“ Povolila

jsem sevření prstů na přikrývce. „Táta odešel asi za rok. Nedokázal se s tím
vyrovnat.“

„Hajzl,“ zamumlal Jax.

Vykulila jsem oči a chtěla začít tátu obhajovat, ale zarazila jsem se. Jo, byl
trochu hajzl.

Připustila jsem si to už dávno. Nadechla jsem se už o dost snadněji. „Nikdy

jsem o tomhle s nikým nemluvila. Ani se svými kamarády v Shepherdu. Ne
že bych se s tím…

nevyrovnala, protože to jsem zvládla. Byla jsem mladá, když se to všechno

stalo, a moji bratři mi pořád chybí. Je to jenom zatraceně smutné.“

„To jo.“
Naše pohledy se střetly. Cítila jsem, jak se mi srdce v hrudi ztěžka otočilo.
Věděla jsem, že ještě neskončil.

„Vím, že tohle není všechno.“ Zvedl ruku a pohladil prstem mou jizvu.
„Vím, že máš

další jizvy.“

Nedokázala jsem se podívat stranou. Zatraceně, chtěla jsem, ale jeho oči mě

nepouštěly, byly vřelé a pohled v nich intenzivní.

„A vím, žes měla popáleniny, Callo.“ Hruď se mi stáhla rozpaky i úlevou

zároveň. „Vím,

žes podstoupila plastické operace, a taky vím, že ty operace byly ukončeny

dřív, než měly být.“

„Máma… ona…“

„Topila se ve vlastním svinstvu. Zapomněla, nebo se z toho nedokázala

vzpamatovat,“

potvrdil. „Nikdy neřekla skutečně proč a vím, že to na věci nic nemění, ale
cítila se kvůli tomu strašně provinile. To bylo jasné na první pohled.“

Jo, nic se tím neměnilo. A ani nezmění. Nevím, jestli jsem kvůli tomu
chladná čubka,

nebo ne, ale na něco nemůžete snadno zapomenout. Prostě to tak nefunguje.

„Nikdy jsem… Nikdo ty jizvy nikdy neviděl,“ pronesla jsem sotva

slyšitelným šeptem.

„Není to nic pěknýho.“

„Patří to k tobě.“
Pomalu jsem přikývla. Když jsem vyhledala jeho oči, myšlenky mi opět
vířily všemi

směry. Od prvního dne věděl, že skrývám spoustu jizev. K čertu, věděl to

ještě dřív, než mě uviděl, díky mámě a Clydeovi. Nebyla jsem si jistá, co si
mám myslet o tom, že to vykládali někomu, kdo pro mě byl úplně cizí, ale
nemohla jsem se teď kvůli tomu zlobit.

Jak jsem na něj hleděla, nedokázala jsem ze sebe vydolovat další emoci.
„Líbím se ti.“

Zkroutil rty. „To není žádná novinka, zlato. Líbíš se mi a vím, že ty jizvy k
tobě patří.“

„Ale jak to?“ Nebylo to poprvé, co jsem se ho na to zeptala.

„Už jsem ti to řekl.“ Opět mě držel rukama kolem pasu. Zatajila jsem dech.
„Myslím, že

je načase, abych ti to ukázal.“

Povytáhla jsem obočí. „Ukázal?“

„Jo, ukázal.“

Chytil mě v podpaží a zvedl. Sevřela jsem džus pevněji v ruce. Posunul mě

blíž k čelu

postele, přímo doprostřed. Vzal mi z ruky krabičku s pitím a postavil ji na

noční stolek.

A pak mi dal zcela jasně najevo, že se mu líbím.

21. kapitola
Když jsem ráno otevřela oči, do pokoje proudily velkým oknem sluneční
paprsky.

Probudila mě ústa, která mi pokrývala hrdlo malými žhavými polibky.

Páni. Zkroutila jsem rty do úsměvu a zalapala po dechu, jakmile mi Jax

jazykem přejel

po citlivém místečku pod uchem. A když mi jeho ruka sjela po tričku z

břicha na křivku

boků, záda se mi sama prohnula.

Skvělý způsob, jak se probudit.

Minulá noc… No, byla doslova orgasmická, a přestože jsme moc hodin
nespali, vzbudila

jsem se s pocitem, jako bych spala rok. Ačkoli jsem pochybovala, že za to

mohlo

vyvrcholení, k němuž mě přivedl svou zručnou rukou. Spíš za to mohlo to,

co se včera

v noci stalo. To závaží, které mě tížilo na hrudi, ze mě spadlo. Už mezi

námi nestála zeď.

A stála tu vůbec někdy?

Je vtipné, že tu ta zeď možná nikdy nebyla, alespoň ne z jeho strany. Věděl

o tom

požáru, o mých bratrech a o těch penězích, o jizvách a jak strašné to

všechno bylo. Věděl to všechno ještě dřív, než jsme se setkali. A nezáleželo
mu na tom. Pořád jsem tomu úplně nerozuměla. A asi to nikdy skutečně
nepochopím, ale když se včera dal

do dokazování, že mě chce, se vším tím líbáním a doteky, přestala jsem se

pokoušet to

pochopit. Ostatně tak už jsem se rozhodla dřív.

Šortky jsem na sobě neměla – ležely zapomenuté někde na podlaze. Když

zajel rukou

pod úzký pásek mých kalhotek a pohladil mou nahou pokožku, kousla jsem
se

do spodního rtu. Druhou rukou sklouzl po mém stehně níž až pod koleno.
Zvedl mi nohu

tak, že měl můj zadek v klíně.

Když jsem cítila, jak se ke mně zezadu tiskne, mezi nohama jsem se
zachvěla. Prsa mi

ztěžkla, vnímala jsem, že jsem vlhká, a jakmile mě smyslně políbil na

pulzující místečko, měla jsem co dělat, abych se nezačala okamžitě vrtět.

Včera v noci se Jax… On z toho nic neměl. Poté co mě přivedl k vrcholu,

přitáhl si mě

blíž, zády na svou hruď, a to bylo všechno. Tehdy mě napadlo, jak může
dávat a nebrat si nic na oplátku, ale byla jsem moc vysoko v oblacích, než
abych se na to zeptala nebo se vůbec pohnula, a neměla jsem kuráž s tím
něco udělat. Především proto, že jsem sice zhruba věděla, jak ten problém
vyřešit, ale pravděpodobně jsem potřebovala menší lekci.

Dnes však byl jiný den a já se chystala dokázat, že kuráž mám, a sice právě
teď.

Otočila jsem se na záda. Jax na mě shlížel ospalým, ale sexy pohledem. Než
jsem mohla
něco říct nebo udělat, přitiskl rty na moje a začal mě pomalu a sladce líbat.
Pohladila jsem ho po tváři a v dlani mě zaškrábalo rašící strniště. Přesunul
se nade mě, s jednou nohou mezi mými stehny se tiskl na moje nejměkčí
místečko a já jsem na podbřišku ucítila jeho erekci. Zatajila jsem dech.

„Ránko,“ zamumlal mi do rozevřených rtů.

„Ahoj.“

Povytáhl koutek rtů.

Srdce mi začalo bušit rychleji z několika důvodů. Jednak zase přistál ústy
na mých

a polibek prohloubil. Jeho jazyk tančil s mým. Jednak se jeho ruka

pohybovala a měla

jsem tušení, že směřuje tam, kde byla včera. Na má ňadra. Napjala jsem se,
stejně jako

minule, a musela se držet, abych jeho ruku nezastavila jako předtím.

Tentokrát jsem ji

nechala být, protože to nemělo smysl. Když se mě chtěl dotknout, stejně se

mě dotkl.

A dotkl se mě zase.

Velká ruka sevřela moje levé ňadro. Věděla jsem, že může cítit ty jizvy, ale
nezaváhal

a mířil k nyní bolavému vrcholku. Jax byl dobrej… tak dobrej, že i přes
tričko a tílko pod jeho palcem a ukazováčkem bradavka ztvrdla a prudké
mravenčení se z ňader šířilo níž.

Zalapala jsem po dechu, prohnula záda a nebyla ani trošku zklamaná, když
se přesunul

k druhému ňadru.
„K čertu, miluju, jaký vydáváš zvuky,“ zavrčel mi přímo do pusy. A znovu
mě políbil.

„Chci je slyšet znovu.“

A tak mě přiměl zase vydat ten zvuk a já se přestala snažit se nevrtět.

Chtěla jsem se

ho taky dotknout. Věděla jsem, že to musím udělat hned, protože jinak jeho
ruka zase

zamíří dolů a pak půjdou všechny moje úmysly k šípku.

Sjela jsem rukou z jeho hrdla na drsnou pokožku hrudníku a skoro

zapomněla, co chci,

protože jsem si představila, jaký to bude pocit, až se naše pokožky budou

dotýkat, aniž by je něco dělilo. To se však nikdy nestane. Tak jsem se
vrátila zpátky ke svému úkolu a sjížděla rukou po straně jeho těla a přes
ploché břicho.

„Co máš za lubem?“ zeptal se chraplavě.

„Nic.“

Jax se zvedl, takže vytvořil místo mezi našimi těly. Moc se mi líbilo, jak se
tím pohybem napnuly jeho břišní svaly. Povytáhl obočí. „Nic?“

Zavrtěla jsem hlavou, kousla se do rtu a prsty přejela okolo jeho pupíku až
k lemu

černých boxerek. Zhluboka jsem se nadechla a vklouzla prsty pod látku.

Chytil mě za zápěstí. „Chceš se mě dotknout?“

Do obličeje mi vstoupila horkost a žíly prostoupil žár. „Jo.“ Přinutila jsem

se zvednout pohled a podívat se mu do očí. „Chci ti dát… cos mi dal ty.“
Z hladu v jeho očích jsem se celá zachvěla. „Dobrej nápad. Moc se mi líbí.“
Sklonil

hlavu a rychle mě políbil na spodní ret. „Dohodneme se.“

„Dohodneme?“

Přejížděl mi rty po čelisti. „Jo. Dohodneme. Můžeš se mě dotknout.“ O pár

centimetrů

přesunul mou ruku, do krátkých jemných chloupků. „Ale musíš si sundat to

tričko.“

„Svoje tričko?“

Políbil mě na spánek. „Jo. Tričko. Musí pryč.“

Srdce mi prudce zabušilo. Napjala jsem se. Když si sundám tričko, nebudu
nahá. Mám

pod ním tílko. Ale odhalím jizvy na horní části hrudníku a některé na
zádech. Ležela jsem však na zádech, takže ty by neviděl.

„Chci, aby ses mě dotkla,“ řekl Jax. Zase jsem se zachvěla. „Opravdu moc.
A ty to taky

chceš.“ Stiskl mi zuby ušní lalůček. „Jenom to tričko.“

Nevěděla jsem, jestli to dokážu, ale přikývla jsem a zašeptala. „Dobře.“

Jax jednal rychle. Odsunul mou ruku a sevřel moje tričko pod lemem do
pěsti. Druhou

rukou mi vjel pod záda a zvedl mě tak, aby mohl tričko vytáhnout nahoru.
Během vteřiny

mi ho stáhl přes hlavu.

Znovu jsem ležela, oči vykulené, srdce mi uhánělo. Jax se mi zadíval do
očí, pustil

tričko na podlahu a potom pomalu sjížděl pohledem z mého obličeje na krk

a níž. Zastavil se na mé hrudi a já ucítila bodnutí strachu. Pohnula jsem se,
abych zkřížila paže.

„Neopovažuj se,“ nařídil mi jemně. „Není důvod něco skrývat.“

Hruď se mi stáhla, jak rukou cestoval po mých ňadrech. Tehdy jsem si

uvědomila,

na co zírá. Ani na tu malou viditelnou skvrnu na kůži mezi mými prsy, ani
na jizvu nad

mým levým ňadrem.

Zaujalo ho něco jiného.

Vrcholky mých prsou byly bolestivě tvrdé a tlačily se do tenké látky mého
tílka. Dech se mi zadrhl na půl cesty mezi smíchem a vzlyknutím. Vzhlédl,
zadíval se mi do očí a sklonil hlavu.

Jeho ústa se dotkla kůže mezi mými ňadry, políbil mě tam a pak se přesunul

k bradavce a políbil mě i na ni, přes tenkou látku. Zhluboka sál, až jsem

prohnula záda a zvedla se z postele, jak mě zachvátilo vzrušení.

Bože, tohle jsem nikdy necítila.

„Líbí se ti to?“ zeptal se.

Zadýchaně jsem hlesla: „Jo.“

Přesunul se k druhému prsu a bylo to úžasné. Sotva jsem popadala dech,

když zapojil

i ruku, a málem zapomněla, proč jsem si sundala tričko, protože jsem

neměla tušení, že
můžu být na hrudi tak citlivá. Potom zvedl hlavu a chystal se splnit svou
část dohody.

Bleskurychle sáhl dolů, zahákl prsty za lem boxerek a stáhl si je z boků.

Poprvé jsem ho viděla celého.

Páni.

To bylo taky úžasné.

Jax byl… Hleděla jsem na něj, jak je široký a dlouhý, a no… prostě jsem
neměla slov.

„Nevadí mi, že na mě tak zíráš, ale bude rychle po všem, ještě dřív než se
mě dotkneš,

jestli v tom budeš pokračovat.“

„Vážně?“ Zvedla jsem k němu pohled.

Zakřenil se. „Vážně.“

„To se mi líbí,“ přiznala jsem.

Chvíli byl zticha, potom zaklonil hlavu a zhluboka se zasmál. „To se

vsadím.“

Než jsem mohla ztratit kuráž, sáhla jsem mezi nás a omotala kolem něj
prsty. Smích se

proměnil v chlapský povzdech, a když jsem přejela rukou po celé jeho

délce, vyklenul

boky.

Nemusela jsem dlouho přemýšlet, co se mu líbí, protože sevřel mou ruku do

své
a ukázal mi rytmus i jak moc zatlačit. Dokonce pohnul mým palcem přes
vrcholek penisu.

A podle toho, jak hluboce mě poté políbil, jsem věděla, že se mu to líbí.

Proto jsem to zopakovala a opět přejela rukou od kořene až po špičku.

„Sakra,“ zavrčel a zabořil mi hlavu do krku. Všechny ty polibky, hlazení a

doteky

vyhnaly mé tělo do ještě vyšších otáček. A když vsunul ruku mezi naše těla,
rozevřela

jsem pro něj nohy. „Bože.“

Přejel prstem po středu mých kalhotek a potom vklouzl pod ně. Při prvním
kontaktu

kůže na kůži jsem vykřikla, a když jsem vydechla jeho jméno, zavrčel další:
„Sakra.“

Potom pohnul rukou, zvedl moje boky a stáhl mi kalhotky z nohou. Sevřela
jsem ho

pevněji v ruce a opravdu začínala lapat po dechu. Otevřela jsem oči a cítila
narůstající napětí v podbřišku.

To, co jsem spatřila, zasáhlo mé hormony jako výbuch. Moje ruka kolem
něho,

naběhlého, růžového a tvrdého. Ale kromě toho jsem kalhotky měla až u

kolen, nohy

rozevřené a jeho ruku mezi nimi.

Vzápětí do mě vsunul prst a moje tělo prudce zareagovalo. Zvedla jsem

boky a zvrátila

hlavu dozadu.
„Callo, zlato, jsi tak těsná,“ zamumlal a podle hlubokého tónu v jeho hlase
mi došlo, že to je dobře. Pomalu prstem pohnul – mnohem pomaleji a
jemněji oproti tomu, co jsem prováděla já. Pak jsem s tím přestala, protože
zrychlil. „Myslím, že se ti tohle líbí.“

„Já…“ Nevěděla jsem, co říct, ale byla si jistá, že chci víc. Toužila jsem po
něm. Prst byl úžasný, ale chtěla jsem víc. Nezarazila jsem se, abych si to
rozmyslela. „Chci tě.“

„Já vím.“

Přimhouřila jsem oči a on se uchechtl, když jsem kolem něj sevřela ruku
pevněji. Cítila jsem, jak mi v dlani pulzuje. „Chci tohle,“ zašeptala jsem.
„Chci tohle v sobě.“

Jakmile jsem to vyslovila, prudce pohnul boky a vydal takový hluboký

zvuk, že se mi

zkroutily prsty u nohou. Opřel se čelem o moje. Jeho další polibek byl
sladký a cituplný, úplně jiný. A jak se prohluboval v něco mnohem
vášnivějšího, přidal další prst.

„Proboha,“ vydechla jsem mu do úst.

„Nepřeju si nic víc než být v tobě. Bože, mohl bych se udělat, jen když na
to pomyslím.“

Pomalu pohyboval prsty, prodlužoval ten pocit. „Ale tahle tvoje věc musí
pryč.“

Jeho slova prorazila závojem mlhy. „Moje tílko?“

„Jo, kotě, musí pryč.“ Olízl moje rty. „Připravená si ho sundat?“

No tak fajn. Sice byl dnes jiný den, ale zase ne až tak jiný a některé věci se
nikdy

nezmění. Tričko jsem si sundat mohla, ale tílko si nikdy, vůbec nikdy
nesundám.
„Ne,“ zašeptala jsem.

„To jsem si myslel.“ Políbil mě na špičku nosu. „Musíš ale něco pochopit,
zlato,

neproniknu do tebe, dokud nebudeme oba kompletně nazí.“

Tep se mi po jeho slovech vyřítil do výšin, ale věnovala jsem mu pohled,

jako že to se

ještě uvidí. Odpověděl mi pobaveným uchechtnutím a dalším žhavým,

vlhkým polibkem.

Posunul ruku mezi mýma nohama a položil palec na to nejcitlivější

místečko. Netrvalo to dlouho a vypínala jsem boky proti němu, poddala se
jeho rytmu a pak určovala svůj vlastní. Dvěma prsty klouzajícími tam a
zpátky a palcem přitisknutým na uzlíček nervů mi dával, co mohl.

„To je ono.“ Sklonil ústa k mým rtům a hluboce mě políbil, zatímco se moje
tělo

napínalo. „Ojížděj mi ruku.“

Kdykoli jindy bych při těch slovech asi umřela rozpaky a možná později mi
to dojde, ale teď? Udělala jsem, co mi řekl. Jezdila jsem mu na ruce a dál
svírala penis. Pak přišlo jenom malé varování – hluboký záchvěv – a napětí
ve mně povolilo, roztrhlo se a já jsem vykřikla a vyvrcholila. Jax
nepolevoval, prodlužoval tu chvíli, až mi nohy ochably.

Potom prsty pomalu vytáhl a sevřel mou ruku ve své. Pozorovala jsem ho –
nás – pod

ztěžklými očními víčky. Bylo na tom něco velmi intimního, něco, co se mi

usadilo na hrudi a zakořenilo. Jeho tělo se nádherně pohybovalo, s mužnou
ladností. Svaly na zadku se mu napínaly a vlnily, jak mi přirážel do ruky.

Vyvrcholil s ústy na mých rtech, což bylo to nejúžasnější. Vnímala jsem,

jak se jeho tělo třese, jak zavrčel proti mému jazyku, jak pohyb jeho boků
zpomalil. Nejskvělejší na tom všem byly ovšem minuty hned poté.
Jax zůstal se mnou, polovina jeho váhy na mně, a polibky se proměnily v
něco sladkého

a něžného, v něco silnějšího, co se mi ještě pevněji usadilo na hrudi. Když

vstal, celý nahý pyšným krokem odešel do koupelny a rychle se vrátil s
mokrou žínkou. Uklidil po sobě a natáhl mi kalhotky zpátky na boky, ale
tím neskončil.

Chytil mě za zápěstí a vytáhl do sedu. Až moc pozdě jsem si uvědomila, že

jsem tak

odhalila svoje záda a všechno, co na nich mohl vidět a co nezakrývalo to

tílko.

Zpanikařila jsem a začala se schovávat pod přikrývku, ale Jax byl ohromně
rychlý

a mazaný. Vklouzl za mě, posadil se k čelu postele a objal mě kolem pasu.

Přitáhl si mě mezi roztažené nohy a opřel si mě o hrudník. Moje záda se ho
tak kompletně dotýkala.

Tílko jsem měla na zádech vykrojené, věděla jsem proto, že musí cítit drsné
jizvy

na mých lopatkách. A taky jsem věděla, že je zahlédl, než mě k sobě

přitáhl. Možná se

nedíval dlouho, ale vidět je musel.

Celá napjatá jsem se soustředila na okno naproti nám, zatímco mě objímal

kolem pasu.

Sklonil hlavu a opřel si bradu o moje rameno.

„Povídal jsem ti už, jaké bylo moje první setkání s Clydem?“ zeptal se.

Zavrtěla jsem hlavou a zašeptala. „Ne.“

„Byla neděle a setkali jsme se v hospodě. Skončilo to tím, že mi připravoval
tacos.“

Odmlčel se a tiše se zasmál do mého ucha. „Říkal, že je to tradice, jestli

mám být

součástí jeho rodiny.“

Ostře jsem se nadechla a další těžké závaží ze mě spadlo.

Později toho dne se Jax šel osprchovat. Chtěl mě odvézt do mámina domu,
abych se

mohla připravit na naše rande.

Naše rande.

Pane jo.

S tím vším, co se dělo, mi přišlo zvláštní jít na rande, ale Jax se choval
podle svého

hesla, že život je krátký, tak mě to moc nepřekvapovalo. A navzdory všem

šílenostem

a svým potížím jsem se na rande těšila. Z dnešního rána a nás jsem měla
dobrý pocit.

Když byl ve sprše, zkusila jsem zavolat Tereze, a byla nadšená, když mi
telefon

po třetím zazvonění zvedla. „Hej,“ zavýskla do mobilu. „Zrovna jsem na

tebe myslela.“

Seděla jsem na okraji Jaxovy pohovky. „Opravdu?“

„Jo. Přemýšlela jsem, jestli pořád obsluhuješ za barem a jestli se z tebe

stane naše
oficiální koktejlová specialistka, až se vrátíš do Shepherdstownu.“

Zasmála jsem se. „To teda nevím. Většina lidí si tady objednává pivo,
lahváče nebo

čisté panáky, což je jedině dobře, protože míchat nápoje až tak dobře
neumím.“

„Pořád nemůžu uvěřit, že děláš barmanku.“

Byla jsem si jistá, že existuje hodně věcí, kterým by o mně Tereza nevěřila.
„Jak je

na pláži?“ zajímala jsem se.

Tereza si hlasitě povzdechla. „Je to báječný. Jsem úžasně opálená a Jack to

tady

opravdu miluje. Je to poprvý, co je na pláži.“

Jack byl Jaseův mladší bráška, s kterým si byli moc blízcí.

„Měla bys ty dva vidět na písku. Nic nezahřeje tvoje vaječníky tak, jako
když vidíš

rajcovního chlapa s malým děckem,“ vysvětlila. Zakřenila jsem se a

představila si Jaxe

s dítětem a někde tam dole jsem se zachvěla. „Každopádně,“ pokračovala,

„za pár dní

odjíždíme, ale přísahám, že myslím, že bych mohla na pláži žít.“

Opravdu se někdy musím podívat na pláž.

„Tak mi pověz, jak to jde v té úžasné Pensylvánii? Všechno v pohodě?“

„No, jo, všechno jde… báječně,“ odpověděla jsem a pohlédla ke schodišti.

„Já, hm…
potkala jsem kluka.“

Následovalo ticho.

Dlouhé ticho.

Zamračila jsem se. „Jsi tam?“

„Jo. Jo! Jen jsi mě překvapila. Řekla jsi, že je všechno báječné a žes potkala
kluka, a já čekala, víš, na podrobnosti.“ To poslední slovo vykřikla. „Jako
na hodně podrobností.“

Znovu jsem střelila pohledem ke schodům a pak jí pověděla o Jaxovi a

našem dnešním

rande. Ukončila jsem to spontánním doznáním: „Jo, jsem si docela jistá, že

se mu líbím.“

„Páni, no ovšem že se mu líbíš. Takže v Apollu? Počkej vteřinku,“ řekla a

potom se

ozval její hlas z větší dálky. „Hej, Jasi, vyhledej restauraci Apollo nedaleko
Filadelfie.

Cože? Prostě to udělej.“

Proboha.

„Zpátky k tomu, že se mu líbíš. Proč tě to tak překvapuje? Brandonovi ses

taky líbila,

ale ty…“

„Cože?“ přerušila jsem ji. „Nelíbila.“

„Ale jo. Bylo to roztomilý. Byla jsi taková tichá, když se o tebe začal
zajímat, a pořád se na tebe díval, ale tys mu ve skutečnosti moc pozornosti
nevěnovala. Myslela jsem si, že jsem tě špatně odhadla, že se ti nelíbí.“
Tereza je asi sjetá.

„Máš ho ráda?“ zeptala se najednou. „Protože Jase právě vyhledal to Apollo

– jo,

a mám tě od něj pozdravovat.“

„Taky ho pozdravuj,“ zamumlala jsem.

„Calla tě zdraví!“ zakřičela. Potom pokračovala: „Říká, že to místo vypadá

moc pěkně.

Máš ho ráda, Callo?“

Zavřela jsem oči a přikývla. „Jo, mám ho ráda. Opravdu mám.“

„Dobře. Nemůžu se dočkat, až se s ním uvidím. A až uvidím tebe. Opravdu

bych ho

chtěla poznat.“ Zahihňala se a já se zasmála. „Jsem z tebe šťastná. Vážně.“

Povzdechla jsem si a pak přiznala něco docela děsivého. „Taky jsem

šťastná.“

Poté co jsem slíbila, že jí řeknu podrobnosti, jsem zavěsila. A když jsem si

odhrnula

vlasy za ucho, tehdy jsem to ucítila – že tu nejsem sama.

Ach, ne.

Kousla jsem se do rtu, otočila se a uviděla stát Jaxe u paty schodiště. Už byl
oblečený na rande. V tmavých džínách a bílé košili vypadal zatraceně
dobře.

Taky se sebevědomě usmíval. „Takže mě máš ráda? Opravdu máš?“ Tváře

mi zahořely

a zabručela jsem: „Sklapni.“

Jax zaklonil hlavu a zasmál se. Měl štěstí, že měl tak báječný smích.

Lesk na rty nakonec a byla jsem ráda, že jsem připravená. V břiše mi

kručelo a opravdu

jsem doufala, že má Jax rád holky s velkým apetitem, protože jsem měla
tušení, že se

budu pěkně cpát.

Vlasy jsem si zvlnila a rozdělila na pěšinku. Znovu jsem vynechala

Dermablend a zvolila lehčí vzhled se stíny na očích.

Šaty, které jsem si oblékla – musela jsem s sebou přivézt všechno oblečení
– byly

rozkošné a sexy. Letní, na ramínka, tmavomodré, zvýrazňovaly prsa i pas.

Možná trochu

přiléhavější okolo boků, ale dole se rozšiřovaly a dosahovaly až kousek nad

kolena. Vzala jsem si k nim sandálky na nízkém podpatku. Šaty doplňovalo
světle modré bolerko s kratičkými rukávy zakrývajícími ramena, které
končilo pod prsy a taky mi přiléhalo těsně k tělu.

Zkontrolovala jsem se v zrcadle a musela jsem uznat, že vypadám opravdu

dobře.

Hloupě jsem přikývla na svůj odraz a potom si pospíšila do obýváku.

Zatímco jsem se

připravovala, Jax kutil něco v domě a potom se posadil na gauč s knihou v

ruce.

Prohlížela jsem si ho z profilu, jak sedí se skloněnou hlavou a soustředěným

výrazem,

a musela uznat, že je sexy. Ale když vzhlédl a spatřil mě, vypadal ještě
rajcovněji.
„Jsem připravená,“ oznámila jsem a dodala, „můžeme jít na večeři.“

Jo. Bylo to potvrzené. Jsem děsně hloupá.

Oči mu ztmavly, jeho pohled takřka žhnul. Během vteřiny stál na nohou
přímo přede

mnou. Jednou rukou mě sevřel za zátylek, druhou položil na mou tvář.

Palcem obkroužil

můj spodní ret, až jsem se zachvěla.

„Vypadáš překrásně,“ poznamenal.

A taky jsem se tak cítila, když to řekl. „Děkuju ti. Ty vypadáš taky
překrásně.“

Povytáhl obočí.

Ach.

„Vypadáš mužně překrásně,“ opravila jsem se, ale to znělo ještě hloupěji.
„Fajn, to byla blbost. Vypadáš sexy.“

Zasmál se a přejel mi rty po lícní kosti. Opět mě políbil na tu jizvu. Napjala

jsem se, ale z jiného důvodu než obyčejně, protože jeho rty přeskočily na
místečko pod mým uchem.

„Jsem sexy a máš mě ráda,“ zamumlal. „Mám šťastnej den.“

„Sklapni.“

Zase se zhluboka zasmál a vzápětí přistál na mých rtech. Líbilo se mi – ne,

milovala

jsem – jak mě Jax líbá. Začal pomalu, ovšem stávalo se z toho něco úplně
jiného,
rozhodně ne pomalého, ale moc hlubokého a žhavého. Než jsem se nadála,
ruce jsem

tiskla na jeho hruď a klouzala jimi na jeho ramena.

„Večeře.“ Políbil mě ještě jednou a sladce. „Přijdeme pozdě.“

Zabořila jsem mu prsty do košile a úplně na něm visela. Nedostala jsem

šanci

odpovědět, protože mě už zase líbal, jako by mě chtěl celou zhltnout.

„Večeře,“ zopakoval a přejel rty po mých. „Rezervoval jsem stůl.“

Sklouzla jsem rukama po jeho hrudi níž, zaklonila hlavu a otevřela oči. „Jo,
jídlo.“

„Steaky.“ Objal mě pevněji. „Opravdu dobré steaky.“

V žaludku mi zakručelo a já se mu vytrhla, jakmile se začal smát.

„Sklapni,“ zopakovala jsem.

„To je rozkošný.“ Sjel rukama na moje boky, moc daleko jsem se tak
nedostala.

Protočila jsem panenky. „Můj žaludek má hlad, to není rozkošný. Takže

jestli ne…“

Zarazila jsem se, protože na verandu dopadlo něco těžkého. Polkla jsem
vyděšený

výkřik, poskočila a otočila se. „Co to sakra bylo?“

Jax už vykročil ke dveřím, když jsem na příjezdové cestě uslyšela hvizd

pneumatik. Se

srdcem až v krku jsem šla za Jaxem.

„Drž se zpátky,“ nařídil mi, když sáhl po klice.

Neposlouchala jsem ho.

S napjatými svaly na ramenou odemkl hlavní dveře a prudce je otevřel.

S rukou připlácnutou na ústech jsem zděšeně ustoupila. Jax zaklel a otočil

se, zakrýval, co čekalo na verandě před námi, ale bylo příliš pozdě. Nebylo
možné, abych neviděla to nehybné, jako duch bledé tělo nebo tu malou
červenou díru uprostřed jeho čela.
22. kapitola
Večeře v Apollu byla zrušena.

Mrtvola doslova pohozená na vašem zápraží přece jen něco takového

způsobí. Tělo

pořád leželo tam, kde přistálo, zatímco policajti dělali svou práci.

Zjistila jsem, že to tělo mělo jméno – takové, které mě vyděsilo až do

morku kostí.

Patřilo Ronaldu R. Millerovi, známému také jako Kohout, o němž se

povídalo, že je

přítel mé matky.

To nevěstilo nic dobrého.

Kohout měl kulku vpálenou doprostřed čela. Slyšela jsem, jak se venku
bavil Reece

s dalším policajtem, že na Kohoutových džínách jsou na kolenou otisky od

trávy. Nemuseli jste být génius, aby vám došlo, že klečel, když někdo
zmáčkl kohoutek.

Klasická poprava.

Kde je máma? Ta otázka mě nechtěla pustit, protože všichni říkali, že utekla

s Kohoutem.

A ten měl teď kulku v hlavě.

Zachvěla jsem se a zadívala se na Jaxe. Stál u okna, záda strnulá, čelist

pevně zaťatou.
Od chvíle, co se to stalo, toho moc neřekl. Naše výpovědi už sepsali,
netrvalo to nijak dlouho.

Clyde mě chytil za ruku a sevřel ji. „Jsi v pořádku, holčičko?“

Přikývla jsem. Objevil se tu asi hodinu po příjezdu policie. Netušila jsem,

jak zjistil, co se stalo, ale přijel ve svém starém náklaďáku, křičel, ať ho
vpustí do domu, aby mohl vidět svoji „holčičku“, která „utrpěla trauma“,
což „není správný“. Přidal k tomu ještě hodně neslušných slov. Ze zjevných
důvodů ho nechtěli pustit na verandu, ani nechtěli, aby šel do domu, ale
křičel tak dlouho, dokud nedosáhl svého. Pustili ho zadními dveřmi, jež
vedly do kuchyně.

„Jak dlouho ještě myslíš, že…“ odmlčela jsem se a musela polknout, „že
jim potrvá, než

ho odnesou?“

„Moc dlouho ne,“ řekl Clyde nevrle. „Snad už brzy.“

Zadívala jsem se na něj a všimla si, že se mu na plešaté hlavě leskne pot.

Jax se odvrátil od okna a přešel k místu, kde jsem seděla s Clydem. Mlčky
se posadil

na podpěrku gauče. O vteřinu později se otevřely hlavní dveře a dovnitř

vešel Reece

s detektivem ve světle hnědých kalhotách, bílé košili – jako měl Jax – a s

kravatou

v barvě kalhot.

Kdovíproč mě napadlo, co mi říkala Roxy o Reeceovi a střelbě. Bylo to to

poslední,

na co bych měla myslet, ale přemýšlela jsem, jestli ho trápilo vidět Kohouta
takhle.
Na druhou stranu něco takového asi viděl často.

Málem jsem zapomněla jméno toho detektiva. Nebyl o moc starší než my,
asi kolem

třicítky. Byl hezký, hodně hezký, s pěkně ostříhanými hnědými vlasy a

jasnýma modrýma

očima.

„Už to balíme,“ řekl a přejel nás tři pohledem. „Právě teď máme nějaké
podezřelé

a zjistíme, kdo to udělal.“

Přikývla jsem. „Dobře. Hm. Děkuju.“

Mírně se usmál. „Strážník Anders mi řekl, že jste vy dva hledali paní

Fritzovou.“

Strážník Anders? Pomalu jsem zamrkala a poté si uvědomila, že mluví o

Reeceovi.

Sklouzla jsem pohledem na Reece a pak na detektiva Anderse. No počkat…

„Vy jste

příbuzní?“

„Bratři,“ odpověděl Jax.

„Já jsem ten hezčí,“ poznamenal Reece a zakřenil se.

Detektiv Anders otočil hlavu ke svému – teď už to bylo jasné – mladšímu

bratrovi.

„Rozhodně ale ne ten chytřejší.“

Bratři poldové. A oba sexy.

Ach.

Měla bych si nechat zkontrolovat hlavu.

„Nicméně,“ pokračoval ten detektiv, „mi řekl, že jste se snažili hledat vaši
matku a že jste měli včera ve městě potíže. Vím, co se tu děje.“

Jax přimhouřil oči a mně se zkroutil žaludek. Jestli policajti opravdu věděli,
co se děje, měla máma velký problém. Jako opravdu velký.

Reece Jaxovi oplácel pohled s omluvným: Sorry, kámo, musel jsem.

„Brácha o Mackovi

ví. Ten parchant je první na našem seznamu podezřelých.“

„Očividně to byla výstraha pro Callu,“ promluvil Jax důrazně. „Ale nedává
to smysl.

Jestli Mack našel Kohouta, jak to, že nenašel Monu?“

„Kohout se mohl rozhodnout, že se z toho vyzuje,“ odpověděl detektiv

Anders a založil

si ruce na hrudi. „Mohl se vrátit, a jestli je pravda, co říkají vaše… zdroje,

pokud se vrátil bez drog nebo odpovídající sumy peněz, dostalo se mu
vřelého přivítání.“

Jo, kulky do hlavy. Máma ty drogy neměla. A neměla k čertu ani ty prachy.

Musel to být Mack, protože jak řekl Ritchey, sračky se řítily přímo na
Macka.

„Také hledáme toho muže podle vašeho popisu, který přišel do domu a
sebral ty drogy.

Najdeme je,“ ujistil nás detektiv. „Ale potřebujeme, abyste se drželi dál.
Nechte nás dělat naši práci. Nechceme, abyste se motali kolem těchto lidí.“
Nechtěla jsem se kolem nich motat, ale zbývaly mi jenom dny do chvíle,
kdy jsem jim

měla doručit svou mámu. Neodpověděla jsem, protože jsem nechtěla, aby
mě odrazovali

od toho, co jsme museli udělat.

Měli jsme vodítko jménem Ike.

A pokud jsem věděla, Jax se policajtům ani Reeceovi o Ikeovi nezmínil.

Další policajt

nakoukl do místnosti a oznámil, že veranda je čistá. Úlevou jsem vydechla.

Poté co jsme dohovořili, Jax vyprovodil Reece a jeho staršího bratra ven.

Clyde se třel rukou na hrudi. „Tohle je zlý.“

Povzdychla jsem si. „Já vím. Máma… Myslíš, že má tušení, v jakých

problémech se

ocitla?“

Clyde přikývl. „Myslím, že to ví, a jestli je chytrá, je teď někde v Mexiku.“

Bože, to by bylo pěkně na hovno – že by se odstěhovala někam daleko a já

ji už nikdy

neviděla. Ale kdyby byla chytrá, udělala by to. Nebylo možné, aby se sem
někdy vrátila.

„Jestli se nevrátí… Co se stane s hospodou?“ zeptala jsem se a soustředila

se na tu

nejméně důležitou věc. Věděla jsem, že hospoda připadne mně, až… zemře,
ale neměla

jsem tušení, jak by se to řešilo, kdyby prostě zmizela.

„Holčičko, s tím si nemusíš dělat starosti.“ Ztěžka vstal a hruď se mu
zvedla, jak

zhluboka dýchal. „Hospoda pojede dál.“

Starostlivě jsem stáhla obočí. „Je ti dobře?“

„Jo, nic mi není. O mě si nemusíš dělat starosti.“

Nebyla jsem si tím jistá, ale pak se vrátil Jax bez těch sexy policajtů. Přišel
přímo

ke mně, chytil mě za ruku a pomohl mi vstát. „Chceš odsud pryč?“ zeptal

se.

Přikývla jsem. Toužila jsem odsud vypadnout.

Clyde se ke mně přiblížil a sevřel mě v medvědím objetí, aniž by hleděl na

to, že mě

Jax drží za ruku. „Jsem rád, že tu nezůstaneš. To je dobře. Opravdu dobře.“

Nechtělo se mi ho pustit, když se odtáhl. „Všechno bude v pořádku,“ řekla

jsem mu,

protože jsem měla pocit, že to musím říct nahlas.

Zazubil se na mě a pak se zadíval na Jaxe. „Jo, holčičko, bude.“ Jakmile

Clyde odjel,

sbalila jsem si další oblečení a osobní věci a potom jsme se vydali k Jaxovu
autu. Přejít verandu, aniž bych si představila tělo ležící na ní, bylo obtížné.

V kabině náklaďáku se na mě Jax zadíval. „Jsi v pohodě?“

Chvíli jsem se nad tím zamyslela. „Tak v pohodě, jak jen to je možné.“

Malinko se usmál, natáhl ruku a pohladil palcem můj spodní ret. „Tohle
svinstvo
s Kohoutem, Mackem a tvou mámou je zlý. Je to vážný. Nic normálního. Je
v pořádku,

jestli nejsi v pohodě.“

„Já vím,“ zašeptala jsem.

Jeho úsměv se rozšířil. „Jak už jsem řekl, jsi statečná holka.“

Na hrudi jsem ucítila teplo, a místo abych to popřela, usmála jsem se.
„Můžeme se

cestou k tobě někde zastavit a koupit si něco k jídlu?“

„Pro tebe cokoli, kotě.“

Líbilo se mi, jak to zní. Hodně.

Na to dát si někde večeři, bylo už pozdě, takže jsme skončili v rychlém

občerstvení.

V té chvíli bych snědla pravděpodobně i koně, takže jsem si nestěžovala,

když zastavil

na hamburgery. Nejsou to sice nejlepší steaky široko daleko, ale hlad

zaženou.

Cestou k Jaxovu domu jsme toho moc nenamluvili, ani později, když jsme
hltali jídlo.

Teprve když jsme uklidili a vyhazovala jsem plechovku od limonády do

koše, došlo mi, že si o tom promluvit musíme.

Nebo že aspoň já o tom potřebuju mluvit.

„Myslíš, že je máma v pořádku?“ zeptala jsem se.

Jax stál u stolu vedle dveří, které vedly na malou verandu a ještě menší
zahrádku.
Otočil se ke mně se skloněnou bradou. „Nevím.“

Zavřela jsem oči, jak se mnou prohnala vlna emocí.

„Říkám to nerad, ale musím být k tobě upřímnej.“

„Toho si cením.“

„Vím, že jo,“ řekl. Potom jsem ho ucítila blíž a otevřela jsem oči. Stál
přímo přede

mnou. „Jestli vzal Kohout do zaječích, asi cítil, že mu hoří u prdele. To

znamená, že tvoje máma se musí pořád někde skrývat.“

Protože neležela přede dveřmi jako Kohout.

„Ale není to dobrý,“ dodal.

Přesně jak říkal Clyde. „Není způsob, jak by to mohla napravit. I kdyby
sebrali Macka

za to, co se stalo Kohoutovi, pořád je tu Izajáš. Je to spousta drog a spousta

peněz.

Z toho se nemůže dostat.“

„Ne, nemůže.“

Stáhlo se mi hrdlo. „Tentokrát to opravdu podělala. Myslím opravdu, Jaxi.

Nejde to

napravit. Nejde to dát do pořádku. Zatáhla mě do toho a tím ses do toho

zapletl i ty.

Za to se omlouvám. Tohle jsi nepotřeboval. Neměl jsi dnes takhle vidět

Kohouta.“

„Zlato,“ vydechl jemně a sevřel mi v rukou obličej. Zaklonil mi hlavu. „Nic

z toho není tvoje chyba. To snad víš. Není důvod, aby ses za to omlouvala.
Tohle jsi nezpůsobila, ani sis o to neříkala.“

Měl sice pravdu, ale nemohla jsem si pomoct – cítila jsem se za to určitým
způsobem

zodpovědná, vždyť to byla moje máma. Položila jsem mu ruce na boky a

provedla něco,

co jsem nikdy dřív neudělala. Opřela jsem se o něj s tváří na jeho hrudi.

„Co budeme dělat?“ Byla to důležitá otázka a pokládala jsem ji ztěžka,

protože jsem se

ptala, co budeme dělat my, jako bych čekala, že se s tím nemusím

vypořádat sama. To

byl velký krok, děsivý.

Jax mě objal. „Ještě jsme nemluvili s Ikem. Jestli dokážeme najít tvou
mámu…“

„Tak co?“ chtěla jsem vědět. „Nemůžeme jim ji předat. Viděli jsme, co
provedli

Kohoutovi.“

„Nenavrhoval jsem, že jim ji předáme. Nejdřív ji musíme najít, ujistit se, že

chápe,

do jakých sraček se dostala, a potom… No, to se uvidí.“

To znamená, že se budeme muset ujistit, že chápe, že se nemůže vrátit

do Pensylvánie, jinak by pravděpodobně skončila s kulkou v hlavě. „Ale co

s Mackem?“

„K tobě se nepřiblíží.“ Jax se odtáhl a zadíval se mi do očí. „Tomu věř. A

ani Izajáš.“
Chtěla jsem tomu věřit. Skoro jsem tomu věřila, protože to prohlásil tak,
jako by měl

nad něčím takovým kontrolu.

Opřel se čelem o moje. „Škoda že ta večeře nevyšla.“

Zkroutila jsem rty a ochraptěle promluvila: „Jo, opravdu jsem se těšila na

ten steak.“

„Není konec světa, můžeme tam zajít zítra nebo třeba příští neděli.“

Zavřela jsem oči. Líbilo se mi plánovat tak daleko. Byl to jenom týden, ale
týden

znamenal spoustu času. Další slova ze mě prostě vyletěla: „To je podruhý,

co jsem viděla mrtvolu.“

„Kotě…“

„Nemyslím svoje bratry. Jejich rakve byly zavřené a já jsem neviděla…

neviděla jsem,

jak je vynášeli z domu. Ale už dřív jsem mrtvolu viděla.“ Odmlčela jsem se
a roztřeseně se nadechla. „Na večírcích u mámy doma bývalo plno lidí.
Myslím, že se ten chlap předávkoval nebo tak něco, a všichni ostatní byli
moc mimo na to, aby si to uvědomili.

Vešla jsem do obýváku a on ležel obličejem dolů, nehýbal se, ani

nedýchal.“

Jaxův hrudník se pode mnou zvedl. „Sakra, kotě, nevím, co na to říct. Nic
takovýho jsi

nikdy neměla vidět.“

„Nechci už znovu vidět mrtvá těla.“

Ticho mezi námi se protahovalo. „Je to něco, na co si nikdy nezvykneš,“
přiznal.

„V poušti jsem jich viděl hodně. Někdy to byli povstalci, jindy nevinní
civilisté, kteří se přimotali k přestřelce, a…“

„A někdy tví kamarádi?“ dodala jsem tiše.

„Jo,“ vydechl. „Jejich obličeje nikdy nezapomenu.“

Kousla jsem se do rtu. Dokonale jsem chápala, o čem mluví. Existovaly

věci, na které

nezapomenete nikdy.

V hlavě se mi honilo tolik myšlenek. Mack. Máma. Mrtvá těla s ránou po

kulce v čele.

Clyde, jak si mne hrudník, očividně ustaraný a vystrašený z toho všeho.

Skvělá večeře,

ke které nedošlo. Můj návrat sem. Můj odjezd. Jak mě dnes ráno Jax držel –
má záda

přitisknutá na jeho hruď.

Už jsem nechtěla o ničem přemýšlet.

Zvedla jsem k němu oči. „Už nechci přemýšlet.“

Jax na to neodpověděl, ani to nijak nekomentoval. V očích mu problesklo

něco žhavého

a opojného. Potom sklonil ústa k mým a sladce mě políbil – ten polibek

překročil hranici něčeho smyslného a opojného. Něco znamenal a zdálo se,
že to přijímám, opravdu to cítím a věřím tomu.

Neskutečně báječný pocit.

Když polibek prohloubil, otevřela jsem ústa, a sotva se naše jazyky dotkly,
Jaxovy ruce sjely na moje boky. Přitáhl mě k sobě. Cítila jsem ho, jak se mi
tiskne k břichu.

Vzpomněla jsem si na dnešní ráno, jak jsem ho držela v ruce, jak se jeho
silné tělo třáslo rozkoší. Ty vzpomínky rozehřály mou pokožku, ale nedaly
se srovnat s polibky, kterými pokrýval mou čelist, moje hrdlo i ucho a
místečko pod ním. Zajela jsem mu prsty

do hebkých vlasů a zaklonila hlavu.

„Nebudeš přemýšlet,“ ujistil mě mezitím, co mě okusoval. „Ani jednu

zatracenou

vteřinu.“

„Fajn,“ vydechla jsem.

S ústy na mém hrdle se zasmál. Rukama vklouzl pod moje šaty. Opravdu se
mi

zamlouvalo, kam tohle směřuje, obzvlášť když zahákl prsty za lem

kalhotek.

Ve zlomku vteřiny dopadly na podlahu.

„Připravená?“ zajímal se.

Přikývla jsem a otevřela oči.

Zakřenil se, rychle mě políbil a chytil za boky. Zvedl mě z podlahy a

posadil

na kuchyňskou linku.

Jo.

Můj holej zadek seděl na pultu.

Což bylo rajcovní na všechny možné způsoby.

Jax hladil rukama vnitřní stranu mých nohou. Když sjel ke kolenům, odtáhl
je od sebe.

Zatajila jsem dech a instinktivně se snažila kolena sevřít, ale Jax zvedl husté
řasy

a žhnoucíma očima se na mě zadíval.

„Nesvírej je, kotě.“ Jeho hluboký hlas mě rozechvěl.

Nesevřela jsem je.

Jakmile zatlačil dál, ucítila jsem, jak mě ofoukl studený vzduch. Do tváří mi
vstoupila horkost, zčervenala jsem na hrdle i hrudníku. Srdce mi prudce
bušilo. Jax sklonil hlavu a jemně mě políbil. Dál klouzal rukama k mému
rozkroku a nadzvedával mi přitom lem šatů. Když skončily kompletně
srolované kolem mých boků a pasu, kousla jsem se do rtu.

Ruce se mi na okraji linky samy sevřely.

„Nádherná,“ zamumlal.

Proboha. Neměla jsem tušení, co mám dělat nebo říct. Byla jsem dokonale
odhalená.

Široce rozevřená. Jax mé ženské partie soustředěně pozoroval. A přestože

jsem věděla,

že to, co má – co oba máme – v plánu, nebylo nic abnormálního, pro mě to

bylo úplně

nové a naplňovalo mě to úžasem.

Potom se jeho ruce zase začaly pohybovat, klouzaly pomalu od kolen po

vnitřní straně
stehen nahoru. „Skutečně jsi nádherná, Callo. Nikdy o tom nepochybuj. K
čertu, není

vůbec možný, abys o tom pochybovala.“

Srdce mi v hrudi narostlo asi pětinásobně, takže jsem měla pocit, že se tam
nevejde.

Pokožka mě zjitřenými smysly mravenčila. Jax se odtáhl.

„Věříš mi?“ zeptal se.

Proboha, teď už bylo moje srdce asi desetkrát větší než obvykle. „Jo.“

Křivě se usmál a vzápětí mě chytil za boky. Popotáhl mě po pultu – na který

se už nikdy nepodívám stejně – až na okraj, až jsem měla pocit, že z něj
sklouznu.

Nedotkl se mě, ani si na nic nehrál. V jedné chvíli se na mě křenil a ve

druhé se sklonil a přistál ústy v mém rozkroku. Při tom intimním polibku
jsem sebou škubla a moje žíly zasáhl plamen.

Bylo to tak smyslné a zdrcující, že jsem málem přišla o rozum. Jax nebyl
žádný

začátečník. Jeho ústa a jazyk mě zpracovávaly tak, že jsem zaklonila hlavu

a zvedla boky z linky, abych mu vyšla vstříc. Přelévala se přese mě
nádherná, čirá, prvotní rozkoš.

Udělal, o co jsem ho požádala. Na ty hrozné věci jsem nemyslela. Ani

omylem. Můj

mozek se odpojil a tělo se mi otřásalo. Vzdychala jsem a vydávala tiché

zvuky, o nichž

jsem ani nevěděla, že jsem jich schopná. Vzápětí Jax pohyby zrychlil,
prohloubil
a přitvrdil. Myslela jsem, že mi prsty upadnou, jak silně jsem svírala
kuchyňskou desku.

„Jaxi,“ vydechla jsem.

Tělo se mi chvělo. Otevřela jsem oči, protože jsem je už nedokázala držet

zavřené.

Chtěla jsem vidět každý okamžik. Sklonila jsem bradu a neviděla nic víc
než jeho

bronzovou hlavu mezi svými stehny.

Nadechla jsem se. Nepomohlo to.

Pohled na něj byl poslední kapkou.

Vykřikla jsem a on zavrčel. Při vyvrcholení jako bych se ztratila, kosti mi

roztály

a proudily mnou vlny rozkoše.

Jax zůstal se mnou, dokud jsem neprohnula páteř a dokud se mi nezpomalil

dech.

Potom se zvedl a políbil mě na krk. „Líbí se mi ty zvuky, které vydáváš,

zlato. A ještě víc, když u toho říkáš moje jméno. To se mi opravdu moc
líbí.“

Sklonila jsem hlavu a opřela se tváří o jeho. „To… to bylo úžasné.“

„Ty jsi úžasná.“

Ta jednoduchá, sladká slova mě zasáhla hluboko. Jako by po měsíci

neustávajícího

deště vysvitlo slunce. Ale šlo o víc než ta tři slova.

Zvedla jsem hlavu, pustila se pultu a položila mu ruce na ramena. Zatlačila
jsem do něj a on couvl, ale zřejmě jen proto, že jsem ho zastihla
nepřipraveného. Sklouzla jsem z linky na zem a ucítila, jak se mi šaty
zavlnily kolem stehen.

Šlo o mnohem víc než ta tři slova.

Šlo o ty týdny, které jsem s ním strávila a poznávala ho, o to, co jsem mu o
sobě řekla a co mi o sobě prozradil on, šlo o to, že mě viděl, celou, i pod
kůží, že věděl, jaká jsem zvenčí i zevnitř, a nejen fyzicky.

„Callo?“ vyslovil jemně moje jméno s hlavou nakloněnou na stranu.

Bože, na jeho rtech se leskly moje šťávy. Jako by mě něco zasáhlo do hrudi,
a to tím

nejlepším způsobem. Zaplést se s někým právě teď, se všemi těmi šílenými

problémy

kolem, nebylo moc chytré. Bylo to přímo hloupé.

Ale správně hloupé.

Jak jsem hleděla do těch hnědých očí, které mě rozehřívaly uvnitř i zvenčí,
vyhodila

jsem svůj trojcílový plán z okna. Stáhla jsem si z ramen bolerko, vytáhla z
něj ruce

a nechala ho spadnout na podlahu.

Jax sledoval, jak padá, a potom střelil očima zpátky, zadíval se mi do

obličeje.

Odhodila jsem rozpaky, natáhla ruku a rozepnula zip na šatech. Nezachytila

jsem je

rukama, když se kolem mě uvolnily.

V jeho překrásném obličeji se objevil napjatý výraz, který mě zatahal za
srdce. „Callo…“

Tentokrát mé jméno pronesl jinak než obvykle.

Když jsem chytila tenká ramínka a stáhla si je z ramen, přiznala jsem si

nejen, že mám

Jaxe ráda. Jak mi šaty klouzaly k bokům a potom se pomalu sunuly na

podlahu, přiznala

jsem si, že jsem se do něj zamilovala.

Stála jsem před ním v kuchyni, na jasném světle, jenom v sandálech a byla
sakra

vyděšená. Dokonale vystrašená. A jako bych celá otupěla, když jsem si

uvědomila, že to

není z důvodu, že stojím úplně poprvé v životě před někým prakticky nahá,
ale protože ho miluju.

Byla jsem do Jaxe zamilovaná.

23. kapitola
Stála jsem před Jaxem a chvěla se. Dokonce i prsty se mi třásly. Milovala
jsem ho. Byla jsem do něj zblázněná. Neměla jsem tušení, kdy se to stalo,
ale stalo se to. Byl to úžasný a děsivý pocit, ale taky zatraceně nadějný.
Ačkoli jsem už dřív měla pár kluků ráda, a dokonce po některých toužila,
nikdy jsem nikoho nemilovala. Ani jsem si nemyslela, že někdy poznám
kluka dost na to, abych se do něj zamilovala.

Ale stalo se to.

Jaxovy oči se zaostřily na můj obličej a zdálo se, že v mém výrazu něco
vyčetl, protože vydal z hloubi hrdla zvuk, který mě rozechvěl až do morku
kostí.

Vzápětí byl na mně.

Sevřel rukama moje tváře, zaklonil mi hlavu a přistál ústy na mých rtech.
Hluboce mě

políbil. Cítila jsem jeho chuť, ale i svou, slanou, a to roztočilo moje smysly.
Jeho jazyk tančil s mým, potom mi přejel po patře v ústech, než se ponořil
níž. Ten polibek byl vším, co jsem potřebovala.

„Jsi si tím jistá?“ zeptal se.

Nadechla jsem se, ale jako by mi pořád scházel kyslík. „Stojím tu před
tebou nahá.

Jsem si jistá.“

Jax se uchechtl a ten zvuk mi zatančil po kůži. „To doufám, ale zlato, tohle
je pro tebe poprvý a já si chci být jistej, že jsi v tom stoprocentně se mnou.“

Ucítila jsem tíhu na hrudi a přikývla. „Vím to jistě, Jaxi.“

Znovu zopakoval ten zvuk, než mě políbil. „Tak zatraceně rád to slyším,
nemáš ani

tušení.“ Potom mě vzal za ruku a položil si ji na hruď, nad své srdce.

„Můžeš mi

důvěřovat.“

A já mu důvěřovala.

S mou rukou ve své mě odvedl z kuchyně, z toho jasného světla, a přes

ztemnělý

obývák mě vedl ke schodům. Jak jsme šli nahoru a poté do jeho ložnice,
srdce mi uhánělo jako o život.

Před postelí pustil mou ruku a přešel k nočnímu stolku. Pozorovala jsem ho,
jak otevřel šuplík a nabral hrst balíčků. Povytáhla jsem obočí. Hm, kolik
jich potřebuje? Když spatřil můj pohled, zakřenil se a pohodil jich pár na
postel. Potom se obrátil ke mně.

S očima na mých si sundal košili, potom rozepnul opasek, uvolnil knoflík a

stáhl zip

na džínách. Shodil je ze sebe rychle a černé boxerky je vzápětí následovaly.

Stál tu nahý stejně jako já.

Byl nádherný. Každý jeho centimetr. Od konečků bronzových vlasů přes

široké lícní kosti a plné rty po hrdlo, vypracované prsní svaly a pevné
břicho. Níž byl ještě skvostnější.

Na chvíli upoutaly mou pozornost svaly na jeho bocích a pak mi pohled sjel
přes jemné

chloupky k místu, kde byl nejtvrdší.

Dobrý bože.
Vtáhla jsem spodní ret do úst a cítila, jak mi v žilách příjemně šumí krev.
Jaxovi

v tomhle ohledu nic nechybělo.

Povytáhl koutek rtů. „Pojď ke mně.“

Se srdcem bušícím až v hrdle jsem přešla k posteli a k němu. Položil mi

ruce na ramena

a přitlačil na ně tak, že jsem skončila vsedě na posteli. Potom si klekl a

hladil mě

po nohou, od stehen až po kotníky. Když dosáhl na přezky sandálů, hbitě je

rozepnul.

„Příště tě budu chtít v těch botách,“ prohlásil a zadíval se na mě skrz husté

řasy.

„Jasný?“

Páni. Přikývla jsem.

„To je moje holka,“ zamumlal a přesunul se k druhé botě. Když sandály

sundal, vyjel

rukama zase nahoru a zvedl se. Nezastavil se. Sklouzl mi přes břicho na
vnější křivku

ňader, až se dostal k obličeji, a tam se zarazil.

Znovu mě políbil, pomalu, ochutnával mě a škádlil, pak olízl mé sevřené

rty. Otevřela

jsem je po něj a opět ucítila to opojné horko. Jak mě líbal, sjel rukama pod
moje paže.

Zvedl mě a posunul dál na posteli. Vylezl za mnou, každou nohu po každé

straně mého
těla.

Když mě svalil na záda a najednou jsem ho spatřila nad sebou, zajíkla jsem
se.

V žaludku jsem ucítila strašnou nervozitu. Co když nebudu stát za nic? Co

když se mi to nebude líbit? Věděla jsem, že ne každá žena si sex užije. Co
když…

„Můžeme přestat, kdykoli budeš chtít, ano?“ promluvil dunivým hlasem, z

nějž se mi

kroutily palce u nohou. „Jestli to bude bolet, řekneš mi to. Jestli se ti něco
nebude líbit, chci to vědět. Jasný?“

„Jasný,“ vydechla jsem a přinutila se uvolnit.

Napjatě se usmál a vzápětí přistál ústy na mých rtech. Tenhle polibek byl
jiný, hlubší, dokonale mě rozechvěl. Líbal mě tak, dokud jsem nelapala po
dechu, dokud jsem mu nesevřela ramena. Nervozita mě opustila, když rty
přesunul na můj krk a klíční kost,

pokrýval je drobnými žhavými polibky a malinko olizoval.

Bože, fakt věděl, jak používat ústa.

Jakmile se přes jizvy, které mi zůstaly po řezných raných, přesunul na moje

prsa

a bradavky, zavřela jsem oči. Jak je dychtivě a zhluboka sál, prohnula jsem
záda a vydala zvuk, z kterého bych později shořela rozpaky. Trápil ten
bolestivý vrcholek, zatímco prsty dráždil druhé ňadro. Každý stisk jeho úst,
každé potáhnutí jeho prstů mi vyslalo do těla vlnu rozkoše, až do mého
lůna, které se opět začalo stahovat.

Přesunul ústa na druhé prso, zopakoval tu smyslnou hru a já cítila, jak mi

tep pulzuje
na několika velice zajímavých místech. Neklidně jsem zvedala boky, otírala
se o jeho

tvrdou erekci a zalapala po dechu, když mě zasáhl menší výbuch rozkoše.

Ústy mě dál štípal, tahal, olizoval a škádlil a mezi tím přesunul ruku mezi
moje stehna.

Cítila jsem, jak mě sevřel v dlani, a moje boky se instinktivně zvedly a

přitlačily k němu.

Zvedl hlavu z mých prsou a vklouzl do mě prstem. Znovu jsem se prohnula

a zalapala

po dechu, když přidal další prst. „Dobrý?“ zeptal se.

„Jo,“ vydechla jsem a raději přikývla, kdyby to nepochopil.

Usmál se jako ďábel, když sklonil hlavu a začal sát bradavku ve stejném
rytmu,

v jakém do mě přirážel prsty. Ta dvojí rozkoš byla jako blesk v láhvi. Krev
mi začala

bublat. Zabořila jsem mu prsty do ramen. Stočil ruku a přitiskl dlaň proti
tomu uzlíku

nervů, zatímco jsem proti jeho ruce nestoudně narážela boky. Rychle jsem
se přiblížila

k vrcholu, a když jsem na něj dosáhla, už podruhé za ten večer, zaklonila

jsem hlavu

a ochraptěle vykřikla.

Jax se rychle odsunul a natáhl se po jednom z balíčků na posteli. V

konečcích nervů
jsem pořád ještě cítila maličké výboje rozkoše, když se nade mnou zvedl a
srovnal k sobě naše těla. Ucítila jsem ho tam, na svém vlhkém těle, a prudce
otevřela oči.

Sotva jsem popadala dech a hleděla mu do očí.

„Jsi si jistá?“ zeptal se znovu a paže, opřené z každé strany u mé hlavy, se

mu chvěly.

„Řekni mi, že ano, zlato.“

„Jsem.“

Na moment zavřel oči, než se na mě zase podíval. „Díky, bože. Chci tě tak
moc, že

snad vyskočím z kůže.“

Zasmála bych se tomu, ale on přenesl svou váhu na jednu ruku, sáhl mezi
nás a navedl

se do mě. První přitlačení mě připravilo o dech a cukla jsem sebou. Ještě

nemohl být

ve mně ani pár centimetrů, ale už jsem cítila, jak se roztahuju. Trochu to
pálilo, ale

netušila jsem, jestli se mi to líbí, nebo ne. Kousla jsem se do rtu.

Díval se mi do očí a položil mi ruku na tvář. „Jsi stále se mnou?“

Přikývla jsem, protože jsem nevěděla jistě, jestli bych dokázala promluvit.
Pohladil

palcem můj spodní ret a vytáhl ho z mých zubů. Pohnul boky, trochu se
zavlnil a vklouzl do mě hlouběji. Sevřela jsem ho stehny, jak se to pálení
šířilo a sílilo. Nebylo to moc bolestivé, spíš velký tlak.
Bylo zřejmé, že se snaží ovládnout, protože jeho paže vedle mé hlavy se
chvěla. „Jsi

tak těsná. Zatraceně, Callo, ty mě zabiješ.“

Na jazyku jsem už měla omluvu, když znovu pohnul boky a já zalapala po

dechu.

Ztuhl a chytil mě za bradu. „Musím vědět, že jsi připravená, zlato.

Potřebuju to od tebe slyšet.“

V ústech jsem měla sucho, ale přinutila jsem se promluvit. „Jsem

připravená.“

Jax mi chvíli hleděl do očí a potom mě políbil. V tom okamžiku jsem měla
rty pevně

sevřené, ale on je nenechal být, dokud jsem je pro něj neotevřela, a když
polibek

prohloubil, přirazil boky, až se dostal celý dovnitř. Z rozkroku se mi do

všech stran rozběhl nával bolesti, měla jsem pocit, jako by mě sežehl
plamen. Můj výkřik uvízl v tom polibku.

Jax byl ve mně, nehýbal se, a já věděla, že už nejsem panna. Jo. Rozhodně
nejsem.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se hrdelním hlasem.

Polkla jsem. „Jo.“

Byla to pravda. Ta bolest ustoupila, jen to pálení neustávalo. Ale nebyl to

špatný pocit.

Prostě jsem to cítila.

„No, tak z něčeho, co je v pořádku, to změníme na něco skvělýho,“

zamumlal mi proti
rtům. Ovšem já si tím tak jistá nebyla.

Znovu mě políbil a začal se pohybovat, pomalu se odtáhl, a když byl z

poloviny venku,

zase přirazil dovnitř. Byl to zvláštní pocit, jak jsem byla plná a jak mě
roztahoval. Ne bolestivý, ale jiný. Kdykoli se pohnul, cítila jsem to v celém
těle.

Jax udržoval pomalý, pravidelný rytmus, až ten pálivý tlak ve skutečnosti

vůbec

nebolel, právě naopak. To pálení se proměnilo v mírné doutnání rozkoše,

která sílila

s každým přírazem.

Protože jsem se cítila příjemně, sklouzla jsem rukama na jeho zadek a vyšla
mu svými

boky vstříc.

„Kruci,“ zavrčel. Zjistila jsem dost rychle, že pohybovat se s ním zároveň je

dobrý

nápad, opravdu moc dobrý nápad, tak jsem to zopakovala a pak ještě
jednou. Další slovo

proti mým ústům prudce vydechl: „Do prdele.“

Pohybovala jsem boky, vlnila je v rytmu, který nasadil, a ten plamínek

rozkoše se vrátil zpět, narůstal a sílil. Omotala jsem mu nohy kolem boků a
on se dostal hlouběji. Divoce mě líbal, jazyk mi vsouval do úst ve stejném
rytmu se svým tělem. Zabořila jsem mu nehty do zadku.

„Víc,“ uslyšela jsem se zašeptat a netušila, odkud se to slovo vzalo, ale on

mě poslechl.

Dal mi víc.
Mnohem víc.

Zrychlil a sklonil hlavu mezi můj krk a rameno. Tlak v mém lůnu byl vše,
co jsem

vnímala. Všechny pozůstatky bolesti dávno zmizely. Pohybovali jsme se

divočeji

a zapomněli na jakýkoli rytmus. Jakmile jsem prohnula záda a přitáhla si ho

k sobě,

zavrčel mi do ucha.

„Bože, Callo, miluju ten pocit,“ zašeptal mi do ucha. „Cítím, jak se

stahuješ. Je to

zatracená nádhera.“

Zatajila jsem dech. Byla jsem nablízku něčeho velkého, něčeho krásného a
silného,

a zdálo se, že si toho byl Jax vědom, protože začal přirážet tvrději. Napětí
sílilo

a pohlcovalo nás. Zašeptala jsem jeho jméno a sevřela ho pevněji. Svaly se

mi stáhly

a vzápětí jsem vybuchla rozkoší tak mohutnou, jakou jsem nikdy dřív
nepoznala. Bylo to

hlubší, mnohem silnější.

Dál do mě narážel boky, přestal se snažit ovládat a zabořil mi hlavu do

ramene. Tlačil

do mě hluboko a pak na okamžik ztuhl, než škubl boky. Když vyvrcholil,

ochraptěle vykřikl moje jméno. Přitiskla jsem se k němu, dojatá víc, než
bych si myslela, že je po sexu možné, a zavřela jsem oči. Jax zhluboka
oddechoval.
Přišlo mi to jako věčnost, než se odtáhl, zvedl hlavu, aby mě políbil na
hrdlo, na líně pulzující místečko. „V pořádku?“

„Jo,“ zašeptala jsem. „Bylo to…“ Nedokázala jsem popsat slovy, jak se
cítím. Nic mě

nenapadalo.

Jax se zvedl na lokti a pomalu mě políbil. Pořád byl ještě ve mně. „Bylo
to… zatraceně

dokonalý.“

Otevřela jsem oči. „To bylo… Nevěděla jsem…“

„Co?“ zeptal se, když jsem to nedokončila.

„Nevěděla jsem, že to může být takové,“ přiznala jsem a připadala si trochu

hloupě.

„Prostě jsem si nemyslela, že to může být takovéhle.“

Na rtech se mu objevil samolibý úsměv, a než se odtáhl, znovu mě políbil.

Jakmile ze

mě vyklouzl, náhlý pocit prázdnoty mi přišel nepříjemný a zvláštní.

Připadala jsem si jako hadrová panenka, jako by se všechny kosti ve mně

rozpustily.

Jax se zvedl z postele a zamířil do koupelny, aby se zbavil kondomu. Když

se vrátil

do ložnice, posadil se vedle mě a vlhkou žínkou setřel stopy toho, k čemu tu

došlo.

Intimita té chvíle mě šokovala. Kdovíproč mi to přišlo důležitější než

všechno předtím.
Hrdlo se mi stáhlo a Jax odnesl žínku zpátky do koupelny.

Když se vrátil, vlezl si za mnou do postele a přetáhl přes nás přikrývku.

Mlčela jsem.

Otočil mě k sobě, aby mi viděl do obličeje, a položil mi paži okolo pasu.

Naše pokrčená kolena se k sobě tiskla. Hrál si s prameny mých vlasů,
namotával si je na prsty. Ticho mezi námi se protahovalo tak dlouho, až
jsem si začala dělat starosti, že se mu to nelíbilo tak moc jako mně, že nebyl
tak dojatý jako já.

„Děkuju ti,“ promluvil.

Zamrkala jsem. „Cože?“

Na rtech mu zahrál malý pobavený úsměv. „Děkuju ti, žes mi v tomhle

důvěřovala.“

Otevřela jsem pusu.

„Moc to znamená.“ Zvedl řasy a zadíval se mi do očí. „To, co jsme udělali.

Bylo to tvoje poprvý. Vážím si toho.“

Nezdá se mi to?

„Za to ti děkuju.“

Jax se přisunul blíž, spojil naše rty v tom nejsladším možném polibku a já si
uvědomila, že to je skutečné. Žádná orgasmem způsobená halucinace.
Opravdu žádný div, že jsem se do něj zamilovala.

Zaťala jsem prsty do Jaxovy hrudi, zvrátila hlavu dozadu a vykřikla. Svíral
v rukou moje ňadra a prudce pohyboval boky, zatímco já prostě
zkolabovala na jeho hrudník. Jakmile se udělal i on, objal mě pažemi a já se
musela soustředit na dýchání, protože mi to dalo práci, když jsem vnímala,
jak se jeho tělo pode mnou chvěje.

S pocitem uspokojení a lehounká jako peříčko jsem na něm ležela a on mi

přitiskl tvář
na svou hruď. Jeho srdce bilo stejně rychle jako moje. Usmála jsem se a
zavřela oči.

Neměla jsem tušení, jak mě přesvědčil, abychom to dělali takhle – se mnou

nahoře.

Pravděpodobně to začalo tím, když mě v pondělí ráno probudil s ústy na

mém ňadru,

které kousal a olizoval. Později se ve mně pohyboval, mnohem pomaleji

než předchozí

noc, jestli to je vůbec možné. A možná to mělo něco společného s tím, jak
mě v pondělí

večer v kuchyni od pasu dolů svlékl a zopakovali jsme svoje počínání z

předchozího

večera, jen tentokrát místo jazyka použil penis.

Už nikdy se na tu kuchyňskou linku nepodívám stejně.

Možná za to mohl úterní večer. Zamířili jsme do kempu, kde se měl

potloukat Ike, ale

skončilo to jako totální fiasko. Nebyl tam a nikdo ho tam dlouho neviděl.
Vytratil se jako popel po hurikánu. Zklamalo mě to, protože jsem doufala,
že je to dobré vodítko, ale to zklamání pominulo cestou domů v Jaxově
náklaďáku.

Jax bravurně zvládal několik věcí najednou, jako řídit jednou rukou a
druhou zanořit

do mých kalhotek. Když jsme dojeli k němu, oplatila jsem mu tu službičku

na kolenou

v obýváku. Bylo to neskutečně nemravné.

Přesvědčit mě k tomu, abych dnes odpoledne byla nahoře, mu ale možná
taky pomohla

úterní noc, protože po ní jsem si byla docela jistá, že vím z první ruky, co to
skutečně znamená „vyšukat mozek z hlavy“ a jak se při tom člověk cítí.

Pěkně báječně.

Anebo za to mohlo dnešní ráno, protože Jax byl rozhodně fanoušek ranního
sexu.

Oběma nám to trvalo déle a skončilo to epickým závěrem. Ale v posteli nad
ním jsem

skončila až poté, co mě přerušil, když jsem se chystala do sprchy.

Byla jsem předtím trošku nervózní. Když byl nahoře, opravdu jsem na stav
svého těla

moc nemyslela. Teď mohl vidět celou přední část mého těla, ale nakonec
jsem se s tím

vypořádala. Moc dobře. Myslím, že pozice nahoře se asi právě stala mou
nejoblíbenější.

„Musíme se nachystat do práce,“ poznamenal.

„Vůbec se mi nechce pohnout.“

Uchechtl se. „Já opravdu taky nechci, ale…“

Povzdychla jsem si. „Nemůžu tu prostě takhle zůstat? Jako navždy?“

Znovu se zasmál a poplácal mě po zadku. Tiše jsem zavrčela, svalila se z

něj a skončila vedle něj na posteli jako hromádka kostí a želé. „Můžeš jí do
sprchy první. Já si ještě chvíli pospím.“

Posunul se na svou stranu a pohladil mě prsty po boku. „Můžeme se

osprchovat spolu.“
Odfrkla jsem si. „Neosprchovali bychom se.“

„Proč ne?“ škádlil mě a políbil na rameno.

„Skončili bychom u sexu a nejsem si jistá, jestli můžu riskovat další

orgasmus, aniž

bych přišla o své drahocenné mozkové buňky.“

Zasmál se. „Asi máš pravdu.“ Potom pohnul hlavou, našel moje rty a políbil
mě.

„Nezdržím se tam dlouho.“

„Hm, no jasně.“

Jax se sprchoval mnohem déle než kterákoli holka, kterou znám. Pořád
jsem žasla, že

poté, co ze sprchy vylezl, ještě zbývala teplá voda. Ale to je fuk. Při tom
tempu, kterým jsme jeli, by studená sprcha možná byla dobrý nápad.

Jenom jsem ležela, v polospánku, a nechala se volně unášet na to teplé a

měkoučké

místečko, kde jsem si klidně přiznala, že jsem šíleně, hluboce a možná

hloupě zamilovaná do Jaxe. Bylo mi to jedno. Během sexuálního opojení
jsem se nestarala o to, že možná skončím se zlomeným srdcem.

Když Jax konečně vypadl ze sprchy, trvalo mi trochu déle se připravit.

Pohybovala jsem

se jako želva. Zatímco jsem si foukala vlasy – úplně rovně, na nic víc jsem
neměla sílu –

přemítala jsem, jaké to bude v práci, když už jsme se spolu vyspali.

Mnohokrát. Všude

možně po celém domě. Jako bychom sexuálně explodovali.

Cestou do hospody jsem kvůli tomu byla trochu znepokojená. Snažila jsem
se ze všech

sil si s tím nedělat starosti, když mi v kabelce pípl telefon. Šťastná za to

rozptýlení jsem vytáhla mobil z tašky a zjistila, že mi přišel e-mail od
finanční poradkyně ze Shepherdu.

Srdce se mi na chvíli zastavilo. „Ježíši.“

„Co je?“ zeptal se Jax, když najel na hlavní silnici, a pohlédl na mě.

„Přišel mi e-mail od mé finanční poradkyně. Musí to být kvůli té studentské

půjčce,

jestli jsem podala žádost včas,“ vysvětlila jsem.

Zadíval se zpátky na cestu. „A co píše?“

„Bojím se to přečíst.“

„Chceš, aby to přečetl já?“ nabídl se.

Měla bych ho obejmout a políbit. „Jo, ale řídíš, a ať už je to špatná zpráva,

nebo dobrá, nechci umřít při autonehodě.“

Odfrkl si.

Zhluboka jsem se nadechla, otevřela e-mail a čekala, až se zpráva stáhne.

Samozřejmě

to trvalo věčnost a málem jsem při tom čekání začala bušit hlavou o
přístrojovou desku, když se zpráva konečně objevila. Rychle jsem ji přejela
očima, hledala klíčová slova. Když jsem mezi jiným, například částkami,
narazila na slovo „blahopřejeme“, radostí jsem vykřikla a obrátila se k
Jaxovi tak prudce, že jsem se málem přidusila o bezpečnostní pás.

Plné rty zkroutil do širokého úsměvu. „Hádám, že je to dobrá zpráva.“

„Rozhodně! Schválili to. Je to dost peněz. Dostanu peníze na studium,“
řekla jsem mu

a skoro v sedadle poskakovala.

Položil mi ruku na koleno a jemně ho stiskl. „To je skvělá zpráva, zlato.“

Opravdu byla. „Jeden z největších kamenů mi spadl ze srdce. Aspoň vím,

že budu moct

dokončit školu. To je úžasný.“

„To je. Jsem rád, že ti to vyšlo.“

Podle tónu jeho hlasu a úsměvu na tváři jsem poznala, že je opravdu rád, a
tím mě

moc potěšil. Ovšem pak jsem si uvědomila, že to znamená, že se v srpnu

budu muset

vážně vrátit do školy a Jax zůstane tady.

Sakra.

Jak jsem na to mohla zapomenout?

Štěstí ze mě trochu opadlo, ne moc, ale dost na to, aby mě zneklidnilo, že

jsem to

připustila. Najednou jsem měla pocit, že musíme přesně definovat, co mezi

sebou máme

a co to bude znamenat, až mi začne škola, a to mě otrávilo.

Teprve když jsem stála za barem U Mony a krájela limetky a čerstvou mátu,
dokázala

jsem najít šťastný střed mezi oběma pocity. Užiju si, co prožívám teď, a
nebudu si dělat starosti s tím, co přinese budoucnost, protože to je vzhledem
ke všem problémům – jako že mám třeba do zítřka doručit Mackovi svou
mámu – pořád ještě velká neznámá.

A nezdálo se, že bych měla šanci Mackův požadavek splnit.

Než Jax zmizel vzadu v kanceláři, políbil mě Nickovi a Clydeovi přímo na

očích, což

možná mohlo za to, že jsem si nedělala starosti kvůli tuně věcí, které jsem
nemohla

ovlivnit.

„To je můj kluk,“ bylo vše, co k tomu Clyde poznamenal, než se odšoural
do kuchyně.

Zakřenila jsem se, zavrtěla hlavou a odsunula krájecí prkénko stranou.

Kolem a kolem,

vedla jsem si docela dobře. Myslím. Už jsem nebyla panna. Byla jsem
zamilovaná

do kluka, který mě připravil o nevinnost, a byla jsem si docela jistá, že mě

má rád.

Hodně. A dostala jsem finanční podporu na studium.

A dožila jsem se středečního večera, aniž by nás někdo přejel, bez dalších
mrtvých těl

u dveří a bez Dermablendu.

Rozhodla jsem se, že to byly skvělé tři dny.

V hospodě byl klid, za barem jsme stáli jenom s Nickem, když vešla dovnitř
mladá

dvojice. Za tu dobu, co jsem tu pracovala, tu ještě nebyli. Posadili se na dvě

prázdné
židličky.

Roztomilý pár – ona malá a křehká asi jako Roxy, on hodně vysoký s
rozcuchanými

hnědými vlasy. Ta holka měla ty nejpěknější modré oči, které ostře

kontrastovaly s jejími tmavými vlasy.

„Co vám můžu přinést?“ zeptala jsem se.

Holka si uhladila tričko se znakem Marylandské univerzity. „Jenom kolu,

prosím.“

„A jídelní lístek,“ dodal ten kluk a opřel se lokty o barový pult. „A ještě
jednu kolu.“

„Hned to bude.“ Podala jsem jim pití a jeden jídelní lístek ve fólii.
„Hranolky jsou

skvělé. A kuřecí křidýlka taky, jestli máte rádi koření Old Bay Seasoning.“

Holce zasvítila očka. „Miluju Old Bay. Myslím, že to je jeden z požadavků,

když chce

člověk chodit na školu v Marylandu.“

Marylandská univerzita byla nedaleko od Shepherdu. „Jenom tudy

projíždíte?“

Kluk přikývl. „Jeli jsme se podívat do Fili. Syd tam nikdy nebyla.“

„Bylo to fajn?“

Syd přikývla. „Vzal mě na baseballový zápas, ale nedala jsem si tam nic k
jídlu a teď

umírám hlady.“

Kluk si prohlížel menu. „Myslím, že si dáme křidýlka s hranolkama.“

Odběhla jsem zadat objednávku, a když jsem se vrátila, u baru stál starý
Melvin a čekal na mě.

Ach, ne.

Usmála jsem na něj, přestože vypadal, jako by se na mě chystal spustit

všechno, co mu

leželo na srdci. Když se však otevřely dveře a dovnitř vkročila Aimee se

dvěma E, můj

úsměv povadl. Přejela pohledem hospodu, a když neviděla Jaxe, přešla k

baru co nejdál

ode mě, přímo před otráveně vypadajícího Nicka.

Aniž by mě o to Melvin požádal, postavila jsem před něj pivo a doufala, že

ho to odradí.

Nepovedlo se.

„Slyšel jsem, že někdo pohodil Kohoutovo tělo u vašich dveří. Je to

pravda?“ vyzvídal

a omotal prsty kolem láhve.

Ten kluk u baru ztuhl a holka vykulila oči.

„Je to hnus, co tihle feťáci ve městě vyvádějí,“ pokračoval Melvin a

nevšímal si pohledů kolem. Pořádně si přihnul piva. „Tohle bývalo klidné
město, pěkné místo. Teď se tu válí mrtvoly se střelnými ranami v hlavě.
Zatracená škoda.“

„Kylere,“ zašeptala ta holka pomalu. „Hm…?“

Mlčel a zadíval se na mě. Než jsem mohla promluvit, Melvin se rozhodl, že

ještě
neskončil. „Ovšem nemůžu říct, že je Kohouta škoda. Každý musel vidět,
že takhle skončí.

Nic než bídná krysa a…“

„Dáte si dnes křidýlka nebo hranolky?“ zeptala jsem se a doufala, že ho

rozptýlím dřív, než tu ubohou dvojici vyděsí a ta vezme s křikem nohy na
ramena.

Naštěstí se mi to povedlo a on zabručel, že si dá křidýlka. Když jsem to

zašla nahlásit do kuchyně, objednávka toho páru už byla připravená. Vrátila
jsem se a děkovala nebesům, že se v hospodě objevil Melvinův kamarád a
společně odešli ke stolu.

„Omlouvám se za to,“ řekla jsem a položila jejich košíky na pult. „Obvykle

tu takové

problémy nemíváme.“

Ten kluk se naklonil blíž. „Opravdu jste měla mrtvolu na zápraží?“

Cukla jsem sebou. „Jo. Dlouhej příběh.“

„Kruci,“ zamumlal a napřímil se.

Dveře se zase otevřely. Vzhlédla jsem a spatřila dovnitř vejít Katie. Přesně
jsem

poznala, kdy ji ta holka zahlídla, protože ještě víc vytřeštila oči. Zřejmě
kvůli tomu, že Katie měla na sobě tmavě růžové síťované šaty přes jakési
bikiny nebo titěrné prádlo nebo co to bylo. Nechtěla jsem se dívat tak
dlouho, abych to rozeznala.

Zakřenila se a poskakovala směrem ke mně. „Holka, dneska vypadáš

skvěle. Přestože

ti padají mrtvoly na hlavu.“

Ach, proboha.
„Vlastně vypadáš jako někdo, kdo si právě zapíchal,“ pokračovala a mně
spadla brada.

„Jo, vypadáš. Rozhodně.“

Vážně jsem začínala věřit, že má super striptérské schopnosti. Ale nebudu

se o tomhle

bavit, když vedle nás seděli úplně cizí lidi. „Máš přestávku, Katie?“

„Ne. Zrovna mířím do práce. Napadlo mě, že se stavím a ujistím se, že se

nekrčíš někde

schoulená v koutě a nešeptáš si pro sebe, aby ses dostala z toho traumatu.“

„Jsem úplně v pořádku,“ prohlásila jsem. „Ale děkuju, že sis o mě dělala

starosti.“

Skutečně jsem to myslela vážně.

Chystala se něco říct, ale vtom se na konci chodby vedoucí do kanceláře

objevil Jax.

Zadíval se na mě a mrkl. Cítila jsem, že se hloupě usmívám.

„On se ti určitě dostal do kalhotek,“ zašeptala a ten kluk vedle vypadal, že

se udusí

křidýlkem. Jax se potloukal kolem, a než jsem na to dokázala dát

dohromady odpověď,

obrátila se k nám Aimee a předvedla tak elegantní otočku hrdla.

„Je strašně sexy, že jo?“ řekla a zamrkala na mě velkýma očima. „Myslím

Jaxe.“

Nick obrátil oči v sloup, odvrátil se od ní a přešel k láhvím v zadní části

baru.
Otevřela jsem ústa, ale Katie mě předběhla. „Ty čubko, seš sjetá? Protože
vím docela

určitě, že ten sexouš jménem Jax právě mrkal tady na Callu a vůbec si
nevšiml, že ty tady sedíš. Jen pro tvou informaci.“

Když Aimee zrudla, stiskla jsem rty tak silně, až jsem myslela, že prasknou.
Chvíli

hleděla na Katie, potom se otočila a rázně vykročila směrem k Jaxovi, který

právě sbíral ze stolů prázdné sklenice a košíky.

Povzdychla jsem si.

Katie se ke mně otočila. „Jednou tu čubku odsud z hospody vykopnu.

Někde si to zapiš,

pamatuj na má slova a tak dál.“

Potom si rázně vykračovala ona, ale opačným směrem, ke dveřím.

Zaletěla jsem pohledem k tomu mladému páru. S otevřenou pusou jen kulili
oči. Oba

zároveň se na mě zadívali.

„Vítejte U Mony,“ poznamenala jsem suše.

24. kapitola
V sobotu večer stála za barem Roxy, hubené paže založené na hrudi, nohy
kousek

od sebe. Brýle s černými obroučkami měla vytažené na hlavě, jen kousek

pod dokonale

rozcuchaným drdolem.

S očima přimhouřenýma do úzkých škvírek a s vystrčenou bradou vypadala

roztomile.

Prozradila jsem jí to před pár minutami, když jsem přišla k baru pro piva
pro skupinku

chlapů vzadu, ale ona si nemyslela, že je to roztomilé, a začala se tvářit

ještě víc

jedovatě.

A roztomileji.

Obětí jejího smrtícího pohledu byla Aimee s dvěma E. Byla tu už čtvrtý

večer za sebou

a seděla u baru s kamarádkou, která měla barvu trochu jako pomeranč.

Roxy ji

přejmenovala na Umpu Jedna.

Musela jsem se usmát, protože ty smrtící pohledy střílela za mě. Aimee se

ve skutečnosti k Roxy, a dokonce i ke mně chovala docela mile, ale dávala

jasně najevo, proč je tady, a to Roxy nedokázala překousnout.
Kdykoli stál Jax za barem, Aimee si uzurpovala jeho pozornost, jak to jen
šlo. A stejně jako každou noc předtím musel být výjimečně zábavný,
protože neuběhla minuta, aby se Aimee hlasitě nesmála. Nebo si
nepřehazovala vlasy přes rameno. Pořád se nakláněla

přes bar a nabízela tak Jaxovi i Roxy ničím nerušený výhled do svého
hlubokého výstřihu.

A stejně jako předchozí večery Jax tu a tam zachytil můj pohled a zadíval
se na mě tak, že mi bylo úplně fuk, že Aimee sedí u baru a dělá všechno
možné, jen aby s ní flirtoval.

Na druhou stranu jsem si uvědomovala, že by Jax mohl utnout Aimeeiny

pokusy tím, že

by jí řekl, že není k mání. Sice jsme svůj vztah nepojmenovali, ale byli jsme
spolu

ve všech smyslech toho slova.

A… a já jsem ho milovala, tak co. Byli jsme spolu.

On mi sice ta slova neřekl, ale ani já jemu. A nechtěla jsem na to teď myslet
nebo

z toho dělat velkou vědu. Navzdory všemu jsem byla vlastně docela
šťastná. Byla už

sobota a Macka jsem nezahlídla.

Nezničím si to.

Nesla jsem kuřecí křidýlka s Old Bay k Melvinovu stolu, zakřenila jsem se
na toho

starouše a položila košík mezi chlapy. „Tady to máte. Ještě něco?“

„Máme všechno.“ Usmál se a kolem očí se mu prohloubily vrásky. „Tedy

jestli zase
dostaneme jeden z těch pěkných úsměvů.“

Zasmála jsem se. „Vy lichotníku.“

Uchechtl se a popadl křidýlko. „Kdybych byl o dvacet let mladší, prošlapali

bychom tady spolu podlahu.“

Povytáhla jsem obočí. O dvacet let? Musela bych to zdvojnásobit, ale jeho
slova mě

přiměla se usmát a dodala jsem: „Až si budete chtít zatančit, dejte mi

vědět.“

Skoro jsem nemohla uvěřit, že jsem to řekla, tmavé oči mu však zasvítily.
„To udělám.“

Znovu jsem se na něj usmála, otočila se a vydala se k dalšímu stolku, kde se

zdálo, že

mají prázdné skleničky, a podvědomě jsem se ohlédla k baru.

Roxy vypadala jako dračice v plné síle, třásla koktejlovým šejkrem tak
silně, až mě

napadlo, že se obsah rozletí okolo baru. Sjela jsem pohledem k místu, kde
seděla Aimee, a vykulila oči.

Co to sakra…?

Aimee téměř seděla na baru s rukama na Jaxových tvářích. Na jeho tvářích.

Svírala mu

obličej v dlaních. Zachvátil mě hněv a v žaludku se mi utvořilo něco

malého, ledového

a ošklivého a ta malá ošklivá věc mi sevřela hrudník hodně nepříjemným

způsobem.
Protože proč – proč k čertu – se ho tak dotýkala a proč – proč sakra – jí to
Jax dovolil?

Než jsem se nadála, už jsem mířila k baru. Neměla jsem tušení, co udělám,
až se tam

dostanu, ale věděla jsem určitě, že nic pěkného a že toho možná později
budu litovat, ale kašlu na…

„Ahoj, kočko.“

Při zvuku toho povědomého hlasu jsem se prudce zastavila. Nemohla jsem
tomu uvěřit.

To snad ne. Překvapením jsem odtrhla pohled od Aimee a Jaxe a rychle se

otočila. Brada

mi spadla až na zem.

Jase Winstead na mě mrkl.

Zatracený Jase Winstead stál přímo tady.

Jase – člen Rajcovní roty – stál tady v hospodě.

„Překvapení!“ Zpoza něj vykoukla Tereza, celá opálená a nádherná.

Sjela jsem pohledem z Terezy na Jase, potom za ně a myslela jsem, že

spadnu

do mdlob. Nepřijeli sami. Byl s nimi Cameron Hamilton – prezident

Rajcovní roty. A taky Avery. Držel ji jednou rukou kolem ramen, blízko u
sebe, tím jejich směšně rozkošným způsobem.

Jase se uchechtl. „Myslím, že jsme ji tak šokovali, že nemůže mluvit.“

„Proboha,“ vydechla jsem a několikrát zamrkala. „To teda rozhodně.

Neměla jsem
o ničem ani tušení.“

„Proto je to překvapení.“ Tereza se ohlédla přes rameno na svého staršího

bratra

a jeho holku. „Rozhodli jsem se sem zajet na poslední chvíli. Chybělas mi!“

Vzápětí se na mě vrhla a objala mě. Taky mi chyběla a byla jsem ráda, že

jsou tady.

Když jsem se však odtáhla a Tereza začala vykládat Jaseovi, že vůbec

netušila, že umím

čepovat pivo, natož míchat nápoje, uvědomila jsem si, že o mně opravdu
nic nevědí.

Aspoň nic, co by byla pravda.

Bože, moje snůška lží mi vrazí pořádnou facku. Jediné, co mluvilo v můj
prospěch, bylo

to, že Jax o těch mých lžích věděl. Byl snad dostatečně při smyslech, aby
mě před

kamarády neodhalil.

Ale i tak jsem byla velká lhářka.

Srdce mi začalo prudce bušit. Kromě toho, že si mysleli, že je moje máma

mrtvá, by se

z toho mohla stát katastrofa, kdyby někdo mým směrem pohodil další
mrtvoly nebo se

někdo před kamarády o něčem zmínil. Vzpomněla jsem si na ten hezký pár,
který si tu

ve středu bezděčně vyslechl podrobnosti o Kohoutově smrti.

Najednou jsem měla chuť utéct s křikem z hospody.

„Tereza nám prozradila, že chodíš s klukem,“ poznamenala Avery.

„Cože?“ Myšlenkami jsem bloudila jinde, představovala si mrtvoly padající

ze stropu

spolu s balíky heroinu. Jako by na nás pršely.

„S klukem,“ zopakovala Tereza a objala Jase kolem pasu. „Říkala jsi, že se

jmenuje

Jax. Šli jste na večeři? Pracuje tady? Říká ti to něco?“

„Aha, jo,“ hlesla jsem hloupě. Zajela jsem si rukou do vlasů a zastrčila si je
za ucho.

Všimla jsem si, že to Terezu překvapilo. „Je tady, je… hm…“ Obrátila jsem
se k baru.

Ach, ne.

Roxy se z dračice proměnila v plamennou zbraň hromadného ničení a Jax

stál pořád

za barem. Aimee s dvěma E už neseděla na baru, ale měla ruce na jeho

hrudi, tlačila mu

do ní, jako by zkoušela pevnost jeho prsních svalů.

„Ten kluk na mamografickém vyšetření?“ zeptal se Jase.

Polkla jsem, ale v krku jsem měla sucho jako v poledne na poušti.

Cam přišel blíž, Avery táhl za sebou. „To není on, že ne?“

Proboha, moji kamarádi se chtěli seznámit s Jaxem a malá Miss Poconos

Aimee
Grantová se s ním právě mazlila.

Tereza se rozhlížela, hledala jiného kluka, ale byla tu jenom Roxy a ta

nevypadala jako chlap, takže…

Zatímco jsme se všichni dívali k baru, Jax ustoupil Aimee z dosahu a řekl
něco, čemu se smála, jako by byl zatracený král komiků.

„To je Jax,“ vydechla jsem.

Jase se na mě zadíval, naklonil hlavu na stranu a potom pohlédl zpátky na

Jaxe.

„Určitě?“ Proboha.

Tón jeho hlasu naznačoval, jako by na tom chtěl něco změnit.

Napadlo mě, jestli by bylo moc divné, kdybych si zalezla pod stůl a začala
se tiše

houpat.

V té chvíli se Jax rozhlédl, a jakmile se jeho oči setkaly s mýma, usmál se

na mě. Ten

úsměv ale rychle povadl, protože mi Jase položil ruku na rameno, a když
jsem se na něj

podívala, Tereza už kolem něj nebyla omotaná jako sexy pavoučice.

Jax přimhouřil oči.

Nevyvíjelo se to dobře.

Jax začal obcházet bar – Aimee a její kamarádka se otočily za ním jako na
kolovrátku –

ale on kolem nich proběhl, jako by neexistovaly.

Což by mě kdykoli jindy náramně pobavilo.

Zastavil se přede mnou, ale oči upíral na Jase. „Je všechno v pořádku,
Callo?“

Neviděla jsem na Jase, ale dokázala jsem si představit, že se samolibě

usmíval. „Jo,

tohle je Jase.“ Mírně jsem se otočila. „A tohle Tereza a Cam a Avery. Jsou
to…“

„Tví kamarádi ze školy.“ Dokázal tím, že mě poslouchal, když jsem

blábolila. Uvolnil se a podal Jaseovi ruku. „Rád tě poznávám.“

Jase spustil ruku z mého ramene a potřásl Jaxovou. „Já taky.“ No, neznělo
to moc

upřímně. Bylo to trochu trapné. „Hm, přijeli a překvapili mě.“

„Pěkný,“ poznamenal, naklonil hlavu na stranu a otočil se k Tereze. „Calle

se po vás

fakt stýská, lidi.“

„Protože jsme báječní,“ prohlásila Tereza. „Máme Callu rádi. Jako opravdu.
Všichni.

A dáváme na ni pozor.“

Jax na ni jenom zíral.

Právě teď by mi nevadilo, ani kdyby mi mrtvola spadla na hlavu. A úplně

hloupě mě

napadlo, kdo hlídá Rafaela a Michelangela, když jsou Cam a Avery tady.

Cam najednou ztuhl. „Co to sakra…?“

Okamžitě jsem věděla, koho zahlédli, protože se Cam i Jase začali chovat
jako potrhlé

puberťačky.

„Krucinál,“ vydechl Jase.

„Můžeš to zopakovat.“

Pár metrů za Jaxem stál Brock a držel tágo. Zjevně na něj oba kluci zírali s
otevřenou

pusou, ale on si toho nevšímal a jen na ně kývl bradou.

„Kdo to je?“ zamumlala Tereza.

„Kdo to je?“ Jase na ni vytřeštil oči. „Myslím, že s tebou nemůžu zůstat.“

Protočila panenky a praštila ho do paže. „No jak myslíš.“

„Chcete se s ním seznámit?“ nabídl Jax a mrkl na mě. Srdce mi poskočilo,

protože fakt

pěkně mrkal.

Jase i Cam dokonale zapomněli na svoje přítelkyně a následovali Jaxe, jako

by byl

nějakej zatracenej Krysař nebo co.

„To jako vážně?“ Tereza si založila paže. „Kdo to je?“

„Nějakej zápasník v bojových uměních nebo v něčem takovým. Bojuje v

televizi,“

vysvětlila jsem. „Trénuje ve Filadelfii.“

„Aha,“ přikývla Avery. „Cam je tímhle přímo posedlej.“

Tereza se dál tvářila nezaujatě.

„Dáte si něco, holky?“

„Limonádu,“ odpověděla Avery. Teprve tehdy mi došlo, že Tereza není dost

stará na to,

aby tu mohla podle zákona být, ale k čertu s tím. Doprovodila jsem je k
baru a pak

zamířila za něj pro dvě limonády.

„Kamarádi?“ zeptal se Nick.

Přikývla jsem.

„Udělej si chvíli volno. Postaráme se o to tady.“

„To není…“

„Udělej si přestávku, Callo,“ zopakoval vážně. „S Roxy to v pohodě

zvládneme.“

Usmála jsem se na něj a přikývla. „Dobře, díky.“

Vzala jsem z baru pití a zamířila za holkami, které se mačkaly za

obsazenými

stoličkami. Roxy měla plno práce se servírováním nápojů a mě napadlo, že

bych jí měla

kamarádky představit.

Podala jsem holkám pití a opřela se o stěnu vedle zarámované fotky chlapa,
který

vypadal, jako by patřil k Pekelným andělům. Avery se na mě zvláštně

dívala, a když jsem ji přistihla, nejistě se zasmála.
„Vypadáš opravdu moc dobře, Callo.“

„Díky. To… hm, to ten make-up.“ Tváře mi zčervenaly a cítila jsem se

kvůli tomu

hloupě. „No, tím myslím, že ho už tak moc nenosím.“

„Sluší ti to.“ Zatřásla zápěstím, aby jí stříbrný náramek sklouzl na místo.

„Vypadáš báječně.“ Tereza se kousla do rtu a pak šla přímo k věci. „Kdo je
ta holka?“

Měla jsem chuť řvát. Chtěla jsem praštit čelem o bar a řvát. „S tou holkou
se před

nějakou dobou scházel.“

„Před nějakou dobou?“ Tereza pozorovala Jaxe, jak postával s kluky čelem
k nám.

V jejím hlase byly slyšet pochyby a já toužila skočit pod vlak.

„Jo,“ zašeptala jsem a zhluboka jsem se nadechla, když se Jax zadíval mým
směrem.

Úsměv na jeho tváři povadl. Zadívala jsem se stranou, na své kamarádky a

usmála se,

protože jsem byla nadšená, že jsou tady. „Každopádně jsem moc ráda, že
jste tady. Jak

dlouho tu zůstanete?“

„Pronajali jsme si pokoje v hotelu nedaleko odtud.“ Avery si odhodila vlasy

přes

rameno. S těmi zrzavými vlasy a jemnými pihami byla zatraceně pěkná.

„Zítra si uděláme
výlet do města.“

„Budeš mít volno, že?“ zeptala se Tereza.

Přikývla jsem. „Jo, můžu se k vám připojit. Bude to fajn.“ Alespoň jsem
doufala, že se

k nim budu moct připojit a že do toho nic nevleze.

„Paráda. Avery ještě nikdy ve Fili nebyla,“ vysvětlila Tereza.

Avery se zasmála. „No, nebyla jsem skoro nikde.“

Avery a já… Jo, byly jsme jako spřízněné duše, ačkoli jsem ji neznala tak
dobře jako

Terezu. Zakřenila jsem se na ni. „Já jsem taky skoro nikde nebyla, takže to
je v pohodě.“

Úsměv se jí rozšířil, odrazil se v očích a pohlédla směrem ke klukům ve

stejné chvíli,

kdy se naším směrem zadíval Cam. Zkroutil rty do úsměvu.

Sakra, ti dva byli jako z nějakého ženského románu.

Otevřela jsem ústa, ale vtom dovnitř vešla Katie a třpytila se jako víla. Ta
kočka

pableskovala od vršku blond hlavy až po prsty růžové jako žvýkačka, které

jí vykukovaly ze zlatých střevíčků. Její šaty vypadaly spíš jako tričko nebo
delší top. Přiléhaly jí těsně k prsům a bokům, ale byly volné v pase a
končily uprostřed stehen. Uměla se v tom nosit.

Dokonce měla křídla.

Průsvitná růžová křídla jako víla – nikoli andělská – připevněná k zádům a i

ta jí slušela.
Tereza otevřela ústa a zase je zaklapla. V hrdle mi bublal smích nad tím, jak
protočila panenky.

Katie se rozhlédla po hospodě, přimhouřila oči, když spatřila Aimee a její

kamarádku,

ale pak se zadívala naším směrem. Široce se usmála a vykročila k nám.

„Holka, mám přestávku. A ty taky, očividně!“ pronesla zvesela. „To nám

bylo souzený.“

„To rozhodně,“ zakřenila jsem se na ni. „Katie, chci ti představit…“

„Tvoje kamarádky ze školy?“ Ostýchavě sevřela ruce u pasu.

Nevěděla jsem, jak uhádla, že to jsou moje kamarádky ze školy, ale

nechtěla jsem se

zeptat, protože jsem měla tušení, že by odpověděla, že díky tomu pádu u

tyče. Tak jsem

to nechala být. „Jo, tohle jsou Tereza a Avery.“

Avery na ni stydlivě zamávala prsty. „Ahoj.“

„Krucipísek, ty máš ale úžasný vlasy!“ Katie natáhla ruku a zvedla rudou
loknu. „Kdysi

jsem se zkusila obarvit na červeno, ale vypadala jsem jako mrkev.“

Krucipísek? Proboha. Ostře jsem se nadechla.

„A kdybych vypadala jako mrkev, nevydělala bych si při své práci ani na
slanou vodu,“

pokračovala Katie a přestala si hrát s Averyinými vlasy. Otočila se k Tereze.

„Ach můj
bože, ty vypadáš úžasně. Tak moc, že bych mohla přeskočit do jinýho
týmu.“

Cha!

Tereza se zakřenila. „Beru to jako kompliment.“

Katie naklonila hlavu na stranu. „Kdybys tancovala, vydělala by sis

hromadu prachů.“

„No, kdysi jsem vlastně tančila. Avery taky.“

Ach, ne.

Katie přeskočila očima mezi Avery a Terezou, která popíjela svoji limču.
„Zničila jsem si koleno,“ doplnila Tereza. „Ale tančila jsem roky.“

„Pochybuju, že jste dělaly takovej tanec jako já. Obě dvě,“ vysvětlila Katie
bez stínu

rozpaků a to se mi na ní líbilo. „Pracuju naproti přes ulici.“

Avery stáhla obočí. Poznala jsem, že si v hlavě představuje, co viděla venku

naproti,

a když jí to došlo, vykulila oči. „Ty…“

„Jestli se svlíkám?“ Katie se zasmála. „Tu a tam obnažím svoje zboží, ale je
to

stylovější než obyčejné vystrčení pipiny do důvěřivých tváří.“

Nemohla jsem si pomoct, vybuchla jsem smíchy, ale Tereza se tvářila

vážně. „Je

strašný, když se to přihodí.“

„Nebo když je to penis,“ dodala Katie.

Čelisti mě bolely od toho, jak tvrdě jsem tiskla rty k sobě, a Avery se za
skleničkou

hihňala.

„Víš, vždycky jsem to chtěla zkusit – striptýz – aspoň jednou,“ oznámila

nám Tereza

zamyšleně a mně málem oči vypadly z důlků. „Zdá se, že je to legrace.“

Katie se zatvářila nadšeně. „Mohla bych ti s tím pomoct!“

Hm. Měla jsem tušení, že Jase by s tím nesouhlasil a zřejmě ani její bratr.
Vlastně jsem chtěla být u toho, až jim Tereza oznámí, že by chtěla
odškrtnout striptýz ze svého seznamu úkolů.

Pearl začala pobíhat kolem jako šílená a já se cítila blbě, že tu stojím a

povídám si.

„Holky, musím jim pomoct. Je mi to líto, ale…“

„To je úplně v pohodě.“ Tereza mávla rukou a zakřenila se na Katie.

„Nedělej si

starosti. My se tu asi zdržíme.“

„Dobrá.“ Poskočila jsem a políbila ji na tvář a pak i Avery. „Buďte hodné.“

Tereza se zahihňala, když jsem objala Katie, a pospíšila si pryč. Doufala

jsem, že až se vrátím, nebude Tereza naproti přes ulici zahřívat tyč.
Proběhla jsem kolem kluků a dostala se od nich asi metr daleko, když
najednou stál Jax u mě. Hodil mi paži přes

ramena a odvedl mě do chodby vedoucí ke kanceláři a skladu, než jsem

stačila mrknout.

Zastavil se přede dveřmi a otočil se ke mně. Sklonil hlavu a tiše promluvil:

„Co se
děje?“

„Nic.“

Jax přimhouřil oči. „Něco se s tebou děje.“

Necítila jsem se právě teď dobře, ale opravdu jsem se nechtěla s Jaxem
pohádat.

„Jsem v pohodě. Zítřek pravděpodobně strávím s nimi, protože budou ve

městě.“

Na čelisti mu zacukal sval. „Nejsi v pohodě. Pěkně mi kecáš.“

Překřížila jsem si ruce na hrudi. „Proč myslíš?“

„Protože když sis povídala se svými kámoškami, tvářila ses, jako by někdo
vyhodil

tvého mazlíčka na ulici.“

„Netvářila jsem se jako…“ Zhluboka jsem se nadechla, až se mi nadzvedl

hrudník. Kašlu

na to. Proč bych mu měla lhát, a přitom se užírat? Zadívala jsem se mu do

očí. „Víš ty co?

Nejsem v pořádku. A možná proto, že jsem o tobě řekla Tereze.“

„Opravdu?“ Přestal se tvářit otráveně a začal se usmívat. „To je milý.“

Měla jsem chuť ho praštit. „Není to milý. Protože o tobě řekla Jaseovi, ten
to prozradil Camovi a ten pak Avery. A ti dva jsou jako ten nejúžasnější,
nejroztomilejší pár na světě.

Přijeli sem, aby mě překvapili, ale taky vím, že měli za lubem něco jiného,
a sice si tě zkontrolovat, protože jsem si pustila pusu na špacír a řekla jim o
tobě.“
Široce se usmál. „Jsou to dobří kamarádi, to jsem rád.“

Vlastně jsem ho chtěla praštit a ještě uškrtit. „No, to jsem opravdu ráda, že
jsi rád,

protože když tě poprvé uviděli, zrovna tě osahávala úplně jiná holka.“

Jax se odtáhl a napřímil.

„Jo, přesně tak,“ pokračovala jsem. Teď, když jsem nekecala, jsem byla k
nezastavení.

„Viděli tebe a Aimee dřív, než jsem měla šanci vás představit, a to… to
stálo fakt za prd.“

„Kotě…“

„Neříkej mi kotě,“ odsekla jsem a ustoupila od něj. „Vím, že jsme si nic

neslíbili, že se neznáme tak dlouho a možná to, co spolu máme, pro tebe nic
neznamená, ale já bych si opravdu přála, aby ti Aimee neprohmatávala
hrudník, zrovna když tě mí kamarádi poprvé

uviděli.“

„Nic neznamená?“ zopakoval a mě napadlo, jestli slyšel všechno, co jsem

řekla. „Pro

tebe to nic neznamená?“

Chystala jsem se říct, že ne, protože… no, protože jsem chtěla být mrcha a
znovu jsem

v žaludku cítila ten hnusný ledový pocit. Zranil moje city a přivedl mě do
rozpaků a chtěla jsem si s ním pohrát, ale neřekla jsem to, protože jsem
netušila, jak se taková hra hraje.

„Přesně naopak. Znamená to pro mě hodně.“

Jeho výraz změkl a on přistoupil blíž. „Kotě, pro mě to taky moc znamená a
představa,

že o tom pochybuješ, mě překvapuje.“

„Opravdu?“

„Zlato, od prvního dne ti z každýho mýho signálu, každýho slova, každýho

činu vůči

tobě musí být jasný, co pro mě znamenáš,“ vysvětlil a opřel se bokem o

stěnu. „Vím, že

nemáš moc zkušeností se vztahy, což je fajn, ale opravdu nevím, jak jinak ti
to mám ještě dát najevo. A že jsme si nic neslíbili?“ pokračoval a chytil mě
za bradu. „Myslím, že víš, co mezi námi je.“

Jenže to jsem právě nevěděla. Možná jsem měla tušení v neděli večer, když
mě svlíkl

z prádla a uctíval moje tělo, jako bych byla bohyně, a ještě několikrát
potom. Ovšem když jsem ho viděla s Aimee? Jo, sice jsem neměla
zkušenosti se vztahy, ale nebyla jsem až tak blbá.

Sice jsem ho nepřistihla se staženými kalhotami a on nevěděl, že se tu mí

kamarádi

objeví, ale Aimee tu byla každý večer, kdy pracoval. A každý večer mu
Aimee lezla až

do zadku. A pokud budu k sobě upřímná, tak co jsem viděla a jestli ona
není nejtupější

ženská na světě, Jax opravdu neudělal nic, aby ji zarazil.

Dovolil jí, aby se ho dotýkala.

Opakovaně.
A to stálo za prd.

V očích mě pálilo, protože o to šlo. To, co se dělo, nebylo nic strašného, ale
spíš

nevhodného. Proboha, vždyť jsem tu pracovala. A opravdu jsem nevěděla,

co teď říct,

protože se mi to nelíbilo.

Zhluboka jsem se nadechla. „Hele, musím zpátky do práce. Je tu plno.“

„Ještě jsme neskončili.“

„Jo, skončili. Pro teď, jasný? Můžeme si o tom promluvit později, jestli
chceš.“ Začala jsem se otáčet a jeho ruka mi sklouzla z brady.

„Nikdy mě nenapadlo, že jsi žárlivá.“

Okamžitě jsem se zastavila, obrátila se k němu a jen zírala. Ach, bože, to

neměl říkat.

„Nejsem žárlivá.“

Jax povytáhl obočí.

Přimhouřila jsem oči. „Tak fajn, možná jsem. Tak moc tě to překvapuje?
Myslím tím, že

jsem právě řekla…,“ mávla jsem mezi námi rukou, „že náš vztah pro mě
něco znamená,

takže je jasný, že se mi nelíbí, když vidím, jak se na tebe každý večer

nějaká holka věší.

Obzvlášť taková, s kterou jsi dřív píchal.“

Jaxovi ztuhla čelist a naklonil hlavu. „Nemáš žádnej důvod žárlit, Callo.“
Suše jsem se zasmála. „Vážně?“

„Jo, vážně. A jediné, co s tím musíš udělat, je důvěřovat mi. Ne jí, ale mně.
Kdybys mi důvěřovala, nežárlila bys.“

Nevěřícně jsem na něj hleděla. Zčásti měl pravdu. Na takový taneček musí
být dva, ale

opravdu to myslel vážně?

„Jestli to má mezi námi fungovat, musíš mi důvěřovat,“ pokračoval Jax a ta

věta – jestli to má mezi námi fungovat – způsobila, že mi poklesl žaludek.
„Protože jsi dostala finanční podporu na studium a v srpnu se vrátíš do
školy. Mezi námi budou stovky kilometrů a jediné, co budeme mít, je
důvěra. Chápeš, co tím myslím?“

Rozuměla jsem tomu dokonale. Půlka mého srdce radostně poskočila,

protože plánoval

dopředu, myslel na dobu, kdy budu ve škole, což bylo báječné, ale druhá
půlka srdce

skončila někde v žaludku. Důvěřovat mu byla jedna věc, jenže tohle, co se

dělo, nebylo

v pohodě. Můžu mu důvěřovat, jak jen budu chtít, to však neznamená, že se

mi líbí, že se nechá osahávat od nějaké kočičky a obviňuje mě ze žárlivosti.

Tohle si musím promyslet.

Jax si povzdychl. „Callo…“

Zavrtěla jsem hlavou a couvla. „Opravdu musím zpátky do práce.“

Když jsem se otočila tentokrát, Jax mě nezastavil. Vrátila jsem se do

hospody a měla

co dělat, abych se nevrhla na Aimeeinu svítící blond hlavu jako rozzuřená

opice.
Jo, žárlila jsem.

Jsem taky jenom člověk.

Jase a Cam postávali s holkami a Brockem. Katie jsem nikde neviděla.

Napadlo mě,

jestli se Tereza poohlédne po nové profesi. Chtěla jsem si s nimi povídat,

ale když jsem uviděla Pearl, vypadala jako zuřivá opice ona.

Vyslala jsem k Pearl omluvný pohled a začala uklízet stoly a nosit

objednané jídlo

z kuchyně na stoly. Zanedlouho se můj mozek nezabýval ničím jiným než

objednávkami

pití a jídla, a to mi vyhovovalo. Přestože jsem si potřebovala promyslet, co

se stalo,

nechtěla jsem na to myslet právě teď.

Zrovna jsem odnesla ke stolu poblíž dveří hranolky se sýrem a krabím

masem –

o přestávce jsem si to chtěla dát taky – a chystala se zamířit ke kulatým

stolkům

u kulečníků, když jsem ucítila, jak mi někdo sevřel paži nad loktem a pak
mi do ucha

promluvil hlas, který jsem nepoznávala.

„Jestli způsobíš scénu, podpálím to tady.“

Všechny buňky v těle mi zamrzly a já ztuhla. Jediné, co se pohybovalo,

bylo moje

srdce.
„Hodná holka,“ pronesl ten chlap a chytil mě pevněji. „Vyjdeme spolu z
týhle hospody.

Nevyváděj a nikomu se nic nestane, jasný?“

V ústech jsem měla sucho, škubla jsem sebou a ucítila, jak mi něco zatlačilo
do zad.

Pistole? V tom šoku jsem vůbec nedokázala přemýšlet. Muž za mnou mě

vedl ke dveřím

a mně bylo jasné, že všem okolo nás to muselo připadat, že se známe. Tedy
až na můj

vyděšený výraz, ale stáli jsme jenom kousek ode dveří.

U baru bylo natřískáno. Roxy, Nick i Jax servírovali pití a stálo tam tolik
lidí, že když ten chlap natáhl ruku a otevřel dveře, neviděla jsem ani Aimee,
ani své kamarády.

Nikdo se na nás nepodíval.

Nikdo nás nezastavil.

25. kapitola
Unesl mě!

Někdo mě sakra unesl!

Nic takového se ve skutečném životě neděje. Leda tak v knihách a ve

filmech, ale ne

skutečným lidem.

Ale jestli jsem neměla pořádně barevnou a trojrozměrnou halucinaci, právě

se to dělo.

Srdce mi bušilo tak, až jsem se bála, abych neměla infarkt. Muž mě táhl
podél hospody

k zadnímu parkovišti obklopenému stromy a prázdnými skladišti a místy,

kde asi lidi

chodili zemřít.

Ruka na mé paži byla tvrdá, zarývala mi prsty do kůže, ale už jsem necítila,
že by mi

něco – pravděpodobně zbraň – tlačilo do zad. Nohy se mi tak třásly, že mě

překvapovalo, že dokážu jít, nebo dokonce stát, ale pak jsem zahlédla
poblíž popelnic nastartované tmavé SUV.

Někdo na straně řidiče stáhl okýnko a z té tmy se ozval dunivý hlas.

„Kurva, pohni

sebou, Mo.“

Proboha, ti chlapi byli dva a hrozilo mi, že skončím jako Kohout.

Všem ženám na světě vštěpují, že nesmí dovolit únosci, aby je odvezl z
místa, kde byly.

Že vám hrozí mnohem menší riziko, když bojujete a případně vás postřelí,
než když

dovolíte, aby vás kamkoli odvezli.

Ta myšlenka, něco, co jsem se naučila už dávno, mě vytrhla ze šoku.

Cukla jsem sebou a ten pohyb mého únosce překvapil. Zavrávoral, ale
zesílil stisk, až

jsem vykřikla. Otočila jsem se k němu a zahlédla neznámý obličej. Otevřela

jsem ústa

a chystala se zakřičet tak hlasitě jako ještě nikdy v životě. Krátce jsem
vyjekla, než ten chlap zaklel a silně mnou škubl. Najednou si mě zády
přitiskl k sobě a rukou mi zakryl ústa.

Ucítila jsem cigarety a antibakteriální mýdlo a okamžitě mě ovládla panika,

jak jsem se snažila dýchat nosem, ale uvědomila jsem si něco důležitého.
Protože měl jednu ruku na mých ústech a druhou mě svíral kolem pasu,
znamenalo to, že nedrží zbraň, leda by

měl třetí ruku.

Proto jsem neváhala a kousla ho do ruky. Svírala jsem čelisti tak dlouho,
dokud jsem

neucítila, jak mu praskla kůže. Žaludek se mi obrátil, ale nepustila jsem ho.

„Sakra!“ zařval Mo a ucukl rukou. Na vteřinu jsem byla volná. Vyškubla

jsem se mu,

otočila se k němu čelem a zahlédla, jak zvedl ruku, a to bylo jediné

varování.
Na bradě a v ústech mi vybuchla bolest a zavrávorala jsem. Jak se mi bolest
šířila

po krku, viděla jsem jenom hvězdičky.

„Co to sakra…?“ ozval se ten chlap v autě a spustil proud nadávek.

„Ta čubka mě kousla!“ zařval Mo. „Krvácím, kurva.“

„Ty posranej buzíku. Ježíši, dostaň ji do auta a jedem…“

Zbytek jsem neslyšela, protože mi krev hučela v uších a přehlušovala

všechny zvuky.

Prudce jsem se otočila a vzala nohy na ramena.

Nazouváky nebyly zrovna nejvhodnější boty na běhání, ale nevšímala jsem

si kamínků,

které se mi zabodávaly do tenkých podrážek. Utíkala jsem k čelní straně

budovy a křičela jako o život, když do mě někdo zezadu vrazil. Klopýtla
jsem a spadla na kolena.

Chlap mě chytil kolem pasu a zvedl a to bylo zlý. Moc zlý. Mo se otočil a
nesl mě

k tomu SUV, které teď mělo otevřené dveře u řidiče.

Škubala jsem sebou jako kočka, kterou chtějí hodit do vany. Kopala jsem
nohama

a házela rukama jako větrný mlýn, zatímco mě Mo svíral, ale moje kroucení
ho

zpomalovalo. A celou dobu jsem křičela.

„Co se to k sakru děje?“ zakřičel hlas za námi.

Probudila se ve mně naděje. „Clyde!“ zařvala jsem a vší silou jsem sebou
trhla

do strany a odrazila se nohou od chodníku. „Clyde!“

Řidičovy dveře se zabouchly a ten chlap, co mě držel, mi zaklel do ucha a

potom mě

pustil. Pustil mě kruci na zem. Ne že bych si stěžovala, ale spadla jsem na

kolena a dlaně.

„Ježíši,“ vydechla jsem a snažila se popadnout dech. Zvedla jsem se a

zadívala se

na Clydea, jak ke mně ztěžka běží. „Ježíši Kriste.“

Ruce se mi chvěly, když jsem je zvedla a stáhla si vlasy z obličeje. Všimla

jsem si, že venku už stojí víc lidí, poblíž rohu hospody.

Když ke mně Clyde doběhl, SUV prudce vyrazilo z parkoviště, pneumatiky

zahvízdaly

a štěrk jenom lítal a bombardoval skupinku poblíž čela budovy. Lidi křičeli
a někdo

na projíždějící auto něco hodil. Roztříštilo se sklo.

„Callo,“ funěl Clyde. „Jsi v pořádku?“

Byla jsem si docela jistá, že mě dělí vteřiny od záchvatu paniky, ale kromě
rány

na bradě a bolesti z toho, jak mě hodil na zem, jsem byla naživu. „Jsem v
pořádku.“

„Víš to jistě?“ zasípal a ten zvuk způsobil, že jsem zapomněla na to, co se

právě stalo.

Byl to špatný zvuk – takový by člověk neměl vydávat.

Opřela jsem se o kolena a chystala se vstát. „Jsi v pořádku, Clyde?“

Prudce přikývl, ale já si tak jistá nebyla. „Viděl jsem tě jít… ven.
Nepoznal… jsem toho chlapa. Já… nebyl jsem si jistej. S tím vším, co se
děje…“

Najednou mi někdo sevřel ramena. Jax si klekl vedle mě. Ve tváři bledý,
napjatý jako

v ten den, kdy nás málem přejelo auto. „Co se k čertu děje? Lidi říkají, že se
tě někdo snažil odtáhnout.“

„Někdo to zkusil.“ Má slova zněla podivně. Dál jsem hleděla na Clydea.

Jax mi pevněji sevřel ramena. „Co jsi kruci dělala tady venku?“

„Nešla jsem ven, protože bych chtěla. Ten chlap byl uvnitř. Vyhrožoval mi,
že jestli

způsobím scénu, podpálí hospodu,“ vysvětlila jsem a zadívala se zpátky na

Clydea.

Vypadal už líp. Trochu bledý, ale už nesípal. „Myslela jsem, že má pistoli.“

„Ježíši, kurva,“ zamumlal Jax. Rukou sjel na můj krk a zaklonil mi hlavu.
Konečně jsem

se na něj podívala a ostře se nadechla. Tvářil se znepokojeně a zároveň

rozzlobeně a pak popustil uzdu hněvu. „On tě praštil.“

Nebyla to otázka a nemělo smysl to popírat. „Kousla jsem ho.“

„A on tě praštil? Do prdele, zlato.“ Jax sklonil hlavu, přitlačil mi rty na

čelo, potom se odtáhl, ale dál mi hleděl do očí.

„Musíme zavolat policii,“ zabručel Clyde.

Jax zatínal čelisti a nespouštěl ze mě pohled. Oči se mu děsivě leskly, pod

povrchem
zadržoval výbuch hněvu.

„Synku, vím, na co myslíš,“ ozval se Clyde. „Ale musíš zavolat Reeceovi.

Nesmíš se o to postarat vlastníma rukama.“

Cože? Jax se to chystal vyřídit sám? Pak mi to došlo. Pořád jsem

zapomínala, že není

jako Cam nebo Jase. Ne že by na nich bylo něco špatného, ale Jax byl jiný.
Byl tvrdší

a viděl věci, které by Cam ani Jase nedokázali pochopit. On nebyl jako oni,
a proto se

mohl o tohle postarat.

Sevřel mě pevněji a pomohl mi vstát. Potom si mě přitáhl k hrudi a já se

zachvěla.

„Zavolám Reeceovi.“

Přes Jaxovo rameno jsem viděla, že venku stojí spousta lidí. Zdálo se, že
půlka

hospody, ale důležitější bylo, že i moji kamarádi. Tereza stála s otevřenou

pusou. Jase a Cam vypadali naštvaní a chudák Avery se tvářila, že vůbec
netuší, co se tu děje.

Dokonce i Brock postával venku a zdálo se, že je připravený to svoje

úžasné bojové

umění použít.

Tereza vzápětí vyběhla k nám, ruce svírala v pěstích. „Co se sakra stalo,
Callo?“

Pevně jsem zavřela oči. Teď už před nimi dál svoje problémy skrývat
nemůžu.
Když jsem stála v Jaxově ložnici, bylo už pozdě. Ani jsem nevěděla, co tu
vlastně dělám.

Nechystala jsem se ještě do postele, protože v přízemí bylo plno lidí.

Detektiv Anders

s dalšími policisty přijeli k Moně, sepsali mou výpověď a dali se do práce,

která mi

začínala být až děsivě povědomá.

Horší bylo, že nikoho jménem Mo detektiv Anders neznal. Zjevně měl ten
pokus o únos

něco společného s mámou, ale neměli další vodítka. Mack byl někde
zalezlý a nic – ani

jeden důkaz – nevedl k tajemnému Izajášovi.

Tereza, Jase, Cam a Avery byli dole taky a s nimi i Brock. Moji kamarádi se
dozvěděli,

co se tu děje, částečně ode mě, částečně díky tomu, že postávali kolem,

když se objevil Reece a poté jeho starší bratr.

A to mě přivedlo ke skutečnému důvodu, proč jsem tady nahoře. Věděla

jsem, proč

jsem v Jaxově ložnici, zatímco jsou všichni ostatní dole.

Můj domeček z karet se rozpadl mnohem rychleji, než jsem se nadála.

Vzhledem

k tomu, o čem se bavili Reece a jeho bratr a co jsem jim musela říct já, moji
kamarádi

teď věděli, že máma ještě nezaklepala bačkorama, ale je zapletená v

hnusném svinstvu,
které teď dopadá na mě. Jediné, o čem se nemluvilo, byl ten požár, ale to
bylo to

nejmenší, co by o mně měli vědět.

Takže jsem moc dobře věděla, proč sedím na okraji Jaxovy postele,
neschopná sejít

dolů a čelit svým kamarádům. Zůstanu tady, obklopená vůní Jaxovy

kolínské, a budu si

představovat všechny ty nemravnosti, co jsme tu vyváděli, na posteli, na

podlaze…

v koupelně.

Jo, zůstanu tu asi věčně. Znělo to jako přijatelný, poctivý plán. Možná bych
mohla

přemluvit Jaxe, aby mi sem nosil jídlo aspoň dvakrát denně. Kdyby
souhlasil, ten plán by vypadal mnohem líp.

„Callo?“

Zvedla jsem hlavu a otočila se ke dveřím. Záda mi ztuhla. Ve dveřích stála

Tereza.

A nebyla sama, za ní vykukovala Avery.

„Jax nám řekl, že můžeme jít nahoru,“ vysvětlila Avery, zatímco Tereza
drcla boky

do dveří, aby je víc pootevřela. „Prostě se tu jen tak netouláme.“

Mohlo mě napadnout, že to Jax udělá. Bůh ví, že jsem tady nahoře už pěkně
dlouho.

„Omlouvám se,“ hlesla jsem a zadívala se na prsty u nohou. „Přestala jsem

sledovat čas.“
„To chápu. Měla jsi bláznivou noc,“ promluvila Avery tiše.

Tereza vešla dovnitř a posadila se na postel vedle mě. „Podle všeho jsi měla
i bláznivej život.“

Trhla jsem sebou.

Avery střelila po Tereze pohledem, který ji však očividně nezasáhl.

„Schováváš se

tady,“ poznamenala Tereza.

Povytáhla jsem koutky rtů a ten pohyb mě trochu zabolel. Když jsem se
předtím

podívala do zrcadla, na čelisti se mi tvořila modřina a spodní ret v pravém

koutku jsem měla roztržený. „Je to tak poznat?“

Pokrčila rameny. „Docela jo.“

Zhluboka jsem se nadechla. Protože se tu nebudu moct skrývat, musím ze

sebe

vydolovat odvahu. To bylo pěkně na prd. „Omlouvám se, holky. Vím, že

jsem vám všem

lhala, a opravdu pro to nemám dobrou omluvu.“

Tereza sklonila hlavu na stranu a Avery postávala u okraje postele, štíhlými

prsty si

pohrávala s náramkem na levém zápěstí. „Takže… nejsi z okolí

Shepherdstownu, co?“

Zahanbeně jsem zavrtěla hlavou. Takhle jsem se necítila od té doby, co jsem

hodila

žvýkačku do vlasů holce, která měla jít na pódium přede mnou. Neměla
jsem v úmyslu
hodit ji do jejích hnědých kudrn, ale máma stála u pódia, a když si
uvědomila, že mám

pořád žvýkačku v puse, zatvářila se šíleně, a já zpanikařila.

„Jsem v Shepherdu od osmnácti, a abych byla upřímná, mám pocit, že je to

můj jedinej

domov,“ vysvětlila jsem a pohlédla na Terezu. Pozorně mě sledovala. „Vím,

že to

neomlouvá moje lži, ale prostě… nikdy jsem to tady nepovažovala za

domov, aspoň teda

hodně dlouho.“

Tereza pomalu přikývla. „A kdes byla, když jsi říkala, že jsi o prázdninách
navštívila

rodinu? Podle toho, co jsem pochopila, jsi tady nebyla už několik let.“

„Nejela jsem domů.“ Tváře mi zčervenaly. „Pronajala jsem si tenkrát pokoj

v hotelu.“

Povyskočilo jí obočí.

Avery soucitně vykulila oči. „Ach, Callo…“

„Vím, že to zní hloupě. Udělala jsem to upřímně jenom proto, že jsem se

chtěla

na chvíli dostat pryč, a to byla jediná možnost. Bylo to docela báječný,

opravdu. A vím, že je fakt hrozný, že jsem o mámě řekla, že je mrtvá. Asi si
myslíte, že jsem strašnej člověk.“

„Vlastně ne, nemyslíme.“ Tereza se ke mně otočila a narovnala si nohu,

kterou si
zranila při tanci a později znovu, když do ní vrazil přítel její spolubydlící.
Dokonale tím pohřbil Tereziny sny stát se profesionální baletkou. „Callo,
neznám všechny důvody, proč jsi nám neřekla o své mámě a o svém životě
tady, ale podle toho, co jsme se dozvěděli za posledních pár hodin, chápu,
proč jsi to nechtěla.“

„Úplně to chápeme,“ dodala Avery a já v hrudi ucítila kapku naděje.

Tereza mi drcla do kolena. „Ovšem doufám, že víš, že ať už je tvoje

minulost a rodina

jakákoli, nebudeme tě soudit. Můžeš k nám být upřímná.“

„Můžeš nám důvěřovat,“ doplnila Avery. „My jsme ti poslední, kteří by tě

odsuzovali.“

Těkala jsem očima mezi nimi. Vyměňovaly si pohledy, kterým jsem

nerozuměla. Nato

se Avery posadila z druhé strany vedle mě. Nervózně si zastrčila pramen

zrzavých vlasů

za ucho.

Pak se hlasitě zhluboka nadechla, podívala se na Terezu a poté na mě. Svaly

v žaludku

se mi stáhly. Věděla jsem, že se mi chystá říct něco důležitého. Měla to

vepsané v bledé tváři. „Když jsem byla mladší, šla jsem na večírek, který
pořádal u sebe doma starší kluk ze školy. Byl milej a flirtovala jsem s ním,
ale věci se vymkly z ruky. Bylo to opravdu zlý.“

Proboha, ne. Zčásti jsem tušila, kam tohle míří, proto jsem ji chytila za ruku
a stiskla.

Avery sevřela rty a mně bylo jasné, že to, co má na jazyku, je drsné –

drsnější než
cokoli, co jsem kdy musela přiznat já. „Znásilnil mě,“ pokračovala Avery
tiše, tak tiše, že jsem ji sotva slyšela. Hruď se mi okamžitě stáhla. „Udělala
jsem správnou věc, nejdřív.

Řekla jsem o tom rodičům i policii, ale jeho rodiče a moje se znali z
country klubu

a nabídli mým rodičům spoustu peněz, když budu mlčet. Navíc měli fotku,
kde jsem tomu

klukovi seděla opilá na klíně. Moji rodiče si dělali víc starostí s tím, co by
lidé o mně řekli, než kvůli tomu, co se mi stalo, proto jsem souhlasila.
Vzala jsem si ty peníze, ale užíralo mě to, Callo. Cítila jsem strašně.“

Do očí mi vhrkly slzy, když odtáhla ruku a pomalu si sundala náramek.

Otočila zápěstí.

Ostře jsem se nadechla a okamžitě si přála, abych to neudělala. Uviděla

jsem jizvu.

Věděla jsem, co to znamená.

Avery se jemně usmála. „To není to nejhorší. Protože jsem nevznesla

obvinění, ten kluk

pokračoval v tom, co provedl mně.“

„Ach, bože,“ vydechla jsem a chtěla ji obejmout. „Zlato, za to nemůžeš.

Nenutila jsi ho, aby to udělal tobě nebo komukoli jinému.“

„Já vím.“ Usmála se trochu jistěji. „Vím to, ale nosila jsem v sobě za to
určitou vinu.

Říkám ti tohle všechno, protože jsem mnoho let nikomu neřekla, co se mi

stalo, a když

jsem poznala Cama, dalo mi hodně práce, než jsem se mu dokázala svěřit.
Málem jsem
o něj kvůli tomu přišla.“ Nadechla se. „A co tím chci říct? Stydím se za to,
že jsem se pokusila vzít si život a že jsem podlehla svým rodičům, ale
dospěla jsem do fáze – díky terapii – kdy chápu, proč jsem ty věci udělala a
že kvůli nim nejsem špatný člověk ani špatná kamarádka lidí, kterým se
nesvěřím nebo tak.“

„Ne,“ zašeptala jsem a zahnala slzy. „Ty nejsi špatný člověk.“

Tereza si odkašlala a vzápětí promluvila ochraptělým hlasem. Když jsem se

na ni

zadívala, znovu jsem se celá napjala. „Když jsem byla na střední, můj přítel
mě praštil.

Nejen jednou. Vlastně několikrát.“

Proboha.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Tereza mi nikdy nepřišla jako někdo, kdo by
zůstal

s klukem, který ji bije, ale sotva mi ta myšlenka proběhla hlavou,

uvědomila jsem si, že ji nemůžu takhle soudit.

„Byla jsem mladá, ale to opravdu není nejlepší omluva pro to, že jsem
zůstávala

s klukem, kterej mě bil,“ pokračovala, jako by mi četla myšlenky.

„Nechávala jsem si to pro sebe a skrývala to. Vymýšlela jsem si historky,
kdykoli byly modřiny vidět, ale jednou, těsně před Díkůvzdáním, mě máma
viděla a už dál nešlo skrývat, co se děje. Nejhorší ale nebylo to, že jsem
chodila s násilníkem, ale co to způsobilo bráchovi. Ztratil nervy, Callo.

Odjel za mým klukem. Cam s ním mluvil a… napadl ho. Zbil ho tak moc,
že ten kluk

skončil v nemocnici a bráchu zavřeli.“

„Ježíši Kriste,“ vydechla jsem s očima dokořán.

Tereza přikývla. „Cam měl kvůli tomu spoustu problémů a já žila dlouho v
pochybách.

Co kdybych s ním nezůstala? Co kdybych to někomu řekla? Ztratil by Cam

kvůli mně skoro

všechno? A přišel o hodně. O jeden semestr ve škole. Vyhodili ho z

fotbalového týmu

a taky se musel srovnat s tím, co provedl. Hodně jsem se kvůli tomu

obviňovala. Dodnes

cítím lítost.“

„Vím jistě, že tě Cam neobviňuje,“ poznamenala jsem.

„Neobviňuje.“ Potvrdila Avery. „Nikdy z toho Terezu nevinil.“

Tereza se nejistě usmála. „Protože můj brácha je prostě zatraceně úžasnej.“

Stiskla jsem jí ruku a ucítila, jak se mi hromadí slzy v očích.

Avery se o mě opřela. „A Jase je taky pěkně úžasnej.“

Tiše jsem se zasmála.

„A taky má tajemství. Opravdu velká a důležitá – tajemství, o nichž

nemůžu nic

prozradit, protože jsou jeho, ale dlouho mě udržoval v temnotě, a když mě

pustil k sobě, pochopila jsem, proč si nechává některý věci pro sebe.“
Terezinou pěknou tváří proběhla vlna emocí, jak pokračovala. „Tím vším
chceme říct, Callo, že všichni jsme o něčem lhali, všichni se za něco
stydíme a přáli jsme si, abychom si o některých věcech s někým promluvili
mnohem dřív.“

„Ovšem říct o tom někomu, vyzpovídat se ze všeho…“ Avery se zase

usmála, když jsem
na ni pohlédla. Taky mi sevřela ruku a já si uvědomila, že skrz mě jsme
propojeny

všechny tři. „Nechci, aby to vyznělo jako dokonalé klišé, ale všechno se tím
změní.“

„Obzvlášť když to řekneš přátelům,“ dodala Tereza tiše.

Stiskla jsem rty, několikrát přikývla a nebyla si zcela jistá, s čím jsem to
souhlasila.

Pravděpodobně se vším. Uplynula asi půlminuta, než jsem v sobě našla to,
co mi předtím

umožnilo svěřit se se vším Jaxovi. Jenže teď jsem neměla tequilu.

Pověděla jsem jim o mámě – skutečnost. Jaká byla dřív a jaká teď a co to
způsobilo.

Mluvila jsem s nimi o požáru, o Kevinovi, Tommym a tátovi, který se nás

vzdal. Řekla

jsem jim o těch jizvách, o všech, a brečela jsem u toho jako mimino,
kterému vypadl

dudlík na podlahu a nikdo mu ho nepodal zpátky. Vlastně jsme uspořádaly

festival vzlyků, ale v tom vylévání si duše a svěřování bylo cosi očistného. I
ty slzy byly očistné.

Když jsem skončila, všechny tři jsme se objímaly a konečně jsem se cítila
tak, jak říkal Jax – statečně, protože svěřit se jim mě stálo spoustu sil.
Nezáleželo na tom, že to Jax věděl a že tyhle holky chápaly, že je fuk,
kolikrát to někomu řeknete – možná je to podruhé trochu snadnější, ale
pořád je to dost obtížné.

Jak jsme se navzájem držely, uvědomila jsem si něco moc důležitého. Bylo
ovšem
trochu smutné, že mi trvalo jednadvacet let, než jsem opravdu přišla na to,
že rodina není jenom krev a DNA. Rodina znamená mnohem víc. Stejně
jako s Clydem, přestože jsme s Terezou ani Avery nebyly příbuzné, byly
pro mě rodina.

A přestože jsem měla opuchlé oči a po tvářích mi stékaly slzy, ucítila jsem
to, co o mně řekl Jax, stejně jako jsem to ucítila tehdy, když jsem se před
ním vysvlékla.

Cítila jsem se statečně.

Tereza popotáhla, odsunula se a konečky prstů si pod očima otřela slzy.

„Tak když už

jsme si to všechno vyříkaly, komu teď musíme nakopat prdel, abychom tě

dostaly

z máminých problémů?“
26. kapitola
Když všichni odešli z Jaxova domu, bylo už skoro ráno. Tereza a její banda
měli stále

v plánu navštívit zítra Filadelfii, a přestože jsem chtěla strávit čas s nimi,
nebylo by to nejchytřejší. Detektiv Anders vypadal, že by sebou sekl,
kdybych se zítra měla potulovat po městě.

Což teda stálo za prd, protože se mi po kamarádech stýskalo. Začala jsem si

dělat

starosti, jestli takhle teď bude vypadat můj život – že nebudu moct dělat, co
bych ráda, kvůli té hrozbě nad hlavou.

Něco se musí změnit. Nevěděla jsem co, ale nebyla jsem si jistá, jak dlouho
budu moct

takhle pokračovat, aniž bych se sesypala.

Nicméně Jax dostal skvělý nápad – pozval moje kamarády k sobě domů na
pozdní

snídani nebo brzký oběd, než zamíří do města a potom pravděpodobně

zpátky do Západní

Virginie. Takže je uvidím… mezi čtyřmi stěnami.

Bylo to však lepší než nic.

Převlékla jsem se do svých obvyklých věcí na spaní a konečně jsem po

mnoha hodinách

byla s Jaxem sama. Stál ve dveřích ložnice s nicneříkajícím výrazem, čelist

zaťatou, rty v tvrdé lince.
Najednou jsem byla nervózní a neklidná. Přes to všechno, co se stalo, jsem

nezapomněla, že jsme se tak trochu pohádali a nedořešili to, ale nemyslela

jsem na to.

Až teď se to znovu dostalo do popředí mých myšlenek a vytlačilo všechno

ostatní

z cesty. Nezáleželo na tom, že problém jménem Aimee nebyl ani zdaleka

tak důležitý

jako všechno ostatní.

Když Jax napochodoval přímo ke mně, výraz v jeho úchvatné tváři na mě

zapůsobil tak

silně, že jsem se nedokázala pohnout. Naše pohledy se střetly, a když zvedl

ruku, ztěžka jsem polkla. Místo aby se dotkl mé levé tváře – začala jsem si
na to pomalu zvykat – přejel konečky prstů po mé pravé čelisti až ke koutku
zraněného rtu.

„Bolí tě to?“ zajímal se.

Mírně jsem potřásla hlavou. „Ne. Opravdu ne.“

Oči mu ztmavly. Spustil ruku. „To se nemělo stát.“

No, o tom jsem se nemínila přít.

Zajel si rukou do vlasů. „Ani jsem si nevšiml, žes odešla. Měla jsi pistoli v
zádech a já byl přímo tam, jen kousek od tebe, a ani jsem si toho nevšiml.
Ale měl jsem.“

„Počkej vteřinku. Tohle – nic z toho – není tvoje chyba, Jaxi. Měl jsi plné
ruce práce

u baru a já jsem ráda, žes to neviděl. Mohlo by se ti něco stát.“

Nevěřícně se na mě podíval. „Mohlo by se mi něco stát? Ublížil ti, Callo.
Ten zmrd tě

praštil, a ty si děláš starosti o mě?“

„No, jo… o tebe a hospodu plnou lidí, které mohl postřílet.“ Sotva jsem to
vyslovila,

poznala jsem, že na tom nezáleželo. Spíš ho to ještě víc vytočilo. Couvla

jsem od něj

a žuchla na postel. „Jsem v pořádku, Jaxi. Vážně.“

„Musela jsi někoho kousnout. Měla jsi pusu na kůži nějakýho zmrda a
muselas ho

kousnout, aby ses ubránila. Jak můžeš do prdele říct, že seš v pořádku?“

„Když to podáš takhle, tak nevím.“

Šel ke mně, zatínal přitom čelist a klekl si přede mnou. „Slíbil jsem ti, že ti
nikdo

neublíží.“

„Jaxi…“

„A ublížil.“ Sevřel oběma rukama moje kolena, odtáhl je od sebe a naklonil

se ke mně.

Hleděl na mou paži. Zadívala jsem se na ni. Měla jsem tam modřinu.
„Nemůžu se s tím

smířit. Šílím z toho – z pouhý myšlenky, co se mohlo stát. Tohle už jsem

jednou zažil.“

Nejdřív mi nedošlo, co tím myslí, ale když mi to docvaklo, zavrtěla jsem

hlavou. „Tohle není stejný jako s tvou sestrou.“
Jax mlčel.

„Víš to, že jo? Nejsi za mě zodpovědnej. Takhle ne,“ trvala jsem na svém.
„A nebyl jsi

zodpovědnej ani za Jenu.“

Zadíval se stranou, bradu ztuhlou.

„I kdybys tam byl…“

„Callo,“ varoval mě.

Nevšímala jsem si toho. „I kdybys byl doma, Jaxi, nic by se tím

nezměnilo.“

„Prostě… toho nech.“

„Ne.“ Tentokrát neustoupím. „Předávkovala by se, i kdybys byl ve

vedlejším pokoji.

Kdybys tam byl, výsledek by byl stejnej. Tak či tak by to udělala.“

Prudce ke mně otočil hlavu. „Jak to můžeš vědět?“

„Protože jsem si to prožila taky.“ Dívala jsem se mu do očí. „Nemohla jsem

udělat nic,

abych mámu svedla z její cesty, a zkoušela jsem to. Pokusila jsem se o to
milionkrát.

V hloubi duše víš, že s tvou sestrou by to bylo stejný.“

Uplynulo několik vteřin a pak Jax zhluboka vydechl. „Nevím, Callo. To…
je opravdu

těžký přijmout.“
„Já vím.“ Proboha, věděla jsem to z vlastní zkušenosti a taky jsem věděla,
že svými

slovy nemůžu ve skutečnosti změnit to, že se Jax cítí provinile. To mu

zabere spoustu

času a bude na to muset přijít sám.

„Myslím, že tu musíš pár dní zůstat,“ promluvil po chvíli.

Stáhla jsem obočí. „Přece už tu zůstávám, ne?“

„Tak jsem to nemyslel, kotě.“ Pohladil modřiny nad mým loktem. „Myslím,
že bys

neměla chodit to hospody, dokud… no, dokud se to neuklidní.“

„Cože?“ Odtáhla jsem ruku. Jax zvedl hlavu a zadíval se mi do očí.

„Nebudu se

schovávat v tvém domě ani nikde jinde. A ne proto, že bych nevěděla, co se

děje, ale

protože potřebuju peníze.“

Znovu mi obtočil prsty kolem kolen. „Callo…“

„Vážně ty prachy potřebuju. Mám sto tisíc dluhů. Nevydělávám balík

peněz, ale aspoň

něco. Nemůžu si dát voraz v Jaxově přesídlovacím programu.“

Vytáhl koutky rtů. „Jaxově přesídlovacím programu?“

Přimhouřila jsem oči.

Uchechtl se a zdálo se, že ho ten hněv trochu opouští. „Líbí se mi, jak to
zní.“
„To se vsadím,“ poznamenala jsem suše. „Prostě… musím být opatrnější a
dávat si

pozor na lidi okolo. Chci tím říct, že jsem si jistá, že Mo v hospodě

nevypadal moc

neškodně. Musím si dávat víc pozor.“

„Já taky,“ přikývl Jax.

Chystala jsem se něco namítnout, ale došlo mi, že to nemá smysl. Pořád se
tvářil

trochu tvrdě a pamatovala jsem si na ten téměř šílený vražedný pohled v

jeho očích, když jsme byli venku před hospodou.

Jak jsem ho pozorovala, jeho oči se změnily. Barvu měly pořád tmavou, ale
vřelejší,

žhavější. Bylo pozdě, nebo brzo, záleží, jak to vezmete. Potřebovali jsme si
o hodně

věcech promluvit, zejména o Aimee a o tom, že to chtěl vyřešit tím, že mu

musím věřit.

Jako by nebylo nic na tom, že ho ohmatávala jako kus masa.

Jo, o tom si opravdu musíme promluvit.

Ovšem jak jsem na něj hleděla, poznala jsem, na co myslí – mohla jsem
cítit, na co

myslí. A poté co mě téměř unesli a poté co jsem konečně o sobě řekla

Tereze a Avery

pravdu, to poslední, co jsem chtěla dělat ve čtyři ráno, bylo mluvit o Aimee,
jejích
nenechavých rukou a o tom, jak jsem kvůli tomu měla chuť proměnit se v
šílenou bestii

a utrhnout jí hlavu.

Musela jsem si s ním promluvit. Bylo to důležité a měl pravdu v tom, že na

podzim nás

budou dělit stovky kilometrů a já mu budu muset věřit.

A já mu věřila.

Tak trochu.

Můj mozek si povzdechl, doslova povzdechl.

Ale pak šťastně vzdychlo moje tělo, a to když se Jaxovy ruce sunuly po
mých stehnech

až k lemu šortek. Povytáhl koutek rtů a předvedl ten sexy úšklebek.

Fajn.

Promluvíme si později.

Nedala jsem mozku šanci namítat, že je to špatný nápad, a odhodila jsem

všechny

obavy stranou pro sexy taneček. Popadla jsem jeho tričko a zatáhla. Jax se
beze slova

narovnal a zvedl paže. Během vteřiny tričko zmizelo a moje ruce bloudily
po jeho tvrdé

drsné hrudi. Znovu mě napadlo, jak jsem mohla vydržet tak dlouho, aniž
bych věděla,

jaký to je pocit, dotýkat se chlapské – Jaxovy – hrudi.

Sklonila jsem hlavu a Jax zkrátil vzdálenost mezi námi, setkal se se mnou v
půli cesty

a odměnil mě sladkým, opatrným, něžným polibkem. Ten jemný dotyk jeho

rtů mě zasáhl

až hluboko v hrudi a sevřel mi srdce.

Bože, úplně mě pobláznil.

Klouzal rukama po stranách mého těla, chytil moje tričko a stáhl ho ze mě.
Byla jsem

od pasu nahoru nahá, a když se Jax nade mnou zvedl, aby mi položil ruce
na ramena,

ovanul mou rozehřátou pokožku studený vzduch. Jemně mě políbil na

koutek rtů, pak ústy

objel zmodralou čelist a položil mě na záda. Kučeravé chloupky na jeho

hrudníku mě

lechtaly na prsou, když sjel rty na moje hrdlo. Sevřela jsem mu paže a cítila,
jak se mu napínají bicepsy, když se nade mnou vzpíral.

Vzápětí sevřel rty vrcholek mého ňadra a moje tělo se probudilo k životu.
Prohnula

jsem záda a zakňučela.

„Jsi tak citlivá,“ zamumlal proti mému prsu. „Tak snadno se vzrušíš a jsi
připravená.“

Měl pravdu. „Promiň?“

Jax se zasmál. „Jenom ty se můžeš za něco takového omluvit.“ Olízl

ztvrdlou bradavku
a já zabořila nehty do jeho kůže. Přesunul váhu na jednu ruku a pak
pohladil druhé ňadro a já se ocitla v ráji, obzvlášť když jsem mohla cítit, jak
mi tvrdým penisem tlačí do stehna.

V žilách mi bublala rozkoš, zatímco Jax sjížděl rukou z mého prsu po břiše
níž a pak

vklouzl pod lem šortek. Vykřikla jsem, jak zhluboka a tvrdě mě sál, jako by
mě mohl

vycucnout z těla.

Opravdu jsem myslela, že by mohl.

Okusoval citlivou pokožku a vzápětí se zvedl, posadil se a chytil moje

šortky

i s kalhotkami. Svlékl je ze mě a poté odhodil kalhoty i on. Na chvíli zmizel

a pak se

objevil s balíčkem v ruce. Jakmile se o to postaral a zase se nade mnou celý

skláněl,

začal znovu od začátku – políbil mě něžně na koutek rtů, na modřinu na

bradě a potom se přesunul na moje levé prso a na pravé.

Zasténala jsem a prohnula záda. „Jaxi…“

„Zatraceně.“ Hlas měl drsný, hluboký, a když zavlnil boky proti mým,
roztáhla jsem

na uvítanou stehna. Chtěla jsem ho.

Jakmile se začal odtahovat, věděla jsem, že hodlá zpomalit, prodloužit to a

připravit

mě o rozum, ale to jsem mu nemínila dovolit.

„To ne,“ vydechla jsem udýchaně. „Chci tě. Hned.“

Povytáhl obočí. „Buď trpělivá, kotě.“

„Kašlu na trpělivost.“

Zasmál se, ale vzápětí zavrčel, když jsem sáhla mezi nás a chytila ho do
dlaně.

„Zatraceně, kotě, jsi fakt netrpělivá.“

Obemkla jsem ho prsty, když se opět zvedl a nabídl mi tak pohled na sexy
svaly podél

boků. „Možná trochu.“

Pohladil mě po boku, po stehně, a když mi zvedl zadek, navedla jsem si ho

přesně tam,

kam jsem chtěla. Špička jeho údu vklouzla dovnitř. Soustředila jsem se jen
na svoje lůno.

Sepnula jsem mu ruce za krkem a chtěla ho k sobě přitáhnout.

Jax – silnější než já – mi však odolával. Samolibě se ušklíbl.

„Jaxi,“ zašeptala jsem.

Vsunul do mě asi další dva centimetry, sklonil hlavu, ale zarazil se kousek
nade mnou.

„Chceš mě?“

„To je hloupá otázka.“

„Ach, opravdu?“ Pohladil palcem moje ňadro a stiskl bradavku mezi prsty,
až jsem

vykřikla.

Zalapala jsem po dechu. „To není fér.“

„Nejsem si jistej, jak se mi líbí, že říkáš, že je to hloupá otázka.“ Sklonil se
ke mně, pokrýval mi rameno polibky a dál tahal za bradavku, až jsem měla
prsa těžká a naběhlá.

Jemně mě kousl. „Pořád si myslíš, že je to hloupá otázka?“

„Jo,“ vydechla jsem. Vykroutila jsem zpod něj druhou nohu, zahákla ji za
jeho boky,

přitáhla ho k sobě a vyšla mu tělem vstříc.

Zasyčel mezi zuby a vklouzl dovnitř až po kořen. Na pocit, jak mě

naplňuje, nikdy

nezapomenu. „Kotě,“ zavrčel, „myslím, že po mně opravdu hladovíš.“

Taky že jo.

Jax se nehýbal, ani trošku. Ten chlap měl neskutečnou sebekontrolu.

Zabořený hluboko

a dokonale klidný. Zatímco já jsem úplně ztratila trpělivost. Zhoupla jsem

boky a oba

zároveň jsme zasténali.

„Bože, ty to chceš opravdu hned teď.“ Políbil mě na pulzující místečko na

krku. „Jsi

připravená na jízdu.“

Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. „Jsem.“

Jax sklonil hlavu a olizoval mi rty, dokud jsem je neotevřela. Zhluboka mě

políbil, ale pořád dával pozor na zraněný ret. Potom zvedl hlavu. „Jsi se
mnou?“

Vzpomněla jsem si, že to říkal už při našem poprvé. Přikývla jsem a

zašeptala. „Jo.“
Znovu mě políbil. „Tak zůstaň se mnou.“

Než jsem mohla něco říct, prolomil sevření mých nohou a vytáhl se ze mě.
Zakňučela

jsem na protest, když vtom mě chytil za boky a přetočil mě na břicho.

Ztuhla jsem.

Vlasy mi přeletěly přes rameno, takže mohl vidět celá moje záda, mou
nejhorší část,

a sice už je zahlédl dřív, ale tohle bylo jiné, hodně jiné. Začala jsem se
zvedat a otáčet, Jax mě však chytil za boky a zvedl mě na kolena.
Hrudníkem se dotýkal mých zad. Panika se ve mně mísila se spoustou
dalších emocí.

„Zůstaň se mnou, kotě,“ zašeptal mi zezadu proti krku.

„Jaxi…“ Slova se vytratila, když do mě zezadu přirazil.

Cítila jsem se při tom jinak – plnější a těsnější. Klečela jsem opřená o ruce
a on byl

celý ve mně. Nemohla jsem dýchat, ohromená, napjatá, v jeho moci.

„Pořád jsi se mnou?“ zeptal se.

Byla jsem. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale byla. Zcela jsem mu věřila.

Pohladil mě po rameni. „Callo?“

„Jo,“ vydechla jsem. „Jsem s tebou.“

„To je dobře,“ zamumlal.

A potom si mě tvrdě vzal.

Pohyboval se ve mně rychle a hluboko, tu a tam zpomalil, aby se zanořil až
po kořen.

V téhle pozici, zezadu, to bylo zcela jiné než předtím. Žhnula ve mně jiná
vlna rozkoše.

Zabořila jsem prsty do přikrývky, zatímco jsem boky přirážela proti němu.

„Ježíši,“ zašeptala jsem. Moc jsem o sexu nevěděla a překvapovalo mě to,

kdykoli jsem

to s ním dělala, ale nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být takovéhle.

Uznalé bručení v jeho hrudi mě rozechvělo. Sevřel mě paží okolo pasu a

přitáhl k sobě

blíž. Potom mi vsunul ruku mezi nohy, přitlačil palec na ten hrbolek a to
bylo na mě příliš.

Moje tělo se zachvělo, jak mnou projela tak ostrá rozkoš, že jsem měla
závrať.

Oddalovala jsem to, zatímco do mě dál přirážel a já se proti němu vlnila

jako šílená.

U krku mi zabručel: „Nikdy to takový nebylo. S nikým jiným. Jenom s

tebou.“

Zatajila jsem dech a ta slova mě pohltila. Uchvátilo mě jeho tělo, jeho

pohyby, rychlé, nádherné a divoké a pokoj brzy naplnily zvuky našich těl
narážejících do sebe, našich vzdechů a lapání po dechu. Rytmus se mezi
námi vytratil, a stejně tak jeho sebekontrola, napětí se stupňovalo, až jsem
podle toho, jak sebou škubal a svíjel se, cítila, že je blízko.

„Takovéhle nikdy,“ zavrčel mi do ucha.

A právě tehdy jsem vyvrcholila. Moje tělo se kolem něj sevřelo, moje paže,
nohy
a každá moje část se zachvěla, zaklonila jsem prudce hlavu a vykřikla. Tlak
ve mně

vybuchl, proťal mě, zatímco Jax vrčel při každém dalším silném přírazu.
Podlomily se

pode mnou paže. Spadla jsem obličejem na postel a on na mě. Jeho váha mě
ohromila

a on si mě dál bral. Zvedl jednu mou nohu výš a dál do mě přirážel.

Ten pocit, ten zvuk našich těl mě znovu přivedl k vrcholu a tentokrát jsem
zařvala jeho jméno. Jax se zasunul hlouběji než předtím, a když se udělal,
smyslně a silně zasténal.

Teprve tehdy zpomalil, jeho tělo při záchvěvech orgasmu klouzalo jakoby
vlastní silou

a mě samotnou překvapovala neustávající nádherná škubnutí vlastního těla.

Nevím, jak dlouho se ve mně pohupoval, než se ze mě vysunul, svalil

stranou a odešel

se zbavit kondomu. Nehýbala jsem se. Nebyla jsem toho schopná. Místo
svalů jsem měla

rosol. Když se vrátil do postele, ležela jsem tam, kde mě nechal. Když
přesouval mé tělo pod přikrývky, vůbec jsem mu nepomohla, ani když mě
přetočil na bok a přitáhl si mě k tělu.

„Jsi v pořádku?“ zajímal se.

„Hmm… mmm,“ mumlala jsem ospale.

Po chvilce se zeptal: „Neublížil jsem ti?“

„Ne. Bylo to nádherný.“

Políbil mě na rameno. „Líbilo se ti to.“

Nebyla to otázka, ale stejně jsem zamumlala: „Hmm… mmm.“

Jax se zasmál a to mě pošimralo na krku. Přisunul si mě ještě blíž, nezůstal

mezi námi

ani centimetr místa. „Jsi pořád se mnou?“

„Jsem pořád s tebou.“

27. kapitola
Probudila jsem se roztažená na břiše na posteli, s jednou rukou pod
polštářem, na kterém jsem ležela, a druhou rukou složenou vedle sebe.
Probral mě dotek na boku a poté na křivce zadku, lehounký jako peříčko.

Neklidně jsem se zavrtěla, zamrkala a otevřela oči. Okamžitě mě oslepilo

jasné světlo

proudící do ložnice. Zabručela jsem, zavřela oči a snažila se zachumlat.

Zdálo se, že mi na kostech chybí svaly, což byl kupodivu příjemný pocit. A
stejně tak ten jemný tlak kreslící vzorce na mé kůži.

Nikdy dřív jsem na břiše nespala a upřímně jsem si ani nepamatovala, že

bych usnula.

Zřejmě k tomu došlo ihned poté, kdy mi Jax omotal paži kolem těla a já se
nadechla.

Moje tělo se pořád zdálo přepracované tím nejlepším možným způsobem.

Tak moc,

že…

Tehdy jsem prudce otevřela oči.

Když si můj zrak přivykl na světlo, viděla jsem před sebou dveře od Jaxovy
skříně

a uvědomila si, že to on je zodpovědný za něco, co mi na pravé půlce zadku

připadalo

jako číslice osm, leda že by za mnou do postele vlezl nějaký jiný umělec.

Měla jsem holá záda.

Kruci, přikrývku jsem měla omotanou někde okolo stehen a byla jsem si
jistá, že Jax

vidí tu hrůzu na mých zádech, stejně jako ji viděl posledně, když mě

převrátil na břicho a vzal si mě zezadu. Ale to, že měl moje záda na očích
včera v noci, bylo… prostě v pohodě, protože jsem pochybovala, že jim
skutečně věnuje pozornost.

Napjala jsem se a roztřeseně vydechla, protože jsem se chystala otočit

čelem k němu,

čímž vystavím Jaxovi na odiv svoje prsa. Ačkoli jsem se teď před ním kvůli
prsům necítila tak rozpačitě jako kvůli zádům, věděla jsem jistě, že budu
mít do kůže vyryté otlačeniny z jeho povlečení a to, jako třešinka k všemu
ostatnímu, nebude sexy. A stejně tak jsem věděla určitě, že jsem se právě
nyní nacházela na opačném pólu, než kde stála sexy říše.

„Nedělej to.“

Hleděla jsem na skříň a zvažovala, jestli mám předstírat, že pořád spím, a

potom to

zamítla, protože to byla hloupost. Tak jsem si místo toho hrála na hloupou.
„Co nemám

dělat?“

Jax mi položil ruku na zadek. „Neschovávej se. Vím, že ses chtěla otočit.
Nedělej to.“

Zavřela jsem oči a přinutila se ležet klidně. Za pár vteřin mi zase začal
kreslit na zadku smajlíky nebo něco podobného. Měla jsem pocit, že jeho
oči propalují díry do té zabarvené a drsné kůže, nebo jako by odlupoval
vrstvy rentgenovými paprsky.

„Máš sladkej zadek.“

Hm.
„Opravdu máš. Zatraceně sladkej zadek, kotě,“ pokračoval. Zvedla jsem
víčka a stáhla

obočí. „Jsi jedna z těch žen, co se prostě narodí s krásným zadkem. Žádný
cvičení k tomu nepomůže.“

„To je pravda,“ pronesla jsem za pár vteřin. „Myslím, že k tomuhle zadku

mi pomohly

hamburgery a tacos.“

Jax se zhluboka zasmál a já se musela usmát. Potom jsem ucítila, jak

přesunul nohu

mezi moje a pak se o ten takzvaný sladký zadek opřel jeho horký a tvrdý
penis. „V tom

případě nepřestaň ty hamburgery a tacos jíst.“

Okamžitě jsem byla vlhká. Dokonale. Nevím, jestli to bylo proto, že byl tak
blízko, nebo protože mi řekl, ať nepřestanu jíst tacos a hamburgery. Tak či
tak jsem byla připravená.

„To ti můžu splnit,“ odpověděla jsem ochraptělým hlasem. „Budu jíst tacos

a hamburgery.“

Políbil mě na rameno, kolenem roztáhl moje nohy a vklouzl rukou mezi

naše těla.

„Musíme brzy vstávat.“

Asi jsem zavrčela něco na protest.

Jeho smích mi tancoval po rameni. „Je skoro deset. Nemám tušení, kdy se
tu ukážou

tvoji kamarádi.“
„Máme čas,“ řekla jsem, přestože jsem neměla tušení, jestli jo, nebo ne.

Jax mi sáhl mezi nohy, a když zkoumal prsty, jak jsem vlhká, zavlnila jsem
boky.

„Zatraceně, zlato, ty jsi nenasytná. To sakra miluju.“

Srdce mi nad tím slovem „miluju“ v hrudi zatancovalo, ačkoli to

pravděpodobně nic

neznamenalo.

Odtáhl ruku. Předpokládala jsem, že odešel pro kondom, ale on se

nepohnul. Za pár

vteřin jsem zase začala cítit ty spirály. Zvedla jsem se na lokty a ohlédla se
na něj přes rameno.

Bože, jenom on může vypadat tak zatraceně nehorázně sexy pouze po

několika

hodinách spánku s vlasy trčícími na všechny strany a lehkým strništěm na

bradě. Chvíli

jsem na něj zírala a úplně se při tom ztratila. Až pak jsem si uvědomila, že
hledí na moje záda. Doopravdy. Ramena mi ztuhla. Přišlo mi, že trvá
věčnost, než se mi podíval do očí.

Řekla jsem, co jsem musela říct. „Nemám to ráda.“

Jeho výraz se napjal. „Proč, kotě?“

Podle toho, jak se zeptal, jsem věděla, že tu otázku myslí vážně, a

kdovíproč se mi

kvůli tomu stáhlo hrdlo. Lehla jsem si zpátky na polštář. „Je to ošklivý,“
zašeptala jsem.
Jax mi tiše ze zad odhodil pár pramenů. „Víš, co vidím já, když se podívám
na tvoje

záda?“

„Že vypadají trochu jako Apalačské pohoří na mapě?“ Myslela jsem to jako
vtip, ale

vyznělo to vážně.

„Ne, zlato.“ Zhluboka se nadechl. „Budu upřímnej, ano? Nebudu tu sedět a

vykládat ti,

že se mi na to, co právě teď vidím, snadno kouká.“

Proboha. Srdce mi pokleslo a myslela jsem, že se pozvracím.

„Ale ne z důvodu, který tě napadá,“ pokračoval. Potom jsem ucítila jeho

ruku

na nejhorší části svých zad a celé moje tělo jako by se reflexivně schoulilo,
ale nemohla jsem mu uniknout, protože na mně skoro ležel. „Když vidím
tvoje záda, myslím na bolest, kterou sis prošla. Nezažil jsem ten pocit na
vlastní kůži, ale měl jsem v těle horké střepiny a vím jistě, že se to s tím,
cos cítila ty, nedá vůbec srovnat. Když však ta bomba v poušti vybuchla,
viděl jsem vojáky – svoje kamarády – pokryté plameny.“

Pevně jsem zavřela oči, protože jeho slova ve mně vyvolávala představy,
jež jsem

nechtěla vidět, ale musela.

„A vím, že neexistují léky proti bolesti, které by skutečně utlumily takovéto

popáleniny, a tys to musela snášet. Na to myslím, když tohle vidím. A taky
přemýšlím o tom, jak se tyhle jizvy podepsaly na tvém životě. Cítíš se kvůli
nim v rozpacích, přitom jsi pořád jedna z nejkrásnějších holek, co jsem kdy
viděl, a tyhle jizvy se tvé krásy ani nedotknou.
Neznamenají nic v porovnání s tvým úsměvem, tvýma pěknýma modrýma
očima nebo

s tím sladkým zadečkem.“

Ježíši.

Ještě neskončil. „A víš, co ještě vidím? Fyzickou připomínku toho, jak jsi
strašně silná, Callo, jak moc jsi statečná. Tohle vidím, když se dívám na
tvoje záda. Mapu tvé statečnosti, tvé síly a kuráže.“

Bože můj.

Do očí mi vhrkly slzy. Z emocí jsem měla zase v krku knedlík, velký tak, že
by nasytil

celý svět.

„A není to ošklivé.“ Ztišil hlas do šepotu.

Otočila jsem se, zvedla se na lokty a znovu se ohlédla přes rameno. Jeho
tvář se mi

rozmlžila. „Jaxi…“

„Je to krásné svým vlastním způsobem, zatraceně krásné.“

Několik slz mi sklouzlo na tváře a věděla jsem, že opravdu začnu vzlykat,

protože to

bylo to nejdokonalejší, co jsem kdy slyšela, a nedokázala jsem říct víc než
ubohé:

„Děkuju ti.“

Jax povytáhl koutek rtů.

Chtěla jsem ještě něco dodat a začala jsem brečet. Bylo jedině dobře, že mu
začal
zvonit telefon, protože jsem se na něj chystala každou vteřinou vyhrknout,
že ho miluju a že s ním chci mít děti. Ne zrovna teď, ale později ano, a
došlo mi, že na to říct něco takového, je ještě fakt moc brzy, ale, bože,
skutečně jsem ho milovala.

Jax si telefonu nevšímal a otočil mě na záda. „Myslím, žes to pochopila.“

Opřel se

jednou rukou do polštáře a druhou mi utřel slzy. „Konečně.“

Maličké „pochopení“, titěrné a křehké, zaselo semínko v mém nitru a

začínalo klíčit.

Bude potřebovat lásku a péči, ale začínala jsem to chápat.

Zakřenil se a vydechl: „Jo.“ Sklonil hlavu a políbil mě na levou tvář, zrovna

když se

telefon ozval znovu. Odtáhl se a střelil ošklivým pohledem na noční stolek.

„Měl bys to vzít,“ pronesla jsem ochraptěle.

Jax nevypadal, že by se mu do toho chtělo, ale odtáhl se ode mě, zaklel a

popadl

telefon. Přijal hovor s úsečným: „Co?“

Uvelebila jsem se na polštáři a chystala si v hlavě přehrát jeho řeč, trochu

jako

posedlá, když se Jax najednou zvedl. „Cože?“

Tón jeho hlasu mě znepokojil. Okamžitě jsem se posadila, popadla deku a

přikryla se.

„Jo, jsem Jackson James. Co se děje?“ Ticho se prodlužovalo a vzápětí stál

Jax
na nohou a já zírala na jeho pevný zadek. Se ztuhlou čelistí se na mě ohlédl.
„Ano.

Děkuju vám. Jo.“

„Co se děje?“ zeptala jsem se, jakmile ukončil hovor.

Jax zvedl z podlahy svoje oblečení. „Budeš muset vstát a obléct se, zlato.“

Jeho hlas nepřipouštěl žádné námitky. Věděla jsem, že se něco stalo, a

udělala jsem,

co mi řekl. Odhodila jsem přikrývku a vstala. Už v džínách stál Jax

najednou přímo přede mnou.

Zatajila jsem dech, když jsem uviděla pohled v jeho očích. Ach, ne.
Žaludek se mi

zkroutil. „Jde o mámu, že jo? Našli její tě…“

„Ne, zlato, nejde o mámu.“ Sevřel můj obličej do dlaní a zadíval se mi do

očí. „Jde

o Clydea. Je to vážný. Měl srdeční infarkt.“

Nenáviděla jsem nemocnice, což byl jeden z důvodů, proč jsem chtěla být
zdravotní

sestrou. Byly jímkou nepříjemných vzpomínek na smutek, bolest a

zoufalství. Chtěla jsem se stát zdravotní sestrou, abych tu nenávist a strach
překonala. Ovšem ze zjevných důvodů jsem teď nemyslela na svou budoucí
kariéru a nenáviděla je dnes víc než před

dávnou dobou, protože s nimi budu mít spojenou další děsivou vzpomínku.

Seděli jsme v čekárně před jednotkou intenzivní péče už aspoň půl hodiny.
Zapsali jsme
se a bylo nám řečeno, že se s námi Clydeův doktor brzy setká, ale zatím
nepřišel.

To nevěstilo nic dobrého.

Až na Jaxe a mě byla místnost prázdná a za to jsem byla vděčná, protože

jsem se jen

taktak držela pohromadě. Když mi Tereza zavolala, že za pět minut budou u

Jaxova

domu, úplně jsem na ně zapomněla. Jakmile jsem jí vysvětlila, co se

přihodilo, okamžitě mi oznámila, že přijedou za mnou do nemocnice. Řekla
jsem jí, ať nejezdí a že jí později zavolám. Jednak jsem chtěla, aby si užili
volný den ve Fili, a jednak bych se asi zhroutila, kdyby sem přišli.

I bez toho jsem byla na zhroucení.

Přecházela jsem po čisté bílé místnosti s hnědošedými křesílky a

pohovkami. Věděli

jsme jen, že šlo o infarkt a že to bylo zlé. Clyde byl na operaci. Nic dalšího
nám neřekli.

„Zlato, myslím, že by ses měla posadit,“ navrhl Jax.

„Nemůžu.“ Prošla jsem kolem řady křesel. „Jak dlouho myslíš, že to ještě
bude trvat?“

Předklonil se a opřel si paže o stehna. „Nevím. Nemůže to trvat moc

dlouho.“

Bezmyšlenkovitě jsem přikývla, založila si paže na hrudi a dál chodila sem

a tam.

„Věděla jsem, že s ním není něco v pořádku, zvlášť včera večer. Často si
tiskl ruku

na hruď, v obličeji byl rudý nebo opravdu bledý. A potil se…“

„Callo, nemohla jsi to vědět. Nikdo z nás. Nemůžeš se za tohle obviňovat.“

Měl pravdu, ale viděla jsem, jak Clyde vypadal včera, když vyběhl ven a
zahnal toho

únosce. Potřásla jsem hlavou. Jako temný stín mě obstoupil hněv. „K čertu s
ní,“ vypěnila jsem.

Jax se napřímil.

Chvíli jsem na něj hleděla a pak se zadívala stranou. „Vím, že kvůli tomu,
že je Mona

pryč, je toho na něj v hospodě hodně. Sakra, i ty máš hodně práce. Staráš se
o její

hospodu a proč? Pro spropitné a nízkou mzdu?“

Zatvářil se zvláštně a poškrábal se na bradě.

„Kvůli ní mě včera málem unesli a Clyde byl u toho. Nepotřebuje se takhle

nervovat.

Jen se podívej, co to s ním provedlo!“ Zastavila jsem se, spustila paže a

sevřela ruce

do pěstí. Namísto hněvu mi v krvi proudil jed. „Nenávidím ji.“

Jax zamrkal. „Kotě…“

Zajíkla jsem se. „Vím, že bych neměla, ale nemůžu si pomoct. Podívej se,
co všem

provedla. A kvůli čemu? Vím, že měla tvrdej život, protože jsem ho prožila
taky! Prožila jsem ho s ní, Jaxi! Prožila jsem ho taky, ale já…“

„Pravděpodobně bychom nebyli spolu. Víš to, že?“ poznamenal tiše. „To
nám dala.“
To nám dala.

Sklapla jsem pusu, ramena mi ztuhla. Zírala jsem mu do očí a potom

pohledem uhnula.

Na hrudi jsem cítila bolest. A stejně rychle, jako mi jed žíly zamořil, zase
odplul. „Jo, to nám dala,“ zašeptala jsem.

„Nemůžeš ji nenávidět.“

Zavřela jsem oči, do kterých se mi hrnuly slzy. „Já vím.“

Pravda byla taková, že někdy jsem ji chtěla nenávidět, protože pak by mi

bylo jedno,

co se s ní děje a co provedla se svým životem. Nedělala bych si starosti, co

jí způsobily drogy. Nestarala bych se, jestli má střechu nad hlavou nebo
čisté oblečení. Nestarala bych se o to. A pak by mě to ani nebolelo.

Syrové emoce se ve mně mísily déle než den, týden nebo rok, ale teď začaly
kypět.

Znovu jsem začala přecházet po místnosti, abych je uhasila. Změnila jsem

téma. „Proč

volali tobě?“

„Asi jsem jeho kontakt pro naléhavé případy.“

To znamená, že já ne. Nekontaktovali by mě kvůli muži, který mě pomáhal

vychovávat.

Cítila jsem se provinile a zároveň hloupě kvůli tomu, že nejsem jeho

nejbližší člověk, ale věděla jsem, že kdybych s ním trávila víc času, byla by
ta pozice moje. Vyděsilo mě pomyšlení, že by se mu něco mohlo stát, a
nikdo by mi nedal vědět.

Praštilo mě to do čela jako rozjetý vlak.

Dělala jsem to špatně. Celý svůj život. Úplně špatně, protože opustit tohle
město bylo

moje rozhodnutí. Prakticky jsem tím ukončila vztah s mužem, který pro mě
tak moc

znamenal. Pořád jsem se s ním mohla stýkat, mohla jsem za ním jezdit. Do
prdele.

Kdybych sem jezdila, možná by bylo pro mámu obtížnější mě tak odepsat.
Kdoví? Utekla

jsem však při první příležitosti a věděla jsem, že mě Clyde kvůli tomu
neobviňuje, ale

i tak to bylo špatné. Namlouvala jsem si, že nenávidím hospodu, ale v ní se

skrývaly moje nejšťastnější vzpomínky. Lhala jsem sama sobě. Hodně.

Jestli jsem na zádech nosila mapu kuráže, statečnosti a síly, rozhodně jsem
se tak

dlouho nechovala. Ne od chvíle, kdy mě máma připravila o peníze a kdy

jsem potkala

Jaxe.

Kolena se mi podlomila a netušila jsem, jak to, že jsem se nesvalila na

podlahu. „Ježíši Kriste.“

Jax na mě pohlédl. „Zlato, Clyde bude v pořádku.“

„Kdybych sem v létě nepřijela a on měl infarkt, nevěděla bych o tom.“

Zastavila jsem

se před ním. „Jaxi, nikdy bych se o tom nedozvěděla. A co kdyby umřel?

Co kdyby tohle

byla moje poslední šance ho vidět?“

Jeho rysy se napjaly, pak mě objal kolem pasu a stáhl si mě na klín. Druhou
ruku mi

položil na tvář. „Zlato, kdyby se Clydeovi něco stalo, kontaktoval bych tě.“

Do očí mi vhrkly čerstvé slzy. „Ale jak? Neznal jsi mě a nevěděl bys, jak
mě najít. Věděl jsi o mně, to je vše.“

Zase se zatvářil tak zvláštně, sklouzl mi však rukou na zátylek a přitiskl

mou hlavu

na svou hruď. „Našel bych tě, zlato, ale teď jsi tady a na ničem jiném
nezáleží.“

Přitulila jsem se k němu, objala ho a udělala něco, co už jsem neprovedla

roky. Modlila jsem se. Vážně jsem se modlila, ať je Clyde v pořádku. Cítila
jsem se kvůli tomu trochu divně, ale udělala jsem to.

Zůstala jsem tak, dokud se dveře neotevřely. Odtáhla jsem se. Čekala jsem,
že uvidím

doktora, ale dovnitř vešel Reece ve své uniformě. Byl ve službě. Napjala
jsem se a on si musel všimnout mého výrazu, protože mě okamžitě
uklidňoval. „Slyšel jsem o Clydeovi.

Jen jsem se na něj chtěl podívat.“

„Operují ho,“ vysvětlila jsem. „Nic víc nevíme.“

„Znám Clydea už roky,“ pronesl Reece, když se posadil vedle nás. „Je to
silnej chlap.

Dostane se z toho.“

Roztřeseně jsem se nadechla a Jax mě pohladil po zádech. „Děkuju ti.“

Reece mlčel, ale seděl, jako by měl v plánu tu zůstat déle, a to mě potěšilo.
Když se
dveře o deset minut později otevřely znovu, spatřila jsem v nich Terezu a za
ní ostatní kamarády. Srdce se mi sevřelo.

Když došli k nám, jenom jsem na ně zírala. „Co tady děláte?“

„Museli jsme přijít,“ odpověděla Tereza a posadila se vedle nás z druhé

strany. Natáhla ruku a sevřela mi paži. „Chtěli jsme se ujistit, že jsi v
pořádku.“

Cam s Avery se posadili naproti nám stejným způsobem, jako jsme seděli
my. Ona

na jeho klíně s hlavou opřenou o jeho hruď. „Nechtěli jsme tě v tom

nechat.“

„Chtěli jsme tu být s tebou,“ dodal Jase a posadil se vedle Terezy.

Otevřela jsem ústa, překvapeně poděkovala, pak jsem zabořila tvář Jaxovi
do krku a on

mě sevřel pevněji. Snažila jsem se nebrečet, protože to bylo hloupé, ale

bylo toho všeho na mě moc, proto jsem tak zůstala, než mi oči trochu
neuschly, a potom jim poděkovala znovu. Vzpamatovala jsem se natolik,
abych si s ostatními dokázala povídat.

Během pár hodin se tu objevili i Roxy a Nick, každý v jinou dobu, zůstali
tak dlouho,

dokud se nemuseli vrátit zpátky do hospody. Roxy se držela dál od Reece,

ale když

odešla, on tajemně vstal a zmizel taky. Vrtalo mi to hlavou. Všichni, kdo

pracovali

v hospodě, se v nemocnici během dne ukázali. Moc mě potěšilo, že si tolik

lidí dělá

o Clydea starosti.
Když jsem to pošeptala Jaxovi, odpověděl: „Taky si dělají starosti o tebe.“

Měl pravdu. Jako obvykle. Začínalo mi to trochu lézt na nervy.

Vzápětí se dveře otevřely znovu, a když jsem uviděla doktorku, žaludek se

mi zkroutil.

Chystala jsem se zvednout, ale Jax mě sevřel pevněji, tak jsem se k lékařce
jenom

otočila čelem.

„Jak je mu?“ zeptala jsem se. Srdce mi pádilo jako o život.

Starší žena v modrém plášti vypadala úplně vyčerpaně a malou rukou si

uhladila

prošedivělé vlasy. „Vy jste z rodiny?“

„Ano,“ odpověděla jsem okamžitě. Pokrevní, nebo ne, Clyde byl moje
rodina.

Oříškovýma očima se rozhlédla po místnosti. „Všichni jste rodina?“

„Jo, všichni jsme rodina,“ ujistil ji Jax a přitiskl mi dlaň na břicho. „Jak je
mu?“

Přešla k prázdnému křesílku poblíž nás a sepnula ruce mezi koleny.

„Operace se

vydařila.“

„Ach, díkybohu,“ zašeptala jsem a opřela se o Jaxe.

„Ale ještě z toho není venku,“ pokračovala a já ze školní praxe věděla, že se

chystá říct něco důležitého. „Utrpěl silný infarkt myokardu způsobený
několika krevními sraženinami.

Provedli jsme implantaci intrakoronárního stentu, protože obvykle…“

Obvykle se rychleji zotaví pacienti, kteří mají implantovaný stent, než lidé s
bypassem.

Zatímco doktorka pokračovala, dvě části mého mozku fungovaly nezávisle

na sobě –

věcná a osobní. Každopádně Clyde zvládl operaci, a i když šlo o vážnou

operaci a navíc

jsem věděla, že to s ním ještě může jít z kopce, bylo skvělé, že to zvládl. Do
očí mi vhrkly slzy úlevy.

„Právě teď spí a pravděpodobně bude spát po zbytek dne a nyní opravdu
musí

odpočívat.“ Doktorka vstala a mírně se usmála. „Jestli zítra všechno půjde

dobře a jestli se na to bude cítit, aspoň jeden z vás ho může navštívit.“

Vstala jsem a tentokrát mě Jax nezadržel. „Děkuju vám, opravdu moc

děkuju.“

Dál se na mě usmívala. „Všichni byste teď měli jít domů a odpočinout si.
Jestli se

do zítřka něco změní, dáme vám vědět, dobře?“

Jakmile doktorka odešla, otočila jsem se a Tereza stála u mě. Objala mě a já

jí objetí

oplatila. „Bude to dobré,“ řekla, „bude v pořádku.“

Zahnala jsem slzy a přikývla. „Já vím. Clyde je silnej. Zvládne to.“
Popotáhla jsem,

ustoupila a usmála se na ni. Jax stál vedle mě, chytil mě za ruku, propletl si
se mnou

prsty a sevřel je. „Děkuju,“ zopakovala jsem, úplně dojatá, a otočila se ke

kamarádům.
„Děkuju vám.“

Avery se na mě usmála a kdovíproč jsem očima klesla k jejímu pasu.

Opravdu nevím

proč, ale viděla jsem, že jsou fakt ten nejroztomilejší pár na světě. Cam
svíral v prstech její malou ruku a tiskli k sobě dlaně.

Stejně držel Jax mě.

28. kapitola
Teprve v pondělí odpoledne se Clyde cítil natolik dobře, abychom ho mohli
navštívit. Jax musel zůstat v čekárně, zatímco mě mladá sestra vedla do
jeho pokoje.

Jeho kdysi tak velké a silné tělo se zdálo na úzkém lůžku křehké, pokrývaly
ho trubičky a drátky. Otřáslo to se mnou.

Kolena se mi chvěla, ale on pomalu zamrkal a já polkla syrové emoce

tvořící se mi

v hrdle. Posadila jsem se na malou židličku vedle postele. Natáhla jsem

ruku a sevřela

jeho prsty. „Ahoj.“

Na jeho rtech se objevil slabý unavený úsměv. Pokožku měl děsivě bledou.
„Holčičko…“

Zajíkla jsem se. „Jak se cítíš?“

„Připravenej… uběhnout maraton.“

Zasmála jsem se a roztřeseně se zakřenila. Nějakou dobu jsme se na sebe

jenom dívali

a já musela znovu ztěžka polknout. „Musíš se dát do kupy.“

Slabý úsměv se zatřepotal. „Pracuju na tom.“

„Chci, aby ses uzdravil, abys mi, až začne škola a já přijedu domů na
víkend, připravil tacos,“ prohlásila jsem. „Jasné?“

Povytáhl obočí kousek vzhůru a zamumlal: „Domů?“

V obavách, že infarkt zasáhl víc než jen jeho srdce, jsem přikývla. „Jo, až
přijedu domů, chci…“ Odmlčela jsem se, když jsem ho pochopila.

Domů.

Nazvala jsem to tady svým domovem.

Neříkala jsem tomuhle místu domov už roky, protože jsem to tak od chvíle,
co to

s mámou šlo z kopce a táta utekl, nevnímala. Otevřela jsem naprázdno ústa,
ale

nevěděla jsem, co říct. Nejzvláštnější na tom bylo, že jsem neměla nutkání

se opravit,

protože tady… tady byl zase můj domov.

Páni.

Nevěděla jsem, co si s tím počít.

Místo vyčerpaného úsměvu se na mě Clyde na chvíli zazubil. „Holčičko,

nikdy… jsem si

nemyslel, že to… zase uslyším.“

„Já… jsem si nikdy nemyslela, že to znovu řeknu.“ Zatraceně, do očí mi

vhrkly slzy a mě napadlo, jestli tohle léto nejedu na antidepresivech. „Ale je
to…“

„Je to pravda.“ Zhluboka se nadechl a škubl sebou. „To je dobře, holčičko.

Opravdu…

dobře.“

Jemně jsem mu sevřela prsty, naklonila se k němu a zašeptala. „To je.“

Nelhala jsem. Opravdu jsem byla ráda. Srdce mi v hrudi poskočilo a otřela
jsem si slzy.

„Cítíš to?“ zeptal se tiše.

„Co?“ zaskřehotala jsem.

„Tu váhu, co z tebe trochu… spadla,“ odpověděl. „Cítíš to?“

Rty se mi zachvěly a přikývla jsem. „Jo, strýčku Clyde, cítím.“

Zase si zhluboka vydechl a dalo mu hodně práce otočit hlavu. Sevřel moje
prsty silou

batolete. Bylo těžké ho takhle vidět. „Tvoje máma… milovala tě, holčičko.
Pořád tě

miluje. Víš… to, že?“

Stiskla jsem rty a přikývla. Opravdu jsem to věděla. Navzdory všemu

svinstvu, co

napáchala, jsem věděla, že mě má pořád ráda. Jenom potřebovala být sjetá

víc, než

potřebovala mě nebo mou lásku. Prostá, smutná pravda o člověku závislém

na drogách.

Clyde povolil stisk a zavřel oči. Seděla jsem s ním ještě chvíli. „Musíš si
odpočinout.

Přijdu později.“

Pomalu přikývl, ale když jsem se začala zvedat, otevřel oči a sevřel moji
ruku. „Ten

hoch… zajímal se o tebe už…“ Odmlčel se a já ztuhla, napůl vsedě, napůl

vestoje. Potom
dodal. „Je to hodný kluk, holčičko. Jackson byl vždycky pro tebe ten
pravej.“

„Vždycky byl?“ zopakovala jsem.

Clyde neodpověděl. Usnul a jeho slova mě zmátla. Mluvil o Jaxovi, jako by

byl v mém

životě už dlouho, ale to nebyla pravda. Na druhou stranu ho nadopovali

léky proti bolesti.

Zůstala jsem s ním ještě pár minut, pozorovala, jak se mu zvedá a klesá
hruď,

a ujišťovala se tak, že je naživu a že mu bude líp. Políbila jsem ho na tvář a

odešla

z pokoje.

Na chodbě jsem prošla kolem rušné sesterny a zamířila k čekárně.

O zeď se opíral detektiv Anders a čekal na mě. Kdy jsem ho zahlédla,

nedokázala jsem

zabránit tomu, aby mě nesevřel strach.

„Dobrý den,“ řekla jsem a zpomalila. Pohlédla jsem do oken čekárny. Byla
prázdná.

„Jax odběhl o patro níž pro nějaké pití z automatu,“ vysvětlil detektiv. „Měl
by být hned zpátky. Řekl jsem mu, že na vás počkám. Volal jsem vám na
mobil, a když jste to nezvedala, zavolal jsem Jaxovi.“

„Aha.“ Založila jsem si paže a hleděla na něj, vděčná, že tentokrát

nemyslím na to, jak dobře vypadá. Kruci. Teď už jsem na to myslela. V
obleku mu to moc slušelo. Pohlédla jsem stranou a měla chuť se praštit do
zubů. „Nechala jsem telefon v jeho autě.“

„Jak mu je?“ zajímal se.

Zhluboka jsem se nadechla a soustředila se na něco jiného. „Byl chvíli
vzhůru, tak jsem si s ním mohla promluvit.“ Co jsem řekla dál, se mi
nelíbilo. „Ovšem je opravdu slabý a vím, že má bolesti, ale… on to
zvládne.“

„Má tvrdý kořínek. Taky věřím, že se z toho dostane.“

Přikývla jsem a obrnila se proti nemocničnímu chladu. „Detektive

Andersi…“

„Co kdybychom si tykali? Já jsem Colton.“

Colton? Jmenuje se Colton? V životě jsem nepotkala nikoho s takovým

jménem.

Napadlo mě, že se to k němu hodí – mužné a sexy jméno. „Coltone, přišel

jsi jen kvůli

Clydeovi, nebo…“

„To taky a chtěl jsem ti říct, že na všem tvrdě pracujeme.“

„Takže žádné špatné zprávy?“

Zatvářil se soucitně. „Ne, Callo, zatím nemáme opravdu žádné zprávy.

Nebyli jsme

schopni najít v seznamech nikoho, kdo by odpovídal tomu popisu, cos nám
dala, a Mack

se pořád někde skrývá, což je ovšem dobře. To poslední, myslím.“

Zamračila jsem se. „Jak to?“

Rozhlédl se, potom kývl bradou k čekárně. „Probereme to uvnitř.“

Hm.
Prošla jsem dveřmi, které mi podržel, a posadila se do prvního křesla.
Colton si

rozepnul sako a sedl si naproti mně. „Několikrát jsme navštívili Izajáše.

Nemáme žádné

stopy, které by vedly k němu, což není žádné překvapení, ale přestože si
dokáže udržet

čisté ruce, my víme, že má v tomhle namočené prsty. Chápeš mě?“

Zase tajemný Izajáš. „Jo.“

„Nemá rád, když někdo něco posere nebo nedokončí. Mack je právě teď
vinen obojím

a přitáhl pozornost policie k Izajášovi, navíc ten asi není moc rád, že se mu
drogy

vypařily,“ vysvětloval a upíral na mě oči. „Mack se proto musí ukrývat i

před Izajášem. Je na stejné lodi jako…“

„Jako moje matka?“

Neuhnul pohledem. „Ano. Nerad ti to říkám, ale ano.“

Otřela jsem si ruce o džíny a povzdychla si. Na to jsem nemohla nic říct.
Vůbec nic.

„Jestli se ti máma ozve, musíš nám dát vědět,“ pokračoval. „Vím, že to

bude těžké, ale

není to pro ni bezpečné. My jsme doslova to menší ze dvou zel. Rozumíš

tomu, co ti

říkám?“

Nebyla jsem si jistá, jestli zvládnu předat svou matku policii, proto jsem
uhnula
pohledem. Věděla jsem, že by to bylo správné rozhodnutí, kdyby se tu
máma ukázala.

Ačkoliv jsem ale chtěla říct, že to udělám, bude to jiné, až ta situace

nastane.

Detektiv Anders vstal a mně došlo, že tím rozhovor ukončil. Zastavil se u

dveří

a naklonil hlavu. „Máš tu teď rozjetého něco dobrého, je to tak?“

Přišlo mi to sice divné, ale přikývla jsem.

„Tak si vezmi k srdci, co jsem ti řekl o tvé matce, Callo. Vím, že je to tvá
máma a že ji máš ráda. A vím, že je to obtížné, ale nedovol jí, aby tě o to
dobré připravila.“

Andersova slova mi běžela hlavou celé odpoledne i večer. Když jsme další
den odjeli

s Jaxem na oběd do malé restaurace ve městě a pak odpočívali v jeho

obýváku, snažila

jsem se na to nemyslet. Bylo toho hodně, s čím jsem se musela vyrovnat, a

vyčerpávalo

mě to, psychicky i emocionálně.

V osm večer jsem spořádala balíček ovocného želé. Cestou z kuchyně, kam
jsem šla

vyhodit sáček mezi odpadky, jsem si prohrábla vlasy, přestože asi pořád
vypadaly

rozcuchaně, a zamířila k pohovce.

Jax se ze svého místa naklonil, a když jsem chtěla kolem něj projít, chytil
mě za boky, a stáhl vedle sebe. „Myslím, že na tu Dennisovu rozlučku se
svobodou nepůjdu.“
Bože, úplně jsem zapomněla, že je to tento týden. „Proč?“

Pokrčil ramenem a hladil mě po bocích. „S tím vším, co se děje s Clydem a

s tebou,

myslím, že to poslední, co potřebuju, je vysedávat ve striptýzovém klubu.“

„Jsem si docela jistá, že právě proto, co všechno se děje, by sis měl dát
pauzu. Jen

nechoď do těch soukromých pokojů,“ vtipkovala jsem.

„Ve středu tam bývá docela plno, zlato, a nemyslím…“

„V hospodě to zvládneme. A slibuju, že se nenechám unést ani nic

podobnýho.“

Povytáhl obočí. „Slibuješ?“

„Na svou čest.“

Mrkl na mě. „Nemyslím, že zrovna nad tímhle máš kontrolu.“

„Když zůstanu za barem, budu v pohodě. A bude tam Nick. Už ses s ním
domluvil, aby

za tebe ve středu přišel zaskočit. Zvládneme to.“

„Jasně.“

Povzdychla jsem si. „Jaxi.“

S potměšilým úsměvem si mě přitáhl na klín a já se na něj obkročmo

posadila. Líbilo se

mi to. Hodně. Ale nechtěla jsem se nechat rozptýlit. „Běž, dobře? Budu u
baru a přijdeš pro mě, než zavřeme. Budu v pořádku.“

Opřel se dozadu. „Ale co když si budu chtít vzít domů nějakou holku?“
„To teda nevím. Podle toho, co říkala Katie, si ty holky natírají krém na celé
tělo. Může být těžký si nějakou chytit a udržet.“

Jax zaklonil hlavu a zasmál se. „To je pěkný.“

Vzápětí mi něco došlo. „Co když bude na pódiu Katie?“

Zavrtěl hlavou. „Udělám si přestávku a půjdu na záchod.“

„Je opravdu sexy.“

Chytil mě za boky a roztáhl nohy, takže jsem sklouzla blíž k němu. „O to

nejde. Je to

prostě Katie… a tak ji vidět nechci.“

Zakřenila jsem se a doufala, že bude oblečená zase jako víla. „Tak tam
půjdeš?“

Vyjel mi po páteři rukou až do vlasů a přitáhl si mou hlavu ke rtům.

„Půjdu.“

„Dobře.“

Jemně mě kousl do rtu. „Zřejmě jsi jediná holka na světě, která posílá svýho
chlapa

do strip klubu.“

Svýho chlapa? Trochu mě těmi slovy překvapil. Nenamítla jsem, že si

myslím, že

spoustě holek na striptýzových klubech ve skutečnosti nezáleží, protože mě

políbil,

pomalu a sladce.

Potom sjel rty z mých úst na čelist. Modřina z toho zpackaného únosu už
začala
blednout, ale políbil mě na ni, a mně poskočilo srdce.

Uvelebila jsem se v jeho pažích, zatímco náhodně přepínal mezi televizními

programy,

a brzy se mi začaly zavírat oči. Hladil mě v pravidelných kruzích po zádech

a tím mě

uspával. Bylo to zvláštní. Nikdy by mě nenapadlo, že bych někdy někomu

dovolila, aby se mě tam dotkl, dokonce i přes oblečení. A teď jsem tady a
uklidňuje mě dotek, při kterém bych sebou ještě nedávno škubla.

Tolik se toho změnilo.

Když nechal v televizi běžet baseballový zápas, odložil ovladač a položil mi

ruku

do vlasů. „Reece mi volal, když jsi seděla u počítače a dělala sis věci do
školy.“

Otevřela jsem oči, ale nepohnula se. Na tolik pohybu jsem byla moc líná.
„Co chtěl?“

„Jenom říkal, že si s Coltonem oba myslí, že se Mack někde zahrabal.

Obzvlášť od doby,

co policajti obtěžují Izajáše, což ani pro Macka nevěstí nic dobrýho,“
odpověděl a obtáčel si moje vlasy okolo prstů.

„Jo, detektiv Anders mi něco takovýho říkal, když se mnou mluvil.“ Prstem
jsem mu

přejížděla po hrudníku. „Je to šílený. Jako by všichni věděli, že Izajáš není

čistej, ale nemůžou s tím nic dělat.“

„Nemůžou, zlato. Izajáš je chytrej. Zametá za sebou stopy, takže k němu nic
nevede.
Proto nebude s Mackem spokojenej. S tvou mámou a Kohoutem to podělal,
očividně

Kohouta odstranil…“

„Nemohl to být Izajáš?“ přerušila jsem ho.

Jax mi odhodil vlasy přes rameno. „To si nemyslím. Nešpinil by si ruce. Je

mazanej.

Neodhodil by mrtvolu na zápraží za denního světla. Je to spíš chlap, co

pohřbívá

do betonu.“

Zachvěla jsem se. „Jak dobře Izajáše znáš?“

„Tak dobře, jak chci, nijak víc.“ Nechal mi ruku ležet na zadku. „Byl
několikrát U Mony.

Myslím, že si to tam přišel zkontrolovat.“

„To je strašidelný.“

„Takovej je Izajáš.“ Poplácal mě po zadku. „Nicméně jestli se Mack skrývá,

je velká

šance, že jsi z toho venku.“

To tvrdil i detektiv Anders, ale opravdu jsem neměla pocit, že bych se měla
volně

promenovat po hlavní třídě ani nic podobného. „Našli Ikea?“

„Ne.“

„Myslíš… že se mu taky něco přihodilo?“

„Nevím. Tihle lidé vedou takovej život, že není nic zvláštního, když zmizí.
Nemusí to

s tímhle mít nic společnýho.“

To doufám. No, doufala jsem, že ať už je tenhle Ike kdokoliv, že nezmizel

nějakým

zlým způsobem. Neznala jsem ho ani jsem ho nikdy neviděla, ale lidský
život je lidský

život.

„Přemýšlel jsem…“ začal a opatrně vytáhl prsty z mých vlasů. „V

Shepherdu bydlíš

na koleji, je to tak?“

Přikývla jsem. „Tenhle rok budu na koleji Printz. Nebo mi to aspoň předtím
schválili.

Myslím, že to stále platí, ale Printz je kolej s dvou až třípokojovými byty.“

„Takže budeš mít soukromí?“

„Jo. Je to prostě jako normální bytový dům, ale hezčí.“ Zasmála jsem se.

„To je dobře, protože soukromí budeme potřebovat.“

Kousla jsem se do rtu a musela se široce usmát. „Opravdu?“

„Zlato, nemohl bych s tebou ležet nahej v posteli, kdyby pár metrů od nás v
jiný posteli ležela další holčička.“

„Dobrá připomínka.“ Zahihňala jsem se.

Fakt jsem se zahihňala. Jako malá holčička.

„Jestli budu mít směny jako dosud, mohl bych přijet v neděli a zůstat s
tebou pár dní.“

Chytil pramen mých vlasů a zastrčil mi ho za ucho. „A když nebudeš mít

moc učení, můžeš přijet na víkend.“

Zvedla jsem hlavu a zadívala se mu do očí.

„Samozřejmě pracovat, že jo,“ dodal.

Zasmála jsem se tomu a Jax se zakřenil. „To můžu. Myslím, že mě máš rád,
Jacksone

Jamesi.“

Usmál se na mě a povytáhl obočí. „Páni. Konečně ti to došlo?“

Zatlačila jsem ho rukou do hrudi a on se uchechtl. „Ne, myslím, že opravdu

máš.“

„Jak jsem řekl, konečně ti to docvaklo?“

„No tak jo.“

Políbil mě na koutek rtů. „Je výhoda, že máš tak sladkou prdelku.“

Praštila jsem ho za to do hrudi, ale potom chytil moje zápěstí a zvedl mou
ruku

ke rtům. Políbil mě do dlaně. „Jo, kotě, fakt tě mám rád.“

Střetla jsem se s ním pohledem. „Taky tě mám fakt ráda.“

„Já vím,“ zamumlal líně.

„Seš nafoukanej.“

„Sebejistej.“
„Arogantní,“ zašeptala jsem a rychle ho políbila, než jsem se zase opřela o
jeho hruď.

Nechtěla jsem, aby poznal, že moje „fakt ráda“ znamená „miluju“.

Hovor utichl a Jax začal sledovat baseballový zápas. Dokonale jsem se

uvolnila

a schoulila v jeho náručí. Nikdy mě nenapadlo, že tohle s někým zažiju,

obzvlášť s někým tak báječným, jako byl Jax.

A nejdivnější na tom bylo, že jsem za to vděčila svojí mámě.

Zanedlouho jsem usnula. Když už chtěl jít do postele i Jax, vypnul televizi,
přitáhl si mě blíž a vstal.

„Můžu jít,“ zamumlala jsem.

Sevřel mě pevněji. „Odnesu tě.“

Líbilo se mi, jak to zní, a bylo to od něj moc milé. Chytila jsem se ho kolem
krku,

zavřela oči a úplně v jeho náruči roztála.

Navzdory všemu jsem měla štěstí. Zatracené štěstí.

Vynesl mě po schodech nahoru a pomohl mi se svléct, což mě potěšilo.

Neměla jsem

na sobě nic než jeho tričko. Přikryl mě a potom sešel dolů zamknout.
Zanedlouho ležel

v posteli se mnou a s jednou nohou mezi mými a paží kolem mého pasu se
mi tiskl

k zádům.
Dotkl se rty mého krku, a než jsem se propadla do říše snů, slyšela jsem ho
jenom tak

zašeptat: „Jsi nádherná, kotě.“

Jakmile jsem se probudila, věděla jsem, že je něco jinak. Jax se ke mně už

netiskl, jak nejvíc mohl. Přetočila jsem se na jeho místo, nadechla se jeho
slabé vůně a zamrkala, aby se můj zrak přizpůsobil temnotě.

Zelené světlo na budíku na nočním stolku hlásilo, že jsou tři ráno.

Posadila jsem se a rozhlédla se po pokoji. Zpod dveří do koupelny světlo

nevykukovalo,

ale dveře na chodbu byly otevřené. Připadalo mi to zvláštní. Nevzpomínala

jsem si, že by někdy, když jsem s ním spala v posteli, uprostřed noci vstal.
Na druhou stranu jsme spolu moc dlouho nespávali.

Chvíli jsem seděla a snažila se nastartovat mozek. Věděla jsem, že hodně

lidí, kteří se vrátili z války, mělo problémy se spaním, a Jax mi říkal, že i on
měl po návratu domů potíže spát. Začala jsem si dělat starosti a to mě úplně
probralo. Měl zlý sen? Protože jsme spolu nespali tak dlouho, bylo možné,
že je míval a prostě jsem o tom nevěděla.

Odhodila jsem přikrývku a vyklouzla z postele. Jeho tričko mi sahalo do

půlky stehen.

Když jsem přistoupila k pootevřeným dveřím, uslyšela jsem jeho hlas.

„Teď ne.“

Stáhla jsem obočí, otevřela dveře a přešla k vrcholu schodiště. Z tohoto

úhlu jsem

mohla vidět celé schodiště i hlavní dveře. Byly otevřené, ale nikdo tam
nestál.

Potom jsem uslyšela další hlas.

„Vím, že jsem měla zavolat.“

Srdce se mi v hrudi zastavilo, jako by narazilo na cihlovou zeď. To byl

rozhodně ženský hlas. V domě, ve tři ráno.

Neslyšela jsem, jestli Jax odpověděl, ale zase promluvila ta holka: „Byla
jsem pryč

a stýskalo se mi po tobě, broučku. Chyběls mi tak moc.“

Proboha.

Natáhla jsem ruku a chytila se za dřevěnou kouli na vrcholu zábradlí, abych

nespadla.

Tohle se mi snad zdá. Nejsou tři ráno a žádná holka, jejíž hlas mi zní
povědomě, není

v Jaxově domě a neříká mu broučku a jak moc jí chybí. V žádném případě.

Potom jsem zaslechla Jaxe, ale jenom útržky: „… teď není vhodná doba…
nemám čas…

dřív zavolat, ale…“

Krev v žilách mi ztuhla.

Z toho, co jsem slyšela, to bylo zcela zřejmé. Zavolej, než přijdeš, protože
tu můžu mít někoho jiného. O vteřinu později se moje domněnka potvrdila.

„Máš tu někoho?“ zvedla hlas.

Ježíši…

Vzápětí jsem uslyšela Jaxe úplně jasně. „Potichu, Aimee.“

Žádný div, že mi její hlas zněl povědomě.

Aimee? Bývalá dětská královna krásy s dokonalými zuby, s níž kdysi něco
měl a která

mu v hospodě masírovala prsa zadarmo? Třeba to není tak dávno, co byli

spolu?

Myslím, že se musím posadit.

„To je kabelka?“ zajímala se Aimee. „Sakra, Jaxi? Ty tu někoho máš. Kde

je? A ví, že

když jsem naposledy byla ve městě, byli jsme my dva spolu? Že to ještě
není ani měsíc?“

Srdce mi spadlo až do žaludku. Před měsícem? Rychle jsem spočítala, jak je

to dlouho,

co jsem sem přijela, a to mi opravdu moc nepomohlo, abych se cítila líp a

srdce se mi

dostalo zpátky, kam patřilo.

„Kruci, Aimee, je to dýl než měsíc,“ namítl Jax, teď už taky hlasitěji. „Hele,
víš, že mi na tobě záleží…“

„Opravdu?“

Víš, že mi na tobě záleží.

Pevně jsem zavřela oči. Ještě před pár hodinami jsme leželi v posteli, držel
mě a řekl

mi, že jsem nádherná, a ještě předtím mi řekl, že mě má fakt rád, a dělali

jsme plány

na podzim, až odjedu do Shepherdu, ale teď byla v jeho domě Aimee s

dvěma E, se
kterou byl před měsícem a na níž mu záleží. Otevřela jsem oči. Nebyly
suché. Přední

dveře byly pořád otevřené.

Tohle se děje. Opravdu se to děje.

Něco v hrudi mě bolelo, fyzicky bolelo. Pustila jsem se zábradlí a přitiskla

si ruku mezi prsa.

Vzápětí stála Aimee u paty schodiště.

„Kruci…“ Hlas se jí vytratil a vykulila oči. „Ne. Tohle není pravda.“

No, byly jsme s Aimee na stejné stránce, protože já si myslela přesně to

samé.

„Ty seš tu s ní?“ Hlas jí povyskočil, když prudce otočila hlavu k němu, a
mě napadlo,

jestli s ní nedokáže otočit úplně jako ta holka ve Vymítači ďábla. „Vážně? S

Callou

Fritzovou?“

Trhla jsem sebou.

Do prdele, fakt jsem sebou trhla.

Protože jsem rozuměla jejímu překvapenému výrazu i tónu. Chápala jsem

to. Jax byl

nádherný tak, že to skoro ani nebylo možné. Mohl se na holky jen usmát a
kývnout

prstem a ony by odhazovaly kalhotky. Zato já měla obrovskou jizvu na tváři

a mnoho
dalších. A moje matka byla dobře známá feťačka. Nebyla jsem právě
někdo, s kým by si

většina lidí Jaxe představila. Vážně jsem to chápala, protože to bylo v

lidské přirozenosti spojovat si krásné lidi s dalšími krásnými lidmi.

Jax vstoupil do mého zorného pole. Bez trička. Všechny ty svaly jako ve
výloze.

Kdovíproč mě to zasáhlo. Že byl s Aimee v domě napůl nahý, že se natolik

intimně znali.

Nevím, čemu jsem se divila, vždyť to spolu před ne tak dlouhou dobou
dělali jako králíci.

„Musíš odejít,“ promluvil Jax. Nepodíval se na mě. „Hned.“

Aimee si ho nevšímala. Zvedla štíhlou opálenou paži a ukázala na mě.

„Děláš si srandu,

že jo? S ní? Teda vím, že se chlapi tu a tam kurví se spodinou, ale vážně?“

Další přímý zásah, ale lidi, ta malá sprostá poznámka mě zasáhla jako jiskra
v bazénu

s benzinem a muselo se to prostě stát.

Vybuchla jsem.
29. kapitola
„Cože, do prdele?“ Slova ze mě vystřelila jako raketa, seběhla jsem schody
a stála přímo před Aimee dřív, než jsem se nadála. „Tak za prvý, myslím, že
v posledních deseti letech nikdo nepoužil slovo spodina, ale to bys asi
věděla, kdyby sis neusmažila mozek na solárku nebo to nepřehnala s
peroxidem, aby sis odbarvila vlasy na takovýhle odstín.“

Plácla jsem ji do pramene vlasů a ona o krok ustoupila. Přiblížila jsem se,
šílená vzteky.

„Jo, moje jsou přírodní. A za druhý, na mě nemáš.“

Pod opálením zbledla a potom v tváři a na krku zrudla. „Omlouvám se.

Myslíš, že špína

je pro tebe vhodnější slovo?“

Jax se musel probrat ze svého ohromení a koutkem oka jsem zahlédla, že se

k nám

blíží. „To by stačilo. Aimee, musíš…“

„Špína?“ Vykřikla jsem a sbalila ruce do pěstí. Jax neměl pravdu. Rozhodně
to nestačilo.

„Koho do hajzlu nazýváš špínou?“

Přejela mě pohledem od rozcuchané hlavy až po bosé nohy. Ušklíbla se.

„Že by tu

děvku, co tu přede mnou stojí jenom v tričku?“

Jax rychle přiskočil, chytil mě kolem pasu a odtáhl dál od ní, potom se
obrátil čelem
k Aimee. „Omluvíš se, do prdele. Hned teď.“

„Omluvím za co?“ zaječela.

Stiskl čelist, svaly na zádech mu ztuhly. „Sakra, omluv se, Aimee. Myslím
to smrtelně

vážně.“

Aimee musela poznat, že je rozčilený, protože se trochu scvrkla, jako plevel

udušený

růžovým trním. „Jaxi,“ zašeptala.

Když jsem slyšela, jak šeptá jeho jméno, jako by nemohla uvěřit tomu, že
mě před ní

brání, znovu jsem vybuchla. Nebudu stát stranou. Přiběhla jsem k Aimee z
druhé strany.

„Víš ty co? Nemusíš se omlouvat. Nestojím o tvoji zatracenou omluvu. Ale

ty chceš být

holka, co má na sobě jeho tričko a spí v jeho posteli. Páchneš žárlivostí.“

Obrátila na mě rozzuřený pohled, ale já byla na tu mrchu připravená. „Já

jsem byla ta

holka, zlato, a sakra mnohem dýl než ty.“

Au.

Jo, to bolelo. Dostala mě. A ta ostrá rána, která se mi zařízla hluboko do

hrudi, můj

hněv ještě umocnila. „Víš co, Aimee? Klidně si mi říkej špíno, je mi to u

prdele. Já se nevrhám každej večer v baru po chlapovi, kterej má někoho
jinýho. Můj životní cíl není být holka na zavolání. Studuju na zdravotní
sestru. Víš, abych udělala něco se svým
životem. A jestli to znamená, že jsem špína a děvka? Pak jsem na to pyšná.“

Krutě se zasmála. „Cože? Ty si myslíš, že seš pro něj něco extra?“ Než jsem
mohla

odpovědět, pokračovala: „Že jsi jeho jediná?“

„Aimee,“ varoval ji tiše Jax.

„Protože nejsi,“ vyštěkla. „Jeho postel je jako vlakový nádraží, obzvlášť

teď.“

Píchlo mě u srdce. To… to jsem nevěděla, a když jsem pohlédla na Jaxe,

netvářil se, že

by to chtěl popřít. Ostře jsem vydechla. „Takže jsi pak asi taky jen jedna z
mnoha.“

V očích jí zablýsklo. Netušila jsem, jestli jsem ji ranila nebo jestli jí na tom
záleží.

„Aspoň nemám tvůj obličej, čubko.“

Ne, nezáleželo jí na tom.

Pohnula jsem se a upřímně jsem nevěděla, co udělám, jestli jí vrazím facku

jako

pořádná mrcha, nebo nakopnu Jaxe mezi nohy, když se najednou ke mně
obrátil. Chytil

mě kolem pasu, zvedl ze země a otočil se se mnou tak, že jsem se dívala do

zdi a on stál čelem k Aimee. Otočila jsem hlavu, abych na ni viděla.

Mířil jí prstem do obličeje. „Vypadni.“

Pod opálením ještě víc zbledla. „Ale…“

„Vypadni kurva odsud, Aimee.“

Zhluboka se nadechla a její modré oči se zaleskly. Její tvář se zkroutila a
možná jsem

největší pitomec na světě, ale maličko mi jí bylo líto, protože jsem znala tu
bolest, která se jí zračila v obličeji.

Cítila jsem ji ještě před pár minutami.

Aimee zamrkala, zahnala slzy a polkla. „Chápu. Ať jde o cokoli, chápu to.“

Divila jsem se, co sakra chápe.

Vzápětí se usmála, jako by jí právě nevyhodil ze svého domu. „Promluvíme

si později,

broučku.“

Potom odkráčela pryč.

Co to kurva mělo znamenat?

Jax kopl do dveří, otočil se a postavil mě na nohy. Začala jsem se

odtahovat, ale sevřel mě kolem pasu pevněji a přitáhl si mě zpátky k hrudi.

„Pusť mě,“ řekla jsem a sevřela jeho paži.

„Hele,“ zamumlal mi do ucha. „Musím uznat, že to, jak jsi na ni vyjela,

bylo pěkně

sexy.“

Kolem té pulzující hluboké rány v mé hrudi vzplanul vztek. „Pusť mě,

Jaxi.“

„Navíc když jsi jenom v mým tričku. Jo, fakt žhavý,“ pokračoval. Byla
jsem tak vzteklá, že jsem na bolest zapomněla.

Sklouzl rukou z mého pasu na moje břicho. Přitiskl se ke mně a já na zadku

ucítila, že
ho to fakt vzrušovalo. Důkaz byl přímo za mnou a moje tělo okamžitě
hloupě

zareagovalo. V břiše jsem ucítila motýly a ty stupidní ženské partie mezi

stehny se stáhly.

A to mě naštvalo ještě víc.

„Jestli mě nepustíš, přísahám bohu, Jaxi, že ti něco provedu,“ varovala jsem

ho

a sevřela jeho paže oběma rukama.

Sklonil bradu na moje rameno a promluvil. „Je zlý, že mi tohle taky připadá
rajcovní,

protože fakt připadá.“

Ztratila jsem nervy a zařvala tak, že jsem musela probudit sousedy. „Do
prdele, pusť

mě!“

Jax spustil paže, jako bych byla horký brambor. Prudce jsem se k němu
otočila a ztěžka

dýchala. Naše pohledy se střetly a pobavení v jeho hlase se z jeho výrazu

dokonale

vytratilo. Zíral na mě a já na něj. V té chvíli jsem slyšela všechno znovu,

jako když jsem stála nad schody. Cítila jsem totéž, co jsem cítila v
okamžiku, kdy jsem spatřila Aimeein výraz, když mě uviděla na vrcholu
schodiště.

Jaxův výraz ztuhl. „Callo…“

Ucouvla jsem. Potřebovala jsem od něj odstup. Potřebovala jsem čas, abych
mohla
přemýšlet o všem, co se tu právě stalo.

Přistoupil blíž a já dál couvala, až jsem nohou vrazila do opěrky gauče. Jax
se zastavil pár metrů přede mnou. „Nevím, co si právě teď myslíš, ale asi to
dokážu odhadnout.

A musím ti říct, že to, co se tu stalo, není tak, jak si myslíš.“

Srdce mi v hrudi prudce bušilo. „Není?“

„Neměl jsem tušení, že se tu dnes v noci ukáže. Nebyla v mém domě už…“

„Měsíc?“ přerušila jsem ho. „Celej měsíc?“

Kolem jeho úst jsem viděla, jak je napjatý. „Je to víc než měsíc, Callo.
Nevím, jak

dlouho přesně, ale nebyla tu od chvíle, cos přijela. Musíš mi věřit. Skoro
každou noc jsem strávil s tebou.“

„Ne každou.“

„Každou noc od doby, co se vrátila do města Aimee,“ prohlásil. Musela

jsem uznat, že

v tom měl pravdu. „Nejsme spolu každou minutu, ale to přece… Musíš mi
trochu

důvěřovat. Nemám zas tolik času, abych se s ní mohl scházet.“

Dobrá připomínka. „Ale scházel ses s ní před měsícem.“

„Než jsi sem přijela, Callo.“

Záleží na tom? Věděla jsem, že by mělo. Nebyla jsem tady a nemohla jsem
se zlobit

kvůli tomu, s kým píchal, než jsme se poznali. Přesto mi to vadilo,

zatraceně. Byla jsem strašně naštvaná a žárlila jsem. Dokázala jsem si
přiznat, že zlobit se kvůli tomu je iracionální, ale šlo o víc.

„Na někoho, s kým se nescházíš, byla zatraceně naštvaná kvůli tomu, že tu

máš holku,

Jaxi. Přišla uprostřed noci, jako by měla plné právo tady být.“

„Callo…“

„Každej večer v hospodě byla na tobě pověšená a tys jí to dovolil.“ Sbalila

jsem zase

ruce do pěstí. „Poprvý, kdy tě moji kamarádi uviděli, tě osahávala.“

Zatvářil se otráveně. „Už jsme zase u toho?“

„Ano!“ zařvala jsem. „Jsme zase u toho, broučku. Víš, u toho: musíš mi
důvěřovat a že

se mám v podstatě srovnat s tím, že je na tobě pověšená holka přímo přede

mnou

a mými kamarády.“

„Nikdy jsem neřekl, že se s tím máš srovnat, Callo.“

„Že ne?“ Drsně jsem se zasmála. „Tak si závěr toho rozhovoru

nepamatuju.“

Jax se nadechl a sval na čelisti mu zacukal. „Vlastně ten rozhovor skončil

tím, žes

odešla. Nedalas mi šanci říct cokoli dalšího nebo to vysvětlit.“

„Co mi chceš vysvětlovat? Byla na tobě pověšená, několikrát, a ty ses na ni

jenom

usmíval!“ Měla jsem pocit, že mi hlava na krku vybuchne. „A já ti mám

prostě důvěřovat
a být v pohodě? Dokonce i potom, co se objeví u tebe doma ve tři ráno,
jako by sem

patřila, a nemá tušení, že máš někoho jinýho?“

„Musím tě opravit,“ zavrčel. „Jí je úplně jedno, jestli se scházím s někým

jiným.“

Zcela zaslepená hněvem jsem pokračovala: „A odešla odsud, jako byste se

vy dva měli

zase sejít!“

„Callo…“

„A řekls jí, že ti na ní záleží!“ Sotva jsem ta slova vypustila z úst, došlo mi,
jak směšně znějí. Otočila jsem se a zamířila k jídelnímu stolu. Věděla jsem,
že Jax jde za mnou, přestože jsem ho neslyšela. „Řekl jsi jí, že ti na ní
záleží. Slyšela jsem to. A taky jsem slyšela, jak jí říkáš, že teď není vhodná
doba a že ti musí zavolat dřív, než sem přijde.“

„Počkej minutku.“ Ztišil hlas, promluvil hodně klidně. „Nevím, co si

myslíš, že jsi slyšela, nebo jakou blbost z toho vyvozuješ, ale je to blbost,
Callo. Musí mi zavolat, než sem přijde, a tři ráno nejsou vhodná doba.“

S uhánějícím srdcem jsem se k němu prudce otočila. „Takže kdyby ti

nejdřív zavolala

a já jsem tu nebyla, byla by to vhodná doba, Jaxi?“

Ramena mu ztuhla a ustoupil. „To do prdele myslíš vážně?“

„A ty jo?“ zakřičela jsem na něj s třesoucíma se rukama. „Nevím, jestli si to

uvědomuješ, nebo ne, ale já nejsem ta, za kým by v noci lezli chlapi a
masírovali mi prsa.

A neslyšel jsi, že bych říkala jinýmu chlapovi, že mi na něm záleží, kdyby

se mě očividně snažil dostat do postele.“
Jax se zadíval stranou a zajel si rukou do rozcuchaných vlasů. „Jo, dřív
jsem si myslel, že Aimee je fajn holka, chápeš? Nikdy jsem to s ní nemyslel
vážně a upřímně jsem nikdy neměl pocit, že by to ona se mnou vážně
myslela. Takže jo, záleží mi na ní. Nechci, aby se jí stalo něco zlýho. Pořád
jí nic takovýho nepřeju, ale po dnešku si už přestávám myslet, že je to milá
holka.“ Spustil ruku a zase se na mě zadíval. „Nemusí být milá, ale záleží
mi na ní, a to není to samý. Callo, je mi líto…“

„Proto máš tolik kartáčků na zuby?“ vyhrkla jsem.

„Cože?“

„Ty kartáčky,“ zopakovala jsem a ukázala za něj, směrem ke schodům.

„Máš

v koupelně plno neotevřených kartáčků na zuby. Máš je pro svoje holky?

Jeden pro mě,

jeden pro Aimee a další pro kdovíkoho dalšího?“

Zíral na mě s otevřenou pusou a ticho mezi námi se protahovalo. Takové

ticho, že

byste slyšeli spadnout špendlík.

„Fakt to myslíš vážně, do prdele,“ vydechl, a to mě skutečně vůbec

neuklidnilo. „Tak

za prvé, těch kartáčků mám tolik, protože mi je moje máma dává na každé
narozeniny

a Vánoce. Dělala to vždycky, je to zatracená tradice a já si je nechávám.“

Ach.

No, to znělo celkem uvěřitelně.

„Za druhé – žádná holka, žádná jiná holka kromě tebe nikdy žádnej z těch
kartáčků
nepoužila. Ani Aimee. Když jsem byl s ní nebo s jakoukoli jinou holkou,
šukali jsme spolu, některý tu možná zůstaly přes noc, ale všechny vypadly
ráno nebo ještě dřív, a rozhodně nepoužívaly žádný moje věci. Dokonce ani
mou sprchu.“

Opravdu jsem nechtěla poslouchat řeči o tom, jak píchal jiné holky.

„Nesnažím se chovat jako kretén a chápu, jak ti tohle asi připadá, a je mi to

líto –

opravdu je, protože tohle je to poslední, co potřebuješ – vyrovnat se s tím,

že tu byla.

A rozumím tomu, že s tímhle nemáš moc zkušeností,“ pokračoval a já cítila,

jak mi rudnou tváře, protože měl pravdu. Bylo mi jednadvacet, a s kluky
jsem neměla žádné zkušenosti.

„Takže to chápu a snažím se srovnat s tím, že ti nedochází rozdíl mezi

holkama, co jsem šukal, a tebou.“

„Opravdu nechci poslouchat kecy o holkách, který jsi píchal,“ vyslovila

jsem nahlas svou předchozí myšlenku. „Ale když už jsi s tím začal, co ta
poznámka o vlakovým nádraží v tvý posteli?“

V obličeji se mu něco odrazilo a stáhl se. Nevěděla jsem, proč to vypadalo,

jako by ho

to ranilo, protože on byl ten poslední, kdo by se měl cítit ublíženě. „No
dobře. Nejsem nijak hrdej na to, co jsem v minulosti vyváděl za bordel –
chlastal a kurvil se. Špatný rozhodnutí, ale tohle svinstvo… už je minulost.“

Proboha.

Tehdy mi to došlo – to, co mi neřekl, že vyváděl po návratu do Spojených

států a když

byl tady a nemohl potlačit vzpomínky a spát. Alkohol a sex jdou ruku v
ruce. Ucítila jsem píchnutí viny. „Tohle nechci poslouchat.“
„Ale budeš to poslouchat, Callo, když je to tak zatraceně důležitý, že se o
tom hádáme

uprostřed noci.“ Pořád mluvil klidně, ale oči měl tak tmavé, že mi připadaly
skoro černé.

„Tohle ti povím jenom jednou. Byl jsem s dost ženskýma, abych poznal
rozdíl mezi tím,

o co šlo s nima a o co jde s tebou. Nejsi jedna z nich. Ty nejsi Aimee.

Nehraješ ani

na jejich hřišti.“

Škubla jsem sebou a ztuhla.

„Ne, sakra, nevezmeš to jako urážku. Nejsi na jejich hřišti, protože s tebou
nehraju

žádný zatracený hry. Chápeš? Co jsem s nima měl nebo neměl, se nedá
vůbec srovnávat

s tím, co mám s tebou. Jasný?“ Pokračoval, než jsem mohla odpovědět.

„Chtěl jsem si

s tebou promluvit o tom, co se stalo v hospodě, když přišli tví kamarádi, ale
někdo tě

skoro unesl a potom měl Clyde infarkt, takže skutečně nebyla vhodná doba
si o tomhle

promluvit.“

Znovu to byla dobrá poznámka, a to jsem na tom nenáviděla. Opravdu.

„Tak si o tom promluvíme teď – dokončíme to, co jsi mě měla nechat

dokončit už
v sobotu, než jsi přede mnou utekla.“ Přistoupil blíž a, lidi, byl fakt
naštvaný. Přinutila jsem se klidně stát. „Měla jsi pravdu.“

Zamrkala jsem.

„Měl jsem se snažit víc, aby Aimee došlo, že o ni nemám zájem. Kdykoli se
mě dotkla

nebo se na mě pověsila, ustoupil jsem. Nestál jsem tam jen tak v klidu.
Ovšem máš

pravdu, očividně to nestačilo. Nedošlo mi, že jsem měl udělat víc, dokud se
tu neukázala.

To jsem vůbec nečekal. A nejde jenom o tohle. Když jsem si uvědomil, jak
moc ti to

ublížilo, jak trapně ti bylo před kamarády, cítil jsem se kvůli tomu strašně.
Pořád se kvůli tomu cítím jak kretén. Neměl jsem čas ti to říct nebo ti to dát
najevo, ale je to tak.“

Odmlčel se a nespouštěl tmavý, intenzivní pohled z mých očí. „Nikdy jsem

nechtěl, aby

ses styděla za mě nebo za cokoli, co udělám, ale stalo se, a je mi to

zatraceně líto.

Opravdu. Už se to nikdy nestane.“

Hněv ze mě začal pomalu vyprchávat, ale já se ho chytila, snažila si ho

udržet, protože hněv mi pomáhal dostat se z mnoha věcí, ale bylo správné,
že to řekl. Měl pravdu. Mezi sobotou a dneškem se toho stalo moc. Tak
moc, že jsem opravdu ani nepřemýšlela

o tom, jak se Aimee v hospodě chovala, dokud se tu dnes v noci neukázala.

„Nic na to neřekneš?“ zeptal se.

Měla bych. Mohla bych říct hodně. V tomto okamžiku mi dával možnost
přestat se zlobit

a začít se chovat racionálně. Nic jsem však neřekla, protože jsem pořád byla
trochu

naštvaná, cítila se ublíženě a v rozpacích kvůli tomu všemu. A chtěla jsem

se chovat jako mrcha. Takže jsem na něj jenom tiše hleděla.

„Paráda,“ poznamenal.

Po zádech mi přeběhl mráz. Musím otevřít pusu. Musím něco říct.

Přistoupil o další krok a stál tak přímo přede mnou. „Povím ti ještě něco,
Callo. Stejně jako tvůj život nebyl normální, tak ani teď za moc nestojí.“

A v té chvíli jsem našla schopnost mluvit. „Já mám život!“

„Máš? Vážně?“ dobíral si mě. „Jsem si docela jistej, že tvůj život stojí za
prd. Máš jenom svůj trojcílovej plán. Co to sakra je? No vážně?“

Překvapil mě. „Jak o tom víš?“

„Ta tequila, kotě. Napovídala jsi toho hodně.“

Kruci! Ovšem že si to pamatuje. Moje rozpaky neznaly hranic. Prozradila

jsem se mu

svůj ubohý plán. Zatraceně, v tom, že ve skutečnosti nežiju, měl pravdu.

Jenže

poslouchat to od někoho jiného není právě snadné.

„Jsem první kluk, kterýho jsi políbila a s kterým jsi,“ pokračoval.

„Ach, díky,“ poznamenala jsem jízlivě, protože teď jsem měla svůj hněv
pevně v rukou.
Jax zavrtěl hlavou. „Nechápeš, co ti říkám. Za to se nemusíš stydět. Jenom
chci říct, že sis nikoho nepřipustila k tělu, a vsadím se, že kluci o tebe měli
zájem, ale tys to prostě neviděla. Jak říkám, nemáš s tímhle moc
zkušeností.“

„Jo, to už myslím chápu. Opakuješ to dokola.“

Buď si mých slov moudře nevšímal, nebo se mnou jednoduše už skončil,

protože dodal:

„Ale i já mám hranice, po které s tímhle svinstvem dokážu být v pohodě.“

Svaly mi ztuhly a zatajila jsem dech. „Co tím chceš říct?“

„Očividně mi nedůvěřuješ, Callo, ale to na tomhle není to nejhorší. Zjevně

o mně

nemáš moc vysoký mínění, jestli si opravdu myslíš, že bych klidně

plánoval, že se vyspím s holkou, zatímco mám jinou u sebe doma, ve svý
posteli, v mým tričku. Evidentně mě vůbec neznáš.“

Když jsem sebou tentokrát cukla, bylo to z jiného důvodu.

„A to mě zraňuje,“ doplnil.

Jax se mi díval upřeně do očí, zatímco jsem se zhluboka, bolestně

nadechovala, potom

se otočil a odešel. Dívala jsem se za ním, jak zamířil ke schodišti, a slyšela

ho jít nahoru.

Pak se zabouchly dveře.

Nevím, jak dlouho jsem tam stála, než jsem se objala pažemi okolo těla.
Pevně jsem

zavřela oči. Už jsem ani nebyla vzteklá, spíš zmatená. Na začátku hádky
jsem byla
v právu já, a ne Jax, ale teď je naštvaný on na mě a zabouchl přede mnou
dveře. Jak

k tomu došlo? Vždyť jsem nic špatného neprovedla.

Nebo jo?

Dělala jsem ukvapené závěry? Neslyšela jsem všechno, co Aimee řekl.

Jenom útržky.

A za sobotní večer se omluvil. Slíbil, že se to už nikdy nestane, ale vyváží

tím to, k čemu už došlo? Nevěděla jsem a v tom vězel ten problém.
Nevěděla jsem to.

Kdovíjak dlouho jsem tam stála, než jsem sebrala kuráž a pomalu vylezla
po schodech

nahoru. Čekala jsem, že uvidím dveře od ložnice zavřené, ale nebyly.

Zavřená byla druhá ložnice. Vykročila jsem k ní a chystala se zaklepat na

dveře, ale

zarazila jsem se. Nedokázala jsem se k tomu rozhoupat. Stála jsem před
pokojem se

založenýma rukama. Nevěděla jsem, co bych řekla, kdybych zaklepala a on

mi otevřel.

Pořád jsem byla ještě trochu rozzlobená, ale taky zmatená a v rozpacích.

Zaslechla jsem v pokoji pohyb a myslela si, že slyším kroky poblíž dveří.
Ztuhla jsem,

protože jsem čekala, že se otevřou, ale po několika vteřinách mi došlo, že se

to nestane.

Kousla jsem se do rtu, zavřela oči a ještě chvíli tam stála, než jsem se
otočila.
A protože jsem fakt nevěděla, co jiného mám dělat, vešla jsem do Jaxovy
ložnice a vlezla si do postele. Posadila jsem se na své místo a čekala.
Pozorovala jsem budík na nočním stolku. Minuty pomalu ubíhaly a já si
konečně lehla tváří k otevřeným dveřím. Užíralo mě, že ležím v jeho
posteli, zatímco on se zlobí na mě a já na něj.

Polkla jsem, ale knedlík v krku se nepohnul. Při dalším mrknutí řas jsem si
uvědomila,

že jsou vlhké. Stejně tak moje tváře. Popadla jsem polštář, na kterém spával
Jax,

přitiskla si ho blízko k hrudi a pevně zavřela oči. Jak jsem tam tak ležela,
uvnitř jsem se cítila strašně prázdná. Snažila jsem se pochopit, jak se
všechno mohlo takhle zvrtnout, a vymyslet, jak to mám napravit.

Nakonec se moje myšlenky slily a musela jsem usnout. Zdálo se mi, že

chodím

po domě za Jaxem a volám na něj, ale nedokázala jsem upoutat jeho

pozornost ani ho

dohonit. A když se tenhle sen rozplynul, zdálo se mi, že na sobě cítím jeho
ruku, jak mě hladí po hlavě a opatrně mi zastrkuje vlasy za uši. Cítila jsem
jeho rty na své tváři.

Přišlo mi to tak skutečné, že když jsem se probudila, unavená a s

opuchlýma očima,

téměř jsem si myslela, že ležel v posteli vedle mě. Ale jeho místo bylo
studené. Pořád

jsem si tiskla jeho polštář k hrudi a Jax tu nebyl.

Nechtělo se mi vstávat.

Měla jsem pocit, jako bych nespala víc než pár minut, a oči mě bolely. V
hrdle a ústech jsem měla sucho a tepalo mi ve spáncích. Okamžitě jsem
začala přemýšlet o tom, co se mezi námi stalo, a o Aimee. Na prahu dalšího
dne jsem si dokázala přiznat, že měl Jax

pravdu. Neměla jsem s tímhle moc zkušeností. Neznala jsem rozdíly mezi
různými typy

vztahů, ne na vlastní kůži. Věděla jsem jenom to, čeho jsem si všimla u
svých kamarádů.

V hodně věcech měl pravdu.

V sobotu jsem na něj byla právem naštvaná, ale nedala jsem mu šanci to
vysvětlit

nebo se omluvit. A nemohl za to, jak se chovala Aimee. Nepozval ji sem.

Pevně jsem sevřela polštář.

Teď, když ze mě hněv vyprchal, jsem si taky dokázala přiznat, že jsem

neslyšela

všechno, co v noci řekl. A kromě toho, že se dost nesnažil, aby odradil

Aimee od jejích sexuálních útoků, Jax nic špatného neprovedl.

Vlastně se za mě včera v noci postavil.

Omluvil se mi a přiznal, že se cítí jako kretén.

A řekl mi všechno na rovinu.

Musím si s ním promluvit, aniž bych na něj křičela a přeháněla, a taky si ho

musím

vyslechnout.

Pustila jsem polštář, vylezla z postele a dopadla bosýma nohama na

podlahu. Vyšla
jsem na chodbu. Dveře od vedlejšího pokoje byly otevřené, ale Jax tam
nebyl. Obrátila

jsem se ke schodům a zamířila dolů a přes ztichlý obývák do kuchyně.

Nebyl ani tam.

Srdce mi začalo rychleji bít a v žaludku jsem ucítila nepříjemný pocit.

Pomalu jsem se

otočila. Kde je? Dům nebyl tak velký, abych ho nenašla, proboha. Pohled
mi sjel k oknu.

Pospíšila jsem si k němu, odtáhla chatrné zažloutlé záclony a vykoukla skrz

žaluzie. Jak jsem si prohlížela parkoviště sem a tam, došel mi dech. Jeho
náklaďák byl pryč.

Nestál tam.

Jax byl pryč.

30. kapitola
Nevěděla jsem, co mám dělat nebo si o tom myslet.

Jax odjel a nic mi neřekl. Nenechal tu vzkaz ani zprávu na mém mobilu
nebo v hlasové

schránce. Prostě odešel z domu, aniž by mě vzbudil, a přestože to nebylo

nic až tak

závažného, byl v noci opravdu rozrušený.

Posadila jsem se na okraj pohovky a znovu slyšela, co mi řekl. Že nemůže

uvěřit tomu,

co si o něm myslím, a že ho neznám.

Zabořila jsem nehty do dlaní. Opravdu se zlobil, když šel spát, nebo co to
dělal

ve vedlejším pokoji, a poté co jsme si řekli pár skutečných blbostí. Věděla

jsem, že

některá slova se musela říct a nešla vzít zpátky.

Došlo to tak daleko?

Je tohle konec?

Proboha.

Co když odešel a chtěl, abych zmizela, než se vrátí? A já tu přitom pořád

sedím

na pohovce v jeho tričku jako osel? To bylo klidně možné. Byl naštvaný,
protože jsem
naznačovala, že se schází s Aimee.

Vyskočila jsem na nohy, a když jsem si odhrnovala vlasy z obličeje, ruce se

mi třásly.

Jax byl milý kluk. Opravdu. Zřejmě nechtěl dělat scény. K čertu, byl
dokonce milý

k Aimee, dokud mě sprostě neurazila. Asi jenom chce, abych vypadla.

Bože, fakt mě bránil, a já byla tak… blbá.

Vyběhla jsem po schodech nahoru, svlékla si jeho tričko a odhodila ho na

postel. Rychle jsem se převlékla do svého, vyčesala si vlasy do uzlu a
nastrkala všechny svoje věci do velké tašky.

Když jsem na ní zatáhla zip, na chvíli jsem se zastavila a malý hlásek v

hlavě mě

varoval, abych sakra zpomalila, abych přemýšlela, protože možná reaguju

přehnaně, ale

strach z toho, že tu budu, až se vrátí, a on mě tu nebude chtít, byl obrovský.

Chystala jsem se k odchodu, ale pak jsem se otočila a popadla to jeho

tričko, v kterém

jsem spávala. Nevím, proč jsem to udělala, ale vzala jsem si ho, pak jsem
zvedla svou

kabelku a odešla z domu.

Při řízení mi hlavou vířilo na tisíc myšlenek. Nejdřív jsem nevěděla, kam
pojedu, ale pak jsem poznala, kam mě zavedlo moje podvědomí.

K matčinu domu.

Ani nevím, jak jsem se tam dostala, protože jsem si jízdu sem ani
nepamatovala.
V domě bylo ticho a tepleji než obvykle, protože jsem tu nebyla, abych
zapnula

klimatizaci. Odložila jsem tašku na pohovku a vytáhla mobil.

Neměla jsem žádné nové esemesky ani zmeškaná volání. Ani jsem
nevěděla, proč mě

napadlo, že nějaké mít budu. Srdce mi bilo jako o život, vnitřnosti se mi

kroutily

a chystala jsem se zavolat Tereze, protože jsem si potřebovala s někým

promluvit. Ona

však Jaxe neznala.

Párkrát jsem obešla gauč, než jsem ze seznamu kontaktů vybrala Roxyino
jméno.

Zvedla to na třetí zazvonění.

„Ahoj,“ ozvala se hlasem ochraptělým spánkem.

Cukla jsem sebou. „Omlouvám se. Je brzo, že jo? Můžu ti zavolat později.“

„To je v pohodě.“ Odkašlala si. „Je všechno v pořádku?“

Málem jsem řekla ano. „Ne.“

„Jde o tvou mámu nebo o Clydea?“ Ospalost se z jejího hlasu okamžitě

vytratila.

„Ne. Nic takovýho. Jde…“ Olízla jsem si ret. „Myslím, že jsme se s Jaxem
rozešli.“

Na chvíli nastalo ticho a vzápětí vykřikla: „Cože?“

Hodila jsem sebou na gauč. „Chci tím říct, že jsme byli pár. Nebo si to
aspoň myslím.
Neříkali jsme jeden druhému přítel a přítelkyně. Prostě jsme si o tom
nepromluvili.“

„Holka, myslím, že lidi o tomhle spolu ani nemluví. Prostě se to stane. Vy

dva jste

rozhodně pár.“

„Říkal, že je můj chlap, takže asi jo, ale minulou noc…“ Odmlčela jsem se,
zase mi

z toho bylo nanic. „Nevím. Je pryč.“

„Co myslíš tím, že je pryč?“

Ten špatný pocit mi vystoupal až do hrudi. „Když jsem se probudila, nebyl

doma a ani

se mnou minulou noc nespal.“

„Kde jsi?“ vyhrkla najednou.

„V domě.“

„U Jaxe?“

„Ne, v mámině domě. Prostě jsem u něj nemohla zůstat. Ani nevím, jestli
mě tam chce,

a jestli ne, nechtěla jsem tam být, až se vrátí.“ Sevřela jsem mobil pevněji.
„Takže… jsem u mámy doma.“

„Myslíš, že je to dobrej nápad?“ zeptala se a její hlas se změnil, jako by se

rychle

pohybovala. „S tím vším, co se děje?“

Srdce mi ztěžklo. Sakra. „Jsem blbá. Jsem horší než kterejkoli pitomec.
Jsem strašně
pitomá. Ani jsem na to nepomyslela.“ Krucinál, fakt mě to vůbec
nenapadlo. Vyskočila

jsem na nohy a pospíšila si k hlavním dveřím, abych se ujistila, že jsou

zamčené. „Jsem vážně úplně blbá.“

„V pohodě. Jsi ve stresu, nemyslíš jasně. Nejsi úplně blbá. Možná jenom
trochu,“

odpověděla a pak její hlas zněl zpovzdálí. „Mám tě na hlasitém odposlechu.

Oblíkám se.

Zůstaň tam, přijedu za tebou. Pošli mi adresu.“

Vytřeštila jsem oči. „To nemusíš.“

„Ano, musím. Jsem tvoje kamarádka. Máš problémy s klukem a před pár
dny tě málem

unesli. Tohle je rozhodně povinnost každé kamarádky, takže přijedu. Proto

zůstaň tam,

zamkni dveře a schovej děti. Přijedu.“

Zahihňala jsem se. „Že bys právě citovala Antoina Dodsona?“

„Možná,“ protáhla Roxy. „Budu u tebe maximálně za patnáct minut. Jasný?

Jenom si

vyčistím zuby a učešu vlasy.“

„Dobře. Budu tady.“

Myslím, že neuběhlo ani dvacet minut – proto mi hlavou proletělo, kde asi
bydlí,

protože jsem to nevěděla, a jak rychle jela – když se objevila v domě jenom
v krátkých
džínových šortkách a o číslo větším tričku, které sotva zakrývalo její
sportovní

podprsenku. Vlasy měla v rozcuchanějším uzlu než já. Vypadala

neuvěřitelně roztomile.

Kdybych si na sebe dala tohle já, nikdy bych tak pěkně nevypadala.

Nesla taky bílou krabici, kterou položila na konferenční stolek. „Přinesla

jsem koblížky.

Na tenhle rozhovor budeme potřebovat kalorie.“

Napadlo mě, že asi nedokážu jíst, aniž bych se pozvracela, ale bylo to od ní
moc milé.

Posadila se na gauč a naklonila se, otevřela víko a odkryla tu nabídku

dobrot. Popadla

jsem z kuchyňské linky pár ubrousků a připojila se k ní.

Roxy už stačila spořádat polovinu koblihy s čokoládovou polevou.

„Všechno mi vyklop.“

Vydechla jsem, posadila se vedle ní a všechno jí řekla. Začala jsem u Aimee

–

problému s ní si byla dobře vědoma – a skončila dnešním ránem. Dokonce

jsem jí řekla

o tom, co jsme měli v plánu, až se vrátím do školy. Když jsem domluvila,

překvapila jsem samu sebe, protože jsem sáhla po koblížku s polevou.

„Dobře.“ Roxy si vzala čtvrtou koblihu a já se divila, kam dala ty předchozí

tři.

„Začněme s Aimee. Ta holka si myslí, že ji žádnej kluk neodmítne, a vím

docela určitě, že musí vědět, že je Jax s tebou, protože to vědí všichni.
Sakra, všichni to vidí.“
„Vidí?“

Roxy se s plnou pusou zakřenila. „Od chvíle, co ses v hospodě ukázala, z

tebe Jax

nespustil oči, doslova i přeneseně. Je to zkrátka očividný.“

Ta myšlenka mě zahřála. Líbilo se mi, že si to lidi myslí. Pak mi to ale

přišlo jako

hloupost, protože pro ostatní to asi není tak úžasné jako pro mě.

„Víš, že jsem si všimla, jak se Aimee na Jaxe věší,“ pokračovala.

„Zdokonalovala jsem

si na ní svůj smrtící pohled od okamžiku, kdy se v hospodě objevila.

Bohužel to

nefunguje.“

Ušklíbla jsem se a vložila si do úst malé sousto. Její smrtící pohled

nefungoval ani

na Reece.

„Jax ji nepobízel. Jasně, mohl udělat víc, aby jí to došlo, ale neoplácel jí to.
Ani jednou.

Jenže on je milej kluk.“ Zvedla ubrousek a otřela si prsty. „Je těžký se mu

dostat pod

kůži. Viděla jsi to sama. A je k holkám moc milej. Prostě ho dobře

vychovali.“

„To jo,“ zašeptala jsem.

„Ovšem taky máš právo být naštvaná.“

„Mám? Jo?“
Roxy přikývla.

Díkybohu, nebyla jsem úplně padlá na hlavu.

„Kdyby se ta mrcha objevila uprostřed noci v domě mýho chlapa, asi bych
ji zabila.

Teda kdybych měla chlapa. Pravděpodobně bych měla chuť zabít i jeho a
trvalo by mi

nějakou dobu, než bych se vzpamatovala, ale…“

Opřela jsem se na gauči a přitáhla si kolena k hrudi. „Teď přijde ta část, kdy
jsem to

podělala?“

„Jo. A ne.“ Roxy se ke mně otočila a usmála se. „Je to tvůj první vztah a
první hádka.

A snad to bude tvůj jedinej vztah, ale určitě to nebude poslední hádka. Asi
se to stane ještě mockrát.“

Věděla jsem to. Jenom jsem na to jako hlupačka zapomněla.

„V podstatě jsi Jaxe obvinila, že spí s jinou ženskou, zatímco má vztah s

tebou, takže

bude naštvanej, ale nepřestane tě mít rád. A jestli jo, nestojí ti za to s ním
být. Takovej ovšem Jax není. Uklidní se a budete zase v pohodě.“

Kousala jsem se do rtu a nechala její slova dopadnout na to, co mi

poletovalo hlavou.

Mluvila rozumně. Zaplál ve mně plamínek naděje. „Myslíš, že bych mu

měla zavolat?“

„Myslím, že bys mu měla dát trochu času,“ navrhla. „Je vždycky lepší
nechat chlapa
přijít za tebou. Je to tak? Oba jste udělali chyby a musíš si pamatovat, žes
nebyla sama, kdo to podělal.“

„Máš pravdu,“ povzdychla jsem si a opřela si hlavu o pohovku. „Myslíš, že

jsem měla

ráno odejít?“

„Hm…“ Upravila si brýle. „No, kdyby se kolem tebe neděly všechny ty

šílenosti, bylo by

to asi fuk. Jaxovi se to asi nelíbí, ale dnes večer se uvidíte.“

„Neuvidíme. Jde na tu párty. Ty i Nick dnes pracujete, vzpomínáš?“

„Sakra,“ zavrčela a svalila se na opěrku pohovky. „Úplně jsem na to

zapomněla.“

„Máš něco v plánu? Protože si jsem jistá, že to večer zvládneme.“

Roxy se zasmála. „Musela bych mít nějakej život, abych mohla mít plány,
ale chtěla

jsem se jen tak povalovat, číst si a pojídat nezdravý jídlo až do pozdních

hodin stejně jako každá pěkná nezadaná dvaadvacítka.“

Zasmála jsem se.

Úsměv se jí rozšířil, potom se naše pohledy střetly a ona mě poplácala po

paži.

„Všechno bude v pořádku.“

Usmála jsem se taky, a přestože jsem dnes ráno byla úplně na pokraji
zhroucení, cítila

jsem se mnohem líp, jako by fakt všechno mělo být v pořádku. „Děkuju ti.“

„Jestli ne, jsem si jistá, že tu tvoje máma má někde malou černou listinu
a pravděpodobně zná někoho, koho můžeme najmout, aby mu nakopal
zadek.“

„Proboha,“ vydechla jsem a zasmála se.

Roxy se zahihňala a schoulila se u područky. Byla tak drobná, že sotva

zabrala polovinu polštáře. „Nazvěme to plán B.“

„A jakej je plán A?“

„Ukážeš se u jeho dveří v ničem jiném než v elegantním černém kabátu, a

když otevře

dveře, hupneš na něj.“

Znovu jsem se zasmála a potřásla hlavou. „Plán A se mi zamlouvá.“

„A vsadím se, že jemu by se líbil taky.“

Ve středu večer ze mě zůstal uzlíček nervů. V žaludku jsem jich měla tolik,
že jsem v sobě sotva dokázala udržet oběd, který jsem si dala s Roxy poté,
co jsme navštívily Clydea.

Přitom to byla jen půlka sendviče s kuřecím salátem.

Z tisíce holčičích důvodů mi to trvalo, než jsem se připravila do práce,

zatímco na mě

Roxy čekala. Natočila jsem si vlasy, pečlivě nalíčila oči a rty přetřela světle
červenou rtěnkou. Věděla jsem, že se chlapi později po té rozlučce se
svobodou zřejmě staví v hospodě, a tedy že Jax bude s nimi.

Nepokusila jsem se s Jaxem spojit, dokud jsem neseděla ve vlastním autě a

Roxy

ve svém. Poslala jsem mu krátkou textovku, že doufám, že ho dnes večer

uvidím. Potom,
protože jsem byla vyděšená jako malá holka se strašidlem ve skříni, jsem
hodila telefon do kabelky a pustila si hudbu. Nezkontrolovala jsem, jestli
odpověděl, dokud jsem nepřijela k hospodě.

Žádná odpověď. Nic se neděje, namlouvala jsem si, zatímco jsem vysedala.
Zamířila

jsem dovnitř, ale srdce mi bušilo.

Bylo šest, a pořád žádná odpověď.

Ani v devět od něj ještě nic nepřišlo.

A jako třešinka na podělaným dortu nebyla v hospodě ani Aimee. Jasně,

mohlo jí

konečně dojít, že Jax nemá zájem, ale srdce mi nezpomalilo a začínala jsem
si myslet, že možná dnes ráno Roxy neměla pravdu. Možná si to rozmyslel.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Roxy, když jsem podala zákazníkovi míchaný

nápoj, který

jsem asi nepřipravila správně.

Byla jsem úplně paranoidní. „Jo.“

Opatrně mě pozorovala. „Neozval se ti, že ne?“

Stiskla jsem čelisti a zavrtěla hlavou.

„Callo, já jsem nechtěla…“

Otevřely se dveře a já k nim prudce stočila pohled. Srdce mi poskočilo jako

dnes večer

pokaždé. Nebyl to Jax.

Do hospody vešla Katie v podpatcích, které by mohly zaskakovat v roli

jako chůdy.
Nekymácela se v nich. Ani náhodou. Vykračovala si to k baru a poklepala
jedné ženě

na rameno. „Sedíte na mém místě.“

Povzdychla jsem si.

Roxy se tiše zasmála.

Ta žena musela být na Katie zvyklá, protože si něco tiše zamručela a

stoličku uvolnila.

Katie se posadila a povytáhla si třpytivou halenku přes prsa. „Whisky,

čistou.“

Povytáhla jsem obočí. „Špatná noc?“

Protočila panenky. „June – jedna z holek – cvičí nový číslo. Břišní tanec. Ta
holka

nezvládne hýbat boky ani na hip-hop, aniž by chlapi utíkali ze dveří, jako
by je v klubu nachytaly manželky.“

„A jak jí jde striptýz?“ zajímala se Roxy.

Dokonce i Nick nás začal poslouchat ze svého místa pár metrů od nás, z
druhé strany

chladničky.

„Kdoví? Má úžasný kozy a pěknej zadek. Každopádně se s tím nedokážu

smířit.“

Zakřenila jsem se, nalila jí panáka a skleničku jí šoupla. Nevylila se ani

kapka.

„Ale, heleme se, jsi teď jako pravá barmanka,“ poznamenala Roxy.

Nick si odfrkl.
Střelila jsem po obou pohledem a potom se otevřely dveře. Okamžitě jsem
se k nim

otočila, tak rychle, až jsem se divila, že jsem si nezranila krk. Zatajila jsem
dech a málem upustila láhev whisky.

Reece vešel jako první, v ošoupaných džínách a košili mu to moc slušelo.

„Zatraceně,“ zavrčela Roxy. „Vážně jsem si myslela, že se na něj dnes

večer nebudu

muset dívat.“

Pohlédla jsem se na ni.

Katie si odfrkla a zvedla svou skleničku. „S ním bych si dala říct na několik
dlouhých

nocí.“ Pak do sebe hodila celého panáka naráz. „Krucipísek,“ zalapala po

dechu.

Zatraceně.

Pár dalších chlapů vešlo dovnitř. Všimla jsem si Reeceova staršího bratra a
překvapilo

mě, že s nimi Coltona vidím, ale dávalo to smysl. Ten budoucí manžel byl
polda. Srdce mi teď přímo tančilo čardáš, protože Jax musí být s nimi.

Katie se ohlédla přes rameno. „Vidíte! June je vyhnala!“ Rozhodila ruce.

Dveře se zabouchly a smějící se skupinka chlapů se odebrala ke stolu poblíž

kulečníku.

Srdce mi spadlo až do žaludku.

Jax s nimi nebyl.

„Byli v tom klubu, že jo?“ slyšela jsem se, jak se ptám.

„Jo. Nevymklo se to kontrole.“ Katie si chvíli kontrolovala nehty a potom
vzhlédla.

Modré oči jí naplnila lítost.

Ach, ne.

O krok jsem ustoupila a narazila do Sherwooda, který se jako zatracený

duch objevil

za barem a prováděl něco se skleničkami.

Roxy mě pozorovala se staženým obočím. „Callo…“

Vážně jsem pochybovala, že Katie upadla u tyče a získala ty své

superschopnosti, ale

hleděla na mě, jako by přesně věděla, co mě trápí.

„Jax byl s nimi,“ oznámila.

To mě nepřekvapilo. Věděla jsem, že tam bude.

Roxy přišla blíž a rozhlížela se po místnosti. Pohledem našla Nicka, kývla

na něj a on

šel obsloužit hosta.

„Fajn,“ zašeptala jsem a nebyla si jistá, jestli mě v tom hluku slyšela.

Katie si vtáhla lesklý růžový ret do úst. „Chlapi se dobře bavili, ale Jax se
netvářil moc šťastně. Asi půl hodiny předtím, než jsem přišla sem, se tam
objevila Aimee.“

Na hrudi mě bolestivě píchlo.

„Bylo to fakt zvláštní, protože Aimee do klubu nikdy dřív nevkročila.“

Ovšem že ne, protože Aimee bývala tady, kdykoli tu byl Jax.

„Asi deset minut poté, co tam vešla, Jax zmizel.“ Katie se mi zadívala do
očí. „A Aimee odešla taky, hned za ním. Neříkám, že se vypařili spolu. Ale
šla hned za ním, doslova.“

Proboha.

„Callo.“ Roxy mě pohladila po paži. „Aimee ho pronásleduje jako šílená.

Víš dobře, že ji Jax nepožádal, aby tam přišla.“

Podívala jsem se na ni, ale myslím, že jsem ji ani neviděla. Ta dřívější

prázdnota se

vrátila. „Neodpověděl mi na esemesku, kterou jsem mu poslala, než jsme

přišly do práce.

Poslala jsem mu zprávu, a on mi neodpověděl.“

„Dobře, to však ještě nic neznamená,“ dodala Roxy honem.

Opravdu? Aimee se včera v noci ukázala v jeho domě. Vyhnal ji, ale ten
rozhovor

ve mně zanechal pochyby. Hodně jsme se pohádali. Nespal se mnou, byl

pryč, když jsem

se probudila, a celý den se se mnou nepokusil spojit a neodpověděl mi. Nic

z toho

nevypadalo dobře.

V hrdle mě pálily slzy.

Jak jsem tam tak stála, něco silného ze mě vyprchalo, jako bych krvácela z
dobře

umístěné bodné rány, která vás měla pomalu zabít.

„Vy dva jste víc než kamarádi. Neřekla jsi mi to, ale já to vím,“ promluvila
Katie
a klepala si prstem ze strany na hlavu. „Já to vím.“

„Katie,“ povzdychla si Roxy.

„Říkala jsem ti, že se ti změní život,“ pokračovala. „Vzpomínáš si? Říkala.

Jenže jsem

neslibovala, že to bude snadný.“

Jen jsem na ni zírala.

Naštěstí vešla dovnitř velká banda lidí, takže jsem neměla čas Katie
odpovědět

a začala jsem až s chorobným nadšením plnit objednávky. Dokonce jsem si

ani nevšimla,

kdy Katie odešla.

Roxy se se mnou snažila několikrát promluvit, ale vyhýbala jsem se jí,

protože jsem

věděla, že si chce promluvit o Jaxovi, a to bych nezvládla. Nemohla jsem.

Připravila jsem tři nápoje Long Island a usmívala se. Smála jsem se.
Přijímala jsem

od lidí peníze a dostala dýška. Potom jsem nachystala řadu Jägerbomb pro
chlapy

u Reeceova stolu, protože Roxy najednou pomáhala Glorii.

Nezmínil se o Jaxovi.

A já taky ne.

Když on i chlapi odcházeli, byla skoro hodina před zavíračkou, a já

nechtěla nic jiného než jít domů a zalézt si do postele. Pravděpodobně to
nebyl nejchytřejší nápad. Během večera se Roxy jednou zmínila o tom, že
bych mohla zůstat u ní, ale já jsem potřebovala být sama. Byla jsem
ochotná podstoupit to riziko být prostě sama, protože ta krvácející rána se
pořád ještě nezahojila.

Ještě jednou jsem večer pohlédla na dveře a rty se mi chvěly a ledová bolest
na hrudi

naplnila tu prázdnotu, která mi kroutila vnitřnosti. Cítila jsem, jak se ve

mně rozrůstá.

Určitě se zhroutím, a to bude třešinka na tomhle zpackaným dortu.

Otočila jsem se k Roxy a Nickovi a zhluboka se nadechla. „Nebude vadit,

když odejdu

dřív?“

Roxy zavrtěla hlavou. „Ne. Zvládneme to sami, ale…“

„Dobře. Děkuju.“ Přispěchala jsem k ní, objala ji a potom kolem ní i Nicka

proběhla.

V kanceláři jsem popadla kabelku, a když jsem mířila ven, Nick zrovna
obcházel bar.

„Můžu tě odvézt,“ nabídl mi.

„Ne,“ vyhrkla jsem honem a naklonila hlavu. „Jsem tu svým autem. To

nemusíš.“

Nick pohlédl na Roxy a já to vzala jako znamení, že odsud musím

vypadnout dřív, než

mě poveze jeden z nich domů, protože pak bych se některému z nich určitě
vyplakala

na rameni. Vyběhla jsem z hospody. Ve vzduchu byl cítit déšť.

Zastavila jsem se, vytáhla z kabelky telefon a zmáčkla tlačítko. Rozsvítil se
displej.

Žádné nepřijaté hovory, žádné zprávy.

Suše a drsně jsem se zasmála, zvedla hlavu a hodila mobil zpátky do tašky.
Prsty mě

svrběly, jak moc jsem mu chtěla zavolat, zatímco jsem zírala na plné
parkoviště naproti přes ulici. Jaxův náklaďák tu samozřejmě nestál, protože
odjel pár vteřin před Aimee a U Mony se dnes neukázal. Nepokusil se se
mnou spojit a neodpověděl mi na zprávu.

Neměla jsem si Jaxe pustit k tělu.

Neměla jsem se do něj zamilovat.

Ne, to nebyla pravda.

Otřela jsem si oči a zamířila k parkovišti. Ve Wal-Martu na konci ulice měli

ještě

otevřeno. Chystala jsem se utratit něco z těch nakřečkovaných peněz za

košík plný

nezdravého jídla a zmrzliny. Potom pojedu domů a budu jíst, dokud budu
moct. Zítra…

no, to jsem ještě nevěděla. Pár kroků od auta jsem uslyšela někoho volat své
jméno.

„Callo?“

Vykulila jsem oči, sevřela prsty okolo řemínku kabelky a prudce se otočila,
zády

k silnici. Nemohla jsem tomu uvěřit. Divoce jsem se rozhlížela, než jsem ji
uviděla.
Stála na parkovišti pod poblikávající lampou. I v tlumeném světle jsem
viděla její

odbarvené vlasy s tmavými kořínky, vyzáblý obličej i postavu. Oblečení

měla pomuchlané, staré tričko jí viselo z vyhublých ramen, úzké džíny se
vydouvaly nad koleny.

Udělala krok ke mně a já o krok ucouvla. Napjatě a křehce se usmála.

„Zlatíčko…“

Nemohla jsem tomu uvěřit.

Máma stála přímo přede mnou, těžce zfetovaná a říkala mi zlatíčko. Nohy
mi doslova

zakořenily do země, oněměla jsem úžasem. Vůbec jsem nevěděla, co jí

mám říct,

přestože jsem na ni chtěla křičet na tisíc věcí, ale nic z toho mi z úst
nevyšlo.

„Jsi v pořádku?“ bylo jediné, co jsem řekla.

Otevřela ústa, ale cokoli chtěla říct, přerušil burácející zvuk, jako když
zařve motor.

Prudce jsem otočila hlavou a podívala se za sebe. Na parkoviště se vřítilo

čtyřdveřové

auto s tónovanými skly a zastavilo pod cedulí. Na straně řidiče se stáhlo

okýnko.

Ve tmě se zajiskřilo.

A něco prásklo.

Máma zařvala. Myslím, že křičela moje jméno, ale ozvaly se další třaskavé
zvuky, jako
by se otevřelo několik láhví šampusu najednou, a zahlédla jsem další jiskry.
Nejasně jsem si uvědomila, že jde o střelbu, právě když kolem mě prolétlo
sklo. Vedle mě cinklo cosi kovového, příliš blízko, a z prstů mi vyklouzla
kabelka, jak se mi z hrdla dral výkřik.

Ten zvuk ve mně zůstal, protože jsem si vyrazila dech a ucítila zvláštní
pálení v břiše, ostré a prudké, silné tak, že jsem přestala dýchat.

Shlédla jsem dolů, zatočila se a narazila do džípu. Myslím, že jsem slyšela

křik, ale

hlava se mi divně točila. Ruce se mi třásly, jak jsem si je tiskla k boku.

Cítila jsem něco teplého a vlhkého.

„Mami,“ vyjekla jsem, když se mi podlomily nohy. Nevzpomínám si, že

jsem spadla,

hlava mě však vzadu bolela, i když ne tak moc jako břicho. Zírala jsem na
oblohu.

Hvězdičky se pohybovaly, jako by na mě pršely. „Mami?“

Neozvala se žádná odpověď.

31. kapitola
Když jsem znovu otevřela oči, nezírala jsem na hvězdy, dokonce ani do
jasného světla.

Byl to strop, bílý snížený strop s tlumenými světly. Zbytek se skrýval ve

stínu. Zajela jsem očima na protější stěnu a uviděla světle modrý závěs.
Nemohla jsem uspořádat svoje myšlenky a cítila se zvláštně, jako bych se
vznášela, ovšem věděla jsem, že jsem

v nemocnici. Cítila jsem něco tupého v pravé ruce, a když jsem k ní pomalu
sklouzla

pohledem, uviděla jsem kapačku.

Rozhodně jsem byla v nemocnici.

Ach, ano, správně, postřelili mě. Někdo na mě skutečně vystřelil. Vážně.

Bože, moje štěstí stojí za starou bačkoru.

Začala jsem se zvedat do sedu, ale ta tupá bolest se náhle změnila v ostřejší,
bodla mě do břicha a vyrazila mi dech z plic. Stěny kolem mě se zatočily,
jako bych si šlehla.

Pohyb nalevo od mé postele kolem mě rozvířil vzduch a na mém rameni

jemně přistála

ruka. Zamrkala jsem, abych viděla jasněji, zatímco mi někdo skláněl hlavu
zpátky

na překvapivě vysokou hromadu polštářů.

„Probudila ses před několika vteřinami, a už se snažíš posadit.“

Když jsem pootočila hlavou doleva, monitor srdce zaznamenal náhlý nárůst
srdečního

tepu. Srdce mi vynechalo úder.

Na židli vedle postele seděl Jax a vypadal… příšerně. Pod očima, jež
mívaly obvykle

barvu teplé whisky, měl tmavé kruhy a strniště hustší než kdy jindy.

Ovšem když se moje oči střetly s jeho pohledem, usmál se a drsným

zastřeným hlasem

pronesl: „Tady jsi.“

„Vzala jsem ti tričko.“

Stáhl obočí k sobě. „Cože?“

Nevím, proč jsem to řekla. Poznala jsem, že mi žílami proudí opravdu

sladké oblbováky.

Proto jsem z toho obvinila je. „Vzala jsem si tvoje tričko, když jsem odešla
z tvého domu, protože jsem chtěla mít kousek tebe, kdyby ses rozhodl, že
mě už nikdy nechceš vidět.“

Napřímil se na židli, a jak se na mě díval, pootevřel rty.

„Cítim se divně,“ přiznala jsem. „Myslím, že mě střelili.“

Jeho výraz se napjal. „Postřelili tě, zlato. Do břicha.“

Olízla jsem si suché rty. „To zní zlé.“ Věděla jsem, že to může být zlé, když
jsem na to pomyslela. V jednom předmětu ve škole jsme se střelným
zraněním věnovali víc než týden.

„Měla jsi vlastně štěstí. Doktor řekl, že kulka minula všechny životně
důležité orgány.
Čistý průstřel,“ vysvětlil tichým hlasem. „Měla jsi vnitřní krvácení.“

„Ach. To je rozhodně zlý.“

Naklonil hlavu na stranu a zavřel oči. „Jo, zlato, je to zlý.“

Říkal to tak, jako by si dělal starosti, jeho hlas zněl tak… nevím, mimo, že
jsem měla

potřebu ho uklidnit. „Ve skutečnosti to moc nebolí.“

„Já vím,“ zamumlal. „Říkali, že ti dávají léky proti bolesti. Já… zatraceně.
Callo.“

Naklonil se ke mně, tak blízko k mému obličeji, že jsem zachytila slabou

vůni jeho

parfému. „Ach, zlato…“ Potřásl hlavou, jeho oči zmučené a temné. Položil
mi ruku

na levou tvář a ucítila jsem, jak se chvěje. „Vím, že máš pravděpodobně

hodně otázek,

ale musím ti něco říct, dobře?“

„Dobře.“

„Když ses včera probudila a já byl pryč, nebylo to tak, jak sis myslela.“

Posledních čtyřiadvacet hodin se mi začalo přehrávat v hlavě, dávala jsem

je

dohromady jako pomalu se pohybující obrázkovou knihu.

Včerejšek stál za hovno.

„Musel jsem brzy odjet do města kvůli zkoušce obleku na svatbu. Měl jsem
ti nechat
vzkaz, ale byl jsem pořád naštvanej kvůli tomu, co se stalo v noci. Odjel
jsem, ale myslel jsem si, že budeš u mě doma, až se vrátím, a že si
promluvíme. Roxy mi však zavolala.“

Zamračila jsem se na něj. „Ona… ti volala.“

„Jo.“ Přelétl pohledem můj obličej a pak sjel očima níž. Přísahala bych, že
pozoroval,

jak se mi zvedá hruď, jako by se ujišťoval, že dýchám. „Zavolala mi cestou

k tobě,

protože si dělala starosti o tvoje bezpečí. Věděl jsem, žes odjela, a jo,
rozzlobilo mě to.

Myslel jsem, že si rozumíme.“ Suše a ostře se zasmál. „Zavolal jsem

Reeceovi, aby věděli, že jsi ve svém domě. Sledovala tě z auta policejní
hlídka.“

Ani jsem si toho nevšimla. Očividně jsem nebyla moc všímavá osoba,
možná bych si tu

práci zdravotní sestry měla rozmyslet.

Pohladil mě palcem po bradě a znovu se na mě zadíval. „Celej včerejšek

jsem strávil

naštvanej na tebe, na nás a na sebe.“

No, právě tohle jsem teď slyšet nechtěla, ale měla jsem pocit, že ať už chce
říct cokoli, potřebuje to ze sebe dostat, proto jsem zůstala zticha a
pozorovala ho.

V koutku oka mu zacukal sval. „Celej den,“ zamumlal a zase zavrtěl

hlavou. „Celej

zatracenej den promrhanej kravinama. Měl bych už mít rozum. Už jednou

jsem cítil
takovou lítost, víš, s mou sestrou. Tolik času jsem strávil tím, že jsem byl
naštvanej

na Jenu, a když pak navěky odešla, nedokázal jsem ani spočítat, kolik hodin
jsem místo

toho mohl strávit s ní a být tam pro ni.“

„Jaxi,“ zašeptala jsem a srdce se mi sevřelo.

Opřel se o druhou ruku, opatrně, aby nepohnul postelí nebo mnou, i když
jsem si

nebyla jistá, jestli bych teď vůbec něco ucítila. „Chci tím říct, že jsem byl
rozzlobenej, ale nezměnilo se tím to, co k tobě cítím nebo co od tebe chci.
Nejsem dokonalej, ani zdaleka, a prostě jsem se choval jako pitomec. Mohl
jsem ti zavolat, abys to pochopila. Mohl jsem ti odepsat na tu esemesku.
Neudělal jsem to. Napadlo mě, že možná oba potřebujeme čas se uklidnit,
abychom si pak spolu mohli promluvit. Včera večer, když jsem šel do toho
klubu, ukázala se tam Aimee.“

Teď jsem si na to taky vzpomněla a zvedl se ve mně nepříjemný pocit, ale

slabší než

dřív, a za to jsem byla vděčná.

„To mě ještě víc vytočilo. Odešel jsem odtamtud a ona za mnou vyběhla
ven. Vyříkali

jsme si to uprostřed toho zatracenýho parkoviště. Přísahám, že i ten

nejhnusnější rozchod s někým, s kým jsem měl skutečnej vztah, byl
snadnější než mluvit s Aimee. Už s ní nebudou potíže, ale sakra, další
zatracená ztráta času. Potom jsem odjel domů. Měl jsem v plánu pro tebe
přijet, než zavřete hospodu. Nenapadlo mě, že odejdeš dřív, ale jel jsem pro
tebe. Jen jsem to už nestihl včas.“

Jeho další slova, chraplavost v jeho hlasu, bolest, kterou jsem v něm
slyšela, mě
dostaly. „Chystal jsem se k odjezdu, měl jsem už klíčky v ruce, Callo.
Skoro jsem byl

ve dveřích. Zrovna mě napadlo, že ti napíšu, když mi zazvonil telefon. Volal

Colton.

Málem jsem to nezvedl, protože jsem věděl, že jsou možná pořád na té

párty, a neměl

jsem na něj náladu, ale přijal jsem hovor. Řekl mi, že mu právě volal jeden
ze zástupců, že se u hospody střílelo a někdo byl zraněn. Víc nevěděl, ale
sakra, kotě, moje srdce…

udělalo totéž, jako když mi tehdy zavolali rodiče. Ten strašnej pocit jsem
nedokázal

snést, ale musel jsem. Zkoušel jsem ti volat, a když jsi to nezvedala, věděl
jsem – prostě jsem to věděl, protože kdyby se u hospody střílelo, zvedla bys
to, kdybys mohla.“

„Jsem v pořádku,“ zašeptala jsem horlivě, protože mě napadlo, že to

potřebuje slyšet,

ale nevšímal si toho.

„Když jsem přijel k hospodě, viděl jsem, že tvoje auto je rozstřílené, a ty

nikde. Ani

Roxy…“ Zdálo se, že se dává do kupy. Ruka se mu chvěla. „To Nick mi

řekl, že šlo o tebe.

Byl venku. Mluvil se mnou dřív než policajti. Věděl jenom, že tě postřelili a
žes byla při vědomí, když přijela záchranka. Callo, já… nedokážu ani
vyslovit, jak jsem se cítil v tu chvíli nebo cestou do nemocnice. Věděl jsem
jediné – že jsem to včera posral.“ Zhluboka se nadechl, hruď se mu zvedla.
„Mohl jsem o tebe přijít. Do prdele, mohl jsem tě opravdu ztratit. A
kdybych teď nedostal šanci si s tebou promluvit, kdyby mi tě sebrali a já
přišel o příležitost strávit s tebou včerejší den, být s tebou a milovat tě,
nikdy bych si to neodpustil. Jen abys věděla, Callo, to, co ti teď řeknu,
myslím vážně, nejsou to žádný

kecy. A doufám, že v tomhle jsme na tom stejně, ale i kdyby ne, já to ze

sebe musím

dostat a nebudu litovat, že jsem ti to řekl.“

Začala jsem ztěžka dýchat, ne namáhavě, ale věděla jsem, že přijde něco
důležitého,

a v hrdle mě pálily slzy. I v očích. Byly vlhké, protože mezi tím vším, co mi
řekl, se

vyjímala dvě slova: milovat tě.

„Musím ti říct, že tě miluju, Callo,“ prohlásil a mě překvapilo, že monitor

srdce

nezaznamenal, že jsem měla pocit, jako by se mi v té chvíli srdce zastavilo.

„Myslím to vážně. Miluju tě. Miluju, jak přemýšlíš, i když je to občas
strašně otravné, ale přesto roztomilé. Miluju, že existuje spousta věcí, které
jsi ještě nezažila, a že je prožiješ se mnou. Že budu mít tu čest. Miluju tvou
sílu a všechno, cos přežila. Miluju tvou kuráž a miluju, že připravuješ děsný
míchaný nápoje, ale nikdo si nestěžuje, protože jsi tak moc milá.“

Překvapeně jsem se zasmála a roztřeseně jsem promluvila: „Jo, dělám

děsný drinky.“

„Jo, je to pravda. Jsem si jistej, že tvůj Long Island by mohl lidi zabít, ale to
je

v pohodě.“ Povytáhl koutek rtů a dál se mi díval upřeně do očí. „Miluju tvůj
smysl pro

humor a taky to, žes nikdy dřív nejedla kukuřičnou kaši. Miluju toho na
tobě tak moc, že vím, že do tebe jsem zamilovanej. Takže, zlato, můžeš mít
tolik mých triček, kolik chceš.“
Zatajil se mi dech, už zase, a když jsem otevřela ústa, nejdřív se mi
nedostávalo slov, přestože jsem mu toho chtěla říct tolik. Chtěla jsem
vyjmenovat, co na něm miluju, ale dokázala jsem ze sebe dostat jenom:
„Miluju tě, Jaxi.“

Jax se ostře nadechl, vykulil oči a mně došlo, že si nemyslel, že to řeknu.

Byl to takovej pitomec, ale milovala jsem ho, proto jsem to zopakovala.
Potom se pohnul, sklonil ke mně rty a ten polibek… ach, bože, poznávala
jsem ho, protože už mě takhle líbal.

Polibek procítěný láskou, jako vždycky, když mě líbal.

A možná proto, že mě Jax miloval – byl do mě zamilovaný – a protože já

byla

zamilovaná do něj, nebo možná proto, že mě postřelili a měla jsem v sobě

opravdu dobré

oblbováky, jsem začala brečet.

Jax zamumlal něco do mých rtů a vzápětí otřel palci moje slzy. A protože
postel nebyla

dost široká, aby si do ní mohl vlézt za mnou, přisunul si židli co nejblíž a

natáhl horní polovinu těla ke mně, objal mě paží kolem ramen a položil tvář
na polštář vedle mě.

Uplynula nějaká doba, než se vodopád slz zastavil. Uvědomila jsem si, že
se na něj

usmívám. Dokázala jsem zvednout pravou ruku, položila jsem mu ji na krk

a prsty jsem

pomalu vískala jeho vlasy. On mi zatím do detailu popisoval, jak má v

plánu mi ukázat, až mi bude líp, jak moc mě miluje. Popisoval to do
takových podrobností, že jsem si byla jistá, že mám tváře rudé jako rajče,
ale rozhodně jsem se měla na co těšit.
Uplynulo hodně času, dost na to, abych se divila, jak dokázal zařídit, že ho
v pokoji

nemocniční personál nechal, ale bylo mi to jedno. Byl tu se mnou a na tom

záleželo. Oba jsme už byli unavení, když prohlásil: „O některých věcech si
musíme ještě promluvit, ale to může počkat, až se odsud dostaneš, dobře?“

V té chvíli řekl už všechno, co jsem zoufale toužila slyšet, takže si klidně

počkám

na cokoli dalšího, co měl na srdci. Přikývla jsem, víčka mi ztěžkla a teprve

tehdy, když už jsem byla vzhůru kdovíjak dlouho, mi to došlo.

„Proboha.“ Začala jsem se zvedat, ale Jax mě jemně přidržel za ramena a

přitlačil mě

na polštář.

„Co je?“ V hlase se mu odrazily obavy. „Co se děje?“

Pravou rukou jsem mu sevřela zápěstí. „Máma. Byla tam máma, Jaxi. Stála

na parkovišti. Je zraněná?“

Pár vteřin na mě hleděl, potom zavrtěl hlavou a stáhl obočí. „Byla tam
Mona?“

„Ano! Čekala na mě venku, ale přijelo auto a někdo začal střílet. Zasáhli
ji?“

„Zlato, musíš se uklidnit.“ Pohladil mě po tváři. „Tohle je poprvý, co někdo

slyší o tvý mámě, zlato. Nikdo neví, že tam byla.“

Zmateně jsem na něj zírala. „Byla tam. Mluvila jsem s ní. Řekla mi
zlatíčko. Byla tam,

Jaxi.“

Jax mlčel.
Myšlenky mi v hlavě vířily. „Byla tam, když začali střílet, a slyšela jsem to
auto

odjíždět…“

„Policajti našli opuštěné auto, o kterém si myslí, že použili při střelbě,

několik kilometrů od hospody,“ vysvětlil. „Nevím, na koho je registrované,
ale poldové si myslí, že bylo zřejmě kradené. Vím určitě, že se to později
dozvíme.“

„Ale… to nedává smysl.“

Zadíval se mi do očí a políbil mě na tvář. „Zlato, já… Je mi to líto.“

Chystala jsem se ho zeptat, co je mu líto, ale potom mi to došlo. Omlouval

se, protože

se moje máma ukázala u hospody, viděla mě a já viděla ji a lidi, kteří na ni

byli naštvaní, začali střílet a zasáhli mě a… a máma to musela vědět.

Pomalu jsem zamrkala a zavrtěla hlavou. „Musela vědět, že jsem zraněná.“

Jax mě palcem pohladil pod spodním rtem, zatímco se ve mně probouzel

ošklivý pocit.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Pamatovala jsem si, že jsem na ni volala a že se

neozvala

žádná odpověď. „Nechala mě tam, Jaxi, na parkovišti, zatímco jsem

krvácela ze střelné

rány, která byla určena pro ni. Nechala mě tam.“

„Zlato,“ vydechl tiše. „Nevím, co říct.“

Protože co do prdele říct na něco takového? Moje vlastní matka mě nechala

krvácet
na parkovišti. Dobrý bože, záleželo jí na mně vůbec? Spodní ret se mi
zachvěl a Jax se

přitulil blíž ke mně, roztáhl prsty na mé tváři a otočil mou hlavu k sobě.

Přitiskl rty na moje a řekl: „Miluju tě.“

Zavřela jsem oči a slabě přikývla. Opřel se čelem o moje a držel mě tak, jak
mohl, než

mě konečně zmohlo vyčerpání a spláchlo všechno dobré i zlé.

Příští dva dny, kdy mě drželi v nemocnici na pozorování, se z mého pokoje

stala návštěvní místnost. Několikrát za mnou přišel detektiv Anders a taky
Reece. Ukázali se tu i Roxy a Nick. Roxy mě zahrnula koblížky, které jsem
ještě nesměla jíst, ale neměla jsem to

srdce jí to říct, Nick byl mrzutější než kdy jindy. Cítila jsem se za to
zodpovědná. Nabídl mi, že mě odveze domů, a kdybych jeho nabídku
přijala, možná by se ke mně máma nepokusila přiblížit, neležela bych v
nemocniční posteli a nezačínala mít ponorkovou

nemoc.

Střelba se dostala do zpráv a Cam se o tom nějak doslechl nebo Tereza

opakovaně

volala na můj mobil, až to Jax konečně zvedl – nevěděla jsem, co z toho za

to mohlo,

nebo jestli obojí. Moji kamarádi se proto vrátili do města. Přijeli hned,
jakmile slyšeli, že mě postřelili. Bydleli v hotelu pár bloků od nemocnice a
vzali to všechno úžasně. Jase dokonce vtipkoval o tom, jak jsem zajímavě
obohatila jejich letní prázdniny, ale poznala jsem, že si o mě vážně dělají
starosti, obzvlášť když Tereza řekla, že by byla ráda, abych přijela co
nejdřív domů do Shepherdu. A já jí neměla to srdce říct, že tím by se nic
nevyřešilo.
Ležela jsem ve stejné nemocnici jako Clyde. Byl na tom docela dobře, a
když byl

vzhůru, navštěvoval mě v mém pokoji a pořád nadával, až ho nakonec

museli odvézt

na jeho pokoj, jinak by měl nejspíš další srdeční příhodu.

Jax mě skoro vůbec neopouštěl. Vzal si v hospodě volno a Nick a Roxy

nám pomohli

tím, že pracovali za nás za oba. Jax uplatňoval na personál asi nějakou

kontrolu mysli

nebo moc jako Jedi, protože zůstával v mém pokoji i přes noc. Věděla jsem,
že to je

zakázané, ale neptala jsem se ho na to. Celé ty dlouhé hodiny uprostřed

noci, kdy jsem

nemohla spát a chtěla už odsud sakra vypadnout, byl se mnou. Bavili jsme
se spolu

o důležitých věcech, třeba o tom, kvůli čemu jsme se pohádali, ale povídali
jsme si taky o hloupostech, jako kam by člověk šel při zombie apokalypse
nebo jakou máme rádi reality show. Přiznala jsem, že pořád sleduju Malé
královny krásy a že jsem trochu závislá na Domu snů. Jaxovi se líbily
realitky Noční můry kuchyně a Záchrana hospody a miloval Robbie
Welshovou z Války dopravců. Když začal mluvit o svém oblíbeném
fotbalovém

týmu, usnula jsem, a když jsem se později probudila, zjistila jsem, že usnul
snad

v nejnepohodlnější pozici na světě.

Usnul na židli, ale s hlavou opřenou o ruce, které měl založené na posteli
vedle mě.
Tvář měl otočenou ke mně a já jsem jako blázen šíleně dlouho pozorovala,
jak se mu

ve spánku chvějí řasy, nebo jen zírala na jeho obličej.

Po dvou nocích mě ráno třetího dne propustili domů, ale s tím, že musím
odpočívat.

Sestry mi dovolily, abych si ráno umyla vlasy, zatímco Jax zajel ke mně
domů pro nějaké oblečení. Mytí jenom houbou bylo na nic, ale rozšklebená
malá jizva na vrcholu vybledlých jizev a bodnutí bolesti, kdykoli jsem se
moc rychle otočila nebo zhluboka

nadechla, mi daly jasně na srozuměnou, že musím být opatrná.

Dokonce ani teď jsem nemohla uvěřit tomu, že mě postřelili.

Moji kamarádi byli pořád ve městě a neměla jsem tušení, jak dlouho tu ještě
zůstanou,

ale věděla jsem, že se zastaví zítra, protože dnes jsem neměla dovoleno nic
dělat. Takže asi svůj druhý výlet prodloužili na minidovolenou.

Zatímco mě doktor prohlížel, Jax se vrátil zpátky a čekal u dveří. Na mysl

mi přišlo to, čemu jsem se vyhýbala od první noci v nemocnici.

Máma.

Doktor mi měřil tlak a já zavřela oči.

Moje vlastní krev, moje matka mě nechala ležet v kaluži krve. Bolelo to tak,
jako by

vám někdo vrazil rezavý hřebík do srdce. Několikrát za sebou. Bez ohledu
na to, na co by se mohla vymluvit nebo jak možná byla vyděšená, pro tohle
neexistovalo žádné ospravedlnění. A to bylo tvrdé probuzení, kterým jsem
si musela projít, protože až
do toho okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že mě tam nechala, jsem
nechápala, že jsem

v sobě pořád chovala malou naději, že jednou bude máma zase taková jako
dřív, jako

před tím požárem a drogami.

Nyní už ze mě i poslední kapka té naděje vyprchala.

Udělala jsem správnou věc, když jsem si promluvila s detektivem

Andersem. Řekla

jsem mu, že jsem matku viděla. Když to slyšel, netvářil se moc šťastně, a já
měla

problém o tom i jen mluvit.

A teď na ni musím přestat myslet. Přestože být postřelená stojí za hovno a

být

zadlužená taky není žádná sláva, přežila jsem a mám hodně, za co můžu být
vděčná.

Ohlédla jsem se přes rameno na Jaxe, zatímco mi doktor sundával tlakovou

manžetu.

Mrkl na mě a já se zakřenila.

Když člověk skoro umře, opravdu se na věci dívá z jiné perspektivy.

Propustili mě, a než jsme zamířili k Jaxovi domů, zastavili jsme se ještě v
Clydeově

pokoji. Z toho, co jsme se dozvěděli, propustí Clydea možná už zítra, jestli

bude mít dobré výsledky.

Jakmile jsme přijeli k Jaxovi, dobelhala jsem se k pohovce a svalila se ni,

unavená i ze zatracené jízdy autem.
„Jsi v pořádku?“ Jax si přede mě klekl.

Přikývla jsem. „Jo, jenom jsem unavená. Ale spát se mi nechce.“

Nevypadal přesvědčeně. „Břicho tě nebolí?“

Usmála jsem se. „Jenom když provedu nějakou hloupost.“

Upřeně se mi zadíval do očí a potom vstal a položil ruku na područku

gauče. Otřel svoje rty o mé. „Myslíš, že zvládneš něco sníst? Říkali lehkou
stravu, že jo? Co třeba kuřecí nudlovou polívku?“

„To bych si dala.“

Odtáhl se, v očích obavy. Popadl jednu z příjemně měkoučkých dek na

pohovce

a přikryl mě s ní. „Zůstaň tady.“

Když se chystal odejít, vysoukala jsem jednu ruku zpod deky a chytila ho
za paži.

„Děkuju ti.“

Povytáhl obočí. „Za co?“

„Za všechno.“

Usmál se, sklonil se a znovu mě políbil. „Nemáš mi za co děkovat, zlato.

Spíš bych měl

já poděkovat tobě.“

Zmateně jsem se zamračila. „Proč?“

Než odpověděl, polibkem na rty mi tu vrásku smazal a probudil motýlky v

mém břiše.

„Sedíš tady na mém gauči a není nic, co by to mohlo předčit.“

Páni. Úplně jsem po těch slovech roztála, což byl další důvod být za něj
vděčná. Když

odešel, aby připravil polévku, zachumlala jsem se hlouběji pod deku.

Později jsme

sledovali maraton dílů Domu snů a pojídali u toho polévku. Měla jsem
přitom chuť si

koupit starý dům a nechat ho zrenovovat v čirou úžasnou dokonalost.

Skutečnost, že

chlapi v tom pořadu byli sexy dvojčata, na tom asi měla velký podíl.

V podvečer někdo zaklepal na Jaxovy dveře. Ležela jsem natažená na

pohovce, opírala

se zády o Jaxův hrudník a málem usnula. Otočila jsem hlavu a všimla si, že
se mračí.

„Nikoho nečekáš?“ zeptala jsem se.

Zavrtěl hlavou a opatrně vysunul paži zpod mých ramen. „Zůstaň tady,
ano?“

Přikývla jsem a poté, co se Jax zpoza mě vysoukal, jsem se opatrně

posadila. Oběhl

gauč, zamířil ke dveřím a zadíval se kukátkem ven. „Cože, do prdele?“

Sevřely se mi vnitřnosti, vyskočila jsem na nohy a natáhla si citlivou kůži.

Položila jsem si na zranění ruku. „Kdo je to?“

Naklonil hlavu na stranu a z opačné strany dveří jsem zaslechla tlumený

hlas. Netuším,

co řekl, ale po chvíli se Jax prudce otočil.

Když otevřel komoru v kuchyni a vytáhl odtamtud pistoli, spadla mi brada.
Měla jsem

špatný pocit.

Přestože jsem věděla, že má zbraň, a už jsem ji viděla, stejně mě to pořád

šokovalo,

kdykoli ji vzal do ruky. „Jaxi…“

„Nic se neděje,“ řekl a zastavil se u mě. Volnou rukou mě chytil za zátylek,

zaklonil mi hlavu a rychle mě políbil. „Jenom preventivní opatření.“

Podle mě rozhodně neplatí, že se nic neděje, když potřebuje zbraň jako

preventivní

opatření. Zatímco šel ke dveřím a odemykal, srdce mi prudce bušilo. Svaly

mi ztuhly, když dveře otevřel a držel pistoli přímo před sebou.

„Je mi u prdele, kdo jste, jestli uděláte jedinej pohyb, kterej se mi nebude
líbit,

z tohoto domu neodejdete,“ pronesl Jax varovným tónem a ustoupil stranou.

Po chvíli ticha se ozval mužský hlas: „Rád bych si myslel, že jsem dost
chytrý, abych

vás nepřiměl tu zbraň ve vaší ruce použít.“

„A já jsem dost chytrej, abych si domyslel, že jste můj dům nechal obklíčit
a že kdybych vás do svýho domu nepustil, našel byste si cestu dovnitř
jiným způsobem.“

O co tady do prdele jde?

Muž se zhluboka zasmál. „To je možná pravda, ale nejsem tady, abych
způsobil potíže,

Jacksone. Jsem tu, abych je ukončil.“

Po těch slovech mi po zádech přeběhl mráz.

Jax stál chvíli na místě a potom krátce přikývl.

Za okamžik vstoupil ten muž dovnitř. K čertu, jako by dovnitř vtančil. V

tmavě šedém

obleku, očividně ušitém na míru, aby vyhovoval jeho úzkým bokům a

širokým ramenům,

a s lesklými černými vlasy vyčesanými z vysokého čela z něj sálaly moc a

bohatství.

Muž se zastavil kousek za dveřmi a zadíval se na mě tmavýma hnědýma

očima.

Nedokázala jsem potlačit zachvění, které způsobil jeho pronikavý, ostrý

pohled.

Jax tiše zaklel, zavřel dveře a obrátil se k nám. Zastrčil si pistoli dozadu za
džíny

a povzdychl si. Nohy mi zakořenily, nedokázala jsem se pohnout z místa, a

mělce jsem

dýchala, zatímco ten muž čekal, dokud se Jax nepostavil vedle mě a neobjal
mě

ochranitelsky kolem pasu.

Muž přišel blíž a zastavil se krok před námi. Napřáhl ruku. „Callo Fritzová,
rád vás

konečně poznávám.“

Sklouzla jsem pohledem z jeho pěkného obličeje na napřaženou ruku. Slabě

jsem mu

s ní potřásla a okamžitě ji pustila. „Zdravím. Hm, kdo jste?“

Usmál se a ukázal dokonale rovné bílé zuby. „Někteří mi říkají pan
Vachrov.“

Pan kdo? Netušila jsem, jak se to píše, ani bych to nedokázala zopakovat.

„Ale jiní lidé mě znají jako Izajáše.“

32. kapitola
Vykulila jsem oči, měla jsem pocit, že mi vypadnou z důlků. Panebože.
Tohle je Izajáš?

A stojí přede mnou, v Jaxově domě? A Jax ho sem pustil?

Zachvátila mě panika a prudce jsem otočila hlavu k Jaxovi. Sevřel mě

pevněji. „Je to

v pohodě,“ ujistil mě. „Izajáš si nikdy sám nešpiní ruce.“

Sjela jsem pohledem zpátky na toho chlapa.

Izajáš se široce usmál a to mě fakt pěkně vyděsilo. „Občas udělám výjimku.

Vzácně,

ale stane se.“

Hm, tak to mě ani trochu neuklidnilo.

„Můžu?“ Izajáš kývl bradou na ošoupané křeslo, a když Jax přikývl, posadil
se.

Málem jsem se zasmála, protože sem vůbec nezapadal, a přitom seděl ve

starém

odřeném křesle v obleku, který stál pravděpodobně víc než každý kus
nábytku v obýváku.

Ovšem kdybych se zasmála, vypadala bych jak blázen, i když jsem se tak
skutečně docela

cítila. Muž, jemuž máma dlužila miliony a jenž možná měl něco společného
s tou novou

dírou v mém těle, seděl naproti mně.

Jax mě odvedl k pohovce, posadili jsme se a pořád mě držel kolem ramen.
Šel rovnou

k věci. „O co jde, Izajáši?“

Izajáš naklonil hlavu na stranu a stále se usmíval, ale ne očima. Na

drogového krále,

a kdovíco měl pod palcem ještě, vypadal ten legendární Izajáš mladší, než
jsem si ho

představovala. Hádala bych mu něco přes třicet. „Nejdřív,“ začal, a když si

rozepínal sako, ucítila jsem, že se Jax vedle mě napjal, ale Izajáš před sebou
klidně propojil ruce, „bych se rád omluvil za Moa.“

Moa? Kdo je…? „Toho chlapa, kterej se mě pokusil unést?“

„Nejsem příznivcem slova unést, drahoušku.“

Opravdu? A jak by chtěl, abych to nazývala?

„Můj člověk vás měl ke mně přivést, ale ne násilím. Potřeboval jsem s vámi
mluvit.

Naneštěstí byl příliš dychtivý ten úkol splnit.“

„Dychtivý?“ zopakovala jsem hloupě.

„Praštil ji,“ promluvil Jax rázně. „To bych nenazval dychtivý.“

Izajáš přikývl. „Postaral jsem se o to. Nesnáším násilí na nevinných

ženách.“

Obočí mi povyskočilo. Na nevinných ženách na rozdíl od…?

„Musel jsem s vámi mluvit o tom, co se děje. On vás měl ke mně jenom
přivést. To
bylo vše a upřímně se omlouvám za jeho jednání tehdy večer,“ pokračoval
Izajáš. „Jak

jsem řekl, postaral jsem se o to. O další váš problém bylo… nebo brzy
bude… taky

postaráno.“

Páteř mi ztuhla. Zašeptala jsem. „Jaký problém?“

Izajáš mě chvíli pozoroval, potom se opřel zády do křesla, přehodil si nohu

přes nohu

a položil paži na opěrku. „Podnikám v mnoha věcech, slečno Fritzová, o

některých možná

nevíte, jiné jste si možná domyslela, a mám velkou zodpovědnost. Mimoto

mám určitou

pověst, kterou musím udržovat, a kdykoli je ohrožena, no, řekněme, že

takové situace

beru velice vážně.“

Přistihla jsem se, že přikyvuju, i když jsem si nebyla docela jistá, kam
tímhle směřuje.

Chápala jsem, co říká, aniž by to skutečně řekl. Jinými slovy měl legální
podnikání, ale taky nelegální, jak už jsem věděla.

„Jeden z mých lidí byl zodpovědný za skutečně velkou transakci. Předal

část té

zodpovědnosti lidem, kterým upřímně řečeno neměl důvěřovat,“ vysvětlil a

hleděl mi

přitom do očí. Dokonale jsem chápala, o kom mluví – o Mackovi,

Kohoutovi a mojí mámě
– a taky jsem věděla, o jakou transakci šlo. „Nakonec, když se ta transakce
rozsypala,“ –

jinými slovy, když ten umaštěnec ukradl ten heroin a zničil tím tu operaci –
„můj člověk byl ten, kdo za to zodpovídal, a moc dobře si uvědomoval, jak
nenávidím, když se něco nepovede.“

Zachvěla jsem se. Poznala jsem, že bych nikdy nechtěla Izajáše zklamat.

„Nejenže můj člověk neuspěl při té transakci, také poškodil mou pověst.
Neuplyne

osmačtyřicet hodin, aby mi člen našich vážených policejních složek

nedýchal na krk.“ Ten mírný, ale studený úsměv se z jeho obličeje vytratil a
zatvářil se ledově. „A když si to můj člověk uvědomil, přestal komunikovat,
a z toho, co jsem vyrozuměl, došel k závěru, že nejlepším způsobem, jak
napravit tu situaci, je vyhrožovat vám, nevinné ženě. Vzal otěže do
vlastních rukou a zřejmě si myslel, že když zlikviduje ty, kterým předal
něco, za co sám nesl zodpovědnost, nějak mě tím potěší. Spletl se.“

Ach, proboha.

„Takže tvrdíte, že jste neměl nic společného s Mackovým vyhrožováním

Calle ani s tou

střelbou před několika dny?“ zeptal se Jax.

„Jak už jsem řekl, Jacksone, nenávidím násilí jakéhokoli druhu na

nevinných ženách.

Můj člověk byl zoufalý. Pokazil to. A kazil to čím dál víc, takže pro mě
bylo velice obtížné pokračovat ve svém podnikání bez neustálého
narušování. Mělo to ovšem dopad i na vás, slečno Fritzová. Jsem upřímně
rád, že vás tu dnes vidím sedět. Vím, že to mohlo skončit mnohem
smutnějším způsobem.“

Znovu jsem se přistihla, jak přikyvuju, a napadlo mě, jestli se tohle

skutečně děje.
Nebyla jsem si jistá, proč by se Izajáš staral o to, co se mi stalo. Upřímně,
asi jsem mu byla ukradená, a zřejmě jen nechtěl být spojován s tím, co
vyváděl Mack.

„Při tom všem, co jsem řekl,“ pokračoval Izajáš a děsivě se usmál, „vás
chci ujistit, že můj člověk už pro vás nebude znamenat problém.“

„Cože?“ Zamrkala jsem.

Jaxova paže sklouzla z mých ramen a chytil mě za ruku. „Říkáte to, co si

myslím, že

říkáte?“

Izajáš naklonil hlavu. „Říkám, že už vám nezpůsobí žádné potíže. Nebudete

si muset

dělat starosti, že by se někdo ukázal U Mony nebo ve vašem domě, dokonce

ani

s náhodně projíždějícími auty.“

Jen jsem na něj zírala.

Jax mi sevřel ruku.

Dokonale jsem chápala, co říká, aniž by to skutečně řekl. Mack už pro mě

nebude

představovat problém, a protože mi Izajáš zjevně nedělal potíže nikdy,

důsledek toho, co máma provedla, se konečně uklidní a já to přežiju.

Musela jsem to však vědět. „Znamená to, že Mack…“

„Rozumíme tomu,“ přerušil mě Jax a sevřel mi ruku. Střelila jsem po něm

pohledem,

ale on se soustředil na Izajáše. „Je to všechno?“

Izajáš k němu stočil pohled a po vteřině přikývl. „Ano.“

„Pak tedy, nerad bych byl neslušný, ale…“

Zacukaly mu rty. „Vždycky se mi zamlouvala vaše otevřenost, Jacksone.“

„Předpokládám, že to je dobře.“

Izajáš se prostě usmál, vstal a zapnul si sako. „Přeji vám oběma v budoucnu
hodně

štěstí. Vyprovodím se ven.“ Obešel pohovku, ale přede dveřmi se zastavil a

otočil se

k nám. „Ještě jedna věc, slečno Fritzová.“

Srdce mi prudce zabušilo. „Ano?“

„Jestli uvidíte svou matku, nebo se vám ozve, dejte jí prosím vědět, že v
tomto okrese

ani státě není vítaná,“ pronesl tiše. „Jak jsem řekl, nemám rád nedodělanou
práci.“

Potom odešel.

„Ježíši Kriste,“ zašeptala jsem.

Jax rychle vstal, sehnul se, políbil mě na čelo a pospíšil si ke dveřím.

Nahlédl ven

a potom zamkl. Otočil se ke mně, protáhl si krk a vydechl. „No, teda.“

Pomalu jsem zavrtěla hlavou. „Nevím, co říct. V podstatě mi řekl, že

všechno bude

v pořádku, ale pak vyhrožoval mojí mámě, je to tak? Pochopila jsem to

správně, že jo?“
„Jo, pochopila.“ Jax došel ke mně a svalil se na gauč, takže jsme měli oči
ve stejné

výšce. „Tohle jsem teda nečekal.“

Zakašlala jsem smíchy a škubla sebou. „Ani já. Vyrazil mi dech. Připadala
jsem si jako

v mafiánském filmu. Myslíš…“

V kapse mu zazvonil telefon. Napřímil se, vzal mobil, podíval se na displej,

a než to

zvedl, zaklel. „Jo?“

Pozorovala jsem ho, jak se otočil a poodešel k oknu v obývacím pokoji.

„Vážně?“

Druhou rukou si zajel do vlasů a potom ji spustil. „No, nemůžu říct, že by

mě to mrzelo.“

Stáhla jsem obočí. Co se teď sakra děje? Popadla jsem deku, zmuchlala ji
do obrovské

koule a přitáhla si ji k hrudi.

„Jo. Jo, musíme si promluvit. Zítra, dobře. Zítra večer musím zpátky do
hospody.“

Obrátil se ke mně. „Jo, Calla si vede dobře. Bude v pořádku.“ Další

odmlka. „Fajn,

promluvíme si později, kámo.“

Jax ukončil hovor a já co nejtrpělivěji čekala, až se ke mně vrátí. „No, to

bylo rychlé.

Jako opravdu rychlé.“

„Co?“

Posadil se, objal mě a opatrně si mě přitáhl k hrudi, i s tou zmuchlanou

dekou. Sklonil bradu a zadíval se mi do očí. „Volal mi Reece. Zítra ráno tě
pravděpodobně navštíví jeho bratr.“

Vplazil se do mě už dobře známý pocit úzkosti. „Proč?“

Chvíli mě pozoroval. „Právě našli Mackovo tělo u vedlejší cesty. S kulkou

v hlavě.

Popravili ho.“

„Bože…“ vydechla jsem. „Ach, bože.“

Jax mlčel a uhladil mi vlasy z obličeje. Dlouho jsme mlčeli a jen to nechali
působit.

Nevěděla jsem, jak se mám cítit. Mack na mě vystřelil. Vyhrožoval mi.

Pravděpodobně mu

bylo ukradený, jestli přežiju jeho snahu napravit záležitosti s Izajášem, ale
přesto… Teď byl mrtvý a já jsem si nemyslela, že je správné mít pocit, že je
to tak v pořádku. Proto jsem nevěděla, jak se cítit. „To bylo rychlý,“
poznamenala jsem hloupě.

„Jo.“

„Takže Izajáš opravdu…“

„Neříkej to.“ Na vteřinu mi přitiskl prst ke rtům. „Nechceme vědět všechno

a nechceme

to s sebou nést dál, Callo. Tak prosté to je. Věrohodné popření se tomu říká.
A zatraceně, nebudeš mít kvůli tomu svinstvu výčitky svědomí, jasný?
Tohle není naše vina.“

Sklopila jsem pohled. „Vím, že to není naše vina. Mack si za to mohl sám,
za to, co
provedl. Prostě jen… nevím, jak se cítit.“

Přejel mi rty po čele. „Zlato, nemusíš cítit nic než trochu úlevy. Jsi v
bezpečí. Do háje, to je všechno, na čem záleží.“

Přikývla jsem a pak mi to opravdu došlo. Zašeptala jsem. „Je po všem.“

Pevně mě objal a políbil mě na tvář. „Jo, zlato, je po všem.“

Probudila jsem se s tím nejpříjemnějším pocitem na světě, tak nádherným,

že mě nejdřív

napadlo, že sním. Ale ne. Ach, ne, tohle byl sice sen, ale takový, který jste
naplno

prožívali.

Zamrkala jsem a otevřela oči. Kousla jsem se do rtu, sklonila bradu a

zadívala se dolů

na své tělo.

S mým pohledem se setkaly vřelé, čokoládově hnědé oči, plné hříšné

hravosti. „Ránko,“

zamumlal ochraptělým hlasem, který mi ovanul to nejcitlivější místečko.

Musela být ještě noc nebo brzy ráno, ale za okny byla pořád ještě tma.
Lampa

na nočním stolku svítila, přikrývky byly stažené a jeho tričko, které jsem
nosila do postele

– to, které jsem mu dřív ukradla – bylo zmuchlané kolem mého pasu. Lem
kalhotek jsem

měla stažený kousek pod boky, dost daleko na to, že mezi mnou a jeho ústy
nebylo nic.
„Ránko,“ vydechla jsem, a než jsem ze sebe mohla dostat cokoli dalšího,
zvedl se nade

mě, něžně mě políbil, tak moc jemně, až se mi v krku vytvořil maličký

knedlík. Odtáhl se, políbil mě ještě jednou, tentokrát však na špičku nosu, a
pak se přesunul zpátky dolů.

Zahákl prsty za lem mých kalhotek, stáhl mi je z nohou a odhodil neznámo

kam.

Z pomezí mých stehen na mě koukl skrz husté řasy. „Slibuješ, že se budeš

chovat

slušně?“

„Já? Ty žádáš mě, abych se chovala slušně?“

Vtáhl svůj plný spodní ret mezi zuby a řekl: „Musíš klidně ležet, zlato.
Nechci, aby sis potrhala stehy.“ Sklopil pohled k mým intimním partiím a
olízl si rty. Ježíši, málem jsem se při tom udělala. „Měl bych počkat, dokud
nebudeš stoprocentně v pořádku, ale jsem hladovej a nedokážu čekat.“

Zachvěla jsem se.

Zase vzhlédl. „Budeš klidně ležet?“

Opravdu jsem to nemohla slíbit, ale přikývla jsem. Chvíli se mi díval do

očí, potom se

nadzvedl a políbil mě kousek nad pupík, na zjizvenou kůži.

Ani mě to nešokovalo.

Se zatajeným dechem jsem se dívala, jak cestuje ústy okolo mého pupíku,
vzápětí ho

olízl, obkroužil a vjel jazykem dovnitř. Zalapala jsem po dechu a Jax

pokračoval, líbal mě a olizoval, jako by toužil ochutnat každou prohlubeň a
křivku. Na mém břiše si dal načas, a než se přesunul mezi moje stehna,
hlava mi spadla zpátky na polštář.

Nejdříve se mě zlehka dotkl prstem a já přiměla své tělo zůstat v klidu,

přesto jsem

trochu zavlnila boky, ale břichu to neublížilo. Pohnul znovu prstem,

obkroužil mě a vzápětí vklouzl dovnitř.

Zasténala jsem a sevřela prostěradlo pod sebou, ale on ještě neskončil a

pomalu prst

vytahoval a zasouval. Když jsem na vnitřní straně stehna ucítila jeho ústa a
potom jazyk, zrychlil se mi dech. Pokračoval pomalu, tak zatraceně
pomalu, každým dotekem rtů i jazyka si mě podmaňoval.

Jakmile prst vytáhl a vklouzl dovnitř jazykem, unikl mi přidušený výkřik a

znovu jsem

škubla boky. Než jsem poznala Jaxe, nikdy by mě nenapadlo, že se mi bude

něco

takového líbit. Zdálo se mi to příliš divné, moc intimní, ale dobrý bože, jak
jen jsem se spletla. Bylo to úžasné. Možná díky Jaxovi. Možná všichni
muži měli jazyk, jenž byl doslova hromadnou zbraní suverénního svádění.
Tak či tak jsem díky němu sténala,

vzdychala a zlomeně naříkala, až mi nakonec úplně došel dech.

Přesunul se, položil mi paži na boky a držel mě na místě. Zdálo se, že

vnímá, jak jsem

blízko. V lůně mi narůstaly napětí a žár, vzápětí práskly jako hrom, jako
výbuch divokých pocitů, který sežehl každé nervové zakončení ve žhavé
vlně rozkoše. Jax zpomalil a já se pořád ještě chvěla. Pak zvedl hlavu,
políbil mě na vnitřní stranu stehna a poté pod pupík.

Když se nade mnou vzepřel, sáhla jsem na pas starých šortek, které nosil.
Přes látku jsem přejela prsty po jeho tvrdém mužství a Jax se prudce
nadechl.

„Callo,“ varoval mě.

Olízla jsem si rty. „Můžu ti to oplatit.“

„Proto jsem to nedělal.“

„Já vím.“ Opatrně jsem se přetočila na nezraněnou stranu a našla ho ležet

vedle sebe,

opíral se o jednu paži. Jeho ústa byla tak blízko, že jsem je musela políbit, a
rychle jsem se utopila v jeho chuti smíšené s mou.

Jax uměl skvěle líbat. To jsem zjistila hned. Líbal se rád, úplně se v tom
vyžíval a byl v tom úžasný. A když se do toho ponořil, znovu jsem mezi nás
natáhla ruku. Sex máme na příštích pár dní kvůli mému bezpečí sice
zakázaný, ale to neznamená, že nemůžu

použít ruku nebo ústa.

Zatahala jsem za jeho šortky, ale Jax chytil moje zápěstí a zavrčel mi do rtů:
„Callo,

zlato…“

„Nejsem invalida, Jaxi. Chci to.“

Nepohnul se snad celou věčnost, ale potom mou ruku navedl pod lem
šortek. No, byla

jsem ráda, že je se mnou zajedno.

Jakmile jsem sevřela jeho naběhlý úd, Jaxovo tělo se zachvělo. Pustil moje
zápěstí

a stáhl si šortky až na stehna. Políbila jsem ho na krk.

Sklouzla jsem níž a zatlačila ho do postele, až ležel na zádech a hleděl na
mě nahoru.

Přejela jsem očima po jeho těle a zatím pomalu pohybovala rukou. Bože,
byl nádherný.

Každý kousek jeho drsné pokožky, každý tuhý sval a každá nedokonalost.
Vyklenul boky,

když jsem palcem pohladila hlavičku. Usmála jsem se. Pamatovala jsem si,
jak mi to

ukazoval a jak moc se mu to líbilo.

„Ježíši, Callo,“ zavrčel, natáhl ruku a vjel mi prsty do vlasů. „Přivádíš mě k

šílenství.“

Zakřenila jsem se. „Zatím jsem nic neudělala.“

„Ach, děláš dost. Jsi…“ Slova zanikla v hlubokém zavrčení, protože jsem
sklouzla ještě

níž a vsunula si ho do úst. „K čertu, Callo…“

Jak jsem se posouvala níž, ucítila jsem trochu nepříjemný pocit v břiše, ale
nic vážného, a rozhodně mě to neodradilo od toho, co jsem mu chtěla
udělat. Klouzala jsem po něm ústy a Jax přesunul ruku z mých vlasů na
zátylek. Hladil mě palcem, zatímco jsem ho

olizovala a sála, dokud se jeho boky nezačaly trochu zvedat. Sotva se

ovládal. Sevřel ruku na mém krku a cítila jsem, jak se mi v ruce chvěje a
tepe. Dýchal rychleji, a když jsem ho vsála hlouběji – což asi nebylo moc –
chraplavě vykřikl.

Na poslední chvíli mě ze sebe zvedl a vytáhl nahoru. Stehy na mém břiše

malinko

zaprotestovaly. Pořád jsem ho držela v ruce a cítila jeho vyvrcholení. Jax

prohnul záda a sevřel ruce na mých pažích pevněji. Pozorovala jsem, jak se
mu zatínají a vlní svaly, jejich provazce mu na krku vystoupily a v jeho
krásném obličeji se mihlo napětí. Pak se jeho tělo uklidnilo a Jax jen ztěžka
oddechoval.

„Zatraceně, Callo.“ Přitáhl mě k sobě a přiložil rty na moje. Zhluboka mě

políbil. Když mě překulil na záda, cítila jsem teplo mezi stehny i v žilách.
Potom polibek zpomalil a opřel se o mě čelem. „Jsi dokonalá, víš to?“

„Ne, nejsem.“ Usmála jsem se, protože se mi líbilo, že si to myslí.

„No tak. Když to říkám, je to pravda.“

Tiše jsem se zasmála a on se odtáhl.

„Budu hned zpátky,“ řekl a za okamžik se vrátil s vlhkou žínkou. Oba nás
otřel, a když

skončil, omotal své tělo kolem mého.

„Čas spát?“ zeptala jsem se.

Zachechtal se. „Hmmm.“

Ve tmě jsem se usmála. „Kolik je vlastně hodin?“

„Nevím,“ odpověděl a políbil mě na rameno. „Nestarám se o to.“

„Takže jsi mě probudil uprostřed noci, jenom abys…?“

„Jo, sakra.“

Znovu jsem se zasmála a přitulila se do jeho tepla. „Miluju tě.“

Jeho hruď se proti mým zádům ostře zvedla a vzápětí mě zasypal línými
polibky

na hrdle i tváři. „Taky tě miluju.“

„Víš jistě, že tu budeš v pohodě?“ zeptala se Tereza, poté co mě objala.
„Můžeme se

ještě zdržet. Jaseovi to nevadí.“

Ohlédla jsem se na Jase, který se opíral o stěnu nedaleko dveří. Poslední

hodinu

pozoroval Terezu tak mlsně, jako by si ji chtěl dát jako zákusek. Takže jsem
pochybovala, že mu to nevadí. Usmála jsem se na ni. „Jsem v pohodě.
Zbytek večera budu jen odpočívat u televize. Nemyslím, že Jax bude v
práci až do zavíračky. Říkal, že bude okolo půlnoci doma.“

„Budeme dlouho vzhůru,“ ozval se Jase. „Kdybys něco potřebovala, prostě

zavolej.“

„To se vsadím, že budete,“ poznamenala jsem suše.

Zakřenil se, odtáhl se od zdi a objal Terezu zezadu kolem pasu. Mrkl na mě,
sklonil

hlavu a políbil ji na spánek. „Pojď, zlatíčko, pojedeme.“

Tereza položila ruce na jeho paže, zatímco Jase začal couvat ke dveřím.
„Nezapomeň

na ten zítřek! Jestli budete s Jaxem chtít, můžeme se zajít někam najíst, než
odjedeme

domů. Dobře?“

„Nezapomenu.“ Následovala jsem téměř zoufale se tvářícího Jase ke

dveřím. Strávili tu

celé hodiny poté, co Cam s Avery odjeli dělat, cokoli roztomilé páry dělají
ve vlastním volném čase. „Mělo by to být v pohodě. Dobře se bavte.“

Jase se ušklíbl přímo hříšně. „To budeme.“

Tereza protočila panenky, protože ji přímo vytáhl ze dveří, ale na poslední
chvíli se mu vykroutila a přiběhla ke mně na zápraží a znovu mě objala.
„Jsem ráda, že je všechno v pořádku,“ zašeptala a potom se otočila na své
zdravé noze.

Rozběhla se a skočila z vrcholu krátkého betonového schodiště. Jase, který

stál dole,

zaklel, chytil ji a lehce zavrávoral. „Ježíši, ty budeš moje smrt.“

Tereza se zahihňala a obtočila mu nohy kolem pasu. Když se Jase otočil a

zamířil

k autu, přes jeho rameno mi zamávala. Zatřepala jsem na ni prsty a napadlo

mě, že se

porvou s Camem a Avery o první místo.

Zavřela jsem dveře a přešla k pohovce. Celý den jsem strávila s kamarády a
Jaxem

a byla z toho unavená. Hodila jsem si přes sebe deku a schoulila se na

gauči. Brzy jsem usnula obklopená obláčkem šťastných myšlenek.

Dnešek byl fajn, vlastně přímo skvělý. Normální – pro mě zcela nový
normální den,

naplněný smíchem, povídáním a polibky, spoustou sladkých i žhavých

polibků. Na to bych

si mohla zvyknout a taky zvyknu. Návrat do Shepherdu bude těžký, ale

zvládneme to

spolu. Ten obláček štěstí bude dál nadýchaný a ohromný.

Nevím, jak dlouho jsem spala, ale probrala jsem se při jemném dotyku
chladných prstů
na mé tváři. Zamrkala jsem a otevřela oči s očekáváním, že uvidím vedle
sebe sedět

Jaxe. Asi jsem spala déle, než jsem myslela.

Vedle mě však neseděl Jax.

Srdce mi vyskočilo až do krku. Posadila jsem se tak prudce, až jsem si

natáhla bolavou

kůži na břiše a cukla sebou. „Proboha.“

Seděla tu máma.
33. kapitola
Musela jsem na ni zírat snad celou hodinu, než jsem byla schopná
promluvit. „Jak ses

dostala dovnitř?“ zeptala jsem se a otáčela hlavou, jestli někde neuvidím

Jase, ale zdálo se, že jsme v domě samy. Možná to na začátek nebyla
nejlepší otázka, ale máma mě překvapila, absolutně šokovala.

Odtáhla se ode mě a vstala z gauče. Tehdy jsem si všimla, že má na sobě

stejné

oblečení, v jakém jsem ji viděla naposledy, a když jsem se zhluboka

nadechla, moje

srdce… bože, bolelo mě, jako by někdo sáhl dovnitř a sevřel ho v pěsti.
Páchla jako

někdo, kdo neviděl sprchu mnoho dní.

Ježíši.

Levou rukou si třela pravou paži a rozhlížela se. „Zadními dveřmi.“

„Jak?“

„Mají starý zámek bez zástrčky. Vypáčila jsem ho.“

„Tys… vypáčila zámek?“ Když přikývla, jen jsem na ni zírala. „Ty umíš
vypáčit zámek?“

Zase přikývla a přestala si třít paži. Rukou se však dál držela za vnitřní
stranu lokte.

„Zlatíčko, já nemám…“
„Nechala jsi mě tam.“ Probrala jsem se ze své otupělosti a vstala. Máma ke
mně rychle

stočila pohled.

Prudce zamrkala. „Musím ti říct…“

„Je mi fuk, co mi chceš říct.“ Byla to pravda. Strašná, ale přesto pravda.
„Postřelili mě, vědělas to?“

„Zlatíčko…“

„Přestaň mi tak říkat!“ vykřikla jsem a sbalila ruce do pěstí. „Odpověz mi

na otázku,

mami. Uvědomila sis, že mě postřelili?“

Otevřela popraskané rty, ale nepromluvila. Místo toho sklopila bradu a

začala se

škrábat na paži.

V hrdle jsem měla pocit, jako bych spolkla něco hořkého. Hleděla jsem na
mámu, svoji

matku, ale jako bych viděla ducha. „Věděla jsi, že mě postřelili, a opustila
mě, když jsem krvácela na parkovišti. Ležela jsem dva dny v nemocnici.
Měla jsem vnitřní krvácení.

Zajímá tě to vůbec?“

Zvedla bradu, její skelné oči se na vteřinu setkaly s mýma a pak uhnula
pohledem.

„Záleží mi na tobě, Callo. Mám tě ráda. Jsi moje dcera. Jenom… já…“

„Když se sjedeš, to máš radši, že?“ Nakřáple jsem se zasmála. „Tak to bylo
vždycky.
Drogy pro tebe byly vždycky důležitější než všechno ostatní.“

Nejdřív mlčela a potom řekla něco, co jsem hluboko v srdci věděla, že

řekne: „Nemám

svoje děťátka, Callo. Kevin a Tommy, oni…“

„Jsou mrtví!“ zařvala jsem a do očí mi vhrkly slzy. Vzduch mi v plicích

zadrnčel

a všechno… všechno ze mě muselo ven. „Jsou mrtví, mami. Jsou mrtví už

pěkně dlouho.

A víš co? Táta je taky pryč už pěkně dlouho. Nejsi jediná na tomhle světě,
kdo o ně přišel.

A to, že do sebe budeš rvát svinstvo, ti je zpátky nepřivede.“

Couvla o několik kroků, jako by mohla uniknout tomu, co říkám, ale nebylo
to poprvé,

co jsem jí tohle řekla. Ovšem věděla jsem, že je to naposledy.

Byla jsem rozjetá. Mnoho let frustrace, zklamání a bolesti se ve mně

nakupilo

a vybuchlo jako natlakovaná láhev. „Okradla jsi mě, mami. Pamatuješ si to

vůbec?

Vybílila jsi mi konto, nasekalas na moje jméno dluhy přes sto tisíc dolarů, a
já musela žádat o další finanční podporu, abych mohla dokončit školu!“

Máma sebou škubla.

„A kromě toho mě kvůli tobě málem zabili. Mohla jsem být zatraceně
mrtvá, mami,

doopravdy mrtvá.“ Znovu se zhrozila, ale tohle nemohlo být poprvé, co jí to

přišlo
na mysl. „Clyde měl kvůli těm lidem, co byli na tebe naštvaní a obtěžovali
mě, srdeční

infarkt. Málem umřel.“

Pohnula ústy, ale neslyšela jsem ji.

„Celý můj život jsi převrátila vzhůru nohama. Zase.“

Zavrtěla hlavou, rozhlédla se po Jaxově obýváku a nepoddajné zacuchané

prameny

vlasů jí dopadaly na vyzáblé, nezdravě vypadající tváře. „Myslela jsem…

myslela jsem, že bych ty peníze mohla získat zpátky.“

„Jo, kdybys ukradla heroin Izajášovi. No, to nevyšlo, co?“ Ztěžka jsem
dýchala,

rozhněvaná a zároveň naplněná smutkem. Srdce mi prudce bušilo. „Byl

tady, víš. Říkal, že se nesmíš v tomhle státě ani ukázat. Víš, co to znamená,
mami?“

„Odjedu,“ vydechla, pohledem těkala mezi mnou a zdmi. Byla vylekaná

jako do kouta

zahnaná myš. „Mám kamarády v Novém Mexiku. Sejdu se s nima. Chtěla

jsem tě vidět,

než odjedu.“

Zmizí odsud, jako že nadobro.

Fajn.

Páni. To mě rozrušilo víc, než by mělo, což bylo postavené na hlavu.

Věděla jsem, že se to stane. Jediná další možnost byla, že tu zůstane, ale to

by
znamenalo jistou smrt. Stejnou jako pro Macka. Pozorovala jsem ji, jak
pomalu přede

mnou krouží a tře si paži špinavými nehty. Stiskla jsem rty, abych
nezavzlykala.

„Jsi teď sjetá, že jo?“

Začala kroužit rychleji. „Nejsem. Jenom jsem něco potřebovala, zlatíčko.

Není to

dobrý.“

Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Hněv mě zevnitř užíral jako

rakovina. Ten jed

ve mně koloval od doby, co jsem byla malá holka. Nic nového, ale když
jsem otevřela oči a dívala se na ni, jak se škrábe na ruce a v podlaze
vyšlapává chodníček, najednou jsem byla příliš vyčerpaná, než abych se
toho hněvu držela zuby nehty. Po dnešku už mámu nikdy neuvidím. Zmizí.
Posledních pár let jsem měla pocit, jako by byla mrtvá, ale teď to bude
skutečnější. Předtím jsem věděla, že je někde poblíž, jenže po dnešku
nebudu mít tušení, kde bude. Jestli bude zraněná, nebo se jí stane něco
horšího, žádný Jax nebo

Clyde mi nezavolá. Nikdy se to nedozvím. Bude vážně nadobro pryč.

Posadila jsem se a zhluboka vydechla.

„Je mi to líto,“ řekla máma.

Zvedla jsem k ní zrak. Přišla blíž, ale pořád chodila sem a tam a škrábala si
ty jizvy

po vpiších. Ztuhla jsem. „Já vím.“

Zastavila se, zadívala se na mě jako laň lapená ve světlech zrychlujícího

auta a potom
někam poodešla. Zamračila jsem se, otočila se a dívala se za ní. Šla ke
kulatému

jídelnímu stolu, o němž jsem pochybovala, že ho Jax někdy používá.

Leželo na něm několik listů papíru.

Třesoucíma se rukama máma ty papíry zvedla a otočila se ke mně. Vydala

se za mnou,

ale zastavila se asi metr za pohovkou. „Tohle je… tvoje.“

Stáhla jsem obočí, vstala a přešla k ní. „Co je to?“

Otřela si zpocené čelo hřbetem ruky. Teplota tu přitom byla nastavená skoro
jako

v ledničce. „Tady máš svůj život zpátky.“

Hleděla jsem na ni a netušila, co tím mohla myslet. Natáhla ruku a papíry

mi podala.

Připravená na všechno jsem si je vzala a rychle na ně pohlédla.

Potom jsem se na ně zadívala dlouze a pořádně.

Byly to jenom tři stránky, jedna z nich delší a přeložená. Když jsem ji
rozložila, zatajila jsem dech. „Mami…“

„Dům je tvůj,“ prohlásila. Když jsem k ní vzhlédla, hladila si oběma

rukama tváře.

„Nikdy jsem ho nezastavila. Ani jsem na něj neměla hypotéku. Já…

nechala jsem ho být.“

To jsem nevěděla. Předpokládala jsem, že na něj měla půjčku, kterou

bůhvíkolik
měsíců nesplácela, a že brzy propadne bance. Skutečnost, že ten dům
nevyužila jako

zdroj dalších peněz, mi hlava nebrala. Zadívala jsem se na ty papíry, abych

se ujistila, že se ta slova nezměnila. Ne. Bylo to tak. Listina podepsaná mojí
mámou a nějakým chlapem, jehož jsem podle jména neznala.

„Musíš to jenom podepsat, a je to hotové.“ Poodešla od stolu a pak se

zarazila. „Dům

je tvůj. Prodej ho. Dostaneš za něj aspoň sto táců.“

Ruce se mi chvěly a měla jsem pocit, že se podlaha pode mnou nahnula.

Nedokázala

jsem to vůbec pobrat. Dům byl můj – jestli tohle bylo platné – byl můj.
Mohla bych ho

prodat a získat skoro všechny peníze na splacení těch dluhů. Můj život
vjede zpátky

do starých kolejí, ale lepších a krásnějších, protože teď jsem měla ve svém
životě někoho dalšího.

Zadívala jsem se na ni a znovu jsem cítila to klubko emocí, jen teď bylo
velké jak

basketbalový míč. „Mami, nevím, co na to říct.“

„Neděkuj mi. Udělej cokoli, ale neděkuj mi.“ Ztěžka polkla. „Obě víme, že
si to

nezasloužím.“

Spodní ret se mi chvěl. „Mami.“

„Mám tě ráda, zlatíčko.“ Přikročila blíž ke mně, na délku paže, ale pak hned
zase rychle couvla. „Vím, že to tak nevypadá, ale miluju tě. Vždycky jsem
tě milovala. A pořád budu.“
Zavřela jsem oči a roztřeseně se nadechla.

„Jsem na tebe tak pyšná,“ zašeptala.

Celá jsem se zachvěla a otevřela oči. Stála přede mnou, dívala se na mě a

pomalu

couvala dál ode mě. Věděla jsem, že bych ji mohla obejmout. Možná ji
vidím už

naposledy. Měla bych ji obejmout. Je to moje máma, a i když jsem ji někdy

nenáviděla,

milovala jsem ji. A vždycky budu.

Ale nedala mi tu šanci.

Odešla k zadním dveřím a věděla jsem, že tím říká: nedotýkej se mě.

Odcházela a se

srdcem až v krku jsem se dívala za ní, jak otevírá ty dveře, na kterých

vypáčila zámek.

A pak jsem si vzpomněla na hospodu U Mony.

„Počkej,“ zavolala jsem na ni a držela si papíry na hrudi. Věděla jsem, že

moje starost o ten podnik není tím hlavním důvodem, proč jsem na ni
zavolala. Odkládala jsem nevyhnutelné. „Co bude s hospodou?“

Stáhla obočí. „Co je s ní, zlatíčko?“

Pochybovala jsem, že by na ni zapomněla. „S hospodou, mami. Co s ní

uděláš? Když jsi

na mě přepsala dům, přepsala jsi i hospodu?“ Protože jinak by mi ten

podnik připadl až

v případě její smrti, a to jsem jí rozhodně nechtěla říct, ani na to pomyslet.

Máma zavrtěla hlavou. „Zlatíčko, ten podnik mi už nepatří. Nemám ho…
asi rok nebo

tak.“

Podlaha se pode mnou znovu nahnula. „Cože?“

„Prodala jsem ji za…“ Suše a slabě se zasmála. „To je fuk. Prodala jsem ji a
je

v dobrých rukou, zlatíčko.“

Chloupky na zátylku se mi zježily a naskákala mi husí kůže. Najednou mě

napadlo, že

bych se měla posadit.

„A ty jsi ve stejných dobrých rukou. Vždycky jsem si myslela, že… ty a

Jackson se jeden k druhému dokonale hodíte. Je to hodnej kluk. Jo, opravdu
hodnej. Miluje naplno, o všechno se stará a na všem mu záleží,“
pokračovala, zatímco já se rukou opřela o židli u jídelního stolu. „O
hospodu se stará dobře a bude se o ni starat i dál.“

Ostře jsem se nadechla. „Jax je majitel?“

Máma přikývla a sevřela ruku na klice. „Nechtěla jsem pro tebe takový
život. Bude

z tebe zdravotní sestra, je to tak? Budeš pomáhat lidem a dělat dobré věci.
To je… tvoje cesta.“

Zamrkala jsem. Počkat, cože? „Jak to víš?“

Otevřela ústa a potom jí zcuchané vlasy znovu spadly do tváře. „Musím už

jít, zlatíčko.

Měj se dobře. Vím, že budeš, ale… měj se krásně a… a buď šťastná.

Zasloužíš si to.“
Vzápětí byla pryč, vyklouzla ze dveří jako přízrak. Zůstala jsem stát na
místě, chycená ve víru emocí, a nemohla se pohnout. Máma odešla. Teď je
navždy pryč, a než odešla, všechno mi dala.

A taky pořádně otřásla základy mého současného života.

Připadala jsem si jako pitomec.

Posbírala jsem listiny od mámy, odnesla si je s sebou na pohovku a zvedla

ze stolku

telefon. Přála jsem si, abych měla svoje auto. Protože zadní sklo bylo
roztříštěné

a v karoserii zelo několik nadbytečných děr po té pensylvánské kovbojce,

moje auto bylo už podruhé v servisu a pochybovala jsem, že tahle oprava
bude zadarmo. Na ničem z toho teď však nezáleželo. Jenom jsem se chtěla
odsud dostat. Potřebovala jsem něco

udělat, protože se mi ze všeho točila hlava a hruď se mi bolestivě svírala.

Bylo už skoro jedenáct večer, Jax bude brzy doma. S telefonem v ruce jsem
zvažovala,

jestli mu mám napsat, nebo zavolat. Místo toho jsem hodila mobil na stůl.

Jsem tak zatraceně nevšímavá a hloupá.

Všechno teď dávalo smysl. Měla jsem vědět, že máma už neměla s

hospodou nic

společného. Stav, v němž se nacházela, jak hladce všechno běželo, všechny

ty listiny

v kanceláři přímo křičely, že tomu vládne někdo jiný. Clyde mi říkal, že si s

hospodou

nemusím dělat starosti. Očividně ne.

Máma ji prodala Jaxovi a on mi to zatajil. Ani Clyde mi to neprozradil, ale s
ním jsem

nespala a nebyla do něj zamilovaná. Proto se Jaxovy tajnosti o tomhle

malém detailu

zdály mnohem důležitější.

Netušila jsem, co si mám myslet. Nechápala jsem, proč mi to neřekl,

obzvlášť poté, co

jsem se v kanceláři přehrabovala v papírech a myslela si, že na to mám plné

právo, když jsem ho evidentně neměla.

Protřela jsem si obličej a hleděla na dokumenty k máminu domu – nyní

mému domu,

mému lístku na svobodu z dluhů, do kterých mě máma zatáhla. Napraví to

ten největší

problém, jenž se nade mnou sklání, ten, na který jsem nikdy nezapomněla,
ale snažila se na něj nemyslet, protože bych se z toho musela zbláznit, ale
teď… teď tu bylo něco jiného.

Jax mi lhal.

Nevěděla jsem, jak se kvůli tomu mám cítit, a byla jsem příliš emočně
vyčerpaná kvůli

setkání s mámou a jejímu odchodu, zřejmě už nadobro. Jax mi tajil něco tak
důležitého

a to otřáslo mou důvěrou. Stěží jsem ji dokázala udržet pohromadě.

Jestli mi lhal o tomhle, jestli přede mnou tajil tohle, o čem dalším mi lhal
nebo přede mnou skrýval? Nemyslela jsem si, že je to nerozumná otázka. Z
dřívějších zkušeností jsem věděla, že když lidé před ostatními něco tají,
neříkají toho mnohem víc.
Sakra, byla jsem typický příklad.

Střelila jsem pohledem k telefonu, naklonila se, sebrala ho ze stolu a

provedla něco, co jsem nikdy dřív neudělala.

Zavolala jsem Tereze a necítila se kvůli tomu moc dobře, protože bylo
pozdě a byla jsem si jistá, že jsem přerušila nějakou akci jeden na jednoho s
Jasem, vzhledem k jejímu pomuchlanému oblečení a rozcuchaným vlasům.

Ovšem jako pravá kamarádka telefon zvedla. A navíc přijeli s Jasem zpátky
k Jaxovu

domu, naložili mě a odvezli do hotelového apartmá, které sdíleli s Camem a

Avery.

Bylo už po půlnoci, dveře pokoje byly otevřené a seděla jsem schoulená

na nepohodlném květovaném křesle a vyklopila jim, co se právě stalo.

Avery vypadala šokovaně.

Cam, který seděl za ní na podlaze s rukama kolem jejího pasu a nohama

podél jejího

těla, se na ty poslední novinky – že je Jax majitelem hospody, o níž jsem si

myslela, že bude jednoho dne moje – netvářil moc vesele.

Tereza vypadala zamyšleně.

Jase se opíral o čelo postele a z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst, ale jako
první řekl něco víc než jen „proboha“ nebo „co to sakra je“.

„Lidi mají různé důvody, proč mají před ostatními tajnosti,“ pronesl.
„Neříkám, že to

něco z toho omlouvá, ale musíš si ho vyslechnout.“

Cam převrátil oči. „Kámo, tohle není něco, co držíš v tajnosti.“

„Jo, já vím o mnoha věcech, který se neměly držet v tajnosti.“ Pohled, který
si Jase

s Camem vyměnili, divoce zablikal na mém radaru. Na něco naráželi. „Lidi

prostě mají své důvody. Zdá se jako dobrej chlap a netajil to před ní jen tak
pro nic za nic.“

„Jase má pravdu,“ vyhrkla Tereza dřív, než mohl Cam odpovědět. „Chci
říct, že není

správný, že to před tebou tajil. Je to důležitý, ale musel pro to mít důvod.“

Přikývla jsem a shlédla na telefon v klíně. Asi před dvaceti minutami mi

Jax volal.

Nezvedla jsem to, ale napsala jsem mu, že jsem s Terezou. Něco odpověděl,
ale

nedovolila jsem si se na tu zprávu podívat. Volal znovu a já pak vypnula

vyzvánění.

Nebylo to moc chytré, ale pořád jsem nevěděla, co mu říct, ani co si myslet.

Ovšem Tereza s Jasem měli pravdu. Všichni jsme měli svá tajemství a
všichni jsme

někdy lhali. Dokázala jsem si přiznat, že jsem lhala svým kamarádům.

Vyslechli mě

a odpustili mi.

Prostě jsem si potřebovala utřídit myšlenky. Stalo se moc věcí najednou. O

všem jsem

pochybovala.

„Opravdu mu na tobě záleží,“ podotkla Avery a já se na ni zadívala.

Napadlo mě, jestli
je kromě krásné zrzky i čtenářkou myšlenek. „Když jsi byla zraněná,
nechtěl se od tebe

nechat odtrhnout.“

„Já vím,“ zašeptala jsem.

„Ne,“ řekla. „Myslím tím, když jsi byla v bezvědomí, slyšeli jsme o tom,
jak se choval, od tvé kamarádky Roxy. Prý strašně vyváděl, když mu
nechtěli v nemocnici dát informace o tvém stavu, protože není z rodiny.“

Srdce mi poskočilo. „Cože?“

Přikývla. „Málem ho odtamtud vyhodili. Až jeden z jeho kamarádů od

policie ho uklidnil

a promluvil s doktory. Opravdu mu na tobě záleží, Callo, takže musí mít

důvod, proč…“

Přerušilo ji zaklepání na dveře. Napjala jsem se. Bylo pozdě, takže to bylo
divné.

„Někoho čekáte?“

Cam se odpoutal od Avery a zvedl se na nohy. „Ne, ale klidně bych se

vsadil, kdo to asi je.“

Tereza na mě vykulila oči a mně se zrychlil tep. Rozmotala jsem nohy a

chytila se

područky křesla.

Cam nakoukl klíčovou dírkou. „Jo, měl jsem pravdu.“

Páni.

Začala jsem vstávat a napadlo mě, že jsem asi ten telefon měla vzít, protože
teď jsem
měla silné podezření, kdo to je.

Cam otevřel dveře, ustoupil stranou a odhalil, kdo stojí ve dveřích. Moje
podezření se

potvrdilo.

Jax tam stál a z toho, jak se tvářil, podle napětí jeho sevřených rtů a kolem
jeho

tmavých očí, jsem poznala, že ví, že to vím.

Že vím všechno.

Vstoupil do pokoje, zatímco Cam zavíral dveře a tiše mumlal: „Jen pojď
dál.“

Jax si ho nevšímal, pohled upíral na mě. „Musíme si promluvit.“

S prudce bušícím srdcem jsem vstala a sevřela mobil v ruce. „Jo, musíme.“

„Jsem jedinej, komu je divný, jak věděl, že je Calla tady, v tomhle hotelu?“
zeptal se

Cam cestou zpátky k Avery.

„Okolo nemocnice není zase tolik hotelů,“ odpověděl a pořád ze mě

nespouštěl oči.

„A mám kamarády, kteří pro mě rychle dokážou takový blbosti zjistit.“

„No, to je trochu děsivý,“ zamumlal Cam tiše, natáhl ruku a pomohl Avery
vstát.

Jaxovi ztuhla ramena. „Já vím.“

Zamrkala jsem. „Možná bychom měli…“

„Jsem si jistej, že to už vědí, když jsi šla za nima místo za mnou, takže si
tohle

vyslechnou taky.“

Ježíši.

Cam a Avery se zarazili ve dveřích do svého pokoje, zrovna když se chtěli

potají

vytratit. Rychlý pohled na Jase a Terezu mi prozradil, že k tomu, aby se

cítili jako v kině, jim chyběl už jenom popcorn.

„Jaxi, můžeme jít ven.“

„Přišel jsem domů a nebyla jsi tam,“ začal a ihned pokračoval. „Vzhledem
ke všemu, co

se děje, mě to opravdu vyděsilo. Jo, vím, že jsme v pohodě, ale aspoň vzkaz
nebo

esemesku bych ocenil.“

„Počkej ale,“ přerušila jsem ho, „řekla jsem ti, že jsem s kamarády.“

„Až potom, co jsem přišel domů a uviděl na stole ty papíry,“ opravil mě a

oči mu

zablýskly skoro černě. Kruci, měl pravdu, tak jsem sklapla a on pokračoval:
„Setkala ses s mámou, proto je mi jasný, že ti to zamotalo hlavu. Taky jsem
viděl, že ti darovala dům.

To je dobře, jsem rád.“

Rozhlédla jsem se po pokoji a do obličeje se mi nahrnula barva, jak nás

moji kamarádi

se zájmem pozorovali, včetně Cama a Avery.

„Ovšem vím, že to není důvod, proč sedíš v tomhle hotelovém pokoji, místo
abys teď

byla v mojí posteli.“

Proboha. Zrudla jsem kompletně.

Tereza stiskla rty a rozsvítily se jí oči.

Čas zavést rozhovor jiným směrem. Chtěl tohle řešit před mými kamarády,
ať je tedy

po jeho. „Jsi majitelem hospody U Mony. Vlastníš ji víc než rok a nikdy tě
nenapadlo, že bys mi o tom řekl?“

Hruď se mu nadzvedla. „Měl jsem v plánu ti to říct. Chystal jsem se…“

„Je to ono, cos mi říkal v nemocnici? Že si se mnou musíš o něčem

promluvit? Měl jsi

na to dost času. A spoustu času předtím, třeba když jsem poprvé přišla a
přehrabovala se v papírech v kanceláři!“

Jaseova hlava se otočila k Jaxovi, jako by míček teď byl na jeho straně
kurtu.

Neodpověděl okamžitě, což bylo fajn, protože jsem si připravovala celou

záplavu slov

a otázek a možná trochu nadávek, ale když promluvil, už podruhé toho

večera se pode

mnou otřásly základy.

„Znám tě už víc než rok,“ prohlásil a napětí z jeho ramen zmizelo, jako by z
něj spadlo těžké závaží. „Nemluvím o tom, že tě znám díky tomu, co mi o
tobě řekl Clyde nebo tvoje máma. Znal jsem tě. Viděl jsem tě dřív, než jsi
vůbec věděla, že existuju.“
Otevřela jsem ústa, dokonale zmatená. „Cože?“

„Poprvé jsem tě uviděl loni na jaře, před víc než rokem. Před kolejí, šla jsi
do školy,“

vysvětlil a já náhle měla pocit, že se musím posadit. Všichni v místnosti

jako by zmizeli, jako bychom tam stáli jenom my dva. „Byl jsem tam s tvou
mámou. A ne naposledy.

Každých pár měsíců, když byla Mona den či dva střízlivá, tě chtěla vidět.
Tak jsem ji

odvezl za tebou, protože vím… Já vím, jaké to je, nedostat druhou šanci. Ty
to víš. Tak jsem ji vozil. Jednou jsi stála před jinou budovou s ní.“ Kývl
bradou k Tereze. „Čekali jste tam s jiným klukem, všichni tři, dokud se
neobjevil Jase.“

Proboha, nohy se pode mnou podlomily. V myšlenkách jsem se vrátila v

čase.

Pravděpodobně mluvil o Brandonovi.

„Naposledy jsme tam byli na jaře. Seděla jsi sama venku na lavičce,
myslím, že před

knihovnou. Četla sis. Kdykoli jsem tam tvou matku přivezl, nikdy se
neodhodlala

k dalšímu kroku. Neměla kuráž vynahradit ti cokoli z toho, co provedla, ale

chtěla to.

Jenže to nikdy nevyšlo, protože jsi vždycky vypadala tak šťastně.“ Pomalu
vydechl.

„Pokaždé ses zdála zatraceně šťastná. Usmívala ses. Smála ses. Tvoje
máma to nechtěla

pokazit.“
Couvla jsem o krok, měla jsem potíže klidně stát.

„Při každé cestě o tobě mluvila a bylo to opravdové, víš? Nebyla při tom
sjetá ani

pomatená. Proto jsem o tobě všechno věděl. Ne od Clydea, ani od Mony,

když byla opilá,

i když i tehdy o tobě občas vykládala, ale nejvíc toho napovídala střízlivá.
Zjistila, že studuješ ošetřovatelství, a nepřekvapilo ji to. Jednou mi řekla, že
sis sestřičky oblíbila, když jsi ležela v nemocnici.“

Zavřela jsem oči proti tomu náhlému přívalu emocí. Máma měla pravdu.
Sestřičky jsem

si oblíbila a teď jsem chápala, jak máma věděla o mém oboru. Byla
několikrát

v Shepherdu, s Jaxem.

„Pokaždé, když přijela, si se mnou chtěla promluvit?“ zajímala jsem se a

hlas mi zněl

neskutečně tence.

„Jo, chtěla. Byla si vědoma svých chyb a přešlapů víc než kdokoli jinej,
myslím,“

odpověděl. Když jsem otevřela oči, pořád mě pozoroval. „Nikdy pro tebe
nechtěla

hospodskej život. Věděla, že je malá šance, že tu zůstane ještě dlouho.

Jakmile zjistila, že bych hospodu od ní převzal a staral se o ni, prodala mi
ji. Nechtěla, abys vůbec měla možnost ji mít.“

Opravdu se musím posadit.

Jax ještě neskončil. „Neřekl jsem ti o tom, protože jsem nevěděl, jakej bys
měla pocit
z toho, že za tebou máma jezdila. Nevycházely jste spolu dobře, a když to
vysvětluju,

vycházím z toho jako podivnej blázen, takže jsem se opravdu netěšil na to,
až to udělám, ale chystal jsem se k tomu.“

„Rozhodně ne jako blázen,“ zašeptala užasle Tereza.

Na chvíli mu zacukaly koutky rtů, ale pak obrátil svou pozornost zpátky ke
mně.

„Kdykoli jsem tě viděl, měl jsem pocit… jako bych tě znal o kousek líp.
Nikdy jsem s tebou nemluvil, ale jak jsem tě viděl se pořád usmívat nebo se
smát… nebo klidnou…“ Zavrtěl hlavou a mně se sevřelo srdce. „Něco na
tom… mě přitahovalo, Callo. Sakra. Zamiloval

jsem se do tebe dřív, než jsi vůbec znala mé jméno.“

Ach, Ježíši Kriste. Do očí mi vhrkly slzy a jeho obličej jsem viděla
rozmazaně.

„Měl jsem ti o hospodě říct. Chtěl jsem to udělat tehdy v kanceláři, ale když
jsi řekla, že bys ji prodala, myslel jsem, že ti na tom nebude záležet. Později
jsem si uvědomil, že přestože jsi to nikdy neřekla nahlas, hospoda pro tebe
hodně znamená.“ Přikročil blíž

a všichni ho bedlivě pozorovali. „Nevěděl jsem, jak ti to říct. Upřímně jsem

zápasil

s myšlenkou si ji nechat. To místo dalo smysl mému životu, když jsem se

vrátil domů

a přestal se poflakovat. Ale neměl jsem z toho dobrej pocit. Ne když jsi tu
byla. Ne když jsem tě skutečně poznal.“

Polkla jsem, ale knedlík mi v krku zůstal.

Díval se mi do očí. „Miluju tě, Callo. Že vlastním hospodu, na tom nic

nemění. A jestli jo, raději ji nechci. Chci jenom tebe.“
Oplácela jsem mu pohled, ale nebyla schopná ze sebe dostat ani slovo.
Všechno, co

řekl, mi vířilo hlavou. Nedokázala jsem se vzpamatovat.

„Callo,“ zašeptal.

Zavrtěla jsem hlavou, dokonale ztracená a oněmělá.

„Řekni něco, zlato. Nechci se tě vzdát, ale musíš něco říct, abys mě
zastavila, než vyjdu ze dveří.“

V hrdle se mi hromadilo, co všechno jsem chtěla a musela říct, ale nic ze

mě nevyšlo.

Jako když má herec okno při představení. Ztuhla jsem na místě a v

místnosti se rozléhalo takové ticho, až bych mohla přísahat, že všichni slyší,
jak mi bije srdce.

Jax drsně vydechl, díval se na mě, potom se otočil a odešel. Vyšel přímo ze
dveří a já

tam stála a zírala na jeho odcházející postavu a zavírající se dveře.

Nic jsem neřekla.

Vážně jsem tam jenom stála.

A dívala se, jak odchází.

34. kapitola
„Ježíši,“ vydechla Avery. Seděla na okraji postele a vzhlížela ke mně.
„Zamiloval se

do tebe dřív, než jsi znala jeho jméno?“

Tereza na mě taky zírala s vykulenýma uslzenýma očima. „Callo…“

Pořád jsem nemohla popadnout dech, nemohla přijít na to, co říct. Jako
kamenná

socha.

Jase otočil hlavu ke mně a povytáhl obočí. „Kdybych byl na kluky – víš,
jako v jiném

týmu – tak bych na něj hned skočil.“

Zamrkala jsem. Hm.

„Navlékl bych mu prsten,“ dodal Cam a posadil se vedle Avery.

Zamrkala jsem znovu. Bože.

Tereza si odfrkla. „Jsem šťastně zamilovaná, takže si, Jasi, nevšímej toho,
co teď

řeknu, ale já bych na něj taky skočila a navlíkla mu prsten. Proboha, holka,
to bylo

nádherné. A od srdce. Bolelo to i jen slyšet a tys ho prostě nechala odsud

odejít.“

Nechala.

Nechala jsem ho odejít.

„Callo,“ zavolala na mě Tereza tiše.

Potřásla jsem hlavou a zadívala se na ni. „Co to dělám?“

„Nevím,“ odpověděla. „Ale myslím, že víš, co musíš udělat.“

Věděla jsem to. Ježíši, opravdu jsem věděla, co musím udělat. Hospoda,
tajemství,

cokoli jiného, na tom nezáleželo. „Jsem tak strašně blbá,“ vydechla jsem.

Camovi vyletělo obočí vzhůru.

Rozběhla jsem se a svírala v ruce telefon, jako by mi dával extra sílu běžet,
jako by mě honil tyrannosaurus rex. Prudce jsem otevřela dveře, a aniž
bych se ohlédla, utíkala jsem do chodby. Jax už tu samozřejmě nebyl.
Proběhla jsem kolem výtahu ke schodišti. Bydleli ve druhém patře. Nikdy
jsem neběžela ze schodů tak rychle jako v tom okamžiku a nepřerazila si
vaz.

Když jsem se vřítila do haly v přízemí a proběhla kolem překvapeného

recepčního,

píchání v boku se mi rozlezlo po celém břiše. Vrazila jsem do dveří jako v

nějaké laciné komedii a zalapala po dechu.

„Jaxi!“ vykřikla jsem, když jsem vyběhla zpod hotelové markýzy.

Rozhlížela jsem se

po parkovišti, ale jeho náklaďák jsem neviděla. Vpředu stálo plno aut.
„Jaxi!“

Neozvala se žádná odpověď, ze země ani z hvězd. Na okraji parkoviště

jsem zpomalila

a zhluboka oddechovala, zatímco jsem procházela uličkou mezi auty a

rozhlížela se.
Odjel? Srdce mi pokleslo. Zastavila jsem se, sehnula a přitlačila si ruku k
břichu.

Nebo spíš přitlačila telefon k břichu.

Zavolám mu. Bože, jsem fakt blbá. Mohla jsem mu prostě zavolat.
Napřímila jsem se

a ťukla na displej, když se mi zastavilo srdce.

„Callo.“

Prudce jsem se otočila, a když jsem uviděla Jaxe stát pár metrů před sebou,
málem

jsem telefon upustila. O ničem jsem nepřemýšlela, ani zase tak hloupě
nezkameněla.

Rozběhla jsem se, až mi sandály málem uletěly z nohou. Nezastavila jsem

se, ne,

narazila jsem přímo do jeho tvrdého těla, objala ho kolem ramen a držela se
ho pevně

jako klíště.

Jax se vteřinu vůbec nepohnul, potom mě objal a já vyhrkla: „Miluju tě.

Nech si

hospodu. Je tvoje. Měls mi to říct, ale stejně tě pořád miluju. Opravdu.“

Odtáhl se, proto jsem mu viděla do zastíněného obličeje. Když nic neříkal,
začala jsem

drmolit: „Jsem hloupá, chápeš? Provedla jsem v minulosti celou řadu

hloupostí, proto

jsem tam jenom tak stála. Ale na svou obranu musím říct, že se poslední
dobou stalo
hodně šíleností a tys právě přiznal, žes mě viděl dávno předtím, než jsem
věděla, že

existuješ. Jenom to samotný je těžký zpracovat. A taky jsi říkal, že ses do

mě zamiloval dřív, než jsme se setkali, proto mi teď některý věci dávají
smysl, protože mi prostě pořád nedocházelo, jak je možný, že mi tak
rozumíš a jsi ke mně tak milej, když mě skoro vůbec neznáš, ale ty…“

Přerušil příval mých slov svými ústy, a nebyl to něžný polibek. Byl hluboký
a stravující, žádné pomalé svádění. Tím polibkem mě pohlcoval, uplatňoval
na mě nárok, a když se jazykem dotkl mého, zasténala jsem mu do úst.

Poté co polibek prolomil, otřel se rty o moje a promluvil. „Stačilo říct, že

mě miluješ. To je všechno.“

Zasmála jsem se. „Miluju tě, Jacksone Jamesi. Miluju, miluju…“

Sevřel mě v pažích a hluboké zavrčení vycházejí z jeho hrudi mě umlčelo.

Naše pohledy

se střetly. „Musím být v tobě. Hned.“

Vytřeštila jsem oči.

„Nebudu čekat, až dojedeme domů.“ Vzal mě za ruce a račím krokem se

vydal

ke vchodu do hotelu.

„Jaxi?“

Shlédl na mě hladovýma oči. „Není čas.“

No, jenom jsem se zachvěla.

Vešli jsme zpátky do hotelu, před vykuleného recepčního. „Chci pokoj,“

řekl Jax a vytáhl peněženku. „Hned.“
Zítra bych se možná styděla, protože recepční přejel očima ze mě na Jaxe a
na jeho

paži omotanou kolem mého pasu. Starší muž se jen usmál a přikývl.

Dostali jsme pokoj.

V přízemí.

Jakmile Jax za námi zabouchl dveře, byl u mě. Vzal do rukou můj obličej,
zaklonil mi

hlavu a hluboce mě políbil. Když se odtáhl, chytila jsem ho za tričko, ale on

mi sevřel zápěstí.

„Než zajdeme dál, musíme si pár věcí vyjasnit.“

Přikývla jsem. „Dobře, povídej.“

„Omlouvám se za to, že jsem ti to neřekl. Podělal jsem to. Máš právo se na

mě zlobit.“

Vyslechla jsem si to a pochopila. „Máš pravdu, ale já navykládala svým

kamarádům

horší lži. Nejsem o nic lepší než ty. Přála bych si, abys mi to řekl, a vážně
mi na hospodě U Mony záleží. Měls pravdu v tom, že víc, než jsem si
myslela, ale je tvoje, Jaxi. Nepatří mi. Nikdy skutečně moje nebyla, ale
svým způsobem… pořád je, díky tobě.“

Uvolnil ztuhlou čelist. „Opravdu to myslíš vážně? Protože jestli…“

„Myslím.“ Chtěla jsem se ho dotýkat. Nahá. Ukázat mu, jak moc to myslím
vážně. „Je

tvoje.“

Na okamžik zavřel oči a řekl: „Ještě jedna věc. Miluju tě, ale jestli se mnou
hodláš
zůstat, musíš do toho jít naplno. Musíš být se mnou, Callo. Když se něco
stane, nesmíš se uzavřít, ale přijít za mnou a promluvíme si o tom spolu.
Jasný?“

Stiskla jsem rty a přikývla. „Jasný.“

„To je…“

„Ale to neznamená, že nebudu vyvádět hlouposti. Že budu vždycky vědět,

jak

zareagovat, nebo že nebudu potřebovat čas něco vstřebat,“ dodala jsem

honem.

„A dělám blbosti celkem pravidelně. Jako všechny ty…“

„Zlato,“ zamumlal a usmál se. „Chápu to.“

Zakřenila jsem se. „Jsme zadobře?“

Místo odpovědi mi ukázal, jak moc zadobře spolu jsme. Naše oblečení
zmizelo

v rekordním čase. Zjistila jsem, že nosí kondom v peněžence, a povytáhla

obočí.

„Nikdy nevycházej z domu bez ochrany,“ zavtipkoval.

Potřásla jsem hlavou. „Už mě polib.“

Leželi jsme nazí na posteli, naše ruce i ústa nenasytné. Zvláštní pozornost
věnoval mé

nové jizvě a potom sklonil hlavu mezi moje nohy a já zabořila prsty do jeho
hedvábných

vlasů. Dříve než ve mně mohlo napětí explodovat, zvedl se a zaklínil se

mezi má stehna
boky.

„Budu opatrnej,“ slíbil a kousl mě jemně do rtu.

„Nechci, abys byl opatrnej.“

Povytáhl koutek úst. „To je jedna z těch tvých hloupostí.“

„Zmlkni.“ Omotala jsem kolem něj nohy a přitáhla si ho blíž.

Uchechtl se, ale vzápětí do mě vklouzl a pak už opravdu nic k smíchu

nebylo. Pohyboval

se pomalu a něžně jako při našem poprvé, dával extra pozor na moje
zranění, zatímco já

na něj úplně zapomněla. Prohnula jsem záda a zavlnila boky, narazila jimi
do jeho.

Sevřel v ruce moje ňadro, zpracovával prsty rozpálený vrcholek, druhou

rukou se opíral

vedle mojí hlavy. Obě nohy jsem měla teď kolem něj, paty mu zabořila do
zad, poháněla

ho, aby zrychlil.

„Tak netrpělivá,“ poznamenal a políbil mě do koutku rtů a potom na druhý,

než polibek

prohloubil.

A začal se pohybovat rychleji.

Pustil moje prso, propletl naše ruce a přirážel do mě. Dokonale nás tak
propojil.

Do ucha mi zašeptal moje jméno a mnou to zaburácelo. Zaplavovalo mě

horko, vznášela
jsem se na vlně čiré rozkoše a tiskla se k němu tak, že jsem cítila jeho bušící
srdce.

Jax zvedl hlavu, zadíval se mi do očí a tlak ve mně narostl. Celá jsem se
kolem něj

sevřela.

„Jo,“ vydechl.

Začala jsem sténat hlasitěji, připojila se k jeho vrčení, jak se naše tempo
zvyšovalo.

Pohybovala jsem se rychleji, narážela boky proti němu. Bezmyšlenkovitě

jsem se zmítala, křičela jeho jméno a vyvrcholila při vlně rozkoše. Jax se ke
mně připojil hned vzápětí a zabořil mi hlavu do ramene.

„Myslím, že mě máš rád,“ poznamenala jsem ochraptělým hlasem a silně se

zachvěla.

Jax se mi uchechtl do krku a převalil nás na stranu, obličeji k sobě. „Jsi

oslík.“

„Jo.“ Položila jsem mu ruku na tvář. „Jsem, ale stejně mě miluješ.“

Sevřel do prstů moje zápěstí a stáhl mou ruku k ústům. Políbil mě do dlaně.
„Miluju.“

Zůstali jsme vzhůru dlouho do noci, povídali si a líbali se a oba si přáli, aby
měl

v peněžence víc kondomů. Usnuli jsme až pár hodin před úsvitem, a když
jsem ráno

ucítila, jak mě líbá na tvář, měla jsem pocit, že jsem spala minuty, a ne
hodiny.

„Je čas vstávat, ospalče,“ řekl. Stočila jsem se do klubíčka, zamumlala něco
o tom, že
potřebuju víc spánku, ale nedal si říct a jemně mě tahal za vlasy. „Máme na
dnešek

plány.“

Otevřela jsem jedno oko. A pak otevřela i druhé, když jsem si uvědomila,
že sedí

na posteli už oblečený. „Proč už jsi oblečenej?“

„Protože kdybych si na sebe něco nedal, skončilo by to tím, že bych hodil

zodpovědnost

za hlavu a vklouzl do tebe bez ničeho mezi námi.“

No.

Řekl to na rovinu.

„Musím začít brát prášky,“ vydechla jsem a zavřela zase oči.

Jax se nahlas zasmál. „Myslím, že v tom s tebou souhlasím, ale teď musíš
vstávat.“

„Neeee.“

„Máme plány, zlato, a musíme se odhlásit z hotelu, zajet domů, osprchovat

se, a jestli

vstaneš hned, možná budeme mít čas vyšukat si navzájem mozek z hlavy.“

Zase jsem otevřela oči. Líbilo se mi, jak to zní. „Jaké máme plány?“

„Super plány. Vezmu si dovolenou a užijeme si. Tak už vstávej.“ Plácl mě

po zadku,

když jsem se nepohnula. „Tvoji kamarádi čekají.“

„Fakt?“ Hloupě jsem se rozhlédla po pokoji a s vděčností zjistila, že nesedí
v našem

pokoji.

„Postaráme se o další tvoje poprvé.“

Zvedla jsem se na lokty a sevřela přikrývku. „Moje poprvé?“

Zakřenil se a díval se na mě vřelýma krásnýma očima barvy whisky. „Jo,

pamatuješ

na tu tunu blbostí, cos nikdy nezažila? Musíme s nimi dnes začít, abych měl
aspoň malou šanci pár z nich odškrtnout ze seznamu, než zamíříš zpátky do
Shepherdu.“

Páni, srdce mi v hrudi poskočilo. Vytáhl mi přikrývku z prstů a ta mi

sklouzla k pasu.

Byla jsem příliš zaneprázdněná zíráním na něj, než abych ji zastavila nebo
se vůbec

starala o to, že mám odhalenou půlku těla. Ale jeho to rozptýlilo a pohladil
mi palcem

bradavku.

„Které poprvé?“ zajímala jsem se.

Sklonil hlavu a políbil mě tam, kde spočíval jeho palec. „Pojedeme do

Hershey Parku.“

„Do Hershey Parku?“

Zvedl hlavu a chytil mě tou toulavou rukou za zátylek. „Jo, zlato, je to

zábavní park.

Nikdy jsi tam nebyla. A když jsem v hale narazil na Jase, řekl jsem mu, že
tě tam chci
vzít. Všichni chtějí jet taky.“

Nadechla jsem se, znělo to bláznivě. „Vezmeš mě do zábavního parku?“

Zakřenil se a přikývl. „Se na sebe podívej. Chystáš se rozbrečet.“

„Zmlkni,“ zašeptala jsem a zahnala slzy. „Jenom prostě… jsi úžasnej, Jaxi.
Opravdu jsi.“

„Ale,“ zamumlal.

„Pamatuješ si můj seznam blbostí.“ Posadila jsem se rovně a on taky.

Opřela jsem se

o něj čelem. „A proto jsi úžasnej.“

Chytil mě paží kolem pasu a přitáhl si mě na klín. Visela jsem na něm, oči
pevně

zavřené. Něco mě napadlo, něco, co Jax jednou řekl. Měl tehdy pravdu.
Okolnosti stály

za prd a všechno bylo šílené, ale za tohle vděčím mámě – za Jaxe. Z našeho
vztahu se

stala velmi jasná stříbrná linka ve smutném temném mraku.

„Jsi pořád se mnou?“ zeptal se proti mým ústům.

Usmála jsem se a zajela mu prsty do vlasů na zátylku. Srdce se mi

vzdouvalo láskou,

znovu mě v očích pálily slzy, ale nekutálely se, a i kdyby jo, byly by to slzy
štěstí, protože ať už budu kdekoli, tady, nebo v Shepherdu, budu s ním.
Věděla jsem to stejně jistě, jako že se znovu nadechnu. „Jsem s tebou.“

Jax se usmál a pevně mě sevřel. „To je moje holka.“

Document Outline
copyright
titul
Věnování
PODĚKOVÁNÍ
1. kapitola
2. kapitola
3. kapitola
4. kapitola
5. kapitola
6. kapitola
7. kapitola
8. kapitola
9. kapitola
10. kapitola
11. kapitola
12. kapitola
13. kapitola
14. kapitola
15. kapitola
16. kapitola
17. kapitola
18. kapitola
19. kapitola
20. kapitola
21. kapitola
22. kapitola
23. kapitola
24. kapitola
25. kapitola
26. kapitola
27. kapitola
28. kapitola
29. kapitola
30. kapitola
31. kapitola
32. kapitola
33. kapitola
34. kapitola