Professional Documents
Culture Documents
OTÁZKY A ODPOVĚDI
Odpovědná spotřeba znamená, že si spotřebitel začne uvědomovat důsledky svého spotřebitelského chování – začne přemýšlet
o negativních externalitách, které nejsou zahrnuty v cenách výrobků (především environmentálních, jako je ekologická zátěž
výrobního procesu, a sociálních, jako jsou pracovní podmínky producentů a zaměstnanců podílejících se na výrobě). Začne
řešit otázku, jak se chovat odpovědněji a udržitelněji obecně – jde především o přehodnocení potřeb (skutečně potřebuji to,
co si chci koupit?), důraz na kvalitu místo kvantity (např. lepší jedno tričko z ekologického materiálu ušité lokálně za vyšší
cenu než pět triček ze sweatshopu za minimální cenu, která vydrží jen několik týdnů), zohlednění certifikace výrobků
(např. fair trade zajišťující minimální mzdu nebo certifikace o biologické produkci / bez využití chemických prostředků),
snižování produkce vlastního odpadu (příliš plýtváme – vezměme v potaz, že jedna třetina potravin skončí v koši).
Dopad na životní prostředí je značný – textilní průmysl je po ropném druhý nejvíce znečišťující průmysl na světě. Může
za to čerpání a znečišťování přírodních zdrojů, používání nebezpečných chemikálií a právě textilní odpad. Dle dat, která
vyplývají z analýz směsného komunálního odpadu, prováděných INCIEN, každý rok v ČR zhruba 180 000 tun odpadního
textilu z domácností putuje na skládky nebo do spaloven (zatím nemáme v ČR systém systematického sběru oblečení, bude
povinný dle rozhodnutí EU od roku 2025). Textil a rozkládající se oblečení uvolňují do ovzduší metan, použitá barviva a toxické
chemikálie v tkaninách mohou unikat do půdy a vodních zdrojů, a nenávratně tak poškozovat ekosystém. Až 20 % průmyslově
znečištěných vod na světě je právě z textilního průmyslu. Na výrobu jednoho trička je průměrně spotřebováno 2 600 litrů vody.
Samotné pěstování bavlny je obrovsky náročné na zavlažování a odhaduje se, že zavlažování bavlny tvoří až tři procenta
světové spotřeby vody. Bavlník je rovněž chemicky ošetřován a celkem 10 % všech zemědělských chemikálií a 25 % pesticidů
je každoročně používáno pouze při pěstování bavlny. Je proto třeba začít přemýšlet o změně chování směrem ke slow fashion
(důraz na dlouhodobé užívání textilu, prodlužování životnosti opravováním, swapováním / výměnou oblečení a snižováním
Podle odhadů se plast v přírodě bude rozkládat alespoň 500 let. Problém tak není jen littering (zahazování odpadků) nebo
estetika (špinavé prostředí), ale také postupný rozklad na mikroplasty, které se dostávají skrze přírodní zdroje (voda a půda)
do organismů živočichů včetně lidského těla. Jednorázové obaly jsou nahraditelné znovupoužitelnými obaly, které mohou být
například recyklovány nebo znovu naplňovány v bezobalových obchodech. Cílem jakéhokoliv hospodářství by mělo být
zavedení zálohových systémů (v zahraničí fungují zálohy na PET láhve, plechovky, telefony…), kdy by se obaly v oběhu vracely
zpět výrobcům a ti by je mohli používat znovu. V cirkulární ekonomice se této problematice věnuje téma ekodesignu, tedy
Průmyslová velkoprodukce potravin má velmi negativní dopady na kvalitu půdy a vody a vede ke ztrátě biodiverzity
[ 1 ] www.jsns.cz
(různorodost živočišné i rostlinné říše) kvůli nadužívání chemických prostředků a důrazu jen na ekonomický prospěch
(výdělek bez ohledu na dopady na životní prostředí). V ČR k tomu dochází i proto, že většina zemědělců půdu nevlastní, ale jen
si ji pronajímá. Zachování kvalitních produkčních zdrojů je však klíčové pro výrobu potravin a kvalitní půda ubývá. Je proto
třeba brát ohled na životní prostředí (produkce potravin zkrátka není byznys jako každý jiný), vracet do půdy živiny v podobě
kompostu (a neskládkovat bioodpad!), pěstovat a konzumovat co nejvíce lokální potraviny, ideálně biopotraviny, jejichž
produkce nezatěžuje životní prostředí chemickým znečištěním a je prospěšná pro zdraví člověka. Zároveň je třeba zaměřit
se na sezónní potraviny a zvažovat nákup exotických plodin, které jsou dováženy přes celou zeměkouli.
Ano, pomocí početního nástroje, tzv. ekologické stopy. Díky němu můžeme získat přehled o množství zdrojů na Zemi
a o rychlosti jejich čerpání. Podle jednoho ze spoluautorů konceptu ekologické stopy, Kanaďana Williama Reese, se ekologická
stopa rovná ploše půdy, vody, lesa a dalších zdrojů, které potřebujeme k zajištění našeho současného životního stylu
a k likvidaci veškerého odpadu, který vyprodukujeme. Ekologická stopa se měří v globálních hektarech (gha) na osobu.
Za předpokladu stabilní regenerační schopnosti planety je velikost biologicky produktivní plochy cca 2,1 gha na obyvatele.
Pro ilustraci – průměrná ekologická stopa obyvatel České republiky byla v roce 2019 5,6 gha, kdežto v Afghánistánu je to pouze
0,7 gha. Průměr všech států na světě je 2,75 gha. Nejvyšší ekologickou stopu mají státy Severní Ameriky (Spojené státy
americké – více než 8 gha/osoba, Kanada – cca 7 gha/osoba) a dále evropské státy, což je způsobeno životním stylem
(preference individuální dopravy před hromadnou, vysoké materiální nároky, konzumace dovážených potravin, nikoli v místě
vyprodukovaných, vysoké nároky na osobní pohodlí atd.). Pro výpočet ekologické stopy se využívají „kalkulačky“, které
zohledňují především způsob dopravování, bydlení, stravování, nakupování apod. Jednotlivé kalkulačky však zohledňují různé
Mezi další měřitelné ukazatele například patří uhlíková stopa nebo vodní stopa. Vhodným, ale složitějším nástrojem může být
i analýza životního cyklu / Life Cycle Analysis nebo analýza životních nákladů / Life Cycle Costing. Důraz bychom proto měli
klást především na snížení naší spotřeby, lokální produkci a snažit se využívat věci co nejdéle, případně je předávat dál,
Vliv na naši ekologickou stopu má všechno, co děláme každý den – jak bydlíme (spotřeba energií, náročnost spotřebičů,
spotřeba vody), jak cestujeme (emise z dopravy), jak nakupujeme potraviny, textil, elektroniku… Čím víc se uskromníme, tím
více budeme snižovat svou ekologickou stopu. Vždy je to otázkou volby. Pokud budeme mít „černé svědomí“, že chceme třeba
cestovat, lze finančně podpořit offsetové projekty[1], které naopak snižují uhlíkovou stopu. A nikdy ani není pozdě začít
[1] Offsetový projekt – nástroj, jak kompenzovat množství skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry, např. výsadbou
Mnoho nařízení musí přijít shora (politickým rozhodnutím a nařízením), ale musíme si uvědomit, že jako spotřebitelé máme
ohromný potenciál změnit spoustu věcí a je třeba začít s malými krůčky. Svět nepotřebuje 20 % zero waste nadšenců,
ale většinu lidí, která si začne uvědomovat dopady vlastního chování a začne se chovat udržitelněji. Každý navíc může
v tématu zvyšovat povědomí ostatních – kamarádů nebo rodiny. I oceán je totiž tvořen miliardami kapek. A hlavně, jak říká
jedno indiánské přísloví, planetu nedědíme od našich předků, ale půjčujeme si ji od našich dětí, a jde tu právě o jejich
budoucnost.
[ 2 ] www.jsns.cz
Odpovědi vypracoval/a/i/y:
Odkazy
Na Zemi
https://www.nazemi.cz/cs/stitek/odpovedna-spotreba
OSN (ENG)
https://www.osn.cz/12-odpovedna-vyroba-a-spotreba/
Zero Waste
http://blog.zerowastelife.cz/blog/
[ 3 ] www.jsns.cz