Anti Aging Strategie (1) – AMPK, mTOR a

Autofagie

Civilizace nám přinesla dočasné vítězství nad infekčními chorobami a tím zásadně prodloužila věk,
kterého se dožíváme. V posledních letech se ale civilizační vymoženosti jako je nadbytek jídla a
všudypřítomné pohodlí začínají obracet proti nám. Přes veškerý vědecký pokrok v medicíně trpí čím
dál tím větší část populace civilizačními chorobami, kterým lze předcházet: kardiovaskulární
onemocnění, diabetes a rakovina.
Vědecký výzkum posledních let nám umožňuje chápat biologické procesy stárnutí na buněčné i
molekulární úrovni a vyvíjet strategie, které nás chrání nejen proti civilizačním chorobám, ale dokáží
zpomalit nebo dokonce zvrátit proces stárnutí.

AMPK a mTOR
Enzymy AMPK (AMP-aktivovaná proteinová kináza) a mTOR (mechanistic / mammalian target of
Rapamycin) si lze zjednodušeně představit jako “přepínače” mezi anabolickým a katabolickým stavem
na buněčné úrovni. AMPK reaguje na množství živin v buňce a aktivuje se při jejím nedostatku. Jeden
z účinků aktivovaného AMPK je, že “vypne” mTOR, který má anabolickou funkci (působí prorůstově
na svalovou i tukovou tkáň). AMPK spustí zároveň proces, který se nazývá autofagie. 
mTOR je na druhé straně hnací motor buněčného růstu. Aktivace mTORu negativně ovlivňuje řadu
patologických stavů včetně rakoviny, obezity, diabetu 2 typu a neurodegenerativních poruch. mTOR
blokuje autofagii a tím pádem i buněčnou obnovu a asi není překvapením, že je aktivní v rakovinných
buňkách, kde podporuje jejich růst. mTOR je aktivován dostatkem živin zejména nadbytkem proteinu
(obzvláště Leucinu) ve stravě. Mezi další aktivátory mTORu patří IGF1 (insulin-like growth factor 1) a
inzulin. IGF1 je též aktivován příjmem proteinů ve stravě (bez ohledu na celkový příjem kalorií).
Inzulin je hlavním regulátorem glukózy v krvi a stoupá a klesá s příjmem cukru a jednoduchých
sacharidů ve stravě.

Autofagie
Autofagie doslova znamená “sebepojídání” a lze si ho představit jako jakýsi “úklid” v buňce, na který v
době nadbytku živin, a tedy i buněčného růstu, nebyl čas. Autofagie reprezentuje jeden ze základních
mechanismů buněčné obnovy a je jednou ze zbraní našeho organismu proti opotřebování a stárnutí. Jde
v principu o rozklad poškozených, nepotřebných a proto toxicky působících proteinů nebo nefunkčních
organel (= buněčné orgány, např. mitochondrie), ale i některých virů. Látky, které při rozkladu
vznikají, buňka recykluje a využívá dále k získávání energie. Autofagie probíhá na určité úrovni v
organismu permanentně, ale je v útlumu při nadbytku živin a běží naplno ve fázi, kdy má organismus
živin nedostatek (hladovění, půst). Autofagie je obvzlášť důležitá v tkáních, kde probíhá pouze
minimální buněčná obnova, což je zejména srdeční sval a mozek. 
Jak tedy nejlépe nastartovat autofagii, abychom dosáhli maximálního efektu?

Strategie kalorické restrikce

1. Redukční dieta? Asi (určitě) ne.
Procentuální omezení kalorického příjmu na 70 % sytosti vede u řady organismů, jako jsou kvasnice,
mušky, červi, myši i nám blízcí makakové, k výraznému, celkovému prodloužení života a zejména
života ve zdraví. Proč tedy neomezíme příjem potravy na 70 %? Takto restriktivní dietu není schopen
 nikdo dlouhodobě dobrovolně vydržet. Startegie typu “jíst 6x denně malé porce” nejen že jsou
dlouhodobě neudržitelné, ale navíc mohou negativně ovlivňovat autofagii a tím buněčnou obnovu.
Pokud žijete v akváriu nebo v kleci a potrava vám je dávkována, tak vám samozřejmě nezbývá nic
jiného než permanentně hladovět. Co ale dělat ve světě nadbytku jídla na každém rohu, když jsme
navíc geneticky nastavení na maximální energetický příjem a tloustnutí vždy, když je potrava
dostupná?  

Ukazuje se, že jíst málo, je podstatně těžší než nejíst vůbec. 

2. Přerušovaný půst
Přerušovaný půst je jednou z možných strategií. Neexistuje ale žádný výzkum, který by nám řekl, jak
konkrétně má přerušovaný půst vypadat. Je zde řada možností, které praktikují nejrůznější guruové
zdraví:
 vynechat jídlo 1-2 dny v týdnu
 vynechat jídlo 3 dny v kuse každý měsíc
 vynechat jídlo 5-7 dní v kuse každé 3 měsíce
 jíst pouze obden

 a dovedu si představit řadu dalších variant

Existují samozřejmě podstatně delší půsty. Člověk, zejména pokud má velké tukové zásoby, vydrží bez
jídla velmi dlouho. Dávat pozor si musíme pouze na dostatečný příjem tekutin a minerálů.

3. Časově omezený příjem potravy

Další možností je časově omezený příjem potravy v průběhu dne. Autofagie se začne výrazněji
projevovat, až když jsou vyčerpány zásoby glykogenu v tkáni, což se stane ca. po 12 hodinách bez jídla
(pokud jsme pohybově aktivní, tak dříve).

Zde je několik možností jak jídlo během dne omezovat:

 nejíst 16 hodin a jíst pouze během zbývajících 8 hodin

 jíst pouze 2x denně během 6 hodin, zbývajících 18 hodin nejíst
 jíst jenom jednou denně
 jíst určitou dobu v roce jenom v noci (“Ramadán model”)
 nejíst na cestách, v letadle, ve vlaku, kde je k dispozici pouze “junk food”
 vynechávat hlavní jídla, snídani, oběd nebo večeři vždy, když nemáme hlad nebo čas na jídlo
(a zrušit svačiny)

Jaké si z toho vzít ponaučení:

1. Omezit jídlo je jediný vědecky prokázaný způsob, jak živým organismům prodloužit život.

2. Nejen, že jíst 6x denně není nutné, ale s velkou pravděpodobností dokonce vyloženě
kontraproduktivní.
3. Nemusím mít špatné svědomí, pokud vynechám jedno z hlavních jídel.

4. Neexistuje žádný věrohodný výzkum, který by ukazoval některou ze strategií přerušovaného

půstu nebo časově omezeného příjmu potravy jako efektivnější než ty ostatní. Jakékoliv přerušení
přijímání potravy, které je delší než 12 hodin, dává smysl.
5. V principu čím delší půst, tím větší “ozdravný” efekt. Vliv na prodloužení délky života u
malých živočichů je jenom částečně přímo přenositelný na člověka. Zkoumané organismy mají
zpravidla velmi rychlý metabolismus, takže pokud nedáte myši 2 dny najíst, je to jako kdyby
člověk nejedl 2 měsíce. 

6. Je to na každém z nás, jaký způsob kalorické restrikce si najde a který mu bude vyhovovat.
7. Pro mne je nejjednodušší vynechat snídani, jako první jídlo jíst oběd a nejíst po 19:00. Někdy
to vydržím až třeba do 3. nebo 4. hodiny odpolední.
8.

Mitochondrie, ZOMBIE BUŇKY, stárnutí a

pohyb
V posledních letech se ukazuje, že základ ke zdraví a dlouhověkosti se ve velké míře nachází na úrovni
metabolismu buňky. Fungování a kvalita mitochondrií rozhodují o tom, zda a kdy onemocníte nějakou
civilizační chorobou. 

Co jsou to mitochondrie
Mitochondrie jsou organely (=buněčné orgány), které se nachází ve velkém počtu v téměř všech
buňkách všech vícebuněčných organismů (u lidí vyjma červených krvinek). Hlavní funkce
mitochondrií je “výroba” energie ve formě vysokoenergetických molekul ATP (adenosintrifosfát), na
který “jedou” všechny buňky našeho organismu. Mitochondrie mají bakteriální původ a také vlastní
(“bakteriální”) DNA, kterou dědíme v drtivé většině pouze po matce. Pravděpodobně někdy před 2
miliardami let došlo k tomu, že bakterie, která byla schopna získávat energii oxidací cukrů, pronikla do
jednobuněčného organismu zvaném archea (nebo došlo k pohlcení bakterie archeou). Tím vznikl
symbiotický vztah, v němž se předchůdce mitochondrie specializoval na produkci ATP výměnou za
ochranu a dostatek živin. To je podstata veškerého vícebuněčného života, tedy i našeho.

Každá buňka v lidském těle obsahuje několik set až několik tisíc mitochondrií. V mitochondriálním
matrixu (prostor uvnitř mitochondrie) vznikají v rámci složitého biochemického procesu (citrátový
cyklus) vstupní produkty pro výrobu ATP v dýchacím řetězci (ETC – elektronový transportní řetězec),
který se nachází na vnitřní membráně mitochondrie. Princip fungování elektronového transportního
řetězce je fascinující. Představit si to můžeme tak, že součástí vnitřní membrány mitochondrií jsou z
proteinů vytvořené 4 druhy komplexů fungující jako protonové “pumpy”. Tyto pumpy, které jsou
“poháněny” proudem elektronů, “pumpují” protony z matrixu do prostoru mezi vnější a vnitřní
membránou mitochondrie. Vzniká tak elektrochemické napětí, které pohání ATP syntázy, jakési
proteinové turbíny, které rotují a tím spojují adenosindifosfát s další molekulou fosfátu a vytváří tím
ATP. V každé mitochondrii jsou tisíce ETC.

Apoptóza
Mitochondrie fungují ale také jako senzory nejrůznějších druhů buňečného poškození a zároveň jako
vykonavači rozsudku smrti nad buňkami – řízené buněčné smrti – apoptózy. Denně v každém z nás
umírají řízenou buněčnou smrtí miliony poškozených buňek, aby mohly být nahrazeny novými a
zdravými buňkami.
Při “výrobě” energie v mitochondriálním dýchacím řetězci vypadávají elektrony, které následně vytváří
volné radikály, zejména toxické superoxidy. Ty postupně poškozují mitochondriální DNA až do té
míry, že mitochondrie přestane vyrábět ATP a plnit tak svou funkci. Takové mitochondrie jsou
vyřazovány z provozu a recyklovány v procesu autofagie. Na jejich místo nastoupí čerstvé
mitochondrie vzniklé dělením. V průběhu času se ale kumulují škody na mitochondriální DNA u čím
dál tím více mitochondrií, takže se rozmnožují i částečně poškozené mitochondrie. To probíhá tak
dlouho, až velké množství poškozených mitochondrií v buňce “neutáhne” její energetické požadavky a
mitochondrie samy spustí proces řízené buněčné smrti, apoptózu.
Apoptóza je ve své podstatě prospěšný proces, který eliminuje poškozené buňky, ale zároveň
způsobuje v průběhu času zhoršování kvality tkání a úbytek  její hmoty, což jsou symptomy stárnutí. Z
toho vyplývá, že logická anti-aging strategie by se měla zaměřit na zamezení “vypadávání” elektronů z
dýchacího řetězce. Na tuto vlnu naskočil průmysl vyrábějící “antioxidanty”. Bohužel výzkum dosud
nepotvrdil jakýkoliv pozitivní vliv těchto přípravků. Navíc volné radikály spouštějící apoptózu mají
svůj signální význam. My přece chceme, aby poškozené buňky byly eliminovány a jeden ze signálů
apoptózy je vznik volných radikálů.
 DIÁŘ PRO RADIKÁLNÍ ZMĚNU ŽIVOTNÍHO STYLU, 52týdenní
program pro změnu životního stylu a snížení biologického věku | 450,- Kč včetně poštovného

SENESCENTNÍ “ZOMBIE” BUŇKY

Ne všechny buňky, u kterých se projeví nějaké poškození, jsou likvidovány apoptózou. V průběhu
stárnutí je řada buněk s poškozenou DNA “uspána”. Buňka je sice živá, ale není plně funkční a hlavně
se nemůže dělit. Vznikne “zombie” buňka. Senescence je mechanismus, který chrání mladý
organismus před tím, aby se poškozené buňky nezačaly nekontrolovaně dělit, tedy před rakovinou. Ve
své podstatě tedy prospěšná věc. Bohužel příroda nepočítala s tím (nebo jí to je pravděpodobně jedno),
že se budeme dožívat věku, který výrazně převyšuje náš reprodukční věk. V průběhu stárnutí dochází v
organismu ke kumulaci senescentních “zombie” buněk. Ty bohužel nejsou v “klidu a pohodě” ale
vysílají do svého okolí poplašné signály ve formě sekrece cytokynů, které přitahují makrofágy (buňky
imunitní soustavy) a vznikají tak záněty. Cytokyny bohužel nezpůsobují pouze záněty, ale způsobují,
že z okolních buňek se stanou také zombie buňky. A nejenom to; mohou způsobit, že z velkého
množství senescentních buňek vznikne tumor. To je pravděpodobně důvod, proč výskyt rakoviny
stoupá ve stáří.

Mitohormeze
Volné radikály nemají jen škodlivé účinky. Určité množství volných radikálů, které se uvolňují při
stresu, jemuž jsou mitochondrie vystavovány například při sportu nebo při omezení příjmu potravy,
vyvolává proces adaptace. Projevuje se to zvýšenou produkcí antioxidantů a tím i obranyschopností
buňky, mitochondriální biogenezí (množení mitochondrií) a změnami některých metabolických cest.
Všechny tyto adaptivní reakce na zátěž zpomalují stárnutí, zvyšují obranyschopnost organismu a chrání
tak před řadou civilizačních chorob.
Podle některých výzkumů například suplementace vitaminem C neutralizuje účinky vytrvalostního
tréninku. Oxidativní stres spojený s pohybovými aktivitami je nutný k tomu, aby došlo k adaptaci
buněk na zátěž a zlepšování výkonu. Je zde také podezření, že některé antioxidanty (např.
suplementace vitaminy A a E) mohou podporovat vznik a šíření rakovinných buněk.

Ptáci, Uncoupling a dlouhověkost

Existují jiné cesty, jak zamezit vypadávání elektronů z dýchacího řetězce? Vypadá to že ano. Je jím
proces zvaný “uncoupling”, což by se dalo přeložit a popsat jako “vypřáhnutí” dýchacího řetězce z
produkce ATP a jeho částečné “přehození” na produkci tepla. Něco jako kdyby vám spadl na kole řetěz
a vy jste šlapali naprázdno. Elektrony sice probíhají v dýchacím řetězci, ale místo toho, aby z něj
vypadávaly a působily škodu ve formě volných radikálů, vytváří ve větší míře teplo. 
U organismů většinou platí, čím větší druh, tím pomalejší metabolismus a tím delší život (v rámci
druhů je to pak naopak: malí psi žijí déle než velcí :-)). Existuje ale jedna výjimka a to jsou ptáci, kteří
se přes svou malou velikost a rychlý metabolismus dožívají v průměru podstatně vyššího věku než
savci. Jedna z teorií je, že za to může právě uncoupling. Ptáci potřebují mít možnost generovat rychle
velké množství energie, aby mohli vzlétnout. Tento energetický potenciál je ale po většinu doby, když
se zrovna nesnaží odlepit se od země, nevyužit. Existuje tedy velký rozdíl mezi maximálním
energetickým potenciálem, který mají ptáci k dispozici, a jeho průměrným využitím. Ve většině času
tedy metabolismus ptáků jede téměř na “prázdno” a je “vypřáhnutý” (uncoupled) z produkce ATP.
Potvrzuje to i jejich vyšší tělesná teplota 39 °C vs 37 °C u savců. To, že ptačí mitochondrie jedou
většinu času na velmi “nízké obrátky”, by mohl být důvod k jejich dlouhověkosti (vrabec se dožívá až
19 let, vrána až 70 let).

Co si z toho můžeme vzít pro naši anti-

aging strategii?
1. Být neustále v pohybu

Elektrony z dýchacího řetězce vypadávají zvýšenou mírou v okamžiku, kdy mitochondrie má na jedné
straně dostatek živin, ale pro vytvořené ATP není odběr, protože chybí fyzická námaha. Představuji si
to tak, že elektronový řetězec se jakoby ucpe a elektrony z něj začnou ve větší míře unikat a tvořit
volné radikály, které poškozují mitochondriální DNA a vedou tak ke stárnutí.
Pokud zvýšenou fyzickou námahou zajistíme kontinuální “spotřebu energie”, tedy odběr ATP,
elektrony mohou volně proudit řetězcem, pohánět ATP syntázu a přestanou z řetězce vypadávat.
Fyzická námaha, sport a všechny pohybové aktivity jsou tedy navzdory očekávání lékem proti stárnutí
a ne naopak, přestože při nich spotřebujeme velké množství kyslíku a mělo by tedy při nich docházet k
zvýšené tvorbě volných radikálů a stárnutí.
2. Natrénovat si pokud možno dobrou kondici
Další strategií by měla být snaha natrénovat si dostatečně vysokou “maximální energetickou kapacitu”,
tedy schopnost vyvinout krátkodobě vysokou sílu nebo rychlost. Cestou k tomu by mohl být HIIT
(Intenzivní intervalový trénink). Tlačíte při něm váš organismus krátkodobě k maximálnímu možnému
výkonu a zyšujete tím jeho maximální energetický potenciál. Výzkumy ukazují, že se jedná o vysoce
efektivní formu tréninku, při které rychle  získáváte kondici. 
Cílem je být schopen dosáhnout krátkodobě vysokého sportovního výkonu a energetického výdeje.
Výsledkem pak bude, že většinu času, když zrovna netrénujete, metabolismus vašich mitochondrií
pojede pouze na volnoběh nebo na “čtvrt plynu” a nebude vytvářet ve větší míře volné radikály. Tak
jako kdybyste měli pod kapotou 8 válců a 600 PS, ale jezdili většinu času 90 km/h.
3. Přerušovaný půst

Nejenom sport, ale i  buněčný stres spojený s půstem pomáhá likvidovat senescentní “zombie” buňky.