Biorytmy

1. Definice biorytmu
2. Klasifikace biorytmu
3. Člověk a biorytmus
4. Denní aktivita studentů
5. Důsledek negativního faktoru
6. Závěr

Z řeckého slova
- bios (tj.život)
- rhytmos (tj. pohyb, který se pravidelně opakuje)
- opakující se stavy a zákonitosti života
- doba opakování může být rozdílná, řádově hodiny-dny-roky

Klasifikace biorytmu
- dle délky trvání (opakování) cyklu
1) ULTRADIÁNNÍ – délka cyklu kratší jak 20 hod
2) CIRKADIÁNNÍ – délka cyklu cca 24 hod
3) INFRADIÁNNÍ – délka cyklu delší než 24 hod
Poznamka: z latiny -cirka= okolo, během - dies= den

ČLOVĚK A BIORYTMUS
V denní mozek člověka produkují serotonin a bdělost, což způsobuje …….
V noci melatonin a spánek ……

Hodnoty těchto látek během 24 hod v organismu různě kolísají a tím ovlivňují aktivitu
jednotlivých orgánů a celé tělo.

Tento typ biorytmu se také někdy označuje jako BIOLOGICKÉ HODINY

Denní aktivita člověka

Negativní faktory : - zaměstnání (práce na směny)

- časový posun ( Praha - Tokio)
- špatný životní styl (ponocování,
konzumace jídel na noc, …..)
- nemoci
Závěr
- Dosud byl systém biorytmů lidmi chápán jako něco nedůležitého.
- Již víme, že systém biorytmů má v těle důležitou roli.

Biologické hodiny v nás tikají.

Všichni je slyšíme, někdo více, jiný méně.
Pomáhají nám žít a mnohé napoví.
Život je krátký čas, který nám byl vyměřen a nezastavitelně pádí.
II
živý organismus →nezávislý systém s řadou vnitřních podmíněných
rytmů, které umožňují organismu se úspěšně adaptovat na cyklické
změny prostředí

 Nerespektování životních rytmů má za následek ztrátu psychické i

fyzické rovnováhy!

 Ideální je synchronizace biologických, psychologických, sociálních a

pracovních rytmů!

 Z tohoto pohledu jsou důležitá 2období:

 utváření biologických rytmů
 synchronizace rytmů s celkovou činností člověka

 naše centrální hodiny = 2 shluky mozkových buněk (tzv. suprachiasmatická

jádra) ležící blízko křížení optických nervů (chiasma opticum) v oblasti
hypotalamu

  je již známo, že i ostatní orgány (srdce, plíce, játra, ledviny i kosterní
svaly) mají své vlastní hodiny.

 v každém z nich se zapínají a vypínají geny cca s periodou 24hodin.

  Centrální hodiny v mozku všechny tyto hodiny synchronizují! (pomocí

střídání světla a tmy) JAK? Je předmětem studia!
 Zjednodušené schéma uložení vnitřních hodin

.  Pro správné fungování biologických hodin je základem pravidelnost a

pravidelný denní režim! (v určitou dobu chodit spát a vstávat)

 Při pravidelném způsobu života a při pravidelném osvětlení bychom se měli

budit spontánně!

 klesá noční hormon melatonin a současně narůstá tělesná teplota a hormon

kortizol

 světlo
 večer → způsobuje zpožďování vnitřních hodin  ráno →je lehce urychluje

Změny biologických hodin s věkem

 Nejde o zkrácení period, ale spíše se mění intenzita prožívání jednotlivých fází
periody.

 V časných ranních hodinách je teplota nižší a před probuzením začne stoupat.

(rozdíl mezi maximem a minimem mohou být velké)

 ve stáří → se tyto rozdíly zplošťují; fragmentace spánku – pomohou procházky,

intenzivní světlo venku i v místnosti, udržovat si jasný denní řád, pomůže i užívání
melatoninu, jehož produkce se ve stáří snižuje.
Historie objevování biorytmů

 nejstarší známá písemná vědecká studie o biorytmech rostlin → 1729 →

francouzský astronom Jean Jasques ďOrtous Marian

 zjistil, že rostlina tamarind indický pravidelně na noc zavírá listy a ráno je otvírá a
to i v temné místnosti.

 tento objev přednesl v Pařížské akademii Marchant, který vyslovil domněnku, že
pravidelné změny se dějí i u člověka!

 nejstarší studie biorytmů člověka → 1814 → Virey → zaměřil se na zdravotní

stav osob v závislosti na střídání tmy a světla

 největší zájem o tuto problematiku je od 20.let 20.století

Chronobiologie - definice

  „chronos“ = řecky čas

  vědní disciplína zabývající se periodickými (cyklickými) fenomény v
živých organismech – biologickými rytmy (biorytmy)
  obor biologie studující životní projevy z hlediska jejich časových
záležitostí (lékařský slovník)
  vznik vědního oboru se datuje do 50.-60.let 20.století
  Chronopsychologie → představuje aplikaci metodologického a
pojmového aparátu chronobiologie na oblast lidského chování a prožívání

 integruje poznatky fyziologické a sociální psychologie, psychologie práce,

ergonomie, bioklimatologie a dalších oborů


.
 věda, která objektivně kvantifikuje a zkoumá mechanismy z pohledu
biologického času, zahrnující rytmické projevy života.

  zahrnuje chronofyziologii, chronopatologii a chronofarmakologii.
  Chronofyziologie se věnuje především fyziologickým pochodům v
závislosti na časovém řízení organismu.
  Chronopatologie má v popředí zájmu změny v biologickém čase
charakterizované jako determinující faktory nebo výsledné síly chorobných
stavů.
   Chronofarmakologie se věnuje účinkům léků v závislosti na časovém
systému organismu a zahrnuje chronotoxikologii a chronoterapaii.

 Další pojmy
  Rytmus = periodická a nenáhodná komponenta časových řad
  Základní parametry rytmu jsou:
  perioda (trvání jednoho kompletního rytmu)
  frekvence (počet opakování cyklu za jednotku času)
  mesor (střední hodnota času)
 amplituda (výraznost rytmických změn)  akrofáze (maximum rytmu)

Základní kategorie rytmů

  Podle délky periody

1) ultradiánní (do 20 hodin)
2) cirkadiánní (20-28 hodin; přibližně den) 3) infradiánní (nad 28 hodin)
  Pozn. diurnální rytmy → danou proměnnou měříme pouze během aktivní
části dne (od probuzení do ulehnutí)
  Rytmické změny v chování a prožívání mohou mít v zásadě 2 zdroje:
 a) rytmy endogenní (produkované samotným organismem)
 b) rytmy exogenní (pasivní odpověď organismu na periodické změny v
prostředí)

Časová období během dne důležitá pro práci ve škole I.

  4 – 6 hodin → výborně funguje krátkodobá paměť

  6 – 7 hodin → čas vhodný ke sportu; nejvýkonnějším

orgánem jsou plíce.

  7 – 9 hodin → stoupá psychická aktivita, aktivita srdeční činnosti a

vrcholí funkce žaludku;
   9 – 11 hodin → špička dopolední aktivity; v činnosti je slezina a
pankreas, což ovlivňuje tvorbu protilátek, využití živin a hladiny krevního
cukru.
  11 – 13 hodin → stále vysoká aktivita, ale již se dostavuje mírná únava a
tendence k odpočinku; na svém maximu je srdce.

 Časová období během dne důležitá pro práci ve škole II.

  13 – 15 hodin → okolo 14hod jsou nejpomalejší reakce (tzv. post-lunch
phenomenon); okolo 15hod jsou na maximu smyslové orgány.
  15 – 17 hodin → ↑ se schopnost regulace tepla a zátěže – vhodná doba na
sportovní aktivity, necítíme se tak unaveni.
  17 – 19 hodin → stoupá práh bolesti, přetrvává touha po pohybu; dobrá
psychická svěžest-paměť na vrcholu. Okolo 19hod dochází k přirozené
psychické labilitě a nervozitě, stoupá krevní tlak.
  19 – 21 hodin → do 21hod funkční paměť a dobrý předpoklad pro
intenzivní duševní práci.

Křivka týdenní
Ranní typy Večerní typy
 • spíše jedinci narození na
 • spíše jedinci narození na jaře a v
podzim a v zimě (výraznější u
létě (výraznější u mužů)
mužů)
 • obecně spíše muži
 • obecně spíše ženy
• v adolescenci přesun k večerní
• od 4dekády života ↑ranní
 preferenci, což ↑riziko
 preference
 delikventního chování
 • více introvertní, svědomití,
• více neurotičtí, depresivní
vyšší sebeúctou a interní
 a úzkostní; častější bulimické
kontrolou
chování, vyšší spotřeba alkoholu,
 • častější potíže s udržením
kofeinu a cigaret
spánku a opětovným usnutím po
 • problémy s usínáním a ranní
probuzení ráno
ospalost; ↑ výskyt emočních poruch
 • nižší tolerance na směnný
a poruch spánku
provoz a noční práci

 Ranní a večerní typy (cirkadiánní chronotypy) – výsledky studií

  tj. preference určité denní doby pro optimální výkon


 Režim práce a přestávek v pracovní směně
  při těžké fyzické práci → zařadit větší počet delších přestávek (cca 1 za
hodinu)
  při vnuceném pracovním tempu (např. u pásu) → doporučuje se
5timinutová přestávka po 55minutách práce nebo střídání pracovníků či
druhu práce.
  při práci s počítačem → doporučuje se 5timinutová přestávka po
2hodinové práci
  při převaze statické práce →mělo by být více přestávek, ale kratších (cca
po 100minutách práce 5-10min)
III
Lidské tělo, obdobně jako ostatní živé systémy, je neustále ovlivňováno mnoha
pochody, které probíhají v jeho okolí.

Tyto okolní děje však většinou nejsou stejné intenzity, mnohé z nich se projevují
pravidelnou oscilací kolem určité hodnoty.

Můžeme například zaznamenat pravidelné střídání dne a noci, přílivu a odlivu,

lunární rytmy sledují měsíční periodu 28 dní, v ročních cyklech dochází k
prodlužování a zkracování dne, Země se otáčí v pravidelném intervalu 1x za 24
hodin kolem své osy a 1x za rok oběhne kolem Slunce apod.

Aby mohli živočichové a rostliny v proměnném prostředí existovat, museli se na

ně adaptovat.

Jako výraz adaptace na pravidelně se opakující změny vnějšího prostředí se v

průběhu vývoje druhů u většiny živočichů a rostlin, ale také u eukaryotních
mikroorganismů vyvinuly

biorytmy

Biorytmy se projevují jako cyklické, pravidelné střídání fysiologických dějů

probíhajících v organismu, a také jako pravidelné střídání intenzity těchto dějů.

Projevy chování živočichů bývají tak sladěny s různými vnějšími faktory, kterým v
etologii říkáme časovače.

Časovačem může být délka dne v rámci roku, změny teploty, relativní vlhkosti, ev.
změna tlaku. Odpovědí jedinců konkrétního živočišného druhu je např. línání,
pelichání, svlékání, migrace (tahy ptáků), pohlavní aktivita a další.

Živé systémy mají endogenní hodiny synchronizované střídáním světla a tmy.

Biorytmy probíhají bez ohledu na letní nebo zimní čas. Cyklus začíná dnem
narození a opakuje se neustále dokola. Základní cyklus lidského těla je 25-
hodinový, je denně resynchronizován dnem o délce 24 hodin.
Chronobiologie se zabývá všemi změnami v živých organismech z hlediska času,
studuje tedy

časovou organizaci živých systémů

DRUHY A VLASTNOSTI BIORYTMŮ

Členění biorytmů dle délky jejich periody:

• ultradiánní, perioda kratší než 20 hodin (nervová aktivita, srdeční činnost,

dýchání, aktivita žláz), lunisolární přílivový rytmus (12,4 hod.)
• cirkadiánní, perioda 20-28 hodin (pohybová aktivita, žlázy, spánek a bdění)

• infradiánní, perioda delší než 28 hodin (zejména rytmy na úrovni celého

organismu: cirkalunární ženský cyklus s periodou 4 týdny, cirkanuální cyklus s
periodou 10-14 měsíců), periody řádu let nalezneme u biorytmů na úrovni
organismu nebo celých populací, cirkaseptánní civilizační rytmus (týdenní)
spojený se sociálním a pracovním režimem, jedenáctileté cykly sluneční aktivity

Můžeme tedy shrnout a konstatovat, že:

 biorytmy nalezneme na všech úrovních organizace živé soustavy

 v živém organismu cykluje (nebo osciluje) prakticky každý děj
 biorytmy jsou jedněmi ze základních atributů života

LIDSKÉ BIORYTMY

Lidské biorytmy lze rozdělit podle cyklování funkcí organismu na:

• fyzický cyklus, perioda 23 dnů, změny tělesné pohody a vitality

• emociální cyklus, perioda 28 dnů, změny nálady, způsobu myšlení

• intelektuální cyklus, perioda 33 dnů, změny intelektových schopností,

rozhodování
Každý z cyklů má dvě fáze - pozitivní a negativní, tedy stoupající a klesající. Při
přechodu z pozitivní do negativní fáze nastává tzv. kritický den. Možnost sestavení
kondiciogramu - trochu věda, trochu magie.

VZNIK A ŘÍZENÍ BIORYTMŮ

V centrálním nervovém systému člověka jsou uloženy - stejně tak jako u ostatních
vyšších savců - tzv. biologické centrální hodiny. Jsou lokalizovány v malé
endokrinní žláze zvané šišinka (též nadvěsek mozkový, epifýza, glandula pinealis)
při zadní horní straně mezimozku.

• centrální hodiny (svázány s rotací Země, nadřazeny, kontrola, řízení a

synchronizace dějů v těle)
• periferní hodiny (ovlivňují činnost orgánů, psychické funkce, tělesnou a duševní
kondici člověka)

MELATONIN, JEHO CYKLUS A ÚČINKY

Buňky epifýzy - pinealocyty - produkují z aminokyseliny tryptofanu ve tmě

melatonin a na světle serotonin; signál melatonin/serotonin dokáží svými receptory
”přečíst” prakticky všechny buňky lidského organismu. Tímto mechanismem nás
epifýza pohotově zapíná do stavu spánku či bdění:

pifýza nevyrábí melatonin do zásoby. Produkce melatoninu je přísně závislá na

cirkadiánním cyklu, tedy na střídání světla a tmy v průběhu cirkadiánního rytmu.
Cirkadiánní rytmus melatoninu ilustruje graf.
Na základě studia a výzkumů všech hlavních biologických rytmů byla sestavena
denní křivka výkonnosti.

Z ní vyplývá, že v nejhlubším útlumu se naše tělo nachází kolem 3. hodiny ráno.
Později se pozvolna zvyšuje produkce adrenalinu a serotoninu, klesá syntéza
melatoninu. Tento proces vede k pomalé aktivizaci našeho organismu a jeho
přípravě na další den.

BIORYTMY VE VÝUCE

Cirkadiánní rytmus aktivity našeho těla je bifázický, tj. má dva vrcholy výkonnosti
Aktivita našeho těla prudce stoupá po 6. hodině ranní, vrcholu dosahuje mezi
9..-.11. hodinou. Po 13. hodině naše tělo upadá do útlumu; nejhlubší útlum je asi
mezi 13.30 až 14.30, načež začíná opět vzestup aktivity. Maximum této odpolední
aktivity je mezi 15..-.18. hodinou. Asi od 19. hodiny pak aktivita našeho těla
postupně klesá a organismus postupně mezi 18. - 22. hodinou (podle věku)
přechází do spánku.

Pro regeneraci organismu je důležitá přestávka. Ukázalo se, že po 45-minutové

vyučovací hodině je 5-minutová přestávka příliš krátká, a tedy nedostačující. Délka
přestávky by měla být 10 minut.

Prvních pět minut trvání přestávky je využito pro obnovu sil žáka, dalších pět k
přeladění na následující výuku a upevnění regenerovaných sil. Pětiminutový
odpočinek nestačí k uspokojení základních biologických potřeb žáků, jejich
pozornost během následující vyučovací hodiny velmi rychle poklesne. Pro
pedagoga platí obdobná zjištění.

ZÁVĚR

Na lidský život a zdraví má vliv celá řada faktorů, biorytmy jsou jedním z nich.

Nelze si tedy myslet, že harmonizací biorytmů a dodáváním melatoninu zmizí

všechny naše neduhy.

V denní praxi můžeme poznatků o lidských biorytmech využít k.efektivnější práci

i odpočinku, naučit se vycítit a respektovat potřeby vlastního těla. Můžeme aktivně
zasáhnout do svého životního stylu, pokusit se minimalizovat rizikové chování a
posílit působení ochranných faktorů.

Zdraví je jednou z nejcennějších hodnot, která nám byla dána. Měli bychom se o ni
dobře starat, chránit ji a rozvíjet. Zda si tento fakt uvědomíme, provedeme osobní
"inventuru" a přijmeme osobní zodpovědnost, je již na každém z nás.