Jak psát laboratorní protokol

1. Celková podoba protokolu

Protokol je záznamem experimentálního zkoumání fyzikálního jevu,
jehož součástí je i srovnání výsledků s předpověďmi. Protokol musí
být jasně, stručně a přehledně napsaný, aby se v něm mohl čtenář
snadno a rychle orientovat. Odtud plyne, že jednotlivé části by se
mezi sebou neměly míchat. V záznamu měření nemá co dělat diskuse
výsledků či upřesňování teorie, podobně v teorii konkrétní hodnoty, při
kterých se měří.
Protokol se skládá z několika částí, z nichž každá má svůj pevně daný
význam:

● Hlavička
● Pracovní úkol - body přesně specifikující, co se má měřit.
● Teorie - zpravidla se skládá ze seznamu potřebných
pomůcek, pracovního postupu a z teoretického úvodu, kde
je popsána teorie využívaná v dané metodě (jasné a
stručné předpovědi, jaké budou výsledky měření, základ
použité metody).
● Výsledky měření - změřené hodnoty (tabulky), z nich
spočítané výsledky (grafy, hodnota měřené veličiny,
koeficienty lineární regrese apod.) a chyby měření.
● Diskuse - srovnání výsledků měření a teoretických
předpovědí, popř. nápady a doporučení, co a jak lépe
změřit, jak modifikovat teoretickou předpověď, aby co
nejlépe vystihovala měřený experiment.
● Závěr - shrnutí, co měření potvrdilo či vyvrátilo.
Co se týče grafické podoby protokolu, je dneska již naprostým
standardem odevzdávat podobné materiály v elektronické podobě
nebo psané na PC a vytištěné. Zpracování textu na počítači s
dodržením základních typografických pravidel je dnes základní
dovedností - stejně jako číst a psát. Ve všech budoucích
zaměstnáních, na která si studenti gymnázia může dovolit jen
pomyslet, se bez této dovednosti neobejdeme. Tak se podle toho
chovejme!!!

2. Jednotlivé části protokolu

1. Hlavička
Každý správný protokol by měl mít i jistou grafickou formu. K tomu je
dobré dodržet určitou „štábní kulturu“, ke které hlavička bezesporu
patří. Pokud není striktně dáno, jak má hlavička vypadat, lidové
tvořivosti se meze nekladou. Přesto by hlavička měla především
obsahovat základní údaje, jako jméno (studenta i laboratorního
cvičení), datum apod. Tabulka je příkladem, jak by hlavička protokolu
mohla vypadat.

2. Pracovní úkol
Tato část možná vypadá jako více méně formální
záležitost. Nicméně její přítomnost je nutná, neboť přesně
specifikuje, co je účelem celého měření. Úkolem měření
(potažmo protokolu) je splnit úkoly vymezené právě zde.
Má-li pracovní úkol pět bodů, musí obsahovat měření,
diskuse a závěr pětici odpovědí na tyto body.
3. Teorie
Zatímco pracovní úkol specifikuje, co máme změřit, teorie
jasně říká, jak máme měřit a co má vyjít. Nic méně a nic
více. Na druhou stranu by měla teorie (resp. celý protokol)
obsahovat vše potřebné, co potřebuje kdokoliv fyzikálně
dostatečně zdatný k tomu, aby byl schopen celé měření
podle protokolu pochopit či snad zopakovat. Nemá tedy
např. smysl uvádět odvození vztahů tak, jak je tomu v
učebnici. Stačí se odkázat na příslušnou stránku v učebnici
či skriptech (třeba i proto, že čtenář může dojít k závěru, že
je v nějakém vztahu chyba, a má tak možnost rychle si to
ověřit). Je však nutno chápat smysl uvedených vztahů a
závěrů z nich plynoucích.

V teorii musí být:

1. Vztahy, z nichž se počítají výsledky měření.
Zde je nutné stručně uvést význam každého
písmenka ve vzorci.
2. Je-li úkolem změřte závislost A na B, v teorii
musí být např. podle vztahu (X) je
předpovídaná závislost A na B konstantní. A
dost.
3. Schémata. Toto se týká především praktika z
elektřiny. Používáme-li k měření elektrický
obvod, musí být schématicky v teorii
zakreslen.

V teorii nemá co dělat:

4. Odvozování vzorců. K čemu nějaké vztahy,
když s nimi pak nepočítáte?
5. Zbytečné obrázky a schémata jednotlivých
přístrojů.
6. Zbytečné zdůvodňování, jak má co vyjít.
Pokud s teorií souhlasíte, stačí uvést např. viz
[1], str. 183-185.
4. Výsledky měření
Obsahem tohoto bodu protokolu je pouze přehledně uvést
naměřené hodnoty a z nich spočítané hodnoty hledaných
veličin či jejich závislosti. Diskuse výsledků, uvádění či
upravování vzorců z teorie tu nemá co dělat.

Počítáte-li chyby, nemusíte uvádět odvozování těchto

vzorců, stačí uvést použitý vztah. Nejen opravujícímu je
jasné, že např. při součinu veličin se sčítá chyba relativní;
tento fakt lze „odbít“ odkazem na příslušnou literaturu.
Stejně tak počítáte-li koeficienty lineární regrese, uveďte
pouze její výsledky. Lineární regresi každý fyzik zná.
Nedílnou součástí výsledků je grafický výstup. Na
milimetrovém papíře vynesené body závislosti a jimi
proložená křivka rukou dle křivítka je naprosto postačující.
Jestli užijete programy typu Excel, je to opět váš problém.
Není to požadováno. Samozřejmě jsou případy, kdy je
počítačové zpracovávání dat o mnoho rychlejší než ruční,
musíte však s příslušnými programy umět zacházet. Pozor
na správné popisy os!
5. Diskuse
Tato část protokolu srovnává závěry teorie s výsledky
měření. Pokud výsledky souhlasí, stačí to jednou větou
„odbít“ a nemusíte se tím zabývat. Pokud výsledky
nesouhlasí, je třeba příčinu tohoto stavu nalézt. Vzhledem
k tomu, že nelze očekávat, že by milionkrát změřený
experiment najednou vyvrátil teoretické základy příslušné
partie fyziky, musí být chyba v aplikaci této teorie na
příslušnou experimentální aparaturu. Po nalezení příčin
nesouladu se pokuste modifikovat teorii tak, aby
zohledňovala příslušná zanedbání (např. odpor
ampérmetru) a poté opět srovnejte výsledky. Rozhodně
nemá cenu psát vyšlo to jinak, protože foukal vítr. Pokud je
zohlednění nějakého podstatného vlivu na aparaturu příliš
 náročné, tak to stručně přiznejte. Vysvětlení pak ale
zůstává v podobě neověřených domněnek, jeho hodnota je
malá.

6. Závěr
Shrnuje výsledky diskuse. Jasně a stručně, po bodech z
pracovního úkolu. Např. uveďme bod souhlasící a
nesouhlasící s teorií:
1. Námi změřená hodnota měrného odporu drátu
(… ± …) Ω.m–1 souhlasí s údajem udaným
výrobcem v rámci experimentálních chyb.
2. Voltampérová charakteristika vakuové diody
vychází v souladu se vztahem (X) v propustné
části charakteristiky. Rovněž v závěrné části
splňuje teoretickou předpověď. Bohužel tyto
dvě závislosti na sebe nenavazují pro nulovou
hodnotu napětí (viz graf č.Y). Je to způsobeno
zanedbáním odporu ampérmetru v obou
částech charakteristiky.
7. Pokud přijdete během měření na cokoliv podnětného, co je
ku prospěchu věci, uveďte to v diskusi popřípadě v závěru.
Právě zde je prostor pro samostatnou tvůrčí činnost. Pokud
se ale jedná o složitější věci, doporučuji to nejprve
konzultovat s příslušným vyučujícím. Ne vše, co
vymyslíme, musí být správně.

3. Jazyk protokolu
Nejčastější chybou protokolu nejsou ani tak špatně spočítané chyby
měření, nepopsané grafy či špatné fyzikální vzorce, nýbrž to, že věty
jsou příliš složité, vyskytují se gramatické a stylistické chyby.
Následkem tohoto stavu je, že opravující vůbec nepochopí smysl
některých vět a považuje je za bláboly, že některé věty prostě odmítne
číst pro jejich odpudivé hrubky.
Uveďme nejčastější chyby, jichž je potřeba se vyvarovat:
 ● Dlouhé a komplikované věty - každý fakt se přece dá
jasně, přesně a stručně zformulovat.
● Sáhodlouhé popisy - kroky, které jsou čtenáři zřejmé,
není třeba uvádět. Komplikované vztahy mezi větami
pochopení příliš nenapomohou.
● „Parazitující slovíčka“ - poznáte je snadno, jejich
vypuštěním se faktický obsah věty nezmění (z našeho
příkladu vůbec ale, vlastně, takový, ještě, nám…)
● Gramatické chyby - přečtěte si po sobě pozorně, co jste
napsali.
● Fráze a zbytečné věty - nemají v protokolu co dělat.
(Např. Měření se mi velice líbilo…)

Vědecký jazyk má nástroje k tomu, jak text co nejvíce zpřehlednit a

zesrozumitelnit:

● Odkazy na vzorce, grafy, literaturu - místo opisu graf

uvedený na předcházející stránce graf očíslujte a odkažte
se na jeho číslo: graf č.Y.
● Výčty, odrážky - věty, u nichž sloveso nemá významovou
roli a které obsahují souřadně spojené členy, stačí změnit
na řadu bodů přehledně sepsaných pod sebe.
● Číslování podle bodů uvedených v pracovním úkolu -
snadná orientace.

Jak si zkontrolovat, že je protokol správně sepsán? Dejte protokol

přečíst kamarádovi. Jednak dvě oči - více pozornosti (gramatické
chyby), může nad nějakým odstavcem dumat delší dobu a stejně jej
nepochopí (společně pak můžete věty přeformulovat), nevyzná se
snadno a rychle v textu (nepřehledně sepsáno) a nakonec může
odhalit i nějakou chybu v samotné fyzice.
Zkuste, přátelé, bráti praktika alespoň tak vážně jako Vaši
budoucí kariéru završenou (když ničím jiným tak)
měsíční výplatou. Dělat si legraci z protokolů je možné,
svědčí to ale jen a jen o malé dospělosti takových
"autorů". Každá práce a činnost má svá pravidla a jejich
ignorování k ničemu pozitivnímu nevede.

1
Zdroj textu http://kabinet.fyzika.net/studium/praktikum/jak-psat-protokol.php#google_vignette
Příklad vzhledu