KONTROLNÍ OTÁZKY K PŘÍPRAVĚ NA ZKOUŠKU Z PŘEDMĚTU

ZÁKLADY STROJNICTVÍ A ČÁSTI STROJŮ

ZOBRAZOVÁNÍ

1. Jaký je význam zobrazování na technických výkresech.

Odpověď- Cílem zobrazení je úplná grafická informace o požadovaných geometrických

vlastnostech předmětu.

2. Vysvětlete princip pravoúhlého promítání na několik průměten

(metoda ISO - E).

Odpověď- Pravoúhlé promítání je rovnoběžné promítání, při kterém svazek

rovnoběžných promítacích přímek svírá s průmětnou pravý úhel.
Obr. 1 Metoda promítání 1 (1pohled zepředu; 2pohled shora; 3pohled zleva; 4pohled
zprava; 5pohled zdola; 6pohled zezadu)

3. Jak se nazývají jednotlivé pohledy v metodě E a jak se umísťují

na výkresech.

Odpověď-

Obrazy pravoúhlých průmětů jsou označeny číslicemi v pravém horním rohu jednotlivých
průměten a mají své názvy, které se na výkrese neuvádí.

4. Vysvětlete na jednoduchých obrázcích základní principy a

zásady zobrazování.

Odpověď-
 Zásady:
 Zobrazení předmětů lze provést obrazy pohledů, řezů, průřezů nebo obrazy
vynesených nebo zvětšených podrobností.
 Jako hlavní obraz se volí ten pohled na zobrazovaný předmět nebo řez, který
co nejvíce charakterizuje jeho tvar a geometrické uspořádání.
 Poloha ostatních obrazů závisí na zvolené metodě promítání.
 Obrazy umístěné jinak se označí šipkou (směr promítání) a písmenem velké
abecedy umístěny nad nebo vedle šipky.
 Předmět se na výkrese umisťuje ve funkční nebo výrobní poloze.
 Při zobrazování se používá jen takový počet pohledů, aby byl předmět
jednoznačně určen. Pro zvýšení názornosti zobrazování se doporučuje použití
grafických značek před kótou.
 Viditelné hrany a obrysy předmětů se kreslí souvislou tlustou čarou (typ 01.2),
 Zakryté hrany a obrysy potom čárkovanou tenkou čarou (typ 02.1).

5. Co je zobrazování v pohledech a jak se aplikuje.

Odpověď- úplné zobrazení objektu, které obsahuje šest pohledů, v praxi se obvykle
používají pohledy na tři až jednu průmětnu. Pomocí pravoúhlého promítání.

6. Proč se pouţívají v zobrazování řezy a průřezy.

Odpověď - usnadní vytvoření správné představy o tvaru a uspořádání součásti, které

jsou uvnitř duté, zřetelně znázorní vnitřní neviditelné tvary a obrysy, které jsou
v pohledech zakryté.

7. Zobrazování v řezech a průřezech. Uveďte definice a příklady.

Odpověď-

ŘEZ- Řez je typem zobrazení předmětu rozříznutého myšlenou rovinou řezu.

Na výkrese se zobrazují ty části předmětu, které leží v rovině řezu (šrafovaně) a za ní (v
pohledu). Části předmětu, ležící před touto rovinou, se nezobrazují!
Obr. Pravoúhlý průmět

Průřez- Průřez je typ zobrazení předmětu rozříznutého jedinou myšlenou rovinou řezu
kolmo k ose předmětu. Na výkrese se zobrazují jen ty části předmětu, které leží v rovině řezu
(šrafovaný pronik). Části předmětu, ležící před a za touto rovinou, se nezobrazují!
Nepřípustné zobrazení v průřezu vzniká tehdy, rozpadne-li se po jeho provedení
obraz do nesouvislých částí. V takovém případě se musí průřez nahradit řezem.

Obr. Obraz průřezu čepu

KÓTOVÁNÍ
1. Vysvětlete důleţitost kótování na strojnických výkresech.

Odpověď- Kóty udávají velikost předmětu bez ohledu na měřítko kreslení. Pro určení
rozměrů předmětu nebo polohy předmětu jsou kóty rozhodující. Jsou to čísla určující
požadovanou skutečnou velikost rozměrů. Délkové rozměry se kótují v mm.
Tyto měrové jednotky (mm) se na výkrese neuvádějí. Měrové jednotky jiných veličin se na
výkrese musí uvádět.

2. Základní druhy a principy kreslených kótovacích prvků.

Odpověď- Kótovací čáry-se kreslí rovnoběžně s kótovaným rozměrem, Vynášecí

čáry-jsou kolmé na kótovaný rozměr, Odkazové čáry- se kreslí v nutné délce a jsou
obvykle lomené, Hraničící šipky-(dále jen šipky) ohraničují kótovací čáru,
Hraničící tečky-se dnes používají v řetězci kót, když na téže kótovací čáře na sebe
navazuje několik krátkých rozměrů.

Kótovací, vynášecí (pomocné), odkazové čáry a praporky odkazových čar

a hraničící značky se kreslí souvislou tenkou čarou (typ 01.1).

3. Zásady zapisování a kreslení kót na výkresech.

Odpověď-
Kóty se na výkresech zapisují technickým písmem velké abecedy a přednostně
kolmým písmem typu B. Velikost písma kót se volí s ohledem na čitelnost originálu a
reprograficky zhotovených kopií. Obvyklá velikost písma je 3,5 až 5 mm
Ty čáry, které překáţejí zapsání kóty, se musí přerušit!
Zapisování kót se provádí zápisem nad nepřerušené kótovací nebo odkazové čáry v
místě jejich praporku.
4. Kótování geometrických a konstrukčních tvarů.

Odpověď- Při kótování různých konstrukčních prvků se vychází z účelu, který má

strojní součást plnit, z prováděných výrobních operací při výrobě konkrétního prvku,
způsobu kontroly a měření nebo z ustálených zvyklostí. Kótování některých
konstrukčních a geometrických prvků se zjednodušuje použitím charakteristických a
výstižných značek (R, , R, Satd.).

Pro předměty rotačního tvaru (válec, kužel, koule, anuloid) je charakteristický

kruhový příčný průřez určovaný průměrem kružnice (d).

5. Popište moţná zjednodušení při kótování.

Odpověď - Rozměry, které jsou zřejmé ze zobrazení, se nemusí kótovat, pokud to

není nutné z funkčních důvodů pro vyjádření požadované přesnosti. Jedná se
především o:
pravé úhly kolmo zobrazených obrysů ploch, hran, os apod.
úhly, které svírají boční stěny pravidelných hranolů
poloměry oblouků vepsaných kruţnic, spojujících tečně dvě rovnoběžné
přímky, jestliže je určena vzdálenost mezi rovnoběžkami. Poloměr takového oblouku
je vhodné podle ISO zvýraznit značkou R bez závorky a udání hodnoty poloměru
křivosti.

Symetrické prvky se mohou v obrazech, kde je vyznačena rovina (osa)

souměrnosti předmětu, kótovat pouze na jedné z obou souměrných polovin.
Tloušťka desek (plochých součástí), se kótuje zápisem tloušťky nad odkazovou
čarou (např. t = 5). K zobrazení a zakótování pak stačí pouze jeden obraz. Tento
způsob je možné využít u všech součástí, které mají v celé své ploše konstantní
tloušťku.
Opakující se stejné konstrukční prvky (žebra, zuby, drážky nebo díry) se na
výkrese kótují jednou, musí však být jednoznačně určena jejich poloha. Doporučuje
se také uvádět počet, kolikrát se tvarový prvek na součásti opakuje.

6. Vysvětlete zásady kótování z hlediska úplnosti a přehlednosti.

Odpověď-

Úplnost kótování
Na výkrese součásti žádná kóta nesmí chybět. Všechny rozměry důležité pro
funkci a výrobu strojní součásti musí být na výkresu určeny buď přímo kótou nebo
rozdílem kót. Pokud chybí jediná kóta, nedá se součást podle výkresu vyrobit. Přitom
rozměry téhož tvarového prvku se na výkrese určují pouze jedenou. Přímo (kótou
jmenovitého rozměru) se určují všechny funkční rozměry strojní součásti.

Přehledností kótovacích prvků se urychluje a usnadňuje čtení výkresu. Toho

lze dosáhnout vhodným formálním uspořádáním (umístěním) kótovacích prvků na
výkresu.
 Kótovací, odkazové a vynášecí čáry se mají co nejméně křížit.
 Kóty se umisťují do toho obrazu, v němž se kótovaný rozměr jeví nejzřetelněji


7. Vysvětlete základní soustavy kót pouţívaných na výkresech.

Odpověď-

Z hlediska grafického i významového lze rozlišit tyto soustavy kót:

Řetězcové kótování- lze použít v případě, pokud na sebe funkčně navazují

kótované rozměry.
Kótování od základny- se s výhodou používá v případech, kdy je toto kótování
užitečné např. pro přímé nastavování rozměrů na stupnici obráběcího stroje při
postupném odebírání materiálu.

Kombinované kótování- Některé rozměry jsou kótovány řetězcově a jiné rozměry v

témže směru od základny (nebo od dvou či více základen). Tímto způsobem vzniká
kombinované kótování.

Souřadnicové kótování-Pro některé výrobní stroje je při kótování předmětu

výhodné (často i nutné) vycházet důsledně z jednoho bodu (počátku).
LÍCOVÁNÍ A TOLEROVÁNÍ

1. Vysvětlete účel tolerování délkových rozměrů.

Odpověď-
Tolerance rozměrů se předepisuje pouze tehdy, jsou-li podstatné
z hlediska požadavků na funkci součásti.
Je tím zajištěno, že nic z přesnosti nebylo: - opomenuto
- ponecháno k rozhodnutí výrobě
- ponecháno k rozhodnutí tech. kontrole.

2. Vysvětlete pojmy lícování, uloţení, díra, hřídel, tolerování.

Odpověď-
 Tolerování je předepisování přesnosti rozměrů na výkresech.
 Lícování je přizpůsobování sdružených funkčních ploch za účelem dosažení
žádaného vztahu mezi nimi.
 Uloţení je vztah mezi funkčními plochami. Je to buď stupeň určité pohyblivosti
mezi nimi, nebo úsilí nutné k jejich pevnému spojení.
 Díra je dohodnutý název pro vnitřní funkční plochu (nemusí být kruhová).
 Hřídel je dohodnutý název pro vnější funkční povrch.

3. Nakreslete a vysvětlete názvosloví rozměrů a mezních úchylek.

Odpověď-
 Skutečné rozměry - rozměry dosažené výrobou a zjištěné měřením.
 Mezní rozměry – vytváří toleranční pole, pro skutečný rozměr.
 Mezní rozměry- ploch tvořících spolu uložení se od sebe jen velmi málo liší, a
proto je lze s výhodou vztáhnout k jednomu společnému jmenovitému rozměru
(obr. 4-2).
4. Jak se udávají mezní rozměry a mezní úchylky (dva způsoby).

Odpověď-
 horní mezní úchylka (ES, es), (D max, D min, d max, d min)
která se definuje jako algebraický rozdíl mezi horním mezním rozměrem
(HMR) a příslušným jmenovitým rozměrem (J);
 dolní mezní úchylka (EI, ei)
definovaná jako algebraický rozdíl mezi dolním mezním rozměrem (DMR) a
příslušným jmenovitým rozměrem (J);
 mezní úchylky mohou tedy být tedy kladné nebo záporné, popř. nulové,
podle vzájemné velikosti příslušného mezního a jmenovitého rozměru.
 základní úchylka je ta, která leží blíže nulové čáře.

5. Co je to diagram tolerančních polí a k čemu slouţí.

Odpověď-
Toleranční pole je prostorové pole (toleranční prostor), určené velikostí
rozměrové tolerance a její polohou vzhledem ke jmenovitému rozměru
Ke schematickému znázornění tolerančního pole stačí kreslit pouze obdélník
libovolné délky (tj. neuvažovat délku pole), vymezený rovnoběžně s nulovou
čarou mezními úchylkami. Výška tolerančního pole udává v měřítku
zvětšení velikost rozměrové tolerance.
6. Jaké jsou tři základní druhy uloţení.

Odpověď-
 uloţení s vůlí-uložení zajišťující vždy vůli mezi dírou a hřídelem ve spojení
(uložení), v němž je dolní mezní rozměr díry (Dmin) větší nebo v krajním
případě
roven hornímu meznímu rozměru hřídele (dmax);
 uloţení s přesahem-typ uložení zajišťující v rámci předepsaných tolerancí
(mezních úchylek) vždy přesah mezi dírou a hřídelem ve spojení , v němž je
horní mezní rozměr díry (Dmax) menší nebo v krajním případě roven dolnímu
meznímu rozměru hřídele (dmin);
 uloţení přechodné-uložení, u kterého se může vyskytnout buď vůle, nebo
přesah v závislosti na skutečném rozměru díry a hřídele. Toleranční pole díry
a hřídele se mohou překrývat úplně nebo částečně. v min = D min = 0.
7. Vysvětlete, co je soustava jednotné díry a soustava jednotného
hřídele.

Odpověď:
Soustava jednotné díry-uspořádaný soubor uložení, v němž se dosahuje
požadovaných vůlí nebo přesahů přiřazením hřídelů různých tolerančních tříd
k dírám jedné toleranční třídy. V soustavě jednotné díry je dolní mezní rozměr díry
roven jejímu jmenovitému rozměru, tj. dolní mezní úchylka rozměru díry je rovna
nule.
Soustava jednotného hřídele- uspořádaný soubor uložení, v němž se dosahuje
požadovaných vůlí nebo přesahů přiřazením děr různých tolerančních tříd k
hřídelům
jedné toleranční třídy. V soustavě jednotného hřídele je horní mezní rozměr hřídele
roven jejímu jmenovitému rozměru, tj. horní mezní úchylka rozměru hřídele je rovna
nule.
GEOMETRICKÁ TOLERANCE

1. Vysvětlete účel geometrické tolerance.

Odpověď-
Předpis tolerancí:
 tvaru
 směru
 polohy
 házení

2. Vysvětlete pojmy toleranční pole a toleranční prostor

geometrické tolerance.

Odpověď-
Toleranční pole může být ohraničeno v rovině:
- dvěma přímkami
- mezikružím

Toleranční prostor může být ohraničen:

- dvěma rovnoběžnými rovinami
- válcem
- dvěma souosými válci
3. Vyjmenujte základní druhy geometrických tolerancí vztahujících
se k jednomu prvku a uveďte jejich označení na výkrese.

Odpověď-
 Přímost a rovinnost.
 Kruhovitost a válcovitost.
 Výklad základních druhů geometrických tolerancí
vztahujících se k jednomu prvku.
 Předepisování geometrických tolerancí vztahujících
se k jednomu prvku.
Značka a číselná hodnota požadované geometrické tolerance se zapisuje do
pravoúhlého rámečku, který se kreslí v šířce 7 mm, (pro písmo 3,5 mm).

4. Uveďte základní druhy geometrických tolerancí vztahujících se

k jednomu prvku a uveďte jejich předepisování na výkrese.

Odpověď-
První pole (oddíl) rámečku je čtvercové.
Délka druhého pole závisí na délce zápisu.
Tloušťky čar jsou stejné jako pro písmo (0,35 mm).

5. Vyjmenujte základní druhy geometrických tolerancí vztahujících

se ke dvěma nebo více prvkům a uveďte jejich označení na
výkrese.

Odpověď-
Do této skupiny geometrických tolerancí patří geometrické tolerance:
 směru
 polohy
 házení

6. Vysvětlete pojmy „Základna“, „Základní prvek“, „Pomocný

základní prvek“.

Odpověď-
Základna je teoreticky přesný geometrický prvek, (osa, rovina, přímka), k němuž je
vztažena geometrická tolerance tolerovaného prvku. Základny mohou být tvořeny
jedním nebo více základními prvky součásti.
Základní prvek je skutečný prvek na součásti (hrana, plocha nebo díra) použitý ke
stanovení polohy základny
Náhradní základní prvky. Jsou používány pro definování základen. Jsou to
skutečné povrchy, které mají co nejpřesnější tvar (např. příměrné desky, ložiska,
hřídele, které se dotýkají nebo jsou obalové k základním prvkům). Náhradní základní
prvky se používají prakticky jako základny při výrobě a měření.

7. Popište předepisování základen na výkresech.

Odpověď-
Označení- Základny se označují vyčerněným nebo prázdným, obvykle
rovnoramenným trojúhelníkem, který je umístěn na konci odkazové čáry. Použití
obou způsobů na výkresu je rovnocenné.
K rozlišení základen se používá písmene velké abecedy formátu h vepsaného do
čtvercového rámečku spojeného odkazovou čarou s trojúhelníkem.

DRSNOST POVRCHU
1. Význam drsnosti povrchu součástí v praxi.
Drsnost je část geometrických úchylek skutečného povrchu s poměrně malou
vzdáleností sousedních nerovností, na obrobeném, nebo tvářeném povrchu.
Jsou to:
 stopy po řezném nástroji,
 otisky formy či zápustky.

2. Vysvětlete pojmy: „nedokonalost povrchu“ a „struktura

povrchu“.

Odpověď-
Nedokonalostmi povrchu jsou:
 rýhy,
 vrypy,
 trhliny,
 póry,
 staženiny
 lunkry,
 koroze,
 mikrotrhliny
náhodně způsobené během výroby, skladování nebo funkce povrchu.

Strukturou povrchu jsou opakované nebo náhodné úchylky od

geometrického povrchu, které tvoří trojrozměrnou topografii povrchu .
Struktura povrchu se člení na složky podle velikosti rozteče příslušných
nerovností.
Sloţka struktury povrchu s:
 nejmenší roztečí nerovností je drsnost povrchu,
 vlnitost povrchu
 s největší roztečí nerovností je určena základním profilem.

3. Které jsou základní charakteristiky drsnosti povrchu.

Odpověď-
 výškové (amplitudové) – Ra, Ry, Rz;
 v podélném směru profilu (frekvenční) – Sm a S;
 tvarové – tp.

4. Co je „Přednostní řada hodnot Ra.“. Podle čeho se volí konkrétní

hodnoty Ra.

Odpověď-
 Jsou to parametry drsnosti, které charakterizují nerovnosti povrchu ve směru
výšky (amplitudy). Přednostně je v současné praxi předepisován technicky známý a
výrobou ověřený parametr drsnosti průměrná aritmetická úchylka Ra.
 Jedná se o aritmetický průměr absolutních hodnot pořadnic Z (x) skutečného
profilu v rozsahu základní délky l, tedy veličina získaná statisticky.
Dříve byl často používán pojem střední aritmetická úchylka Ra.
Z (x)…….. je hodnota pořadnice (výška posuzovaného profilu) v libovolné poloze x;
l………… základní délka

5. Vysvětlete označení struktury povrchu pomocí úplné značky

struktury povrchu.

Odpověď-
6. Vyjmenujte varianty grafických značek struktury povrchu a
vysvětlete jejich význam.

Odpověď-

7. Popište směrnice pro volbu značek struktury povrchu.

Odpověď-
Při předepisování struktury povrchu musí konstruktér pečlivě uvážit každou hodnotu,
kterou předepisuje na výkrese a velmi zodpovědně ji volit podle:
• funkce plochy;
• technologie a hospodárnosti výroby;
• odolnosti ploch proti opotřebení;
• pevnosti uloţení;
• poţadované ţivotnosti strojů apod.

VÝKRESOVÁ DOKUMENTACE
1. Co musí obsahovat výkres součásti (všeobecné poţadavky).

Odpověď-
výkres součásti- Tvoří ji vždy dva nutné soubory, kterými jsou konstrukční
dokumentace a technologická dokumentace. Někdy je tvořena obchodně –
technická dokumentace, patentní dokumentace, reklamní dokumentace .......

2. Zobrazování na výkresech součástí.

Odpověď-
Zobrazení- vyžaduje vedle dodržení formátu normalizace výkresů vhodné a obratné
uplatnění pravidel zobrazování. Optimální volbou druhů pohledů, řezů, průřezů,
částečných pohledů, zvětšených podrobností, se zajišťuje nejen dokonalý názor o
tvaru součásti, ale též se připravují podmínky pro úplnost a jednoznačnost určení
rozměrů. Zobrazení je obvykle provedeno podle ISO – E metodou 1. kvadrantu
v potřebných pohledech a řezech.

3. Kótování, tolerování, tolerance tvaru a polohy, drsnost na

výkresech součástí.

Odpověď-
Kótování
 dodržování grafických pravidel kótování
 formálních zásad kótování
 zabezpečení funkce součásti
 zaměnitelnosti dané součásti
 možnost čtení kót při výrobě a měření

Tolerování
je hlavním prostředkem k hospodárnému i stoprocentnímu zajištění funkce součásti
při současném splnění požadavku zaměnitelnosti součásti v sériové výrobě. Jistota
zajištění funkce přesnější výrobou a hledisko hospodárnosti stojí ostře proti sobě.
tolerančními značkami: H7, H9, g6, f7, r6, P9

Drsnost povrchu
musí být specifikovány pro každou plochu.
Buď adresně jednotlivě k příslušné samostatné ploše (rovina, válec, koule) značkou
přímo v obraze, obvykle charakteristikou Ra nebo souhrnně v blízkosti popisového
pole. Základním kritériem pro volbu struktury povrchu u každé plochy je funkce
plochy.

4. Co jsou technické poţadavky.

Odpověď-
představují zvláštní požadavky výrobní nebo kontrolní, které se nedají vyjádřit
pravidly uvedenými v předchozích krocích.

5. Pozice a jejich označování na výkresech.

Odpověď-
Obvykle se zapisují nad popisovým polem v pořadí, které odpovídá výrobnímu sledu.
Mohou to být např.:
 odvolávky na technické podmínky, které definují kvalitu polotovaru;
  požadavky na atesty materiálu polotovaru;
 zkoušky vad materiálu (rentgenové, ultrazvukem);
 požadavky na závěrečnou povrchovou úpravu (pokovení, lakování).

6. Co jsou montáţní výkresy a co musí obsahovat.

Odpověď-
- je určen pro montáž (demontáž) hotových celků na místě jejich používání, (jeřábová
dráha, výrobní linka, zabudování stroje na místo ve výrobní hale).

7. Provádění změn na výkresech.

Odpověď-

NEROZEBÍRATENÉ SPOJE

1. Význam a pouţití nerozebíratelných spojů.

Odpověď-
Nerozebíratelné spoje
jsou takové,
které nelze rozpojit bez porušení vlastního spoje, nebo spojovaných částí.

1. Nýtované spoje- Eiffelovka

2. Svařované spoje- zejména v automobilovém průmyslu
3. Pájené spoje- v elektrotechnice a jemné mechanice
4. Lepené spoje- používá se zejména v letecké výrobě, v kombinaci s nýtováním
2. Nakreslete základní značky svarů s vysvětlujícím zobrazením.

Odpověď-
3. Úplné označení svaru.

Odpověď-
1. Základní značka svaru
2. Doplňková značka
3. Rozměry svaru
 4. Technologie (zhotovení)

4. Hlavní zásady označování svarů na výkresech.

Odpověď-

 Svarové spoje (tzv. švy) se u lemových, všech druhů - tupých a švových

svarů zjednodušeně zobrazují plnou tlustou čarou tam, kde jsou k sobě
svařeny části.

 Úpravy svarových ploch se nezobrazují, jsou – li stanoveny v ČSN.

 Úprava svarových ploch se zobrazuje a kótuje jen u důleţitých svarů
(tlakové nádoby nebo u svarů normaliz. průřezu při svařování automatem).
 Bodové, děrové a výstupkové svary
se zobrazují buď osou, nebo značkou (křížek)
a kreslí se plnou tlustou čarou - obr. 1-2b.
5. Nakreslete příklady označování svarů na výkresech – svary tupé,
koutové a odporové.

Odpověď-

Tupé svary
Koutové svary

Tlakové svary

6. Jaké jsou zásady pro zjednodušené zobrazování nýtových,

pájených a lepených spojů. Nakreslete příklady.

Odpověď-
Nýtované spoje

Na obr.1-16 a) je nýt s půlkulovou hlavou na obou koncích (pohled);

na.obr. 1-16 b) zápustný nýt s půlkulatou hlavou závěrnou (řez);
na obr. 1-16 c) zápustný nýt s čočkovitou hlavou a zápustnou závěrnou hlavou;
na obr. 1-16 d) zvláštní nýt.

Pájené a lepené spoje

Značka pro pájení je na obrázku 1 – 18 b.

Vyznačuje se plnou tenkou čárou.
Značka pro lepený spoj je na obr. 1 – 18 c.
Vyznačuje se plnou tenkou čárou

7. Jak se označují pájky a lepidla.

Odpověď-
Pájky:
 měkké
 tvrdé.
Příklady_označování a pouţití měkkých pájek:
B - Sn4Pb - 310/245 ČSN 05 5610
pro pájení plechů z oceli, mědi a jejich slitin
B - Sn40Pb - 225/185 ČSN 05 5620
jemnější spoje oceli, mědi a slitin (např. chladiče aut)

B - PbAg2Cu - 325/300 ČSN 05 5630

pájení tepelně namáhaných spojů v elektrotechnice

Příklady označování a pouţití tvrdých pájek:

Ag28CuZnMnNi - 860/680 ČSN 05 5664
pájení nerezavějících ocelí

AlSi12 - 590/575 ČSN 05 5690

pájení hliníku a jeho slitin

Lepidla:
Příklad technického lepidla pro lepení kovů skla, kovů s nekovy je
ChS Epoxy 1200 ČSN 64 1310.

ROZEBÍRATELNÉ SPOJE
1. Význam rozebíratelných spojů.

Odpověď-
jsou takové, které lze rozpojit bez porušení vlastního spoje, nebo spojovaných částí.
Jejich použití je trvalé nebo dočasné.

2. Uveďte základní rozdělení závitů.

Odpověď-
1. podle polohy
 2. podle smyslu
3. podle počtu chodů
4. podle tvaru základního tělesa
5. podle tvaru závitového profilu
6. podle funkce

3. Jaké druhy normalizovaných závitů se pouţívají v praxi a jak se

označují.

Odpověď-

 pancéřový závit,
 závit šroubů do plechu,
 závit pro izolátory

4. Základní pravidla pro zobrazování vnějšího závitu. Nakreslete

příklady.

Odpověď-
vnější závit se zobrazuje souvislými tlustými čarami (typ 01.2) na velkém průměru
závitu d a souvislými tenkými čarami (typ 01.1) na malém průměru závitu d1 .
V pohledu ve směru osy závitu se malý průměr závitu zobrazuje ¾ obvodu kružnice
kreslené souvislou tenkou čarou (typ 01.1) obvykle s volným pravým horním
kvadrantem;
5. Základní pravidla pro zobrazování vnitřního závitu. Nakreslete
příklady.

Odpověď-
vnitřní závit se zobrazuje souvislými tlustými čarami (typ 01.2) na malém průměru
závitu D1 a souvislými tenkými čarami (typ 01.1) na velkém průměru závitu D.
V pohledu ve směru osy závitu se velký průměr závitu zobrazuje 3/4 obvodu kružnice
kreslené souvislou tenkou čarou (typ 01.1) obvykle s volným pravým horním
kvadrantem.

6. Uveďte základní pravidla a zásady pro kótování závitů.

Odpověď-
Zásady:
1. Vnější závity
2. Vnitřní závity
3. Průchozí díry
4. Neprůchozí díry
5. Začátek závitové díry

7. Nakreslete typické případy šroubových spojů.

TRIBOLOGIE
1. Čím se zabývá tribologie a co je jejím cílem.

Odpověď-
Tribologie je nauka, která se zabývá chováním dotýkajících se povrchů ve
vzájemném pohybu nebo při pokusu o vzájemný pohyb.
Zabývá se tedy třením, opotřebením a mazáním částí strojů a mechanismů.

Cílem Tribologie je uplatnit zjištěné zákonitosti v

 konstrukci a provozu strojů,
 optimalizaci údržby,
 v diagnostice,
 zvyšování výkonu,
 efektivnosti a spolehlivosti.

2. Jaké je sloţení základní struktury tribotechnických systémů.

Odpověď-
Tribotechnický systém se skládá z povrchů dvou součástí, které jsou navzájem v
pohyblivém kontaktu, a z jejich okolí.
1 Základní těleso
2 Protikus
3 Vlivy prostředí: teplota, relativní vlhkost vzduchu, tlak
4 Materiály mezi součástmi: olej, tuk, voda, částice, nečistoty
5 Zatěžování
6 Pohyb
3. Druhy reţimů tření v tribotechnických systémech.

4. Vyjmenuj a vysvětli základní mechanismy opotřebení.

Odpověď-
Abrazivní opotřebení
Ubývání materiálu v důsledku tvrdých a hranatých částic, které se dostávají mezi
díly, u nichž vzniká tření.
Důsledkem jsou škrábance, rýhy, mikroskopické třísky, změny rozměrů, vyleštěná
místa u strukturovaných povrchů nástrojů.

Adhezní opotřebení
Povrchy dílů, mezi nimiž vzniká tření, mohou v důsledku nepříznivých poměrů při
promazávání a kontaktu nebo při chodu nasucho utvořit těsnou pevnou vazbu.
Důsledkem jsou studené svary, opotřebení, rýhy, otvory, zadírání, nárůstky a lámání
nástrojů.
Únava povrchů
Cyklické mechanické namáhání vede k vytváření a šíření trhlin zatěžovaných
povrchů, které se tím ničí.
Následkem jsou příčné a hřebenové trhliny, prohlubně (pitting) a šedé skvrny
(Micropitting) (především při nestacionárním namáhání) a dále praskání nástrojů.

Tribochemická reakce (tribooxidace)

Tribologický třecí kontakt způsobuje chemickou reakci. Produkty reakce ovlivňují
tribologické procesy na povrchu, například mohou způsobit zadření párů součástí s
úzkými tolerancemi.

5. Jaké je rozdělení maziv.

Odpověď-
1. plynná,
2. kapalná
3. pevná.

6. Uveďte definici tribotechnické diagnostiky a její účel.

Odpověď-
Tribotechnická diagnostika je souhrnem metod a prostředků kontroly technického
stavu (diagnózy, lokalizace, prognózy, popř. geneze) třecích pohyblivých spojení.
Organicky slučuje měření, hodnocení a prognózování parametrů a charakteristik
procesů probíhajících v daném zařízení.
Účel:

• Sledování stavu opotřebení zařízení na základě stanovení obsahu otěrových

(oděrových) kovů v mazivu
• Určení životnosti maziva zjištěním stupně jeho znehodnocení jak produkty
tepelně - oxidačních procesů, tak i vnějšími nečistotami
• Stanovení optimálních lhůt pro výměnu jednotlivých maziv

7. Jaké je členění tribotechnické diagnostiky.

Odpověď-
1. Metody stanovení koncentrace otěrových kovů.
2. Metody hodnocení morfologie a distribučního rozdělení otěrových částic.
3. Metody stanovení fyzikálně- chemických vlastností maziva.

TECHNICKÉ MATERIÁLY

1. Jak se rozdělují technické materiály.

Odpověď-
Nejužívanější materiály ve všech oborech strojírenství jsou kovy, mezi nimiž stále
dominantní postavení zaujímají slitiny ţeleza, které se potom dělí podle schématu
uvedeném na obr. 10-1 na oceli a litiny.
2. Jak se rozdělují oceli.

Odpověď-
Podle způsobu zpracování oceli určené k výrobě hotových výrobků se rozlišují na
oceli určené:
k tváření (99%) a k výrobě odlitků (1%).

Podle chemického sloţení

a podle účelu použití se tyto oceli ke tváření hodnotí jako
nelegované a legované.

3. Charakterizujte oceli k tváření. Zařazení do tříd.

Odpověď-
4. Číselné označování ocelí tříd 10 a 11.

Odpověď-

5. Charakterizujte oceli tříd 12 aţ 17. Číselné označování.

Odpověď-
6. Jak se volí přídavky pro obrábění.

Odpověď-
7. Číselné označování litin, neţelezných kovů a pryţe.

Odpověď-

LOŢISKA
1. Význam loţisek ve strojírenství.

Odpověď-

Loţisko je součást technického zařízení, které umožňuje snížení tření při

vzájemném otáčivém nebo posuvném pohybu strojních dílů. Jeho historie se vyvíjí již
od vynálezu kola. Použití valivého ložiska v mlýnech významně zvýšilo výkonnost
mletí

2. Co je to loţiskové pouzdro kluzného loţiska a jaké jsou druhy

kluzných loţisek podle tvaru kluzné plochy.

Odpověď-
Loţiskové pouzdro
Druhy kluzných loţisek podle tvaru kluzné plochy

a) válcové b) kuželové c) kulové d) patní e) prstencové f) hřebenové

3. Jaké jsou materiály pro výrobu kluzných loţisek.

Odpověď-
4. Jaké je rozdělení a jaké jsou druhy valivých loţisek.

Odpověď-
Rozdělení:
Podle druhu použitých valivých těles se rozlišuji ložiska na dvě hlavní skupiny:
loţiska kuličková a válečková. Pod obecnější pojem válečků se zahrnují ostatní valivá
tělesa jako jehly, kuželíky a soudečky. Obě tyto skupiny se dělí podle směru síly na
ložiska radiální (síla působí kolmo k ose ložiska) a ložiska axiální (síla působí ve směru
osy ložiska).

Druhy:
 Kuličková ložiska
 Válečková ložiska

5. Jaké je schematické zobrazování a označování valivých loţisek

v dokumentaci.

Odpověď-
Zobrazování:
Označování valivých loţisek:

dokumentaci se ložisko označí názvem, normalizovaným označením (typu a

velikosti) a číslem rozměrové normy, např.:

Loţisko 6208 ČSN 02 4630

Kde znamená:
Ložisko - název
62 08 - normalizované označení typu a velikosti
ČSN 02 4630 - číslo rozměrové normy

6. Jak se loţiska ukládají. Axiální upevnění vnitřních a vnějších

krouţků.

Odpověď-
7. Jaký je význam a rozdělení těsnění loţiskového prostoru.

Odpověď-
Pro snížení tření a současně pro nutný odvod tepla je nutno ložiska mazat. Valivá
ložiska, stejně tak kluzná, se mažou plastickými mazivy nebo olejem. Volbu druhu maziva
ovlivňuje především provozní teplota a frekvence otáčení. Valivé ložisko potřebuje ke svému
dobrému chodu jen nepatrné množství maziva. Je-li uložení mazáno proudem oleje, jde
především o chlazení.

HŘÍDELE
1. Co jsou hřídele a jak se rozdělují.

Odpověď-
Hřídele jsou strojní součásti, kterými se přenáší rotační pohyb, krouticí moment a výkon
ve strojích nebo z hnacího stroje (motoru) na stroj pracovní. Hřídele se ukládají do
ložisek a nesou konkrétní náboj. Podle tvaru se hřídele dělí na přímé, zalomené a
ohebné.
2. Jaké důleţité plochy a tvarové prvky obsahuje hřídel.

Odpověď-
3. Jaké jsou druhy spojení hřídel – náboj.

Odpověď-
a) Zobrazování dráţkového hřídele a náboje

b) Kótování a označování dráţkových hřídelů a nábojů na výkresech

c) Dráţky pro pojistné krouţky

d) Dráţky pro pojistné podloţky typu MB

4. Spoj perem. Druhy. Označování per.

Odpověď-
a) Dráţky pro pera

b) Kótování a tolerování dráţky pro pero

5. Kótování a označování dráţkových hřídelů a nábojů na
výkresech.

Odpověď-

6. Jaké jsou materiály hřídelů.

Odpověď-
7. Jaké jsou způsoby ukládání hřídelů

OZUBENÁ KOLA A PŘEVODY

1. K čemu slouţí mechanické převody a jaké je jejich základní
rozdělení.

Odpověď-
Mechanické převody se používají při přenosu točivého pohybu z hřídele hnacího na
hnaný. Točivý pohyb se přenáší tak, že se mění frekvence otáček, a tím i krouticí
momenty.
2. K čemu slouţí ozubené převody a jaké je jejich základní
rozdělení.

Odpověď-

3. Vysvětlete názvosloví a význam veličin u čelního ozubeného

kola.
Odpověď-

4. K čemu slouţí, jaké jsou výhody a nevýhody převodů ozubenými

řemeny.

Odpověď-

5. K čemu slouţí, jaké jsou výhody a nevýhody převodů řetězovými

převody.

Odpověď-
6. K čemu slouţí, jaké jsou výhody a nevýhody převodů ohebným
článkem.

Odpověď-

7. Jaká jsou pravidla zobrazování ozubených kol.

Odpověď-
PRUŢINY
1. Význam pruţin.

Odpověď-

2. Kovové pruţiny – rozdělení a pouţití.

Odpověď-
3. Pryţové pruţiny – rozdělení a pouţití.

Odpověď-

4. Hlavní zásady zobrazování pruţin.

Odpověď-
5. Nakreslete zkrutnou pruţinu a uveďte její moţné pouţití.

Odpověď-

6. Co musí obsahovat výrobní výkres pruţiny.

Odpověď-
7. Nakreslete příklad výrobního výkresu šroubovité pruţiny válcové
tlačné a taţné.

Odpověď-
HŘÍDELOVÉ SPOJKY
1. K čemu slouţí hřídelové spojky

Odpověď-

2. Rozdělení hřídelových spojek

Odpověď-

3. Charakteristika a rozdělení mechanických neovládaných spojek

Odpověď-
4. Charakteristika a pouţití rozběhových spojek

Odpověď-

5. Charakteristika a pouţití hydraulicky a pneumaticky ovládaných

spojek

Odpověď-

6. Charakteristika a pouţití elektricky řazených spojek

Odpověď-