ZPĚVNÍK

Amazonka stejnou barvou jako měly

Hop Trop Ami D
tvoje oči džínový.
Capo 2
G 3. Kluci tenkrát, co tě znali,
1. Byly krásný naše plány, všude, kde jsem s tebou byl,
Hmi Bmi Ami "Amazonka" říkávali,
byla jsi můj celej svět, a já hrdě přisvědčil.
Ami C G 4. Tvoje strachy, že ti mládí
čas je vzal a nechal rány, pod rukama utíká
Ami D vedly k tomu, že ti nikdo
starší jsme jen o pár let.
"Amazonka" neříká.
G
Ref.
2. Tenkrát byly děti malý,
5. Zlatý kráse cingrlátek,
Hmi Bmi Ami
ale život utíká, jak sis časem myslela,
C G vadil možná trampskej šátek,
už na "táto" slyší jinej, nosit dáls' ho nechtěla.
Ami D 6. Teď jsi víla z paneláku,
i když si tak neříká. samá dečka, samej krám,
G já si přál jen, abys byla
Ref.: Nebe modrý zrcadlí se pořád stejná, přísahám,
E7 Ami Ami G
v řece, která všechno ví, pořád stejná, přísahám.
G
Anděl
Karel Kryl
Intro: C/G - - G7

G Emi G D
1. Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla
G Emi G D G
přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla,
G Emi G D
díval se na mě oddaně, já měl jsem trochu trému,
G Emi G D
tak vtiskl jsem mu do dlaně lahvičku od parfému.

G Emi G D
R: A proto, prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat,
G Emi G D
aby mi mezi dveřmi pomohl hádat,
G Emi D G Emi D G
co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine.

G Emi G D
2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,
G Emi G D G
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky,
G Emi G D
do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,
G Emi G D G
to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.
R:
G Emi G D
3. Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
G Emi G D G
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice,
G Emi G D
a tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi,
G Emi G D G
 však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.
R:

Amazonka
Hop Trop
G 4. Tvoje strachy, že ti mládí
1. Byly krásný naše plány, pod rukama utíká
Hmi Bmi Ami
vedly k tomu, že ti nikdo
byla jsi můj celej svět,
"Amazonka" neříká.
Ami C G
čas je vzal a nechal rány,
Ami D Ref.
starší jsme jen o pár let.
5. Zlatý kráse cingrlátek,
G jak sis časem myslela,
2. Tenkrát byly děti malý, vadil možná trampskej šátek,
Hmi Bmi Ami nosit dáls' ho nechtěla.
ale život utíká,
C G
6. Teď jsi víla z paneláku,
už na "táto" slyší jinej,
Ami D
samá dečka, samej krám,
i když si tak neříká. já si přál jen, abys byla
pořád stejná, přísahám,
Ami G
G
Ref.: Nebe modrý zrcadlí se pořád stejná, přísahám.
E7 Ami
v řece, která všechno ví,
G
stejnou barvou jako měly
Ami D
tvoje oči džínový.

3. Kluci tenkrát, co tě znali,

všude, kde jsem s tebou byl,
"Amazonka" říkávali,
a já hrdě přisvědčil.
Batalion
Spirituál kvintet
Ami C G Ami C G Emi Ami
*: Víno máš a markytánku, dlouhá noc se pro-hý-ří,
Ami C G Ami C G Emi Ami
víno máš a chvilku spánku, díky, díky, ver-bí-ři.
Ami C G Ami Emi
1. Dříve než se rozední, kapitán k osedlání rozkaz dá-vá,
Ami G Ami Emi Ami
ostruhami do slabin koně po- há- ní.
Ami C G Ami Emi
Tam na straně polední, čekají ženy, zlaťáky a slá-va,
Ami G Ami Emi Ami
do výstřelů z karabin zvon už vy- zvá-ní.
Ami C G Ami
R: Víno na kuráž, a pomilovat markytánku,
C G Ami Emi Ami
zítra do Burgund, batalion za-mí-ří.
Ami C G Ami Emi
Víno na kuráž a k ránu dvě hodiny spá-nku,
Ami C G Ami Emi Ami
díky, díky vám královští ver-bí-ři.

2. Rozprášen je batalion, poslední vojáci se k zemi hro-utí,

na polštáři z kopretin budou vě -čně spát.
Neplač sladká Marion, verbíři nové chlapce přivedou ti,
za královský hermelín, padne kaž-dý rád.
R:
*: Víno máš a markytánku, dlouhá noc se pro-hý-ří,
víno máš a chvilku spánku, díky, díky, ver-bí-ři.
Bedna od whisky
Maki Ryvola
Ami C Ami E
1. Dneska už mně fóry ňák nejdou přes pysky,
Ami C Ami E Ami
stojím s dlouhou kravatou na bedně vod whisky,
Ami C Ami E
stojím s dlouhým vobojkem jak stájovej pinč,
Ami C Ami E A 4x
tu kravatu, co nosím, mi navlík' soudce Lynč.
A D E A
R: Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká,
A D E A
jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká
A D E A
do nebeskýho baru, já sucho v krku mám,
A D E Ami 4x
tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám.
2. Mít tak všechny bedny od whisky vypitý,
postavil bych malej dům na louce ukrytý,
postavil bych malej dům a z vokna koukal ven
a chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben.
R:
3. Kdyby jsi se, hochu, jen porád nechtěl rvát,
nemusel jsi dneska na týhle bedně stát,
moh' jsi někde v suchu tu svoji whisku pít,
nemusel jsi dneska na krku laso mít.
R:
4. Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává,
do krku mi zvostane jen dírka mrňavá,
jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok,
má to smutnej konec a whisky ani lok.

A D
R: .... tak kopni do tý bedny.
Bláznova ukolébavka
D A G D
1. Máš, má ovečko, dávno spát, už píseň ptáků končí,
A G D
kvůli nám přestal i vítr vát, jen můra zírá zvenčí,
A G
já znám její zášť, tak vyhledej skrýš,
A G A
zas má bílej plášť a v okně je mříž.

D A
R: Máš, má ovečko, dávno spát,
G E
a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát,
D G D G
vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát,
D G D
jestli ty v mých představách už mizíš.

D A G D
2. Máš, má ovečko, dávno spát, už máme půlnoc temnou,
A G D
zítra budou nám bláznům lát, že ráda snídáš se mnou,
A G
proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám,
A G A
když tebe mám rád, když tebe tu mám.

R:
Blízko Little Big Hornu
Wabi Daněk
Ami
1. Tam, kde leží Little Big Horn, je indiánská zem,
Dmi
tam přijíždí generál Custer se svým praporem,
Ami Dmi
modrý kabáty jezdců, stíny dlouhejch karabin,
Ami A
a z indiánskejch signálů po nebi letí dým.

A E7
R: Říkal to Jim Bridger: já měl jsem v noci sen,
A
pod sedmou kavalerií jak krví rudne zem,
D
kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná,
E7 A Ami
proč Custer neposlouchá ta slova varovná?
2. Tam blízko Little Big Hornu šedivou prérií
táhne generál Custer s sedmou kavalerií,
marně mu stopař Bridger radí: zpátky povel dej,
jedinou možnost ještě máš, život si zachovej.
R:
3. Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrti stín,
padají jezdci z koní, výstřely z karabin,
límce modrejch kabátů barví krev červená,
kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná.
R:
4. Pak všechno ztichlo a jen tamtam duní nad krajem,
v oblaku prachu mizí Siouxů vítězný kmen,
cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál,
tam uprostřed svých vojáků leží i generál.
R: Říkal to Jim Bridger: já měl jsem v noci sen,
pod sedmou kavalerií jak krví rudne zem,
kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná,
proč Custer neposlouchal ta slova varovná?

Buráky
K.T.O.
G C G
1. Když Sever válčí s Jihem a zem jde do války
A D
a v polích místo bavlny teď rostou bodláky,
G C G
ve stínu u silnice vidíš z Jihu vojáky,
D G
jak válejí se v trávě a louskaj buráky.

G C G
R: Hej hou, hej hou, nač chodit do války,
A D
je lepší doma sedět a louskat buráky,
G C G
hej hou, hej hou, nač chodit do války,
D G
je lepší doma sedět a louskat buráky.

G C G
2. Plukovník je v sedle, volá:"Yankeeové jdou!",
A D
a mužstvo v trávě leží, prej dál už nemohou,
G C G
plukovník se otočí a koukne do dálky,
D G
vidí svou slavnou armádu, jak louská buráky.
G
R: Hej hou...
G C G
3. Až tahle válka skončí a my budem zase žít,
A D
svý milenky a ženy pak půjdem políbit,
G C G
 Pak zeptaj se tě:"Hrdino, cos' dělal za války?"
D G
"Já flákal jsem se s kvérem a louskal buráky."
G
R: Hej hou ...

Chodím po Broadwayi
G-dur
D
1. Chodím po Broadwayi hladov sem a tam,
A7
Chodím po Broadwayi hladov sem a tam,
D G
chodím po Broadwayi, po Broadwayi,
D A7 D
po Broadwayi hladov sem a tam.

D
R: Singi jou jou jupí jupí jou,
A7
singi jou jou jupí jupí jou,
D G
singi jou jou jupí, pes má chlupy,
D A7 D
kočka srst, a prase štětiny.

2. [: Moje černé děti mají stále hlad, :]

moje černé děti, černé děti,
černé děti mají stále hlad.
R:

3. [: Práci nedostanu, černou kůži mám, :]

práci nedostanu, nedostanu,
protože já černou kůži mám.
R:

4. [: A já pevně věřím, že zas přijde den, :]

a já pevně věřím, pevně věřím,
že zas bude černoch svoboden.
R:

Černý muž
Alkehol
G
1. Černý muž pod bičem otrokáře žil,
C G
černý muž pod bičem otrokáře žil,
Emi
černý muž pod bičem otrokáře žil,
Ami7 D7 G
kapitán John Brown to zřel.

G C G
R: Glory, glory, aleluja, glory, glory, aleluja,
Emi Ami7 D7 G
glory, glory, aleluja, kapitán John Brown to zřel.

2. |: Sebral z Virginie černých přátel šik, :| 3x

prapor svobody pak zdvih'.

R: ...prapor svobody pak zdvih'.

3. |: Hrstka statečných však udolána jest, :| 3x

kapitán John Brown je jat.

R: ...kapitán John Brown je jat.

4. |: Zvony Charlestonu z dáli temně zní, :| 3x

Johnův den to poslední.

R: ...Johnův den to poslední.

6. |: John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí, :| 3x

 jeho duch však kráčí dál.

R: ...jeho duch však kráčí dál.

Červená řeka
D7 G H7 Emi G7 C G
1. Pod tou skálou, kde proud řeky syčí
Dmi7 E7 A7 D7
a kde ční červený kamení,
G H7 Emi Dmi C
žije ten, co mi jen srdce ničí,
Cmi G Emi A7 D G C
koho já ráda mám k zbláznění.

2. Vím, že lásku jak trám lehce slíbí,

já ho znám, srdce má děravý,
ale já ho chci mít, mně se líbí,
bez něj žít už mě dál nebaví.

3. Často k nám jezdívá s kytkou růží,

nejhezčí z kovbojů v okolí,
vestu má ušitou z hadích kůží,
bitej pás, na něm pár pistolí.

4. Hned se ptá, jak se mám, jak se daří,

kdy mu prý už to svý srdce dám,
ale já odpovím, že čas maří,
srdce blíž Červený řeky mám.

5. Když je tma a jdu spát, noc je černá,

hlavu mám bolavou závratí,
ale já přesto dál budu věrná,
C Cmi G Emi A9 D7 G C G
dokud sám se zas k nám nevrátí.
Dej mi víc své lásky
Olympic
instrumental: /Ami G/ E7 /Ami G/ E7 /
Ami C
1. Vymyslel jsem spoustu napadů, aů,
Ami G E7
co podporujou hloupou náladu, aů,
Ami D Dmi
hodit klíče do kanálu, sjet po zadku holou skálu,
Ami E Ami
v noci chodit strašit do hradu
2. Dám si dvoje housle pod bradu, aů,
v bílé plachtě chodím pozadu, aů,
úplně melancholicky, s citem pro věc jako vždycky
vyrábím tu hradní záhadu, aů
C E
R: Má drahá, dej mi víc, má drahá, dej mi víc,
Ami F C G
má drahá, dej mi víc své lásky, aů,
C E
já nechci skoro nic, já nechci skoro nic,
Ami F C E7
já chci jen pohladit tvé vlásky, aů.
3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů,
mi dokonale zvednul náladu, aů,
natrhám ti sedmikrásky, tebe celou s tvými vlásky
zamknu si na sedm západů, aů
instrumental: sloka

C E
R: Má drahá, dej mi víc, má drahá, dej mi víc....
3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů,
mi dokonale zvednul náladu, aů,
natrhám ti sedmikrásky, tebe celou s tvými vlásky
zamknu si na sedm západů,
aůůůůůůů, aůůůůůůů, aůůůůůůů, aůůůůůůů

Dokud se zpívá ještě se neumřelo

Jaromír Nohavica
C Emi Dm7 F C Emi Dm7 G
1. Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu,
C Emi Dm7 F C Emi Dm7 G
včera jsem nespal a ani dnes nespočinu,
F G C G
svatý Medard, můj patron, ťuká si na čelo,
F G F G C Emi Dm7 G
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo.
C Emi Dm7 F C Emi Dm7 G
2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
C Emi Dm7 F C Emi Dm7 G
srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,
F G C G
ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,
F G F G C Emi Dm7 G
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo.
C Emi Dm7 F C Emi Dm7 G
3. Do alba jízdenek lepím si další jednu,
C Emi Dm7 F C Emi Dm7 G
vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu,
F G C G
za oknem míhá se život jak leporelo,
F G F G C Emi Dm7 G
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo.
C Emi Dm7 F C Emi Dm7 G
4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
C Emi Dm7 F C Emi Dm7 G
houpe to, houpe to na housenkové dráze,
F G C G
i kdyby supi se slítali na mé tělo,
F G F G C Emi Dm7 G
 tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo

5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,

zvedl jsem telefon a ptám se: "Lidi, jste tam?"
A z veliké dálky do uší mi zaznělo,
|: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :|

Dráček Paf
D F#mi G D
1. Tamhle někde v dálce, kde už nevím sám,
G D E A
je země plná pohádek a já je všechny znám.
D F#mi G D
V jedné skalní škvíře, skryté v stéblech trav,
G D E A D
žilo divné zvíře, dráček jménem Paf.

R: Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál,

měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál,
Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál,
měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál.

2. S jistým Vénou Součkem, kloučkem z Prahy 5

on denně chodil na lipo a na turecký med.
Hrávali si v písku a z růží měli hrad
a na okvětním lístku jak v lůžku mohli spát.

R: Paf, to byl ten dráček…

3. Jednou vodní příval jim do té růže vnik

a z dráčka, co tam klidně spal je rázem námořník.
Vlajka letí vzhůru a 'sláva' volá dav
a vítat je jde sám pan král a Paf je z toho paf.

R: Paf, to byl ten dráček…

4. Žel i kloučci stárnou a Véna jakbysmet,

on zradil dráčka pro pár pih dívky z Prahy 5.
Dráček zmizel s pláčem zas ve stínu skal
a já už nevím, co je s ním, ani jak to bylo dál.

R: Paf, to byl ten dráček…

Džungle ztichla
G C G Emi Ami D G
1. Džungle ztichla, večer nastal, ku spánku se všechno klade,
C G Emi Ami D G
jen v táboře smečky vlků na stráži je vlče mladé.

G D G
REF. Vlče se nebojí nikoho, nikoho, přece má tesáky od toho, od toho
A D G
aby, když nepřítel ozve se, ozve se, pořádně ho prohnal po lese.

2. Vlče ví, že zákon smečky dobrým vlkem být mu káže.

Když Akéla k boji velí, každý běží pln kuráže.

REF. Vlče se nebojí ...

3. Ať si někdy někdo začne křivdit komu před vlčáky,

pocuchaj mu chlupy značně, a pak zhyne pod tesáky.

REF. Vlče se nebojí ...

Franky Dlouhán
Nedvědi
C F C
1. Kolik je smutného, když mraky černé jdou
G F C
lidem nad hlavou, smutnou dálavou,
C F C
já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,
G F C
za čas odletěl, každý zapomněl
G
R: Měl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán,
F C
po Státech toulal se jen sám,
F C G
a že byl veselej, tak každej měl ho rád.
F C Ami
tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál,
F G
a každý, kdo s ním chvilku byl,
F G C
tak dlouho se pak smál
C F C
2. Tam, kde byl pláč, tam Frankie hezkou píseň měl,
G F C
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát.
C F C
A když pak večer ranče tiše usínaj,
G F C
Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál.
G
R: Měl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán...
3. Tak Frankieho vám jednou našli, přestal žít,
jeho srdce spí, tiše, smutně spí.
Bůhví jak, za co, tenhle smíšek konec měl,
farář píseň pěl, umíráček zněl.

R: Měl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán...

Hlídač krav
Jaromír Nohavica
C
1. Když jsem byl malý, říkali mi naši:
"Dobře se uč a jez chytrou kaši,
F G C
až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv,
takový doktor sedí pěkně v suchu,
bere velký peníze a škrábe se v uchu,"
F G C
já jim ale na to řek':"Chci být hlídačem krav."
C
R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany a mýt se v lavoře,
F G C
od rána po celý den zpívat si jen,
FGC
zpívat si: pam pam pam ...

2. K vánocům mi kupovali hromady knih,

co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich:
nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy,
ptal jsem se starších a ptal jsem se všech,
každý na mě hleděl jako na pytel blech,
každý se mě opatrně tázal na moje zdraví.
R:

3. Dnes už jsem starší a vím, co vím,

mnohé věci nemůžu a mnohé smím,
a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy,
 s nohama křížem a s rukama za hlavou
koukám nahoru na oblohu modravou,
kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy.

R:

Holubí dům
Jiří Schelinger
Emi D Cmaj7 Hmi Emi
1. Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
Emi D Cmaj7 Hmi Emi
stával v údolí mém starý dům.
G D G D G
Ptáků houf zalétal ke krovům,
Emi D Cmaj7 Hmi Emi
měl jsem rád holubích křídel šum.

2. Vlídná dívka jim házela hrách,

mávání perutí víří prach.
Ptáci krouží a neznají strach,
měl jsem rád starý dům jeho práh

Emi Ami D G Emi

R: Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví,
Ami D Emi
míval stáj roubenou, bílý štít.
Emi Ami D G Emi
Kde je dům holubí a ta dívka kde spí,
Ami Hmi Emi
vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít.

3. Sdílný déšť vypráví okapům,

bláhový, kdo hledá tenhle dům.
Odrůstáš chlapeckým střevícům,
neslyšíš holubích křídel šum.
4. Nabízej úplatou cokoli,
nepojíš cukrových homolí.
Můžeš mít třeba zrak sokolí,
nespatříš ztracené údolí.

R: Zpívám ptákům a zvlášť holubům, stával v údolí mém starý dům.

Ho Ho Watanay
Žalman
D C D
1. Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky,
C G D
dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej.

D C D
R: Ho ho Watanay, ho ho Watanay,
C G D
ho ho Watanay, kiokena, kiokena.

D C D
2. Sladkou vůni nese ti noční motýl z paseky,
C G D
vánek ho kolíbá, už nezpívá, už nezpívá.

R:

D C D
3. V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni,
C G D
má barvu havraní, jak uhání, jak uhání.

R:

D C D
4. V dlani motýl usíná, hvězdička už zhasíná,
C G D
vánek, co ji k tobě nes, až do léta ti odlétá.
R: 2x

Hudsonské šífy
Wabi Daněk
Ami C
1. Ten, kdo nezná hukot vody lopatkama vířený
G Ami
jako já, jó jako já,
Ami G
kdo Hudsonský slapy nezná sírou pekla sířený,
Ami G Ami G Ami
ať se na Hudsonský šífy najmout dá, jo-ho-ho.
2. Ten, kdo nepřekládal uhlí, šíf když na mělčinu vjel,
málo zná, málo zná,
ten, kdo neměl tělo ztuhlý, až se nočním chladem chvěl,
ať se na Hudsonský šífy najmout dá, johoho.
F Ami
R: Ahoj, páru tam hoď,
G Ami
ať do pekla se dříve dohrabem,
G Ami G Ami
jo-ho-ho, jo-ho-ho.
3. Ten, kdo nezná noční zpěvy zarostenejch lodníků
jako já, jó jako já,
ten, kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku,
ať se na Hudsonský šífy najmout dá, johoho.
4. Ten, kdo má na bradě mlíko, kdo se rumem neopil,
málo zná, jó málo zná,
kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil,
ať se na Hudsonský šífy najmout dá, johoho.
R: Ahoj, páru tam hoď, ...
5. Kdo má roztrhaný boty, kdo má pořád jenom hlad
jako já, jó jako já,
kdo chce celý noci čuchat pekelnýho vohně smrad,
ať se na Hudsonský šífy najmout dá, johoho.
6. Kdo chce zhebnout třeba zejtra, komu je to všechno fuk,
kdo je sám, jó jako já,
kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě príma kluk,
ať se na Hudsonský šífy najmout dá, johoho.
R: Ahoj, páru tam hoď, ... + jo-ho-ho.

Hejkal
Wabi Daněk
Ami
1. Divnej jekot po lesích se prohání,
Dmi Ami F E
až v žilách tuhne krev a zuby cvakaj' SOS,
Ami
utichá až u potoka pod strání,
Dmi Ami E Ami
jó, takovýhle řvaní by nesnes' ani pes.
Dmi Ami Dmi Ami
Žhavý rudý oči a drápy krvavý,
F E
kosti chřestěj' v rytmu kastanět,
Dmi Ami Dmi Ami
strašidelný vytí a skřeky chraplavý,
F E Ami
tak to je hejkal, na to vemte jed.
C F C
R: U nás hej (HEJ), hej (HEJ), hejkal straší v lese,
D7 G
jen ten, kdo něco snese, tam může v noci jít,
C F C
jeho hej (HEJ), hej (HEJ), hejkání se nese,
F C F C
každej se strachy třese, k ohni nesesedneme se,
F C G C
neboť za boudou v lese zase hejkal začal výt.
2. Kdo z vás tady na hejkaly nevěří,
 ten může u nás přespat, až se zastaví,
nevystrčí špičku nosu ze dveří
a bude jásat, že se dožil rána ve zdraví.
Jenom kalný oči a rysy ztrhané,
kalhoty si bude muset prát,
a děs a hrůza v hlase, jó, to mu zůstane,
až koktavě bude povídat, že
R:

Jdem spátky do lesů

Žalman
Am7 D7 G Emi
1. Sedím na kolejích, které nikam nevedou,
Am7 D7 G Emi
koukám na kopretinu, jak miluje se s lebedou,
Am7 D7 G Emi
mraky vzaly slunce zase pod svou ochranu,
Am7 D7 G D7
jen ty nejdeš, holka zlatá, kdypak já tě dostanu?

G Emi
R: Z ráje, my vyhnaní z ráje,
Ami7 C7 G D7
kde není už místa, prej něco se chystá,
G Emi
z ráje nablýskaných plesů,
Am7 C7 G D7
jdem zpátky do lesů za nějaký čas.

2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe,

málo jsi se snažil, málo šel jsi do sebe,
šel jsi vlastní cestou, a to se zrovna nenosí,
i pes, kterej chce přízeň, napřed svýho pána poprosí.
R:
3. Už tě vidím z dálky, jak máváš na mě korunou,
a jestli nám to bude stačit, zatleskáme na druhou,
 zabalíme všechny, co si dávaj' rande za branou,
v ráji není místa, možná v pekle se nás zastanou.
R:

Jarní tání
Nedvědi
Hmi Emi D
1. Když první tání cesty sněhu zkříží
G Emi F# Hmi
a nad ledem se voda objeví,
Hmi Emi D
voňavá zem se sněhem tiše plíží,
G Emi F# Hmi
tak nějak líp si balím, proč, bůhví.
G D
R: Přišel čas slunce, zrození a tratí,
G D F#
na kterejch potkáš kluky ze všech stran,
Hmi Emi
[: Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí,
G F# Hmi
oživne kemp, jaro, vítej k nám. :]
Hmi Emi D
2. Kdo ví, jak voní země, když se budí,
G Emi F# Hmi
pocit má vždy, jak zrodil by se sám,
Hmi Emi D
jaro je lék na řeči, co nás nudí,
G Emi F# Hmi
na lidi, co chtěj' zkazit život nám.
R:
 Hmi Emi D
3. Zmrznout by měla, kéž by se to stalo,
G Emi F# Hmi
srdce těch pánů, co je jim vše fuk,
Hmi Emi D
pak bych měl naději, že i příští jaro
G Emi F# Hmi
bude má země zdravá jako buk.

G F# Hmi
R: + oživne kemp, jaro, vítej k nám...

Lilie
Karel Kryl
Dmi BA Dmi BA
1. Než zavřel bránu, oděl se do oceli a zhasil svíci,
BA Dmi
bylo už k ránu, políbil na posteli svou ženu spící,
F C
[: spala jak víla, jen vlasy halily ji,
Dmi B A
jak zlatá žíla, jak jitra v Kastilii,
Dmi BA Dmi
něžná a bílá jak rosa na lilii, jak luna bdící. :]

2. Jen mraky šedé a ohně na pahorcích - svědkové němí,

lilie bledé svítily na praporcích, když táhli zemí,
[: polnice břeskné vojácká melodie,
potoky teskné - to koně zkalili je,
a krev se leskne, když padla na lilie kapkami třemi. :]

3. Dozrály trnky, zvon zvoní na neděli a čas se vleče,

rezavé skvrnky zůstaly na čepeli u jílce meče,
[: s rukama v týle jdou vdovy alejemi,
za dlouhé chvíle zdobí se liliemi,
lilie bílé s rudými krůpějemi trhají vkleče. :]
Montgomery
Wabi Daněk
G-dur
D G Emi
Déšť ti, holka, smáčel vlasy,
A A7 D A7
z tvých očí zbyl prázdný kruh,
D G Emi
kde je zbytek z tvojí krásy,
A A7 D A7
ví snad dneska jenom Bůh.

D G Emi
R: Z celé jižní eskadrony
A A7 D A7
nezbyl ani jeden muž.
D G Emi
V Montgomery bijou zvony,
A A7 D A7
déšť ti smejvá ze rtů růž.

Tam na kopci v prachu cesty,

leží i tvůj generál,
v ruce šátek od nevěsty,
ale ruka leží dál.
R:
Tvář má zšedivělou strachem,
zbylo v ní pár dětskejch pih,
proužek krve stéká prachem,
déšť mu slepil vlasy jak klíh.
R:
Déšť ti šeptá jeho jméno,
šeptá ho i listoví,
lásku měl rád víc než život,
to ti nikdy nepoví.
R:

Míle
Waldemar Matuška
C F C Ami
1. Míle a míle jsou cest, které znám,
F G
jdou trávou i úbočím skal,
C F C Ami
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam,
C F G
a já na všech s vámi stál,
C F C
proč ale blátem nás kázali vést
F G
a špínou si třísnili šat?

Dmi G C Ami
R: To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
Dmi G C
ten vítr, co začal právě vát.

2. Míle a míle se táhnou těch cest

a dál po nich zástupy jdou,
kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou,
Bůh ví, co růží, jež dál mohly kvést,
spí v hlíně těch práchnivých blat?
Dmi G
R: To ví snad jen déšť...
C F C
3. Dejte mi stéblo a já budu rád,
i stéblo je záchranný pás,
dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás,
proč jen se účel tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát.
Dmi G
R: To ví snad jen déšť...

Na kameni kámen
Nedvědi
G
1. Jako suchej, starej strom,
C
jako všeničící hrom,
G -C-G
jak v poli tráva
G C
připadá mi ten náš svět, plnej řečí,
Emi D G -C-G
a čím víc, tím líp se mám.
C
R: Budem o něco se rvát,
Emi D
až tu nezůstane stát
G-C-G
na kameni kámen,
Ami
a jestli není žádnej Bůh,
C D
tak nás vezme země - vzduch,
D G-C-G
no, a potom amen.
2. A to všechno proto jen,
že pár pánů chce mít den
 bohatší králů,
přes všechna slova, co z nich jdou,
hrabou pro kuličku svou, jen pro tu svou.
R.
3. Možná jen se mi to zdá,
a po těžký noci přijde,
přijde hezký ráno,
jaký bude, nevím sám,
taky jsem si zvyk na všechno kolem nás.
R.
Laj la laj ...

Niagára
Waldemar Matuška
D A7
1. Na břehu Niagary, stojí tulák starý,
D
na svou první lásku vzpomíná.
A7
Jak tam stáli spolu, dívali se dolů,
D
až jim půlnoc spadla do klína.

A7 D
R. Teskně hučí Niagara, teskně hučí do noci,
D7 G Gmi D A7 D
[:komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci:]

D A7
R*. Střemhlav do propasti padá proud,
D
na něm vidím tebe děvče plout,
D7 G Gmi D A7 D
[:škoda že ten přelud krásný nelze obejmout:]

2. Osud tvrdou pěstí, zničil lidské štěstí

i ten nejkrásnější jara květ
i ten kvítek jara vzala Niagára
 ta jej nevrátí nikdy zpět.

R.

Outsider waltz
Wabi Daněk
G Hmi
1. Dnes ráno, když bylo půl, při pravidelný hygieně
Ami C D
poklesls' hodně v ceně, když jsi zahlíd' svůj zjev,
Ami D G Emi
už nejsi, co jsi býval, tu tvář nespraví ti masáž,
Ami D G D
marně se, hochu, kasáš, už nejsi lev a velký šéf.
G Emi
R: Máš svůj svět a ten se ti hroutí,
G E E7
to dávno znám, já prožil to sám,
Ami D Ami D
kráčíš dál a cesta se kroutí,
Ami Hm D G A
až potkáš nás na ní, tak přidej se k nám.
A C#m
2. Jsi z vojny doma čtrnáct dní, a na radnici velká sláva,
Hmi D E
to se ti holka vdává, cos' jí dva roky psal,
Hmi E A F#mi
ulicí tiše krouží ten divnej motiv z Lohengrina,
Hmi E A E
není ta - bude jiná, dopisy spal a jde se dál.
R:

C Emi
3. Za sebou máš třicet let a zejtra ráno třetí stání
Dmi F G
a nemáš ani zdání, jak to potáhneš dál,
Dmi G C Ami
ten komus' kdysi hrával, se znenadání někam ztratil,
Dmi G C G
už nemáš, čím bys platil, no tak se sbal a šlapej dál.
R:

C Ami C
R: Máš svůj svět a ten se ti hroutí, ... k nám

Okoř
D Ta měla ve zvyku, podle svého
1. Na Okoř je cesta, jako žádná budíku,
ze sta, D A D
A D o půlnoci chodit strašívat.
roubená je stromama. G D
D Od těch dob, co jsou tam
Když jdu po ní v létě, samoten na trampové,
světě, E A
A D nesmí z hradu pryč, z hradu pryč.
sotva pletu nohama. D A
G D A tak dole v podhradí se šerifem
Na konci té cesty trnité, dovádí,
E A D A D
stojí krčma jako hrad, jako hrad. on jí sebral od komnaty klíč.
D
Tam zapadli trampi, hladoví a 2. Jednoho dne z rána roznesla
sešlí , se zpráva,
A D
že byl Okoř vykraden.
začli sobě notovat. Nikdo neví dodnes, kdo to
D A
tenkrát odnes,
R: Na hradě Okoři světla už nikdo nebyl dopaden.
nehoří,
D A D
Šerif hrál celou noc mariáš
bílá paní šla už dávno spát. s bílou paní v kostinci, v kostinci.
A Místo aby hlídal, zuřivě ji líbal,
dostal z toho zimnici.

R:

Olovo (úprava dle textu ve zpěvníku)

C#mi A H C#mi
Nahoře na věži houpal se zvon a pod ním stál právě on.
A H C#mi
Byl zvoník, zvoník z povolání a měl jedno velikánské přání.

C#mi A H C#mi
R:Olovo na lidi, olovo na lidi dávám, já Quasimodo z Notre Dame.
A H C#mi
Trámy a kamení, trámy a kamení jeen a dolů ven na lidi vyhodit.

Každé ráno lana do ruky vzal, aby své zvony, zvony rozhoupal.
Zvony, ty zvony, které miloval, on byl zvoníků král.

R:

Ten zvoník cikánku miloval, ona ho, ona ho nechtěla.

Pro lásku, kterou jí obětoval, lid ho ukamenoval.

A proto olovo na lidi, olovo na lidi dávám, já Quasimodo z Notre Dame.

Trámy a kamení, trámy a kamení vzít a dolů ven na lidi vyhodit.
R:

Píseň Durinova lidu

Hmi A Dřív nežli vzejde světlo dne,
Dřív nežli vzejde světlo dne, přes horstvo jež se v mlze pne,
Hmi
jdem do hlubin, kde vládne stín,
přes horstvo jež se v mlze pne,
pro svoje zlato kouzelné.
jdem do hlubin, kde vládne stín,
pro svoje zlato ztracené.
A co jsme měli pohárů
a zlaté harfy postaru,
Znal naše kouzla zemský klín,
jenže náš zpěv, člověk či Elf,
když náš rod v třesku kovadlin,
neslyšel nikdy ani hru.
kul klenoty a temnoty
zaháněl v slujích, kde spal stín.
Sosny se s nářkem prohnuly,
zlé vichry nocí vanuly,
A mnohý Elf či dávný král
les rázem vzplál a plápolal,
měl od nás meč, co zářně vzplál,
tak jako tisíc fakulí.
když náš um těm vladařům
do jílců oheň včaroval.
Zvon v údolí bil na poplach
a lidem zbělil tváře strach,
Dali jsme stříbru hvězdný třpyt,
když dračí spár víc nežli žár,
korunám zlatým slunce svit,
jim pohřbil město v sutinách.
tu krásu krás a skvělý jas
jsme předli z drátku jako nit.
Dýmala hora pod lunou
v tu chvíli pro nás osudnou,
každý se bál než drak ho zklál, přes chmurný mlžný horský štít,
pod svými drápy pod horou. jdem do hlubin, kde vládne stín,
mu harfy své i zlato vzít.
Dřív nežli vyjde slunce svit,

Poštorecká kapela
F C7
Poštorenská kapela hraje pěkně zvesela
F
za ní v plné parádě skauti v dobré náladě.

1.Je to slyšet v širý kraj,

C7 G7
jenom, bando, dále hraj, bando hraj,
C G7 C C7
bando hraj, bando dále hráj.

R:
F C7
Džina džina, džinadrá, jak ta banda pěkně hrá,
F
pikolu i bombardon, i ten velký heligon,
C7
velký buben, džinadrá, i ten malý estadra
B F C7 F
ta banda, ta banda ta banda pěkně hrá.
2. Ještě nám kolena nevrzaj, jenom, bando, dále hraj,
bando, hraj, bando, hraj, bando, dále hraj.

3. Kdo má žízeň, pije čaj, jenom bando, dále hraj,

bando, hraj, bando, hraj, bando, dále hraj.

Pověste ho vejš
Michal Tučný
Emi G D
R1: Pověste ho vejš, ať se houpá, pověste ho vejš, ať má dost,
Ami Emi D Emi
pověste ho vejš, ať se houpá, že tu byl nezvanej host.
Emi G D
1. Pověste ho že byl jinej že tu s náma dejchal stejnej vzduch
Ami Emi D Emi
pověste ho, že byl línej a tak trochu dobrodruh.
Emi G D
2: Pověste ho za El Paso, za Snídani v trávě a Lodní zvon,
Ami Emi
za to, že neoplýval krásou,
C H7 Emi
že měl country rád a že se uměl smát i vám.
G D Ami GD
R2: Nad hlavou mi slunce pálí, konec můj nic neoddálí,
G D
do mých snů se dívám zdáli
Ami H7
a do uší mi stále zní tahle píseň poslední.
Emi G D
3. Pověste ho za tu banku, v který zruinoval svůj vklad,
Ami Emi D Emi
za to, že nikdy nevydržel na jednom místě stát.
G D Ami GD
R2: Nad hlavou mi slunce pálí, konec můj nic neoddálí,
G D
do mých snů se dívám zdáli
Ami H7
a do uší mi stále zní tahle píseň poslední
R1:
Emi G D
4. Pověste ho za tu jistou, který nesplnil svůj slib,
Ami Emi D Emi
že byl zarputilým optimistou, a tak dělal spoustu chyb
Emi G D
5. Pověste ho, že se koukal a že hodně jed a hodně pil,
Ami Emi D Emi
že dal přednost jarním loukám
C H7 Emi
a pak se oženil a pak se usadil a žil
G D
R2: Nad hlavou mi slunce pálí......
Emi
R1: Pověste ho vejš ať se houpá....

Píseň, co mě učil listopad

Wabi Daněk
G C G C
1. Málo jím a málo spím a málokdy tě vídám,
G Hmi Ami D7
málokdy si nechám něco zdát,
C G Emi C
doma nemám stání už od jarního tání,
F G
cítím, že se blíží listopad.
F C G
R: Listopadový písně od léta už slýchám,
Ami C G
vítr ledový přinesl je k nám,
F C G
tak mě nečekej, dneska nikam nepospíchám,
Ami C G
listopadový písni naslouchám.

G C G C
2. Chvíli stát a poslouchat, jak vítr větve čistí,
G Hmi Ami D7
k zemi padá zlatý vodopád,
C G Emi C
pod nohama cinká to poztrácené listí,
F G
vím, že právě zpívá listopad.
R:

G C G C
3. Dál a dál tou záplavou, co pod nohou se blýská,
G Hmi Ami D7
co mě nutí do zpěvu se dát,
C G Emi C
tak si chvíli zpívám a potom radši pískám
F G
píseň, co mě učil listopad.

R:

Rána v trávě
Žalman
Ami G Ami G
R: Každý ráno boty zouval, orosil si nohy v trávě,
Ami G Ami Emi Ami
že se lidi mají rádi doufal a procitli právě.
Ami G Ami G
Každy ráno dlouze zíval, utřel čelo do rukávu,
Ami G Ami Emi Ami
a při chůzi tělem semtam kýval, před sebou sta sáhů.

C G F C
1. Poznal Moravěnku krásnou
Ami G C
a vínečko ze zlata,
C G F C
v Čechách slávu muzikantů
Ami Emi Ami
umazanou od bláta.

Ami G Ami G
R: Každý ráno boty zouval, orosil si nohy v trávě...

2. Toužil najít studánečku

a do ní se podívat,
musíš světem chodívat.
3. Studánečka promluvila:
to ses' musel nachodit,
abych já ti pravdu řekla,
měl ses' jindy narodit.

R: Každý ráno boty zouval, orosil si nohy v trávě,

že se lidi mají rádi doufal a procitli právě.
Každy ráno dlouze zíval, utřel čelo do rukávu,
a při chůzi tělem semtam kýval, před sebou sta sáhů
Ami Emi Ami Ami Emi Ami
před sebou sta sáhů, před sebou sta sáhů

Rodné údolí
K.T.O.
C F
1. Cesta má přede mnou v dáli mizí,
C G
každý krok v srdci mém zabolí,
C C7 F
zakrátko bude mi všechno cizí,
C G C
nespatřím své rodné údolí.

C F
R: Já volám: na shledanou, na shledanou,
C G C
na shledanou, rodné údolí.
F
Já volám: na shledanou, na shledanou,
C G C
při vzpomínce srdce zabolí.

2. Oči mé nevidí, jak se stmívá,

nevidí, co jsem měl tolik rád,
jediné, co mi teď ještě zbývá:
rodnému údolí sbohem dát.
R:

3. Proč se den za každou nocí vrací,

proč se čas na chvíli nezastaví,
nemusel bych ti své sbohem dáti,
kdyby dnešní den navěky byl.
R: Já volám: na shledanou, na shledanou...

Rosa na kolejích
Wabi Daněk
C Dmi Dmi# G6 C
1. Tak, jako jazyk stále naráží na vylomený zub,
Dmi Dmi# G6 C
tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál,
Dmi G7 Ami Cdim
přede mnou stíny se plouží a nad krajinou krouží
Dmi Dmi# G6 C
podivnej pták, pták nebo mrak.

C Dmi G6 C
R: Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa,
Dmi G6 C
vzít do dlaně dálku zase jednou zkus,
Dmi G6 C
telegrafní dráty hrajou ti už léta
Dmi Dmi# G6 Dmi# Dmi C
to nekonečně dlouhý monotónní blues,
C Dmi Dmi# G6 Dmi# Dmi C
je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích.

2. Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj'

co si radši počkaj' až se stmí a pak šlapou dál
po kolejích táhnou bosí a na špagátě nosí
 celej svůj dům, deku a rum.

R: Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa,

vzít do dlaně dálku zase jednou zkus,
telegrafní dráty hrajou ti už léta
to nekonečně dlouhý monotónní blues,
je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích.
nohama stíráš rosu na kolejích.

Růže z papíru
Nedvědi
Dmi E7 Gmi
1. Do tvých očí jsem se zbláznil a teď nemám, nemám klid,
Ami Dmi
hlava třeští, asi tě mám rád,
E7 Gmi
stále někdo říká: vzbuď se, věčně trhá nit,
Ami Dmi
studenou sprchu měl bych si dát.

D7 Gmi
R: Na pouti jsem vystřelil růži z papíru,
C7 F A7
dala sis ji do vlasů, kde hladívám tě já,
Dmi Gmi
v tomhle smutným světě jsi má naděj na víru,
Ami Dmi
že nebe modrý ještě smysl má.

2. Přines' jsem ti kytku, no co koukáš, to se má,

tak jsem asi jinej, teď to víš,

 možná trochu zvláštní v dnešní době, no tak ať,

třeba z ní mou lásku vytušíš.

R:
R:

Růže z Texasu
Waldemar Matuška
G-dur
C C7 F C
1. Jedu Vám takhle stezkou dát koňům v řece pít
Ami D7 G7
v tom potkám holku hezkou až jsem vám z koně slít.
C C7 F C
Měla kytku žlutejch květů, snad růží, co já vím,
C A7 Dmi G7 C C7
znám plno hezkejch ženskejch k světu, ale tahle hraje prim.

F C
R: Kdo si kazíš smysl pro krásu, ať s tou a nebo s tou,
Ami D7 G7
dej si říct, že kromě Texasu, tyhle růže nerostou.
C C7 F C
Ať máš kolťák nízko u pasu, ať jsi třeba zloděj stád,
A7 Dmi G7 C
tyhle žlutý růže z Texasu budeš pořád mít už rád.

2. Řekla, že tu žije v ranči, jen sama s tátou svým

a hrozně ráda tančí, teď zrovna nemá s kým.
 Tak já se klidně nabíd, že půjdu s ní a rád
a že se dám i zabít, když si to bude přát.
R:
3. Hned si dala se mnou rande a přišla přesně v půl
a dole teklo Rio Grande, po něm měsíc plul.
Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh přát,
ona byla milá, štíhlá, rovná, zkrátka akorát.
R:
4. Od těch dob svý stádo koní sem vodím vždycky pít
a žiju jenom pro ní a chtěl bych si ji vzít
Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou,
tak pořád v duchu hladím tu růži voňavou.
R:

Sáro
Traband
Ami Emi F C F C
R1:Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo Však zbraně stále burácí
F C F G F G
že tři poslové Boží k nám přišli a bitva zuří v nich
na oběd
Ami Emi F C
R1:
Sáro, Sáro, jak moc a nebo
málo
F C F G
2. Vévoda v zámku čeká na
balkóně
mi chybí abych tvojí duši mohl
rozumět? až přivedou mu koně
Ami Emi F C a pak mává na pozdrav
1.Sbor kajícných mnichů jde A srdcová dáma má v každé
krajinou v tichu ruce růže
F C Tak snadno poplést může
a pro všechnu lidskou pýchu sto urozených hlav
F G
má jen přezíravý smích R1:
Ami Emi F C
A z prohraných válek se vojska
domů vrací
3. Královnin šašek s pusou od ve tvých zahradách
povidel A já - potulný kejklíř, co svázali
sbírá zbytky jídel mu ruce
a myslí na útěk teď hraju o tvé srdce
A v podzemí skrytí slepí a chci mít tě nadosah
alchymisté
už objevili jistě R2: Sáro, Sáro, pomalu a líně
proti povinnosti lék s hlavou na tvém klíně chci se
probouzet
R1: Sáro, Sáro, Sáro, Sáro, rosa
padá ráno
4. Páv pod tvým oknem zpívá v poledne už možná bude jiný
sotva procit svět
o tajemstvích noci Sáro, Sáro, vstávej, milá Sáro!
Andělé k nám přišli na oběd

Severní vítr
Žalman
G C G Ami D
1. Kolik tónů vítr zná, když zpívá tam u nás,
G C G Ami D
a je-li láska na prodej, lásky, ptám se vás,
G C G Ami D
a dá se koupit slunce jen, tak vzít ho do dlaní,
C G C D G
když prochází se oblohou, s ním vítr severní.

2. A kolik barev vítr zná, když kreslí lidem tvář,

jedněm vrásky, druhým žal, těm třetím svatozář,
a proč chudým nedá nic, když vstávaj' na ranní,
jen provází je oblohou ten vítr severní.

3. A kolik přání vítr má, když listy otvírá,

po nocích někde při svíčkách všem větrům předčítá,
a když se ráno podívám do schránky poštovní,
zas po rukou mi utíká jen vítr severní.
4. Tak si létá v údolí, nad městem zatočí,
stále se nám vyhýbá a směje do očí,
[: když ho chytím za rukáv, dá se se mnou do praní,
chce být stále svobodnej, můj vítr severní. :]

Slavíci z Madridu
Waldemar Matuška
intro: refrén Hrát od Emi
Ami E7 Ami
1. Nebe je modrý a zlatý, bílá sluneční záře,
E7 Ami
horko a sváteční šaty, vřava a zpocený tváře,
E7 Ami
vím, co se bude dít, býk už se v ohradě vzpíná,
E7 Ami A
kdo chce, ten může jít, já si dám sklenici vína.

Dmi Ami
R: Žízeň je veliká, život mi utíká,
E7 Ami A
nechte mě příjemně snít,
Dmi Ami
ve stínu pod fíky poslouchat slavíky,
E7 Ami
zpívat si s nima a pít.

2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla,

 oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla,
dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína,
někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína.

R: Žízeň je veliká...

3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný,

mantily, sváteční šaty, oči jako dvě studny,
zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná,
kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína.

R: Žízeň je veliká...

Starý příběh
Spirituál kvintet
F
1. Řek' Mojžíš jednou lidu svému "přišel čas,
Ami B C7
dnes v noci tiše vytratí se každý z nás"
F B F B FBF
Mává, mává nám všem svobodná zem
F
2. Já říkám rovnou "každý ať s tím počítá,
Ami B C7
že naše cesta ke štěstí je trnitá"
F B F B FBF
Mává, mává nám všem svobodná zem
F
R: Kdo se bojí vodou jít,
C7
ten podle tónů faraónů musí žít
F B F B FBF
Mává, mává nám všem svobodná zem

F
3. Až první krůček bude jednou za námi,
tak nikdo nesmí zaváhat, dát na fámy
Mává, mává nám všem svobodná zem

4. Pak tenhle vandr všem potomkům ukáže,

že šanci má jen ten, kdo má dost kuráže.
Mává, mává nám všem svobodná zem
F
R: Kdo se bojí vodou jít...

5. Ten starý příběh z knížky vám tu vykládám,

ať každý ví, že rozhodnout se musí sám....
Mává, mává nám všem svobodná zem

F
R: Kdo se bojí vodou jít...

Stará archa
Spirituál Kvintet
D A D A D *: Archa má cíl, jé, archa má
R: [: Já mám kocábku náram-, směr, jé,
náram-, náram-, A7 D
A7 D plaví se k Araratu na sever.
kocábku náram-, R:
náramnou. :] 2. Šém, Chám a Jáfet byli bratři
R: rodní,
D
kocábku náram-, náramnou,
1. Pršelo a blejskalo se sedm
Noe je svolal ještě před
neděl,
povodní,
A7 D
kocábku náram-, náramnou.
kocábku náram-, náramnou,
Noe nebyl překvapenej, on to
věděl, Kázal jim naložiti ptáky, savce,
A7 D kocábku náram-, náramnou,
kocábku náram-, náramnou. "ryby nechte, zachrání se samy
R: hladce,"
D kocábku náram-, náramnou.
R:
*: Na břehu pak vyložili náklad
R: celý,
4. Přišla bouře, zlámala jim kocábku náram-, náramnou,
pádla, vesla, ještě že tu starou dobrou archu
kocábku náram-, náramnou, měli,
tu přilétla holubice, snítku kocábku náram-, náramnou.
nesla, R:
kocábku náram-, náramnou. *:
R:
R:

Stánky
Brontosauři
D G
1. U stánků na levnou krásu
D Edim
postávaj' a smějou se času,
D A D
s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít.

2. Skleniček pár a pár tahů z trávy,

uteče den jak večerní zprávy,
neuměj' žít a bouřej' se a neposlouchaj'.

D7 G A
R: Jen zahlídli svět, maj' na duši vrásky,
D Gmi
tak málo je, málo je lásky,
D A D
ztracená víra hrozny z vinic neposbírá.

3. U stánků na levnou krásu

 postávaj', a ze slov a hlasů
poznávám, jak málo jsme jim stačili dát.
R:
R:

Tak už mi má holka mává

Nezmaři
Emi D C Emi
1. Posledních pár minut zbejvá jen,
D A Emi
máš teplou dlaň, už se stmívá,
D C Emi
těžký je říct, že se končí den,
D ACE
vlak poslední vagón mívá.
G F D
R: Tak už mi má holka mává, ve vočích má slzy pálivý,
Emi C A7 D7
život jde dál, to se stává, já to vím,
G FD
tak už mi má holka mává, výpravčí zelenou dává,
Emi
tak jeď, jeď, jeď, tak jeď, jeď, jeď,
tak jeď, jeď, jeď, tak jeď.

Emi D C Emi
2. Koleje jsou cejchem loučení,
D A Emi
holkám se ve vočích střádá,
D C Emi
smutek je šátek osamění,
D ACE
co mužskejm na cestu mává.
R:

Emi D C Emi
3. Za zády zůstal mi pláč a smích
D A Emi
do tmy se můj vlak teď řítí
D C Emi
zmizela holka jak loňskej sníh
D ACE
a světla měst v dálce svítí.
R:

Tisíc mil
Waldemar Matuška
G Emi
1. V nohách mám už tisíc mil,
Ami C
stopy déšť a vítr smyl
Ami D7 G
a můj kůň i já jsme cestou znaveni.

R1: Těch tisíc mil, těch tisíc mil

má jeden směr a jeden cíl,
bílej dům, to malý bílý stavení.

2. Je tam stráň a příkrej sráz,

modrá tůň a bobří hráz,
táta s mámou, kteří věřej' dětskejm snům.

R2: Těch tisíc mil, těch tisíc mil

má jeden směr a jeden cíl,
jeden cíl, ten starej známej bílej dům.
mezihra: G/Emi/Ami/C/Ami/D7/G/

3. V nohách mám už tisíc mil,

teď mi zbejvá jen pár chvil,
cestu znám, a ta se tam k nám nemění.

R1:

4. Kousek dál, a já to vím,

uvidím už stoupat dým
šikmej štít střechy čnít k nebesům.

R2:

Tři citrońky
C Ami Dmi G7
1. V jedné mořské pustině
C Ami Dmi G7
ztroskotal parník v hlubině.
C Ami Dmi G7
Jenom tři malé citronky,
C
zůstaly na hladině.
C Ami Dmi G7
R: [: rýbaroba, rýbaroba, rýbaroba ču ču, :] 3x
C
zůstaly na hladině.
C Ami Dmi G7
2. Jeden z nich povídá přátelé:
C Ami Dmi G7
netvařte se tak kysele.
C Ami Dmi G7
vždyť je to přece veselé,
C
že nám patří moře celé.
R:
 C Ami Dmi G7
3. A tak se citrónky plavily dál,
C Ami Dmi G7
jeden jim k tomu na kytaru hrál.
C Ami Dmi G7
A tak se plavily do dáli,
C
až na ostrov korálový
R:
C Ami Dmi G7
4. Tam je však stihla nehoda zlá,
C Ami Dmi G7
byla to mořská příšera.
C Ami Dmi G7
Sežrala citrónky i s kůrou,
C
zakončila tak baladu mou.
R:

Tři kříže
Hop Trop
Am G Em
1.Dávám sbohem břehům proklatejm,
Am G Em Am
který v drápech má ďábel sám.
Am G Em
Bílou přídí šalupa “My grave” míří
Am G Em Am
k útesům který znám.
C
R:Jen tři kříže
G Em Am G Em Am
z bílýho kamení někdo do písku poskládal.
C G Em
Slzy v očích měl a v ruce znavený lodní
Am G Em Am
deník, co sám do něj psal.
2.První kříž má pod sebou jen hřích,
samý pití a rvačky jen.
Chřestot nožů, při kterým přejde smích,
 srdce kámen a jméno “Sten.”
R:
3.Já, Bob Green, mám tváře zjizvený,
štěkot psa zněl, když jsem se smál.
Druhej kříž mám a spím pod zemí,
že jsem falešný karty hrál.
R:
4.Třetí kříž snad vyvolá jen vztek,
Fatty Rodgers těm dvoum život vzal.
Svědomí měl, vedle nich si klek…
C G
Rec: Snad se chtěl modlit vím, trestat je lidské,
ale odpouštět božské. snad mi tedy Bůh odpustí.
Jen tři kříže
z bílýho kamení jsem jim do písku poskládal.
Slzy v očích měl a v ruce znavený lodní
deník a v něm co jsem psal.

Valčíček
Nedvědi
C G7
R: Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát,
C
ať ti každej den připomíná
C7 F C
[: toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád,
G7 C
ať ti každej den připomíná :]

1. Kluka jako ty hledám už spoustu let,

takový trošku trhlý mý já.
Dej mi ruku, pojď, půjdeme šlapat náš svět,
i když obrovskou práci to dá.

R:

2. Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš,

ani já nejsem žádný ideál,
 hlavně co uvnitř nosíš a co ukrýváš,
to je pouto, co vede nás dál.

R:

Veď mě dál, cesto má

Pavel Bobek
G Emi
1. Někde v dálce cesty končí,
D C G
každá prý však cíl svůj skrývá,
G Emi
někde v dálce každá má svůj cíl,
D C G
ať je pár mil dlouhá, nebo tisíc mil.

G D Emi C
R: Veď mě dál, cesto má, veď mě dál, vždyť i já
G D C G
tam, kde končíš, chtěl bych dojít, veď mě dál, cesto má.

2. Chodím dlouho po všech cestách,

všechny znám je, jen ta má mi zbývá,
je jak dívky, co jsem měl tak rád,
plná žáru bývá, hned zas samý chlad.
 G D Emi C
R: Veď mě dál, cesto má, veď mě dál, vždyť i já
G D C G
tam, kde končíš, chtěl bych dojít, veď mě dál, cesto má.

Emi D G
*: Pak na patník poslední napíšu křídou
C G D
jméno své, a pod něj, že jsem žil hrozně rád,
Emi F
písně své, co mi v kapsách zbydou,
C G D D7
dám si bandou cvrčků hrát a půjdu spát, půjdu spát.

R:
E A
|: Veď mě dál cesto má. :|

Vzhůru na palubu
Ami G Ami
1. Vzhůru na palubu, dálky volají,
Ami G Ami
vítr už příhodný vane nám.
Ami G Ami
Tajemné příběhy nás teď čekají,
Ami G Ami
tvým domovem bude oceán.

F G Ami F G Ami
R1: V lanoví plachty vítr nadouvá, žene loď v širou dál,
Dmi Ami Dmi E
kolébá boky plachetnice, jak by si s ní jenom hrál.
F G Ami F G Ami
Posádku ani škuner neleká, bouře ni uragán.
Dmi Ami Dmi E Ami
Přítomnost země oznámí nám, příletem kormorán.

2. Náš ostrov vzdálený, z vln se vynoří,

 z příboje snů našich, pustý kraj.
Zátoku písčitou úsvit odhalí,
háj palem, útesy bílých skal.

R2: Příď krájí vlny i tvůj čas, srdce tvé tluče rázně,
nástrahy moře, nebezpečí, s přáteli zvládneš vždy snáz.
V přátelství najdeš pevnou hráz, zbaví tě smutku, bázně,
zítra až naše cesta skončí, staneš se jedním z nás.